Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav
Postoj obyvatel Velkého Meziříčí k padlým v květnu 1945 na ukázce pietních aktů Bakalářská diplomová práce
Lucie Kučerová
Vedoucí práce: PhDr. Libor Vykoupil, Ph.D.
Brno 2008
Čestné prohlášení:
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
datum:
podpis: 1
Poděkování
Děkuji za pomoc a rady vedoucímu mé bakalářské práce PhDr. Liboru Vykoupilovi, Ph.D. Dále bych na tomto místě chtěla poděkovat za ochotu a vstřícnost PhDr. Marii Ripperové a dalším pracovníkům Muzea Velké Meziříčí. V neposlední řadě patří můj dík rovněž paní Jitce Rousové, která mi poskytla nejen fotografie, ale také cenné osobní vzpomínky. 2
Obsah 1. Úvod
4
2. Oblast Velkomeziříčska
6
3. Protinacistický odboj
7
3.1 Rada tří
7
3.2 Tau
8
3.3 Odbojová skupina Xaver
9
4. Situace ve Velkém Meziříčí
11
4.1 Neděle 6. května
11
4.1.1 Situace na radnici
11
4.1.2 Jednání s Němci
12
4.2 Pondělí 7. května
15
4.2.1 Popravy
15
4.3 Osvobozování
16
5. Pietní vzpomínky
17
5.1 Rozsáhlé oslavy krátce po válce
17
5.1.1 Spolek Květen 1945
19
5.2 Pietní akty let padesátých
20
5.3 Pietní oslavy let šedesátých
22
5.4 Pietní akty let sedmdesátých a osmdesátých
23
5.5 Vzpomínky v letech porevolučních
26
6. Závěr
29
7. Prameny a literatura
31
8. Seznam příloh
38
3
1. Úvod Květnové dny roku 1945 se nesmazatelně zapsaly do historie města Velkého Meziříčí. V posledních dnech války bylo v Meziříčí německými vojáky popraveno šest desítek obyvatel. Událost je známa jako tzv. velkomeziříčská tragédie.
Právě květnové události jsem si zvolila jako výchozí bod mé práce. O posledních okamžicích druhé světové války ve Velkém Meziříčí toho již bylo řečeno, napsáno a natočeno mnoho. Cílem mé bakalářské práce je zjistit, jak na padlé vzpomínali obyvatelé města a jak se forma pietních aktů za dobu téměř šedesáti let změnila. Jako časové vymezení jsem zvolila rok 1946, tedy první výročí tragédie a rok 2005, šedesáté výročí konce druhé světové války.
Vzhledem k tomu, že se zabývám pietními akty či oslavami květnových událostí, musím část práce věnovat situaci Velkého Meziříčí na konci druhé světové války. První část práce (kapitoly 1. – 3.), se zabývají právě květnovými dny roku 1945. Nejdříve se pokusím nastínit politickou a hospodářskou situaci tehdejšího velkomeziříčského okresu. Opomenut nezůstane ani protinacistický odboj a skupiny působící právě na Velkomeziříčsku - Rada tří, Tau a Xaver. Poté již následuje kapitola mapující velkomeziříčské události posledních válečných dnů. V této první části jsem vycházela především z publikací věnujících se přímo květnovým událostem ve Velkém Meziříčí a literatury týkající se odboje. Literaturu jsem doplnila prameny z fondu Odboj Velké Meziříčí 1945 – 1951 z archivu Muzea Velké Meziříčí.
Druhá část je již věnována samotným vzpomínkám na květnové události od roku 1946 do roku 2005. Postupuji po jednotlivých desetiletích, protože právě v oněch časových úsecích mají pietní akty podobný charakter. Mým cílem je zachytit změnu vzpomínkových aktů, jak se přetvářely v průběhu devětapadesáti let. Zaměřila jsem se na rozsah vzpomínkových akcí, na jejich program, účastníky či celkovou atmosféru. Při svém bádání jsem vycházela z dobových pozvánek, článků v periodikách a zápisů z jednání Českého svazu protifašistických bojovníků. Ke článkům z tisku jsem se snažila přistupovat nezaujatě. Svými vzpomínkami a postřehy mi rovněž pomohla paní
4
Jitka Rousová, dcera architekta Vladimíra Neumana, který se stal rovněž obětí velkomeziříčských květnových událostí.
5
2. Oblast Velkomeziříčska Na konci druhé světové války mělo Velké Meziříčí okolo sedmi tisíc obyvatel. Území politického okresu se od roku 1892 skládalo ze dvou soudních okresů s městskými středisky ve Velkém Meziříčí a Velké Bíteši. Celkem bylo na Velkomeziříčsku 92 obcí a 31 osad. Počet obyvatel správního celku nepřesáhl během války hranici 50 tisíc.1
Velké Meziříčí sousedilo s okresy Třebíč, Jihlava a Nové Město na Moravě. Nejvýznamnější komunikací byla silnice z Brna do Prahy, která procházela právě Velkým Meziříčím a Velkou Bíteší.
Ve městě sídlil nejen okresní úřad, ale také další instituce s působností na území soudního či politického okresu. Mezi ně například patřil okresní soud, berní úřad, berní správa, důchodkový kontrolní úřad, okresní školní výbor, okresní četnické velitelství, okresní kontrola finanční stráže, katastrální měřičský úřad či cejchovní úřad.
Oblast byla především zemědělského zaměření s malým podílem průmyslu. Zemědělství zastupoval v první řadě velkomeziříčský velkostatek, který vlastnila rodina Podstatzky-Lichtenstein. V oblasti průmyslu měla v Meziříčí tradici hlavně textilní výroba a zpracování kůží.
Významnými podniky byly továrna na kůže Antonína Jelínka, továrna na mlýnské stroje Antonína Jeřábka, strojírna Františka Vávry, Buchsbaumova klihárna a pila velkostatku.2
1 2
KOTÍK, Jaromír: Květen 1945 ve Velkém Meziříčí. Velké Meziříčí, s. 6. ŠÍP, Josef: Svědectví o statečnosti. Velké Meziříčí, s. 8.
6
3. Protinacistický odboj Odbojové organizace se začaly formovat po obsazení Československa Němci v březnu 1939. Obrana národa (ON) začala vznikat již na přelomu března a dubna 1939. Ilegální vojenskou organizaci tvořili příslušníci bývalé československé armády. Jejím krajským velitelem byl velkomeziříčský rodák Jiří Jaroš. Během jara a léta 1939 se utvářely také organizace Politické ústředí (PÚ) a Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ). Později vzniklo Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD).
Organizace ovšem byly postupně odhalovány a rozbity. „Na konci roku 1942 byl odboj v protektorátu zcela potlačen, většina odbojářů byla uvězněna, a přestože někteří zatčení unikli, prakticky všechny do té doby fungující kontakty byly přerušeny.“3 Představitelé odboje, kterým se podařilo uniknout zadržení, přešli do ilegality a na přelomu let 1942 a 1943 začali znovu budovat odbojové skupiny. Nástupnickými organizacemi ÚVODu se staly Přípravný revoluční národní výbor (PRNV) a Rada tří (R3), které se utvářely od konce roku 1942.
3.1 Rada tří Velké Meziříčí i jeho okolí spadalo do oblasti působnosti odbojové organizace R3, v jejímž čele stál prof. Dr. Josef Grňa. Jako vojenští zmocněnci zde působili plukovníci Josef Štainer-Veselý a Josef Robotka. Tyto vedoucí osoby pak daly skupinám vlastenců, které byly roztroušeny po celém bývalém protektorátu a které rozšiřovaly protinacistickou propagandu, přesné směrnice. Zorganizovali je a vznikla tak vojensko-politická odbojová organizace Rada tří.4 Organizace jednotek byla vojenská, postupovalo se podle předpisů československé branné moci.
Základnou rady byla Českomoravská vrchovina, především Novoměstsko a Velkomeziříčsko. Odtud se pak organizace rozšiřovala do dalších regionů – Poličsko, Tišnovsko, Boskovicko, Brněnsko, později po většině území Moravy a v přilehlých částech Čech. Rozsáhlá síť byla rozčleněna do několika skupin, které byly označeny 3
ŠÍP, Josef: Svědectví o statečnosti. Velké Meziříčí, s. 24. MVM, fond Odboj Velké Meziříčí 1945 – 1951, Český revoluční odboj – R3, zpráva o činnosti, sig. A 2/I/2/1a. 4
7
písmeny řecké abecedy. Na jihovýchodní Moravě byla R3 označena ALFA, na východní Moravě BETA, v severní části Českomoravské vrchoviny KAPPA, na Brněnsku a Boskovicku DELTA, v jihozápadní části Českomoravské vrchoviny v části bývalého politického okresu Velké Meziříčí TAU, v jihovýchodní části LAMBDA a v Posázaví SIGMA.5
3.2 Tau Na Velkomeziříčsku působily hned čtyři skupiny R3, aniž o sobě věděly. Jeden z oddílů dostal později název „Oslavanský“. Oddíl postupně vzrůstal a byl zvětšen na skupinu Tau, která měla pět oddílů po padesáti až šedesáti mužích.
