Masarykova univerzita Filozofická fakulta. E-komunikace na webech náboženských hnutí jakožto znalostní prostředí: situace v ČR

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet informačních studií a knihovnictví Informační studia a knihovnictví

Bc. Magdaléna Filipová

E-komunikace na webech náboženských hnutí jakožto znalostní prostředí: situace v ČR Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Lenka Hořínková Kouřilová

2011

Bibliografický záznam FILIPOVÁ, Magdaléna. E-komunikace na webech náboţenských hnutí jakoţto znalostní prostředí: situace v ČR. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví, 2011. 127 s. Vedoucí práce Mgr. et Mgr. Lenka Hořínková Kouřilová.

Anotace Tato diplomová práce se zabývá e-komunikací jakoţto znalostním prostředím v rámci tří vybraných křesťanských církví. Skládá se ze čtyř kapitol. První tři tvoří část teoretickou a čtvrtá část praktickou. První kapitola se věnuje e-komunikaci a jejím základním nástrojům. Druhá kapitola se zabývá problematikou znalostí. Třetí kapitola popisuje tři zvolené křesťanské církve z hlediska jejich působení v ČR. Praktická část si klade za cíl zjistit, zda jsou pomocí nástrojů e-komunikace na webech vybraných církví vytvářeny a předávány znalosti.

Annotation This thesis deals with e-communication in the quality of knowledge environment in terms of three chosen christian denominations. It is split into four chapters. Three chapters create the theoratical part and the fourth chapter is the practical part. The first chapter attends to e-communication and its basic instruments. The second chapter deals with the problems of knowledge. The third chapter describes three chosen christian denominations in term of their activity in the Czech republic. The practical part tries to find out whether knowledge is created and transferred on the websites of chosen denominations by the help of instruments of e-communication.

Klíčová slova e-komunikace, znalost, církev, web

Keywords

e-communication, knowledge, denomination, web site

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou magisterskou diplomovou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Současně dávám svolení k tomu, aby byla práce umístěna v Ústřední knihovně FF MU a pouţívána ke studijním účelům.

...................................................................... podpis

Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala vedoucí své práce paní Mgr. et Mgr. Lence Hořínkové Kouřilové za odborné vedení, pomoc a rady při psaní práce. Děkuji jí také za vstřícnost, ochotu a přátelský přístup.

Obsah

Úvod ...................................................................................................... 9 1 E-komunikace .................................................................................. 10 1.1 Komunikace ...............................................................................................10 1.1.1 Druhy komunikace ............................................................................10 1.2 E-komunikace ............................................................................................11 1.2.1 Jazyk a text v e-komunikaci ..............................................................13 1.2.2 Nástroje e-komunikace .....................................................................15 1.2.2.1 Asynchronní e-komunikace ........................................................15 1.2.2.1.1 E-mail.............................................................................................. 15 1.2.2.1.2 Diskusní fóra ...................................................................................18

1.2.2.2 Synchronní e-komunikace ..........................................................19 1.2.2.2.1 VoIP a internetová telefonie ........................................................... 19 1.2.2.2.2 Videokonference .............................................................................20 1.2.2.2.3 Chat .................................................................................................20

1.2.2.3 Web 2.0 .......................................................................................21 1.2.2.3.1 Charakteristiky webu 2.0 ................................................................ 22 1.2.2.3.2 Nástroje webu 2.0 ...........................................................................24

1.2.3 Sociálně-psychologický rozměr komunikace ...................................30 1.2.3.1 Specifika virtuálního prostředí ....................................................31 1.2.3.2 Speciální charakteristika internetu – disinhibované prostředí ....32 1.2.3.3 Sociálně-psychologické aspekty diskusních skupin ...................32

2 Znalost a její zdroje.......................................................................... 34 2.1 Znalost........................................................................................................34 2.1.1 Znalostní řetězec ...............................................................................34 2.1.2 Data ...................................................................................................35 2.1.3 Informace ..........................................................................................36 2.1.4 Znalosti .............................................................................................37 2.1.5 Klasifikace a různé koncepce pojmu znalost ....................................38 2.1.6 Konverze a vznik nových znalostí ....................................................42

2.2 Teoretické a filozofické přístupy k problematice znalostí .........................42 2.2.1 Gnoseologie ......................................................................................43 2.2.2 Co je poznání ....................................................................................43 2.2.3 Vztah ontologie a gnoseologie ..........................................................44 2.2.4 Poznání a jeho formy ........................................................................45 2.2.4.1 Obyčejné poznání........................................................................45 2.2.4.2 Vědecké poznání .........................................................................46 2.2.5 Spor o realitu světa............................................................................47 2.2.5.1 Realismus ....................................................................................47 2.2.5.2 Subjektivismus ............................................................................47 2.2.5.3 Fenomenalismus .........................................................................48 2.2.6 Poznání jako vztah subjektu a objektu ..............................................48 2.2.7 Prameny poznání...............................................................................49 2.2.7.1 Empirismus .................................................................................50 2.2.7.2 Racionalismus .............................................................................50 2.2.7.3 Iracionalismus .............................................................................51 2.2.8 Gnoseologie a axiologie....................................................................51 2.3 Znalostní prostředí .....................................................................................52

3 Náboţenská hnutí ............................................................................. 54 3.1 Křesťanství .................................................................................................54 3.1.1 Římskokatolická církev ....................................................................54 3.1.1.1 Římskokatolická církev v ČR .....................................................55 3.1.1.2 Římskokatolická církev na internetu ..........................................58 3.1.1.3 Prezentace církve na internetu ....................................................59 3.1.2 Českobratrská církev evangelická.....................................................61 3.1.2.1 Prezentace církve na internetu ....................................................63 3.1.3 Církev bratrská ..................................................................................64 3.1.3.1 Prezentace církve na internetu ....................................................66

4 Analýza e-komunikace na vybraných webech – praktická část ...... 68 4.1 Mapování webů náboţenských hnutí s přihlédnutím k zaměření práce ....68 4.1.1 Výsledky mapování ..........................................................................69

4.1.1.1 Křesťanství – obecně ..................................................................69 4.1.1.2 Římskokatolická církev ..............................................................70 4.1.1.3 Českobratrská církev evangelická...............................................72 4.1.1.4 Církev bratrská ............................................................................73 4.2 Analýza e-komunikace na vybraných webech ...........................................74 4.2.1 Křesťanství ........................................................................................75 4.2.1.1 Christnet ......................................................................................75 4.2.1.2 Signály ........................................................................................78 4.2.2 Římskokatolická církev ....................................................................85 4.2.2.1 Oficiální stránky Římskokatolické církve ..................................85 4.2.2.2 Katolický týdeník ........................................................................86 4.2.2.3 Farnost Letohrad .........................................................................90 4.2.2.4 Farnost sv. Antonína ...................................................................93 4.2.2.5 Vysokoškolské katolické hnutí Ostrava ......................................94 4.2.3 Českobratrská církev evangelická.....................................................97 4.2.3.1 Oficiální web ČCE ......................................................................97 4.2.3.2 Evangnet .....................................................................................99 4.2.3.3 Mládeţ Východomoravského seniorátu....................................104 4.2.3.4 Královéhradecká mládeţ ČCE ..................................................106 4.2.4 Církev bratrská ................................................................................109 4.2.4.1 Oficiální web Církve bratrské ...................................................109 4.2.4.2 Mládeţ CB Bystré .....................................................................110 4.2.4.3 Mládeţ CB Havlíčkův Brod......................................................112 4.2.4.4 Mládeţ CB Smíchov .................................................................114 4.3 Výsledky šetření a komparativní analýza ................................................116 4.3.1 Výsledky .........................................................................................117 4.3.2 Hodnocení a komparace ..................................................................117

Závěr ................................................................................................. 119 Pouţitá literatura ............................................................................... 120 Seznam obrázků ................................................................................ 127

Úvod V současné době ţijeme ve společnosti, kde médium zvané internet hraje stále důleţitější roli. Především různé způsoby komunikace, které nabízí, jsou hojně rozšířené a jejich vyuţívání se stalo globálním fenoménem. V této práci se zabýváme tím, jak prostřednictvím internetu komunikují příslušníci různých náboţenských komunit a jak můţe tento způsob interakce přispět ke vzniku znalosti v tomto prostředí. Pozornost soustřeďujeme na to, jaké komunikační nástroje mají na svých webech sledovaná hnutí k dispozici a především, co je obsahem komunikace, zda pro ně internet představuje jen prostor pro běţný kontakt nebo i jakési prostředí pro sdílení a předávání znalostí. Zaměřujeme se na situaci v České republice. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se skládá ze tří kapitol. V první kapitole se věnujeme e-komunikaci a jejím základním nástrojům. Ve druhé kapitole se zabýváme problematikou znalostí. Ve třetí kapitole přibliţujeme zvolená

náboţenská

hnutí

–

Římskokatolickou církev, Českobratrskou církev

evangelickou a Církev bratrskou z hlediska jejich působení v České republice. V praktické části nabízíme k přehlédnutí výsledky mapování českých webů vybraných církví, představujeme zvolené weby a nástroje e-komunikace, které poskytují. V rámci téţe části diplomové práce rovněţ popisujeme, hodnotíme a porovnáváme obsahovou část komunikace na webech a snaţíme se dát odpověď na to, zda jsou tímto způsobem vytvářeny a předávány znalosti. Ke zpracování a zhodnocení obsahu ekomunikace vyuţíváme deskriptivní a komparativní analýzu. Zda jsou vytvářeny a předávány potencionální znalosti se snaţíme posoudit na základě analogie s teoretickou částí v kapitole druhé.

9

1 E-komunikace 1.1 Komunikace Termín komunikace pochází z latinského slova communicare (spojovat, spojování). Samozřejmě, jako u kaţdého jiného odborného termínu, existuje celá řada definic. Uveďme si pro názornost alespoň dvě: „V nejširším slova smyslu je komunikace každá reakce organismu na vnější podnět. V užším slova smyslu se za komunikaci považuje proces interakce, při němž si partneři komunikace (lidé, počítače) vyměňují informace.“ 1 „Komunikace je přenos informace pomocí znakového systému jazykového nebo jiného, uskutečňovaný mezi lidmi přímo nebo pomocí technicko-organizačních prostředků.“ 2 Kaţdá komunikace obsahuje: vysílatele a příjemce informace, zdroj informace, sdělení samotné a jeho nosič nebo kanál pro přenos. Psychologie chápe komunikaci jako nejdůleţitější formu sociálního styku a podstatný prvek pro utváření veškerých sociálních struktur a vazeb. 1.1.1 Druhy komunikace Komunikaci lze klasifikovat pomocí nejrůznějších hledisek, například: 1. Podle toho, zda komunikace probíhá v bezprostředním kontaktu mezi komunikujícími či

pomocí

technologických

zprostředkovanou.

prostředků,

dělíme

komunikaci

na

přímou

nebo

3

1

Jonák, Zdeněk. komunikace. In KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. [cit. 2011-05-13]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002774&local_base=KTD. 2 Musil, Josef. Komunikace v informační společnosti. Vyd. 1. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2007, s. 7. 3 Tamtéţ

10

2. Pokud jsou informace sdělovány jasně a zřetelně (rozhovor, diskuse, běţná sdělování), jedná se o komunikaci explicitní. Komunikace činem, jednáním či projevem se označuje jako implicitní.4 3. O meziosobní komunikaci se hovoří, kdyţ je příjemcem či vysílatelem jedince, o skupinové, pokud spolu komunikuje skupina. Hromadná komunikace, uskutečňovaná prostřednictvím tisku, televize, internetu a jiných médií, se nazývá masová.5 4. Komunikaci dělíme na symetrickou a asymetrickou podle toho, jestli se role vysílatele a příjemce střídají nebo komunikace probíhá bez moţnosti odpovědi.6 5. Pokud komunikace probíhá pomocí slov či písma, jedná se o komunikaci verbální. Neverbální komunikaci tvoří řeč těla a mimosmyslové projevy. Elektronická komunikace se uskutečňuje prostřednictvím elektronických technologií (telefon, internet).7

1.2 E-komunikace Díky mohutnému rozvoji informačních a komunikačních technologií se značně zvýšila četnost komunikace prostřednictvím internetu či mobilních sítí. Elektronická komunikace se stala běţnou součástí ţivota téměř kaţdého člověka. Elektronická komunikace se od té běţné liší tím, ţe její účastníci jsou místně i časově odděleni a sdělení zprostředkovává technika (počítače, notebooky, mobily). V této práci se zaměříme na e-komunikaci, která probíhá prostřednictvím počítačových sítí. Základní vlastnosti e-komunikace: je neřízená, hromadná, anonymní, časově a místně neomezená, závislá na technickém zabezpečení, závislá na počítačové gramotnosti Rozdíly mezi běţnou komunikací a e-komunikací:8 Běţná komunikace - základním prostředkem je mluvený jazyk - neanonymní - omezený počet komunikujících - omezeno prostorem a časem

E-komunikace - psaný jazyk - anonymní - velký počet komunikujících - neomezeno prostorem ani časem

4

Kopecký, Kamil. Moderní trendy v e-komunikaci. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 2007. Musil, Josef. Op. cit. 6 Tamtéţ 7 Komunikace. Wikipedie online . [cit. 2011-05-13]. Dostupné z:http://cs.wikipedia.org/wiki/Komunikace. 8 Kopecký, Kamil. Op. cit. 5

11

- uţití prostředků neverbální komunikace (mimika, gesta) - přímý sociální kontakt - komunikace bez předchozí přípravy - asynchronní komunikace v omezené míře - nejsou potřeba specifická zařízená

- uţití zástupné symboliky (emotikony) - zprostředkovaný sociální kontakt - komunikace po přípravě - asynchronní komunikace bez omezení - jsou potřeba specifická zařízení

Dělení e-komunikace na základě toho, prostřednictvím čeho jsou informace předávány: 1. text – většina online komunikace (e-mail,chat) 2. obraz – posílání obrázků 3. zvuk – posílání zvukových nahrávek, různé programy pro přenos hlasu 4. multimédia – kombinace textu, obrazu, zvuku (videokonference)9 Obecně na internetu převládá komunikace textová, zaměřujeme se na ni i v této práci. Textová komunikace ve virtuálním prostředí z hlediska kontextových modalit: Kontextové modality jsou základní prvky kontextu a situace komunikační výměny. 1. Modalita časového rámce - ve virtuálním prostředí se toleruje výrazně delší latence mezi sdělením a odpovědí, rozhovory často zůstanou nedokončené 2. Modalita prostoru a prostorového uspořádání - absence fyzického kontaktu a neverbální komunikace - vyţadována zpětná vazba, neumoţněn monolog jedné strany - nereagovat nebo skončit rozhovor je mnohem snazší - nelze rozlišit výšku ani sílu hlasu – moţnost prosadit se i pro submisivní jedince - moţnost komunikovat s více lidmi najednou 3. Modalita významu - vystihuje, jak si komunikující strany rozumí, zda chápou, co si vzájemně sdělují - správnému porozumění napomáhají emotikony – nahrazují neverbální komunikaci - častá komunikační nedorozumění 4. Přítomnost emocí - někteří lidé jsou na internetu otevřenější a zranitelnější, snáze vyjadřují emoce - někteří nepovaţují internet za vhodný pro vyjadřování pocitů - emoce se zde někdy mohou snadno vyjádřit, ale osoba je sama můţe přestat proţívat

9

Šmahel, David. Psychologie a internet: děti dospělými, dospělí dětmi. Praha: Triton, 2003.

12

- virtuální rozhovory jsou většinou ţivé a obsahují humorné prvky 5. Vztahové proměnné - virtuální komunikace je často symetrická – méně záleţí na věku, autoritě či agresivitě - více rovnocenný vztah komunikujících 6. Systémový rámec - komunikace je vţdy začleněna do nějakého systémového rámce - jinak lidé komunikují v rámci rodiny, školy, práce - modalita vztahového rámce je na internetu narušena – člověk má moţnost bez vědomí ostatních sdělovat informace pouze někomu - představa o komunikujícím protějšku se vytváří jinak neţ v realitě 7. Existence kontinuity rozhovoru - virtuální komunikace je více fragmentovaná, kontinuita rozhovoru je niţší - nic člověka nenutí k flexibilitě a přizpůsobení - virtuální rozhovory často odbočují a mění témata10 Další dělení e-komunikace na: 1. Synchronní - probíhá v reálném čase (online) - komunikující jsou ve stejné chvíli připojeni k internetu a mluví spolu - zprávy, které si vzájemně sdělují, se okamţitě objevují na jejich obrazovkách 2. Asynchronní - komunikace bez odezvy v reálném čase - komunikující si zprávu vyzvedne, aţ se připojí na internet, časová prodleva je neomezená11 1.2.1 Jazyk a text v e-komunikaci Jazyk e-komunikace je velice specifický. Často u něj dochází ke gramatickým i stylistickým chybám, deformacím a netradičním vyuţitím. Objevuje se: 1. syntéza mluveného a psaného slova 2. vynechávání diakritiky 3. uţívání akronymů (kódovaných zkratek) a emotikonů 10 11

Šmahel, David. Op. cit. Tamtéţ

13

4. pouţívání slangových výrazů 5. narušená gramatická stavba vět 6. krátké neukončené věty 7. narušený pořádek slov ve větě 8. časté protahování samohlásek 9. pouţívání nových tvarů – často zkomolenin 10. míchání angličtiny a češtiny12 „Jazyk e-komunikace charakterizuje snaha o zjednodušení jazyka a jeho maximální přiblížení mluvené podobě. Nedochází zde k respektování nejenom mluvnických pravidel.“ 13 Emotikony Vyjadřují pocity a emoce. Jejich smyslem je dostat do e-komunikace nonverbální prvky. Příklady emotikonů14 Smajlík

Jeho význam úsměv, dobrá nálada zklamání, negativní emoce lhostejnost nerozhodnost, skepse spiklenecký úsměv tvrdý sarkasmus údiv, překvapení autor je nemocen autor se zlobí autor je levák autor nemůţe mluvit

:-) :-( :-I :-/ ;-) :-> :o) :-$ :-& (-: :-#

12

Kopecký, Kamil. Op. cit. Tamtéţ, s. 59. 14 Smajlíky, xichtíky, emotikony. Smajlíky & Akronymy online . [cit. 2011-05-13]. Dostupné z: http://stmbs.kvalitne.cz/smajliky/view.php?co=smajliky. 13

14

Akronymy Jsou to zkratky, které se pouţívají především místo častých slovních spojení. Jejich uţití představuje časovou úsporu, ekonomizaci psaného jazyka a také přizpůsobování jazyku mluvenému. Příklady akronymů15 Akronym BTW ASAP IMHO

Anglický výraz by the way as soon as possible in my humble opinion

OTOH FYI OIC CUL8R LMN RUOK? THX PLS FAQ 4U U2

on the other hand for your information Oh, I see. See you later. Let me know. Are you OK? Thanks. Please. frequently asked questions for you you too

Český význam mimochodem jak jen to bude moţné podle mého skromného názoru na druhou stranu pro tvoji informaci Aha, chápu. Uvidíme se později. Dej mi vědět. Jsi v pořádku? Děkuji. Prosím. často kladené otázky pro tebe ty také

1.2.2 Nástroje e-komunikace

Uvedeme zde pouze základní nástroje e-komunikace, nejedná se o kompletní výčet. 1.2.2.1 Asynchronní e-komunikace 1.2.2.1.1 Email

E-mail (elektronická pošta) je základní komunikační nástroj 21. století pro efektivní asynchronní komunikaci a zároveň nejdůleţitější komunikační sluţbou 15

Akronymy. Smajlíky & Akronymy online . [cit. 2011-05-13]. Dostupné z: http://stmbs.kvalitne.cz/smajliky/view.php?co=akronymy.

15

provozovanou na internetu. Umoţňuje odesílání a přijímání zpráv přes elektronické komunikační systémy a to během několika sekund kdekoli na světě. Nemusí se jednat pouze o textové zprávy, lze připojit i přílohu v podobě obrázku, zvukové stopy nebo videa. E-mail je sám o sobě revolučním vynálezem, protoţe významně sníţil cenu psaného slova a propojil moderní svět. K jeho značnému rozšíření přispěl internet, můţe však na podobných principech fungovat i v jiných sítích.16 Co je potřeba k posílání e-mailů

Pro komunikaci pomocí elektronické pošty je potřeba počítač, připojení k internetu a webový prohlíţeč. S elektronickou poštou lze pracovat dvěma způsoby: 1. pomocí webového rozhraní – v současné době velmi rozšířený způsob Různé webové prohlíţeče nabízejí tzv. freemail (např. Seznam, Gmail,Volny, Tiscali). Uţivatelé mají k dispozici veškeré základní funkce pro práci s e-maily a také velkou kapacitu e-mailové schránky. Mohou poštu stahovat či posílat z jakéhokoli připojeného počítače a mít přístup ke kompletní historii pošty.17 2. pomocí e-mailového (poštovního) klienta Jedná se o program, který usnadňuje práci s elektronickou poštou. Funguje pomocí tzv. protokolů, které umoţňují komunikaci mezi poštovními servery při odesílání a přijímání e-mailů. Protokoly také slouţí k tomu, aby se zprávy mohly posílat a přijímat přímo z poštovního programu. Práci s e-mailem, tedy jeho čtení, vymazávání nebo odpovídání na něj je moţno provádět tzv. offline, bez nutnosti připojení k internetu. Být online je potřeba pouze v okamţiku přijetí či odeslání zprávy. Tři nejpouţívanější protokoly: SMPT (Simple Mail Transfer Protocol) – umoţňuje odeslání e-mailu z poštovního programu na poštovní server POP3 (Post Office Protocol 3) – slouţí k přijetí zprávy z e-mailové schránky do poštovního programu IMAP (Internet Message Access Protocol) – rovněţ protokol pro přijímání e-mailů, má více funkcí neţ POP3, např. nabízí moţnost pracovat se zprávou přímo na serveru18 16

Budín, Emil. E-mail. KISK FF MU wiki online . 2010. [cit. 2011-05-13]. Dostupné z: http://kisk.phil.muni.cz/wiki/E-mail. 17 Ţemlička, Martin. E-mail, chat, sms: praktický průvodce elektronickou komunikací. Vyd. 1. Praha: Computer Press, 2003. 18 Tamtéţ

16

Obsah e-mailu

E-mail se skládá ze dvou hlavních částí. 1. Hlavička - úvodní část kaţdého e-mailu - obsahuje několik rubrik, obvykle čtyři a) OD (FROM) – e-mailová adresa odesílatele, někdy i jeho jméno b) KOMU (TO) – cílová e-mailová adresa příjemce, můţe jich být i více c) PŘEDMĚT (SUBJECT) – stručný popis obsahu zprávy (předmět či věc) d) DATUM (DATE) – datum a čas odeslání zprávy - další části: KOPIE – CC (carbon copy) – kopie zprávy, vyuţíváno, kdyţ je zpráva posílána většímu počtu adresátů SKRYTÁ KOPIE – BCC (blind carbon copy) – neviditelná kopie zprávy, pokud nechceme, aby adresát viděl všechny adresy, na které je zpráva posílána19 2. Tělo - vlastní text zprávy - je moţno připojit přílohy (obrázky, audia, apod), jejich velikost je však limitována Výhody e-mailové komunikace

1. rychlost – příjemce obdrţí zprávu během několika sekund, můţe si ji kdykoli vyzvednout 2. celosvětová dostupnost – e-mail lze pouţívat kdekoliv, podmínkou je pouze přístup k počítači s internetem 3. snadná manipulace s e-maily – mohou být napsány různými druhy a velikostmi písma, mezi e-maily lze jednoduše vyhledávat 4. přikládání souborů – příloha v podstatě v jakékoli podobě (textový soubor, prezentace, zvukový nebo video soubor) 5. nízké náklady – pouze cena internetového připojení (poměrně nízká)20

19 20

Email. Wikipedie online . [cit. 2011-05-13]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Email. Budín, Emil. Op. cit.

