Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy. Magisterská diplomová práce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy

Magisterská diplomová práce

2013

Bc. Lucie Turoňová

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Srovnávací uměnovědná studia

Bc. Lucie Turoňová

Písničkáři z Ostravska a jejich specifičnost Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Aleš Opekar, CSc.

Brno 2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………… Podpis autora práce 3

Poděkování Zde bych především ráda poděkovala PhDr. Aleši Opekarovi, CSc. za podnětné rady a vstřícný přístup při vedení této práce.

4

Obsah 1.

Úvod ...............................................................................................................................7

2.

Ostravsko......................................................................................................................10

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

2.1.

Popis regionu .........................................................................................................10

2.2.

Popis situace písničkářů ..........................................................................................11

Pavel Dobeš (* 22. březen 1949) ...................................................................................15 3.1.

Životopis.................................................................................................................15

3.2.

Tvorba před revolucí ..............................................................................................16

3.3.

Tvorba po revoluci ..................................................................................................19

3.4.

Téma Ostravska a použití ostravského dialektu ......................................................21

Pepa Nos (* 16. května 1949)........................................................................................24 4.1.

Životopis.................................................................................................................24

4.2.


4.3.


4.4.


Pepa Streichl (* 8. září 1949) .........................................................................................31 5.1.

Životopis.................................................................................................................31

5.2.


5.3.


Jaromír Nohavica (* 7. června 1953) .............................................................................37 6.1.

Životopis.................................................................................................................37

6.2.


6.3.


6.4.


Beata Bocek (* 18. března 1983) ...................................................................................61 7.1.

Životopis.................................................................................................................61

7.2.

Tvorba ....................................................................................................................62

7.3.


Tomáš Klus (* 15. května 1986) .....................................................................................67 8.1.

Životopis.................................................................................................................67

8.2.

Tvorba ....................................................................................................................68

8.3.


Souhrnné srovnání ........................................................................................................79 9.1.

Inspirační zdroje písničkářů ....................................................................................79 5

9.2.

Změny v tvorbě po revoluci ....................................................................................80

9.3.

Vztah k Ostravsku a téma Ostravska v písních.........................................................81

9.4.

Tvorba v dnešní době .............................................................................................82

10.

Diskografie .................................................................................................................84

10.1.

Pavel Dobeš ........................................................................................................84

10.2.

Pepa Nos.............................................................................................................84

10.3.

Pepa Streichl .......................................................................................................85

10.4.

Jaromír Nohavica ................................................................................................85

10.5.

Beata Bocek ........................................................................................................86

10.6.

Tomáš Klus ..........................................................................................................86

11.

Závěr..........................................................................................................................87

12.

Resumé ......................................................................................................................89

13.

Summary ...................................................................................................................90

14.

Zusammenfassung .....................................................................................................91

15.

Použité zdroje a literatura ..........................................................................................92

15.1.

Literatura ............................................................................................................92

15.2.

Oficiální internetové stránky písničkářů ..............................................................92

15.3.

Ostatní internetové zdroje ..................................................................................92

6

1. Úvod „Česká folková píseň je poměrně mladým fenoménem české kultury, přesto od doby svého vzniku prošla zajímavým, mnohdy diskutovaným a dosud ne zcela ukončeným vývojem.“1 Z široké škály české folkové tvorby se vedle pražské a brněnské scény jeví jako velmi zajímavá a možná ze všech nejspecifikovanější folková scéna Ostravska. Její tvůrčí potenciál dokládají úspěchy v současné době velmi populárního Jaromíra Nohavici, ale i mladších tvůrců, jako jsou Tomáš Klus nebo Beata Bocek. Tomáš Klus se stal dokonce vítězem ankety Zlatý slavík za rok 2012, v níž porazil do té doby dominujícího Karla Gotta, Beata Bocek byla za stejné období nominována v žánrové kategorii Výročních cen Akademie populární hudby. Najdou se zde i další, kteří výrazně promluvili do podoby folkové písně na území Ostravska, ať už jsou více či méně mediálně známí (Pavel Dobeš, Pepa Streichl, Pepa Nos). „Vyslovíme-li v angličtině slovo folk, míníme tím lid. Folk music znamená lidovou hudbu i tzv. folkovou hudbu. Bez dalšího upřesnění pro výraz folk music angličtina preferuje význam lidová hudba ve smyslu hudby etnické. Proto se pro odlišení tzv. folkové hudby vžil v anglo-amerických zemích název současný (contemporary) či moderní (modern) folk“. 2 Z toho se dá velmi lehce odvodit, že „typickým a důležitým rysem písničkářství je poměr k folklóru.“3 Cílem mé práce je rozbor tvorby jednotlivých písničkářů regionu a jejich vztahu k němu a k jeho lidové tradici a porovnání rozdílnosti mezi mladší a starší generací. „Písničkáři sedmdesátých a osmdesátých let se vracejí k folklóru docela jinými cestami. Lidová písnička je pro ně spíš inspirací.“4 Jak ale vypadala situace na jejich samotném začátku kariéry a jak v ní postupuje generace nynější? „Mladý autor, přeplněný útržky zkušeností, se pokouší dát směr toku vlastních pocitů. Vtěsnat kostrbatou poezii, psanou na vinárenské ubrousky a tramvajové lístky, do jakýchs takýchs melodických linek. Jsou hodně nemelodické ty první písničkářské pokusy.“5 Platí toto tvrzení ale i pro současné tvůrce? Jaké bylo a jaké je téma písní? Snaží se zpívat o své regionu, nebo se od něho spíše odklánějí? Jaké je to ale pro nového tvůrce prosadit se při současném publiku? Kdokoliv nový se objeví, společnost si ho označí jako následovníka některého z dalších písničkářů (v dnešní 1

Prokeš, Josef. Česká folková píseň. Masarykova univerzita, 2011, str. 12.

2

Tamtéž, str. 15.

3

Dobiáš, Jan. Brnkání na duši. Praha: Práce, 1990, str. 7.

4

Tamtéž, str. 7.

5

Tamtéž, str. 7.

7

době za Jaromíra Nohavicu). Je těžké žít s touhle nálepkou a prosadit se, nebo naopak tato nálepka napomáhá k rychlejšímu dospění na vrchol? Jak vnímá v dnešní době publikum roli písničkáře? Je stále pro ně kluk s kytarou na zádech a s písněmi zajímavý? Tyhle řádky napsal v roce 1990 Michal Konečný: Písničkáři se naopak stávali čím dál víc miláčky publika pro svou přímočarost a souznělost s publikem. Kytarista na pódiu vlastně v mnohém připomínal toho kluka s kytarou v hledišti; byli si podobní, zpočátku se příliš nelišili ani tím, co uměli na kytaru zahrát, a hlavně podle obsahu písniček i ostatního sděleného z jeviště měli velice podobné názory. Docházelo tu k osobnímu ztotožnění na rozdíl od obdivu k technické dokonalosti či vnějším projevům obdivu, který diváci věnovali idolům popmusic či rockovým celkům. Časem, zdokonalováním, profesionalitou a deskami se tahle míra ztotožnění postupně umenšovala. Docela však nevymizela nikdy. 6

Z toho by vyplývalo, že v dnešní době by tomu mělo být jinak než v dobách dávných. Zkusíme tedy prozkoumat, jak dnešní publikum vnímá písničkářské hvězdy, jako jsou například Tomáš Klus, mladý tvůrce z Třince, nebo Beata Bocek, písničkářka zpívající polsky. Díky zlepšení techniky, šíření informací po internetu a změnou politického režimu by jim měli prakticky diváci „jíst z ruky“. I když se zdá, že je literatury k danému tématu dost, ne všechny se zaobírají právě mnou vybranými písničkáři a regionem. Pro širší okomentování folkové scény budu používat knihy FOLKAŘI, Báječní kluci s kytarou, kteří psali dějiny, od Vladimíra Vlasáka a dále knihu Brkání na duši od Jana Dobiáše. Samotných zpěváků se pak dotýká kniha Hledání Jaromíra Nohavici od Josefa Rauvolfa a Šafrán od Přemysla Houdy. Vybraná literatura má však publicistický ráz, proto v nedostatku jiné literatury jsou pro mě nezbytným zdrojem informací a názorů oficiální internetové stránky zpěváků, odkazující na základní informace, komentáře, recenze, články a televizní a rádiové rozhovory. „Skutečné osobnosti dokážou krize překonat a nepodléhat komerčním či jiným tlakům, které by jejich tvorbu přetavovaly do prefabrikovaných tvarů s otupenými hranami. Navíc výrazné osobnosti inspirují v překvapivém množství nové a nové amatérské písničkáře. Síto přehlídek, soutěží a klubových pódií i měřítko upřímnosti a pravdivosti z některých z nich za

6

Poznámka: Citace je převzata z knihy: Dobiáš, Jan. Brnkání na duši. Praha: Práce, 1990, str. 15.

8

čas zformuje osobnosti nové, které budou dál zpívat o pravdě, svobodě, důvěře, krásnu i lžích, přetvářce, smutcích a právech člověka.“7

7

Poznámka: Citace je převzata z knihy: Dobiáš, Jan. Brnkání na duši. Praha: Práce, 1990, str. 20.

9

2. Ostravsko 2.1. Popis regionu Ostravsko leží v severovýchodní části republiky ve středu Moravskoslezského kraje na pomezí Moravy a Slezska a prakticky představuje hranice statutárního města s některými menšími okolními městy. Toto dnes třetí největší město ČR se svým okolím (Bohumín, Karviná, Orlová, Havířov) vytváří největší aglomeraci u nás. Hraničí na V s Karvinskem, na SZ

s

Opavskem,

na

JZ

s

Novojičínskem

a

na

JV

s

Frýdeckomísteckem.

K 1. 1. 2008 měl region rozlohu 331,53 km2, správně byl členěn do 13 obcí, žilo zde přes 337100 obyvatel, což znamená 1017 obyvatel na km2.8 Větší část Moravskoslezského kraje se již za dob Rakouska-Uherska stala jednou z nejdůležitějších průmyslových oblastí. Jádrem je ostravsko-karvinská průmyslová a těžební pánev, jejíž industrializace byla úzce spojena s využíváním místního nerostného bohatství, zejména kvalitního koksovatelného černého uhlí a s navazujícím rozvojem těžkého průmyslu a hutnictví. Kraj je tak celostátním centrem hutní výroby, současně je zde soustředěna i těžba téměř celé produkce černého uhlí ČR, i když dochází k poklesu vytěženého množství. Vedle těchto tradičních odvětví se v kraji dále prosazuje výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody, výroba dopravních prostředků a chemický a farmaceutický průmysl. I přes současný útlum těžkého průmyslu a dobývání nerostných surovin pracuje podle Výběrového šetření pracovních sil v průmyslových odvětvích více než třetina z celkového počtu 546,2 tis. osob zaměstnaných v národním hospodářství, dalších 11,6 % v obchodu a opravách zboží. Průměrná hrubá mzda v Moravskoslezském kraji (pracovištní metoda, předběžné údaje) byla v roce 2011 o téměř 1 500 Kč nižší než republikový průměr, přičemž byla za Prahou, Středočeským, Jihomoravským a Plzeňským krajem pátá nejvyšší v ČR. Činila na zaměstnance 22 958 Kč. Rozložení mezd mezi odvětvími je obdobné jako v ostatních krajích ČR. Nejvyšší mzdy jsou v sektorech Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu, Těžba a dobývání, Informační a komunikační činnosti a Peněžnictví a pojišťovnictví, zatímco nejnižší mzdy jsou v odvětví Ubytování, stravování a pohostinství. Odvětvová struktura Moravskoslezského kraje přináší v současnosti nemalé problémy, jež jsou spojeny zejména s vyšší mírou nezaměstnanosti. Relativně nejlépe je na tom okres 8

Viz Ostravsko – popis regionu [online].[cit. dne 7. května 2013]. Dostupné z:

10

Frýdek-Místek, vysokou míru nezaměstnanosti naopak vykazují okresy Bruntál a Karviná, které zaujímají jedny z posledních míst mezi všemi okresy v ČR. Vskutku palčivým problémem je pak podíl dlouhodobě nezaměstnaných (déle než 12 měsíců) na celkovém počtu nezaměstnaných, který je v regionu výrazně vyšší než celorepublikový průměr. Tradičními kulturními centry regionu jsou Ostrava, Opava a pro území Těšínska, s významnou polskou menšinou, Český Těšín. V kraji nalezneme velké množství divadel, muzeí, galerií a kin. V Ostravě dále sídlí mezinárodně známá Janáčkova filharmonie.9

2.2. Popis situace písničkářů Než se začneme zabývat jednotlivými písničkáři a jejich tvorbou, nastiňme si situaci na Ostravsku v době působení námi vybraných písničkářů. Vladimír Vlasák ve své knížce FOLKAŘI, Báječní kluci s kytarou, kteří psali dějiny, píše: Ostravština byla počátkem 80. let téměř vysmívaným jazykem a mluvit ostravsky bylo společenskou sebevraždou. O Ostravě a Ostravácích kolovaly vtipy, jak jsou pracovití, až blbí. Třeba: Do fronty k benzinové pumpě v Čechách přijíždí auto s ostravskou poznávací značkou. Řidiči se rozestupují, aby Ostravák mohl projít, a volají na další šoféry: Pusťte ho, spěchá na sobotní směnu! Nebo: Jaký je rozdíl mezi košilí, kterou koupíš v Čechách a kterou v Ostravě? Stejná velikost, stejná barva, stejný střih… Nevíš? V Ostravě se prodává už s vyhrnutými rukávy, chacha!10

Ostravsko je velmi vzdálené od hlavního centra Prahy. V dřívějších dobách a v daném společenském systému zde bylo velmi těžké mít nějakou dostupnost s okolím. Přirozenou cestou se tak rozvíjela spíše spolupráce s hudebníky okolních zemí, jako je Polsko či Slovensko. Michal Konečný v knížce Brnkání na duši celou situaci popisuje takto: Na severu Moravy se rozhojňoval folk životem Folkové sekce při Domu kultury v Ostravě-Porubě. Sdružení nadšenců žilo řadou akcí a pořadů, z nichž největší a nejpozoruhodnější byl Folkový kolotoč. Organizátoři objevovali písničkáře a neznámá sdružení, udržovali čilý styk se Slovenskem. Folk se tu pokoušel o sbližování s jazzem, blues a rockem. Folkový kolotoč zažil několik úspěšných ročníků

9

Viz Charakteristika Moravskoslezského kraje [online]. [cit. dne 7. května 2013]. Dostupné z:

10

Vlasák, Vladimír. FOLKAŘI, Báječní kluci s kytarou, kteří psali dějiny. Řitka: Daranus, s. r. o., 2008, str. 131.

11

v Ostravě a po krátkém extempore v Břeclavi zanikl dřív, než mohl zahájit rozlehlejší dialog, oponenturu i spolupráci s Portou. Dokázal ale objevit pro folkovou scénu několik mimořádných osobností. Mimo jiné Jarka Nohavicu a Pavla Dobeše. 11

Co vlastně byl Folkový kolotoč? Publicista a dramaturg mnoha ročníků Porty Michal Jupp Konečný v knize Hledání Jaromíra Nohavici Josefa Rauvolfa to vysvětluje takto:

Kromě Porty a Svojšického slunovratu to bylo v podstatě jediné významnější folkové setkání, ovšem orientované trošku jinak. Naše akce měly přece jen spíš klasický folkový ráz, zatímco v Ostravě to bylo zaměřené na písničkáře, na individuality. Milana Kaplana, který Kolotoč organizoval, jsem znal dlouho; už v roce 1973 plánoval velký písničkářský festival v Náměšti na Hané, ke kterému Hutka složil svoji slavnou Náměšť (začíná slovy Krásný je vzduch, ale krásnější je moře – pozn. autora), jenže festival nakonec zakázali a nikdy se nekonal… Folkový kolotoč ve dvaaosmdesátém byl úrodný. Podařilo se tam dotáhnout Pavla Dobeše, kterého tehdy nikdo neznal. On žil v Ostravě a ta byla tenkrát od zbytku republiky strašně daleko. Jistě, měli Marii Rottrovou, ale o tamějším folku se třeba v Praze skoro nemluvilo. Doběš tam hrál ještě s kapelou a velmi mě zaujal. A pak samozřejmě Jarek Nohavica, to byla bomba. Ti dva byli nejvýraznější objevy dvaaosmdesátého roku, a když si to promítám zpětně, tak tito folkaři jsou z té doby vlastně jediní, které nevybagrovala Porta. Všechny ostatní kapely nebo písničkáři prošli Portou, ale tohle mělo úplně jiné kořeny. Okamžitě jsem se s Dobešem i Nohavicou seznámil a byla jen otázka času, kdy na Portu přijedou. 12

Pro úplnost uveďme ještě vzpomínku hudebního publicisty Jiřího Černého, který tehdy Folkový kolotoč – podle vlastních slov – „náhodou moderoval“. Jeho svědectví je z obsáhlého materiálu Pokora nepokořeného, který Černý napsal pro samizdatové vydání Nohavicových textů v roce 1986 a které přetiskl i exilový Obrys Daniela Strože. Citujeme z článku, jejž Černý napsal pro Reflex u příležitosti Nohavicových padesátin:

Když mi během Folkového kolotoče v Porubě v březnu 1982 Milan Kaplan řekl, že mezi účinkujícími musím uvést i Jaromíra Nohavicu, polknul jsem a ukázněně šel za člověkem, jehož texty pro Marii Rottrovou jsem předtím v Melodii rád schválil,

11 12

Poznámka: Citace je převzata z knihy: Dobiáš, Jan. Brnkání na duši. Praha: Práce, 1990, str. 15. Rauvolf, Josef. Hledání Jaromíra Nohavici. Řitka: Daranus, s. r. o., 2007, str. 79.

12

ale poprvé v životě bych se s ním raději sešel za jiných okolností. Ze zpívajících skladatelů, natož textařů, mám hrůzu. Pokoušejí se o to zřejmě všichni, někteří jen o půlnoci, jiní naneštěstí veřejně. Vyslovený trapas to vlastně není nikdy; pouze uctivá nuda, to hlavně. Devět z deseti vyslovuje, jako kdyby chodili do kursu k Jiřímu Suchému a skončili u páté lekce. … Byl jsem připraven na částečnou ztrátu iluzí. Hlučná srdečnost, rámovaná rezatými zplihlými vlasy, věštila předstartovní amatérskou energii a z rukávu sypané životopisné údaje spíš než na skromnost ukazovaly na intelektuálskou sebejistotu, jíž jsem si už v naší populární hudbě užil dost. Znervózněl jsem a v duchu odsoudil porubský patriotismus, který cpe do velkého sálu každého polotalenta, co měl úspěch na pořadatelském mejdanu. Nohavica mi později přiznal, že to všechno ze mě cítil, i když jsem o tom nemluvil… Tak jsem ho šel uvést nejlíp, jak jsem to dovedl, a jenom jsem se modlil, aby nebyl moc v křeči.… A teď se musím omluvit, protože jakmile on položil první větu – ty české věty do těch hudebních frází, tak jsem viděl, že to je obrovská osobnost. Zpíval tehdy jednoho Okudžavu a dvě svoje věci, hned s ním začali lidi zpívat a já jsem si říkal: Tak ti jeho kamarádi nelhali, Streichl opravdu objevil velký talent.13

Pro celkové shrnutí bychom měli ještě zmínit počátky vystupování Pavla Dobeše na Kolotoči a jeho připojení do folkové rodiny. Vladimír Vlasák ve své knize FOLKAŘI, Báječní kluci s kytarou, kteří psali dějiny, píše: „Na Kolotoči chtěl mít Milan Kaplan zastoupení z Ostravy a vybral si také mě,“ říká písničkář Pavel Dobeš. „Řekl jsem, ať se mnou nepočítá, protože skupina Minimum už neexistuje. On navrhoval, abych vystoupil sám. Namítl jsem, že nemůžu. Moje písničky jsou napsané pro tři hlasy, každý hlas měl svůj part. Kdybych zpíval jen já, byla by písnička poloviční, možná třetinová – teď neumím tak rychle dělit, žertoval jsem Milanovi do telefonu. „Tak to uprav,“ přesvědčoval mě Kaplan. Já jsem mu říkal, že to nejde upravit. „Tak si napiš nové písničky, máš na to půl roku!“ rozhodl. Nebýt tohoto telefonátu, mohl jsem dodnes vést poklidný život jednoho ostravského elektrikáře.14

V době, kdy Pavel Dobeš a Jaromír Nohavica získávají popularitu díky Kolotoči, lidé již znají Pepu Streichla, který se zapojuje do spolupráce se všemi folkaři v té době, a Pepu

13

Rauvolf, Josef. Hledání Jaromíra Nohavici. Řitka: DARANUS, s. r. o., 2007, str. 79-82.

