Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy. Hudební věda. Bakalářská práce. Roman Tkadlčík. Jan Slabák

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy Hudební věda

Bakalářská práce Roman Tkadlčík

Jan Slabák trumpetista, skladatel a pedagog

Vedoucí práce: Mgr. Petr Kalina

2010

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

………………………………… V Brně dne 17. 5. 2010

Roman Tkadlčík

1

Rád bych touto cestou poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Petru Kalinovi za pomoc a odborné vedení. Další poděkování patří člověku, o kterém vlastně celá práce pojednává, Janu Slabákovi, ale i dalším respondentům, kterým děkuji za cenné rady, připomínky a názory. Jmenovitě je to Vlastimil Bialas a Miroslav Holub, první trumpetisté Národního divadla Brno. Vladimír Weber, současný pedagog na konzervatoři v Brně. František Kříţ, první trumpetista filharmonie Brno a na závěr Petr Arnošt, druhý trumpetista Národního divadla Brno.

2

Obsah 1. Úvod ........................................................................................................................... 5 2. Vývoj trubky ............................................................................................................... 6 2.1 Charakteristika trubky .......................................................................................... 6 2.2 Trubka od pravěku po současnost ........................................................................ 7 2.3 Dechová hudba v historii Čech a Moravy .......................................................... 13 2.4 Dechová hudba ve folklóru ................................................................................ 15 3. Jan Slabák – ţivotopis .............................................................................................. 16 3.1 Dětství................................................................................................................. 16 3.2 Studium na konzervatoři..................................................................................... 19 3.3 Filharmonie......................................................................................................... 21 4. Jan Slabák – trumpetista .......................................................................................... 23 5. Jan Slabák – kapelník a skladatel ............................................................................. 24 5.1 Vznik a historie Moravanky ............................................................................... 24 5.2 Skladatelské aktivity Jana Slabáka ..................................................................... 30 5.2.1 Orchestrální skladby .................................................................................... 31 5.2.2 Skladby na vlastní text a hudbu ................................................................... 33 5.2.3 Slabák – upravovatel .................................................................................. 35 6. Jan Slabák – pedagog .............................................................................................. 38 6.1 působení na JAMU ............................................................................................. 39 7. Závěr ......................................................................................................................... 39 8. Resumé ..................................................................................................................... 40 9. Cizojazyčné resumé .................................................................................................. 41 9.1 Резюме ............................................................................................................... 41 10. Bibliografie ............................................................................................................. 42 10.1 Seznam pouţité literatury ................................................................................. 42 10.2 Seznam pouţitých pramenů .............................................................................. 43 10.3 Seznam pouţitých internetových stránek ......................................................... 43

3

Seznam použitých obrázků Obrázek 1: Zvířecí roh.................................................................................................... 7 Obrázek 2: Roh zvaný LUR ........................................................................................... 7 Obrázek 3: Cink .............................................................................................................. 8 Obrázek 4: Clarina.......................................................................................................... 8 Obrázek 5: Moderní piccolo trubka .............................................................................. 10 Obrázek 7: Křídlovka in B ........................................................................................... 17

4

1. Úvod Ve své diplomové práci se zabývám osobností Jana Slabáka a představím jej jako proslulého kapelníka dechového orchestru Moravanka, vynikajícího a všestranného trumpetistu, který dokázal od svých začátků aţ dodnes drţet vysokou úroveň svého interpretačního umění. Celou práci jsem rozdělil do několika kapitol. Od vývoje trubky a jejím uplatnění v hudebním ţivotě, aţ po zaměření na sociální postavení a činnost trubačů. Dále jsem se zaměřil na vývoj dechové hudby v kultuře a historii českých zemí a tím i rekrutování hráčů do různých malých dechových orchestrů. Celá tato práce je ovšem zaměřena především na osobnost Jana Slabáka, jeho osobní a profesionální ţivot, spojený jak s hráčskou aktivitou, tak i s působením u Moravanky, jako kapelník, aranţér a skladatel. V závěrečné části se pokusím Jana Slabáka představit také jako pedagoga.

5

2. Vývoj trubky 2.1 Charakteristika trubky Málokterý nástroj prošel v historii tak pestrým vývojem jako trubka. Je to ten nástroj, který slyšíme a vidíme hrát v symfonických orchestrech stejně jako v orchestrech tanečních, jazzových a dechových, v komorních souborech i sólově. A právě trubka je charakteristická pro osobnost Jana Slabáka, který jako trumpetista prošel všemi zmíněnými ţánry a tím jej můţeme řadit jako všestranného hráče na tento nástroj. Jak uvádí Vladimír Rejlek:1 Trubka je dechový nástroj, u kterého vzniká tón chvěním rtů hráče. Tento nástroj tvoří poměrně úzká válcovitá nebo kónická trubice z kovové slitiny, která není kruhovitě stočena, nýbrž tvoří přímý nebo oválný tvar a je zakončena korpusem. Bezpodmínečnou součástí ke tvoření tónu je nátrubek, který je však od vlastního nástroje většinou oddělitelný.2 Zvuk, který v trubce vzniká foukáním do nátrubku přes sevřené rty, rozechvívá sloupec vzduchu, čímţ vzniká zvuková vlna šířící se do nástroje a ten funguje jako rezonátor. Tón nástroje se mění primárně změnou nátisku (změnou napětí rtů a tlaku vzduchu) – takto lze na trubku hrát alikvotní tóny. Současné trubky jsou chromatické a umoţňují hru všech dvanácti tónů ve chromatické stupnici. Toto je umoţněno pomocí ventilů popřípadě pístů. Pístový ventil vznikl v roce 1814 a vylepšil ho roku 1839 Froncois Périnet v Paříţi.3 Otáčecí ventil postavil Josef Riedel ve Vídni roku 1832.4 U obou typů těchto ventilů se komplikovaně vypočítává délka zápojek tak, aby i při různých kombinacích ventilů zůstalo ladění nástroje čisté.5 A právě obliba trubky jako sólového nástroje vzrostla zejména po vynalezení ventilů na počátku 19. století.

1

Pedagog na praţské AMU od roku 1980, v roce 1994 byl jmenován docentem. Vladimír Rejlek – trubka

(online), [cit. 2010 – 04 – 01 ] Dostupný z WWW. trubkahttp://www. hamu.cz/katedry/katedra – dechových – nastroju/Vladimír – ejlek – trubka. 2

REJLEK Vladimír: HOME PAGE (online), [cit.2009 – 12 – 08] Dostupný z WWW. http://www.volny.cz/rejlek/

3

MICHELS Ulrich. Ventilové trubky, in: Encyklopedický atlas hudby, s. 51.

4


5


6

2.2 Trubka od pravěku po současnost Vývojový proces trubky byl v různých hudebních kulturách odlišný, ale ve své podstatě jen malou měrou. Sice nejsou pravěké typy trubek doloţeny nálezy, ale je jisté, ţe tyto nástroje existovaly. Doba kamenná se vyznačovala troubením na různé zvířecí rohy, ale tyto tóny byly surové a hrubé, nehledě na moţnosti hudebního vyuţití. Kvalita tónu trpěla především materiálem z rohoviny. Proto se začaly vyrábět nástroje z ušlechtilejších materiálů, a to především z klů mamutů a slonů. V rané době křesťanské se situace změnila, nástroje byly zatlačovány, jelikoţ církev uznávala pouze hudbu vokální. Trubka patří do skupiny ţesťových nástrojů nátrubkových, které se od starověku dochovaly ve dvou podobách: ostře kuţelovité – typ rohu, původní materiál zvířecí roh a válcovité, nebo mírně kuţelovité, zpočátku přímé – typ trubky, původní materiál kost nebo dřevěná trubice. Oba typy se vyvíjely souběţně a často se mísily k nerozeznání.

Obrázek 1: Zvířecí roh6

Ze starší doby bronzové známe kovové rohy, které byly buďto mírně zahnuté nebo se ohýbaly do podoby kruhu. Jeden z nejstarších dochovaných rohů je takzvaný „lur“,7 který se svým tvarem podobá mamutímu klu. Má totiţ tvar písmene „S“.

Obrázek 2: Roh zvaný LUR8

6

MICHELS Ulrich. Organologie/Aerofony II/Ţestě 2: rohy, in: Encyklopedický atlas hudby, s. 48.

7

KRATOCHVIL Jiří. Dějiny a literatura dechových nástrojů. I. Část historická. 2. přepracované vydání. Praha.

2001. str. 18.

7

Ve středověku měla trubka důleţitou úlohu při zahajování rytířských turnajů a oslavách vítězů. V 11. století se v Evropě objevuje takzvaný křivý a rovný cink, který pochází z trubky a zavedením dírek vzniká určitý barevný rozdíl mezi tóny.

Obrázek 3: cink9

Cink se dosti dlouho udrţel vedle clariny jako sopránový hlas ţesťové skupiny. Kolem roku 1200 se setkáváme v jiţní Itálii s typem trubky zvaným buisine10 (je to nástroj dosti dlouhý, většinou rovný, někdy i mírně zahnutý). Tyto trubky byly však kvůli své délce nepraktické. Od 15. století měla trubka různá zahnutí od hadovitého zvlnění, zahnutí do podoby „S“, aţ po zahnutí do dlouhého oválu (při drţení byl nástroj kolem ramene). Od počátku 16. století má jiţ smyčkový tvar. V 17. století má své místo i v orchestrální hudbě, nejvýznamněji se uplatnila v dílech Johana Sebastiana Bacha a Georga Friedricha Händela. V tomto období byly trubky nejčastěji laděny in D a zejména u vojska in Es. Hluboké trubky se nazývaly principali, vyšší clarini.11 Jak uvádí Jiří Kratochvíl: Clarina byla až do doby Bachovy vedoucím hlasem žesťové skupiny a dosáhla velké pohyblivosti technické, zvláště ve vyšší poloze.12

Obrázek 4: Clarina13

8

Wikipedie, Lur, (online), [cit. 2010 – 03 – 16] Dostupný z WWW. http://en. Wikipedia. Org/wiki/Lur.

9

MICHELS Ulrich. Organologie/Aerofony II/Ţestě 2: rohy, in: Encyklopedický atlas hudby, s. 48.

10


2001. str. 27. 11

Wikipedie,

Trubka,

(online),

[cit.2010–01–07]

Dostupný

z WWW.

http://cs.

