MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Seminář dějin umění
Klára Žampachová
Kolonie Nový dům: vznik, architektura a vliv Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Jakubec, Ph.D. Brno 2015
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedené literatury.
…………………………………………………………………
Velmi děkuji svému vedoucímu Mgr. Ondřeji Jakubcovi, Ph.D. za trpělivost a rady a své konzultantce Mgr. Petře Hlaváčkové za neocenitelnou pomoc.
Obsah Úvod ..................................................5 1. Literatura a zdroje .................................................. 6 2. Brněnské výstaviště .................................................. 7 2.1. Vznik ..................................................7 2.2. Architektura a urbanistický koncept ..................................................7 3. Výstava soudobé kultury v Československu ..................................................8 3.1. Expozice vědy, techniky a školství ..................................................8 3.2. Výstavní kolonie ..................................................9 3.2.1.
Představa dobového bydlení ..................................................10
3.2.2.
Stavitelé Uherka & Ruller ..................................................11
4. Stavby v kolonii Nový dům ..................................................12 4.1. Trojdům Bohuslava Fuchse ..................................................14 4.2. Dvojdům Josefa Štěpánka ..................................................16 4.3. Trojdům Jaroslava Grunta ..................................................17 4.4. Rodinný dům Jiřího Krohy ..................................................19 4.5. Rodinný dům Hugo Foltýna ..................................................20 4.6. Rodinný dům Miroslava Putny .................................................22. 4.7. Dvojdům Jana Víška ..................................................23 4.8. Rodinný dům Jaroslava Syřiště ..................................................24 4.9. Dvojdům Ernsta Wiesnera ..................................................25 5. Otázka dopadu ..................................................27 5.1. Stavební firma Václav Dvořák a Alois Kuba ..................................................28 Závěr ..................................................30 Bibliografie ..................................................32 Přílohy ..................................................34
Úvod Brno se v roce 1928 stalo městem hostující největší výstavu věnující se soudobé kultuře a životu. Výstava soudobé kultury v Československu dala za vznik brněnskému výstavišti a spustila tak řadu událostí, které můžeme pozorovat dodnes. Výstaviště vybudované na tzv. Bauerově rampě v Brně – Pisárkách se stalo manifestací nového směřování československé architektury. Byly přijaty funkcionalistické a konstruktivistické principy, které navždy změnily tvář tohoto města. Výstava byla obohacena o doprovodný program, do kterého byla zařazena kolonie Nový dům, nacházející se v nedalekých Žabovřeskách. Tato kolonie představovala možnosti řešení v rámci výstavby levného rodinného bydlení. Jeden pražský (Josef Štěpánek) a osm brněnských architektů (Bohuslav Fuchs, Jaroslav Grunt, Jiří Kroha, Hugo Foltýn, Miroslav Putna, Jan Víšek, Jaroslav Syřiště a Ernst Wiesner) bylo vyzváno k výstavbě šestnácti rodinných domků na prostranství pod Wilsonovým lesem. Úkolem bylo hledání vzoru/typu, který by mohl být sériově vyráběn a řešil by tak nedostačující dobový stav. Mělo být využito moderních postupů a materiálů a dodržen program zahrnující úspornost a další požadavky moderního člověka (světlo, slunce, hygiena, vybavenost). Iniciátorem tohoto projektu byla stavební firma Františka Uherky a Čeňka Rullera. Stavitelé se nechali inspirovat dobovým trendem v oblasti reformy bydlení – postavení výstavních domů, které se po skončení výstavy rozprodají. 1 Obsahem mé práce bude snaha o přiblížení vzniku jak samotného výstaviště, tak i výstavní kolonie Nový dům. Pokusím se popsat zdroje inspirace pro tuto výstavu a další vlivy, které mohly ovlivnit tvorbu architektů spolupracujících na kolonii. Důležitou částí této práce bude popis staveb nacházejících se ve výstavní kolonii, přiblížení různých postupů, které architekti uplatňovali při tvorbě těchto typových domů. V závěru této práce se pokusím najít odpověď na otázku, zda měla výstava moderního bydlení Nový dům vliv na další výstavbu rodinných domků na území Brna.
1
Podle Oldřicha Starého se jednalo o praktický a ekonomický výstavní objekt.
5
1. Literatura a zdroje Prvním odrazovým můstkem poté, co jsem se rozhodla o tématu své bakalářské diplomové práce, byla internetová stránka Brněnských architektonických stezek / Brněnský architektonický manuál2, která je zcela neocenitelnou databází architektury postavené v letech 1918 – 1945 v Brně. Tato stránka, a v roce 2012 byla vydána i jako publikace, obsahuje množství informací jak o architektech působících na území Brna, tak i o samotných stavbách. Nedílnou součástí je i obrazová databáze. Množství odkazů na základní literaturu mi v mém hledání velmi pomohlo. Dalším internetovým zdrojem, který jsem použila, byla Encyklopedie dějin města Brna3. Tato stránka mi pomohla především v získání přesných datací týkajících se otevření brněnského výstaviště apod. O publikace věnujících se funkcionalistické architektuře v Brně není nouze díky nakladatelství Obecní dům Brno. Tento spolek, založený v roce 1991, se od počátku své existence snaží mapovat působení architektů ve 20. a 30. letech minulého století v Brně. Prostřednictvím výstav a zároveň vydaných katalogů vznikají publikace obsahující především obrazový materiál (dobové fotografie, půdorysy, řezy, urbanistické studie, návrhy, …). Nejde o rozsáhlé monografie, ale o krátké seznámení s osobou architekta, s průběhem jeho studií, praxí a zaměstnání. Mezi hlavní autory těchto knih či katalogů patří Petr Pelčák, Ivan Wahla či Vladimír Šlapeta. Knihy, které jsem ke své práci použila, se věnovaly např. Ernstu Wiesnerovi4, Janu Víškovi5, Jaroslavu Gruntovi6, generaci architektů narozených mezi lety 1901 – 19107 či brněnským meziválečným architektům, kteří tvořili převážně pro židovskou klientelu8. Autorů publikací věnujících se brněnské architektuře meziválečného období je mnoho. Patří mezi ně např. Rostislav Švácha, který přispívé především do odborných časopisů (přiblížil čtenářům osobu Josefa Štěpánka9, Bohuslava Fuchse10 či Jiřího Krohy11), nebo Zdeněk Kudělka12. V poslední řadě bych ráda vyzdvihla knihu Zdeňka Kudělky, Lenky Kudělkové a Jindřicha Chatrného O nové Brno13, která je velmi obsáhlou publikací přibližující rozkvět architektury prvorepublikového Brna, kde autoři prezentují stavby v širších souvislostech.
2
http://www.bam.brno.cz/ http://encyklopedie.brna.cz/ 4 Pelčák, Petr a Ivan Wahla. Ernst Wiesner: 1890 – 1971, Brno 2005. 5 Pelčák, Petr, Vladimír Šlapeta a Ivan Wahla. Jan Víšek: 1890 – 1966. Brno 1999. 6 Grunt, Jaroslav, Petr Pelčák a Ivan Wahla. Jaroslav Grunt: 1893 – 1988, Brno 2010. 7 Pelčák, Petr a Ivan Wahla. Generace 1901 – 1910: První absolventi české školy architektury v Brně 1925 – 1940, Brno 2001 8 Wahla, Ivan, Petr Pelčák a Jan Sapák. Brněnští židovští architekti: 1919 – 1939, Brno 2000. 9 Švácha, Rostislav. Josef Štěpánek: Architekt smolař, Výtvarná kultura, Praha 1984. 10 Švácha, Rostislav. Česká moderní architektura – Bohuslav Fuchs, Domov, Praha 1985. 11 Švácha, Rostislav. Jiří Kroha a česká architektura, Brno 1998. 12 Kudělka, Zdeněk. Bohuslav Fuchs, Praha 1966. 3
6
2. Brněnské výstaviště Tento neobyčejný komplex pro pořádání veletrhů a výstav, se nachází v Brně – Pisárkách. Patří mezi největší výstaviště v České republice a jeho historie sahá až do 19. století. Brněnské výstaviště je výjimečné především svou architekturou. Již v době svého vzniku, mezi lety 1927 a 1928, patřila jeho architektura k nejprogresivnějším v celém Československu a výstaviště se stalo manifestací nového směřování architektury. Svou jedinečnost neztratilo ani v nadcházejících letech. Výstavba jedinečných pavilonů pokračovala i přes dekády. Zde je důležité zmínit pavilon Z, postavený v roce 1958, který je výjimečný svou konstrukcí. Brněnské výstaviště bylo jedinečným počinem a vždy vynikalo svým pokrokovým směřováním.
2.1. Vznik V roce 1928 se v Brně konala Výstava soudobé kultury v Československu. Pro tuto zcela jedinečnou výstavu bylo využito nového výstaviště, rozléhajícího se v bývalé Pisárecké kotlině, tehdy známé jako Bauerova rampa.14 Myšlenka postavení brněnského výstaviště pochází již z dob Rakouska – Uherska. První návrh byl podán v roce 1899.15 Kvůli První světové válce byl tento plán však na několik desítek let odložen. Roku 1921 byla založena společnost Brněnské výstavní trhy, která dala za vznik tomuto výstavišti. Dne 26. srpna téhož roku se konala první schůze přípravného výboru, na které se uvažovalo o možných stavebních místech. Mezi tři hlavní kandidáty patřila stavební místa v Králově Poli, na Bauerově rampě v Pisárkách a za Lužánkami.16 Nejslibněji se jevil pozemek v Pisárecké kotlině (obr. č. 1) díky své poloze vzhledem k městu.17
2.2. Architektura a urbanistický koncept 10. listopadu 1923 byla vypsána soutěž na urbanistické řešení výstaviště a architektonický návrh hlavního pavilonu, do níž bylo přihlášeno přes 30 projektů. Na jaře příštího roku mělo být rozhodnuto. První cena však udělena nebyla. O druhou příčku se dělily dva projekty – návrh pražského architekta Josefa Kalouse pod heslem "Proud" (který byl určen k provedení) a návrh
13
Kudělka, Zdeněk a Jindřich Chatrný (eds.). O Nové Brno. Brněnská architektura 1919 – 1939, Brno 2000. Viktor rytíř von Bauer (1876 – 1939) byl brněnský podnikatel a velkostatkář. Jeho cukrovar a další polnosti se nacházely právě v Pisárecké kotlině. Tyto pozemky musel podstoupit ve 20. letech 20. století městu Brnu k vybudování výstavního komplexu. I když byly pozemky násilně odkoupeny, v areálu dnešního výstaviště se dochoval tzv. Bauerův zámeček, který asanaci dalších budov nepodlehl. Tento zámeček nechal vystavět Mořic Bauer na počátku 19. století, v polovině 20. let následujícího století byl rekonstruován samotným Adolfem Loosem. 15 http://www.odbornecasopisy.cz/index.php?id_document=25912 (vyhledáno 21. 11. 2014) 16 Crhonek, Illoš. Brněnské výstaviště: výstavba areálu 1928 – 1968, Brno 1968, str. 7. 17 Tzv. Bauerova rampa se nacházela na konci Starého Brna a Pisárek. Byla nejvhodnějším stavebním místem, jak kvůli plánovanému rozšiřování výstaviště, tak kvůli přírodnímu prostředí. 14
7
architektů Václava Velvarského a Vladimíra Bolecha "Dvě osy".18 Kalousův projekt byl realizován Emilem Králíkem, který byl jmenován v roce 1927 hlavním architektem brněnského výstaviště. Králík přepracoval Kalousův návrh, dispozici výstaviště koncipoval na principu dvou os pavilonů tvořících písmeno V (obr. č. 2). Střetu těchto dvou os dominoval Obchodně průmyslový palác (dnešní pavilon A) od Josefa Kalouse a Jaroslava Valenty. V rámci nového výstaviště bylo postaveno několik pavilonů (Obchodně průmyslový palác, Obchodně živnostenský pavilon, Kino – divadlo – kavárna, Pavilon Uměleckoprůmyslové školy v Praze, Pavilon Akademie výtvarných umění v Praze, Pavilon města Brna, Pavilon Země Moravy, …), na kterých se podíleli nejlepší architekti své doby, jako např. Josef Gočár, Pavel Janák či Bohuslav Fuchs. Výstavba první etapy, do které se řadí těchto sedm pavilonů a segmentový vstup, trvala pouhých 14 měsíců. Tato rychlost byla možná jen díky těžbě štěrku a jeho strojnímu zpracování přímo na místě stavby, což snížilo náklady a zrychlilo stavební proces, neboť se materiál na stavbu železobetonových konstrukcí nemusel dovážet.19 Celé výstaviště se stalo manifestací nového funkcionalistického a konstruktivistického směřování československé architektury. Samotné výstaviště bylo slavnostně otevřeno 26. května 1928 Výstavou soudobé kultury (obr. č. 3).
