Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy. Bakalářská diplomová práce. Adriana Aldersová

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy

Bakalářská diplomová práce

2014

Adriana Aldersová

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia

Adriana Aldersová

Kulturní projekty ve službách revitalizace industriálních památek Uplatnění či neuplatnění site specific při revitalizaci dolu Hlubina v Ostravě

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Viktor Pantůček

2014

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Kulturní projekty ve službách revitalizace industriálních památek (Uplatnění či neuplatnění site specific při revitalizaci dolu Hlubina v Ostravě) vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

.......………………………….. Adriana Aldersová

Poděkování Ráda bych na tomto místě chtěla poděkovat vedoucímu bakalářské práce Mgr. Viktoru Pantůčkovi za vstřícnost, ochotu a cenné rady, které významně ovlivnily vývoj této práce. Poděkování patří také rodině a přátelům za shovívavost a podporu při studiu.

Obsah 1. ÚVOD............................................................................................................................7 2. DOLNÍ OBLAST VÍTKOVICE V OSTRAVĚ...........................................................10 2.1. HISTORICKÝ EXKURZ DO DOLNÍ OBLASTI VÍTKOVIC...........................10 2.2. HISTORICKÉ SOUVISLOSTI DOLU HLUBINA OSTRAVA.....................14 3. REVITALIZACE BROWNFIELDU DOLU HLUBINA..........................................18 3.1. CO TO JSOU BROWNFIELDS...........................................................................18 3.2. NOVÉ VYUŽITÍ NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKY................................19 3.2.1 OBČANSKÉ SDRUŽENÍ DOLNÍ OBLAST VÍTKOVICE...................24 3.2.2 OBČANSKÉ SDRUŽENÍ HLÁSÍM SE K TOVÁRNĚ.....................26 4. VYBRANÁ KULTURNÍ EVENTS PROJEKTU PROVOZ HLUBINA..................29 4.1. DREAM FACTORY OSTRAVA..........................................................................29 4.2. PECHA KUCHA NIGHT VOL.1...................................................................31 4.3. DEEPCAMP HLUBINA............................................................................34 5. PROBLEMATIKA SITE SPECIFIC.........................................................................37 5.1. SITE SPECIFIC V DEFINICÍCH........................................................................37 6. ROZBOR DEFINICE SITE SPECIFIC S KOMENTÁŘEM..................................41 6.1 APLIKACE DEFINICE SITE SPECIFIC NA VYBRANÁ KULTURNÍ EVENTS PROJEKTU PROVOZ HLUBINA.............................................................................41 7. ZÁVĚR........................................................................................................................46 8. RESUMÉ....................................................................................................................50 9. SEZNAM TABULEK ................................................................................................51 10. SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK........................................................................52 11. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY.............................................53 12. SEZNAM PŘÍLOH..................................................................................................57 13. PŘÍLOHY.................................................................................................................58 14. OBRAZOVÉ PŘÍLOHY...........................................................................................65

Poznámka: V práci se objevuje pojem kulturní centrum. Jedná se o termín, který můžeme chápat jako instituci, jež rozvíjí a iniciuje kulturní a komunitní život v regionu či menším regionálním městě, kde často není vybudovaná běžná infrastruktura kulturních zařízení. Historie kulturních center na území České republiky je poměrně mladá. Multifunkční kulturní centra vznikají jako projev občanských a uměleckých nezávislých aktivit na základě aktuálních společenských potřeb. Jsou zcela novým příkladem přístupu k podpoře kultury. Kulturní centra vznikají jakožto organizace, které se neorientují pouze na jeden žánr, ale jsou zcela univerzálními prostorami, kde lze pořádat kulturní aktivity všech žánrů a směrů. [Kašpárek 2010: 1]

1. Úvod Jakmile byl v roce 1998 ukončen provoz černouhelného dolu Hlubina v Ostravě, začali památkáři řešit otázku, jak do budoucna vynaložit se zachovalými památkami prostorného industriálního areálu. Skutečnost, že obyvatelé Ostravy zaujímají vůči památkám průmyslové architektury velmi kladný vztah, je zřejmá z terénního dotazníkového výzkumu, který se uskutečnil roku 2001 na půdě Moravskoslezské metropole. Na základě četných odpovědí výzkumu bylo zjištěno, že pro místní obyvatele představují brownfields objekty tohoto typu cenné kulturní dědictví, pro něž je zapotřebí nalézt nového využití. [Sekerová 2009: 35] Bakalářská práce Kulturní projekty ve službách revitalizace industriálních památek s podtitulem Uplatnění či neuplatnění site specific při revitalizaci dolu Hlubina v Ostravě mapuje proces revitalizace brownfieldu Důl Hlubina v Ostravě na kulturní centrum prostřednictvím kulturních events mladé umělecké generace. Revitalizace brownfieldu dolu Hlubina úzce souvisí s činností sdružení Hlásím se k továrně a jeho projektu Provoz Hlubina, který chce změnit dosavadní vnímání kultury a života v Ostravě. Svými kulturními aktivitami se skrze nevyužité a opuštěné prostory bývalého černouhelného dolu snaží podpořit jak mladé tvůrce, pro které je mnohdy těžké najít zázemí, prostor a čas pro realizaci svých prací, tak zkušené místní i zahraniční umělce. V pěti památkově chráněných budovách areálu dolu Hlubina tak mají do roku 2015 vzniknout ateliéry, zkušebny, rezidenční prostory, sály, učebny, přednáškové sály, klubovny, filmové centrum a kreativní inkubátor. Projekt Provoz Hlubina má pomoci vdechnout nový život do opuštěných prostor dolu, kde se mohou potkávat jak umělci a tvůrci, tak i laická veřejnost mladší i starší generace. V souvisloti s problematikou revitalizace brownfieldu dolu Hlubina prostřednictvím kulturních events budu analyzovat pojem site specific. Položím si přitom otázku: •

Co vůbec fenomén site specific, spojovaný především s oblastí divadelní scény, znamená? A lze jej vůbe jednoduše definovat?

V návaznosti na vymezení pojmu site specific se následně pokusím uvedené definice aplikovat na kulturní events Dream Factory Ostrava, Pecha Kucha Night vol.1 a 7

Deepcamp Hlubina prostřednictvím následujících otázek: •

Pořádají se v prostorách areálu dolu Hlubina akce typu site specific, nebo jde spíš o „tradiční“ divadlo, koncert nebo výstavu?

•

Musí být netradiční divadelní prostory přímo spojovány a souviset s pojmem site specific?

•

Je vůbec v rámci revitalizace dolu Hlubina prostřednictvím kulturních events důležité užívat definicí site specific a tedy je vědomě „škatulkovat“?

Prostřednictvím první kapitoly Dolní oblast Vítkovice přiblížím pohled do historie rozlehlého industriálního areálu, která sahá až do doby rakousko-uherské monarchie. Vysoké pece Vítkovických železáren a koksovna vytváří spolu s přilehlým dolem Hlubina neobyčejně důmyslně propojený komplex, jehož výjimečná hodnota byla roku 2002 oceněna prohlášením za Národní kulturní památku. Při psaní této kapitoly jsem primárně vycházela z publikace Miloše a Radima Poláškových a Jany Machotkové Vítkovice Industria: Ostrava: Vítkovické vysoké pece 1836 – 2007. Jelikož se bakalářská práce zaměřuje zejména na důl Hlubina v rámci jeho přeměny z brownfieldu na kulturní centrum, bylo zapotřebí seznámit se také s historií tohoto areálu. Pro tuto část mi byla největším přínosem kniha Jaroslava Kláta Ostravské těžní věže: symboly hornické historie. Dalším důležitým zdrojem byla též diplomová práce Hany Folwarczné Industriální dědictví České republiky. V rámci revitalizace brownfieldu Dolní oblasti Vítkovic spolu s přilehlým dolem Hlubina, dal ředitel strojírenských Vítkovic Jan Světlík vzniknout unikátnímu projektu, jehož cílem je propojit areál dolu Hlubina se sousedícím areálem Dolních Vítkovic a vytvořit tak prostor, který se stane součástí městské a regionální vzdělávací infrastruktury. Cenné informace o projektu jsem nalezla na webových stránkách http://www.ceskefirmy.com/tiskove-zpravy/na-pamatkove-chranenem-dolehlubina-zacne-rekonstr/ Na popud záchrany objektů areálu Dolní oblasti Vítkovic spolu s přilehlým dolem Hlubina bylo založeno zájmové sdružení právnických osob Dolní oblast Vítkovice a 8

společenská iniciativa Hlásím se k továrně. Jako základní informační zdroj pro seznámení se s činností obou sdružení mi kromě webových stránek Dolní oblasti Vítkovic posloužila také informační revue DOV, která se primárně zaměřuje na projekty Dolní oblasti Vítkovic. Při zkoumání problematiky areálu dolu Hlubina jakožto místa pro multikulturní aktivity jsem kromě bakalářské diplomové práce Michaely Sekerové Architektura důlních staveb na Ostravsku a jejich současný stav vycházela také z bakalářské práce Petry Kutačové Industriální dědictví Ostravy. V návaznosti na tuto otázku jsem v kapitolách Dream Factory Ostrava, Pecha Kucha Night vol.1 a Deepcamp Hlubina popisovala konkrétní příklady kulturních akcí, jež se konaly v areálu industriální památky dolu Hlubina v Ostravě. Při tomto zkoumání jsem primárně vycházela z webových stránek kulturního zpravodajství České televize v Ostravě a osobních poznatků v rámci návštěv výše uvedených kulturních akcí. V kapitole Problematika site specific se budu věnovat problematice definování pojmu site specific. Teoretické informace týkající se vzniku prostředí vhodného pro akce typu site specific jsem primárně čerpala ze stejnojmenné publikace Denisy Václavové a Tomáše Žižky Site specific dále Radoslavy Schmelzové Divadlo v netradičním prostoru, performance a site specific / Současné tendence a následně z knihy Tomáše Žižky a kolektivu Umění místa. Katalog studentských projektů 20102012. Uvedené publikace jsou pojaty velmi obsáhle a podaly mi tak pomocnou ruku ke zpracování důležitých informací mého zkoumání. Problematikou fenoménu site specific se zabývá také Jindra Hroníková v práci Umění v industrii, zabývající se uměleckými projekty typu site specific. V závěru práce aplikuji uvedené definice site specific na vybrané kulturní events projektu Provoz Hlubina a to Dream Factory Ostrava, Pecha Kucha Night vol.1 a Deepcamp Hlubina. Zde mi k oblasti mého zkoumání pomohla výše uvedená publikace Radoslavy Schmelzové, práce Žanety Skálové Site specific (vybrané divadelní projekty v Brně) a rovněž osobní poznatky shromažďované účastí na uvedených kulturních events. Přílohový aparát obsahuje fotografie jednotlivých projektů, jež se na půdě bývalého černouhelného dolu Hlubina konaly.

9

2. Dolní oblast Vítkovice v Ostravě Pro lepší uvedení do problematiky revitalizace dolu Hlubina v Ostravě dovolí následující podkapitoly nahlédnout do historie Dolní oblasti Vítkovic s přilehlým dolem Hlubina, která sahá až do doby rakousko-uherské monarchie. Přestože se jedná o období trvající bezmála dvě stě let, je dle Stanislava Vopaska, autora knihy Dějiny hornictví. Aneb jak to bylo s uhlím na ostravsku, historie ostravského uhelného hornictví poměrně krátká. [Vopasek 2005: 3]

2.1. Historický exkurz do Dolní oblasti Vítkovic Celý areál Dolní části Vítkovic, tedy těžní věž jámy Hlubina spolu s věží koksovny, třemi vysokými pecemi, třemi komíny a spojovacími technologickými mosty je nejen pro místní ostraváky okouzlujícím panoramatem a typickým industriálním symbolem města Ostravy a celého Moravskoslezského kraje, zvaným též „ostravské Hradčany.“ V 19. století byla Moravská Ostrava považována za nevelkou vesnici, která čítala zhruba 600 obyvatel. Základní kámen tohoto původně provinčního zemědělského městečka položil v roce 1267 olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku. Po celý středověk až do průmyslové revoluce by se lehce ztratilo mezi desítkami dalších méně významných moravských městských osad, o jejichž úpadek se zasloužila zejména Třicetiletá válka. [Vopasek 2005: 19] Velká průmyslová revoluce, která do našich zemí pronikla na začátku 19. století, a s ní přicházející prudký rozvoj železářství a železniční dopravy, se zasloužila o neuvěřitelné zviditelnění této zemědělské osady. Na popud císařovny Marie Terezie byl roku 1751 vydán reskript, ve kterém vyzývá vrchnosti Čech a Moravy ke hledání rašeliny, která by mohla být řešením pro svízelnou situaci úbytku lesů kolem světových průmyslových center. V návaznosti na toto písemné rozhodnutí vysokého úřadu bylo o šest let později vydáno další, neméně důležité, které kromě hledání rašeliny vybízelo také k pátrání po uhlí. První lokalizovaný nález uhelného ložiska je datován roku 1763 ve spojitosti s langovským mlynářem Janem Augustinem a to v údolí Burňa na území Polské Ostravy. [Vopasek

10

2005: 20] Historie vzniku provozování železářské výroby nejen na území ostravska se váže také k dalšímu zvučnému jménu v oboru metalurgie, Johnu Baildonovi, který je považován za otce moderní železářské výroby. V publikaci Vítkovice Industria, Vítkovické vysoké pece 1836-2007, se o něm zmiňují také Miloš a Radim Poláškovi spolu s Janou Machotkovou: Toho, že zdejší region nabízí velmi příhodné podmínky pro provozování železářské výroby, si byl vědom již v prvním desetiletí devatenáctého století člověk se značnými zkušenostmi v tomto oboru, John Baildon. Tento skotský technik pocházel z rodiny podnikatele v železářství a podobně jako mnoho dalších, přišel z Anglie na kontinent, vyzbrojen znalostí technických novinek a nových technologií objevených v kolébce průmyslové revoluce. (M. a R. Polášek, Machotková 2007: 12)

