Masarykova univerzita Filozofická fakulta Psychologický ústav
Magisterská diplomová práce
2010
Mašek Jan 1
Filozofická fakulta Masarykovy Univerzity v Brně Psychologický ústav Obor Psychologie Studijní rok 2009/2010
Mašek Jan
Diplomová práce Vztah strategií zvládání stresu k osobnostním charakteristikám u pracovníků v reklamní agentuře
Vedoucí diplomové práce: PhDr. Iva Burešová, Ph.D. Brno 2010 2
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
……………………………………………..
Mašek Jan 3
Poděkování:
Rád bych na tomto místě poděkoval PhDr. Ivě Burešové, Ph.D. za odborné vedení a korekci této práce.
4
Obsah Úvod .......................................................................................................................................... 7 Stres .................................................................................................................................... 10 H. Selye a jeho přínos...................................................................................................... 12 Definice stresu podle jednotlivých autorů ...................................................................... 14 Eustres vs. Distres ........................................................................................................... 16 Stresory ........................................................................................................................... 17 Stresová reakce ............................................................................................................... 19 Fyziologický základ stresové reakce................................................................................ 20 Jak stres působí na zdraví ............................................................................................... 22 Coping ............................................................................................................................. 23 Styly zvládání stresu ............................................................................................................ 25 Strategie zvládání stresu ..................................................................................................... 26 Teoretické přístupy ke copingu........................................................................................... 29 Psychodynamický přístup ............................................................................................... 29 Transakční přístup ........................................................................................................... 29 Interakční přístup ............................................................................................................ 30 Techniky zvládání stresu ..................................................................................................... 31 Osobnost a stres ................................................................................................................. 32 Osobnostní charakteristiky mající vliv na stres ................................................................... 35 Vnitřní zdroje pro boj se stresem ....................................................................................... 37 Práce v reklamní agentuře .................................................................................................. 39
5
Východiska pro výzkum....................................................................................................... 42 Shrnutí teoretické části ....................................................................................................... 43 Výzkum .................................................................................................................................... 45 Cíl výzkumu a stanovení hypotéz ........................................................................................ 46 Metoda ................................................................................................................................ 47 Výzkumný soubor................................................................................................................ 47 Postup získání dat ............................................................................................................... 47 Použité metody ................................................................................................................... 48 Strategie zvládání stresu – SVF 78 .................................................................................. 48 Pětifaktorový osobnostní inventář NEO ......................................................................... 55 Metody zpracování a analýzy dat ....................................................................................... 59 Výsledky výzkumu ................................................................................................................... 60 Copingové strategie ........................................................................................................ 61 Osobnostní rysy podle inventář NEO .............................................................................. 67 Vztah mezi volbou strategie zvládání stresu a osobnostním rysem ................................... 70 Diskuze .................................................................................................................................... 72 1.
Copingové strategie ................................................................................................ 72
2.
Osobnostní charakteristiky ..................................................................................... 74
3.
Vztah mezi užívanými strategiemi zvládání stresu a osobnostními faktory ........... 75
Závěr........................................................................................................................................ 79 Literatura................................................................................................................................. 80 Přílohy ..................................................................................................................................... 85
6
Úvod Každá doba, historické údobí, či jen dílčí etapa života každého jedince je spojena vždy minimálně s jedním fenoménem, či problematikou. Otevřete-li dnes knihu, časopis, posloucháte-li rádio, nebo sledujete televizi, narazíte na nesčetná témata, kde většinu z nich pojí jedno – stres. Slovo, které díky odkazu moderní doby nabylo nového negativního významu. Slovo stres je známé prakticky každému a při jeho vyřčení se nám ihned vybaví minimálně jedna situace, kdy jsme byli v jeho zajetí. V první řadě si vybavíme fyziologické změny, které jsou s ním spojeny. V důsledku stresu se začínáme potit, zhoršuje se dýchání, pociťujeme svírání v krajině břišní a tak dále. Každý jedinec v různých situacích a časových údobích reaguje v jiné míře, nikdy nemá problém popsat pocity a stavy, které s ním přicházejí, ale už jen málo lidí ví, co tyto stavy způsobuje a jak jim lze předejít. S pojmem ,,stres“ se setkáváme v jeho explicitní podobě, kdy se mluví o stresu jako takovém, jeho příčin a důsledcích, nebo ho vycítíme nepřímo, tzv. ,,mezi řádky", v souvislosti s uspěchanou dobou a zvyšujícími se nároky na člověka. Kdysi se žilo uvolněněji, domov byl oproti dnešní hektické době oázou klidu a skýtal útočiště před okolním světem.1 Dnes už i sem dopadají černé paprsky tlaku, termínů, chyb a finanční krize. Nejen lékaři a psychologové, ale i obchodníci jsou si vědomi toho, že rostoucí počet stresorů2 a situací vyvolávající v nás pocit úzkosti, vyžadují zvýšenou míru péče o vlastní zdraví. (J. Křivohlavý, 2003) V průběhu evoluce se naše tělo vždy přizpůsobovalo podmínkám a nárokům prostředí, abychom byli vždy schopni si obstarat potravu, vyhnout se nebezpečí, které by mohlo jakýmkoli způsobem ohrozit náš život, adaptovat se na výkyvy počasí i ubránit se nejrozličnějším virům, bakteriím a infekcím. Čím více se od přírody odpoutáváme, tím více její mechanismy přestávají fungovat, stávají se nadbytečnými, nebo nedostatečnými. Stále výborně funguje náš imunitní systém, reflexy při ohrožení života a zdraví a dokážeme si bez hlubších následků poradit i s žízní,
1
přestože doma, kde se cítíme nejbezpečněji, vznikali a vznikají nejrůznější stresové situace, čím byla rodina více spolupracující, semknutá a podporující, bylo snazší se s nimi vyrovnat. (Z MATĚJČEK, Z Dytrych Děti, rodina a stres, Praha: Galén, 1994) 2 jakýkoli podnět vyvolávající stresovou reakci (viz. níže)
7
hladem a dalšími základními biologickými potřebami. To, s čím se vypořádáváme velmi nesnadno a co má velký vliv na naše zdraví, je vlastní psychika a sociální prostředí. Psychika je většinou lidí opomíjena, jejímu zocelování se věnují málo a nedokáží se tak dobře adaptovat na náročnou situaci. Přitom na ní, zvládání temperamentu3 a celkově na síle osobnosti4 v dnešní době závisí přežití stejně tak, jak dříve na tělní konstituci a svalové hmotě. V procesu socializace člověk výrazně mění své návyky a potřeby, oproti tomu se jeho biologický základ mění jen velmi pomalu. Fyziologická reakce na ohrožující podnět je neměnná, a to i v případě, že tento problém vznikl jen díky naší představivosti. I laikovi musí být na první pohled jasné, že existuje rozdíl mezi rychlým útěkem do bezpečí a prožíváním extrémně silných emocí za pracovním stolem. Je to stejné, jako když nažhavíte pneumatiky a nikam se nerozjedete. Takové jednání je nejenom zbytečné a neúčelné, ale především se jím opotřebováváte. Celkové vypětí má pak za následek poruchu imunitního systému, metabolismu, srdeční záchvaty, narušení reprodukce, deprese aj. Boj se stresem je jako opravdové utkání v boxu. V modrém rohu nastupuje defenzivní, klidný a vyrovnaný člověk, v rudém rohu agresivní, vysilující a neodbytný stresor. Ten je v zápase favorizován, neboť mu stačí, kolo po kole, člověka vysílit a vyhrát na body. Potřebou člověka je naopak odolat náporům stresoru a v co nejkratším čase si vypracovat prostor pro finální knock-out. Aby tento boj měl šanci na úspěch a stál modrého zápasníka co nejméně sil, je nezbytné trénovat tělo, mysl a vypracovat si techniku strategii. (viz níže) Jelikož jsou pochopení stresu, jeho zpracování a techniky zvládání velmi důležitými tématy, je otázkám stresu a jeho zvládání věnována značná pozornost. Z těchto důvodů se stresem a copingem zabývá i moje diplomová práce.
3 4
povaha, letora, osobnostní struktura, soubor dynamických osobnostních vlastností (viz. níže) ve smyslu emocionální stability (School of Psychology, 2001)
8
9
Stres Jak už to většinou bývá, čím jednodušší, ve smyslu obecně známé a srozumitelné, věci jsou a čím více lidí se danou problematikou zabývá, tím více existuje názorů, pohledů a těžkostí s terminologií. Důsledkem široké oblasti zájmu a výzkumu je pak též teoretická a metodologická nejednotnost přístupů a nejednoznačnost výzkumných závěrů (Suls, David a Harvey 1996). I pro pojem ,,stres“ v současné době stále chybí,,přísně vědecká" definice, která by se pyšnila všeobecným uznáním. Výraz stres pochází z anglického stress a zrodil se na poli fyziky5. Většinou bývá doslova překládán jako tlak, namáhání, zátěž, důraz nebo napětí, které neblaze působí na tělo, ale také sílu, tlak, problém či nesnáz (Fronek, 1999). Prapůvod anglického výrazu vychází z latinského slova stringo, stringere, strinxi, strictum, což znamená utahovati, stahovati, zadrhovati (Křivohlavý, 1994). Do oblasti medicíny a fyziologie si tento výraz propůjčil H. Selye. V psychologii jím rozumíme stav vyvolaný působením určitých podnětů v nadměrném množství a po delší dobu. V širším pojetí je stresorem i stav deprivace, tedy nedostatku. (Vymětal, 2004) Rozlišujeme stres z okolí (znečištění, hluk, přelidnění), z vlastního těla (přepjetí organismu, nemoc, zranění), nebo z vlastní mysli (negativní úvahy, výtvory představivosti a myšlení). Podle působení a dopad na náš organismus dělíme stres na pozitivní (eustres) a negativní (distres). (Schreiber, 1992) A v neposlední řadě rozlišujeme i jeho intenzitu a kvalitu. V souvislosti se stresem je nutné definovat a vysvětlit dva pojmy, alostáza a homeostáza. První z pojmů, alostáza, vychází z potřeby aktivně se přizpůsobovat měnícím se požadavkům prostředí, ať už předvídatelným, či náhlým. Jednoduše řečeno, jde o udržení stability prostřednictvím změny. ( Joshi, 2007). Druhý termín s tímto velmi úzce souvisí a je alostázou přímo podporován. Homeostáza neboli rovnováha, je jedním ze základních biologických konceptů a definuje se jako stabilita životaschopné soustavy. (Joshi, 2007). Primárními mediátory alostázy jsou hormony hypotalamu a hypofýzy, které vyvolávají fyziologické změny 5
První toto označení použil fyzik R. Hooke v souvislosti se studiem konstrukčních vlastností mostů. Označil jím pole, ve kterém byl materiál vystaven zátěži. Zákon elasticity stres = k x napětí (volně Lazarus, 1993)
10
na základě vnějších podmínek. Ve vztahu k procesu alostázy tedy stres podněcuje fyziologické a behaviorální reakce mající za úkol ochránit jedince.
11
H. Selye a jeho přínos Z úcty a respektu je vždy žádoucí vzpomenout vymezení toho, kdo se jako první stresem vztahu k lidskému organismu zabýval. Tímto člověkem byl Hans Selye. Přestože jeho bádání mělo zprvu zcela jiný cíl, náhoda tomu chtěla a zrodil se první popis všeobecné stresové reakce. 6 Datoval se rok 1930, kdy se Selye pouštěl do studia hormonů na endokrinologii a do ruky se mu dostal izolovaný výtažek z vaječníků. Tak jako mnoho výzkumníků před ním i po něm, i on měl nedocenitelné výzkumné spolupracovnice – krysy. Těm tuto látku vpíchával do těla ve snaze zjistit její účinky. Jeho nešikovnost ale zapříčinila, že do procesu vstoupila nová proměnná, která celý výzkum ovlivnila. Při manipulaci mu krysy padaly, tloukl je a složitě naháněl. A jak se po opakovaných kontrolních experimentech ukázalo, bylo to právě způsobené trauma, které způsobovalo žaludeční vředy, zvětšení žláz nadledvinek a zmenšení imunitní tkáně. V tu chvíli se odkryl vrcholek ledovce onemocnění souvisejícího se stresem a vedle vymezení, co vše stres není7, vznikla i jeho první definice.
,, Stres je stav projevující se ve formě specifického syndromu, který představuje souhrn všech nespecificky vyvolaných změn v rámci daného biologického systému (Selye, 1966 str. 82) a také ,,Stres je nespecifická (tj. nastávající po nejrůznějších zátěžích stereotypně) fyziologická reakce organismu na jakýkoliv nárok8 na organismus kladený. (Schreiber, 1992) Selye vytvořil třífázový model stresu (GAS)9, který popisuje průběh stresové reakce. Dány jsou tři fáze, jimiž organismus prochází při chronickém nebo nevyhnutelném stresu. První etapou je fáze znepokojení, alarmová nebo též poplachová, ve které se zmobilizují síly organismu, a živočich dojde k rozhodnutí, zda se uchýlí k úniku, či zavelí k útoku. V této fázi 6
Náhoda, nebo snad správný člověk v pravou chvíli na ideálním místě, stáli v historii za mnoha významnými objevy. Vzpomeňme např. pod stromem spícího Newtona, zapomětlivého Fleminga, nebo … 7
Stres neznamená nervové napětí, není pouhé vyplavení hormonu z dřeně nadledvin, není nespecifickým výsledkem poškození, neznamená odchylku od rovnovážného stavu, není tím, co vyvolává poplachovou reakci, atd. (Selye, 1966) 8 dle Charváta chápána jako zátěž 9 Z anglického general adaptation syndrom – generální adaptační syndrom (je vyvoláván faktory, které působí celkově na velké jednotky organismu)
12
dochází k vyloučení stresových hormonů, což je zcela přirozená adaptivní reakce v případě, že bojujeme, či prcháme. Srovnatelně nebezpečné, snad i horší, je držet organismus v poplachové fázi dlouhodobým působením škodlivého faktoru. Ve chvíli, kdy síly organismu získají převahu, přichází na řadu fáze odporu. Organismus se vzepře při zjištění, že vyloučit hormony nebylo zcela žádoucí a metabolické procesy snažící se o homeostázu jsou nedostačující. Následkem zvětšeného úsilí při vyrovnávání rovnováhy dochází k třetí fázi - vyčerpání. V daný okamžik dojde tělesná, chemická, intelektuální a emoční energie k nule a hrozí zdravotní potíže a vznik chronického stresu a smrt. Svými projevy připomíná poplachovou fázi (viz. Obr. 1).10
Obrázek 1 Modelu adaptačního syndromu (GAS) , (Selye, 1966)
10
Stejně jako stáří připomíná dětství
13
Definice stresu podle jednotlivých autorů
Jak už bylo zmíněno výše, stresu a jeho vymezením se v minulosti zabývalo mnoho psychologů a psychoterapeutů. Při jeho definování vycházeli z různých aspektů stresu (fyziologické, kognitivní, emocionální, situační atd.) a používali při tom jak to, co na člověka působí (stresor), tak i to, jak člověk na tyto okolní vlivy reaguje (stresová reakce). Z těchto persón zmíníme Lazaruse, Ganonga, Křivohlavého, Schreibera, Janise, Kondáše a Basowitze. A. Lazarus, představitel kognitivního přístupu, jeden z nejvýznamnějších osobností současné psychoterapeutické scény, propagátor behaviorální terapie, konkretizoval a vymezil stres jako vztah mezi osobou a prostředím: ,,Stres je nárok na jednotlivce, který přesahuje jeho schopnost se s nárokem vyrovnat" (In Schreiber, 1992) W. Ganong, americký fyziolog, který jako jeden z prvních přiblížil, jak mozek řídí důležité tělní funkce, přišel s fyziologickou definicí, která nepřímo říká, že abychom věděli, že jsme opravdu ve stresu, musíte si nechat změřit hladinu hormonů. ,, Stres je takový vliv na člověka, který vede k prodloužené hormonální reakci kůry nadledvin" (In Schreiber, 1992) V. Schreiber, český internista a endokrinolog, se na stres díval co možná z nejširšího a nejobecnějšího úhlu pohledu, aby dosáhl jakéhosi kompromisu mezi kognitivním a fyziologickým přístupem. ,,Stres je jakýkoli vliv životního prostředí ( fyzikální, chemický, sociální, politický), který ohrožuje zdraví některých ,,citlivých" jedinců. (Schreiber, 1992) I. L. Janis, známý především zavedením pojmu ,,groupthink“11, se ve své definici vycházel z principů behaviorismu. „Stresem označujeme takovou změnu v organismu, která v určitém stavu ohrožení může vyvolat vysoký stupeň napětí, rozvrátit zaběhaná schémata každodenního způsobu jednání, která oslabuje mentální výkonnost a vyvolává subjektivně nepříjemné stavy afektivního vyčerpání“ (In Křivohlavý, 1994). H. Basowitz, klinický výzkumník chicagské nemocnice zabývající se především anxietou a stresem, ve své definici pracoval s limitami našeho organismu. „Stres je reakcí organismu na
11
Skupinářské myšlení – stav, kdy skupina ve snaze o jednotu přijímá neracionální, špatné rozhodnutí. Termín vznikl na základě analýzy událostí jako útok na Pearl Harbor, vietnamská válka a vylodění v Zátoce sviní
14
interní a externí procesy, které dosahují takových hodnot, že přetěžují fyziologické kapacity organismu“ (In Křivohlavý, 1994). O. Kondáš, slovenský klinický psycholog, vyslovil definici kruhem na bázi zákonu akce a reakce. „Stresem rozumíme změny, které vznikají v psychologických regulačních mechanismech a činnostech jako reakce na působení různých stresorů, k nimž dochází při stresových situacích“. (In Křivohlavý, 1994) J. Křivohlavý, univerzitní profesor, přední představitel psychologie zdraví, danou problematiku vidí následovně. „Stresem se obvykle rozumí vnitřní stav člověka, který je něčím buď přímo ohrožován, nebo takové ohrožení očekává a přitom se domnívá, že jeho obrana proti těmto nepříznivým vlivům není dostatečně silná.“ (Křivohlavý, 1994).
