MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV HUDEBNÍ VĚDY

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV HUDEBNÍ VĚDY

MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

2013

Bc. Andrea Krčálová

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav hudební vědy Srovnávací uměnovědná studia

Bc. Andrea Krčálová

Genius loci Znojma prizmatem umění 20. – 40. let 20. století Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Aleš Filip, Ph.D. 2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využití uvedených pramenů a literatury. ……………………………………. Bc. Andrea Krčálová

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce, PhDr. Aleši Filipovi, Ph.D., za cenné rady a připomínky. Poděkování rovněţ náleţí Jihomoravskému muzeu ve Znojmě – konkrétně panu Jaroslavu Frecerovi, dále paní Miloslavě Klimtové, a pánům Josefu Vlasákovi a Vítězslavu Vítkovi za poskytnutí obrazových materiálů z jejich sbírek. Mé díky patří také všem zástupcům současného umění ve Znojmě, kteří mi umoţnili pouţít svá díla. V neposlední řadě děkuji své rodině a svému příteli za podporu.

OBSAH 1.

Úvod ................................................................................................................. 7

2. Genius loci ........................................................................................................ 9 3. Město Znojmo ................................................................................................. 14

4.

3.1.

Rozvoj a výstavba města v historických souvislostech ....................................... 14

3.2.

Vývoj národnostních, společenských a politických poměrů po roce 1918 ...... 19

Kultura a společnost ...................................................................................... 25 4.1.

Spolky ......................................................................................................................... 25

4.1.1.

Beseda Znojemská ........................................................................................... 26

4.1.2.

Německý měšťanský spolek ........................................................................... 27

4.1.3.

Okrašlovací a zalesňovací spolek ................................................................... 29

4.2.

Sdruţení a kluby ....................................................................................................... 30

5. Genius loci Znojma v umělecké tvorbě 20. – 40. let 20. století ...................... 33 5.1. Pohlednice ................................................................................................................... 34 5.1.1. Pohledy z údolí řeky Dyje ..................................................................................... 35 5.1.2. Pohledy z centra Starého města ........................................................................... 38 5.2. Fotografie..................................................................................................................... 42 5.2.1. Fotografie z údolí řeky Dyje ................................................................................. 43 5.2.2. Fotografie z centra města ..................................................................................... 45 5.3. Malby ............................................................................................................................ 49 5.3.1. Malby z údolí řeky Dyje ........................................................................................ 52 5.3.2. Malby z centra Starého města .............................................................................. 54 5.4. Kresba .......................................................................................................................... 58 5.4.1. Kresba z okolí i centra Znojma ........................................................................... 60 5.5. Film ............................................................................................................................... 64 6. Proměny architektury a Genia loci ................................................................. 69 6.1. Zásadní stavby do roku 1949 .................................................................................... 69 6.2. Zásadní stavby po roce 1950..................................................................................... 73 7. Genius loci Znojma v dnešní umělecké tvorbě .............................................. 78 7.1. Pohlednice ................................................................................................................... 78 7.2. Fotografie..................................................................................................................... 81 7.3. Malba ............................................................................................................................ 83

7.4. Kresba .......................................................................................................................... 85 7.5. Film ............................................................................................................................... 87 8. Závěr ............................................................................................................... 90 9. Resumé ........................................................................................................... 92 9.1. Resumé ......................................................................................................................... 92 9.2. Resümee ....................................................................................................................... 92 9.3. Summary ...................................................................................................................... 93 10. Seznam použité literatury a pramenů ........................................................... 94 11. Přílohy ...............................................................Chyba! Záloţka není definována.

1.

Úvod

Město Znojmo přitahovalo odjakţiva mnoho umělců. Je to dáno především jeho specifickou polohou, díky které vyniknou dominanty vystupující z okolí. Panorama městské krajiny „jako na dlani“ je moţno spatřit při příjezdu ze všech světových stran, nejmalebnější je však jeho severozápadní aţ jihozápadní část. Nemalou zásluhu na oblibě místního Genia loci mají nepochybně také architektonické skvosty historického jádra, a svým kouzlem ovládnou i spletité tajemné uličky Starého města. Nejpřitaţlivějším námětem je ovšem citlivé propojení místního urbanismu s přírodou Gránického lesoparku, který spolu s Národním parkem Podyjí a údolím řeky Dyje tvoří obvodní pás poloviny Znojma. Přesto, ţe námětu města Znojma se ve svých pracích věnovalo několik generací umělců, a přesto, ţe se tyto díla nachází ve veřejných i soukromých sbírkách, nebylo toto téma dosud zpracováno. Tato práce si proto vymezila za cíl zmapovat uměleckou tvorbu 20. – 40 let 20. století, tedy období, které jiţ nabízí rozmanitost několika tvůrčích médií. Genius loci, reprezentován zástupci fotografie, malby, kresby a filmu, je zde podrobně rozebírán a porovnáván napříč druhem pouţité techniky a napříč časovým rozpětím. Práce je strukturovaná do osmi kapitol, z nichţ první čtyři obsáhnou historický oddíl, pátá kapitola bude věnována teoretickému oddílu, a poslední tři kapitoly analytickému oddílu. První část práce vymezuje námět bádání a zasazuje vývoj města do historických a kulturních souvislostí. Kapitola Genius loci vysvětluje základní pojem a jeho uţití v praxi, na příkladech dokládá vliv architektury na celkovou atmosféru daného místa. Stěţejní pramenem zde byla publikace Christiana Norberga-Schulze Genius loci: k fenomenologii architektury. Kapitoly Město Znojmo a Kultura a společnost stručně nastiňují dějinné události od počátku dějin města, objasňují stav česko-německého společenství na konci 19. a začátku 20. století, a v závěru dokumentují místní kulturní spolky a sdruţení, jeţ měly vliv na umělecké povědomí obyvatel. Výchozím materiálem zde byly knihy 750 let města Znojma od Oldřicha Čučky a Znojmo od středověku po moderní dobu od kolektivu autorů, důleţitým zdrojem byla taktéţ diplomová práce Češi a Němci v regionu Znojemska v letech 1918 – 1946 od Jiřího Padalíka. 7

Druhá část práce se věnuje samotnému výkladu jednotlivých médií, zachycujících typickou podobu Znojma. Do podkapitol s přehledem uměleckých děl jsem zařadila krom fotografie, malby, kresby a filmu taktéţ samostatnou kategorii pohlednice, jeţ sice není autonomním médiem, nicméně s tématem Genia loci pracuje dosti specificky. Kapitoly jsou uvedeny krátkým historickým exkurzem, po kterém následují detailní rozbory konkrétních ukázek tvorby daného média a dané doby. Důraz je kladen na percepci a reflexi děl tak, jak ji vnímá veřejnost i autorka textu. Zásadním přínosem by mělo být zmapování umělecky hodnotných míst s ohledem na odlišné preference

jednotlivých

médií.

V této

hlavní

stati

práce

jsem

vycházela

z reprezentativního vzorku děl soukromých sběratelů Miloslavy Klimtové, Josefa Vlasáka a Vítězslava Vítka, a děl sbírky Jihomoravského muzea ve Znojmě. Poslední část práce se v kapitole Proměny architektury a Genia loci zaobírá výstavbou novodobé architektury v jádru historického města, jeţ měla vliv na obměnu umělecky hodnotných míst. Tento jev se naplno projevuje v kapitole Genius loci Znojma v dnešní umělecké tvorbě pojednávající o současném uměleckém prostředí, jeho zástupcích a dílech. Hlavními prameny zde byly diplomové práce Jany Staré Meziválečná architektura na jihozápadní Moravě (1918 – 1938): Znojmo, Moravský Krumlov, Moravské Budějovice, Jaroměřice nad Rokytnou, Bítov a Moniky Maţárové Architektura a urbanismus ve Znojmě 1945 – 1989. V závěru jsou shrnuty výsledky bádání a nastíněno stručné zhodnocení, zda se bude umělecká tématika města Znojma v průběhu následujících let i nadále měnit. Důleţitou součástí této práce jsou taktéţ obrazové přílohy a CD, obsahující reprodukce dobové i současné tvorby, která je rozebírána v textu.

8

2. Genius loci Pojem Genius loci vzniká jiţ ve starém Římě, kde byl uţíván k vyjádření ochranného ducha – „ducha místa“. Tento duch býval vládcem celé jedné oblasti, určité lokality nebo jen konkrétního domu. Lidé jej měli ve velké úctě, jelikoţ opatřoval jejich obydlí zvláštní posvátnou aurou – takovou, kterou nelze vyjádřit slovy, ale kaţdý ji můţe vnímat svými pocity. „Tento duch dává […] místům život, doprovází je od narození do smrti a určuje jejich charakter či povahu.“1 Dnes v přeneseném významu mluvíme o Geniu loci jako o atmosféře místa, princip však zůstává nezměněn. Genius loci je větrem, který vás ovane při pohledu na malebnou krajinu; je písní, kterou uslyšíte při procházce starobylou uličkou; je mrazením, které ucítíte při prohlídce majestátného kostela. Je to pocit, který člověk vnímá při návštěvě nového místa, takový první dojem. Často se uţívá ve spojení „místo na nás dýchlo svou atmosférou“. Ač je Genius loci pevně spjat se svým místem, není vyloučené, ţe se můţe postupem času měnit. Vývoj dějin můţe svými následky atmosféru místa značně poznamenat, ale můţe jí také pomoci. Důleţité při zachování identity a stability je „konkretizovat jeho podstatu ve stále novém historickém kontextu“2. Norberg-Schultz povaţuje při zkoumání místa za důleţité rozdělení struktury místa na kategorie přírodních krajin (údolí, les, ostrov) a uměle vytvořených sídel (ulice, náměstí, zeď). Tyto struktury pak dále analyzuje na základě prostoru a charakteru. Prostor je trojrozměrný svět objektů, které můţe svým působením měnit člověk (nová budova), charakter je atmosféra nebo vlastnost místa, kterou můţe svým působením měnit příroda (roční období, počasí). Při vytváření nových sídel by měl člověk vţdy brát v potaz přírodní struktury, jejich prostor i charakter, a měl by se je snaţit v maximálním moţném pochopení doplnit tím, co jim (resp. člověku) chybí. Jedině tak zásadně nezměníme původní Genius loci a budeme se ve svém sídle dobře cítit. To, zda místo pojmeme za svoje obydlí či domov, je určeno dalšími dvěma psychickými funkcemi, a sice orientací a identifikací. Díky tomu, ţe člověk ví, kde se nachází a jaké určité místo je, se můţe cítit bezpečně bez nutnosti stálého hledání a pocitu odcizenosti. Na základě této jistoty je budována naše osobní identita.

1 2

NORBERG-SCHULZ, Christian. Genius loci: k fenomenologii architektury. Praha: Odeon, 1994, s. 18. Ibid., s. 18.

9

Zaměřme se v tuto chvíli na rozbor uměle vytvořeného místa, tedy sídel navrţených člověkem. Člověk mění krajinu přírodní na krajinu kulturní. „Kulturní krajina se zakládá na kultivaci a obsahuje určená místa, cesty a oblasti, konkretizující způsob, jímž člověk chápe přírodní prostředí.“3 Městská centra se na rozdíl od zemědělských vesnic, jeţ jsou více spjata se zemí, nenacházejí na prostoru významných přírodních míst, ale spíše někde mezi takovými místy. Města přejímají formy jiných míst, jejich symboly a obsahy, shromaţďují mnoţství významů. Na základě uchopení a uţití těchto vztahů dělíme architekturu města na „romantickou“, „kosmickou“ a „klasickou“.4 Romantická architektura se vyznačuje tvarovou sloţitostí a rozmanitostí. Formou vychází z přírody – její křivky jsou uvolněné aţ divoké, vyhýbá se geometrické přesnosti. Svou expresivitou se romantická architektura můţe zdát aţ logicky nepochopitelnou, přesto na divákovi zanechává dojem přitaţlivého mystična a idyličnosti. Typickými stavbami v jejím duchu jsou středověká středoevropská města (špičaté štíty domů, věţe) a domy ve stylu secese (zaoblené tvary, linie). Zcela odlišným případem je architektura kosmická. Pro ni je typická přísnost a aţ puntičkářská dokonalost. Geometrický řád je základním a jediným charakterem, jeţ kosmické stavby vystihuje – díky své racionální a logické struktuře většinou přichází o veškerou atmosféru. Její stavby jsou statické, chladné, ryze praktické. Své největší zastoupení nalézá tato architektura v islámských zemích (sloupořadí, labyrinty) a v novodobých „podnikatelských“ budovách (pravidelná mříţ, stavba tyčící se nad vším ostatním). Klasická architektura je potom propojením sloţek romantické a kosmické architektury. Její základ tvoří logické, podle jasně daného řádu stavěné budovy, jeţ jsou však na povrchu dynamicky rozehrány a uvedeny v ţivot. Přestoţe jsou tedy stavby účelně a jednoduše navrţeny, nelze jim upřít atmosféru jisté lidskosti a rozmanitosti. Výsledkem tohoto harmonického ideálu jsou komplexy antické architektury (paláce, chrámy) a stavby renesanční architektury (měšťanské domy s podloubím). Ač nám výše uvedené kategorie usnadňují práci při interpretaci Genia loci, je dnes téměř nemoţné najít města s čistě jednosměrným zařazením. V praxi se tedy setkáváme se syntézou těchto kategorií, tedy s komplexní architekturou. „Všechna města by měla mít něco z každé z těchto významových kategorií, aby člověku umožnila městsky bydlit. Městské bydlení spočívá v tom, že umožňuje zároveň dvojí zkušenost:

3 4

NORBERG-SCHULZ, Christian. Genius loci: k fenomenologii architektury. Praha: Odeon, 1994, s. 52. Ibid., s. 69.

10

zkušenost místa a zkušenost otevřenosti ke světu, což znamená, být umístěn v přírodním geniu loci a zároveň být otevřený světu skrze shromažďování umělého, člověkem vytvářeného genia loci.“5 A nyní se pokusím s uplatněním kategorií podle Norberga-Schulzeho vystihnout Genius loci města Znojma. Na začátku uvedeme město do komplexu místopisného – Znojmo se nachází na jihovýchodě České republiky, konkrétně v oblasti jiţní Moravy. Ačkoliv je Česká republika obehnána téměř ze všech stran souvislým pásmem pohoří a hor, okolí Znojma, Břeclavi a Hodonína zůstává nechráněno. Město leţí ve velmi strategickém místě, proto bylo dlouhá staletí povaţováno za důleţitý dopravní i obchodní uzel – leţí na hranicích s Rakouskem ve vzdálenosti 200km od Prahy, 65km od Brna, 90km od Vídně a 150km od Bratislavy. Jak uţ bylo řečeno, Znojmo je součástí Moravy, která se nachází východně od Čech oddělena pomyslnou hranicí Českomoravské vrchoviny. Morava byla významným bodem za dob Velkomoravské říše a také během středověku jako Markrabství moravské, a to především díky pohostinné níţině, na které se rozprostírá. Úrodné pláně, krásná příroda a rozverně se vlnící řeky Dyje a Morava dávají našemu regionu příjemnou a pohostinnou atmosféru, která návštěvníky pokaţdé nadchne. Samotné Znojmo je situováno na levém břehu řeky Dyje v těsné blízkosti Národního parku Podyjí. Dle Norberga-Schulze splňuje „[…] tři základní požadavky raného středověku: rovinu pro tržiště, kopec pro strážný hrad a brod pro spojení a obchod“6. I kdyţ se valná část města nachází na rovině, část Starého města na jihozápadní a jiţní části je umístěna na kopci vedoucím do údolí řeky. I pro svou ideální polohu se město stalo sídlem části Přemyslovského rodu, který svým působením dopomohl Znojmu k titulu královského města. Jak vyplývá z předchozího odstavce, prostorová struktura města vychází ze středověku. Centrum města, které se nachází ve Starém městě, je tvořené úzkými křivolakými uličkami s historickými domy. Také dvě velká náměstí, Horní a Masarykovo, se vyvinula jako centra setkávání ze středověkých trţišť. Tyto náměstí potom spojuje „hlavní ulice“ města – Obroková. Charakter a rozloţení staveb se, aţ na některé výjimky, od středověkého města příliš nezměnilo. Valnou část tvoří gotické domy, jejichţ fasády byly časem přebudovány dle renesančních, barokních, popř. klasicistních představ. Domy mají většinou dvě a více pater, a některé jsou opatřeny 5 6

NORBERG-SCHULZ, Christian. Genius loci: k fenomenologii architektury. Praha: Odeon, 1994, s. 78. Ibid., s. 85.

11

okrasnými atikami. Ačkoliv se ve Znojmě nedochoval systém podloubí, jsou místní domy propojeny, stejně jako například v Praze, systémem průchodů, dvorů a pavlačí. Architektura Starého města je tedy kombinací kategorií romantické a klasické, tedy sloučením jistého řádu a rozmanitosti ulic, staveb a jejich zdobení. Další částí Znojma, jeţ navazuje na téměř kompletně dochované středověké hradby ohraničující Staré město, je Nové město. To bych ještě pro lepší analýzu rozdělila na část vybudovanou do druhé světové války, tedy část těsně za hradbami, a část vybudovanou po válce, většinou na okrajích města. První část Nového města vzniká na přelomu 19. a 20. století, kdy bylo za Rakouska-Uherska nutno lépe propojit císařskými silnicemi města Prahu, Brno a Vídeň. „Městská rada v té době odsouhlasila nadčasový regulační plán, kterým se mělo řídit rozšiřování města směrem k železničnímu nádraží a dále na sever a východ.“7 Bylo to období velkého rozmachu, ve kterém bohatí němečtí obyvatelé stavěli nové městské domy, kulturní stánky i veřejně prospěšné budovy. Podle přesných architektonických plánů se po vzoru Paříţe (a Vídně) budovaly široké ulice8, nádraţí, kruhové objezdy a náměstí, důleţité průmyslové třídy, vilové čtvrti. Tato část se stává téměř výhradním odkazem klasické architektury, jelikoţ reprezentuje architekturu krátkého vymezeného úseku, tedy období klasicismu a secese. Stavby tohoto období nalezneme krom okolí hradeb také kolem ulic vedoucích do Vídně (Vídeňská ulice), do Brna (Roosveltova ulice), do Prahy (Jarošova ulice) a na znojemské nádraţí (17. listopadu). Druhá část Nového města vzniká po roce 1945, kdy byla Česká republika zbavena fašistické nadvlády, a z pohraničních měst vyhnáni němečtí obyvatelé. Pro Znojmo má tento odsun fatální následky, se kterými bojuje aţ do roku 1989 – z města odchází veškerá intelektuální elita a naopak přichází novousedlíci střední dělnické třídy z vnitrozemí. Na okrajích města vznikají rozlehlé komplexy sídlišť, které objímají Znojmo téměř ze všech stran, a jsou naprosto identická jako sídliště ve městech po celé republice. Ve stejném stylu jsou vystaveny i budovy, které nahradily poničené stavby během druhé světové války (OD Dyje na Masarykově nám., budova nádraţí, budova Úřadu práce na místě bývalé synagogy) i budovy pro komfort obyvatelstva (Městské lázně, školy a školky, úřady, stadióny). Tato část se svým charakterem nejvíce podobá nevlídné kosmické architektuře, i kdyţ nedokáţu říci, nakolik by se mnou souhlasil

7 8

KACETL, Jiří. 77 divů Znojma. Znojmo: Znojemská Beseda, 2008, s. 26. Ve Znojmě vzniká i tzv. Ringstraβe, okružní třída kolem centra města.

12

autor kategorií. Nejvýstiţněji ji zřejmě vyjadřuje výraz architekta Josefa Havlíčka – „Sorela“. Nevím, zda je to tak ve všech městech, ale ve Znojmě je onen přitaţlivý, tajemný a přívětivý Genius loci cítit převáţně ve Starém městě. Od centra směrem ke krajům města jako by se tento duch vytrácel, a na samém okraji jako by nebyl vůbec (s výjimkou východní části ústící do Národního parku Podyjí). Zachycení znojemského Genia loci tedy bude převáţně otázkou ztvárnění starých památek – budov, ulic a náměstí, a také výhledů a vyhlídek, jeţ se z /na Staré město nabízí. Zcela jistě se do popředí zájmu dostane Obrokova ulice s Radniční věţí, Velká Mikulášská s průhledem na kostel sv. Mikuláše, znojemský hrad a rotunda sv. Kateřiny, Horní a Masarykovo náměstí, výhled na Znojmo z Kraví hory9 a od příjezdu z Vídně. Alespoň tak se zachycuje město Znojmo v současnosti. Uvidíme, jaká místa preferovali umělci 20. aţ 40. let 20. století.

9

Tento pohled si zamilovalo mnoho umělců. Mezi nimi např. i Václav Hollar.

13

3. Město Znojmo Město Znojmo je starobylé město s dlouhou historií. Během svého vývoje, jenţ se datuje jiţ od prehistorických dob, prošlo mnoha zásadními zvraty a změnami, které měly vliv na současnou podobu města. Pro kompletní pochopení Znojma a jeho Genia loci je dle mého názoru důleţité tyto mezníky doby zmínit a vytvořit tak jeho podrobný obraz. Zásadní ovšem nebude pouze vývoj architektonický, ale také společenský, jejţ ovlivnily především události první a druhé světové války, a s ním spojené českoněmecké spory.

3.1. Rozvoj a výstavba města v historických souvislostech Jak uţ bylo řečeno dříve, Znojmo nabylo své důleţitosti především kvůli své ideální geografické poloze, a to jak z hlediska zemědělského, tak z hlediska strategického. Znojmo „stojí na vysoké skále nad řekou Dyjí v místech, kde se poslední výběžky Českomoravské vysočiny rozplývají do rovinatých plání Dyjsko-svrateckého úvalu“10. Tuto jedinečnou polohu rozpoznaly uţ dávné národy a kultury, které pronikaly do střední Evropy z východu i západu. Jiţ v prehistorické době se tak toto území stává důleţitým obchodním, hospodářským i politickým uzlem. První osidlování můţeme datovat jiţ do dob před několika desítkami tisíc let, dle archeologických nálezů keramiky, nástrojů a osad však můţeme s jistotou intenzivní osidlování okolí Znojma směřovat aţ od doby ţelezné a bronzové. Ke konci pravěku docházelo na území města k střetávání kultur Keltů, Germánů a Avarů11, a z tohoto období údajně vzniká také samotný název Znojmo a pojmenování řeky Dyje. Významného postavení se však místu dostává aţ s osídlením Slovanů v 9. století. Za počátek historie města můţeme povaţovat vybudování mohutného staroslovanského hradiska, jeţ se jako pevnost v období Velké Moravy těšilo velké důleţitosti. Toto hradisko se rozprostíralo jednak na západním ostrohu dnešního Hradiště, kde se na rozloze několika desítek hektarů nacházelo velkomoravské Hradiště sv. Hypolita, a od počátku 11. stol. také na protějším ostrohu, kde vyrostl obranný hrad. Jak napsal Karel Polesný: „Na počátku doby historické není tedy pochyby, že hrad Znojem jest 10 11

KACETL, Jiří. 77 divů Znojma. Znojmo: Znojemská Beseda, 2008, s. 2. ČUČKA, Oldřich aj. 750 let města Znojma. Brno: nakladatelství Blok, 1976, s. 9.

14

důležitým opěrným bodem vojenským, jehož význam vzrůstá, když v r. 1055 se stal jako knížecí hrad středem údělu čili panství vedlejší větve rodiny Přemyslovy.“12 Hrad nechal vybudovat kníţe Břetislav I., a přesunul tak centrum všeho dění tak, aby mohl lépe bránit hranice města. Znojemsko v této době samostatného údělného kníţectví proţívá období největší slávy. Ţivot v centru se pomalu probouzí – v předhradí a podhradí se budují domy a trţiště. Následkem intenzivního osidlování je pak stavba kostelů (např. kolem roku 1100 kostel sv. Mikuláše, anebo kostel sv. Michala), klášterů (roku 1190 zaloţil kníţe Konrád Ota klášter v Louce) a dalších společensky uţitečných budov. Z tohoto období pochází také stavba románské rotundy sv. Kateřiny (bývalé hradní kaple), jeţ svými nástěnnými malbami vypovídá o ţivotě Přemyslovců, a jeţ je nesporným dokladem ústředního postavení znojemských vladařů. Tato stavba je dodnes jedním z dominantních znaků Znojma a má značný vliv na dotváření atmosféry města. Na uznání oficiálního postavení města nemuselo Znojmo dlouho čekat – v roce 1226 připojuje Přemysl Otakar I. k územnímu celku další pozemky a povyšuje Znojmo na královské město. Místním občanům se tak dostává značných privilegií – na základě dlouhodobých plánů se začalo s výstavbou hradebního opevnění, jeţ mělo chránit město ze všech stran, byl podporován rozvoj obchodu a řemesel. V polovině 13. století se znojemský hrad stává střediskem provincie Znoymensis.13 Ve stejných letech do Znojma přicházejí také církevní řády, které si zde zakládají svá klášterní sídla – minorité minoritský klášter vedle hradu, dominikáni dominikánský klášter a kostel sv. Kříţe u tehdejší Střední brány, a klarisky, které se připojily k minoritům vedle minoritského kláštera 14. století se stává dalším zásadním mezníkem ve vývoji města. Po vymření Přemyslovců se Znojmo dostává do moci Lucemburků. Zvláště Jan Lucemburský měl na změně vzhledu Znojma značný podíl – za jeho vlády, konkrétně při slavnosti jím pořádaných, město totiţ hned dvakrát vyhořelo14. Štěstí v neštěstí tak přinesl místním domům a památkám, kdyţ se započalo s výstavbou nových honosnějších budov. Co do počtu staveb se jednalo o rozsáhlý stavební program – vydlaţďovaly se ulice, vybudoval 12

POLESNÝ, Karel. K založení města Znojma. Znojmo: První reálné gymnásium, 1926, s. 5. KLÍMA, Bohuslav; FILIP, Aleš. Hrad, město a loucký klášter od počátků do roku 1628. In Znojmo od středověku po moderní dobu. Brno: K-public, 2012, s. 43. 14 Poprvé při oslavách jeho návštěvy v roce 1327, podruhé při svatbě jeho nejmladší dcery Anny v roce 1355. 13

15

vodovod, vystavěly se dokonce i lázeňské domy a nemocnice.15 Po dlouhých průtazích byl také dostavěn kostel sv. Mikuláše, přestavěn a rozšířen hrad, a zesíleno bylo také městské opevnění. Domy původně zemědělských usedlostí se proměňují na jednopatrové domy s průjezdy do dvorů, mázhauzy a budují se také uţitné dvorní trakty. Výstavbu nových budov zastavily aţ spory mezi feudály – uherský král Zikmund a rakouský vévoda Albert si na Znojmo dělali nároky. Ačkoliv je v tuto chvíli drtivá většina obyvatel českého (slovanského) původu, vlivem kolonizace a usazováním přistěhovalců se Znojmo stává bikulturním městem. „Kolonizace přinesla národnostní rozdvojení: v polovině 14. století měla západní část města už převahu německou, ve východní části a v předměstí převažovali Češi.“16 Díky tomuto faktu, jak se později dovíme, pramení na konci 19. století německo-české potyčky o původu a příslušnosti Znojma. Po husitských válkách, které naštěstí město příliš nezničily, se pod vládou Jiřího z Poděbrad začíná místnímu rozvoji opět dařit. V roce 1448 byla vystavěna zcela zásadní dominanta města, která je do dnešních dob téměř synonymem Znojma – radniční věţ. Mikuláš ze Sedlešovic dokázal vybudovat monumentální, architektonicky unikátní stavbu, jeţ dělá pro ducha města nezastupitelnou práci. Je stavbou, která vítá přicházející návštěvníky ze všech světových stran. Téměř zázrakem ji nezasáhl poslední velký poţár města v roce 1490, který poničil pozdně gotické domy v okolí. Následkem škod tak vzniká prostor pro výstavbu renesančního města, jeţ zůstalo nedotčeno aţ do počátku 19. století, a jeţ si z většiny zachovalo svou podobu aţ do dnes. Přelom 15. A 16. století se tak nese ve znamení rozmachu renesance – jsou budovány domy s vysokými průčelími, jeţ jsou doplněny zdobnými sgrafity nebo rýsovaným kvádrováním, uzavřené atiky, renesanční ochozy a arkády. Bohatství města můţeme vidět také na zdobených štítech a portálech domů. Za zmínku stojí architektonický skvost v podobě Goltzova paláce17 na Obrokově ulici (dnešní Městský úřad), navrţený v roce 1606 italským rodákem Jiřím Gialdim, Ugartova paláce nebo domu na Dolním náměstí (dnešní Dům umění). „Renesanční přestavba učinila ze Znojma před třicetiletou válkou jedno z nejvýstavnějších evropských měst.“18

15

Paměť měst: městské památkové rezervace. Praha: Odeon, 1975, s. 386. Znojmo: vzorné hraničářské město. Praha: Mladá fronta, 1986, s. 12. 17 Nebo také Golčův palác. 18 Znojmo: vzorné hraničářské město. Praha: Mladá fronta, 1986, s. 21. 16

16

Třicetiletá válka a následný mor se podepsaly jak stagnaci architektonického rozvoje města, tak na duchu obyvatelstva. Obyvatelstvo se v této těţké době obrací k náboţenské víře, která navíc následkem rekatolizace výrazně posiluje. Většina církevních staveb prochází barokní přestavbou – kostel sv. Kříţe, interiér kostelu sv. Mikuláše, s příchodem jezuitů kostel sv. Jana Křtitele a jezuitský klášter apod. Významní moravští umělci se při přestavbě inspirovali především podunajským uměním. V městské zástavbě příliš mnoho změn nenastalo, přesto se však do reprezentačního barokního hávu přestavěly také paláce Daunův na Dolním náměstí a Althanský19 na Horním náměstí, patřící zbohatlým šlechticům. Barokně přestavěn byl taktéţ znojemský hrad. Ze všech škod se Znojmo zotavilo aţ na konci 17. století. „Původní poslání, vytvořit silné hospodářské a obranné centrum na okraji státu, už dávno bylo zapomenuto. Do nové doby se středisko na Dyji dostává ve funkci lokálního centra na významné komunikaci Praha – Vídeň […]“20 Během napoleonských válek se u znojemských bran vystřídali ruská (1799) a francouzská vojska (1805), jeţ postupovala při svém taţení směrem na Slavkov. V roce 1809 se pak u Znojma uskutečnila bitva mezi napoleonskou armádou a armádou rakouského císaře Františka I. Pro zjevnou nefunkčnost hradeb, které se jiţ nemohou úspěšně bránit moderní vojenské technice, došlo během let 1847 – 1863 ke zbourání téměř všech městských bran.21 Tento postup umoţnil rozšíření města i za hranice hradeb. Sousední plochy byly uţity k výstavbě stromových alejí a parků, ulice vedoucí z centra města pak k vybudování nových obytných domů a zděných obchodů. Také některé starší domy musely ustoupit klasicistním novostavbám, které nově zaplavily město. V 60. a 70. letech dochází také k přestavbě znojemského pivovaru, který v poněkud nešťastném umístění v těsné blízkosti znojemského hradu a rotundy sv. Kateřiny dostává alespoň přijatelnou podobu.22 V roce 1899 – 1900 se přistoupilo k výstavbě další znojemské dominanty, Městskému divadlu. Původní budova, jeţ se nacházela na Veselé ulici, byla jiţ v havarijním stavu, a proto se vedení města rozhodlo pro výstavbu nové a moderně technicky vybavené budovy divadla. Tu vystavěl uznávaný vídeňský architekt Alexander 19

Dle příručky 77 divů Znojma je však název Althanský palác špatně zaužívaný. Althanům tato budova nikdy nepatřila, správně bychom jej měli nazývat Starhemberským palácem. 20 ČUČKA, Oldřich aj. 750 let města Znojma. Brno: nakladatelství Blok, 1976, s. 17. 21 1847 byla odstraněna Dolní (Vídeňské) brány, Horní (Pražská) brána byla v roce 1853 přestavěna na obydlí a v roce 1863 byla zbořena Císařská brána. 22 Pro své komplexní vzezření se objektu začíná říkat „znojemské Hradčany“.