„Každá pověřená osoba, která dobrovolně chtěla vstoupit do organisace byla vyzkoušena a poučena o nebezpečí, do kterého se vydává a teprve po vysvětlení a když byla odhodlána znovu i svůj život položit, byla stiskem ruky přizvána ke spolupráci a tím okamžikem se stala vojákem ČSR.“6
Činnost podzemní organizace na velkomeziříčském okrese byla poměrně rozsáhlá a různorodá: 1. Podporování
osob
postižených
německou
okupací,
pozůstalých
po
popravených, zatčených a persekvovaných. 2. Podporování osob v ilegalitě (partyzánů), jejich skrývání. 3. Vystavování falešných legitimací okresního úřadu (asi 90) a potvrzení všeho druhu. 4. Vydávání potravinových lístků pro partyzánské jednotky v celém bývalém protektorátu a opatřování jiných životních potřeb. 5. Opatření přes 500 párů obuvi pro partyzánské jednotky po celé Moravě a šatstva jakož i sabotáž v oděvních ústřižcích, které byly vydány továrnám a obchodníků, aby je použili pro české obyvatelstvo.
5
ŠÍP, Josef: Svědectví o statečnosti. Velké Meziříčí, s. 36. MVM, fond Odboj Velké Meziříčí 1945 – 1951, Český revoluční odboj - R3, zpráva o činnosti, sig. A 2/I/2/1a.
6
8
6.
Prověřování osob, organizování jednotek, příprava ubytování pro parašutisty, organizace spojení.
7. Činnost zpravodajská (pomocí parašutistických stanic „Věra“ a „Šťastný“, které navázaly spojení s vládou, Moskvou, Londýnem, Itálií a Košicemi), která sestávala z podávání zpráv o německé armádě a gestapu, opevněních, dislokaci a síle jednotek a také popravování zrádců a vyhlašování jejich jmen v československém rozhlase z Londýna. 8. Sabotáž a partyzánská činnost (vyhození kolejí, odzbrojování menších jednotek, rušení provozu transportů, přerušení spojení, orientace, cvičná střelba. 9. Přijmutí 2 letadel se zbraněmi, spojovacím materiálem a parašutistou u Cyrilova a u Rohů. Tyto shozy byly provedeny přímo „před nosem“ jagdkommanda a gestapa. 10. Drobnými skupinkami byly podniknuty proti ustupující německé armádě bojové akce severně a západně Velkého Meziříčí. Byl při tom zajat a zabit velký počet německých vojáků. 11. Strážní služba po 9. květnu ve Velkém Meziříčí, organizace a výstavba národních výborů v okrese.7
V čele Tau stál nejprve škpt. Moravanský, kterého po jeho odchodu do ilegality vystřídal
důstojník
československé
armády
Miroslav
Vetiška.
Další
část
velkomeziříčského politického okresu pokrývala odbojová skupina „Generál Luža“ v čele s plukovníkem Bohuslavem Indrou.
3.3 Odbojová skupina Xaver Po atentátu na Reinharda Heydricha v květnu 1942 se rozhodli studenti Reformního reálného gymnázia ve Velkém Meziříčí vytvořit ilegální odbojovou skupinu. Snažili se spojit vlastenecky smýšlející studenty a abiturienty k boji proti nacistům. Několik studentů se shromáždilo okolo Zdeňka Sítaře, další zase kolem Borise Šmída. Obě skupiny se sloučily v létě roku 1943. 7
MVM, fond Odboj Velké Meziříčí 1945 – 1951, Český revoluční odboj – R3, zpráva o činnosti, sig. A 2/I/2/1a.
9
Skupina se chtěla prezentovat především aktivní činností. Zpočátku to byly „plakátové akce“, při kterých bylo vždy vylepeno zhruba 25 plakátů. Zároveň byly také zaslány kolaborantům, a to jak ve městě, tak i v celém okrese.
Nová etapa začala na podzim 1943, kdy na Reformní reálné gymnázium přišel z Hodonína profesor František Dufek. Svým vystupováním si získal naprostou důvěru studentů a rovněž dokázal, že má zkušenosti s odbojovou činností. Na žádost studentů se stal vůdčí osobností skupiny, která dostala název Xaver.
Přes veškerou snahu členů získat zbraně, zůstala většina z nich neozbrojena. Proto se skupina soustředila spíše na stavbu bunkrů, záškodnickou činnost, až později na bojové akce. Bunkry, které měly být dokonale maskovány, měly sloužit k ukrytí zbraní, munice a třaskavin. Dohromady se podařilo vybudovat deset bunkrů.
Záškodnickou činnost prováděla skupina od listopadu 1943 do května 1945. Kromě již zmíněných plakátovacích akcí se členům podařilo například ukrást u Měřína střelivo. Mezi další aktivity patřilo přerušení telefonního vedení na železniční trati Velké Meziříčí-Třebíč, které sloužilo pro vojenské účely. Do záškodnické činnosti se řadilo také odcizení ručních granátů z německého nákladního auta, opakované přerušení telefonního a telegrafního spojení na trati Velké Meziříčí-Studenec či odstraňování směrových tabulí na silnicích a křižovatkách.8
8
ŠÍP, Josef: Svědectví o statečnosti. Velké Meziříčí, s. 52–57.
10
4. Situace ve Velkém Meziříčí V Meziříčí byly na počátku května stále ještě německé vojenské a policejní jednotky. Nacházelo se zde místní německé vojenské velitelství, oddíl německých četníků a úřadovna gestapa.
Ve městě působila skupina odbojářů vedených Miroslavem Vetiškou a skupina ilegalistů okolo Jindřicha Nováčka. V platnosti zůstala dohoda z dubna roku 1945 o společném postupu Tau a KSČ. Vetiška se měl věnovat věcem vojenským, Nováček naopak problematice politické.
4.1 Neděle 6. května V neděli se poprvé představila skupina Tau spadající pod R3. Skupina roznášela předem připravené letáky s výzvou zabránit nepořádku a chaosu. Ovšem konáním nekomunistických mas byl vůdce komunistů Jindřich Nováček přinucen, aby vystoupil z ilegality a přidal se k revolucionářům. Stal se tedy vůdčí osobností velkomeziříčského odboje.
4.1.1 Situace na radnici
Budova radnice se stala administrativním centrem velkomeziříčského odboje. Vojenské síly byly soustředěny v internátní škole Světlá.
Dopoledne v 10.40 hodin k velkomeziříčským občanům promluvil starosta obce továrník Antonín Jelínek. „…náš starosta města rozhlasem oznámil, že pan oberlandrát po dohodě s panem okresním hejtmanem nic nenamítá proti vyvěšení československých praporů, aby majitelé domů vyvěsili prapory československé. To se hned s velkým nadšením provádělo.“9
9
DOČKAL, Rudolf: Páté kronikářské Kukátko velkomeziříčské válečné. Velké Meziříčí, s. 118.
11
Antonín Jelínek 20. června 1945 o nedělním dění vypověděl: „Hned na to zavolal jsem si znova Ortskommando a sdělil majorovi10, že mne došla zpráva od okresního úřadu o možnosti vyvěšení čs. praporů. Major mi sdělil, že si tu věc ověří a později telefonoval, že vše je v pořádku, že čs. prapory mohou býti vyvěšeny, nikoliv však prapory rudé a že nesmí dojíti k porušení klidu a pořádku, zejména k srocování se.“11
Rozhlasem byli voláni také předsedové předválečných politických stran, aby utvořili prozatímní místní národní výbor. Vyzýváni byli rovněž mladí lidé, aby vytvořili hlídky, které by udržovaly ve městě pořádek. Město ovládlo nadšení, všichni byli v euforii. Nikdo si nepřipouštěl, že by ještě hrozilo sebemenší nebezpečí. Radnice se zaplnila lidmi a akce nabrala živelný charakter.
Jakmile se na radnici dostavili představitelé obou odbojů, započalo organizování nové státní moci. Členové odboje se označili páskami na rukávech, které byly jak v národních barvách, tak i rudé.
První zasedání národního revolučního národního výboru bylo naplánováno na půl třetí odpoledne, kdy se mělo přistoupit k vytvoření Revolučního okresního národního výboru ve Velkém Meziříčí a Revolučního místního národního výboru. Předsedou okresního národního výboru se stal obchodník z Osové Bítýšky Karel Kříž, místopředsedou a bezpečnostním referentem Jindřich Prokeš, dalšími členy byli architekt Vladimír Neuman, ing. Karel Pánek a JUDr. Bohuslav Ptáček. Jelikož se s Jindřichem Nováčkem počítalo do vyšší funkce, žádnou pozici v místním či okresním národním výboru neobsadil.