17

Nevýhody e-mailové komunikace

1. nezabezpečenost – běţná elektronická pošta není zabezpečená, lze však vyuţít šifrování nebo kryptografické protokoly 2. zfalšovatelnost – je moţné zfalšovat adresu odesílatele, řešení představuje elektronický podpis pro jednoznačnou identifikaci 3. nevyţádaná pošta (spam) – posílána na velké mnoţství adres, většinou se jedná o reklamu, účinný je anti-spamový software 4. další hrozby – hoax (poplašná zpráva), emailové červy a viry, phishing (krádeţ citlivých údajů)21 1.2.2.1.2 Diskusní fóra

Hojně uţívanými komunikačními nástroji jsou různé druhy vzkazníků, knih návštěv a diskusních fór. Jedná se o naprogramované dynamické www stránky, kam uţivatelé píší své příspěvky pomocí jednoduchého formuláře. Mohou sami navrhovat témata nebo reagovat na názory ostatních, všechny texty jsou viditelné a ukládají se na serveru. Rozlišujeme moderovaná a nemoderovaná diskusní fóra.22 Nemoderovaná Do těchto volně přístupných fór můţe napsat kdokoli cokoli a není za to nijak penalizován. Často se zde objevují vulgární, agresivní nebo s tématem nesouvisející příspěvky a také reklamní spamy. Dochází zde k všemoţnému porušování netikety. Moderovaná U těchto fór moderátor pravidelně kontroluje jejich obsah a nevhodné příspěvky můţe smazat. Často se také sám do diskuse zapojuje. Existují moderovaná fóra s anonymní, ale ověřenou registrací. Uţivatel v nich vystupuje pod svým nickem, ale jeho identitu lze ověřit e-mailovým účtem nebo i jinak. Moderovaná fóra s neanonymními účastníky a ověřenou registrací se obvykle váţí k určité instituci, nepřinášejí však příliš kvalitní a relevantní informace, protoţe přispěvatelé jsou snadno identifikovatelní.23 21

Budín, Emil. Op. cit. Jandová, Eva. Konverzace na WWW chatu. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, 2007. 23 Kopecký, Kamil. Op. cit. 22

18

Můţeme se setkat také s diskusemi ke článkům, které nabízejí internetové servery. Lidé komentují konkrétní články nebo reagují na příspěvky ostatních. 1.2.2.2 Synchronní e-komunikace 1.2.2.2.1 VoIP a internetová telefonie

„VoIP (Voice over Internet Protocol) je technologie umožňující přenos digitalizovaného hlasu v těle paketů rodiny protokolů UDP/TCP/IP prostřednictvím počítačové sítě nebo jiného média, prostupného pro protokol IP. Využívá se pro telefonování prostřednictvím internetu, intranetu nebo jakéhokoliv jiného datového spojení.“ 24 IP telefonie je telefonní aplikace, která pouţívá technologii VoIP a umoţňuje přenos hlasu po datových sítích, zaloţených na protokolu IP. Nemusí jít pouze o internet, ale také o privátní sítě, většinou ve firemním prostředí. Velmi uţívaným typem IP telefonie je internetová telefonie – telefonování pouze prostřednictvím internetu. Internetová telefonie se rozšířila hlavně díky moţnosti vysokorychlostního připojení k internetu. Jejími výhodami oproti klasickému telefonování jsou daleko menší finanční náklady, jednodušší instalace a různé doprovodné sluţby (hlasová schránka, posílání textových zpráv, přesměrování hovorů, konferenční hovory). Nevýhodu naopak představuje moţné zhoršení kvality sluţeb v závislosti na kvalitě internetového připojení. Internetová telefonie se dá provozovat několika způsoby – mezi počítači, z počítače do veřejné telefonní sítě nebo mezi telefony přes VoIP operátora.25 Velmi oblíbeným programem pro provozování internetové telefonie je Skype. Vyznačuje se snadnou instalací a přehledným softwarem. Uţivatelé Skypu spolu mohou zdarma telefonovat a za poplatek volat i na běţná telefonní čísla. Mohou také přenášet soubory dat, komunikovat textově nebo vyuţít videotelefonování.

24

Baláč, Vladimír. Co je to VoIP? [online]. [cit. 2011-04-11]. Dostupné z: http://balac.unet.cz/faq.php#20. 25 IP telefonie [online]. Poslední aktualizace 21. 10. 2004 [cit. 2011-04-11]. Dostupné z: http://kurz.softex.cz/lexikon/voip.html.

19

1.2.2.2.2 Videokonference

Videokonference představuje moderní způsob komunikace, při kterém se přenáší obraz i zvuk a účastníci si mohou vyměňovat různá data. Je k tomu zapotřebí kvalitní software, rychlý internet, webová kamera, mikrofon a sluchátka. Videokonference nachází uplatnění např. při poradách managementu firem, odborných seminářích a kurzech, výzkumech, výuce na školách, propagačních a kulturních akcích, personálních pohovorech či virtuálních prohlídkách. Hlavními výhodami jsou časové i finanční úspory, zvýšení konkurenceschopnosti, komunikace z očí do očí nebo efektivní řízení.26 1.2.2.2.3 Chat

Chat (znamená povídat si) označuje typ synchronní internetové komunikace, při které si spolu povídají dva nebo více partnerů písemnou formou. V daném momentu jsou komunikující připojeni k internetu (online) a jejich příspěvky se objevují na monitorech účastníků komunikace s minimální časovou prodlevou.27 Chatovat se dá pomocí různých nástrojů a programů. Zmíníme si tu dva základní typy, a to instant messaging a webový chat. Instant messaging U instant messagingu je pro komunikaci mezi uţivateli nezbytný speciální program (klient). Díky němu mohou uţivatelé sledovat, kteří jejich přátelé jsou v dané chvíli připojeni, diskutovat s nimi, posílat jim zprávy či jiné soubory. K sluţbám instant messagingu můţeme zařadit např. IRC (Internet relay chat), vůbec první chatovací systém, nebo populární ICQ, které na rozdíl od jiných webových sluţeb ukládá kompletní historii hovorů.28 Webový chat Programové vybavení webového chatu (www chatu) je obsaţeno přímo v internetových prohlíţečích, takţe k němu má přístup kaţdý, kdo má moţnost se k internetu připojit. WWW chaty se vyznačují jednoduchým a velmi intuitivním prostředím. Většinou se snadněji ovládají neţ nástroje instant messagingu a mají větší 26

Co je videokonference. LPT System online . [cit. 2011-05-13]. Dostupné z: http://www.lpt.cz/confer.htm. Jandová, Eva. Op. cit. 28 Pavlíček, Antonín. Nová média a web 2.0. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2007. 27

20

nabídku doprovodných funkcí. Chat probíhá v tzv. chatovací místnosti. „Místnost je metaforické pojmenování pro virtuální prostředí, ve kterém nezávazně konverzuje více nebo méně komunikantů.“

29

Místnosti bývají zaměřeny na konkrétní témata nebo i

všeobecně či regionálně. Komunikující vystupují anonymně pod přezdívkou (nickem), jejich dialog probíhá ve velké rychlosti a není uchováván, mohou se obracet na všechny přítomné nebo jen na jednoho. Text na chatu působí mnohdy nepřehledně a obsahuje mnoţství dílčích dialogů. Často vznikají komunity chatujících. Nejčastější témata na chatech: pohlaví komunikujících, věk a místo odkud se připojují, počasí, jídlo, zdraví, virtuální svět, reálný svět, komentáře k jednání. 1.2.2.3 Web 2.0

Web 2.0 je otevřená platforma, která umoţňuje aktivní spolupráci milionů uţivatelů. Označení 2.0 znamená zásadní vylepšení oproti původní verzi, nikoli v oblasti technologické, ale spíše ve smyslu změny přístupu. „Jedná se o druhou generaci webových služeb, která lidem umožňuje spoluvytvářet a sdílet informace novým způsobem – např. prostřednictvím sociálních sítí, wiki systémů, komunikačních nástrojů s folksonomie.“

30

Web 2.0 posunul centralizované zpracování a sluţby směrem

k decentralizaci. Tim O’Reilly definuje web 2.0 takto: „Web 2.0 je revoluce podnikání v počítačovém průmyslu způsobená přesunem k chápání webu jako platformy a pokus porozumět pravidlům vedoucím k úspěchu na této nové platformě. Klíčovým mezi těmito pravidly je toto: tvořte aplikace, které budou díky síťovým efektům s přibývajícím počtem uživatelů stále lepší (Což jsem jinde nazval zapřažením kolektivní inteligence).“ 31

29

Jandová, Eva. Op. cit., s.12. Pavlíček, Antonín. Op. cit., s. 74. 31 Citováno podle Zbiejczuk, Adam. Web 2.0-charakteristika a služby: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra mediálních studií a ţurnalistiky, 2007. 71 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. David Kořínek. 30

21

1.2.2.3.1 Charakteristiky webu 2.0

Web 2.0 charakterizuje mnoho faktorů, ale minimálně tyto: 1. Koncentrace uţivatelů a dat Úspěch web 2.0 projektů závisí na získání co největšího mnoţství unikátních dat a to mnohdy na úkor kvality samotného projektu. Velké mnoţství dat přitahuje další uţivatele a ti s sebou přináší další data a to vede k exponenciálnímu růstu úspěšnosti.32 Pohledem webu 2.0 představuje internet platformu, která je více neţ souhrnem dokumentů, má svá pravidla a také hluboké společenské dopady. Internet není záleţitostí USA a západní Evropy, ale stal se kaţdodenní realitou pro více neţ miliardu lidí po celém světě. 2. Long Tail Efekt Jedná se o koncept tzv. dlouhého chvostu. Znamená to, ţe zatímco ve 20. století se produkce soustředila jen na nejprodávanější zboţí, v dnešní době posouvá digitalizace společnost směrem ke specializaci, do oblasti chvostu. V prostředí internetu mohou dosáhnout úspěchu i ty produkty a sluţby, po nichţ je malá poptávka. Díky webu 2.0 mohou projekty cílit i na méně početné skupiny zákazníků. „Je-li zrušeno omezení počtu kanálů (televize, rozhlas), místa v obchodu (internetové obchody místo kamenných, bity místo atomů) lze nabízet i položky, jež by se dříve nevyplatily, protože by nedosáhly kritického prahu zájmu nutného pro úspěch.“ 33 3. Formátové sjednocení Jednou z hlavních výhod webu 2.0 je nezávislost obsahu a formy. Tu zaručuje univerzální značkovací jazyk XML (eXtensible Markup Language), který definuje strukturu dokumentu z hlediska věcného obsahu, nikoli vzhledu jako jazyk HTML. Dokumenty napsané v XML se skládají z textu a značek, které lze libovolně kombinovat. XML dokumenty jsou informačně bohatší a to poskytuje výhodu hlavně při vyhledávání či exportu do jiných systémů.34

32

Pavlíček, Antonín. Op. cit. Zbiejczuk, Adam. Op. cit. 34 Pavlíček, Antonín. Op. cit. 33

22

4. Uţivatelé přidávající hodnotu Web 2.0 se orientuje na aktivní participaci uţivatelů. Důleţité je, aby oni sami vytvářeli obsah. Přináší to řadu výhod, např.: a) uţivatelskou loajalitu – uţivatel má lepší vztah k tomu, na čem se osobně podílí, můţe to dále doporučovat b) nízké náklady – uţivatelé pracují zdarma a ve velkém rozsahu c) aktuálnost a zajímavost obsahu – uţivatelé tvoří obsah, který je pro ně zajímavý a relevantní35 5. Komunikační model many-to-many Jedná se o nový model komunikace, který přináší otevřenost a demokratizaci společnosti. Nabízí novou úroveň tvorby sociálních sítí. „Dává vzniknout fenoménu masové individualizace – přináší možnost oslovit masové publikum při zachování individuálního přístupu.“ 36 6. Prozument – producent a konzument v jednom Web 2.0 umoţňuje konzumentům stát se zároveň i výrobci obsahu. Amatérům, kteří dříve nemohli přispívat do tvůrčího procesu, dává k dispozici profesionální nástroje a moţnosti. Web 2.0 přináší demokratizaci produkce a distribuce obsahu.37 7. Webové sluţby nahrazují desktopové aplikace Aplikace webu 2.0 často nahrazují klasické desktopové aplikace (běţící na počítači). Děje se tak hlavně díky moţnosti vysokorychlostního připojení k internetu. Znamená to také důleţitý psychologický moment, kdy uţivatel uvěří poskytovateli, ţe jeho data nebudou zneuţita.38

35

Pavlíček, Antonín. Op. cit. Tamtéţ, s. 83. 37 Zbiejczuk, Adam. Op. cit. 38 Tamtéţ 36

23

1.2.2.3.2 Nástroje webu 2.0

Jsou zde uvedeny jen základní nástroje webu 2.0. 1. Folksonomie „Jedná se o hromadnou spolupráci při vytváření a udržování tagů, které vhodným způsobem anotují, popisují a kategorizují obsah.“

39

Moţnost označovat obsah mají sami

uţivatelé. Folksonomie je v protikladu k termínu taxonomie, kdy obsah třídí odborníci. 2. Reputační systémy Uplatnění reputačních systémů na internetu je velmi důleţité, protoţe důvěra bývá často zneuţita. Tyto systémy se pouţívají k různým účelům. Například na diskusních serverech se mohou uţivatelé vzájemně hodnotit, aby mohl být odfiltrován neţádoucí obsah a případně uvaleny sociální sankce na problematické uţivatele. Moţnost dalšího vyuţití reputačních systémů přináší oblast internetového nakupování. Zákazníci mohou sdílet své zkušenosti s nakoupeným zboţím. Stejně tak mají příleţitost sdílet své názory na různé webové projekty a případně je doporučovat ostatním. Reputační systémy také tvoří jádro internetových vyhledávačů. Hodnotí jednotlivé webové stránky podle mnoţství a váhy odkazů, které na ně směřují.40 3. Mashup Mashup je označení pro aplikace, které kombinují data z více zdrojů do jednoho kompaktního celku. Děje se tak díky serverům, které zpřístupňují svá data vývojářům a ti je pak mohou kombinovat, případně přidávat i data vlastní. Na tomto principu funguje řada aplikací webu 2.0.41

39

Pavlíček, Antonín. Op. cit., s. 85. Zbiejczuk, Adam. Op. cit. 41 Tamtéţ 40

24

4. Wiki systémy Wiki systémy umoţňují uţivatelům libovolně přidávat obsah, ale také jakkoli měnit stávající obsah webů. „Wiki umožňuje vytvářet dokumenty kolektivně pomocí jednoduchého značkovacího jazyka za použití webového prohlížeče.“

42

Mezi základní

charakteristiky wiki patří především snadné vytváření a aktualizace stránek a otevřenost veřejnosti. U většiny systémů wiki není vyţadována registrace uţivatelů, předpokládá se jejich pozitivní přístup a nikoli to, ţe budou chtít záměrně znehodnocovat obsah webu. Navíc jsou dostupné všechny předchozí verze stránky a tak se mohou rozdíly snadno odhalit. Slovo wiki pochází z havajštiny a znamená rychle. První wiki systém nazvaný WikiWiki Web vznikl v roce 1995, ale wiki začalo být populární aţ v roce 2001, kdy byla vytvořena Wikipedie, otevřená encyklopedie, pravděpodobně nejznámější a nejrozsáhlejší wiki na světě. Existuje ve více neţ 250 jazykových verzí (údaj z roku 2008) a její cíl představuje šíření volně přístupných encyklopedických informací.43 Systémy wiki nachází uplatnění i v řadě jiných oblastí, často slouţí např. pro interní potřeby firem jako forma intranetu. Názory na pouţívání wiki se různí. Někteří povaţují kolektivní inteligenci za nesmyslnou a obávají se sníţení kvality obsahu. Jiní naopak oceňují moţnost kontroly obsahu širším okruhem lidí a zdůvodňují to příleţitostí projevit individualitu. 5. RSS

Zkratka RSS má tři významy: 1. RICH SITE SUMMARY 2. RESOURCE DESCRIPTION FRAMEWORK SITE SUMMARY 3. REALLY SIMPLE SYNDICATION V současnosti se nejvíce pouţívá slovní spojení Really Simple Syndication. Jedná se o technologii, která uţivatele automaticky upozorňuje na nové zprávy a aktuálně přidané informace. Uţivatel se sám přihlásí k odběru informací z jím zvolených webů

42 43

Wiki. Wikipedie online . [cit. 2011-05-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Wiki. Tamtéţ

25

prostřednictvím RSS kanálu. Mění se tím princip získávání informací – uţivatel si je nemusí aktivně vyhledávat, ale jsou mu doručovány.44 RSS kanál se stal v dnešní době nedílnou součástí téměř kaţdého zpravodajského serveru nebo weblogu. Pokud chce daný server na svém webu RSS nabízet, musí si na něj umístit speciálně strukturovaný soubor, který obsahuje nabízené informace a automaticky se aktualizuje. Tento soubor se nazývá RSS kanál. Uţivatel si pomocí RSS čtečky v pravidelných časových intervalech informace z RSS kanálu stahuje. Shromaţďuje si je tak na jednom místě a můţe je snadněji procházet.45 Existuje více verzí RSS. Původní RSS, označené jako verze 0.90, dále verze 0.91, verze 1.0 a také v současnosti nejpouţívanější verze 2.0, která přinesla spoustu vylepšení (např. pouţití příloh) a výrazně převýšila předchozí verze. Primární nástroje pro práci s RSS představují RSS-čtečky. Říká se jim také agregátory, protoţe shromaţďují zprávy a data z RSS-zdrojů. RSS-čteček existují stovky, většina z nich funguje na podobném principu. Rozlišujeme dva základní typy čteček – webové (pracuje se s nimi v prohlíţeči) a softwarové (program v počítači). Webové čtečky se většinou snáze ovládají neţ ty softwarové a jsou zdarma. Softwarové zase nabízejí řadu vymoţeností, např. označení přečtených a nepřečtených článků, seskupování zdrojů, filtrování nadpisů podle klíčových slov a další. Technologie RSS slouţí nejen těm, co chtějí informace získávat, ale také těm, kteří je chtějí sami publikovat. Mohou šířit povědomí o produktech či jiných věcech, aniţ by se uchylovali ke spamu. Do kaţdé RSS zprávy totiţ mohou zahrnout odkaz na svůj web a získat více návštěvníků. RSS také úzce souvisí s populárními weblogy, z nichţ většina převádí své záznamy do jazyka RSS. Svou roli hraje RSS i v případě podcastingu. Podcasty jsou záznamy zvuku v MP3 souborech, zaloţené na jazyku RSS. RSS-soubor můţe obsahovat i přílohu, která má v tomto případě podobu audio souboru.46 6. Weblog

Slovo weblog vzniklo spojením anglických výrazů web (www) a log (deník), znamená tedy internetový deník. Někdy se místo weblog pouţívá jen slovo blog. Jedná se 44

Pavlíček, Antonín. Op. cit. Krčmář, Petr. Vše podstatné o RSS. Root.cz online . 2006 [cit. 2011-05-13]. Dostupné z: http://www.root.cz/clanky/vse-podstatne-o-rss/ . 46 Holzner, Steven. RSS: automatické doručování obsahu vašich WWW stránek. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007. 45

26

o webovou aplikaci, pomocí níţ autoři publikují krátké příspěvky, většinou chronologicky seřazené a šířené pomocí RSS technologie. Příspěvky je moţné komentovat a tak se v rámci mnohých weblogů tvoří různě početné komunity. Weblogy na sebe také často odkazují a tvoří tak společenství, které se nazývá blogosféra.47 Definice weblogu: „Webová stránka, která umožňuje registrovaným uživatelům publikovat své názory, myšlenky, poznatky, zkušenosti a webové odkazy k určitým tématům často v podobě krátkých vstupů, jež jsou nejčastěji uspořádány chronologicky od těch nejnovějších po nejstarší. Autor příspěvků, tzv. blogger, nepotřebuje k publikování znalost HTML ani jiných formátovacích jazyků, blog může editovat kdykoli a kdekoli, když má přístup k internetu, je zodpovědný za vzhled i obsah blogu, který musí respektovat zákony platné v zemi, kde byl blog vytvořen.“ 48 Zaměření weblogů má velmi široký záběr. Mohou to být internetové deníčky, firemní věstníky, komentované odkazy na jiné stránky, odborné či všeobecné zpravodajství, místo pro diskusi s přáteli, fotogalerie či texty vyjadřující myšlenky a názory autora. Vzniká stále více osobních blogů a to zejména u mladých lidí ve věku 16 – 21 let. Stejně tak firmy zjišťují, ţe pomocí blogů mohou získat nové zákazníky. Začít psát weblog není těţké, sloţitější je přitáhnout větší mnoţství pravidelných čtenářů. Toho můţe autor docílit tak, ţe bude psát obsahově zajímavé příspěvky, které osloví určitou cílovou skupinu. Weblog by neměl být samoúčelný, měl by mít jasné zaměření a vyjadřovat konzistentní názory svého autora. „Důležité je psát pravidelně a pokud možno často, ale stručně a jasně, bez pravopisných a stylistických chyb. Je dobré se občas vracet ke starším příspěvkům a navazovat na ně.“ 49 Existuje mnoho serverů, které uţivatelům umoţňují zdarma vytvořit a provozovat svůj blog. V ČR jsou to např. tyto servery: Blog.cz, Blogujem.cz, Bloger.cz, Bloguje.cz nebo blog.iDNES.cz.

47

Weblog. Adaptic online . [cit. 2011-05-13]. Dostupné z: http://www.adaptic.cz/znalosti/slovnicek/weblog/. 48 Havlová, Jaroslava. blog. In KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. [cit. 2011-05-14]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000014546&local_base=KTD. 49 Bureš, Jiří. Pořiďte si weblog. Interval.cz online . 2003 [cit. 2011-05-14]. Dostupné z: http://interval.cz/clanky/poridte-si-weblog/.

