Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy. Bakalářská diplomová práce Marcela Urbanová

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy

Bakalářská diplomová práce

2007

Marcela Urbanová

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Studijní obor: Sdružená uměnovědná studia

Marcela Urbanová

Meziválečná architektura města Zlína bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Lubomír Spurný, Ph.D.

Brno 2007

2

Prohlášení Téma bakalářské diplomové práce: Meziválečná architektura Zlína

Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci vypracovala samostatně, pouze s použitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně 10. prosince 2007

3

Poděkování Děkuji doc. PhDr. Lubomíru Spurnému, Ph.D., za pomoc a cenné rady, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce.

4

Obsah 1. Úvod 2. Kouzlo Zlína 2.1. Z kroniky města Zlína 2.2. Obuvnická firma sourozenců Baťových 2.3. Dobová statistika 3. Budování Baťova Zlína 3.1. Období 1920 – 1930 3.1.1. Územní plánování a regulace 3.1.2. Vznik nového centra 3.1.3. Bytová výstavba 3.1.4. Občanská vybavenost 3.2. Urbanistické plány 3.3. Stavební systémy 3.4. František Lýdie Gahura – zakladatel zlínského urbanismu 3.5. Modernost bez avantgardy 3.6. Idea pásového města 3.7. Investiční plány a projekty 4. Budova 21 – zlínský mrakodrap 4.1. Efektivní administrativa 4.2. Výšková budova – Amerika ve Zlíně 4.2.1. Projekt a provádění stavby 4.2.2. Technická data 4.2.3. Dispoziční řešení 4.2.4. Komunikační systém objektu 4.2.5. Klimatizace, vytápění, vodoinstalace, elektrorozvody 4.2.6. Vnitřní zařízení 4.2.7. Zahrada nad městem 5. Závěr 6. Souhrn 6.1. Klíčová slova 7. Summary 8. Seznam literatury

6 10 11 12 14 15 15 17 18 20 22 25 26 27 29 30 30 31 31 32 35 39 39 40 41 41 42 43 44 44 45 46

5

1. Úvod Byl čas, kdy se všechny zlínské cesty scházely u mřížoví jedné tovární brány. Podél říčky Dřevnice rostla dílna za dílnou v tempu, které připomínalo doby amerických průkopnických horeček. Ve své práci se věnuji tzv. baťovské éře vymezené meziválečnými léty 1919 - 1938. Tehdejší radikální proměnu malého města zapříčinila řada faktorů. Hlavním z nich byl dynamický rozvoj obuvnického průmyslu rodinné firmy Baťa, která na sebe vázala zvyšování počtu obyvatelstva, jenž přesídlilo z venkova do moderně budovaného města. Nový Zlín tak byl založen na sociální ideji Tomáše Bati, j charakterizované jako standardizovaná forma továrních a veřejných budov a rodinných domků v zeleni.

Značný vliv na rozvoj Zlína měla také skutečnost, že od roku 1923 byl zvolen starostou města Tomáš Baťa. Tím byla zaručena symbióza rozvoje továrny a města v těsném sepětí společného vedení. Rozrůstající se město i továrna si žádaly adekvátní společenská i sociální zařízení, školy, internáty, nemocnice i sociální ústavy. Nutností bylo koncepční řešení bytové otázky stejně jako řešení dopravy a dopravní obslužnosti ve městě.

Velikost

sourozenců Baťových - Tomáše a jeho nevlastního bratra Jana Antonína spočívala v tom, že se dokázali obklopit těmi nejlepšími ve svém oboru – urbanisty, architekty, inženýry -

František Lýdie Gahura, Vladimír Karfík,

Miroslav Lorenc jsou zlínskými legendami. Přehled jejich odvážných projektů předkládám ve své práci. Lze konstatovat, že v projekční kanceláři firmy Baťa se vždy aplikovaly ty nejnovější světové poznatky či dosud nevyzkoušené technologie. Regulační plány se staly základem pro budování města odpovídajícího potřebám novodobého člověka. Metodologický postup jsem uplatnila s ohledem na skutečnost, že otázky urbanismu a architektury je nutno zkoumat vztažmo ke společenským podmínkám v širším několika oborovém kontextu. urbanistické

Podklady ke zlínské

a architektonické problematice jsem čerpala z několika

pramenů. Jednak jsou to

vlastní práce zmíněných osobností, jenž se

podílely na podobě nového Zlína - články a odborné statě či rozhovory s nimi. 6

Ve druhém případě to je literatura publikovaná v odborných časopisech a novinách ve formě článků, ve sbornících, katalozích k výstavám

apod..

Nezahrnula jsem zde encyklopedická a slovníková hesla.

V Moravském zemském archivu v jeho zlínské pobočce je deponován fond označený jako „Baťa a. s.“ mapující období 1894 – 1945. Uvedený fond nabízí mimo jiné ucelený soubor dobového tisku, který s ohledem na charakter práce lze považovat za primární informační pramen. Ve 20. a 30. letech minulého století byla problematika nově vznikajícího závodu reflektována spíše sporadicky. Zájem v prvním desetiletí projevovala spíše odborná periodika, např. Stavitel, Architektura, Zlín. Informace týkající se aktuální výstavby, projektů či urbanistické koncepce jsou zde ucelené. Informačně cenné jsou dokumenty, které shromažďovalo osobní oddělení, označované jak Výstřižková služba. Články zajišťovala Středoevropská výstřižková kancelář Argus Praha ze všech dostupných periodik. Materiály jsou tématicky zařazeny v pořadačích podle obsahu: Stavební činnost, Památník Tomáše Bati, Budova 21, atd.. Výstřižky jsou označeny pouze názvem tiskoviny a dnem vydání. Autoři příspěvků ve většině případů zcela chybí.

Tématu moderní historie Zlína se věnovalo sympózium pořádané u příležitosti 100. výročí narození architekta Františka Lýdie Gahury a 90. narozenin architekta Vladimíra Karfíka, konané v roce 1991 pod názvem Zlínský funkcionalismus. Příspěvky sympózia editorsky zpracoval Ludvík Ševeček do sborníku, jenž nabízí obsáhlý faktografický materiál. Stejně tak i sborník příspěvků z konference Kulturní fenomén funkcionalismu, která byla pořádána zlínskou galerií v roce 1994 souběžně s výstavou Kultura Baťova Zlína. Publikace přináší řadu nových informací o zlínském funkcionalismu mezi které lze zařadit příspěvek Jana Sedláka věnovaný formálnosti funkcionalismu u obytných staveb. Pro potřeby práce se jeví jako cenný příspěvek Eleny Szolgayové, jenž posuzuje výstavbu nových obytných čtvrtí z pohledu sociálních aspektů. I další autoři svými příspěvky rozšiřují odbornou publicitu o zlínské meziválečné architektuře a kultuře.

7

Archiv Krajské galerie výtvarných umění ve Zlíně má k dispozici obsáhlý fond týkající se moderní architektury Zlína, stejně jako dobové fotografie architektury města Zlína. Obrazové dokumenty obohacují textové prameny o další rozměr; vizualizují je a nabízejí tak zajímavé průhledy do uvedené problematiky.

Publikace Ladislavy Horňákové František Lýdie Gahura - projekty, realizace a sochařské dílo byla vydána k výstavě se stejnojmenným názvem, kterou realizovala na přelomu roku 2006 – 2007 zlínská krajská galerie. Známá zlínská autorka popisuje Gahurův život a architektovu tvorbu na pozadí společenských a kulturních prvorepublikových podmínek. Jsou zde zahrnuty přímé prameny – vzpomínky nejbližších, výňatky z Gahurových malířských deníků, články, písemné záznamy Gahurovy manželky či dosud neznámé dobové fotografie.

Reprezentativní kniha Zlínská architektura 1900 – 1950, jejímž autorem je zlínský architekt

Pavel Novák, nabízí ucelený průřez architektonickými

dějinami města v rozsahu první poloviny 20. století. Obrazová příloha zde však převažuje nad textovou částí. V publikaci jsem zcela postrádala informace o stavebních systémech či stavebních technologiích.

Lze se však ztotožnit se slovy architekta Pavla Nováka, autora několika knih o zlínské architektuře, jenž jsou uvedeny v seznamu použité literatury, který říká v publikaci Une Ville Industrielle Modèle Zlín 1900 – 1950, že zlínská architektura a způsob stavění lze pokládat za fenomén, který neměl obdoby v tehdejším Československu či evropském měřítku. Ve Zlíně tak byly realizovány sny generace funkcionalistů, nikoliv v rozsahu jedné či několika budov, ale celého města.

V průběhu dvaceti meziválečných let bylo

vybudováno pozoruhodné město jako průmyslové, ale i kulturní centrum, jemuž byl vtisknut jeho nenapodobitelný charakter vycházející z amerického vzhledu nových domů a budov.

8

Ve své práci jsem se zaměřila na město Zlín jako na esteticky podnětný urbanistický

celek.

Samostatně

se

věnuji

několika

významným

funkcionalistickým stavbam. Jedná se převážně o veřejné objekty, přičemž zvláštní pozornost věnuji zlínské dominantě - budově 21. S ohledem na rozsah práce, na její charakter a zaměření, jsem se již nevěnovala jednotlivým architektům, kteří městu svými stavbami vtiskli neopakovatelný ráz. Domnívám se, že život a dílo každého z nich zasluhuje samostatnou monografii.

„Naším cílem jest zahradní město, plné slunka, občerstvující zeleně a čistoty, město nejvyšších mezd, kvetoucích živností, obchodů a řemesel, město s nejlepšími školami.“ Tomáš Baťa

„Cesta průkopníků je vždy těžká. Je to však cesta k životu. Podmínkou každého úspěchu je víra ve vytčený cíl a lidé optimisté s vlastnostmi: 1. Odvaha k rychlému rozhodování 2. Vytrvalost 3. Spolehlivost 4. Láska 5. Víra 6. Soustředěnost Věřme v sebe“ Jan Antonín Baťa

_______________ 1

/ Baťa, Tomáš: Švec pro celý svět, Praha, Melantrich 1991.

9

2. Kouzlo Zlína Zlín je městem na rozhraní Valašska, Hané a moravského Slovácka. Je stále inspirací pro řadu autorů, stále ještě jsou rozmanité stránky jeho vývoje a rozvoje, na které je vhodné také upozornit, neboť se jimi ukazuje jeho mimořádnost. V 27. svazku Ottova Slovníku naučného z roku 1908 nalezneme heslo Zlín. V textu je několik základních statistických údajů o podobě města z

počátku 20. století: „Zlín je město v hejtmanství

uherskohradišťském a v okrese napajedelském, má 502 domy a 2 945 obyvatel. Všimněme si dobře toho čísla: v roce 1900 necelé 3 000 obyvatel.“ O hospodářském rázu města se dovídáme, že je tam občanská a kontribučenská záložna, pivovar, cihelna, dva mlýny, pila, výroba provazů, papučí, obuvnictví, hrnčířství a plátenictví, sadařství, zelinářství, obchod s ovocem, zejména sušeným „v povidlech“ a týdenní a výroční trhy. Tento výpočet, v němž papučářství a obuvnictví není zdaleka na místě tuze význačném nedával tehdy možnost tušit, že obuvnictví je budoucí znamení Zlína. Ale byla to už doba, kdy Tomáš Baťa sháněl své první vytoužené stroje, kdy už se ve Zlíně vyráběly jeho levné plátěné střevíce s koženou špičkou a opatkem – byly už to náznaky budoucího rozmachu – jen náznaky, o nichž mimo Zlín nikdo nevěděl a ve Zlíně jim tuze nevěřili.“2 Zlín měl v roce 1890 necelých 3 000 obyvatel. Ležel mimo hlavní dopravní tepny, nebyl ani politickým ani správním centrem, nevynikal ani obchodní ani výrobní aktivitou. Kromě přízemních chalup s doškovými střechami tu bylo jen několik větších objektů: zámek, kostel, škola a občanská záložna, které byly rozmístěny kolem historického náměstí. „[...] Ekonomicky a společensky je zastiňován tehdejším městysem Napajedla, ležícím v údolí řeky Moravy, na komunikačních tepnách Moravského úvalu.“3

____________________ 2/ Tomáš Baťa a jeho Zlín, in: Přítomnost, 7. ledna 1926. 3/ Novák, Pavel: Zlínská architektura 1900 - 1950, Zlín, agentura Čas, Pozemní stavby Zlín, a.s., ve spolupráci s Nadací Studijního ústavu Tomáše Bati Zlín, s. 12, Zlín 1993.