3. Výstava soudobé kultury Výstava byla uspořádána k 10. výročí vzniku Československé republiky. Důvodem, proč se tato exhibice konala právě v Brně, bylo zřejmě zeměpisné postavení města poblíž středu republiky a snad i místní vzdělané prostředí se zázemím vysokých škol humanistického a technického zaměření; možná k volbě přispěla i skutečnost, že bylo Brno centrem textilního a strojního průmyslu (středisko dopravy) či stoupající význam města, jako centra moderní architektury.20 Po dobu trvání výstavy jí navštívilo přes dva a půl miliónu lidí.
3.1. Expozice vědy, techniky a školství Celý projekt byl koncipován jako přehlídka a oslava ekonomických, kulturních, sociálních a technických úspěchů teprve deset let staré republiky.21 Cílem této expozice bylo navázání na tradici výstav, konaných v Praze v 90. letech 19. století,22 které se přitom od sebe velice razantně lišily. Pražské exhibice se věnovaly tradicím, kdežto Výstava soudobé kultury se klonila k budoucnosti a
18
http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=673 (vyhledáno 21. 11. 2014) http://www.bam.brno.cz/objekt/c162-brnenske-vystaviste?filter=code (vyhledáno 21. 11. 2014) 20 JKa [Jaroslav Kačer], heslo: Výstava soudobé kultury v Brně 1928, in: Horová, Anděla (ed.). Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1995, str. 924. 21 http://is.muni.cz/th/265326/pedf_m/DP_-_Michaela_Recmanikova.txt (vyhledáno 21. 11. 2014) 22 Tímto je myšlena Jubilejní výstava v roce 1891 a Národopisná výstava v roce 1895. 19
8
k technologiím. Společným jmenovatelem všech výstav byla oslava národa a češství (na slovenskou část se v případě Výstavy soudobé kultury pozapomnělo). Jedinečnost brněnské výstavy byla právě v tom, že se snažila ukázat všechny duchovní i hmotné sféry na jednom místě a ve velkém rozsahu. Hlavní ideou celé výstavy byla expozice tří kulturních složek, které se vzájemně prolínají již od samého počátku, a to věda, školství a umění.23 Bylo zde zastoupeno školství, jak základní a střední, tak i vysoké. Prezentovány byly i umělecké školy, jak už je patrné z výčtu postavených pavilonů (Pavilon Uměleckoprůmyslové školy v Praze, Pavilon Akademie výtvarných umění v Praze). Oblast vědy byla zastoupená např. elektrostatkem (plně elektrifikovaným statkem vybaveným nespočtem nových vynálezů – plně mechanizovaná dojička krav, elektrická myčka nádobí, traktory atd.) a nakonec umění, které bylo prezentováno, jak samotným výstavištěm, tak mnoha díly soudobých československých umělců (Max Švabinský, Jakub Obrovský, František Bílek a další.)
3.2. Výstavní kolonie V rámci výstavy byly realizovány stavby, které měly dvojí účel. Jedna část staveb byla koncipována jako veřejný prostor pro vystavování, obchodování či setkávání.24 Druhou část staveb tvořily domy, lidská obydlí. Otázka bydlení se v meziválečném období dostává do popředí a je diskutována ze všech možných úhlů. Utváření bydlení bylo chápáno jako ústřední problém existence člověka, jako vymezení času a místa, ve kterém dochází k realizaci života, vzájemných vztahů jedince, rodiny a společnosti.25 Snahou bylo vytvořit pro člověka a jeho rodinu místo, domov, vyhovující všem nárokům moderní doby, ale i místo vhodné k realizaci sebe samotného. Všechny tyto požadavky měly být vměstnány do jediného domu a přilehlého okolí. Tato reforma bydlení se týkala jak domů individuálního typu, tak i obytných domů, kde se řešila především dispozice. Na území brněnského výstaviště bylo postaveno hned několik staveb, které se snažily o manifestaci nového moderního bydlení. Mezi tyto stavby patří Pavilon Uměleckoprůmyslové školy od Josefa Janáka (obr. č. 4). Pavilon byl vybudován na konceptu obchodního a obytného domu knihkupce. Šlo o snahu vytvořit úsporný obytný a provozní dům střední vrstvy. Další stavbou byl třípatrový obytný nájemní dům (obr. č. 5), který postavil Josef Havlíček pro Svaz československého díla. Vznikl však i samostatně stojící Vzorový rodinný dům (obr. č. 6), jehož autorem byl Oldřich Starý. Stavba byla pokusnou realizací typu rodinného domku, určeného k hromadné sériové výrobě, s minimálním obytným prostorem, avšak bez újmy na požadavku soudobého komfortu a hygieny. 23
JKa [Jaroslav Kačer], heslo: Výstava soudobé kultury v Brně 1928, in: Horová, Anděla (ed.). Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1995, str. 924. 24 Mezi tyto stavby patřily samozřejmě pavilony, ale i malé stánky, kino, kavárna či restaurace, které se v areálu nového výstaviště nacházely. 25 Crhonek, Illoš. Brněnské výstaviště: výstavba areálu 1928 – 1968, Brno 1968, str. 12.
9
Tomuto předpokladu byl přizpůsoben stavební program, promyšlené dispoziční řešení, úsporná konstrukce a vybavení interiéru. Téměř montážní způsob stavby umožňovala železobetonová konstrukce doplněná tvárnicemi26. Avšak nejdůležitější částí výstavy, věnující se otázkám nového moderního bydlení, byla kolonie Nový dům (obr. č. 7). Tento soubor staveb, který nestojí na území výstaviště,27 obsahuje 16 rodinných domů, volně stojících či řadových, které byly postaveny jako vzorové domy pro další sériovou a nízkonákladovou výstavbu. Tento, v rámci Československé republiky, jedinečný projekt organizovala a financovala soukromá stavební společnost Čeňka Rullera a Františka Uherky ve spolupráci se Svazem československého díla. Zřejmě největší inspirací pro tento počin byla výstava nesoucí název Die Wohnung konaná ve Stuttgartu v roce 1927, tedy rok před otevřením brněnské kolonie Nový dům. Výstava byla realizována německým Werkbundem za podpory města Stuttgart. V jejím rámci se věnovalo problematice individuálního a kolektivního bydlení. Bylo postaveno 33 domů rodinného, vilového a činžovního charakteru. K výstavbě kolonie Am Weissenhof bylo přizváno sedmnáct architektů reprezentujících evropskou avantgardu28 (Le Corbusier, Ludwig Mies van der Rohe, Peter Behrens, Walter Gropius, Jacobus Johannes Pieter Oud, Bruno Taut a další). Je zcela jisté, že stavitelé kolonie Nový dům si vzali za příklad právě sídliště Am Weissenhof.
3.2.1.
Představa dobového bydlení Účelem kolonie a domů postavených v areálu výstaviště bylo vytvořit typový dům, který by mohl být díky své konstrukci sériově vyráběn. Jedním z aspektů byla tedy rychlost výstavby. Další kritéria, která měly typové domy splňovat, byla spojena s představou dobového bydlení. Po první světové válce došlo k posunu v kultuře bydlení. Téměř všude byla zavedena tekoucí voda, elektřina, WC, koupelna a vlastní kuchyň.29 Moderní domácnost byla spojena se slovy jako čistota, světlo, hygiena, zdraví apod. Všechny tyto pojmy byly převedeny i do reálného života v podobě architektury, nábytku, vybavení a doplňků. Staré dekorativní keramické obklady byly nahrazeny např. opaxitem.30 V rámci výroby nábytku se
26
Crhonek, Illoš. Brněnské výstaviště: výstavba areálu 1928 – 1968, Brno 1968, str. 61. Kolonie Nový dům, soubor 16 rodinných domů, se nachází mezi ulicemi Bráfovou, Drnovickou, Petřvaldskou a Šmejkalovou v Brně – Žabovřeskách. 28 Černoušková, Dagmar a Iveta Černá. Stuttgart 1927 – Brno 1928/ sídliště Weissenhof – kolonie Nový dům, in: Červená, Radana. Archivum amicus historici est: Sborník příspěvků k životnímu jubileu Hany Jordánkové, Brno 2015, str.506. 29 Tzv. Frankfurtská kuchyně, navržená vídeňskou architektkou Margarete Schütte-Lihotzky v roce 1927, se dostává do popředí především prostřednictvím malých sociálních bytů. Jde o úspornou kuchyň, organizovanou podle pohybu při vaření a uklízení. 30 Možnost užití velkoformátového opaxitu bylo výhodné v rámci údržby. Toto leštěné sklo bylo užíváno jak v koupelnách, tak v kuchyních nebo jako venkovní obklad. 27
10
šetřilo čalouněním. Samotná konstrukce nábytku zjednodušovala možnost uklízení místnosti. Množství druhů dekorativních obkladů a závěsů vytěsnily materiály nové, jejichž povrchy byly jednodušeji udržovatelné a měly delší životnost. Mezi tyto materiály patřil již zmíněný opaxit, parkety, linoleum, xylolit, teraco, hladké omítky, rolety, deskové dveře z překližky atd.31 „Kuchyně, včera centrum bytu a donucovací pracovna ženy, stává se ekonomickou laboratoří minimálních rozměrů. Zmizely salony, přijímací pokoje a slavnostní jídelny, místo nich vznikl obytný pokoj, středisko denního rodinného života. Není už zšeřelého temnosvitu ložnic, z těchto důležitých a rafinovaných prostor stávají se hygienické, separované kabiny ku spaní. Za to nevyhnutelnou nutností i pro sebe menší byt stávají se koupelny“32. Takto je popsán základní koncept moderního bytu v katalogu vydaném k výstavní kolonii Nový dům. Co se týče architektury moderního domu, mezi největší teoretiky a praktiky 20. let 20. století patřil Le Corbusier. Jeho představa rodinného domu vycházela z pěti bodů moderní architektury,33 tedy především z volného řešení prostoru, pásových oken a železobetonové konstrukce (obr. č. 8). Důležité bylo propojení interiéru a exteriéru. Ovšem k Corbusierovu konceptu otevřeného domu existoval i protiklad. Adolf Loos dával přednost navrhování domů založených na principu nosných obvodových stěn.34 Tyto domy se uzavíraly samy do sebe, charakteristické byly nevelkými okny, často asymetricky poskládanými, a zcela nejdůležitějším bylo chránění soukromí (obr. č. 9). Loos se snažil zabraňovat výhledu z oken, kladl určité překážky a celkový pohyb obyvatel domu směřoval dovnitř, nikoli ven.35 Již na první pohled si lze povšimnout, že architekti tvořící kolonii tíhli ke Corbusierovu konceptu otevřeného domu. Užívali železobetonových skeletů s výplňovým zdivem,36 s výjimkou Jaroslava Syřiště, jehož dům je zděný, a dbali na propojení domu a okolí pomocí okenních otvorů, střešních teras a volných přízemí na sloupech.
3.2.2.
