Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví
Magisterská diplomová práce
2015
Bc. Martina Zbořilová
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Literatura a mezikulturní komunikace Bc. Martina Zbořilová
Edice Kamarádi v kontextu vydavatelského profilu nakladatelství Albatros Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Luisa Nováková, Ph.D. 2015
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.
_____________________ Podpis autorky práce
Zde bych chtěla poděkovat Mgr. Luise Novákové, Ph.D., za odborné vedení práce, cenné rady a ochotu. Díky patří také mým blízkým za neutuchající podporu.
OBSAH 1. Úvod...............................................................................................................................................6 2. Teoretické vymezení pojmů............................................................................................................8 3. Edice Kamarádi v kontextu doby a české literatury pro děti a mládeţ..........................................14 3.1 Syţet a fabule....................................................................................................................20 3.2 Postavy..............................................................................................................................26 3.3 Prostředí příběhů...............................................................................................................29 3.4 Grafická a jazyková úprava..............................................................................................32 4. Téma, motivy a jejich funkce.........................................................................................................37 5. Edice Kamarádi v kontextu vydavatelského profilu nakladatelství SNDK – Albatros…..............54 6. Závěr...............................................................................................................................................65 7. Seznam literatury............................................................................................................................67
1. Úvod Cílem této diplomové práce je zhodnocení edice Kamarádi ve vydavatelském profilu nakladatelství Albatros a nalezení odpovědi na otázku, co stálo za případným úspěchem či neúspěchem této řady. Celkem dvanáct knih vyšlo pod názvem edice v letech 1963 aţ 1971 ve Státním nakladatelství dětské knihy, později Albatrosu. Tituly tvoří příběhy z různých zemí světa publikované autory s osobními zkušenostmi s daným tématem. I přes to, ţe svým pojetím a záměrem knihy zapadaly do tehdejšího vydavatelského kontextu nakladatelství a kritika je chválila, jak si ukáţeme, edice nezískala u čtenářů valnou oblibu. V této práci se tedy zaměříme na nesnadný úkol zjistit, proč nebyla úspěšná, jak se od ní očekávalo. Nejprve bude nutné provést analýzu děl s ohledem na kompoziční, tematickou a grafickou stránku, přičemţ nesmíme opomenout ani dobový kontext. Nejdříve se tedy podíváme na vymezení ţánrové charakteristiky díla a definice nejčastěji pouţívaných pojmů, jako literatura pro děti a mládeţ, intencionální literatura, cestopis, dobrodruţná literatura a próza s dětským hrdinou. Dále bude nutné seznámit se s tehdejší politickou situací, která nesporně ovlivňovala uměleckou tvorbu, a také s dobovým stavem dětské literatury. Podíváme se na společné znaky svazků a zaměříme se na ty, které se promítají především do kompoziční, motivické a grafické roviny díla. Budeme určovat typy syţetové výstavby, fabulační model a charakterizovat postavy i prostor příběhů. Poté se pokusíme určit klíčové motivy a především tematické zaměření jednotlivých děl. Všechny informace a fakta pouţijeme k zařazení edice do vydavatelského profilu Albatrosu a především k hledání příčin jejího neúspěchu u čtenářů. Po celou dobu výzkumu jsme měli k dispozici odbornou literaturu zaměřenou na teorii literatury pro mládeţ. Stěţejními tituly pro nás byly sborníky Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury (Chaloupka, Nezkusil; 1973, 1976, 1979) a Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury (Toman, 1992) zaměřené na literaturu pro děti a mládeţ. Některé závěry jsme vyvodili na základě obecného teoretického literárního kompendia ...na okraji chaosu...: Poetika literárního díla 20. století (Hodrová, 2001). Na nedostatek zdrojů jsme narazili u pramenů týkajících se konkrétně edice, je důleţité podotknout, ţe o celé edici neexistuje ţádná komplexní práce. Kromě krátkých recenzí ve Zlatém máji a sporadické připomínce převáţně v sekundární literatuře o ilustracích vdávaných knih není o svazcích edice Kamarádi nikde zmínka. Pokusili jsme se skloubit dobové, někdy ideologicky zabarvené, zdroje s těmi současnými, a najít mezi nimi vhodný kompromis, bylo-li třeba.
Na stejné potíţe jsme narazili v oblasti historických zdrojů. Těch je sice o období od Vítězného února do nástupu normalizace velké mnoţství, nicméně pojednávají především o známých a veřejných jevech a politických událostech a těţko v nich lze dohledat vnitřní souvislosti. Největší nesnáze pak nastaly s hledáním informací o nakladatelství SNDK, jeho vnitřní struktuře a tehdejšímu vztahu k politické moci. Albatros svůj samostatný archiv nemá a stejně tak o něm není zmínka ani v Národním archivu v Praze. I přes to se nám podařilo získat některé velmi zajímavé informace ze zákulisí edice přímo od osob, které se určitým způsobem na její tvorbě podíleli, coţ nám pomohlo s vyřešením některých problémů.
2. Teoretické vymezení pojmů Nakladatelství Albatros nedospělo k jednotné ţánrové klasifikaci edice. Nejprve označilo knihy v řadě Kamarádi v edičním plánu na rok 1969 za dobrodruţné příběhy dětí ze všech končin světa, které mají seznámit čtenáře s ţivotem v jednotlivých zemích,1 o rok později za cestopisnou zábavnou edici pro malé čtenáře,2 a ve sborníku z roku 2009 vydanému k 60. výročí existence Albatrosu popisuje edici jako příběhy s dětským hrdinou z různých zemí světa.3 Podle bibliografického soupisu nakladatelství z období 1964–1968 se tato edice orientuje zejména na čtenáře ve věku 6–9 let.4 Tato kapitola má čistě faktografický charakter a poslouţí nám, abychom texty z edice jednoznačně ţánrově vymezili. Nejprve však ještě definujme jiný pojem, na který často narazíme a který povaţujeme za nutné vyjasnit. Termín literatura pro děti a mládeţ (dále téţ LPDM) se nepouţíval hned, zpočátku teoretického zájmu o LPDM se často hovořilo o dětských spisech, dětském čtení, dětské literatuře, dětské četbě (pojem odpovídající problematice výzkumu dětského čtenářství) a podobně. Teprve v průběhu dvacátého století se začínají objevovat snahy o přesné vymezení pojmu literatura pro děti a mládeţ a jeho umístění v rámci literárněvědného bádání. Vývoj literatury pro děti a mládeţ odráţí jak dobové poměry, tak vývoj literatury pro dospělé. Podle Slovníku literární teorie je LPDM „integrální součást umělecké literatury, určená specifickou modifikací svých funkcí tak, aby byla esteticky, didakticky a eticky aktuální pro čtenáře v rozpětí od tří do patnácti let.“5 Dětská literatura má za úkol probouzet u čtenářů aktivní vztah k jazyku, rozvíjet fantazii i touhu po vzdělání a utvářet kritéria mravního a estetického hodnocení. V pozdějším Průvodci literárním dílem představuje pojem literaturu „se specificky utvářenou estetickou funkcí. Vychází vstříc dětským čtenářským zájmům, potřebám a schopnostem – jak tematickým zaměřením do světa dětství a mládí […], tak jednoduchou kompozicí a jazykem“ 6 a dále se dělí na intencionální a neintencionální. První zahrnuje knihy autorem záměrně tvořené pro dětského recipienta, druhá takzvanou dětskou četbu, tedy díla, která děti čtou, ale nebyla jim primárně určena. Dětské intencionální literatuře dále připisuje příručka didaktickou funkci, která zahrnuje funkce mravní a poznávací. V historii vývoje této literatury převaţovala právě didaktická 1 2 3 4 5 6
8
Albatros: knihy pro děti a mládeţ (SNDK) 1969. Praha: Albatros, 1969. Albatros: knihy pro děti a mládeţ (SNDK) 1970. Praha: Albatros, 1970. 60 let na křídlech albatrosu. Praha: Albatros, 2009. PETRTÝL, Miroslav. Státní nakladatelství dětské knihy, Praha: bibliografický soupis 1964–1968. Praha: Albatros, 1970. VLAŠÍN, Štěpán. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984, s. 208. LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Průvodce literárním dílem: výkladový slovník základních pojmů literární teorie. Praha: Nakladatelství H & H, 2002, s. 179.
funkce, v moderní literatuře pak převládá estetická funkce opřená o poetickou hru a zábavnost avšak nezanedbává se ani funkce mravně-výchovná.7 V novější Encyklopedii literárních ţánrů literatura pro děti a mládeţ „vůči literatuře pro dospělé představuje oblast relativně autonomní (mající vlastní ţánrové priority, specifickou funkčnost, značnou míru nezávislosti na proměnách literárních směrů a norem, ale uţší závislost na adresátovi a sociální realitě).“8 Literatura pro děti se vyznačuje několika různými funkcemi: didaktickou – ta má za úkol rozvíjet hodnotovou orientaci čtenáře, poznávací (noetickou) – mající informativní a vzdělávací charakter, a imaginativní – zlepšuje představivost a hravost.9 Dětská literatura dále bývá rozdělována do skupin podle věku čtenáře. V knize Minimum z literatury pro děti a mládeţ udávají autoři rozdělení na dvě základní skupiny. První, předčtenářská etapa naslouchací, se dělí na předškolní věk mladší do 3 let a předškolní věk starší 3–6 let, druhá, čtenářská etapa, rozděluje čtenáře podle věku na malé čtenáře 6 aţ 8leté, mladší školní věk 8 aţ 10 let, starší školní věk 11 aţ 14 let a čtenářský dorost od 14 let.10 Konkrétní ţánrové preference se pak mění podle věkového stupně. Podle tohoto rozdělení šesti aţ devítiletí čtenáři, tedy předpokládaní recipienti edice Kamarádi, upřednostňují příběhovou prózu ze ţivota dětí a dobrodruţné povídky. 11 Ţánrová skladba literatury pro děti a mládeţ se utvářela postupně, na její současné podobě se podílely společenské, kulturní, literární i pedagogicko-psychologické vlivy a můţeme ji rozdělit do tří oblastí. Do první skupiny patří ţánry primárně určené dětem jako říkadlo, próza s dětským hrdinou, autorská pohádka pro menší děti, obrázková kniha aj. Další představují ţánry převzaté ze starověké a folklórní literatury totiţ adaptované mýty, eposy, bajky, pohádky a pověsti. Posledním zdrojem jsou univerzální ţánry LPDM a literatury pro dospělé – literatura dobrodruţná, vědeckofantastická, historická, detektivní, autorská pohádka, komiks, fantasy, poezie aj.12 Výše uvedené definice si nijak zásadně neodporují, naopak se vzájemně doplňují. Pro aktuální a souhrnné vymezení pojmu pouţijme skripta Jaroslava Tomana, podle kterých pojem LPDM označuje „oblast literární tvorby záměrně určené věkově vymezenému okruhu nedospělých posluchačů a čtenářů (do 14–15 let), nebo také oblast umělecké literatury původně psané pro dospělé, ale recipované dětmi a mládeţí. [...] V obou literaturách se také uplatňují obdobné literární druhy a ţánry a vzhledem ke čtenářskému subjektu i stejné základní funkce: estetická, poznávací 7 8 9 10 11 12
9
Tamtéţ, s. 179. MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních ţánrů. Praha: Paseka, 2004, s. 360–361. Tamtéţ, s. 361. Ve starším Slovníku literární teorie se hovoří o věku předškolním (3–6 let), mladším školním věku (6–11 let) a starším školním věku (11–15 let). KOVALČÍK, Zdeněk a Svatava URBANOVÁ. Minimum z literatury pro děti a mládeţ. Ostrava: Scholarforum, 1996, s. 65–66. ČEŇKOVÁ, Jana. Vývoj literatury pro děti a mládeţ a její ţánrové struktury. Praha: Portál, 2006, s. 17.
a výchovná.“13 S odvoláním na odborné prameny navíc Toman uvádí mimoestetické funkce (magická, společenská, aj.), vyplývající ze specifického zaměření LPDM na dětského recipienta. Připomeňme znovu, ţe samotné nakladatelství Albatros jasně nevymezilo ţánr edice Kamarádi, a proto se o to nyní pokusíme sami. Podle převládajících ţánrových znaků lze v textech dohledat patrný vliv cestopisné a dobrodruţné literatury, nejvíce však převaţují rysy typické pro příběhovou prózu s dětským hrdinou. Podle Otakara Chaloupky a Vladimíra Nezkusila můţe být cestopis tvořen různými ţánry a tento pojem podle jejich teorie definuje „dílo více obsahově neţ genologicky, protoţe cestopis můţe být napsán jako naučná kniha, jako non fiction a často i jako dobrodruţný příběh.“14 Pro Encyklopedii literárních ţánrů představuje cestopis prózu, „zachycující průběh putování objevovaným zeměpisným prostorem.“15 Jde-li o narativní formu cestopisu, převaţuje dějovost, deskriptivní forma se vyznačuje dokumentárností a popisy. Cestopis dobrodruţného typu v českém prostředí rozšířili František Běhounek, účastník polární výpravy pod vedením U. Nobileho, František A. Elstner, automobilový cestovatel, a Ladislav M. Pařízek, zaměřující se především na exotickou četbu pro mládeţ.16 Knihy z edice Kamarádi můţeme tedy jednoznačně zařadit mezi cestopisné, především pro jejich líčení cizích zemí, krajin, zeměpisných, kulturních a sociálních faktů v daných končinách. Kořeny dobrodruţné literatury spadají aţ do období starých hrdinských eposů, v 18. století pak vzniká první robinzonáda (D. Defoe), jejíţ námět a motivy autoři dále obměňovali a aktualizovali. Tento ţánr nejprve oslovoval pouze dospělé, ale postupem času si ho oblíbili dětští čtenáři a stal se z něj ţánr typický právě pro LPDM. Do českého prostředí začala dobrodruţná próza pronikat začátkem 20. století, nejprve díky překladům, a ve 20. a 30. letech začíná vznikat nový, národní typ, kde se spojují aspekty dobrodruţné literatury s prvky cestopisů a je kladen důraz na poznání. V meziválečném období nastává nedostatek původní dobrodruţné prózy pro děti a mládeţ, a výjimku tvoří populární skautské a chlapecké romány (J. Foglar, aj.), oblíbené jsou tzv. indiánky a kovbojky. Po roce 1948 docházelo k zavrhování dobrodruţné prózy a bývala nahrazována sovětskými díly s válečnou tematikou a prvky dobrodruţství. Od druhé poloviny 50. let se přístup k tomuto druhu literatury
13 14 15 16
10
TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU, 1992, s. 47. CHALOUPKA, Otakar a Vladimír NEZKUSIL. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury III. Praha: Albatros, 1979, str. 123. MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních ţánrů. Praha: Paseka, 2004, s. 75. Tamtéţ, s. 76–80.
začíná měnit a zejména v oblasti dětské literatury vznikají posléze celé dobrodruţné edice a hojně zastoupeným sestává dobrodruţný cestopis psaný na základě vlastních zkušeností.17 Encyklopedie literárních ţánrů podává podrobnou definici dobrodruţné literatury. Podle ní se jedná o „ţánr zábavné prózy s mnoţstvím zápletek, navozující napětí vystupňováním motivu rizik a zkoušky“.18 Tento typ prózy se orientuje především na muţského adresáta a od počátku byl povaţován za součást literatury nízké. Základní sloţku tvoří napínavý děj, motivy cesty, exotických krajů, nebezpečných situací a náhody. Vzhledem k motivům, které v díle převaţují, můţeme určit konkrétní ţánr textu jako například cestopis nebo fantastickou literaturu. Mezi funkce, které jsou dobrodruţné literatuře připisovány, patří zábavná (oddechová) a poznávací.19 Edici Kamarádi tvoří příběhy s gradujícím a poutavým dějem a s úspěšným, převáţně ideálním dětským hrdinou, který jde za svým cílem a často se ocitne v mezních a extrémních ţivotních situacích. Prostředí příběhů bývá exotické, neznámé a prostorově nebo časově vzdálené. Vidíme tedy, ţe podle definice výše jsou právě tyto rysy typické pro dobrodruţnou literaturu. Další pojem, próza s dětským hrdinou, někdy téţ příběhová próza ze ţivota dětí, naznačuje podle Jany Čeňkové široké ţánrové rozpětí. Samotný termín próza totiţ označuje všechna nedramatická a neveršovaná díla, proto by podle autorky bylo vhodnější uţívat konkrétní název prozaického ţánru (román, novela, povídka aj.). Vývoj prózy pro děti a mládeţ ovlivňovaly především právě proměny těchto prozaických ţánrů a také dobové postavení dítěte ve společnosti. Vymezování ţánru prózy s dětským hrdinou probíhá na teoretické úrovni aţ od druhé poloviny 20. století a charakterizuje ho určitý okruh témat a motivů, vycházejících z pozice hlavního hrdiny a jeho sebeuvědomování v rámci daného prostoru, a přejímání vypravěčských a tvarových postupů typických pro prozaické ţánry pro dospělé.20 Obdobný názor jako Čeňková zastávají autorky Svatava Urbanová a Milena Rosová, podle kterých je poetologické vymezení pojmu příběhová próza ze ţivota dětí taktéţ diskutabilní, můţe se totiţ jednat o ţánry jako povídka, novela, črta a jiné. Autor musí zohledňovat věk čtenáře a jeho dispozice a zároveň společenské poţadavky na vývoj dítěte. Této próze připisují také sociální funkce jako humorizace, socializace, adaptace dítěte na nové prostředí a identifikace. Dětský literární hrdina se tak pro čtenáře stává postavou blízkou a mravním vzorem.21
17 18 19 20 21
11
MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních ţánrů. Praha: Paseka, 2004, s. 68. Tamtéţ, s. 118. Tamtéţ, s. 118. ČEŇKOVÁ, Jana. Vývoj literatury pro děti a mládeţ a její ţánrové struktury. Praha: Portál, 2006, s. 23–24. URBANOVÁ, Svatava a Milena ROSOVÁ. Ţánry, osobnosti, díla: (historický vývoj ţánrů české literatury pro mládeţ – antologie). Ostrava: Ostravská univerzita, 2002, s. 124.
Chaloupka a Nezkusil uţívají namísto termínu příběhová próza ze ţivota dětí pojem příběhová próza s tematikou dětského ţivota, který definují následovně: „Jde o prózou zachycený pravděpodobný případ, jehoţ cílem je seznámit dětského čtenáře se základními modely lidských vztahů ve společnosti, a tak napomáhat jeho orientaci ve světě.“22 Podrobnou definici pojmu poskytuje Toman ve svých Vybraných kapitolách z teorie dětské literatury, podle kterých příběhová próza ze ţivota dětí zahrnuje řadu ţánrových forem a typů – črta, povídka, novela nebo román – a můţe funkčně vyuţívat umělecké postupy jiných ţánrů, např. cestopisné či dobrodruţné literatury. Tento typ prózy dále „zobrazuje pravděpodobnou událost z reálného ţivota dítěte představující základní a typické modely mezilidských vztahů a ţivotních situací. Jejich prostřednictvím chce autor napomoci malému čtenáři k lepší a snadnější orientaci v okolním světě.“23 Svoji podstatou – na rozdíl od poezie a pohádky – vytváří zcela nový typ dětské četby, který čtenáře provází všemi etapami čtenářského vývoje a podává autentický obraz světa dítěte. Také Toman spatřuje v hlavním protagonistovi díla klíčovou sloţku tematického plánu, protoţe vůči čtenáři vystupuje jako rovnocenný a spřízněný partner. Postupným vývojem ţánru se vyhranily tři nejčastější typy kompoziční výstavby. Prvním je příběh s klasickou syţetovou výstavbou, který se odehrává v postupné dějové linii a je dovršený. Druhý typ představuje příběh s epizodickou výstavbou, zaloţený na chronologickém řazení příhod, které na sebe volně navazují a jsou propojeny pouze dětským hrdinou. Poslední, klasická dějová struktura s otevřeným koncem, poskytuje recipientovi prostor k zamyšlení. V próze pro děti mladšího školního věku převaţuje harmonie, optimismus a končí happyendem.24 Od počátku vývoje byly próze určené mládeţi připisovány výchovné a vzdělávací cíle a výběr témat se řídil poměry ve společnosti. Aţ do 80. let 19. století se v českém prostředí původní tvorba objevovala jen výjimečně, dětem byly určeny především překlady povídek německých spisovatelů. Do přelomu 20. století pak v této oblasti vznikaly převáţně výbory a edice z tvorby významných českých i zahraničních autorů. Jako příklad uveďme edici Dědictví maličkých (1859– 1941), Besedy mládeţe (1868–1914), nebo pozdější Pěkné knihy pro mládeţ (1908–1948) Marie Gebauerové aj. Devatenácté století přineslo velký rozmach překladů klasických děl světové literatury (Ch. Dickens, M. Twain, aj.) a téma těţkého údělu sirotků, které v próze pro mládeţ
22 23 24
12
CHALOUPKA, Otakar a Vladimír NEZKUSIL. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury III. Praha: Albatros, 1979, s. 10. TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU, 1992, s. 73. TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU, 1992, s. 73–75.
převaţovalo aţ do 40. let 20. století. Na počátku 20. století se autoři začínají věnovat postavení dítěte ve společnosti a psychologizaci dětského hrdiny. Jiţ ve třicátých letech téhoţ století se vlivem sílícího levicového hnutí postavy proměňují v bojovníky za sociální rovnost (např. Poplach v Kovářské uličce Václava Řezáče) a po druhé světové válce se objevují děti trpící tímto konfliktem. Tomuto tématu se díla příleţitostně věnují i v 50. letech, kdy uţ ale převaţuje schematismus, typický zejména pro pionýrskou a školní povídku. Období uvolnění v 60. letech přineslo do oblasti prózy určené nedospělým čtenářům tzv. novou vlnu, která vnesla zobrazování dětského hrdiny v konfliktních situacích a v rozmanitých mezilidských vztazích.25 Přijmeme-li i přes výše zmíněné polemiky příběhovou prózu s dětským hrdinou jako ţánr, můţeme označit texty z edice Kamarádi za cestopisně-dobrodruţné varianty příběhové prózy ze ţivota dětí pro čtenáře od 6 do 9 let. Touto přesnou charakteristikou ţánru děl jsme zároveň vymezili poţadavky a očekávání dětského čtenáře, jejichţ splnění či nesplnění si ověříme v závěrečné kapitole a zohledníme při hodnocení úspěšnosti edice.
25
13
ČEŇKOVÁ, Jana. Vývoj literatury pro děti a mládeţ a její ţánrové struktury. Praha: Portál, 2006, s. 25–27.
