Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

Jezdecký (Dragounský) pluk 6 v Brně (Magisterská diplomová práce)

Bc. František Trecha

Vedoucí práce: PhDr. Libor Vykoupil PhD.

Brno 2014

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.

5. 1. 2014 ...……..………………………

Poděkování Chtěl bych na tomto místě poděkovat vedoucímu práce panu PhDr. Liborovi Vykoupilovi Ph.D. za pomoc a poskytnutí cenných rad a materiálu při psaní této práce, také velký dík patří archivářkám ve Vojenském ústředním archivu, především panu Václavu Slukovi za ochotu, vyhledání a poskytnutí archivních materiálů a rad. Další velký dík patří paní sekretářce Mgr. Haně Ambroţové za shovívavost a v neposlední řadě také mému bratru Ladislavovi za pomoc a mému spoluţáku Mgr. Ondřeji Šretrovi také za pomoc. No a na závěr chci poděkovat mým rodičům a přítelkyni za trpělivost, kterou se mnou po dobu psaní této práce měli. 

4

Obsah 1. Úvod

6

2. Historie jezdectva a jezdeckého (dragounského) pluku 6

8

2. 1. Výstroj a výzbroj jezdectva do 1. světové války

15

3. Vznik armády 3. 1. Organizační výstavba armády

17 24

4. Vznik prvorepublikového jezdectva

34

4. 1. Vznik jezdeckého pluku 6

37

4. 2. Dislokace jezdectva

39

4. 3. Sloţení (organizace) jezdeckého pluku a úkoly jeho sloţek

46

4. 4. Přidruţené sloţky jezdeckého pluku 6

66

4. 5. Výstroj jezdectva

70

4. 6. Výzbroj jezdectva

80

5. Osvěta a výcvik v armádě

82

6. Výhody a nevýhody jezdectva, jeho pouţití a způsob boje

86

7. Srovnání jezdectva u nás a v cizině

90

8. Rychlé divize

101

9. Vojenské školství

107

10. Financování armády

109

11. Mobilizace

113

11. 1. Národnostní sloţení mobilizované armády (jen jezdectvo)

120

12. Situace po Mnichovu

121

13 . Dějiny jezdeckého pluku - 20. léta

123

14 . Dějiny jezdeckého pluku - 30. léta

135

15. Sportovní, kulturní, vzdělávací a paramilitární aktivity jezd. pluku 6

143

16. Jezdectvo po roce 1945

145

17. Kasárna jezdeckého pluku 6

147

18. Závěr

148

19. Seznam pramenů a literatury

149

20. Seznam zkratek

154

21. Přílohy (obrazová a článková příloha)

155

1. Úvod Jezdectvo patřilo k důleţitým sloţkám armády prakticky odjakţiva. Od doby domestifikace zvířat, kdy člověk poznal vojensko-strategickou sílu koně, byla tato sloţka pouţívána aţ prakticky do konce druhé světové války, na jejím začátku vzpomeňme například polskou kavalerii útočící proti německým tankům a Sovětský svaz, v němţ se jezdecké jednotky v omezené míře pouţívaly i za bojových operací. Nasazení koní do válečné vřavy bylo však v důsledku obrovského rozmachu dělostřelectva, tankových brigád a letectva stále omezenější. Tam, kde byl nedostatek tanků a další techniky, byly jezdecké útvary nasazovány buď jako samostatné anebo ve sloţení jezdecko – mechanizovaných skupin. V závěru války byli koně uţ nasazováni spíše jen jako pomocná síla. Největšího rozmachu jezdectvo dosáhlo v období středověku a raného novověku. Přes to, i v době první republiky, hrály jezdecké oddíly nemalou roli a to nejen v československé armádě. Důleţitý vliv na tom měla strana agrární, která tuto sloţku armády upřednostňovala vzhledem ke svým ekonomickým cílům a zájmům. V době ohroţení republiky mělo jezdectvo naší prvorepublikové armády jiţ spíše symbolickou hodnotu, neţ bojovou, a koně mohli poslouţit spíše jako pomocná a taţná síla v armádě. Rozhodl jsem se pro téma této diplomové práce z důvodu malé zpracovanosti dané problematiky. Všechny práce věnované čs. prvorepublikové armádě se zmiňují o jezdectvu jen obecně s výjimkou snad jen několika málo prací. Nejobsáhlejší a nejpodrobnější prací o prvorepublikové armádě je titul Encyklopedie branné moci od Jiřího Fidlera a Václava Sluky a Září 1938 II. díl od Miloslava Johna. Rudolf Sander mi pomohl jeho články ve Sborníku archivních prací, kde se věnuje problematice dislokace čs. jednotek branné moci. Hodně informací jsem získal i od Františka Kurfürsta z jeho Válečných dějin československých. Mezi další nejvýznamnější historiky, kteří se zabývají prvorepublikovou armádou, jsou především Pavel Šrámek, Eduard Stehlík, Jan Angr, Václav Sluka a Václav Kural, jejichţ díla mi při této práci také nemalou měrou pomohla. Důleţité pro mě byly také články o prvorepublikové armádě a to především v časopise Historie a vojenství. Zde se téma naší armády z dob první republiky objevuje poměrně často. Klíčovým pramenem mi byl Vojenský historický archiv v Praze, fond Jezdecký pluk č. 6. Zde se nachází několik kronik: Deník plukovní kroniky 1918 – 1932, který není číslován, dále pak jeho přepis s drobnými úpravami 6

nesoucí název Kronika jezdeckého pluku 6 na rok 1919 aţ 19341, její pokračování Kronika dragounského pluku 6 na rok 1935 – 192, Kronika 1936 a Kronika drag. pl. 6. na rok 1937 – popisuje události do 1. srpna 1939. Dále je zde velmi kratičká jen pětistránková Plukovní kronika, kde jsou jen informace typu invetáře plukovní kroniky, je zde zmíněna i jakási německo – česká kniha respektive kronika, ale na tu jsem v tomto fondu nenarazil. A poslední kronika je Kronika dragounského pluku 6 1918 – 1935 a její pokračování na rok 1936 a dále na léta 1937 – 1939. Tato je opět psána ručně. Kronika dragounského pluku 6 1918 – 1935 a její pokračování na rok 1936 je psána strojopisem a je to jakýsi výtah z ručně psané kroniky. V něčem se málo odlišují nebo různí. Dále v tomto fondu je spousta dobových novinových článků, jeden dobový časopis, přílohy z let 1920 – 1936, program jezdecké akademie, fotografií a mnoţství různých listů informujících o historii pluku, o počtu muţstva, jejich útratě za různé komodity atp. V této práci neuvádím politické ani jiné dějiny, známé z jiných prací, soustředím se vyloţeně jen na armádu a válečné dějiny, souvislosti, jako např. co vedlo k mobilizaci 1938 záměrně vynechávám. Popisuji zde na jedné straně přímo dějiny jezdeckého potaţmo dragounského pluku 6 v několika kapitolách a na straně druhé popisuji armádu v období let 1918 – 1939, její nejdůleţitější události, organizaci a činy, které se v ní udály. Často se tyto dva faktory křiţí, coţ je ke kontextu armádních dějin logické. Dále uvádím i výstroj jezddectva, jeho výzbroj, výhody – nevýhody, srovnávám jezdectvo naše s jezdectvem cizích armád, věnuji se zde krátce i 2. jezdecké brigádě a 2 rychlé divizi. Zmňuji i paramitární činnost jezdeckého pluku. Toto všechno mi přišlo jako důleţité zmínit v této práci. A protoţe se mi nechtělo tuto práci zakončit smutně (kapitolou Situace po Mnichovu), rozhodl jsem se do ţebříčku posledních míst umístnit samotné dějiny pluku - 20. a 30. léta dějin pluku a jeho paramilitární a sportovní činnosti. Léta 1918, 1919 a 1928 jsou malou měrou pojaty v duchu kaţdodennosti

__________________________ 1. Kronika zahrnuje i události z roku 1918 a to konkrétně od 28. 10. 1918. 2. V názvu letopočtu kroniky je chyba, místo let 1935 – 36, je uvedeno 1935 – 19.

7

2. Historie jezdectva a jezdeckého (dragounského) pluku 6 Původ slova dragoun hledejme ve francouzském dragon, coţ znamená drak. Někteří dějepisci se domnívají, ţe tak dragouni byli pojmenováni podle ohromujícího dojmu, jímţ první jezdecká palba působila (připomínala saň šlehající plameny), jiní zas usuzují, ţe pojmenování je podle dráčka, kterého mívali první dragouni vyraţeného na střelných zbraních. Ovšem znak draka měli ve svých vojscích uţ staří Římané, kteří jej převzali od Parthů, a ti ještě dříve od Číňanů. Vojáci a jejich útvary pak byli zvaní draconarii, coţ byl skutečný základ pozdější vojenské představy „dračích vojáků“, dragonů, dragounů.3 S dragouny souvisí ještě jedno slovo, a to dragonády. Původ lze spatřit opět ve Francii, kdy Ludvík XIV. dával hugenotské osady obsazovat posádkami svých dragounů, kteří zde měli vše povoleno – loupeţe, znásilňování, mučení a dokonce i vraţdy, vojsko k tomuto bylo navíc podněcováno a odbojní hugenoti je ještě museli na své náklady ţivit. Pokud se u nás na Moravě po třicetileté válce dělo něco podobného, nešlo o dragouny, ale o jiný druh jízdy a název dragonáda byl jen literárně pro tento druh útisku převzat z francouzštiny.4 První novodobí dragouni se objevili ve Francii počátkem 16. století, tehdy se nazývali ještě arkebuzníci, podle arkebuzy, česky hákovnici, střelnou zbraň, kterou znali uţ husité. Ti také zřejmě jako první v Evropě stavěli menší oddíly jezdeckých střelců, tedy základní dragounský typ. Takoví jezdci, později nazýváni dragouni, nebyli povaţováni ani za jízdu, ani za pěchotu. Jak jiţ bylo řečeno, první zmínky o dragounech pocházejí z Francie počátkem 16. století, tehdy však ještě netvořili vlastní jednotky. Samostatný dragounský pluk se ve Francii objevil aţ 40 let poté, co byl první dragounský pluk zřízen v Čechách v armádě Albrechta z Valdštejna. První dragouni se u nás objevili ve vojsku protestantské unie vedené Mansfeldem a první dragounský pluk u nás sestavil obrist Kašpar z Neuhausu roku 1623. Prvním plukem, který se udrţel a vytrval do časů první republiky, byl pluk zaloţený roku 1631 generálem Kristianem, za Rakouska to byl dragounský pluk Liechtenštejnský v Jindřichově Hradci a za první republiky nesl jméno 10. dragounský pluk umístěný v Berehově. Tradiční název „dragounský“ si uchoval za celou historii pouze jeden pluk, a to bývalý pluk 13. Savojský, zaloţený v roce 1682 v českých zemích. Po roce 1918 splynul s pardubickým dragounským plukem 8 „Kníţete Václava Svatého“.5 __________________________ 3. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Kubíček, Alois: Dragouni v naší tradici. 4. Tamtéţ, Mitford, Nancy: Král Slunce. Ţivot francouzského krále. Ostrava 2000. 5. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Kubíček, Alois: Dragouni v naší tradici.

8

V 17. století měly jezdecké pluky tisíc muţů a dělily se na 10 kornet, kaţdá měla tedy 100 muţů. Jízda byla trojího druhu: 1. Kyrysníci – měli pancíř (kyrys) na prsou, zádech a přední straně stehen. Hlavu měli pokrytou ţeleznou přilbou. Byli vybaveni dvěma dlouhými těţkými pistolemi a kordem. 2. Arkebuzýři – měli brnění jen na prsou a přilbu. Kromě kordu a pistolí měli pušku, zvanou arkebuza. 3. Dragouni - byli vlastně pěchotou na koních. Členili se do kornet, které byly sloţeny z poloviny z kopiníků a z poloviny z mušketýrů. Masově dragouny v jezdectvu zavedl švédský král Gustav Adolf. Byla to původně pěchota vyzbrojena mušketou a kordem, která byla posazená na koně z důvodu vyšší rychlosti a tím i lepší bojeschopnosti.6 Jízda většinou tvořila třetinu všeho vojska. Podíl jezdectva vůči pěchotě ve třicetileté válce prudce vzrostl, na rozdíl od 15. století, kdy tomu bylo naopak. Rozšiřováno bylo jezdectvo lehké na úkor těţkého.7 Třicetiletá válka je dobou vzniku stálé armády císařské a nejstarších pluků rekrutovaných z českých zemí. Do této doby bývaly pluky po válce vţdy rozpouštěny, avšak po míru roku 1648 rozhodl císař Ferdinand III., aby důstojnictvo i muţstvo devíti pluků pěších, devíti pluků kyrysnických a jednoho dragounského v tzv. zemích dědičných t. j. zemích českých a alpských, zůstalo pohromadě ve stálém ţoldu a erárním stravování. Z českých pluků to byly pěší pluk písecký a brněnský. Téţ bývalý rakouský 8. pluk dragounský (původně kyrysnický), doplňovaný z Čech.8 Nejstarším jízdním plukem českým resp. rakouským byl pardubický pluk 8, zřízený roku 1618 francouzským hrabětem obristem Duvalem Dampierrem. Pluk byl později přeměněn na dragounský a proslavil se sráţkou jízdy u Střezetic roku 1866. Ve století osmnáctém bylo v módě jezdecké pluky předělávat, a tak byli dragouni měněni na švališery, švališeři opět na dragouny, dragouni na kyrysníky a roku 1868 byli z kyrysníků opět dragouni. Kolísalo se mezi jízdou lehkou a těţkou, u nás měla větší tradici jízda těţká, kdeţto například v Uhersku byly tradičně stavěny pluky lehké jízdy (huláni). Dragouni byli mezi obyvatelstvem českých zemí vţdy oblíbení, o čemţ také svědčil větší zájem chlapců a muţů slouţit u dragounů, neţ u jiných sloţek armády. Za rakouské zájmy bohuţel nejvíce krváceli čeští vojáci, pro uvedení jezdeckého příkladu zmíním bitvu u Lipska 1813, kdy proti __________________________ 6. Kurfürst, František: Válečné dějiny Československé. Praha 1937, s. 223 – 224, 260. 7. Tamtéţ, s. 224, 260. 8. Tamtéţ, s. 264.

9

Napoleonovi za německý Befreiungskrieg poloţily ţivot hlavně české jezdecké pluky. 9 Jezdecký pluk 6 byl údajně druhý nejstarší v Evropě hned po Jezdeckém pluku 8 „Kníţete Václava Svatého“. Samotné slovo kyrysník pochází od francouzského cuirass, coţ znamená koţené brnění. V německy mluvících zemích se tento termín objevil v 15. století a od té doby označoval pancíř na hrudi nebo na zádech jezdce. Kyrisser pak byl nositel tradice rytířstva jiţ před třicetiletou válkou, byl to jezdec v těţkém odění, ozbrojený kopím, mečem a pistolí. Pro kyrysníka bylo charakterisktické kopí s dvou nebo tříostrým bodcem. Kyrysník byl elitním typem jezdce.10 Málokterý pluk se můţe pochlubit tak slavnou a starobylou tradicí, jako právě Jezdecký (dragounský) pluk 6 v Brně. Jeho největší a nejslavnější vítězství byla vydobyta na Němcích, Turcích a Maďarech. Pluku se přezdívalo „Pappenheimští“, nazvaní tak dle majitele pluku říšského hraběte Bohumíra z Pappenheimu. Pluk tehdy tvořili převáţně španělští jezdci. Ještě za 1. republiky na muţstvo křikl mnohý starý rotmistr: „Nezapomeňte, ţe jsme staří Pappenheimští“! V roce 1629 přebírá pluk další jeho slavný majitel, a to kníţe Ottavio (Octavius) Piccolomini d´Aragona vévoda d´Amalfi. Roku 1629 zakládá kyrysnické kompanie a z národnostně převáţně španělského, stává se pluk španělsko – italský. Nejslavnější čin „Černých kyrysníků“ se udal, právě pod velením Ottavia Piccolominiho, a to 16. listopadu 1632 v bitvě u Lützenu, kde u tohoto pluku nalezl smrt sám švédský král Gustav Adolf, pluk na bojišti vytrval jako poslední a kryl ústup celé armády. I pro tento čin byl pluk Černých kyrysníků nejoblíbenějším a zřejmě i nejlepším plukem Albrechta z Valdštejna. Za proslavenou statečnost dle nařízení z 10. srpna 1653 dostává se pluku označení „Černí kyrysníci“ a to mělo zůstat i nadále historickým pojmenováním pluku. Téhoţ roku se majitelem pluku stává hrabě Caprara, pod jehoţ vedením pluk bojuje proti Turkům a vyznamenal se v bitvě u Zenty. Na přelomu 17. a 18. století se v důstojnických funkcích vedle německých, španělských a italských jmen začínají znovu objevovat i jména česká. Roku 1705 se pluk účastnil operace proti Rákocziho kurucům na Slovensku. Pluk působil nejprve v Pálffyho a potom v Rabutinově sboru. Roku 1717 pluk jako součást Martigniho sboru obléhá Bělehrad a mimořádně se vyznamenává, kdyţ odráţí útok janičářů na nechráněný tábor.11 __________________________ 9. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Kubíček, Alois: Dragouni v naší tradici. 10. VHA , fond: Jezdecký pluk 6. 11.

VHA,

fond:

Jezdecký

pluk

6.

http://de.wikipedia.org/wiki/K.u.k._M%C3%A4hrisches_Dragoner-

Regiment_%E2%80%9EFriedrich_Franz_IV._Gro%C3%9Fherzog_von_MecklenburgSchwerin%E2%80%9C_Nr._6#Friedensgarnisonen 10

Česká jízda, tedy kyrysníci a dragouni se v 18. století těšili vynikající pověsti. Ve válce o španělské dědictví v letech 1701 – 1714 se české pluky, a tedy i dragounský pluk, účastnily bojů téměř ve všech končinách Evropy. Nejvíce v Nizozemí, Německu, Itálii a Španělsku.12 Dalším majitelem pluku je kurfiřt Filip Hessensko – Darmštadský, pozdější generální guvernér neapolský, pluk bojuje opět proti Turkům a o dědictví Neapolské. Za sedmileté války se pluk účastní bitvy u Kolína (1757), kde se opět vyznamenává - prudkým útokem se mu podařilo rozehnat pruskou pěchotu, která se pokoušela soustredit na dobytí důleţitého opěrného bodu. Roku 1762 mění své jméno na „D´Ayasasa kyrysníky“, podle nového majitele hraběte Karla Josefa d´Ayasasa, původem z Nizozemí. Roku 1769 je pluku přiděleno pořadové číslo 20. Dalším majitelem pluku byl baron Jacquemin, rodem ze Saargemündu v Lotrinsku, a teprve za Velké francouzské revoluce a vypovězení války, dostává se „Černým kyrysníkům“ prvního majitele Rakušana, Macka svobodného pána z Leiberichu. Roku 1798 přidělen název 10. kyrysnický pluk, o čtyři léta později se název mění na 6. kyrysnický pluk.13 Šestí kyrysníci účastní se významných bitev u Aspernu (zde se obzvlášť vyznamenal velitel pluku plukovník Roussel), Wagramu atd. Za majitele hraběte Wallmoden – Gimborna, se pluk dostává do povědomí moravských ţen v znárodnělé písni „Wallmoden kyrasíři, pěkné koně máte…“ A tenkrát v letech 1848 – 1849 poznávají slávu a sílu „Černých kyrysníků“ Maďaři, kde zvláště při útoku u Mooru rotmistr Dvorský jako první rozráţí maďarské řady a zajímá jejich důstojníka. A zřejmě poslední slavný útok černokyrysnického pluku se stal v roce 1866, za války s Pruskem, kdy třetí eskadrona 27. června u Vysokova slavně zvítězila nad pruskými dragouny.14 Po válce roku 1866 mělo řadové jezdectvo 15 pluků dragounů, 16 pluků husarů a 11 pluků hulánů. Zeměbranecké jezdectvo mělo 8 pluků hulánů, 10 pluků husarů a dvě divize (korouhve) jízdních střelců. Kaţdý jezdecký pluk se skládal z 6 eskadron.15 Kyrysnické pluky byly z rozkazu císaře Františka Josefa I roku 1867 zrušeny a přeměněny na pluky dragounské, pluk se začíná nazývat dragounský pluk 6 – 6. __________________________ 12. Kurfürst, František: Válečné dějiny Československé. Praha 1937, s. 277 a 280. 13. VHA Praha, fond: Jezdecký pluk 6., zdroj / http://www.kuk-wehrmacht.de/regiment/dragoner/d06.html/ 14. VHA Praha, fond: Jezdecký pluk 6, Skala, H.: Slávne časy cisárskej jazdy v 17. -19. storočí, Prešov 2005. 15. Kurfürst, František: Válečné dějiny Československé. Praha 1937, s. 325 - 326.

11

Mährisches Dragoner Regiment.16 Mezi léty 1701 – 1900 měl pluk 11 majitelů, dva poslední byli pouze čestní majitelé, coţ znamená, ţe u pluku nepobývali. Byli to princ Alexander Hessenský (1862) a pruský princ Albrecht (1889), po němţ byl pluk pojmenován téhoţ roku na K.u.K. Mährisches Dragoner-Regiment

Albrecht,

Prinz

von

Preussen

Nr.

6

17

C. a K. moravský dragounský pluk Albrecht, princ Pruský č. 6.

Na přelomu 19. a 20. století, bylo jezdectvo přidělené pěším divizím, uţíváno k taktickému průzkumu. Vyšší jednotky jezdectva - jezdecké divize, obvykle o 4 jezdeckých plucích s přidanou pěchotou a dělostřelectvem, bylo pouţíváno k dálnému (strategickému) průzkumu a k rychlému zásahu v obraně i útoku. Celkem se však taktika jezdectva, věrna své tradici - tedy útoku jezdecké masy se šavlí v ruce, stávala v této době jiţ velice zastaralou. Hlavní příčinou bylo to, ţe důstojnický sbor v jezdectvu se skládal hlavně z příslušníků šlechty, která v jezdectvu udrţovala starou rytířskou tradici i taktiku.18 Za Rakousko – Uherska bylo jezdectvo zastoupeno ve všech sloţkách branných sil. (a jeho organizace, výcvik, výstroj a výzbroj byly v podstatě shodné ve všech třech liniích). Základní organizační formou byly jezdecké pluky. (Honvédi měli jezdecké husarské pluky jen na úrovni rámcových mírových počtů a u domobrany se podle zásad miličního systému jezdectvo stavělo jen během mobilizace.) Kaţdý pluk se členil na dvě jezdecké korouhve (oddíly) a kaţdá korouhev se skládala ze tří jezdeckých švadron (setnin, později se švadrona nazývá eskadrona). Některé jezdecké pluky byly před první světovou válkou posíleny jezdeckými kulometnými oddíly. Jezdecká eskadrona se členila na čtyři jezdecké čety a kaţdá četa na tři jezdecké hlídky. Jezdecká švadrona měla v době míru 150 aţ 170 muţů (u zeměbrany byl tento stav podstatně niţší. Od roku 1913 se početní stav honvédských husarských setnin zvýšil a došlo k jejich začlenění do dvou jezdeckých divizí.)19 Před 1. světovou válkou měla r. – u. armáda jezdectvo o síle 8 jezdeckých divizí společné armády a 2 honvédských husarských divizí.20 __________________________ 16. Kurfürst, František: Válečné dějiny Československé. Praha 1937, s. 320., VHA, fond Jezdecký pluk 6. 17. VHA Praha, fond: Jezdecký pluk 6., a Skala, H.: Slávne časy cisárskej jazdy v 17. -19. storočí, Prešov 2005. 18. Kurfürst, František: Válečné dějiny Československé. Praha 1937, s. 329. 19. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1526 – 1918) II. díl. Praha 1986, s. 444. 20. Polák, Jiří: Za císaře, za vlast. O c. a k. armádě v I. světové válce slovem, ale hlavně obrazem. Praha 2001, s.

12

V srpnu roku 1914 disponovala monarchie 15 dragounskými pluky společné armády (dohromady 90 eskadron), 16 husarskými pluky (96 eskadron), 11 hulánskými pluky (66 eskadron), 6 císařsko-královskými jezdeckými střeleckými pluky landwehru (36 švadron), 1 jezdeckou korouhví tyrolských střelců o 3 eskadronách, 1 jezdeckou dalmatskou korouhví střelců se 2 eskadronami, 10 honvédskými husarksými pluky (30 eskadron) a 22 jezdeckými kulometnými oddíly. Celkem tedy 383 jezdeckými eskadronami a 22 jezdeckými kulometnými oddíly. Velitelství VIII. Armádního sboru v Praze podléhaly před vypuknutím války celkem 4 dragounské pluky a 1 hulánský pluk s relativně vysokým zastoupením Čechů. Velitelství IX. sboru v Litoměřicích podléhaly 3 dragounské pluky s přibliţně s 50 % příslušníků české národnosti. Velitelství II. sboru ve Vídni byly podřízeny 2 dragounské pluky, z nichţ v jednom tvořili Češi 60 % a ve druhém dokonce 90 % muţstva. Velitelství I. sboru v Krakowě podléhal 1 dragounský pluk se zastoupením českých vojáků. Posádky jezdeckých oddílů byly na území Čech a Moravy umístěny v Brandýse nad Labem, Dobřanech, Pardubicích, Klatovech, Stříbře, Brně, Hodoníně, Olomouci a Bzenci. Poměrně velký počet oddílů podléhajících výše uvedeným velitelstvím armádních sborů byl dislokován na území dnešního Polska a Ukrajiny. Ze zeměbraneckých jezdeckých pluků s českým muţstvem byl na území Čech dislokován pouze jeden. Další zeměbranecký hulánský pluk, v němţ byli Češi, byl umístěn v Rakousku. Z jezdeckých útvarů společné armády patřilo od přelomu století k V. a VI. armádnímu sboru 7 husarksých pluků. Na Slovensku však bylo dislokováno v roce 1901 pouze velitelství 5. Bratislavského císařského a královského husarského pluku, jeţ bylo později přeloţeno do Komárna. V předválečném období byly husarské eskadrony přechodně umístěny v Trnavě, Komárně, Bratislavě, v Košicích, Juru u Bratislavy a v Modře. Co se týče honvédských husarských pluků, byl na Slovensku od konce sedmdesátých let dislokován 5. honvédský husarský pluk se štábem v Košicích, který tu zůstal aţ do vypuknutí války. Kromě toho na slovenském území přechodně sídlily jednotlivé setniny dalších honvédských husarských pluků, a to v Bratislavě, Šahách a v Nových Zámcích, kde byla před válkou dislokována celá II. korouhev 7. honvédského pluku. Velitelství honvédských doplňovacích obvodů, z nichţ se odvádělo k honvédským husarským útvarům III. a IV. oblasti, se na Slovensku nacházely před první světovou válkou v Banské Bystrici, Košicích, Spišské Nové Vsi, Nitře, Levicích, Trenčíně a Bratislavě. 13

Jestliţe porovnáme procentuální zastoupení jednotlivých zbraní v rakousko-uherské armádě po přelomu století, zjistíme, ţe jezdectvo tvořilo 14,7 % z celkového mírového počtu armády. Slováci ve srovnání s ostatními národnostmi v něm byli zastoupeni pouze 1 %, Češi 15 %.21 Po vojenských reformách v rakousko – uherské armádě v letech 1868, 1882 a 1889, byly v roce 1912 přijaty nové branné zákony, kdy byla v armádě zavedena dvouletá základní vojenská sluţba, avšak u jezdectva a určitých speciálních druhů vojsk slouţili vojáci tři roky. Námořníci dokonce čtyři. Dragounský pluk č. 6 tvořil za 1. světové války součást 6. jezdecké divize, která se v letech 1916-17 nacházela na ruské frontě u 7. armády ve východní Haliči a Bukovině např. na jaře 1916 ve sboru podmaršálka Hadfyho společně s 21. zeměbraneckou pěší divizí gen. Podhajského, v létě 1916 v německém sboru genpor. Kraewela či na jaře a v létě 1917 u XI. sboru podmaršálka Habermanna.22 Jezdectvo bylo zastoupeno ve všech sloţkách branných sil. Základní organizační formou byl jezdecký pluk, který se členil na 2 jezdecké korouhve a kaţdá korouhev se skládala ze 3 jezdeckých švadron, ta měla v době míru přibliţně 160 muţů. Některé jezdecké pluky byly před válkou posíleny jezdeckými kulometnými oddíly. Jezdecká eskadrona se členila na 4 jezdecké čety a kaţdá četa na 3 jezdecké hlídky. Co se týče národnostního zastoupení u jezdeckých pluků, čeští jezdci tvořili takřka poloviční zastoupení.23 V druhé polovině 30. let se objevily snahy, které chtěly pluk přejmenovat na Pluk Černých kyrysníků či Pluk Černých dragounů a navrátit se tak k slavné minulosti pluku.24 Bojovou formací jízdy byla eskadrona neboli švadrona o různém počtu jezdců. Švadrony jízdy byly šikovány počátkem 17. století v hloubce 8 – 10 řad (kyrysníci) nebo 5 – 6 __________________________ 21. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1526 – 1918). II. díl. Praha 1986. s. 444. Srovnáme-li to s Koldinská, Marie, Šedivý, Ivan: Válka a rmáda v českých dějinách. Sociohistorické črty. Praha 2008, s. 242 ,kde uvádí podíl vojáků české národnosti u jezdeckých jednotek v roce 1875 činil 15,1%, v roce 1910 tento údaj narostl o 1%, tedy na 16,1%. Jezdci slovenské národnosti v roce 1875 nebyli takřka ţádní a v roce 1910 to bylo pouhé 1,2%. 22. Minařík, Pavel. Jezdecký pluk 6 za 1. světové války. (Dostupné z) / http://vojenstvi.cz/vasedotazy_120.htm/ 23. Polák, Jiří: Za císaře, za vlast. O c. a k. armádě v I. světové válce slovem, ale hlavně obrazem. Praha 2001, s. 20 – 26. 24. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika drag. pl. 6. na rok 1937

14

řad (arkebuzýři). Útočilo se poklusem, kdyţ švadrony dojely na 4 – 5 kroků k nepříteli, zastavily, načeţ jezdci první řady vystřelily z pistolí a úchýlili se napravo i nalevo mezerami mezi švadronami dozadu. Nato vystřelila druhá řada atd. – tento způsob jezdeckého boje se nazýval karakola.25

__________________________ 25. Kurfürst, František: Válečné dějiny Československé. Praha 1937, s. 224.

15

2. 1. Výstroj a výzbroj jezdectva do 1. světové války Kyrysníci měli kyrys a helmu, dragouni měli tříroký soukenný klobouk a neměli kyrysu, lehká jízda neměla ani helmy ani kyrysu. Výzbrojí kyrysníků byly těţký palaš a pistole, dragouni měli palaš, karabinu a pistole, lehká jízda křivou šavli, karabinu i pistole a znovu zavedeno u některých druhů lehké jízdy kopí. Jezdci byli obvykle oblečeni do dlouhé barevné vesty – kamizoly, kalhoty sahaly ke kolenům, na lýtkách punčochy, nohy chránily vysoké holinky aţ přes kolena, hlavu kryl třírohý klobouk a proti zimě měli dlouhý bílý plášť.26 Na přelomu 17. a 18. století byli dragouni vyzbrojeni karabinou a dvěma pistolemi s kolečkovým zámkem, které měli zasunuty v pouzdrech u sedla. Neoddělitelnou součástí výzbroje byl palaš, který se nosil v pochvě na pravém boku. Výzbroj byla doplněna ještě bodákem. V letech 1711 - 1715 byly zřízeny granátnické kompanie. Dragounští granátníci byli vyzbrojeni navíc ručními granáty, které nosili ve velkých koţených taškách.27 Všichni jezdci dostali karabiny, včetně hulánů, u nichţ byla roku 1871 odstraněna kopí.28 Před 1. světovou válkou měli jezdci rakousko-uherské armády límcové výloţky v modré barvě29 a byli vybaveni kromě sečných zbraní opakovacími karabinami Mannlicher vz. 90 a 95 s přímotaţným válcovým závěrem s bodáky. Polák, Jiří: Za císaře, za vlast. O c. a k. armádě v I. světové válce slovem, ale hlavně obrazem. Praha 2001, s. 20. Jezdectvo, které bylo velice četné, rozhodovalo obyčejně bitvu, útočilo jen klusem, aby bylo šetřeno materiálu lidského i koňského, a teprve z největší blízkosti tryskem. Uplatňovaly se však snahy, aby jezdectvo útočilo jen tryskem a uplatnilo naráz a jen sečnou i bodnou zbraň.30 Vývoj uniformy pluku: Období kyrysnického pluku: 1738 – bílý kabátec, červené výloţky, 1765 – bílý kabátec, bílé nohavice, tmavěčervené výloţky, ţluté knoflíky, 1770 – bílý kabátec, bílé nohavice, černé výloţky, ţluté knoflíky. Kyrysnický pluk číslo 6: 1850 – bílý kabátec (waffenrock), světlemodré nohavice, černé výloţky, ţluté knoflíky. Dragounský pluk číslo 6: 1868 – světlemodrý kabátec, červené nohavice, černé výloţky, ţluté knoflíky.31 __________________________ 26. Kurfürst, František: Válečné dějiny Československé. Praha 1937, s. 282 - 283. 27. http://cs.wikipedia.org/wiki/Dragoun 28. Kurfürst, František: Válečné dějiny Československé. Praha 1937, s. 282. 29. Vogeltanz, Jan, Polák, Milan: Československé legie 1914-1918 Československá armáda 1918-1939. Uniformy-symbolika-výstroj-výzbroj. Praha – Litomyšl 1998, (obrazová příloha). 30. Kurfürst, František: Válečné dějiny Československé. Praha 1937, s. 282. 31. http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/47815

16

3. Vznik armády Po skončené světové válce trpěl nedostatkem zboţí nejen civilní sektor, nýbrţ i armáda. U jezdectva to byla především absence koní, jichţ byl po válce nedostatek, a dále chyběly jezdecké postroje a sedla. Aţ do poloviny dvacátých let trpěla armáda určitými nedostatky a vojáci neměli unifikované stejnokroje. Nosily se staré rakouské stejnokroje, legionářské uniformy, německé přilbice. Značná část vojenského materiálu byla zakoupena v likvidovaných skladech americké armády v Evropě. Dodávky z textilního a koţedělného průmyslu byly armádě doručovány s určitým opoţděním oproti zbrojním dodávkám, coţ mělo za příčinu zavádění jednotného stejnokroje vz. 21 aţ v pozdějších letech. S výjimkou let 1936 – 1938, tedy v době ohroţení nacistickým Německem, nebyl nikdy v historii meziválečného Československa zaznamenán takový nárůst počtu zbraní, střeliva a techniky jako v období let 1919 – 1922.32 V době státního převratu se z českých zemí doplňovalo 12 jezdeckých pluků (dragounských a hulánských). V té době byla ale většina muţstva mimo české země a domů se teprve vracela. V Čechách byla za rakousko – uherského vojenského uspořádání dvě sborová velitelství a kaţdé mělo po převratu k dispozici jednu jezdeckou brigádu, kdeţto Morava ţádné sborové velitelství neměla, protoţe byla rozdělena na dvě poloviny podléhajíc vídeňskému a krakovskému sborovému velitelství. To značně komplikovalo především evidenci muţů v budoucnu potřebných k povolání do vojska. 31. října 1918 byl vrchním velitelem československých vojsk jmenován polní podmaršálek Diviš. Nařídil evidenci muţů vojáků vracejících se do vlasti. Dosud nebyla ţádná divizní ani brigádní velitelství, a tak jako náhrada za ně působily vojenské inspektoráty. V prosinci 1918 jich bylo zřízeno šest (4 v Čechách a 2 na Moravě). Nedostatek koní způsobil, ţe do konce roku 1918 byly postaveny pouze 3 eskadrony.33 Po vzniku Československa byl v branném zákoně ustanoven počet válečných koní na čísle 30 534.34 V květnu 1919, tedy v době, kdy došlo k útoku Maďarské republiky rad na československou republiku, měla naše armáda k dispozici čtyři bojeschopné divize (jednu divizi francouzských legionářů, dvě divize italských legií a jednu divizi sestavenou __________________________ 32. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1918 – 1939). III. díl. Praha 1987, s. 154. 33. Dvacet let československé armády v osvobozeném státě, s. 124 - 125. 34. Kalhous, Rudolf: Budování armády. Praha 1935. s. 157.

17

z domácího vojska), dále to byly čtyři samostatné brigády, vhodné spíše pro posiční obrany a 54 praporů, které vykonávaly policejní nebo posádkovou sluţbu.35 Celkem na Slovensku v bojích proti Maďarům bylo v květnu 1919 k dispozici 85 slabých špatně vyzbrojených praporů pěchoty a několik eskadron jezdectva, celkem 30 000 muţů, 250 kulometů, 128 děl, 2 obrněné vlaky a 6 letadel. Naproti tomu Maďaři měli dobře organizovanou armádu o síle 50 000 vojáků, 500 kulometů, 370 děl, 1300 šavlí (jezdců) 10 obrněných vlaků a 10 letadel. Bojů o Těšínsko se zúčastnilo 16 praporů pěchoty, 2 eskadrony jízdy a 6 baterií dělostřelectva.36 Neúspěch v bojích s Maďarskou republikou rad měla za následek odvolání italské vojenské mise. V červnu 1919 ji vystřídala francouzská vojenská mise pod velením generála Pellé(ho). Generál Pellé se tak stává nejvyšším velitelem všech čs. branných sil a v této funkci setrval do 26. 10. 1919. V polovině téhoţ roku byl francouzskou misí vytvořen plán unifikace čs. armády. Byl téţ vytvořen plán organizace armády od ministerstva národní obrany, přes zemská velitelství aţ po dislokaci jednotlivých útvarů. fr. vojenská mise končí roku 1926.37 Struktura stálé armády se začala vytvářet od roku 1919. Kdy byly vytvořeny kostry 12 divizí.38 Proces unifikace byl zahájen v roce 1920 a vycházel z několika důleţitých zákonů, které byly přijaty v roce 1920. Jednalo se zejména o branný zákon (č. 193/1920 Sb. z. a n.), kterým byla zřízena československá armáda oficiálně nazývaná Československá branná moc. V souladu s Washingtonskou deklarací měla být budována na miličním základě, který měl být na přechodnou dobu nahrazen systémem povinné vojenské sluţby. Ta měla trvat 14 měsíců s přechodným prodlouţením na dva roky po dobu tří let. Myšlenka armády budované na miličním základě byla reakcí na tehdejší značné antimilitaristické názory ve společnosti. K jejímu uskutečnění však nikdy nedošlo.39 V březnu 1920 byl částečně na fr. nátlak vojenské mise přijat branný zákon. Kromě dovršení legislativních snah po legislativní stránce to především znamenalo všeobecnou brannou povinnost pro všechny občany. Prezenční neboli základní vojenská sluţba trvala 14 __________________________ 35. Kašpar, Josef: Výcvik v čs. armádě v letech první republiky. Vojenský profesionál 10, 1996, s. 7. 36. Kurfürst, František: Válečné dějiny československé. Praha 1937, s. 351 - 352. Kniha Dvacet let československé armády v osvobozeném státě, s. 133 - 135., uvádí jen 1 eskadronu jezdectva v bojích o Těšínsko. 37. Kašpar, Josef: Výcvik v čs. armádě v letech první republiky. Vojenský profesionál 10, 1996, s. 8. 38. Deset let republiky československé. Praha 1928, s. 121. 39. Pavel, Jan: Velikost a struktura výdajů na národní obranu v Československu v letech 1918-1938. Praha 2004, s.13.

18

měsíců s přechodným prodlouţením o 10 měsíců, celkem tedy vojenská sluţba trvala 24 měsíců. V roce 1924 byla zkrácena na 18 měsíců a roku 1934 opět prodlouţena na 24 měsíců, v době ohroţení republiky se plánovalo zavést tříletou povinnou vojenskou sluţbu, k čemuţ nakonec vlivem „mnichovských událostí“ nedošlo. Československá armáda tak byla budována jako stálá armáda, uţ nepřevládaly tedy tendence na vybudování pouhých milicí, jako tomu bylo například ve Švýcarsku.40 Rok 1920 byl jeden z nejdůleţitějších roků čs. meziválečné armády. Sloučení (unifikace) různorodých sloţek do jednotných armádních organismů mělo značný význam pro další výcvik vojsk. Rozkaz k unifikaci byl vydán 24. prosince 1919 prezidentem republiky a armádním rozkazem ministra národní obrany. Unifikace měla započít k 1. lednu 1920 a jako první rozkaz byl MNO/GS, čj. 51.700/org. z 21. prosince 1919 ke splynutí zahraničního a domácího vojska. Dalším důleţitým krokem bylo rozhodnutí ministra národní obrany dne 23. dubna 1920 o vydání zatimních předpisů pro čs. brannou moc, které ujednocovaly provádění výcviku. Nejdůleţitější z těchto předpisů byly předpisy pro výcvik a výchovu pěchoty. Podle nich byl prováděn výcvik (pořadový, střelecký, taktický) vojáků všech zbraní.41 Vzhledem k událostem v Maďarsku v roce 1921, kdy se bývalý rakouský císař Karel I. pokusil o restauraci své moci alespoň v této zemi, došlo v zemích, které se cítily ohroţeny tímto aktem, k provedení částečných mobilizací. To se týkalo i Československa. Prezident T. G. Masaryk nařídil na návrh ministra obrany vyhlásit 24. října 1921 částečnou mobilizaci. Do zbraně byl povolán především jeden ročník vojenských gáţistů a muţstva v záloze, příslušníků pěchoty, dělostřelectva, jezdectva a letectva, narozených roku 1895 a mladších, bylo také mobilizováno pět dalších ročníků vojenských gáţistů a muţstva v záloze od ostatních druhů zbraní a od všech sluţeb včetně lékařů a zvěrolékařů, důstojníků sluţby zbrojní, správní a proviantní, zařazených kdekoli a narozených roku 1890 a později. Dále to bylo devět dalších ročníků vojenských gáţistů a muţstva v záloze, narozených v letech 1889 aţ 1891 včetně, příslušníků telegrafního pluku, ţelezničního pluku a automobilových útvarů, pokud obdrţeli určovací listiny. (Současně nařídil ministr národní obrany, jímţ byl tehdy agrárník František Udrţal, okamţité zahájení prací spojených s provedením mobilizačního __________________________ 40. Kašpar, Josef: Výcvik v čs. armádě v letech první republiky. Vojenský profesionál, č.10, 1996, s. 8. 41. Tamtéţ, s. 8., a Sander, Rudolf: Přehled vývoje československé vojenské správy v letech 1918 – 1939. Historie a vojenství, 1965, č. 3, s. 361. Srovnej Šrámek, Pavel: Československá armáda v roce 1938. Brno – Náchod 1996, s. 8 – 9.

19

opatření a stanovil den 27. října 1921 za první mobilizační den.42 Tato opatření ČSR a jejich malodohodových spojenců včetně zákroku západních velmocí zapřičinilo, ţe Horthyovská vláda přikročila k likvidaci pokusu návratu Habsburků na maďarský trůn. Karel I. byl ze země vypovězen a deportován na ostrov Madeira. Československá armáda tak mohla demobilizovat své síly. Provedla tak ve dvou etapách: 1. etapa ve dnech 10. – 15. listopadu 1921 a 2. etapa ve dnech 20. – 26. listopadu. Tohoto dne o půlnoci byl vyhlášen konec mobilizace.43 Unifikace byla dokončena v roce 1922. Území republiky bylo rozděleno na čtyři zemské vojenské obvody, pod které spadalo 12 divizních oblastí. Postupně bylo zformováno 48 pěších pluků, 4 horské pěší pluky, 10 hraničářských praporů, 35 dělostřeleckých pluků, 3 letecké pluky, 10 jezdeckých pluků a řada menších vojenských útvarů. (Šrámek, Pavel: Československá armáda v roce 1938. Brno – Náchod 1996, s. 9.) V roce 1924 byl počet mírového vojska zákonem č. 176/1924 Sb. z. a n. upraven tak, aby od 1. dubna do 30. září měla armáda 140 000 muţů, v zimě 90 000 osob, ale 1. října 1927 byl přijat nový zákon, který počet vojska v letním období sniţoval na 140 000 a v zimním zvyšoval na 100 000 vojáků. Dnem 1. října 1928 byl stanoven roční kontingent branců na počet 70 000 muţů. Ministr národní obrany pak měl moţnost tento počet v případě potřeby navýšit o 5000 branců.44 Od roku 1927 bylo příslušníkům armády a četnictva odebráno aktivní a pasivní volební právo. Dále platila další omezení jako např. zákaz jakékoliv politické a volební agitace a schůzí a zákaz vstupu do organizací s politickou činností.45. 3. 9. 1929 byl stanoven jednotný vzor standarty pro jezdecké pluky. (Sluka, Václav: Československá armáda v datech II (1921 – 1934). Historie a vojenství 6, 1995. s. 151 – 153.) Po roce 1932 byly u dělostřelectva zrušeny některé horské dělostřelecké oddíly a místo nich byly organizovány jezdecké dělostřelecké oddíly.46 __________________________ 42. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1918 - 1939) III. díl, s. 138. 43. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1918 – 1939) III. díl, s. 138 - 139. Srovnej Sluka, Václav: Československá armáda v datech II (1921 – 1934). Historie a vojenství 6, 1995. s. 123. 44. Nesvadba, František: Proč nezahřměla děla. Praha 1986, s. 114. 45. Šrámek, Pavel a kol.: Kdyţ zemřít, tak čestně. Československá armáda v září 1938. Brno 1998, s. 11. 46. Nesvadba, František: Proč nezahřměla děla. Praha 1986, s. 115.

20

Dne 31. prosince 1933 byl generál Jan Syrový nahrazen generálem Ludvíkem Krejčím, coţ mělo kladný vliv na dění v armádě, a to hlavně z důvodu, ţe Ludvík Krejčí byl schopnějším činitelem v armádě. 25. ledna 1934 byly výnosem MNO u jezdectva a hipomobilních útvarů dělostřelectva zavedeny trubačské sbory.47 V létě roku 1934 došlo k zavádění do výzbroje pěchoty a jezdectva (37mm PT kanonu (KP-ÚV vz. 34), jímţ byly vyzbrojeny první čs. lehké tanky vz. 34 a 35. (Sluka, Václav: Československá armáda v datech II (1921 – 1934). Historie a vojenství 6, 1995. s. 164). Problém našich tanků, stejně tak jako francouzského (francouzská armáda byla naším vzorem a Československo převzalo francouzskou vojenskou doktrínu) byl ten fakt, ţe mu přisuzována úloha jezdectva, zejména pak v průzkumných oddílech. I to byla příčina nízkého počtu tanků v naší armádě.48 V polovině 30. let byly jezdecké pluky oslabeny o jednu ze svých dvou kulometných eskadron. Vozatajstvo zaniklo jako druh zbraně, její roty byly přejmenovány na eskadrony a přičleněny do náhradních korouhví jezdeckých pluků. Tři dělostřelecké oddíly byly změněny na jezdecké dělostřelecké oddíly pro jezdecké brigády. K 1. říjnu 1933 vzniklo čtvrté velitelství jezdecké brigády.49 Od 15. května 1935 začala platit nová organizace válečné armády (tedy armády po provedení mobilizace), která se měla dělit na dvě části – krycí a manévrovací. Celkem měla být tvořena 23 divizemi, 15 hraničními oblastmi v síle divize, 4 jezdeckými brigádami a 6 leteckými pluky. Tyto jednotky měly disponovat 505 tanky, 2260 děly a 799 letadly. S cílem realizovat výše uvedené plány byly od roku 1934 postupně uvolňovány značné finanční prostředky.50 Od roku 1920 do roku 1936 se čs. armáda skláda z 12 pěších divizí, 2 horských brigád, 2 těţkých dělostřeleckých brigád, 3 jezdeckých brigád a útvarů přímo podřízených MNO nebo zemským velitelstvím. V roce 1929 to bylo 144 praporů pěchoty, 12 praporů horské pěchoty, 10 praporů hraničářské pěchoty, 144 baterií lehkého dělostřelectva, 42 baterií horského dělostřelectva, 28 baterií těţkého dělostřelectva, 12 baterií protiletadlového __________________________ 47. Sluka, Václav: Československá armáda v datech II (1921 – 1934). Historie a vojenství, 1995, č. 6, s. 162. 48. Hyndrák, Václav: Československá armáda v roce 1938. Praha 1968, s. 35. 49. Straka, Karel: Historie československé armády 3. Československá armáda, pilíř obrany státu z let 1932 – 1939. Praha 2007, s. 28. 50. Šrámek, P.: Československá armáda v roce 1938. Brno – Náchod 1996, s. 11.

