Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Bakalářská diplomová práce 2013 Barbora Glosová

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy

Bakalářská diplomová práce

2013

Barbora Glosová

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy Sdruţená uměnovědná studia

Barbora Glosová

Dolní oblast Vítkovice jako víceúčelový areál pro kulturu a volný čas Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Aleš Opekar, CSc.

2013

2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………….. Podpis autora práce

3

Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu práce za cenné rady a připomínky, které mi dopomohly k vypracování této práce.

4

Obsah 1

Úvod ........................................................................................................................................ 6

2

Využití technických památek ............................................................................................. 10

3

Rozvoj kultury a průmyslu v Ostravě ............................................................................... 11 3.1 Historie Vítkovic a Vítkovických železáren ....................................................................... 12 3.2 Vývoj technologie .............................................................................................................. 19

4

Areál Dolní oblast Vítkovice............................................................................................... 21 4.1 Projekt Nové Vítkovice ...................................................................................................... 23 4.1.1 Názory na budoucnost Vítkovic ................................................................................ 23 4.1.2 Josef Pleskot .............................................................................................................. 26 4.1.3 Financování a Zájmové sdruţení právnických osob Dolní oblast Vítkovice ............ 30 4.1.4 Jednotlivé etapy projektu Nové Vítkovice ................................................................ 31 4.1.5 Zajištění dopravy a spojení s centrem Ostravy ......................................................... 37 4.1.6 Přínos konání kulturních událostí v industriálním prostředí ..................................... 39

5

Závěr ..................................................................................................................................... 43

6

Resumé ................................................................................................................................. 45

7

Summary .............................................................................................................................. 46

8

Seznam příloh ...................................................................................................................... 47 8.1 Historické Vítkovické železárny ........................................................................................ 47 8.2 Dnešní podoba NKP Vítkovických železáren .................................................................... 47 8.3 Rekonstrukce NKP Vítkovických železáren ....................................................................... 48 8.4 Zastavovací koncepce Dolní oblasti Vítkovice aktualizovaná k lednu 2013. .................... 50 8.5 Dolní oblast Vítkovice v době konání festivalu Colours of Ostrava ................................. 50 8.6 Sportovní vyžití v Dolní oblasti Vítkovice ......................................................................... 50

9

Seznam použité literatury: ................................................................................................. 51 9.1 Literatura .......................................................................................................................... 51 9.2 Nepublikované prameny .................................................................................................... 52

10

Přílohy .................................................................................Chyba! Záloţka není definována. 10.1

Historické Vítkovické železárny ................................. Chyba! Záložka není definována.

10.2

Dnešní podoba NKP Vítkovických železáren ............. Chyba! Záložka není definována.

10.3

Rekonstrukce NKP Vítkovických železáren ................ Chyba! Záložka není definována.

10.4 Zastavovací koncepce Dolní oblasti Vítkovice aktualizovaná k lednu 2013 ........ Chyba! Záložka není definována.

5

10.5 Dolní oblast Vítkovice v době konání festivalu Colours of Ostrava .......Chyba! Záložka není definována. 10.6

Sportovní vyžití v Dolní oblasti Vítkovice .................. Chyba! Záložka není definována.

1 Úvod Statutární město Ostrava je v povědomí zbytku republiky spojované především se smogem, špatným ovzduším, je označováno jako průmyslové město téměř bez zeleně. Mnoho lidí, a především ti, kteří v Ostravě nikdy nebyli, povaţují toto město za „černé“ a spojují si jej hlavně s hanlivými výrazy. Není se co divit. Ostrava má svou průmyslovou historii zaměřenou na černé uhlí a výrobu ţeleza a ani ovzduším se nemůţe chlubit. Ovšem Ostrava je také značně kulturní město, coţ většina obyvatel České republiky donedávna povaţovala za nemoţné. Nicméně továrna jako taková nepředstavuje pro většinu lidí nic pozitivního. Kdyţ projíţdíme kolem továrny, nenapadne nás zastavit se a prohlédnout si toto „architektonické dílo“. Je to spíše něco, co ubírá na kráse města. Je proto podivuhodné, ţe se právě v těchto průmyslových objektech po celém světě konají hudební festivaly či jiné kulturní akce. Také pro fotografy jsou tyto průmyslové budovy zajímavým námětem. Proč se tato neoblíbená místa náhle stanou zajímavými a esteticky hodnotnými? Z jakého důvodu jsou pro umělce i návštěvníky atraktivní? Lze říci, ţe síla těchto míst stoupá pouze ve spojení s uměním? Je dobré vyuţívat takové prostory ke kultuře a vzdělávání? Právě v Ostravě jeden takový projekt vzniká, stojí za ním Ing. Jan Světlík, jeden z nejvlivnějších podnikatelů Moravskoslezského kraje, který se o proměnu Ostravy zaslouţil jako nikdo jiný. Hovoříme o areálu Dolní oblasti Vítkovice, kde se nachází Vítkovické ţelezárny, které jsou příkladem změny pohledu naznačeného výše; kdy uţ se na ně nepohlíţí negativně, naopak je bereme jako součást minulosti, na kterou jsme hrdí. Jedná se o projekt Nové Vítkovice – o rekonstrukci bývalého průmyslového areálu Dolních Vítkovic, tedy koksovny a vysoké pece Vítkovických ţelezáren a těţní věţe Dolu Hlubina. Toto místo je často označované jako „Ostravské Hradčany“, které jsou symbolem celého Ostravska. Bylo více názorů, jak s tímto industriálním areálem naloţit. Ještě během provozu, kdy zde probíhala výroba surového ţeleza, se vedly spory o budoucnosti těchto průmyslových budov. Záměrem Magistrátu města Ostravy a orgánů památkové péče bylo vybudovat na tomto místě technický skanzen. Akciová společnost Vítkovice tehdy jasně zdůrazňovala, ţe se nebude na skanzenu podílet, proto bylo doporučeno realizovat program obnovy průmyslových 6

a technických památek v rámci Programu záchrany architektonického dědictví. Naneštěstí ani tento program nebylo moţné realizovat z důsledku nedostatku finančních prostředků. Přelomovými se staly roky 2000 a 2003. Roku 2000 byla část urbanistického celku Vítkovice a Hlubina vyhlášena Ministerstvem kultury za kulturní památku a o dva roky později za národní kulturní památku. Roku 2003 vstoupil do diskuze nový většinový vlastník Vítkovic Ing. Jan Světlík a areál národní kulturní památky se stal jako celek součástí privatizované společnosti Vítkovice, a.s. Během tohoto období se začíná realizovat vize Dolní oblasti Vítkovice. Hledání vhodných řešení přineslo řadu návrhů. V srpnu roku 2005 poţádaly Vítkovice, a.s. o financování projektu Komplexní obnova a restaurování národní kulturní památky Dolní oblast Vítkovice, ţádost však byla zamítnuta. Společnost Vítkovice, a.s. nadále nesouhlasila s metodou „posledního dne“, ke které se přikláněl památkový ústav. Tato metoda usiluje o zachování autentického pracovního prostředí včetně drobností dokládající běţný ţivot, jako jsou špinavé holínky apod. V roce 2008 přijel na poţádání Vítkovic ministr kultury Václav Jehlička. Ten se seznámil s projektem Zpřístupnění a nové vyuţití národní kulturní památky Vítkovice a rozhodl ve prospěch jeho přijetí. Současně Vítkovicím předal ocenění Evropského kulturního dědictví za projekt Nových Vítkovic. Při předávání ceny se nechal slyšet, ţe Ostravu povaţuje za hlavní město industriálního dědictví v České republice a vysvětlil, proč došlo ministerstvo k rozhodnutí podpořit návrh Vítkovice, a.s.: „V minulosti jsme chápali jako památky pouze hrady, zámky a historická místa. Na rozdíl od Evropy jsme zanedbávali průmyslové dědictví. Proto jsme se rozhodli, aby k nejvýznamnějším evropským památkám patřily právě staré Vítkovice.“1 Roku 2008 také Rada Moravskoslezského kraje schválila zařazení projektu Zpřístupnění a nové vyuţití národní kulturní památky Vítkovice na seznam projektů Ministerstva kultury, čímţ došlo k uzavření smluv se statutárním městem Ostrava a Moravskoslezským krajem. Také s ústavem památkové péče se našla společná řeč. Přípravná etapa přeměny Dolní oblasti Vítkovice byla završena 13. října 2009, kdy došlo k přidělení dotace 500 milionů korun na projekt Zpřístupnění. Zlomovým momentem bylo také získání architekta Josefa Pleskota, jenţ to komentoval slovy: „Na počátku roku 2009 jsem pochopil, že Dolní oblast Vítkovice má uvědomělého majitele s hlavou plnou vizí, který zatím nenašel architekta, jenž by jeho vize dešifroval, pochopil je

1

PAVLIŇÁK, Petr. Dolní Vítkovice dnes. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2012, s. 35.

7

a dokázal nakreslit.“2 Kancelář Josefa Pleskota vypracovala po roce 2009 mnoho studií pro revitalizaci Dolní oblasti, řešící zpřístupnění vysoké pece číslo jedna, přeměnu plynojemu na multifunkční aulu a šesté energetické ústředny na Svět techniky a mnohé další. Realizace projektů byly rozděleny do několika etap. Přípravná etapa zahrnuje období od prvotní myšlenky na revitalizaci Dolní oblasti – od přelomu století aţ po rok 2009, kdy vznikaly návrhy o podobě místa a vypracovávaly se studie. Následující první etapa během roku 2010 aţ do března 2012 zahrnovala rekonstrukci vysoké pece číslo jedna, plynojemu a šesté energetické ústředny, administrativní budovy 520, výstavbu nového energocentra a získání povolení pro předčasné uţívání komunikací, zpevnění ploch a centrálního parkoviště a změnu uţívání ulice Ruská.3 Druhá etapa v předpokládaném realizačním období let 2012 aţ 2014 zahrnuje výstavbu Velkého světa techniky, Trojhalí Karoliny, Dolu Hlubina a prodlouţení Ruské ulice k zajištění dopravy mezi Dolní oblastí a centrem Ostravy přes Novou Karolinu. V třetí etapě je zahrnut prostor Landek Parku, umístění krajské knihovny do objektu koksovny a výstavba vysokoškolského kampusu ekonomické fakulty Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava a filozofické fakulty Ostravské univerzity.4 Do konce roku 2010 se zakončilo desetileté období hledání vyhovující podoby revitalizace Dolní oblasti Vítkovice a v první polovině roku 2012 byla dokončena první etapa projektu Zpřístupnění a nové vyuţití NKP Vítkovice. Dolní oblast se začala viditelně proměňovat do nové podoby. Jiţ v roce 2012 se zde konalo mnoho kulturních akcí. Areál stihla navštívit řada uměleckých osobností, neboť se zde konal slavný festival Colours of Ostrava. Nabízí se otázka, jakým způsobem místo obohatilo či ubralo na kvalitě tohoto festivalu. Bylo toto přemístění z Černé louky vhodné a ku prospěchu věci? Určitě lze najít mnoho kladů, stejně tak záporů. Pokud srovnáme tato dvě místa – Dolní oblast a Černou louku, které vyjde jako vhodnější pro sídlo letního festivalu? Přeměna areálu tak odpověděla na mnohokrát vyslovovanou otázku jak naloţit s Dolní oblastí Vítkovice, na kterou jiţ před lety odpověděl Jan Světlík: „Pokud dobře pochopíme minulost tohoto areálu, umožní nám to správně rozhodnout o budoucnosti tohoto historicky 2


3


4

PAVLIŇÁK, Petr. Dolní Vítkovice dnes. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2012.

8

cenného a zároveň krásného území, které by si jistě nezasloužilo zůstat osamoceným menhirem v centru Ostravy.“ 5 V rekordním čase se podařilo rekonstruovat plynojem, první vysokou pec a šestou energetickou ústřednu. Tímto to však zdaleka nekončí. Existuje mnoho plánů do budoucna a uţ nyní probíhají další reaktivace. Například se pracuje na vybudování Světa techniky, proměně čtvrté a šesté vysoké pece, areálu Hlubina, Trojhalí Karoliny nebo na zhotovení Vítkovické cyklostezky. Vyvstává však otázka, zda se vybudováním tohoto centra volnočasových aktivit a vzdělávání neodsoudí k zániku centrum Ostravy. Cílem mé práce je odpovědět na zmiňované otázky a především vyhodnotit, zda podobné projekty prospívají městu jako takovému. Práce je rozvrţena do několika částí. První část se zaměří na vyuţití technických památek, další předloţí historii Vítkovic a rozvoj průmyslu a kultury v Ostravě. Třetí část se bude zabývat samotným projektem Nové Vítkovice, dokončenými plány i vizemi do budoucnosti, nejdůleţitějšími osobnostmi, vyuţitím a fungováním celého areálu pro umělecké aktivity a podobně. Poslední část bude řešit prospěch celého projektu, například jaký má vliv na rozvoj kultury ve městě nebo na proslavení města zbytku republiky. Zdali má vůbec nějaký? Dále rozebere spojení Dolní oblasti Vítkovice s festivalem Colours of Ostrava a srovná staré místo konání s novým. Budu vycházet především z knihy Dolní Vítkovice dnes sepsanou Petrem Pavliňákem, neboť se jedná o nejnověji vydanou publikaci na toto téma. Tento zdroj popisuje realizované i budoucí plány rekonstrukce Dolní oblasti Vítkovic. Podkladem mi také budou mimo jiné knihy Technické kulturní památky, kde se část knihy zaměřuje na způsob vyuţití technických památek nebo Technické památky a možnosti jejich záchrany. Historii Vítkovic a města Ostravy mi pomůţou objasnit knihy Vítkovice Industria: Ostrava: Vítkovické vysoké pece 1836–2007, Ostrava '92 urbanismus, architektura, sociální vztahy a technické památky ve Vítkovicích na přelomu 19. a 20. století a Nové Vítkovice: 1876– 1914. Pochopit a výstiţně popsat styl práce architekta Josefa Pleskota mi dopomůţou jeho četné rozhovory otištěné do knih, časopisů nebo vysílané do rádia. 5

Ibid., s. 46.

9

2 Využití technických památek Technické památky se od ostatních liší svou původní odbornou a výrobní funkcí. Tato díla se nevyznačují jen svou technickou hodnotou, ale také hodnotou historickou a dokumentární, neboť dokládají určitá vývojová stadia daných odvětví.6 Továrny, těţní věţe nebo vysoké pece často vnášejí do urbanistického prostředí nové estetické prvky. Některé ovlivnily i budoucí stavbu měst a vtiskly jim specifický charakter, vykazují proto i hodnotu estetickou a emocionální.7 Průmyslové areály mají na rozdíl od jiných historických památek specifické znaky, které komplikují jejich údrţbu. Mám na mysli velkou plochu areálů, potřebu vysokých finančních prostředků na jakoukoli aktivitu a provázanost architektury s technickým zařízením.8 Památková péče řeší dvě otázky – zachování hmotné podstaty památky a způsob vyuţití konkrétní památky. Nejpouţívanějším způsobem společenského vyuţití těchto památek je jejich zpřístupnění k prohlídkám. Je několik způsobů zpřístupnění. Technické památky se můţou stát prohlídkovými objekty ukazující chod výroby. K tomuto typu zpřístupnění se nejlépe hodí objekty, které jsou i po vyřazení z provozu v kompaktní podobě. Realizace této podoby je však velmi nákladná. Stavby, které se dochovaly jen z části a nejsou schopné výroby, jsou zpřístupněny jako prohlídkové objekty v klidu. Třetí moţností je vytvořit z těchto míst takzvané samoobsluţné přístupné území. Jedná se o prezentaci té technické památky, z které se zachovaly jen budovy nebo jejich zbytky, například torza vysokých pecí nebo historické cihelny. U těchto objektů se instalují panely se základními informacemi o historii, funkci a významu stavby, případně doplněné o vyhovující rekonstrukci.9 Důleţitým předpokladem pro zpřístupnění památky veřejnosti je její zabezpečení a vhodný provozovatel.