15
Eustres vs. Distres
Pojem ,,stres“ je širokou veřejností většinou chápán v problematické rovině. Důvodů jsou oprávněné, což dokládají i výzkumné studie, které se především zabývají negativními dopady na náš organismus. I stres má však svou světlou stránku, kvalitativně odlišný pól. Oproti distresu, kterým označujeme ohrožení doprovázené negativními pocity a jehož dlouhodobé negativní působení podněcující tělesné a duševní problémy, stojí proces, který je stejně náročný, založený na stejných biologických procesech, avšak je doprovázen libými emocemi a větší mírou svobodného rozhodování. Takový je eustres (Schreiber, 1992). Důležitý je především pro formování lidské psychiky v dětství, kdy neextrémní stres spojený s emočním zajištěním vhodně stimuluje a rozvíjí příslušné mozkové struktury (Vymětal, 2004). Prožíváme ho v situacích jako je narození potomka, svatba a sportovní zápolení. Jde o okamžiky příjemných starostí, překvapení, radostného očekávání a pozitivního napětí. Největší devízou těchto stavů je, že obvykle nevyvolávají destrukční účinek. Touto negativní vlastností oplývají ,,stresory“. Dle délky trvání lze distres dělit: (Mikuláštík, 2007) a) akutní stres – typický pro pracovní neúspěch, s kterým se nějaký čas vyrovnáváme b) chronický stres – v zaměstnání způsobován zvláště dlouhodobým ponižováním (tzv. mobbingem)
Obrázek 2 Dimenze stresu (Křivohlavý, 1994)
16
Stresory Již v úvodu jsme si naznačili, že pojem ,,stresor“ reprezentuje škodlivé vlivy, které na člověka doléhají. Je to tlak každodenního života. Způsobují ho tedy vnější činitelé, oproti vnitřnímu prožívání samotného stresu. Každý faktor může být za určitých okolností stresorem. Tzn., že jejich působení je vystaven kdekoli a kdykoli opravdu každý. Někdy přicházejí samy, jindy si je vytváříme. Jako stresory mohou působit jak fyzické, tak psychické stimuly. Obecně je možno stresory rozdělit do čtyř skupin: (Mikuláštík, 2007) 1. obtížné nebo neobvyklé podmínky k realizaci činnosti (např. vliv tlaku na výkon pozornosti jedince) 2. časový deficit – nedostatek času k rozhodování nebo k realizaci nějaké činnosti 3. tlak rizika a ohrožení – může mít formu ohrožení bezpečí, ohrožení života, které si jedinec uvědomuje 4. anticipace důsledku – jako pocit odpovědnosti za něco Podle intenzity se jedná buď o nepatrné, tzv. mikrostresory způsobující hypostres12 (např. nuda, krátkodobá frustrace), nebo o zásadnější a hlubší makrostresory způsobující hyperstres13 (např. úmrtí, ztráta zaměstnání). Podle typu stresory můžeme rozdělit např. na materiální (spojené s obživou, finanční jistotou), fyziologické (základní biologické potřeby) a sociální (politické, ekonomické, rodinné, pracovní a interakční). Jednou z nejkrajnějších stresových situací je sociální izolace. Je to dáno tím, že člověk je uzpůsoben a předurčen k tomu, aby sdílel své postoje, názory, zážitky a zkušenosti. Mezi nejčastější denní stresory pak patří (Cungi, 2001) : a) Vztahové stresory a stresory v rodině b) Pracovní a výkonové stresory c) Stresory související s životním stylem d) Nemoci a handicapy
12 13
stres nedosahující obvyklých tolerancí stresu (Křivohlavý, 1994) dochází k překračování hranic adaptability (Křivohlavý, 1994)
17
V roce 1967 se Holmes a Rahe14 (Smékal, 2004) pokusili kvantifikovat různé stresové situace a označili pořadí nejvíce zatěžujících událostí v naší kultuře. Vznikl tak bodový systém označující jednotlivé stresové situace. Nejtěžší událostí se ukázalo být úmrtí partnera. Na druhém místě se vyskytuje rovněž úmrtí, tentokráte jakéhokoli blízkého člena rodiny. Další stresor vychází z pocitu bezmoci, závislosti a ohrožení života – je jím úraz nebo vážné onemocnění. Na čtvrtém místě je ztráta zaměstnání projevující se nárůstem nejistoty a finanční krizí. V těsném závěsu pak nacházíme odchod do důchodu, změnu zdravotního stavu člena rodiny, sexuální obtíže, změnu finančního stavu, úmrtí blízkého přítele, závažné neshody s partnerem a konflikty se zetěm/snachou. Na tyto nepříjemné události navazuje několik stresujících změn: změna zaměstnání partnera, životních podmínek, životních zvyklostí, bydliště, rekreačních aktivit, sociálních aktivit, spánkových zvyklostí a nakonec změny v širší rodině. Výčet nejnáročnějších okamžiků uzavírají svátky Vánoce. Nejenom distresy, ale rovněž eustresy se kumulují a při dosažení magické hranice 300 bodů dochází ke zhroucení a psychosomatickým obtížím. V souvislosti s podněty vyvolávající v nás stres je ještě třeba zmínit faktory, které tyto utlumují a v těžké situaci člověka posilují a povzbuzují k dalšímu pokračování v zápasu se stresorem. Tyto faktory se nazývají „salutory“ (prof. PhDr. Rudolf Kohoutek). Můžeme je chápat jako pozitivní tlak, který nás motivuje k činům a vyšším výkonům. Do této kategorie se řadí smysluplnost činnosti, pochvala a uznání, přesvědčení o vlastní účinnosti apod.
14
teorie životních událostí (Life Change Unit - LCU)
18
Stresová reakce Primární stresovou reakcí je buď boj, nebo útěk (Schreiber, 1992). Stresová reakce se vytvářela v průběhu fylogeneze milióny let za jediným účelem – odolat život ohrožujícím fyzickým stresorům. Ironií je, že se vyvíjela v podmínkách citelně odlišných od sociálních a psychologických podmínek dneška. V posledních desetiletích se podmínky znatelně změnily a nacházíme se v období, kdy musíme zdokonalovat psychické faktory do té míry, aby obrana byla opět efektivní a přizpůsobení přemohlo úzkost a depresi15. Důvod je patrný, i přes rozdílnost situací, je reakce na ně do značné míry konzistentní. Nástup stresové reakce rozpoznáme velice snadno. Nejvýraznějšími organickými příznaky jsou bušení srdce, bolesti hlavy, pocity sevření na prsou, bolest břicha a nadměrné svalové napětí. Ty jsou doprovázeny prudkými změnami nálad, únavou, roztržitostí, podrážděností a úzkostnými stavy. V chování se projevuje nerozhodnost, větší nehodovost, zhoršená kvalita práce, vyšší konzumace cigaret, alkoholu a drog a dalších závislostí, přejídání se a nespavost. Uvnitř organismu hrají prim kortikosteroidy, zvýšená sekrece tyroxinu, utlumená sekrece prolaktinu, snížení testosteronu a estrogenu.
Obrázek 2 Odpověď organismu na stres
15
Úzkost, strach a deprese zasáhnou jedince především v případě, že je stresor konstruován vlastní
imaginací
19
Fyziologický základ stresové reakce V konečném důsledku stres ovlivňuje zvýšená, nebo naopak snížená sekrece hypofýzy a autonomní nervový systém (kůra nadledvinek, sympatické nervy). Ale stejně jako ve firmě, či společnosti i v případě stresové reakce se pro pochopení celé struktury doporučuje postupovat hierarchicky, shora od řídící jednotky, kterou je mozek16. Mozek je velitelem, který pomocí nervových vláken a chemických přenašečů ovlivňuje na straně jedné fungování nervového a straně druhé hormonálního systému. Nervový systém je složen z části volní, která ovlivňuje pohyby, a části autonomní (vegetativní) řídící trávení, srdeční tep, funkce potních žláz apod. Pro naši věc je důležitý právě druhý zmíněný systém, který se dále rozčleňuje na systém sympatický a parasympatický. 17 Při stresové reakci je aktivován sympatikus18 a zvýší se sekrece adrenalinu a noradrenalinu19 ze dřeně nadledvin. To vše vyžaduje mnoho energie, proto se z jater uvolní krevní cukr a z tukových tkání tuk.20 Při pokračujícím boji se stresem se z nadledvinek pro potřebu většího množství energie vylučuje kortisol, který si klade za cíl ochránit především mozek a srdce. Jeho vylučování podporují důležitý hormon z hypofýzy adrenokortikotropin (ACTH) a z mozku kortikoliberin (CRH)21 22Paradoxem procesu zvyšování činnosti svalové, mozku a srdce je, že se jím oslabuje imunitní systém23. Na základě těchto zjištění byla vytvořena koncepce obecného adaptačního syndromu, jak byla popsána výše.
16
Experimenty ( Guillemin, Schaly, Hartus) jasně potvrdily, že mozek je nadřazen i hypofýze a tak celé hormonální soustavě. 17 Tyto oddíly jsou antagonisté, proto jim je celou řadou mechanismů zabraňováno spouštět se současně. Ve chvíli, kdy se aktivuje sympatická složka, inhibuje se parasympatická. 18 aktivizuje naše chování k útěku, či boji 19 Při eustresu je zdrojem pro vytvoření nových vzpomínek a zlepšuje náladu 20 Nevyužitím těchto uvolněných látek dochází k zhoršení průběhu cukrovky a ke vzniku arteriosklerózy 21 důkaz toho, že mozek patří mezi endokrinní žlázy 22 (Tsigos, 2002) 23
Využívá se při transplantacích orgánů
20
21
Jak stres působí na zdraví „Příčinný vztah mezi vystavením člověka pracovním stresorům a psychosomatickou nemocností se vyznačuje spoji, které jsou velice složité. Tyto vlivy jsou mezi sebou často ve složitém předivu vztahů a trvají obvykle dlouhou dobu. A pak najednou pozorujeme, že vývoj spěje k arteriální hypertenzi, k infarktu myokardu nebo k sebevraždě. Tato cesta však může být dosti dlouhá.“(L . Levi, In Seefeld, 1982) Už jsme si řekli, že průvodním znakem při stresové reakci je snaha o zachování energie. Tím dochází k narušení a pozastavení orgánů a funkcí. 1) imunitního systému - tento neblahý fakt způsobuje řadu komplikací. Vedle řady infekcí a nemocí je nejzávažnější vyšší náchylnost k vzniku rakoviny. (Schreiber, 1992) 2) žaludku - zpomalí se proces tvorby sliznice a po odeznění stresu se kyselina vylije a dá vzniknout vředu. (Schreiber, 1992) 3) pohlavních orgánů – ve stavu ohrožení tělo vyhodnocuje reprodukční schopnost jako nadbytečnou a jako takovou ji tlumí. Zároveň dochází k poruše erekce u mužů a narušení menstruačního cyklu u žen. (Schreiber, 1992) Mezi další negativní dopady stresu patří ischemická porucha srdeční24, vysoký krevní tlak, bolesti hlavy, deprese 25 , úzkosti 26 , panický strach, gastrointestinální potíže, astma, migréna. V souvislosti s pracovním životem pak dochází k syndromu vyhoření. (Schreiber, 1992)
24
rizikové faktory: obezita, hypertenze a kouření silná neústupná a dlouhotrvající porucha nálady, útočí na tělo i mysl a má negativní dopady na práci a společenský život, jejíž příznaky jsou porucha spánku, ztráta chuti k jídlu, úbytek tělesné hmotnosti i energie, poruchy soustředění a sexuální disfunkce, pocity viny, nedostatečnosti, ztráta zájmů a suicidiální tendence. Jedná se o nemoc, kterou není dobré podceňovat a jakkoli bagatelizovat. Léčí se podáváním antidepresiv a psychoterapií. Více než 80% postižených depresí lze léčit. 26 Projevuje se strachem, závratí, neschopností popadnout dech, mžitky před očima, zvýšeným srdeční rytmem, třesem, nevolností, studeným potem, často je nepředvídatelná. Léčba psychoterapií, zřídkakdy dojde i na medikamentózní léčbu, neléčené záchvaty úzkosti mohou vést k agorafobii 25
22
Coping Jde o klíčový koncept ve vědách o chování, používán v pokusech sloužících k porozumění přirozenosti individuálních reakcí na stresující a život ohrožující situace. Tento koncept má sklon k cirkulaci v definici, tudíž jedinec, který je očividně schopný se se stresem efektivně vypořádat, je označován jako zvládající- coping. Zvládání stresu (coping) spadá mezi přístupy, kterými řešíme životní obtíže. Podle Křivohlavého (1989) jsou dalšími dvěma, řešení problémů a obranné mechanizmy. Řešením problémů27 se rozumí proces výběru jedné z řady alternativ, která vede k žádoucímu cíli (cit. dle Křivohlavého, 1989). Zásadním odlišením od zbývajících dvou přístupů je, že v tomto případě se automaticky předpokládá, že jde o „řešitelnou" problémovou situaci. Jinak řečeno, člověk už má integrovány efektivní odpovědi pro zdárné řešení. Adaptace vychází z latinského ,,ad-aptare“, což znamená vyzbrojit se k boji, nastavit se na nadcházející náročnou zkoušku (Baumgartner, 2001), resp. mít potřebné dovednosti a vodítka. Adaptace je jakýmsi mezistupněm. Fází, která probíhá v relativně normálních mezích, v obvyklé, běžné, pro člověka poměrně dobře zvládnutelné toleranci (Křivohlavý, 1994). Zvládání stresu je úkolem dnešní doby. I když by se mohlo zprvu zdát, že stres by měl být zcela eliminován, opak je pravdou. Jak už vychází z několika postřehů uvedených výše, stresová reakce je pro organismus důležitá. Úskalí představuje jen sympatický systém v trvalé pohotovosti. K jeho uvolnění slouží četné strategie. Slovo coping pochází z anglického ,,to cope“, které se překládá jako zvládnout, poradit si (Fronek, 1999) a vykládáme ho jako způsob, jak se vypořádat s nadlimitní zátěží – jak zvládat stres. S pojmem ,,coping“ se přesto běžně setkáváme i v jeho anglické verzi, jelikož se takto v české literatuře ustálil. Úplný prapůvod má už v řecké sportovní terminologii, kde slovo ,, colaphos“ označuje uštědření rány soupeři. Tím, kdo tu ránu dává, je člověk, který se dostal do těžké životní situace – do stresu –. Tím, na co je tato rána zaměřena, je nejčastěji těžkost, která daného člověka do stresu dovedla – tzv. stresor (Křivohlavý, 2004).
27
Z angl. problem solving
23
Jednu z klasických definicí vyslovil v roce 1979 R. S. Lazarus společně s F. Cohenem: ,, „Zvládáním se rozumí snaha – jak intrapsychická (vnitřní), tak zaměřená na určitou činnost – řídit, tolerovat, redukovat a minimalizovat vnitřní i vnější požadavky kladené na člověka a střety mezi těmito požadavky. Jde přitom o požadavky mimořádně vysoké, které člověka značně namáhají a zatěžují nebo převyšují zdroje, které má daná osoba k dispozici“ (cit. podle Křivohlavý, 1994). Další pohledy: ,,Coping lze definovat jako behaviorální kontrolu nad prostředím během různých situací, která předchází nebo odstraňuje nepříjemné podmínky“ (Corsini, 1984) „Coping je projevované i skryté chování, které slouží k redukci anebo eliminaci psychologického distresu a stresujícich podmínek.“ ( Fleishman, 1984) „Coping představuje snahu (úsilí) zvládnout podmínky, které vyžadují anebo přesahují míru adaptačních schopností jedince“ ( Ficková, 1993) „Stresová situace nastává, jestliže požadavky aktuálně reprezentují přání, které jedinec není schopen splnit, nebo jestliže požadavky spojené s řešením diskrepance mezi vjemy a touhami překračují schopnosti jedince. Stres se pak projevuje ve dvou rovinách a to na úrovni well-being (představující mentální a fyzické zdraví jedince) a jednak obsahuje pokusy redukovat negativní vlivy stresu na pohodu. Tyto snahy redukovat účinky stresu jsou podstatou copingu.“ (Edwards, 1988).
24
Styly zvládání stresu Styl zvládání těžkostí byl definován jako ,,obecná tendence jednat se stresující situací zcela určitým způsobem“ (Taylor, 1995). Utečeme-li několikrát v případě ohrožení života, předpokládá se, že utečeme i příště. Je-li na nás kladem nátlak s cílem získat informace a my odoláme, předpokládá se, že je za podobných okolností neposkytneme ani v dalším případě. Výše zmíněné příklady ilustrují základní dva styly: vyhýbat se stresu, nebo stavět se mu čelem. Přesto mohou být zavádějící, jelikož se ani jedna z alternativ neukázala jako špatná. Opět záleží na situaci. Vyhýbání se je prokazatelně lepší v případech, kdy stres není velký a nepředpokládá se, že by trval delší dobu. Se vzepřením se stresu je tomu právě naopak. Mareš (2000) vypozoroval styl, který charakterizoval jako sebeznehodnocující. Je typický pro školní prostředí, kde se student před zkouškou úmyslně shazuje a vymlouvá, aby předešel zahanbení v případě neúspěchu.
25
Strategie zvládání stresu Jelikož různí lidé reagují na odlišné strategie zvládání stresu, je dobré si tyto rozdělit do několika základních skupin, aby si každý mohl ujasnit a následně zvolit vlastní postup a plán, jak vytčeného cíle dosáhnout. První rozdělení společně vytvořili Lazarus a Folkmanová (1984, cit. Dle C.J. Holahan, 1987), kteří usoudili, že strategie si vybíráme buď v závislosti na emocích, nebo na řešení problému. Tlumící strategie – postupy, kterými se rychle zmírní akutní fyziologická reakce a tím se zvrátí odezva na stres. Tím se zabrání procesu, který byl již podrobně popsán. Ve chvíli, kdy se zpustí stresová reakce, člověk začne informace zpracovávat odlišně, naruší se fyzicky a emočně, a ve chvíli, kdy se mu nepovede stresovou reakci zvládnout, po chvíli začne být náchylný k působení chronického stresu. Na emoce zaměřená strategie – jedná se o kategorii, do které do určité míry spadají i tlumící strategie. Rozdílem je, že tyto pracují se silnými a hluboko zakořeněnými emocemi. Zahrnují strategie typu: zachování si smyslu pro humor, kultivace optimismu, přijetí situace, změna vnímání situace, expresivní vyjadřování emocí, únikové reakce jako např. denní snění, spánek, aj. Tyto způsoby obrany zvyšují kontrolu nad situací a změní pohled na stres z ohrožení na výzvu Na řešení zaměřené strategie – nedocenitelné ve chvílích, kdy neexistuje způsob, jak situaci změnit. Tehdy je čas převzít iniciativu a změnit aktuálně působící faktory. Mnohdy jen nepatrná změna je vše, co organismus potřebuje, aby nastal obrovský posun v tom, jak se cítíme. Navíc může jeden krok vyvolat řetězec následných pozitivních změn, mysl se uvolní a přibývá tak možností řešení 28 . Nejdůležitější je nenechat se zahnat do pasti pochyb a přesvědčení o neřešitelnosti problému - život se o poznání zlepší. Spadají sem analýza problému, sestavení plánu postupu a aktivní jednání. Na tuto koncepci navazují D. L. Tobin, K. A. Holroyd, R. V. C. Reynolds a J. Wigal , kteří vytvořili hierarchický model copingových strategií (Tobin, Holroyd, Reynolds, 1984; Tobin et al., 1989). 28
O každé provedené akci je třeba přemýšlet, jelikož každá situace je unikátní a je třeba různých řešení
26
1. terciální úroveň obsahuje faktory příklonu (angažovanosti) a odklonu (neangažovanosti) 2. sekundární úroveň zahrnuje čtyři možnosti: a. řešení problému a kognitivní restrukturalizace ( angažované strategie zaměřené na problém) b. vyjádření emocí a vyhledávání sociální opory (angažované strategie zaměřené na emoce) c. vyhýbání se problému a únik do fantazie (neangažované strategie zaměřené na problém) d. sebeobviňování a sociální izolace (neangažované strategie zaměřené na emoce) 3. primární úroveň nabízí osm faktorů, kterými jsou: a. řešení problému za pomoci behaviorálních a kognitivních strategií b. kognitivní restrukturalizace, což znamená snížení míry ohrožení c. sociální opora, která obsahuje vyhledávání podpory od druhých lidí d. vyjádření emocí – uvolnění a vyjádření emocí e. vyhýbání se problému - popření problému a vyhýbání se myšlenkám a činnostem s ním spojených f. fantazijní únik – nadchází ve chvíli, kdy nejsme schopni, či ochotni se situací cokoli dělat g. sociální izolace, která se promítá na odloučení se od rodiny a přátel h. sebeobviňování – přemíra sebeobviňování a nezdravá sebekritika Celý proces vyrovnávání se se zátěží, který je ilustrován na obr. 5 a 6, můžeme rozčlenit do tří fází. V první fázi cítíme pocit ztráty, či ohrožení, které může mít neurčitý charakter. Následuje stav bojové pohotovosti (nabuzení, sebedůvěra) a předstartovní horečka (excitace, impulzivita). Ve druhé fázi je důležité dobře poznat problém a řešit ho. Pro optimalizaci vztahu prožitek – rozum, musí být řídící jednotkou mozek podněcovaný emocemi. Finálním produktem je rozhodnutí, zda se přizpůsobit, nebo se bránit. To nás vede do poslední fáze, kde dosáhneme uspokojení, euforie a uvolnění vs. vyčerpání, slabosti a vědomí toho, že celý proces musíme absolvovat znovu.
