MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta. Rodinné domy architekta Ladislava Lábuse

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Sdružená uměnovědná studia

Jana Rosinová

Rodinné domy architekta Ladislava Lábuse Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Ph.Dr. Aleš Filip, Ph.D. 2008

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

-----------------------------------------------Podpis autora práce

Poděkování Ve své práci bych ráda poděkovala především vedoucímu mé práce, PhDr. Aleši Filipovi, Ph.D. za velmi vstřícný přístup při konzultacích a jeho cenné odborné rady v průběhu vedení mé práce. Dále děkuji Davidovi Marešovi za poskytnutí materiálů a plánů k rodinnému domu ve Zlíně, za ochotu a rady. Mnohokrát děkuji panu Ladislavovi Lábusovi za to, že jsem ho měla možnost poznat osobně a sledovat průběh jeho osobité práce na našem rodinném domu od samého prvopočátku až do konečných úprav. Tím jsem měla možnost získat velmi cenné poznatky týkající se uvažování o současné architektuře.

Obsah Obsah ................................................................................................... 4 1. Předmluva ................................................................................................ 5 2. Úvod ....................................................................................................... 6 3. Ladislav Lábus ......................................................................................... 8 3.1. Základní údaje .................................................................................... 8 3.2. Lábusova koncepce architektury ........................................................... 8 3.3. Rekonstrukce historických staveb ........................................................ 13 3.3.1. Rekonstrukce paláce Langhans v Praze ....................................... 13 3.3.2. Interiér restaurace U bílé kuželky v Praze ................................... 16 3.3.3. Rekonstrukce jízdárny Pražského hradu ...................................... 17 4. Rodinné domy ......................................................................................... 18 4.1. Spolupráce architekta a investora ........................................................ 18 4.2. Vila ve Vonoklasech .......................................................................... 20 4.3. Rodinný dům s ateliérem v Benešově ................................................... 23 4.4. Vila v Roudnici nad Labem ................................................................. 24 4.5. Rodinný dům v Mukařově ................................................................... 26 4.6. Vila ve Zlíně ..................................................................................... 28 4.7. Rekonstrukce rodinných domů ............................................................ 31 4.7.1. Rekonstrukce obytného domu na Smetance v Praze ...................... 31 4.7.2. Rekonstrukce činžovní vily na Hanspaulce v Praze ...................... 33 4.7.3. Rekonstrukce rodinného domku Palička na Babě v Praze .............. 34 4.7.4. Rekonstrukce rodinného domu v Podbabě v Praze ........................ 35 5. Závěr ...................................................................................................... 37 6. Resumé ................................................................................................... 39 7. Summary ................................................................................................. 40 8. Seznam obrazové přílohy .......................................................................... 41 9. Použité prameny ...................................................................................... 42

4

1. Předmluva Architektura. Tímto jedním slovem bych stručně mohla označit oblast mého zájmu. Poprvé jsem ono příjemné mrazení v zádech pocítila již jako malé dítě, které se šlo podívat se svojí babičkou do kostela. Myslím si, že každého člověka velmi ovlivňují zážitky z dětství a právě tam můžeme hledat kořeny našeho vývoje, chování a počínání. Je však jen velmi málo lidí, kteří si tuto skutečnost uvědomují…. Už delší dobu se zajímám o dějiny umění, přičemž mému zájmu dominuje architektura. Moc ráda cestuji a nechávám se unášet krásou a vznešeností starých staveb a prožívám si ono krásné mrazení, při němž si vždy vzpomenu na své dětství a prázdniny u babičky. Miluji pocit pokory, který se dostaví vždy, když navštívím gotickou katedrálu či malebný kostelík nebo středověkou rotundu. Jakoby se tam setkávala energie lidí za celá staletí. Nejúžasnější na architektuře je to, že si ji nemůžu odnést domů, ale musím jít za ní, nechat se jí pohltit a uchvátit. Při studiu krásných starých staveb – odkazů našich předků, se často zaobírám otázkami moderní architektury. Do jaké míry můžeme považovat moderní architekturu za umění? Kde je vlastně hranice mezi uměním a užitnou funkcí? Naši předkové by mohli být pyšní na kouzelné baziliky (které mám snad ze všeho nejradši), vznešené katedrály, nádherné zámky a paláce, postavené ze stavebních materiálů, které přežily celá staletí a přežijí zcela určitě i nás. Jakou životnost a úroveň bude mít architektonické dědictví, které zanecháme našim následovníkům? Moderní architektura se stala středem mého zájmu nejen díky kladení si těchto otázek. Velkou měrou přispělo rozhodnutí postavit si rodinný dům. Začali jsme s manželem sledovat dění a práci našich současných architektů. Od roku 1989 se toho událo mnoho a není divu, že došlo k velkému rozvoji staveb rodinných domů. Architekti se však v této porevoluční době nemohli opřít o vyzrálé zkušenosti a klientela zase neměla vyzrálé představy o tom, jak by měl jejich dům vypadat. Proto se musely obě strany mnoho naučit. Dobří architekti, schopní se vcítit do individuálních potřeb rodinného života i dobří klienti, kteří jsou ochotni vyslechnout doporučení architekta se naštěstí našli, a tak v naší zemi vznikly za poslední dvě desetiletí skutečně zajímavé rodinné domy. Mezi ně patří např. Pleskotova vila ve Vraném nad Vltavou, Kroupův dům v Mukařově, Rodinný dům v Nebušicích od architekta Stanislava Fialy a v neposlední řadě také rodinný dům ve Vonoklasech od Ladislava Lábuse. Tak jsme našli architekta, který plně splňoval představy o našem rodinném domu, ve kterém chceme strávit zbytek života a vychovat naše děti, ale také jsme si velmi rozšířili obzory o naší moderní architektuře. Není jednoduché zorientovat se v takovém množství možností. Všude kolem sebe vidíme budovy více či méně zdařilé, fádní, napodobující to, co je právě v kurzu. Mezi nimi se najdou výjimky, jež můžeme označit za vrchol nevkusu. O těchto stavbách by jistě mohla být napsána velmi zajímavá samostatná práce. Rozhodla jsem se však, že tento námět přenechám někomu jinému a budu se ve své bakalářské práci zabývat architektem, kterého jsme si vybrali pro stavbu našeho domu.

5

2. Úvod V bakalářské práci se budu zabývat osobností architekta Ladislava Lábuse, abych rozborem jeho díla zodpověděla otázky týkající moderní architektury a především možností bydlení, které tyto stavby nabízí. Nebudu se podrobně zaobírat celým dosavadním dílem tohoto významného pražského architekta, ale především rodinnými domy, které dominují v jeho práci od druhé poloviny devadesátých let. Proč jsem si vybrala architekta Ladislava Lábuse? Důvody jsou následující: V prvé řadě je to dosavadní dílo tohoto architekta s velmi osobitým přístupem ke své práci. Jeho stavby jsou velmi současné a zároveň mají v sobě i něco minulého – jako by přicházely odjinud. Osobitost Lábusových staveb tkví i v tom, že se nehlásí k žádnému z vyhraněných trendů, ale vychází z nitra jejich tvůrce a z podstaty jeho uvažování. Možná právě proto má architektova práce ve výsledku velmi čitelný rukopis – toto je Lábus a jeho atelier. A charakteristika jeho staveb? Vyznačují se velkou citlivostí. První pohled většinou nasvědčuje jakémusi minimalismu, avšak postupně se nám odkrývá mnohovrstevná struktura výrazů. Postupně objevujeme jednotlivé detaily, jako třeba členění stěn, jejich barevné souvislosti nebo tvarování stropů… Zdobné detaily v Lábusově architektuře téměř nenajdeme. Jedná se o detaily, jež si uvědomíme až po určité době. Studiem autorovy práce bych ráda objasnila míru užitné funkce a umění v jeho stavbách a pokusila se najít onu pomyslnou hranici. Budu se zabývat detaily jeho architektury a hledat jejich smysl. Velmi zajímavé je řešení možností propojení venkovního prostoru s vnitřním a využití obou pro zkvalitnění obyvatelnosti rodinných domů. Další zajímavou otázkou je také samotné začlenění stavby do dané lokality a terénu. Jednu kapitolu mé práce věnuji významné části Lábusovy tvorby, jíž jsou rekonstrukce historických staveb. Zde se budu zabývat otázkou propojení staré a moderní architektury. Druhým důvodem mého rozhodnutí zabývat se dílem, konkrétněji rodinnými domy architekta Ladislava Lábuse, jak jsem již nastínila v předchozí kapitole, je příprava stavby našeho rodinného domu ve Zlíně. V současné době architekt Ladislav Lábus a jeho kolegové ateliéru dokončují projekt, na kterém pracovali průběžně asi dva roky. Po tu dobu jsme se pravidelně scházeli v Praze nebo ve Zlíně nad skicami, výkresy a plány a postupně vznikal náš dům. Měla jsem možnost osobně se seznámit s panem Lábusem a jeho milou ženou, také s jeho kolegou Davidem Marešem, který se na projektu podílí. Byla jsem svědkem architektovy práce od samého prvopočátku až po konečné úpravy projektu, tudíž jsem měla možnost pana architekta blíže poznat a pochopit jeho filozofii i hlavní myšlenky, které ho provází při jeho tvorbě. Se zaujetím jsem sledovala jeho styl práce a uvažování nad jednotlivými aspekty budoucí stavby. Díky těmto osobním setkáním mohu v práci uplatnit mé osobní dosud nepublikované poznatky a postřehy a tím mohu přispět k získání nového pohledu na požadavky jednotlivých členů rodiny vůči svému obydlí a poukázat na skutečně jedinečný styl práce architekta, který dokáže navrhnout obytný dům tak, aby vyhotovoval všem členům rodiny dnes, ale třeba i za deset let. Zároveň

6

dbá na to, aby stavba zapadla do dané lokality a využila co nejlépe terén, ve kterém bude stát. V první části práce se tedy seznámíme s osobností architekta Ladislava Lábuse a jeho koncepcí architektury. Zde musím alespoň v jedné kapitole zmínit také jeho rekonstrukce historických budov, které tvoří skutečně významnou část Lábusovy tvorby. Ve druhé – hlavní části mé práce se budu zabývat rodinnými domy architekta, přičemž se zaměřím na stavby novější asi od druhé poloviny devadesátých let. Zajímavou kapitolou této části je Rodinný dům ve Zlíně. S architektovým svolením bych ráda poprvé veřejně představila projekt, popsala práci na něm a rozebrala architektův osobitý přístup k tvorbě.

7

3. Ladislav Lábus 3.1.

Základní údaje

24. 11. 1951 1976 1977-1991 1990 1991 1993 1995 2002

narozen v Praze absolvent Stavební fakulty ČVUT v Praze zaměstnán v ateliéru Delta - Projektovém ústavu Výstavby hl. m. Prahy vedoucí ateliéru Fakulty architektury ČVUT v Praze založil vlastní ateliér Ladislav Lábus – architektonický ateliér vedoucí Ústavu navrhování III. na Fakultě architektury ČVUT v Praze jmenován docentem na fakultě architektury ČVUT v Praze jmenován profesorem na Fakultě architektury ČVUT v Praze

O brá ze k 1: Por tr ét a rc h ite kta Lad is lava Láb us e

3.2.