6

MAZÁČ, Josef. Technické kulturní památky. Ostrava: VŠB-Technická univerzita Ostrava, 2003, s. 8.

7

Ibid., s. 8.

8

KUBÁTOVÁ, Michaela. Technické památky a možnosti jejich záchrany. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s.

10. 9

MAZÁČ, Josef. Technické kulturní památky. Ostrava: VŠB-Technická univerzita Ostrava, 2003.

10

V současné době se často přiklání k metodě „posledního dne“ 10, o níţ je psáno výše. Jiným způsobem památkového řešení je přizpůsobení objektu k jinému účelu neţ jen k muzejnímu vyuţití. V tomto případě je sice nutný zásah do stavebního prostředí, na druhou stranu je moţné areál vyuţít k dalším aktivitám, kulturním nebo vzdělávacím jako je tomu u Dolní oblasti Vítkovic.

3 Rozvoj kultury a průmyslu v Ostravě Území Ostravy bylo poprvé osídleno v době kamenné. Jsou důkazy, ţe jiţ pravěcí lovci uţívali uhlí jako palivo. Jedná se o první pouţití černého uhlí na světě.11 V 8. století se zde usídlil slovanský kmen Holasiců a během 13. století zde vybudoval hrad český král Přemysl Otakar II. K nejstarším ostravským částem patří Slezská Ostrava, o níţ se vyskytují zmínky uţ v roce 1229, a Moravská Ostrava. Díky udělení práva konání výročního trhu se město v 14. století proměnilo v důleţité místo pro středověké trhovce. V 16. století postavení Ostravy ještě více posílilo díky řemeslné výrobě, avšak největší rozvoj hospodářského ţivota přinesl aţ objev uhlí v roce 1763. Výskyt uhlí potvrdil báňský odborník Jan Jakub Lutz o čtyři roky později, ale s těţbou začal majitel panství František Josef hrabě Wilczek aţ v roce 1787. Důleţitým mezníkem se stal rok 1828, kdy byly ve vsi Vítkovice zaloţeny ţelezárny. Ve druhé polovině 19. století se Ostrava stala jedním z nejvýznamnějších průmyslových středisek rakousko-uherské monarchie. Vzrůst průmyslu přilákal také více obyvatelstva. Kulturní a společenský ţivot na přelomu 19. a 20. století zajišťoval český Národní dům (dnes Divadlo J. Myrona), Německý dům (zničen během 2. světové války), Polský dům a Městské divadlo (dnes Divadlo A. Dvořáka). Po vzniku Československa si Ostrava díky ţelezárnám a dolům vybudovala významné hospodářské postavení a přetvářela se v kulturní a společenské centrum. Během německé okupace roku 1939 se největší průmyslové podniky dostaly do správy říšskoněmeckého koncernu Göringových závodů. Po roce 1945 se Československo zaměřilo na rozvoj hornictví, ocelářství a dalších odvětví těţkého průmyslu. Jeho centrem se tak stala Ostrava, nazývána „město uhlí a železa“ nebo „ocelové srdce republiky“.12 Roku 1949 se začal stavět průmyslový komplex Nová huť v Ostravě-Kunčicích. Podpora průmyslu přinesla nové 10

MATĚJ, Miloš. Péče o technické a průmyslové památky. Zprávy památkové péče. 2008. roč. 68, č. 5, s. 416.

11

KRZYŢANKOVÁ, Vlasta. [online] 2013 [cit. 2. března 2013]. Dostupné z http://www.ostrava.cz/cs/omeste/historie-mesta. 12

KRZYŢANKOVÁ, Vlasta. [online] 2013 [cit. 2. března 2013]. Dostupné z http://www.ostrava.cz/cs/omeste/historie-mesta.

11

pracovní síly a vyrostla tak nová řada sídlišť, například Poruba, Zábřeh, Hrabůvka, později Výškovice a Dubina. Kulturní a společenský ţivot se soustřeďoval především do dvou scén dnešního Divadla Antonína Dvořáka13 a Divadla Jiřího Myrona14. Roku 1948 bylo zaloţeno Divadlo mladých, dnes známé jako Divadlo Petra Bezruče a od roku 1951 funguje Divadlo hudby, dnes s názvem Komorní scéna Aréna. Nezapomnělo se ani na děti a roku 1946 se otevřeno loutkové divadlo Dřevěné království a od roku 1953 profesionální Divadlo loutek. V roce 1954 začala vystupovat dnešní Janáčkova filharmonie Ostrava. Důlní činnost byla výrazně utlumena po roce 1989 v důsledku restrukturalizace průmyslu. Dne 30. června 1994 byl vyvezen poslední vozík uhlí z jámy Odra v Přívoze, čímţ bylo ukončeno dvě stě let trvající podnikání s uhlím v Ostravě. Vítkovické vysoké pece ukončily svou výrobu v roce 1998. Vítkovice se začaly orientovat na strojírenskou výrobu a ocelářství se soustředilo do Nové huti, dnes ArcelorMittal Ostrava a.s.

3.1 Historie Vítkovic a Vítkovických železáren Informace o vzniku Vítkovic a jejich názvu se různí. Jedna teorie je spojuje s rodem Vítkovců, jiná se šlechtickým rodem Vítků z Vikštejna. Kaţdopádně první zmínka o této kdysi malé vesničce z roku 1357 uvádí, ţe Vítkovice patřily bratrům Petru a Janovi z Paskova. O necelých padesát let později je vlastnil ostravský rychtář Jan Kopáč. Roku 1497 byla vesnička uváděna jako součást hukvaldského panství a to aţ do pádu feudálního zřízení roku 1848. Aţ do roku 1828 se vesnice nijak zvlášť nerozvíjela. Dlouhou dobu nic nenasvědčovalo tomu, jaký rozvoj Vítkovice čeká. Roku 1581 měla vesnice asi 12 usedlostí a kolem 90 obyvatel. Během dalších dvou set let se počet obyvatel pouze zdvojnásobil a ještě ve dvacátých letech 19. století měla vesnice pouze 23 domů.15 Důleţitým bodem pro následný rozvoj Vítkovic se stal rok 1828. Profesor vídeňské polytechniky Franz Xavier Riepl tehdy přesvědčil olomouckého arcibiskupa Rudolfa Habsburského ke zrealizování nápadu postavit ve Vítkovicích hutní závod. Ještě před Rieplem se 13

Od r. 1945 přejmenováno na Zemské divadlo, během let 1949 aţ 1990 známé jako Divadlo Zdeňka Nejedlého.

14

Jinak známý jako Národní dům a od roku 1945 aţ do roku 1954 nazývaný jako Lidové divadlo.

15

KOCIERZOVÁ, L. – KORBELÁŘOVÁ, I. – WAWREČKA, H. – ŢÁČEK, R. Vítkovice. [online] 2013 [cit. 3. března 2013]. Dostupné z http://www.vitkovice.ostrava.cz/cs/o-vitkovicich/hitorie.

12

touto myšlenkou jiţ na počátku 19. století zabýval skotský hutní odborník John Baildon. Své úvahy však nedokázal dotáhnout do konce. Aţ díky přípisu arcibiskupa Rudolfa Habsburského se zřídil tento ţelezárenský závod vyuţívající vodní energii řeky Ostravice a zdejší zdroje černého uhlí. Roku 1830 došlo k zapálení pudlovací pece vyrábějící pomocí kamenného uhlí kujné ţelezo. Tato pec byla tehdy první svého druhu v rakouské monarchii.16 Rudolfova huť byla i po smrti Rudolfa Habsburského dále rozšiřována o další zařízení. Vítkovické ţelezárny vznikají s průmyslovou revolucí a rozvoj ţelezářství je úzce spojen s rozvojem ţelezniční dopravy. Riepl zpracoval projekt ţelezné dráhy a hned po Rudolfově smrti upozornil na moţnost vyrábět ve Vítkovicích kolejnice a jiný materiál na stavbu ţeleznic. Jiţ v letech 1836 a 1838 byly postaveny dvě koksové vysoké pece a byly získány uhelné a rudné doly.17 Dále se pokračovalo v Rieplově realizaci a v březnu roku 1836 se podařilo získat privilegium pro ţeleznici z Vídně do Bochnie v Holiči. Vítkovické ţelezárny se staly hlavním dodavatelem materiálu pro stavbu ţeleznic.18 Potřeba ţeleza narůstala. Avšak ještě většího rozvoje se huti dostalo po roce 1843, ve kterém závod získal Salomon Meyer, svobodný pán Rothschild. Vítkovice navštívili hutní odborníci evropského významu a tak byl vybudován jeden z nejmodernějších ţelezářských podniků v tehdejší Evropě. Díky tomuto počinu se z původně malé vesničky s několika málo obyvateli postupně stávala obec a nebýt ţelezáren, které přirozeně ovlivňovaly veškerý chod Vítkovic, nedosáhlo by toto místo tak důleţitého významu mezi průmyslovými středisky střední Evropy a nebylo by roku 1908 povýšeno na město. Huť sice v roce 1840 vyráběla pouze 7,6 % produkce ţeleza na Moravě a Rakouském Slezsku, v roce 1848 však produkce stoupla na 28 % a v roce 1880 dokonce aţ na 57 %. To vše ovlivnilo ţivot ve Vítkovicích i v okolí. Bylo poskytováno tisíce nových pracovních míst a počet stálých pracovníků rychle rostl. Na svém počátku podnik zaměstnával pouhých 43 dělníků, ale v roce 1843 uţ počet představoval 400 zaměstnanců a do roku 1875 se mnoţství pracovníků zdesetinásobilo. Nejednalo se jen o zaměstnance pocházející z Vítkovic, velká část docházela za prací z okolí a postupem času mnoho dělníků nacházelo ve Vítkovicích i své bydliště. Obec se tak rychle rozrůstala. Jestliţe ke konci 18. století měla vesnice 157 obyvatel, roku 1843 jich bylo 328 a roku 1869 zde pobývalo 1677 lidí, z nichţ přibliţně 74% byli přistěhovalci. Populace

16

POLÁŠEK, Miloš – MACHOTKOVÁ, Jana – TEJZR, Ludvík. Vítkovice Industria: Ostrava: Vítkovické vysoké pece 1836-2007 = Vítkovice blast furnaces 1836-2007. Ostrava: En Face, 2007. 17

Ibid.

18

Ibid., s. 18.

13

se rozrůstala i nadále. Roku 1890 hovoříme o přibliţném počtu 10 000 obyvatel a v roce 1910 měly Vítkovice 23 151 obyvatel. Majitelé ţelezáren se nesoustřeďovali pouze na výstavbu potřebných bytů. Věděli, ţe je důleţitá také péče o zdraví a vzdělání zaměstnanců a zdejších obyvatel. Proto zde vybudovali nemocnici a školu. A nezapomněli ani na důleţitou podporu kultury. Sám S. M. Rothschild si vyhradil právo jmenovat učitele škol, z čehoţ se stala tradice i pro budoucí ředitele.19 V letech

1846–1847

byl

postaven

Rothschildův

zámek,

zvaný

Zentralhaus.20

Rothschildové však tento zámeček během zdejších pobytů skoro nevyuţívali, proto se zde později ubytovávali ředitelé ţelezáren a zámek také poslouţil reprezentativním účelům firmy.21 Aţ do druhé poloviny padesátých let 19. století přetrvával nedostatek surového ţeleza a to i po rekonstrukcích obou vysokých pecí, proto bylo nutné uvést roku 1856 do provozu třetí vysokou koksovou pec.22 V šedesátých letech byl na místě první vysoké pece belgického typu postaven první ohřívač větru.23 Zakoupením licence na výrobu oceli v konvertorech podle pana Bessemera se radikálně zvýšil výkon pecí. Pro tuto výrobu bylo také nutné pozměnit konstrukci vysokých pecí z belgického na skotský typ, který se v mnohém podobá pecím novodobým. První vysoká pec skotského typu byla ve Vítkovicích uvedena do provozu v roce 1872. V roce 1873 byla vybudována Ţofínská huť 24. První pec zde byla zafoukána v roce 1873, druhá v roce 1883 a třetí v roce 1889.25 V té době mají ţelezárny 9000 zaměstnanců. Další přelomovou etapou Vítkovic byl rok 1876, kdy byl generálním ředitelem Vítkovic jmenován Paul Kupelwieser. Tento 33letý absolvent báňské akademie v Leobenu věděl, co 19

KOCIERZOVÁ, L. – KORBELÁŘOVÁ, I. – WAWREČKA, H. – ŢÁČEK, R. Vítkovice. [online] 2013 [cit. 3. března 2013]. Dostupné z http://www.vitkovice.ostrava.cz/cs/o-vitkovicich/hitorie. 20

Dnes je tato empírová budova chráněná a zrekonstruovaná díky současnému majiteli společnosti Vítkovice, Janu

Světlíkovi. Ten je mimo jiné i milovníkem umění, proto je zámeček plný uměleckých děl. Jinak budova slouţí potřebám firmy. 21

POLÁŠEK, Miloš – MACHOTKOVÁ, Jana – TEJZR, Ludvík. Vítkovice Industria: Ostrava: Vítkovické vysoké pece 1836-2007 = Vítkovice blast furnaces 1836-2007. Ostrava: En Face, 2007, s. 20. 22

Ibid., s. 22.

23

Ibid., s. 22.

24

Nacházející se na území dnešní Karoliny.

25

POLÁŠEK, Miloš – MACHOTKOVÁ, Jana – TEJZR, Ludvík. Vítkovice Industria: Ostrava: Vítkovické vysoké pece 1836-2007 = Vítkovice blast furnaces 1836-2007. Ostrava: En Face, 2007, s. 22.

14

je zapotřebí, aby podnik prosperoval. V době hospodářské krize se mu povedlo vrátit ţelezárny opět na pozici novodobého závodu a zaslouţil se o vznik moderních Vítkovic, které byly v letech 1876 aţ 1893 jeho působištěm.26 K vytvoření nové společnosti uţ nevyhovovala chaoticky uspořádaná stavení 70. let 19. století.27 Bylo třeba vybudovat moderní sídliště představující vysoký komfort ţití. Nové podoby se ujali přední domácí i vídeňští architekti. Významně se na proměně podílel Hans Ulrich, jenţ byl později v roce 1918 nakrátko i starostou Moravské Ostravy. Výstavba byla přenesena do nového areálu nazvaného Nové Vítkovice. Nové objekty vznikaly přibliţně 1 km západně od stávající zástavby Vítkovic, místo neslo dobový název Westend a později Nové Vítkovice a na rozdíl od typických dělnických kolonií se vybudovalo na zelené louce.28 Vyuţila se kompoziční vazba mezi Rothschildovým zámečkem a remízou, která vytváří pohledovou osu.29 Stavěly se obytné domy, kostel, nemocnice, tělocvičny, školy. Byl zaveden vodovod a kanalizace a vysadily se parky. Zakládaly se společenské reformy, pěvecké30 a divadelní soubory, a rozvíjela se zde tělovýchova. Sjednocujícím prvkem Vítkovických novostaveb se stalo neomítané zdivo.31 Vzniká také náměstí, knihovna, trţiště, radnice realizovaná podle projektu architekta Maxe von Ferstela a vše potřebné k tomu, aby Vítkovice v roce 1908 povýšily na město. Vítkovice v tomto období před první světovou válkou představovaly téměř dokonalé město. O tom, ţe byly Nové Vítkovice (tím je myšleno období 1876–1914) ve své době vzorovou čtvrtí svědčí i Ottův slovník naučný z roku 1893 nebo publikace malíře Ervína Pendla.32 Město Nové Vítkovice na konci 19. století vynikalo

26

POLÁŠEK, Miloš – MACHOTKOVÁ, Jana – TEJZR, Ludvík. Vítkovice Industria: Ostrava: Vítkovické vysoké pece 1836-2007 = Vítkovice blast furnaces 1836-2007. Ostrava: En Face, 2007, s. 24. 27

KOCIERZOVÁ, L. – KORBELÁŘOVÁ, I. – WAWREČKA, H. – ŢÁČEK, R. Vítkovice. [online] 2013 [cit. 2. března 2013]. Dostupné z http://www.vitkovice.ostrava.cz/cs/o-vitkovicich/hitorie. 28

MATĚJ, Miloš.: Ostrava '92 - urbanismus, architektura, sociální vztahy a technické památky ve Vítkovicích na přelomu 19. a 20. století, Ostrava: Památkový ústav, 9.-11. září 1992, Sborník přednášek, (bez editora), s. 13. Ostravská průmyslová aglomerace z hlediska zájmů památkové péče a několik poznámek k architektonickému vývoji Nových Vítkovic, Památkový ústav Ostrava, 1993. 29

Ibid., s. 13.

