Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy
MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
2015
Bc. et Bc. Veronika Kusá
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Management v kultuře
Bc. et Bc. Veronika Kusá
Kino bez popcornu Současná dramaturgie městských kin v konkurenci multiplexů Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Marika Kupková 2015
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
……………………………………………………………………….
Ráda bych poděkovala Mgr. Marice Kupkové za vedení práce. Děkuji také Jarmile Kučerové z Minikina, Janě Dulíkové z Luny a Taťáně Strakošové z Domu kultury města Ostravy. Rovněž děkuji panu Jaroslavu Peckovi z Unie filmových distributorů.
Obsah
1. Úvod........................................................................................................................................ 1 2. Metodologie ........................................................................................................................... 4 3. Klasifikace kin.......................................................................................................................... 7 3.1 Typy kin z hlediska prostoru ............................................................................................. 9 3.2 Typy kin z hlediska technického vybavení ...................................................................... 14 3.3 Typy kin z hlediska provozu ............................................................................................ 16 3.4 Typy kin z hlediska jejich zřizovatele .............................................................................. 16 4. Dramaturgie .......................................................................................................................... 18 4.1 Základní dramaturgické pojmy a postupy ...................................................................... 19 4.2 Dramaturgie kin .............................................................................................................. 21 5. Odraz porevolučních změn v českém filmovém prostředí ................................................... 26 6. Stav a vývoj kinoprostředí po roce 1989 .............................................................................. 32 7. Příchod multiplexů na český filmový trh .............................................................................. 36 7.1 Městská kina a multiplexy před nástupem digitalizace ................................................. 41 8. Digitalizace jako revoluce ve filmovém průmyslu ................................................................ 45 8.1 Digitalizace kin ................................................................................................................ 46 8.2 Přínos digitalizace pro klasická kina ............................................................................... 49 9. Aktuální síť městských kin a možnosti její současné dramaturgie ....................................... 51 10. Ostravské kinoprostředí ..................................................................................................... 57 10.1 Počátky filmového dění v Ostravě a vznik prvních kin ................................................. 57 10.2 Vývoj ostravských kin po roce 1945 ............................................................................. 61 10.3 Vývoj ostravských kin po roce 1989 ............................................................................. 64 11. Analýza dramaturgie ostravských městských kin ............................................................... 70 11.1 Luna .............................................................................................................................. 70
11.2 Minikino ........................................................................................................................ 74 11.3 Art ................................................................................................................................. 80 12. Srovnání dramaturgie ostravských městských kin a možnosti dalšího vývoje ................... 87 13. Závěr ................................................................................................................................... 94 14. Resumé (Summary) ............................................................................................................ 96 15. Literatura a prameny .......................................................................................................... 97 16. Přílohy ............................................................................................................................... 110
1. Úvod Diplomová práce se zabývá současnou dramaturgií městských kin v konkurenci multiplexů. Téma jsem si zvolila s ohledem na své předchozí studium filmové vědy a následné zaměstnání v malém ostravském kině, v němž jsem působila jako dramaturg a vedoucí filmového klubu. Z pozice návštěvníka a diváka jsem se tak přesunula „na druhou stranu promítacího plátna“ a získala jsem možnost přímo se podílet na tvorbě programu. Ačkoliv v současné době v daném kině již nepůsobím, prožitá zkušenost pro mě byla velkým přínosem a rozhodla jsem se ji zužitkovat při závěru svého studia, při psaní diplomové práce. Dramaturgie je činnost, kterou má většina lidí spjata s transformací dramatický textů v divadelní inscenaci nebo film. Činnost dramaturga jako člověka zodpovídajícího za program v kulturní instituci v podstatě nebyla teoreticky reflektována, stejně tak se odborná literatura soustavněji nevěnovala uchopení této činnosti ve specifickém prostředí kina, ačkoliv byl tento aspekt zmiňován v kontextu prací zabývajících se jinými souvisejícími jevy, jako je např. distribuce, návštěvnost, digitalizace apod. Má diplomová práce by tedy měla přinést obecnější vhled do této problematiky a nabídnout komplexnější reflexi tohoto tématu. Ve své práci bych se chtěla zabývat současnou dramaturgií městských kin, popsat její možnosti a zhodnotit, nakolik vybraná kina tyto možnosti využívají. Pro zhodnocení jsem zvolila kina v Ostravě s ohledem na vlastní pracovní zkušenost v místním kině. Reflexi obecných tendencí v dramaturgii kin bych chtěla přenést do lokálního kontextu a vztáhnout na ostravské prostředí, na konkrétní kina. Ráda bych zvoleným kinům nabídla zpětnou vazbu a případná doporučení. Problematiku dramaturgie hodlám nahlížet z pohledu městských kin, která jsou dnes zastoupena především klasickými jednosálovými kiny. Jejich existence byla mnohokrát ohrožena, naposledy například příchodem multiplexů na český trh a vysokými pořizovacími náklady na digitalizaci. Mnoho kin však tyto tlaky ustálo a jsou dodnes v provozu. Městská kina jsem zvolila s ohledem na to, že v sobě propojují veřejnou správu, s níž je spjata podpora kultury, a tržní prostředí, ve kterém se musejí pohybovat. Nejednou jsem se setkala s názorem, že městská kina jsou zastaralá, protože jsou vedena úředníky, kteří filmům nerozumějí a nemají k nim vztah. Navíc se prý tato kina nemusí příliš snažit o kvalitní program a dobré výsledky návštěvnosti, jelikož je jejich provoz zajištěn z rozpočtu 1
města. Na druhou stranu toto zajištění může dát kinům určitou svobodu v uvádění kvalitních a hodnotných filmových děl, která sice stojí na okraji diváckého zájmu, avšak prezentují film jako umění a představitel veřejné správy by tak mohl mít zájem na jejich zprostředkování divákovi. Cílem této práce je popsat současné možnosti dramaturgie městských kin. Dílčími cíli je reflexe jevů, které mají na dramaturgii vliv, a výzkum se zhodnocením, jak možnosti současné dramaturgie využívají městská kina v Ostravě při sestavování svých programů. Jelikož se práce věnuje kinům, úvodní kapitola je zaměřena na jejich klasifikaci a vymezení základních pojmů. Následující část se zabývá termínem dramaturgie a popisuje základní dramaturgické postupy. Zde vycházím z odborné literatury věnující se divadelní dramaturgii a aplikuji zjištěné poznatky, zejména principy dramaturgické práce, na prostředí a provoz kina. Teoretické uchopení specifické práce dramaturga kina kromě níže zmíněné magisterské diplomové práce doposud nebylo v odborné literatuře soustavněji reflektováno a z divadelní dramaturgie vycházím proto, že se činnost dramaturgie od počátku vázala primárně k divadlu. Dramaturgií kin se zabývala magisterská práce Barbory Appelové s názvem Dramaturgie kina a její využívání v současném Brně.1 Domnívám se však, že autorka eliminovala teoretické pozadí a obecná východiska a téma dramaturgie zpracovává spíše z historiografického hlediska. Autorka zde rovněž píše o kvalitní dramaturgii, ale už ve své práci nezmiňuje, jak by měla tato kvalitní dramaturgie vypadat. Přínosem její práce je vymezení vnitřních a vnějších faktorů, které se podílejí na dramaturgii kin. Jednotlivá zhodnocení programů brněnských kin však zabírají v rozsáhlé práci vždy jen jeden odstavec, zbytek pak práce pak obsahuje přepisy rozhovorů s dramaturgy zvolených kin. Autorčiným cílem bylo popsat všechny aspekty, které mohou ovlivnit dramaturgii kin, což se jí dle mého názoru většinou povedlo, avšak chybí mi jejich kritické zhodnocení a vyvození obecnějších závěrů. Tato práce má ambice více se zaměřit na samotný pojem dramaturgie, vymezení základních dramaturgických postupů a jejich aplikování na dramaturgickou činnost ve specifickém prostředí, jakým je městské kino, potažmo ostravské městské kino. Práce chce rovněž zohlednit vnitřní i vnější vlivy na dramaturgii kin včetně dějinných událostí. Na
1
APPELOVÁ, Barbora. Dramaturgie kina a její využívání v současném Brně. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2013.
2
základě analýzy programů vybraných kin však hodlá vymezit možnosti dramaturgické práce v kinech v obecnější rovině. Vzhledem k mému zájmu o dramaturgii kin považuji za důležité seznámit čtenáře kromě klasifikace kin také s vývojem kinoprostředí po roce 1989. Toto období jsem zvolila s ohledem na celospolečenské změny, které nastaly po pádu socialistického režimu a které se nutně musely promítnout také do oblasti kultury a filmového prostředí. Vznikaly nové zákony, změnilo se vlastnictví institucí, zakládaly se sdružující organizace, filmové festivaly, proměnil se systém výroby filmů i distribuce. Všechny tyto změny se podílely na tvorbě nového prostředí, ve kterém se kina musela naučit pohybovat. Po nastínění polistopadového filmového prostředí se zaměřuji na oblast provozu kin. Nastiňuji aspekty, které formovaly jejich stav a postavení v nové éře, přičemž zjišťuji, z jakých důvodů se kina v této době tak hojně zavírala. Při popisu vývoje sítě se zaměřuji na výrazný impuls, kterým byl příchod multiplexů na český trh. Stručně nastíním původ multikin včetně jejich expanze do světa a České republiky a zjišťuji, jestli a jak multikina svou přítomností ovlivnila klasická kina. Mým předpokladem je, že multikina měla na klasická kina přímý vliv, proto jsem tento fenomén také zařadila do vymezení tématu této práce. Další výrazný milník ve vývoji kin pak spatřuji v digitalizaci, o které se nejen mezi kinaři mluvilo jako o nové technické revoluci ve filmovém průmyslu, která by zároveň měla postavit klasická jednosálová kina na roveň multikinům. Ve své práci tedy reflektuji vzájemné působení těchto kin v době před digitalizací a po ní. Tímto se ve svém popisu vývoje sítě kin dostávám až do současnosti a na základě vymezení oproti předcházející době a pomocí teoretického uchopení
dramaturgické
činnosti
v prostředí
kin
reflektuji
současné
možnosti
kinodramaturga v městských kinech. Poslední okruh práce se pak soustředí na specifické prostředí ostravských kin. Podává stručný přehled vývoje sítě kin na tomto území od jeho počátku až do dnešních dnů a zaměřuje se na dramaturgii dnes existující městských kin. Stanovuji hypotézu, že současná dramaturgie městských kin se příliš neliší od dramaturgie ostatních jednosálových klasických a dvousálových kin a vymezuje se spíše oproti multiplexům. Primárním cílem městských kin není zisk, dramaturgie tedy nemusí podléhat všeobecnému mainstreamovému vkusu a v programech kin se tak budou objevovat většinou umělecky hodnotné filmy, dokumenty či snímky stojící mimo americkou produkci, 3
kterých si program multikin moc nevšímá. Předpokládám, že městská kina budou hostit festivaly a filmové přehlídky, besedy, přednášky, setkání s tvůrci či další kulturní akce, které se vztahují k filmu či dění ve městě. Rovněž si myslím, že při městském kinu bude působit filmový klub s výhodami pro své abonenty. Ráda bych dokázala, že současné městské kino by mělo fungovat nejen jako prostor, kde se promítají filmy, ale jako kulturní platforma, v jejímž středu zájmu sice stojí film jako umělecké dílo, ale která nabízí i další kulturní rozměr.
2. Metodologie Při zpracování úvodní části práce týkající se klasifikace kin vycházím ze sekundárních zdrojů a expertního rozhovoru. Na základě evidenčních údajů v databázi kin vytvořené Unií filmových distributorů jsem stanovila čtyři základní hlediska, podle kterých lze kina klasifikovat – prostor, ve kterém se nacházejí, technické vybavení, kterým disponují, způsob provozu a charakter zřizovatele. Při popisu jednotlivých typů kin vycházím z částečně strukturovaného rozhovoru s tajemníkem Unie filmových distributorů, s panem Jaroslavem Peckou, který proběhl v jeho kanceláři 20. března 2015. Pomocí odborné literatury vztahující se k divadelní dramaturgii definuji obecně pojem dramaturgie a vymezuji základní dramaturgické pojmy a postupy, které lze z divadelního prostředí aplikovat na kina. Na základě těchto postupů pak stanovuji determinanty, které se vztahují k dramaturgii kin a které budou určující pro mou analýzu ostravských kin. Při svém historiografickém bádání vycházím z dostupné odborné literatury a sekundárních zdrojů. Polistopadové změny v českém filmovém prostředí zmapoval Andrej Halada v úvodních kapitolách své knihy Český film 90. let2 a vývojem distribuce, sítě kin a dalšími aspekty se zabýval Aleš Danielis ve studii Česká filmová distribuce po roce 19893. Především z jejich prací vycházím při popisu změn, které ovlivnily české kinoprostředí po roce 1989. Pozdější vývoj pak kromě odborné literatury a článků reflektuji také pomocí sekundárních zdrojů, kterými jsou např. zmíněná databáze Unie filmových distributorů, data
2 3
HALADA, Andrej. Český film devadesátých let. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-710-6251-0. DANIELIS, Aleš. Česká filmová distribuce po roce 1989. In: Iluminace, ročník 19, číslo 1, 2007, str. 53-95.
4
serveru Digitální kino4, Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu včetně příloh5 nebo diplomové práce zabývající se souvisejícími aspekty, jako jsou digitalizace nebo multikina. Všechny prameny jsou uvedeny v seznamu na konci práce. Kapitola o aktuální síti městských kin a možnostech její současné dramaturgie je zpracována s využitím databáze Unie filmových distributorů6. V této databázi lze určit kritéria výběru (např. digitalizované kino, jednosálové klasické kino, kino se stálým provozem apod.) a získat tak potřebná data. Tuto databázi využívám také pro výběr kin sloužících k analýze programu městských kin v České republice. Zvolila jsem 20 % vzorek jak pro kina digitalizovaná, tak nedigitalizovaná. Kina jsem pak vybírala podle zřizovatele, kterým byly obce, města, městská kulturní střediska apod., přičemž jsem snažila o rovnoměrné rozprostření na území České republiky. U nedigitalizovaných kin jsem sledovala frekvenci projekcí a aktuálnost filmů, u těch digitalizovaných jsem se zaměřila také na speciální programovou nabídku a vzdálenost daného kina od nejbližšího multiplexu. Přehled vybraných kin včetně sledovaných jevů se nachází v příloze. Na základě zjištěných poznatků jsem stanovila společné provozní a dramaturgické postupy užívané dnešními městskými kiny, čímž jsem postihla současný stav. Pro určení všech možností dramaturgie to však není dostačující, jelikož dobré příklady lze nalézt také u soukromých kin. Organizace Europa Cinemas mimo jiné aktivity také každoročně uděluje cenu evropským provozovatelům kin. Obdržení této ceny tedy může být znakem perspektivního vedení kina s kvalitním dramaturgickým programem a laureáti ceny mohou mě i českým provozovatelům kin posloužit jako inspirační zdroj. Posledním držitelem tohoto ocenění je Ivo Andrle, pražské kino Aero a síť spřátelených kin. Analýzou jejich programové nabídky jsem tak získala další zdroj možností současné dramaturgie a tím i doplnila základní poznatky nutné k nalezení určitých dramaturgických tendencí, kterými se kina mohou při tvorbě svého programu řídit. Poslední okruh práce se věnuje specifickému prostředí ostravských kin. Při popisu vývoje sítě kin jsem zpracovávala zejména zdroje z Archivu města Ostravy (sborníky města, kroniku, dobové články), výsledky kin poskytnuté Unií filmových distributorů a příspěvky
4
Digitální kino, www.digitalnikino.cz Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2011-2016. Ministerstvo kultury, 2010. 5
6
Kina k 31. 12. 2014. Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze.
5
v lokálních médiích. Při sběru dat pro analýzu dramaturgie místních městských kin jsem absolvovala částečně strukturované rozhovory s osobami zodpovědnými za program jednotlivých kin, zpracovávala informace zveřejněné na webových stránkách i interní dokumenty, zejména programovou nabídku v posledních letech. Ve své analýze jsem sledovala determinanty stanovené v kapitole o dramaturgii. Po analýzách jednotlivých kin následuje jejich vzájemné srovnání, zjištění aktuálního stavu a návrh doporučení. Připravené otázky k rozhovoru s vedoucími kin: -
Kolik má kino zaměstnanců, jak dlouho zde pracují a jaká je jejich agenda?
-
Kdo je v kině zodpovědný za program?
-
Kdo se v kině zabývá dramaturgií?
-
Ovlivňuje někdo dramaturga při jeho práci, např. vedení?
-
Existuje dramaturgický plán, koncepce?
-
Jaké jsou zdroje programu?
-
S jakým předstihem se program připravuje?
-
Lze stanovit nějaké obecné zásady pro výběr filmů do programu?
-
Jaké filmy mají přednost?
-
Jak se pracuje s premiérovým čtvrtkem?
-
Spolupracuje kino s dalšími institucemi, podílí se na dalších kulturních akcích?
-
Jaké další aktivity kino nabízí kromě projekce audiovizuálních děl?
-
Existuje při kině filmový klub?
6
3. Klasifikace kin V současné
době
je
klasifikace
kin
poměrně
složitá.
Rozvoj
technických
a komunikačních technologií rozšířil oblast veřejných projekcí o další možnosti a kromě kinosálů se tak můžeme s audiovizuálními projekcemi setkat v podstatě kdekoliv. Diváci mohou zhlédnout legální filmové projekce ve školách, v knihovnách, divadlech, muzeích, galeriích, kavárnách, klubovnách a díky projektu Promítej i ty7 také u kamaráda v obývacím pokoji. Většinou bývají tyto typy projekcí uváděny jako součást festivalů, výstav a dalších akcí, které jsou primárně zaměřeny na jinou oblast kultury, např. filmové sekce divadelních festivalů, avšak sledují současný trend, a to nabídnout návštěvníkům co nejširší programovou nabídku pomocí několika médií. Návštěvník výtvarné výstavy tak kromě zhlédnutí vystavených uměleckých děl má možnost například zakoupit si publikaci, která u této příležitosti vyšla, podívat se na dokument o autorovi, poslechnout si koncertní vystoupení na vernisáži nebo si interaktivně namalovat obraz ve stylu daného výtvarníka. Kromě toho zde funguje také rozsáhlá síť filmových klubů, které se primárně zaměřují na pravidelné filmové projekce, avšak není nutností, aby tyto kluby vznikaly přímo při kinech. Mezi nejnavštěvovanější filmové kluby tak např. patří Filmový klub Městské knihovny v Praze.8 Klasifikaci projekčních prostor ztěžuje také technické vybavení, kdy jsou některá projekční místa omezena filmovými formáty, a nepravidelnost promítání. Tato práce nezohledňuje alternativní možnosti veřejných projekcí, ale soustřeďuje se pouze na kina ve významu veřejně přístupného prostoru, který většinou za úplatu nabízí divákům hromadnou projekci audiovizuálních děl. Do roku 1989 spadala všechna kina pod Československý státní film, který si vedl evidenci a sbíral data.9 Poté databáze spadla pod nově vytvořenou Unii filmových distributorů, která ji spravuje dodnes a která si vede vlastní klasifikaci kin založenou na charakteru prostoru a četnosti promítání.10 Ministerstvo kultury vydává každoroční zprávy
7
Projekt festivalu Jeden svět, kdy si zájemci mohou zdarma půjčit dokumenty na festivalu uvedené a promítat je svým přátelům, známým a pozvaným hostům. Jednou z podmínek však je nulové vstupné. 8 Ročenka Asociace českých filmových klubů, o.s. za rok 2012. 9 10
DANIELIS, Aleš. Česká filmová distribuce po roce 1989. In: Iluminace, ročník 19, číslo 1, 2007, str. 53-95. Kina k 31. 12. 2014. Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze.
7
o české kinematografii, kde rozlišuje kina podle prostoru (např. klasická kina, multikina, letní kina) a podle toho, zda jsou kina digitalizovaná, či nikoliv.11 Jde o nejčastější typologii kin, její pojmy jsou srozumitelné, rozšířené a běžně využívané. Některé typy kin jsou totožné v obou klasifikacích, zejména ty, které využívají v názvu prostoru samotný pojem kino (klasické kino, multikino, autokino). V případech, kdy se pravidelně promítá v prostorech, které neslouží primárně pouze jako kina, už je to s vnímáním hranic jednotlivých pojmů horší (víceúčelový sál a ostatní sál), navíc si kategorii volí sám provozovatel kina a v databázi se tak mohou objevit chyby. Bohužel žádné vymezení nedokáže pojmout typologii projekčních prostor v celé její šíři, aplikovanou pouze na kina a podle ukazatelů vhodných pro tuto práci. Tato kapitola se tedy snaží o jistou klasifikaci podle několika kritérií, přičemž vychází zejména z databáze Unie filmových distributorů. Tabulka č. 1 – Klasifikace kin z hlediska prostoru
klasické jednosálové dvousálové multikino letní kino putovní kino autokino víceúčelový sál ostatní sál
z hlediska technického vybavení
digitalizované nedigitalizované
z hlediska provozu
se stálým provozem s příležitostným provozem
z hlediska zřizovatele
městská soukromá
Zdroj: Kina k 31. 12. 2014. Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze.
11
Zpráva o české kinematografii 2011. Praha: Ministerstvo kultury České republiky, Odbor médií a audiovize, květen 2012. Dostupné online: http://www.mkcr.cz/cz/media-a-audiovize/kinematografie/zpravy-o-ceskekinematografii-101005/
8
3.1 Typy kin z hlediska prostoru Toto kritérium nahlíží na kina z hlediska typu a charakteru prostoru, ve kterém se filmové projekce odehrávají. a) klasické jednosálové kino Klasická kina už od počátku svého vzniku sloužila výhradně k promítání filmů. Většinou se jedná o samostatné budovy, ve kterých se nachází pouze kino se svým zázemím. Výjimkou však není ani situace, kdy se kinosál nachází v budově spolu s dalšími, převážně kulturními možnostmi – většinou jde o městské kulturní domy, ve kterých je například také divadlo, muzeum či galerie. Jak název napovídá, provozovatel má k dispozici pouze jeden sál, ať už se stálým, či nepravidelným provozem. Kapacita sálů může být různá, i když se průměr pohybuje mezi stem až dvěma sty sedadly.12 Např. kino v Olešnici na Moravě s nepravidelným, převážně víkendovým provozem má kapacitu 15 míst, oproti tomu kino Vesmír v Orlové disponuje 620 sedadly. Klasická kina provozující jeden sál s vysokou kapacitou se nacházejí převážně ve větších městech na Moravě a ve Slezsku – Ostrava, Olomouc, Opava, Havířov, Nový Jičín ad. b) dvousálové kino Termín dvousálové kino uvádí Unie filmových distributorů, Český statistický úřad ve své zprávě13 pracuje s klasickým vícesálovým kinem. Pokud má však kino více sálů než dva, Unie filmových distributorů ho eviduje jako multikino, proto je užití pojmu vícesálové kino nepřesné a může zkreslovat data. Také spojení termínů v klasické dvousálové kino není vhodné, jelikož původní klasická kina měla většinou jen jeden sál. Druhý sál má zpravidla menší kapacitu než hlavní sál a slouží k projekcím méně navštěvovaných filmů, ke konání přehlídek, besed či jiného doprovodného programu tak, aby nebyl narušen chod kina a tím i návštěvnost hlavního sálu. Některá kina mohou druhý sál využívat příležitostně (např. kino Morava ve Veselí nad Moravou), pro některé je provoz dvou sálů každodenní samozřejmostí
12
Kina k 31. 12. 2014. Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze. Kultura v regionálním pohledu 2010 [online]. Zpracoval odbor informačních služeb. Praha: Český statistický úřad, 2011, cit. dne 12. 2. 2015. Dostupné online: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/p/3317-11 13
9
(např. kino Světozor v Praze). Druhý typ provozu převažuje. Momentálně je v České republice evidováno 17 dvousálových kin. c) multikino Jak samotný název napovídá, multikino obsahuje více kinosálů pod jednou střechou, přičemž jsou všechny sály schopny promítat jednotlivé filmy zároveň.14 Unie filmových distributorů za multikino považuje kino se třemi a více sály.15 Všechny sály mají své vlastní technické zázemí s projekční technikou a zvukovým zařízením. Co mají sály společné, je zázemí kina pro návštěvníky. Pro multikina je typický jeden vchod, společné foyer a jednotný pokladní systém. Multikina jsou často otevřena po celý den, takže návštěvník může přijít v kteroukoliv hodinu a vybrat si z širší nabídky filmů.16 Zatímco se tedy multikina snaží uspokojit co nejširší divácké spektrum, zároveň snižují své provozní náklady na nájem a platy zaměstnanců. Multikina obvykle bývají součástí většího obchodního domu a mohou tak využívat jeho zázemí a možností. Dnes již očekávaným standardem je přítomnost parkoviště, obchodů, restaurací, barů nebo eventuálně dalších možností volnočasových aktivit. Nabídka občerstvení však bývá přítomna i přímo ve foyer multikina, po vzoru amerických kin si tak i český divák může odnést do sálu popcorn a colu. Globální charakter a unifikace patří mezi nejvýraznější rysy multikin, a to nejen v rámci jednotlivých společností provozujících více multikin. Multikina se vyznačují větším počtem sálů, které disponují vysoce kvalitním a drahým technickým vybavením, od velkého plátna přes digitální projektor až po zvukový systém. Sedačky jsou prostorné a pohodlné, jejich součástí jsou držadla na nápoje a divák má dostatek prostoru pro nohy. Většinou jsou v sále také dvojsedačky pro páry, drobnost, která potěší a která se v jednosálových kinech většinou nevyskytuje. Mezi běžné vybavení multikin patří také koberec, který je přítomen už ve foyer a má často červenou barvu, zřejmě pro
14
Provozovatel, který vlastní více budov, ve kterých je vždy jen jeden sál s promítacím plátnem, nepatří mezi provozovatele multikina, ale jde o provozovatele více jednosálových kin. 15 Zajímavostí je, že v současné době u nás není žádné kino se třemi sály. Buď u nás existují dvousálová kina, nebo pak až multikina se čtyřmi a více sály. 16 Tzv. hra na možnost výběru, o které mluví Vít Straňák (1996, str. 8), kdy divák nemusí předem vybírat film, který chce vidět, ale prostě vyrazí do kina a rozhodne se až na místě, čímž se mu může rozšířit přehled. Zároveň je zde ale patrný jev, kdy divák nejde na film, ale do kina, kdy filmové umění není primárním cílem, tím se stává návštěva multikina.
10
navození pocitu výjimečnosti filmové události. To je také pojem, který se k provozování multikina váže. Nejde ani tak o zhlédnutí samotného filmu, jako o návštěvu kina.17 „Zážitek z filmu je doprovázen nebo dokonce převážen zážitkem z dobrého zvuku, pohodlných sedadel, občerstvení, možností výběru i situovaností kin v komplexu dalších zábavních aktivit.“18 Tomu ale také bývá přizpůsobena cena vstupenky, která je vyšší než v jednosálových kinech. Pro označení multikina se používá také termín multiplex, jedná se o synonymum a mezi oběma termíny není žádný významový rozdíl. V případě multiplexu jde spíše o mezinárodní pojem, kdežto multikino se uplatnilo v našem jazyce. d) letní kino Pro letní kino je typické omezení provozu pouze na teplé měsíce, od čehož je odvozen jejich název. Nachází se celé léto na jednom místě, nikam se nestěhuje. Má stabilní promítací základnu, ale vybavení pro diváky se různí kino od kina, může jít o amfiteátr, tomu přizpůsobený areál nebo vyskládané řady židlí v parku. I v letních kinech je dnes zpravidla přítomno občerstvení, o které je právě v letních měsících velký zájem. Jelikož letní kino promítá filmy pod širým nebem, divák musí počítat s jistým diváckým nepohodlím – nenachází se v odhlučněném a setmělém sále a kromě filmu tak na jeho pozornost mohou působit okolní vlivy, např. ostatní diváci, psi, děti, hluk z ulice, občerstvení apod. Letní kina však i nejen kvůli tomuto mají svou jedinečnou atmosféru, pro kterou jsou diváky vyhledávaná a oblíbená. Největší letní kino má podobu amfiteátru, nachází se v Karlových Varech a jeho kapacita je 3 500 diváků. e) putovní kino Unie filmových distributorů pracuje s termínem maringotka19, kterým označuje situaci, kdy má kino promítací techniku umístěnou v maringotce, s níž putuje po kraji a promítá představení na různých místech během sezóny. Je pravdou, že všechna kina evidovaná pod
17
STRAŇÁK, Vít. Multikino je velká hra na možnost výběru. In: Mladá fronta Dnes (Víkend), ročník 7, číslo 257, 1996, str. 8. 18 HANZLÍK, Jan – ČADA, Karel. Technické vymoženosti, americké trháky a nezbytný popcorn. Konstrukce kulturní zkušenosti z multikina v českém denním tisku. In: Iluminace, ročník 19, číslo 1, 2007, str. 112. 19 Kina k 31. 12. 2014. Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze.
11
maringotkami jsou v provozu pouze v létě a mají reálnou podobu maringotky, ale pro uchopení principu fungování daného kina se jeví příhodnější termín putovní kino, se kterým pracuje ministerstvo kultury.20 Putovní kino tak označuje jev, kdy je jeho provozovatel vybaven potřebnou technikou, avšak nikoliv stabilním zázemím. Může tak techniku sbalit, přemístit a „založit“ kino na určitou dobu v podstatě kdekoliv, kde mu to úřady dovolí. V dnešní době, kdy veřejné projekce nejsou omezeny pouze na 35mm film a snímek lze spustit např. z DVD, tak můžeme o putovním kinu uvažovat nejen pouze ve smyslu maringotky stojící dva týdny v létě na náměstí, ale také jako o fyzické osobě, která s projektorem a notebookem objíždí města a promítá filmy např. na opuštěné budovy. Zde je však otázkou, jak je vůbec vnímán pojem samotného kina. Jedná se o instituci, která zprostředkovává filmová představení, nebo o budovu, kam na tato představení chodíme? Chodíme na film, nebo do kina? Vzhledem k tomu, že do klasifikace kin běžně spadají také autokina či letní kina, jedná se spíše o první možnost. Putovní kina patřila mezi nejstarší nejen u nás, ale i ve světě.21 I dnes jsou tato kina oblíbená, a to nejen díky své atmosféře něčeho výjimečného, co zde přijelo pouze na návštěvu a za pár dní to zde už nebude. Kvůli značné redukci sítě kin dnes mnohé obce a malá města vůbec nemají kino a za filmy musejí diváci dojíždět. Avšak s příjezdem putovního kina na náves se toto úsilí ztrácí a filmový zážitek tak přiláká i diváky, kteří běžně návštěvě kin neholdují. Obzvláště jsou-li tyto projekce pro diváky zdarma. Nejznámějším putovním kinem u nás je Kinematograf bratří Čadíků. f) autokino Autokino je fenoménem, který vznikl a zažil svůj boom ve Spojených státech.22 U nás nikdy nefungovala rozsáhlá síť autokin, přesto se tu a tam objevily pokusy autokino provozovat.23 Je k tomu zapotřebí velké prostranství s příjezdovou cestou, samozřejmě
20
Zpráva o české kinematografii 2011, str. 13. THOMPSONOVÁ, Kristin a BORDWELL, David. Dějiny filmu. Přehled světové kinematografie. Praha: Akademie múzických umění a Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7331-091-2. 21
22
Autokina slaví 80. Výročí. Dobu slávy už mají za sebou [online]. Deník.cz, 4. 6. 2013, cit. dne 24. 3. 2015. Dostupné online: http://www.denik.cz/historie/autokina-slavi-80-vyroci-doby-slavy-uz-maji-za-sebou.html 23 LANDA, Jindřich. Jak je to u nás s autokiny? [online]. Studentpoint, 11. 7. 2012, cit. dne 24. 3. 2015. Dostupné online: http://www.studentpoint.cz/295-zajimavosti/7603-jak-je-to-u-nas-s-autokiny#.VRFMsY6PUuE
12
plátno a projektor a speciální zvukové zařízení, které umožní přenos zvuku na určité radiové frekvenci, kterou si mohou návštěvníci naladit na svém autorádiu a poslouchat tak zvuk filmu přímo v autě. Vstupné se hradí za automobil. Výhodou oproti letnímu kinu je, že diváka od návštěvy kina neodradí špatné počasí. Faktem však zůstává, že autokina jsou spíše zajímavostí než vyhledávanou službou. Pohodlí kinosálů konkurovat nemohou a uvolněné atmosféře letního kina při pobytu na čerstvém vzduchu také ne. V současné době je v České republice evidováno pouze jedno autokino, a to v Ostravě, ale jeho provoz je omezen pouze na pár dní v letních měsících.24 g) víceúčelový sál Tento termín zavedla Unie filmových distributorů a označuje jím situaci, kdy v kinosále mohou probíhat i další kulturní aktivity, od divadla přes film až po koncerty a výstavy. Nejčastěji se pod tímto typem prostoru ukrývají kulturní centra, domy mládeže, knihovny, muzea, domy umění či malé kulturní prostory. V praxi to většinou funguje tak, že provozovatel kina je současně provozovatelem multifunkčního prostoru a skládá programovou nabídku z více druhů umění a zábavy. V promítacím sále tak probíhají i další kulturní aktivity, většinou po malých úpravách, kdy se vytáhne nebo zakryje promítací plátno. Výhodou tohoto fungování je zejména ekonomický přínos, kdy je sál plně vytěžen, protože se může využívat i mimo filmové projekce, ušetří se na platech zaměstnanců, na vybavení apod. Chtělo by se říci, že z těchto důvodů multifunkční prostory fungují převážně v malých obcích, kde se třeba nevyplatí provozovat zároveň budovy kina a divadla, ale není to podmínkou, mnoho takovýchto prostor najdeme také v Praze, Brně, Ostravě a dalších větších městech. Další výhodou víceúčelového sálu je širší programová nabídka, kdy se dramaturg nemusí omezovat pouze na jeden typ umění. Na druhou stranu to může být zároveň nevýhoda, protože je obtížné najít člověka, který dobře rozumí více kulturním oblastem, aby mohl být kvalitním dramaturgem multifunkčního prostoru.
24
Kina k 31. 12. 2014. Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze.