3. Edice Kamarádi v kontextu doby a české literatury pro děti a mládež Tzv. Vítězný únor 1948 znamenal zásadní přelom a zasáhl kaţdou sféru ţivota na Československém území. Po tříletém snaţení získala Komunistická strana Československa absolutní moc ve státě a začala realizovat plány na přeformování všech sloţek dění politického, kulturního i společenského. Vzorem pro změny byl Sovětský svaz a ideologicky ovlivněné informace o něm. V literárním světě toto období přineslo především nové pojetí ediční činnosti, coţ znamenalo počátek konce soukromého podnikání v nakladatelské činnosti, a vydávat knihy tak mohly jen ty instituce, které získaly vydavatelskou licenci.26 Na počátku padesátých let se podle názoru stranického vedení v knihovnách stále nacházely knihy, které neodpovídaly ideologickým poţadavkům, a proto se velká část aktivit zaměřovala na tzv. očistu knihovního fondu, při níţ se z knihoven tato „závadná“ literatura vyřazovala. Knihovna tak jiţ nepředstavuje pouhé distribuční centrum, ale aktivního činitele politické výchovy.27 Zásadní krok v oblasti cenzury28 znamenalo vyhlášení vydavatelského zákona. Zákon č. 94/1949 Sb., o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikací ze dne 24. března 1949, byl následující podzim přijat Národním shromáţděním. Tento text mimo jiné stanovoval zřízení Ústřední ediční rady29 skládající se z Národní ediční rady české patřící k ministerstvu informací a osvěty a Národní ediční rady slovenské. Komunistický reţim tak definitivně získal kontrolu nad celou kniţní produkcí.30 Nastává vlna perzekucí především autorů literatury pro dospělé. Nejvíce byli postiţeni katoličtí autoři, dále ti, kteří emigrovali, a vůbec odpůrci reţimu. Některé autory ovlivnila dobová atmosféra natolik, ţe podlehli autocenzuře a přepracovávali svá vydaná díla. Ani literatura pro děti a mládeţ se nevyhnula změnám souvisejícím s nově nastoleným reţimem, Zdeněk Nejedlý, tehdejší ministr školství, ve své Ideové směrnici naší národní kultury (1948) vyslovuje nespokojenost se stavem četby mládeţe minulých desetiletí, která podle něj neměla zájem o národní hodnoty.31 Proto začínají vznikat nejrůznější plány četby, vzorové návody ke čtení konkrétního díla a organizují se společná hlasitá předčítání či masové akce podporující četbu předem vybraných titulů. 26 27 28
29 30 31
14
KNAPÍK, Jiří a Martin FRANC. Průvodce kulturním děním a ţivotním stylem v českých zemích 1948–1967. Praha: Academia, 2011, s. 143–144. BAUER, Michal. Ideologie a paměť: literatura a instituce na přelomu 40. a 50. let 20. století. Jinočany: H & H, 2003, s. 153. V prvních letech po únorovém převratu byl dohled nad cenzurou rozptýlen, a proto byla později zřízená Hlavní správa tiskového dohledu (HSTD), cenzurní organizace, která v letech 1953–1967 dohlíţela na veškerou mediální komunikaci. Do jejího vzniku vykonával cenzuru publikační odbor ministerstva informací. KNAPÍK, Jiří a Martin FRANC. Průvodce kulturním děním a ţivotním stylem v českých zemích 1948–1967. Praha: Academia, 2011, s. 143–144. NEJEDLÝ, Zdeněk. Ideová směrnice naší národní kultury. In Teorie a kritika české literatury pro mládeţ. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985, s. 59–61.
V oblasti literatury pro děti a mládeţ dochází k zaloţení Státního nakladatelství dětské knihy (1949) a to se stává prakticky jediným vydavatelem literatury pro děti, coţ má znemoţnit vydávání tzv. nevhodných a neplnohodnotných knih. Vzrůstá sice celkový počet vydaných svazků, ale dochází ke zmenšování seznamu titulů a ztenčování výběru ţánrů i témat literatury pro děti. Přestala vycházet např. náboţenská, skautská, legionářská a dobrodruţná literatura. Zmizela také díla s dívčí hrdinkou a zdůrazněna byla ideologická a výchovná funkce LPDM. Dětský protagonista se stal důleţitým činitelem převýchovného procesu.32 Po prvním sjezdu stranického Svazu československých spisovatelů (1949) a po vzoru literatury pro dospělé se v literatuře pro děti a mládeţ začíná uplatňovat socialistický realismus, jehoţ cílem bylo vychovávat nového, moderního člověka a zohledňovat budoucí socialistický vývoj země. Počátek padesátých let tedy znamenal konec pro komerční dětskou literaturu a začínají se objevovat snahy o dětskou prózu společensky aktuální a ideově odpovídající.33 Ve stejné době, těsně po Únoru, tvořily jádro dětské literatury knihy převáţně marxisticky vzdělaných, komunistických autorů, kteří navazovali na socialistickou meziválečnou literaturu. Mezi takové autory patří M. Majerová, D. Šajner, J. V. Pleva, Z. Bezděková, aj. Také poezie se nevyhnula ideologickému a schematickému tlaku, a proto byl kladen důraz na obsahovou a formální průhlednost, nevznikaly ţádné sloţité metafory, které by mohly skrývat protireţimní naráţky. Často se jako téma objevoval protiklad končícího a budování lepšího světa.34 V únoru 1956 na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu došlo ke kritice Stalinovy vlády a osobnosti. V reakci na to zaznívají na dubnovém druhém sjezdu Svazu československých spisovatelů nejen opatrné poţadavky na zrušení cenzury, ale také odváţné projevy, ve kterých byl Jaroslavem Seifertem vznesen poţadavek na osvobození uvězněných tvůrců a Františkem Hrubínem česká poezie přirovnána k labuti se zamrzlými křídly v ledu.35 První skutečné změny započaly roku 1960. Komunistický reţim uvěřil ve stabilitu vybudovaného socialismu, proto se změnil název státu (na Československou socialistickou republiku), a přistoupilo se na některé demokratizační principy. Po druhé vlně kritiky stalinismu na XII. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu (1961) nezbylo vedení KSČ nic jiného, neţ připustit některé chyby, ke kterým v období stalinismu docházelo, coţ přineslo soudní rehabilitace odsouzených komunistických funkcionářů a rovněţ proměny ve společenských poměrech. V umění 32 33 34 35
15
ŠUBRTOVÁ, Milena a Miroslav CHOCHOLATÝ. Slovník autorů literatury pro děti a mládeţ. 1. vyd. Praha: Libri, 2012, s. 25. JANÁČKOVÁ, Blanka. Přehled vývoje literatury pro děti a mládeţ. Ústí nad Labem, 2009, s. 54. CHALOUPKA, Otakar a Jaroslav VORÁČEK. Kontury české literatury pro děti a mládeţ. Praha: Albatros, 1984, s. 360–363. Z Mallarméova sonetu o labuti.
se uznávanými pomalu stávají experimentální principy, pop music i detektivka. Stále aktuálnějším se stává problém literární cenzury a vzniká prostor pro diskusi.36 Příběhová próza s dětským hrdinou se v prvých poválečných letech zaměřila na tematiku fašistické okupace, partyzánského hnutí a osvobozování naší země. Spisovatelé často zobrazují děti zasaţené válkou a jejich dramatické osudy. Jako příklad můţeme jmenovat Zdeňku Bezděkovou, Kamilu Sojkovou, Josefa V. Plevu nebo Bohumila Říhu. Ještě v průběhu padesátých let s k těmto tématům – většinou ve schematizujícím ztvárnění – vrátili někteří autoři (J. Sosnar, J. Mareš), hledající inspiraci v sovětské válečné příběhové próze. V 50. letech poznamenala LMPD vlna schematismu spojená se socialistickým realismem, která zasáhla především tzv. školní či pionýrské povídky a knihy pro děti středního věku. Inspiraci pro tvůrce takové literatury představovala především sovětská díla a důsledkem pomalého procesu vydávání se u nás tyto postupy tvorby udrţely aţ do 60. let 20. století. Autoři tvořili díla s vykonstruovanými tématy, ději i charaktery postav, slouţící ke zdůraznění společenské a poznávací funkce a představující exemplární návody, jak vychovávat mládeţ. Dětský hrdina zaujímal kladný nebo záporný ideový postoj, chyběla jeho individualita a vnitřní pocity. Vlivu literárního schematismu uniklo jen málo autorů příběhové prózy, byli to zejména B. Říha (Honzíkova cesta, 1954) a Alexej Pludek (Ptačí pírko, 1959). Tento typ literatury přináší reflexi nejen pravdivé ţivotní skutečnosti, ale i cítění malého dítěte.37 Ve druhé polovině padesátých let se díky pozvolnému uvolňování společenských poměrů začíná objevovat hodnotnější próza pro děti, oproštěná od ideologických vlivů, a začíná vycházet Zlatý máj, časopis o umění a literatuře pro děti a mládeţ, který poskytl prostor řadě diskusí o stavu tehdejší LPDM. Dětská próza zaţívá rozmach a roste zájem o příběhovou prózu, kde se častým jevem stává motiv cesty, nejčastěji za poznáváním.38 V tomto období zaznamenává vzestup také pohádková tvorba, zejména ţánr autorské pohádky, ale vychází i knihy adaptací lidových pohádek, a po delší době opět ţánr dívčího románu. Následkem těchto předzvěstí „tání“ se v 60. letech literatura pro děti a mládeţ začíná soustřeďovat na nová témata, a především v próze zaujímají autoři k dětskému světu a hrdinovi nový postoj – formuje se tzv. nová vlna, kdy není dítě zobrazováno jen v harmonickém a bezkonfliktním světě. Velký rozmach zaţívá moderní pohádka, coţ mělo za následek pokles zájmu o jiné ţánry. Autoři se pokouší odpoutat moderní pohádku od klasické a výsledkem toho jsou
36 37 38
16
JANOUŠEK, Pavel. Přehledné dějiny české literatury 1945–1989. Praha: Academia, 2012, s. 182–184. TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. 1. vyd. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU, 1992, s. 77–78. ŠUBRTOVÁ, Milena. Dětská literatura po roce 1945 - próza. Brno: CERM, 1995, s. 7.
texty propojující pohádkové motivy s příběhem s dětským hrdinou, s prvky dobrodruţství a nonsensu. Takovou tvorbu představuje dílo Daisy Mrázkové Neplač muchomůrko (1965) nebo Klaun Ferdinand a raketa (1965) Oty Hofmana.39 Bohumil Říha tituly Náš Vítek (1961) a Divoký koník Ryn (1966) navazuje na své příběhy o malých dětech. V literatuře pro děti a mládeţ se poprvé objevuje Jan Ryska s díly Anička a její přátelé (1960) a pokračováním Anička z I.A (1962), které zpracovávají příhody malé městské dívky na vesnici. Další autor prózy pro děti, Václav Čtvrtek, se rovněţ snaţí oprostit od výchovných prvků, přesto se někdy nevyhne strojenosti a didaktičnosti. V šedesátých letech vydává knihy Chlapec s prakem (1961) a Zlaté pero (1962). Dále vznikají příběhy s tematikou ţivota dětí na tehdejších sídlištích, dochází k obnově školní povídky, jiţ bez schematických vlivů, a vrací se dobrodruţná literatura.40 Zejména ve druhé polovině 60. let dochází k přeměně pojetí dětského příběhu nejen v rovině vztahů hlavní postavy k okolnímu světu, ale také formálních postupů, např. vypravěčských. Tematika kaţdodenního ţivota dítěte se mění v zachycení důleţitých mezníků v dětském vývoji a sloţitého světa dospělých. Významným představitelem této literární tendence se stal O. Hofman, především novelou Útěk (1966).41 Edice Kamarádi vstoupila do literatury téměř v polovině 60. let 20. století. V tomto období postupného uvolňování poměrů se LPDM dočkala velkého rozmachu, vracely se ţánry doposud zatracované a zvýšila se celková kvalita vydávaných děl. Texty edice jsme v předchozí kapitole označili za cestopisně-dobrodruţné varianty příběhové prózy ze ţivota dětí, a vzniká tak propojení zejména těch ţánrů, které se v 60. letech staly populární. V dětské literatuře se začínají objevovat dobrodruţná díla a do popředí zájmu v oblasti literatury faktu a naučné se vedle encyklopedií, ţivotopisného románu a historické prózy dostává také cestopisná tematika. Vzhledem k tomu, ţe Státní nakladatelství dětské knihy mělo v tomto období výsadní postavení ve vydávání knih pro děti, detailněji se zaměříme na zasazení edice Kamarádi do kontextu dětské literatury aţ v rámci vydavatelského profilu nakladatelství SNDK. Před rokem 1968 stále více komunisté ustupují společnosti a jejím poţadavkům. Ve druhé polovině 60. let jiţ literární obec odmítá plnit stranický diktát a začíná se zapojovat i do politické sféry. Hlavní platformu pro vyjádření kritického postoje k aktuálnímu politicko-kulturnímu dění představoval týdeník Literární noviny. Napětí mezi stranou a spisovateli ještě vzrostlo po vydání nového tiskového zákona 1. ledna 1967, který legalizoval cenzuru. V červnu téhoţ roku se konal 39 40 41
17
JANÁČKOVÁ, Blanka. Přehled vývoje literatury pro děti a mládeţ. Ústí nad Labem, 2009, s. 47–49. JANÁČKOVÁ, Blanka. Přehled vývoje literatury pro děti a mládeţ. Ústí nad Labem, 2009, s. 66–67. ŠUBRTOVÁ, Milena. Dětská literatura po roce 1945 - próza. Brno: CERM, 1995, s. 7.
IV. sjezd Svazu československých spisovatelů, kde dochází k ostré kritice stávající politické situace. Delegace ÚV KSČ a někteří straničtí autoři demonstrativně opustili sál sjezdu a posléze byli na nátlak právě ÚV KSČ z kandidátky do výboru Svazu vyškrtnuti Pavel Kohout, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík a Václav Havel. Ti totiţ otevřeně hovořili o problému svobody a nesvobody v literárním i veřejném ţivotě, o krizi kulturní politiky nebo jiných aktuálních problémech. Následovaly ještě další postihy a Ivan Klíma společně s Ludvíkem Vaculíkem byli vyloučeni z KSČ, Pavlu Kohoutovi Ústřední výbor udělil důtku a mezi zasaţené patřil i Milan Kundera, se kterým bylo zahájeno disciplinární řízení. V říjnu byl pak Svazu odebrán tiskový orgán Literární noviny, jenţ je následně převeden pod správu ministerstva kultury a informací. Začátkem roku 1968 vymění Antonína Novotného ve funkci prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandr Dubček a začíná tzv. praţské jaro a to mimo jiné přineslo oficiální zrušení cenzury. Nově zvolený tajemník zveřejnil politický program „socialismus s lidskou tváří“, který měl pokračovat v demokratizačních tendencích a rehabilitaci závaţných křivd způsobených dřívějším reţimem. Stanoviska ÚV KSČ však neodpovídala představám některých radikálnějších reformátorů a Ludvík Vaculík sepsal vyjádření jejich obav o další pokračování obrody veřejného a kulturního ţivota ve výzvě Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, vědcům, umělcům a všem (1968). Během několika málo dní ji podepsalo více neţ 120 000 obyvatel, proto komunistické vedení situaci vyhodnotilo jako útok na socialistické zřízení a výzvu k rebeliím. Straničtí představitelé se obávali především moţné reakce států Varšavské smlouvy, které jiţ dříve kritizovaly reformní změny v Československu. Ústřední výbor odmítl obvinění z podpory kontrarevoluce a argumentoval, ţe hraničí s vměšováním do vnitřních záleţitostí státu, čímţ získal silnou podporu občanů. Na události tohoto období přišla 21. srpna 1968 odpověď v podobě vojenské invaze pěti států Varšavské smlouvy – Sovětského svazu, Bulharska, Německé demokratické republiky, Polska a Maďarska. Po okupaci se okamţitě zvedla ve společnosti vlna masového odporu a nejvyšší straničtí představitelé byli odvezeni do Moskvy k podpisu tzv. moskevského protokolu, který poţadoval mimo jiné zákaz protisocialistických organizací a stranickou kontrolu nad tiskem. V Československu tedy nastalo období pevné diktatury komunistické ideologie, začínají rozsáhlé prověrky i v samotné straně a zavádí se znovu kádrový strop pro nestraníky.42 Na počátku 70. let tak z veřejného ţivota zmizelo tisíce vědců, spisovatelů, sportovců, herců, zpěváků, výtvarníků a dalších osobností. V literatuře represe postihly zejména autory z předchozího desetiletí, jejichţ díla často patřila k umělecky hodnotným. Mnozí pak vydávali svá 42
18
JANOUŠEK, Pavel. Přehledné dějiny české literatury 1945 – 1989. Praha: Academia, 2012, s. 163–196.
díla pod pseudonymem nebo pod jménem jiných autorů, jiní emigrovali, či přestali psát veřejně nebo úplně. Umělecká tvorba se rozštěpila do tří paralelních proudů – oficiálního, samizdatového a exilového. Období normalizace, 70. a 80. léta, nepříznivě ovlivnilo také příběhovou prózu pro děti, a to především perzekvováním „nevyhovujících“ autorů. Zpočátku se velkým ohlasům těšila autorská pohádka, později čtenáři větší pozornost věnují próze s dětským hrdinou. Tzv. oficiální próza, bohatě rozvrstvená, si celkem dokázala udrţet uměleckou hodnotu. Vzniká románová kronika o soudobém dětství na venkově, kterou reprezentuje dvousvazkový titul Kluci, holky a Stodůlky, 1975, 1978 Evy Bernardinové, často pak také realistický příběh ze ţivota dítěte obohacený o pohádkové prvky (např. Ota Hofman – Pan Tau a tisíc zázraků, 1974; Červená kůlna, 1974). Autorské osobnosti dále tvoří humoristické příběhy s dětským hrdinou jako Boříkovy lapálie I, II (1970, 1973), Bohoušek a spol. (1981) aj. Vojtěcha Steklače nebo Lodní deník o příhodách Budhy, Pípy a Šerifa (1973) Jana Rysky. Postupně se vrací tematika prázdninového dobrodruţství ve foglarovském pojetí, například v knize Svatopluka Hrnčíře Únos krále hádanek (1977), a opět oţívá nově zpracované téma války a okupace (B. Říha, P. Křenek aj.).43 Naopak k zakázaným dílům v oblasti příběhové tvorby pro děti patřil román Ivana Klímy Markétin zvěřinec (dopsaný 1972, německy vyd. 1978, česky vyd. 1990). Také Jan Procházka nebo Ludvík Aškenazy vydávají svá díla v zahraničí. Někteří autoři publikují pod vypůjčenými jmény, například Hermína Franková.44 Od roku 1973 začíná nakladatelství Albatros vydávat edici První čtení, zaměřující se na prózu s dětským hrdinou pro začínající čtenáře. Tento typ knih reprezentoval například B. Říha se svými příběhy o malém Vítkovi, které do roku 1975 publikoval tři (Jak jel Vítek do Prahy, Vítek je zase doma, Vítek na výletě).45
43 44 45
19
TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU, 1992, s. 78–79. URBANOVÁ, Svatava a Milena ROSOVÁ. Ţánry, osobnosti, díla: (historický vývoj ţánrů české literatury pro mládeţ – antologie). Ostrava: Ostravská univerzita, 2002, s. 130–132. JANÁČKOVÁ, Blanka. Přehled vývoje literatury pro děti a mládeţ. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 1999, s. 70.
3.1 Syžet a fabule knih vydaných v edici Kamarádi Po nastínění tehdejší situace literatury pro děti a mládeţ v Československu se v následujících podkapitolách zaměříme na stejné kompoziční, tematické a grafické rysy knih vydávaných v edici Kamarádi. Důleţitou sloţku literárního díla, která nesmí být při literárním rozboru opomenuta, představuje syţet a s ním související kompozice. Tyto dva pojmy jsou spolu v epické tvorbě úzce propojeny,46 podle některých se dokonce nerozlišují.47 Nejprve se pokusíme popsat grafické textové členění a syţetové struktury, poté určit podobu začátků a konců děl, typy vypravěčů, a nakonec charakterizovat názvy titulů. Na vnější rovině díla nepouţívali autoři svazků rozdělení knihy na pojmenované kapitoly, ale přesto zde na jisté textové členění narazíme. Text je graficky, černou nebo růţovou čárou, rozdělen na několik menších příhod, které na sebe navazují. K této segmentaci dochází především za účelem urychlení děje a nejčastěji tato barevná dělicí čára signalizuje přeskočení dějově nedůleţitého časového úseku např. noci. Knihy se vyznačují lineární kompozicí, příběhy tedy vznikají na základě spojování tematicky propojených kratších epizod a opírají se přitom o následnost dějů v rovině fabule i syţetu.48 Jak Hodrová uvádí, kaţdé „sebeplynulejší vyprávění [...] představuje více či méně sled ‚nesouvislých‘ epizod, příhod, událostí“.49 Pouze čtyři knihy toto vizuálně nápadné dělení nemají, jedná se o tři knihy z počátku edice – Kóran, Fátima a Raghu, tvoji kamarádi z Indie (Zvelebil, 1963), Péťa, Ašot a Nina, tvoji kamarádi ze Sovětského svazu (Adla, 1963), Kamara, tvůj kamarád z Guineje (Pařízek, 1964) a poslední svazek řady Óli, tvůj kamarád z Islandu (Kadečková, 1971). První tři jmenované knihy vypráví jednu příhodu odehrávající se během krátkého časového úseku, a proto nedochází k ţádným časovým posunům. V posledním zmíněném titulu se časové posuny graficky nevyznačují, autorka zvolila odstavcové a slovní upozornění na posun v čase (např. „druhý den ráno“). Všechny tituly mají společné hojné vyuţívání odstavcovů, coţ ovlivňuje zejména věk cílového čtenáře. Pro děti mladšího školního věku, na které se edice zaměřuje, je příběh, rozdělený na více krátkých odstavců, srozumitelnější. Vzhledem k faktu, ţe kaţdý svazek vytvořil jiný autor, těţko bychom hledali zcela jednotnou syţetovou výstavbu. Všichni tvůrci však zvolili typy charakteristické pro příběhovou prózu s dětským hrdinou. Někteří se opřeli o klasickou syţetovou kompozici, jiní pak zvolili 46 47 48 49
20
Hodrová vnější, grafickou kompozici díla chápe jako způsoby spojování, syţet pak řadí do vnitřní vrstvy kompozice díla, kde se pohybujeme uvnitř textu (Hodrová, 2001). TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice, Pedagogická fakulta JU, 1992, s. 26. HODROVÁ, Daniela. --na okraji chaosu--: Poetika literárního díla 20. století. Praha: Torst, 2001, s. 395. HODROVÁ, Daniela. --na okraji chaosu--: Poetika literárního díla 20. století. Praha: Torst, 2001, s. 395–396.
epizodickou výstavbu anebo typ s klasickou dějovou strukturou, ale s otevřeným koncem.50 Z terminologie pro klasifikaci syţetu podle Daniely Hodrové můţeme pouţitým syţetům v textech dále připsat vlastnosti hypotaktické (zaloţené na kauzalitě) a příběhové. Velká většina titulů se vyznačuje navíc kontinuitním syţetem. Pouze ve třech případech51 plynulost děje naruší vloţené vyprávění krátkého příběhu a hovoříme zde o diskontinuitě.52 Nejčastěji se v edici setkáme s prvním typem syţetové výstavby, a to s chronologicky navazující dějovou linií. Sloţitější dílo na určení kompozice představuje kniha Meli-Antu, tvůj kamarád z Chile (Stingl, 1964). U té lze sice rozpoznat jisté epizodické členění na menší příhody, které sjednocuje dětský protagonista, ale zároveň jsou všechny tyto příběhy úzce propojeny stejnou motivací (chlapec podstupuje se svým tatínkem jednotlivá dobrodruţství, aby zachránili nemocnou maminku). Epizody by tedy mohly existovat odděleně, ale samotný příběh má jednu hlavní dějovou linii, proto tuto knihu zařadíme do kategorie klasické syţetové výstavby. Kniha s čistě epizodickou výstavbou se v celé edici objevila jen jedna – Pedro, tvůj kamarád z Argentiny (Elstner, 1967). V tomto textu zcela chybí propojující motivace jednotlivých příhod, ty jsou pak kratšího rozsahu, chronologicky řazeny za sebe a propojeny výhradně hlavní postavou.53 Také poslední typ syţetové výstavby s otevřeným koncem pouţil v edici jediný autor, a to konkrétně v knize Sally, tvá kamarádka z Anglie (Mahler, 1967). Příběh je zdánlivě ukončen, ale celkem chaoticky aţ absurdně, a proto nutí čtenáře k hlubšímu zamyšlení o skutečném konci. Podle Hodrové patří začátek a konec textu k nejexponovanějším částem díla. U všech knih, s výjimkou jedné, je čtenář do díla uveden prostřednictvím scénického začátku, který tvoří časové nebo prostorové kulisy.54 Čtenář je nejprve krátce seznámen s hrdinou, jeho okolím i současnou situací, a po tomto krátkém úvodu se začíná rozvíjet příběh, který zahajuje motiv cesty. Ta můţe být zatím jen plánovaná, můţe zrovna začínat anebo hrdina jiţ cestuje. U epizodické výstavby syţetu pak motiv cesty zahajuje kaţdou jednotlivou příhodu. Výše zmíněnou výjimku představuje kniha Sally, tvoje kamarádka z Anglie (Mahler, 1967), kde autor pouţil začátek prezentující vypravěče,55 coţ mu umoţnil právě zvolený jiný typ vypravěče, neţ se vyskytoval v ostatních dílech. Čtenář je
50 51
52 53 54 55
21
TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU, 1992, s. 74. STINGL, Miloslav. Meli-Antu, tvůj kamarád z Chile. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1964., MAHLER, Zdeněk. Sally, tvoje kamarádka z Anglie. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1967., ZACHYSTALOVÁ, Eliška. Abdul, tvůj kamarád z Guineje. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1968. HODROVÁ, Daniela. --na okraji chaosu--: Poetika literárního díla 20. století. Praha: Torst, 2001, s. 773. PETERKA, Josef. Teorie literatury pro učitele. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2001, s. 137. HODROVÁ, Daniela. --na okraji chaosu--: Poetika literárního díla 20. století. Praha: Torst, 2001, s. 318. Tamtéţ, s. 319.