14


13

Nose, který svým vystupováním proti sobě staví tehdejší režim. O několik generací mladší Beata Bocek a Tomáš Klus teprve přichází na svět. Ostravština se začíná zbavovat svého posměšného odznaku a lidé si začínají oblibovat ostravský dialekt díky písničkám z Kolotoče a ostatních festivalů. A její popularitu můžeme sledovat až dodnes. Vladimír Vlasák ve své knize FOLKAŘI, Báječní kluci s kytarou, kteří psali dějiny, píše: I dnešní Deniky Ostravaka15 mají svůj předvoj v písních Pavla Dobeše, který dodává: „Já vlastně nemůžu přesně říct, jestli se pověst o tom, co se hraje v Ostravě, roznesla tiskem, od úst k ústům nebo od kazeťáku ke kazeťáku. Každopádně mi přicházela poznávání do dalekých míst, která jsem předtím nikdy nenavštívil.“16

15

Poznámka: Deník Ostravaka – internetový blog neznámého Ostraváka, který popisuje v ostravském dialektu

vtipně své každodenní zážitky (http://denik.ostravaka.cz/) 16


14

3. Pavel Dobeš (* 22. březen 1949) 3.1. Životopis Vyrůstal v podhůří Beskyd, mezi Ondřejníkem a Lysou horou, ve Frýdlantě nad Ostravicí, kde také začal chodit do školy. V jeho deseti letech se rodiče přestěhovali do Ostravy. Zde začal navštěvovat Lidovou školu umění. Po ukončení základní školní docházky se vyučil provozním elektromontérem v Nové huti Klementa Gottwalda. V roce 1969 absolvoval náhradní vojenskou službu v Janovicích nad Úhlavou. To už měl za sebou zkušenosti s bigbeatovými kapelami. Významné místo v jejich repertoáru zastupovaly skupiny Beatles a Rolling Stones. Po vojně se vrátil zpět do Nové huti, ne však k původní profese elektrikáře, ale jako strojník do třísměnného provozu v Závodě 12 - Vysoké pece. Psal angažované písničky a se svojí skupinou se zúčastnil několika soutěží, například Festivalu politické písně v Sokolově. „Na tyto soutěže jsem jezdil rád,“ říká Pavel Dobeš, „zejména kvůli jejich seminářům. Tam jsem se vždycky dozvěděl, co píšu dobře a co špatně, kde přidat a kde ubrat.“ Ve volném čase vystudoval dálkově Střední průmyslovou školu elektrotechnickou ve Frenštátě pod Radhoštěm, obor měření a automatizace (1977). Po úspěších na hudební scéně a po ukončení studia mu byla nabídnuta ředitelem Domu kultury v Ostravě-Zábřehu práce, za předpokladu, že by se stal členem KSČ. Pavel Dobeš tuto práci i podmínky přijal a nastoupil do Domu kultury jako technický pracovník a člen Rady vedení DK. „Aby se slova nerozcházela s činy, k tomu chci přispět..“ čteme z přihlášky Pavla Dobeše do KSČ v kolonce Proč chci kandidovat. A právě tento postoj, vyjádřený v Pavlových písničkách a obdivovaný posluchači v celé republice, od Chebu až po Košice, způsobil, že Strana se musela distancovat od tohoto člena na důslednou přímluvu StB, která v té době nesměla pronásledovat nikoho, kdo byl členem KSČ. Pavel Dobeš byl - na tuto dobu - bezprecedentně potrestán nejvyšším stupněm stranického trestu – vyloučením, aniž byl předtím použit stupeň třetí, druhý nebo první. Následovala ztráta zaměstnání. Aby se vyhnul perzekuci ze strany Státní bezpečnosti před očima Ostravy, opustil Pavel Dobeš město, Severomoravský kraj, a v posledních prosincových dnech roku 1985 přijel do Hradce Králové. Jeho novým pracovištěm se od ledna ´86 stal sklad Národního podniku MONTAS v Hradci Králové. Začátky Dobešova působení byly spojeny s ostravskými bigbeatovými kapelami, s nimiž hrál v 60. letech. Postupně se jeho zájem soustředil na country a folkovou hudbu (B15

komplex, později Minimum), přechod k folku byl spojen s prvním vystoupením na festivalu Folkový kolotoč v roce 1983, kde se představil písněmi Jarmila, Blažek, Hrušky, Krtci. Od poloviny 80. let vyvíjel intenzívní koncertní činnost, s Martinem Kratochvílem nahráli Skupinové foto, opakovaně přijal pozvání Miloslava Šimka do divadla Semafor, vystupoval v rozhlase a televizi. V repertoáru prošel Dobeš "ostravským obdobím", jeho písně se tematicky neomezují, způsob podání běžných námětů ze života se pohybuje od střízlivého konstatování až po hlouběji pojaté úvahy. Od roku 1988 do roku 2013 vydal 12 alb, dvě knižní publikace a koncertoval na našich i zahraničních pódiích. 17 Pavel Dobeš se také zapojil do politického dění. Dvakrát za Stranu zelených kandidoval - v roce 2004 v krajských volbách a volbách do evropského parlamentu - vždy získal vysoce nadprůměrné procento preferenčních hlasů.

3.2. Tvorba před revolucí „Koho jiného mohli kdysi komunisté vyobcovat a vlastně vyštvat z Ostravy než jediného skutečného proletáře předlistopadové folkové elity, písničkáře, který pracoval deset let u vysokých pecí - Pavla Dobeše? Pochopili: postojem, tématikou, slovníkem i projevem byl Dobeš solí své země, nesložitý, nepodbízivý, nepřizpůsobivý, tvrdošíjný, nevyzpytatelný, na tváři nepatrný úsměšek, v srdci hluboká melancholie.“18 Píše hudební publicista Jiří Černý ve Folk & Country 7/1996. I když vystupoval na jednom pódiu s Pepou Streichlem a Jaromírem Nohavicou a společně spolupracovali, jejich tvorba se zásadně liší v bodě inspirací k písním. A o srovnání s generačně stejně starým Pepou Nosem ani nemluvě. Kdybychom si chtěli charakterizovat prvotní tvorbu písničkáře Pavla Dobeše, použijeme k tomu slova hudebního publicisty Josefa Vlčka, který v říjnu roku 2002 napsal: 17

Viz Dobeš, Pavel. Historie a tak… [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:

18

Albové milníky českého folku / Jiří Černý / Folk & Country 7/1996. ČLÁNKY, ROZHOVORY A TAK...

[online]. [cit. dne 12. prosince 2012]. Dostupné z:

16

Když před patnácti roky začaly kolovat první profesionálně natočené nahrávky písničkáře Pavla Dobeše, překročil rychle jeho věhlas okruh příznivců českého folku. Jen málokterý písničkář té doby dokázal spojit tradici lidové kultury s aktuální náladou doby. Podstatou tehdejších nejznámějších Dobešových písní byla lidová historka, zpívaný příběh, sahající až kamsi k tradici kolovrátku kramářských písní a dryjácnických morytátů, od šedesátých let znovu probuzený českou literaturou hrabalovské generace. Tehdejší Dobešovou specialitou byla schopnost portrétovat konkrétní osobnosti, různé Blažky, Prouzy a Žluvy, v groteskních souvislostech degenerujícího politického režimu. Karikatury různých troubů i hajzlíků tehdejších let dokázal ještě podtrhnout rázovitým používáním ostravského nářečí. 19

Toto tvrzení si můžeme sami dokázat na textu první písně, která písničkáře proslavila, Jarmila: Vytahuji z aktovky květiny Uvažuji, kdo asi přijel z rodiny Tipuji nejspíše na strýce Kdo jiný měl by přístup až do ložnice Kdo jiný, kdo jiný, než strejda z dědiny Vzpomenul si na Jarmilu, nejsem jediný Na stole sklenice Smích slyšet z ložnice V předsíni stojí pánské střevíce20 Dalším velmi výstižným důkazem je text písně Blažek z alba Zátiší s červy: Měl jsem rád Blažka jak svojiho synka Z jedneho hrnka zme kafe pili Vymetli zme kina Takovi zme byli A žadnu srandu zme nezkazili

19

Vlček, Josef. „Sleevenote k CD Zum zum zum (2002)“. ČLÁNKY, ROZHOVORY A TAK... [online]. [cit. dne

12. prosince 2012]. Dostupné z: 20

Diskografie. Jarmila. [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:

17

Žizeň zme hasili v knajpě Na nádraží A jak byl v ráži, jak už ho měl Do jedne tlapy Chytnul dva chlapy Aji do lochu bych misto ňho šel Loni se u nás povyšovalo Na vyšší místa za vyšší plat To se robí dycky Automaticky Jak kerýsi chachar zdrhně na Západ21 Zde můžeme již pozorovat více ostravský dialekt a vystínění tehdejší doby. Melodie písní je jednoduchá a lehce zapamatovatelná a melodická. Texty sice popisovaly stav ve společnosti a kritizovaly poměry, ne však v takové síle jako texty Pepy Nose. A i když byl písničkář pronásledován, nikdy se nedostal, na rozdíl od Pepy Nose, do vězení za svou tvorbu. Byl ale nucen opustit rodné Ostravsko a od roku 1985 započal své působení v Hradci Králové. U prvních dvou alb můžeme pozorovat, že kromě kytary, na kterou písničkář hraje, jsou jako doprovod klávesové nástroje, na které obsluhuje Martin Kratochvíl. U dalších desek je už spolupráce s hráči na jiné nástroje větší. Například na desce Zpátky do trenek (1992) Pavel Dobeš nejenom zpívá a hraje na kytaru, ale také na akordeon, bicí a tubu. Dále na desce spolupracuje s Milošem Dvořáčkem (kytara, zpěv, bicí, klávesy, baskytara), Jaroslavem Lenkem (klávesy, baskytara, kytara, bicí, zpěv) a Pavlem Pánkou (bonga, temple block). Melodie jsou o něco bohatší díky většímu počtu nástrojů a celkově deska zní folkovějším způsobem než ty předchozí. Házím tornu na svá záda, feldflašku a sumky, navštívím dnes kamaráda z železniční průmky, vždyť je jaro, zapni si kšandy, pozdravuj vlaštovky a muziko, ty hraj!

21

Diskografie. Blažek. [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:

18

Vystupuji z vlaku kterej mizí v dálce, stojím v České Třebové a všude kolem pražce, vždyť je jaro, zapni si kšandy, pozdravuj vlaštovky a muziko, ty hraj!22

3.3. Tvorba po revoluci Po uklidnění situace ve společnosti a uvolnění režimu nastaly mnohým písničkářům krušné časy. V roce 2002 Josef Vlček píše: Když blbý režim padl, nejvíc to vyrazilo dech těm, kdo se na jeho bourání podíleli. Každý z písničkářů se s tím musel nějak vyrovnat. Pro mnohé najednou nebylo o čem zpívat. Jiní si našli nového nepřítele. I Pavel Dobeš si hledal jiná témata. Výstižně je zachycuje název jedné z jeho nejoblíbenějších písní – Pašáci jdou do světa. Dobeš objevil svět. Většina jeho nových písní z devadesátých let připomíná cestovní zápisky z cest po Čechách i po Americe. Je v nich okouzlení dálkami i lidmi, kteří je překonávají. 23

A proto v roce 2005 vznikla deska Něco o Americe a asi nejznámější píseň Nashville: Kdo umí zahrát gé, á, há, cé, od přírody touží Aspoň jednou podívat se za pořádnou louži Hej Mary Lou, sejdem se v Nashville Sejdeme se v Nashville, hej hej Mary Lou Diváci se rozcházejí, muzikanti balej "kájtry" Právě končí v Opeře grand show ve stylu country Hej Mary Lou, sejdem se v Nashville Sejdeme se v Nashville, hej hej Mary Lou24

22

Diskografie. Pražce. [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:

23


12. prosince 2012]. Dostupné z: 24

Diskografie. Nashville. [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:

19

A jak to vypadá s Dobešovou tvorbou v pozdější době? V roce 2002 k tomu Josef Vlček napsal: Poslední desetiletí změnilo i úhel pohledu na jeho starší písně. Až teprve v devadesátých letech, kdy vyvanula z časových písní spousta dnes už nesrozumitelných nebo pro mladší publikum nepředstavitelných narážek, vyplula na povrch předtím přehlížená Dobešova křehká zobecnění lidských radostí a bolestí. Zatímco dříve byly písně jako Něco o lásce, Pecky v čokoládě nebo Bleděmodré schovány za salvami smíchu, které vyvolávaly ostatní veselé písně-historky, dnes naopak vyplouvají na povrch jako zářivé diamanty.25

Jako všichni hudebníci i Pavel Dobeš vydal několik kompilací. Některé obsahovaly stejné písně, některé byly nahrávány naživo nebo to byl pouze výběr některých písniček. V roce 1993 vzniklo album Pavel Dobeš live, obsahující sestřih z koncertů v Klubu na Petynce z roku 1987-1988. Album Komplet 1987 – 1992 v sobě neslo 2 CD se známými skladbami písničkáře, Zum-Zum-Zum z roku 2002. K němu Josef Vlček napsal:„…Ještě o dvou písničkách by měla padnout zmínka. K svátku a Ostrava je zakouřené město pocházejí z alba, jež je složeno z písní Dobešova kamaráda Pepy Streichla. Dobeš je zvládl s noblesou sobě vlastní a dal jim nový, osobitý život. Múze všech ostravských písničkářů tím vzdal poctu, jaké se u nás snad ještě žádnému muzikantovi nedostalo.“26 K tomu by bylo dobré zmínit, že deska K svátku vznikla na podporu tvorby Pepy Streichla, který v té době bojoval po mozkové mrtvici s ochrnutím celé jedné poloviny těla a znovu se snažil dostávat do normálního života a znovu vystupovat. Jako další kompilaci zmíním 3CD PLATINUM COLLECTION z roku 2008. Jak správně vystihl Karel Souček ve své recenzi, Platinum Collection Pavla Dobeše mapuje poměrně reprezentativně celou pětadvacetiletou písničkářskou kariéru, i když je více zastoupena písněmi z alb z poloviny 90. let. Samotný Dobeš k tomu dodává, že všechna cédéčka vydaná v minulosti právě nahradí toto nové trojalbum. Nejtěžším zadáním od firmy pro něho bylo vyřadit z alb Skupinové foto a Zátiší s červy ty písničky, které nepatří k

25


12. prosince]. Dostupné z: 26


20. prosince 2012]. Dostupné z:

20

nejsilnějším nebo už jsou pro dnešní dobu neaktuální. Tato první dvě alba jsou totiž v licenci jiného vydavatele a jejich použití by hodně zvedalo režijní náklady na projekt. Podle Součka se jeho přístup k písničce nijak zásadně nezměnil. Stále klade důraz na jednoduchou melodii, lehce zapamatovatelný refrén, střídmý hudební doprovod či ironické texty. A je úplně jedno, zda zpívá z pozice horníka, dělníka, řidiče kamionu či nostalgického milovníka, zda se pohybuje ve folku, country, popu či trampské písni. Je vždy na první poslech rozpoznatelný. Souček dále uvádí, že Dobeš byl vždy lepším textařem než skladatelem, jelikož se některé melodie v písních opakují. Důležitější však je to, že řada jeho písní zlidověla a dodnes sborově zní u táboráku. V závěru Souček píše, že Platinum Collection není na jeden souvislý poslech, ale že je příjemné, ať už si ho posluchač pustí na jakémkoli místě.27 A nakonec zatím poslední vydané CD Pavel Dobeš / Koncert 1984. Není moc vtipnějších písničkářů, než je Pavel Dobeš. Využívá k tomu svůj cit pro jazyk, slovní hříčky, originální rýmy a nečekané pointy, nepřeslechnutelný ostravský dialekt, velkou fantazii a schopnost odpozorovat všední věci a zachytit je v osobité a úderné zkratce. Zároveň ale umí vystřihnout i velice poetickou, citlivou baladu, plnou křehké něhy a nesmělých vyznání. Drsný cynik i jemný romantik. Dvě protichůdné polohy, které královéhradecký bard zvládá s tváří hráče pokeru.28

3.4. Téma Ostravska a použití ostravského dialektu Co se týče zmiňování Ostravského kraje v textech, můžeme si zde udělat přehled písní, které vznikly přímo jako odkaz k tomuto regionu. Jako první by mohla být Orlová: Městečko Orlová leží mi na dlani A kola šachetní ruší tu klid ranní Havíři umounění uhlí nám dávají A pak zas v Orlovce k pivu si sedají A tyhle chvíle zná městečko Orlová A tyhle chvíle zná městečko Orlová29 Dále ze stejného alba píseň Ostrava je zakouřené město: 27

Viz Souček, Karel. „Pavel Dobeš : Platinum Collection“. KNÍŽKY, POVÍDKY A TAK... [online]. [cit. dne16.

listopadu 2012]. Dostupné z: 28

Souček, Karel. „Pavel Dobeš : Platinum Collection“. KNÍŽKY, POVÍDKY A TAK... [online]. [cit. dne 16.

listopadu 2012]. Dostupné z: 29

Diskografie. Orlová. [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:

21

Ostrava je zakouřené město Ostrava je zakouřené město Když jedu směrem na Těšín, ten pohled mě netěší Ostravo, hm, mé město! Řeka je černá stále víc, Ostravo Řeka je černá stále víc, Ostravo Pouštějí do ní z Vítkovic, z NH-áčka, těch závodů je víc Ostravo, hm, mé město! Na jaře je plná zeleně a kvítí Na jaře je plná zeleně a kvítí Když ale začne slunce svítit, je ten sajrajt po městě cítit Ostravo, hm, mé město! Bejvalo hůř, teď už je líp, Ostravo Bejvalo hůř, teď už je líp, Ostravo Kytka každého potěší, ale železo je produkt přednější Ostravo, hm, mé město!30 Z písní lze vycítit naprosto přesné vystínění poměrů a života na Ostravsku. V roce 1996 Jiří Černý napsal: Očekávaným a hurónsky vítaným saltem mortale prvních Dobešových koncertů byly jakékoli pasáže v ostravské chacharštině. Nepřišel s nimi za mikrofon první, před ním tento sršatý i chlupatý jazyk drobně využívali i Merta, Nos, Streichl a Nohavica. Dobešovi však tato řeč slušela ještě víc. Už od pohledu, z něhož by žádný obdivovatel poslance Sládka velkou radost neměl. Pódiový Dobeš zpívá očima a knírkem. Kde jiní udělají piruetu, on dá trochu hlavu k rameni. Skeptický, zvídavý a odměřený, nasazuje svůj nářečový humor až na pevnou kostru příběhu a exceluje

30

Diskografie. Ostrava je zakouřené město. [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:

22

tragikomickým závěrem, z něhož neplyne zpravidla poučení, ale někdy smutek, někdy sranda, v nejlepším případě obojí.31

Pokračování jeho ambice změnit společenskou situaci ve společnosti nejen písní, ale i činem, lze spatřovat i v jeho snaze dostat se pomocí některých stran až do vysoké politiky. A i když figuroval jeden čas na poměrně vysokém postu, obliby a uznání jako na pódiu při prezentování svých písní zatím nedostál.

31

Černý, Jiří. „Albové milníky českého folku / Jiří Černý / Folk & Country 7/1996“. ČLÁNKY, ROZHOVORY A

TAK... [online]. [cit. dne 10. listopadu 2012]. Dostupné z:

23

4. Pepa Nos (* 16. května 1949) 4.1. Životopis Narodil se v Šumperku. Dětství prožil ve Vidnavě, kde i navštěvoval ZŠ. Gymnázium absolvoval v Jeseníku. Další rok strávil v Liberci – 1 měsíc na strojní a textilní VŠ, zbytek roku v továrně Plastimat. Následoval rok na jazykové škole v Ostravě. Od roku 1969 po rok 1974 studoval angličtinu a francouzštinu na univerzitě v Praze. V roce 1974 získal možnost se živit zpíváním, přerušil studium a koncertoval do roku 1982, kdy mu "státní bezpečnost" sdělila, že se nadále zpíváním nesmí živit (doslovná citace příslušníka StB). Od roku 1982 do roku 1992 vyučoval angličtinu a francouzštinu. V roce 1982 proti němu tajná komunistická policie zahájila trestní řízení na základě vykonstruovaných obvinění z hospodářské kriminality (nedovolené podnikání, příživnictví, rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví). V orwelovském roce 1984 ho totalitní soud odsoudil na dva roky (s podmínkou na pět let). V roce 1985 byl Josef Nos zproštěn obvinění. V roce 1984 se stal učitelem jógy a tuto profesi vykonává dodnes. Je iniciátorem festivalu KRYLONOCE – na počest Karla Kryla, jako pokračování jeho etického, uměleckého a morálního odkazu, jehož první ročník se konal dne 7. 7. 2000 v přírodním areálu Na Skalkách v Novém Jičíně. Důvody, pro které pořádá své vlastní festivaly, spočívají v opozici vůči šoubyznysové mafii (manipulace s účinkujícími a s veřejností, absence etiky a morálky, diskreditace základních hodnot žánru, ve kterém se pohybuje – viz Prázdniny v Telči v roce 1998, kde se – a to doslova – šlapalo po Karlu Krylovi, jeho zpěvníku a fotografiích). Kromě svých pěveckých aktivit a učitelství jógy se věnoval i filmování (např. jako herec v roli předáka ruských mužiků s italskými režiséry Paolo e Vittorio Taviani, film "Vzkříšení" (Resurezione) nebo natáčel s Charlesem Aznavourem scénu pro francouzský film "Angelina" (režie Claude d'Anna) nebo jako bezdomovec ve filmu Milana Šteindlera Perníková věž). A byl dokonce jako písničkář i na turné po USA (10 dní v červenci v roce 2005 a v roce 2006 dokonce 20 dní v měsících listopad a prosinec). A v časopise ASTRO vycházel pravidelně Korespondenční kurz jógy Pepy Nose.32

32

Viz Nos. Pepa. Životopis [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:

24

Stejně jako Pavel Dobeš se i Pepa Nos angažuje v politice, konkrétněji v protikomunistických aktivitách. Jak sám říká: „Moje veškerá veřejná činnost byla vedená tím jak ten komunismus zlikvidovat, a pokračuju v tom i nadále, protože to je ta nejzrůdnější ideologie. Největší hromada mrtvol totiž zůstala po něm.“33 V roce 2002 se dokonce za stranu Pravý blok pokoušel o kandidaturu na post prezidenta republiky. A v tom samém roce kandidoval do Poslanecké sněmovny jako kandidát za Balbínovu poetickou stranu ve Středočeském kraji. A v roce 2010 opět neúspěšně za stranu Moravané v Moravskoslezském kraji. A nakonec, v roce 2012 neúspěšně vedl kandidátku strany Volte Pravý Blok ve Středočeském kraji. Dlouhodobě se také angažuje v ekologických aktivitách.

4.2. Tvorba před revolucí „Muzikanti i posluchači rádi přehánějí. Řeknou-li vám o někom, že je to ďábel nebo cvok, nevěřte jim. Ledaže by vám to řekli o Pepu Nosovi.“34 Těmito slovy Jiřího Černého z roku 1990 lze nejvíce charakterizovat písničkáře Pepu Nose. Svým ojedinělým vystupováním a písněmi se vryl do paměti nejednomu divákovi či samotnému režimu. Mnozí v něm viděli přímého následovníka Karla Kryla a jeho politické přímočarosti ve svých textech. Jak sám dodává: „Moje poslání vždycky bylo lidi spíš naštvávat.“35 Ve svém projevu byl nevyzpytatelný a nepředvídatelný. Člověk nikdy nevěděl, co od něho má na koncertech očekávat. A díky svému stylu vystupování a hry na kytaru se stal mezi písničkáři jedinečný. Pověz mi, voděnko čisťounká v potůčku, kdopak mě nemá rád, kdo mi chce škodit, kdopak se chystá ze skály mě shodit. Pověz mi, voděnko čisťounká v potůčku. Vždycky jsi mi všechno řekla, pročpak jsi se teď tak lekla?

33 34

Houda, Přemysl. Šafrán. Praha: Galén, 2008, str. 362. Černý, Jiří. Země je kulatá, sleeve-note [online]. [cit. dne 9. listopadu 2012]. Dostupné z:

35

Houda, Přemysl. Šafrán. Praha: Galén, 2008, str. 362.

25

Pověz mi, voděnko čisťounká v potůčku, kdopak mě šmíruje, kdopak mě hlídá, kdo se mnou v hájíčku, aniž to vím, snídá. Pověz mi, voděnko čisťounká v potůčku, kdopak mě zastaví, kdopak mě zarazí, kdopak mně noženky záludně podrazí.36 Ve své přímočarosti se velmi lišil od ostatních v tehdejší době tvořících písničkářů, jako byl Pepa Streichl, Pavel Dobeš nebo Jaromír Nohavica. Na rozdíl od nich se nebál a šel mnohdy až za hranice možností, a také kvůli tomu byl mnohokrát režimem stíhán, a dokonce i vězněn. To mu však nezabránilo pak dále ve své svérázné tvorbě pokračovat. Úplně za vše určitě hovoří píseň Agent Sí Aj Ej z alba Země je kulatá z roku 1990: Já jsem agent Sí Aj Ej, jsem nebezpečnej a jsem zlej.