13
Do kategorie víceúčelových sálů práce řadí také kinokavárny, i když unie i ministerstvo je považují za samostatnou kategorii. Z hlediska vymezení víceúčelového sálu se jedná o prostor kombinující pohostinskou činnost s projekcí audiovizuálního díla. Nejde však jen o možnost vzít si s sebou do sálu občerstvení, ale o přímou úpravu promítacího sálu, ve kterém jsou rozmístěny stoly a židle tak, aby připomínaly kavárenský prostor, přesto se však v prostoru nachází také velké plátno, na které se promítají filmy. Přes den většinou kinokavárny fungují jako běžné kavárny a filmové projekce začínají večer.25 Oproti předchozím případům víceúčelového sálu se liší v tom, že zde víceúčelný provoz probíhá zároveň, kdežto v předchozích případech je sál buď kinem, nebo divadlem. V tomto hledisku typologie však není důležité, že možnosti probíhají zároveň nebo zvlášť, ale důležité je, že promítací prostor tyto možnosti umožňuje. h) ostatní sál Do této kategorie většinou spadají různé posluchárny, salónky, konferenční místnosti a podobné prostory různých organizací, které na svá veřejná promítání většinou nevybírají vstupné. Zahrnuje tak převážně projekce audiovizuálních děl ve školách, nemocnicích, v dalších kulturních institucích či soukromých firmách. Kapacita sálů většinou nepřevyšuje sto sedadel, provoz bývá nepravidelný. Řadí se sem např. psychiatrická léčebna v Havlíčkově Brodě, rehabilitační ústav v Hrabyni, Učební a výcvikové středisko AMU v Poněšicích, Karlova univerzita nebo Památník Terezín.
3.2 Typy kin z hlediska technického vybavení Toto kritérium definuje kina podle technického vybavení, tedy podle typu promítačky. Dříve existovala kina 16mm, 35mm a 70mm. S nástupem širokoúhlého formátu se pak ještě dělila 35mm a 70mm na klasická a širokoúhlá. V devadesátých letech u nás došlo k zániku 16mm a 70mm kin. V krnovském kině Mír je zachována funkční 70mm promítačka a v současné době je tak jediným kinem v zemích Visegrádské čtyřky (Česká republika,
25
ČESÁLKOVÁ, Lucie. Kino na vícero použití. Koncepce a reflexe kinokaváren jako tzv. kombinovaného provozu. In: Iluminace, ročník 20, číslo 1, 2008, str. 127-142.
14
Slovensko, Polsko a Maďarsko), které je schopno odpromítat 70mm filmové kopie s původním záznamem zvuku.26 Filmové formáty byly primárním zdrojem projekcí v kinech. S rozvojem technologií se však začaly postupně uplatňovat také alternativní zdroje projekcí, zejména ve snaze reagovat na poptávku publika, např. školní či vzdělávací projekce. Od osmdesátých let se tak v kinech objevila možnost promítat také z VHS, na konci devadesátých let pak přišlo DVD a od roku 2007 se rozšiřoval formát Blue-ray disků, který díky vysokému rozlišení sliboval srovnatelnou kvalitu obrazu a zvuku.27 Nejvýznamnějším milníkem byl však rok 2008, kdy se započala digitalizace českých kin, tedy kdy byla v kinech instalována technologie umožňující projekci digitálních formátů.28 Od té doby se kina rozdělují na dva typy: kino digitalizované a nedigitalizované. Běžná praxe je taková, že kina většinou vlastní několik projekčních zdrojů, platí to zejména pro klasická jednosálová kina. Čím více je kino technicky pokročilé, tím více projekčních možností má. Kina, která jsou vybavena pouze DVD technikou, jsou omezena jen na tento formát, kdežto kina promítající z 35mm kopií většinou vlastní také DVD či Blue-ray přehrávač. Stejně tak nově digitalizovaná kina si často uchovávají i 35mm promítačku, DVD nebo Blu-ray, a jsou tak schopna přehrát jakýkoliv formát a uspokojit jakéhokoliv zájemce (např. autora nezávislého snímku, který má svůj film pouze na DVD a rád by ho odpremiéroval na velkém plátně). Kina nově vzniklá po příchodu digitalizace se naopak soustřeďují převážně na digitální projekci, protože v ní spatřují budoucí stav. Mnoho filmů totiž přichází do distribuce už přímo pouze na digitálním nosiči a 35mm kopie se nevyrábějí, jsou tak postupně odsouvány do pozadí.29
26
70mm Film Fest Krnov [online]. Cit. dne 21. 3. 2015, dostupné online: www.krrr.cz LETKO, Karel. Historie spotřební elektroniky – 1. Díl: jaký byl vývoj? [online]. TVFreak, 30. 5. 2011, cit. dne 24. 3. 2015. Dostupné online: http://www.tvfreak.cz/historie-spotrebni-elektroniky-1-dil-jaky-byl-vyvoj/4271-4 28 VÍTEK, Petr. Digitalizace českých kin. Ještě není pozdě. In: Cinepur, ročník 15, číslo 59, 2008, str. 13. 29 MARTINEK, Přemysl. Digitalizace českých kin. Snad ještě není pozdě. In: Cinepur, ročník 15, číslo 58, 2008, str. 6. 27
15
3.3 Typy kin z hlediska provozu Toto kritérium přejaté z databáze Unie filmových distributorů30 nahlíží na kina optikou jejich fungování a rozlišuje kina se stálým a kina s příležitostným provozem. Provoz stálých kin je pravidelný, filmy se promítají většinou denně, avšak patří sem i kina s omezeným provozem, např. kina v malých obcích, která hrají jen o víkendu. Oproti tomu stojí kina s příležitostným provozem, která promítají nepravidelně nebo pouze v určitém období v roce, např. ostatní sály nebo letní kina. Unie filmových distributorů ve své databázi stanovila pro své pracovní potřeby také další kategorie, jako je např. letní provoz, festivaly či projekce bez vstupného, které však jsou vymezitelné základním rozdělením na provoz stálý a příležitostný.
3.4 Typy kin z hlediska jejich zřizovatele Podle tohoto kritéria existují dva typy kin, kina městská a soukromá. Liší se ve formě vlastnictví a principu hospodaření. a) městská kina Na vzniku a hospodaření těchto kin se určitým způsobem podílí obec, všeobecný úzus je však nenazývá obecními kiny, ale kiny městskými, a to i ve statutárních městech, která se mohou členit na jednotlivé městské části nebo obvody, které dané kino mohou spravovat.31 Obce jako územní samosprávné celky mohou zřizovat další organizace, jako jsou vlastní organizační složky, příspěvkové organizace, obchodní společnosti (akciové nebo s ručením omezeným), ústavy, školská zařízení či výzkumné instituce. Územní samosprávný celek se zároveň může stát společníkem v obchodních či obecně prospěšných společností, na jejichž činnosti se může podílet svým majetkem včetně finančních prostředků.32 Město se tak může na provozu kin podílet třemi způsoby, skrze vlastní organizační složku, příspěvkovou organizaci nebo prostřednictvím vlastnictví podílu v obchodní společnosti, přičemž tento
30
Kina k 31. 12. 2014. Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze. Zákon o obcích, č. 128/2000 Sb. ze dne 12 dubna 2000. 32 Zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, č. 250/2000 Sb. ze dne 7. července 2000. 31
16
podíl může být menšinový stejně jako stoprocentní. Většina klasických jednosálových a dvousálových kin je majetkem města.33 Do příchodu multiplexů mohla být více méně ekonomicky soběstačná, nyní se však neobejdou bez určité formy podpory.34 Na činnost městských kin je pak nahlíženo jako na veřejnou službu, kterou zprostředkovává veřejný sektor většinou prostřednictvím veřejnoprávních neziskových organizací.35 Jak samotný název napovídá, cílem těchto organizací není zisk, jsou napojeny na veřejný rozpočet, se kterým hospodaří. Obce, města nebo městské obvody kina provozují nejčastěji skrze své příspěvkové organizace.36 Městská kina fungují v tržním prostředí, ale jelikož není ziskovost v tomto případě cílem, nemusí tomu podřizovat svůj program např. nasazováním blockbusterů, u kterých se předpokládá velká návštěvnost. Proto je zajímavé sledovat, jakým směrem se ubírá jejich dramaturgie a čím je ovlivňována. Tato kina ve své činnosti přeci jen mohou dosáhnout zisku, ten však musí zpětně použít na financování své hlavní činnosti. b) soukromá kina Zřizovatelem a provozovatelem těchto kin jsou soukromé subjekty, buď fyzická, nebo právnická osoba, a to prostřednictvím určité korporace (společnost s ručením omezeným, akciová společnost apod.) bez podílu územních samosprávných celků, např. krajů nebo obcí. Kina jsou zakládána s podnikatelským záměrem, jejich cílem je tedy zisk, se kterým mohou majitelé kin svobodně hospodařit.
33
Kina k 31. 12. 2014. Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze. PROCHÁZKA, Michal. Přemysl Šoba: Umím si představit podporu českých kin hrajících české filmy [online]. Cinepur, 30. 4. 2012, cit. dne 12. 4. 2015. Dostupné online: http://cinepur.cz/article.php?article=1979 35 Organizační složky a příspěvkové organizace [online]. Svaz měst a obcí České republiky, Management regionálního rozvoje na úrovni krajů a obcí s rozšířenou působností, cit. dne 15. 2. 2015. Dostupné online: http://www.smocr.cz/data/fileBank/a0a5aed0-d4d5-46fe-97a0-7f7cb761e5fb.pdf 36 MOTTLOVÁ, Michaela. Osud klasického kina v současném ekonomickém, technologickém a sociálním prostoru. Jeho provoz v České republice se zaměřením na obecní kina jako příspěvkové organizace a organizační složky. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 34
17
4. Dramaturgie Jak uvádí Jan Císař37, pojem dramaturgie byl původně spjat pouze s divadlem jako s jedním z nejstarších druhů umění. Je odvozen od slova drama, které pochází z dórské řečtiny, a slova draó, jež je vyjádřením sloves konat, jednat, uskutečňovat. Původně slovo drama označovalo skutek, čin, jednání, až později se pro něj ustálil význam divadelní hra. Termín dramaturgie, rovněž pocházející z řečtiny, původně označoval dramatické básnictví a dramaturgem byl dramatický básník, tedy autor dramat38. Zajímavostí je, že v ruštině či francouzštině má dramaturgie dodnes tento původní význam. Nové pojetí dramaturgie přichází až koncem 18. století s německým kritikem G. E. Lessingem, pod jehož vlivem začala být dramaturgie spadat do teorie dramatu, konkrétně pak do problematiky uvádění dramat na scénu.39 V 19. století došlo k mírné modifikaci a dramaturg byl vnímán jako spisovatel, který se zavázal napsat, přeložit či upravit pro divadlo určitý počet her.40 Postupem času se pro autora dramatu ustálil termín dramatik, zatímco dramaturgie označovala divadelní teorii, konkrétně nauku o stavbě dramatu.41 Se vznikem dalších forem umění se termín rozšířil i na další umění s dramatickým podkladem, jako jsou televize, rozhlas nebo film. V dnešním pojetí dramaturgie je kromě specifické divadelní a filmové dramaturgie práce dramaturga spjatá s programem dané instituce, kterou zastává.42 Může to být např. divadlo, televize, rozhlas, hudební festival, kulturní dům, galerie, muzeum nebo právě kino. Je důležité rozlišovat mezi profesí a funkcí dramaturga. Nejen že instituce nemusí vlastního dramaturga přímo zaměstnávat a náplň jeho práce mohou vykonávat ostatní pracovníci, ale tato funkce
37
CÍSAŘ, Jan. Základy dramaturgie. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění, 2009. ISBN 978-80-7331146-9. 38 HOŘÍNEK, Zdeněk. Úvod do praktické dramaturgie. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2009. ISBN 978-8086928-59-3. 39 ZÁVODSKÝ, Artur. Problematika divadelní dramaturgie. Sborník Prací Filozofické fakulty brněnské univerzity [online]. 1976/1978, str. 97-108, cit. dne 26. 3. 2015. Dostupné online: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/108594/D_ScientiaeLitterarum_23-19761_9.pdf?sequence=1 40 Tamtéž. 41 SRNA, Zdeněk. Dramaturgie jako nástroj společenské působnosti divadla. Brno: Městské kulturní středisko S. K. Neumanna, 1978, str. 5. 42 FENYKOVÁ, Šárka. Kdo je to dramaturg a co má na starosti [online]. Český rozhlas, Radio Junior, 6. 2. 2014, cit. dne 28. 3. 2015. Dostupné online: http://www.radiojunior.cz/kdo-je-to-dramaturg-a-co-ma-na-starosti-1311906
18
může mít v některých organizacích jiný název (např. kurátor v galerii). „Je velmi těžké definovat dramaturgii, ale obecně lze říci, že dramaturgie je hledáním toho správného tématu a následná práce s ním.“43 Dnešní vnímání pojmu dramaturgie v sobě zahrnuje několik činností, které spolu vzájemně souvisí a jsou úzce provázané. Divadelní dramaturg vytváří dramaturgický plán divadla, podle něhož vyhledává a navrhuje dramata k zinscenování. Může se podílet na úpravě již vzniklých textů či požádat autora o napsání nové hry. Obdobně funguje také filmový dramaturg, který se podílí na psaní scénáře a jeho realizaci. Oproti tomu stojí role dramaturga v ostatních kulturních institucích jako osoby zodpovědné za její program.
4.1 Základní dramaturgické pojmy a postupy Činnost divadelního dramaturga popsal Zdeněk Hořínek.44 Tyto teoretické postupy lze aplikovat obecně na dramaturgickou činnost v kulturní instituci, potažmo v kině. Základní aktivitou je podle Hořínka dramaturgická volba, která označuje výběr uměleckého díla a jeho zařazení do programu. „Je to akt volní, který s sebou nese všechno riziko volby: tím, že zvolíme v daném okamžiku jednu jedinou možnost, zároveň jsme v tomto konkrétním případě zavrhli desítky možností jiných. Proto je dramaturgie snadným terčem kritik a soudů, při nichž se ne vždy přihlíží k tomu, že dramaturgická volba není izolovaným činem, ale součástí volby širší – dramaturgického plánu, který je zase výrazem volby výchozí a obecné – uměleckého programu divadla.“45 Dramaturgický plán je tedy konkrétní realizací dramaturgické volby, jedná se o souhrn jednotlivých výběrů, možností a voleb. V divadle dramaturgický plán označuje soubor vybraných her k realizaci, který bývá zveřejňován na začátku divadelní sezóny. V kontextu provozu kin lze dramaturgickým plánem označit výběr filmů, festivalů a přehlídek či jiných akcí, které jsou zařazeny do programu kina, stejně jako zaměření na určité divácké skupiny
43
KABELE, Jaroslav. Dramaturgie jako dovednost zážitkového pedagoga. Bakalářská práce. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2012, str. 14. 44 Hořínek, 2009, str. 22. 45 Tamtéž.
19
apod. Hořínek46 uvádí dvě možnosti pojetí programu a plánu. Kauzální pojetí je zaměřené na příčinu, vychází z daného stavu a produktivity instituce a prostým součtem jednotlivých předpokládaných aktivit lze definovat plánovaný výsledek pro zvolené období. Jde tedy o zúžení dramaturgického plánu na provozní stránku instituce. Vedle toho stojí kauzálně finální pojetí, které příčinu spojuje s účelem. Tedy kdy jako první bude stanoven cíl, kterého chce instituce dosáhnout, a dramaturgický plán pak bude prostředkem dosažení tohoto cíle. Hořínek zároveň poznamenává, že složitost dramaturgického plánování spočívá v tom, že účel je ideální, abstraktní a neuchopitelný, kdežto účelu je dosahováno skrze konkrétní činnost, která podléhá nejen estetickým, ale také provozním, materiálním zákonitostem. Hořínek47 pak definuje umělecký program jako program a plán, který v největší obecnosti vyjadřuje ideální (ve smyslu nemateriální) směřování konkrétní kulturní instituce, přičemž je výsledkem vzájemného působení mezi vnitřními a vnějšími činiteli a složkami. Hořínek mezi vnější determinanty řadí dobu, místo a společenské okolnosti, ze kterých plyne nejen finanční a návštěvnická situace, ale také požadavky, které na instituci klade společnost. Mezi vnitřní determinanty pak patří provozní možnosti. Na vnější okolnosti musí instituce reagovat, s vnitřními možnostmi musí počítat. Nevíce se projevují determinanty provozně technického rázu, méně zřetelné jsou ty rázu společenského. Na základě vlivu těchto dvou determinantů se pak může kulturní instituce určitým způsobem specializovat. Tato specializace může mít různé podoby, od zaměření na určitý druh činnosti, přes specializaci na návštěvnický okruh či specifickou dramaturgii. „Z tohoto výčtu je už jasné, že vymezení sféry a metody působnosti divadla není pouhým následkem vnějších a vnitřních determinant, ale výsledkem vzájemného působení mezi determinantami a tvůrčí vůlí divadla. V rámci určitých omezení si divadlo hledá a volí svou uměleckou tvářnost, jejíž zobecňující formulací je umělecký program divadla. I zde platí známý Goetheův výrok: ,Teprve v omezení se ukáže mistr.‘ Svoboda divadla nespočívá v absenci vnějších a vnitřních determinant (ty v různých stupních a proporcích vždy existovaly a vždy budou existovat), ale v tom, jaký tvůrčí prostor si divadlo v tomto rámci dokáže vybudovat a jak se v tomto prostoru umí pohybovat.“48
46
Hořínek, 2009, str. 22 Tamtéž, str. 23. 48 Tamtéž, str. 24. 47
20
Podle Zděňka Hořínka je dramaturgie a uměleckým program ve vzájemném vztahu, nikoliv však hierarchickém či determinačním, kdy by byl program určován dramaturgií a opačně, ale „umělecký program je vnitřní osou dramaturgie a dramaturgie je aplikací uměleckého programu“.49 Široké možnosti dramaturgie podle Hořínka neznamenají usnadnění procesu volby, snadněji naopak vybírá ten, který přesně ví, co chce a co si může dovolit, než ten, kdo chce a může cokoliv. V omezených podmínkách tak je nutné soustředit se na to, co jde, než na to, co nejde. Nejdůležitější jsou dobré nápady a snaha hledat nové a vhodné cesty k dosažení stanovených cílů. Neexistuje žádný obecný návod na kvalitní dramaturgii, ta je vždy ovlivněna mnoha aspekty, vlastními možnostmi i vnějšími okolnostmi. Tak jako odlišnou dramaturgii zvolí jediné divadlo v okresním městě a specializované divadlo v Praze, tak bude odlišná dramaturgie v klasickém jednosálovém kině a multikině. Shodami a rozdíly v dramaturgii těchto subjektů se zabývá tato práce.
4.2 Dramaturgie kin Dramaturgie jako předmět činnosti, která se váže k tvorbě programu, je s kiny spjata už od počátku jejich vzniku, avšak i v dnešní době málokteré kino zaměstnává vlastního dramaturga a stále přetrvává stav, kdy člověk zodpovědný za program vykonává v kině i další funkce. V období před rokem 1989 to byl většinou úředník, který kino spravoval a sestavoval jeho program na základě doporučení Ústřední půjčovny filmů. Dramaturgický plán se sestavoval především pod vlivem kvót a dalších nařízení, např. ohledně podílu zahraničních filmů v nabídce. V osmdesátých letech se v kinech promítalo přes dvě stě premiérových titulů, filmy zpoza železné opony však nesměly tvořit více než 30 % a zbytek nabídky tak doplňovaly filmy socialistického bloku a zemí třetího světa.50 Je až s podivem, jak vysoké návštěvnosti kina v této době dosahovala, když nabídka nebyla tak široká jako dnes. Socialismus a státní správa kin však vybudovali důsledný systém, který spočíval v hromadných projekcích u příležitostí různých svátků a oslav, pro vymezené skupiny,
49 50
Hořínek, 2009, str. 26. Danielis, 2007, str. 57.
21
uzavřené komunity apod.51 Tvůrce programu kin si tak nemusel lámat hlavu s výběrem filmů či provozními náklady, stačilo dodržovat předepsaná nařízení a plán návštěvnosti. Po roce 1989 se však strategie proměnila a už nebylo nutné dodržovat nastavené kvóty. V kinech tak stoupl podíl uvedených amerických titulů a na plátnech kin se objevily rovněž trezorové snímky (kvůli tomu také zpočátku stoupl počet uvedených premiér).52 Do kinoprostředí tak vstoupil trh se svými možnostmi i hrozbami, kina na tento stav musela reagovat a obstát v konkurenčním prostředí, role dramaturga stoupla na vážnosti. Dramaturg kina musí při vytváření dramaturgického plánu zvážit vnější i vnitřní podmínky, ve kterých se kino nachází. Určujícím aspektem je město, ve kterém je kino provozováno, i konkrétní lokace. Je kino situováno v centru města, nebo na periferii? Kolik má město či městská část obyvatel? Jde spíše o obytnou oblast, nebo je v okolí rušný noční život? Jaké další podniky, kulturní instituce, školy či konkurenční kina se nacházejí v okolí? Tyto a další aspekty by měl vzít v úvahu. Stejně tak dramaturgii určují vnitřní podmínky, mnoho z nich tvoří zároveň kritéria při klasifikaci kin. Je to např. charakter zřizovatele, zda jde o kino soukromé či městské. Soukromé kino se orientuje na zisk, tedy na minimalizaci nákladů a maximalizaci návštěvnosti. Lze tedy předpokládat, že se bude snažit uspokojit co nejširší publikum, uvádět komerční, zábavné a odlehčené filmy, uvádět reklamy či nabízet předražené občerstvení. Kina, jejichž cílem není ziskovost, se naopak mohou vůči publiku vymezit a zaměřit svou dramaturgii úžeji, např. na evropské, nezávislé, experimentální nebo nízkorozpočtové filmy. Se zisky souvisejí také náklady, mimo jiné na práva k veřejným projekcím. Pokud není městské kino závislé pouze na příspěvcích města a snaží se o vícezdrojové financování, může si dovolit uvádět filmy mimo distribuční okruh, tedy vyjednat práva k projekci či převoz kopie filmu, který není možné v jiných kinech zhlédnout. Další vnitřní podmínkou je vybavenost kina. Kromě technického vybavení, které jako první zužuje možnosti výběru filmů (např. některá kina mohou hrát filmy pouze z 35mm kopie), se to týká také počtu sálů a sedadel. Pokud má dramaturg na starosti jednosálové kino s kapacitou několik stovek míst, bude zřejmě volit do programu především takové filmy, u kterých předpokládá velkou návštěvnost. Pokud však disponuje také druhým, malým
51 52
Danielis, 2007, str. 58. Kultura v regionálním pohledu 2010 [online], str. 27.
22
sálem, může tento sál využívat k projekci klubových nebo artových filmů, dokumentů, festivalů apod. Pokud má k dispozici pouze jeden sál s malou kapacitou, může se snažit vytěžit tento sál na maximum a hojně navštěvované filmy uvést v programu několikrát. Tyto možnosti provozu se rovněž mohou podílet na dramaturgii a všechny podmínky, které kino ovlivňují, ať už vnitřní nebo vnější, jsou vzájemně provázané a kvalitní dramaturg by s nimi měl umět pracovat komplexně. V tomhle směru se jako nejdůležitější vnitřní podmínka jeví vstřícnost vedení kina a soulad s prací dramaturga. Kino stojí před všemi zmíněnými otázkami a musí zvolit takovou strategii, která mu bude pomáhat naplňovat vytyčené cíle. Vedení spolu s dramaturgem (není neobvyklé, že je to jedna a ta samá osoba) rozhodnou, zda je přínosný celodenní provoz kina, stálý čí příležitostný provoz obou sálů a jejich programové zaměření, zvolí začátky filmových projekcí, jejich frekvenci, mimofilmové využití sálu (např. pronájmy), podíl na dalších kulturních akcích ve městě apod. Dramaturg pro naplnění dramaturgického plánu vybírá konkrétní filmová představení. Může čerpat z několika zdrojů. Primárním zdrojem je nabídka distribučních společností, která se neustále aktualizuje, tedy doplňuje o nové filmy uvedené na trh, stejně jako zužuje o filmy, na které již vypršela distribuční práva. Dalším zdrojem jsou tzv. distributoři jednoho filmu, což jsou společnosti často vzniklé za účelem distribuce jednoho konkrétního snímku, který sami aktivně nabízejí kinařům. Dalším zdrojem pak mohou být distributoři DVD či Blue-ray disků určených k veřejné projekci, kteří fungují na podobné bázi jako kinodistributoři. Opačnou situací je, když si dramaturg vymyslí film, který by chtěl v kině promítat, ale na který neexistují distribuční práva. V takovém případě buď jeho projekci vzdá, nebo se aktivně zapojí do hledání a kontaktování majitelů práv a domluví tuto speciální projekci. Náklady jsou však v tomto případě zcela odlišné, často větší, protože se neodvádějí procenta z projekce, ale fixní poplatek za svolení k promítání a další poplatky za zapůjčení kopie, poštovné, případné otitulkování apod. Tento postup si tak mohou dovolit jen někteří a bývá znakem tvůrčí dramaturgie. Kromě distributorů mohou kinaře se zájmem o spolupráci kontaktovat také organizátoři různých festivalů, přehlídek či dalších akcí. Tato cesta však rovněž funguje i obráceně, dramaturg by měl sledovat kulturní dění nejen na filmovém poli pro případ, že jej zaujme něco, co by rád uvedl či zavedl ve svém kině. Takový dramaturg je pak více aktivní, nesestavuje program pouze z toho, co má k dispozici od distribučních společností, ale snaží se do programu vnést vlastní osobitý rukopis. Kino totiž nemusí 23
fungovat pouze jako místo, kde se promítají filmy, ale může být iniciátorem či spoluorganizátorem dalších kulturních aktivit a projektů. Dalším způsobem, jak se dramaturgicky vymezit, je zaměřit dramaturgický plán na určité cílové skupiny, jakými mohou být např. děti a mládež nebo studenti středních a vysokých škol. Zaměření na tuto skupinu může spočívat nejen ve volbě filmů, které by dané publikum mohly zajímat, ale také ve zvýhodněném vstupném. Mezi možnosti, jak více vytěžit sál, patří pak zejména spolupráce se školami, kdy se filmy promítají na zakázku. Další cílovou skupinou fungující na obdobném principu mohou být senioři, rodiny s dětmi, nezadaní lidé apod. Kina mohou spolupracovat také s jazykovými institucemi a nabízet filmy z daných zemí v původním znění s titulky i bez pro procvičení cizího jazyka. Kino také může provozovat filmový klub a nabízet jeho členům zvýhodněné vstupné. Také se může v programu zaměřit na filmy evropské či zohledňovat studentskou, nezávislou nebo amatérskou tvorbu. Kina mohou svým návštěvníkům přinášet také přímé přenosy oper, muzikálů, divadelních her, zprostředkovat návštěvu světové galerie či jiný zážitek prostřednictvím tzv. alternativních obsahů. Závodský53 ve své stati uvedl, že důležitou úlohou dramaturga je poznat své publikum a pracovat s ním. To je možné kromě zmíněné specializace také např. věrnostními programy, členskými kartami či jiným důrazem na blízký vztah mezi kinem a jeho divákem. Téměř každý má dnes možnost volby a před návštěvou kina může upřednostnit nejen kino konkurenční, ale také jinou formu zábavy. Kina musí o své diváky bojovat a divák, který se do kina rád vrací, svému kinu důvěřuje a spoléhá na jeho dramaturgii. Nejen na začátku dramaturgovy práce v kině stojí mnohé pokusy, úspěchy a omyly, člověk je přeci jen nevyzpytatelný a lze jej těžko odhadnout, přesto si však některá kina zvolila svou cestu a hledají možnosti, jak s diváky pracovat, jak jim nabídnout něco víc, než jen film, popcorn a colu.
53
Závodský [online], str. 101.
24
Tabulka č. 2 – Determinanty dramaturgie kin vnější podmínky
město a počet obyvatel charakter lokace konkurence kin v okolí další kulturní vyžití
vnitřní podmínky
zřizovatel cíl instituce zaměstnanci počet sálů počet sedadel technické vybavení strategie provozu
zdroje programu
filmy v distribuci DVD, Blue-ray ad. alternativní obsah další instituce festivaly vlastní akce jiné kulturní akce
zaměření
cílové skupiny programové cykly typ filmů
další aktivity
školy pronájmy sálů práce s publikem ostatní
Zdroj: zpracováno autorkou
25
5. Odraz porevolučních změn v českém filmovém prostředí Sametová revoluce v listopadu 1989 předznamenala vývoj celospolečenských změn, které se promítly také do oblasti kinematografie a projevily se v ekonomické, technické, právní i umělecké sféře. V roce 1945 došlo ke znárodnění české kinematografie a to, co bylo zprvu vítáno jako snaha o udržení jisté umělecké hodnoty a výchovné funkce filmu, se brzy proměnilo v nástroj propagandy socialistické ideologie, která přetrvávala téměř 50 let. Jak porevoluční události komentuje Andrej Halada, „tato diskreditace modelu znárodněné kinematografie a zároveň změna ekonomického a politického systému po roce 1989 vedly logicky k tomu, že se český film vydal v 90. letech cestou, která byla pravým opakem centrálního řízení a státního financování“.54 Tato cesta však vedla do neznáma a mnozí si uvědomovali, že transformace státní kinematografie do nových ekonomických podmínek bude náročná a že tvrdé podmínky trhu mohou rovněž ohrozit domácí filmovou výrobu. 55 Také legislativa nemohla reagovat tak pružně a až do roku 1993 to byl oficiálně stát, kdo měl dohled nad všemi složkami filmové tvorby včetně distribuce a veřejného promítání.56 Brzy po převratu se však začalo toto nařízení obcházet57, do filmové produkce i distribuce vstupovaly soukromé firmy i jednotlivci a první celovečerní hrané filmy vzniklé v soukromé produkci byly uvedeny už na jaře roku 1991.58 Transformace české kinematografie začala v roce 1990 z iniciativy filmařů sdružených v obnoveném profesním svazu FITES.59 Prvním důležitým hybatelem polistopadových změn v české kinematografii byl zánik Ústředního ředitelství Československého filmu60 s koncem
54
Halada, 1997, str. 16. Např. dopis pracovníků Barrandova adresovaný Václavu Havlovi z listopadu 1989, pod nímž je podepsán Hynek Bočan, Jaromil Jireš, Dušan Klein nebo Zdeněk Svěrák a apelující na fakt, že film není zbožím, nýbrž kulturním statkem. Viz Causa Barrandov – dobové dokumenty [online], cit. dne 10. 3. 2015. Dostupné online: http://www.louc.cz/marhoul.html 56 Na základě Benešova dekretu č. 50/1945 Sb. 57 Halada (1997, str. 17) uvádí, že zákon bylo možné obejít tak, že se producenti zaregistrovali na živnostenském úřadu ne jako výrobci filmů, ale jako producenti audiovizuálních pořadů. 58 Slunce, seno, erotika (r. Zdeněk Troška) v dubnu a Tankový prapor (r. Vít Olmer) v květnu. 59 Historie – základní vývojové tendence české kinematografie v letech 1945-2009 a jejich vyhodnocení. Příloha 3.1 Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2011-2016. Ministerstvo kultury, 2010. 60 Státní podnik Československý státní film (ČSF) byl zřízen vládním nařízením v roce 1948 a v roce 1957 byl restrukturalizován, když byla vytvořena Hlavní správa ČSF a šest samostatných organizací – Filmové studio 55
26
roku 1990. Tato organizace představovala prostředníka státu k centrálnímu řízení a absolutní kontrole české kinematografie. Odpovědnost za tuto oblast tak převzalo ministerstvo kultury, čímž došlo ke zrušení dosavadní organizační struktury včetně financování a zároveň k formálnímu oddělení české a slovenské kinematografie.61 Jednotlivé podniky spadající pod Československý film byly rovněž začleněny pod ministerstvo kultury. Odbor kinematografie mělo připravit legislativní návrhy, prosadit privatizaci filmových podniků, vytvořit koncepci kinematografie nebo zastupovat stát v institucích Evropské unie zaměřených na oblast kinematografie.62 Dalším podstatným bodem bylo vytvoření a přijetí dvou základních právních dokumentů. V roce 1992 byl zákonem zřízen Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie63, který kromě dotací ze státního rozpočtu čerpá finance také z příjmů z prodeje práv českých filmů vzniklých v letech 1965–1991 a z korunového příplatku64 ke každé zakoupené vstupence na filmové představení. Státní fond65 své finanční prostředky dále přerozděluje formou přidělování grantů vybraným projektům, jež byly schváleny odbornou komisí. Koncem následujícího roku byl přijat zákon o audiovizuálních dílech66, který vymezil základní pojmy a otázky podnikání s těmito díly, stejně jako definoval postavení
Národního
filmového
archivu,
jenž
vznikl
roku
1992
z původního
Československého filmového ústavu. Nedůležitějším aspektem tohoto zákona však bylo, že zlegalizoval soukromé podnikání v této oblasti.
Barrandov a Krátký film (výroba), Filmové laboratoře a Filmový průmysl (technická stránky výroby), Ústřední půjčovna filmů (tuzemská distribuce) a Československý filmexport (zahraniční distribuce). K těm se později přidaly další dvě – Československý filmový ústav (vědecký ústav) a Filmové studio Gottwaldov (výroba). Hlavní správa ČSF byla později přejmenována na Ústřední ředitelství ČSF. 61 Danielis, 2007, str. 59. 62 Historie – základní vývojové tendence české kinematografie v letech 1945-2009 a jejich vyhodnocení. Příloha 3.1 Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2011-2016. Ministerstvo kultury, 2010. 63 Zákon č. 241/1992 ze dne 14. dubna 1992 o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. 64 Později nahrazeno procentem z výše vstupného. 65 V roce 2012 byl Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie nahrazen Státním fondem kinematografie, zřízeným zákonem č. 496/2012 Sb. 66 Zákon č. 273/1993 Sb. ze dne 15. října 1993 o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů
27
Ruku v ruce s porevolučními změnami šla privatizace a transformace státních podniků na akciové společnosti. Na počátku 90. let vznikla kauza, která byla a v podstatě je dodnes hojně diskutovaná, a to transformace celého Československého filmu, zejména pak privatizace Filmového studia Barrandov, do té doby v podstatě jediného výrobního studia u nás.67 Podporovatelé privatizace, zastoupeni vládou, tvrdili, že oblast kultury rovněž spadá do tržního prostředí a film jako komodita nemusí být dotován státem. Oproti tomu stál proud, reprezentovaný především filmaři a zdůrazňující podíl české kinematografie na české kultuře a národním uvědomění, kvůli kterému by měla být podpora ze strany státu plynoucí do této oblasti samozřejmostí. Hlavně proto, aby byla zachována přidaná umělecká hodnota filmového díla a aby se film nestal pouhým komerčním nástrojem k vydělávání peněz.68 „Zejména starší z nich poukazovali na to, že hodnoty vzniklé v minulosti i trvající zájem diváků vtiskují české kinematografii charakter statku, který se významně podílí na profilaci české kultury a národní identity, a jeho cílevědomá podpora by proto měla být samozřejmou součástí kulturní politiky vlády. Samotný tento pojem zněl ovšem tehdy příliš levicově, a tak i požadavky s ním spojené byly odmítnuty jako rezidua starého myšlení, případně snahy zachovat si zrušená privilegia.“69 Následující události a současný stav domácí tvorby ukázaly, že obavy zde byly zcela oprávněné. Hned v roce 1990 zastavilo ministerstvo financí podporu všem výrobněhospodářským jednotkám, tedy i Filmovému studiu Barrandov. Prvotní snaha o zachování plánů výroby pro následující rok neuspěla a s novým ředitelem studia Václavem Marhoulem došlo k výraznému omezení výroby českých filmů. Oproti počtu 30 filmů, které pravidelně vznikaly v předchozích letech, jich najednou bylo kolem deseti a ani v nebližších letech se jejich počet nevrátil k původním hodnotám.70 Celý proces privatizace Barrandova byl značně
67
Příběh Barrandova: Snílci, pučisté i lovci krokodýlů [online]. Cit. dne 12. 3. 2015. Dostupné online: http://www.mapovani.cz/tomas-chrenek-a-trinecke-zelezarny/pribeh-barrandova-snilci-puciste-i-lovcikrokodylu/475 68 Causa Barrandov – dobové dokumenty [online], cit. dne 10. 3. 2015. Dostupné online: http://www.louc.cz/marhoul.html 69 LUKEŠ, Jan. Paralelní světy (1990-2003). In: Český filmový plakát 20. století. Koncepce publikace a redakce: Marta Sylvestrová. Brno: Moravská galerie, 2004, str. 116. 70 Halada, 1997, str. 23.