uveden do děje bez jakéhokoliv představení hlavní postavy, její situace nebo prostředí, slovy hrdinky: „Začalo to docela nevinně: Řekla jsem tatínkovi, aby nakreslil něco, co neexistuje.“56 U knih s klasickou a epizodickou kompozicí narazíme na konec završující či uzavírající (koncový). Děj je tedy dovršený, hrdinové šťastně dosáhnou cíle své cesty a o jejich dalších osudech není nic naznačeno. Syţetová výstavba s otevřeným koncem nutí čtenáře k samostatnému domyšlení konce příběhu a hovoříme tak o konci nezavršujícím či otevřeném (nekoncovém).57 Při stavbě zápletek všichni autoři opakují stejný postup. Hlavní dětská postava sama nebo s rodinou či kamarády podnikne cestu s konkrétním cílem a většinou během této výpravy zaţívají dobrodruţství a nebezpečné situace. Kdyţ se pak hrdina ocitne ve váţném ohroţení nebo svízelné situaci, vysvobodí ho z něj přítel nebo náhoda. Někdy děj graduje jednou dominantní příhodou, jindy nejsou menší příběhy nijak výrazně hierarchizovány. V knihách se setkáváme s klasickými narativními texty,58 ve kterých se rovnoměrně střídají dialogická pásma postav a objektivní vyprávění (pásma vypravěče). Ve většině titulů v edici autoři zvolili extradiegetického a heterodiegetického vypravěče.59 Podle Doleţelovy terminologie se jedná o vypravěče v rétorické Er-formě s konstrukční, interpretační a kontrolní funkcí.60 Vypravěč tedy vytváří fikční svět, komentuje ho, soudí a zná vnitřní pocity i myšlenky postav. Je všudypřítomný a tudíţ ví, co se v jednom okamţiku stalo na různých místech. V některých případech se výrazně obrací na čtenáře a vede s ním rozhovor („Kdybyste se Abdula zeptali, čí to byl nápad, ţe se tak docela sám vydal do hor hledat drahokam, určitě by vám odpověděl, ţe Suliho“61), jindy dokonce hovoří k postavám („Výborně, teď jsi znovu dokázal, jak jsi statečný! A jaký jsi silák!“62). Čím více se v díle nacházejí dialogy, tím více by u dítěte mělo vyvolat pocit skutečnosti a zapůsobit na čtenářovy pocity.63 Zcela jinou formu vyprávění pouţil autor v knize Sally, tvá kamarádka z Anglie, ve které stvořil vypravěče intradiegetického a homodiegetického nebo také vypravěče v osobní Ich-formě.64
56 57 58 59 60 61 62 63 64
22
MAHLER, Zdeněk. Sally, tvá kamarádka z Anglie. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1967, [nestránkováno, 5]. HODROVÁ, Daniela. --na okraji chaosu--: Poetika literárního díla 20. století. Praha: Torst, 2001, s. 327. DOLEŢEL, Lubomír. Narativní způsoby v české literatuře. Praha: Český spisovatel, 1993, s. 13. Pojmy zavedl Gérard Genette. DOLEŢEL, Lubomír. Narativní způsoby v české literatuře. Praha: Český spisovatel, 1993, s. 44–45. ZACHYSTALOVÁ, Eliška. Abdul, tvůj kamarád z Guineje. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1968, [nestránkováno, 5]. ZVELEBIL, Kamil. Kóran, Fátima a Raghu, tvoji kamarádi z Indie. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1963, [nestránkováno, 5]. CHALOUPKA, Otakar a Vladimír NEZKUSIL. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury III. Praha: Albatros, 1979, s. 13. DOLEŢEL, Lubomír. Narativní způsoby v české literatuře. Praha: Český spisovatel, 1993, s. 48.
Příběh vypráví hlavní hrdinka, dívka Sally, takţe jako subjekt nacházející se ve fikčním světě svobodně hodnotí postavy i děj. V edici Kamarádi mají názvy knih unifikovanou podobu, coţ usnadňuje zařazení k ostatním svazkům edice a čtenářovu orientaci. Pro male děti by se měl titul skládat ze jména hrdiny a naznačení děje, zároveň musí být jednoduchý, protoţe schopnost dešifrovat jisté skryté významy je v tomto věku ještě velmi malá.65 Titul můţeme podle charakteristiky Josefa Peterky označit za protagonisticko-lokalizační, protoţe se skládá ze jména hlavní postavy a názvu dějiště příběhu, coţ v tomto případě znamená uvedení názvu země, ve které hrdina ţije (např. Péťa, Ašot a Nina, tvoji kamarádi ze Sovětského svazu; Óli, tvůj kamarád z Islandu).66 V samotném názvu celé edice a dále i jednotlivých knih nelze přehlédnout jistý záměr v označení hlavních postav za „kamarády“ čtenáře. Protagonisté totiţ pocházejí často z velmi vzdálených koutů světa a zcela odlišných sociálních vrstev. Této skutečnosti můţeme zřejmě připsat ideologickou a sociální funkci. V dítěti mělo představení hrdinů jako kamarádů vzbudit pocit důvěrné známosti a probudit tak jejich zájem o další četbu. Cílem socialismu pak bylo dosaţení ideálů rovnosti a kolektivismu, čtenář tak měl cítit sounáleţitost i s dětmi z jiných zemí světa. Prózu pro děti a mládeţ charakterizuje specifický vztah mezi fabulí a syţetem. V této literatuře naráţíme na nejjednodušší podobu tohoto vztahu, rozdíly mezi syţetem a fabulí se minimalizují. Proto má syţetová výstavba lineárně a chronologicky řazenou kompozici a její děj odpovídá ději fabule. Podle Hodrové se příběhy snaţící, se co nejvíce zreálnit fiktivní svět, vyznačují tzv. fabulovostí – větší význam nese fabule – a s ní spjatým splýváním fabule a syţetu. To vede k potlačení nebo absenci syţetu mající za následek jiné uspořádání tematických sloţek.67 Autoři pro své knihy pouţívají jednotný fabulační model cesty. Vzhledem k ţánru edice je to pochopitelné, jak pro cestopisnou, tak pro dobrodruţnou literaturu představuje cesta jeden z klíčových motivů. Téma cesty se můţe objevit jen jedenkrát na začátku příběhu, nebo se opakovaně prolínat celým dějem. V prvním případě hrdinovo putování představuje prostředek k dosaţení stěţejní části děje (např. Bengt68 cestuje na prázdniny ke strýci a tetě, u kterých zaţije velké prázdninové dobrodruţství) a často jiţ během této cesty vyvstanou menší zápletky. V druhé, četnější variantě,
65 66 67 68
23
CHALOUPKA, Otakar a Vladimír NEZKUSIL. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury III. Praha: Albatros, 1979, s. 77–78. PETERKA, Josef. Teorie literatury pro učitele. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2001, s. 71. HODROVÁ, Daniela. --na okraji chaosu--: Poetika literárního díla 20. století. Praha: Torst, 2001, s. 753–754. IVANOV, Miroslav. Bengt, tvůj kamarád ze Švédska. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1964.
hrdina putuje po celý čas aţ do konce příběhu (např. Angatar69 se vydává na lov tuleňů, ale kvůli nepozornosti se není schopen vrátit, a cestuje tedy celý příběh). K cestě slouţí hrdinům nejčastěji dopravní prostředky jako loď, kolo, nákladní automobil nebo vlak, ale mohou se pohybovat také na zvířeti. Model cesty lze rozdělit podle motivace na několik typů. Nejpočetnější skupinu tvoří dobrodruţství, za kterým se hrdinové vydávají (např. Kamara70 si se svými kamarády hraje na cestovatele), další motivace k cestování bývá záchrana – ţivota (Kóran, Fátima a Raghu71 plují na loďce, aby přečkali povodeň) nebo snaha někomu pomoci (Gaston72 pátrá po malíři, který ztratil klíče). Hrdina knihy Abdul, tvůj kamarád z Afghánistánu (Zachystalová, 1968) podniká výpravu za bohatstvím. Vydává se do hor pro drahokam, za který koupí osla, aby nemusel dědečkovi pomáhat pracovat a měl čas na studium. Další ojedinělý případ je hlavní postava z knihy Lala, tvoje kamarádka z Konga (Pařízek, 1968), která odjíţdí za vzděláním. Z rodné vesničky se vydává do velkého města k tetě, aby mohla chodit do školy. V knize s epizodickou výstavbou má pak kaţdá epizoda pro cestování vlastní motivaci. Ve všech titulech tedy jednotlivá dobrodruţství vţdy začínají motivem cesty a podle původce motivace můţeme rozlišit tři typy hrdinů. U prvního typu poskytne důvod k cestě jiná osoba, ve druhém případě si titulní hrdina aktivně svoje putování vymýšlí sám a třetí cestuje, aby si zachránil ţivot. Jako zástupce první kategorie jmenujme hlavní postavu Pedra73, který je ráno probuzen a vyzván, aby se vydal cestu za svým otcem. Druhý typ hrdiny reprezentuje Kamara74, chlapec vymýšlející pro sebe a své kamarády hru na cestovatele. Poslední typ zastupují jediní hrdinové, Kóran, Fátima a Raghu75, kteří se hned od začátku příběhu plaví na loďce nedobrovolně, aby se zachránili před potopou. Ukázali jsme si, ţe autoři ve svých dílech pouţívali tři kompoziční typy, nejčastěji pak klasickou syţetovou výstavbu. Ve většině případů se opakovaly stejné vzory začátků, konců i zápletek a také extradiegetický a heterodiegetický vypravěč, který nekomunikuje se čtenáři ani s postavami, nápadně převaţoval. Unifikované tituly svazků vznikaly především kvůli věku cílového čtenáře a zařazení do jedné edice. Jako poslední jsme si charakterizovali fabulační model
69 70 71 72 73 74 75
24
STINGL, Miloslav. Angatar, tvůj kamarád z Grónska. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1965. PAŘÍZEK, Ladislav. Kamara, tvůj kamarád z Guineje. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1964. ZVELEBIL, Kamil. Kóran, Fátima a Raghu, tvoji kamarádi z Indie. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1963. IVANOV, Miroslav. Gaston, tvůj kamarád z Franice. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1965. ELSTNER, František. Pedro, tvůj kamarád z Chile. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1967. PAŘÍZEK, Ladislav. Kamara, tvůj kamarád z Guineje. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1964. ZVELEBIL, Kamil. Kóran, Fátima a Raghu, tvoji kamarádi z Indie. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1963.
cesty. Zjistili jsme tedy, ţe z hlediska syţetu a fabule příběhů autoři dodrţeli poţadavky na tvorbu pro děti mladšího školního věku.
25
3.2 Postavy knih Další tematickou sloţku syţetu, kterou si rozebereme, budou literární postavy objevující se v dílech edice Kamarádi. Daniela Hodrová pracuje s postavou jako s „prvkem prostupujícím všechny sloţky díla jako svérázný motiv, či spíš dynamický komplex motivů“,76 který se v textu realizuje skrze soubor textových jednotek. Při procesu rekonstrukce postavy z těchto jednotek ovlivňují čtenáře jeho vlastní zkušenosti, a proto v literatuře pro děti a mládeţ zaujímá především hlavní hrdina specifické postavení. Vůči čtenáři vystupuje jako tzv. referenční (rovnocenný) partner, a recipient proto v příběhu hledá návod na překonání překáţek a těţkého období zapojování do mezilidských vztahů i nástrah ţivota. Najde-li v literární postavě vhodný objekt ke ztotoţnění, stává se pro něj vzorem a působí reálněji. Věk hrdinů z edice Kamarádi se pohybuje v rozmezí 6 aţ 9 let, výjimku tvoří pouze dvanáctiletý Angatar (Stingl, 1965). Shlomith Rimmon-Kenanová vyděluje dva základní typy charakterizace postav, a to přímou definici a nepřímou reprezentaci. První typ se vyznačuje kombinací řečových promluv postav a vypravěče, tedy výslovným hodnocením postavy pomocí adjektiva, abstraktního podstatného jména či jiného typu podstatného jména. Druhý typ naopak postavu nepojmenovává přímo, ale představuje ji různými způsoby, takţe vyvození jejích vlastností zůstává na samotném čtenáři.77 Nejprve se soustřeďme na charakteristiku postav hlavních, v našem případě máme na mysli pouze titulních dětských hrdinů. Zřejmě kvůli podobnosti celé edice se v knihách objevuje několik znaků společných pro hlavní protagonisty. O těch se největší mnoţství informací dozvídáme prostřednictvím přímé charakteristiky z promluv vypravěče, který hlavní postavy explicitně popisuje (např. „Umí i postavit ve sněhu iglú, umí zabít harpunou tuleně a bezpečně taky ovládat svůj kajak“78). Z toho vyplývá, ţe všechny naše titulní postavy můţeme označit za postavu-definici, téměř „beze zbytku vysvětlenou, explicitní, plně v textu determinovanou“.79 Doplňme ještě fakt, ţe i přes ne příliš rozvinutou psychologii postav (tzv. plošné postavy80) nevzniká ţádný prostor k jejich hypotetizaci. Nepřímou charakteristiku Rimmon-Kenanová dále rozděluje do několika kategorií81, podle kterých jsou postavy hodnoceny. My se zaměříme blíţe pouze na dvě z nich, a to na prostředí a činnost, ty zbylé nehrají v charakteristice postav edice ţádnou významnou roli. Většina dětských hrdinů pochází z chudého zázemí, coţ výrazně ovlivňuje jejich činy a chování, takţe jsou pro ně 76 77 78 79 80 81
26
HODROVÁ, Daniela. --na okraji chaosu--: Poetika literárního díla 20. století. Praha: Torst, 2001, s. 519. RIMMON-KENAN, Shlomith. Poetika vyprávění. Brno: Host, 2001, s. 66–67. STINGL, Miloslav. Angatar, tvůj kamarád z Grónska. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1965, s. 9. HODROVÁ, Daniela. --na okraji chaosu--: Poetika literárního díla 20. století. Praha: Torst, 2001, s. 547. PETERKA, Josef. Teorie literatury pro učitele. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2001, s. 149. Činnost, řeč, vnější vzhled a prostředí.
typické vlastnosti jako skromnost, pracovitost, svědomitost, touha po dobrodruţství a často také odvaha. Například afghánský chlapec Abdul (Zachystalová, 1968) se vydává na strastiplnou cestu za drahokamem, aby si jeho dědeček mohl koupit osla. Chlapec mu tak uţ nebude muset pomáhat s prací a zůstane mu čas na učení. Z tohoto příběhu je patrné, ţe dětští hrdinové v našem případě představují mravní vzor. Také lidské okolí, rodinu a přátele, Rimmon-Kenanová řadí do determinující kategorie prostředí. Téměř všichni protagonisté edice mají sourozence, většinou mladšího. Sourozenci představují postavy vedlejší, pouze ve třech případech hrají významnější roli a výrazně se účastní děje (Ivanov, 1965; Pařízek, 1968; Kadečková, 1971). Hlavní hrdinové se snaţí své mladší sourozence chránit a těm starším se vyrovnat, coţ má nejednou vliv na jejich jednání. Jako ukázka nám poslouţí islandský chlapec Óli (Kadečková, 1971), který nedbá pokynů svého bratra a uprostřed výlovu se vydává na nejvyšší místo na lodi. Nešťastnou náhodou pak uklouzne a přepadne přes palubu. Nakonec vše dobře dopadne a chlapec slíbí, ţe uţ bude poslouchat. Jako u několika dalších příběhů zřetelně vyčteme mravní podtext, takţe hrdina opět představuje pro čtenáře vzor. Důleţité postavy v příbězích představují kamarádi, které většinou zastupuje zvíře, příbuzný nebo přítel. Zvířecí kamarádi se objevují v necelé polovině titulů a jsou to neobvyklí a exotičtí tvorové (např. opička). Úplnou výjimku zde představuje kniha o Angatarovi (Stingl, 1965), chlapci, který se ztratí na moři a převáţnou část děje proţívá sám. Ve většině příběhů v roli přítele nacházíme stejně starého chlapce nebo dívku. Podívejme se ještě krátce na kategorii vlastních jmen u hlavních protagonistů, která bychom podle Josefa Peterky u knih vydaných v edici mohli označit za neutrální.82 Obdobně se vyjadřuje také Daniela Hodrová, která postavám-definicím připisuje nejčastěji společně s alegorickým také kaţdodenní jméno, které postavy málo charakterizuje.83 I přesto, ţe jména dětí patří k neutrálním, ani jedno jméno není typicky české a nese příznak odlišné státní nebo etnické příslušnosti. Vedlejší postavy nejsou v knihách téměř propracované. Jak jsme si výše ukázali, vyskytují se spíše jako součást prostředí hlavních hrdinů a nemají výraznější funkci. V některých titulech narazíme také na postavy záporné. Nejvýraznější v tomto směru je zlý a chamtivý léčitel – mači z knihy Meli-Antu, tvůj kamarád z Chile (Stingl, 1964). Meliho maminku suţuje nemoc a aby ji mači uzdravil, musí chlapec se svým otcem nebezpečným způsobem získat peníze. Ostatní záporné charaktery jsou v knihách zmíněny spíše okrajově, přesto jim lze připsat důleţitou funkci ve vztahu k tématu díla, a blíţe je proto rozebereme aţ u jednotlivých titulů. 82 83
27
PETERKA, Josef. Teorie literatury pro učitele. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2001, s.145. HODROVÁ, Daniela. --na okraji chaosu--: Poetika literárního díla 20. století. Praha: Torst, 2001.
Zjistili jsme, ţe dětští protagonisté vykazují obdobné vlastnosti, které pochází od postav ze dvou literárních ţánrů. Z příběhové prózy pro děti a mládeţ z 50. let autoři převzali typ příkladného hrdiny, velmi pracovitého a uvědomělého. Inspirace textů dobrodruţnou literaturou pak vnesla do díla prvek převahy muţských postav, vyznačujících se nebojácností a odvahou.84
84
28
TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU, 1992, s.73, 89.
3.3 Prostředí příběhů Prostředí příběhů bývá neodmyslitelně spojeno s časem, ve kterém se odehrávají. Ve svazcích edice se však časová problematika neřeší, vypravěč se k času příběhu vůbec nevyjadřuje a knihy tak působí stále aktuálně. Jediné, co můţe dnešnímu recipientovi připomenout období, ve kterém knihy vznikaly, jsou pojmy jako Čechoslovákie nebo Sovětský svaz. Bez nich by mohli současní čtenáři povaţovat knihy za vydávané dnes. Prostor tvoří další tematickou sloţku syţetu. Podle Peterkovy terminologie tím nemyslíme pouze konkrétní místo, kde se příběh odehrává, tedy dějiště, ale máme na mysli celkové prostředí, přírodně-společenské okolnosti.85 Oba tyto pojmy v práci pouţíváme, ale přisuzujeme jim synonymní význam ve smyslu druhém. Vzhledem k tomu, ţe texty v edici ţánrově řadíme k cestopisně-dobrodruţné variantě příběhové prózy ze ţivota dětí, v knihách se objevují prostředí charakteristická pro oba ţánry. Dobrodruţná cestopisná literatura se vyznačuje především exotickými, neprobádanými, často fantaskními krajinami a motivem cesty,86 naopak pro dětskou prózu je typické umístění děje do reálného rámce.87 Autoři knih tento rozpor vyřešili odstraněním veškerých fantastických prvků, takţe se příběhy edice Kamarádi odehrávají ve vzdálených, exotických, ale opravdově působících oblastech. Tuto skutečnost podporuje také to, ţe naše příběhy mají dětem přiblíţit skutečný ţivot v cizokrajných končinách, a právě proto musí působit co nejvíce pravdivě. Široký výběr zemí a naučný charakter edice zajistil, ţe prostředí příběhů není schematizováno a děj je pokaţdé zasazen do jiných klimatických, zeměpisných i společenských podmínek. Nejpopisovanější prostředí příběhů v knihách představuje rodné město hrdiny a jeho okolí. Vzhledem k velké místní odlehlosti je pochopitelné, ţe právě tento prostor zprostředkovává nejvíce odlišností a exotických prvků. V tomto směru můţeme rozlišit několik druhů zázemí postav. Samostatnou kategorii tvoří sovětská vesnice Bobrovka (Adla, 1963), která byla dříve malou osadou uprostřed neobdělané úrodné půdy, a po zásahu Sovětského svazu se stala bohatou a prosperující vesnicí. Tuto budovatelskou aktivitu můţeme bezesporu označit za výrazně ideologický motiv, blíţe se mu budeme věnovat v kapitole o motivech a jejich funkcích. Další typ představují chudé vesničky uprostřed dţungle, kde se obyvatelé ţiví zemědělstvím nebo drobnou manuální výrobou (Kongo, Guineja). Odlišným způsobem ţivota ţijí obyvatelé malých osad tvořených několika soběstačnými rodinami, které si samy obstarávají obţivu a výrobu různých
85 86 87
29
PETERKA, Josef. Teorie literatury pro učitele. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2001, s. 168. TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU, 1992, s. 89–90. Tamtéţ, s. 73.
pomůcek (Grónsko, Chile). Ojedinělý případ reprezentuje chlapec Óli (Kadečková, 1971), ten se svoji rodinou bydlí na rozvinutém venkově. Ostatní hrdinové ţijí ve velkých a rušných městech nebo na jejich chudších předměstích. Objevuje-li se v díle město, vţdy velké, rušné, plné moderní techniky a hustě zalidněné, působí kontrastně s harmonickým venkovem. Jak uvádí Toman, „příběhová próza pro nejmenší čtenáře je často konstruována na záměně velkoměstského prostředí za venkovské, nebo naopak, aby mohli autoři konfrontací dvou ţivotních stylů zdůraznit zdravé etické hodnoty venkova a zároveň varovat před negativními mravními důsledky moderní civilizace.“88 Na tomto rozdílu je vidět, ţe výběr prostředí hrdinů motivovala nejen naučná, ale také mravní, někdy aţ ideologická, funkce textu. Okolní příroda měst i vesnic hraje v knihách velmi důleţitou roli, právě tam se odehrává většina děje. Autoři zvolili reálné, konkrétní popisy, často jazykově přizpůsobené pro představivost malých dětí, čímţ se snaţili skloubit fabulaci a poučení zároveň. „Tam nahoře, kde naše zeměkoule nosí svou bílou čepičku ušitou z ledové země, aţ tam, blizoučko u samého severního pólu, je bílá země plná ledovců – Grónsko.“89 Popisy přírody střídají v průběhu textu pasáţe zaměřené na seznámení čtenáře se společenským a rodinným zázemí hrdiny a zvyky v jeho zemi. Opět zde platí úměra, čím větší místní odlehlost země, tím více exotických a netradičních informací. Někdy zvolil autor formu historického výkladu (Stingl, 1964), jindy popisuje reálie pomocí tradic („Aţ se maso trochu opeče, budou si gaučové seřezávat řízky plné šťávy a prosycené dýmem. V kotlíku se vařila voda na čaj, na paraguayské maté. Budou je pít stříbrnými trubičkami z malých tykví90“). Knihy mají za úkol čtenářům přiblíţit co nejvěrněji způsob ţivota malých hrdinů, a proto jsou takovéto popisy různých zvyků a tradic časté. Obecně lze říci, ţe se v knihách vyskytují dva typy fikčních světů v závislosti na dané zemi, kde se příběh odehrává. První svět je nám vzdálený, nebezpečný a ţivotní podmínky v něm skromné, často aţ chudé a plné netradičních zvyků (Afghánistán, Kongo, Argentina, aj.). V přírodě ţijí divoká zvířata a volně roste exotické ovoce. Také klimatické podmínky se od těch našich velmi liší. Druhý svět se přibliţuje našemu (Francie, Švédsko, Anglie, aj.), a proto se v prostředí příběhů
88 89 90
30
TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU, 1992, s. 78. STINGL, Miloslav. Angatar, tvůj kamarád z Grónska. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1965, [nestránkováno, 5]. ELSTNER, František. Pedro, tvůj kamarád z Chile. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1968, [nestránkováno, 19].
neobjevuje tolik odlišností. Tyto země se často liší geograficky minimálně, bývají také stejně civilizované a rozvinuté jako naše. S netradičním rozdělením prostoru přišla Jaroslava Janáčková a toto vymezení přesně odpovídá našim knihám. Autorka rozlišuje prostor statický, tvořený pevně danými místy, se kterými nelze hýbat (dům), a dynamický, znamenající cestu (pohyb) za nějakým cílem. Tato cesta je pak realizována prostřednictvím statických míst, jeţ hrdina navštívil.91 Oba tyto prostory se v dílech zkoumané edice vyskytují současně, protoţe hlavní protagonista v průběhu vyprávění putuje různými statickými místy právě skrze dynamický prostor. Literární popisy prostředí znamenají „subjektivní stylizaci prostorových jevů“, v našich dílech se pak spojuje expresivní popis, který je upraven s ohledem na dětského čtenáře, s dokumentárním popisem, typickým pro cestopis.92 Především vzhledem k didaktickému záměru edice představují deskripce prostředí, v němţ hrdinové ţijí a pohybují se, nedílnou součást textů, protoţe zejména jim připisujeme naučnou funkci.