21

dělostřelectva, 5 ţenijních pluků, 3 pluky letectva, 40 eskadron jezdectva, 3 eskadrony cyklistů, 1 prapor útočné vozby (oddíl tanků, oddíl obrněných automobilů a rota obrněných vlaků) a útvary technické a sluţeb, v nichţ například byly také 2 samostatné prapory ţenijního vojska – strojní prapor a vodní prapor.51 Kategorie

Měsíční sluţné

Roční činovné

důstojník 1. platové stupnice

6 000 – 6 500 kč

15 000 kč

důstojník 3. platové stupnice

3 250 – 4 125 kč

3 636 – 7 200 kč

důstojník 8. platové stupnice

850 – 1450 kč

2 640 – 4 800 kč

poddůstojník z povolání

600 – 1375 kč

1 824 – 3 300 kč 52

Platy důstojníků a poddůstojníků v letech 1926 – 1938

V roce 1936 byl přijat Zákon o obraně státu a v dubnu téhoţ roku vznikaly jednotky Stráţe obrany státu (SOS), které se skládaly z vojáků, četnictva, finanční stráţe a dobrovolníků.53 V této době nebylo ještě moţné vyčlenit koně z armády. Ku příkladu i v německé armádě ještě i v prvních letech 2. světové války hrály jezdecké jednotky a koně nemalou roli. U nás tomu navíc hrála skutečnost, ţe zde měla velký vliv vládnoucí agrární strana a konzervativní část velení, které chtěly zachovat parády a hrdost selského chápání úlohy koní v armádě. Spousta členů agrární strany a důstojnictva profitovali na dodávkách krmiva pro koně, údrţbě a provozu chovných stanic, hřebčínů, chovatelských stanic i dostihových závodů. Náleţelo mezi cti selských synků být odveden ke dragounům (ţluté „rajtky“ je odlišovaly od ostatních zbraní), stejně jako mladí z chudších či podruţských rodin slouţili často v armádních konírnách. Svět republikánské strany se proto cítil se starým pojetím mobility armády spojen jak hospodářsky, tak citově.54 Se zánikem prvorepublikové armády, tedy koncem roku 1939, zaniklo i jezdectvo jako druh zbraně (vojska) a nebylo jiţ nikdy znovu obnoveno. Ani v zahraničních našich __________________________ 51. Doleţal, Ludvík, Kroupa, Lubomír: Ţenijní vojsko. Historie a současnost. Praha 2003, s. 30. 52. Kárník, Zdeňek: České země v éře první republiky (1918 – 1938). Díl třetí. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 – 1928). Praha 2000, s. 39. 53. Tamtéţ, s. 453. 54. Tamtéţ, s. 470 – 471.

22

jednotkách za války, ani po válce.55

__________________________ 55. Nolč, Jiří: Československá armáda za první republiky. Brno 2007, s. 63.

23

3. 1. Organizační výstavba armády Hned prvního dne převratu, tedy 28. října 1918 vzniklo zemské vojenské velitelství v Praze. O dva dny později byl ustaven Výbor národní obrany jako zvláštní sloţka Národního výboru československého. Výkonným orgánem výboru se stal nejvyšší správce čs. vojsk, starosta Sokola dr. Jan Scheiner, který spolu se zemským vojenským velitelstvím v Praze, jemuţ bylo svěřeno vrchní velení nad všemi čs. vojsky, tvořili vrchní vojenské velitelství. Funkce nejvyššího správce čs. vojsk bya zrušena k poslednímu dni roku 1918.56 Československá armáda se členila na zbraně a sluţby. Do zbraní patřilo pěší vojsko, jezdectvo, dělostřelectvo a letectvo. Pomocné zbraně byly technické vojsko (ţenijní a ţelezniční, které bylo v roce 1923 přičleněno k ţenijnímu vojsku) a dopravní vojsko (vozatajsktvo a automobilní vojsko). K sluţbám náleţely vzdělávací a vědecké ústavy, technické sluţby (zbrojní, letectva, ţenijního vojska, automobilního vojska) a sluţby (zdravotnická, hospodářsko – správní, justiční, duchovní, doplňovací a početní, remontní, veterinářská, kancelářská a hudební).57 Branná soustava republiky byla budována na principu stálého vojska, ke kterému patřili důstojníci a rotmistři z povolání, déle slouţící poddůstojníci a presenčně slouţící muţstvo, vykonávající sluţbu na základě všeobecné branné povinnosti. Armáda byla organisována na rámcovém systému, t. j. měla jiţ v míru rámec (velitele a část muţstva) pro polní útvary.58 Branný zákon, branná povinnost všeho občanstva, kádrová – rámcová armáda. Prezidentská kancelář měla svoji kancelář vojenskou (vedl ji nejdříve plukovník Otakar Husák) a Masaryk věnoval dost času studiu elaborátů o vojenskopolitické strategii republiky, o organizaci armády a pravidelně se stýkal s nejvyšším velením. Odvodní rok byl stanoven na 20 let a celkově platila branná povinnost do 50 let. Mírový stav armády byl stanoven na 9000 důstojníků, 9000 poddůstojníků z povolání a 150 000 muţstva.59 Dne 12. listopadu 1918 byl vydán disciplinární řád československého vojska. 15. listopadu zaniká Výbor národní obrany a je zřízeno Ministerstvo národní obrany (MNO). __________________________ 56. Sluka, Václav: Československá armáda v datech I. Historie a vojenství, 1995, č. 5, s. 100. 57. Vondrášek, Václav a kol.: Příprava vyšších velitelů a štábních důstojníků v čs. armádě v letech 1918 – 1993. Brno 1999, s. 13. 58. Malypetr, Jan, Soukup, František, Kapras, Jan: Armáda a národ. Praha 1938. s. 187. 59. Kárník, Zdeňek: České země v éře první republiky (1918 – 1938). Díl první. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 – 1928). Praha 2000, s. 163.

24

Prvním ministrem se stává Václav Klofáč, M. R. Štefánik se stal ministrem vojenství. Po jeho smrti tento úřad zanikl.60 Dne 3. prosince 1918 byl vydán výnos vrchního velitelství čs. branné moci o přechodné organizaci pěchoty a jezdectva. V tomtéţ měsíci byla uzavřena čs. – italská dohoda o působení a podmínkách pobytu italských důstojníků a muţstva v čs. armádě. Italská vojenská mise skončila 24. května 1919.61 V lednu 1919 byly zřízeny vojenské inspektoráty v Čechách a na Moravě. Sídla měly v Praze, Plzni, Hradci Králové (do února 1919 v Josefově), Českých Budějovicích, Brně, Moravské Ostravě (od června 1919 v Olomouci).62 Ke konci ledna roku 1919 vznikly vojenské evidence koní a v Hostouni bylo zřízeno shromaţdiště koní. To bylo 8. dubna 1920 přejmenováno na Ústav pro chov vojenských koní a o dva roky později na vojenský hřebčín. Prvního února 1919 byla zavedena jednotná polní dávka potravy pro vojsko i pro koně, počátkem dvacátých let byla pak několikrát upravena. 16. května 1919 je generál J. Červinka st. pověřen vedením nově zřízeného inspektoriátu pro chov vojenských koní se sídlem v Benešově. Ten byl pak v září přeloţen do Prahy. A v roce 1920 byly dokonce zřizovány koňské nemocnice, a to v rámci vojenských ústavů. Celkem byly vytvořeny 3 a 1 polní koňská nemocnice. (Dvacet let československé armády v osvobozeném státě, s. 138 - 139.) V červenci 1920 bylo přikročeno k unifikaci a reorganizaci jezdectva. Dne 22. července MNO vydalo výnos o zřízení a organizaci inspektoriátu čs. jezdectva. V říjnu pak bylo sestaveno deset pluků, organizovaných ve třech jezdeckých brigádách.63 V červenci 1920 došlo ministrem MNO ke schválení zřízení ústředního jezdeckého ústavu v Pardubicích a jeho pobočky učitelské školy v Hodoníně. K zřízení učitelské školy byl vydán výnos MNO o měsíc později a prvotní název školy byl Ústřední jezdecký ústav v Hodoníně, od 11. října 1920 pak učitelská škola pardubického ústředního jezdeckého ústavu v Hodoníně. Obě školy se pak sloučily v Hodoníně. V Hranicích vznikl z ústřední ekvitační školy (zřízena 1. ledna. 1920 v Pardubicích a do Hranic přemístěna v září) ústřední jezdecký ústav. V roce 1921 byl __________________________ 60. Sluka, Václav: Československá armáda v datech I. Historie a vojenství, 1995, č. 5, s. 102. 61. Tamtéţ, s. 103 -114. 62. Tamtéţ, s. 107. 63. Tamtéţ, s. 108 - 131.

25

přemístěn do Hodonína a sloučen se zdejší samostatnou učitelskou školou. V roce 1922 byl přejmenován na učiliště pro jezdectvo. Třetího a čtvrtého dubna 1925 se učiliště kompletně přesunulo z Hodonína do Pardubic.64 Dne 11. října 1920 byl zřízen inspektorát remontování. Dosavadní inspektoráty chovu vojenských koní a doplňování koní byly zrušeny. Ke konci tohoto roku zahájila činnost remontní komise 1 v Praze, která byla původně nazývána nákupní komise koní. Téhoţ prosince, ale na jeho začátku (1. 12.), byly zrušeny nemocnice pro koně.65 Do listopadu roku 1919 bylo v čs. armádě u jezdectva, vozatajstva apod. pouţíváno termínu rytmistr (od německého Rittmeister) pro hodnost kapitána. Hodnost praporčíka u jízdy, dříve uţíván výraz kornet aţ do roku 1838 - tehdy byli praporčíci zařazeni mezi tehdejší podporučíky, byla zavedena roku 1908 a byla to nejvyšší poddůstojnická funkce v kategorii kadetů. Od nového roku 1921 byl hlavní štáb čs. armády vyčleněn z MNO a aţ do 9. března 1922 fungoval jako samostatný orgán. Dále byla zřízena hospodářká správní kontrola MNO, ta kontrolovala hospodaření v armádě. Dále vznikly orgány Vojenská odborná účtárna, určena pro odbornou účetní kontrolu vojenských orgánů a Vojenská penzijní likvidatura, ta měla na starosti vyplácení vojenských zaopatřovacích platů a invalidních poţitků. Oba úřady sídlily v Praze. 3. ledna 1921 nahradil generála Pellé generál E. Mittelhauser ve funkci náčelníka hlavního štábu. 29. ledna 1921 vzniká velitelství 2. a 3. jezdecké brigády se sídly v Brně a Nových Zámcích. Velitelství 1. jezdecké brigády vzniká o tři dny později se sídlem v Pardubicích.66 Vlastní

unifikace

byla

zahájena

v únoru

1920

slučováním

zahraničních

(legionářských) útvarů s domácími útvary. Celkem bylo vytvořeno 48 pěších pluků. Z bývalých mysliveckých praporů bylo zřízeno 10 hraničářských praporů a pro činnost V létě roku 1920 bylo přikročeno i k unifikaci dělostřelectva a k nové dislokaci dělostřeleckých útvarů. Od října 1920 byl jednotný systém zaváděn i u jezdectva (celkem bylo vytvořeno 10 jezdeckých pluků). Zcela samostatně bez moţnosti navázat na rakouskou __________________________ 64. Sluka, Václav: Československá armáda v datech I. Historie a vojenství, 1995, č. 5, s. 131 - 139. 65. Tamtéţ, s. 134 - 138. 66. Uhlíř, Lubomír: Českoslovenští armádní generálové 1918 - 1938. Historie a vojenství, 1995, č. 5, s. 144.

26

organizaci, bylo organizováno letectvo. Sjednocování organizačních struktur probíhalo i u vozatajstva, ţenijního vojska a dalších zbraní a sluţeb. Pod dohledem francouzské mise bylo zcela nově budováno i vojenské školství.67 Situace při unifikaci čs. armády byla dost sloţitá. Neshody a rivalita panovala mezi dvěma skupinami velitelských sloţek, a to mezi sloţkou bývalých rakousko – uherských důstojníků a poddůstojníků na straně jedné a velitelů zahraničních legií na straně druhé. Situací se musel zabývat prezident Masaryk, který oba dva znesvářené tábory přinutil spolupracovat pod hlavičkou jednotného velitelského sboru.68 Československá armáda se podle branného zákona z roku 1920 dělila na aktivní armádu, I. a II. zálohu. Aktivní armáda se skládala z vojenských osob, zvířat a materiálových prostředků mírových i válečných. Jejím úkolem bylo připravovat v míru účelnou obranu státu. Byla základem k vytvoření armády válečné. I. záloha měla za úkol doplňovat ve válce vzniklé ztráty. I. zálohu tvořily muţi do 40 věku ţivota. II. záloha měla za války na starosti především vykonávání střáţné sluţby a v krajním případě téţ náhradu vzniklých ztrát. Patřili sem muţi od 40. do 50. let.69 Aktivní armáda se dále dělila na vojenské útvary. Vyššími jednotkami byly nazývány divize, brigády a od roku 1935 sbory. Divize se skládaly z několika útvarů zbraní (pluky, samostatné oddíly) označovány jako vojsková tělesa. Pluky se zpravidla dělily na oddíly a pak dále na setniny. Oddíly se u pěchoty nazývaly prapory, u dělostřelectva dělostřelecké oddíly, u letectva peruti, u jezdectva korouhve a u ostatních (ţenijní, telegrafní, automobilní vojsko) prapory. Setniny se nazývaly – u dělostřelectva baterie, u letectva letky, u jezdectva eskadrony, u pěchoty a ostatních druhů vojsk roty. Vojenskými

útvary

byly

i

vojenské

ústavy. Ať to byly útvary vzdělávací, vědecké nebo slouţící k výrobě vojenského materiálu. Patřily sem i vojenské úřady. Byly to MNO, úřady hospodářsko-správní sluţby, stavební sluţby, justiční, doplňovací skuţby.70 Území republiky bylo rozděleno na čtyři zemské obvody (Čechy, Morava, Slezsko, Podkarpatská Rus). Ty byly dále členěny na divizní oblasti, kterých bylo 12, v roce 1938 jich __________________________ 67. Kašpar, Josef: Výcvik v čs. armádě v letech první republiky. Vojenský profesionál, 1996, č. 11, s. 8. 68. Tamtéţ. 69. Sander, Rudolf: Přehled vývoje československé vojenské správy v letech 1918 – 1939. Historie a vojenství, 1965., č. 33, s. 362. 70. Sander, Rudolf: Přehled vývoje československé vojenské správy v letech 1918 – 1939. Historie a vojenství, 1965, č. 3, s. 363.

27

bylo uţ 17. V roce 1935 vzniklo 7 sborových oblastí v rámci zemských vojenských obvodů. Sborové oblasti se dělily na oblasti divizní. Z hlediska doplňování vojska se stát dělil na 48 doplňovacích okresů.71 Podle úkolů se armáda dělila na zbraně a sluţby. Zbraně, tedy druhy vojsk, se dělily na zbraně hlavní, určené k přímému boji, a zbraně pomocné, určené k podpoře armády. Hlavními zbraněmi byla pěchota, dělostřelectvo, jezdectvo a letectvo. Pomocnými zbraněmi byly telegrafní vosjko, ţenijní vojsko, vozatajstvo, ţelezniční pluk a automobilní vojsko. V roce 1933 dochází ke změně uspořádání a k zrušení rozlišování zbraní hlavních a pomocných. Zbraně se dělily na pěchotu, dělostřelectvo, jezdectvo, letectvo, ţenijní vojsko a telegrafní vojsko. Ţelezniční pluk byl včleněn do ţenijnho vojska, vozatajstvo se včlenilo do jezdectva a automobilní vojsko do dělostřelectva. Sluţbami se v armádě rozumnělo zajišťování úkolů zbraní (druhů vojsk) a péčí o jejich osobní a věcné potřeby. Podle speciálního zaměření se sluţby dělily na technické a ostatní. Technická sluţba představovala sluţbu zbrojní, stavební, leteckou, automobilní, ţelezniční, vozatajskou, ţenijní a telegrafní později zvanou spojovací. Ţelezniční sluţba později vplynula do ţenijní a vozatajská do zbrojní. V roce 1937 přibyla sluţba válečného průmyslu. Mezi netechnické sluţby náleţely zdravotnická, hospodářskosprávní (intendační), doplňovací a početní, remontnická a veterinářská, justiční a duchovní. Zvláštní skupinou, podobnou sluţbám, byly vojenské školství, vojenské a vědecké ústavy.72 Velmi významný vliv na armádu mělo zavedení dvouleté vojenské sluţby v roce 1934. Všechny sloţky armády zvětšily početní stavy svých útvarů a sluţeb, u jezdectva tomu bylo o celou třetinu.73 Všeobecně vojenský odbor (VVO) Hlavního štábu československé armády se zabýval záleţitostmi pěchoty, útočné vozby, jezdectva včetně vozatajských eskadron, a také záleţitostmi sluţeb zdravotnické, doplňovací a početní, veterinářské, remontnické, justiční a duchovní. VVO byl dále rozdělen na oddělení podle výše rozdělených zbraní a sluţeb. Všechna oddělení měla úkoly shodné tedy společné a specifické. K úkolům shodným patřily především záleţitosti organizace zbraní a sluţeb spravovaných odborem, jejich výcvik, __________________________ 71. Tamtéţ, s. 364. Srovnej Straka, Karel: Historie československé armády 3. Československá armáda, pilíř obrany státu z let 1932 – 1939. Praha 2007, s. 54 - 55. 72. Sander, Rudolf: Přehled vývoje československé vojenské správy v letech 1918 – 1939. Historie a vojenství, 1965, č. 3, s. 365. 73. Straka, Karel: Historie československé armády 3. Československá armáda, pilíř obrany státu z let 1932 – 1939. Praha 2007, s. 43.

28

zřizování škol a kurzů, ustanovování velitelů vojskových těles, příprava jejich mobilizace. Všechny úkoly plnila oddělení podle směrnic hlavního štábu. Odbor dále zařizoval věci výstroje, řídil sluţby, vypracovával předpisy a instrukce, zpracovával učební osnovy, vybíral posluchače do vojenských škol a kurzů a ustanovoval velitele útvarů sluţeb. Úkoly specifické se týkaly převáţně oddělení sluţeb. Byly to především úkoly veterinární povahy a remontní sluţby. Patřilo k nim provádění předpisů o poţadování dopravních prostředků pro vojenské účely, věci doplňování vojska koňmi a jejich uţívání, dozor a odborné vedení ústavů remontní sluţby.74 Vedle vojenských orgánů a velitelství fungovala ve vojenské správě celá řada jiných orgánů, jejichţ úkolem bylo starat se o osobní a materiální potřeby armády. Nazývaly se výkonné orgány sluţeb. Vedle jiných to byly například orgány sluţby zdravotnické, intendační, doplňovací a početní, orgány péče o zvířectvo, orgány sluţby veterinářské a remontnické. Péče o zvířata vojenské správy náleţela veterinářské a remontnické sluţbě. Orgány veterinářské sluţby se zabývaly léčením zvířat, kontrolou jejich fyzického stavu, účastnily se při opatřování, třídění a vyřaďování zvířat vojenské správy, řídily a provozovaly vojenské podkovářství, hospodařily s veterinárním materiálem a provádělý odborný výcvik osob veterinární sluţby. Veterinářskou sluţbu řídilo ministerstvo národní obrany, zemská vojenská velitelství resp. velitelství sborů a velitelství divizí. Výkonnými orgány byli důstojníci veterináři a podkovářský personál u vojskových těles a samostatných útvarů. Kromě toho existovala vojenská veterinářská laboratoř, jako věděecký a výzkumný ústav podřízený ministerstvu. Úkolem remontní sluţby bylo doplňovat armádu koňmi, a to buď nákupem od soukromých vlastníků nebo chovem ve vlastních vojenských ústavech remontní sluţby. Byla vedena evidence zpúsobilých koní a tříděny koně a povozy. Řídícími orgány remontní sluţby bylo ministerstvo národní obrany a zemská vojenská velitelství resp. velitelství sborů. Výkonnými orgány byly nákupní komise koní, později zvaná remontní komise 1 podřízená ministerstvu, dále dva vojenské hřebčíny pro chov jezdeckých koní a vojenská hříbárna, rovněţ podléhající ministerstvu, a konečně dvanáct, později čtrnáct velitelství evidence koňstva, která evidovala koně, vozy a postroje u vojenských útvarů i soukromníků, klasifikovala je a kontrolovala počet a udrţování koní u všech útvarů. Velitelství evidence __________________________ 74. Sander, Rudolf: Přehled vývoje československé vojenské správy v letech 1918 – 1939. Historie a vojenství, 1965, č. 3, s. 372.

29

koňstva byla podřízena velitelstvím divizí, později velitelstvím sborů.75 Tři jezdecké brigády spadaly do tzv. mírové (aktivní) armády a spolu s horskými brigádami nepřináleţely do divizního svazku, ale měly vlastní správní orgány a jejich velitelství se podobala divizním velitelstvím.76 V letech 1935 – 1938 došlo k různým zásahům do organizační struktury armády vcelku i do jejich jednotlivých stupňů. Postupnou realizaci organizačních změn se měla organizace mírové armády co nejvíce přiblíţit k organizaci válečné armády. Na podzim 1935 byl přepracován armádní plán pro případ akutního nebezpečí válečného konfliktu (tzv. nástupový plán IV.), který předpokládal nasazení většiny divizí proti Německu a jen tří proti Maďarsku. Další nástupové plány (zvláště VI. z roku 1937, platný pro mobilizační období 1938 – 39) počítal uţ s reorganizovanými divizemi a jejich zvýšeným počtem.77 Bylo přistoupeno k uskutečnění změn v teritoriálním rozdělení státu. Teritoriální rozdělení ČSR vycházelo v podstatě z jejího politickosprávního rozdělení. Rozdělení území státu na čtyři zemské vojenské obvody zůstalo ve druhé polovině třicátých let zachováno a okruh působnosti obvodů se víceméně shodoval s politickosprávním dělením Československa na: Čechy, Moravu, Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus. Reorganizace armády (válečné) si vyţádala zřízení sborových oblastí a provedení odpovídajících zásahů do soustavy velitelských stupňů a organizačních formací. Bylo vytvořeno 7 sborových oblastí: I. sbor působil v jihozápadních Čechách (velitelství v Praze). II. sbor působil v severovýchodních Čechách (velitelství v Hradci Králové). III. sbor působil na jiţní Moravě (velitelství Brno). IV. sbor působil na severní Moravě (velitelství v Olomouci). V. sbor působil na severozápadním Slovensku (velitelství v Trenčíně). VI. sbor působil na východním slovensku a Podkarpatské Rusi. VII. Sbor působil na středním a jiţním Slovensku (velitelství v Banské Bystrici). __________________________ 75. Sander, Rudolf: Přehled vývoje československé vojenské správy v letech 1918 – 1939. Historie a vojenství, 1965, č. 3, s. 402. 76. Kounovský, Josef, Staněk, František: Dekorace a odznaky v období ohroţení Československa (1935 – 1939). Praha 2007, s. 18. 77. Kárník, Zdeňek: české země v éře první republiky (1918 – 1938). Díl třetí. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 – 1928). Praha 2000, s. 454.

30

Sborové oblasti byly rozděleny na divizní oblasti, v nichţ byla umístěna velitelství a útvary příslušných divizí. Počet divizních oblastí v průběhu let 1935 – 1938 se zvýšil z 12 na 17 a odpovídal počtu vytvořených mírových pěších divizí. Velitelství sboru zahájilo svou činnost 15. října 1935. Do organizace válečné armády výrazně zasáhl nový způsob zajištění mobilizace a operačního rozvinutí vojsk. Válečná armáda byla od 15. května 1935 organizována na dvě části – na „armády krycí“ a „armády manévrovací“. Funkční rozdělení armády na tyto dvě části mělo důleţitou roli v organizaci svazů a celém systému zajištění hranic, jehoţ základním posláním bylo čelit nenadálému napadení. Teritorium státu tak bylo obrazně rozděleno na prostor krycí a prostor manévrovací armády. Prostor krycí armády vymezovala sestava vojsk k zajištění hranic. Do šířky (podél hranic) byla tato sestava organizována na tzv. hraniční pásma (HP) a hraniční oblasti (HO). Do hloubky byla sestava postupně upravována a ohraničena zpravidla plánovanou linií opevnění jako zadní hranicí pro vedení boje při zajištění hranic. Organizace válečné armády v roce 1935 předpokládala vytvoření 4 polních armád, v rámci nich 7 armádních sborů a 6 hraničních pásem, které by disponovaly 23 divizemi, 15 hraničními oblastmi a 4 jezdeckými brigádami. O rozsáhlosti kvantitativního růstu armády v tomto období svědčí počet základních taktických svazů mobilizované armády. Krycí armáda měla obsahovat asi 40% a manévrovací armáda 60% základních taktických svazků. Krycí armádu tvořila nejlépe vybavená a připravená část válečné armády. Koordinace bojové činnosti obou částí armády kladla vysoké nároky na kvalitu organizace armády, protoţe hlavní štáb armády předpokládal v případě potřeby dočasně evakuovat celé Čechy.78 Koncepce výstavby pěchoty a jezdectva v letech 1935 – 1937 se opírala o plán výstavby armády do roku 1937 a o výzbrojní program. Reorganizace mohla být prováděna postupně a diferencovaně a v důsledku omezených meteriálních moţností se soustředila na vnitřní skladbu útvarů. Dílčí organizační změny v mírové organizaci pěchoty a jezdectva byly provedeny k 1. říjnu 1935. Znovu byla zavedena dvouletá základní vojenská sluţba. Mechanizace armády se v malé míře dotkla i jezdeckých pluků, a to tak, ţe u kaţdého jezdeckého pluku byla vytvořena protitanková četa. Navzdory tomu v září 1938 pěší, jezdecké __________________________ 78. Čevela, Jaroslav: Organizační výstavba československé armády před druhou světovou válkou. Vojenský profesionál, 1993, č. 1, s. 24.

31

a pevnostní jednotky citelně postrádaly protitankové zbraně.79 V roce 1937 se změnila organizace mírové armády, kdy byl zrušen systém čtyřplukových divizí. Byly zavedeny pěší divize o třech plucích a byly ustanoveny čtyři rychlé divize, které znamenaly jakousi přechodnou formu na cestě k tvorbě plnohodnotných tankových divizí. Reforma pokračovala i v roce 1938, kdy byla mírová armáda rozčleněna na 4 zemská vojenská velitelství, 7 velitelství sborů, 17 divizí a 4 rychlé divize. Válečná armáda měla být sloţena z 22 divizí, 12 hraničních oblastí v síle divize, 4 rychlých divizí, 2 zvláštních skupin v síle pěší brigády a 55 letek vojenského letectva.80 Jezdectvo mělo také své dělostřelectvo, které spadalo pod dělostřelectvo polní. Jezdecké dělostřelectvo se skládalo z tří samostatných dělostřeleckých oddílů s čísly 81–83. Kaţdý oddíl měl velitelství oddílu se spojovací četou, tři baterie a náhradní baterii. Jezdecké dělostzřelectvo bylo organicky přičleněno k jezdectvu, aby je mohlo v boji rychle sledovat, byla veškerá obsluha jezdeckého dělostřelectva na koních, čímţ se lišila od lehkého dělostřelectva. Jezdecké dělostřelecké oddíly náleţely do svazku jezdeckých brigád a byly nazývány jezdeckým dělostřelectvem.81 Jezdectvo tvořilo 5, 14% z celkového početního stavu armády. V organizační struktuře armády bylo toto číslo poměrně vysoké v poměru k tankovým jednotkám, které byly začleněny do útočné vozby, a ta představovala jen 3% z celkového početního stavu armády. Reorganizace československé armády probíhala v letech 1935 – 1938 a bohuţel zůstala nedokončena a stala se kompromisním řešením mezi výstavbou armády a zajištění obrany republiky. Strategická obrana hrála v organizaci armády hlavní roli a v jejím duchu a pod francouzským vlivem odpovídala moţnostem tehdejší armády, bohuţel neodpovídala skutečným potřebám obrany československého státu.82 Schéma mírového rozčlenění československé armády v roce 1929 týkající se pouze jezdectva: Ministerstvo národní obrany – Zemské vojenské velitelství Praha, Brno, Bratislava, Košice – Tři jezdecké brigády – 1. Tři aţ čtyři jezdecké pluky, 2. Cyklistická eskadrona. 1. jezdecká brigáda měla 4 jezdecké pluky (č. 1, 4, 8 a 9) a podléhala ZVV v Praze. 2. jezdecká brigáda měla 3 jezdecké pluky (č. 2, 6 a 7) a podléhala ZVV v Brně a 3. jezdecká brigáda __________________________ 79. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1918 – 1939) III. díl. s. 391, 402. 80. Šrámek, P.: Československá armáda v roce 1938. Brno – Náchod 1996, s. 11. 81. Nolč, Jiří: Československá armáda za první republiky. Brno 2007, s. 61 - 62. 82. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1918 – 1939) III. díl. s. 400.

32

měla 3 jezdecké pluky (č. 3, 5 a 10) a podléhala ZVV v Bratislavě.83

__________________________ 83. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1918 – 1939) III. díl. s. 190.

33

4. Vznik prvorepublikového jezdectva K formování prvních československých jezdeckých útvarů po 28. říjnu 1918 bylo vyuţito sítě jezdeckých náhradních eskadron bývalých rakousko – uherských dragounských, husarských, hulánských, jezdeckých střeleckých a honvédských husarských pluků. (Sborník archivních prací 1985/1 s. 96.). (šlo o 9 dragounských, 2 husarské, 1 hulánskou a 5 jezdeckých střeleckých eskadron, které se nacházely na území dnešní České a Slovenské republiky). jezdecké oddíly slučovány bez ohledu na plukovní příslušnost vojáků do takzvaných kombinovaných pluků či praporů dále vozatajstva, ţenijního vojska, dělostřelectva a některých sluţeb.84 Tyto náhradní eskadrony a jimi vytvořené jezdecké útvary, které si v přechodném období aţ na výjimky, ponechaly dosavadní názvy a číslování, byly během roku 1919 redukovány a při reorganizaci v říjnu 1920 unifikovány s jezdectvem československého zahraničního vojska v jednotný systém československého jezdectva, jehoţ základem bylo deset jezdeckých pluků.85 Jezdectvo vzniklo jako druh zbraně branné moci 1. dubna 1920 v rámci unifikace branné moci na základě výnosu MNO čj. 50.572–org.1920. Bylo označeno za jednu ze čtyř hlavních zbraní branné moci (pěchota, jezdectvo, dělostřelectvo a letectvo) a jeho základní organizace byla stanovena jiţ 1. ledna 1920 na základě výnosu MNO čj. 5700-org.1919. Od 15. května 1933 patřilo mezi šest zbraní branné moci a jeho základní organizace byla stanovena k tomuto datu na základě výnosu MNO čj. 1536/Dův.-hl.št./1.odděl. 1933. Tvořily ho vlastní jezdectvo, do září 1933 cyklistické jednotky, od září 1933 vozatajstvo a od září 1933 do září 1935 jednotky obrněných automobilů. Řídícím úřadem jezdectva bylo Jezdecké oddělení MNO, od března 1922 19. oddělení (jezdectva) MNO a od ledna 1927 2. oddělení (jezdectva a remontnictva) 1. odboru MNO, vyšší velitelství existovala pouze na brigádní úrovni – 1. jezdecká brigáda, 2. jezdecká brigáda, 3. jezdecká brigáda a 4. jezdecká brigáda. Podle vnitřního členění tvořily vlastní jezdectvo jezdecké pluky 1 aţ 10 a od září 1933 také jezdecký pluk 11, které byly od ledna 1936 přejmenovány na dragounské pluky 1 aţ 11, cyklistické jednotky zahrnovaly cyklistické eskadrony 1 aţ 3, vozatajstvo bylo tvořeno __________________________ 84. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1918 – 1939) III. díl. Praha 1987, s. 28, 110. 85. Sander, Rudolf: Organizační a dislokační vývoj československé armády v letech 1918 – 1939. Sborník archivních prací roč. 35, 1985, č. 1, s. 96. Srovnej Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1918 - 1939) III. díl. 1987, s. 110.

34

vozatajskými eskadronami 1 aţ 19. Od září 1933 do září 1935 náleţely k jezdectvu také výcviková korouhev obrněných automobilů a eskadrony obrněných automobilů (OA) 1 aţ 4.86 Při unifikaci v červenci roku 1920 byly k náhradním korouhvím tří jezdeckých pluků přičleněny tři cyklistické eskadrony, které dosud patřily k pěchotě. Tyto eskadrony se 15. září 1933 vrátily k pěchotě v souvislosti se zřízením cyklistických praporů. Cyklistické eskadrony byly sloţeny ze střelecké čety a kulometné čety. Cyklistická eskadrona č. 2. přičleněná k jezdeckému pluku č. 6 a od roku 1922 k jezdeckému pluku č. 2, byla po návratu z Banské Bystrice roku 1921 trvale umístěna v Brně.87 Byly to některé roty bývalých vozatajských praporů, které dříve tvořily samostatnou pomocnou zbraň vozatajstvo. Počet čtrnácti eskadron byl k 1. září 1937 zvětšen o dalších pět eskadron. Při jezdeckém pluku 6 v Brně to byly: vozatajská eskadrona č. 6 Brno, Vozatajská eskadrona 16 Brno, vzniklá 1. záři 1937. Krátce byly součástí jezdectva čtyři eskadrony obrněných automobilů, a to od 15. září 1933 do 1. října 1935, kdy byly sloučeny s jednotkami útočné vozby v rámci pěchoty. Eskadrona obrněných automobilů měla jednu aţ dvě čety. Kromě toho patřila do jezdectva výcviková korouhev (o dvou výcvikových eskadronách) v rámci pluku útočné vozby jako odloučený oddíl jezdeckého pluku č. 1. 1.

eskadrona obrněných automobilů Přelouč (při jezdeckém pluku č. 8)

2.

eskadrona OA Brno (při jezdeckém pluku č. 6)

3.

eskadrona OA Bratislava (při jezdeckém pluku č. 3)

4.

eskadrona OA Košice (při jezdeckém pluku č. 5) Veterinární sluţba byla řízena Ministerstvem národní obrany (MNO) a přednosty

veterinární sluţby při ZVV. Remontnická sluţba našla svůj orgán v roce 1920 v remontních komisích pro nákup koní. Vojenská správa disponovala vlastními hřebčíny. Od ledna 1920 byla v činnosti vojenská hříbárna v Olomouci, vedle jiţ od roku 1919 existujícího, Ústavu pro chov vojenských koní v Hostouni. V Pardubicích byl zřízen Ústřední jezdecký ústav, který se __________________________ 86. Fidler, Jiří, Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920 – 1938. Praha 2006, s. 313. 87. Sander, Rudolf: Organizační a dislokační vývoj československé armády v letech 1918 – 1939. Sborník archivních prací roč. 35, 1985, č. 1. s. 102., a Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1918 – 1939) III. díl. Praha 1987, s. 110.

35

v září roku 1920 přestěhoval do Hranic.88 Jezdecké pluky vytvořené v říjnu 1920 byly organizovány ve tři jezdecké brigády, podléhající zemským vojenským velitelstvím v Praze, Brně a Bratislavě, a to 1. jezdecká brigáda Pardubice (zahrnovala nově vzniknuvší jezdecké pluky č. 1., 4., 8., 9.), 2. jezdecká brigáda Brno (jezdecké pluky 2., 6., 7.) a 3. jezdecká brigáda Bratislava (jezdecké pluky 3., 5., 10).

V souvislosti s vytvořením čtvrté jezdecké brigády v obvodu zemského vojenského

velitelství v Košicích v září 1933 byl k deseti jezdeckým plukům zřízen jedenáctý.89 Jezdecké pluky byly s platností od 1. ledna 1936 přejmenovány na dragounské pluky. Toto rozhodnutí bylo zdůvodněno lidovou tradicí. (Sander, Rudolf: Organizační a dislokační vývoj československé armády v letech 1918 – 1939. Sborník archivních prací roč. 35, 1985, č. 1, s. 97 – 98.)

__________________________ 88. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1918 – 1939) III. díl. Praha 1987, s. 113. 89. Sander, Rudolf: Organizační a dislokační vývoj československé armády v letech 1918 – 1939. Sborník archivních prací roč. 35, 1985, č. 1, s. 97 - 102.

36

4. 1. Vznik jezdeckého pluku 6 Pluk byl vojskové těleso jezdectva a vznikl 1. října 1920 v rámci unifikace branné moci z 6. dragounského pluku domácího vojska na základě výnosu Ministerstva národní obrany čj. 53.000–pres.1920. Velitelství pluku se nacházelo v Brně (Zemské jezdecké kasárny - ZJK), podléhalo Zemskému vojenskému velitelství pro Moravu a Slezsko a od ledna 1921 velitelství Druhé jezdecké brigády. Součástí pluku bylo velitelství pluku s hospodářskou správou, technickou správou a od září 1933 s pomocnou eskadronou, zpočátku čtyři jezdecké eskadrony, technická eskadrona, kulometná eskadrona a náhradní korouhev (náhradní eskadrona, remontní eskadrona), přičemţ část jednotek se nacházela spolu s velitelstvím pluku, 2., 3. a 4. eskadrona v Přerově (Jezdecké kasárny - JK) a kulometná eskadrona v Prostějově (Jezdecké kasárny). V březnu 1922 vznikla I. korouhev v Brně (ZJK) s I. eskadronou v Brně (ZJK), pak barákový tábor Kotlářka), 2. eskadronou v Přerově (JK), od října 1928 v Prostějově (JK) a od září 1933 v Brně (ZJK), technickou eskadronou (do května 1928) v Brně (ZJK) a od června 1925 v Prostějově (JK) a 3. eskadronou (kulometnou), (od května 1928 do září 1933) v Prostějově (JK) a od října 1928 v Brně (ZJK). V červnu 1922 vznikla II. korouhev v Přerově (JK) a od září 1933 v Prostějově (JK) s 3. eskadronou (od května 1928 nově 4. eskadronou) v Přerově (JK) a od září 1933 v Prostějově (JK), 4. eskadronou (od května 1928 nově 5. eskadronou) v Přerově (JK) a od září 1933 v Prostějově (JK) a kulometnou eskadronou (od května 1928 do září 1933 nově 6. eskadronou (kulometnou) v Prostějově (JK) a od října 1928 v Přerově (JK). Při reorganizaci v září 1933 byly kulometné eskadrony vyčleněny z korouhví a sloučeny v jedinou, 3. eskadronu (kulometnou) v Brně (JZK), podřízenou přímo velitelství pluku, jemuţ v různou dobu také podléhala cyklistická eskadrona 2 (říjen 1920 – červen 1922), vozatajská eskadrona 6 (od září 1933) a eskadrona obrněných automobilů 4 (září 1933 – září 1935). Náhradní korouhev s náhradní eskadronou se nacházela v Brně (ZJK), remontní eskadrona byla nejprve v Brně (ZJK), od října 1928 v Prostějově (JK), od září 1933 v Přerově (JK) a od září 1935 opět v Brně (ZJK), dále Vozatajská eskadrona 6 a od září 1937 vozatajská eskadrona 16. Na základě výnosu Ministerstva národní obrany čj. 8.066-hl.št./1.odděl.1935 byl pluk 1. ledna 1936 přejmenován na dragounský pluk 6. Od jezdeckého pluku 6 převzal pluk standartu se stuhami. Velitelé pluku: plukovník jezdectva Emanuel Kukula (říjen 1920 – listopad 1921), plukovník Leopold Kosovský (listopad 1921 – listopad 1923), plukovník jezdectva Ludvík 37

Melzer (listopad 1923 – duben 1928), podplukovník jezdectva Rudolf Witte (duben – září 1928), podplukovník jezdectva Václav Krejčiřík (září 1928 – září 1929), plukovník jezdectva Ludvík Melzer (září 1929 – září 1934), plukovník jezdectva Jaroslav Macas (září 1934 – leden 1936), podplukovník jezdectva Jaroslav Mahr (září 1937 – květen 1938), plukovník generálního štábu Rudolf Kučera (od května 1938).90 Vozatajská eskadrona 6 vznikla 15. září 1933 přejmenováním z Vozatajské roty 6 na základě výnosu Ministerstva národní obrany čj. 1.865/Dův.-hl.št./1.odděl.1933. Nacházela se v Brně (Městské vojenské baráky), podléhala náhradní korouhvi Jezdeckého pluku 6 a od ledna 1936 náhradní korouhvi Dragounského pluku 6. Zabezpečovala vozatajskou sluţbu pro velitelství 6. divise a od ledna 1937 pro velitelství Třetího sboru. (Fidler, Jiří, Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920 – 1938. Praha 2006. s. 709). Vozatajská eskadrona 16 vznikla nově 1. září 1937 na základě výnosu Ministerstva národní obrany čj. 9.733/Taj.-hl.št./1.odděl.1937. Nacházela se v Brně (Městské vojenské baráky) a podléhala náhradní korouhvi Dragounského pluku 6. Zabezpečovala vozatajskou sluţbu pro velitelství 3. sboru.91

__________________________ 90. VHA Praha, fond: Jezdecký pluk 6. Fidler, Jiří, Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920 – 1938. Praha 2006, s. 181, 310 – 311. 91. Fidler, Jiří, Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920 – 1938. Praha 2006, s. 709.

38

4. 2. Dislokace jezdectva Jezdecký pluk (dragounský) pluk č. 1 „Jana Jiskry z Brandýsa“ Vznikl unifikací 1. jízdního pluku československých legií, dragounského pluku č. 1 domácího a hulánského pluku č. 11 dne 1. října 1920 s velitelstvím pluku a náhradní eskadronou, později korouhví v Terezíně. V době vzniku měl pluk v Terezíně 2. a technickou eskadronu, 1. a 3. eskadrona byly v Praze a 4. a kulometná eskadrona v Postoloprtech. Dne 22. února 1921 byla v Terezíně zřízena 1. korouhev. Dne 21. září 1921 bylo velitelství I. korouhve přeloţeno spolu s 2. eskadronou k 1. eskadroně do Prahy. Kromě technické eskadrony byla tedy I. korouhev trvale umístěna v Praze. Roku 1921 přišla do Terezína 3. eskadrona z Prahy a 27. září 1921 4. eskadrona z Postoloprt. Z nich byla v listopadu 1921 v Terezíně vytvořena 11. korouhev. Dne 15. září 1933 byly kulometné eskadrony obou korouhví (3. eskadronu v Terezíně a 6. eskadrona v Postoloprtech) zrušeny a nahrazeny novou, tzv. 3. kulometnou eskadronou v Terezíně. V březnu 1936 byla celá I. korouhev přemístěna z Prahy do Mostu a 27. května 1938 zpět do Ruzyně. Dne 25. srpna 1938 přešla náhradní korouhev do Velvar. K pluku byly od 15. záři 1933 přičleněny vozatajské eskadrony č. 1 a 3.92 Jezdecký (dragounský) pluk č. 2 „Sibiřský“ Pluk vznikl v říjnu 1920 unifikací 1. jízdního pluku československých legií v Rusku a domácího dragounského pluku č. 12 s umístěním v Olomouci. Zprvu měl vedle velitelství a náhradní eskadrony, později korouhve, jen čtyři Jezdecké a dvě speciální eskadrony, které byly formovány v 1. korouhev aţ roku 1921 a II. korouhev roku 1922. Od roku 1922 byla k pluku aţ do 15. záři 1933 přičleněna cyklistická eskadrona č. 2, od 15. záři 1933 vozutajská eskadrona č. 7 a 6 a od 1. září 1937 vozatajská eskadrona č. 17. Pluk byl pojmenován roku 1923. Jezdecký (dragounský) pluk č. 3 „Svatopluka knížete Velkomoravského“ Vznikl v říjnu 1920 z husarského pluku č. 12. Velitelství pluku a náhradní korouhev __________________________ 92. Sandler, Rudolf: Organizační a dislokační vývoj československé armády v letech 1918 – 1939. Sbroník archivních prací, roč.35, 1985, č. 1, s. 98.

39

byly posádkou v Nových Zámcích. S nimi zde sídlila 1. eskadrona a technická eskadrona, zatímco 2. eskadrona byla ve Staré Ďale a 3., 4. a kulometná eskadrona v Komárně. Roku 1922 byly organizovány obě korouhve. I. korouhev měla velitelství v Nových Zámcích, a to aţ do listopadu 1938, kromě čtyř let od roku 1924 do listopadu 1928, kdy bylo v Komárně. Trvale sídlila v Nových Zámcích 1. eskadrona. 2. eskadrona se ze Staré Ďaly roku 1921 přemístila do Rimavské Soboty, odtud roku 1924 do Komárna, v lednu 1927 do Bratislavy a 15. záři 1933 znovu do Komárna. Technická, později 1. kulometná eskadrona byla roku 1921 z Nových Zámků přemístěna do Komárna, roku 1922 do Staré Ďaly a 8. dubna 1925 zpět do Komárna, kde byla 15. září 1933 zrušena. Velitelství II. korouhve sídlilo se svými třemi eskadronami v Komárně. V říjnu 1926 byla 3. eskadrona (pozdější 4. eskadrona) přemístěna do Lučence. 2. kulometná eskadrona byla rovněţ 15. záři 1933 zrušena. Nově vytvořená tzv. 3. eskadrona byla umístěna v Komárně. Po okupaci pohraničí v listopadu 1938 bylo velitelství pluku s pomocnou eskadronou od 15. prosince 1938 umístěno v Malackách. I. korouhev ve Velkých Levárech, II. korouhev v Plaveckém Podhradie, 3. kulometná eskadrona v Malých Levárech a náhradní korouhev v Novém Dvoře u Malacek. Pluk byl pojmenován 23. října 1929. K pluku byly přičleněny od října 1920 do roku 1933 cyklistická eskadrona č. 3, od roku 1933 vozatajská eskadrona č. 9 a 13 a do roku 1935 3. eskadrona obrněných automobilů.93 Jezdecký (dragounský) pluk č. 4 „Antonína Švehly“ Pluk vznikl z domácího dragounského pluku č. 14, dragounského pluku č. 2, jezdeckého střeleckého pluku č. 5 a honvédského husarského pluku č. 5 v říjnu 1920 v Klatovech, kde bylo umístěno velitelství, pět eskadron pluku a náhradní korouhev. Velitelství obou korouhví byla ustavena roku 1922 a zbývající šestá eskadrona téhoţ roku v říjnu (3. eskadrona). Zatímco velitelství pluku spolu s pomocnou eskadronou, která vznikla 15. září 1933, celá I. korouhev 1 nová 3. kulometné eskadrona byly trvale umístěny v Klatovech, Il. korouhev a náhradní korouhev se dostaly do jiných míst. Velitelství II. korouhve bylo jiţ __________________________ 93. Sandler, Rudolf: Organizační a dislokační vývoj československé armády v letech 1918 – 1939. Sbroník archivních prací, roč.35, 1985, č. 1, s. 98.

40

roku 1922 přemístěno spolu se 4. (pozdější 5.) a 2. kulometnou, resp. 6. eskadronou do Dobřan. Dne 23. záři 1933 se s 5. eskadronou vrátilo do Klatov, kdeţto 6. eskadrona byla v Dobřanech zrušena. Mimo Klatovy byla od 18. prosince 1924 umístěna 3. (pozdější 4.) eskadrona, a to ve Stodu. Roku 1925 přišla do Dobřan, dne 22. záři 1933 do Horšovského Týna a v říjnu 1938 zpět do Klatov. Náhradní korouhev byla 21. října 1936 z Klatov přemístěna do Dobřan a v říjnu 1938 do Hořovic. Remontní eskadrona byla v Dobřanech jiţ od 23. záři 1933. Pojmenování dostal pluk 16. prosince 1933. K pluku byly od roku 1933 přičleněny vozatajské eskadrony č. 2 a 5.94 Jezdecký (dragounský) pluk č. 5 Při svém vzniku z domácího jezdeckého střeleckého pluku č. 5 a honvédského husarského pluku č. 5 v říjnu 1920 měl pluk velitelství, pět eskadron a náhradní korouhev v Košicích. Zbývající 4. eskadrona byla vytvořena 28. února 1921 a umístěna v obcích Krásna nad Hornádom a Opátska, neţ mohla být v září 1921 ubytována v Košicích. Také kulometná eskadrona byla po krátký čas od 22. února 1921 do roku 1922 mimo Košice v obci Barca. Roku 1922 byly organizovány obě korouhve s velitelstvím v Košicích. 1. korouhev sídlila v Košicích a pravděpodobně roku 1933 byla přemístěna do Prešova. II. korouhev byla trvale v Košicích. Pouze 4. (pozdější 5.) eskadrona byla od 19. dubna 1924 asi do roku 1933 v Rimavské Sobotě. Náhradní korouhev byla 11. listopadu 1933 přemístěna z Košic do Prešova. Dne 15. září 1933 byla po zrušení obou kulometných eskadron zřízena v Košicích nová (3.) kulometná eskadrona. Dne 26. září 1936 byl celý pluk přemístěn do Čech. Velitelství pluku s pomocnou eskadronou a II. korouhev byly umístěny v Praze. I. korouhev a náhradní korouhev se dostaly do Staré Boleslavi a 3. kulometná eskadrona do Kostelce nad Labem. Roku 1938 si vyměnily své sídlo. K pluku byly od 15. září 1933 do 1. ledna 1938 přičleněny vozatajské eskadrony č. 11 a 12, od 1. září 1937 vozatajská eskadrona č. 15, od 1. ledna 1938 vozatajská eskadrona č. 1. V období od 15. záři 1933 do 1. října 1935 patřila k pluku také 4. eskadrona obrněných __________________________ 94. Sandler, Rudolf: Organizační a dislokační vývoj československé armády v letech 1918 – 1939. Sbroník archivních prací, roč.35, 1985, č. 1, s. 98 - 99.