John Baildon, který byl již ve svých jednadvaceti letech jmenován technickým poradcem při výstavbě královské slévárny v Gliwicích, pracoval mimo jiné také na projektu tehdy největších železáren v Horním Slezsku „Königshütte“ a současně prováděl rekonstrukci arcibiskupských železáren ve Frýdlantě a v Čeladné. [M. a R. Polášek, Machotková 2007: 12] „Baildon postupně rošiřoval své působení při výstavbě nových hutí v Horním Slezsku, pak i v rakouském Slezsku a na Moravě, až v roce 1809 požádal moravskoslezské gubernium v Brně o povolení založit vlastní válcovnu plechu.“ (M. a R. Polášek, Machotková 2007: 12) Důmyslný záměr „otce moderní železářské výroby“ se nakonec neuskutečnil. Myšlenka založit válcovnu plechu v rakouském Slezku v blízkosti ložisek kamenného uhlí však neupadla v zapomnění. [M. a R. Polášek, Machotková 2007: 12] Hlavním realizátorem projektu na využití místních surovin uhlí a železných rud se stal téměř o dvacet let později (koncem 20. let 19. století) profesor na vídeňském Polytechnické ústavu, arcibiskupský horní rada a rodák ze Štýrského Hradce František Xaver Riepel, který se o hornictví a mineralogii zajímal od útlého mládí. Miloš Matěj v publikaci Technické památky v Ostravě k tomuto dodává: Konkrétně návrh na využití ostravského uhlí pro výrobu železa předložil (…) František Xaver Riepl, který navrhl olomoucké kapitule, aby založila pudlovnu a válcovnu v

11

blízkosti ložisek ostravského uhlí, které by zpracovávalo železo vyrobené v arcibiskupských dřevouhelných vysokých pecích ve Frýdlantě a v Čeladné. Podmínkou založení nového závodu byla nejen blízkost ostravského uhlí a dostupnost frýdlantských železáren pro silniční dovoz, ale také vydatný vodní tok pro celoroční provoz vodních kol. (Matěj et. al. 2007: 16)

Uvedená kritéria se svou výhodnou polohou splňovala vesnice Vítkovice. Hlavní devizou této oblasti se tedy, jak již bylo uvedeno výše, stala kromě zásoby ostravského uhlí také dostupnost k arcibiskupským železárnám ve Frýdlantu nad Ostravicí a dostatek vodní energie z řeky Ostravice, umožňující tak nepřetržitý celoroční provoz. Zanedlouho po předložení Rieplova návrhu a po zhodnocení oblasti Vítkovice jako vhodného kandidáta na výstavbu hutě, byl roku 1828 založen komplex Vítkovických železáren (svého času Rudolfova huť – pozn. aut.) jakožto soukromý majetek olomouckého arcibiskupa arcivévody Rudolfa Jana Habsburského. Tento historický počin doplňují bratři Poláškové a Machotková slovy: „Přípis, kterým (arcivévoda Rudolf – pozn. aut.) pověřil Riepla a správce frýdlantských železáren Franze Kleinpetra vybudováním nového závodu, nese datum 9. prosince 1828 a je zakládací listinou železáren ve Vítkovicích.“ (M. a R. Polášek, Machotková 2007: 14) Jedinečný význam Rudolfovy hutě popisuje také kolektiv autorů publikace Technické památky v Ostravě: „Tato Rudolfova huť, která byla v pozdějších letech rozšířena o další provozní zařízení, způsobila převratné změny v hospodářském a společenském životě dosud chudé zemědělské vsi Vítkovice, z níž postupně výrůstalo velké průmyslové město s největším a nejmodernějším hutním závodem v celé monarchii.“ (Matěj et. al. 2007: 17) Riepl se současně s vybudováním nového železárenského závodu ve Vítkovicích zabýval ještě další vizí. Roku 1829 uveřejnil koncepci velkolepého plánu na vybudování severojižní parní železnice, která by umožnila spojení oblasti bohatých na nerosty jako jsou ložiska kamenného uhlí ve Slezsku a solná ložiska v oblasti Bochni a Věličky s hlavním městem monarchie, Vídní. [M. a R. Polášek, Machotková 2007: 14] Po smrti arcibiskupa Rudolfa v polovině roku 1831 se majitelem Rudolfovy huti stalo olomoucké arcibiskupství, které nemělo zájem investovat do závodu a tak byly železárny pronajaty vídeňskému bankéři a představiteli pachtovní společnosti Johannu Geymüllerovi. Jeho majoritním podílníkem byl vídeňský bankéř S. M. Rothschild, 12

hlavní zájemce o výstavbu parní železnice, který roku 1835 kontaktoval další čtyři významné akcionáře a pod názvem Vídeňské, později Vítkovické těžařstvo, začala společnost ihned intenzivně investovat do dostavby huti a pokračovala v realizaci Rieplova projektu. Roku 1836 byla ve Vítkovických železárnách slavnostně zapálena první vysoká koksová pec v tehdejším rakousko-uhersku na výrobu železa pro stavbu Severní dráhy Ferdinandovy. [M. a R. Polášek, Machotková 2007: 16] Kolektiv autorů publikace Vítkovice Industria doplňuje tuto historickou událost slovy: „Železárny ve Vítkovicích měly být hlavním dodavatelem kolejnic a ostatního materiálu pro stavbu železnice, potřeba železa rostla.“ (M. a R. Polášek, Machotková 2007: 18) Ačkoliv se věci vyvíjely poměrně pomalu, Ripelovi se nakonec podařilo uskutečnit velkolepý projekt, který se navěky zapsal do historie Vítkovických železáren: „Rozvoj železniční dopravy a rozvoj železářství – jeden záměr vycházel ze druhého a navzájem se podporovaly.“ (M. a R. Polášek, Machotková 2007: 14) Teprve po nástupu císaře Ferdinanda v roce 1836 získal Riepl povolení na stavbu trati nazvané později „Kaiser Ferdinand Nordbahn – Severní dráha Ferdinandova“. Majetkoprávní poměry Vítkovických železáren se brzy začaly zásadně měnit. Nedlouho poté, co měly být roku 1839 železárny prodány představiteli pachtovní společnosti Johannu Geymüllerovi, byla práva kupní smlouvy přenesena na S. M. Rothschilda. Poláškovi a Machotková k tomu dodává: „Rothschild se do roku 1843 vyrovnal se společníky a za 321.500 zlatých konvenční měny od arcibiskupství železárny ve Vítkovicích koupil.“ (M. a R. Polášek, Machotková 2007: 20) Toho roku už tvořily areál Vítkovických železáren dvě vysoké pece, slévárna, pudlovna, válcovna, kolárna a kotlárna. Roku 1852 byla vyhloubena těžní jáma, která byla o dva roky později spojena pod jámovou budovou a strojovnou s větrní jámou. [Sekerová 2009: 25] Provoz v dolní oblasti byl ukončen na konci 90. let 20. století. Výroba surového železa ve Vítkovicích tak byla ukončena po 162 letech nepřetržitého provozu od zafoukání první vysoké pece. Vítkovické vysoké pece dosáhly ve své historii řady prvenství v zavádění nových technologických novinek. Na konci 90. let 19. století se Vítkovické železárny výrobou surového železa zařadily mezi špičky nejmodernějších vysokopecních technologií na

13

území střední Evropy. Více o tom píše Jan Vopasek: Město mělo ještě v roce 1850 necelé tři tisíce obyvatel. Teprve s nálezem černého uhlí v roce 1763 ve Slezské Ostravě, založením Vítkovických železáren v roce 1828 a napojením Ostravy na síť Severní dráhy Ferdinandovy z Vídně do Krakova v roce 1847 nastal neobyčejně dynamický sociálně-ekonomický rozvoj města a okolních obcí. Z ostravské aglomerace se už na přelomu 19. a 20. století stala nejprůmyslovější oblast habsburské monarchie. (Vopasek 2005: 19)

Spolu s dolem Hlubina vytváří koksovna a vysoké pece Vítkovických železáren unikátní a neobyčejně důmyslně propojený komplex, jehož výjimečná hodnota byla roku 2002 oceněna prohlášením za národní kulturní památku.

2.2. Historické souvislosti dolu Hlubina Ostrava Na počátku osmdesátých let 18. století byla na území Ostravy nalezena ložiska uhlí. Od tohoto nálezu k jeho dalšímu hospodářskému využití směřovala ještě dlouhá a strastiplná cesta. Teprve na přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století si konjunktura průmyslové revoluce na území českých zemí vynucuje rozvoj uhelného dolování: „Upouští se od dobývání uhlí drobnými důlními díly a přistupuje se k budování velkých dolů. A v této době se začínají psát první stránky historie dnešního dolu Hlubina.“ (Adamovský 1978: 5) Založení dolu Hlubina je úzce spjato s významnou finanční dynastií Rothschildů. Zakladatel této úspěšné rakouské dynastie, průkopník železnice v Rakouské monarchii a svého času také majitel Vítkovických železáren Salomon Mayer Rothschild (1774 – 1855) založil konsorcium, které roku 1835 získalo koncesi na výstavbu Severní dráhy Ferdinandovy, spojující sídelní město Vídeň s Ostravskem, Krakovem, solnými doly v Bochni a Wieliczce. Roku 1842 byl Moravsko-ostravskou uhelnou společností založen důl Karolina, který o rok později odkoupil již zmíněný bankéř Salomon Mayer Rothschild. V roce 1844 se začala v prostoru u tehdejšího Senného trhu (dnešního náměstí Republiky) hloubit jáma Šalomoun. Jiří Adamovský ve výroční zprávě z roku 1978 k tomu dodává: “Obě šachty měly společnou výdušnou jámu v místech dnešní kašny před Státním 14

divadlem Zdeňka Nejedlého (dnes Divadlo Antonína Dvořáka – pozn. aut.) až do roku 1884 a později až do roku 1966 bylo vrtání prováděno jámou u Domu umění. Obě šachty od svého začátku patřily představiteli tehdejší buržoasie M. S. Rothschildovi.” (Adamovský 1978: 5) Během hornických činností na dolech Šalomoun a Karolina se zjistilo, že uhelné sloje jsou vyvinuty i dále na jih směrem k Vítkovicím. Na základě úspěšných výsledků vyhledavacích vrtů v těchto oblastech z roku 1851, nechal S. M. Rothschild o rok později vyhloubit těžní jámu, která byla následně pod jámovou budovou a strojovnou spojena s větrní jámou. Jinými slovy byl roku 1852 na pomezí Moravské Ostravy a Vítkovic založen Důl Hlubina (během okupace pod názvem Tiefbauschacht), který zásoboval koksárenské provozy pro Vítkovické železárny. V roce 1857 byla v těsné blízkosti Vítkovických železáren (tehdy Rudolfovy hutě) vytěžena historicky první těžba z otvírek v dole Hlubina. Od té doby na sebe navazoval technologický tok výroby železa v jediném průmyslovém komplexu. Spojení mezi jednotlivými částmi výroby a veškeré suroviny potřebné pro výrobu železa mohly být důmyslně přepravovány po pásových dopravnících, zavážecích zařízeních a dopravních mostech. [Folwarczná 2008: 48] Pravidelnou těžbu uhlí pak započali pracovníci Vítkovických železáren v roce 1867. V blízkém okolí průmyslového areálu byla v letech 1866 až 1873 postavena dělnická kolonie pro dělníky a jejich rodiny, čítající 47 domků, každý se čtyřmi byty. Současně se v těsném sousedství dolu vystavěly úřednické domy pro důlní techniky a ostatní personál Vítkovických železáren. [online. Z historie Ostravy. Důl Hlubina] Od té doby prošel areál černouhelného dolu mnoha proměnami. Asi nejvýrazněji se však do podoby důlních objektů zapsal ostravský architekt, stavitel a podnikatel Felix Neumann a další významný regionální architekt Otakar Bém. Podle projektu architekta Felixe Neumanna byla v areálu dolu Hlubina roku 1899 postavena budova koupelny a cechovny (dnes nazývané Staré koupelny). O pozdější inovaci dolu se ve svém diplomním projektu na FA ČVUT zmínil Lukáš Výtisk: “Při následující modernizaci dolu byly v roce 1925 koupelny rozšířeny architektem Otakarem Bémem s respektem svého předchůdce – zopakoval původní kompozici v soudobém pojetí architektonického detailu a přístavbu spojil krčkem s původním objektem.” (Výtisk 2011/2012: 17)

15

V letech 1921-1924 byla vybudována nová těžní jáma. Stávající těžní jáma byla změněna na větrnou, prvotní větrná jáma byla zrušena. Původní jámová budova byla částečně srovnána se zemí a její torzo upraveno na kompresorovnu. Architektonické proměny a zároveň závěrečnou etapu stavebního vývoje areálu kamenouhelného dolu Hlubina z přelomu 50. a 60. let 20. století představuje výrazná architektonická kompozice vrátnice, bazénu s vodotryskem na nádvoří sloužícího k požárním účelům areálu, realizace nové kotelny v centrální části areálu a budovy tzv. Nových koupelen se vstupní dvoranou půleliptického tvaru v duchu „bruselského stylu.” [Výtisk 2011/2012: 17] Michaela Sekerová ve své bakalářské diplomové práci Architektura důlních staveb na Ostravsku a jejich současný stav píše, že žádný z pozůstalých důlních areálů v Ostravě se po druhé světové válce nevyhnul necitlivým modernizacím, kdy vedení podniků nevidělo v těchto důlních areálech historickou hodnotu. Podle Sekerové se na tyto průmyslové podniky pohlíželo pouze jako na objekty plnící svou výrobní funkci a dodává, že: Architektonické pojetí výstavby důlních podniků z doby konce 19. století či přelomu století 19. a 20. již nebylo nikdy překonáno. Tehdy byly areály reprezentanty celé důlní společnosti a demonstrovaly tak sílu majitele. Podrobnější informace k architektonickému pojetí staveb neexistují, pro detailnější zpracování by bylo potřeba více pramenných dokumentů. (Sekerová 2009: 36)

Těžba na dole Hlubina byla ukončena roku 1991. Definitivně poslední vůz s uhlím se vytěžil 30. 6. 1992 a je vystaven v Hornickém muzeu, poslední odpich byl proveden na peci č.1 dne 27. 9. 1998. Provoz pecí byl zastaven a z areálu se stala technická památka bez provozu. V témže roce byla před administrativní budovou železáren vztyčena busta zakladatele arcivévody Rudolfa Jana. [online. Důl Hlubina, vysoké pece a koksovna Vítkovických železáren v Ostravě] Těžní věž jámy Hlubina tvoří spolu s věží koksovny, třemi vysokými pecmi, třemi komíny a spojovacími technologickými mosty typické panorama města Ostrava, které denně ocení desítky návštěvníků z různých koutů světa. Láká je zejména výjimečnost a hodnota oblasti, kde se železo vyrábělo nepřetržitě od dvacátých let 19. století téměř až do konce 20. století. Areál dolu Hlubina, který za dobu svého trvání (bezmála 130 let) vytěžil neuvěřitelných 47,160 miliónů tun koksovatelného uhlí, se řadí k

16

nejvýznamnějším dochovaným areálům v Evropě, který byl roku 2008 zapsán jako vůbec první česká památka na seznam Evropského kulturního dědictví UNESCO.