17

Graf v eklektickém stylu, a dodnes, vzhledem i ke své dobré poloze, je chloubou města. Za zmínku také stojí další budovy v okolí Vídeňské ulice, jeţ měly tvořit jakési „Vídeňské předměstí“, a to konkrétně takzvané Svobodovy domy (1907 – 1908) a budova Okresního soudu (1913 – 1919). Přestoţe si Znojmo stále zanechává ráz zemědělského a řemeslnického města, s rozvojem manufaktur řemeslnické cechy upadají, jelikoţ nejsou schopny s rychlou a levnou výrobou drţet krok. V druhé polovině 19. století se však průmyslová výroba značně rozšiřuje, a především keramické, porcelánové a koţeluţské továrny si začínají stavět své „městečko“ v průmyslové zóně na jihovýchodě od ţelezničního nádraţí. Vybudování nové ţelezniční tratě na Prahu, Brno i Vídeň v roce 1870 přineslo krom moderního a rychlého způsobu obchodování také nové plány pro rozvoj města, konkrétně „Rozšíření města a regulační plán města Znojma“ z roku 1871. Ten, jak se později ukázalo, byl zcela zásadním dokumentem při plánování budoucího výrazu města, a co do kvality se jednalo o nadčasové zpracování.23 Řešena byla především doprava, která byla odsunuta z historického centra vybudováním okruţní třídy. Ta začínala ve směru na Prahu na ulici Přímětická, vedla obloukem kolem centra města na kruhový objezd Mariánského náměstí24, a odtud směrem na Vídeň na ulici Vídeňská. Postupem času vzniká podél těchto hlavních tahů hustá zástavba s pravidelnou sítí nových ulic.25 Ač se atmosféra z hlediska výstavby a produkce tváří téměř idylicky, z hlediska česko-německého souţití by se bohuţel dalo mluvit o vyhrocených národnostních problémech. Společenská atmosféra je vlivem bikulturních potyček stále napjatá – nepoměr Čechů a Němců, kterých bylo aţ pětinásobně více, vedl k omezování práv českého obyvatelstva. Roku 1860 přestává být Znojmo krajským městem, a roku 1896 se německý magistrát dokonce vzdává titulu „královského města“, aby německá část obce podpořila Rakousko-Uherskou monarchii, a potlačila tak touhy českého lidu po 23

KOZDAS, Jan. 200 let městských alejí a parků ve Znojmě. Znojmo: Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2004, s. 2. 24 Mariánské náměstí (tehdy Polygonplatz) bylo vystavěno ve stylu pařížského Place de l´Étoile či vídeňského Pratersternu. Jedná se o kruhový objezd s hvězdicovitě se rozbíhajícími ulicemi, jež tvořily (a dodnes tvoří) hlavní dopravní tepny vedoucí Znojmem. Z architektonického hlediska není kvůli chybějícím domovním blokům náměstí dokončeno, přesto však každého přijíždějícího objezd nadchne svou monumentálností. 25 FILIP, Aleš; KOZDAS, Jan. Začlenění města do krajiny a jeho urbanistický vývoj. In Znojmo od středověku po moderní dobu. Brno: K-public, 2012, s. 17.

18

svém vlastním státě. Na podporu českých obyvatel v této obtíţné situaci vzniká mnoho českých spolků, například Beseda Znojemská, o které bude řeč v samostatné kapitole. Vrchol sporu přichází v říjnu 1918, kdy se místní německé obyvatelstvo odmítá podmanit vyhlášení samostatné Československé republiky, a v čele se znojemským městským zastupitelstvem se připojuje k „Německému Rakousku“ (DeutschÖsterreich). 3. listopadu 1918 se na valném shromáţdění vyhlašuje toto území „Německým krajem jihomoravským“ (Deutsch-Südmährischer Kreis), v čele se Znojmem jako krajským městem a Oskarem Teuflem jako jeho hejtmanem, a to vše podle Wilsonova práva sebeurčení národů. Místní Národní výbor, sloţený z řad českých Znojmáků, se tomuto rozhodnutí pokusil postavit vyhlášením potravinové blokády a později blokády nákladních vlaků dováţející věci kaţdodenní potřeby. Německý kraj jihomoravský však naštěstí neměl dlouhého trvání – do osvobození československými vojsky v noci z 15. na 16. prosince 1918 existoval necelé dva měsíce. Po tomto datu se ještě naděje německých obyvatel, kteří se nesmířili s odtrţením Znojma od Německého Rakouska, upíraly k výsledkům jednání mírových konferencí, které však skončily uznáním původních historických hranic českých zemí. Po 10. září 1919, kdy Rakousko podepsalo mírovou smlouvu v Saint Germain, odchází na protest ze Znojma několik set aţ tisíc Němců.26

3.2. Vývoj národnostních, společenských a politických poměrů po roce 1918 Po vzniku Československé republiky se vedení státu snaţilo vystupovat velmi diplomaticky. Bylo jasné, ţe s uznáním „nových“ hranic se budeme muset vypořádat s rozpačitými sousedy v podobě okolních států, ale také s velkým zastoupením menšin na našem území. Velké nadšení a hrdost Čechů tak bylo tlumeno soucítěním se svými spoluobčany, kteří se v novém státě cítili být nevítanými cizinci. Za těchto okolností probíhají v létě 1919 jedny z nejdemokratičtějších voleb na světě, které poskytují volební právo občanům nezávisle na národnosti, stavu i pohlaví. Československá republika „umožnila představitelům menšin, aby se důstojně podíleli na vládě ve státě a podpořila 26

PADALÍK, Jiří. Češi a Němci v regionu Znojemska v letech 1918 – 1946. České Budějovice, 2009. Diplomová práce (Mgr.). Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta, Historický ústav FF. S. 20-41.

19

posílení menšin o demokraty, kteří museli uprchnout před diktátorskými režimy ve svých vlastních státech.“27 Očekávaný výsledek se však nedostavil. Ve Znojmě, stejně jako v mnoha jiných městech, se domluvili na odkladu voleb a na poměrném zastoupení jednotlivých stran na radnici. Stalo se tak jednak z důvodu toho, ţe se němečtí obyvatelé stále nechtěli vzdát boje o své „německé Znojmo“, a jednak z diplomatických postupů českého městského zastupitelstva, které nechtělo rozdmýchávat uţ tak napjaté vztahy s Němci. První skutečné volby se konaly aţ 11. dubna 1920, kdy si deset stran mělo rozdělit 42 mandátů. Tento den se stal pro Čechy velkým vítězství, jelikoţ české strany porazily německé v poměru 26:16, a přebraly tak ţezlo nad vedením Znojma.28 Nejsilnější strana – Čeští sociální demokraté, poté nominovala na post starosty města Dr. Josefa Mareše29, který byl v červnu 1920 jednohlasně zvolen. Prvním náměstkem se stal Franz Fritz z Německé nacionální koalice a druhým náměstkem Josef Koniáš ze Spojených stran národních. Česká nadvláda na znojemské radnici vydrţela po celé meziválečné období. Proces počešťování probíhal ve Znojmě poměrně rychle. Po odchodu německých úředníků přichází do města nová pracovní síla ze Slezska a Vysočiny, která se zde natrvalo usazuje. Čeština se stává hlavním úředním jazykem a pořizují se také české nápisy do veřejných budov, obchodů i názvů ulic. Nárůst českého obyvatelstva je znatelný – během sčítání v roce 1921 se k české národnosti hlásí 11 691 z 21 197 všech obyvatel Znojma30, v roce 1930 uţ to je dokonce 16 139 z 25 855 obyvatel Znojma. Naproti tomu počet Němců se od roku 1910 z původních 16 090 obyvatel sníţil v roce 1921 na 7 988 obyvatel a v roce 1930 nepatrně zvýšil na 8 347 obyvatel.31 Výsledky voleb z roku 1921 byly pro Němce obrovským šokem a ránou pod pás. Fakt, ţe počet 27

JURÁSEK, Vítězslav; ADAM, Emil. Soužití Čechů a Němců na Znojemsku: Vzpomínky IV. Znojmo: Kruh občanů České republiky vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, 2006, s. 109. 28 PADALÍK, Jiří. Češi a Němci v regionu Znojemska v letech 1918 – 1946. České Budějovice, 2009. Diplomová práce (Mgr.). Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta, Historický ústav FF. S. 49. 29 Narodil se v roce 1855 ve Vídni a zemřel v roce 1945 v Terezíně. Vystudoval německé gymnázium ve Znojmě a poté Právnickou fakultu ve Vídni a Praze. Již před válkou byl činný ve znojemském spolkovém životě, byl také jednatelem Národního výboru. Během let 1920 – 1929 byl znojemským starostou, poté poslancem Národního shromáždění. S nástupem 2. SV. odchází do Brna a Jihlavy, kde se věnuje advokátní činnosti. Po pronásledování gestapem umírá v koncentračním táboře v Terezíně. Ve Znojmě je po něm pojmenovaná čtvrť rodinných domů a ulice. 30 V roce 1910 se k české národnosti hlásilo pouze 2366 obyvatel Znojma. 31 JURÁSEK, Vítězslav; ADAM, Emil. Soužití Čechů a Němců na Znojemsku: Vzpomínky IV. Znojmo: Kruh občanů České republiky vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, 2006, s. 17.

20

Čechů se o tři čtvrtiny zvýšil, a jejich počet o polovinu sníţil, povaţovali za podvod. Jejich snahy o rovnocenné město se začaly pomalu rozplývat, avšak ve vedení města stále zastávali alespoň roli „pasivní rezistence“. S příchodem nového obyvatelstva se však musí zastupitelstvo vypořádat s dalším problémem, a to nedostatkem bytů a domů. Ruku v ruce s velkým zadluţením města, které vzniklo jiţ dříve při finanční výpomoci Rakousku, zvýšením daní a zvýšením cen potravin, vzniká bytová krize rozměrů, které jiţ nejsou dále únosné. Město tudíţ začalo s přestavbou nebytových prostor na byty a s prodejem stavebních parcel soukromníkům i stavebním druţstvům. Tyto pozemky se nacházely většinou na území okolních obcí Mansberk, Hradiště a Louka, které se tímto krokem připojily ke Znojmu, a vytvořily tak městskou plochu o rozloze 19km².32 Vznikají nájemní byty na Praţské, Jarošově a Roosveltově ulici, a také rodinné domy v kolonii Marešov. Celkem bylo mezi lety 1917 – 1927 postaveno 420 domů s 975 byty33, čímţ alespoň částečně pokryly poptávku zájemců. Co se hospodářství týče, utrpělo Znojmo po první světové válce velké ztráty. Hospodářskou základnu, tedy odvětví obchodu a průmyslu, ovládalo samotné Rakousko-Uhersko, a po vzniku Československých hranic se ono potřebné mezistátní propojení přerušilo. Období, ve kterém se nejen Znojmo, ale i celé Československo bude vypořádávat těmito obtíţemi, se protáhne na celé meziválečné období. V letech 1929 – 1933, kdy se buduje vlastní hospodářské zabezpečení, se vše navíc komplikuje dopadem hospodářské krize. Z problémů se město dostane jen díky bohatému zemědělskému zázemí. Hlavní význam zde hraje potravinářský průmysl, který zpracovává produkty z úrodných polí Znojemska. Základem je zpracování okurek (nakládání do sladkokyselého nálevu), jeţ se konzervovaly v šedesáti podnicích, a vyváţely se v počtu aţ 1500 vagonů ročně.34 Vedle vyhlášených znojemských okurek se město proslavilo také svým vínem, jeţ se tu hojně pěstuje dodnes, a pozadu nezůstal ani vývoz meruněk, broskví a třešní. Krom potravinářských podniků se ve Znojmě 32

LÍBAL, Dobroslav; HAVLÍK, Lubomír. Znojmo: Městská památková rezervace a památky v okolí. Praha: STN, 1956, s. 72. 33 STARÁ, Jana. Meziválečná architektura na jihozápadní Moravě (1918 – 1938): Znojmo, Moravský Krumlov, Moravské Budějovice, Jaroměřice nad Rokytnou, Bítov. Olomouc, 2007. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Katedra teorie a dějin výtvarných umění. S. 40. 34 LÍBAL, Dobroslav; HAVLÍK, Lubomír. Znojmo: Městská památková rezervace a památky v okolí. Praha: STN, 1956, s. 72.

21

nacházelo také několik keramiček, z nichţ nejznámější byla zřejmě Thaya a Ditmar – Urbach. 30. léta 20. století se nesou v duchu mnoha zlomových událostí. Zpočátku vypadalo vše téměř idylicky – Světová hospodářská krize v roce 1929 nezanechala v okamţitém důsledku na Znojmu ţádné stopy, naopak přelom dvacátých a třicátých let přináší městu jenom pozitiva. Česká komunita se rozrůstala, byl dostatek pracovních míst a hojně se stavělo. Vyrůstají nové bytové domy v Masarykově kolonii, rodinné domky i několik architektonických skvostů funkcionalismu. Jeho vliv můţeme vidět na budovách dvou škol v ulici Slovenská a Mládeţe, jeţ jsou projektem architekta Bohuslava Fuchse, či na přístavbě učitelského ústavu v Alšově ulici od architekta Jana Víška. Tento brněnský architekt je také autorem projektu nadčasové Marešovi vily, jeţ je také nazývána „Znojemským Tugendhatem“. Funkcionalistická architektura se ale objevuje také v historickém jádru města, a to na budově textilního obchodního domu na rohu Kovářské ulice a Slepičího trhu nebo na Baťově Domu sluţeb na Horním náměstí.35 Problémy však na sebe nenechávají dlouho čekat a od konce roku 1931 se krize podepisuje na zvyšující se nezaměstnanosti. Firmy krachují a lidé si přivydělávají alespoň prostřednictvím sezónních prací. Definitivně se všechen hospodářský a stavební růst zastavuje v průběhu roku 1932, tedy v době, kdy některé okolní státy (např. Německo) zaţívají pokrizový ekonomický růst. Načasování těchto okolností vyústí do nových problémů – značné nespokojenosti německého obyvatelstva, které dopady krize pocítilo velmi výrazně, a jejich následné vzhlíţení a přimknutí k Hitlerově Německu jako vzoru. Pohraniční sudetští Němci se tak hromadně přidávají k nacionálně extrémistickým stranám jako je SdP, aby vyjádřili svou averzi vůči státu a nevyhovujícímu systému. Česko-německé vztahy se znovu vyostřují, a nepomůţe ani příchod roku 1935, kdy následky krize ustupují, a situace ve městě se zlepšuje. Říjnové volby do obecního zastupitelstva trend sílící SdP jenom potvrzují, kdyţ vyhrává jako nejsilnější strana se 13 mandáty, a nechává za sebou Českou sociální demokracii a mnohé další. 8. říjen 1938 uţ období vyhrocených vztahů jen korunuje, a to připojením

35

RICHTER, Václav; SAMEK, Bohumil; STEHLÍK, Miloš. Znojmo. Praha: Odeon, 1966, s. 85-86.

22

Znojma k dolnorakouskému Niederdonau a odevzdání radnice německým zástupcům a starostovi Dr. Erichu Haasemu.36 Většina českých úředníků Znojmo opouští, a se svým odchodem do vnitrozemí neotálejí ani mnozí političtí činitelé a další obyvatelé města. Celkový počet českých obyvatel, jeţ během okupace opustil město, se odhaduje na více neţ 10 000. Z původních obyvatel jich tu zůstalo pouze asi 4000.37 Opakuje se tak historie z roku 1918, kdy po ustavení Československa prchali němečtí obyvatelé, ovšem tentokrát v českém podání. Opět také nastává proces germanizace s přejmenováváním úředních nápisů, budov, obchodů a názvů ulic. Vítání vůdce, jehoţ příjezd byl očekáván 26. října 1938, tak jiţ proběhlo na „Adolf Hitler Platz“, dnešním Masarykově náměstí. Byly ustaveny nacistické organizace SS a SA, své sídlo zde mělo také gestapo.38 Po 15. březnu 1939, tedy po okupaci zbylého území Čech a Moravy, poprvé přichází československý odboj s radikální myšlenkou vysídlení německé menšiny za hranice státu. Několikaletý válečný teror bohuţel dokonale zničil česko-německé vztahy, a zmařil tak snahy o jakékoliv sblíţení. Vyhrocení atmosféry na konci války, a to jak na německé, tak na české straně, tento fakt jenom potvrdil. Ani Košický vládní program z dubna 1945, který se snaţil v rámci moţností o férovost a spravedlivost, nezabránil emocionálně vypjatému a krutému odsunu sudetských Němců.39 Osvobození ruskou armádou se Znojmo dočkalo 8. května 1945. Následky nacistického reţimu vyvolávaly v českém obyvatelstvu mohutné protiněmecké averze, bez ohledu na jejich vinu či nevinu. Se spojeneckými vojáky v zádech agrese Čechů vzrostla, a touţili po odplatě. Druhá světová válka „[…] ochromila smysl současníků pro spravedlnost a pro individuální posuzování viny. […] Za těchto okolností bylo soužití Čechů a sudetských Němců v jednom státě nemožné.“40 Celkem bylo vysídleno na 15 000 Němců, a jejich sídla a majetek byl zabrán novousedlíky z vnitrozemí.

36

PADALÍK, Jiří. Češi a Němci v regionu Znojemska v letech 1918 – 1946. České Budějovice, 2009. Diplomová práce (Mgr.). Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta, Historický ústav FF. S. 62- 67. 37 FUČÍK, Bohumil. Říjen 1938 ve Znojmě. Jižní Morava 1983. 1983, roč. 19, s. 230. 38 Gestapo se usadilo ve vile bývalého starosty Dr. Mareše. 39 PADALÍK, Jiří. Češi a Němci v regionu Znojemska v letech 1918 – 1946. České Budějovice, 2009. Diplomová práce (Mgr.). Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta, Historický ústav FF. S. 80. 40 JURÁSEK, Vítězslav; ADAM, Emil. Soužití Čechů a Němců na Znojemsku: Vzpomínky IV. Znojmo: Kruh občanů České republiky vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, 2006, s. 110.

23

Změny během let 1938 – 1948 byly dosti převratné. Znamenaly „[…] téměř úplnou výměnu zdejšího obyvatelstva – a zároveň s tím i přechod do zcela jiných poměrů politických, ekonomických, sociálních i kulturních.“41 I kdyţ bylo cílem dosaţení nové evropské stability, Československu tento stav moc dlouho nevydrţel. Po „Vítězném únoru“ v roce 1948 se jako stát dostáváme pod nadvládu Sovětského svazu, a z oslavovaného zachránce se nám před očima rodí nový totalitní nepřítel. Znojmo bylo po leteckém bombardování americkou armádou z dubna 1945 dosti zničené. Cílem náletů byly strategické vojenské objekty a vlakové nádraţí, značným škodám se však nevyhnuly také bytové domy a tovární budovy. Bylo zaznamenáno 398 těţce a 600 lehce poškozených budov. Následujícího roku proto přichází vedení města s programem obnovy a výstavby, jeţ měl vyřešit problém nedostatku či absence veřejně uţitečných budov. Vypisuje soutěţe na novou radnici a nádraţí, jeţ utrpěly největší škody, a bez jejich existence nemohlo město fungovat.42 Novou budovu nádraţí vypracoval v roce 1947 praţský architekt Pavel Moravec, a kompletně dokončena byla v roce 1952. Budova radnice měla do konce 40. let hned tři návrhy – od architekta Adolfa Liebschera (1946), architekta Viléma Lorence (1948) a kolektivu autorů v čele s architektem Mojmírem Kyselkou (1948). Ţádný z návrhů ovšem neprošel a na volném prostranství byl vybudován provizorní parčík. Ten byl nahrazen aţ na počátku 70. let, a to zcela jiným projektem neţ bylo původně zamýšleno – obchodním domem Dyje.43 Poválečné období 1945 – 1949 se tak nese ve znamení obnovení chodu města a jeho postupném restaurování. V roce 1950 se Znojmo stává městskou památkovou rezervací, coţ se pozitivně podepsalo na obnově historického jádra. Byly provedeny rozsáhlé a nákladné rekonstrukce památek, gotických a renesančních domů, a náměstí.44

41

BARTOŠ, Josef. Národnostní struktura jihomoravského pohraničí za nacistické okupace. Jižní Morava 1985. 1985, roč. 21, s. 229. 42 MAŽÁROVÁ, Monika. Architektura a urbanismus ve Znojmě 1945 – 1989. Olomouc, 2011. Bakalářská práce (Bc.). Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Katedra dějin umění, Dějiny výtvarných umění. S. 89. 43 Ibid., s. 21-28. 44 RICHTER, Václav; SAMEK, Bohumil; STEHLÍK, Miloš. Znojmo. Praha: Odeon, 1966, s. 87.

24

4.

Kultura a společnost

Kulturní události, pořádané ve Znojmě, měly zásadní vliv na tvorbu Genia loci města. Jednak zvyšovaly jeho atraktivitu, a jednak se podílely na rozšiřování kulturního povědomí ve společnosti. Výstavy, divadelní přestavení, filmové projekce nebo i úpravy domů a parků činily Znojmo kulturním centrem jiţní Moravy, jeţ přitahovalo mnoho nových turistů a obdivovatelů. Stejný magnet působil i na tehdejší umělce, kteří se město „vznešeného a přitaţlivého“ Genia loci rozhodli zvěčnit ve svých dílech. Vzniká proto mnoho sdruţení, spolků, svazů a klubů, jeţ uměleckou, edukační či zvelebovací činnost zaštitovalo. Rozhodla jsem se proto do mé práce zařadil přehled organizací, jeţ měly na fungování kulturního Znojma zásadní vliv, a jeţ se podílely na jeho formování a umělecké pestrosti. V následující kapitole o spolcích se budu věnovat zvlášť jednotlivým zástupcům, kteří svým širším polem působnosti měli na místní společnost větší kulturní dopad. Zřejmě i z toho důvodu oplývá jejich fungování mnoha dochovanými informacemi. V kapitole o sdruţeních a klubech vycházím ovšem pouze z několika málo zmínek odborných publikací, a proto se jejich popisu věnuji spíše okrajově. .

4.1. Spolky Jak uţ bylo řečeno dříve, zakládání spolků bylo následkem zostření českoněmeckých vztahů na konci 19. století. Spolky byly brány jako utuţování národní příslušnosti obyvatelstva a podpora národních iniciativ. Bylo to však také smysluplné vyuţití volného času, které obyvatelstvo do spolků lákalo. S příchodem průmyslové revoluce se pracovní doba zkrátila o několik hodin denně, coţ vedlo k hledání zábavy, vzdělávání a rekreace v době osobního volna.45 Těchto shromáţdění vzniklo hned několik – Beseda Znojemská (1870), Řemeslnický spolek (1880), Matice školská znojemská (1881), Sokol (1882), Znojemská filharmonie, Pěvecké sdruţení Vítězslava Nováka atp. Se spolky je spjato mnoho významných osobností jak české, tak německé znojemské společnosti, jeţ měly značný vliv na formování tváře města. Členství ve 45

MAZÁČOVÁ, Monika. Znojemská beseda, historie a současnost kulturních spolků na Znojemsku. Znojmo, 2010. Diplomová práce (Mgr.). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Management v kultuře. S. 10.

25

spolku bylo totiţ vysoce módní záleţitostí, a ve společenském ţebříku se jednalo o známku jisté prestiţe. Pro naše potřeby budou nejdůleţitější tři největší spolky, věnující se kulturnímu a uměleckému dění ve městě, a to spolek Besedy Znojemské, Německý měšťanský spolek (Deutsches Bürgerverein) a Okrašlovací a zalesňovací spolek.

4.1.1. Beseda Znojemská Reakcí na neshody mezi českou a německou částí obyvatelstva byl vznik spolků, které měly chránit zájmy toho kterého vlastního národa. Zatímco Němci jiţ několik spolků zaloţili, Češi pod tíhou příkazů a zákazů na svůj první teprve čekali. Dočkali se v dubnu 1870, kdy byla spolkem českých Znojmáků zaloţena Beseda Znojemská. Ta ač měla za úkol především řízení kulturní činnosti, věnovala se zpočátku spíše věcem vlasteneckým. Krom řízení společenského ţivota a pořádání kulturních akcí musela vytvořit zázemí pro české školy46, a vést poradenství v oblasti financování a hospodářství. Jméno Besedy Znojemské je od začátku spojováno s osobností Jana Vlka47, který vlivem zkušeností z olomouckého spolku Lípa slovanská zaloţil spolek místní. Jeho cílem bylo vzbudit v lidech vlastenecké cítění a odvahu zapojovat se do společenského, kulturního a politického dění ve Znojmě. V tom mu měli napomáhat i další zakládající členové – Antonín Navrátil, Albert Ferdinand Petertill, Alexander Řeha, Mořic Příborský a Jan Čáp.48 Od vzniku dne 26. dubna 1870 se do července zapsalo celkem 84 členů. První roky Besedy nebyly pro členy jednoduché. Jejich sídlem bylo první patro hostince „U Zlaté studně“, kde museli na malých prostorách vyšetřit místo pro zázemí spolku, knihovnu, čítárnu a kulečníkovou hernu. Potýkali se také s finančními a existenčními problémy, jelikoţ strach a předsudky nutily místní drţet se od spolku dále, a neprovokovat tak zbytečně německou většinu. Zvrat nastal při spojení Besedy se Vzájemnou záloţnou, která se rozhodla spolek finančně podporovat. I díky jejich 46

První česká škola byla založena v roce 1881. Narodil se roku 1822 v Telči a zemřel v roce 1896 v Lesné. Studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a je absolventem Právnické fakulty v Olomouci. Po zrušení c. k. soudů v Uhrách (1861) odchází do Znojma, kde byl jmenován notářem. Byl uznávaných právníkem, buditelem a básníkem. Jeho pamětní desku můžeme najít na budově Znojemské Besedy. 48 POLESNÝ, Karel. Šedesát let Besedy Znojemské: 1870 – 1930. Znojmo: Beseda Znojemská, 1930, s. 10. 47

26

neomezenému úvěru se mohla Beseda roku 1880 přestěhovat do nově koupeného domu na Dolním náměstí (dnešním Masarykově náměstí). V prvním patře domu „U Bílého lva“, který dříve býval zájezdním hostincem, byl zřízen velký reprezentační sál (tzv. štukový sál), který slouţil ke společenským událostem, a ve kterém bylo zároveň vybudováno jeviště pro besední divadlo; dále knihovna, čítárna a kulečníková herna. Spodní patro domu bylo potom vyhrazeno pro nově vznikající spolky, konkrétně pro Řemeslnický spolek a Sokol. Přestavěná neorenesanční fasáda, navrţená besedním členem Janem Ungerem, je tváří Besedy dodnes. Samotný spolek prošel během dějin třemi zásadními etapami. První etapa je datována od zaloţení Besedy Znojemské roku 1870 do smrti jejího zakladatele Jana Vlka roku 1896. Jedná se o konzervativní uzavřenou společnost, která měla omezený počet členů, a kde potencionální členství bylo podmíněno statutem „měšťanské střední vrstvy“. Druhá etapa je charakteristická nástupem mladé generace v letech 1896 – 1914. V čele Besedy byl tehdy JUDr. Arnošt Gottwald, který prosazoval otevření Besedy širším vrstvám a rozvoj kulturního vzdělávání. Mezičlánek druhé a třetí etapy bylo období první světové války, kdy se zájem o kulturní dění vlivem politických zvratů a okolnosti dosti utlumil. Třetí etapa začíná koncem války jedné roku 1918 a začátkem války druhé v roce 1939. Jedná se o vrcholnou fázi rozvoje, ve které byla činnost Besedy naplno vyuţita. Krom knihovny a čítárny byl zaloţen také literární krouţek, Znojemská filharmonie nebo Spolek divadelních ochotníků. Tento růst ukončil aţ příchod 2. SV., a bohuţel nepokračoval ani po obnovení spolku, tehdy Městské osvětové Besedy, v roce 1945. Na úspěšnou třetí etapu se tak snaţí navázat aţ dnešní Znojemská Beseda, zaloţena 1. června 1991.49

4.1.2. Německý měšťanský spolek Jak uţ bylo řečeno, němečtí Znojmáci zaloţili během 2. pol. 19. stol. hned několik spolků.50 Byla to však aţ Beseda Znojemská, která Němce vyburcovala k vybudování vlastního měšťanského kulturního spolku, jeţ bude povznášet ducha a 49

MAZÁČOVÁ, Monika. Znojemská beseda, historie a současnost kulturních spolků na Znojemsku. Znojmo, 2010. Diplomová práce (Mgr.). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Management v kultuře. S. 25-29. 50 Jenom během let 1860 – 1870 jich založili čtrnáct.