41

automobilů.95 Jezdecký (dragounský) pluk č. 6 Sídlem velitelství pluku, náhradní korouhve a 1. a technické eskadrony bylo při vzniku pluku z domácího dragounského pluku č. 6 v říjnu 1920 Brno. 3. a 4. eskadrona byly umístěny v Přerově a kulometná eskadrona v Prostějově. 2. eskadrona přišla aţ roku 1921 z Veliké Bakty na Podkarpatské Rusi do Přerova. Velitelství I. korouhve bylo od svého vzniku roku 1922 umístěno v Brně s 1. a technickou eskadronou. 2. eskadrona v Přerově byla 1. října 1928 přemístěna do Prostějova a 9. září 1933 do Brna. Technická, později 1. kulometná, resp. 3. eskadrona odešla z Brna roku 1925 do Prostějova a 1. října 1928 se vrátila do Brna. Velitelství II. korouhve sídlilo s 3. a 4. (později 4. a 5.) eskadronou v Přerově a od 8. září 1933 v Prostějově. Kulometná eskadrona, později 2. kulometná, resp. 8. eskadrona sídlící v Prostějově, byla 1. října 1928 přemístěna do Přerova. Obě kulometné eskadrony byly po svém zrušení 15. září 1933 nahrazeny novou (3.) kulometnou eskadronou, umístěnou v Brně. Od roku 1933 bylo tedy velitelství pluku s pomocnou eskadronou. I. korouhev, 3. kulometná eskadrona a náhradní korouhev v Brně a II. korouhev v Prostějově. Z náhradní korouhve se vymykala remontní eskadrona, která byla nějaký čas mimo Brno, a to od 1. října 1928 v Prostějově a od 8. září 1933 do roku 1935 v Přerově. K pluku byla od října 1920 do roku 1922 přičleněna cyklistická eskadrona č. 2, od 15. září 1933 vozatajská eskadrona č. 6, od 1. září 1937 vozatajská eskadrona č. 16 a od 15. září 1933 do 1. října 1935 2. eskadrona obrněných automobilů. (Sbroník archivních prací 1985/1 s. 100.). Jezdecký (dragounský) pluk č. 7 „T. G. Masaryka“ Posádkou pluku byl Hodonín, kde od vzniku z domácího dragounského pluku č. 7 v říjnu 1920 sidlilo velitelství, 1. a technická eskadrona a náhradní korouhev. I. korouhev byla organizována roku 1922 s velitelstvím a 1. a technickou eskadronou v Hodoníně. Její 2. eskadrona působila jiţ v říjnu 1920 v Jovře na Podkarpatské Rusi, roku 1922 byla v Bratislavě, dne 16. října 1922 se přemístila do Biskupic pri Dunaji a do Hodonína přišla __________________________ 95. Sandler, Rudolf: Organizační a dislokační vývoj československé armády v letech 1918 – 1939. Sbroník archivních prací, roč. 35, 1985, č. 1, s. 99.

42

aţ 20. ledna 1925. Místem vzniku celé II. korouhve roku 1922 a sídlem byl Bzenec. Dne 18. záři 1928 byla celá korouhev přemístěna do Hodonína. Pojmenování bylo pluku uděleno 26. února 1930.96 Jezdecký (dragounský) pluk č. 8 „Knížete Václava Svatého“ Pluk vznikl z domácích dragounských pluků č 8 a 13 v říjnu 1920. Velitelství pluku a náhradní korouhev byly v Pardubicích. I. korouhev měla velitelství a 1. eskadronu nejdříve v Pardubicích a od 14. listopadu 1924 v Dašicích. 2. eskadrona byla nejprve v Přelouči, roku 1921 přišla do Bohdanče, 14. listopadu 1924 do Moravan a 27. června 1925 trvale do Dašic. Technická eskadrona, pozdější 1. kulometná, resp. 3. eskadrona se z Bohdanče roku 1921 přemístila do Přelouče a 26. dubna 1933 do Hodonína, kde byla 15. záři 1933 zrušena. Velitelství II. korouhve a její dvě eskadrony 3. a 4. (pozdější 4. a 5.) sídlily ve Staré Boleslavi aţ do 17. záři 1936, kdy se přemístily do Bohdanče. Jiţ dříve byla v Bohdanči po určitou dobu od roku 1922 do května 1926 3. eskadrona. Kulometná eskadrona (2. kulometná, resp. 6. eskadrona) byla nejprve v Bohdanči, od roku 1921 krátkou dobu v Pardubicích, pak ve Staré Boleslavi do května 1926 a posléze v Bohdanči, kde byla 15. záři 1933 zrušena. 3. kulometná eskadrona, která byla nově vytvořena 15. záři 1933, byla v Bohdanči a později od 10. záři 1936 v Pardubicích. Mimo posádku náhradní korouhve v Pardubicích byla umístěna její remontní eskadrona. Od 18. září 1924 byla v Bohdanči a od 16. září 1933 v Josefově. Pluk byl pojmenován 18. záři 1929. K pluku byla od října 1920 do roku 1933 přičleněna cyklistická eskadrona č. 1, od 15. září 1933 vozatajská eskadrona č. 4 a do 1. října 1935 1. eskadrona obrněných automobilů.97 Jezdecký (dragounský) pluk č. 9 Pluk vznikl v říjnu 1920 z domácího jezdeckého střeleckého pluku č. 2 a byl jen s malými výjimkami umístěn ve Vysokém Mýtě. Mimo Vysoké Mýto byla do roku 1926 umístěna 4. eskadrona, a to v Jindřichově Hradci. Po pobytu ve Vysokém Mýtě byla jiţ jako 5. eskadrona přemístěna 1. června 1935 do Chocně, odkud se vrátila 15. záři 1937. Také __________________________ 96. Sandler, Rudolf: Organizační a dislokační vývoj československé armády v letech 1918 – 1939. Sbroník archivních prací, roč. 35, 1985, č. 1. s. 100. 97. Tamtéţ, s. 100 – 101.

43

remontní eskadrona z náhradní korouhve sídlila od počátku do 30. dubna 1935 v Kosoříně u Vysokého Mýta, pak v Přelouči, od 24. záři 1936 v Josefově a od 15. záři 1937 do likvidace v Chocni.98 Jezdecký (dragounský) pluk č. 10 Pluk vznikl z domácího dragounského pluku č. 10 v Dobřanech, kde od 11. října 1920 působilo velitelství a náhradní korouhev a od 15. listopadu 1920 1. a 2. eskadronu I. korouhve. 3. eskadrona a kulometná eskadrona byly od 11. října 1920 v Horšovském Týně. V květnu 1921 byl pluk přeloţen do Berehova. Některé eskadrony pluku musely být z nedostatku ubytovacích prostorů dočasně umístěny v blízkém okolí Berehova (1. eskadrona v Hati do 16. ledna 1923, 2. eskadrona v Šomu a od 13. května 1921 do 26. října 1922 v Baťovu, 3. eskadrona do října 1922 ve Veliké Běhani). Náhradní korouhev, která následovala pluk roku 1922, byla umístěna v Sečovcích, její remontni eskadrona v Dovhé. V Berehovu byl pluk doplněn dosud chybějícími eskadronami. V I. korouhvi byla postavena technická eskadrona a dočasně do 11. července 1923 umístěna v Buču u Berehova. Dne 1. září 1921 bylo zřízeno velitelství II. korouhve a doplněna 4. eskadrona s dočasným umístěním v Šomu do 29. března 1923. Dne 15. září 1933 byla nová (3.) kulometná eskadrona umístěna v Berehovu. Roku 1934 nastal přesun pluku do Mukačeva. Dne 9. března 1934 se přemístila ze Sečovců náhradní korouhev, dne 15. června 1934 z Berehova I. korouhev, dne 19. října 1935 3. kulometná eskadrona a 30. září 1936 velitelství pluku s II. korouhvi. Pomocná eskadrona náhradní korouhve byla 12. října 1934 přesunuta z Dovhé do Berehova a 19. října 1935 přišla rovněţ do Mukačeva. Dne 29. září 1936 se přemístila náhradní korouhev do Prešova, Její remontní eskadrona však zůstala v Mukačevu. Dne 17. ledna 1938 bylo velitelství II. korouhve a 3. kulometná eskadrona přeloţeno do Košic. Obě eskadrony II. korouhve následovaly 16. února 1938. Po okupaci Mukačeva a Košic v listopadu 1938 byl celý pluk přesunut do Prešova, kde byl 15. prosince 1938 rozpuštěn. V činnosti zůstala Jen náhradní korouhev a přičleněné vozatajská eskadrony. K pluku byly přičleněny od října 1920 do roku 1922 cyklistická eskadrona č. 3, od 1. __________________________ 98. Sandler, Rudolf: Organizační a dislokační vývoj československé armády v letech 1918 – 1939. Sbroník archivních prací, roč. 35, 1985, č. 1, s. 101.

44

září 1937 vozatajská eskadrona č. 19 a od 1. ledna 1938 vozatajská eskadrona č. 11 a 12.99 Jezdecký (dragounský) pluk č. 11 „Krále Carola II. Rumunského“ Pluk byl zřízen 15. záři 1933 s velitelstvím, pomocnou eskadronou, I. korouhvi, 3. kulometnou eskadronou a náhradní korouhví v Bratislavě. Velitelství II. korouhve a 4. eskadrona byly umístěny v Rimavské Sobotě a 5. eskadrona v Lučenci. Remontni eskadrona náhradní korouhve byla v Malackách. Jiţ 15. listopadu 1933 byla náhradní korouhev přemístěna do Hodonína a 23. ledna 1937 do Seredu. Dne 20. listopadu l937 odešla 2. eskadrona do Malacek a vrátila se do Bratislavy 15. prosince 1938. II. korouhev byla 24. ledna 1938 z Rimavské Soboty a Lučence přesunuta do Šamorína a 15. prosince 1938 do Bratislavy. Pojmenování bylo pluku uděleno 26. října 1938. K pluku byly přičleněny od 15. záři 1933 vozatajská eskadrona č. 10 a 14 a od 1. září 1937 vozatajská eskadrona č. 18.100 Názvy vojenských jendotek byly udělovány podle národních dějin – historických osobností (u jezdectva to byly 3. dragounský pluk „Svatopluka kníţete velkomoravského“ a 8. drag. pl. „Kníţete Václava Svatého“), legionářských tradic (1. drag. pl. „Jana Jiskry z Brandýsa“ a 2. drag. pl. „Sibiřský“), významných osobností, které se zaslouţily o vznik republiky (7. drag. pl. „T. G. Masaryka“) a nakonec také podle spojeneckých zemí či jejich představitelích (11. drag. pl. „Krále Carola II. Rumunského“).101

__________________________ 99. Sandler, Rudolf: Organizační a dislokační vývoj československé armády v letech 1918 – 1939. Sbroník archivních prací, roč. 35, 1985, č. 1, s. 101. 100. Sander, Rudolf: Organizační a dislokační vývoj československé armády v letech 1918 – 1939. Sborník archivních prací roč. 35, 1985, č. 1, s. 101 – 102. Srovnej s Dvacet let československé armády v osvobozeném státě, s. 138. 101. Vogeltanz, Jan, Polák, Milan: Československé legie 1914-1918 Československá armáda 1918-1939. Uniformy-symbolika-výstroj-výzbroj. Praha-Litomyšl 1998, s. 19 - 20. Srovnej Dvacet let československé armády v osvobozeném státě, s. 51. Dále srovnej Nesvadba, František: Proč nezahřměla děla. Praha 1986, s. 110.

45

4. 3. Složení (organizace) jezdeckého pluku a úkoly jeho složek Jezdecký pluk měl kromě plukovního velitelství, které se skládalo z velitele pluku, pomocných orgánů velitele pluku a z pomocné čety, dvě korouhve o třech eskadronách a náhradní korouhev. V I. korouhvi po 1. a 2. eskadroně v pořadí třetí byla technická eskadrona, sloţená ze zákopnické čety a ze spojovací jezdecké čety. Později byla změněna v 1. kulometnou eskadronu. V II. korouhvi byla třetí eskadrona v pořadí za 3. a 4. eskadronou kulometná eskadrona, později nazvaná 2. kulometná eskadrona. Počty v jednotlivých organizačních celcích přibliţně odpovídaly pěchotě: eskadrona (rota) měla čtyři čety. Kaţdá četa (o dvou druţstvech) měla 35 jezdců (34 plus 1). Základní jednotku jezdectva tvořilo stejně jako u pěchoty druţstvo vyzbrojené puškami a 1 lehkým kulometem vz. 26. Od 1. května 1928 bylo zavedeno průběţné číslování od 1. do 6. eskadrony. Náhradní korouhev byla sloţena z náhradní eskadrony a remontní eskadrony. Reorganizace k 15. září 1933 se dotkla obou kulometných eskadron, označených jako 3. a 6. eskadrona. Byly zrušeny a nahrazeny novou (tzv. 3.) kulometnou eskadronou, která byla vyčleněna ze svazku korouhví a přímo podřízena velitelství pluku. Měla dvě čety těţkých kulometů a jednu četu doprovodných zbraní. Obě korouhve měly napříště jen dvě jezdecké eskadrony. Velitelství pluku bylo při reorganizaci 15. září 1933 posíleno přímo podřízenou pomocnou eksadronou sloţenou z druţstva zákopníků, spojovací čety a pomocné čety.102 Úkoly jezdectva Úkolem jezdectva bylo vyhledávání zpráv a zjednávání dotyku v kaţdém typu terénu, k čemuţ jej předurčovala pohyblivost, standardní bojová činnost však měla být vedena po sesednutí a jen výjimečně akcí v sedle. Dragounské a kulometné eskadrony dosahovaly v terénu rychlosti 6 aţ 15 km za hodinua baterie jízdního dělostřelectva a vozatajské kolony je mohly následovat rychlostí 5 aţ 8 km za hodinu.

__________________________ 102. Sander, Rudolf: Organizační a dislokační vývoj československé armády v letech 1918 – 1939. Sborník archivních prací roč. 35, 1985, č. 1, s. 97 - 98., John, Miloslav: Září 1938 2. díl Moţnosti obrany Československa. Brno 1997, s. 118., uvádí, ţe kaţdá četa měla 3 druţstva., a VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Organisační předpis pro jezdectvo. Praha 1923, s. 8. 103. John, Miloslav: Září 1938. 2. díl Moţnosti obrany Československa. Brno 1997, s. 117.

46

Úkol a účel jezdectva. Jezdectvo provádí zvědy a ostrahu. Bojuje na koni i pěšky. Boj jezdectva na koni jest obmezen; moderní výzbroj, zvětšující mohutnost jeho palby, i značná jeho pohyblivost činí jezdectvo důleţitým Rozdělení jezdectva. Jezdectvo se skládá: 1.) z 10 jezdeckých pluků, s čísly 1-10, a 2.) 3 cyklistických eskadron, s čísly 1-3. Jezdecký pluk. Účel. Jezdecký pluk jest svazem a kmenovým tělesem několika korouhví, aby bylo usnadněno vyšší velení a doplňování, jakoţ i umoţněn jednotný výcvik a hospodářství. Podřízení. Jezdecký pluk podléhá ve všem přímo velitelství příslušné jezdecké brigády.*) *) Výjimkou jest jedině 10. Jezdecký pluk, který jest podřízen ve všem zemskému vojenskému velitelství pro Podkarpatskou Rus. Veliteli 3. jezdecké brigády přísluší nad tímto plukem toliko právo inspekční.

Plukovní velitelství. Rozdělení. Plukovní velitelství se skládá: a) z velitele pluku, b) pomocných orgánů velitele pluku, c) pomocné čety. Velitel pluku. Velitelem pluku jest v pluku hodností a pořadím nejstarší kvalifikovaný vyšší důstojník jezdectva. Jest odpovědný za výcvik, kázeň, správný chod sluţby ve všech oborech a ve všech směrech, jakoţ i za pohotovost celého pluku. Velitel pluku řídí výcvik svého pluku podle vydaných předpisů a nařízení. Péče o stálou válečnou zdatnost pluku, zvláště o zdokonalování taktických a hipických znalostí důstojníků jezdectva, jest jedním z nejvýznačnějších úkolů velitele. Velitel pluku odpovídá za všechny mobilisační přípravy svého pluku. Jeho mobilisačním orgánem jest velitel náhradní korouhve. Má povinnosti a práva velitele vojskového tělesa. Velitele pluku ustanovuje ministr národní obrany. Pomocné orgány velitele pluku. Pro výkonnou sluţbu vojenskou, osvětovou tělovýchovnou, zdravotnickou, veterinářskou a 47

zásobovací má velitel pluku k ruce pomocné orgány, a to: a) plukovního pobočníka, b) plukovního lékaře (náčelníka zvěrolékařské sluţby pluku) a d) plukovního proviantního (zásobovacího) důstojníka. Pro mobilisační věci u pluku, pro sluţbu zbrojní a plynovou, zákopnickou, spojovací a hospodářsko-správní má velitel pluku jako poradní orgány důstojníky, kteří však konají tuto poradní sluţbu vedle povinností, plynoucích pro ně z organisačníhozařadění. Proto jest vymezena tato jejich činnost příleţitostně teprve ve statích jednajících o úkolu, který plyne z organisačníhozařadění těchto důstojníků. Plukovní pobočník. Plukovní pobočník jest výkonným orgánem velitele pluku ve všech věcech vojensko-správních, osvětových, tělovýchovných, zpravodajských, a tiskových, pokud nejsou vázány osobou velitele pluku, a nenáleţí v působnost jiných pomocných orgánů velitele pluku. Mimo to můţe velitel pluku svěřiti činnost osvětovou a tělovýchovnou jiným důstojníkům. Dotčení důstojníci konají tuto sluţbu vedle povinností, plynoucích z jejich organisačního zařadění. V této činnosti jsou podřízeni veliteli pluku prostřednictvím plukovního pobočníka. U tohoto důstojníka se soustřeďuje příjem, třídění a expedice všech sluţebních spisů, které docházejí velitelství jezdeckého pluku, nebo které toto velitelství odesílá. Plukovní pobočník musí býti zcela obeznámen s mobilisačními přípravami pluku. Pobočníka ustanovuje velitel pluku ze svých podřízených vyšších důstojníků jezdectva. Velitel pluku jest ve všech věcech přímým představeným plukovního pobočníka. Plukovní lékař. Plukovní lékař (náčelník zdravotnické sluţby pluku) jest poradním a výkonným orgánem velitele pluku v zdravotnické sluţbě. Pečuje o zdravotní stav všech příslušníků pluku a řídí veškerou plukovní zdravotnickou sluţbu. Náčelníkem zdravotnické sluţby pluku jest důstojník zdravotnictva pluku, hodností a pořadím nejstarší. Při odborném výkonu zdravotnické sluţby jest plukovní lékař oprávněn, dávati přímé rozkazy veškerému zdravotnickému personálu pluku. Plukovní lékař jest velitelem plukovní ošetřovny (tam, kde jest zřízena) a má v této funkci vůči ošetřovaným a personálu, sluţbou do ošetřovny určenému, práva velitele části ve svazu. Pečuje o udrţování, doplnění a obměnu zdravotní mobilisační výzbroje a výstroje pluku. Plukovní lékař jest ve všem podřízen přímo veliteli pluku. Plukovního lékaře zařadí do pluku ministerstvo národní obrany. Pomocníkem náčelníka zdravotnické sluţby jest druhý důstojník zdravotnictva, jenţ jest náčelníku zdravotnické sluţby přímo podřízen, není-li přidělen k některému z odloučených oddílů. 48

Plukovní zvěrolékař. Plukovní zvěrolékař (náčelník veterinářské sluţby pluku) jest poradním a výkonným orgánem velitele pluku ve veterinářské sluţbě. Pečuje o zdravotní stav všech koní jezdeckého pluku a řídí podkovářskou sluţbu u pluku. Pro choré koně má zřízenou stáj. Náčelníkem veterinářské sluţby pluku jest důstojník-veterinář pluku, hodností a pořadím nejstarší. Při odborném výkonu veterinářské sluţby pluku jest plukovní zvěrolékař oprávněn dávati přímé rozkazy veškerému podkovářskému personálu u pluku. Pečuje o udrţování, doplnění a obměnu veterinářské mobilisační výzbroje a výstroje, jakoţ i mobilizačního podkovářského materiálu. Plukovní zvěrolékař jest ve všem podřízen přímo veliteli pluku. Plukovního zvěrolékaře zařadí do pluku ministerstvo národní obrany. Pomocníkem náčelníka veterinářské sluţby jest druhý důstojník veterinář, jenţ jest náčelníku veterinářské sluţby přímo podřízen, není-li přidělen k některé z odloučených korouhví. Plukovní zásobovací důstojník. Plukovní zásobovací důstojník jest poradním a výkonným orgánem velitele pluku ve věcech zásobování a přípravy stravy. Do jeho působnosti přísluší téţ všechno, co jest ve spojitosti s plukovním trénem a dopravou. Vozatajský materiál, uloţený v augmentačním skladu, nenáleţí pod jeho dohled. Plukovní zásobovací důstojník jest ve všem podřízen veliteli pluku, jest však povinen pracovati v dohodě s orgány hospodářských správ ve všech věcech, týkajících se jejich činnosti. Plukovního zásobovacího důstojníka zařadí do pluku ministerstvo národní obrany. Pomocná četa. Pomocná četa plukovního velitelství zahrnuje ve svém kmenovém počtu všechny rotmistry, muţstvo, koně a vozidla plukovního velitelství a tvoří vojensko-správně 3. Četu technické eskadrony. Velitelem pomocné čety jest pořadím nejstarší rotmistr plukovního velitelství. Kmenové a hospodářské přičlenění plukovního velitelství. Plukovní velitelství jest kmenově přičleněno k technické eskadroně a jí téţ zásadně přiděleno k ţivení. Nejsou-li plukovní velitelství a technická eskadrona v témţ místě, pak jest plukovní velitelství přiděleno k ţivení některé eskadroně ve stanovišti plukovního velitelství. Polní korouhev. Úkol. Polní korouhev slučuje několik částí v jeden svaz. Organisační charakter. Polní korouhev jest oddílem a tvoří zvláštní hospodářské těleso se všemi vlastními i 49

přidělenými částmi. Rozdělení. Kaţdá polní korouhev se dělí: a) korouhevní velitelství a b) 3 eskadrony (z těchto vţdy 2 normální a 1 speciální), I. polní korouhev má 2 normální a 1 technickou eskadronu. II. polní korouhev má 2 normální a 1 kulometnou eskadronu. Polní korouhve mohou býti: a) ve svazu, b) odloučené a c) exteritoriálně odloučené. Polní korouhve ve svazu jsou sloučeny s velitelstvím pluku v téţe posádce. Polní korouhve odloučené nejsou s plukovním velitelstvím v téţe posádce, zůstávají však v oblasti zemského vojenského velitelství, jemuţ jest plukovní velitelství cestou jezdecké brigády podřízeno. Polní korouhve exteritoriálně odloučené jsou umístěny mezi oblast onoho zemského vojenského velitelství, kterému jest podřízeno cestou jezd. brigády jejich vlastní plukovní velitelství. Týţ poměr můţe býti mezi jednotlivými eskadronami a jejich polními korouhvemi*) *) Podřízení exteritoriálně odloučených korouhví a eskadron jest viděti z mírového rozčlenění. Zvláštní ustanovení o odloučených eskadronách viz Odloučené (detašované) eskadrony. Polní korouhevní velitelství. Skládá se: a) z velitele polní korouhve, b) z pomocných orgánů velitele polní korouhve, c) z hospodářské správy a d) z pomocné čety. Velitel polní korouhve. Velitel polní korouhve jest vyšší kvalifikovaný důstojník jezdectva, kterého ustanovuje příslušný velitel jezdecké brigády na návrh velitele pluku z vyšších důstojníků, zařaděných ministerstvem národní obrany do počtu jezdeckého pluku. Velitel polní korouhve jest veliteli pluku odpovědný za kázeň, výcvik, hospodářství a správný chod sluţby ve všech odvětvích vojeské sluţby při polní korouhvi. Jest členem hospodářské správy polní korouhve, která řídí a vykonává veškerou hospodářsko-správní sluţbu při korouhvi. Jemu náleţejí povinnosti a 50

práva velitele oddílu ve svazu, ať jiţ jest polní korouhev sloučena s velitelstvím pluku, neb od něho odloučena. Velitel polní korouhve jest ve všech věcech podřízen veliteli pluku. Pomocné orgány. Pro výkonnou sluţbu má velitel polní korouhve k ruce pomocné orgány, a to: a) korouhevního hospodářského důstojníka, u odloučených pak polních korouhví zpravidla ještě b) korouhevního lékaře a c) korouhevního zvěrolékaře. Jak korouhevní lékař, tak i korouhevní zvěrolékař počítá na systematizované místo druhého důstojníka zdravotnictva neb veterináře u plukovního velitelství. Korouhevní hospodářský důstojník. Korouhevní hospodářský důstojník jest výkonným a poradním orgánem velitele polní korouhve ve všech věcech hospodářsko-správních. Připravuje a vykonává práce hospodářské správy podle předpisů a nařízení, jakoţ i rozkazů velitele polní korouhve. Korouhevní hospodářský důstojník jest ve své funkci ve všech věcech podřízen přímo veliteli příslušné polní korouhve. Pro svůj úřad jest korouhevní hospodářský důstojník ustanoven velitelem pluku z důstojníků hospodářské sluţby jezdeckého pluku. Korouhevní lékař. Korouhevní lékař vykonává lékařsko-zdravotnickou sluţbu u korouhve, jejímuţ veliteli přímo podléhá ve všech věcech, vyjímaje věci odborné lékařské sluţby, v níţ jest podřízen náčelníku zdravotnické sluţby pluku. Korouhevní zvěrolékař. Korouhevní zvěrolékař vykonává veterinářskou sluţbu u korouhve, jejímuţ veliteli přímo podléhá ve všech věcech, vyjímaje věci odborné veterinářské sluţby, v níţ jest podřízen náčelníku veterinářské sluţby pluku. Hospodářská správa. Hospodářská správa řídí a vykonává hospodářsko-správní sluţbu pro korouhev, a je-li třeba i pro přidělené části podle ustanovení sluţebního předpisu H-1, v němţ jest obsaţeno také sloţení hospodářských správ. Pomocná četa. Pomocná četa zahrnuje v sobě všechny osoby, koně a vozidla korouhevního velitelství, mimo důstojníky. Hospodářsky jest pomocná četa přikázána některé eskadroně polní korouhve, kmenově vţdy vlastní speciální eskadroně. Povinnosti a práva velitele eskadrony, které jest pomocná četa přikázána, rozšiřují se i na tuto četu. Pomocná četa jest sloţena: a) z velitele pomocné čety, b) z druţstva velitelského a c) z druţstva hospodářského. Velitelem pomocné 51

čety jest pořadím nejstarší rotmistr korouhevního velitelství. Normální eskadrony. Účel a podřízení. Normální eskadrony jsou částí polních korouhví a jsou přímo podřezeny veliteli příslušné polní korouhve. Rozdělení. Normální eskadrona se skládá: a) z velitele normální eskadrony, b) 4 čet, s označením 1 aţ 4, a c) pomocného druţstva. Normální eskadrony jsou označeny – nepřihlíţejíc ke korouhevnímu svazu – v celém pluku čísly 1 aţ 4. Velitel normální eskadrony. Velitelem normální eskadrony jest vyšší důstojník jezdectva, kterého ustanovuje velitel pluku z podřízených důstojníků jezdectva. Velitel normální eskadrony má povinnosti a práva velitele části ve svazu. Čety. Kaţdá četa normální eskadrony se skládá: a) z velitele čety, a b) 2 druţstev. Velitelem čety jest niţší důstojník nebo rotmistr jezdectva, kterého ustanovuje velitel eskadrony z důstojníků a rotmistrů, zařaděných do eskadrony velitelem pluku. Zástupcem velitele čety jest poddůstojník za šikem, rotmistr neb četař. Velitelem náručních koní, sesedneli četa k boji pěšky, jest svobodník. Družstvo. Kaţdé druţstvo jest sloţeno: a) z velitele druţstva, b) roje střelců a c) roje pátračů. Velitelem druţstva jest četař neb desátník. Roj střelců. Roj střelců se skládá: a) z velitele roje střelců, 52

b) ze 6 jezdců a 1 náručního koně, na němţ jest uloţen lehký kulomet s příslušnými náboji. Velitelem roje střelců jest desátník neb svobodník. Roj pátračů. Roj pátračů se skládá: a) z velitele roje pátračů a b) ze 4 pátračů Velitelem roje pátračů jest svobodník. Pomocné družstvo. K pomocnému druţstvu náleţejí osoby, koně a vozidla, jeţ nejsou přiděleny četám. Skládá se: a) z velitele pomocného druţstva, b) z roje velitelského a c) roje hospodářského. Velitelem pomocného druţstva jest vţdy výkonný rotmistr. Roj velitelský. V roji velitelském jsou osoby, které velitel normální eskadrony má po ruce, aby zprostředkovaly velení v boji, a náhradní opěšalé muţstvo. Roj hospodářský. V roji hospodářském jsou ostatní četám nepřidělené osoby, mimo to zapřaţení koně a vozidla normální eskadrony. Technická eskadrona. Úkol a podřízení. Technická eskadrona je částí první polní korouhve a jest určena pro výcvik muţstva ve sluţbě zákopnické a spojovací u jezdeckého pluku. Tato eskadrona jest zpravidla umístěna ve stanovišti plukovního velitelství. Rozdělení. Technická eskadrona se skládá: a) z velitele technické eskadrony, b) z čety zákopnické, c) z čety spojovací a d) z pomocného druţstva. Velitel technické eskadrony. Velitel technické eskadrony jest vyšší důstojník jezdectva, kterého ustanovuje velitel pluku z podřízených důstojníků jezdectva, vycvičených ve sluţbě zákopnické. Velitel technické eskadrony jest zásadně zbrojním a plynovým důstojníkem pluku a v této své funkci přímo podřízen veliteli pluku. Jako pomocné a výkonné orgány pro zbrojní a plynovou sluţbu má 53

k ruce rotmistry zbrojíře obou polních korouhevních velitelství, jakoţ i důstojníky a rotmistry odborně v plynové sluţbě vycvičené. Ve výcviku v odborné sluţbě zákopnické jest velitel technické eskadrony rovněţ přímo podřízen plukovnímu veliteli. Velitel technické eskadrony má povinnosti a práva velitele části ve svazu. Zákopnická četa. Skládá se: a) z velitele čety a b) 2 druţstev. Velitel zákopnické čety. Velitelem zákopnické čety jest niţší důstojník jezdectva, kterého ustanovuje velitel pluku z podřízených důstojníků jezdectva, vycvičených v zákopnické sluţbě. Zástupcem velitele zákopnické čety jest poddůstojník za šikem, rotmistr, vycvičený v zákopnické sluţbě. Zákopnické družstvo. Kaţdé zákopnické druţstvo jest sloţeno: a) z velitele druţstva a b) 3 rojů, označených po pořadu v obou druţstvech číslem 1-4. Velitelem zákopnického druţstva jest četař nebo desátník. Roj zákopnický. První a třetí zákopnický roj jest sloţen: a) z velitele roje a b) 5 zákopníků. Velitelem prvního a třetího roje jest svobodník. Druhý a čtvrtý zákopnický roj jest sloţen: a) z velitele roje a b) 6 zákopníků. Velitelem duhého a čtvrtého zákopnického roje jest desátník neb svobodník. Spojovací čet. Skládá se: a) z velitele čety (s osobami tomuto veliteli přidělenými) a b) 3 spojovacích druţstev, z nichţ jedno jest určeno pro plukovní velitelství, ostatní dvě druţstva po jednom pro kaţdé z obou polních korouhevních velitelství. Spojovací četa jest ve všem – odborný spojovací výcvik vyjímaje – podřízena veliteli technické eskadrony. 54

Velitel spojovací čety. Velitelem spojovací čety jest niţší důstojník jezdectva, zpravidla kapitán, kterého ustanovuje velitel pluku z podřízených důstojníků jezdectva, vycvičených ve spojovací sluţbě. Velitel spojovací čety jest poradcem velitele pluku ve věcech spojovací sluţby a tomuto také v odborném výcviku spojovací čety přímo podřízen; ve všech ostatních věcech jest podřízen veliteli technické eskadrony. Zástupcem velitele spojovací čety jest poddůstojník za šikem, rotmistr jezdectva. Spojovací družstvo. Kaţdé spojovací druţstvo jest sloţeno: a) z velitele spojovacího druţstva, b) z roje ústředny a c) roje staničního. Velitelem spojovacího druţstva jest četař nebo desátník. Roje ústředny. Roje ústředny jsou určeny jednotlivě pro plukovní velitelství a velitelství obou polních korouhví. Roj ústředny se skládá: a) z velitele roje, zároveň velitele vlastního spojovacího druţstva, b) ze signalisty a c) 2 telefonistů, zároveň vodičů koní. Roje staniční. Roje staniční jsou tak sestaveny, ţe mohou býti rozděleny ve dva půlroje, které pak u velitelství obou polních korouhví provádějí spojení s oběma podřízenými normálními eskadronami, u plukovního velitelství s oběma speciálními eskadronami. Roj staniční se skládá: a) z velitele roje, desátníka neb svobodníka, b) ze zástupce velitele roje, svobodníka, c) 3 telefonistů. Pomocné družstvo. Pomocné druţstvo technické eskadrony se shoduje svým sloţením s pomocným druţstvem normálních eskadron. Velitel pomocného druţstva, výkonný rotmistr technické eskadrony, musí býti vycvičen v zákopnické sluţbě jezdectva. Kulometná eskadrona. Kulometná eskadrona jest částí druhé korouhve a jest ručena pro výcvik muţstva ve sluţbě 55

kulometné. Rozdělení. Skládá se: a) z velitele kulometné eskadrony, b) 4 čet, s označením 1-4, c) pomocného druţstva. Velitel kulometné eskadrony. Velitelem kulometné eskadrony jest vyšší důstojník jezdectva, kterého ustanovuje velitel pluku z podřízených důstojníků, vycvičených v kulometné sluţbě jezdecké. Velitel kulometné eskadrony má povinnosti a práva velitele části ve svazu. Čety. Kaţdá četa kulometné eskadrony se skládá: a) z velitele (s osobami tomuto veliteli přidělenými), b) 2 druţstev. Velitel čety. Velitelem čety jest niţší důstojník neb rotmistr jezdectva, vycvičený v kulometné sluţbě, kterého ustanovuje velitel kulometné eskadrony z důstojníků a rotmistrů, přidělencýh eskadroně velitelem pluku. Družstvo. Kaţdé druţstvo má po jednom kulometu a skládá se: a) z velitele druţstva, zároveň střelce kulometu, b) 4 vojínů – obsluhy kulometu, c) 3 vojínů, vodičů soumarských koní, z nichţ jeden vodí soumarského koně kulometu, druzí dva pak po jednom soumarském koni střeliva. Velitelem druţstva jest četař neb desátník. Pomocné družstvo. Pomocné druţstvo kulometné eskadrony se shoduje ve svém sloţení s pomocným druţstvem normálních eskadron. Náhradní korouhev. Úkol. Náhradní korouhev jest pomocným oddílem jezdeckého pluku a tvoří zvláštní hospodářské těleso se všemi vlastními i přidělenými částmi. Úkolem náhradní korouhve jest: a) doplniti za mobilisace jezdecký pluk nebo i cyklistickou eskadronu z počtu mírového na počet válečný, jakoţ i sestaviti příslušné záloţní útvary; 56

b) vytvořiti za války podle potřeby zálohy, jimiţ by byl dále postupně doplňován jezdecký pluk, nebo i cyklistické útvary; c) vésti kmenovou knihu a evidenci všech příslušníků a koní jezdeckého pluku, nebo i příslušné cyklistické eskadrony, jakoţ i uschovávati mobilisační materiál všeho druhu pro výzbroj a výstroj jejich útvarů; d) cvičiti záloţní muţstvo, propůjčené koně a větší část remont jezdeckého pluku; e) propůjčovati vycvičené jezdecké koně zájemníkům podle platných předpisů; f) vycvičiti jezdecké koně pěšího a ţenijního vojska i telegrafního pluku, kromě toho pak cvičiti jednotlivce těchto zbraní, jakoţ i některé důstojníky sluţeb v jízdě na koni. Rozdělení. Náhradní korouhev se dělí: a) na velitelství náhradní korouhve, b) náhradní eskadronu, c) remontní eskadronu a d) augmentační sklad. Velitelství náhradní korouhve. Rozdělení. Velitelství náhradní korouhve se skládá: a) z velitele náhradní korouhve, b) pomocných orgánů velitele náhradní korouhve, c) hospodářské správy a d) pomocné čety. Velitel náhradní korouhve. Velitel náhradní korouhve jest vyšší důstojník jezdectva, kvalifikovaný nejméně pro velení korouhve. Ustanovuje jej na návrh velitele jezdeckého pluku příslušný velitel jezdecké brigády z důstojníků jezdeckého pluku. Velitel náhradní korouhve jest orgánem velitele pluku pro všechny mobilisační přípravy. Rozkazy, týkající se mobilisace korouhví a eskadron, předkládá k podpisu veliteli pluku. Jest veliteli pluku odpovědný za veškeré práce vyplývající z úkolů náhradní korouhve, jak je stanoví odst. 1. v § 9., dále za kázeň a vojenskou zdatnost podřízených osob, za výcvik remont, jakoţ i za řádný sluţební chod ve všech odvětvích vojenské sluţby u náhradní korouhve. Velitel náhradní korouhve jest členem hospodářské správy náhradní korouhve a má povinnosti a práva velitele oddílu ve svazu. 57

Pomocné orgány velitele náhradní korouhve. Pro výkonnou sluţbu má velitel náhradní korouhve pomocné orgány, a to: a) korouhevního pobočníka, b) korouhevního hospodářského důstojníka, c) správce augmentačního skladu a d) početného důstojníka. Pobočník velitele náhradní korouhve. Pobočníkem velitele náhradní korouhve jest vyšší důstojník jezdectva, kterého ustanovuje plukovní velitel. Jest pomocným orgánem velitele náhradní korouhve ve věcech mobilizačních, vojenských a správních, které nejsou vázány osobou velitele náhradní korouhve a které nepříslušejí do působnosti jiných orgánů. Pobočník velitele náhradní korouhve jest tomuto veliteli ve všem přímo podřízen. Korouhevní hospodářský důstojník. Hospodářský důstojník náhradní korouhve má stejné povinnosti a práva jako hospodářský důstojník polní korouhve. Jest zpravidla z hospodářských důstojníků a pluku pořadím nejstarší, a proto zároveň také poradním a výkonným orgánem plukovního velitele pro správní sluţbu hospodářskou. Správce augmentačního skladu. Správcem augmentačního skladu jest niţší důstojník oděvnictví, který se stará o evidenci a odborné uloţení mobilizačních zásob, polního výstroje, výzbroje a válečného vozatajského materiálu. Správce augmentačního skladu jest zařaděn ministerstvem národní obrany do kmenového počtu jezdeckého pluku a ve své činnosti ustanoven velitelem pluku. Ve věcech správy augmentačních zásob jest správce augmentačního skladu odkázán na hospodářskou správu náhradní korouhve. Ve všech ostatních věcech jest správce augmentačního skladu podřízen přímo veliteli náhradní korouhve. Početní důstojník. Všechno, co se týče kmenové knihy, evidence, vyţadování, doplňků, povolávání záloţníků a propůjčených koní na cvičení, kontroly početného stavu, koncipování rozkazů o pohybu důstojnictva, rotmistrů, muţstva a koní, vůbec vše, co souvisí s početným stavem a není úlohou jiných orgánů pluku, náleţí do působnosti početního důstojníka náhradní korouhve. Početní důstojník řídí tuto sluţbu a jest mu podřízen ostatní početní personál; on pak jest přímo podřízen veliteli náhradní korouhve. 58

Hospodářská správa. Hospodářská správa náhradní korouhve má obdobné sloţení a úkol jako hospodářské správy polních korouhví. Hospodářské správě náhradní korouhve náleţí také odborné hospodaření a účtování augmentačních zásob. Pomocná četa. Pomocná četa zahrnuje v sobě všechny osoby velitelství náhradní korouhve, vyjma důstojníky, a jest – počítajíc v to i důstojníky – kmenově přikázána eskadroně, k ţivení pak remontní eskadroně. Velitel pomocné čety. Velitelem pomocné čety jest nejstarší rotmistr velitelství náhradní korouhve. Náhradní eskadrona. Povšechný účel a podřízení. Náhradní eskadrona jest částí náhradní korouhve a jádrem pro zřízení náhradních částí za mobilisace. Náhradní eskadrona obsahuje jen nejnutnější cvičný a pomocný personál, jehoţ počet můţe býti velitelem pluku na čas, kdy není cvičení záloţníků ve zbrani, sníţen ve prospěch ostatních částí pluku, pokud to sluţba náhradního tělesa dovoluje. Mírový úkol. Hlavní mírové úkoly náhradní eskadrony jsou tyto: a) periodická cvičení ve zbrani záloţníků a cvičení propůjčených koní jezdeckého pluku; b) výcvik v jízdě na koni jednotlivců pěšího a ţenijního vojska, ţelezničního pluku, telegrafního pluku a sluţeb, potřebujících znáti jízdu na koni. Tento výcvik se koná na koních první čety náhradní eskadrony. Nestačí-li k tomu počet koní této čety, mohou býti podle potřeby kaţdoročně přidělováni jezdečtí koně trubačů, nebo i důstojníků zbraní a útvarů, shora sub b) uvedených; c) výcvik jezdeckých koní pěších vojsk, ţenijních pluků, ţelezničního pluku a telegrafního pluku, při čemţ vypomáhá, je-li třeba, i muţstvo remontní eskadrony; d) zdokonalování ve státní sluţbě muţstva zbraní a útvarů, uvedených shora sub b) tohoto odstavce a paragrafu. Proto ošetřuje jediné toto muţstvo jezdecké koně, přidělené od shora jmenovaných zbraní a útvarů k náhradní eskadroně. Rozdělení. Náhdradní eskadrona se skládá: a) z velitele náhradní eskadrony, 59

b) 6 rámcových čet, s označením 1-6, a c) pomocného druţstva Velitel náhradní eskadrony. Velitelem náhradní eskadrony jest vyšší důstojník jezdectva, kterého ustanovuje velitel pluku z podřízených důstojníků. Velitel náhradní eskadrony má povinnosti a práva velitele části ve svazu. Čety. První četa náhradní eskadrony jest jízdárenskou četou pro výcvik v jízdě na koni jednotlivců, jak je uvádí sub b) odstavec 2 tohoto paragrafu, a můţe býti podle potřeby od pluku odloučena. Čety čís. 2 aţ 6 jsou čety rámcové a skládají se mimo čas cvičení záloţníků jenom z velitele a jednoho svobodníka. Čety čís. 5 a 6 mají po dvou lehkých kulometech. Velitelé čet. Velitelem prvé čety jest pořadím starší niţší důstojník jezdectva, kterého zařaďuje k náhradní eskadroně velitel pluku z podřízených důstojníků. Velitel prvé čety provádí ekvitační výcvik, naznačený sub b), c) a d) v 2. Odstavci tohoto paragrafu. Veliteli čet čís. 2 aţ 6 náhradní eskadrony jsou rotmistři jezdectva. Pomocné družstvo. Pomocné druţstvo obsahuje – vyjímajíc důstojníky – osoby, koně a vozidla náhradní eskadrony, pokud nejsou přiděleny četám. Jen za cvičení záloţníků ve zbrani dělí se pomocné druţstvo – nepočítajíc v to velitele – na roj velitelský a roj hospodářský. Mimo cvičení záloţníků ve zbrani jest náhradní eskadrona přidělena k ţivení remontní eskadroně. Velitelem pomocného druţstva jest výkonný rotmistr. Remontní eskadrona. Podřízení a účel. Remontní eskadrona se skládá: a) z velitele remontní eskadrony, b) 3 čet, s označením 1-3, a c) pomocného druţstva. Velitel remontní eskadrony. Velitelem remontní eskadrony jest vyšší důstojník jezdectva, kterého ustanovuje velitel pluku z podřízených důstojníků. Velitel remontí eskadrony má povinnosti a práva velitele části ve svazu. 60

Čety. Kaţdá četa remontní eskadrony se skládá: a) z velitele čety a b) 2 druţstev. Velitel čety. Velitelem první čety jest niţší důstojník jezdectva, veliteli druhé a třetí čety pak rotmistři jezdectva. Družstvo. Druţstva čet remontní eskadrony jsou jednotná, nedělí se na roje. Veliteli druţstev všech tří čet jsou pořadím nejstarší déle dlouţící poddůstojníci, remontní jezdci. Remontní jezdci. Muţstvo čet remontní eskadrony jest zásadně dobrovolně déle slouţící. Pomocné družstvo. Pomocné druţstvo obsahuje – nepočítajíc v to důstojníky – osoby, koně a vozidla remontní eskadrony, pokud nejsou přiděleny četám. Pomocné druţstvo jest jednotné, nedělí se na roje. Velitelem pomocného druţstva jest výkonný rotmistr. Augmentační sklad. V augmentačním skladu jest sloţen válečný materiál pro výstroj a výbroj útvarů, které jezdecký pluk v mobilisaci postaví. Odloučené (detašované) eskadrony. Za odloučené (detašované) eskadrony třeba pokládati eskadrony umístěné v posádce, kde není hospodářská správa některého korouhevního velitelství vlastního pluku. Zásadně nemůţe býti od jedné korouhve detašováno více neţ jedna eskadrona. Zvýšení početního stavu odloučené (detašované) eskadrony pro její hospodářskou správu obsahují Všeobecné poznámky k tabulkám v odst. 4. CYKLISTICKÉ ESKADRONY. Úkol cyklistických eskadron. Cyklistické eskadrony doprovázejí neustále jezdectvo. Pomáhají mu svou značnou pohyblivostí nejen ve výzvědné, ostraţné a spojovací sluţbě, nýbrţ zvětšují svými lehkými a těţkými kulomety i jeho útočnou a obrannou sílu. Cyklistická eskadrona. Účel. Cyklistická eskadrona jest mírovou výcvikovou jednotkou a jádrem pro zřízení cyklistických 61

útvarů jezdectva v mobilisaci. Podřízení. Kaţdá cyklistická eskadrona tvoří organisačně zvláštní část v kaţdé jezdecké brigádě a jest v míru vojensky i administrativně podřízena náhradní korouhvi některého jezdeckého pluku, který jest také jejím náhradním tělesem. Ustanovení o odloučených (detašovaných) eskadronách jezdeckých pluků, obsaţená v § 15, týkají se obdobně i cyklistických eskadron, jsou-li v posádce, v níţ není korouhevní velitelství příslušného jezdeckého pluku. Hospodářská správa korouhve, které jest cyklistická eskadrona hospodářsko-správně přidělena, vede pomůcky podle sluţebního předpisu H-1, § 43, odst. 2, tak, aby odloučení (detašování) cyklistické eskadrony bylo kdykoliv moţné. Rozdělení. Kaţdá cyklistická eskadrona se skládá: a) z velitele cyklistické eskadrony. b) střelecké čety, c) kulometné čety a d) pomocné čety. Velitel cyklistické eskadrony. Velitelem cyklistické eskadrony jest vyšší důstojník jezdectva, kterého ustanovuje velitel jezdecké brigády z vyšších důstojníků podřízených jezdeckých pluků. Velitel cyklistické eskadrony má povinnosti a práva velitele části ve svazu. Střelecká četa. Střelecká četa cyklistické eskadrony se skládá: a) z velitele čety (s osobami tomuto veliteli přidělenými) a b) 2 druţstev. Velitel střelecké čety. Velitelem střelecké čety jest niţší důstojník jezdectva, kterého ustanovuje velitel jezdecké brigády z niţších důstojníků podřízených jezdeckých pluků. Družstvo střelecké čety. Kaţdé druţstvo se dělí: a) na 1 roj střelecký a b) 1 roj patračů. Velitelem druţstva jest četař. 62

Roj střelecký. Roj střelecký jest sloţen: a) z velitele roje střeleckého a b) 7 střelců s jedním lehkým kulometem; z těchto střelců jsou dva při sesednutí s kol vodiči těchto kol. Velitelem střeleckého roje jest desátník. Roj patračů. Roj patračů jest sloţen: a) z velitele roje patračů a b) 6 patračů, z nichţ dva jsou při sesednutí s kol vodiči těchto kol. Velitelem roje patračů jest svobodník. Kulometná četa. Kulometná četa se skládá: a) z velitele kulometné čety (s osobami tomuto veliteli přidělenými) a b) 2 druţstev. Velitel kulometné čety. Velitelem kulometné čety jest rotmistr jezdectva. Družstvo kulometné čety. Kaţdé druţstvo jest sloţeno: a) z velitele druţstva, b) 1 roje kulometného a c) 1 roje ochranného. Velitelem druţstva jest rotmistr jezdectva neb četař. Roj kulometný. Roj kulometný se skládá: a) z velitele roje kulometného (zároveň střelce kulometu), b) z vojínů obsluhy kulometu (palebného odřadu) a c) z vojínů-nosičů střeliva a příslušenství kulometu (muničního odřadu). Velitelem kulometného roje jest desátník. Roj ochranný. Roj ochranný se skládá: a) z velitele ochranného roje a b) 4 vojínů kulometníků. Velitelem ochranného roje jest svobodník. 63

Pomocná četa. Pomocná četa obsahuje osoby – ne však důstojníky – a vozidla cyklistické eskadrony, která nejsou přidělena střelecké neb kulometné četě; skládá se: a) z velitele pomocné čety a b) 2 druţstev. Velitel pomocné čety. Velitelem pomocné čety jest výkonný rotmistr. První družstvo. První druţstvo pomocné čety vykonává telefonní a zákopnickou sluţbu cyklistické eskadrony a jest sloţeno: a) z roje telefonního a b) roje zákopnického. Velitelem prvního druţstva jest desátník, vycvičený v telefonní sluţbě. Roj telefonní. Roj telefonní se skládá ze 4 telefonistů, přímo podřízených veliteli prvního druţstva, který řídí telefonní sluţbu cyklistické eskadrony. Roj zákopnický. Roj zákopnický se skládá: a) z velitele roje zákopnického a b) 3 zákopníků. Velitelem zákopnického roje jest svobodník. Podřízení velitelů roje telefonního a roje zákopnického. Velitelé telefonního roje a zákopnického roje jsou podřízeni ve výkonu odborné sluţby zákopnické a telefonní přímo veliteli cyklistické eskadrony. Druhé družstvo. Druhé druţstvo jest sloţeno: a) z velitele druţstva, b) roje velitelského a c) roje hospodářského. Roj velitelský. Roj velitelský obsahuje – telefonisty vyjímajíc – ono moţstvo, které má velitel cyklistické eskadrony k tomu, aby zprostředkovalo velení v boji, pak náhradní muţstvo a koňáky. 64

Velitelem roje velitelského jest eskadronní trubač. Roj hospodářský. V roji hospodářském jsou zahrnuty ostatní osoby cyklistické eskadrony podle tabulky čís. 8 tohoto předpisu. K roji hospodářskému jest přidělena mechanická dílna na menší opravy kolového materiálu. DOPLŇOVÁNÍ. Doplňování důstojnictva. Důstojnictvo se doplňuje podle ustanovení organisačního předpisu pro důstojníky (Org-5). Doplňování rotmistrů. Rotmistři se doplňují podle ustanovení organisačního předpisu pro rotmistry (Org-7). Doplňování mužstva. Muţstvo jezdectva doplňují doplňovací okresní velitelství podle nařízení ministerstva národní obrany. Doplňování koní. Doplňování koní jezdectva provádí ministerstvo národní obrany přímo, jednak přídělem remont z vojenských ústavů pro chov koní, jednak nákupem prostřednictvím nákupních komisí koní. Podrobná ustanovení jsou obsaţena v příslušném sluţebním předpise.104

__________________________ 104. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Organisační předpis pro jezdectvo. Praha 1923, s. 7 – 29.