4.1.2 Jednání s Němci
Do hospodyňské školy, kde bylo velitelství Němců, se mezitím vydali vyjednavači. Odpoledne se obě strany dohodly na neutralitě, tedy na oboustranném zákazu střelby. S vojenským velitelem majorem Möllerem a kriminálním komisařem
10
Major Möller MVM, fond Odboj Velké Meziříčí 1945 – 1951, Protokoly o výpovědích některých osob v souvislosti s ‚Tragédií’, starosta Antonín Jelínek, sig. A 2/I/7/12 , s. 1-2. 11
12
gestapa Schauschützem bylo rovněž dojednáno, že němečtí vojáci zůstanou v budově hospodyňské školy a nebudou z ní vycházet. O jejich zásobování se měl postarat revoluční výbor. „Příměří však bylo oboustranně porušováno, především povstalci odzbrojovali Němce a dokonce zastřelili jednoho německého důstojníka, jenž přijel s radiovozem od Jihlavy, a několik vojáků postřelili. Němci zase zastřelili občany Hlaváče a Hlase.“12
Starosta Antonín Jelínek 20. června vypověděl: „Jednání se stalo strašně obtížným, poněvadž proti původnímu ujednání, že nedojde k nějakým násilnostem, stala se mezitím řada incidentů. Z německé strany byli hlášeni dva ranění a jeden mrtvý. (…)My naproti tomu jsme si stěžovali na zastřelení dvou našich mužů.“13
Národní výbor se za silnými zdmi radnice cítil v bezpečí a ubývalo ostražitosti. Naopak se zvyšovalo veselí, zřejmě došlo i na oslavy. „Našel se totiž dodnes dochovaný ‘Účet na lihoviny spotřebované v revoluci‘, který později podepsal Karel Štainer-Veselý. Zněl na částku 3 581 korun, jíž se zaplatilo 45 litrů brandy a 10 litrů rumu.“14
Budova byla hlídána ozbrojeným oddílem, z protější budovy lékárny byl navíc střežen i vchod do radnice. Ačkoli revoluční výbor již v neděli nezasedal, většina lidí na radnici setrvávala i nadále. Také strážní a příslušníci pořádkové služby odmítali vystřídání. V rozsáhlé budově radnice byli rozptýlení občané, jejichž pobyt lze jen těžko vysvětlit. Přestože se objevilo varování, aby členové výboru opustili radnici a přesunuli se na strategicky výhodnější místo například do jedné ze sousedních vesnic, Jindřich Nováček to odmítl.
Nad špatným zabezpečením radnice se pozastavoval například ing. Zdeněk Jaroš, který později vypověděl: „Procházím opět místností přízemí. Stráže u vrat ani nekonají povinnost. Dovnitř i ven může každý. Stráž se baví se zvědavci. Stále plná síň lidí, stále plný vchod.“15 12
NEBOJSA, Bořivoj: Jak to bylo s partyzány. Tišnov, s. 65. MVM, fond Odboj Velké Meziříčí 1945 – 1951, Protokoly o výpovědích některých osob v souvislosti s ‚Tragédií’, starosta Antonín Jelínek, sig. A 2/ I/7/12, s. 4. 14 NEBOJSA, Bořivoj: Jak to bylo s partyzány. Tišnov, s. 66. 15 MVM, fond Odboj Velké Meziříčí 1945 – 1951, Dotazníky, Zdeněk Jaroš, sig. A 2/I/1/32. 13
13
Ačkoli se členové národního výboru cítili na radnici bezpečně, kriminální komisař gestapa Schauschütz porušil uzavřenou dohodu a vyžádal si přes úřadovny gestapa v Jihlavě a v Třebíči zásah na likvidaci velkomeziříčského povstání.
Do města přijel německý oddíl vedený poručíkem Ostendorfem. Ostendorf oznámil majoru Möllerovi, že byl jmenován bojovým velitelem Velkého Meziříčí a že obdržel rozkaz, aby potlačil meziříčské povstání.
Po dvaadvacáté hodině němečtí vojáci přepadli budovu radnice. Do popředí se dostal poručík jagdkomanda Walter Ostendorf, který měl za úkol velkomeziříčské povstání potlačit. Revolucionáři byli překvapeni, protože napadení nečekali. Nekladli tedy odpor a útok tak proběhl bez ztrát na německé straně. Němcům se podařilo zajmout zhruba sedmdesát lidí včetně části revolučního národního výboru.16
„Před 22 hodinou pan Plachetka několikráte hlasitě vyzýval přítomné, že kdo tam nemá co dělat, aby šel domů. (…)V 22 hodin byla hlavní brána zavřena a panem Plachetkou17 zakázáno použít zbraně. (…)Asi v 23 hodin bylo slyšet tlučení na hlavní dvéře a toto tlučení se stupňovalo a opakovalo. Mezitím přišel dolů pan Vetiška18 a nařídil, abychom zadním východem opouštěli radnici. (…)Po nějaké chvilce bylo slyšet velkou detonaci a za malý okamžik se objevili uvnitř radnice Němci, kteří křičeli stát a ruce vzhůru….19
O nedělních událostech podal později svědectví také odbojář-dobrovolník Jindřich Dvořák. Ten byl na radnici Němci zajat, v pondělí byl po výslechu propuštěn. „O půl 11. hodině jsme byli probuzeni, že jsou tu Němci a měli jsme radnici opustit zadním vchodem. Když jsme přišli ke dveřím, bylo slyšet hlasy vojáků. Potom pronikli dovnitř se zbraněmi v rukou a dali rozkaz „ruce vzhůru“. Vecpali nás do místnosti a byli jsme
16
Přesný počet zajatých se nikdy nepodařilo zjistit, protože později byli dodáváni další občané, kteří byli brzy ráno zadrženi na ulici a přivedeni na radnici. Po výsleších byli odsuzováni i propouštěni. 17 Vojmír Plachetka, úředník okresního úřadu Velké Meziříčí 18 kapitán Miroslav Vetiška, velitel velkomeziříčských odbojářů 19 MVM, fond Odboj Velké Meziříčí 1945 – 1951, Dotazníky, Ladislav Bártek, sig. A 2/I/1/3.
14
odzbrojeni. Ptali se po veliteli, jímž byl kapitán Vetiška, a ten s nimi zahájil vyjednávání.“20
4.2 Pondělí 7. května V pondělí bylo ve městě vyhlášeno stanné právo a současně byly započaty výslechy. Probíhaly rychle, výpovědi byly vynucovány bitím a týráním. Jeden ze zajatců byl v průběhu výslechu zastřelen. Na druhou stranu byla část zajatců propuštěna. Někteří přesvědčili vyslýchající, že se na radnici ocitli náhodnou, jiným pomohli přímo vojáci, kteří už se nechtěli na vraždění dále podílet. V úvahu připadaly pouze dva ortely – život nebo smrt. „Šest desítek rozsudků smrti a dvacet třicet nevinných a propuštěných na svobodu, což mělo vytvořit zdání legálnosti soudu, který zvážil vinu či nevinu a vynesl spravedlivé rozsudky.“21 Rozsudek smrti si vyslechlo 57 odbojářů.
4.2.1 Popravy
Odsouzeni byli odváženi z radnice. „…většinu jich nákladním autem odvezli městem za Františkov (do Nesměře) na malý palouček u řeky Oslavy, tam je mučili, postříleli a do řeky naházeli. Některé odvezli nad Horní město (do Balinského údolí) k řece Balince a tam je rovněž postříleli a do vody naházeli.“22 Směrem do Nesměře odjely tři kolony, čtvrtý transport se vydal na opačnou stranu, tedy do Balinského údolí.
Svědkem událostí v Balinském údolí se stal lesní správce Jindřich Zopf: „Od aut byly voděny osoby v civilním obleku s nepokrytými hlavami, po jednom nebo po dvou a doprovázeli je se zbraněmi v rukou vojáci... Došedše ku břehu řeky, byli kladeni na zem obličejem a ti, kteří je vodili, začali je odstřelovat, ba mnozí si na své oběti stoupli. Další popravy se děly v krátkých intervalech. Po vykonání exekuce dva z odsouzených, z nichž jeden byl v dlouhém plášti, museli mrtvé shazovat do vody...“23 Na březích Balinky a Oslavy bylo dohromady popraveno pětapadesát osob.
20
KOTÍK, Jaromír: Květen 1945 ve Velkém Meziříčí. Velké Meziříčí, s. 47. KOTÍK, Jaromír: Květen 1945 ve Velkém Meziříčí. Velké Meziříčí, s. 56. 22 DOČKAL, Rudolf: Páté kronikářské Kukátko velkomeziříčské válečné. Velké Meziříčí, s. 121. 23 KOTÍK, Jaromír: Květen 1945 ve Velkém Meziříčí. Velké Meziříčí, s. 59.
21
15
Jindřich Nováček byl oběšen na stožáru elektrického osvětlení u sochy sv. Jana Nepomuckého uprostřed náměstí. Na prsou měl ceduli 40 krát 50 centimetrů s nápisem: „Já jsem připravoval ve službách bolševismu smrt a zkázu ve Velkém Meziříčí.“24 Tělo popraveného viselo na náměstí pro výstrahu až do úterý 8. května. Další tři zadržení odbojáři byli zastřeleni 8. května v hospodyňské škole.25 V posledních dnech války tak ve Velkém Meziříčí bylo popraveno šedesát osob.
4.3 Osvobozování Velkého Meziříčí Velké Meziříčí bylo osvobozeno 9. května. „V osm hodin ráno, tak potichu přijela k nám k dolní bráně vítězná ruská Rudá armáda. Vpředu jela tři motorová auta s přívěsnými vozíky, první byl s bílým praporem míru a pokoje.“26
Sovětskou armádu ve vzduchu doprovázely bombardovací letouny. V troskách domů zahynulo přes 40 lidí. Zraněni a usmrceni byli rovněž i sovětští vojáci. Bombardováním byl poškozen starý hřbitov, který byl následně na několik dnů uzavřen a poté zrušen. Urychleně byl založen nový hřbitov na Karlově, kde byla pohřbena do společného hrobu v neděli 13. května těla popravených odbojářů.