91 92
31
JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Arbesovo romaneto: z poetiky české prózy. Praha: Univerzita Karlova, 1975, s. 39. PETERKA, Josef. Teorie literatury pro učitele. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2001, s. 168.
3.4 Grafická a jazyková úprava knih Většina čtenářů nazírá na ilustrace dětských knih pouze jako na doplněk jejich předlohy. Tento vztah představuje samozřejmě prvotní podnět, ale zároveň je důleţité tuto oblast povaţovat za svébytný ţánr tvorby. V literatuře pro děti a mládeţ hraje ilustrace důleţitou roli, neboť dětský čtenář zvláště pozorně vnímá obrázky, které pochopí zpočátku snadněji neţ samotný text. Proto by v knihách pro menší děti měl rozsah kreseb převládat nad textem. Přelomový rok v oblasti ilustrace a kniţního trhu vůbec představuje rok 1945. Straničtí představitelé rychle začínají realizovat své představy o vymýcení kýče a braku, a jak Blanka Stehlíková popisuje situaci, nikdo by si nedovolil vydat knihu s ilustracemi neprofesionálů, naopak, nakladatelství se mohla opřít o dříve prověřenou a ideologicky vyhovující základnu umělců (například z pokrokových nakladatelství). Nově vzniklý socialistický stát kladl důraz na ideové zaměření a výchovný aspekt knih, coţ samozřejmě platilo i pro výtvarnou stránku. V 60. letech se formuje jiţ zmiňovaná nová vlna, která se dotkla i grafické oblasti a měla za následek proniknutí prvků fantazie směřující k lyrismu a odmítnutí skutečnosti jako jediného modelu. V dobrodruţné literatuře čeští ilustrátoři začínají ztvárňovat především věcnou informaci a reálie.93 Všechny knihy edice Kamarádi se vyznačují unifikovanou grafickou úpravou, ta se občas liší v malých, na první pohled téměř nepostřehnutelných, detailech. Samozřejmě máme na mysli vnější podobu knih a předlohu rozmístění jednotlivých náleţitostí, ale protoţe kaţdý titul má svého ilustrátora, konkrétní podoba ilustrací se dílo od díla liší. Na základě velmi zevrubného nástinu typologií ilustrací podle věku čtenáře od Františka Holešovského vykazuje výrazová škála kreseb jiné rozpětí u malých čtenářů neţ u starších či dospělých. Pro malé děti je důleţité, aby ilustrace plošně převyšovaly samotný text a představovaly hrdinu i jeho okolí. Konkrétně v knihách s dobrodruţnou tematikou by měly převaţovat ilustrace naznačující děj.94 Právě v 60. letech, v období existence edice, probíhá taková výraznější diferenciace grafické stránky knih podle věku recipienta a do titulů pro děti se vrací motivy hry a zábavy.95 Tyto informace si níţe ověříme ve shrnujícím náhledu na grafickou stránku děl, jednotlivé autory si pak představíme v následující kapitole. Nakladatelství pro celou řadu zvolilo podélný (italský) formát knih, který bývá pro dětské knihy pouţíván často a v našem případě vhodně poslouţil pro velké dvoustránkové kompozice. Desky nemají přebal a kniţní bloky se výrazně neliší co do počtu stran. Zepředu na deskách se vţdy 93
94 95
32
STEHLÍKOVÁ, Blanka. Ilustrace dětské knihy, poznámky k jejímu vývoji a problematice 1945−1984. In Ilustrace dětské knihy: referáty a diskusní příspěvky z pracovní konference Společnosti přátel knihy pro mládeţ, čs. sekce IBBY: Praha, 7. listopadu 1984. Praha: Společnost přátel knihy pro mládeţ, 1984, s. 5–11. HOLEŠOVSKÝ, František. Ilustrace pro děti: tradice, vztahy, objevy. Praha: Albatros, 1977, s. 208–210. STEHLÍKOVÁ, Blanka. Cesty české ilustrace v knize pro děti a mládeţ. Praha: Albatros, 1984, s. 152.
nachází jméno hlavního hrdiny napsáno barevnými minuskami (pouze jména Óli a Meli-Antu psáno verzálkami), aţ na tři případy je podtrţené černou čárou a tím oddělené od jména autora. Hned v první knize edice se jméno autora překrývá se jmény hlavních protagonistů, nicméně od toho způsobu rozmístění se zřejmě pro nepřehlednost v dalších knihách upustilo. Na přední straně desek je také uvedeno nakladatelství a největší plochu zabírá ilustrace. Jedná se vţdy o obrázek hlavní postavy zachycené v určitém dějovém okamţiku (např. chlapec Óli, který se vydává s bratrem na lov sleďů, je vyobrazen s kormidlem, jak řídí loď). Zadní strana obálky nemá jednotný vzhled, můţe být prázdná nebo s obrázkem. Ilustrace na předsádkách knih bychom mohli rozdělit do tří skupin. Do první skupiny řadíme ilustrace znázorňující mapu, další skupinu tvoří abstraktní malby, připomínající vzor látky, a do poslední patří obrázky, které zachycují panorama typické pro krajinu dané země. Tato charakteristika platí pro přední i zadní předsádku, často bývají obě identické. Na patitulu je podle tradice umístěno jméno autora, název titulu a nakladatelství, vše vysázené oproti titulu menším písmem. V pravém horním rohu nechybí signet (logo) edice. Ilustrovaný frontispis připoutá pozornost díky vyobrazeným mapám, krajinným výjevům nebo obrázkům postav. Specifický obrázek – láhev od whisky – na frontispisu má kniha Sally, tvá kamarádka z Anglie (Mahler, 1967), která později vyšla právě pod názvem Poselství v láhvi od whisky (1995) s grafickým doplněním téhoţ umělce, Jana Brychty. Na hlavním titulu se stejně jako na přední desce nachází barevnými minuskami vysázené jméno hlavního hrdiny (pouze Óli a Meli-Antu psáno verzálkami), pod kterým se nachází podtitul knihy (např. tvůj kamarád z Argentiny) a jméno autora. Někdy bývá připojena ještě menší ilustrace, převáţně zvířete typického pro danou krajinnou oblast. Stranu s autorskou tiráţí dekoruje další kresba, nejčastěji postavy v tradičním oděvu své země nebo výjev z přírody. Nyní se podívejme na ilustrace doplňující přímo příběh. Obecně se ilustrátoři drţeli textové předlohy a zaměřili se především na věcnost ilustrací, v některých případech dokonce chybí výše zmíněné motivy hry, protoţe důraz byl kladen na poznávací funkci a srozumitelnost. Ilustrace mají různé rozměry, přes malé, zalomené do textu, po obrazové dvoustrany, na kterých se zpravidla objevují kresby nekonkrétní krajiny nebo prostředí, k nimţ takovýto rozměr vybízí. Holešovský uvádí rozdělení ilustrací do dvou skupin na základě vztahu k textu. Do první kategorie spadají kresby postihující syţetovou linii textu, konkrétně se můţe jednat o ilustrace děje, ilustrace-portrét nebo ilustrace poznávací. Ve druhé skupině obrázků se ilustrátor snaţí vystihnout
33
především atmosféru a záměr textu, coţ by vzhledem k věku předpokládaného čtenáře nemuselo být vţdy pochopeno.96 Ve zkoumaných knihách výrazně převaţují ilustrace z první skupiny. Protoţe je edice určená malým dětem a vykazuje rysy dobrodruţné literatury, ilustrátoři by se měli soustředit zejména na zachycení dějových momentů. Kniţní ilustrace Kamarádů lze rozdělit do dvou skupin podle jejich dominující funkce. Protoţe „podíl prostředí v ilustrační kompozici a v ilustračním cyklu závisí přirozeně na literárním ţánru a na charakteru textu“,97 do první skupiny zařadíme ta díla, jejichţ grafická stránka se vyznačuje převáţně naučnou funkcí, a většina ilustrací znázorňuje informace o prostředí buď známém z textu, nebo přidává nové poznatky. Časté jsou krátké textové popisky jednotlivých kreseb, podávající čtenáři doplňující vysvětlení. Tyto naučné výjevy ztvárňují přírodní témata – krajinná panoramata (hory, sopky), zvířata, rostliny, městský ţivot a mohou také představovat různé kulturní zvyky, tradice a jiné reálie. Druhou skupinu tvoří díla, jejichţ ilustrace se nejčastěji vyznačují dějovostí, takţe pomáhají čtenáři v orientaci v ději a mají oddychovou funkci. Toto pojetí se v knihách projevuje ztvárněním hlavních postav v důleţitých dějových okamţicích. Hrdina je v celé knize zobrazován stejně, často v jednom oblečení a zepředu, coţ menšímu dítěti usnadňuje jeho identifikaci. U malého počtu svazků jsme narazili na ilustrace z městského prostředí, ve kterém jsou na první pohled patrné nápisy upozorňující na celosvětové korporace jako Coca-cola, Palmolive, Pepsi a jiné. Převáţně se jednalo o knihy, kde byl patrný kontrast mezi harmonickým venkovem a rušným velkoměstem, takţe tyto kresby mohly ještě více posílit obraz anonymního a „nesocialistického“ města, čímţ by byl zároveň zvýrazněn ideologický podtext.98 Zdeněk K. Slabý, jeden z recenzentů knih edice Kamarádi, na dotaz ohledně významu těchto „reklam“ odpověděl, ţe neshledává jiné vysvětlení, neţ snahu o oţivení dějiště příběhu. Zaměřili jsme se na grafickou stránku edice, která je na úrovni vnějších úprav jednotná. U klasifikace ilustrací vztahujících se přímo k ději docházelo k jistému zobecňování, konkrétní případy rozebereme v následující kapitole u jednotlivých děl. Obecně můţeme ilustrace charakterizovat jako barevné, veselé, radostné někdy aţ humoristické. Dětští protagonisté, obyčejní chlapci a děvčata z města, jeho periferie nebo venkova, se mají stát čtenářovi kamarádi a mravní vzory. V kresbách hrdinové zastupují skutečnou postavu, nejsou typizovaní ani schematizovaní. Nyní se na chvíli zastavme u charakteristiky textů z jazykového a literárního hlediska. Jako u všech ostatních klasifikovaných kategorií představuje také tady věk předpokládaného recipienta 96 97 98
34
HOLEŠOVSKÝ, František. Ilustrace pro děti: tradice, vztahy, objevy. Praha: Albatros, 1977, s. 192. Tamtéţ, 134. Viz. 3.3 Prostředí.
(6–9 let) zásadní faktor ve výběru lingvistických a literárních prostředků a postupů. Malé děti, kterým jsou texty určeny, nemají ještě zcela vyvinutou schopnost dlouhodobější koncentrace nebo dešifrování skrytých významů a náznaků. Tento fakt Nezkusil připisuje omezeným moţnostem dětské pozornosti, protoţe „na dítě zprvu působí esteticky spíše jednotlivé, málo rozsáhlé úseky textu a teprve v pozdějších stádiích ontogeneze roste schopnost udrţet v paměti dílčí motivy díla do té doby, neţ se dodatečně odkryje jejich pravá funkce.“99 Pro takto malé čtenáře tedy představuje uţití většího mnoţství metafor, přílišné stylizování textu a jiné ozvláštňující prostředky rušící element, který rozptyluje pozornost a soustředění na úkor děje. V dětské literatuře se větná délka vyznačuje obvykle menším rozsahem neţ průměrná délka věty v próze pro dospělé. Proto v knihách edice převaţují věty jednoduché, jejichţ vnitřní syntax není tak sloţitá, a v případě souvětí převládá souřadný vztah. Také texty jako celky mají kratší, téměř povídkový, rozsah. Náš průzkum dále zjistil, ţe oproti průměrným dobovým statistikám100 v Kamarádech převládají substantiva a celkově se vyskytuje niţší počet sloves i příslovcí. Tato čísla tedy ukázala zaměření autorů především na popisy (předmětů, postav a jevů). Z hlediska vrstev jazyka můţeme texty označit za psané hovorovou češtinou s přesahy do češtiny obecné, dále je značné pouţívání expresivních slov, nejčastěji deminutiv (např. „Tam nahoře, kde naše zeměkoule nosí svou bílou čepičku ušitou z ledové země, aţ tam, blizoučko u samého severního pólu“101). Tato lingvistická charakteristika platí jak pro vypravěčskou rovinu, tak pro dialogická pásma postav, a proto pak dílo jako celek působí na malého recipienta srozumitelněji. V některých titulech naráţíme na změny sazby písma a vzhledem k jejich funkci je řadíme k jazykové stránce, i přesto, ţe se proměny písma v rámci jednoho textu podílejí také na grafické kompozici knihy. V našem případě se nejčastěji setkáváme s uţitím kurzívy nebo s textem vysázeným velkými písmeny, takové změny pak značí proměnu funkčního stylu a s tím spojené vloţení jiného ţánru.102 Nejčastěji je takto odlišen text písně, básně, novinového článku, dopisu nebo vloţeného vyprávění. V celé třetí kapitole jsme se zaměřili především na analýzu společných rysů edice, coţ bohuţel přineslo i jisté zobecnění a unifikaci. Jak se ukázalo, texty vykazují poměrně dost stejných znaků, které bychom mohli přičítat jejich zařazení do ediční řady a snaze o ulehčení čtenářovy 99 100 101 102
35
CHALOUPKA, Otakar a Vladimír NEZKUSIL. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury III. Praha: Albatros, 1979, s. 77. Viz KABELE, Jiří, Vladimír SMETÁČEK a Vladimír VOZNIČKA. Morfologie dětské knihy. Praha: Albatros, 1981. STINGL, Miloslav. Angatar, tvůj kamarád z Grónska. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1965, [nestránkováno, 5]. HODROVÁ, Daniela. --na okraji chaosu--: Poetika literárního díla 20. století. Praha: Torst, 2001, s. 203–204.
orientace. Stále jsme se pohybovali na spíše formální úrovni díla a zjistili jsme, ţe v tomto ohledu autoři tvořili podle poţadavků cílového čtenáře na jednotlivé sloţky díla. Abychom dokázali zhodnotit edici v její celistvosti a odhalit její neúspěch, je nutné podrobit ji také tematické a motivické analýze a následně zkoumat s ohledem na dobový kontext.
36
4. Téma, motivy a jejich funkce Jiţ v předchozích kapitolách o syţetu, fabuli a prostředí jsme narazili na některé motivy objevující se v knihách z edice. Následující rozbor motivů provedeme na základě tvrzení Hodrové, ţe „motivickou analýzu má cenu opřít jen o určitý výběr motivů – takových, které se z hlediska daného díla (autora, doby) jeví jako důleţité (subjektivnost tohoto výběru je přitom zjevná).“103 Vzhledem k tomu, ţe svazky z edice jsou v mnoha ohledech podobné, zaměříme se nejprve na společné motivy prolínající se všemi knihami. Při volbě motivů limituje autora zvolený ţánr s jejich vymezeným okruhem, a protoţe jsme edici Kamarádi charakterizovali jako ţánr cestopisně-dobrodruţné varianty příběhové prózy s dětským hrdinou, předpokládáme, ţe výběr motivů bude odpovídat jednotlivým ţánrům. S ohledem na naučně-zábavný ţánr edice se zaměříme na tyto nejmenší významové jednotky právě s naučnou (noetickou) a estetickou (zábavnou, oddychovou) funkcí, u kterých předpokládáme, ţe se vyskytují ve všech dílech. Nejčetnější motiv v knihách představuje bezesporu cestování. Vzhledem k jeho dynamické povaze, prostřednictvím které se čtenář dozvídá poznatky o prostředí, ho můţeme zařadit do kategorie dějové (vzniká plán příběhu).104 Cestu jsme si jiţ charakterizovali jako fabulační model, o který se autoři vy svých dílech opírali, ale především díky záměrům edice nesmíme opomenout její poznávací funkci. Čtenáři se prostřednictvím putování malých hrdinů nenásilně seznamují s přírodními a kulturními podmínkami v daných zemích. Autoři i přes svou snahu seznámit čtenáře s velkým mnoţstvím reálií většinou nesklouzli ke zdlouhavým a nudným popisům, naopak se jim podařilo představit recipientům prostředí, aniţ ti by si nějakého noetického záměru všimli nebo docházelo ke zpomalování a narušování dějové linie. S cestováním úzce souvisí popisné motivy (utvářející plán vnějšího světa, časoprostoru)105 exotické přírody, která neodmyslitelně patří ke kaţdému svazku edice a obecně typu cestopisnědobrodruţné literatury. Díky rozmanitosti výběru jednotlivých států v knihách se děti mohou prostřednictvím četby seznámit se širokým spektrem faktických geografických a biologických odlišností působícími ve srovnání s našimi podmínkami exoticky.106 Tento bohatý výběr také umoţňuje poznat přírodu nejen jako pohostinný zdroj obţivy, ale také jako nebezpečný a nezkrotný ţivel. 103 104 105 106
37
HODROVÁ, Daniela. --na okraji chaosu--: Poetika literárního díla 20. století. Praha: Torst, 2001, s. 723. PETERKA, Josef. Teorie literatury pro učitele. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2001, s. 141. Tamtéţ, s. 141. V edici vyšla kniha z ledového Grónska, z ostrova Island, plného ledovců, sopek a gejzírů zároveň, z Guinejských a Konţských dţunglí, vyprahlého a hornatého Afghánistánu, z horkých pamp Argentiny, z nehostinného Chile, z horké a deštivé Indie, ale také ze Sovětského svazu, Švédska, Anglie a Francie, zemí s ne příliš odlišnou přírodou od té naší.
Stejně exoticky a dokonce nebezpečné působí v příbězích zvířata. Malí čtenáři poznávají volně ţijící tvory a zároveň si uvědomují, ţe setkání s nimi většinou představuje ţivot ohroţující nebezpečí, coţ v příběhu vytváří atmosféru napětí. Jako příklad zde můţeme uvést příhodu, při které stádo nosoroţců napadlo nákladní auto sváţející děti do školy (Pařízek, 1968). Motivům exotické přírody a zvěře tedy nenáleţí jen noetická, ale také estetická funkce. Velmi důleţitý prvek v příbězích představuje motiv kamarádství, na který narazíme jiţ v samotném názvu knih a edice, kde pojem kamarád čtenáři přibliţuje a zdůvěrňuje hlavního hrdinu, coţ by mělo zvyšovat zájem o další četbu. V jednotlivých svazcích se pak setkáváme s různými podobami přátelství hlavního hrdiny se sourozencem, jiným příbuzným, kamarády nebo zvířetem. V příběhu jsou tato přátelství důleţitá, hrdina svá dobrodruţství neproţívá sám a často právě přítel zachrání hlavního protagonistu ze svízelné situace (výjimku tvoří kniha o Angatarovi (Stingl, 1965), který uvízne na moři a většinu dobrodruţství proţije sám). Primární cíle edice, nenásilnou formou malé československé čtenáře seznámit s ţivotem dětí v cizích krajích a prostřednictvím dobrodruţného příběhu jim zároveň dopřát oddychovou četbu, jsme doloţili na společných motivech svazků. Celá řada se vyznačuje především noetickou a zábavnou funkci, ale díky některým autorům se objevily jisté ideologické a mravně-poučné záměry, na které se zaměříme v následujících řádcích při bliţším zkoumání jednotlivých knih. Mějme však na paměti, ţe ideologická povaha motivů a témat je otázkou subjektivní interpretace a celkově velmi relativní, protoţe ji ovlivňuje nejenom autor, ale mnoho dalších faktorů jako politický a společenský kontext doby, ve které se kniha čte apod. Kniha uvádějící edici na kniţní trh vyšla v roce 1963 pod názvem Kóran, Fátima a Raghu, tvoji kamarádi z Indie. Jejím autorem byl Kamil V. Zvelebil, významný český vědec v oblasti indologie a orientálního výzkumu, který záhy po srpnu 1968 odjel na dovolenou a z politických důvodů se jiţ nevrátil. Jako autor publikoval především odbornou literaturu, tvorbou pro děti se zabýval velice okrajově.107 Malíř, grafik a ilustrátor knihy, Jan Brychta, se v 50. a především 60. letech věnoval tvorbě pro děti a po srpnu 1968 emigroval do Anglie, kde v této práci pokračoval. Po tomto odchodu byla v Československu staţena učebnice vlastivědy s jeho kresbami.108 Většina ilustrací v knize znázorňuje indické výjevy, jako jsou přírodní a krajinná panoramata nebo ruch indických ulic.
107 108
38
ŠTRBÁŇOVÁ, Soňa a Antonín KOSTLÁN. Sto českých vědců v exilu: encyklopedie významných vědců z řad pracovníků Československé akademie věd v emigraci. Praha: Academia, 2011, s. 571–572. KRUPIČKA. Miroslav. Zemřel malíř a ilustrátor Jan Brychta. [online]. [vid. 25. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/krajane/clanky/_zprava/zemrel-malir-a-ilustrator-jan-brychta--1310703
Autor nezapomíná také na hlavní dětské postavy zachycené v důleţitém dějovém okamţiku. Ty jsou v takových situacích zobrazeny zepředu a pokaţdé ve stejném oděvu, coţ malému čtenáři usnadní jejich identifikaci a zajistí spolehlivé odlišení od ostatních postav. V knize dále najdeme menší kresby zalomené do textu a doplněné o popisky plnící vzdělávací funkci, která u ilustrací v tomto díle převaţuje. Zvelebilův příběh se nese v duchu vyprávění, které se vyznačuje noetickou funkcí, takţe se z knihy dozvídáme především informace a zajímavosti z Indie. Krátký, jednoduchý a téměř nezajímavý příběh tří dětí se odehrává jakoby na pozadí. Jedná se o příhodu tří dětí, které si zachrání ţivot před potopou plavbou ve člunu. První nastupuje Kóran a na své cestě potkává zbylé dva hrdiny. Kdyţ se začne stmívat, děti se uchýlí na noc do chrámu a ráno se vydávají na další cestu do města. Tento málo propracovaný příběh se téměř ztrácí ve vypravěčových promluvách a v místy zdlouhavých a poučných popisech. Po jazykové stránce autor zvolil slovník vhodný spíš pro menší děti, neţ kterým je edice určena. Podobně jak tomu bude i v některých následujících příbězích, kaţdý z hlavních hrdinů této knihy pochází ze zcela rozdílného rodinného a ekonomického zázemí. Zvelebilova kniha tak tematizuje problematiku společenských vrstev v Indii. Následující citát ukazuje situaci nejspodnější vrstvy: „Ale ta radost, kdyţ se na poli urodí a nastane čas sklizně! Z rýţových klasů je zlaté zrno. Jenţe to zrno patří bohatému statkáři.“109 Kóranův otec takto těţce pracuje na panském poli a s malým chlapcem vůbec nebývá doma. V knize autor naráţí také na další výraznou specifičnost v indické společnosti, a to na postavení dívek a ţen („Fátima indická holčička a s indickými holčičkami si nikdo moc nepovídá“110). I přesto, ţe autor tyto záleţitosti nijak nedramatizuje ani nezveličuje, mohli bychom za volbou těchto témat, především v tehdejším dobovém kontextu, hledat upozornění na problémy spojené s jiným státním a ekonomickým zřízením, neţ představuje socialismus. Vzhledem ke Zvelebilově pozdější emigraci, která naznačuje nesouhlas s podmínkami komunistického reţimu, rozhodně netvrdíme, ţe se v tomto případě jedná o autorův záměr. Tehdejší recenzent knihy Z. K. Slabý kritizuje Zvelebila za nevydařený pokus o skloubení poučování a fabulování typického pro beletrii („V Indii je tak horko, ţe uvaříš v potoce vajíčko natvrdo“). Brychtovy ilustrace naopak vyzdvihl pro jejich dokreslení atmosféry příběhu a rozsahové převaze nad textem.111
109 110 111
39
ZVELEBIL, Kamil. Kóran, Fátima a Raghu, tvoji kamarádi z Indie. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1963, [nestránkováno, 18]. ZVELEBIL, Kamil. Kóran, Fátima a Raghu, tvoji kamarádi z Indie. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1963, [nestránkováno, 10]. SLABÝ, Zdeněk K. Edice Kamarádi. Zlatý máj: kritická revue umělecké tvorby pro mládeţ. Praha: Svaz Československých spisovatelů, 1964, č. 1, roč. VIII, s. 30–31.