65

4. 4. Přidružené složky jezdeckého pluku 6 Cyklistická eskadrona 2 Eskadrona byla vojskové těleso jezdectva a vznikla nově 1. října 1920 na základě výnosu MNO čj. 56.058-org.1920. Nacházela se v Brně (barákový tábor, Kotlářská ulice, zde pak od září 1937 sídlil cyklistycký prapor 5) podléhala jezdeckému pluku 6 a od května 1922 jezdeckému pluku 2 „Sibiřskému“. Součástí eskadrony bylo velitelství eskadrony s pomocným druţstvem, dvě střelecké čety a jedna kulometná četa. Na základě výnosu MNO čj. 1.865/Dův.hl.št./1.odděl.1933 byla eskadrona k 15. září 1933 zrušena. Příslušníci samostatných cyklistických jednotek nosili na límci výloţky ţluté barvy s červeným lemem, od září 1933 červené výloţky s emblémem kola s řídítky. Cyklisté působící mimo cyklistické jednotky měli na levém rukávu zvláštní rukávový znak.105

Eskadrona obrněných automobilů 2 Eskadrona byla vojskové těleso jezdectva a vznikla nově na základě výnosu MNO čj. 1.536/Dův.-hl.št./1.odděl.1933. Nacházela se v Brně (Jezdecké kasárny106) a podléhala velitelství Jezdeckého pluku 6. Součástí eskadrony bylo velitelství eskadrony s pomocným druţstvem a dvě čety obrněných automobilů. Na základě výnosu MNO čj. 6.519/Dův.I./1.odděl.1935 byla eskadrona 15. září 1935 zrušena.107 Vozatajská eskadrona 6 Eskadrona byla vojskové těleso jezdectva a vznikla 15. září 1933 přejmenováním z Vozatajské roty 6 na základě výnosu MNO čj. 1.865/Dův.-hl.št./1.odděl.1933. Nacházela se v Brně (Městské vojenské baráky, také barákový tábor ve Střelecké ulici, dnes Tučkově ulici), podléhala náhradní korouhvi Jezdeckého pluku 6. Zabezpečovala vozatajskou sluţbu pro __________________________ 105. Fidler, Jiří, Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920 – 1938. Praha 2006, s. 77 – 80. a VHA Praha, fond: Jezdecký pluk 6. Srovnej Hrubíšek, Ivo: Kola, armády, války. Plzeň 2003. 106. Nejspíše šlo o Zemské jezdecké kasárny. 107. Fidler, Jiří, Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920 – 1938. Praha 2006. s. 208. VHA Praha, fond: Jezdecký pluk 6. 1. Jiří Fidler a Jiří Sluka v Encyklopedii branné moci republiky československé 1920 – 1938 uvádějí, ţe eskadrona obrněných automobilů 2 byla ubytována v jezdeckých kasárnách, ale v kronice jezdeckého pluku je uvedeno, ţe eskadrona OA 2 byla dislokována v baráku č. XIV ve Střelecké ulici, nyní ulice Tučkova.

66

velitelství 6. divize a od ledna 1937 pro velitelství III. sboru.108 Vozatajská eskadrona 16 Eskadrona byla vojskové těleso jezdectva a vznikla nově 1. září 1937 na základě výnosu MNO čj. 9.733/Taj.-hl.št./1odděl.1937. Nacházela se v Brně (Městské vojenské baráky) a podléhala náhradní korouhvi Dragounského pluku 6. Zabezpečovala vozatajskou sluţbu pro velitelství III. sboru.109 Vozatajská rota 6 Rota byla vojskové těleso vozatajstva a vznikla nově 15. prosince 1920 na základě výnosu MNO čj. 57.579-org.1920. Nacházela se v Brně (Městské vojenské baráky). Ve věcech velitelských podléhala velitelství 6. divize, ve věcech ostatních velitelství Vozatajského praporu 3. Zabezpečovala vozatajskou sluţbu pro velitelství 6. divize. Na základě výnosu MNO čj. 1.865/Dův.-hl.št./1.odděl.1933 byla rota 15. září 1933 přejmenována na Vozatajskou eskadronu 6. (byla vlastně sloučena s Vozatajským praporem 3 a vznikla Vozatajská eskadrona 6).110 Vozatajská rota 7 Rota byla vojskové těleso vozatajstva a vznikla 15. prosince 1920 na základě výnosu MNO čj. 57.579-org.1920. Nacházela se v Bystrovanech u Olomouce (Obecní budovy) a od září 1923 v Olomouci (Kasárny Jana Jiskry z Brandýsa), ve věcech velitelských podléhala velitelství 7. divize, ve věcech ostatních velitelství Vozatajského praporu 3. Zabezpečovala vozatajskou sluţbu pro velitelství 7. divize. Na základě výnosu MNO čj. 1.865/Důvhl.št./1.odděl.1933 byla rota 15. září 1933 přejmenována na Vozatajskou eskadronu 7.111

__________________________ 108. Fidler, Jiří, Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920 – 1938. Praha 2006. s. 709. A VHA Praha, fond: Jezdecký pluk 6. Kronika vozatajského praporu 3pro rok 1919. 109. Fidler, Jiří, Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920 – 1938. Praha 2006. s. 710. A VHA Praha, fond: Jezdecký pluk 6. 110. Fidler, Jiří, Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920 – 1938. Praha 2006. s. 709. A VHA Praha, fond: Jezdecký pluk 6. Kronika vozatajského praporu pro rok 1919.(správně má být pro léta 1919 – 1933). 111. Fidler, Jiří, Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920 – 1938. Praha 2006. s. 710. VHA Praha, fond:Jezdecký pluk 6. 1. Kronika Vozatajského praporu 3 na rok 1919, s. 3. uvádí datum vzniku 15. září 1920.

67

Vozatajská rota 8 Rota byla vojskové těleso vozatajstva a vznikla 15. prosince 1920112 na základě výnosu MNO čj. 57.579-org.1920. Nacházela se v Jaktaři (Obecní budovy) a od srpna 1922 v Opavě113 (Malé dělostřelecké kasárny), ve věcech velitelských podléhala 8. divize, ve věcech ostatních velitelství Vozatajského praporu 3. Zabezpečovala vozatajskou sluţbu pro velitelství 8. divize. Na základě výnosu MNO čj. 1.865/Dův.-hl.št./1.odděl.1933 byla rota 15. září 1933 přejměnována na Vozatajskou eskadronu 8. Vozatajská rota 14 Rota byla vojskové těleso vozatajstva a vznikla nově 14. ledna 1921 na základě výnosu MNO čj. 57.579-org.1920. Nacházela se v Brně (městské vojenské baráky, téţ městské barákové leţení) a podléhala velitelství Vozatajského praporu 3. Zabezpečovala vozatajskou sluţbu pro velitelství 2. jezdecké brigády. Na základě výnosu MNO čj. 1.865/Dův.-hl.št./1.odděl.1933 byla rota k 15. září 1933 zrušena.114 Vozatajská rota 20 Rota byla vojskové těleso vozatajstva a vznikla nově 15. prosince 1920 na základě výnosu MNO čj. 57.579-org.1920. Nacházela se v Brně (Městské vojenské baráky) a podléhala velitelství vozatajského praporu 3. Zabezpečovala odborný výcvik pro jednotky Vozat. praporu 3. Na základě výnosu MNO čj. 1.865/Dův.-hl.št./1.odděl.1933 byla rota 15. září 1933 zrušena.115 Vozatajský prapor 3 Prapor byl vojskové těleso vozatajstva a vznikl 15. prosince 1920 v rámci unifikace branné moci přejmenováním z 1. Vozatajského praporudomácího vojska na základě výnosu MNO čj. 57.579-org.1920. Jeho velitelství se nacházelo v Brně (městské vojenské baráky), podléhalo Zemskému vojenskému velitelství pro Moravu a Slezsko a od září 1925 ZVV __________________________ 112. VHA Praha, fond: Jezdecký pluk 6. Kronika Vozatasjkého praporu 3 na rok 1919, s. 3., zde se uvádí datum vzniku 15. června 1920. 113. VHA Praha, fond: Jezdecký pluk 6. Kronika Vozatasjkého praporu 3 na rok 1919, s. 3., uvádí, ţe se vozat. rota 8 nacházela v Opavě uţ od svého vzniku v roce 1920. 114. Fidler, Jiří, Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920 – 1938. Praha 2006. s. 710. 115. Fidler, Jiří, Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920 – 1938. Praha 2006. s. 711 - 712. a VHA Praha, fond: Jezdecký pluk 6. Kronika Vozatasjkého praporu 3 na rok 1919, vozatajskou rotu 20 vůbec nezmiňuje.

68

v Brně. Součástí praporu bylo velitelství s hospodářsou správou, technickou správou a pomocnou četou, vozatajská rota 6, vozatajská rota 7, vozatajská rota 8, vozatajská rota 14, vozatajská rota 20 a náhradní rota. Na základě výnosu MNO čj. 1.865/Dův.hl.št./1.odděl.1933 bylo velitelství praporu 15. září zrušeno. Velitelé praporu: plk. jezd. Jaroslav Machek (prosinec 1920 – prosinec 1921), pplk. vozat., od ledna 1932 plk. vozat. Hugo Franta (prosinec 1921 – duben 1923), pplk. vozat. František Netušil (duben 1923 – květen 1925), mjr. vozat. Jan Hradečný (květen – listopad 1925), pplk. vozat. Josef Wolf (prosinec 1925 – říjen 1926), št.kpt. vozat., od prosince 1927 mjr. vozatajstva, od prosince 1928 pplk. vozat. František Hladký (listopad 1926 – říjen 1930), mjr. vozat., od listopadu 1930 pplk. vozat. Vít Kuţela (říjen 1930 – září 1933).116 Vozatajstvo Bylo druhem pomocné zbraně branné moci. Vozatajstvo vzniklo jako druh zbraně branné moci 1. dubna 1920 v rámci unifikace branné moci na základě výnosu MNO čj. 50.572-org.1920, kdy bylo označeno za jednu z pěti pomocných zbraní branné moci. Jeho základní organizace byla stanovena 15. prosince 1920 na základě výnosu MNO čj. 57.579org.1920. Řídícím úřadem se stalo 20. oddělení (vozatajské) MNO, od března 1922 24. oddělení (vozatajské) MNO a od ledna 1927 3. oddělení (dopravní) 4. odboru MNO, kterým podléhala dvoustupňová velitelská struktura na úrovni zemských vojenských velitelství a jednotlivých

vozatajských

praporů.

Na

základě

výnosu

MNO

čj.

1.536/Dův.-

hl.št./1.odděl.1933 bylo vozatajstvo jako pomocná zbraň zrušeno a přičleněno k jezdectvu. Příslušníci zbraně nosili na límcích výloţky tamvě zelené barvy.117

__________________________ 116. Fidler, Jiří, Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920 – 1938. Praha 2006, s. 713. a VHA Praha, fond: Jezdecký pluk 6. Kronika Vozatasjkého praporu 3 na rok 1919. 117. Fidler, Jiří, Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920 – 1938. Praha 2006, s. 713. VHA Praha, fond: Jezdecký pluk 6. Kronika Vozatasjkého praporu 3 na rok 1919 uvádí, ţe došlo ke změně na barvu oranţovou.

69

4. 5. Výstroj jezdectva V roce 1917 byl u ruských legionářů118 vytvořen jízdní průzkumný oddíl a byl vystrojen jako ruská řadová jízda (kozáci), tzn. modré jezdecké kalhoty, holinky, modré nárameníky a kozáckou šavli (šašku). V druhé polovině roku 1918 vznikly na Rusi dva jezdecké pluky: 1. jezdecký pluk „Jana Jiskry z Brandýsa“ a 2. jezdecký pluk „Sibiřský“. Po pádu carského reţimu pouţívala jízda jako emblém zkříţené šavle. V druhé polovině osmnáctého roku dostaly ruské legie zásilku japonského sukna, ze kterého se ušily nové stejnokroje v odstínu khaki. Přestrojování probíhalo především aţ před naloďováním ve Vladivostoku. Jezdectvo tak bylo ošaceno kalhotami pumpkového střihu, kalhotami francouzského (tzv. Gallifet) a anglického (tzv. breeches) stylu, které nosili důstojníci, jízda a oblíbily si je i ostatní druhy vojska. Některé nově vzniklé jezdecké útvary nosily kalhoty v barvě červené, jednalo se pravděpodobně o uniformy ukořistěné od rakousko-uherských a německých jednotek. Dále měla jízda koţešinové čapky s výkrojem vpředu s červeným dýnkem a ţíněnou štětičkou nad odznakem. Na léto měli jezdci čapky v soukenné nebo plátěné variantě s bíle lemovanou klopou. Všem legiím byl přidělen nový emblém s historickými znaky Čech, Moravy, Slezska a Slovenska nošený zpočátku na pravé straně blůzy. Blůzu měli všichni ruští legionáři jednotnou s náprsními a bočními kapsami. Měla jednořadé zapínání, u důstojníků s pěti, u muţsta se čtyřmi velkými kostěnými knoflíky. Na nízkém přehnutém stojacím límci byla našita trojúhelníková, vzadu dvakrát vykrojená soukenná výloţka v barvě zbraně nebo sluţby. U 1. jezdeckého pluku „Jana Jiskry z Brandýsa“ to byla bílá s červeným lemem u 2. jezdeckého pluku „Sibiřského“ to byla červená s bílým lemem. Vedle dvou jiţ zmíněných jezdeckých pluků v Rusku působila ještě jezdecká baterie. Plášť měli legionáři (vojáci i důstojníci) podobný jako míval důstojnický sbor carské armády. Dvouřadé zapínání po šesti knoflících, vzadu s dragounem se dvěma knoflíky, s rozparkem, se všitými bočními kapsami s příklopkou, podobně jako u blůzy často s nárameníky a s manţetovými páskami. Na stojatém přeloţeném límci byla našita barevná výloţka obdélníkového tvaru, pro důstojníka s knoflíkem na zadním konci. Na rukávovém štítku (v. 87 mm), jenţ měl po obvodu paspuli v barvě zbraně nebo sluţby, byly nošeny hodnostní lomené prýmky, pod nimi __________________________ 118. John, Miloslav: Září 1938 2. díl Moţnosti obrany Československa. Brno 1997, s. 117. Uvádí, ţe se ruští jezdečtí legionáři se vrátili domů do Československa bez koní.

70

kovové číslo formace nebo symbol zbraně. U obou jezdeckých pluků byl štítek odpovídající barevné kombinace límcové výloţky. Distinkční pásky byly široké 12 nebo 13 mm. Jezdci měli prýmky červené s bílými lemy, poddůstojnické prouţky byly u jezdectva téţ bílé. Holínky jezdců byly v barvě černé. Výzbroj byla tvořena starými ruskými zbraněmi a byly to například důstojnická šavle vzor 1881 či 1909, kozácké šášky, revolver Nagant, kulomety Maxim, Colt, Vickers, Browning, Chauchat, Hotchkiss. S novou japonskou výstrojí dostali legionáři i jejich výzbroj, a to pušky Arisaka s bodákem. Pro dragouny byly určeny dragounské pušky Mosin vzor 1891, ale v bojích s bolševiky se pouţívaly všechny moţné typy dostupných zbraní. Jezdecké jednotky (pluky) se u jiných legionářů neţ ruských uţ nevyskytovali. Výjimkou byla eskadrona jezdectva, rozdělená do dvou divizí, která vznikla u štábu armádního sboru italských legií koncem války. Armádní sbor byl uzpůsoben k samostatným bojovým úkolům.119 Koncem roku 1920 byl přijat nový model uniforem známý jako vzor 1921, nošený vojáky čs. armády v různých variantách aţ do roku 1965. Uniformy byly zaváděny v roce 1922. Byla to uniforma vycházející ze vzoru amerických uniforem v barvě khaki. Pro vyšší šarţe (od rotmistrů výše) a vojáky z povolání byla určena jemnější látka (sukno) v zelenějším tzv. olivovém odstínu. Na letní a pracovní stejnokroje pro vojíny se pouţilo hrubé plátno. Podle původní ţelezné zbroje nosili příslušníci pluku černé výloţky, a to ještě i po státním převratu 28. října 1918 aţ do doby, kdy byly ministerstvem národní obrany zavedeny pro všechny příslušníky jezdectva výloţky ţluté.120 Asi měsíc po převratu došlo k zavádění nového hodnostního označení domácího vojska a to ve formě kolmých prýmků, umístěných na límcových obdélníkových soukenných výloţkách v barvách zbraní nebo sluţeb. Jezdectvo mělo barvu těchto výloţek tmavěmodrou. Barva límcových výloţek byla u jezdectva okrově ţlutá, u veterinárního sboru černá se stříbrným znakem omotaného hada kolem jehlice se dvěma lipovými lístky. Barvy výloţkového sukna pro důstojníky generálního štábu intedančního a zvěrolékařského sboru byly černé, u jízdy opět ţluté a u trénu (vozatajstva) hnědá s modrým lemováním. V letech 1922 – 1930 došlo k určitým změnám v provedení barev výloţek. Jezdectvu zůstala ţlutá, zdravotní, veterinární __________________________ 119. Vogeltanz, Jan, Polák, Milan: Československé legie 1914-1918 Československá armáda 1918-1939. Uniformy-symbolika-výstroj-výzbroj. Praha-Litomyšl 1998, s. 10-13., a Dvacet let československé armády v osvobozeném státě, s. 123. 120. VHA, fond: Jezdecký pluk 6.

71

a lékárenská sluţba měla černou barvu, sluţba remontní a chov koní měl výloţku v šedé barvě se ţlutým lemováním, sluţba veterinární pak také šedou ale s černým lemováním a technická sluţba trénu (vozatajstvo) trávově zelenou s tmavě zeleným lemem. Od roku 1930 došlo opět k určitým změnám, které platily pak aţ do konce čs. armády. Remontnictvo obdrţelo světle hnědou barvu límcové výloţky a sluţba trénu a podkovářů jízdy dostala černou barvu se ţlutým lemem, který ale nebyl po celém obvodu výloţku, jen po její nejpřednější straně. Zřejmě kolem roku 1930 se začaly pouţívat límcové odznaky, na kterých byla vyraţena čísla jezdeckých pluků. Učni jezdeckých učilišť měla místo čísel nápis jezdecké učiliště (JU). Barvy těchto límcových odznaků byly u jezdectva včetně jejich učilišť zlaté či ţluté.121 V roce 1921 byla čepice kulatá s vyztuţeným dýnkem a okolkem, se suknempotaţeným štítkem a s hnědým koţeným podbradníkem byla opatřena lemovkou v barvě zbraně nebo sluţby na horní části okolku. Jako jednotné označení byl předepsán tzv. malý znak Československé poloţený na stylizovaném čtverci postaveném na úhlu, zhotovený jako všechny kovové prvky stejnokroje z tombakového plechu. Pro profesionální vojáky byly navíc předepsány zmenšené distinkce po stranách okolku. Pro sluţbu v kasárnách, v poli a pro výcvik byla zavedena lodička, podobná srbské později jugoslávské, ale také připomínající tvarově lodičku ruských legií. Zřejmě všechny tyto typy lodiček mají prazáklad ve francouzském vzoru. Baret z předchozí uniformy byl ovšem donášen ještě několik let poté. Na poměrně vysoké klopě lodičky vpředu vlevo byl umístěn malý státní znak z tombaku, který byl pro muţstvo a rotmistry (gáţisty) mořený, pro důstojníky stříbřitý a zlatistý patřil generalitě. Distinkce byly umístěny u všech kategorií se znake, pouze u rotmistrů byly bez sluţebních knoflíčků. Hodnostní označení důstojníků bylo ve stejně zmenšené velikosti – 2/3 – jako na kulaté čepici. Blůza pro vojáky z povolání byla zhotovena ve stejném střihu jako pro muţstvo, zadní díl byl sešit ze dvou částí a s rozparkem. Přednice s náprsními skládanými a jednoduchými bočními kapsami byly opatřeny jednořadovým zapínáním se sedmi knoflíky. Límec byl přeloţen, s háčky. Nárameníky byly měkké, všité a s malým knoflíčkem. Blůza muţstva měla zadní část jednodílnou bez rozparku a zapínání s pěti knoflíky. Knoflíky byly jednotné mořené pro všechny hodnosti a odpovídaly předchozímu vzoru. Jejich průměr byl 21 a 15 mm. __________________________ 121. Vogeltanz, Jan, Polák, Milan: Československé legie 1914-1918 Československá armáda 1918-1939. Uniformy-symbolika-výstroj-výzbroj. Praha-Litomyšl 1998, s. 20.

72

Jezdecké kalhoty, tzv. breeches, byly předepsány jako polní a sluţební pro důstojníky a rotmistry, měly stejnou barvu jako blůza a odpovídaly prakticky vzoru z roku 1919. Muţstvo nosilo podobné polní, sluţební a vycházkové kalhoty pumpkovitého střihu se zúţenou lýtkovnicí. Dlouhé kalhoty občanského střihu, určené ke společenským a slavnostním příleţitostem, patřily rovněţ ke kompletu profesionálních vojáků. Na vnějším švu byla všita 3 mm široká paspulka v barvě označení zbraně. Řemení bylo pro důstojníky z hnědé hladké kůţe, pro muţstvo ze surové vepřovice, jezdecké boty, stejně jako polobotky nebo lakýrky, patřily vojákům z povolání. Důstojníci pěchoty navíc uţívali v poli kamaše z hnědé kůţe, muţstvo ovinky. Jezdectvu náleţely koţené holínky. Pro chladnější nebo deštivé počasí byla důstojníkům a rotmistrům předepsána pláštěnka (pelerína), sahající pod kolena a s krytým zapínáním. Plášť byl zhotoven ze dvou přednic se všitými bočními kapsami s příklopkou, u muţstva i vojáků z povolání s dvouřadovým zapínáním se dvěma řadami po pěti, resp. po šesti knoflících. Vzhledem k tomu, ţe slouţil pěchotě i jízdním formacím, měl rozparek u profesionálů i vojáků základní sluţby. Oba typy pláště pak měly i zadní svislé patky a sponu (tzv. dragoun), přichycenou k patkám dvěma knoflíky.122 Tvar límcových výloţek vycházel ze vzoru ruských legií, tedy trojúhelník na zadní straně dvakrát vykrojený. Generálové, štábní důstojníci a vyšší funkcionáři MNO měli límcové výloţky protáhlé, pouze s jedním výkrojem. Podobně na límci pláště byly výloţky podlouhklého tvaru, shodné pro všechny kategorie, na zadní straně pravoúhlé. Sukno resp. samet vyloţení bylo v barvě zbraně nebo sluţby, u určitých formací s lemem po obvodu. Za límcovými výloţkami byla umístěna arabská čísla formací, pro všechny hodnostní stupně jednotná a byla raţená z mořeného tombaku. Pro generalitu, sluţby a určité důstojnické nebo odborné funkce byly na místě čísel určeny odznaky raţené ze stejného materiálu jako čísla, pro generály ovšem zlatisté. Odznaky specialistů z řad vojáků z povolání a muţstva byly zhotoveny ze sukna, v různobarevném provedení a jednotně nošeny na levém nadloktí blůzy nebo pláště. Terčíkový podklad rukávových označení byl z khaki sukna. Zcela nový byl systém hodnostních označení, která byla u nového vzoru přenesena z manţet na nárameníky. Vojíni prezenční sluţby nosili nárameníky bez distinkcí; svobodník, desátník __________________________ 122. Vogeltanz, Jan, Polák, Milan: Československé legie 1914-1918 Československá armáda 1918-1939. Uniformy-symbolika-výstroj-výzbroj. Praha - Litomyšl 1998, s. 21.

73

a četař pak na 2 cm široké podloţce v barvě zbraně nebo sluţby měli připnuté 1 aţ 3 malé polokulové tombakové knoflíčky, stejně jako ostatní hodnostní stupně stříbřité. Stejnou barevnou podloţku pod jedním velkým knoflíkem měli rotmistři, navíc ještě s lemem po obvodu nárameníku: za 6 let jeden, za 12 dva, za 18 tři, za 24 čtyři, za 30 let sluţby pět a po třiceti letech šest knoflíčků. Podle amerického vzoru byla zhotovena hodnostní označení podporučíků, poručíků, nadporučíků a kapitánů, vyjádřená 1 aţ 4 postříbřenými obdélníčky z tombakového plechu. Po obvodu nárameníků byl opět lem v barvě zbraně nebo sluţby. Geometrické obrazce byly i hodnostním označením štábního kapitána, majora, podplukovníka a plukovníka, a sice ve formě kovových čtverečků. Barevný lem u této skupiny doplňovala stříbřitá dracounová stuţka, široká 3 mm. Pouze jeden stupeň byl určen generálům – zlatá pěticípá hvězda s třímilimetrovou sutaškou ze stejného materiálu a s barevným lemem po obvodu. První doplňky stejnokroje vzoru 1921 se objevily v předpisech jiţ za několik let. Roku 1923 byla zavedena hodnost rotného se čtyřmi knoflíčky jako nejvyšší stupeň dosaţitelný v základní sluţbě. V témţe roce dostal důstojnický a generálský plášť sametový límec v tmavším

nahnědlém

odstínu.

V následujících

letech

byly

postupně

přidávány

k rotmistrovské, důstojnické a generálské uniformě zdobné prvky, tvořící součást reprezentativního stejnokroje velitelského sboru československé armády dvacátých let. Generálové důstojníci obdrţeli splétaný zlatistý, případně stříbřitý podbradník, stejně jako zlatisté nebo stříbřité knoflíky. Rovněţ byl zaveden slavnostní opasek s dracounovým prýmem, na povrchu se čtyřmi řadami průsvitů, s hedvábnou trikolorou ve státních barvách a s přezkou se stříbřitým malým státním znakem ve zlatistém pravoůhlém rámu s lipovými listy. Dracounový prým byl zlatistý pro generály a stříbřitý pro důstojníky, podobně tomu bylo roku 1924 u zavedeného závěsníku na šavli (tzv. portepé).123 Současně byly předepsány pro slavnostní stejnokroj tuhé nárameníky s dracounovým povrchem, zjevně inspirované pogonami bývalé ruské carské armády i spojenecké malodohodové armády Království SHS, později jugoslávské. V československých ozbrojených silách byl povrch zdoben plastickou stylizovanou lipovou ratolestí po délce nárameníku, pro generály ve zlatě, pro důstojníky ve stříbře, vţdy s distinkcemi v opačném kovu. __________________________ 123. Vogeltanz, Jan, Polák, Milan: Československé legie 1914-1918 Československá armáda 1918-1939. Uniformy-symbolika-výstroj-výzbroj. Praha-Litomyšl 1998, s. 22 - 23.

74

V témţe roce byla zavedena i nová označení pro posluchače vojenských škol a déleslouţící. Rovněţ rotmistři se dočkali v následujícím roce 1925 výrazných změn. Především byly předepsány nové hodnostní stupně – rotmistr, štábní rotmistr a praporčík – zároveň s novým distinkčním označením ve formě nových stříbřitých osmiúhelníčků na náramenících s nově našitým barevným středovým pruhem. Rotmistři současně obdrţeli i obdobné dekorativní doplňky pro slavnostní stejnokroj jako předtím důstojníci a generálové. Podbradník v této kategorii byl hedvábný hnědy s dvojitým klikatým ornamentem ze stříbřitého dracounu. Hnědé hedvábí tvořilo i povrch slavnostního pásu – místo dracounu. Hnědě mořený byl i rám kovové přezky s lipovým dekorem. Slavnostní nárameníky gáţistů byly pokryty tvarovanou hnědou stuhou, pouze dekor z lipových listů byl totoţný s důstojnickým, tedy stříbřitý. Hnědě mořený byl nyní i podklad čepicového odznaku a z hnědého hedvábí se stříbrošedým protkáním byl zhotoven i rotmistrovský závěsník na šavli. Ve stejném roce obdrţela i generalita první verzi lipových ratolestí na límcovém vyloţení, podobně jako lampasy a kalhoty. Současně byl povolen plášť do deště pro důstojníky a rotmistry. Počátkem roku 1926 obdrţely jezdecké pluky mořenově červené kalhoty, byla tak připomenuta tradice jezdeckých pluků československých legií v Rusku, ačkoliv se vyskytly i názory o návratu rakousko – uherských dragounských resp. hulánských kalhot, nošených v armádě staré monarchie aţ do počátku 1. světové války. Rok 1927 přinesl do stejnokrojových předpisů barevný lem nárameníků na vycházkové uniformě muţstva. V polovině dvacátých let zavedená šavle vzor 24 byla od roku 1928 předepsána pro důstojníky a rotmistry i pro polní resp. sluţební stejnokroj. Pouţívala se aţ do zániku armády a nosila se zavěšena na nově zavedeném závěsníku na koţeném opasku. Důstojníci a rotmistři pozemního vojska obdrţeli počátkem třicátých let koţený plášť se zapínáním lištou, s koţeným opaskem s průvlečnou přezkou.124 Rok 1930 přinesl řadu změn v doplňcích vojenských stejnokrojů, některá vylepšení, a přitom základní střih uniforem zůstal nezměněn. Čepice se štítkem dostala širší dýnko, více ploché a vyztuţené. Odznak byl nyní podloţen dvěma zkříţenými meči, které byly umístěny i na knoflíky. Bez mečů zůstaly sluţby. Kov byl nyní u muţstva matově bronzový, u rotmistrů __________________________ 124. Vogeltanz, Jan, Polák, Milan: Československé legie 1914-1918 Československá armáda 1918-1939. Uniformy-symbolika-výstroj-výzbroj. Praha-Litomyšl 1998, s. 23 – 24.

75

stříbřitý, u důstojníků a generality zlatistý. Místo původního hnědého rotmistrovského podbradníku s klikatým vzorem a v hladkém provedení byl nyní příslušníkům této hodnostní třídy dán splétaný ve formě určené pro důstojníky, v kombinaci hnědého a stříbřitého hedvábí. Důstojníci měli nyní zlatistý splétaný a generalita dostala jako podbradník dvě masivní propletené šňúry a na tuhý soukenný štítek okrajový zlatistý dekorativní se stylizovaným lipovým ornamentem. Hodnostní označení zůstala nadále po stranách na okolku, u generálů opět nebyla. Lodička poněkud změnila formu, neboť klopka byla vpředu hlouběji vystřiţena a odznak přešel z klopy na dýnko při zachování umístění distinkcí za emblémem. Klopa vycházkové čepice měla nyní lemování v barvě zbraně nebo sluţby. Blůza muţstva měla přednice zapínány jednou řadou šesti knoflíků, u polní verze skrytých lištou, podobně jako náprsní kapsy měly pro tuto variantu příklopku s krytým zapínáním a rovněţ tak všité boční kapsy. Na vycházkovém stejnokroji byly knoflíky viditelné, náprsní kapsy byly nyní u muţstva neskládané. Bůza důstojníků byla nadále se sedmi knoflíky, kapsy na prsou byly skládané a výkroje příklopek byly hlubší, stejně jako u našitých pytlovitých bočních. Knoflíky byly nyní čtvercově dělené a šafrované, podle zbraní nebo sluţeb s meči nebo bez, jak bylo zmíněno výše. Střih kalhot zůstal prakticky beze změny, pro aspiranty a déleslouţící byly povoleny dlouhé jako u rotmistrů, důstojníků a generálů. Pěší důstojníci na nich nosili našitý 23 mm široký pruh v barvě zbraně, generálové a důstojníci generálního štábu měli dva pruhy (lampasy) 40 mm široké se středovou paspulí, obojí rovněţ v barvě zbraně. Ve střihu nepříliš změněný důstojnický plášť – nošený i rotmistry a generály – měl vzadu našit dragoun se třemi knoflíky, byl opět rozstřiţen a s manţetami se dvěma knoflíky. Sametový límec byl opět v tmavším odstínu, pro zimní období byl povolen koţešinový.125 Opasek muţstva byl podle nových předpisů zhotoven z přírodní usně, pro pěchotní útvary s novou mosaznou přezkou s malým státním znakem, pro jízdní formace jednoduchý průvlečný s trnem. Rotmistři, důstojníci a generálové nadále nosili hnědý opasek s ramenní páskou, jako slavnostní se nově zavedl pás s hedvábnou dekorativní stuhou v barvě khaki na povrchu a s novou přezkou v barvě kovu knoflíků s malým státním znakem. __________________________ 125. Vogeltanz, Jan, Polák, Milan: Československé legie 1914-1918 Československá armáda 1918-1939. Uniformy-symbolika-výstroj-výzbroj. Praha-Litomyšl 1998, s. 23 – 24.

76

Límcové výloţky zůstaly tvarově nezměněny, pouze lemovky uţ nebyly po celém obvodu, jenom na zadních výkrojích. Generálové obdrţeli nový lipový dekor z dracounových nebo raţených ratolestí, pro generály zbraní se třemi, pro sluţby s jedním listem. Výkroj podélných generálských výloţek byl nepravidelný a stejný byl i u důstojníků generálního štábu. Jinak tvarované límcové výloţky nosili i vojenští duchovní. Zásadní změny prodělalo hodnostní označení vojáků z povolání. U muţstva zůstalo nezměněné, pouze déleslouţící vojáci dostali navíc 24 mm široké barevné středové pruhy, zavedené ve dvacátých letech jiţ u rotmistrů. Ti pak si připnuli na nárameníky a v menším provedení i na pokrývky hlavy zcela nové označení v podobě vzorovaných stříbřitých obdélníčků, podobných do té doby uţívaným distinkcím subalterních důstojníků. Tato kategorie byla označena nově 1 aţ 4 třícípími zlatistými hvězdami, zatímco skupina tzv, štábních důstojníků obdrţela hvězdy pěticípé a navíc zlatou sutašku po obvodu, která jinak byla totoţná s předchozím lemováním ve stříbřitém provedení. Generalita byla nyní rozdělena na tři hodnostní stupně, pěticípé hvězdy byly v jiném provedení neţ u předchozí kategorie a jejich umístění odpovídalo francouzskému vzoru téţe doby, tedy nad manţetami blůzy nebo pláště. Generálský nárameník měl vedle zlaté obvodní sutašky ještě u ramenního švu dracounový zlatistý lipový trojlist.126 Upraveno bylo i nošení sluţebních šňůr. Pro pobočníky prezidenta republiky a ministra národní obrany byly šňůry ve zlatistém dracounovém provedení, pro důstojníky generálního štábu a ostatní pobočníky z hedvábí v barvě khaki, pro posádkovou sluţbu pak pro důstojníky ve ţlutém, pro rotmistry v bílém a pro muţstvo v červeném provedení. Poddůstojníci dostali na vycházkové bajonety hnědé harasové portepé (zápěstníky). Pro vojáky z povolání bylo povoleno nosit ve sluţbě hnědé koţené rukavice, pro gala příleţitosti bílé glazé. Jinak byla pro profesionální příslušníky ozbrojených sil od roku 1931 zavedena pláštěnka (pelerína), sice bez distinkcí, ale s vyloţením v barvě nebo sluţby na límci.) Na stejnokrojích byly během třicátých let zrušeny nebo naopak nově zavedeny i límcové kovové odznaky. Tato úprava byla předepsána roku 1933. Čísla jednotek pak byla __________________________ 126. Vogeltanz, Jan, Polák, Milan: Československé legie 1914-1918 Československá armáda 1918-1939. Uniformy-symbolika-výstroj-výzbroj. Praha-Litomyšl 1998, s. 24.

77

dána v následujícím období do plných kovových rámečků, a to pro jedzecké (dragounské) pluky jednomístná, pro pěší dvoumístná a pro dělostřelectvo a na sklonku třicátých let i horské útvary trojmístná. Byly pozměněny i některé barvy výloţek a lemů zbraní a sluţeb. Jezdectvu, trénu jízdy, eskadronám obrněné vozby a veterinářům byly ponechány ţluté sametové. (Remontní útvary byly bez lemu.) Podkováři měli černou výloţku se ţlutým lemem.127 Tato výloţka chromově ţluté barvy, která jim zůstala zachována i po stejnokrojových úpravách v únoru 1930. Výloţky cyklistických jednotek byly na stejnokroji vz. 21 lemovány červeně a na stejnokroji vz. 30 doplněny límcovým odznakem. Výloţky jednotek obněných automobilů byly na stejnokroji vz. 30 doplněny límcovým odznakem. Výloţky příslušníků bývalého remontnictva zůstaly na stejnokroji vz. 30 původní okrové. Specialisté z řad gáţistů s absolvovaným výcvikem nosili na pravé kapse blůzy Odznak pro polní, pěchotní, dělostřelecké a jezdecké pozorovatele, letce, vojáci základní sluţby mohli získat Odznak pro střelce z pušky, Odznak pro střelce z lehkého kulometu a Odznak pro střelce z těţkého kulometu.128 Jezdečtí koně se v čs. armádě označovali na levé straně krku písmenem značícím rok zařazení (v roce 1931 „M“, 1932 „N“, 1933 „O“, 1934 „P“, 1935 „R“, 1936 „S“ a v roce 1937 „T“). Po 10 letech sluţby se jezdečtí koně od dragounských eskadron vyřazovali.129 Po okupaci zbytku Československa v březnu 1939 bylo souběţně s postupnou likvidací ozbrojených sil omezováno i nošení stejnokroje (v květnu 1939). Ke dni 31. července přestaly existovat vojenské útvary, velitelství a ústřední vojenské instituce byly rušeny aţ do konce roku a 31. prosince 1939 byla armáda zcela zlikvidována. (Vogeltanz, Jan, Polák, Milan: Československé legie 1914-1918 Československá armáda 1918-1939. Uniformy-symbolikavýstroj-výzbroj. Praha-Litomyšl 1998, s. 20 – 29.). V roce 1929 výnosy MNO upravovaly standarty a praporce jezdectva. Plukovní prapory byly z hedvábné látky 130 cm dlouhé a 110 cm široké, lícní strana byla červená s bílým a modrým okrajem, rub byl bílý s okrajem červeným a modrým. Na lícní straně byl stříbrný, dvouocasý český lev, nesoucí na prsou znak Slovenska, na okraji praporu bylo vyšito __________________________ 127. Vogeltanz, Jan, Polák, Milan: Československé legie 1914-1918 Československá armáda 1918-1939. Uniformy-symbolika-výstroj-výzbroj. Praha-Litomyšl 1998, s. 25 - 29. 128. Fidler, Jiří, Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920 – 1938. Praha 2006. s. 313 – 314. 129. John, Miloslav: Září 1938 2. díl Moţnosti obrany Československa. Brno 1997, s. 117.

78

heslo, které bývalo různého charakteru. Na rubu bylo v bílém poli číslo pluku vyšité modrostříbrně a zlatě. Látka byla upevněna na standartě 250 cm dlouhé, opatřené ozdobnou špicí.130

__________________________ 130. Vogeltanz, Jan, Polák, Milan: Československé legie 1914-1918 Československá armáda 1918-1939. Uniformy-symbolika-výstroj-výzbroj. Praha-Litomyšl 1998, s. 18 - 29.

79

4. 6. Výzbroj jezdectva Do roku 1922 nosili čs. vojáci rakousko-uherské ocelové přilby z první světové války s přidaným temením hřebínkem, přejatým z francouzské přilby typu Adrien. Po nich se uţívaly německé přilby vz. 16 s upraveným ocelovým hřebenem a to do roku 1933, bez hřebene se u některých dělostřeleckých jednotek nosily aţ do roku 1939. V letech 1929 – 1935 se vedle německých přileb současně nosily přilby vz. 28. tzv. „fuadka“ podle egyptského krále Fuada, který přijel 25. června 1929 na státní návštěvu, a tento den ji poprvé měla na hlavách čestná rota praţské posádky vítající egyptského krále. Byla polokulová, po stranách vykrojená opět s temenním hřebínkem typu francouzské přilby Adrien s plastickým státním znakem na čelní straně. Poslední typ přilby byl původní československý typ a byl jím vz. 32 tzv. „vajíčko“ zaváděný do výstroje roku 1935.131 Zbraně jízdy zůstávaly stejné jako u pěchoty, lišil se jen způsob nošení a jejich transport. Základní zbraní naší prvorepublikové armády byla opakovací puška (opakovačka) vzor 24 se zásobníkem na 5 nábojů ráţe 7, 92 mm (soustavy Mauser) s bodákem vyráběné v brněnské zbrojovce, pistole vzor 24 se zásobníkem na 8 nábojů, ráţe 9 mm, kterou produkovala česká zbrojovka Strakonice, dále lehký kulomet vzor 26 téţ vyráběný brněnskou zbrojovkou, ráţe 7, 92 mm se zásobníkem na 20 nábojů a dostřelem aţ 1 200 m, těţký kulomet vzor 24 typu (soustavy) Schwarzlose se zásobníkem na 100 nebo 250 nábojů, tento kulomet vyráběla společnost Ing. Janeček Praha a dostřel tohoto těţkého kulometu činil aţ 3 200 m, těţký kulomet vzor 37 (nejvíce se vyskytoval v těţkém opevnění spřaţen s protitankovým kanonem vzor 36 anebo jako kulometné dvojče také v těţkém opevnění a také je měla obrněná vozidla). Vyráběla jej Československá zbrojovka Brno a dostřel činil 4 500 m. Dále jezdectvo mělo ve výzbroji protitankový kanon (dobově kanon proti útočné vozbě KPÚV) vzor 34 a jeho zdokonalenou verzi vzor 37, které vyráběla plzeňská škodovka. Tento kanon měl ráţi 37, 2 mm a dostřel aţ 5000 m. Zřejmě poslední zbraní, kterou vyuţívalo i jezdectvo, byl minomet.132 Po habsburské monarchii zbyly minomety několika typů ráţí, ale čs. armáda v září 1938 pouţívala minomety vzor 36 s ráţí 8 cm, které vyráběla plzeňská Škoda. Specifickou zbraní jezdectva byla jezdecká šavle vzor 04 čs. výroby, která zůstávala

__________________________ 131. Kurfürst, František: Válečné dějiny československé. Praha 1937, s. 351 - 359. 132. Straka, Karel: Československá armáda, pilíř obrany státu z let 1932 – 1939. 3, s. 36 – 39.

80

ve výzbroji z tradičních důvodů, a jejich počet dosahoval k září 1938 14 277 kusů.133 Mimoto jezdectvo uţívalo ještě staré rakouské zbraně a to, revolver Bodeo vz. 1889 ráţe 10,35 mm, revolver Lebel vz. 1892 ráţe 8 mm, revolver Nagant vz. 1895 ráţe 7,62 mm, revolver RastGasser vz. 1898 ráţe 8 mm, puška Mannlicher vz. 95 ráţe 8 mm, francouzský lehký kulomet Chauchat FM vz. 15 ráţe 8 mm, těţký kulomet Maxim vz. 08 ráţe 7, 92 mm, těţký kulomet Schwarzlose vz. 7/12 ráţe 8mm a těţký kulomet Schwarzlose vz. 7/16 ráţe 8 mm.134 Jezdectvo věnovalo ve dvacátých letech velkou pozornost obrněným automobilům. V letech 1924 – 1925 bylo dodáno 9 kusů typu PA-II (armádní vz. 23) nově zřízené eskadroně obrněných automobilů, patřící právě jezdectvu.135 Koncem roku 1925 bylo zahájeno přezbrojování těţkými kulomety soustavy Schwarzlose, které bylo ukončeno o tři léta později. U všech jednotek se zvyšoval počet těchto kulometů na válečné počty. (Kaţdý pěší pluk měl nyní 34 kulomety), jezdecký pluk měl nyní k dispozici 14 těchto kulometů. Od druhé poloviny dvacátých let byly jezdecké pluky téţ vyzbrojovány novým lehkým kulometem vz. 26 vyráběným brněnskou zbrojovkou. To výrazně přispělo k zvýšení bojové hodnoty (pěších) i jezdeckých pluků.136

__________________________ 133. Kurfürst, František: Válečné dějiny československé. Praha 1937, s. 351 – 358 - 359., a Karlický, Vladimír, Kaplan, Václav: Zbraně na obranu republiky 1938. Náchod 1982, s. 11 – 14., a John, Miloslav: Září 1938 2. díl. Moţnosti obrany Československa. Brno 1997, s. 49 – 50 a 117. 134. Fidler, Jiří, Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920 – 1938. Praha 2006. s. 313 – 314. 135. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1918 – 1939) III, s. 174. 136. Tamtéţ, s. 244.