27
28
Teoretické přístupy ke copingu Suls, David a Harvey (1996) definují tři generace v přístupu ke zvládání stresu. Jsou jimi psychodynamický přístup, transakční model a interakční přístup. Psychodynamický přístup Pohled vygenerovaný psychoanalýzou na počátku dvacátého století, kdy byl zvládání stresu pojímán v rámci ego-obranných mechanizmů. Podle Sigmunda Freuda a jeho následovníků se jednalo o nevědomé procesy, které primárně sloužily k potírání vnitřních sexuálních a agresivních konfliktů. Postupem času, s příchodem dalších hlubinných směrů, se předmětem zkoumání stali i vnější vlivy. Tyto obranné mechanismy byly příčinou způsobující změnu vnímání situace ve směru redukce napětí. Za hlavní obranné mechanismy označil Freud potlačení, projekci, reaktivní výtvor, fixaci a regresi. K těmto přidala jeho dcera ještě popření, inhibici, restrikci, intelektualizaci, atd. (Nakonečný, 1998) Psychoanalyticky orientovaní autoři považovali osobnost za vzorec copingových mechanizmů, které umožňovaly jedinci držet libido v přijatelných mezích a obranné mechanismy třídily do různých skupin. Dělení G. Vaillanta (Journal of abnormal psychology, 1994) je hierarchicky řadí od nevyspělých až po složité do čtyř úrovní: Psychotické - popření Nezralé – disociace Neurotické – vytěsnění Zralé – sublimace Transakční přístup Transakční přístup je směr, který vznikal v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století. Zdůrazňoval kognitivní a situační determinanty jednání a prakticky odmítl roli osobnostních dispozic. Jeho obsahem je zaměření na výměnu mezi jedincem a prostředím s důrazem spíše na procesuální povahu než na osobnostní rysy (In Slavíková, 2007). Vztah mezi jedincem a prostředím je chápán jako dynamický, vzájemně reciproční a obousměrný.
29
Nejvýznamnějším představitelem tohoto proudu je R. S. Lazarus a jeho spolupracovníci Folkmanová a Cohen, kteří vymezují dva základní procesy: kognitivní hodnocení29 (cognitive appraisal) a coping. Tento přístup je podpořen řadou výzkumů. (J.E. Schwartz, Stone 1993; Terry 1994; Folkman, Lazarus, 1985) Interakční přístup Na transakční přístup navázal v osmdesátých letech dvacátého století přístup interakční. Tento systém je založený na propojení výzkumu copingu a osobnosti. Blatný, Kohoutek a Janušová (2002) označují tuto vlnu za osobnostně-dispoziční.30 Největším přínosem tohoto nově se formujícího směru je, že prokázal, že je důležité integrovat situační i dispoziční charakteristiky copingu. Zvýšený zájem o osobnost ve vztahu k strategiím zvládání stresu je spojen s mnoha výzkumy, které na základě interindividuálních rozdílů jedinců, objasnili rozdílnost v chování. Nemenší zásluhu má též vznik taxonomie širokých osobnostních dimenzí, tzv. ,,Big Five“.31 V této generaci je rovněž patrný jiný vztah mezi stresory, copingem a osobností z hlediska vzájemného vlivu. V současnosti se má za to, že kontakt se stresory a způsob vypořádání se s nimi může ovlivňovat osobnost jedince a také že dřívější kontakt se stresorem může ovlivnit budoucí copingové úsilí (Janoff-Bulman, 1989; Moos & Schaefer, 1986; cit. Dle Suls a kol., 1996).
29 Rozděluje se na primární (zhodnocení rizika) a sekundární (zhodnocení možností jedince) 30 Carver et al (1989, cit. Dle Terry, 1994) uvádí, že osobnostní rysy stabilně ovlivňují copingové úsilí jednotlivce ve specifické situaci, což prokazují i výše zmiňované výzkumy dílčích osobnostních charakteristik, jako je např. neuroticismus, locus of control a sebevědomí. Terry (1994) v kontextu těchto dílčích studií upozorňuje na jejich vliv na situační chování, tedy na chování, které je sice vzhledem k situaci specifické, ale právě určitým způsobem, či trendem. 31 pětifaktorový model základních rysů osobnosti: emocionální labilita či stabilita, svědomitost či nesvědomitost, příjemnost či nevraživost, kulturnost či nekulturnost, extraverze či introverze
30
Techniky zvládání stresu Hlavní zásadou, kterou musí mít člověk na zřeteli je, že techniky musí být formovány individuálně podle potřeb a požadavků a přizpůsobovat se tak interindividuálním osobnostním rozdílům. Účinnými metodami jsou nejrůznější relaxační techniky, tělesný pohyb, meditace, techniky mentálního soustředění, ovládání myšlenek a postojů a v neposlední řadě udržování pevných sociálních vztahů s rodinou a přáteli. Cílem je identifikace původce stresu, uvolnění napětí i změna myšlení, životního stylu, organizace a chování. K metě oproštění se od stresu dojdeme pozitivním myšlením, vírou ve své schopnosti, uměním ovládat tělesné symptomy a také uměním požádat o pomoc. Jednou z nejběžnějších způsobů, jak uvolnit stres, je poskytnout tělu pohyb. Jakákoli fyzická aktivita má ozdravný účinek, neboť tělo vykonává činnost, kterou by za daných podmínek dělat mělo. Cvičení pomáhá snížit hladinu noradrenalinu, zvýší obranyschopnost proti infekcím a především pomůže člověku vzdorovat depresi32. Velmi oblíbenou metodou je i masáž. Touto metodou lze v první řadě ztišit pulzující bolest, uvolnit tělo i mysl a stimulovat jedince k vyšším výkonům. Jedná se o aktivní odpočinek, kdy odměníme naše tělo a na chvíli se oprostíme od denních starostí. Ale masáž není jediný způsob, jak účinně relaxovat. Vedle nejrůznějších meditačních technik, autogenního tréninku a Jacobsenovy progresivní relaxace 33 , můžeme jednoduše odpočívat správným dýcháním. A není nic jednoduššího, než obnovit ztracenou rovnováhu hlubokými nádechy a plnými výdechy. Poslední z nejúčinnějších metod je konfrontace svého zážitku s druhou osobou. Tou by měl být blízký člověk, nebo ve složitějších případech zkušený odborník. V mnoha případech se z problému stačí ,,vypovídat“, aby se problém zmírnil, či dokonce rozplynul. Když je toto navíc podpořeno výstižným a správně voleným slovem, dojde až k zázračně hojivému efektu.
32
WHO varuje, že do roku 2020 bude deprese druhou nejčastější příčinou úmrtí relaxační metoda pracující s uvolněním svalstva , učí rozlišovat mezi stavem napětí (tenze) a stavem uvolnění (relaxace) 33
31
Osobnost a stres V průběhu několika předcházejících stran jsem nastínil, že osobnost v utváření strategií zvládání stresu hraje důležitou roli. Otázkou zůstává, které složky osobnosti jsou důležité a do jaké míry? A co vlastně je ta osobnost? V běžném životě se pojem osobnost nejčastěji používá jako označení charismatického jedince. V jiné podobě pak jako popis jednotlivých vlastností, které se nám zdají být pro jednotlivé lidi charakteristické. Osobnost je každopádně složitá struktura. Jednoznačně o ní můžeme říct, že má povahu soustavy živé, která je zdrojem činnosti a je ve stálém vztahu vzájemného působení s okolím. V průběhu své existence a interakce s vnějškem také sama prochází změnou. Mění se její jednotlivé komponenty a utváří se i jako celek. Vidění osobnosti prošlo mnoha psychologickými směry a každý ji uchopil z jiného konce. Např. očima G. Allporta : „Osobnost je něco a něco dělá, je to dynamická organizace psychofyzických systémů jedince, které determinují jeho jedinečné přizpůsobení se jeho prostředí.“ (Hall, Lindzey, 2002) Obecně můžeme osobnost definovat jako ,,individuální jednotu člověka; jednotu jeho duševních vlastností a dějů založenou na jednotě těla a utvářenou a projevující se v jeho společenských vztazích. Jádrem osobnosti jsou tři komponenty (Balcar, 1983): Temperament – povahové vlastnosti, způsoby a formy chování Zaměřenost – obsah, směr interakcí, motivace Schopnosti – předpoklady k interakcím s realitou
Ad1)Celkový styl prožívání a chování, zahrnuje formální vlastnosti nezávislé na obsahu vědomí a směru osobních sklonů. Nemá samostatný zážitkový obsah, proto nemá jedinec ani možnost své temperamentové vlastnosti přímo rozpoznat a dovídá se o nich nepřímo porovnáváním vlastních vnějších projevů s projevy jiných lidí. Jejich obecnost spočívá v tom, že se uplatňují ve veškeré duševní činnosti shodně. Zatímco jiné duševní činitele podléhají v nějaké míře naší úmyslné volbě, vlastní temperament ovlivňujeme pouze zprostředkovaně (chemicky, psychologicky, vyhýbáním se situacím…) Vlastní temperament můžeme jen v nepatrné míře 32
trvale a záměrně ovlivnit, můžeme se však naučit účelně s ním zacházet. (Balcar, 1983, s. 89, cit. in Blatný, Plháková, 2003 s. 16) Struktura temperamentu: Celkové citové ladění (libost – nelibost), celkové zaměření (dovnitř – ven), vzrušivost, odolnost, trvalost. (Šnýdrová, 2008) Přístupy popisu a výkladu: biopsychologické (konstituční) vs. prvotně psychologické. Již Galénos a Hippokrates rozdělili lidi dle temperamentu na sangviniky, choleriky, melancholiky a flegmatiky. (Drapela, 1998) Další typologická rozdělení: (Říčan, 2007) a. konstituční typologie (Kretschmer, Sheldon) b. holandsko-francouzská škola (Heymans, Wiersmy) c. sovětská pavlovovská škola d. jungovská a rorschachovská linie klinického bádání a teoretizování e. Eysenckův pokus o syntézu ( labilita, stabilita a introverze, extroverze)
Ad2) Zaměřenost určují především motivační faktory, které určují obsah a směr našich interakcí. Při nich si uvědomujeme, co a proč chceme. Základními hybateli jsou: Potřeby - A. Maslow vytvořil pyramidu hiearchického uspořádání potřeb. Její základnu tvoří základní fyziologické potřeby (spánek, potrava, sexuální pud). Nad nimi stojí potřeba bezpečí. Třetí patro patří potřebě lásky a sociálnímu začlenění. Těsně pod vrcholem pyramidy je potřeba ocenění a to nejvyšší, k čemu můžeme směřovat, je potřeba sebeaktualizace a metapotřeby (Hall, Lindzey, 2002). Zájmy - jsou těsně spjaté s potřebami. Jde o získané motivy, v nichž se projevuje vztah k určité činnosti, skutečnosti. Návyky - získané způsoby reagování a chování v určitých situacích, kdy se člověk chová bez vědomého rozhodování. Perspektivy a cíle - souvisejí s realizací činností a záměrů. Při jejich uskutečňování, které dává směr a smysl našemu životu, záleží i na volních a dalších vlastnostech. Hodnoty - vyjadřují cíle, ke kterým se vztahují potřeby člověka. Hiearchie hodnot závisí na věku, morálněvolních vlastnostech, výchově i kultuře.
33
Postoje - specifické získané dispozice, které dávají impuls k určitému chování či jednání na základě poznání a citového hodnocení. Na utváření se podílí potřeby a sociální aspekty. City a citové vztahy – vyplývají ze splnění, nebo nesplnění biologických či sociálních aspektů motivace (vztek, strach, láska, nenávist, radost)
Ad3) Podstatou schopností je to, že specifické části CNS mohou, u jednoho, či více lidí, pracovat dokonaleji, nežli druhé. Hlavními druhy schopností jsou: abstraktní, praktické a sociální. (Šnýdrová, 2008) Duševní schopnosti i dovednosti jsou z ontogenetického vývojového hlediska genotypem, vytvořeným interakcí zrání genotypických vloh s vývojovým podněcováním jejich rozvoje a uplatněním vlivu prostředí. Jedna vloha je pak základem mnoha schopností a jedna schopnost je souborem několika vloh. Zlepšování schopností se děje skrze získávání poznatků o světě za pomoci vyšších poznávacích funkcí – paměti, myšlení a inteligence. Nejobecnějšími schopnostmi jsou orientace v situaci, psychická odolnost, flexibilita, rozhodnost a regulace vnitřních a vnější aktivity.
34
Osobnostní charakteristiky mající vliv na stres Probereme-li se oborem psychologie osobnosti, objevíme celou řadou osobnostních charakteristik, které mají větší, či menší vliv na řešení stresových situací. Některé pomáhají stresovou situaci zvládat, jiné naopak člověka uvádějí do situace ještě těžší. Za zmínku stojí především tyto: 1) ,,LOC“ ( z angl. locus of control)34, které zřelo světlo boží v roce 1966 díky Julianu Rotterovi. Rotter odlišil dva diametrálně odlišné přístupy k životním těžkostem. Na jedné straně spektra se nachází člověk, který řešení všeho nachází v sobě – ve svých schopnostech, dovednostech a iniciativě. Na opačném konci se nachází ten, kdo doufá, že se situace vyřeší sama od sebe, zásahem zvenčí, pod tíhou okolností. Dopad jednoho, či druhého stylu na naše zdraví dokládá např. studie J. Rodina a E. J. Langera.35 2) ,,Resiliency“ 36 , označení pro nezdolnost pocházející z výzkumů Emmy Wernerové 37 . V následných výzkumech se ukázalo, že na rozvoj této vlastnosti má vliv vzor, důvěra a prostor pro sebevyjádření (Kliever, 1999, cit. Dle. Křivohlavý J. , 2003) 3) ,,Sense of koherence“, které se překládá jako smysl pro integritu, na základě výzkumu Židů, kteří přežili holocaust, ho Aaron Antonovsky definoval třemi charakteristikami: srozumitelností situace, smysluplností boje a zvládnutelností úkolu.38 4) ,,Hardiness“ , neboli osobností tvrdost je složena ze tří charakteristik. Dojem osoby, že je schopna řídit a kontrolovat dění. Míra oddanosti tomu, co dělá. A chápání těžkých okolností jako výzev. Pojetí ,,hardiness“ od S. Kotasové vedlo k více než stovce dalších výzkumů. 5) ,,Self efficacy“, česky vnímaná osobní zdatnost Alberta Bandury výstižně pojmenovává přesvědčení individua o kontrole nad událostmi, o možnosti ovlivňovat svůj život. Pocit, že jsem schopen řídit chod dění, je spojován s představou lepšího zvládání životních těžkostí. Vysoké
34
V překladu ,, osobní ohnisko řízení vlastní činnosti“ Long-term effect of a control-relevant intervention, Journal of personality and social psychology [00223514] Rodin yr:1977 vol:35 pg:897 36 Značí pružnost, elastičnost, nezlomnost, schopnost rychle se vzpamatovat 37 Werner, E. E. (1971). The children of Kauai : a longitudinal study from the prenatal period to age ten. Honolulu: University of Hawaii Press 38 Antonovsky, A. Health, Stress and Coping. San Francisco: Jossey-Bass. 1979 35
35
očekávání vlastní účinnosti působí na tvorbu optimistických postojů, přispívá k interpretaci těžkých úkolů jako výzev a koreluje s kvalitou života. Lze říci, že tam, kde se lidé domnívají, že jsou sto kontrolovat chod dění, lépe zvládají vlastní emocionální stav a také se staví čelem nepříznivým životním událostem. 5) ,,Dispoziční optimismus“ Scheiera a Carvera je vlastní těm lidem, kteří ihned od počátku očekávají, že výsledek dění bude kladný. Pro zjištění tohoto znaku byl sestaven ,,Test životní orientace“ (LOT – Life orientation test). 6) ,,Naučený optimismus a pesimismus“ Martina Seligmana je nejlépe připodobitelný k tomu, zda vidíme pohár spíše poloprázdný, nebo poloplný. Naučený pesimismus je původcem neschopnosti zvládnutí situace, podceňování vlastní osobnosti a zhoršeného zdravotního stavu. 7) Antonovsky a Cousinse (1979) poukázali na dnes již léty prověřenou pravdu, že ten, kdo má pro co žít, má víru a smysl pro humor, zvládne nesnáze levou zadní. 8) ,,Self-esteem“ neboli schopnost vidět sebe sama stejně tak, jak vidíme druhé, dokázat se popsat a objektivně zhodnotit. Výsledky studií (Ellison, 1985) ukázaly, že nízké sebehodnocení je často spojováno z úzkostí a neurotickým chováním, pocitem méněcennosti a nízkou mírou asertivity. 9) ,,Self-confident“ – mocná a nedocenitelná sebedůvěra. 10) ,,A-typ chování“ je, s přihlédnutím k tomu, že většina stresů pochází z psychosociální hladiny, vnímán jako nejrizikovější. Tito lidé mají vysokou tendenci k soutěživosti, netrpělivosti, vzteku, agresivitě, nenávisti, závisti apod. Dalšími typy chování jsou ,,Typ B“ a ,,Typ C“ (Friedman a Roseman, 1974).