Druhým dílem v pořadí je kniha s názvem Péťa, Ašot a Nina, tvoji kamarádi ze Sovětského svazu (1963). Její autor a zároveň ilustrátor, Zdeněk Adla, působil jako prozaik, grafik, ilustrátor a redaktor. Literární tvorbu směřoval k nejmenším dětem aţ po ty v období dospívání, coţ se také odráţí na širokém ţánrovém rozpětí jeho děl. Od roku 1931 do rozpuštění Komunistického svazu mládeţe působil v jeho sekretariátu v agitpropu. Po věznění v koncentračních táborech, působení v Moskvě jako dopisovatel České tiskové kanceláře a redaktorské činnosti ve Světě sovětů, Květech, aj., se stal šéfredaktorem dětského časopisu Mateřídouška a zakladatelem dětského časopisu Sluníčko. V pracích pro nejmenší děti se snaţí o symbiózu slova a obrazu, kterou vyuţívá k nenásilnému poučení, v dílech určených dětem mladšího školního věku uplatňuje více fabulace a časté práce s humorem a pointou.112 V našem textu se zřejmě kvůli věkovému rozpětí čtenářů prolíná poučení s fabulací prostřednictvím dvou plánů knihy. Vznikl tak v edici ojedinělý model propojení textu a grafické stránky. Adlovy ilustrace vytváří relativně samostatný plán, jehoţ cílem je seznámit čtenáře s velkým mnoţstvím informací o Sovětském svazu prostřednictvím tematicky rozličných map, nákresů a přehledů. Takovéto obrázky vţdy doplňují modře psané informační odstavce nebo legendy a celé schéma by mohlo fungovat nezávisle na příběhu. Narazíme-li v knize na ilustraci vztahující se k ději nebo prostředí příběhu, vyznačuje se jednoduchostí a naivním viděním dětského světa, coţ často způsobí v rozporu s nahlíţenou dramatickou situaci. Pro Adlovu tvorbu grafické stránky dětských knih je celé toto netradiční pojetí běţné, často pouţívá obrazové hádanky, tajenky a návodné kreslení. V ilustracích knih převáţně klade důraz na poznávací funkci a často pouţívá názornost plakátů a reklamní grafiky.113 Rozdělení knihy na dva plány, naučný grafický a příběhový, zároveň autorovi pomohlo vyřešit nesnadné skloubení fabulace a poučení, které se tak dostalo do vyváţené polohy. Jazykově působí text obdobně jako předchozí, slovník tedy odpovídá mluvě menších dětí. Adla za účelem pobavení čtenářů stylizoval mluvu arménského chlapce Ašota tak, ţe spojoval ruský a arménský jazyk dohromady („A kdyţ nám nechceš věřovat, pojeď s námi, jestli se nebojáš“114). V umělecko-naučné literatuře se Adla často snaţil popularizovat ideje socialismu a rozvíjet
112 113 114
40
FORST, Vladimír, Jiří OPELÍK a Luboš MERHAUT. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985, s. 37. HOLEŠOVSKÝ, František. Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládeţ. Praha: Albatros, 1989, s. 15–17. ADLA, Zdeněk. Péťa, Ašot a Nina, tvoji kamarádi ze Sovětského svazu. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1963, [nestránkováno, 12].
vědomosti dětí školního věku.115 Nejinak je tomu i u knihy Péťa, Ašot a Nina, kde se vedle záměru dítě pobavit a poučit objevují motivy mravně-výchovné a ideologické. Především ţánr prózy s dětským hrdinou vnesl do příběhu motiv mravní přeměny hrdiny/hrdinů. Kamarádi se společně vydávají na cestu za dobrodruţstvím a narazí na ceduli se zákazem vstupu. Chlapci nedbají výstrahy a pokračují dál, zatímco Nina je přemlouvá, aby zůstali. Kdyţ se pak Péťa s Ašotem dostanou do ţivotu nebezpečné situace, běţí dívka pro pomoc. Pilot vrtulníku, který trosečníky zachránil, jim odmítl podat ruku na rozloučenou, aby dal najevo, ţe se nezachovali správně. „Chlapci zkoprněli. Zrudli a pokorně slibovali, ţe uţ to nikdy neudělají.“116 Příběh je tedy vystavěn na zápletce s mravním ponaučením, a to, ţe je nutné nést zodpovědnost za své vlastní činy. Ideologická tematika v podobě šíření socialistických myšlenek se projevuje v obou plánech knihy. V ilustracích se jedná o představení Sovětského svazu jako země neomezených moţností a zářného příkladu pro všechny ostatní státy, v textu se projevuje zejména barvitým líčením budování a rozvíjení vesniček, které reprezentují příkladné socialistické souţití a budovatelskou práci jako v následujícím citátu: „Kazašská republika má mnoho úrodné půdy, ale leţela ladem, protoţe ji neměl kdo obdělávat. Ale před osmi lety vyzvala sovětská vláda mládeţ, aby jela půdu zúrodnit. Přihlásilo se tisíce dobrovolníků z různých končin SSSR. Dostali stroje a nářadí, osivo, cihly a cement a jeli. Orali, sili, sklízeli, budovali silnice a ţeleznice, z malých vesnic udělali veliké.“117 Díky svému celkovému pojetí a netradičnímu zpracování vybočuje kniha výrazně z celé řady. Svým pozitivním a na první pohled zřejmým obdivováním socialismu vytváří jakýsi vzor ţivota, jakému se děti z ostatních knih nemohou vyrovnat. Velká část našich hrdinů totiţ pochází z chudé rodiny, takţe děti často musí doma při práci pomáhat, aby se rodina uţivila, a některé vůbec nenavštěvují školu. Také okolí jejich domovů tvoří nehostinná příroda plná nebezpečné zvěře, rostlin i přírodních katastrof a pestrá krajina rozvinutého Sovětského svazu, bohatá na ornou půdu, pak působí o to více kontrastně. V dobové recenzi kritik V. Stanovský knihu chválil a naznačil, ţe by řešení pomocí dvou plánů knihy mohlo být efektivní i pro budoucí díla edice.118
115 116 117 118
41
HÁJKOVÁ, Alena. Zdeněk Adla. [online]. [vid. 25. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=667&hl=adla+ ADLA, Zdeněk. Péťa, Ašot a Nina, tvoji kamarádi ze Sovětského svazu. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1963, [nestránkováno, 45–46]. ADLA, Zdeněk. Péťa, Ašot a Nina, tvoji kamarádi ze Sovětského svazu. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1963, [nestránkováno, 41]. STANOVKÝ, V. Edice Kamarádi. Zlatý máj: kritická revue umělecké tvorby pro mládeţ. Praha: Svaz Československých spisovatelů, 1964, č. 1, roč. VIII, s. 31.
Třetí kniha se jménem Meli-Antu, tvůj kamarád z Chile od autora Miloslava Stingla a ilustrátora Jindřicha Kovaříka vyšla roku 1964. Stingl je český etnograf, cestovatel a autor řady próz pro děti a mládeţ i pro dospělé. Velmi často zasazuje příběhy do exotického prostředí, které sám navštívil. Od 60. let totiţ střídavě pobýval v Austrálii, Americe a Oceánii, kde prováděl výzkumy indiánských kmenů, Eskymáků a jiných etnik.119 Mnohokrát oceněný Jindřich Kovařík tvoří pro všechny věkové kategorie, nejčastěji však pro děti. Nesoustředí se jen na kniţní ilustrace, ale také na práci v dětských časopisech, animovaných filmech i plakátové grafice, a jeho základní tvůrčí princip se dělí do dvou poloh poetického humoru – reálného pohledu a veselí nebo fantazijně sloţitého.120 Kovaříkovy ilustrace v knize lze rozdělit na dva typy podle jeho zobrazování postav, u kterých vystihl obličejové rysy indiánského kmene. Jestliţe postavy v kresbě zaujímají dominantní postavení (častější případ), jedná se zpravidla o dějový výjev s nevýraznou krajinou v pozadí, převládá-li naopak příroda, postavy nabývají charakteru stafáţe a i kdyţ nejsou výrazné, lze je jednoznačně rozeznat. Krajinu v díle obecně autor idealizuje a stylizuje téměř do snového vidění. Ilustrace, které doplňují vloţené vyprávění pohádky, se oproti ostatním vyznačují větším rozsahem barev, především těch radostných, a celkově pohádkovou atmosférou. Vytvářejí tak kontrast k ostatním tmavším kresbám, dokreslujícím tíţivou atmosféru příběhu. Stingl se v tomto díle zaměřuje především na vyprávění příběhu, takţe je naučná funkce mírně upozaděna. Text nejprve začíná rozsáhlým výkladem o historii indiánských kmenů a přírodě Jiţní Ameriky, poté následuje představení Meliho s jeho rodinou, po kterém se začíná rozvíjet dějová linie. Kniha líčí příběh chlapcovy odvahy, kdyţ se s otcem vydává na nebezpečný lov pumy, aby mamince zaplatili léčení u kmenového šamana. Ten v příběhu hraje důleţitou, byť zápornou, roli, vytvářející tematickou rovinu. Jedná se o člověka zkaţeného penězi („Buď mi přineseš pět set penízů, anebo tvá ţena Kylla Llanka zemře“121), bez zapojení do společného souţití obyvatel ve vesnici, a který o sobě tvrdí, ţe dokáţe hovořit se zlými duchy a lidé se ho proto obávají. Postava zlého léčitele naráţí na jiţ zmiňované téma rozvrstvení společnosti, které je oproti ideji socialistické rovnosti nespravedlivé. Obdobný problém je také zmíněn hned zpočátku vyprávění, a to vykořisťování indiánských kmenů. „Po celé Severní Americe se však usídlili běloši, zabrali nejlepší půdu, postavili města, vykáceli divoké lesy, vyhubili stáda bizonů, proměnili pustinu v bohatou zem – ale vzali Indiánům zemi i obţivu“122 a ti teď na plantáţích bělochů musí pracovat. Otázkou 119 120 121 122
42
CHALOUPKA, Otakar. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládeţ. Praha: Albatros, 1985, s. 423–424. HOLEŠOVSKÝ, František. Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládeţ. Praha: Albatros, 1989, s. 171–172. STINGL, Miloslav. Meli-Antu, tvůj kamarád z Chile. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1964. STINGL, Miloslav. Meli-Antu, tvůj kamarád z Chile. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1964, [nestránkováno, 5].
zůstává, do jaké míry lze této skutečnosti přičítat zmíněný ideologický podtext, uváţíme-li, ţe Stingl byl na politickém poli neutrální. Připusťme tedy, ţe se primárně můţe jednat o tematizaci okrádání domorodých kmenů jejich náčelníky nebo šamany a teprve při čtení v kontextu tehdejší doby vzniká téma ideologické. Příběh končí šťastně, zásahem moderní medicíny v podobě studovaného doktora, který ţádné peníze nepoţaduje a jeho vlídné gesto přináší konec strachu ze zlého šamana. V tehdejší recenzi V. Šrámkové byla kniha chválena, kritička vytkla jen to, ţe ilustrace upustila od popisků a kniha tak ztratila jednu z naučných moţností.123 V pořadí čtvrtý svazek, Bengt, tvůj kamarád ze Švédska, vyšel také roku 1964, jeho autorem je Miroslav Ivanov a ilustrátorem Jiří Kalousek. Ivanov, spisovatel a redaktor Hlasu revoluce, přispíval do mnoha dalších periodik a je známý především jako průkopník literatury faktu, pro kterou čerpal inspiraci ze svých zkušeností ze zahraničních cest. Tvorba pro děti nepředstavovala jeho primární umělecké zaměření.124 Jiří Kalousek, ilustrátor, grafik a malíř, se naopak nejvíce zaměřoval na tvorbu pro děti. Často tematicky zasahuje do povídky z dětského ţivota a zároveň neodmyslitelně patří mezi tvůrce obrázkových seriálů nebo animovaných filmů. Jeho tvorba se vyznačuje citovou názorností, přesvědčivostí a oblibou pro kreslené písmo125, které také v knize o Bengtovi několikrát pouţil. V tomto díle se Kalousek soustředí především na představení Švédska takovou formou, která je dětem nejvíce srozumitelná. Kresby jsou přímočaré a přehledné, nejčastěji vyobrazují prostředí příběhu a převládá u nich naučná funkce, někdy se v nich téměř ztrácí malá postava blonďatého Bengta. Charakter ilustrací se proměňuje v závislosti na příběhu. Během počáteční cesty vlakem zachycují okolní krajinná panoramata, v hlavním městě nabývají dynamického rozměru v podobě rušného velkoměsta a na klidném předměstí Uppsaly, kde teprve začíná opravdové dobrodruţství, opět převládá statická příroda s občasnými dějovými výjevy. Jak jsme jiţ v předchozích řádcích naznačili, příběh vypovídá o prázdninách strávených u strýce, kterým předchází cesta vlakem se zastávkou v hlavním městě, během níţ se prostřednictvím výkladu průvodkyně nebo vzpomínek na školní učivo čtenář dozvídá informace o městě. Malý Bengt si zde za jedinou švédskou korunu koupil bonbóny, a protoţe ho rozbolel zub, musel za něj strýček zaplatit velkou sumu peněz u zubaře. Teprve aţ po přečtení necelé poloviny 123 124 125
43
ŠRÁMKOVÁ, V. Kamarádi ze Švédska, Guineje a Chile. Zlatý máj: kritická revue umělecké tvorby pro mládeţ. Praha: Svaz Československých spisovatelů, 1965, č. 8–9, roč. IX, s. 408–409. CHALOUPKA, Otakar a Jaroslav VORÁČEK. Kontury české literatury pro děti a mládeţ (od začátku 19. století po současnost). Praha: Albatros, 1984, s. 455. HOLEŠOVSKÝ, František. Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládeţ. Praha: Albatros, 1989, s. 148–150.
knihy se čtenář dostává k hlavní zápletce, a to hledání pokladu, které stejně nakonec skončí neúspěchem, kdy se nešťastnou náhodou domnělý poklad potopí na dno řeky. Ivanov se v tomto díle nevyhnul přílišnému poučování, které je i přes snahu o zamaskování do různých promluv postav (jako průvodkyně aj.) zdlouhavé. Vedle noetické funkce se přidává ještě mravní ponaučení, kdyţ si Bengt za jediné peníze koupí sladkost a tím způsobí strýcovi obtíţe. Kromě, pro edici typického, hrdiny z chudých poměrů se v knize neobjevují ţádné náznaky s ideologickým podtextem. Podobně knihu hodnotí také dobová kritika, podle Šrámkové autorova zamýšlená dobrodruţná a napínavá zápletka nezaujme ani malé dítě. Dále recenzentka kritizuje, ţe se autor nevyhnul znatelné snaze o poučování a moralizování, coţ by některé čtenáře mohlo odradit ještě před dočtením k zápletce.126 Posledním titulem vydaným roku 1964 je v celkovém pořadí pátý Kamara, tvůj kamarád z Guineje od ilustrátora Rudy Švába a spisovatele Ladislava Mikeše Pařízka, cestovatele známého především díky svým cestám po Africe. Pařízek tvorbu zaměřoval nejen na malé čtenáře, vedle pohádek, legend a exotické dobrodruţné četby psával také cestopisné studie a romány. Často publikoval příběhy ze ţivota africké mládeţe s tématy civilizačního rozvoje a „změny v afrických poměrech se odrazily i v jeho dobrodruţných příbězích zdůrazněním politické orientace osvobozovacího procesu třetího světa“.127 Jeho dílo odpovídalo tehdejší politické ideologií a jeho členství ve straně.128 Malíř, ilustrátor a grafik Ruda Šváb se po návratu z vězení za druhé světové války věnoval především tvorbě určené dětem, ve které obvykle zpracovával historické náměty a reálné příběhy. Jeho dílo se celkově vyznačuje realistickým nádechem a důrazem na detail.129 V knize z Guineje od tohoto pojetí musel mírně upustit, protoţe se nemohl opřít o své znalosti. Převáţně se proto drţel ověřitelných motivů divokých zvířat nebo neurčitých obrázků prostředí příběhu. Jen výjimečně ztvárňuje v ilustraci konkrétnější náměty jako krajina, pracující lidé nebo obřadní rituály. Malý hrdina je v celé knize zachycen jen dvakrát, a výrazně tak převládají naučné ilustrace nad dějovými.
126 127 128 129
44
ŠRÁMKOVÁ, V. Kamarádi ze Švédska, Guineje a Chile. Zlatý máj: kritická revue umělecké tvorby pro mládeţ. Praha: Svaz Československých spisovatelů, 1965, č. 8–9, roč. IX, s. 407–408. FORST, Vladimír, Jiří OPELÍK a Luboš MERHAUT. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 2000, s. 795–796. CEMPÍREK, Jan. Pařízek Ladislav Mikeš – cestovatelská celebrita poloviny století. [online]. [vid. 8. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.hedvabnastezka.cz/cestovatele/4567-l-m-parizek-cestovatelska-celebrita-poloviny-stoleti/ HOLEŠOVSKÝ, František. Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládeţ. Praha: Albatros, 1989, s. 374–376.
Kniha z prostředí exotické Guineje se nese v duchu cestopisné reportáţe a etnografické studie. Pařízek prostřednictvím jednoduchého příběhu malého chlapce, s kamarády si hrajícího na cestovatele, nenápadně čtenáře seznamuje se způsobem ţivota tamních obyvatel a s okolní přírodou. Také v tomto díle se lehce dotýká ideologických témat „demokratizace“ postkoloniálních národů, jejich modernizace a rozvoje vzdělání. O Guineji se vyjadřuje jako o osvobozené od Francie, ačkoliv hned po jejím osamostatnění v zemi zavládla tvrdá diktatura s pevnou socialistickou a ekonomickou politikou, se kterou autor vzhledem ke své politické orientaci zřejmě sympatizoval. V modernizaci pak spatřuje způsob, jak ulehčit lidem dřinu a chápe ji jako nezastavitelný proces („takhle pracují guinejské ţeny na polích; jejich práci nahradí stroje“130). Proces moderznizace je v knize zmíněn natolik okrajově, ţe není potřeba mu připisovat ideologický záměr. Dobová kritika zhodnotila dílo jako schopné upoutat čtenáře od začátku aţ do konce po textové i grafické stránce.131 Následující vydaný svazek edice, šestý v pořadí, Angatar, tvůj kamarád z Grónska (1965), ilustroval Josef Ţemlička a napsal, nám jiţ známý, Miroslav Stingl, který má s eskymáckým etnikem osobní zkušenosti. Josef Ţemlička, český malíř, grafik a ilustrátor, se věnoval převáţně tvorbě pro dospělé, ale také v oblasti tvorby pro děti představovalo jeho dílo velký přínos. Zabýval se různými ţánry a jeho výtvarnému postupu nejvíce vyhovují povídky ze ţivota dětí. Celá jeho tvorba spojuje principy optimismu a humoru.132 Ţemličkova tvorba v Angatarovi se však z jeho obvyklých metod zcela vymyká. V knize nepouţil prvky humoru ani optimismu a kresbami spíše dokresluje napjatou a ponurou atmosféru děje. V ilustracích se soustředí především na naučnou funkci v podobě ztvárnění způsobu ţivota Eskymáků, u kterých výstiţně zachytil obličejové rysy a detailně propracoval ukázky vlastnoručních výrobků. Motivy přírody koloroval tmavšími barvami, nejčastěji se jedná o dvoustrany, které zobrazují nekonkrétní drsnou arktickou krajinu. Stingl pokračuje ve stejném duchu jako u své předchozí knihy v edici o Melim-Antu. Příběh otevírá představení arktických podnebných podmínek, Inuitů a jejich obydlí a následně nás vypravěč uvádí do jiţ rozběhnutého děje představením plačícího chlapce, od kterého se rozvíjí retrospektivní vyprávění o tom, co se přihodilo. Dozvíme se, ţe malý Eskymák oplakává svého údajně mrtvého bratra Angatara. Ten se se vlastním zapříčiněním dostal do velice nebezpečné 130 131 132
45
PAŘÍZEK, Ladislav. Kamara, tvůj kamarád z Guineje. Ilustrace: Ruda Šváb. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1964, [nestránkováno, 26]. ŠRÁMKOVÁ, V. Kamarádi ze Švédska, Guineje a Chile. Zlatý máj: kritická revue umělecké tvorby pro mládeţ. Praha: Svaz Československých spisovatelů, 1965, č. 8–9, roč. IX, s. 408. HOLEŠOVSKÝ, František. Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládeţ. Praha: Albatros, 1989, s. 438–440.
situace a moţná proto, ţe je starší (12 let) neţ ostatní titulní hrdinové, autor v tomto díle opakovaně zmiňuje reálnou moţnost jeho smrti. „Teprve teď chlapec poznává, co je to smrtelný strach. Třeba uţ to byla poslední vesnice na východním pobřeţí Grónska. Třeba uţ na Angatara čeká volný oceán. A nad ním slunce, které roztaví jeho kru…“133 Také v ostatních knihách se hrdinové ocitají v nebezpečí, ale přítomnost smrti není nikdy tak zřejmá. Díky štěstí a laskavé povaze Eskymáků se nakonec v pořádku vrátí domů. Jednoduchý příběh nedává příliš moţností na sledování jiných neţ naučných a estetických záměrů, v knize neshledáváme ţádný ideologický podtext. Autor zpracovává pouze ponaučení z neuposlechnutí dospělého, následkem kterého se hrdina dětský dostává do nebezpečí a vyvázne jen díky štěstí. Podle recenzentky Šrámkové je kompozice knihy prostá a logická, pouze textu vytýká chudý jazyk. B. Stehlíková grafickou stránku označila za nadprůměrnou a povýšila ji do oblasti malby.134 Kniha pod názvem Gaston, tvůj kamarád z Francie byla vydaná roku 1965 a zaujímá v edici sedmé místo. Její autor, Miroslav Ivanov, v edici tvoří jiţ podruhé a opět ve spolupráci s Jiřím Kalouskem. V knize z francouzského prostředí Kalousek do jedné ilustrace nejčastěji vyváţeně skloubil zobrazení postavy i prostředí, čemuţ samozřejmě nahrává Ivanovo pojetí příběhu, ve kterém během putování hlavních protagonistů čtenář poznává Paříţ. Postavy jsou stylizované s netradičními obličejovými rysy, čímţ působí téměř kontrastně k lyrizované a idealizované krajině. Ve většině kreseb se autor snaţí o dějový výjev doplněný poznávací funkcí. Pro ilustrace jsou charakteristické barevnost, odlehčenost a humor. Ivanov zpracoval jednoduchý a dějově prostý příběh vystavěný na téměř detektivní zápletce – hledání ztraceného malíře. Prostřednictvím takového pátrání se čtenář nenápadně seznamuje s Paříţí a jejími turisticky oblíbenými místy. Šťastnou náhodou se nakonec malíř objeví a jako odměnu za vrácené klíče namaluje hlavním hrdinům, na jejich ţádost, portrét, z čeho mají nálezci klíčů větší radost neţ z nabízených peněz. Svojí poctivostí a ochotou ztělesňují vhodný vzor chování. Hledaný malíř své klíče ztratil na demonstraci proti fašismu, kam se Gaston náhodou připletl. Z textu se později dozvíme, ţe účast na ní byla zakázána, a kdyby se o Gastonově přítomnosti dozvěděli u jeho tatínka v práci, vyhodili by ho. Ivanov působil v protifašistickém
133 134
46
STINGL, Miloslav. Angatar, tvůj kamarád z Grónska. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1965, [nestránkováno, 29]. ŠRÁMKOVÁ, V. Kamarádi 1965. Zlatý máj: kritická revue umělecké tvorby pro mládeţ. Praha: Svaz Československých spisovatelů, 1966, č. 10, roč. X, s. 571–572.