81

5. Osvěta a výcvik v armádě V armádě byl kladen velký důraz na osvětovou a mravní výchovu. Pozornost byla zaměřena na výuku občanské nauky, zaměřenou na obecní a státní zřízení, občanská práva a povinnosti, národní hospodářství, národní dějiny a zeměpis, literatura, důleţité otázky doby a v neposlední době na zdravovědu. Tato osvětová a mravní výchova byla součástí výcviku a tudíţ povinná pro kaţdého člena armády. Dále byly vyučovány různé doplňkové kurzy – kurz pravopisu, moderních jazyků, těsnopisné účetnické, knihovnické, zemědělské a jiné. Na rozdíl od pravidelného školení probíhaly tyto kurzy večer a účast na nich byla dobrovolná. Jako další moţnosti osvětová výchova nabízela čítárny, hudební a pěvecké krouţky, ochotnické divadlo a další. Těţiště osvětové a mravní výchovy spočívalo na stupni praporu (oddílu, korouhve, perutě), kde ji řídil zvláště k tomu účelu ustavený osvětový odbor. Osvětové odbory divize podléhaly diviznímu osvětovému referentu. V čele výchovné práce v oblasti ZVV stál zemský osvětový referent. Vrchní dozor a péče o výchovu v československé armádě náleţel občanskému sekčnímu šéfovi při náčelníkovi generálního štábu.137 Armádní výcvik probíhal v podstatě podle rakouského systému a podle poznatků vzešlých z první světové války. Hlavní důraz byl kladen na hloubení zákopů, okopů, krytů a zřizování výbušných i nevýbušných zátarasů. Útok nebyl ve dvacátých letech ještě dostatečně teoreticky propracován a jeho nácvik probíhal podle zastaralých pouček. Po nástupu nováčků se začínalo pořadovým výcvikem, a to u jednotlivců a v malých jednotkách. Intenzívně se prováděl střelecký výcvik. Značná pozornost se věnovala odbornému výcviku podle jednotlivých druhů “zbraní a sluţeb“. Prováděl se také taktický výcvik na stupni příslušných jednotek. Vyvrcholením výcviku byly „manévry“, rozsáhlá několikatýdenní cvičení s pouţitím všech druhů vojsk a většiny sluţeb, konaná kaţdoročně koncem léta. Byli do nich zasazováni příslušníci aktivní armády, ale byli k nim povoláváni „na cvičení“ také záloţníci a skupiny četníků.138 Výcvik armády po vzniku republiky aţ do roku 1921 provázely těţkosti a problémy související s těţkou poválečnou dobou, materiálními nedostatky a odporem obyvatel včetně vojáků a důstojníků k válce a všemu vojenskému. Po vzniku republiky neexistovala ţádná armáda, byly jen bojové oddíly nesoucí název Národní stráţ a organizované vojenské __________________________ 137. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1918 – 1939) III. díl. s. 195. 138. Tamtéţ, s. 192 – 193.

82

jednotky vznikaly aţ postupem času z pluků dislokovaných na území nově vzniklého státu, z rakousko – uherských pluků a z vracejících se legionářských jednotek.139 V prvé řadě byl prováděn pořadový, střelecký a taktický výcvik. Předpisy československého původy ještě neexistovaly, a tak se pouţíval překlad francouzských a k uţitku přišly také předpisy bývalé rakousko – uherské armády, kterých se uţívalo nejvíce.140 Pořadový výcvik byl stejný u všech zbraní (tehdy se místo druhy vojsk pouţívalo termínu zbraně). Nejdříve se cvičily pořadové cviky včetně cviků jednotlivce beze zbraně, potom cviky se zbraní a nakonec pořadový výcvik malých jednotek. Jednotky nacvičovaly nástupové a pochodové tvary a pohyb ve tvarech. Při těchto fázích výcviku se jiţ uplatňovaly jednotlivé specifiky výcviku, například u jezdectva, dělostřelectva a dalších zbraní. Organickou součástí útvarů a jednotek (nejenom jezdeckých) byli koně, a proto bylo třeba vycvičit nejenom vojáky, nýbrţ i zvířata.141 Střelecký výcvik navazoval na výcvik pořadový. Skládal se z nauky o zbrani, teorii střelby, ostré střelby a střeleckého tréninku (zaujímání poloh ke střelbě, nabíjení, vybíjení zbraně, zamíření na cíl). Taktická příprava byla důleţitou a nedílnou součástí výcviku. V dobové terminologii se pouţíval název bojový výcvik. Vycházelo se zde z poznatků z první světové války a důraz byl kladen na budování zákopů, okopů, polních úkrytů, různých zátarasů a na vedení obranného boje ve vybudovaných postaveních. Vedle obrany byl cvičen i útok a pochody. Taktický výcvik probíhal většinou s plnou výstrojí a bylo častým jevem, ţe po několikatýdenním výcviku kromě taktických cvičení probíhala i pochodová cvičení. V době první republiky byly běţné i více jak třicetikilometrové pěší pochody.142 Největší význam byl kladen základnímu výcviku a výcviku malých jednotek. Základní výcvik byl v podstatě stejný u všech druhů vojsk. Začínal tělesným výcvikem, následoval výcvik vojína, pokračovalo se střeleckým výcvikem a taktickou přípravou. Základní výcvik jednotlivých býval zakončen mravní a občanskou naukou. Tělesná výchova byla u všech útvarů stejná. U kaţdého zemského velitelství, divize a brigády byl tělocvičný referent a u posádek, pluků, __________________________ 139. Kašpar, Josef: Obrana armádního sboru v druhé polovině třicátých let. Vojenský profesionál, 1992, č. 9, s. 7. 140. Kašpar, Josef: Výcvik v čs. armádě v letech první republiky. 1. část, Vojenský profesionál, 1996, č. 10, s. 7. 141. Tamtéţ, s. 8. 142. Kašpar, Josef: Výcvik v čs. armádě v letech první republiky. Vojenský profesionál, 1996, č. 12, s. 7. Srovnej Malypetr, Jan, Soukup, František, Kapras, Jan: Armáda a národ. Praha 1938. s. 188 – 189.

83

praporů, oddílů, rot a jezdeckých eskadron byly zřízeny cvičitelské sbory.143 U pěchoty výcvik vojsk vrcholil výcvikem praporů, u jezdectva to byl výcvik korouhví. Jezdecké, ale i dělostřelecké jednotky se účastnily některých praporních cvičení a slaďovala se zde tak součinnost druhů vojsk (zbraní) tedy pěchoty s ostatními druhy zbraní.144 Výcvik důstojníků a tzv. subalterních instruktorů (většinou déleslouţících vojáků) probíhal souběţně s výcvikem vojsk. Měl za cíl upevnit a zdokonalit jejich schopnost vést jednotky. Výcvik důstojníků zahrnoval všeobecný a odborný výcvik. Vrcholem odborného výcviku bylo aplikační nebo téţ instruktivní cvičení na mapách a v terénu. Důstojníci všech zbraní se při nich procvičovali a zdokonalovali v rychlém rozhodování, ve vydávání stručných písemných rozkazů a ve vzájemné součinnosti (spolupráci) při vedení boje. Na závěr kaţdého cvičení následovalo vyhodnocení spojené s rozpravou. Aplikačních cvičení se důstojníci pluku účastnili jednou za měsíc.145 Po vydání prvních českých předpisů pro výcvik se postupně vţila jednotná metodika a obsah výcviku. Výcvik se prováděl šest dnů v týdnu a byl tak hlavní náplní činnosti mírové armády. Všechny ostatní činnosti mu byly podřízeny, doplňovaly ho, podporovaly, zabezpečovaly a napomáhaly. Systém výcviku, jenţ byl zaveden na počátku 20. let, nebyl uţ nijak výrazněji měněn. V průběhu let byl dále rozvíjen a zdokonalován.146 Sluţební řád branné moci čs. republiky byl přijat v platnost 1. října 1922 a měl označení A1-a, které bylo později změněno na A-I-1a. Tento řád stanovoval a zabýval se mravními základy vojenské sluţby, organizací sluţby, základním sluţebním ustanovením, kázeňským řádem, vojenskými obřady a dalšími věcmi týkající se výcviku. V tomto období byla vydána řada jiných řádů a ustanovení včetně zatimního cvičebního řádu pro jezdectvo.147 V roce 1934 byl vydán nový Cvičební řád pro pěchotu P-I-1 Pořadový výcvik, v roce 1935 pak Cvičební řád pro pěchotu P-I-2 Bojový výcvik, a o dva roky později Cvičební řád pro pěchotu P-I-3 Polní výcvik. V těchto řádech byly podrobněji rozpracovány taktické zásady a byl zde popsán boj v různých podmínkách. Byly zde vedle tematické oblasti i zásady výcviku. Tyto řády byly zároveň základními řády pro ostatní druhy vojsk. __________________________ 143. Kašpar, Josef: Výcvik v čs. armádě v letech první republiky. Vojenský profesionál, 1996, č. 11, s. 5 - 6. Srovnej Malypetr, Jan, Soukup, František, Kapras, Jan: Armáda a národ. Praha 1938, s. 249. 144. Kašpar, Josef: Výcvik v čs. armádě v letech první republiky. Vojenský profesionál, 1996, č. 12, s. 9. 145. Tamtéţ, s. 10. 146. Kašpar, Josef: Výcvik v čs. armádě v letech první republiky. Vojenský profesionál, 1997, č. 3, s. 26. 147. Kašpar, Josef: Výcvik v čs. armádě v letech první republiky. Vojenský profesionál, 1996, č. 12, s. 10.

84

Výcvik v přesunech se prováděl buď samostatně, nebo jako součást taktických cvičení. Přesun vojsk mohl být uskutečněn pochodem (pěšky, na koních) anebo převozem (po ţeleznici, pomocí automobilů). Nejčastějším způsobem přesunu vojsk (pěchoty, jezdectva a dělostřelectva) byl pochod.148 Výcvik se prováděl nejčastěji v terénu. Velký důraz byl dáván na výcvik v boji pěšky. Zvláštností byla střelba z karabiny z koně. Zákopnické čety bývaly cvičeny hlavně v ničení komunikací a kladení překáţek motorizovaným vozidlům. Velká pozornost byla věnována výcviku v přebroďování řek.149

__________________________ 148. Kašpar, Josef: Výcvik v čs. armádě v letech první republiky. Vojenský profesionál, 1997, č. 3, s. 24. 149. Fetka, Josef: Jezdectvo u nás a v cizině. Vojenské rozhledy, 1934, č. 1, s. 132.

85

6. Výhody a nevýhody jezdectva, jeho použití a způsob boje Výhody: a) Jezdectvo dovede rychle přenášeti své palebné prostředky 2x aţ 4x rychleji neţ pěchota. Motomechanisované jednotky nemohou dosud nahraditi jezdectvo, neboť nehodí se k útočnému boji za všech okolností a jsou nevhodné k obraně na místě. b) Jezdectvo můţe jako pěchota bojovati v kaţdém terénu a za kaţdých okolností. c) Jest prvotřídním zpravodajským prostředkem, zvláště u divisí a sborů. Nemůţe dosud býti nahrazeno jinou zbraní, neboť letectvo, útočná vozba a jednotky motomechanisované nemohou průzkum prováděti za všech okolností. d) Jest ve větším mnoţství a menším taktickém rámci velmi účinnou a pohyblivou zálohou, schopnou zásahu v kaţdém terénu a neodvislou od komunikací.150 Svou pohyblivostí a mocným účinkem palby jest jezdectvo výtečnou zbraní pro manévr. Rychlým zasahováním dosahuje překvapení – jednoho z hlavních činitelů úspěchu.151 Jezdectvo sice bylo schopno pohybu mimo komunikace a prakticky se dostalo kamkoliv, ale bez ostatních sloţek, tedy dělostřelectva, cyklistů, motorových vozidel a technických sloţek, které byly schopny odstraňovat překáţky, opravit poničené mosty či umoţnit přechody přes vodní toky, by nemohlo pronikat do větších hloubek a na delší čas zde pobývat. Dokonce se počítalo s tím, ţe jezdectvo bude vykonávat opevňovací práce. Jezdecký pluk měl podle mjr. gšt. Melichárka zákopnickou četu, která měla provádět přechody, odstraňovat a budovat překáţky, zprůjezdňovat a ničit komunikace. Stejně tak měly být vybaveny i speciální přezvědné oddíly. Jezdecké brigády měly mít speciální ţenijní jednotku nejlépe motorizovanou. Kromě normální technické výstroje, měla být speciální ţenijní jednotka vybavena přechodovým materiálem (nejlépe lehký, dopravovaný auty, vyhovující rychlé stavbě a únosnosti asi 6 t, aby byl schopen přepravit všechna vozidla jezdecké brigády přes překáţku do šířky 40 m (nejšiřší koryta řek v tehdejším Československu). Před první světovou válkou měla většina armád jezdecké pluky vybaveny zákopnickou četou a vyšší jezdecké oddíly ţenijním oddílem zpravidla na kolech.152 __________________________ 150. Minařík, Pavel, Šrámek, Pavel: Dokumenty československé armády z podzimu 1938. Anketa – „Armáda v roce 1938“ – velitelství divizí a vojskových těles zbraní. Historie a vojenství, 1998, č. 6, s. 116 151. Melichárek, V.: Jak vybavit jezdectvo, aby bylo soběstačné pro přechody vodních toků, prostředky pluku, vyšší jezdecké jednotky. Vojenské (Jezdecké) rozhledy, 1934, č. 1, s. 120. 152. Tamtéţ, s. 122 – 123.

86

Smíšený předzvědný oddíl (SPO), který plnil funkci zpravodajskou i bojovou, obsahoval jezdectvo vyšších jednotek. Většinou se oddíl skládal ze čtyř čet, někdy byl ještě doplněn o pátou vyzbrojenou těţkými kulomety. Ostatní byli vybaveni především lehkými kulomety. Jedna z čet měla provádět průzkum významných komunikací, podporovat průzkum jezdeckých jednotek a bojovat po boku jezdectva. Taktéţ měla zamezovat průzkumu nepřátelských obrněných vozidel. Jednou z čet měla být cyklistická eskadrona nebo alespoň rota. SPO měl být také vybaven 1 četou děl nebo minimálně jedním dělem. Poslední četu měla tvořit pěchota, ale spíše motorizovaná, nemotorizovaná by jezdectvu spíše překáţela. U speciálního předzvědného oddílu se počítalo s podporou průzkumného letectva. To mělo svými zprávami přispívat k zajištění SPO.153 Nevýhody jezdectva byly: zdlouhavý výcvik, vysoká zranitelnost koní, krmení, únava, spánek, léčení a hlavní nevýhoda tkvěla v tom, ţe asi třetina sesednutého počtu jezdců (dragounů) byla potřeba na hlídání a ošetření koní. V praxi to tedy znamenalo odčerpání necelé třetiny dragounů, kteří by pak chyběli v boji. V otázce koňských povozů jasně vše hovořilo pro automobily (např. 3t nákladní automobil přepravil stejný náklad jako 6 vojenských povozů s 12 koňmi za mnohem kratší dobu, stačilo k tomu řidiče a závozníka, na rozdíl od 6 vozků a při transportu těţších nákladů byly rozdíly ještě markantnější ve prospěch nákladních aut. Automobily byly také celkově levnější při pořizovací ceně, neţ k nim adekvátní počet koní. Ještě větším rozdílem vyznívaly výhody ve prospěch vlaků oproti nákladních automobilů, jenomţe, ţeleznice nevedla všude.154 Pouţití jezdectva: K bezprostřední podpoře pěchoty a jezdectva byly určeny tanky, které bohuţel netvořily samostatný druh vojska, jak tomu bylo u sousedního nacistického Německa. Spíše to byly tančíky, které byly vyuţívány k průzkumu, plnění zajišťovacích úkolů a zpravidla působily v těsné součinnosti s jezdeckými jednotkami. Taktéţ obrněné vlaky a drezíny měly bojovat v součinnosti s pěchotou či jezdectvem. Samostatná bojová činnost tankového vojska byla spíše podceňována. Negativní roli zde sehrál vzor ve francouzské armádě. Naproti tomu byly přeceňovány bojové moţnosti jezdectva. V armádě přeţíval názor, ţe jedině pěšák a jezdec dovedou ţít z místních zdrojů a úspěšně bojovat bez přísunu potravin i o hladu a ţe __________________________ 153. Kopecký, Jan: Smíšený předzvědný oddíl. Vojenské rozhledy, 1932, č. 1. – 2., s. 194 – 196. 154. John, Miloslav: Září 1938 2. díl Moţnosti obrany Československa. Brno 1997, s. 120 - 121.

87

v budoucí válce bude hlavní část úkolů rychlých jednotek plnit jezdectvo.155 Jezdectvo provádělo zvědy, které byly uskutečňovány na velké vzdálenosti a provádělo je letectvo a vyšší jednotky jezdectva (zpravidla to byly dragounské pluky). Předzvědy byly prováděny na vzdálenost jednodenního pochodu pěchoty a kromě letectva je prováděly k tomu určené předzvědné oddíly jezdectva a smíšené předzvědné oddíly. Průzkum byl prováděn všemi druhy vojsk. Prováděli ho velitelé, průzkumné i pochodové hlídky. Průzkum se dělal na menší vzdálenost neţ předzvědy.156 Způsob boje jezdectva: Jezdectvo bojovalo buď jako pěchota anebo mohlo provádět tzv. speciílní jezdecké operace. Tyto operace zahrnovaly vyhledávání zpráv, zajištění, kryt a nájezdy. Vyhledávání zpráv prováděla jezdecká brigáda nebo dragounský pluk tím, ţe byla velitelem armády (nebo velitelem sboru) vysílána na zvědy. V průběhu zvědů mohla např. i zdrţovat postup nepřítele, klamat ho apod. Zajištění opět prováděly stejné jezdecké celky v období přibliţování se k nepříteli. Obvykle bylo prováděno tak, ţe za přezvědnými oddíly postupovaly rozčleněné hlavní síly brigády nebo pluku a po navázání dotyku s nepřítelem pak tyto síly zabezpečovaly organizované rozvinování sil sboru. Krytem byla nazývána činnost prováděná při přehrazování důleţitých směrů (např. mezer nebo přístupů k obraně) silami, které po rozvinutí nemohly dosáhnout vzájemného styku palbou. Nájezdy, které provádělo jezdectvo, měly charakter krátkodobých překvapivých výpadů do sestavy nepřítele (cílem bylo zničení důleţitých objektů, např. nádraţí, míst velení, letišť apod.) Tyto nájezdy byly zpravidla prováděny v součinnosti s letectvem.157 Jezdectvu byla tradičně dávána velká pozornost a totéţ platilo i ve druhé polovině třicátých let. Jezdectvo tak bylo a nadále zůstávalo důleţitou sloţkou československé branné moci. Ještě v roce 1937 existoval názor, ţe v budoucí válce převáţnou část úkolu rychlých jednotek

bude

plnit

právě

jezdectvo.

Proto

byly

prováděny

změny

v organizacijezdeckých útvarů a upraveno jejich taktické pouţití s důrazem na moţné zasazení v hloubce obrany, k vedení boje na bocích apod. Rovněţ v širokém měřítku se předpokládalo pouţití jezdeckých jednotek po sesednutí jezdců v pěším útoku. Proto se stal důleţitou součástí __________________________ 155. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1918 – 1939) III,. s. 381. a Kašpar, Josef: Výcvik v čs. armádě v letech první republiky. Vojenský profesionál 1997, č. 1, s. 34. 156. Kašpar, Josef: Výcvik v čs. armádě v letech první republiky. Vojenský profesionál 1997, č. 3, s. 25. 157. Tamtéţ, s. 25 – 26. Srovnej Armáda a národ. Praha 1938, s. 213 – 221.

88

výcviku u jezdectva i výcvik pěší.158 Československé rychlé divize nesourodým spojením tanků, motorizované pěchoty a jezdectva byly schopny zasahovat jen do vzdálenosti 100 km, a i to s nestejnou dobou pohotovosti a údernosti jezdeckých a mechanizovaných součástí. Oproti tomu německé tankové divize byly plně motorizovanými a mechanizovanými svazky operačního určení. Kaţdý jezdecký pluk začleněný v rychlé divizi RD měl mít čety se třemi protitankovými kanony.159

__________________________ 158. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1918 – 1939) III. díl, s. 449. 159. Anger, Jan: Čs. armáda v září 1938. Historie a vojenství, 1989. č. 5, s. 48 - 52.

89

7. Srovnání jezdectva u nás a v cizině 1. Porovnání našeho jezdectva s francouzským po ţenijní stránce: Francouzské jezdectvo bylo po ţenijní stránce mnohem lépe vybaveno. Naše jezdectvo mělo jen několik málo jezdců částečně vycvičených v ţenijním oboru. Z ţenijního vybavení mělo naše jezdectvo stejně jako pěchota pouze lopatku a topůrek. Fr. jezdectvo bylo naproti tomu vybaveno u kaţdé eskadrony 4 ţenijními specialisty, u kaţdého jezdeckého pluku jezdeckou lávkou a u jezdecké divize vybavenou cyklistickou ţenijní rotou a jezdeckou mostní rotou. Dále jsou fr. mírové jezdecké a cyklistické jednotky vybaveny trhavinami, kdeţto naše mírové jednotyk trhaviny vůbec neměly. Ve válečné organizaci měla trhaviny pouze jezdecká ţenijní rota. Další výhodou a předností fr. jezdectva bylo vyzbrojení výborným mostovým materiálem. V jezdecké divizi je jeden kapitán jako velitel divizního ţenijního vojska, přidělený štábu divize jako technický poradce, cyklistická ţeijní rota o třech četách. Kola nejsou skládací, je na nich nářadí a výbušniny. Před rokem 1931 se cyklistický ţenijní oddíl skládal: 2 nadporučíci, 57 ţenistů, 4 vozy s výbušninami ‚(z nich 2 lehké), jeden těţký vůz. Oddíl měl 9 plovacích vaků systému Habert, z nichţ 1 byl vezen na kole. Mostní rota: 2 důstojníci, 13 ţenistů, 66 ţenistů vozků, 107 koní, 23 vozů, z nichţ 15 je naloţeno vţdy po 2 pontonech na voze. Mostová souprava je typu Delacroix. Zákopníci jezdeckých pluků: u kaţdé jezdecké eskadrony 4 zákopníci a mimo to 1 poddůstojník u pluku. Ţenijní materiál: 1 vůz s lávkou Veyry u kaţdého jezdeckého pluku, 1 vůz s výbušninami u jezdecké divize, 1 plovákový vor (Habert) pro jezdecký pluk, 1 mostová souprava typu Delacroix pro jezdeckou divizi. Početní stav ţenijního nářadí u jezdeckých útvarů není znám. Úkol cyklistických zákopníků: 1. Prováděti ničení a opravy všech druhů, hlavně na komunikacích, na ţeleznicích, na telegrafních a telefonních vedeních. 2. Uvesti v obranný stav dobytý terén, opěrné body aj. 3. Stavba výpomocných lávek na pevných i plovoucích podporách (kovové lávky, vorové lávky, vory, převáţení, úprava brodů aj. 4. Stavba lehkého mostu pro jezdectvo. Cylističtí zákopníci se pohybují rychlostí 8 aţ 10 km za hodinu, mohou však dosíci i 16 km/h. Úkol plukovních zákopníků: (vţdy 4 pro jezdeckou eskadronu) mají hlavně jezdecký výcvik. Jsou plnohodnotní jezdci a dostává se jim jen jednoduchého jezdeckého výcviku v pouţívání trhavin a v stavbě jezdeckých lávek Veyry.160

__________________________ 160. Hájek, Vl.: Jezdectvo u nás a v cizině. Vojenské rozhledy, 1932, č. 4, s. 72 – 73.

90

2. Porovnání jezdectva v různých evropských i světových armádách: a) Vyšší jezdecké jednotky: 1. Jezdecký sbor - v míru mělo jen Rusko a Belgie, zde je ve sboru sloučeno veškeré jezdectvo, jehoţ síla nepřesahuje jezdeckou divizi v jiných armádách, kdeţto ruské jezdectvo je organizováno do 4 sborů po několika divizích. Některé armády (Francie, aj.) předvídají postavení jezdeckých sborů ve válce. 2. Jezdecké divize - byly ve státech s vyšším počtem jezdectva a mají 2 aţ 3 brigády po 2 plucích. První je pruţnější a lehčí, druhá má větší bojovnou sílu a umoţňuje veliteli zachování silné zálohy. V Itálii jsou místo jezdeckých divizí rychlé divize, sloţené z jezdectva a cyklistů. 3. Jezdecká brigáda - má 3 pluky v armádách, kde je samostatnou vyšší jednotkou nebo kde má rychlá divize jen 1 brigádu jezdectva (Itálie). Brigády ve svazu divizí mají zpravidla 2 jezdecké pluky. b) Jezdecké pluky a jejich sloţky: 1. Jezdecký pluk - měl ve většině armád eskadronu pomocnou, 4 normální eskadrony (zpravidla ve 2 korouhvích) a 1 kulometnou eskadronu. Všeobecně byla snaha zvýšit počet samočinných zbraní a zvýšit tak palebnou sílu jezdectva v boji pěšky. Početní stav pluku byl velmi různý a kolísal mezi 182 (Španělsko) a 860 muţi (Polsko). Korouhve měly zpravidla dvě normální eskadrony, korouhve o 3 eskadronách a vyšší bojovou silou měly Spojené státy, Belgie a Československo (u posledních je 3 eskadrona kulometná). Normální eskadrona měla ve většině vojsk 4 čety po 3 – 4 druţstvech a se 4 – 8 lehkými kulomety pro eskadronu, rozdělenými v četách. Tento způsob se pokládal za vhodnější pro boj i vyhledávání zpráv neţli slučování lehkých kulometů v jediné četě, jak tomu bylo ve Spojených státech, Rakousku a Rumunsku. Kulometná eskadrona měla 2 aţ 4 čety – počet čet se zpravidla řídil počtem normálních eskadron pluku – četa měla většinou 2 těţké kulomety. Tento počet zbraní dostačoval pro krátké a rychlé boje jezdectva, u některých armád byl počet 3 – 4 těţké kulomety na četu. Zákopníci byli zpravidla rozděleni v eskadronách, podobně téţ telefonisté, u některých armád byly zřízeny zvláštní technické eskadrony. c) Doplňkové zbraně jezdectva 1. Cyklistické jednotky – byly zřízeny zhruba v polovině evropských státech, ve většině jsou cyklisté podřízeni jezdectvu. Z mimoevropských států měla cyklistické jednotky jen Kanada, důvodem byl v nedostatku komunikací. Největší počet cykl. jednotek měla Itálie, kde jich bylo zhusta uţíváno k průzkumu. Obecně se doporučovalo přidělit eskadrony cyklistů ke 91

kaţdému jezdeckému pluku a k jezdectvu (korouhvím) vyšších pěších jednotek, aby byla zvýšena palebná síla jezdectva. U samostatných cykl. útvarů bylo potřeba, aby nejmenší taktickou jednotkou byl prapor. 2. Pěchota na automobilech – nebyla v míru přidělena jezdectvu organicky v ţádné armádě. Francouzská divize měla 2 prapory pěších dragounů, které byly určeny k dopravě automobily. Mimoto měl být přeměněn k dopravě automobily téţ cyklistický prapor jezdecké divize. V některých jihoamerických státech s nepatrnou komunikační sítí je jezdectvo nahrazováno (Peru) nebo doplňováno (Argentina) pěchotou na koních. Podobně i Egypt měl 3 roty na koních s 3 eskadronami sloučeny v jeden pluk. Tato pěchota byla zpravidla náhradou cyklistů, pro něţ nebylo komunikací. Ráz pěchoty na koních mělo téţ jezdectvo dánské a jezdectvo Jihoafrické Unie. 3. Dělostřelectvo V Evropě mělo 14 států z 25 jezdectvo se svým dělostřelectvem, zpravidla to byl pro divizi nebo brigádu 1 lehký oddíl o 3 bateriích (belgický sbor měl pluk o 4 oddílech, z nich 2 automobilizované). Hrubé dělostřelectvo mělo jezdectvo belgické, ruské a francouzské. Některé státy Jiţní Ameriky měly u jezdectva lehké dělostřelectvo na soumarech, které se osvědčilo v bezcestných krajích (taktéţ tomu bylo v první světové válce v roce 1918 u francouzského jezdectva na Balkáně). Celkově však jezdectvo nemělo děl, která by plně vyhovovala. U některých armád se zkoušely lehké tanky, vyzbrojené děly, které měly nahradit dělostřelectvo. 4. Obrněná vozidla Obrněné automobily byly ve většině armád organickou součástí vyšších jednotek jezdectva. Jejich mnoţství bylo velmi různé (eskadrona, oddíl v Anglii se pomýšlelo na pluk). Přidělení rychlých tanků bylo předvídáno v armádách větších států. U některých států (Francie, Anglie, Jugoslávie) byly studovány jednotky kulometů na motocyklech, jich uţití jako palebné podpory jezdectva slibovalo dobré výsledky. (Ve Francii byla vyzkoušena na manévrech v Lotrinsku v roce 1930 eskadrona kulometů na motocyklech). 5. Ţenijní vojsko bylo zpravidla součástí jezdeckých divizí. 6. Sluţby Sluţbami byly vybaveny v míru vyšší jednotky v nutné míře. Zvláštností byla jezdecká divize Spojených států, která měla „zdravotnickou eskadronu“ a turecká divize majíc proviantní kolonu se 300 soumary. Mimo jezdectvo ve svazku vyšších jezdeckých jednotek bylo v míru 92

přiděleno ve většině armád jezdectvo vyšším pěším jednotkám (eskadrona aţ pluk), v některých armádách byly dány částice jezdectva téţ pěším brigádám a plukům (Francie, Argentina). Poměrně největší počet jezdectva mělo Rusko, nejmenší (z velmocí) Itálie. V Německu se poměr jezdectva k pěchotě změnil jen nepatrně proti předválečným poměrům. Byly tendence k stálému zesilování vyšších jezdeckých jednotek, zvyšování počtu zbraní pro boj pěšky a počtu motorizovaných jednotek. Skutečnost, ţe si většina států zachovala silné jezdectvo (poměr k pěchotě činil 1:2) dosvědčovalo, ţe v jezdectvo a jeho význam v příští válce neutrpěla zkušenostmi ze světové války. (těmito fakty a úvahami se věnoval italský pplk. Marazzani).161 3. Porovnání jezdectva (jednotlivých armád) v bojových situacích Provádění průzkumu bylo v rychlých divizích mnoha armád zpravidla svěřeno jezdectvu a cyklisté byli ponecháni v záloze a nasazováni byli aţ k útočným akcím, někdy bývali vyuţiti ke zvláštním úkolům, jako například k rychlému obsazení významných prostorů… Jednotky konající blízký průzkum mají úlohu zpravodajskou a zajišťovací, postupují v pásmu své divize, vyhledávají zprávy, zatlačí, zastaví nebo alespoň hlásí nepřátelské síly, které pronikly jejich sestavou. Zpravodajské úkoly za přezvědů se zpravidla dělí na jezdectvo i cyklisty, je-li přezvědný oddíl smíšený, připadá hlavní úloha jezdectvu, činnost přezvědných oddílů je rovněţ doplňována pozorovacím letectvem (viz kapitola pouţití jezdectva v boji). Přezvědný oddíl vykonával průzkum na vzdálenost zpravidla jednodenního pochodu před divizí a jeho průzkumnné jendotky byly méně silné, obvykle to byly jen průzkumné hlídky určené k vyhledávání zpráv a zajištění. Činnost přezvědných oddílů divizí zpravidla řídil velitel armádního sboru (nebyla-li armáda předcházena rychlou divizí na zvědech). Naproti tomu ve Francii jsou zvědy řízeny armádou, velitelstvím skupiny armád nebo hlavním velitelstvím oblasti armád. Zvědy jsou svěřovány vyšším jezdeckým jednotkám, které jsou v podstatě italskou obdobou dalekých průzkumů. Zvědy jsou prováděny jezdeckými divizemi, někdy jezdeckým sborem. Velký důraz ve fr. armádě byl kladen na zvědy letectva. Jezdecká divize obsahovala: 2 jezdecké brigády po 2 jezdeckých plucích, 1 pluk dragounů (dragons portés), jehoţ část je na autech, část na terénních autech a část je cyklistická, oddíl obrněných aut, vyzbrojených kulomety, o 3 eskadronách, dělostřelectvo, __________________________ 161. Pplk. Marazzanni: Jezdectvo u nás a v cizině. Vojenské rozhledy. 1932, č. 7, s. 104 – 106.

93

ţenijní a telegrafní vojsko a sluţby. Francouzská jezdecká divize, která měla palebnou sílu pěší divize, byla silnější neţ italská rychlá divize. Vyhledávání zpráv mělo na starosti jezdectvo, dragouni měli stejnou úlohu jako italští cyklisté. Úkol fr. jezdecké divize na zvědách byl podobný úkolům italského rychlého sboru. Vzdálenost fr. jezd. divize před armádou nebyla předepsána. Fr. přezvědné oddíly (zpravidla v síle eskadrony, někdy korouhve) byly zesíleny těţkými kulomety, obrněnými auty a někdy četami cyklistů nebo dragounů na terénních vozech. Fr. před. oddíly byly daleko silnější neţ italské přezvědné čety a byly schopny provádět bez zesílení „násilný průzku bojem“, průzkumné hlídky byly naopak slabé a boji se měly vyhýbat. Italské vyšší jednotky měly dvojitou přezvědnou síť rychlých jednotek, kdeţto před francouzskými divizemi byla jen jedna síť a dva zajišťovací systémy jezdectva. Jugoslávská (dobově Jihoslovanská) armáda prováděla daleký průzkum, řízený hlavním velitelstvím organizace armády, nebo skupinou armád. Prováděný byl samostatným jezdectvem (jezdeckou divizí, sborem nebo jen jezdeckou brigádou). Blízký průzkum byl prováděn jezdectvem armády nebo pěší divizí (armádní sbory jihoslovanská armáda neměla, jejich funkce měly armády sloţené z několika pěších divizí). Jezdecké divize pro daleký průzkum se skládaly z 2 jezdeckých brigád po 2 plucích, z cyklistického praporu, z dělostřelectva, z pomocných zbraní a sluţeb. Jejich palebná síla byla menší neţ italských rychlých divizí a hlavním úkolem dalekého průzkumu bylo vyhledávat zprávy, jeho hloubka byla 1 – 2 denní pochod před čelem armády a šířka pásma jezdecké divize 40 – 50 km. Daleké hlídky byly jednotky o síle 8 – 10 jezdců s lehkým kulometem, někdy i četa. Rovnaly se italským přezvědným četám a průzkumným hlídkám. Bývaly vysílány na vzdálenost 10 km. Samostatná hlídka měla sílu čety, lze ji přirovnat k italským přezvědným hlídkám, byla vysílána vţdy velitelem divize a určeny byly k zvláštním úkolům na vzdálenost 1 – 2 denních pochodů.162 Sovětské jezdectvo: Jeho nejmenší taktickou jednotkou bylo druţstvo a zvláštností je, ţe tato nejmenší jednotka neměla svého politického komisaře – politruka. Jeho funkci v druţstvu zastával velitel. Nacházíme ho aţ u eskadrony, a to jak normální, tak i kulometné. Byl-li politruk odloučen, vyřazen od své jednotky, zastoupil jej sekretář buňky komunistické strany. Základní jednotkou jezdectva (v semknutém tvaru) byl čtyřřadový roj, dva roje tvořily druţstvo a dvě druţstva četu. Roje byly zavedeny kvůli zjednodušení a nahradily dřívější __________________________ 162. Bürger, František: Jezdectvo u nás a v cizině. Vojenské rozhledy. 1934, č. neuvedeno, s. 21 - 24.

94

rozčlenění čety a třířadová druţstva. Další novinkou bylo zavedení tzv. rozčleněného tvaru, coţ bylo rozčlenění čety resp. eskadrony na niţší jednotky. Celá četa měla 32 vojáků, z nichţ 4 byli velitelé - 2 střelci z lehkých kulometů, 2 byli puškovými granátníky s granátometem. Kaţdý z velitelů měl pomocníka nesoucího zásoby granátů resp. zásobníky pro kulomet. Kromě toho byli u čety ještě podkoní velitele čety, podkovář, pozorovatel, dva elitní odstřelovači, celkem tedy 13 specialistů. Všichni kromě pomocníků kulometů – ti byli bez pušek, byli vyzbrojeni puškou a šavlí. Vojíni prvního řádu měli ještě navíc revolver. Eskadrona se skládala ze 4 čet tedy 128 vojínů plus 4 velitelé rot s jejich pomocníky, velitelstké druţstvo (velitel, pozorovatel, styčný důstojník, jenţ řídil spojovací sluţbu a trubač). Připočítáme-li stav velitelského druţstva (13), máme u eskadrony 141 bojeschopných muţů. Tato eskadrona byla určena pro přímý boj, pro týl měla eskadrona zvláštní druţstvo, kterému velel stařešina, jenţ byl přímo podřízený veliteli eskadrony. K jeho povinnostem patřilo zařízení zásobování střelivem, zdravotnickou sluţbou, i zásobováním proviantu, trény. Stařešinovi podléhal zdravotnický orgán a veterinář.163

__________________________ 163. Ščepichin, A.S.: Řád pro technický výcvik jezdectva RKKA. 1933. Jezdectvo u nás a v zahraničí. Vojenské rozhledy, 1934, č. 1, s. 56 – 58.

95

Srovnání jezdecké divize Francie, Itálie, Německa: Francouzská

Italská

jezdecká divize

celere“

Jezdectvo

4 pluky

Cyklisté

„corpo Německá divize

3 pluky

---

jezdecká

2 prapory

6 aţ 9 pluků 1 prapor (zaměňuje se na motocykly)

Pěchota

3 prapory

2 prapory

1 prapor

motorizovaná Jednotky

1

mechanizované

korouhev

1

korouhev

1

korouhev

obrněných

obrněných

obrněných

automobilů

automobilů

automobilů 1 Aufklärungsabteilung

Dělostřelectvo

2

oddíly

75

mm 1 dělostřelecký pluk

(hipo)

1 oddíl posilový

1 oddíl 105 mm houf.

2 oddíly jezdectva 2 oddíly moto 3 batterie Flag

(hipo) 1 oddíl moto 105 mm Technická vojska Poměr

jezdectva

Ţenisté a telegrafisté

Ţenisté a telegrafisté

Ţenisté a telegrafisté

2,5 : 3 : 0

1:1:1

4:1:1

k motorizované pěchotě a cyklistům 164. Kadainka, Jaroslav: Taktický význam smíšené vyšší jezdecké jednotky (motorizované – rychlé). Vojenské (Jezdecké) rozhledy, 1934, č. 1, s. 110.

U všech tří typů jezdecké divize se uţívá mechanizace k tomu, aby jezdectvo mělo usnadněný průzkum a dále také, aby mělo ofenzivní průbojnost. A motorizací k tomu, aby bylo umoţněno soustředit z hloubky sestavy co nejrychleji značné prostředky na místě, na němţ se hledá rozhodnutí, a uskutečniti tak spolu s převahou sil, neboť kaţdý manévr končí bojem, v němţ rychlá jednotka musí rovnocenná s nejlepší pěchotou a musí být i stejně podporována dělostřelectvem. Mimo to je snaha, aby také sluţby nebrzdily rychlost a pohyblivost, tedy o jejich motorisaci, právě tak jako o motorisaci všech pomocných zbaní (telegrafní vojsko, ţenisté). Uváţíme-li, ţe pro úkoly zajišťovací a průzkumné musíme počítat 96

vţdy asi s hodnotou 1 – 1,5 jezdeckého pluku, který tedy pro vlastní boj ubude, vidíme, ţe všechny typy jsou s to aktivovat pro boj sílu asi 6 praporů. Co do dělostřelectva jsou k dispozici všude 4 oddíly. Co do bojových prostředků pěších a dělostřeleckých mají všechny tři jezdecké divize zhruba stejnou sílu. Největší rozdíl je v poměru jezdectva k ostatním bojovým útvarům. Němcký podplukovník von Faber du Faur pokládal it. rychlou divizi za slabou pro řešení samostatných operativních úkolů, přes to však její rovnoměrné smíšení pokládal za výhodnější neţ organizaci fr. typu, kde bylo jezdectvo podruţnou sloţkou vzhledem k rychlosti, počtu a průrazné síle ostatních, a proto vlastně jen pro řešení vedlejších úkolů.165 4. Vybavení jezdectva dalších armád (po technické a ţenijní stránce) Francouzská armáda: U kaţdé jezdecké eskadrony byl 1 + 4 jezdci vycvičení ţenisté a u jezdeckých pluků byl jeden poddůstojník ţenista. Jejich úkolem bylo ničit překáţky, zátarasy a stavět jezdecké lávky Veyry. U jezdecké divize byla 1 cyklistická ţenijní rota o 3 četách. Nářadí a trhaviny měly naloţeny na kolech a automobilech. Jejím úkolem bylo: provádět ničení a opravy všech druhů, hlavně na komunikacích všech druhů, telegrafních a telefonních vedeních, provádět úpravu dobytého terénu a stavba výpomocných lávek a lehkých mostů pro jezdectvo. Belgická armáda: Jezdecká divize měla přidělenu cyklistickou ţenijní rotu o 3 četách po 68 muţích. Trén byl motorizován a disponoval 5 automobily na technický materiál a 2 automobily na kuchyni a proviant. Polská armáda: V mírové organizaci byly u jezdeckých pluků zákopnické hlídky 1+4, vybavené 1 soumarem. U vyšších jezdeckých jednotek byly zákopnické eskadrony o 3 – 4 četách. Anglická armáda: Jezdecká brigáda má 2 jezdecké pluky a 1 jezdeckou četu. K jezdecké divizi, sloţené z 3 brigád, bývá přidělena ţenijní eskadrona, která má 3 čety. Italská armáda: Neměla ţádnou zvláštní jednotku ani v míru ani ve válce. Pouze ve válce byl jeden zákopník v kaţdém druţstvu jezdeckých eskadron, u eskadrony (4 čety po 2 druţstvech) celkem tedy bylo 8 zákopníků, u jezdeckého pluku (4 eskadrony) pak bylo 32 zákopníků. Ruská armáda: Jezdecký pluk měl zvláštní zákopnické oddíly. Byl zaveden lehký převáţecí materiál. Samostatné jezdecké brigády disponovaly jezdeckou ţenijní půleskadronou a jezdecká divize ţenijní eskadronou. __________________________ 165. Kadainka, Jaroslav: Taktický význam smíšené vyšší jezdecké jednotky (motorizované – rychlé). Vojenské (Jezdecké) rozhledy, 1934, č. 1, s. 110 – 111.

97

Německá armáda: Jezdecká divize měla 1 jezdeckou ţenijní eskadronu, probíhaly zkoušky se zavedením motorizované ţenijní eskadrony. Rakouská armáda: Nejvyšší jednoutkou byla divizní eskadrona, kaţdá měla jezdecké zákopnické druţstvo ve sloţení 6 zákopníků a 2 nosní koně pro trhaviny (45 kg). Pro cvičení byla z eskadron vytvořena korouhev, ve které byla organizována zákopnická jezdecká četa ve sloţení 1 důstojník, 2 poddůstojníci a 22 jezdců. Maďarská armáda: Cyklistická ţenijní rota byla v míru mimo jezdeckou brigádu. (Asi náleţela k jezdeckému pluku. Jezdecké pluky disponovaly 2 zákopnickými četami, kterým velel důstojník ţenista (kapitán). Četa byla sloţena: 1 důstojník – velitel, 1 rotmistr – zástupce velitele, velitel náručních koní – desátník, jízdní spojka a 2 druţstva po 12 muţích, 32 koní, z toho 4 nosní a 1 vůz. Počet muţů v druţstvu byl 18. Válečná organizace byla podobná. Armáda USA: Zde se mi nepodařilo s jistotou zjistit, zdali jezdecké divize americké armády měly ţenijní oddíly, je to ale více neţ pravděpodobné. U vyšší mechanizované jednotky byla zkoušena ţenijní četa o 3 četách s počtem muţstva: 3 důstojníci a 90 muţů. Vybavena byla velitelským autem (lehké, obrněné), 1 motocykl, 7 nákladních aut dvoutunových pro dopravu muţstva, 1 lehké nákladní auto pro dopravu materiálu, polní kuchyně na lehkém nákladním automobilu a 1 speciální vůz s jeřábem (k zvedání děl, automobilů, tanků apod.) a generátorem (pro výrobu elektrické energie a k svícení). U většiny armád byly jezdecké pluky vybaveny vycvičenými zákopníky. Ti byli rozděleni po eskadronách a druţstvech (Franice, Itálie) nebo sloučeni v zákopnické čety nebo druţstva u pluku (Polsko, Rakousko, Maďarsko). U některých armád měly jezdecké pluky i zvláštní přechodový materiál (Francie). Vyšší jednotkyjezdectva měly všude zvláštní ţenijní oddíl, u některých armád i mostový materiál (Francie, Německo, Rakousko). Naše jezdecké pluky v míru neměly ţádný zvláštní zákopnický oddíl, kaţdý jezdecký pluk měl pouze několik málo jezdců vycvičených v zákopnické sluţbě. Výcvik trval několik měsíců a prováděl se kaţdoročně u ţenijních pluků, kam byl posílán jeden důstojník a část muţstva jezdeckého pluku. Pro jezdecké brigády nebyly v míru organizovány ţádné speciální ţenijní jednotky. Při aplikačních cvičeních se počítalo s tím, ţe u jezdeckého pluku je slabé zákopnické druţstvo s jednoduchým výstrojem a s trhavinami naloţenými na 1 nosném koni a u jezdecké brigády motorizovaná jezdecká ţenijní rota o 3 četách, bez mostového trénu. Vybavení našeho jezdectva neodpovídalo v polovině 30. let organizaci vyšších jezdeckých jednotek. Pro jeden jezdecký pluk bylo třeba vycvičit asi 50 zákopníků, pro speciální 98

přezvědný oddíl asi 30 a dalších 20 zákopníků bylo třeba ročně vycvičit pro zálohy.166 5. Organizace a způsob boje německého jezdectva: Německá armáda měla v první polovině 30. let vyšší jezdecké jednotky (Herrescavallerie) a jezdecké jednotky přidělené divizím (Truppencavallerie), které byly obdobou našich SPO (smíšený přezvědný oddíl). Měla celkem 3 jezdecké divize, kaţdou o 6 jezdeckých plucích po 4 polních, 1 instrukční eskadroně a 1 četě kulometů. Divizní eskadrona (SPO) byla téhoţ sloţení jako polní eskadrona, to znamená 5 důstojníků, 25 poddůstojníků a 135 jezdců. Pro bojové nasazení se počítalo s moderní jezdeckou divizí, která měla čítat štáb, četu motocyklů, 3 jezdecké brigády o 2 plucích, cyklistický prapor, 3 kulometné eskadrony, oddíl obrněných aut, 1 dělostřelecký pluk o 3 oddílech, 1 pozorovací letku, spojovací rotu, prapor zákopníků na koních, sanitní oddíl, veterinářskou ozdravovnu, oddíl hipokolon a oddíl autokolon. Při manévrech v roce 1932 měla jezdecká divize trochu jiné sloţení, bylo zde o 2 jezdecké pluky méňě, jen 1 dělostřelecký oddíl, byl sem přičleněn 1 oddíl motorizovaný o 2 rotách motocyklistických, 1 rota OA, 1 rota obrněných nákladních aut a 1 motorizovaná rota protitankových zbraní. Ve vojenských kruzích byla dávána přednost tomuto sloţení moderního jezdeckého pluku: štáb pluku, 4 eskadrony, spojovací četa (3 telefonní druţstva s 31 km drátu a 1 druţstvo signalizační), 1 četa kulometů Maxim (4kusy), četa protitankových zbraní (2 kanony 47 mm nebo 37 mm a 1 lehký kulomet), četa minometů (4 kusy), zákopnické druţstvo a bojový trén. (Fetka, Josef: Jezdectvo u nás a v cizině. Vojenské rozhledy, 1934, č. 1, s. 131. (Dinjeart: Apercu sur la cavalerie allemande, Bulletin belge roč. 1934, červen – červenec.) Eskadrona měla velitele s velitelským druţstvem, kde byl 1 poddůstojník, 2 spojky, 2 pozorovatelé, 2 podkoní, dále pak 3 čety a bojový trén. Četa měla velitele s velitelským druţstvem, kde byly 2 spojky, 1 svobodník a 2 muţi – stráţci koní, dále pak 3 druţstva, z nichţ kaţdé mělo 3 roje (první o 4 střelcích a 2 stráţcích koní) – tedy 9 v eskadroně – (druhá o 2 střelcích a 1 stráţci koní a třetí (lehký kulomet) o 1 střelci, nabíječi a 1 stráţci koní. Cyklistický prapor se skládal z 3 rot o 3 četách, 1 roty kulometné, z oddílu lehkých minometů a z protitankové čety. Němci

uvaţovali

o

vytvoření

samostatných

motocyklistických

jednotkách,

spolupracujících jak s pěchotou, tak i s jezdectvem. Tyto jednotky byly velmi pohyblivé, __________________________ 166. Melichárek, V.: Vybavení jezdectva jiných armád technickými prostředky. Vojenské rozhledy, 1934, č. 1, s. 123 – 130.