27

mysl vyšší společnosti. Stalo se tak 27. dubna 1870, kdy byly sepsány první stanovy spolku zakládací komisí, jejímiţ členy byli Johann Fux, Johann Höllriegell, Johann Hasse, Franz Dinter, Dr. Alexander Fossek, Dr. Martin Ortner a Ferdinand Biegler. Vzniká Německý měšťanský spolek – v originálu Deutsches Bürgerverein.51 Základní myšlenkou spolku bylo vytvoření jakéhosi debatního krouţku, ve kterém se budou diskutovány věci týkající se společenského a kulturního ţivota ve městě. Od začátku se však jednalo i o něco více. V samotném názvu spolku, respektive ve slově „Bürger“, byla moţnost vícevýznamového výkladu. Do češtiny jej lze přeloţit jako „měšťan“, ale i jako „občan“. Ač se na první pohled můţe zdát rozdíl minimální, Němci drobným nuancím slova dávali velký význam. Kombinací těchto slov vzniká člověk vysoce inteligentní, finančně zaopatřený, s osudem pevně ve svých rukou. Člověk dobře se orientující v politické, ekonomické, společenské i kulturní sféře, ţijící podle určitých norem a zásad. Členové spolku tak dávali svým českým protějškům na odiv, ţe jsou něčím víc neţ oni. Měli ve svých řadách vyšší společenskou třídu, která zastávala důleţité funkce na významných pozicích, a měla tak větší vliv na ovlivňování veřejného ţivota. V zájmu spolku bylo také udrţování a podporování Rakousko-Uherské monarchie, a ochrana práv a zájmů německého obyvatelstva Znojma. U vchodu do jejich sídla byl umístěn slogan: „Errichtet zur Pflege deutschen Buergersinnes (Zřízeno pro opatrování německého občanského smyslu).“52 Krom koncertů., tanečních a večerních zábav, výletů a společenských her, které byly hlavní pracovní náplní spolku, tak podporovali i pořádání odborných přednášek a vydávání poučných novin a časopisů. Na uskutečňování všech těchto aktivit měli nemalou finanční podporu – díky měsíčním příspěvkům všech 71053 členů a darům majetných občanů si mohli jiţ v roce 1882 postavit novou spolkovou budovu.54 Ta vyrostla na pozemku o velikosti 5755 m², který ponechalo spolku Obecní zastupitelstvo, v oblasti prolnutí dnešní Pontassievské ulice a Mariánského náměstí. Ke krásné novorenesanční budově, navrţené architektem 51

NEDVĚDOVÁ, Veronika. Německý měšťanský spolek ve Znojmě. Znojmo, 2009. Diplomová práce (Mgr.). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav, Učitelství historie pro střední školy. S. 7-13. 52 Znaimer Wochenblatt. 18. 3. 1893. Nedvědová, op. cit., s. 26. 53 V roce 1882. 54 První sídlo se nacházelo v areálu znojemského pivovaru. S počtem narůstajících členů spolku se však prostory začaly stávat nevyhovujícími, a proto se v roce 1881 objevuje myšlenka stavby nového spolkového domu.

28

Josefem Slowakem, patřila taktéţ restaurace a velká zahrada. Také výzdoba interiéru se nesla v honosném stylu – štukové sály, tapisérie, velká zrcadla, pozlacené lustry. Celkové náklady na výstavbu domu se vyšplhaly na více neţ 120 000 zlatých. Z Německého měšťanského spolku se tak stává jedna z nejvýznamnějších institucí ve městě.55 Rok 1882 spolu s postavením nového besedního domu pokládalo mnoho členů spolku za nejúspěšnější rok. Všeobecně by se o 70. a 80. letech 20. století dalo mluvit jako o zlatých časech. S postupem českého národního uvědomění a s hrozbou války se z prosperujícího, a z hlediska společenského zásadního spolku stává azylový dům pro neklidné Němce. Na konci 90. let začíná nenávratně upadat. To však nic nemění na tom, ţe na vytváření charakteru Znojma se spolek podílel velkými zásluhami.

4.1.3. Okrašlovací a zalesňovací spolek Snaha o zkrášlení Znojma, především v podobě stromových alejí a parků, se intenzivně objevuje uţ od počátku 19. století, kdy jsou vysazeny Horní a Dolní aleje podél městských středověkých hradeb. Tehdy se o to zasadili především znojemští občanští romantici, kteří se tak snaţili napodobit vídeňský klasicistní styl. Na rozdíl od vídeňských zámeckých parků se však u nás pokusili o otevřenou zahradní architekturu, která bude slouţit k trávení volného času všech měšťanů. Postupem 19. století vznikly také Karolininy sady, vedoucí od kostela sv. Mikuláše do údolí řeky Dyje, dále Městský lesík v údolí potoka Leska nebo návrší Hájek mezi obcemi Dobšice a Suchohrdly. Během 70. let 19. století se znojemští občanští romantici rozhodli, ţe své snahy budou dále uplatňovat pod záštitou oficiálního organizačního rámce. Proto vzniká 4. července 1878 Okrašlovací a zalesňovací spolek, který se však i nadále věnuje zahradním a krajinným úpravám Znojma, ale také péči o kulturní a historické památky. Jeho členy byli převáţně Němci, byť výjimečně se objevují i česká jména. Podle pana Kozdase je vysvětlení jednoduché. „Členství v Okrašlovacím spolku bylo elitní, spojené s mecenášskými povinnostmi i vysokými členskými finančními příspěvky, což často nebylo v možnostech

55

NEDVĚDOVÁ, Veronika. Německý měšťanský spolek ve Znojmě. Znojmo, 2009. Diplomová práce (Mgr.). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav, Učitelství historie pro střední školy. S. 29-31.

29

mnohých českých obyvatel Znojma.“56 Za další důvod povaţuje také nalákání solventní německé klientely, která sem dojíţděla na návštěvy z Vídně a další větších měst. Díky kontaktům a zkrášlování Znojma jak v podobě zahradních úprav, tak v podobě výstavby mnoha reprezentačních domů, se město stávalo oblíbenou turistickou destinací. Změna ve vedení spolku nastává s rokem 1918 a novou společenskou a politickou situací. Ač se ve vedení spolku stále drţeli Němci (nejdříve Robert Mayer, poté Johann Muck), bylo jasné, ţe se v rámci urovnání vztahů musí jednat o českoněmecký spolek. Jistou záchranou se jim stal český lesní inţenýr Jakub Jiral, jeţ jako německy mluvící diplomat udrţoval vztahy ve spolku v neutrální rovině. V roce 1921 tak započala etapa tvůrčích nápadů a výrazných proměn v parcích, lesích a krajinách Znojemska. V propojení městské části s přilehlým lesoparkem Gránického údolí se budují procházkové trasy – Muckova cesta, Jubilejní cesta nebo Cesta 24. pěšího pluku. Ve městě se navrhuje a parkově řeší Ţiţkovo a Máchovo náměstí. S příchodem roku 1938 mají členové Okrašlovacího spolku ještě velké plány na vybudování botanické zahrady v prostorách Gránického údolí pod znojemským hradem. To ještě nevěděli, ţe s příchodem německých vojsk a druhé světové války je čeká téměř 65. letá nucená přestávka. Původní členové spolku byli odejiti – v roce 1938 česká část spolku, po roce 1945 německá část spolku. Během období komunistického reţimu se sice objevovaly snahy o znovuzaloţení Okrašlovacího spolku, ty však vţdy po chvíli končily nezdarem. Oficiální obnova tak přichází aţ se sametovou revolucí a pádem reţimu, kdy se v roce 1992 spolek obnovuje.57

4.2. Sdružení a kluby Stejně tak jako u spolků docházelo u sdruţení, svazů a klubů k největšímu rozmachu na přelomu 19. a 20. století, a to převáţně u německé strany obyvatelstva. Rakousko-Uherské prostředí jim poskytovalo konformismus i protekcionismus, tedy výhodu v základních věcech, o které však česká strana musela mnohdy bojovat. V roce 56

KOZDAS, Jan. 200 let městských alejí a parků ve Znojmě. Znojmo: Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2004, s. 7. 57 KOZDAS, Jan. 200 let městských alejí a parků ve Znojmě. Znojmo: Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2004, s. 3-10.

30

1914 vzniká ve Znojmě Vereigung der deustchmährische Kunstwerbebunde58 (Německý moravský svaz uměleckých řemesel), který společně se Sdružením německých výtvarných umělců Moravy a Slezska uspořádal na znojemském hradě výstavu. Ta disponovala mnoha zvučnými jmény a výraznými uměleckými talenty. Krom tradičních technik, které zastupovali svými grafikami například manţelé Karl Schwetz a Ida Schwetzová – Lehmannová, vystavovali své práce také umělci z řad uţitého umění. Objevily se tu díla učitelů odborné keramické školy ve Znojmě – Viktora Schufinského, Michaela Mörtla nebo Eduarda Schickla. Dále sochy Huga Lederera. Zajímavé byly také výtvory brněnských a znojemských nábytkářských firem B. Čermáka, E. Lillega a B. Emmela. Mezi dalšími se představil mimo jiné i jevištní návrhář Alfred Roller, architekt Hugo Blum nebo brněnský Camera-Club. Jak ukazují dobové recenze: „Výstava nalezla velmi dobrou odezvu u odborníků i široké veřejnosti […]“.59 Její úspěšné fungování trvalo aţ do roku 1918, tedy doby osamostatnění Československé republiky. Poté bylo mnoho umělců, a nejen jich, postaveno do nezáviděníhodné situace, kdy museli volit mezi rakouským a československým občanstvím. Uţ nebyli Rakušany moravského původu – dostali se do propasti mezery dějin.60 Ne nadarmo je ročník německých malířů, sochařů a architektů mezi světovými válkami označován v evropských dějinách umění za „ztracenou generaci“.61 Česká umělecká sdruţení vznikají ve větší míře aţ po roce 1918. Jedno z těch úspěšných, které se mohlo vyrovnat slávě německého svazu um. řemesel, bylo Sdružení výtvarných umělců jihozápadní Moravy (SVUJM). To se zrodilo 12. března 1932, v den jejich prvního společného zasedání. Jednalo se o regionální sdruţení, jeţ spojovalo malíře, grafiky, sochaře a keramiky působících ve Znojmě a okolním regionu. Ve spolku se tak ocitli tvůrci napříč národním i výtvarným spektrem, jeţ vystavovali dvakrát do roka na společných výstavách.62 První z výstav se konala v nové tělocvičně školy na Jungnicklově ulici na podzim 1932, a od té doby se pravidelně uskutečňovala aţ do 58

KAČER, Jaroslav. Morava, prostor pro výtvarné umění. In Výtvarné umění Moravy 1880-1920. Brno: Moravská galerie Brno, 1994, s. 14. 59 SEDLÁŘOVÁ, Jitka. Výtvarné umění německé Moravy 1888-1918. In Výtvarné umění Moravy 18801920. Brno: Moravská galerie Brno, 1994, s. 12. 60 Ibid., s. 11-12. 61 ŠTURC, Libor. Výtvarná kultura ve Znojmě mezi dvěma světovými válkami. In Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. Znojmo: Státní okresní archiv ve Znojmě, 1999, s. 18. 62 STARÁ, Jana. Meziválečná architektura na jihozápadní Moravě (1918 – 1938): Znojmo, Moravský Krumlov, Moravské Budějovice, Jaroměřice nad Rokytnou, Bítov. Olomouc, 2007. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Katedra teorie a dějin výtvarných umění. S. 46.

31

roku 1938. Fungování sdruţení narušily bohuţel jednak vyhrocené národnostní poměry těsně před válkou, definitivní konec pak přišel s německou okupací. Předsedou SVUJM byl Lojza Budík, tajemníkem Dr. Emanuel Blattný. Členy byli například Alexander Pock, Anton Bruder, W. Prell, F. Přeček nebo Oskar Dvořák.63 Zcela jinou kapitolou je místní fotografický klub, který se podobně jako Okrašlovací a zalesňovací spolek v průběhu dějin přetransformovával z německého sdruţení na české. Fotoklub Znojmo vzniká během 2. poloviny 20. století. Jeho členové byli zástupci vyšší společenské třídy, která oplývala významnými profesory, lékaři, obchodníky či právníky. Během bouřlivé situace kolem první světové války klub zaniká, a znovuzakládá se aţ v klidnějším období po vzniku Československé republiky dne 11. listopadu 1922. Tehdejšího vedení se ujal profesor na místním gymnáziu pan Zobal, zástupcem byl pan Ambroţ.64 Členové klubu pravidelně vystavovali své fotografie na výstavách po znojemském okolí. Většího úspěchu se místní tvorba dočkala aţ s příchodem 60. let, kdy byla oceňována na několika ročnících fotografických výstav Meisterfotos a Biennale de fotografie Europas. Fotoklub Znojmo funguje dodnes, a jeho působení se rozrostlo na mezinárodní úroveň díky spolupráci s partnerskými kluby v rakouském Hollabrunu a holandském Harderwijku.65

63

ŠTURC, Libor. Výtvarná kultura ve Znojmě mezi dvěma světovými válkami. In Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. Znojmo: Státní okresní archiv ve Znojmě, 1999, s. 14-21. 64 Nový klub. Znojemsko IV. 1922, č. 47, 16. 11. 1922, s. 3. 65 O nás. *online+ Fotoklub Znojmo. 2009 *citováno 6. května 2013+. Dostupné z WWW: .

32

5. Genius loci Znojma v umělecké tvorbě 20. – 40. let 20. století V následujících pěti kapitolách se budu věnovat jednotlivým médiím, které zachycovaly Genius loci Znojma během 20. – 40. let 20. století. Řeč tak bude o fotografii, malbě, kresbě a filmu, doplněné navíc samostatnou kapitolou pohlednice. Vybrané náměty a témata, které média budou představovat, se budou v mnohém lišit. Je to dáno jednak poměrně širokým časovým rozpětím, které zahrnuje celé období mezi začátkem první republiky a začátkem socialistické éry po druhé světové válce. Jednak je to také odlišným očekáváním diváků daného média, a samozřejmě jeho potenciálem a moţnostmi. Stejně jako by nás u malby zklamalo dílo výstavby ţelezničního mostu, u fotografie by to naopak mohl být snímek staré rozbořené ulice. Jak se dále ukáţe, kaţdé médium má svůj prim v jiné oblasti – a to ať uţ se uměleckosti, sensibility okamţiku, dokumentárnosti nebo atmosféry doby týče. Nedílnou součástí odlišných námětů a jiných úhlů pohledu jsou samozřejmě také změny ve vládnoucí vrstvě státu či města, a v neposlední řadě také proměny architektury. V politice se změny projevují především v propagaci a uţití vhodných oficiálních snímků. Jsou zachycována důleţitá místa a stavby se jmény podporující vládnoucí ideologii, do popředí se dostávají také vymoţenosti moderní doby – nová auta, obchody, architektura apod. A právě s onou architekturou uţ to začíná být sloţitější. Móda a nové technologie jdou s trendem, a je moţno je kdykoliv změnit. S budovami uţ to tak jednoduché není – co bylo moderní dříve, můţe se s postupem času stát „pomníkem zlých časů“. A tak proměny „nevhodné“ architektury dělají na mapě Znojma slepá místa, která není radno ukazovat natoţ zachycovat. Účelovou změnou pohledu se však problém jednoduše obejde, a tak v průběhu 20. století aţ do dnešních dob můţeme sledovat odlišnosti v zobrazení stále stejných historických památek. Kapitoly jednotlivých médií obsahují vţdy krátký úvodní text, který zasadí danou problematiku do historických i místopisných souvislostí. Poté se jiţ věnuji konkrétním dílů, které se snaţím detailně vysvětlit a popsat. Všechny rozebírané materiály jsou uvedeny na konci práce v obrazových přílohách. Jsou seřazeny postupně tak, jak se pohybuji se svým výkladem v navazujících kapitolách práce. 33

5.1. Pohlednice Systém posílání korespondenčních lístků s natištěným obrázkem je starý více neţ 140 let. První pohlednice v Rakousko-Uhersku byla poslána jiţ v roce 1870, a brzy zaujmula primát jako nejrozšířenější listovní zásilka. Prostřednictvím obrázku mohli lidé lépe vystihnout atmosféru, a vhodně tak doplnit text k příleţitosti blahopřání, oznámení, pozdravů z cest, anebo jej vyuţít jen jako pěkný doplněk osobní korespondence. V době, kdy moderní zobrazovací média nebyla příliš rozšířena, pohlednice rozšiřovala obzory a přibliţovala lidem svět.66 První pohlednice města Znojma byly vydány na konci 19. století. Zpočátku vyuţívaly techniku kolorované kresby, litografie a ručně zdobených ornamentů. Velmi často měly podobu koláţí, kdy byla jedna nebo několik realistických kreseb doplněna malovanými rámečky, slogany či jednoduše obrázky na dobarvení poţadované atmosféry. Objevuje se tak motiv vína, okurek, znojemské orlice, zemědělské úrody a květin, tedy artefaktů, jeţ jsou pro Znojmo typické. Od roku 1920 nahrazuje nákladné výrobní techniky fotografie, která je rychlejší, věrnější a snáze reprodukovatelná. Barevné kolorované pohlednice nahrazuje černobílý tisk aţ do příchodu barevné fotografie v 60. letech 20. století.67 Ve Znojmě fungovalo hned několik firem, jeţ se zabývaly produkcí pohlednic. Krom nakladatelství se mezi nimi objevují také knihtiskaři, papírníci, knihkupci nebo samotní fotografové. Mezi nejstarší a nejznámější firmy patří tiskárna Martin Ferdinand Lenk, nakladatelství Fournier a Haberler, a tiskárna Ferdinand Loos. S počátkem 20. století a s rozmachem pohlednic se objevuje několik menších firem, zabývajících se spíše příleţitostnými tisky, jako například Edmund Budischovský, Klouda a Oliva, Franz Kuhn a další. Od 20. let je potom produkce směřována do ateliérů místních fotografů. Mezi nejvýznamnější patří pohlednice fotografa Paula a Karla Nathera, Bedřicha Czyharze, Františka Leeba nebo Roberta Langera. Éra znojemské pohlednicové produkce končí s příchodem komunistického reţimu po roce 1945, kdy

66 67

SVOBODA, Jiří. Znojmo: Kniha historických pohlednic. Znojmo: Nakladatelství SWAN, 2002, s. 11. S výjimkou reprodukce malířských děl.

34

byla všechna nakladatelství zestátněna, a centrálně řízena a kontrolována. V současné době se objevuje snaha o obnovení tradice.68 Pohlednice jsou reálnou výpovědí dané doby a jejím prostřednictvím můţeme vidět, co v určitém období bylo pro společnost důleţité, a jakým způsobem hodlala tuto skutečnost ztvárnit. Je zajímavé sledovat proměny míst, které se v průběhu času stávaly více či méně atraktivními a tím pádem i zachycovanými. Jak uţ bylo řečeno v úvodu, velkou měrou se na tom podílela výstavba nových budov, parků, ulic atp. Pohlednice je totiţ mimo jiné také reprezentací, která má místo ukázat v jeho nejlepší podobě. Proto více neţ kterékoliv médium, jeţ budu v této práci rozebírat, apeluje na zobrazení krásných a významných míst, které jsou zároveň pro danou oblast (v tomto případě město Znojmo) charakteristické. Objevovat se proto budou majestátné pohledy na siluetu města, ukázky dvou hlavních náměstí a jejich architektury, a v neposlední řadě také dominanty města – radniční věţ a Mikulášský kostel. V následujících dvou podkapitolách, které mají zajišťovat lepší orientaci, se budu věnovat jednotlivým pohlednicím, jeţ byly vydány mezi lety 1920 aţ 1949. Budu popisovat místa, které zachycují, a ze kterých byla pořízena. Zároveň se pokusím objasnit důvod, proč byla vybrána právě daná konkrétní scenérie.

5.1.1. Pohledy z údolí řeky Dyje Znojmo má unikátní polohu – leţí na mírně se svaţující rovinaté plošině, jeţ je téměř ze tří čtvrtin obehnána údolím tak, ţe budí dojem dominanty vystupující z okolní krajiny. Díky této vlastnosti má moţnost být zobrazováno téměř ze všech světových stran, ovšem často bývá vyuţívaná pouze jeho nejmalebnější severozápadní aţ jihozápadní část. Ta je situována z velké většiny do údolí řeky Dyje, jeţ protéká v těsné blízkosti města, a je ohraničena na severu vesnicí Hradiště a na jihu vesnicí Oblekovice69. Právě z této části pochází také sada pohlednic, které budu dále rozebírat. Rozhodla jsem se ve výkladu postupovat systematicky dle směru toku řeky Dyje, tedy od severu k jihu.

68 69

SVOBODA, Jiří. Znojmo: Kniha historických pohlednic. Znojmo: Nakladatelství SWAN, 2002, s. 13. Obě dvě vesnice jsou místní částí města Znojma.

35

Pohlednice (A1) je pořizována z vyhlídky od kostela sv. Antonína Paduánského na Hradišti. Je poměrně atypická a to hned ze dvou důvodů – jednak není na titulní straně opatřena ţádným popiskem, jenţ by zachycený obraz ilustroval, a jednak ustavuje středobodem potenciálně dokonalé krajiny lavičku, vzrostlý strom a stínící keř. Je moţné se domnívat, ţe záměrnou netradiční kompozicí se autor fotografie pokusil vyuţít atmosféry místa, která láká člověka k odpočinku a rozjímání. To by také mohlo odpovídat charakteru vesnice, která byla vţdy velmi církevně činná. O povaze města Znojma to ovšem příliš nevypovídá – z tradičních historických skvostů vidíme pouze kostel sv. Mikuláše a komplex znojemského hradu. Díky nestandartnímu záběru pohlednice můţeme dobře vidět alespoň umístění města jako dominanty vystupující z krajiny, jeţ jsem popisovala v předchozím odstavci. Další pohlednice (A2) je jiţ ukázkou scenérie z údolí řeky Dyje, konkrétně z místa dnešní znojemské přehrady. Je prvou ze série tří po sobě jdoucích pohlednic, jeţ zachycuje Znojmo v jedné z jeho nejtypičtějších a nejčastěji uţívaných podob. Pádným důvodem je do nebe se vztyčující silueta Mikulášského kostela, jeţ dává městu charakteristický Genius loci. Zajímavým detailem je také horizontální členění cestiček Karolininých sadů pod kostelem a ulice Napajedla směřující jako by nad obzor. V popředí fotografie vidíme také městkou vodárnu a obloukový most přes řeku. Celkově obraz budí dojem historického města propojeného s přírodou, do nějţ si kaţdý rád přijede odpočinout. Pohlednice zde zcela bez výhrad plní svůj účel. Druhá ze série tradičního pohledu (A3) se od zbylých dvou odlišuje velkou šíří záběru, ale také svou barevností. Jedná se o jednu z posledních kolorovaných kreseb, jeţ vznikla v roce 1920 – tedy době, kdy nákladné techniky začala nahrazovat rychlejší a levnější fotografie. Pohled na město je veden z Kraví hory, konkrétně z míst, kde se nachází ţelezniční most. Panorama zachycuje celý prostor mezi budovou znojemského pivovaru na levé straně a vilovou čtvrtí v Dyjské ulici na pravé straně. Zřetelně zde vidíme vystupovat dva symboly Znojma – Mikulášský kostel a radniční věţ. Pod kostelem lze opět dobře rozpoznat Karolininy sady a strmě stoupající ulici Napajedla, která ústí do středověké zástavby centra města. To dělí od novější části zachovalá hradební zeď, která dodnes obepíná střed Znojma, a je patrná na pravé horní části pohlednice. Pod ní můţeme vidět zástavbu ulice Ţleby, nad ní pak zástavbu ulice U 36

Brány a Na Svahu. Na dolní části kresby podél řeky se rýsuje řada rodinných domků a několik koţeluţen, po nichţ dostala ulice název Koţeluţská. Poslední z trojice (A4) zachycuje Znojmo o dvacet let později, z doby druhé světové války. Na pohledu se však nic zásadního nezměnilo – opět zde v centru obrazu vidíme kostel sv. Mikuláše a jeho bezprostřední okolí. Na detailnějším záběru si můţeme všimnout pivovarského komínu, jenţ se týčí vlevo od kostela, a zároveň komplexu budov pod ním, kde sídlí farnost Římskokatolické církve Znojmo. Fotografie je taktéţ pořízena z Kraví hory poblíţ ţelezničního mostu, a oproti dvěma předchozím ukazuje nově i další most přes řeku Dyji, který spojuje ulici Koţeluţská a Pod Kraví horou. Na další pohlednici (A5) se jiţ nacházíme daleko za ţelezničním mostem i centrem Znojma, konkrétně v těsné blízkosti Louckého kláštera na jiţním cípu města. V popředí se nachází náhon k louckému mlýnu, který je obklopen splavem na levé straně a jiţ zmiňovaným klášterem na pravé straně – obojí nám tu zůstává skryto. Je zřejmě úmyslně uţito této kompozice, jeţ fotografii dává vzdušný dojem, a nezahrnuje ji zbytečnými stavbami. Vzdálené panorama města je působivě propojeno s divákem tokem řeky Dyje, ve kterém se zrcadlí okolní krajina. Celkovou atmosféru snad jen lehce narušuje ţelezniční most na vysokých pilířích, který protíná historické stavby v jejich polovině. Dle mého názoru tato pohlednice nejlépe vystihuje Genia loci města tím, ţe propojuje její tajemnou starobylou zástavbu s krásnou přírodou podél řeky. Následující pohlednice (A6) zachycuje Znojmo jiţ velmi okrajově a soustředí se především na komplex budov Louckého kláštera a kostela sv. Panny Marie a sv. Václava. Tato monumentální stavba je zachycena z obce Sedlešovice, která leţí jihozápadně od města na pravé straně řeky Dyje. V pozadí fotografie vidíme několik komínů a staveb, nic konkrétnějšího však rozpoznat nelze. Před klášterem se nachází budovy farnosti a jejich rozsáhlé zahrady – všeobecně se celé okolí nachází v širokém pásmu zeleně, které ještě více dávají vyniknout honosným budovám kláštera. Ve středu pohlednice protéká řeka Dyje, překlenutá mostem, jeţ nahradil dřívější brod. V popředí se nachází zástavba Sedlešovic. Poslední dvě pohlednice z této podkapitoly (A7), (A8) dávají nahlédnout na Znojmo z polních plání směrem od Vídně. I kdyţ je rakouské hlavní město několik 37

desítek kilometrů vzdálené, výraz „od Vídně“ se zauţíval především díky nedaleké hlavní silniční tepně spojující důleţitá česká města s rakouskou metropolí. V prvním případě (A7) je pohled zaměřen jihozápadněji, kdy zcela vlevo můţeme spatřit kostel sv. Antonína na Hradišti, a zcela vpravo dvě věţe kostela sv. Kříţe. Mezi těmito sakrálními stavbami vidíme celé panorama města se všemi významnými body – kostelem sv. Mikuláše, radniční věţí, Louckým klášterem a s trochou fantazie také s rotundou sv. Kateřiny na znojemském hradě. Opět je zde dobře patrná unikátní poloha Znojma, které vystupuje na mírně svaţitém terénu nad okolní krajinu. Toto ztvárnění města bylo taktéţ poměrně hojně uţíváno, postupně se od něj upustilo aţ s přibývající nepěknou moderní zástavbou padesátých let. V druhém případě (A8) je pohled zaměřen jihovýchodněji, kdy na levé straně můţeme spatřit radniční věţ a na pravé straně tovární haly na Brněnské a Druţstevní ulici. Je zde zachycena spíše novější část Znojma vystavěná podél Vídeňské ulice, jeţ protíná střed fotografie – věţ budovy krajského soudu, nemocnice nebo Jubilejní škola v Louce. V popředí se potom nachází místní část Oblekovice s dominantou Louckého mlýna. Tento pohled není jiţ příliš častý, a to převáţně z důvodu, o kterém jsem psala výše. Nicméně se zdá, ţe průmyslová podoba města je tu záměrně přiznána jako důkaz moderního pokroku a jisté soběstačnosti. Vzhledem k datu vydání pohlednice (1939) by to danému období i odpovídalo.

5.1.2. Pohledy z centra Starého města Staré město je označení pro historické jádro, jeţ je vytyčeno a ohraničeno hradebními zdmi. Mezi pohlednicemi má jeho zachycení a ztvárnění důleţitou pozici – prakticky dvě třetiny všech korespondenčních karet se zabývají výhradně touto tématikou. Taktéţ v centru Znojma existuje několik míst, které jsou zobrazovány častěji neţ ostatní – místa turisticky lákavá anebo něčím důleţitá, mající o městě velkou vypovídající hodnotu. Na rozdíl od předchozí kapitoly, kde se s oblíbenými podobami města pracuje stále stejně, u památek a náměstí Starého města se v průběhu let uţívá různých úhlů záběru. Jak se dále ukáţe, vliv na nové směry pohledu budou mít jak změny v architektuře, tak změny ve vedení státu a města. Při popisu pohlednic se opět pokusím pro přehlednost postupovat systematicky od severu k jihu.