30

Muţský pěvecký sbor zaloţený roku 1900 funguje i v současnosti.

31

KOCIERZOVÁ, L. – KORBELÁŘOVÁ, I. – WAWREČKA, H. – ŢÁČEK, R. Vítkovice. [online] 2013 [cit. 2. března 2013]. Dostupné z http://www.vitkovice.ostrava.cz/cs/o-vitkovicich/hitorie 32

MATĚJ, Miloš.: Ostrava '92 - urbanismus, architektura, sociální vztahy a technické památky ve Vítkovicích na přelomu 19. a 20. století, Ostrava: Památkový ústav, 9.-11. září 1992, Sborník přednášek, (bez editora), s. 14. Ostravská průmyslová aglomerace z hlediska zájmů památkové péče a několik poznámek k architektonickému vývoji Nových Vítkovic, Památkový ústav Ostrava, 1993.

15

chvályhodným stavebním počinem tvořící jednotu architektonického a technického provedení.33 Vítkovice byly v té době centrem společenského dění, představovaly na svou dobu nadstandardní úroveň ţití a byly si svého postavení vědomy, neboť kdyţ se roku 1913 jednalo o spojení obvodů v takzvanou Velkou Ostravu, Vítkovice si ţádaly vyšší postavení, hovořilo se o vytvoření takzvaných Velkých Vítkovic spojením se Zábřehem a Hrabůvkou. Tento projekt však ztroskotal a Vítkovice byly roku 1924 sloučeny s Moravskou Ostravou. Další vývoj Vítkovic je úzce spjat s celou Ostravou. V roce 1889 koupily Vítkovické ţelezárny Ţofínskou huť. Paul Kupelwieser byl ve své funkci generálního ředitele vystřídán odborníkem Emilem Holzem. Ten se zaslouţil o stavbu pecí Lürmannovy konstrukce. V roce 1893 je vybudována nová vysoká pec č. 3, která byla umístěna vedle první skotské pece a tam, kde v minulosti stála třetí pec, byla postavena pec kupolová.34 Rekonstruována byla i druhá vysoká pec a největší Lürmannova pec byla postavena na Ţofínské huti roku 1898. Zkvalitňování prostor však neskončilo, pece

Lürmannovy

konstrukce musely ustoupit pecím novějšího typu, jejichţ průkopníkem byly samotné Vítkovické ţelezárny. Roku 1902 a 1907 byla vybudována čtvrtá vysoká pec Büttgenbachovy konstrukce a pátá vysoká pec novodobého typu. Také první vysoká pec spolu s třetí vysokou pecí na Ţofinské huti podlehly rekonstrukci na moderní typ.35 Po první světové válce ţelezárny bojovaly s nedostatkem pracovních sil a s problémem nedostatku surovin.36 V roce 1926 zde bylo poprvé ve světě vyuţito elektrostatického čištění vysokopecního plynu. Zapříčiněním světové hospodářské krize se sniţovala výroba a některé provozy musely být zastaveny. V roce 1932 ve Vítkovicích pracovaly jen dvě pece, aţ o dva roky později se situace začala zlepšovat a potřeba ţeleza se zvýšila natolik, ţe roku 1937 Vítkovické ţelezárny dosáhly své dosud nejvyšší výroby.37

33

MATĚJ, Miloš, Pavla LEVÁ a Irena KORBELÁŘOVÁ. Nové Vítkovice: 1876 - 1914. 1. vyd. Ostrava: Památkový ústav, 1992, s. 6. 34

POLÁŠEK, Miloš – MACHOTKOVÁ, Jana – TEJZR, Ludvík. Vítkovice Industria: Ostrava: Vítkovické vysoké pece 1836 - 2007 = Vítkovice blast furnaces 1836 - 2007. Ostrava: En Face, 2007, s. 26 - 28. 35

Ibid., s. 48.

36

POLÁŠEK, Miloš – MACHOTKOVÁ, Jana – TEJZR, Ludvík. Vítkovice Industria: Ostrava: Vítkovické vysoké pece 1836 - 2007 = Vítkovice blast furnaces 1836 - 2007. Ostrava: En Face, 2007, s. 32. 37

POLÁŠEK, Miloš – MACHOTKOVÁ, Jana – TEJZR, Ludvík. Vítkovice Industria: Ostrava: Vítkovické vysoké pece 1836 - 2007 = Vítkovice blast furnaces 1836 - 2007. Ostrava: En Face, 2007, s. 32.

16

V blízkosti Vítkovických závodů byla roku 1852 zaloţena jáma Hlubina a uhlí se zde těţilo od roku 1895. V roce 1923 byla nad těţní jámou postavena ocelová těţní věţ. Získané uhlí šlo dále do třídírny, která byla spojena lanovou drahou s prádlem koksovny. Tak vznikl důleţitý a nevídaný technologický tok uţ od těţby uhlí, přes koksování aţ k výrobě ţeleza ve vysokých pecích.38 Během nacistické okupace se veškerá výroba soustřeďovala na válečné potřeby. Roku 1944 postihlo Ostravu americké bombardování, na ţelezárny spadlo zhruba 240 bomb.39 Následkem toho bylo mnoho objektů poškozeno a ve všech provozech byla omezena výroba, která byla plně obnovena aţ po ukončení války. Roku 1945 jsou ţelezárny znárodněny a přejmenovány na Ţelezárny Klementa Gottwalda. Během let 1960–1985 se k ţelezárnám přidruţilo 6 strojírenských podniků a později vzniká koncern.40 Ve druhé polovině padesátých let prošly vysoké pece přestavbou na pece s tenkostěnnými šachtami, které se však v tomto prostředí neosvědčily a později byly přestavěny na středosilné šachty. Pece byly zásobovány větrem z elektrických ústředen II a VI, Ţofinská huť z ústředny III. V šedesátých letech byly díky instalaci turbodmychadel zrušeny ústředny II a III. Důleţitým bodem přestavby byla výstavba velkoobjemové 6. vysoké pece v roce 1962 a nové pece č. 4 v roce 1971. Po uvedení do provozu dosáhly ţelezárny rekordní roční výroby 1,5 milionu tun ţeleza, a to i kdyţ byl zastaven provoz pece č. 5 a staré pece č. 4.41 V roce 1972 byla pec č. 4 jednou z nejmodernějších v republice, neboť byla vybavena řídícím počítačem. Stejného roku byla definitivně zastavena Ţofinská huť.42 Poslední opravy na vysokých pecích probíhaly v osmdesátých letech na peci č. 4 a 6.

38



Vítkovice Machinery Group. [online] 2013 [cit. 13. března 2013]. Dostupné z http://www.dolnioblastvitkovice.cz/default/file/download/id/6685/inline/1. 41


Ibid., s. 38.

17

Před rokem 1989 se původní myšlenka o zaloţení průmyslového města, které by fungovalo dohromady se závodem, vytrácí. Město začalo být ţelezárnami pohlcováno. Postupná rehabilitace rozvoje města nastává v 90. letech 20. století a roku 1990 se Vítkovice opět stávají samostatným městským obvodem města Ostravy. V devadesátých letech se sníţila potřeba ţeleza v důsledku přechodu na trţní hospodářství.43 Těţba uhlí byla ukončena roku 1991, mezi lety 1991–1995 byla zastavena činnost pece č. 4 a č. 6. Od roku 1995 se dala pec č. 4 opět do provozu, ale roku 1998 se po 162 letech zcela zastavil provoz všech pecí. Příčina ukončení výroby ţeleza spočívala v preferenci zlepšení ţivotního prostředí v kraji. Dle nařízení zastupitelstva města Ostravy bylo zapotřebí sníţit plynné a tekuté emise.44 Poslední odpich surového ţeleza proběhl 27. 9. 1998 na peci číslo 1.45 Tímto dnem se také zrušilo aţ 1200 pracovních míst a den na to nastala ekologická havárie, zřejmě způsobená odstávkou vysoké pece číslo jedna.46 K uzavření vysokých pecí došlo právě včas. Roku 1992 se státní podnik mění na akciovou společnost. Na konci roku 2002 byla zaloţena dceřiná společnost Vítkovice – Strojírenství, a. s. Tím došlo k přeměně akciové společnosti Vítkovice na společnost holdingovou. Vláda České republiky roku 2003 uloţila ministru financí prodat majetkovou část státu soukromému majiteli. Po šedesáti letech tak dochází k budování soukromé společnosti a většinový podíl v akciové společnosti získává Lahvárna Ostrava v čele s Janem Světlíkem, která mění svůj název na Vítkovice Holding, a.s.47 a od roku 2008 pouţívá název Vítkovice Machinery Group. Areál Dolní oblasti Vítkovice a Dolu Hlubina se stal jako celek součástí zmiňované společnosti Vítkovice Machinery Group. Průmyslové objekty jiţ nevlastní dvě odlišné

43

ADAMCOVÁ, Irena. Kulturní dědictví Vítkovických železáren. Opava, 2009. Bakalářská práce. Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko – přírodovědecká fakulta, Ústav historických věd, s. 16. 44

Ibid., s. 18.

45

Ibid., s. 18.

46

ADAMCOVÁ, Irena. Kulturní dědictví Vítkovických železáren. Opava, 2009. Bakalářská práce. Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko – přírodovědecká fakulta, Ústav historických věd, s. 18 47

Vítkovice Machinery Group. [online] 2013 [cit. 13. března 2013]. Dostupné z http://vitkovice.cz/9/cs/node/175.

18

společnosti, kdy Důl Hlubina patřil státnímu podniku Diamo a prostor vysokých pecí a koksovny patřil společnosti Vítkovice.48 O budoucnosti areálu se proto mohlo diskutovat snadněji. Během 162 let se v ţelezárnách vyrobilo 90,1 milionů tun surového ţeleza. Koksovna tak musela za 169 let vyprodukovat 42 milionů tun koksu.49 Vývoj výroby po celou dobu drţel krok s vývojem ve světě. Vítkovické vysoké pece měly v zavádění technických a technologických novinek řadu prvenství a i proto měly Vítkovice důleţité postavení mezi ţelezárnami Evropy.50 3.2

Vývoj technologie

Po průmyslové revoluci a zejména po vynálezu parního stroje uţ přestaly dřevouhelné vysoké pece stačit velkým poptávkám po ţeleze a kolejnicích. Tento proces výroby bylo proto nutné nahradit výkonnějším a modernějším způsobem výroby a to za pouţití koksových vysokých pecí, pudlovny a válcovny.51 Vítkovické ţelezárny tedy byly uţ od počátku své existence budovány jako samostatný podnik s uzavřeným cyklem.52 Roku 1836 dochází k zapálení první vysoké pece belgického typu ve Vítkovicích a zároveň k odstartování výroby surového ţeleza pomocí kamenouhelného koksu. Pece belgického typu byly podobné dřevouhelným, během dalších let se obsahy pecí zdvojnásobily z 50 na 100 m3.53 V první polovině 19. století byla v Anglii pouţita nová konstrukce vysoké pece, takzvaná pec skotského typu. Ve Vítkovicích byl tento typ pece uveden do provozu roku 1872. Skotská konstrukce pece se jiţ v mnohém podobá konstrukci novodobých pecí. Díky této konstrukci bylo moţné podstatně zvýšit produkci ţeleza. Zapříčiněním Emila Holze se začaly stavět pece Lürmannovy konstrukce, ty ve 20. století ustoupily novodobějším pecím, jejichţ 48

49

50

PAVLIŇÁK, Petr. Dolní Vítkovice dnes. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2012, s. 32. PAVLIŇÁK, Petr. Dolní Vítkovice dnes. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2012, s. 26. POLÁŠEK, Miloš – MACHOTKOVÁ, Jana – TEJZR, Ludvík. Vítkovice Industria: Ostrava: Vítkovické vysoké

pece 1836 - 2007 = Vítkovice blast furnaces 1836 - 2007. Ostrava: En Face, 2007, s. 40. 51

POLÁŠEK, Miloš – MACHOTKOVÁ, Jana – TEJZR, Ludvík. Vítkovice Industria: Ostrava: Vítkovické vysoké

pece 1836 - 2007 = Vítkovice blast furnaces 1836 - 2007. Ostrava: En Face, 2007, s. 44. 52

MAZÁČ, Josef. Technické kulturní památky. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2003, s. 86.

53


19

průkopníkem byly opět Vítkovické ţelezárny. Vysoká pec Büttgenbachovy konstrukce je ve Vítkovicích postavena roku 1902 a nese mnoho moderních znaků. Dalším důleţitým posunem ve výrobě bylo nahrazení parních pohonů elektrickými motory a jako první na světě je ve Vítkovicích zavedeno elektrostatické čištění plynu.54 Během období mezi lety 1961 aţ 1980 nastává proces modernizace, který spočíval ve vybudování nových tří vysokých pecí, které měly umoţnit zrušení dvou pecí na Ţofinské huti a uzavřít výrobu jen do vítkovické oblasti. Nová pec č. 6 o obsahu 1 085 m3 byla uvedena do provozu roku 1962. Její vybavení představovalo nejmodernější poznatky vysokopecní techniky. U této pece byla také poprvé zavedena pásová doprava surovin. Proběhla také oprava 1. vysoké pece a stavba nové 4. vysoké pece, jejíţ součástí byl i počítač. Jednalo se o první pouţití počítače k řízení vysoké pece v sovětském bloku. Roku 1976 byla na 2. vysoké peci v Nové

huti

nainstalována

bezzvonová

sazebna,

která

znamenala

doslova

revoluci

ve vysokopecní technice. Jejím autorem byl Ing. Babinec z Výzkumného ústavu Vítkovických ţelezáren a jeho technologie se později rozšířila na všechny vysoké pece v České republice. Vítkovické ţelezárny jsou v zavádění těchto modernizačních prvků pozadu, neboť se zde v tomto období prováděly generální opravy 4. a 6. vysoké pece. Z tohoto důvodu k zavedení nových prvků jako je bezzvonová sazebna nebo odparné chlazení šachty dochází ve Vítkovicích aţ naposled v republice.55 Po roce 1989 se klade důraz na zlepšování ţivotního prostředí a tlak se soustřeďuje především na vítkovickou aglomeraci, koksovnu a samotné vysoké pece. Technici a hutníci z Vítkovických ţelezáren vychovali mnoho odborníků pro ostatní vysokopecní závody v republice předáváním svých bohatých zkušeností.56

54

Ibid., s. 46 - 54.