99

dosahovali rychlosti aţ 60 km v hodině. Uvaţovalo se o 3 typech SPO: 1. 2 jezdecké eskadrony, 1 cyklistická rota, četa OA (4 kusy), spojovací četa, četa o 2 jezdeckých dělech. 2. 2 jezdecké eskadrony, 1 rota naloţených kulometů, 1 cyklistická četa, 1 spojovací četa, 1 radiotel. vůz. 3. 1 jezdecká eskadrona, 1 kulometná eskadrona, 1 rota cyklistů, 2 protitanková děla, 1 četa OA, spojovací četa. Němci neuvaţovali dát SPO k armádnímu sboru, za to měl mít kaţdý pěší pluk jezdeckou četu (25 v míru, 33 ve válce).167 Způsob boje německého jezdectva: Hlavní zásady - dávala se přednost válce pohybné a útoku, zdůrazňovalo se vyhledávání obchvatu jednoho neb dvou křídel, útok do týlu, kladl se důraz na překvapení, prolínání (infiltrace), zastírání a vyuţití tmy k přesunu. (Fetka, Josef: Jezdectvo u nás a v cizině. Vojenské rozhledy, 1934, č. 1, s. 132. (Dinjeart: Apercu sur la cavalerie allemande, Bulletin belge roč. 1934, červen – červenec.)

__________________________ 167. Fetka, Josef: Jezdectvo u nás a v cizině. Vojenské rozhledy, 1934, č. 1, s. 132. (Dinjeart: Apercu sur la cavalerie allemande, Bulletin belge roč. 1934, červen – červenec.)

100

8. Rychlé divize Představ o vyšších smíšených jezdeckých jednotkách bylo několik, pro představu zde uvádím jednu, která se blíţila později vytvořené rychlé divizi. Navrhovaná organizace vyšší smíšené jezdecké jednotky pro naši armádu podle majora generálního štábu Jaroslava Kadainka: 4 jezdecké pluky organizované ve 2 brigádách – resp. 3 jezdecké pluky s velitelem jezdectva, 2 prapory cyklistů, 1 prapor na autech, 2 oddíly jezdeckého dělostřelectva 8cm, 1 oddíl dělostřelectva 10 cm taţeného auty – obě tyto sloţky s velitelstvím pluku (současně řídícím orgánem zbrojní sluţby), 1 rota tančíků, 1 rota tanků, 1 eskadrona protiletadlových kulometů, 1 eskadrona protiletadlových kanonů, 1 korouhev obrněných aut, z technických vojsk 1 rotu ţenistů a 1 rotu telegrafistů.168 Neustále se braly v potaz výhody a nevýhody, jak jezdectva, tak vyšších rychlých smíšených jednotek. Nasazení rychlých jednotek v boji je moţné buď na křídle, nebo uvnitř sestavy armády, a to jako sílu defenzivní, tak i ofenzivní. Nejdůleţitější bylo nasazení rychlých jednotek ve správném čase a prostoru. Největšími odpůrci jezdectva a zastánci motorickomechanizovaných sil byli v předválečné době anglický generál Fuller a francouzský generál Camon. Naproti tomu v neprospěch motorizace mluvila hospodárnost, otázka finanční, průmyslová spojená s obrovskými náklady jak na výrobu, tak na údrţbu motorových vozidel a v neposlední řadě také koupě a zajištění pohonných hmot. Koně k ţivotu potřebovali jen oves, stáje a ne tak nákladnou veterinární péči.169 Na přelomu let 1936 – 1937 připravoval hlavní štáb podklady pro organizaci armády k mobiizačnímu období 1938 – 1939. Zpracoval nový návrh organizační struktury pěší divize a začal uvaţovat o reorganizaci struktury jezdeckých svazků, jejichţ úderná a palebná síla byla nedostatečná. Otevřená otázka, zda jezdectvo pouţít pro „úder nebo manévr“, měla být vyřešena jeho zařazením do strategické zálohy. Jezdecké brigády se měly stát základem pro výstavbu rychlých divizí. Rozhodnutí o vytvoření tohoto nového typu svazků bylo diktováno omezenými moţnostmi československé armády. Počet jezdeckých divizí nebylo totiţ moţno dále zvyšovat a jiné mobilní svazky armáda v tuto dobu neměla. (Realizace radikální přestavby mírových svazků byla závislá na mnoţství zbraní a bojové techniky, jeţ měla __________________________ 168. Kadainka, Jaroslav: Taktický význam smíšené vyšší jezdecké jednotky (motorizované – rychlé). Vojenské (Jezdecké) rozhledy, 1934, č. 1, s. 112 – 116. 169. Tamtéţ, s. 105 – 108.

101

armáda k dispozici a byla podmíněna adekvátními změnami v organizaci jednotlivých druhů vojsk.)170 Jak jiţ bylo řečeno, v roce 1937 prošly reorganizačními změnami jezdecké brigády. Z dosavadních čtyř byly k 1. říjnu 1937 vytvořeny rychlé divize, sloţené z útvarů jezdectva, motorizovaných útvarů pěchoty a dělostřelectva. Rychlé divize byly přiděleny k velitelstvím sborů, v jejichţ oblastech byly umístěny, a jejich velitelství přešla do přímé podřízenosti zemských vojenských velitelství. Kaţdá rychlá divize se skládala z jezdecké a motorizované brigády. Jezdecká brigáda se skládala z 2-3 dragounských pluků, motorizovanou brigádu vytvářely motorizované prapory pěchoty, cyklistický prapor a dělostřelecký oddíl. Dílčí odchylku měla 3. rychlá divize, která v mírové organizaci nedisponovala motorizovanou pěchotou. Schéma organizace operující armády a sboru (1938): Armáda – štáb – sbor – hraniční oblast – SPO obsahoval: Jezdecká eskadrona, cyklistická rota, četa lehkých tanků, ţenijní rota, telegrafní rota, kanonová rota.171 Rychlé divize 1

Praha

Dragounský pluk č. 1 a 5, instrukční prapor, Jezdecký motocyklistický prapor 4

2

Brno

dělostřelecký odd. 84

Dragounský pluk 2, 6, 7, hraničářský prapor 10, Jezdecký motocyklistický prapor 2 a 5

dělostřelecký odd. 82

3

Bratislava Dragounský pluk 3, 10, 11, cyklistický prapor 3

4

Pardubice Dragounský pluk 4, 8, 9, hraničářský prapor 4, Jezdecký motocyklistický prapor 1

Jezd. děl. odd. 83 dělostřelecký odd. 81

172. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1918 – 1939). III. díl, s. 477. Srovnej Kašpar, Josef: Obrana armádního sboru v druhé polovině třicátých let. Vojenský profesionál, 1992, č. 9, s. 7. Nebo Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1918 – 1939). III. díl, s. 386- 387 a 389, 402., dále srovnej Nesvadba, František: Čs. burţoazní armáda a obrana země proti agresi fašistického Německa v roce 1938 (I.). Historie a vojenství, č. 1, 1983, s. 118.

__________________________ 170. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1918 – 1939). III. díl, s. 385. 171. Tamtéţ, s. 386 – 387 a 389. Srovnej Čevela, Jaroslav: Organizační výstavba československé armády před druhou světovou válkou. Vojenský profesionál 1993. s. 25.

102

První jezdecká brigáda (velitelem byl plk. jezd. František Heřman) spadala pod 1. rychlou divizi (krycí název Kazimír) – Praha a velitelem celé 1. rychlé divize byl brig. gen. Julius Fišera. Obsahovala dragounský pluk 1 (Terezín) s velitelem plk. gšt. Josef Vrzáček a dragounský pluk 5 (Praha), tomu velel plk. jezd. František Bilík.172 Pod Zemské vojenské velitelství v Brně (velitel div. gen. Vojtěch Boris Luţa) náleţela 2. rychlá divize (Ondřej) – Brno s velitelem brig. gen. JUDr. Josefem Koutňákem. Pod 2. rychlou divizi spadala 2. jezdecká brigáda, které velel plk. jezd. Hynek Hrček. Do 2. jezdecké brigády patřily dragounský pluk 2 (Olomouc) – velitel plk. jezd. Miroslav Broţ, dragounský pluk 6 (Brno) – velitel plk. gšt. Rudolf Kučera a dragounský pluk 7 (Hodonín) – velitel plk. jezd. Vladimír Hobza. Pod dragounský pluk 6 náleţely vozatajská eskadrona 6 (Brno) a vozatajská eskadrona 16 (Brno). Pod III. sbor Brno (velitel div. gen. Antonín Hasal), který spadal pod ZVV Brno, spadalo velitelství evidence koňstva 6 (Brno) – velitel škpt. rem. František Ventura.173 Pod 3. rychlou divizi (David) v Bratislavě (velitel brig. gen. Jaroslav Eminger) spadala 3. jezdecká brigáda (velel jí plk. jezd. Alois Zapletal), která mimo jiné obsahovala dragounský pluk 3 (Nové Zámky, velitel pplk. jezd. Alois Marek), dragounský pluk 10 (Mukačevo, velitel plk. jezd. Gustav Viktorin) a dragounský pluk 11 (Bratislava, velitel plk. jezd. Rudolf Moskorz).174 4. rychlá divize, krycí jméno Vojtěch, (velitel brig. gen. Josef Dvořák) obsahovala jezdeckou brigádu, které velel plk. jezd. Jaroslav Macas. 4. Jezdecká brigáda patřila pod 4. rychlou divizi v Pardubicích. Velel jí plk. jezd. Jaroslav Macas. V působnosti zde byly dragounský pluk 4 (Klatovy) – plk. jezd. Jaroslav Nedbal, dragounský pluk 8 (Pardubice) s velitelem plk. jezd. Josef Tacl, dragounský pluk 9 umístěný ve Vysokém Mýtu s velitelem

__________________________ 172. Stehlík, Eduard: Mírová organizace československé branné moci 22. září 1938. Historie a vojenství, 1997, č. 3, s. 114 - 115. Srovnej Minařík, Pavel, Šrámek, Pavel: Personální průvodce mobilizované čs. branné moci v době vyvrcholení mnichovské krize. Ústřední orgány vojenské správy a vyšší velitelství. Historie a vojenství, 1997, č. 5, s. 123. 173. Stehlík, Eduard: Mírová organizace československé branné moci 22. září 1938. Historie a vojenství, 1997, č. 3, s. 121 - 123. 174. Stehlík, Eduard: Mírová organizace československé branné moci 22. září 1938. Historie a vojenství, 1997, č. 3, s. 126

103

plk. jezd. Josefem Šourkem.175 Rychlé divize měly ještě tzv. nezařazené útvary, které byly postaveny pouze personálně bez techniky. Byly to tyto jednotky: prapor lehkých tanků 4, jenţe měl náleţet 2. rychlé divizi., prapory lehkých tanků 5 a 6, který měl náleţet 3. rychlé divizi.176 RD byly tedy dislokovány: 2 v Čechách, 1 na Moravě a 1 na Slovensku. Do 15. února 1938 měly mít takovou organizaci: velitelství, 1 jezdecká brigáda, 1 motorizovaná brigáda, pomocné jednotky (ţenijní rota a telegrafí prapor), 2 motorizované roty protiletadlových velkoráţních kulometů, 2 motorizované roty protitankových kanónů, 2 nákladní autokolony a příslušné sluţby. Jezdecké brigády v rámci rychlých divizí měly mít kromě velitelství po dvou dragounských plucích a po jednom cyklistickém praporu a jednom oddílu lehkých kanonů (hipotrakce). Motorizované brigády měly mít kromě velitelství po dvou praporech pěchoty na autech (u 1. a 2. brigády to byly prapory hraničářské, u 4. brigády prapory instrukční, u 3. brigády nebyly prapory pěchoty zatím postaveny). Dále měly motorizované brigády 16 rot lehkých tanků (z toho u 1. a 4. brigády po šesti rotách, 2. brigáda tři roty a 3. brigáda jednu rotu). Kaţdá motorizovaná brigáda měla jeden motorizovaný oddíl lehkých houfnic a jeden motorizovaný přezvědný oddíl.177 Pro jezdectvo se hledaly nové moţnosti jeho bojového nasazení a především se poţadovalo zvýšení jeho palebné síly. Velká pozornost se věnovala i výběru plemen koní a zvyšování jejich odolnosti, otuţilosti, pohyblivosti a vytrvalosti. Byly zde snahy opatřit dostatečné mnoţství plynových masek a ochranných plášťů pro koně proti bojovým chemickým látkám, připravit vhodné balení lisované píce, sucharů a drceného ovsa a vyřešit vhodné odmořování vody. Snaha zabezpečit jezdecké jednotky proti bakteriologickým zbraním se zatím jen studovala.178

__________________________ 175. Minařík, Pavel, Šrámek, Pavel: Personální průvodce mobilizované čs. branné moci v době vyvrcholení mnichovské krize. Ústřední orgány vojenské správy a vyšší velitelství. Historie a vojenství, 1997, č. 5, s. 103, 124. Srovnej Stehlík, Eduard: Mírová organizace československé branné moci 22. září 1938. Historie a vojenství, 1997, č. 3, s. 114 - 115. 176. Minařík, Pavel, Šrámek, Pavel: Personální průvodce po mobilizované čs. branné moci v době vyvrcholení mnichovské krize. Historie a vojenství, 1999, č. 1, s. 164. 177. Nesvadba, František: Proč nezahřměla děla. Praha 1986, s. 133 - 134. 178. John, Miloslav: Září 1938 2. díl Moţnosti obrany Československa. Brno 1997, s. 119.

104

Sloučení jezdeckých, motorizovaných a mechnizovaných prvků nebylo příliš šťastné a vhodné. Rychlé divize měly specifické úkoly: - průzkum na velké vzdálenosti, - rychlé ovládnutí důleţitých prostorů před nepřítelem, - ochranu boku operační sestavy armády, - rozvíjení úspěchu do hloubky a pronásledování, - přehrazení mezery v operační sestavě armády.179 Za předchůdce rychlých divizí je moţno povaţovat závěrečné cvičení v roce 1935 a 1936 (v tomto roce se uskutečnily největší manévry, více Kárník, Zdeňek: české země v éře první republiky (1918 – 1938). Díl třetí. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 – 1928). Praha 2000, s. 484.), při kterém bylo poprvé pouţito jezdectvo vedle motorizovaných a obrněných jednotek. Rychlé divize se sestávaly z jezdecké brigády o 2 dragounských plucích, cyklistickém praporu o 2 cyklistických rotách a jezdeckém dělostřeleckém oddílu s 3 bateriemi 7 cm kanonů po 3 hlavních a z motorizované brigády tvořené 2 aţ 3 tankovými prapory, zpravidla 2 prapory motorizované pěchoty a motorizovaným dělostřleleckým oddílem. Do sestavy patřil i motorizovaný přezvědný oddíl sestávající z motocyklové roty, roty obrněných automobilů, roty lehkých tanků, která v září 1938 v sestavě vesměs chyběla, dále 2 roty velkoráţných kulometů proti letadlům VKPL, 2 roty KPÚV motorizované, motorizovaná ţenijní rota, motorizovaný telegrafní prapor a příslušné útvary sluţeb. Průměrný stav čs. rychlé divize tvořilo 11 135 vojáků, 98 lehkých tanků, 12 obrněných aut, 58 děl, 16 KPÚV a asi 320 kulometů. (Rychlé divize byly zařazovány do zabezpečovacího sledu (do útvarů „B“) Jezdeckým jednotkám v rychlých divizích zůstala vyhrazena jen průzkumná činnost a sjednávání bojového dotyku s nastupujícím nepřítelem, hlavně v nepřehledném terénu bez významnějších komunikací. Jezdecké jednotky se mohly projevit jen v poměrně malém rozsahu a v drobnějších akcích prováděných v členitějším terénu. Poměrně vysoká byla jejich defenzivní schopnost.180 __________________________ 179. Šrámek, Pavel a kol.: Kdyţ zemřít, tak čestně. Československá armáda v září 1938. Brno 1998, s. 46. 180. John, Miloslav: Září 1938 2. díl Moţnosti obrany Československa. Brno 1997, s. 35, 119 - 126. Na s., 119. se autor v některých údajích o sloţení rychlé divizi liší. Srovnej VHA Praha, fond: MNO čj. 6672/taj. hl. št./3. odd. 1937. – zde je o manévrech v roce 1936. Srovnej Anger, Jan: Mnichov 1938. Praha 1988, s. 103.

105

2. jezdecká brigáda Byla to vyšší jednotka, velitelství brigády vzniklo nově 1. února 1921 na základě výnosu MNO čj. 56.058-org.1920. Nacházelo se v Brně (Kasárny na Praţské ulici), podléhalo ZVV pro Moravu a Slezsko a od září 1925 ZVV v Brně. Součástí brigády bylo velitelství brigády se štábem, jezdecký pluk 2 „Sibiřský“, jezdecký pluk 6, Jezdecký pluk 7 „T. G. Masaryka“, Cyklistická eskadrona 2 (do září 1933) a dělostřelecký oddíl 82 (od září 1933). Na základě výnosu MNO čj. 8.149/Taj.-hl-št./1.odděl.1937 bylo velitelství brigády v lednu 1938 přejmenováno na velitelství 2. rychlé divize. Velitelé brigády: plk. jezd., od prosince 1922 generál V. hosnostní třídy Emanuel Kukula (únor 1921 – září 1925), plk. jezd. Václav Stluka (září 1925 – září 1927), plk. jezd. Josef Vamberský (září 1927 – srpen 1928), plk. jezd. Ludvík Melzer (srpen – září 1928), plk. jezd., od února 1929 brig. gen. Josef Vamberský (červenec 1928 – březen 1931), plk. gšt., od července 1933 brig. gen. Jaroslav Eminger (březen 1931 – březen 1935), brig. gen. JUDr. Josef Koutňák (březen 1935 – leden 1938).181 2. rychlá divize Byla to vyšší jednotka, velitelství divize vzniklo 1. ledna 1938 přejmenováním z velitelství 2. jedzecké brigády na základě výnosu MNO čj. 8.149/Taj.-hl.št-/1.odděl.1937. Nacházelo se v Brně (Kasárny na Praţské ulici) a podléhalo ZVV v Brně. Součástí divize bylo velitelství divize se štábem, 2. jezdecká brigáda, 2. motomechanizovaná brigáda a dělostřelecký oddíl 82. Velitelem divize byl brig. gen. JUDr. Josef Koutňák.182

__________________________ 181. Fidler, Jiří, Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920 – 1938. Praha 2006. s. 186. Uvádím zde jen 2.jezdeckou brigádu, protoţe do ní náleţel dragounský pluk 6. 182. Fidler, Jiří, Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920 – 1938. Praha 2006. s. 189. Uvádím zde jen 2. rychlou divizi, protoţe do ní náleţel dragounský pluk 6.

106

9. Vojenské školství Vojenské jezdecké učiliště poskytovalo svým absolventům mnohostranný výcvik. Niţší důstojníci jezdectva a vybraní důstojníci dělostřelectva zde byli učeni praktickému teoretickému základu v jezdeckém výcviku, který pak vyuţili v rolích cvičitelů v jízdě koňmo u svých jednotek a dále zde byli seznamováni se zásadami taktiky zbraní. V některých jezdeckých učilištích byly zřizovány příslušné školy, kde byl vychováván dorost důstojníků jezdectva v záloze a důstojníků veterinářů v záloze. Ve vozatajských kurzech byli školeni pro sluţbu u vozatajských eskadron nejen důstojníci jezdectva, ale popřípadě i důstojníci jiných zbraní. Dále se zde cvičili i aspiranti vozatajských eskadron, plukovní a praporní trubači a podkováři. Výcvik zde byl velice náročný, frekventanti museli být v sedle 6 hodin i více hodin denně a v průměru střídali koně jednou za hodinu. Vedle výcvikových a školských úkolů učiliště připravovalo jezdce pro mezinárodní jezdecké závody a dostihy. (Nejznámnějším vojenským závodníkem a odchovancem jezdeckého učiliště byl kapitán Rudolf Popler).183 Za první republiky existovaly tři vysoké vojenské školy: Válečná škola v Praze, Intendantská škola také v Praze184 a Vojenská akademie v Hranicích. Kromě domácích válečných škol, čs. důstojníci studovali na válečných školách především spojeneckých zemí, tedy v Paříţi, Bělehradě a Bukurešti. Speciální výcvik a přípravu důstojníku a rotmistrů jednotlivých druhů zbraní a sluţeb poskytovala síť specializovaných vojenských učilišť. Válečná škola v Praze vznikla v roce 1921 a stala se hlavní institucí, která vychovávala vyšší velitele a štábní důstojníky čs. armády. Výuka trvala 3 roky. Důstojníci, kteří se ucházeli o studium museli absolvovat půlroční sluţbu u oddílů pěchoty včetně účasti na letních taktických cvičení. Nedůstojníci ucházející se o studium museli mít za sebou nejméně 5 let činné sluţby z toho minimálně 3 roky sluţby u poddodílu. Posluchači 1. ročníků absolvovali praktickou průpravu v učilištích jednotlivých druhů vojsk (například student z jezdeckých oddílů měl stáţ u pěchoty a dělostřelectva) a poté zahájili studium ve 2. ročníku. V polovině 20. let došlo ke změně přijímacích zkoušek na Válečné škole v Praze. Dosud to byla čtyřdenní __________________________ 183. Armáda a národ. Praha 1938. s. 269 – 270. a zdroj / http://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Popler/ 184. Válečná škola a Intendantská škola byly povaţovány za vyšší školy. V roce 1934 byly přejmenovány na Vysoká škola válečná a Vysoká škola intendantská, kontinuálně sami na sebe navazovaly, ale na kvalitativně vyšší úrovni viz Vondrášek, V., Chrastil, S., Němec, P.: Příprava vyšších velitelů a štábních důstojníků v čs. armádě v letech 1918 – 1993. Brno 1999, s. 15 – 22.

107

zkouška zahrnující zkoušky předběţné a ústní. Nyní se skládala z dvoustupňového přijímacího řízení, které obsahovalo písemné vyřazovací zkoušky z všeobecného vzdělání, dále písemné zkoušky z francouzského jazyka a vybraného menšinového jazyka. Poté uchazeče čekala řádná písemná a ústní zkouška z vojenskoodborných předmětů a z jízdy na koni. Od roku 1926 převzali klíčová místa na škole čs. důstojníci, ale francouzští zde působili i nadále, např. velitelem školy nadále zůstal pplk. Jamet. Po změně na Vysokou školu válečnou v roce 1934 trvalo studium 4 roky, z toho 3 roky byla teoretická průprava a rok stáţ na štábech vyšších velitelství. Studenti vykonávali praxi na všech vojenských učilištích, včetně jezdeckého učiliště. Vojenská akademie v Hranicích byla zaloţena v roce 1920. Předtím zde byl mimo jiné Československý ústav jezdecký. Akademici zde byli organizováni podle zbraní na roty, prapory, baterie a oddíly. Vojenští akademici jezdectva navíc vytvářeli II. zvláštní jezdeckou četu. I zde převzali čs. představitelé velení – vedení v roce 1926 a prvním velitelem byl brigádní generál František Hněvkovský.185

__________________________ 185. Hub, Petr. Československá vojenská akademie a tradice vojenského školství v Hranicích na Moravě. Historický obzor, 2002, , č. 13 (3/4) ,s. 81-91. Srovnej /http://cs.wikipedia.org/wiki/Vojensk%C3%A1_akademie_v_Hranic%C3%ADch./

108

10. Financování armády Po říjnovém převratu nebyl na zbytek roku 1918 státní rozpočet schvalován a na armádu byla vyčleněna částka 203 milióny kč, které byly určeny k pokrytí ubytovacích a stravovacích výloh.186 Z rozpočtu na rok 1919 bylo MNO přiděleno 674 milionů kč. V dubnu ovšem propukla válka s Maďarskou republikou rad, a tak musel být rozpočet navýšen. K uvolnění navýšených prostředků na armádu došlo aţ roku 1921 a to zákonem č. 127/1924 Sb. z. a n. Celková výše navýšených prostředků dosahovala částky 677 milionů kč, tedy ještě více, neţli činil armádní rozpočet na celý rok 1919. Celkové náklady na mobilizaci od října 1921 do března 1922 činily výše 450 868 mil. Kč.187 Mladá republika trpěla nedostatkem výstroje a výzbroje, kterou rozprodávaly takřka všechny státy zúčastněné první světové války. Nejpříznivnější cenu za zbraně poţadovalo Německo, a to téměř poloviční, neţli vítězná Francie. U letadel byl rozdíl v ceně více neţ desetinásobný! Tak například v roce 1919 ČSR od Německa nakoupila 60 000 pušek značky Mauser 98. To se ovšem nelíbilo především Francii, která Německu nařídila zákaz prodeje válečného materiálu Československu. V druhé polovině roku 1919 ČSR uţ nakoupilo z augmentačních zásob armády USA, a to za částku převyšující 191 milionů kč.188 Roku 1920 obdrţela armáda finanční injekci ve výši 1212 mil. kč, ale z důvodu likvidace válečných akcí předcházejícího roku musela být navýšena o dalších 528 mil. kč. O rok později se částka věnovaná na armádu opět zvýšila, a to na 2 337 mil. Kč. Tato suma opět nedostačovala...proto bylo přijato několik zákonů, jimiţ byly dány k dispozici MNO tzv. zvláštní úvěry – tedy prostředky uvolněné mimo rozpočtovou kapitolu MNO. Byly získány úvěrovými operacemi a MNO je mohlo čerpat ve více rozpočtových obdobích. Jednalo se ve skutečnosti o počátky fondového hospodaření, ke kterému se přikročilo v roce 1927. Další rok, 1922, bylo opět ve znamení růstu výdajů na armádu. Dotace dosahovaly 3109 mil. Kč, coţ představovalo poměrně velký nárůst. V letech 1923 – 1926 probíhalo financování armády standardně přes rozpočtovou kapitolu MNO státního rozpočtu, pouze dobíhaly platby ze zvláštních úvěrů podle zákonů z roku 1921. V letech 1921 aţ 1926 se poměr výdajů na __________________________ 186. Pavel, Jan, Srb, Miroslav: Financování československé armády v letech 1918 aţ 1933. Historie a vojenství, 2004, č. 3, s. 6. 187. Pavel, Jan, Srb, Miroslav: Financování československé armády v letech 1918 aţ 1933. Historie a vojenství, č. 3, 2004, s. 6 – 9. 188. Tamtéţ, s. 7.

109

armádu ustálil na zhruba 12% výdajů státního rozpočtu. Do druhé poloviny 20. let vstoupila čs. armáda jako konsolidovaná a poměrně dobře vyzbrojená vojenská síla, přitom na vyzbrojování dávala čs. republika v porovnání s okolními státy poměrně nízké částky. Jediné Maďarsko vydávalo na armádu méně neţ ČSR, jinak to bylo 20 a více procent z celkového státního rozpočtu jednotlivých zemí.189 Rok 1927 znamenal ve financování armády obrovský předěl, neboť bylo rozhodnuto, ţe by armáda měla disponovat svým vlastním mimorozpočtovým fondem nezávislým na rozpočtovém financování, se kterým nebyla armáda spokojena. Hlavním důvodem pro toto rozhodnutí bylo ţe, rozpočet se schvaluje na dobu jednoho roku, kdeţto v případě vojenských objednávek to bylo sloţitější. Dodávka vojenského materiálu, objednaná začátkem roku, se uskutečnila ve většině případů aţ začátkem roku dalšího.190 Zákon „O úpravě rozpočtu vojenské správy“, který zřizoval „Fond pro věcné potřeby národní obrany“, byl bez větších připomínek přijat v prosinci 1926. Fond měla vláda kaţdý rok dotovat částkou 315 mil. korun z poloţky Všeobecná pokladní správa. Navíc do něj měly plynout dary, sbírky a odkazy. Fond nebyl právnickou osobou a byl zřízen na dobu 11 let, tedy do roku 1937. Peníze byly ukládány na účet Ministerstva financí, které je muselo úročit sazbou podle poměrů na peněţním trhu191. Od zřízení fondu se tak financování armády rozdělilo na dvě větve. První šla přes kapitolu Ministerstva národní obrany a byla určena k financování běţných výdajů (platy, krmivo pro koně, údrţba apod.), druhá šla přes fond a byla určena k financování nákupu zbraní, střeliva a výstroje určených pro doplnění augmentačních zásob.192 Hospodářská krize měla za následek zhoršení ţivotní úrovně příslušníků armády a především sniţování finančních prostředků, coţ mělo za následek pomalé doplňování augmentačních zásob, zbrţdění nákupu nových zbraní, střeliva a celkové zpomalení vývoje __________________________ 189. Pavel, Jan, Srb, Miroslav: Financování československé armády v letech 1918 aţ 1933. Historie a vojenství, 2004, č. 3, s. 7 – 11. 190. Pavel, Jan: Velikost a struktura výdajů na národní obranu v Československu v letech 1918-1938. Praha 2004, s. 19. Srovnej Pavel, Jan, Srb, Miroslav: Financování československé armády v letech 1918 aţ 1933. Historie a vojenství, 2004, č. 3, s. 13. 191. Pavel, Jan: Velikost a struktura výdajů na národní obranu v Československu v letech 1918-1938. Praha 2004, s .20. 192. Tamtéţ.

110

čs. armády. V některých oblastech došlo dokonce ke stagnaci aţ k zaostávání.193 O bliţších výdajích na jezdectvo a s ním spojené útvary se mi bohuţel nepodařilo zjistit bliţší informace, jen například to, ţe v roce 1926 MNO pouţilo blíţe neurčité výdaje na nákup koní a výdaje za třídění koní, chov vojenských koní, vozatajstvo…Výzbrojní program na rok 1942 předpokládal přezbrojení jízdy částkou 80 milionů Kč.194 Finanční prostředky na výstavbu armády ve 30. letech pocházely ze tří hlavních zdrojů: 1. Státní rozpočet a) rozpočtová kapitola Ministerstva národní obrany (číslo 5) b) nepreliminované (tj. neplánované) výdaje této kapitoly c) výdaje dle zvláštních zmocnění v rámci zákona o státním rozpočtu. 2. Mimorozpočtové fondy a) zřizované zákonem (240/1926, 127/1934) b) nezřizované zákonem (mimořádný úvěr, zvláštní úvěr, zvláštní úvěr I, jubilejní fond, mobilizační úvěr) 3. Ostatní a) části jiných kapitol státního rozpočtu, zejména Ministerstva veřejných prací, Ministerstva vnitra a Ministerstva financí b) Československé státní dráhy195

__________________________ 193. Pavel, Jan, Srb, Miroslav: Financování československé armády v letech 1918 aţ 1933. Historie a vojenství, 2004, č. 3, s. 12. 194. VHA, fond: MNO. čj. 3763/Hl. št./1.Odd. 1938 195. Pavel, Jan: Financování československé armády v letech 1934 aţ 1939. Historie a vojenství, 2004, č. 1, s. 5., Horák, Roman, Odehnal, Lubomír: Zdroje financování vyzbrojování československé armády. (Zkušenosti z období let 1918 – 1938). Vojenské rozhledy, zvláštní číslo, 2000, s. 179. uvádí další finanční opatření, a to: I. Obstarávání financí prostřednictvím tzv. vojenských daní (taxí): 1. Branným příspěvkem 2. Půjčkou na obranu státu 3. Příspěvkem na obranu státu II. obstaráváním materiálních potřeb: 1. V oblasti potřeb ubytovacích, poţadování dopravních prostředků pro vojenské účely 2. Oblast opatřování nemovitostí, zákon o vyvlastnění k účelům obrany státu…

111

V letech 1936 – 1938 se podařilo od občanů pro stát vybrat 24 miliard korun, coţ pokrývalo 50,6% řádných i mimořádných výdajů na obranu republiky. Spousta lidí tak státu darovala i více neţ polovinu svých úspor. Odtud pak pramenilo heslo roku 1938 „Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!“196 Zcela je opomíjen význam, vliv a zásluţnost Edvarda Beneše, ještě co by ministra zahraničí, o armádu. Díky němu a jeho varování (po příjezdu ze ţenevské odzbrojovací konference 1932) se přistoupilo k reorganizaci a modernizaci armády. Na jeho popud také prezident Masaryk odvolal roku 1933 generála Syrového z funkce náčelníka Hlavního štábu a na jeho post byl jmenovám generál Ludvík Krejčí. Beneš se pravidelně scházel s důstojníky Hlavního štánu a probíral s nimi vojenské záleţitosti. Jako ministr zahraničí mohl Beneš do armády zasahovat prostřednictvím Nejvyšší rady obrany státu. Ta byla zaloţena na podzim roku 1933. Na schůzi rady v roce 1934 se Beneš zasadil, aby armáda ihned obdrţela jednu miliardu korun a druhá byla přislíbena. Stejně tak se zasazoval o finance armády i v příštích letech. Beneš tak prosazoval poţadavky armády více neţ ministr obrany Bohumír Bradáč. Později jako prezident předsedal jiţ zmíněné Nejvyšší radě obrany státu.197 Dne 4. června 1937 byla na vybavení a modernizaci armády v následujících letech schválena částka 8, 775 miliardy korun. Záhy se však ukázalo, ţe i tak vysoká částka nebude stačit, a proto 14. června téhoţ roku Nejvyšší rada obrany státu schválila další úvěr, a to ve výši 5, 648 miliardy korun pro léta 1938 – 1942. Edvard Beneš představoval konečnou instanci, na níţ se vojáci či armáda obraceli v případě, ţe jim jiná ministerstva nevyhověla. Edvard Beneš má nesporné zásluhy na tom, ţe československá armáda ve třicátých letech prodělala obrovský skok v modernizaci a reorganizaci, kvalitativní i kvantitativní vzestup a v září roku 1938 patřila k nejlepším v Evropě.198

__________________________ 196. Kárník, Zdeňek: České země v éře první republiky (1918 – 1938). Díl třetí. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 – 1928). Praha 2000, s. 482. 197. Šrámek Pavel: Podíl Edvarda Beneše na výstavbě československé armády ve třicátých letech. Dějiny a současnost, 2000, č. 4, s. 31. Srovnej Šrámek, Pavel: Reorganizace československé armády z roku 1933. Armáda, technika, militaria, 2003, č. 6, s. 39. 198. Šrámek, Pavel: Podíl Edvarda Beneše na výstavbě československé armády ve třicátých letech. Dějiny a současnost, 2000, č. 4, s. 31 – 34.

112

11. Mobilizace Mobilizovaná armáda se skládala z polní a zápolní armády. Polní armáda byla určena k přímé bojové činnosti a její velící sloţkou bylo hlavní velitelství. Zápolní armáda byla určena k zajištění zázemí polní armády a podléhala MNO a hlavnímu štábu.199 Vrchním velitelem čs. branné moci byl aţ do své abdikace prezident Edvard Beneš. Celá mobilizovaná čs. armáda byla rozdělena do 4 armád. Velitelem I. armády, krycím jménem „Havlíček“, byl armádní generál Sergej Vojcechovský, II. armády („Jirásek“) divizní generál Vojtěch Luţa, III. armády („Štefánik“) armádní generál Josef Votruba, IV. armády („Neruda“) armádní generál Lev Prchala. ZVV v Praze, Brně, Bratislavě a Košicích se změnila na velitelství armád. Velitelství I. armády působilo v Čechách, II. armády na Moravě a ve Slezsku, III. armády na západním Slovensku a IV. armády na východním Slovensku a Podkarpatské Rusi. Oblasti zemských vojenských velitelství byly za mobilizace rozděleny na sborové oblasti a v nich působily armádní sbory. Oblast zemského vojenského velitelství v Brně, země Moravskoslezská, se dělila na oblasti III. a IV. sboru s velitelstvím v Brně a Olomouci, přičemţ hranice mezi oběma oblastmi probíhala od západu na východ od výběţku Poličského po severní hranici okresů Boskovice, Prostějov, Přerov, Kroměříţ, Uherské Hradiště a Uherský Brod na zemskou hranici slovenskou.200 Velitelem mobilizovaného III. sboru (krycí jméno „Hálek“) byl divizní generál sergej Ingr a IV. sboru („Myslbek“) divizní generál Josef Janáček. Většina sborových oblastí obsahovala tzv. hraniční pásmo (HP), coţ bylo území přiléhající k státním hranicícm. III. sboru náleţelo XIV hraniční pásmo krycím jménem „Svatopluk“, jemuţ velel divizní generál Antonín Hasal a IV. sboru náleţelo XIII. hraniční pásmo („Rostislav“) s divizním generálem Emilem Fialou. Hraniční oblast (HO) – byla to pohraniční část územního obvodu příslušné mírové divize, mobilizací se tyto divize zdvojily. Velitelství těchto pohraničních divizí měla název „velitelství hraniční oblasti“. Velitelství divize 6 Brno mělo po mobilizaci Velitelství mobilizovaného útvaru 6. divize, 38. hraniční oblasti a velitelství divize 7 Olomouc mělo velitelství mobilizovaného útvaru 7. divize, 36. hraniční oblasti. Velitely mobilizovaných divizí 6 (krycí jméno „Kalvoda“) a 7 („Aleš“) byli brigádní generál František Tallavania a brigádní generál Karel Klubal. Veliteli hraničních oblastí 36 (krycí jméno „Prokop“) a 38 („Cyril“) byli brig. gen. Otakar Líčka a __________________________ 199. Minařík, Pavel, Šrámek, Pavel: Několik poznámek k mobilizované československé armádě v září 1938. Historie a vojenství, 1996, č. 3, s. 140. 200. Tamtéţ, s. 140 – 141.

113

brig. gen. Miloš Kudrna.201 První a 4. rychlá divize – ZVV Praha, 2. rychlá divize – ZVV Brno, 3. rychlá divize – ZVV Bratislava. I. armádní sbor – velitelství evidence koňstva č. 1, 2, 5. II. armádní sbor – velitelství evidence koňstva č. 3, 4. III. sbor – velitelství evidence koňstva č. 6, 8. IV. sbor – velitelství evidence koňstva č. 7. V. sbor – velitelství evidence koňstva č. 13. VI. sbor – velitelství evidence koňstva č. 11, 12, 14. VII. sbor – velitelství evidence koňstva č. 9, 10. Veliteli rychlých divizí byli: 1. rychlá divize (krycí jméno „Kazimír“) brig. gen. Julius Fišera, 2. rychlá divize („Ondřej“) brig. gen. dr. Josef Koutňák, 3. rychlá divize („David“) brig. gen. Jaroslav Eminger a 4. rychlá divize („Vojtěch“) brig. gen. Josef Dvořák.202 Oddělení jezdectva, veterinářství a remontnictva bylo za mobilizace pod I. odborem (všeobecně vojenským) a ten spadal pod MNO (ministrem národní obrany byl arm. gen. Jan Syrový), měl na starosti brig. gen. Josef Dostál.203 Veterinářská sluţba (přednostou byl gen. vet. MVDr. Antonín Hošek) a remontní sluţba (přednosta plk. rem. v. v. Zdeněk Buzek) podléhala hlavnímu velitelství, kterému velel arm. gen. Ludvík Krejčí.204 Kaţdá rychlá divize disponovala 1 motorizovaným předzvědným oddílem, 1 praporem lehkých tanků, dále si mezi sebou rozdělily rotu lehkých tanků a samostatnou četu obrněných automobilů. Jezdecké dělostřelecké oddíly č. 81 – 84 (oddíly kanonové) byly jiţ v míru začleněny do jezdeckých brigád rychlých divizí. V rámci rychlé divize se kaţdý oddíl zdvojil o další jeden dělostřelecký oddíl č. 85 – 88, a jako motorizovaný houfnicový byl začleněn do motomechanizované brigády rychlé divize.205 U cyklistických praporů bylo plánováno s četami po 2 protitankových kanonech a kaţdý dragounský pluk měl dostat čety po 3 protitankových kanonech. Rychlé divize měly být vybaveny 2 rotami PTK.206 __________________________ 201. Sander, Rudolf: Válečná československá armáda v září roku 1938. Historie a vojenství, 1995, č. 6, s. 45 51. 202. Tamtéţ, s. 27 – 31 a 54. 203. Minařík, Pavel, Šrámek, Pavel: Personální průvodce mobilizované čs. branné moci v době vyvrcholení mnichovské krize. Ústřední orgány vojenské správy a vyšší velitelství. Historie a vojenství, 1997, č. 5, s. 100. 204. Tamtéţ, s. 103, 105. 205. Sander, Rudolf: Válečná československá armáda v září roku 1938. Historie a vojenství, 1995, č. 6, s. 61. 206. Kural, Václav, Anger, Jan, Müller, Klaus – Jürgen: Rok 1938: Mohli jsme se bránit? Praha 1992, s. 63.

114

Mobilizace

jezdectva

jako

celku

probíhalo

následovně.

Z 11

jezdeckých

(dragounských) pluků, začleněných do čtyř jezdeckých brigád rychlých divizí, bylo mobilizováno 8 pluků. Zbylé dragounské pluky č. 7, 9 a 10 byly přiděleny k vyšším jednotkám a vytvořily (stejně jako i ostatní pluky) velitelství speciálních přezvědných oddílů a divizní eskadrony těchto speciálních přezvědných oddílů č. 2 – 22 pro divize č. 1 pro skupinu 2 a č. 31 – 42 pro hraniční oblasti. Kromě toho všechny dragounské pluky vyslaly k vyšším jednotkám čtyři štábní eskadrony, štábní jezdecké čety a za pomoci vozatajských eskadron přičleněných k dragounským plukům větší počet vozatajských kolon a veterinárních ambulancí, záloţní veterinární nemocnice a zálohy koní. Náhradní korouhve dragounských pluků působily v mobilizaci v těchto místěch: č. 1 Velvary, č. 2 Olomouc, č. 3 Nové Zámky, č. 4 Dobřany, č. 5 Stará Boleslav, č. 6 Brno, č. 7 Hodonín, č. 8 Pardubice, č. 9 Vysoké Mýto, č. 10 Prešov, č. 11 Sered.207 Během mobilizace dodaly dragounské pluky zdravotnické sluţbě tři zdravotnické vozatajské kolony (č. 1 – 3). Dále byly dragounskými pluky a jejich vozatajskými eskadrony postaveny mobilizované útvary veterinářské sluţby. Byly to veterinární ambulance pro 2. skupinu (č. 1), divize (č. 2 – 22), hraniční oblasti (č. 23 – 34), sbory (č. 35 - 44), hraniční pásma (č. 43 – 48), rychlé divize (č. 49 – 52), a okrsek Praha (č. 201). Dále veterinární nemocnice (č. 71 - 80), pro hlavní velitelství a jako zápolní útvary záloţní veterinární nemocnice (č. 1 – 7). Dragounské pluky v mobilizaci ještě postavily zálohy koní pro v rámci remontnické sluţby pro sbory (č. 51 - 58), hraniční pásma (č. 61 – 66) a velitelství armád (č. 71 – 74). Útvary sluţby silniční dopravy byly postaveny automobilními jednotkami dělostřelectva a také útvary jezdectva. Dragounské pluky s vozatajskými eskadronami postavily vozatajské kolony (č. 1 pro 2. skupinu, č. 2 pro okrsek Praha, č. 3 – 44 pro divize, č. 45 – 68 pro hraniční oblasti, č. 69 – 84 pro sbory, č. 85 – 96 pro hraniční pásma, č. 97 – 140 pro hlavní velitelství), a také soumarské kolony (č. 1 – 8 pro hlavní velitelství). Etapní sluţba, byla sluţbou vyloţeně mobilizační, měla etapní prapory č. 1 – 10 vytvořené dragounskými pluky.208

__________________________ 207. Sander, Rudolf: Válečná československá armáda v září roku 1938. Historie a vojenství, 1995, č. 6, s. 69 70. 208. Tamtéţ, s. 75 - 79.

115

Válečná organizace Rychlé divize: Stan: velitelství rychlé divize (č. 1 – 4) štábní eskadrona (č. 81 – 84) štábní automobilová kolona (č. 81 -84) oddíl polních četníků Jezdecká brigáda: velitelství jezdecké brigády (č. 1 – 4) dva dragounské pluky: 1 RD: dragounský pluk č. 1, 5 2 RD: dragounský pluk č. 2, 6 3 RD: dragounský pluk č. 3, 11 4 RD: dragounský pluk č. 4, 8 Cyklistický prapor (č. 4, 2, 3, 1) Dělostřelecký oddíl (č. 84, 82, 83, 81) Dále sem patří motomechanizovaná brigáda, motorizovaný přezvědný oddíl, divizní útvary zbraní, obrana proti letadlům, jednotky proti útočné vozbě a divizní útvary sluţeb.209 2. rychlá divize byla uvedena do bojové pohotovosti poprvé 21. května 1938 a během léta se doplňovala záloţníky povolávánými na svolávací lístky, takţe dosáhla téměř válečných počtů u bojových jednotek ještě před mobilizací. Za mobilizace dostávala jen malé doplňky a kopletovala sloţky sluţeb. Bojový poplach byl poprvé vyhlášen 13. 9. 1938, kdy byla od 14. 9. Část motorizovaných jednotek vyslána k potlačení henleinovského povstání do prostoru MohelniceŠternberk-Rýmařov-Bruntál, ale do bojových akcí se nedostala, povstání mezitím potlačily jednotky Stráţe obrany státu (SOS), ale jen dočasně. Ráno 23. 9. vyslala 2. rychlá divize 1 motorizovaný prapor doprovázený rotou tanků LT-35 a rotou OA vz. 30 s děl. odd. 82/jezd. k potlačení rozsáhlého henleinovského povstání na severní Moravě, kde byl celý Javornický výběţek rozprostírající se před Hlavním obranným postavením čs. armády v podstatě oddělen od ČSR. Těsně před zahájením bojových operací byla večer 23. 9. vyhlášena všeobecná mobilizace a Hlavní velitelství operujících __________________________ 209. Sander, Rudolf: Válečná československá armáda v září roku 1938 (dokončení). Historie a vojenství 1, 1996. s. 50.

116

armád (HVOA) akci odvolalo. Od rána 24. 9. se vysunuté útvary 2. rychlé divize začaly přesunovat do prostoru Litovel a divize byla dočasně přidělena 2. armádě. Přitom byl 27. 9. na rozkaz HVOA odeslán tankový prapor č. 4 jako posila ke 4. armádě, takţe 2. rychlé divizi zůstalo jen 38 tanků LT-35 a rota OA. Večer 26. 9. dostala 2. rychlá divize rozkaz k přesunu do prostoru Vyškov-Slavkov. Následující den byla zařazena do ústřední zálohy HVOA, ale přitom dána k dispozici 3. arm. sboru 4. armády. Velitel 4. armády nařídil pak její přesun do prostoru Ţeletava-Jaroměřice nad Rokytnou-Moravské Budějovice, ale docházelo k němu s jistým zpoţděním. Do 16.00 hodin 28. 9. dorazily do nově určeného operačního prostoru jen motorizované prapory 10 a 30, ostatní části 2. rychlé divize byly ještě na pochodu. Celý motorizovaný přezvědný oddíl MPO 2 byl doposud u Štarnova, děl. odd. 82/jezd. stál na východě od Olomouce, obě kanónové roty teprve vyjíţděly z Nových Dvorců a Balova, děl. odd. 85/mot. stál doposud ve Hnojicích, celá 2. jezdecká brigáda zůstávala v prostoru Velká Bystřice (drag. pluk 2 v Jestřebí-Smilov, drag. pluk. 6 ve Velké Bystřici, cykl. prapor 2 v Dolanech) a obě roty VKPL se teprve připravovaly k odjezdu. Sloţky sluţeb, které se doplňovaly aţ za mobilizace, dorazily do Ţeletavy aţ po 30. 9. 2. rychlá divize byla v polovině září 1938 třikrát přesunována a to mezi severní a jiţní Moravou.210 Dragounský pluk měl za války mít kolem 1200 osob, 1100 koní, 750 pušek, 12 těţkých a 35 lehkých kulometů a 3 protitankové kanony.211 Za mobilizace v září 1938 bylo plánováno odvést: 1 250 000 osob, 78 900 212 a 36 000 vozidel. Skutečné počty však byly následující: 1 075 000 osob, asi 170 500 koní a asi 18 000 vozidel, skutečný stav z majetku vojenské správy 30 667, skutečný stav – převzato z civilního

__________________________ 210. John, Miloslav: Září 1938 2. díl Moţnosti obrany Československa. Brno 1997, s. 129. Srovnej Kural, Václav, Vašek, František: Hitlerova odloţená válka za zničení ČSR. Praha 2008, s. 179. a dále http://armada.vojenstvi.cz/predvalecna/studie/12.htm 211. Šrámek, Pavel a kol.: Kdyţ zemřít, tak čestně. Československá armáda v září 1938. Brno 1998, s. 43. 212. Nebyli zde zahrnuti neevidenční koně. John, Miloslav: Září 1938 2. díl Moţnosti obrany Československa. Brno 1997, s. 192. uvádí tyto počty koní: předepsané válečné počty 220 936, VHA, f. HŠ, 1938, 1. Oddělení, sign. 38 1/4 kar. 246

117

sektoru 186 461, na předepsaný válečný počet tedy chybělo 3 808 koní.213 Válečná sestava 2. rychlé divize, kterou disponovala Ústřední záloha hlavního velitelství: Krycí název: „Ondřej“ Velitel: brig. gen. Dr. Josef Koutňák Náčelník štábu: mjr. gšt. Jan Kopecký Stanoviště velitelství (SV): Jaroměřice nad Rokytnou (od 28. 9., od 29. 9. Ţeletava) Úsek: Ţeletava-Jaroměřice nad Rokytnou Velitelství: štábní eskadrona 82 (stav. drag. pl. 6 Brno, 100%) štábní autokolona 82 (mob. Brno, 90%) odd. polních četníků 82 (stav. Zemské četnické velitelství Brno, 100%) 2. jezd. brigáda: drag. pluk 2: 1., 2., 4. a 5. eskadrona (po 3 jez. četách a s 1 pomocnou četou) Velitel: plk.