24
KOTÍK, Jaromír: Květen 1945 ve Velkém Meziříčí. Velké Meziříčí, s. 63. Jeden odbojář byl zabit již při výslechu na radnici. 26 DOČKAL, Rudolf: Páté kronikářské Kukátko velkomeziříčské válečné. Velké Meziříčí, s. 126. 25
16
5. Pietní vzpomínky Následkem tragických událostí se tak ve Velkém Meziříčí neoslavoval pouze konec druhé světové války a osvobození Československa Rudou armádou, ale rovněž se každoročně začátkem května vzpomínalo a doposud stále vzpomíná na oběti květnových událostí. Obyvatelé Velkého Meziříčí si dodnes připomínají památku šedesáti popravených mužů.
V průběhu let se ale rozsah a charakter pietních aktů samozřejmě měnil. Od několikadenních oslav se postupně přešlo k návštěvě jednotlivých pomníků na místech poprav a k pietní vzpomínce na velkomeziříčském hřbitově.
5.1 Rozsáhlé oslavy krátce po válce Slavnosti prvních poválečných let byly zřejmě nejrozsáhlejší, což je samozřejmě logické. Všichni měli v živé paměti poslední dny války, události byly poměrně čerstvé. Vdovy a další rodinní příslušníci popravených byli stále ještě naživu.
Pietní vzpomínky první rok po ukončení války trvaly od 4. května do 7. května. První den oslav byl v budově Obecníku zahájen „Výstavou dokladů o zvěrstvech nacistů“. V 17 hodin byly sirénou ohlášeny dvě minuty ticha, před osmou hodinou večerní vzplály v okolí Velkého Meziříčí ohně.
Následující den se občané sešli v Balinském údolí, kde byl slavnostně odhalen pomník 14 umučeným odbojářům. Odpoledne proběhla na náměstí pietní vzpomínka na Jindru Nováčka a v Nesměři byl u řeky Oslavy odhalen pomník dalším 42 umučeným vlastencům. Při všech vzpomínkových slavnostech zněly proslovy a recitace, akt byl zakončen hymnou.
V pondělí 6. května se v sále sokolského kina uskutečnil „Vzpomínkový koncert tria Národního divadla v Brně“, při kterém byly uděleny válečné kříže In memoriam pozůstalým po padlých z květnových dnů 1945.
17
O den později byly v chrámu sv. Mikuláše a v českobratrském evangelickém sboru slouženy za popravené smuteční bohoslužby. Umučeným učitelům byla odhalena deska v Živnostenské škole. Obyvatelé uvítali ministra národní obrany, armádního generála Ludvíka Svobody, na náměstí byla rovněž připravena přehlídka čestné roty. Slavnost pokračovala na novém hřbitově, kde se za účasti Ludvíka Svobody uskutečnila vzpomínka na oběti druhé světové války. Pietní akt na hřbitově byl opět doplněn recitací, zpěvem mužského sboru Hlahol a závěrečnou hymnou.27
Ačkoli při oslavách prvního výročí konce druhé světové války byl ve Velkém Meziříčí kladen velký důraz na pietní vzpomínku na padlé při tzv. velkomeziříčské tragédii, oslavy druhého výročí jsou již koncipovány jinak. Stále ale jsou, ve srovnání s pozdějšími výročími, dosti rozsáhlé.
V záhlaví pozvánky bylo připomenuto, že město slaví druhé výročí svého osvobození. Nebylo ale zdůrazněno nic o tragických událostech posledních dnů války. Samy oslavy, které se uskutečnily pod záštitou místního národního výboru, sice trvaly od 1. do 18. května, ale v programu je například zahrnut také svátek matek.
V neděli 4. května byla slavnostně zahájena výstava prací architekta Vladimíra Neumana, který byl taktéž v květnu roku 1945 popraven. Ovšem zbývající program květnových oslav, jak již bylo uvedeno, nemá s pietními vzpomínkami nic společného. Uskutečnil se koncert sólistky Národního divadla v Brně Emilie Zachardové, byla uspořádána přednáška o slovanské poezii a Michailu Jurjeviči Lermontovovi a městem proběhl štafetový běh mezi Humenném a Prahou. Obyvatelé města měli možnost pobavit se při lidové veselici konané na sokolském hřišti.
Místní spolky a korporace uspořádaly druhou pouť k hrobům padlých na novém hřbitově na Karlově. V záhlaví pozvánky stálo: „Jest Tvojí povinností zúčastniti se oslav druhého výročí národní revoluce, osvobození našeho města a celé naší vlasti. Jest Tvojí povinností vzpomenouti všech našich spoluobčanů, kteří obětovali své životy za naši svobodu. Pomož nám i ty tvořiti v našem městě tradici národní pouti ke hrobům
27
MVM, fond Plakáty, Plakáty a letáky 1930-1960, 1946-1950, sig. A5 II/3.
18
padlých.“28 Na novém hřbitově byly položeny věnce na hroby padlých, zapáleny řecké ohně, zazněla pietní vzpomínka a Hlahol zazpíval smutečního sbory. Věnce byly kladeny také na místech poprav, kde se rozhořely řecké ohně. Všechny pamětní desky se dočkaly náležité výzdoby. Do vzpomínkových akcí se zapojily rovněž průmyslové podniky a úřady. Závodní rady byly požádány, aby zorganizovaly hromadnou účast svých zaměstnanců.29 Podobný ráz měla také třetí pouť, která se konala 7. května 1948.
5.1.1 Spolek Květen 1945
V roce 1948 se objevily první snahy o vybudování spolku, který by měl za úkol starat se o památníky a hroby popravených. U zrodu organizace „Spolek pro postavení památníku a udržování hrobů obětí velkomeziříčské tragedie a bombardování z května 1945“ zkráceně „Spolek Květen 1945“ stáli úředník Okresního národního výboru Antonín Svoboda, učitelka Růžena Bouřová a předseda Místního národního výboru Bohumil Ptáček. Zakladateli se měli stát všichni pozůstalí po obětech květnové tragédie a Místní národní výbor ve Velkém Meziříčí.
V prosinci roku 1948 zaslali zakladatelé sdružení Zemskému národnímu výboru žádost o schválení stanov nového spolku. Z ministerstva vnitra však přišla v dubnu 1949 zamítavá odpověď. Ústřední akční výbor Národní fronty v Praze nesouhlasil s vytvořením sdružení, protože se domníval, že účel spolku může plnit již stávající organizace, například Svaz bojovníků za svobodu za součinnosti osvětových orgánů.
Zakladatelé spolku v dopise Okresnímu národnímu výboru ve Velkém Meziříčí argumentovali: „Spolek byl zřízen proto, aby měl co nejvíce členů, kteří by svými finančními příspěvky umožnili postavení památníku a řádné udržování hrobů. Navrhovaný Svaz bojovníků za svobodu (SBS) by nemohl tyto úkoly řádně plniti, neboť jeho členy mohou býti pouze pozůstalí po velkomeziříčské tragédii resp. vlastní účastníci odboje. Nikoli však osoby, které nesplňují předpoklady v členství SBS, ale které by vydatně mohly přispěti k plnění stanoveného úkolu spolku. Přenesením úkolů na SBS by byl ve značném rozsahu zúžen okruh členů a tím i plnění úkolů zřizovaného 28 29
MVM, fond Plakáty, Plakáty a letáky 1930-1960, 1946-1950, sig. A5 II/3. MVM, fond Plakáty, Plakáty a letáky 1930-1960, 1946-1950, sig. A5 II/3.
19
spolku. Počet členů SBS se bude do budoucna stále snižovati, poněvadž nebude nových příslušníků. Naproti tomu Spolek Květen 1945 může přijímati nové členy trvale. Přenesení úkolů na jiný orgán nebo svazek lidové správy by nebylo praktickým, jelikož tento by neměl ani času ani dostatek prostředků, aby dostál svým povinnostem. Vždyť nový spolek je zakládán právě proto, aby už jednou byla učiněna náprava v nezájmu o zachování pietní památky obětem z května 1945.“30
Z ministerstva vnitra přišla další odpověď. V dopise ze dne 15. července 1949 stálo: „(…)ministerstvo vnitra nemá námitek proti tomu, aby bylo vzato na vědomí utvoření shora uvedeného spolku, ovšem za předpokladu, že bude vyhověno platným předpisům a že zakladatelé spolku, jakož i event. jeho funkcionáři zaručují pokrokovou činnost spolku.“31 Vzniku sdružení již nestálo nic v cestě.
5.2 Pietní akty let padesátých Ačkoli oslavy a pietní akty let čtyřicátých byly především ve znamení vzpomínek na členy odboje a oběti tzv. velkomeziříčské tragédie, oslavy let padesátých v první řadě připomínají výročí osvobození. S tím souvisejí i data konání oslav. Zatímco ve čtyřicátých letech se hlavní vzpomínkové akce konaly především 7. května (výročí poprav), v padesátých letech se oslavy přesunují na 9. května, tedy den osvobození.