Wikipedia.

Org/wiki/Trubka#Skladby_komponovan.C3.A9_pro_chromatickou_trubku. 12


2001. str. 28. 13

Rejlek Vladimír: HOME PAGE (online), [cit. 2010-03-16], Dostupný z WWW. http://www.volny.cz/rejlek/

8

Clarinové party byly specifické tím, ţe byly psány jen vybraným a dobře připraveným hráčům, kteří ve své době dosahovali vynikajících kvalit. Tito skvělí hráči na clarinu byli na dlouhou dobu poslední, kdo vytvářeli brilantní nátiskovou technikou hru vysokých tónů ve skladbách Bachových, Händelových, Biberových a Vejvanovského. V této době také Johan Sebastian Bach napsal II. Braniborský koncert a musím říci nejenom já, ale shodují se s tímto názorem i přední brněnští hráči na trubku14, ţe je to jeden z nejobtíţnějších partů, který je mistrně zařazen do tematické práce celé skladby. Obtíţe interpretace vyplývají z několika důvodů: v opusu se nejedná o čistě trompetový part, ve kterém by sólista mohl rozvíjet zvuk nástroje, ale musí se drţet v síle zvuku stále na takové dynamické úrovni, aby svou interpretací nepřekrýval zvuk flétny, hoboje a houslí. První věta, která je velmi namáhavá, poskytuje trumpetistovi k regeneraci sil velmi málo pauz a protoţe je part trubky psán v ladění in F, je v první větě od hráče v průběhu interpretace poţadováno zahrát třikrát g3. Málokdy se v dějinách hudby v trompetovém repertoáru setkáváme s dílem podobné náročnosti. Tento II. Braniborský koncert byl zkomponován roku 1721 a patří mezi šestici Braniborských koncertů, které byly věnovány markraběti Christianovi Ludwigovi z Branderburgu.15 Jak uvádí Jiří Šafařík: „Trubkový part technicky velmi náročný musí být prováděn na stylové barokní trubce, při použití moderního nástroje by byla narušena zvuková sourodnost“.16 Ovšem s tímto Šafaříkovým názorem nemohu souhlasit, jelikoţ kdo si poslechne II. Braniborský koncert v podání Maurice Andrého s jakou lehkostí a noblesou jej interpretuje a to na současný moderní nastroj picollo trubku17, musí konstatovat, ţe tvrzení je mylné, a to i z jeho dalšího názoru: „Clariny byly v pozdním baroku rovněž velmi oblíbeny pro své vynikající technické možnosti, takže mnohé party komponované pro clarinu jsou na moderní trubce těžko proveditelné.“18

14

Slabák Jan – bývalý první trumpetista brněnské filharmonie, v současnosti pedagog na JAMU – obor trubka,

orchestrální party, Vlastimil Bialas – první trumpetista opery Brno, Weber Vladimír – profesor konzervatoře Brno- obor trubka, Holub Miroslav – první trumpetista opery Brno, Kříţ František – první trumpetista filharmonie Brno, Arnošt Petr – druhý trumpetista opery Brno. 15

MICHELS, Ulrich: Encyklopedický atlas hudby. Praha. Nakladatelství Lidové noviny. 2000. str. 325.

16

ŠAFAŘÍK, Jiří: Dějiny hudby I. díl (Od počátků hudby do konce 18. století). Praha. 2002. str. 249.

17

Wikipedie,

Piccolo

trubka

(online),

[cit.

2010-01-12]

Dostupný

z WWW.http://cs.wikipedia.org/wiki/Piccolo_trubka 18

ŠAFAŘÍK, Jiří: Dějiny hudby I. díl, (Od počátků hudby do konce 18. století), Praha 2002, s. 271.

9

Obrázek 5: Moderní piccolo trubka19

Náročné poţadavky skladatelů období klasicizmu, kteří označovali všechny trompetové party jednoduchým názvem tromba,20 byly jednou z příčin, proč umění hry na clarinu pozvolna odumíralo. Po této době slávy, kdy clarina excelovala v brilantní hře a technice, nastává doba jistého úpadku a trubka slouţila především k rytmickým a harmonickým výplním. Společně s lesními rohy mohla pouţívat jen své alikvotní tóny. V pozdější době se mezi nátrubek a eso nástroje vsunula krátká trubice, která však nástroj nijak nezchromatizovala, ale jen sníţila ladění o určitý interval. Další pokus o chromatickou trubku byla takzvaně sniţcová trubka, vyrobená v Anglii, ale i tento pokus se neosvědčil. Konec 18. století přináší novou koncepci ve vývoji trubky a to tím, ţe je opatřena klapkami, podobně jako dřevěné nástroje. Ovšem i zde byla slabá místa a to především v kvalitě tónu oproti tradičním trubkám bez klapek. Přesto však pro tento typ nástroje, který roku 1801 postavil trumpetista Weidinger a nástrojař Riedl ve Vídni,21 byla komponována význačná díla. Roku 179622 Koncert Es dur Franze Josepha Haydna a v roce 180323 Koncert E dur Johanna Nepomuka Hummela. Dodnes jsou tyto koncerty stěţejní a nejkrásnější trumpetovou literaturou, která se vyučuje na všech konzervatořích a akademiích.

19

Eorchesrt.cz (online), [cit. 2010-03-16] Dostupný z WWW. http:// eorchesr.cz/piccolo-Amati-ATR-383ES-B-

A-Piccolo-Trubka.html,det,100893 20

KRATOCHVIL, Jiří: Dějiny a literatura dechových nástrojů. I. Část historická. 2. přepracované vydání.

Praha. 2001. str. 70. 21

KRATOCHVÍL, Jiří: Dějiny a literatura dechových nástrojů. 2. přepracované vydání. Praha. 2001. str. 70.

22

REJLEK, Vladimír: HOME PAGE (online) [cit. 2009-12-08] Dostupný z WWW. http://www.volny.cz/rejlek/

23

Tamtéţ.

10

Pokud budeme hovořit o současné moderní trubce, musíme určit období, kdy tento nástroj jiţ plní všechny předpoklady moderního nástroje. Je to bezpochyby okamţik ve vývoji, který jej zcela zrovnoprávňuje s nástroji ostatními. A to je především chromatizace celého tónového rozsahu. Počátky tohoto vývoje můţeme zařadit do první poloviny 19. století, kdy nástrojaři společně s hráči na trubku dospěli k jinému systému, který zahajuje novou epochu ve vývoji hry na trubku. Byl to opačný systém neţ u dechových nástrojů dřevěných a u trubky klapkové, totiţ místo zkrácení tónového sloupce otvory k vyplnění intervalu mezi alikvoty, pracuje s prodlouţením nástrojové trubice. Tento systém měl důleţité výhody proti jiným, které se snaţili chromatizaci nástroje také řešit. Ať to byla jiţ zmíněná trubka klapková nebo tahová trubka a v neposlední řadě také systém dušených tónů. Ventily byly na trubku přeneseny kolem roku 1820, nepočítáme-li ojediněle se vyskytující případ z roku 1806 v Tölzu v Bavorsku.24 Základní výhody jsou především v chromatické hře v celém rozsahu a celkové vyrovnanosti, jak zvukové, tak i technické. Tím se trubka plně vyrovnala jiným nástrojům. Velmi důleţitou roli ve vývoji ventilové trubky sehrála i Praha, protoţe první hornista opery v Praze a učitel ventilových nástrojů na praţské konzervatoři Josef Kail právě v roce 1828 dokončil svůj vynález ventilové trubky.25 Tehdejší ředitel praţské konzervatoře Bedřich Dionys Weber pro tento nástroj napsal Variace pro tumpetu in F.26 Jak uvádí Vladimír Rejlek: … dá se tedy říci, že moderní epocha hry na trubku začíná vynálezem a aplikací ventilů na přirozenou trubku. Současně zde vzniká další fenomén hry, kterým se od té doby musí každý trumpetista zabývat. Je to mechanická schopnost pravé ruky hráče, koordinace pohybu prstů s ostatními prvky hry na trubky jako je nátisk, dýchání, činnost jazyka a další schopnosti, jejichž zvládnutí je nutné pro hru na trubku.27 Slabák jako hráč na trubku dokázal skloubit schopnost koordinace všech prvků popsaných Rejlkem, a to je podstata hry na trubku. Pokud hráč nezvládne všechna zmíněná pravidla, bude bojovat jen s průměrností a na vrchol virtuozity nikdy nedosáhne.28 Velmi důleţitou úlohu v ţivotě trubačů hrálo i jejich společenské postavení. Jiţ od starověku byli tito hráči vybíráni pouze z vyšších společenských vrstev. Například u Ţidů to

24


25


26


27

Tamtéţ.

28

Můj názor na Slabákovu hru.

11

byli kněţí, v Indii Brahmani29 a Rajakové30, u islámských národů kněţí a kníţata. V celém orientě lze sledovat trubku jako nástroj vyšších společenských kruhů a oproti tomu roh jako nástroj vrstev lidových. Z tohoto důvodu nebyly trubky většinou ani předmětem obchodu, byly zhotovovány pouze pro určité osoby, nebo účely a mohly být nejvýše ukořisťovány v boji. Jak uvádí Jiří Kratochvíl: „...výsadní postavení trubky trvá i po zániku rytířství. Trubači měli zvláštní práva mezi hudebníky, často troubili jen při slavnostních příležitostech, nehráli s hudci a pištci, ani se s nimi nestýkali. Dokonce ještě v době baroka měli trubači čestné tituly, jak ukazuje případ českého skladatele a trubače Pavla Vejvanovského "tubicen campestris“.31

29


30

Tamtéţ.