36
Vnitřní zdroje pro boj se stresem Mezi vnitřní zdroje, které pomáhají překonávat obtížné životní situace, patří kognitivní schopnosti, vnitřní kontrola, optimizmus, pozitivní sebepojetí, asertivnost, extroverze, emocionální stabilita, nízká sociální anxiozita, kognitivní styly a další (cit. dle Farkašová, 1999). Při volbě procesu zvládání je pro co největší efektivitu důležité tyto faktory správně kombinovat. Z výzkumných zjištění (Amirkham a kol.; Atkinson, M., Violato,C; Gallagher, D, Dougall, Angela Liegey; Hyman , Kelly B. a kol., . aj.) jasně vyplývá, které zdroje patří mezi nejsilnější prediktory stresu a díky kterým mu naopak dokážeme lépe vzdorovat. Do první kategorie spadá např. vysoká míra neuroticismu, v druhé hrají prim např. extroverti. Eysenck (1993) považuje právě tyto dvě charakteristiky za základní faktory osobnosti. Avšak Eysenck není v této domněnce sám, hlavní důraz na výzkum neuroticismu a extroverze kladli i jiní (Amirkham a kol.; Atkinson, M., Violato,C.; Schneider, Tamara R.; Denney, Douglas R., Frisch, Michael B. aj.). Další výzkum dotýkající se vlivu neuroticismu na stres byl učiněn v roce 1999 (Gunthert, Cohen, & Armeli). Zde autoři sledovali vliv neuroticismu (N) na různé druhy denních událostí, primární a sekundární hodnocení těchto událostí, použití specifických strategií zvládání, a negativní náladu na konci dne. Z vyplněných dotazníků vzešlo, že při nejvíce stresujících událostech se u neurotiků ve větší míře projevují interpersonální stresory, více na ně působí distres a používají méně adaptivní strategie zvládání (nepřátelská reakce, aj.). Hodnocení výsledků pomohlo vysvětlit chronickou negativní afektivitu spojenou s neuroticismem. Studií extraverze (Swickert, J. Rosentreter, & Mushrush, 2002) rovněž potvrdila pozitivní korelaci stresu a extraverze. Tento výzkum byl založen na zjištění, jakou roli hraje extraverze při nalézání sociální opory a její následný vliv na extravertní a introvertní prožívání stresu. Výsledky ukázaly, že snazší získání sociální opory u extrovertů, může být spojovacím článkem při lepším zvládání stresu. Z výzkumu chování v zátěžových situacích (Blatný, Kohoutek, & Janušová, 2002) vyplývá, že z osobnostních rysů extraverze a neuroticismu je to právě jen druhý jmenovaný, který toto chování determinuje. Ten je spojen s vyjadřováním emocí a fantazijním únikem, které se pro neuroticismus ukázali jako typické neurotické chování. 37
Obrázek 7 Eysenckův model ( z přednášek PhDr. Z. Kuťáka)
38
Práce v reklamní agentuře První reklamní agentury vznikaly na počátku 19. století. První reklamní instituce vznikla v Anglii v roce 1800, v USA následně v roce 1840 a v českých zemích až v roce 1927 (Vysekalová, J., Komárková, 2001). Samotné slovo ,,reklama“ je však mnohem starší. Vzniklo z latinského „reklamare“ - znovu křičet, což odpovídalo dobové „obchodní komunikaci“ a je známé od dob prvního uvědomělého podnikání.39 Reklamní agentury jsou vyhledávány a oslovovány pro své zkušenosti, znalosti, větší objektivitu, konexe, kreativitu a možnosti. Samotný výběr je velice náročný už z důvodů velké množství nejrozličnějších agentur, které se pohybují na českém trhu. Prvním kritériem je velikost agentury, kdy velikostí rozumíme nejenom počet zaměstnanců, ale i potřebné zázemí a schopnost přijmout náročnou zakázku od velké firmy. Druhým důležitým faktorem jsou dosavadní zkušenosti agentury, kreativní pověst a kreativní schopnosti. Ty se šíří na základě prezentací, doporučení a hodnocení stávajících a minulých klientů. Je to jakýsi předpoklad toho, že firma má potřebné ,,know-how“ pro pochopení potřeb klienta a zvolení ideálního řešení. Třetí faktor je spojen s nepřítomností konfliktů zájmů a střetů vůbec. Je velmi důležité, aby byla firma loajální vůči klientovi (alespoň v rámci odvětví). Pro zabránění dalším problémům jsou důležité vzájemné sympatie, slušnost a přátelská atmosféra. Dělení agentur: 1)Vysoce specializované a) nabízejí pouze jednu specializovanou službu b) vhodné pouze pro jeden typ klienta 2)Poskytující kompletní služby Činnost agentur: 1) Shromáždí informace o klientovi 2) Přezkoumá získané informace
39
Dnešní definice: „reklamou se rozumí přesvědčovací proces, kterým jsou hledáni uživatelé zboží, služeb nebo myšlenek prostřednictvím komunikačních médií“
39
3) Provede produktově specifický průzkum trhu 4) Stanoví reklamní cíle (podpora značky, informace, vybízení k nákupu) – je sdělen v tzv. ,,briefu“ (stručné, přesné a srozumitelné zadání) 5) Stanoví reklamní rozpočet 6) Určí časový plán (nárazová, pulzující, či kontinuální reklamní kampaň) 7) Stanoví reklamní strategii ( cílová skupina, téma sdělení, triky, punc věrohodnosti) 8) Vybere média (TV, rádio, noviny, internet, kina, aj. – nejlépe kombinace) 9) Vytvoří efektivní reklamu (výrazná, nakažlivá, jednoduchá, logická, se sloganem) – tvořená tzv. ,,kreativci“ (vytváří layout – schéma, náčrtek - grafický design reklamní kampaně, připravují data) 10) Realizuje reklamní kampaň (indoor, outdoor, média) Práce v reklamní agentuře je velice kreativní a různorodá práce, při které se můžete střetnout s řadou zajímavých lidí a podílet se na vzniku nejrůznějších projektů, které následně působí na masy lidí. Na druhé straně je to práce velmi náročná na čas, energii a psychické zdraví. Není výjimkou, že pracovník reklamní agentury pracuje zároveň na několika zadáních a přitom je neustále trýzněn ,,death linem“. To způsobí, že veškeré jiné aktivity jdou stranou a takový člověk pracuje až 24 hodin denně. Jeho práce je spojená s prací na počítači, předěláváním návrhů, komunikací s klientem, realizací projektů a spoluprací s lidmi různých profesí. Z tohoto krátkého výčtu lze určit i jednotlivé negativní vlivy, kterým jsou zaměstnanci vystaveni. Jedná se o: Namáhavá práce s počítačem spojená s určitou dávkou monotonie, únavou, změnami a náročností úkolů, senzorickým vyčerpáním a mnohdy i nevhodným pracovním prostředím Konflikty se spolupracovníky, které mohou být vyvolány osobními rozpory i pracovní neschopností. Ve většině případů jde o důsledek špatné komunikace, nesplnění zadaných úkolů, nebo intimního poměru Nejnebezpečnější je zcela jistě pracovní přetěžování, bez dostatečného času na odpočinek, které se střídá s obdobím nudy. To mívá za důsledek zhoršení výkonu a přesnosti práce, vyčerpání a dochází k vyhoření. 40
S přetěžováním souvisí i termínované úkoly. Nutnost vypracovat projekt za nereálně vyhlížející stanovený čas je v této profesi zcela běžné. Spěch je přijímán neochotně, protože neodpovídá optimálnímu pracovnímu rytmu pracovníků. Zvláště u pečlivých a zodpovědných pracovníků dochází k nárůstu stresu, zapomínání úkolů a zmatenosti. 5) U vedoucích pracovníků, kterým je svěřena realizace projektu, je citelná mimořádná odpovědnost, která vyžaduje zralost, organizační schopnosti a plánování. Tato činnost je spojena nejen s velkou zodpovědností za všechny lidi, kteří se na práci angažují, ale především za výsledek (spokojenost klienta). Z něj plynou další zakázky a renomé firmy. 6) Výjimkou není ani to, že pracovník dostává rozdílné a rozporuplné úkoly a příkazy. Ať už v rámci vlastní agentury, nebo od různých lidí ze zadavatelské firmy. 7) Problematické je i skloubení práce s dalšími povinnostmi, především rodinou. 8) Mnoho svazujících pocitů pramení i z neustálého kontaktu a jednání s novými lidmi, kteří jsou mediálně známí, popřípadě mají značný vliv. 9) Na pracovníky jsou kladeny zvýšené požadavky na intelektuální činnosti, spojené s častým rozhodováním 10) Dalšími nezanedbatelnými vlivy jsou nejistota práce a pracovní pozice, změny v organizaci firmy, změna sídla, nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců, apod.
41
Východiska pro výzkum Ze dvou hlavních temperamentových složek, neurotismu a extraverze, je v dnešní době nejvíce diskutovaná dimenze neuroticismu (D. J. Terry, 1994; N. Bolger, A Zuckerman, 1995). Goldberg (1990) zdůrazňuje potřebu výzkumu běžných denních starostí a nikoli jen zkoumání závažných životních zlomů. Ve srovnávacích studiích neuroticismu mezi pohlavími bylo zjištěno, že ženy jsou mnohem labilnější a až dvakrát náchylnější k depresi než muži. (Žídková, 2002). Ve vztahu k pohlavním rozdílům došla Marešová (2007) k názoru, že ženy mají tendence k užití negativní strategie a mají sklony k negativnímu prožívání emocí. Orientaci lidí s vyšším zastoupením neuroticismu na emoce zjistili i Carver, Schreier a Weintraub (1989).
Další
výzkumy neurotismu byly zaměřeny směrem ke strategiím zvládání. Výrazný vztah neuroticismu na zvládání uvádí Slavíková (2007). Proti tomuto tvrzení naopak stojí Balaštíková a Blatný (2003), kteří žádný vztah nezjistili. Ve výzkumu extraverze bylo zjištěno, že vysoká míra extraverze souvisí se subjektivní pohodou (Costa, McRae, 1980; Baumeister, 1991; Myers, Dienner, 1995; podle Vitterso, 2001). Další výzkum (Pearce – McCall a Newman, 1986) prokázal, že extraverti lépe odolávají tváří v tvář trestajícímu chování a frustraci. Zuckerman (1979) při studiu extraverze definoval škálu vyhledávání vzrušení (sensation-seeking scale). Tu vymezil jako potřebu odlišných, nových a komplexních podnětů. Tím spojil extraverzi s touhou po nových věcech. Ve vztahu k strategiím zvládání bylo zjištěno, že lidé skórující na škále přívětivosti vysoko jsou popisováni jako vřelí v interpersonálním kontaktu, spolupracující, přizpůsobiví, ochotní pomoci, trpěliví, srdeční, empatičtí, laskaví, plni pochopení a upřímní (Goldberg, 1990). Další zjištění je spojeno se svědomitostí. Digman (1989), přejmenoval svědomitost na “vůli k výkonu”. Jeho výzkumy ukázaly, že je to právě tato dimenze osobnosti, která je zodpovědná za různorodost činností. Balaštíková a Blatný (2003) a Halama a Dědová (2007) došli v souvislostech s životní pohodou k tomu, že otevřenost vůči zkušenostem na strategie zvládání nemá žádný vliv.
42
Shrnutí teoretické části Stres je fenomén dnešní doby, který člověka dokáže posílit, ale také zničit. Organismus se dokáže ochránit proti fyziologickým ohrožením, ale selhává v civilizačním boji. Důvodem je nedostatečná adaptace na současné sociální a psychologické stresory. Z důvodu nárůstu posttraumatického stresového syndromu,40negativního působení na srdce, zvyšující se krevní tlak, zhoršující se reprodukční schopnosti, podporování stárnutí a zhoršování výkonnosti a přesnosti v práci, se lidé začali touto problematikou zabývat. Na poli lékařském se zjistilo, že důležitou roli v tomto procesu hraje autonomní nervový systém, hypofýza a především mozek, který intervenuje do všech procesů a řídí tak i vylučování hormonů (Guillemin, Schaly, Hartus;Rossier, French, Guillemin, & Bloom). Na poli psychologickém se zjistili možné strategie zvládání stresu, které byly rozděleny na strategie zaměřené na emoce a na strategie zaměřené na řešení. Vedle toho se lidé pomalu učí vlastní psychiku ovládat a posilovat. K tomu nám slouží nejrůznější strategie, mezi které patří tělesný pohyb, masáže, relaxace a mentální soustředění. Za přispění vytvoření modelu ,,Big Five“ se v 80. letech 20. století dostal do popředí rysový přístup k osobnosti, který doprovázel rozvoj metod zkoumajících široce pojaté osobnostní dimenze. Jako nejdůležitější charakteristiky mající vliv na stresovou reakci byli označeni hardiness, LOC, self-efficacy, self-esteem aj. (Křivohlavý, 2003) Za rozhodující složky osobnosti pak extroverze a neuroticismus. Vedle nich se zkoumaly i další zdroje pomáhající v boji se stresem jako kognitivní schopnosti, vnitřní kontrola, optimizmus, pozitivní sebepojetí, asertivnost, sociální podpora aj. ( Ganellen & Blaney; ) V pracovním prostředí reklamní agentury je člověk vystaven mnoha stresorům, především přetěžování, termínování úkolů a mimořádná zodpovědnost. Ty kladou na člověka vysoké nároky a mohou stát u zrodu syndromu vyhoření (burn-out syndrom), který označuje ztrátu profesionálního zaujetí, emoční vyčerpání, trvalou nespokojenost a pocity zklamání, a
40
zpožděná nebo protahovaná odezva na stresovou událost nebo situaci neobvykle hrozivého nebo katastrofického rázu, která pravděpodobně téměř u každého vyvolá pronikavou tíseň (MKN 10, 2000).
43
chronický únavový syndrom. Ten může vzniknout u osob, které jsou dlouhodobě vystaveny působení závažných stresorů právě sociálně-psychologického typu.
44
Výzkum Studie nepřímo navazuje na linii nejrůznějších psychologických výzkumů zodpovídajících na otázky stresu a jeho zvládání, kterým je v posledních desetiletích věnována značná pozornost. Podle některých autorů jde dokonce o nejšíře pojímanou problematiku dnešní doby (Hobfoll, Schwarzer, & Chon, 1996). ,,Tento zájem není nijak překvapivý: široce pojatá problematika zvládání náročných i běžných situací, strategií zvládání a jejich efektivity, osobnostních a situačních kontextů psychické adaptace či maladaptace je bezpochyby klíčovou oblastí, v níž dochází ke konvergenci zájmu teoretické a aplikované psychologie“ (Blatný, Kohoutek, & Janušová, 2002).
Pro
pochopení
stresu
a
jeho
zvládání
je
nezbytné
spojení
výzkumů
složky
biologické/fyziologické, kognitivní a naučené. Mnoho výzkumníků se již přesvědčil, že coping je komplexní proces ovlivněný osobnostními charakteristikami (Bolger, 1990, Friedman et al., 1992; Long & Sangster, 1993), situačními nároky (Folkman & Lazarus, 1986; Heim et al., 1993), a dokonce i sociálním a tělesným založením jedince (Mechanik, 1978). Výzkum, jehož proces, výsledky a výstupy budou uvedeny níže, si z široké nabídky charakteristik strategií zvládání stresu zvolil zjištění vztahů mezi osobnostními rysy u pracovníků reklamní agentury.
45
Cíl výzkumu a stanovení hypotéz Výzkum je koncipován jako kvantitativní typ výzkum. Cílem výzkumu je zjistit souvislosti mezi volbou strategie zvládání a osobnostními charakteristikami. Zároveň provedeme srovnávací studii zjištěných osobnostních charakteristik a strategií zvládání stresu zkoumaného vzorku vůči běžné populaci41, u stálých zaměstnanců a externích spolupracovníků, dále mužů a žen.
Hypotézy H1: Většina osobnostních charakteristik prokazatelně souvisí s copingem: a) Dimenze neuroticismu vykazuje nejvíce významných souvislostí s copingovými strategiemi a ovlivňuje výběr negativních strategií b) U dimenze extraverze existuje pozitivní korelace s některými pozitivními strategiemi H2: Oproti celkové populaci vykazují pracovníci reklamní agentury větší míru extraverze a nižší míru neuroticismu H3: Mezi běžnou populací a pracovníky reklamní agentury existují výrazné rozdíly ve strategiích odklonu H4: Ženy budou oproti mužům vykazovat vyšší míru neuroticismu H5: Muži a ženy se budou lišit v užívání pozitivních a negativních strategií
41
srovnání na základě populačních norem zvolených metod
46
Metoda Výzkumný soubor Výzkumný soubor tvořilo 101 pracovníků reklamní agentury, z toho 50 stálých zaměstnanců a 51 externích spolupracovníků. Stálým pracovníkem je myšlen člověk zastávající v agentuře pozici kreativců, ,,PR“ a ,,HR“ managerů, jednatelů, ,,IT“ specialistů apod. Externím pracovníkem je pak myšlen člověk spolupracující s agenturou na projektech na pozici promotér\hosteska. Ve vzorku jsou ženy zastoupeny v počtu 63 a muži v počtu 39. Věkové rozpětí probandů je 19 až 53. Průměrný věk činí 27, 82 let (směrodatná odchylka s=7,61892)
Postup získání dat Pro získání potřebných dat bylo elektronickou formou osloveno 50 reklamních agentur z celé České republiky. Na základě projevení zájmu o spolupráci byla každému individuálně v krátkosti představena podstata výzkumu a jeho cíle. Respondenti byli upozorněni na anonymitu dat z dotazníků, která nebudou nijak zneužívána. Data osobního charakteru nebyla vyžadována. Pro možnost získání zpětné vazby byli instruováni k poskytnutí své emailové adresy. Následně byly všem podrobně vysvětleny zásady pro vyplnění použitých dotazníkových metod a byli odkázáni na internetové stránky, kde dotazník v elektronické podobě42 vyplnily. Pro pozdější dotazy a především další podporu diplomové práce byl speciálně vytvořen i internetový blog43.