Lábusova koncepce architektury

Ladislav Lábus – bratr slavnějšího Jiřího Lábuse je ve své povaze jeho pravým protikladem. Než jsem ho poprvé spatřila, představovala jsem si ho úplně jinak. Místo veselého otevřeného člověka kypícího živočišným humorem přišel na pohled nenápadný muž v ošoupaném manšestrovém saku s nesměle milým úsměvem… Myslím si, že jen díky tomu úsměvu můžeme odhalit podobu mezi dvěma bratry. I když se každý z nich směje úplně jinak, úsměv je zkrátka prozradí. Charisma a síla osobnosti Ladislava Lábuse je doslova odzbrojující, když začne mluvit. Nemluví proto, aby upoutával, přesvědčoval a oslňoval. Mluví, protože to všichni chtějí a čekají na jeho slova, věty a názory. Působí na mne dojmem, jako by přišel do společnosti a potřeboval svůj čas na to, aby nasál atmosféru a naslouchal. Naslouchání druhým je jeho velmi charakteristickou vlastností. Naslouchá velmi často, pozorně a rád. V tom také spočívá jeho hlavní filozofie při navrhování staveb a realizaci projektů. Na rozdíl od mnohých architektů, které zajímají stavby samotné, nikoli jejich účinek, Lábuse zajímá dopad stavby na obyvatele, prostředí i budoucí rozvoj místa. Je pro něj důležité, když kolem všechno dobře funguje jak v mezilidských vztazích, tak i mezi přírodou a kulturou. S každým investorem budoucí stavby se pravidelně schází, naslouchá jeho potřebám a zajímá se o jeho příběhy. Snaží se, aniž by šel za hranice svého přesvědčení a vkusu pro každého zákazníka navrhnout „dům na 8

míru“, aniž by tím utrpěly jeho tvůrčí záměry. Sám se k této problematice vyjadřuje tak, že chce navrhovat a stavět domy pro lidi, aby jim sloužily, ne však domy, kterým se musí obyvatelé podřídit a zvykat si na ně. Ladislav Lábus nepodléhá módním trendům, jeho vývoj je plynulý a svým projevem civilní. Jako by tím chtěl vyjádřit onu křehkost umění. Neočekává od něj, že bude převracet svět, nýbrž upozorňuje na krásu zdánlivé jednoduchosti, která je pro jeho stavby typická a v neposlední řadě klade důraz na detail. Právě Lábusův vztah k detailům je velmi diskutovanou záležitostí nejen mezi odbornou veřejností, ale i mezi jeho kolegy architekty. Příkladem může být názor známého architekta Rostislava Šváchy, podle něhož jeho kolega Lábus nerad upoutává detailem nebo designem proto, že tím nechce závazně určovat nebo definovat v provozním i estetickém smyslu. Prázdnota, kterou Ladislav Lábus nazývá vyčištěností nebo vyklizeností dodává budoucímu uživateli domu pocit jakési svobody. I když Rostislav Švácha důvěrně vystihuje Lábusův styl, není jeho minimalismus tak diktátorský jako u jeho největšího mistra Ludwiga Miese van der Rohe. Naopak Lábus se detaily ve svých návrzích hluboce zabývá, a pokud jeho práce působí dojmem opačným, je to dáno spíše ostychem a známou architektovou kritičností. 1 Lábusova hloubavost a sebekritičnost je velmi dobře známá. Z vlastní zkušenosti musím přiznat, že o každém kroku své tvorby architekt dlouho přemýšlí a obtížně se odhodlává. Když ho nakonec udělá, ještě pochybuje o jeho opodstatnění. Vždy však vychází při navrhování svých děl z potřeb a příběhů těch, kterým jsou domy určeny. Sám hledá i příběhy svých domů. Odtržení od reality a popření prožitých zkušeností může vést podle Lábuse ke ztrátě zdravé sebereflexe s ničivými dopady na okolí takto vytvořené architektury. 2 Základním krokem při navrhování stavby je abstrahovat dům na nejzákladnější elementy a sžít se s jeho půdorysem. Důležité je při tom poznat historii místa a vzájemnou vazbu stvrdit. Architekt vždy postupuje tak, jako by stavbu navrhoval pro sebe. Je přesvědčen, že pokud bude schopen při přípravě a realizaci stavby myslet jako by stavěl stavitel a stavebník v jedné osobě, zásadně ovlivní komunikativnost svých staveb a ušetří stavebníkům spoustu peněz investičních i provozních. Říká, že „Naše domy“ by se jistě snáze udržovaly, více bychom mysleli na jejich stárnutí… Profesor Lábus je architekt – filosof. Právě bariéry a jejich odstraňování je jedním z jeho velkých témat, kterými se zabývá na svých přednáškách. Dovolila jsem si parafrázemi Lábusových výroků poodhalit profesorův vnitřní svět „tím rozpustíme a integrujeme architektonické bariéry fyzické i psychické. Pak se zeď opět stane ochranou, přístřeším před nepohodou a ne bariérou.“ 3.

1

Ná zor y Ros tis lava Šv ác h y js e m pře vz a la z Rec en z e, Stavb a 1997 /4, s. 48. Mar ie P la tov ská, tex t o Lad is lavu Lábu sov i, L ad is lav L ábu s, k a ta log k výs tavě , G a ler ie J aro s lav a Fra gner a, Pr ah a 2004, s. 16 – 20. 3 L ad is lav Lá bus, c ita ce z pro fe sorsk é př edná šky Ko mu n ikac e ver sus bar iér y, ka ta log k vý s tav ě, G a ler ie J aros lav a F ragne ra , 2004, s. 137.

2

9

V dnešní době se velmi často diskutuje, zda je architektura technickou nebo uměleckou disciplínou. Do jaké míry tedy můžeme považovat moderní architekturu za umění? Bohužel se při přemítání nad těmito hledisky často zapomíná na skutečnost, že architektura slouží především lidem. Podle Lábuse přestala architektura i moderní umění s lidmi komunikovat a podle toho si jí lidé také váží – spíše neváží. Uživatele staveb neuspokojí jejich technická nebo estetická dokonalost, pokud nejsou pro ně příjemné, neposkytují jim pohodlí a svobodu při jejich činnostech nebo když je nějakým způsobem omezují. Pokud architekt při práci myslí na to, aby byla stavba hezká, ve skutečnosti nemůže být opravdu krásná. Ve své podstatě by nemělo jít o zobrazování povrchu, ale o hledání formy pro obsah. Co plyne z této myšlenky? Architektura není pouze obrazem společnosti, ale je stejně silně ovlivněná motivací tvorby architekta. Odráží, na co bylo myšleno při navrhování a projektování. Zda byla prostředkem výtvarnost nebo techničnost, či se sama stala cílem. Prozrazuje, zda tvůrce opravdu zajímají potřeby a příběhy těch, pro které jsou domy určeny. Tato myšlenka je použita z přednášky ke jmenování profesorem – Komunikace versus bariéry a zcela vystihuje vůdčí záměr Ladislava Lábuse při navrhování obytných domů. Jeho architektura působí navenek nenápadně, je jednoduché si jí nevšimnout právě proto, že nemyslí na přehnanou nápadnost, nežene se za trendy moderní architektury a nemá tendenci se srovnávat. Naopak myslí především na potřeby lidí, kteří budou stavbu užívat. „Chci být čistý jako voda.“ (anonym – duševně nemocný) „Chci být pravdivý jako panelák“ (Ladislav Lábus) 4 Architekt Ladislav Lábus si váží i sídlišť a paneláků. Svou nepředstíravostí výrazu se podobají lidové a průmyslové architektuře, kterou Lábus nazývá architekturou bez architektů. Dříve jsme se za tuto architekturu styděli a snažili se ji přestavět do podoby městské architektury, dnes k ní neskrýváme obdiv a úctu. Impozantní je její chudoba, prostota a nepředstíravost výrazu. Jen těžko můžeme najít příklad ošklivé lidové architektury. Hodnotu panelových sídlišť spatřuje v jejich opravdovosti a sám se zasadil o jejich revitalizaci barevným řešením zateplených panelových domů sídliště Bohnice v Praze. Projekt a realizace probíhali v letech 1999-2000 se spoluautory Davidem Marešem a Dagmar Prášilovou – členy Lábusova architektonického ateliéru. Pro mnoho lidí působí panelové domy nesnesitelnou opravdovostí reflexe své doby a na jejich revitalizaci se pohlíží jako na čistě technickou, finančně náročnou záležitost. Podle Lábuse se s tímto náhledem nedá humanizace dosáhnout, i kdyby se do ní vložilo sebevíc finančních prostředků. Humanizovat sídliště nejde bez humanizování života jejich obyvatel a bez iniciace zájmu o prostředí, ve kterém žijí. Zde se opět naplno projevuje charakteristický rys jeho tvorby – hledání cesty k lidem žijícím na sídlišti, snaha oživit jejich zájem o prostředí, ve kterém žijí, iniciovat víru v možnost změny. Podle něj nejde naprojektovat polidštění a vdechnutí života. Netýká se totiž ani tak architektury, jako toho, k čemu slouží.

4

Lad is lav Lá bus, O ob ytný ch s tavbá ch a s íd lištíc h, Ar ch itek t 1997 /22 , s . 53 . (Výrok b yl c itován v sou těž i na admin is tr a tivní budovu Me trostavu v K ar líně .)

10

„Lidem na sídlišti nepomůžeme tím, že budeme hledat další negativa této výstavby. Jestliže cítíme svoji profesní a lidskou odpovědnost za to, že sídliště vznikla, snažme se pomáhat překlenout období, kdy jejich hodnotu nejsme schopni vnímat a nemáme prostředky je odstranit nebo transformovat. Hledejme nepředpojaté postoje a otevřená řešení.“ 5 Když se procházíme zástavbami vedle sebe stojících rodinných domů, můžeme vidět spoustu různých stylů, které jsou předstírané. Každý dům je z jiného prostředí – americký vedle bavorského a podobně. Dnešní stavitelé se příliš často snaží o výrazný efekt a zabývají se příliš fasádou domů – dům vzniká jakoby z vnějšího pohledu. Ladislav Lábus se naopak zabývá vnitřními vztahy. Právě pro to se často obrací k funkcionalismu, obdivuje samozřejmost, s jakou pojímali fasády. „ Při pohledu na současnou výstavbu podnikatelských domů přemýšlím, zda není pravdivější a důstojnější bydlení na sídlišti.“ 6 Není překvapující, že již v době studií Ladislava Lábuse nejvíce ovlivnila architektura Louise I. Kahna a zároveň architektura bez architektů – lidová architektura i hand made houses alternativních kultur.

„Prvním vjemem člověka byla jistě Krása, vjem celkové harmonie. Vedle toho Údiv, pak pochopení, jež otevírá dveře pokladu jménem Forma, a ta inspiruje Návrh, a pak proces utváření, uskutečnění. Uskutečnění vyvstává z přání a Pravidla. Pravidlo vede tvůrce, aby hledal Řád. Řád je příroda, nevědomá příroda. Pravidlo je řádem člověka. 7

Respekt k běhu věcí a k jejich zákonitostem, přináší Ladislavu Lábusovi hledání vlastního vyjádření. V Řádu spatřuje sílu. Řád vnáší zklidnění, vnitřní rovnováhu a neomezené duchovní možnosti. Otevřenost devadesátých let dovolila všem nahlédnout do tvorby za hranicemi. Některé architekty přemíra zahraničních stylů a technik zaskočila a povrchově přebírají to, co považují za módní. Tím vznikl jakýsi komerční proud, jemuž se architekt Lábus nikdy nepoddal. Jeho postupné vstřebávání mnohoznačných podnětů zvenčí ho dovedly k umírněnému minimalismu. On sám se však k ortodoxnímu minimalismu nepřiklání, považuje ho za „okraj tvořivosti“. Je mu blízká racionální oproštěnost a jednoduchost, ale nezříká se ani dekorativních prvků, které považuje za „nevyčlenitelné součásti architektury“. Tyto však musí projít již známým testem architektovy sebekritiky. 5

Lad is lav Lá bus, Anke ta , Ar ch itek t 1997 /22 , s . 60 . Lad is lav Lá bus, O ob ytný ch s tavbá ch a s íd lištíc h, Můj dům 2 005 /5, s. 25. 7 Lou is I. Kahn, T icho a s vě tlo, Arbor v ita e, Pra ha 1999, s tr. 88. (Lou is I. Kahn z ro zhovoru s a rch itek ty J. W . Cooke m a H . K lote m 20 . 12. 1973.)