31


12

2.3 Dechová hudba v historii Čech a Moravy Dechová hudba je hudební ţánr, který pro svůj projev pouţívá především ţesťové dechové nástroje a perkuse. V minulosti se tento ţánr vyuţíval především u vojenských hudeb. Ovšem nemalou tradici v této oblasti mají také malé dechové kapely, z jiţní Moravy, jiţních Čech, západních Čech, ale i všude tam, kde je silná tradice původní lidové hudby. Pro pravou dechovou hudbu je typický jasný zvuk křídlovek a tenorů, který slyšíme daleko do okolí od míst, kde právě tato hudba vyhrává. Pro takovéto orchestry je charakteristické i to, ţe můţou hrát mimo uzavřený prostor a dokonce i při pohybu u příleţitosti různých průvodů. V Čechách a na Morově zdomácněl název pro dechovku typický a to „lidovka“.32 Tento termín se zrodil koncem dvacátých let 20. století a je spojen s tvorbou Jaromíra Vejvody, Karla Vacka, Josefa Poncara, Antonína Borovičky, Václava Vačkáře, Karla Valdaufa, Ladislava Kubeše a dalších legendárních hudebníků. Velmi důleţitou úlohu v dechové hudbě Čech a Moravy hrají také vojenské hudby. Hudebníci, kteří přicházeli k vojenským hudbám, jiţ měli vyšší úroveň hudebního vzdělání a po dobu vojenské hudební sluţby se neustále zdokonalovali jako výkonní hráči, ale současně s tím získávali i jakési kapelnické zkušenosti v práci s orchestrem.33 Právě tuto práci s orchestrem mohli po návratu z vojenské sluţby uplatnit v civilních muzikách. Často se jiţ nevraceli k selským kapelám, jak tomu bylo v 18., respektive i v 19. století, ale zakládali své vlastní dechové hudby,34 a právě tito navrátilci se stávali jejich nedílnou součástí. Příkladem takového příchodu vojenských vyslouţilců je jedna z nejslavnějších dechových hudeb, a to byla právě Kmochova kapela, kterou ve druhé polovině 19. století František Kmoch zaloţil. Nejprve se jednalo o malý orchestr čítající šest muzikantů (takzvaný trubačský sbor), ale za pár desítek let se orchestr rozrostl aţ na osmdesátičlenné těleso, tvořenou částí dechovou, taneční a smyčcovou.35 Ve druhé polovině 20. století jsou vojenské hudby hojně zastoupeny takřka v kaţdém větším městě a tudíţ je zde nutností přijímat stále nové hráče. Samozřejmě základ orchestru tvořili vojáci z povolání, ale nemalou měrou přispívali do obsazení orchestru i vojáci základní sluţby, kteří si u těchto vojenských hudeb odslouţili povinnou brannou povinnost. Zpravidla

32

KOUKAL, Michal: Dechovka. Praha. 2007. str. 11.

33

BAJGAROVÁ, Jitka (ed): Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí. Praha. 2007. str. 140.

34

BAJGAROVÁ, Jitka (ed): Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí. Praha. 2007. str. 140.

35

KOUKAL, Michal: Dechovka. Praha. 2007. str. 36.

13

zde nastoupili dvouletou sluţbu a po roce 1989 se tato sluţba upravovala na rok a půl a v neposlední řadě na jeden rok aţ došlo k úplnému zrušení základní vojenské sluţby.36 Tito hráči byli přijímáni buďto z takzvaného amatérského prostředí (samozřejmostí bylo přezkoušení hráčských kvalit), nebo to byli absolventi konzervatoří, popřípadě akademií, kteří ve většině případů byli velkým přínosem. Jelikoţ jsem absolventem Vojenské hudební školy Víta Nejedlého v Roudnici nad Labem a dvacet let jsem odslouţil jako první trumpetista u Posádkové hudby Brno, mohu jen potvrdit, ţe všichni hráči, kteří prošli touto nebo jinými vojenskými hudbami, jako takzvaní záklaďáci, byli a samozřejmě nadále jsou velkým přínosem pro civilní kapely, do kterých později přicházeli. V tomto vidím velký přínos vojenských hudeb, jelikoţ vychovala nespočet takto připravených hráčů, kteří dechové hudbě dali něco nového a v nemalém ji téţ určitou měrou povznesli. Jak uvádí Lubomír Tyllner: „naprostá většina zakladatelů a členů dechovek v Čechách i na Moravě prošla orchestrální praxí u vojenských muzik a do nového prostředí si přinesla nejen technickou zručnost ve hře na nástroj, repertoár, ale vůbec představu o kvalitním obrazu dechové muziky ať již malého nebo kompletního dechového obsazení“.37

36

Osobní zkušenosti ze sluţby u Posádkové hudby Brno v letech 1984-2004.

37

TYLLNER, Lubomír: Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí. In: Bajgarová, Jitka. Praha. 2007. str.

133-142.

14

2.4 Dechová hudba ve folklóru Dechová hudba byla od druhé poloviny 19. století stále oblíbenější a tím pádem začala více vyuţívat právě píseň lidovou. Původní autentický zpěv a tanec se uchovával v originální podobě pouze v určitých folklórních oblastech, jako byla jiţní a jihovýchodní Morava, jiţní a severovýchodní Čechy, ale také Chodsko.38 Rozkvět těchto dechových kapel, ve kterých převládaly ţesťové nástroje, nastal v 60. letech 19. století. Z měst se kapely šířily i na venkov, jako bylo například Slovácko, Haná, Chodsko, Lašsko a Pošumaví. Velkou posilou pro tyto kapely byli navrátilci od vojenských hudeb a tím pádem tradiční dudácké a cimbálové muziky se ocitly v ústraní a dokonce některé i zanikly. Tak například dechová hudba na Slovácku, nebyla na vesnicích přijímána jednoznačně kladně, protoţe vytláčela z oblasti gajdoše a hudecké kapely. Velkou mírou zasáhla do sta let vţitého lidového cítění a hudební představivosti. Svou zvukovou průrazností a harmonickou jednoduchostí ovládla na rozdíl od hudeckých muzik celou vesnici. Od devadesátých let 19. století se v hudebním ţivotě objevuje nový typ dechových kapel, které můţeme nazvat orchestry koncertními. Tato hudební tělesa provozovala hudbu za úplatu a vznikala na podkladě osobní koncese kapelníka, který byl vlastně zaměstnavatelem hudebníků. Postupem doby se většina spolkových a dělnických seskupení stala výdělečně činnými ansámbly. Koncertní dechové orchestry výše popsaného typu se hlavně soustřeďovaly ve městech, kde bylo mnoţství bývalých vojenských gáţistů. Mezi tuto takzvanou orchestrální civilní elitu se často vypracovaly i venkovské orchestry, mezi které bezesporu patřily některé velké orchestry sokolské a hornické, které měly velmi dobrou úroveň. Tyto amatérské orchestry se ovšem nedaly srovnávat s vojenskými, ale své společenské poslání dokonale plnily. Jejich repertoár tvořily pochody, polky, valčíky a mazurky, popřípadě také směsi národních a vlasteneckých písní. Právě u nové vlny zájmu o dechovou hudbu v druhé polovině 20. století stála u zrodu Slabákova Moravanka a na poměrně dlouhou dobu začala lámat koncertní návštěvnické rekordy napříč všemi hudebními ţánry. V době svého vzniku způsobila značné oţivení v klidných vodách dechové populární hudby především tím, ţe do nich přinesla krásné a svěţí melodie jihomoravského folklóru.

38

KOUKAL Michal: Dechovka, Praha 2007. s. 25.

15

3. Jan Slabák – životopis 3.1 Dětství Jan Slabák se narodil 24. Března 1941 v Kelčanech u Kyjova jako čtvrté dítě manţelů Antonie a Františka Slabákových. Jeho matka pocházela z rodu Zemků a Slavíků z nedalekých Ţádovic, ale narodila se v roce 1903 jiţ v Kelčanech. Otec pocházel z Jeţova. Narodil se v roce 1902 a po svatbě se přestěhoval za svojí manţelkou do Kelčan. Celý ţivot pracoval jako zedník v kelčanském cukrovaru. Matka chodila pracovat na statek, a tak Jan trávil většinu času s prarodiči Slavíkovími. Babička ráda zpívala a to nejen v kostele, ale především doma, kde Jana naučila spoustu lidových písniček. Při jejím vyprávění byla nevyčerpatelnou studnicí starých dobrých slováckých zvyků a tradic. I jeho matka velmi dobře zpívala, a tak právě tyto dvě nejbliţší osoby ovlivnily jeho pozdější lásku k lidové písničce a muzice vůbec. Nejstarší z jeho sourozenců byla sestra Libuše, která se narodila v roce 1930 a vystudovala zdravotní školu. Po matce zdědila krásný soprán a hrála na harmoniku. Bratr Josef se narodil o rok později, tedy v roce 1931, vyučil se zámečníkem a potom vystudoval strojní průmyslovku. I u něj se projevilo hudební nadání a proto začal hrát na trombon a baskřídlovku. Druhý bratr František vystudoval stavební fakultu, obor – mosty a silnice. I on měl hudební nadání a věnoval se hře na housle a harmoniku. Školní léta začala pro Jana v roce 1946 v kelčanské jednotřídce. Od šesté třídy nastoupil do měšťanky39 v Kyjově. Zde se poprvé začal seznamovat s muzikou. Do té doby se s ní setkával pouze doma, kde všichni jeho sourozenci hráli na nějaký nástroj. Jeho bratr František se jej jako první snaţil přilákat k muzice a to hrou na heligonku.40 Ta mu však neučarovala. Nebyla pro něj, jak sám říká, ten pravý nástroj. To, co mu ovšem učarovalo, byla dechová

kapela

Skoroňáci41

vedená

kapelníkem

Antonínem

Ingrem,

řečeným

„Kmocháček“,42 která v Kelčanech a blízkém okolí pravidelně hrávala. Vydrţel u ní stát celé hodiny a nejvíce jej zaujala právě trubka. V této době, kdy navštěvoval kyjovskou měšťanku,

39

Obecné školy a měšťanky (online), [cit. 2010-03-16] Dostupný z WWW. http://programy.mb-net.cz/mb-

pravek-novovek/JT1001005.htm 40

Wikipedia, Heligonka (online), [cit. 2010-01-14] Dostupný z WWW. http://cs.wikipedia.org/wiki/Heligonka

41

MAJER, Jiří. ZAPLETAL, Jiří: Jan Slabák, Můj osud je Moravanka, s. 22.

42

Tamtéţ.

16

vstoupil do jeho ţivota člověk, který hudbě a práci s mládeţí zasvětil celý svůj ţivot. Byl to učitel Josef Frýbort,43 který zde učil kromě zpěvu i dějepis a zeměpis. Ten si kaţdého nově příchozího ţáka vyzkoušel z rytmu a intonace a byl-li spokojen, hned jej vzal do orchestru. I Jana Slabáka nechal vybrat si nástroj a ten bez rozmyšlení sáhl právě po křídlovce44 a o jeho osudu bylo rozhodnuto.