38

Na první pohlednici (B1) je zachycena severní část Horního náměstí za druhé světové války. Jak je patrno z popisku, náměstí bylo přejmenováno na Konrad Henleinplatz jako pocta říšskému komisaři pro sudetoněmecké oblasti. Jedná se o druhé nejdůleţitější náměstí ve Znojmě, a dalo by se říci, ţe spolu s Masarykovým náměstím, tvoří hlavní středobody města. Na fotografii je zaznamenán kaţdodenní ruch společenského a obchodního centra, kterému dominují moderní automobily v popředí, zřejmě ilustrující pokrokovost a bohatství německé říše. Na levé straně pohledu můţeme vidět přestavěné barokní paláce s obchody a kavárnami v přízemí, na pravé straně potom novou budovu pošty a slavný hotel U Tří korun. Průhledem mezi domy je vidět Divišovo náměstí a zvonice kostela sv. Michala. Druhá pohlednice (B2), zachycující Horní náměstí, se věnuje jeho jihovýchodní části. Je o něco mladší datace neţ pohlednice předchozí, vybrala jsem ji však záměrně, jelikoţ ukazuje ubíhající Kovářskou v její původní zástavbě. Tento motiv se v knihách i soukromých sbírkách objevuje poměrně často, snad díky zajímavému průhledu na kostel sv. Kříţe. Ve 30. letech tu ovšem na místě bílého rohového domu vzniká funkcionalistický textilní obchodní dům, díky kterému tato část náměstí dodnes vypadá poněkud nepatřičně, a od pohlednicového motivu se aţ na výjimky definitivně upouští. Krom zmiňované nákupní ulice a kostela v pozadí zde můţeme vidět také ústí Slepičího trhu, v dáli náznak Komenského náměstí, a mimo jiné i krásnou fasádu domu v popředí. Třetí (B3) ze série pohlednic Horního náměstí70 se zabývá výhradně jiţním pohledem, a je ze všech vyobrazení nejmladší. Zachycuje náměstí ještě před přestavbou obou rohových domů, která proběhla během 20. a 30. let. Jedná se o jedno z oblíbených témat, které se často uţívá napříč změnou doby a architektury. Na snímku můţeme vidět spodní řadu domů Horního náměstí, ústí Obrokovy ulice a dominantu města – radniční věţ. Toto poměrně rušné místo bylo odjakţiva uţíváno k pořádání slavností a různých shromáţdění, a moţná z toho důvodu bylo zvoleno výstiţným pohledem na Znojmo. Za povšimnutí také stojí také nenápadný dům uprostřed

70

Jak je vidět z popisku, během první republiky se náměstí nazývalo Náměstí Svobody. Během okupace se přejmenovalo na Konrad Henleinplatz a po osvobození na Náměstí kosmonautů. Až po převratu se z něj stává zažité Horní náměstí (ještě z dob Rakouska-Uherska), a pojmenování Náměstí Svobody se přesouvá severněji k Městským lázním.

39

levořadé zástavby, jeţ se pouze díky úpravě fasády stává charakteristických znakem náměstí – pro srovnání bude ukázán v pozdějších kapitolách práce. Následující pohled (B4) ukazuje snad nejtypičtější, nejuţívanější a nejznámější památku města Znojma – radniční věţ. Tu postavil během roku 1445 kameník Mikuláš ze Sedlešovic, a od té doby se hrdě tyčí nad městem, viditelná při příjezdu ze všech světových stran. Je zvláštní především pro svou vysokou, zelenou, spirálovitě přetočenou střechu s několika věţičkami. Stojí zhruba v polovině Obrokovy ulice, kde mají své sídlo hlavní orgány vedení Znojma, a také několik obchodů a kaváren. Na tomto pohledu vidíme ulici během druhé světové války, ozdobenou nacistickými vlajkami, s průhledem aţ na Masarykovo náměstí. Jak uvidíme v dalších kapitolách, motiv je hojně uţívaný všemi médii aţ do dnešní doby, jelikoţ na původní krásné historické zástavbě se nic nezměnilo. Na další pohlednici (B5) vidíme druhou z nejdůleţitějších staveb Znojma, a to Mikulášský kostel. I tento úhel pohledu a motiv celkově je velmi často uţívaný, a o to opět z důvodu, ţe je tento prostor více neţ sto let téměř neměnný. Ulice Velká Mikulášská, která nás pohledem vede na Mikulášské náměstí ke kostelu sv. Mikuláše, uchvátí svou starobylou atmosférou, která vrací člověka zpět v čase. Zásadnější úpravou prošel pouze vzhled střechy věţe, kde před první světovou válkou přibyly k jednoduché jehlanové střeše čtyři menší jehlany v rozích věţe tak, aby se svým vzhledem podobala radniční věţi. Na této fotografii jiţ vidíme novou podobu věţe. I na druhé pohlednici (B6) s tématikou kostela sv. Mikuláše můţeme vidět novou věţ. Směr záběru je nyní veden ze západní strany, tedy ze směru většiny panoramatických fotek města – z údolí řeky Dyje. Konkrétně byla fotografie pořízena na místě zvaném Špinďák, volném prostoru nedaleko ulice U Branky. Místo získalo název podle německého Spinnhof a Spinnhaus71, tedy domu, který na místě stával. V popředí fotografie se nachází budova kaplanky, která slouţila k ubytování niţších církevních hodnostářů Mikulášského kostela. Jedná se o gotickou stavbu, jeţ byla pro

71

Jedná se o jakýsi pracovní tábor nebo dům nucených prací, ve kterém byli lidé z ulice a lidé špatných mravů převychováváni, a využíváni ku prospěchu města. Náplní práce bylo plést či tkát příze. Z jednoho ústního zdroje jsem však také slyšela variantu, že šlo ve skutečnosti o dům s psychicky nemocnými lidmi ze sociálně slabších rodin.

40

svůj Genius loci zachycována nejedním malířem a fotografem. Tento záběr kostela je však spíše ojedinělou záleţitostí, uţíváno je jiných úhlů pohledu. S následujícími dvěma pohlednicemi (B7), (B8) se jiţ přesuneme na hlavní prostor jádra města, Masarykovo náměstí. Tento centrální bod Znojma se nachází pod Horním náměstím, a proto se mu také často zjednodušeně říká Dolní náměstí. Na prvním obrázku (B7) je zobrazena severnější část tohoto velkého prostoru, s průhledem na Obrokovu ulici a dominantu radniční věţe. Na pravé straně vidíme barevné fasády historických domů, jejichţ přízemí zdobily dřevěné portály obchodů. Na levé straně se nachází činţovní dům, tzv. Špalíček, který nahradil původní starobylý kostel sv. Jana Křtitele. Pod ním lze spatřit trţiště, kde pravidelně probíhaly slavné okurkové trhy, a také barokní morový sloup z roku 1682. Na druhém snímku (B8) je zobrazena jihovýchodní část náměstí, s průhledem na Kollárovu ulici a Vlkovu věţ. Stejně jako na předchozím obrázku vidíme – tentokrát na levé straně – řadu historických domů s obchody, a ve středu náměstí morový sloup. Pod ním se nachází krom tehdy moderních automobilů také litinová pumpa na pitnou vodu a kašna. Spodní část prostoru je uzavřena klášterem kapucínů a novým kostelem sv. Jana Křtitele. Jak je vidno z popisku pohlednice, náměstí bylo během druhé světové války přejmenováno na Adolf Hitlerplatz. Poslední ze série pohlednic (B9) zachycuje samý okraj historického města, a to jeho jiţní část. Fotografie je pořízena jiţ z vnějšku hradebních zdí, konkrétně z úrovně budovy nemocnice na Vídeňské třídě. Na levé straně můţeme vidět špitální kostel sv. Alţběty a nad ním novou stavbu Krajského soudu72, která nahradila bývalou ledkárnu. V horní části fotografie se nachází rohový dům Kollárovi ulice, kde o něco výše nad ním stávala Vídeňská neboli Dolní brána navazující na hradební opevnění. Nad zmíněným domem potom vyčnívá původní dlátová střecha Vlkovy věţe, která byla při přestavbě v 60. letech změněna na tvar jehlanu.

72

Dnes Okresní soud ve Znojmě.

41

5.2. Fotografie Fotografie je známá jiţ více neţ 170 let. Za její vznik je povaţován 19. srpen 1839, kdy byl oficiálně představen vynález daguerrotypie, na němţ má hlavní zásluhu Francouz Louis J. M. Daguerre. Principem dokonalého zachycení obrazu se však zabývali mistři ještě dávno předtím. Důleţitým mezníkem je vynález camery obscury, známé jiţ v dobách Aristotela při pozorování hvězd, hojně vyuţívané během renesance především malíři. Systém jednoduché čočky a zrcadla se uţívá dodnes, v průběhu desítek let se změnil pouze princip, jakým se zachycoval a uchovával výsledný obraz. Zatímco se během 17. století musel zrcadlený obraz obkreslovat ručně, během 18. století se experimentuje s fixací chemickou cestou. Jako zásadní se ukáţe být uţití světlocitlivých sloučenin stříbra ustalovaných v roztoku soli.73 Je také důleţité zmínit, ţe rok po daguerrotypii vzniká princip talbotypu (kalotypu) vynálezce Williama H. F. Talbota, vyuţívající negativu a pozitivu, tedy způsobu současné fotografie. Na její přednosti se však přišlo aţ o mnoho let později. Daguerrotypie se do Znojma dostala poměrně brzy od svého vynálezu. Město díky společenskému propojení s Vídní totiţ nemělo k francouzské novince daleko. Nejstarší dochovanou fotografií je portrét Ferdinanda Haberleho kolem roku 1850, uloţený ve sbírkách Jihomoravského muzea ve Znojmě. Doslova mánie přichází po roce 1859, kdy s vynálezem carte-de-visite (vizitek) francouzského komerčního fotografa Disdériho nastává rozkvět levné fotografie. „Kabinetní fotografie členů rodiny nesměla chybět v žádné měšťanské domácnosti.“74 Prvním stálým profesionálním fotografem se stává Bohdan Šantrůček, s ateliérem na Kollárově ulici. Rozvoj techniky a moţnost fotografování mimo ateliér přináší první snímky místní architektury, událostí Znojma i krajiny Podyjí. Těmto a dalším tématům se věnoval např. Stanislav Vlk, portrétní a rodinné fotografii potom firma Slezák. S příchodem roku 1900 se fotografie stává vcelku běţnou záleţitostí, a práce fotografa běţnou profesí. Ve Znojmě se usazuje hned několik profesionálních i amatérských fotografů, jeţ zachycují kaţdodenní podoby občanů i města.75 Jiţ v předchozí kapitole 73

KURDIOVSKÝ, Jindřich. Nahlédnutí do tvorby znojemských fotografů. Znojmo: Okresní kulturní středisko Znojmo, 1989, s. 2-3. 74 ŠTURC, Libor. Výtvarná kultura ve Znojmě mezi dvěma světovými válkami. In Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. Znojmo: Státní okresní archiv ve Znojmě, 1999, s. 12. 75 Ibid., s. 12-13.

42

jsem se zmínila o jménech Paula Nathera, Bedřicha Czyharze, Františka Leeba nebo Roberta Langera. Důleţitá je také osobnost Karla Nathera, syna Paula Nathera, který se věnoval ve 30. letech dokumentární fotografii. Jeho oblíbeným námětem byly proměny města, ale i architektura okolních vesnic, hrady nebo jiţ zatopené budovy v oblasti Devíti mlýnů.76 Předešlou kapitolou jsme uzavřeli téma stylizované fotografie. Pohlednici, která se vzhlíţí v objektivní kráse, reprezentaci a typizaci, míjí účel ryzí fotografie. Ta hledá Genius loci mimo oficiální prostory, v neznámých uličkách či zákoutích. Bývá více subjektivní a nabízí netradiční pohledy. Její záměr můţe být dvojí – umělecké pojetí objektu či dokumentárnost situace. Tak či tak, snahou je vystihnutí unikátního okamţiku na pozadí několikasetleté historie Znojma. V hledáčku aparátů se znovu objeví tradiční objekty, které k městu nezaměnitelně patří. Budou ovšem ukazovány z nových úhlů a v nových kontextech V následujících dvou podkapitolách se budu věnovat jednotlivým fotografiím, jeţ byly pořízeny mezi lety 1922 aţ 1948. Budu popisovat místa, které zachycují, a to včetně proměn okolí a architektury. Zároveň se pokusím objasnit důvod, proč byla vybrána právě daná konkrétní scenérie.

5.2.1. Fotografie z údolí řeky Dyje V této podkapitole se budu věnovat fotografiím pořízeným v údolí řeky Dyje, tedy v severozápadní aţ jihozápadní části Znojma. I v tomto médiu je vyuţíváno nejmalebnější strany města, a to i přesto, ţe ve fotografii převaţuje dokumentační charakter nad tím reprezentativním. Na rozdíl od pohlednic se jiţ nejedná o celkové pohledy na Znojmo, ale o zachycení jeho detailů či konkrétních oblastí – nabízí se tak zobrazení stejných míst, avšak z nových perspektiv pohledu. V popisu jednotlivých obrazů budu postupovat opět systematicky od severu k jihu. Na první fotografii (C1) vidíme město Znojmo přímo z hladiny řeky Dyje. Pohled je veden z míst dnešní přehrady, tedy polohy mezi bývalou říční plovárnou a

76

KLIMTOVÁ, Miloslava. Fotografové Znojma a Podyjí – Paul a Karel Nather. In Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2004. Znojmo: Státní okresní archiv ve Znojmě, 2005, s. 46-47.

43

Krammerovou vilou. Část této originální budovy, stojící na příkré Eliášově skále, lze zpozorovat na levé straně fotografie. Nad ní se tyčí komplex znojemského hradu a vpravo od něj jiţ dobře známý kostel sv. Mikuláše. Na něj navazuje budova farnosti Římskokatolické církve a pěší cestičky Karolininých sadů. Těsně nad úrovní řeky se pak nachází elektrárna, vodárna a několik koţeluţen. V neposlední řadě můţeme na právě straně fotografie vidět doposud zalesněnou oblast Kraví hory, která plynule navazuje na krásnou přírodu Národního parku Podyjí. Během 60. let se vlivem výstavby přehradní nádrţe ráz okolní krajiny dosti proměnil. Na druhém snímku (C2) je zachycen detail znojemského hradu. Ten byl vybudován v 11. století jako sídlo přemyslovských kníţat, a v průběhu staletí přestavěn na současnou barokní zámeckou podobu. Stojí na strategicky vysutém místě na skále, obklopen Gránickým údolím na jedné straně a údolím řeky Dyje na straně druhé. Jeho komplex, který se skládá z několika budov, dvou nádvoří, mostu a rotundy sv. Kateřiny, je chráněn hradební zdí po celé své délce – tato zeď obepíná také celé jádro města. V samém centru fotografie je vidět západní část hradu s druhým nádvořím a hlavním traktem, na pravé straně potom první nádvoří s vedlejšími budovami. Pod celým komplexem je dobře znatelná vinoucí se Muckova cesta, vybudována ve 20. letech 20. století Okrašlovacím a zalesňovacím spolkem jako propojení přírody Gránického údolí s městem. Nalevo od hradu lze spatřit také terasy hospodářsko-vinařské školy, která sídlila blízko nově budované ulice Na Vyhlídce. O té bude ještě řeč. Další fotografie (C3) se nevěnuje přímo výhledu z údolí na město, nicméně vzhledem k jejímu charakteru ji lze do této podkapitoly taktéţ zařadit. Zobrazuje okraj Znojma z ulice Napajedla, která vede strmě od řeky do samého centra dění. Záběr nám tímto dává nahlédnout do míst, z kterých bylo pořizováno hned několik pohlednic a fotografií – do blízkosti Dyje v prostoru dnešní přehrady. Vidíme zde jiţ zmiňovanou Krammerovu vilu, most přes řeku i budovy elektrárny a vodárny. Na skále nad nimi se v dáli nachází část města Hradiště, v popředí potom komplex znojemského hradu s rotundou sv. Kateřiny a areálem pivovaru. Vpravo nahoře pak můţeme rozeznat střechu kostela sv. Mikuláše a budovu farnosti pod ním. Touto ulicí se vodil napájet dobytek z města k řece do údolí, proto její název Napajedla. Kousek nad tímto místem stávala jedna z bran, která střeţila vstup do města. Dnes lze její polohu vyčíst pouze ze zachovalých hradebních zdí. 44

Ani následující fotografie (C4) nepochází přímo z údolí řeky, nicméně svým záběrem na město nabízí výstup téměř identický. Snímek byl pořízen z Dyjské ulice, která se klikatě vine z náměstí Republiky dolů ke Koţeluţské ulici. Lemuje ji několik krásných vil z první republiky, jeţ nahradily volný prostor po demolici ledkárny. Jednu z nich můţeme vidět také na této fotografii spolu s panoramatem města. V dáli lze rozpoznat výběţek Hradiště, o něco blíţe pak znojemský hrad, rotundu, pivovar, kostel sv. Michala a na konec tradičně dominantu kostela sv. Mikuláše. Pod ním se nachází změť domů křivolakých uliček U Branky, Na Kopečku, U Brány a Ţleby. Dle mého názoru se jedná o velmi pěkný záběr na Znojmo, avšak vcelku výjimečný aţ téměř unikátní. Závěrečná fotografie (C5) z této podkapitoly jiţ zachycuje Znojmo v jedné z jeho tradičních pozic, a to z ţelezničního mostu přes řeku Dyji. Snímek má poměrně atypický čtvercový formát, který tímto vymezuje pouze konkrétní část města. Zaměřuje se na oblast Hradištěm počínaje a budovou Okresního soudu konče. Vzhledem k poměrně novější dataci fotografie se domnívám, ţe autor se tak chtěl vyhnout novostavbám vyrůstajícím podél Vídeňské ulice dále. Přestoţe zobrazuje město v plné kráse, dává snímek tušit, ţe se jedná spíše o dokumentační materiál. Domy a zahrady ulice Pod Kraví horou v levém dolním rohu nejsou natolik reprezentativní, aby mohly vyplňovat téměř polovinu fotografie. V návaznosti na předešlý snímek však můţeme dobře vidět vilovou zástavbu Dyjské ulice, zabírající zhruba střed obrazu.

5.2.2. Fotografie z centra města V této části práce se budu věnovat fotografiím, které byly pořízeny v samém srdci města. Oproti kapitole o pohlednicích jsem zde záměrně vypustila termín „Staré město“, jelikoţ fotografové nebyli ve své tvorbě omezeni historizujícími a reprezentativními místy vně hradebních zdí, a pohybovali se i mimo hranice staré zástavby. I nadále je zachycováno centrum Znojma, nicméně mnohdy obohacené o novodobou zástavbu z konce 19. a počátku 20. století. Objevují se moderní náměstí a netradiční pohledy ve formě umělecké i formou dokumentu. Ve výběru objektů, na rozdíl od pohlednice, není jasně znatelný vliv diktátu střídajícího se vedení města nebo

45

státu. Fotografie jsou ztotoţněním vkusu jejich autorů. Při popisu budu opět postupovat od severu města k jihu. Na první fotografii (D1) z této podkategorie vidíme náměstí Svobody. Snímek byl pořízen z jeho východní strany, konkrétně z budovy Zádruhy – bývalého obilného sila na Sokolské ulici. Tento záběr byl ve své době velmi oblíben, a to i přes kontroverzní leč krásnou stavbu ţidovské synagogy. Ta byla postavena v roce 1887 v pseudomaurském stylu a navazovala svou polohou na ţidovskou čtvrť v okolí Veselé ulice. Po její levé straně se nachází rohová budova ţelezářství Fiala, za ní minoritský klášter a část znojemského hradu. Blíţe středu můţeme spatřit také stavbu bývalé dělové bašty, později předělané na větrný mlýn. V centru náměstí stojí kiosek s prodejem tabáku a několik pouličních lamp. Na pravé straně fotografie je vidět ještě stará zástavba připojené obce Mansberg a ústí ulice Praţská, v pozadí potom nejdůleţitější stavba znojemského funkcionalismu – Marešova vila. Ta stojí v jiţ zmiňované ulici Na Vyhlídce, prestiţní čtvrti majetných občanů města. Zcela vzadu můţeme zaznamenat údolí řeky Dyje a park Podyjí. V další fotografii (D2) se jiţ posouváme na Horní náměstí. To je zde netradičně zachyceno z ptačí perspektivy z vyhlídky radniční věţe. Uprostřed snímku vidíme řadu historických domů severní části prostoru, kterou přerušuje ulice vedoucí na Divišovo náměstí. V popředí fotografie se nachází zadní strana domů jiţní části prostoru spolu s Obrokovou ulicí. V dáli lze rozpoznat kostel sv. Michala a napravo potom věţ obilného sila. Snímek na jedné straně zobrazuje reprezentativnost města, které vyvěšenými vlajkami oslavuje státní svátek, na druhé straně ukazuje prostotu obyčejného kaţdodenního ţivota, která se zračí ve spletitosti schovaných nádvoří domů. Následující fotografie (D3) Horního náměstí zachycuje taktéţ jiţní část prostoru, tentokrát však její oficiální neboli reprezentativní stranu. Snímek ukazuje nákupní zónu centra města, její propojení tradičního a moderního světa. Z levé strany vidíme například lékárnu, zlatnictví, hodinářství či koţešnictví – obchody dokazující příchod

nového ţivotního

stylu na

pozadí

starých domů. Vše

korunuje

funkcionalistická budova Baťova Domu sluţeb zcela vpravo, která byla v roce 1930

46

postavena na základě návrhů Arnošta Sehnala.77 Ta jako by svou čistou architekturou přinášela závan budoucnosti. Její tehdejší podoba jí ovšem vydrţela pouze čtyři roky – moderní pásová okna byla nahrazena historicky přívětivějšími dvojitými okny. S dvěma dalšími fotografiemi (D4), (D5) se pomyslně vracíme do časů středověku, i kdyţ rozdíl v letech pořízení snímku v porovnání s předešlou fotografií je zanedbatelný. Na prvním záznamu (D4) vidíme oblast Starého města zvanou Jáma. Ta se nachází v kotlině mezi znojemským hradem (v tomto případě na levé straně) a kostelem sv. Mikuláše (na pravé straně). Jedná se o nejstarší část města, kde se v podhradí usídlovali první obyvatelé nového centra. Na snímku jsou zachyceny domy a zahrady lemující ulici Úvoz, které svým vzhledem připomínají idylickou vesnici z 19. století. Pro svou kouzelnou atmosféru se v průběhu dalších let stane vděčným námětem mnoha malířů i fotografů. Na druhém záznamu (D5) vidíme kostel sv. Mikuláše z nádvoří kaplanky. O budově kaplanky jiţ byla řeč – jednalo se o ubytovnu kaplanů z nedalekého kostela, jenţ se nachází na západním okraji města. Na původní gotické stavbě dominuje stará sedlová střecha, charakteristické jsou také dřevěné ochozy a obloţení. Stejně jako domy předchozí fotografie budí dojem vesnické usedlosti, jeţ v centru moderního města nemůţe „přeţít“. Je proto k neuvěření, ţe po několika citlivých rekonstrukcích funguje v původní podobě jako penzion dodnes. Zcela výjimečně zachytil autor na svém snímku také obyvatele – debatující ţeny. Námět kaplanky s Mikulášským kostelem je stále velmi oblíben. V následující fotografii (D6) se opět soustřeďujeme na střed města, konkrétně na Masarykovo náměstí. To je netradičně ukazováno z výšky ochozu radniční věţe, a navíc v opačném směru, neţ bývá obvyklé. Vzhledem ke svaţitému terénu se nám nabízí pohled na poměrně velkou část jihu města – v dáli lze zpozorovat ves Oblekovice, klášter Louka i hlavní cestu na Vídeň. Ve středu snímku vidíme budovu Špalíčku78, která je lemována ulicí Obrokova z levé a ulicí Zelenářská z pravé strany. Pod ní se nachází široký prostor náměstí ukončený kostelem sv. Jana Křtitele a klášterem kapucínů. Ve směru ubíhající Kollarovy ulice zřetelně vyčnívají další dvě

77

STARÁ-OBERREITEROVÁ, Jana. Nejen funkcionalismus: Architektura v letech 1918-1938. In Znojmo od středověku po moderní dobu. Brno: K-public, 2012, s. 127. 78 Nebo také Jungnickelův dům.

47

důleţité stavby – Vlkova věţ a za ní neoklasicistní budova Krajského soudu. Na pravé straně fotografie můţeme zaznamenat také údolí řeky Dyje a ţelezniční most. I další fotografie (D7) se věnuje Masarykovu náměstí, tentokrát její severní části s průhledem do Obrokovy ulice. Snímek je spíše dokumentárního charakteru, jelikoţ zachycuje budovy poničené nálety amerických letadel v květnu roku 1945. Bylo velké štěstí, ţe bombardování v reálu odnesly „pouze“ tři domy pod radniční věţí. Ta, jak je vidět na záběru, nese na své stěně rýhu od bomby, která se od ní odrazila a poškodila sousední stavby. Po několika neúspěšných pokusech na výstavbu nové budovy radnice se v roce 1947 přistoupilo k demolici, a ze Špalíčku a domů nad ním se vytvořil květinový park. Plocha byla zastavěna aţ v roce 1970 Obchodním domem Dyje. S následující fotografií (D8) se vydáme na východ od obou náměstí, do Kramářské ulice. Ta propojuje ulici Dolní Česká s Obrokovou ulicí, a během své cesty protíná ještě Slepičí trh. Tento snímek byl pořízen z Dolní České, a vede nás svým pohledem k dominantě radniční věţe. Ač nebyl záběr v dřívějších dobách příliš vyhledáván – zřejmě pro obyčejnost zástavby po stranách uličky – dnes patří toto místo k velmi oblíbeným námětům. Úzká cesta se starými domy inspiruje svou atmosférou malíře i fotografy. Snímek svou kompozicí velmi připomíná taktéţ oblíbený záběr – pohled na kostel sv. Mikuláše z ulice Velká Mikulášská. Nyní se s fotografií (D9) přesuneme ještě více na východ, nyní jiţ mimo brány Starého města, a to na Mariánské náměstí. To vzniklo na základě podrobných plánů po vzoru Vídně a Brna v 70. letech 19. století, stejně tak jako budovy kolem něj. Jedná se vlastně o důleţitý dopravní uzel – kruhový objezd, který je hlavní spojnicí tras na Prahu, Brno a Vídeň, a zároveň jedním z oficiálních vjezdů do historického centra. Na snímku vidíme travnatý ostrov, který obklopují široké silnice a sedm ubíhajících ulic. Za ním se nachází kaple Panny Marie Pomocné79, která však musela být v roce 1952 s narůstající automobilovou dopravou odstraněna. Jednotlivé ulice – vpravo Roosveltova, nad ní Alšova, poté Havlíčkova a směrem k divákovi Pontassievská – jsou lemovány

79

Též Mariánská kaple, podle níž bylo náměstí pojmenováno.

48

nájemními domy, který ve většině případů tvoří uzavřený architektonicko-urbanistický celek.80 Poslední fotografií (D10) v této kapitole zachycuje náměstí Republiky. Snímek byl pořízen z ústí ulice Dyjská, která prochází v těsné blízkosti budovy Krajského soudu. Pohled míří směrem na stavbu Městského divadla, postaveného v roce 1900 dle návrhů renomovaného architekta Alexandra Grafa. Tvrdí se, ţe jde o zmenšenou napodobeninu vídeňské Volksoper81, ve skutečnosti však tato pseudorenesanční budova nese pouze několik společných prvků v exteriéru. Napravo vidíme roh obytného domu, jeţ je součástí bloku tzv. Svobodových nájemných domů, postavených v letech 1907 – 1908 v pseudobarokním stylu. Spolu s okruţní třídou, vedoucí prostředkem fotografie, byly součástí velkorysých plánů na vytvoření moderního města.

5.3. Malby Výtvarné umění má na Moravě poměrně dlouhou tradici, větší rozkvět však zaţívá aţ v roce 1880 po minimalizaci následků hospodářské krize. Zakládají se mnohé umělecké kluby, a nebýt vyhrocených národnostních poměrů mezi Čechy a Němci, umění by mohlo svou oblibou úspěšně odbourávat předsudky rasové i třídní nenávisti. Bohuţel vytrvalým bojem o moc se sebevědomí a nadřazenost národa posouvalo vţdy na tu stranu občanů, jeţ byla zrovna v přesile. Vznikaly tak oddělené české a německé sdruţení, které mnohdy zbytečně vedly potyčky o sídla, výstavní prostory a dotace.82 Znojemská kultura migrováním obyvatelstva také velmi trpěla. Umělci přicházeli a odcházeli, a s nimi bohuţel často také jejích díla a důleţité historické dokumenty. Vývoj výtvarné kultury dostal ránu i sloučením českého gymnázia s Odbornou keramickou školou, která se svým německým učitelským sborem po roce 1918 vyvolávala značné nelibosti u kantorů české školy. Zrušena a přesunuta byla i přesto, ţe se jednalo o jednu z nejvýznamnějších uměleckořemeslných institucí u nás, a ţe

80

ČERNÁ-ŠEVČÍKOVÁ, Iveta. Okružní třída a nová výstavba v letech 1850-1918. In Znojmo od středověku po moderní dobu. Brno: K-public, 2012, s. 101. 81 Volksoper Wien byla otevřena v roce 1898, a je dílem architektů Alexandra Grafa a Franze Freiherra von Krauβe. 82 SEDLÁŘOVÁ, Jitka. Výtvarné umění německé Moravy 1888-1918. In Výtvarné umění Moravy 18801920. Brno: Moravská galerie Brno, 1994, s. 9-12.

49

dokázala zorganizovat německo-moravskou uměleckou výstavu s díly prestiţních moravských a vídeňských umělců (namátkově Hugo Lederer, Hugo Baar, Josef Hoffmann a další.) Místní kulturní spolky Besedy Znojemské a Matice Znojemské se poté snaţily o záchranu umění pořádáním výstav, například v roce 1919 výstavou děl Sdruţení výtvarných umělců Moravy, několik autorských výstav proběhlo také na znojemském hradě. Významným krokem kupředu bylo zaloţení spolku malířů, grafiků, sochařů a keramiky působících na Znojemsku – Sdruţení výtvarných umělců jihozápadní Moravy.83 Tato kapitola bude věnována malířům, jejichţ námětem bylo město Znojmo. Patří mezi ně Oskar Dvořák, Lojza Budík, Josef Růţička, Eduard Schickl, Hans Stalzer, Franz Lang, Jánuš Kubíček, Anton Bruder a H. Scheerpeltz. Jedná se převáţně o autory místní, několik z nich je však i externích. Aţ na výjimky je uţíváno techniky olejomalby na plátno nebo lepenku. Předlohou jsou opět tradiční objekty a zákoutí, které vystihují krásu města. Ve srovnání s pohlednicí a fotografií je ovšem více kladen důraz na individuální přístup, originální pojetí a propracovanost detailu. Velkou roli zde samozřejmě hraje také zachycení specifické atmosféry a unikátnosti okamţiku. Na úvod bych ještě ráda zmínila ţivotopisy tří autorů, jeţ mají v mé práci největší zastoupení. Znojemský malíř Oskar Dvořák (téţ Dworschak) se narodil 8. května 1899. Měl dva bratry, staršího a mladšího, a jeho otec Rudolf Dvořák byl továrníkem. Po reálné škole nastoupil na místní Odbornou keramickou školu, kde pod vedením Eduarda Schickla, Viktora Schufinského a Richarda Tautenhahna vystudoval obor keramik – modelář. Několik následujících let dojíţděl coby externí student na vídeňskou Akademii k profesoru Antoniu Jacomimu, aby doplnil své vzdělání. Poté nastoupil jako výtvarník keramické továrny Ditmar-Urbach. Ve svém volném čase se věnoval malbě, kresbě a grafice – jeho sbírky čítaly na čtyři sta olejomaleb, čtyři sta akvarelů, téměř tisíc kreseb a několik desítek grafik. Hlavním námětem jeho prací bylo zpodobení historického Znojma, které zachycoval z mnoha úhlů pohledu. Byl členem několika sdruţení – Moravského uměleckého spolku v Brně, Uměleckého sdruţení v Moravské Ostravě

83

ŠTURC, Libor. Výtvarná kultura ve Znojmě mezi dvěma světovými válkami. In Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. Znojmo: Státní okresní archiv ve Znojmě, 1999, s. 10-15.