6

11

O brá ze k 2: Ba rev né ř eš e ní za te p lený ch do mů s íd lišt ě Bo hn ic e v Pra ze

12

3.3.

Rekonstrukce historických staveb

3.3.1. Rekonstrukce paláce Langhans v Praze

Pokud se mám ve své studii zabývat prácí architekta Ladislava Lábuse, musím se v souvislosti s jeho tvorbou alespoň v této kapitole zmínit o jeho rekonstrukcích, které jsou mnohými považovány za nejzajímavější část jeho tvorby. Snad každý, kdo zná Lábuse, zná i jím zrekonstruovaný soubor domů Langhans v Praze. U tohoto zajímavého díla bych se ráda na chvíli pozastavila a pokusila se poodhalit něco z Lábusova vnímání architektury a světa vůbec. Ve své práci se budu dílem zabývat právě proto, že Langhans je považován odbornou i širokou veřejností za výsledek soustředění dosavadních zkušeností a zralé práce Lábusova ateliéru. Projekt k této rekonstrukci vznikl v roce 1996 za spolupráce s Lenkou Dvořákovou, Zdeňkem Heřmanem, Davidem Marešem a Pavlou Burešovou. Realizace probíhala v letech 1997 – 2002. Investory rekonstrukce jsou Zuzana Wismerová-Meisnerová a Rolf Wismer. Langhans patří mezi velké domy, ale jeho reálná velikost je ukryta ve stísněné gotické parcele. Svým výrazem je to stavba spíše komorní. Podobu stavby tedy určují především rozměry středověké parcelace v dané lokalitě: v blízkosti velkého tržiště, frekventovaných komunikací, v těsném sousedství klášterních staveb kostela Panny Marie Sněžné. Zahuštěná zástavba byla ve středověku obvyklou, jelikož vycházela z předpokladu, že se většina lidí pohybovala pěšky a skýtala možnost kolektivní obrany v případě nebezpečí. Sevřenost obydlí tedy dodávala tehdejším lidem pocit bezpečí. Navíc domy v sousedství klášterní zahrady nesměly přesahovat její zdi, aby sousedé nerušili františkánské bratry ze studia a rozjímání. 8 Prvním krokem pro architekta bylo rozlišení stavební změti původního objektu. Stál zde solidní třípatrový dům s pavlačí, byty a průjezdy ke dvorkům, příčné trakty s ateliéry a hospodářským zázemím a jednotraktová boční křídla zasahující až k zahradnímu altánu ležícího u zdi klášterní zahrady. Tento altán byl později přebudován na fotografický ateliér. Na základě těchto tří původních staveb postavil Lábus se svými spolupracovníky vizi objektu Langhans. Investorka – paní Wismerová – Meisnerová si přála, aby byl objektu navrácen název Langhans. Tento požadavek byl splněn samostatným domem s výstavní galerií, kde byl původně neorenesanční ateliér. Tento prostor se pyšní původním zábradlím a původními klenbami v suterénu. Exkluzivita celé stavby je skryta v netradičním přání investora a hlavně v jeho velkorysém přístupu. „Věřím, že inspirace je okamžikem možnosti, kdy se to, co se má udělat, setká s prostředky, jimiž to lze udělat.“ 9

8 9

Zah rad a b yla zpř ís tupně na veř ejnos ti tep rve roku 1950 . L. I. K ahn, T icho a sv ětlo, Arbor vita e , Pr ah a 1999, s tr . 81.

13

Tato vize byla zrealizována a v dnešní době se naše hlavní město pyšní stavbou zdánlivě nenápadné krásy a zároveň skvostem a vzorem moderní architektury. Základní myšlenkou při realizaci bylo odlišit nové od starého, ale nebyla v projektu uplatněna důsledně, spíše individuálně podle konkrétních potřeb. Tato nedůslednost zvoleného přístupu usnadnila tvůrci vytvářet přirozenou náhodnost a mnohovrstevnost tradičních staveb. Tím, že architekt uchránil tyto nepravidelnosti, vytáhl historii stavby na světlo a zároveň ji zahrnul do stavby, čímž ji zviditelnil. Jeho opatrnost a zdrženlivost se vyplatila a historický význam stavby tak není skryt za klasicizující hladkost. Základna souboru nově zrekonstruovaných domů stojí na jakoby otevřeném půdorysu volně proudících prostor, působících jako volně průchozí pasáže. Středověká uzavřenost se mění ve flexibilitu současnosti. Vnitřní prostor je maximálně propojen s venkovním. Tím mizí relativní hranice a člověk schován před nepřízní počasí a ruchem velkoměsta se může cítit volný a přesto je oddělen. 10 Ne každý však dokáže žít v betonovo – skleněném prostoru. Někdo se může cítit svobodně a pro jiného může působit zranitelně. Záleží vždy na individuálních pocitech a potřebách jednotlivce. Člověk legitimuje svou identitu i podle prostoru, který je schopen obývat. Od propojení interiéru s exteriérem se odvíjí také některé detaily, jako třeba řešení sadových úprav na terasách a ve dvorech. Vše dotváří jemná barevnost stěn a řešení detailů. Na původní masivní cihlové zdi navazuje všudypřítomný beton, ten také v odstupech vyzdvihuje nástavce s byty. Otevřené prostorové struktury jsou chráněné vnějšími žaluziemi, jejichž rytmus připomíná středověké věže, kde okno přejímá funkci zdi. V rekonstruovaných patrech cítíme zase tradiční uzavřenost a sevřenost prostoru původními zdmi. Ve všech upravovaných částech Lábus důsledně zachoval autenticitu stavby včetně detailu a snažil se respektovat a oživit původní charakter i historickou hodnotu stavby. Toto citlivé skloubení dochovaných prvků se současnými je překvapující svou přirozeností, s jakou historický sloh přijímá moderní architekturu a jak se dokážou vzájemně doplňovat a poukazovat vzájemně na své přednosti. Při prohlídce tohoto polyfunkčního objektu můžeme doslova na každém kroku zřetelně odlišovat části domu oživené z dávné minulosti od nově navržených a vnímat jejich symbiózu. Autor nechtěl za každou cenu odlišovat, ani nechtěl nic napodobovat. Nebál se ani navazovat. „jedná se o stavbu mimořádného významu. Je důležitá pro město, pro stavebníka a architekta, ale stejně tak pro nejnovější dějiny architektury v době rozhodující o budoucnosti zemí střední a východní Evropy. Na této stavbě se úspěšně podařilo spojit minulost s budoucností a tradici s inovacemi, takže stojí mimo povrchní snahy o líbivost a stává se vynikajícím svědkem své doby.“ 11

10

T en to prv ek propoj en í vn itřn ího a v enkovn ího pro s toru j e typ ický pro L ábu se a jeho a te liér z ej mé n a u rod inný ch domů , pokud to dovo luj í př edpok lad y d ané loka lity. 11 W . Zs chokk e, Rec en ze r ekon s trukc e pa lác e La nghan s v Pr az e, Ar ch ite k t 2002 /11, s . 12-13.

14

O brá ze k 3: Zr e kon struova ný pa lá c Lang hans v Pra ze - poh led ze zadn í čás t i bu dovy.

Ob rá ze k 4: Poh led z u lic e

15

3.3.2. Interiér restaurace U bílé kuželky v Praze Mezi další zrealizované rekonstrukce atelieru Ladislava Lábuse patří rekonstrukce domu „U bílého kužele“, Praha 1, z let 1992 – 94. Zde byl Lábusovým ateliérem navržen a částečně zrealizován interiér restaurace „U bílé kuželky“. Tato práce je jedinečná a velmi zajímavá, jelikož v ní Ladislav Lábus se svým kolegou Mikolášem Vavřínem uplatňuje dekorativní prvky a ornamenty, což je při jeho stylu práce velmi vzácným úkazem. On sám se vyjádřil o úpadku smyslu ornamentu v dnešní době jako o jevu charakteristickém pro stárnoucí kulturu, která ztrácí pouta se svými kořeny. Ornament je podle něj jazyk spojující společnost. S Bohem společnosti umírá i její ornament. 12 „Tou měrou jak se rozvíjí kultura, ornament mizí z užitkových předmětů.“ 13 Od doby, kdy architekt Loos podrobil používání ornamentu ostré kritice se však postoj k němu velmi změnil. Loos tehdy srovnával používání ornamentu s tetováním divochů. V dnešní době se pro stále se rozrůstající komunitu zejména mladých lidí stal tetovaný divoch idolem. Vytrácí se nadřazenost evropské, křesťanské a moderní kultury nad ostatním světem. Podle Lábuse je přirozené používání ornamentu založeno na dvou axiómech – živé symbolice a radosti ze života. Jde vlastně o zobrazování bezprostřednosti. Oba axiómy jsou v rozporu s dnešním konzumním stylem života.

O brá ze k 5: Ba rev ná sk ica inte r iér u r esta urac e U b ílé ku že lky v P ra ze

12

Myš lenk y L ad is lav a Lá bus e j sou př evz a ty z ko me n táře souboru p ra cí př ed lo žený ch k h ab ilita čnímu ř íz en í, k a ta log výs ta v y, G a ler ie Jaros lava Fr agne ra , 2004, s . 57.. 13 Ado lf Loo s, Orna me n t a z loč in , 1921.

16

3.3.3. Rekonstrukce jízdárny Pražského hradu Do třetice bych ráda zmínila také rekonstrukci Jízdárny Pražského hradu. Projekt a částečná realizace probíhaly v letech 1996 – 99. Spoluautory jsou: Zdeněk Heřman, Martin Matiska, Pavla Burešová a investorem rekonstrukce je Správa Pražského hradu. Rekonstrukce jízdárny počítala nadále s využitím budovy jako výstavní síně, přičemž jakoby dovršila započatou, ale nedokončenou Janákovu rekonstrukci v baroku. To se týkalo především úplného uvolnění prostoru výstavního sálu vybouráním novodobé konstrukce západního sálu, přičemž si nově získaná část podržela svou autonomii a také rehabilitace vstupní haly včetně suterénu. Její původní stav byl v rozporu s Janákovými představami a postrádal architektonický smysl. Velkorysost stavby je dána jejím původním i dnešním provozem a architektonickým řešením. Její rekonstrukce je ovlivněna i snahou po vyjádření její původní i novodobé identity – jízdárny a výstavního sálu. Pro obě provozované činnosti je charakteristické hledání relace mezi řádem a volností, cvičením ovládané intuice, kreativity a spontaneity, drezury a svobody. Řešení jízdárny coby výstavního prostoru umožňuje pohyb v prostoru i čase. Vyjadřuje nestálost, uvolněnost, mobilitu, která je vlastní výstavám, koním a dostihům… 1 4 Sám architekt často říká, že má nejraději rekonstrukce, tedy práci tam, kde na něco navazuje. Možná právě proto máme i na jeho nových stavbách pocit, jakoby v sobě měly něco důvěrně známého, co v sobě skrývá zažitou a promyšlenou zkušenost z historie architektury, vyvolávajícího v nás pocit, jakoby přicházely odněkud z minula a přitom jsou velmi současné.