Obrázek 6: Křídlovka in B45

Učitel Frýbort pouţíval v hudbě velmi zajímavé vyučovací metody. Jelikoţ neměl čas se svým ţákům individuálně věnovat, musel se kaţdý z těchto začínajících muzikantů naučit na svůj nástroj sám. Po prvních vydařených tónech dostal Jan orchestrální part, který musel nejdříve zazpívat a teprve potom mu učitel napsal pod noty prstoklad. Bez jakékoliv další průpravy, teoretické či praktické, hrál part, aniţ by věděl co je nota půlová, čtvrťová nebo osminová. Díky svému sluchu a velmi lehkému nátisku dělal velké pokroky. Bylo však jasné, ţe tímto způsobem se k lepším výsledkům nemůţe dopracovat a bude potřebovat odborné vedení. Proto začal navštěvovat Josefa Šindlera,46 v té době křídlováka dechové kapely Skoroňáci, který začal Jana vyučovat nejen v nástrojové hře, ale snaţil se tomuto mladému začínajícímu trumpetistovi otevřít hudební svět a cítění i jiným směrem neţ jenom přes dechovou hudbu. Muzika jej zcela pohltila a na další zájmy či povinnosti jiţ nezbývalo mnoho času. To se samozřejmě projevilo i na známkách ve škole, a kdyţ se v posledním ročníku rozhodovalo, co dál, nebylo na další studia ani pomyšlení. Ovšem jen do té doby neţ

43


44

KRATOCHVÍL, Jiří: Dějiny a literatura dechových nástrojů - 1. Část historická, Praha 2001, s. 71.

45

Křídlovka.cz (online), [cit. 2010-05-15] Dostupný z WWW. http://www.eorchestr.cz/Yamaha-YFH-436G-B-

Kridlovka.html,det,2819 46


17

začal Jan dojíţdět na konzultace k profesoru Josefu Lukášovi47 na brněnskou konzervatoř, který zde vyučoval hru na trubku. Díky Janovu vynikajícímu sluchu a hudebnímu nadání se profesor Lukáš rozhodl, ţe to s ním zkusí a dal jej na starost s přípravou ke svému nejlepšímu ţákovi, a jak se později ukázalo i k budoucímu kolegovi z filharmonie, Emilu Drápelovi.48 Všechny konzultace v Brně probíhaly v naprostém utajení. Po oznámení rodičům, ţe byl přijat na konzervatoř, čekal nevůli, ale rodiče toto přijali statečně a s pochopením. Nikdy jim za to nepřestal být vděčný.

47

Josef Lukáš narozen 22. 11. 1895. V letech 1919-1921 trumpetista a tympánista Šahovy filharmonie.

V letech 1922 – 1942 a 1945 – 1946 první trumpetista orchestru divadla v Brně. Ve filharmonii hrával těţké klarinové party v dílech J.S.Bacha. 48

Trumpetista a hudební pedagog, narozen 21. 7. 1933. Od roku 1959 působil jako první trumpetista Státní

filharmonie Brno. Od roku 1978 – 1989 působil na postu ředitele brněnské konzervatoře. ŢEMLA, Jan: Drápela, Emil. In: Český hudební slovník osob a institucí. Drápela, Emil 1), (oneline), [cit. 2010-03-08]. Dostupný z WWW. http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=940

18

3.2 Studium na konzervatoři V září 1956 Jan Slabák nastoupil do prvního ročníku brněnské konzervatoře k profesoru Josefu Lukášovi. Tento pedagog působil silným dojmem. Jeho charisma vyvolávalo u studentů velký respekt a úctu. Nebylo tomu jinak ani u nově příchozího Jana Slabáka. Profesor Lukáš kladl na své ţáky velké nároky a vyţadoval perfektní přípravu a tvrdou disciplínu. Nikdo z jeho ţáků po celou dobu studia nesměl hrát v ţádném mimoškolním orchestru. Tento zákaz prosadil do školního řádu i přes odpor některých kolegů. Ovšem studenti tento zákaz pravidelně porušovali a nebylo tomu jinak ani u Jana. Toto mimoškolní muzicírování mělo velký vliv na vztah mezi profesorem a Janem Slabákem. Největší trhlinu dostala důvěra mezi oběma při běţné hodině trubky, kdy měl přehrát nastudovanou etudu. Kdyţ ji bezchybně přehrál a vyučující jej pochválil za vzornou přípravu, Jan se bezelstně přiznal, ţe ji zahrál z listu a bylo zle. Profesor se urazil a jiţ nikdy mu to za celou dobu studia neodpustil. Rozepře měla velký vliv i na další setrvání na škole, jelikoţ pedagog trubky dělal vše pro to, aby Jana ze školy vyhodili. Naštěstí se jej zastali jiní profesoři a dokonce i sám ředitel konzervatoře Zdeněk Blaţek.49 Po vítězství na soutěţi konzervatoří Brna a Bratislavy roku 1958 Blaţek dokonce prohlásil, ţe Jan musí dostudovat. Díky vysokým a nekompromisním nárokům ze strany profesora Lukáše se z Jana jiţ během studií stal vynikající trumpetista. Jiţ na konzervatoři si jej všimnul tehdejší šéfdirigent brněnské filharmonie Břetislav Bakala.50 Zkoušeli se školním orchestrem Valdštýnův tábor od Bedřicha Smetany a dirigent si přišel poslechnout mladé hráče. Jan jej tehdy mile překvapil a velmi zaujal. Během svých studií na konzervatoři hrál v nejrůznějších kapelách, ať to byla dechová hudba Strouhalova sedmička,51 taneční muzika Medika,52 kde se právě poprvé setkal se

49

Pedagog, skladatel a hudební teoretik, narozen 24. 5. 1905 v Ţarošicích. Zemřel 19. 6. 1988 v Novém Městě

na Moravě. STEINMETZ, Karel: Blaţek, Zdeněk. In: Český hudební slovník osob a institucí. Blaţek, Zdeněk 1) (online),

[cit.2010-03-08]

Dostupný

z

WWW.http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detai &id=940 50

Břetislav Bakala – 12. 2. 1897-1. 4. 1958. Dirigent a skladatel. Zaslouţilý umělec. Studoval

varhanickou školu v Brně u Leoše Janáčka. Byl dirigentem na konzervatoři. Působil v Československém rozhlasu. Vyučoval dirigování na JAMU. V letech 1938-39 zakladatel Symfonického orchestru v Brně. 51

Strouhalova sedmička - dechový septet vzniklý koncem roku 1953. Sestavený z členů orchestru

Státního divadla v Brně. Obsazení -1 klarinet Es, 1 klarinet B, 1 křídlovka, 1 tenor, 2 trubky Es, heligón.

19

swingovým frázováním, dále v orchestru Joţky Karena53, Erika Knirsche54 či Mirko Foreta55 a neposlední řadě s orchestrem Gustava Broma.56 Postupně se dostával do podvědomí brněnského hudebního ţivota. Při jednom vystoupení s orchestrem Erika Knirsche na divadelním plese, kde byl přítomen i tehdejší dirigent filharmonie PhDr. Otakar Trhlík,57 podal Jan fantastický výkon při několika orchestrálních sólech a dirigent Trhlík se hned o něj začal zajímat. Kdyţ dělal později konkurz do Státní filharmonie Brno, Trhlík si jej dobře pamatoval. Ovšem ne všechno v ţivotě je jen růţové. Přišla i stinná stránka a pro trumpetistu je to takřka existenční událost. Na jednom ze zájezdů s kapelou Mirka Foreta do Liberce najel řidič autobusu v plné rychlosti na ţelezniční přejezd a Janovi se přihodilo velké neštěstí. Po tomto nárazu se uhodil do tváře a vyvrátil si přední zuby. Ještě ten večer se podrobil operaci v Liberci. Jak je známo, pro „dechaře“ je takový úraz velmi nepříjemný. Jan s těmito následky bojuje po celý ţivot. Nicméně na jeho výkonech to nikdy nebylo znát a Jan si toto tajemství dlouho nechával jen pro sebe.

Účinkoval hlavně v Československém rozhlase. Usiloval o šíření starých tanečních skladeb. Provozoval výhradně lidový repertoár, který aranţoval Dominik Strouhal. 52

Swingová kapela vedená Josefem Fialou.

53

Swingová kapela vedená Josefem Karenem.

54

Swingová kapela vedená Erikem Knirschem.

55

Swingová kapela vedená Mirkem Foretem.

56

Gustav Brom byl brněnský dirigent, kapelník a hudební skladatel.

57

PhDr. Otakar Trhlík se narodil 19. 1. 1922. Vystudoval skladbu, řízení orchestru a housle. Na

Filolozofické fakultě Masarykovi univerzity studoval hudební vědu a estetiku. Byl dirigent Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Státní filharmonie v letech 1956 – 1962.

20

3.3 Filharmonie V roce 1960 byl Jan Slabák v pátém ročníku konzervatoře a rozhodl se, ţe jiţ dostuduje při zaměstnání. Proto na jaře téhoţ roku udělal konkurz do Brněnského estrádního rozhlasového orchestru a začal v tomto tělese působit. Ještě téhoţ koku vypsala brněnská filharmonie konkurz na post prvního trumpetisty, kterého se Jan Slabák zúčastnil. Na programu byla 6. symfonie Bohuslava Martinů, kterou dirigoval Otakar Trhlík, 11. symfonie Dmitrie Šostakoviče řízená Jaroslavem Vogelem58 a kantáta „Bouře“ Vítěslava Nováka, řízená Jaroslavem Krombholcem.59 Při všech těchto náročných skladbách podal bravurní výkon a po zásluze byl přijat na toto místo. Brněnský rozhlasový orchestr proto v roce 1960 opustil a nastoupil jako první trumpetista brněnské filharmonie. Poslední ročník konzervatoře, který studoval jiţ při zaměstnání, zvládl bez sebemenších problémů a studium zakončil Koncertem pro trubku B dur Alexandra Arutjunjana. Krátce po nástupu do filharmonie v roce 1960 se Jan oţenil a roku 1965 se mu narodila dcera Kateřina. V trumpetové skupině v těchto letech působili Rudolf Dvořák, Alois Špaček, Antonín Marek a Emil Drápela. V letech 1968 – 1971 studoval Jan Slabák Janáčkovu akademii muzických umění v Brně u profesora Václava Paříka. Studium ukončil veřejným koncertem s Moravskou filharmonií, koncertem Leopolda Mozarta. To, ţe byl opravdu skvělým sólistou a platným hráčem filharmonie vypovídá i řada náročných partů, které mu svěřoval tehdejší dirigent Jaroslav Vogel. Především to byla Janáčkova Glagolská mše, symfonie Gustava Mahlera, Dmitrije Šostakoviče nebo Alexandra Nikolajeviče Skrjabina, ale také sólové patry pro barokní exponovanou trubku. Se Státní filharmonií Brno a s Českými komorními sólisty natočil Jan Slabák řadu sólových skladeb, ve kterých se uplatnil jeho nebojácný a jasný tón trubky a to mělo za následek, ţe v prosinci roku 1970 přišla nečekaně pozvánka na 3. 1. 1971 ke konkurzu do Berlínské filharmonie, kterou řídil Herbert von Karajan. Politická situace začátku 70. let nedovolovala, aby se čeští hudebníci angaţovali v kapitalistických orchestrech, a proto Jan Slabák byl nucen tuto, ale i druhou pozvánku, která 58

Jaroslav Vogel – 11. 1. 1894 – 1970 dirigent a skladatel. Hudbu studoval v Mnichově a Paříţi.