17

3. Revitalizace brownfieldu dolu Hlubina V rámci revitalizace brownfieldu Dolní oblasti Vítkovic spolu s přilehlým dolem Hlubina, dal ředitel strojírenských Vítkovic Jan Světlík vzniknout unikátnímu projektu, jehož cílem je propojit areál dolu Hlubina se sousedícím areálem Dolních Vítkovic a vytvořit tak prostor, který se stane součástí městské a regionální vzdělávací infrastruktury. Na popud záchrany těchto objektů bylo založeno zájmové sdružení právnických osob Dolní oblast Vítkovice a společenská iniciativa Hlásím se k továrně. V návaznosti na historický exkurz do Dolní oblasti Vítkovic s přilehlým dolem Hlubina se v následujících kapitolách budu podrobněji věnovat oblasti nového využií Národní kulturní památky dolu Hlubina a výše uvedeným občanským sdružením, která s revitalizací brownfieldu dolu Hlubina úzce souvisí.

3.1. Co to jsou brownfields V kontextu s revitalizací dolu Hlubina v Ostravě se v práci často vyskytuje pojem brownfields. Co termín brownfields znamená? Teorie vzniku brownfields byly doposud velmi málo propracovány a snaha nalézt jednoduché vysvětlení může být tedy zavádějící. Vzhledem k tomu, že přesná definice není zcela jednotná, obsahuje tato podkapitola nejfrekventovanější vysvětlení pojmu, které se v souvislosti s brownfields vyskytuje. Termín "brownfields", resp. "brownfield sites", je převzat z anglického jazyka a označuje staré, ekonomicky nedostatečně efektivně využívané průmyslové a logistické zóny, či komerční nebo obytné komplexy, které ztrácejí či již ztratily své původní funkční využití. Obvykle se nachází v blízkosti sídelních útvarů (v centru nebo na okraji, výjimečně však i mimo něj) a v převážné míře jsou nositeli ekonomické zátěže. Překladový doslovný ekvivalent "hnědá pole" není v České republice používán (na rozdíl od např. Slovenska) a česká terminologie není v této oblasti prozatím zcela sjednocena. [Kadeřábková, Piecha a kol. 2009: 4] Údržba polorozbořených nefunkčních budov a průmyslových areálů na periferiích

18

měst je velmi komplikovaná už pro svůj velký plošný rozsah. Spolu s vysokými finančními náklady, spojenými s jakoukoli aktivitou v těchto rozsáhlých areálech tak výrazně zúžila možnost jejího dalšího využívání. [Kubátová 2011: 10] Zdevastované a opuštěné objekty zůstaly ležet ladem bez povšimnutí okolního světa. Pro lokality tohoto typu se užívá pojmu brownfields. Jindra Hroníková píše ve své magisterské diplomové práci Umění v industrii o autorech Renátě Štípkové, Tomáši Gremlicovi a Josefu Novákovi, kteří zpracovali pro Ministerstvo pro místní rozvoj rozsáhlou studii, věnovanou otázce rekonstrukce a revitalizace zdevastovaných ploch. V této studii autoři definují pojem brownfields takto: Brownfields, resp. „brownfiled sites“ jsou staré, nevyužívané nebo ekonomicky nedostatečně efektivně využívané průmyslové a logistické zóny a komerční či obytné objekty v kompaktně zastavěných územích a zemědělské, vojenské i další plochy a budovy ve volné krajině. Představují zásadní problém a překážku pro další rozvoj obcí, měst i regionů směrem k udržitelnosti. Vyznačují se neprůhledným majetkoprávním uspořádáním, zdevastovanými výrobními či jinými budovami a přítomností starých ekologických zátěží. (Hroníková 2011: 5-6)

V současném postindustriálním světě tedy termínem brownfields označujeme objekty, nacházející se převážně na periferiích měst, jež neplní svou původní funkci a přestávají tak být pro developery zajímavá, chátrají a mění se ve prázdné a nevyužité stavby, které pak ve velké míře podléhají likvidaci. Konkrétně se jedná například o elektrárny, těžní věže, mlýny, vysoké pece apod. V roce 1975 vznikla v Neměcku mezinárodní organizace pro průmylsové dědictví TICCIH – The International Commitee for Conservation of the Industrial Heritage, která si klade za cíl zabránit nekontrolovatelné demolici objektů a rozšířit tak oblast zájmu o průmyslové prostředí. Díky této společnosti byla industriální architektura definována termínem průmyslového dědictví. [Hroníková 2011: 6-7]

3.2. Nové využití Národní kulturní památky Jakmile byl na peci č.1 proveden poslední odpich a tímto gestem ukončen provoz černouhelného dolu Hlubina, začali památkáři řešit otázku, jak do budoucna vynaložit 19

se zachovalými památkami prostorného areálu. Podstatu průmyslového dědictví definoval Národní památkový ústav v Ostravě následujícími slovy: 1. Zachování panoramatu jámy Hlubina a vysokých pecí, které se stalo nezaměnitelným symbolem obrazu města (tři vysoké pece, těžní věž jámy Hlubina, uhelná věž koksovny, technologické mosty a komíny). 2. Zachování technologického toku těžby uhlí i výroby koksu, železa a elektrické energie vzhledem k jeho bezprostřední návaznosti a délce nepřetržité kontinuity výroby na jednom místě. 3. Zachování jednotlivých objektů a technického zařízení s ohledem na jejich parciální historickou, technickou a výtvarnou hodnotu. (Kutačová dle Matěj, Ryšková 1999: 31-39)

V prosinci roku 2000 byl odborem památkové péče Ministerstva kultury České republiky zadán projekt, jehož řešením se zabývala katedra kulturologie Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, která dle slov Sekerové „disponuje jak odbornými pracovníky, tak poznatky ze své vědecko-výzkumné činnosti týkajícími se dané problematiky.“ (Sekerová 2009: 35) Skutečnost, že obyvatelé Ostravy zaujímají vůči památkám průmyslové architektury velmi kladný vztah, je zřejmá z terénního dotazníkového výzkumu, který se uskutečnil ve dnech 8. až 12. března 2001 na půdě Moravskoslezské metropole. Na základě četných odpovědí, jež byly získány při sociologickém šetření k zachování a další prezentaci areálu kulturní památky Důl Hlubina, bylo zjištěno, že modernizaci areálu neberou místní obyvatelé za překážku a domnívají se, že objekty tohoto typu „představují cenné kulturní dědictví, pro něž je zapotřebí nalézt nové využití (…) jejich ztráta by naprosto poškodila image, význam a postavení Ostravy.“ (Sekerová 2009: 35) Sekerová ve své bakalářské diplomové práci Architektura důlních staveb na Ostravsku a jejich současný stav k tomuto ještě dodává: Největší úspěch zaznamenalo panorama dolu Hlubina spolu s koksovnou a vysokými pecemi, které většina ostravských občanů (91% dotázaných) považuje za nedílnou součást image Ostravy. Průzkum vyznívá tedy jednoznačně pro zachování technických památek souvisejících s historickým vývojem a přerodem několika vesnic ve velkoměsto. (Sekerová 2009: 35)

Ze sociálního průzkumu je tedy zřejmé, že jsou občané města z této jedinečné

20

industriální památky nadšeni a ve velké míře podporují veškerou kulturní aktivitu, která za branami nezaměnitelného urbánního fenoménu probíhá. V lednu roku 2006 seznámil ředitel pro strategii Vítkovic zastupitele města s možnou podobou areálu v budoucnosti. Na základě toho vyšel z brněnského architektonického Studia Z pod vedením prof. Ing. arch. Heleny Zemánkové Csc. projekt, podle kterého by měl areál dolu Hlubina do budoucna "sloužit jako odpočinková zóna návštěvníkům a občanům města." (Kutačová 2006: 35) Z tiskové zprávy, která byla zveřejněna dne 16. ledna 2013 na serveru www.ceskefirmy.cz je zřejmé, že Národní kulturní památka Dolních Vítkovic Důl Hlubina se od doby posledního odpichu vysokých pecí v roce 1998 dočká nového využití. Sdružení Dolní oblast Vítkovice spolu se sdružením Hlásím se k továrně získalo z Integrovaného operačního programu

oblasti

podpory Ministerstva

kultury

půlmiliardovou dotaci, díky které se může Důl Hlubina po letech nečinnosti těšit proměně v multikulturní centrum pro výchovně-vzdělávací a zčásti také kulturněspolečenské aktivity neziskového charakteru. [online. Na památkově chráněném dole Hlubina začne rekonstrukce za 190 milionů korun] V informačním revue k projektům a programu sdružení Dolní oblasti Vítkovic DOV, jež vydává zájmové sdružení osob Dolní oblast Vítkovice o tom píše Jan Světlík, ředitel strojírenských Vítkovic a autor projektu Nové Vítkovice: „Rozhodnout se, jak naložit s vyhaslými pecemi a technologickými objekty, které ztratily svou přirozenou funkci, byla velká zodpovědnost. Jedno jsem ale vždycky věděl jistě – že nové Dolní Vítkovice tady musí být pro lidi. Nechtěl jsem, aby tady vzniklo muzeum, kam by si návštěvníci chodili prohlížet odloženou rukavici posledního dělníka.“ (Mánková, Čempelová 2013: 2) Cílem projektu „Zpřístupnění a nové využití Národní kulturní památky (dále jen NKP) Hlubina" (viz. tabulka č.1) je propojit areál Dolu Hlubina se sousedícím areálem Dolních Vítkovic a vytvořit tak zcela unikátní prostor, který se stane součástí městské a regionální vzdělávací infrastruktury v neobvyklém prostředí [online. Na památkově chráněném dole Hlubina začne rekonstrukce za 190 milionů korun].

21

Tabulka č.1: Projekt „ Zpřístupnění a nové využití NKP Hlubina“ Název projektu

Zpřístupnění a nové využití Národní kulturní památky Hlubina

Projektový záměr

Realizací projektu dojde k obnově objektů industriální památky dolu Hlubina, zastavení jejich chátrání a zpřístupnění pro širokou veřejnost. Oblast bude využita pro účely výchovně-vzdělávacích a kulturně-sociálních aktivit. Projekt bude propojen s areálem Dolní oblasti Vítkovic společnou prohlídkovou trasou.

Nositel projektu

Dolní oblast Vítkovice, zájmové sdružení právnických osob

Partneři

Občanské sdružení Hlásím se k továrně

Termín realizace

2012 – 2014

Výše poskytnuté dotace

192 000 000 Kč

Zdroj: Projekt „Zpřístupnění a nové využití NKP Hlubina – 1. část.“ [online] neuvedeno [cit. 8. května 2013]. Dostupné z:

Na projektech znovuzpřístupnění a znovuvyužití NKP pracuje řada významných jmen z oblasti architektury. Jmenujme například Ing. arch. Josefa Pleskota a jeho tým „AP Atelier Praha“ nebo také „Architektonické studio Vítkovice.“ Důl Hlubina se spolu se sousedním dolnovítkovickým areálem stane zcela netradičním prostorem pro vzdělávací ateliéry, zkušebny, klubovny, místnosti pro výuku, sály nebo prezentační prostory (viz. tabulka č.2). Vše bude fungovat symbolicky v nepřetržitém třísměnném provozu. Rodan Broskevič, člen předsednictva sdružení Dolní oblast Vítkovice, k tomuto dodává: „Konkrétně se jedná o budovu starých koupelen, kompresorovnu, těžní věž, trafostanici, průběžnou jídelnu a sklad materiálně-technického zabezpečení (dále jen MTZ). Všechny památkově chráněné objekty zrekonstruujeme, připojíme na technické sítě i dopravní infrastrukturu a vylepšíme také okolní plochy, aby z nich vznikla zcela přirozená veřejná prostranství." (online. Na památkově chráněném dole Hlubina začne rekonstrukce za 190 milionů korun)

22

Tabulka č. 2: Revitalizace objektů provozu dolu Hlubina Objekt

Nově vznikne

Staré koupelny

Hudební klub Divadelní a koncertní sál Galerie Velkoprostorové ateliéry Provozní zázemí Výukové prostory

Kompresorovna

Výstavní prostor Interaktivní koutek Velkoprostorové sály pro pohybové a výrazové aktivity výchovně–vzdělávacího charakteru (tanec, bojové sporty) Kapacity pro vzdělávání a kurzy Provozní zázemí

Budova trafostanice, Průběžná jídelna, Sklad MTZ

Hudební zkušebna Nahrávací studio Menší výtvarné ateliery Cineport (prostory pro filmaře) – kanceláře, střižny, promítací sály (trvalý a zkušební)

Těžní věž (pro účely Prohlídková trasa navazující na Dolní oblast Vítkovic prohlídky) Atraktivní a hlavní orientační bod pro turisty Zdroj: Projekt „Zpřístupnění a nové využití NKP Hlubina – 1. část.“ [online] neuvedeno [cit. 8. května 2013]. Dostupné z:

Podle lednové tiskové zprávy se bude projekt dolu Hlubina sestávat ze tří linií, přičemž tou primární je oblast výchovně–vzdělávací, do které chtějí organizátoři začlenit pořádání různých vzdělávacích kurzů, workshopů, přednášek a seminářů nejen pro malé i velké, ale také seniory, spoluobčany se zdravotním postižením nebo nezaměstnané. Další je oblast kulturně–společenských aktivit, kde se budou kromě festivalů a koncertů pořádat také výstavy, filmová, divadelní a taneční představení a v neposlední řadě literární čtení. Poslední třetí linie bude mít na starosti podporu 23

kreativního a inspirativního trávení volného času. Projektový specialista ze sdružení Dolní oblast Vítkovice Karel Malík vysvětluje, jakým směrem bude dramaturgie projektu směřovat: „Celková dramaturgie bude zaměřena na neziskové a nové aktivity rozvíjející místní nezávislou kulturu. Důležitým prvkem je i využití mezinárodních projektů a zkušeností ze zahraničí." (online. Na památkově chráněném dole Hlubina začne rekonstrukce za 190 milionů korun) Projekt obnovy Dolní oblasti Vítkovic spolu s NKP dolem Hlubina v Ostravě je obecně hodnocen jako výjimečný počin v celoevropském měřítku. V současné době probíhají nákladné rekonstrukce jednotlivých budov areálu, s jejichž variabilitou se návštěvníci budou moci osobně seznámit již v roce 2014.