10

2.1. Z kroniky města Zlína Výhodná poloha Zlína na průsečíku starých cest od Holešova k Uherskému Brodu a podél řeky Dřevnice dále na východ předurčovala tuto lokalitu jako významné centrum osídlení již od nejstarších dob. Poprvé je Zlín v listinných dokumentech výslovně jmenován jako městečko v roce 1322, kdy Vilém a Fricek z Egerberka prodali své moravské statky královské vdově Elišce Rejčce. Od 14. století zde dlouhou dobu vládl mocný rod Šternberků, který se usídlil ve zlínském hradě a ovládanému území zajišťoval prosperitu. Roku 1605 byl Zlín vypleněn při vpádu Bočkajovců (při protihabsburském povstání uherské šlechty). V roce 1644 bylo pět zlínských měšťanů popraveno při potlačení valašských rebélií. Renesanční Zlín si však uchovával statut prosperujícího města s mnoha privilegii. Úspěšně se rozvíjela řemesla, především soukenictví, tkalcovství a hrnčířství. Po mnoha změnách majitelů se jako poslední feudální vrchnost uvádí od roku 1804 baron Klaudius Bretton, který ovšem mezi poddanými nebyl oblíbený. Rozvoj zaznamenává především řemeslná výroba a obchod. Zrušením poddanství v roce 1848 se Zlín definitivně zbavil postavení poddanského města a otevřely se před ním dosud netušené perspektivy dalšího rozvoje.4 „Když v roce 1900 Zlínští vstupovali do nového století, sotva mohl kdo tušit, že skoro symbolicky s tímto datem nastává pro město období nečekaného rozvoje. Přestěhování Baťova obuvnického závodu z těsného podnájmu na zlínském náměstí do nové tovární budovy, vystavěné právě onoho roku 1900, jakoby se stalo signálem nadcházejících změn.“ 5

____________________ 4/

http://www.mestozlin.cz/ page/24363.mesto-remeslniku-aobchodniku. Ševeček, Ludvík (ed.): Zlínský funkcionalismus, Sborník příspěvků sympózia pořádaného u příležitostí 100. výročí narození F. L. Gahury a 89. narozenin Vladimíra Karfíka, Zlín, Státní galerie Zlín, 1991, s.14-15.

5/

11

2.2. Obuvnická firma sourozenců Baťových

Jméno Baťa je v písemných pramenech k dějinám Zlína doloženo již roku 1644. Prvním známým zlínským ševcem tohoto jména byl v letech 16671670 Lukáš Baťa. Ševcovské řemeslo se v rodině vždy dědilo z otce na syna i v následujících stoletích. „Tomáš Baťa se narodil 3. dubna 1876 Anně a Antonínu Baťovým v Dlouhé ulici ve Zlíně. Chodil do školy a přitom pracoval jako učeň v otcově obuvnické dílně. V roce 1894 jako osmnáctiletý založil spolu se svými sourozenci Antonínem a Annou samostatnou obuvnickou dílnu na zlínském náměstí. Několik let se pohybovali na hranici bankrotu, ale na konci tohoto století už byla bilance firmy aktivní. Do začátku I. světové války se Tomáš Baťa potýkal s nepřízní osudu, odrážel jednu krizi za druhou. V průběhu světové války získal zakázku pro rakouskou armádu za výhodných podmínek. Ta podstatně vylepšila jeho finanční situaci“.6 Rokem 1894 však byl dán základ jedné z nejvýznamnějších obuvnických firem na světě. V roce 1921 začíná Tomáš Baťa rozšiřovat svoje podnikatelské aktivity, na jejichž konci se představil jako velkoprůmyslník světového věhlasu. Začalo období mimořádného rozmachu. Baťovo jméno znali ve své době i v nejzapadlejších končinách světa. Zlín se stával velkoměstem s moderním komfortem pro život svých obyvatel, dílem moderně orientované městské správy – správy baťovské. Ve Slováckých novinách v roce 1941 se 3. 8. píše: „Pro vývoj zlínské samosprávy byl rok 1923 nejdůležitější mezník. Ve volbách zvítězili baťovci naprostou většinou a osvobodili se od marných stranicko-politických bojů. Starostou byl zvolen Tomáš Baťa, který začal budovat Zlín pro padesát tisíc obyvatel“. 7 Pozitivně byla vnímána symbióza určovaná společným vedením 8 města a továrny. Začala tak nejslavnější kapitola v dějinách Zlína. ____________________ 6/

Novák, Pavel: Zlínská architektura 1900 - 1950, Zlín, agentura Čas, Pozemní stavby Zlín, a.s., ve spolupráci s Nadací Studijního ústavu Tomáše Bati Zlín, s. 19, Zlín 1993. 7/

Slovácké noviny, 3. 8. 1941, Brno.

8/

Ševeček, Ludvík (ed.): Zlínský funkcionalismus, Sborník příspěvků sympózia pořádaného u příležitostí 100. výročí narození F. L. Gahury a 89. narozenin Vladimíra Karfíka, Zlín, Státní galerie Zlín, 1991, s. 23.

12

Atmosféru 20. a 30. let 20. století ovlivňoval duch otevřených kontaktů s celým světem, ale hlavně samotná podoba města, jeho nová,

moderní

architektura. Náměstek starosty Zlína Kroupa, zhodnotil tuto etapu budování města v roce 1937 těmito slovy: „Zlín byl po staletí malým městem řemeslnickým a zemědělským. Jeho výstavba, položení ulic a zařízení obce byly vybudovány pro potřeby tohoto způsobu života. Takovým zůstal Zlín až do roku 1923, kdy v jeho zdech žil již dlouho silný průmysl, který skýtal živobytí většině obyvatel. V tuto dobu přišel Tomáš Baťa se svými prvními návrhy na vybudování města, odpovídajícího potřebám novodobého člověka. Ve svých projevech mluvil o městě pro 50 000 obyvatel, což znamenalo velikost, která se tehdy jevila nedosažitelnou. Pověřen důvěrou obyvatel pustil se Tomáš Baťa do uskutečňování tohoto úkolu. Byl to úkol, k němuž bylo třeba muže, milujícího obec a velkorysého, protože v něm šlo o vytvoření podmínek, v nichž budou

lidé žíti po staletí.“9 Zlínu přináší

nečekané rozměry, nejen výstavba rozsáhlého továrního areálu, nýbrž i budováním celých obytných čtvrtí, veřejných budov a dalších objektů. Působením významných architektů, jako byli Jan Kotěra, František Lýdie Gahura, Miroslav Lorenc a Vladimír Karfík10, zde vyrůstalo velkoryse projektované zahradní město.

Oni byli těmi, kdo usměrňovali rozsáhlé

stavební akce, které lavinovitě zaplňovaly prostory okolo dosavadního města11. Přestavba zasáhla i staré městské jádro, které se přetvářelo ve fungující centrum rušného průmyslového města. Rozvoj závodů měl pochopitelný vliv i na ostatní zlínské podnikání. Být závislým na prosperitě nebo nezdaru jednoho podniku je výhoda i nevýhoda. Něco z toho si zlínští uvědomovali při náhlé smrti Tomáše Bati. Tomáš Baťa byl jedinečně silnou osobností. Vývoj však ukázal, že si dokázal vychovat mnoho schopných lidí kolem sebe. Ti dotvářeli mnohé z jeho myšlenek a přicházeli s dalšími.12 ____________________ 9/

Kroupa, K: Stavební budování města, in: Obecní zastupitelstvo občanům, 1937. Ševeček, Ludvík (ed.): Zlínský funkcionalismus, Sborník příspěvků sympózia pořádaného u příležitostí 100. výročí narození F.L. Gahury a 89. narozenin V. Karfíka, Zlín, Státní galerie Zlín, 1991, s.27. 12/ Piskač, Josef: Zprávy veřejné služby technické, čl. Baťův Zlín po stavební stránce roč.13, č. 22-24, Praha 1932. 10, 11/

13

2.3. Dobová statistika

V roce 1894 vyrobil Baťa denně 50 párů obuvi. V roce 1910 měl Zlín asi 3 500 obyvatel. Baťa vyráběl denně 3 000 párů, přičemž v roce 1917 to již bylo 10 000 párů s 4 000 zaměstnanci. Zlín měl v registraci v roce 1921 jen 4 672 obyvatel. V roce 1932 bylo v registru již přes 30 000 obyvatel. U Bati denně vyrobilo 18 700 zaměstnanců již 144 tis. párů obuvi. Pro rok 1935 byly Baťovy závody zařízeny na výrobu 250 tis. párů. V roce 1932 měl Baťa v užívání 32 budov. V roce 1935 bylo v užívání již 63 továrních budov. 13

____________________ 13

/ Ševeček, Ludvík (ed.): Kulturní fenomén funkcionalismu, The Cultural Phenomenon of Funkcionalism, Sborník příspěvků z konference, Zlín, Státní galerie Zlín, 1991, s.28-29.

14

3. Budování Baťova Zlína Od počátku výstavby města se zúčastnění architekti pokoušeli naplnit předem daný urbanistický model. Primární snahou bylo naplnit stylovou představu organického celku, „vyrůstajícího z průmyslové architektury, jako nové formy k vyjádření architektova názoru na práci a život průmyslového města“14 – těmito slovy komentoval v roce 1934 budování nového Zlína architekt František Lýdie Gahura. Typickými principy zlínské architektury jsou standardizace a typizace.

Sympózium Zlínský funkcionalismus, konané

v roce 1991, se mimo jiné zaměřilo na aplikaci těchto pojmů na zlínskou architekturu.15 Ludvík Ševeček

Účastníci konference se věnovali

novodobé historii Zlína.

charakterizoval hlavní úkol účastníků sympózia takto:

„Poodhalit inspirativní ideu, v jejíchž intencích se v neuvěřitelně krátké době dvaceti let – doslova na zelené louce – objevilo pozoruhodné město, nové průmyslové, ale i kulturní centrum“16 . Zmapování badatelského terénu15 posloužilo pro vydání sborníku příspěvků, jenž je

uceleným materiálem

vypovídajícím o zlínské baťovské éře.

3.1. Období 1920 – 1930 Obraz Zlína ovlivnil především průmyslový objekt -

tovární budova.

„[...]Tento motiv se opakuje v různých variacích i u ostatních budov, sloužících veřejným účelům, u škol, internátů, společenského domu, sociálně zdravotního ústavu a mnoha dalších [...].“.17 Budovy byly stavěny v rovnoběžných řadách. Zpočátku třípodlažní, následně pětipodlažní s obdélníkovým půdorysem 20 m x 80 m. Jednalo se o stavby čistě užitkové, z nosné viditelné železobetonové konstrukce se zasklenými plochami mezi nosnými pilíři, zakončené rovnou střechou. Obuvnické dílny byly standardizované. Jejich podlahová plocha byla 40 m x 20 m. Dílny měly své šatny, moderní sociální zařízení s pitnou vodou. ____________________ 14, 16-17/

Ševeček, Ludvík (ed.): Zlínský funkcionalismus, Sborník příspěvků sympózia pořádaného u příležitostí 100. výročí narození F.L. Gahury a 89. narozenin Vladimíra Karfíka, Zlín, Státní galerie Zlín, 1991, s.27. 15/ Lukeš, Zdeněk, Všetečka, Petr, Němec, Ivan, Ludwig, Jan: Vladimír Karfík Budova č. 21 ve Zlíně, Památka českého funkcionalismu, cfa nemec ludwig, Zlín 2004, s. 27.

15

Na chodbách byla zřízena tzv. pítka, ze kterých tryskala pitná voda. Ohřívání pracovních prostor bylo zajišťováno ústředním topením – prostřednictvím vodní páry dálkově vedené ze závodní teplárny. Dostatečné osvětlení pracovních místností bylo zaručeno především dostatečnou velikostí oken (rozměr 2,70 m x 2,25 m), takže denní světlo procházelo 55 % plochy stěny. Okna byla v železných rámech zařízená jako sklápěcí a udržovaná v dokonalé čistotě. Umělé osvětlení poskytovaly elektrické svítilny zavěšené ze stropů, rozdělené stejnoměrně po celé místnosti tak, aby jedna pokrývala plochu v průměru 7 – 8 m².