Soustředil se hlavně na dílo Richarda.Wagnera, Richarda Strausse a Cloda.Debussyho. 1944 – 1945 šéf opery Českého lidového divadla v Brně. 1949–58 byl v Národním divadle v Praze. 1956 – 1962 dirigent Statní filharmonie brno. Napsal první velkou monografii o Leoši Janáčkovi. 59

Jaroslav Krombholc 30. 1. 1918 – 16. 7. 1983, dirigent a hudební skladatel. Počátkem roku 1944 byl jmenován

šéfem opery v Ostravě. V roce 1966 byl jmenován národním umělcem. V roce 1977 se ujal místa šéfdirigenta Symfonického orchestru Československého rozhlasu.

21

přišla na 18. 2. 1971 s poděkováním odmítnout. V červnu 1972 dostal pozvánku na konkurz dokonce potřetí. Jelikoţ se politická situace jiţ poněkud uvolnila, mohl se Jan na tento konkurz připravit. Ovšem v této době měla Státní filharmonie Brno zájezd do Bulharska, kterého se Jan musel bezpodmínečně zúčastnit. Po návratu z Bulharska přišla Slabákovi zpráva, ţe místo prvního trumpetisty berlínské filharmonie je jiţ obsazené. Sedmdesátá léta znamenala pro ţesťovou skupinu brněnské filharmonie, zvláště pak trumpetovou, období velkých personálních změn. Brzy po sobě předčasně zemřeli Alois Špaček a Rudolf Dvořák. Antonín Marek přešel ke skupině bicích nástrojů a z původní sestavy zde zbyli pouze Jan Slabák a Emil Drápela na pozici první trubky. Proto musela být tato skupina doplněna o další tři hráče na pozici druhé trubky. Byli to Lubomír Mach, Milan Jermář a Josef Polouček. Tito nově příchozí hráči dokázali navázat na úspěchy svých předchůdců bez sebemenších problémů. V roce 1978 po osmnácti letech působení u Státní filharmonie Brno se Jan rozhodl, ţe ukončí pracovní poměr s tímto tělesem a bude se plně věnovat koncertům s Moravankou, kterou v roce 1972 zaloţil a musel se rozhodnout mezi hraním ve filharmonii nebo koncertech s právě zmíněnou kapelou.

22

4. Jan Slabák - trumpetista Jelikoţ Jan Slabák si v jeho profesionální kariéře vzal za cíl, ţe se stane všestranným trumpetistou, který je schopen zahrát skladby jak klasické, tak i jazzové, musím uznat, ţe tohoto cíle dosáhl jednoznačně. Především v počtu sólově nahranných skladeb, ale i v kaţdodenním hraní jak ve filharmonii, tak na koncertech se svou proslulou dechovou kapelou Moravanka, ale i při různých hostováních u jazzových souborů.60 Zejména musím připomenout stálé hostování u orchestru Gustava Broma, kde se uplatnil Slabákův výborný nátisk při hraní náročných swingových partů první trubky. V jeho hraní, buďto symfonickém, swingovém či dechovém, je kaţdopádně cítit velká lehkost a jistota. Ke kaţdému partu, kterého se zhostí, přistupuje velmi zodpovědně s bravurou jemu vlastní. Z kaţdého tónu, který zahraje, je patrná jiţ zmíněná lehkost, ale především hráčská radost.

60

Osobní rozhovor s Janem Slabákem dne 3. 5. 2010

23

5. Jan Slabák - kapelník a skladatel 5.1 Vznik a historie Moravanky Počátkem sedmdesátých let v tehdejším Československu malé profesionální dechovky prakticky vůbec neexistovaly. Velké profesionální kapely, které si dovolily provozovat pouze ozbrojené sloţky, se věnovaly spíše koncertnímu repertoáru. U malých dechových orchestrů sloţených převáţně z amatérských hráčů byla situace ještě zoufalejší, jelikoţ starší a zkušenější hráči postupně z těchto kapel odcházeli a mladí hráči nebyli, protoţe dechová hudba pro ně nebyla přitaţlivá. Repertoár si liboval vesměs ve stále se do omrzení obehrávaných skladbách Poncarových, Vackových a Valdaufových. Obecně lze říci, ţe vývoj dechové hudby ustrnul. I společensky dechovka upadala a byla odsouzena hrát pouze při pohřbech a při různých oslavných příleţitostech. Na taneční zábavu si dechovku uţ skoro nikdo nevzal. Jako pamětníka a odchovance starých dobrých slováckých dechových kapel to Jana Slabáka velmi trápilo, a tak začal přemýšlet o tom, jak by taková malá moderní dechovka měla vypadat. Základním kamenem úspěchu bylo především muzikální provedení kaţdé skladby. Členové orchestru (převáţně jeho kolegové a kamarádi) byli vynikajícími hudebníky. Především absolventy brněnské konzervatoře a Janáčkovy akademie múzických umění s praxí v symfonických a divadelních orchestrech. Přitaţlivý měl být i repertoár, vycházející z moravského folklóru, jmenovitě ze Slovácka, který je přirozeně ţivý a temperamentní. Hlavním zdrojem popularity však byl osobitý zvuk a švih, s nímţ Moravanka kaţdou skladbu hrála a který byl vlastní spíše jazzovým kapelám, neţ dechovému orchestru.61 Jan Slabák zavrhl násilné zhušťování harmonie sloţitými souzvuky a modulacemi, tedy prvky lidovému hudebnímu projevu cizí a nahradil je hráčskou virtuozitou. Slabák se rozhodl zařadit zpívanou melodii uţ po několika taktovém úvodu, po dvojím opakování vloţit mezihru, která by se melodicky odvíjela od jádra62 zpívané melodie, a pak základní píseň opakovat o sekundu či kvartu výš. Původně táhlým melodiím, tempově vtěsnaným do třídobého valčíkového nebo dvoudobého polkového rytmu, předcházel často volný úvod „ad

61


62


24

libitum“, interpretovaný střídavě klarinety, trumpetami nebo baskřídlovkami. Záměrem bylo posluchači takto naznačit původní charakter lidové písňové předlohy. Tento postup dodnes pouţívá také spousta jiných autorů. Přál si, aby barevnost a zvuk Moravanky byla co nejatraktivnější a vskutku moderní, s výrazně exponovanými trumpetami, melodickými baskřídlovkami a virtuózními vstupy klarinetů. Chtěl také, aby i rytmický projev byl ţivější, ne pouze tempově rychlejší, ale pulzující neustálým vnitřním napětím. A právě k tomu dopomohli prvky swingu, které byly Janu Slabákovi vlastní. Především charakteristickým zvýrazňováním lehkých dob v traktování melodických frází, čímţ se dosáhlo osobité interpretace i v zdánlivě rychlejších tempech. Nemalou měrou ovlivnil instrumentaci Moravanky trumpetista a kapelník Dominik Strouhal.63 Pomohl mu především svými aranţérskými zkušenostmi a svou instrumentační zručností, takţe jestli měla Moravanka při vzniku nějakého spolutvůrce, pak to byl právě Dominik Strouhal. Spolupráce s ním byla ideální. Jako všestranný hudebník ovládal veškerou hudební literaturu, tedy nejen hudbu zábavnou, ale i operní a symfonickou. Pro svoji kapelu, která se nazývala Strouhalova sedmička,64 zaranţoval nespočetné mnoţství různých skladeb, zato jeho vlastní tvorba byla velice skromná. To Janu Slabákovi vyhovovalo. Nebyl zatíţen vlastní autorskou šablonou a tak tedy mohl jeho prostřednictvím realizovat své hudebněstylové představy. Brzy však Jan Slabák poznal, ţe spoléhat jenom na cizí pomoc by bylo značně riskantní. Tak se do aranţování pustil sám. Samostudiem se zdokonalil v instrumentaci a to právě tím, ţe opisoval Strouhalovi partitury a začal s vlastní tvorbou. A právě v jeho skladbách dozrál ten charakteristický zvuk Moravanky. A jak vlastně kapela přišla ke svému jménu – Moravanka? Jan Slabák se chtěl programově věnovat nejen slováckým písním, ale obsáhnout repertoárem celý moravský region. Aniţ by tedy vypisoval nějaké konkurzy na název, zvolil docela přirozený název – Moravanka. A zvolil dobře. Název to byl krátký, dobře znějící a všeobsaţný.