28
dramatický a jeho osud byl dlouhou dobu nejistý.71 Na lepší časy začalo svítat až na přelomu tisíciletí, kdy ve studiích začaly natáčet televizní štáby i zahraniční produkce a sami majitelé se rozhodli do objektu investovat. Bývalí pracovníci Československého filmu se pak podíleli na vzniku nového prostředí filmové produkce a distribuce. Václav Marhoul jako nový ředitel barrandovských studií vypověděl smlouvy několika stovkám zaměstnanců s tím, že je nesmyslné a zbytečně drahé, aby umělecké profese vykonávali zaměstnanci studia. Tímto se obnovila projektově orientovaná výroba, kdy jsou jednotlivé umělecké složky najímány na realizaci filmu, po jeho natočení je štáb rozpuštěn a může pracovat na dalším projektu. „Každý film a projekt se poté odrážel v reputaci pracovníků a tvořil jejich vlastní kariéru. Další nový projekt, do něhož se filmař začlenil, znamenal nové zkušenosti, známosti a někdy i kariérní růst.“ 72 Ačkoli úspěchy prvních soukromých filmů podnítili zakládání těchto produkčních společností, producenti sami se potýkali s nelehkým úkolem – sehnat na filmy finance. S tím jim pomáhal Státní fond i soukromé společnosti, bankovní úvěry, příspěvky z loterie a Česká televize jako významný koproducent českých filmů73. Jelikož se ale film podporuje z velké části ze soukromých zdrojů, je vyžadována návratnost investic. Brzy si tak tvůrci začali uvědomovat fakt, že umělecká hodnota mnohdy musí ustoupit filmům bez uměleckých ambicí, ovšem s diváckým potenciálem.74 Ten se bohužel stal nechtěným ukazatelem stavu české společnosti, kdy mezi nejnavštěvovanější filmy patří díla postavená na slavných osobnostech, na promyšleném a draze zaplaceném PR, na prvoplánovém humoru, nesmyslných zápletkách apod. Představa filmového podnikání tak brzy vzala za své a většina producentů se začala přiklánět a v podstatě dodnes přiklání k levnějším snímkům, které se podbízejí většinovému diváckému vkusu.
71
Podrobněji se tomuto tématu věnuje ve své knize Andrej Halada (Halada, 1997) nebo článek Příběh Barrandova: Snílci, pučisté i lovci krokodýlů [online]. 72 MAREŠOVÁ, Denisa. Space Films: průkopník nezávislé produkce v transformační éře českého filmu po roce 1989. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 73 Už od svého vzniku v roce 1992 patří podpora české kinematografie mezi její dlouhodobé strategie a dnes je producentem nebo koproducentem více než stovky hraných filmů (Lukeš, 2004). Soukromé televize vstupují do podpory filmů mnohem později. 74 Lukeš, 2004, str. 119.
29
Spolu s novými produkčními společnostmi vznikaly i další organizace vztahující se k filmové výrobě nebo distribuci.75 Kromě již zmíněného Národního filmového archivu (NFA) to byla v roce 1992 založená Unie filmových distributorů (UFD) a Česká protipirátská unie (ČPU), která vznikla z původní Unie videodistributorů a jejímž posláním je ochrana autorských práv. V roce 1993 se transformovala Asociace českých filmových klubů (AČFK), která mimo jiné sdružuje filmové kluby a jejich členy, je pořadatelem Letní filmové školy v Uherském Hradišti nebo nakupuje a sama dále distribuuje filmy. V roce 1994 byla založena Asociace producentů v audiovizi (APA), která sdružuje producenty a produkční společnosti nejen hraných, dokumentárních a animovaných filmů, ale také reklamy a televizní tvorby. O rok později vznikla Česká filmová a televizní akademie (ČFTA), která se zasazuje o propagaci filmového umění u nás i v zahraničí, uděluje výroční ceny nebo nominuje české zástupce do zahraničních soutěží. V pozdější době, v roce 1999, vznikla Asociace provozovatelů kin (APK), jež se stará především o zájmy provozovatelů kin ve vztahu k filmovým distributorům. V roce 2002 vzniklo České filmové centrum s cílem zviditelňovat naši kinematografii v zahraničí. A v roce 2003 byla založena Česká filmová komora (ČFK), která vznikla na popud asociace producentů, distributorů a provozovatelů kin, funguje jako platforma pro výměnu názorů mezi jednotlivými složkami filmového sektoru a tento sektor zastupuje jako celek. Většina zmíněných organizací působí dodnes.76 Postupně vznikají také filmové přehlídky a festivaly, které jsou důležité nejen pro společenské filmové dění, ale zejména pro distribuci snímků, které by se do kin běžně nedostaly. Mezi významné filmové akce patří např. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, zmíněná Letní filmová škola v Uherském Hradišti, Mezinárodní festival ve Zlíně, Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě, Febiofest a další. Mezi další významné filmové události pak patří od roku 1994 udílení ceny Český lev na základě hlasování poroty složené ze členů České filmové a televizní akademie.77
75
Historie – základní vývojové tendence české kinematografie v letech 1945-2009 a jejich vyhodnocení. Příloha 3.1 Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2011-2016. 76 Současné institucionální zajištění české kinematografie. Příloha 3.2 Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2011-2016. Ministerstvo kultury, 2010. 77 ČFTA byla ustanovena roku 1995, do té doby byl Český lev udělen na základě hlasování stočlenné poroty složené z tvůrců, producentů, publicistů a filmových pracovníků. ČFTA také vybírá film, který bude reprezentovat Českou republiku v klání o cenu americké Akademie filmových umění a věd, tedy cenu Oscar.
30
Před rokem 1989 filmovou distribuci reprezentovala Ústřední půjčovna filmů (ÚPF) spadající pod Československý film. Jak zdůrazňuje Aleš Danielis78, tehdejší distribuce probíhala zcela jinak, než jak ji známe dnes. Filmy do distribuce totiž vybírala a schvalovala komise a půjčovna zajišťovala pouze přípravu filmu k uvedení. S ÚPF spolupracovaly krajské filmové podniky zřizované krajskými národními výbory, které si z filmové nabídky půjčovny vybíraly filmy a programovaly je do kin. Od ÚPF pak dostaly kopie filmů a reklamní materiály a s jednotlivými kiny uzavíraly obchodní smlouvy. Kina platila buď fixní poplatek, nebo procento ze vstupného, které se pohybovalo mezi 20 a 55 procenty. Ústřední půjčovna filmů se po revoluci přejmenovala na Lucernafilm a procházela restrukturalizací, v roce 1992 se transformovala v akciovou společnost a vstoupila do kupónové privatizace. O dva roky později do ní vstoupil dosavadní distributor videofilmů Bonton, získal v ní stoprocentní podíl a společnost přejmenoval na Bontonfilm.79 Kromě toho vznikaly další soukromé distribuční společnosti, např. Interama, Space Films, Heureka, Intersonic a další.80 Společnosti uzavíraly smlouvy přímo s velkými americkými studii a produkčními společnostmi jako Columbia TriStar, Hollywood Classic Entertainment, Universal, Paramount a další. Distributoři nakupovali práva k filmům, které pak nabízeli jednotlivým kinům, se kterými měli uzavřené smlouvy. Horní hranice půjčovného byla stanovena na 50 procent.81 V této době se začala hojně rozvíjet také videodistribuce. Podle Terezy Brdečkové82 bylo podnikání v této oblasti jistější než v distribuci filmu, jelikož výroba kopie a drahá reklama spočívala na bedrech distribučních společností, kdežto film se objevil na videokazetách až ve chvíli, kdy byl znám jeho ohlas v kinech. Některým kinům tak vznikla ve videopůjčovnách nová konkurence, pro jiná to znamenalo další možnost příjmů, protože mnoho půjčoven vznikalo právě u kin. Vývoj českého filmového prostředí po roce 1989 byl bouřlivý stejně jako v mnoha dalších oblastech. „Hektická atmosféra společenské transformace vyvolávala nejednu naději, zároveň ale i mnoho iluzí, které ve střetu s formujícím se tržním prostředím braly vzápětí za
78
Danielis, 2007, str. 54. Bontonfilms, http://www.bontonfilm.cz/historie-spolecnosti.html 80 ŠÍR, Ondřej. Distribuční strategie. Magisterská diplomová práce. Olomouc: Palackého univerzita, 2010. 81 ČERMÁK, Leo. Od monopolu k oligopolu: česká filmová distribuce v letech 1989-1993. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 82 BRDEČKOVÁ, Tereza. Úpadek a naděje českých kin. In: Respekt, 1994, roč. 5, č. 48, s. 15. 79
31
své.“83 Dnes již dokážeme na některé aspekty nahlížet s odstupem, u jiných nám schází nejen odstup, ale také soustavnější vědecké a kritické bádání. „Největší chybou pro další období trvající prakticky až do dnes byla skutečnost, že centralizovanou totalitní strukturu filmového průmyslu nikdo nedokázal nahradit jinou strukturou, odpovídající potřebám soukromého sektoru kinematografie a filmového průmyslu.“84 I po tolika letech jsou některé otázky a témata české kinematografie stále otevřené a teprve čas ukáže, zda rozhodnutí ohledně jejího vývoje byla správná, či nikoli.
6. Stav a vývoj kinoprostředí po roce 1989 Před rokem 1989 patřila naše síť kin k těm nejhustším ve srovnání s dalšími zeměmi stejné velikosti či počtu obyvatel. Jak uvádí Aleš Danielis85, naprostá většina kin byla zřizována národními výbory, jen pár z nich patřilo odborům nebo tělocvičným jednotkám. Národní výbor provozoval kina buď přímo, nebo skrze své příspěvkové organizace. Pokud bylo ve městě více kin, zakládala se tzv. městská správa kin, např. Filmový podnik hl. města Prahy. Klasických kamenných kin s celoročním provozem bylo ke konci roku 1989 celkem 1 326, z toho 827 kin mohlo promítat širokoúhlý formát a 36 kin dokonce 70mm projekce.86 Tento formát však záhy skončil, posledním filmem distribuovaným také na 70mm kopiích byl Total Recall v roce 1992. V dnešní době je možnost promítat 70mm filmy pouze v krnovském kině, které z této rarity těží a každoročně pořádá festival 70mm filmů s názvem KRRR! Běžným formátem 35mm disponovaly také kinokavárny (32), letní kina (152), pojízdná kina (72) a kina uvádějící filmy z 16mm formátu (273).87 Zajímavostí této doby jsou videokina, která využívala televizní obrazovky k promítání filmů, na něž většinou neměla práva k veřejným projekcím.88
83
Lukeš, 2004, str. 117. Koncepce účinnější podpory umění na léta 2007-2013. Ministerstvo kultury, 2006. 85 Danielis, 2007, str. 56. 86 Tamtéž. 87 Tamtéž. 88 Tamtéž. 84
32
Díky legislativním a ekonomickým změnám došlo také ke změně vlastnických vztahů. Po zrušení okresní správy kin přecházela kina dříve zřizovaná a provozovaná státem pod soukromé vlastníky formou restituce nebo privatizace nebo pod obecní úřady, které vznikly reformou veřejné správy, když zanikly národní výbory. Jejich další osud se různil.89 Zákon obcím umožňoval zřizovat kulturní zařízení, ty se tak samy mohly rozhodnout, zda chtějí kina zrušit nebo zachovat prostřednictvím pronájmu soukromým organizacím či formou vlastního provozování, nejčastěji skrze příspěvkové organizace.90 I když se obce rozhodly pro druhou možnost, některá kina vykazovala z různých příčin ztráty a nakonec byla kvůli nerentabilním provozním nákladům přeci jen zavřena.91 Další kina byla brzy po převratu privatizována a tento proces trval až do konce 90 let.92 Některá kina byla do soukromého vlastnictví předána formou restituce, avšak mnohdy to byl zdlouhavý proces, během něhož kino mohlo zcela zchátrat.93 Rozdíl spočíval také v budově, kde se kino nacházelo. Buď šlo o samostatně stojící kamenné kino, které se celé převedlo na nového majitele, nebo bylo kino, potažmo promítací sál, součástí většího komplexu. Zde se pak musel nový majitel budovy zavázat, že zachová provoz kina po dobu nejméně deseti let, pokud se jeho provozovatel sám nerozhodne uzavřít provoz dříve.94 Některá restituovaná kina byla dále provozována a některá zanikla, jelikož nový majitel nehodlal v jejich původní činnosti pokračovat, často z ekonomických důvodů. Tereza Brdečková stav kin na počátku 90. let ostře kritizuje a spekuluje o jeho důvodech. „Zatímco se domácí distribuce stačila během pěti let zorganizovat do běžné západoevropské podoby, jsou pražská kina řízena jako za socialismu. Jejich provozovatelem je stále ještě Pražský filmový podnik, příspěvková organizace magistrátu, který po ní požaduje jediné: aby nebyla ztrátová. Nulové bilance lze dosáhnout různě. Třeba tak, že se tu a tam nějaké kino zavře, že se personálu platí kolem tří tisíc, že se vynechá reklama. A hlavně
89
Více MOHORITOVÁ, Natálie. Proměny využití budov kin v Praze v letech 1989-2012. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 90 Tamtéž, str. 15. 91 Tamtéž. 92 Danielis, str. 76. 93 Kultura v regionálním pohledu 2010 [online], str. 22. 94 Mohoritová, 2013, str. 15.
33
se kina nevylepšují. Cílem je naopak, zdá se, uvést je do co nejhoršího stavu a pak je co nejlevněji od magistrátu odkoupit.“95 Jak uvádí Danielis96, během 90. let a po vyřešení majetkových vztahů výrazně klesl počet registrovaných kin, a to až na polovinu (v roce 1999 u nás bylo vedeno pouze 604 kamenných kin). Kina se zavírala zejména v menších městech a obcích, ve velkých městech se výrazně snížil jejich počet. Zcela zanikla 16mm kina, fond kopií už nebyl obnovován a brzy byl archiv rozprodán nebo zlikvidován. Zakrátko následovala i ta 70mm. Klasická kina zanikala převážně z ekonomických důvodů. Některá neustála konkurenci, jiná potřebovala výrazné investice do prostoru i vybavení vzhledem ke špatnému či zastaralému stavu, což mnohé vlastníky odradilo. Všechna kina se však potýkala s výrazným odlivem návštěvníků. „Za posledních pět let zanikla v Praze třetina kin a na jejich místě většinou vznikly herny. Z návštěvy těch zbylých se stává krajně nepříjemný zážitek. Už nechybí jen kultura, ale i hygiena. Milovníci kin si zoufají, úřady soudí, že jde o prostou regulaci trhem. Článek Rozpad sítě kin (LN, 17. 11. 1994) seznamuje čtenáře s charakterem nastávající privatizace biografů, jenomže lidem je většinou jedno, komu kina patří. Chtějí v nich trávit příjemné večery, vidět zajímavý film, sedět v pohodlných sedadlech v odhlučněném sále a slyšet dolby stereo; tím se zážitek kina liší od televize.“97 Vývoj počtu kin v ČR v letech 1990 - 2012
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1995
1994
1993
1992
1991
1990
2 000 1 800 1 600 1 400 1 200 1 000 800 600 400 200 0
Zdroj: Počet kin v letech 1990-2012, Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze
95
Brdečková, 1994, str. 15. Danielis, 2007, str. 81. 97 Brdečková, 1994, str. 15. 96
34
Devadesátá léta nebyla ve znamení změn pouze celospolečenských, ale také těch individuálních. Lidé získali svobodu, mohli říkat, co si mysleli, mohli dělat, co chtěli. Otevřela se možnost cestovat do zahraničí, a kino tak přestalo být vyhledávaným zprostředkovatelem životního stylu západního světa. Také se rozšířila nabídka dalšího zboží na trhu, která byla kinům přirozenou konkurencí, a ta tak ztrácela svou pozici jako jedna z mála míst, kde lidé mohli trávit svůj volný čas. Svůj vliv na úbytek diváckého zájmu jistě mělo také zvýšení životních nákladů a nárůst cen vstupenek. Andrej Halada se na pokles návštěvnosti českých kin dívá jako na komplexnější problém, jehož „příčiny jsou jak obecnějšího charakteru, tak jsou odrazem konkrétních jevů. K obecnějším náleží proměna celé společnosti, její dynamický vývoj, s nímž jde ruku v ruce určitá únava a neochota jít za filmovým zážitkem do biografu. Objevila se i mnohem širší nabídka lákadel zábavního charakteru, k nimž kino z nejobecnějšího hlediska patří.“98 Ke konkrétním příčinám odlivu diváků pak Halada řadí snížení počtu kin a zvýšení ceny vstupenek. Český statistický úřad za důvody poklesu návštěvnosti považuje všeobecný odklon o dříve hromadných a organizovaných forem kultury a trávení volného času směrem k větší diverzifikaci a individualizaci.99 V roce 1992 se propad návštěvnosti mírně zastavil, zřejmě z důvodů velkého množství amerických filmů v kinech.100 Důležitým milníkem pak byl rok 1994, kdy začala vysílat soukromá televize Nova, jež také převážně uváděla právě americkou filmovou produkci. V následujícím roce klesla návštěvnost kin o více než tři miliony diváků. Novu pak brzy následovala další soukromá televize FTV Premiéra101. V této době byla navíc stále ještě oblíbená videodistribuce, do domácností se dostávaly první satelity a kabelové televize, následované DVD a systémy domácího kina. Je však na místě zmínit, že s poklesem návštěvnosti bojovaly i další kulturní instituce jako divadla, muzea, památky a knihovny.102
98
Halada, 1997, str. 34. Kultura v regionálním pohledu 2010 [online], str. 16. 100 Tamtéž, str. 27. 101 Obě dodnes vysílají, FTV Premiéra pod názvem Prima. 102 Tisková zpráva [online], výstup z tiskové konference Nipos ve spolupráci s ČSÚ, konané dne 11. 5. 2010, cit. dne 16. 3. 2015. Dostupné online: http://www.nipos-mk.cz/?p=9953 99
35
Návštevnost kin v ČR v letech 1990 - 2014 60 000 000 50 000 000 40 000 000 30 000 000 20 000 000 10 000 000
1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
0
Zdroj: Česká republika – základní údaje o filmovém trhu [online]. Unie filmových distributorů, cit. dne 29. 4. 2015. Dostupné online: http://www.ufd.cz/prehledy-statistiky
7. Příchod multiplexů na český filmový trh Česká kina se v devadesátých letech nenacházela v dobré situaci. Budovy potřebovaly rekonstrukci, technika byla zastaralá a ve špatném stavu, prudce klesala návštěvnost, mnohá kina byla z ekonomických důvodů uzavřena. Možná proto se někteří začali upínat k myšlence multikina jako k možné záchraně.103 A při pohledu do historie je patrné, že vícesálová kina už tenkrát vznikla z důvodů reakce na pokles návštěvnosti. Jak ve své studii uvádějí Jan Hanzlík a Karel Čada104, první výrazný pokles návštěvnosti zaznamenala americká kina po válce, zejména pak v šedesátých letech. Produkční společnosti na tento jev reagovaly orientací na velkolepá díla, která měla šanci přitáhnout diváky zpět do kin. Distribuční společnosti se pak snažily tyto velkofilmy prosazovat v co nejvíce kinech najednou. K tomu byla více než vhodná právě multikina, která díky většímu počtu kinosálů umožňovala uvádět více premiér najednou. První takováto kina existovala v Kanadě již od roku 1949, ve Spojených státech bylo první multikino založeno roku 1963,
103 104
Tereza Brdečková (1994, str. 15) uvádí názory Aleše Danielise a Radka Hájka. Hanzlík, Jan – Čada, Karel, 2007, str. 106.
36
v Evropě pak v roce 1975, konkrétně v Belgii. Multiplexový boom započal v osmdesátých letech, když se kina stala součástí nákupních středisek a když distribuční společnosti opět začaly skupovat sítě kin. Do Evropy, Asie a Jižní Ameriky pak multikina ve větším měřítku expandovala na počátku devadesátých let, zatímco ve Spojených státech v té době vznikla novinka v podobě tvz. megaplexů. Počet kinosálů v nich přesáhl číslo 20 a kromě filmových projekcí mohli návštěvníci pod jednou střechou nalézt další volnočasové aktivity, jako třeba videoherny,
bowlingové
dráhy,
restaurace
a
bary.
Jak
zdůrazňují
Bordwell
a Thompsonová105, multikina byla vždy propojena s velkými hollywoodskými studii, která tak mohla konkurovat ostatním kinosálům, přesně monitorovat zisky a kontrolovat pohyb kopií, tedy omezit pirátství. Proto je také návštěva multikina spojena s americkou zkušeností, kterou asi nevíce zastupuje všudypřítomný popcorn. Pojmem, který se k prvním multikinům přímo váže, je multiple-booking plan a znamená masové uvedení filmu do kin.106 Rozvoj multiplexů přímo souvisel s novým způsobem masového uvádění filmů a první pokus o jeho uskutečnění proběhl v roce 1946, když producent David O. Selznick zahájil výraznou propagaci filmu Duel in the Sun. Výraznější kontury tohoto systému však mělo velkolepé uvedení filmu Čelisti v roce 1975, kdy po enormní propagaci byl film uveden v pěti stech kinech zároveň.107 První české multikino vzniklo přestavbou kulturního centra na pražském sídlišti Jižní město 4. dubna 1996, neslo název Galaxie a návštěvníci v něm mohli najít osm sálů a 1 120 sedadel. Hanzlík a Čada108 uvádějí, že ve stejném roce se o zřízení multikina uvažovalo také ve Slovanském domě nebo na Výstavišti v Praze či v karlovarském hotelu Thermal. Galaxie byla prvním multikinem ve Střední Evropě, největší sál měl kapacitu 468 míst, nejmenší 43 sedadel.109 Přestože zrekonstruovaná Galaxie nedosahovala kvality špičkových západních multiplexů, šlo o průlom v provozování kin a výsledky ukázaly, že se jedná o perspektivní
105
THOMPSONOVÁ, Kristin a BORDWELL, David, 2007, s. 737 – 738. PASEKOVÁ, Lucie. Fenomén multikino. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 107 Tamtéž, str. 9. 108 Hanzlík, Jan – Čada, Karel, 2007, str. 111. 109 Straňák, 1996, str. 8. 106
37
model.110 Podíl Galaxie na celkových tržbách v České republice byl v následujících letech více než 12 a 13 procent, za půl roku provozu ji navštívilo přes čtvrt milionu diváků.111 Zřízení multikina vyžaduje velké počáteční investice a vzhledem k bídné situaci českých kin v 90. letech se do investování moc nechtělo ani domácím nebo zahraničním investorům, ani veřejné správě. I přes úspěch Galaxie tak druhý multiplex vznikl až v říjnu roku 1999 v Brně, při nákupním centru Olympia. Byl to určitý risk, otevřít kino tři kilometry od okraje města, ale výsledky nakonec předčily všechna očekávání.112 Dnes je běžnou praxí, že nákupní centra v sobě ukrývají také multiplexy, tento stav je výhodný pro obě strany. Multikina mohou využívat zázemí obchodních domů včetně parkoviště, obchodní domy zase kina situují tak, aby návštěvník minul mnoho obchodů po cestě z parkoviště do kina. „Vstup mezinárodních společností na český trh nebyl v počátku realizován ze strany amerických, německých nebo francouzských společností, jak se očekávalo, ale první investice přicházely z Jižní Afriky, Izraele a Austrálie. Přesto bylo zahájeno složité vyjednávání o nové ‚standardizaci‘ obchodních podmínek mezi distributory a kiny. Některé velké americké společnosti tento proces pouze monitorovaly, jiné se do něj aktivně zapojily“.113 Výsledkem těchto vyjednávání pak bylo ustálení tzv. systému sliding scale.114 Znamená to, že distributoři nastaví minimální výši vstupenky a výši podílu na zisku ze vstupného pro první premiérový týden filmu a postupně se tento podíl snižuje. Nejčastěji tvoří horní hranici 50 % a spodní hranici 30 %,115 u jednotlivých filmů to však může být různé a jak ukázala praxe, snížení o pár procent i několik týdnů po premiéře filmu může být otázkou těžkých dohadů mezi distributory a provozovateli kin. Výše procent však není zákonně ukotvena, každý distributor má vlastní obchodní politiku, kterou si nastaví a kterou může po dohodě s kiny měnit. Což se po vzniku multikin ukázalo jako nebezpečný model, protože někteří distributoři byli zároveň provozovateli multikin, což umožnilo vytvoření nespravedlivých podmínek.
110
Danielis, 2007, str. 77. Tamtéž. 112 Multikina začala svou expanzi po Česku na Jižním městě [online], Česká televize, 3. 4. 2011, cit. dne 12. 3. 2015. Dostupné online: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/119828-multikina-zacala-svou-expanzi-pocesku-na-jiznim-meste/?mobileRedirect=off 113 Danielis, 2007, str. 80. 114 Tamtéž, str. 81. 115 Tamtéž. 111
38
Po první vlaštovce v podobě multikina Galaxie, kterou zřídila česká soukromá společnost Kino 2005, přišli na tuzemský trh i zahraniční investoři. Vývoj situace podrobně popisuje Aleš Danielis116. Jako první to byla společnost Ster Century, která otevřela brněnské multikino a poté další čtyři multikina v Praze a Brně. Záhy poté zde však svou činnost ukončila a svá multikina prodala společnosti Palace Cinemas117. Ta zřídila několik dalších multikin, mimo jiné v Ústí nad Labem a v Liberci, než ji skoupila konkurenční společnost Cinema City. Už v roce 1999 byla založena česká pobočka původně australské společnosti Village Roadshow, která založila další multikina v Praze, a to na Černém Mostě a Smíchově. Kvůli velkým ztrátám však její majetek v roce 2009 odkoupila společnost CineStar. Ta vznikla v roce 2001, orientovala se zprvu na mimopražské lokace a založila multikina v Hradci Králové, Ostravě, Českých Budějovicích, Olomouci, Plzni nebo Pardubicích. V současné době je tato společnost jedním z největších provozovatelem multikin u nás. Dalším je již zmíněná Cinema City, která vznikla rovněž v roce 2001 a kromě multikin jako jediná v České republice provozuje IMAX. Posledním velkým hráčem na trhu je společnost Premiere Cinemas, která provozuje tři multikina, v Praze-Hostivaři, Olomouci a v Teplicích. Další společnosti jako Golden Apple Cinema nebo Intersonic Entertainment nevlastní na rozdíl od výše zmíněných síť, ale provozují pouze jedno multikino. Pro diváky multiplexy představovaly nový životní styl a odlišný způsob dosavadních zvyklostí při návštěvě kina. Pokud se od multiplexů čekalo, že pomůžou zvednout návštěvnost kin, na počátku nového tisíciletí přišla určitá deziluze. Po několika úspěšných letech totiž přišel propad a tržby kin se výrazně snížily. Jan Táborský uvádí jako důvody mizerné filmy v nabídce, zadluženost domácností a filmové pirátství, těžkou situaci kin pak komentuje přirovnáním: „Jestliže od posledního krizového roku kinematografie L. P. 1999 nastartovaly multiplexy konjunkturu (čímž byla jednosálová kina definitivně poslána na seznam Červené knihy ohrožených druhů), pak se v loňském roce beze zbytku vyplnilo koncentrákové přísloví ‚kdo byl tlustej, je hubenej, a kdo byl hubenej, je studenej‘. Zkrátka
116 117
Danielis, 2007, str. 79-95. Původně United Cinemas International, od roku 2003 přejmenovaná na Palace Cinemas Czech.
39
multiplexy minulý černý rok přežily, zatímco jednosálová kina se už mnohde nacházejí v kómatu na přístrojích a často záleží na blahovůli měst, jestli je nevytáhnou ze zásuvky.“118 Do osmi let od vzniku prvního multikina, tedy v roce 2004, už bylo v provozu 15 multiplexů se 135 sály (z celkového počtu 512 kin a 641 sálů) a čtyři nejúspěšnější provozovatelé multikin měli na trhu 68,4% podíl, přičemž nejúspěšnější z nich dokonce 32,4 %.119 To značí, že příchod multikin znamenal pro český trh nový impuls a že multikina byla divácky vyhledávaná, úspěšná a stala se významnou součástí diváckého filmového zážitku. Jejich expanze pokračovala a ke konci roku 2014 je u nás evidováno 29 multikin s 225 sály a kapacitou 40 745 sedadel.120 Vývoj počtu multikin v ČR v letech 1996–2014 35 30 25 20 15 10 5 0 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 Podíl (odhad) multikina na trhu ČR (1999-2014 ) [online]. Unie filmových distributorů, cit. dne 29. 4. 2015. Dostupné online: http://www.ufd.cz/clanky/zakladni-statistiky-multikin
118
TÁBORSKÝ, Jan. Multiplexy u nás vládnou, na Západě je zavírají. In: Lobby, ročník 8, číslo 3, 2006, str. 18-19. Danielis, 2007, str. 81. 120 Kina k 31. 12. 2014. Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze. 119
40
Podíl multikin na trhu ČR (1999–2014) 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 Podíl (odhad) multikina na trhu ČR (1999-2014 ) [online]. Unie filmových distributorů, cit. dne 29. 4. 2015. Dostupné online: http://www.ufd.cz/clanky/zakladni-statistiky-multikin
7.1 Městská kina a multiplexy před nástupem digitalizace Nová konkurence v podobě příchodu multikin na český trh samozřejmě ovlivnila kina ostatní, zejména ta klasická jednosálová a dvousálová. Zřizovatelé kin, kteří s investicemi do té doby otáleli, konečně uznali, že pokud mají kina zůstat životaschopná, tedy schopná konkurovat multikinům, je nutné do nich investovat, a to nejen do renovace prostředí, ale hlavně do technického vybavení.121 Reagovali tak na nový způsob vnímání filmu, který přišel s multiplexy a kdy ani tak nešlo o samotný film, jako spíše o zážitek z návštěvy kina. Mnohá kina se tak modernizovala, instalovala pohodlné sedačky, zpříjemnila interiér, doplnila ho o kavárnu či bufet, investovala do kvalitního zvukového zařízení či plátna. S příchodem digitalizace se tento jev stal téměř nutností. Další podstatnou změnou byla transformace kin. Aleš Danielis uvádí122, že tehdejší klasická kina měla v podstatě dvě možnosti. Buď se mohla transformovat na tzv. alternativní kina, která se zaměřují na uvádění artových filmů, jež se v programech multikin běžně
121 122
PASEKOVÁ, Lucie. Fenomén multikino. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2011. Danielis, 2007, str. 83.
41
neobjevují. Jak poukazuje ve svém článku Jan Hanzlík123, pojem artový film je nejednoznačný a každý jej může vnímat jinak. Hanzlík tento termín srovnává v britském a francouzském kontextu, lze však najít společné prvky u obou z nich. Artový film je snímkem, který má nesporné kvality a představuje v oblasti filmové tvorby výrazný počin. Jeho jazyk, téma nebo forma však vede k omezené distribuci a jeho uplatitelnost na trhu je menší než u mainstreamových filmů, jelikož si nenajde tolik diváků. Pod artové filmy spadají také dříve uvedená filmová díla, která jsou historicky nebo umělecky významná, tzv. filmové klasiky. 124 Místo transformace na alternativní kino mohlo kino na druhé straně zůstat tzv. všekinem, které nabízí celou programovou nabídku včetně blockbusterů i artových filmů. „Všekina většinou existují v místech, kam bezprostředně nezasahuje vliv multiplexů. Většina jejich návštěvníků multiplexy zná, své všekino s nimi srovnává, ale pro běžnou návštěvu jsou pro ně nedostupné. Pokud provozovatel chce fungovat jako všekino v bezprostředním dosahu multiplexu, obvykle zkrachuje. Multiplexy ale nejsou a ani nemohou být všude, a tak regionální všekina mají svou budoucnost.“125 Danielis tímto nastínil také negativní dopad multiplexů na klasická kina. Mnohá z nich neobstála v konkurenci a zanikla. Návštěva multikina byla novým zážitkem, který diváci chtěli vyzkoušet, multikina navíc uváděla premiérové tituly a blockbustery zajišťovala velkolepou podívanou na velkém plátně se špičkovým zvukem. Stala se součástí nového životního stylu a klasická kina v blízkosti multikin, která na tento jev nemohla reagovat transformací či modernizací, zanikla. Podstatnou roli v tom hrál také přístup distributorů, pro které byli provozovatelé multikin silným hráčem na trhu. Vzhledem k vysokému podílu návštěvnosti, velké kapacitě sálů a vyšší cenně vstupenek se jim vyplatilo premiérově uvádět filmy v multikinech, čemuž také přizpůsobovali obchodní podmínky a došlo ke zvýhodňování multikin oproti ostatním kinům. Navíc se objevil jev, kdy byla distribuční společnost úzce provázaná se sítí multikin, např. společnost Falcon a CineStar, i když ředitel obou těchto
123
HANZLÍK, Jan. Projekce artových filmů v multikinech. Poznámky k programům kina Palace Cinemas Nový Smíchov a Village Cinemas Anděl. In: Iluminace, ročník 21, číslo 3, 2009, str. 93-105. 124 Hanzlík, 2009, str. 94. Odlišnosti ve francouzském pojetí – filmová díla, která odrážejí život v zemi, jejíž produkce není ve Francii příliš rozšířena, a krátké filmy. Britské pojetí – film distribuovaný v méně než 50 kopiích, dnes v době digitalizace nerelevantní kategorie. 125 Danielis, 2007, str. 83.