27

Mikroblogy Mikroblogy jsou klasické weblogy ve zmenšené podobě. Vyznačuje se krátkými texty (asi 140-160 znaků), ke kterým se mohou připojit odlkazy, fotografie i videa. Příspěvky slouţí především k vyjádření momentální nálady či stavu pisatele, mohou se však pouţít i pro sdělení krátkých zpráv z odborného prostředí, novinek z různých firem nebo střípků ze ţivota společnosti. Mikroblogy lze ovládat přes webové rozhraní, desktopové aplikace, mobily, chat nebo i e-mail. Díky mikroblogům se velmi rychle šíří informace a oni tak plní funkci sociálních sítí.50 Twitter Velmi populárním poskytovatelem sociální sítě a mikroblogu je Twitter. Umoţňuje uţivatelům posílat a číst tzv. tweety. „Tweety jsou textové příspěvky dlouhé maximálně 140 znaků, které se zobrazují na uživatelově profilové stránce a stránkách jeho odběratelů. Přispěvatelé mohou omezit doručování příspěvků pouze na okruh svých přátel nebo povolit přístup k příspěvkům komukoliv.“

51

Tweety mohou obsahovat i

odkazy na jakýkoli další obsah. Twitter se stal nejpopulárnějším mikroblogovacím systémem na světě. Jeho původním záměrem bylo sledovat a popisovat, co uţivatelé zrovna dělají, ale nyní slouţí také ke komunikaci mezi přáteli. Na jednotlivé tweety mohou uţivatelé reagovat, Twitter tedy není statický blog, ale má i diskusní rozměr. Tweety se dají posílat přes stránky Twitteru, pomocí SMS nebo jiných externích aplikací. Na internetu je sluţba zdarma, ale za SMS se platí. Twitter lze vyuţívat nejen aktivně jako blog ke psaní krátkých zpráv, ale také pasivně jen jako zdroj zajímavých informací.52 7. Podcasting O podcastingu jsme se jiţ zmiňovali v souvislosti s RSS a to proto, ţe podcasty jsou pomocí této technologie distribuovány. Jedná se o RSS-zdroj, který obsahuje audio či 50

Mikroblog. Symbio online . [cit. 2011-05-14]. Dostupné z: http://www.symbio.cz/slovnik/mikroblog.html. 51 Twitter. Wikipedie online . [cit. 2011-05-14]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Twitter. 52 Večeřa, Zdeněk. Twitter dnes slaví narozeniny. Kolik mu tipujete?. Živě.cz online . 2011 [cit. 2011-0514]. Dostupné z: http://www.zive.cz/bleskovky/twitter-dnes-slavi-narozeniny-kolik-mu-tipujete/sc-4-a156330/default.aspx.

28

video soubory, je to v podstatě vysílání hudby či mluveného slova. Od proudového přenosu dat (streamingu) se podcast liší tím, ţe musí být nejprve celý staţen a aţ následně přehrán. Samotný termín podcasting vznikl spojením slov iPod (přehrávač firmy Apple) a broadcasting (vysílání). Ve skutečnosti však není iPod pro přehrání podcastu potřeba a tak se objevují i jiná označení pro tuto sluţbu – např. audioblogging, RSScasting nebo Webcasting. Podcasty jsou obvykle tvořeny soubory ve formátu MP3 nebo MP4, ale mohou být jakéhokoliv typu (např. PDF). Vyuţívají se nejen pro legální stahování hudby, ale také pořadů rádiových stanic či výukových materiálů vzdělávacích institucí.53 8. Sociální sítě Sociální sítě představují v současné době nejčastější aktivitu na internetu. Tyto systémy nabízejí propojení skupin lidí na základě společných zájmů nebo i z jiných důvodů (např. ekonomických, politických či kulturních). Umoţňují vytvářet a udrţovat seznam vzájemně provázaných kontaktů. Kaţdý uţivatel o sobě zveřejní určité charakteristiky a ty jsou pak přístupné ostatním. Lidé se mohou v rámci systému vyhledávat, vytvářet virtuální komunity a publikovat různé informace. Sociální sítě se staly významným nástrojem k seznamování, udrţování kontaktů a sdílení informací.54 Sociální sítě mají mnoho příznivců, ale i odpůrců. Argumenty pro: 1. médium nové generace – propojení různých aplikací 2. nástroj pro udrţování a navazování kontaktů 3. podpora dobrého jména – propagace vlastních názorů a aktivit 4. sledování novinek v osobním podání – od přátel Argumenty proti: 1. plýtvání časem – nesoustředění se na jinou práci 2. zahlcení informacemi 3. riziko poškození profesní image a ztráta soukromí 4. nejistá návratnost osobní investice – uţivatel nemá obsah plně pod kontrolou55

53

Holzner, Steven. Op. cit Pavlíček, Antonín. Op. cit. 55 Vlach, Robert. Sociální sítě. Na volné noze online . 2009 [cit. 2011-05-14]. Dostupné z: http://navolnenoze.cz/blog/socialni-site/. 54

29

Příklady sociálních sítí: Facebook – internetové profily lidí, podniků a dalších subjektů, více o Facebooku níţe Myspace – internetové profily lidí, sdílení multimédií Twitter – především mikroblog, byl jiţ zmíněn v souvislosti s mikroblogováním Lidé.cz – internetová fóra, profily, blogy, chat LinkedIn – pracovní sociální síť, pracovní ţivotopisy lidí Facebook Facebook je celosvětově největší a nejpopulárnější sociální síť s přibliţně 500 miliony aktivních uţivatelů (rok 2010). Jedná se o internetovou stránku, která uţivateli po registraci a přihlášení umoţní vytvořit svůj profil a navázat kontakty s dalšími lidmi. V řeči Facebooku se tyto kontakty nazývají přátelé, ale nemusí to být jen lidé známí z reálného ţivota, ale také tzv. virtuální přátelé. Facebook zaloţil Mark Zuckerberg se svými dvěma spolubydlícími z koleje. Původně se jednalo o komunitní síť pro studenty Harvardu, ale od roku 2006 se k ní můţe připojit kdokoli starší 13 let. Hlavní myšlenkou Facebooku je, ţe sdílení informací mezi lidmi dokáţe udělat svět lepším. Sdílet se dá cokoli – tipy na oblíbené knihy či filmy, politické názory, vlastní ţivotní zkušenosti a příběhy atd. Zároveň se dá nastavit s kým bude uţivatel dané informace sdílet, některé můţe dát k dispozici všem, jiné pouze svým přátelům. Facebook umoţňuje: vyplnit profil, hledat přátele, sdílet fotografie, videa a texty, doporučovat zajímavý obsah na internetu, posílat soukromé zprávy, plánovat a organizovat akce, organizovat skupiny (zastánce určitého názoru), stát se fanouškem čehokoli (kapely, herce, sportovního klubu), hrát online hry atd.56 Facebook má samozřejmě i své stinné stránky. Hrozí zde zneuţití citlivých dat či vytvoření nebezpečné závislosti na tomto systému. 1.2.3 Sociálně-psychologický rozměr komunikace ve virtuálním prostředí Virtuální komunitu můţeme definovat jako speciální formu komunity, ve které dochází ke komunikaci mezi lidmi prostřednictvím technologií. Virtuální komunity 56

Berg, Michal. Co je to Facebook? fb1.cz online . 2009 [cit. 2011-05-14]. Dostupné z: http://www.fb1.cz/obecne-o-facebook/co-je-to-facebook.

30

umoţňují vznik nových druhů sociálních skupin, které fungují na základě společného zájmu či sdílení odborných znalostí.57 Howard Rheingold58 označuje virtuální komunitu za sociální agregát, který vzniká, kdyţ lidé dlouhodobě přispívají do veřejných diskusí, dokud nevytvoří sítě osobních vztahů. Lidé se zde hádají, vyměňují si znalosti, plány a emoce. Rheingold vnímá virtuální komunitu jako jinou formu sociální interakce neţ je face to face komunikace. Naopak Manuel Castells59 virtuální komunity zasazuje do reálného světa jako jeho součást. Internet má podle něj pozitivní vliv na sociální interakci a zvyšuje demokratický výběr moţností. Realita virtuálních komunit spočívá v jejich sociální povaze. Virtuální komunity jsou zaloţeny na sítích různorodých lidí, kteří rozšiřují své vztahy o novou dimenzi. 1.2.3.1 Specifika virtuálního prostředí

John Suler60 vnímá virtuální prostředí jako psychologický prostor, který uţivatelé povaţují za tranzitní místo mezi nimi a ostatními. Specifika 1. omezení smyslového vnímání – při textové komunikaci 2. flexibilita identity – je moţné se vydávat za někoho jiného 3. rovnocenné sociální postavení – kaţdý má stejnou příleţitost se vyjádřit, rasa, pohlaví, věk ani postavení nehrají roli 4. eliminace geografických vzdáleností – moţnost být ve spojení s lidmi, kteří mají stejné zájmy, ale ţijí na druhém konci planety 5. časová flexibilita – není nutnost neprodlené odpovědi 6. nepřetrţitý záznam – je moţné si komunikaci zaznamenat a ukládat 7. sociální rozmanitost – v krátkém čase je moţné navštívit mnoţství různorodých skupin 8. černá díra – porucha média, přerušení komunikace a ztráta dat61

57

Černý, Jakub. Psychologický zážitek virtuální komunity: bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie, 2006. 68 s. Vedoucí bakalářské práce PhDr.David Šmahel, PhD. 58 Citováno podle Černý, Jakub. Op. cit. 59 Citováno podle Černý, Jakub. Op. cit. 60 Citováno podle Faltýnek, Lukáš. Psychologické aspekty komunikace na internetu: diplomová práce. Univerzita Hradec Králové, Fakulta informatiky a managementu, Katedra ekonomie a managementu, 2002. 122 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zbyněk Vybíral, Ph.D. 61 Faltýnek, Lukáš. Op. cit.

31

1.2.3.2 Speciální charakteristika internetu – disinhibované prostředí (prostředí bez zábran)

Lidé se ve virtuálním prostředí často chovají tak, jak by se v reálném ţivotě nechovali. Můţe to být způsobeno: 1. absencí úzkosti ze sociálních situací 2. deindividualizací – v kolektivním davu se stírají intelektuální schopnosti lidí i jejich individualita 3. přesunutím pozornosti komunikujícího z příjemce na problém 4. redukcí hierarchie reálného ţivota 5. anonymitou 6. absencí sankcí 7. pocitem fyzického bezpečí 8. absencí sebe sama jako fyzického objektu – nezáleţí na vzhledu 9. moţností ukončení kontaktu 10. absencí závazků a zodpovědnosti62 Můţe to způsobovat: 1. pozitivní projevy – větší otevřenost (odkrývání emocí i velmi důvěrných záleţitostí), vlídné nekonfliktní chování 2. negativní projevy – agresivní chování (slovní napadání), lhaní a přetvařování, sexuální naráţky63 1.2.3.3 Sociálně-psychologické aspekty diskusních skupin ve virtuálním prostředí

Virtuální diskusní skupiny obvykle nejsou přístupné všem. Nejsnadněji se hranice vytváří definováním obsahu diskuse názvem diskusní skupiny. Další omezení vstupu lze nastavit pomocí vstupního dotazníku nebo hesla. Zabezpečení určitého prostoru ve virtuálním prostředí je mnohem snazší neţ v reálném světe. U virtuálních diskusních skupin také nezáleţí na počtu členů, viditelným se můţe stát kaţdý, stejně tak neviditelným. Aktivní uţivatelé tvoří tvrdé jádro diskusní skupiny a jen tak někoho mezi

62 63

Šmahel, David. Op. cit. Tamtéţ

32

sebe nepustí. Členy skupiny však mohou být i pasivní uţivatelé, tzv. lurkeři, kteří do diskuse aktivně nepřispívají.64 Tzv. emoční jistota, která umoţňuje členům diskusní skupiny sdílet osobní pocity, se liší svou intenzitou u aktivních a pasivních účastníků. Pokud někdo pravidelně do diskuse přispívá, cítí se do skupiny více začleněn a snadněji odhaluje své myšlenky, názory a emoce. Diskusní server se můţe stát pevnou součástí jeho osobního či profesního ţivota. Svou identitu si diskutující buduje pouze pomocí svého projevu, sociální hranice se stírají a skupina rychleji získává soudrţnost.65

64 65

Černý, Jakub. Op. cit. Tamtéţ

33

2 Znalost a její zdroje Moderní společnost prochází neustálými změnami. Futurolog Alvin Toffler je definoval jako třetí vlnu. První vlnou byla zemědělská společnost, druhou společnost průmyslová. Třetí postindustriální vlnu lze charakterizovat jako informační věk, vyznačující se rychlou adaptací na změny, rozmanitými ţivotními styly a velikým mnoţstvím dostupných informací. Novým artefaktem se stala znalost. Společnost se posunula od zpracování dat ke zpracování informací aţ ke zpracování znalostí v 90. letech 20. století. V České republice na tyto změny upozorňuje Manifest znalostní společnosti vydávaný Sdruţením pro informační společnost: „Riziko úpadku spočívá v tom, že je u nás nedostatečně rozvinut hlavní zdroj bohatství moderní společnosti – vytváření hodnot tvůrčím a individualizovaným způsobem, ne díky rutinní fyzické či duševní práci; tedy práce s informacemi a jejich proměna na znalosti. Pro takové vytváření hodnot jsou hlavním nástrojem moderní digitální technologie, hlavním předpokladem pak vzdělaná pracovní síla.“ 66

2.1 Znalost 2.1.1 Znalostní řetězec Vznik znalosti se většinou znázorňuje pomocí schématu: DATA – INFORMACE – ZNALOSTI. Pro tyto pojmy existuje řada rozdílných interpretací. Řetězec se také někdy doplňuje pojmy vědomost a moudrost. Mnoho autorů se shoduje na této hierarchii: 1. DATA – fakta, obrázky, zvuky................................................+ interpretace a význam = 2. INFORMACE – formátovaná, filtrovaná a sumarizovaná data .........+ akce a aplikace = 3. ZNALOST – instinkty, ideje, pravidla a procedury, které vedou akce a rozhodnutí67 66

SPIS, Manifest znalostní společnosti. Sdružení pro informační společnost [online]. 2004 [cit. 2011-0425]. Dostupné z: http://www.spis.cz/spis2/fileadmin/docs/Projekty/Manifest_2004/manifest2004.pdf. 67 Bureš, Vladimír. Znalostní management a proces jeho zavádění: průvodce pro praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2007.

34

Rozšířená hierarchie (Tobin):68 1. DATA

+ relevance + účel =

2. INFORMACE 3. ZNALOST

+ aplikace = + intuice + zkušenost =

4. MOUDROST Další řetězec (Vejlupek):69 1. DATA – symboly 2. INFORMACE – data obsahující odpovědi na otázky: kdo? co? kde? kdy? 3. ZNALOST – schopnost vyuţít informace na zodpovězení otázky: jak? 4. POZNÁNÍ – schopnost zodpovědět otázku: proč? 5. MOUDRO – schopnost klást si otázky, na které nejsou snadné odpovědi, rozlišovat, co je dobré a co je špatné – morálka, principy Tato práce se zaměřuje na znalosti, na konkrétní znalosti předávané pomocí ekomunikace. Abychom je mohli identifikovat, musíme je jasně odlišit od informací a dat. Všechny tyto pojmy si musíme definovat. 2.1.2 Data Data vznikla z latinského slova DATUM. Dají se vyloţit jako něco daného. Jsou vyjádřena symboly (čísla, zvuk, písmena), ale můţe jít i o smyslové vjemy (čich, sluch). Data sama o sobě postrádají význam, zachycují sice objektivní realitu, ale bez vazby na okolní události.70 „Data představují to, co bezprostředně smyslově vnímáme. Používáme k tomu zrakové, čichové, sluchové, hmatové a chuťové receptory, které nám poskytují prvotní data.“ 71 Data lze rozlišit např. dle Sklenáka na:72 1. strukturovaná – zachycují fakta, objekty, atributy 68

Citováno podle Bureš, Vladimír. Op. cit. Citováno podle Bureš, Vladimír. Op. cit. 70 Truneček, Jan. Management znalostí. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2004. 71 Barták, Jan. Od znalostí k inovacím. Praha: Alfa nakladatelství, 2008, s. 21. 72 Citováno podle Truneček, Jan. Op. cit. 69

35

2. nestrukturovaná – tok bytů bez dalšího rozlišení Data mohou být hodnocena: 1. z kvantitativních hledisek a) nákladů vynaloţených na jejich získání b) času nezbytného pro jejich získání c) celkového objemu dat 2. z kvalitativních hledisek a) zda máme k datům poţadovaný přístup b) jestli jsou v souladu s tím, co od nich očekáváme c) rychlost vnímání a porozumění datům73 2.1.3 Informace Slovo informace má svůj původ v latinském slově INFORMARE (dávat tvar, vytvářet, formovat). Existuje velké mnoţství definic a výkladů tohoto pojmu. Pro příklad uveďme tyto: Definice, které popisují informaci z hlediska jejího postavení ve znalostním řetězci: „Informace jsou účelově zpracovaná data, kterým jejich uživatel v procesu interpretace přisuzuje určitý význam.“ 74 „Informace jsou výsledkem interpretace dat na základě individuálních schopností, hodnot a znalostí.“ 75 „Informace vzniká interpretací dat a porozuměním vztahů mezi daty nebo jinými informacemi, případně zařazením do kontextu.“ 76 „Informace jsou ta data, kterým uživatel při interpretaci přiřazuje důležitost a význam. Jsou to data, která mají jistý vztah k jeho potřebám a požadavkům. Jde o relevantní data obsahující účel.“ 77 73

Barták, Jan. Op. cit. Truneček, Jan. Op. cit., s.13. 75 Tamtéţ, s. 13. 76 Tamtéţ, s.13. 74

36

Informace je z dat vytvářena následujícím způsobem: 1. kontextualizací – uţivatel ví, za jakým účelem byla data sebrána 2. klasifikací – uţivatel ví, do jaké kategorie data patří 3. kalkulací – data jsou analyzována pomocí matematických a statistických metod 4. korekcí – data jsou opravena a jsou odstraněny chyby 5.kondenzací – uţivatel data sumarizuje78 Pojetí informace z hlediska informační vědy: 1. informace jako psychofyziologický jev a proces v lidském vědomí Definice Norberta Wienera: „ Informace je název pro obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.“ 79 2. informace jako míra organizace v systému a míra odstranění neuspořádanosti 3. potenciální informace – informace znakově zaznamenaná na hmotných nosičích a data cirkulující v technických zařízeních Data jsou zde označována jako potenciální informace. 4. informace jako výraz různorodosti v objektech a procesech ţivé i neţivé přírody 2.1.4 Znalosti Termín znalost je mnohoznačný, spojený s širokým spektrem významů. „Znalosti jsou možnosti účinného jednání.“ (Senge)80 „Znalost chápeme jako informaci zušlechtěnou našimi předchozími zkušenostmi, dovednostmi, vztahy, hodnotami, principy, mentálními modely a uschopněnou a způsobilou k využití.“ 81 „Znalost lze definovat jako porozumění získané zkušeností nebo studiem.“ 82 77

Barták, Jan. Op. cit., s. 22. Cejpek, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přepracované vydání. Praha: Karolinum, 2005. 79 Citováno podle Cejpek, Jiří. Op. cit., s. 15. 80 Citováno podle Truneček, Jan. Op. cit., s. 13. 81 Barták, Jan. Op. cit., s. 25. 82 Krbálek, Pavel. Tvoření znalostní společnosti. In Kognice 2008: recenzovaný sborník IV. ročníku konference s mezinárodní účastí, Hradec králové, 18.9. a 19.9. 2008. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008, s. 257. 78

37

„Znalost je informace, která je organizována a analyzována, aby se stala srozumitelnou a použitelnou k řešení problému nebo k rozhodování.“ (Turban) 83 „Znalostí rozumíme informaci v určitém kontextu, která vytváří poznání.“ 84 „Informace nám říkají co (soustředění dat pro nás subjektivně významných), znalost nám pomáhá jak (tedy jak s těmi daty zacházet), je to vlastně činná informace, resp. informace v akci.“ 85 Znalost je z informace vytvářena: 1. srovnáváním – srovnáváme nové informace s tím, co známe z podobných či jiných situací 2. souvislostmi – hodnotíme význam informace pro rozhodování a činnost 3. spojováním – hledáme vztah ke znalostem, které jiţ my nebo jiní lidé mají 4. konverzací – hledáme, co si jiní lidé o informaci myslí86 Dle Ladislava Tondla87 je znalost efektivně uplatněna aţ tehdy, kdyţ ji nejen formujeme a publikujeme, ale i zařadíme do našeho fondu znalostí a uplatníme v nějakém rozhodovacím procesu. Praktické vyuţívání znalostí je těsně spjato s respektováním různých hodnot, včetně hodnot estetických, kulturních a etických. Přenos znalostí mívá většinou charakter vzájemné komunikace. V tomto procesu hraje významnou roli nejen zdroj znalostí a jejich zprostředkování, ale také jejich příjemce. Sdílené znalosti mají podobu sdělení, zpráv, textů či souborů dat v určitém jazyce. 2.1.5 Klasifikace a různé koncepce pojmu znalost Dle Bertranda Russela88 existují dva zdroje znalostí: 1. znalost z popisů 2. znalost z bezprostřední zkušenosti 83

Citováno podle Bureš, Vladimír. Op. cit., s. 27. Procházka, Ondřej. Storytelling. In Kognice 2008: recenzovaný sborník IV. ročníku konference s mezinárodní účastí, Hradec králové, 18.9. a 19.9. 2008. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008, s. 304. 85 Barták, Jan. Op. cit., s. 26. 86 Cejpek, Jiří. Op. cit. 87 Tondl, Ladislav. Znalost a její lidské, společenské a epistemické dimenze. Vyd. 1. Praha: Filosofia, 2002. 88 Citováno podle Tondl, Ladislav. Op. cit. 84

38

Klasifikace podle Nonaka a Takeuchiho:89 1. Explicitní znalosti - lze je formalizovat - je moţno je systematicky uspořádat - dají se bez větších problémů vyjadřovat - jsou dobře komunikovatelné - lze je sdílet 2. Implicitní znalosti - jsou osobní, vázané na subjekt - je velmi těţké je formalizovat a poskytnout někomu jinému - získávají se zkušeností a praxí - časem je začneme povaţovat za něco samozřejmého, čeho si ostatní nemusí všimnout nebo pochopit 3. Tacitní (tiché) znalosti - implicitní znalosti, které nemůţeme formalizovat V této práci je pozornost zaměřena na explicitní znalosti, protoţe jiné bychom těţko mohli identifikovat. Collins90 rozdělil znalosti podle jejich dostupnosti: 1. znalosti symbolické (explicitní) 2. znalosti vtělené (implicitní) 3. znalosti myšlené (implicitní/nevyslovené) 4. znalosti získané z kultury společnosti (nevyslovené) Typologie znalostí podle Quinna91 zaloţená na účelu a pouţití: 1. vědět co 2. vědět jak 3. vědět kde 4. vědět proč 5. zajímat se proč

89

Citováno podle Truneček, Jan. Op. cit. Citováno podle Bureš, Vladimír. Op. cit. 91 Citováno podle Bureš, Vladimír. Op. cit. 90

39

Tři základní aspekty znalosti podle Ladislava Tondla:92 1. objekt znalosti – sdělení, zpráva, znakový komplex (musí mít interpretovatelný obsah) 2. subjekt znalosti – vlastník, tlumočník znalosti, potenciální příjemce (měl by mít dostatečnou kompetenci, aby byl schopen dané znalosti vyuţívat, zdůvodnit a interpretovat) 3. kvalita znalosti – hodnotící atributy (např. informační hodnota, splněná či nesplněná očekávání) V této práci se zaměřujeme na objekt znalosti, na její obsah. Kategorizace znalostí – příklady (Holsapple):93 1. konceptuální úroveň – kognitivní úroveň (znalost systematická, pragmatická...) 2. obsah a aplikace – znalost o konkrétním objektu nebo doméně 3. stupeň jistoty – úroveň jistoty validity znalosti 4. stupeň detailnosti – rozsah hloubky a šíře znalosti 5. stupeň důleţitosti – význam znalosti 6. lokace – místo, kde se znalost uchovává 7. kvalita – validita a vyuţitelnost znalosti 8. zdroj – původ znalosti Konceptuální úrovně znalostí dle Brookinga:94 1. formulace cílů nebo idealistická znalost 2. systematická znalost 3. pragmatická znalost 4. automatická znalost Čtyři základní vlastnosti znalostí dle Sveibyho:95 1. znalosti jsou implicitní – jsou osobní a individuální 2. znalosti představují činnost – znalost je schopnost jednat, nemůţe být oddělena od kontextu, závisí na něm