Já jsem agent Sí Aj Ej, jsem nebezpečnej a jsem zlej, jsem zlej, jsem zlej, strašně very zlej.

Pracuju pro temné síly, maskují mě černé kníry. Já jsem agent Sí Aj Ej, jsem nebezpečnej a jsem zlej, jsem zlej, jsem zlej, strašně very zlej.37

Sám Pepa Nos k této písní dodává: „Já jsem třeba napsal písničku Agent CIA a věděl jsem, že když bude nejhůř, tak se budu hájit tak, že tím nadávám imperialistům a jejich tajné

36

Texty. Pověz mi voděnko. [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:

37

Texty. Agent sí aj ej. [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:

26

službě. Je zajímavé, že se mě na to estébáci nikdy, ani při nejtužších výsleších neptali, protože to bylo formálně v jejich duchu. Přitom každý věděl, že si z nich dělám srandu.“38 Těmito slovy Jiří Černý komentuje první setkání se svérázným zpěvákem: Poprvé jsem ho viděl v létě 1974 v Českém Krumlově. (Pak už ten festival folkaři zrušili, ale nejen kvůli Nosovi.) "Doslova mě zvedl Josef Nos," napsal jsem do Melodie č.11, nejdřív podobností s Dlouhým bidlem z Bratrstva kočičí pracky, potom nevídaným rozkročeným posedem a zlostně náruživým stylem hry na kytaru a nakonec svými výsměšnými popěvky proti měšťáctví, zápecnictví a unylosti. To už není talent, to je kus hotového stylu, navazujícího na nejlepší české předchůdce, ale přece ojedinělého... Že ve své politické přímočarosti navazuje trochu na Kryla, to jsem Nosovi řekl soukromě. Tři roky před Chartou a dávno před Nohavicou a Dobešem, dokonce i dřív, než se ve svých textech zcela zpolitizoval Jaroslav Hutka, byl Nos sršatý až to bralo dech. Dala se mu vytýkat jednostrunnost, rýmovnický infantilismus na hranici humpoláctví; nevybíravost zbraní při útocích na posluchačské bránice - ale když jeho to všechno tak ukrutně bavilo! 39

Pepa Nos zpívá jako většina ostravských písničkářů své vlastní písničky. Do jeho repertoáru patří i přeložené písničky jiných autorů, jako je například Bob Dylan. V tom se liší od Jaromíra Nohavici, který překládal písničky autorů z východu. Stejně však jako on zhudebňuje některé básně českých autorů. Pojďte sem lidi a přistupte blíž a všimněte si jak vody kolem vás stouply výš a připusťte, že vás to až na kost promočí a že si vás čas kolem prstu otočí Měli byste už začít plavat, jinak půjdete ke dnu neboť časy se mění, co bylo dnes, zítra není

38

Houda, Přemysl. Šafrán. Praha: Galén, 2008, str. 361.

39

Černý, Jiří. Země je kulatá, sleeve-note [online]. [cit. dne 10. prosince 2012]. Dostupné z:

27

Pojďte sem spisovatelé píšící proroctví a neukvapte se ve svých soudech, loď ještě nekotví příležitost máš jen jednu, tak abys ji nepropás Havlíček i Kafka byli jedni z nás a jestli jsi dnes prohrál, budeš vítěz pozítří neboť časy se mění, co bylo dnes, zítra není40

4.3. Tvorba po revoluci A jak to s Pepou Nosem vypadá po revoluci a v nynější době? Stejně jako Pavel Dobeš se vrhnul na vydávání trošku jiných alb, například v jazyce anglickém (Ecce hommo, 1995) nebo reeditaci svých nahraných písní (Vysněný ráj, 2001, pouze s 2 novými písněmi). CD Vysněný ráj dobře ve své recenzi charakterizoval Josef Vančura. Uvádí například, že je tvrdou a nevybíravou kritikou současnosti, vedenou sice s tradiční nosovskou přímočarostí, ale taky už s určitou zatrpklostí a možná se stopami marnosti. Obsahuje pouze dvě zcela nové písně, Vysněný ráj a Johnovi a Karlovi in memoriam, ostatní jsou průřezem tvorby posledního desetiletí s asi nejznámější a nejstarší písní Země je kulatá. Vančura dále doplňuje, že na CD lze najít i písně plné poetiky a také písně pro trochu odlehčení: Copak asi dělá, Pivovarnická a opět tvrdě kritická a nesmlouvavá Prázdná pokladna.41 Nutno říci, že se ve svém základu vlastně vůbec neliší, vydává písně stejně rázné a přímočaré, a i když „nepřítel“ se změnil, stále si neodpustí tvrdou kritiku společenského systému i v dnešní době. To můžeme i potvrdit recenzí Petra Kolára pro Rock & Pop 07/2000 na jeho album Rok 2000: Čeho bude nejvíce v roce dva tisíce/ čeho bude míň, čeho víc/ a z čeho nezbyde nic? ptá se písničkář Pepa Nos v titulní skladbě svého nového alba. Docela by byla škoda, kdyby "nic nezbylo" právě z téhle desky. Ne že by zosobňovala nějaký historii českého folku naruby převracející počin. Zachycuje Nose takového, jak ho známe léta. Jako svérázného kytaristu, který občas dokáže vysypat ze skladatelského rukávu tak silnou melodii, až se z toho tají dech (zde Tulák, Nedej se! nebo stařičká, lehce dylanovská píseň o svobodě), harmonikáře a ještě svéráznějšího zpěváka, místy předvádějícího věru krkolomné kousky, typicky nosovské hlasové vylomeniny. To vše 40

Texty. Časy se mění. [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:

41

Viz Vančura, Josef. Recenze alba Vysněný ráj, internetfolk.cz [online]. [cit. dne 19. prosince 2012]. Dostupné

z:

28

za podpory decentního kontrabasu jeho dlouholetého spolupracovníka Jaroslava Kováře a sem tam též bubnů Tomáše Nováka (ex-Novák Family, Papaya, Support Lesbiens, Eleison, Švehlík; jinak Autsider a Quartet Dr. Konopného). Tedy nic nového pod sluncem. Ovšem přesto- nebo právě proto?- stojí nové Nosovo dílko téměř každým coulem za poslech. Už jen z toho důvodu, že tentokrát skoro úplně (vyjma bigbítově znějící To chce klid) rezignoval na své obligátní legrácky, v nichž někdy sklouzává až za hranici vtipnosti a vkusu. Rok 2000 je kolekcí na Pepu Nose až neuvěřitelně "vážných" písniček, někdy bezmála existenciálního charakteru- třeba tehdy, když se zpěvák v Carpe Diem Per Deum táže Má-li tedy člověk/zrozený ze ženy/ pro nebe či peklo být stvořený? a když s bolestným nasazením zpívá Pomysli člověče na svůj soudný den/nemysli si, že se z toho jen tak lehce vyvlíkneš/a že ze života jako absolutní vítěz odejdeš (Soudný den) nebo Buď svině jako oni/nebo radši ještě větší/snaž se urvat co se dá/a co nejde urvat znič (Už nechci), běhá vám z toho mráz po zádech. Stejně jako ze stále platných veršů v letitých písních o svobodě a Profíci vlastního prospěchu (Pořád ti někdo maže med kolem pusy/ale když se jednou octneš až po krk ve špíně/tak všichni zmizí/a ti, co nestačí utéct/ti pak říkají/jó, život není peříčko!). Snad jen v ekologické agitaci Ropáci se Nos ocitl na velice tenkém ledě a ten se pod ním nemilosrdně probořil. Závěrečné dvě bonusové písně, vlastního Alchymistu a Nosův Můj zpěv, zpívá Lucie Nosová, Pepova dcera. Obě bohužel trpí přemírou výrazového i textařského patosu takřka nedvědovského ražení. Že je Lucie nadaná, však nelze popřít.42

4.4. Téma Ostravska a použití ostravského dialektu Při zaměření a podrobném zkoumání použití ostravského dialektu a tématu Ostravska v písních Pepy Nose, je velký problém něco vůbec najít. I když je původem z tohoto regionu, pravděpodobně kvůli tomu, že žil dlouho jinde, ztratil s ním vazbu a vymyká se tak ostatním písničkářům z regionu. Díky svému mixovanému slovníku z českého jazyka, pražského nářečí, počeštěnými anglickými slovy a citoslovcem odkaz na svůj rodný kraj nenajdeme. Také si lze všimnout toho, že se při svých písních různě pitvoří a používá grimasy, což souvisí s jeho používání nejrůznějších citoslovcí a počešťování anglických slov. Zabývá se sice českým národem, ale jenom na rodný kraj se ve svých písních nezaměřuje.

42

Korál, Petr. Recenze na album Rok 2000 – Rock & Pop 07/2000. [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012].

Dostupné z:

29

Nad dolinou pasou kozy, do doliny seno vozí, nad dolinou trávu sečou a v dolině chleba pečou.

Valaši, Valaši, Valaši, Valaši.

Po večerech dřevo dlabou, "tož vitaj," řeknou a pokynou hlavou, za ruce se spolu vodí, z kopce na kopec si chodí.43

43

Texty. Valaši. [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:

30

5. Pepa Streichl (* 8. září 1949) 5.1. Životopis Pepa Streichl je jedním z prvních písničkářů v Československu a dnes již legendární ostravský bluesový a folkový písničkář. Vystupuje již od roku 1968. Ve svých počátcích vyprodával své koncerty a festivaly a hojně spolupracoval s celou tehdejší folkovou scénou. Byl pravidelným účastníkem legendárních Folkových kolotočů v Ostravě – Porubě. A právě na jednom z nich umožnil tehdy neznámému Jaromíru Nohovicovi se zúčastnit jeho koncertního programu. V následujících letech až do roku 1991 pak odehráli více jak 400 společných koncertů. V té době patřil mezi hvězdnou severomoravskou čtverku NSDaP (J. Nohavica, P. Streichl, P Dobeš, K. Plíhal). Od roku 1991 se pak více věnoval blues a založil kapelu Truc Blues, ve které hrál i ostravský jazzový houslista a kytarista Richard Kroczek st. V roce 1995 mu v důsledku mozkové mrtvice ochrnula polovina těla. Po uzdravení se znovu začal učit hrát na kytaru a zpívat. V roce 2002 po sedmileté odmlce se vrátil na pódia. Rok předtím vydal Pavel Dobeš CD K svátku se Streichlovými písničkami jako podporu v době jeho nemoci. Své poslední album nazval Za dveřmi a vydal ho počátkem léta roku 2007. Podobně jako Jaromír Nohavica i Pepa Streichl měl problémy s alkoholem a po zveřejnění Cibulkových seznamů se u něho stejně jako u Nohavici provalila kauza o spolupráci s StB. Na rozdíl od Nohavici se však k donášení přiznal a velmi se za svůj prohřešek stydí. Pepa Streichl napsal také hudbu k několika divadelním hrám a dokumentárním filmům.

5.2. Tvorba před revolucí Mezi své hudební vzory řadí Boba Dylana, Donovana, Al Stewarta, Beatles, Rolling Stones, Lightnin´ Hopkinse, Mississippi John Hurta, Buddy Mosse a z českých písničkářů Vladimíra Mertu a Vlastu Třešťáka. Na rozdíl od ostatních ostravských písničkářů se zaměřuje už od svých začátků na blues. „Je to něco, co ze mě vychází,“44 přiznává v jednom ze svých televizních rozhovorů.

44

Česká televize. Před půlnocí [online]. [cit. dne 25. listopadu 2012]. Dostupné z:

31

Stál jsem vedle a hleděl na ně, přál jim štěstí a mačkal dlaně, topil se v citech, co neměly cenu, styděl se za ně a záviděl jemu. Dlouhý jak čára v erárním kvádru, věneček v klopě namísto řádů a přísně tajná hodnost a jméno, drobná a štíhlá, teď bude jeho.

Barevná nevěsta, džínová, modrá, voněla smíchem, závist je hrozná, ukrytá v barvách, zelená khaki, jak jsem mu záviděl, chtěl jsem ji taky, džínovou nevěstu, á, džínovou nevěstu, á.45 Kdybychom chtěli zrekapitulovat Steichlovu písničkářskou tvorbu, vypomůžeme si článkem vzniklým pro rádio Proglas z listopadu roku 2012, jehož autorem je Milan Tesař: První album s názvem Samota, samota vydal Pepa Streichl v roce 1990. Doprovázejí jej na něm Jan Spálený a skupina ASPM a publicista František Horáček při té příležitosti napsal: „Přizvání trojice muzikantů z ASPM podtrhuje Streichlovu bluesovou hořkost a dává desce výrazně dechový a v mnohém směru také diskutabilní kabát. Nic proti aranžérské smělosti Jana Spáleného, ale zatímco někde se party dechů pojí s kytarami a typickou foukací harmonikou v jednolitý, mile ležérní band, jinde se téměř vnucují.“ Jiří Moravský Brabec v souvislosti s prvním Streichlovým albem psal: „Drobné moravismy ve Streichlově výslovnosti působí spíš příjemně, poetické texty absorbovaly porci lidových ostravských frází, citací z literatury i z textů jiných, ale i poctivého vlastního vidění světa, někdy až programově antiiluzivního.“ Zatímco první album Pepy Streichla tedy aranžoval Jan Spálený, na druhém (Pepa Streichl & Truc Blues) se značnou měrou podílel houslista Richard Kroczek 45

Džínová nevěsta. Z vlastního poslechu z youtube [online]. [cit. dne 25. listopadu 2012]. Dostupné z:

32

starší. Třetí oficiální CD Za dveřmi vznikalo v roce 2007 kompletně v písničkářově režii. Streichl je natočil se svým triem, které dále tvoří Jakub Kupčík (perkuse) a Roman Černý (foukací harmonika). Písničkář, který předtím prodělal mozkovou mrtvici, nechtěl už další album natáčet. „Ale nakonec mě přemluvili známí a částečně nabídli sponzorskou pomoc, a tak jsem se do toho pustil,“ prozradil. Znalec bluesové scény Bohuslav Budina o albu Za dveřmi napsal: „Ihned s úvodní skladbou na vás dýchne kamarádská atmosféra, cosi jako posezení, při kterém si přátelé sdělují zajímavé životní okamžiky. Tak nějak k vám Pepa promlouvá všemi sedmnácti skladbami.“ Novinkou v diskografii Pepy Streichla je záznam koncertu z roku 1984, vydaný v rámci edice Archivy se otevírají. Z nahrávky je zřejmé, že ne vždy byla písničkářova tvorba tak bluesová jako dnes. V rozhovoru s publicistou Ondřejem Bezrem na to téma Streichl říká: „Prostě jsem si už od začátku brnkal na kytaru, vymyslel první rým písně a nálada ve mně určila, co z toho bude, zdali blues nebo jiná forma. No a čím víc jsem to blues poslouchal, tím víc ze mě lezly písně, které byly uplácané z bluesových formiček. Dělám to tak pořád a vychází z toho asi 80 procent s bluesovým nádechem.“46

5.3. Téma Ostravska a použití ostravského dialektu Po Pepu Nosovi, který se ostravským dialektem a Ostravskem samotným moc neproslavil, přichází na řadu zpěvák, ve kterém je Ostrava velmi hluboce zakořeněná a který se v ní nejenom narodil, ale snažil se i podpořit zviditelnění svého kraje. Společně na tom spolupracoval s dalšími svými krajany Pavlem Dobešem a Jaromírem Nohavicou, se kterými se setkával na velmi populárním festivalu Folkový kolotoč. Stejně jako oni ve svých písních kritizoval a popisoval tehdejší režim svým osobitým způsobem: Tak už se stmívá, a nejen v ulicích, tak už to bývá, na jaře taje sníh, jak zimní ptáci mizíš i ty, zavři dveře, vypni zvonek, zatáhni rolety. 46

Tesař, Milan. Slyšte, lidé!: Profil Pepy Streichla[online]. 2012 [cit. dne 15. Ledna 2013]. Dostupné z:

33

Tak už se stmívá, tma houstne víc a víc, v hospodách z piva smutek padá do sklenic, slůvka se svlíkaj' do vlastní nahoty, zavři dveře, vypni zvonek, zatáhni rolety.47

Sám tedy ostravštinu nejen používal, ale i o Ostravě zpíval: Ostrava je zakouřený město. Ostrava je zakouřený město, když jedu směrem na Těšín, ten pohled mě netěší, Ostravo, mé město. Řeka je černá stále víc, Ostravo. Řeka je černá stále víc, Ostravo, pouštěj' do ní z Vítkovic, to máš tak, těch závodů je víc, Ostravo, mé město.

Jen na jaře je plná zeleně a kvítí. Jen na jaře je plná zeleně a kvítí, když ale začne slunce svítit, je ten kouř po celým městě cítit, Ostravo, mé město.

Bejvalo hůř, teď už je líp, Ostravo. Bejvalo hůř, teď už je líp, Ostravo, kytka každýho potěší, ale železo je produkt přednější, Ostravo, mé město. 47

Zatáhni rolety. Z vlastního poslechu z youtube [online]. [cit. dne 25. listopadu 2012]. Dostupné z:

34

Pittsburgh town - smoky town, Ostrava. Pittsburgh town - smoky town, Ostrava. Pittsburgh town - smoky town. Pittsburgh town - smoky town. Ostrava, my gorod.48 V této písni se podobně jako Pavel Dobeš zaměřuje na jeden z velkých problémů Ostravy a Ostravska, a to kouře a smogu z velkých průmyslových továren a uhelných dolů. Dále svou domovinu oslovuje v písni Navařila ve dvou z jejích slok: Navařila trs trávy pro ogary z Ostravy.

Ej, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře. Ej, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře.

Navařila otruby pro ogary z Poruby.

Ej, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře. Ej, Bože, Bože, jak je nám tu při vínečku dobře.49

V písni si můžeme všimnout použití ostravského dialektu. Od jiných se však liší tím, že ji nepoužívá v celém textu, ale jenom v některých slovech či slovních spojeních. Podobně jako v písni Ostravice. Podobně jako Jaromír Nohavica ani Pepa Streichl neměl nikdy v plánu přesídlit do Prahy za lepší pracovní nabídkou. Vždy zůstal věrný Ostravě. A i když má po své mozkové

48

Ostrava je černá ženská. Z vlastního poslechu z youtube [online]. [cit. dne 25. listopadu 2012]. Dostupné z:

49

Navařila. Z vlastního poslechu z youtube [online]. [cit. dne 25. listopadu 2012]. Dostupné z:

35

příhodě zhoršené zdraví a dělá mu obtíže hrát a zpívat své písně, možná se u něho v nejbližší době dočkáme nové desky.

36

6. Jaromír Nohavica (* 7. června 1953) 6.1. Životopis Vystudoval v rodišti střední všeobecně vzdělávací školu, pak v Brně střední knihovnickou, studium na Vysoké škole báňské Ostrava nedokončil. Žije v Ostravě, v letech 1978–99 žil v Českém Těšíně. Měl několik zaměstnání, mj. pracoval jako dělník a knihovník, od 1981 se živil jako umělec na volné noze. Hudební vzdělání nemá, ve hře na kytaru, housle, flétny a tahací harmoniku je autodidakt. Etabloval se nejdříve jako textař: začínal s regionálními skupinami Atlantis (1967), Noe (1968), psal pro rockovou skupinu Majestic, spolupracoval s Českým rozhlasem v Ostravě a s předními ostravskými zpěváky populární hudby – Petrem Němcem, Věrou Špinarovou, Marií Rottrovou. V roce 1981 vydal samizdatem překlad sbírky frašek Piórka od polského básníka Jana Sztaudyngera a otextoval písně V. Hlavičky pro inscenaci Těšínského divadla Dundo Maroje aneb Lišák Pomet. První veřejné vystoupení s vlastním repertoárem proběhlo (náhodně) v březnu 1982 na Folkovém kolotoči v Ostravě-Porubě a jako vyzrálý písničkář se záhy vyhoupl mezi českou folkovou špičku. Na národním finále Porty 83 vyhrál anketu diváků o nejvýraznější osobnost, mj. zaujal svou písní Pánové nahoře, neskrytě útočící na zhoubnost nekontrolované vlády; píseň převzal od francouzského literáta Borise Viana. Tento i další Nohavicovy texty vyvolaly nevoli tehdejších cenzorů a stejně jako jiným angažujícím se umělcům mu bylo bráněno svobodně se vyjadřovat; vše vyvrcholilo v roce 1985, kdy byl sice na Portu pozván, ale nemohl vystoupit a musel opustit Plzeň. Je paradoxní, že se v době, kdy mu nevyšla jediná nahrávka a média o něj nejevila zájem, umístil v anketě Zlatý slavík v první desítce (poprvé 1987 a pak ještě několikrát). Jeho tvorba ovšem hojně kolovala ve formě amatérských ilegálních audionahrávek nebo se šířila pouhým opisem. Prvního profilového alba se Nohavica dočkal 1988: Darmoděj je zralé a vyvážené album, sestavené z koncertních záznamů z přelomu let 1987–88 a reprezentuje první vrcholné období Nohavicovy písničkářské dráhy. Roku 1989 vyšel výběr písní s názvem Osmá barva duhy, o rok později V tom roce pitomém. První studiový projekt Nohavica sestavil v roce 1993. Nese název Mikimauzoleum a stal se jedním ze stěžejních českých písničkářských alb; na svou dobu objevná aranžmá obstaral Karel Plíhal. Další studiový projekt Divné století získal výročí cenu Akademie populární hudby Česká gramy za desku roku 1996 (poprvé v této kategorii bez žánrového omezení zvítězila deska folková). Jde o koncepční zamyšlení nad končícím stoletím, o kompaktní a promyšlené album, které místy vyznívá šansonově, ovšem obsahuje i ruské a balkánské inspirace a především výpověď 37

zralého písničkáře. Citlivá, instrumentačně a stylově bohatá aranžmá (Karel Plíhal, Vít Sázavský) podtrhují Nohavicův plastický zpěv a hru na heligonku. Tímto albem Nohavica oslovil širší publikum a stal zajímavým i pro masmédia. V letech 1994–95 se věnoval práci pro děti (album a kniha Tři čuníci s říkadly a pohádkami) a soubornému vydání textů (zpěvník Písně Jaromíra Nohavici od A do Ž vydalo nakladatelství Hitbox). Je autorem textů i hudby pro různé divadelní inscenace v Těšínském divadle, v pražském divadle Na Fidlovačce, v ostravském Divadle Petra Bezruče aj. Textařsky spolupracuje se skupinou Neřež, Doga, Pavlínou Jíšovou a s dalšími. V roce 2000 natočil album Moje smutné srdce (laděno do folku, blues, šansonu a jazzu, hosté: Čechomor, František Uhlíř, Milan Kašuba aj.) a stal se jednou ze stěžejních postav dokumentu České televize s názvem Legendy folku a country, mapujícího českou scénu od 60. let do současnosti. V roce 2002 ztvárnil hlavní roli ve fiktivním dokumentu Petra Zelenky Rok ďábla (oceněn několika Českými lvy včetně ceny za hudbu J. Nohavici a Čechomoru). „Asi nejvíce by Rok ďábla mohl být důmyslnou filmařskou variací Nohavicových písní – v tomto ohledu zůstává písničkář ústřední postavou filmu: stejně lehce se tu střídá odzbrojující humor s úvahami bezmála filozofickými.“ (Z recenze Dariny Křivánkové, Lidové noviny 7. 3. 2002). „Nejvíce pozornosti na sebe strhává Jaromír Nohavica… Zatímco všichni ostatní něco hledají, jakési absolutní poznání sebe sama, ať už skrze Boha, rituál, hudbu nebo alkohol, Nohavica se jako jediný nesnaží nic vysvětlovat. On skutečně o nic neusiluje, jen na plátně existuje, snad proto, že ten smysl v sobě nalezl již dávno a ukryl jej do svých písní, které pro ostatní představují právě onen podnět k hledání. Stává se symbolem a záminkou téměř pro vše metafyzické, co se ve filmu odehrává.“ (Z recenze Martiny Muzikové, Literární noviny 22. 7. 2002).50 V březnu roku 2004 při udílení výročních cen Akademie populární hudby byl nejen nominován v kategorii zpěvák roku (za písničku Milionář z alba Babylon), ale hlavně byl uveden do Síně slávy. V témž roku měla premiéru i hra Těšínské niebo / Cieszyńsje nebe, vzniklá na motivy Nohavicových „těšínských“ písniček. A kromě vydávání nových alb a realizace hry s jeho písněmi se vrhnul i na přetextování oper. Dne 7. září 2000 v pražském Divadle Na Fidlovačce měla premiéru inscenace Figarova svatba s Nohavicovým překladem, které se dostalo velmi pochvalných

50

Viz Nohavica, Jaromír. Biografia [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:

38

recenzí. O několik let později, 20. října 2007, uvedl operu Don Giovanni. Ještě před ní do českého překladu otextoval Cosi fan tutte. V jeho životě se však kromě úspěchů objevily i, do této doby stále nedořešené, kauzy. Všechno začalo v roce 1992, kdy Petr Cibulka zveřejňoval ve svých Necenzurovaných novinách seznamy spolupracovníků StB, kterým se začalo lidově říkat „Cibulkovy seznamy“. V nich se kromě jména Pepa Streichl objevilo i jméno Jaromír Nohavica. Na rozdíl od Streichla, který se ke spolupráci s StB veřejně přiznal, Nohavica zaujal stanovisko mlčení a k seznamu se nevyjadřoval. Stejně jako Pavel Dobeš a Pepa Streichl vyprodával sály a festivaly a svou popularitu si drží dodnes. A i v období, kdy měl problém s alkoholem, ho jeho fanoušci podrželi a ve velkém počtu si kupovali jeho desky. To ostatně ukázali i v nedávné době, kdy byl oceněn soškou Anděla za nejprodávanějšího interpreta za rok 2012.