42
společností Jan Bradáč zvýhodňování popírá.126 „Expanze multikin a jejich ekonomická výtěžnost odsouvá jednosálovky jakoby do nevýhodného postavení, ale pořád to funguje na stejném principu jako před příchodem multiplexů. Vždy premiéry dostávala ta kina, která je nejlépe hodnotila. Není to nefér praktika, ale je to prostě ekonomická potřeba.“127 Výhodná pozice multikin oproti ostatním kinům se projevovala v několika aspektech. Prvním z nich bylo premiérové nasazování filmů do multikin. V době před digitalizací, kdy výroba 35mm kopií byla nákladná a existoval jich tak omezený počet, se nové filmy posílaly především do multikin a do klasických kin se dostali s několikatýdenním zpožděním. Všekino tak bylo v nevýhodě. Film by do svého programu rád zařadil, musel však čekat nezřídka i měsíc a více, než se obehrál v multikině a byl mu poskytnut distributorem. U dlouho očekávaných a divácky úspěšných filmů je to problém, protože premiérové týdny jsou nejúspěšnější a většina lidí chce film vidět v době jeho uvedení a nechce čekat, až se s velkým zpožděním objeví v malém kině, i kdyby mu jeho prostředí bylo milejší. Navíc docházelo i k situacím, kdy klasické kino mělo film objednáno, ale protože návštěvnost v multikině předčila očekávání, rozhodl se distributor jeho uvedení prodloužit, i když to znamenalo porušení smluvních podmínek domluvených i několik týdnů dopředu. Klasická kina si však nestěžovala, i když se ocitla v neřešitelné situaci a film avizovaný v programu neuvedla, čímž mohla naštvat, či dokonce ztratit své diváky.128 Dalším projevem znevýhodnění byla finanční stránka spolupráce mezi distributory a provozovateli kin. Ačkoli neexistuje pevně dané pravidlo ohledně výše procentuálního odvodu za půjčení filmu, praxí se tato hranice ustálila na padesáti procentech. Avšak odvod multikin se pohyboval kolem čtyřiceti procent.129 Z obchodního hlediska je to v pořádku, distributor jako podnikatel si může nastavit vlastní podmínky a vzhledem k tomu, že film v multikině uvidí mnohem více diváků, získá ve čtyřiceti procentech více, než v padesáti procentech od klasického kina, navíc v době, kdy už bude film odehraný v multikině a v malém kině se uvede s několikatýdenním zpožděním. Další formou finančního
126
Kina: Distributor filmů Falcon zneužil dominantní pozici na trhu. [online]. ČTK, 13. 7. 2012, cit. dne 3. 4. 2015, Dostupné online: http://www.mediar.cz/kina-distributor-filmu-falcon-zneuzil-dominantni-pozici-na-trhu/ 127 TÁBORSKÝ, Jan. 2010: Digitální odysea. In: Lobby, ročník 8, číslo 3, 2006, str. 20-21. 128 TÁBORSKÝ, Jan. Multiplexy u nás vládnou, na Západě je zavírají, 2006, str. 19. 129 Táborský, 2010: Digitální odysea, 2006, str. 21.
43
znevýhodnění bylo stanovení minimální hranice výše vstupného. Klasická kina totiž mohla být distributorem přinucena výrazně zvýšit cenu vstupenky oproti svým zvyklostem a třeba i jiným filmům v programu. Cena vstupenky tak už nemusela být faktorem při rozhodování diváka ohledně zhlédnutí filmu v multikině či klasickém kině. Tuto situaci měl řešit zmíněný systém sliding scale, který upravoval minimální výší vstupenky podle času vzdáleného od premiéry filmu. Opět však záleželo především na distributorech, kterým se museli kinaři přizpůsobit. Podle výše zmíněných jevů lze vytvořit modelovou situaci fungování multikin a ostatních kin. Distributor nakoupil práva k určitému filmu, nechal vyrobit filmové kopie, stanovil premiéru a investoval do reklamy. Provozovatelé kin distributora kontaktovali s žádostí o uvedení filmu v kině. Multikina získala premiérové uvedení a možnost hrát film po dobu i několika týdnů. Ostatním kinům byl stanoven termín, kdy mohou kopii získat, včetně minimální výše vstupenky. Film byl uveden v multikině, třeba i v několika sálech naráz. V prvních týdnech jej tak vidělo mnoho městských diváků. Kina na vesnici či malých městech, v jejichž dosahu nebylo multikino, musela čekat několik týdnů, než mohla film uvést, určitou útěchou však bylo, že o své diváky nepřišla, protože ti neměli jinou možnost film zhlédnout. Oproti tomu kina v blízkosti multikin byla tímto jevem přímo ohrožena. V době uvedení modelového snímku měla v programech starší film, uvedený několik týdnů předtím. Na modelový snímek musela opět čekat a zařadit ho do programu se zpožděním a třeba i s cenou o trochu menší než v multikinech. Ani to však nezaručilo, že film bude v avizovaný termín odpromítán, protože distributor se mohl rozhodnout ponechat jej ještě v multiplexech a maximalizovat tak tržby. Multikina byla vnímána jako prostředek k zastavení klesající návštěvnosti v kinech. Ačkoliv se tento předpoklad potvrdil a díky multikinům jako představitelům nového životního stylu stoupl zájem o návštěvu kina a „dokonalý filmový zážitek“, přinesla sebou také mnoho negativních jevů, které výrazně ovlivnily fungování klasických kin, nebo způsobily jejich zánik. Situace po roce 2000 by se dala označit jako snaha o přežití. Tak jako se dříve upíraly oči k multikinům jako ke spáse návštěvnosti, nyní se tyto oči obrátily směrem k digitalizaci, která měla přinést do systému fungování revoluci.
44
8. Digitalizace jako revoluce ve filmovém průmyslu John Belton130 označuje digitalizaci jako nejnovější technologickou revoluci, která probíhala v několika fázích. První fázi představují zvláštní efekty, druhou digitální zvuk a poslední fáze se vyznačuje celkovou digitální filmovou produkcí, která čítá digitalizované natáčení, postprodukci i distribuci. Průkopníky a obhájci celkové digitalizace byla především hollywoodská studia, pro která digitální filmová produkce znamenala zejména ekonomické výhody. Natáčení filmů na klasický 35mm film je velmi nákladné a spotřebuje mnoho materiálu. Celovečerní film se nachází na pásu průměrně dlouhém 3 500 metrů, jedná se však o výsledný formát, který jde do kin a který už nezahrnuje opakované a nepovedené záběry, vystřihnuté scény apod. A to je jen jedna kopie, kterých se musí vyrobit pro distribuci filmu v kinech nespočet. Digitální snímání obrazu by mělo být přínosem rovněž pro kameramany, v obraze se eliminují škrábance, nečistoty či chvění, obraz by měl být ostrý a neroztřesený. Nabízí také téměř neomezené možnosti v postprodukci.131 Pro distributory kromě menších nákladů na výrobu kopií znamená digitální formát také lehčí (a levnější) manipulaci při doručování do kin. Navíc nemusí složitě plánovat pohyb jednotlivých kopií z kina do kina v požadovaný termín, nyní kinařům stačí nahrát si film na disk a mohou s ním manipulovat, jak dlouho bude potřeba. Při promítání digitálního formátu nedochází k jeho mechanickému opotřebení a nehrozí např. přerušení filmu z důvodu přetržení filmového pásu. Promítač již nemusí hlídat projekci a přehazovat kotouče, v projektoru naťuká kód, zmáčkne požadované tlačítko a film běží bez potíží od začátku až do konce. Digitalizace by tak měla být přínosem pro všechny oblasti pohybující se ve filmovém průmyslu. Výhodou pro tvůrce jsou nižší náklady a tvůrčí neomezení, pro distributory nižší náklady na výrobu kopií a převoz filmů, pro kinaře pak digitalizace znamená snadnější způsob uvádění filmů. John Belton však upozorňuje, že „hnacími motory digitální revoluce jsou dnes daleko spíš softwarové a hardwarové technologie v oblasti domácího kina a domácí zábavy, a ovšem i marketingové zájmy koncernů než jakákoli touha – jako tomu bývalo v minulosti – po revoluční proměně
130
BELTON, John. Digitální technologie ve filmu – nepravá revoluce. Přeložil Ivan Vomáčka. In: Iluminace, ročník 19, číslo 4, 2007, str. 43-59. 131 JANDA, Luděk. Digitální obraz. In: Cinepur, ročník 14, číslo 44, 2006, str. 49-51.
45
diváckého prožitku návštěvníka kina“.132 Podstata digitální revoluce je tak čistě ekonomická a sleduje prosazování zájmů filmových korporací. Digitální projekce měla svou premiéru v roce 1999, kdy se ve čtyřech amerických kinech promítaly Hvězdné války: Epizoda I – Skrytá hrozba režiséra George Lucase133. John Belton v tom spatřuje ideální načasování, kdy se zavedení nové technologie stalo symbolem příchodu nového tisíciletí. Nejen filmaři vnímali digitální projekci jako další z technologických milníků dějin kinematografie. Zajímavé ale je, že od předchozích technologických inovací nepřinesla digitální projekce divákům v podstatě nic revolučního, co by změnilo dosavadní sledování filmu, na rozdíl od příchodu zvuku, barvy nebo širokoúhlého formátu. Návštěvník kina vlastně vůbec nemusí poznat rozdíl mezi projekcí z 35mm kopie a projekcí digitální. Digitalizace jako milník v kinematografii je tak spíše milníkem pro filmaře a další pracovníky v tomto oboru.
8.1 Digitalizace kin Digitalizace kin označuje proces, kdy je v kinech instalována technika nutná k projekci filmů z digitálního média. V roce 2002 vznikla Digital Cinema Initiatives, která sdružovala americká studia Disney, Paramount, Universal, Warner Bros., Fox a Sony Pictures Entertainment a jejímž cílem byla podpora a regulace digitalizace a stanovení požadavků a standardů, kterými se musí distributoři i kinaři řídit134. V roce 2005 vydala první DCI specifikaci135, která přesně stanovuje postupy a technologie kina jako ekvivalentu 35mm projekcí. Tento dokument je každoročně aktualizován, stává se normou a probíhá podle něj celý proces digitalizace.136 Kinosystémy, která splňují DCI specifikaci, jsou označovány termínem D-cinema. Kina využívající digitální formáty, ale nesplňující kvality DCI specifikace (patří sem např. DVD, Blue-ray apod.), jsou označovány jako E-cinema. Tento systém je
132
Belton, 2007, str. 44. Tamtéž. Film obsahoval 90 % digitálně vytvořených záběrů. 134 DCI, Digital Cinema Initiatives, www.dcimovies.cz. 135 Standard, který stanovuje např. minimální rozlišení projektoru 2K (2048 x 1080 pixelů), formát komprese JPEG 2000 nebo šestikanálový zvuk. 136 Jak vybrat digitální kino dle DCI požadavků? [online]. Cit. dne 12. 4. 2015. Dostupné online: http://www.digitalnikino.cz/node/110 133
46
vhodný pro distribuci lokální, nezávislé či dokumentární tvorby nebo pro projekce filmů v malých sálech, které si nemohou finančně dovolit zavést systém D-cinema.137 Průkopníkem distribuce pro systém E-cinema na českém trhu byl Bontonfilm, když v roce 2004 touto cestou distribuoval dva dokumenty.138 Za dva roky později už bylo do kin distributory uvedeno celkem 26 filmů na DVD. Digitální ekvivalent distribuční kopie, vlastní digitální film, který jde do kin na přenosném harddisku nebo přes satelit, se nazývá DCP.139 K jeho přehrání je nutný digitální projektor, který používá obrazové čipy s rozlišením 2K (2048 x 1080 pixelů) nebo 4K (4096 x 2160 pixelů). Trojrozměrná projekce, pro kterou je nutné mít adekvátní projektor včetně speciálních brýlí ke sledování obrazu, se nazývá 3D. Průkopníkem v digitalizaci u nás bylo pražské multikino Palace Cinemas ve Slovanském domě, které v jednom ze svých sálů instalovalo první digitální projektor s rozlišením 1,3K v roce 2002 (po zavedení standardizace ztratil status digitálního sálu, protože nesplňoval minimální rozlišení 2K).140 Pro srovnání a představu o míře digitalizace – v roce 2006 mělo digitální projektor pouze 800 amerických kinosálů z celkového počtu 66 000 a ve světě bylo digitalizováno 1 500 sálů z celkového počtu 165 000, což se obojí pohybovalo okolo jednoho procenta.141 Digitalizaci kinosálů podpořila již zmíněná DCI specifikace a vznik soukromých či veřejných dotačních programů.142 První sál odpovídající standardu DCI vznikl v roce 2008 v Dobřanech na Plzeňsku.143 Za počátek vlny digitalizace v České republice však bývá označován rok 2009, na jehož konci u nás bylo registrováno 54 sálů, z toho 24 jich bylo v klasických kinech.144 Ta tak za multiplexy nezaostávala a pružně se
137
RAITORALOVÁ, Olga. Digitalizace kin. Technická studie [online]. Ministerstvo kultury ČR – Odbor médií a audiovize, 2008. Cit. dne 14. 10. 2014. Dostupné online: http://www.mkcr.cz/assets/media-aaudiovize/kinematografie/Technicka_studie_2008.pdf 138 Danielis, 2007, str. 90. 139 Rejstřík pojmů a termínů na serveru Digitální kino, http://www.digitalnikino.cz/node/67 140 MALÁ, Kateřina. Digitální technologie v českých kinech. Bakalářská diplomová práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2010, str. 12. 141 Tamtéž, str. 20. 142 V zahraničí např. British Council Cinema, u nás např. Státní fond kinematografie, který do dnešní doby podpořil 138 kin (viz www.digitalnikino.cz). 143 Malá, 2010, str. 13 144 DANIELIS, Aleš. Rok změny. Česká filmová distribuce po roce 1989. In: Cinepur, ročník 17, číslo 68, 2010, str. 13.
47
přizpůsobila nové době a požadavkům. V dnešní době je v České republice digitalizováno dle DCI standardu 241 kin, z toho je 200 kin klasických, 30 multiplexů a 10 letních kin.145 Z celkového počtu 450 digitalizovaných kinosálů jich 230 patří multikinům, 58 sálů je vybaveno projektory s rozlišením 4K. Formátem 3D projekce pak disponuje 152 sálů.146 Zavedení digitalizace do kin neznamenalo pouze ekonomicky a provozně výhodné podmínky, digitalizace umožnila také projekci 3D filmů. A o tu byl velký zájem, hned v prvním roce uvedení se 3D filmy na celkovém obratu kin podílela 13,5 %.147 A to i přesto, že vstupenka na stereoskopické filmy je dražší. Má to ale svou logiku, divák má pocit výraznějšího filmového zážitku, filmové atrakce, proto je schopný za vstupenku zaplatit více, než kdyby sledoval film ve 2D, protože zde si není vědom žádné změny a v podstatě nepozná, jestli je film promítán z 35mm kopie či z digitálního formátu. „Jakou úlohu v nové situaci kin sehraje digitální stereoskopická projekce, teprve uvidíme. Možná půjde o atraktivní nadstavbu většinou komerčních filmů, jakou je dnes například širokoúhlý formát. Možná se stereoskopický obraz stane stejně běžnou součástí audiovizuálních děl, jako je dnes barva. V každém případě již dnes vidíme, že digitální 3D technologie není využívána jen pro animované filmy, kde začala, ani není omezena na hollywoodské komerční trháky, ale zaujala i některé tvůrce stojící mimo běžný komerční proud kinematografie.“ 148 I když je přínos digitalizace vykreslen v několika úrovních, nese s sebou jeden významný negativní aspekt, který se váže přímo ke kinům. Jsou jím vysoké pořizovací náklady na vybavení. Kino, které se chce digitalizovat, dodržovat nastavené standardy a tím pádem být v distribuční síti digitálních filmů, musí investovat nejen do koupě digitálního projektoru, ale také do zavedení adekvátního zvukového systému. I když existují dotační programy, které digitalizaci z větší či menší části pomáhají financovat, musí se provozovatel kina na nákladech určitým způsobem podílet.149 Navíc jsou kina vnímána jako součást podnikatelské sféry
145
Digitální kina dle standardu DCI v České republice k 24. dubnu 2015 [online]. Digitální kino, cit. dne 16. 4. 2015, Dostupné online: https://docs.google.com/a/staraarena.cz/spreadsheets/d/1u40HDMsFxYMxcCtcQuGhljrlupynhtVrty-YIxI2Kg/pub?single=true&gid=0&output=html 146 Tamtéž. 147 Danielis, 2010, str. 13. 148 Tamtéž. 149 RAITORALOVÁ, Olga. Digitalizace kin. Technická studie [online].
48
a mohou se vynořit protesty proti jejich dotaci z veřejných financí.150 Některá kina si však nemohou ani tento podíl dovolit a bojí se do kin investovat. Dalším negativem je vzrůstající cena vstupenky, zejména na snímky ve 3D, která může odradit diváky od zhlédnutí filmu v kině a projevuje se v klesající návštěvnosti.151 V současné době ani není jasná životnost digitální techniky. V podstatě zde nastala stejná situace jako po roce 1989, kdy bylo nutné investovat do modernizace kin, aby udržela krok s dobou a konkurenčními multiplexy. Nyní se vyžaduje další investice, která překračuje částku jednoho milionu korun. Ve chvíli, kdy se zveřejnil záměr, že nové filmy už budou distribuovány pouze skrze digitální formát, stála klasická kina před dalším rozhodováním. Buď zaniknou, nebo se smíří s tím, že nebudou moci hrát nové, většinou hollywoodské filmy, a zaměří se na alternativní projekce z DVD a Blueray nebo na starší filmy dostupné na 35mm kopii. Přemysl Šoba ze Státního fondu kinematografie však vidí ve druhé možnosti pomalou zkázu. „Odvážím se tvrdit, že kdyby u nás nebyla dnes digitalizovaná tradiční kina, mohli bychom je pomalu zavřít. Celý boom stereoskopických filmů by shrábly multiplexy, dosahující už tak dominantního postavení na trhu. Do ostatních kin by chodilo méně diváků a kina by měla vážné existenční potíže.“152 Proces digitalizace je tedy pro klasická jednosálová a dvousálová kina a multikina nevyhnutelný.
8.2 Přínos digitalizace pro klasická kina Vysoké počáteční náklady jsou nevýhodou digitalizace. Po jejím zdolání však provozovatele klasických kin čekají samá pozitiva, která lze souhrnně označit slovem svoboda. Provozovatelé kin v prvé řadě už nejsou omezeni distribuční nabídkou. Nově uváděné filmy se distribuují pouze v DCP formátech, výjimečně doplněné o DVD či Blueray.153 Nedigitalizovaná kina tak mohou promítat pouze dříve uvedené filmy nebo ve snímky
150
MARTINEK, Přemysl. Digitalizace českých kin. Snad ještě není pozdě. In: Cinepur, ročník 15, číslo 58, 2008, str. 6. 151 MAROUŠ, Miroslav. Vlivy digitalizace kinematografie v kontextu jednosálových kin. Bakalářská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2014. 152 PROCHÁZKA, Michal. Přemysl Šoba: Umím si představit podporu českých kin hrajících české filmy [online]. Český rozhlas, 30. 4. 2012, cit. dne 12. 4. 2015. Dostupné online: http://cinepur.cz/article.php?article=1979 153 Viz plán premiér na serveru Unie filmových distributorů, www.ufd.cz
49
ve formátu pro E-cinema, přičemž v takovém případě nedosahuje kvalita obrazu standardních hodnot. Digitalizovaná kina naopak mohou z distribuční nabídky hrát, co chtějí, stačí si vybrat. Po objednání filmu už nejsou zařazeni do lineárního systému putování filmové kopie, kdy bylo přesně stanoveno, kdy film dorazí, jak dlouho se bude v kině promítat a kdy a kam ho kino zase musí odeslat. Nyní kino obdrží většinou harddisk, na kterém je film nahraný, překopíruje si jej na vlastní úložiště a může s ním manipulovat dle potřeb. Může ho odehrát a smazat, nebo jej může uchovat pro reprízy. Nevelký formát zdroje, harddisk, se vejde do malé krabice a lze jej pohodlně odesílat poštou. Už není třeba vyzvedávat těžké filmové kotouče na nádraží a riskovat zpoždění vlaku a zrušení projekce. Nevýznamnější přínos digitalizace pro klasická kina však spočívá v možnosti uvést film v době jeho premiéry. Kina už nemusejí čekat, až bude film maximálně vytěžen multikiny a poslán do klasických kin s několikatýdenním zpožděním oproti premiérovému uvedení. Malé kino v malém městě tak může uvést premiéru filmu ve stejný den jako multikino v Praze. Programová nabídka se také rozšiřuje o možnost uvádění alternativního obsahu. S možnostmi využívání rozšířené nabídky titulů však hrozí, že klasická kina budou kopírovat program multiplexů. Ve městech, kde multikino není přítomno, tento stav nevadí a je naopak očekávatelný, divák má totiž možnost zhlédnout žádaný film brzy po jeho uvedení. Když ale klasické kino bude nabízet stejný program jako nedaleký multiplex, intenzita konkurence roste. Aleš Danielis přínos digitalizace vztahuje také k diverzifikaci, která snáze umožňuje pracovat s konkrétní cílovou skupinou.154 Svoboda volby však s sebou přináší zodpovědnost, která se v tomto případě váže přímo k dramaturgii kin. Pokud si dramaturg zvolí do programu jakýkoliv film, zároveň tím vyloučí filmy ostatní, zvláště pokud disponuje pouze jedním kinosálem. Tvorba programu tak nespočívá ve slepování starých filmů a snímků obehraných v multikinech, ale vyžaduje systematickou přípravu a výběr filmů odpovídající dramaturgickému záměru kina s cílem uspokojit diváckou poptávku a obstát v konkurenci vytvářené nejen multiplexy.
154
DANIELIS, Aleš. Rok změny. Česká filmová distribuce 2009. In: Cinepur, ročník 17, číslo 68, 2010, str. 13.
50
9. Aktuální síť městských kin a možnosti její současné dramaturgie V dnešní době má dramaturg městského digitalizovaného kina v podstatě neomezené možnosti.155 Může využívat nabídku všech filmových distributorů na trhu, a dokonce nasadit film do programu v den jeho premiéry. Může spolupracovat s dalšími institucemi či subjekty a uvádět filmy mimo běžný distribuční okruh. Může spolupracovat také s pořadateli filmových festivalů a přehlídek a uvádět filmy pod jejich hlavičkou nebo vytvářet přehlídky vlastní. Má možnost doplnit filmové projekce o doprovodný program, může zavést programové bloky, vést filmový klub, zaměřit se na konkrétní cílové skupiny. Může promítat mimo prostory kina nebo pořádat či podílet se na zážitkových akcích, které přesahují rámec běžné projekce.156 Může uvádět tzv. alternativní obsah, který představují např. přímé přenosy oper. S těmito neomezenými možnostmi roste důležitost funkce dramaturga, který se podílí na programovém směřování kina a stojí před mnohými volbami, jež mohou být pro návštěvnost kina určující. Oproti němu stojí dramaturg městského nedigitalizovaného kina, který se musí potýkat se všemi obtížemi popsanými v předchozích kapitolách a hledat nápaditá řešení, jak své diváky uspokojit. Unie filmových distributorů eviduje přes třicet distribučních společností157, přičemž většina z nich se zaměřuje na uvádění nových filmů do kin, dnes už výhradně na digitálním formátu. Některé společnosti doplňují svou nabídku o možnost zapůjčení DVD, např. Bioscop, Hollywood Classic Entertainment nebo Aerofilms. Národní filmový archiv poskytuje k zapůjčení staré české i zahraniční filmy, zde většinou na 35mm kopiích, pokud nejsou digitálně zrestaurovány. Alternativní obsah158 jako první zavedla společnost Aerofilms a věnuje se mu dodnes. Představuje alternativu ke klasickému programu kin, tedy k filmům. Alternativní obsah je tvořen přímými přenosy či záznamy baletních, operních nebo divadelních vystoupení, koncertů vážné či populární hudby, prohlídek apod. Oproti běžné
155
Marouš, 2014, str. 15. Např. Cinema Royal, koncept zážitkového kina, kdy divák netuší, kde a jaký film se bude promítat a filmová projekce je doplněna o divadelní performance a after party. 157 Unie filmových distributorů, www.ufd.cz. 158 Tématu alternativního obsahu se věnuje TŮMOVÁ, Bára. Alternativní obsah v českých kinech z pohledu distributora a kinaře. Magisterská diplomová práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2014. 156
51
filmové produkci však představuje větší finanční zátěž jak pro kinaře, tak pro diváky. 159 Při premiérovém uvedení českého snímku nebývá neobvyklé, když distributor nabídne vybraným kinům možnost delegace tvůrců, která film do kina přijede uvést. Dramaturg může filmové projekce doplnit o vlastní doprovodný program, např. když do programu zařadí po snímku také besedu s hosty, kteří se svým oborem či zájmem věnují tématu prezentovanému ve filmu. Dramaturg kina může spolupracovat také s dalšími institucemi, které mohou poskytnout práva k projekci filmů včetně titulků, např. Goethe Institut nebo Alliance Française. V případě, že chce kinař uvést film, který není v české distribuci, může kontaktovat přímo majitele práv o svolení k projekci. Zde bývá většinou problém s dovozem kopie, ale i to se dá vyřešit elektronickým úložištěm a projekcí filmů v systému E-cinema, aby se ušetřilo za poštovné. Dále mohou kinaři navázat spolupráci s filmovými festivaly a přehlídkami a uvést film pod jejich hlavičkou ve svých kinech (např. Severská filmová zima), nebo představit jejich regionální verzi (např. Jeden svět) či ozvěny (např. Febiofest). Kino v neposlední řadě může také pořádat zážitkové akce. Kromě projekce filmů mimo prostor kina to může být obohacení projekce o další vjem – kromě již zmíněné besedy s hosty to může být např. výstava, koncert, autorská čtení, performance, živá hudba jako doprovod k němému filmu, servírování speciálních drinků či občerstvení, půlnoční projekce, projekce pro návštěvníky v kostýmech, maraton filmů nebo seriálů, soutěže, přehlídky apod. Cenu asociace Europa Cinemas obdržel v roce 2014 Ivo Andrle, supervizor kin Aero, Bio OKO a Světozor a současně spoluvlastník distribuční společnost Aerofilms, která se zaměřuje na uvádění artových filmů.160 Není to však tak, že by kina byla pouhými prostory pro
projekce
filmů
této
distribuční
společnosti,
ale
tato
kultovní
kina
jsou
v celorepublikovém povědomí nejen kinařů, ale také lidí zajímajících se o film. Společnost navíc stále přichází s novými cykly, formáty, nápady a vlastními akcemi, které jsou a mohou
159
Provozovatelé kin musejí často zaplatit fixní poplatek (minimální garance) a dále odvést procenta ze vstupného, které se mohou oproti běžnému úzu 50 % lišit. Lístek na alternativní obsah se tak může pohybovat i v ceně dvoj- a vícenásobně vyšší (např. 400 Kč.) 160 Europa Cinemas Awards 2014 - Entrepreneur of the Year [online]. Rozhovor s Ivem Andrlem pro server Europa Cinemas, 4. 12. 2014, cit. dne 21. 4. 2015. Dostupné online: https://www.europacinemas.org/en/News/The-Network/Europa-Cinemas-Awards-2014-Entrepreneur-of-the-Year
52
být inspirací pro dramaturgy ostatních kin.161 Lidé z Aerofilms stojí za projekty Cinema Royal162, Filmjukebox163 nebo Cinema Cusine164. Kino Aero kromě běžných projekcí pracuje také s programovými cykly, z nich každý má své jméno a označení v programu. Kromě filmového klubu a alternativního obsahu to je zmíněný filmjukebox, Aero dětem!, které kromě projekce nabízí dětem i další vyžití, např. hry, soutěže nebo výtvarné dílny, či dopolední představení Baby Bio se sníženou hladinou zvuku a částečným osvětlením tak, aby rodiče mohli s sebou do kina vzít i malé děti. V dopoledních časech se hraje se sníženým vstupným také pro starší publikum pod hlavičkou Bio Senior. Kino zavedlo také cyklus Naslepo, kdy diváci do poslední chvíle neví, jaký film se bude promítat, a spoléhají na výběr dramaturga kina. Pod hlavičkou Druhá šance kino promítá filmy, které mají premiéru a první vlnu projekcí již za sebou, dává tak šanci divákům, kteří je v kinech propásli. Kino se orientuje také hudebně a plně využívá své prostory. Zavedlo nový cyklus Na dvorku a ve venkovních prostorech kina bude pořádat sousedské akce doplněné speciálním programem. Kromě toho pravidelně v kinosále pořádá hudební koncerty, a navíc zavedlo pravidelné projekce němých filmů v doprovodu živé hudby. Světozor zase pravidelně uvádí dokumentární filmy za účasti tvůrců a hostů. Bio OKO pro své návštěvníky pořádá Filmbrunch, tedy spojení typické dopolední svačinky s filmem, nebo pravidelné projekce krátkých či animovaných filmů. Před začátky filmů se v kině pouští speciálně vybraná hudba, objevují se i předfilmy. Pro svou systematickou a kreativní práci patří tato spřátelená kina mezi nejnavštěvovanější klasická kina u nás165, stala se kultem a představitelem kvalitně vedené dramaturgie, jež by mohla být pro ostatní kina inspirací. Dle evidence Unie filmových distributorů166 existuje v současné době 433 nedigitalizovaných sálů167. Drtivá většina z nich spadá pod kina s nepravidelným nebo letním
161
Viz webové stránky kina Aero: www.kinoaero.cz. Autorka práce je součástí týmu ostravské Cinema Royal a ze zkušeností ví, kteří lidé se na Cinema Royal podílejí, i když tato informace není oficiálně zveřejněna a je zahalena tajemstvím jako celá akce. 163 Interaktivní zásah diváků do programu kina, kdy si pomocí anketního hlasování na webu vyberou film, který chtějí ve zvolený den a čas v kině zhlédnout. Viz www.filmjukebox.cz. 164 Koncept, který spojuje tematicky zaměřený film s kulinářským uměním, které se prezentuje v kině. 165 Tým kina Aero převzal evropskou cenu, navštěvovanější je ale Světozor [online]. ČTK, 31. 1. 2015, cit. dne 21. 4. 2015 Dostupné online: http://art.ihned.cz/c1-63461360-aero-svetozor-aerofilms 166 Kina k 31. 12. 2014. Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze. 167 Toto číslo zahrnuje také dvousálová kina, která mají jeden sál digitalizovaný a druhý ne. 162
53
provozem. 75 sálů evidovaných jako kina se stálým provozem však často promítá pouze o víkendu, nebo pravidelně jeden den v týdnu. Nedigitalizovaná kina se stálým provozem jsou většinou městská, název provozovatele zpravidla začíná slovy město, obec, městský úřad, městské kulturní středisko apod. Unie eviduje 58 městských kin. Jsou to většinou kina v malých městech a obcích jako např. Vratimov, Bruntál, Klimkovice, Paskov apod. Nedigitalizované sály ve větších městech jako Praha, Brno nebo Most jsou součástí dvousálových kin. Tato kina často nemají vlastní webové stránky a jejich program se musí dohledávat přes webové stránky zřizovatelů či informačních serverů věnujících se programům v zadaných lokacích. Program kin většinou zahrnuje filmy pro děti168, jinak neobsahuje žádné programové bloky, které by měly vlastní označení (např. filmový klub, dokumenty, filmy pro seniory apod.). Běžně zařazené snímky do programu měly českou premiéru již před delší dobou. Jako aktuální příklad169 bych uvedla filmy, které jsou vybraným jedenácti nedigitalizovaným městským kinům se stálým provozem170 společné: Hodinový manžel (16 měsíců od premiéry), Pojedeme k moři a Samba (12 měsíců od premiéry), Chlapectví a Kouzlo měsíčního svitu (8 měsíců od premiéry), Andělé všedního dne, Co jsme komu udělali? a 7 trpaslíků (6 měsíců od premiéry), Pohádkář (5 měsíců od premiéry), Fotograf (3 měsíce od premiéry) a Violette (2 měsíce od premiéry). Lze tedy říci, že program většiny nedigitalizovaných městských kin obsahuje totožné tituly, které uvádí oproti digitalizovaným kinům se značným zpožděním. Vzhledem k tomu, že kina promítají zpravidla jeden až dva dny v týdnu, nabízejí běžnou filmovou produkci, která se výrazně neliší od nabídky v multikinech a o kterou je mezi diváky zájem. V nabídce se tak hojně objevují české snímky a filmy pro děti. Jediným kinem z náhodného výběru, které provozuje také filmový klub, je kino v Hustopeči u Brna. Toto kino uvádí také tematické celky stojící mimo běžný program, např. aktuální přehlídka filmů s tematikou druhé světové války. Náhodně vybraná kina jako vzorek nedigitalizovaných městských kin tak svým programem víceméně spadají pod pojem všekino.