3. eskadrona kulometná (2 kulometné čety, četa dělostřelecká a pomocná),

Hynek Hrček

mob. Olomouc, 100%.

SV Jaroměřice

drag. pluk 6: 1., 2., 4. a 5. eskadrona (po 3 jezd. četách a s 1 pomocnou čet.), 3. eskadrona kulometná (2 kulometné čety, četa dělostřelecká a pomocná), mob. Brno a Prostějov, 100%. děl. odd. 82/jezd.: 3 baterie hip. kan., mob. Přerov 100%.

2 mot. brigáda: hran. prapor 10/mot. (3 baterie hip. kan., mob. Přerov, 100%) velitel:

hran. prapor 30/mot. (mob. Holešov, hran. prap. 10M, 100%)

plk. Berka

prapor lehkých tanků LT č. 3: 3 roty tanků LT-35 (38 tanků), stav. Pluk útočné vozby 2 (PÚV 2) Vyškov, 100%. Prapor LT č. 4: odvelen 25. 9. ke 4 rychlé diviz. děl. odd. 86/mot. (3. Baterie mot. hf., mob. Přerov, 100%)

Motorizovaný přezvědný oddíl 2 (MPO 2): motocyklová rota 2 (stav. PÚV 2 Vyškov, 100%) rota obrněných automobilů (OA) č. 2 (stav. PÚV 2 Vyškov, 100%) rota LT č. 2 (stav. PÚV 2 Vyškov, 7 OA vz. 30) ţenijní rota 82/mot. (stav. ţen. pl. 3 Kroměříţ, 95%) __________________________ 213. Šrámek, Pavel a kol.: Kdyţ zemřít, tak čestně. Československá armáda v září 1938. Brno 1998, s. 83., uvádí počet koní 217 128 koní a v denním tisku – Národní osvobození ze dne 24. 9. 1938 se uvádí: Zmobilizováno bylo asi 170 500 koní a demobilizováno pak do 2. 12. 1938 125 296.

118

telegrafní prapor 82 (stav. telegr. prap. 6 Lipník nad Bečvou): telefonní rota 182 (100%) telefonní rota 186 (100%) radiotelefonní rota 82 (85%) Obrana proti letadlům (OPL): rota velkoráţných kulometů proti letadlům (VKPL) č. 82 (stav. cykl. prap. 2 Frýdek, 100%) rota VKPL č. 86 (stav. ppl. 10 Brno, 80%) Kanony proti útočné vozbě (KPÚV): kanónová rota 86/mot. (stav. hran. prap. 10 Holešov, 100%, 3 čety po 4 KPÚV) kanónová rota 85/mot. (stav. cykl. prap.2, mob. Frýdek, 3 čety po 4 KPÚV, 100%) Sluţby: zbroj. park 82 (stav. děl. odd. 82 Přerov, 65%) zdravotnická ambulance 82 (95%) intendanční park 82 (75%) polní pekárna 82/mot. (65%) polní jatky 82 (45%) veterinární ambulance 82 (90%) nákladní autokolona č. 219 a 345 (stav. autorota 1, 90%) pracovní rota 1/82 a 2/82 (95% a 75%) polní pošta 50 (SV Vyškov, od 29. 9. Jaroměřice nad Rokytnou, 20%)214

__________________________ 214. John, Miloslav: Září 1938 2. díl Moţnosti obrany Československa. Brno 1997, s. 552 – 553, 555.

119

11. 1. Národnostní složení mobilizované armády (jen jezdectvo) Podle nařízení z roku 1922 směla mít pěchota a jedectvo nejvýše 30% Němců a Maďarů, nikdy se ale nesměly nacházet obě národnosti současně.215 Na rozdíl od jezdeckého pluku, kde vojenskou sluţbu konalo obyvatelstvo všech národností, u vozatajského praporu to byly pouze dvě národnosti, a to česká a maďarská, národnost německá se u praporu začíná objevovat aţ počátkem 30. let.216 národnost a) důstojníci z

Slovanská217

německá

maďarská a jiná

461

34

v%

94 %

6%

v záloze

1 412

201

36

v%

83 %

15 %

2%

celkem

1 873

235

36

v%

87, 5 %

11 %

1,5 %

48 831

11 772

6 616

72,5 %

17,5 %

10 %

celkem 495

povolání

b) muţstvo v%

1 649 2 144 67 219

Straka, Karel: Historie československé armády 3. Československá armáda, pilíř obrany státu z let 1932 – 1939. Praha 2007, s. 103.

Veliteli eskadron (323 eskadrony) bylo 5 důstojníků z povolání a 9 důstojníků v záloze německé národnosti a 3 důstojníci v záloze maďarské národnosti. Veliteli korouhví (72 korouhve) byli 4 důstojníci z povolání a 5 důstojníků v záloze německé národnosti. Jeden důstojník z povolání německé národnosti byl velitelem pluku (11 pluků). (Sander, Rudolf: Válečná československá armáda v září roku 1938. Historie a vojenství 6, 1995. s. 37.). Menšinové národnosti u jezdectva v I. ročnících zálohy v roce 1938 tvořily v průměru 24%. Podle výnosu MNO zpracovaného o rok dříve, neměly osoby nečeskoslovenské národnosti u jezdectva a pěchoty přesahovat 30%.218 __________________________ 215. Koldinská, Marie, Šedivý, Ivan: Válka a armáda v českých dějinách. Sociohistorické črty. Praha 2008, s. 266. 216. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Kronika vozatajského praporu 3 na rok 1919. 217. Slovanskou národností se rozumněli nejen Češi a Slováci, ale téţ Poláci a Rusíni 218. Straka, Karel: Historie československé armády 3. Československá armáda, pilíř obrany státu z let 1932 – 1939. Praha 2007, s.

120

12. Situace po Mnichovu Po mnichovské konferenci a zabrání čs. pohraničí měla čs. armáda projít reorganizací. Bylo zrušeno ZVV v Košicích, dva sbory, sedm divizí, dvě rychlé divize, dvě skupiny, velitelství letecké brigády a velitelství s vyšší působností v Plzni. Nově bylo zřízeno velitelství smíšené skupiny na Podkarpatské Rusi. ZVV měla být v Praze, Brně a Bratislavě, v Čechách a na Slovensku dva armádní sbory, na Moravě jeden. Kaţdý sbor měl mít zpravidla dvě divize. Rychlé divize byly v Čechách a na Moravě a na Podkarpatské Rusi měla být jedna smíšená skupina. Zrušeno bylo 13 pěších pluků, všechny 4 horské pěší pluky, 6 hraničářských praporů, instrukční prapor, 1 cyklistický prapor, všech 5 hraničářských pluků a všechny stráţní prapory. V jezdectvu bylo zrušeno 6 dragounských pluků, zbylo jich tedy jen 5. U dělostřelectva bylo zrušeno 6 lehkých dělostřeleckých pluků, 3 hrubé dělostřelecké pluky a 2 automobilové prapory. Plánovalo se vytvořit 2 nové dělostřelecké pluky proti letadlům. U letectva byl zrušen jeden pluk. U ţenijního vojska došlo ke zrušení 3 pluků a 1 nový ţelezniční pluk byl vytvořen. Telegrafní vojsko postihlo zrušení jednoho praporu. V dopravním vojsku zrušeny 2 automobilní prapory. Dále byly redukovány i útvary sluţeb. Nová organizace měla vejít v platnost 1. října 1939, k čemuţ vzhledem k březnovým událostem jiţ z pochopitelných důvodů nedošlo.219 Demobilizace čs. armády probíhala v pěti etapách rozdělených od 9. října do 15. prosince. Délka prezenční sluţby v „novém státě“ měla trvat 18 měsíců a roční kontingent měl činit 50 000 branců. Vedle ztráty území došlo i ke ztrátě evidenčních motorových vozidel (40%) a 38, 1% evidenčních koní (z dřívějšího počtu 190 693 na 118 004). Měla být ponechána předmnichovská organizace armády. U jezdectva bylo v listopadu 1938 – po návratu k mírové organizaci ponecháno 11 pluků jezdectva a 19 vozatajských eskadron220. Hned v témţe měsíci se plánovalo zredukovat počet jezdeckých pluků na 5 a vozatajských

__________________________ 219. Sander, Rudolf: Válečná československá armáda v září roku 1938. Historie a vojenství, 1995, č. 6, s. 61 – 62. 220. VHA, fond: MNO – Hl. št./3 odděl. k. 246, sign. 38 1/4 2, čj. 8115 Taj. MNO – Hl. št./1. odděl. 1938 z 16. 12. 1938 – Armádní poradní sbor - zasedání, sloţka Zpráva o nové organizaci branné moci. Přehledná organizace čs. branné moci v listopadu 1938 viz Straka, Karel: Historie československé armády 3. Československá armáda, pilíř obrany státu z let 1932 – 1939. Praha 2007, s. 131.

121

eskadron na 18.221 Dne 4. 10. vydalo Hlavní velení operujících armád (HVOA) rozkaz k opětnému přesunu do prostoru Olomouce, takţe 2. rychlá divize během mobilizace několikrát projíţděla od severu k jihu a naopak, coţ mnozí řadoví příslušníci divize povaţovali za známky určité bezhlavosti velení. Obdobně se vysvětlovalo opoţděné přesunování některých útvarů ze severní Moravy jako reakce HVOA na zjištěné německé plány na výsadkovou operaci za liniemi čs. opevnění na bruntálsku. Pro obě moţnosti chybějí věrohodné dokumenty, nejpravděpodobnější je naprostý nedostatek čs. sil a z něj vyplývající pokusy HVOA vyřešit co nejekonomičtější nasazení 2. rychlé divize.222

__________________________ 221. VHA, fond: MNO – Hl. št./3 odděl. k. 246, sign. 38 1/4 2, čj. 8115 Taj. MNO – Hl. št./1. odděl. 1938 z 16. 12. 1938 – Armádní poradní sbor - zasedání, sloţka Zpráva o nové organizaci branné moci. Přehledná organizace čs. branné moci v listopadu 1938. Straka, Karel: Historie československé armády 3. Československá armáda, pilíř obrany státu z let 1932 – 1939. Praha 2007. 222. John, Miloslav: Září 1938 2. díl Moţnosti obrany Československa. Brno 1997, s. 554 - 555.

122

13. Dějiny jezdeckého pluku - 20. léta Po převratu byl starý Dragonenregiment No. 6 přejmenován na Dragounský pluk č. 6. Velitelem pluku byl Národním Výborem jmenovám nadporučík inţenýr Vladimír Adámek. Velitelem se stal asi tři dny po 28. říjnu a vystřídal tak pplk. Preuschena. Důstojníci, poddůstojníci a muţstvo asi v počtu 300 osob byli většinou národnosti německé a po příslibu zaručeného nerušeného návratu domů skoro všichni opustili posádku. U pluku zůstal pouze velitel se dvěma důstojníky, jedním důstojnickým zástupcem, dvěma stráţmistry a necelou desítkou osob muţstva a poddůstojníků.223 První prací bylo povolání všech reversních koní z venkova, aby bylo moţno postavit alespoň nějaký jezdecký oddíl. Po přidělení dalších gáţistů a vojínů se podařilo utvořit jednu normální a jednu kulometnou eskadronu. Tyto oddíly se spolu se sokolským plukem „Stráţ Svobody“ staraly o udrţování pořádku v Brně a okolí. První plukovní rozkaz byl vydán 4. listopadu 1918 a od toho dne byl pak vydáván kaţdodenně.224 Dne 12. listopadu 1918 se ujímá úřadu zemského velitelství nad Moravou a Slezskem generál Petrţílka a druhého dne na to byla v Brně na Velkém náměstí vykonána první přísaha příslušníků pluku. Dne 17. listopadu od nadporučíka Adámka přejímá velení pluku praporník Alexandr Nemanský.225 Podle rozkazu nového velitele byl pluk zformován takto: 1. Polní švadrona Švadrona – téţ škadrona, zastaralý výraz pro oddíl jezdectva, odpovídající přibliţně eskadroně. (jízdní): Velitel – poručík Ondroušek, sub. důst. por. 105 koní, muţstvo částečně při jízdě koňmo vycvičené, 6 koní taţných, 3 vozy, účetním poddůstojníkem ustanoven str. Ferdinand Soukal 2. Stráţní švadrona: Velitel – npor. Kulhánek, sub. důst. poručík Prokop, muţstvo v jízdě na koni nevycvičené, nebo jen částečně, avšak vycvičené ve zbrani, stav koní doplní se na 105 koní, účetním poddůstoj: stráţmistr Beaun. __________________________ 223. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika 1918 – 1936. Koncepty a podklady pro kroniku. Dragounský pluk 6. Kronika 1918 - 1935, s. 1. 224. Tamtéţ, VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika 1918 – 1936. Koncepty a podklady pro kroniku. Kronika jezdeckého pluku 6 na rok 1919 aţ 1934, s. 4. Kronika první uvádí název sokolského pluku pouze „Svoboda“, kdeţto kronika druhá uvádí název „Stráţ Svobody. 225. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika 1918 – 1936. Koncepty a podklady pro kroniku. Dragounský pluk 6. Kronika 1918 - 1935, s. 1 – 2.

123

Oddíl strojních pušek: Velitel por. Drápal. Štábní oddíl: Velitel – nadpor. Pavlák. Náleţelo sem veškeré muţstvo ze štábní kanceláře, náhradní švadrony pluku, účetní, zásobování, lékařské a zvěrolékařské muţstvo, zbytek všech taţných koní. Pracovní švadrona: prozatímně přidělena k štábnímu oddílu a zařazeno sem veškeré muţstvo nevycvičené ani na koni ani pěšky. Kuchyň: zůstala společnou pro všechny a byla přidělena stráţní švadroně. Dne 29. listopadu se jezdecký pluk spolu s děloctřelectvem účastnil pochodového cvičení. 2. prosince byl vyhlášen prozatimní disciplinární řád. Téhoţ dne se počala zřizovat mendáţní komise. V prosinci byl vydán zákaz nosit poboční zbraně mimo sluţbu. Vydáno bylo téţ první čs. vojenské názvosloví a prozatimní cvičební řád.226 O den později se muţstvo jezdeckého pluku se dvěma kulomety účastnilo potlačení protiţidovské demonstrace v Holešově. Oddíl přispěl k uklidnění obyvatelstva a obdrţel pochvalu za vzornou a rychlou přípravu k odjezdu. Dne 7. prosince bylo vykonáno posádkové pochodové cvičení. O dva dny později bylo vydáno první československé názvosloví vojenské a cvičební řád. Následujícího dne se název Stráţní eskadrony změnil na 1. pěší eskadrona. Velitelem zůstal nadporučík Suk. Bylo nařízeno okamţité propuštění ročníků 1878 a starší ihned a ročníky 1879 – 1881 nejdéle do 15. prosince. Ročníky 1899 a 1900 do 20. prosince a dále pak veškeré muţstvo, které slouţí nepřetrţitě 5 let.227 Poněvadţ bylo propuštěno mnoho muţů, musela se provést reorganizace pluku. Dne 16. prosince bylo započato s vedením evidence koní. Všechny části pluku byly umístěny v Brně, kromě 1. pěší eskadrony, která byla 19. prosince přemístěna do Znojma k vykonávání stráţní sluţby. V pohraniční sluţbě se dále nacházelo: 13. jezdců v Břeclavě, 17. jezdců ve Znojmě a 2 kulomety v Holešově. Posledního prosincového dne __________________________ 226. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika 1918 – 1936. Koncepty a podklady pro kroniku. Kronika jezdeckého pluku 6 na rok 1919 aţ 1934, s. 5 – 7. 227. „Dne 13. prosince odjíţdí 1. pěší eskadrona do Miroslavi, k obsazení Znojma. Odpoledne příjezd do Miroslavi. Ve 2 hodiny ráno následujícího dne byl zahájen postup všech bojových oddílů na Znojmo. V 6 hodin ráno obsadilo 11. muţů 1. pěší eskadrony znojemnské nádraţí. O dvě hodiny později odešla 1. pěší eskadrona do Suchohrdlí - dnešní Suchohrdly, V poledne odjíţdí 1. a 2. četa 1. pěší eskadrony vlakem do Šatavy – zřejmně dnešní Šatov, kde obsadily nádraţí a východy směrem k rakouským hranicím“. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika 1918 – 1936. Srovnej Koncepty a podklady pro kroniku. Kronika jezdeckého pluku 6 na rok 1919 aţ 1934, s. 8 - 9.

124

bylo propuštěno muţstvo německé národnosti na trvalou dovolenou.228 Počátkem ledna 1919 se 1. pěší eskadrona stěhuje ze Znojma do Vrbovce k vykonávání pohraniční sluţby. O dva dny později byl ustanoven plukovním pobočníkem rytm. Evţen Doleţal. Sestava pluku po zřízení technické čety a telefonního roje 6. ledna 1919: Velitelství pluku: major Nemanský Alexandr Štábní oddělení: prov. nadporučík Plaček 1. jezdecká eskadrona: poručík Ondroušek 1. pěší eskadrona: nadporučík Suk: v pohraniční sluţbě: 13. jezdců v Břeclavě, 17. jezdců ve Znojmě, 2 kulomety v Holešově 2. pěší eskadrona: rytmistr Kilian Oddíl strojník pušek: poručík Drápal Technická četa: vrchní stráţmistr Batelka Telefonní roj: stráţmistr Povolný Náhradní eskadrona: - jezdecká: setník Slavík - pěší: nadporučík Kulhánek - kulometná: rytmistr Němec Dne 8. ledna odchází současný plukovní pobočník npor. Adámek na studijní dovolenou. Dva dny na to, 10. ledna odjela 2. pěší eskadrona do Hrušovan a odtud do Hodonína. Oddíl strojních pušek byl 13. ledna zrušen a rozdvojen na: 1) Jezdecká četa kulometů – velitel št. stráţ. Fleischman 2) 1. Pěší eskadrona kulometů – velitel por. Drápal 1. pěší eskadrona odjíţdí 14. ledna ze Znojemského úseku do Prahy. Je určena jako asistenční oddíl pro Prahu a přičleněna byla k praporu spojených pěších eskadron ve Vršovicích. K dopravě maďarských zajatců do Terezína byla 29. ledna vyslána jednotka čítající 1 důstojníka, 5 poddůstojníků a 30 muţů. Posledního lednového dne došlo k návratu dvou kulometů z Holešova.229 __________________________ 228. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Koncepty a podklady pro kroniku. Kronika jezdeckého pluku 6 na rok 1919 aţ 1934, s. 9 - 11. 229. Tamtéţ, s. 13 - 16.

125

Při návštěvě Brna ministra národní obrany Klofáče byla vyslána 1. jezdecká jako jeho čestná stráţ k doprovodu na náměstí Svobody, kde byla vykonána přehlídka brněnské posádky. Dne 3. února provedl ministr Klofáč prohlídku jezdeckých kasáren. Tři dny nato byla zřízena 4. pěší eskadrona. Velitelem byl ustanoven setník Slavík, po něm rytm. Auer a po něm nadp. Brandstiffer. Dne 16. února odjíţdí 3. pěší eskadrona do mikulovského okresu jako rekvisiční asistenční oddíl o síle 2 důstojníků a 136 muţů. Rozdělení náhradní eskadrony proběhlo 25. února a to takto: 1. velitelství, 2. první četa – jezdecká, 3. druhá četa pěší, 4. třetí četa pěší, 5. čtvrtá četa kulometná, 6. transemní oddělení, 7. augmentační skladiště230 Dne 10. března byl u pluku zaloţen divadelní krouţek. Od 4 hodin ráno aţ do večera 10. března byla nařízena přísná pohotovost kvůli chystané demonstraci Němců, kteří ji chtěli vykonat jako znamení smutku na své padlé spoluobčany z demonstrace konané dne 4. března. Dne 13. března pluk obdrţel 276 ruských kulometů. O dva dny později proběhlo polní cvičení u Kameného Mlýna a npor. Kulhánka ve funkci velitele 4. pěší eskadrony vystřídal rytm. Turek. Velitelství štábního oddělení převzal dne 16. března od npor. Plačka rytm. Pavlík. Dalšího dne byl povolán zpět npor. Adámek a přiřazen k 1. jezdecké eskadroně. 2. pěší eskadrona odjíţdí 20. března v 6 hodin ráno z Hodonic do Vranova nad Dyjí, kde převzala úsek k vykonávání pohraniční sluţby. Za asistence četníků zde u místního obyvatelstva provádí prohlídky a odebírá jim zbraně a vojenské stejnokroje. Dne 23. března došlo ke zřízení 3. jezdecké eskadrony. Jejím velitelem se stal rytm. Turek, kterého ve funkci velitele 4. pěší eskadrony vystřídal npor. Kulhánek. Major Alexandr Nemanský byl 29. března definitivně ustanoven velitelem pluku. (VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika jezdeckého pluku na rok 1919 aţ 1934 s. 19 - 21.). Třetí eskadrona v síle 89 koní odjíţdí 8. dubna do Košic s další instradací.231 __________________________ 230. Dříve vojenský sklad výzbroje a výstroje určené pro vyzbrojojení a vystrojení mobilizovaných útvarů. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika jezdeckého pluku na rok 1919 aţ 1934 s. 16 – 18. 231. Instradace – souhrn opatření nutných k zajištění vojenské přepravy po ţeleznici (např. určení nakládacích stanic, potřeby vozů, lhůt pro nakládání aj.) do Myšle, Eskaroczi, Petösing, Trhoviště (Vasarhely) a konečně je ubytována v Saskovci. Zde obdrţela dne 27. dubna rozkaz k pochodu přes demarkační čáru do Czopu a dospěla 28. dubna v 1.30 hod. ráno do Vel. Kapušan. V 6 hod ráno odchází dále do Palagy. Do Czopu nemohla, poněvadţ mosty byly zničeny. Do Czpou se dostala aţ 30. dubna ve 4. hod. ráno. Odpoledne ve 4. hod dorazila do Kiraly Helmeze, kde přenocovala a 2. kolona dosáhla Mor. Města. Kronika 1918 – 1936. Koncepty a podklady pro kroniku. Drag. pl. 6. Kronika 1918 - 1935, s. 4.

126

V měsíci květnu se udála další řada událostí. Velitelem 4. pěší eskadrony se stal rytm. Ambroţ, rytm. Kilian převzal velitelství celého úseku „Znojmo.“ Za protidrahotních bouří v Brně se 4. pěší eskadrona účastnila jejich potlačení. Demonstranty vytlačila z Masarykovy třídy a pak se vrátila zpět do kasáren. Dne 7. června odjíţdí do Frývaldova 4. pěší eskadrona a 1. pěší kulometná eskadrona k vykonávání pohraniční sluţby. V červnu také došlo k sestavení štábní jezdecké čety. Velitelem byl por. Matějů. Vzhledem k válečným událostem na Slovensku došlo k povolání důstojníků, které se nevyhnulo ani jezdeckému pluku. Celkem bylo povoláno 16 důstojníků.232 Organizace pluku po dobu maďarského vpádu na Slovensko: Velitelství pluku: major Nemanský Štábní oddělení: poručík Berthold (v Brně) Technická četa: štábní stráţmistr Batelka (v Brně) Telefonní roj: rytmistr Povolný (v Brně) I. etapní eskadrona: rytmistr Ambroţ (v pohraniční sluţbě) Náhradní eskadrona: major Melzer (v Brně) 1. jezdecká eskadrona: rytmistr Jaksch (asistenční oddělení v Brně) 2. jezdecká eskadrona: rytmistr Markotius (asistenční oddělení v Brně) 3. jezdecká eskadrona: rytmistr Turek (na Slovensku) 1. jezdecká eskadrona kulometná: rytmistr Doleţal (asistenční oddělení v Brně) Jezdecká četa (generál Mittelhauser): nadporučík Kulhánek (na Slovensku) Jezdecká štábní četa: nadporučík Serenyi (v pohraniční sluţbě) Jezdecká četa pro zvláštní účely u generála Podhajského: poručík Ondroušek (v Brně) Rozpuštěno 30. srpna 1919. 1. pěší eskadrona: nadporučík Suk (v Praze) 2. pěší eskadrona: rytmistr Kylián (v pohraniční sluţbě) 3. pěší eskadrona: rytmistr Jelínek (v pohraniční sluţbě) 1. pěší kulometná eskadrona: nasporučík Opluštil (v pohraniční sluţbě)

__________________________ 232. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika jezdeckého pluku na rok 1919 aţ 1934 s. 23 – 25.

127

Velitel II. pulpluku: major Pleskacz (asistenční oddělení v Brně) 4. pěší eskadrona: rytmistr Pleskacz (asistenční oddělení v Brně) 5. pěší eskadrona: rytmistr Pavlík (asistenční oddělení v Brně) 6. pěší eskadrona: nadporučík Belcredi (asistenční oddělení v Brně) 2. pěší kulometn eskadrona: poručík Kassner (asistenční oddělení v Brně) Mimo to: 20 pěších vojínů v Košicích 2 kulomety v Šumeprku „Dne 7. září po vykonané přísaze v 10.20 hodin dopoledne odjíţdí II. půlpluk do Břeclavy. Šestá eskadrona byla před odjezdem rozpuštěna pro nedostatek muţstva. Velitel II. pulpluku a 2. pěší kulometná eskadrona jsou ubytovány v Břeclavě, 4. pěší esk. odchází do Poštorné, kde přejímá pohraniční stráţ od 2. roty dom. prap. čís. 2/. Pátá pěší eskadrona odchází do Lanţhotu, kde přejímá pohraniční sluţbu od 3. roty 2/. domob. praporu.“233 O šest dní později byla pro 5. pěší divizi sestavena jezdecká štábní četa. V den výročí vzniku samostatného státu, tedy 28. října v 9 hodin ráno, byla vykonána přehlídka posádky zemským velitelem generálem Podhajským. V listopadu byl výnosem MNO novým velitelem Jezdeckého pluku 6 v Brně jmenován Leopold Kosovský. Dosavadní velitel, major Alexandr Nemanský, byl ustanoven zástupcem velitele pluku. Předposlední den měsíce listopadu přijeli k prohlídce brněnské posádky generál Pellé a generální inspektor Machar. Prohlídka posádky proběhla na náměstí Svobody. Následujícího dne proběhla prohlídka ubikací vlastního pluku. Prohlídka skončila k úplné spokojenosti obou dvou prohlíţejících. Z 1. kulometné eskadrony byl 14. prosince zřízen kurz kulometčíků 6. pěší divize. O dva týdny později dochází k změně názvu náhradní eskadrona na „náhradní korouhev“, sestávající se z velitelství náhradní korouhve a náhradní (remontní) eskadrony.234 Kdyţ v prosinci roku 1920 došlo k pokusu o komunistický puč, zvaţovalo se, ţe bude jezdecký pluk 6 vyslán do Prahy k nastolení pořádku. Spoustě útvarům se moc nedůvěřovalo vzhledem k tomu, ţe někteří ruští legionáři byli „infikováni“ bolševismem. Velitelem jezd. pl. 6 byl v té době Emanuel Kukula, který byl velice spolehlivý a měl důvěru od vyšších instancí. __________________________ 233. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika jezdeckého pluku na rok 1919 aţ 1934 s. 26 - 27. 234. Tamtéţ, s. 27 – 28.

128

Léta dvacátá byla ve znamení klidu a stabilizace, snad kromě roku 1920, kdy ještě doznívaly boje s Poláky a Maďary. Počátkem roku 1920 byla kulometná eskadrona přemístěna do Bzence a 5. pěší eskadrona spolu s 1. etapní eskadronou byly rozpuštěny. V únoru se 3. půleskadrona jezdeckého pluku účastnila obsazování Ratibořska a Hlučínska. V první půli roku 1920 se části jezdeckého pluku 6 účastnily obsazování Ratibořska, Hlučínska (3. půleskadrona) a Valticka (technická eskadrona a 1. četa 4 eskadrony). Počátkem srpna je pak 3. eskadrona vyslána na Těšínsko, kde vykonávala obsazování území (Hlučín, Hrušov, Rychvaldov, Orlová, Karviná, Fryštád, Svinov) a hlídky na polské hranici. 26. srpna se mění pojmenování pluku na Československý jezdecký pluk číslo 6. V tomto roce dochází téţ ke stěhování některých částí pluku. Technická eskadrona přeloţena z Hodonína do Brna, velitelství 2. korouhve s 3. a 4. Eskadronou přeloţeny z Hodonína do Přerova a kulometná eskadrona přemístěna z Bzence do Prostějova. V září byl na rozkaz ZVV Bratislava byl k pluku přidělena cyklistická eskadrona z Bánské Bystřice. Velitelem pluku ustanoven plukovník Emanuel Kukula. Koncem listopadu pluk navštívil generální inspektor čs. armády Josef Svatopluk Machar a generál Pellé.235 Počátkem roku 1921: Zřízena poddůstojnická škola a v únoru vzniká remontní eskadrona. Dne 27. října byla vyhlášena mobilizace proti restauraci Habsburků v Maďarsku. Velitelství pluku následně převzal major Vratislav Remenář. Polní formace pluku byly vlaky přesunuty do Filakovo u Lučence, aby zde zesílily kryt hranic (a odtud se 1. listopadu plukovní veliteství přesunulo do Gaczi v Haliči, 1. eskadrona a kulometná četa do Tomášovce a 2. eskadrona do Gaczfalba (stará Halič). Jednotlivé sloţky pluku se pak ještě dále přesouvaly. Hlavní úkol jezd. pl. 6 spočíval v zesílení pohraničních posádek, výzvědná a hlídková sluţba podél hranic a spojovací sluţba (pluk zde měl i telefonní četu), v ţádném případě nesměl nikdo překročit státní hranici! Z taktických důvodů byl jezd. pl. 4. listopadu podřízen 19. pěší brigádě. Z maďarské strany došlo dokonce k jednomu incidentu, a to 19. listopadu přišla zpráva o přepadu obce Gesztete maďarskými teroristy, případ měla vyšetřit 40-ti členná dobře vyzbrojená jednotka na koních jezd. pl. 6, ta potom zjistila, ţe nebyla přepadena ţádná vesnice, ale čs. četnická hlídka na hranicích regulerním maďarským __________________________ 235. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika 1918 – 1936. Koncepty a podklady pro kroniku. Dragounský pluk 6. Kronika 1918 – 1935, s. 5 - 6. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika jezdeckého pluku na rok 1919 – 1934 s. 27.

129

vojskem, které 1 četníka ubilo, 1 zranilo a 3 odvleklo do zajetí.236 Situace u cyklistické eskadrony 2 byla při vyhlášení mobilizace téměř katastrofální, chyběly uniformy, téměř polovina předepsaných kol a další části výstroje, nováčci proto museli zůstat v Brně. Za mobilizace podléhala celá cykl. esk. 2 velitelství brigády. Cykl. esk. odjela vlakem z Brna 31. října ráno a do Lučence dorazila třetího dne. Dne 21. listopadu eksdarona odjíţdí zpět do Brna, kam dorazí o dva dny později. Po odeznění napětí se jednotky pluku koncem listopadu vracejí zpět do svých mírových posádek a několik důstojníků, rotmistrů a koní bylo odesláno do jezdeckého učiliště v Hodoníně. Jen pro zajímavost, v roce 1921 disponoval pluk celkem 843 koni (z nich 16 taţných), z čehoţ bylo 715 schopných polní sluţby, 113 schopných místní sluţby, 16 koní z a 15 neschopných polní sluţby.237 V březnu roku 1922 proběhla návštěva náčelníka hlavního štábu generála Mittelhausera a inspektora čs. vojsk dr. Machara O dva měsíce později proběhla návštěva inspektora jezdectva plk. Binka u posádky prostějovské, pak zkontroloval i brněnské eskadrony. V říjnu roku 1923 se uskutečnila výměnavelitele pluku, dosavadní velitel jezdeckého pluku č. 8. pplk. Ludvík Melzer se stal velitelem jezdeckého pluku č. 6. u příleţitosti státního svátku vzniku ČSR proběhla před zemským vojenským velitelem generálem Podhajským slavnostní přehlídka brněnské posádky, které se zúčastnila 1 eskadrona pěší a 1 eskadrona koňmo. (VHA, Fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika 1918 – 1936. Koncepty a podklady pro kroniku. Dragounský pluk 6. Kronika 1918 – 1935, s. 7.). Augmentační zásoby roku 1923 byly následující: 176 karabin, 53 bodla, 5 šavlí, 132 510 nábojů pro karabiny, 61 000 nábojů pro kulomet, 2 900 pro pistole, 3534 ručních granátů (Janeček), 140 412 nábojů F. M. 15.238

__________________________ 236. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika 1920 -1936. Přílohy. Korespondence, časopisy, děkovné dopisy aj. Denník plukovního velitelství čs. jezdeckého pluku číslo 6. po dobu mobilizace od 25. října do 25. listopadu 1921, s. 4 - 36 237. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika 1920 -1936. Přílohy. Korespondence, časopisy, děkovné dopisy aj. Denník cyklistické eskadrony čís. 2., čs. jezd. pl. čís. 6. V době mobilizace - od 27. října – 24. listopadu 1924, nestránkováno. 238. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika jezdeckého pluku na rok 1919 – 1934 s. 49 - 55. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign: Kronika 1918 - 1936. Deník pluk. kroniky od r. 1918 - 1932. (List) Jezdecký pluk č. 6, náhradní korouhev. Augmentační zásoby.

130

Rotmistr Mazač a vojín Rudolf Chromeček byli vysláni za jezdecký pluk č. 6 na akci večerní čaj pro příslušníky armády, kterou pořádal prezident Masaryk 14. února 1924. Koncem dalšího měsíce provedlo velitelství 2. jezdecké brigády aplikační cvičení na mapě za účasti. Bylo zde nastíněno pouţití těţkých kulometů u jezdectva, cyklistické eskadrony a obrněných aut. Generál Podhajský navštívil pluk respektive poddůstojnickou školu opět v únoru 1925. Ke dni 28. března došlo k propuštění několika vojínů a stav pluku zredukován na 415 muţů. Totéţ se provedlo o měsíc později u koní, z důvodu sníţení počtu muţů došlo ke sníţení počtu koní, v první vlně to bylo 180 koní, ve druhé 60 koní. V témţe měsíci byl povolán I. turnus záloţníků (ze 189 povolaných, nastoupilo 155 muţů), o pár dní později došlo k povolání II. turnusu zálohy (ze 189 záloţníku přišlo 178). A konečně pak v květnu byl povolán III. turnus záloţníků od vozatajského praporu 3 (ze 100 povolaných přišlo 89 muţů). O týden později byly v Přerově pořádány jarní hippické závody, kterých se zúčastnili generálové Podhajský, Kukula a Bílý. Jezdecký pluk 6 se při závodech osvědčil velmi dobře a sklidil pochvalu i v tisku. V srpnu pak došlo k dalšímu nástupu záloţníku (celkem 250 muţů) a ze soukromého sektoru museli být povoláni koně. Koncem měsíce března 1926 došlo opět k vydání koní na revers, bylo jich 135 a provedla jej náhradní eskadrona. Bylo tak učiněno z důvodu malého počtu muţstva, coţ bylo zapřičiněno propuštěním starého muţstva do I. zálohy. Dalších 39 koní bylo posláno jezdeckému pluku 2. Na apríla bylo propuštěno dalších 25 muţů a do příchodu záloţníků nebylo moţné provádět výcvik. Dne 10. září 1926 pluk obdrţel nové pušky výborné kvality pušky ČZ vz. 24, systému Mauser, nahradily tak staré karabiny systému Mannlicher. Dne 5. listopadu 1926 skonal bývalý velitel pluku plk. Leopold Kosovský v jihlavské nemocnici. Koncem první poloviny prosince byly v Brně Černých Polích dokončeny nové jezdecké kasárny a do doby neţ se pluk přestěhuje, byla určena stráţ nových kasáren. Staré kasárny měly být vyuţity vysokou školou zvěrolékařskou. Počátkem roku 1927 došlo k úpravě hospodářsko-správní sluţby (centrální hospodářské sluţby). V důsledku toho byli někteří rotmistři zbraní přiděleni na místa rotmistrů účetních. Leden byl také ve znamení chřipkové epidemie, onemocnělo 42 vojínů.239 __________________________ 239. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika jezdeckého pluku na rok 1919 – 1934 s. 65 - 95.

131

Začátkem února 1927 zařízeno vojenské zátiší v místnosti bývalé kantýny. Únorového polního cvičení se zúčastnil generál Bílý jako zástupce vojenského velitele. Dne 24. dubna pořádala I. brněnská jízdárna Concours hippique na stadioně v Brně, kterého se účastnil velký počet zástupců jezdeckého pluku i se svými koňmi. V červnu se pak tatáţ akce pořádala v Přerově. O pár dní později opět v Přerově proběhl výcvik korouhví. V témţe měsíci si jezdeckého pluku v Brně, Prostějově a Přerově prohlédl velitel 2. jezdecké brigády plk. Václav Sluka. Dne 26. října se celá brněnská posádka rozloučila s generálem Aloisem Podhajským, který byl jmenovám generálním inspektorem čs. branné moci. Generál Podhajský se rozloučil s důstojníky a rotmistry v ústředním vojenském zátiší. V prvé půli prosince proběhlo aplikační cvičení v okolí Valašských Klobouk, Zlína, Lysovic a Holešova. Cvičení bylo vedeno formou válečné hry a řídil je velitel 2. jedzecké brigády. Cvičení proběhlo ve formě SPO za spoluúčasti pěchoty. Po oba dva dny cvičení byl přítomen zemský vojenský velitel gen. Vojcechovský. Ke konci roku pluk obdrţel 26 nových lehkých kulometů vz. 26, které nahradily staré francouzksé lehké kulomety FM 15. Jak píše kronikář… „byly přejaty velice sympaticky a s radostí ukládány…“240 Na tento rok připadlo mnoho významných událostí, jako první bylo vzpomenutí 10 let od uplynutí bojů u Bachmače. K tomuto výročí byla 11. března připravena přednáška o významu bachmačské bitvy pro vývoj a vznik naší smaostatnosti. Dne 27. března byla slavnostně předána první část nových jezdeckých kasáren v Černých Polích, a to konkrétně nová krytá jízdárna. Po komisionálním převzetí jízdárny byl zahájen provoz důstojnickou jízdárnou, kterou osobně řídil velitel pluku pan plukovník Melzerza účasti zástupce zemského vojenského velitele pana gen. Wacka, velitele 2. jezd. brigády pluk. V. Sluky. (VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika jezdeckého pluku na rok 1919 – 1934 s. 112.). Výnosem MNO čj. 1269 /dův. hl. štáb 3. odděl. Ze dne 3. dubna byl jmenován dosavadní velitel pluku plk. Ludvík Melzer zatímním velitelem 2. jezdecké brigády. Zatímním velitelem jezdeckého pluku 6 byl ustanoven dosavadní vleitel náhradní korouhve pplk. Witte.241

__________________________ 240. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika jezdeckého pluku na rok 1919 – 1934 s. 96 - 111. 241. Tamtéţ, s. 112.

132

V rozmezí od 16. července do 14. srpna probíhal výcvik pluku v okolí Prostějova. Muţstvo bylo ubytováno: velitel pluku, pomocná eskadrona, I. korouhev (1., 2., 3. eskadrona) a cyklistická eskadrona v Plumlově – Soběsuky, velitel II. korouhve, část 5. eskadrony v Lešanech, druhá část 5. eskadrona v Ohrozimi a 6. eskadrona v Prostějově. Cvičení se zúčastnil gen. Vojcechovský, jenţ byl s průběhem cvičení spokojen.242 Od 15. do 25 srpna konalo se tentokrát brigádní cvičení, které řídil velitel 2. jezdecké brigády gen. Vamberský. Cvičilo se v prostoru mezi Prostějovem a Mrkvovicemi, a to hlavní cvičení započalo 16. srpna ve 2:30 a končilo 17. srpna u Morkovic ve 12:30, ještě týţ den byl proveden přesun do nocovací stanice Slavonín a Skrbeň. Vojáci byli rozděleni na dvě druţstva: druţstvo červené tvořil jezdecký pluk 7 pod velením plk. Jaksche a v modrém druţstvu byly jezdecké pluky č. 2 a 6, velel mu plk. Hrčka (velitel jezd. pl. 2). Cvičení byl opět přítomen zemský vojenský velitel gen. Vojcechovský. Jednalo se o jedno z nejnamáhavějších cvičení. Následující cvičení byla jednodenní prováděná ve směru na Opavu, takţe 24. srpna byla 2. jezdecká brigáda ubytována v okolí Opavy, jezd. pl. 6 v prostoru Schlakau - Otice. Obyvatelstvo německé národnosti se k vojsku chovalo neochotně, nechtělo je ubytovat a k jejich poslušnosti muselo zakročit četnictvo.243 O dva dny později se pluk přemístnil do prostoru Wald Olbersdorf – Brisan – Jelenice. Pluk měl následující početní stav: 31 důstojníků, 30 rotmistrů, 523 muţů, 454 jezdeckých koní. 72 taţných koní, 45 nosných koní, 12 těţkých kulometů, 24 lehkých kulometů. Celá 2. jezdecká brigáda pracovala v prvních závěrečných cvičeních ve svazku s 8. divizí, kde prováděla ochranu boku vlastní armády a při druhých závěrečných cvičeních, která skončila 7. září se zůčastnila spolu s 6. divizí. Zde byla 2. jezd. brig. vystřídána pěchotou a zasazena k útoku do týlu nepřátelské sestavy.244 Po návratu z cvičení došlo k nové dislokaci jezdeckého pluku 6, a to takto: ve staré jezdecké kasárně zůstala pomocná eskadrona a do nové jezdecké kasárny se přestěhovalo velitelství pluku, velitelství I/6 korouhve, 1. a 3. eskadrona, náhradní korouhev a hospodářská správa. Do Přerova se přesunula celá II. korouhev a do Prostějova 2. a remontní eskadrona. Posledního zářiového dne byl prozatimním velitelem pluku jmenován plk. V. Krejčiřík, pplk __________________________ 242. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika jezdeckého pluku na rok 1919 – 1934 s. 113. 243. Tamtéţ, 113 – 114. 244. Tamtéţ, s. 115 – 116.

133

Witte byl přeloţen do výsluţby. K oslavě desetiletého výročí vzniku republiky odjela do Prahy deputace (1 důstojník, 1 rotmistr a 14 vojínů). Jiţ před 28. říjnem proběhla celá řada akcí, ta hlavní proběhla v den vzniku ČSR – slavnostní pochod Prahou na cvičiště na „Vypichu“, kde byla provedena slavnostní přehlídka za účasti prezidenta, celé vlády, náčelníka srbského gen. štábu gen. Pašiče a fr. gen. Mittelhausera. V tomto roce slouţilo u pluku 40 důstojníků, 51 rotmistrů, 57 déleslouţících, 1 civilní osoba a 1194 vojínů, z čehoţ bylo 793 národnosti československé, 335 německé, 62 rusínské a 4 jiné národnosti. Z 5 zběhů byli 3 dopadeni. Zdravotní stav muţstva byl dobrý, superarbitrovaných bylo 14 osob pro choroby plicní, srdeční a ušní. Za rok 1928 zemřeli 2 muţi na akutní ekzém s následnou otravou krve a anginu s následnou septickou leukemií. Nebylo ţádných sebevraţd ani se o ni nikdo nepokusil. Celoročně bylo 69 nemocných (60 plicní choroby, 9 kapavka, 3 přijíce – syfilis), úrazů se událo 42, (9 zlomenin, ostatní menší zhmoţděniny). Knihovna obsahovala 630 knih, z toho 567 českých a 63 německých, čítárna měla k dispozici 12 časopisů. Roční obrat pluku činil 485 009, 90 Kč, celkový přebytek 5456, 04 Kč, po nákladech na knihovnu, akademii, předplatné časopisů, vánoční nadílku vojákům a společné akci s divizí bylo do příštího roku převedeno 108, 89 Kč. V roce 1929 pluk obdrţel k vyzkoušení nový typ nosítek pro dopravu lehkých kulometů na koni. Rovněţ bylo přiděleno 154. jezdeckých sedel vz. 15 nově upravených, poněvadţ dosud se vyuţívala sedla zastaralá s různými typy improvizací. Sedla nevyhovovala tvarem ani kovovými součástmi a uţ zdaleka nevyhovovala potřebě jezdeckého pluku. Dále došlo k definitivnímu pojmenování nových jezdeckých kasáren v Černých Polích na „Jezdecké kasárny“. Odpoledne 20. června přijel do Brna z Ţidlochovic prezident T. G. Masaryk, pro nějţ byl z jezd. pluku postavěn čestný doprovod 2 důstojníků a 24 jezdců, kteří jej čekali u Ústředního hřbitova a provázeli ho celým Brnem. Ostatní vojsko brněnské posádky se stavělo v špalír ulicemi, kudy prezident projíţděl. Slavnostní uvítání T. G. Masaryka proběhlo na Zelném trhu. Od 7. do 17. srpna probíhalo v okolí Prostějova několik cvičení pluku za účasti posádky olomoucké. Další cvičení, tentokráte brigádní, která končila 23. srpna, proběhla u Kroměříţe a přítomen jí byl i prezident republiky. V předvečer oslav 28. října byla na nádvoří bývalých kasáren jezd. pluku 6 předána „Lípa svobody“ vysoké škole zvěrolékařské. Plukovník Melzer opět převzal 16. září velení jezd. pl. 6, zatímco plk. Krejčiřík se stal zatimním velitelem jezd. pl. 7 v Hodoníně.245 __________________________ 245. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika jezdeckého pluku na rok 1919 – 1934 s. 11 - 122.