63

Dominik Strouhal- 11. 10. 1916 – 1983 trumpetista skladatel. Studoval brněnskou konzervatoř u

profesora Josefa Lukáše. Člen orchestru Zemského divadla v Brně 1939–1942. Německého Městského divadla 1942-1944 a Státního divadla od 1945. Napsal na tři desítky skladeb, hlavně taneční hudbu pro dechový orchestr. Zakladatel a kapelník dechového septeta Strouhalova sedmička. 64

Strouhalova sedmička – dechový septet vzniklý koncem roku 1953, sestavený z členů orchestru Státního

divadla v Brně, obsazení – 1 klarinet Es, 1 klarinet B, 1 křídlovka, 1 tenor, 2 trubky Es, heligón B. Účinkoval hlavně v Československém rozhlase, usiloval o šíření starých tanečních skladeb, provozoval výhradně lidový repertoár, který aranţoval Dominik Strouhal

25

Hned v začátku, kdyţ Moravanka nastudovala nezbytný repertoár, navštívil Jan Slabák redaktora zábavné hudby v brněnském rozhlase Ladislava Kozderku, s nímţ se znal z jeho souboru Melodie. Ten ho ochotně vyslechl a okamţitě nabídl spolupráci. Moravance nabídl termíny prvních nahrávacích frekvencí. V prosinci 1971 začala tedy Moravanka natáčet a v únoru 1972 letěly její první nahrávky do éteru.65 Záhy si Moravanku vzala do evidence i krajská agentura, tehdy ještě oddělení koncertů a estrád Krajského podniku pro film, koncerty a estrády. Hned po prvních úspěšně odvysílaných rozhlasových snímcích přišla s nabídkou televize. V brněnském studiu natočila Moravanka svůj první pořad. Jmenoval se „Vy neznáte Moravanku?“ a jeho odvysílání jí přineslo rázem popularitu v celé republice. Poţadavky na koncertní vystoupení se po odvysílání televizního pořadu jen hrnuly. Repertoár Moravanky začaly přebírat i amatérské orchestry všeho druhu. Snaţily se pochytit i její styl. Takzvaná klasická dechovka, postavená na repertoáru Karla Vacka, Josefa Poncara a dalších byla najednou přeţitkem a publikum vehementně vyţadovalo repertoár Moravanky.66 Pořadatelé si lidové kapely objednávali s výslovným přáním, ţe musí hrát Moravanku. Po třech letech existence Moravanky bylo stále patrnější, ţe ve dvou křeslech její členové současně sedět nemohou. Situace se postupně stávala neudrţitelnou. Krajská agentura postavila na vystoupeních Moravanky dokonce plán svých příjmů, poněvadţ Moravanka byla nejţádanějším souborem. 4. prosince 1974 vyšla v Rovnosti první odborná hudební kritika na veřejné vystoupení Moravanky od PhDr. Jiřího Majera: „V pondělí uspořádal Park kultury a oddechu před zcela naplněným sálem brněnského Stadionu, již druhé estrádní veřejné vystoupení dechového orchestru Moravanka. Připomeňme si, že tento soubor, složený z členů brněnských profesionálních orchestrů, přispěl za poměrně nedlouhou dobu své existence podstatným způsobem k renesanci obliby dechové hudby u nás. Popularita nahrávek úprav slováckých lidových písní, jako příklad Jedna růža, dvě růže, V rychtárovej studni, Měl jsem frajárečku i další je tak vysoká, že v současné době značně převyšuje (zajímavé, že u všech generací), nejatraktivnější tituly z oblasti moderní taneční a populární hudby. Tohoto pozoruhodného výsledku dosáhla Moravanka v podstatě dvěma způsoby. Především tím, že repertoárově zvolila svébytnou oblast, navazující bezprostředně na lidovou uměleckou tvorbu moravskoslovácké provenience a ve formální úpravě svých skladeb rozbila dosavadní stereotyp tvorby 65

MAJER Jiří, ZAPLETAL Jiří: Jan Slabák, Můj osud je Moravanka, s. 64.

66

Osobní rozhovor s Janem Slabákem 30. 4. 2010

26

tzv. lidovkové oblasti, v jejímž okruhu se repertoár většiny dechových orchestrů dosud pohybuje. Tato nová koncepce lidové hudby v provedení dechového souboru je ovšem u Moravanky doplněna vysokou a svébytnou úrovní interpretačního projevu. Soubor je složen z předních členů dechových skupin Státní filharmonie a orchestru Janáčkovy opery, jeho hrající kapelník Jan Slabák je špičkovým trumpetistou v nejlepší formě a ovlivnil interpretační profil tělesa natolik, že pro jeho celkový zvukový obraz jsou specifické zejména trumpety, exponované ve vysokých polohách. Hlavní předností souboru v interpretační rovině je jeho vysoká profesionální úroveň, vycházející zejména z virtuózně traktovaných partů žesťových nástrojů i klarinetů a charakteristické dravé tempo. Všechny tyto přednosti, známé již z rozhlasových nahrávek, uplatnil soubor i při pódiovém vystoupení. Pěvecky spolupracovali Zdena Hovorková, Majka Vyoralová, Květa Navrátilová a Jiří Helán. Soubor vytvořil v sále vynikající atmosféru, jeho veřejné vystoupení představuje velmi dobrý a vkusný typ lidové zábavy.“67 Protoţe všichni členové Moravanky měli svá stálá zaměstnání i v jiných orchestrech, proto se na koncertech Moravanky střídalo trojí i čtvero hráčské obsazení, kromě kapelníka Jana Slabáka,68 který se musel účastnit všech vystoupení. Postupně omezil hraní s jinými orchestry mimo filharmonii, přesto však docházelo k mnoha kolizím. Ve filharmonii se to snaţil řešit tak, ţe absolvoval co nejvíce rozhlasových frekvencí během dne, aby získal co nejvíce času v noci. Dirigenti si ho ovšem ţádali i na koncerty, coţ ho pak stavělo do neřešitelných situací. Další potíţe pak vznikaly při zahraničních zájezdech, a to nejen Státní filharmonie, ale i Moravanky. Filharmonie jezdila několikrát za rok na dvou aţ třítýdenní turné do různých koutů Evropy, kterých se pochopitelně musel Jan Slabák zúčastnit. V té době Moravanka přestala koncertovat. Na druhou stranu, kdyţ jela Moravanka na hudební produkci, bránily se uvolnit své hráče jejich mateřské orchestry. Kdyţ Jan Slabák Moravanku zakládal, vůbec jej nenapadlo, ţe by odešel z filharmonie a věnoval se jen dechovce. Své hraní v ní vţdycky chápal jen jako určitou protiváhu k profesi hráče v symfonickém orchestru.69 Tlak posluchačů a agentur zajišťujících koncertování byl tak velký, ţe se kapela musela vydat na profesionální dráhu. Členové Moravanky, které musel přesvědčit, aby se po nové cestě vydali s ním, byli vesměs prvními hráči svých orchestrů, mnozí měli moţnost vyučovat na konzervatoři, případně i na JAMU. Jan Slabák je měl přemluvit, aby toho všeho 67

MAJER Jiří, ZAPLETAL Jiří: Jan Slabák, Můj osud je Moravanka, cit. d., s. 171.

68


69


27

nechali a zvolili kočovný ţivot umělce na volné noze, ţivot, který je neúprosně limitován komerčními zájmy různých agentur a hudebních producentů. Část členů odešla z Moravanky a zůstala u svých profesí a část naopak odešla ze svých zaměstnání a zůstala věrna Moravance. Jan Slabák doplnil chybějící místa dalšími kvalitními muzikanty, a tak se vlak s Moravankou opět mohl rozjet plnou rychlostí. Kromě Krajských agentur, které Moravanku zásobovaly vystoupeními, projevila o tuto moravskou kapelu zájem jedna z největších agentur tehdejšího Československa, Pragokoncert. Jedině ona měla v té době celostátně povolené právo zprostředkovávat českým umělcům zahraniční kontrakty bez větších problémů. V polovině roku 1978 se jako první brněnský orchestr populární hudby stala jeho souborem i Moravanka. Rázem se tak Moravance otevřel svět a s ním i nové moţnosti. Především to byl zájezd do Spojených států Amerických. Začala spolupráce s dalšími umělci, zastupovanými Pragokoncertem, jako například s Jiřinou Bohdalovou, Vladimírem Menšíkem, Josefem Zímou, Helenou Růţičkovou, Vladimírem Dvořákem. Ve velkých televizních pořadech se vedle Moravanky začali na podiu objevovat i tehdejší slavné hvězdy populární hudby jako Helena Vondráčková, Hana Zagorová, Waldemar Matuška a zejména Karel Gott. Pragokoncert Moravanku začal jako jeden ze svých profilových souborů uplatňovat i v exkluzivních pořadech k různým oslavným příleţitostem, na festivalech a přehlídkách. Tam Moravanka navázala přátelské kontakty s orchestry Karla Vlacha, Gustava Broma, Václava Hybše a s řadou dalších kapel. Léta 1978-1985 byla pro Moravanku Jana Slabáka nejúspěšnějším obdobím v existenci souboru. Její úspěchy doma i za hranicemi ji přivedly aţ před brány showbyznysu a byla reálná naděje, ţe některá ze zahraničních agentur o ni projeví zájem. Všechno však dopadlo jinak, neţ si Slabák představoval.70 Těsně před dosud největším zájezdem do tehdejší Spolkové republiky Německo, který měl trvat celé tři měsíce, od září do prosince roku 1985, zachvátila Moravanku vnitřní krize. Během tohoto rozkolu se soubor prakticky rozpadl. Hlavním viníkem krize byl patrně tehdejší systém finančního účtování zájezdů tehdejší monopolní organizací Pragokoncert, spolu s předepsanými odvody státu. Nemalou měrou k tomu přispěla i všudypřítomná lidská závist. V letních měsících roku 1985 po dramatických jednáních s představiteli Pragokoncertu se polovina orchestru odmítla zúčastnit plánovaného tříměsíčního zájezdu a z kapely odešla. Aby se Slabák vyhnul sankcím za neuskutečnění zájezdu, doplnil soubor o dřívější ambulantní hráče.71 Zájezd se i za takto sloţité situace 70


71


28

uskutečnil, měl úspěch díky vysoké úrovni, ale o krizi v souboru se vědělo jak doma, tak i za hranicemi. Po návratu z koncertního turné předal Pragokoncert bez jakýchkoliv jednání a upozornění Moravanku zpět krajské agentuře. Krajské orgány v téhle kauze viděly především politickou záleţitost. To mělo velký vliv na další působení Slabákova orchestru, jelikoţ nasmlouvaná vystoupení, nahrávky v rozhlase či televizi, byly rázem od těchto institucí odmítány. Se zahraničními zájezdy byl také konec. Moravanka se ocitla ve stavu, kdy pro ni zbyly pouze koncerty v místech Jihomoravského kraje a tento stav trval aţ do listopadových změn roku 1989. Devadesátá léta byla pro Moravanku znovuobrození v její činnosti. Koncerty nebyly tak četné, jak tomu bylo v sedmdesátých a polovině osmdesátých let, nicméně začala i zahraniční vystoupení a vydávání zvukových nosičů. Za své bezmála čtyřicetileté působení vydala Moravanka 71 zvukových či obrazových nosičů.72 Jak Slabák říká: „Zatím se mi nepodařilo najít žádného svého pokračovatele a kapelnického následovníka, tak zřejmě zůstane u toho, že Moravanka se mnou začala a také skončí“.73