Stavitelé Uherka & Ruller Iniciátorem této velké akce, tedy výstavby kolonie Nový dům, byla stavitelská firma František Uherka a Čeněk Ruller. Stavbu výstavní kolonie podpořil i Svaz československého díla, který sám inicioval výstavbu obytného domu od Josefa Havlíčka v areálu brněnského výstaviště mezi lety 1927 a
31
Dulla, Matúš a kolektiv. Kapitoly z historie bydlení, Praha 2014, str. 172. Václavek, Bedřich a Zdeněk Rossmann (red.). Katalog výstavy moderního bydlení Nový dům, Brno 1928, str. 8. 33 Pět bodů moderní architektury bylo publikováno v rámci výstavy v kolonii Wiessenhof v roce 1927. Tato výstava se věnovala řešením bytové krize prostřednictvím výstavby ekonomicky úsporných bytů. Do pěti bodů moderní architektury patří volný půdorys, dům na sloupech, zahrada na střeše, pásová okna a volné průčelí. 34 Dulla, Matúš a kolektiv. Kapitoly z historie bydlení, Praha 2014, str. 203. 35 V případě Loosovy pražské realizace Müllerovy vily bylo možné pozorovat architektovu hru s umisťováním nábytku. Výhledu ven z vily zamezil postavením gauče před okno. 36 Pelčák, Petr a Vladimír Šlapeta. Brno: architektura 1918 – 1939, Brno 2012, str. 334. 32
11
1928 (obr. č. 5). Cílem bylo vytvořit typové rodinné domky pro střední vrstvu s využitím nových technologií, moderní estetiky a nového standardu bydlení. Jednalo se o soukromý podnik stavitelské firmy, který se shodou okolností potkal právě s připravující se Výstavou soudobé kultury v Československu. V době parcelace a během dalších přípravných prací (v roce 1927) stavitelé Uherka & Ruller teprve projednávali, jak dostat výstavní kolonii do programu celé výstavy. Celá akce byla pro stavitele velkým riskem, vložili do výstavby kolonie velké množství peněz. I když se kolonie těšila úspěchu jak laické, tak odborné veřejnosti, stala se pro firmu Uherka & Ruller téměř neziskovou. Stavba domů byla opředena mnoha kritérii, mezi jedno patřilo i okamžitá obyvatelnost po skončení výstavy. I skrze tento fakt mnoho zájemců otálelo s koupí domu, které byly po dlouhou dobu jen pronajímány. Tuto skutečnost lze možná odůvodnit nepřipraveností střední vrstvy, pro kterou byly domy určeny, na jistý způsob života, který domy stanovovaly. Kolonie Nový dům byla otevřena od léta do září (1928), první dům byl prodán teprve v únoru 1929.37
4. Stavby v kolonii Nový dům Výstavní kolonie Nový dům obsahuje šestnáct domů, samostatně stojících či sdružených, od osmi brněnských a jednoho pražského architekta. Nešlo pouze o neomezené stavění rodinných domů, ale o hledání vzoru/typu, který by mohl být sériově vyráběn. „Dům, který po výstavě možno ihned obývati, je zajisté správným, protože ekonomickým a praktickým výstavním objektem. Typový dům, a o takový se zde jedná, když obyvatelé jsou předem neznámí, své velké výhody dá až opakováním, sériovou výrobou. K tomu ovšem správně může dojíti až po vyzkoušení; k typu se však jedním pokusem sotva dojde. Proto všechny pokusy, pokud jsou seriosní, odpovědné a domyšlené ve vnitřním provozu, zařízení i v konstrukci do posledního detailu mají význam pro vývoj a to nejen propagační, ale i věcný a sociální. Stát na konkrétní půdě a nehazardovat vyžaduje v dnešních poměrech velkou odvahu, jak ukázal již příklad stuttgartský. Nutno si ovšem uvědomiti i dvojí problém bytové otázky, stejně závažný: reformní a ekonomický. Jinak všechna hesla o sociálním poslání architektů zůstanou na papíře. S této stránky nutno se dívat na každý obdobný podnik a ocenit, čím skutečně přispívá k vyjasnění problému. Předem, přes všechna opačná tvrzení pak nutno konstatovat, že výstava až na ojedinělý případ svůj úkol provedla; dala dosti látky k ujasnění; jest jen litovati, že návštěva ze širších kruhů pro opožděné otevření byla poměrně na význam podniku malá“38.
37
Jako první byla prodána část dvojdomu Ernsta Wiesnera (únor 1929), jako druhá nemovitost byla prodána druhá část dvojdomu stejného architekta (listopad 1929). Svědčí to o tradičnější koncepci domu, která byla jistě kupcům bližší. 38 Starý, Oldřich. Kolonie “Nový dům”, Stavba: měsíčník pro stavební umění, Praha 1928 – 1929, str. 98.
12
Takto komentoval úlohu výstavy moderního bydlení Nový dům Oldřich Starý – architekt, profesor a redaktor odborných periodik. Výstavní kolonie a příslušné objekty byly z počátku vázány mnoha kritérii. V roce 1927, tedy rok před otevřením Výstavy soudobé kultury, Bohuslav Fuchs spolu s Jaroslavem Gruntem provedli parcelaci území pod Wilsonovým lesem na základě již dodaných půdorysů domů.39 Architekti vložili do klínového pozemku tvořeného ulicemi Bráfova, Petřvaldská a Šmejkalova ještě jednu příčnou ulici – Drnovickou (obr. č. 10).40 Domy tedy byly postaveny do čtyřúhelníku, díky kterému vevnitř vznikla jakási variace náměstí. Nutno zmínit, že toto „náměstí" bylo později rozděleno na několik částí, které dodnes slouží jako zahrádky k přilehlým domům. První omezením pro architekty tedy byla určená lokace domu a následné vypořádání se s ní. Pokud jde o další kritéria, v rámci stavebního programu se počítalo s finančním omezením. Stavební náklady domu neměly přesahovat 150 tisíc Kč.41 Od této peněžní hranice se však upustilo a tvorba architektů se stala lehce nesourodou. Zde je potřeba zmínit vilový charakter Krohova domu, jehož náklady se vyšplhaly až na 205 tisíc Kč (obr. č. 11) a v protikladu stojící minimalistický dvojdům Jana Víška, postaven za pouhých 120 tisíc Kč (obr. č. 12). Mezi další kritéria se řadil racionální půdorys. „Půdorys moderního bytu je půdorysem dnešního života a ten je dnes dynamičtější, otevřenější a hygieničtější“42. Ačkoli se hranice s finančními náklady na stavbu zrušila, stále přetrvávaly další body v programu, kterých se měli architekti při navrhování domů držet. Předepsaná byla výška objektu a byl kladen důraz na úspornou dispozici. Vzhledem k předepsané parcelaci, následnému situování domu a předepsané výšce, bylo takřka předem dáno, jak bude vnitřní dispozice domu vypadat. Vlivem špatného podloží a finanční nákladnosti nebyl u žádného z domů vybudován sklep pod úrovní terénu. Novým zásadním rysem všech objektů v kolonii se stala změna v základní dispozici. Šlo o potlačení zastaralé horizontální dispozice a vytvoření domu na vertikálních principech. Objekt se tím stává úspornějším díky menšímu půdorysu. Mělo být použito i moderních technologií, zejména železobetonových konstrukcí vyplněných tvárnicemi (díky nové konstrukci mohla být realizována vertikální dispozice s moderními prvky), což zajistilo domům vzdušný a odlehčený výraz. Díky nové konstrukci bylo možné i užití maximálních šířek
39
Pozemek pod Wilsonovým lesem byl majetkem stavební firmy již po dlouhá léta. Jeho dosavadní nevyužití vycházelo ze špatného podloží – kvůli spodní vodě byla parcela v Žabovřeskách promáčená a nevhodná k výstavbě. Kvůli finanční náročnosti se zde nevybudovávaly sklepy. Akce Nový dům se dokázala poprat s nevhodným podložím díky moderním konstrukcím. 40 Původně bylo projektováno pouze třináct domů ve třech skupinách, po vložení Drnovické ulice bylo možné plán rozšířit a vzniklo šestnáct domů v sedmi skupinách. 41 Pelčák, Petr a Vladimír Šlapeta. Brno: architektura 1918 – 1939, Brno 2012, str. 332. 42 Václavek, Bedřich a Zdeněk Rossmann (red.). Katalog výstavy moderního bydlení Nový dům, Brno 1928, str. 8.
13
oken,43 které přiváděly do domu velké množství žádaného světla. Použito bylo i vestavěného nábytku, který díky svému promyšlenému umístění neubíral tak ceněné metry v půdorysu. Obecně měl dům vyhovovat dobovým potřebám, tedy technickým, hygienickým, funkčním, ale také estetickým,44 navíc zde byl požadavek nejvyšší a to ekonomický. Výsledkem měl být tedy moderní rodinný domek s minimálním stavebním programem a racionálním půdorysem, určený ke standardizaci a následné sériové výrobě. Pro jednodušší orientaci v rámci lokace jednotlivých domů bude používáno stejné číslování objektů jako v Katalogu výstavy moderního bydlení Nový dům z roku 1928 (obr. 10).
4.1. Trojdům Bohuslava Fuchse Je zcela jisté, že nejzkušenějším architektem podílejícím se na Výstavní kolonii Nový dům byl Bohuslav Fuchs (1895 – 1972).45 I když nepatřil mezi nejstarší, jeho zkušenosti především s novými technologiemi byly neocenitelné. Do Brna přišel kvůli středoškolskému studiu na Průmyslové škole stavební, kde byl jeho profesorem Jaroslav Syřiště (jeden z devíti architektů Kolonie Nový dům). Vysokoškolské vzdělání získal v Praze na Akademii výtvarných umění v ateliéru Jana Kotěry (1916 – 1919). Do Brna, kde žil do konce života, se vrátil v roce 1921. V této době město měnilo svou urbanistickou tvář, ke které se v rámci několika soutěžních návrhů vyjádřil i Fuchs. Ve dvacátých letech se věnoval převážně regulacím měst a jejich částí (např. Luhačovice, Praha, Prostějov, Znojmo, Žilina a samozřejmě Brno). V roce 1923 přijal místo na Stavebním úřadě města Brna v architektonickém a regulačním oddělení pod vedením Jindřicha Kumpošta. V tomto období tvořil pod vlivem pražské oficiální architektury.46 Zlom v jeho tvorbě přišel v roce 1925, kdy se v Brně konal cyklus přednášek, na kterém vystoupil Le Corbusier,47 Jacobus Johannes Pieter Oud, Walter Gropius, Adolf Loos a další evropští architekti. Na základě této události postavil Fuchs Zemanovu kavárnu (1925 – 1926, obr. č. 13), která se stala manifestací funkcionalistické architektury v Československu. V roce 1929 odešel ze stavebního úřadu a založil vlastní projekční ateliér. Do nacistické okupace tvoří podle principů funkcionalismu. Po druhé světové válce, kdy musel z politických důvodů ukončit soukromou projekční činnost, fungoval převážně jako pedagog. Tvorba 2. poloviny 20. let Bohuslava Fuchse vykazovala jisté znaky, které se projevily i na rodinných domech pro výstavní kolonii. Ve veřejných stavbách architekt uplatňoval prolínání vnitřního a vnějšího prostoru, jejich vzájemnou prostupnost (lze pozorovat u Zemanovy kavárny). Na 43
Václavek, Bedřich a Zdeněk Rossmann (red.). Katalog výstavy moderního bydlení Nový dům, Brno 1928, str. 8. Starý, Oldřich. Kolonie “Nový dům”, Stavba: měsíčník pro stavební umění, Praha 1928 – 1929, str. 97. 45 Fuchs pracoval i jako urbanista (parcelace objektů v Kolonii Nový dům), pedagog a památkář. 46 http://www.bam.brno.cz/architekt/2-bohuslav-fuchs (vyhledáno 14. 3. 2015) 47 Le Corbusierova přednáška Purismus a francouzská architektura se stala jak pro Fuchse, tak i pro další brněnské architekty osudovou. V jejím rámci bylo prezentováno Pět bodů moderní architektury, které formovaly funkcionalistickou architekturu. 44
14
druhé straně však navrhoval stavby sloužící jako soukromé, které byly charakteristické svou uzavřeností, kterou rád porušoval architektonickými zásahy (nestandardizovaná okna, předsunuté balkóny apod.).48 Toto porušování inscenoval vždy záměrně a jen v případě, pokud nenarušovalo intimitu obydlí, kterou považoval za jednu ze základních vlastností stavby.49 Tři řadové domy Bohuslava Fuchse v kolonii Nový dům (č. 1, 2 a 3, obr. č. 14) se nacházejí v ulici Petřvaldská a tvoří samostatnou skupinu. Průčelí je umístěno do výše zmíněné ulice, zadní fasáda do náměstíčka. Zadní fasáda (obr. č. 15) mohla upoutat výstupkem/rizalitem akcentujícím balkón a středovou osu každé obytné jednotky. Skupinu tvořil jednoduchý objem (hranol) s jedním přístavkem náležícím domu č. 1. V tomto přistaveném kubusu (obr. č. 16) se v přízemí nacházela garáž, v prvním patře pak pracovna s pásovým oknem téměř přes celou šíři přístavku. Střecha byla využita pro terasu přístupnou z dětského pokoje druhého patra. Trojdům byl pak tvořen třemi stejnými obytnými jednotkami. Fuchs užil relativně volný půdorys, prostor minimálně členily příčky. Dispozice byla díky předepsaným kritériím podobná jako u ostatních domů v kolonii. Přízemí (obr. č. 17) bylo využito pro technické a skladovací zázemí. Nacházely se zde dva sklepy, prádelna, pokoj pro služebnou50 a ústřední topení51. Nechyběl ani zadní vchod vedoucí do náměstíčka. Fuchs zvolil jednoramenné schody vedoucí středem domu, které rozdělovaly půdorys na dvě poloviny. První patro (obr. č. 18) bylo koncipováno jako obytné, byla zde kuchyň, pracovna, toaleta, velká jídelna (zabírala více než polovinu dispozice patra) sloužící jako hlavní společný prostor a balkón v zadní části domu.52 V případě domu č. 1 byla z kuchyně přístupná velká pracovna prosvětlená pásovým oknem. Druhé patro (obr. č. 19) bylo vyčleněno ložnici rodičů, ložnici dětí, koupelně a šatně. Za dětskou ložnicí byla velká terasa, opět jen v případě domu č. 1. V ostatních případech (č. 2. a 3.) byla terasa nahrazena druhým balkónem přístupným z ložnice rodičů v druhém patře chráněným lehkou stříškou. Do dnešní doby prošly všechny tři části domu přestavbami (obr. č. 20), které změnily jejich čistý výraz. Průčelí domů č. 1., 2. a 3. jsou i přesto nemovitou památkou.