168
Ale např. kino Staňkov hraje pouze pro děti, a to každý pátek od 17.30. Program měsíce dubna roku 2015. 170 Seznam vybraných kin včetně specifikace je k nalezení v příloze práce, č. 1. 169
54
Server Digitální kino171 eviduje 449 digitalizovaných sálů ve 240 kinech, z toho je 200 klasických kin, 30 multiplexů a 10 letních kin. Unie filmových distributorů 172 eviduje mimo multikina 213 digitalizovaných kin, přičemž toto číslo zahrnuje klasická jednosálová kina, dvousálová kina, letní kina, kinokavárny i víceúčelové sály. Se stálým provozem je pak těchto kin 184, z čehož více než 50 % zahrnují městská kina, tedy kina, jejichž provozovatelem je např. město, obec, městský obvod, kulturní střediska, domy kultury, příspěvkové organizace ad. Pro analýzu 20% vzorku bylo z databáze náhodně vybráno 36 digitalizovaných sálů s pravidelnými projekcemi, které jsou provozovány městem.173 Většina kin má kromě digitálního projektoru zachován tak projektor na 35mm filmy, ale objevují se i kina, která jsou již pouze digitální.174 Mnoho digitálních kin je schopno přehrát také filmy ve formátu 3D. Zajímavostí je, že si některá kina zachovala svůj název ze socialistických dob, např. Máj, Květen nebo Vlast. Mnoho z analyzovaných kin si také nevede vlastní webové stránky, buď chybějí úplně, nebo jsou nahrazeny souhrnnými stránkami dané obce, ve které má kino vlastní záložku. Zjistit aktuální program kina tak mnohdy může být zdlouhavým procesem. Málokteré kino také na svůj web umisťuje zajímavosti a aktuality ze světa filmu.175 Digitalizace umožňuje programování kin s nevelkým předstihem, i když některá kina upřednostňují zveřejnění celého měsíčního programu naráz vzhledem k tisku plakátů a brožurek. Základní volbou, před kterou provozovatelé kin stojí, je promítací a programová koncepce, tedy jak často se bude v kině promítat a jestli se bude film nasazen v bloku, nebo se každý den bude promítat jiný film. Kina v menších městech často promítají ve vybraných dnech v týdnu, zde byla nejvíce kinům společná sobota, a na každý den nasazují jiný film. Kina se tak stávají součástí trávení volného času a jejich pravidelný návštěvník má přehled o současné produkci. Kina zpravidla ve větších obcích či městech pak obvykle hrají vícekrát v týdnu nebo denně a opět se objevuje tendence střídat filmy nejen po dnech, ale také v promítacích časech jednotlivých dnů, pokud kino hraje vícekrát denně. Tento způsob programování je více flexibilní. Umožní kinařům promítat nejen premiéry a aktuální snímky, ale také se vracet ke starším kvalitním nebo divácky úspěšným snímkům, aktuálně reagovat
171
Digitální kina dle standardu DCI v České republice k 1. prosinci 2014 [online]. Kina k 31. 12. 2014. Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze. 173 Seznam vybraných kin včetně specifikace je k nalezení v příloze práce, č. 2. 174 Např. kino v Přelouči, Sušicích, Ústí nad Orlicí nebo Žatci. 175 Činí tak např. kino Vesmír v Náchodě. 172
55
na distribuční změny, postihnout více úspěšných filmů v měsíčním programu apod. Začátky filmových projekcí jsou podobné a reagují na životní cyklus obyvatel, kina promítají kolem 15, 17, 19 nebo 20 hodiny, přičemž začátky se mohou mírně posouvat i v rámci jednoho kina vzhledem k délce filmu. Dalším zohledňujícím prvkem je cílová skupina, představení pro děti začínají obvykle v 15 hodin, i když kino běžně v 15 hodin nehraje a promítá filmy až večer. V nabídce kin se objevují převážně současné tituly české i světové produkce. Při některých kinech fungují filmové kluby, ale není to výrazné množství. Mnohem více se v nabídce kin objevují filmy pro děti, promítané většinou odpoledne a často nepravidelně. Málokteré kino je uvádí pod vlastní hlavičkou, např. bijásek176, většinou jsou běžně zařazeny do programu a divák si jich musí v nabídce všimnout. S hlavičkami v programech ostatně pracuje málo kin, přitom kromě přehlednosti mohou pomoci i návštěvnosti, např. když je film v programu označen značkou premiéra, může být divácky atraktivnější.177 Některá kina nabízejí také alternativní obsah v podobě přímých přenosů nebo záznamů oper, baletních vystoupení nebo výstav.178 Objevují se také speciální, možná spíše kuriózní projekce, aktuálně např. přenos hokejových zápasů z Mistrovství světa s účastí českého týmu.179 Většina kin do svého programu zařazuje také filmové festivaly a přehlídky 180, méně kin pak realizuje přehlídky vlastní, např. týden českých filmů, týden pohádek apod. Málokteré kino také nabízí služby navíc, např. besedy, půlnoční premiéry, noční projekce nebo projekce pro rodiče s malými dětmi, které probíhají přes den a na které mohou návštěvníci přijít s malými dětmi181. V prostorech některých kin se pořádají také výstavy, ty se však většinou nevztahují k filmové tematice. Návštěvnická karta, která zvýhodňuje pravidelné návštěvníky, se ve službách rovněž objevuje zřídka.182 Je patrné, že v současné době je stále ještě velký rozdíl v koncepci vedení klasického soukromého a městského kina. Soukromé kino se snaží získat a udržet si své diváky, pracuje s publikem a láká široké cílové skupiny, od malých dětí až po seniory. Promítá několikrát
176
Např. Městské kino v Berouně. S tímto prvkem pracuje např. kino Centrum v Havířově nebo kino Máj v Chocni. 178 Např. kino Centrum v Havířově. 179 Např. Kino 70 v Novém Městě nad Metují. 180 Nejčastěji to je festival Jeden svět nebo přehlídka Projekt 100. 181 Např. Kino Radotín v Praze. 182 Zavedlo ji např. kino Luník v Červeném Kostelci. 177
56
denně, kreativně zavádí programové cykly, využívá přehlednou webovou prezentaci a hlavičkové označení programu, zavádí výhodné vstupné. Kromě toho prostor kina nabízí nejen divácké zázemí v podobě baru či kavárny a v prostředí kina se odehrávají i další kulturní akce, od koncertů po výstavy. Takové zdravě vedené kino pak působí jako kulturní platforma, která kolem sebe sdružuje stálou skupinu návštěvníků a zároveň funguje jako kultovní prostor, který láká i nové návštěvníky. Oproti tomu městská kina mají často omezený provoz, neprezentují se skrze vlastní webové stránky a málokdy nabízejí divákům něco více než dětský film.
10. Ostravské kinoprostředí 10.1 Počátky filmového dění v Ostravě a vznik prvních kin Počátky filmového umění v Ostravě zmapovala Lucie Cimalová ve svém příspěvku do sborníku města183. První zmínka o kinematografickém dění v Ostravě pochází ze 4. října roku 1896, kdy ostravský časopis Radhošť otiskl oznámení o prvním předvedení nového vynálezu v sále hostince Pod lipou v Moravské Ostravě. Edisonův vynález kinetoskop předvedl Robert Slezák, který získal povolení pro pořádání kinematografických představení na Moravě a v Čechách, a po ukázkách v Moravské Ostravě a ve Vítkovicích odcestoval do Prahy. V následujícím roce pak Moravskou Ostravu a okolní obce navštívila firma bratrů Lumiérových se svým kinematografem.184 Další kusé zmínky pak pocházejí z následujících let, kdy se promítalo na dnešním Smetanově náměstí, v Německém domě, Národním domě nebo v Závodním hotelu ve Vítkovicích. „Novinové zprávy píší o tom, že představení byla přijata s nadšením, a doporučovaly všem, aby si návštěvu kinematografu nikdo nenechal ujít.
183
CIMALOVÁ, Libuše. Z počátku filmu v Ostravě. In: Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Sborník č. 6. Ostrava: Archiv města Ostravy, 1973, str. 231-239. 184 Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Sborník č. 16. Ostrava: Archiv města Ostravy, 1991, str. 259-260.
57
O programu se dochovaly jen stručné zmínky; je jisté, že se promítaly scény z řecko-turecké války. Vstupné činilo 40 nebo 25 krejcarů, pro děti 20 nebo 10 krejcarů.“185 Stejně jako jinde ve světě měla i první promítání v Ostravě charakter zajímavé technické atrakce, která se objevovala na poutích, výstavách či samostatných zábavních uvedeních. Jak popisuje Libuše Cimalová, „postavení kočovných společností předvádějících kinematografická představení tomu odpovídalo; bylo na úrovni majitelů různých střelnic, houpaček, zápasnických bud apod.“.186 Cimalová uvádí, že takovéto vnímání kinematografu je zřejmě příčinou, proč po prvotních avízech a pozvánkách na „předvádění živých fotografií“, kdy se jednalo o něco zcela nového a unikátního, zájem ze strany dobového tisku utichl, protože neměl potřebu o nich dále informovat, stejně jako průběžně nezaznamenával další prvky lidové zábavy. Další výrazný úspěch přišel až s kočovným kinem Kosmograf, které navštívilo Moravskou Ostravu v červenci roku 1901.187 Kosmograf, divadlo živých fotografií bratří Oeserů, byl dobře zásobený nejnovějšími filmy, které promítal ve velkém a dobře vybaveném stanu pomocí vylepšeného Edisonova kinetoskopu a za přítomnosti zvukového doprovodu z fonografu. Bratři Oeserové měli k dispozici více než dvě stě filmů a jejich přítomnost se stala velkou a vyhledávanou událostí, takže museli svůj původně týdenní pobyt několikrát prodloužit, a dokonce vzhledem k enormnímu diváckému zájmu a vyprodané kapacitě sálu také přidat večerní projekci. Za dva týdny navštívilo Kosmograf téměř dvacet tisíc Ostravanů. V následujícím období byly udělovány licence k provozování kinematografu, často ve spojení s fonografem. Bylo vyhověno žádostem Ignáce Mückeho, Martina Lišky nebo Jindřicha Olivky.188 První dlouhodobější provoz realizoval Karel Bedřich Lifka se svým Grand theatre electrique na Antonínově náměstí. Kapacita prostoru byla až tisíc diváků a zpočátku se hrálo dvakrát denně, zájem však postupně upadal a po třech měsících provozu byla atrakce uzavřena. Do této doby klade pamětník existenci prvního stálého kina na Hlavní
185
Cimalová, 1973, str. 232. Tamtéž. 187 Tamtéž, str. 233. 188 Tamtéž, str. 234. 186
58
třídě. „První kino – spíše možno říci jakési minikino – byl malý obchodní krámek o výměře asi 5x5 metrů na bývalé Hlavní třídě v přízemí patrového domku, kde je nyní uzenářství (dříve se mu říkalo „u Schindlerů“) vedle Domu potravin. Do tohoto kina byl úzký vchod přímo z ulice. Mezi dveřmi byl plyšový závěs a před ním obyčejná židle, na které měl majitel J. Maurer (spolumajitel elektrotechnického obchodu Maurer a Zach) malou železnou kasičku a vstupenky; zval kolemjdoucí přímo z chodníku k návštěvě představení. To se konalo odpoledne při nepřetržitém provozu à la kino „Čas“. Uvnitř krámku bylo asi 30 židlí, vpředu na čelní stěně obyčejné bílé plátno o rozměrech asi 3x3 m. V rohu byl stolek a na něm gramofon s velikou troubou.“189 První budova stálého kina v Ostravě byla zkolaudována 4. července 1908 na popud Filipa Schafera, majitele kinematografu z Olomouce. Kino zahájilo svůj provoz už o dva dny později pod názvem The Empire Bio Company. Bylo to velké dřevěné kino s podlahou z udusané hlíny, jako sedadla sloužily dřevěné fošny položené na kolících zatlučených do země.190 Kino zprvu hrálo denně, avšak po upadajícím zájmu omezilo svůj provoz na víkendy a svátky. Kromě stálého kina však do Ostravy nadále dojížděly kočovné společnosti, např. známí bratři Oeserové, a tato konkurence prvnímu stálému kinu neprospívala. Pan Schafer kino prodal panu Maurerovi, který kino, pro něž se ujal název bleší bouda či blechárna, provozoval až do roku 1920, avšak potýkal se s dluhy. Další stálé kino vzniklo v roce 1911 v Mariánských Horách pod názvem Elektrické divadlo.191 Jeho kapacita byla téměř 500 míst, do velké dřevěné budovy se dvěma věžemi v průčelí se vcházelo dvěma vchody s pokladnami, východy byly tři. Později majitel přistavěl ještě čekárnu, v níž se nacházela pokladna a bufet. Nejznámějším kinem v této městské části však bylo kino Slavia, které promítalo od roku 1915 až do osmdesátých let. V původní Elektro Bio Slavie bylo až 400 míst a filmové projekce doplňoval pianista s houslistou. V roce 1912 zahájilo svou činnost také kino Palace ve Slezské Ostravě, na dlouhou dobu jediné kino v této
189
Archiv města Ostravy, Sbírka vzpomínek pamětníků. Vzpomínka nejmenovaného ostravského občana na první kino v Moravské Ostravě z roku 1967, kart. 1. 190 Cimalová, 1973, str. 234. 191 Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Sborník č. 23. Ostrava: Archiv města Ostravy, 1999, str. 254-257.
59
části Ostravy.192 Kino Palace mělo kapacitu 800 míst, šatnu a bufet a kromě promítání filmu se zde konaly také vědecko-populární přednášky, koncerty a slavnosti.193 Spolu s Odeonem v Přívoze to bylo první kino, kde se promítal zvukový film, byl jím americký snímek Bílé stíny. Tato novinka přilákala mnoho zájemců, film za čtrnáct dní vidělo 25 000 diváků. Vzhledem k rostoucímu počtu kin po celé republice bylo nutné upravit postavení a povinnosti majitelů kinematografu. To se uskutečnilo s nařízením ministerstva vnitra, které začalo platit od roku 1913 a jehož obsahem byla nutnost vlastnění licence a důraz na bezpečnostní požadavky. Zajímavostí je, že toto nařízení už obsahuje přítomnost cenzury, kdy je možné promítat pouze schválené obrazy a filmy. Návštěva kin byla brzy dětem zakázána z důvodů obav o jejich mravní vývoj.194 Po vzniku Československé republiky, konkrétně od roku 1921, byly kinematografické licence odebrány soukromým vlastníkům a pořádat filmová představení už mohly pouze veřejné organizace nebo obce. Mnoho kin tak změnilo své provozovatele, např. mariánskohorské kino Slavie připadlo do správy dělnické tělocvičné jednotě, ale tento předpis se v mnoha případech obcházel tak, že koncesionáři svěřovali provoz kina za určitou úhradu jeho majiteli.195 V průběhu dvacátých let vznikala v mnoha městských částích nová kina a rozšiřovala se tak síť kin. O filmová představení byl velký zájem, např. průměrná návštěvnost premiérového kina Odeon v roce 1925 bylo 993 diváků za den ve dvou představeních.196 Náročné období během hospodářské krize ve 30. letech se promítlo také na provoz kin, kdy mnohá ostravská kina byla zavřena a obnovena třeba až po ukončení druhé světové války, často pod novým jménem.197 Bohužel se nepodařilo dohledat další data, která by síť ostravských kin od 20. let do konce druhé světové války výrazněji zaznamenala.
192
Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Sborník č. 19. Ostrava: Archiv města Ostravy, 1999, str. 291-292. 193 CIMALOVÁ, Libuše. Kino Palace ve Slezské Ostravě. Z historie ostravských kin. In: Ostravský večerník, ročník 13, číslo 146, 28. 7. 1980, str. 4. 194 Ostrava č. 23, 199, str. 255. 195 JELÍNEK, František. Kina. In: Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Sborník č. 13. Ostrava: Archiv města Ostravy, 1985, str. 509-512. 196 CIMALOVÁ, Libuše. Z historie ostravských kin. III. Kino Svoboda. In: Ostravský večerník, ročník 13, číslo 156, 11. 8. 1980, str. 4. 197 Např. kino Odeon bylo zavřeno během 30. let a v roce 1948 získalo název Svoboda.
60
10.2 Vývoj ostravských kin po roce 1945 Dekret o znárodnění české kinematografie podepsal prezident Beneš už v srpnu roku 1945 a platil téměř padesát následujících let. Všechny oblasti týkající se filmu, od výroby až po distribuci, připadly státu. Síť ostravských kin v roce 1945 vesměs odpovídala stavu před válkou, kdy v Ostravě bylo v provozu téměř dvacet kin.198 Během německé okupace byla uzavřena vítkovická kina, po skončení války však obnovila svůj provoz. Central a Imperial ještě v roce 1945, Rekord až po nutných opravách o dva roky později, v době, kdy byl obnoven také provoz v kině Adria. Tabulka č. 3 – Přehled ostravských kin v roce 1945 Městská část
Kino
Moravská Ostrava a Přívoz
Alfa, Kosmos, Elektra, Savoy, Odeon
Mariánské Hory
Slavia, Osvěta
Vítkovice
Central, Imperial, Rekord
Zábřeh
Láďa
Hrabůvka
Edison
Slezská Ostrava
Palace, Květen
Hrušov
Apollo
Kunčičky
Světozor
Radvanice
Adria
Michálkovice
Elektra
Zdroj: JELÍNEK, František. Kina. In: Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Sborník č. 13. Ostrava: Archiv města Ostravy, 1985, 532 str. Str. 509-512.
Provoz ostravských kin převzala po roce 1945 Správa státních kin v Ostravě. Komisionální řízení k převzetí kin proběhlo na začátku roku 1947 na krajském sekretariátu Správy státních kin země České a Moravskoslezské v Ostravě a už 16. ledna byla kina protokolárně převzata. Ve filmové distribuci to znamenalo především omezení zahraničních filmů a hojné uvádění sovětských filmů, zejména pak v rámci různých státních příležitostí
198
Jelínek, 1985, str. 509.
61
a svátků. Mnoho kin bylo v duchu doby přejmenováno, z Kosmu se tak stal Vesmír, z Odeonu Svoboda, z Rekordu Mír, z kina Central Jas apod. V roce 1957 proběhla decentralizace kin na krajské filmové podniky a na výkonné orgány národních výborů. V Ostravě tak byla kina převedena pod správu šestnácti obvodních národních výborů, jejich řízení zajišťoval odbor školství a kultury městského národního výboru ve spolupráci se školskou a kulturní komisí.199 Jak uvádí František Jelínek200, v roce 1960 projednávala rada města plán rozvoje kultury a osvěty pro další pětileté období a konstatovala, že je v Ostravě nedostačující počet kin, navíc se špatným vybavením. Rada požadovala navýšení návštěvnosti filmů se závažnou společenskou nebo politickou problematikou, v premiérových kinech hodlala zdvojnásobit počet představení zavedením dopoledních projekcí, chtěla ve všech kinech zavést nedělní dopolední představení pro děti a cílem bylo také filmové vzdělání publika pomocí klubů náročného diváka. Ten v Ostravě vznikl v roce 1958 v kině Vesmír, později v kině Elektra. Návrh rozvoje kultury požadoval také zlepšení materiálového vybavení kin, a dokonce počítal s přebudováním sedmi kin na širokoúhlá. Díky této koncepci tak mohla v následujících letech vznikat nová kina, jejichž maximální počet byl dosažen v roce 1965, kdy v Ostravě bylo 29 kin. V roce 1960 byla založena porubská Dukla, v roce 1961 rovněž porubský Experiment nebo Kino náročného diváka v Domě kultury pracujících Vítkovic, v roce 1969 vzniklo kino Vítek v Hrabůvce a v roce 1970 kino Luna v Zábřehu. Některá kina však byla zrušena, buď byla v nevyhovujícím stavu, nebo musela ustoupit nově vznikající zástavbě. Postupně tak zanikala kina Adria, Oko, Edison, Lípa, Družba, Vlast a další. V roce 1971 byla po územní reorganizaci ostravská kina řízena čtyřmi obvodními národními výbory, přičemž „každý z nich sledoval své místní zájmy z hlediska dosažení maximální prosperity svých kin. To ztěžovalo uplatňování celoměstské koordinované kulturní politiky v práci s filmem, specializaci jednotlivých kin, spolupráci v ekonomické oblasti, v práci s kádry, v propagaci apod. Nedostatky tohoto způsobu řízení vedly k podání několika návrhů na centrální řízení kin v rámci města, které však až v roce 1980 vedly k vytvoření
199 200
Jelínek, 1985, str. 509. Tamtéž, str. 510.
62
Městské správy kin.“201 Městská správa kin jako příspěvková organizace národního výboru města měla spravovat kina po stránce finanční, technické, personální a dramaturgické. Byla také provozovatelem filmových klubů, ať už to byly Kluby přátel sovětského filmu, Dětské filmové kluby nebo klasické filmové kluby snažící se o kvalitní dramaturgii. Filmové kluby fungovaly kromě kina Vesmír a Petřkovice v podstatě v každém ostravském kině. Největší zájem byl o filmový klub v kině Luna, dříve v Dukle nebo v Kině náročného diváka.202 Distribuci filmů zajišťoval Krajský filmový podnik v Ostravě pro celý Severomoravský kraj. Na ulici Čs. legií v Ostravě existoval od konce 60. let filmový sál, ve kterém probíhaly filmové předváděčky pro kinaře a sestavoval se program kin.203 Ten byl poplatný době a musel dodržovat podíl „socialistických a kapitalistických filmů“ v poměru šedesáti a čtyřiceti procent. Premiérovým kinem byl Vesmír, v němž se uváděly ty nejlepší filmy. Hrálo se zpravidla dvakrát až třikrát denně, program se v kinech měnil vždy po týdnu a měsíčně se v každém kině průměrně vystřídaly čtyři filmy. Pak ale byly výjimky, jako např. kino Elektra, kde se v kuse promítalo pásmo filmů a divák tak mohl do kina přijít kdykoliv. Díky systému „vyžadovaných“ festivalů, přehlídek a projekcí pro organizované skupiny či při významných státních událostech a svátcích patřila kina k nejnavštěvovanějším kulturním zařízením, i když se dlouhodobě potýkala s poklesem návštěvnosti. V roce 1955 navštívilo 20 ostravských kin přes šestnáct milionů diváků, v roce 1987 se počet stálých kin zmenšil pouze o tři kina na sedmnáct a počet diváků přesto klesl na 1,16 milionu. Kvůli neúčasti diváků se rušila filmová představení, kvůli ztrátovosti a nevyhovujícímu technickému stav se kina uzavírala (např. kino Jas a Slavia v roce 1988). Pamětníci tvrdí, že čísla návštěvnosti se navíc záměrně falšovala, zejména pak u sovětských filmů.204
201
Jelínek, 1985, str. 511. Kronika města Ostravy 1988-1994, svazek VIII. Archiv města Ostravy, fond: Magistrát města Ostrava. Str. 1858-1867. 203 MUŠÁLKOVÁ, Iva. Elektra, Svoboda, Dukla, Edison... Na ostravská kina pamětníci nezapomenou [online]. Moravskoslezský Deník, 31. 3. 2014, cit. dne 3. 4. 2015. Dostupné online: http://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/elektra-svoboda-dukla-edison-na-ostravska-kina-pametnicinezapomenou-20140331.html 204 Mušálková, online. 202
63
10.3 Vývoj ostravských kin po roce 1989 Po zrušení krajských národních výborů koncem roku 1990 byl Krajský filmový podnik přebudován na Filmservis Ostrava a pro kina zajišťoval distribuci, propagaci a technické vybavení. Na závěr roku 1991 došlo ke sloučení Filmservisu Ostrava a Městské správy kin, a vznikl tak Ostravský filmový podnik. Ten se měl starat o distribuci, poskytovat kinařům odborné a technické služby a provozovat ostravská kina. Sloučením obou organizací měly vzniknout podmínky vhodné pro to, aby provoz kin v Ostravě nebyl závislý na rozpočtu města. Ostravský filmový podnik tak byl v oblasti kultury jedinou příspěvkovou organizací bez příspěvku a Ostrava byla jediným velkoměstem v ČR, kde nebyla městem poskytována dotace na provoz kin.205 V době vzniku Ostravského filmového podniku byly v nájmu kina Luna, Dukla, Vesmír, Máj a Kino náročného diváka. Porevoluční vývoj v Ostravě však následoval celorepublikový trend zániku kin a ostatní kina byla zejména kvůli značné ztrátovosti uzavřena. V roce 1989 bylo v Ostravě v provozu 15 kin, v roce 1990 už pouze šest.206 Osud zaniklých kin byl různý a ve většině případů je smutným obrazem porevolučních událostí a jejich důsledků.207 Kino Oko ve Slezské Ostravě bylo zbouráno kvůli výstavbě Bohumínské ulice, na místě bývalého kina Lípa v Zábřehu dnes stojí ČEZ Aréna. Stejně tak dopadlo i kino Svět v Hrušově nebo kino Horník, které nechal nový majitel zchátrat natolik, až byla z bezpečnostních důvodů nařízena demolice. Kino v Polance začal provozovat Úřad městského obvodu Polanka nad Odrou.208 Další kina přestala sloužit svému původnímu účelu a prostory jsou nyní využívány různými způsoby. První ostravské kino se širokoúhlým plátnem, Odboj v Radvanicích, neobstálo v konkurenci s Vesmírem, který nabízel stejné vybavení, a navíc se nacházel v centru města. Kino se tak přebudovalo na prostor, kde se vázaly knihy. Budova, ve které sídlilo porubské kino Zdar, byla po revoluci vrácena původnímu majiteli, církevnímu spolku Katolický lidový dům, který ji dodnes využívá k volnočasovým a kulturním akcím. Bývalé vítkovické kino Vítek nyní provozuje taneční klub, který zde přistavěl dva nové sály, ve
205
Kronika města Ostravy 1988-1994, str. 1862. Tamtéž, str. 1867. 207 Osudu ostravských kin se věnují články v Deníku: Havlíčková (online), Pleva (online). 208 Od roku 2008 kino provozuje soukromý subjekt, proto není součástí analýzy současné dramaturgie ostravských městských kin. 206
64
kterých probíhají taneční tréninky, a kinosál z ekonomických důvodů využívá minimálně k pořádání různých akcí. Z oblíbeného kina v centru města Elektra, které bylo uzavřeno z hygienických důvodů, je dnes pošta. Mnoho kin dnes slouží obchodním účelům, staly se z nich
herny
nebo
obchody,
často
provozované
vietnamskými
prodejci,
např.
mariánskohorské kino Slavia, vítkovický Mír nebo kino Svoboda v Přívoze. Z kina Edison v Hrabůvce jsou dnes kancelářské prostory. Postupným zánikem kin zůstalo v roce 1992 v provozu pouze šest kin – Vesmír, Dukla, Máj, Luna, Vítek a kino v Polance. Provoz Kina náročného diváka v Domě kultury Vítkovice byl od roku 1992 na pár let zastaven z důvodu rozsáhlé rekonstrukce budovy. Obě letní kina byla uzavřena již v roce 1991. Divácká základna filmových klubů oproti situaci před revolucí rovněž klesala, proto se z ekonomických důvodů rozhodla ještě tehdejší Městská správa kin klubovou činnost pro sezónu 1990/1991 již neobnovit. V promítacím sále na Čs. legií, který do té doby sloužil k předváděčkám pro kinaře, vznikla na popud Ostravského filmového podniku kavárna, hojně navštěvovaná studenty z nedaleké univerzity, a sál začal sloužit jako premiérové kino pro veřejnost, které promítalo několikrát denně. Kino se však potýkalo s nízkou návštěvností. V říjnu roku 1992 zde také vznikl soukromý filmový klub, který promítal jednou týdně. Pro diváckou úspěšnost klubu se jej filmový podnik rozhodl podpořit a o rok později zde tak oficiálně vzniklo Minikino. Začátkem roku 1993 zavedl Ostravský filmový podnik holdingovou strukturu s pěti dceřinými společnostmi, které zajišťovaly provoz kin Vesmír, Dukla, Máj, Luna a Minikino. Kino Vítek provozovala společnost Bonton film, kino v Polance tamější městský úřad, Ostravský filmový podnik tak ze sedmi fungujících kin provozoval pět z nich. Jediným ziskovým kinem byl premiérový Vesmír. V roce 1994 tato kina uvedla celkem 5 497 filmových projekcí, které navštívilo 397 882 diváků, tržba ze všech kin za celý rok byla jen 2,838 milionu. Kvůli výsledkům hospodaření a výhledově ekonomické neúnosnosti byl Ostravský filmový podnik v roce 1995 zrušen. Výběrové řízení na pronájem a provozování městských kin vyhrála společnost Astra Cinema spol. s r.o., jediné Minikino připadlo pod Městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz. Majetek zrušených kin byl prodán a objekty byly dány do veřejné dražby.
65
Tabulka č. 4 – Ukazatelé ostravského kinoprostředí v letech 1989-1994 ukazatelé/roky
1989
1990
1991
1992
1993
1994
15
6
6
5
5
5
představení
9 798
9 523
7 660
6 352
5 558
5 497
návštěvnost
829 464
829 464
824 274
720 565
631 966
397 882
počet kin
průměrná. návštěvnost 84,7 87,1 107,6 113,4 113,7 72,4 Zdroj: Kronika města Ostravy 1988-1994, svazek VIII. Archiv města Ostravy, fond: Magistrát města Ostrava, str. 1858-1867.
Společnost Astra Cinema byla zpočátku řízena z Prahy, až poté se oddělila ostravská pobočka Astra Cinema Ostrava. Víceméně bezproblémový průběh fungování kin Luna, Dukla, Máj a Vesmír pod společností Astra Cinema v následující době narušil až příchod prvního multiplexu. Kina se samozřejmě potýkala s klesající návštěvností, ohlášení příchodu silného konkurenta však bylo pro některé z nich posledním argumentem k uzavření provozu.209 Jako první ohlásilo svůj konec přívozské kino Máj, jehož provoz byl již delší dobu ztrátový. Naposledy promítalo v dubnu roku 2001, na březen téhož roku totiž bylo ohlášeno slavnostní otevření multikina. To se nakonec prodloužilo až na konec roku a ostatní kina tak prozatím vyčkávala, co otevření multikina přinese. V pátek 16. listopadu 2001 tedy bylo s několikaměsíčním zpožděním slavnostně otevřeno první multikino v Ostravě, a to konkrétně CineStar Ostrava v nákupním centru Futurum. Hned následující rok ohlásila konec svého provozu kina Dukla a Vesmír. Kino Luna přešlo pod příspěvkovou organizaci Kulturní centrum Ostrava-Jih. Vesmír bylo do té doby dobře navštěvovaným kinem v centru města, jakmile ale byl o kousek dál otevřen multiplex, navíc v zázemí prvního obchodního centra v Ostravě, zasáhly jej všechny negativní aspekty tohoto jevu. Pro obyvatele Ostravy představovalo nákupní centrum nový životní styl a způsob nakupování i trávení volného času. Multikino se svými červenými koberci a osmi sály, přičemž ten nejmenší měl kapacitu 190 sedadel a ten největší 343 sedadel, byl ztělesněním hollywoodského zážitku z filmu. Velké plátno a kvalitní, silný zvuk přilákal do kina i ty, kteří se jim dříve vyhýbali, i kdyby to bylo jen z počáteční
209
JANDOVÁ, Jana. Biograf Máj promítá už naposledy [online]. iDnes.cz, 26. 4. 2001, cit. dne 3. 4. 2015, Dostupné online: http://zpravy.idnes.cz/biograf-maj-promita-uz-naposledy-d41/domaci.aspx?c=A010425_233919_ostr_zpravy_inc
66
zvědavosti. Jen za 12 týdnů fungování v roce 2001 se odehrálo neuvěřitelných 1 350 filmů, které navštívilo 35 920 diváků.210 Toto číslo je větší než polovina všech diváků kina Luna za celý rok. CineStar hned příští rok navštívilo přes půl milionu diváků, v dalších letech se návštěvnost pohybovala kolem sedmi set tisíc, čímž CineStar zaujímal dominantní postavení na ostravském filmovém trhu, a lze říci, že půl milionová hranice nebyla překročena až do příchodu dalšího multiplexu. Kromě odlivu diváků se Vesmír musel potýkat také s omezenou nabídkou filmů, kdy premiéry automaticky mířily do CineStaru a z premiérového kina Vesmír se tak stalo kino, které nové filmy uvádělo s několikatýdenním zpožděním. Při tak velké kapacitě sálu to byl nejen smutný pohled, ale také dlouhodobě neúnosná ekonomická situace. Vedení kina se tedy rozhodlo svůj boj s větrným mlýnem v podobě multikina vzdát. Vesmír tak byl na dlouhou dobu zavřený, až jej převzala Vysoká škola báňská, která jej využívá jako přednáškový sál a příležitostně jej poskytuje k dalším, především kulturním akcím.211 Podobný příběh absolvovalo také kino Dukla, které se na rozdíl od Vesmíru nacházelo v největším městském obvodu Ostrava-Poruba a očekávalo se, že lidé dají přednost návštěvě místního kina před návštěvou vzdáleného multiplexu. Výše zmíněné aspekty však tyto domněnky rozprášily a Dukla byla nucena ukončit svůj provoz, budova pak po dlouhá léta chátrala. Od roku 2001 tak v Ostravě fungovalo pouze pět kin: CineStar, Luna, Minikino a kino Art, vzniklé z bývalého Kina náročného diváka, které obnovilo svůj provoz ve zrekonstruované budově Domu kultury Vítkovice v roce 1994. CineStar bylo provozováno soukromým subjektem, společností CineStar, s.r.o., Minikino bylo příspěvkovou organizací městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz a Luna se stala příspěvkovou organizací městského obvodu Ostrava-Jih. Provozovatelem kina Art byl Městský dům kultury, akciová společnost, jejímž jediným akcionářem bylo město Ostrava. Kina CineStar, Art a Minikino se nacházela v blízkosti sebe, vzdálená pouze několik kilometrů od sebe a lze předpokládat přímý vliv multikina na návštěvnost i dramaturgii těchto městských kin. Kina v Polance a Zábřehu se nacházela ve větší vzdálenosti od multikina i zbývajících kin. Žádné z kin
210 211
Kina k 31. 12. 2014. Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze. Např. festival Ostrava Kamera OKO, Pecha Kucha Night apod.
67
nepřerušilo či neomezilo svůj provoz, i když byla patrná klesající návštěvnost. Kinu v Polance hrozil zánik kvůli nákladnému provozu a ztrátovosti, nakonec však přešlo pod soukromého provozovatele s tím, že obvod kino nadále podporuje formou dotace. Přes výrazně vyšší průměrnou cenu vstupenky počet návštěvníků multikina několikanásobně převyšoval návštěvnost všech kin dohromady a tržby CineStaru byly ve srovnání s ostatními kiny přímo pohádkové. Podnikání v oblasti multikina se v Ostravě ukázalo jako výhodné212, a tak se na ostravském trhu objevil další hráč. V centru města, nedaleko od kin Art, Minikino a CineStar, se vystavělo hojně diskutované, kontroverzní a dodnes kritizované nákupní centrum Nová Karolina213, jehož součástí bylo i nové multikino. Společnost Cinema City Czech, s.r.o. otevřela své multikino Cinema City Ostrava v pátek 22. března roku 2012. Multikino mělo stejně jako CineStar osm sálů, výrazně se však lišila jejich kapacita. Nejmenší sál měl 72 sedadel, největší 311. Tabulka č. 5 – Kapacita sálů ostravských multikin kino/sál Cinestar Cinema City
1 190 72
2 234 81
3 234 83
4 242 158
5 242 158
6 262 174
7 262 174
8 343 311
Zdroj: Počet multikin v ČR [online]. Unie filmových distributorů, cit. dne 29. 4. 2015. Dostupné online: http://www.ufd.cz/clanky/zakladni-statistiky-multikin
Mezi nové sály v Ostravě se od září roku 2014 řadí také kinosál Světa techniky Ostrava jako doprovodný program expozice. Kinosál je vybaven špičkovou technikou, od projektoru s rozlišením 4K až po sedmikanálový zvukový systém Dolby. Sál je veden jako kino typu Big Screen214 a promítá jednou denně speciální zážitkové filmy ve 3D.215 Nový kinosál s digitálním projektorem v rozlišení 4K vzniká také na Dolu Hlubina v rámci filmového a audiovizuálního centra po profesionální filmaře i amatéry a plánuje se, že prostor bude
212
Ostravský CIneStar patří mezi nejúspěšnější kina v České republice a v posledních několika letech žebříčku návštěvnosti dokonce dominuje. 213 Vedle nedalekého Futura a Avion Shopping Parku v Zábřehu třetí obchodní centrum v Ostravě, svou rozlohou a počtem obchodů však jedno z největších obchodních středisek ve střední Evropě. Proti jeho výstavbě, která je v kontrastu s chátrající památkou obchodního domu Ostravica Textilia, který stojí hned naproti nového obchodního střediska, přezdívaného pro svůj vzhled Nová Fukušima, se pořádaly demonstrace a aktivistické akce vedené např. Okrášlovacím spolkem Za krásnou Ostravu. 214 Digitální kina dle standardu DCI v České republice k 1. prosinci 2014 [online]. 215 Program kinosálu ve Velkém světě techniky dostupný online: http://www.svet-techniky-ostrava.cz/
68
využíván také k projekcím pro veřejnost.216 Momentálně však filmové centrum ještě otevřeno není a projektor ani kinosál prozatím nejsou vedeny v evidenci. K promítacím aktivitám v Ostravě se řadí také autokino, které již sedm let vzniká vždy v létě na tři dny v bazaru aut ve Výškovicích. Výtěžek z dobrovolného vstupného většinou putuje na charitativní účely. V posledních letech také vzrostla aktivita letních kin. Jako letní kino je oficiálně evidováno kino na zámečku v Zábřehu, které běží již pět let a přes prázdniny uvádí dvakrát do týdne převážně české komedie.217 V loňském roce promítalo venku také Minikino, a to na několika lokacích, uvádělo filmy úspěšně uvedené ve svém celoročním programu. Letní kino vzniklo také při Multižánrovém centru současného umění Cooltour, co čtrnáct dní se promítaly kultovní filmy, avšak nikoli oficální cestou, a tak nejsou nikde evidovány. Ke konci roku 2014 Unie filmových distributorů evidovala 8 ostravských kin. Letní kino v Zábřehu a Vítkovicích, soukromé kino Retrostar v Polance, dva multiplexy CineStar a Cinema City a městská kina Luna, Art a Minikino.218 Tabulka č. 6 – Přehled evidovaných ostravských kin k 31. 12. 2014 Název kina
Provozovatel
Minikino
Centrum kult. a vzdělávání MOaP, p.o.