O brá ze k 6: Zá padn í pr ů če lí zre kon st ruované j ízdá rny P ra žs ké ho h rad u

17

4.

Rodinné domy

V první části této práce jsem popsala pana architekta Ladislava Lábuse, jeho pohled na dnešní architekturu a přiblížila vůdčí záměr, který ho vede při tvorbě. Nyní se budu podrobněji zabývat jeho aktuální prací, jíž jsou od devadesátých let především rodinné domy. V následujících kapitolách budu čerpat hodně ze svých osobních poznatků stavitele spolupracujícího s architektem. Budu se zabývat procesem společné práce obou stran i stylem architektovy tvorby od samotného začátku až po konečné úpravy projektu, další kapitoly budou zaměřeny na rozbor Lábusových rodinných domů. V prvé řadě se jedná o vilu ve Vonoklasech, kde jsem měla možnost navštívit její obyvatele osobně, prohlédnout si jejich obydlí a promluvit si s nimi. Mezi další významné rodinné domy patří vila v Roudnici nad Labem a v Mukařově a neopomenu ani rekonstrukce rodinných domů. Jedna kapitola je věnována plánované vile ve Zlíně, jejíž projekt se právě dokončuje. Se svolením pana architekta vlastně poprvé veřejně představím dílo tohoto významného autora, popíši jeho vznik a průběžnou dvouletou práci na projektu. 4.1.

Spolupráce architekta a investora

Každá Lábusova stavba začíná jakoby od začátku – předem není dán charakter, tvar, ani kompozice. Návrh začíná inventarizací: pro jakého klienta, k čemu má dům sloužit, v jakém bude stát prostředí, v jakých společenských a ekonomických souvislostech. Tento proces inventarizace se táhne po celou dobu práce na projektu a vede architekta k zamýšlení nad konkrétními úlohami domu, ale dál i nad obecným stavem jevu. 14 Inventarizace se skládá ze dvou základních částí práce a těmi je kreslení a teoretizování. Kreslení – Srovnávání Lábusových staveb s jeho kresbami je velmi zajímavé. Kresby vznikající při prvotní inventarizaci jsou nečekaně hravé. Pastelkové skici jsou rozpustile barevné a v dětských perspektivách, působí dojmem otevřenosti, měkkosti a důvěřivosti. Tam, kde autor uvažuje o barvě to platí dvojnásob. V těchto kresbách můžeme spatřit klíč Lábusovy metody práce. Právě tyto kresby, zachycující nápad, črtané s dychtivostí, odhalují prvotní počátek každé stavby. Později slouží jako podklad k dalšímu hloubání. Někdy jsou náčrty doplněny nápisy nebo hesly, jindy zůstanou ležet jen tak, aby bylo jasné, že se jedná o slepou uličku s vědomím, že tímto směrem se jít nedá. Jsou situace, kdy kresby vznikají už nad připraveným plánem, jako ujištění, jestli je vše správně. I když architekt s kresbami pracuje velmi volně, výraz a charakter v nich zachycený zůstává ve stavbě i po realizaci. Můžeme mít pocit, jako by z kreseb přecházela atmosféra plná života i do stavby.

14

Rado mír a Se d lákov á, úvodn í tex t, k a ta log k vý stav ě, G a le r ie J aro s lav a Fr agn er a, 2004, s. 9 – 11 .

18

Teoretizování - je vlastně hodnocení jevů tak, jak jsou a jak by měly být. Toto vede k postupnému ujasňování názorů, postojů a jejich promítání do dané úlohy – a to až do posledních prací na stavbě. Nedílnou součástí teoretizování jsou dlouhé dialogy se staviteli domu. Architekt se snaží převést jejich představy do svého stylu. Tady jsem si mnohokrát všimla situaci, která se při každém setkání opakuje. Po ujasnění požadavků a představ zákazníka a seznámení se s prostředím, kde bude dům stát, přijde první návrh, takový prvotní nápad, sestávající ze dvou až tří možných variant. Tvůrčí proces probíhá asi tak, že běžný dům, jaký všichni důvěrně známe, Lábus redukuje na to nejpodstatnější, vyjme z něho všechno zbytečné a neopodstatněné a pak zase eventuálně při úvahách se stavitelem, nebo po setkání s ním něco mění nebo přidává – barvu, texturu nebo zdobný detail, aby dům fungoval a neodrazoval svou strohostí. Tohoto minima může dosáhnout i tím, že si dům představí jako čistý geometrický tvar, a pak do něj vkládá v zájmu funkčnosti další geometrické tvary. Přitom dokáže udržet napětí a drama mezi formami. Tento Lábusův minimalismus je však i velmi vlídný, protože nepřehání svou snahu po přísnosti. Autor se nebojí dekoru ani tradice, pokud se podaří ornamentálním nebo tradičním prvkům projít testem jeho sebekritiky, o níž jsem se již zmiňovala. Architektovi nejde ani tak o absolutní tvarovou čistotu, jako spíše o samozřejmost a obyčejnost. Svou definitivní odpověď podřizuje architekt potřebám klientů, někdy i přes vlastní přesvědčení, ale jen v rámci svých hranic možného kompromisu V počátečních fázích stavby řeší architekt otázky prostředí a terénu, ve kterém bude stavba zasazena. Je pro něj důležité, aby se objekt dokonale hodil do dané lokality, a přitom musí vyhovovat potřebám stavitele. V souvislosti s prostředím domu volí jeho tvar, zasazení do terénu, použité materiály, i vnitřní dispozici tak aby využil přednosti venkovního prostoru. Dominantním předpokladem je řešení výhledů a propojení vnitřního prostoru domu s exteriérem, přičemž okolí domu je pro Lábuse přinejmenším stejně důležité jako dům samotný. V případě rodinných domů architekt dokonce plánuje vývoj rodiny časově dopředu, aby dům poskytoval pocit svobody a pohodlí i za deset let, kdy třeba děti vyrostou. Dům má sloužit člověku, on nemusí podřizovat své potřeby domu. Jeho obydlí je tu pro něho, aby mu sloužilo a stárlo s ním. Tento dokonale individuální autorský přístup vede k úžasné rozmanitosti staveb. Pak můžeme mluvit doslova o „domech ušitých na míru“, perfektně se hodících do svého prostředí, a přitom vyhovujících danému účelu. Příkladem mohou posloužit zrealizované stavby rodinných domů v Benešově, ve Vonoklasech, rodinný dům v Roudnici nad Labem, Mukařově a samozřejmě plánovaná vila ve Zlíně. Ve všech případech architekt nalézá odpověď v adici prostorů, venkovních hmot a v různosti materiálů.

19

4.2.

Vila ve Vonoklasech

Od druhé poloviny devadesátých let vzrostl celkový počet realizovaných staveb a také počet staveb oceněných v odborných soutěžích. Mezi ně patří: Domov s pečovatelskou službou v Českém Krumlově, Rodinná vila ve Vonoklasech, Rekonstrukce domu Langhans, který dostal navíc titul - Stavba roku. Lábusovy stavby se staly obecně známými nejen v odborném tisku. Vila ve Vonoklasech se objevila snad ve všech časopisech věnujících se stavitelství. Tento příklad jistě znamenal pro mnoho lidí změnu v názoru na bydlení. Domy pro bydlení patří k hlavní činnosti Lábusova ateliéru. Jedná se o domy v nejrůznějších situacích. První přišla výše uvedená vila ve Vonoklasech, která veřejnost uchvátila svou prostorovou opulentností, horizontálním řešením a symbiózou vnitřního prostoru s přírodou. Po ní následovala nad krajinu otevřená vila v Roudnici nad Labem a rodinný dům v Mukařově. Ve čtvrtém případě zmiňuji plánovanou vilu ve Zlíně, o které se rozepíši dřív, než se objeví v odborných publikacích. První vila Ladislava Lábuse a jeho ateliéru, získala hned dvě významná ocenění: • Čestné uznání v kategorii Novostavba v Grand Prix Obce architektů 1999. • Prestižní cenu v soutěži Interiér roku 2000. Stavitel Ing. Zerzáň s rodinou si nechali navrhnout a postavit rodinný dům ve Vonoklasech nedaleko od Prahy architektem Lábusem a jeho ateliérem v letech 1996 – 1998. Na pozemku na okraji vesnice tak vznikl z ulice ne příliš nápadný dům, ale hned na druhý pohled stavba, která doslova znamenala přelom v názorech na bydlení i na moderní architekturu. Stavitel si přál dům, který by vyhovoval životnímu stylu jeho rodiny, a to se Lábusovi podařilo v plné míře splnit. Sám se v odborném časopise vyjadřuje: „Nenabízeli jsme dům, ale životní styl, se kterým se obyvatelé ztotožnili. Z něho pak nakonec přirozeně vyplynula i podoba vily.“ 15 Jak jsem již uvedla výše, stavba se nachází na okraji Vonoklas. Z ulice vypadá dům uzavřeně a nenápadně, ovšem z přední strany domu se otevírá nádherný výhled do krajiny kopců, luk a lesů. Architekt toho plně využil a celou přední stěnu domu prosklil. Tím se uživatelům otevírá nádherný výhled z každého místa: kuchyně, jídelny, obývacího pokoje, bazénu i pracovny. Aby docílil dokonalé symbiózy mezi vnitřním, a venkovním prostorem je podlaha v přízemí souběžná se zemí za sklem. Navíc se dá na několika místech vyjít přímo na terén. První patro je vlastně polopatrem, ta první polovina je velkou venkovní terasou, na kterou můžou členové rodiny kdykoli vyjít ze svých pokojů a ložnic. Z terasové zdi se plazí divoce rostoucí břečťan, což umocňuje ještě víc u horizontálně rozložené vily pocit splynutí s pozemkem. Ve dne je krásný výhled 15

Lad is lav Lá bus, Au tors ká zpr áv a, Můj dů m 2000 /5, s. 24

20

z domu a v noci je zase krásný pohled na rozsvícený dům… To by mohlo být za jistých okolností nepohodlné, ale pozemek je disponován tak, že z čelní prosklené strany není možný přístup lidí – jen příroda – krásná v každém ročním období, za každého počasí a v každou denní dobu, když ji můžeme sledovat z tepla rodinného krbu… Vnitřní prostor je vyřešen po dlouhém debatování se staviteli tak, aby vyhovoval všem členům rodiny. V přízemí jsou všechny prostory propojené – zprava je to kuchyň spojená s jídelnou. Obývacím pokojem se nám otevírá velký prostor otevřený i nahoru pohledem na poloviční patro. Tím vznikají hodně vysoké stropy, které působí v kombinaci s prosklenou přední stěnou velmi příjemně a prostorně. Velmi zajímavé je i řešení stěn v interiéru a osvětlení. Setkáme s takovými detaily jako třeba syrovým studeným betonem kontrastujícím s teple jemně červenou stěnou nasvětlenou reflektorem. Jinde se zase prostor zvětší skleněnou stěnou, například mezi obývacím pokojem a místností s kulečníkem, nebo bazénem. Nahoře se nachází ložnice rodičů, pracovna a pokoje dětí. Každý si tady najde svoje soukromí a klid k práci i ke spánku, přičemž je zase v každém pokoji řešen výhled do krajiny a možnost vyjít dveřmi ven na terasu v patře. Interiér je rozvržen dokonale a s velkým citem architekta, majícího respekt i k budoucnosti. Chtěl, aby majitelé měli možnost vybavit dům postupně. Vnitřní architektura není svazující, je jemně definována.