6.2. Tvorba před revolucí Jaromír Nohavica píše nejenom texty lyrické, ale i epické. Na rozdíl například od Pavla Dobeše, který píše písně pouze epické. Josef Rauvolf ve své knize Hledání Jaromíra Nohavici píše: „Jednou věcí se Jaromír Nohavica od svých ostatních kolegů hodně odlišoval. V podstatě všichni naši písničkáři, a to i takoví, u kterých bychom to třeba nečekali, vycházeli z angloamerické tradice, především samozřejmě z Boba Dylana, ale také z Donovana a dalších. Na jejich písničkách vyrůstali, učili se na nich řemeslu, s nimi se poměřovali.“51 A na Nohavicových oficiálních internetových stránkách se můžeme dočíst, že od folkové generace 60. let se pronikavě odlišuje, neboť je stylově obrácen spíše k východu: využívá prvky slovanské melodiky, náměty mnoha písní jsou ze slovanského prostředí, nechává se inspirovat ruskou romantickou literaturou. Je to typ písničkáře těsně spjatého s poezií a literaturou vůbec. Zhudebňuje dílo českých básníků Františka Gellnera (Radosti života) a Petra Bezruče (Kdo na moje místo), překládá a interpretuje písně Vladimíra Vysockého, Bulata Okudžavy a Alexandra Bloka (využívá také překladů Milana Dvořáka). Valná většina překladů však zůstává nevydána (viz Petr Čehovský, autor jediné odborné monografie o Nohavicovi). Nohavicovou velkou předností je bohatý slovník, cit pro zpěvnost češtiny a pro osobitost jejích jazykových vrstev (od knižních vyjádření, přes spisovnou a obecnou češtinu až k vulgarismům). V jeho verbálním výrazivu nadchne údernost, přehlednost, síla rýmů, výrazné pointy, tíhnutí k romantismu, prostota a samozřejmost. Tematický záběr písní je 51

Rauvolf, Josef. Hledání Jaromíra Nohavici. Řitka: DARANUS, s. r. o., 2007, str. 99.

39

nebývale široký. Na jedné straně často nastavuje zrcadlo současnému stavu společnosti (Dál se háže kamením a píská, Dopisy bez podpisu, Nechte to koňovi), vyjadřuje nekompromisní občanské a politické postoje (Mávátka, To nechte být, Křivá zrcadla), na straně druhé pracuje s historickou tématikou (Generál Windischgrätz, Husita, V hospodě na rynku). Umí navodit středověkou atmosféru a do autentických reálií staví hrdiny či vypravěče příběhů vybavené nadčasovou filozofií. Nohavica tvoří i pro děti (Grónská písnička, Tři čuníci, Delfíni), věnuje se sportovní tématice (Sportu zdar, Cyklistika, Ragby), dokáže být poetou všedního dne (Muzeum, Když mě brali za vojáka, Zestárli jsme lásko). Téma lásky zpracovává v nejrůznějších podobách a proměnách (Bláznivá Markéta, Delfíni, Heřmánkové štěstí, Láska je jak kafemlýnek, Svatební, Zatímco se koupeš), píše o naději (Dokud se zpívá, Ahoj slunko, Gaudeamus igitur, Zítra ráno v pět), o pomíjivosti (Kometa, Muzeum, Sudvěj), je pacifistou a filozofem (Krajina po bitvě). Užívá jemný humor, jazykové hříčky, ovládá milostnou lyriku, epické vyprávění, satiru, parodii v různých textových a hudebních útvarech: aktuální blues (Blues o malých bytech), balada (Až mě zítra ráno), romance (Svatební), podobenství (Dál se háže kamením a píská), dětská říkadla (Voláme sluníčko), resp. lidové chorály (Panna na oslu jede), popěvky (Hlídač krav), valčíky (Pochod marodů), šansony (Planu), ruské romány (Petěrburg) aj. Nohavica se snaží (a dovede) vystihnout zákonitosti světa a lidského bytí, potýká se s nejhlubšími životními pocity, otázkami víry, nesmrtelnosti, údělu umělce (Never more, Darmoděj, Mikimauz, Litanie u konce století – obvykle zde vystupuje archetypální postava mající v rukou lidský osud, resp. umělcovo prokletí, autor zde užívá ponurou symboliku, složité konotace, často se tento obraz v nejvyšších sémantických vrstvách dotýká existenciálního pocitu). V Nohavicově repertoáru najdeme také několik lidových písní (slezské Sokolové oči, Našel jsem já pytlíček, moravské Svatá Dorota, Usnula nečula, Mám já jednu zahrádečku, Dobrú noc má milá, Ej dívča, dívča) a mnoho dalších, ve kterých je vliv lidové písně evidentní. 52 Je tedy zřejmé, že se jedná o písničkáře, velmi silně čerpajícího z lidové tvorby. Jak sám Josef Rauvolf komentuje: „Nohavica dokáže z odkazu národních písní čerpat, aniž by je jakkoli kopíroval. Jistě v tom hraje roli dětství strávené u babičky ve Velkých Karlovicích, stejně jako domácí muzicírování s tatínkem a samozřejmě také vrozený talent a cit. A také jeho vztah k ruské kultuře, především k písničkářům Bulatu Okudžavovi a Vladimiru

52

Viz Nohavica, Jaromír. Biografia [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:

40

Vysockému. I ti vycházeli z lidové písně a díky nim Jarek objevil mollové nápěvy, které přicházejí „z daleka, z Východu“.“53 Musíme si uvědomit, že v jedné etapě své tvorby, kdy své písně tvořil, nebyla pro české posluchače samozřejmostí obliba písní pocházející od národa, jehož politická a vojenská reprezentace v té době trýznila naši zemi a utlačovala. Pokračuje Josef Rauvolf: „V řadě rozhovorů se Jaromír Nohavica vyjadřuje o svém vztahu k ruské kultuře, k Bulatu Okudžavovi a Vladimiru Vysockému, mluví o tom, že spíš než angloamerickými písničkáři byl ovlivněn právě těmito dvěma muži. Jejich písničky měl nejen rád, ale i v českých přebásněních, ať už svých, nebo Milana Dvořáka, je také hrával. A to i v době, kdy naše publikum nemuselo být současné sovětské písni zcela nakloněno. Averze vůči všemu, co přicházelo ze země, „kde zítra již znamená včera“, byla pochopitelná.“54 Přesto byl Nohavica u lidí velmi populární a zůstává oblíbený dodnes. Proč si vybral právě tyto tvůrce, vysvětluje v jednom ze svých rozhovorů:

Na Okudžavovi se mi líbí především jeho znalý pohled na svět. Zpívá o věcech života - radostných nebo smutných - s chápavým pokýváním hlavy. Nikdy neodsuzuje. Není to přitom nějaká moudrost stáří - napsal už ve dvaceti písničku s právě takovým pokývnutím hlavy. Znalost sama sebe, znalost člověka a toho, co ten druhý dělá, protože je sám taky takový - to je Okudžava. S Okudžavou bych se chtěl setkat. S Vysockým - kdyby to ještě šlo – bych se bál setkat. Je to sok, rváč, jiný člověk, než jsem já. Někdy si říkám – to snad ani není pravda, o čem on dokáže napsat. A jak. Teď zrovna jsem třeba objevil písničku o tom, jak leží pacient v nemocnici s amputovanou nohou. Soused po jedné straně umře, soused na druhé mu líčí, že mu vlastně měli uříznout i tu druhou. A pacient si stýská: škoda, že ten první umřel, určitě by nebyl takový zlý… V životě by mě nenapadlo napsat takovou písničku. Vysocký ji napsal a je skvělá. Nebo napsal, jak přijde ke své ženské a tam sedí chlap, co s ní předtím žil. Pak se znovu setkají a chlap má osm kamarádů na pomoc. Vysocký nezaváhá, jde a praští první. A říká: já musel… Takový nejsem. Asi bych se chtěl domluvit. Řekl bych – kluci neblbněte, přece už tě nemá ráda, tak co. Dostal bych po hubě, to taky vím. A kdo by měl pravdu? Okudžavu mám rád, protože je můj. Vysockého mám rád, protože vůbec není můj. Okudžavu mohu zpívat v originále. Vysockého zpívat je těžké, tak si ho překládám a upravuji pro sebe, bojuji s

53


54

Tamtéž, str. 100.

41

ním. Jsou každý jiný, a nejen v písničkách, ale i v životě – co o nich vím. A teď si představ, co jsem se tuhle dočetl: Okudžava má nad stolem portrét Vysockého!55

V 70. letech 19. století tehdejší režim tvrdě bojoval proti ideologické diverzi v podobě dlouhých vlasů u mužů, kteří si je nechávali narůst podle hvězd ze Západu. Jak to vypadalo, vysvětluje Josef Rauvolf: „A právě tato naprosto nesmyslná, směšná, jistě i trapná, především však naprosto neúčinná kampaň byla možná také jednou z inspirací písničky Plivni si do rukávu. Je zajímavé, že skladba má tři verze závěrečné sloky – podle toho, jak na tom byl (alespoň mohl být) s délkou vlasů její autor. Verze před vojnou: ... Sedím a kolem mě už všechno plivá mě přitom píšou zelení že dolů půjde moje zlatá hříva že mě major ocení… Na vojně: … Sedím a kolem mě už všechno plivá mé štěstí letí komínem šla dolů moje zlatá hříva jsem ostříhaným vojínem … A po vojně: … Sedím a kolem mě už všechno plivá a já jsem volný jako pták narostla mi zase moje zlatá hříva jsem záložák … “56

Zde můžeme jasně vidět, jak se prolínala aktuální osobní situace Nohavici v rámci společnosti do jeho písní. Nejedná se o úpravu textu dle daných pravidel režimu, ale spíše komentuje situaci, která zde v té době byla a jak to tenkrát chodilo. Stejně jako ve své písni Když mě brali za vojáka. Josef Rauvolf dále pokračuje:

55

Dobiáš, Jan. „S Jaromírem Nohavicou o písničkách i mnohém jiném ze života“ Touha a úzkost [online]. [cit.

dne 20. února 2013]. Dostupné z: 56


42

Tou navázal na jedno z nejhonosnějších témat folkových písničkářů – odmítání vojny a války – a současně naznačil osobitost své rané poetiky: mísení lapidárního konstatování skutečnosti bez servítků (vypadal jsem jako blbec) se sentimentem (krásně jsem si zabulil), kombinování odkazů na literární kontexty (Fráňo Šrámku) se sebeironií (jakpak se vám líbila/nic moc extra nebyla), užití nosné a snadno zapamatovatelné melodické linky s několikanásobným dozpíváním koncových slabik:57

Když mě brali za vojáka stříhali mě dohola já vypadal jsem jako blbec jak i všichni dokola-la-la-la jak i všichni dokola Zavřeli mě do kasáren začali mě učiti jak má správný voják býti a svou zemi chrániti-ti-ti-ti A svou zemi chrániti … 58 Zde se nabízí přímo tvrzení, že se jednalo o autorův popis situace, která se jemu samotnému stala. Jaromír Nohavica ale sám o autentičnosti svým písní dodává: „Jak je ošemetné hledat v mých písních konkrétní inspirační zdroje, reálné příhody a skutečné lidi, vám můžu ukázat na písničce Mladičká básnířka. Příběh jakoby opsaný z života je totiž od začátku až do konce (podobně jako např. Když mě brali za vojáka nebo Přítel) vymyšlený.“59 Sám ale pak dodává v jednom rozhovoru, že první tři sloky písně Když mě brali za vojáka jsou z jeho života, další se pak přihodily jeho kamarádovi a jeho dívce. Ale jelikož písničkáři v té době byli jakýmisi hrdiny a rebely té doby, tlumočili nahlas to, co měli lidé tehdy na srdci. Postavili tak své hvězdy do rolí, do kterých by se sami neodhodlali představit: „Masku rebela, kterou jsem měl, jsem si snad ani nenasadil sám, byla mi vnucena. Nebráním se jí, ale není to celé mé já.“60 Dále pak Nohavica dodává: „Před

57

Prokeš, Josef. Česká folková píseň. Masarykova univerzita, 2001, str. 89.

58


59

Tamtéž, str. 68.

60

Tamtéž, str. 110.

43

listopadem jsem byl nesvéprávný. Necítil jsem se v roli bojovníka dobře. To je jeden z důvodů, proč jsem byl v osmdesátých letech tak nejistý a utíkal jsem – dovnitř do sebe. Ve skutečnosti nejsem rebel ani buřič, spíš lyrik. Netvrdím, že jsem byl zmanipulován proti své vůli – to bych lhal. Zpíval jsem o věcech, které mě těšily a trápily. Ale neustále jsem byl tlačen do polohy nového Vysockého. Přijel jsem na koncert do města – a byl jsem symbol odporu.“61

My ročník padesátý třetí půjdem jako první vyfasujem bordelatom samopal a džem pošumavský lesy zalijem svou krví nejhorší bude na tom že nic nezmůžem …62 To se samozřejmě režimu nelíbilo a snažil se zastavit Nohavicovu činnost ve veřejném sektoru. A i když se Nohavica nemohl zúčastnit velkých festivalů a měl zakázáno koncertovat, nic to nemění na faktu, že právě v době omezení své činnosti se umisťoval na vysokých příčkách tehdejších diváckých anket a jeho tvorba potajmu kolovala mezi všemi obyvateli našeho státu. Poté přišel ale zlom a démon jménem alkohol …

Zde leží po opici v rakvi vrak z Nohavici63

6.3. Tvorba po revoluci Po revoluci a po odvykací kúře se ráz jeho písní nemění. Stejně jako Pavel Dobeš nebo Pepa Streichl může již naplno koncertovat a vydávat tolik zakazované písně nebo nové, věnované svým vzorů (př. Karel Kryl):

61


62

Tamtéž, str. 119.

63

Tamtéž, str. 171.

44

Buď vítán zase mezi svými Mé klíče teď jsou i klíči tvými Nad horami poštolka lítá Stmívalo se a už svítá Buď vítán buď vítán buď vítán64

Jak vypadala situace po revoluci, vysvětluje Josef Rauvolf: Když přišel listopad 1989, chvíli to vypadalo, že písničkáři se konečně ukáží v plné slávě a lesku. Nově nabytá svoboda slibovala všechno: žádná cenzura, žádné fízlování, žádné zakazování … Jenže pak Jiří Dědeček zazpíval své „vraťte mi nepřítele!“ a snad ani sám netušil, co všechno v těch třech slovech vystihl. Skutečně – mnozí písničkáři se ztrátou nepřítele (tedy komunistického režimu) ztratili motivaci tvořit, vyvíjet se, posunovat se kupředu a v neposlední řadě – mnozí z nich začali ztrácet taky publikum. 65

To ale nepasovalo na případ Jaromíra Nohavici. Ten si své fanoušky udržel i v mezičase alkoholového excesu i po revoluci. Hlavně díky tomu, že velmi přesně a vtipně reaguje na aktuální tématiku a jeho písničky zlidoví díky chytlavému textu: Až obuju si rano černe papirove boty až i moja stara pochopi že nejdu do roboty až vyjde dluhy pruvod smutečnich hostu na Slezsku Ostravu od Sikorova mostu až to se mnu sekne to bude pěkne pěkne fajne a pěkne až to se mnu definitivně sekne Aby všeckym bylo jasne že mě lidi měli radi ať je gulaš silny baby smutne muzika ať ladi bo jak sem nesnašel šlendryjan ve vyrobě nebudu ho trpěť ani co sem v hrobě 64


65

Tamtéž, str. 188.

45

to bude pěkne pěkne fajne a pěkne až to se mnu definitivně sekne66

V těch dalších pak vykládá osobní, chmurné a trýznivé výpovědi o ztrátě umělcovy inspirace a úmluvě jeho s ďáblem: … Na dlani zaschlou kapku krve mám a tma je v sále když přijdou lijáky tak bolí ten šrám a ono podívej se z okna – prší stále nešťastně šťastný v půlce života kymácející se vor a havran na rameni skřehotá Never more67 Josef Rauvolf dále ve své knize píše: „Pokud jde o Jaromíra Nohavicu, jeho tvorba se po revoluci skutečně nějak zásadně neproměnila – jen posunula. Na druhé straně platí, že byla vždy přijatelná jak pro náročné posluchače, tak pro pouhé konzumenty hudby.“68 Mezi léty 2003 – 2012 vydal další velmi důležitá a ceněná alba Babylon, Doma, Ikarus, V Lucerně (živě nahraný koncert) a jeho zatím poslední Tak mě tu máš. Všechna byla přijata kritikou i fanoušky velmi pozitivně a některé písničky z těchto alb zlidověly a dostalo se jim velké obliby u lidí, kteří Nohavicu nechovají v tak velké úctě. Konkrétně mám na mysli skladbu Milionář, parodii na tehdejší populární televizní soutěž, kterou moderoval Vladimír Čech: U nas v domě řikaji mi Franta Šiška bo už od pohledu chytry sem jak liška a když kery něco nevi nebo když je na co levy tak de za mnu a ja všecko najdu v knižkach 66

Tvorba. Až to se mnou sekne. [online]. [cit. dne 20. února 2013]. Dostupné z:

67


68

Tamtéž, str. 190.

46

ha há ha-ha-ha há tak de za mnu a ja všecko najdu v knižkach Raz mi řikal jeden znamy dole v baře že s tú hlavu moh bych do Milionaře čemu ne řikam si brachu šak ma Železny dost prachu no a Čechovi se podivam do tvaře ha há ha-ha-ha há no a Čechovi se podivam do tvaře

Dostal jsem se mezi partu uchazeču nikdo nema šajnu jak tam nervy teču všecko jsem to viděl hněde tak jsem zmačknul A B C D no a už mě kurva pryč ke stolečku vleču ha há ha-ha-ha há no a už mě kurva ke stolečku vleču69

Svou popularitu si jistě získala i díky použití ostravského dialektu, jelikož přesněji charakterizoval charakter soutěžícího. Jiří Černý o albu Babylon tenkrát napsal: Každý Nohavicův počin – písnička, film, koncert, album bývá vědomě či podvědomě porovnáváno se dvěma jeho nejpronikavějšími studiovými alby, Divným stoletím (1996), a zejména přelomovým Mikymauzoleem (1993). Třebaže hloubkou pohledu, celistvostí ani rozsahem se těmto výjimečným hodnotám polistopadového umění nevyrovná, patří Nohavicovo album Babylon společně s alby Navarové, Radůzy a Milcové k vrcholům končícího písničkářského roku. Ke snímkům

69

Tvorba. Milionář. [online]. [cit. dne 20. února 2013]. Dostupné z:

47

melodicky, textově i zvukově nejnápadnějším se posluchač tentokrát musí opravdu trochu prohloubit.70

O dalším albu Ikarus (2008) Jiří Voseček napsal: „Pokud nepočítám album Doma jako běžné album, protože obsahuje prakticky jen starší písničky, tak Ikarus překonává Babylon, předchozí desku, o nemalý rozdíl. Tím nechci říci, že Babylon by byl špatný, ale nové písně na Ikarovi na mne působí o řád příjemněji.“71 Jde tedy vidět, že Nohavica se s každým novým albem stále posouvá o úroveň výš.

Jsem příliš starý na to, abych věřil v revoluci a svoji velkou hlavu těžko skryju pod kapucí a nechutná mi, když se vaří předvařená rýže, v náprsní kapse nosím Ventinol na potíže.

Jak to tak vidím, asi těžko projdu uchem jehly, a lesem běhám tak, aby mě vlci nedoběhli, a kdyby se někdo z Vás na anděla ptal, tak mám jizvu na rtu, když při mně stál.72

A své pověsti vynikajícího písničkáře a dobře prodávajícího umělce dostál i svým zatím nejnovějším albem Tak mě tu máš (2012), za které dostal již zmíněnou cenu Nejprodávanější album roku 2012. Vladimír Vlasák o něm v recenzi pro MLADOU FRONTU DNES napsal: Právě vydané album Tak mě tu máš je nohavicovské se vším všudy. Částečně pochmurné, včetně slovanské melodiky, dřevního folku, tematicky rozmáchlejších songů nebo malých osobních příběhů.

70

Citace je převzata z knihy: Rauvolf, Josef. Hledání Jaromíra Nohavici. Řitka: DARANUS, s. r. o., 2007, str.