Mohlo v ní

pracovat až 1 300 lidí.18 Tento typ tovární budovy byl stavěn až do roku 1923. Z důvodu soběstačnosti při provádění stavebních prací Baťovy závody vlastní i rozsáhlé stavební oddělení, včetně řemeslnických dílen. Ke snížení stavebních nákladů buduje firma Baťa v roce 1923

moderní kruhovou

cihelnu s kapacitou 10 milionů cihel ročně s vlečkou do závodu.19 Baťovský stavební styl vzniká v roce 1924. Při přestavbě továrny byly poprvé použity železobetonové konstrukce, dispoziční modul 6,15 x 6,15 metru20, režné zdivo a posuvné bednění. Počet podlaží se pohyboval dle aktuální potřeby od dvou do pěti. Typizované průmyslové objekty byly řazeny šachovnicovitě do větších výrobních souborů a vzájemně propojeny dopravním zařízením. Jejich racionální výroba vedla k relativně nízkým investičním nákladům. Nezbytná byla také rychlost provádění stavebních prací. Výstavba pětipodlažního objektu o rozměrech 80 m x 20 m trvala od výkopu po kolaudaci obvykle pět měsíců. Meziválečná stavební činnost ve Zlíně navazovala na rozvoj Baťovy firmy. K mohutnému průmyslovému koncernu se k základní výrobě - výrobě obuvi, přidružovaly další obory a podnikatelské aktivity. Rozmach průmyslu umožnil masové přesídlování venkovského obyvatelstva do města.

____________________ 17,18, 20/

Novák, Pavel, Horňáková Ladislava, Červenka, Rudolf: Une Ville Industrielle Modèle Zlín 1900 – 1950, Bohemia Magica Une Saison tchèque en France, France 2002, s.17. 19 / Piskač, Josef: Zprávy veřejné služby technické, čl. Baťův Zlín po stavební stránce roč.13, č. 22-24, Praha 1932.

16

3.1.1. Územní plánování a regulace

Koordinátorem přesídlování obyvatel z venkova do nového města se stal prostřednictvím územního plánování a regulace architekt František Lýdie Gahura. V roce 1920 začínal ve Zlíně jako sochař. Jeho prvním dílem byla kamenná socha Jana Amose Komenského, která měla své místo před školou, pro kterou v roce 1920 vytvořil dále poprsí Františka Bartoše a Boženy Němcové.21 Jako architekt a urbanista se Gahura uplatňuje v roce 1921, když vyhotovuje první regulační plán Zlína. Zařazuje do něj zčásti i regulační plán Letné, který již v roce 1915 zpracoval jeho učitel, profesor Jan Kotěra.22 Dle základního rozvrhu zastavění byl povýšen

prostor před

závodem na společenský střed města, začíná se formovat druhé centrum města – náměstí Práce23,

vymezené souborem veřejných budov. Nová

poloha středu města tak odděluje Zlín od jeho dosavadní historie a zakládá tak jeho novou budoucnost. Koncepce průmyslového města tak staví areály bydlení a práce na jednu úroveň. Inspirací pro vztah továrny a obytných čtvrtí se tak mohl stát návrh průmyslového města pro 35 tisíc obyvatel, jehož autorem byl Tony Garnier, jenž je situováno v okolí Lyonu a je datováno rokem

1904.24

přístup

při

V

řešení

meziválečném období nenalezneme však lokalizace

nového

společenského

obdobný

středu

města

v bezprostřední návaznosti na tovární areál. Město vyžadovalo ve svém středu velké prostranství, které umožňovalo rychlý pohyb množství lidí jdoucí do

desetitisíců,

jenž

se

navíc

projevovalo

se

soustřeďováním

a

rozptylováním proudů lidí v určitých denních hodinách. Nutností tak bylo zajistit široké dopravní tepny středem města, umožňující obyvatelům všech čtvrtí bezpečné a rychlé spojení jak s pracovním pobytem tak s kulturními středisky, které byly umístěny v centru.25 _____________________ 21/

Piskač, Josef:, Baťův Zlín po stavební stránce, in: Zprávy veřejné služby technické, roč.13, č. 22-24, Praha 1932. 22,23/ Gottwaldovsko od minulosti k současnosti „84“ , sborník Okresní archiv v Gottwaldově 1984, s. 154, 158. 24/ Chládek, Zdeněk: Urbanismus – věc veřejná, in: Prostor, 1/2006, str. 36. 25/ Ševeček, Ludvík (ed.): Zlínský funkcionalismus, Sborník příspěvků sympózia pořádaného u příležitostí 100. výročí narození F.L. Gahury a 89. narozenin Vladimíra Karfíka, Zlín, Státní galerie Zlín, 1991, s.27.

17

Výstavba se dále odvíjela na základě stanovení křížení severojižní a východozápadní osy, kterou určil architekt Gahura v roce 1927.26 Na tomto základě se pak dále realizovala potřebná výstavba škol, sociálních ústavů, nemocnice a dalších staveb občanského a technického vybavení města. Všechny objekty nesly charakter baťovské architektury z režných cihel. Stará renesanční radnice vyhořela v roce 1921. Podle Gahurova projektu byla

v roce 1924 dokončena budova nové radnice, která se tak stala

dominantou Náměstí Míru, jenž bylo původním centrem města. Radnice na Náměstí Míru patří ke Gahurově první realizaci.27 Vysoké stavební náklady byly hlavní záminkou ke kritice Tomáše

Bati vůči tehdejší levicově

orientované samosprávě města. Dále stavbě vytýkal zbytečnou velikost, honosnost a přílišnou zdobnost.28 Interiéry byly řešeny pod vlivem českého kubismu. I když dle Bati radnice nesplňovala jeho představy o charakteru reprezentativní architektury, je budova zdařile vkomponována do prostoru náměstí a koncepčně doplnila historické městské jádro. 29 3.1.2. Vznik nového centra Na budování nového centra se projekčně podílely všechny významné osobnosti z řad architektů působících v tehdejším Zlíně. Masarykovu školu se dvěma křídly a pomníkem Tomáše Garyka Masaryka projektoval Otakar Španiel. Budova má dvě křídla, která byla obloukovitě spojená tělocvičnou a kreslírnou. Směrem západním byl postaven první obchodní dům - Tržnice z roku 1927, a na něj navazoval obchodní dům navržený Gahurou a dále velké kino.

30

Projekt Společenského domu započal Miroslav Lorenc, ale

dokončil jej Vladimír Karfík. Stavba byla dokončena v roce 1933. Jednalo se v základu o jedenáctipodlažní železobetonový skelet, který však v interiéru poskytoval vysoký standard služeb. _________________________ 26, 29/

Zlín – Baťov, stavby a návrhy, in: Architekt SIA, vydal Spolek čs inženýrů jako zvláštní otisk. Horňáková, Ladislava: František Lýdie Gahura 1891 – 1958, Projekty, realizace a sochařské dílo, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, Zlín 2006, s. 12. 30/ Zlín – Baťov, stavby a návrhy, in: Architekt SIA, vydal Spolek čs inženýrů jako zvláštní otisk. 27,28/

18

Restaurace, kavárny, herny, klubovny, reprezentační místnosti spolu s nadstandardním vybavením a sociálním zařízením vybudovaným u všech pokojů, to vše

bylo ve své době zcela ojedinělým jevem v oblasti

ubytovacích služeb nejen u nás, ale v celé Evropě. Společenský dům uzavíral prostor Náměstí Práce. Jižním směrem, v sousedství Masarykových škol, byly budovány internáty pro svobodné muže a ženy. Nejdůležitější objekty občanské vybavenosti se soustřeďovaly především kolem Náměstí Práce. Ladislava Horňáková připomíná, že první budovy byly vystavěny podle okamžité potřeby firmy bez celkové koncepce a zůstaly dodnes jako solitéry.31 Vznikl tak jeden z nejcharakterističtějších a nejzdařilejších prostorů ve městě. Potřeba školských zařízení pokračovala dalšími objekty podle plánů Miroslava Lorence a Vladimíra Karfíka. Typové školy pak byly stavěny v dalších částech města, na Zálešné, Letné, Lesní čtvrti atd..32 Kulturní obraz meziválečného Zlína komentoval ve svém příspěvku Zdeněk Pokluda na konferenci Kulturní fenomén funkcionalismu.33 Po celá následující dvě desetiletí ovlivňuje další rozvoj města, ale především jeho architektonický a urbanistický vývoj architekt František Lýdie Gahura. Jeho koncepce i forma jasně specifikuje zóny práce, bydlení a význam společenských institucí. V letech 1923 -1926 se stavebně realizuje obytná kolonie Domov v lokalitě mezi Tyršovým nábřežím a ulicí Pod Stráněmi. Podle Gahurova návrhu byly v roce 1924 postaveny dvě tovární budovy, extrahárna a sklad třísla v rámci komplexu firmy Baťa. Následuje období výstavby obytných čtvrtí Letná a Zálešná. V letech 1927-1928 bylo realizováno celkem

1 734 rodinných

domků.34 _____________________ 31/

Horňáková, Ladislava: František Lýdie Gahura 1891 – 1958, Projekty, realizace a sochařské dílo, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, Zlín 2006. 32/ Pokluda, Zdeněk: Ze Zlína do světa – příběh Tomáše Bati, Nadace Tomáše Bati ve spolupráci s ČR – MZA Brno – Státním okresním archivem Zlín, Zlín 2004. 33/ Ševeček, Ludvík (ed.): Kulturní fenomén funkcionalismu, in: The Cultural Phenomenon of Funkcionalism, Sborník příspěvků z konference, Zlín, Státní galerie Zlín, 1991. 34/ Novák, Pavel: Zlínská architektura 1900 - 1950, Zlín, agentura Čas, Pozemní stavby Zlín, a.s., ve spolupráci s Nadací Studijního ústavu Tomáše Bati Zlín, Zlín 1993, s. 24-27.

19

3.1.3. Bytová výstavba Výstavba rodinných domků byla pro Tomáše Baťu stále živý problém. Gahura to komentoval slovy: „Dovedl sedět mezi námi ve stavebním oddělení celé dny a společně řešit problém po stránce technické a hospodářské. Vzorem nám bylo Holandsko svým

způsobem lehké

konstrukce staveb. Ideálem mu byla stavba lehká, účelná a levná. Závod rostl, zaměstnanců přibývalo a neměli kde bydlet. Autobusy a vlaky svážely denně dělnictvo z velkých vzdáleností – až 40 km v okruhu Zlína. Tomáš Baťa dobře věděl, že tím trpěla hlavně výkonnost následkem nedostatečného odpočinku a zároveň morálka. A proto čím levněji mohl být postaven byt, tím více domků pro větší počet rodin mohlo být postaveno za kapitál, určený pro tyto investice.“35 Vznikají tak typické baťovské

jednodomky mající

zastavěnou plochu 45 m2 a dvojdomky pak 70 m2, pozemek byl většinou menší než 300 m2. Bednění základů domků

bylo prefabrikované a

montovatelné, cihelná konstrukce končila střechami sedlovými či plochými. Vnější výraz již plně ovládlo spárované zdivo. Hlavním realizátorem těchto trendů byl šéfarchitekt firmy Baťa - Vladimír Karfík. Technicky byly domky vybaveny na vysoké úrovni, včetně koupelny s tekoucí vodou a splachovacím klosetem. Pokračovalo se v koncepci jedno a dvojdomků v zeleni. Pro sériovou výstavbu rodinného dvojdomku byl vypracován tzv. typ „1927".36 Tímto typem, podle Gahurova regulačního plánu, byla zastavěna větší část rovinného území Podvesné a Zálešné. Bydlení bylo ve dvou etážích, obytná plocha činila 45 m2. Dle teorie zahradního města,37 jak ji stanovil její původce Ebenezer

Howard, a kterou uskutečnil v Anglii při

stavbě nových měst Letschworthu a Welwynu38 , byl budován i Zlín. K individuální bytové výstavbě, tedy k výstavbě rodinných domků přistoupilo vedení Baťovy firmy především z důvodů sociálních a snad i politických. A to i přesto, že např. uznávaný architekt Josef Gočár vždy preferoval výstavbu domů činžovních, jako tomu bylo v západních zemích. ____________________ 35/

Gahura, F. L.: Stavba rodinných domů s Tomášem Baťou, in:Zlín – časopis spolupracovníků, č. 38, 22.9.1944. Novák, Pavel: Proměny baťovské architektury Zlína, Zlínské noviny,1996, s. 47-48. 37,38/ Piskač, Josef: Baťův Zlín po stavební stránce, Zprávy veřejné služby technické, roč.13, č. 22-24, Praha 1932. 36/

20

U Tomáše Bati však argumentačně neuspěl. Baťa považoval velké činžáky za vhodné pouze: k šíření nemocí a hmyzu a tuto formu společného bydlení zaměstnanců za způsob, kterým je podporováno jejich sdružování a organizování aktivit proti zájmům závodu.39 Bydlení v rodinných domcích tak mělo dodávat jejich obyvatelům iluzi soukromého vlastnictví. František Lýdie Gahura se k tomu vyjádřil

takto:

„ Během stavby měl jsem rozmluvu s Tomášem Baťou. Vyzval mě, abych projevil svůj názor na typy i na celý zastavovací systém. Názor, z kterého jsem celý systém posuzoval, byl: průmysloví zaměstnanci pracují a žijí stejným standardním životem, t.j. že vstávají, snídají, přicházejí do práce a odcházejí ve stejnou dobu a žijí celým svým životem za stejných podmínek. Vychovává se v nich tudíž kolektivní pud na úkor rozvoje osobního. Tomáš Baťa tento postřeh formuloval a luštil. Průmyslový zaměstnanec je při své práci služebníkem, musí proto mít takové možnosti soukromého života, aby se mohl cítit ve svém domě králem. Tato definice práce a bydlení měla ovšem velký vliv na volbu vhodného domku. Původní čtyřdomky, které měly vchody do bytu vždy dva vedle sebe, byly opuštěny jako maximum. Zvolen typ domku o dvou bytech, který umožnil individuální samostatný vchod do bytů a zvláštní zahrádku, zvládanou individuálním chodníkem přímo z ulice. Šlo o to, umožnit úplně samostatné okolí zahrady i domu, užívané plně jen jednou rodinou. Tímto typem dvojdomku bylo přiznáno právo zaměstnance na svobodný individuální rozvoj nejen rodinného života, ale i zaměstnancovy osobnosti. Proto v našich obytných čtvrtích převládá typ dvoubytového domku.“40

_____________________ 39/ 40/

Piskač, Josef: Baťův Zlín po stavební stránce, Zprávy veřejné služby technické, roč.13, č. 22-24, Praha 1932. Gahura, F. L.: Stavba rodinných domů s Tomášem Baťou, in:Zlín – časopis spolupracovníků, č. 38, 22.9.1944.