92

Tondl, Ladislav. Op. cit. Citováno podle Bureš, Vladimír. Op. cit. 94 Citováno podle Bureš, Vladimír. Op. cit. 95 Citováno podle Truneček, Jan. Op. cit. 93

40

3. znalosti jsou podpořeny pravidly – přebíráme zafixované vzorce v reakci s okolním světem, vzorce a standardy nám umoţňují efektivně jednat 4. znalosti se neustále mění – nové znalosti bývají více či méně zabarveny dříve získanými znalostmi Další specifické vlastnosti znalostí (Wiig):96 1. jsou nehmotné a těţko měřitelné 2. jsou pomíjivé – mohou zmizet „přes noc“ 3. nejsou v procesech spotřebovány, někdy pouţíváním rostou 4. nemohou být koupeny na trhu či burze 5. nejsou konkurenční – mohou být pouţívány různými procesy ve stejnou dobu Johariovo okno znalostí: 1. Uvědomovaná znalost – vím, ţe vím, a dovedu to vyjádřit 2. Uvědomovaná neznalost – uvědomovaný znalostní nedostatek, vím, ţe nevím 3. Neuvědomovaná znalost – nevím, ţe vím, implicitní znalost, zkušenosti, rutina 4. Neuvědomovaná neznalost – neznámý znalostní nedostatek, nevím, ţe nevím97 Budeme zkoumat uvědomované znalosti i neznalosti. Moţná narazíme i na neuvědomovanou neznalost. Boisotova matice – čtyři úrovně: 1. Patentová znalost – kontextově závislá 2. Osobní znalost – nelze ji kodifikovat a přenášet, je závislá na subjektu a jeho osobních zkušenostech 3. Znalost ve všeobecném povědomí – všeobecně rozšířená, málo kodifikovaná 4. Veřejná znalost – kodifikovaná, rozptýlená, má strukturovanou formu98 Tři typy manipulace se znalostmi: 1. procedury komunikace znalostí – vytváření sítí usnadňujících přenos znalostí 2. procedury osvojování nových znalostí – učení, rozšiřování okruhů znalostí

96

Citováno podle Bureš, Vladimír. Op. cit. Barták, Jan. Op. cit. 98 Bureš, Vladimír. Op. cit. 97

41

3. procesy změn znalostí – uznání a přijetí znalostních změn99 Tři kategorie pomocí nichţ identifikujeme typy znalostí: 1. psychologie znalostí – rozlišuje deklarativní znalost (znalost něčeho) a procedurální znalost ( znalost procesu) 2. vyslovitelnost – explicitní a tacitní znalosti 3. vlastník znalosti – kolektivní a individuální znalosti100 2.1.6 Konverze a vznik nových znalostí Znalosti se neustále mění, mohou se transformovat, procházet tzv. konverzí. Ta má několik podob. Podle Nonaky a Takeuchiho101 existují čtyři základní způsoby: 1. Socializace – ze staré tacitní znalosti vzniká nová tacitní znalost Člověk získá na základě vlastních tacitních znalostí novou tacitní znalost. Vytváření a přenos těchto znalostí se nazývá sdílení. Příkladem můţe být tzv. učňovství. 2. Externalizace – tvorba nové explicitní znalosti ze staré tacitní znalosti Tuto znalost musí zprostředkovat někdo jiný neţ vlastník původní tacitní znalosti, protoţe ten ji nedokáţe formulovat. Prostředník se snaţí znalost nějak formalizovat a explicitně vyjádřit pomocí metafor, příběhů a analogií. 3. Kombinace – vytváření nové explicitní znalosti ze staré explicitní znalosti Nedochází k rozšiřování znalostní základny, ale ke spojování explicitních znalostí. 4. Internalizace – ze staré explicitní znalosti vzniká nová tacitní znalost Probíhá na individuální úrovni formou učení se při činnosti.

2.2 Teoretické a filozofické přístupy k problematice znalostí „Povaha znalostí vychází z lidského poznání a je výsledkem interakce člověka s reálným prostředím.“ 102

99

Tondl, Ladislav. Op. cit. Bureš, Vladimír. Op. cit. 101 Citováno podle Truneček, Jan. Op. cit. 102 Truneček, Jan. Op. cit., s. 3. 100

42

2.2.1 Gnoseologie Gnoseologie (z řeckého gnósis – poznání) nebo-li noetika (z řeckého noésis – znát) nebo také epistemologie (z řeckého epistéme – vědět) se do češtiny překládá jako teorie poznání a vymezuje se jako nauka o poznání, o poznatelnosti reality, o tom, zda, jak a proč poznáváme vnější skutečnost. Jako samostatná oblast systematické filosofie se ustavila aţ v 18. a 19. století. Je však společně s ontologií (nauka o bytí, o tom, co objektivně existuje) pokládána za základní disciplínu filosofie v tradičním pojetí. Stále se vede spor o to, která z těchto dvou disciplín podmiňuje tu druhou. Čím se gnoseologie zabývá? Zkoumá „co je to poznání – co znamená poznávat – co je vlastně předmětem poznání – jak a čím se ho zmocňujeme – jaké druhy a stupně poznání máme k dispozici – čím je dána jistota, že poznáváme předmět poznání v jeho skutečné podobě – co je kritériem pravdy a omylu – co je vůbec pravda ve světle filosofického pojetí světa.“

103

Na tyto otázky odpovídají různé proudy filosofického

myšlení odlišně, mnohdy protichůdně. Existuje mnoţství typů gnoseologie. 2.2.2 Co je poznání Klasická gnoseologie navazující na Immanuela Kanta povaţuje poznání za „výlučně lidskou reflexi skutečnosti, za její pojmovou interpretaci. Poznání se chápe jako rekonstrukce skutečnosti lidským etnickým jazykem, jako produkt specifické aktivity lidských smyslů a rozumu. Cílem poznání je získávání relevantní informace o vnějším světě člověka, vytváření teorií, formulace a řešení problémů, odhalování pravdy.“ 104 Poznání je komplikovaný proces, protoţe svět není tvořen pouze pro člověka čitelnou informací. Navíc člověk není jen přírodní bytostí, ale také bytostí kulturní. „Jakkoli kulturní evoluci generuje pouze lidská aktivita, která zpředmětňuje sociokulturní poznání lidí, biologické struktury, jimiž člověk svět poznává, i nadále reprodukuje evoluce přirozená.“ 105 Všechny ţivé organismy poznávají. Lidské pojmové poznání nepředstavuje jedinou moţnost, má však svůj mimořádný význam proto, ţe umoţnilo konstituovat kulturu. Pro všechny ţivé i kulturní systémy je získávání relevantních informací 103

Špůr, Josef. Úvod do systematické filosofie. 1. vyd. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2002, s. 7. Šmajs, Josef. Gnoseologické implikace evoluční ontologie: obecná charakteristika gnoseologie, biologické předpoklady poznání. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2001, s. 5. 105 Tamtéţ, s. 6. 104

43

z vnějšího prostředí existenciální potřebou, jen tak se mohou adaptovat na vnější prostředí a obstarávat energii a látky pro vlastní reprodukci. Člověk poznává podobným způsobem jako ostatní ţivé organismy, tedy i neverbálně. Podle Josefa Šmajse106 se poznání uskutečňuje na třech úrovních. Tzv. první čtení se zapisuje jazykem nukleových kyselin, jedná se o zkušenost biologického systému s příslušným výsekem reality, ve které je zasazen. Druhé čtení koriguje vnitřní obraz vnějšího světa a výrazně působí ve prospěch přeţití a reprodukce příslušného druhu. Třetí čtení má nebiologický charakter, jde o sociokulturní interpretaci, která umoţňuje uchopení skutečnosti lidským etnickým jazykem. 2.2.3 Vztah ontologie a gnoseologie Gnoseologie a ontologie spolu těsně souvisejí. Oběma je přisuzováno prvenství pro zakládání filosofie. První však můţe být jen jedna. Immanuel Kant tvrdil, ţe poznáváme svět vybaveni jistými apriorními formami nazírání a myšlení a nemůţeme tudíţ zjistit, jakým je sám o sobě. „Toto vyrůstání našich poznávacích schopností ze subjektivity vedlo k závěru, že filosofie může být kritická pouze díky prioritě gnoseologie před ontologií.“ 107 Tomuto výkladu se aţ do počátku 20. století nedokázal nikdo postavit. Nové pojetí poznání představil aţ Nicolai Hartman. Chápe ho jako vztah bytí, vztah mezi dvěma reálně jsoucími bytími – poznávajícím a poznávaným. Tato dvě bytí se musí podrobit analýze z pozic ontologie. Díky této analýze instrumentů poznání získáme vědomí toho, co poznáváme. „To, že poznáváme je determinováno tím, co poznáváme a ne naopak.“ 108 Ontologie tedy zakládá gnoseologii. Existuje však problém tzv. gnoseo-ontologického kruhu. Jeho podstatou je, ţe „poznání předpokládá vědomí o skutečnosti, o té však můžeme vědět jen díky tomu, že je poznávána.“

109

Řešením je fakt, ţe vztah bytí nepředstavuje jediný vztah člověka ke

světu. Nejpůvodnějšími jsou naše emocionální vztahy na základě našich styků s věcmi světa, které v nás vytvářejí přirozené vědomí o bytí světa. Na to pak navazuje ontologie s pomocí gnoseologie, obě disciplíny jsou si blízké, ale tou první je přece jen ontologie.

106

Šmajs, Josef. Op. cit. Špůr, Josef. Op. cit., s. 15. 108 Tamtéţ, s. 16. 109 Tamtéţ, s. 16. 107

44

Názory se stále různí a můţeme ještě přidat přesvědčení Martina Heideggera, ţe základem filosofie není ontologie ani gnoseologie, ale antropologie. 2.2.4 Poznání a jeho formy „Proces pojmového poznávání světa se jeví jako nepřetržitá lidská snaha o přibližování obsahu a struktury poznatků povaze a struktuře poznávané skutečnosti.“

110

Je charakteristický převodem poznávaných ontických struktur na informační struktury kulturního řádu. Lidské poznání můţeme rozdělit z hlediska obsahu na dvě vrstvy: 1. poznání obyčejné – běţné 2. poznání vědecké – teoretické 2.2.4.1 Obyčejné poznání

Kaţdodenní jednání člověka vyţaduje určitý světonázorový postoj, ale i poznání konkrétních situací a forem lidské činnosti. Obyčejné poznání se uskutečňuje hlavně metodou pokusu a omylu díky svému sepětí s běţným ţivotem. Je charakteristické absencí teoretických poznatků a naopak přítomností hodnot, emocí a proţitků. Obyčejné poznání také představuje jednu z podmínek reprodukce obyčejného lidského ţivota v jakékoli kultuře i reprodukce jakékoli regionální kultury. Umoţňuje člověku rozumět kultuře, přírodě i sobě samému. Je sice neohraničené, obsahově široké, málo přesné a strukturované, ale člověk díky němu přesto můţe dosáhnout pravdivého poznání a pochopení vnější skutečnosti. Pět nejvýznamnějších charakteristik obyčejného poznání: 1. Obyčejné poznání je nejstarším typem lidského pojmového poznání. V jeho rámci vznikly etnické jazyky různých regionálních kultur, které toto poznání foneticky kódovaly. 2. Je součástí ţivé generační paměti. Spoluvytváří aktivní sociokulturní genom, který informaci nečerpá jen z bezprostřední ţivotní zkušenosti lidí, ale také z paměti pasivního sociokulturního genomu.

110

Krob, Josef. Gnoseologie: od tradičních otázek k evoluční gnoseologii. 1. vyd. Brno: Masarykova universita, 2006, s. 54.

45

3. Je původním zdrojem i pozdějším konzumentem všech teoretických forem poznání. Všechny tyto formy ovlivňuje a integruje. 4. Obyčejné poznání sice vyuţívá různé teoretické zdroje, ale jeho tradiční metodou získávání poznatků je pokus a omyl. Má těsnou vazbu se zkušeností a praxí můţe být snadno korigováno. 5. Obyčejné poznání čerpá z citové, smyslové, volní i rozumové biologické výbavy člověka. S vědeckým poznáním jej spojuje zejména školní a občanské vzdělávání, popularizace vědy a filosofie. Se sférou umění je spojeno krásnou literaturou.111 2.2.4.2 Vědecké poznání

Potřeba teoretického poznání se objevila aţ v novověku, kdy se společnost ocitla na vysokém stupni sociokulturní zralosti. V této době vznikly poţadavky na sloţitá technická konstruování (např. přístroje, motory, zbraně). Vědecké poznání se vřadilo do společenského ţivota i obyčejného poznání, které má větší ontickou sílu. V 18. a 19. století umoţnila věda nebývalý rozvoj průmyslu i jiných odvětví společenského ţivota. Vědecké poznání je na rozdíl od obyčejného více strukturované, specializované a institucionalizované. Má komplikovanější a formálnější obsah a specifická pravidla. V době převahy vlivu mechanické přírodovědy bylo vědecké poznání technologicky a sociokulturně produktivní, v době dnešní liberální společnosti začíná být více biologické a individuálně kultivující. Pět obecných rysů vědeckého poznání: 1. Vědecké poznání je relativně mladou součástí spontánně vznikajícího sociokulturního genomu. Můţe předepisovat prvky abiotické techniky a materiální kultury, současně však působí i na obyčejné myšlení a vzdělávací systém společnosti. 2. Vyznačuje se úsilím o obecný charakter poznatků a teorií, díky tomu dospívá k formulaci vědeckých zákonů. 3. Vědecké poznání se vyznačuje systematičností získávání a ověřování poznatků i teorií. S tím souvisí také kumulativní charakter vědeckého poznání, jeho reformy i paradigmatické rekonstrukce nahromaděného vědění. 4. Vědecké poznání charakterizuje kritičnost cesty při získávání i ověřování výsledků poznání. Skutečné vědě (i vědcům) je vlastní tzv. zdravá skepse, úsilí o neustálou falzifikaci poznatků. 111

Krob, Josef. Op. cit.

46

5. Vědu charakterizuje praktická aplikovatelnost poznatků a teorií. Můţe být trojího druhu. a) antropologická – formuje obsah lidského individuálního vědomí, jeho ţivotní postoj b) sociokulturní – záměrným i nezáměrným ovlivňováním veřejnosti pomáhá formovat kulturní systém, týká se zejména společenských věd a filosofie c) technologická – umoţňuje konstruování techniky a výstavbu materiální kultury112 2.2.5 Spor o realitu světa Poznání je principiálně vztahem mezi poznávajícím a poznávaným. Existují čtyři koncepce pojetí poznání: 1. větší důraz je kladen na předmět poznání 2. zdůrazňuje se role poznávajícího 3. snaha o objektivní posouzení obou stránek vztahu 4. pojetí, v němţ o ţádný vztah nejde113 Původním výkladem poznání byl realismus – poznáváme svět, který reálně existuje mimo nás. Další směr, subjektivismus, zpochybnil, zda vůbec můţeme vědět o tom, co se odehrává mimo naše vědomí. Koncepce nazvaná fenomenalismus naopak vůbec nepracovala s poznáním jako se vztahem dvou členů. 2.2.5.1 Realismus

Jednou z forem je přirozený realismus, který vychází z toho, ţe kaţdý člověk pokládá za samozřejmé, ţe svět, který vnímá, reálně existuje. Reprezentativní realismus ukázal rozdíl mezi tím, jak se svět jeví a jakým ve skutečnosti je. Podle tohoto směru jsou naše představy jen obrazem reálně existujících věcí ( představitelé - Diderot, Locke).114 2.2.5.2 Subjektivismus

Tento směr obhajoval názor, ţe o existenci vnějšího světa vlastně nic nevíme (Berkeley, Hume).

112

Krob, Josef. Op. cit. Špůr, Josef. Op. cit. 114 Tamtéţ 113

47

Názorový proud zvaný solipsismus tvrdil, ţe existuji jen já sám a svět kolem je pouze představa v mém vědomí. Tento názor byl prohlášen za nejabsurdnější a zároveň nevyvratitelnou filosofickou teorii, kterou mnozí filosofové kritizovali (např. Spinoza, Kant, Feuerbach, Scheler).115 2.2.5.3 Fenomenalismus

Jedná se o názor, ţe to, co je nám bezprostředně dáno, jsou fenomény, které si uvědomujeme jako stavy vědomí. Tento směr se pokoušel překonat tradiční pojetí poznání jako transcendentálního aktu (uvědomujeme si předměty mimo nás) a pojetí poznatku jako obrazu vnějšího světa. Fenomenologie Edmunda Husserla: Husserl se pokusil překonat jak subjektivismus, tak realismus. Tvrdil: „Pomocí fenomenologické Epoche redukuji své přirozené lidské já a svůj duševní život – říši mé psychické zkušenosti o sobě – na já transcendentálně fenomenologické, říši transcendentálně fenomenologické zkušenosti o sobě. Objektivní svět, který pro mě je, který pro mě kdy byl a bude, a který pro mne kdy může být, se všemi svými objekty, čerpá veškerý svůj smysl a svou platnost bytí ze mne sama jako z transcendentálního já, jež vystupuje teprve spolu s transcendentálně fenomenologickou EPOCHE.“ 116 2.2.6 Poznání jako vztah subjektu a objektu Tradičně se poznání definuje jako relace subjektu a objektu – dvou protikladných stránek poznávacího procesu. Subjekt je chápán jako poznávající instance – lidské individuum vybavené schopností vědomí a sebevědomí, skrze něţ si vytváří obraz reality. Objekt představuje to, na co se poznání zaměřuje – celý svět, kaţdý individualizovaný předmět. Zdá se, ţe se jedná o poměrně jednoduchý koncept, který je však natolik zásadní, ţe se jím zabývaly všechny filosofie. Ve všech různých západních filosofiích se řešil problém, jak můţe nemateriální subjekt – intelekt vstupovat do vztahu poznání s materiálním objektem, kdyţ představují vzájemné protiklady. Např. aristotelsko-tomistický směr117 tuto záleţitost objasňoval tak, 115

Špůr, Josef. Op. cit. Citováno podle Špůr, Josef. Op. cit., s. 28. 117 Aristotelismus je filozofický směr, inspirovaný řeckým filozofem Aristotelem. Vyznačuje se snahou o racionální a systematické uspořádání pojmů a představ o skutečnosti v celé její šíři. 116

48

ţe intelekt i materiální věci mají něco společného, a to ţe existují jako jsoucno. Další pokus o řešení – tzv. monismus vykládal buď intelekt materiálně nebo materiální věci jako formu intelektu. V antice a středověku uznávali filosofové pluralitu jsoucen a teorii poznání vykládali pomocí ontologického základu. Tzv. dualismus Reného Descarta postavil subjekt a objekt do nesmiřitelného protikladu, redukoval duši na rozum a pojal lidské tělo jako stroj. Tělo i duši povaţoval za protikladné principy na rozdíl od Aristotela, který se domníval, ţe jsou principy komplementárními.118 V jedné z filosofických tradic (aristotelsko-tomistické) byl poměr mezi subjektem a objektem definován tak, ţe subjekt představuje potenciální určitelný princip a objekt určující princip. Jedná se o spor, zda „je vnímáno stejné stejným (...) nebo nestejným.“ 119 Aristoteles to vyřešil následovně: „Když během poznání subjekt/duše něco trpí, musí být na počátku procesu poznání objektu nepodobna, avšak na konci k němu připodobněna, neboť přechází od nevědomí k poznání objektu, od potence k aktu, od možného ke skutečnému poznání.“

120

Tomáš Akvinský uvádí: „Intelekt (subjekt) si aktivně

připodobňuje věci (objekty) – jsou poznávány po způsobu poznávajícího, přesto přijímá míru od věcí, jež si v poznání připodobňuje, jak to vyjadřuje známá definice pravdy – připodobnění intelektu k věci.“

121

Kant oproti tomu přišel s tvrzením, ţe subjekt není

určován objekty, nýbrţ objekty subjektem. I přes různá protikladná tvrzení se jednotlivé směry mohou doplňovat. Některé pátrají po bytí objektů, postihovaných subjekty jako po objektivních předpokladech poznání, jiné naopak po subjektu samém jako po první subjektivní podmínce poznání. 2.2.7 Prameny poznání Člověk poznává svět prostřednictvím smyslového vnímání, ale také rozumovým uvaţováním. Význam obou sloţek poznání, jejich vzájemný vztah a podmíněnost jsou stále předmětem sporů. V moderní době se navíc objevil nový způsob poznávání světa –

Aristotelismus. Wikipedie online . [cit. 2011-05-26]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Aristotelismus. Tomismus je filozofický a teologický směr, vycházející z názorů sv. Tomáše Akvinského. Usiluje o racionální spojení aristotelismu a platonismu s církevním učením. Tomismus. Wikipedie online . [cit. 2011-05-26]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Tomismus. 118 Seidl, Horst; Floss, Karel; Jurečka, Richard. Bytí a vědomí: gnoseologie a metafyzika v klasické a moderní tradici. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2005. 119 Tamtéţ, s. 23. 120 Tamtéţ, s. 23. 121 Tamtéţ, s. 25.

49

iracionální (nerozumový – př. mystika, víra, intuice, mimosmyslové a mimoracionální vnímání).122 Tři nejvýznamnější gnoseologické koncepce pramenů poznání jsou: empirismus, racionalismus a iracionalismus 2.2.7.1 Empirismus

Smyslové vnímání světa je zprostředkováno pěti vnějšími smysly (zrak, sluch, čich, hmat, chuť) a také vnitřním smyslem. Smyslovost nepředstavuje vnímání jednotlivých kvalit nebo pocitů, ale vnímání předmětů majících kvalitu. Základní formou smyslového vnímání je vjem, který se dá abstrakcí rozloţit na tzv. počitky, které odpovídají kvalitám jednotlivých smyslů. Lidem i zvířatům je také vlastní schopnost mít představy, pamatovat si – tyto schopnosti pramení ze smyslovosti. Můţeme si vybavit dřívější vjemy a reagovat na ně podle získané smyslové zkušenosti. Rozpor mezi smyslovostí a racionalitou doutnal jiţ od prvopočátku. Váţná diskuse se rozhořela aţ v novověku. Novověký empirismus pokládal smyslovost za jediný spolehlivý pramen poznání (např. filosofové John Locke, David Hume). Moderní empirismus prošel několika vývojovými etapami, nejdříve to byl novopozitivismus, dále logický

empirismus,

analytická

filosofie,

postanalytická

filosofie

a

nakonec

neopragmatismus. Moderní pozitivisté jako Ludwig Wittgenstein a Rudolf Carnap tvrdili, ţe „z hlediska radikálního empirismu jsou dána pouze smyslová data rozložená v prostoru a střídající se v čase, ze kterých se díky logickým funkcím konstruuje obrazové schéma zvané svět, v němž se my, rovněž svazek smyslových dat, můžeme orientovat.“ 123 2.2.7.2 Racionalismus

Racionalita znamená mít schopnost pojmového myšlení, umět zobrazit svět pomocí pojmů a jejich systému. Pojem je obraz předmětu, vlastnosti nebo vztahu. Díky pojmům můţeme svět uchopit jazykem a slovem. Pojmové uchopení umoţňuje konkrétní poznávání. Pojmy získáváme díky operacím rozumu (analýza, abstrakce, syntéza, zobecnění).

122 123

Špůr, Josef. Op. cit. Tamtéţ, s. 77.