týdeníků Hlasu revoluce, zřejmě proto chtěl uţ malým čtenářům představit pojem fašismus a problémy s ním spojené.135 Dost výrazně se autor v obou svých dílech dotýká chudoby, Bengtovy rodiče neměli peníze na bonbóny, proto je celkem pochopitelné, ţe si malý hošík za jedinou korunu koupil právě je, a Gaston si nemohl koupit ani banán. Kritička Šrámková knihu přijala kladně, především ocenila povedené spojení naučného a fabulovaného, díky čemuţ tak vyprávění dokáţe více zaujmout čtenáře. Autorka také vyzdvihla ztvárnění dvou hlavních postav (Gastona a jeho bratra), kteří měli být pro svoji povahu čtenářům velmi blízcí.136 Osmé dílo řady se jmenuje Sally, tvoje kamarádka z Anglie (1967) a je ilustrované Janem Brychtou a vytvořené Zdeňkem Mahlerem, známým českým spisovatelem, dramaturgem a redaktorem rozhlasu v zahraničí,137 působícím také na ministerstvu školství a kultury jako tajemník.138 Roku 1969 by vyloučen z komunistické strany a později se účastnil Sametové revoluce. Ve své beletristické i populárně naučné tvorbě se zaměřuje především na dospělé recipienty. Brychta svoji tvorbu v edici představil podruhé. Na první pohled pojal ilustrace zcela odlišně a vytvořil fungující spojení textu a obrazu. Kniha tak po grafické stránce vybočuje z celé edice především díky autorovu humornému, hravému a odlehčenému náhledu na anglický styl ţivota, kterým doplnil obdobné Mahlerovo vidění. Setkáme se s pestrou škálou ilustrací, od těch malých černobílých jednoduchých a zalomených do textu po propracované kolorované celostrany, ale také s ojedinělým záměrem naučit čtenáře základním anglickým slovíčkům. 139 Netradiční je způsob propojení textu nebo slovní hříčky a ilustrací, které se projevuje například v ilustrovaném příběhu o Robinu Hoodovi doplněném o písňový text nebo ve dvoustránkové kresbě doplněné variací slov s kořenem -kos-. Kniha představuje velmi humorně, ke konci aţ bizarně zpracovaný příběh s fantastickou, ale racionálně vysvětlenou, zápletkou. Tatínek Sally, pracující jako grafik, jednoho dne nechá otisknout obrázek neexistující příšery Lochness. Veřejnost tento vtip nepochopí a velké mnoţství anglických obyvatel se vydá obludu ulovit. Po záhadném uvolnění náhrobní desky šlechtičny z hradu nad 135 136 137 138 139
47
V roce, kdy kniha vyšla, byl ve Francii prezidentem výrazně pravicově orientovaný Ch. de Gaulle, známý pro nové pojetí ústavního reţimu. ŠRÁMKOVÁ, V. Kamarádi 1965. Zlatý máj: kritická revue umělecké tvorby pro mládeţ. Praha: Svaz Československých spisovatelů, 1966, č. 10, roč. X, s. 571–572. V zahraniční redakci rozhlasu směli pracovat jen prověření členové KSČ. CHALOUPKA, Otakar a Jaroslav VORÁČEK. Kontury české literatury pro děti a mládeţ (od začátku 19. století po současnost). Praha: Albatros, 1984, s. 455. Ilustrace vţdy zobrazuje, co daný anglický výraz znamená, nebo v jaké situaci se pouţívá. Například slovo „Sorry“ obrázek vysvětluje pomocí dopravní nehody, při které muţ smekajíc klobouk na dámu v druhém autě volá „Sorry!“.
jezerem Loch Ness se Sally, tatínek, farář a jeho krásná asistentka, slečna Lou, společně vydávají za hledáním skutečné nestvůry. S doprovodem ilustrací se celá kniha vyznačuje humorností a lehkou ironií anglického způsobu ţivota. Například, vedle rušné silnice ucpané auty pořádá anglický šlechtic zrovna hon, v díle nechybí ani vtip naráţející na pověstnou skotskou spořivost nebo legendární skupina Beatles, kteří se vydávají natáčet film o lochnesské příšeře. Humorný charakter knihy navíc podporuje Sally v roli vypravěče, která komicky glosuje události. Seznámení jejího otce a pohledné slečny Lou komentuje slovy: „Tatínek hned celý oţil. Teď zas budu mít nervy já...“140 Na konci příběhu se ukáţe, ţe ve skotském jezeře pluje jedině americká ponorka, jejíţ posádka se nechá z hlubin vylákat krásou slečny Lou. Aby nedošlo k odhalení, musejí ona i Sally nastoupit na palubu a vyčkat, neţ se ruch kolem jezera uklidní. V závěru příběhu zjistíme, ţe příběh od začátku píše Sally jako vzkaz, který společně s Lou vloţí do láhve od whisky jako prosbu o záchranu. Právě závěr vyřešil Mahler celkem chaoticky a razantně, po té co Sally s Lou zmizí pod hladinu, koná se na břehu jejich pohřeb. Tatínek však ví, ţe se dívkám nic nestalo, a snaţí se všechny odehnat pryč, okolí ho povaţuje za pomateného a přiletí si pro něj vrtulník z blázince. Na konci také zjistíme, ţe se pod zříceninou hradu skutečně vyskytuje něco, co dýchá. V této knize nenarazíme na morálně-výchovné téma, ale autor se lehce a opět s humorem dotknul politického konfliktu, konkrétně Studené války. Američané se ve vodách jezera skrývali proto, ţe se vydali na průzkum, zda domnělá nestvůra nejsou Rusové, jenţe o ponorku zadrhl člun převozníka, a proto se posádka nesměla vynořit. „Nikdo o nás neví, jen vy. Kdyby se to rozneslo, vznikla by mezinárodní zápletka, hovořilo by se o vměšování, musela by zasedat Rada bezpečnosti“141, říká americký voják uneseným dívkám. Proto musí Sally i se svoji kamarádkou nastoupit na palubu a počkat, aţ se všechen ten povyk uklidní. Celá tato situace s ponorkou odlehčenou formou demonstruje tehdejší napjaté vztahy mezi kapitalistickou Amerikou a socialistickým Sovětským svazem. Kniha Mahlera vybočuje z ediční řady nejen pro Brychtovo originální pojetí ilustrací a výborně fungující propojení grafické stránky se slovem, ale také pro zábavnou a humornou funkci celého textu, která výrazně oslabuje naučný, někdy téţ poučný, záměr celé edice. Ojedinělým se tento příběh stává také pro moţnou existenci příšery, coţ představuje jediný nadpřirozený motiv edice. Celkové uvolněné pojetí knihy, především po obsahové stránce, nezapadá do profilu ostatních knih.
140 141
48
MAHLER, Zdeněk. Sally, tvá kamarádka z Anglie. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1967, s. 23. MAHLER, Zdeněk. Sally, tvá kamarádka z Anglie. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1967, s. 51.
Dobový kritik O. Chaloupka si také všiml oslabení naučného záměru knihy, coţ ale neodmítl. Mahlerovi však vytknul, ţe se v půli knihy mění příběh v „poněkud trapné hledání lochneské příšery a vrcholí dost neorganicky“ a toto zmaření gradace rozmělní celý text.142 Ve stejném roce jako Sally vyšla i devátá kniha edice, Pedro, tvůj kamarád z Argentiny, ilustrovaná Radomírem Kolářem, jako dílo motoristického cestovatele, spisovatele a publicisty Františka Alexandra Elstnera. Ten svoji literární tvorbu započal populárně naučnými pracemi o motorismu, proslavil se však později zejména díky svým cestopisným reportáţím inspirovaným více osobními proţitky neţ hospodářskou problematikou daných zemí. Díky nenásilnému propojení dobrodruţného a naučného představoval u čtenářské mládeţe oblíbeného autora.143 Malíř, ilustrátor a výtvarný pedagog Radomír Kolář svoji tvorbu adresoval nejen dětem, ale také dospělým. V oblibě měl velké kompozice s námětem koní a dostihů a v 60. letech se zaměřil především na dějovou kresbu.144 Ve stejném duchu doprovází ilustracemi knihu z argentinského prostředí – na většině obrázků je jezdec na koni zachycený v určitém okamţiku děje. Na první pohled se kresby kromě koňské tematiky vyznačují neostrými konturami a tmavšími sytými barvami. Časté jsou celostránkové a dvoustránkové kompozice, ilustrace by mohly samostatně existovat jako obrazy nebo cyklus obrazů. Kolář svoji tvorbu v námi rozebírané knize nezatíţil naučnou funkcí. Příběh malého Pedra se skládá ze tří relativně samostatných epizod, v poslední pak dochází k výrazné gradaci děje. Chlapec se po celou dobu snaţí vyrovnat dospělým rančerům, coţ se mu přes počáteční neúspěšný pokus o zkrocení koně podaří, kdyţ prokáţe odvahu a vjede do hořícího lesa ve snaze zachránit stádo krav. Pařízek v knize výrazně oslabil naučný charakter a upřednostnil samotný příběh, který navíc zbavil veškerého moralizování a ideologizování. Pozastavil se pouze u několika málo zvyků argentinských obyvatel nebo okrajového seznámení s typickými druhy zvířat z pamp. U tohoto díla se nám nepodařilo ve Zlatém máji dohledat tehdejší literární kritiku. Desátá kniha s ilustracemi Jana Černého o Abdulovi, tvém kamarádovi z Afghánistánu vyšla v roce 1968 a napsala ji Eliška Zachystalová. Tato autorka s osobními zkušenostmi z dlouhého pobytu v Afganistanu napsala několik knih na toto téma, pro děti například sborník Afgánské pohádky (1958), některé náměty z afgánského folklóru také upravila do rozhlasových verzí. 142 143 144
49
CHALOUPKA, Otakar. Anglická kamarádka. Zlatý máj: kritická revue umělecké tvorby pro mládeţ. Praha: Svaz Československých spisovatelů, 1968, č. 6, roč. XII, s. 358. FORST, Vladimír, Jiří OPELÍK a Luboš MERHAUT. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985, s. 661. HOLEŠOVSKÝ, František. Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládeţ. Praha: Albatros, 1989, s. 156–157.
Ilustrátor, malíř a karikaturista Jan Černý se od 60. let věnoval převáţně ilustracím v dětských knihách a časopisech. Charakteristické je pro něj široké ţánrové spektrum a spojování reálného pohledu s fantazijní nadsázkou.145 U tvorby v edici však od tohoto pojetí upustil a nejpočetnější skupinu tvoří jednoduché a nespecifické výjevy prostředí, převáţně horských krajin. Setkáme se také s menšími ilustracemi zalomenými do textu, které mají naučný charakter, podpořený malým popiskem. Naopak obrázek zachycující hlavní postavu v celé knize najdeme jen jeden. Zachystalová se v příběhu s pohádkovou zápletkou o hledání pokladu dotkla tématu bohatství a sociálního rozvrstvení lidí. Povídka líčí záţitky dvou malých chlapců. Oba jsou z naprosto odlišných poměrů, ale hlavní dějová linie sleduje dobrodruţství chudého Abdula, který se vydává do hor hledat drahokam, ne však proto, aby zbohatl, ale aby koupil dědečkovi osla a měl dostatek času na učení. K tomu ho motivovala postava Bábá Dţafara, moudrého a váţeného učitele Abdulova kamaráda Suliho, jakým by se chtěl Abdul stát. Dţafar si své postavení musel ve společnosti vydobýt, vypracoval se k němu z chudého chlapce a poháněče velbloudů, coţ mu na autoritě přidává ještě víc, a zároveň mu zachovává jakousi lidskost. Díky štěstí a své statečnosti si Abdul při své cestě vyslouţil právě osla a uvědomil si, ţe ne vţdy jsou peníze to nejdůleţitější. Mravní funkci textu navíc posiluje vloţené vyprávění příběhu o chudém muţi a bohatém kupci, jehoţ hlavní myšlenku vystihuje následující výňatek z knihy: „Bohatství, chlapče, nejsou jen peníze. Je daleko cennější bohatství. Poctivost a rozum.“146 Téma rozdělení lidí do sociálních skupin v sobě skrývá ideologický podtext. Z textu je patrné sympatizování s chudší skupinou lidí, kteří ztělesňují především pracovitost a poctivost. Tento fakt se odráţí také v lexikální rovině díla, vypravěč chudé Abdulovy rodiče představuje jako „maminku“ a „tatínka“, naopak bohaté rodiče Suliho pojmenovává neosobními výrazy „matka“ a „otec“. Samotný hlavní hrdina netouţí po ničem jiném neţ po studiu a statutu moudrého učitele, dává mu dokonce přednost před bohatstvím nebo hrou. Právě socialismus v tomto typu lidí spatřuje ideály rovnosti, solidarity a uvědomělosti a Abdul svoji povahou představuje pro čtenáře mravní vzor. V pořadí jedenáctým a zároveň předposledním dílem edice je další kniha L. M. Pařízka Lala, tvá kamarádka z Konga (1968) ilustrovaná Miroslavem Vášou. Malíř, grafik a ilustrátor Váša se nezaměřoval pouze na tvorbu pro děti a na mnoha dílech spolupracoval právě s Pařízkem. Ilustrace v této knize mají tematický ráz obdobný jako v Pařízkově 145 146
50
HOLEŠOVSKÝ, František. Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládeţ. Praha: Albatros, 1989, s. 62. ZACHYSTALOVÁ, Eliška. Abdul, tvůj kamarád z Afghánistánu. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1968, [nestránkováno, 36].
předchozí knize o Kamarovi, kde se jejich autor (R. Šváb) soustředil především na ztvárnění africké přírody na úkor dějových situací, Váša však postavy zobrazuje početněji. Pařízek se zaměřil na jednoduchý příběh dívky, která si nejprve hraje se svoji mladší sestrou na školu, kam se později skutečně vydává, nejprve však musí absolvovat dlouhou dobrodruţnou cestu skrz dţungli do velkého města. V celé knize autor tematizuje vzdělání a jeho důleţitost pro obyvatele afrických zemí, kteří si ho velmi váţí. Malá Lala se aţ téměř přehnaně těší do školy, neustále si na ní hraje a vypráví o ní. Narazíme také na další obvyklé Pařízkovo téma, konkrétně na jiţ zmiňované osvobozování Afrických států. Smýšlení autora dokazuje následující citát: „Chci vám však říci něco jiného. Kongo, kde lidé ţili v nesvobodě, je dnes svobodné. S ním jsou svobodní i všichni lidé, kteří tu ţijí. I vy budete vyrůstat jako svobodní lidé,“147 říká učitelka jako úplně první informaci svým ţákům. Svazek vyšel Pařízkovi v roce 1968, ale uţ o tři roky dříve, po vojenském puči, byla Konţská demokratická republika přejmenována na Zair, v něm nastolena vláda jedné strany a zestátněny některé sektory národního hospodářství, takţe zde nastala obdobná politická situace jako ve výše zmíněné Guineji. Podle recenze O. Chaloupky představuje toto Pařízkovo dílo svazek, v němţ byl smysl edice pochopen celistvě a adekvátně zpracován.148 Při procházení edičních plánů Albatrosu na jednotlivá léta období existence edice se ukázalo, ţe v roce 1968 měla vyjít kniha Chris, tvůj kamarád z Holandska autorky Olgy Krijtové, přední české nederlandistky. Dílo nakonec vydáno nebylo a z rozhovoru se Zdeňkem Slabým vyplynulo, ţe to zřejmě souviselo s nadcházejícím zánikem edice. Podle našich zdrojů však autorka roku 1968 vystoupila z komunistické strany a rok pobývala v Nizozemsku, coţ mělo za nadcházející normalizace negativní vliv na její publikační a vědeckou činnost.149 Z. K. Slabý mimo jiné uvedl, ţe on sám měl rozpracovanou knihu o Jugoslávii (hlavní motiv záměna měst Beogradu a Biogradu), ale po zprávě o ukončení Kamarádů v tvorbě nepokračoval. K této situaci pak dodává, ţe „v SNDK edice (někdy aţ zbytečně) vznikaly a zanikaly jako protiklad k letům padesátým, kdy byly pouze 3 věkové kategorie. Pokud si vzpomínám, někde jsem tehdy protestoval, ţe neumíme kvůli neustálým změnám vytvořit tradici určité řady.“ 150
147 148 149 150
51
PAŘÍZEK, Ladislav. Lala, tvoje kamarádka z Konga. Praha: SNDK, 1968, [nestránkováno, 57]. CHALOUPKA, OTAKAR. Další z edice Kamarádi. Zlatý máj: kritická revue umělecké tvorby pro mládeţ. Praha: Svaz Československých spisovatelů, 1970, č. 1, roč. XIV, s. 39. de BRUIN HÜBLOVÁ, Magda. Krijtová, Olga. [online]. [vid. 28.1.2014]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/32321/krijtova-olga Doslovný přepis emailové komunikace se Z. K. Slabým.
V roce 1969 vyšlo souborné vydání tří svazků z edice, konkrétně se jednalo o knihy Kóran, Fátima a Raghu; Meli Antu a Gaston. Tento výběr byl publikován poprvé v Klubu mladých čtenářů. Edici uzavírá dílo ilustrované Adolfem Bornem s názvem Óli, tvůj kamarád z Islandu (1971) od autorky Heleny Kadečkové, docentky severských literatur. Kadečková vystudovala islandštinu na univerzitě v Reykjavíku.151 Jedná se tedy především o pedagogického pracovníka a vědce, pro děti knihu napsala zřejmě jen na přání nakladatelství. Adolf Born, známý malíř, grafik, karikaturista a ilustrátor, získal vedle řady cen za film a karikaturu mnohá ocenění také za ilustrační tvorbu, kterou tvořil pro širokou škálu ţánrů, a proto se zabýval vším od humorné kresby a satiry aţ po dobrodruţnou a detektivní literaturu.152 V knize z Islandu se soustředí především na tamější přírodu, kterou ztvárňuje v nekonkrétních aţ snových celostranách, jenţ se prolínají příběhem, a díky jejich doplňujícím popiskům nesou právě ony naučnou funkci. V knize autor pouţil své tradiční, téměř karikační, pojetí postav a tváří, celkově se ale dějových obrázků s postavami objevuje velmi málo. Kadečková ztvárnila jednoduchý příběh chlapce touţícího stát se rybářem, který dostane příleţitost vyjet se svým starším bratrem na rybářské lodi lovit sledě. Autorka nejprve krátce čtenáře seznamuje s Islandem, pak se samotným Ólim i jeho pocity a od chlapcova nástupu na loď se začíná odvíjet hlavní příběh. Také do této knihy je zapracován moralizující námět, kdy hrdina neuposlechne rady dospělých, čímţ se dostane do nebezpečné situace, ale díky včasné záchraně se nic zlého nestane. V samotném textu se nesetkáme s výraznou naučnou funkcí, Kadečková se soustředila především na příběh a v porovnání s jinými autory se zabývala také pocity malého hrdiny. Podle názoru M. Matějovicové autorka knihy splnila záměr seznámit malé děti s novou zemí a způsobem ţivota v ní. Dodává, ţe příběh je poutavý a dokáţe zaujmout i poučit, aniţ by byl přetěţován nadbytečnými fakty.153 Vydání knihy Óli, tvůj kamarád z Islandu bylo nejprve plánováno na rok 1968, ale z neznámých důvodů se tak nestalo. Kniha se opět objevila v plánu na rok 1970 a nakladatelství ji skutečně publikovalo aţ o rok později, tj. 1971. K této situaci docházelo poměrně často u různých titulů a edic, nepřipisujeme jí tedy zvláštní význam. Sama autorka, Helena Kadečková, potvrzuje, ţe knihu odevzdala ještě před intervencí, ale protoţe „všechno tehdy hrozně dlouho trvalo“, kniha 151 152 153
52
Norské vyznamenáni pro Helenu Kadečkovou. severskelisty.cz. [online]. [vid. 8. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.severskelisty.cz/knihy/knih0052.php HOLEŠOVSKÝ, František. Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládeţ. Praha: Albatros, 1989, s. 38–39. MATĚJOVICOVÁ, Milada. Óli, tvůj kamarád z Islandu. In Zlatý máj: kritická revue umělecké tvorby pro mládeţ. Praha: Svaz Československých spisovatelů, 1972, č. 1, roč. XVI, s. 52.
vyšla aţ roku 1971. Stejně jako Zdeněk K. Slabý, měla i ona odevzdaný další titul, o kamarádce z Dánska, před jehoţ vydáním byla edice zrušena.154 Cílem této kapitoly bylo zjistit tematické zaměření celé edice i jednotlivých svazků a jejich ovlivnění dobovou politickou situací. Ukázalo se, ţe pouze v jednom případě, a to u nevydané knihy O. Krijtové, se pravděpodobně jednalo o politickou dikci, v ostatních případech sami autoři tvořili podle svého svědomí. Proto se v edici setkáme s knihami vyloţeně ideologickými (např. Adla) nebo naopak zcela apolitickými (např. Elstner). Při bliţším zkoumání bychom mohli říct, ţe vydávané svazky kopírovaly proměny tehdejších společenských a politických poměrů, postupné uvolňování a nadcházející normalizaci. Nejprve vycházela díla s ideologickou nebo morální funkcí, kterou v textu nesl hlavní hrdina, protoţe působil jako správný vzor chování (Zvelebil, Adla), poté následovala pozvolná liberalizace a s ní upouštění od velkých politických podtextů a zbytečného moralizování, vrcholící v dílech Mahlera a Elstnera. V dalších svazcích se opět setkáme s příkladným protagonistou (Zachystalová) nebo výrazným příklonem k socialismu (Pařízek). Snaha o zformulování myšlenky celé edice se jeví jako nemoţná, vzhledem k tomu, ţe díla vznikala rukou různých autorů a v různých podmínkách. Pokusíme-li se o to, nemůţeme se vyhnout jistému zjednodušování a zobecňování, i přesto v celkovém vyznění řady s odstupem času shledáváme určitý ideologický záměr, který je výrazný především ve vztahu Adlovy knihy k ostatním. Sovětský svaz tehdy představoval správný vzor ve všech oblastech ţivota, a proto při kontinuální četbě muselo docházet k porovnávání ţivota v ostatních zemích, z něhoţ jasně vycházelo socialistické zřízení státu jako ideální. S obdobným výsledkem by skončilo srovnání ţivotních podmínek československých čtenářů edice a hrdinů příběhů.
154
53
Z emailové komunikace s doc. Helenou Kadečkovou.