Ob rá ze k 7: Ve č e rn í poh le d na v ilu ve Vono k lase c h

21

Ob rá ze k 8: Po h led ve dn e

O brá ze k 9: Int e r ié r v e spo dn ím pod la ží

O brá ze k 10: Sc hod iště do pat ra

22

4.3.

Rodinný dům s ateliérem v Benešově

Projekt k benešovskému domu vznikl v roce 1993, realizace probíhala s osmiletým zpožděním v letech 2001 – 2002. Spoluautory jsou Pavla Burešová, Zdeněk Heřman a Martin Matiska. Dům se nalézá v malebném údolí starobylé zástavby poblíž centra města. Když k němu přijdeme, je znatelné, že se jedná o novostavbu. Svým vzezřením však vyvolává dojem jakési tvrzovitosti a působí jakoby zastarale. Její sevřenost s velkým podílem zdí a překvapivě málo okny, navíc výrazná střecha tento pocit ještě umocňuje. „V nemožnosti přesného a jasného určení, odkud jednotlivé aspekty díla přicházejí, v jejich prolnutí vidím sílu benešovského domu. Nespočívá v „třesku“ a jiskrách“ ze setkání neslučitelného, ale v hlubším smíru, než na jaký jsme v našich podmínkách zvyklí.“ 16

O brá ze k 11: Kr e sba rod inn ého dom u v Ben ešov ě – poh led z u lice

16

J. Ho le ček , Rec en ze rod inn ého domu v Ben e šov ě, S tavba 2001 /1 , s . 24.

23

4.4.

Vila v Roudnici nad Labem

Projekt k tomuto rodinnému domu následoval v roce 1998 a realizace stavby do roku 2001. Spoluautory jsou Martin Matiska a Dagmar Prášilová. Pozemek, na němž se tato Lábusova vila nachází, je velmi svažitý. Leží na břehu, který tvoří přirozenou hranici dosavadní vilové zástavby Roudnice nad Labem. Dům je osazen ve vrchní části zahrady, odkud je západním směrem výhled na město, severním a východním směrem zase na údolí řeky Labe. Základní komponent, z něhož vycházel návrh tohoto rodinného domu je jeho vztah k zahradě a jeho šetrné zasazení do terénu tak, aby z něj obyvatelé mohli pozorovat okolí. Sadové úpravy zahrady jsou omezeny na minimum, aby zůstala zachována stará zahrada s přerostlými ovocnými stromy a šípkovými keři. Jelikož je dům na velmi nápadném místě, chtěl architekt, aby vila působila v zahradě přirozeně. Příliš kompaktní tvar by na sebe přehnaně upozorňoval, proto je hmota domu záměrně opticky zredukována dělením na dva materiálově odlišné kvádry, k nimž jsou přidány jasně vymezené tesařské prvky. Sestava těchto dvou vertikálně propojených jednotek se jeví ze strany od města jako složitější útvar seskládaný z drobnějších geometrických kvádrů. Tento dojem členitosti ještě umocňují kamenné zídky, které svým nepravidelným uspořádáním působí jako nějaká pevnost. Ty mají dům chránit před hlukem silničního provozu. Směrem k Roudnici působí stavba jako jeden blok. Ze zahrady vidíme jen pravidelný tvar mezi starými pokroucenými ovocnými stromy. „Představovali jsme si dům osazený na svahu, plující spolu se stromy a keři na vlnách větrem smýkané prérijní trávy.“ 17 Blok obrácený k silnici má cihlové obložení a plní spíš obsluhující funkce domu. Nachází se zde sklady, nad nimi dětský pokoj, hostinský pokoj, koupelna a na samém vrchu tohoto kvádru zasklená pracovna. Druhý blok směrem do zahrady má na svém povrchu rýhovanou betonovou schránku. Obdobnou šrafuru najdeme i na stropech v interiéru. Tento kvádr architekti spustili o polopatro hlouběji do svahu a umístili zde spodní obytnou halu napojenou na kuchyňský kout a nad ni obytnou halu horní, která je napojená na ložnici rodičů. Prostor obytné haly se na svém konci mění v jakýsi prostorový sloupec, na který se v prvním patře napojuje prostor druhé obytné haly. Obě haly, ale také oba trakty spojuje dvouramenné schodiště se skleněnou podestou. Jelikož není kryté působí jako další prostorová spojka. Z obou obytných hal je velmi působivý pohled ohromným podélným oknem, jehož středem vede vodorovná příčka v místě, kde se nachází podlaha. Okno je orámováno přírodním dřevem podobně jako ostatní přidané tesařské prvky, což navozuje přímý kontakt se zahradou. Propojení jídelny se zahradou je vyřešeno pomocí verandy vytrčené nad svah zahrady. Použitými povrchy na této stavbě jsou tedy: cihly, beton, sklo a dřevo.

17

Lad is lav Lá bus, Au tors ká zpr áv a, S tavb a 2002 /3, s. 32.

24

„S oběma úkoly, které návrh dobrého rodinného domu přináší – výrazný, zapamatovatelný vnějšek, nápaditě ztvárněný vnitřní prostor – se tu Ladislav Lábus potýkal s hloubavostí, kterou známe jako příznačný rys jeho uměleckého naturelu.“ 18

Ob rá zek 12: Rod inný dů m v Rou dn ic i na d Lab em – j ižn í a vý chod n í po h le d.

18

Ro s tis lav Šv ách a, Re cen ze rod inného do mu Roudn ice nad L ab e m, Ar ch itek t 2002 /2, s . 10.

25

4.5.

Rodinný dům v Mukařově

Projekt k rodinnému domu v Mukařově vznikl v roce 2001 a realizace proběhla v roce 2004. Spoluautorem je Jan Drahozal. Bezprostřední okolí domu má charakter rekreační výstavby, ale v dohledné době se v sousedství plánuje hromadná výstavba rodinných domů, která přiblíží charakter prostředí blíže k venkovskému příměstskému bydlení. Architekt na tuto situaci dopředu reagoval návrhem domu, jelikož bude s touto výstavbou v přímějším kontaktu, než s dosavadními chatami. I když předem nevěděl, zda bude území zastavěno jednotně, nebo půjde o různorodou výstavbu, byl konečným vzhledem svého návrhu připraven na obě varianty. Zvolil velmi tradiční tvar domu se sedlovou střechou a okny, k němuž druhotně připojil čistý geometrický kvádr pro garáž a bazén. Kdybychom nebyli seznámeni s okolnostmi, které architekta dovedly k podobě domu, mohli bychom se domnívat, že to byli klienti, kteří si přáli tradiční vzhled svého obydlí, ale jak víme, nebylo tomu tak. Budoucí obyvatelé vily předem věděli, s jakým architektem o projektu svého sídla jednají, znali vilu ve Vonoklasech i jiná Lábusova díla. Ti se po rozhovorech s architektem ztotožnili s tradičním vzhledem svého obydlí, protože cítili, že Lábusovy úvahy v kontextu mukařovského prostředí jsou správné. „Hmotová jednoduchost a výrazová lapidárnost návrhu domu jsou připraveny čelit očekávanému budoucímu charakteru prostředí, poznamenanému potřebou zviditelnit vlastní individualitu jednotlivých stavebníků a stavitelů nebo naopak určitou sterilností hromadně prováděné výstavby rodinných domů“ 19 Dělení domu na dvě části vychází ze dvou aspektů: v prvé řadě je to očekávaná dvojznačnost charakteru prostředí a dále také umožnit realizaci ve dvou časových etapách. Obě části jsou výrazně hmotově i materiálově odlišeny. Dům je zděný a bytelný, přístavba je lehká dřevěná stavba připomínající zahradní architekturu. Vnější dvojí podoba vily, je velmi typickým prvkem Lábusovy architektury. V tomto případě není vyvolána pouze respektem k vnějšímu okolí, nýbrž je použita i pro obohacení rozmanitosti charakteru vnitřních prostor domu. Přístavba, pavlač i terasa umožňují příjemné propojení domu se zahradou. Zároveň vzájemnou polohou vytváří útulný prostor zahrady chráněný před zvědavými pohledy a je orientovaný k volné krajině. Kromě menší podsklepené části má dům dvě podlaží. Z prosklené předsíně se můžeme vydat po schodech do sklepa nebo rovnou do hlavního obytného prostoru, ukončeného na západní straně kuchyňským koutem. Jelikož si klienti přáli mít v této části obydlí přehled, pojal ho Ladislav Lábus jako jeden velký prostor, který přerušují dvě příčné volně stojící zídky vytvářející tři zákoutí. Celý prostor působí dojmem volnosti, který umocňují velká francouzská okna směrem do zahrady. Ve zdi obrácené na západ jsou velké skleněné dveře, k nimž se dá dohlédnout přes spojovací krček až z přístavku pro bazén. Velmi zajímavými prvky tohoto interiéru jsou objemy WC, spíže a krbu, které působí 19

Lad is lav Lá bus, Au tors ká zpr áv a, S tavb a 2004/1, s. 20.

26

v prostoru jako kusy nábytku oplechované mědí. Tento „nábytek“ dělí obytný prostor od schodiště do patra, kde jsou umístěny ložnice. I tady se architekt snažil docílit pocitu propojenosti jednotlivých prostor alespoň náznakem, že vstupní stěny ložnic oddělil od stropu prosklenými pásy. Ložnice jsou zaklenuté, čímž je celý prostor jakoby změkčen a místnosti působí jako kabiny. Logickou odpověď na tento počin architekta najdeme v sedlové střeše domu. „V současné české architektuře vyniká Ladislav Lábus v roli architekta intelektuála, jakému se zdá být solidní teoretický základ architektonického díla stejně důležitý jako intuitivní nalezení jeho tvaru.“ 20

Ob rá zek 13: Ro d inný dů m v Mu kařov ě – poh led ze zah rady

Ob rá zek 14: Poh led od s iln ice

20

Ro s tis lav Šv ách a, Re cen ze rod inného do mu v Muka řově , S tavb a 2004/1, s. 24.

27

4.6.