335. 71

Voseček, Jiří. „Album Ikarus“ RECENZE CD [online]. [cit. dne 12. března 2013]. Dostupné z:

72

Tvorba. Mám jizvu na rtu. [online]. [cit. dne 20. února 2013]. Dostupné z:

48

Čekání na nový titul Jaromíra Nohavici se vyplatilo. I když album Tak mě tu máš není tolik aranžérsky propracované jako památné Divné století (1996) nahrané s kompletní kapelou, přesto má novinka na tuhle desku jakousi návaznost. Zatímco tam se Nohavica ohlížel za prošlými časy a na dalším albu Babylon (2003) vnímal globální guláš nové doby, kolekce Tak mě tu máš jakoby nahlíží víc do budoucnosti a skepticky komentuje vynořující se kontury nynějšího století. Už v úvodní písni Řeka zapomnění Nohavica přirovnává dějiny k veletoku, který plyne kamsi do černé nejistoty a unáší sebou jak egyptskou Kleopatru, tak civilizaci našeho věku. Nohavica má cit pro rozmáchlé drama a velké příběhy, člověk skladbu poslouchá se zatajeným dechem. Motiv lodi se opakuje v melodicky vygradované osudové písni Zbloudilý koráb, který se jen potácí ve vlnách. A poslední skladba Z minula do budoucna celé částečně pochmurné pojetí alba rámuje. V obrysech nového století není mnoho věcí, které by Nohavicu nadchly. Vystihuje to úvod písně Kupte si hřebeny („ Kupte si hřebeny, blíží se všivé časy „). V písni Já chci poezii si stýská po básnících, o které dnes nikdo nestojí. Rád by debatoval o verších geniálního romantika Karla Hynka Máchy, ale nemá s kým. Lidi si prý folkaře vyfotí raději mobilem. „Co mám ze života, samé přízemnosti,“ zpívá smutně. Svět je bizarní. V Moskvě, kde zpívaly Nohavicovy velké vzory Vladimír Vysockij a Bulat Okudžava se „ rubl líbá s dolarem a vodka se mísí s whisky (Moskevská virtuálka). Svět se připomíná depresivně drsnými titulky na internetu v písni www.idnes, proti kterým Nohavica staví sebe a svoji lásku. Rád by jí poslal telegram jako v minulém století, ale tato služba již byla zrušena. (Telegram). A tak se Nohavica fanfarónsky rozparádí v domácké odrhovačce U nás na severu nebo se vydá do tmavých koutů podezřelé čtvrti, kde je mu jeho bílá kůže na obtíž (Dežo). Mnohé písně jsou samozřejmě stylizované. Přitom do sebe výtečně zapadají a dávají albu tématickou jednolitost. Jenže minulosti nelze uniknout ani v roce 2012 a Nohavica ji přijímá. V písni Minulost zazní slova „Tak mě tu máš“, jež se stala také názvem alba. Lze je vztáhnout i na samotného Nohavicu, který možná tímto způsobem nabízí sám sebe, jako by říkal: „ Tak mně tu máš – nech, nebo ber.“ Každému doporučuji, aby bral, protože navrch dostane porci slovanské melancholie, čechrané harmonikou Poláka Roberta Kuśmierského. Na albu zní též výtečné melodie srostlé se slovy jako větve se stromem a Nohavicův charizmatický zpěv. Se zápalem vypravěče písničkář líčí obrazy velkého světa a zakomponuje do něj

49

i zdánlivě malé, velice osobní příběhy. Nikdo z kolegů nedělá takové písně jako on. Starý dobrý Nohavica.73

Jako když k půlnoci na dveře zaklepe nezvaný host, stejně tak na tebe za rohem čeká tvoje minulost. Šaty má tytéž, vlasy má tytéž a boty kožené. Pomalu kulhavě za tebou pajdá, až tě dožene a řekne:

Tak mě tu máš, tak si mě zvaž, pozvi mě dál, jestli mě znáš. Jsem tvoje minulost.74 Možná nejzajímavější věcí, které se oproti ostatním písničkářům a vlastně i ostatním umělcům dopustil, bylo vydání alba, volně přístupného na stahování z internetu. Jmenovala se Pražská pálená (2006). Jedná se o písně, které se nevešly na žádné album a Nohavica je chtěl zpřístupnit fanouškům. Milan Tesař o ní v době jejího „vydání“ napsal:

Pražská pálená Jaromíra Nohavici není hudební album. Je to performace. To, že umělec uspořádá poměrně rozsáhlé „turné“ v jednom jediném městě, na každém koncertu nahraje jednu píseň a tyto skladby pak vystaví na svém webu zdarma ke stažení, dějiny českého (nejen) folku ještě nezažily. Soutěž o nejlepší obal a řádné recenze alba v důležitých hudebních časopisech už byly pouze třešničkou na pomyslném

dortu,

se kterým fanoušci a

publicisté

gratulovali

písničkáři

k průkopnickému činu. A Nohavica skutečně průkopníkem je, i když tři roky před ním celé své album Drtivé jistoty zveřejnil zdarma na svých webových stránkách Jan Burian. Nohavica byl totiž první, komu se ze zdarma nabídnutých písní povedlo udělat událost minimálně ve svém žánru.75 73

Vlasák, Vladimír. „Nohavica glosuje nové století. Tak jako nikdo jiný“ RECENZE CD [online]. [cit. dne 16.

března 2013]. Dostupné z: 74

Tvorba. Minulost. [online]. [cit. dne 20. února 2013]. Dostupné z:

75

Citace je převzata z knihy: Rauvolf, Josef. Hledání Jaromíra Nohavici. Řitka: DARANUS, s. r. o., 2007, str.

339.

50

Pod hospodským stolem probouzí se piják rozhlíží se kolem nechápe to nijak celý konsternován léčí kocovinu v barech Gottwaldova prochlastal se k Zlínu

Na na na ná nana nana náná nananá Mužům na čepelkách už se bělá pěna započala velká ranní hygiéna myjeme si zuby čistíme si líce líce ba i ruby ruby radši více76 K dokreslení Nohavicovy tvory je na místě pojednat o jeho vztahu k náboženství. Na toto téma konstatoval: „Ještě častěji než o Bohu píšu o smrti, … Strach ze smrti – a vědomí vlastní smrtelnosti – je možná naší největší bolestí. Jedním ze sedativ na tuto bolest je Bůh. To je berlička, která nás se smrtí smiřuje. Já jsem se poctivě dobral toho, že se smrti nebojím. Proto Boha nepotřebuji. Vím, že tím otázku víry zužuji – a opomíjím mravní či etickou nástavbu, ale to je individuální problém.“77 … Můj soused odvedle je farář v kostele moc príma kluk jenže často hledí k nebi já jaksi v nebi nemám žádné přátele

76

Tvorba. Ranní hygiena. [online]. [cit. dne 20. února 2013]. Dostupné z:

77


51

a Bůh ten pro mě nikdy nebyl …78 Vím, že mé zdejší působení bude smrtí ukončeno nezávratně a navždy. A že jediné, co přetrvá, budou mé činy, možná má vůně, mé písně, má pohlazení. Zcela jistě to však bude jenom krátká či dlouhá stopa, bez souvislosti s mojí fyzickou či nefyzickou přítomností. Nicméně nemyslím, že mám k Bohu rouhavý vztah. Narodil jsem se v Evropě, která má dvoutisíciletou křesťanskou tradici. Z toho se nelze vyvázat. V mém volání „Bůh pro mě není“ je nepokora, nikoli neúcta. Bohem v žádném případě neopovrhuji. Prostě ho nepotřebuji k vyřešení svých problémů.79

Jaromír Nohavica ke svému poslednímu albu „Tak mě tu máš“ odpověděl na otázku: Vy jste v posledních týdnech a měsících neměl nutkání napsat píseň, která by se vztahovala k aktuálnímu politickému dění? „Když budete sledovat mou tvorbu od roku 1982, zjistíte, že jsem se tomu nikdy nevyhýbal. A vracím se k tomu, pokud album vydávám s mottem. Život je úžasný v tom, že rozsah témat je strašně široký. Až tak, že mně kolikrát vyčítají, že se věnuju vlastně všemu. Já mám rád písničky padlé, vznosné, o tématech smrti a života a vedle toho písničky o fotbale, o každodennosti, milostné i o politických legracích a věcech, které nás přesahují.“80 Sílu Nohavicova výrazového rejstříku nacházíme v přesné a ukázněné službě slovu. Zvýraznění své výpovědi dosáhne vzornou deklamací, zvoleným typem jazyka (např. hantýrkou určité profese, ostravským dialektem apod.), účelnou stavbou melodií s četnými repeticemi (na způsob lidových balad) a vhodnými proměnami hudební roviny zpracování – od lidovky až k šansonu. V současné době Nohavica koncertuje jak sólově, tak za doprovodu souboru Kapela (se kterým natočil album Koncert) nebo Čechomor. Je patrně nejoblíbenějším a nejposlouchanějším českým písničkářem, velkou osobností českého písničkářství, mnohostranně nadaným umělcem, představujícím na naší hudební scéně zcela specifický typ. Roli „folkového mučedníka“ z 80. let překonal, jeho popularita neklesla ani po 1989, spíše

78

Tamtéž, str. 170.

79


80

Kučera, Pavel. Landu nehodnotím, nejsem kádrovák, říká Jaromír Nohavica [online]. 2012 [cit. dne 16. břzna

2013]. Dostupné z: < http://kultura.idnes.cz/rozhovor-s-jaromirem-nohavicou-dng/hudba.aspx?c=A120724_094206_hudba_ob >

52

naopak: jako osobitý umělec, jdoucí svou vlastní cestou, se dokázal vyrovnat s radikální polistopadovou proměnou postavení folkové hudby v naší společnosti.81

6.4. Téma Ostravska a použití ostravského dialektu Jaromír Nohavica má oproti ostatním ostravským písničkářům hned několik písniček o Ostravsku. Jsou to například: Dokud se zpívá, ještě se neumřelo, Jacek, Fotbal, Těšínská, Až to se mnou sekne, V jednym domku na Zarubku, Ostravo, Colours, U nás na severu, Černá Ostrava. V Bělském lese toulají se mamuti Když je neosolíš tak jsou bez chuti Nevěřil bys kolik to dá roboty Zavařovat na kyselo choboty Ďura světa v každém směru Co si myslíš na to seru Nemluv bo mě mory beru Tak se žije tady na severu

Větry fučí ze všech směrů Když není máslo jíme heru Furt dva metry od maléru Tak se žije tu u nás Na na na …82 Přímo Ostravě jsou tedy věnovány písně Černá Ostrava: Z hulváckého kopce jede tramvaj šupem držíme se štangle a nohama dupem Černá Ostrava černá, děvucha věrná, revize jízdenek.

81

Viz Nohavica, Jaromír. Biografia [online]. [cit. dne 6. ledna 2013]. Dostupné z:

82

Tvorba. U nás na Severu. [online]. [cit. dne 20. února 2013]. Dostupné z:

53

Černá Ostrava černá, děvucha věrná, revize jízdenek.

U Elektry stala kývala na pána pane já chci byti vytunelována Černá Ostrava černá, děvucha věrná, revize jízdenek. Černá Ostrava černá, děvucha věrná, revize jízdenek. Šel jsem ku Šlapkovi kupit se kytaru našel jsem tam Štraichla, jak hral Niagaru Černá Ostrava černá, děvucha věrná, revize jízdenek. Černá Ostrava černá, děvucha věrná, revize jízdenek.83 A píseň Ostravo: Ostravo Ostravo město mezi městy hořké moje štěstí Ostravo Ostravo černá hvězdo nad hlavou

Pánbůh rozdal jiným městům všecku krásu parníky na řekách a dámy všité do atlasu Ostravo srdce rudé zpečetěný osude

Ostravo Ostravo kde jsem oči nechal

83

Černá Ostrava. Z vlastního poslechu z youtube [online]. [cit. dne 25. listopadu 2012]. Dostupné z:

54

když jsem k tobě spěchal Ostravo Ostravo černá hvězdo nad hlavou

Ať mě moje nohy nesly kam mě nesly ptáci na obloze jenom jednu cestu kreslí Ostravo srdce rudé zpečetěný osude84 V rozhovoru pro MLADOU FRONTU DNES o samotné Ostravě vypověděl: V čem podle vás tkví charakter Ostravy, která je nyní nesmírně kulturní? Jaké je město, které podle vás přispívá k Mozartovu výročí tak mimořádně? Ostrava je město, které má v sobě zakódovanou strašnou sílu. Ostrava není samozřejmé město samo sebou. Praha je samozřejmá, Praha je a bude. Ostrava, to je ten typ města na pomezí pouště, jednou za čas je zavátá pískem a lidé musí vstát a buďto se odstěhovat, nebo vzít lopaty a vyházet písek. Podobně jako bájný Fénix vstává z popela a případně také upadá. A její nejbližší budoucnost? Ta je skvostná. Proč si myslíte, že když jsem se rozhodoval, kde se usadím na stará kolena, a mohl jsem si vybrat od New Yorku až po milovanou Prahu, tak jsem se usadil právě tady? Tady se může něco stát, tady je krásná Karolina, kde může něco povstat. To, že se někdo snaží za každou cenu načančat tu holku, která byla taková, jaká je, to mi nepřipadá podstatné. Já se nestydím za to, že Ostrava je černá.85

Ve velmi hojném množství používá v písních ostravský dialekt, kterým vykresluje povahy osob. Jako například v písni V jednym dumku na Zarubku:

V jednym dumku na Zarubku 84

Tvorba. Ostravo. [online]. [cit. dne 20. února 2013]. Dostupné z:

85

Jiroušek, Martin „Jak Nohavica obarvil Mozarta“. ROZHOVORY [online]. [cit. dne 28. března 2013]. Dostupné

z: < http://www.nohavica.cz/cz/jn/rozhovory/rozh_cz_08.htm >

55

měl raz chlopek švarnu robku a ta robka teho chlopka rada nimjala

Bo ten jeji chlopek dobrotisko byl on tej svoji robce všycko porobil čepani ji pomyl bravkum daval žrať děcka mušel kolibať86

Co se týče tedy ostravského dialektu, v poměru všech jeho vydaných písní, lze si všimnout, že ho v určitých písničkách používá, ale spíše než dialekt u něho obdivujeme právě krásnou češtinu. Proč tomu tak je, lze vysoudit z jednoho rozhovoru, který poskytnul v nedávné době:

S Ostravou jste srostlý – v mnoha písních se vyznáváte ze své, byť komplikované, lásky k ní. V jedné například zpíváte o Ostravě jako o svém hořkém štěstí. Co pro vás znamená? Nezapomeňte, že jsem narozený v Ostravě, o Ostravě zpívám, ale zpívám česky. To znamená, že jak jsem vrostlý do Ostravy, tak jsem vrostlý i do celé české kotliny. Když vyjíždím do světa, jsem hrdý na to, že zpívám české písničky, ať je to v Polsku, Americe, Itálii, ve Francii... Poslední písnička z mé nové desky Z minula do budoucna je holdem všem Čechům, Moravákům a Slezanům, kteří – když to řeknu pateticky – uprostřed té Evropy „drží" český jazyk. Prostě tady pořád jsme. 87

86

V jednym dumku na Zarubku. Z vlastního poslechu z youtube [online]. [cit. dne 25. listopadu 2012]. Dostupné

z: 87

Kovaříková, Gabriela. Těším se, že třeba Emiru Kusturicovi daruju svoje Divné století [online]. 2012 [cit. dne

20. března 2013]. Dostupné z: < http://www.denik.cz/hudba/tesim-se-ze-treba-emiru-kusturicovi-daruju-svojedivne-stoleti-20120723.html>

56

Jednou z velmi známých písní, které reflektují jeho vztah k Ostravsku a Ostravě samotné je hymna fotbalového klubu Baník Ostrava. Citace z rozhovoru pro MLADOU FRONTU DNES: Co vás přimělo napsat hymnu pro fotbalový klub Baník Ostrava? Já ji nenapsal. Když ji fanoušci natáčeli, oslovili mě, jestli bych jim nepřišel pomoct. Vzal jsem heligonku a šel do studia. Tam čtyřicet nejtvrdších fanoušků. Ale znáte Ostravu ranař, ale rovný kluk. Řekl jsem: Ukažte, co máte. Zazpívali „Baníčku, my jsme s tebou“ a já pochopil, že není třeba přidat ani tón. Je to dokonalá, jednoduchá píseň. Společně jsme ji jenom sestavili tak, aby dobře zněla na nahrávce. Kdo je tedy autorem? Píseň přivezli z Polska ostravští fandové a přetextovali si ji. Tady vidíte, že silná píseň nezná hranic, je lidová a nevymyslíte ji. Kdybych takovou vymyslel, jsem génius. Jsem rád, že jsem byl u natáčení. Jsou chvíle, kdy se fotbal stává jakousi lidovou slavností a rockovým koncertem. Je příjemné být součástí chóru, který zpívá We are the Champions. Podobně jako jsem se díval na VyVolené a na trojce mám Novu, tak dokážu chodit na fotbal a zpívat jak trouba. Příští rok budu v Německu křičet: Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop! A proč ne? Promiňte, že mě to baví.88

Baníčku my jsme s tebou Neopustíme tě Nikdy tě nezradíme Bo my ti věříme

Baníčku my jsme s tebou Neopustíme tě Nikdy tě nezradíme Bo my ti věříme

Věříme a věřit budem Že jsi klub nejlepší Bojovat za tebe budem Bo jsme tví fanoušci

88

Vlasák, Vladimír. „Jaromír Nohavica - Můj zvon teď bije“ ROZHOVORY [online]. [cit. dne 11. března 2013].

Dostupné z: < http://www.nohavica.cz/cz/jn/rozhovory/rozh_cz_07.htm>

57

Baníčku ty jsi s námi Baníčku ty jsi v nás Počítej vždycky s námi Bo své fanoušky máš89 Pro mnohé lidi však první fotbalovou hymnou je Nohavicova písnička Fotbal z alba Tři čuníci, i když se jedná o kritiku fotbalových rowdies:

V neděli v pět deset sraz u Baníku desítka vleze se pak ještě jedna Co čumíš frajere chceš do ciferníku? Jestli mě dožereš hele jsem bedna

Tribuna na stání Necpi se vřede! Hadráři Sparťani! Ostrava jedem! Už to má správný vzor jen počkej až tě Dobrý den sportu zdar fotbalu zvláště90 A stejně jako Pepa Streichl ani on neopustil za dobu své kariéry rodný kraj. Když se Jaromíra Nohavici na začátku jeho velmi úspěšné kariéry ptali, zdali by pro něho nebylo lepší, kdyby se odstěhoval z rodného Ostravska do Prahy, odpověděl:

89

FC Baník Ostrava, fotbalová hymna klubu FC Baník Ostrava. Z vlastního poslechu z youtube [online]. [cit.

dne 25. listopadu 2012]. Dostupné z: 90

Tvorba. Fotbal. [online]. [cit. dne 20. února 2013]. Dostupné z:

58

To je iluzorní.. Navíc by mi to připadalo jako útěk. Možná by se někomu líbil a hodil se mu, ale já zůstanu tam, kde jsem. Zvykl jsem si a mám dojem, že si lidi z Těšína zvykli na mě. Berou to zřejmě tak, že vedle předsedy národního výboru a primáře z nemocnice žije ve městě také nějaký písničkář. Dívají se na mě podobně jako na podivínského profesora matematiky. Říká se, že na malých městech je hodně nevraživosti a závisti. Já je nijak nepociťuji. Naopak, spíš cítím takové nevyslovené: žít a nechat žít. Nikdo mě nezastavuje na ulici, nenadává mi ani mě nežádá o podpis. Nemám problémy sehnat tu pěknou knížku nebo desku. Bydlíme na sídlišti, ve slepé uličce, kde je klid, zahrady, trávníky, dokonce i stadión…Jako kdybychom bydleli na vesnici. Když se vracím utahaný ze svých bláznivých cest, plných nejrůznějších zážitků, připadám si jak v tichém zálivu. Netvrdím, že bych nechtěl vystupovat pod některou agenturou v Praze. Ale stěhovat se tam kvůli tomu určitě nebudu.91

A v dalším rozhovoru dodává: Velmi důležité. To je jako soustředné kružnice. Jsem si vědom, že úplně nejbezpečněji se cítím doma, ve svém domě, ve svém podkroví, sám. V Ostravě. Ve Slezsku. A když to domyslím do konce - a teď po té cestě do Ameriky mě ten pocit čeká poznaný, zatím je jenom vytušený - že jsem doma i v Česku, že jsem Evropanem. Ono ten domov ale není jen jedno konkrétní místo, deset metrů čtverečních. To je to nejhlubší. Domov je tam, kde cítíme z nějakých důvodů sounáležitost. Takže bych nedokázal, nedokázal opustit svoje soustředné kružnice.92

Jeho názor se nezměnil ani po letech koncertování a mnoha nabídkách ze zahraničí:

Zapomenout na kořeny je strašně nebezpečné. Když jsem se rozhodoval, že si vybuduju dům, v té chvíli se člověku otevírá celá země. Ale já si vybral Ostravu. Žiju dva kilometry od místa, kde se narodil táta. Najednou mě tam něco táhne, člověk cítí, že to je ono. Dokonce ani neví proč, to mu dochází až zpětně. Aha, ty stromy byly dřív malé a teď jsou velké. To se nedá vysvětlit, je to magie místa, vzpomínek. Jsem

91

Veselý, Petr. „Nemysli na nic zlého“ ROZHOVORY [online]. [cit. dne 20. března 2013]. Dostupné z:

92

Faltýnek, Vilém. „"Už méně mě baví na písničkách slovo, víc hudba a emoce," říká Jaromír Nohavica“.

ROZHOVORY [online]. [cit. dne 20. března 2013]. Dostupné z:

59

usazen, ale osud mi přihrál dobré místo. Když jezdím do Polska, autem do Opole to mám hodinu a půl, do Varšavy tři a půl, do Krakova dvě a půl hodiny. Do Bratislavy dolů kousíček. I Praha je pro mě tři a půl hodiny. Navíc s Pendolinem to bude úžasné.93

Nohavica je výjimečně talentovaný, příznačnými charakteristikami jsou inteligence, sečtělost, senzitivnost a pracovitost. Koncerty bývají pro posluchače jedinečným zážitkem, neboť patří k písničkářům, kolem nichž se vytváří jakési uhrančivé mystérium. Bravurně se pohybuje mezi folkem a folklórem, je pravým bardem svého kraje.94

93

Vlasák, Vladimír. „Jaromír Nohavica - Můj zvon teď bije“ ROZHOVORY [online]. [cit. dne 20. března 2013].