3.2.1 Občanské sdružení Dolní oblast Vítkovice Jak již bylo řečeno v předešlých kapitolách, od roku 2014 má v areálu dolu Hlubina, v rámci projektu předsedy představenstva a generálního ředitele strojírenských Vítkovic Jana Světlíka pod názvem „Zpřístupnění a nové využití NKP Hlubina", vzniknout kreativní čtvrť v symbolickém třísměnném provozu: ranní (vzdělávání), odpolední (volný čas) a noční (zábava). Správcem areálu je zájmové sdružení právnických osob Dolní oblast Vítkovice, které je hlavním partnerem a zadavatelem projektu Provoz Hlubina. Zájmové sdružení právnických osob Dolní oblast Vítkovice bylo v roce 2007 založeno za účelem realizace projektů obnovy a znovuzpřístupnění industriálního dědictví NKP dolu Hlubina, vysokých pecí a koksovny Vítkovických železáren. Především se jedná o nové využití dolnovítkovického areálu v centru moravskoslezské metropole, sousedícího dolu Hlubina, průmyslového objektu Trojhalí Karolina a hornického muzea Landek Park. [Mánková, Čempelová 2013: 2] Autor projektů Jan Světlík založil občanské sdružení Dolní oblast Vítkovice mimo jiné za účelem:

•

přípravy, financování a realizace projektů na revitalizaci území Dolní oblasti Vítkovic, které by se mělo stát kulturním centrem Ostravy, zahrnující kromě provozování výstavních síní, galerií, koncertních a promítacích sálu, také prostory pro nahrávací studia či filmaře 24

•

přispět k zachování, rozvoji a propagaci kultury, vědy a výzkumu na území Moravskoslezského kraje

•

přípravy prohlídkové trasy Národní kulturní památky Vítkovice a zajištění její realizace

•

provozování přístupné části NKP Vítkovice a zajišťování potřebné údržby NKP

•

provozování areálu Hornického muzea

•

pořádání a vytváření technických podmínek pro kulturní, výchovné a vzdělávací akce, zejména trvalé expozice, dočasné výstavy, koncerty, přednášky, semináře apod.

Cílem činnosti sdružení je tedy snaha dát od roku 1998 opuštěnému a nevyužitému industriálnímu prostoru moderní, neotřelou a přitom užitečnou podobu. Jedinečné a svou rozlohou unikátní prostory areálu Dolní oblasti Vítkovic včetně přilehlého dolu Hlubina se tak pozvolna promeňují v nadregionální vzdělávací, vědecko-výzkumné, kulturní a společenské centrum s neopakovatelnou industiální atmosférou. Zájmové sdružení právnických osob Dolní oblast Vítkovice, jež také pravidelně vydává Informační revue DOV k projektům a programu Dolní oblast Vítkovice popisuje své plány s využitím rozlehlého ostravského brownfieldu: „Vzniká tak synergicky propojený prostor podél řeky Ostravice, rozšiřuje se centrum města a efektivně se propojuje správa nejvýznamnějších technických památek a historicko-průmyslových skvostů regionu.“ (Mánková, Čempelová 2013: 2) Projekty obnovy a znovuzpřístupnění industriálního dědictví NKP dolu Hlubina, vysokých pecí a koksovny Vítkovických železáren občanského sdružení Dolní oblast Vítkovice svým významem výrazně přesahují území moravskoslezské metropole i celé České republiky.

25

3.2.2 OBČANSKÉ SDRUŽENÍ HLÁSÍM SE K TOVÁRNĚ Cílem společenské iniciativy Hlásím se k továrně, která v Ostravě působí od roku 2009, je vybudování nezávislého uměleckého centra v prostorách nevyužitých a chátrajících budov. V posledních letech svůj zájem soustřeďuje zejména na oblast Dolních Vítkovic, především na areál bývalého černouhelného dolu Hlubina. Toto sdružení soustřeďuje tvůrce různých uměleckých žánrů a promotéry nekomerčních kulturních akcí na místo, které pro mnohé ostraváky pozbylo svou funkci posledním odpichem vysokých pecí v roce 1998. Nové kreativní centrum v prostorách dolu Hlubina má poskytovat nejen prostor pro tvorbu umělcům, kteří nemají kde tvořit, ale také pro setkávání a v neposlední řadě pořádání různých divadelních, tanečních, hudebních, filmových a vizuálních projektů. [online. Důl Hlubina] Vůbec prvním impulsem pro založení občanského sdružení byla dlouhodobá potřeba vyplnit prázdné místo na kulturní scéně průmyslové metropole. Iniciativa Hlásím se k továrně zahájila 1. května 2010 akcí s názvem Záhájení provozu činnost projektu Provoz Hlubina, kteý se měl zabývat budováním nově přístupného otevřeného prostoru pro vznik a prezentaci současného nekomerčního umění na dole Hlubina. O myšlence projektu Provoz Hlubina zapojit prostory bývalého černouhelného dolu do kulturního dění Ostravy se autorka dočetla na webových stránkách www.monoskop.cz: Cílem je oživit a rekonstruovat budovu starých koupelen mužstva na umělecké centrum s výtvarnými ateliéry, hudebními, divadelními a tanečními zkušebnami, které budou využívat především mladí umělci. Kulturní mapu ocelové metropole bude Provoz Hlubina obohacovat koncerty, výstavami, divadelními, tanečními a filmovými představeními místních i zahraničních umělců mimo střední proud. (online. Provoz Hlubina)

Tato historicky první akce projektu Provoz Hlubina poukazuje na důležitost a význam areálu dolu Hlubina pro jeho další kulturní využití. Následující přehled (viz. tabulka č.3) ukazuje přehled těchto akcí projektu Provoz Hlubina, pořádaných od roku 2010.

26

Tabulka č.3: Přehled akcí konaných v rámci sdružení Provoz Hlubina v areálu dolu Hlubina od roku 2010 Datum akce

Název akce

Charakteristika akce

1. 5. 2010

Zahájení Provozu

Zahájení činnosti projektu Provoz Hlubina

28. - 29. 5. 2010

Dream Factory

Alternativní divadelní festival

25. 6. 2010

přihláškaFEST

Workshopy, divadlo, hudba, vizuál

27. 9. 2010

Music Ear

Hudba, vizuál

21. 5. 2011

Děs v Hlubině

Divadlo, film, vizuál

8. - 11. 6. 2011

Dream Factory

Alternativní divadelní festival

23. - 25. 9. 2011

Kemp Hlubina

Festival a residenční camping pro umělce

19. 5. 2012

Děs v Hlubině II.

Divadlo, film, vizuál

16. - 28. 8. 2012

Deepcamp Hlubina

Festival a rezidenční camping pro umělce

21. - 27. 9. 2012

Ostrava Kamera Oko

Mezinárodní filmový festival

10. 11. 2012

Zahájení smogové sezóny

Divadlo, film, vizuál

Pecha Kucha Night

Přehlídka vizuálního umění

Diplomky ateliéru sochy

Přehlídka vizuálního umění

1. 5. 2013

Umění v Provozu

Přehlídka vizuálního umění

25. 5. 2013

Děs v Hlubině III. - „Kdo se bojí, nesmí... do kupelky!“

Divadlo, film, vizuál

18. 7. 2013

Ticho a klid

Odpočinková nezávislá scéna v rámci festivalu Colours of Ostrava

14. 8. - 24. 8. 2013

Deepcamp Hlubina 2.

Festival a rezidenční camping pro umělce

11. 9. 2013

„hoW mY Head feEls wHen i gO doWn A bLoOdy CoaL mInE“

Výstava britského umělce Jamese Presleyho

31. 10. - 3. 11. 2013

MURAL Ostrava 0.1

Malba fasády přístavby historické budovy těžního stroje v areálu dolu Hlubina

27

v rámci projektu Dulux Let ´s Colour 1. 11. 2013

MURAL Ostrava 0.1 / PARTY

Zdroj: autorka

28

Slavnostní zakončení sezony 2013

4. Vybraná kulturní events projektu Provoz Hlubina Revitalizace brownfieldu dolu Hlubina úzce souvisí s činností výše zmíněného sdružení Hlásím se k továrně a jeho projektu Provoz Hlubina, který chce změnit dosavadní vnímání kultury a života v Ostravě. Svými kulturními aktivitami se skrze nevyužité a opuštěné prostory dolu Hlubina snaží podpořit jak mladé tvůrce, pro které je mnohdy těžké najít zázemí, prostor a čas pro realizaci svých prací, tak zkušené místní i zahraniční umělce. Projekt Provoz Hlubina má pomoci vdechnout nový život do opuštěných prostor dolu, kde se mohou potkávat jak umělci a tvůrci, tak i laická veřejnost mladší i starší generace. V následující kapitole představím vybraná kulturní events projektu Provoz Hlubina, která se v prostorách bývalého černouhelného dolu konaly.

4.1. Dream Factory Ostrava KDY: 28. – 29. května 2010 KDE: Národní kulturní památka důl Hlubina POPIS AKCE: Alternativní divadelní festival Druhý ročník divadelního festivalu Dream Factory Ostrava se na půdě dolu Hlubina konal ve dnech 28. – 29. května 2010. Základ organizace festivalu tvořil Tomáš Suchánek (ředitel festivalu), David Mírek a Zuzana Mildeová v rámci občanského sdružení OVArt. Roku 2012 pak bylo založeno občanské sdružení Dream Factory Ostrava, které přímo navazuje na práci OVArtu. Divadelní festival Dream Factory Ostrava 2010 byl finančně podpořen Magistrátem města Ostravy, Ministerstvem kultury ČR, obvodem Moravská Ostrava a Přívoz a Nadací OKD. [Rožnovská 2012: 72, 73] Po úspěchu tzv. "nultého" ročníku, který byl pořádán v roce 2009 v Divadle Petra Bezruče, v NKP dole Hlubina, Domě kultury města Ostravy, Domě knihy Librex a v solné jeskyni Halos se organizátoři akce (sdružení OVArt – pozn. aut.) s nadšením sobě vlastním rozhodli pokračoval v rozvoji kvalitního festivalu činoherního a alternativního divadla v Ostravě. Dream Factory Ostrava si za dobu svého působení (od roku 2009 –

29

pozn. aut.) dokázal, ač s poměrně malým realizačním týmem, vybudovat své místo mezi nejvýznamnějšími alternativními činoherními festivaly v České republice. Během dvou dnů se v areálu dolu Hlubina představila řada umělců oceněných nejprestižnějšími divadleními cenami, jako Cena Alfréda Radoka a Thálie (viz. příloha č.1). Slova Pavly Beretové, členky činohry Národního divadla Praha mluví za vše: "Je mi obrovskou ctí pozdravit Ostravu jménem DFO. Miluju Ostravu. Miluju Divadlo. Miluju Industrial. Jsem ráda, že se podařilo tenhle 3 v 1 festival uspořádat i letos. Mám tak pocit, že se rodí nová divadelní tradice, která rozhodně stojí za to. Těším se na tě Ostravo." (Mildeová, Suchánek 2010: neuvedeno) O výjimečnosti divadelního festivalu se zmiňuje také Stanislava Rožnovská ve své magisterské diplomové práci Krizový management divadelního festivalu: „Od jiných festivalů své kategorie, jako je např. Divadelní Flora Olomouc nebo Divadelní svět Brno, se Dream Factory Ostrava odlišuje využitím specifických nedivadelních prostor.“ (Rožnovská 2012: 72) Nekonvenční dramaturgie spolu s netradičními prostory dříve opuštěného areálu NKP dolu Hlubina tvoří z Dream Factory Ostrava perspektivní divadelní festival s regionálním přesahem. Ředitel festivalu a jeden ze zakladatelů sdružení OVArt Tomáš Suchánek k tomu dodává: "Náš festival získal díky Hlubině punc nezaměnitelnosti a velmi brzy se zapsal do povědomí odborné veřejnosti, kritiků, recenzentů a studentů odborných škol z celé republiky, Slovenska i Polska. Je to tady nezapomenutelná zkušenost pro diváka i herce." (Čempelová, Mánková 2012: 6) Přestože byl druhý ročník festivalu Dream Factory Ostrava omezen na "pouhé" dva dny (narozdíl od tzv. "nultého" ročníku, který byl čtyřdenní – pozn. aut.), setkal se s obrovských zájmem diváků. O tom svědčí i návštěvnost, která poprvé překročila hranici 100%. Při rozpočtu 515 000 Kč dokázali organizátoři připravit vskutku zajímavý a nezapomenutelný program. [Rožnovská 2012: 73] V pátek 28. května 2010 od 19:00 si milovníci divadla přišli na své vystoupením divadelního souboru a elitní klaunské společnosti ze Slovenska Champ de Tension. Inscenaci Enter The Clown volně inspirovanou scénickou poznámkou Williama Shakespeara, představil ve vlastní režii Ján Mikuš. Osamocený a neúspěchem frustrovaný klaun, jež hledá smysl svého konání, propadá díky své vlastní fantazii do smutného místa bezedné propasti. Ve snaze najít sebe sama, přítele, diváka, se ocitá

30

tváří v tvář “Kafkovskému” světu. Inscenátory hry nezajímá divadlo, které prahne po koncepci, ale po autentickém expresivním zážitku proudícího z nitra samotného herce. Kromě groteskní hry divadelního souboru Bílé divadlo Ty, který lyžuješ a improvizovaných vsuvek skupiny Nightwork byl pro milovníky divadla nastudován herci Národního divadla Praha muzikál Pornohvězdy režiséra Tomáše Svobody. V katalogu divadelního festivalu Dream Factory Ostrava se o hvězdně obsazeném muzikálu zmiňují následovně: “Pornohvězdy jsou metaforickým příběhem o tom, jak si v dnešním světě někdy nahrazujeme osobní neštěstí workoholickým, konzumním způsobem života, který někdy vede až k úplné ztrátě víry. Všichni jsme tak trochu pornohvězdy. Právě velká nadsázka celého příběhu autory přirozeně vedla k žánru muzikálu.” (Mildeová, Suchánek 2010: neuvedeno) V sobotu 29. května 2010 ve 13:00 odstartovala v rámci festivalu Dream Factory Ostrava v prostorách dolu Hlubina konference Umění v nalezeném prostoru. Tématem konference byla otázka možností seberealizace nezávislých umělců, kteří potřebují tvořit, ale mnohdy nemají kde. O tom v kontextu s evropským měřítkem promlouvalo hostující Kulturní centrum Zahrada Praha, zástupci Stanice Žilina, která od roku 2003 spojuje nezávislý kulturní prostor a kolektiv aktivistů a členové projektu Provoz Hlubina, patřící ke sdružení Hlásím se k továrně v Ostravě. Stanislava Rožnovská se ve své diplomové práci zmiňuje o důležitosti role divadelního festivalu Dream Factory Ostrava: „V roce 2012 byl Dream Factory Ostrava poprvé zařazen mezi „významné akce s garancí finanční spoluúčasti statutárního města Ostrava pro rok 2012.“ (Rožnovská 2012: 73)