55

POLÁŠEK, Miloš – MACHOTKOVÁ, Jana – TEJZR, Ludvík. Vítkovice Industria: Ostrava: Vítkovické vysoké pece 1836 - 2007 = Vítkovice blast furnaces 1836 - 2007. Ostrava: En Face, 2007, s. 54 - 60. 56


20

4 Areál Dolní oblast Vítkovice Po ukončení výroby byla roku 2000 část areálu Dolní oblasti Vítkovic s Dolem Hlubina prohlášena za kulturní památku, o dva roky později za národní kulturní památku a roku 2008 se areál stal jako první česká památka součástí evropského kulturního dědictví.57 Nově vzniklá národní kulturní památka byla vládou definovaná jako přibliţně 14 ha velký areál dolu, vysokých pecí, koksovny a jiných movitých i nemovitých objektů spolu s technickým zařízením včetně pozemků.58 Během této doby se také diskutovalo o návrhu na zápis do seznamu světového dědictví UNESCO. Tato

industriální

památka

je

nezaměnitelným

symbolem

Ostravy

a

celého

Moravskoslezského kraje. Výjimečnost ţelezáren spočívá v dlouhé kontinuitě a v technologické návaznosti – od těţby černého uhlí aţ po výrobu ţeleza a oceli. Povětšinou se průmyslový areál zaměřuje pouze na jednu část procesu. Díky tomu, ţe byl důl s uhlím na dosah, mohla být i výroba, bez nutnosti překonávání dlouhých vzdáleností, efektivnější. Panorama těţní věţe jámy Hlubina, tří vysokých pecí, uhelné věţe koksovny, technologických mostů a komínů se stalo nezaměnitelným symbolem města.59 Výroba zde fungovala nepřetrţitě od 20. let 19. století aţ do konce 20. století a jiţ od roku 2007 probíhají pravidelné prohlídky areálu. K uskutečnění prohlídek vyzvala společnost Vítkovice Holding, a.s. Jindy však, mimo návštěvní sezony, byl celý prostor od zastavení výroby veřejnosti nepřístupný. Prohlídky se konaly vţdy o víkendu a trvaly přibliţně 1 hodinu. Tato aktivita se setkala s velkou pozorností široké veřejnosti. Během období 24. 8. 2007 – 31. 10. 2007 areál navštívilo 4 652 osob, z toho 152 cizinců a ani další sezony neměly o návštěvníky nouzi.60 Trasa začínala u vrátnice č. 1, poté se šlo k vysoké peci směrem k Ruské ulici, dále areálem Dolních Vítkovic, kde návštěvníci dostali moţnost fotografování, poté následoval výstavní pavilonek, velín a plošina vysoké pece č. 1, koksárenské 57


58


ADAMCOVÁ, Irena. Kulturní dědictví Vítkovických železáren. Opava, 2009. Bakalářská práce. Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko – přírodovědecká fakulta, Ústav historických věd., s. 24. 60

Ibid., s. 26.

21

baterie a nazpátek se šlo kolem plynojemu, vodojemu, VI. energetické ústředny aţ se návštěvník ocitl opět na vrátnici č. 1.61 Vítkovice Machinery Group se tedy mimo výrobu zaměřují také na rozvoj vzdělání a podporu sportu a kultury v kraji. Podnik je autorem programu Corporate Social Responsibility, kde sponzoruje výuku angličtiny pro studenty Strojní fakulty Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.62 Výuka probíhá přímo ve výrobních prostorách a navazuje na výrobní procesy. Společnost také vytvořila Vítkovickou střední průmyslovou školu a gymnázium, kde spojuje výuku s praxí. Mimo jiné je firma partnerem projektů podporující vzdělání spojené s praxí pomocí stáţí a exkurzí. Co se týče sportu, společnost je jedním z významných sponzorů Zlaté tretry a podporuje juniorský fotbal a basketbal.63 Firma také velice podporuje rozvoj kultury v Moravskoslezském kraji. Díky její pomoci bylo moţné představit veřejnosti slavný obraz Judity od Gustava Klimta dříve ukrytý v depozitáři. Skupina Vítkovice Machinery Group také pořádá unikátní akci Smalt Art Vítkovice, kde se setkávají uznávaní výtvarní umělci, aby v industriálních prostorách Vítkovic vytvořili velkoformátová umělecká díla pomocí smaltování. Ve Smaltovně se pro tyto účely zastaví na týden výrobní proces. Díla se nakonec vypalují ve speciálních pecích teplotou vyšší 800°C.64 Snad zatím největším přínosem z hlediska podpory volnočasových a vzdělávacích aktivit obyvatel kraje je právě probíhající projekt Nové Vítkovice. Projekt Nové Vítkovice výrazně přesahuje Ostravu, Moravskoslezský kraj i Českou republiku. Unikátnost projektu spočívá v tom, ţe spojuje staré s novým.

61


Autor neuveden. Vítkovice Machinery Group: profil společnosti. Frýdlant nad Ostravicí: Lupress, 2008, s. 47.

63

Autor neuveden. Vítkovice Machinery Group: profil společnosti. Frýdlant nad Ostravicí: Lupress, 2008, s. 51.

64

Vítkovice Machinery Group. [online] 2013 [cit. 14. března 2013]. Dostupné z http://smaltart.cz/.

22

4.1 Projekt Nové Vítkovice Skupina Vítkovice Machinery Group začala na počátku třetího tisíciletí realizovat zmiňovaný projekt Nové Vítkovice, který spočívá v revitalizaci Dolní oblasti Vítkovic, umoţňující zpřístupnění celého areálu veřejnosti a vyuţití tohoto unikátního prostoru pro volnočasové aktivity a vzdělávání. Cílem je zachovat průmyslové dědictví památky a zároveň jí dát moderní podobu usilující o propojení historie se současností a budoucností.65 Rozvíjení této ideje trvalo v celkem krátkém časovém období desíti let. Avšak hledání vhodného návrhu o podobě Dolní oblasti Vítkovic bylo komplikované a v roce 2011 aţ 2012 přešlo aţ v mediální válku Památkového ústavu a vedení Vítkovic. Pracovník Památkového ústavu v Ostravě Martin Strakoš kritizoval návrh o přebudování Dolní oblasti Vítkovice ve společenské centrum, jeho kritiku podporovala také galerie Fiducia. Na obranu vedení Vítkovic se postavil architekt Josef Pleskot, Jiří Machálek a další.66

4.1.1 Názory na budoucnost Vítkovic Ještě v průběhu výroby roku 1995 rozhodl Magistrát města Ostravy o vymezení ochranného památkového území v Dolní oblasti Vítkovice, čímţ se omezila moţnost modernizace tohoto místa. Odvolání na Ministerstvo kultury bylo zamítnuto. Záměrem Magistrátu města Ostravy a Památkového ústavu v Ostravě bylo vybudovat na tomto území technický skanzen.67 Majitel areálu – akciová společnost Vítkovice nejen ţe nesouhlasila s technickým skanzenem, ale vzhledem ke sloţité ekonomické situaci ani nebyla schopná podílet se na jeho financování a provozování. Roku 1997–1998 se spolu s památkovou péčí přiklonila k Programu záchrany architektonického dědictví a zdůrazňovala, ţe se na zakládání ani provozování technického skanzenu nebude podílet.68 Ani tento Program se však nepodařil zrealizovat vzhledem k nedostatku finančních prostředků Ministerstva kultury České republiky.69

65


66


67

Ibid., s. 30.

68


69


23

Cílem památkového ústavu v Ostravě po skončení výrobního procesu bylo zachovat toto panorama Ostravy, zachovat technologický tok těţby uhlí, výroby koksu, ţeleza a elektrické energie a v neposlední řadě zachovat historickou, technickou a výtvarnou hodnotu objektů.70 V roce 2001 byla proto vytvořena studie Důl Hlubina, koksovna a vysoké pece Vítkovických ţelezáren – Řešení zachování areálu v rámci tzv. Dolní oblasti Vítkovických ţelezáren, kde byly uvedeny zásady památkové ochrany spolu s výpočty nutných nákladů na stabilizaci.71 Ještě v době, kdy byla část Dolní oblasti Vítkovice vyhlášena za kulturní památku a národní kulturní památku, patřily objekty Vítkovických ţelezáren dvěma vlastníkům – Důl Hlubina vlastnil státní podnik Diamo a vysoké pece s koksovnou společnost Vítkovice. Jak uţ bylo řečeno výše, roku 2003 vstoupil do diskuze Ing. Jan Světlík, který je většinovým vlastníkem Vítkovic a Důl Hlubina se stal také majetkem společnosti Vítkovice. Celá Dolní oblast Vítkovice je tak součástí privatizované společnosti Vítkovice. Vize Nových Vítkovic se začíná konkrétněji realizovat. Roku 2004 byl po jednání s Ministerstvem kultury zamítnut původní návrh řízené ruiny.72 Společnost Vítkovice, a. s. v rozhodování o zvolení optimálního řešení vycházela také ze zkušeností v rámci Evropy, které se staly podkladem pro další jednání.73 Hledání vhodných řešení přineslo spoustu návrhů. V roce 2005 zpracovala architektka Helena Zemánková řešení podoby revitalizované Dolní oblasti. Vlastně díky ní se neuplatnila takzvaná metoda posledního dne prosazovaná Památkovým ústavem. Kolektiv Heleny Zemánkové spolu s německými společnostmi Agiplan GmbH, Agiplan Integrale Bauplanung GmbH a Agiplan s.r.o., vypracoval projekt Cílová podoba národní kulturní památky v Dolní oblasti Vítkovice. Součástí tohoto projektu byla i Urbanistická studie vyuţití a zpřístupnění areálu NKP ve vlastnictví Vítkovice, a. s., na které se podíleli architekti Zuzana Jacková a Oldřich Navrátil.74 Vytvářely se i další studie. Brněnské Studio Z skládající se z architektů Heleny Zemánkové, jejího manţela Václava Zemánka a architekta Oldřicha Navrátila, představilo projekt VIPO – Vítkovický industriální 70


ADAMCOVÁ, Irena. Kulturní dědictví Vítkovických železáren. Opava, 2009. Bakalářská práce. Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko – přírodovědecká fakulta, Ústav historických věd., s. 24. 72


73

Ibid., s. 32.

74


24

park Ostrava75. Další koncepce s názvem Park pro veřejnost a Park budoucnosti vznikly pod taktovkou společnosti Agiplan Intergrale Bauplanung, zde se hovoří o odstranění čtvrté a šesté vysoké pece k získání volného prostoru pro další vyuţití. Společnost Vítkovice vytvořila koncepci, kde se realizovala prohlídková trasa technologického toku památky.76 Nedílnou součástí pro úspěšné realizování projektu tohoto druhu není jen výběr správného řešení, ale je třeba případný návrh skloubit s moţnostmi financování. Areál Dolní oblasti Vítkovice je totiţ velice rozsáhlý a je proto těţké tyto prostory revitalizovat a samotnou revitalizaci financovat. Proto roku 2005 Vítkovice, a.s. poţádaly o 2 068 508 euro z Norských fondů pro financování projektu Komplexní obnova a restaurování národní kulturní památky Dolní oblast Vítkovice. Ţádost byla zamítnuta, proto byla o rok později organizací OSA a Studiem Z zpracována studie Analýza limitů rozvoje Dolní oblasti Vítkovice, a. s., projekt Obnova budovy VI. ústředny pro Ministerstvo financí a zároveň ţádost pro Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo financí a Ministerstvo ţivotního prostředí na financování projektu s názvem Příprava území po ukončené hutní prvovýrobě společnosti Vítkovice, a. s. na zřízení Vítkovického industriálního parku Ostrava, který byl záhy schválen.77 Byla také provedena studie Zpřístupnění a nové vyuţití NKP Vítkovice pro moţnost čerpání finančních prostředků z Integrovaného operačního programu Ministerstva kultury a také proto roku 2007 vznikla nezisková organizace s názvem Zájmové sdruţení právnických osob Dolní oblasti Vítkovice, neboť zaloţení neziskové organizace byla jedna z podmínek pro čerpání financí na zmiňovaný projekt.78 Původní idea o obnově kulturní památky ve volnočasové centrum se začala přibliţovat k realizaci. Společnost Vítkovice se v roce 2008 rozhodla poţádat ministra kultury Václava Jehličku o zmenšení území označovaného za národní kulturní památku pouze na technologické objekty demonstrující technologický tok, čímţ se Vítkovice vymanily z vlivu Památkového ústavu. Ministr kultury souhlasil a rozhodl navrhovaný projekt přijmout a předloţit k realizaci.79 Toho samého roku došlo k úspěšnému nalezení společné řeči s památkovou péčí a k uzavření smluv se statutárním městem Ostrava a Moravskoslezským krajem, kdyţ byla schválena a přiřazena na seznam projektů Ministerstva kultury jiţ dříve vzniklá studie 75

Podrobnosti o projektu můţeme najít na webových stránkách Studia Z http://www.studioz-brno.cz/projekt2.html.

76


77


78

Ibid., s. 34.

79


25

Zpřístupnění a nové vyuţití NKP Vítkovice.80 Společný postup obnovy památky, podle kterého mají být některé objekty vyuţitelné novým způsobem, některé mají být jen opraveny a ty, které nejsou svou podstatou Národní kulturní památkou, je moţné vyuţít po domluvě obou stran k dalšímu pouţití, podepsaly 17. července 2009 Naděţda Goryczková a Eva Dvořáková z Národního památkového ústavu v Praze.81 Následným přidělením dotace 500 milionů korun na projekt Zpřístupnění se v říjnu v roce 2009 završila přípravná etapa plánované rekonstrukce a podle zmiňovaného projektu se začalo s přeměnou vysoké pece číslo jedna, šesté energetické ústředny a plynojemu.82

4.1.2 Josef Pleskot Důleţitým bodem pro přeměnu Dolní oblasti Vítkovice bylo domluvení spolupráce s uznávaným architektem Josefem Pleskotem. Ten spolupracuje s AP-Atelierem a má za sebou uţ dvě díla industriální architektury – revitalizaci továrny na vodoměry a rekonstrukci zámeckého pivovaru v Litomyšli. Další projekt se zaměřuje na rekonstrukci Dolní oblasti Vítkovice, jehoţ „rozměr a význam může být jen těžko překonán“83, jak sám říká v jednom ze svých rozhovorů. To, jaká práce za Josefem Pleskotem stojí, ukázala také jeho výstava konaná v multifunkční aule Gong, tedy v jiţ zrekonstruovaném plynojemu, kde kaţdou neděli spolu s kurátorem Pavlem Brunclíkem provázel. Zde se také nechal slyšet, jak k nabídce pana Jana Světlíka přistupoval. Josef Pleskot do projektu zprvu nechtěl vůbec jít, avšak jakmile zjistil, ţe rekonstrukce má smysl a uvědomil si, jaký přínos představuje, neváhal a roku 2009 se do toho pustil naplno.

4.1.2.1 Způsob tvorby Josefa Pleskota Josef Pleskot je znám svou skromností, co se týče financování svých budov, jak sám říká o vyuţívání materiálů: „ … už ze samé podstaty věci se mně nechce používat ty drahé a exkluzivní. Je to určité protestanství nebo askeze ve mně.“84 Nebrání se tedy vyuţití levnějších, nikoli však méně spolehlivých prostředků. Podle jeho slov v rozhovoru pro Českou televizi 80


81

Ibid., s. 36.

82


83

PLEVA, Martin. Josef Pleskot: architekt, který mění tvář Ostravy. Moravskoslezský deník. Rozhovor s Josefem Pleskotem. [online] 1. prosince 2012 [cit. 27. března 2013]. Dostupné z http://moravskoslezsky.denik.cz/kultura_region/josef-pleskot-architekt-ktery-meni-tvar-ostravy-20121130.html. 84

KOUCKÝ, Roman. Město mezi domy: rozhovory s architekty: Roman Koucký, Ladislav Lábus, Josef Pleskot, Petr Pelčák, Jan Sedlák. Vyd. 1. Praha: Gasset, 2009, s. 45.