Dostupné z: 94

Nohavica, Jaromír. Biografia [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:

60

7. Beata Bocek (* 18. března 1983) 7.1. Životopis Narodila se v Českém Těšíně. Vyrůstala v Dolním Žukově v domě svých rodičů společně s babičkou, dědou a svými dvěma sourozenci. Její hudební talent se začal projevovat už v dětských letech, kdy si sama skládala texty k melodiím známých písní a doprovázela se na klavír. Výuka hry na tento nástroj trvala 5 let a ve svých 12 letech se rozhodla, že se bude věnovat vlastní tvorbě a improvizaci. Absolvovala základní školu s polským vyučovacím jazykem v Českém Těšíně. Tam se o přestávkách používalo nářečí …“po našem“.., což je nenapodobitelná a pro neznalé nesrozumitelná směs jazyků - polštiny, moravské češtiny, slovenštiny, němčiny a dalších jazyků všech národů a etnik, které spolu žijí v této oblasti…tedy - "po naszymu“ a během vyučování se mluvilo spisovně polsky. Patří k národnostní menšině Poláků žijících na české straně. Necítí se proto ani jako Polák ani jako Čech, ale jako Slezan, slezák czyli - ślónzok. Polština se stala jejím oblíbeným uměleckým prostředkem, a to nejen díky její zvukomalebnosti… Ve 14 letech objevila maminčinu harmoniku, rok na to kytaru, kterou otec dovezl z Ukrajiny. Na tvrdých ukrajinských strunách chytala první akordy, a když už to bylo k poslechu, pořídila si elektrickou kytaru. Prošla několika hudebními uskupeními, ale časem zjistila, že bude lepší vydat se cestou osamělé písničkářky. Po ukončení oboru obchodní podnikatel v Těšíně v roce 2002 se přesunula do malebné Litomyšle, kde se věnovala studiu speciální pedagogiky. Tam také začala objevovat i jiné hudební žánry a její tvorba tak byla do jisté míry ovlivněna. Také začala hudebně spolupracovat s Barborou Baronovou, sousedkou z rodného Žukova, která ji doprovázela na housle a na občasných koncertech hrála společně s Krystynou Skalickou. Během studia natočila své první CD s názvem "Przeszkoda" 2004 (Překážka), které má rockový nádech a zaznamenává písně z období 17 - 20 let. Po ukončení studia odjela do Cardiffu ve Walesu. Tam si poprvé vyzkoušela hraní na ulici. Netrvalo to ale dlouho, našla si práci v továrně LG, kde po dobu 8 měsíců šroubovala LCD monitory a věnovala se pásové výrobě televizorů. V té době napsala své zatím nejznámější písně z CD "Czary moje, dary twoje", které jsou plné optimismu a víry. Bylo to zlomové období, kdy znovuobjevila víru v Boha, a tedy i v sebe. Realizaci CD začala

61

uskutečňovat v roce 2007 po návratu ze zahraničí na přívětivém Valašsku společně s Davidem Kulišťákem (housle) a Tomášem Malinou (bubny). V tomto složení ji pak objevila kapela Ležérně a vleže, se kterou natočila CD "Uondaný čas" a v současnosti s některými členy této kapely založila hudební projekt: "Víc než rok" a podílí se na něm Aleš Mrnuštík (basa), Ivan (ukulele) a Monika (bubny) Hrdinovi. V roce 2009 vydala třetí desku pod názvem: "Zapraszam was do waszego cicha" (Zvu vás do vašeho ticha), jež je nahrávkou ticha, kterou si ve své hlavě přehrává každý sám a již nyní si ji po přečtení můžete poslechnout a taktéž trvala spolupráce s Tomášem Háčkem (akordeon). Od roku 2011 hraje v nové sestavě, a to s Filipem Kramerem (kontrabas) a Terezou Machačíkovou (viola).95

7.2. Tvorba Asi jako jediná z mnou vybraných písničkářů z Ostravska se odlišuje tím, že zpívá a tvoří v jazyce spíše polském (výjimečně v jazyce českém či francouzském), a ne v nářečí ostravském. Musíme však připustit, že i takový Jaromír Nohavica má za sebou tvorbu v tomto jazyce, a to díky spolupráci na hře „Těšínské niebo / Cieszyńsje nebe“. Je to způsobeno nejspíše tím, že se narodila v Českém Těšíně, čili ve městě, kde polština s češtinou spolu žijí ve velmi blízkém vztahu. Nutno dodat, že blízko Těšína se narodil i Tomáš Klus, jeho však polština tolik neučarovala.

W jednym mieście drogą na rynek, gdy oglądałam liście, zjawił mi się jeden pan i mówił, co przyśniło mu się.

Przyśnił mi się taki sen, a pani w nim grała, liście w mieście oglądała, kałuże przeskakiwała. Lecz w jej głowie myśl stała i nic mu na to nie powiedziała.96

95

Viz Bocek, Beata. Bio [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:

96

Texty. O jednej pani. [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:
jednej-pani-text-29.html >

62

Jak sama v televizním pořadu Babylon přiznala, polština je pro ni to, co je pro jiné české zpěváky angličtina. V cizím jazyce se jim lépe vyjadřují své emoce a pocity. Než objevila půvab polštiny, sama také skládala anglicky.97 I když ji do nedávné doby znala jenom hrstka lidí a má za sebou již 3 autorské CD, do podvědomí posluchačů se dostala až v roce 2012 deskou „Ja tutaj mieszkam“. Její první album vydané v roce 2004 „Przeszkoda“ (česky „Překážka“) o překážkách, které musela v životě zdolávat, mělo rockový nádech inspirovaný vesnickými zábavami, na které s oblibou chodila a které jsou typické pro Ostravský kraj. Nebyl to ovšem styl hudby, kterým se chtěla vydat. To si ujasnila už na druhém CD „Czary moje, dary twoje“ vydané v roce 2007. Na něm, jak sama říká, znovu v sobě našla víru v Boha a v sama sebe a ujasnila si hudební cestu, po které chtěla jít. Nechala se inspirovat alternativní českou i zahraniční hudbou a deska zní velmi pozitivním dojmem. V roce 2009 se pustila do jiného experimentu. Chtěla více zapojit posluchače do své hudby, aby si v ní každý našel kus sebe a svého příběhu. Proto další CD nazvala „Zapraszam was do waszego cicha“ (česky „Zvu vás do svého ticha“). Nutno ale podotknout, že největší ohlas u publika i u hudebních kritiků měla až deska „Ja tutaj mieszkam“ (česky „Já odtud pocházím“). Získalo ocenění album roku 2012 v žánru world music na udílení Cen Akademie populární hudby Anděl a z neznámé písničkářky se najednou stala úspěšná zpěvačka, která umí hrát nejenom na kytaru, ale i na harmoniku, koncovku, ukulele a mbiru. I když je "Ja tutaj mieszkam" už čtvrté album Beaty Bocek, polské písničkářky z Českého Těšína, je docela možné, že jste o ní ještě neslyšeli. Beata míchá ve svých písních prvky world music, etna a folku, zpívá převážně polsky, ale také třeba česky nebo francouzsky a kromě obvyklých hudebních nástrojů jako je kytara, akordeon nebo ukulele, používá také zajímavý africký nástroj mbira, který můžete znát třeba z alba Zuzany Novak. Ve velmi intimních aranžích s vlastně strohým a tradičním nástrojovým obsazením nachází Beata Bocek opravdu pestré cesty. Zjevně cesty osobní, ale takové, aby jim porozuměl každý, kdo chce, ať už mluví jakýmkoliv jazykem. Nádherným příkladem je má nejoblíbenější "Malá", kde si muzikantka objevně pohrává a pracuje s hlasem, podélnou flétnou bez tónových otvorů koncovkou i celkovou aranží ostatních nástrojů, ta závěrečná dohra v této písni je prostě nádherná.

97

Česká televize. Babylon [online]. 2012 [cit. dne 11. února 2013]. Dostupné z:

63

Ostatně atmosféra, kterou album navodí nejpozději s úvodem druhé skladby, je asi tím, co mě na Beatě baví nejvíce. Její svět je totiž docela dost jiný než ten můj, ale ta schopnost vtáhnout si mne tam k sobě a po dobu tři čtvrtě hodiny se v něm pohybovat, je podobná, jako zabrat se do dobrého emotivního filmu. A z písní této písničkářky mám podobný pocit, jako když jsem cestoval pobaltskými státy, objevoval tamější venkov a představoval si, že nějak podobně by to u nás zřejmě vypadalo za předpokladu, pokud by se rozvoj civilizace zastavil někdy za první republiky. S Beatou Bocek tak můžete objevovat světy, které možná osobně neznáte, ale dost možná je budete mít zapsané někde hluboko v podvědomí. Ve svých kořenech, ve vzpomínkách na prarodiče a jejich vzpomínky, které jste jako děti hltali. A pokud jste tu možnost neměli, "Ja tutaj mieszkam" vás tam dovede alespoň teď, zprostředkovaně. 98

Co se týče inspirativních zdrojů, které Beatu Bocek vedou ke vzniku textu a hudby k jejím písním, jedná se hlavně o její vlastní zkušenosti, popřípadě jejího vztahu k Bohu, radosti ze života či jeho bolestech. Všechny texty jsou autorské, dokonce se i v jedné vyskytují nesrozumitelná vymyšlená slova („Japonská“), ale můžeme zde najít i výjimku. I když píseň „Taeba“ vznikla s jiným textem, když se jí do ruky dostala báseň Thomase Moora, sama se pak divila, jak text přesně pasuje do vzniklé hudební složky. Píseň je dokonce jedna z mála zpívaná v českém jazyce: Dopřej mi chuť k jídlu pane, a taky něco, co bych snědl, a dej mi zdravé tělo pane, a nauč mě s ním zacházet. A dej mi zdravý rozum pane, ať vidí dobro kolem nás.

Ať s hříchem nikdy nevydržím, a napravit jej umím včas, a dej mi mladou duši pane, ať nenaříká nereptá,

98

Průša, Josef. S vůní dávného venkova [online]. 2013 [cit. dne 1. března 2013]. Dostupné z:

64

dej ať neberu příliš vážně, své malé pošetilé já.99

7.3. Téma Ostravska a použití ostravského dialektu Kromě textů v českém, polském a vymyšleném jazyce u ní můžeme najít i píseň francouzskou (Allez pas a Crete si vous avez peur/ Kdo se bojí, nesmí na Krétu):

Nállez pas a Crète si vous avez du peur, nouvelles histoires sénchaînes ma soeur. Je suis très contente dans mon coeur. Donnez-moi une route avec du coeur.

Je me suis trouvée près de la mer a Matala, entendez vous! Je me suis jetée dans léau chaude a Matala, entendez vous! Oh, yá des lieux dans le monde, que je voudrais voir, oh, yá des lieux dans le monde, que jái vue.100 A po přestěhování z rodného Žukova díky svému tehdejšímu příteli do Rožnova pod Radhoštěm i ve valašském nářečí: A já v sobě mám malou dušičku, a já vyrostu v pěknu panenku.

A já malučká rostu pomalu, a já chodívám cestu kamennu.101 Ze všech příkladů jasně vyplývá, že ve svých písních nezdůrazňuje svůj rodný kraj ani rodinnou mluvu. I když v případě polského jazyka, který jistě ovlivnil ostravské nářečí, 99

Texty. Taeba. [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:
32.html> 100

Texty. Allez pas a Crete si vous avez peur. [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:

101

Texty. Malá. [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:
36.html>

65

bychom v tomto mohli polemizovat. Jak sama říká, dnes za svůj kraj považuje Rožnov pod Radhoštěm. Je to nejspíš způsobeno i tím, že se ve svých mladých létech vydala do zahraničí a po návratu se našla v Rožnově pod Radhoštěm. Žádná její píseň není věnovaná přímo Ostravsku. Na druhou stranu, v případě písně „Ja tutaj mieszkam“ by se dalo říci, jak sama přiznává, že se do té písně dá dosadit jakékoliv místo původu, tedy i rodné Ostravsko: Ja tutaj mieszkam, tu jest mój dom, na Ciebie czekam, stoję za Tobą. Dziękuję, że jesteś, dziękuję, że przyszłeś, chcę twojej odwagi, chcę, byśmy wytrwali.102 „Beata Bocek je hudební samouk. Postupně a jakoby mimochodem opanovala kytaru, harmoniku, mbiru a koncovku, stejně jako se naučila samozřejmě zpívat. Všechno dělá s láskou a chutí, hlavně pak “po swojemu". Ne virtuózně, ne precizně, o to emotivněji a podmanivěji.“103 Máme se tedy do budoucna na co těšit a jsem si naprosto jistá, že tato mladá slečna, která má toho ještě hodně před sebou, Ostravsko ještě více podpoří na poli hudebním. Nemusí používat ani rodné nářečí, ani o rodném kraji zpívat. Díky své nátuře a vztahu k hudbě a k životu reprezentuje Ostravsko mnohdy lépe než kdejaký populární ostravský zpěvák.

102

Texty. Ja tutaj mieszkam. [online]. [cit. dne 3. listopadu 2012]. Dostupné z:
tutaj-mieszkam-text-40.html> 103

Souček, Karel. Bocek Beata [online]. 2012 [cit. dne 1. března 2013]. Dostupné z:

66

8. Tomáš Klus (* 15. května 1986) 8.1. Životopis Tomáš Klus se narodil v Třinci. Ještě donedávna se věnoval vrcholovému sportu, od roku 2004 studuje herectví na pražské DAMU a především hraje na kytaru a zpívá. Díky rodičům, velkým hudebním nadšencům, vyrůstal v prostředí festivalů a koncertů. Dodnes také mezi své největší oblíbence řadí Jaromíra Nohavicu či kapelu Mňága & Žďorp. Ve své tvorbě navazuje na českou písničkářskou tradici, kterou obohacuje o moderní přístup, mladistvou lehkost, nadhled a vtip. Přitom ještě nedávno se jeho jméno objevovalo především ve spojitosti se sportem. V roce 2002 si dokonce jako člen vítězného družstva odvezl zlatou medaili z dorosteneckého mistrovství Evropy v moderním pětiboji. Kvůli sportu také v brzkém věku vyměnil rodný Třinec za Prahu, kde ho však brzy začal lákat svět umění. „Bylo mi patnáct šestnáct a najednou jsem byl odříznutej od celýho svého dosavadního života. Potřeboval jsem všechen ten stesk a trápení ze sebe nějak dostat. Právě tehdy jsem se začal čím dál častěji obracet ke kytaře. Písničky jsem si doma skládal už předtím, ale až tehdy se ve mně objevila touha prezentovat je taky veřejně,“ vypráví dnes Tomáš o nelehkých začátcích v naší metropoli. První příležitost zahrát si živě získal v baru jednoho svého kamaráda. „Zpočátku jsem vytvářel takovou živou hudební kulisu při obědech a večeřích. Probíhalo to tak, že jsem si na místě vymýšlel písničky ve svahilštině a patřičně „procítěně“ je předkládal stolovníkům. A oni na to postupně začali reagovat. Nejvtipnější bylo, když za mnou přišel jeden seriózně vypadající pán, poklepal mi na rameno a pochválil mě, že mám fakt povedený texty.“ Mezi návštěvníky baru si Tomáš postupně získal první příznivce, kteří začali chodit víc za jeho muzikou než za jídlem. „Díky tomu jsem získal možnost zahrát si jednou týdně takříkajíc sám za sebe. Což mě taky donutilo začít psát víc písniček se skutečnými texty.“ Širší veřejnost na sebe poprvé výrazněji upozornil v lednu roku 2007, kdy nadchl porotu soutěže Czechtalent Zlín. A zvítězil tenkrát nejen u ní, ale také u publika, které si okamžitě

získal

svých

bezprostředním

vystupováním,

showmanstvím.

67

improvizačním

talentem

a

Nabídka na natočení desky na sebe nenechala dlouho čekat.104 A tak vzniklo v roce 2007 album Cesta do záhu(d)by, ověšené cenou za Objev roku v rámci udílení Cen Akademie populární hudby Anděl.

8.2. Tvorba „Většinou píšu, jak jsem zamilovanej a jak je všechno kolem k ničemu.“105 Tak sám na začátku své kariéry okomentoval své inspirační zdroje. Tenhle usměvavý mladík s takřka renesančním záběrem má zkrátka charisma, dar okouzlit a strhnout během několika okamžiků. A navíc je výraznou autorskou osobností. „Psaní písniček je pro mě ideální protiváha k divadlu, které studuju, jsem v nich sám za sebe, na nic si nehraju, můžu bejt maximálně upřímnej. Navíc mě baví to, jak si lidi v textech nacházejí svoje vlastní příběhy, který s tou mojí původní myšlenkou nemusí mít vůbec nic společnýho. Jak si do nich projektují sami sebe a svoje osudy.“106

Je den, tak pojď Marie ven, budeme žít, házet šutry do oken. Je dva necháme doma trucovat, když nechtějí, nemusí, nebudem se vnucovat. Jémine. Všechno zlý jednou pomine, tak Marie, co ti je?

Všemocné jsou loutkařovy prsty, ať jsou tenký nebo tlustý, občas přetrhají nit. A to pak jít a nemít nad sebou svý jistý, pořád s tváří optimisty listy v žití obracet.

104

Viz Osobnosti.cz. Tomáš Klus [online]. 2012 [cit. dne 10. února 2013]. Dostupné z:

105

Osobnosti.cz. Tomáš Klus [online]. 2012 [cit. dne 10. února 2013]. Dostupné z:

106


68

Je to jed, mazat si kolem huby med a neslyšet, jak se ti bortí svět. Marie, kdo přežívá, nežije, tak ádijé. Marie, už zase máš tulení sklony, jako loni. Slyším kostelní zvony znít a to mě zabije a to mě zabije a to mě zabije, jistojistě.107 Ve své tvorbě navazuje na českou písničkářskou tradici, kterou obohacuje o moderní přístup, mladistvou lehkost, nadhled a vtip. Jeho texty jsou autentické, uvěřitelné a navíc hravé. Jeho velkým inspiračním zdrojem je krom Jaromíra Nohavici i Karel Kryl. Proč si vybral právě jeho, vysvětluje v jednom ze svých rozhovorů: Karel Kryl, to je pro mně synonymem Svobody, ne jen fyzické, ba i tvůrčí, duševní, v době, kdy se demokracie, za kterou bojoval, stává spíš její karikaturou, by se jeho jméno mělo vyslovovat tak nahlas, aby pánům politikům popraskaly bubínky, a psát jen VELKÝMI PÍSMENY. Jeho dílo a jeho život by se mělo stát součástí školních osnov, aby se tak předešlo mládežnickému papouškování zvrácených ideí. Návod, jak psát, se v jeho písních najít nedá, ba spíš není člověka, který by byl podobných skvostů schopen, nejen s ohledem na okolnosti, v nichž vznikaly, ale především na jemu vlastní mistrovství. Alegorie pod každým písmenem a apel v jeho hlase, to je jen a jedině KRYL. Vliv měl, má a bude mít, ne tak, abych kvůli němu mučil mozek latinou, ale tak, že udělám všechno proto, aby se jeho odkaz šířil k nejširšímu publiku.108

Píšu Ti, protože mě trápí spousta věcí, nejen prázdný cesty domů a to věčný přemejšlení k tomu. Trápí mě pět ranních probuzení v týdnu a to pořád není všechno. Trápí mě, že mě lidi nechápou 107

Marie. Z vlastního poslechu z youtube [online]. [cit. dne 25. listopadu 2012]. Dostupné z:

108

Silver, V.. Tomáš Klus – Písničkář by měl mít zpívající názor [online]. 2009 [cit. dne 25. února 2013].

Dostupné z:

69

a že se držejí svejch kolejí a kolem jako by nic a kolem jako by nic jenom prochází se.

Dvě lodě na vodě, dvě ryby pod hladinou, při svý cestě za vidinou snad dobrý lidi nezahynou. Mám jenom jediný přání. Nikdy neskončit na dně.109 O svém prvním albu „Cesta do záhu(d)by“ sám říká:

Hodně jsme se snažili zachytit atmosféru těch úplně prvních demáčů, který jsem si natáčel doma na koleni. Technicky dokonalý a vyumělkovaný nahrávky, kdy se výsledná písnička sestříhá z tisíce stop, mě nebaví. Pak se vytrácí veškerej prožitek. Líbí se mi jednoduchost, takže jsme nahrávali vždycky na jeden zátah a do písniček už pak zbytečně nezasahovali. Do některých skladeb jsme natočili další kytary, basu nebo bicí, ale stále jsme se snažili zachovat ten písničkářskej ráz. 110

To lze potvrdit recenzí Vlasáka v MF DNES z 8. března 2008:

Písničkář Tomáš Klus má velký dar sdělnosti a bezprostřednosti. Posluchače chytne a strhne do prvních tónů alba Cesta do záhu(d)by, byť by se svými devatenácti písněmi mohlo být stručnější. Důležitá je jiná věc. Klusovy písně mají přirozenou melodičnost a svěží barva Klusova hlasu, který má pozitivní nápřah, někdy i melancholické vyznění, působí přitažlivě. Už na první poslech lze album vnímat jako proud hudby postavené na kytarách a folkrockové rytmice. A nechat se jím náladově nést. Podobně jako jeho vzory včetně Jaromíra Nohavici umí Klus stvořit píseň jak z jednoho kusu: slova jsou pevně srostlá s hudbou a působí dojmem lehké ruky, která

109

Dopis. Z vlastního poslechu z youtube [online]. [cit. dne 25. listopadu 2012]. Dostupné z:

110


70

je napsala. Právě tento nenucený styl dává písním lehkost, samozřejmost. Výsledek je o to cennější, že písničkář nepoužívá složité konstrukce, spíše běžná slova, ba i klišé typu „mazat si kolem huby med a neslyšet, jak se ti bortí svět“ (Marie). Jenže z takových provařených obratů je pak postaven celek, který vyznívá většinou velmi neotřele. Je nutné jej poslouchat vcelku, na pitevním stole analytika ztrácí duši. Tomáš Klus má pravdu, když říká, že jeho písně jsou vyvážené v příbězích i osobních pocitech. Vyznání matce, nazvané Mimorealita, je vyskládané frázemi, ale působí upřímně, snad i dojemně. Vlastně je to v pořádku, Klus jen přenáší běžnou řeč do písní. Poněkud vykonstruovaně vyznívá skladba Válečná (Marion), ve které zpěvák uplatnil svůj dramatický talent a kapela ji podpořila stylovými aranžemi hudby z hradů a zámků. I vyznání Kurtu Coabainovi, nazvané Čas, je náhle ve své vážnosti a přežvýkaných obratech typu „raději shořet než vyhasnout“ těžkopádnější. Ale to jsou spíš výjimky. Tomáš Klus je nejsilnější právě ve vyprávění vlastních, pokud možno civilních zážitků. Dívky a ženy jsou častým objektem Klusových písní, jenž svá něžná témata shazuje ve skladbě Jednoduchá. K jeho kladům lze přikládat i smysl pro humor a sebeironii. Jeho první deska je plná energie, talentu a chuti zpívat. Co lepšího si může do startu své kariéry přát?111

Jsou věci, který nikdy nepřekonám. Jsou věci, na který budu vždycky sám. No tak se nezlob, mami, je to jen zlý zdání. Žiju, jsem zdráv. Na chvíli bez dobrejch zpráv.

Stalo se, stalo a zas může se stát. Žiju tu poprvý a nesmim se ptát, kudy že cesta vede k vysněným cílům, jak neztratit se a nezranit se. Že trošku bloudím mimorealitou, že lidi v běžným světě šedivý jsou.