21

3.1.4. Občanská vybavenost Návrh Lesního hřbitova včetně náhrobků Baťovy rodiny, pilota Broučka a kříže na vstupní aleji zpracovává Gahura v roce 1931. Hřbitovní areál se rozkládá na ploše cca 40 ha. Obřadní síň a kolumbárium je na Lesním hřbitově budováno postupně sedm let. Gahura je autorem kříže se sochou Krista na ose vstupní aleje a náhrobku rodiny Baťových .41 Architekt Miroslav Lorenc projektoval budovu

velkého kina. K realizaci

stavby podle jeho projektu však nedošlo z důvodu trojnásobného překročení stanoveného rozpočtu. Lorencův návrh vycházel z

amfiteatrálního

uspořádání. Šlo o akusticky tvarovaný profil sálu, který měl být zastropen železobetonovou skořepinovou konstrukcí. Budova velkého kina, která spoluvytváří prostor Velké kino však autorsky nelze připsat žádnému architektovi. Na plánech je pouze razítko stavebního oddělení firmy Baťa. Gahurovu účast přesto nelze vyloučit. Velké kino bylo postaveno jako provizorium na ploše 2 110 m2, má kapacitu 2 270 míst. Promítací plocha o velikosti 9 x 7 m byla v době realizace největší v Evropě.42 Provizorní charakter stavby dokládá i úsporné použití

ocelové

konstrukce,

tzv.

svařovaná

příhradová

konstrukce

s rozponem 33 m43, byla první svého druhu v tehdejším Československu. Jejím autorem byl architekt Vtelenský. Sklon hlediště v podstatě kopíroval přirozený sklon terénu. Dva teplovzdušné kanály vedené pod podlahou podél dvou obvodových stěn obstarávaly vytápění i větrání. O tom, že Velké kino bylo chápáno jen jako budova dočasného charakteru svědčí fakt, že od roku 1935 bylo v realizačních záměrech uvažováno s jeho demontáží a s novou výstavbou na stejném místě.

44

Dočasná stavba však slouží svému účelu

dodnes. ____________________ 41/

Novák, Pavel: Zlínská architektura 1900 - 1950, Zlín, agentura Čas, Pozemní stavby Zlín, a.s., ve spolupráci s Nadací Studijního ústavu Tomáše Bati Zlín, Zlín 1993, s. 119. 42/ Zlín – Baťov, stavby a návrhy, in: Architekt SIA, vydal Spolek čs inženýrů jako zvláštní otisk. 43,44/ Horňáková, Ladislava: František Lýdie Gahura 1891 – 1958, Projekty, realizace a sochařské dílo, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, Zlín 2006, s. 25-27.

22

Ve východní části města rostla od března roku 1927 Bat'ova nemocnice, kterou na základě nejmodernějších poznatků medicíny koncipovali architekti František Lýdie Gahura a Vladimír Uklein s přímou účastí

Bohuslava

Alberta.45 Koncepčně byla budována tak, že mimo ošetřování nemocných, se zde soustředila sociálně zdravotní služba, tedy ambulantní péče, oddělení pro preventivní opatření a vědecko-výzkumné pracoviště. Poprvé bylo u nás při stavbě nemocnice použito systému jedenácti pavilonů a areál tak působí spíše dojmem sanatoria.46 V každém pavilonu byla zajištěna služba jednoho odborného oddělení. Vnější vzhled jednotlivých budov stejně jako interiéry měly působit přívětivě na psychiku nemocných a vzbuzovat dojem uklidnění. Červené, režné zdivo, průčelí s částečným bílým rámováním v souladu se svěží zelení parkovitě upraveného okolí zabraňuje pocitům ponurosti a tísně. Areál nemocnice půdorysně a následně i organizačně působí jako kompatibilní uzavřený celek. Pro personál Baťova domu zdraví byly mimo areál nemocnice, avšak v její těsné blízkosti, budovány internáty. Od roku 1930 byla započata výstavba čtvrti Díly. Svažitý terén se využíval ke zřizování garáží, konstrukce i dispozice domků se zdokonalovaly. K tomuto řešení sám Gahura říká: „[...] Navrhl jsem situovat jednotlivé domky rovnoběžně s vrstevnicemi, a to tak, že regulační čáry by se stavba domku dotýkala jedním rohem kolem něhož by byla hmota domku otočena delší stranou ve směru terénu. […] Toto situování přineslo mnoho výhod, hospodářských, technických i estetických: nebylo nutno provádět žádných výkopů a násypů, neporušila se přirozená forma terénu, nebylo nutno provádět nákladných teras, hmota seděla v terénu vodorovně, individuálním situováním jednotlivých domků tvořila každá část ulice jiný obraz v seskupení hmot a působila volněji a vzdušněji, přestože pro výstavbu celé čtvrti bylo užito jednoho typu. Zvýšila se tím pestrost v konfiguraci hmot a v uličním prostoru.“ 47 ____________________ 45/

Albert, Bohuslav.: organizoval a řídil zlínské zdravotnictví ve 20. a 30.letech ve Zlíně. / Zlín – Baťov, stavby a návrhy, in: Architekt SIA, vydal Spolek čs inženýrů jako zvláštní otisk. 47/ Gahura, F., L.: Stavba rodinných domů s Tomášem Baťou, in: Zlín – časopis spolupracovníků, č. 38, 22.9.1944. 46

23

Vyskytovaly se i experimentální stavby, nenašly však široké uplatnění. Přesto se začala projevovat zdravá nespokojenost s přílišnou jednotvárností a malou diferencovaností typů rodinných domů. Zvláště v letech 1932 až 1937 probíhaly pokusy o nová řešení domků. Typy pro lékaře a vedoucí pracovníky směřovaly pak už k individualizaci požadavků na řešení dispozice a vzhledu. Poslední kompaktní obytnou čtvrtí byl zahradní areál Lesní čtvrt' s 270 domky různých typů od různých autorů, včetně prvních pokusů s jejich montáží. V roce 1933 je budován Památník Tomáše Bati. Byl vybudován z piety k jeho památce v oné velkorysé formě a z materiálů, ze kterých začal Baťa budovat Zlín. Aplikací standardního konstrukčního modulu se skleněnou výplní bylo dosaženo dokonalé čistoty architektury a výtvarné dokonalosti v propojení exteriéru

s interiérem.

Dominantou

interiéru

se

stalo

jednoramenné

schodiště, které bylo koncipováno tak, že při čelním pohledu vytvářelo písmeno „Z“ jako Zlín. V rozhovoru v roce 1933 k architektonickému pojetí stavby Gahura řekl: „[...] Účel Památníku je ideový. Proto je potřeba dát použitému konstruktivnímu standardu ideovou náplň i formu. Chtěl bych, aby architektura Památníku vyjadřovala velkorysost, jasnost, vzlet, optimismus i prostoru – to byly všechno zvláštnosti Tomáše Bati. [...] Omezuji použité materiály na železo – beton – sklo. Jsou to výhradně moderní stavební materiály. Jejich užitím je vyjádřena moderní technická kultura, jejímž byl Tomáš Baťa průkopníkem. Tyto materiály dovolují velké formy k docílení velkorysosti a monumentality. [...] Ponecháním vzhledu surového materiálu, neupraveného (líčením a p.), má být vyjádřena jeho prostota a jeho zřejnou, neskrývanou solidností poctivost a pravdivost. Ty všechny byly dalšími znaky Baťova ducha.“ 48 V letech 1936 – 1938 jsou zde postaveny Studijní ústavy I. a II.

Autorem všech těchto projektů je

architekt F. L. Gahura. Těmito

stavbami byla ukončena severojižní osa dle zastavovacího plánu. ____________________ 48/

Gahura, F., L. (interview): Architektonické pojetí budovy Památníku Tomáše Bati, in: Zlín, roč. 16,č. 12, 24.3.1933.

24

3. 2. Urbanistické plány Původní Kotěrův regulační plán Letné byl základem pro všechny další části města, které vznikaly podle urbanistických plánů, jednak dílčích a postupně celoměstských. Postupně vznikaly pod vedením Františka Lýdie Gahury tzv. Velké regulační plány města, které byly postupně aktualizovány v letech 1921, 1927 a 1931. V polovině třicátých let zveřejnil architekt Gahura tzv. Upravovací plán Velkého Zlína, 1934, provozuschopný plán města pro sto tisíc obyvatel a automobilový průmysl49 , který spojuje výhody pobytu na venkově s komfortem velkoměsta. Původní návrh Jana Kotěry byl Gahurou doveden do podoby, jenž neměla nic společného s teoriemi pásového města opírajícími se o myšlenku souběhu funkčních pásem bydlení a výroby podle dopravní páteře.50 Současně tak bylo řešeno celé Podřevnické údolí. Základem města omezené velikosti se tak stává skutečnost, že lze budovat město

pěší

docházky.

Teoretickým

projektům

výstavby

ideálních

průmyslových města se ve firmě Baťa věnovalo celé projekční a následně urbanistické oddělení. Mimo Františka Lýdie Gahury se na nich podíleli další přední architekti a urbanisté. Patřili mezi ně takové osobnosti jako např. významný francouzský architekt Le Corbusier, který pro firmu Baťa vypracoval roku 1935 návrh regulace Velkého Zlína. 51. Dalšími osobnostmi byli Josef Gočát, Bohuslav Fuchs či Emil Hruška. Své výsledky aplikovali nejprve v mateřském Zlíně a později přenášeli na všechna baťovská města, stavěná v Československu i v zahraničí.

____________________ 49,50/

Chládek, Zdeněk: časopis Prostor, čl. Urbanismus – věc veřejná, 1/2006, s. 36. Ševeček, Ludvík (ed.): Zlínský funkcionalismus, Sborník příspěvků sympózia pořádaného u příležitostí 100. výročí narození F.L. Gahury a 89. narozenin Vladimíra Karfíka, Zlín, Státní galerie Zlín, 1991, s. 41.

51/

25

3.3. Stavební systémy

K charakteru zlínské zástavby se výstižně vyjádřil ve svém „Komentáři“ sám Gahura: „Snažili jsme se od počátku výstavby města, aby stylově vyrůstalo organicky

z průmyslové

architektury,

jako

nové

formy

k vyjádření

architektova názoru na práci a život průmyslového města. Vliv na obraz Zlína má průmyslový objekt, tj. tovární budova. Ta jest hlavním motivem zlínské architektury. Tento motiv se opakuje v různých variacích i u ostatních budov sloužících veřejným účelům, u škol, internátů, společenského domu, sociálně zdravotního ústavu aj.. Architektova invence musela vždy řešit problém, jak přizpůsobiti disposici budovy pro veřejné účely: továrnímu konstruktivnímu standardu. Tento standard je buňkou (prvkem) zlínské architektury. Jest to konstruktivní pole 6,15 x 6,15 m. Z této buňky jsou vytvořeny půdorysy všech budov. Vnější obraz zlínské architektury se proto vyznamenává stylovou jednotností s mnoha variacemi. Tyto variace jsou tvořeny těmito způsoby: 1. Variacemi proporcí okenních děr proti výplňovému zdivu. 2. Variacemi proporcí výplňového zdiva proti železobetonové konstrukci. 3. Doplňováním předešlých dvou způsobů jinými motivy,

přispívajícími

k charakteristice účelu budovy. [...]“ 52 Příkladem tohoto způsobu je použití krycí plotny nad terasou a dále také kubusu strojovny výtahů k ukončení siluety Společenského domu ve Zlíně, za jehož projektem stál architekt Miroslav Lorenc. „[...] 4. Vyloučením výplňového zdiva a zasklením železobetonové kostry.“ 52 Tento způsob použil architekt Gahura při svém návrhu brněnského mrakodrapu. Po prvé však byl tento způsob použit při stavbě domu Služby v Praze, na jeho průčelí. Na návrhu objektu architekt Gahura spolupracoval. Plně byl efekt standardního konstrukčního modulu53 využit i právě při provedení památníku T. Bati.