K pátému výročí od konce druhé světové války byl ve Velkém Meziříčí 9. května uspořádán koncert mužského sboru Hlahol a Městského hudebního ústavu. Celý koncert zahajovala hymna. Ovšem na rozdíl od let minulých, kdy zněla jenom hymna československá, v roce 1950 se hrála rovněž hymna Svazu sovětských socialistických republik (SSSR).32
I zbylá výročí let padesátých se nesou především v duchu osvobození, o čemž svědčí například novinové titulky „Sláva 10. Výročí osvobození naší vlasti sovětskou
30
SOkA ZR, fond ONV VM, Spolek Květen 1945 Velké Meziříčí, inv. č. 1439. SOkA ZR, fond ONV VM, Spolek Květen 1945 Velké Meziříčí, inv. č. 1439. 32 MVM, fond Plakáty, Plakáty a letáky 1930-1960, 1946-1950, sig. A5 II/3. 31
20
armádou“33, „Pořad oslav I. Máje a X. výročí osvobození republiky ve Velkém Meziříčí“34, a „Oslavy 9. května v okresním městě“.35
Oslavy uspořádal, tak jako v letech minulých, i Svaz bojovníků za svobodu (SBS). V roce 1951 to byla například mírová slavnost dětí, pořádaná 16. prosince právě komisí žen SBS. V zasedací síni radnice se setkaly děti po obětech fašismu a velkomeziříčské tragédie, delegace žactva všech velkomeziříčských škol, zástupců Okresního národního výboru, Místního národního výboru, okresního výboru Sokola či Českého červeného kříže.
„V závěru slavnosti připomenula předsedkyně dětem, že i jejich přední povinností jest hájiti mír pilnou prací a svědomitým plněním povinností pro zdar naší socialistické vlasti, aby se tak staly hodnými syny a dcerami těch, kteří za jejich lepší příští položili život.“36
V rámci desátého výročí se pietní slavnost konala nejen na novém hřbitově, kde opět zazněla jak československá, tak i sovětská hymna, ale obyvatelé zavzpomínali na oběti velkomeziříčského povstání také na náměstí. Na místech poprav položili lidé věnce. Pietních oslav se i přes nepříznivé počasí zúčastnilo okolo tisíce obyvatel.37
Květnové události si ovšem nepřipomínali pouze dospělí. Na třinácté výročí poprav si vzpomněly také děti druhých tříd OSŠ38. „Navštívili jsme místo na břehu Oslavy u Nesměře, kde byli občané postříleni a naházeni do vody. Místo u pomníku ozdobili jsme květinami.“39
Ten samý rok, tedy 1958, konaly se rovněž pietní oslavy pořádané Svazem protifašistických bojovníků. Tak jako roky předcházející konalo se shromáždění u
33
Sláva 10. Výročí osvobození naší vlasti sovětskou armádou. In: Vesnické noviny, 7. 5. 1955, roč. 5, č. 13-14, s. 2. 34 Pořad oslav I. máje a X. výročí osvobození republiky ve Velkém Meziříčí. In: Vesnické noviny, 23. 4. 1955, roč. 5, č. 12, s. 1. 35 Oslavy 9. května v okresním městě. In: Vesnické noviny, 30. 4. 1954, roč. 4, č. 13, s. 2. 36 SOkA ZR, fond ČSPB, Zápisy pietní a mírové slavnosti 1951 – 1971. 37 SOkA ZR, fond ČSPB, Zápisy pietní a mírové slavnosti 1951 – 1971. 38 Osmiletá střední škola 39 FOJTÍKOVÁ, Věra: Nezapomínáme! In: Vesnické noviny, 17. 5. 1958, roč. 8, č. 20, s. 2.
21
hrobů obětí. Jenže tentokrát se nejednalo pouze o vzpomínku. Pietní akt byl doplněn mírovou manifestací. Zazněla rezoluce proti válečným hrozbám.40
5.3 Pietní oslavy let šedesátých Pietní slavnosti let šedesátých se nesly v podobném duchu jako oslavy let předcházejících. V roce 1961 proběhla vzpomínka na Jindru Nováčka na náměstí a vzpomínka na padlé na novém hřbitově, která byla opět zakončena hymnami. K hrobům položily věnce podniky, školy, úřady a jednotlivé organizace. Přestože místa poprav v Balinském údolí a v Nesměři již navštívili pouze pozůstalí po obětech, byla všechna památná místa důstojně upravena a vyzdobena. Pietní oslavy a mírové manifestace se zúčastnilo okolo dvou tisíc lidí.41
Program pietních slavností v šedesátých letech byl poměrně různorodý a zaměřený na mladší generaci. Svědčí o tom i fakt, že v roce 1963 skládala mládež na pietní oslavě a mírové manifestaci slib.42
Ten samý rok odehráli v Meziříčí v rámci květnových oslav divadelní představení žáci základní školy ze Žďáru nad Sázavou. Hra nesla název „Syn pluku“ a celá byla
40
SOkA ZR, fond ČSPB, Zápisy pietní a mírové slavnosti 1951 – 1971: „(…) slavnostně prohlašujeme tváří v tvář obnoveným válečných hrozbám ze západního Německa, že budeme vytrvale bránit všem přípravám nové války a hájit právo na život náš i našich dětí a všeho lidstva. Jsme si vědomi toho, že naše práce, každý úspěšný krok k dovršení socialismu v naší vlasti vyráží zbraň ze zločinných rukou imperialistických podněcovatelů nové války. Víme, že nejsme osamoceni v boji o mír, že s námi je mohutný Sovětský svaz a ostatní lidové demokracie, na jejichž praporech vedle slova ‘Socialismus’ je také slovo ‘Mír’. Naléhavě žádáme zastavení zkoušek s nukleárními zbraněmi, zákaz výroby těchto zbraní a vůbec zničení jejich zásob. Žádáme uskutečnění konference na nejvyšší úrovni, neboť všecky problémy je možno řešiti cestou jednání, jestliže je vůle k dorozumění. Zde nad hroby svých hrdinných spoluobčanů, kteří padli v boji proti fašismu, slibujeme, že neustaneme bojovat proti všem formám fašismu a skoncovat se strašlivou hrozbou nové války…” 41 SOkA ZR, fond ČSPB, Zápisy pietní a mírové slavnosti 1951 – 1971. 42 SOkA ZR, fond ČSPB, Zápisy pietní a mírové slavnosti 1951 – 1971: „Proto, my mladí, budeme v intencích XIII. Sjezdu KSČ a IV. Sjezdu ČSM nejen usilovat o přátelské dorozumění mezi všemi národy, ale i o to, aby naše socialistická vlast byla co nejsilnější v ohledu hospodářském, politickokulturním a vojenském… V boji za vysokou produktivitu práce věnujeme hlavní pozornost uplatnění nové techniky a vědeckým poznatkům ve výrobě průmyslové i zemědělské… Budeme dbát o své zdraví aktivní účastí ve sportu a tělesné výchově, nadále se budeme učit chápat politiku strany. Budeme přetvářet sebe i společnost aktivní a tvůrčí prací těch mrtvých, u jejichž hrobů stojíme.“
22
odehrána v původním znění, tedy v ruštině. „Je to ta nejlepší vzpomínka, věnovaná všem padlým i všem, kteří tolik obětovali pro naši svobodu.“43
Během let šedesátých byly pietní pořádány akce podle podobného scénáře a příliš se od sebe v jednotlivých letech nelišily. Pouze u příležitosti dvacátého výročí, tedy v roce 1965, byl na náměstí odhalen památník připomínající osvobození. Finanční prostředky na jeho vybudování věnoval již dříve zmíněný Spolek Květen 1945. Památník byl dílem měřínského rodáka a akademického sochaře Josefa Klimeše a představuje umírajícího bojovníka.
5.4 Pietní akty let sedmdesátých a osmdesátých V sedmdesátých letech začaly být oslavy konce druhé světové války spojovány s prvním májem. Navíc se slavilo především datum 9. května, tedy osvobození Československa sovětskou armádou.
„Letošní oslavy 1. máje a 9. května budou součástí oslav 25. výročí osvobození naší vlasti slavnou Sovětskou armádou. Tehdy, před 25 lety byl 1. máj v našem městě pln očekávání přicházející svobody. A ta přišla. Přišla z východu v památné květnové dny. Na tyto chvíle nelze nikdy zapomenout a my také nezapomínáme. Jsme si plně vědomi toho, že nebýt svobody, kterou nám přinesl sovětský voják, a záruky Sovětského svazu za naši samostatnost, nebylo by svobodného Československa.“44
Ovšem i jako roky předchozí, i v letech sedmdesátých konaly se většinou 7. května, v den výročí tragické události, pravidelné pietní poutě pozůstalých k popravišti v Balinách a v Nesměři spojené s mírovou manifestací. Nejinak tomu bylo také se vzpomínkou na novém hřbitově. Pietní oslavy pořádal Český svaz protifašistických bojovníků a Spolek Květen 1945.
Oslavy třicátého výročí byly do té doby zřejmě největšími, ale byly zaměřeny především na výročí osvobození, a ne tolik na samotné tragické události 7. května. 43
Důstojný příspěvek ke květnovým oslavám. In: Směr Vysočiny, 8. 5. 1963, roč. 4, č. 9, s. 1. KLIMEŠ, Jaroslav: Stojíme za vedením naší strany v pevném přátelství a spojenectví se Sovětským svazem. In: Kulturní zpravodaj Velkého Meziříčí, květen 1970, s. 3. 44
23
Přípravy na třicáté výročí byly poměrně rozsáhlé. Obyvatelé Velkého Meziříčí obdrželi leták následujícího znění: „V měsíci květnu proběhnou v našem městě oslavy 30. výročí osvobození ČSSR a samotného města Velké Meziříčí hrdinnou Sovětskou armádou. Zajištění těchto oslav považujeme za významný politický úkol a proto právem předpokládáme spontánní účast celé veřejnosti, všech obyvatel města.“45
Rada Městského národního výboru občany informovala, že v měsíci dubnu se každý občan musí plně zapojit do brigádnického pomoci při jarním úklidu městských komunikací, zelených ploch, sadů a parků. Rada rovněž předpokládala, že si každý provede úklid veřejných ploch před vlastním domem.