4.2. Pecha Kucha Night vol.1 KDY: 21. srpna 2010 KDE: Areál dolu Hlubina, Vítkovická 17, 700 30 Ostrava, Česká republika POPIS AKCE: Přehlídka vizuálního umění Historicky první Pecha Kucha Night [peča kuča najt] v Ostravě proběhla dne 21. srpna 2010 v areálu dolu Hlubina v Dolní oblasti Vítkovic. Jedná se o pravidelný a velmi inspirativní večer, v průběhu něhož lidé z různých výtvarných oborů (především 31

architektury, designu, fotografie a dalších vizuálních umění) prezentují svou tvorbu, inspiraci, vizi a postřehy. Výjimečnost a ojedinělost projektu spočívá v jeho záměru. Akce, která je primárně určena pro širokou veřejnost, klade důraz na vytvoření prostoru pro setkávání kreativních lidí a jejich vzájemnou výměnu zkušeností a informací o novinkách v oboru. Znamená to, že se prezentace může kromě odborníků zůčastnit i lidé, kteří tvořit teprve začínají, nebo ještě nejsou v uměleckých kruzích natolik známí. Pecha Kucha Night nerozlišuje teoretiky, techniky, nadšence nebo talenty, je jednoduše otevřená všem. Projekt Pecha Kucha (z japonského překladu volně přeloženo jako „Noc plná tlachů“ - pozn. aut.) vyšel z dílny architektů Astrid Kleinové a Marka Dythama z tokijského architektonického studia Klein-Dytham Architecture. Historicky první realizace projektu vůbec nastala v únoru roku 2003 v Tokiu. U nás se první akce tohoto druhu pořádala o čtyři roky později v hlavním městě České republiky. Od jiných akcí se liší svou ojedinělou formou prezentace 20 x 20. Každý z účinkujících má přesně 20 snímků na to, aby po dobu 20 vteřin (započatých každým novým snímkem – pozn. aut.) co možná nejvýstižněji představil vizi, myšlenku a cíle své umělecké tvorby. [online. O projektu] Vystupující má tedy přesně 6 minut a 40 vteřin na to „představit své nápady a dílo a přitom nenudit publikum přílišnými detaily.“ (online. O projektu) Smyslem Pecha Kucha Night je zachovat možnost předání inspirativních informací, držet atraktivní prezentaci v příjemném tempu a zároveň neztratit pozornost diváka. V průběhu jednoho večera se tak na pódiu představí na 14 účastníků. Dalším netradičním prvkem, kterým si „peča kuča“ bezesporu získala publikum nejen v Ostravě, ale i za hranicemi České republiky, je neformální atmosféra a kouzlo industriální architektury NKP dolu Hlubina. Svou prezentaci na vůbec prvním ročníku Pecha Kucha Night v Ostravě představila řada umělců z oblasti architektury, grafického a produktového designu a fashion designu (viz. příloha č.2). Namátkou jmenujme mezinárodně uznávaného českého produktového designéra Daniela Piřče, který se na poli designu proslavil především výrobou prvotřídního ručně dělaného porcelánu. Zajímavou prezentaci si připravil také grafický designér Petr Babák, nositel řady ocenění (např. Grafický designer roku 2009, Grand designer roku 2009 – pozn. aut.).

32

Pod svým uměleckým pseudonymem Piano 33 vystoupil mladý, talentovaný pruduktový designér Marek Kedzierski. Absolvent ateliéru průmyslového designu (pod vedením prof. akad. soch. Pavla Škarky – pozn. aut.) na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně dnes působí v designcentru automobilové značky Audi v Mnichově. [online. Pecha Kucha Night Ostrava Vol.1.] U ostravské populace je ale znám především jako jeden z nejvýznamnějších streetarterů 90. a 20. let, jehož 3D malby se odrazily v jeho pozdější designérské tvorbě. Z oblasti fashiondesignu měli na představení své tvorby přesně 6 minut a 40 vteřin módní návrháři a autoři projektu czech.slovak Jana Bielikova a Leo Macenauer. Oba designéři jsou taktéž absolvnenti Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně, tentokrát z ateliéru designu oděvů. Ve své prezentaci seznámili diváky nejen s prvky své tvorby, ale hovořili také o své účasti na prestižní konferenci Business of Beauty and Fashion v New Yorku. Nedílnou součástí akce byla také afterparty, na které měl návštěvník jedinečnou možnost osobně se setkat se samotnými prezentujícími a rozšířit si tak obzory a kontakty v oblasti kulturního dění. Důkazem, že je projekt Pecha Kucha Night velmi úspěšný jak u publika, tak u samotných prezentujících je skutečnost, že se toto setkání koná pravidelně již ve více než 230 městech na všech kontinentech. Kromě 1. ročníku Pecha Kucha Night v Ostravě, který se konal v areálu NKP dolu Hlubina se návštěvníci mohli těšit na další pokračování, jubilejní desátou Pecha Kucha Night, která se tentokrát konala v prosinci roku 2012 v budově bývalého plynojemu (dnes Multifunkční aula GONG – pozn. aut.) v areálu Dolní oblasti Vítkovic, jejíž kapacitu patnáct set lidí návštěvníci do posledního místa zaplnili.

33

4.3. Deepcamp Hlubina KDY: 16. – 26. srpna 2012 KDE: Bývalá MTZ, areál dolu Hlubina, Vítkovická 17, 700 30 Ostrava, Česká republika POPIS AKCE: Festival a rezidenční camping pro umělce V industriálních prostorách NKP dolu Hlubina v Dolní oblasti Vítkovic byl ve dnech 16. – 26. srpna 2012 uspořádán unikátní projekt, dočasný camping nesoucí příznačný název Deepcamp Hlubina. Jedná se o historicky první ročník letní tvůrčí dílny občanského sdružení Provoz Hlubina. V experimentálním prostoru areálu se setkala asi čtyřicítka umělců nejen z České republiky, svůj umělecký um přijeli předvést také umělci ze Slovenska, Finska nebo Japonska (viz. příloha č.3). Díky podpoře Nadace O2, Nadace OKD a dlouholetému přístupu Dolní oblasti Vítkovice ke kulturním akcím na Hlubině mohli umělci využít okolních budov areálu pro tvorbu a realizaci svých projektů. Hlavní ideou organizátorů akce Deepcamp Hlubina Marty Pilařové, Davida Mírka, Jany Pytelové, Magdaleny Thomitzkové, Veroniky Dombrovské a mnoha dalších dobrovolníků, bylo nabídnout zázemí lidem pro tvorbu a realizaci předem navržených konceptů v surové a přitom nezaměnitelné atmosféře bývalého černouhelného dolu. Industriální prostředí má podle organizátorů sloužit jako inspirace pro umělce, jež mají oživit prostory národní kulturní památky. Setkání divadelní, taneční, hudební, literární, výtvarné, performance a jiné alternativy je skvělou příležitostí poznat nové lidi a jejich uměleckou práci z různých koutů světa. Akce vyvrcholila ve dnech 25. – 26. srpna 2012 víkendovým festivalem, kde umělci svá dokončená díla a projekty prezentovali v rámci festivalu pro širokou veřejnost. Po celých deset dnů projektu Deepcamp Hlubina byl pro návštěvníky přichystán zajímavý kulturní program. Kromě českých a slovenských divadelních inscenací (např. soubor Divadlo improvizuje – pozn. aut.) jste mohli být svědky site specific projektů holandského performera Daniho Ploegera, zvukové instalace japonské umělkyně Yoko Ishiguro a vystoupení kapel Gurun Gurun a Sothein. Unikátní areál dolu Hlubina, který se řadí k nejvýznamnějším dochovaným areálům v Evropě, ocenila Ishiguro v reportáži České televize Ostrava: "Můj první dojem byl 34

ohromující. Prostředí je opravdu velmi zajímavé." (online. Deepcamp využívá prostředí zrušeného dolu jako inspirační zdroj) Yoko Ishiguro zaujala svým site specific projektem, umístěným mezi těžní věže areálu. Nejdříve spolu s ostatními nadšenci upletla prsty pestrobarevnou síť z bavlnek a vlny, do které se následně zabalila a po dobu dvou hodin setrvala na studené a zaprášené zemi areálu. Vytvořila tak jakýsi kokon, dramatický symbol bušícího srdce, chvějícího se v pavučině vzpomínek natažené a rozprostřené po okolních svodidlech stavby. Konec pavučiny vyústil v diktafon, umístěný těsně u hlav zvědavých posluchačů, kteří celou scénu s údivem pozorovali přes mohutné mříže. Prostorem se z diktafonu linuly ozvěny hlasů návštěvníků či přímo účastníků festivalu, které Yoko průběžně nahrávala při oněch deseti dnech akce v různých jazykových mutacích. Zajímaly ji naše vůbec první zážitky a vzpomínky z dětství. Také divadelní skupina Koza dojí krev, která je v Ostravě již uznávaným artovým prvkem, využila netradičních prvků a prostor budovy Starých koupelen v areálu dolu Hlubina ke hře Čechov byl srandista, která byla pojata velmi nezvyklým způsobem jako scénické psaní. Součástí multikulturní akce Deepcamp Hlubina bylo mimo jiné také vyhlášení konkurzu na vymalovaní podchodu, který vede od tramvajové zástavky přímo ke vstupní bráně dolu Hlubina. Jelikož se v areálu bývalého černouhelného dolu pravidelně konají zajímavé kulturní akce, rozhodli se organizátoři Deepcampu Hlubina tento nemalý a k uměleckému výtvoru přímo volající prostor podchodu zkrášlit. Práce se zhostil kromě ostravské svérázné umělkyně Sasancy také mladý umělec streetartu Jakub Bachorík, který k nám přicestoval z Hradce Králové. Českou televizi Ostrava zajímalo, kde vzal Jan inspiraci ke své tvorbě: "Ve skicách mám spoustu různých postaviček, tak je tady chci využít. Bude to nějakých třicet postav, u každé bude popsaný její příběh a všechny budou spolu na pásu jedoucím do továrny." (online. Deepcamp využívá prostředí zrušeného dolu jako inspirační zdroj) Své inspirační zdroje tvorby popisuje režisér souboru Divadlo improvizuje David Pizinger, jehož scénáře vznikají až na místě, na základě dojmů z prostředí chráněného industriálu: "Je trošku problém, že je na to jenom týden, ale některé věci jsme už měli připravené. Teď necháváme to prostředí, aby k nám promluvilo a pomohlo nám hru dotvořit." (online. Deepcamp využívá prostředí zrušeného dolu jako inspirační zdroj)

35

O možnostech umělecké tvorby Deepcamp festivalu projevila zájem řada umělců. Organizátorka festivalu Magdaléna Thomitzková komentovala tuto skutečnost slovy: "Přišlo nám kolem čtyřiceti přihlášek s koncepty, co by chtěli na Hlubině dělat. Vybrali jsme dvacet z nich. Jde nám nejvíc o to, aby tyto jedinečné prostory byly skutečným inspiračním zdrojem." (online. Deepcamp využívá prostředí zrušeného dolu jako inspirační zdroj) Je zahodno zde také zmínit, že festival Deepcamp Hlubina 2012 opustil po svém ukončení brány areálu dolu Hlubina a volně navazoval na 19. ročník setkání divadelní, hudební, taneční, literární, výtvarné a jiné alternativy festivalu Next Wave, kde na jeden den opět ožil. V experimentálním prostoru Roxy NoD v Praze mohli příznivici alternativní scény shlédnout vzniknuvší divadla, filmy, koncerty a od 3. do 9. října také výstavu Deepcamp. Vše ve stejně surové atmosféře. V rámci pestrého programu byli podobně jako na festivalu Deepcamp Hlubina v Ostravě k vidění například Magdaléna Manderlová (malba, Česko), Lucie Nováčková (malba, Česko), Lukáš Dřevjaný a Jana Tkáčová (videomappingová instalace, Česko), divadelní hry Devadesátky (Česko a Slovensko) a Čechov byl srandista (divadlo, Česko), unikátní audiovizuální smršť Sothein a mnoho dalších.

36

5. Problematika site specific Odpovědět na otázku co je to site specific se může někdy jevit jako poněkud obtížný úkol. Proto je jedním z cílů této kapitoly uvést některé definice, které se užívají nejen u nás, ale i v zahraničí a pokusit se na tuto otázku odpovědět. Je více než vhodné zde také uvést, že fenomén site specific není pouze záležitostí jednoho oboru. Je proto potřeba poukázet na problematiku tohoto interdisciplinárního druhu umění spojujícího nejen divadlo, výtvarné umění, hudbu, architekturu, ale také literaturu, urbanismus či sociologii.

5.1. Site specific v definicích Projekty typu site specific jsou v našem uměleckém prostředí poměrně mladým fenoménem. Přestože se samotný jev site specific v celých dějinách divadla a výtvarného umění poněkud skrýval pod jinými názvy a mutacemi, k nám proniká zhruba až od roku 1998 především z Nizozemí a Velké Británie, kde si komunita umělců kompenzovala nedostatek prostoru a divadel tím, že si našli opuštěné industriální objekty, které si přetvořili na své ateliéry. [Žižka 2008: 37-38] Jan Dvořák v publikaci Site specific komentuje tuto prehistorii tématu slovy: (...) stačí si připomenout charakter veřejného náboženského divadla a lokalizovaných obřadností, situovaných do konkrétního prostoru ve středověku v éře renesance a zejména pak baroka, lze odkázat na působení jezuitů i jiných řádů bratrstev, na celé spektrum dvorských produkcí, paradivadelních aktivit, slavností, holdů a festivit v našich zámeckých a jiných panských rezidencích a jejich plenérů, a to klidně až po docela nedávné experimentace s historickým rámcem v intenci konceptů Bauhausu, jak se o to pokoušel architekt Joan Brehms od r. 1948 v Českém Krumlově nebo v 60. letech na Karlštejně (…) (Václavová, Žižka 2008: 33)

Definicí fenoménu site specific existuje celá řada. Stále se vyvíjí a vzdorují tak pevně ohraničenému teoretickému vymezení. Snaha nalézt jednoduché vysvětlení tohoto pojmu tak může být velmi snadno zavádějící. Řada odborníků, věnujících se fenoménu site specific, například Schmelzová (2010), Václavová, Žižka (2008) uvádí, 37