72

Osobní archiv Jana Slabáka

73

Citace Jana Slabáka při osobním rozhovoru dne 30. 4. 2010

29

5.2 Skladatelské aktivity Jana Slabáka Slabákova skladatelská činnost je rovněţ úzce spojena s Moravankou. V prvním období vzniku Moravanky repertoár z části aranţoval trumpetista Dominik Strouhal. Tak to trvalo několik prvních let. Slabákovi však bylo zřejmé, ţe se na tuto spolupráci nemůţe trvale spoléhat. Tak se do této práce pustil sám. Předpoklady měl vytvořeny jiţ tím, ţe si od mládí opisoval různé skladby pro dechový orchestr a sám rozepisoval Strouhalovy partitury, takţe do aranţérské práce a instrumentace viděl i zevnitř. Zde poznal na příkladech, co je melodie, protimelodie. Vlastně bez teoretického vysvětlování přímo z praxe. Stačilo jen doplnit a ucelit znalosti z instrumentace, získané při studiu na konzervatoři i JAMU a začít s prací. Vrozené muzikantství a důvěrná znalost lidové písně mu umoţnily tvořit i vlastní melodie, vycházející z melodičnosti moravských písní. Tyto rysy nese jiţ první jeho skladba „Měl jsem frajárečku.“74 Kompozičně se Jan Slabák však ani zdaleka neomezuje na tvorbu tohoto typu. Jednou z jeho prvních skladeb z oblasti vyššího populáru je i koncertní valčík Alpenwalz,75 prozrazující autorovu schopnost neotřelé melodické invence. Nevyhýbá se ani skladbám ve formě klasické lidovky. Hudebním obsahem však nenavazujícím na klasiky typu Karla Vacka, Ladislava Borovičky a jiných, ale na osobitý styl Moravanky. Je moţno konstatovat, ţe právě v jeho skladbách dozrál i specifický sound této kapely.76 Největší Slabákův kompoziční přínos je tudíţ v této oblasti. Spočívá v úctyhodném počtu dosud vytvořených opusů.

74


75


76


30

5.2.1 Orchestrální skladby První orchestrální skladbou byla Moravanka. Jan Slabák se snaţil vytvořit znělku pro svou kapelu, protoţe kaţdý tehdejší moderní orchestr měl nějaký svůj motiv, podle jehoţ prvních tónů ho posluchači okamţitě neomylně poznali. Tato skladba byla velice povedená jak svým hudebním nápadem, tak i značnou virtuozitou provedení. Jinou zajímavou skladbou je „Alpenwalz“. Ten začal vznikat na zájezdech Moravanky po Německu, kde s nimi jezdívali němečtí zpěváci-jódlíři.77 Ti a také Alpy, kterými neustále projíţděli, inspirovali Slabáka k této skladbě, ve které se snaţil zachytit typ německé melodiky. Skladba vznikla 4. 4. 1984 a je vystavěna v klasické formě A-B-A, začíná čtyřtaktovým úvodem, po něm následuje 32taktová dlouhá verze, mezihra a verze a pokračuje dalším schématem A-B-A, tentokrát triem s mezihrou. Skladba je určena explicitně dvěma trubkám, které se kontrapunkticky líbivě prolínají. Lze říci, ţe se jedná o nadčasovou skladbu, kterou si pro její technickou obtíţnost nemůţe ani dnes dovolit zahrát kaţdý orchestr. Podobnou skladbou je sousedská Na horách, která je jiţ určena celému orchestru a výrazněji se v ní projevují klarinety. Tato píseň je kontrapunkticky nahuštěná a při propracování kaţdého z pouţitých kontrapunktů by vydala na čtyři samostatné valčíky. Seznam: Slabákových orchestrálních skladeb.78 1. Alpský valčík 2. Budíček – kvapík 3. Dukovanská – polka 4. Doţínková – polka 5. Dostihový – kvapík 6. Fanfára č. 1 7. Fanfára č. 2 8. Hodonínská – polka 9. Hodová – sousedská 10. Jamolická – polka 11. Jundrovská – polka 77


78


31

12. Kelčanská – polka 13. Katka dovádí – polka 14. Kateřina – polka 15. Lhánická – polka 16. Lechovická – polka 17. Moravanka – polka 18. Mohelnská – polka 19. Na sále – polka 20. Na horách – sousedská 21. Pro kaţdého něco – polka 22. Pro Giselu – polka 23. Půlnoční fanfára 24. Repido – kvapík 25. Sojúz apollo – kvapík 26. Stop – polka 27. Vánoční fanfára 28. Na zdraví – polka 29. Nětčická – polka 30. Pod májů – polka 31. U hospody – polka 32. Loudavá – polka 33. Na parketu – polka 34. Morava je jako Čechy – pochod

32

5.2.2 Skladby na vlastní text a hudbu První vlastní písní Jana Slabáka byla skladba „Měl jsem frajárečku“, kterou sloţil po cestě z Kyjova do Brna. V ní se přesně trefil do lidového rázu, a tak lidé při jejím poslechu často říkali, ţe ji znají, ţe je to ta stará zapomenutá písnička, přitom se jednalo o skladbu zcela novou a původní. Jednou z posledních skladeb je polka „Ach jo, ach ne“. Textově je zamýšlena jako loučení, shrnutí událostí, dalo by se říci, ţe je jakousi rozlučkovou písní Moravanky a Jana Slabáka. Aranţérsky a hlavně harmonizací silně připomíná swing, je jakoby „jazzovou polkou“. Jedná se o kus, který je zpracován umělečtěji neţ ostatní Slabákova tvorba. Vlastně celá poslední deska jiţ nese původní aranţérský rukopis Jana Slabáka, kdy se více neţ k lidové písni a muzice přiklání k taneční hudbě. Jan Slabák je zde jiţ zcela nezávislým aranţérem, a tak se poslední tvorba Moravanky od té začínající podstatně odlišuje. Ve všech svých skladbách bez ohledu na období vzniku kladl důraz na jednoduchost harmonické výstavby tak, aby byla písnička zřetelná hned při prvním poslechu a dobře se zapamatovala. Navzdory tomu však dal proniknout i dostatečnému mnoţství originality a zajímavosti, a to formou náročných meziher, které jinak čistou strukturu skladby potřebně „omastily“.79 To bylo v jakékoli dechové hudbě nevídané. Například v písni Čerešenka80 začíná sólově trumpeta, záhy však postoupí kaskádou do čtyřhlasu. Seznam: skladeb na vlastní hudbu a text.81 1. Ach jo, ach ne – polka 2. Bílá lália – polka 3. Dolina dolina – polka 4. Dojdi dívča k nám – polka 5. Kamarádi moji milí – valčík – polka 6. Kdybych já věděla – polka 7. Kelčanský mlynář – valčík 8. Měl jsem já frajárečku – valčík 9. Můj milí šohajku – polka 79

slangový výraz pro dobře zahraný a náročný part

80


81


33

10. Na poli mandel – valčík 11. Nechoď k nám, stárečku – píseň 12. Okolo Kyjova – valčík 13. Pojďme spolu do kola – polka 14. Rád vzpomínám – polka 15. Sloboda svoboděnka – valčík 16. Seděla sem, viděla sem – verbuňk 17. Sólo si dám – polka 18. Ta naše kapela – polka 19. Ta naše písnička – polka 20. Ty kelčanské hodečky – valčík 21. U potoka – polka

34

5.2.3 Slabák - upravovatel Za dobu svého skladatelského působení se Slabák věnoval také upravování různých lidových písní. Po celá léta tyto lidové motivy sbíral a posléze upravoval. Jakmile uslyšel někde nějakou pěknou píseň, hned si ji zapsal.82 O jeho upravovatelské činnosti hovoří 85 takto vytvořených skladeb.

1. Andulička – polka 2. Kdyţ sem šel k asendě – polka 3. Dobrú noc, milko má – valčík 4. Ej vojna, vojna – valčík 5. Frajír, milý frajír – valčík 6. Hody, milé hody – vrtěná 7. Hovorané – valčík 8. Hovoranský potůček – valčík 9. Chodníček bělavý – valčík 10. Chodila Maryša – valčík 11. Jedna růţa, dvě růţe – polka 12. Javorinka šedivá – polka 13. Javorina- valčík – polka 14. Kdyţ rozkvete bílá růţa – polka 15. Kdyţ sem já šel kolem panské zahrady – polka 16. Kdyţ sem já šel okolo vrat – valčík 17. Kohůtku jarabí – polka 18. Krumvířská dědina – vrtěná 19. Kůpala sa Katerina – polka 20. Kyjovští mládenci – polka 21. Lásko, boţe lásko – píseň 22. Lůčka lučina – polka 23. Letochova hospůdečka – polka

82


35

24. Lanţhotčanů doma není – valčík – verbuňk 25. Morava, krásná zem – valčík 26. Mamko moja, maminenko – valčík 27. Moje milé, premilené jahody – polka 28. Nalej ty mně, šenkérečko – vrtěná 29. Na Pavlovskej dolině – valčík 30. Napijme sa na zdraví – valčík 31. Na přítluckých lukách – valčík 32. Náš Janošek – polka 33. Naše vrátka vrzajů – polka 34. Na Týneckých lukách – valčík 35. Něbola som veselá – polka 36. Nepůjdu já za masára – polka 37. Netrucuj – valčík 38. Nezapomeň, šohajku – valčík 39. Od starej Břeclavi – valčík 40. Okolo Hradišťa – polka 41. Okolo měsíca – polka 42. Okolo mlýna – polka 43. Pil jsem včera – píseň 44. Pijme chlapci vínečko ze dţbána – polka 45. Piju já, piju já – valčík 46. Pod lanţhotským mostem – valčík 47. Před naším je Kříček – valčík 48. Před naším je mostek – polka 49. Před naším je mostek – valčík 50. Před naším je v zahrádečce – polka 51. Rekrůtská – polka 52. Roste drobná jatelinka – valčík 53. Roţnovské hodiny – píseň 54. Skoro ráno – valčík 55. Slavíček je malý ptáček – polka 56. Studená rosenka padá – valčík 36