42
http://spreadsheets.google.com/viewform?hl=en&formkey=dC00ekNBY280ZDRUWXJ6elZSZzh5dkE6MA
http://spreadsheets.google.com/viewform?hl=en&formkey=dC1UMUt3d2V4SFZVa2I1LV9nMjVQSGc6MA http://spreadsheets.google.com/viewform?hl=en&formkey=dDZkdU5raDJ0aWVVU3RUbVVmdXFnd1E6MA 43 www.psychodiplomka.blogz.cz
47
Použité metody Jak již bylo zmíněno výše, celý projekt byl postaven na základě administrace a následného vyhodnocování výzkumných dat získaných prostřednictvím dotazníkových metod, které byly zpracovány v elektronické podobě. Tento způsob se ukázal jako ideální vzhledem k vytíženosti a mnohdy nedosažitelné vzdálenosti respondentů. Celý soubor byl testován třemi různými dotazníky. První z dotazníků –,SVF 78“ (Janke & Erdmannová, 2003; překlad Švancara), zjišťoval strategie zvládání stresu, druhý byl určen k zmapování osobnostních charakteristik – „NEO“ (Costa, McCrae; 2001, překlad Hřebíčková, Urbánek). Pro zvýraznění zájmu o osobnostní rysy a pro možné srovnání a doplnění, byl administrován dotazník MBTI. Výstupy z této metody budou pro rozšíření výzkumu zpracovány v příloze.
Strategie zvládání stresu – SVF 78 Dotazníky „SVF“ (Stressverarbeitungsfragebogen) je vícedimenzionální sebepozorovací inventář umožňují zachytit variabilitu způsobů, které jedinec rozvíjí a uplatňuje při zpracování a zvládání zátěžových situací. Nová verze SVF 78 (Janke & Erdmann, 2003) je zkrácenou verzí původního dotazníku SVF 120. Jedná se o dotazník, který vychází z Lazarusovy teorie stresu 44 . Dotazník má několik subtestů: Podhodnocení, odmítání viny, odklon, náhradní uspokojení, kontrola situace, kontrola reakcí, pozitivní sebeinstrukce, potřeba sociální opory, vyhýbání se, úniková tendence, perseverace, rezignace, sebeobviňování (viz. Tabulka 1). Mezi pozitivní strategie, které vedou k redukci stresu, patří prvních sedm strategií, negativní (tzn., nevedou k redukci stresu, nýbrž míru stresu mohou zvýšit) jsou naopak poslední čtyři. V rámci celkové pozitivní strategie zvládání stresu se rozlišují tři typy: 1. POZ 1 (zahrnuje podhodnocení a odmítání viny) 2. POZ 2 (zahrnuje odklon, náhradní uspokojení) 3. POZ 3 (zahrnuje kontrolu situace, kontrolu reakce a pozitivní sebeinstrukci)
44
strategie zaměřené na problém a strategie zaměřené na emoce (viz. str. 26)
48
Nová verze SVF 78 je založena na českém standardizačním souboru. Srovnávací skupina (124 mužů a 122 žen ve věku 20-64 let) se v celém profilu 13 škál ukázala jako téměř identická s plnou verzí s 18 škálami. Dotazník je tvořen 78 položkami, které zjišťují chování v různých zátěžových situacích. Každá jedna položka začíná univerzální větou:,, Když jsem něčím nebo někým poškozen (a), vnitřně rozrušen (a), nebo vyvedena z míry…“ Ta je následně doplněna konkrétní činností. Úkolem probanda je odpovědi libovolně odstupňovat na škále „vůbec nevystihuje - spíše nevystihuje neutrální - spíše vystihuje - úplně vystihuje“ podle toho, do jaké míry platí výrok pro jeho osobu, nakolik uvedený výrok souhlasí. Vyhodnocení probíhá jednak na úrovni jednotlivých třinácti škál, jednak na úrovni sekundárních hodnot (pozitivní a negativní strategie).
49
Tabulka č. 1 Popis subtestů dotazníku SVF 78 ( Jarke, Erdmann; 2003)
Číslo
Název subtestu
Charakteristika
1
Podhodnocení
Ve srovnání s ostatními si přisuzovat menší míru stresu
2
Odmítání viny
Zdůraznit, že nejde o vlastní odpovědnost
3
Odklon
Odklon od zátěžových aktivit/situací, případně příklon k situacím
subtestu
inkompatibilním se stresem 4
Náhradní uspokojení
Obrátit se k pozitivním aktivitám/situacím
5
Kontrola situace
Analyzovat situaci, plánovat a uskutečnit jednání za účelem kontroly a řešení problému
6
Kontrola reakcí
Zajistit nebo udržet kontrolu vlastních reakcí
7
Pozitivní sebeinstrukce
Přisuzovat sobě kompetenci a schopnost kontroly
8
Potřeba sociální opory
Potřeba zajistit si pohovor, sociální oporu a pomoc
9
Vyhýbání se
Předsevzetí zamezit zátěži nebo se jí vyhnout
10
Úniková tendence
Tendence (rezignační) vyváznout ze zátěžové situace
11
Perseverace
Nedokázat se myšlenkově odpoutat, dlouho přemítat
12
Rezignace
Vzdávat se s pocitem bezmoci, beznaděje
13
Sebeobviňování
Připisovat zátěže vlastnímu chybnému jednání
50
Interpretace jednotlivých subtestů 1) Pozitivní strategie (POZ) I.
POZ 1 – Strategie podhodnocení a devalvace Strategiím této oblasti je společná snaha přehodnotit či snižovat závažnost stresoru, prožívání stresu nebo stresovou reakci. Oblast reprezentují subtesty podhodnocení a odmítání viny. a) Subtest 1 – Podhodnocení: zachycuje tendenci podhodnocovat vlastní reakce ve srovnání s jinými osobami nebo je hodnotit příznivěji. Položky subtestu charakterizují srovnatelně jednoznačnou kognitivní devalvační strategii. Zřetelněji než ostatní subtesty v oblasti pozitivních strategií se tento subtest rovněž jeví jako antagonista negativních strategií, což vyjadřují záporné korelace se všemi subtesty přiřazenými k negativním strategiím. b) Subtest 2 – Odmítání viny: položky tohoto subtestu vyjadřují, že chybí vlastní odpovědnost za zátěž. Patří k strategiím podhodnocení a devalvace, více než ostatní se však vyznačuje defenzivní strategií.
II.
POZ 2 – Strategie odklonu Subtesty tohoto okruhu zahrnují tendence jednání orientovaného na odklon od stresující události. Subtest odklon je zaměřen na příklon k alternativním situacím/stavům, subtest náhradní uspokojení na příklon k náhradním aktivitám. c) Subtest 3 – Odklon: tendence spojená s tímto subtestem směřuje k odklonu při zátěži; zahrnuje dvě složky. Jedná se o odvrácení zátěže či snahu navodit psychické stavy, které stres zmírňují. Tyto stavy mohou zahrnovat emoce a city s pozitivní valencí a jsou tak inkompatibilní s existujícími city s negativní valencí. Takové kladné city by mohly vyplývat ze současného uplatnění strategií sebeprosazování. City 51
spjaté s odklonem mohu však být také neutrální (např. práce). Bylo by třeba empiricky doložit, zda mohou být také negativní. d) Subtest 4 – Náhradní uspokojení: zahrnuje sklon k jednání zaměřený na kladné city, které nejsou kompatibilní se stresem a vztahují se k sebeposílení vnějšími odměnami (např. pojíst něco dobrého, koupit si něco). Jak je to zjevné z vysokých korelací, faktorového sycení a vnitřní konzistence, položky subtestů představují homogenní množinu tendencí k jednání směřující ke kladným, se stresem nekompatibilním citům, skrze sebeposílení pomocí vnějších odměňujících popudů. III.
POZ 3 – Strategie kontroly Subtesty kontrola situace, kontrola reakcí a pozitivní sebeinstrukce tvoří okruh, který zahrnuje konstruktivní snahy po zvládání/kontrole a kompetenci. Subtesty vykazují až na jednu výjimku mírné korelace. e) Subtest 5 – Kontrola situace: představuje snahu získat kontrolu nad zátěžovými situacemi, která je tvořena třemi komponentami: analýzou aktuální situace a jejího vzniku, plánováním opatření ke zlepšení situace/stavu a aktivním zásahem do situace. Tato forma zvládání stresu se všeobecně považuje za zvlášť konstruktivní. V důsledku tří zahrnutých komponent není subtest homogenní, což vyjadřují nízké korelace mezi položkami a vnitřní konzistence. f) Subtest 6 – Kontrola reakcí: vyjadřuje tendenci kontrolovat vlastní reakce při zátěži. Existují dva aspekty tohoto subtestu: jednak nedovolit, aby došlo k vzrušení, případně je nenechat na sobě znát (např. zachovat klid a nenechat se přivést z míry), jednak již vzniklému vzrušení. V rámci okruhu kontroly reakcí nacházíme zejména korelace se subtestem pozitivní sebeinstrukce. g) Subtest 7 – Pozitivní sebeinstrukce: je obrazem toho, v jaké míře mají jedinci sklon přisuzovat kompetenci sobě a dodávat si odvahu v zátěžových situacích. Subtest obsahuje dvě komponenty. Jednak 52
zahrnuje kladné postoje a myšlenky zvyšující sebedůvěru, což se dnes často označuje jako subjektivní kompetence. Jednak jde o apely vydržet, příp. sugesci nevzdat se, které jsou protipólem rezignace. Subtest implikuje také představy o očekávané efektivitě jednání. IV.
Zřídka se vyskytující strategie Jak je uvedeno v testovém manuálu, subtesty potřeba sociální opory a vyhýbání se, se nevztahují k žádné z uvedených strategií. Jako singulární strategie vyžadují samostatnou interpretaci. Je však účelné, aby byly zvažovány v kontextu ostatních strategií. h) Subtest 8 – Potřeba sociální opory: zachycuje snahu jedince, který si při stresu přeje navázat kontakt s druhými, aby získal podporu při zpracování nebo řešení problému. Přitom může jít o podporu ve formě rozhovoru, rady nebo konkrétní pomoci při řešení. Tendence hledat sociální oporu může být jednak výrazem spíše pasivně rezignačních, bezmocných postojů, jednak může naznačovat aktivní hledání konkrétní podpory při zvládání problému. Interpretace tohoto subtestu by se tedy měla provádět v kontextu celého profilu. Obvykle se v tomto subtestu setkáváme s rozdíly pohlaví, při čemž ženy mají zřetelné silnější tendenci než muži řešit stres tímto způsobem. i) Subtest 9 – Vyhýbání se: zachycuje sklon vyhnout se zátěži. Zahrnuje záměr a snahu zamezit další konfrontaci s podobnou situací. Může to být pozitivní způsob zpracování, pokud nelze zátěž jako takovou zamezit na základě regulačních možností jedince, ale také negativní zpracování, jestliže jde pouze o to vyhnout se zátěži. Průkazné kladné korelace subtestu s pozitivními i negativními strategiemi dokládají možnost obou způsobů přiřazení. Podle druhu zátěžové situace a v závislosti na jiných způsobech zpracování může tendence vyhnout se vést (krátkodobě nebo dlouhodobě) ke kladným nebo záporným důsledkům stresu. Při interpretaci je důležitá věková závislost 53
tendence vyhýbat se. S přibývajícím věkem se častěji užívá možnosti vyhnout se zátěži, což může v každém případě znamenat adaptační facilitaci. 2) Negativní strategie (NEG) Oblast negativních strategií je v SVF 78 definována subtesty únikové tendence, perseverace, rezignace a sebeobviňování. V tomto okruhu jsou zahrnuty tendence k nasazení nepříznivých, spíše stres zesilujících způsobů zpracování. Rovněž se přitom zachycuje chybějící kompetence zvládání s únikovými tendencemi, s reakcemi rezignace a neschopnost uvolnit se. j) Subtest 10 – Únikové tendence: indikuje rezignační tendenci vyváznout ze zátěžové situace. Rezignační ráz této strategie spočívá v tom, že jak potřeba vyváznout ze situace, tak její realizace se sdružují se sníženou pohotovostí nebo schopností čelit zátěžové situaci. Svědčí o tom také vysoké korelace subtestu únikových tendencí se subtestem sociální uzavřenosti, rezignace a sebelítosti, což podporují závěry faktorové analýzy. Únikové tendenci ve smyslu SVF je tak třeba považovat za výrazný maladaptivní způsob zpracování, který – přinejmenším dlouhodobě – stres zvětšuje. k) Subtest 11 – Perseverace: neboli prodloužené přemítání ve smyslu tohoto subtestu indikuje neschopnost se myšlenkově odpoutat od prožívaných zátěží. Negativní představy a myšlenky o zátěžové situaci se neustále vnucuji a zabírají kapacitu myšlení jedince ve značné míře a po dlouhou dobu. Tím se prodlužuje zátěžová situace a s ní spojené rozrušení a ztěžuje se obnovení výchozího stavu. Myšlenkové ulpíváni je – kromě únikové tendence - v rámci subtestu SVF negativní strategií par excellence. Inkompatibilní s dlouhodobým přemítáním jsou myšlenky, které zátěžové situace, případně vlastní reakce na ně podceňují. 54
l) Subtest 12 – Rezignace: rezignační tendence ve smyslu tohoto subtestu zahrnují více aspektů, v nichž je vyjádřen subjektivní nedostatek možností zvládat zátěžové situace. Patří sem pocity bezmocnosti a beznaděje ve vztahu k určité zátěžové situaci a k vlastním možnostem ji zvládnout, což vede k tomu, že se jedinec vzdává dalšího snažení o zdolání situace. Vysoká korelace se subtestem únikových tendencí svědčí o spojení s tendencí k vyhýbání se. m) Subtest 13 – Sebeobviňování: vyjadřuje sklon ke sklíčenosti a přisuzování chyb vlastnímu jednání v souvislosti se zátěžemi. Sebeobviňování podle kritérií SVF patří jednoznačně k negativním strategiím. Pětifaktorový osobnostní inventář NEO ,,NEO“ je dílem P. T. Costy a R. R. McCrae, kteří označili v něm zkoumané rysy za jádro osobnosti (1996). Jeho vznik je spojen se shlukovou analýzou 16 PF Cattelova dotazníku a následnou identifikací tří škál, označené jako neuroticismus, extraverze a otevřenost vůči zkušenostem. K těmto byli po faktorové analýze Goldbergových škál přidáni ještě dva – přívětivost a svědomitost (Hřebíčková, Urbánek; 2001). Česká verze NEO pětifaktorového inventáře byla ověřována M. Hřebíčkovou a T. Urbánkem (2001) na skupině 1000 respondentů. Byly ověřeny psychometrické charakteristiky metody, vytvořeny normy pro muže a ženy dvou věkových skupin a byl publikován také manuál (Hřebíčková, Urbánek, 2001). Metoda je k dispozici pro rychlou orientační diagnostiku pěti obecných dimenzí osobnosti.NEO osobnostní inventář nabízí údaje o míře pěti obecných dimenzí osobnosti (Neuroticismus, Extraverze, Otevřenost vůči zkušenosti, Přívětivost, Svědomitost). Tento vícedimenzionální dotazník obsahuje 60 položek. Nejedná se o test schopností, a tudíž neexistují žádné správné ani špatné odpovědi. Respondenti ve svých odpovědích popisují sami sebe tak, že na jednotlivá tvrzení vyjadřují míru, v jaké je vystihují. K dispozici mají škálu 0-
55
4, kdy 0 znamená, že daná výpověď jedince vůbec nevystihuje a 4 je rovna naprostému souhlasu s výrokem. Popis jednotlivých faktorů (Hřebíčková, Urbánek, 2001): 1) Neuroticismus (N): Škála zjišťuje individuální rozdíly v emocionální stabilitě a emocionální labilitě. Stejně jako ostatní škály inventáře zahrnuje charakteristiky, v nichž se všichni lidé více či méně odlišují. Škála zjišťuje, jak lidé prožívají negativní emoce jako např. strach, sklíčenost, rozpaky. Jedinci dosahující vysokého skóru neuroticismu, jsou psychicky nestabilní a jejich psychická vyrovnanost je snadno narušitelná. Na rozdíl od emocionálně stabilních jedinců uvádějí častěji negativní prožitky a obtíže při jejich překonávání. Často mají obavy, snadno je lze uvést do rozpaků, cítí se zahanbeni, nejistí, nervózní, úzkostní, intenzivně prožívají strach, obavy nebo smutek. Jejich představy nekorespondují s realitou, proto mají omezenou možnost kontrolovat se a zvládat tak stresové situace. Emocionálně stabilní jedinci takové potíže nemají, jelikož jsou klidní, vyrovnaní, bezstarostní, a ani stresující situace je nevyvedou tak snadno z míry. 2) Extraverze (E): Extraverti jsou společenští, popisují se navíc jako sebejistí, aktivní, hovorní, energičtí, veselí a optimističtí. Mají rádi druhé lidi (společnost), jsou rádi součástí skupin a různých společenských událostí, preferují vzrušení a udržují si veselou mysl. Na druhé straně introverze by měla být nahlížena jako nepřítomnost extraverze, než jako její protiklad. Introverti jsou spíše zdrženliví než nepřátelští, spíše nezávislí a samostatní než poslušní a povolní, spíše vyrovnaní než nejistí nebo flegmatičtí. Nemusejí nutně trpět sociální fobií, jejich zdrženlivost je ovlivněna přáním zůstat o samotě. Ačkoli nepřekypují živostí a čilostí typickou pro extraverti, nelze o nich říci, že by byli nešťastní nebo pesimističtí. 3) Otevřenost vůči zkušenosti (O): Tuto dimenzi charakterizuje živá představivost, citlivost na estetické podněty, vnímavost k vnitřním pocitům, upřednostňování rozmanitostí, zvídavost a nezávislý úsudek. Škála postihuje míru zaujetí pro nové zkušenosti, prožitky a dojmy. Osoby dosahující vysokého skóru v této škále udávají bohatou fantazii a jsou vnímavější k prožitkům pozitivních i negativních emocí více než uzavření jedinci. Berou v 56
úvahu nové myšlenky a nekonvenční hodnoty. Popisují se jako vědychtiví, intelektuální, obdařeni fantazií, ochotni experimentovat a zajímají se o umění. Jsou připraveni kriticky přeformulovat platné normy a převzít nové sociální, etické a politické hodnoty. Často se chovají nekonvenčně, zkoušejí nové způsoby jednání a dávají přednost změně. Osoby dosahující nízkého skóru v této škále mají častěji sklon chovat se konvenčně a zastávat konzervativní postoje. Dávají přednost známému, osvědčenému a jejich emoční reakce jsou často utlumeny. 4) Přívětivost (P): Stejně jako extraverze i přívětivost charakterizuje interpersonální chování. Nejvýraznější charakteristikou osob dosahujících vysokého skóru na této škále je altruismus. Takoví lidé mají pro druhé pochopení a porozumění, projevují jim přízeň, chovají se k nim laskavě a vlídně. Jsou vždy ochotni pomáhat a jsou přesvědčeni, že ostatní zase budou pomáhat jim. Mají skon důvěřovat druhým lidem a dávají přednost spolupráci. Osoby s nízkým skórem se naproti tomu popisují jako nepřátelské a egocentrické, které mají tendenci znevažovat záměry druhých lidí a spíše soutěží než spolupracují. Charakteristiky tvořící pozitivní pól dimenze přívětivosti jsou sociálně žádoucí, proto budou přívětiví lidé oblíbenější než ti, kteří s druhými nespolupracují. Přesto je třeba zdůraznit, že schopnost bojovat za vlastní zájmy je v mnohých situacích velmi potřebná. Jistá míra skepse vůči názorům druhých přispívá k úspěšnému řešení problému. 5) Svědomitost (S): Vyjadřuje druh sebekontroly, který se vztahuje k aktivnímu procesu plánování, organizování a realizace úkolů. Osoby dosahující vysokého skóru v této škále se popisují jako cílevědomé, ctižádostivé, pilné, vytrvalé, systematické, s pevnou vůlí, disciplinované, spolehlivé, přesné a pořádné. Tyto sociálně žádoucí charakteristiky vyjadřující vztah k studijním a pracovním výkonům, mají však i svou negativní stránku, pokud překročí únosnou míru a projeví se jako přehnaná pořádkumilovnost, pedantičnost nebo workoholické chování. Osoby s nízkým skórem se popisují jako nedbalé, lhostejné, nestálé, naplňující své cíle s malým zaujetím.