že u definice site specific neexistuje pevné zakotvení. Přesto, nebo možná proto, mezi odborníky vznikla potřeba tento fenomén nějakým způsobem definovat. Jana Schmelzová v knize Divadlo v netradičním prostoru, performance a site specific k tomuto dodává: "Je příznačné, že žádná definice site specific art nebyla dosud obecně a bez námitek přijata." (Schmelzová 2010: 12) Následně pak nezapomíná uvést svou definici site specific: "Projekt site specific v rozvinutém stádiu lze schematicky charakterizovat jako časovou událost odehrávající se na určitém místě, cílem je oživit či přitáhnout k němu pozornost. Tyto typy projektů jsou stavěny na zvláštnosti té které lokality, kulturních dějinách místa, historii, topografii a vždy se snaží zapojit místní komunitu, ale také experty z nejrůznějších vědeckých disciplin (...)" (Schmelzová 2010: 31) Další z přístupů k vymezení pojmu site specific byl vytvořen spoluautorkou knihy Site specific Denisou Václavovou, která jej definuje následovně: "Termínem site specific se označují umělecké projekty vytvořené pro konkrétní prostor a čas. Hlavním tématem této umělecké práce je právě prostor (či místo) – jako nejdůležitější médium a nástroj pro veškeré tvoření. Jedná se o umění, které je závislé na místě, od místa samotného se odvíjí." (Václavová, Žižka 2008: 36) V té samé publikaci je následně uvedeno hned několik dalších zajímavých přístupů k vymezení definice site specific, které bych zde pro srovnání ráda uvedla: “Site specific je projekt vytvořený pro určité místo s ohledem na daná specifika tohoto místa a s respektem k místu samotnému, k jeho historii, k jeho atmosféře a ladění. Není pro něj důležitá umělecká forma (zda jde o projekt divadelní, hudební, výtvarný, nebo multimediální), ale kvalita tvorby a vztah k danému místu.” Tomáš Ondrušek, statek Trstěnice (Ondrušek dle Václavová, Žižka 2008: 36) „Současná společenská situace vybízí k proměnám hodnot, prolínání stylů, k recyklaci. Projekty site specific tak mohou přímo provokovat společnost k sebereflexi. Vzít do hry to, co neztratilo ze své původní síly. Příběh prostoru, genia loci a lidí, kteří do této situace vstupují“ (Václavová, Žižka 2008: 36) Tomáš Žižka (mamapapa)

38

„Pojem site specific v divadelní teorii označuje divadlo, divadelní cestu, metodiku, která chce vědomě být v kontaktu s konkrétním prostředím se všemi jeho kvalitami, jedinečnostmi, ale také s jeho historií a konflikty. Site specific přístup vychází z prozkoumávání možností konkrétního prostředí (místa, budovy) pomocí umělecké tvorby.“ (Černík dle Václavová, Žižka 2008: 36) Roman Černík, Centrum Johan Plzeň „Site specific jsou představení koncipovaná pro nalezená místa, existující sociální vztahy či sociální lokace (ať již užívané či neužívané), vystavěná v jejich rámci a podmíněná jejich náležitostmi.“ (Pearson dle Václavová, Žižka 2008: 36) Mike Pearson, Umělecký vedoucí souboru Brith Gof V opozici proti poslední uvedené teorii Mikea Pearsona stojí definice Žanety Skálové, která na druhou stranu tvrdí, že: „Site specific akce/projekty nelze nazvat představeními, protože vznikají pro konkrétní místa s kontextuálním zázemím, se kterým se „hraje“ a nejsou jako přestavení přenositelná v čase ani v prostoru.“ (Skálová 2010: 22) Opustíme-li nyní vědomě „škatulku“ odborných vymezení, dostává se nám zcela odlišného pohledu na definici site specific, který dává přednost volné a záměrně nestabilní otevřenosti před teoretickou přesností. [Lotker dle Žižka a kol. 2012: 193] Ten je uveden v katalogu studentských projektů posluchačů pilotního programu Divadlo v netradičním prostoru Umění místa z let 2010-2012, který vznikl pod vedením Tomáše Žižky na AMU. Při vzniku těchto definicí se studenti nechali inspirovat teoriií a vlastními zkušenosti z tvorby site specific. Tereza Sléhová zde například definuje pojem site specific jako: “Dlouhé plánování. Na místě nepřipravenost a následná improvizace na základě místa, času, materiálu a lidí kolem.” (Sléhová dle Žižka a kol. 2012: 200) Jan Kubíček následně přirovnává definici fenoménu site specific k performance: Předpona per- znamená skrz, přes. Performance je akce, která míří skrz, která vzniká překročením formy. Performance je (specifická) akce, která přesahuje stereotyp daného místa (site) v daném okamžiku. Performance je metodou ozvláštnění. Performance je snídaně v trávě, tanec na střeše, zpěv v nákupním centru, koncert v lese, soulož v galerii.

39

Ústředním bodem performance je performer – člověk v určité konstelaci místa, času a věcí. (Kubíček dle Žižka a kol. 2012: 194)

40

6. Rozbor definice site specific s komentářem V předešlé kapitole této práce jsem se věnovala problematice definování pojmu site specific. Prostřednictvím uvedených definicí, jsem se snažila odpovědět na otázku co je to site specific. Z tohoto přehledu definicí jsem zjistila, že podobnost vymezení tohoto fenoménu je zřejmá. Co z toho výplývá? Na pojem site specific můžeme nahlížet z různých směrů. Přesně dané teoreticé vymezení, které by na otázku co je to site specific jednoznačně odpovědělo neexistuje. Není žádná „dobrá či špatná“ definice, neboť podobně jako je problematika site specific multidisciplinární, je velmi různorodá a rozvětvená i snaha o její vymezení. Jedno je však jisté. Ať již definujeme pojem site specific jakkoli, vždy je hlavním tématem a nejdůležitějším médiem pro tvorbu site specific projektů práce s konkrétním prostorem, bez kterého by to prostě nešlo.

6.1 Aplikace definice site specific na vybraná kulturní events projektu Provoz Hlubina V návaznosti na vymezení pojmu site specific se v této kapitole pokusím uvedené definice aplikovat na kulturní events Dream Factory Ostrava, Pecha Kucha Night vol.1 a Deepcamp Hlubina prostřednictvím následujících otázek: Pořádají se v prostorách areálu dolu Hlubina akce typu site specific, nebo jde spíš o „tradiční“ divadlo, koncert nebo výstavu? Podobně jako u definice fenoménu site specific se proměňuje také vymezení toho, co je, nebo není tradiční. Tomáš Žižka se například domnívá, že: „Divadelní činnost v netradičním prostoru má styčné body jak s tradičním divadlem, tak i s performancí, site specific art či s akčním uměním.“ (Žižka dle Schmelzová 2010: 8) Z uvedené citace vyplývá, že vymezení hranic uměleckých stylů může v dnešním moderním světě působit rozptýleně až chaoticky. Pomyslná hranice mezi "tradičním" a "jiným" způsobem vyjádření v divadlením prostředí není vázána pouze na netradiční fyzický prostor

41

charakteristický pro akce typu site specific. V návaznosti na tuto problematiku se Václav Cílek v kapitole o antropologii prostoru v knize Divadlo v netradičním prostoru, performance a site specific / Současné tendence zabývá otázkou, co je v divadle dnešní proměnlivé doby ještě nové a co už ne? Pro tradičního diváka je novým prostorem opuštěná továrna, ale pro alternativního diváka jím může být pozlacená a tudíž exotická scéna Národního divadla. Mluvím z osobní zkušenosti: pokud do Národního divadla vstupuji jednou zhruba za pět let, tak mám pocit, že se účastním špičkové akce nějaké výrazné alternativní subkultury, která je již svou – pro mne podivnou, složitou a nepřehlednou existencí vůči mému světu subverzivní. (Cílek dle Schmelzová 2010: 214)

V kontextu s uvedenými kulturními events, jež se odehrály na dole Hlubina v Ostravě, je zde potřeba také zmínit oblast tzv. komunitního umění, které můžeme označit jako jisté synonymum fenoménu site specific. Divadlo komunitního umění svým pojetím a výmluvností odstupuje od individuality jedince a navrací se ke svým počátkům. Klade důraz na anonymitu, kolektivní autorství a sociální dopad umění. Při tvorbě komunitního divadla není důležité „kdo“ ale především „pro koho nebo komu“ je představení určeno. Význam komunitního umění pro akce typu site specific vysvětluje Tomáš Žižka takto: „Cílem tohoto typu progresivního trendu divadla je rozvíjet dialog s pojmenovatelnou komunitou, v níž se divadelní akce odehrává.“ (Žižka dle Schmelzová 2010: 214) A pokračuje slovy: Komunitní divadlo je současné specifikum, a pokud herci nejsou ochotni skončit v komerční sféře produkované kulturním průmyslem, musí jako jeden z protipólů zábavního průmyslu postavit živou, spontánní tvorbu tak, jak se to děje například v umění menšinových komunit Vietnamců, Ukrajinců, Romů, Afričanů, v divadle hraném s dětmi, seniory či v městské graffiti tvorbě sprejerů, squatterů. ( Žižka dle Schmelzová 2010: 9)

Co z toho tedy vyplývá? Pokud aplikujeme pojem komunitního umění na uvedené kulturní akce, pořádané v areálu dolu Hlubina, jmenovitě Dream Factory Ostrava, Pecha Kucha Night vol.1 a Deepcamp Hlubina, můžeme tyto zcela bez výčitek označit za jistý druh alternativního umění, které je určeno konkrétní komunitě, vytváří v ní specifickou atmosféru a zprostředkovává tak kontakt nejen mezi sebou, tudíž má také dopad na

42

okolní svět. Do této míry uvedené akce definici komunitního umění splňují. Pokud však budeme chtít do tohoto pojmu v kontextu s uvedenými kulturními events proniknout hlouběji, dostane se nám zjištění, že definici tohoto pojmu ve výsledku splňuje jen z části, neboť komunitní divadlo nezná přísná pravidla, která by určovala, jakým směrem by se mělo udávat. Vždy se jedná o originální pojetí, které nelze opakovat znovu v jiné lokaci. Site specific či komunitní umění pracuje s možnostmi konkrétního místa. Určitá umělecká myšlenka vzniká konkrétně pro předem vybrané místo, je svým způsobem specifická a tedy zpravidla časově omezená, nepřenosná a neopakovatelná. V případě divadelního festivalu Dream Factory Ostrava nemůžeme na základě uvedených definicí site specific a komunitního umění s jistotou tvrdit, že se jedná o názorný příklad těchto fenoménů. Pokud se zde zaměříme na definice site specific v konextu s divadelním festivalem Dream Factory Ostrava, můžeme dojít k závěru, že jsou ve velké míře propustné, neboť se mnohdy jedná o zcela „normální představení“. Divadelní představení, která se v rámci festivalu v areálu dolu Hlubina konaly, by se stejně tak mohly konat kdekoliv jinde. Důkazem tohoto tvrzení může být tzv. „nultý“ ročník festivalu Dream Factory Ostrava, který se v roce 2009 uskutečnil v Domě kultury města Ostravy, Domě knihy Librex či Divadle Petra Bezruče. Dramaturgie a scénář těchto her je daný, běžně se hrají v tradičním divadelním prostředí či jidne v klubech a primárně nevychází z myšlenky projektů site specific, tedy z konkrétního místa a času, což je zásadně v protikladu s přesvědčením definice site specific. To nás přivádí k další otázce: Musí netradiční divadelní prostory, v našem případě industriální prostředí dolu Hlubina Ostrava, být přímo spojovány a souviset s pojmem site specific? To, že divadelní představení probíhají v netradičním industriálním prostoru nemusí nutně neznamenat, že se jedná o projev site specific. Zmíněná definice Žanety Skálové toto tvrzení potvrzuje: „Site specific akce/projekty nelze nazvat představeními, protože vznikají pro konkrétní místa s kontextuálním zázemím, se kterým se „hraje“ a nejsou jako přestavení přenositelná v čase ani v prostoru.“ (Skálová 2010: 22) Není to tedy fenomén site specific, ale punc nezaměnitelnosti a genius loci dříve opuštěného areálu Národní kulturní památky, který z Dream Factory Ostrava tvoří perspektivní divadelní 43

festival s regionálním přesahem. Význam definicí site specific a jejich spojitost s projektem Pecha Kucha Night vol.1 můžeme rovněž vyloučit, neboť smyslem této akce je především vytvořit prostor pro setkávání kreativních lidí a jejich vzájemnou výměnu zkušeností a informací o novinkách v oboru (především architektury, designu, fotografie a dalších vizuálních umění) prostřednictvím prezentací, kterých se kromě odborníků mohou zůčastnit i lidé, kteří tvořit teprve začínají a díky prezentaci tak mohou svou práci dostat do podvědomí ostatních. Od jiných akcí se liší svou ojedinělou formou prezentace 20 x 20, kdy každý z účinkujících má přesně 20 snímků na to, aby po dobu 20 vteřin (započatých každým novým snímkem – pozn. aut.) co možná nejvýstižněji představil vizi, myšlenku a cíle své umělecké tvorby. Podobně jako u divadelního festivalu Dream Factory, také projekt Pecha Kucha Night vychází z genia loci atraktivního a nezaměnitelného místa areálu dolu Hlubina a taktéž se konal na různých místech Ostravy (Klub Fabric, bývalý plynojem GONG v Dolní oblasti Vítkovic) či dokonce jinde ve světě. V rámci residenčního festivalu a campingu Deepcamp Hlubina mohli umělci pro tvorbu a realizaci svých projektů volně využít experimentálních prostor areálu dolu Hlubina. Hlavní myšlenkou tohoto festivalu bylo nabídnout zázemí lidem pro tvorbu a realizaci předem navržených konceptů. Tyto koncepty musely být předloženy porotě k jakémusi „výběrovému řízení“. Na základě souhrnu navržených prací porota následně vybrala na čtyřicet výsledných prací, jež mohly být v surové a nezaměnitelné atmosféře bývalého černouhelného dolu realizovány. Industriální prostředí mělo podle organizátorů sloužit jako inspirační zdroj pro umělce, kteří tak měli oživit prostory národní kulturní památky. Po dobu deseti dní, kdy umělci pracovali na svých projektech, byl pro návštěvníky festivalu přichystán pestrý kulturní program, který sestával z řady divadelních inscenací, vystoupení kapel až po zvukové instalace. Akce vyvrcholila víkendovým festivalem, kde umělci svá dokončená díla a projekty prezentovali v rámci festivalu pro širokou veřejnost. Z uvedených kulturních akcí odpovídá festival Deepcamp Hlubina definici site specific nejlépe. Konkrétně performance projekty Yoko Ishiguro (Japonsko), Antonína Brindy (Česko), Daniho Ploegera (Holandsko) a Graeme Shaw (Skotsko) inspiračně vycházely z experimentálních prostor dolu Hlubina, byly pojaty zcela originálním

44

způsobem, který nelze opakovat znovu v jiné lokaci. Site specific či komunitní umění pracuje s možnostmi konkrétního místa. V tomto případě vznikla určitá umělecká myšlenka konkrétně pro předem vybrané místo, byla svým způsobem specifická a tedy zpravidla časově omezená, nepřenosná a neopakovatelná.