F. L. Gahura je fakticky považován za

urbanistického a architektonického stvořitele Zlína. ____________________ 52/

Gahura, F. L.: „Budování Baťova Zlína“, in: Stavitel XIII, 1932-1933, str. 134. Horňáková, Ladislava: František Lýdie Gahura 1891 – 1958, Projekty, realizace a sochařské dílo, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, Zlín 2006, s. 30. 53/

26

3.4. František Lýdie Gahura – zakladatel zlínského urbanismu

V architektuře a urbanismu bylo nutností po první světové válce vycházet ze zásad manažerského racionalismu avšak s maximálním respektováním vysoké kulturní úrovně, ale také eliminovat chaotickou situaci tak typickou pro rozvoj průmyslových měst. Nelze nevidět syntézu geometrie Gahurova urbanismu s přírodním prostředím. Moderní průmyslové město působí jako propracovaný urbanistický celek, svědčí o znalosti dobových tendencí tvorby nových měst z počátku 20. století. Vycházelo se z poznatku, že veškeré potřeby uživatelů je možno postihnout čistou konstrukcí- Ludwig Miesse van der Rohe 54, a že tvarování staveb je tvarováním jejich konstrukce, která se však neprojeví na funkčnosti stavby případně na její trvanlivosti, kvalitě a přizpůsobivosti trvale se měnícím potřebám a požadavkům. 55 František Lýdie Gahura je typickým zlínským funkcionalistou, od něhož vzešel konstruktivní modul, který se stal závazným pro zlínské stavby. „Jeho výtvarný přínos povznesl tvarovou prostotu a konstruktivní i materiálovou pravdivost k architektonické zákonitosti.“ 56 Byl také tím, kdo položil základy charakteristického urbanismu Zlína. Standardní železobetonová kostra onoho jednotného modulu, stejně jako stavební

materiály

odvozené

z

průmyslové

architektury

se

staly

sjednocujícími prvky vzhledu města, které však v sobě skrývaly nebezpečí monotónnosti, uniformity či schematismu. Tomu však zabránila druhová rozmanitost staveb projevující se především v zástavbě městského centra. I přes podřízenost architektů podnikatelskému diktátu byl dán prostor rozmanitosti,

individuálnímu

pojetí

či

experimentu.

Architektura

sice

respektovala totalitu výrobních a reprodukčních procesů, avšak inspirovaná americkými příklady si uhájila postavení tvůrčí disciplíny. ____________________________ 54/

Setnička, Josef: „Urbanismus, architektura závodů Baťa a.s ve Zlíně“, in: časopis Stavitel, roč. 14, č. 11-12, 1935. 55/ Ševeček, Ludvík (ed.): Zlínský funkcionalismus, Sborník příspěvků sympózia pořádaného u příležitostí 100. výročí narození F. L. Gahury a 89. narozenin V. Karfíka, Zlín, Státní galerie Zlín, 1991, s.30-36. 56/ Album Gahurovi k 50. narozeninám, stavební oddělení firmy Baťa a Škola umění ve Zlíně, Zlín, 10. 10. 1941, úvodní text: O. Starý (uloženo v MMB, i.č. 211.274).

27

Ve zlínském prostředí našel architekt svůj vlastní výraz, oproštěný od jakéhokoliv dekorativismu. 57 Nový Zlín se měl stát kontinentální obměnou již zmíněných anglických zahradních měst.38 Šlo tedy o zajištění města co do soběstačnosti v ubytování, zaměstnání a zásobování obyvatel, dále o jejich uspokojení kulturních, výchovných, zdravotních a sociálních potřeb. Město mělo tvořit úplný celek, navržený s ohledem na další možnosti svého rozvoje. Kolem města byly ponechány široké pruhy zemědělské a lesní půdy, čímž se mělo zajistit zásobování vnitřního trhu potřebnými potravinami a zároveň tak město bylo chráněno spolu s rozsáhlými zelenými a nezastavitelnými plochami, jakož i zahrádkami obytných kolonií před nepříznivým vlivem přelidnění. 58

____________________ 57/

Horňáková, Ladislava: František Lýdie Gahura zlínský architekt, urbanista, sochař a pedagog, in: Prostor Zlín, 7-8/1998, s.20-27. 58/ Piskač, Josef: Baťův Zlín po stavební stránce, Zprávy veřejné služby technické, roč.13, č. 22-24, Praha 1932.

28

3.5. Modernost bez avantgardy

Americká

inspirace zlínské architektury vznikala postupně při cestách

Tomáše Bati do Spojených států amerických v období 1905, 1919 a 1926. Byť byl jeho prvotní zájem soustředěn na organizaci práce, produktivitu, strojní a technické vybavení, následně jej přenesl také na uspořádání továrních budov amerických firem. Ve Zlíně se tak postupně propagovalo americké

„selfmademanství“ tamního životní stylu, ale také právě

architektura. V letech 1930 – 1933 vznikly ve Zlíně stavby s výškou kolem 10 podlaží, které se tak staly dominantami města. Patří mezi ně obchodní dům, hotel Společenský dům, ale také centrální sklad obuvi. Jejich výška nebyla důsledkem nedostatečnosti pozemků, ale efektivního uspořádání vnitřního prostoru a respektováno bylo také hledisko urbanistické.59 Jednotný styl zlínských staveb vychází vždy ze stejného základu – upraveného

importovaného

železobetonového

etážového

skeletu

na

půdorysné osnově 6.15 x 6,15 m o třinácti polích a třech traktech. Skeletová konstrukce skýtá řadu možností utváření průčelí, uvolnění půdorysu, plochou, mnohdy obytnou střechou.60 Ze Zlína se tak dařilo vytvořit moderní město, vyhovující stejně požadavkům techniky vyspělé doby, jako potřebám zdravého a příjemného rodinného života.

____________________ 59/

Ševeček, Ludvík (ed.): Zlínský funkcionalismus, Sborník příspěvků sympózia pořádaného u příležitostí 100. výročí narození F. L. Gahury a 89. narozenin V. Karfíka, Zlín, Státní galerie Zlín, 1991,s. 12-19. 60/ Ševeček, Ludvík (ed.): Kulturní fenomén funkcionalismu, The Cultural Phenomenon of Funkcionalism, Sborník příspěvků z konference, Zlín, Státní galerie Zlín, 1991.

29

3.6. Idea pásového města

K pásovému vývoji dávala předpoklady Zlínem protékající řeka Dřevnice a jedinečný přírodní rámec úzkého protáhlého údolí. Gahura s tímto počítal a proto toho dokázal využít v kombinaci s lavinovitým, kobercovým, řádkovým způsobem zástavby.

Jasně byly definovány zóny a hlavně významově i

společensky akcentovaný areál vstupu do nich. Dnes cítíme Gahurův hluboký respekt k místním terénním, přírodním a urbánním podmínkám. 61

3.7. Investiční plány a projekty

Jedním z tajemství úspěchu zlínské práce bylo a bude dokonalé plánování do budoucnosti. I zlínští stavebníci plánovali vždy na několik let dopředu, tak jak si žádal přirozený rozvoj města a kraje. Návrhové oddělení vždy vypracovalo řadu projektů pro příští rok. Takto se například připravovaly akce pro rok 1935. Prioritou byla výstavba Náměstí Práce. Tato byla zahájena výstavbou divadla podle projektu architekta Gahury. Východní část Zlína dostala v tomto roce nové středisko společenského a obchodního života ve Společenském a Obchodním domě - Na Dílech, navrženého architektem Karfíkem. Tento byl vybavený biografem, kavárnou, tělocvičnou a čítárnou. Sociální instituce ve Zlíně byly rozšířeny o desetietážovou budovu Baťova zdravotního ústavu, podle návrhu architekta Ukleina. V témže roce byly schváleny projekty několika domů služeb i

patnáctietážové administrační

budovy ve zlínských závodech – budovy 21.

____________________ 61/

Horňáková, Ladislava: František Lýdie Gahura, Katalog Státní galerie Zlín, Zlín 1998.

30

4. Budova 21 – zlínský mrakodrap 4.1. Efektivní administrativa V počátcích růstu Baťových závodů byly kanceláře součástí obuvnických dílen. Rozšiřování výroby si

však vyžadovalo zvyšování počtu úředníků.

Rozvoj podniku pak vedl k tomu, že po roce 1924 přistoupil Tomáš Baťa ke stavbě tříetážové administrativní budovy č. 1. Jelikož se však Baťova firma ve 30. letech měnila ve světový koncern, přestala budova č. 1 dostačovat jejím administrativním potřebám. Vedení firmy rozhodlo na přelomu let 1935 a 1936 o výstavbě nové

budovy, ve které

se měla soustředit veškerá

správní činnost. O stavbě nové správní budovy se uvažovalo od chvíle, kdy počet úřednických míst, rostoucích úměrně s růstem produkce, překročil dva tisíce pracovníků. 62 Měl tak vzniknout komplex, jenž by centrálně zajišťoval veškerou správu nejen zlínskému provozu, ale také dceřiných podniků koncernu Baťa, což mělo vést k racionalizaci řízení.63

Soustředění správy závodů firmy Baťa si vyžádala

zpracování několika

studií na řešení tohoto úkolu. Z vedení společnosti vzešel návrh na výstavbu tří standardních, pětipodlažních, navzájem propojených budov. Vladimír Karfík předložil návrh sedmnáctipodlažního objektu, ve kterém uskutečnil mnohé ze svých amerických poznatků. Návrh byl přijat jako nejoptimálnější varianta. Nadchl se pro něj sám Jan Antonín Baťa, který jej rovněž vnímal jako symbol úspěchů své firmy. 64 2004 slovy:

Tomáš Baťa to komentoval v roce

„[...] Budova 21 byla postavena jako řídící světové centrum

firmy a byla logickým vyústěním globálního rozmachu firmy Baťa [...].“ 65 Jako hlavní výhoda byl oceněn bližší kontakt pracovníků, tedy skutečnost, že jednotlivá oddělení budou soustředěna blízko sebe a dojde tak k omezení časových ztrát v souvislosti s přecházením. ____________________ 62,63/

Novák, Pavel: Proměny baťovské architektury Zlína, Zlínské noviny 1996, s. 26. Tomaštík, Marek: Správní budova firmy Baťa- Jedenadvacítka, Zlín, roč. VII, 2001, 10, s. 18. 65/ Lukeš, Zdeněk, Všetečka, Petr, Němec, Ivan, Ludwig, Jan: Vladimír Karfík Budova č. 21 ve Zlíně, Památka českého funkcionalismu, cfa nemec ludwig, Zlín 2004. 64 /

31

Jako další výhoda byla oceněna úspora stavebního místa i možnost použití různých

mechanických

zařízení.

Za

zápor

stavby,

tedy

dnešním

manažerským jazykem bychom řekli slabá stránka, byla považována nutnost většího finančně náročného počtu výtahů. Dále pak také zvýšený stavební náklad na zesílení základů stavby a její železobetonové konstrukce. Tato poslední položka však nakonec zatěžovala rozpočet mnohem méně, než se původně předpokládalo. Architekt Vladimír

Karfík ve svých vzpomínkách

uvádí: „Jana Baťu myšlienka mrakodrapu nadchla, uvažoval aj o reklamnopropagačnej hodnotě vyškovej budovy. Dal sa presvedčiť, aby budova po technickéj stranke

bola v špičkovom provedení: kompletne klimatizovaná

(systém Carrier), automatické výťahy s rychlosťou 3,5 metra za sekundu, kancelárie typu veľkopriestor, podľa možnosti bez priečok, a ak sú potrebné, tak všetky zasklené z montážnych dielcov. Jedno podlažie 80 x 20 metrov pre asi dvesto pracovníkov. Výťahová hala, schodisko a sociálne zariadenie mimo pracovného priestoru, aby sa nestrácala priehľadnosť.“ 66

4.2. Výšková budova – Amerika ve Zlíně Tato sedmdesát sedm a půl metru vysoká budova byla před válkou nejvyšším objektem v Československu. Je pozoruhodná z hlediska architektonického i urbanistického. Situována byla v tradiční řadě továrních budov, bezprostředně tak ovlivňujíc náměstí Práce, jehož severní stranu uzavírá, a stává se tak typickou dominantou moderní koncepce města, jeho symbolem. Z dispozičního hlediska se jedná o trojtrakt s použitím standardního zlínského modulu s osovou vzdáleností 6,15 x 6,15 m

67

jako u

objektů výrobních. Celé podlaží o rozměrech 80 x 20 metrů je velkoprostorovou kanceláří, kde pracovalo asi 200 lidí. Tato - jak se později v odborné terminologii říkalo kancelářská krajina - byla bez příček.