48
Tato druhá rovina jeho tvorby lze pozorovat jak u trojdomu ve výstavní kolonii Nový dům, tak i u luhačovických pensionů Viola a Radun z roku 1927. 49 Kudělka, Zdeněk. Bohuslav Fuchs, Praha 1966, str. 31. 50 Společně s Jiřím Krohou byl Fuchs jediný, který počítal se služkou v moderní domácnosti střední vrstvy. 51 Ve Fuchsově domě bylo užito ústředního topení Etna, kde byl teplý vzduch veden plechovým potrubím, nikdy vyzděnými kanálky. Díky tomuto systému nebylo zapotřebí radiátorů. 52 Balkón byl umístěn v rámci zadní fasády s výhledem na všechny okolní domy. Bylo využito železobetonové konstrukce pro vytvoření jemného balkonu. Bylo použito prefabrikované vyplétané ocelové zábradlí.
15
4.2. Dvojdům Josefa Štěpánka Jediným mimobrněnským architektem podílejícím se na výstavbě kolonie byl Josef Štěpánek (1889 – 1964) narozený v Mořicích na Hané. V mládí byl považován za velmi nadaného žáka, ovšem jeho talent byl z nejrůznějších důvodů promarněn. Vystudoval Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v ateliéru Josipa Plečnika (1912 – 1916) a poté mezi lety 1916 – 1918 byl studentem v ateliéru Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění v Praze. Jako žák velice vynikal, jeho studentské práce byly velmi dobře hodnoceny. Studia v Praze ho navždy s tímto městem spojila (vždy byl považován za pražského architekta). V ateliéru Jana Kotěry se seznámil s dalším nadaným studentem - Bohuslavem Fuchsem. Toto přátelství přerostlo v založení společného ateliéru v roce 1921. Díky spojení s Fuchsem se Štěpánek dočkal první větší realizace, komplexu elektrárny a rodinného domu v Háji u Mohelnice (1921).53 Jeho tvorba v tomto období se vyznačuje prvky rondokubismu. „… příznačné válcové a obloučkové motivy tu nefigurují jako elementy dekorativní, v podstatě jen nalepované na „normální“ stavební kubus – což je případ Janákův a Gočárův -, nýbrž jako základní prvky konstrukční a půdorysné stavby“54. V druhé polovině 20. let se jeho styl proměňuje, přes puristickou fázi se dostal ke corbusierovsky laděnému funkcionalismu. Vrcholem tohoto období byl dvojdům ve výstavní kolonii Nový dům, který patřil k jeho nejlepším, ale i posledním významným pracím vůbec. Po roce 1928, kdy byl postaven dvojdům v brněnské kolonii, vyhrál ještě několik architektonických soutěží, žádný z návrhů však nebyl realizován. Později se věnoval jen tvorbě menších objektů, jako byly pomníky či náhrobky. Postupem času se stal zcela zapomenutým umělcem. V období mezi lety 1926 – 1929 projektoval Štěpánek ve funkcionalistickém stylu, přímo ovlivněn Corbusierovou tvorbou. Z tohoto období jsou nám známy dva pražské domy (Ke Klimentce 9 a Moskevská 66).
Dvojdům v brněnské kolonii vychází přímo z Corbusierových zásad moderní
architektury (Štěpánek užil konstrukci domu typu Dom – Ino (obr. č. 21), volný půdorys, obytnou střechu apod.). Tato skutečnost, přímé navázání na Corbusierovu tvorbu, možná vycházela z architektovy návštěvy již zmíněné přednášky Purismus a francouzská architektura, konající se jak v Brně, tak v Praze v polovině 20. let nebo ze znalosti jeho staveb publikovaných v dobových architektonických periodicích.55 Jak již bylo výše zmíněno, dvojdům Josefa Štěpánka (č. 4 a 5, obr. č. 22) v kolonii Nový dům vycházel z corbusierovského stylu. V rámci reformy rodinného bydlení, snaží se architekt (a i ostatní tvůrci kolonie) o změnu především v dispozici domu. Stěžejní je potlačení horizontální dispozice rodinného domku a snaha vytvořit stavbu na vertikálních principech, která je daleko úspornější.
53
Švácha, Rostislav. Josef Štěpánek: Architekt smolař, Výtvarná kultura, Praha 1984, str. 64. Švácha, Rostislav. Josef Štěpánek: Architekt smolař, Výtvarná kultura, Praha 1984, str. 64. 55 Štěpánek mohl přednášku fyzicky navštívit nebo se o jejím obsahu dočíst v některých z odborných publikací. 54
16
S vertikálním bydlením však vznikají dispoziční a formové problémy.56 Následné dispoziční řešení vyplívá z nejracionálnějších úvah nad rozložením technických, denních, nočních a relaxačních zón. Štěpánkovy domy byly charakteristické jednoduchými kubickými hmotami, s tím, že dům č. 5 byl předsunut před dům č. 4. Dvojdům se sestával ze dvou identických jednotek postavených na půdorysu písmene L. Přízemí (obr. č. 23) bylo použito pro vstup, technické zázemí (sklep, dvě komory a toaleta) a halu s podkovovitým schodištěm. Vzhledem k využití železobetonového skeletu bylo přízemí protknuto chodbou přes celou jeho délku. Tato otevřená chodba propojovala přední část se zahradní. V přízemí bylo také užito zajímavého efektu u vstupu jak v přední, tak i v zahradní části – jinak pravoúhlé rohy byly konvexně zalomeny. Corbusierovská architektura umožnila Štěpánkovi použití zcela volného půdorysu.57 První patro (obr. č. 24) rozděluje na dvě části pouze schodiště (žádné příčky). Kuchyně se nacházela v jakémsi výklenku vytvořeném půdorysem písmene L. Obývací pokoj pak zabíral zbytek dispozice patra a byl prosvětlen velkým oknem čelní fasády. Druhé patro (obr. č. 25) bylo vyčleněno ložnicím a koupelně. Střešní terasy (obr. č. 26) bylo využito pro sluneční lázeň a zároveň zde byl přístavek sloužící jako hostinský pokoj. Fasáda obou jednotek byla členěna velkými rastrovými okny (jak vertikálně, tak horizontálně členěnými), dveřmi a otevřeným průchodem do náměstíčka. Zajímavým prvkem, který využil i Bohuslav Fuchs u svého trojdomu v kolonii, byla lehká stříška nad hlavním vchodem. Jako většina domů v kolonii, i Štěpánkův postihla přestavba (obr. č. 27) a změnila jej do zcela jiné podoby. To ovšem platí jen u domu č. 4. Dům č. 5 byl nedávno zrekonstruován do téměř autentické podoby a jako jediný ve výstavní kolonii prezentuje úctu k architektonickému dědictví a znalost původního stavu vztahující se k renovaci.
4.3. Trojdům Jaroslava Grunta Jaroslav Grunt (1893 – 1988) byl všestranně nadaný člověk. Působil jako architekt, malíř, bytový architekt, scénograf a urbanista.58 Pocházel z Blatnice u Olomouce a svá architektonická studia započal na Českém vysokém učení technickém v Praze ještě před první světovou válkou. Dokončil je však až po válce, v roce 1919. V roce 1920 získal práci jako projektant v kanceláři pro výstavbu Masarykovy univerzity v Brně. Díky této pracovní pozici se dostal do Brna, kde zůstal do konce svého života. Jeho styl se proměňoval stejně, jako u ostatních architektů jeho generace. Prošel kubistickým obdobím, puristickým očištěním a nakonec i funkcionalismem. Od roku 1929 byl
56
Václavek, Bedřich a Zdeněk Rossmann (red.). Katalog výstavy moderního bydlení Nový dům, Brno 1928, str. 30. 57 Ve srovnání s ostatními architekty byl Štěpánek jediný, v rámci kolonie Nový dům, který plně využil potenciálu železobetonové konstrukce a zároveň i pěti bodů moderní architektury Le Corbusiera. 58 Jako urbanista se Grunt podílel i na Kolonii Nový dům společně s Bohuslavem Fuchsem.
17
zaměstnáván ve státních institucích věnujících se územnímu plánování apod. Jako zaměstnanec regulačního oddělení brněnského magistrátu se vepsal do urbanistické tváře tohoto města. Tvorba architekta Grunta nebyla moc rozsáhlá. Po roce 1929 se věnuje spíše regulačním plánům než samotnému navrhování rodinných domů či jiných staveb (výsledkem jsou spíše menší domky mimo území Brna). Ovšem do konce 20. let vytvořil mnoho staveb různých funkcí. V rámci jeho díla je nutné zdůraznit, že se v první polovině 20. let věnoval výstavbě dostupných rodinných domků (obr. č. 28).59 Po první světové válce, kdy se řešilo právě dostupné bydlení mimo nájemní domy, se Grunt snažil vytvořit typový řadový dům s co nejnižšími náklady. Tato zkušenost dala jistě základ k postavení řadového trojdomu v kolonii Nový dům. Gruntův trojdům (č. 6., 7. a 8) v kolonii se sestával z tří identických bytových jednotek, které byly tvořeny jednoduchými kubusy. Pevnou hmotu stavby ozvláštňovalo hned několik prvků – vstupy do domů z ulice Šmejkalova byly tvořeny hlubokými reliéfy zádveřní verandy (obr. č. 29),60 vchody ze zahradní terasy byly přístupné přes předsunutou terasu a jednoramenné schodiště (obr. č. 30) a nakonec střešní terasa, která ubírala hmotu kubusu v přední a zadní části, a navracela ji v podobě zábradlí (obr. č. 29). Vnitřní uspořádání bytových jednotek bylo odvozeno od umístění centrálního schodiště. To se nacházelo uprostřed každého domu a dělilo jej na poloviny. Za vstupem ze zádveřní verandy se nacházela síň, po pravé straně prádelna s toaletou, přes síň pak schodiště61 příčně protínající obdélníkový půdorys. V druhé polovině se nacházel sklad potravin a uhlí a již zmíněná venkovní terasa a schodiště (obr. č. 31). První patro (obr. č. 32) bylo tvořeno dvěma prostory dělenými centrálním schodištěm – obývací pokoj a prostorná kuchyně s jídelním koutem.62 V druhém patře (obr. č. 33) se nacházely dvě ložnice (rodičů a dětí) vzájemně spojené a koupelna s toaletou. Třetí patro (obr. č. 34) bylo vyčleněno velké střešní terase. Gruntův trojdům působil velmi prostorně, neexistovaly zde téměř žádné příčky. Schodiště rozdělovalo půdorys domu na dvě poloviny. Prostornost pokojů byla ze strany estetiky vnímána velmi pozitivně. Následné rozložení vnitřních prostor závisející právě na umístění schodiště už tak šťastné nebylo. Jedná se převážně o situaci ložnic – Grunt navrhl pouze dvě a celý dům mohl být tudíž pohodlně obýván třemi osobami.