Vila ve Zlíně

Projekt ke zlínské vile vzniká průběžně od roku 2006, v nynější době probíhají finální úpravy před plánovanou realizací. Na projektu spolupracuje s Ladislavem Lábusem jeho kolega David Mareš. Parcela ve Zlíně, na kterém bude stát rodinný dům od Ladislava Lábuse se rozprostírá na jižním svahu nad centrem starého Zlína. Sídliště Jižní svahy začíná řadovkami asi 200 metrů nad naším pozemkem a je od něj odděleno zeleným pásem stromů a keřů. Celý pozemek je nad prudkým kopcem a i on samotný je v mírném svahu, čemuž je přizpůsoben celý projekt domu i zahrady. Velkými výhodami pozemku je v prvé ředě úchvatný výhled na celý Zlín východním, jižním i západním směrem, v druhé řadě je to skýtající soukromí ze všech stran: z přední - jižní strany pozemku je sráz, který bude ještě umocněn úpravou terénu navezením zeminy a postavením nízké kamenné zídky. Z leva se táhne lesopark, který se sbíhá v zelený pás, který probíhá nad pozemkem a tím chrání soukromí budoucích uživatelů od zvědavých pohledů obyvatelů bytovek z vrchní strany. Jediný pohledový přístup je zprava od sousedů Bahulových, ten bude řešen vhodným osázením zeleně, tak aby se nenarušil ráz lesoparku. Je zde tedy naplněn ideál městského bydlení v přírodě, který je přirozený právě ve Zlíně – městě zeleně. Velkou výhodou je i fakt, že do centra města se dostane pěší člověk asi za deset minut a může k tomu zvolit dvou přístupových cest. Jedna povede klikatým chodníkem přes lesopark z levé strany zahrady. Pod touto pěší cestou na spodním jihozápadním cípu pozemku bude jedno ze dvou možných stání pro automobily. A druhá – hlavní příjezdová cesta povede před domem Bahulových z druhé strany. Druhé stání pro auta tedy plánujeme po pravé straně budoucího domu, ke kterému povedou široké kamenné schody. V počáteční fázi nám architekt Ladislav Lábus a jeho kolega David Mareš nabídli tři základní varianty domu a po několika setkáních se nám podařilo si ujednotit představy i požadavky na bydlení v budoucnu. Jelikož máme jedenácti měsíčního syna a je dost pravděpodobné, že uživatelů domu ještě přibude, budou se měnit i jejich potřeby a nároky. Nakonec jsme se shodli na variantě dvoupodlažního domu zasazeného do centrální části parcely tak, aby byly využity výhledy a příznivá orientace ke světovým stranám. Hmotové a prostorové řešení vychází ze svažitosti pozemku tak, že ze zadní strany bude stavba vypadat jako přízemní, přičemž první patro je posunuto více dozadu a tím vznikne prostor na terasu, která se potáhne až na pozemek z levé strany domu. Stavba by tak neměla působit jako rušivý prvek, ale naopak bude dokonale zasazena do terénu a bude s ním jakoby splývat. Spodní podlaží – suterén – je koncipováno jako terasa vymezená dlouhou kamennou opěrnou zdí, je poměrně uzavřené a téměř celé zapuštěné pod terén. Na této terase stojí ustupující přízemí, které je naopak otevřené směrem k výhledům na východní, jižní a západní straně. Aby se využilo všech předností v účinnosti s potřebami uživatelů, zvolil architekt toto vnitřní rozdělení: Přízemí bude díky svému vsazení do pozemku působit „zemitě“ a proto také architekt zvolil přírodní materiály s použitím

28

jejich přirozené barevnosti a textury. 21 V suterénu se budou nacházet ložnice rodičů, dětské pokoje, technické zázemí domu a keramický atelier. Ze všech pokojů bude možnost vyjít samostatnými okenními dveřmi ven na zahradu. Ostatně vazba obytných místností na terén je uplatněna v maximální možné míře na obou podlažích. Za těmito místnostmi povede chodba po celé délce domu až do vstupní haly. Do vrchního podlaží můžeme vyjít po schodech ze vstupní haly, nebo po menším schodišti z druhé strany chodby, nacházející se naproti keramickému ateliéru. Vrchní patro má kontrastovat k přízemí. Výrazně odlišným charakterem obou podlaží je dosaženo dojmu, že jde o jednopodlažní stavbu umístěnou na soklu. Uplatněním elementárních prvků – zdí, pilířů, desky stropu a přiznání tektoniky konstrukce je spolu s převládající horizontalitou hmot, dosaženo zapojení vily do okolní krajiny. Aby se využil krásný výhled, navrhl ho Lábus celé prosklené. Zde se nachází kuchyň na zadním polopatře. To přední patří impozantnímu vchodu a vstupní hale se schodištěm. Vedle kuchyně směrem doleva je navržena jídelna, v pořadí za ní obývací pokoj, pracovna manžela s velkou knihovnou a za ní velká koupelna s římskou vanou, ze které je možnost výhledu na město a lesopark z boční strany budovy. Všechny prostory prvního patra jsou vzájemně propojeny. Kuchyň s jídelnou je průchozí a z kuchyně se navíc dá vyjít z pravé strany po schodkách na zahradu. Mezi jídelnou a obývacím pokojem bude akvárium, které má řešit průhled mezi místnostmi a tato zeď nebude spojená se stropem. Mezi obývacím pokojem a pracovnou má být část zdi prosklená a část zděná, za níž bude koupelna. Z jídelny, z obývacího pokoje i z pracovny můžeme vyjít přímo na terasu, takže architekt opět mistrovsky řeší spojení vnitřního prostoru s venkovním i využití výhledu. Nemůžu se dočkat, až se bude naše stavba realizovat. Spolupráce s Ladislavem Lábusem a jeho kolegy, vedené dialogy nad projektem obohacující obě dvě strany, profesorův nepostřehnutelný humor a jeho tiché potěšení nad kladenými otázkami sobě i ostatním ve mně zanechávají krásné zážitky na celý život. Jeho architektura nepopírá člověka, ale je v jeho službách – neopomíjí a nedrtí. Někdy cítíme, jako by z ní čišel poživačný asketismus – porozumění lidským slabostem a touhám.

21

Př írodn í ma te r iá ly budou pou ž ity v c e lé s ta vbě . Jedn á s e o zd ivo z lo mo vého k a me ne, poh ledový b e ton na p ilíř ích v př íze mí, n a s trop ech a k le tov ané š tukov é o mítk y. Okn a budou dubov á pod b ezb arvý m la ke m, pros klen é mř íže budou prov eden y j ako a typ ick é z á me č n ické kon strukc e z p lný ch prof ilů pod šopov án í n ere z í. Stř ech a n ad př íze mí m j e navr ž ena s ex ten z ivn í z e len í. Op lo cen í poz emk u je navrž eno mys live cký m p letiv e m.

29

Ob rá ze k 15: Pů dory s v rc hn ího pod la ží p lánovan é v ily v e Zlín ě.

Ob rá ze k 16: Poh led ze zadn í st rany do mu

Ob rá ze k 17: Bo čn í poh ledy , u ká zka za pu štěn í p ř ízem í do te r énu

30

4.7.

Rekonstrukce rodinných domů

Rekonstrukcím historických budov jsem již věnovala jednu kapitolu v první části práce. Jak jsem již uvedla, Ladislav Lábus se jim věnuje velmi často a rád. Rekonstrukce tvoří velmi významnou část tvorby tohoto architekta, přičemž se zdaleka nejedná jen o úpravy starých budov, ale i o domy moderní. Podle Lábuse jsou rekonstrukce moderní architektury v jistém slova smyslu obtížnější, než je tomu u budov historických. To je dáno tím, že zaniklý proces strojové výroby je hůře nahraditelný, než řemeslná ruční práce. Proto s výjimkou nejvýznamnějších památek nelze novodobé stavby rekonstruovat úplně přesně. Pro architekta Ladislava Lábuse je tento fakt výzvou k hledání aktuálních hodnot života i forem designu. Pomáhá mu odpoutat se od povrchu a soustředit se na podstatné. Jeho rekonstrukce tak působí velmi důstojně a otevřeně. Odhalují velkorysost a hrdost, přirozenost a samozřejmost původních stavitelů a stavebníků. 22 4.7.1. Rekonstrukce obytného domu na Smetance v Praze Projekt k rekonstrukci nárožního funkcionalistického domu postaveného v roce 1938 podle projektu Jaroslava Vančury vznikl v roce 1996 za spolupráce s členkou Lábusova ateliéru Lenkou Dvořáčkovou a realizace probíhala v letech 1997 – 1999. Tato stavba nacházející se v Praze na Vinohradech představuje jakousi výjimku mezi rodinnými domy, ale je natolik zajímavá, že jsem považovala za důležité ji do práce zařadit, i když se jedná o činžovní dům. Tento nese většinu znaků typického pražského tzv. eklektického činžáku – tedy uskočené horní patro s luxusním bytem a terasami, balkóny, loggie, rizolit, keramický povrch, dominující vstup, pásová okna zalomená přes nároží… Asi nejpůsobivější je schodiště dobře prosvětlené nárožními okny, horší je to však s dispozicemi bytů, protože mají tmavé, nepřímo osvětlené haly. Jelikož rekonstrukce domu probíhala po etapách za chodu domu, byly upraveny zatím veřejné prostory domu, dva byty, prodejny v přízemí včetně úpravy fasády parteru a terasy ustupujícího podlaží. Před samotnou rekonstrukcí se architekt dobře seznámil s prostředím, do něhož vstupuje a potom aplikoval přístup citlivý k původní stavbě, přičemž si stále udržoval určitý odstup. Na velkou materiálovou pestrost domu reagoval tím, že zvolil minimalistické prostředky. V interiérech použil v největší možné míře transparentní materiály, čímž prosvětlil prostory a dal jim jasný řád. Jedná se o posuvné skleněné příčky v bytech a transparentní vestavěná galerie v dolním obchodě. Původní detaily architekt ponechal a řadu z nich opravil do původního stavu. Objevily se však i úplně nové detaily, které dávají jasně najevo, že byly do tohoto prostoru nově použity. Patří zde: vstupní dveře, dlažba 22

Myš lenk a je př evz a ta z r e cen z e Zde ňka Luk eš e, Arch itek t 1998 /10, s.20. (Zd eň ek Luk e š j e a rch itek t-h is to r ik, pr a covn ík K an ce lář e p re z ide n ta repub lik y a spo lupr acovn ík Arc h itek ta.)

31

v zádveří, v bytech, odlišných pokorným

kovové poštovní schránky, kapotáž výtahu, vestavěné kuchyně ocelové schodiště v obchodě. Dochází tak k setkání dvou zcela stylů. Zdeněk Lukeš ve své recenzi nazývá toto setkání invenčním, a velmi ohleduplným. 23

V jiné recenzi se architekt Rostislav Švácha vyjádřil o rekonstrukci první etapy, že Lábus zvolil metodu miesovského vyjímání prvků, kde dominuje prázdný prostor a jeho účinky. 24 Dále Lábusovi vytýká distancování od výrazného architektonického detailu, přičemž cituje onu známou Miesovu větu „Bůh je v detailech“. Lábus naopak považuje Miesovo rčení za hluboce pravdivé a cítí k němu takovou úctu, že jeho přehnané použití považuje za „rouhání.“ Myslím si, že nevýraznost Lábusových detailů je pouze zdánlivá, právě kvůli jeho pokoře a snaze nepřehlušovat. „Jde o projev typického Lábusovského minimalismu. Design galerie, portálů, povrchů i detailů vychází ze ze snahy o zvýraznění tektoniky. Toto fyzické odhalování konstrukcí a povrchů není namířena proti přítomnosti tajemství – naopak jde o projev ostychu“. 25

O brá ze k 18: Zr e kon st ruova ný obyt ný d ům na Sm etan c e v Pra ze .

O brá ze k 19: Uká zka č. 1 int er ié ru pro dej n íc h pro sto r v su te ré nu dom u. 23

A rch itek t 1998 /10, s. 21 D ia log me z i Ro s tis lavem Š v áchou a L ad is lav em L á buse m, S tavb a 1997 /4, s.23 . 25 Ka ta log výs tav y G a ler ie K la tov y/Kle nová , K lenov á 2000. 24

32

O brá ze k 20: Uká zka č. 2 int er ié ru pro dej n íc h pro sto r v su te ré nu dom u.