Art
Kapacita Sály
Typ kina
76
1 kl. jednosálové
Dům kultury města Ostravy a.s.
115
1 kl. jednosálové
Retrostar kino Polanka
Retrostar o.s.
190
1 kl. jednosálové
Luna
Kulturní zařízení Ostrava-jih, p.o.
522
1 kl. jednosálové
CineStar Ostrava
CineStar s.r.o.
2009
8 multikino
Cinema City Ostrava
Cinema City Czech s.r.o.
1211
8 multikino
Autokino
Svatava Huťková, Ing.
100
1 autokino
Letní - EC
Zámek Zábřeh s.r.o.
50
1 letní kino
Zdroj: Kina k 31. 12. 2014. Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze.
216
Z Dolu Hlubina vzniká za 100 milionů centrum pro umělce. Česká televize, 13. 1. 2015, cit. dne 23. 4. 2015. Dostupné online: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/297975-z-dolu-hlubina-vznika-za-100-milionucentrum-pro-umelce/ 217 MUŠÁLKOVÁ, Iva. Letní kina v Ostravě? Letos dvě! [online]. Moravskoslezský Deník, 5. 5. 2014, cit. dne 20. 4. 2015. Dostupné online: http://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/letni-kina-v-ostrave-letos-dve20140531.html 218 Kina k 31. 12. 2014. Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze.
69
11. Analýza dramaturgie ostravských městských kin 11.1 Luna Kino Luna bylo založeno v září roku 1970 ve Výškovicích. V současné době tato městská část spadá pod městský obvod Ostrava-Jih a jedná se o nejlidnatější území Ostravy s počtem obyvatel přesahujícím sto tisíc lidí. Kino vzniklo uprostřed sídlištní zástavby, jejíž obyvatelé dodnes tvoří podstatnou část návštěvníků. Nachází se u frekventované silnice Výškovická, která vede z městské části Výškovice až do centra Ostravy a přes kterou vedou také spoje městské hromadné dopravy. Kino je tak lehce dostupné nejen obyvatelům sídliště, ale i přilehlých oblastí. Cesta tramvají z centra např. trvá 21 minut. Postavení kina pro tuto oblast ilustruje také fakt, že zastávka městské hromadné dopravy se jmenuje Kino Luna. V přilehlém okolí se nacházejí školy, pohostinská a restaurační zařízení nebo bowling, konkurence v podobě dalších kulturních institucí zde však není. Luna v době svého otevření v 70. letech byla moderním kinem s velkým plátnem, měla možnost promítat i 70mm filmy. V roce 2001, kdy se společnost Astra Cinema Ostrava zbavovala svých kin, vzalo Lunu do své správy Kulturní zařízení Ostrava-Jih, příspěvková organizace a provozuje ji dodnes, budova kina je majetkem městského obvodu. Kino funguje nepřetržitě od doby svého založení, postupem času však byly nutné investice. První výraznou změnou byla digitalizace, která proběhla již v roce 2010 a Luna se digitalizovala jako první z ostravských městských kin.219 Další fáze investic přišla o dva roky později a kino se zavřelo na šest týdnů, zatímco byla vyměněna sedadla v kinosále a renovována podlaha. Nejrozsáhlejší rekonstrukcí však byla oprava fasády a střechy v roce 2013 a úprava interiéru, která se započala v září roku 2014 a skončila letos na jaře. Kino bylo slavnostně znovuotevřeno 27. března 2015, avšak v blízké době jej čeká také úprava venkovních prostor před kinem. Luna je s kapacitou 522 sedadel největším klasickým jednosálovým kinem v Ostravě. Oproti ostatním kinům se liší v tom, že budova byla postavena přímo za účelem provozu
219
První vlna digitalizace započala v roce 2009, kdy bylo digitalizováno 18 klasických jednosálových i dvousálových kin a hlavně 21 multiplexů včetně ostravského CineStar.
70
kino. Plátno má rozměry 18 x 9 metrů, jde o největší plátno v Moravskoslezském kraji. Součástí kinosálu je také jeviště před plátnem, které umožnuje využívat sál multifunkčně i na další akce, jako třeba koncerty, divadelní představení, přednášky apod. Kino vlastní pětikanálový zvukový systém Dolby Digital Surround Ex, digitální projektor NEC s rozlišením 2K a 3D technologii Dolby. Zůstala zachována také 35mm promítačka a lze hrát i z DVD nebo Blue-ray. Luna je bezbariérová včetně sociálního zařízení. Součástí kina je krásné a prostorné foyer s podobiznami herců (ve skutečnosti nejde o fotografie, ale o designová topná tělesa), s dominantním osvětlením a s obrazovkami, na kterých běží trailery a novinky kulturního centra. Kino vlastní také pokladnu, šatnu a kavárenský prostor, který se návštěvníkům otevře za pár týdnů. Kavárnu bude provozovat Kulturní zařízení Ostrava-Jih. Kino má tři stálé zaměstnance na plný úvazek, a to provozní, technika a uklízečku. Dále zaměstnává formou dohod asi dalších deset lidí, od šatnářek přes uvaděčky až po pokladní. Provozní kina, paní Jana Dulíková, zde pracuje již třicet let. V současné době Luna pravidelně promítá přes týden třikrát denně v 15.30, 17.45 a ve 20 hodin. Začátky projekcí se však mohou měnit podle délky předcházejícího filmu, není neobvyklé, když večerní film začne až ve 20.15. Kino občas uvede také nedělní pásmo pohádek pro děti od 10 hodin nebo noční projekci od 21.30. Pravidelně tak odehraje 21 filmových projekcí týdně. Není zde žádný pevně stanovený systém. V jednotlivých projekcích daného dne se pouští různé filmy, následující den to mohou být filmy stejné nebo jiné, není zde žádný pevně stanovený systém. Před filmy se pouštějí reklamy i trailery, kino má také vlastní znělku a prezentaci svého provozovatele s chystanými akcemi. Kino Luna nemá vlastní webové stránky, dělí se o ně s dalšími institucemi, které spravuje Kulturní zařízení Ostrava-Jih. Po kliknutí na záložku kina se rovnou objeví program, dále zde lze nalézt základní informace o kinu, kontakty a předprodej vstupenek. Kino si spravuje také facebookový profil, který vzhledem k umístění kina v nejlidnatější ostravské části má poměrně málo fanoušků. Příspěvky se týkají pouze programu kina, neobjevují se zde však pravidelně každý den a většinou se nahraje více příspěvků naráz, což snižuje jejich dosah. Program na webových stránkách je řazen dle data a začátku projekcí, kino nezavedlo programové cykly a ani v programu se neobjevuje vizuální označení specifických snímků např. filmů pro děti či filmového klubu. Objevuje se zde pouze ikona brýlí, která značí projekci filmu ve 3D. Kino tak svou nabídku nespecializuje pro konkrétní cílové skupiny, 71
nabízí program pro všechny. Lze však vysledovat jisté schéma. V 15.30 se promítají rodinné filmy a filmy pro děti, odpolední a večerní program je vhodný pro starší publikum, přičemž filmy, které by mohly zajímat seniory, se hrají v odpolední projekci v 17.45. Ve středu promítá filmový klub s názvem Klub filmového umění, avšak jak již bylo řečeno, v programu to zvýrazněno není, informace o klubu na webových stránkách chybí a klub ani neposkytuje lektorské úvody či jinou aktivitu, pouze promítá artové snímky, divák tak ani nemusí zaregistrovat, že navštívil filmový klub. Vedení kina to zdůvodňuje tím, že když se film uváděl pod hlavičkou klubu, diváci měli pocit, že je to vyhrazená projekce pouze pro členy klubu a nečlenové nebudou do sálu vpuštěni. Odstranění této hlavičky i v případě dětských či jiných filmů tak značí, že kino je otevřené všemu a všem. Tabulka č. 7 – Programové schéma kina Luna den/čas
15.30
17.45
20.00
pondělí
D
A
B
úterý
D
C
E
středa
D
FK1
FK2
čtvrtek
D
F
G
pátek
D
H
I
sobota
D
J
K
neděle
D
L
M
Zdroj: Program Luny [online]. Luna, cit. dne 29. 4. 2015. Dostupné online: http://www.kzoj.cz/cz/pageprogram-kino-luna/
V programovém schématu označuje D snímky spadající do kategorie rodinných a dětských filmů, přičemž filmy v daném týdnu se mohou i nemusí opakovat, na rozdíl od filmového klubu (FK), který vždy uvádí v daném týdnu dva odlišné snímky. Ostatní písmena pak označují filmy hlavního programu a i zde platí, že se filmy mohou v týdnu libovolně opakovat, ale už se neopakují v jednotlivých dnech. Program z větší části připravuje vedoucí kina, paní Dulíková, avšak na jeho konečné podobě se podílejí všichni zaměstnanci Kulturního zařízení v rámci pravidelných měsíčních schůzek, na kterých se řeší program všech spravovaných subjektů. Vedoucí také externě spolupracuje s paní Alenou Bečvářovou, která navrhuje snímky do filmového klubu a má na starosti také alternativní obsah. Kino tedy vlastního dramaturga nemá, tato funkce je 72
rozdělena mezi více pracovních pozic, přičemž nejvíce se na ní podílí vedoucí kina. Ta se při své práci řídí základním předpokladem, kterým je potřeba přínosně využít sál s více než pěti sty sedadly, který má k dispozici.220 Nejdůležitější je pro ni „dobrý film“, se kterým může pracovat a maximálně ho využít. Obecně charakterizovat dobrý film pro uvedení do kin nelze, vzhledem k letité zkušenosti paní Dulíkové v kině Luna však lze postihnout tento termín v rámci konkrétního kina. Dobrým filmem je divácky atraktivní film (což často spočívá v hereckém obsazení) s lehkým, nenáročným tématem, jehož cílem je pobavení a rozptýlení publika. Vedení kina tento film navíc podpoří nejnižší možnou cenou vstupenky a opakovanou projekcí, třeba i čtyřikrát týdně. Snaží se film maximálně vyhrát, než bude pohodlně dostupný ke stažení na internetu. K úspěšným snímkům se však kino vrací, ale opětovnému uvedení neposkytuje v programu tolik prostoru jako filmové novince. Kino také pracuje s premiérovým čtvrtkem, filmy, které jdou tento den do distribuce, okamžitě zařadí také do svého programu nejen na čtvrtek, ale také do nejbližších následujících dnů podle výše zmíněné strategie vytěžit z filmu co nejvíce. Dramaturgii kina Luna ovlivňuje několik aspektů. Základním výchozím bodem při výběru filmu je znalost místního prostředí a lidí, kteří kino navštěvují. Kino se nachází na sídlišti, ke je mnoho dětí, proto jsou projekce pro ně každodenní součástí programu. Kino uvádí také divácky atraktivní, mainstreamové filmy, u kterých si diváci mohou odpočinout, pobavit se. Artové snímky stojí na okraji zájmu, jsou jim věnovány středeční projekce a i tak se kino vyhýbá např. experimentálním snímkům. Vzhledem k tomu, že vedoucí kina občas pracuje také na pokladně, ocitá se v přímém kontaktu s diváky a může vysledovat, o jaký film mají zájem. Vzhledem k potřebě naplnit velký sál je jedním z ukazatelů potenciální úspěšnosti filmu také jeho návštěvnost ve světě a České republice, kterou vedoucí kina sleduje a kterou zveřejňuje Unie filmových distributorů každý týden.221 Naprostá většina filmů uvedených v kině pochází z distribuční nabídky. Filmy stojící mimo distribuční okruh se zde dostanou díky festivalům a přehlídkám, na kterých kino Luna participuje. Ale je jich minimum, tradici si zde vypěstoval pouze festival Ostrava Kamera
220
Rozhovor s vedoucí Luny Janou Dulíkovou, vedený 19. dubna v Luně. Žebříček filmů v českých kinech [online]. Unie filmových distributorů, cit. dne 29. 4. 2015. Dostupné online: http://www.ufd.cz/top-20-filmu 221
73
OKO. Kino Luna uvádí vlastní přehlídku filmů s názvem Luna fest, která se koná každoročně v září u příležitosti výročí založení kina. Podle toho, kolik Luna slaví let, stojí lístek do kina a kolem tohoto čísla se také točí i doplňkové služby (letos to bude 45. výročí, takže lístek nebo třeba vybrané nápoje budou stát 45 korun). Kromě filmů uvádí Luna také alternativní obsah, často v podobě operních přenosů. Z ekonomických důvodů je sál využíván Kulturním zařízením také na pořádání koncertů a divadelních představení, slouží také k pronájmu dalším subjektům. Kino Luna je největším a zároveň nejstarším klasickým jednosálovým kinem v Ostravě, jehož budova byla postavena za tímto účelem. V současné době disponuje kvalitním technickým vybavením a příjemným, funkčním zázemím. Vzhledem ke svému umístění uprostřed sídlištní zástavby se orientuje především na nízké vstupné a na zábavné a odpočinkové filmy, které jsou nenáročné a divácky atraktivní. V programu kina se každý den objevují také dětské a rodinné snímky.
11.2 Minikino Minikino začínalo jako soukromý filmový klub, provozovaný společností Artforum Gazela. Od října roku 1992 promítalo jednou týdně v sále na ulici Čs. legií, jenž původně sloužil k předváděcím akcím pro kinaře a poté jako kino pro veřejnost s kapacitou 60 míst. Pro úspěšnou návštěvnost filmového klubu Ostravský filmový podnik inicioval vznik kina s pravidelným provozem pod vedením Jarmily Kučerové, vedoucí filmového klubu. Hrálo se jednou denně od pondělí do pátku, čtyři projekce v rámci hlavního programu a jedna pod hlavičkou filmového klubu. Společnost Astra Cinema, která vyhrála výběrové řízení na provozování ostravských kin po zániku Filmservisu, však neměla o Minikino zájem, a tak paní Kučerová žádala po městském úřadu, aby kino zůstalo zachováno jako příspěvková organizace. Žádosti bylo vyhověno a od roku 1995 je Minikino provozováno Centrem kultury Moravská Ostrava a Přívoz, příspěvkovou organizací městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz. V roce 2000 se budova, ve které kino sídlilo, prodala soukromému majiteli. Kino zůstalo nadále v provozu, avšak byla nutná rekonstrukce a obnova technického vybavení. Městský úřad však nechtěl investovat do prostoru, který nebyl jeho majetkem, a tak se kino
74
v roce 2006 zavřelo, aby mohlo být o rok později otevřeno v nových prostorách patřících městskému obvodu, na Kostelní ulici v samotném centru města, kde funguje dodnes. Městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz tvoří historické jádro dnešní Ostravy. Má přes 37 tisíc evidovaných obyvatel. Kino se nachází v městské památkové zóně Moravská Ostrava, za rohem od centrální Masarykova náměstí a naproti Kostelu svatého Václava. V blízkém okolí kina se nacházejí hudební kluby, muzeum, knihovna, divadla, obchody, restaurace a kavárny. Občasné projekce filmů se konají také v Multižánrovém centru současného umění Cooltour, v kulturním prostoru Stará aréna nebo v klubu Atlantik. Minikino se nachází ve dvoupatrové budově. V přízemí se nachází kancelář vedoucí kina a pokladna. Zbytek prostoru má v pronájmu soukromá společnost, která se na chodu kina nijak nepodílí. Ve druhém patře, do kterého se návštěvník dostane vnitřním nebo venkovním schodištěm, se nachází kavárna, která ve s kinem neodmyslitelně spjata, proto se často pro kino užívá název Minikino kavárna. Kavárnu má však v nájmu soukromý subjekt. Naštěstí dokázal sladit provoz kavárny s provozem kina, kavárna má příjemnou atmosféru a doplňky vztahující se k filmové tematice. Rovněž se zde pořádají pravidelné výstavy, dramaturgie ale spadá pod provozovatele kavárny. Z kavárny je vchod do sálu, za nímž se nachází promítací kabina a zázemí pro další pracovníky kina. Minikino má čtyři stálé zaměstnance – vedoucí, asistenta programu a lektora filmového klubu na poloviční úvazek, promítače a pokladní/uklízečku. Každodenní provoz je pak zajištěn dohodami s externími promítači. Minikino má vlastní webové stránky, návštěvník si díky nim může kino virtuálně prohlédnout, seznámit se s programem a rezervovat si lístky. Novinky většinou informují o přehlídkách, které se v kině budou konat, ale obecné filmové dění opomíjejí. Součástí webu jsou také odkazy na další střediska spadající pod Centrum kultury a vzdělávání a na Minikino kavárnu včetně nápojového lístku. Minikino kavárna úspěšně spravuje také facebookový účet a pravidelně na něj vkládá příspěvky nejen s filmovou tematikou, ale také z dění v kavárně. Atraktivita facebookové komunikace a aktivita fanoušků z něj činí úspěšný nástroj PR komunikace. Minikino je jednosálovým klasickým kinem s kapacitou 76 míst, 70 z nich tvoří sedadla, zbytek tvoří přídavné židličky. Digitalizace proběhla v roce 2011, kino disponuje 75
pětikanálovým zvukem XpanD a digitálním projektorem Christe s rozlišením 2K, je možno hrát také 3D formáty. V kině zůstala zachována také 35mm promítačka, je možno promítat i z VSH, DVD nebo Blue-ray. Velikost plátna je 6 x 1,8 m, je tedy hodně malé a při uvádění širokoúhlých filmů okraje obraz zasahují do opony. Provoz kina je stálý a pravidelný, kino pro veřejnost promítá každý den v 17 a 19.30, pravidelně o víkendech a ve středu promítá také od 15 hodin. Středeční odpolední projekce jsou vyhrazeny pro seniory, víkendové pro děti. Po dohodě promítá také v dopoledních hodinách školní představení. Občas uvede také filmový nebo seriálový maraton, který běží až do časných ranních hodin. Před filmem se nepouštějí reklamy, pouze trailery na filmy uváděné v kině, či upoutávky na kulturní akce buď z filmového dění, nebo z dění ve městě. Dříve hrálo kino v programových blocích. Uvádělo jeden až dva filmy, které běžely stabilně v určených časech od pondělí do středy, ve čtvrtek byla projekce jednoho (výjimečně dvou) filmu spadajícího pod hlavičku filmového klubu, od pátku do neděle se opět promítal jeden až dva filmy, doplněný o odpolední projekci pro děti. Od roku 2008 se zavedly také odpolední projekce pro seniory se sníženým vstupným, které se konaly co čtrnáct dní, pro velký zájem se od roku 2009 konají týdně, promítají se filmy z aktuální nabídky, jimž distributor umožní uvedení se sníženou cenou vstupenky. Programové schéma vypadalo takto (S – seniorské projekce, FK – filmový klub, D – dětské projekce): Tabulka č. 8 – Programové schéma Minikina Blok
Film
Začátek projekce
pondělí – středa
film X
17 a 19.30
středa
film S
15
čtvrtek
film FK
17 a 19.30
pátek – neděle
film Y
17 a 19.30
sobota – neděle
film D
15
Zdroj: Program Minikina v letech 2008-2014. Minikino, nezařazeno, chybí oficiální název databáze.
Schéma bylo neflexibilní. Umožňovalo uvedení dvou filmů (X a Y) v hlavním programu, jednoho filmu pro seniory (S) a jednoho nebo dvou filmů pro děti (D) či pod hlavičkou filmového klubu (FK). Film, který se v hlavním programu odehrál v daných třech dnech, se většinou do programu kin už nevrátil a divák, který ho ve vymezeném úseku minul, 76
už neměl šanci jej v Minikině někdy vidět. Pokud ovšem nešlo o vysoce navštěvovaný film, poté se do programu mohl vrátit např. následující měsíc, ovšem s rizikem, že film po měsíci divácky neutáhne celé tři dny. V tu chvíli se třídenní blok často doplnil o další film. Stejně tak se některé filmy, u nichž se předpokládala nižší návštěvnost, rovnou řadily k sobě a v bloku se objevovaly společně, jeden v 17 hodin a druhý v 19.30. Od roku 2014 Minikino zavedlo formát, kdy každý den uvádí jiný film, a to dokonce i v jednotlivých časech. V daném měsíci se může film několikrát zopakovat, ale v rámci jednoho dne se vždy promítají dva až tři různé filmy. Díky tomu je program více flexibilní a dává kinu možnost aktuálně reagovat na distribuční nabídku a změny, uvádět více filmových novinek, vrátit se k filmům, které měly premiéru před delší dobou, promítat také snímky starší data či přímo filmy archivní nebo se opakovaně vracet k divácky úspěšným titulům. Zvolené schéma umožňuje promítat měsíčně více filmů a také je v programu rovnoměrně rozvrhnout, vyžaduje však náročnější přípravu. Tabulka č. 9 – Aktuální programové schéma Minikina den/čas
17.00
19.30
pondělí
A
B
úterý
C
E
F
G
čtvrtek
FK1
FK2
pátek
H
I
středa
15.00
S
sobota
D1
J
K
neděle
D2
L
M
Zdroj: Program Minikina [online]. Minikino, http://www.minikino.cz/default.aspx?iid=94
cit.
dne
27.
4.
2015.
Dostupné
online:
Na tvorbě programu se podílí vedoucí kina spolu s asistentem programu a lektorem filmového klubu. Ten je zodpovědný za filmy nasazené ve filmovém klubu, filmy do hlavního programu pak vybírají společně. Speciální akce a festivaly si rozdělují, v podstatě však jde o týmovou práci. Kino tedy nemá vlastního dramaturga, tato funkce je rozdělena do dvou pracovních pozic. Program se vytváří na celý měsíc dopředu a jeho tvorba zahrnuje tři kroky. Jako první pracovníci zvolí termíny festivalů, přehlídek či speciálních akcí (např. filmy k výročí nějaké významné události) a naplní je vybranými filmy. Poté program naplní premiérovými filmy, tedy novinkami, které se v daný měsíc objevují v distribuci. Program tvoří tak, aby byly 77
tyto novinky promítány jak o víkendu, tak přes týden. Počet uvedení konkrétního filmu v daném měsíci není nijak limitován. Nakonec přiházejí na řadu reprízy, kdy se sleduje návštěvnost uvedených filmů a ty úspěšné se do programu nasadí znovu. Při výběru filmů do programu se dramaturgové řídí zejména seznamem premiér zveřejňovaným Unií filmových distributorů, přičemž sledují téma filmu, jména tvůrců a jejich dosavadní tvorbu, všímají si rovněž jmen herců. Sledují, zda byl film oceněn na filmových festivalech, jak je hodnocen diváky i kritikou. Jak sami říkají, nejtěžší je rozhodování ohledně nasazení českých filmů, protože je těžké předem určit jejich kvalitu. Proto s nasazením většinou počkají a sledují návštěvnost, divácké i kritické ohlasy.222 Dále vycházejí z webové databáze ČSFD, z denního tisku či z časopisu Cinema. Není neobvyklé, že sám distributor kinu doporučí zajímavý film nebo nabídne k projekci filmu delegaci tvůrců. V programové nabídce kina lze nalézt tři koncepční linie. První z nich tvoří atraktivní tituly, které vzbuzují ohlas především u publika, kladně je hodnotí i odborná kritika. Další část tvoří kvalitní umělecké filmy, které jsou uváděny na filmových festivalech a často jsou držiteli ocenění z těchto festivalů. Třetí část tvoří kultovní filmy, ať už staršího data či nedávno uvedené. Minikino tak uvádí filmy artové i mainstreamové, avšak vyhýbá se blockbusterům. Nejen proto, že velikost plátna v těchto případech omezuje divácký zážitek, ale také to nezapadá do dramaturgické koncepce, kdy se Minikino snaží profilovat jako artové kino.223 Program Minikina tvoří z převážné většiny umělecky výrazné filmy z distribuční nabídky. Kino uvádí filmy premiérové i ty, které měly premiéru nedávno či několik měsíců zpět. Výjimečně se v programu objevují také starší filmy, často uvedené ve filmovém klubu nebo tematicky se vztahující k nějaké události (např. významné výročí). S premiérovým čtvrtkem se nijak nepracuje, tento den je navíc vyhrazen filmovému klubu, a premiérové filmy nejsou ani v programu nijak zvýrazněné. V nabídce se objevují filmy české i zahraniční, podstatnou část však tvoří evropské filmy, díky čemuž se Minikinu jako jedinému ostravskému kinu podařilo připojit se k sítí kin Europa Cinemas.224 Kromě distribuční nabídky Minikino spolupracuje také s festivaly a přehlídkami, které se často neobjevují v programech
222
Rozhovor s vedoucí Minikina Jarmilou Kučerovou, vedený 27. března 2015 v Minikině. Viz http://www.ostravainfo.cz/minikino-ckv 224 Jednou z podmínek je uvádění zahraničních evropských filmů v podílu 15 - 30 % podle počtu sálů. 223
78
ostatních ostravských kin. Uvádí tak např. filmy pod hlavičkou Francouzského podzimu (fr. filmy), Severské filmové zimy (skandinávská kinematografie), La Películy (filmy španělsky mluvících zemí), Ostrau der Kulturpunkt (filmy německy mluvících zemí), Jednoho světa (dokumenty s tematikou lidských práv), Templ festu (židovská kultura) nebo Ekofilmu (ekologická tematika). Vlastní festival však Minikino nepořádá. Vedení kina dříve spolupracovalo také s institucemi Goethe Institut a Alliance Française Ostrava, jejichž filmy pravidelně uvádělo ve filmovém klubu, v současné době je tato spolupráce omezena pouze na festivaly a přehlídky. Minikino se dramaturgicky zaměřuje především na dramata a kvalitní komedie, uvádí i mainstreamové filmy, ty ale musejí dosahovat určitých kvalit (např. režisér, herecké obsazení, zajímavé zpracování, získání ocenění apod.). Velkou část programu tvoří artové filmy. Jak již bylo řečeno, při Minikině funguje také filmový klub, který se koná pravidelně každý čtvrtek. Uvádí artové, dokumentární, archivní i kultovní snímky, zpravidla doplněné lektorským úvodem. Ve filmovém klubu se uvádějí pouze filmy v distribuci, není zde patrná aktivita ve vyhledávání jiných zdrojů. Nabízí se tedy otázka, zda má v programu artového kina za současného programového schématu filmový klub smysl, navíc, když se lektorské úvody objevují nepravidelně, vzhledem ke své historii však vedení kina o jeho zrušení neuvažuje. Pro odpolední seniorská představení se vybírají filmy z hlavního programu, občas i staršího data uvedení, aby byla zachována nižší cena vstupenky. Většinou ale distributoři vycházejí této aktivitě vstříc a kino tak může uvádět aktuální snímky. Dětské filmy uváděné přes víkend v odpoledních hodinách rovněž odpovídají aktuální distribuční nabídce, zřídka jsou zařazeny také pásma pohádek, většinou pokud v distribuci nejsou nové dětské tituly. Kino uvádí filmy vhodné pro všechny věkové skupiny, avšak dále s těmito skupinami aktivně nepracuje, např. formou dílen pro děti, slev pro studenty apod., i když by to podpora ze strany Europa Cinemas umožňovala, a dokonce vítala. Nabídka pro školy (od mateřských až po střední) také obsahuje pouze projekci filmů a ne nadstavbu v podobě lektorského úvodu, her, pracovních listů apod. Kino se ve své nabídce také nezaměřuje na uvádění alternativního obsahu, a ačkoli disponuje 3D vybavením, drtivá většina filmů je uvedena ve dvourozměrném formátu. Minikino také jako jediné kino v Ostravě experimentovalo s filmjukeboxem, avšak více než rok tento formát nevyužívá z toho důvodu, že lidé byli velmi aktivní v hlasování a už ne v návštěvě vybraného filmu. 79
Minikino svou dramaturgií tvoří protipól k nabídce ostravských multiplexů. Ačkoli uvádí atraktivní a kvalitní mainstreamové filmy, které lze nalézt také v programu multiplexů, zaměřuje se rovněž na uvádění artových filmů a prostřednictvím spolupráce s mnoha festivaly nabízí také filmy, které nelze nalézt v nabídce ostatních ostravských kin.
11.3 Art Historie současného kina Art spadá až do 60. let, kdy bylo v Domě kultury pracujících Ostravy založeno Kino náročného diváka. Kinosál měl kapacitu 400 míst. Oproti ostatním ostravským kinům se zaměřilo na nekomerční produkci s cílem promítat umělecky významné filmy. Programové oddělení tehdy vedl Karel Biňovec ve spolupráci s literárním dramaturgem Miroslavem Stonišem a Evou Benovou.225 Koncepce vycházela z hojně navštěvovaných projekcí Klubu náročných filmových diváků, který fungoval při kině Elektra v letech 19571961, než byl zakázán. Kino zahájilo svůj provoz v roce 1961 současně s otevřením kulturního domu a jednou z prvních akcí byla beseda s režisérem Martinem Fričem. Od roku 1963 zahájil v kině svou činnost Klub přátel filmového umění, který aktivně působil až do roku 1985 pod vedením Evy Benové, jež kolem sebe shromáždila nadšence (např. Vítězslav Rohan, Milan Líčka), kteří organizovali činnost filmového klubu a výběr archivních filmů. Možnost uvádět archivní snímky byla dána především tím, že kino působilo pod hlavičkou Čs. filmového ústavu Ponrepo a mohlo tak uvádět snímky významných režisérů, jako byl Bergman, Godard, Kazan, Kurosawa, Penn nebo Kubrick. Kromě toho mohli návštěvníci klubu osobně poznat Evalda Schorma, Jana Kačera nebo Bohumila Hrabala. V období normalizace byla činnost klubu přísněji sledována, i tak ale bylo možné pokračovat v zajímavých projektech, kino v roce 1982 například navštívila Věra Chytilová. Ve foyer kina se pravidelně konaly návštěvy, klubové filmy byly doplňovány úvody a následnými besedami, pořádala se divácká anketa o nejlepší snímky, vydával se vícestránkový leták o uváděných filmech, klub spolupracoval se zahraničními kluby, zejména s polskými. Mezi ostravskými kinaři zaujímá fungování Klubu přátel filmového umění dodnes kultovní postavení. V roce 1986 však
225
STRAKOŠ, Martin (ed.). Bílá loď uprostřed Ostravy 1961-2011. 50 let Domu kultury města Ostravy v proměnách umění a doby. Ostrava: Dům kultury města Ostravy, 2011, str. 181.
80
tehdejší vedoucí Vítězslav Rohan a Milan Líčka rezignovali na vedení klubu kvůli sporům s vedením Domu kultury, střídali se také vedoucí kina. V porevolučním období zaznamenalo kino útlum návštěvnosti a v roce 1992 byl jeho provoz zastaven vzhledem k rozsáhlé rekonstrukci budovy Domu kultury. Změnila se také majetková struktura a název226, jejich současná podoba se ustálila až v roce 2003, když se Dům kultury města Ostravy jako akciová společnost stal majetkem města. Po slavnostním znovuotevření zrekonstruované budovy v roce 1994 však Kino náročného diváka ani Klub přátel filmového umění nebyly obnoveny. Původní kinosál byl zrušen a byl vystaven v bývalém přednáškovém sále, kde od roku 1994 působí kino Art. Zprvu pod vedením Ireny Navrátilové, poté jaké kino společnosti Bontonfilm. Od roku 2000 ho vedla Pavlína Pospíšilová. Od roku 2004 do 2009 kino vedl Vratislav Mareš, který zařídil rekonstrukci sálu, výměnu sedaček, instalaci nových projektorů, vybavení kvalitní zvukovou technikou apod. V době svého nástupu také obnovil filmový klub, který dostal jméno Klub náročného diváka jako pocta bývalému kinu. Po odchodu pana Mareše kino převzal pan Miroslav Sehnal, avšak koncepce vedení Domu kultury nedovoluje se kinu věnovat stoprocentně a pan Sehnal má v rámci své funkce i jiné povinnosti nesouvisející přímo s kinem, např. hudební a zábavné pořady. Dům kultury poskytuje prostor pro hostující divadelní představení, pořádá koncerty, zábavné pořady, představení pro děti, přímé přenosy metropolitní opery či newyorského baletu, soutěže a kurzy pro veřejnost. V budově sídlí Janáčkova filharmonie, která zde také vystupuje. Dům kultury města Ostravy se nachází na jedné z hlavních ulic Ostravy, na ulici 28. října, blízko dopravního uzlu Náměstí Republiky a protínající silnici Místeckou. Stejně jako Minikino se nachází v městském obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, neleží však v historickém centru města, ale v místě, které je pohodlně přístupné pouze městskou hromadnou dopravou. V těsné blízkosti kina se nachází Park Milady Horákové, Městská nemocnice Ostrava, autobusové a vlakové nádraží, nákupní centra Nová Karolina a Futurum. Kino Art se tak nachází v těsné blízkosti dvou multikin, v podstatě stojí mezi nimi. Kromě samotného Domu kultury se v bezprostřední blízkosti kina Art nachází také Divadlo Petra
226
Dříve např. Dům kultury pracujících Ostravy, Dům kultury Vítkovických železáren nebo Dům kultury Vitkovice, a.s.
