MASARYKOVA UNIVERZITA FILOSOFICKÁ FAKULTA Seminář dějin umění
Bakalářská diplomová práce
Hrad Lipnice ve 14.století – Strážce pevný, mohutný, kamenný –
Marek Hanzlík
Vedoucí práce: prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc.
2010
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
……………………………........................................
-2-
Rád bych na tomto místě poděkoval prof. PhDr. Jiřímu Kroupovi CSc. za vedení mé práce, cenné rady a připomínky. Za konzultace bych rád poděkoval Mgr. Františku Václavíkovi, Mgr. Bohdanu Šedovi a všem odborníkům, kteří se za poslední dvě desetiletí zabývali lipnickým hradem. -3-
Obsah: Úvod
………………5
Prameny a literatura
…………..6 - 8
Dějiny hradu ve 14.století
…………..9 - 14
Stavební podoba hradu Lipnice ve 14. století
…………15 - 22
Osoby zakladatelů a stavebníků hradu Lipnice ve 14. století
…………23 - 27
Závěr
…………28 - 29
Prameny a literatura
…………30 - 31
Obrazová příloha
-4-
1. Úvod Tématem této bakalářské práce je komplexní nástin vzniku a vývoje lipnického hradu ve 14. století. S touto problematikou se jako správce Státního hradu Lipnice nepřetržitě setkávám a poznatky k ní se léty praxe, stavebních úprav a průzkumů neustále zpřesňují. Hrad se za staletí své existence výrazně proměňoval a jeho počáteční podoba je mnohdy skryta za mladšími konstrukcemi. Některé původní části hradu již neexistují, protože byl v 16. století pozdně goticky přestavěn, později po Třicetileté válce dlouhodobě chátral a nakonec v roce 1869 vyhořel. Ztráty na historických konstrukcích vznikly i za poměrně necitlivé rekonstrukce z 2. polovině 20. století. Cílem této práce je pokusit se o syntézu již známých a často úzce specializovaných poznatků a výzkumů historických, stavebně-historických, archeologických, restaurátorských a uměnovědných. Tak bude možné zpřesnit naši představu a znalosti o vzniku a raném vývoji významné kulturní a stavební památky – hradu Lipnice.
-5-
2. Prameny a literatura Historii, stavebně historický vývoj i architektonické kvality hradu Lipnice samozřejmě již dříve studovali a zpracovávali mnozí badatelé. Starší kastelologická literatura (F. Bernau, A.Sedláček) vycházela často z pramenů archivní povahy bez podrobnější znalosti objektu samého. Zajímavé je , že i v této starší, většinou dobře známé literatuře se může objevit něco nového a zatím neznámého. V našem případě se jedná o 2. díl Alba hradů a zámků království českého od F. Bernaua, který je velmi útlý a pojednává na rozdíl od prvního dílu pouze o Lipnici. v Albu jsou obsaženy různé zatím v novějších pracích nepublikované kresby a dokumentace stavebních prvků. Základní nepostradatelná díla Bernauova a Sedláčkova doplňuje v případě Lipnice ještě útlá knížka Hrad Lipnice od lipnického učitele Františka Kořínka z roku 1900. V těchto pracích byl zejména popisován tehdejší stav hradu a prezentována historie místa. Vývoj dalšího bádání na poli českých hradů byl pak významně posunut obsáhlým dílem D. Menclové České hrady. V tomto díle se Menclová zabývá vrcholně gotickou i pozdně gotickou podobou hradu. Na základě historických faktů a dalších souvislostí vyplývajících ze soudobé stavební produkce se pokusila vysvětlit vývoj hradu. V této knize je publikována kresebná rekonstrukce stavební podoby hradu pro 16. století. Později se Lipnice okrajově dotkly práce stavebního historika D. Líbala či archeologa a castelologa