4.7.2. Rekonstrukce činžovní vily na Hanspaulce v Praze Projekt k rekonstrukci vznikl v roce 2001 se spoluautory Martinem Matiskou a Martinou Novotnou. Realizace probíhala průběžně do roku 2003. Vila na Hanspaulce byla postavena ve 30. letech podle projektu Ing. Jana Štengla. Tento činžovní dům měl v přízemí a v prvním patře dva identické třípokojové byty. Po společném schodišti jsme se mohli dostat do samostatného dvoupokojového bytu v podkroví. V suterénu se nacházel ještě jednopokojový byt domovníka se samostatným vchodem ze dvora. Investor stavby preferoval dvoupodlažní byt s návazností na zahradu, proto byly byty v přízemí a v 1. patře propojeny dvouramennými schody. Toto schodiště je hlavním architektonickým zásahem, kdy obě mezipodesty nového schodiště jsou využity jako respirium orientované do zahrady. Také původní husté rozvržení místností se poněkud uvolnilo otevřením severní fasády do zahrady, kde se schodiště nachází. Provozní propojení se zahradou a terasou působí velmi sympaticky. Kromě nového řešení vertikálních komunikací se zcela změnily také přístupy do domu, kvůli jejich křížení a komplikovaným vstupům na zahradu. Po úpravách se velmi zlepšil kontakt vnitřních prostor vily se zahradou, což je velmi typickým rysem Lábusových projektů. Také se změnilo řešení garáží, které nahradil přístřešek vestavěný do oplocení zahrady. Návrh rekonstrukce se snažil respektovat charakteristickou atmosféru a výraz domu. Rekonstrukce staré přístavby domu, nová přístavba, nová garáž a okolí domu se jeví jako jednotný celek. Kolemjdoucí si ani nemusí na první pohled všimnout, jak radikální přestavbou tato vila prošla. Tato umírněná k tradici směřující poloha architekta Lábuse při rekonstrukci domu na Hanspaulce vede jeho kolegy k polemikám. Na jedné straně může být tato metoda považována za matoucí, jelikož ze stavby není jasně cítit doba rekonstrukce. Na druhé straně se nedostavuje přetlak a únava z detailů a rafinovaností. 26

26

P e tr P inkas , Re c enz e do mu n a H an spau lce v P ra ze , Ar chite k t 2004 /1 s . 40. ( Pe tr P ink as je býv a lý s tude n t a te liéru L ad is lav a Lá bus e n a FA ČVU T.)

33

Ob rá ze k 21: Čin žov n í v ila na Han spa u lc e: Půvo dn í stav a po r ekons tr uk c i.

4.7.3.

Rekonstrukce rodinného domku Palička na Babě v Praze

Projekt vznikl za spolupráce Norberta Schmidta v roce 2002 a realizace proběhla v roce 2003. Funkcionalistický rodinný dům Palička – č.p. 25 byl postaven v rámci Výstavy bydlení – Stavba osady Baba, kterou uspořádal Svaz československého díla v roce 1932. Dům Palička je jedinou realizací zahraničního architekta na Babě. Manželé Paličkovi si ho objednali u Holanďana Marta Stama. Na projektu se podílel také Ing. Jiří Palička, který stavěl dům pro svou rodinu a plány často měnil až v průběhu stavby. Vědělo se, že Stam nebyl přítomen u realizace, tak nebylo jasné, zdali stavba odpovídala přesně jeho projektu. 27 Původně měl architekt Stam v projektu interiér více spojený s terasou, ale při realizaci došlo ke změně plánu. Lábus tuto myšlenku ze třicátých let opět obnovil – ne však kvůli vylepšení historie, ale z důvodu snahy o změnu nevyhovujícího stavu. 28 Kromě propojení terasy s bytem byly investorem požadovány jen drobné úpravy nefunkčních dispozic a zateplení obvodového pláště. K žádným radikálním změnám tedy nedošlo.

27

Don ed ávna se usu zov a lo, ž e b yl Ma r t S ta m au tor e m pou z e prvn í v er z e n ávrhu, k terá b yla v d a lš ích p roj ek te ch výr azn ě z mě n ěn a. Ar ch itek t Š lap e ta obj ev il v K an adě jeho plá n y, k ter é po tvr zuj í, že b yl S ta m a u tore m i po sledn ího ná vrhu, j e muž odpov íd á proj ek t pro s tav ebn í povo len í pře d lož en s tav ite le m. Roz hovor s L ad is lav em Lábu se m, Ref le x 2003 /32, s. 18. 28 Lábu s se při r ekon s trukc ích a ře š ení prob lé mů s n imi spoj ený ch sn a ž í v yu ž ít zna los t původn ích zá mě r ů a teprv e po té n avrhuj e v las tn í ř ešen í. Re f lex 2003 /32, s . 18.

34

Ob rá ze k 22: Rod inný dů m Pa lička na Bab ě.

4.7.4. Rekonstrukce rodinného domu v Podbabě v Praze Na projektu spolupracovali Martin Matiska a Martina Novotná a byl dokončen v roce 2001. Po čtyřech letech přípravy a realizace projektu se zrodila stavba s typickým Lábusovským rozvrhem. Architekt se potýkal s velmi ojedinělým případem hledání hodnoty domu stojícího ve stísněných podmínkách, ovlivněného hlukem železnice a v jeho orientaci - vazbě na zahradu a úpatí skály nacházející se v bezprostřední blízkosti domu. Jedná se o původně činžovní dvoupatrový dům z 19. století, pravděpodobně sloužil jako zájezdní hostinec na místě kdysi důležité křižovatky. Pozemek leží ve velmi náročné a zároveň krásné poloze – na úpatí skalního masívu a zároveň v těsné blízkosti železniční tratě. Rekonstrukce tedy hledá řešení pro obnovení obytné funkce domu, přičemž zachovává charakter tohoto jedinečného místa. Potřeba upravit vztah mezi domem a jeho okolím vedla k vytvoření malé zahrádky mezi domem a úpatím kopce. Nově vysázená zeleň na pozemku navazuje na divokou krajinu, která jakoby proniká přes skalní masív do zahrady. Došlo také k výraznému propojení bytu s venkovním prostorem tak, že 35

má směrem do zahrady podobu jakéhosi altánu s pilastrovou konstrukcí z lícových cihel. Rodinný dům má dvě tváře. Směrem do zahrady je celý otevřený a má spíše venkovský charakter, kdežto zvenku si podržel tradiční pevnější formu příměstského domu, který je mírně zmodernizován. „Ze zahrady dům připomíná samozřejmou jednoduchost a lapidárnost otevřených sloupových stodol a hospodářských přístavků používaných ve venkovském prostředí a záměrně se na ni odkazuje.“ 29 Celý rodinný dům je vestavěn za ochrannou zdí, která tvoří akustickou bariéru vůči železniční trati. Rekonstrukce respektuje hranici domu i charakter obvodové fasády. Když se zjistilo, že původní ochranná zeď již nelze použít, rozhodl se architekt postavit její repliku, která bude splňovat požadované vlastnosti a bude připomínat původní stavbu i charakter prostředí. Interiér je řešen velmi podobně, jak je tomu u Lábusových novostaveb ve Vonoklasech a v Roudnici, ale najdeme zde i podobnost s rekonstrukcemi v extrémních podmínkách, mezi něž patří Langhans v Praze. Promyšlená funkčnost zase směřuje k interiérovým řešením funkcionalistických vil na Babě. Mezi typické Lábusovy prvky patří přímý průhled lineárně řazenými místnostmi a v centru dispozice umístěný krb. Mezi zajímavé detaily interiéru patří: napříč členěný podhled betonových „ překladů“, barevnost stěn, lankové zábradlí. Co je však na tomto interiéru skutečně unikátní - prosklená stěna a za ní neopakovatelný výhled na strmě se zvedající šárecko-podbabskou skálu. Stěna masívu se tak stává součástí interiéru a bourá hranice mezi světem vnitřním a vnějším. „Charakter domu je postavěn na protikladech, určuje jej souboj otevřenosti a izolace, přírody a civilizace, strohé „přísnosti“ a měkké vstřícnosti. Paradox strnulého bezčasí skalního masívu a měnících se okamžiků jedoucích vlaků“ 30 Zrekonstruovaný rodinný dům v Podbabě je podobný architektovým předcházejícím projektům, přesto je úplně jiný. Mám pocit, jakoby extrémní podmínky, v jakých proběhly úpravy domu, byly pro architekta výzvou k hloubání a tvořivosti jemu vlastní.

O brá ze k 23: Sk ica rodin né ho do mu v Po dba bě .

29 30

Lad is lav Lá bus, Rod inný dů m u tra ti, S tavb a 2005 /3, s tr . 28. Mar ie P la tov ská, Rekon strukc e domu v Podb ab ě aneb Uz lík v s íti, S ta vba 2005 /3, s . 30.

36

5. Závěr Ve své práci jsem se zabývala rozborem díla velmi významného pražského architekta Ladislava Lábuse, abych prostřednictvím jeho stylu uvažování a rozborem díla odpověděla na otázky, které jsem uvedla v úvodu práce. Přínos Ladislava Lábuse spatřuji především v jeho osobitém přístupu k vlastní práci. Nesnaží se svými stavbami ohromit, ani nic nenapodobuje. Nejvýznamnějším rysem jeho práce je schopnost naslouchat lidem a stavět domy pro lidi, tedy jeho velmi humánní přístup k architektuře – ve vztahu k lidem i přírodě. Velmi často jsem se ve své práci zmiňovala o Lábusově schopnosti naslouchání a vedení dlouhých dialogů s obyvateli budoucích staveb i o jeho úvahách nad lokalitou, do níž stavbu umístí. Když například projektuje rodinný dům do kopcovité lesnaté krajiny se shluky nenápadných vilek a chatek, upustí od svého klasického minimalistického stylu a vznikne tradiční tvar budovy se sedlovou střechou, jak je tomu u rodinného domu v Mukařově. Již jsem se několikrát zmiňovala, že Lábus téměř neužívá zdobných prvků a ornamentů. Sám o sobě říká, že když má naprojektovat třeba jen zahnutou čáru, dlouze nad tím přemýšlí. I k ornamentům se však staví velmi lidsky a dokáže je rozehrát na plné čáře, když ho k tomu vedou vnitřní pohnutky jeho tvorby. Stačí, když si vzpomeneme na rekonstrukci interiéru restaurace U bílé kuželky v Praze. Možná právě proto nemůžeme jeho architekturu nazývat čistě minimalistickou, i když se sám k minimalismu hlásí, měli bychom jeho styl blíže definovat. Architektura Ladislava Lábuse působí velmi umírněně a lidsky, na první pohled až nenápadně splývá se svým okolím. Působí velmi jednoduše, oproštěně od všech zdobných prvků, mnohovrstevná struktura detailů se nám odkrývá postupně. Mezi tyto detaily patří například barevné řešení stěny, lankové zábradlí, strukturovaný strop nebo třeba reflektor osvětlující plastiku ve vitríně. Všechny Lábusovy stavby mají v sobě společné prvky, typické pro tohoto autora a zároveň nenajdeme mezi jeho domy dva, které by se podobaly. Každý je úplně jiný, osobitý. Liší se stejně, jako se od sebe liší životy, povahy a charaktery jednotlivých lidí a rodin, jež v Lábusových domech bydlí. Lábusovy rodinné domy k nám promlouvají svým osobitým jazykem. Nejčastěji se jedná o velmi moderní stavby čistých geometrických tvarů – jednoho nebo více kvádrů různě zasazených do sebe tak, aby co nejpřirozeněji zapadaly do dané lokality, aby využívaly přírodních podmínek pro zpříjemnění obyvatelnosti a zároveň také, aby stavba samotná zpříjemnila pohled na místo, kde stojí. Lábusovy domy se vždy dokonale přizpůsobí dané lokalitě. I když se jedná o novostavby, máme pocit, jako by sem patřily odjakživa, jakoby v sobě skrývaly nějakou starší hmotu. Když jsem začínala pracovat na této práci, myslela jsem si, že osobní známost a spolupráce s Ladislavem Lábusem a jeho ateliérem je bezesporu velkou výhodou. Nyní v závěru si tím již nejsem jednoznačně jistá. Na tento fakt již pohlížím ze dvou aspektů. Na jedné straně je velkým přínosem, že jsem mohla popsat styl architektovy práce při projektování rodinného domu ze své osobní zkušenosti a mohla jsem přijít s něčím skutečně novým, dosud v literatuře nepublikovaným – plánovanou vilou ve Zlíně. Na druhé straně mám jisté obavy, že díky osobnímu kontaktu a spolupráci může působit práce poněkud zahleděně a méně kriticky vůči této osobnosti. Přesto jsem přesvědčena, že Ladislav Lábus 37

má místo mezi našimi předními architekty a zaslouží si zvýšenou pozornost, aby jeho dílo sloužilo jako inspirační zdroj a přinášelo spoustu poznatků o možném způsobu bydlení i dalším generacím.