81
Bezruče, o kousek dál pak Dolní oblast Vítkovice se svými Přímo naproti kinu se nachází malá čtvrť s obytnými domy, avšak není velká a po chvíli přechází v průmyslovou oblast Dolní Vítkovice. Lidé bydlící na sídlišti z druhé strany, za parkem, to mají blíže do multikina Cinestar. Vzhledem k umístění není zvykem, že by lidé chodili jen tak kolem, návštěva Domu kultury a kina Art je většinou cílená a předem naplánovaná. Nevýhodnou pozici kina by měl dramaturg při své práci zohlednit a snažit se nabízet takový program a podmínky, které přimějí návštěvníky k překonání dopravní nepohodlnosti a k upřednostnění návštěvy kina Art před nedalekými multiplexy. Kino Art nemá vlastní webové stránky, spadá pod webové stránky celého Domu kultury. Návštěvník na nich nalezne pouze aktuální program kina, chybí informace o kině nebo novinky z prostředí kina a z filmového dění. Projekce pro seniory jsou označeny hlavičkou, ale filmový klub už označení nemá. U ceny vstupenky je pouze poznámka, že členové KND mají vstupné levnější, ale návštěvník webové stránky nemá šanci dozvědět se, co KND znamená, natož jaký je jeho cíl a koncepce. Kino Art má také vlastní facebookový profil, avšak není jisté, kdo ho spravuje, lépe řečeno spravoval, jelikož poslední příspěvek pochází z dubna roku 2011. Profil má žalostně málo fanoušku, kino je zde navíc evidováno jako noční klub a v příspěvcích se objevují pouze odkazy na program a fotografie či videa z promítací kabiny. Spíše než na nástroj marketingové komunikace to vypadá na soukromou aktivitu promítače kina. V současné době má kino Art podobu kinosálu v přízemí rozlehlého Domu kultury. Kapacita sálu je 115 sedadel. Vchází se do něj přes rozlehlé foyer s šatnou, lístky lze koupit na pokladně u vchodu do budovy. Součástí budovy Domu kultury je také restaurace, avšak vzhledem ke svému situování v jiné části budovy působí poněkud vzdáleně a odděleně. Digitalizace kina Art proběhla v roce 2012. Kino vlastní digitální projektor Christie v rozlišení 2K, nedisponuje 3D technologií, může však promítat také 35mm filmy nebo formáty DVD a Blue-ray. Zvuk je pětikanálový. Před plátnem se nachází malé podium vhodné pro konání besed či přednášek. Před projekcí filmu se pouští trailery i reklamy, a to na akce, které Dům kultury pořádá nebo na nich participuje. Provoz kina je stálý a pravidelný, kino pro veřejnost promítá každý den v 17 a 19.30. V pondělí a ve čtvrtek se film z programu promítá také pro seniory v 15 hodin za snížené 82
vstupné. Dětské filmy nemají v programu vyhrazené místo, ale kino po dohodě se školami promítá příležitostně také v dopoledních hodinách. Při kině funguje filmový klub s názvem Klub náročného diváka, pod jehož hlavičkou se promítá čtvrteční film v 17 a 19.30. Programové schéma vypadá takto: Tabulka č. 10 – Programové schéma kina Art Blok
Film
Začátek projekce
pondělí - středa
film X
17 a 19.30
pondělí
film S (= X)
15
čtvrtek
film S (= FK)
15
čtvrtek
film FK
17 a 19.30
pátek – neděle
film Y
17 a 19.30
Zdroj: Program kina Art [online]. Dům kultury města Ostravy, cit. dne 27. 4. 2015. Dostupné online: http://www.dkmoas.cz/index.php?from=0&Cat=17&a=cat.17
Kino Art využívá stejné promítací schéma, které kdysi užívalo i Minikino, než přešlo na formát uvádění různých filmů v jednotlivých projekcích. Schéma může být pohodlné pro tvůrce programu, ale postrádá efektivitu a flexibilitu. V jednom týdnu se totiž odehrají pouze tři filmy. To znamená, že za měsíc kino uvede dvanáct až patnáct filmů, přičemž jen každý týden se v distribuci objeví tři až pět nových snímků. Dramaturg tak není schopen nabídnout divákům celou aktuální filmovou nabídku, a pokud do programu chce zařadit také jiné filmy než premiérové, reflexe aktuální nabídky tím ještě klesá. Na jeho volbu by tak měl být kladen větší důraz a měla by být odrazem dramaturgického záměru kina. Vybraný film se totiž v nabídce kina objeví na tři dny, pokud se však už první den ukáže, že zájem o něj je nízký, blokuje v programu celé tři dny. Pokud se naopak projeví velký zájem o daný film, má kino k dispozici pouze dané tři dny a po zbytek měsíce už nabízí jiné filmy. Samozřejmě pak může navštěvovaný film znovu nasadit v dalším měsíci, tím si ale ubírá nejen z nabídky nových filmů, ale novým nasazením na tři dny už riskuje, že film mezitím diváci viděli v jiném kině, nebude zde už tolik navštěvovaný a opět bude blokovat tři dny a oba časy projekcí. Často se tak stává, že byť je film kvalitní a divácky atraktivní, v programu kina Art se uvede pouze na tři dny v měsíci a pak už se zde nikdy neobjeví. Ačkoli se jeví toto schéma jednoduché na přípravu, jelikož dramaturg musí vybrat maximálně patnáct filmů, ty rozvrhnout do daných 83
třídenních bloků a některé uvést ve filmovém klubu, je v podstatě mnohem náročnější a riskantnější. Neumožňuje aktuálně reagovat na poptávku publika, dramaturg je ve výběru omezen pouze na tituly, kterým věří, že utáhnout tři dny v programu, nemůže se bez obav vracet k úspěšným snímkům v minulosti nebo uvádět filmy starší či archivní. Při spolupráci s externím zdrojem, např. festivalem, musí napasovat speciální projekce do svého schématu a hrozí, že bude nabouráno a stane se divácky nepřehledné. Program v kině Art vytváří pan Miroslav Sehnal. Jak již bylo řečeno, v rámci programu Domu kultury má i další pracovní agendu a jak sám říká, nemůže se dramaturgii kina věnovat naplno.227 Program vytváří dva měsíce dopředu v souladu s interními předpisy. Při jeho sestavování vychází ze seznamu premiér zveřejňovaném Unií filmových distributorů, bližší informace pak hledá na internetu. Sleduje trailery, anotaci, jméno režiséra, nominace či obdržení ocenění, divácké i kritické ohlasy. Herecké obsazení pro něj není natolik rozhodujícím ukazatelem, čím se řídí, je hlavně téma filmu. Program se sestavuje tak, aby zapadal do koncepce artového kina, které se zaměřuje primárně na uvádění artových filmů a snímků, pro které se nenašlo v nedalekých multikinech místo. Ty mají na program také přímý vliv, kino se vyhýbá projekcím pro děti a profilaci jako rodinného kina. Vzhledem ke svému umístění, dopravní dostupnosti a zázemí dramaturg věří, že pro návštěvu kina si matka s dětmi nebo rodina vybere některý z nedalekých multiplexů. Program tvoří z převážné většiny snímky dostupné v běžné distribuci. Kino čerpá filmy především od zavedených společností, občas se v programu objeví snímky těch malých a neznámých, týká se to zejména dokumentárních snímků.228 S premiérovým čtvrtek se zde nijak nepracuje, v ten den totiž probíhají projekce filmového klubu. Premiérové filmy rovněž netvoří stěžejní část programu a objevují se v něm minimálně. Velkou většinu filmové nabídky tvoří snímky, které měly premiéru již před pár týdny. V nabídce se tak zřejmě projevuje to, že dramaturg sestavuje program dva měsíce dopředu, přičemž vychází z tehdejší aktuální nabídky a nereflektuje výhled filmových novinek. Např. program na měsíc květen 2015 nabízí 13 různých filmů, přičemž ani jeden z nich nemá premiéru v daném měsíci, většinou se jedná o filmy uvedené do distribuce před několika týdny až měsíci.
227 228
Rozhovor s dramaturgem kina Art, Miroslavem Sehnalem, vedený telefonicky dne 28. dubna 2015. Program kina Art za rok 2014. Dům kultury města Ostravy, nezařazeno, chybí oficiální název databáze.
84
Vysvětlením by mohlo být, že dramaturg čeká na divácké i kritické ohlasy, avšak vzhledem k předstihu při vytváření programu se zdá, že se spíše naplno nevyužívají možnosti digitalizace. Tabulka č. 11 – Program kina Art na měsíc květen 2015 datum 1.-3. 5. 4.-6. 5. 7. 5. 8.-10. 5. 11.-13.5. 14.5. 15.-17. 5. 18. 5. 21. 5. 22.-24. 5 25.-27. 5. 28. 5. 29. - 31. 5.
film Slídil Focus Bílý Bůh Divočina Město 44 Sils Maria Láska je dokonalý zločin S tváří anděla Tři srdce Cesta naděje Druhý báječný hotel Marigold Proti přírodě Králova zahradnice
premiéra 29. 1. 26. 2. 5. 2. 5. 3. 26. 3. 29. 1. 19. 3. 23. 4. 5. 2. 26. 3. 2. 4. 19. 2. 16. 4.
zpoždění 3 měsíce 2 měsíce 3 měsíce 2 měsíce 2 měsíce 3 měsíce 2 měsíce 1 měsíc 3 měsíce 2 měsíce 1,5 měsíce 3 měsíce 1 měsíc
Zdroj: Program kina Art [online]. Dům kultury města Ostravy, cit. dne 27. 4. 2015. Dostupné online: http://www.dkmoas.cz/index.php?from=0&Cat=17&a=cat.17
Kromě běžné distribuční nabídky se v kině uvádějí také filmy v rámci festivalů, avšak není jich mnoho. Art se v současné době podílí pouze na festivalech Jeden svět a Ostrava Kamera OKO. S jinými festivaly nespolupracuje a i tato omezená účast vychází zejména z iniciativy zástupců festivalu než kina. Art tak spíše funguje na bází poskytnutí projekčního prostoru, než aby se sám na přípravě festivalu podílel. O prázdninách roku 2014 Art uvedl vlastní přehlídku oscarových filmů, tedy filmů, které byly nominovány nebo získaly v daném roce cenu Oscar, bohužel však s půlročním odstupem od předávání. Klub náročného diváka, filmový klub při kině Art, rovněž uvádí filmy dostupné v běžné distribuci. Do klubu jsou zařazovány divácky náročnější filmy, které u diváků předpokládají zájem o dané téma, žánr, filmového tvůrce či způsob zpracování. Projekci filmu však nedoplňuje doprovodný program, např. lektorský úvod či besedy. Pan Miroslav Sehnal spatřuje těžiště činnosti filmových klubů v systematické přípravě a spolupráci se skupinou
85
lidí, která klub nejen pravidelně navštěvuje, ale sama se na jeho činnosti aktivně podílí. Jak sám přiznává, na toto pojetí však nemá dostatek prostoru ani času.229 Dům kultury investoval do technického vybavení a modernizoval divadelní sál s 576 sedadly, ve kterém nyní nabízí také alternativní obsah. Přímé přenosy z Metropolitní opery v New Yorku nebo baletní vystoupení moskevského či londýnského souboru tak mohou diváci zhlédnout přímo v divadelním prostředí. Kromě toho Dům kultury zprostředkovává také koncertní vystoupení a prohlídky výstav světových umělců, které jako jediné realizuje v kinosále. Dramaturg kina Art to rozhodně nemá lehké. Kinosál je součástí monumentálního Domu kultury, který nabízí i jiné kulturní služby. Objekt se nachází mimo centrum města, v okolí nebydlí mnoho lidí, pěší dostupnost je nepohodlná, multiplexy jsou nedaleko. Dramaturg má v rámci své pracovní agendy i jiné povinnosti než programovou náplň kina a programový plán musí sestavovat dva měsíce dopředu, navíc využívá schéma, které je samo o sobě neflexibilní. S ohledem na dodržování statutu artového kina volí do programu snímky, které stojí mimo komerční okruh a u kterých se předpokládá menší divácká základna. S charakterem těchto snímků však dále nepracuje, kino nenabízí lektorské úvody, přehlídky nebo besedy. Filmy navíc v době uvedení už nejsou aktuální a divák, který na jejich premiéru čekal, už je mohl zhlédnout v jiném kině, nehledě na to, že s delší dobou od premiéry roste šance film pirátsky stáhnout z internetu. Kino nespolupracuje ani s dalšími institucemi, aby nabídku rozšířilo o filmy mimo distribuční okruh a mohlo tak nabízet filmy, které se jinde neobjevují. Chybí projekce pro děti či další programové cykly. Art tak bohužel působí dojmem zapomenutého kinosálu kdesi v rozhlehlém Domu kultury, o něhož nemá zájem samotné vedení. Dramaturgickou koncepcí je sice uvádění artových filmů, ale to samo o sobě nestačí, chybí hravost, přidaná hodnota a přizpůsobení se aktuálním trendům, stejně jako využívání možností, které digitalizovaný sál nabízí.
229
Rozhovor s dramaturgem kina Art, Miroslavem Sehnalem, vedený telefonicky dne 28. dubna 2015.
86
12. Srovnání dramaturgie ostravských městských kin a možnosti dalšího vývoje V dramaturgickém plánu ostravských městských kin lze najít společné tendence, avšak více se projevují rozdíly, které specifikuju umělecký program a vymezují ho oproti ostatním kinům. V kině Luna se projevuje zejména kauzální pojetí dramaturgického plánu, kdy svůj program tvoří na základě výchozích podmínek, které představuje zejména velkokapacitní sál a umístění kina uprostřed sídlištní zástavby. Cílem je tedy přilákat do kina co nejvíce diváků přilehlého okolí pomocí dramaturgického zaměření na filmy mainstreamové se zábavným a odpočinkovým charakterem a na filmy rodinné a dětské, které se denně objevují v programu kina. V Minikině se projevuje kauzálně finální pojetí dramaturgického plánu. Cílem je nabízet kvalitní program se zaměřením na artové snímky. Výhodou je, že Minikino má nejmenší kapacitu sálu a může se orientovat na omezenou cílovou skupinu náročnějších diváků, protože když na artový snímek přijde pouze 30 diváků, stále zaplňují polovinu kapacity sálu. Kino do svého programu však zařazuje i snímky mainstreamové, které dokážou zcela zaplnit sál a zvýšit tak návštěvnost kina, ale vedení musí být přesvědčeno o jejich kvalitách. Do svého programu totiž odmítá zařadit snímky sice divácky atraktivní, ale nedosahující vkusu vedení kina (např. Babovřesky nebo Padesát odstínů šedi). Primárním cílem tak je nabízet kvalitní program. Kauzálně finální pojetí dramaturgického plánu se projevuje také v kině Art, které je rovněž zaměřeno na projekci artových snímků. Tomuto cíli přizpůsobilo svůj dramaturgický plán a zcela eliminovalo např. dětské či rodinné snímky. Kino se tak může soustředit pouze na uvádění artových snímků a nemusí reflektovat návštěvnost a tržby, protože se předem počítá s tím, že artové kino není ziskové a jeho ztráty pokryje komerční program Domu kultury.230 Pozice dramaturga tak nabývá na významu, jeho vkus určuje výběr snímků do
230
Rozhovor s dramaturgem kina Art, Miroslavem Sehnalem, vedený telefonicky dne 28. dubna 2015.
87
programu. Otázkou je, nakolik tento vkus odpovídá pojetí artového filmu, protože na rozdíl od Minikina kino Art Padesát odstínů šedi do svého programu zařadilo. Šířka dramaturgického plánu je v jednotlivých kinech odlišná. Nejširší je v Minikině. Kino do programu zařazuje filmy mainstreamové i artové, premiérové, aktuální i archivní, vede filmový klub a speciální sekce pro děti a seniory, hostí mnoho filmových přehlídek a festivalů, přes léto provozuje letní kino s divácky atraktivními snímky, experimentuje s filmovými maratony apod., podstatnou část programu tvoří evropské filmy. 3D projekce jsou věnovány převážně dětským filmům, pokud se nepodílejí na lepší percepci artových děl (např. Jeskyně zapomenutých snů). Kino Luna se soustředí na premiérovou a aktuální filmovou nabídku, v níž převažují mainstreamové filmy americké produkce, hojně uvádí také aktuální filmy pro děti, artové snímky jsou upozaděny, v kině se objevují v rámci filmového klubu. Do programu pravidelně zařazuje alternativní obsah. S festivaly a dalšími institucemi spolupracuje minimálně. Kino Art nabízí program pouze pro dospělé diváky, uvádí aktuální filmovou nabídku i snímky staršího data, rovněž i filmy archivní. Ačkoli se profiluje jako artové kino, v programu se objevují také mainstreamové filmy. Vede filmový klub a projekce pro seniory, občas do programu zařadí také alternativní obsah, s dalšími institucemi spolupracuje minimálně. Funkce dramaturga je v Luně a Minikině vykonávána skrze vedoucí kina, kteří při tvorbě programu spolupracují s dalšími osobami, které mají na starost zejména filmový klub. V kině Art existuje dramaturg, avšak má na starosti i další složky programu Domu kultury, takže ani jedno z kin neposkytuje zázemí pro trvalou a systematickou dramaturgickou práci. Kino Luna pravidelně promítá třikrát denně, Minikino a Art dvakrát denně, přičemž některé dny jsou doplněny o programové cykly. Luna v dramaturgickém plánu dodržuje stanové programové schéma, ale nezavádí programové cykly, čímž se snaží vyvolat dojem kina otevřeného všem cílovým skupinám. Minikino pracuje s těmito programovými cykly: filmový klub, filmy pro děti, filmy pro seniory. Art pracuje s filmovým klubem a s filmy pro seniory. Programové cykly jsou tedy určovány především věkovým vymezením. Projekce v rámci filmového klubu vymezuje charakter nabízeného filmu, většinou se jedná o divácky náročnější snímky a dokumenty. S jinými programovými cykly kina nepracují.
88
Programovou náplň všech kin tvoří z převážné většiny distribuční filmy. Mimo tento rámec výrazně vystupuje pouze Minikino, které dlouhodobě, pravidelně a často spolupracuje s dalšími institucemi a v kině uvádí snímky mimo distribuční okruh, nejčastěji formou festivalů a přehlídek. Vzhledem k vysokým finančním nákladům a velikosti sálu, která nezajistí finanční návratnost (leda pod podmínkou opravdu vysoké ceny vstupenky), do svého programu nezařazuje alternativní obsah. S ním pracuje zejména Luna. Kino Art alternativní obsah uvádí, avšak ze stejného důvodu jako v Minikině v omezené míře, divácky hojně navštěvovaný alternativní obsah (balet, opery) zprostředkovává divadelní sál Domu kultury, Art přináší zejména komentované prohlídky. Filmový klub funguje při každém kině, ale každé k němu přistupuje jinak. Filmy v Klubu filmového umění (Luna) nejsou v programu uváděny pod hlavičkou klubu, není před nimi žádný úvod ani se s filmy či diváky dále nepracuje. Kino na činnost filmového klubu rezignovalo a jeho prostřednictvím uvádí v hlavním programu snímky artovějšího charakteru. Klub náročného diváka (Art) sice uvádí filmy pod hlavičkou klubu, avšak s publikem se zde také nepracuje, chybí lektorské úvody či debaty, což je vzhledem k historii a tehdejšího postavení klubu škoda. Nejdále je ve své činnosti Minikino, které promítá filmy pod hlavičkou Filmového klubu Minikino a občas je doplní o lektorský úvod. Tato činnost je však nepravidelná a dlouhodobě nekoncepční. Lektoři filmových klubů v Minikině a Artu se shodují na tom, že je to zejména z ekonomických důvodů, kdy si instituce nemůže/nechce dovolit samostatné pracovní místo, jehož agendou bude programová náplň, propagace klubu nebo systematická práce s publikem. Filmovým klubům v Ostravě tak chybí koncepční práce s členy klubu a omezuje se pouze na zlevněné vstupné pro vlastníky členských kartiček. Cílená práce s publikem chybí ve všech kinech. Dětské filmy jsou omezeny pouze na projekci, nevyskytují se dětské dílny nebo diskuze o zhlédnutém filmu. Se seniory se také nepracuje, jejich programový blok je určen pouze zlevněnou cenou vstupenky. Kina nevedou věrnostní program nebo zlevněné vstupné pro větší skupiny, nesnaží se dlouhodobě oslovit další cílové skupiny, vymezené tentokrát tematicky (např. příznivci japonské kultury). Spolupráce se školami existuje, ale rovněž se omezuje na zhlédnutí filmu a často z popudu školy, chybí větší aktivita na straně městských kin, která by takto mohla vychovávat příští filmovou generaci.
89
Na základě determinantů, které se podílejí na dramaturgii kin, spolu s tvůrčí vůlí lze vysledovat profilaci jednotlivých kin. Luna jako největší městské kino v Ostravě se svým dramaturgickým plánem a programovým schématem profiluje jako všekino. Minikino a Art se profilují jako artová kina, ačkoliv lze říci, že Minikino stojí na pomezí mezi všekinem a artovým kinem, protože se nabídkou neomezuje pouze na artové snímky. Vzhledem k nabídce, ve které převažují evropské snímky, dramata a festivalové filmy, zato zde chybí blockbustery, však není všekinem a svým důrazem na kvalitu uváděných snímků má blíže k artovému kinu. Tabulka č. 12 – Srovnání ostravských městských kin Luna pojetí dram. plánu kauzální šířka dram. plánu střední specifikace všekino funkce dramaturga vedoucí schéma flexibilní prav. začátky projekcí 15.00, 17.45 a 20.00 programové cykly ne zdroje distribuční nabídka alternativní obsah festivaly cílové skupiny dospělí diváci děti filmový klub práce s publikem stáří filmů
ano ne premiérové aktuální
3D
ano
Minikino kauzálně finální velká artové vedoucí flexibilní 17.00 a 19.30 ano distribuční nabídka festivaly dospělí diváci děti senioři ano nízká premiérové aktuální archivní minimálně
Art kauzálně finální malá artové dramaturg programové bloky 17.00 a 19.30 ano distribuční nabídka alternativní obsah festivaly dospělí diváci senioři ano ne aktuální archivní ne
Zdroj: vytvořeno autorkou
Ostravská kina můžeme porovnat také podle výsledků kin, které eviduje Unie filmových distributorů. V roce 2014 byl provoz kina Luna omezen z důvodů rekonstrukce, jinak se roční provoz kin zpravidla pohybuje kolem 104 týdnů v roce. Mezi kina s největším celkovým počtem diváků patří multiplexy, které ale zároveň uvádějí nesrovnatelně vyšší počet projekcí. Vhodným ukazatelem se tak jeví být průměrná návštěvnost kin, která činí 90
z Luny nejnavštěvovanější ostravské kino, průměrný počet diváků se pohybuje kolem padesáti na projekci. Kolem třiceti diváků tvoří průměrnou návštěvnost Minikina, což je více než v multikině Cinema City. Kino Art pak průměrně navštěvuje deset diváků a na rozdíl od ostatních dvou městských kin jeho návštěvnost klesá. Tabulka č. 13 – Údaje ostravských kin v roce 2013 Pořadí v ČR 4. 19. 42. 84. 140.
Název kina CineStar Cinema City Luna Minikino Art
Týdny Předst. Diváci Tržby 104 11319 426819 57 359 103 104 12121 189651 26 424 496 104 866 42278 3 291 441 104 831 22640 1 891 844 104 634 8183 642 135
Ø Ø diváků vstupné 37 134 Kč 15 139 Kč 48 78 Kč 27 84 Kč 12 78 Kč
Zdroj: Celkové výsledky kin dle regionu a období (kumulovaně) – celý rok 2013, Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze
Tabulka č. 13 – Údaje ostravských kin v roce 2013 Pořadí v ČR 4 19 63 80 145
Název kina CineStar Cinema City Luna Minikino ART
Ø Ø Týdny Předst. Diváci Tržby v Kč diváků vstupné 104 11106 419136 55 649 167 37 133 Kč 104 12170 191845 26 980 479 15 141 Kč 88 650 33982 2 707 717 52 80 Kč 104 833 25143 2 213 433 30 88 Kč 104 670 8036 674 650 11 84 Kč
Zdroj: Celkové výsledky kin dle regionu a období (kumulovaně) – celý rok 2014, Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze
Při porovnání průměrné návštěvnosti kin v delším časovém úseku, kdy město mělo jen jeden multiplex a městská kina nebyla digitalizovaná, můžeme vysledovat, že největší průměrnou návštěvnost mělo multikino CineStar. Kino Luna mělo návštěvnost v průměru o deset diváků na projekci menší a Minikino a Art měli srovnatelnou návštěvnost kolem dvaceti diváků na projekci. Po digitalizaci průměrná návštěvnost Luny stoupla k padesáti divákům a tuto hranici si udržuje dodnes, zatímco návštěvnost multikina CineStar pomalu klesá. Digitalizace pozitivně ovlivnila návštěvnost Minikina, která stále stoupá také díky novému programovému schématu. Jak bylo zjištěno v analýze kina Art, dramaturg nedostatečně využívá možnosti digitalizace a návštěvnost kina tak i přes modernizaci sálu klesá. Příchod dalšího multiplexu v roce 2012 výrazně neovlivnil návštěvnost ostatních kin, ať už klesající či stoupající tendence. Celková návštěvnost ostravských kin však klesá 91
a v současné době se pohybuje kolem 675 000 diváků ročně, pro srovnání – v roce 2010 to bylo 875 000 a CineStar byl nejnavštěvovanějším kinem v České republice.231
Průměrná návštěvnost ostravských kin v letech 2006–2014 70 60 50 CineStar 40
Luna Art
30
Mnikino Cinema City
20 10 0 2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
Zdroj: Celkové výsledky kin dle regionu a období (kumulovaně). Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze.
V současné době tak multikina mají vliv pouze na kino Art, které se nachází v jejich bezprostřední blízkosti. Přes nevýhodné výchozí podmínky však dramaturgie postrádá výrazný tvůrčí záměr. Divákům nenabízí žádnou přidanou hodnotu, neorientuje se na tematicky zaměřené cílové skupiny, zcela eliminuje dětské publikum. Do programu zařazuje převážně artové filmy, avšak plně nevyužívá možnosti digitalizace a snímky jsou často staršího data, takže diváci měli možnost je zhlédnout jinde, navíc za mnohem nižší vstupné. Ačkoliv průměrná cena vstupenky je dle databáze Unie filmových distributorů srovnatelná s Lunou a Minikinem, při návštěvě aktuálního programu kin můžeme vidět, že ceny se
231
Celkové výsledky kin dle regionu a období (kumulovaně). Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze.
92
pohybují okolo 110 Kč za film, kdežto v Minikině a Luně kolem 90 Kč.232 Začátky filmových projekcí jsou navíc stejné jako v nedalekém Minikině a kina si tak zbytečně konkurují. Určitým řešením pro kino Art by mohlo být omezení na jednu projekci denně, která by začínala v jiný čas než v Minikině, např. v 18 hodin. Program by měl být připravován maximálně s měsíčním předstihem, aby mohl reagovat na aktuální filmovou nabídku. Dramaturg by měl do programu zahrnout více premiérových titulů, soustředit se také na alternativní obsah, uvádět divácky atraktivní a kultovní snímky, spolupracovat s festivaly, obnovit zašlou slávu filmového klubu a minimálně v něm zavést lektorské úvody. Vzhledem k rozlehlému zázemí je možné pořádat také doprovodný program a provázat filmové projekce s ostatními typy umění, které se v Domě kultury nabízejí. Minikino je svou dramaturgií nejnápaditějším kinem v Ostravě a lze vysledovat určitou inspiraci pražským kinem Aero. Příchod multikin na ostravský trh jeho činnost neovlivnilo, kino se vždy profilovalo jako artové a i dnes nabízí alternativu nejen v programové nabídce, ale také v příjemném, atmosférickém prostředí, pro které je vyhledáváno nejen návštěvníky kina. I zde se však vyskytují limity, zejména co se týče systematické a aktivní práce s publikem. Vzhledem k tomu, že je kino finančně podporováno asociací Europa Cinemas, je s podivem, že se více nezaměřuje na práci s dětským publikem a studenty. Dramaturgie kina Luna odpovídá profilaci všekina. Díky digitalizaci, modernizaci sálu a rekonstrukci budovy nepřipomíná zastaralé kino na sídlišti, ale soudobé a zdravě fungující kino, které může s přehledem konkurovat multikinům. Bohužel je to na úkor umělecky kvalitních snímků, které jsou v programu upozaděny. Luna tak svou dramaturgií připomíná multikina, jejichž primárním cílem je zisk.
232
Program na měsíc květen 2015.
93
13. Závěr Dramaturgie kin nabyla na významu po roce 1989, kdy skončil státní monopol a dohled nad uváděním filmů. Celá oblast kinematografie prodělávala zásadní změny, které se projevily i v oblasti kin. V jejím vývoji lze vysledovat určité milníky, které měly přímý vliv na provoz a dramaturgii kin. Prvním milníkem byl počátek 90. let, kdy se kina privatizovala, restituovala, nebo převedla do správy obcí. Mnoho kin však zaniklo, ta přeživší se potýkala s nízkou návštěvností. Druhým milníkem byl konec tisíciletí a příchod multiplexů na český trh. Kina, která se nacházela v bezprostřední blízkosti multikin, často neobstála v přímé konkurenci a zrušila svůj provoz, jiná se transformovala v alternativní kina nebo přežívala ve stínu multiplexů. Posledním milníkem byl příchod digitalizace o deset let později. Avšak kvůli vysokým pořizovacím nákladům dodnes není dostupná všem a ta kina, která jí nedisponují, jsou ve své programové nabídce značně omezena. Kromě společenského a technického vývoje má na podobu současné dramaturgie městských kin vliv několik dalších faktorů, které lze rozčlenit na vnější a vnitřní. Vnější faktory jsou určovány především prostředím, ve kterém se kino nachází. Vnitřní faktory představují interní podmínky kina, jako je charakter zřizovatele, počet sálů a jejich kapacita, technické vybavení apod. Souhrn vnitřních a vnějších faktorů tvoří výchozí podmínky, se kterými kino disponuje. Spolu s tvůrčím záměrem se pak podílí na vytváření uměleckého programu, který je ideálním směřováním kina k dosažení stanovených cílů. Kvalitní dramaturgie by si tedy měla stanovit cíl (např. zisk nebo umělecky hodnotná programová nabídka) a usilovat o jeho dosažení prostřednictvím dramaturgického plánu, který zohledňuje efektivní využití výchozích podmínek. Na současnou podobu dramaturgického plánu má největší vliv digitalizace a tvoří tak základní kritérium, podle něhož lze vidět rozdíly v dramaturgii kin. Nedigitalizovaná kina se většinou dramaturgicky neprofilují, promítají v podstatě stejné filmy jako v multikinech, avšak s několikatýdenním zpožděním. Analýza ukázala, že tato kina se nacházejí většinou na malých městech a mají omezený provoz na pár dní v týdnu. Digitalizace umožňuje kinům programovou flexibilitu a aktuálnost nabídky, avšak pouhá přítomnost digitálního projektoru nezaručí kvalitní dramaturgickou práci, naopak klade na dramaturga vyšší nároky. V současné době má dramaturg městských digitalizovaných kin v podstatě neomezené 94
možnosti. Může využívat nabídky všech distributorů, spolupracovat s dalšími subjekty a uvádět snímky mimo distribuční okruh nebo může do programu zařadit také alternativní obsah. V úvodu práce byla stanovena hypotéza, že současná dramaturgie městských kin se příliš neliší od dramaturgie ostatních klasických kin a vymezuje se spíše oproti multiplexům. Bylo zjištěno, že klasická kina se sice vůči multiplexům mohou vymezit transformací v alternativní kina, avšak mohou fungovat také jako všekina a svou programovou nabídkou multiplexům přímo konkurovat. Rovněž bylo zjištěno, že ačkoliv není primárním cílem městských kin zisk, může být dramaturgie přizpůsobena potřebě efektivně využít velkokapacitní sál, nasazovat především komerční snímky slibující velkou návštěvnost a umělecky hodnotné snímky odsunout do pozadí. Rovněž se nepotvrdil předpoklad, že městská kina budou častými hostiteli filmových festivalů, besed, přednášek a dalšího doprovodného programu. Domněnka, že při městském kinu bude aktivně působit filmový klub, se rovněž nepotvrdila, analýza naopak ukázala, že v tomto směru mají nejen ostravská kina velké mezery. Práce chtěla dokázat, že současná městská kina disponují možnostmi podílet se výrazným způsobem na kultuře města, neomezovat se pouze na projekci audiovizuálních děl a představovat určitou kulturní platformu. Avšak ukázalo se, že případná aktivita zaměstnanců městských kin naráží na ekonomické limity a dramaturgové se nemohou věnovat dlouhodobější a koncepčnější činnosti.
95
14. Resumé (Summary) Resumé Možnosti
současné
dramaturgie
městských
kin
určuje
především
digitalizace.
Nedigitalizovaná kina jsou omezena v distribuční nabídce a aktuálnosti uváděných snímků. Možnosti digitalizovaných kin jsou v podstatě neomezené, což klade větší důraz na koncepční dramaturgickou práci. Ta by měla směřovat k naplnění stanovených cílů prostřednictvím dramaturgického plánu, který zohledňuje efektivní využití souboru vnitřních a vnějších podmínek, kterými kino disponuje.
Summary Options of contemporary dramaturgy of municipal cinemas are determined mainly by digitization. Non-digitized cinemas are limited in distribution´s offer and in topicality of presented films. Options of digitized cinemas are essentially limitless, which puts more emphasis on conceptual dramaturgical work. It should aim to meet its goals through programming plan, which takes into account the effective use of all the internal and external conditions, which cinema has.