50

Novověký racionalismus Reného Descarta: „Rozum sám o sobě, tj. čistý rozum má vrozené ideje, které tvoří základ všeho poznání. Neboť poznání získané ze zkušenosti se stává skutečným věděním, až když je možné jej dodatečně dedukovat z vrozených idejí a tím dokázat jeho obecnou platnost.“ 124 Kritický (moderní) racionalismus se snaţil nově koncipovat vztah smyslovosti a racionality, podat nový výklad jevu a podstaty bytí jsoucna a poloţit základ pro kritický pojem pravdy (např. filosofové Karl Popper a Nicolai Hartmann). 2.2.7.3 Iracionalismus

Racionální myšlení selhalo. Iracionalismus představuje snahu o nalezení dosud utajovaných schopností našeho ducha. Patří mezi ně např. jasnovidectví, telepatie, čtení myšlenek nebo alternativní léčitelství. Důleţitá je zejména intuice (smyslová intuice, intelektuální intuice, mystická intuice). Iracionalita podlamuje důvěru v rozum, stala se z ní móda, kterou nelze empiricky ověřit. Zakladatel tzv. intuicionismu Henri Bergson zpochybňoval práva rozumu a odmítal rozumové poznání jako jediný spolehlivý pramen našeho vědění. Tvrdil, ţe pravá ontologie světa je rozumu nedostupná. Velkým kritikem racionalismu je také Václav Havel,

který

nesouhlasí

s racionálním

kognitivním

myšlením

a

odosobněnou

objektivitou.125 2.2.8 Gnoseologie a axiologie To, co se kolem nás děje, nejen poznáváme, ale i hodnotíme. Hodnota je to, co má pro člověka význam nebo to, co je pro člověka ţádoucí. Teorie hodnot se nazývá axiologie. Jedná se o čistě racionální disciplínu, která je součástí gnoseologie. Poznání lze definovat jako racionální akt vědomí, kdy se věci světa jeví takové, jaké jsou ve svém nezávislém bytí. Lidská subjektivita zde má jen minimální vliv. Hodnocení znamená vnímání věcí a událostí optikou přijatých hodnot. Nicolai Hartmann tvrdil: „Hodnocení je emocionální akt, který něčemu připisuje hodnotu.“

126

Dále také

poukazoval na to, ţe je hodnotový vztah provázán s poznávacími akty a ţe naše

124

Špůr, Josef. Op. cit., s. 69. Tamtéţ 126 Tamtéţ, s. 112. 125

51

hodnotové vědomí vyvěrá z naší emocionality. Vztah poznání a hodnocení vyhodnotil Hartmann jako vztah vzájemného podmiňování a doplňování. Existuje celá řada teorií hodnot. Např.: 1. Nemetafyzické „Tyto teorie spojují výskyt hodnot jen se svébytnou, tvořivou aktivitou člověka, který hodnoty neobjevuje, ale vytváří. Tedy že hodnoty a hodnocení jsou věcí naší ryzí subjektivity.“ 127 2. Metafyzické Vznikly v obavě z relativismu a subjektivizace hodnot. Podle koncepce Nicolaie Hartmanna představují hodnoty ideální bytí, jsou věčné, stálé a mají absolutní platnost. Hodnoty poznáváme nezávisle na zkušenosti jako emocionální proţitky, díky nimţ pochopíme, co má a můţe být. Teprve při racionální reflexi se hodnota stává součástí našeho poznání. Kaţdý člověk má hodnotové vědomí, ale ne kaţdý můţe být objevitelem a vyjevitelem hodnot. Nikdo také nemůţe znát celou říši hodnot, ale jen její relativní část. Z toho ovšem nevyplývá, ţe hodnoty jsou relativní, jen jejich vědomí je relativní. Typologie hodnot – vybrané typologie dle Hartmanna: 1. příjemné a nepříjemné 2. hodnoty vitality – zdraví, síla, hodnoty determinující politický a kulturní ţivot 3. hodnoty vyššího typu – mravní, estetické, náboţenské128

2.3 Znalostní prostředí Znalostní prostředí představuje určitý prostor, ve kterém vznikají a proudí informace, na jejichţ základě můţe vzniknout nějaká znalost. Typickým znalostním prostředím je knihovna, která se pořádání a vyhledávání informací primárně věnuje. Aby mohly z informací vznikat znalosti, musejí být sdíleny, předávány a vyuţívány. K tomu dochází ve větší míře tam, kde je větší komunita uţivatelů a tím i významnější znalostní prostředí. V současnosti lze povaţovat za největší a nejvýznamnější znalostní prostředí internet. Tato globální, dynamicky se rozvíjející, informační a komunikační platforma obsahuje takové mnoţství informací a znalostí, ţe prakticky nemá konkurenci. Velikou

127 128

Špůr, Josef. Op. cit., s. 115. Tamtéţ

52

výhodu internetu představuje především rychlost tvorby a sdílení informací díky efektivním a jedinečným nástrojům internetu. Ty umoţňují jednak neinteraktivní zveřejňování informací nebo také synchronní a asynchronní komunikaci a aktivní sdílení informací, které následně vedou ke vzniku znalostí.129

129

Rylich, Jan. Knihovny a web 2.0: Znalostní prostředí na Síti. Čtenář [online]. 2009, roč. 61, č. 6 [cit. 2011-05-16]. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2009-roc-61/06-2009/knihovny-a-web-2-0znalostni-prostredi-na-siti-59-420.htm.

53

3 Náboženská hnutí 3.1 Křesťanství Základ křesťanství tvoří víra v jediného Boha ve třech osobách (tzv. Nejsvětější Trojici) – Otce, Syna Jeţíše Krista a Ducha svatého. Velmi zásadní je také víra v posmrtný ţivot věčný, kterého lidé mohou dosáhnout prostřednictvím Jeţíše, který se stal člověkem, zemřel mučednickou smrtí a vstal z mrtvých. Pro křesťanský ţivot je důleţitá pravidelná účast na bohosluţbách, přijímání tzv. svátostí, modlitba, čtení svaté knihy Bible či slavení svátků. U jednotlivých křesťanských církví se vyskytují mnohdy i výrazné odlišnosti. 3.1.1 Římskokatolická církev

Římskokatolická církev vznikla na základech západního křesťanství a jednou z jejích nejvýznamnějších charakteristik je přední postavení římského biskupa nazývaného papeţ. Za normu křesťanského učení povaţují katolíci (lidé hlásící se k Římskokatolické církvi) nejen Bibli (jak tomu je u protestantských církví), ale také církevní normy a předpisy (církevní právo).130 Veliký význam má v ţivotě římskokatolických křesťanů nedělní bohosluţba. V jejím průběhu se čtou a vykládají biblické texty a také slaví eucharistie, při níţ je „Kristus svátostně přítomen a hostie a víno jsou proměněny v jeho tělo a krev.“ 131 Jedná se o tzv. transsubstanciaci, kterou s katolickou církví sdílí pouze církev pravoslavná. Římskokatolická církev uděluje celkem sedm svátostí: 1. svátost křtu – člověk se stává členem církve 2. svátost biřmování – přijetí za plnoprávného člena církve 3. svátost přijímání – přijetí chleba a vína (Jeţíšovo tělo a krev) 4. svátost smíření – zpověď ze hříchů 5. svátost manţelství – uzavření manţelského svazku před Bohem 6. svátost nemocných – posílení člověka v jeho nemoci 130

Vojtíšek, Zdeněk. Encyklopedie náboţenských směrů a hnutí v České republice: náboţenství, církve, sekty, duchovní společenství. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. 131 Tamtéţ, s. 33.

54

7. svátost kněţství – přijetí kněţského svěcení132 Zvláštní úctě se u katolíků těší svatí, kteří jiţ zemřeli a mohou se u Boha přimlouvat za ty, kteří potřebují pomoc. Výsadní postavení mezi nimi zaujímá Panna Maria, Jeţíšova matka, ke které se váţí i některá specificky katolická dogmata, jako to o jejím neposkvrněném početí, boţském mateřství či nanebevzetí. Nejvyšším představitelem katolické církve je papeţ. Do své funkce bývá volen sborem kardinálů a to doţivotně. Stojí rovněţ v čele církevního státu Vatikán. Katolická církev se dle správního dělení člení na diecéze v čele s biskupy. Diecéze se mohou slučovat v provincie vedené arcibiskupy. Diecéze se dále dělí na vikariáty nebo děkanáty a ty potom na jednotlivé farnosti, ve kterých působí kněţí a jáhnové.133 Pro katolickou církev jsou typická řeholní společenství, jejichţ členové zasvěcují svůj ţivot pouze Bohu. Existuje také mnoţství laických spolků, hnutí a společenství, zaměřených na charitu, vzdělávání, misie či společensky znevýhodněné lidi. 3.1.1.1 Římskokatolická církev v ČR

Římskokatolická církev je v České republice nejpočetnější křesťanskou církví. Při posledním sčítání lidu v roce 2001 se k ní hlásilo 2 741 000 obyvatel, coţ je zhruba 26,8% všech obyvatel ČR. Více neţ polovina všech katolíků ţije na Moravě, nejvíce v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji. V Čechách se jich nejvíce soustřeďuje v Praze a ve Středočeském a Jihočeském kraji. Větší zastoupení mají příslušníci Římskokatolické církve na vesnicích neţ ve městech.134 Římskokatolická církev v České republice se dělí na dvě církevní provincie – českou a moravskou. Česká církevní provincie se skládá z Arcidiecéze praţské, Diecéze českobudějovické, královéhradecké, litoměřické a plzeňské. Moravskou církevní provincii tvoří Arcidiecéze olomoucká, Diecéze brněnská a ostravsko-opavská. K církevním provinciím se ještě přičleňuje Apoštolský exarchát – organizačně a právně církevní útvar pro katolíky byzantsko-slovanského obřadu (řeckokatolíky) ţijící v České republice. Arcibiskupové a biskupové, kteří stojí v čele diecézí, jsou společně s pomocnými biskupy sdruţeni v České biskupské konferenci (ČBK). V České republice 132

Demjančuková, Dagmar. Teorie a dějiny náboženství. 1. vyd. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2003. Vojtíšek, Zdeněk. Op. cit. 134 Náboţenské vyznání obyvatelstva České republiky. Český statistický úřad [online]. [cit. 2011-05-16]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/nabozenske_vyznani_obyvatelstva_ceske_republiky_23_12_04. 133

55

má své sídlo také Apoštolská nunciatura, která diplomaticky zastupuje Svatý stolec. Na našem území působí mnoţství řeholních řádů a kongregací. Mezi muţské řády patří např. Řád bratří kazatelů (dominikáni), Řád minoritů, Řád menších bratří františkánů, Tovaryšstvo Jeţíšovo (jezuité) či Řád sv. Augustýna. Ţenské řády reprezentuje např. Klášter klarisek v Brně, Kongregace milosrdných sester Svatého Kříţe, Česká kongregace sester dominikánek nebo Společnost sester Jeţíšových. Tzv. osobní prelatury tvoří kněţí a jáhni z řad světského duchovenstva a slouţí k tomu, aby byli kněţí vhodně rozděleni k výkonu pastoračních či misijních úkolů.135 Církev svou činností zasahuje do různých oblastí společnosti. V minulosti se v hojné míře podílela a i dnes stále podílí na vytváření kulturních hodnot, ať uţ se jedná o architektonické památky (nejen kostely), uměleckou výzdobu, výtvarné umění, hudbu či film. Zvláštní pozornost věnuje církev mládeţi a rodinám – základním buňkám společnosti. Jako výraz starostlivosti biskupů o mládeţ vznikla Sekce pro mládeţ České biskupské konference. Nabízí prostor pro co největší zapojení mladých lidí do činnosti církve. „Sekce je ze své povahy základním nástrojem církve v pastoraci mládeže a plní důležitou formační, podpůrnou, komunikační, koordinační, studijní a informační funkci s jasným evangelizačním akcentem.“

136

Existují také diecézní centra pro mládeţ, která

jednají jménem diecézního biskupa a mají za úkol přispívat k diecézní spolupráci všech, kdo pracují s mládeţí. Můţeme také zmínit diecézní centra ţivota mládeţe, která nabízejí moţnost „dotknout se reálného křesťanského života a prožít pravou tvář společenství církve.“

137

Navštěvuje je i mnoţství nevěřících a hledajících mladých lidí. Katoličtí

vysokoškoláci se sdruţují ve vysokoškolských katolických hnutích a různých studentských klubech. Česká biskupská konference také zaloţila Národní centrum pro rodinu, jehoţ cílem je iniciovat a podporovat prorodinné aktivity pod úhlem pohledu katolické církve. Římskokatolická církev se rovněţ věnuje výchovné a vzdělávací činnosti, a to na všech úrovních – od mateřských škol aţ po vysoké školy. V ČR existují tři katolické teologické fakulty – Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého a Teologická fakulta Jihočeské univerzity. Církev také zřizuje dva Arcibiskupské semináře a Teologický konvikt. V souvislosti s katechezí, tedy náboţenským vzděláváním zájemců o křest i jiné svátosti, ustavila

135

Katolická církev v České republice [online]. c2011 [cit. 2011-05-16]. Dostupné z: http://www.cirkev.cz/. Tamtéţ 137 Tamtéţ 136

56

církev Katechetickou sekci České biskupské konference a katechetická centra v jednotlivých diecézích.138 Důleţitou součástí ţivota církve je solidarita a pomoc potřebným. To je specifickým úkolem charity (z řeckého charis – láska k bliţnímu). Jednotlivé charitní organizace vznikly na úrovni farností a měst, spadají pod diecézní či arcidiecézní charity. Všechny tyto subjekty se sdruţují do České katolické charity. Jejím úkolem je pomáhat lidem bez přístřeší, zdravotně handicapovaným, matkám v tísni, drogově závislým, sociálně slabým rodinám či uprchlíkům. „Charita provozuje poradny, stacionáře, přechodná ubytování, domovy na trvalý pobyt, hospice apod. a vede projekty na začlenění do společnosti a využití volného času.“ 139 Katolíci působí v řadě samostatných organizací, ve kterých uplatňují své ţivotní postoje. Můţeme jmenovat např. Likvidaci lepry, Nadaci sv. Františka z Assisi pro pomoc v rozvojových zemích, Hnutí Pro ţivot a sdruţení Ochrana nenarozeného ţivota, které prosazují úctu k lidskému ţivotu jiţ od početí, Komunitu sv. Zdislavy, věnující se léčbě drogově závislých nebo Ligu pár páru, která podporuje metodu tzv. přirozeného plánování rodičovství bez antikoncepčních prostředků.140 Nejvýznamnějším katolickým periodikem s celostátní působností je Katolický týdeník s měsíční přílohou Perspektivy. Na celém území ČR vychází také konzervativní čtrnáctideník Světlo. Z časopisů stojí za zmínku Teologické listy, časopis pro dívky In, časopis pro ministranty Tarsicius nebo časopis Milujte se! V Česku existují desítky katolicky zaměřených vydavatelství – nejvýznamnější jsou Karmelitánské nakladatelství, Matice cyrilometodějská, Vyšehrad, Paulinky nebo Trinitas. Katolicky orientovaná média reprezentují také TV Noe a Radio Proglas. Některé pořady s náboţenskou tématikou nalezneme rovněţ ve vysílání České televize (např. Cesty víry) a Českého rozhlasu.141

138

Katolická církev v České republice [online]. Op. cit. Tamtéţ 140 Vojtíšek, Zdeněk. Op. cit. 141 Římskokatolická církev v Česku. Wikipedie online . [cit. 2011-05-16]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1_c%C3%ADrkev_v_%C4%8Cesku . 139

57

3.1.1.2 Římskokatolická církev na internetu Církev a internet dle dokumentu Papežské rady pro hromadné sdělovací prostředky 142

Přistup církve k internetu je v zásadě pozitivní. Spatřuje v něm Boţí dar, který bratrsky spojuje lidi, přispívá ke vzdělání ducha a k šíření Boţího království. Musí se však správně uţívat ve prospěch spravedlnosti a společného dobra. Komunikace je pro církev podstatná – nejen ta s okolním světem, ale i ta interní, uvnitř církve. Církev potřebuje dialog svých členů, aby se mohl uskutečnit charakter církevního společenství. „Třebaže se svět sdělovacích prostředků může někdy vůči křesťanskému poselství jevit jako nepřátelský, poskytuje jedinečnou příležitost hlásat pravdu o Kristu celému lidskému rodu. Jde o možnost oslovit početnou veřejnost, kterou si ti, kdo hlásali evangelium před námi, nedokázali představit ani v nejodvážnějším snu.“ 143 Internet přináší z náboţenského hlediska významný prospěch a výhody: 1. Přináší zprávy a informace o událostech, idejích a osobnostech náboţenského ţivota. 2. Je nositelem evangelizace a katecheze. 3. Poskytuje inspiraci, povzbuzení a příleţitost k náboţenskému ţivotu lidem, kteří nemohou opustit své domovy nebo instituty. 4. Dovoluje bezprostřední a přímý přístup k důleţitým náboţenským a duchovním pramenům. 5. Umoţňuje virtuálním komunitám věřících, aby si vzájemně pomáhali a povzbuzovali se. 6. Je důleţitý pro mnohé církevní aktivity a programy. 7. Nemůţe sice nahradit autentické společenství lidí, ani svátosti či liturgii, můţe je ale doplnit, vést lidi k plnějšímu ţivotu víry a obohatit náboţenský ţivot uţivatelů internetu. 8. Umoţňuje vyjádřit veřejné mínění, poradit se s odborníky, spolupracovat s místními církvemi, řeholními instituty či jinými náboţenskými seskupeními na národní i mezinárodní úrovni. Negativní stránky pouţívání internetu: 1. Internet někdy můţe být lhostejný či dokonce nepřátelský vůči víře a morálce. 142

Církev a internet: dokument Papeţské rady pro hromadné sdělovací prostředky. online . 2002 [cit. 201105-16]. Dostupné z: http://www.cirkev.cz/res/data/004/000503.pdf. 143 Tamtéţ, s. 6.

58

2. Kultura médií je hluboce nasáklá typicky postmoderním pohledem – absolutní pravdy neexistují. 3. Existují webové stránky, které hanobí a napadají náboţenské a etnické skupiny. 4. Nerozlišování autentického stanoviska církve od výstředních naukových interpretací, které si přisvojují nálepku „katolický“. 5. Široký výběr sluţeb posiluje konzumní přístup k tématům víry. 6. Virtuální realita nemůţe nahradit reálnou přítomnost Krista v eucharistii, svátostnou podstatu dalších svátostí ani podíl na náboţenském ţivotě uvnitř společenství lidí. „Možnost rychlého přenosu všech možných informací, možnost být účasten nejen jedné, ale třeba řady jedinečných událostí online jednak vede ke stresům, má-li se člověk rozhodnout pro jednu volbu, pro jednu adresu, kterou může sledovat, a dále je to velké pokušení ke zpovrchnění. Člověk jen registruje, okamžitě reaguje, ale nijak hluboce nevnímá, nepřemýšlí, nedojde k žádné duchovní hloubce.“ 144 3.1.1.3 Prezentace církve na internetu

Katolická církev, nejpočetnější církev v ČR, se hojně prezentuje na obecně křesťanských webech. Jako příklady můţeme uvést: 1. web Víra.cz – podává vysvětlení prvků křesťanské víry formou otázek a odpovědí 2. magazín Christnet.cz – zpravodajské informace z náboţenského světa, diskuse na aktuální témata 3. různé stránky podávající základní informace o křesťanství 4. web Křesťan dnes – čerstvé informace ze ţivota křesťanů v ČR i v zahraničí 5. Křesťané v internetovém moři – přehled článků s křesťanskou tematikou 6. mládeţnické stránky Signály.cz – komunitní web pro mladé křesťany (akce, blogy, fotografie, videa, společenství) Poutníci. com – také pro mladé

144

Opatrný, Aleš. Pastorace v postmoderní společnosti. Pastorace.cz online . [cit. 2011-05-16]. Dostupné z:http://www.pastorace.cz/index.php?typ=texty&sel_char=I&sel_tema=173&sel_podtema=674&sel_text=1 694.

59

7. křesťanské poradny v mezilidských vztazích, křesťanské seznamky, fóra pro věřící maminky 8. Pastorace.cz – podklady pro pastorační činnost 9. Facebook – nalezené příklady: Nejvíce příznivců má například web Víra.cz (1273), web Signály (1350), TV Noe (1541), Karmelitánské nakladatelství (579) nebo Rádio Proglas (891). Nalezneme zde také Magazín Christnet, Hnutí pro ţivot, Společenství čistých srdcí, organizaci Orel nebo mládeţnický web Poutníci. Pouze katolické weby: 1. oficiální web – základní informace o církvi u nás i ve světě 2. Katolík.cz – otázky a odpovědi, diskuse, seznamka 3. stránky různých komunit, společenství, organizací a klubů (např. Církevní středisko mládeţe sv. Jana Boska, Katechetické centrum v Brně, Komunita Chemin Neuf, Misijní centrum Praha, Opus Dei, Společenství rodin Stráţnice, Stránky pro animátory seniorů a seniorské aktivity, Katolická charismatická obnova, Mariánské kněţské hnutí, Společenství čistých srdcí nebo Hnutí pro ţivot) 4. weby diecézí (biskupství a arcibiskupství), řádů a kongregací, diecézních center mládeţe, center pro rodinu, farností, děkanátů a vikariátů 5. mládeţnické stránky farností a děkanátů, weby vysokoškolských katolických hnutí 6. stránky církevních škol, křesťanských hudebních skupin, varhaníků, nakladatelství 7. weby podporující manţelství, rodinu, přirozené plánování rodičovství, poradny 8. osobní weby – např. o sv. Faustyně, sv. Augustinovi či Johance z Arku 9. databáze modliteb, weby zaměřené na katechezi a duchovní zamyšlení, stránky poutních míst 10. stránky médií a periodik – např. Katolický týdeník, Radio Proglas, Radio Vaticana, TV-MIS 11. Bible online – ekumenický překlad, Bible 21. století 12. elektronický katechizmus a breviář 13. stránky zaměřené na charitu, různé internetové projekty 14. Facebook – nalezené příklady: - stránky 6 diecézí z celkových 8 – nejvíce příznivců – Brněnská diecéze (246), Diecéze královéhradecká (216)

60

- stránky 73 farností – nejvíce příznivců např. farnost Cheb (141), farnost Ostrava Radvanice (82), farnost Malá Morávka (160), farnost Velká Bíteš (75), farnost sv. Mořice v Kroměříţi (97) nebo farnost Brno Ţidenice (96) - více příznivců také u stránek diecézních center mládeţe – DCŢM Vesmír (282), ADCŢM Přístav (439), DCM Brno (192), DCM České Budějovice (96); vysokoškolských katolických hnutí – VKH Brno (366 členů), VKH Olomouc (188) nebo u stránek dívčího časopisu In (487) 3.1.2 Českobratrská církev evangelická

„Evangelická církev se hlásí do společenství reformačních církví obnovených a stále se obnovujících Božím slovem. Navazuje na tradice České reformace, na hnutí husitské, církev podobojí, Jednotu bratrskou, na církve evangelické augsburského i helvetského vyznání, povolené v našich zemích Tolerančním patentem v roce 1781 a sloučené svobodným rozhodnutím zástupců všech sborů na generálním sněmu r. 1918 v církev jedinou, která přijala jméno Českobratrská církev evangelická.“ 145 Českobratrská církev evangelická vyznává stejně jako všichni křesťané víru v Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Za jediné pravidlo víry uznává Boţí slovo dosvědčené v Bibli. Od Římskokatolické církve ji odlišuje např. odmítání papeţství či celibátu kněţí. Také se vyznačuje méně honosnou liturgií nebo daleko menší úctou vůči světcům a zejména Panně Marii. Římskokatolická dogmata, která byla o Jeţíšově matce vyhlášena, evangelíci neuznávají. V roce 2001 se k Českobratrské církvi evangelické hlásilo 117 000 lidí, coţ je 1,1% obyvatel ČR a činí to z této církve největší protestantskou církev na našem území. Více evangelíků ţije ve velkých městech neţ na vesnicích, nejvíce ve Zlínském kraji, Praze a Pardubickém kraji.146 Církev funguje podle presbyterně-synodních zásad ve třech stupních: 1. základní jednotkou je farní sbor 2. širší jednotkou je seniorátní sbor 3. nejširší je povšechný sbor – celá církev 145

Českobratrská církev evangelická: základní dokument vypracovaný podle zákona 3/2002 Sb. na základě církevního zřízení ČCE. online . 2010 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://www.e-cirkev.cz/rubrika/110Zakladni-dokument/index.htm. 146 Náboţenské vyznání obyvatelstva České republiky. Op. cit.