26

by neměla architektura šokovat, ale měla by harmonicky splynout s prostředím a jistým způsobem ho vylepšit, proto je důleţité, aby architektura „vyrůstala z místního genia loci“.85 Pokud se podíváme na tvorbu tohoto architekta, zjistíme, ţe se mu to daří. Jeho stavby působí jednoduše a splývají s prostředím. Pleskot také hovoří o jisté nepřenositelnosti budovy v tom smyslu, ţe je podle něj nemoţné postavit budovu projektovanou na konkrétní místo někam jinam, leda ţe by se místo podobalo tomu novému, jak sám uvádí v rozhovoru s Romanem Kouckým: „To mě připadá jako téměř vyloučené. Samozřejmě jsou určité situace, které jsou si typologicky podobné. Může jít o absolutní rovinu, podobnou orientaci ke světovým stranám, zhruba stejnou nadmořskou výšku apod. V takovém případě si dovedu představit, že se stavba projektovaná pro určité místo posadí po úpravách do místa podobného. Ale dokonale to nejde. Proto i typ venkovské chalupy se s konkrétním místem pojí vždy originálně.“86

Pokud bych měla stručně nastínit Pleskotovy názory na tvorbu, určitě musím zmínit jeho snahu věci propojovat – propojit exteriér do interiéru, prostory otevírat, nikoli zavírat. Primární záleţitostí je pochopit ten princip daného prostředí a snaţit se postavit budovu v kontextu, protoţe „… právě všechny souvislosti dávají architektuře smysl. Měla by vycházet z urbanismu, ne z formálního, ale ze skutečných širších vztahů a potřeb lidí.“87 Pro historické stavby je podle Pleskota důleţité zjistit a zachovat charakteristiku ducha, coţ je daleko sloţitější neţ udrţet jednotlivé stavební detaily. Svůj pohled na detaily v architektuře vysvětlil v rozhovoru s Věrou Konečnou realizovaný pro katalog k výstavě art&interior: „Nejsou natolik důležité, vadí mi, když se kvalita současné architektury posuzuje podle dokonalosti detailů. Podstata je v přesném konceptu, forma následuje teprve až za obsahem.“88 Právě poslední věta zcela vystihuje myšlenku Pleskotovy tvorby. Nicméně k jeho vztahu k budovám patří také stárnutí staveb. Má rád přirozenou proměnu budov způsobenou časem, ovšem je třeba neplést si stáří budovy s její 85

Zvukový záznam rozhovoru s Josefem Pleskotem. Studio ČT24. [online] 17. prosince 2012 [cit. 27. března 2013]. Dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/212411058061217/obsah/235546profil-josef-pleskot/ 86

KOUCKÝ, Roman. Město mezi domy: rozhovory s architekty: Roman Koucký, Ladislav Lábus, Josef Pleskot, Petr Pelčák, Jan Sedlák. Vyd. 1. Praha: Gasset, 2009, s. 43. 87

KONEČNÁ, Věra. Rozhovor s Josefem Pleskotem pro katalog k výstavě art&interior 2005. [online] 2005 [cit. 27. března 2013]. Dostupné z http://www.bydleni-iq.cz/architektura-a-design/rozhovory/rozhovor-s-josefempleskotem/. 88

KONEČNÁ, Věra. Rozhovor s Josefem Pleskotem pro katalog k výstavě art&interior 2005. [online] 2005 [cit. 27. března 2013]. Dostupné z http://www.bydleni-iq.cz/architektura-a-design/rozhovory/rozhovor-s-josefempleskotem/.

27

zanedbaností.89 Dalším důleţitým faktem v jeho myšlení a pohledu na architekturu patří také jeho názor na úpravu vzniklých staveb. Dle něho zde existuje právo na omyl, stejně tak právo na případnou úpravu, pokud někdo jiný dospěje časem k lepšímu poznání neţ on sám.90 Mrzí ho však ty úpravy, které jsou nešikovné a z kterých je znát, ţe budova pouze nebyla pochopena.91 Poslední charakteristický znak, který nese Pleskotova tvorba, je spojitost s výtvarným uměním. Josef Pleskot chtěl v mládí studovat malířství nebo dějiny umění, nakonec se rozhodl pro studium architektury v Praze. Ač se na první pohled zdá, ţe je výtvarné umění s architekturou neslučitelné, na Pleskotovy stavby má vliv. Svůj postoj na propojení těchto dvou oborů popisuje v rozhovoru s Romanem Kouckým v publikaci Město mezi domy: „Mě ovlivňuje mnoho věcí, ale z nich umění speciálně. Mám velmi rád uměleckou senzitivitu a sociální výzkum uměleckou metodou. Učím se rozumět světu od umělců. Takže určitě jsem ovlivňován víc volnými výtvarníky než architekty.“92 A jak se Josef Pleskot dívá na veřejný prostor? V rozhovoru s Jakubem Chvojkou pro časopis Zahrada – Park – Krajina v roce 2008 řekl: „Veřejný prostor? Vlastně dnes přesně nevíme, co to je, víme, že to je prostor všech, ale zcela přesně není jasné, jakou by měl hrát roli a jak by měl vypadat. Řekněme, že jedna z definic může být, že jde o prostor, kde se mají potkávat lidi takovým způsobem, aby v součtu vytvářeli pozitivní energii. Aby se v něm ovlivňovali pozitivně natolik, že když z veřejného prostoru přijdou domů do soukromého prostoru, nebudou podrážděni. To má totiž dalekosáhlý vliv na vztahy v rodině, na vztahy mezi rodinami, na vztahy ve státě. Veřejný prostor je úzce propojený s pojmem politika. Dobrá atmosféra ve společnosti vzniká z nějakých událostí, ale ty události jsou ovlivňovány tím, jak se lidi k sobě mají. A právě to, jak se k sobě lidi mají, hodně ovlivňuje kvalita veřejného prostoru, hodně ovlivňuje tvář přírody, hodně ovlivňuje úroveň životního prostředí.“ 93 89

Zvukový záznam rozhovoru s Josefem Pleskotem. Český rozhlas. [online] 9. února 2011 [cit. 27. března 2013]. Dostupné z http://www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/849127. 90


Zvukový záznam rozhovoru s Josefem Pleskotem. Český rozhlas. [online] 9. února 2011 [cit. 27. března 2013]. Dostupné z http://www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/849127. 92


CHVOJKA, Jakub. Rozhovor s architektem Josefem Pleskotem. Zahrada-Park-Krajina.[online] 2008 [cit. 27. března 2013]. Dostupné z http://www.zahrada-parkkrajina.cz/index.php?option=com_phocadownload&view=category&id=2:2008-3-4&download=14:rozhovor-sarchitektem-josefem-pleskotem&Itemid=112.

28

Tento názor jen potvrzuje to, co je pro Pleskota v architektuře podstatné – nastavení kvalitních sociálních vztahů. Sociální a lidské vztahy podle něho určují kvalitu architektury. Pleskot říká, ţe v jeho domech by se neměli lidé míjet, ale nenásilně potkávat. Shrnuto podtrţeno – při navrhování Pleskot nejvíce čerpá z místa, kde se bude dům nacházet. Bere ohled na materiálové, dispoziční a sociální souvislosti.

4.1.2.2 Cesta Josefa Pleskota k architektuře Josef Pleskot měl od mládí talent pro technické obory, ale věnoval se především malování. Po absolvování gymnázia se rozhodoval mezi studiem malířství a dějin umění. Malířství zanechal z důvodu nesouhlasu jeho rodičů, studium dějin umění mu zase rozmluvil profesor Jaroslav Pešina z praţské filozofické fakulty, který přihlédl k jeho zálibě v malbě a jeho technickým schopnostem a nasměroval ho ke studiu na Fakultě architektury ČVUT. Tam Josef Pleskot od roku 1990 vyučuje a toho samého roku byl zaměstnán v Krajském projektovém ústavu Praha v ateliéru G16. V roce 1991 zaloţil své vlastní studio AP atelier fungující dodnes. Josef Pleskot dostal řadu ocenění i na mezinárodní úrovni a je to jeden z nejrespektovanějších českých tvůrců.

4.1.2.3 Přínos Josefa Pleskota v projektu Nové Vítkovice Přínos tohoto architekta ve věci zpřístupnění Dolní oblasti Vítkovice je opravdu zásadní, neboť je autorem celé revitalizace. Josef Pleskot a jeho AP atelier pracuje spolu s dalšími významnými architekty a projektanty na projektu zpřístupnění a znovuvyuţití národní kulturní památky. V březnu roku 2009 vznikla námětová studie Vítkovice-Ostrava-cesta hledání obrysů nové prosperity aneb Od celku k jednotlivostem, ze které se čerpala architektonicko-urbanistická řešení. Následně vznikalo několik dalších studií potřebných pro rekonstrukci Dolní oblasti. Jejich autorem byla kancelář Josefa Pleskota. Studie řešily zpřístupnění vysoké pece číslo jedna, přeměnu plynojemu na multifunkční aulu, přeměnu šesté energetické ústředny na Svět techniky, řešení propojení Dolní oblasti s Dolem Hlubina, vyuţití Dolu Hlubina a vyuţití budovy ředitelství.94 Důleţitým přínosem AP atelieru Josefa Pleskota bylo zpracování studie a projektové dokumentace pro budovu plynojemu a zásadním objevem pro tuto revitalizaci bylo zjištění 94


29

Josefa Pleskota o přítomnosti zástavbového systému Dolní oblasti ve čtvercích o stranách dlouhých 125 metrů, který dokládaly historické mapy z druhé poloviny devatenáctého století. Tato informace velmi ovlivnila další Pleskotovy postupy, a jak se sám nechal slyšet, změnila jeho pohled na tento areál, který začal „ … chápat v jedinečné harmonii …“ a prostor byl řešen v rámci mříţky tvořené ze stejně velkých čtverců.95 Architekt se nezabývá jen přeměnou jednotlivých objektů, ale celým urbanismem areálu. Chce z Dolní oblasti vytvořit území, které s městem a jeho centrem vytvoří celek.96 Usiluje o obnovení urbanistického plánu, který měly Vítkovice před 150 lety.

4.1.3 Financování a Zájmové sdružení právnických osob Dolní oblast Vítkovice Jedna z podmínek pro čerpání peněz z Integrovaného operačního programu Ministerstva kultury na projekt Zpřístupnění spočívala v nutnosti zřídit neziskovou organizaci s vhodnou právní formou, proto bylo roku 2007 zaloţeno Zájmové sdruţení právnických osob Dolní oblast Vítkovice, jehoţ ředitelem je od roku 2009 Ing. Petr Koudela. Do tohoto sdruţení patří firma Vítkovice, a.s., Vítkovice Heavy Machinery a.s., Vítkovice Revmont a.s., Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava a spolupracuje s nimi řada dalších společností jako je Architektonické studio Vítkovice, Vítkovice accounting a další dceřiné společnosti Vítkovice Machinery Group.97 Zájmové sdruţení hraje důleţitou roli v přeměně Dolní oblasti. Pořádalo veřejné prohlídky areálu, výstavu ve Vítkovickém zámku pojednávající o budoucí podobě prostorů bývalých ţelezáren a představilo model Dolní oblasti Vítkovice ukazující budoucí podobu areálu podle Josefa Pleskota. Sdruţení dostalo za rozvoj technické památky Cenu ředitele Czech Tourism.98 Jiţ první etapa dokončená roku 2012 si vyţádala nemalé finanční prostředky a pro dokončení

95

všech

plánovaných

projektů

bude

potřeba

odhadovaných

dvou

miliard

PAVLIŇÁK, Petr. Dolní Vítkovice dnes. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2012, s. 39 - 40.

96

HALFAROVÁ, Hana. [online] 2013 [cit. 23. dubna 2013]. Dostupné z http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&id=7362&type=1. 97


98

Ibid., s. 46.

30

a tři sta milionů korun.99 Rekonstrukce plynojemu, vysoké pece číslo jedna a šesté energetické ústředny si vyţádala 595 milionů korun a na výstavbu nového energocentra bylo potřeba více jak 53 milionů korun. Na projekt Hlubina se hovoří o odhadované částce 280 milionů korun a na projekt Science and Technology Centre bude potřeba aţ 643 milionů korun. Projekt Trojhalí si vyţádá 199 milionů korun a částka na realizaci cyklostezky mezi Landekem a Komenského sady se vyšplhá na 48 milionů korun. Projekty nefinancují pouze Integrovaný operační program, Regionální operační program MSK, program Výzkum a vývoj pro inovace, program Podnikání a inovace a program Ţivotního prostředí, ale i zmiňované Zájmové sdruţení nebo společnost Vítkovice, které hradí takzvané neuznatelné náklady, jako jsou mzdy nebo provoz areálů.100

4.1.4 Jednotlivé etapy projektu Nové Vítkovice Proměna Dolní oblasti byla rozdělena do několika etap. Přípravná etapa rozhodla o konečné podobě areálu, po ní následovala první etapa, během které se především realizoval projekt přeměny první vysoké pece, plynojemu, šesté energetické ústředny, administrativní budovy 520 a výstavba nového energocentra spolu s dalšími náleţitostmi jako je kolaudační souhlas a jiná povolení. Druhá etapa se týká budoucích projektů zahrnujících stavbu Science and Technology Centre, Trojhalí, Dolu Hlubina, prodlouţení Ruské ulice a vysázení zeleně. Umístění krajské knihovny do prostorů koksovny a výstavba vysokoškolského kampusu je zahrnuta do třetí etapy.101

4.1.4.1 Hotové úpravy Jak uţ bylo vícekrát zmíněno výše, do roku 2012 se podařilo zrealizovat přípravnou etapu projektu a etapu číslo jedna, která spočívala především v úpravě vysoké pece č. 1, plynojemu a VI. energetické ústředny.

4.1.4.1.1 První vysoká pec Vysoká pec číslo jedna je symbolem Vítkovic. Tato industriální stavba má hned několik označení jako ocelová kráska, katedrála průmyslu, nejstarší dáma anebo ocelový chrám. V prostoru současné vysoké pece byla v roce 1871 zahájena výstavba a rok nato zde byla zapálena první vysoká pec skotského typu. Poslední oprava vysoké pece proběhla roku 1988. 99


100

101

PAVLIŇÁK, Petr. Dolní Vítkovice dnes. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2012, s. 42. PAVLIŇÁK, Petr. Dolní Vítkovice dnes. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2012, s. 40 - 42.

31

Z důvodu její významnosti byla vysoká pec číslo jedna zařazena mezi první tři rekonstruované. Přeměna na prohlídkovou věţ podle architekta Pleskota proběhla mezi rokem 2011 a 2012. Na úpravě pracovalo kolem třiceti pracovníků ze společnosti Subterra a.s.102 Přebytečné části byly odstraněny, bylo namontováno bezpečnostní zábradlí a postaveny dva výtahy. Na původní konstrukci skipového mostu byl nainstalován čtyřtunový skipový výtah s autentickým pohonným strojem.103 Kabina výtahu je v horní části prosklená čirým sklem a ve spodní sklem černým a je schopna najednou přepravit aţ šestnáct osob. Milan Šraml, ředitel společnosti ARS Vítkovice, se nechal slyšet, ţe bylo velice těţké tento objekt vůbec zaměřit a přenést na papír.104 Věţ je vysoká šedesát metrů, takţe umoţňuje jedinečný výhled na celou Dolní oblast Vítkovic a na panoráma Ostravy. Vysoká pec se stala součástí prohlídkové trasy, která kopíruje cestu bývalého technologického toku, čímţ objasňuje celý proces výroby surového ţeleza. Trasa začíná u jeřábové dráhy, kde se kdysi převáţel kovový šrot k recyklaci. Zde Pleskot navrhl nástupní místo s ocelovou střechou ve tvaru roztaţených křídel Fénixe zavěšenou na lanech. Právě ve Fénixovi je určitá symbolika, neboť stejně jako vysoká pec povstal z popela. Prohlídková trasa pak pokračuje zmiňovaným skipovým výtahem, který původně převáţel vsázku do pece. Poté jdou návštěvníci pěšky aţ k místu pece, kde se vsypávaly suroviny a následně na plošině ve výšce čtyřicet pět metrů shlédnou prezentaci o procesu tavby ţeleza. Plošin je tady hned několik v několika výškových úrovních a po nich lze vystoupit aţ na vrchol věţe nebo naopak sestoupit níţe a podívat se na ohřívače větrů nebo výfučny. Díky speciálně vytvořeným otvorům si mohou lidé prohlédnout nasvícená místa, kde se v minulosti teplota pohybovala nad patnáct set stupňů Celsia. Následně se prochází velínem, který řídil moderní výrobu ţeleza a kde nyní na velké obrazovce běţí prezentace o procesu výroby. Na konci prohlídky návštěvníci uvidí kolejový přepravník horkého ţeleza nazývaný Veronika. Kdyţ započítáme průvodce i osoby čekající ve frontě na prohlídku, pohybuje se zde v důsledku této prohlídkové trasy v jeden moment aţ dvě stě lidí. Pokud to srovnáme s minulostí, kdy se po peci pohybovalo kolem deseti osob, počet lidí se zásadně zvýšil. Nejpůsobivěji vysoká pec vypadá večer a to díky sto sedmi světlometům, z nichţ 83 osvětluje samotnou pec a 24 okolní objekty. Jedná se o sedmdesát a sto padesát wattů silných

102


103

Ibid., s. 54.