50

nebo Sdruţení výtvarných umělců jihozápadní Moravy ve Znojmě.84 Spolu s nimi se zúčastnil mnoha výstav, v roce 1923, 1929 a 1930 měl dokonce autorské výstavy na znojemském hradě. Zemřel v roce 1969. Dalším výtvarným umělcem je Lojza Budík, narozený 8. června 1888 v Bučovicích nedaleko Brna. Jeho talent se projevil jiţ na měšťanské škole ve Slavkově a svou první výstavu ve Štramberku absolvoval v pouhých 19 letech. Témata čerpal při svých pravidelných cestách do zahraničí, především do jiţních států. Po roce 1923 se usazuje ve Znojmě, kde se věnuje malbě námětů starého Znojma, Bítovska a krajině údolí řeky Dyje. Krom malby je také úspěšným ilustrátorem – svými kresbami doplňuje několik národopisných knih. Byl spoluzakladatelem a od roku 1932 také předsedou Sdruţení výtvarných umělců jihozápadní Moravy. Měl několik samostatných výstav na znojemském hradě (1924, 1925, 1927) a během let 1933-1938 také několik členských výstav s SVUJM. Během druhé světové války odchází do Třebíče, kde taky roku 1945 umírá.85 Malíř Josef Růţička se narodil 4. prosince 1912 ve Znojmě. Ač od dětství velmi talentovaný, rodinná situace mu neumoţňovala studium na Akademii výtvarných umění. Vyučil se tedy alespoň barvičem, a malbě a kresbě se věnoval ve svém volném čase. Na začátku 40. let potkává akademického malíře Romana Havelku, ţáka J. Mařáka, jenţ mu nabízí záštitu a pomoc při jeho tvorbě. Společně se věnují krajinomalbě rodného Podyjí, jeţ nabízí nepřeberně mnoho krásných námětů. Po okupaci vyučuje jako externista na figurální škole Vratislava Nechleby, a zajímá se také o plastické vyjádření skutečnosti, kdy spolupracuje se sochaři J. T. Fischerem a B. Širůčkem. Ve svých obrazech zachycuje především historické centrum Znojma, panoramatické pohledy na město a okolní krajinu. Umírá v roce 1972.86 V následujících dvou podkapitolách se budu věnovat jednotlivým obrazům, jeţ byly namalovány mezi lety 1920 aţ 1950. Budu popisovat místa, které zachycují, jejich

84

VRÁBELOVÁ, Michaela. Dvořák Oskar (1899-1969). *online+ Městská knihovna Znojmo. 2009 *cit. 3. dubna 2013+. Dostupné z WWW: . 85 ŠTURC, Libor. Výtvarná kultura ve Znojmě mezi dvěma světovými válkami. In Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. Znojmo: Státní okresní archiv ve Znojmě, 1999, s. 16-17. 86 HYZLER, Josef. Josef Růžička. Znojmo: Jihomoravské muzeum ve Znojmě, 1987, s. 6-8.

51

autentičnost a osobitost zpracování. Zároveň se pokusím objasnit důvod, proč byla vybrána právě daná konkrétní scenérie.

5.3.1. Malby z údolí řeky Dyje V této kapitole se budu věnovat malbám pořízeným v údolí řeky Dyje, konkrétně v severozápadní oblasti Hradiště aţ západní oblasti Kraví hory. Ani v malířství nemohou chybět malebné pohledy na tuto historickou stranu města, jeţ spojuje architektonické skvosty s těmi přírodními. Oproti předchozím dvěma médiím má malba nespornou výhodu v tom, ţe pracuje s barvou – to, co fotografie nebo pohlednice těţí v dokonalé formální stránce, malba dohání v té obsahové. Svou barevnou škálou můţe lépe vystihnout konkrétní okamţik a atmosféru. Pro přehlednost budu opět postupovat od severu k jihu. Hned na úvod začneme největším obrazem, jenţ zde budu popisovat, dílem Lojzy Budíka „Pohled na Znojmo“ (E1). Jedná se o rozměr 111x154cm, tedy poměrně impozantní a působivé dílo, technikou olej na plátně. Město je zde zachyceno z Hradiště, a zobrazuje znojemské dominanty radniční věţe, kostela sv. Mikuláše a hradu v harmonickém propojení s přírodou Gránického údolí. Na první pohled zaujme výrazná barevnost, která kombinuje komplementární dvojici oranţové a modré, a také úplná absence černé barvy. Je nasnadě, ţe šlo o zachycení sytosti palety odstínů při západu slunce, tedy určitého prchavého okamţiku. Krajinomalba je velmi realisticky ztvárněná, pracuje se stínováním i pečlivě vykresleným detailem. Z mého subjektivního pohledu byla cílem autora ukázka Znojma jako přívětivého města – a to jak kvůli teplým odstínům, propojení s přírodou, ale i kvůli kouřícím komínům evokujících dojem zabydlenosti. S obrazem Oskara Dvořáka „Pohled z Eliášovy skály na znojemský hrad“ (E2) se dostáváme do doby o dvacet let později. Největší rozdíl oproti předchozímu dílu je rozhodně ve změně atmosféry, která výrazně potemněla a zdramatičtěla. Ač se tedy můţe zdát, ţe jsme se – alespoň co se obsahové stránky týče – ocitli na opačné straně stupnice, z formálního hlediska se toho příliš nezměnilo. Centrální námět znojemského hradu a kostelu sv. Mikuláše je dokonale vykreslen a vystínován, směrem ke krajům však více pracuje s jednolitou plošností urbanistické zástavby v kombinaci s barevnou 52

neurčitostí přírodních objektů. Taktéţ keře v popředí působí realistickým dojmem, ovšem místy narušeným neostrostí a snad jakoby pohybem. Celkově malba působí jako fotografický snímek, který zaostřuje pouze na hlavní bod uprostřed, a vše ostatní je lehce rozmazané. Opět se jedná o velký formát 95x115cm a olej na plátně. Následující obraz Josefa Růţičky „Údolí Dyje pod hradem Znojmo“ (E3) nás vrací zpět k pastelové barevnosti a určitému idealismu. Jak název napovídá, námět byl pořízen z míst pod tzv. Obří hlavou, lokaci dnešní přehrady. Zachycuje okolní přírodu, kostel sv. Mikuláše a řeku Dyji, dle světel a stínu soudě opět při západu slunce. Je zde zjevná inspirace impresionismem, a to jak absencí černé barvy, tak hrou s odlesky světla a uţitím barevných skvrn. U některých objektů je naopak znatelné zjednodušení a plošnost, které však dílu přidávají na čistotě a srozumitelnosti. Důraz je kladen na sensibilitu – obraz působí dojemným idealismem, který aţ hraničí s pohádkovým výjevem či dětskou naivitou. Autor se tak dílem zřejmě pokusil vyjádřit krásu a dokonalost města a okolí. Tentokrát se jedná o menší velikost 49x55,5cm technikou olej na lepence. Další obraz je od poměrně neznámého a neprobádaného umělce H. Scheerpeltze. Jeho dílo „Pohled z údolí Dyje na Mikulášský kostel“ (E4) pochází z roku 1920, a jedná se taktéţ o olejomalbu na lepence. Zobrazuje část opevnění znojemského hradu, Mikulášský kostel, pod ním se vinoucí Karolininy sady a zcela dole dřívější vodárnu. Dílo je objektivně realistické a nevykazuje známky ţádného z moderních směrů. Působí dojmem tradiční krajinomalby z poloviny 19. století, a to zejména po formální stránce. Z hlediska obsahového jde zřejmě o vyjádření propojení přírody, a starého a nového města. Kompozice je vyváţená a do značné míry také harmonická, barevné pojetí je věrohodné. Ve srovnání s přechozími díly se jedná o malbu střízlivou aţ nevýraznou, ač z hlediska přesnosti detailů dokonale provedenou. Poslední obraz z této kapitoly je malba Jánuše Kubíčka „Pohled na Znojmo z Kraví hory“ (E5). Svou datací sice jiţ lehce přesahuje vytyčené období zkoumání, ale do výběru jsem ho zařadila pro jeho odlišnost od čtyř předchozích děl. Jedná se o poměrně velký formát 80,5x106cm. Hned na první pohled zarazí rozvrţení staveb – to je v kombinaci s názvem obrazu poněkud matoucí, jelikoţ pracuje s iluzí neskutečné skutečnosti. Natočení Mikulášského kostela odpovídá pohledu z Hradiště, umístění 53

radniční věţe zase pohledu z míst bývalé plovárny, a umístění domů na pravé straně pohledu z Kraví hory. Jde tedy o mozaiku ideálních pohledů na město, kterou však v reálné podobě nenajdeme. Pokud však budeme obraz pozorovat „nevinným okem“, nezatíţeni tímto rušivým faktem, jedná se o poměrně zdařilou krajinomalbu. Barevnost je tlumená, pouze střechy domů vynikají výraznou oranţovou. Malba zachycuje město realisticky, nikoliv však příliš detailně a ostře. Vnitřní stavba díla je ucelená, a ničím nevybočuje.

5.3.2. Malby z centra Starého města V této kapitole se budu zabývat obrazy z historického jádra Znojma. Z malířského hlediska se jedná o velmi vděčné téma, které nabízí velkou rozmanitost námětů – od krásných a majestátných památek, přes tajemná zákoutí středověkých uliček, po staré a obyčejné domy. Na rozdíl od předchozích dvou médií si malířství můţe dovolit pracovat s tématy, jenţ by jinak nevynikly, anebo byly přímo nevhodné. Další nespornou výhodou je jiţ zmiňovaná práce s barvou, která dodává i těm nejzavrţeníhodnějším zákoutím na kouzlu a zajímavosti. Ve svém popisu budu pro lepší orientaci opět postupovat od severu k jihu. První obraz z této části náleţí umělci Hansu Stalzerovi. Jeho dílo „Pohled na Stalinovo náměstí“ (F1) pochází z roku 1925, a jedná se o olej na plátně. Malba zobrazuje dnešní Horní náměstí v jeho staré zástavbě – na rohu ústí Obrokovy ulice vidíme původní Baťův Dům sluţeb, který byl ve třicátých letech nahrazen funkcionalistickou stavbou, a poté spodní část domů náměstí ještě bez přízemních obchodů. Barevnost obrazu je spíše zastřená, a spolu s centrálním námětem koňských povozů budí dojem mnohem staršího díla. Cílem autora bylo pravděpodobně nostalgické zachycení atmosféry ranních trhů ve své někdejší podobě. Co se techniky a stylu týče, na svou dobu se jedná o formu poměrně pokrokovou – autor nelpí na důsledném vykreslení detailů, nýbrţ pracuje v duchu impresionismu s barevnými plochami a vystiţením ducha situace. Téměř ve stejné době vzniká také obraz Eduarda Schickla „Noční pohled na náměstí Komenského“ (F2). Přináší s sebou hned několik unikátností – jako jediný z mnou komentované sbírky zachycuje zimní Znojmo, a zároveň jako jediný ukazuje 54

neméně úchvatné okolí Komenského náměstí. To se nakrátko objeví ve filmovém médiu následující kapitoly a poté aţ v dílech současné tvorby. Ve vyváţené kompozici, vyuţívající principu zlatého řezu, vidíme zajímavé uţití kontrastu světlých budov náměstí, kostela sv. Kříţe a radniční věţe na pozadí tmavé oblohy. Ta je doplněna svitem několika desítek hvězd, jeţ spolu s romantikou osvětlených ulic a čerstvě napadaným sněhem přináší klidnou a útulnou atmosféru. Také barevností a stylem by se dalo hovořit o jemnosti, kterou doplňuje podrobná kresba stromoví přilehlého Horního parku. Dle mého názoru dosáhl autor uţitím vybraného námětu, obsahu i formy velmi harmonického celku. S následujícím obrazem Josefa Růţičky „Pohled na Václavské náměstí ve Znojmě“ (F3) se přesouváme více do centra, konkrétně na některou z vyšších budov Veselé ulice. Odtud je veden pohled do výše zmiňovaného Václavského náměstí, na budovy jeho jiţní části. Jedná se o malbu z roku 1949 ve velmi atypické kombinaci tempery na papír. Pokud toto dílo srovnáme s autorovým dílem v předchozí kapitole, vidíme značný posun od čistoty jednolitých ploch k výrazným tahům štětce s uţitím kontrastních barev. V detailním pohledu lze spatřit skicovitost některých oken či domů v pozadí, o němţ dříve ve striktnosti podání nemohla být řeč. Za zmínku stojí také netradiční pojetí a zpracování ranní oblohy, která připomíná šmouhy prstů na zaprášeném skle. I míra autentičnosti barev se posunula od naivní pastelové k sytým okrovým barvám historického jádra města. Svým formálním stylem je mi tento obraz zřejmě nejbliţší. S dalším malbou přichází první ze série Dvořákových obrazů, které se věnují především tajuplným historickým zákoutím západní části města. Dílo „Znojmo, romantika starého města“ (F4) z roku 1944 ukazuje oblast zvanou Jáma, jeţ leţí v kotlině mezi znojemským hradem a kostelem sv. Mikuláše. Jedná se o olejomalbu na plátně ve velikosti 64x80cm. Jiţ byla řeč o křivolakých uličkách nejstarší zástavby města, které svou atmosférou připomínají venkov. Právě vystiţení tohoto Genia loci, i dle názvu díla soudě, bylo autorovým cílem. Kompozice nemá v hledáčku ţádný konkrétní předmět, ba naopak disponuje netypickým výřezem několika domů z historické zástavby. Na první pohled zaujme výrazná červeň komínů a střech, která prosvítí jinak šedivou barevnost. Také nesymetričnost a nahodilost domů dodají obrazu na zvláštnosti. Co se uměleckého rukopisu týče, v nejstarším díle této série se jiţ Dvořák 55

vypracoval k přesným obrysům a pevným liniím, které korigují rozpustilost barevných ploch. Tato tendence se objevuje aţ s příchodem čtyřicátých let. Druhá malba Oskara Dvořáka nazvaná „Tiché uličky“ (F5) pochází z roku 1941. Jedná se o jeden z nejmenších obrazů z mého výběru ve velikosti 45x55cm, v technice olej na platně. Námětem díla je s největší pravděpodobností stavba jiţ zmiňované malebné Jámy, nicméně s jistotou se dá říci pouze to, ţe jde o některou ze znojemských uliček Starého města. Ve středu kompozice vidíme prosluněný dům ohraničený na obou stranách vysokými komíny. K oknům „venkovského“ stavení nás pohledem vede dláţděná cesta, jejíţ struktuře – stejně tak jako vykreslení cihel komínů – věnoval autor značnou pozornost. Důraz je kladen také na barevné vystihnutí atmosféry poledního slunce, které dodává malbě punc přívětivosti jinak neútulného domu. Cihlově červená zde opět působí jako nekorunovaná královna všech odstínů barev. I v tomto díle je jiţ příznačná krotkost pevných linií v kombinaci s nahodilostí barevných ploch. Třetí obraz série s názvem „Staré Znojmo – Kaplanka“ (F6) je nemladším dílem z výběru, pochází z roku 1932. Na rukopisu umělce je to znát – malba je oproti předchozím dvou ryze impresionistická, s prolínajícími se barevnými skvrnami a nejasným ohraničením. Charakteristickým znakem se však uţ zde stává sytá oranţová, uplatněná na střeše kostela sv. Mikuláše. Na tomto centrálním motivu je postavená celá kompozice, symetricky se svaţující podél jeho věţe. Romantiku zde zastupuje starobylá budova kaplanky, která připomíná ráz vesnického obydlí, a která se pro tuto vlastnost stává vyhledávaným námětem mnoha umělců. V odborné literatuře je uváděno, ţe Dvořák rád pracoval s pastózní barvou a špachtlí87, a i kdyţ to v digitální reprodukci není moţno posoudit, z charakteru malby si to lze celkem dobře představit. V koloritu zůstává umělec věrný výrazným akcentům na pozadí šedavých ploch. Poslední Dvořákův obraz série se nazývá jednoduše „Kramářská ulice“ (F7). Jedná se o malbu z roku 1943 v rozměrech 79,5x63cm. Jak uţ název napovídá, dílo zachycuje Kramářskou ulici s výhledem na radniční věţ z pohledu ulice Horní České. Jde o věrný motiv umělců napříč spektrem, především však pozdějších let. Stejně jako na předchozím obrazu autor vyuţívá centrální kompozice s dominantou věţe, kterou souměrně z obou stran obklopuje okolní zástavba. Ač se jedná o olejomalbu na plátně, 87

Viz ŠTURC, Libor. Výtvarná kultura ve Znojmě mezi dvěma světovými válkami. In Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. Znojmo: Státní okresní archiv ve Znojmě, 1999, s. 21.

56

svou technikou připomíná spíše akvarel – uţívá jemné linie a postupné přechody. Také barevné schéma obrazu je velmi decentní a pastelové. Pevné obrysy objektů však dodávají dílu na realističnosti a ucelené vnitřní stavbě. Neobvykle tu vidíme také práci se světlem, které celou malbu oţivuje – ještě více tak vynikne typický Genius loci centra města. Následující obraz náleţí umělci Lojzu Budíkovi. Jeho dílo „Znojmo – Masarykovo náměstí“ (F8) pochází z roku 1929 a patří do skupiny menších prací o rozměrech 47,5x59cm. Hlavním námětem jsou tradiční farmářské trhy, pořádané na Masarykově náměstí, na pozadí památek Vlkovy věţe, morového sloupu a kostelu sv. Jana Křtitele. Literatura uvádí, ţe se autor zaměřoval na „zachycení prchavých okamžiků a nálad s využitím barevné palety s dominujícími odstíny okrových barev“.88 S tímto tvrzením se nedá jinak neţ souhlasit. Zvolený námět s teplou barevností doslova procitl – člověk nabývá dojmu, ţe dané místo zná odjakţiva, a je mu svou atmosférou velmi blízké. Také téměř nepatrná hra světla a stínů vtahuje diváka do reality díla. Co se techniky týče, oproti svému předchozímu dílu v minulé kapitole, jeţ bylo velmi ostré a detailní, vychází tato malba spíše z rozostřenosti a jemnosti. Obrysy jsou měkké, nevymezují se vůči svému okolí – důraz je kladen na obsah a citlivost, nikoliv na popisnost. Poměrně výraznou změnou oproti výše uvedeným je obraz Antona Brudera „Kapucínský klášter ve Znojmě“ (F9). Dílo je velmi jednoduché, bez zbytečných detailů, s ostře řezanými stavbami. Zachycuje jiţní část Masarykova náměstí, konkrétně kostel sv. Jana Křtitele a Vlkovu věţ. Ačkoliv je malba z roku 1933, a nikterak tak nevybočuje z prezentovaných děl, pro svůj unikátní rukopis je nepřehlédnutelná. Strohost aţ ikoničnost staveb daná jednolitostí barevných ploch jakoby vycházela z inspirace kubismem či snad spíše architektonickým funkcionalismem. Rozmanité geometrické tvary tvoří kostru symetrické kompozice, která je utvářena dle principu zlatého řezu – obě dominantní stavby najdeme v ideálním poměru jedné třetiny obrazu. Díky tomu nabývá „přísné“ dílo své harmoničnosti. Poslední dílo z této kapitoly pochází od umělce Fraze Langa. Obraz „Vlkova věţ“ (F10) z roku 1945 je vyhotoven technikou olejomalby na lepence. Centrálním námětem je Vlkova věţ v obloţení českých vlajek, jeţ dávají tušit oslavě významné 88

ŠTURC, Libor. Výtvarná kultura ve Znojmě mezi dvěma světovými válkami. In Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. Znojmo: Státní okresní archiv ve Znojmě, 1999, s. 17.

57

události. Vzhledem k dataci díla se jedná zřejmě o vítání osvoboditelských vojsk Sovětské armády, které přijely do Znojma 8. května 1945. Autor si zde pohrává s dokonale zpracovaným detailem, dobře zřetelným například na struktuře zdi věţe, na jejích hodinách nebo na nápisech fasád okolních domů. Celkově je malba pojata velmi realisticky – krom přesnosti zobrazovaných objektů také v lazurách barev vlajek, které na světle „prosvítají“. Doba východu slunce, jenţ dílo provází, taktéţ nemusí být náhodná – v symbolickém vyjádření se můţe jednat o metonymii nového lepšího zítřku. Jistým cílem však bylo zachycení věrohodného okamţiku.

5.4. Kresba Kresba bývá někdy zatracovaná, jelikoţ je povaţovaná za jakýsi předstupeň malby. Za přípravnou skicu. Existovalo však také několik umělců, pro něţ kresba zaujímala místo hlavní výtvarné techniky. Jde o okamţité vystiţení podstaty místa, spontánní rozhodnutí zaznamenat situaci tady a teď. S malbou takto pracovat nelze, jde o promyšlený tah uţ jen z toho důvodu, ţe malíř ke své práci potřebuje mnoho věcí – barvy, štětce, plátno, malířský stojan. Fakt je ovšem takový, ţe kresba není (nebo alespoň nebyla) povaţována za seriózní druh tvorby, a proto se jí umělci věnovali především ve svém volném čase. Z tohoto důvodu neexistují také ţádné oficiální výstavy, zmínky v novinách ani jiných historických materiálech, které by umělce Znojma nebo byť jen jiţní Moravy sdruţovaly. Podařilo se mi alespoň z kreseb, jeţ jsem získala ze soukromých sbírek, vypátrat celá jména autorů a jejich ţivotopisy. Některé osobnosti jsou známější, jiné méně. Se znojemským regionem je napevno svázána pouze osobností Antonína F. Stehlíka, který během svého ţivota vytvořit několik desítek kreseb jeho rodného kraje. Antonín František Stehlík se narodil 11. března 1921 v Hlubokých Mašůvkách. Zde vychodil základní školu, absolvoval učební obor a v roce 1938 se zapsal na gymnázium v Moravských Budějovicích. Shodou nešťastných událostí však na školu nikdy nenastoupil a celá válečná leta strávit v reklamní agentuře svého otce v Třebíči, kam se s rodiči přestěhoval. V roce 1945 se vrací do Znojma, kde se ţení a nastupuje do místní redakce novin jako redaktor. Novinářská tvorba ho dovedla k výtvarné činnosti – své články začal tematicky ilustrovat, a zároveň pobírat teoretickou i praktickou lekci 58

u umělce Františka Šindeláře. Mezitím se seznamuje s mnoha uznávanými malíři, a ve svém volném čase zkouší tvořit v duchu fauvistického smýšlení. Po roce 1974 opouští místo redaktora a naplno se věnuje malířské tvorbě. Kreslit však nikdy nepřestal, jeho sbírka čítá na několik set děl. Známé jsou jeho cykly „Bezručovy moravské výplazy“, „Krajem Otokara Březiny“ nebo „Dělnické hnutí v Hlubokých Mašůvkách“. A. F. Stehlík umírá v roce 1989.89 Dalším umělcem, kterého budu rozebírat, je Karel Wellner. Tento uznávaný grafik, kreslíř, malíř, výtvarný historik a kritik se narodil 5. března 1875 v Unhošti. Po zdejší základní škole absolvoval reálnou školu v Praze, ze které se vydal na strojní inţenýrství a posléze na vysokoškolská studia Umělecko-průmyslové školy, kde studoval ornamentální a figurální kreslení pod vedení prof. Lišky. V roce 1905 se přesouvá do Olomouce, kde působí jako pedagog na státní české reálce. V Olomouci se trvale usazuje a věnuje se psaní odborných článků a publikací. Ve svém volném čase pracuje s grafikou, kresbou, malbou a dalšími technikami. Byl členem Sdruţení výtvarných umělců na Moravě, s nimiţ společně vystavoval. Zřejmě nejznámější jsou jeho cykly „Česká Olomouc“ a „Moravská města“. Umírá v roce 1926.90 Umělec Josef Šabacký se narodil 19. června 1913 v Třebíči. Během vysokoškolských studií získává titul doktor přírodních věd (RNC.) Malířství se učí na soukromých hodinách u prof. Stráţnického. Snaţil se o propojení kresby a malby s jeho vlastivědnou a přírodovědnou činností. Byl členem Bloku výtvarných umělců moravskoslezských. Během let 1942-1943 prezentuje svá díla na autorské výstavě v Třebíči.91 Od roku 1947 působí v Trutnově jako vedoucí kulturního a propagačního oddělení na MNV, poté jako správce muzea a městského archivu Trutnov. V roce 1958 se vrací zpět do rodné Třebíče, kde se stává ředitelem Západomoravského muzea. Mezi jeho výtvarné cykly patří například „Po stopách dětství a mládí Vítězslava Nezvala“ nebo „Po stopách J. A. Komenského na Hradecku“. Umírá v roce 1994 v Třebíči.92

89

SCHÖNY, Veronika. Antonín František Stehlík: Kreslířská a malířská tvorba. Brno, 2011. Diplomová práce (Mgr.). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář dějiny umění, s. 1-11. 90 TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců: Svazek 2. Praha: Nakladatelství Ivo Železný, 2000, s. 693-694. 91 Ibid., s. 516. 92 REIL, Roman. Historie Státního okresního archivu Trutnov: 1. část – historie do roku 1960. In Ročenka Státního okresního archivu v Trutnově 1998. Trutnov: Státní okresní archiv v Trutnově, 1999. 208 s. Dostupné také z WWW: .

59

Poslední z umělců Bořivoj Hnátek se narodil 21. června 1880 v Ronově nad Doubravou. Během let 1898-1901 absolvoval Umělecko-průmyslovou školu v Praze. Poté působil jako pedagog na reálné škole v Nymburce a následně v Karlíně. Věnoval se kresbě, malbě, ilustraci a karikatuře. Jako první v republice začíná s výzdobou kniţních obálek, ilustruje pohádky pro děti, kreslí politické karikatury po noviny a časopisy. Píše také několik odborných článků a publikací na téma výuky kreslení. Umírá v 1954 v Praze.93

5.4.1. Kresba z okolí i centra Znojma V následující části práce se budu věnovat kresbám z údolí řeky Dyje a zároveň také kresbám z centra Starého města. Děl není příliš mnoho, proto mi přišlo zbytečné je dělit na samostatné kapitoly – přesto snad i nadále zůstane zachována srozumitelnost místa pořízení a obsahu. Kresba má oproti předchozím médiím několik výhod. Se zobrazovanými tématy pracuje velmi jednoduše, jasně a bez příkras. Dalo by se říci, ţe vystihuje pravou podstatu zobrazovaného objektu, aniţ by se mohla za něco schovat. Na druhé straně však oplývá také několika nevýhodami. Nevyuţívá moţnosti přesného zachycení obrazu ani barvy, a její věrohodnost tak stále zůstává na úrovni skici. Na výběr námětu ovšem nemá nic z toho vliv – objevují se jak komplexní pohledy na město, tak detailní rozbory konkrétních památek. Ač není v jejích moţnostech senzitivní vystiţení atmosféry, věnuje se více neţ dobře uměleckému dokumentu dané doby. Kresby jsou proto často vyuţívány jako ilustrace místopisných publikací anebo jako motiv pohlednice. U následujících deseti děl se střídají techniky perokresby, tuţky, ale i rytiny (mědirytiny, ocelorytiny), kterou jsem do kapitoly přidala pro její výjimečnost. Stejně jako u předchozích médií budu při popisu postupovat od severu k jihu. Jako první se představuje dílo Lojzy Budíka „Znojmo“ (G1) z roku 1936. Jak je z obrázku patrné, jedná se o jiţ zmiňovaný případ reprodukce díla pro kniţní účely. Kresba zachycuje část Znojma ze severozápadní oblasti Kraví hory. V centru kompozice dominuje kostel sv. Mikuláše, jenţ obklopuje kaple sv. Václava a budova

93

TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců: Svazek 1. Praha: Nakladatelství Ivo Železný, 2000, s. 344.