61

Farní sbor, základní jednotka evangelické církve, je spravován tzv. staršovstvem, které si sborové shromáţdění samo zvolí. Stejně tak si volí i faráře a kurátora, kteří jsou statutárními zástupci sboru. Seniorát představuje společenství sborů v určitém obvodu, které sdílí církevní činnosti a správu. O věcech seniorátu rozhoduje konvent, který tvoří poslanci příslušných sborů. Církev se skládá celkem ze 14 seniorátů: Praţského, Poděbradského, Jihočeského, Západočeského,

Ústeckého,

Libereckého,

Královéhradeckého,

Chrudimského,

Poličského, Horáckého, Brněnského, Východomoravského, Moravskoslezského a Ochranovského.147 Celá církev se nazývá povšechný sbor. O její záleţitosti se stará tzv. synod – parlament sloţený z volených poslanců. Nejvyšším správním orgánem Českobratrské církve evangelické je synodní rada (6 volených osob – 3 faráři a 3 laici), v jejímţ čele stojí nejvyšší představitel církve synodní senior (duchovní) a synodní kurátorka (laik). Evangelická církev se významně angaţuje v oblasti výchovy a vzdělávání. Oddělení výchovy a vzdělávání při synodní radě ČCE připravuje pro děti nejrůznější akce a pobyty a také vydává publikace. Tzv. Evangelická akademie je církevní instituce, která sdruţuje školy zřízené evangelickou církví. Jedná se o jednu základní školu, střední odbornou školu sociální, střední zdravotnickou školu, církevní konzervatoř a dvě vyšší odborné školy sociální. Nesmíme také zapomenout na Evangelickou teologickou fakultu Karlovy univerzity, která je místem kritické reflexe učení i praxe českého protestantismu.148 K ţivotu i práci Českobratrské církve evangelické neodmyslitelně patří péče o nemocné a potřebné. Tu zajišťuje Diakonie Českobratrské církve evangelické, která je druhou největší neziskovou organizací poskytující sociální sluţby v ČR. Pomoc nabízí v podobě nízkoprahových zařízení pro děti a mládeţ, azylových domů, speciálních škol, denních stacionářů pro lidi s postiţením, občanských poraden, rodinných komunitních center, pečovatelských sluţeb, domovů pro seniory či hospiců pro umírající.149 Zvláštní zařízení ČCE, tzv. Jeronymova jednota, finančně podporuje obnovu i výstavbu církevních budov i jejich zařízení. Evangelická církev se také od roku 1989 podílí na vojenské a vězeňské duchovní sluţbě. 147

Českobratrská církev evangelická [online]. [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://www.e-cirkev.cz/. Tamtéţ 149 Diakonie Českobratrské církve evangelické [online]. c2011 [cit. 2011-05-16]. Dostupné z: http://www.diakonie.cz/. 148

62

Hlavním periodikem ČCE je měsíčník Český bratr, vydávaný od roku 1924. Předává aktuální zprávy o dění v církvi a věnuje se různým společenským otázkám. Dvakrát ročně vydává Synodní rada ČCE Sbírku kázání, obsahující biblické texty, modlitby, písně a kázání. Pro evangelickou mládeţ vychází časopis Bratrstvo, který vytvářejí převáţně vysokoškoláci. Synodní rada ČCE má 80% obchodní podíl v nakladatelství a knihkupectví Kalich, které se nesoustředí pouze na literaturu z oboru teologie, ale také filosofie, historie, psychologie či pedagogiky. Je zde moţné koupit i specializovanou dětskou literaturu, časopisy (např. Evangelický týdeník, Teologické listy, Kostnické jiskry) nebo kniţní produkci jiných církevních uskupení.150 Českobratrská církev evangelická podporuje ekumenickou spolupráci a je zapojena do celé řady mezinárodních církevních svazků, např.: Světová rada církví, Leuenberská konkordie, Světový luterský svaz, Světový reformovaný svaz nebo Společenství evangelických církví v Evropě. V ČR je ČCE jednou ze zakládajících církví Ekumenické rady církví ČR, usilující o úzkou spolupráci evangelických církví.151 3.1.2.1 Prezentace církve na internetu

Českobratrská církev evangelická má v ČR mnohem menší zastoupení neţ Římskokatolická církev a nejinak je tomu i v prostředí internetu. Evangelická církev je také přítomna na obecně křesťanských webech, o kterých jsme se zmiňovali u katolické církve. 1. oficiální web evangelické církve – informace o církvi, komentáře k článkům, akce 2. Evangnet.cz – portál pro české evangelíky, diskuse, blogy, kalendář akcí 3. stránky seniorátů, jednotlivých sborů 4. weby různých spolků a zájmových organizací, např. Consonare – evangelické pozounové sbory, Občanské sdruţení Exulant, Veritas – společnost pro aktualizaci odkazu české reformace, Coena – evangelická liturgická iniciativa, Společnost pro církevní právo, Lutherova společnost 5. stránky církevních rekreačních a ubytovacích středisek

150

Českobratrská církev evangelická [online]. Op. cit. Českobratrská církev evangelická. Rozhlas.cz [online]. [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/cirkve/_zprava/213154. 151

63

6. weby zaměřené na pomoc bliţním – Diakonie, linka důvěry, senior servis, psychosociální intervenční tým, vězeňská a duchovní sluţba, víra a světlo – pro rodiny s dětmi s postiţením 7. stránky církevních škol 8. weby periodik (např. Bratrstvo, Evangelický týdeník), nakladatelství (např. Kalich, Eman) 9. různé weblogy 10. mládeţ – Signály.cz, celocírkevní web evangelické mládeţe, seniorátní a sborové mládeţnické weby 11. web Ekumenické rady církví ČR 12. Facebook – nalezené příklady: - malé zastoupení - stránky 3 seniorátů z celkových 14 – Východomoravský seniorát (54 příznivců), Moravskoslezský seniorát (67) - stránky 13 sborů – nejvíce příznivců např. sbor v Chrástu (85), sbor v Ústí nad Labem (31) nebo sbor Zlín (30) - stránky 9 mládeţnických webů – např. Moravskoslezská mládeţ (50 příznivců), mládeţ Odry (48), mládeţ Poděbradského seniorátu (37) 3.1.3 Církev bratrská

„Církev bratrská je větví křesťanské církve navazující na českou i světovou reformaci. Tvoří ji otevřená společenství lidí, kteří věří v Ježíše Krista jako Božího Syna a svého zachránce, přijímají Bibli za měřítko víry, učení i života. Sbory Církve bratrské vidí svůj úkol ve vyznávání křesťanské víry, ve vedení k této víře, ve vytváření společenství věřících a v praktické pomoci potřebným lidem.“ 152 Církev bratrská vznikla v roce 1892 sloučením Svobodné evangelické církve české a Svobodné reformované církve pod názvem Svobodná církev reformovaná. Později přijala název Jednota českobratrská a přihlásila se k duchovnímu odkazu Jednoty bratrské. Svůj současný název Církev bratrská si zvolila v roce 1967 kvůli připojení nečeských sborů.

152

Církev bratrská [online]. [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://cb.cz/main/cs/home.

64

Církev se hlásí k principům světové reformace, konkrétně k tomu tvrzení, ţe člověk můţe být spasen jen na základě víry a nikoli díky dobrým skutkům a zásluhám. Církev bratrská také přijímá zásady tzv. probuzenectví. „Především má činnost církve směřovat k probuzení svědomí každého jednotlivce, aby osobně přijal odpuštění vin a jistotu spasení skrze učení Ježíše Krista. S tím souvisí chápání církve jako společenství znovuzrozených lidí, dále pak misijní a svědecký úkol pro církev i pro každého člena.“ 153 U probuzeneckých církví má velikou autoritu Bible jako Slovo Boţí. „Přijímáme slovo Boží za jediný a neomylný základ naší víry a našeho konání. Věříme, že Písmo Starého a Nového zákona bylo vnuknuto od Boha a že je jediným a pravým základem víry i života.“154 Základní jednotkou církve, ve které se rozvíjí duchovní ţivot, je sbor. V jeho čele stojí správce a staršovstvo. Nejvyšším orgánem sboru je členské shromáţdění. Všechny sbory fungují nezávisle, sjednocuje je společné vyznání víry, zásady křesťanského ţivota podle Písma svatého a společná Ústava a Řád církve. Samostatně se nechovají pouze sbory, ale také jejich jednotliví členové. Měli by být schopni posuzovat církevní věci a rozhodovat o nich, měli by spoluzodpovídat za dílo evangelia. Jádro sborového ţivota přestavují bohosluţebná shromáţdění. Z liturgického hlediska se vyznačují na rozdíl od např. Římskokatolické církve značnou volností. Náplní je především četba Písma, kázání, modlitby, zpěv, poţehnání a někdy také rozhovory. Nejméně šestkrát za rok se ve sboru slaví svatá večeře Páně.155 Církev bratrská má v ČR 74 sborů. Shromáţdění se konají i v tzv. stanicích, přidruţených ke sborům. Sbory jsou rozděleny do 12 seniorátů (Hanácko-Valašský, Jizerský, Jiţní Čechy, Jiţní Morava, Praha, Severní Čechy, Severní Morava, Střední Čechy a Vysočina, Těšínsko, Východní Čechy-Jih, Východní Čechy-Sever, Západní Čechy). V roce 2001 se k církvi hlásilo 9931 obyvatel ČR.156 Nejvyšším orgánem Církve bratrské je Konference Církve bratrské, která se koná kaţdý rok. V období mezi konferencemi církev řídí a zastupuje Rada CB, sloţená z 9 členů (minimálně 3 nekazatelé a 3 správci sboru). Při Radě Církve bratrské existuje několik tematicky zaměřených skupin – odborů: studijní, internetový, stavební, finanční, pastorační, dětský odbor a dále také 153

Zásady Církve bratrské. [online]. 1997 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://cb.cz/main/cs/content/document/view/766. 154 Tamtéţ 155 Ústava, vyznání a Řád Církve bratrské [online]. 2009 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://cb.cz/main/cs/content/document/view/916. 156 Církev bratrská [online]. Op. cit.

65

Evangelizační odbor Jeho cílem je pomáhat sborům a seniorátům s evangelizací, spolupracovat s misijními organizacemi a připravovat pracovníky na evangelizační a misijní činnost. Dorostová unie Jejím hlavním posláním je vytváření zázemí a zajištění vzdělání pro vedoucí dětských kolektivů. Také organizuje zájmové a volnočasové akce pro dorostence. Odbor mládeţe Pomáhá sborům vychovávat křesťany, kteří obstojí vůči tlakům dnešní doby. Odbor pořádá různé akce, např. Sjezd mládeţe, Studna – systematické vzdělávání pro pracovníky s mládeţí, Houba – setkání pro mladé lidi s nejrůznějšími tématy, Relax – pobyt zaměřený na duchovní růst. Odbor pro manţelství a rodinu Pomáhá manţelským párům, snoubencům i ţenám a muţům jako jednotlivcům. Diakonie CB Jedná se o nestátní neziskovou organizaci s celostátní působností, která poskytuje sociální a charitativní pomoc v souladu s křesťanskými hodnotami. Provozuje např. domov pro seniory, centrum pro podporu samostatného ţivota osob s tělesným postiţením nebo chráněné bydlení pro mentálně postiţené.157 Církev bratrská zřizuje ekumenický Evangelikální teologický seminář, který zajišťuje vzdělání kazatelů, diakonů a sociálních pracovníků. Vydává také časopis Brána a ekumenickou pomůcku k denním poboţnostem s názvem Mana. Církev je členkou Mezinárodní federace svobodných evangelikálních církví, Světového reformovaného svazu, Konference evropských církví a Ekumenické rady církví v ČR. 3.1.3.1 Prezentace církve na internetu

Církev bratrská je malou protestantskou církví, a proto nemá na internetu mnoho svých stránek. 1. obecně křesťanské weby – (např. Krestanstvi.net) 2. weby evangelických církví (např. Ekumenická rada církví ČR) 3. stránky s obecnými informacemi o Církvi bratrské 4. oficiální web – základní dokumenty, kalendář akcí 5. weby jednotlivých sborů a stanic 157

Církev bratrská [online]. Op. cit.

66

6. mládeţnické stránky - web Mládeţ Církve bratrské, Dorostová unie, Dětský odbor, Odbor mládeţe, Awana – křesťanské dětské kluby, Signály.cz 7. stránky Odboru pro manţelství a rodinu, Evangelizačního odboru, Diakonie Církve bratrské 8. web Evangelikálního teologického semináře 9. zahraniční misijní agentury 10. časopis Brána, Effatha – pěvecké společenství Církve bratrské 11. osobní stránky – např. web Milana Leta, kazatele Církve bratrské 12. Facebook – nalezené příklady: - malá aktivita - stránky 18 sborů – nejvíce příznivců např. sbor ve Vsetíně (139), sbor Praha 13 (57) nebo sbor Šeberov (65) - stránky 30 mládeţnických webů – dorost a mládeţ CB (352 příznivců), mládeţ CB Hrádek (57), mládeţ CB Smíchov (55), mládeţ CB Česká Třebová (34)

67

4

Analýza

e-komunikace

na

vybraných

webech

náboženských hnutí – praktická část 4.1 Mapování webů náboženských hnutí s přihlédnutím k zaměření práce Cílem bylo zmapovat weby náboţenských hnutí dle stanoveného vymezení. Předmětem zájmu byly vyuţívané způsoby e-komunikace na těchto webech. Na základě výsledků této činnosti jsme stanovili weby určené k podrobnějšímu zkoumání v souladu s cílem této práce, který spočívá ve zjištění, zda na webech dochází k vytváření a předávání znalostí. Vymezení oblasti mapování – Česká republika: 1. křesťanství – obecně 2. Římskokatolická církev 3. Českobratrská církev evangelická 4. Církev bratrská Mapování nemohlo obsáhnout všechny existující weby. Zaměřili jsem se na ty weby, které jsme nalezli pomocí zdrojů, které jsou uvedeny níţe a také na ty, které by potenciálně mohly nabízet nějaké nástroje pro e-komunikaci. Pro mapování jsme pouţili: 1. AMBIT-adresář českého katolického internetu http://www.ambit.hypernet.cz/ 3. http://katolik.cz/ - rozcestník farností, odkazy na křesťanské stránky 2. www.google.cz Také nám pomohla provázanost jednotlivých webů, které na sebe odkazovaly. Dělo se tak napříč křesťanskými církvemi.

68

4.1.1 Výsledky mapování Zde následují výsledky mapování webů zvolených náboţenských hnutí v podobě tabulek, které představují obecný přehled vyuţívání e-komunikace na webech těchto hnutí. Tabulky jsou doplněny krátkým komentářem. Pro účely této práce je podstatné, zda je na webech nabízena moţnost diskuse, příspěvků do návštěvní knihy nebo jiné formy viditelné (a tedy zkoumatelné) interakce. Výběr církví a následně i konkrétních webů se řídil především tím, zda je na webech vyuţíváno diskusní fórum (také návštěvní kniha nebo vzkazník). 4.1.1.1 Křesťanství – obecně

Křesťanství jsme pro podrobnější zkoumání zvolili proto, ţe je v České republice nejrozšířenější, a je tedy moţné na internetu nalézt mnoţství rozmanitých webů s křesťanskou tématikou. U celkového mnoţství 58 prohlédnutých webů, bylo na 25 webech zaznamenáno funkční diskusní fórum. celkový počet webů: e-mailový kontakt: diskusní fórum/návštěvní kniha: RSS: blog: otázky a odpovědi: Facebook:

58 47 25 16 2 5 20

43 % webů obsahuje diskusní fórum Toto číslo ukazuje, ţe na křesťanských webech se diskutuje podstatně více, neţ na webech konkrétních církví. Tam se mnoţství diskusních fór pohybuje kolem 20 respektive 30 %.

69

4.1.1.2 Římskokatolická církev

Zde byla volba jasná, protoţe Římskokatolická církev je suverénně nejpočetnější křesťanskou církví v ČR. I kdyţ procentuální zastoupení diskusních fór k celkovému počtu webů není příliš vysoké, tak jejich celkové mnoţství převyšuje počty diskusních fór u ostatních církví a je tedy z čeho vybírat. http://www.cirkev.cz/ - oficiální web – e-mailový kontakt, RSS různé weby (např. komunity, organizace, média, periodika, církevní řády, atd.) celkový počet webů: e-mailový kontakt: diskusní fórum/návštěvní kniha: RSS: blog: Facebook: otázky a odpovědi: podcast:

49 48 14 12 3 7 2 1

diskusní fórum obsahuje 28,5 % webů mládeţnické weby celkový počet webů: e-mailový kontakt: diskusní fórum/návštěvní kniha: RSS: blog: Facebook:

70 63 41 18 1 21

diskusní fórum obsahuje 58,5 % webů diecéze celkový počet webů: e-mailový kontakt: RSS: Facebook:

9 9 6 5

70

Farnosti podle krajů celkový počet webů: 608 diskusní fórum obsahuje 17,6 % webů Kraj

LBK

JHM

VYS

STČ

JHČ

MSK

ULK

počet webů:

36

111

42

54

30

75

28

e-mail:

29

104

39

48

26

68

27

diskusní fórum:

5

20

8

7

0

23

6

RSS:

2

13

8

5

2

8

2

blog:

0

1

0

0

0

0

0

chat:

0

0

0

0

0

0

0

Facebook:

1

13

4

4

2

9

2

PLK

ZLK

PAK

PHA

OLK

HKK

KVK

počet webů:

21

63

40

35

39

25

9

e-mail:

18

58

39

33

36

24

8

diskusní fórum:

4

11

5

5

7

5

1

RSS:

1

3

0

6

6

4

4

blog:

0

0

0

0

0

0

0

chat:

0

0

0

0

1

0

0

Facebook:

3

4

3

3

2

5

2

Kraj

Liberecký (LBK), Jihomoravský (JHM), Vysočina (VYS), Středočeský (STČ), Jihočeský (JHČ), Moravskoslezský (MSK), Ústecký (ULK), Plzeňský (PLK), Zlínský (ZLK), Pardubický (PAK), Praha (PHA), Olomoucký (OLK), Královéhradecký (HKK), Karlovarský (KVK)

celkový počet webů Římskokatolické církve: 737 celkový počet diskusních fór: 162 22 % webů obsahuje diskusní fórum Zde je zřejmé, ţe na oficiálním církevním webu i na diecézních webech prostor pro diskusi nenajdeme. Z farních webů obsahuje diskusní fórum jen 17,6 %. Lépe jsou na tom mládeţnické weby, kde jich příleţitost diskutovat nabízí nadpoloviční většina. 71

4.1.1.3 Českobratrská církev evangelická

Českobratrskou církev evangelickou jsme zvolili mimo jiné proto, ţe je druhou nejpočetnější církví v ČR a nabídka webů je tedy širší neţ u méně zastoupených církví. Také nás zaujalo mnoţství diskusních fór u mládeţnických webů. http://www.e-cirkev.cz/ - oficiální web - FAQ, e-mailový kontakt, Facebook evangelický portál Evangnet http://www.evangnet.cz/ – e-mail, diskusní fórum, RSS, weblog Senioráty celkový počet webů: e-mailový kontakt: diskusní fórum/návštěvní kniha: RSS: Facebook:

9 8 0 5 3

Sbory celkový počet webů: e-mailový kontakt: diskusní fórum/návštěvní kniha: RSS: otázky a odpovědi: Facebook:

175 163 22 24 1 10

diskusní fórum obsahuje 12,6 % webů Mládeţnické weby celkový počet webů: e-mailový kontakt: diskusní fórum/návštěvní kniha: RSS: blog: Facebook: chat:

24 16 23 5 1 8 2

diskusní fórum obsahuje 95,8 % webů 72

celkový počet webů ČCE: 210 celkový počet diskusních fór: 45 21,4 % webů obsahuje diskusní fórum U evangelické církve je situace obdobná jako u katolické církve. U oficiálního webu a webů seniorátních diskuse schází, weby sborů jí obsahují minimálně a naopak mládeţnické weby z 95,8 %. 4.1.1.4 Církev bratrská

Církev bratrskou jsme si nevybrali proto, ţe by byla třetí nejpočetnější církví v ČR. Nemá příliš mnoho členů v porovnání s katolickou a evangelickou církví, ale tak jako u evangelické církve, i zde náš výběr ovlivnil počet diskusních fór u mládeţnických webů. http://cb.cz/main/cs/home - oficiální web - e-mailový kontakt, RSS, Facebook Sbory celkový počet webů: e-mailový kontakt: diskusní fórum/návštěvní kniha: RSS: blog: Facebook:

68 64 12 10 2 18

diskusní fórum obsahuje 17,6 % webů Mládeţnické weby celkový počet webů: e-mailový kontakt: diskusní fórum/návštěvní kniha: RSS: blog: Facebook: chat:

44 39 30 5 1 20 5

73

diskusní fórum obsahuje 68,2 % webů celkový počet webů Církve bratrské: 112 celkový počet diskusních fór: 42 37,5 % webů obsahuje diskusní fórum Církev bratrská je na tom podobně jako katolická a evangelická. Opět daleko menší mnoţství diskusních fór na sborových webech neţ na webech mládeţnických.