111

Vlasák, Vladimír. Svěží vánek Klusových písniček snadno omámí [online]. 2008 [cit. dne 16. února 2013].

Dostupné z: < http://kultura.idnes.cz/svezi-vanek-klusovych-pisnicek-snadno-omami-f3c/hudba.aspx?c=A080307_194924_hudba_jaz >

71

Už tak nějak tušim, že to nebude snadná úloha, mít mě za syna.112

Na desce se podíleli renomovaní muzikanti, jako například Petr Vavřík, baskytarista kapely Buty, nebo Jiří Kučerovský, kytarista a zpěvák respektované brněnské kytarovky Animé. Za výsledek si však zodpovídal především Tomáš sám. „O skladbách jsme hodně diskutovali. Rád se nechám poučit, ale nakonec je ta deska především moje vizitka, takže o výsledku si chci rozhodovat sám. To samozřejmě neznamená, že bych měl potřebu na sebe ukazovat prstem a všechny upozorňovat na to, že jsem to celý napsal sám, ale záleží mi na tom, aby byly ty písničky ze mě.“113 Další autorská deska se jmenovala Hlavní uzávěr splínu a naznačuje určité dospění nejen na poli hudebním, ale i osobnostním. Sám to v jednom rozhovoru komentoval slovy:

Je za tím zatím spousta nových poznání, seznámení a možnost slyšitelnosti. Nutno říct, že jde především o představení mě celého, sobě i posluchači. Hemžil-li jsem se a dovádivě užíval přínosů pozlátek, pak by výslednicí mělo být mé pokorné uklonění se lidem, kteří mi to všechno přímo, či nepřímo umožnili... Deska zní oproti jeho první trochu melancholičtěji s notnou dávkou ironie. Proč ale ta změna? Jen, tíhnu-li k písničkářství, pak je dobré ukázat vše, co ve mně dýchá. Písničkář by měl mít zpívající názor, shluk dojmů, jimž se snaží vštípit jména. Dožíváme se opět tendence vládyků, manipulovat s člověkem, by jsme měli všichni nasazeny klaunské frňáky. Štve mě to, a proto o tom chci zpívat, neb jinak to křičet neumím. Nechci však publikum uvrhnout do posmutnělosti, hledám tak rovnováhu, vyváženost mé osoby, těžké téma odlehčit, bych pak nezatíženě mohl užít dialog...114

Déšť smývá barvu z plakátů na staré zdi, co vede od tvého domu až do Klimentský. Na rohu ulice postarší prodejce knih, 112

Mimorealitu. Z vlastního poslechu z youtube [online]. [cit. dne 25. listopadu 2012]. Dostupné z:

113


114


Dostupné z:

72

už dlouho nepřišel jediný zákazník. Kouří přes zákaz na dveřích. Pošťák je floutek a čte vzkazy na pohlednicích, v divadle loutek dnes hrají ochotníci. Jediná láska jejich života visí.

Zatímco ty ležíš ve vaně a snažíš se zastavit krev, teče ti po rukou a zasychá na šatech. Svázané zápěstí páskou na koberce a malí kluci kreslí na sklo kosočtverce. Když z těla vyprchá život, stydne. Když z těla vyprchá život, je klidné.115 Nelze si nevšimnout, že písně, ať už na prvním či následujícím albu, jsou věnováním určité osobě v životě samotného Tomáše Kluse. On sám to potvrzuje slovy:

Každá píseň je příběh, jehož součástí jsem já a Kdosi. Výslovné věnování, by však ochudilo posluchače o jisté tajemství. Dávám jim tedy své pocity k dispozici, by v nich hledali to své prožité a dosazovali sebe a své Kdosi. Proto jsem rád za publikum, jež si mě našlo, neb přesně tohle souznění ono očekává... Na "Uzávěru" jsem proto věnoval písně spíš těm, jimž vděčím za to, že mám co věnovat, než konkretním "hrdinům příběhu". Je tam tedy píseň pro mámu a pro babičku, pro pana Nohavicu, pro Krále Kryla a pro Petra Fialu.116

Základní odlišnost nového alba Tomáše Kluse od loňského povedeného debutu Cesta do záhu(d)by lze spatřovat v tom, že se až na několik výjimek spolehl na unplugged zvuk, vytvářený pouze za pomoci dvou akustických kytar v rukou samotného písničkáře a jeho koncertního parťáka Jiřího Kučerovského. Ony občasné, 115

Neklid. Z vlastního poslechu z youtube [online]. [cit. dne 25. listopadu 2012]. Dostupné z:

116


Dostupné z:

73

řekněme folkrockové okamžiky, kde dostanou příležitost i jiné nástroje (a hostující hudebníci), však každopádně působí jako vítané kapky živé vody – aranžérsky byla prvotina jaksi barevnější. Co se však vlastního nového písňového materiálu týče, ten ve srovnání se Cestou… působí ještě vyzráleji a vybroušeněji jak po stránce melodický nápadů, tak myšlenkového obsahu. Je opravdu radost poslouchat, jak si Klus hraje se slovy a slovíčky a jak užívá jejich zvukomalebnosti a různých významových odstínů, aniž by to bylo na úkor hloubky samotného sdělení. Nesedí mu jen, když se – možná nechtěně – stává zarputile vážným a patetickým, což zde odskákala písnička Markétce. Jinak uznale smekám klobouk, Tomáši! 117

Jeho zatím poslední album se jmenuje Racek. O něm samotném sám říká, že si uvědomil, že folk by měl být angažovaný a on sám chtěl přispět svým názorem. I když přesně sám neví, co je špatně a jak by se to mělo změnit. „Mám určitý pocit, který prezentuju. Myslím, že zde chybí morální vzory.“118 Proto vznikla tolik ve společnosti rozebíraná píseň „Pánubohudooken“. Album se jmenuje podle hry Racek, ve které sám účinkoval a která ho velmi ovlivnila. Proto také věnoval čtyři své písně z alba právě tomuto tématu. Za devatero horami a devatero řekami, leží kraj líbezný jak z reklamy, tam v pravdě pšenka nekvete, člověk zde vyvinul se z prasete.

Oděni v sametové rubáše, zloději loví zbytky guláše, z plastových talířků kartou ze zlata, a při tom poslouchají Poupata.

A tváře se tam nemění, pouze tituly a příjmení a kdo má peníze vystaví svou mordu 117

Korál, Petr. Tomáš Klus – Hlavní uzávěr splínu [online]. 2009 [cit. dne 23. února 2013]. Dostupné z:

118

Show Jana Krause. 50. show [online]. 2011 [cit. dne 15. března 2013]. Dostupné z:

74

u dálnice na bilboardu. Potom řidič vskutku tvrdý chleba má, furt on the road a s lumpama, učí se všechna hesla zpaměti a pak ty kecy hustí do dětí.

Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid? Za co, Pane Bože, za co, nechals nás se napálit? Za co, Pane Bože, za co? Zas čtyři roky v prdeli. Za co, Pane Bože, za co? Omluv mě, že jsem tak smělý.119 Jeho písně vznikaly při četbě knih, které obsahovaly zajímavé myšlenky, které potom rozvinul. Kromě těch písní, které jsou přímo ovlivněny divadelní hrou Racek, ve které sám hrál. Celou noc četl jsem dopisy od Zarečné, v nichž její bolest stekla mezi řádky, já zloděj příběhů psal osud mladé slečně. Čert vem mé svědomí, život je tak krátký! Celou noc četl jsem dopisy od herečky, vzpomínal na to, jak se mi v náruči chvěla. Nepište víc, jen padla jste do mé léčky a pro mé štěstí na to své zapomněla.

To láska k pravdě ze mě udělala lháře, o lásce k vám v mých verších ani zmínka, nesnesu vás a váš ustavičný nářek.

119

Pánubohudooken. Z vlastního poslechu z youtube [online]. [cit. dne 25. listopadu 2012]. Dostupné z:

75

Miluji rád, jen podotýkám.120 Honza Balušek ve své recenzi na musicserver.cz uvádí, že si Tomáš Klus během minulých let vytvořil nemalé věrné publikum, které rádo chodí na jeho koncerty. Třetím albem nazvané Racek chtěl svých kvalit dostát. To se mu sice podařilo, ale jak Balušek uvádí, určité výhrady se najdou. Jeho publikum se skládá z velmi širokého vzorku populace, od malých dívenek po starší pány, kteří si všichni společně notují a smějí se jeho vtipům. A asi si budou notovat i novinky z aktuální desky, živě totiž budou určitě fungovat lépe než z nahrávky, jak dodává Balušek. Sám je však z Racka mírně zklamaný, největší problém vidí v tom, že je album nejednotné. Podle Baluška jde vidět, že nahrávání bez zásahu producenta albu nesvědčí. Samotný název desky slibuje koncept Čechovovy hry "Racek" (ve které ztvárnil Klus postavu Trigorina v pražském divadle Disk). Na albu jsou však pouze čtyři skladby s touto tématikou. Baluška v závěru dodává, že Racek"je výborná deska plná písniček, které nedrží moc u sebe v případě vysoce kladených nároků na samotného Kluse. 121 Tomáš Klus je považován za následníka Jaromíra Nohavici. On sám k tomuto přirovnání dodává, že tato „nálepka“ ho spíše děsí, svazuje, dává mu určitou zodpovědnost, jelikož Jaromír Nohavica je pro něho vzorem. „To on mě naučil poslouchat text v písních, používat slova. Melodie je pro mě doplněk k písni. Důležitá jsou slova.“122

Den za dnem pořád beze změny, dno za dnem a já zabedněný, rozbíjím hlavu o stěnu svého pokoje. Nabízím život k nahlédnutí, nabízím život ke sdílení. Nevím, proč náhle mě to nutí odevzdat vše, co je moje. Vysvitlo slunce, ledy tají, 120

Trigorin. Z vlastního poslechu z youtube [online]. [cit. dne 25. listopadu 2012]. Dostupné z:

121

Balušek, Honza. Zbytečně pochroumaný Racek [online]. 2011 [cit. dne 19. března 2013]. Dostupné z:

122

Medůza. Rozhovory - Televize [online]. 2008 [cit. dne 19. března 2013]. Dostupné z:

76

ve své špeluňce nic neutajím. Hraji teď davu tupce, kdo najde jehlu v kupce, má ji! Štěstí je zbraň pro čtyři dlaně. Zákon zní, raň, než budeš raněn. Láska je přelud, to ze strachu ti srdce buší, že mu dojde vzduch. Život mě hladí proti srsti, vlk zmírá hlady, les je pustý. Pustíš ho k tělu a podmaní si duši. Takový je Bůh!123 Nutno podotknout, že se slovy si opravdu rád hraje. Nejde si nevšimnout uzávorkovaných slov (např.: Dobrý mrav(enci)) nebo slov s jedním velkým písmenem (např.: AsiJat a Eva). Sám přiznává, že se mu právě tyto hrátky se slovy, závorkami, pomlčkami líbí a velmi hojně je používá.124 K popularitě mu jistě dodává i velmi atraktivní vzhled, který zúročuje i na poli hereckém. Kdyby však písničkář zůstal u sportu, nikoho tak svérázného v dnešní době bychom neměli. Dalo by se říci, že určitým spojením všech ostravských písničkářů starší generace. Spojení lidové tradice a jednoduchého příběhu Pavla Dobeše, osobní zkušenosti v písních jako má Jaromír Nohavica, mnohdy až hraniční kritika politiky jako u Pepy Nose a svéráznost jako u Pepy Steichla. Publicista Vladimír Vlasák ve své kladné recenzi například napsal: „Klusovy písně mají přirozenou melodičnost a svěží barva Klusova hlasu, který má pozitivní nápřah, někdy i melancholické vyznění, působí přitažlivě. Klus umí stvořit píseň jak

123

Dno za dnem. Z vlastního poslechu z youtube [online]. [cit. dne 25. listopadu 2012]. Dostupné z:

124

Medůza. Rozhovory - Televize [online]. 2008 [cit. dne 19. března 2013]. Dostupné z:

77

z jednoho kusu: slova jsou pevně srostlá s hudbou a působí dojmem lehké ruky, která je napsala. Právě tento nenucený styl dává písním lehkost, samozřejmost.“125

8.3. Téma Ostravska a použití ostravského dialektu Co se týče jeho vztahu k Ostravsku a používání ostravského dialektu, nejspíš budeme velmi zklamaní, neboť hlavně kvůli velmi brzkému přesunu do metropole v jeho písních ostravštinu nenalezneme. Ba co hůř, spíše než češtinu u něho nacházíme pražský přízvuk. Jeho písně aspoň v začátcích byly směřování k určitým osobám, Ostravě se však obloukem vyhnul. Nelze mu však odepřít, že se všem při vyslovení jeho jména vybaví jeho rodný kraj a město Třinec, které reprezentuje. I když ne přímo v písních. Sám však dodává, že by chtěl zůstat v Praze, hlavně kvůli lepším pracovním příležitostem. Domů se ale velmi rád vrací za rodinou.126 Muzikant, který si umí sám napsat chytlavou melodii, poutavý text a výslednou píseň, dokáže také osobitě interpretovat, to je v dnešní době takřka ohrožený druh. O to větší událostí je, když se někdo takový na naší scéně objeví: „Nemusím mít plnej sál a hysterický reakce, ale potřebuju vnímavý lidi, který do toho jdou se mnou,“ vysvětluje.127 Možná ještě na doplnění jedna zajímavost. V roce 2009 jeho píseň „Navěky“ (duet s Anetou Langerovou) ze soundtracku k filmu Anglické jahody akademici ohodnotili na druhém místě v kategorii Hit roku 2008 při udílení Cen Akademie populární hudby Anděl. A určitě největším překvapením byl v listopadu 2012, když sesadil z pomyslného trůnu oblíbenosti Karla Gotta z první pozice v kategorii Zpěvák při udílení cen Český slavík. A jak vidí Tomáš svou hudební budoucnost? „Samozřejmě jsem zvědavej, co na to lidi řeknou. Těším se, že budu koncertovat. Budu štastnej, když si lidi koupí desku, přijdou na koncert - a na konci si řeknou: Jo, stálo to za to! Celý je to pro mě ohromná výzva. A ty já mám rád!“128

125

Vlasák, Vladimír. Tomáš Klus [online]. [cit. dne 16. března 2013]. Dostupné z:

126

Rádio Orion. Rozhovory - Rádia [online]. 2008 [cit. dne 19. března 2013]. Dostupné z:

127

Osobnosti.cz. Tomáš Klus [online]. 2012 [cit. dne 11. března 2013]. Dostupné z:

128

Osobnosti.cz. Tomáš Klus [online]. 2012 [cit. dne 11. března 2013]. Dostupné z:

78

9. Souhrnné srovnání Jednu věc si musíme v první řadě uvědomit. V době, kdy ve svých začátcích na pódiích a klubech vystupovali Pavel Dobeš, Pepa Nos, Pepa Streichl nebo Jaromír Nohavica, se u nás písničky a desky povětšinou musely šířit ilegálně pomocí nahrávek z koncertu na magnetofon. Z toho vyplývá, že mnoho písní ze začátku jejich tvorby bylo nahráno na desky až někdy v 90. letech, čili dlouho po jejich vzniku. Proto si lze například všimnout, že některé písně se vyskytují na mnohých albech několikrát (př. Nohavicův Darmoděj v albech Darmoděj, Osmá barva duhy, Darmoděj a další nebo Dobešova Jarmila v albech Skupinové foto, Komplet 1987-1992, Zum-Zum-Zum, Koncert 1984). Liší se bud tím, že jsou nahrávány naživo, jsou to záznamy z koncertu z černě udělané nahrávky nebo nově poupravované. V tomto je nynější generace tvůrců o krok napřed. Díky nové technologii desky vycházejí rychleji, a proto se písně dostanou k posluchačům snadněji a dřív.

9.1. Inspirační zdroje písničkářů Jak nejlépe charakterizovat inspirační zdroje písničkářů? Použiju k tomu slova samotného Jaromíra Nohavici, který v jednom z rozhovorů odpověděl:

Vždycky reaguju na to, co se kolem mě děje. Přesto bych ale nic konkrétního z nové desky nevypichoval. Karel Plíhal říkává, že každá deska je dokumentem tvé duše té doby. V danou chvíli to třeba člověk necítí, ale po letech zjistí, že takový opravdu byl. Bylo to tak s albem Ikarus, stejně tak třeba s deskou Darmoděj, takové je i Mikymauzoleum. Všechny mé nahrávky jsou obrazem toho, jaký jsem v dané době byl. Písně, které jsou na nové desce, jsou tedy shrnutím určité doby, během které jsem si chodil po světě, skládal a dával si je takříkajíc do batohu. Když byl plný, začal jsem se v něm přehrabovat a usoudil jsem, že bych mohl něco natočit. 129

Lze to sledovat i u mladého Tomáše Kluse. Vždycky s další svou vydanou deskou se pouští do jiných témat a do ustálenějších aranžmá. Podobně je na tom i Beata Bocek, která si až třetí deskou ujasnila, jak by měla vypadat její písničkářská vizitka. Pokud se Tomáš Klus udrží v písničkářské vodě, určitě nám nabídne i mnohem propracovanější a složitější texty a písně a určitě má potenciál se přiblížit ke svému vzoru Jaromíru Nohavicovi. 129

Špulák, Jaroslav. Jaromír Nohavica: Jen ať si lidé mé písně posílají [online]. 2012 [cit. dne 26. března

2013]. Dostupné z: < http://www.novinky.cz/kultura/272378-jaromir-nohavica-jen-at-si-lide-me-pisneposilaji.html>

79

Pavel Dobeš, Pepa Streichl a Pepa Nos ve svých hudebních počátcích reagovali na aktuální politickou situaci. Po jejím uklidnění se každý vydal svou vlastní cestou na hudebním poli a témata v jejich písních se změnily. Pavel Dobeš si snažil najít inspiraci po cestách za svými koncerty, podpořil svého kamaráda v nemoci vydáním CD s jeho písněmi. Pepa Nos jako jediný neopustil kritiku politického a společenského dění a jeho nové písně jsou stejně tak pobuřující jako v začátcích jeho kariéry. Pepa Streichl po nemoci koncertuje se svými dřívějšími písněmi, protože jak sám tvrdí, je potřeba přenechat místo mladým tvůrcům, ale rád by ještě nějaké nové CD vydal. Zatím se potýká s problémem, který v dnešní době postihuje mnohé tvůrce, a to absencí inspirace.

9.2. Změny v tvorbě po revoluci Další věcí, na kterou je potřeba se ještě zaměřit, je vyrovnání se starší generace s pádem režimu, a tudíž i prvořadé inspirace své tvorby a jejich současné zapojení do kulturního a společenského dění. Mladší generace v podání Beaty Bocek a Tomáše Kluse tento problém se změnou společenské a kulturní situace prozatím neměla. Jejich výhodou (i nevýhodou) je, že si nemuseli zvykat na změny ve společnosti tak velkého rázu, jako byly za dob starší generace. I když zpívají většinou o obyčejných příbězích lidí, o radostech a strastech, jsou jejich písně stejně plnohodnotné jako počáteční písně starší generace. Pavel Dobeš se po pádu komunistického režimu zaměřil na takzvané cestopisy po zemi české a Americe a jeho písně byly stejně populární jako písně před revolucí. Započal koncertování i v zahraničí a rozšířil tak své pole populárnosti o další pole působení. Nesmíme ani opomenout jeho snahu prosadit se v politice, podobně jako se o to snažil Pepa Nos. Ten je jedinečný v tom, že krom neustálé kritiky tehdejšího i současného režimu se zaměřuje i na ochranu přírody i ducha, jelikož pravidelně vyučuje jógu. Asi nejhorší osud měl po revoluci Pepa Streichl. V důsledku své nemoci se znovu snažil dostat do normálního života. Opět se učil hrát a zpívat, ale už se mu nikdy nepodařilo obnovit koncertování v takové slávě, jako za dob vystupování ve Folkovém kolotoči. Jaromír Nohavica vyhrál nad alkoholovým démonem, vydal desku pro děti a nejlépe se ztotožnil s aktuálním kulturním děním a je stejně populárním a oblíbeným zpěvákem po celou dobu svého působení na hudební scéně. Sice se, k jeho škodě objevilo obvinění z donášení na své kolegy, ale jak se můžeme dočíst v knížce, mohlo tomu být úplně jinak, než si dle posledních zpráv myslíme. Hudební kritikové ho také nedávno uvedli do hudební Síně slávy (v rámci udílení Cen Akademie populární hudby Anděl za rok 2003), což se prozatím nepodařilo žádnému jinému ostravskému písničkáři. A není pochyb o 80

tom, že je tomu po právu. Nesmíme zapomenout i na velkou počet prodaných alb, která byla v roce 2012 akademiky ohodnocena cenou Anděl za Nejvyšší počet prodaných CD (nutno podotknout, že v čase nelegálního stahování písní na internetu je to obrovský úspěch).

9.3. Vztah k Ostravsku a téma Ostravska v písních Pokud se podíváme na samotný vztah k Ostravsku, mnozí písničkáři opustili svůj rodný kraj a v dnešní době působí jinde. Liší se však účel odchodu. V dřívějších dobách písničkáře „vyhnal“ režim, jako například Pavel Dobeš byl nucen se přesunout do Hradce Králové, dnes je to spíše o uplatnění se na poli popmusic nebo získání nových zkušeností v zahraničí. Zde může být příkladem Tomáš Klus a jeho odchod do Prahy (ve své době nejprve kvůli sportu) nebo Beata Bocek a její zkušenosti z ulic Cardiffu a poté za přítelem do Rožnova pod Radhoštěm. Jen jediní dva, Pepa Streichl a Jaromír Nohavica, kteří zůstávají i nadále ve svém rodném kraji, i přes možnosti lepších nabídek a uplatnění na hudebním poli. Co se týče ostravského dialektu, díky kterému jde poznat, z jakého regionu daný zpěvák pochází, ani jeden z výše zmíněných písničkářů ho nepoužívá v celé své tvorbě. Jednou zvláštní věcí, kterou je potřeba si uvědomit je, že i když mnozí z těch písničkářů používali ostravský dialekt ve svých písních a šířila se tak povědomost o tomhle nářečí, každý to pojímal jiným způsobem. Ale ani jeden z nich si ho neudržel ve všech svých písních. Pavel Dobeš nebo Jaromír Nohavica měli celé písně v tomhle dialektu. Mnohdy velmi chytře promyšlený, aby podchytil příběh jeho pomocí. Jako například Pavel Dobeš v písni Blažek a Jaromír Nohavica v písni Milionář. Ti, co z „ostravštiny“ používali jen určitá slova nebo slovní spojení, Pepa Nos a Pepa Steichl, mají podobnou oblibu v míchání českých slov, cizích, počeštěných anglických a pražských koncovek. Beata Bocek se úplně odlišuje od ostatních ostravských písničkářů. Za svůj projev si totiž zvolila polštinu. Ta má sice velmi blízko k ostravskému regionu i tvoří základ ostravského dialektu, mnozí neznalí posluchači ji však můžou lehce považovat za tvůrkyni z Polska, která nemá nic společného s Ostravskem. Tomáš Klus hlavně díky svému přesunu do Prahy ostravský dialekt ve svých písních nezahrnuje. I když s českým jazykem pracuje stejně promyšleně jako Jaromír Nohavica, nemůžeme si nevšimnout tolik Ostraváky kritizovaného pražského nářečí. Horší je to se samotným použitím tématu Ostravského kraje v písních. Z celého textu je jasné, že jako jediný se o to pokouší jenom Jaromír Nohavica. Jako zarytý fanoušek fotbalového klubu FC Baník složil hymnu nejen klubu, ale i celému kraji. Pavel Dobeš a Pepa 81

Nos ve svých písních komentují stav kraje sužovaného kouřem a smogem, ale nejedná se o komentování pozitivních věcí z kraje, spíše o stesk nad jeho vzhledem. Ostatní tvůrci doposud ve své tvorbě svůj rodný kraj nezahrnuli.