104


32

světlometů.105 Původní jednoduché osvětlení nahradilo nové vyznačující se různou barevností a různou intenzitou jasu a jeho autorem je architekt Pleskot. Osvětlení dodává místu mystičnost a nabývá estetické hodnoty. Další důleţitá změna spočívá v nástavbě o patnáct metrů, ve které bude sídlit kavárna, která tak nabídne výhled do širokého okolí.106 Od uvedení do provozu dne 20. března 2012 jiţ vysoká pec poskytla poučení a okázalou vyhlídku na město tisícům návštěvníků.

4.1.4.1.2 Plynojem - multifunkční aula Gong Dalším skvostem průmyslových Vítkovic je bezpochyby plynojem. Ten slouţil k chytání vyčištěného vysokopecního plynu a k udrţování tlaku v plynové síti. Byl postaven roku 1924, takţe celých 87 let fungovaly vysoké pece bez plynojemu. Plyn byl jako vedlejší produkt při výrobě veden ze sazebny pece do prašníku, kde se zbavil z 80 procent prachu a dále byl přesunut do čistírny plynu, zde byl vyčištěn od dalších prachových podílů vsázky a plynovou sítí rozveden k otopu ohřívačům větru a k vytápění koksovacích komor. Stal se také palivem plynových motorů a pohonem pístových dmychadel. Nakonec byl pod parními kotly spalován.107 Z historie plynojemu je ještě doposud v ţivé paměti vytahování letecké bomby, která během druhé světové války zasáhla plynojem, ale neexplodovala. Byla nalezena aţ po dvaceti pěti letech při opravě roku 1969, kdy se ji s pomocí pyrotechnika podařilo dostat bezpečně ven.108 Nová rekonstrukce plynojemu na vzdělávací středisko dala tomuto objektu nový rozměr. Dlouho se uvaţovalo o budoucí podobě plynojemu. Nakonec byl přijat průlomový návrh architekta Josefa Pleskota. Stavba skrývá konferenční sál pro tisíc pět set lidí, galerii, restauraci, salonky i šatny. Aby bylo moţné docílit této finální podoby, bylo zapotřebí vyuţít speciálních stavebních technologií. Po skončení výroby byl plynojem prázdný, jeho zvon zůstal ve výšce jeden a půl metru a vstup dovnitř představoval otvor vypálený v plášti o velikosti dva krát tři metry.109 Pleskot nechal zvednout zvon plynojemu110 o téměř patnáct metrů a nově vzniklý 105


106

Ibid., s. 56.

107


108

Ibid., s. 60.

109


110

Zvon váţí osm set tun a průměr zvonu má sedmdesát metrů.

33

vnitřní prostor rozdělil do dvou pater, v prvním nalezneme foyer, galerii, šatnu a konferenční sály, vrchní patro tvoří velkokapacitní sál. Ponechala se původní ocelová konstrukce a v interiérech byly pouţity materiály, jako je pohledový beton nebo konstrukční ocel.111 Konečná podoba tak navazuje na industriální charakter stavby. Navíc všechny rozvody vedou na povrchu a podlahy jsou buďto z betonu nebo z plechu. Beton je obdařen akustickou povlakovou krytinou z důvodu dobré akustiky multifunkční haly. Šedými akustickými tvárnicemi jsou do třinácti metrů vytvořeny akusticky pohltivé stěny dolní části plynojemu.112 Tím je zajištěna výborná akustika pro představení hudební, ale i pro mluvené slovo. Celá rekonstrukce byla velmi sloţitá. Ocelové opláštění se ponechalo v původní podobě s autentickým nýtováním, jen bylo otryskáno a natřeno kovově černým nátěrem. Do stavby byla vyříznuta okna pro získání přirozeného osvětlení. K podpěře ocelové konstrukce hlediště se vyuţila speciální technologie, která se pouţívá při stavbě mostů. Hlediště je uměle větráno podzemním kolektorem předehřátým nebo ochlazeným vzduchem.113 Sál je unikátní svým osvětlením zajištěným pět set dvaceti nástropními světly vytvářející pomyslnou hvězdnou oblohu. Výjimečnost sálu také dodává prosklený otvor za jevištěm, díky němuţ můţe divák vidět vysokou pec. Vedle uvědomění si, ţe právě sedíte v bývalém plynojemu, je to jistě další věc, která v divákovi umocní jeho záţitek z dané kulturní akce. Myslelo se také na případnou potřebu změny scény. Ocelová konstrukce umoţňuje zavěšování divadelní i koncertní technologie a nechybí zde ani moderní audiovizuální technika.114 Plynojem byl poprvé zpřístupněn 1. května 2012, kdy si jej přišlo prohlédnout více neţ čtyřicet tisíc návštěvníků. Také název Gong si odhlasovala samotná veřejnost. O to, jaká budoucnost v přeměně Dolních Vítkovic Ostravu čeká, veřejnost jeví zájem, coţ je dobrým předpokladem pro úspěšnou budoucnost celého areálu.

111


112


113

Ibid., s. 62.

114

Ibid., s. 62 - 63.

34

4.1.4.1.3 Šestá energetická ústředna - Malý svět techniky Energetická ústředna v minulosti vyráběla stlačený vzduch a to díky dvěma pístovým dmychadlům váţícím dohromady devět set tun, které i v současnosti ozvláštňují vnitřní prostor stavby energetické ústředny. Tyto „plíce hutě“ byly dostavěny v roce 1938 a v roce 2012 byly proměněny na Malý svět techniky lákající návštěvníky na interaktivní prohlídku historie techniky, která předpokládá aktivní zapojení do technických her. Děti, ale i dospělí, si zde mohou zkusit, jaké to je přistát letadlem nebo řídit auto, šlapáním na rotopedu mohou rozehrát rádio a zaţít na vlastní kůţi výrobu elektřiny, mohou si prohlédnout skutečné modely výrobních zařízení a čeká tu na ně mnoho dalších aktivit. V patře byla postavena vyhlídková terasa, z které si lze prohlédnout celou expozici spolu s dmychadly z nadhledu. Prohlídka pak pokračuje po technickém schodišti do katakomb, kde jsou nainstalovány technické atrakce s vodou a párou. V přízemí stavby najdeme mimo jiné i občerstvení, šatny, učebny a sál pro pořádání vzdělávacích přednášek pro ţáky i učitele, kteří zde získají zkušenosti z nové formy pedagogické práce prováděné pomocí her, animací a podobně. Za konverzí energetické ústředny stojí architektonické Studio Z – Helena a Václav Zemánkovi a architekt Zdeněk Fránek, který se podílel na závěrečném přepracování projektu.

4.1.4.1.4 Energocentrum Dodávky elektrické energie do první vysoké pece, plynojemu, Malého i Velkého světa techniky a do budoucna i čtvrté a šesté pece zajišťuje energocentrum. Nachází se mezi bývalým plynojemem a Malým světem techniky tam, kde původně stála čerpací stanice. Jeho moderní technologie si mohou návštěvníci Dolní oblasti prohlédnout a získat tak přehled o celém systému toku energií.115 Jak vše funguje, bude znázorňovat také interaktivní obrazovka. Toto moderní energocentrum zajišťuje dobré hospodaření s energiemi a vyuţívá z nich všechno, co se dá.

4.1.4.2 Budoucí projekty Jak uţ bylo mnohokrát řečeno, realizovanými projekty budování Nových Vítkovic zdaleka nekončí. Je zde spousta dalších objektů čekajících na proměnu. Jiţ nyní se pracuje na projektu Velký svět techniky, jehoţ dokončení se plánuje na rok 2014. Svět techniky bude trojúhelníkového tvaru se zrcadlovou fasádou, která bude odráţet šestou energetickou ústřednu,

115


35

energocentrum, plynojem, vysoké pece a z druhé strany odzrcadlí budoucí park. Stavba se tak stane smyslovým objektem a moderním symbolem Dolních Vítkovic. Plánuje se také realizace projektu Zelená osa. Tento projekt spočívá ve vytvoření vhodných ploch zeleně a v náhradní výsadbě stromů, které byly v důsledku stavebních úprav poškozeny. Nedojde tak k poškození ţivotního prostředí a k úbytku zeleně v areálu. Vznikne platanová alej podél celé Ruské ulice a podle návrhu Josefa Pleskota zde vznikne i park.116 Vytvoří se tak prostory pro rekreační vyuţívání. Mnohé proměny proběhly i v areálu Hlubina, ale zásadní změny jej teprve čekají. Hlubina je jiţ nyní místem alternativního umění a díky projektu Obnovy a znovu zpřístupnění NKP Důl Hlubina bude tento prostor slouţit realizaci uměleckých a vzdělávacích aktivit. Sochaři, malíři, hudebníci nebo tanečníci zde budou mít své ateliéry a zkušebny. Budou se zde konat workshopy a semináře.117 Přeměna se týká starých koupelen, kompresorovny, těţní věţe, trafostanice, jídelny a skladu. Hodně akcí v areálu Hlubina jiţ proběhlo. Uskutečnil se zde filmový festival Ostrava Kamera Oko, multikulturní festival Youth for Youth, divadelní festival Dream Factory a další. Důleţitou rekonstrukcí projde také Trojhalí Karolina. Tento areál je spravován stejnojmenným zájmovým sdruţením, jehoţ členy jsou sdruţení Dolní oblast Vítkovice, město Ostrava a Moravskoslezský kraj. V březnu roku 2013 ze sdruţení vystoupila společnost Vítkovice v důsledku kritiky proti osobě Jana Světlíka. Nicméně areál se podle návrhu Josefa Pleskota promění v zastřešené náměstí, halu pro kulturní akce a menší halu pro sport. V podzemí bude technické a sociální zázemí a povede tudy průchod mezi jednotlivými objekty Karoliny. Trojhalí se nachází v blízké vzdálenosti od nově otevřeného obchodního centra Nové Karoliny a stane se tak jeho protipólem určeným k relaxaci a odpočinku. Tento prostor sice nespadá pod území kulturní památky, ale s Dolními Vítkovicemi má společnou historii a nyní i budoucnost.118 Podobnou souvislost tvoří také prostor Hornického muzea na vrchu Landek, kde se uplatní vize Pleskota zatraktivnit toto místo pro konání konferencí a společenských akcí a udělat ho zajímavým nejen pro zájemce historie.

116


117

Ibid., s. 78.

118


36

4.1.4.3 Projekty s nejasnou budoucností Mezi objekty s nejasným plánem patří čtvrtá a šestá vysoká pec. Ještě před začátkem revitalizace Dolní oblasti Vítkovic se hovořilo o vytvoření univerzitního kampusu, který by se nacházel v okolí čtvrté a šesté vysoké pece. S tímto nápadem přišel bývalý rektor Ostravské univerzity Vladimír Baar, nicméně nikdo ze současných rektorů nepovaţuje výstavbu za potřebnou.119 Z toho důvodu byly obě pece prozatím oploceny. Zda se tady podaří naplnit vizi kampusu, ukáţe čas. Dalším objektem, jehoţ budoucí podoba a vyuţití není jasné, je koksovna. Prvotní myšlenkou Jana Světlíka a architekta Josefa Pleskota bylo umístit zde krajskou vědeckou knihovnu, která se nyní nachází v uţ nevyhovujících stísněných prostorách Nové radnice. O novém umístění se hovoří jiţ delší dobu. V roce 2004 zvítězil projekt Černé kostky. Nenašlo se však na něj potřebné mnoţství finančních prostředků a ani po přepracování na levnější variantu se projekt nerealizoval v důsledku zrušení přislíbené dotace. Jelikoţ největším problémem jsou finance, nabízí se řešení umístit knihovnu do Dolní oblasti Vítkovice. V roce 2010 vypracoval Josef Pleskot spolu s AP atelierem studii proměňující koksovnu v prostor vhodný k provozu knihovny. Je opět jen otázkou dalšího vývoje, zda se vytvoření knihovny stane realitou.

4.1.5 Zajištění dopravy a spojení s centrem Ostravy Pro dobré fungování volnočasového centra je potřeba zabezpečit snadný přístup do areálu. Jakmile se areál Dolní oblasti Vítkovic stal veřejným prostorem, vznikla potřeba vybudovat ze staré vrátnice č. 1., nacházející se pod Místeckou ulicí, moderní vstup do areálu. Se vznikem nové vrátnice úzce souvisí vybudování dopravy. Tu zajistí projekt Prodlouţené Ruské ulice, která končila u staré vrátnice a v budoucnosti se prodlouţí aţ k Dolu Hlubina a u Místecké ulice se napojí na městskou hromadnou dopravu a průjezd do Dolních Vítkovic se tak umoţní také osobním autům, cyklistům i pěším. Tato cesta bude opatřena podélným stáním a obousměrným tramvajovým pruhem a bude šest set metrů dlouhá, na ni naváţe pět set metrů dlouhá část kolmo směřující k Místecké ulici se čtyřmi jízdními pruhy a dvouproudový výjezd bude dlouhý zhruba sto padesát metrů. Tento projekt má být podle plánu hotový do konce roku 2013.120

119


120


37

Architektonické pojetí tohoto projektu vychází z názoru Josefa Pleskota, který vyplývá z přesvědčení, ţe pro vyznění jednotlivých domů je nejdůleţitější jejich okolí. Vedle vybudování této silnice je v plánu stavba patnáctikilometrové cyklostezky, která severojiţně propojí město. Započne u Landek Parku a bude pokračovat přes Komenského sady, Černou louku a Slezskoostravský hrad, Karolinu, Dolní oblast Vítkovice aţ do Hrabové, kde se mimo jiné plánuje výstavba golfového hřiště navrţeného americkým architektem Bobem Waltonem. Hrabová se tak stane dalším velkým lákadlem pro turisty. Areál Dolní oblasti Vítkovice se proto stane snadno dostupným a bude mít tedy velké předpoklady pro to, stát se ţivým organismem. Uţ nyní v začátcích však areál nemá nouzi o návštěvníky. Před multifunkční aulou Gong se jiţ stihlo vybudovat parkoviště, takţe zde není problém dojet pohodlně autem, nicméně i tramvajová zastávka je odsud nedaleko. Známým problémem města Ostravy je nedostatečné vyuţití centra města. To zde bohuţel nezastupuje funkci, jakou by mělo. Centrum Ostravy je mrtvé a zvláště o víkendu téměř bez lidí. Příčina je vcelku jasná. V centru města Ostravy nesídlí zdaleka tolik firem, jako je tomu v jiným městech, proto zde lidé nemusí tolik jezdit za prací. Ty největší firmy sídlí daleko od centra. Dalším faktem je, ţe centrum města Ostravy se nenachází přesně ve středu města a není třeba centrem projíţdět, abyste se dostali na druhý konec Ostravy. Nefunguje tedy ani jako dopravní uzel. A co je nejdůleţitější, nenajdeme zde zdaleka tolik obchodů, kolik nabízejí nedaleká obchodní centra. A i těch pár obchůdků zde zavírá před šestou hodinou večerní a poté uţ zde není co dělat, neboť na Masarykově náměstí a v jeho blízkém okolí se nachází jen několik málo restaurací, které kolem jedenácté hodiny večerní zavírají, protoţe se jim nevyplatí mít otevřeno déle. Kdyţ to shrneme, jsou zde pouze dvě restaurace a nedávno otevřená kavárna Stará aréna. Všechny ostatní, jako je kavárna Elektra nebo Minikino kavárna, jsou umístěné mimo náměstí. Mnoho lidí volí spíše cestu do nedaleké a proslulé Stodolní ulice nebo nyní nově do obchodního centra Nové Karoliny. Proto se není co divit, ţe je centrum mrtvé. Navíc téměř všechny části Ostravy jsou obdařeny podniky fungující aţ do pozdních večerních hodin, proto obyvatelé nemají důvod absolvovat cestu aţ do centra Ostravy. Město je navíc dost „roztahané“ a cesta do centra je mnohdy zdlouhavá. Jak z toho tedy ven? Stačilo by oţivit náměstí o více hospod a obchody? Nicméně právě stavba Nové Karoliny podle mého názoru nepřispěla k rozvoji centra, jak tvrdí její podporovatelé, neboť právě kvůli tomuto obchodnímu centru byly odsouzeny ty zbylé obchody v centru k zániku a jak uţ bylo řečeno, co jiného do centra dotáhne lidi, neţ jsou obchody nebo restaurace? Co se týče projektu Nové Vítkovice, i zde je třeba

38

se zamyslet, jestli projekt neodtáhne lidi z centra. Z tohoto důvodu vznikl návrh propojit Dolní oblast Vítkovice se zmiňovanou Novou Karolinou a dále s Černou loukou. Tím se řeší propojení s centrem Ostravy, avšak stále to neřeší fakt, ţe je centrum mrtvé. Proto projekt Nové Vítkovice centrum Ostravy k zániku neodsoudí, neboť uţ k zániku odsouzené je. Nicméně je zde šance, ţe do Ostravy projekt Nové Vítkovice přitáhne turisty z okolních měst i zemí a díky nim se centrum města oţiví.