____________________ 66/ 67/

Karfík, Vladimír: Architekt si spomína, Spolok architektov Slovenska, Bratislava 1993, s .124. Všetečka, Petr: Stavebně-historický průzkum Baťova mrakodrapu – Správní budovy č. 21 ve Zlíně,

část I., 2002, s. 15.

32

Pokud někde příčka byla, tak nikoli vyzděná, ale montovaná z dílců a zasklená. Ta dovolovala maximální pružnost ve změnách dispozice, protože u firmy se události vyvíjely rychlým tempem. Pracovní plocha zůstala čistá, neboť jak vertikální komunikace (schodiště s výtahy), tak hygienická zařízení a klimatizační komory byly vyčleněny mimo tento prostor. Nosná konstrukce objektu je železobetonová, obvodový plášť tvoří ocelová dvojitá okna a cihlová vyzdívka se Slavíkovými obkládačkami. Materiálem se měl plášť přiblížit charakteru průmyslových budov. Po technické stránce byla budova provedena na špičkové úrovni tehdejších možností. Vytápění i větrání je řešeno vzduchotechnikou. Budova je tedy plně klimatizována systémem CARRIER. Okna jsou pochopitelně neotvíratelná, omyvatelná zvenku pomocí výtahové klece, zavěšené nahoře na kolejnicové římse. Klec má čtyři tlačítka: nahoru - dolů, dopředu - dozadu. Stlačí - li se dvě, např. nahoru - dopředu, jedu klec nahoru pod pětačtyřicetiprocentním sklonem. Aby se závěsná klec při mytí od průčelí neodtlačovala, je přidržována k ocelovým oknům slabými elektromagnety, které vypnou po stisknutí některých tlačítek. 68 V dobovém tisku se o stavbě detailně psalo.69

V rozhovoru se stavitelem

Sehnalem se tak dovídáme, jak dlouho se mrakodrap skutečně stavěl: „Stavba základových pásů s výkopem

(cca 10 000 m2) se započala

v druhém pololetí 1936 a byla dokončena v dubnu 1937. Železobetonová kostra byla započata v dubnu 1937, a 16. etáž byla dohotovena 16. září, takže vyšalování a vybetonování jedné etáže trvalo průměrně 10 pracovních dnů. Z této krátké doby lze soudit, jak dokonalá byla příprava.“ 70

____________________ 68/

Novák, Pavel: Zlínská architektura 1900 - 1950, Zlín, agentura Čas, Pozemní stavby Zlín, a.s., ve spolupráci s Nadací Studijního ústavu Tomáše Bati Zlín, Zlín 1993. 69/ Jak se staví mrakodrap, in: Zlín, č. 36, 13. 9. 1937, s. 6. 70/ Rozhovor se stavitelem nejvyšší železobetonové budovy, in: Technický přehled, 30. 6. 1948, s. 79.

33

Budova je 77 m vysoká a 6, 5 m pod úrovní terénu. Půdorysná plocha 1 850 m2, kubatura 120 000 m3. Plocha podlah 30 000 m2, plocha omítek 40 000 m2. Každé ze dvou schodišť má 450 stupňů, což je o 70 víc jako kostel Svatého Štěpána ve Vídni. Pět výtahů má kapacitu 100 osob. Na výstavbu bylo použito: 50 000 q cementu, 10 000 m3 štěrku, 1 200 000 kg oceli a 150 000 hektolitrů vody. Výkop pro suterén činil 8 400 m3. Skelet budovy postavilo 40 dělníků, 10 betonářů, 15 šalovačů, 6 tesařů, 5 kovářů, 2 zedníci, 2 mechanici a 4 jeřáby za 160 dnů. Za 10 dnů jedna etáž. 71 Svou konstrukcí, dispozičním řešením a vybavením byl zlínský mrakodrap, jak se budově s čp. 21 začalo říkat, prvním svého druhu ve střední Evropě a patřil mezi první objekty tohoto typu v Evropě vůbec. V době vzniku projektu budovy 21 se ze světa objevovaly nové zprávy o stavbách stále vyšších budov pocházejících především z Ameriky. Právě byla dokončena se svými 379 m a 85 patry tehdejší nejvyšší stavba Empire State Building. V Evropě však stavba mrakodrapů nezdomácněla. Správní budovy firmy Baťa se svými 77,5 m byla projektovaná jako druhá nejvyšší budova v Evropě, kdy prvenství s výškou 87,20 m patřilo paláci Všeobecné bankovní jednoty v Antverpách. 72 Budova 21 se stala symbolem firemní zlínské architektury. Využití železobetonového skeletu, charakteristického modulu 6,15 x 6,15 m pro nosnou konstrukci budovy bylo logické vzhledem k otevřenému půdorysu. U této zlínské dominanty nejde jen o maximum technické vybavenosti a provozní dokonalosti, ale také o realizaci, při které dospěl zlínský architektonický styl k nejvyšší kultivovanosti. Po padesáti letech své existence byl zlínský mrakodrap zapsán do seznamu památkově chráněných objektů. Je vrcholným dílem moderní československé architektury mezi dvěma válkami.

________________________ 71/

Novák, Pavel: Proměny baťovské architektury Zlína, Zlínské noviny 1996, s. 26.

72/

Všetečka, Petr: Stavebně-historický průzkum Baťova mrakodrapu – Správní budovy č. 21 ve Zlíně, část I., 2002, s. 15.

34

4.2.1. Projekt a provádění stavby

Autorem sedmnáctipodlažní správní budovy profesor Vladimír Karfík se narodil 26. října 1901. Po absolutoriu na pražské škole architektury odešel do Francie, kde působil v pařížském ateliéru Jeannereta.

73

Le Corbusiera a Pierra

Další jeho cesta vedla do Spojených států amerických, kde

získával zkušenosti i v ateliéru Franka Lloyda Wrighta.74 I přestože Karfík dostal v Americe několik výhodných nabídek, vrátil se zpět domů. V roce 1930 přijal nabídku Baťovy firmy a přichází pracovat do Zlína. Zde se Karfík přidává k architektu Františku Lýdie Gahurovi, a je mu svěřen odpovědný projekt ústřední budovy Baťových závodů. Stavbu 21 navrhla, propočítala a provedla dceřiná společnost firmy Baťa - Zlínská stavební akciová společnost, pod vedením Arnošta Sehnala. Statické výpočty a projekt železobetonových konstrukcí jsou dílem Alfonse Hübnera, vodní instalace navrhoval Jan Vojta, elektroinstalace Josef Zavřel, vzduchotechnika je dílem Maxmiliána Johna a kolektivu poradců. Dne 28. května 1936 požádala firma Baťa Okresní úřad ve Zlíně o stavební povolení pro šestnácti etážový objekt na parcele číslo 1111/6 katastru města Zlína. S ohledem na skutečnost, že v tehdejším Československu neexistovaly příslušné právní normy ke stavbě tak vysokých budov trvalo stavební řízení cca 4 měsíce. Průběh stavebního řízení dokládá jeden z posledních protokolů místního šetření, který obsahuje podmínky k technickému vybavení budovy 21: „Protokol ze dne 9. září 1936 okresním úřadem ve Zlíně na radnici města Zlína za přítomnosti podepsaných. Předmět: Fa Baťa a.s. ve Zlíně zažádala dne 28. května 1936 za povolení stavby administrační budovy na pozemku parc. 1111/6 kat. města Zlína dle projektu vypracovaného

firmou „Zlín“ stav. akc. spol. ve

Zlíně. _______________ 73/

Novák, Pavel, Horňáková Ladislava, Červenka, Rudolf: Une Ville Industrielle Modèle Zlín 1900 – 1950, Bohemia Magica Une Saison tchèque en France, France 2002, s. 35. 74/ Lukeš, Zdeněk, Všetečka, Petr, Němec, Ivan, Ludwig, Jan: Vladimír Karfík Budova č. 21 ve Zlíně, Památka českého funkcionalismu, cfa nemec ludwig, Zlín 2004, s. 66.

35

O této žádosti vykonáno bylo v důsledku výnosu okresního úřadu ze dne 4. září 1936 čís. 8302/1/XI místní šetření, jež mělo tento výsledek: Budova označená č. 21 bude postavena v prostoře továrního komplexu, západně od hlavní brány, proti okresní silnici I. tř. Kvítkovice – Zlín- Vsetín ve vzdálenosti asi 24 m od této. Budova bude provedena ze železobetonové rámové konstrukce dle předloženého statického výpočtu s výplňovým cihelným zdivem. Stavba bude 15ti etážová o světlé výšce 4 m jednotlivých etáží. Stropy budou 50 cm vysoké, s dřevěnými bedničkami, tzv. systém Porr. Obvodní zdivo parapetní bude provedeno v II. a VI. etáži v šířce 42,5 cm a v VII. až XV. etáži 32,5 cm a sice z dvojitého zdiva 15 cm silného s patřičnou isolační mezerou mezi těmito. Vnitřní zdi budou provedeny z cihel dutých.

Podlaha

bude

ve

všech

etážích

provedena

z

červeného

cementového potěru. Fasádní cihelní zdivo bude spárováno cementovou maltou a betonová konstrukce bude omítnuta nastavenou omítkou a obarvena. Okna budou provedena ve všech etážích dřevěná, dvojitá, mimo suterén, kde budou železná, jednoduchá. Na střeše bude proveden škvárobeton ve spádu ke čtyř odpadům. Na škvárobeton bude dána dehtu prostá lepenka. Na terasách položí se cementové dlaždice do nastavené malty. Vnitřní příčky v suterénu, v přístavku a u výtahu ve všech etážích, budou provedeny z pálených cihel na nastavenou maltu. Omítky budou vápenné a obílené. O dopravu osob, jichž bude v každé etáži asi 200, bude postaráno 6ti výtahy o ploše 220/220 cm a dvěma paternostery a 3mi schodišti.Výtahy budou umístěny v přístavku, situovaném na střed budovy a schodiště bude umístěno ve středu a na koncích budovy. Vnitřní schodiště budou železobetonová a venkovní železná, jako nouzová. V

levé části budovy jsou projektovány dva pojízdné výtahy 500/500 cm,

zařízené jako kanceláře. Suterén jest izolován pod dlažbou a na venkovních stěnách asfaltovou isolací proti vodě. V suterénu budovy bude umístěn archív, telefonní centrála, elektrická rozvodna a proti-plynový úkryt. V přízemí budou v hlavní budově kanceláře, které se rozdělí dle potřeby dřevěnými zasklenými příčkami a v přístavku bude halla s 5 výtahy, 2 paternostery, schodištěm, šatnou, záchody, buffetem a čekárnou návštěv. Ve všech