45

7. Závěr Ve své bakalářské práci Kulturní projekty ve službách revitalizace industriálních památek s podtitulem Uplatnění či neuplatnění site specific při revitalizaci dolu Hlubina v Ostravě jsem si kladla za cíl zmapovat etapy revitalizace brownfieldu Důl Hlubina v Ostravě na kulturní centrum prostřednictvím kulturních events mladé umělecké generace. Pro pochopení dobového kontextu jsem mapovala minulost areálu Dolní oblasti Vítkovic spolu s přilehlým dolem Hlubina. Pro splnění stanoveného záměru jsem také sledovala brownfield Hlubina v oblasti jeho záchrany a nového využití. Uvedla jsem, že na popud záchrany objektů arálu Dolní oblasti Vítkovic spolu s přilehlým dolem Hlubina, byla založena občanská sdružení Dolní oblast Vítkovice a Hlásím se k továrně (spolu s projektem tohoto sdružení Provoz Hlubina – pozn. aut.). Do práce jsem rovněž zahrnula přehled cílů a činností obou sdružení. V rámci mého bádání jsem chtěla poukázat na realizaci projektů na revitalizaci území Dolní oblasti Vítkovic (prostory pro provozování výstavních síní, galerií, koncertních a promítacích sálů), ale také podporu záměru rekonstrukce areálů v oblasti vytváření technických podmínek pro kulturní, výchovné a vzdělávací účely (přednášky, semináře, workshopy). Od roku 2012 je v realizaci projekt „Zpřístupnění a nové využití Národní kulturní památky Hlubina“, jehož cílem je obnova objektů industirální památky dolu Hlubina, zastavení jejich chátrání a zpřístupnění pro širokou veřejnost. Dle projektového záměru bude Národní kulturní památka od roku 2014 využita pro výchovně-vzdělávací a kulturně-sociální aktivity. Vznikne tak nově přístupný otevřený prostor pro vznik a prezentaci současného nekomerčního umění na dole Hlubina v Ostravě. V souvisloti s problematikou revitalizace brownfieldu dolu Hlubina prostřednictvím kulturních events jsem se v závěru práce věnovala problematice definování pojmu site specific. Prostřednictvím uvedených definicí, jsem se snažila odpovědět na otázku: Co je to site specific a lze najít jednoduché vysvětlení tohoto pojmu? Z uvedeného přehledu definic jsem zjistila, že podobnost vymezení tohoto fenoménu je zřejmá. Na pojem site specific můžeme nahlížet z různých směrů. Přesně dané 46

teoreticé vymezení, které by na otázku co je to site specific jednoznačně odpovědělo však neexistuje. Není žádná „dobrá či špatná“ definice, neboť podobně jako je problematika site specific multidisciplinární, je velmi různorodá a rozvětvená i snaha o její vymezení. Jedno je však jisté. Ať již definujeme pojem site specific jakkoli, vždy je hlavním tématem a nejdůležitějším médiem pro tvorbu site specific projektů práce s konkrétním prostorem, bez kterého by to prostě nešlo. V návaznosti na vymezení pojmu site specific jsem aplikovala uvedené definice na vybraná kulturní events Dream Factory Ostrava, Pecha Kucha Night vol.1 a Deepcamp Hlubina, které jsem v samostatných kapitolách podrobila hlubší analýze. Na základě těchto rozborů jsem následně odpověděla na otázky: Pořádají se v prostorách areálu dolu Hlubina akce typu site specific, nebo jde spíš o „tradiční“ divadlo, koncert nebo výstavu? Podobně jako u definice fenoménu site specific se proměňuje také vymezení toho, co je, nebo není tradiční. Vymezení hranic uměleckých stylů může v dnešním moderním světě působit rozptýleně až chaoticky. Pomyslná hranice mezi "tradičním" a "jiným" způsobem vyjádření v divadlením prostředí není vázána pouze na netradiční fyzický prostor charakteristický pro akce typu site specific. Pro lepší uvedení do problematiky jsem zde zmínila oblast tzv. komunitního umění, které můžeme označit jako jisté synonymum fenoménu site specific. Pojem komunitního umění jsem na základě uvedených definicí aplikovala na kulturní akce, pořádané v areálu dolu Hlubina, jmenovitě Dream Factory Ostrava, Pecha Kucha Night vol.1 a Deepcamp Hubina. Ve výsledku mého bádání se domnívám, že tato kulturní events mohou být označena za jistý druh alternativního umění, které je určeno konkrétní komunitě, vytváří v ní specifickou atmosféru a zprostředkovává tak kontakt nejen mezi sebou. Zároveň však splňují definici tohoto pojmu jen z části, neboť komunitní divadlo nezná přísná pravidla, která by určovala, jakým směrem by se mělo udávat. Vždy se jedná o originální pojetí, které nelze opakovat znovu v jiné lokaci. Site specific či komunitní umění pracuje s možnostmi konkrétního místa. Určitá umělecká myšlenka vzniká konkrétně pro předem vybrané místo, je svým způsobem specifická a tedy zpravidla časově omezená, 47

nepřenosná a neopakovatelná. V případě divadelního festivalu Dream Factory Ostrava jsem zjistila, že na základě uvedených definicí site specific a komunitního umění nemůžeme s jistotou tvrdit, že se jedná o názorný příklad těchto fenoménů. Domnívám se, že tyto definice jsou ve velké míře propustné, neboť se mnohdy jedná o zcela „normální představení“, které by se stejně tak mohly konat kdekoliv jinde. Dramaturgie a scénář těchto her primárně nevychází z myšlenky projektů site specific, tedy z konkrétního místa a času, což je zásadně v protikladu s přesvědčením definice site specific. Dále jsem zjistila, že význam definicí site specific a jejich spojitost s projektem Pecha Kucha Night vol.1 můžeme rovněž vyloučit, neboť smyslem této akce je především vytvořit prostor pro setkávání kreativních lidí a jejich vzájemnou výměnu zkušeností a informací o novinkách v oboru (především architektury, designu, fotografie a dalších vizuálních umění) prostřednictvím prezentací, díky kterým tak mohou svou práci dostat do podvědomí ostatních. Ráda bych zde také zmínila, že podobně jako u divadelního festivalu Dream Factory, také projekt Pecha Kucha Night vychází z genia loci atraktiního a nezaměnitelného místa areálu dolu Hlubina. V rámci residenčního festivalu a campingu Deepcamp Hlubina mohli umělci pro tvorbu a realizaci svých projektů volně využít experimentálních prostor areálu dolu Hlubina. Hlavní myšlenkou tohoto festivalu bylo nabídnout zázemí lidem pro tvorbu a realizaci předem navržených konceptů. Industriální prostředí mělo podle organizátorů sloužit jako inspirační zdroj pro umělce, kteří tak měli oživit prostory národní kulturní památky. Z uvedených kultuních akcí, které jsem v práci podrobila analýze, odpovídá festival Deepcamp Hlubina definici site specific nejlépe. Konkrétně projekty Yoko Ishiguro (Japonsko), Antonína Brindy (Česko), Daniho Ploegera (Holandsko) a Graeme Shaw (Skotsko) inspiračně vycházely z experimentálních prostor dolu Hlubina, byly pojaty zcela originálním způsobem, který nelze opakovat znovu v jiné lokaci. Site specific či komunitní umění pracuje s možnostmi konkrétního místa. V tomto případě vznikla určitá umělecká myšlenka konkrétně pro předem vybrané místo, byla svým způsobem specifická a tedy zpravidla časově omezená, nepřenosná a neopakovatelná.

48

Musí být netradiční divadelní prostory přímo spojovány a souviset s pojmem site specific? To, že divadelní představení probíhají v netradičním industriálním prostoru nemusí nutně neznamenat, že se jedná o projev site specific. Zmínila jsem definici Žanety Skálové, která toto tvrzení potvrzuje slovy: „Site specific akce/projekty nelze nazvat představeními, protože vznikají pro konkrétní místa s kontextuálním zázemím, se kterým se „hraje“ a nejsou jako přestavení přenositelná v čase ani v prostoru.“ (Skálová 2010: 22) Z uvedené definice vyplývá, že v případě divadelního festivalu Dream Factory Ostrava a projektu Pecha Kucha Night nemůžeme hovořit o fenoménu site specific, ale punci nezaměnitelnosti a geniu loci dříve opuštěného areálu Národní kulturní památky, který z těchto kulturních events tvoří perspektivní akce s regionálním přesahem. Je vůbec v rámci revitalizace dolu Hlubina prostřednictvím kulturních events důležité užívat definicí site specific a tedy je vědomě „škatulkovat“? Domívám se, že v rámci revitalizace brownfieldu Hlubina prostřednictvím kulturních events není důležitá ta či ona definice site specific či komunitního umění, neboť tyto definice jsou v mnoha případech propustné, nemají přesně vymezené hranice a mohou se tedy ve velké míře jevit nepřesné. Důležitou skutečností především je, co se na dole Hlubina děje, že se v prostorách bývalého černouhelného dolu konají kulturní akce s regionálním přesahem, které mohou dostat dříve opuštěné a nevyužívané místo do podvědomí místních obyvatel i lidí z okolí. Ráda bych zde také zmínila, že v rámci mého zkoumání ponechávám stranou osobní vztah k dolu Hlubina a zdůrazním-li svůj čistě pragmatický názor, docházím k závěru, že zachráněný ostravský průmyslový areál dolu Hlubina se prostřednictvím kulturních events může stát jedinečným kulturním klenotem města s otevřenou budoucností. Také bych ráda uvedla, že některá z témat, jež v práci zmiňuji jen okrajově (např. činnost uvedených občanských sdružení či projektu Provoz Hlubina), by si zasloužila více pozornosti a domnívám se, že by svým rozsahem mohla být zpracována v samostatné bakalářské práci.

49

8. Resumé Předkládaná práce Kulturní projekty ve službách revitalizace industriálních památek s podtitulem Uplatnění či neuplatnění site specific při revitalizaci dolu Hlubina v Ostravě mapuje etapy revitalizace brownfieldu Důl Hlubina v Ostravě na kulturní centrum. V souvislosti s otázkou revitalizace dolu Hlubina práce sleduje problematiku definování pojmu site specific a naznačuje odpoveď na otázku: Co fenomén site specific znamená? A lze jej vůbe jednoduše definovat? Práce je rovněž zaměřena na aplikaci uvedených definicí site specific na vybraná kulturní events projektu Provoz Hlubina a to Dream Factory Ostrava, Pecha Kucha Night vol.1 a Deepcamp Hlubina prostřednictvím následujících otázek: Pořádají se v prostorách areálu dolu Hlubina akce typu site specific, nebo jde spíš o „tradiční“ divadlo, koncert nebo výstavu? Musí být netradiční divadelní prostory přímo spojovány a souviset s pojmem site specific? Je v rámci revitalizace dolu Hlubina prostřednictvím kulturních events důležité užívat definicí site specific a tedy je vědomě „škatulkovat“?

Resume This thesis titled Cultural Projects Servicing The Revitalization Of Industrial Sites and subtitled To Employ Site Specific Or Not To Employ Site Specific maps the revitalization process of the Hlubina Coal Mine brownfield into a cultural centre. In conjunction with the Hlubina Coal Mine revitalization, this text also intimates answers to questions like: What does the "site specific" phenomenon mean? Is it at all easily definable? A number of past events held by the Provoz Hlubina project - namely Dream Factory Ostrava, Pecha Kucha Night vol.1 and Hlubina Deepcamp - are brought forward to link the various definitions with real life considerations: Are the events organised here indeed "site specific" or are they "traditional" theatre plays, concerts and exhibitions taking place in an uncommon environment? Does unorthodox theatre need to directly relate to the term "site specific"? Is it desirable to describe all cultural events accompanying the revitalization of the Hlubina Coal Mine using the term "site specific", thus to explicitly categorize them?

50

9. Seznam tabulek Tabulka č.1: Projekt „ Zpřístupnění a nové využití NKP Hlubina“ Tabulka č.2: Revitalizace objektů provozu dolu Hlubina Tabulka č.3: Přehled akcí konaných v rámci sdružení Provoz Hlubina v areálu dolu Hlubina od roku 2010

51

10. Seznam použitých zkratek DFO – Dream Factory Ostrava (divadelní festival) DOV – Dolní oblast Vítkovic FA ČVUT – Fakulta architektury Vysoké učení technické v Brně MTZ – Sklad materiálně-technického zabezpečení UNESCO – Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (anglicky United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization) TICCIH – Mezinárodní organizace pro průmylsové dědictví (anglicky The International Commitee for Conservation of the Industrial Heritage) DOV – Informační revue občanského sdružení Dolní oblast Vítkovice NKP – Národní kulturní památka Nadace OKD – Nadace založena těžařskou společností Ostravsko-karvinské doly AMU – Akademie múzických umění v Praze

52

11. Seznam použitých zdrojů a literatury Seznam použité literatury: ADAMOVSKÝ, Jiří. OKD - důl Hlubina, Ostrava, koncernový podnik, Nositel Řádu práce a titulů "Podnik 8. všeodborového sjezdu, 30. výročí SNP a 30. výročí osvobození ČSSR". Ostrava: Důl Hlubina, 1978. FOLWARCZNÁ, Hana. Industriální dědictví České republiky. Diplomová práce. Brno: Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity, 2008. HRONÍKOVÁ, Jindra. Umění v industrii. Magisterská diplomová práce. Brno: Filosofická fakulta Masarykovy univerzity, 2011. KADEŘÁBKOVÁ, Božena, PIECHA, Marian a kol. Brownfields: jak vznikají a co s nimi. Praha: C.H. Beck, 2009. KAŠPÁREK, Ondřej. Nový model kulturního centra. Bakalářská práce. Praha: Fakulta podnikohospodářská Vysoké školy ekonomické v Praze, 2010. KLÁT, Jaroslav. Ostravské těžní věže: symboly hornické historie. Ostrava: Jaroslav Klát, 2004. KUBÁTOVÁ, Michaela. Technické památky a možnosti jejich záchrany. Bakalářská diplomová práce. Brno: Filosofická fakulta Masarykovy univerzity, 2011. KUTAČOVÁ, Petra. Industriální dědictví Ostravy. Bakalářská práce. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2006. MATĚJ, Miloš et. al. Technické památky v Ostravě. Ostrava: Statutární město Ostrava ve spolupráci s vydavatelstvím Repronis , 2007.