4.2 Analýza e-komunikace na vybraných webech Konkrétní weby jsme vybírali tak, abychom na jejich příkladě mohli ukázat, kdy dochází k předávání znalostí a kdy nikoli. Oficiální weby církví jsme přidali automaticky bez ohledu na to, jestli nabízejí moţnost diskuse či ne. Na výběr webů mělo vliv několik faktorů: jaké způsoby e-komunikace nabízí, mnoţství sdílených informací či znalostí, zaměření webu (např. web farnosti nebo sboru, mládeţnický web), obsah komunikace Pro podrobnější analýzu e-komunikace jsme zvolili patnáct konkrétních webů, dva křesťansky zaměřené a třináct v rámci třech stanovených křesťanských církví. Křesťanství – dva weby - portál a komunitní web pro mladé Římskokatolická církev – pět webů – oficiální web Římskokatolické církve, katolické periodikum, dva weby farností, web vysokoškolského katolického hnutí Českobratrská církev evangelická – čtyři weby – oficiální web ČCE, evangelický portál, dva weby mládeţnických organizací Církev bratrská – čtyři weby – oficiální web Církve bratrské, tři weby mládeţnických organizací Zaměřili jsme se na e-komunikaci probíhající na diskusních fórech, návštěvních knihách nebo chatech. Při hodnocení vytváření a předávání znalostí na webech jsme vycházeli z toho pojetí znalosti, kde znalost chápeme jako uspořádanou informaci, kterou lze komunikovat

74

a kterou je potenciální příjemce schopen vyuţít a interpretovat tak, aby ji následně včlenil do svého endoceptu158 a pouţil k řešení problému nebo rozhodování. Protoţe jsme ke zkoumání obsahové části e-komunikace vybrali patnáct reprezentativních webů, výsledky nemohou být vyčerpávající ani je nelze zevšeobecnit. Mají pouze ilustrativní charakter. Ke kaţdému webu jsme uvedli vţdy jen jednu ukázku diskuse, která dokazuje, co jsme zjistili a co popisujeme v odstavci „Dosavadní zjištění šetření e-komunikace“ u kaţdého webu. Příkladů jsme našli daleko více, ale vzhledem k rozsahu práce jsme zvolili pouze jeden ilustrativní příklad. 4.2.1. Křesťanství

4.2.1.1 Christnet

http://christnet.cz/magazin/default.asp Christnet.cz je ekumenicky orientovaný portál o křesťanství a společnosti. Jedná se o projekt nezávislý na jakékoli církvi, financovaný ze soukromých zdrojů. Je otevřený pro všechny křesťany, i kdyţ stojí na katolických základech. Hlavní část webu tvoří Magazín Christnet.cz, který vychází kaţdý všední den. Publikuje články na nejrůznější témata, jejichţ rozčlenění do rubrik najdeme v levé části webu. Příklady rubrik – církev dnes, do hlubin internetu, křesťanský humor, portréty a rozhovory, praktická víra, teologie a my nebo články k zamyšlení. V nabídce webu také najdeme vţdy nějakou anketu, dále moţnost vyhledávat, klást otázky redakci, kontakt, tiskové zprávy redakce, etický kodex, archiv, krátké aktuální zprávy, kalendář křesťanských akcí, nabídku pohlednic dle různých kategorií, virtuální knihkupectví, odkazy a také diskusi, jejíţ obsah nás bude zajímat především.159 Nástroje e-komunikace: e-mail, diskusní fórum, RSS, Facebook

158

Endoceptem rozumíme proces vnímání našeho vnitřního proţívání světa. Jedná se o rozsáhlé systémy minulých zkušeností, představ a plánů, spjatých abstrakcí hodnotového ţebříčku, které jsou nesnadno vyjádřitelné slovy a mají povahu dispozic. Cejpek, Jiří. Op. cit. 159 Magazín ChristNet.cz [online]. c2000-2005 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://christnet.cz/magazin/default.asp.

75

Obrázek č. 1: Magazín ChristNet – úvodní stránka160

Dosavadní zjištění šetření e-komunikace z hlediska našeho zaměření V diskusním fóru Magazínu Christnet se velmi často objevují tvrdé názorové střety a striktně zastávané názory, nenalezneme zde příliš mnoho individuálních či obecných znalostí. V ukázce z diskusního fóra uţivatelé vycházejí ze článku, který popisuje postoj a jednání císaře Františka Josefa I. vůči protestantům (zrovnoprávnil je s katolíky). Diskutující zde vyuţívají své znalosti historie a také Písma. Rozebírají skutečnost, zda je náboţenská svoboda a rovnoprávnost tím správným postojem a zda má stát právo o těchto záleţitostech rozhodovat. Dochází zde ke sdílení znalostí a také osobních názorů. Ilustrativní příklad:

160

Magazín ChristNet.cz [online]. Op. cit.

76

77

Obrázek č. 2: Ukázka z diskusního fóra na webu magazín ChristNet161

4.2.1.2 Signály

http://www.signaly.cz/ Jedná se o komunitní web pro mladé křesťany. Provozuje ho občanské sdruţení Signály.cz o.s. za podpory Sekce pro mládeţ České biskupské konference a Asociace křesťanských sdruţení mládeţe. Web nabízí mnoţství nejrůznějších akcí pro mladé věřící, redakční články, blogy uţivatelů, fotky, videa a také vytváření společenství, ať jsou to scholy, kluby ministrantů, farnosti, sbory, skauti či jiné skupiny. Pro aktivní zasahování do dění na Signálech.cz je nutná registrace. „Po registraci budeš moci nejen všechen tento obsah prohlížet, ale také jej sám vytvářet: psát si svůj blog, nahrávat fotky, publikovat videa, sdílet odkazy, zapojovat se do společenství nebo i nová společenství zakládat a jako registrovaný uživatel získáváš možnost veškeré dění na Signály.cz také komentovat a komunikovat tak se svými přáteli, kterých tu najdeš jistě brzy spoustu.“ 162 Na Signálech.cz působí příslušníci církví – Apoštolská církev, Armáda spásy, Bratrská jednota baptistů, Církev adventistů sedmého dne, Církev bratrská, Církev československá husitská, Českobratrská církev evangelická, Evangelická církev a.v., Evangelická církev metodistická, Jednota bratrská, Křesťanská společenství, Křesťanské sbory, Luterská evangelická církev a.v., Pravoslavná církev, Řeckokatolická církev, Římskokatolická církev, Slezská církev evangelická a.v. a Starokatolická církev.

161 162

Magazín ChristNet.cz [online]. Op. cit. Signály.cz [online]. c2007-2011 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://www.signaly.cz/.

78

Nástroje e-komunikace: e-mail, weblog, diskusní fórum (diskusní společenství – nástěnka), RSS, Facebook

Obrázek č. 3: Signály – úvodní stránka163

Dosavadní zjištění šetření e-komunikace z hlediska našeho zaměření Na tomto komunitním webu křesťanské mládeţe k předávání znalostí dochází. V uvedeném příkladu z diskusního fóra uţivatelé rozebírají téma vztahu dvou lidí, vyznávajících jinou konfesi, z pohledu výsledků a závěrů II. Vatikánského koncilu. Diskutují o tom, zda tito lidé vzhledem ke svému vztahu zůstávají věrní svému vyznání, za jakých podmínek je jejich svatba platná a jak by měli vychovávat děti. Diskutující zde konfrontují své znalosti závěrů II. vatikánského koncilu a jejich interpretace těchto závěrů jsou dosti odlišné. Například uţivatel Jenda Čanda má pro takové svazky větší pochopení neţ uţivatel Miroslav Kratochvíl a oba tyto své postoje odvozují ze znalosti výsledků II. VK Kaţdý však došel k jiné interpretaci, k takové, která se slučuje s jeho vlastním přesvědčením. Mezi diskutujícími je obecně málo porozumění a kaţdý si pevně stojí za svým názorem.

163

Signály.cz [online]. Op. cit.

79

Ilustrativní příklad:

80

81

82

83

84

Obrázek č. 4: Ukázka z diskusního fóra na webu Signály164

4.2.2. Římskokatolická církev 4.2.2.1 Oficiální stránky Římskokatolické církve

http://www.cirkev.cz/ Oficiální web katolické církve zaštiťuje Česká biskupská konference. Publikuje zde články ze svého tiskového střediska. Dále se na stránkách nachází základní charakteristika církve a apoštolského stolce, základní dokumenty a modlitby. Je zde uvedeno, jaké instituce tvoří církev v ČR, jak se slaví liturgie, jak církev pomáhá (charita, misie, centra pro mládeţ, centra pro rodinu) a vzdělává (Teologické fakulty a semináře, katecheze). Na stránkách nalezneme také odkazy, kontakty, mapu stránek, RSS a liturgický kalendář.165 Nástroje e-komunikace: e-mail, RSS

164 165

Signály.cz [online]. Op. cit. Katolická církev v České republice [online]. c2011 [cit. 2011-05-16]. Dostupné z: http://www.cirkev.cz/

85

Obrázek č. 5: Katolická církev v České republice – úvodní stránka166

Dosavadní zjištění šetření e-komunikace z hlediska našeho zaměření Na oficiálním webu Římskokatolické církve diskuse neprobíhá, nenachází se zde ţádné diskusní fórum. Nemůţeme tedy e-komunikaci analyzovat. 4.2.2.2 Katolický týdeník

http://www.katyd.cz/ Katolický týdeník je periodikum katolické církve, vycházející celorepublikově kaţdý týden. Na svých webových stránkách nabízí výběr článků z aktuálního vydání KT i z příloh Perspektivy a Doma. Nachází se zde také kalendář událostí, soutěţe a ankety, odkazy na jiné weby, nabídka publikací, kontakty, vyhledávání a diskuse.167 Nástroje e-komunikace: e-mail, diskusní fórum, Facebook

166 167

Katolická církev v České republice [online]. Op. cit. Katolický týdeník [online]. c2011 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://www.katyd.cz/.

86

Obrázek č. 6: Katolický týdeník - úvodní stránka168

Dosavadní zjištění šetření e-komunikace z hlediska našeho zaměření Na tomto webu jsme nalezli názorný příklad komunikace uspořádané informace, při které dochází k předávání znalostí dle našeho pracovního vymezení tohoto pojmu. V ukázce z diskusního fóra, kterou uvádíme níţe, spolu diskutují uţivatelé dyxant a Tom. V příspěvku 17.09 11:29 vychází dyxant z předcházející Tomovy informace ve formě zamyšlení nad perzekucí křesťanů v dnešní, převáţně materiálně zaměřené době. V komparaci se svým „endoceptem“, se svými znalostmi z dějin křesťanské církve, kdy byli křesťané pronásledováni pro svou víru a kdy toto pronásledování v mnohých případech končilo jejich smrtí, chápe dyxant Tomův příspěvek jako hloupou řeč. I následující komunikace mezi dyxantem a Tomem vychází vţdy ze sdělení uspořádané informace, kterou si komunikační partner jistým způsobem interpretuje, resp. začleňuje do svého penza znalostí a zkušeností, a poté se rozhoduje k odpovědi, zatím nikoli k faktickému jednání, i kdyţ i to můţe nakonec být výsledkem této komunikace.

168

Katolický týdeník [online]. Op. cit.

87

Ilustrativní příklad:

88

89

Obrázek č. 7: Ukázka z diskusního fóra na webu Katolického týdeníku169

4.2.2.3 Farnost Letohrad

http://letohrad.farnost.cz/

Farnost Letohrad patří do ústecko-orlického vikariátu. Na svých stránkách nabízí různé dokumenty – průvodce k ţivotním událostem (např. o svátosti smíření, o křtu, pro snoubence), průvodce liturgickým rokem nebo přípravu k biblickým textům na neděli (archiv od roku 2007). Dále zde nalezneme také historickou farní kroniku, fotografie ze ţivota farnosti, pořad bohosluţeb, kalendář akcí, farní časopis, kontakty a diskusi.170 Nástroje e-komunikace: e-mail, diskusní fórum

169 170

Katolický týdeník [online]. Op. cit. Farnost Letohrad [online]. c2005 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://letohrad.farnost.cz/.

90

Obrázek č. 8: Farnost Letohrad – úvodní stránka171

Dosavadní zjištění šetření e-komunikace z hlediska našeho zaměření Na webu letohradské farnosti jsme znalosti opět zaznamenali. V uvedeném příkladu účastník diskuse Miro odpovídá uţivatelce Anně na základě svých znalostí, které má o průběhu liturgie u jiných církví či národů ať z vlastní zkušenosti či z četby, a reaguje tak na její zkušenost, ţe dospělí proţívají liturgii strnule aţ toporně. Miro však za touto strnulostí vidí spíše vnitřní pohnutí při proţívání bohosluţby. Miro zasadil uspořádanou informaci Anny do svého „endoceptu“, to znamená, ţe si ji nějak interpretoval. Dále reagoval také na dalšího účastníka diskuse – Jana Dvořáka, tím, ţe uvedl, ţe si na přehnanou přehršel zboţného veselí dává pozor.

171

Farnost Letohrad [online]. Op. cit.

91

Ilustrativní příklad:

92

Obrázek č. 9: Ukázka z diskusního fóra na webu farnosti Letohrad172

4.2.2.4 Farnost sv. Antonína

http://www.svatyantonin.cz/

Farnost u kostela sv. Antonína se nachází v Praze – Holešovicích. Webové stránky této farnosti nabízejí mnoţství informací. Na úvodní stránce jsou kontaktní informace, novinky, moţnost vyhledávání nebo odkaz na liturgický kalendář. V hlavním menu můţeme zjistit, jaké jsou aktivity farnosti, její historie či sloţení farní rady. Dozvíme se pořad bohosluţeb, aktivity jiných farností, informace o křtech, svatbách a pohřbech nebo třeba o noci kostelů. V nabídce nechybí také fotogalerie, farní listy v elektronické podobě, kontaktní formulář a uţitečné odkazy.173 172 173

Farnost Letohrad [online]. Op. cit. Farnost sv. Antonína [online]. c2008 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://www.svatyantonin.cz/.

93

Nástroje e-komunikace: e-mail, kontaktní formulář, RSS, dříve i diskusní fórum (v současné době zrušeno)

Obrázek č. 10: Farnost sv. Antonína – úvodní stránka174

Dosavadní zjištění šetření e-komunikace z hlediska našeho zaměření

V době, kdy jsme tento web vybrali mezi ty, u kterých budeme hodnotit obsah ekomunikace, se zde nacházelo funkční diskusní fórum s mnoţstvím příspěvků. Kdyţ jsme chtěli po čase diskusi analyzovat, zjistili jsme, ţe diskusní fórum bylo z neznámých důvodů zrušeno a k příspěvkům jiţ není přístup. 4.2.2.5 Vysokoškolské katolické hnutí Ostrava

http://www.vysokoskolaci.info/

Vysokoškolské katolické hnutí (VKH) Ostrava je společenství katolických studentů především Vysoké školy báňské – technické univerzity a Ostravské univerzity. Hnutí pořádá mše svaté, společné modlitby a různé duchovně zaměřené akce. Úvodní 174

Farnost sv. Antonína [online]. Op. cit.

94

stránka webu hnutí je plná aktuálních informací, novinek a nejbliţších akcí. Obsahuje také odkazy na fotogalerii, videogalerii nebo také na podobně zaměřené weby různých společenství. Na webu nalezneme rovněţ základní informace o hnutí, kontakty, kalendář, diskusní fórum a odkazy.175 Nástroje e-komunikace: diskusní fórum, e-mail, Facebook

Obrázek č. 11: VKH Ostrava – úvodní stránka176

Dosavadní zjištění šetření e-komunikace z hlediska našeho zaměření V ukázce z diskusního fóra vysokoškolského katolického hnutí se probírá otázka pravověrnosti Římskokatolické církve ve srovnání s ostatními křesťanskými církvemi a také skutečnost, zda by tyto církve měly uznat, ţe se mýlí a vrátit se zpět do katolické církve. Několik diskutujících, hlavně Libor, jsou poměrně ortodoxní a staví Římskokatolickou církev nad všechny ostatní církve. Daleko smířlivější a ekumeničtější postoj zastává katolický kněz o. Jiří. Dochází zde spíše ke sdílení odlišných hodnotových postojů komunikujících, ale vycházejí ze svých zkušeností, osobních názorů a získaných znalostí.

175 176

VKH Ostrava [online]. c2007-2008 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://www.vysokoskolaci.info/. Tamtéţ

95

Ilustrativní příklad:

96

Obrázek č. 12: Ukázka z diskusního fóra na webu VKH Ostrava177

4.2.3. Českobratrská církev evangelická

4.2.3.1 Oficiální web ČCE

http://www.e-cirkev.cz/

Na oficiálním webu evangelické církve se nachází základní informace o církvi – její zřízení, struktura, řád, pravidla, historie a také seznam seniorátů a sborů. Nechybí zde stručné vysvětlení základů víry evangelické církve. Jsou zde nabízeny různé materiály a 177

VKH Ostrava [online]. Op. cit.

97

akce pro děti, mládeţ i střední generaci. Církev prostřednictvím webu rovněţ informuje o aktivitách a organizacích, které fungují pod jejím patronátem. Jedná se např. o Evangelickou teologickou fakultu, české sbory v zahraničí, Jeden svět, Diakonii ČCE, Jeronymovu jednotu, ekumenické aktivity, časopis Český bratr nebo Nakladatelství Kalich. Nalezneme zde také články, audio, video a fotogalerii, kalendář, kontakty, FAQ, e-obchod, mapu stránek, moţnost přepnout jazyk webu do angličtiny nebo němčiny a odkazy.178 Nástroje e-komunikace: e-mail, Facebook

Obrázek č. 13: Českobratrská církev evangelická – úvodní stránka179

Dosavadní zjištění šetření e-komunikace z hlediska našeho zaměření Na oficiálním webu Českobratrské církve evangelické jsme diskusní fórum nenašli, proto jsme e-komunikaci nemohli analyzovat.

178 179

Českobratrská církev evangelická [online]. [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://www.e-cirkev.cz/. Tamtéţ

98

4.2.3.2 Evangnet

http://www.evangnet.cz/

Evangnet je nezávislý evangelický portál, který slouţí jako rozcestník o Českobratrské církvi evangelické a místo pro diskusi nejen mezi evangelíky. Web obsahuje informace o církvi a jejím zřízení a také tzv. schematismus ČCE – adresář s kontakty a informacemi o seniorátech, sborech a kazatelských stanicích. V sekci Texty najdeme články, různé materiály, text Bible kralické, vyznání víry či zpěvníky. Dále se zde nachází kalendář akcí, odkazy, diskuse, blogy, RSS kanály a FAQ. Na úvodní stránce lze zjistit, jaké jsou nejnovější příspěvky v jednotlivých sekcích a také si přečíst nejnovější články a oznámení.180 Nástroje e-komunikace: e-mail, diskuse, RSS, weblog, komentáře k článkům

Obrázek č. 14: Evangnet – úvodní stránka181

180 181

Evangnet [online]. c2001-2011 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://www.evangnet.cz/. Tamtéţ

99

Dosavadní zjištění šetření e-komunikace z hlediska našeho zaměření Na portálu Evangnet se diskutuje převáţně o teologických tématech, přispívají jak laici, tak profesionálové. V ukázce z diskusního fóra se přispěvatelé vyjadřují k otázce svěcení neděle. Diskutují o tom, proč křesťané světí neděli, kdyţ se v Bibli v tomto smyslu píše o sobotě. K předávání znalostí zde dochází. Diskutující uvádí své znalosti o původu svěcení neděle a konfrontují je se znalostmi a zkušenostmi druhých. Jednotlivé příspěvky si kaţdý jistým způsobem interpretuje a činí si sám pro sebe závěr, který vede ke konkrétnímu rozhodnutí neděli světit či nesvětit. Ilustrativní příklad:

100

101

102

103

Obrázek č. 15: Ukázka z diskusního fóra na webu Evangnet182

4.2.3.3 Mládež Východomoravského seniorátu

http://vychodomoravska-mladez.evangnet.cz/

Tento web je zaměřený na mládeţ Českobratrské církve evangelické, konkrétně na mládeţ Východomoravského seniorátu (v rámci ČR existuje 14 seniorátů). Na úvodní stránce webu najdeme přivítání, informace o seniorátu, aktuality a anketu. Menu nám nabízí informace o akcích, které jiţ proběhly nebo teprve proběhnou. Dále se zde nachází odkazy na weby dalších mládeţí ČCE, biblické zamyšlení na kaţdý měsíc, různé dokumenty ke staţení, fotogalerie a také diskusní fórum.183 Nástroje e-komunikace: e-mail, návštěvní kniha, RSS (příspěvků ve fóru)

182

Evangnet [online]. Op. cit. Mládež Východomoravského seniorátu [online]. c2008 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://vychodomoravska-mladez.evangnet.cz/. 183

104

Obrázek č. 16: Mládeţ Východomoravského seniorátu – úvodní stránka184

Dosavadní zjištění šetření e-komunikace z hlediska našeho zaměření Návštěvní kniha tohoto webu evangelické mládeţe slouţí hlavně k předávání informací a sdílení emocionálních proţitků. Utváření a předávání znalostí jsme vzhledem k našemu pracovnímu vymezení těchto aktů nenalezli. Zjištění dokládáme ukázkou, ve které mládeţ sdílí své dojmy ze seniorátního setkání. Ilustrativní příklad:

184

Mládež Východomoravského seniorátu [online]. Op. cit.

105

Obrázek č. 17: Ukázka z návštěvní knihy webu Mládeţ Východomoravského seniorátu185

4.2.3.4 Královéhradecká mládež ČCE

http://kralovehradecka-mladez.evangnet.cz/

Jedná se o web mládeţe Královéhradeckého seniorátu ČCE. Na úvodní stránce mládeţ informuje o svých aktivitách. Dále se na webu nachází informace o sborech Královéhradeckého seniorátu, o sdruţení evangelické mládeţe a o odboru mládeţe Královéhradeckého kraje. Jsou zde také odkazy na podobné weby a návštěvní kniha.186 Nástroje e-komunikace: e-mail, návštěvní kniha

Obrázek č. 18: Královéhradecká mládeţ – úvodní stránka187

185

Mládež Východomoravského seniorátu [online]. Op. cit. Královéhradecká mládež ČCE [online]. 2011 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://kralovehradeckamladez.evangnet.cz/. 187 Tamtéţ 186

106

Dosavadní zjištění šetření e-komunikace z hlediska našeho zaměření V návštěvní knize tohoto mládeţnického webu ke sdílení znalostí nedochází. Přispěvatelé si předávají informace a v některých případech také emoce. V ilustrativní ukázce se diskutující baví o cyklistickém výletu a brigádě. Ilustrativní příklad:

107

108

Obrázek č. 19: Ukázka z návštěvní knihy na webu Královéhradecká mládeţ188

4.2.4 Církev bratrská

4.2.4.1 Oficiální web Církve bratrské

http://cb.cz/main/cs/home

Úvodní stránka oficiálního webu Církve bratrské nabízí stručnou charakteristiku církve a aktuální oznámení či články. Dále se zde nachází vyznání víry, Ústava a Řád Církve bratrské, kontaktní informace a také popis struktury církve. Dokumenty ke staţení se dělí na oficiální a neoficiální texty. K dispozici je rovněţ adresář sborů, stanic a seniorátů, kalendář akcí, důleţité odkazy nebo novinky na sborových stránkách.189 Nástroje e-komunikace: e-mail, RSS, komentáře ke článkům, Facebook

188 189

Královéhradecká mládež ČCE [online]. Op. cit. Církev bratrská [online]. [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://cb.cz/main/cs/home.

109

Obrázek č. 20: Církev bratrská – úvodní stránka190

Dosavadní zjištění šetření e-komunikace z hlediska našeho zaměření Na oficiálním webu Církve bratrské jsme e-komunikaci analyzovat nemohli, protoţe se zde nenachází ţádné diskusní fórum. 4.2.4.2 Mládež Církve bratrské Bystré

http://cb.cz/bystre/mladez/clanky/novinky.php Bysterská mládeţ Církve bratrské je skupinka asi 25 lidí mezi 15 a 30 lety. Na úvodní stránce jejich webu najdeme aktuální články a novinky. Dále se zde nachází informace o skupině mladých, kontakt, odkazy na spřátelené weby, kalendář akcí a diskusní fórum.191 Nástroje e-komunikace: e-mail, diskusní fórum, komentáře ke článkům

190 191

Církev bratrská [online]. Op. cit. ByMla [online]. 2007 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://cb.cz/bystre/mladez/clanky/novinky.php.