59
Tyto nízkorozpočtové domky se nacházely v ulici Barvičova, Roubalova a Vojanova. http://www.bam.brno.cz/objekt/c194-trojdum-v-kolonii-novydum?filter=code&nameSearch=kolonie+nov%C3%BD+d%C5%AFm&code=C001 (vyhledáno 20. 2. 2015) 61 Jednoproudé schodiště, které použil Jaroslav Grunt, je velmi úsporným řešením. Zároveň je však nevýhodným, díky svému rozdělování místností od sebe. 62 Spojení kuchyně a jídelního koutu bylo zcela novým prvkem v moderní architektuře. 60
18
Architektovi lze také možná vyčíst nevyužití bočních fasád např. pro okenní otvory. Tato skutečnost může být však obhájena Gruntovým úmyslem využití domů, jako vzorů pro řadovou zástavbu. Do dnešní doby prošel trojdům Jaroslava Grunta jen menšími změnami (v rámci exteriéru). Hluboký reliéf zádveřní verandy byl zastavěn ve všech třech případech (obr. č. 35). Stejně tak i zahradní terasy a schodiště byly přestavbami pozměněny. Zřejmě největší proměnou prošel dům č. 8, kde namísto všech vyjmenovaných změn přibyla ještě dostavba obytné části v rámci zahradní části střešní terasy. I přes tyto skutečnosti jsou průčelí všech domů (č. 6., 7. a 8.) nemovitou památkou.
4.4. Rodinný dům Jiřího Krohy Architekt, designér, výtvarník, sochař, teoretik, režisér a scénograf - takto je označován Jiří Kroha (1893 – 1874). Pocházel z Prahy, kde také vystudoval České vysoké učení technické, obor architektury a pozemního stavitelství. Do poloviny 20. let 20. století byla jeho práce ve všech možných uměleckých oborech soustředěna výhradně na území Čech. Do Brna se dostává koncem roku 1925, kdy je jmenován mimořádným profesorem Vysoké školy technické v Brně pro obor architektury a pozemního stavitelství.63 Důležitým aspektem jeho tvorby byl zájem o dělnické hnutí a ztotožňoval se s levicovým smýšlením. Zprvu tvořil v kubistickém stylu, v brněnském období se přikláněl k funkcionalismu a konstruktivismu. V období mezi válkami se také zabýval sociologií architektury a malobytovou otázkou.64 Po druhé světové válce, především kvůli svému levicovému smýšlený a členství v KSČ, začal tvořit v duchu socialistického realismu. Krohův dům (č. 9, obr. č. 36) ve výstavní kolonii patří jako jeden z mála do skupiny samostatně stojících objektů (obr. č. 11). Šlo také o nejnákladnější dům (205 tis. Kč), architekt ho pojal spíše jako vilu a ne jako řešení domu s úsporným stavebním programem. Objekt stál na sloupech, které tvořily zčásti volné přízemí. Jednalo se o jednoduchý kubický objem s hranolovým výřezem na západním rohu jdoucí přes dvě horní podlaží a výřezem v horním podlaží na východním rohu domu (obr. č. 37). I přes tato odebrání hmoty působil dům celistvě díky prohnuté železné konstrukci na západní straně (doplňovala obraz hmoty). Vstup, provozní prostory (sklad potravin a paliva, prádelna a žehlírna, sušárna a ústřední topení) a garáž byly umístěny v přízemí (obr. č. 38). Dům byl protnut podkovovitým schodištěm odsazeným o šíři schodů od severovýchodní zdi. K této zdi je zároveň zvenčí připojeno schodiště do prvního patra. Je zřejmé, že právě tyto schody byly obsluhovány převážně služkou, jejíž komora se
63
Svrček, Jaroslav B. Národní umělec Jiří Kroha, Praha 1960, str. 21. Jiří Kroha vytvořil mezi lety 1932 – 1933 Sociologický fragment bydlení. Šlo o soubor koláží, které zachycovaly rozdíly v bydlení různých sociálních skupin. 64
19
nacházela ve zvýšeném prvním patře za centrálním schodištěm. Zde nelze pochybovat o architektově zájmu vytvořit vilu. Následná koncepce vnitřních prostor tento fakt jen potvrzuje. První patro (obr. č. 39) bylo koncipováno jako společenské. Byla zde kuchyň s výdejním okénkem, spíž, již zmíněná komora pro služku a toaleta. Dále pak předpokoj, obytná místnost s jídelní částí a zimní zahrada. Ta byla zřejmá již z venkovního pohledu, charakterizovalo ji velké rastrové okno. Z obývacího pokoje byla přístupná i venkovní terasa. V druhém patře (obr. 40) se nacházela ložnice rodičů se šatnou a oblékárnou, dvě ložnice dětí a koupelna s toaletou a bidetem. Jak z chodby, tak z koupelny byla přístupná druhá, intimní terasa ve východním rohu domu, jejíž podlaha byla ze skleněných dutých cihel prosvětlující strop předpokoje a pokoje pro služku. Užito bylo i rovné střechy, která však nebyla použita jako obytná. Prostoru pro relaxaci bylo v domě již dost. Kroha navrhl dům ve velmi velkorysém měřítku. Odpovídala tomu i výše nákladů na stavbu (205 tis. Kč). O funkčnosti domu lze spekulovat, dnes totiž patří k nejvíce přestavěným (obr. č. 41). Na konci 20. let si Jiří Kroha postavil v Brně vlastní vilu (1928 – 1931), která nese podobné znaky jako jeho dům ve výstavní kolonii. Zřejmě nejvýraznější paralelou mezi těmito stavbami je rozložení pater. Nutno zdůraznit, že právě tato nová dispozice byla příznačná pro moderní bydlení, ne jen estetika. Přízemí bylo určeno technickým a skladovacím prostorám, první patro bylo použito pro obývací pokoj, kuchyň a popř. pracovnu, v druhém patře se nacházely ložnice a koupelna. Mezi další prvky, které byly pro obě stavby společné, patřila rastrová okna, částečně volné přízemí na sloupech, množství teras a balkónů apod. Rozdílem mezi těmito dvěma stavbami byla fasáda. Dům v žabovřeské kolonii byl zcela očištěn od jakýchkoliv fasádních prvků, kdežto fasáda vlastní vily (obr. č. 42) nesla znaky Krohova expresivního funkcionalismu a estetiky hnutí De Stijl. Nakonec je ale zcela jasné, že dispozice domu pro Výstavu moderního bydlení se stala studií pro architektovu vlastní vilu.
4.5. Rodinný dům Hugo Foltýna Architekt Hugo Foltýn (1906 – 1944) studoval u Jiřího Krohy na České vysoké škole technické. Působil také jako scénograf, pedagog a sportovec. Jako dvacetiletý student navrhl rodinný domek, který byl nakonec realizován právě v kolonii Nový dům. Tento domek byl jeho jedinou realizací v rámci Brna, poté odešel do Českých Budějovic, kde fungoval jako profesor na státní průmyslové škole.65 Své zkušenosti získal převážně při práci ve stavební firmě v západním Slovensku (1934 – 1935). Účastnil se odboje během druhé světové války, v roce 1943 byl zatčen, následně převezen do Osvětimi a poté zabit při náletu na koncentrační tábor Buchenwald.
65
Pelčák, Petr a Ivan Wahla. Generace 1901 – 1910: První absolventi české školy architektury v Brně 1925 – 1940, Brno 2001, str. 10.
20
Nejmladším architektem podílejícím se na výstavní kolonii byl tedy Hugo Foltýn. Jeho rodinný domek (č. 10, obr. č. 43) se nachází ve skupině domů v Drnovické ulici. Formálními prvky navazoval na ostatní objekty ve skupině (dvojdům Jana Víška a rodinný dům Miroslava Putny), především stejnou výškou, rozložením pater (částečně volné přízemí a ustupující poslední patro) a navazujícími okenními otvory čelní fasády. Nutno zdůraznit, že domy Huga Foltýna a Miroslava Putny tvořili jeden celek. Dům byl zcela největším experimentem v celé kolonii. Foltýn potlačil horizontální myšlení. Železobetonová konstrukce vycházela ze znalosti Le Corbusierovy tvorby. Foltýnův dům nápadně připomíná koncept domu typu Citrohan (obr. č. 44).66 Hlavním charakteristickým rysem tohoto typu je hlavní obytný prostor jdoucí pře dvě patra domu. Foltýnův dům stál na částečně volném přízemí (obr. č, 45), kde byly umístěny zásoby, prádelna, sklad uhlí a toaleta. Byla zde i hala a točité schodiště (tohoto typu schodiště bylo užito pouze ve Foltýnově domě a bylo jistě vybráno kvůli úspoře místa). Schodiště navíc vystupovalo z půdorysu přízemí, zarovnáno bylo s následujícími patry a tak vytvořilo půlkruhový reliéf. První patro (obr. č. 46) bylo použito pro pracovnu, osvětlenou pásovým oknem zahradní fasády, kuchyň a jídelnu s obytným prostorem, který byl také prosvětlen velkým pásovým oknem do Drnovické ulice.67 Tento prostor byl převýšen přes dvě patra a tak se přiblížil k typu Citrohan. Druhé patro (obr. č. 47) ústilo do knihovny s balkónem (obr. č. 48), prosvětlené rastrovým oknem, a ložnice otevřené do haly. Druhá ložnice68 a koupelna byla přístupná z knihovny po malém spojovacím schodišti. Tyto prostory se nacházely ve zvýšeném prvním patře či sníženém druhém patře. Točité schodiště ústilo na obytnou střechu (obr. č. 49), kde bylo schované v malém kubusu tvořící střešní přístavek. Terasa pak byla rámovaná železnou konstrukcí pro doplnění základního objemu. „… spojuje obytný prostor, jdoucí dvěma patry, s ložnicí a galerií, která jest osvětlena jen nízkými okny spodního patra; do druhé ložnice se dostane jen výstupem na galerii a sestupem po několika stupních; nad to, řešení z důvodů architektonických provedené, má až nepříjemné proporce, takže zamýšlený účin nadobro selhává; dala by se uvésti ještě celá řada výtek dalších (sloup před dveřmi, vřetenové schodiště, postel v nice atd.)“69. Zajímavým aspektem tohoto domu je právě tvorba vnitřních prostor a jejich prosvětlení. Okenní otvory ctí rozestavění pater navazujících domů, i když by jejich rozložení mělo být zcela 66
Le Corbusier vytvořil dva základní typy domů/ konstrukcí: dům Dom – Ino, který byl základním typem pro funkcionalistickou architekturu; jednalo se o železobetonovou konstrukci, kde jsou pilíře odsazeny od okrajů, aby vznikl prostor pro předsazenou fasádu a dům typu Citrohan byl charakteristický hlavní obytnou prostorou jdoucí přes dvě patra, samozřejmě postavený na železobetonové konstrukci. 67 Prosvětlením pracovny a obytného prostoru pásovými okny vznikl průhled skrz celý dům, který je patrný na dobových fotografiích. 68 Ložnice byla osvětlena pásovým oknem zahradní fasády. 69 Starý, Oldřich. Kolonie “Nový dům”, Stavba: měsíčník pro stavební umění, Praha 1928 – 1929, str. 99.
21
odlišné, kvůli výšce místností (obr. č. 50). Díky této koncepci byl objekt jistě největším experimentem ve výstavní kolonii. V dnešní době je dům Huga Foltýna přestavěn k nepoznání (obr. č. 51). Vysvětlením může být nepřipravenost na obývání takto experimentálního domu v následujících generacích, ale také zásadní chyby, které mladý architekt při navrhování domu přehlédl.