53

POLÁŠEK, Miloš & Radim, MACHOTKOVÁ, Jana. Vítkovice Industria: Ostrava: Vítkovické vysoké pece 1836 – 2007 = Vítkovice blast furnaces 1836 – 2007. Ostrava: EN FACE, 2007. ROŽNOVSKÁ, Stanislava. Krizový management divadelního festivalu. Magisterská diplomová práce. Brno: Filosofická fakulta Masarykovy univerzity, 2012. SEKEROVÁ, Michaela. Architektura důlních staveb na Ostravsku a jejich současný stav. Bakalářská diplomová práce. Brno: Filosofická fakulta Masarykovy univerzity, 2009. SCHMELZOVÁ, Radoslava a kol. Divadlo v netradičním prostoru, performance a site specific / Současné tendence. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2010. SKÁLOVÁ, Žaneta. Site specific (vybrané divadelní projekty v Brně). Bakalářská diplomová práce. Brno: Filosofická fakulta Masarykovy univerzity, 2010. VÁCLAVOVÁ, Denisa, ŽIŽKA, Tomáš, et.al. Site specific. Praha: Pražská scéna, 2008. VOPASEK, Stanislav. Dějiny hornictví. Aneb jak to bylo s uhlím na ostravsku. Ostrava: Repronis, 2005. VÝTISK, Lukáš. Důl Hlubina – Městské lázně. Diplomní projekt. Praha: FA ČVUT, 2011/2012. ŽIŽKA, Tomáš a kol. Umění místa. Katalog studentských projektů 2010-2012. Praha: Akademie múzických umění, 2012.

Periodika: ČEMPELOVÁ, Nikola, MÁNKOVÁ, Zuzana (ed.). DOV III. Informační revue k projektům a programu sdružení Dolní oblast Vítkovice. Ostrava: zájmové sdružení 54

právnických osob Dolní oblast Vítkovice, 2012. ČEMPELOVÁ, Nikola, MÁNKOVÁ, Zuzana (ed.). DOV IV. Informační revue k projektům a progrmau sdružení DOV. Ostrava: zájmové sdružení právnických osob Dolní oblast Vítkovice, 2013. SUCHÁNEK, Tomáš, MILDEOVÁ, Zuzana. Katalog festivalu Dream Factory Ostrava 2010. Ostrava: občanské sdružení OVArt, 2010.

Internetové články: Projekt „Zpřístupnění a nové využití NKP Hlubina – 1. část.“ [online] neuvedeno [cit. 8. května 2013]. Dostupné z: Pecha Kucha Night Ostrava Vol.1. [online] neuvedeno [cit. 8. května 2013]. Dostupné z: Z historie Ostravy. Důl Hlubina. [online] neuvedeno [cit. 9. května 2013]. Dostupné z: Důl Hlubina, vysoké pece a koksovna Vítkovických železáren v Ostravě. [online] neuvedeno [cit. 12. května 2013]. Dostupné z: Na památkově chráněném dole Hlubina začne rekonstrukce za 190 milionů korun. [online] neuvedeno [cit. 12. května 2013]. Dostupné z: Důl Hlubina. [online] neuvedeno [cit. 9. května 2013]. Dostupné z: Provoz Hlubina. [online] neuvedeno [cit. 9. května 2013]. Dostupné z: O projektu. [online] neuvedeno [cit. 12. května 2013]. Dostupné z: < http://www.pkno.cz/o-projektu/> Deepcamp využívá prostředí zrušeného dolu jako inspirační zdroj. [online] neuvedeno [cit. 12. května 2013]. Dostupné z:
ostrava/kultura/192871-deepcamp-vyuziva-prostredi-zruseneho-dolu-jakoinspiracni-zdroj/> ... příští vlna / next wave ... [online] neuvedeno [cit. 28.11.2013]. Dostupné z:

Internetové zdroje: www.dolnivitkovice.cz www.ceskefirmy.com www.ceskatelevize.cz

56

12. Seznam příloh Přílohy: Příloha č.1: Program festivalu Dream Factory Ostrava 2010 na půdě dolu Hlubina Příloha č.2: Seznam vystupujících na Pecha Kucha Night vol.1 Ostrava 2010 Příloha č.3: Program Deepcampu Hlubina (25. - 26. 8. 2012)

Obrazové přílohy: Obrazová příloha č.1: Fotodokumentace akce Dream Factory Ostrava (28.5. - 29.5. 2010), zdroj: foto archiv Provoz Hlubina Obrazová příloha č.2: Fotodokumentace akce Pecha Kucha Night vol.1 (21. 8. 2010), zdroj: foto archiv Provoz Hlubina Obrazová příloha č.3: Fotodokumentace akce Deepcamp Hlubina (25. - 26. 8. 2012), zdroj: foto archiv Provoz Hlubina

57

13. Přílohy Příloha č.1: Program festivalu Dream Factory Ostrava 2010 na půdě dolu Hlubina Datum

Program

Režie

Hrají

Pátek 28. 5. 2010 16:00

Otevření hlubin Dolu Hlubina

17:00

Ty, Který lyžuješ (Bílé divadlo, Ostrava)

19:00

Enter The Clown (Champ de tension, SK)

21:00

Pornohvězdy (NOD, Tomáš Svoboda Praha)

23:00

Nightwork (koncert, Praha)

Jan Číhal, Rosťa Holman, Luděk Jičínský, Petr Jičínský, Jakub Číhal, Zbyněk Popelka, Valter Kotterba (Petr Ševčík, Luděk Pindel) Ján Mikuš

Ján Mikuš

Jakub Prachař, Michal Slaný, Vojtěch Dyk, Pavel Klečka, Lenka Zahradnická, Zdena Hadrbolcová, Tereza Kozlová

Sobota 29. 5. 2010 11:00

Otevření hlubin Dolu Hlubina

12:00

Oblíbenci (Divadlo Jan Žůrek na cucky, Olomouc)

Dominika Šindelková, Johana Vaňousová, Simona Vičarová, Ondřej Jiráček, Zdeněk Vévoda

14:00

Kamene vo vreckách (Divadlo Kontra, SK)

Klaudyna Rozhin

Peter Čižmár, Miki Macala

16:00

Zajatci (Divadlo

David Jařab

Jiří Černý, Vanda

58

Komedie, Praha)

Hybnerová, Stanislav Majer, Martin Pechlát, Ivana Uhlířová

18:00

Kauza Salome (A Studio Rubín, Praha)

Daniel Špinar

Pavla Beretová, Alena Štréblová, Ondřej Pavelka, Lukáš Příkazký

20:00

Země beze slov Kai Ohrem (Meetfactory, Praha)

Ivana Uhlířová

21:30

Stand´artní kabaret (Vosto5, Praha)

Ondřej Cihlář, Tomáš Jeřábek, Petr Prokop, Jiří Havelka

23:00

Stodolní aneb West Side Story po našimu (JKGO, Ostrava)

Václav Klemens

Pavla Gajdošíková, Kristýna Lišková, Barbora Pěluchová, Vlastimil Burda, Štěpán Kaminský, Šimon Pliska, Petr Sedláček, Michal Sedláček, Martina Hekerová, Vojtěch Šárský

Zdroj: SUCHÁNEK, Tomáš, MILDEOVÁ, Zuzana. Katalog festivalu Dream Factory Ostrava 2010. Ostrava: občanské sdružení OVArt, 2010.

Příloha č.2: Seznam vystupujících na Pecha Kucha Night Ostrava 2010 Účinkující

Zaměření - obor

Popis

SIAL architekti a inženýři spol. s r. o.

Architektura

Autoři pavilonu ČR pro EXPO 2010 V soutěži o revitalizaci Černé louky v Ostravě se svým návrhem obsadili 2. místo

David Kotek

Architektura

Významná regionální architektonická kancelář, která má za sebou mnoho realizací, z nichž některé byly oceněny v soutěžích Dům roku nebo Stavba 59

Moravskoslezského kraje David Průša

Architektura

Jeden ze zakladatelů ostravské architektonické kanceláře Platforma, na Pecha Kucha Night však bude vystupovat sám za sebe a prezentovat své vlastní ideje

Jaroslav Juřica

Produktový design

Úspěšný mladý designer, jehož práce přesahuje i do grafického designu či architektury, se zkušenostmi z Rumunska, Švédska, Nizozemí, ale také třeba z Americké NASA

Daniel Piršč

Produktový design

Velmi úspěšný český designer, který se prosadil především výrobou prvotřídního ručně dělaného porcelánu

Jakub Velička

Grafický design

Mladý grafický designer, který pracuje pro firmu Storm, která vyrábí vybavení a oděvy pro Snowboarding

Grafické studio Nejhezčí

Grafický design

Ostravské grafické studio, které se zabývá návrhem tiskovin, tvorbou vizuální identity a ilustracemi

Petr Babák

Grafický design

Reprezentuje jedno z nejlepších gafických studií u nás, za minulý rok se mohou pochlubit vizuálním stylem pro Národní technickou knihovnu nebo získáním ocenění: Grafický designer roku 2009, Grand designer roku 2009 – ceny Czech Grand Design

Aleš Loch

Fashion design

Nápaditý mladý designer,

60

který se zabývá výrobou zavazadel z použitých autoplachet, díky projektu chech.slovak se se svými taškami prosazuje i v New Yorku, U.S.A. Jana Bielikova, Leo Macenauer

Fashion design

Módní návrháři a autoři projektu czech.slovak, který pro mnoho mladých výtvarníků, designérů a návrhářů vytvořil možnost prosadit se například v New Yorku, U.S.A.

Piano 33

Grafický a produktový design

Grafický a produktový designer, který momentálně získává cenné zkušenosti v designcentru automobilového gigantu Audi v Mnichově, má však za sebou i tvorbu na poli grafického designu i volné konceptuální tvorby, kromě toho také jeden z nejvýznamější sprayerů Moravskoslezského kraje

Ostrava 2015

Projekt

Svým projektem podporovali kandidaturu města Ostravy na Evropské hlavní město kultury 2015, proto tento projekt dostane v našem programu svůj prostor a odhalí nám identitu maskota kampaně, začerněného chlapce Daniela

PHILIPS

Osvětlení

prezentace na téma osvětlení v architektuře

Ivo Sedláček

Překvapení na závěr, aneb jak lze pojmout prezentaci Pecha Kucha

Zdroj: Pecha Kucha Night Ostrava Vol.1. [online] neuvedeno [cit. 8. května 2013]. Dostupné z:

61

Příloha č.3: Program Deepcampu Hlubina (25. - 26. 8. 2012) Datum

Zaměření

Vystupující

Streetart (Česko)

Magdaléna Nováková Podchod

Streetart (Česko)

Sasanca

Podchod

Streetart (Česko)

Jakub Bachorík

Podchod

Streetart (Slovensko)

Jožko "Barde" Murcko

Podchod

Malba (Česko)

Magdaléna Manderlová

Kamenictví

Malba (Česko)

Lucie Nováčková

Kamenictví

Malba (Slovensko)

Jozva Hyžný

Kamenictví

Malba (Slovensko)

Kristina Šimeková

Kamenictví

Malba (Slovensko)

Dita Kaplanová

Kamenictví

Malba (Česko)

Hana Mikulenková

Kamenictví

Videomappingová instalace (Česko)

Lukáš Dřevjaný

MTZ

Videomappingová instalace (Česko)

Jana Tkáčová

MTZ

Socha (Česko)

Jan Vaněčka

Staré koupelny

Socha (Česko)

Michal Voborník

Staré koupelny

18:00

Performance (Japonsko)

Yoko Ishiguro

Těžní věž

19:00

Hudba (Česko)

Gurun Gurun

MTZ

19:45 a 20:45

Performance (Česko)

A 1.100 – Antonín "Anton" Brinda

Kamenictví

20:45 a 22:00

Renesáns (divadlo, Česko)

Dašena Krištofovičová

Staré koupelny

Sobota 2012

25.

15:30

16:15

17:00

17:30

Kde

8.

Jirka Krupica 21:00

Hudba (Česko)

Lealoo

22:00

Divadlo Ze zásuvek Lucie Páchová (Česko) Jan Neugebauer

MTZ

22:30

Performance (Holandsko)

MTZ 2.patro

Dani Ploeger

62

MTZ

23:00

Performance (Skotsko)

Graeme Shaw

Bar MTZ

23:30

Hudba (Česko)

Sothein

Staré koupelny

00:30

Hudba (Česko)

Pure Cityzen

MTZ

Streetart (Česko)

Magdaléna Nováková Podchod

Streetart (Česko)

Sasanca

Podchod

Streetart (Česko)

Jakub Bachorík

Podchod

Streetart (Slovensko)

Jožko "Barde" Murcko

Podchod

Malba (Česko)

Magdaléna Manderlová

Kamenictví

Malba (Česko)

Lucie Nováčková

Kamenictví

Malba (Slovensko)

Jozva Hyžný

Kamenictví

Malba (Slovensko)

Kristina Šimeková

Kamenictví

Malba (Slovensko)

Dita Kaplanová

Kamenictví

Malba (Česko)

Hana Mikulenková

Kamenictví

Videomappingová instalace (Česko)

Lukáš Dřevjaný

MTZ

Socha (Česko)

Jan Vaněčka

Staré koupelny

Socha (Česko)

Michal Voborník

Staré koupelny

Divadelní hra Čechov byl srandista (Česko)

William Valerián

Staré koupelny

Neděle 2012

26.

15:30

16:15

17:00 17:30 18:00

8.

Jana Tkáčová

Šimon Pliska Vlastimil Burda Vojtěch Šárský

19:00

20:15 a 21:45

Performance (Japonsko)

Yoko Ishiguro

Těžní věž

Hudba (Slovensko) Panáčik

MTZ

Devadesátky (divadlo, Česko a Slovensko)

MTZ 3.patro

Lucie Páchová Marika Smreková Jan Neugebauer Marie Vařeková Adam Kadmon

63

21:00

Mým plamenitým (divadlo, Česko, Finsko, Bosna)

Vít Maštalíř

Staré koupelny

Samuel Neduha Jiří Novák Reetta Puska Gábina Pyšná Norbert Žid

22:00

Hudba (Finsko)

Reetta Puska

Staré koupelny

22:15

Splétání (film, Česko)

Tomáš Roček

Staré koupelny

Filip Kaleta Tereza Konrádová

22:30

Performance (Holandsko)

Dani Ploeger

MTZ 2.patro

23:00

Performance (Skotsko)

Graeme Shaw

Bar MTZ

Hudba (Česko)

Sothein

Staré koupelny

Zdroj: archiv PROVOZ HLUBINA

64

14. Obrazové přílohy Obrazová příloha č.1: Fotodokumentace akce Dream Factory Ostrava (28.5. - 29.5. 2010), zdroj: foto archiv Provoz Hlubina

65

66

Obrazová příloha č.2: Fotodokumentace akce Pecha Kucha Night vol.1 (21. 8. 2010), zdroj: foto archiv Provoz Hlubina

67

68

Obrazová příloha č.3: Fotodokumentace akce Deep camp Hlubina (25. - 26. 8. 2012), zdroj: foto archiv Provoz Hlubina

69

70