9.4. Tvorba v dnešní době Otázkou však zůstává, co si žádá trh. V dřívějších dobách viděli lidé v písničkářích své vzory protestu proti tehdejšímu režimu. I když mezi řádky, ale zpívali nahlas to, co v lidech tehdy dřímalo, všechen vzdor, hněv, stesk, a dávali naději, že bude líp, popřípadě dávali lidem sílu nevzdávat se a bojovat. V dnešní době sice tomu není jinak, doba se ale změnila. Díky svobodě projevu může opravdu každý nahlas, a ne mezi řádky, říkat, co si myslí a jak to cítí. Rozdíl je ovšem v tom, že nepřítel už není tak konkrétní, jako byl v jiných dobách, a nejsou témata, o kterých by se dalo psát. Už není konkrétní zhmotněný nepřítel, který by dával inspiraci písničkářům, a ti mají nelehkou roli při vymýšlení témat svých písní a začínají psát takřka o ničem. Beáta Bocek zpívá o tom, že Odtud pochází, Tomáš Klus o tom, že Má rád Marii. Pokud se chceme zaměřit na psaní písní předtím a teď, pomůže nám k tomu rozhovor s Jaromírem Nohavicou a Pavlem Dobešem pro slovenský Smet:

Zůstaňme ještě u písničkáře z minulosti. Měl to možná jednodušší: stáhl se do více méně latentní opozice, kde vzdoroval proti společnému nepříteli. Co však dnes? Vymřou disidenti s kytarou v parlamentní demokracii? JN: Stále nás stavíte do pozice disidentu, pouhé opozice. Já se této role nebojím, já se jí dokonce nezříkám. Ale tato role není přesná. Je zužující. Díky této přisouzené roli chodili na naše koncerty lidé, které tam už dnes nenajdete, protože si našli náhradní ventily. Oni nechodili za písničkou jako takovou, oni chodili za výkřikem své bolavé duše. Chodili za člověkem, který jim sejme z duše jejich hříchy. Chápejte, já se nezříkám toho být v opozici, ale chci zůstat jako vždy hlavně ve své pozici, která může být v určité chvíli větší či menší opozicí. Je však falešné myslet si, že padly důvody o něčem nezpívat. .. jestli mne něco naštve z politické oblasti, tak o tom napíšu píseň. Který ze současných problémů v naší společnosti vás irituje natolik, že máte chuť ho zpracovat ve svých nejnovějších písních? PD: Ještě rok si dávám čas, abych napsal o věcech, které mne iritují. Dnes se zabývám spíš věcmi, kterými jsem nadšen a které mne zajímají svým pozitivním charakterem. To, co mne irituje, tím se nezabývám, abych si nezkazil náladu. Je to taková moje

82

duševní hygiena. Snažím se, abych se toho, kdo si přijde poslechnout moji písničku, neslyšel svoje mindráky.. . JN: Pavle, ale to nebude hlavní důvod. Hlavní důvod, proč se ani ty ani já nezabýváme iritujícími problémy, tím bahnem, není to, že nechceme přenášet na lidi mindráky. Hlavní důvod je v odklonu, v našem posunu. Ne ani tak v tom, že tenkrát jsme byli v písních negativní a teď jsme pozitivní. Teď jsme víc pozitivní. Prohlubujeme radost z bytí. Aspoň já to tak cítím. PD: Hledáme věci, kterých se člověk může chytit. JN: Mně teď zajímají věci milé. Píšu dětské písničky. PD: Schválně se vrátím k problému, který už není aktuální. Třeba k pomlčce. Pomlčka mne nemůže naplnit takovým tlakem, že bych z toho udělal písničku. Ani jsem ji nenapsal. JN: My jsme ten problém cítili, ale nepovažovali jsme ho za tak zásadní, aby jsme se k němu museli za každou cenu vyjádřit … Líbí se mi přístup pana Tigrida. Vidí vše z nadhledu. Věřím mu, když říká, že za pět, sedm let se mnoha věcem budem jenom smát. Myslím však někdy se zklamáním na ty, kteří se dostali do křesla. Za dva roky se z nich stal kdosi jiný. Zřejmě je to přirozené. Mňačko měl v románu Jak chuti moc pravdu. PD: Já bych nezůstal jenom u lidí. Mám takový pocit, že cosi jiné jsou i některá města. Třeba Praha. Ztratila u mne na vážnosti. Neptám se proč. Prostě tak, už před ní nestojím v takové úctě jak kdysi. Dokonce se mi jednou omylem podařilo napsat v nějakém dopise Praha s malým p. Pak jsem si toho všiml, vrátil se k tomu slovu, ale neopravil ho. Tak nějak mi to přišlo jedno. 130

I když je, jak z rozhovoru vyplývá, po roce 1989 pro písničkáře těžké nalézat inspirativní zdroje a přizpůsobit se dnešnímu hudebnímu obecenstvu, jak vidíme, ostravští písničkáři se dokáží etablovat a přizpůsobit se. Nebojí se riskovat v tématech (př. Nohavica a jeho dětské album Tři čuníci, Pavel Dobeš a jeho album Něco o Americe), pokud se objeví situace, ke kterému se chtějí vyjádřit a zaujmout stanovisko k danému problému, učiní tak (př. Tomáš Klus a jeho píseň Pánubohudooken, Jaromír Nohavica jeho píseň Už zase bijou děti, Pepa Nos a jeho píseň Superstár, superstará, superstaří).

130

Mravec, Juraj. „Vraťme se Zpátky do trenek!“ ROZHOVORY [online]. 1992 [cit. dne 20. března 2013].

Dostupné z: < http://www.nohavica.cz/cz/jn/rozhovory/rozh_cz_00.htm >

83

10.

Diskografie

10.1. Pavel Dobeš Skupinové foto, Panton, 1988 Zátiší s červy, Panton, 1990 Zpátky do trenek, Monitor, 1992 Live, Monitor, 1993 Něco o Americe, Monitor, 1995 Průzkumný let, Monitor – EMI, 1997 Komplet, Sony Music Bonton, 1999 K svátku, Monitor – EMI, 2001 ZUM ZUM ZUM, Monitor – EMI, 2002 Banány, EMI, 2006 Platinum Collection, EMI, 2008 Koncert 1984, EMI CZECH REPUBLIC S.R.O., 2012

10.2. Pepa Nos Země je kulatá, Multisonic, 1990 Žádný strachy, Multisonic, 1991 Člověk, Multisonic, 1992 Měj rád!, Venkow, 1995 Ecce Homo, PEPANOS, 1997 Rok 2000, PEPANOS, 1999 Vysněný ráj, Multisonic, 2001 Navzdory nepohodě, Response media, 2004 Bojové písně, Carpe Diem, 2006 4 pravdy, PEPANOS, 2008 Bůh v hotelu Balkán, Carpe Diem, 2011

84

10.3. Pepa Streichl Samota, samota, N. A. R., 1990 Pepa Streichl a Truc Blues, FT Records, 1995 Pepa Streichl a Truc Blues, FT Records. 1995 Live for friends, Blues Wave, 2002 Za dveřmi, Stylton, 2007 Koncert 1984 (edice Archivy se otvírají) EMI Music Czech Republic, 2012

10.4. Jaromír Nohavica Darmoděj, Panton, 1988 Osmá barva duhy, Panton, 1989 V tom roce pitomém, Panton, 1990 Mikymauzoleum, Monitor, 1993 Tři Čuníci, Monitor, 1994 Darmoděj a další, Monitor, 1995 Divné století, Monitor – EMI Records, 1996 Koncert, Monitor – EMI Records, 1998 Moje smutné srdce, BMG Ariola ČR, 2000 Babylon, Sony Music / Bonton, 2003 Doma, Jaromír Nohavica, 2006 Od Jarka pod Stromeček, 2007 Ikarus, Jaromír Nohavica, 2008 V Lucerně, Jaromír Nohavica, 2009 Tak mě tu máš, Jaromír Nohavica, 2012

85

10.5. Beata Bocek Przeszkoda, Indies Scope, 2004 Czary moje, dary twoje, Indies Scope, 2007 Zapraszam was do waszego cicha, Indies Scope, 2009 Ja tutaj mieszkam, Indies Scope, 2012

10.6. Tomáš Klus Cesta do záhu(d)by, SonyBMG, 2007 Hlavní uzávěr splínu, Sony Music Entertainment, 2009 Racek, Sony Music Entertainment, 2011

86

11.

Závěr

V této práci jsem si dala za úkol analyzovat písničkáře na Ostravsku. Zabývala jsem se rozborem jejich tvorby, rozdíly mezi starší a mladší generací a vztahem k folklóru, konkrétněji jejich vztahem k rodnému regionu a použitím ostravského dialektu v písních. Díky starší generaci písničkářů, do které patřili Pavel Dobeš, Pepa Nos, Pepa Streichl a Jaromír Nohavica, se za dob jejich působení z tolik zesměšňovaného jazyka stal dobře známý a publikem oblíbený dialekt. A díky generaci nové, do které patří Beata Bocek a Tomáš Klus, si Ostravsko svůj písničkářský standard drží. První věcí, které si můžeme při bližším zkoumání písničkářů z Ostravska všimnout, je to, že se nebojí používat svůj rodný dialekt a hlásit se ke své krajině i v čase, kdy byli nuceni opustit svůj rodný kraj, nebo tak učinili dobrovolně. Najdou se však i výjimky. Pepa Nos je sice mezi ostravské písničkáře zařazován hlavně díky jeho působení a životu na Ostravsku a mohl by být považován za ostravského Kryla, spíše než na svůj kraj se však zaměřuje na kritiku společenského dění v tehdejších a dnešních dobách. V rámci porovnání tvorby starší a mladší generace je potřeba říci, že písničkáři mají v dnešní době mnohdy těžké časy, hlavně co se týče komponování nových písní. Nesmí zabřednout do v dnes tak populární elektronické kompozice a složité doprovodné složky, která by ve výsledku způsobila, že místo čisté písničkářské písně vznikne překomponovaná věc jenom za účelem medializování a navýšení popularity bez hlavní myšlenky. Také je velmi složité pro nynější tvůrce nalézt vhodnou inspiraci pro skládání písní. V dřívějších dobách bylo mnohem jednodušší najít téma pro tvorbu, jak sami dokazují v rozhovorech i starší písničkáři skládající i dnes. Je potřeba si ale uvědomit jednu věc. Vztah a téma Ostravy v písních se odlišuje hlavně vzhledem k místu narození. Hned za všechny mluví Pepa Nos. Narodil se v Prostějově, ale vyrůstal na Ostravsku. Ve svých písních ale svůj kraj nezmiňuje. Ale i přesto je mezi tyto umělce řazen a patří k jednomu z předních písničkářů, kteří kraj reprezentují. Pavel Dobeš a Beata Bocek patří mezi ty, kteří se v kraji narodili, jsou ovlivněni jeho kulturou a jazykem. Později se však rozhodli kraj opustit a v současné době působí ve městech jiných. Pepa Streichl a Jaromír Nohavica patří mezi Ostravské rodáky, kteří Ostravu a Ostravsko podporovali a stále podporují a ve svých písních ho velmi hojně zmiňují a nebojí se i hojně používat ostravský dialekt, byť u většiny svých písní v omezené míře.

87

Tomáš Klus je rodák z menšího města na Ostravsku, konkrétně Třince, kde je zrovna velmi těžké najít tolik potřebné kontakty a nápomoci. Proto byl nucen se odstěhovat do Prahy a kvůli pracovní vytíženosti tam i zůstat. Z toho lze usoudit, že velmi záleží na tom, ve které části Ostravského regionu se narodíte. Zda v těsném sousedství zahraničních sousedů, v hlavním městě regionu nebo v malé vesnici poblíž Ostravy. Svůj vztah a inspiraci folklorem dokazují všichni: Pavel Dobeš používáním lidových historek, Pepa Nos vychází z české literatury, Pepa Streichl svým blues, Jaromír Nohavica aktualizuje staré tradiční příběhy, Beata Bocek vyjadřuje svůj vztah k Bohu skrze písně a v neposlední řadě i Tomáš Klus spojuje lidovou tvorbu s moderním přístupem. Vladimír Vlasák ve své knize FOLKAŘI o folku píše: „Pro někoho je to hudba, která navazuje na tradice starých lidových písní, jiní posluchači ho chápou jako osobní výpověď o člověku a jeho době, za kterou písničkář ručí vlastní kůží. Folk může být zábava, radost a potěšení. Folkoví písničkáři byli zároveň kejklíři, opozičními politiky, částečně novináři, psychology, buditeli, nezávislými aktivisty. Fušovali do profesí, které za „totáče“ nebylo možné vykonávat svobodně.“131

131

Vlasák, Vladimír. Folkaři, Báječní muži s kytarou, kteří psali dějiny. Řitka: Daranus, s. r. o., 2008, str. 5.

88

12.

Resumé

Tato práce se zabývá tvorbou Ostravských písničkářů, konkrétně Pavlem Dobešem, Pepou Nosem, Pepou Streichlem, Jaromírem Nohavicou, Beatou Bocek a Tomášem Klusem. Zkoumá jejich inspirativní zdroje, vztah k Ostravsku a ostravskému nářečí pomocí rozboru jejich písní. Dále sleduje změnu tvorby před a po revoluci (u starší generace) a analyzuje tvůrčí počiny do budoucna (u mladší generace). A nepomine ani rozdíly v tvorbě mezi starší a mladší generací. Pomocí informací z knih FOLKAŘI, Bájení kluci s kytarou, kteří psali dějiny, od Vladimíra Vlasáka a Brnkání na duši od Jana Dobiáše vysvětluje přeměnu zatracovaného ostravského nářečí až k jeho dnešní masové oblíbenosti. Díky knihám Hledání Jaromíra Nohavici od Josefa Rauvolfa, Šafránu od Přemysla Houda a velkému počtu informací z oficiálních internetových stran písničkářů, dospívá k názoru, že velmi důležitou věcí v jejich vztahu k regionu je konkrétnější místo původu a zda byli nuceni z jakéhokoliv důvodu opustit své rodiště. I když se písničkáři ve svých textech o svém rodném kraji zmiňují jen ojediněle a ostravský dialekt používají v malém množství, jsou brány jako velmi důležité ikony k reprezentaci kraje. V neposlední řadě se zabývá proměnou „nepřítele“ v textech straší generace a dochází k názoru oprávněnosti „nálepky“ nástupce Jaromíra Nohavici pro Tomáše Kluse a folkové nezávislosti Beaty Bocek.

89

13.

Summary

This thesis concentrates on the production of Ostravian songsters, e.g. Pavel Dobeš, Pepa Nos, Pepa Streichl, Jaromír Nohavica, Beata Bocek and Tomáš Klus. It analyses their sources of inspiration, and their relationship to the region and dialects of Ostrava through the analysis of their songs. It also deals with the changes in production before and after the revolution (as regarding the older generation), and analyses future creative acts of the younger generation. It also does not ignore the differences in creativity between the two generations. By using the information from books FOLKAŘI, Báječní kluci s kytarou, kteří psali dějiny by Vladimír Vlasák, and Brnkání na duši by Jan Dobiáš, the thesis explaings the metamorphoses of Ostravian dialect from its damnation to its recent mass popularity. Due to the analysis of books Hledání Jaromíra Nohavici by Josef Rauvolf, Šafrán by Přemysl Houda, and a large number of information from the official web sites of the songsters, the thesis proposes an idea that their relationship to the region is more influenced by the concrete place of their birth, and the fact whether they were forced, for some reason, to leave their birthtown. Even though the songsters mention their region only sporadically and use the dialect to a small extent, they are considered as very important icons for a representation of the region. Last but not least, the thesis deals with the change of the "enemy" in the texts of the older generation, and also comes to the rightfulness of Tomáš Klus's label as the "successor" of Jaromír Nohavica, and the folk independence of Beata Bocek.

90

14.

Zusammenfassung

Diese Arbeit beschäftigt sich mit dem Werk der Liedermacher aus Ostrava. Konkret handelt es sich um Pavel Dobeš, Pepa Nos, Pepa Streichl, Jaromír Nohavica, Beata Bocek und Tomáš Klus. Ich versuche die Quellen, die für sie als die Inspiration dienten, zu untersuchen. Wichtig ist auch ihre Beziehung zur Ostrava und zum dortigen Mundart. Das zeige ich auf der Analyse von ihrer Lieder. Weiter geht es um die Veränderung des Werks vor und nach der Revolution (bei der älteren Generation) und um das zukünftige Werk (bei der jüngeren Generation). Die Unterschiede zwischen dem Werk der jüngeren Generation und dem Werk der älteren Generation sind hier auch erwähnt. Ich benutze die Bücher FOLKAŘI, Báječní kluci s kytarou, kteří psali dějiny von Vladimír Vlasák und Brnkání na duši von Jan Dobiáš, damit ich die Umwandlung der Mundart im Ostrava beschreiben kann. Früher war es verdammt, heute ist es massenhaft beliebt. Weiter schöpfe ich die Informationen aus den offiziellen Internetadressen der Liedermacher und aus den Büchern Hledání Jaromíra Nohavici von Josefa Rauvolfa und Šafrán von Přemysl Houd. Ich komme zum Schluss, dass sehr wichtige Sache in ihrer Beziehung zu der Region war das konkrete Herkunftsort und die Tatsache, ob sie aus verschiedenen Gründen ihre Geburtsort verlassen mussten. Die Liedermacher singen von ihrem Heimatland sehr selten und die typische Mundart benutzen sie in der niedrigen Menge, trotzdem bezeichnet man sie als die wichtigen Personen, die das ganze Land repräsentieren. Diese Arbeit beschäftigt sich auch mit dem inhaltlichen Sinn der Lieder. Früher verwandten die Autoren in ihren Texten ganz andere Themen als heute. Es ist hier auch behandelt, ob Tomáš Klus als der Nachfolger des berühmten Liedermachers Jaromír Nohavica bezeichnet kann. Weiter geht es um die Autorin Beata Bocek und ihre schöpferische Unabhängigkeit.

91

15.

Použité zdroje a literatura

15.1. Literatura Dobiáš, Jan. Brnkání na duši. Praha: Práce, 1990. Houda, Přemysl. Šafrán. Praha: Galén, 2008. Prokeš, Josef. Česká folková píseň. Masarykova univerzita, 2011. Rauvolf, Josef. Hledání Jaromíra Nohavici. Řitka: DARANUS, s. r. o., 2007. Vlasák, Vladimír. FOLKAŘI, Báječní kluci s kytarou, kteří psali dějiny. Řitka: Daranus, s. r. o., 2008.

15.2. Oficiální internetové stránky písničkářů Beata Bocek: < http://www.beatabocek.com/> Pavel Dobeš: < http://www.paveldobes.cz/> Tomáš Klus: < http://www.tomasklus.cz/> Jaromír Nohavica: < http://www.nohavica.cz/> Pepa Nos: < http://www.pepanos.cz/> Pepa Streichl: < http://www.streichl.cz/>

15.3. Ostatní internetové zdroje Balušek, Honza. Zbytečně pochroumaný Racek [online]. 2011 [cit. dne 19. března 2013]. Dostupné z: Česká televize. Před půlnocí [online]. [cit. dne 25. listopadu 2012]. Dostupné z: Charakteristika Moravskoslezského kraje [online]. [cit. dne 7. května 2013]. Dostupné z: Korál, Petr. Tomáš Klus – Hlavní uzávěr splínu [online]. 2009 [cit. dne 23. února 2013]. Dostupné z: Kovaříková, Gabriela. Těším se, že třeba Emiru Kusturicovi daruju svoje Divné století [online]. 2012 [cit. dne 20. března 2013]. Dostupné z: < http://www.denik.cz/hudba/tesim-seze-treba-emiru-kusturicovi-daruju-svoje-divne-stoleti-20120723.html>

92

Kučera, Pavel. Landu nehodnotím, nejsem kádrovák, říká Jaromír Nohavica [online]. 2012 [cit. dne 16. března 2013]. Dostupné z: < http://kultura.idnes.cz/rozhovor-s-jaromiremnohavicou-dng-/hudba.aspx?c=A120724_094206_hudba_ob > Osobnosti.cz. Tomáš Klus [online]. 2012 [cit. dne 10. února 2013]. Dostupné z: Ostravsko – popis regionu [online]. [cit. dne 7. května 2013]. Dostupné z: Průša, Josef. S vůní dávného venkova [online]. 2013 [cit. dne 1. března 2013]. Dostupné z: Show Jana Krause. 50. show [online]. 2011 [cit. dne 15. března 2013]. Dostupné z: Silver, V. Tomáš Klus – Písničkář by měl mít zpívající názor [online]. 2009 [cit. dne 25. února 2013]. Dostupné z: Souček, Karel. Bocek Beata [online]. 2012 [cit. dne 1. března 2013]. Dostupné z: Špulák, Jaroslav. Jaromír Nohavica: Jen ať si lidé mé písně posílají [online]. 2012 [cit. dne 26. března 2013]. Dostupné z: < http://www.novinky.cz/kultura/272378-jaromir-nohavicajen-at-si-lide-me-pisne-posilaji.html> Špulák, Jaroslav. Jaromír Nohavica: Jen ať si lidé mé písně posílají [online]. 2012 [cit. dne 26. března 2013]. Dostupné z: < http://www.novinky.cz/kultura/272378-jaromir-nohavicajen-at-si-lide-me-pisne-posilaji.html> Tesař, Milan. Slyšte, lidé!: Profil Pepy Streichla [online]. 2012 [cit. dne 15. ledna 2013]. Dostupné z: Vlasák, Vladimír. Svěží vánek Klusových písniček snadno omámí [online]. 2008 [cit. dne 16. února 2013]. Dostupné z: < http://kultura.idnes.cz/svezi-vanek-klusovych-pisnicek-snadnoomami-f3c-/hudba.aspx?c=A080307_194924_hudba_jaz > Vlasák, Vladimír. Tomáš Klus [online]. [cit. dne 16. března 2013]. Dostupné z: < https://www.youtube.com/>

93

Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy. Magisterská diplomová práce

Recommend Documents