110

Obrázek č. 21: ByMla – úvodní stránka192

Dosavadní zjištění šetření e-komunikace z hlediska našeho zaměření Při prozkoumání diskusního fóra jsme bohuţel utváření znalosti, respektive její sdílení nezaznamenali. Obsahem fóra bylo především předávání informací a sdílení emocionálních proţitků. Toto zjištění dokládáme ilustrativním příkladem. Účastník diskuse Kuba je nemocný a ostatní na něj s účastí myslí. Ilustrativní příklad:

192

ByMla [online]. Op. cit.

111

Obrázek č. 22: Ukázka z diskusního fóra na webu ByMla193

4.2.4.3 Mládež CB Havlíčkův Brod

http://cb.cz/havlickuv.brod//mladez/ Na tomto webu mladých lidí Církve bratrské z Havlíčkova Brodu uvidíme na úvodní stránce hromadnou fotografii tohoto uskupení a také novinky a ankety. Můţeme si přečíst informace o vedoucích mládeţe a akcích, prohlédnout si fotogalerii, odkazy a také návštěvní knihu.194 Nástroje e-komunikace: kontaktní formulář, návštěvní kniha

193

ByMla [online]. Op. cit. Mládež Církve bratrské Havlíčkův Brod [online]. [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://cb.cz/havlickuv.brod//mladez/. 194

112

Obrázek č. 23: Mládeţ Církve bratrské Havlíčkův brod – úvodní stránka195

Dosavadní zjištění šetření e-komunikace z hlediska našeho zaměření V návštěvní knize tohoto webu dochází pouze k předávání informací, znalosti se zde nesdílí. V ukázce z návštěvní knihy diskutující informují o různých akcích nebo se na ně dotazují. Ilustrativní příklad:

195

Mládež Církve bratrské Havlíčkův Brod [online]. Op. cit.

113

Obrázek č. 24: Ukázka z návštěvní knihy na webu Mládeţe Církve bratrské Havlíčkův Brod196

4.2.4.4 Mládež CB Smíchov

http://cb.cz/praha5/mladez/

Mládeţ CB ze Smíchova má na úvodní stránce svého webu inspirační verš, různá oznámení, aktuality a kalendář. Na webu dále nalezneme také kontaktní informace, ankety, rozpis příštích setkání a chat.197 Nástroje e-komunikace: e-mail, chat, Facebook

196 197

Mládež Církve bratrské Havlíčkův Brod [online]. Op. cit. Mládež CB Smíchov [online]. [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://cb.cz/praha5/mladez/.

114

Obrázek č. 25: Mládeţ CB Smíchov – úvodní stránka198

Dosavadní zjištění šetření e-komunikace z hlediska našeho zaměření Na chatu jsme předávání znalostí nezaregistrovali, opět se sdílejí jen informace. V tomto konkrétním příspěvku se účastníci diskuse domlouvají, kam půjdou na velikonoční výlet.

198

Mládež CB Smíchov [online]. Op. cit.

115

Ilustrativní příklad:

Obrázek č. 26: Ukázka z chatu na webu Mládeţe CB Smíchov199

4.3 Výsledky šetření a komparativní analýza Cílem našeho šetření bylo zjistit, zda dochází prostřednictvím e-komunikace na vybraných webech třech křesťanských církví k vytváření a předávání znalostí. Zaměřili jsme se na e-komunikaci probíhající na diskusních fórech, návštěvních knihách a chatech. Pro analýzu jsme zvolili patnáct webů, dva zaměřené obecně křesťansky a třináct v rámci třech stanovených křesťanských církví. Weby jsme vybírali tak, aby byly zastoupeny jednak oficiální weby, jednak konkrétní farnosti, tedy laici i weby orientované na mládeţ. Při hodnocení skutečnosti, zda dochází k vytváření a předávání znalostí, jsme vycházeli z námi stanovené definice znalosti: Znalost chápeme jako uspořádanou 199

Mládež CB Smíchov [online]. Op. cit.

116

informaci, kterou lze komunikovat a kterou je potenciální příjemce schopen vyuţít a interpretovat tak, aby ji následně včlenil do svého „endoceptu“ a pouţil k řešení problému nebo rozhodování. Netvrdíme, ţe toto pojetí znalosti je všeobecně přijatelné a jediné moţné. Pro účely této práce jsme však museli vybrat jen jednu určitou interpretaci tohoto pojmu a na jejím základě vyhodnotit stanovený problém a dobrat se konkrétních výsledků. 4.3.1 Výsledky U dvou křesťanských webů, Magazínu Christnet a komunitního mládeţnického webu Signály, jsme sdílení znalostí zaznamenali. V rámci Římskokatolické církve jsme hodnotili e-komunikaci na pěti webech. Na oficiálním webu této církve jsme ţádné diskusní fórum nenašli. Na webu Katolického týdeníku, farnosti Letohrad a Vysokoškolského katolického hnutí Ostrava k tvorbě a předávání znalostí dochází. Farnost sv. Antonína zrušila na svém webu diskusní fórum dříve, neţ jsme e-komunikaci mohli analyzovat. U Českobratrské církve evangelické jsme vybrali čtyři weby. Na oficiálním webu se opět ţádná příleţitost k diskusi nenachází. Sdílení znalostí naopak probíhá na evangelickém

portálu

Evangnet.

U

dvou

mládeţnických

webů,

mládeţe

Východomoravského seniorátu a Královéhradecké mládeţe, jsme zaznamenali pouze předávání informací, případně emocionálních proţitků. Církev Bratrská je na tom podobně jako církev evangelická. Na oficiálním webu diskusní fórum schází. Na webech mládeţe se sdílí informace a emoce. Konkrétně jsme hodnotili e-komunikaci na webu mládeţe CB Bystré, mládeţe CB Havlíčkův Brod a mládeţe CB Smíchov. 4.3.2 Hodnocení a komparace Výsledky tohoto šetření rozhodně nelze zevšeobecnit. Vybrali jsme pouze ilustrativní příklady, které dokazují, ţe na webech zvolených církví dochází jak ke sdílení znalostí, tak i informací a emocí. Je také velice obtíţné porovnávat výsledky šetření u jednotlivých církví, které se značně liší svou velikostí i počtem členů. Rovněţ se nedá vyvozovat nějaká souvislost mezi vytvářením, respektive sdílením znalostí a základní

117

charakteristikou podstaty jednotlivých církví, zaloţených například na teologických rozdílech. Všeobecně můţeme říci, ţe na oficiálních webech všech vybraných církví se nenachází ţádná příleţitost k diskusi. Církve zde především informují o způsobu svého fungování a své činnosti. Dalším společným rysem je skutečnost, ţe na webech diecézí, seniorátů, farností a sborů se diskutuje jen ve velmi malé míře a naopak u mládeţnických webů se vyuţívaných diskusních fór a návštěvních knih vyskytuje daleko více. Analogická situace nastala u mládeţnických webů ČCE a CB, kde se shodně sdílí především informace a emoce, nikoli znalosti. Neznamená to ovšem, ţe by mladí křesťané neměli znalosti nebo je nikomu nepředávali. Důkazem jsou zaznamenané znalosti na mládeţnickém webu Signály a na webu katolických vysokoškoláků VKH Ostrava. Jak jiţ bylo řečeno, všeobecně na webech farností a sborů věřící příliš nediskutují. O tom nás přesvědčilo například zrušené diskusní fórum na webu farnosti sv. Antonína, i kdyţ jsme se důvody jeho úplného vymazání z webu nedozvěděli. Skutečnost, ţe existují i takové weby farností, kde spolu farníci věcně diskutují, jsme zjistili díky letohradské farnosti, kde ke sdílení znalostí dochází. Dozvěděli jsme se také, ţe na evangelickém portálu Evangnet se ve velké míře diskutuje o teologických tématech. Znalosti jsme zaznamenali také na webech periodik, křesťanském Christnetu, kde je diskuse často dosti ostrá a vyhrocená, a také na webu Katolického týdeníku. Celkově se u všech tří církví vyskytují jisté podobnosti, jako např. chybějící diskuse na oficiálních webech, ne příliš častá diskuse na webech farností a sborů nebo předávání především informací a emocí na webech mládeţí. Nelze to však brát jako fakt ani nějaké pravidlo, nefunguje to takto vţdy a u všech církví ve stejné míře. V našem šetření jsme více znalostí zaznamenali na křesťanských webech, kde se diskuse účastní příslušníci různých křesťanských církví, a také na webech katolických. Tento výsledek je logický, vzhledem k velikosti Římskokatolické církve v ČR a také ke všeobecné známosti a vyuţívanosti webů Christnet a Signály.

118

Závěr V této práci jsme se věnovali tématu e-komunikace jakoţto znalostní prostředí v rámci vybraných náboţenských hnutí v ČR. Cílem bylo zjistit, jak vyuţívají ekomunikaci tři zvolené křesťanské církve a jak můţe tento způsob interakce přispět ke vzniku znalosti v tomto prostředí. Zajímalo nás, zda pro ně internet představuje jen prostor pro běţný kontakt nebo i prostředí pro sdílení znalostí. Šetření e-komunikace jsme uskutečnili na diskusních fórech (také návštěvních knihách nebo chatech) vybraných patnácti webů. E-komunikaci jsme posuzovali na základě stanovené definice znalosti, pouţili jsme deskriptivní a komparativní analýzu. Naše zjištění rozhodně nelze generalizovat, pouze jsme na ilustrativních příkladech ukázali, zda dochází ke sdílení znalostí či jen k předávání informací či emocí. Na základě provedené komparace jsme přeci jen určité pravidelnosti a společné rysy vysledovali. Na oficiálních webech všech tří církví jsme nenalezli ţádné diskusní fórum. U všech církví jsme zaznamenali daleko menší mnoţství diskusních fór u webů diecézí, seniorátů, farností a sborů, neţ u mládeţnických webů. I kdyţ jsme právě u webů mládeţí zaregistrovali největší prostor pro diskusi, u Českobratrské církve evangelické a Církve bratrské jsme na těchto webech narazili jen na sdílení informací a emocí, nikoli znalostí. Naopak na mládeţnických webech Signály a VKH Ostrava k předávání znalostí dochází. Na otázku, zda jsou weby náboţenských hnutí znalostním prostředím, naše analýza nedala jednoznačnou odpověď. Poukázala sice na jisté pravidelnosti a analogie, ale ty byly na dalších příkladech jiných webů částečně vyvráceny. Na závěr lze kaţdopádně konstatovat, ţe námi vybrané weby prostředí pro vytváření a sdílení znalostí ve většině případů umoţňují, avšak do jaké míry je tato moţnost vyuţita záleţí na jednotlivcích.

119

Použitá literatura 1. Akronymy. Smajlíky & Akronymy online . [cit. 2011-05-13]. Dostupné z: http://stmbs.kvalitne.cz/smajliky/view.php?co=akronymy. 2. Aristotelismus. Wikipedie online . [cit. 2011-05-26]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Aristotelismus. 3. BALÁČ, Vladimír. Co je to VoIP? [online]. [cit. 2011-04-11]. Dostupné z: http://balac.unet.cz/faq.php#20. 4. BARTÁK, Jan. Od znalostí k inovacím. Praha: Alfa nakladatelství, 2008. 190 s. ISBN 9788087197035. 5. BERG, Michal. Co je to Facebook? fb1.cz online . 2009 [cit. 2011-05-14]. Dostupné z: http://www.fb1.cz/obecne-o-facebook/co-je-to-facebook. 6. BUDÍN, Emil. E-mail. KISK FF MU wiki online . 2010. [cit. 2011-05-13]. Dostupné z: http://kisk.phil.muni.cz/wiki/E-mail. 7. BUREŠ, Jiří. Pořiďte si weblog. Interval.cz online . 2003 [cit. 2011-05-14]. Dostupné z: http://interval.cz/clanky/poridte-si-weblog/. 8. BUREŠ, Vladimír. Znalostní management a proces jeho zavádění: průvodce pro praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 212 s. ISBN 9788024719788. 9. ByMla [online]. 2007 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://cb.cz/bystre/mladez/clanky/novinky.php. 10. CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přepracované vydání. Praha: Karolinum, 2005. 233 s. ISBN 80-246-1037-X.

120

11. Církev a internet: dokument Papeţské rady pro hromadné sdělovací prostředky. online . 2002 [cit. 2011-05-16]. Dostupné z: http://www.cirkev.cz/res/data/004/000503.pdf. 12. Církev bratrská [online]. [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://cb.cz/main/cs/home. 13. Co je videokonference. LPT System online . [cit. 2011-05-13]. Dostupné z: http://www.lpt.cz/confer.htm. 14. ČERNÝ, Jakub. Psychologický zážitek virtuální komunity: bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie, 2006. 68 s. Vedoucí bakalářské práce PhDr.David Šmahel, PhD. 15. Českobratrská církev evangelická [online]. [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://www.e-cirkev.cz/. 16. Českobratrská církev evangelická. Rozhlas.cz [online]. [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/cirkve/_zprava/213154. 17. Českobratrská církev evangelická: základní dokument vypracovaný podle zákona 3/2002 Sb. na základě církevního zřízení ČCE. online . 2010 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://www.e-cirkev.cz/rubrika/110-Zakladni-dokument/index.htm. 18. DEMJANČUKOVÁ, Dagmar. Teorie a dějiny náboženství. 1. vyd. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2003. 172 s. ISBN 8086473430. 19. Diakonie Českobratrské církve evangelické [online]. c2011 [cit. 2011-05-16]. Dostupné z: http://www.diakonie.cz/. 20. Email. Wikipedie online . [cit. 2011-05-13]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Email.

121

21. Evangnet [online]. c2001-2011 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://www.evangnet.cz/. 22. FALTÝNEK, Lukáš. Psychologické aspekty komunikace na internetu: diplomová práce. Univerzita Hradec Králové, Fakulta informatiky a managementu, Katedra ekonomie a managementu, 2002. 122 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zbyněk Vybíral, Ph.D. 23. Farnost Letohrad [online]. c2005 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://letohrad.farnost.cz/. 24. Farnost sv. Antonína [online]. c2008 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://www.svatyantonin.cz/. 25. Havlová, Jaroslava. blog. In KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. [cit. 2011-05-14]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000014546&local_base=KTD. 26. HOLZNER, Steven. RSS: automatické doručování obsahu vašich WWW stránek. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007. 278 s. ISBN 978-80-251-1479-7. 27. IP telefonie [online]. Poslední aktualizace 21. 10. 2004 [cit. 2011-04-11]. Dostupné z: http://kurz.softex.cz/lexikon/voip.html. 28. JANDOVÁ, Eva. Konverzace na WWW chatu. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, 2007 [i.e. 2006].175 s. ISBN 80-7368-254-0. 29. Jonák, Zdeněk. komunikace. In KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. [cit. 2011-05-13]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002774&local_base=KTD. 30. Katolická církev v České republice [online]. c2011 [cit. 2011-05-16]. Dostupné z: http://www.cirkev.cz/. 31. Katolický týdeník [online]. c2011 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://www.katyd.cz/. 122

32. Komunikace. Wikipedie online . [cit. 2011-05-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Komunikace. 33. KOPECKÝ, Kamil. Moderní trendy v e-komunikaci. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 2007. 98 s. ISBN 978-80-85783-78-0. 34. Královéhradecká mládež ČCE [online]. 2011 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://kralovehradecka-mladez.evangnet.cz/. 35. KRBÁLEK, Pavel. Tvoření znalostní společnosti. In Kognice 2008: recenzovaný sborník IV. ročníku konference s mezinárodní účastí, Hradec králové, 18.9. a 19.9. 2008. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008. 311 s. ISBN 9788070410233. 36. KRČMÁR, Petr. Vše podstatné o RSS. Root.cz online . 2006 [cit. 2011-05-13]. Dostupné z: http://www.root.cz/clanky/vse-podstatne-o-rss/ . 37. KROB, Josef. Gnoseologie: od tradičních otázek k evoluční gnoseologii. 1. vyd. Brno: Masarykova universita, 2006. 155 s. ISBN 8021039949. 38. Magazín ChristNet.cz [online]. c 2000-2005 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://christnet.cz/magazin/default.asp. 39. Mikroblog. Symbio online . [cit. 2011-05-14]. Dostupné z: http://www.symbio.cz/slovnik/mikroblog.html. 40. Mládež CB Smíchov [online]. [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://cb.cz/praha5/mladez/.

41. Mládež Církve bratrské Havlíčkův Brod [online]. [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://cb.cz/havlickuv.brod//mladez/ 42. Mládež Východomoravského seniorátu [online]. c2008 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://vychodomoravska-mladez.evangnet.cz/.

123

43. MUSIL, Josef. Komunikace v informační společnosti. Vyd. 1. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2007. 144 s ISBN 9788086723396. 44. Náboţenské vyznání obyvatelstva České republiky. Český statistický úřad [online]. [cit. 2011-05-16]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/nabozenske_vyznani_obyvatelstva_ceske_republiky_23_1 2_04. 45. OPATRNÝ, Aleš. Pastorace v postmoderní společnosti. Pastorace.cz online . [cit. 2011-05-16]. Dostupné z: http://www.pastorace.cz/index.php?typ=texty&sel_char=I&sel_tema=173&sel_podtema= 674&sel_text=1694. 46. PAVLÍČEK, Antonín. Nová média a web 2.0. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2007. 118 s. ISBN 978-80-245-1272-3. 47. PROCHÁZKA, Ondřej. Storytelling. In Kognice 2008: recenzovaný sborník IV. ročníku konference s mezinárodní účastí, Hradec králové, 18.9. a 19.9. 2008. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008. 311 s. ISBN 9788070410233. 48. RYLICH, Jan. Knihovny a web 2.0: Znalostní prostředí na Síti. Čtenář [online]. 2009, roč. 61, č. 6, [cit. 2011-05-16]. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2009-roc-61/062009/knihovny-a-web-2-0-znalostni-prostredi-na-siti-59-420.htm. 49. Římskokatolická církev v Česku. Wikipedie online . [cit. 2011-05-16]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1_c%C3%ADrkev _v_%C4%8Cesku. 50. SEIDL, Horst; FLOSS, Karel; JUREČKA, Richard. Bytí a vědomí: gnoseologie a metafyzika v klasické a moderní tradici. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2005. 295 s. ISBN 8070216999. 51. Signály.cz [online]. c2007-2011 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://www.signaly.cz/.

124

52. Smajlíky, xichtíky, emotikony. Smajlíky & Akronymy online . [cit. 2011-05-13]. Dostupné z: http://stmbs.kvalitne.cz/smajliky/view.php?co=smajliky. 53. SPIS, Manifest znalostní společnosti. Sdružení pro informační společnost [online]. 2004 [cit. 2011-04-25]. Dostupné z: http://www.spis.cz/spis2/fileadmin/docs/Projekty/Manifest_2004/manifest2004.pdf 54. ŠMAHEL, David. Psychologie a internet: děti dospělými, dospělí dětmi. Praha: Triton, 2003. 158 s (Psychologická setkávání ; sv. 6) ISBN 8072543601. 55. ŠMAJS, Josef. Gnoseologické implikace evoluční ontologie: obecná charakteristika gnoseologie, biologické předpoklady poznání. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2001. 79 s. ISBN 8021026472. 56. ŠPŮR, Josef. Úvod do systematické filosofie. 1. vyd. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2002. 159 s. ISBN: 80-86473-17-1. 57. Tomismus. Wikipedie online . [cit. 2011-05-26]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Tomismus. 58. TONDL, Ladislav. Znalost a její lidské, společenské a epistemické dimenze. Vyd. 1. Praha: Filosofia, 2002. 173 s. ISBN 8070071672. 59. TRUNEČEK, Jan. Management znalostí. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2004. 131 s. ISBN 8071798843. 60. Twitter. Wikipedie online . [cit. 2011-05-14]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Twitter. 61. Ústava, vyznání a Řád Církve bratrské [online]. 2009 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://cb.cz/main/cs/content/document/view/916.

125

62. VEČEŘA, Zdeněk. Twitter dnes slaví narozeniny. Kolik mu tipujete?. Živě.cz online . 2011 [cit. 2011-05-14]. Dostupné z: http://www.zive.cz/bleskovky/twitter-dnesslavi-narozeniny-kolik-mu-tipujete/sc-4-a-156330/default.aspx. 63. VKH Ostrava [online]. c2007-2008 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://www.vysokoskolaci.info/. 64. VLACH, Robert. Sociální sítě. Na volné noze online . 2009 [cit. 2011-05-14]. Dostupné z: http://navolnenoze.cz/blog/socialni-site/. 65. VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice: náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. 462 s. ISBN 8071787981. 66. Weblog. Adaptic online . [cit. 2011-05-13]. Dostupné z: http://www.adaptic.cz/znalosti/slovnicek/weblog/. 67. Wiki. Wikipedie online . [cit. 2011-05-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Wiki. 68. Zásady Církve bratrské. [online]. 1997 [cit. 2011-05-17]. Dostupné z: http://cb.cz/main/cs/content/document/view/766. 69. ZBIEJCZUK, Adam. Web 2.0-charakteristika a služby: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra mediálních studií a ţurnalistiky, 2007. 71 s. vedoucí diplomové práce Mgr. David Kořínek. 70. ŢEMLIČKA, Martin. E-mail, chat, sms: praktický průvodce elektronickou komunikací. Vyd. 1. Praha: Computer Press, 2003. 110 s. ISBN 80-7226-928-3.

126

Seznam obrázků Obrázek č. 1: Magazín ChristNet – úvodní stránka .............................................76 Obrázek č. 2: Ukázka z diskusního fóra na webu Magazín ChristNet .................78 Obrázek č. 3: Signály – úvodní stránka ................................................................79 Obrázek č. 4: Ukázka z diskusního fóra na webu Signály ...................................85 Obrázek č. 5: Katolická církev v České republice – úvodní stránka ....................86 Obrázek č. 6: Katolický týdeník - úvodní stránka ...............................................87 Obrázek č. 7: Ukázka z diskusního fóra na webu Katolického týdeníku .............90 Obrázek č. 8: Farnost Letohrad – úvodní stránka ................................................91 Obrázek č. 9: Ukázka z diskusního fóra na webu farnosti Letohrad ....................93 Obrázek č. 10: Farnost sv. Antonína – úvodní stránka ........................................94 Obrázek č. 11: VKH Ostrava – úvodní stránka ....................................................95 Obrázek č. 12: Ukázka z diskusního fóra na webu VKH Ostrava .......................97 Obrázek č. 13: Českobratrská církev evangelická – úvodní stránka ....................98 Obrázek č. 14: Evangnet – úvodní stránka ...........................................................99 Obrázek č. 15: Ukázka z diskusního fóra na webu Evangnet ............................104 Obrázek č. 16: Mládeţ Východomoravského seniorátu – úvodní stránka .........105 Obrázek č. 17: Ukázka z návštěvní knihy webu Mládeţ V. seniorátu ..............106 Obrázek č. 18: Královéhradecká mládeţ – úvodní stránka ................................106 Obrázek č. 19: Ukázka z návštěvní knihy na webu Královéhrad. mládeţ .........109 Obrázek č. 20: Církev bratrská – úvodní stránka ...............................................110 Obrázek č. 21: ByMla – úvodní stránka .............................................................111 Obrázek č. 22: Ukázka z diskusního fóra na webu ByMla ................................112 Obrázek č. 23: Mládeţ Církve bratrské Havlíčkův brod – úvodní stránka ........113 Obrázek č. 24: Ukázka z návštěvní knihy na webu Mládeţe CB HB ................114 Obrázek č. 25: Mládeţ CB Smíchov – úvodní stránka ......................................115 Obrázek č. 26: Ukázka z chatu na webu Mládeţe CB Smíchov ........................116

127