4.1.6 Přínos konání kulturních událostí v industriálním prostředí Vyuţití industriálního prostředí pro kulturní události není ţádnou výjimkou ani ve světě. I v zahraničí se setkávají s problémem, jak vyuţít chátrající industriální objekty po zastavení jejich výrobní činnosti. Jako nejlepší řešení se nabízí uvést tyto objekty znovu do ţivota, ovšem ne ve smyslu výrobním, ale ve smyslu sociálním. Zasadit do těchto prostor umění jim umoţní získat novou prospěšnou funkci. Kultura sama o sobě přináší rozvoj jakémukoli městu. Působením kultury město přitáhne nejen obyvatele města, ale i turisty jak z blízkého, tak vzdálenějšího okolí. Ti zde vyuţijí i jiné sluţby, jako jsou hotely, obchody nebo restaurace, coţ prospěje i ekonomice města. Kdyţ jsem si poloţila otázku, zda je vůbec prospěšné zasazovat kulturní události právě do prostor bývalé továrny, dospěla jsem k názoru, ţe ano. K tomuto názoru mě vede několik faktů. Sice je pravdou, ţe se na tyto prostory dříve pohlíţelo spíše negativně, avšak jak si lze povšimnout, názory na tato místa se mění. Obliba těchto míst neroste kvůli jejich kráse, ale především jejich síle duchovní. Kdyţ zde návštěvník vkročí, dýchne na něj atmosféra minulosti, coţ má vliv i na proţitek z umění. Ale síla těchto míst nestoupá jen ve spojení s uměním, neboť ta minulost tam je tak i tak, avšak umění umocní proţitek z místa. Funguje to tedy oboustranně a moţná právě proto obliba těchto míst stoupá i u fotografie nebo jiných forem umění a dokládají to i úspěšné hudební party, konající se v těchto specifických areálech po celém světě. Oblast Vítkovických ţelezáren je častým námětem obrazů výtvarných umělců, fotografů, spisovatelů i hudebníků a dramatiků. Namátkou se jedná o díla Heleny Salichové nebo Miloše Poláška, v populární hudbě je to například píseň Černá Ostrava od Jaromíra Nohavici a v oblasti divadla hra Tomáše Vůjtka Pestré vrstvy, která byla představena v roce 2011 v prostředí Dolu Hlubina. Dolní oblast má před sebou velkou budoucnost a lze předpokládat, ţe areál bude i nadále představovat inspiraci pro umělce všeho druhu. Uţ nyní jeho proměny neprošly bez povšimnutí významných umělců – fotografů jako je Boris Renner, Tomáš Souček nebo

39

Jiří Zerzoň. V současnosti tento areál není jen místem inspirujícím umělce, od roku 2012 se stal také místem, které umění prezentuje.

4.1.6.1 Vliv projektu Nové Vítkovice na rozvoj kultury ve městě Jak jiţ bylo řečeno, centrum Ostravy nenabízí tolik prostoru pro konání velkých kulturních akcí. V centru Ostravy chybělo místo pro kongresové centrum, které teď nabízí multifunkční hala Gong v Dolní oblasti. Donedávna podobné prostory nabízela pouze ČEZ aréna v OstravěZábřehu. Proto projekt Nové Vítkovice jistě najde mnoho vyuţití. Předpokládá se, ţe bude mít velký vliv na rozvoj kultury ve městě a přitáhne zde mnoho lidí i ze zahraničí. Areál totiţ určitě má co nabídnout. Uţ jen originální Pleskotova rekonstrukce plynojemu povznáší toto historicky ceněné území na místo hodno obdivu i kvůli architektonického řešení. Snad nikde na světě neexistuje takto přestavěná technická budova na halu se všemi náleţitostmi, jaké má koncertní síň mít. Ozvučení je zde na výbornou, o celkovém vzhledu ani nemluvě. Také vytápění prostoru nepředstavuje ţádný problém, sociální zázemí, schodiště, vše funguje jak má. Málokoho by napadlo, ţe se v bývalém plynojemu budou konat koncerty a divadla, ţe zde bude procházet několik stovek lidí. Vybudovat z historické stavby, původně slouţící jen výrobním účelům, moderní halu, je unikátní samo o sobě a určitě stojí za návštěvu. Plánované spojení minulosti se současností se zde povedlo a budoucí projekty budou v tomto duchu pokračovat. Prostor Dolní oblasti tedy potenciál určitě má, avšak o předvídaných davech lidí proudících do areálu rozhodne aţ budoucnost. Kaţdopádně uţ nyní můţeme hovořit o velké pozornosti veřejnosti. Dolní oblast stihla od svého otevření nabídnout mnoho kulturních akcí, které neměly o návštěvníky nouzi. Také Malý svět techniky úspěšně láká malé i velké k návštěvě. Kdybych měla udělat jen přehled jiţ proběhlých akcí, vydalo by to na několik stránek. Avšak alespoň pro představu jmenuji pár akcí. Jednou z prvních akcí konané v tomto areálu bylo představení Brentpartia v roce 2010, následoval filmový festival Ostrava Kamera OKO, druhý ročník proběhl v září roku 2011. Za zmínku stojí také festival Ostravské dny nové hudby nebo Dream Factory, během roku 2012 se zde uskutečnil koncert Jaromíra Nohavici a Janáčkovy filharmonie a zahajovací koncert festivalu Janáčkův Máj. Nesmíme zapomenout ani na proběhlé výstavy výtvarného umění uspořádané v multifunkční hale Gong. Byla zde představena díla Blanky Matragi, Milana Kunce, Jana Hendrycha a dalších významných umělců, kteří se zúčastnili unikátní akce Smalt Art pořádané společností Vítkovice, a.s. Díky Jana Světlíka si mohou návštěvníci Gongu prohlédnout osmimetrový obraz Zavraţdění svatého Václava od malíře Antona Pettera, který byl

40

léta zapomenut na půdě kroměříţského zámku. V Gongu bude vystaven do září roku 2013. Společnost Vítkovice, a.s. přispěla na záchranu tohoto obrazu a nyní probíhá veřejná sbírka na druhou etapu záchrany díla. Ovšem zatím o největší návštěvnost se postaral letní festival Colours of Ostrava, který se konal ještě před oficiálním otevřením Dolní oblasti.

4.1.6.1.1 Colours of Ostrava Colours of Ostrava je multiţánrový mezinárodní hudební festival kaţdým rokem pořádaný v Ostravě. Poprvé se konal v roce 2002 a první ročníky se odehrávaly na Stodolní ulici, pak na Černé louce. Colours of Ostrava je drţitelem ceny Anděl za Hudební událost roku 2005 a 2006 a v anketě ALMA získal cenu za nejlepší hudební akci roku 2004, 2005 a 2006. Festival přivezl do města mnoho zahraničních osobností. Ostravu tak navštívily známé hvězdy jako je Robert Plant, Maceo Parker, Bobby McFerrin, Alanis Morissette, Jamie Cullum, Iggy Pop, Regina Spector, Nick Cave, Kronos Quartet nebo Morcheeba. Colours of Ostrava je unikátní svým pestrým programem. Návštěvník má moţnost vidět nejen známé kapely, ale i ty ještě neobjevené a rozšířit si tak své hudební obzory. Jedenáctý ročník konaný v létě 2012 změnil své místo konání a odehrál se v prostorách Dolní oblasti Vítkovic. Jaký vliv měla změna místa na festival? Dolní oblast nabízí větší prostory neţ Černá louka a okolí Slezskoostravského hradu, proto na festival mohlo přijít podstatně více lidí. A tento ročník měl rekordní návštěvnost. Přišlo 32 tisíc lidí a zahrálo 150 kapel. Kapacita areálu byla stanovena na 35 tisíc návštěvníků, takţe je to úspěch. Není také pochyb o tom, ţe z industriálních prostorů dýchá atmosféra patřící k tomuto městu. Volba tohoto místa má však i svá negativa, jako je nepohodlná struska a nedostatek zatravněných ploch, kde by se dalo posadit. Pokud totiţ místo srovnáme s Černou loukou, kde se několik let festival odehrával, bylo zde podstatně více míst pro pohodlné sezení na trávě a díky okolní přírodě působily prostory více optimisticky. Na druhou stranu museli návštěvníci neustále přecházet z Černé louky k ostatním pódiím u Slezskoostravského hradu a naopak. Cesta bohuţel vedla jen přes most, kde se často tvořily dlouhé fronty, neboť mezi těmito prostory bylo nutné opět prokazovat svou vstupenku. Mnohdy vám tak mohla utéct velká část koncertů. První ročník v rozlehlém areálu bývalých vysokých pecí měl zase nedostatky z hlediska organizace, jako je malý počet toalet pro tolik návštěvníků, o jejich stavu ani nemluvě, také stánků s občerstvením bylo málo. Je moţné, ţe jich bylo stejně jako v minulých ročnících, ale jejich počet nestačil vzrostlému počtu návštěvníků.

41

Nicméně to jsou nedostatky, které se dají lehce napravit, a vzhledem k prvnímu konání v tomto areálu lze přimhouřit oko. Co se však nezmění, je zvolení místa. Jak uţ jsem říkala, najde se mnoho pro i proti, ale myslím si, ţe prostředí bývalého průmyslového areálu má větší potenciál přivézt do Ostravy více lidí i ze zahraničí. Jednak díky své rozloze a také díky unikátnosti samotného místa.

42

5 Závěr Dolní oblast Vítkovice patří neodmyslitelně k Ostravě. Je symbolem města, ale i celého Moravskoslezského kraje. Připomíná historii průmyslového centra a právě probíhající projekt revitalizace spojuje minulost se současností a budoucností. Přistoupit k realizaci projektu Zpřístupnění nebylo jednoduché. Vlastník Vítkovic se musel potýkat s nedostatkem financí a především s nesouhlasem památkové péče. Protoţe část objektu spadá pod národní kulturní památku, měli památkáři obavy, ţe revitalizace zasáhne památku příliš a přikláněli se k šetrnější formě skanzenu. Tento způsob vyuţití by však nevedl k ţádnému rozvoji. Proto se nakonec podařilo prosadit a uvést v ţivot ideu proměny Dolních Vítkovic v kulturní a vzdělávací centrum volně přístupné veřejnosti. Společnost Vítkovice Machinery Group se dohodla s Památkovým ústavem. Bylo zaloţeno Zájmové sdruţení právnických osob Dolní oblast Vítkovice, díky kterému bylo moţné čerpat peníze z Integrovaného operačního programu Ministerstva kultury. Projekt Zpřístupnění a nové vyuţití národní kulturní památky Vítkovice tak bylo moţné zrealizovat a na tuto etapu mohly navázat další. Pod vedením architekta Josefa Pleskota byly dokončeny nebo započaty rekonstrukce objektů bývalých ţelezáren. Vznikla prohlídková trasa po první vysoké peci, Malý svět techniky v energetické ústředně nebo multifunkční aula v bývalém plynojemu. Jiţ nyní se zde staví zcela nový komplex Velkého světa techniky, jehoţ autorem je taktéţ Josef Pleskot. Plánují se také revitalizace nedalekého Dolu Hlubina nebo Trojhalí Karoliny. Areál konáním kulturních a vzdělávacích akcí oţívá. Místo svým geniem loci láká nové a nové hosty a vytváří originální atmosféru zejména pro kulturní akce. Industriální komplex vybízí k umístění muzea techniky, které zábavnou cestou vzdělává návštěvníky v technické historii. Spolu s vybudováním dopravy a spojení s centrem města, které přístup do areálu zjednoduší, se počítá s vyšší návštěvností. Způsob vyuţití tohoto brownfieldu přináší nový pohled na tyto industriální objekty a zamezuje jejich chátrání. Ukazuje, ţe průmyslová místa mohou být vyuţita ve prospěch veřejnosti a města jako prostory pro kulturu, vzdělání a volný čas a byla by škoda je odsoudit k zániku. V případě města Ostravy chyběly prostory ke konání kulturních událostí a díky projektu Nové Vítkovice se nemusí stavět nové haly a budovat nová působiště. Kultura města se bude odehrávat v místě, které neodmyslitelně patří k historii Ostravy. A proto nejen daná

43

kulturní akce, ale i místo jejího konání se stane lákadlem pro návštěvníky nejen z tohoto kraje, ale i z blízkého či vzdáleného okolí. Cílem projektu Nové Vítkovice bylo vrátit do průmyslového areálu ţivot, vytvořit z něj širší centrum Ostravy, obnovit tento areál a vyuţít jeho prostory pro kulturu, vzdělávání a volný čas. Vyuţití tohoto prostoru k rozvoji kultury a vzdělávání se ukázalo v mnoha směrech přínosným. Díky projektu Nové Vítkovice se z této industriální části města, která byla častým námětem umělců, stává také místo, kde se umění prezentuje.

44

6 Resumé Práce se zabývá jak historií, tak budoucností oblasti Dolních Vítkovic města Ostravy. Zaměřuje se na projekt Nové Vítkovice spočívající v revitalizaci příslušných objektů. Zpřístupněním areálu veřejnosti tento průmyslový areál nalézá nové vyuţití v podobě kulturního a vzdělávacího centra. První část se zaměřuje na obecné vyuţití technických památek. Druhá popisuje vývoj průmyslu ve Vítkovicích a seznamuje čtenáře s historií Vítkovických ţelezáren a další se zabývá samotnou revitalizací. Vystihuje důleţité momenty vedoucí k zahájení rekonstrukcí, vysvětluje způsob tvorby architekta Josefa Pleskota a okolnosti jeho začlenění do projektu. Poukazuje na obtíţnost financování revitalizace rozlehlého areálu a vypořádání se s tímto problémem. Podrobněji popisuje jak dokončené, tak plánované jednotlivé úpravy a zajištění dopravy. Odpovídá na otázku, zda jsou prostory vhodné pro konání festivalu Colours of Ostrava, který se zde minulý rok přesunul z Černé louky. Srovnává tato dvě místa a hledá pozitiva i negativa obou prostorů. A v neposlední řadě vysvětluje, jaký prospěch projekt přináší městu a poukazuje na vliv tohoto místa ve vnímání umění. Práce obeznamuje čtenáře s okolnostmi, které ovlivňují budoucnost Dolní oblasti Vítkovice.