Město muselo být nejen čisté, ale rovněž náležitě vyzdobené. „(…) je nutné, aby na každém domě byly instalovány vlajky, provedena výzdoba oken a na vyznačených budovách zavěšena hesla apod. Tuto veškerou výzdobu je nutno ukončit nejdéle do večera 28. dubna t. r.“46
V roce 1975 uspořádal Okresní výbor Komunistické strany Československa ve Žďáře nad Sázavou s Městským výborem KSČ ve Velkém Meziříčí pod záštitou Jihomoravského krajského výboru Komunistické strany Československa v Brně Slavnostní shromáždění občanů a mládeže ke 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou a 30. výročí velkomeziříčské tragédie. Mezi vítáním sovětské delegace a sovětského národopisného souboru z Gribanova našli si představitelé města také čas na položení věnců k památníku obětí druhé světové války a velkomeziříčské tragédie na novém hřbitově. Nechyběla ani manifestace pracujících, občanů a mládeže na náměstí Klementa Gottwalda, předání pamětních medailí ke 30. výročí osvobození, zdravice sovětského lidu a internacionála.47
45
SOkA ZR, fond Plakáty, Plakáty a letáky 1961-1980, 1971-1980, sig. A 5/III. SOkA ZR, fond Plakáty, Plakáty a letáky 1961-1980, 1971-1980, sig. A 5/III. 47 Slavnostní shromáždění občanů a mládeže ke 30. Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou a 30. Výročí velkomeziříčské tragedie. In: Kulturní zpravodaj Velkého Meziříčí, květen 1975, s. 6. 46
24
K výročí osvobození nastudoval divadelní soubor Vysočina Jednotného klubu pracujících (JKP) ROH ve Velkém Meziříčí drama Ericha Maria Remargua Poslední dějství.
30. výročí osvobození bylo spjato rovněž s oslavami prvního máje. 3. května 1975 pak Český svaz protifašistických bojovníků a Spolek Květen 1945 pod záštitou MěV KSČ, MěstNV a MěV NF uspořádali pietní vzpomínku a mírovou manifestaci na uctění památky obětí velkomeziříčské tragédie a obětí druhé světové války. Lidé navštívili popravčí místa a vzdali poctu padlým. Na novém hřbitově pak byly položeny věnce k památníku obětí fašismu, zazněly recitace, o zpestření se postaral pěvecký sbor. Své místo měla v programu čestná salva a chybět nemohly ani státní hymny.
Další vzpomínky pokračovaly 6. května. „Navečer byl program celého dne zakončen za velké účasti občanů, pionýrů, příslušníků naší armády a Lidové milice tradiční pietní vzpomínkou a mírovou manifestací u památníku na novém hřbitově, jehož okolí zástupci MěstV KSČ, městského národního výboru, všech složek NF a závodů i škol doslova zaplavili položením věnců. Pietní program (recitace, sborový zpěv, proslov), připravili učitelé a žáci 2. ZDŠ a byl ukončen vypálením čestné salvy. Velká účast občanů, záštita MěstV KSČ, MěstNV a MěstV NF a porozumění i podpora závodů a JKP potvrzují, že tradice každoročního vzdání holdu popraveným i jejich revolučnímu odkazu se stalo nedílnou a trvalou součástí veřejného života ve Velkém Meziříčí.“48
V podobném duchu a se stejným programem probíhaly i oslavy let následujících. Pouze v roce 1977 přibyl „Memoriál Jindry Nováčka“. Pochod pořádal celozávodní svaz SSM Kablo Velké Meziříčí jako vzpomínku na květnové události v Meziříčí.49
Přestože se na uctění památky obětí velkomeziříčské tragédie nezapomnělo, na první místo rozhodně zaujímalo výročí osvobození sovětskou armádou.
48
SILER, Ladislav: Vzpomněli velkomeziříčské tragédie. In: Vysočina, 7. 5. 1975, roč. 16. Memoriál J. Nováčka. In: Vysočina, 13. 5. 1977, roč. 18.
49
25
Ani následující desetiletí nepřineslo výraznou změnu. V osmdesátých letech byly pietní akce spojené s velkomeziříčskými událostmi stále součástí oslav osvobození sovětskými vojáky. Byly to spíše malé vzpomínky v rámci velkých oslav. V dubnovém Zpravodaji města Velké Meziříčí se objevila výzva k zajištění májových oslav a oslav 35. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou: „Oslavy 35. výročí osvobození
Československa
Sovětskou
armádou
budou
přehlídkou
úspěšné
budovatelské práce a socialistické výstavby. Věříme, že všichni občané, svazáci, sportovci, dělníci a rolníci, stranické organizace, školy a složky Národní fronty učiní vše, aby májové oslavy 1980 byly mohutnou a důstojnou oslavou 35. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou.“50
Jako i roky předchozí, i v roce 1980 byly na novém hřbitově položeny věnce u památníku obětí fašismu, navštívena pietní místa u řeky Balinky a Oslavy. Oslavy let osmdesátých se příliš nelišily od let minulých. Výjimkou byly pouze roky 1985 a 1988. V roce 1985 se velkomeziříčské oslavy staly závěrem krajských oslav 40. výročí osvobození Československa sovětskou armádou.51 Roku 1988 byl nad dálnicí D1 poblíž Fajtova kopce slavnostně odhalen památník „Matka Vysočiny“.
5.5 Vzpomínky v letech porevolučních Se změnou režimu změnil se rovněž charakter pietních aktů. Již nebyly spojovány s osvobozením Československa sovětskými vojáky, ale byly samostatnou oslavou.
V letech devadesátých pietní vzpomínky pořádal Český svaz bojovníků za svobodu a Spolek Květen 1945 pod záštitou města Velké Meziříčí. Probíhala návštěva míst poprav na Náměstí, u břehu Balinky a Oslavy a položení věnců k pomníku obětí fašismu na novém hřbitově na Karlově.
Velkolepější byla pietní vzpomínka při výročí padesáti let od konce druhé světové války. Účastnil se jí také prof. Dr. Radomír Luža, univerzitní profesor žijící 50
MĚV KSČ VELKÉ MEZIŘÍČÍ: Výzva MěV KSČ, MěstNV a MěV NF k zajištění májových oslav a oslav 35. Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou ve Velkém Meziříčí. In: Zpravodaj města Velkého Meziříčí, duben 1980, s. 2. 51 Oslavy 1. Máje a 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. In: Zpravodaj města Velké Meziříčí, květen 1985, s. 3
26
v USA, syn generála Vojtěcha Luži, účastníka odboje a člena partyzánské skupiny R3. Účastníci vzpomínky se sešli nejdříve u pomníku popravených na břehu řeky Balinky, kde přiblížil tragické události přímý účastník odboje a místopředseda Českého svazu bojovníků za svobodu ve Velkém Meziříčí MVDr. Zdeněk Doležel. Při cestě na Náměstí se účastníci zastavili rovněž u bývalé Hospodyňské školy. Další květiny byly položeny na Náměstí a u řeky Oslavy v Nesměři. Hlavní program se ovšem odehrál u památníku na novém hřbitově. Na úvod proběhla ekumenická bohoslužba a svěcení nového kříže. Na pietní vzpomínce zaznělo několik písní v podání velkomeziříčského souboru Iuventus, nechyběla ani česká hymna. 52
K padesátému výročí konce války byla ve velkomeziříčském muzeu otevřena výstava „Okupace, odboj, osvobození 1938-1945“. Součástí výstavy byla i část mapující domácí a zahraniční odboj, především se vztahem k Velkému Meziříčí. Zapomenuty nezůstaly ani květnové události.53
Po zbytek devadesátých let probíhaly pietní vzpomínky ve stejném duchu a s totožným programem.
Další změnu přineslo 55. výročí konce války. Zahájení vzpomínek se uskutečnilo u sochy „Matka Vysočiny“. Následovaly slavnostní bohoslužby v Husově domě a v chrámu sv. Mikuláše. Ve vestibulu radnice pak byla odhalena pamětní deska obětem velkomeziříčských
květnových
událostí.
Následovala
návštěva
pietních
míst
v Balinském údolí, u bývalé Hospodyňské školy a v Nesměři. Za doprovodu dechové hudby se poté konala vzpomínková akce na hřbitově Karlov. Celé setkání zakončila státní hymna. Pětapadesáté výročí doplnila rovněž v Galerii synagoga výstava, která se věnovala velkomeziříčským událostem oněch posledních květnových dnů roku 1945.54 Jupiter club ve spolupráci s Českým svazem bojovníků za svobodu Velké Meziříčí uspořádal v předvečer oslav koncert jako vzpomínku na padlé občany.