57
Tabulka č. 2 Přídavná jména reprezentující pětifaktorovou strukturu popisu osobnosti (Hřebíčková, Urbánek; 2001)
Extraverze – živost (22,9 %) +
řečný 73, výřečný 71, hovorný 70, mluvný 67, temperamentní 65… výbojný 41, bojovný 39, rázný 38, pohotový 36, optimistický 30
-
Uzavřený -72, málomluvný -68, tichý -67, nemluvný -66, mlčenlivý -66… Nerozhodný -33, nedůrazný -33, pesimistický -32, nenáruživý -31, nenápaditý -30 Přívětivost (18,45 %)
+
Dobrosrdečný 56, dobrotivý 52, přívětivý 51, poctivý 51, srdečný 49, snášenlivý 47… Upřímný 34, svědomitý 34, střídmý 34, čistotný 33, tvárný 30
-
Panovačný -50, útočný -48, pomstychtivý -47, necitelný -45, rozpínavý – 44… Chladnokrevný -33, zištný -32, bojovný -30, úlisný -30, zatvrzelý -30 Svědomitost (24,2%)
+
Důkladný 67, pilný 62, systematický 50, houževnatý 42, praktický 40… Ctižádostivý 39, puntičkářský 37, ukázněný 32, bojeschopný 30, stabilní 30
-
Lenošný -64, chaotický -50, nepozorný -46, neracionální -40, zbabělý -39… Pasivní -37, nevýkonný -34, pomalý -33, náladový -30, vyrušitelný -30 Emocionální stabilita (14, 9%) Klidný 47, odolný 39, nadaný 36, hbitý 35, inteligentní 33… Optimistický 32, schopný 31, dobrodružný 30, chytrý 30, mrštný 30
ˇ-
Rozrušitelný -55, vznětlivý -53, labilní -47, neklidný -44, ukvapený -47… Skeptický -33, pesimistický -32, nejistý -31, malicherný -30, impulzivní -3O Intelekt (19,6%)
+
Chytrý 56, inteligentní 51, bystrý 49, učenlivý 39, duchaplný 37… Vnímavý 35, ambiciózní 34, cílevědomý 31, ctižádostivý 30, tvořivý 30
-
Přihlouplý -67, blbý -67, nenadaný -56, omezený -53, nemotorný -43… Nevýkonný -36, nezpůsobilý -35, apatický -33, neproduktivní -30, brutální -30
58
Metody zpracování a analýzy dat Získaná data byla zpracována a vyhodnocena v programu Statistica 9. K popisu charakteristik celého souboru jsem užil deskriptivních statistik, díky nimž jsem získal aritmetické průměry, směrodatné odchylky a minima/maxima. Pro zjištění souvislostí mezi sledovanými osobnostními rysy jsem zvolil korelační analýzu. Ke zmapování rozdílu mezi pohlavími, vztahem k agentuře a ke srovnání s běžnou populací, jsem využil T-testy grupované podle skupin.
59
Výsledky výzkumu V tabulce 3 jsou znázorněny údaje získané pomocí deskriptivní statistiky. Výzkumný soubor sestává ze 1O1 pracovníků reklamních agentur (n=101). Z toho počtu patří 50 mezi zaměstnance a 51 mezi externí spolupracovníky (též promotéry). V celém souboru jsou muži zastoupeni v počtu 39 a ženy v počtu 62. Věkový průměr je p = 28,72, kde min. = 19 let a max. = 53. Směrodatná odchylka sd = 7, 61. Výzkum je zaměřen nejen na celý soubor, ale i na rozdíl mezi muži a ženami a zároveň na rozdíl mezi zaměstnanci a externími spolupracovníky. Deskriptivní statistiky těchto proměnných naleznete v příloze. Tabulka č. 3 Deskriptivní statistiky proměnných celého vzorku
NEUROTIC EXTRAVER OTEVREN PRIVETIV SVEDOMIT Podhodnocení Odmítání viny Odklon Náhradní uspokojení Kontrola situace Kontrola reakcí Pozitivní sebeinstrukce Potřeba sociální opory Vyhýbání se Úniková tendence Perseverace Rezignace Sebeobviňování POZ1 POZ2 POZ3 POZ NEG
n 101 101 101 101 101 101 101 101 101 101 101 101 101 101 101 101 101 101 101 101 101 101 101
Průměr 18,77 36,25 31,62 29,33 31,97 10,91 11,79 13,59 10,95 17,01 15,66 17,24 14,47 13,51 9,55 13,25 7,56 8,94 11,35 12,27 16,64 13,88 9,82921
Minimum 6 20 20 14 16 0 6 6 0 12 9 10 5 5 0 3 1 0 4,5 5 12 9,42 1,50000
Maximum 37 47 41 38 41 21 19 19 22 23 20 23 24 24 21 24 23 18 19 19,50 21,33 18,28 20,25000
sd 6,89 6,57 4,53 5,29 6,56 4,23 2,78 3,64 5,05 2,71 2,64 3,31 4,64 5,14 4,50 5,98 4,79 4,55 2,89 3,71 2,23 1,85 4,233782
60
Copingové strategie Výsledky strategie zvládání stresu je jedna ze dvou aspektů, které nás při výzkumu zajímaly. Přehledné shrnutí dosažených skórů u jednotlivých subtestů a sekundárních hodnot nabízí jednotlivé tabulky. Skóry, které vykazovaly signifikantní rozdíl na p<5 jsou zvýrazněny tučně a kurzívou, k hodnotám, které mají p<1 je přidána hvězdička. Tabulka č. 4 obsahuje hodnoty získané v dotazníku SVF 78 muži a ženami. Pro lepší vizualizaci za ní následuje Graf č. 1, který níže uvedené výsledky zpracovává graficky. Tabulka č. 4 Srovnání skórů v dotazníku SVF 78 - muži a ženy (N=101)
Průměr žena Podhodnocení*
Průměr muž
t
p
sd žena
Sd muž
9,77
12,71
-3,59 0,0005
4,32
3,42
Odmítání viny
11,25
12,64
-2,49 0,014
2,82
2,52
Odklon
13,16
14,28
-1,51 0,132
3,53
3,74
Náhradní uspokojení*
12,20
8,94
3,30
0,001
5,23
4,08
Kontrola situace*
16,45
17,92
-2,73 0,007
2,46
2,87
Kontrola reakcí*
14,80
17,02
-4,47 0,000
2,64
2,03
Pozitivní sebeinstrukce
16,59
18,28
-2,55 0,012
2,89
3,69
Potřeba sociální opory
15,00
13,64
1,43
0,153
4,99
3,95
Vyhýbání se
13,54
13,46
0,08
0,934
5,05
5,35
Úniková tendence
10,01
8,82
1,30
0,195
4,95
3,62
Perseverace
14,35
11,52
2,37
0,019
5,88
5,78
Rezignace*
8,758
5,66
3,30
0,001
5,16
3,40
Sebeobviňování*
10,16
7,00
3,59
0,000
4,37
4,19
POZ1*
10,51
12,67
-3,90 0,000
2,74
2,64
POZ2
12,68
11,61
1,41
0,159
3,85
3,41
POZ3*
15,95
17,74
-4,25 0,000
1,93
2,25
POZ*
13,46
14,54
-2,96 0,003
1,68
1,92
NEG*
10,82
8,25
3,09
4,30
3,64
0,002
61
Tabulka ukazuje největší rozdíl (1% hladina významnosti) mezi muži a ženami pracující v reklamní agentuře v podhodnocování, náhradním uspokojení, kontrole situace, rezignaci a sebeobviňování. U sekundárních hodnot jsou to pozitivní (POZ) a negativní (NEG) strategie, strategie podhodnocení a devalvace viny (POZ1) a strategie kontroly (POZ3). Výrazný rozdíl především v podhodnocování, náhradním uspokojení a strategiích odklonu je zřejmý zvláště na grafu. Z tabulky č. 1 tak můžeme vyčíst, že muži oproti ženám nejvíce používají strategie podhodnocení, kontrolu situace, kontrolu reakcí a celkově více skórují v pozitivních strategiích. Ženy jsou protipólem a dominují v negativních strategiích (rezignace, perseverace a sebeobviňování).
6 5 4 3 2
Ženy Muži
1 0
Graf č. 1 Srovnání výsledků SVF 78 – muži, ženy
62
Tabulka č. 5 znázorňuje výsledky pro porovnání výsledků zaměstnanců a promotérů. Za tabulkou následuje graf č. 2, který data znázorňuje.
Tabulka č. 5 Srovnání skórů v dotazníku SVF 78 - zaměstnanci a promotéři (N=101)
Podhodnocení
Průměr Z 10,27
Odmítání viny
11,98
Odklon
13,98
Náhradní uspokojení
11,05
Kontrola situace
17,33
Kontrola reakcí
16,15
Pozitivní sebeinstrukce
17,64
Potřeba sociální opory
14,74
Vyhýbání se
14,29
Úniková tendence
9,33
Perseverace*
11,41
Rezignace
7,01
Sebeobviňování*
7,60
POZ1
11,12
POZ2
12,51
POZ3
17,04
POZ NEG
Průměr P 11,5
t -
Sd sd zaměstnanec promotér 0,12 3,57 4,77 p
6 11,6 1,530,68 1,07 0 13,2
0,49
2,73
2,85
0,28
3,46
3,81
0 10,8 4 16,7
0,21
0,82
3,91
6,04
1,17
0,24
2,33
3,03
0 15,1 6 16,8
1,91
0,05
2,30
2,88
1,22
0,22
2,86
3,69
4 14,2 0 12,7
0,58
0,55
4,35
4,95
1,54
0,12
5,64
4,49
2 9,78 15,1 0,494 8,12 3,28-
0,62
5,03
3,93
0,00
5,60
5,81
0,25
4,54
5,02
10,3 1,150 11,5 3,098 12,0 0,780,67
0,00
4,41
4,32
0,43
2,37
3,35
0,50
3,07
4,28
1,85
0,06
2,09
2,31
14,06
2 16,2 3 13,7
0,98
0,32
1,43
2,19
8,84
0 10,8
-
0,01
4,40
3,83
3 2,42 Nejvýraznější odlišnost mezi zaměstnanci a externími spolupracovníky se ukázala být v perseveraci a sebeobviňování. U ostatních copingových strategií nebyl zaznamenán statisticky významný rozdíl. Z výsledků je patrné, že promotéři budou ve větší míře rezignovat a nebudou schopni se ve větší míře odpoutat od prožívaných zátěží.
63
NEG
POZ
POZ3
POZ2
POZ1
Sebeobviòování
Rezignace
Perseverace
Úniková tendence
Vyhýbání se
Potøeba sociální opory
Pozitivní sebeinstrukce
Kontrola reakcí
Kontrola situace
Náhradní uspokojení
Odklon
Odmítání viny
Podhodnocení
18
16
14
12
10
8
6 Promotéři
4 Zaměstnanci
2
0
Graf č. 2 Srovnání výsledků SVF 78 – zaměstnanci, promotér
64
Tabulka č. 6 obsahuje porovnání zvládání zátěže pracovníků reklamní agentury a běžná populace45. Tabulka je následována Grafem č. 3, kde je vše znázorněno. Tabulka č. 6skórů v dotazníku SVF 78 – pracovníci v reklamě a běžná populace (N=101)
Průměr
Sd
Referenční – konstanta
t
P
Podhodnocení*
10,91
4,23 9,48
3,39
0,00
Odmítání viny*
11,79
2,78 10,71
3,90
0,00
Odklon*
13,59
3,64 11,83
4,86
0,00
Náhradní uspokojení*
10,95
5,05 8,91
4,05
0,00
Kontrola situace
17,01
2,71 16,78
0,88
0,37
Kontrola reakcí
15,66
2,64 15,41
0,96
0,33
Pozitivní sebeinstrukce*
17,24
3,31 16,37
2,66
0,00
Potřeba sociální opory*
14,47
4,64 12,89
3,43
0,00
Vyhýbání se*
13,51
5,14 11,97
3,01
0,00
Úniková tendence*
9,55
4,50 8,24
2,92
0,00
Perseverace*
13,25
5,98 15,13
-3,14
0,00
Rezignace
7,56
4,79 8,04
-0,99
0,32
Sebeobviňování*
8,94
4,55 10,64
-3,74
0,00
POZ1*
11,35
2,89 10,09
4,38
0,00
POZ2*
12,27
3,71 10,37
5,15
0,00
POZ3
16,64
2,23 16,19
2,04
0,04
POZ*
13,8
1,85 12,22
9,02
0,00
NEG
9,82
4,23 10,52
-1,63
0,10
Ve vztahu pracovníků reklamní agentury a běžné populace jsou výrazně rozdílné téměř ve všech copingových strategiích. Dokonce až na 1% hladině významnosti. Výjimku tvoří pouze kontrola situace a kontrola reakcí, rezignace, sebeobviňování a sekundární hodnota – negativní strategie (NEG). Z výsledků vyplývá, že pracovníci reklamní agentury mají větší tendenci užívat pozitivní strategie. Například podhodnocují vlastní reakce a hodnotí je příznivěji, méně vnímají odpovědnost za zátěž, více se od zátěže odklánějí, více si hledají náhradní uspokojení). Běžná populace naopak dominuje v perseveraci a sebeobviňování.
45
Za běžnou populaci jsou brány hodnoty uvedené v manuálu SVF 78
65
NEG
POZ
POZ3
POZ2
POZ1
Sebeobviòování
Rezignace
Perseverace
Úniková tendence
Vyhýbání se
Potøeba sociální opory
Pozitivní sebeinstrukce
Kontrola reakcí
Kontrola situace
Náhradní uspokojení
Odklon
Odmítání viny
Podhodnocení
18,00000
16,00000
14,00000
12,00000
10,00000
8,00000
6,00000
4,00000 Reklama
Běžná populace
2,00000
0,00000
Graf 1 Srovnání dosažených skórů v SVF 78 - reklama, běžná populace
66
Osobnostní rysy podle inventář NEO V následujících tabulkách jsou shrnuty výsledky srovnání osobnostních charakteristik v rámci pohlaví, vztahu k agentuře a k běžné populaci. Skóry, u kterých byl zjištěn signifikantní rozdíl p<5, jsou zvýrazněny tučně a kurzívou. Skóry s p<1 jsou navíc označeny hvězdičkou. Tabulky č 7 poukazuje na rozdíl mezi muži a ženami. Na 1% hladině významnosti je neuroticismus. Tabulka č. 7 Srovnání skórů v dotazníku NEO - muži a ženy
Průměr - žena
Průměr - muž
t
p
sd- žena
sd- muž
NEUROTIC*
20,64
15,79
3,64
0,00
7,49
4,47
EXTRAVER
36,54
35,79
0,55
0,57
7,50
4,80
OTEVREN
31,32
32,10
-0,84
0,40
4,65
4,35
PRIVETIV
29,45
29,15
0,27
0,78
5,13
5,60
SVEDOMIT
32,06
31,82
0,18
0,85
6,88
6,09
Výrazně zvýšená míra neuroticismu u žen značí, že ty budou více podléhat negativním emocím, budou více labilní a v jejich prožívání bude více strachu, obav a smutku.
40 35 30 25 20 15 10 5 0
Průměr - žena Průměr - muž
NEUROTIC
EXTRAVER
OTEVREN
PRIVETIV
SVEDOMIT
Graf č. 3 Srovnání skórů v dotazníku Neo - muži a ženy 67
Tabulka č. 8 nám poskytuje údaje ze srovnání skórů v dotazníku Neo mezi zaměstnanci a externími spolupracovníky. Za ní následuje grafické vyjádření v podobě Grafu č. 5.
Tabulka č. 8 Srovnání skórů v dotazníku Neo – zaměstnanci a externí spolupracovníci
Průměr promotér
Průměr zaměstnanec
t
p
Sd - promotér
sd – zaměstnanec
NEUROTIC
17,84
19,72
-1,37
0,17
7,68
5,90
EXTRAVER
35,03
37,50
-1,90
0,05
5,95
6,99
OTEVREN
32,03
31,20
0,92
0,35
4,53
4,54
PRIVETIV*
30,90
27,74
3,13
0,002
4,17
5,84
SVEDOMIT
31,68
32,26
-0,43
0,66
7,03
6,09
Ze srovnání mezi zaměstnanci a promotéry vzešel významný rozdíl v položce přívětivosti. Z toho usuzujeme, že promotéři budou oproti zaměstnancům více altruističtí. Tito lidé jsou více sociálně žádoucí a to také proto, že dokáží s ostatními spolupracovat.
40,00000 35,00000 30,00000 25,00000 Promotér
20,00000
Zaměstnanec
15,00000 10,00000 5,00000 0,00000 NEUROTIC
EXTRAVER
OTEVREN
PRIVETIV
SVEDOMIT
Graf č. 4 Srovnání skórů v dotazníku NEO - zaměstnanci, promotéři
68
Poslední tabulka v tomto oddíle, tabulka č. 9, srovnává pracovníky reklamní agentury s běžnou populací.46 Pro snazší vizualizaci je přičleněn Graf č. 5. Tabulka č. 9 Srovnání skórů v dotazníku NEO - pracovníci reklamní agentury, běžná populace
sd
t
p
Referenční konstanta
Průměr
NEUROTIC*
6,89
-5,31
0,00
18,77
22,42
EXTRAVER*
6,57
6,67
0,00
36,25
31,89
OTEVREN*
4,53
8,73
0,00
31,62
27,68
PRIVETIV
5,29
-1,31
0,19
29,33
30,03
SVEDOMIT*
6,56
5,05
0,00
31,97
28,67
Z tabulky vyplývá, že pracovní reklamní agentury převyšují zbytek populace v extraverzi, otevřenosti a svědomitosti. Naopak běžná populace je více neurotická. Naše skupina bude více sebejistá, energická, s větší fantazií a touhou po poznání, cílevědomější a pracovitější. Zároveň budou tito lidé i emocionálně stabilnější.