134

14. Dějiny jezdeckého pluku - 30. léta Počátkem července 1930 do Brna přijel fr. gen. Mittelhauser, ministr národní obrany, náčelník hl. štábu a fr. gen. Fauchér s ještě dalšími vojenskými i civilními osobami za účelem odhalení pomníku na bojišti u Slavkova na návrší Ţuráň. Jezd. pl. sestavil kombinovanou eskadronu, která se slavnosti zúčastnila koňmo spolu s ostatní brněnskou posádkou. Dvacátý červenec byl významný den, došlo totiţ k slavnostnímu předání standarty se stuhou prostějovskou radou na náměstí v Prostějově. Stalo se tak u příleţitosti plánovaného přeloţení nejmenší části jezdeckého pluku 6 (dvou eskadron), umístěných v Prostějově. Samotná slavnost odstartovala v 9 hodin ráno, tou dobou jiţ byl na hlavním náměstí v Prostějově přítomen celý jezdecký pluk 6 koňmo, čestná letka vojenského leteckého učiliště a hudba pěšího pluku Jana Ţiţky z Trocnova. Na tribuně byli přítomni starosta města Prostějova s delegací městské rady – dárcové stuh – velitel 2. jezdecké brigády brig. gen. Vamberský, velitel 11. pěší brigády brig. gen. Pschorn, velitel 7. divize gen. Weiss s gen. Vladimírem Putnou - velitelem zemského četnictva, zástupci četnického okresního velitelství a hosté z řad civilního obyvatelstva. V 9. hodin pak na náměstí vjel zemský voj. vel. arm. gen. Sergej Vojcechovský na koni se svým štábem, aby vykonal přehlídku a převzal od starosty města Prostějova standartu, aby ji následně předal ministrovi NO a ten ji pak předal veliteli jez. pl. 6 plk. Melzerovi. Heslo na praporu znělo: „Pro čest a vlast vítězně vpřed!“ Ještě před odevzdáním praporu plk. Melzerovi připevnili k němu stuhy zástupci města Brna, Přerova, Jízdního odboru Sokola Moravského, sdruţení legionářů v Prostějově a Brně, Nezávislé jednoty legionářů Prostějov a Obec legionářská Prostějov. Před, při i po předání standarty bylo proneseno několik projevů. Po celé akci proběhlo defilé a návrat do kasáren. Brigádní cvičení proběhlo ve dnech 23. – 25. srpna v okolí Prostějova. Cvičení řídil gen. Vamberský, cvičné brigádě velel plk. Melzer a od jezd. pl. 6 se jej účastnila jen I. korouhev. Velitel 7. divize div. gen. Čeněk Weiss provedl 7. října 1930 neohlášenou prohlídku II. korouhve v přerovské kasárně. (Shledal vše v naprostém pořádku a udělil pochvalu). Jezd. pl. se umístnil na 3. místě ve střeleckých závodech pořádaných Čs. obcí střeleckou.246

__________________________ 246. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika jezdeckého pluku na rok 1919 – 1934 s. 134 - 149. Další zdroj /http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=11888,/

135

V roce následujícím, tedy 1931, se počíná u nás i v zahraničí věnovat jezdectvu větší pozornost. Pracuje se na zdokonalení výcviku a objevují se úvahy o změnách v organizaci jezdectva. Objevují a střídají se názory o zbytečnosti jezdectva a naproti tomu zase o důleţitosti jezdectva v příští válce. V čs. armádě bohuţel nebylo zpracováno nic o pouţití jezdectva ve sluţebních předpisech ani ve vlastní odborné literatuře. Polní řád neměl o jezdectvu mnoho zmínek, chyběl i vlastní speciální jezdecký polní řád a cvičební řád pro výcvik v polní armádě. V červenci bylo mezi Prostějovem a Hulínem provedeno cvičení v protiletecké obraně. Dále bylo spolu s jezd. pl. 2 cvičeno táboření, nakládání na ţeleznici a denní přesuny spojené s přechody řek. Další cvičení bylo spojeno s pěším plukem 6 a 27 z Olomouce. Koncem srpna proběhly dosud největší jezdecké manévry u Humpolce, kde 1. jezdecká brigáda stala proti 2. jezdecké brigádě. Kaţdá byla doplněna pěchotou, dělostřelectvem, obrněnými auty a letectvem. Manévry měly hlavní úkol – akce jezdecké brigády na křídle operujíccí armády. Ukázalo se, ţe obě brigády bojovaly jako pěchota – pomalu a metodicky, scházela propracovaná spolupráce a z předmětů cvičení byly vynechávány obtíţnější úkoly armádního jezdectva jako zvědy, kryt, pronásledování. Od října do konce roku zastupoval velitele pluku plk. Ludvíka Melzera dosavadní velitel II. korouhve pplk. Adolf Pleskacz, a to z důvodu, ţe plk Melzer zastupoval velitele 2. jezd. br. plk. gšt. Jaroslava Emingra.247 Rok 1932 byl ve znamení úspor a šetření kvůli celosvětové hospodářské krizi, která se Československa začínala dotýkat aţ nyní. Doba výcviku se zkrátila z 18 na 14 měsíců, čímţ se jeho kvalita značně sníţila, poklesla výměra střeliva, výzbroje a dalšího vybavení pluku. Z finančních důvodů muselo být zrušeno závěrečné cvičení, vykonáno bylo plukovní cvičení, kdy byl pluk kaţdoročně od poloviny června do konce srpna koncentrován u Prostějova a meziposádkových cvičení se uskutečnilo celkem 4, a to mezi Hodonínem a Olomoucí s jezd. pl. 2 a 7. Státním zaměstnancům, kam patřili i důstojníci, rotmistři a vojáci z povolání, byla o 10% sníţena mzda, coţ se také negativně projevilo na úrovni a výkonu sluţby v armádě. Vzhledem ke zkrácení délky vojenské sluţby, byli nováčkové cvičeni podle zatimních cvičebních řádů pro jezdectvo. Jak se ale v praxi ukázalo, šlo o řády nevyhovující a zbytečně komplikující výcvik muţstva. __________________________ 247. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika jezdeckého pluku na rok 1919 – 1934 s. 154 - 158. A VHA, Fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika 1918 – 1936. Koncepty a podklady pro kroniku?. Deník plukovní kroniky od r. 1918 – 1932. Nestránkováno.

136

Koncem prvé půli září 1933 došlo ke změně dislokace pluku – 6. eskadrona a 2. cykl. eskadrona byly zrušeny, 4. a 5. eskadrona se přestěhovaly z Přerova do Prostějova, remontní eskadrona se přesunula opačným směrem, 2. eskadrona přešla do Brna (zem. jezd. kasárny) a nově byla k pluku přiřazena vozatajská eskadrona 6, která byla umístěna v městských barácích v Brně, na dnešní Tučkově ulici. V brněnské posádce byl po příchodu nováčků nedostatek místa. Posádky v Brně a Přerově obdrţely vlastní radiopřijímače, které byly umístěny do místností vojenských zátiší a zpříjemňovaly vojákům zdejší pobyt. V zimě se v Brně a Přerově konaly jezdecké akademie, které byly hojně navštíveny obecenstvem. Od září pořádány byly lovecké jízdy ve všech posádkách, které byly ukončeny Hubertovými jízdami. Sniţování platů postihlo činitele armády i tento rok a materiální postavení jejich se ještě více ztíţilo.248 Plukovník Ludvík Melzer byl 15. ledna 1934 poslán na zdravotní dovolenou a na jeho místo jako zatímní velitel nastoupil Jaroslav Macas, který kladl velký důraz na tradice pluku, kterým nebyla moc věnována pozornost. Byly to například vštěpování k příslušnosti nejen k pluku, ale i celé armádě vojákům odcházejícím do zálohy (28. března) nováčci nastupovali 1. října, pronášení různých projevů a defilé s odcházejícími vojáky. Další novou tradicí bylo slavnostní vyřazování poddůstojníků z poddůstojnické školy a odměňování těch nejlepších. V půlce října byla u pluku zřízena škola pro negramotné, vyučovalo se 4x týdně a nejvíce ţáků pocházelo z Podkarpatské Rusi. V den pohřbu zavraţděného jugoslávského krále Alexandra I. (18. října) byla na seřadišti jezdeckého pluku uspořádána smuteční tryzna, které se účastnil celý pluk, přehlídku pluku pak vykonal gen. Sergej Vojcechovský. Koncem října se pak konaly Honební jízdy, které byly povinné pro všechny důstojníky zbraní a účastnil se jich tento rok i velitel 2. jezd. brig. brig. gen. Jaroslav Eminger. Prvního listopadu nastaly změny v ubytování pluku – barák č. XIV ve Střelecké ulici, kde byla dosud ubytována vozataská eskadrona 6, nyní poslouţila pro muţstvo 2 eskadrony OA a voz. esk. 6 se přesunula do zem. voj. kasáren. Remontní eskadrona se 12. prosince přestěhovala z Přerova do brněnských zemských jezdeckých kasáren.249

__________________________ 248. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika jezdeckého pluku 6 na rok 1919 – 1934 s. 173 - 184. 249. Tamtéţ, s. 185 – 199.

137

Rok 1935 přinesl do armády povinnou dvouletou základní presenční sluţbu, a to v důsledku rostoucího nebezpečí ohroţení republiky. Armádní rozkaz vztahující se k prodlouţení povinné vojenské sluţby ministra NO byl uveřejněný o rok dříve. Prvním lednem byl ustanoven velitelem jezdeckého pluku 6 pplk. jezd. Jaroslav Macas, jenţ byl zatimním velitelem pluku. Poplukovník generálního štábu královské rumunské armády Mihailescu Basil přijel k pluku na zkušenou počátkem prosince 1934 a s tříměsíční přestávkou zde pobyl aţ do konce července 1935. V březnu zemřel brig. gen. Emanuel Kukula, bývalý velitel jezdeckého pluku 6, jeho pohřbu 27. března v chrámu Páně u sv. Tomáše v Brně se zúčastnila i deputace jezd. pl. 6. Od 22. do 29. července vykonával pluk cvičení na Drahanské vysočině. Skupinové cvičení se konalo v prostoru Kyjov, brigádní cvičení v prostoru Hodonín a závěrečná cvičení v prostoru Holíč – Šaštín – Jablonica. Za závěrečné cvičení pluk obdrţel pochvalu od velitele 2. jezd. brigády a zemského vojenského velitele. Dokonce téměř všechny brněnské časopisy psaly o tomto úspěšném cvičení. Jelikoţ byly 15. září 1935 v čs. armádě zřizovány pluky útočné vozby (PÚV), opustila jezdecký pluk 2. eskadrona OA. V Prostějově se 22. září konala slavnost předání 5 stuh na prapor pluku. (Stuhy věnovaly organizace: 1. Jednota čs. Orla v Prostějově s heslem „Obráncům vlasti“, 2. Dělnická tělocvičná jednota v Prostějově s heslem „Obrana vlasti – společný cíl“, 3. Odbočka svazu čs. důstojnictva v Prostějově s heslem „Vítězně vpřed“, 4. Selská jízda okresu Prostějov – Plumlov s heslem „Nepřátel se nelekejte, na mnoţství nehleďte“, 5. Odbočka svazu čs. rotmistrů v Prostějově s heslem „Obrana vlasti – společný cíl.“ Slavnostní akce se zúčastnil i ministr NO a gen. Sergej Vojcechovský. Hmotné poměry důstojníků a rotmistrů se v roce 1935 mírně zlepšily. K 1. lednu 1936 došlo podle V. V. čís. 55/1935, čl. 442 k přejmenování jezdeckých pluků na dragounské. Velitelství pluku s 1., 2., 3. a pomocnou eskadronou a náhradní korouhví byly dislokovány v kasárnách v Černých Polích, 4., 5. eskadrona s II. polní korouhví v Prostějově, remontní a vozatajská eskadrona 6 v Zemských jezdeckých kasárnách a augmentační sklad byl umístěn v Posádkovém skladišti. Velitel pluku pplk. Jaroslav Macas byl dekretem prezidenta republiky jmenován plukovníkem jezdectva. Na vypsanou půjčku na obranu státu se v pluku vybralo 47 500 Kč. U příleţitosti narozenin prezidenta republiky 28. května, proběhla na Laţanského náměstí slavnostní přehlídka. K příjezdu prezidenta republiky Edvarda Beneše do Brna dne 13. června byl z jezdeckého pluku vyslán čestný doprovod jezdectva. E. Beneš pak o tři dny později vykonal spolu s ministrem NO Františkem Machníkem přehlídku brněnské posádky na vojenském cvičišti u Králova Pole. V červnu 138

probíhalo plukovní cvičení opět na Drahanské Vysočině, v červenci pak brigádní cvičení u Vyškova, kde byla také cvičena ostrá polní střelba. Při srpnových závěrečných cvičení ve východních Čechách byl pluk rozdělen do čtyř SPO s posilovými prostředky, a ty byly přiděleny jednotlivým divizím. SPO 5 byl vytvořen z 2. eskadrony a 5. divizi, SPO 6 z I. eskadrony a přidělen 6 divizi, SPO 7 ze 4. eskadrony a přidělen 7 divizi a SPO 8 z 5. eskadrony byl přidělen 8. divizi. Cvičení se vydařilo a pluk obdrţel pochvalu od velitele divize. Druhá návštěva Brna prezidenta Beneše 1. listopadu souvisela s příjezdem rumunského krále Carola II. s korunním princem Michaelem. Jezdecký pluk opět vyčlenil muţe na koních, kteří významné státníky vítali. Plukovník Jaroslav Macas byl 26. listopadu převelen do kurzu pro vyšší velitele a velení pluku převzal 30. listopadu pplk. jezdectva Jaroslav Mahr od drag. pl. 7 „T. G. M.“ z Hodonína. Vojenské zátiší v tomto roce zakoupilo nový kulečník, zvukové kino a elektrický gramofon, zátiší samotné bylo vybaveno stáloţárnými kamnami a podlahy byly pokryty gumou, čímţ se jeho atraktivita pro vojíny stala ještě větší. Počátkem února roku 1937 došlo ke změnám ve velení II. korouhve, zatimním velitelem byl ustanoven mjr. jezd. František Matoušek a zatimním velitelem 4. eskadrony por. jezd. Josef Fritsche. Třetí návštěva Brna prezidentem Benešem se uskutečnila 16. března 1937 u příleţitosti čestné promoce na doktora technických věd Vysoké škole technické a doktora filozofie na Masarykově univerzitě. Jezdecký doprovod protentokráte nebyl stanoven, a tak z muţstva jezdeckého pluku byl při příjezdu i odjezdu prezidenta utvořen špalír. V Prostějově byla 25. dubna před radnicí představena standarta a provedení přísahy odvodního ročníku 1936. Početná delegace jezd. pluku se zúčastnila oslav výročí zaloţení pěšího pluku 10 „Jana Sladkého Koziny“ v brněnských Masarykových kasárnách. Slavnostní přehlídky vykonal velitel III. sboru div. gen. Antonín Hasal. V dvoudenní červnové slavnosti, pořádané v rámci propagace brannosti, proběhlo v Blansku na starém hřišti sokolovny před početným obecenstvem věnování a připnutí stuhy na plukovní standartu od sokolské ţupy krále Jiřího Blansko. Z pluku byl přítomen celý důstojnický sbor, čestná stráţ s trubačským sborem a čestná eskadrona. Začátkem července se někteří příslušníci pluku na koních účastnili hry „Jízdní hlídky“ sehrané u příleţitosti oslav výročí zborovské bitvy na sokolském stadionu souborem zemského divadla. Tradiční srpnová závěrečná cvičení proběhla v prostoru Blatnice pod Svatým Antoníčkem – Stráţnice – Holíč (skupinová a brigádní cvičení) a v prostoru Hradiště – Trnava – Seged (závěrečné cvičení). Velitel pluku plk. J. Macas při tomto cvičení 139

velel jezdecké brigádě, která byla přidělena rychlé divizi. Po ukončení cvičení proběhl v Trnavě za přítomnosti ministra NO F. Machníka slavnostní pochod. Jezdecká společnost Brno pořádala 5. září dostihy na polích za zvěrolékařskou školou, účastnilo se jich i několik důstojníku, poddůstojníků a aspirantů jezd. pluku. Plukovník Jaroslav Macas byl 15. září jmenován velitelem jezdecké brigády u 4. rychlé divize v Pardubicích a na jeho místo ve funkci zatimního velitele pluku nastoupil pplk. Jaroslav Mahr. Velitelem jezdecké brigády 2. rychlé divize se stal plk. Hynek Hrček, dosavadní velitel drag. pl. 10. Pohřbu T. G. Masaryka 21. září se zúčastnili zástupci všech pluků čs. armády, za dragounský pluk 6 byl vyslán velitel pluku plk. Jaroslav Macas se standartou a velitel stráţe por. Kraus.250 Od ledna 1938 jsou u dragounských pluků motorizovány trény, a v důsledku toho jsou zřizovány automob. kurzy pro důstojníky jezdectva. V Kroměříţi u ţenijního pluku 2 „Uralského“ probíhalo 21. dubna soustředění zákopníků 2. rychlé divize, kam odjela i zák. četa drag. pluku. Dne 20. května ve 20 hodin byl vyhlášen poplach a pluk pod velením zatimního velitele pplk. jezd. Jaroslava Mahra odjel do Choliny u Litovle. O tři dny později se pluk přesunul z Choliny do Horního Města a odtud 25. května do Frankštátu u Šumperka251. Zde na návsi pluk nastoupil v plné polní k oslavě prezidenta Beneše (28. května). Z Frankštátu se pluk 30. května opět stěhoval, a to do Loštic, 3. června do Příkaz u Olomouce a 7. června do Plumlova u Prostějova. II. korouhev zůstala v Prostějově a ostatní sloţky pluku se 8. června vrátili do své mírové posádky v Brně. Mezitím 1. června došlo opět ke změně velitele pluku, na místo Jaroslava Mahra nastoupil dosavadní vojenský attaché ve Vídni plk. gšt. Rudolf Kučera, jenţ velení převzal 3. června a pluku byl představen aţ 11. června v kasárnách v Černých Polích. V srpnu proběhlo poslední cvičení pluku, a to v rámci 2. rychlé divize v přechodu vodních toků. Přes vodní toky se převáţely lehké tanky a trény a jezdectvo samotné přecházelo gumovými čluny, koně plavali podél nich. Cvičení byla přítomna komise MNO s gen. Josefem Dostálem. drag. pluk 2. „Sibiřský“ a drag. pluk 6 byly sloučeny v jeden pluk o válečném stavu, svazku velel plk. gšt. Rudolf Kučera. Sbor dobrovolných hasičů v Husovicích předal pluku 11. září stříbrnou polnici. Slavnosti se také zúčastnil v zastoupení ministra NO velitel jezd. brigády 2 RD plk. Hynek Hrček, který stříbrnou polnici převzal a __________________________ 250. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika drag. pl. 6. na rok 1937. Nestránkováno. Tato kronika obsahuje údaje o činnostech pluku i v letech 1938 a 1939! A VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika 1936. Hlášení pro plukovní kroniku. 251. Dnešní Nový Malín.

140

následně ji předal veliteli pluku plk. gšt. Rudolfovi Kučerovi. Dne 13. září v 19 hodin byl vyhlášen další poplach a pluk se musel do druhého dne přesunout do Příkaz u Olomouce. Zde pak byl prováděn výcvik v eskadronách. Všeobecná mobilizace byla vyhlášena radiem 23. září v 22:15. Mobilizaci drag. pluku 6 prováděl velitel náhradní korouhve mjr. jezd. František Kotrč spolu s mobilizačním důst. škpt. jezd. Václavem Masskem. Následujícího dne se pluk přesunul do Heršpic u Slavkova, kde byl náhradní korouhví z Brna doplněn na válečný stav. Velitel pak obnovil přísahu před standartou pluku za zvuků stříbrné polnice v den svatého Václava. Odpoledne téhoţ dne, tedy 28. září, přišel rozkaz k přesunu do Hostimi u Jaroměřic nad Rokytnou. Pluk byl v rámci 2. RD zálohou zemského vojenského velitelství. Po mnichovské kapitulaci se počátkem října pluk přesouval po obcích na Hané se aţ 8. října ubytoval v Pustiměři u Vyškova. Zde muţstvo jako jiţ dříve pomáhalo při polních pracích a koně půjčovalo místním sedlákům jako náhradu za odvedené koně při mobilizaci. Příslušníci zákopnické čety upravovali cesty, příkopy apod., zbývající muţstvo provádělo výcvik. Po obsazení pohraničních území počet muţstva výrazně klesl odchodem muţů pocházejících z území zabraného Německem a Polskem. Pluk se 4. listopadu přesunul do mírových posádek, I. korouhev s velitelstvím pluku do Brna a II. korouhev do Prostějova. Demobilizace polního pluku probíhala ve dnech 14. – 16. listopadu, propuštěn byl odvodní ročník 1934 a 1935, v činné sluţbě zůstal odvodní ročník 1936 a 1937. Mobilizace i demobilizace drag. pluku 6 proběhla lehce, mobilizace dokonce se značným časovým náskokem. Výcvik muţstva byl znemoţněn malými početními stavy eskadron a stěţí postačoval na vnitřní a stráţní sluţbu v kasárnách. V prosinci pluk zapůjčil 10 nákladních automobilů pro „Sbírku národní pomoci“, která byla vyhlášena pro pomoc uprchlíkům z odstoupených území.252 Počátkem roku 1939 probíhalo dokončování demobilizace a konzervování výzbroje a materiálu s čím drag. pluku vypomáhalo muţstvo cyklistického praporu 2 z důvodu nedostatku muţstva. V lednu a únoru proběhlo ještě několik akademií, jichţ se účastnili důstojníci drag. pluku. Dnem 28. února skončila branná pohotovost státu a 1. března nastoupili poslední nováčci – odvodní ročník 1938. Plánovalo se sloučení drag. pluku 6 s drag. plukem 7 „T. G. Masaryka“. Pro nedostatek muţstva byla rámcována 2. a 5. eskadrona. Po obsazení zbytku Československa nabraly věci rychlý spád. První německé __________________________ 252. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika drag. pl. 6. na rok 1937. Nestránkováno. Tato kronika obsahuje údaje o činnostech pluku i v letech 1938 a 1939!

141

vojenské jednotky Panzerregimentu 4 přijely do kasáren pluku 15. března v 16:30 a ubytovaly se v přízemí a 1. poschodí budovy muţstva. O dva dny později musel pluk odevzdat veškeré své zbraně německé armádě, která je odvezla z kasáren. Nováčci byli propuštěni z pluku 25. března. Koně pluku převzala německá armáda 2. dubna a převezla je do říše. Veškeré automobily převzal Panzerregiment 4 a byly ponechány v garáţích. Třetím dubnem bylo propuštěno muţstvo odvodního ročníku 1937 a z muţstva zbyli pouze důstojníci, rotmistři a déleslouţící, z nichţ si většina vzala delší dovolenou. Většina gáţistů byla 8. května odeslána na dovolenou a zůstalo jen několik, kteří byli určeni likvidovat veškerý spisový materiál pluku. Němci jim postupně udělovali úřednická místa anebo místa ve vládním vojsku, a to z důvodu toho, aby se nezapojovali do odbojových činností. Dnem 1. srpna vešlo v platnost nařízení, které zakazovalo nosit čs. vojenský stejnokroj.253 U pluku se kaţdoročně oslavovaly narozeniny a svátek prezidenta, výročí vzniku státu, různá jiná významná výročí, samozřejmě svátky jako vánoce, velikonoce a oslavy 1. máje. Osvětová a mravní výchova v prvorepublikové armádě byla samozřejmostí. Spousta lidí v té době byla negramotná, armáda pro ně tudíţ pořádala různé kurzy, další vzdělávací kurzy byly pro důstojníky (začínaly v listopadu a končily v březnu) atd. Kaţdým rokem byly také pořádány různé přednášky, památné proslovy, divadelní přednesy, slavnostní akademie, hudební večery, recitace, dostihy a závody (ty se uskutečňovaly několikrát do roka a byly: dostihy brigádní a plukovní, jezdecké závody, jarní jezdecké závody, střelecké závody atp.), různá jiná kulturní a sportovní vyţití, soutěţe apod. Zmiňovat se o všech těchto pravidelně se opakujících akcích by bylo zdlouhavé a stereotypní, proto zmiňuji jen některé. Viz kapitola Sportovní a kulturní akce pluku. Brigádní cvičení, přehlídky pluku a cvičení pluku probíhalo téţ kaţdoročně. V zimním období byly týdně věnovány dvě hodiny výcviku důstojníků a rotmistrů. Vyučovalo se cvičební řád pro jezdectvo, taktika jezdectva a pěchoty. Jednou měsíčně důstojníci absolvovali aplikační cvičení na mapě a v terénu.254

__________________________ 253. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika drag. pl. 6. na rok 1937. Nestránkováno. Tato kronika obsahuje údaje o činnostech pluku i v letech 1938 a 1939! 254. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika jezdeckého pluku na rok 1919 – 1934 s. 52.

142

15. Sportovní, kulturní, vzdělávací a paramilitární aktivity jezd. pluku 6 Vzdělávání v armádě probíhalo v tzv. vojenských zátiších, coţ byly prostory vybaveny stoly, ţidlemi, menšími knihovnami a byly určeny pro samovzdělávání vojáků a trávení jejich volného času. Například v roce 1936 měly všechny vojenské knihovny na 548 000 svazků. Dále se zde pořádaly různé vzdělávací kurzy, přednášky, divadelní představení a podobně.255 Během roku 1919 byla zařízena čítárna a knihovna. Časopisy a knihy byly kupovány z dobrovolných příspěvků všech příslušníků pluku a ze vstupného z různých ochotnických představení, sportovních akcí apod. Dále byla v pluku zřízena trubačská škola. Co se týče osvětové činnosti, tak byly v průměru pořádány čtyři poučné přednášky za měsíc. (VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika jezdeckého pluku na rok 1919 aţ 1934 s. 30 - 31.). V březnu téhoţ roku byl zaloţen divadelní krouţek. U pluku bylo pořádáno mnoho různých oslav u příleţitostí státních svátků, výročí významných událostí, narozenin prezidenta, apod. Muţstvo se také účastnilo návštěv divadel, přímo v areálu jezdeckých kasáren byly pořádány besídky s recitacemi a koncerty, různé vzdělvací přednášky, pluk pořádal i své vlastní plesy.256 Vedle plukovních dostihů jako například v červenci 1920 v Bzenci pořádány plukovní dostihy, kterých se zúčastnil generál Podhajský a tehdejší ministr národní obrany Václav Klofáč, bývaly pravidelně konány jezdecké akademie, které bývaly hojně navštěvovány civilním obyvatelstvem. Většinou se pořádány ve spolupráci se sdruţenými jezdeckými oddíly brněnského Sokola, Jezdeckou společností, selskými jízdami apod. Zástupci pluku se také mnohokráte účastnili Velké pardubické. Dále byly v době koncentrace pluku pořádány concours hippique, důstojníci a rotmistři se účastnili okrskového councoursu (jako například v roce 1933 v Brně a Olomouci a Moravského zemského councoursu v Hranicích). Téměř kaţdoročně byla jezdecká činnost zakončena loveckými jízdami pořádanými od září jednou týdně ve všech posádkách. Sezona loveckých jízd pak byla ve všech posádkách pluku zakončena Hubertovými jízdami.257 __________________________ 255. Kárník, Zdeňek: České země v éře první republiky (1918 – 1938). Díl třetí. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 – 1928). Praha 2000, s. 484. 256. VHA, fond: Jezdecký pluk 6. Sign.: Kronika 1918 – 1936. Koncepty a podklady pro kroniku. Dragounský pluk 6. Kronika 1918 – 1935, s. 3, 24. 257. Hubertova jízda nebo Hubertovy jízdy uzavíraly jezdeckou sezonu a konaly se na svátek svatého Huberta, tj. 3. listopadu. Pořádaly se pro všechny, kdo pilně pracoval. Tento zvyk k nám přešel z Anglie. /http://www.koniny.ic.cz/jizdanakoni/index_Page712.htm/

143

Zdroj:

V říjnu kaţdého roku se konaly plukovní střelecké závody. Delegace jezdeckého pluku 6 spolu s trubačským sborem se účastnily i jiných akcí, jako byly například 6. září 1936 odhalení pamětní desky na rodném domě náčelníka hlavního štábu armádního generála Ludvíka Krejčího v Tuřanech nebo slavnosti „Vojáci dětem“, konané o týden později na brněnském Zemském výstavišti. Mezi kulturní, vzdělávací a sportovní akce patřily různé exkurze, přednášky o různých tématech kulturních, osvětových, zdravovědných apod., filmová promítání (např. 13. března 1936 v Besedním domě v Králově Poli se promítal film Sovětské manévry) koncerty, divadelní představení, sportovní závody – šachová, volejbalová, fotbalová utkání a lyţařské závody. Kaţdoročně se příslušníci pluku účastnili závodů Velké pardubické. V roce 1935 (17. října) se v důstojnické steeple chasse umístnil jako první por. jezd. Jan Straka z drag. pluku 6 na koni Milkov. Kaţdoroční závody probíhaly téţ ve střelbě a to z pistole, pušky a kulometu. Jako poslední akce proběhly jízdní akademie pořádané sokolským jízdním odborem a selskou jízdou v lednu a únoru roku 1938, 21. února pak proběhla oslava masopustního merendu v podobě cirkusového představení. Paleta akcí, které se účastnili zástupci jezd. pluku byla široká a pestrá, pro ukázku jsem uvedl jen zlomek těchto akcí. Vedle důstojnické školy a kurzů pro poddůstojníky, probíhala celá řada kurzů pro všechny příslušníky pluku. Byly to například zemědělské, tělocvičné, zdravovědné. Velice důleţitý byl kurz pro negramotné, vojáků, kteří ještě v té době neuměli číst a psát, bylo nejvíce ze Slovenska a hlavně Podkarpatské Rusi, tedy ze zaostalejších částí republiky. Československá armáda konala kaţdoroční závěrečné manévry, kterých se účastnili přední státní politici, nejvyšší čs. generalita a členové (hlavně generalita) spřátelených armád. Přehlídky armády před veřejností se konaly na akcíh pojmenovaných Dny armády. Ty se poprvé konaly v roce 1935 v posádkových městech a pomáhalay zvedat prestiţ armády u čs. občanů. Podobnými akcemi byly od roku 1937 Dny brannosti. Bylo to veřejné předvedení výsledků, kterých bylo dosaţeno a šlo tedy hlavně o branné cvičení, které prováděly školy a tělovýchovné organizace pod metodickým vedením armádních představitelů.258

__________________________ 258. VHA, fond: Jezdecký pluk 6.

144

16. Jezdectvo po roce 1945 Jezdectvo bylo jako druh vojska ke konci roku 1945 jako druh vojska zrušeno. V rámci organizační přestavby armády v říjnu 1948 byla z jezdectva vytvořena pouze jezdecká brigáda v Pardubicích, která měla 4 jezdecké korouhve, sloţené z jezdeckých, remontních, technických, vozatajských, náhradních eskadron a eskadron těţkých zbraní, organizačně začleněné do podřízenosti vojenských oblastí, 15 vozatajských eskadron pro pěší divize a velitelství vojenských oblastí. Tato brigáda nereprezentovala jezdectvo jako druh vojska, ale plnila spíše úkoly dopravní a úkoly pomocné jednotky. Podřízená byla přímo ministerstvu národn obrany.259 Veterinární sluţba (dobově veterinářská a remontnická představovala v čs. armádě na přelomu čtyřicátých a padesátých let významný druh sluţby, neboť řada útvarů, především pěších a dělostřeleckých, byla ještě hipomobilní. Dělila se na vlastní veterinární sluţbu, sluţbu remontní, sluţbu pomocného veterinářství a podkovářskou sluţbu. Řídilo ji 5. oddělení VI. odboru MNO včele s náčelníkem veterinární sluţby armády, řídící sloţky byly vytvořeny i na ostatních stupních velení aţ po útvar. Po organizační stránce ji tvořily vojenské veterinární nemocnice, veterinární zařízení u svazků a útvarů a sklady veterinárního materiálu. Vzhledem k motorizaci armády ztrácela veterinární sluţba v letech 1949 – 1953 na významu. (Hlavním typem zařízení zůstaly 4 vojenské veterinární nemocnice a veterinární zařízení u svazků a útvarů, ale na podzim roku 1950 byl jejich počet podstatně sníţen tak, ţe kaţdému z vojenských okruhů podléhala jen jedna veterinární nemocnice.) K zařízení sluţby patřily rovněţ vojenská hříbárna a vojenská evidence koní. U útvarů byly v roce 1950 zřízeny plukovní veterinární ošetřovny, které byly v roce 1953 spolu s podkovárnami zrušeny. V roce 1953 byla jezdecká brigáda reorganizována na vozatajské prapory a podřízeny velitelstvím vojenských oblastí.260 Novým zařízením veterinární sluţby byla od 1. října 1949 vojenská hříbárna. Veterinární sluţba dále procházela podobou dalšího sniţování svého významu, a tak v listopadu roku 1955 dochází ke zrušení dvou okruhových nemocnic.261 __________________________ 259. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1945 – 1955). V. díl. Praha 1989, s. 39 - 45 a 306. Srovnej Bílek, Jiří, Láník, Jaroslav, Šach, Jan: Historie československé armády 6. Československá armáda v prvním poválečném desetiletí květen 1945 – květen 1955. Praha 2006, s. 37. 260. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa V. díl od roku 1945 do roku 1955. s. 45 a 306. 261. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa V. díl od roku 1945 do roku 1955. s. 307, 421 a 541. A Bílek, Jiří, Láník, Jaroslav, Šach, Jan: Historie československé armády 6. Československá armáda v prvním poválečném desetiletí květen 1945 – květen 1955. Praha 2006, s. 44.

145

Po roce 1945 armáda pouţívala přes 13 000 koní a 1 000 soumarů. Stav koní ale neustále klesal ve prospěch sluţebních psů. Tak v roce 1951 klesl stav koní z počtu 9707 koní na 7800 koní v roce 1953.262

__________________________ 262. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1945 – 1955). V. díl. Praha 1989, s. 309 a 452.

146

17. Kasárna jezdeckého pluku 6 Roku 1927 byla v Brně dostavěna dvoje nová kasárna: pěchotní, nazývaná Svatoplukova v Brně-Ţidenicích a jezdecká v Brně-Černých Polích. V jezdeckých kasárnách v Brně-Černých Polích byl od roku 1927 dislokován šestý jezdecký pluk. Jezdecký pluk č. 6 byl přejmenován z domácího dragounského pluku č. 6, který sídlil ve starých jezdeckých kasárnách na tehdejší Praţské ulici (dnešní Palackého třída a zezadu objekt křiţuje ulice Chodská) nazvaných Zemská jezdecká kasárna, a z I. jezdecké korouhve společně s náhradní korouhví sídlící v barákovém táboře v místě dnešní ulice Tučkova (za 1. republiky ulice Střelecká, určitý čas zde sídlila i vozatajská rota 3, po slouční s jezdeckým plukem sídlila v ZJK). V první polovině třicátých let byla do jezdeckých kasáren umístěna také eskadrona obrněných automobilů č. 2. Jezdecká kasárna v Černých Polích z dob první republiky se nacházela na území dnešních ulic Bieblova, Provazníkova, Mathonova a třída Generála Píky. Dříve zde bylo cvičiště Sokola Brno V. Po zrušení Sokola byla kasárna rozšířena o sokolské cvičiště a stala se z nich tanková kasárna V. I. Čapajeva. Kromě tanků zde bylo moţno ještě v 50. letech 20. století sledovat přes drátěný plot parkurový výcvik důstojníků jezdeckého pluku. Řadu stájí orientovaných vedle sebe kolmo na ulici Provazníkovu lemovala krásná alej vzrostlých topolů. Ty i část stájí vzaly za své v 60. letech při přeměně Provazníkovy na důleţitou dopravní tepnu. Od padesátých let 20. století byly v kasárnách v Brně-Černých Polích dislokovány některé jednotky 16. střelecké divize. Kasárna začala slouţit také vojenskému vysokému školství a v rámci Vojenské akademie Antonína Zápotockého zde působila Fakulta zahraniční s učebně výcvikovou základnou. Na fakultě studovali příslušníci zahraničních armád například z Afghánistánu, Indonésie, Keni, Tanganjiky, Sýrie, Iráku, Alţíru, Vietnamu, Ugandy, Egypta, Libye, Laosu či Kambodţe. Dnes slouţí kasárna Univerzitě obrany a jsou zde dislokovány 4 odborné katedry Fakulty vojenských technologií.263

__________________________ 263. Soukromý archiv PhDr. Libora Vykoupila.

147

Závěr O tom, ţe se jezdectvo koncem třicátých let stávalo archaickým prvkem, se v armádě vědělo, leč bohuţel stát neměl tolik prostředků na to, aby jej urychleně nahradil motorizovanými a obrněnými jednotkami. Význam jezdectva nebyl nijak přeceňován, na druhou stranu však určitou bojovou hodnotu mělo a v kritických dnech ohroţení země měl význam kaţdý ozbrojený a vycvičený muţ. Celá organizace a dislokace prvorepublikové armády je sloţitá, komplikovaná a někdy aţ chaotická. Ve své práci jsem se snaţil popsat nejen jezdecký resp. dragounský pluk 6, stručně další jezdecké pluky a stručnou historii jezdectva, hlavně jezdeckého pluku 6, ale i ty nejdůleţitější mezníky a události v celé naší meziválečné armádě, protoţe psát o nějaké vojenské jednotce bez kontextu celoarmádních událostí prostě nejde. Ve své práci jsem se snaţil popsat dějiny jezdeckého pluku a jeho začlenění, organizacei v kontextu s dějinami a vývojem celé armády, myslím, ţe to není zrovna lehký úkol. Co říci závěrem? Prvorepubliková armáda byl sloţitý a členitý celek, jehoţ vnitřní organizaci a strukturu není úplně snadné pochopit. O naší prvorepublikové armádě bylo napsáno mnoho, avšak samostatná práce o jezdectvu či některé jeho sloţce myslím dosud napsána nebyla. Berte proto prosím tuto práci jako takový pokus, rozhodně není dokonalá a má své mouchy a nedostatky, Nicméně doufám, ţe jsem alespoň z části přinesl něco nového do dějin prvorepublikové armády, a ţe otázka nejen jezdectva, ale i dalších ne příliš zmapovaných a probádaných míst prvorepublikové armády se brzy dočká svých dalších a dalších „objevitelů“.

148

Seznam pramenů a literatury Prameny 1. Archivní prameny VHA Praha, fond: Jezdecký pluk 6. VHA Praha, fond: Ministerstvo Národní Obrany. VHA Praha, fond: Hlavní štáb. Dobový tisk Ozvěny domova i světa, č. 35., rok 1936. Literatura Anger, Jan: Mnichov 1938. Praha 1988. Armáda a národ. Praha 1938. Deset let republiky československé. Praha 1928. Doleţal, Ludvík, Kroupa, Lubomír: Ţenijní vojsko. Historie a současnost. Praha 2003. Dvacet let československé armády v osvobozeném státě. Fidler, Jiří, Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920 – 1938. Praha 2006. Hyndrák, Václav: Československá armáda v roce 1938. Praha 1968. John, Miloslav: Září 1938 2. díl Moţnosti obrany Československa. Brno 1997, Kalhous, Rudolf: Budování armády. Praha 1935. Karlický, Vladimír, Kaplan, Václav: Zbraně na obranu republiky 1938. Náchod 1982. Kárník, Zdeňek: České země v éře první republiky (1918 – 1938). Díl třetí. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 – 1928). Praha 2000. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1526 – 1918) II. díl. Praha 1986. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1918 – 1939). III. díl. Praha 1987. 149

Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa (1945 – 1955). V. díl. Praha 1989. Koldinská, Marie, Šedivý, Ivan: Válka a rmáda v českých dějinách. Sociohistorické črty Praha 2008. Kounovský, Josef, Staněk, František: Dekorace a odznaky v období ohroţení Československa (1935 – 1939). Praha 2007. Kural, Václav, Anger, Jan, Müller, Klaus – Jürgen: Rok 1938: Mohli jsme se bránit? Praha 1992. Kural, Václav, Vašek, František: Hitlerova odloţená válka za zničení ČSR. Praha 2008. Kurfürst, František: Válečné dějiny Československé. Praha 1937. Malypetr, Jan, Soukup, František, Kapras, Jan: Armáda a národ. Praha 1938. Mitford, Nancy: Král Slunce. Ţivot francouzského krále. Ostrava 2000. Nesvadba, František: Proč nezahřměla děla. Praha 1986. Nolč, Jiří: Československá armáda za první republiky. Brno 2007. Pavel, Jan: Velikost a struktura výdajů na národní obranu v Československu v letech 19181938. Praha 2004. Polák, Jiří: Za císaře, za vlast. O c. a k. armádě v I. světové válce slovem, ale hlavně obrazem. Praha 2001. Skala, H.: Slávne časy cisárskej jazdy v 17. -19. storočí, Prešov 2005. Straka, Karel: Historie československé armády 3. Československá armáda, pilíř obrany státu z let 1932 – 1939. Praha 2007. Šrámek, Pavel: Československá armáda v roce 1938. Brno – Náchod 1996. Šrámek, Pavel a kol.: Kdyţ zemřít, tak čestně. Československá armáda v září 1938. Vogeltanz, Jan, Polák, Milan: Československé legie 1914-1918 Československá armáda 1918-1939. Uniformy- symbolika-výstroj-výzbroj. Praha – Litomyšl 1998.

150

Vondrášek, Václav a kol.: Příprava vyšších velitelů a štábních důstojníků v čs. armádě v letech 1918 – 1993. Brno 1999. Periodika Anger, Jan: Čs. armáda v září 1938. Historie a vojenství, 1989. č. 5. Bürger, František: Jezdectvo u nás a v cizině. Vojenské rozhledy. 1934, č. neuvedeno. Čevela, Jaroslav: Organizační výstavba československé armády před druhou světovou válkou. Vojenský profesionál, 1993, č. 1. Fetka, Josef: Jezdectvo u nás a v cizině. Vojenské rozhledy, 1934, č. 1, s. 132. (Dinjeart: Apercu sur la cavalerie allemande, Bulletin belge) roč. 1934. Hájek, Vl.: Jezdectvo u nás a v cizině. Vojenské rozhledy, 1932, č. 4. Hub, Petr. Československá vojenská akademie a tradice vojenského školství v Hranicích na Moravě. Historický obzor, 2002, č. 13 (3/4). Kadainka, Jaroslav: Taktický význam smíšené vyšší jezdecké jednotky (motorizované – rychlé). Vojenské (Jezdecké) rozhledy, 1934, č. 1. Kašpar, Josef: Obrana armádního sboru v druhé polovině třicátých let. Vojenský profesionál, 1992, č. 9. Kašpar, Josef: Výcvik v čs. armádě v letech první republiky. Vojenský profesionál, 1996, č.10. Kašpar, Josef: Výcvik v čs. armádě v letech první republiky. Vojenský profesionál, 1996, č. 11. Kašpar, Josef: Výcvik v čs. armádě v letech první republiky. Vojenský profesionál, 1996, č. 12. Kašpar, Josef: Výcvik v čs. armádě v letech první republiky. Vojenský profesionál 1997, , č.3. Kopecký, Jan: Smíšený předzvědný oddíl. Vojenské rozhledy, 1932, č. 1. – 2. Marazzanni: Jezdectvo u nás a v cizině. Vojenské rozhledy. 1932, č. 7. Melichárek, V.: Vybavení jezdectva jiných armád technickými prostředky. Vojenské rozhledy, 1934, č. 1. Minařík, Pavel, Šrámek, Pavel: Několik poznámek k mobilizované československé armádě v září 1938. Historie a vojenství, 1996, č. 3. Minařík, Pavel, Šrámek, Pavel: Personální průvodce mobilizované čs. branné moci v době vyvrcholení mnichovské krize. Ústřední orgány vojenské správy a vyšší velitelství. Historie a vojenství, 1997, č. 5. 151

Minařík, Pavel, Šrámek, Pavel: Personální průvodce po mobilizované čs. branné moci v době vyvrcholení mnichovské krize. Historie a vojenství, 1999, č. 1. Nesvadba, František: Čs. burţoazní armáda a obrana země proti agresi fašistického Německa. v roce 1938 (I.). Historie a vojenství, č. 1, 1983 Pavel, Jan: Velikost a struktura výdajů na národní obranu v Československu v letech 1918-1938. Praha 2004. Pavel, Jan, Srb, Miroslav: Financování československé armády v letech 1918 aţ 1933. Historie a vojenství, 2004, č. 3. Sander, Rudolf: Přehled vývoje československé vojenské správy v letech 1918 – 1939. Historie a vojenství, 1965, č. 3. Sander, Rudolf: Přehled vývoje československé vojenské správy v letech 1918 – 1939. Historie a vojenství, 1965., č. 33. Sander, Rudolf: Válečná československá armáda v září roku 1938. Historie a vojenství, 1995, č. 6. Sander, Rudolf: Organizační a dislokační vývoj československé armády v letech 1918 – 1939. Sborník archivních prací roč. 35, 1985, č. 1. Sluka, Václav: Československá armáda v datech II (1921 – 1934). Historie a vojenství 6, 1995. Sluka, Václav: Československá armáda v datech I. Historie a vojenství, 1995, č. 5. Ščepichin, A.S.: Řád pro technický výcvik jezdectva RKKA. 1933. Jezdectvo u nás a v zahraničí. Vojenské rozhledy, 1934, č. 1. Stehlík, Eduard: Mírová organizace československé branné moci 22. září 1938. Historie a vojenství, 1997, č. 3. Šrámek Pavel: Podíl Edvarda Beneše na výstavbě československé armády ve třicátých letech. Dějiny a současnost, 2000, č. 4. Šrámek, Pavel: Reorganizace československé armády z roku 1933. Armáda, technika, militaria, 2003, č. 6. Webové odkazy http://de.wikipedia.org/wiki/K.u.k._M%C3%A4hrisches_DragonerRegiment_%E2%80%9EFriedrich_Franz_IV._Gro%C3%9Fherzog_von_MecklenburgSchwerin%E2%80%9C_Nr._6#Friedensgarnisonen http://www.kuk-wehrmacht.de/regiment/dragoner/d06.html 152

http://cs.wikipedia.org/wiki/Dragoun http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/47815 http://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Popler http://cs.wikipedia.org/wiki/Vojensk%C3%A1_akademie_v_Hranic%C3%ADch. http://www.koniny.ic.cz/jizdanakoni/index_Page712.htm http://vojenstvi.cz/vasedotazy_120.htm http://www.vfu.cz/informace-o-univerzite/mapa-arealu/index.html

153

Seznam zkratek ČSR – Československá republika FM – Fusil Mitrailleur - francouzský lehký kulomet z první světové války, přezdívaný téţ „chauchat“ HO – Hraniční oblast HP – hraniční pásmo HVOA – hlavní velitelství operujících armád JK – Jezdecké kasárny JU – Jezdecké učiliště KPÚV – Kanon proti útočné vozbě LT – 35 – lehký tank vzor 35 MNO – Ministerstvio národní obrany MPO – motorizovaný přezvědný oddíl NO – Národní obrana (v kontextu myšleno ministr Národní obrany téţ MNO) OA – obrněné automobily OPL – obrana proti letadlům PÚV – pluky útočné vozby RD – rychlá divize SHS – Království Srbů, Chorvatů a Slovinců tehdejší srbochorvatštinou Kraljevina Srba, Hrvata i Slovenaca SOS – stráţ obrany státu SPO – Smíšený předzvědný oddíl VHA – Vojensko-historický archiv VKPL – velkoráţný kulomet proti letadlům VVO – Vševojskový vojenský odbor ZJK – Zemské jezdecké kasárny ZVV – Zemské vojenské velitelství 154

Přílohy (obrazová a článková příloha) „Změnu v uţití jezdectva, snad bolestnou pro mnohé jezdce drţící se starých tradic, lze vyjádřit větou: „Předválečné jezdectvo manévrovalo a bojovalo na koni a výjimečně pěšky, moderní jezdectvo pochoduje a manévruje na koni, na kole nebo v motorovém vozidle a bojuje zpravidla pěšky za podpory mohutné palby“. G. Luizzi, major generálního štábu italské armády, 30. léta 20. století.

…dragoun počne klíčit v nováčkovi teprve tehdy, kdyţ po prvé vdechne pach vojenské stáje, kdyţ obejde dlouhé řady vedle sebe stojících koní, zaposlouchá, jak chrupe oves v koňských tlamách, a poplácá po prvé sobě přiděleného oře… Ozvěny domova i světa, č. 35., rok 1936, s. 12.

Dragounská přilba vz. 1905, vpravo s krycím nátěrem z 1. světové války. (Zdroj: internet)

155

Dvůr Zemských jezdeckých kasáren, pravděpodobně desátá léta 20. století. (Soukromý archiv PhDr. Libora Vykoupila)

Krytá jízdárna bývalých Zemských jezdeckých kasáren, dnes areál Veterinární a farmaceutické

univerzity.

(Zdroj:

http://www.vfu.cz/informace-o-univerzite/mapa-

arealu/index.html)

156

(VHA, fond: Jezdecký pluk 6)

157

Odevdzání „Lípy Svobody“ vysoké škole zvěrolékařské (1927). (VHA, fond: Jezdecký pluk 6) 158

Dnešní stav bývalých jezdeckých kasáren v Černých Polích, zbudovaných roku 1927. (foto Mgr. Ondřej Šretr)

V den pohřbu jihoslovanského krále Alexandra byla uspořádána tryzna na nádvoří jezdeckých kasáren (1934). (VHA, fond Jezdecký pluk 6).159

Na prostějovském náměstí se shromáţdil celý jezdecký pluk koňmo, v plné parádě a s čestnou letkou vojenského učiliště a hudbou u příleţitosti předání plukovní standarty (1930). (VHA, fond: Jezdecký pluk 6).

160

Téţe slavnosti se účastnila i cyklistická eskadrona 2. (VHA, fond: Jezdecký pluk 6).

161

Arm. gen. Segej Vojcechovský - zem. voj. velitel (vlevo) a velitel 2. jezd. brigády Josef Vamberský před hlavní tribunou u slavnostní příleţitosti předání plukovní standarty jezdeckému pluku 6 roku 1930. (VHA, fond: Jezdecký pluk 6).

162