36

patrech bude v hlavní budově pracovní hala rovněž dle potřeby rozdělena na jednotlivá kancelářská oddělení dřevěnými zasklenými příčkami. V přístavku bude hala s 5ti výtahy, 2 paternostery, schodištěm, šatnou a záchody. Na terase budou ve zvýšené části budovy umístěny strojovny výtahů, kde je spojovací část terasy kryta střechou. Proti požáru budou v každé etáži na vhodném a přístupném místě umístěny hydranty a hasící přístroje. Schodiště bude v každé etáži odděleno od haly železnou příčkou zasklenou sklem s drátěnou vložkou. Topení v celé budově

bude

teplovzdušné napojené na dálkové parní vedení z elektrárny. O ventilaci všech místností bude postaráno vhodným obvyklým způsobem, rovněž tak o odvedení odpadových vod. V každé etáži budou zřízeny fontánky pro pitnou vodu. V záchodové předsíňce budou zřízena 3 toiletní umývadla. Na základě dnešního šetření možno uděliti povolení ke stavbě uvažované budovy budouli splněny tyto podmínky: 1) betonové, nosné konstrukce buďte prováděny odbornou zkušenou firmou, která ustanoví stály periodický dozor a za šetření nejnovějších norem, platných pro provádění nosných konstrukcí. 2) úprava umýváren a záchodů musí se státi tak, aby se v nich dala udržovati vzorná čistota, čehož se docílí zřízením obvodových stěn do výše dvou metrů nad podlahu a podlah z materiálu nepropustného, hladkého a snadno umyvatelného. 3) instalace elektrického světla a motorového vedení musí býti provedena dle norem vydaných ESČ v Praze. 4) projektovaný počet záchodových sedadel o počtu tři v každé etáži pro průměrně 200 zaměstnanců nestačí, v důsledku čehož jest třeba počet těchto sedadel zvýšiti v každé etáži na osm, kterýžto počet možno zredukovati tak, aby na každých 25 osob připadlo jedno záchodové sedadlo. Záchody buďto odděleny od sebe podle pohlaví zaměstnanců. 5) výtahy sloužící k dopravě materiálu nutno před použitím přezkoušeti odborníkem. Tyto zkoušky buďtež opakovány každého půl roku a jejich výsledek zapisován do zvláštní knihy, kterou nutno předložiti dozorčím orgánům na jejich požádání. Nákladních výtahů nesmí býti, kromě obsluhovatele, používáno ku dopravě osob. Maximální únosnost výtahu v kg, jakož i zákaz používání ku dopravě osob a návod, kterak se má s výtahem zacházeti budiž na příhodném místě upevněn přímo na výtahové kleci. Nakládací a vykládací otvory při výtahové šachtě buďte opatřeny dostatečně 37

vysokými, samočinně účinkujícími závěrami nebo dveřmi, které dovolují použiti výtahu pouze tehdy, jsou-li uzavřeny. 6) osobní výtahy buďtež zkoušeny odborníkem alespoň každého čtvrt roku a zachována ustanovení v bodě předcházejícím, kromě zákazu dopravy osob. 7) strojní součásti výtahu buďtež umístěny v uzamykatelné místnosti, nepovolaným osobám nepřístupné. Jednotlivé součásti tohoto ústrojí pokud by ohrožovaly bezpečnost obsluhujícího, bud'tež opatřeny ochrannými kryty. 8) podlahy v místnostech buďtež opatřeny na místech, kde se zdržují zaměstnanci po dobu svého zaměstnání opatřeny tepelnými nevodivými podložkami jako koberci apod. 9) aby nebyli zaměstnanci oslňováni přímým slunečním světlem, buďtež v oknech postaráno o vhodná stínítka, jako záclony, matovaná skla apod. 10) okna buďtež opatřena v horních třetinách sklopnými ventilačními křídly, které se dají obsluhovati přímo od podlahy. Ventilací budiž opatřeno každé druhé okno. 11) instalace elektrického vedení budiž provedena podle předpisu a norem ESN v Praze a každoročně odborníkem přehlédnuta, je-li v bezvadném stavu. Pracovní stoly buďte řádně osvětleny, též umělým světlem o dostatečné intensitě a elektrické svítilny opatřeny stínítky. Zástupce městské rady nepřednesl proti projektu a udělení stavebního povolení námitek, žádá však aby firma předložila ještě jedno paré plánů pro úřední potřeby městského stavebního úřadu. Zástupce firmy souhlasí s výsledkem komisionálního jednání, zavazuje se vyhověti předepsaným podmínkám a před použitím budovy zažádati o kolaudaci, což bude do konce roku 1937.“ 75 Po zapracování stavebních úprav do projektu vydal okresní úřad dne 14. září 1936 stavební povolení. Ještě v září onoho roku se začalo pod dohledem stavitele Arnošta Sehnala s výkopem základových pásů, které byly dokončeny

v dubnu

následujícího

roku.

Ihned

následovala

stavba

železobetonové kostry, jejíž šestnáctá etáž byla dokončena 16. září 1937. Celkové náklady na stavbu a její technické vybavení v letech 1936-1938 činily 8 180 410 korun předválečné měny.

Cena nezahrnuje náklady na

vybavení interiérů. 76 _______________________ 75/

Všetečka, Petr : Stavebně-historický průzkum Baťova mrakodrapu – Správní budovy č. 21 ve Zlíně, část II., 2002, (D5). 76/ Tomaštík, Marek: Správní budova firmy Baťa - Jedenadvacítka, Zlín, řoč. VII, 2001, 10, s. 2.

38

4.2.2. Technická data Objekt plně odráží Karfíkovy zkušenosti získané při jeho pobytu ve Spojených státech amerických. Celková zastavěná plocha

je 1 850 m²,

užitková pracovní plocha 24 000 m². Obestavěný prostor objektu činí 135 000 m³. Při stavbě bylo potřeba celkem 28 000 m² skla, což jsou ¾ plochy Václavského náměstí v Praze.

77

Na celou stavbu bylo spotřebováno

celkem 3 800 vagonů nejrůznějšího materiálu. Budova byla provedena ze železobetonové konstrukce s výplňovým dvouplášťovým obvodovým zdivem. Na fasádní zdivo byly položeny Slavíkový obkládačky. Tyto byly vyspárovány cementem a betonová konstrukce byla omítnuta a obarvena. Ve všech etážích byla dvojitá ocelová okna. Stropy jsou 50 cm vysoké, byly poskládány systémem Porr. Po technické stránce byla budova provedena na špičkové úrovni.

4.2.3. Dispoziční řešení Založení správní budovy se striktně drží požadavku tvorby města v zahradách. Objekt stojí v čele nového hlavního zlínského náměstí, odkud byl navržen vchod pro návštěvníky. Vchod pro zaměstnance byl situován spolu s hlavní výtahovou halou 24 x 6 m v přízemí ze strany závodu. V suterénu byla umístěna centrální zařízení jako byl archiv včetně různých skladů, dále

strojovna, telefonní ústředna a elektrická rozvodna a

transformovna.

První

až

čtrnáctou

etáž

vyplňovaly

velkoprostorové

kanceláře, s výjimkou 8. etáže - ředitelny. Zde měl svoji kancelář Jan Antonín Baťa spolu se svými nejbližšími spolupracovníky. V patnácté etáži byl velký společenský sál určený pro konference a prezentaci firemních výrobků. Šestnácté

podlaží

bylo

upraveno

s květinovými záhony a fontánou.

jako

střešní

vyhlídková

zahrada

Architekt zde umístil také strojovnu

výtahu. Nástavba jako sedmnácté podlaží se stala zázemím pro vodní rezervoáry, strojovnu klimatizace a údržbářské dílny.78 ________________ 77/

7á/

Tomaštík, Marek: Správní budova firmy Baťa - Jedenadvacítka, Zlín, roč. VII, 2001, 10, s. 3. Kubíček, Alois.: Správní budova Baťových závodů ve Zlíně, in: Architektura 1940, roč. II, 12, s. 265-276.

39

4.2.4. Komunikační systém objektu Komunikační systém objektu – výtahy, byl v době vzniku v Evropě velmi vyspělý. Úspora času tvořila samostatný koncept stavby. Původně bylo v budově navrženo 6 osobních výtahů, 2 pater-nostery a 2 pojízdné kanceláře.79 Následně byl počet výtahů zredukován na 5 osobních výtahů 1 pater-noster a 1 pojízdnou kancelář a jeden nákladní výtah.

80

Tři osobní

výtahy byly z produkce strojíren Baťa o dopravní rychlosti 0,65 m/s a 1,50 m/s. Jeden rychlovýtah americké výroby, značky Otis.

81

ujede do nejvyššího patra za šestnáct a půl vteřiny.

S rychlostí 3, 5 m/s 82

Páternoster byl

vybudován do patnácté etáže, měl třicet jedna kabin a dosahoval rychlosti 0,2 m/s. Mimořádné umístění ve výtahu měla ředitelská, komfortně vybavená kancelář. Byla to místnost 6 m x 6 m, s klimatizací a signalizačním zařízením, a dalším běžným základním vybavením - telefonem, teplou i studenou vodou, vytápěním. Svým vybavením umožňovala kontakt a přímý styk se všemi odděleními. Pohybovala se rychlostí 0,75 m/s mezi podlažími. Pojízdnou kancelář postavila v roce 1941 firma Baťa. 83 Pro komunikaci byla stavba také vybavena telefonní ústřednou Siemens a ústřednami jednotného času a rozhlasu a potrubní poštou. Budova zcela postrádá ve své době stále přežívající monumentální schodiště, jelikož pro efektivní, svislou vnitřní komunikaci při výšce objektu, bylo schodiště jen vedlejší pomocnou věcí.

____________________ 79, 80,/

Všetečka, Petr : Stavebně-historický průzkum Baťova mrakodrapu – Správní budovy č. 21 ve Zlíně, část I., 2002, (D10). 81/ Lukeš, Zdeněk, Všetečka, Petr, Němec, Ivan, Ludwig, Jan: Vladimír Karfík Budova č. 21 ve Zlíně, Památka českého funkcionalismu, cfa nemec ludwig, Zlín 2004, s. 50. 82/ Karfík, Vladimír: Vnitřní vybavení správní budovy našich závodů, in: Zlín, roč. 21, č. 47, 2.12. 1938. 83/ Všetečka, Petr : Stavebně-historický průzkum Baťova mrakodrapu – Správní budovy č. 21 ve Zlíně, část I., 2002, (D11).

40

4.2.5. Klimatizace, vytápění, vodoinstalace, elektrorozvody V souladu s rozhodnutím Jana Antonína Bati byl navržen systém zvaný v Americe air conditioning, jemuž se u nás říká „umělé počasí“. 84 Zařízení bylo koncipováno tak, aby byl

provoz v jednotlivých etážích samostatný

s možností vyřazení z provozu dle aktuální potřebnosti, měnitelná byla kvalita vzduchu v závislosti na teplotě či vlhkosti. Ocelová okna byla řešena jako dvojitá, uvnitř s roletou. Nebyla však určena k větrání a otevíratelné byly jen jejich horní a dolní části. K větrání byla používána výhradně jen v době, kdy nefungovala klimatizace. Budova se vytápěla horkým vzduchem, přičemž

pára byla odebírána

z firemní elektrárny. Centrálně byl řešen rozvod teplé užitkové vody a chlazení pitné vody pro picí fontánky. Elektroinstalace splňovala všechny bezpečnostní normy, ale také technické požadavky. Samozřejmostí již byly podlahové zásuvky elektrického proudu

4.2.6. Vnitřní zařízení Prostředí budovy je výrazně spartánské, dávající důraz na efektivitu a úspornost.

Hlavní půdorysná plocha byla řešena jako velkoprostorová

kancelář, ve které pracovalo 200 lidí na každé etáži. Příčky byly

lehce

přemístitelné dle aktuální potřebnosti, montované ze skleněných stěn, které zajišťovaly transparentnost celého prostoru. Všichni zaměstnanci měli kontakt s ostatními, což vedlo k maximálnímu využití pracovní doby k práci. Tato kancelářská krajina85 byla vybavena opakujícími se typy nábytku. Mezi nejcharakterističtější patřily: pracovní stůl typ Baťa, Thonetovy židle B64 z ohýbaných trubek či dřevěná židle s litinovou výztuhou typ JADRNÍČEK z Fryštáku. Charakteristická byla svítidla INVALD na dlouhých závěsech. Odlišně byla řešena pouze 8. etáž, kde pracoval ředitelský tým. Kanceláře byly oddělené, doplněné dřevěným obložením stěn s vestavěným nábytkem. ____________________ 84/

Karfík, Vladimír: Vnitřní vybavení správní budovy našich závodů, in: Zlín, roč. 21, č. 47, 2.12. 1938. Lukeš, Zdeněk, Všetečka, Petr, Němec, Ivan, Ludwig, Jan: Vladimír Karfík Budova č. 21 ve Zlíně, Památka českého funkcionalismu, cfa nemec ludwig, Zlín 2004, s. 45. 85//

41

Konstruktivistická architektura zde byla doplněna o jistou noblesnost a velkorysost. Reprezentativní místnosti tak vynikaly měkkostí světla a barev, vybraným materiálovým řešením i designem, který zlínský konstruktivistický kánon velmi střídmě doplňuje o prvky blízké americkému stylu art deco. 86 V čele hlavní chodby byla umístěna busta Tomáše Bati.

4.2.7. Zahrada nad městem Skeletové tovární budovy měly charakteristickou rovnou střechu. Tento motiv byl nepochybně inspirován myšlenkami a díly Le Corbusierovými. 87 Terasa 21. budovy – tedy přesněji její střecha, byla částečně ozeleněna a doplněna fontánou. Dobový tisk píše o: Rekreaci na terase mrakodrapu. „ Zajímavé a jistě jedinečné využití polední přestávky skýtá terasa mrakodrapu Baťových závodů ve Zlíně. Po stranách umělého jezírka s fontánkou jsou tam umístěny dvě prostorné travnaté plochy, lákající svou sytou zelení k odpočinku. Ve výši několika desítek metrů nad zemí využívají někteří zaměstnanci firmy čerstvého vzduchu a hřejivých paprsků slunečních k svému osvěžení a před započetím pracovní doby se rozjíždějí zase do svých oddělení. 88 Podařilo se tak díky mrakodrapu vydělit prostor pod širým nebem s vyhlídkou na okolní krajinu.