5. Edice Kamarádi v kontextu vydavatelského profilu nakladatelství SNDK – Albatros V předcházejících kapitolách jsme se pokusili analyzovat edici Kamarádi z hlediska kompozičního, tematického a grafického. Uvedli jsme, ţe se jedná o cestopisně-dobrodruţnou variantu příběhové prózy určené dětem od šesti do devíti let s naučným a estetickým záměrem. Autoři v textech vyuţívali tři různé typy syţetové kompozice typické pro příběhovou prózu ze ţivota dětí a příběhy tvořili pomocí fabulačního modelu cesty. Hlavním hrdinou bývá převáţně chlapec ve věku cílového čtenáře a příhody se odehrávají v exotickém prostředí. Vyjděme nyní z této předchozí analýzy a pokusme se najít odpověď na otázku, jaké místo zaujímá edice Kamarádi ve vydavatelském profilu nakladatelství Albatros a proč byla řada neúspěšná a zanikla. Nejprve povaţujeme za nutné popsat vývoj samotného nakladatelství, zejména do roku 1971. Vzhledem k tomu, ţe SNDK mělo do 60. let monopolní postavení v produkci dětských knih, prostřednictvím dřívějšího shrnutí stavu literatury pro děti a mládeţ v období od Vítězného února do počátků normalizace jsme zároveň nastínili vydavatelský profil nakladatelství. Pro úplnost se ještě zaměříme na situaci v oblasti vydávaných edic Albatrosu během období, ve kterém vycházela námi zkoumaná edice Kamarádi. Nakladatelství Albatros neodmyslitelně patří k dějinám české literatury pro děti a mládeţ. Vzniklo po výnosu ministerstva školství, věd a umění rozdělením tehdejšího Státního nakladatelství na dva samostatné celky, z nichţ jeden začal vydávat učebnice (Státní pedagogické nakladatelství) a druhý se zaměřil právě na dětskou literaturu. Státní nakladatelství dětské knihy (SNDK) bylo tedy zaloţeno 15. dubna 1949 a první působiště mělo v Karlově ulici v Praze. Podle tehdejšího ministra školství Zdeňka Nejedlého bylo hlavním cílem nakladatelství zbavit literaturu pro děti a mládeţ braku a vydávat pouze hodnotné a krásné knihy. Dočasným správcem SNDK byl zvolen Václav Netušil, který v následujících letech působil v nakladatelství jako redaktor. Úkolem prvního vedení bylo připravit ediční plán na rok 1950, a přesto se díky zásobám papíru ze zrušených soukromých nakladatelství a díky peněţním fondům původního Státního nakladatelství podařilo publikovat osmnáct titulů.155 V době vzniku SNDK byla ediční činnost pod velkým politickým tlakem a vydávané tituly musely splňovat ideologická kritéria. „Ţánrové spektrum literatury pro děti a mládeţ bylo omezeno, vycházely především folklorní výbory, školní povídky nebo díla s okupační tematikou. Předpoklady 155
54
ŠUBRTOVÁ, M. Albatros. Slovník české literatury. [online]. [cit. 1. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=57
byly zaměřeny převáţně na literaturu ze Sovětského svazu, případně ze spřátelených zemí sovětského bloku.“156 Václava Netušila ve funkci ředitele vystřídal jiţ roku 1950 Karel Sedláček, dříve pracující v nakladatelství Čin, a šéfredaktorem se stal básník Stanislav Neumann. Sídlo SNDK je přemístěno na Smíchov do prostoru zrušeného nakladatelství Sfinx. Nový šéfredaktor spatřoval v literatuře pro děti nástroj k výchově socialistického člověka, a v produkci se tak často objevovaly texty ovlivněné schematismem a ideologií. V nakladatelství se proto počátkem padesátých let změnila skladba titulů, takţe např. tituly s personifikovanými výrobními nástroji mizí, aby je nahradila předválečná, levicová próza s dětským hrdinou (Robinsonka Marie Majerové, aj.). V tomto období představuje důleţitou publikační oblast překlad světové literatury, děti se tak díky SNDK mohly seznámit s Gulliverovými cestami, Alenkou v kraji divů, Medvídkem Pú a jinými světově známými tituly.157 K dalším personálním změnám došlo hned následujícího roku, tj. 1951, kdy Neumanna na postu šéfredaktora nahradil Vítězslav Rezounek. O další rok později se ředitelem nakladatelství stal nakladatel Jan Fromek a šéfredaktorem Karel Novotný. Během působení této dvojice nabyla literární i výtvarná produkce modernější podoby, tehdejší vedení jiţ nevidí knihu jako výchovný nástroj, ale jako umělecký počin. Situace se dále zlepšovala s příchodem Bohumila Říhy, který vedl nakladatelství v letech 1956–1967, jako šéfredaktor působil literární kritik Václav Stejskal. S postupně se rozvíjejícím kolektivem redakce dále narůstala i škála ţánrů a titulů a je kladen velký důraz také na grafickou stránku knihy. Vycházejí leporela, omalovánky, vystřihovánky, kníţky pro nejmenší i pro dospívající čtenáře.158 Především díky novému vedení se uţ v polovině 50. let se rozšiřuje ţánrová oblast knih a vznikají tak nové edice, překlady zahraničních pohádek i příběhy s dětským hrdinou. Přes předchozí odstraňování a zamítání brakové literatury zaznívalo v druhé polovině padesátých let, ţe dobrodruţná četba je pro jisté období dětství nepostradatelná. Teprve začátkem let šedesátých se ve Státním nakladatelství dětské knihy vydávání takovéto literatury postupně obnovilo a začaly tedy postupně vznikat celé dobrodruţné řady knih. Roku 1958 se Československo s úspěšnými výsledky zúčastnilo světové výstavě Expo v Bruselu, mezi oceněné patřilo i nakladatelství SNDK, které získalo Velkou cenu (Grand Prix) za knihy pro děti, mimo jiné za Pohádky z Tisíce a jedné noci v přepracování Františka Hrubína, Čarovný svět Marie Majerové aj. Naše domácí literatura pro děti a mládeţ tak potvrdila světovou
156 157 158
55
ČEŇKOVÁ, Jana. 60 let nakladatelství Albatros. 60 let na křídlech Albatrosu. Praha: Albatros, 2009, s. 3. ČEŇKOVÁ, J. Příběh textu. 60 let na křídlech Albatrosu. Praha: Albatros, 2009, s. 13–21. ŠUBRTOVÁ, M. Albatros. Slovník české literatury. [online]. [cit. 1. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=57
úroveň a SNDK začíná spolupracovat i se zahraničními podniky. V roce 1964 se připojilo k dalším šesti nakladatelstvím zakládajících veletrh dětské knihy v Bologni. Dále se zapojuje do mezinárodní soutěţe Hledá se kniha pro mládeţ atomového věku, vypsané nakladatelstvími východního bloku, a ve stejném roce je Československo přijato, jako první země z bloku, do mezinárodní organizace knih pro mládeţ IBBY (International Board on Books for Young people).159 Na domácí scéně dochází k zaloţení Klubu mladých čtenářů (1964). Jiţ od roku 1956 vychází kritický a teoretický časopis o dětské literatuře Zlatý máj a roku 1968 se SNDK stává jeho vydavatelem. Bohumila Říhu ve funkci ředitele vystřídal v květnu 1967 prozaik Čestmír Vejdělek, který dosud působil na stejném postu v nakladatelství Mladá fronta. Roku 1969 přijalo nakladatelství nové jméno – Albatros (pův. jméno edice, 1965–1971) a opět se přestěhovalo, tentokrát do sídla na Perštýn. Změněný název nakladatelství odráţí také jiţ dříve započatou decentralizaci nakladatelských domů, knihy pro děti a mládeţ začínají vycházet v jiných praţských a regionálních nakladatelstvích. Albatros tedy částečně ztratil své monopolní postavení ve vydávání dětské literatury, touto dobou má však jiţ kvalitní základnu autorů a proto zkouší nové experimenty a projekty na mezinárodní úrovni. Přejmenování nakladatelství přineslo nové pojetí vydavatelské činnosti a vyprofilovalo se pět samostatných edičních skupin: Albatros – export (vydávání knih Albatrosu v zahraničí), KMČ (Klub mladých čtenářů), Studio (výtvarná dílna papírových hraček, modelů, vystřihovánek, drobných grafik a dekoračních předmětů; produkce byla v 70. letech s úspěchem vystavována na Mezinárodním veletrhu hraček v Norimberku), Delta (sešitové publikace a magazíny) a Albatros (stěţejní skupina orientovaná na vydávání beletrie pro děti). Ani takto stabilní a kvalitní nakladatelství jako Albatros se neubránilo dopadům normalizace. Dochází k personálním změnám, k úpravám edičních plánů a distribuci vydaných knih. Kromě řady redaktorů musel odstoupit v roce 1971 ředitel Čestmír Vejdělek, řízením byl pověřen redaktor Václav Stejskal, ale i ten roku 1972 odešel a ve vedení se začali střídat politicky spolehliví lidé. Albatros také postihly zákazy vydávání vybraných autorů, např. Ludvíka Aškenazyho, Josefa Hiršala, Jiřího Koláře a mnoha jiných. Některá jejich tvorba se podařila vydat pod jiným jménem nebo zcela bez uvedení autora. Například básnická sbírka edičně zpracována Josefem Hiršalem a Antonínem Brouskem Postavit vejce po Kolumbovi (1. vyd., 1967) získala výroční cenu nakladatelství, ale zbytek nákladu skončil po roce 1970 ve stoupě. S nastupující normalizací se edice i jednotliví autoři začínají tematicky často vracet k minulosti a hodnotám literárního dědictví. V roce 1972 vznikají edice Zlatoroh, publikující knihy 159
56
ŠUBRTOVÁ, M. Albatros. Slovník české literatury. [online]. [cit. 1. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=57
českých a zahraničních klasiků 19. a první poloviny 20. století, a edice ESA, Edice světových autorů, s tituly rozdělenými do antologií uspořádaných podle ţánrů. O rok později začíná vycházet edice První čtení, která trvá aţ dosud, byla určena začínajícím čtenářům a vzhledem k jejich věku byly upravené ideově-tematické a kompoziční prostředky. V roce 1974 začal vycházet měsíčník Opravdové noviny pro děvčata a chlapce, které plnily jak propagační tak metodickou funkci pro rodiče a školy.160 Ve stejném roce (1974) slavilo nakladatelství 25. výročí svého vzniku. K této příleţitosti byl vydán velmi pozitivně a socialisticky laděný přehled dosavadní činnosti. Nejvíce o tom vypovídá následující citát: „Vítězný únor, bez něhoţ by nevznikl ani Albatros, poloţil základy také k systematickému vydávání a tvůrčímu rozvíjení literatury pro děti a mládeţ v nakladatelství, které nám právem závidí návštěvy z kapitalistické ciziny. Obdivují se, jak i knihy pro děti a mládeţ pod záštitou a péči socialistické kultury jsou u nás bezpečné, nehrozí jim ţádné z hospodářských rizik“.161 Statistiky v tomto výročním kompendiu ukazují zajímavá fakta. A to, ţe i přes mnohé pokusy o vymýcení braku a kýče vydalo nakladatelství za svoji dosavadní činnosti 1514 povídek, románů a dobrodruţných příběhů, coţ je skoro třikrát více neţ na druhém místě umístěných pohádek, pověstí, bájí a legend. Pozoruhodný je také informace, ţe v roce vydání, tj. 1974, exportoval Albatros i do zemí jako Holandsko, Švédsko, Belgie, Anglie, Japonsko a USA.162 Od počátku 80. let se pozvolna začínají vracet tituly, které nemohly dříve vycházet (např. Karafiátovi Broučci). Vedle rozličných edic byla oblíbená poezie, filmové pohádky a pohádkové seriály. Na začátku 90. let Albatros téměř ztratil monopolní postavení ve vydávání knih a musel se vyrovnávat s nově příchozí konkurencí. Událo se mnoho personálních změn a v roce 2002 přišlo nakladatelství o knihovnu budovanou po celou dobu. V roce 2009 se nakladatelství stalo součástí nakladatelského domu Albatros media a.s. a vlastníkem se stala firma Narcia Consulting. V dnešní době jiţ nakladatelství zastřešuje subjekty Albatros (nakladatelství pro děti a mládeţ), Plus (nakladatelství pro dospělé čtenáře), COOBOO (pro teenagery) a Edice České televize.163
160 161 162 163
57
ŠUBRTOVÁ, M. Albatros. Slovník české literatury. [online]. [cit. 1. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=57 BERÁNEK, Jaroslav. Slovo k Albatrosu i o Albatrosu. In Albatros 25: k 25. výročí nakladatelství. Praha: Albatros, 1974, [nestránkováno, 5–6]. PACNER, M. Albatros 25: k 25. výročí nakladatelství. Praha: Albatros, 1974, [nestránkováno, 41– 65]. ČEŇKOVÁ, J. 60 let nakladatelství Albatros. 60 let na křídlech Albatrosu. Praha: Albatros, 2009, s. 3–7.
Nastíněním situace literatury pro děti a mládeţ od Vítězného února po rok 1971 a rámcovým popisem vývoje a proměn ediční práce v Albatrosu jsme zároveň charakterizovali jeho vydavatelský profil, který se vyznačuje širokou a pestrou škálou ţánrů a druhů literatury pro děti a mládeţ, jeţ v nakladatelství vycházela především díky jeho tehdejšímu monopolnímu postavení ve vydavatelské činnosti v oblasti LPDM. Podívejme se ještě na konkrétní publikované edice, vycházející od 50. let a souběţně s Kamarády, rozdělené podle ţánrů a záměrů, abychom získali úplný přehled a námi zkoumanou edici mohli zhodnotit s ohledem na nakladatelský profil Albatrosu a kontext doby. Ze začátku působení SNDK vznikal jen malý počet kniţnic, převáţně aţ od druhé poloviny padesátých let začínají ve velké míře vycházet další edice, z nichţ některé přetrvávají do dnes. Mezi první řady patřila Kniţnice pro národní školy (1949–1954), Kniţnice pro nejmenší (1949–1954), Kniţnice pro střední školy (1949–1954), Malá knihovna klasiků (1949) a Velká kniţnice českých klasiků
(1949–1951),
Kniţnice
teorie
dětské
literatury
(1953–1971)
a
Kniţnice
vědeckofantastických příběhů (1955–1964). Ţánry vycházejících edic kopírují ţánrový vývoj literatury pro děti a mládeţ, a proto v 50. letech nejpočetněji vznikají naučné řady. Autoři zpracovávali informace z domova i ze zahraničí v edicích Ţivé prameny (1954–1958), v naučné dobrodruţné literatuře zahrnující také cestopisy, v původní cestopisné próze Daleké kraje (1955–1965), v Kniţnici ţivotopisů (1955– 1957), v cestopisech zaměřených na přerod krajiny v podmínkách socialistického hospodaření Má vlast (1956) a Knihy o přírodě (1957). Dále vznikají Kukátko (1958–1968, obnovená v jiném formátu 1991–1993), Kníţky pro chytré děti (1959–1963), Magazín chytrých dětí (1959–1966) a Obrázky z domova (1959–1963). Díky postupnému uvolňování poměrů a názorům o potřebnosti dobrodruţné literatury se tento ţánr pozvolna začíná vracet. Jiţ v necelé polovině padesátých let vzniká edice KOD, Knihy odvahy a dobrodruţství (1954–1992), která byla roku 1999 znovu obnovena a vychází dosud. O něco později vzniká obdobně laděná románová edice KARAVANA (knihy 1958–67, sešity 1967–92) a ta se od roku 1999 do současnosti zaměřuje na sci-fi a fantasy literaturu. Padesátá léta dále přinesla rozmach literatury zaměřené na pohádky, bajky, pověsti a jiné ţánry převáţně pro menší děti, coţ se odrazila vzrůstajícím počtem edic tohoto typu. Celou ediční činnost začínají Leporela (1951), první kníţky pro nejmenší, a po dlouhé odmlce navazují eposy, báje a pohádky světových národů Obnovené obrazy (1957–61, obnovená 1974–89), Z pohádky do pohádky (1958–61, obnovená 1969–92), Pohádky národů (1958–1970) určené starším čtenářům a sešitová edice pohádek z celého světa Korálky (1958–1990).
58
Koncem padesátých let pak začínají vycházet knihy v základní edici STŘELKA (1959–1990) pro čtenáře od 9 let. Ta se od svého počátku zaměřovala na vydávání současných a společensky aktuálních děl, která měla ukázat úroveň původní domácí tvorby, a knihy vydané v jejím rámci měly pomáhat utvářet správnou hodnotovou orientaci čtenářů. Otevřely ji tituly poplatné tendenční literatuře padesátých let, které ji charakterizovaly aţ do poloviny 60. let, kdy se publikace začínají orientovat na přitaţlivější dobrodruţnou a napínavou literaturu nebo prózu ze současného ţivota dětí. Obdobným vývojem prošla edice JISKŘIČKY (1961–1988) určená malým čtenářům od 6 let, jejíţ první svazky tvořily společensky angaţovanou četbu, kterou postupně nahradily pro čtenáře lákavější tituly. V rámci této edice vznikala dále próza ze ţivota dětí, pohádková i humoristická tvorba. Počátek šedesátých let přinesl nový směr v podobě výtvarných řad, se kterými děti aktivně pracovaly jako například Domalovánky (1962), Omalovánky (1962–1991), Obtisky (1962–1990), Vystřihovánky (1962–1990), Kníţky – hračky (1963–64, 1979–83) v podobě interaktivních sešitů pro nejmenší, Kníţky s omalovánkou (1967) nebo omalovánky s textem Trojlístek (1968–1990). V návaznosti na předchozí desetiletí také v šedesátých letech pokračuje vydávání uměleckonaučné literatury v nových edicích jako Krystal (1961–1967), sled kapesních románů OKO (1961–dosud), populárně naučná Modrá stuha (1963– 1968) a edice PROČ? (1964–1967) pro nejmenší děti. V oblasti tvorby pro menší děti začíná svoji činnost série Zlatá brána (1963–1971), zahrnující poezii i prózu pro děti od 4 let, Kikiriký (1964), pohádkové vyprávění pro děti od 3 let, nebo Kulihrášku (1968–1972), humoristicky orientované řady pro menší děti. STŘELKU a KARAVANU doplnila další, tentokrát nejmenším čtenářům určená, různorodá edice SEDMIKRÁSY (1966–1971) a pro období přechodu mezi četbou pro dospívající a dospělé začala svoji činnost edice ALBATROS (1965–1971), ve které vycházely prózy tzv. nové vlny šedesátých let, převaţovala však světová neintencionální literatura. Na kontakt se zahraničím se zaměřila kniţnice Zlatého máje Blok (1962–1968) a knihy vzešlé ze spolupráce sedmi nakladatelství zakládajících veletrh dětské literatury v Bologni byly soustřeďovány do Mezinárodní edice kníţek pro nejmenší (1967–1973) a na ni navazující Mezinárodní série (1974–1991). V šedesátých letech stoupl mimo jiné zájem o literaturu pro dívky, na coţ SNDK reagovalo edicemi Magazín pro děvčata (1962–1968) a VERONIKA (sešity 1968–72, knihy 1972–94). Za ostatní edice, které vycházely v letech jako Kamarádi, můţeme jmenovat Levnou sešitovou řadu (1963, Pro malé čtenáře 1965), STUDÁNKU (1958–1966), sérii klasické české
59
a světové literatury, nebo Domino (1968–1969) se svými dvěma sešitovými romány na pokračování.164 Edice Kamarádi svoji činnost započala roku 1963 a ukončila roku 1971. Mezitím vyšlo dvanáct knih a jedno souborné vydání tří titulů. Zánik řady podle Z. K. Slabého souvisí s nevalným úspěchem u čtenářů. Ačkoliv kritika většinu svazků přijala velice pozitivně, veřejnost podobný názor nesdílela zřejmě kvůli nadbytečně luxusnímu vydání. Z. K. Slabý dodává, ţe podobné edice byly tehdy na Západě paperbackové, levné a pro děti snadno čitelné. Dalším faktorem prý mohla být změna politické situace po vpádu vojsk a obava, ţe by nadcházející cenzura mohla další svazky narušovat. V průběhu let vydávání edice se neustále mění počet výtisků jednotlivých knih a od roku 1968 se jejich počet sníţil minimálně o polovinu. Proč k těmto změnám docházelo, se kvůli nedostatku zdrojů můţeme jen domnívat, ale zřejmě se jiţ kvůli malému zájmu začínaly objevovat tendence ke zrušení, protoţe zanedlouho řada zanikla. Na tvorbě edice se podílelo několik autorů, ilustrátorů a pracovníků redakce. Grafickou úpravu měl na starosti Oldřich Hlavsa, známý český grafik a typograf, výtvarný redaktor byl Jan Ţbánek165 a funkci odpovědného redaktora zastával Josef Šubrt, tehdejší vedoucí výtvarného oddělení v nakladatelství. Tato sestava spolupracovala aţ do roku 1969, do vydání souborné knihy, na které se jiţ nepodílel Hlavsa, a přibyla nová pozice technického redaktora (Karel Krch). Ke spolupráci na poslední knize se o dva roky později opět Hlavsa vrací, mění se technický redaktor (nový Pavel Rajský) a Josefa Šubrta v pozici odpovědného redaktora vystřídal Rudolf Ráţ. V poslední knize také došlo ke změně tiskáren. Do roku 1969 tiskl knihy národní podnik Svoboda v Praze (Svoboda, tiskařské závody, n. p., Praha), roku 1971 však Svobodu vystřídaly Východoslovenské tiskárny, n. p., Košice. Závody Svoboda vznikly roku 1950 po znárodnění nakladatelství Melantrich. Produkce tiskáren byla velmi rozsáhlá a závody patřily ve svém oboru k velmi uznávaným.166 Myšlenka na řadu svazků seznamujících děti s evropskými zeměmi pochází původně od německého autora Erika Klopp Verlag. Nápad převzali pracovníci v Albatrosu, okruh zemí rozšířili na celý svět a pro vydání knihy z konkrétní země hledali vţdy kompetentního autora s potřebnými znalostmi, většinou osobními zkušenostmi, a dobrými spisovatelskými schopnostmi. Proto podle Zlatého máje vychází v SNDK internacionální, naučně vzdělávací a ilustrovaná řada Kamarádi pro
164 165 166
60
60 let na křídlech albatrosu. Praha: Albatros, 2009. ISBN 978-80-00-02591-9. V roce 2010 mu byla udělena cena Albatrosu za celoţivotní práci s dětskou knihou. SEDLÁČEK, Dušan. Na Smíchově existuje tiskárna jiţ 135 let. Ipetka.cz. [online]. [vid. 10. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.ipetka.cz/na-smichove-existuje-tiskarna-jiz-135-let/
malé čtenáře, která má „ukázat, jak ve které zemi lidé ţijí […] ukázat českým dětem jakýsi dětský internacionalismus, to znamená, ţe děti na celém světě si hrají nebo si nemohou hrát, učí se nebo nemohou chodit do školy, […] jsou si rovny nebo mají mezi sebou třídní a rasové přehrady atd.“167 Samotný záměr edice, tj. poučit a pobavit zároveň, nese jistý rozpor. Autoři dostali nelehký úkol, spojit výklad cestopisných faktů s dobrodruţným příběhem. Vypořádali se s ním pouţitím fabulačního modelu cesty, jejímţ prostřednictvím nenásilnou formou dětem předkládali nové poznatky. U několika málo děl bylo i přesto vytýkáno právě nepovedené skloubení snahy poučit a pobavit. Tvůrci prý občas zapomínali na poutavost děje a soustředili se především na noetickou funkci díla nebo opačně. Jak jsme mohli vidět, většina svazků však u kritiků sklidila chválu. Například V. Šrámková, častá recenzentka svazků, roku 1966 hodnotí celou edici jako dobře se vyvíjející a odkazuje na článek Z. K. Slabého v Kulturní tvorbě, který Kamarády označuje za řadu, jeţ by nám mohli závidět. Autorka recenze dále dodává, ţe tato díla ale zůstávají v knihkupectvích i před Vánoci dlouho nerozebrána a důvody hledá ve vyšší ceně nebo rodičích, kteří raději sáhnou po osvědčených titulech, sami knihkupci pak neznají edici natolik, aby ji uměli prodat.168 Oficiální zdroje řadí Kamarády do literatury určené 6 aţ 9letým čtenářům. Podle tehdejšího pojetí „můstkem, po němţ dítě do tohoto prostoru (pozn. vnitřní prostor textu) vstupuje, je obvykle identifikace s hrdinou“,169 ke které dochází především na základě věkově si odpovídající postavě a čtenáři. Proto nakladatelství uvádí edici jako vhodnou pro děti mladšího školního věku a zároveň se většina hrdinů v tomto věkovém rozmezí pohybuje. Určení věku cílového čtenáře podle věku postav však v našem případě není snadné a naráţíme na rozpor. Jak uvádí Toman, „modelové vztahy a situace […] přesahují jeho (pozn. čtenářovu) dosavadní empirii, předjímají jeho vlastní budoucnost“.170 Takţe hlavní protagonisté příběhu by měli být o něco starší neţ čtenář a předcházet ho, aby mohli působit jako správný vzor. Tím pádem by edice byla určená dětem ještě před nástupem do školy nebo těsně po něm, coţ ale vzhledem k převáţně naučnému charakteru, který by pro takto malé děti téměř ztrácel význam, nelze tvrdit. Edice Kamarádi tedy skutečně náleţí čtenářům v určeném věkovém rozmezí, ale především kvůli svému naučnému záměru. Titulní hrdinové vykazují společné rysy, které jsou typické pro ţánr rozebíraných knih a dobové poměry. Jak jsme jiţ uvedli, protagonista působí jako tzv. referenční partner a mravní 167 168 169 170
61
SLABÝ, Z. Karel. Edice Kamarádi. Zlatý máj: kritická revue umělecké tvorby pro mládeţ. Praha: Svaz Československých spisovatelů, 1964, č. 1, roč. VIII, s. 30. ŠRÁMKOVÁ, V. Kamarádi 1965. Zlatý máj: kritická revue umělecké tvorby pro mládeţ. Praha: Svaz Československých spisovatelů, 1966, č. 10, roč. X, s. 572. CHALOUPKA, Otakar a Vladimír NEZKUSIL. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury III. Praha: Albatros, 1979, s. 11. TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU, 1992, s. 74.