60

farnosti Římskokatolické církve. Pod nimi vidíme zalesněné Karolininy sady a při pravém dolním okraji ústí ulice Napajedla směřující strmě vzhůru. Celý výjev zaštiťuje vzrostlá borovice, zakrývající poměrný díl levé strany díla. Autor si dal práci s vykreslením detailů, zvláště u stromu v popředí a vegetace pod kostelem. Celkový vjem je velmi uhlazený a střízlivý, serióznost kresby narušují pouze dynamicky vyhotovené mraky, které přidávají obrazu na dramatičnosti. Jako zvláštní prvek vnímám vyplnění volného prostoru zubovitou linií, jeţ se objevuje u krajů jinak precizního díla. Jako další budu popisovat dílo Karla Wellnera z jeho sbírky „Moravská města“ (G2). Kresba pochází z roku 1919, a stejně jako předešlý nákres vykazuje dokonalé vyobrazení detailů. Námětem se opět stává kostel sv. Mikuláše s jeho bezprostředním okolím – kaplí sv. Václava, farou, budovou kaplanky či vykukující střechou radniční věţe. Pod cestičkami městské promenády Karolininých sadů nyní dobře vidíme ulici U Obří hlavy, lemující břeh řeky na levé straně, a dokonce i několik budov ulice Mlýnské, lemující pravý břeh. Dílo dokonale vystihuje majestátnost znojemské dominanty, vyčnívající nad údolím Dyje a přilehlého Gránického lesa. Technika autora je velmi jemná a přesná, a navzdory mnoha detailům zůstává pro diváka dobře čitelná. Zajímavá je jednoduše šrafovaná obloha, která dává vyniknout mrakům i centrálnímu námětu díla. Následující obraz Antonína F. Stehlíka zachycuje stejné téma, tentokrát však z menší vzdálenosti. Zobrazení kostela sv. Mikuláše (G3) pochází z roku 1949 a vyuţívá techniky perokresby. Ve srovnání s tvorbou předešlých autorů je tato kresba velmi vzdušná. Snaţí se o nenucenou nedbalost, celkovému dojmu se ovšem nedá upřít značná míra elegance. Tím, ţe umělec ponechal zasněţené střechy památek bez viditelného stínování, celou atmosféru prosvětlil. V lehkých náznacích pracuje také s oblohou, která je vytvořena pouze několika tahy pera, o něco více se pro změnu věnuje stromům okolí farnosti a tzv. Špinďáku, dokreslujících zimní romantiku. Tento úhel pohledu se objevoval hojně jak ve fotografii, tak v malbě. Dle mého názoru však teprve kresbou vynikl duch města v podobě krásných památek znojemské periferie. Poslední variace na kostel sv. Mikuláše (G4), nyní v podání neznámého autora z roku 1940. Jedná se o jiţ zmiňovanou kovorytinu, první ze dvou v této sekci. Hned na úvod je jasné, ţe rytina dokáţe vystihnout objekt zájmu daleko přesněji neţ kresba. 61

Nejzásadnějším rozdílem je zřejmě technika stínování, která je zde plynulejší a jemnější. Autor si na hře světel a stínů dává opravdu záleţet, precizně rozlišuje mezi ostrými stíny věţí kostela a rozostřenými stíny stromů. Zručnost se projevuje také ve věrohodném zachycení detailů staveb, anebo ve struktuře cihlové zídky. Mít lepší obrazovou reprodukci, člověk by mohl dílo snadno zaměnit za fotografii. Technika kovorytiny se v současné tvorbě jiţ příliš neuţívá – důvodem můţe být jednak její náročnost, a to časová i manuální, jednak také její neschopnost konkurence rychlejší a levnější fotografii. Kresba přece jenom nabízí uměleckou kvalitu navíc, a to nezaměnitelný autorský rukopis. Spolu s kresbou Bořivoje Hnátka se přesouváme od oblíbeného Mikulášského kostela k lidmi milované, avšak paradoxně umělci nepříliš vyhledávané rotundě sv. Kateřiny (G5). Toto dílo pochází z roku 1923 a je vyhotovené v tuţce. Autor zřejmě pouţíval několik stupňů tvrdosti i několik velikostí tuhy – v některých místech je kresba velmi hrubá a silná, v některých naopak jemná a tenká. Tento rozdíl nejlépe poznáme na porovnání šrafování spodní zídky rotundy s pečlivě vykresleným zábradlím. Po podrobném prozkoumání zjišťuji, ţe na první pohled syrově provedené dílo bravurně operuje s různými strukturami materiálů objektu, které se najednou zdají velmi detailní. Rotunda je zde zachycena v mírném podhledu, coţ dodává této poměrně malé stavbě na důleţitosti – opticky k tomu dopomůţe i umístění námětu v horní části obrazu. Další kresba je taktéţ dílem Bořivoje Hnátka. Zachycuje kapli sv. Václava (G6) v době kolem roku 1923. V okolí dvoupatrové gotické stavby vidíme na levé straně část hradební zdi, pod ní potom staré domy ve vesnickém stylu v oblasti zvané Jáma. Autor zde opět pracuje s tuţkou, tentokrát o něco citlivěji. Tahy nejsou tolik hrubé a snaţí se zaznamenat více detailů. Dalo by se dokonce tvrdit, ţe je dílo natolik popisné, aţ můţeme s jistotou rozpoznat rozbitý schod, zlomený kůl v plotě či ţebřík na půdu domu. I na této práci se mi líbí odlišné zpracování různých druhů materiálů – jakým způsobem Hnátek kreslí povrch kamenné zdi, břidlicové střechy nebo listoví stromů. Vděčné téma Jámy jsem v této práci rozebírala jiţ několikrát, tento malebný pohled se zde ovšem objevuje poprvé. Dnes se tento námět prezentuje především s nedaleko stojícím kostelem sv. Mikuláše.

62

S následujícím obrazem Karla Wellnera se přesouváme z okraje města do centra, konkrétně na Zelenářskou ulici (G7). Tato kresba z roku 1919 zachycuje střechu radniční věţe z úhlu pohledu, který není zcela běţný. Ulice Zelenářská vede souběţně s Obrokovou ulicí, a s trochou nadsázky by se o ní dalo mluvit jako o „chudé příbuzné“. Ač se nachází přímo v historickém jádru, nejznámější ulice Znojma ji dokonale zastiňuje – a to i přesto, ţe z hlediska krásných renesančních domů jí můţe směle konkurovat. Jak je z díla patrné, autorovi šlo spíše o záznam Genia loci neţ o ztvárnění konkrétní památky. I kdyţ jsem v úvodu kapitoly psala, ţe kresba není pro zachycení atmosféry příliš dobrá, Wellner to ve svém obrazu zvládl poměrně úspěšně. Jedná o ryzí a osobité dílo, které pracuje pouze s vrstvením a slučováním krátkých čar. Nesnaţí se o detail, nýbrţ dává přednost výraznému stínování, které propůjčuje strukturu finální podobě. Dále se budu věnovat druhé z páru kovorytin, tentokrát zobrazující typický pohled na radniční věţ z Masarykova náměstí (G8). Jedná se o dílo stejného autora, bohuţel dle neznámého pseudonymu vedeného jako anonymního. Rytina z roku 1940 ukazuje krom radnice také ústí Obrokovy ulice, dům Špalíček nebo barokní morový sloup. Oproti kresbám se opět jedná o čistou a jemnou práci, která operuje s drobným detailem a postupným stínováním. Na námětu městského urbanismu jiţ autor nemá tolik moţností, jak by ukázal svoji technickou zručnost – z hlediska propracovanosti se mi proto více líbí kovorytina Mikulášského kostela. Dílu se nicméně nedá nic vytknout, věrnost zachycení objektů i jejich zdobení je obdivuhodná. Dvě další díla jsou prací umělce Josefa Šabackého. První z nich, zachycující stejně jako předešlý snímek radniční věţ z Masarykova náměstí (G9), pochází z roku 1947. Ač to moţná není na první pohled vidět, je jedinečným dokumentem své doby – ukazuje polorozbořený dům Špalíček v době, kdy se přistoupilo k jeho demolici. Na obrázku vidíme z části zasypanou Obrokovu ulici, a také hromadu suti podél morového sloupu. Dolní část kresby je potom symbolicky doplněna uklízecí četou s nákladním vozem, jenţ má ilustrovat probíhající práce na náměstí. Šabacký stejně jako předtím pan Stehlík pracuje se vzdušnou a jednoduchou kresbou, která srozumitelně vypráví příběh konkrétního okamţiku. Stínování uţívá pouze v nezbytně nutných případech, a některé prvky, bez kterých by jinak ten který objekt ztrácel význam, řeší pouze v náznacích. Kresba je tím pádem velmi světlá a bez zbytečných příkras. 63

Poslední dílo z této kategorie je taktéţ prací Josefa Šabackého, tentokrát z prostředí údolí řeky Dyje (G10). Pochází z roku 1949 a je v provedení perokresby. Ač se jedná o stejného autora a stejnou techniku, výsledek je značně odlišný. Obrysové linie jsou mnohem silnější a tím pádem také tmavší. Výraznější kresbou se vytrácí elegance a vzdušnost, která se mně osobně zamlouvala spíše. Na druhou stranu zde znatelně vynikne autorův rukopis, jenţ se vlivem silnější čáry musel zjednodušit a uskromnit. Ve výsledku by se proto dalo říci, ţe méně tahy vystihl záběr obrazu více prostoru i objektů. Nebýt ovšem dominanty Mikulášského kostela, panorama Znojma by zřejmě nepoznali ani jeho vlastní obyvatelé. Oblíbený pohled na město tímto zakončuje dvoudimenzionální formu prezentace Genia loci 20. – 40. let 20. století, a nyní se přesuneme k filmu.

5.5. Film Historie filmu v České republice začíná za dob Rakouska-Uherska kolem roku 1895. Tomuto kroku předchází převratný rozvoj v technické oblasti, který je spojen s výrobou elektřiny, baterie, ţárovky a především kinematografu. Ten měl spoustu předchůdců, za ten první a oficiální je však povaţován přístroj Francouzů Augusta a Louise Lumiérových. U nás byl poprvé uţit k promítání filmů v Karlových Varech v roce 1896, a během dvou let se jeho působnost rozšířila na celkem dvacet dalších míst.94 První stálý biograf „Divadlo ţivých fotografií“ vznikl v roce 1901 v Praze, kde jej zřídil místní podnikatel Viktor Ponrepo. První český snímek Hořický pašijový film byl natočen v roce 1897 pod vedením Američana W. D. Hurdera. Za průkopníka české kinematografie je ovšem povaţován aţ Jan Kříţenecký, který po několika dokumentech památek a okolí Prahy natočil první hraný film Pražský párkař a lepič plakátů v roce 1898. Profesionální filmařské společnosti vznikají na našem území aţ s příchodem 10. let – objevuje se společnost Kinofa, zakladatele Antonína Pecha, společnost Illusion, zakladatelů Aloise Jalovce a Františka Tichého, a společnost ASUM, zakladatelů Anny Sedláčkové a Maxe Urbana.95

94 95

Místa, jež měla kinematografickou licenci. PTÁČEK, Luboš. Němý film. In Panorama českého filmu. Olomouc: Rubico, 2000, s. 9-32.

64

Historie znojemské kinematografie se začíná s příchodem 20. století. První cestovní kino „Panorama“ přijelo do města jiţ na jaře roku 1900. Od roku 1903 se ve Znojmě ustavuje stálý, ovšem pořád ještě provizorní biograf „Císařské panorama“ na Zámečnické ulici č. 3, majitelky Anny Loosové. Biograf byl sice zastřešený, a určitě pohodlnější neţ putovní kina, nicméně o oficiální budově nemůţe být řeč ani po jeho přestěhování na Horní náměstí. První takový biograf zahajuje svou činnost aţ 26. března 1910 v sále Německého spolkového domu, kde ho nechal vybudovat bratr Anny Loosové – knihkupec Adolf Loos. Kino nese jméno „Ernemann“ podle firmy, jeţ sál technicky vybavila a v pozdějších letech finančně podporovala. Roku 1915 bylo kino přejmenováno na „První znojemské kino Loos“. S příchodem moderních strojů a techniky se majitel uvolil ke stavbě nové budovy kina na prostranstvích vedle Německého s. domu, ve kterém byl v roce 1930 slavnostně uveden první zvukový film Věrný kamarád. Kino během své působnosti ještě několikrát změnilo jméno, od roku 1956 se však ustálil název Hraničář. Bylo zrušeno aţ během konce 90. let. 96 Zatímco výše zmíněný první stálý biograf promítal především německé a zahraniční filmy s českými a německými titulkami, druhý vznikající biograf se zaměřuje na českou produkci. Kino sociálně-demokratického spolu bylo vystaveno v Dělnickém domě na Havlíčkově ulici v roce 1912. Bylo vybaveno 350 sedadly firmy Thonet, promítačkou Pathé Préres, a prvním promítaným filmem v dubnu roku 1915 byl snímek Dva lidé. Po vzniku Československé republiky a několika neshodách získal kino do vlastnictví vzdělávací spolek Vesmír, který přesunul jeho provoz do nově postavené budovy Sokola na Sokolské ulici. Kino „Vesmír“ končí svou úspěšnou kariéru v roce 1938, kdy před příchodem německých vojsk odehrává poslední představení filmu Zasnoubení. Za celou dobu fungování bylo promítnuto na 3310 zvukových a němých filmů.97 Poslední z biografů, který ve Znojmě vznikl v roce 1924, sídlil po přestěhování ze sálu Lidového domu v bývalých prostorách kina „Vesmír“ na Havlíčkově ulici. Byl zřízen spolkem Dělnické akademie, v čele s pozdějším starostou JUDr. Marešem, a dostal jméno „Alfa“. Kino fungovalo i během druhé světové války pod názvem „Scala“, 96

KEREMIDSKÝ, Marian. Dějiny kinematografie na Znojemsku: 1. část. Znojemské listy. 1994, roč. 3, č. 36, s. 6. 97 KEREMIDSKÝ, Marian. Dějiny kinematografie na Znojemsku: 2. část. Znojemské listy. 1994, roč. 3, č. 37, s. 6.

65

a po roce 1945 bylo přejmenována na kino „Svět“. Bylo vedeno jako kino 2. stupně, tedy promítajíc především reprízy filmů. Premiéry náleţely pouze konkurenčnímu kinu „Hraničář“.98 Kino „Svět“ funguje dodnes, a momentálně se jedná o jediné kino ve Znojmě. Nyní k filmu samotnému. Snímek byl natočen v roce 1929, a dokumentuje Znojmo a jeho okolí v létě daného období. Dle psaných titulků, jeţ se pravidelně vynořují v průběhu filmu, soudím, ţe se jednalo o propagační film města zhotovený na objednávku. Není mi zcela jasné, kde tento snímek našel uplatnění – zda v místním kině, v zájezdních biografech či kinech větších měst, nicméně se dle mého názoru jedná o vcelku unikátní záleţitost. Film má celkem šest minut, a věnuje se především prezentaci městských parků, kavárenského ţivota a místní plovárny. Na úvod bych ještě dodala, ţe mnou komentované dílo prošlo postprodukčními úpravami, ve kterých byla doplněna úvodní fotografie a podkladová hudba v průběhu celého filmu. Vzhledem k datu vzniku se původně jednalo zcela nepochybně o němý film. Dílo (H1) bude k dispozici na DVD nosiči v přílohách diplomové práce. Jak uţ bylo řečeno, hned na začátku nás uvádí do děje fotografie kostela sv. Mikuláše z údolí řeky Dyje, pořízená fotografem Karlem Natherem (viz signatura vpravo dole). Z titulku se téţ dozvídáme, ţe se jedná o film o Znojmě z roku 1929. Dále následuje jiţ samotný záběr do ulic města – první scéna pochází z ulice Pontassievská, ve které autor směrem od Německého spolkového domu (dnešní České spořitelny) zabírá kamerou ruch jedné z hlavní tepen města, dále Střední park a v dáli pak také radniční věţ a kostel sv. Mikuláše. Poté se objevuje titulek nebo spíše propagační slogan: „Milovníkům turistiky je Znojmo východištěm do překrásného a romantického Podyjí. Autobusy dopraví turisty do celého okolí.“ Z textu plyne, ţe cílem filmu je nalákání potencionálních zájemců do tohoto malebného města – konkrétně v tomto prvním komentáři je vyzdvihováno jeho propojení s přírodou a turistikou. Následuje střih, po kterém se ocitáme ve středu Mariánského náměstí. Záběr je směrován do Studentské ulice s průhledem aţ na Komenského náměstí, které zdobí Kopalův pomník vídeňského architekta Paula Sprengera a architekta Antona D. Fernokorna. Ač během tak krátké sekvence stihnou projet dvě auta, je vidět, ţe náměstí zůstává nadále 98

KEREMIDSKÝ, Marian. Dějiny kinematografie na Znojemsku: 3. část. Znojemské listy. 1994, roč. 3, č. 38, s. 5.

66

vyuţíváno pěšími. V současné době uţ je něco takového nemyslitelné. S dalším střihem se dostáváme nad hlavní silnici na Vídeň – Vídeňskou ulici. Záběr je pořízen z mírného nadhledu ţelezničního mostu, a ukazuje nám novou zástavbu Znojma v čele s budovou Krajského soudu z roku 1919. Následující obraz nás krátce vrací zpět ke středu města, konkrétně na výše zmiňované Komenského náměstí. Vidíme rodiny procházející se od Horního parku ke Střednímu parku na pozadí budovy kavárny a cukrárny Corso. Zhruba od doby 0:39 se dostáváme k delšímu bloku prezentace místních parků. Víkendové promenády v městských alejích byly oblíbený způsob trávení volných chvil. Dalo by se dokonce říci, ţe bylo společenskou povinností místních občanů jít se se svou rodinou „ukázat“ a popovídat si s ostatními. Veřejným korzováním se utuţovaly vztahy mezi lidmi a budovalo osobní postavení. Kdo nechodil na pravidelné nedělní procházky, jako by v centru znojemského společenského ţivota nic neznamenal. Na prvním záběru z této sekce vidíme pohled z Dolního parku směrem ke Krajskému soudu. V parku se uţ v té době nacházely krásné vzrostlé stromy a mnoho květinových záhonů ve stylu Art Deca.99 Ze záběrů je zřejmé, ţe návštěvnost parků byla opravdu velká. Následuje krátký prostřih na znojemskou plovárnu, oblíbeného centra letních radovánek na řece Dyji. Té se však budu věnovat více aţ dále v textu. S obrazem keramické fontány z 19. století se vracíme zpět do Dolního parku, kterému vévodí téměř lázeňská atmosféra kolonád. Poté se objevuje druhý slogan v pořadí, hlásající: „… a nechybí zde ani kavárna a cukrárna“. Po předchozím propojení s přírodou je nyní vyzdvihována kavárenská kultura, jak typická pro dobu první republiky. Na následujících snímcích vidíme venkovní posezení podniku Corso, ve své době velmi oblíbeného a moderního lokálu. Při kávě a čaji mohl člověk odpočívat po procházce v parcích, které s kavárnou v těsné blízkosti sousedí. V jednom ze záběrů si můţeme všimnout vykukující budovy gymnázia, stojící na Komenského náměstí. S časem 1:46 se dostáváme k největšímu bloku prezentace města, a to k městské plovárně. Třetí propagační slogan hlásá: „Za slunných dnů oživne řeka i její břehy…“. K místním lákadlům krásné přírody a příjemných kaváren se nyní přidává také moţnost sportovního vyţití v areálu říční plovárny. Ta byla, jak uvidíme dále, velmi moderně a dobře vybavená. Na dobu, kdy se chodilo koupat do rybníků a řek, se jednalo o něco 99

KOZDAS, Jan. Městské aleje a parky. In Znojmo od středověku po moderní dobu. Brno: K-public, 2012, s. 93-94.

67

mimořádného a luxusního, navíc poblíţ centra velkého města. Hned v prvním záběru nás ohromí další významné plus – nádherné panorama severozápadní strany města. Nad plovárnou vidíme znojemský hrad, střechu radniční věţe i kostel sv. Mikuláše. Velká obliba tohoto místa se tak přímo nabízí, a nenechává nikoho chladným. O této městské plovárně se dokonce tvrdilo, ţe je nejkrásnější ve střední Evropě.100 V řece krom plavců nalezneme také spoustu kánoí a pramiček, vyţití tak mohli nalézt také zájemci o kulturu, a to přímo z vln řeky Dyje vedoucí podél západní strany města. Dále můţeme spatřit hojně obsazené travnaté břehy, hlavní budovu plovárny s dechovou kapelou, skokánky, a v neposlední řadě také dětmi obklopeného zmrzlináře. Zajímavým detailem je záběr na dobově oblečenou slečnu se slunečníkem, která by mohla být prototypem dnešní modelky. Kamera nevynechává ani ukázku místního občerstvení a samozřejmě nejoblíbenější zábavu koupaliště – dlouhou skluzavku. Dnes nám kreace místních plavců připadají dosti nebezpečně. V závěru filmu se ještě podíváme na romantiku párů plovoucích se na loďkách po řece, a detail obličeje usměvavé paní, jeţ by mohla být ţenou některého z významných pánů Znojma.101 Finále je pak zakončeno pohledem na hochy stojící na mole, připravujíc se na skoky do vody. Nyní bych si dovolila mírné shrnutí snímku. Jak uţ bylo řečeno, film se zaměřuje na celkem tři aspekty – na přírodu Národního parku Podyjí a městské parky, na centrum moderního Znojma a kavárenskou kulturu, a v neposlední řadě na moţnost sportovního vyţití. Jak je vidět, turisté jsou lákáni na samé příjemné a odpočinkové činnosti. Z dnešního pohledu je poněkud zvláštní, ţe byly v propagaci Znojma vynechány všechny historické památky a kulturní akce, pro město tak typické. Je moţné, ţe meziválečná doba nahrávala věcem novým a pokrokovým, které věštily vizi lepší budoucnosti a neohlíţely se příliš do znepokojivé minulosti. Lidé se nechtěli zatěţovat historií, chtěli si uţívat moţností, které jim přinášel nový věk. I snad z tohoto důvodu se film zaměřuje na městskou zástavbu postavenou po roce 1870, a „staré“ a „nemoderní“ památky nechává jen tu a tam vykouknout na pozadí města jdoucího s dobou. Snímek nám opět přinesl novou podobu Genia loci tak, jak ji vidí propagační film konce 20. let. Zajímavá jistě bude komparace díla s tvorbou o téměř devadesát let starší, kterou nabídku v kapitole o současné tvorbě. 100

SVOBODA, Jiří. Znojmo: Kniha historických pohlednic. Znojmo: Nakladatelství SWAN, 2002, s. 37. Mohlo by se jednat například o Aloisii Marešovou, manželku znojemského starosty Josefa Mareše – to jsou ovšem jenom domněnky. 101

68

6. Proměny architektury a Genia loci Jiţ ve druhé kapitole jsme se ze studie Norberga-Schulze Genius loci: k fenomenologii architektury dozvěděli, ţe na vyzařování specifické atmosféry má vliv druh okolní zástavby. Ať uţ se jedná o architekturu romantickou, kosmickou nebo kombinovanou, kaţdá z nich vykazuje jiné výstupní hodnoty stylu, uspořádání a barev, jeţ mají nezpochybnitelný dopad na „duch města“. Na základě tohoto zjištění je tedy více neţ jasné, ţe s proměnou architektury dochází také k proměně Genia loci. Také předchozí rozbory děl napříč 20. a 40. lety jsou důkazem toho, ţe se umělci museli vypořádat s mnohdy nevhodnými novými stavbami, které narušovaly historický ráz města. Většina tvůrců se těmto změnám vyhnula způsobem, kdy našla jiný úhel pohledu na konkrétní památku či místo. Zatímco byla aţ doposud prezentována pouze krásná, umění lichotivá místa, nyní bych se ráda zaměřila na ona „slepá místa“ Znojma, která nemají býti zvěčněna. Pokusím se o jednoduchý přehled architektury, jeţ svým umístěným a vzhledem změnila zobrazovanou tvář centra města. Následující dvě kapitoly jsem rozdělila na architekturu vystavěnou v období od konce první světové války do roku 1949, a architekturu vystavěnou po roce 1950. První časový úsek koresponduje s vytyčeným rozpětím zkoumání této diplomové práce, a bude proto pojednávat o zásadních urbanistických změnách s ohledem na výběr námětů uměleckých prací té doby. Druhý časový úsek se jiţ bude věnovat stavbám vybudovaným převáţně v duchu socialistického realismu, jeţ měly vliv na formování současné tvorby. Ta bude pro srovnání rozebírána v následující kapitole. V textu budu vycházet z diplomových prací Jany Staré Meziválečná architektura na jihozápadní Moravě (1918 – 1938): Znojmo, Moravský Krumlov, Moravské Budějovice, Jaroměřice nad Rokytnou, Bítov, a Moniky Maţárové Architektura a urbanismus ve Znojmě 1945 – 1989.

6.1. Zásadní stavby do roku 1949 Stavební ruch v meziválečném období byl velmi čilý. Stavěly se především obytné domy v nově vznikajících čtvrtích města (Domovina, Masarykova kolonie), pozadu však nezůstaly ani veřejné budovy (Městská obecná škola, Tyršova škola, Dům sluţeb Baťa, lékárna apod.) a soukromé objekty (Weinbergerova vila, Entlerova vila, 69

Marešova vila apod.) Ve své práci se však zaměřím pouze na stavby v centru historického města, jejţ měly vliv na výtvarnou tvorbu s tematikou Genia loci Znojma. První invazí moderní architektury do jádra Starého města byla v roce 1928 přístavba Státního německého reformního gymnázia na ulici Přemyslovců. Tu vypracoval a realizoval brněnský architekt Jan Víšek, který o rok později navrhl také přístavbu Učitelského ústavu na Alšově ulici – první ryze funkcionalistickou veřejnou budovu ve Znojmě. Jeho návrh na přístavbu gymnázia je však stále ještě hodně konzervativní, vycházejíc především z původní stavby školy, a nenásilně navazujíc na stávající dvoupatrovou vstupní budovu.102 I kdyţ je tento projekt o mnoho desítek aţ stovek let mladší neţ okolní zástavba, svým vzhledem nikterak nevybočuje a nenarušuje historickou atmosféru. Jedná se tedy o poměrně zdařilé zasazení moderní architektury do středu města, aniţ by musela být zachycujícími médii jakkoliv přehlíţena. Druhou stavbou, jiţ plně v duchu funkcionalismu vystavěnou, je budova Baťova Domu sluţeb. Původní měšťanský dům, jenţ stával na rohu Obrokovy ulice a Horního náměstí, byl v roce 1930 i přes odpor památkového ústavu zbourán. Ač měl být nový obchodní dům vystavěn s ohledem na okolní historické památky, dle projektu architekta Františka Lydie Gahury (upraveného ještě zlínským stavitelem Arnoštem Sehnalem) vyrostla na jednom z hlavních náměstí první ţelezobetonová stavba s horizontálními pásovými okny. Tato moderní „kostka“ s plochou střechou, a výškovou úrovní přesahující všechny okolní stavby, byla tehdejšími obyvateli velmi kladně přijata.103 Brněnský památkový úřad však přesto trval na tom, ţe budova musí být předělána – a tak byla v roce 1934 nahrazena pásová okna dřevěnými dvojitými okny, která svým rozloţením kopírují sousední zástavbu.104 Je zvláštní, ţe i přes jistou „domestikaci“ dům se svým okolím nikdy nesrostl. Budova na pomezí moderního a tradičního jakoby nikam nezapadala. Dle mého názoru měla být jasně vymezena – buď v původním čistě funkcionalistickém provedení, anebo v duchu renesančních fasád. Současný „mezi stav“ nemá bohuţel příznivce ani v řadách milovníků moderní architektury, ani v řadách milovníků historických měst. Jedná se tak o jednu z budov 102

STARÁ, Jana. Meziválečná architektura na jihozápadní Moravě (1918 – 1938): Znojmo, Moravský Krumlov, Moravské Budějovice, Jaroměřice nad Rokytnou, Bítov. Olomouc, 2007. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Katedra teorie a dějin výtvarných umění. S. 40-41. 103 Ibid., s. 47-48. 104 STARÁ-OBERREITEROVÁ, Jana. Nejen funkcionalismus: Architektura v letech 1918-1938. In Znojmo od středověku po moderní dobu. Brno: K-public, 2012, s. 127-128.

70

v centru města, jeţ bývá často „vypouštěna“ a „zapřena“, nebo jednoduše nezachycována ţádnými uměleckými médii. Další stavbou funkcionalistického rázu v historickém jádru je obchodní dům Kratochwil & Wozelka. Návrh pochází z roku 1930 od profesora brněnské německé průmyslové školy Roberta Farského105. Moderní budova nahradila starý dům Loosova knihkupectví, jenţ stával na rohu Kovářské ulice a Slepičího trhu. Ač se stavba nachází pouze několik desítek metrů od Baťova Domu sluţeb, byla obyvateli i odbornou veřejností přijata zcela bez výhrad. Stavba byla vnímána jako „vybavení obchodního (ne historického!) centra Znojma.“106 Obchod s domácím textilem a galanterií tak plně vyuţívá funkcionalistického tvarosloví, obohaceného navíc zaobleným nároţím s motivem vertikálních přípor. Netradiční aţ avantgardní budova přesto velmi vhodně zapadá do okolní zástavby, a krom nápadného architektonického výrazu jí ničím nekonkuruje.107 Ovšem i navzdory tomu, ţe stavba nepracuje s kompromisy, a nebojí se dát najevo svou pravou podstatu, nepatří tento unikát moderního stavebnictví k vyhledávaným objektům. Kombinovaná forma architektury nehraje zrovna ve prospěch ideálu Genia loci uměleckých děl, a tak ani v současné tvorbě nenajdeme mnoho ztvárnění tohoto objektu. V roce 1931 mělo dojít k plánované revitalizaci domu Karoliny Landové v Obrokově ulici, stojícího hned vedle Baťova obchodního domu. Místo toho se však stejně jako u sousední stavby přistoupilo k demolici a stavbě zcela nového objektu. Vzhled průčelí domu byl konzultován s památkovým úřadem, který v podmínkách stanovil jednoduchý styl s dvěma řadami čtvercových oken. Novostavba tak z okolní zástavby nijak nevyčnívá, naopak se zdá, ţe svým nenápadným zjevem zcela splývá.108 Ačkoliv se nedá tvrdit, ţe by se tento dům stával objektem zájmu umělců napříč stoletím, minimálně se od jeho zachycení jednoznačně nedistancují. V dílech, zobrazujících malebnou atmosféru Obrokovy ulice a radniční věţe, můţeme tento dům

105

ŠTURC, Libor. Výtvarná kultura ve Znojmě mezi dvěma světovými válkami. In Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. Znojmo: Státní okresní archiv ve Znojmě, 1999, s. 26. 106 Moravský jih XX. 1930, č. 43, 22. 9. 1930. Stará, op. cit., s. 49. 107 STARÁ, Jana. Meziválečná architektura na jihozápadní Moravě (1918 – 1938): Znojmo, Moravský Krumlov, Moravské Budějovice, Jaroměřice nad Rokytnou, Bítov. Olomouc, 2007. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Katedra teorie a dějin výtvarných umění. S. 48. 108 Ibid., s. 55.