40,00000 35,00000 30,00000 25,00000 20,00000 15,00000 10,00000 5,00000 0,00000
Prùmìr Referenèní
NEUROTIC
EXTRAVER
OTEVREN
PRIVETIV
SVEDOMIT
Graf č. 5 Srovnání skórů v dotazníku NEO - pracovníci reklamní agentury, běžná populace
46
Za běžnou populaci jsou brány hodnoty uvedené v manuálu NEO
69
Vztah
mezi
volbou
strategie
zvládání
stresu
a
osobnostním rysem Tato studie se snažila odpovědět i na to, které osobnostní charakteristiky souvisí s výběrem copingové strategie u pracovníka v reklamní agentuře. Výsledky z korelační analýzy jsou popsány pro celý vzorek a jsou znázorněny v tabulce 9. Výsledky na 5% hladině významnosti jsou zvýrazněny tučně, v7sledkz na 1% hladině významnosti mají u čísla navíc hvězdičku. Tabulka č. 10 Výsledky korelační analýzy mezi osobnostními faktory a strategiemi zvládání – pracovníci reklamní agentury (N=101)
NEUROTIC
EXTRAVER
OTEVREN
PRIVETIV
SVEDOMIT
Podhodnocení
-0,52*
0,18
-0,07
-0,09
0,10
Odmítání viny
0,05
-0,28*
-0,02
0,18
-0,25
Odklon
-0,39*
0,15
-0,10
0,24
0,46*
Náhradní uspokojení
-0,06
0,28*
-0,06
0,15
0,11
Kontrola situace
-0,26*
-0,08
0,05
-0,18
0,11
Kontrola reakcí
-0,17
-0,22
0,10
0,30*
0,06
Pozitivní sebeinstrukce
-0,25
0,11
0,14
-0,14
0,20
Potřeba sociální opory
0,27*
0,14
-0,18
0,18
0,02
Vyhýbání se
0,24
-0,28*
-0,08
0,21
-0,05
Úniková tendence
0,48*
-0,23
-0,07
0,28*
-0,29*
Perseverace
0,69*
-0,09
0,02
-0,25
-0,07
Rezignace
0,68*
-0,16
-0,14
0,12
-0,26*
Sebeobviňování
0,59*
0,00
-0,06
-0,25
-0,10
POZ1
-0,36*
-0,00
-0,06
0,02
-0,05
POZ2
-0,24
0,26*
-0,09
0,22
0,30*
POZ3
-0,30*
-0,06
0,13
-0,02
0,17
POZ
-0,45*
0,12
-0,01
0,12
0,24
NEG
0,72*
-0,14
-0,07
-0,05
-0,20
70
Z výsledků zveřejněných v tabulce 9 je patrné, že s výběrem copingové strategie u zaměstnanců reklamní agentury nejvíce koreluje neuroticismus. Zjistili jsme statisticky průkazný vztah na 5% hladině významnosti mezi neuroticismem a negativními strategiemi (NEG) jak na úrovni sekundární hodnoty, tak v rámci jednotlivých strategií (únikové tendence, perseverace, rezignace a sebeobviňování). Druhou skupinou, která pozitivně koreluje je dvojice, která se nevztahuje ani k negativní a ani pozitivní strategii – potřeba sociální podpory a vyhýbání se. Negativně koreluje s pozitivními strategiemi – POZ. POZ 1 - podhodnocení, POZ2 – odklon a POZ3 - kontrola situace a pozitivní sebeinstrukce. Nejvýznamnější korelace spojují negativní strategie (NEG) – O, 72. Následuje perseverace (0, 69), v těsném závěsu následovaná rezignací (O, 68). Velmi výrazná korelace byla zaznamenána i u dalších tří rysů – extraverze, přívětivosti a svědomitosti. Jediným rysem, který vůbec nekoreluje s dopingovými strategiemi je otevřenost vůči zkušenostem. Ve vztahu k extroverzi stojí za zmínku především položky odmítání viny, náhradní uspokojení a vyhýbání se, které negativně korelují na 1% hladině významnosti. Pozitivně koreluje na 5% hladině významnosti se strategiemi odklonu (POZ2) - náhradním uspokojením. Stejně pozitivně propojené ve vztahu k přívětivosti jsou strategie kontrola reakcí a úniková tendence. Naopak negativní korelace byla zjištěna na 5% hladině významnosti vzhledem k perseveraci a sebeobviňování. Ke svědomitosti má nejblíže odklon, který rovněž koreluje na 1% hladině významnosti. Na stejné hladině, ale v negativní korelaci, je pak k únikové tendenci a rezignaci.
71
Diskuze V realizovaném výzkumu, jehož nástin je zmíněn na předchozích stranách, jsme se zaměřili na vztah mezi osobnostními charakteristikami a strategiemi zvládání zátěže. Vedle nosného tématu bylo neméně výrazným záměrem zmapovat specifika osob pracujících v reklamní agentuře. Prostřednictvím pětifaktorového osobnostního dotazníku Neo jsme zjišťovali, nakolik je zkoumaný soubor jedinečný a odlišný od zbytku populace. Výzkum má povahu srovnávací studie i díky porovnávání skupin zaměstnanec – externí spolupracovní a muži – ženy. Výsledky studie poukazují na významné souvislosti vlivu osobnostních charakteristik s copingovými strategiemi. Zároveň jsme zaznamenali i významné rozdíly při porovnání jednotlivých skupin. Pro přehlednost je diskuze rozdělena na oddíly podle 1. Copingové strategie
a) Rozdíly v užívání strategií zvládání stresu mezi muži a ženami U zkoumaného vzorku lidí angažovaných v reklamní agentuře se projevil statisticky významný rozdíl ve většině strategií. U podhodnocení a omítání viny, celkově u subtestu Strategie přehodnocení a strategie devalvace (POZ1), skórovali výrazně více muži. Toto zjištění odpovídá vzorku z manuálu SVF (Janke & Erdmannová, 2003) a domníváme se, že by mohlo souviset s ego - obranným mechanismem mužů, který je sycen sociálním vnímáním muže jako silného a odolného. Muži dále významně více využívají u všech tří strategií spadající do subtestu Strategie kontroly (POZ3). Podstatu upřednostňování této strategie si vysvětlujeme stejně jako POZ1 s tím, že dalším aspektem je touha po moci. Ženy mají tendence k užití negativní strategie (NEG) a to výrazně především v perseveraci, rezignaci a sebeobviňování. Ženy jsou tedy více ovlivňovány svými emocemi a častěji pociťují napětí spojené s neschopností se uvolnit. Ke stejnému závěru, s obdobným vzorkem populace, došla i Marešová (2007). Oproti jiným studiím (BroadBridge, 2002; Černý, 2006) nebyly zaznamenány rozdíly 72
v sekundární hodnotě Strategie odklonu. Přesto se do určité míry potvrdil, v těchto výzkumech zmíněný laický pohled, který vidí ženy jako věčně nakupující, trávící čas v kavárnách apod. Tento aspekt je podložen výrazně vyšším využíváním náhradního uspokojení. Dalším rozdílem oproti známým studiím (Sarmány Schuller, 1992; Thayer et. al., 1994) je neexistence rozdílu v potřebě sociální opory. b) Rozdíly
v užívání
strategií
zvládání
stresu
mezi
zaměstnanci
a
externími
spolupracovníky V této oblasti jsme ze zkušeností nepředpokládali žádné významné rozdíly. Nakonec oproti předpokladu se objevily průkazné tendence promotérů k perseveraci a k sebeobviňování. Tzn., že promotéři více ulpívají na zátěži a zvýšeně ji přisuzují sami sobě. Dle našeho názoru jsou tyto dvě strategie vzhledem k charakteru profese, kdy musí být jedinec neustále aktivizovaný, flexibilní a sebejistý, zcela nežádoucí. c) Rozdíly v užívání strategií zvládání stresu mezi pracovníky reklamní agentury a běžnou populací Vzhledem k populaci se naše skupina téměř zcela vyčlenila. Obecně se ukázalo, že pracovníci reklamní agentury zastávají více pozitivní strategie (POZ), naopak u negativních strategií (NEG) žádný prokazatelný rozdíl nebyl zaznamenán. Pracovníci reklamní agentury ve větší míře užívají Strategie přehodnocení a Strategie devalvace (POZ1) a Strategie odklonu (POZ2). V těchto subtestech pak převyšují i ve všech dílčích tendencích. Jsme si zcela jisti, že právě pozitivní strategie hrají v dané profesi významnou roli. Zvláště potom odklon a náhradní uspokojení. Vzhledem k zvýšenému důrazu na samostatnost, flexibilitu a individuální práci, se kterou je patrně spojena Potřeba sociální opory, je zásadní Pozitivní sebeinstrukce. Pozitivní je i zjištění, že oproti populaci užívají v prokazatelně menší míře Perseveraci a Sebeobviňování, které jsme si již výše označili za nežádoucí. Pracovník v reklamní agentuře si nemůže dovolit ulpívat či podléhat sklíčenosti, jelikož jeho výkony musí být dynamické a rozhodnutí pevná.
73
2. Osobnostní charakteristiky Po řadu let probíhá diskuse o počtu klíčových faktorů charakterizujících osobnost. I Big Five, který slouží jako základ k našemu výzkumu, je napadán a oponenti zmiňují nepravděpodobnost dostačujícího počtu konstruktů (Holfstee et al., 1992) a poukazují, že kromě extraverze a neuroticismu zbylé tři faktory nemají teoretickou, experimentální, ani biologickou základnu (Eysenck, 1992). Dotazník je složen ze dvou temperamentových složek (extraverze, neuroticismus), dvou charakterových (přívětivost, svědomitost) a jedné ležící na hranici mezi osobností a inteligencí (otevřenost vůči zkušenosti). a) Rozdíly ve struktuře osobnosti u mužů a žen Jediným zjištěným signifikantním rozdílem mezi pohlavími byla míra neuroticismu, která převládala u žen. V našem výzkumném vzorku můžeme ženy charakterizovat jako ty, které více prožívají negativní emoce jako strach a rozpaky. Z toho můžeme předpokládat, že ženy hůře zvládají stresové situace. Ve výzkumu bylo zjištěno, že osoby s vysokou mírou neuroticismu prožívají víc interpersonálních stresů a používají méně adaptivní techniky, jako například hostilní reakce (Gunthert, Cohen, Armeli, 1999). Naše výsledky podporují všeobecné povědomí i další studie (např. Žídková, 2002), které dokazují u žen větší labilitu a až dvakrát větší výskyt deprese. V souvislosti se zvýšeným neuroticismem potřebu výzkumu běžných denních starostí a nikoli jen závažné životní zlomy. b) Rozdíly ve struktuře osobnosti u zaměstnanců a externích spolupracovníků
Z výsledků je patrný rozdíl jedině v případě přívětivosti. To nám ukazuje na skutečnost, že stálý zaměstnanci inklinují spíše k egocentrismu a mají sklon k soutěživosti. Z vlastní zkušenosti i charakteristik, které jsme zmínili výše, to přímo vyplývá. Tito lidé musejí být draví, neústupní a odhodlaní. Oproti tomu lidé skórující na této škále vysoko jsou popisováni jako vřelí v interpersonálním kontaktu, spolupracující, přizpůsobiví, ochotní pomoci, trpěliví, srdeční, empatičtí, laskaví, plni pochopení a upřímní (Goldberg, 1990). 74
c) Rozdíly ve struktuře osobnosti u pracovníků reklamní agentury a v běžné populaci V této kategorii jsme oproti předchozí zjistili, že ve vztahu k celé populaci nevykazují zaměstnanci reklamní agentury v položce přívětivosti žádný rozdíl. Toto zjištění může být ovlivněno právě začleněním externích pracovníků, kteří se v této charakteristice významně liší od stálých zaměstnanců. Oproti běžné populaci je náš vzorek méně neurotický, tzn. stabilnější a více odolný vůči stresu. V dimenzi extraverze jsme zaznamenali signifikantní nárůst. Domníváme se, že tento aspekt je v dané profesi velmi důležitý právě z důvodu potřeby komunikace a interakce s ostatními lidmi a společnostmi. Vysoká míra extraverze může u naší skupiny znamenat i vyšší míru subjektivní pohody (Costa, McRae, 1980; Baumeister, 1991; Myers, Dienner, 1995; podle Vitterso, 2001). Jelikož extraverti lépe odolávají mnohem déle tváří v tvář trestajícímu chování a frustraci (Pearce – McCall a Newman, 1986), předpokládáme také, že budou více volit pozitivní strategie zvládání stresu. Ve srovnání s běžnou populací je u naší skupiny vysoká i míra otevřenosti a svědomitosti. Aspekt otevřenost i je pro práci v reklamní agentuře důležitý hned z několika hledisek. Prvním je potřeba produktivní a bohaté fantazie při vymýšlení a realizaci projektů. Druhým je potřeba dokázat se vcítit do požadavků zadavatele a potřeb cílové skupiny. Třetí vyžaduje nekonvenčnost, pružnost a přístupnost novým trendům, myšlenkám a nápadům. A nakonec svědomitost. S tou je spojen ctižádostivý, pilný, ctižádostivý, až workoholický zaměstnanec, který jediný může v této náročné sféře uspět. 3. Vztah mezi užívanými strategiemi zvládání stresu a osobnostními faktory V naší studii jsme při korelaci osobnostních charakteristik (neuroticismu, extraverze, otevřeností, přívětivostí a svědomitostí) s copingovými strategiemi zjistili nejvýraznější vztah strategií k neuroticismu. Stejné zjištění zaznamenala i Slavíková (2007) na rozdíl od Balaštíkové a Blatného (2003), kteří žádný vztah nezjistili. Vysoká míra korelace byla zjištěna u negativních strategií (NEG) a to nejen u sekundární hodnoty, ale ve všech jednotlivých strategiích (úniková tendence, perseverace, rezignace a sebeobviňování). U oblasti Pozitivních strategií (POZ) a 75
sekundárních hodnot Strategie přehodnocení a devalvace (POZ1), Strategií odklonu (POZ2) a Strategií kontroly (POZ3), stejně jako u dílčích strategií Podhodnocení, Odklonu, Kontrole situace i Pozitivní sebeinstrukce, byla zaznamenána negativní korelace. Naše výsledky zřetelně vypovídají o tom, že neuroticismus má pevné pouto s negativním citovým stavem a maladaptivními strategiemi. Orientaci lidí s vyšším zastoupením neuroticismu na emoce zjistili Carver, Schreier a Weintraub (1989). Důležitost neuroticismu v procesu zvládání je patrný na tom, jakou měrou na sebe v současné době strhává pozornost (D. J. Terry, 1994; N. Bolger, A Zuckerman, 1995). Druhým nejvýraznějším vztahem je obdařena svědomitost. Ta pozitivně koreluje především se Strategií odklonu a s Odklonem jako takovým. Tento vztah dává za pravdu Digmanovi (1989), který přejmenoval svědomitost na “vůli k výkonu”. Jeho výzkumy ukázaly, že je to právě tato dimenze osobnosti, která je zodpovědná za různorodost činností. Na 5% hladině významnosti koreluje i Pozitivní sebeinstrukcí a Pozitivními strategiemi (POZ) jako celku. To chápeme jeho přímou úměru mezi uspořádanou kartotékou a sebedůvěrou. Významný negativní vztah prokazují především Rezignace a Úniková tendence. Ty jsou znakem toho, že tito lidé neodvracejí pozornost od problému, ani nepropadnou nevhodným únikovým strategiím (hazard, alkohol,…). Na 5% hladině významnosti se nacházejí ještě skupina Negativní strategie a Odmítání viny, což je přesným opakem k námi vymezenému vztahu ,,kartotéka – sebevědomí“. Vazby mezi extraverzí a zvládáním a přívětivostí a zvládáním jsou velice vyrovnané. U extraverze dominuje spojení náhradního uspokojení a strategie odklonu. Tento vztah je nejjasnější ve spojení s Zuckermanovovou (1979) škálou vyhledávání vzrušení (sensation-seeking scale)47, která mapuje touhu extravertů po nových věcech. Negativní korelace se váží na odmítání viny, kontrolu reakcí, vyhýbání se a únikové strategie. Tyto charakteristiky jsou introvertům vlastní a jejich kořeny můžeme hledat např. v tom, že předpokládají větší nesouhlas v sociálních interakcích než je tomu u extravertů (Cooper a Scalise, 1974).
47
Sensation-seeking je potřeba odlišných, nových a komplexních podnětů a zkušeností a ochota brát na sebe větší riziko (jak fyzické, tak sociální) za účelem získání nových zkušeností a prožitků
76
Přívětivost nejprůkazněji souvisí s kontrolou reakcí a únikovou tendencí. Tyto vztahy si vysvětluji možnou souvislostí se zdánlivou sociální uzavřeností, která mohla vyvstat ze sklonu k soutěživosti, egocentrismu a znevažování záměrů druhých. Negativní korelace byla zjištěna u sebeobviňování a perseverace, které jsme již výše označili jako naprosto nežádoucí. Otevřenost vůči zkušenostem se ukázala zcela nezávislá na strategiích zvládání stresu. Ke stejným výsledkům došli při souvislostech s životní pohodou Balaštíková a Blatný (2003) a Halama a Dědová (2007). Zpracování hypotéz U první hypotézy jsme potvrdily, že většina osobnostních charakteristik má vliv na zvládání. Jedinou osobnostní položkou, která nekorelovala, byla otevřenost vůči zkušenosti.
Potvrdili jsme i to, že s copingovými strategiemi nejvíce souvisí
neuroticismus, který navíc ovlivňuje negativní strategie. Zároveň jsme prokázali, že extraverze ovlivňuje některou z pozitivních strategií. Nakonec to bylo náhradní uspokojení. U druhé hypotézy se nám opět povedlo potvrdit obě dvě charakteristiky. U zaměstnanců reklamní agentury jsme potvrdili vyšší míru extraverze i nižší výskyt neuroticismu. Třetí hypotéza se týkala rozdílů ve strategiích odklonu. Z tabulky jsme zjistili oprávněnost našeho úsudku, když jsme předpokládali souvislost této strategie s extraverzí. Strategie odklonu převažovala u naší zkoumané skupiny. Ve vztahu mezi pohlavími jsme předpokládali, že ženy budou vykazovat vyšší míru neuroticismu. I v této položce jsme podpořili jiné vědecké studie a hypotézu naplnili. V poslední hypotéze jsme předpokládali protikladné užívání strategií. Ukázalo se, že muži využívají více pozitivní strategie a ženy zase negativní.