vzor, moţná právě proto jsou dětští hrdinové skromní, pracovití, pochází z chudého prostředí a schází jim prokreslení vnitřních pocitů. Tato charakteristika je typická pro mnoho postav vystupujících v tehdejších ideově poplatných dílech. Podle ţánrových preferencí v období mladšího školního věku děti mj. zajímá „příběhová próza ze ţivota dětí (črta, povídka, novela), často s vyuţitím ţánrových postupů pohádky, prózy dobrodruţné a detektivní, […], uměleckonaučná a populárně naučná literatura“.171 Také autoři svazků edice spojili dohromady prvky a motivy z více ţánrů, konkrétně z příběhové prózy autoři vyuţili typy syţetové výstavby a dětského hlavního hrdinu, prvky dobrodruţné literatury do titulů vnesly převáţně muţské hlavní protagonisty, gradující děj, nebezpečné situace a dobrodruţství. Z posledního ţánru, cestopisu, převzali autoři především exotické prostředí, které také ovlivňuje výběr země, a fabulační model cesty pak umoţnil do textu vloţit poučné pasáţe o prostředí, ve kterém se příběh odehrává, čímţ edice splnila svůj naučný záměr. V úvodní teoretické kapitole jsme narazili na problém s vymezením pojmu příběhová próza, proto souhlasíme s Janou Čeňkovou, ţe je vhodnější uţívat název konkrétního ţánrového útvaru, proto příběhy v edici řadíme k delším povídkám. Obdobně na tematické rovině se díla přizpůsobují očekávanému recipientovi, příběh se rozvíjí v kratším časovém úseku, vyznačuje se jednoduchou fabulí a přímočarým dějem, má přehlednou kompozici a obvykle ztvárňuje významnou událost ze ţivota hlavního hrdiny. Nejčastěji se jedná o prázdninové příběhy odehrávající se v období větší nezávislosti na dospělých, hrdinové své volno proţívají sami mezi sebou. Pochopitelně tento typ příběhu tak uchovává dětský svět radosti, hry a dobrodruţství. Touto charakteristikou splňují tituly poţadavky cílového čtenáře a zároveň představují zcela nové a originální pojetí populárně naučné literatury. Do roku 1965 ještě vycházela podobná řada, Daleké kraje, která se zaměřovala na dobrodruţný cestopis a byla určená starším čtenářům, ale aţ teprve v Kamarádech se spojil tento ţánr navíc s prózou s dětským hrdinou a vznikala tato specifická tvorba. I přes tento přínos a splňování formálních podmínek na dětskou literaturu 60. let 20. století nezískala námi zkoumaná edice u čtenářů oblibu. Chceme-li tedy skutečně odhalit příčiny neúspěchu, podívejme se na její obsahovou a tematickou stránku s ohledem na dobový kontext. Jak ve svém článku uvádí Růţena Hamanová, představa „chráněného území“ literatury pro děti a mládeţ je hýčkanou iluzí. I přes nadějný vývoj literatury v 60. letech za zlomový povaţuje rok 1948, ve kterém se kultura stala podřízenou sloţkou stranické ideologie a nově nastolené hodnoty pak, téměř nezměněny, přetrvávaly aţ do revolučního roku 1989. Své tvrzení dokazuje 171
62
TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU, 1992, s. 54.
citátem z broţury Spisovatel a současnost (1985), ve které autor textu vyjadřuje spokojenost se stavem dětské literatury v uplynulých čtyřiceti letech.172 Tuto domněnku podporuje také obdobně se vyjadřující výše zmíněný výrok Jaroslava Beránka z přehledu k 25. výročí Albatrosu. Chápejme to tak, ţe určité limity ve tvorbě stále existovaly i v 60. letech, často to ale byli sami autoři, kteří tvořili v duchu 50. let a ideologických konceptů. Také v edici Kamarádi někteří autoři kromě naučné a estetické funkce sledovali „ţivotně orientační či výchovnou ambici“.173 Celkově edice vyznívá jako příběhy radostného a zvídavého dítěte, které se především pro svoji psychologickou plochost nemusí nijak hodnotově rozhodovat, a zápletky často připomínají exemplární didaktické příhody. Vyznívají jako model „chudého šťastného dětství“, který měl v 50. letech působit jako ideový vzor, skloubený s modelem hravého nezbednictví dětí či klukovské výpravy za poznáním z meziválečného období.174 Právě tomuto typu literatury, příběhu ze současného ţivota dětí, se zejména koncem 60. let nedařilo, protoţe vedle proudu fantazijní prózy s dostatkem místa k experimentu a hře, neposkytovala potřebnou volnost, prostor a originalitu.175 Obdobně by edici mohly konkurovat výtvarné interaktivní sešitové řady a čistě dobrodruţná próza, které v tomto období také zaţívaly velký rozmach. Ukázali jsme si, ţe edice bez výhrad vyhovovala tehdejším poţadavkům na tvorbu pro děti mladšího školního věku, především výběrem motivů odpovídajících jejímu ţánrovému zařazení, zpracováním příběhu, které nesmělo být příliš sloţité, a grafickou úpravou. Autoři píšící pro děti a mládeţ museli ve své tvorbě zohledňovat fázi rozvoje dítěte, schopnost myšlení a chápání a citové zázemí dítěte. Pro menší děti se dále počítá s menší mírou abstrakce ve prospěch větší názornost, také s vhodnou obsahovou specifikací, zaměřenou na okruh základních skutečností kolem dítěte, a tématem, vzhledem k dítěti vhodně perspektivně orientovaném.176 Svým naučným i relaxačním záměrem a výběrem ţánrů edice bezpochyby zapadla do tehdejšího vydavatelského profilu nakladatelství, coţ všechno dokazují také pozitivní recenze ve Zlatém máji. I přesto veřejnost edici nepřijala a ta po devíti letech ukončila svoji činnost. V naší práci připouštíme důvody zániku v podobě nadbytečně luxusního formátu, které uvádí Z. K. Slabý, nadále také zůstává otázkou, nakolik její existenci ukončil srpen 1968 a zda by bez této politické změny fungovala dále, ale nejvíce se přikláníme k názoru, ţe na neúspěchu edice nese největší podíl 172 173 174 175 176
63
HAMANOVÁ, Růţena. Příběhová próza pro menší děti posledních dvaceti let (1991). Tvořivá dramatika. Praha: IPOS, 1992, č. 6, roč. III, s. 18–24. Tamtéţ, s. 23. URBANOVÁ, Svatava. Meandry a metamorfózy dětské literatury. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 2003, s. 29. HAMANOVÁ, Růţena. Příběhová próza pro menší děti posledních dvaceti let (1991). Tvořivá dramatika. Praha: IPOS, 1992, č. 6, roč. III, s. 23. CHALOUPKA, Otakar a Vladimír NEZKUSIL. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury III. Praha: Albatros, 1979, s. 55–56.
dobový kontext, konkrétně liberálnější období 60. let, které dalo vzniknout mnoha volnějším literárním směrům a postupům, vedle nichţ Kamarádi působili strnule, nezábavně a příliš ideově. Do prózy pro děti se v té době dostala tzv. nová vlna zobrazující nitro postav, coţ přineslo příběhy bez nutného happyendu a poučování, především menší děti pak v tvorbě ocenily nové experimentální postupy, prvky fantazie a hry. Edice tedy neměla co nového nabídnout, její přínos spatřujeme pouze v naučné-zábavném záměru, který ale sledovalo více podobných řad, a v tehdejším literárním kontextu dětské literatury nepředstavoval hlavní ohnisko čtenářského zájmu.
64
6. Závěr Cílem této diplomové práce bylo zařadit edici Kamarádi do vydavatelského kontextu nakladatelství Albatros a dopátrat se příčin jejího neúspěchu u čtenářů a následného zániku. Zjistili jsme, ţe svazky edice splňovaly nároky na četbu tehdejších dětí ve věku šesti aţ devíti let, také kritika je hodnotila pozitivně, u veřejnosti si však oblibu nezískaly, a proto po devíti letech existence ukončila edice činnost. V teoretické kapitole jsme Kamarády označili za cestopisně-dobrodruţnou variantu příběhové prózy ze ţivota dětí/s dětským hrdinou, jednotlivé ţánry vnesly do textů určité prvky a postupy charakteristické pro jejich tvorbu. Edice se zaměřuje na recipienty ve věku od šesti do devíti let a její oficiální záměr sledoval naučné a estetické cíle. Následující kapitola se nejprve zaměřila na nastínění dobového kontextu a stavu literatury pro děti a mládeţ, zejména příběhové prózy ze ţivota dětí, poté následovala kompoziční, tematická, grafická a lingvistická analýza textu. Na základě prvních dvou rozborů můţeme tvrdit, ţe díla přesně splňovala tehdejší ţánrovou charakteristiku a poţadavky tvorby určené menším dětem. Podle Tomanovy teorie autoři volili syţet odpovídající příběhové próze s dětským hrdinou, konkrétně klasickou syţetovou kompozici s otevřeným nebo uzavřeným koncem a epizodickou výstavbu, pouţitý fabulační model cesty je zase charakteristický pro cestopisně-dobrodruţnou literaturu (Toman, 1992). Grafická a jazyková úprava knih taktéţ odpovídala ţánrovým poţadavkům a věkovému rozpětí čtenářů. Ve čtvrté kapitole jsme díla podrobili motivické a obsahové analýze. Nejprve jsme vyjmenovali společné motivy vyskytující se ve všech titulech, jako cestování, exotickou přírodu a kamarádství, poté jsme se zaměřili na charakteristiku jednotlivých knih z tematického hlediska, které bylo dílem jednotlivých autorů. Zjistili jsme, ţe celá edice nese zejména neotickou a estetickou (zábavnou) funkci, někteří autoři navíc zpracovávali ideologická a mravně-poučná témata, čímţ získává poslání textů větší rozsah. Zdůraznili jsme však, ţe právě tento ideologický podtext je výsledkem subjektivní interpretace, činnosti autora a dalších faktorů (kontext doby). Poslední kapitola naznačila jednak vývoj a proměny SNDK od komunistického únorového převratu 1948 aţ do období počátků normalizace, jednak shrnula ediční činnost nakladatelství ve stejném období. Ze všech těchto nasbíraných nebo vyzkoumaných dat jsme se pokusili najít místo edice Kamarádi ve vydavatelském profilu Albatrosu a odpovědět na otázku: proč edice nebyla úspěšná. Literární kritici svazků edice Kamarádi, Vítězslava Šrámková a Zdeněk K. Slabý se přikláněli k názoru, ţe za neúspěchem řady stálo především zbytečně luxusní podoba knih a s ní 65
spojená cena, dále pak neschopnost prodejců knihu nabídnout. Náš názor se přiklání k jiným příčinám nezdaru edice, a to situaci tehdejší literatury. Konkrétně máme na mysli liberálnější období 60. let, kdy dobrodruţná literatura zaţívala velký rozmach, a podobně na tom byla próza vyuţívající prvky fantazie, experimentu a hry. Pro děti mladšího školního věku byl zřejmě tento způsob tvorby atraktivnější, soudě na základě článku Růţeny Hamanové v časopise Tvořivá dramatika,177 neţ ve své době neojedinělá naučná edice místy zatíţena ideologickými a morálními tématy. Je pochopitelné, ţe se tato práce nemohla stát komplexním zhodnocením edice především kvůli nedostatku historických zdrojů (chybějící archiv nakladatelství Albatros). Skryté vztahy a propojení mezi jednotlivými knihami, autory a dobou by mohly ovlivnit výsledky našeho výzkumu. Zjistili jsme, ţe některé svazky edice byly přeloţeny, např. do němčiny nebo maďarštiny, dalším námětem k bádání by mohlo být zhodnocení jejich situace z hlediska recepce zahraničních čtenářů a postavení vzhledem k jejich domácí literatuře. Dále by bylo moţné díla zkoumat z hlediska teorie překladu a zaměřit se především na interkulturní aspekt knih. Na závěr můţeme dodat, ţe edice Kamarádi, není v současnosti vůbec známá a patří tak k historické tvorbě pro děti a mládeţ. Ani dnešním čtenářům by nedokázala poskytnout hledaný estetický poţitek, a to kvůli velké konkurenci kniţního trhu a neomezeným moţnostem dnešních dětí, které jim poskytuje zejména internet.
177
66
HAMANOVÁ, Růţena. Příběhová próza pro menší děti posledních dvaceti let (1991). Tvořivá dramatika. Praha: IPOS, 1992, č. 6, roč. III, s. 18–24.
7. Seznam literatury Primární literatura ADLA, Zdeněk. Péťa, Ašot a Nina, tvoji kamarádi ze Sovětského svazu. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1963. ELSTNER, František. Pedro, tvůj kamarád z Argentiny. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1967. IVANOV, Miroslav. Bengt, tvůj kamarád ze Švédska. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1964. IVANOV, Miroslav. Gaston, tvůj kamarád z Franice. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1965. KADEČKOVÁ, Helena. Óli, tvůj kamarád z Islandu. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1971. MAHLER, Zdeněk. Sally, tvá kamarádka z Anglie. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1967. PAŘÍZEK, Ladislav. Kamara, tvůj kamarád z Guineje. Ilustrace: Ruda Šváb. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1964. PAŘÍZEK, Ladislav. Lala, tvá kamarádka z Konga. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1968. STINGL, Miloslav. Angatar, tvůj kamarád z Grónska. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1965. STINGL, Miloslav. Meli-Antu, tvůj kamarád z Chile. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1964. ZACHYSTALOVÁ, Eliška. Abdul, tvůj kamarád z Afghánistánu. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1968. ZVELEBIL, Kamil. Kóran, Fátima a Raghu, tvoji kamarádi z Indie. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1963. Sekundární literatura BAUER, Michal. Ideologie a paměť: literatura a instituce na přelomu 40. a 50. let 20. století. 1. vyd. Jinočany: H & H, 2003, 359 s. ISBN 80-7319-028-1. ČEŇKOVÁ, Jana. Vývoj literatury pro děti a mládeţ a její ţánrové struktury. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 171 s. ISBN 80-7367-095-x. DOLEŢEL, Lubomír. Narativní způsoby v české literatuře. 1. vyd. Praha: Český spisovatel, 1993, 144 s. ISBN 80-202-0418-0. 67
FORST, Vladimír, Jiří OPELÍK a Luboš MERHAUT. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985, 900 s. ISBN 80-200-0468-8. FOŘT, Bohumil. Literární postava: Vývoj a aspekty naratologických zkoumání. 1. vyd. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2008, 111 s. ISBN 978-80-85778-61-8. HODROVÁ, Daniela. --na okraji chaosu--: Poetika literárního díla 20. století. 1. vyd. Praha: Torst, 2001, 865 s. ISBN 80-7215-140-1. HOLEŠOVSKÝ, František. Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládeţ. 1. vyd. Praha: Albatros, 1989. 455 s. HOLEŠOVSKÝ, František. Ilustrace pro děti: tradice, vztahy, objevy. 1. vyd. Praha: Albatros, 1977, 293 s. CHALOUPKA, Otakar. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládeţ. 1. vyd. Praha: Albatros, 1985, 480 s. CHALOUPKA, Otakar a Vladimír NEZKUSIL. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury I. 1. vyd. Praha: Albatros, 1973, 112 s. CHALOUPKA, Otakar a Vladimír NEZKUSIL. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury II. 1. vyd. Praha: Albatros, 1976, 128 s. CHALOUPKA, Otakar a Vladimír NEZKUSIL. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury III. 1. vyd. Praha: Albatros, 1979, 148 s. CHALOUPKA, Otakar a Jaroslav VORÁČEK. Kontury české literatury pro děti a mládeţ: (od začátku 19. století po současnost). 2. vyd. Praha: Albatros, 1984, 539 s. JANÁČKOVÁ, Blanka. Přehled vývoje literatury pro děti a mládeţ. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 1999, 119 s. JANÁČKOVÁ, Blanka. Přehled vývoje literatury pro děti a mládeţ. 1. vyd. Ústí nad Labem, 2009, 128 s. ISBN 978-80-7414-146-1. JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Arbesovo romaneto: z poetiky české prózy. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1975, 155 s. JANOUŠEK, Pavel. Přehledné dějiny české literatury 1945–1989. 1. vyd. Praha: Academia, 2012, 487 s. ISBN 978-80-200-2057-4. KABELE, Jiří, Vladimír SMETÁČEK a Vladimír VOZNIČKA. Morfologie dětské knihy. 1. vyd. Praha: Albatros, 1981, 159 s. KOVALČÍK, Zdeněk a Svatava URBANOVÁ. Minimum z literatury pro děti a mládeţ: stručný chronologický, tematický a ţánrový přehled české literatury pro děti a mládeţ. 1. vyd. Ostrava: Scholarforum, 1996, 77 s. ISBN 80-86058-15-8.
68
KNAPÍK, Jiří a Martin FRANC. Průvodce kulturním děním a ţivotním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011, 2 sv. ISBN 978-80-200-2019-2. LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Průvodce literárním dílem: výkladový slovník základních pojmů literární teorie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství H & H, 2002, 355 s. ISBN 80-7319-020-6. MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních ţánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, 2004, 699 s. ISBN 80-7185-669-x. PACNER, Miroslav. Albatros 25: k 25. výročí nakladatelství. Praha: Albatros, 1974. PETERKA, Josef. Teorie literatury pro učitele. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2001, 287 s. ISBN 80-7290-045-5. PETRTÝL, Miroslav. Státní nakladatelství dětské knihy, Praha: bibliografický soupis 1964-1968. 1. vyd. Praha: Albatros, 1970, 421 s. PISTORIUS, Vladimír. Jak se dělá kniha: příručka pro nakladatele. 1. vyd. Praha: Paseka, 2003, 248 s. ISBN 80-7185-516-2. RIMMON-KENAN, Shlomith. Poetika vyprávění. Vyd. 1. Brno: Host, 2001, 174 s. ISBN 80-7294004-x. SIEGLOVÁ, Naděţda a Zdeněk ZAPLETAL. Teorie a kritika české literatury pro mládeţ. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985, 121 s. STEHLÍKOVÁ, Blanka. Cesty české ilustrace v knize pro děti a mládeţ. 1. vyd. Praha: Albatros, 1984, 221 s. STEHLÍKOVÁ, Blanka. Ilustrace dětské knihy: referáty a diskusní příspěvky z pracovní konference Společnosti přátel knihy pro mládeţ, čs. sekce IBBY : Praha, 7. listopadu 1984. Praha: Společnost přátel knihy pro mládeţ, 1984, 31 s. SVOBODA, Jiří. Úvod do studia literární vědy. 1. vyd. Ostrava: Pedagogická fakulta, 1985, s. 151. ŠTRBÁŇOVÁ, Soňa a Antonín KOSTLÁN. Sto českých vědců v exilu: encyklopedie významných vědců z řad pracovníků Československé akademie věd v emigraci. 1. vyd. Praha: Academia, 2011, 607 s. ISBN 978-80-200-1915-8. ŠUBRTOVÁ, Milena. Dětská literatura po roce 1945 - próza. Brno: CERM, 1995, 16 s. ISBN 8085867-84-2. ŠUBRTOVÁ, Milena a Miroslav CHOCHOLATÝ. Slovník autorů literatury pro děti a mládeţ II. 1. vyd. Praha: Libri, 2012, 465 s. ISBN 978-80-7277-506-4. TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. 1. vyd. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU, 1992, 98 s. URBANOVÁ, Svatava. Meandry a metamorfózy dětské literatury. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 2003, 363 s. ISBN 80-7198-548-1. 69
URBANOVÁ, Svatava a Milena ROSOVÁ. Ţánry, osobnosti, díla: (historický vývoj ţánrů české literatury pro mládeţ – antologie). Vyd. 3. (upr. a dopl.). Ostrava: Ostravská univerzita, 2002, 236 s. ISBN 80-7042-604-7. VLAŠÍN, Štěpán. Slovník literární teorie. 2. rozš. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984, 465 s. Internetové zdroje CEMPÍREK, Jan. Pařízek Ladislav Mikeš – cestovatelská celebrita poloviny století. [online]. [vid. 8. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.hedvabnastezka.cz/cestovatele/4567-l-m-parizekcestovatelska-celebrita-poloviny-stoleti/ de BRUIN HÜBLOVÁ, Magda. Krijtová, Olga. [online]. [vid. 28.1.2014]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/32321/krijtova-olga KRUPIČKA. Miroslav. Zemřel malíř a ilustrátor Jan Brychta. [online]. [vid. 25. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/krajane/clanky/_zprava/zemrel-malir-a-ilustrator-jan-brychta-1310703 HÁJKOVÁ, Alena. Zdeněk Adla. [online]. [vid. 25. 1. 2014]. http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=667&hl=adla+
Dostupné
z:
Norské vyznamenáni pro Helenu Kadečkovou. In severskelisty.cz. [online]. [vid. 8. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.severskelisty.cz/knihy/knih0052.php SEDLÁČEK, Dušan. Na Smíchově existuje tiskárna jiţ 135 let. In Ipetka.cz. [online]. [vid. 10. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.ipetka.cz/na-smichove-existuje-tiskarna-jiz-135-let/ ŠUBRTOVÁ, M. Albatros. Slovník české literatury. [online]. [cit. 1. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=57 Časopisy a katalogy Albatros: knihy pro děti a mládeţ (SNDK) 1969. Praha: Albatros, 1969. Albatros: knihy pro děti a mládeţ (SNDK) 1970. Praha: Albatros, 1970. 60 let na křídlech albatrosu. Praha: Albatros, 2009. ISBN 978-80-00-02591-9. HAMANOVÁ, Růţena. Příběhová próza pro menší děti posledních dvaceti let (1991). Tvořivá dramatika. Praha: IPOS, 1992, č. 6, roč. III, s. 18–24. CHALOUPKA, Otakar. Anglická kamarádka. Zlatý máj: kritická revue umělecké tvorby pro mládeţ. Praha: Svaz Československých spisovatelů, 1968, č. 6, roč. XII, s. 358. CHALOUPKA, OTAKAR. Další z edice Kamarádi. Zlatý máj: kritická revue umělecké tvorby pro mládeţ. Praha: Svaz Československých spisovatelů, 1970, č. 1, roč. XIV, s. 39. 70
MATĚJOVICOVÁ, Milada. Óli, tvůj kamarád z Islandu. Zlatý máj: kritická revue umělecké tvorby pro mládeţ. Praha: Svaz Československých spisovatelů, 1972, č. 1, roč. XVI, s. 52. SLABÝ, Zdeněk K. Edice Kamarádi. Zlatý máj: kritická revue umělecké tvorby pro mládeţ. Praha: Svaz Československých spisovatelů, 1964, č. 1, roč. VIII, s. 30–31. STANOVKÝ, V. Edice Kamarádi. Zlatý máj: kritická revue umělecké tvorby pro mládeţ. Praha: Svaz Československých spisovatelů, 1964, č. 1, roč. VIII, s. 31. ŠRÁMKOVÁ, V. Kamarádi 1965. Zlatý máj: kritická revue umělecké tvorby pro mládeţ. Praha: Svaz Československých spisovatelů, 1966, č. 10, roč. X, s. 571–572. ŠRÁMKOVÁ, V. Kamarádi ze Švédska, Guineje a Chile. Zlatý máj: kritická revue umělecké tvorby pro mládeţ. Praha: Svaz Československých spisovatelů, 1965, č. 8–9, roč. IX, s. 407–409.
71