57. Svatoborské vinohrady – valčík 58. Škádlivá – polka 59. Také sa mi dívča páčí – polka 60. Ta kněţdubská věţ – píseň 61. Tam pod Tatrami – pochod 62. Teče voda – píseň 63. Ten Kyjovský hájek – polka 64. To kyjovské pole rozorané – valčík 65. To naše stavení – valčík 66. Trhala sem z rána jatelinku – polka 67. U našeho mlýna – polka 68. Uţ je večer – valčík 69. Uţ v Kyjově zvonijů – valčík 70. Včera sem byl u muziky – valčík 71. Vdávala mamulka – valčík 72. Větersků dolinů – valčík 73. Vinečko, ne voda – vrtěná 74. Vodu, vodu – valčík 75. V rychtárovej studni – polka 76. Všady zamračené – valčík 77. V tem Kyjově na rohu – polka 78. V tej milotskej baţantnici – valčík 79. V tem nětčickém krajním domě – polka 80. Vysoký jalovec – polka 81. Za Lanţhotem v poli – valčík 82. Zasadil sem čerešenku v humně – polka 83. Zasvítil měsíc – valčík 84. Za Tečelcem – polka 85. Ţala naša Anička – polka

37

6. Jan Slabák pedagog 6.1 působení na JAMU Od roku 1995 začíná Jan Slabák vyučovat na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, jako externí pedagog, který zde vede předměty orchestrálních partů. Dále je to výuka dějin a metodiky trubky. Spolu s docentem Janem Brodou,83který zde vyučuje hru na trubku, vytvořili vynikající pedagogické vedení, které vychovává mladé perspektivní hráče. Jak říká Jan Broda: „Důležité bylo Honzu v roce 1995 přesvědčit, aby se podílel na výuce na zdejší katedře. Spočívalo to v přípravě orchestrálních partů a metodiky trubky. Honza si vzal určitý čas na rozmyšlenou, aby skloubil hrání v Moravance a případné učení. Asi po třech dnech mi zazvonil telefon a Jeník mně oznámil, že nabídku příjme, a tím vlastně začala naše spolupráce“.84 Slabák jako pedagog vyţadoval a vyţaduje po svých ţácích výbornou přípravu a špičkový přístup ke všem partům. Jak sám říká: „Důležité u hraní je mít hlavně radost z každého tónu a odhodlání, že to určitě vyjde“.85 To vše má na další rozvoj a zkvalitnění ţáků důleţitou úlohu, jelikoţ se je snaţí připravit na běţnou orchestrální hru.

83

První trumpetista Státní filharmonie Brno a pedagog na JAMU Brno, obor – trubka .

84

Citace Jana Brody při osobní rozhovoru dne 17. 5. 2010

85

Citace Jana Slabáka při osobním rozhovoru dne 3. 5. 2010

38

7. Závěr Svou bakalářskou prací jsem chtěl přiblíţit osobnost brněnského trumpetisty, skladatele, pedagoga, ale především kapelníka proslulé dechové kapely Moravanka. Toto těleso v čele s Janem Slabákem si drţí po celou dobu působení tu nejvyšší uměleckou úroveň, a to jak na domácích pódiích, tak i při zahraničních vystoupeních. Moravanka přišla s novým pojetím interpretace lidové hudby a díky tomu povznesla úroveň všech stávajících, ale i nově vzniklých kapel provozující lidovou hudbu. Svými instrumentacemi i osobitým pojetím vyvolala renesanci české dechové hudby nejen doma, ale i za hranicemi. Postupem let se snaţily, ale i dodnes snaţí, veškeré malé dechové kapely napodobovat a kopírovat bravurní hru Slabáka, která je výrazná především v tónu, frázování a precizním provedení kaţdé pasáţe.

39

8. Resumé V úvodu práce se zabývám vývojem trubky, jejím uplatněním v hudebním ţivotě aţ po zaměření na sociální postavení trubačů. Dále jsem se zaměřil na vývoj dechové hudby v kultuře a historii českých zemích a především přínos vojenských muzikantů na úroveň a zkvalitnění dechových orchestrů. Další část práce je zaměřena na osobnost brněnského hráče na trubku, skladatele, pedagoga a kapelníka proslulé dechové kapely Moravanka, Jana Slabáka. Jeho dětství, studium na konzervatoři, působení ve filharmonii a především působení u Moravanky a s tím spojené skladatelské, aranţérské, ale i organizační schopnosti. Svědčí o tom i nespočet skladeb, které napsal jako autor nebo se na písních podílel jako upravovatel a aranţér. V neposlední řadě jsem Jana Slabáka představil jako pedagoga, který svým ţákům předal a doposud ještě předává cenné rady a zkušenosti.

40

9. Cizojazyčné resumé 9.1 Резюме В предисловии своей работы я показываю как развивалась труба, какова область еѐ применения в музыкальной жизни и акцентирую внимание на социальное положение трубачей. Далее я сосредоточился на развитие духовой музыки в культуре и развитии Чехии и прежде всего на вклад военных музыкантов в повышение уровня и улучшение качества духовых оркестров. Дальнейшая часть работы посвящена личности брненского трубача, композитора, педагога и капельмейстера знаменитого духового оркестра Мораванка – Яна Слабака. Его детство, учѐба в музыкальном училище, деятельность в филармонии и прежде всего его деятельность в Мораванке и связанные с этим его композиторские, аранжировочные и организаторские способности. О этом свидетельствует несчѐтное множество музыкальных произведений, написанные им в качестве автора или обработанные им в качестве музыкального оформителя и аранжировщика. И, наконец, я представил Яна Слабака как педагога, который своим ученикам передал и по сей день передаѐт ценные советы и опыт.

41

10. Bibliografie 10.1 Seznam použité literatury BAJGAROVÁ, Jitka (ed): Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, Praha. 2007. ČERNUŠÁK, Gracian: Dějiny evropské hudby, Praha-Bratislava: Panton, 1964. KOUKAL, Milan: Dechovka, Praha: Nakladatelství Slovart, 2007. KRATOCHVIL Jiří. Dějiny a literatura dechových nástrojů.

I. Část historická. 2.

přepracované vydání. Praha. 2001. MAJER Jiří, ZAPLETAL Jiří: Jan Slabák, Můj osud je Moravanka, THALIA. MICHELS, Ulrich: Encyklopedický atlas hudby, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. MODR, Antonín: Hudební nástroje, Praha: Editio Supraphon, 1997. SMOLKA, Jaroslav & kolektiv: Dějiny hudby, Praha: Nakladatelství TOGGA agency, 2001. ŠAFAŘÍK, Jiří: Dějiny hudby I. díl. (Od počátků hudby do konce 18. století), Praha: Votobia, 2002. ZAMAZAL, Václav: Hudební nástroje před mikrofonem, Praha: Supraphon, 1975.

42

10.2 Seznam použitých pramenů

Osobní rozhovory s Janem Slabákem v roce 2010 Osobní rozhovor s Janem Brodou v roce 2010 Osobní zkušenosti ze sluţby u Posádkové hudby Brno v letech 1984-2004

10.3 Seznam použitých internetových stránek

Dimavery,

Křídlovka

(online),

[cit.

2010-03-16]

Dostupný

z WWW.

http://

sramus.cz/hudebni-nastroje/dechove-nastroje-a-prislusenstvi/4171-dimavery-kridlovka.html Eorchesrt.cz (online), [cit. 2010-03-16] Dostupný z WWW. http:// eorchestr.cz/piccoloAmati-ATR-383ES-B-A-Piccolo-Trubka.html,det,100893 Harmonie, Baskřídlovka (online), [cit. 2010-03-16] Dostupný z WWW. http://zusharmonie.cz/index.php/hudebni-obor/baskridlovka.html

Obecné školy a měšťanky (online), [cit. 2010-03-16] Dostupný z WWW. http://programy.mbnet.cz/mb-pravek-novovek/JT1001005.htm Pedagog, skladatel a hudební teoretik, narozen 24. 5. 1905 v Ţarošicích. Zemřel 19. 6. 1988 v Novém Městě na Moravě. STEINMETZ, Karel: Blaţek, Zdeněk. In: Český hudební slovník osob

a

institucí.

Blaţek,

Zdeněk

1)

(oneline),

[cit.

2010-03-08]

Dostupný

z

WWW.http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&acti on=record_detail&id=940

43

Pedagog na praţské AMU od roku 1980, v roce 1994 byl jmenován docentem. Vladimír Rejlek

-

trubka(online),

[cit.

2010-04-01]

Dostupný

z WWW.

trubkahttp://www.hamu.cz/katedry/katedra-dechovych-nastroju/vladimir-rejlek-trubka REJLEK Vladimír: HOME PAGE (online), [cit. 2009-12-08] Dostupný z WWW. http://www.volny.cz/rejlek/ Trumpetista a hudební pedagog, narozen 21. 7. 1933. Od roku 1959 působil jako první trumpetista Státní filharmonie Brno. Od roku 1978 – 1989 působil na postu ředitele brněnské konzervatoře. ŢEMLA, Jan: Drápela, Emil. In: Český hudební slovník osob a institucí. Drápela,

Emil

1)

(oneline),

[cit.

2010-03-08].

Dostupný

z WWW.

http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=rec ord_detail&id=940 Wikipedia,

Baskřídlovka

(online),

[cit.

2010-01-14]

Dostupný

z WWW.

Dostupný

z WWW.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Bask%C5%99%C3%ADdlovka

Wikipedia,

Heligonka

(online),

[cit.

2010-01-14]

http://cs.wikipedia.org/wiki/Heligonka Wikipedie,

Piccolo

trubka

(online),

[cit.

2010-01-12]

Dostupný

z WWW.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Piccolo_trubka

Wikipedie,

Lur,

(online),

[cit.

2010-03-16]

Dostupný

z WWW.

[cit.

2010-01-07]

Dostupný

z WWW.

http://en.wikipedia.org/wiki/Lur

Wikipedie,

Trubka,

(online),

http://cs.wikipedia.org/wiki/Trubka#Skladby_komponovan.C3.A9_pro_chromatickou_trubku

44

Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy. Hudební věda. Bakalářská práce. Roman Tkadlčík. Jan Slabák

Recommend Documents