77
Nedostatky studie Prvním problematickým aspektem je samotný dotazník SVF, ve kterém se respondenti vyjadřují o habituálních způsobech zvládání stresu, což nemusí odpovídat způsobům zpracování stresu v konkrétních zátěžových situacích. Zásadním nedostatkem je, že nezahrnuje i situační proměnné. Druhým úskalím je, že při posuzování rozdílů mezi muži a ženami nebylo jejich zastoupení vyrovnané. Nižší počet mužů vede k přísnějším kritériím při určování statisticky významného vztahu. V neposlední řadě by bylo dobré dané souvislosti ověřit i jinými metodami, na což naráží i naše závěrečné doplnění. Doplnění Pro zajímavost a doplnění ještě uvádíme, že zkoumaný vzorek byl podroben i vyplněním dotazníku osobnostních stylů MBTI, jakožto obdobné metodě zkoumající osobnostní charakteristiky, který by mohl být pro řešení dané problematiky použit. Jeho podrobné postupy zpracování, charakteristiky a úvahy jsou možným příslibem pro další výzkumy v hledání vztahů k osobnostním rysům. V rámci této studie už jen zmíníme, že jsme si potvrdili vlastní hypotézy o pracovnících v reklamní agentuře, když jsme zjistili vysokou míru extraverze, intuice, cítění a usuzování. Tato kombinace je typická pro přirozené vůdce.
78
Závěr Cílem naší studio bylo zjištění upřednostňovaných copingových strategií a identifikace osobnostních charakteristik u pracovníků reklamní agentury. V návaznosti jsme se pokusili tyto dvě proměnné propojit za účelem vysledování vzájemných vztahů. Dílčím cílem bylo porovnání charakteristik osobnosti a strategií zvládání stresu u pracovníků v reklamní agentuře „dovnitř a ven“. Pro první případ jsme využili dvou nejvýraznějších proměnných – pohlaví a vztahu k reklamní agentuře (zaměstnanec, externí spolupracovník). Pro druhé zjištění jsme vlastní výsledky propojili se standardizovaným vzorkem běžné populace. Náš vzorek byl tvořen 101 pracovníky reklamní agentury, z čehož bylo 50 stálých zaměstnanců a 51 externích. V teoretické části jsme vymezili důležité pojmy, které přímo souvisely s empirickým výzkumem. Mezi nimi byli především vymezení stresu, strategií zvládání zátěžových situací, osobnosti a práce v reklamní agentuře. Jednotlivé oblasti byly popisovány z nejrůznějších úhlů pohledu a doplněny o poznatky z předchozích studií. Na teoretický oddíl přímo navazovala část empirická, na jejímž začátku jsme definovali hypotézy výzkumu. Ty byly stanoveny na základě osobní zkušenosti ze zkoumanou skupinou osob a na základě dřívějších výzkumů. Hlavním předpokladem bylo, že osobnostní charakteristiky mají vliv na výběr copingových strategií. Studie i její východiska jsou podporou pro výzkum role osobnosti při zvládání zátěže. Zároveň se snaží poukázat na možné důležité osobnostní charakteristiky, které by měli mít lidé ucházející se o práci v oblasti reklamních agentur. Pro komplexní a spolehlivý náhled na tuto problematiku musíme ještě zohlednit kognitivní stránku osobnosti, která je reprezentována především aspekty sebepojetí, a situačními faktory.
79
Literatura (nedatováno). Amirkhan, J., Risinger, R., & Swickert, R. (1995). Extraversion: A ,,hidden" personality factor in coping. Journal of Personality , 189-212. Antonovsky, A. (1979). Health, Stress and Coping. San Francisco: Jossey-Bass. Atkinson M., V. C. (1994). Neurocism and coping with anger. Personality and Individual Diffrences , 769-782. Balaštíková, V., & Blatný, M. (2003). Determinanty výběru strategií zvládání zátěže: Osobnost, vnímání situace, sebepojetí. Zprávy - psychologický ústav AV ČR . Balcar, K. (1983). Úvod do studia psychologie osobnosti. Praha: SPN. Baumgartner. (1994). Zvládánie stresu - coping. V I. S. I. Výrost, Aplikovaná sociální psychologie II (stránky 191-205). Praha: Grada. Blatný, M., & Osecká, L. (1998). Zdroje sebehodnocení a životní spokojenosti. Československá psychologie , 385-394. Blatný, M., & Plháková, A. (2003). Temperament, inteligence, sebepojetí. Brnov: Psychologický ústav Akademie věd ČR. Blatný, M., Kohoutek, T., & Janušová, P. (2002). Situačně kongnitivní a osobnostní determinanty chování v zátěžové situaci. Československá psychologie , 97-108. Bolger, N. (1990). Coping as a personality process: A prospective study. Journal of Personality and Social Psychology , 525-537. Cooper, J., & Scalise, C. J. (1974). Dissonance produced by deviations from life styles: The interaction of Jungian typology and conformity. Journal of Personality and Social Psychology , 566-571. Costa, P. a. (1985). The NEO personality inventory: Manual form S and form R. Oddessa. Cousins, N. (1979). Anatomy of an illness. New York: Bortin. Cungi, C. (2001). Jak zvládat stres. Praha: Portál.
80
Černý, J. (2006). Strategie zvládání stresu u manažerů ve vztahu k jejich osobnostnímu typu. Brno: Diplomová práce. Denney, D. R., & Frisch, M. B. (1981). The role of neuroticism in relation to life stress and illness. Journal of Psychosomatic Research , 303-307. Dougall, A. L., Hyman, K. B., Hayward, M. C., McFeeley, S., & Baum, A. (2006). Optimism and Traumatic Stress: The Importance of Social Support and Coping. Journal of Applied Social Psychology , 223-245. Drapela, V. J. (1998). Přehled teorií osobností. Praha: Portál. Ellison, C. G. (1985). Self-esteem. V D. G. Banner, Baker encyklopedia of Psychology. Grand rapids. Farkašová, E. (1999). Podiel kognitívnych schopností a osobnostních faktorov na zvládaní záťaže v jazykových triedach. Psychológiia a patopsychológia dieťata , 320-327. Folkman S., L. R. (1985). If it changes it must be a proces: A study of emotion and coping during three stages of a collage examination. Journal of Personality and Social Psychology , 150170. Friedman S., R. R. (1974). Type-A behavior and your heart. New york: Knopf. Friedman, L. N. (1992). The relationship of dispositional optimism, daily life stress, and domestic environment ot coping methods used by cancer patients. Journal of Behavioral Medicine , 127-141. Fronek, J. (1999). Anglicko-český, česko-anglický slovník. Praha: LEDA. Ganellen, R. J., & Blaney, P. H. (Červenec 1984). Hardiness and social support as moderators of the effects of life stress. Journal of Personality and Social Psychology , stránky 156-163. Goldberg, L. R. (1990). An alternative "description of personality": The Big-Five factor structure. Journal of Personality and Social Psychology , 1216-1229. Gunthert, K. C., Cohen, L. H., & Armeli, S. (1999). The role of neuroticism in daily stress and coping. Journal of Personality and Social Psychology , 1087-1100. Halama, P., & Dědová, M. (2007). MEANING IN LIFE AND HOPE AS PREDICTORS OF POSITIVE MENTAL HEALTH: DO THEY EXPLAIN RESIDUAL VARIANCE NOT PREDICTED BY PERSONALITY TRAITS? Studia Psychologica , 191-200. 81
Heim, E. A. (1993). Coping with breast cancer over time and situation. Journal of Psychosomatic Research , 523-542. Hobfoll, S., Schwarzer, S., & Chon, K. (1996). Disentangling the stress labyrinth: Interpreting the meaning of stress as it is studied. Japanese Health Psyuchology , 1-22. Holahan C.J., M. R. (1987). Personal and Contextual Determinants of Coping Strategies. Journal of Personality and Social Psychology , stránky 946-955. Hřebíčková, M., Urbánek, T. (., & McCrae, R. (2001). NEO pětifktorový osobnostní inventář. Praha: Testcentrum. Charvát, J. (1969). Život, adaptace a stres. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství. Janke, W., & Erdmannová, G. a. (2003). Strategie zvládání stresu. Praha: Testcentrum. Joshi, V. (2007). Stres a zdraví. Praha: Portál. Kliever, W. (1999). Resilience. V P. H. D.G. Banner, Baker Encyklopedia of psychology and Counseling (stránky 1037-1038). Grand Rapids. Kohoutek, R. (nedatováno). ABC.cz: Slovník cizích slov. Získáno 24. Březen 2010, z ABC.cz: Slovník cizích slov: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/salutory Křivohlavý, J. (1994). Jak zvládat stres. Praha: Grada. Křivohlavý, J. (1989). Obranné mechanismy a zvládání těžkostí. Československá psychologie , 361-368. Křivohlavý, J. (2003). Psychologie zdraví. Praha: Portál. Lazarus, R. &. (1984). Stress, Appraisal, and Coping. New York: Springer. Lazarus, R. (1993). From psychological stress to the emotions: A history of changing outlooks. Annual Review of Psychology , stránky 1-21. Magnus, K., Diener, E., Fujita, F., & Payot, W. (Listopad 1993). Extraversion and neuroticism as predictors for objective life events. Journal of Peronality and Social Psychology , stránky 1046-1053. Marešová, L. (2007). Copingové strategie ve vztahu k osobnostním charakteristikám lidí pracujících v reklamě a médiích. Brno: Diplomová práce. Matějček Z., D. Z. (1994). Děti, rodina a stres. Praha: Galén.
82
McCrae R., C. P. (1986). Perrsonality, Coping and coping effectiveness in adult sample. Journal of personality , 385-406. Mechanik, D. (1978). Students Under Stress: A Study in the Social Psychology of Adaptation . Madison: University of Wisconsin Press . Mikuláštík, M. (2007). Manažerská psychologie. Praha: Grada. Monzel, M. (2009). 99 typů pro úspěšnější reklamu. Praha: Grada. Nakonečný, M. (1998). Základy psychologie. Praha: Academia. Rodin. (1977). Long-term effect of a control-relevant intervention. Journal of Personality and Social Psychology , 897. Rossier, J., French, E., Guillemin, R., & Bloom, F. (1980). On the mechanisms of the simultaneous release of immunoreactive beta-endorphin, ACTH, and prolactin by stress. Biochem Psychopharmacol. , 363-75. Říčan, P. (2007). Psychologie osobnosti. Praha: Grada. Sarmány Schuller, I. (1992). Indikátor stratégií a zvládanie. V A. Prokopčáková, Praktická inteligencia II (stránky 44-51). Bratislava: Ústav experimentálnej psychológie SAV. Seefeld, D. (1982). Nebojte se stresu. Bratislava: Smena. Selye, H. (1966). Život a stres. Bratislava: Obzor. Schneider, T. R. (1993). The role of neuroticism on psychological and physiological stress responses. Journal of Experimental Social Psychology , 795-804 . School of Psychology, O. B. (Prosinec 2001). Emotional stability as a major dimension of happiness. Personality and Individual Differences , stránky 1357-1364. Schreiber, V. (1992). Lidský stres. Praha: Academia. Schwartz, J., & A.A., S. (1993). Coping with daily work problems: Contributions of problem content, appraisals, and person factors. Work and stress , 47-62. Slavíková, K. (2007). Osobnostní souvislosti zvládání zátěže. DP . Brno. Suls, J., David, J., & Harvey, J. (1996). Personality and coping: Three generations of research. Journal of personality , 711-735. Swickert, R. J., J. Rosentreter, J. B., & Mushrush, J. E. (2002). Extraversion, social support processes, and stress. Personality and Individual Differences , 877-891 . 83
Šnýdrová, I. (2008). Psychodiagnostika. Praha: Grada. Terry, D. (1994). Determinants of Coping: The Role of Stable and Situational Factors. Journal of Personality and Social Psychology , 895-910. Thayer, R. E. (1994). Self regulation of mood: Strategies for changing a bad mood, raising energy and reduction tension. Journal of Personality and Social Psychology , 910-925. Tobin D.L., H. K. (1989). The hierarchical factor structure of the Coping Strategy Inventory. Cognitive therapy and research , stránky 343-361. Tobin D.L., K. H. (1984). Users manual for Coping Strategies Inventory. Department of Psychology: Ohio University. Tsigos, C. (2002). Hypothalamic–pituitary–adrenal axis, neuroendocrine factors and stress. Journal of Psychosomatic Research , 865-871. Vaillant, G. E. (1994). Ego mechanisms of defense and personality psychopathology. Journal of Abnormal Psychology , 44-50. Vitterso, J. (2001). Personality traits and subjective well-being: emocional stability, not extraversion, is probably the important predictor. Personality and Individual Differences , 903914. Vymětal, J. (2004). Obecná psychoterapie. Praha: Grada. Vysekalová, J., & Komárková, R. (2001). Psychologie reklamy. Praha: Grada. Werner, E. (1971). The children of Kauai : a longitudinal study from the prenatal period to age ten. University of Hawaii Press . Zuckerman, M. (1979). Sensation seeking and psychopathology. Psychiatry Research , 255264. Žídková, Z. (2002). Využití dotazníků k hodnocení psychické zátěže při práci. České pracovní lékařství , 69-73.
84
Přílohy Tabulka č. 11 Popisné údaje - muži
n
Průměr
Minimum
Maximum
sd
NEUROTIC
39
15,79
7
22,00
4,47
EXTRAVER
39
35,79
26
44,00
4,80
OTEVREN
39
32,10
20
38,00
4,35
PRIVETIV
39
29,15
20
38,00
5,60
SVEDOMIT
39
31,82
22
41,00
6,09
Podhodnocení
39
12,71
4
21,00
3,42
Odmítání viny
39
12,64
8
17,00
2,52
Odklon
39
14,28
8
19,00
3,74
Náhradní uspokojení
39
8,94
2
19,00
4,08
Kontrola situace
39
17,92
13
23,00
2,87
Kontrola reakcí
39
17,02
12
19,00
2,03
Pozitivní sebeinstrukce
39
18,28
10
23,00
3,69
Potřeba sociální opory
39
13,64
5
19,00
3,95
Vyhýbání se
39
13,46
5
22,00
5,35
Úniková tendence
39
8,82
3
16,00
3,62
Perseverace
39
11,51
4
22,00
5,78
Rezignace
39
5,66
1
13,00
3,40
Sebeobviňování
39
7,00
0
16,00
4,19
POZ1
39
12,67
7
19,00
2,64
POZ2
39
11,61
5
19,00
3,41
POZ3
39
17,74
12
21,33
2,25
POZ
39
14,54
9,42
18,28
1,92
NEG
39
8,25
2,50
15,50
3,64
85
Tabulka č. 12 Popisné údaje - ženy
n
Průměr
Minimu m
Maximu m
sd
NEUROTIC
62
20,64
6
37
7,49
EXTRAVER
62
36,54
20
47
7,50
OTEVREN
62
31,32
23
41
4,65
PRIVETIV
62
29,45
14
37
5,13
SVEDOMIT
62
32,06
16
41
6,88
Podhodnocení
62
9,77
0
18
4,32
Odmítání viny
62
11,25
6
19
2,82
Odklon
62
13,16
6
18
3,53
Náhradní uspokojení
62
12,20
0
22
5,23
Kontrola situace
62
16,45
12
22
2,46
Kontrola reakcí
62
14,80
9
20
2,64
Pozitivní sebeinstrukce
62
16,59
11
22
2,89
Potřeba sociální opory
62
15
6
24
4,99
Vyhýbání se
62
13,54
5
24
5,05
Úniková tendence
62
10,01
0
21
4,95
Perseverace
62
14,35
3
24
5,88
Rezignace
62
8,75
1
23
5,16
Sebeobviňování
62
10,16
0
18
4,37
POZ1
62
10,51
4,50
15,50
2,74
POZ2
62
12,68
6,00
19,50
3,85
POZ3
62
15,95
12,33
21
1,93
POZ
62
13,46
9,85
16,42
1,68
NEG
62
10,82
1,50
20,25
4,30
86
Tabulka č. 13 Popisné údaje - promotéři
n
Průměr
Minimum
Maximum
sd
NEUROTIC
51
17,84
6
37
7,68
EXTRAVER
51
35,03
20
42
5,95
OTEVREN
51
32,03
20
41
4,53
PRIVETIV
51
30,90
21
38
4,17
SVEDOMIT
51
31,68
17
41
7,03
Podhodnocení
51
10,27
4
17
3,57
Odmítání viny
51
11,98
6
19
2,73
Odklon
51
13,98
6
19
3,46
Náhradní uspokojení
51
11,05
3
19
3,91
Kontrola situace
51
17,33
12
22
2,33
Kontrola reakcí
51
16,15
12
20
2,30
Pozitivní sebeinstrukce
51
17,64
11
22
2,86
Potřeba sociální opory
51
14,74
6
22
4,35
Vyhýbání se
51
14,29
5
24
5,64
Úniková tendence
51
9,33
0
21
5,03
Perseverace
51
11,41
3
23
5,60
Rezignace
51
7,01
1
19
4,54
Sebeobviňování
51
7,60
0
18
4,41
POZ1
51
11,12
7
16
2,37
POZ2
51
12,51
6
18
3,07
POZ3
51
17,04
12,33
21
2,09
POZ
51
14,06
10,42
15,85
1,43
NEG
51
8,843
1,50
20,25
4,40
87
Tabulka č. 14 Popisné údaje - zaměstnanci
n
Průměr
Minimum
Maximum
sd
NEUROTIC
50
19,72
8
32,00
5,90
EXTRAVER
50
37,50
22
47,00
6,99
OTEVREN
50
31,20
23
38,00
4,54
PRIVETIV
50
27,74
14
37,00
5,84
SVEDOMIT
50
32,26
16
41,00
6,09
Podhodnocení
50
11,56
0
21,00
4,77
Odmítání viny
50
11,60
6
17,00
2,85
Odklon
50
13,20
7
19,00
3,81
Náhradní uspokojení
50
10,84
0
22,00
6,04
Kontrola situace
50
16,70
13
23,00
3,03
Kontrola reakcí
50
15,16
9
19,00
2,88
Pozitivní sebeinstrukce
50
16,84
10
23,00
3,69
Potřeba sociální opory
50
14,20
5
24,00
4,95
Vyhýbání se
50
12,72
5
20,00
4,49
Úniková tendence
50
9,78
0
19,00
3,93
Perseverace
50
15,14
3
24,00
5,81
Rezignace
50
8,12
1
23,00
5,02
Sebeobviňování
50
10,30
2
16,00
4,32
POZ1
50
11,58
4,5
19,00
3,35
POZ2
50
12,02
5
19,50
4,28
POZ3
50
16,23
12
21,33
2,31
POZ
50
13,70
9,42
18,28
2,19
NEG
50
10,83
1,5
20,25
3,83
88
89