45

7 Summary The thesis deals with both history and future of The Lower area of Vítkovice which is located in the city of Ostrava. The thesis focuses on the project of Nové Vítkovice which lies in revitalisation of certain objects within the area. Thanks to opening this industrial complex for public, many new ways of usage of this public space have arisen. The first part of the thesis focuses on the general usage of the industrial sights. The second part of the thesis describes the development of the industry in Vítkovice and informs readers about the history of the Vítkovice Ironworks. The following part deals with the revitalization itself, explains the work methods of architect Josef Pleskot and also the circumstances under which he became a part of the project. The thesis also brings attention to the difficulties and solution of the problem of financing the revitalization of such a large complex. The thesis also describes both finished and planned construction work and how the traffic will be regulated. It answers the question of suitability of the area for the summer music festival Colours of Ostrava, which was moved from Černá Louka to the described area last year and compares these two places in terms of requirements mentioned above and searches for both pluses and minuses of both places. Finally, the thesis presents explanation of the contribution of the project to the city and shows the influence of this place on the perception of art. The thesis also informs readers about the circumstances that influence the future of The Lower area of Vítkovice.

46

8 Seznam příloh 8.1 Historické Vítkovické železárny 1. Vítkovické ţelezárny z roku 1895. Převzato z http://www.parostroj.net/historie/foto/stare_foto.htm [2. dubna 2013]. 2. Pohled na ţelezárny 1912. Převzato z http://www.fotohistorie.cz/Moravskoslezsky/Ostrava/Vitkovice/Vitkovice__zelezarny/Default.aspx [2. dubna 2013].

8.2 Dnešní podoba NKP Vítkovických železáren 3. Celkový pohled na Dolní oblast Vítkovice. Foto: Boris Renner. Převzato z http://www.novinky.cz/kultura/258760-dolni-oblast-vitkovicvstava-z-mrtvych-v-plynojemu-zazpiva-nohavica-s-filharmonii.html [30. dubna 2013]. 4. Pohled na Dolní oblast Vítkovice z věţe Nové radnice. Převzato z http://www.portalostrava.cz/dolni-oblast-vitkovic/ [30. dubna 2013]. 5. Ostravské Hradčany. Foto: Dana Fojtik. Převzato z http://www.spicephoto.cz/fotka/1004/dolni-oblastvitkovic?listingtype=incoming [30. dubna 2013]. 6. Vysoká pec č. 1. Převzato z http://www.hornictvi.info/techpam/vitkov/vitkov2.htm [30. dubna 2013]. 7. Plynojem – před rekonstrukcí. Foto: Alena Hanzlová. Převzato z http://www.stavbaweb.cz/Kalendar-akci/Josef-PleskotDolni-oblast-VITKOVICE-1-cast-1.html [30. dubna 2013]. 8. Plynojem uvnitř – před rekonstrukcí. Foto: Alena Hanzlová. Převzato z http://www.stavbaweb.cz/Kalendar-akci/Josef-PleskotDolni-oblast-VITKOVICE-1-cast-1.html [30. dubna 2013]. 9. VI. energetická ústředna. Foto: J. Zerzoň. Převzato z http://www.ostrava.cz/cs/o-meste/aktualne/maly-svet-technikynovou-atrakci-dolni-oblasti-vitkovic [30. dubna 2013]. 10. Trojhalí Karolina. Převzato z http://www.ostrava.cz/cs/podnikatel-investor/ke-stazeni/developmentnewsletter/2011/listopad-2011 [30. dubna 2013]. 11. Důl Hlubina. Převzato z http://www.ostravafoto.cz/fotogalerie/dul-hlubina [30. dubna 2013]. 12. Staré koupelny Dolu Hlubina. Převzato z http://www.msstavby.cz/rekonstrukce-starych-koupelen-dolu-hlubina-02-052010/ [30. dubna 2013].

47

8.3 Rekonstrukce NKP Vítkovických železáren 13. Pohled od severu. Vizualizace: AP atelier. Převzato z http://www.stavbaweb.cz/Kalendar-akci/Josef-PleskotDolni-oblast-VITKOVICE-1-cast-1.html [30. dubna 2013]. 14. Pohled od západu. Vizualizace: AP atelier. Převzato z http://www.stavbaweb.cz/Kalendar-akci/Josef-PleskotDolni-oblast-VITKOVICE-1-cast-1.html [30. dubna 2013]. 15. Zastavovací plán Dolní oblast Vítkovice. AP atelier. Převzato z http://www.msstavby.cz/zastavovaci-plan-dolni-oblast-vitkovice-2503-2013/ [30. dubna 2013]. 16. Komplex Vysoké pece č. 1. – prohlídková trasa. Převzato z http://www.ostrava.cz/cs/o-meste/aktualne/s-jarem-se-otevrela-vyhlidkovavysoka-pec-cislo-1/komplex-vysoke-pece-c.-1/view [30. dubna 2013]. 17. Nasvícená Vysoká pec č. 1. Foto: Tomáš Polach. Převzato z http://www.msstavby.cz/vysoka-pec-c-1-26-03-2012/ [30. dubna 2013]. 18. Prohlídka trasy Vysoké pece č. 1. Schéma: AP atelier. Převzato z http://moravskoslezsky.denik.cz/galerie/vitkovice_pecova2011.html?mm=2832645 [30. dubna 2013]. 19. Zvedání zvonu plynojemu. Převzato z http://www.ceskefirmy.com/tiskove-zpravy/historicky-plynojem-v-dolni-oblastivitkovic-vyros/ [30. dubna 2013]. 20. Rekonstrukce plynojemu – okno za jevištěm. Převzato z http://www.msstavby.cz/z-prahy-do-novych-vitkovic-15-02-2012/ [30. dubna 2013]. 21. Rekonstruovaný plynojem – multifunkční aula Gong. Foto: Tomáš Souček. Převzato z http://www.lidovky.cz/nerealizovatelny-sen-ostravskyplynojem-lamal-rekordy-p2i-/design.aspx?c=A121123_192230_ln-bydleni_ter [30. dubna 2013]. 22. Gong uvnitř. Foto: Tomáš Souček. Převzato z http://www.lidovky.cz/nerealizovatelny-sen-ostravskyplynojem-lamal-rekordy-p2i-/design.aspx?c=A121123_192230_ln-bydleni_ter [30. dubna 2013]. 23. Sál v Gongu. Foto: Tomáš Souček. Převzato z http://www.lidovky.cz/nerealizovatelny-sen-ostravskyplynojem-lamal-rekordy-p2i-/design.aspx?c=A121123_192230_ln-bydleni_ter [30. dubna 2013].

48

24. Sál v Gongu – pohled z okna za jevištěm. Foto: archiv Moravskoslezského Deníku. Převzato z http://moravskoslezsky.denik.cz/kultura_region/treti-nejvetsi-pechakucha-na-svete-vostravskem-gongu-20121213.html [30. dubna 2013]. 25. Gong, vodojem, VI. energetická ústředna. Foto: Tomáš Souček. Převzato z http://www.lidovky.cz/nerealizovatelny-sen-ostravskyplynojem-lamal-rekordy-p2i-/design.aspx?c=A121123_192230_ln-bydleni_ter [30. dubna 2013]. 26. VI. energetická ústředna – Malý svět techniky. Pohled z vybudované vyhlídky. Foto: Petr Hasoň. 27. Výstavba Science and Technology Centre. Převzato z http://www.msstavby.cz/stc-foto-z-vystavby-7-29-04-2013/ [30. dubna 2013]. 28. Science and Technology Centre. Vizualizace: AP atelier. Převzato z http://www.stavbaweb.cz/Kalendar-akci/Josef-PleskotDolni-oblast-VITKOVICE-1-cast-1.html [30. dubna 2013]. 29. Science and Technology Centre – zrcadlová fasáda domu. Vizualizace: AP atelier. Převzato z http://www.ceskefirmy.com/fotoarchiv/svet-technikyscience-and-technology-centrum/?gallery=58 [30. dubna 2013]. 30. Trojhalí Karolina I. Vizualizace. Převzato z http://www.msstavby.cz/trojhali-vizualizace-28-112011/?utm_source=rss&utm_medium=rss&utm_campaign=trojhali-vizualizace [30. dubna 2013]. 31. Trojhalí Karolina II. Vizualizace. Převzato z http://www.msstavby.cz/trojhali-vizualizace-28-112011/?utm_source=rss&utm_medium=rss&utm_campaign=trojhali-vizualizace [30. dubna 2013]. 32. Vize proměny budovy Starých koupelen na Dole Hlubina. Převzato z http://www.msstavby.cz/byvale-koupelny-na-dole-hlubina-se-zmeni-05-07-2011/ [30. dubna 2013]. 33. Vize výstavby Moravskoslezské vědecké knihovny v bývalé koksovně Vítkovických ţelezáren. Vizualizace: AP atelier. Převzato z http://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/novaknihovna-by-mohla-vzniknout-v-byvale-20101227.html [30. dubna 2013]. 34. Schéma knihovny v bývalé koksovně. Vizualizace: Vítkovice Machinery Group. Převzato z http://moravskoslezsky.denik.cz/galerie/knihovna_ostrava20111007.html?mm=3326920 [30. dubna 2013].

49

8.4 Zastavovací koncepce Dolní oblasti Vítkovice aktualizovaná k lednu 2013. 35. Konfrontace s historií – potvrzení identity, cesty v krajině. Převzato z http://www.msstavby.cz/zastavovaci-plan-dolni-oblast-vitkovice-25-03-2013/ [1. května 2013]. 36. Rozměry Dolní oblasti Vítkovice – uvědomění si vzdálenosti. Převzato z http://www.msstavby.cz/zastavovaci-plan-dolni-oblast-vitkovice-25-03-2013/ [1. května 2013]. 37. Obraz sjednoceného města. Převzato z http://www.msstavby.cz/zastavovaci-plan-dolni-oblast-vitkovice-25-03-2013/ [1. května 2013]. 38. Mříţka existující a ideální – stávající a nová městská síť. Převzato z http://www.msstavby.cz/zastavovaci-plan-dolni-oblast-vitkovice-25-03-2013/ [1. května 2013]. 39. Zajištění dopravy. Doplnění sítě tramvají a napojení na kapacitní komunikace. Převzato z http://www.msstavby.cz/zastavovaci-plan-dolni-oblast-vitkovice-25-03-2013/ [1. května 2013].

8.5 Dolní oblast Vítkovice v době konání festivalu Colours of Ostrava 40. Colours of Ostrava 2012 I. Převzato z http://www.colours.cz/prakticke/ostrava-a-dolni-vitkovice/ [1. května 2013]. 41. Colours of Ostrava 2012 II. Foto: Zdenko Hanout. Převzato z http://hudba.zoznam.sk/fotoreporty/17-07-2012-fotoreportohliadnutie-za-colours-of-ostrava-2012/fotky/52719/ [1. května 2013]. 42. Colours of Ostrava 2012 III. Foto: Zdenko Hanout. Převzato z http://hudba.zoznam.sk/fotoreporty/17-07-2012-fotoreportohliadnutie-za-colours-of-ostrava-2012/fotky/52719/ [1. května 2013]. 43. Colours of Ostrava 2012 IV. Převzato z http://www.colours.cz/prakticke/ostrava-a-dolni-vitkovice/ [1. května 2013].

8.6 Sportovní vyžití v Dolní oblasti Vítkovice 44. RWE City Cross Sprint 2013 ve Vítkovicích – soutěţní a exhibiční lyţařská show. Běţkařská trať po lyţařské show dostupná pro veřejnost I. Foto: Jiří Pavelek. 45. RWE City Cross Sprint 2013 ve Vítkovicích – soutěţní a exhibiční lyţařská show. Běţkařská trať po lyţařské show dostupná pro veřejnost II. Foto: Jiří Pavelek.

50

9 Seznam použité literatury: 9.1 Literatura ADAMCOVÁ, Irena. Kulturní dědictví Vítkovických železáren. Opava, 2009. Bakalářská práce. Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko – přírodovědecká fakulta, Ústav historických věd. KOUCKÝ, Roman. Město mezi domy: rozhovory s architekty: Roman Koucký, Ladislav Lábus, Josef Pleskot, Petr Pelčák, Jan Sedlák. Vyd. 1. Praha: Gasset, 2009. KUBÁTOVÁ, Michaela. Technické památky a možnosti jejich záchrany. Brno: Masarykova univerzita, 2011. PAVLIŇÁK, Petr. Dolní Vítkovice dnes. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2012. POLÁŠEK, Miloš – MACHOTKOVÁ, Jana – TEJZR, Ludvík. Vítkovice Industria: Ostrava: Vítkovické vysoké pece 1836 - 2007 = Vítkovice blast furnaces 1836 - 2007. Ostrava: En Face, 2007. MATĚJ, Miloš.: Ostrava '92 - urbanismus, architektura, sociální vztahy a technické památky ve Vítkovicích na přelomu 19. a 20. století, Ostrava: Památkový ústav, 9.-11. září 1992, Sborník přednášek, (bez editora), s. 13. Ostravská průmyslová aglomerace z hlediska zájmů památkové péče a několik poznámek k architektonickému vývoji Nových Vítkovic, Památkový ústav Ostrava, 1993. MAZÁČ, Josef. Technické kulturní památky. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2003. MATĚJ, Miloš. Péče o technické a průmyslové památky. Zprávy památkové péče. 2008. roč. 68, č. 5. MATĚJ, Miloš, Pavla LEVÁ a Irena KORBELÁŘOVÁ. Nové Vítkovice: 1876 - 1914. 1. vyd. Ostrava: Památkový ústav, 1992. Autor neuveden. Vítkovice Machinery Group: profil společnosti. Frýdlant nad Ostravicí: Lupress, 2008.

51

9.2 Nepublikované prameny HALFAROVÁ, Hana. [online] 2013 [cit. 23. dubna 2013]. Dostupné z http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&id=7362&type=1. CHVOJKA, Jakub. Rozhovor s architektem Josefem Pleskotem. Zahrada-Park-Krajina. [online] 2008 [cit. 27. března 2013]. Dostupné z http://www.zahrada-parkkrajina.cz/index.php?option=com_phocadownload&view=category&id=2:2008-34&download=14:rozhovor-s-architektem-josefem-pleskotem&Itemid=112. KOCIERZOVÁ, L. – KORBELÁŘOVÁ, I. – WAWREČKA, H. – ŢÁČEK, R. Vítkovice. [online] 2013 [cit. 3. března 2013]. Dostupné z http://www.vitkovice.ostrava.cz/cs/ovitkovicich/hitorie. KONEČNÁ, Věra. Rozhovor s Josefem Pleskotem pro katalog k výstavě art&interior 2005. [online] 2005 [cit. 27. března 2013]. Dostupné z http://www.bydleni-iq.cz/architektura-adesign/rozhovory/rozhovor-s-josefem-pleskotem/. KRZYŢANKOVÁ, Vlasta. [online] 2013 [cit. 2. března 2013]. Dostupné z http://www.ostrava.cz/cs/o-meste/historie-mesta. PLEVA, Martin. Josef Pleskot: architekt, který mění tvář Ostravy. Moravskoslezský deník. Rozhovor s Josefem Pleskotem. [online] 1. prosince 2012 [cit. 27. března 2013]. Dostupné z http://moravskoslezsky.denik.cz/kultura_region/josef-pleskot-architekt-ktery-meni-tvar-ostravy20121130.html. Vítkovice Machinery Group. [online] 2013 [cit. 13. března 2013]. Dostupné z http://www.dolnioblastvitkovice.cz/default/file/download/id/6685/inline/1. Vítkovice Machinery Group. [online] 2013 [cit. 14. března 2013]. Dostupné z http://smaltart.cz/. Vítkovice Machinery Group. [online] 2013 [cit. 13. března 2013]. Dostupné z http://vitkovice.cz/9/cs/node/175. Zvukový záznam rozhovoru s Josefem Pleskotem. Český rozhlas. [online] 9. února 2011 [cit. 27. března 2013]. Dostupné z http://www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/849127.

52

Zvukový záznam rozhovoru s Josefem Pleskotem. Studio ČT24. [online] 17. prosince 2012 [cit. 27. března 2013]. Dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studioct24/212411058061217/obsah/235546-profil-josef-pleskot/.

53

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Bakalářská diplomová práce 2013 Barbora Glosová

Recommend Documents