4.6. Rodinný dům Miroslava Putny Miroslav Putna (1904 – 1994) patřil společně s Hugo Foltýnem mezi nejmladší architekty podílející se na výstavní kolonii Nový dům. Tento architekt, a od 50. let 20. století i vysokoškolský pedagog, studoval na České vysoké škole technické v Brně obor architektury a pozemního stavitelství. Svoji praxi absolvoval u profesora Vladimíra Fischera v letech 1930 – 1931 a Jindřicha Kumpošta v letech 1932 – 1935. V počátcích tvořil převážně ve stylu funkcionalismu, jeho meziválečné období bylo spojeno s Prostějovem, kde vykonával funkci městského architekta. Toto období je charakteristické především racionálně řešenými dispozicemi a využíváním čistě účelových prostředků k estetizaci stavby.70 Jak již bylo zmíněno, od roku 1951 fungoval jako pedagog na fakultě architektury a pozemního stavitelství na Vysoké škole stavitelství v Brně. V rámci celé své tvorby se nejvíce věnoval malobytové otázce a sociálnímu bydlení. Rodinný dům Miroslava Putny v kolonii Nový dům (č. 11, obr. č. 52) se nachází ve skupině objektů v Drnovické ulici. Formálními prvky navazuje na oba sousedící domy (dvojdům Jana Víška a rodinný dům Huga Foltýna). Mezi tyto prvky patří rozložení pater a výška domů, ustupující poslední patra domů sloužící jako obytné terasy, navazující okenní otvory a částečně volné přízemí na sloupech. Z přední fronty byl dům charakteristický především pásovými okny. Byl tvořen jednoduchým kubickým objemem, který i přes odebrání části hmoty posledního patra působil celistvě díky přesnému rámování železné konstrukce. Vstup do domu, z Drnovické ulice, byl umístěn v částečně volném přízemí (obr. č. 53), navazoval na relativně velkou předsíň a dvouproudé schodiště. V přízemí byl i sklad uhlí a potravin, toaleta a prádelna se sušárnou a topením (spojení těchto tří provozů v jednu místnost bylo zcela nevyhovující). První patro (obr. č. 54) bylo koncipováno jako společné. Byla zde kuchyň, jídelna a obytný pokoj zabírající polovinu dispozice patra (obytný pokoj byl prosvětlen velkým pásovým oknem jdoucím přes celou šíři objektu). Putna nevyužíval dveří, prostor členil pouze příčkami, aby dosáhl co největší volnosti pohybu.71 Druhé patro (obr. č. 55) bylo využito pro ložnice a koupelnu. Architekt navrhl dvě dětské ložnice a jednu pro rodiče (podivné rozdělení ložnice zabraňovalo protáhlému 70
Putna ve svém prostějovském období tvořil v tzv. internacionálním stylu, který vycházel z principů skeletové konstrukce, standardizace a puristické estetiky. 71 Volný půdorys navíc umožňoval průhled skrz dům přes pásová okna, jak je možno vidět na dobových fotografiích.
22
dojmu místnosti)72. Třetí patro (obr. č. 56) bylo využito pro rezervní ložnici, pracovnu a krytou terasu, bylo zde zavedeno i umyvadlo a toaleta. Nechyběla ani sluneční lázeň orientovaná do Drnovické ulice. Do dnešní doby bylo na domě provedeno mnoho změn, bylo zastavěno volné přízemí, pásová okna byla nahrazena klasickými a střešní terasa byla z části dostavěna (obr. č. 57). Ve srovnání s ostatními objekty v kolonii, se Putna i Hugo Foltýn (architekt sousedního domu č. 10) snažili v rámci svých domů dosáhnout co největšího potenciálu železobetonové konstrukce a funkcionalistické estetiky. Oba domy jakoby přesně vycházely z pěti bodů moderní architektury Le Corbusiera. Na druhou stranu v obou případech se jednalo o velmi mladé architekty s minimem zkušeností, a i když byly domy postaveny na principech funkcionalismu, byly shledány jako „závadné“ až nefunkční (ložnice, jídelna a pracovna byly situovány na severozápad apod.)73.
4.7. Dvojdům Jana Víška Jan Víšek (1890 – 1966) byl českým architektem, který působil od roku 1924 v Brně. V jeho tvorbě se mísí jakési dva proudy architektury: jedním proudem je pochopení klasických principů umění stavby (jeho klasicismus)74 a druhým naopak snaha o pochopení problémů moderní architektury. Tyto dva směry lze pozorovat v jeho tvorbě. Klasické principy architektury užíval u veřejných staveb, např. u Soutěžního návrhu na Akademické náměstí a Nejvyšší soud v Brně (1931, obr. č. 58) či u mnohem pozdější realizace dnešního Janáčkova divadla (1956 – 1965). Druhá rovina jeho tvorby, tedy pochopení problémů moderní architektury a jejich následné řešení, se projevilo především na menších objektech soukromého typu – Dvojdům v kolonii Nový dům (1928) či Kudelova vila (1927, obr. č. 59). Obě tyto navzájem odlišné roviny jeho tvorby však spojovala stejná puristická estetika. Zřejmě nejvýraznějším vizuálním prvkem ve Víškově tvorbě byla již zmíněná puristická estetika exteriérů. Ta lze pozorovat téměř na všech architektových návrzích a realizacích, např. Šilhanovo sanatorium (obr. č. 60) či Obytný a obchodní dům na Jánské (obr. č. 61). Tato estetika může působit až strojově, charakteristická je pravidelným rozložením pater, okenních otvorů, symetričností. Víšek zavrhl architektonické prvky, které mohly dělat fasádu zajímavější či členitější. Omezil se pouze na nutné složky. Puristická estetika byla uplatněna většinou v exteriérech, interiéry byly naopak opředeny mnoha detaily a různými materiály, činící stavbu mnohem pozoruhodnější, než se mohlo na první pohled zdát.
72
Starý, Oldřich. Kolonie “Nový dům”, Stavba: měsíčník pro stavební umění, Praha 1928 – 1929, str. 102. Starý, Oldřich. Kolonie “Nový dům”, Stavba: měsíčník pro stavební umění, Praha 1928 – 1929, str. 99. 74 Pelčák, Petr, Vladimír Šlapeta a Ivan Wahla. Jan Víšek: 1890 – 1966, Brno 1999, str. 7. 73
23
Víškův dvojdům ve výstavní kolonii (č. 12. a 13., obr. č. 12) se nachází v ulici Drnovická a byl tvořen dvěma zcela totožnými jednotkami. Zároveň je i v přímém sousedství s domem Miroslava Putny. Oba dva domy na sebe vzájemně reagovaly, především rozložením pater a okenních otvorů (obr. č. 62). Fronta dvojdomů se vyznačovala zejména pravidelným rastrem oken, tedy použitím jediného rytmicky opakovaného okenního otvoru.75 Víšek použil okna bez příčníku a s dvojitým zasklením, která byla sice jednoduchá a praktická, ale stala se také úmyslnou obětí vzhledu, navíc nevyhovovala dobovým požadavkům světla a slunce76. A byla to zejména okna, která dodávala domu dojem strohosti. Boční a zadní fasáda byla členěna menšími okny schodiště apod. (obr. č. 63). Dům stál na sloupech a v přízemí tak vytvářel podloubí, které stejně jako obytná střecha vizuálně odlehčovalo jinak hmotný pravidelný rastr. Díky minimálnímu využití formálních prvků dosáhl Víšek nejmenší zastavěné plochy (45m²) a nejnižších nákladů (120 tis. Kč). Dům byl opatřen dvěma vchody, předním z ulice a zadním ze zahrady. Zajímavé bylo porušení pravoúhlé stavby u předního vchodu, kde architekt užil konvexního zalomení (obr. č. 64). Toto zalomení opticky rozšiřovalo vstup a přidávalo jinak lakonickému domu zajímavý prvek. Stavba a její vnitřní uspořádání bylo tvořeno podobně, jako u ostatních domů. V přízemí byl umístěn vstup, sklad brambor a uhlí, prádelna, sušárna a sklep. Všechny tyto provozní prostory byly odděleny od schodiště a obou vchodů dveřmi. V prvním patře (obr. č. 65) se nacházely společné prostory. Naproti schodiště kuchyně, po pravé straně pak jídelna77 a obytný pokoj. Druhé patro (obr. č. 66) se sestávalo z koupelny, ložnice rodičů a dětí (byly vzájemně propojené) a hostinského pokoje. Rovné střechy bylo pak využito pro terasu (obr. č. 67) a sluneční lázeň, nechyběl ani malý přístřešek. Dům byl protknut jednoramenným schodištěm, které se na všech vhodných místech snažil autor uzavřít dveřmi kvůli úniku tepla. Objekt prodělal do dnešní doby velmi mnoho změn a je téměř k nepoznání (obr. č. 68). Objekt č. 12. je předsunut oproti původnímu stavu, rozšířen byl i přístřešek (ve tvaru písmene L) na střeše. Jediné, co zůstalo a podle čeho se dají oba domy identifikovat je stejná velikost a rastrové rozložení oken uličního průčelí.
4.8. Rodinný dům Jaroslava Syřiště Opomíjená osobnost architekta a pedagoga Jaroslava Syřiště (1878 – 1951) je spojena s celou generací architektů pedagogů, jejichž otevřenost vůči novým prvkům a postupům dala za vznik generaci daleko proslulejší – generaci funkcionalistů. Studoval na České vysoké škole technické 75
Pelčák, Petr, Vladimír Šlapeta a Ivan Wahla. Jan Víšek: 1890 – 1966, Brno 1999, str. 9. Starý, Oldřich. Kolonie “Nový dům”, Stavba: měsíčník pro stavební umění, Praha 1928 – 1929, str. 101. 77 Kuchyň a jídelna nejsou vzájemně průchozí. Tento komunikační nedostatek nahradil Víšek malým výdejním okénkem. 76
24
v Praze obor pozemního stavitelství. Jeho učitelé byli zejména architekti tvořící v historizujícím stylu. Syřiště ve své rané tvorbě hledal definici národní architektury,78 byl obeznámen s Wagnerovskou a Kotěrovskou modernou a zároveň byl oslovován holandskou abstraktní geometrickou secesí. Tvořil ve stylu secese, prošel purizujícím obdobím rané moderny a dostal se až k rondokubismu. Od roku 1910 byl pedagogem na České státní průmyslové škole v Brně.79 Zlomovým bodem v architektově tvorbě byl rok 1925, kdy do Brna zavítal Le Corbusier se svou přednáškou Purismus a francouzská architektura.80 Z návštěvy této přednášky se pak odvíjelo další směřování architektovy tvorby, která je charakteristická prolínáním jak nových, tak starých prvků. Rodinný dům Jaroslava Syřiště ve výstavní kolonii (č. 14, obr. č. 69), nacházející se na rohu ulic Bráfova a Drnovická, se od ostatních objektů v kolonii liší. Rozdílem je především zděná konstrukce domu. Tento fakt lze vysvětlit architektovým věkem a skutečností, že jeho tvorba i po návštěvě Le Corbusierovy
přednášky
v roce
1925
vykazovala
užití
jak
moderních,
tak
klasičtějších
architektonických prvků a postupů. Dům se vyznačuje jednoduchou kubickou hmotou. Vlivem limitů zděné konstrukce bylo užito malých okenních otvorů v porovnání s ostatními stavbami v kolonii Nový dům. Stavba byla charakteristická bílou fasádou a pruhem režných cihel v úrovni druhého patra. Šlo o přiznání zděné konstrukce a zároveň i oblíbený prvek architekta. Bylo zde vybudováno snížené přízemí (obr. č. 70), kde se nacházela garáž, sklad uhlí, sklep a prádelna. Za vstupem, orientovaným z Bráfovy ulice, se nacházelo dvouramenné schodiště vedoucí do prvního patra (obr. č. 71). Tam se nacházela kuchyň se spíží, obývací pokoj a toaleta. Obývacímu pokoji byla vyhrazena více jak polovina dispozice patra. Druhé patro (obr. č. 72) bylo využito pro dvě ložnice, koupelnu a toaletu. Závadou byl počet ložnic (pouze dvě) a vsunutí toalety do ložnice (potřeba několika odpadních trubek, což nebylo třeba)81. Nutno zdůraznit, že koupelna byla průchozí přes jednu z ložnic, což nebylo moc vhodné řešení. Střecha byla použita jako obytná (obr. 73), nechyběla zde ani komora. V dnešní době je hmota domu téměř neporušená. Původní stavba byla jen rozšířena o přístavek s garáží a bílá fasáda s pruhem režných cihel zmizela pod vrstvou červeného a béžového břízolitu (obr. č. 74).