Budova

21

se

stala

symbolem

úspěchu

českého

podnikání.

Její

monumentální stavba dovršila největší hospodářský rozmach firmy Baťa. A proč právě 21? Od 30. let měly budovy ve Zlíně tzv. „americké značení“89: mrakodrap je 2. budovou továrny od východu a 1. od jihu. 90 Ve své době byla 21 jednou z nejvýznamnějších a nejznámějších staveb tehdejšího Československa. Svým technickým vybavením patřila k nejlépe vybaveným ve střední Evropě.

____________________ 86,87,89,90//

Lukeš, Zdeněk, Všetečka, Petr, Němec, Ivan, Ludwig, Jan: Vladimír Karfík Budova č. 21 ve Zlíně, Památka českého funkcionalismu, cfa nemec ludwig, Zlín 2004, s. 117, 52, 37. 88/ „Rekreace na terase mrakodrapu“, in: Lidové noviny, Brno, 25. 4. 1943.

42

5. Závěr Ve své práci jsem se zaměřila na Zlín a jeho urbanistickou koncepci, na Zlín, který v počátku 20. století dokázal vedle hospodářského růstu rozvíjet nové formy veřejného a společenského života. Pokusila jsem se popsat změny, kterými prošlo malé město s řemeslným a zemědělským základem v období mezi dvěma světovými válkami, zaznamenat rozvoj města, které se rozrůstalo současně s expanzí průmyslu. Tomuto jsem se věnovala v úvodní části své práce. Veškeré aktivity byly jednoznačně spojeny se jménem Tomáše Bati, který dokázal plánovat, ale také budovat nový Zlín. Vždy však s ohledem a respektem k zachování rázu přírodního prostředí a umístění nových staveb v krajině. V další části své práce jsem se zaměřila na osobnost zakladatele zlínského urbanismu, architekta Františka Lýdie Gahuru a jeho koncepci, projektům a následné realizaci ideálního průmyslového města. S týmem významných osobností – odborníků ve svých profesích, se skutečně podařilo se vybudovat moderní průmyslové město na základě urbanistických plánu, které byly vypracovány nejen s ohledem na život tehdejší, ale zohledňoval i rozvoj života nejméně pro příští generaci. Dominantě konstruktivistické architektury u nás, zlínskému mrakodrapu – budově 21, jsem věnovala samostatnou část své práce, s ohledem na skutečnost, že realizace tohoto projektu

byla vyvrcholením zlínské

architektury,

spolupracovníka

vrcholným

dílem

Gahurova

architekta

Vladimíra Karfíka. Stavební boom, který probíhal v meziválečném období ve Zlíně, zde vytvořil stylově jednotný městský celek patřící k významným reprezentantům funkcionalismu u nás. Rozvoj meziválečného Zlína je také dokladem toho, že spojení podnikatelských úspěchů s veřejným působením může

vést

k hospodářskému

rozvoji

a

především

prospěchu

celé

společnosti. O tento rozvoj se zasloužila politická síla spojená s kapitálem firmy, jenž společně dokázaly prosadit i ty nejodvážnější vize architektů i urbanistů. Jde však vždy o osobnost, jenž tyto dvě oblasti reprezentuje. Tomáš Baťa to ve Zlíně dokázal. Možná silněji dnes než v době svého vzniku, zni myšlenka – věta, ze závěti Tomáše Bati: „Každé podnikání, které vědomě neslouží veřejnosti, je určeno k zániku.“ I o tom jsem chtěla ve své práci psát.

43

6. Souhrn Předložená práce se zabývá tématem meziválečné architektury Zlína. Zvláštní důraz je pak kladen na budovu 21, na tzv. zlínský mrakodrap. První kapitola je věnovaná obecné charakteristice politické a kulturní situace ve Zlíně v počátku 20. století. Následuje kapitola o rodině Baťových, jenž souběžně s rozvojem své obuvnické firmy budovala i nové průmyslové město. Koncepci i formě jasně specifikující zóny práce, bydlení a významu nově budovaných společenských institucí patří samostatná kapitola. Tato část je věnovaná výstavbě objektů občanské vybavenosti a vzniku nových obytných čtvrtí. Následuje představení zakladatele zlínského urbanismu architekta Františka Lýdie Gahury a jeho projektu, kterým byl územní plán velkého Zlína. Neopomenuti byli rovněž někteří další významní architekti, jenž se na nové podobě města podíleli. Zvláštní ohled je věnován Vladimíru Karfíkovi, protože právě on je autorem zlínského mrakodrapu – budovy 21, zmiňované i v této práci.

6. 1. Klíčová slova Zlínský

funkcionalismus,

budova

21,

urbanismus,

zahradní

město,

průmyslové město, železobetonový skelet, František Lýdie Gahura, Vladimír Karfík, Tomáš Baťa, firma Baťa

44

7. Summary

The advanced work is engaged in the theme of the middle-war architecture of Zlín. The especial ascent is then put above the building 21, so called the skyscraper of Zlín. The first chapter is appropritated for the common characteristic of the political and cultural situation in Zlín at the beginning of the 20 century. It follows the chapter about the family Baťovi who concurrently with the development of their shoemaking firm built also the new industrial town. The concepts and the forms are clearly specified by the zones of work, living and there is the meaning of the built sociable institutions in the detached chapter. This part is appropriated for the building of the civil facilities properties and for the arise of some new living districts. It follows the introduction of the builder of the urbanism in Zlín František Lýdie Gahura and his project – the region plan of the big Zlín. Not forgotten were also some other famous architects who were concerned of the new appearance of the town. The especial aspect is appropriated for Vladimír Karfík because he is the author of the skyscraper in Zlín – the building 21, alluded in this work.

45

8. Seznam pramenů a literatury

Prameny Fond fotografií architektury města Zlína - Archiv Krajské galerie výtvarných umění ve Zlíně (KGVU Zlín) Fond Baťa a.s. (období 1894 – 1945) - Moravský zemský archiv v Brně (MZA v Brně) pracoviště Zlín: H 70 – Podnikový archiv Svit, a.s., Zlín Fond OÚ Zlín –ONV Zlín (období 1935 – 1949) - Státní okresní archiv Zlín (SOA Zlín) pracoviště Klečůvka

Literatura Baťa, Tomáš: Švec pro celý svět, Praha 1991. Cekota, Vojtěch (interview): Urbanistika musí sloužit povaze obyvatel, in: Lidové noviny, 30. 9. 1944, č. 230, s. 11. Gahura, F., L.: Stavba rodinných domů s Tomášem Baťou, in: Zlín – časopis spolupracovníků, 22. 9. 1944 č. 38. Gahura, F., L.: Estetika architektury, Zlín 1945. Gahura, F.,L (intervew):Architektonické pojetí budovy Památníku Tomáše Bati, in: Zlín, roč. 16, č. 12, 24. 3. 1933. Horňáková, Ladislava: František Lýdie Gahura, Katalog Státní galerie Zlín, Zlín 1998. Horňáková, Ladislava: František Lýdie Gahura 1891 – 1958, Projekty, realizace a sochařské dílo, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, Zlín 2006. Horňáková, Ladislava: František Lýdie Gahura zlínský architekt, urbanista, sochař a pedagog, in: Prostor Zlín, 1998, č. 7 – 8, s. 20 – 27. Horňáková, Ladislava, Kotasek, Jiří: Architekt Vladimír Karlík při příležitosti 105. výročí narození, Zlínský kraj, Zlín 2007. Chládek, Zdeněk: Urbanismus – věc veřejná, in: Prostor, 1/2006, s. 35-41. Karfík, Vladimír: „Koupaliště ve Zlíně a v Baťově“, in: Architektura, II – 1940, č. 1, s. 25 – 29.

46

Karfík, Vladimír: Pojízdný výtah na mytí oken, in: Architektura, II – 1940, č. 1, s. 276. Kubíček, A.: Správní budova Baťových závodů ve Zlíně, in: Architektura 1940, roč. II, 12, s. 265 – 276. Lukeš, Zdeněk, Všetečka, Petr, Němec, Ivan, Ludwig, Jan: Vladimír Karfík Budova č. 21 ve Zlíně, Památka českého funkcionalismu, cfa nemec ludwig, Zlín 2004. Musil, František: Baťovo zlínské stavitelství a jeho odkaz současnosti, Sborník z mezinárodní konference, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Zlín 2001. Novák, Pavel: Proměny baťovské architektury Zlína, Zlínské noviny,1996 Novák, Pavel: Zlínská architektura 1900 - 1950, Zlín, agentura Čas, Pozemní stavby Zlín, a.s., ve spolupráci s Nadací Studijního ústavu Tomáše Bati Zlín, Zlín 1993. Novák, Pavel, Horňáková Ladislava, Červenka, Rudolf: Une Ville Industrielle Modèle Zlín 1900 – 1950, Bohemia Magica Une Saison tchèque en France, France 2002. Obecní zastupitelstvo: Budujeme velký Zlín, Zlín 1937. Piskač, Josef: Baťův Zlín po stavební stránce, Zprávy veřejné služby technické, roč.13, č. 22-24, Praha 1932. Pokluda, Zdeněk: Ze Zlína do světa – příběh Tomáše Bati, Nadace Tomáše Bati ve spolupráci s ČR – MZA Brno – Státním okresním archivem Zlín, Zlín 2004. Staša, Eduard: Od starého Zlína k dnešnímu Gottwaldovu, Oblastní muzeum jihovýchodní Moravy v Gottwaldově, Gottwaldov 1986. Setnička, Josef: Urbanismus, architektura závodů Baťa a.s ve Zlíně, in: zvláštní číslo časopisu Stavitel, roč. 14, č. 11-12, 1935. Strakoš, Martin: Zlín: budova 21 versus dnešní úřední krajin, in: ERA21, 1/05, s. 11-17. Ševeček, Ludvík (ed.): Zlínský funkcionalismus, Sborník příspěvků sympózia pořádaného u příležitostí 100. výročí narození F. L. Gahury a 89. narozenin Vladimíra Karfíka, Zlín, Státní galerie Zlín, 1991. Ševeček, Ludvík (ed.): Kulturní fenomén funkcionalismu, The Cultural Phenomenon of Funkcionalism, Sborník příspěvků z konference, Zlín, Státní galerie Zlín, 1991.

47

Šlapeta, Vladimír: Česká meziválečná architektura z hlediska mezinárodních vztahů, in: Umění, XXIX - 1980, obr. 14, s. 309 – 319. Šlapeta, Vladimír: Le Corbusier a česká architektonická avantgarda, in: Ars, 1989, č. 1, obr. 18, s. 85 - 106. Šlapeta, Vladimír a kol.: Baťa architektura a urbanismus 1910 – 1950, Katalog výstavy, Státní galerie Zlín, Zlín 1991. Šlapeta, Vladimír, Musil, František, Janáček, Václav: Stavební kniha 2003 Funkcionalismus na Moravě, EXPO DATA spol.s r.o. Brno, Brno 2003. Šlapeta, Vladimír, Janáček, Václav: Stavební kniha 2004 Český funkcionalismus, EXPO DATA spol.s r.o. Brno, Brno 2004. Tomaštík, Marek: Správní budova firmy Baťa- Jedenadvacítka, Zlín, VII 2001, č. 10, s. 18. Voženílek, Jiří: Krajina a průmyslová sídliště, in: Časopis českých inženýrů Architekt SIA, 1943, č. 8. Všetečka, Petr: Stavebně-historický průzkum Baťova mrakodrapu – Správní budovy č. 21 ve Zlíně, I., II., III., 2002. Administrační budova ve Zlíně, inv. č. 1769, Státní okresní archiv Zlín. Baťa, zvláštní otisk časopisu Stavitel, měsíčník pro architekturu, č. 11-12, r. VI. Č. 4-5. Baťa, průmyslové závody péče o zaměstnance, zvláštní otisk časopisu Stavitel, r. VI. Č. 4-5. Jak se staví mrakodrap, in: Zlín, č. 36, s. 6, 13. 9.1937. Zlín – Baťov, stavby a návrhy, in: Architekt SIA, vydal Spolek čs inženýrů jako zvláštní otisk. Album Gahurovi k 50. narozeninám, stavební oddělení firmy Baťa a Škola umění ve Zlíně, Zlín, 10. 10. 1941, úvodní text: O. Starý (uloženo v MMB, i.č. 211.274). http://www.cfa-design.com. http://www.kfbz.cz/osobnosti.htm. http://www.e-architekt.cz/. http://www.literarky.cz/. http://www.oczlin./architektura_zlina.html.

48