Zlomový okamžik pak přišel s rokem 2000, kdy se město rozhodlo, že pietní vzpomínky se budou ve větší míře pořádat pouze jednou za pět let. „S tímto 52
ZEMAN, Vladimír: Pietní vzpomínka při výročí padesáti let od konce druhé světové války. In: Velkomeziříčsko, 11. 5. 1995, roč. 6, č. 18, s. 1. 53 RIPPEROVÁ, Marie: Pozvánka do muzea. In: Velkomeziříčsko, 11. 5. 1995, roč. 6, č. 18, s. 3. 54 (měú): 55. výročí ukončení 2. sv. války. In: Velkomeziříčsko, 3. 5. 2000, roč. 11, č. 17-18, s. 1.
27
rozhodnutím jsme nesouhlasili, neboť věk účastníků je dost vysoký a rozestup pěti let mezi jednotlivými vzpomínkami je příliš dlouhá doba. Někteří by se již dalšího pietního aktu pořádaného za pět let nemuseli dožít.“55 Organizace následujícího výročí v roce 2001 se chopila předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu Jitka Rousová, dcera architekta Vladimíra Neumana, který byl květnu 1945 mezi šedesáti popravenými muži. Organizace oslav se v roce 2002 ujali členové ČSSD. Jediný projev 7. května zazněl z úst sociálnědemokratického poslance Parlamentu ČR Karla Černého. Představitelé města, starosta a místostarosta, položili věnec k pomníku dopoledne. Na odpolední oficiální program již přišel pouze místostarosta. Někteří z účastníků čekali u brány hřbitova v místě, odkud obvykle vycházel průvod.56 Následující roky se organizace opět ujalo město ve spolupráci s Českým svazem bojovníků za svobodu.
Oslavy 60. výročí konce války byly ve Velkém Meziříčí opět spojeny s připomenutím tragických květnových událostí. Vzpomínková akce se konala 6. května. Lidé si mohli tyto události připomenout díky výstavě v Galerii synagoga. Poté následovala na hřbitově vzpomínka u památníku padlých a položení věnců. U příležitosti 60. výročí nechyběla ani ekumenická bohoslužba za oběti válek a velkomeziříčské tragédie v kostele sv. Mikuláše.57
55
Poznámky s rozhovoru s Jitkou Rousovou v květnu 2008. HORKÝ, Antonín: Rozpaky nad pietní vzpomínkou. In: Velkomeziříčsko, 15. 5. 2002, roč. 13, č. 19, s. 1. 57 HORKÝ, Antonín: Nechceme, aby se tyto události staly jen odstavcem v dějepise. In: Velkomeziříčsko, 11. 5. 2005, roč. 16, č. 19, s. 1
56
28
6. Závěr Největší a nejrozsáhlejší vzpomínkové akce se konaly v prvních letech po ukončení druhé světové války. Při prvním výročí byly na místě poprav v Balinském údolí a v Nesměři odhaleny pomníky připomínající květnové událostí roku 1945. Program oslav býval zpravidla několikadenní a poměrně pestrý. Ačkoli již v roce 1947 začal být pietní akt spojován s oslavami osvobození Československa Rudou armádou, stále byl věnován prostor vzpomínce na popravené. V roce 1948 se objevily první snahy o vybudování spolku, který by měl za úkol starat se o památníky a hroby popravených. O rok později skutečně vznikl Spolek Květen 1945.
V padesátých letech byl větší důraz kladen na osvobození, o čemž svědčí například i to, že pietní vzpomínku na hřbitově, které se zúčastnilo okolo tisíce lidí, zakončila nejen hymna československá, ale také i hymna sovětská. Rovněž samotné vzpomínky na tragické květnové události bývaly pouze součástí velkých oslav osvobození a prvního máje.
Ani následující šedesátá léta nepřinesla velkou změnu. Pouze v rámci dvacátého výročí byl na náměstí odhalen pomník od akademického sochaře Josefa Klimeše připomínající osvobození. Při pietních oslavách a mírových manifestacích se scházelo okolo dvou tisíc občanů.
Jedny z největších oslav se uskutečnily při třicátém výročí. U památníku na novém hřbitově se v roce 1975 dokonce konaly dvě pietní vzpomínky. Tu první uspořádali Český svaz protifašistických bojovníků a Spolek Květen 1945 pod záštitou MěV KSČ, MěstNV a MěV NF, druhou vzpomínku organizoval Okresní výbor KSČ Žďár nad Sázavou a MěV KSČ pod záštitou Jihomoravského krajského výboru KSČ.
V podobném duchu probíhaly vzpomínky i v následujícím desetiletí. Výjimkou byl rok 1988, kdy byl nad dálnicí D1 poblíž Fajtova kopce odhalen památník „Matka Vysočiny“.
29
V devadesátých letech pořádal vzpomínky Český svaz bojovníků za svobodu a Spolek Květen 1945 pod záštitou města Velké Meziříčí. Byly navštěvovány jednotlivá popravčí místa, hlavní program se odehrával u památníku padlých na novém hřbitově. Na rozdíl od let předcházejících během pietního aktu zazněla pouze československá resp. česká hymna. V roce 2000 bylo rozhodnuto, že vzpomínky se budou ve větším rozsahu pořádat pouze jednou za pět let. Díky iniciativě paní Jitky Rousové se tak nestalo a pietní akce připomínající tragické květnové události se ve Velkém Meziříčí konají pod záštitou města a Českého svazu bojovníků za svobodu každý rok.
Ačkoli
v posledních
letech
pietní
vzpomínky
opravdu
připomínají
velkomeziříčské květnové události a nejsou spojovány již s dalšími oslavami, jako tomu bylo před rokem 1989, účastníků postupně ubývá. Vdovy po popravených mužích umírají, jejich děti a další rodinní příslušníci rovněž stárnou a mladá generace se již do oslav výrazně nezapojuje.
30
7. Prameny a literatura Prameny
MUZEUM VELKÉ MEZIŘÍČÍ (MVM)
Fond A 2 Odboj Velké Meziříčí 1945 - 1951
Český revoluční odboj – R3, zpráva o činnosti, sig. A2/I/2/1a Činnost skupiny Tau, sig. A 2/X/I/t Dotazníky, Ladislav Bártek, sig. A 2/I/1/3 Dotazníky, Zdeněk Jaroš, sig. A 2/I/1/32 Památníky, akce památné, sig. A 2/V/3 Protokoly o výpovědích některých osob v souvislosti s ‚Tragédií’, starosta Antonín Jelínek, sig. A 2/I/7/12
Fond A 5 Plakáty
Plakáty, letáky 1930-1960, 1946-1950, sig. A 5/ II/3 Plakáty, letáky 1930-1960, sig. A 5/II/5 Plakáty a letáky 1961-1980, 1971-1980, sig. A 5/III
STÁTNÍ OKRESNÍ ARCHIV ŽĎÁR NAD SÁZAVOU (SOkA ZR)
Fond ONV VM, Spolek Květen 1945 Velké Meziříčí, inv. č. 1439
Fond ČSPB, Zápisy pietní a mírové slavnosti 1951 – 1971, inv. č. 13
ČLÁNKY Z PERIODIK - MVM
(ČTK): Ve Velkém Meziříčí byla odhalena pamětní deska. In: Mladá fronta Dnes, 31
8. 5. 2000, roč. 11.
(K. P.): Velkomeziříčským hrdinům. In: Směr Vysočiny, 18. 5. 1961, roč. 2, č. 20, s. 4.
(měú): 55. výročí ukončení 2. sv. války. In: Velkomeziříčsko, 3. 5. 2000, roč. 11, č. 17-18, s. 1.
(PER): Nezapomínat na ty, kteří se míru nedočkali. In: Vysočina, 11. 5. 1973, roč. 14.
(ph): Květnové události ve Velkém Meziříčí. In: Vysočina, 4. 5. 2000, roč. 40.
(ph, lih): Ve V. Meziříčí a N. Městě byly odhaleny pamětní desky. In: Vysočina, 11. 5. 2000, roč. 40. (poz): Vzdáme hold padlým. In: Velkomeziříčsko, 1. 5. 1991, roč. 2, č. 10, s. 1.
(zwd): Od konce války uplynula pětapadesát let. In: Mlejn, 10. 5. 2000, roč. 7, č. 18.
1. máj a 40. Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. In: Zpravodaj města Velkého Meziříčí, s. 2-3.
10 let lidově demokratického Československa. In: Vesnické noviny, 7. 5. 1955, roč. 5, č. 13-14, s. 1.
60. výročí konce II. světové války. In: Velkomeziříčsko, 27. 4. 2005, roč. 16, č. 17, s. 1.
Dny našeho času. In: Velkomeziříčsko, 6. 5. 1992, roč. 3, č. 9, s. 1.
Důstojný příspěvek ke květnovým oslavám. In: Směr Vysočiny, 8. 5. 1963, roč. 4, č. 9, s. 1.
FIALKA, Miloslav: Memoriál Jindry Nováčka. In: Vysočina, 5. 5. 1979, roč. 20. 32
FLECKOVÁ, Jarmila: Nezapomínají. In: Vysočina, 7. 5. 1979, roč. 20.
FOJTÍKOVÁ, Věra: Nezapomínáme! In: Vesnické noviny, 17. 5. 1958, roč. 8, č. 20, s. 2.