4.9. Dvojdům Ernsta Wiesnera Jméno Ernsta Wiesnera (1890 – 1971) patří v rámci brněnské meziválečné architektury mezi nejvýznamnější. Tento architekt, původem ze Slovenska, se proslavil především svou tvorbou pro židovskou klientelu. Studoval v Brně a následně i ve Vídni. Samostatně začal tvořit až po druhé 78
Osolsobě, Jana. Architekt a pedagog Jaroslav Syřiště, Bulletin Moravské galerie v Brně, Brno 2003, str. 307. Zde mezi jeho žáky patřil např. Václav Dvořák, Bohuslav Fuchs či Alois Kuba. 80 V rámci přednášky bylo prezentováno pět bodů moderní architektury shrnující její nové směřování. 81 Starý, Oldřich. Kolonie “Nový dům”, Stavba: měsíčník pro stavební umění, Praha 1928 – 1929, str.102. 79
25
světové válce. Jeho první realizace nesly prvky secese, poté se zbavuje všech dekorativních prvků a stavby zcela očišťuje (puristický ráz). V polovině 20. let se dostává k funkcionalistické estetice především v soukromém sektoru (Münzova vila, 1924 – 1926, obr. č. 75). Do roku 1939, kdy se kvůli nacistické okupaci přestěhoval do Velké Británie, byl věrný funkcionalismu - navrhl mnoho brněnských architektonických ikon meziválečného období. V Británii působil jako pedagog v Oxfordu a Liverpoolu. Wiesnerův dvojdům v kolonii Nový dům (č. 15. a 16., obr. č. 76) byl koncipován jako dvě stejné zrcadlící se jednotky. Kvůli již dříve řečenému programu nelze vytvořit zcela odlišnou dispozici vnitřních prostor. Proto se od dalších domů v kolonii razantně nelišil. Dvojdům byl tvořen dvěma jednoduchými kubusy vzájemně mírně posunutými. Tímto posunutím vzniklo velmi originální řešení vchodů do obytných jednotek, z protilehlých stran,82 které zachovávalo soukromí oběma jednotkám. Vchod byl v případě obou jednotek umístěn ve zvýšeném patře (toto řešení bylo v rámci kolonie zcela ojedinělé). Zajímavým prvkem bylo i umístění terasy ve zvýšeném patře u vchodu. Wiesner se rozhodl pro nevyužití obytné střešní terasy, možná proto, že si byl vědom technických nedostatků rovné střechy. Pozoruhodné je, že i když byly domy identické, díky jejich zrcadlovému obrácení nepůsobily stejně. Vizuálně byla tato skutečnost velmi důležitá, nemohlo dojít k záměně jednotek např. návštěvníkem. I když se zdá, že kromě zrcadlového obrácení byly domy totožné, panovalo zde několik malých rozdílů – schodiště domu č. 15 bylo k terase napojeno zcela kolmo, zato schody ke vchodu domu č. 16 byly za první třetinou zalomeny; další rozdíl bylo možné pozorovat v půdorysu přízemí, kde není dodržena koncepce zrcadlení jednotek.83 Jak již z textu vyplývá, dispozice domu byla následující - v přízemí (obr. č. 77), které bylo přístupné dvěma vchody, se nacházela garáž, dva sklepy, prádelna, toaleta a ústřední topení. Celá jednotka byla protknuta dvouproudými podkovovitými schody. V prvním patře (obr. č. 78), přístupnému přes nekryté schodiště a terasu, se nacházela hala, kuchyň a obývací pokoj. Vchodem se vstoupilo dvoukřídlými dveřmi do haly, odkud se vcházelo po levé straně do obývacího pokoje, který zabíral více než polovinu půdorysu (velice velkorysý prostor), proti hlavnímu vchodu pak dveře u schodiště vedoucí do kuchyně. V druhém nadzemním patře (obr. č. 79) se nacházely tři ložnice, koupelna a toaleta.
82
Vchod do jedné z obytných jednotek (č. 15) je umístěn z náměstíčka a do druhé (č. 16) z ulice Bráfova. Jde o umístění garáží, které je však naprosto logické. Když Fuchs s Gruntem pracovali na parcelaci území pod Wilsonovým lesem, vytvořili malé náměstí uprostřed kolonie. Porušení tohoto náměstí příjezdovou cestou pro auto by bylo velmi nevhodné. 83
26
V celém domě bylo využito dvoukřídlových typizovaných oken, až na okna prosvětlující schodiště (vertikálně protáhlá, jednokřídlová), koupelnu a toaletu (použito malých jednokřídlových čtvercových oken). Fasáda domu byla samozřejmě bílá. Je důležité zmínit, že dvojdům Ernsta Wiesnera měl ze všech domů v kolonii největší úspěch. Vyplývá to z nejrychlejšího prodeje (první část dvojdomu byla prodána v únoru a druhá v listopadu roku 1929)84, ale i z faktu, že do dnešní doby prošel objekt jen velmi malými změnami (obr. č. 80).
5. Otázka dopadu Kolonie Nový dům byla v rámci Československé republiky zcela jedinečným počinem. Firma Františka Uherky a Čeňka Rullera dala za vznik úctyhodnému projektu, finančně náročnému a nakonec i ztrátovému, který však s sebou přinesl nedocenitelnou reformu bydlení. Základní znaky, které měly domy v kolonii splňovat a které byly uplatňovány, tvořily novou formu architektury v rámci moderního a úsporného bydlení. Mezi tyto znaky patřily nové materiály, které byly jednodušeji udržovatelné a měly delší životnost, nová konstrukce (železobetonová s výplňovým zdivem), která dala architektům možnost využití pěti bodů moderní architektury, od nichž se odvíjela dispozice a vzhled domu. Je ovšem nutné zdůraznit, že kolonie byla experimentem. Všechny vyjmenované znaky byly pro architekty nové, stavitelé Uherka a Ruller dali autorům domů jedinečnou možnost, si tyto postupy, se kterými neměli mnoho zkušeností, vyzkoušet. Další skutečností je, že ačkoli byl tento podnik jedinečný, nedostalo se mu až takové pozornosti, zejména v odborné sféře, jakou by si zasloužil. A zde nastává ona otázka, zda měla experimentální kolonie Nový dům vliv na následující výstavbu rodinných domů v Brně. Stavební firma Františka Uherky a Čeňka Rullera byla jednou z nejdůležitějších na území města Brna. Mezi další stavitele, kteří zasáhli do podoby tohoto města, patřil např. František Hrdina (stavitel pasáže Alfa), Václav Dvořák a bratrové Vilém a Alois Kubovi. Rok 1928 byl pro československou architekturu zcela převratným. Konala se Výstava soudobé kultury, která prostřednictvím nově postaveného brněnského výstaviště manifestovala následující směřování architektury. Do popředí se dostaly funkcionalistické a konstruktivistické tendence, architektura výstaviště byla charakteristická jednoduchými nečleněnými hranoly budov, vznosnými konstrukcemi, rovnými střechami, velkými plochami stěn a skla.85 Ovšem nešlo jen o výstavní pavilony. Změna se udála i na poli soukromých staveb, konkrétně rodinných domů. Tato změna byla prezentována prostřednictvím výstavy moderního bydlení Nový dům, která byla součástí Výstavy soudobé kultury. Díky kolonii Nový dům, kterou mohlo navštívit široké spektrum návštěvníků, dostala brněnská architektura nový směr. 84 85
Pelčák, Petr a Ivan Wahla, Ernst Wiesner: 1890 – 1971, Brno 2005, str. 21. Pelčák, Petr a Ivan Wahla (ed.). Václav Dvořák, Vilém a Alois Kuba: Brněnští stavitelé 30. let, Brno 2002, str. 8.
27
5.1. Stavební firma Václav Dvořák a Alois Kuba Představiteli tohoto nového směřování bylo mnoho osob, mnoho architektů, ovšem největší kus práce odvedli stavitelé. Zde je nutné jmenovat stavební firmu Václava Dvořáka a Aloise Kuby. Tato firma zasáhla do podoby Brna především rodinnými domky a nájemnými domy. Jejich tvorba se zaměřovala na nízkonákladové stavby a o jejich kvalitách svědčí, že dodnes patří jejich objekty k málo přestavovaným. Václav Dvořák (1900 – 1984) byl brněnským stavitelem. Po studiu na České státní průmyslové škole, kterou v té době vedl Jaroslav Syřiště,86 pracoval na Stavebním úřadu města Brna. Poté byl nakrátko zaměstnán u stavitele Františka Hrdiny, o kterém se zmínil ve svém deníku: „V záři roku 1925 jsem odešel ze zaměstnání od stavitele Františka Hrdiny v Žabovřeskách. Byl jsem tam jen měsíc a po nemoci jsem se k němu nevrátil, také proto, že jsem neměl praxi ve výrobě a byl bych tam, u toho nepříjemného stavitele známého svou nepoctivostí, neobstál“87. V roce 1925 se Dvořák spojil se svým přítelem Ervínem Grünhutem a založili společnou stavební firmu. Dvořák pracoval v Brně, Grünhut v Meziříčí, kam se přiženil. Jejich spolupráce neměla dlouhého trvání, brněnský stavitel se nakonec osamostatnil. V roce 1928 vyzval Václav Dvořák Aloise Kubu ke společné spolupráci a tak byla založena firma. Alois Kuba (1901 – 1979) vystudoval stejně jako Dvořák Českou státní průmyslovou školu v Brně, poté pracoval v projekční kanceláři firmy Rössler v České Třebové a u brněnského stavitele Františka Hrdiny. V roce 1927 pracoval jako asistent u Bohuslava Fuchse. Když ho Václav Dvořák vyzval ke spolupráci, neváhal a společně založili stavební firmu. Tato stavební firma, věnující se individuálnímu bydlení, byla založena v osudovém roce 1928. Oba stavitelé, se již před vzájemnou spoluprací věnovali výstavbě rodinných domků. Šlo převážně o řadové a dostupné domy pro střední třídu, které byly kvůli nedostatku vhodných nemovitostí žádané. Těžiště jejich tvorby se po založení firmy nezměnilo, ale rozšířili jej o budování nájemních domů. Tato developerská společnost se zaměřovala na vytvoření kvalitního bydlení založeného na třech principech: racionální půdorys, prvotřídní architektura a perfektní provedení. Vliv experimentální kolonie Nový dům na produkci tehdy největší stavitelské firmy v Brně lze pozorovat převážně v řešení dispozice. Po roce 1928, tedy po možnosti vidět stavby ve výstavní kolonii, se jejich práce proměňuje. Tím největším rozdílem či posunem v tvorbě těchto stavitelů bylo uplatnění tendencí vertikálního bydlení. Finančně náročné budování sklepů bylo zavrhnuto, proto bylo přízemí vyčleněno provozním prostorám, jako prádelna, sušárna, sklady potravin a paliv apod. První patro se sestávalo z kuchyně povětšinou spojené s jídelnou a obývacího pokoje. Ve druhém 86
Jaroslav Syřiště byl učitelem, později profesorem a nakonec i ředitelem České státní průmyslové školy. Mezi jeho studenty patřil jak Václav Dvořák, tak i Bohuslav Fuchs a Alois Kuba. 87 Osobní deník Václava Dvořáka, zápis ze dne 13. 2. 1975, str. 1.