96
15. Literatura a prameny Literatura ACLAND, Charles R. Screen Traffic. Movies, multiplexes, and global culture. USA: Duke University Press, 2003. ISBN 0-8223-3175-6. APPELOVÁ, Barbora. Dramaturgie kina a její využívání v současném Brně. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2013. BELTON, John. Digitální technologie ve filmu – nepravá revoluce. Přeložil Ivan Vomáčka. In: Iluminace, ročník 19, číslo 4, 2007, str. 43-59. BOROVAN, Aleš. Jan Bradáč: Expanze multikin CineStar nezamrzla [online]. E15.cz, 5. 2. 2013, cit. dne 3. 4. 2015. Dostupné z online: http://nazory.euro.e15.cz/rozhovory/jan-bradacexpanze-multikin-cinestar-nezamrzla-954223 BRDEČKOVÁ, Tereza. Úpadek a naděje českých kin. In: Respekt, ročník 5, číslo 48, 1994, str. 15. CIMALOVÁ, Libuše. Z počátku filmu v Ostravě. In: Ostrava. Sborník příspěvku k dějinám a výstavbě města. Sborník č. 6. Ostrava: Archiv města Ostravy, 1973, str. 231-239. CIMALOVÁ, Libuše. Z historie kin v Ostravě. In: Ostravský kulturní měsíčník, č. 1, 1892, str. 66-68. CIMALOVÁ, Libuše. Kino Palace ve Slezské Ostravě. Z historie ostravských kin. In: Ostravský večerník, ročník 13, číslo 146, 28. 7. 1980, str. 4. CIMALOVÁ, Libuše. Z historie ostravských kin. II. Kino Elite. In: Ostravský večerník, ročník 13, číslo 151, 4. 8. 1980, str. 4. CIMALOVÁ, Libuše. Z historie ostravských kin. III. Kino Svoboda. In: Ostravský večerník, ročník 13, číslo 156, 11. 8. 1980, str. 4. CIMALOVÁ, Libuše. Z historie ostravských kin. IV. Kino Elektra. In: Ostravský večerník, ročník 13, číslo 161, 18. 8. 1980, str. 4. CÍSAŘ, Jan. Základy dramaturgie. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění, 2009. ISBN 978-80-7331-146-9. ČERMÁK, Leo. Od monopolu k oligopolu: česká filmová distribuce v letech 1989-1993. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2008. ČESÁLKOVÁ, Lucie. Kino na vícero použití. Koncepce a reflexe kinokaváren jako tzv. kombinovaného provozu. In: Iluminace, ročník 20, číslo 1, 2008, str. 127-142. 97
DANIELIS, Aleš. Česká filmová distribuce po roce 1989. In: Iluminace, ročník 19, číslo 1, 2007, str. 53-104. DANIELIS, Aleš. Filmový trh a umělecké filmy. In: Cinepur, ročník 11, číslo 21, 2002, str. 26. DANIELIS, Aleš. Rok změny. Česká filmová distribuce 2009. In: Cinepur, ročník 17, číslo 68, 2010, str. 13. DVOŘÁČKOVÁ, Markéta. OSA 9 – tramvají do kina. Společný distribuční projekt pražských kin Aero, Evald, MAT a Světozor. Bakalářská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2007. DVOŘÁKOVÁ, Tereza. Distribuce umělecky náročných a nekomerčních filmů. In: Cinepur, ročník 11, číslo 21, 2002, str. 22. EDGERTON, Gary. The Multiplex: the Modern American Motion Picture Theater as Message. In: Hark, Ina Rae (ed.). Exhibition. The Film Reader. London: Routledge, 2002, str. 155-159. ISBN 0-415-23518-9. FIALA, Richard. Česká kinematografie v období let 1989-2005 a teze pro jednání o Koncepci účinnější podpory umění [online]. Divadlo.cz, koncepce účinnější podpory umění, cit. dne 13. 3. 2015. Dostupné online: http://host.divadlo.cz/koncepceumeni/materialy.asp HALADA, Andrej. Český film devadesátých let. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-710-62510. HANZLÍK, Jan. Projekce artových filmů v multikinech. Poznámky k programům kina Palace Cinemas Nový Smíchov a Village Cinemas Anděl. In: Iluminace, ročník 21, číslo 3, 2009, str. 93-105. HANZLÍK, Jan – ČADA, Karel. Technické vymoženosti, americké trháky a nezbytný popcorn. Konstrukce kulturní zkušenosti z multikina v českém denním tisku. In: Iluminace, ročník 19, číslo 1, 2007, str. 105-122. HAVLÍČKOVÁ, Iva. Jak skončila kdysi oblíbená ostravská kina? Smutně… [online]. Moravskoslezský Deník, 7. 10. 2009, cit. dne 3. 4. 2015. Dostupné online: http://www.denik.cz/film/jak-skoncila-kdysi-oblibena-ostravska-kina20091007.html HAVLÍČKOVÁ, Iva. Mnoho ostravských kin nástup nové doby nepřežilo [online]. Moravskoslezský Deník, 11. 10. 2009, cit. dne 3. 4. 2015. Dostupné online: http://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/20091011_kina_ostrava.html HAVLÍČKOVÁ, Iva. Ostravské kino Luna přivítá po půlročních opravách první diváky [online]. Český rozhlas Ostrava, 25. 3. 2015, cit. dne 13. 4. 2015. Dostupné online: http://www.rozhlas.cz/ostrava/aktualne/_zprava/ostravske-kino-luna-privita-po-pulrocnichopravach-prvni-divaky--1470669 98
HOŘÍNEK, Zdeněk. Úvod do praktické dramaturgie. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2009. ISBN 978-8086928-59-3. JANDA, Luděk. Digitální obraz. In: Cinepur, ročník 14, číslo 44, 2006, str. 49-51. JANDOVÁ, Jana. Biograf Máj promítá už naposledy [online]. iDnes.cz, 26. 4. 2001, cit. dne 3. 4. 2015. Dostupné online: http://zpravy.idnes.cz/biograf-maj-promita-uz-naposledy-d41/domaci.aspx?c=A010425_233919_ostr_zpravy_inc JELÍNEK, František. Kina. In: Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Sborník č. 13. Ostrava: Archiv města Ostravy, 1985, str. 509-512. KABELE, Jaroslav. Dramaturgie jako dovednost zážitkového pedagoga. Bakalářská diplomová práce. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2012. KOBLÍŽKOVÁ, Veronika. Institucionální vývoj české kinematografie na příkladu kina Aero. Bakalářská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2011. KOHUTOVÁ, Klára. Kino Luna: po půlroce se bude opět promítat [online]. Moravskoslezský deník, 34. 3. 2015, cit. dne 23. 4. 2015. Dostupné online: http://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/kino-luna-po-pulroce-se-bude-opetpromitat-20150324.html KOLÁŘ, Jan. Trojí dimenze vývoje. Revoluce, evoluce nebo slepá ulička? In: Cinepur, ročník 17, číslo 64, 2009, str. 002-003. KRÁL, Lukáš. Ivan Hronec: „Srovnávat artový film s komerčním je jako porovnávat billboard s obrazem“ [online]. Kinobox, 7. 4. 2014, cit. dne 25. 4. 2015. Dostupné online: http://www.kinobox.cz/clanek/9556-ivan-hronec-srovnavat-artovy-film-s-komercnim-jejako-porovnavat-billboard-s-obrazem KUBICA, Petr. Filmové kluby. In: Cinepur, ročník 11, číslo 21, 2002, str. 23. LANDA, Jindřich. Jak je to u nás s autokiny? [online]. Studentpoint, 11. 7. 2012, cit. dne 24. 3. 2015. Dostupné online: http://www.studentpoint.cz/295-zajimavosti/7603-jak-je-to-u-nas-sautokiny#.VRFMsY6PUuE LETKO, Karel. Historie spotřební elektroniky – 1. Díl: jaký byl vývoj? [online]. TVFreak, 30. 5. 2011, cit. dne 24. 3. 2015. Dostupné online: http://www.tvfreak.cz/historie-spotrebnielektroniky-1-dil-jaky-byl-vyvoj/4271-4 LÍČKA, Milan. Kino náročného diváka a filmový klub v Domě kultury. In: STRAKOŠ, Martin (ed.). Bílá loď uprostřed Ostravy 1961-2011. 50 let Domu kultury města Ostravy v proměnách umění a doby. Ostrava: Dům kultury města Ostravy, 2011, str. 181-193. ISBN 978-80-9039023-2.
99
LUKEŠ, Jan. Paralelní světy (1990-2003). In: SYLVESTEROVÁ, Marta (ed.) Český filmový plakát 20. století. Brno: Moravská galerie, 2004, str. 115-124. ISBN 80-7027-125-6. LUKEŠ, Jan. Současný český hraný film: pod diktátem peněz. In: Iluminace, ročník 6, číslo 2, 1994, str. 37-77. MALÁ, Kateřina. Digitální technologie v českých kinech. Bakalářská diplomová práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2010. MANOVICH, Lev. What is digital cinema? [online]. Článek vyšel v tištěném originálu The Language of New Media, vydaném MIT Press v roce 2001, cit. dne 26. 9. 2014. Dostupné online:http://wp.nyu.edu/novak-mm13/wp-content/uploads/sites/5/2013/09/LevManovich-_-Essays-_-What-is-Digital-Cinema_.pdf MAREŠOVÁ, Denisa. Space Films: průkopník nezávislé produkce v transformační éře českého filmu po roce 1989. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2013. MAROUŠ, Miroslav. Vlivy digitalizace kinematografie v kontextu jednosálových kin. Bakalářská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2014. MARTINEK, Přemysl. Rok Avatara. Distribuční rok 2009. In: Cinepur, ročník 17, číslo 68, 2010, str. 12. MARTINEK, Přemysl. Digitalizace českých kin. Snad ještě není pozdě. In: Cinepur, ročník 15, číslo 58, 2008, str. 6. MELNICK, Ross – FUSCH, Andreas. Cinema Treasures. A New Look at Classic Movie Theaters. USA: MBI Publishing Company, 2004. ISBN 0-7603-1492-6. MOHORITOVÁ, Natálie. Proměny využití budov kin v Praze v letech 1989-2012. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2013. MOTTLOVÁ, Michaela. Osud klasického kina v současném ekonomickém, technologickém a sociálním prostoru. Jeho provoz v České republice se zaměřením na obecní kina jako příspěvkové organizace a organizační složky. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2012. MUŠÁLKOVÁ, Iva. Elektra, Svoboda, Dukla, Edison... Na ostravská kina pamětníci nezapomenou [online]. Moravskoslezský Deník, 31. 3. 2014, cit. dne 3. 4. 2015. Dostupné online: http://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/elektra-svoboda-dukla-edison-naostravska-kina-pametnici-nezapomenou-20140331.html MUŠÁLKOVÁ, Iva. Letní kina v Ostravě? Letos dvě! [online]. Moravskoslezský Deník, 5. 5. 2014, cit. dne 20. 4. 2015. Dostupné online: http://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/letni-kina-v-ostrave-letos-dve20140531.html 100
PAUL, William. Probořit čtvrtou stěnu. „Belascoismus“, modernismus a 3D kiss me kate. In: Cinepur, ročník 17, číslo 64, 2009, str. 0014-0019. PAUL, William. The K-mart Audience at the Mall Movies. In: Hark, Ina Rae (ed.). Exhibition. The Film Reader. London: Routledge, 2002, str. 77-90. ISBN 0-415-23518-9. PASEKOVÁ, Lucie. Fenomén multikino. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2011. PLEVA, Martin. Jak chtějí malá kina v Ostravě konkurovat multiplexu? [online]. Moravskoslezský deník, 19. 10. 2011, cit. dne 19. 3. 2015. Dostupné online: http://moravskoslezsky.denik.cz/podnikani/kina-ostrava20111019.html PLEVA, Martin. V Ostravě vzniká další kino [online]. Moravskoslezský deník, 17. 10. 2011, cit. dne 3. 2. 2015. Dostupné online: http://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/chysta-sev-ostrave-valka-kin20111017.html PROCHÁZKA, Michal. Přemysl Šoba: Umím si představit podporu českých kin hrajících české filmy [online]. Cinepur, 30. 4. 2012, cit. dne 12. 4. 2015. Dostupné online: http://cinepur.cz/article.php?article=1979 PTÁČEK, L. Panorama českého filmu. Olomouc: Rubico, 2000. ISNB 80-85839-54-7. RAJLICHOVÁ, Eva. Blu Ray nebo DVD disky možná na čas zachrání malé biografy [online]. Český rozhlas, 30. 4. 2012, cit. dne 12. 4. 2015. Dostupné online: http://www.rozhlas.cz/zpravy/film/_zprava/1052773 RAITORALOVÁ, Olga. Analýza návštěvnosti českých kin. Vývoj a prognóza. Magisterská diplomová práce. Praha: Akademie múzických umění, 2007. RAITORALOVÁ, Olga. Digitalizace kin. Technická studie [online]. Ministerstvo kultury ČR – Odbor médií a audiovize, 2008. Cit. dne 14. 10. 2014. Dostupné online: http://www.mkcr.cz/assets/media-a-audiovize/kinematografie/Technicka_studie_2008.pdf SLÁNSKÁ, Táňa. Mezi včerejškem a zítřkem. Anketa. In: Film a doba, ročník 37, číslo 3, 1991, str. 144-153. SRNA, Zdeněk. Dramaturgie jako nástroj společenské působnosti divadla. Brno: Městské kulturní středisko S. K. Neumanna, 1978. STRAŇÁK, Vít. Multikino je velká hra na možnost výběru. In: Mladá fronta Dnes (Víkend), ročník 7, číslo 257, 1996, str. 8. ŠÍR, Ondřej. Boj o přežití ve věku digitalizace. Jednosálová kina a budoucnost kinodistribuce. In: Cinepur, ročník 19, číslo 83, 2012, str. 71-75.
101
ŠÍR, Ondřej. Distribuční strategie. Magisterská diplomová práce. Olomouc: Palackého univerzita, 2010. TÁBORSKÝ, Jan. Multiplexy u nás vládnou, na Západě je zavírají. In: Lobby, ročník 8, číslo 3, 2006, str. 18-19. TÁBORSKÝ, Jan. 2010: Digitální odysea. In: Lobby, ročník 8, číslo 3, 2006, str. 20-21. THOMPSONOVÁ, Kristin a BORDWELL, David. Dějiny filmu. Přehled světové kinematografie. Praha: Akademie múzických umění a Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7331091-2. TŮMOVÁ, Bára. Alternativní obsah v českých kinech z pohledu distributora a kinaře. Magisterská diplomová práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2014. VÍTEK, Petr. 3D realita. Technologické zázemí stereoskopie v ČR. In: Cinepur, ročník 17, číslo 64, 2009, str. 004-005. VÍTEK, Petr. Digitalizace českých kin. Ještě není pozdě. In: Cinepur, ročník 15, číslo 59, 2008, str. 13. WETTER, Dennis. Neviditelná proměna. Kdo si všímá digitalizace? Z anglického originálu přeložil Jan Kolář. In: Cinepur, ročník 19, číslo 83, 2012, str. 56-61. ZÁVODSKÝ, Artur. Problematika divadelní dramaturgie. Sborník Prací Filozofické fakulty brněnské univerzity [online]. 1976/1978, str. 97-108, cit. dne 26. 3. 2015. Dostupné online: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/108594/D_ScientiaeLitterarum_2 3-1976-1_9.pdf?sequence=1
Prameny Amerika stále dýchá zašlou slávou autokin [online]. Česká televize, 9. 6. 2013, cit dne 24. 3. 2015. Dostupné online: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/230590-amerika-staledycha-zaslou-slavou-autokin/ Autokina slaví 80. Výročí. Dobu slávy už mají za sebou [online]. Deník.cz, 4. 6. 2013, cit. dne 24. 3. 2015. Dostupné online: http://www.denik.cz/historie/autokina-slavi-80-vyroci-dobyslavy-uz-maji-za-sebou.html Archiv města Ostravy, Sbírka vzpomínek pamětníků. Vzpomínka nejmenovaného ostravského občana na první kino v Moravské Ostravě z roku 1967, kart. 1. Causa Barrandov – dobové dokumenty [online]. Louč, me-zin o médiích, žurnalistice a dalších věcech života, cit. dne 10. 3. 2015. Dostupné online: http://www.louc.cz/marhoul.html
102
Celkové výsledky kin dle regionu a období (kumulovaně). Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze. Celkové výsledky kin dle regionu a období (kumulovaně) – celý rok 2013, Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze Celkové výsledky kin dle regionu a období (kumulovaně) – celý rok 2014, Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze Česká republika – základní údaje o filmovém trhu [online]. Unie filmových distributorů, cit. dne 29. 4. 2015. Dostupné online: http://www.ufd.cz/prehledy-statistiky Digitální kina dle standardu DCI v České republice k 24. dubnu 2015 [online]. Digitální kino, cit. dne 16. 4. 2015, Dostupné online: https://docs.google.com/a/staraarena.cz/spreadsheets/d/1u40HDMsFxYMxcCtcQuGhljrlupy nhtVrty-YIxI2K-g/pub?single=true&gid=0&output=html Europa Cinemas Awards 2014 - Entrepreneur of the Year [online]. Rozhovor s Ivem Andrlem pro server Europa Cinemas, 4. 12. 2014, cit. dne 21. 4. 2015. Dostupné online: https://www.europa-cinemas.org/en/News/The-Network/Europa-Cinemas-Awards-2014Entrepreneur-of-the-Year Historie – základní vývojové tendence české kinematografie v letech 1945-2009 a jejich vyhodnocení. Příloha 3.1 Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2011-2016. Ministerstvo kultury, 2010. Jak vybrat digitální kino dle DCI požadavků? [online]. Cit. dne 12. 4. 2015. Dostupné online: http://www.digitalnikino.cz/node/110 Kina: Distributor filmů Falcon zneužil dominantní pozici na trhu. [online]. ČTK, 13. 7. 2012, cit. dne 3. 4. 2015, Dostupné online: http://www.mediar.cz/kina-distributor-filmu-falconzneuzil-dominantni-pozici-na-trhu/ Kina k 31. 12. 2014. Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze. Kronika města Ostravy 1988-1994, svazek VIII. Archiv města Ostravy, fond: Magistrát města Ostrava, str. 1858-1867. Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2011-2016. Ministerstvo kultury, 2010. Koncepce účinnější podpory umění na léta 2007-2013. Ministerstvo kultury, 2006. Kultura v regionálním pohledu 2010 [online]. Zpracoval odbor informačních služeb. Praha: Český statistický úřad, 2011, cit. dne 12. 2. 2015. Dostupné online: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/p/3317-11 103
Mapa digitálních kin v ČR [online]. Digitální kino, cit. dne 12. 4. 2015. https://www.google.com/maps/d/viewer?ll=50.190968,15.095215&brcurrent=5,0,0&ie=UTF 8&msa=0&spn=3.425425,7.064209&z=7&hl=cs&mid=zVJuhqYjvwP8.kyb7lWt1GcS0 Multikina v České republice. Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze. Multikina začala svou expanzi po Česku na Jižním městě [online], Česká televize, 3. 4. 2011, cit. dne 12. 3. 2015. Dostupné online: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/119828multikina-zacala-svou-expanzi-po-cesku-na-jiznim-meste/?mobileRedirect=off Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Sborník č. 16. Ostrava: Archiv města Ostravy, 1991, str. 259-260. Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Sborník č. 19. Ostrava: Archiv města Ostravy, 1999, str. 291- 292. Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Sborník č. 23. Ostrava: Archiv města Ostravy, 1999, str. 254-257. Počet kin v letech 1990 – 2012. Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze. Počet multikin v ČR [online]. Unie filmových distributorů, cit. dne 29. 4. 2015. Dostupné online: http://www.ufd.cz/clanky/zakladni-statistiky-multikin Podíl (odhad) multikina na trhu ČR (1999-2014) [online]. Unie filmových distributorů, cit. dne 29. 4. 2015. Dostupné online: http://www.ufd.cz/clanky/zakladni-statistiky-multikin Program kina Art [online]. Dům kultury města Ostravy, cit. dne 27. 4. 2015. Dostupné online: http://www.dkmoas.cz/index.php?from=0&Cat=17&a=cat.17 Program kina Art za rok 2014. Dům kultury města Ostravy, nezařazeno, chybí oficiální název databáze. Program Minikina [online]. Minikino, cit. dne 27. 4. 2015. Dostupné online: http://www.minikino.cz/default.aspx?iid=94 Program Luny [online]. Luna, cit. dne http://www.kzoj.cz/cz/page-program-kino-luna/
29.
4.
2015.
Dostupné
online:
Program Minikina v letech 2008-2014. Minikino, nezařazeno, chybí oficiální název databáze. Příběh Barrandova: Snílci, pučisté i lovci krokodýlů [online]. Cit. dne 12. 3. 2015. Dostupné online: http://www.mapovani.cz/tomas-chrenek-a-trinecke-zelezarny/pribeh-barrandovasnilci-puciste-i-lovci-krokodylu/475
104
Ročenka Asociace českých filmových klubů, o.s., 2012. Rozhovor s vedoucí Minikina Jarmilou Kučerovou, vedený 27. března 2015 v Minikině. Rozhovor s vedoucí Luny Janou Dulíkovou, vedený 19. dubna v Luně. Rozhovor s dramaturgem kina Art, Miroslavem Sehnalem, vedený telefonicky dne 28. dubna 2015. Současné institucionální zajištění české kinematografie. Příloha 3.2 Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2011-2016. Ministerstvo kultury, 2010. Tisková zpráva [online], výstup z tiskové konference Nipos ve spolupráci s ČSÚ, konané dne 11. 5. 2010, cit. dne 16. 3. 2015. Dostupné online: http://www.nipos-mk.cz/?p=9953 Tým kina Aero převzal evropskou cenu, navštěvovanější je ale Světozor [online]. ČTK, 31. 1. 2015, cit. dne 21. 4. 2015 Dostupné online: http://art.ihned.cz/c1-63461360-aero-svetozoraerofilms Výroční zpráva a účetní závěrka za rok 2013 [online]. Dům kultury města Ostravy, cit. dne 27. 4. 2015. Dostupné online: http://www.dkmoas.cz/index.php?a=cat.124 V Česku po roce 1989 skončilo třináct set kin, trhu dominují multikina [online]. ČTK, 25. 4. 2011, cit. dne 12. 3. 2015. Dostupné online: http://www.mediar.cz/v-cesku-po-roce-1989skoncilo-trinact-set-kin-trhu-dominuji-multikina/ Zaniklý svět ostravských biografů (pamětníci vyprávějí). Almanach 5. ročníku Šumné Ostravy. [online], cit. dne 3. 4. 2015. Dostupné online: http://www.wigym.cz/nv/wpcontent/uploads/2012/11/Zanikl%C3%BD-sv%C4%9Bt-ostravsk%C3%BDchbiograf%C5%AF1.pdf Z Dolu Hlubina vzniká za 100 milionů centrum pro umělce. Česká televize, 13. 1. 2015, cit. dne 23. 4. 2015. Dostupné online: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/297975-z-doluhlubina-vznika-za-100-milionu-centrum-pro-umelce/ Zákon o obcích č. 128/2000 Sb. ze dne 12 dubna 2000. Zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, č. 250/2000 Sb. ze dne 7. července 2000. Zpráva o české kinematografii 2011. Praha: Ministerstvo kultury České republiky, Odbor médií a audiovize, květen 2012. Dostupné online: http://www.mkcr.cz/cz/media-aaudiovize/kinematografie/zpravy-o-ceske-kinematografii-101005/ Žebříček filmů v českých kinech [online]. Unie filmových distributorů, cit. dne 29. 4. 2015. Dostupné online: http://www.ufd.cz/top-20-filmu 105
Webové stránky Arctcam [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://artcam.cz/kategorie/filmy-v-kinech/ Asociace českých filmových klubů [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.acfk.cz Asociace provozovatelů kin [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://prokina.cz/ Asociace producentů v audiovizi [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.asociaceproducentu.cz/cz Bioscop [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.bioscop.cz/_web/filmy Bonton [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.bontonfilm.cz/filmy.html Cinemart [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.cinemart.cz/filmy Cinema Royal [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: www.cinemaroyal.cz Česká filmová a televizní akademie [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.filmovaakademie.cz/ Česká filmová komora [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.filmovakomora.cz/cs/uvod/ Česká protipirátská unie [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.cpufilm.cz/ Digital Cinema Initiatives [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.dcimovies.com/ Falcon [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: https://www.falcon.cz/filmy FIlmeurope [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.filmeurope.cz/now_playing Filmjukebox [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z:www.filmjukebox.cz Kino Retrostar [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.retro-star.cz/neco-o-kine/ Národní filmový archiv [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: www.nfa.cz Svět techniky [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z:http://www.svet-techniky-ostrava.cz/ Unie filmových distributorů [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: www.ufd.cz Kino v Berouně [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: www.kinoberoun.cz/ Kino v Bystřici nad Olší [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.bystrice.cz/obcan/obec-bystrice/kultura-v-obci/
106
Kino v Bystré u Poličky [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://programy.sms.cz/kina/bystre/kino-bystre Kino v Červeném Kostelci [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://kinolunik.cz/ Kino v České Třebové [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://programy.sms.cz/kina/ceska-trebova/svet Kino v Dobrušce [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://kino.mestodobruska.cz/ Kino v Doksech [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://kinomaj.mksdoksy.cz/#home Kino ve Frýdku-Místku [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.kulturafm.cz/kulturafm#main Kino v Havířově [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.mkscentrum.cz/ Kino v Holasovicích [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.obecholasovice.cz/kulturni-akce-v-obci-a-okoli/?typ=4&archiv=false Kino v Hustopečích [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.hustopece.cz/kultura-kino Kino v Hradci nad Moravicí [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.hradecinfo.cz/kino/ Kino v Chocni [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.kultura-chocen.cz/kinochocen.htm Kino v Jindřichově Hradci [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://kino.jh.cz/klient276/kino-72 Kino v Karviné [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.kinokarvina.cz/ Kino v Lanškrouně [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://programy.sms.cz/kina/lanskroun/lanskroun Kino v Milíně [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.milin.cz/kult-kino.php Kino v Moravské Třebové [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.ksmt.cz/kino/ Kino v Náchodě [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.kinonachod.cz/ Kino v Novém Jičíně [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.kzmj.cz/biograf/hlavni-strana Kino v Novém Městě nad Metují [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.novemestonm.cz/obcan/kultura-sport-volny-cas-skoly/program-kina/ 107
Kino v Olšanech u Šumperka [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.olsany.cz/index.php?docs=10 Kino v Oslavanech [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.oslavanymesto.cz/program-kina/ds-7765/p1=1571 Kino v Pelhřimově [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.pelhrimovsko.cz/cz/kultura/kino.htm Kino v Počátcích [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.pocatky.cz/cs/1/kino0/programy-kina-pocatky.html Kino v Poděbradech [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.kinopodebrady.cz/ Kino v Praze [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.kinoradotin.cz/ Kino v Rakovníku [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.kulturnicentrum.cz/kino-0d6d/ Kino v Rýmařově [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.svcrymarov.cz/kino.php Kino v Sedlicích, [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.mestosedlice.cz/kultura/ Kino v Semilech [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.kinosemily.cz/ Kino ve Stankově [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.mestostankov.cz/mesto/kultura/kino/ Kino v Suchdolu nad Lužnicí [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://programy.sms.cz/kina/suchdol-nad-luznici/kino-suchdol-nad-luznici Kino ve Slaným [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.divadloslany.cz/3656/program/ Kino ve Svitavách [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.kulturasvitavy.cz/kino-vesmir Kino v Sušicích [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.kinosusice.cz/cz/ Kino v Šumperku [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.kinosumperk.cz/ Kino v Teplicích [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.dkteplice.cz/kinokveten-teplice.html Kino v Tišnově [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.klubcentrum.cz/pk05.htm Kino v Úpici [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.mksu.cz/program/kino 108
Kino ve Valašském Meziříčí [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://kino.kzvalmez.cz/ Kino ve Zlatých Horách [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://programy.sms.cz/kina/zlate-hory/multifunkcni-volnocasove-centrum Kino v Žamberku [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.fidiko.cz/ Kino v Žatci [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.divadlozatec.cz/search.php?rstext=all-phpRS-all&rstema=21 Kino ve Žďáru nad Sázavou [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.zdarns.cz/kultura-a-sport/kino KRRR! [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.krrr.cz/
109
16. Přílohy Příloha č. 1 – Přehled vybraných nedigitalizovaných městských kin s pravidelným provozem
Název kina
Město
Provozovatel
Kapacita
Kino
Bystré u Poličky
Město Bystré
224
Ki/n.O
Bystřice nad Olší
Obec Bystřice
Kino
Holasovice
Kino
Technické vybavení
promítací dny
ukázka aktuální nabídky
35mm / DVD / Blue-ray
pá
Chlapectví, Pojedeme k moři
157
35mm / DVD / Blue-ray
náhodné víkendové dny
Obec Holasovice
145
35mm / DVD / Blue-ray
čt
Fotograf, 7 trpaslíků Andělé všedního dne, Pohádkář, Fotograf, 7 trpaslíků, Co jsme komu udělali
Hradec nad Moravicí
Městský úřad
200
35mm / DVD / Blue-ray
st
Chlapectví
Pionýr
Hustopeče u Brna
Město Hustopeče
320
35mm / DVD
st
Violette, Samba
Kino
Milín
Obec Milín
186
35mm / DVD / Blue-ray
pá a každé druhé úterý
Pohádkář, Kouzlo měsíčního svitu, 7 trpaslíků
Kino
Olšany u Šumperka
Obec Olšany
165
35mm / DVD / Blue-ray
pá
Chlapectví
Kino
Oslavany
Město Oslavany
85
35mm / DVD / Blue-ray
so a ne
Chlapectví, Pojedeme k moři, Andělé všedního dne, Pohádkář
Kino
Sedlice
Město Sedlice
175
35mm / DVD / Blue-ray
ne
Hodinový manžel
Mír
Úpice
Městské kulturní středisko
400
35mm / DVD / Blue-ray
náhodně
Samba, Pohádkář, 7 trpaslíků
Městské kino
Vizovice
Město Vizovice
130
35mm / DVD / Blue-ray
st a ne
Co jsme komu udělali
Zdroj: Kina k 31. 12. 2014. Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze.
110
Příloha č. 2 – Přehled vybraných digitalizovaných městských kin s pravidelným provozem
Název kina
Město
Městské kino Beroun
Typ Provozovatel Kapacita provozu
Městské kino Beroun 172
Luník
Červený Kostelec
Svět
Česká Třebová
Městské kulturní středisko Kulturní centrum Česká Třebová
Dobruška
Město Dobruška
Máj
Doksy
Městské kulturní středisko
Vlast
FrýdekMístek
Kino 70
ano
Hradec Králové (45 km)
út, čt, so, jeden film denně
ne
Pardubice (63 km)
ne
Hradec Králové (31 km)
po, st, so, jeden film denně st-ne, 1 projekce, v sobotu 3 různé
út, so, 3x denně, různé
299
309
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
250
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
ano
Mladá Boleslav (28 km)
víceúčelový 2D / 3D / sál 35mm
ne
Ostrava (22 km)
ano
Ostrava (17 km)
téměř denně, jeden film FK, D FK, D, DK, přenosy, festivaly, 4-5 různých kinokavárna, filmů denně označení premiér
ne
Pardubice (39 km)
čt-ne, 1-2 různé filmy
Mladá Boleslav (36 km)
Choceň
Město Choceň
Jičín
Kino
Praha (32 km)
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
Máj
dvousálové
2D / 35mm
FK, D, festivaly, návštěvnická karta
FK, D FK, D, vlastní přehlídky, festivaly
D
178
klasické 2D / jednosálové 35mm
Kulturní zařízení města Jičína
310
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
ne
Město Jindřichův Hradec
198
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
ano
denně, 1-2 různé filmy st-ne, 1 projekce, v České neděli 3, Budějovice jeden film na (55 km) den
337
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
ano
Ostrava (26 km)
1-3 různé projekce denně
257
klasické jednosálové 2D / 3D
ne
Olomouc (70 km)
1x až 2x denně, stejný film na den D
Městský dům kultury Karviná Městský úřad Lanškroun, Lanškroun p.o.
Karviná Centrum Mizerov
ano
219
Centrum Havířov
Jindřichův Střelnice Hradec
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
koncepce promítání speciální nabídka 2x až 3x denně, v každý čas jiný film FK, D
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
Národní dům FrýdekMístek, p.o. 229 Městské kulturní středisko Havířov 424
Biograf Český Ráj
Technické Vlastní Nejbližší vybavení web multiplex
D, S, označení premiér
D
D
D
111
Název kina
Městské Moravská kino Třebová
Typ Provozovatel Kapacita provozu Kulturní služby města Moravská klasické Třebová 100 jednosálové
Vesmír
Kino Vesmír p.o.
Město
Náchod
Nové Město nad Kino 70 Metují Městský klub Kulturní zařízení města Pelhřimova Vesmír Pelhřimov p.o. Kulturní zařízení Městské města kino Počátky Počátky Městské kulturní centrum Zámecký Poděbrady, biograf Poděbrady p.o.
Technické Vlastní Nejbližší vybavení web multiplex
koncepce promítání
2D / 3D / 35mm
po, st, so, jeden film denně
256
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
310
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
ne
Olomouc (54 km)
ano
Hradec Králové (42 km)
ne
Hradec Králové (33 km)
denně, 1-2 různé filmy nepravidelně několikrát do týdne, 1.2 různé filmy
jihlava (30 km)
několikrát týdně, jeden film na den nebo dva
speciální nabídka
D D, satelitní přenosy, záznam výstavy, aktivní psaní webových novinek
speciální projekce, např. MS v hokeji
219
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
228
víceúčelový sál 2D
ne
70
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
ano
Městská část Praha 16 154
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
ano
České o víkendu, Budějovice jeden různý (78 km) film denně téměř denně, každý den Mladá jeden různý Boleslav film, o (40 km) víkendu dva út, st, čt, pá, so dvakrát Praha (15 denně jiný km) film
Městské kino Přelouč
Kulturní služby města Přelouče 268
klasické jednosálové 2D / 3D
ne
Pardubice (18 km)
Tylovo divadlo
Rakovník
Kulturní centrum Rakovník
246
víceúčelový sál 2D / 3D
ne
Praha (60 km)
Rýmařov
Středisko volného času Rýmařov 108
klasické jednosálové 2D / 3D
ne
Olomouc (47km)
v současné době nepromítá nepravidelně, 1 až 2x denně, stejné i různé filmy D nepravidelně středa, pátek, sobota. Pokaždé jiný film D
118
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
ano
Liberec (47km)
denně až 2 filmy
FK, D, alternativní obsah, festivaly
76
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
ne
Praha (35km)
každý den dvě projekce
D, vlastní přehlídky
ne
České Budějovice (45km) pá
Kino Radotín
Kino
Praha
Městské kino Slaný
Kulturní centrum Golf, p.o. Kulturní zařízení města Slaného
Suchdol Kulturní nad centrum Lužnicí
Město Suchdol nad Lužnicí 153
Jitřenka
Semily
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
ne
vlastní přehlídky
D
D
D, baby bio, opery a balety
D, alternativní obsah
112
Název kina
Vesmír
Svitavy
Typ Provozovatel Kapacita provozu Sušické kulturní centrum, klasické p.o. 217 jednosálové Středisko kulturních služeb města klasické Svitavy 240 jednosálové
Oko
Šumperk
Kino Oko Šumperk p.o. 379
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
Dům kultury Teplice 326 Městské kulturní středisko Tišnov 253
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
ne
Ústí nad denně 3 Labem projekce, o (20km) víkendu až 5
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
ne
Brno (25km)
nepravidelně 4x do týdne
Kino naslepo, D
klasické jednosálové 2D / 3D
ne
Hradec Králové (57km)
obden
D
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
ano
Zlín (52km)
denně 2 projekce
FK
Město Zlaté Zlaté Hory Hory 122 Městský kulturní Divišovo podnik divadlo Žamberk FIDIKO 303
klasické 2D jednosálové 35mm
ne
Opava (80km)
2x týdně
D
klasické 2D / 3D / jednosálové 35mm
ne
Hradec Králové (55km)
od středy do neděle
D, alternativní obsah
Digitální kino
víceúčelový sál 2D / 3D
ne
Teplice (49km)
denně 2 projekce
D
víceúčelový 2D / 3D / sál 35mm
ne
Jihlava (38km)
nepravidelně 4x do týdne
D
Město
Městské kino Sušice
Květen
Teplice
Svratka
Tišnov
Máj
Svět
Klubcentrum Ústí nad v Ústí nad Orlicí Orlicí 472 Kulturní zařízení Valašské města Val. Meziříčí Meziříčí p.o 306
Kino
Žatec
Městské divadlo Žatec 200
Žďár nad Kultura Žďár, Vysočina Sázavou p.o. 417
Technické Vlastní Nejbližší vybavení web multiplex
2D / 3D
2D 35mm
koncepce promítání
speciální nabídka
ano
Plzeň (75km)
denně jeden film
FK, D
ne
Olomouc (70km)
od úterý do soboty
senioři
ano
Olomouc (60km)
denně 2-3 projekce
D
D
/
/
Zdroj: Kina k 31. 12. 2014. Unie filmových distributorů, nezařazeno, chybí oficiální název databáze.
113