38

6. Resumé Architekt Ladislav Lábus působí se svým ateliérem od roku 1991 v Praze. Zpočátku převládaly v jeho práci převážně projekty velkých záměrů. Mnoho z nich však zůstalo jen na papíře. Mezi jeho nejznámější zrealizované zakázky patří rekonstrukce. Jedná se především o rekonstrukci paláce Langhans v Praze, Jízdárny Pražského hradu či obytného domu Na Smetance v Praze. Od druhé poloviny devadesátých let dochází v Lábusově tvorbě k odklonu od velkorysých zakázek a v jeho práci dominují rodinné domy. Jedná se o novostavby i rekonstrukce ve všech možných situacích. Počet zrealizovaných staveb již zásadně převyšuje ty, které zůstaly jen vyprojektované, a převážně jimi se zabývá tato bakalářská práce. Prvním velkým domem, jenž se dostal do širokého povědomí veřejnosti je vila ve Vonoklasech . Tato stavba pro mnoho lidí znamenala převrat v názoru na bydlení. Dá se říci, že patří spolu s rekonstrukcí paláce Lanhgans v Praze ke stěžejním dílům tvorby tohoto architekta. „Druhá“ Lábusova rodinná vila se rozprostírá na svahu Roudnice nad Labem. Díky výraznému zevnějšku a velmi důmyslně řešenému interiéru je velmi známá. Následuje rodinný dům v Mukařově. Po horizontálně řešené stavbě ve Vonoklasech a členité vile v Roudnici nad Labem přichází překvapivě tradiční kompaktní tvar se sedlovou střechou. Tato bakalářská práce prezentuje i plánovanou vilu ve Zlíně, jejíž projekt je čerstvě dokončen. I když najdeme v rodinných domech Ladislava Lábuse společné prvky, jež prozrazují jejich tvůrce, je každý z nich úplně jiný. Je velmi zajímavé seznámit se ze způsobem architektova uvažování nad moderní architekturou a sledovat metody jeho práce. Vedle novostaveb vzniklo i několik rekonstrukcí rodinných domů. Rekonstrukce zaujímají v Lábusově díle významné místo, ať už se jedná o úpravy budov historických nebo rodinných domů. Při rekonstrukcích architekt volí velmi citlivý přístup vůči stavbě, do níž zasahuje. Vždy se nejprve dobře seznámí s prostředím, do něhož vstupuje a zároveň si udržuje určitý odstup. Patří zde: rekonstrukce činžovní vily na Hanspaulce v Praze, kde se architekt potýkal s úpravou činžovní vily na rodinný dům. U rekonstrukce rodinného domu Palička na Babě jde o úpravy funkcionalistické vily a rekonstrukce rodinného domu v Podbabě řeší komplikovanou lokalitou, v níž se dům nachází. Architekt Ladislav Lábus tvoří s ohledem na požadavky své doby i s ohledem na budoucnost. Svou prací velmi ovlivňuje představy mnoha lidí o možnostech bydlení. Dokáže se vcítit do rodinného života svých klientů a umí tomuto životu vtisknout tvar a poskytnout mu dobře zformovaný prostor. 31 Jeho architektura je minimalistická, velmi umírněná vůči svému prostředí a skrývá v sobě spoustu výrazů, které se nám odkrývají postupně.

31

Ro s tis lav Šv ách a, Re cen ze v ily v Roudn ic i n ad Lab em, Ar ch itek t 2002 /2, s . 10. (Ro stis lav Šv á cha pop is uje tu to s itu ac i jako důk az o hu ma n is mu mod ern í ar ch itektur y, pa tř íc í k jej ím n ejobd ivuhodn ějš ím kouz lů m)

39

7. Summary Architect Ladislav Lábus and his studio have operated in Prague since 1991. At first, large-scale designs prevailed in his work. Many of them remained on paper, however. His best-known realised contracts include reconstructions in particular. These involve the reconstruction of the Langhans Palace in Prague; the Prague Castle Riding School and the residential building Na Smetance. Ever since the second half of the 1990s Lábus’s work has been turning away from generous contracts towards detached residential houses. These designs include both newly built objects and reconstructions in many different settings. The number of realised constructions is far higher than the number of those that have never been materialised; they are also the focus of this dissertation. The first large house to attract the public's attention is the villa in Vonoklasy. This building shattered many people’s views of housing. It can well be said that together with the reconstruction of the Langhans Palace in Prague it is one of the key works of this architect. Lábus’s "second” villa is situated on a slope in Roudnice nad Labem. It has become famous due to its pronounced exterior as well as its sophisticated interior. The detached house located in Mukařov ranks next. The horizontally designed building in Vonoklasy and jagged villa in Roudnice nad Labem are followed by a surprisingly traditional compact shape with a gabled roof. This work also presents a villa that is planned to be built in Zlín and whose design has just been completed. Although the detached houses by Ladislav Lábus share common features revealing their author, each of them is entirely different. It is extremely interesting to get acquainted with the way architect thinks about modern architecture and to observe his working methods. In addition to completely new designs he has designed several reconstructions of residential houses. Reconstructions play an important role in the architect’s work, no matter whether they include modifications of historical buildings or detached houses. When designing a reconstruction the author embraces a very sensitive approach to the building he is intervening into. He always gets to know the environment he is going to modify and keeps a certain distance. His reconstructions involve: The reconstruction of an apartment villa in Hanspaulka, Prague, where the architect had to tackle the transformation of an apartment villa into a single-family house. The reconstruction of Palička na Babě, a detached house, is basically a modification of a Functionalist villa; while the reconstruction of the detached house in Podbaba has to deal with the complicated location of the house. Architect Ladislav Lábus creates his works while respecting the requirements of his time as well as the future. His works have influenced many people’s views on housing potential. He can empathise with his clients’ family life, shape this life and provide a well formed space. 32) . His architecture is minimalist, very restrained in relation to its environment and conceals many features that we reveal one at a time. 32

Ro s tis lav Šv ách a d es crib es th is s itu a tion as p roof o f th e mod ern ar ch ite c tur e 's huma n is m, wh ich is one of its mo st r e ma rk ab le wond ers , Su mma r y, Ar ch itek t 2002 /2, p. 10 .

40

8. Seznam obrazové přílohy V této bakalářské práci jsou použity obrázky z katalogu k výstavě z Galerie Jaroslava Fragnera, Praha 2004. Výjimkou jsou ukázky plánovaného rodinného domu ve Zlíně. Ty jsou použity přímo z projektu. Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek

1: Portrét architekta Ladislava Lábuse .............................................. 8 3: Zrekonstruovaný palác ................................................................ 15 4: Pohled z ulice ............................................................................ 15 5: Barevná skica interiéru restaurace U bílé kuželky v Praze .............. 16 6: Západní průčelí zrekonstruované jízdárny Pražského hradu ............ 17 7: Večerní pohled na vilu ve Vonoklasech ........................................ 21 8: Pohled ve dne ............................................................................ 22 9: Interiér ve spodním .................................................................... 22 10: Schodiště do patra .................................................................... 22 11: Kresba rodinného domu v Benešově – pohled z ulice ................... 23 12: Rodinný dům v Roudnici nad Labem – jižní a východní pohled. ... 25 13: Rodinný dům v Mukařově – pohled ze zahrady ............................ 27 14: Pohled od silnice ...................................................................... 27 15: Půdorys vrchního podlaží plánované vily ve Zlíně. ...................... 30 16: Pohled ze zadní strany domu ..................................................... 30 17: Boční pohledy, ukázka zapuštění přízemí do terénu ..................... 30 18: Zrekonstruovaný obytný dům na Smetance v Praze. ..................... 32 19: Ukázka č. 1 interiéru prodejních prostor v suterénu domu. ........... 32 20: Ukázka č. 2 interiéru prodejních prostor v suterénu domu. ........... 33 21: Činžovní vila na Hanspaulce: Původní stav a po rekonstrukci. ...... 34 22: Rodinný dům Palička na Babě. .................................................. 35 23: Skica rodinného domu v Podbabě. .............................................. 36

41

9. Použité prameny Architekt Ladislav Lábus, katalog k výstavě, Galerie Jaroslava Fragnera, Praha 2004. Architekt Ladislav Lábus, katalog k výstavě, Galerie Klatovy/Klenová. Klenová 2000. Jan Holeček, Recenze rodinného domu v Benešově, Stavba 2001/1, s. 24. Louis I. Kahn, Ticho a světlo, Arbor vitae, Praha 1999. Ladislav Lábus, Anketa v časopisu Architekt 1997/22, s. 60. Ladislav Lábus, Autorská zpráva, Architekt 1998/10, s. 21. Ladislav Lábus, Autorská zpráva, Stavba 2002/3, s. 32. Ladislav Lábus, Autorská zpráva, Stavba 2004/1, s. 20. Ladislav Lábus, Komunikace versus bariéry – přednáška, katalog k výstavě v Galerii Jaroslava Fragnera, Praha 2004, s. 137 – 143. Ladislav Lábus, O obytných stavbách a sídlištích, Můj dům 2005/5, s. 25. Ladislav Lábus, Rodinný dům u trati, Stavba 2005/3, s. 28. Adolf Loos, Ornament a zločin, 1921. Zdeněk Lukeš, Recenze rekonstrukce obytného domu na Smetance, Architekt 1998/10, s. 20. Petr Pinkas, Recenze rekonstrukce činžovní vily na Hanspaulce v Praze, Architekt 2004/1, s. 40. Marie Platovská, text o Ladislavu Lábusovi, katalog k výstavě v Galerii Jaroslava Fragnera, Praha 2004, s. 16 – 20. Marie Platovská, Literární noviny ze 14. 4. 1999. Marie Platovská, Rekonstrukce domu v Podbabě aneb Uzlík v síti, Stavba 2005/3. s.30. Radomíra Sedláková, text o Ladislavu Lábusovi, katalog k výstavě v Galerii Jaroslava Fragnera, Praha 2004, s. 10 – 11. Rostislav Švácha a Ladislav Lábus - dialog, Stavba 1997/4, s. 20. 42

Rostislav Švácha, Recenze rodinného domu v Mukařově, Stavba 2004/1, s. 24. Rostislav Švácha, Recenze Rodinného domu v Roudnici nad Labem, Architekt 2002/2, s. 10. Rostislav Švácha, Recenze rekonstrukce obytného domu na Smetance v Praze, Stavba 1997/4, s. 48. W. Zschokke, Recenze rekonstrukce paláce Langhans v Praze, Architekt 2002/11, s. 12 – 13.

43