HORKÁ, Iva: Nedopusťme nikdy nic podobného. In: Velkomeziříčsko, 15. 5. 1996, roč. 7, č. 20, s. 1.
HORKÁ, Iva: Od konce 2. světové války uplynulo již pětapadesát let. In: Velkomeziříčsko, 17. 5. 2000, roč. 11, č. 19-20, s. 1 a 6.
HORKÁ, Iva: Připomínání není pouhou nostalgií, znělo na hřbitově. In: Velkomeziříčsko, 16. 5. 2001, roč. 12, č. 19, s. 1.
HORKÝ, Antonín: Nechceme, aby se tyto události staly jen odstavcem v dějepise. In: Velkomeziříčsko, 11. 5. 2005, roč. 16, č. 19, s. 1.
HORKÝ, Antonín: Připomenuli si tragické události. In: Velkomeziříčsko, 12. 5. 2004, roč. 15, č. 19, s. 1.
HORKÝ, Antonín: Rozpaky nad pietní vzpomínkou. In: Velkomeziříčsko, 15. 5. 2002, roč. 13, č. 19, s. 1.
Jak budou probíhat oslavy 40. Výročí osvobození v našem městě? In: Zpravodaj města Velkého Meziříčí, duben 1985, s. 6.
KLIMEŠ, Jaroslav: Stojíme za vedením naší strany v pevném přátelství a spojenectví se Sovětským svazem. In: Kulturní zpravodaj Velkého Meziříčí, květen 1970, s. 3.
Koncert. In: Velkomeziříčsko, 3. 5. 2000, roč. 11, č. 17-18, s. 1.
Májová manifestace a oslavy 25. Výročí osvobození Československa sovětskou armádou. In: Kulturní zpravodaj Velkého Meziříčí, květen 1970, s. 5. 33
Memoriál J. Nováčka. In: Vysočina, 13. 5. 1977, roč. 18.
MĚSTO VELKÉ MEZIŘÍČÍ, MO ČSBS: Pietní vzpomínka na padlé občany bude opět tradiční. In: Velkomeziříčsko, 28. 4. 1999, roč. 10, č. 17, s. 2.
MĚSTO VELKÉ MEZIŘÍČÍ, MO ČSBS:
Pietní vzpomínka tradičně. In:
Velkomeziříčsko, 5. 5. 1999, roč. 10, č. 18, s. 1.
MĚV KSČ VELKÉ MEZIŘÍČÍ: Výzva MěV KSČ, MěstNV a MěV NF k zajištění májových oslav a oslav 35. Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou ve Velkém Meziříčí. In: Zpravodaj města Velkého Meziříčí, duben 1980, s. 2.
Nezapomínáme. In: Směr Vysočiny, 17. 5. 1962, roč. 3, č. 20, s. 4.
Nikdy nezapomeneme. In: Vesnické noviny, 4. 5. 1957, roč. 7, č. 18, s. 2. Oslavy 1. Máje a 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. In: Zpravodaj města Velké Meziříčí, květen 1985, s. 3
Oslavy 9. května v okresním městě. In: Vesnické noviny, 30. 4. 1954, roč. 4, č. 13, s. 2.
Pietní pouť pozůstalých. In: Kulturní zpravodaj Velkého Meziříčí, květen 1971, s. 28.
Pietní akt. In: Velkomeziříčsko. 17. 4. 2002, roč. 13, č. 15, s. 1.
Pietní oslava na Novém hřbitově. In: Kulturní zpravodaj Velkého Meziříčí, květen 1970, s. 9.
Pietní pouť pozůstalých. In: Kulturní zpravodaj Velkého Meziříčí, květen 1970, s. 8.
Pietní pouť. In: Kulturní zpravodaj Velkého Meziříčí, květen 1972, s. 14. 34
Pietní slavnost. In: Kulturní zpravodaj Velkého Meziříčí, květen 1969, s. 3.
Pietní vzpomínka a mírová manifestace. In: Kulturní zpravodaj Velkého Meziříčí, květen 1974, s. 5.
Pietní vzpomínka u památníku. In: Velkomeziříčsko, 28. 4. 2004, roč. 15, č. 17, s. 1.
Pietní vzpomínka. In: Velkomeziříčsko, 6. 5. 1998, roč. 9, č. 18, s. 1.
Pietní vzpomínka. In: Velkomeziříčsko, 7. 5. 1997, roč. 8, č. 18, s. 1.
Pořad oslav I. máje a X. výročí osvobození republiky ve Velkém Meziříčí. In: Vesnické noviny, 23. 4. 1955, roč. 5, č. 12, s. 1.
RIPPEROVÁ, Marie: Pozvánka do muzea. In: Velkomeziříčsko, 11. 5. 1995, roč. 6, č. 18, s. 3.
SILER, Ladislav: Vzpomněli velkomeziříčské tragédie. In: Vysočina, 7. 5. 1975, roč. 16.
Sláva 10. Výročí osvobození naší vlasti sovětskou armádou. In: Vesnické noviny, 7. 5. 1955, roč. 5, č. 13-14, s. 2.
Slavnostní shromáždění občanů a mládeže ke 30. Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou a 30. Výročí velkomeziříčské tragedie. In: Kulturní zpravodaj Velkého Meziříčí, květen 1975, s. 6.
Slavnostní shromáždění pracujících, občanů a mládeže k 35. Výročí osvobození Československa sovětskou armádou. In: Zpravodaj města Velkého Meziříčí, duben 1980, s. 3.
ŠTIPÁK, Václav: Padesát let od konce druhé světové války. In: Velkomeziříčsko, 26. 4. 1995, roč. 6, č. 16, s. 1. 35
ZEMAN, Vladimír: Pietní vzpomínka při výročí padesáti let od konce druhé světové války. In: Velkomeziříčsko, 11. 5. 1995, roč. 6, č. 18, s. 1.
ZEMAN, Vladimír: Pietní vzpomínka. In: Velkomeziříčsko, 11. 5. 1994, roč. 5, č. 17, s. 3.
ZO ČSBS: Pietní vzpomínka. In: Velkomeziříčsko, 29. 4. 1993, roč. 4, č. 9, s. 1.
ZO ČSBS: Pietní vzpomínka. In: Velkomeziříčsko. 25. 4. 2001, roč. 12, č. 15-16, s. 1.
Poznámky z rozhovoru s Jitkou Rousovou v květnu 2008.
Literatura
DOČKAL, Rudolf: Páté kronikářské Kukátko velkomeziříčské válečné. Velké Meziříčí 1947.
JIČÍNSKÝ, Petr: Léta v paměti (1945-2006). In Velké Meziříčí v zrcadle dějin. Brno 2008, s. 321-408.
KOTÍK, Jaromír: Květen 1945 ve Velkém Meziříčí. Velké Meziříčí 1980.
KOTÍK, Jaromír: Osvobození Velkomeziříčska Rudou armádou 1945.
KRUŽÍK, Miroslav: Velké Meziříčí v samostatné republice a za protektorátu (19181945). In: Velké Meziříčí v zrcadle dějin. Brno 2008, s. 263-320.
NEBOJSA, Bořivoj: Jak to bylo s partyzány. Tišnov 1998.
36
ŠAJNAR, Miroslav: Nikdo nesmí být zapomenut. Nic nesmí být zapomenuto. Fakta o obětech okupace 1939 – 1945 na okrese Žďár nad Sázavou. Žďár nad Sázavou 1978.
ŠÍP, Josef: Svědectví o statečnosti. Velké Meziříčí 2005.
37
8. Seznam příloh Příloha 1: Pozvánka na pietní slavnost v roce 1947 – MVM, fond A 5 Plakáty, Plakáty, letáky 1930-1960, 1946-1950, sig. A 5/ II/3 Příloha 2: Pozvánka na pietní slavnost v roce 2005 – Velkomeziříčsko, 27. 4. 2005, roč. 16, č. 17, s. 1 Příloha 3: Pietní shromáždění u hospodyňské školy v roce 1946 – soukromý archiv Jitky Rousové Příloha 4: Průvod ulicí Radnická v roce 1946 – soukromý archiv Jitky Rousové Příloha 5: Pietní akt v roce 2001 na hřbitově Karlov – soukromý archiv Jitky Rousové Příloha 6: Pomník v Balinském údolí Příloha 7: Pamětní deska na bývalé hospodyňské škole Příloha 8: Pomník na Náměstí Příloha 9: Pomník v Nesměři Příloha 10: Památník „Matka Vysočiny“ nad dálnicí D1 u Fajtova kopce Příloha 11: Památník na hřbitově Karlov
38
Příloha 1
Pozvánka na pietní slavnost v roce 1947
39
Příloha 2
Pozvánka na pietní slavnost v roce 2005
40
Příloha 3
Pietní shromáždění u hospodyňské školy v roce 1946
41
Příloha 4
Průvod ulicí Radnická v roce 1946
42
Příloha 5
Pietní akt v roce 2001 na hřbitově Karlov
43
Příloha 6
Pomník v Balinském údolí
44
Příloha 7
Pamětní deska na bývalé hospodyňské škole
45
Příloha 8
Pomník na Náměstí
46
Příloha 9
Pomník v Nesměři
47
Příloha 10
Památník „Matka Vysočiny“ nad dálnicí D1 u Fajtova kopce
48
Příloha 11
Památník na hřbitově Karlov
49