28
patře se nacházely ložnice rodičů a dětí a koupelna. Právě změna v koncepci prostor umožnila výstavbu levného bydlení pro střední vrstvy. Levné bylo díky malému půdorysu, oproti domu postavenému na horizontálních principech. Navíc když se jednalo o řadový domek, jeho náklady ještě klesly díky společným základům, malé ploše střechy a minimálnímu úniku tepla kvůli společným bočním stěnám, které zajišťovaly izolaci. Výše zmíněné prvky reformy bydlení, tolik proklamovaných na Výstavě soudobé kultury, se odrazily ve tvorbě brněnských stavitelů. Řadové domy v Mathonově a Krkoškově ulici (obr. č. 81) v Brně toho byly důkazem.88 Tyto rodinné domky vznikly mezi lety 1933 – 1934. Charakteristické byly svou úzkou a hlubokou dispozicí. V přízemí (obr. č. 82) se nacházela garáž, skladiště, prádelna, komora, spíž; vstup byl tvořen zádveřím a navazoval na halu se schodištěm. První patro (obr. č. 83), vyčleněné pro denní provoz, se sestávalo z kuchyně, pánského pokoje, obývacího pokoje (na který navazoval balkón), spíže a toalety. V druhém patře (obr. č. 84), které bylo vyhrazeno odpočinku, se nacházely dvě ložnice a koupelna. Dvořák a Kuba nenavrhli rovnou střechu a díky klasické sedlové získali další prostor v podkroví, které bylo použito pro sušárnu a hostinský pokoj. Co se týče exteriéru domů, pro stavitele Dvořáka a Kubu bylo charakteristické vyžití obkladů (opaxit, šamotové obkladačky), které lemovaly okna nebo byly požity na celou frontu přízemí. Nešlo jen o estetické ztvárnění fasády, ale i o praktické řešení – díky obkladům byla fasáda méně finančně náročná na údržbu. Konkrétní podobnost mezi domy v Mathonově a Krkoškově ulici a domy v kolonii Nový dům lze najít. Václav Dvořák a Alois Kuba se nejvíce přiblížili k trojdomu Jaroslava Grunta (obr. č. 29, 31 – 33), převážně vnitřním uspořádáním jednotlivých prostor. Samozřejmě největší paralelou mezi těmito stavbami byla řadová koncepce. Nyní lze s jistotou říci, že experimentální výstava moderního bydlení Nový dům, měla vliv na další výstavbu rodinných domků pro střední vrstvy. Reforma bydlení se odehrála ve větší míře ve vnitřní koncepci a dispozici, než v oblasti vnější estetiky. Výsledkem bylo vertikální bydlení, logické, moderní a zdravé.
88
Na domech v Mathonově a Krkoškově ulici spolupracovali brněnští stavitelé také s Vilémem Kubou.
29
Závěr Rok 1928 se stal pro Brno převratným. Výročí desetileté republiky nebylo oslaveno tradicemi, jak bylo ve zvyku, ale uspořádáním Výstavy soudobé kultury, která prezentovala všechny úspěchy mladé republiky na poli vědy, umění a školství. Díky pořádání výstavy v Brně, bylo po několika desetiletích konečně vybudováno výstaviště, které se stalo manifestem pro nové směřování československé architektury. Velice odvážné plány jak samotných pavilonů, tak řešení výstaviště, byly spojeny pod novou estetiku a moderní postupy. Výstava měla obrovský ohlas a přispěla k významu Brna, jako centra moderní architektury. Nedílnou součástí Výstavy soudobé kultury byla i Výstava moderního bydlení Nový dům. Tato soukromá akce brněnské stavitelské firmy František Uherka a Čeněk Ruller se shodou okolností dostala do programu Výstavy soudobé kultury a dostalo se ji patronátu od Svazu československého díla. Náplní akce Nový dům bylo postavení šestnácti rodinných domů, individuálních či sdružených, které měly řešit problém moderního bydlení. Vedlejším důsledkem první světové války byl nedostatek domů a bytů pro chudé a střední vrstvu. Otázka bydlení byla velmi řešená. V rámci Evropy docházelo k výstavbě typových domů právě pro střední vrstvy. Nejznámější akcí tohoto typu byla výstava německého Werkbundu Die Wohnung. Ve spolupráci s městem Stuttgart došlo k výstavbě 33 domů různých typů, za účasti největších architektů meziválečné evropské avantgardy, kteří se snažili o reformu bydlení - nová koncepce, nové požadavky, nová estetika. Stejně tak se rozhodli i brněnští stavitelé Uherka a Ruller, ovšem v menším měřítku. V rámci výstavby kolonie Nový dům bylo přizváno devět architektů (Bohuslav Fuchs, Josef Štěpánek, Jaroslav Grunt, Jiří Kroha, Hugo Foltýn, Miroslav Putna, Jan Víšek, Jaroslav Syřiště a Ernst Wiesner), kteří měli za úkol navrhnout rodinný dům, jehož dispozice a vybavení by vyhovovalo dobovým nárokům moderního člověka střední vrstvy. Dům byl opředen dalšími kritérii, která musel autor splnit. Šlo o předepsanou výšku, racionální půdorys, užití nových konstrukcí a materiálů apod. Největším úspěchem celé akce bylo potlačení horizontálních tendencí při stavění rodinných domů a nastolení nového řádu – vertikální princip. Reforma v oblasti bydlení v rámci kolonie Nový dům uspěla především prostřednictvím vertikální dispozice. Při hledání tématu ke své bakalářské diplomové práci jsem se snažila zaměřit na oblast, která mi osobně imponuje. Kolonie Nový dům splnila vše, co jsem hledala – Brno, architektura, meziválečné období, individuální bydlení, … Při popisování domů jsem přicházelas to, kolik různých dispozic domů lze navrhnout a jak je každý z nich zcela originální (rozum mi nejvíce zůstával stát u rodinného domu Hugo Foltýna). Při následné rekapitulaci znaků všech domů mi bylo poodhaleno, v čem skutečně reforma bydlení tkvěla. Celá kolonie byla jedním velkým experimentem a netěšila se zrovna velké návštěvnosti, možná i vzhledem k tomu, že byla otevřena se zpožděním. Má následující otázka tedy směřovala k tomu, jestli měla, i přes svůj experimentální charakter, vliv na další výstavbu 30
rodinných domů v Brně. Schválně jsem se nezaměřila na architekty podílející se přímo na stavbě objektů v kolonii Nový dům, ale daleko zajímavější mi přišla jiná cesta. Jestliže celou akci iniciovala stavební firma Uherky a Rullera, kteří chtěli najít vzor typového domu použitelného pro sériovou „výrobu“, proč se nezaměřit na jinou stavební firmu? Zřejmě nejproduktivnější, v dnešním označení developerskou, společností byla stavební firma Václav Dvořák a Alois Kuba. Při zkoumání jejich návrhů, firma se věnovala individuálnímu i kolektivnímu bydlení, jsem došla k rodinným domům v Mathonově a Krkoškově ulici, které se od ostatních staveb lišily. Lišily se změnou dispozice, tedy použitím vertikálního principu známého z kolonie Nový dům. Tyto domky byly postaveny až mezi lety 1933 a 1934 (toto pětileté zpoždění jsem nedokázala osvětlit) a přímo navazovaly na dispoziční reformu. Cílem mé práce bylo popsat okolnosti vzniku kolonie Nový dům, která se zároveň s brněnským výstavištěm stala manifestací nového směřování československé architektury. Po důkladném prozkoumání všech staveb jsem se zaměřila na její vliv, který jsem se snažila prokázat na konkrétním příkladě.
31
Bibliografie Crhonek, Iloš. Brněnské výstaviště: výstavba areálu 1928 – 1968, Brno 1968. Crhonek, Iloš. Architekt Bohuslav Fuchs: celoživotní dílo, Brno 1995. Černoušková, Dagmar a Iveta Černá. Stuttgart 1927 – Brno 1928/ sídliště Weissenhof – kolonie Nový dům, in: Červená, Radana. Archivum amicus historici est: Sborník příspěvků k životnímu jubileu Hany Jordánkové, Brno 2015. Dulla, Matúš a kolektiv. Kapitoly z historie bydlení, Praha 2014. Filipová, Marta. Výstava jako symbol národa a státu. Výstava soudobé kultury v Československu, 1928, in: Jakubec, Ondřej a Radka Miltová. Umění a politika. 4. sjezd historiků umění, Brno 2013. Grunt, Jaroslav, Petr Pelčák a Ivan Wahla. Jaroslav Grunt: 1893 – 1988, Brno 2010. Haas, Felix. Vývoj architektury a umění v 19. – 20. Století, Praha 1966. Horová, Anděla. Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1995. Kroha, Jiří, Dita Dvořáková a Marcela Macharáčková. Jiří Kroha (1893 – 1974): architekt, malíř, designér, teoretik v proměnách 20. století, Brno 2007. Kuča, Karel. Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic, Praha 2000. Kuča, Karel. Památky Brna, Brno 1989. Kudělka, Zdeněk. Bohuslav Fuchs, Praha 1966. Kudělka, Zdeněk. Jan Víšek, Architektura ČSSR, Praha 1967. Kudělka, Zdeněk a Jindřich Chatrný (eds.). O Nové Brno. Brněnská architektura 1919 – 1939, Brno 2000. Kurial, Antonín a Borek Bílek. Architekt Hugo Foltýn, Architektura: spojené časopisy Stavba, Stavitel, Styl, Praha 1946. Müller, Zdeněk. Brněnské výstaviště: stavba století: stavební vývoj 1928 – 2002, Brno 2002. Nešlehová, Mahulena a Vojtěch Lahoda. Dějiny českého výtvarného umění, Praha 1998. Osolsobě, Jana. Architekt a pedagog Jaroslav Syřiště, Bulletin Moravské galerie v Brně, Brno 2003. Pavlíková, Jiřina. Kolonie Nový dům v Brně, 1977. Diplomová práce, Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Filozofická fakulta. Pelčák, Petr a Ivan Wahla. Ernst Wiesner: 1890 – 1971, Brno 2005.
32
Pelčák, Petr a Ivan Wahla. Generace 1901 – 1910: První absolventi české školy architektury v Brně 1925 – 1940, Brno 2001. Pelčák, Petr a Ivan Wahla (ed.). Václav Dvořák, Vilém a Alois Kuba: Brněnští stavitelé 30. let, Brno 2002. Pelčák, Petr a Vladimír Šlapeta. Brno: architektura 1918 – 1939, Brno 2012. Pelčák, Petr, Vladimír Šlapeta a Ivan Wahla. Jan Víšek: 1890 – 1966. Brno 1999. Písaříková, Karin. Funkrionalistické náhrobky v Brně, 2012. Disertační práce, Vysoké učení technické v Brně, Fakulta výtvarných umění. Recmaniková, Michaela. Z historie českých menšinových obecných škol na Brněnsku (se zaměřením na první republiku), 2013. Diplomová práce, Masarykova univerzita v Brně, Pedagogická fakulta, Katedra historie. Sedlák, Jan. Architektonické památky Žabovřesk, Žabovřeský zpravodaj, Brno 1997. Sedlák, Jan. Kolonie Nový dům v Brně, Zprávy památkové péče, Praha 1992. Starý, Oldřich. Kolonie “Nový dům”, Stavba: měsíčník pro stavební umění, Praha 1928 – 1929. Svrček, Jaroslav B. Národní umělec Jiří Kroha, Praha 1960. Šlapeta, Vladimír. Funkcionalismus na Moravě, Brno 2003. Šlapeta, Vladimír. Český funkcionalismus, Brno 2004. Švácha, Rostislav. Česká moderní architektura – Bohuslav Fuchs, Domov, Praha 1985. Švácha, Rostislav. Jiří Kroha a česká architektura, Brno 1998. Švácha, Rostislav. Josef Štěpánek: Architekt smolař, Výtvarná kultura, Praha 1984. Švarcová, Ivana. Brněnský stavitel František Uherka a jeho architektonické dílo v Brně, 2014. Bakalářská diplomová práce, Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Václavek, Bedřich a Zdeněk Rossmann (red.). Katalog výstavy moderního bydlení Nový dům, Brno 1928. Vlasáková, Olga. Brno – Žabovřesky: Historie a současnost, Brno 1999. Vlček, Pavel. Encyklopedie architektů, stavebníků, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004. Wahla, Ivan, Petr Pelčák a Jan Sapák. Brněnští židovští architekti: 1919 – 1939, Brno 2000. Zatloukal, Pavel. Česká republika – architektura XX. Století, Praha 2005.
33