71

spatřovat poměrně často. Autorovi návrhu, který bohuţel není znám, se podařilo budovu dokonale zapracovat do okolní historické zástavby. O rok později vzniká další návrh na projekt domu v centru města, tentokrát však vysoké architektonické úrovně. Poţadavek na výstavbu obytného domu a lékárny předal majitel a stavebník Karel Podleschka německému architektu Erichu Veidlovi. Ten navrhl zcela moderní, čistý a funkční dům v duchu Nové věcnosti. Dvoupatrový dům se střešní terasou a lékárnou v přízemí pracuje především s detailem a materiálem, který dodává noblesu jinak strohému vzhledu. Hustě umístěná okna budí dojem horizontálních linií vedoucích napříč budovou, stejný motiv najdeme také v celoprosklené výloze lékárny. Kombinace skla, lesklého kovu a hladké bílé fasády, natolik charakteristická pro stavby daného stylu, působí ve srovnání s okolní zástavbou poněkud nepatřičně.109 Vzhledem ke kvalitě a umístění objektu (na náměstí Svobody, u hranic jádra města) však můţeme být shovívavější, zvlášť při faktu, ţe tato část náměstí110 nikdy nebyla a není příliš reprezentativním vzorkem místní historizující architektury. Nemusím proto moţná ani zmiňovat, ţe se nejedná o oblíbený námět umělců – na rozdíl od výše rozebíraných případů tomu však nebylo ani před vznikem novostavby. Dalším novým prvkem centrální části města je přestavba a přístavba Obchodního domu Rudolfa Stloukala na rohu ulic Kovářská a Dolní Česká. Ta byla provedena dle návrhů brněnského architekta Miloslava Kopřivy v roce 1932. U jednopatrové renesanční budovy, stojící přímo na rohu, upravil pouze přízemí – na jeho místě vznikla prosklená výloha po celé délce domu. Směrem do Dolní České však v místě volného prostoru po zbořeném objektu navrhl funkcionalistickou budovu zcela v duchu moderního ţivotního stylu. Novostavba s jednoduchou strohou fasádou byla doplněna praktickými americkými okny čtvercového formátu, dokonale sjednocenými s krychlovým charakterem domu. Přízemí doplňovala celoprosklená výloha s výrazným horizontálním reklamním nápisem. Ve srovnání se sousední historickou budovou kupodivu nedocházelo ke „generačním střetům“, a komplex působil poměrně harmonicky. Naneštěstí ovšem došlo k „národnostním střetům“, kdy se po negativních

109

STARÁ-OBERREITEROVÁ, Jana. Nejen funkcionalismus: Architektura v letech 1918-1938. In Znojmo od středověku po moderní dobu. Brno: K-public, 2012, s. 133. 110 Ve skutečnosti se již jedná o ulici, do níž náměstí ústí.

72

kritikách německých představitelů města přistoupilo po záboru příhraniční v roce 1939 k několika výrazným úpravám zevnějšku. Dle návrhu Rudolfa Jochmanna byla vybudována klasická valbová střecha a dotvarováno orámování oken. Vysvětlení bylo prosté – natolik avantgardní dům nemá místo v jádru historického města, potaţmo v těsné blízkosti barokního kostela sv. Kříţe a přilehlého kláštera. Obchodní dům tak potkal stejný osud jako Dům sluţeb – v obou případech objektům pozdější architektonické zásahy moc nepomohly, ba naopak uškodily. Tato stavba má výhodu alespoň v tom, ţe není veřejnosti tolik na očích. Veškerou pozornost zde strhává dominantní kostel, který nevýraznou budovu dokonale zastiňuje. Poslední architektonickou změnou v jádru města je výstavba obchodního domu Jana Macouna z roku 1937. Místní zlatník si nechal pro svůj dům na Horním náměstí vypracovat projekt u znojemského architekta a stavitele Hynka Smejkala. Stavba jako taková je velmi střídmá – dvoupatrová budova se sedlovou střechou navazuje svou výškou i uspořádáním oken na sousední zástavbu. Také přízemí s obchody je řešeno velmi jednoduše – centrální vstup rozděluje pravou a levou prodejnu s celoprosklenou výlohou, a výrazným horizontálním pásem pro reklamní nápis. Co je však na stavbě velmi netradiční a poutavé, je její moderní sgrafitová výzdoba od umělce Oskara Pafky.111 Ta doplňuje výrazně orámovaná okna astrologickými motivy s postavami Bohů po stranách domu. Dnešní podoba ostrých černých linií na světle ţlutém podkladu v kombinaci s červenými okny s oranţovými šambránami působí velmi zajímavě, a přitahuje zraky mnoha turistů i kolemjdoucích. Také ve fotografii, pohlednici a filmu vyvolává atraktivita budovy snahu o její zachycení. Jde tedy o jednu z mála novostaveb, jejichţ stavba nijak nenarušila záznam Genia loci uměleckými médii.

6.2. Zásadní stavby po roce 1950 Stavební činnost prošla se změnou politického reţimu zásadním obratem – stavební podniky byly zestátněny, a tak veškeré projekty i práce probíhaly pod taktovkou a dohledem komunistické ideologie. Přesto, ţe se místní (ale i celorepubliková) výstavba potýkala s finančními problémy a nedostatkem pracovních 111

STARÁ, Jana. Meziválečná architektura na jihozápadní Moravě (1918 – 1938): Znojmo, Moravský Krumlov, Moravské Budějovice, Jaroměřice nad Rokytnou, Bítov. Olomouc, 2007. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Katedra teorie a dějin výtvarných umění. S. 63.

73

sil, bylo do roku 1989 realizováno poměrně dost projektů. Bylo vybudováno mnoho sídlišť (na Praţské ulici, na Vídeňské ulici, na Dukelské ulici, v Příměticích), několik sportovních areálů (zimní stadion, atletický stadion, městské lázně) a několik veřejných a administrativních budov (nádraţí, nemocnice, Okresní výbor, Agrocentrum, obchodní dům Dyje, Okresní klub mládeţe). V následujícím textu se však budu věnovat pouze stavbám, které vznikly v centru města, případně v jeho nejbliţším okolí. První takovou stavbou je památník Rudé armády na Mariánském náměstí.112 S rokem 1951 přichází snaha o vyjádření vděku sovětskému vojsku prostřednictvím památníku, který měl stát na dostatečně přehledném a reprezentativním místě. V architektonickém projektu brněnského stavitele Jaromíra Sirotka, který měl řešit mimo jiné i dopravní a regulační okolnosti, byla umístěna socha Rudoarmějce sochaře Konráda Babraje. Tento deset metrů vysoký objekt, skládající se z bronzové sochy vojáka se vztyčeným samopalem, a ţulové podnoţe, stojí v kruhovém prostoru zeleně a dlaţební mozaiky.113 Ač má voják s přezdívkou „Ivan“ ve své póze vyjadřovat vítězství a svobodu, během normalizace se stal spíše synonymem nadvlády a strachu. Uţ samotné téma památníku zrovna nevyzývá k uměleckému zachycení jinak pěkného a zajímavého místa, a je proto s podivem, ţe město doposud nepřistoupilo k odstranění této historické památky. Spolu s vystavěním památníku souvisí také „přesunutí“ malebné kapličky Panny Marie Pomocné, jeţ musela ustoupit narůstající automobilové dopravě na náměstí. Klasicistní kaple z roku 1822, původně stojící u vjezdu do Alšovy ulice, měla být přemístěna na vhodnější prostor k Dolnímu parku. K tomu však kvůli neshodám památkového ústavu a technického odboru nedošlo, a v roce 1952 byl symbol Mariánského náměstí zbourán.114 V současné době se sice objevily snahy o obnovení kapličky, momentálně je však projekt na výstavbu ve fázi stagnace. Osobně by se mi líbila varianta nahrazení ruského vojáka mariánskou kaplí – třeba by se tak náměstí vrátilo jeho původní kouzlo.

112

Toto náměstí bylo součástí velkorysého projektu Okružní třídy německých architektů z roku 1871. Po vzoru Vídně a Paříže zde byl vybudován kruhový objezd se sedmi paprsčitě se rozbíhajícími ulicemi, takový dopravní uzel města. Ještě za první republiky se jednalo o poměrně oblíbené místo k nedělním procházkám, jak dokazuje například propagační film o Znojmě z roku 1929 (H1). 113 MAŽÁROVÁ, Monika. Architektura a urbanismus ve Znojmě 1945 – 1989. Olomouc, 2011. Bakalářská práce (Bc.). Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Katedra dějin umění, Dějiny výtvarných umění, s. 25. 114 Ibid., s. 25-26.

74

Nyní se přesuneme na náměstí Svobody, které od dob první republiky prošlo mnoha proměnami. Jak je zřejmé z fotografie (D1), dominantou náměstí byla ţidovská synagoga v pseudomaurském stylu, za jejíţ stavbou se naskýtal výhled na údolí řeky Dyje spolu se znojemským hradem nebo Marešovou vilou. Prostor před Horní bránou však utrpěl jak demolicí kostela v roce 1938, tak nárůstem provozu místní komunikace hlavního tahu na Prahu. Po roce 1956 se proto přistoupilo ke kompletní reorganizaci náměstí, kde měly vyrůst městské lázně, administrativní budovy, sídliště, sportovní areál, hotel, obchodní dům a parkoviště. První realizace se dočkaly v roce 1965 městské očistné lázně, skládající se z venkovního koupaliště a budovy krytého bazénu115. Jedná se o poměrně tradiční kvádrovou stavbu, se vstupní prosklenou částí, a boční ozdobnou konstrukcí s geometrickým vzorem. Objekt je především funkční, a naštěstí se nepokouší o architektonické doplňky v duchu sociálního realismu. Proto i kdyţ stále hovoříme o nevhodné stavbě v bezprostředním okolí historické zástavby, po nedávné rekonstrukci je její strohá a jednoduchá podoba poměrně pěknou ukázkou stavební činnosti té doby. Časově nyní přeskočím výstavbu nedalekého sídliště, které probíhalo v letech 1967-1970, a budu se věnovat stavbě administrativní budovy známé jako Bílý dům. Sídlo Okresního výboru KSČ spolu s Okresní odborovou radou a Domem politické výchovy navrhl v roce 1975 brněnská architekt Milan Steinhauser. Kvádrová stavba s horizontálním členěním ve stylu pásových oken je netradičně doplněna dvěma oválnými válci, které předsouvaly mimo budovu komunikační cesty výtahů a schodišť. Tyto válce byly pokryty keramickým obkladem v bílé barvě, který ozvláštňoval jinak nevýraznou stavbu. Součástí objektu byl také památník Budovatel, stojící na travnatém prostoru před výborem.116 Této třípatrové, dosti monumentální budově bohuţel nepomohla ani rekonstrukce vnějších fasád, kde bylo uţito ţluto-oranţové barevné kombinace bez původních obkladů. Dnešní finanční úřad je tak proto stále důkazem toho, jak se z umělecky hodnotného prostoru stalo místo megalomanských staveb komunistického reţimu. Jeden z posledních zásahů moderní architektury do středu města zaţilo Masarykovou náměstí. Tomu však uškodilo nejvíce – námět oblíbený napříč spektrem 115

Znojemsko XV. 1965, č. 42, s. 4. Mažárová, op. cit., s. 39. MAŽÁROVÁ, Monika. Architektura a urbanismus ve Znojmě 1945 – 1989. Olomouc, 2011. Bakalářská práce (Bc.). Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Katedra dějin umění, Dějiny výtvarných umění, s. 37-40. 116

75

uměleckých médií získal své „slepé místo“ v podobě obchodního domu Dyje. Vítězný návrh na stavbu nové prodejny Drobného zboţí Jihlava vyprojektoval architekt Bohuslav Fuchs spolu se svým synem architektem Kamilem Fuchsem. I přes mnohé protesty začal v únoru 1971 Státní projektový ústav obchodu Brno s projektantem Josefem Opatřilem s hrubými stavebními pracemi, které se mimo jiné dotkly také historického podzemí svými dvaačtyřiceti betonovými pilíři. Fuchs na svou obranu v místních novinách píše, ţe jde sice o vrcholnou soudobou architekturu, „Ovšem takovou, která svojí hmotou, tj. velikostí, členěním a uměleckým projevem, dobře a účinně doplňuje a dokomponovává stávající historické prostředí.“117 Ač Státní památková péče trvala na citlivém zasazení objektu do jádra Starého města, a autoři projektu i stavební podnik ji v tomto ohledu kvitovali, výsledek ochraně okolních kulturních památek příliš neodpovídá. Stavba v duchu Le Corbusierovy vily Savoye pracuje s horizontálním členěním, a to jak v podobě okenních tabulí, tak v podobě celého lichoběţníkového objektu. Přízemí obchodního domu je sice odlehčeno díky několika sloupům a prosklenému pásu výloh, další dvě patra ovšem vystupují prostřednictvím předimenzované terasy, která svou šířkou výrazně zasahuje do náměstí i zástavby okolních ulic Obrokova a Zelenářská. Nepatřičnost budovy dokládá také zvolený ryzí betonový plášť, který jenom podtrhuje tvrdý kontrast stavby v porovnání se svým okolím.118 Ani této stavbě bohuţel nepomohly rekonstrukce z let 2006 a 2010, které se snaţily o zvelebení prostoru, jelikoţ největším problémem tohoto objektu je především jeho nadsazené měřítko. Z uměleckého hlediska je toto místo dokonale zničené. Druhou ránu utrţilo Masarykovo náměstí stavbou Okresního klubu mládeţe v první polovině 80. let. Architekt Nohel se zde inspiroval obchodním domem Prior v Jihlavě, kdyţ se pokoušel o spojení moderní a historické architektury. Budova se zvláštně členitým rozloţením, která

údajně

vychází

z „charakteru

nepravidelné

historické

parcelace“119,

pracuje

s jednoduchým pláštěm v kombinaci s vertikálně uspořádanými okenními průhledy. Nedomyšleným detailem je však její rádoby sedlová střecha, která se mohutně přelévá

117

FUCHS, Bohuslav; FUCHS, Kamil. Jde ještě o obchodní dům. Znojemsko XVIII. 1968, č. 28, s. 3. Mažárová, op. cit., s. 30. 118 KLOUDOVÁ, Jana. Obchodní dům Dyje ve Znojmě. Brno, 2012. Bakalářská práce (Bc.). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Sdružená uměnovědná studia, s. 15-21. 119 MAŽÁROVÁ, Monika. Architektura a urbanismus ve Znojmě 1945 – 1989. Olomouc, 2011. Bakalářská práce (Bc.). Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Katedra dějin umění, Dějiny výtvarných umění, s. 36.

76

přes budovu samotnou.120 Především ta je také důvodem, který přitáhne zrak k celkem nenápadnému domu v rohu náměstí – z tohoto pohledu tvoří střecha téměř polovinu celé stavby. Zbytek domu je „schovaný“ do ulice V Jirchářích, kde tvoří poměrně velký – místy aţ čtyřpodlaţní – celek. Dnes nevyuţité prostory bývalého klubu pro mladé mají oproti OD Dyje výhodu v tom, ţe nejsou veřejnosti příliš na očích. To, ţe kazí spodní část historického náměstí, však bohuţel i nadále zůstává nepopiratelným faktem. Umělecké zachycení se tomuto místu proto vyhýbá.

120

Ibid., s. 35-36.

77

7. Genius loci Znojma v dnešní umělecké tvorbě V následujícím obsahu bych se ráda věnovala zástupcům současného umění ve Znojmě, respektive proměně námětů umělecké tvorby během století. Jak bylo vidět v kapitole 5. Genius loci v umělecké tvorbě 20. – 40. let 20. století, objevovala se témata oblíbená napříč všemi médii, i témata charakteristická pouze pro jeden druh umění. Můţe být proto zajímavé srovnání s tvorbou dnešních umělců, jenţ se museli vypořádat s výpovědí Genia loci navzdory výstavbě novodobé architektury. Nemenším přínosem bude také rozbor nových přístupů a práce s médii, které prošly během sedmdesáti aţ devadesáti let mnoha inovacemi. Dalších pět podkapitol se bude zabývat pohlednicí, fotografií, malbou, kresbou a filmem, tedy kategoriím rozebíraným taktéţ v hlavní stati práce. Snaţila jsem se zaměřit na současnou tvorbu, která nepřesahuje rozmezí let 2005 – 2013. Nebudu se jiţ jednotlivým dílům věnovat tak detailně, jak tomu bylo u páté kapitoly, ale pokusím se o stručný výklad změn v tématu, technice a stylu daného média. Všechny rozebírané materiály jsou uvedeny na konci práce v obrazových přílohách. Jsou seřazeny postupně tak, jak se pohybuji se svým výkladem v navazujících kapitolách práce.

7.1. Pohlednice Pohlednice prošla během století velkým vývojem. Přesunula se od ručně dokreslovaných obrázků, přes černobílou a barevnou fotografii, aţ k animovaným emailovým pohlednicím. Pokud ovšem zůstaneme u tradiční pohlednice jako poštovní zásilky, její princip se příliš nezměnil. Hlavním tématem zůstává fotografie místa, které bychom rádi ukázali svým blízkým, z rubové strany opatřená průvodním textem. Lícová strana s námětem obsahuje buďto celoplošnou barevnou fotografii, anebo koláţ několika fotografií vyobrazující celé město či jeho okolí. V současné době se stává vcelku

běţnou

záleţitostí

uţití

netradičních

tvarů

pohlednic

–

dlouhých

panoramatických, čtvercových, oválných i jiných nepravidelných formátů. Oblíbené je také uţití nových materiálů, různých prostřihů a plastických popisků. Těmto mnohdy kýčovitým záleţitostem jsem se ovšem pokusila vyhnout, a vybírala jsem pohlednice s určitou uměleckou vypovídající hodnotou.

78

Náměty současných znojemských pohlednic se věnují stejným tématům jako kdysi. Opakují se vyobrazení místních dominant – radniční věţe a Mikulášského kostela, tyčících se nad budovami historické části města. Proměnou však prošly způsoby, jakým jsou zachycovány, a místa, odkud jsou pořizovány. Způsob zachycení je dán především vývojem techniky fotoaparátů, které s digitalizací a postprodukcí fotografií mohou dosáhnout lepších výsledků, a to například i při horších světelných podmínkách. Často tak můţeme vidět památky na pozadí noční oblohy či při východu a západu slunce. Změna míst, odkud jsou snímky pořizovány, je způsobena především novodobou architekturou v centru historického města121, důvodem ovšem můţe být také objevení nových malebných úhlů pohledu. Všechny pohlednice jsou nyní jednotně opatřeny českým titulkem, který je na rubové straně přeloţen do cizího jazyka, případně dále

doplněn

dalších

průvodním

textem.

Pohlednice

nejsou

z největší

pravděpodobností produkcí místních firem, ale jsou pořízeny na objednávku. Reprezentativní vzorky, jeţ jsem zakoupila v Turistickém informačním centru ve Znojmě, jsou dílem fotografů Jiřího Krejčího a Ladislava Rennera. Na pohlednicích (I1) a (I2) vidíme záběry na Znojmo z údolí řeky Dyje. V prvním případě se jedná o pohled z vyhlídky Eliášovy skály na Hradišti, v druhém případě o pohled z Kraví hory. Je zřetelné, ţe námět se oproti dřívějším pohlednicím příliš nezměnil – ţádné výrazné stavby se v této lokalitě nevystavěly, a proto můţeme i nadále obdivovat krásy majestátných věţí radnice a kostela sv. Mikuláše. I kdyţ nebylo v předchozí tvorbě uţito přesně těchto záběrů, úhel pohledu se posunul pouze minimálně. Na pohlednici (I1) vidíme koláţ fotografií, jeţ zachycují hrady a zámky v Podyjí. Záměrem je propojení historického města s turistickými cíli Národního parku – tedy vyzdvihnutí komplexního Genia loci místního okolí. Na pohlednici (I2) je zachycena noční scenérie dominant Znojma. Zajímavá je především pro svou atmosféru, která podtrhuje tajemnost uliček Starého města. Další pohlednice (I3) a (I4) se věnují památkám jádra historického města. Opět můţeme spatřit kostel sv. Mikuláše, radniční věţ, Vlkovu věţ nebo kostel sv. Kříţe. Oproti pohlednicím z 20. – 40. let 20. století však můţeme zpozorovat trend upouštění od zobrazování hlavních náměstí, tak hojně prezentovaných v dřívější tvorbě. Mohli bychom diskutovat o tom, zda je to dáno jiţ několikrát zmiňovanou výstavbou moderní 121

Tuto problematiku jsem rozebírala v kapitole 6. Proměny architektury a Genia loci.

79

architektury, či jenom změnou privilegií umělců či prezentace města. Náměstí sice náleţí k oblíbeným prostorům pro shromaţďování a pořádání společenských akcí, pohlednice však tyto místa příliš nevyhledává. Stejným „problémem“ trpí také rotunda sv. Kateřiny na znojemském hradě – na prezentačních poštovních kartách byla a je k vidění zřídkakdy. Na pohlednici (I3) můţeme spatřit v současné době velmi oblíbený a často uţívaný pohled na Mikulášský kostel směrem od budov bývalého znojemského pivovaru122. Důraz je kladen na atmosféru – západ slunce přidává snímku na syté barevnosti a přívětivém dojmu. Krom kostela pohled ukazuje také jeho bezprostřední okolí, tedy kapli sv. Václava po pravé straně a domky oblasti zvané „Jáma“ dole pod ním. Na pohlednici (I4) vidíme kompilaci fotek centra Znojma. Zajímavé je především uţití hlavního motivu radniční věţe, které je doplněno pohledy do okolí z jejího vyhlídkového ochozu. V případě levé horní a pravé horní fotografie si můţeme všimnout výřezu, který vypouští nevhodné stavby a objekty. Zcela dole se potom nachází dosti oblíbený záběr na kostel sv. Mikuláše, údolí řeky Dyje a chrám sv. Hippolyta na Hradišti. Poslední ze série prezentačních vzorků soudobých pohlednic (I5) zachycuje Vlkovu věţ a její okolí. Tuto fotografii jsem si nechala na závěr, jelikoţ je velmi netradiční, a to hned z několika důvodů. Prvním důvodem je její úhel záběru – námět Vlkovy věţe jsme viděli v dřívější tvorbě několikrát, nikoliv však z této strany. Snímek byl pořízen z Kraví hory a jedná o opravdu detailní výřez. Druhým důvodem je záměrné uţití mlhy a východu slunce jako atmosféry-nosného náboje. Třetím důvodem je poměrně malá vypovídající hodnota o městě Znojmě. Ve všech případech se jedná o podmínky, ve kterých by dřívější tvorba nemohla obstát. Lepší optické objektivy pracují s detailem, novější digitální fotoaparátem s citlivostí a světlem, současná generace umělců s neotřelými nápady a náměty. Posun ve vývoji tvorby je na této pohlednici na prvý pohled zřejmý.

122

Konkrétně se jedná o jižní přístupovou cestu na znojemský hrad, vedoucí podél zdí bývalého znojemského pivovaru.

80

7.2. Fotografie Jak uţ jsem zmiňovala v přechozí kapitole, fotografie udělala velký pokrok především díky moderní technice. Nejzásadnějším okamţikem byl zřejmě přechod od tradiční analogové fotografie, vyuţívající kinofilmových pásků, k digitální fotografii, pracující se systémem senzorů ukládajících obrazové informace do digitální paměti. Tento krok vedl k zjednodušení celého fotografického procesu, kdy jiţ není nutné zcela dokonale ovládat vztahy clony, expozice a času, které nám ovlivňují ostrost a světelnost. Dnes jiţ většina kompaktních fotoaparátů obsahuje přednastavené reţimy, jeţ korigují tyto funkce svépomocí. Profesionální digitální zrcadlovky mohou pro změnu vyuţívat otevřených formátů RAW, díky kterým můţeme v počítači prostřednictvím postprodukce odstranit nedokonalosti a chyby. Z těchto změn vyplynuly dva zásadní obraty – prvním je fakt, ţe dnešní cenově dostupné a uţivatelsky přívětivé fotoaparáty si můţe dovolit kaţdý, druhým je vznik nepřeberného mnoţství úprav, stylů a moţností fotografie. V současné době proto stojí velmi blízko sebe umělecká a dokumentární, profesionální a amatérská, nebo komerční a hobby fotografie. Vlivem nových objektivů, výkonnějších fotoaparátů a snadnější postprodukce jsme se od klasické černobílé obdélníkové papírové fotografie s omezeným výřezem dostali do zcela jiných sfér. Uţ bylo uvedeno, ţe dnešní digitální fotografie vyuţívá moţnosti práce s omezeným světlem. Často se tak zachycuje jedinečná atmosféra dříve nemyslitelných nočních scenérií, protisvětla, a východu a západu slunce. Novou oblíbenou metodou je pouţití polarizačních, barevných a HDR filtrů, které upravují barevnou škálu barev – některé barvy jsou výraznější, jiné naopak tlumenější, coţ přidává na zajímavosti a dramatičnosti. Stejně jako u pohlednic se objevují panoramatické formáty, které umoţňují zobrazení většího celku. Tématem proto stejně jako kdysi zůstávají pohledy na Znojmo z údolí řeky Dyje, dále kostel sv. Mikuláše, radniční věţ nebo historické uličky města. Fotografie (J1) a (J2) zastupují kategorii sférického panoramatu. Autor snímků Přemysl Dufek se těmto druhům záběru věnuje třetím rokem, a vyuţívá jich především na městskou a přírodní krajinu Znojma a okolí123. Panoramata lehce zkreslují skutečnost, jelikoţ svým 180° úhlem záběru, pořízeným z jednoho místa a 123

Jeho další tvorba viz: Fotograf Přemysl Dufek. *online+. 2013 *citováno 7. května 2013+. Dostupné z WWW: .

81

rozprostřeným do roviny fotografie, narovnávají přirozené křivky okolí. Tato nereálnost je však velmi poutavá a originální, a nabízí unikátní záběry jinak neexistujících pohledů. Na prvním snímku (J1) vidíme údolí řeky Dyje a město z míst Eliášovy kaple na Hradišti. Zde nám zkreslená skutečnost ukazuje „jako na dlani“ místa, ze kterých bylo pořízeno mnoho uměleckých děl napříč médii – okolí řeky a Kraví horu. Velmi zajímavé je sledování vodního toku, přerušeného v prostřední části několikrát zmiňovanou znojemskou přehradou. Pěkným detailem je také zvýraznění modré oblohy nad městem, které by jinak zaniklo v krajině. Na druhém snímku (J2) vidíme znojemský hrad a kostel sv. Mikuláše z Mlýnské ulice. Důleţitou roli zde opět hraje řeka, ve které se zrcadlí protější ulice U Obří hlavy. Za povšimnutí stojí bývalé budovy elektrárny a vodárny, ze kterých v současné době vzniklo motoristické muzeum a centrum pro volnočasové aktivity. Fotografie zdařile dokumentuje celou stranu od přehrady aţ k Napajedlům. Fotografie (J3) a (J4) zachycují krásy nočního Znojma. Obě vyuţívají osvětlených památek, které vynikají na pozadí tmavé oblohy. Fotograf Petr Dočkal se ve své tvorbě věnuje krajinářské fotografii, se zaměřením na panorama, ale i památky Znojma.124 První snímek (J3) ukazuje netradiční pohled na město z hráze znojemské přehrady. Tento nový úhel záběru dává vyniknout okolí podél řeky, především potom osvětleným uličkám Napajedla, Koţeluţská a Pod Kraví horou, které ubíhají romantickou atmosférou klidného večera. Vše doplňuje majestátně vyčnívající kostel sv. Mikuláše spolu s kaplí sv. Václava. Širokoúhlá fotografie opět zachycuje větší objem záběru, neţ by bylo dříve moţné. Druhý snímek (J4) zobrazuje rotundu sv. Kateřiny a část bývalého znojemského pivovaru. Fotografie byla pořízena z Kraví hory, a jedná se o zvětšený výřez detailu. Opět jde o velmi netradiční pohled, který dokáţe zachytit aţ současná moderní technika. Osvětlená rotunda strhává veškerou pozornost na sebe, a hodně ji v tom téţ pomáhá proud světla vedený na hradební zeď pod ní. Po pravé straně si můţeme všimnout několika domů v malebné oblasti Jáma. Poslední dvě fotografie (J5) a (J6) jsou zástupkyně klasické techniky, navazující na tradici černobílého ryzího snímku. Ukazují místní památky v jejich nepřikrášlené

124

Jeho další tvorba viz: Fotograf Petr Dočkal. *online+. 2013 *citováno 7. května 2013+. Dostupné z WWW: .

82

podobě, a s určitým odstupem laika bychom nepoznali rozdíl mezi dnešní a tehdejší fotografií. Snímek (J6) zachycuje kostel sv. Mikuláše a kapli sv. Václava z podhledu Karolininých sadů. Tento netypický záběr se objeví taktéţ v kapitole Kresba, dalo by se proto hovořit o novém úhlu záběru dnešní doby. Autorem snímku je Marius Jordánek, jenţ je členem Fotoklubu Znojmo. Ve své tvorbě se věnuje především černobílé a technické fotografii.125 Následující snímek (J6) patří opět do tvorby Petra Dočkala. Jedná se o noční snímek, nyní v černobílém (nebo spíše sépiovém) provedení. Tradiční pohled na radniční věţ s průhledem do Obrokovy ulice je zřejmě nevyčerpatelným námětem, který bude oslovovat stále nové a další umělce. Odlišnost mezi pohlednicí z roku 1939 (B4) a touto fotografií jsou opravdu pouze minimální.

7.3. Malba Tradiční umělecké techniky, jakými jsou například malba a kresba, se v současné profesionální tvorbě konkrétním krajinomalbám příliš nevěnují. Moţná je to dáno přirozeným vývojem umění, které se v duchu postmoderních směrů zaměřovalo spíše na emotivní stránku zobrazovaného, neţ na tu faktickou. Dostali jsme se tak přes neurčitou, snovou, jednoduchou, geometrickou či ikonickou tvorbu aţ k té abstraktní, která je jiţ k zachycování určitých objektů zcela nevhodná. Malba tak sice – na rozdíl od kresby – netrpí tím, ţe by se neměla kam vyvíjet, nýbrţ tím, ţe se vyvinula tak dalece, ţe je konkrétní krajinomalbě na hony vzdálená. Jistě existuje několik profesionálních umělců, kteří se v současné malbě krajinám a městským zákoutím věnují, bohuţel jich jiţ není ani z jedné pětiny tolik, kolik jich bývalo na přelomu 19. a 20. století. Ani ve Znojmě a jeho okolí se nevyskytuje nikdo, kdo by se tématikou Génia loci města Znojma zabýval. Existuje tu však několik amatérských umělců, kteří se nejen krajinomalbě věnují ve svém volném čase. Vznikla tu proto například skupina Meandr, která tyto hobby tvůrce sdruţuje, a zaštiťuje jejich pravidelné výstavy ve městě. V námětech skupiny i soukromníků se objevují tradiční náměty pohledů na Znojmo z údolí řeky Dyje a z Kraví hory, často jsou k vidění také klikaté historické uličky města a různá tajemná zákoutí Jámy. Umělecké zpracování a rukopis přechází od zcela 125

Jeho další tvorba viz: Fotograf Marius Jordánek. *online+ Fotoklub Znojmo. 2009 *citováno 7. května 2013+. Dostupné z WWW: . 83

realistické malby aţ k jednoduché naivitě, technika však zůstává vesměs stejná – olej na plátně, případně tempera na plátně jsou nadále hojně uţívanou kombinací. Jedním z tvůrců Meandru je také Pavel David, který se výhradně malbě centra Znojma věnuje uţ téměř pětadvacet let. Jeho velkou inspirací jsou díla Josefa Růţičky, především jeho jásavá pastelová barevnost a zajímavé zpracování námětu. Také v Davidových pracích najdeme tyto charakteristické znaky, k nim se však navíc přidávají nové náměty a neotřelé pohledy zachycující známá místa. V současné době chystá výstavu svých maleb cyklu Znojemské věže, a jak tvrdí: „Motivy Znojma se nemění, a v umělecké tvorbě se stále opakují. Nejdůleţitější proto je, aby dílo znojemského diváka na první pohled něčím zaujmulo – barvou, technikou malby, atmosférou.“ Na prvních příkladech jeho tvorby (K1) a (K2) vidíme nová, dosud nezpracovaná místa. V případě (K1) se jedná o pohled na věţe Mikulášského kostela, radnice a kostela sv. Kříţe vedený nejpravděpodobněji z budovy gymnázia na Komenského náměstí. Obraz zachycuje všechny dominanty Znojma v diagonální linii, která zajímavým způsobem rozděluje námět na oblohu a městskou krajinu. V přední části díla se nachází stromoví Středního parku, které vhodně odlehčuje zástavbu historického jádra. V případě (K2) se jedná o pohled do ulice Veselá, jenţ se vine od Václavského náměstí ke kostelu sv. Michala. Tato původně ţidovská čtvrť si dodnes zachovala svůj původní ráz, a je aţ s podivem, ţe se v námětech objevuje teprve v současné tvorbě. Malebné staré domy podél kameny dláţděné cesty připomínají oblast Jáma pod znojemským hradem, proslulou svým charakteristickým kouzlem. Obrazy (K3) a (K4) zastupují kategorii hojně zachycovaného a oblíbeného místa – Masarykova náměstí. I zde si však autor našel nové úhly pohledu, které jednak vypouští nevhodné architektonické objekty, a jednak ukazují místní památky z nové perspektivy. První dílo (K3) ukazuje notoricky známý motiv radniční věţe spolu s východní stranou náměstí. Jak uţ bylo ovšem několikrát řečeno, s demolicí původní zástavby v roce 1947, a tím spíš se stavbou obchodního domu Dyje v roce 1970, se tento námět přestav vyuţívat. David zde ale přichází se zajímavým řešením, kdy nevzhlednou stavbu v levém rohu obrazu pouze naznačí, a navíc ji skryje zástupem pouličního osvětlení. Atmosféra historického města tak zůstane zachována, aniţ by musel být tento pohled vyřazen z oblíbených námětů. Druhé dílo (K4) ukazuje kostel 84

sv. Jana Křtitele s Kapucínským klášterem. Netypický západní pohled opět vypouští okolní zástavbu, a dává tak vyniknout samotné sakrální stavbě. Autor vyuţívá doby při západu slunce, která celou scenérii krásně osvítí, a zvýrazní zajímavé struktury a barevnost. Pěkným oţivením díla je zpracování stínu dopadajícího na dláţděnou silnici ve výrazných kontrastních tazích, které budí dojem rozbouřené řeky. Poslední dílo (K5) zobrazuje hojně uţívaný motiv kostela sv. Mikuláše z jeho severozápadní strany. Stejný pohled jsme viděli na současné pohlednici, objeví se taktéţ v oblasti kresby. Tento obraz však pojímá širší úhel záběrů, a spolu s kostelem zde vidíme také historické domy Jámy a stromy lemující jiţní přístupovou cestu na znojemský hrad. V díle dominuje jiţ zmiňovaná pastelová barevnost, která dodává místu letní atmosféru. Škoda jen, ţe v digitální reprodukci nevyniknout tahy štětce a vrstvené struktury barev. Ona leţérnost uměleckého projevu je totiţ charakteristickým znakem všech Davidových prací.

7.4. Kresba Současné kreslířské umění rozhodně neproţívá svůj velký rozkvět – alespoň ne co se krajinářských a architektonických námětů týče. Ač kresba patří mezi základní umělecké dovednosti, nenajdeme mezi profesionálními autory příliš mnoho zastánců tohoto druhu tvorby. Je to zřejmě dáno tím, ţe klasická kresba se nemá moţnost kam dále vyvíjet, je stejná dnes stejně jako před sto lety. Z toho důvodu se dle mého názoru přetransformovala do dvou podob – v prvním případě do podoby grafické počítačové tvorby, v případě druhém do podoby amatérské pouliční tvorby. Počítačová grafika a grafika samotná je poměrně rychle se rozvíjející obor, který zastupuje jak animaci pohádek, filmů a her, tak návrhy pro reklamní průmysl, průmyslový design apod. Co se dříve kreslilo na papír, se dnes jednoduše vytváří v programech v počítači. Amatérskou pouliční tvorbou chápu tvůrce, kteří kreslí portréty lidí a budov na frekventovaných veřejných prostranstvích, a to ve svém volném čas, a bez přidané umělecké hodnoty. S trochou nadsázky bychom do této kategorie mohli zařadit také grafity. V obou případech se můţe jednat o esteticky hodnotná díla, avšak vykonávána pouze jako koníček bez profesionálního vzdělání.

85

Mně se podařilo v nedalekých Moravských Budějovicích kontaktovat autora, který sice také není profesionálním umělcem, ale svá díla úspěšně vystavuje a prodává. Pan Miroslav Vomáčka zaloţil v roce 1989 Ateliér Vendy, díky kterému produkuje vlastní serigrafie. Věnuje se především perokresbě a kresbě tuţkou, a v jeho dílech najdeme kolekce moravských měst, portréty nebo zátiší. Několikrát vystavoval v Moravských Budějovicích a Moravském Krumlově, a pravidelně ilustruje místní novinové deníky.126 Jeho díla jsou velmi detailní a propracovaná, uţívajíc tenkou linii kresby. Jak vidíme na obrázcích (L1) a (L2), jeho práce je oproti tvorbě jeho předchůdců mnohem jemnější. Pravdou však je, ţe autor neuţívá rychlé kresby v plenéru, nýbrţ vyuţívá výhod domácí reprodukce z fotografií. Důsledkem toho si můţe dovolit býti preciznější a detailnější ve svém uměleckém projevu. Na obou kresbách je zachycen kostel sv. Mikuláše, v prvním díle z podhledu Karolininých sadů, v druhém díle od budov bývalého znojemského pivovaru. Kresba (L1) ukazuje kostel z vcelku netradiční pozice, která dává vyniknout především jeho severozápadnímu traktu a budov stojící před ním – Svatováclavské kapli a farnosti Římskokatolické církve. Je zde dobře rozpoznatelné jemné a pečlivé šrafování, které tak dokonalé stínuje jednotlivé objekty. Kresba (L2) ukazuje jiţ zmiňovaný oblíbený námět kostela, jaký jsme mohli vidět na pohlednici (I3). Z jejich porovnání je na první pohled zřejmé, ţe práce Vomáčky je velmi přesná a realistická. Pohrává si opravdu s kaţdým detailem stavby a s většinou strukturovaných povrchů. Na dalším obrázku (L3) vidíme netradiční námět, objevující se pro změnu opět jenom v kresbě – rotundu sv. Kateřiny. Ta je nyní nakreslena z její západní části, na pozadí znojemského pivovaru na levé straně a kostela sv. Mikuláše na pravé straně. Dílo je velmi věrohodné – tenkými tahy pera je vykreslena kaţdá drobnost. Hustě šrafované mraky dodávají scéně na dramatičnosti. Kresba je však moţná aţ příliš přesná a dokonalá, a proto se v ní ztrácí autorův rukopis. Na závěr bych chtěla podotknout, ţe co se kreseb všeobecně týče, je jasné, ţe na základě jednoho současného umělce nelze dělat ucelené závěry. Nicméně oblíbené náměty Mikulášského kostela, kaple sv. Václava a dokonce i rotundy sv. Kateřiny zůstaly věrné své technice. 126

VOMÁČKA, Miroslav. Virtuální galerie kreseb. [online] Vendy atelier. 2013 *citováno 23. dubna 2013+. Dostupné z WWW:< http://www.vendyatelier.cz/content/virtualni-galerie-kreseb.>.

86

7.5. Film Film ze všech zmiňovaných médií udělal zřejmě největší posun kupředu. Od černobílého němého filmu s doplňujícími titulkami, jaký jsme mohli vidět v páté kapitole, přes černobílý a barevný zvukový film, aţ k trojrozměrnému digitálnímu filmu. Zřetelný posun je vidět v obrazové i zvukové kvalitě – moderní technologie umoţňuje věrné a přesné zachycení skutečnosti, která bývá někdy doplněna o dříve nemyslitelné trikové efekty. Velmi důleţitá je taky postprodukce, která pro svou náročnost často zabírá více času neţ samotné filmování. Pokud se zde budeme bavit o propagačním filmu, který v dnešní době vyuţívá mnoho měst, států, veřejných i soukromých firem, musím uvést na pravou míru fakt, ţe se ve skutečnosti jedná o video. Video produkce vzniká a současně velmi rozšiřuje s příchodem 60. let 20. století, kdy firma Sony vyrobila první kompaktní přenosnou kameru. Pro zachycování pohyblivých obrazů to znamenalo převratnou událost, a to jednak proto, ţe se jednalo o cenově dostupnou záleţitost, a jednak proto, ţe kamera byla malá a skladná. I dnes se vyuţívá těchto předností, které usnadňují práci v terénu i s lidmi, jelikoţ svou velikostí zbytečně nebudí pozornost. V této práci jsem jako zástupce současné tvorby protknutou Geniem loci Znojma zvolila dva propagační filmy města, a to z roku 2010 a 2013. Oba byly vyrobeny za účelem prezentace města firmou VideoBrothers, která se filmovou a reklamní tvorbou zabývá. Za touto značkou se skrývá jména znojemských rodáků, bratrů Jana a Vítězslava Otrubových, kteří se video produkci věnují uţ od středoškolských let. Jan vystudoval obor Multimédia a design na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, a má na starosti reţisérskou a uměleckou stránku videí, Vítězslav vystudoval Vysoké učení technické v Brně, a má na starost práci s kamerou a postprodukci. Jejich videa získala mnoho ocenění, například Nejlepší sociální reklama na festivalu Dobromysl 2012 (snímek Little fairy), Nejlepší propagační film na festivalu Tour Region Film 2010 (snímek Znojmo – město s přívlastkem) a tentýţ film 3. místo na TourFilm 2010, několik ocenění dostali také jejich videoklipy k písním kapel Mňága a Ţďorp a Divokej Bill.127 I přesto, ţe je jejich tvorba orientována výhradně komerčně,

127

O nás. [online] VideoBrothers. 2013 *citováno 3. května 2013+. Dostupné z WWW: .

87

má v sobě nespornou uměleckou výpověď. Obě videa (M1) a (M2) jsou součástí přílohového CD na konci práce. První z videí (M1) je jiţ zmiňovaný, cenami ověnčený film Znojmo – město s přívlastkem. Po obrazové a zvukové stránce se toho z hlediska základní myšlenky příliš nezměnilo – stejně jako u filmu z roku 1929 se jedná o sled záběrů z ulic města podbarvených hudebním doprovodem. Hudba ovšem není na rozdíl od dřívějšího snímku moderní (ve smyslu současné módní produkce), ale snaţí se o důraz na klasiku a tradici. Také první sekvence filmu nás odkazují na historii Znojma jako královského města, potvrzené oficiálním průvodním snímkem v čase 0:10. Ten ukazuje panorama Starého města v jedné z jeho nejkrásnějších podob – z pohledu Kraví hory. Poté se jiţ příběh rozebíhá do tří směrů – prvního vystihující místní památky, druhého vystihující produkty pro Znojmo typické, a třetího vystihující místní kulturní akce. Máme tak moţnost zahlédnout znojemský hrad a radniční věţ, dále víno a okurky, a jako zástupce posledního směru historické vinobraní, hudební festival a napoleonské slavnosti. V čase 0:55 můţeme zhlédnout část se sportovním vyţitím, a stejně jako u starého filmu vidíme vodní hrátky na koupališti, tentokrát v plovárně Louka u Louckého kláštera. Se zklidněním hudby a s 1:48 se dostáváme obrazem do krás nočního Znojma, které prezentuje především nabídky kulturní a gastronomické. Z mého pohledu se jedná o pěknou a ucelenou propagaci, ve které si najde kaţdý to, co ho baví a zajímá. Na rozdíl od filmu z roku 1929, který lákal turisty na parkové promenády, kavárenskou kulturu a místní říční plovárnu, pojednává tento snímek o Geniu loci Znojma mnohem komplexněji. Druhý snímek (M2) Znojmo – propagační film 2013 je předchozímu videu velmi podobný. Do práce jsem ho však zařadila proto, ţe dokazuje jistou nevyčerpatelnost námětů i tak malého města, jako je Znojmo. Objevují se zde jiné památky, jiné akce, ale i jiné záběry stejných věcí. Úvodní část navozuje dojem místa, které má blízko k přírodě, a je s ní v harmonii. Historické jádro je parky a květenou zcela obklopené, a proto mi odkaz na „zelené město“ přijde velmi povedený. Letecké pohledy ukazují křivolaké uličky a majestátné věţe radnice a Mikulášského kostela v nové perspektivě. Od doby 0:53 se objevuje delší sekvence propagující středověké město v rámci historického vinobraní – královský průvod, rytířské souboje, máshauzy a kejklíři. Následné snímky ukazují Znojmo jako odpočinkové město s dobrým vínem a krásnými 88

výhledy. Prezentováno je stejně jako v předchozím snímku sportovní vyţití, kulturní akce a večerní ţivot, jednoduše pestrost záţitkových akcí. Závěr zakončuje místní folklór a Národní park Podyjí. Genius loci je zde zachycen opět ve své idylické a malebné podobě, a všímavý divák prohlédne, ţe současný film jako i jiná umělecká média vynechává moderní architekturu a ona „slepá místa“ Znojma. Vypovídající hodnota města stále zůstává v jeho spletitých uličkách Starého města, a v krásných historických památkách.

89

8. Závěr Předloţená diplomová práce si vytyčila za cíl zmapování umělecké oblasti s námětem Genia loci Znojma 20. – 40. let 20. století. Záměrem nebyla vyčerpávající obsáhlá prezentace dané doby, ovšem jakýsi stručný exkurz, který přispěje k objasnění a lepšímu pochopení tvorby tehdejších autorů napříč různými médii. Díla byla zasazena do politických a společenských kontextů, jeţ hrály zásadní roli v reţimy a válkami zmítané době. Téma „ztracené generace“ umělců nebylo dosud zpracováno – důvodem je především nedostatek podkladů a informací, jeţ se se „stěhováním národů“ ve víru událostí ztratily nebo byly zničeny. I přesto jsem se pokusila z dostupných zdrojů poskládat mozaiku dat, která budou mít vypovídající hodnotu o umělecké tvorbě meziválečných a poválečných let. Jiţ úvodní kapitoly o Geniu loci a historii Znojma naznačily, ţe se celá práce ponese v duchu (ne)vhodné architektury v jádru historického města. Ač bylo centrum vlivem poţárů a válek několikrát přestavováno, jeho středověká atmosféra se do konce 19. století příliš neměnila. S příchodem nového století a první republiky se ovšem začaly objevovat tendence ve smyslu moderního města, které drţí krok s dobou. První obchodní domy v nadčasovém funkcionalismu se tak v historickém středu objevují uţ ve 30. letech, a do dnešní doby – bohuţel i v dalších méně zdařilých architektonických stylech – jich ještě zhruba desítka přibyla. Na první pohled moţná není zřejmé, jakou přímou souvislost má urbanismus s uměním, v námětu Genia loci Znojma se však jedná o zcela zásadní záleţitost. Ţádný umělec upřímně nevítá nové prvky v historické zástavbě, jeţ narušují původní atmosféru místa. V tvorbě, kterou podrobně rozebírám v páté kapitole, je to zřetelně viditelné. U námětů uměleckých děl se objevují stále stejné motivy ze Starého města, které jsou pro město příznačné – radniční věţ, kostel sv. Mikuláše, kaple sv. Václava, Horní a Masarykovo náměstí, nebo Kramářská ulice. S moderními přestavbami se mění pouze úhly záběru, které zobrazují oblíbený motiv bez nechtěných příkras. Nové město se jednoduše nezachycuje. Zajímavým poznatkem bylo porovnávání námětů děl mezi jednotlivými kategoriemi, ale taktéţ mezi tehdejší a současnou tvorbou, kterou rozebírám v sedmé kapitole. Kaţdé médium má své specifické moţnosti a přednosti, jeţ ve svých produktech tvorby můţe uplatnit. Pohlednice a fotografie byla média spíše 90

dokumentačního charakteru, který měl reálnou výpovědní hodnotu. Pro tyto účely byly proto vyuţívány spíše pohledy na reprezentativní a charakteristické části města. Kresba se naopak snaţila realismu a faktům distancovat, a těţila ze své jednoduchosti a osobitého rukopisu autora. Jejím námětem byly znojemské historické památky, často ve spojení s okolní krajinou. Předností malby byla zcela bez pochyby její barevnost, která umoţňovala zachycení prchavé atmosféry a sezónních odlišností. Zaměřovala se proto na městskou krajinu s okolní přírodou při západech slunce, svůj prim hrála také při zachycování starých poničených domů v romantických uličkách Jámy. A závěrem tehdejší film, zobrazující přednosti moderního Znojma – městské parky, kavárny a říční plovárnu. Současná tvorba se ve svých dílech posunula zase o kousek dál, a to především díky vyspělejší technice. Fotografie a film udělali velký posun ve vývoji, a dnes díky své barevnosti a následné postprodukci dominují v tvorbě plné emocí a atmosféry. Kresba je propracovanější a detailnější, jelikoţ vyuţívá výhod fotografické předlohy. Jediná malba příliš velkého pokroku nedosáhla. Všechny kategorie vyuţívají všech pohledů a zákoutí Znojma, vyjma těch, které zasáhla moderní architektura. Tento exkurz do umělecké tvorby Znojma v ţádném případě neuzavírá další moţnosti průzkumu tohoto tématu. Práce předkládá pouze reprezentativní vzorek jednotlivých médií, který je moţné podrobit detailnějšímu rozboru jak na úrovni autorské, tak na úrovni obrazové. Badatelskou pozornost by však zaslouţila také umělecká tvorba zahrnující období do roku 1918, či umělecká tvorba od roku 1950 do současnosti. Dosud vydané monografie se tématu věnují namátkově, nikoliv jako komplexnímu rozboru uceleného období. Město Znojmo má dosud ve svých archivech stále co nabídnout.

91

9. Resumé 9.1. Resumé Magisterská diplomová práce „Genius loci Znojma prizmatem umění 20. – 40. let 20. století“ pojednává o umělecké tvorbě vytyčeného období. Soustřeďuje se na ukázku děl z oblasti pohlednice, fotografie, malby, kresby a filmu, jeţ jsou propojeny námětem města Znojma. První kapitoly vymezují téma bádání a zasazují vývoj města do historických a kulturních souvislostí. Tyto části vypovídají o tehdejší společnosti z hlediska ekonomických a sociálních změn, jeţ měli vliv na kulturní povědomí a umělecký rozmach. Následující kapitoly se jiţ věnují samotnému výkladu jednotlivých médií s detailním rozborem konkrétních děl. Hodnocen je výběr námětu, úhlu záběru, techniky i význam zobrazovaného. V závěrečné části práce je ukázán urbanistický vývoj v jádru historického města, jenţ má zásadní vliv na podobu současné umělecké tvorby. Zmapování tohoto tvůrčího období, a zároveň zhodnocení, jakým způsobem se konkrétní umělecky hodnotná témata v průběhu století změnily, můţe vést ke zlepšení komunikace mezi moderním a historickým Geniem loci města Znojma.

9.2. Resümee Diese Diplomarbeit „Genius loci des Znojmo - Prisma der Kunst der 20. bis 40. Jahre des 20. Jahrhundert“ beschäftigt sich mit dem künstlerischen Schaffen des angegebenen Zeitraumes. Sie konzentriert sich auf Beispiele von Werken auf dem Gebiet von Postkarten, Fotografien, Gemälden, Zeichnungen und Film, die mit dem Thema Znojmo verbunden sind. Die ersten Kapitel definieren das Forschungsthema und schildern die Entwicklung der Stadt im historischen und kulturellen Kontext. Diese Abschnitte erzählen von der Gesellschaft in Bezug auf wirtschaftliche und soziale Veränderungen, die Auswirkungen auf das kulturelle Bewusstsein und auf den künstlerischen Aufschwung haben. Folgende Kapitel widmen sich der Interpretation der Medien mit einer detaillierten Analyse der konkreten Kunstwerke. Es wird hier die Wahl des Themas, der Winkel des Betrachtens, die angewendeten Techniken und Bedeutung des Dargestellten bewertet. Der letzte Teil der Arbeit zeigt die Stadtentwicklung im Herzen der historischen Stadt, die einen bedeutenden Einfluss auf die zeitgenössische Kunst hat. Analyse dieser Schaffensperiode und das Bewerten, auf 92

welche Weise sich bestimmte künstlerisch wertvolle Themen im Laufe der Jahrhunderte verändert haben, kann zu einer verbesserten Kommunikation zwischen dem modernen und dem historischen Genius loci von Znojmo führen.

9.3. Summary Thesis „Genius loci of Znojmo through the Prism of Arts during 20 – 40. years of 20th Century” focuses on artworks in chosen period. It concentrates on the sample of works in field of application like postcards, photographs, paintings, drawings and film, which are connected through the theme of Znojmo. The first chapter defines the research topic, and fosters the development of the historical and cultural context. This part describes contemporary society in terms of economic and social changes which had an impact on cultural awareness and artistic boom. Following chapters interpret the media with a detailed analysis of specific works. The choice of topic, visual angle, techniques and work meaning is evaluated. The final part shows urban development in the heart of the historic city, which has a major influence on the actual art. Mapping out this creative period and evaluate, how a particular artistic value has changed over the centuries, can lead to improved communication between modern and historical Genius loci of Znojmo.

93

10. Seznam použité literatury a pramenů Literatura ČERNÁ-ŠEVČÍKOVÁ, Iveta. Okruţní třída a nová výstavba v letech 1850-1918. In Znojmo od středověku po moderní dobu. Brno: K-public, 2012. S. 97-119. ČUČKA, Oldřich aj. 750 let města Znojma. Brno: Blok, 1976, 135 s. FILIP, Aleš; KOZDAS, Jan. Začlenění města do krajiny a jeho urbanistický vývoj. In Znojmo od středověku po moderní dobu. Brno: K-public, 2012. S. 7-17. FILIP, Vladimír. Pozdrav ze Znojma. Brno: Nakladatelství „Josef Filip 1938“, 2009. 216 s. HYZLER, Josef. Josef Růžička. Znojmo: Jihomoravské muzeum ve Znojmě, 1987. 30 s. JURÁSEK, Vítězslav; ADAM, Emil. Soužití Čechů a Němců na Znojemsku: Vzpomínky IV. Znojmo: Kruh občanů České republiky vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, 2006. 143 s. KACETL, Jiří. 77 divů Znojma. Znojmo: Znojemská Beseda, 2008, 50 s. KAČER, Jaroslav. Morava, prostor pro výtvarné umění. In Výtvarné umění Moravy 18801920. Brno: Moravská galerie Brno, 1994. 78 s. KLIMTOVÁ, Miloslava. Fotografové Znojma a Podyjí – Paul a Karel Nather. In Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2004. Znojmo: Státní okresní archiv ve Znojmě, 2005. 120 s. KLÍMA, Bohuslav; FILIP, Aleš. Hrad, město a loucký klášter od počátků do roku 1628. In Znojmo od středověku po moderní dobu. Brno: K-public, 2012. S. 38-59. KLOUDOVÁ, Jana. Obchodní dům Dyje ve Znojmě. Brno, 2012. Bakalářská práce (Bc.). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Sdruţená uměnovědná studia. 56 s. KOZDAS, Jan. 200 let městských alejí a parků ve Znojmě. Znojmo: Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2004, 19 s. KOZDAS, Jan. Městské aleje a parky. In Znojmo od středověku po moderní dobu. Brno: Kpublic, 2012. S. 80-95. KURDIOVSKÝ, Jindřich. Nahlédnutí do tvorby znojemských fotografů. Znojmo: Okresní kulturní středisko Znojmo, 1989. 50 s. LÍBAL, Dobroslav; HAVLÍK, Lubomír. Znojmo: Městská památková rezervace a památky v okolí. Praha: STN, 1956. 85 s.

94

MAZÁČOVÁ, Monika. Znojemská beseda, historie a současnost kulturních spolků na Znojemsku. Znojmo, 2010. Diplomová práce (Mgr.). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Management v kultuře. 130 s. MAŢÁROVÁ, Monika. Architektura a urbanismus ve Znojmě 1945 – 1989. Olomouc, 2011. Bakalářská práce (Bc.). Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Katedra dějin umění, Dějiny výtvarných umění. 106 s. NEDVĚDOVÁ, Veronika. Německý měšťanský spolek ve Znojmě. Znojmo, 2009. Diplomová práce (Mgr.). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav, Učitelství historie pro střední školy. 94 s. NORBERG-SCHULZ, Christian. Genius loci: k fenomenologii architektury. Praha: Odeon, 1994, 218 s. PADALÍK, Jiří. Češi a Němci v regionu Znojemska v letech 1918 – 1946. České Budějovice, 2009. Diplomová práce (Mgr.). Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta, Historický ústav FF. 131 s. Paměť měst: městské památkové rezervace. Praha: Odeon, 1975, 407 s. POLESNÝ, Karel. K založení města Znojma. Znojmo: První reálné gymnásium, 1926, 32 s. POLESNÝ, Karel. Šedesát let Besedy Znojemské: 1870 – 1930. Znojmo: Beseda Znojemská, 1930. 119 s. PTÁČEK, Luboš. Němý film. In Panorama českého filmu. Olomouc: Rubico, 2000. 514 s. RICHTER, Václav; SAMEK, Bohumil; STEHLÍK, Miloš. Znojmo. Praha: Odeon, 1966. 221 s. SEDLÁŘOVÁ, Jitka. Výtvarné umění německé Moravy 1888-1918. In Výtvarné umění Moravy 1880-1920. Brno: Moravská galerie Brno, 1994. 78 s. SCHÖNY, Veronika. Antonín František Stehlík: Kreslířská a malířská tvorba. Brno, 2011. Diplomová práce (Mgr.). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář dějiny umění. 125 s. STARÁ, Jana. Meziválečná architektura na jihozápadní Moravě (1918 – 1938): Znojmo, Moravský Krumlov, Moravské Budějovice, Jaroměřice nad Rokytnou, Bítov. Olomouc, 2007. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Katedra teorie a dějin výtvarných umění. 188 s. STARÁ-OBERREITEROVÁ, Jana. Nejen funkcionalismus: Architektura v letech 1918-1938. In Znojmo od středověku po moderní dobu. Brno: K-public, 2012. S. 120-135. SVOBODA, Jiří. Znojmo: Kniha historických pohlednic. Znojmo: Nakladatelství SWAN, 2002. 165 s. 95

ŠTURC, Libor. Výtvarná kultura ve Znojmě mezi dvěma světovými válkami. In Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. Znojmo: Státní okresní archiv ve Znojmě, 1999. 120 s. TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců: svazek 1. Praha: Nakladatelství Ivo Ţelezný, 2000. 605 s. TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců: svazek 2. Praha: Nakladatelství Ivo Ţelezný, 2000. 782 s. Znojmo: vzorné hraničářské město. Praha: Mladá fronta, 1986, 218 s.

Periodika BARTOŠ, Josef. Národnostní struktura jihomoravského pohraničí za nacistické okupace. Jižní Morava 1985. 1985, roč. 21, 346 s. FUČÍK, Bohumil. Říjen 1938 ve Znojmě. Jižní Morava 1983. 1983, roč. 19, 307 s. FUCHS, Bohuslav; FUCHS, Kamil. Jde ještě o obchodní dům. Znojemsko XVIII. 1968, č. 28, s. 3. KEREMIDSKÝ, Marian. Dějiny kinematografie na Znojemsku: 1. část. Znojemské listy. 1994, roč. 3, č. 36, s. 6. KEREMIDSKÝ, Marian. Dějiny kinematografie na Znojemsku: 2. část. Znojemské listy. 1994, roč. 3, č. 37, s. 6. KEREMIDSKÝ, Marian. Dějiny kinematografie na Znojemsku: 3. část. Znojemské listy. 1994, roč. 3, č. 38, s. 5. Moravský jih XX. 1930, č. 43, 22. 9. 1930. Nový klub. Znojemsko IV. 1922, č. 47, 16. 11. 1922, s. 3. ŠTURC, Libor. K počátkům znojemské fotografie. Znojemský zpravodaj. 1989, č. 9, s. 1213. Znaimer Wochenblatt. 18. 3. 1893. Znojemsko XV. 1965, č. 42, s. 4.

96

Internetové zdroje Fotograf Petr Dočkal. [online]. 2013 [citováno 7. května 2013]. Dostupné z WWW: . Fotograf Marius Jordánek. [online] Fotoklub Znojmo. 2009 [citováno 7. května 2013]. Dostupné z WWW: . O nás. [online] Fotoklub Znojmo. 2009 [citováno 6. května 2013]. Dostupné z WWW: . O nás. [online] VideoBrothers. 2013 [citováno 3. května 2013]. Dostupné z WWW: . Fotograf Přemysl Dufek. [online]. 2013 [citováno 7. května 2013]. Dostupné z WWW: . REIL, Roman. Historie Státního okresního archivu Trutnov: 1. část – historie do roku 1960. In Ročenka Státního okresního archivu v Trutnově 1998. Trutnov: Státní okresní archiv v Trutnově, 1999. 208 s. Dostupné také z WWW: . VOMÁČKA, Miroslav. Virtuální galerie kreseb. [online] Vendy atelier. 2013 [citováno 23. dubna 2013]. Dostupné z WWW:< http://www.vendyatelier.cz/content/virtualnigalerie-kreseb.>. VRÁBELOVÁ, Michaela. Dvořák Oskar (1899-1969). [online] Městská knihovna Znojmo. 2009 [cit. 3. dubna 2013]. Dostupné z WWW: .

97