T. Durdíka, které doplnily a upravily některé dřívější závěry D. Menclové. Jednalo se většinou však o velké práce encyklopedické, které se nemohou vyhnout jistým zjednodušením. Monografií o hradě Lipnici vyšlo několik. Nejdříve německy psaná monografie F. Bernaua Die Burg Lipnitz bei Deutsch-Brod im Wort und Bild v r. 1873, která navazovala na dnes málo známý druhý díl Alba hradů a zámků království českého. Později v roce 1900 česky vyšla místopisná monografie lipnického řídícího učitele F. Kořínka Hrad Lipnice. V roce 1925 vydal S. Stuna Hrad Lipnice u Německého Brodu. První a zároveň poslední skutečně odbornou publikovanou monografií byl Hrad Lipnice od D. Menclové v r. 1949. Monografie byla vydána i jako turistická brožura pro návštěvníky hradu v r. 1973. Toto dílo navazovalo na České hrady a téma hradu Lipnice dále rozvíjelo. V roce 1975 byl zpracován pražským podnikem SURPMO stavebně historický průzkum hradu. Průzkum provedl v textové i grafické podobě kolektiv D. Líbala a dnes je nejzásadnějším, nicméně nepublikovaným pramenem poznání lipnického hradu. Stavebně historický průzkum zejména dokumentoval historickou stavbu a její konstrukce, ale pouze okrajově se zabýval interpretací zjištěných skutečností.
-6-
O nástěnných malbách zachovaných na hradě Lipnici se zmiňuje ve svém díle již F. Bernau v 19. století a později po odkryvu a restaurátorském zásahu V. Teklý ve 40. letech 20. století. Zásadní prací, která se zabývala malbami v kapli lipnického hradu je publikace kolektivu autorů Gotická nástěnná malba v zemích českých 1300-1350 z roku 1958. Toto dílo je podrobným popisem maleb a zařazuje je do soudobého kontextu tehdejší malířské tvorby v českých zemích. Ze současných odborníků se hradem Lipnicí ve svých pracích zabývali zejména T. Durdík v Encyklopedii českých hradů, J. Sommer a J. Vítovský ve Třech gotických kostelích pod hradem Lipnicí a J. Urban v Pánech z Lichtemburka. Zejména poslední dvě jmenované publikace byly důležitým zdrojem informací i pro tuto práci stejně jako nepublikované odborné průzkumy1 a dvě mé práce Nová zjištění o stavebním vývoji hradní kaple na Lipnici 2 a Hrad Lipnice 1900-2000 3. Pro poznání, pochopení a správné zařazení stavebních památek je však zapotřebí znalost širších souvislostí. Proto je důležitá i literatura odborná,zabývající se různými druhy a částmi
staveb a jejich příslušenství.Tady mají
nezastupitelné místo nejrůznější odborné sborníky, např. Svorník, Archeologica historica, Castellologica Bohemica aj. Zajímavým a často přínosným pramenem jsou i studentské práce z nichž mně byla známa seminární práce Jiřího Černého Hrad Lipnice 4 a diplomová práce Tomáše Knoflíčka Gotická nástěnná malba na Chrudimsku, Pardubicku a Havlíčkobrodsku 1300-1420 5.
V otázce prvních fází vzniku hradu, kterými se bude zaobírat i tato práce, dosud nepanuje mezi odborníky shoda a jejich závěry jsou dosti rozporuplné. D. Menclová řadí hrad Lipnici, dle své klasifikace do poklasických hradů se čtverhrannou věží. Do této skupiny patří také Okoř, Kost, Hrubý Rohovec i Lipnici blízký Orlík nad Humpolcem. Sporněji do této skupiny Menclová řadí také typ vítkovských hradů Rožmberk a Český Krumlov. Samotný hrad Lipnici charakterizovala Menclová takto: „ Stavba provedená ve formách poklasické gotiky 1
Průzkumy prováděli na Lipnici v posledních letech archeologové J. Šulcová, R. Stránská a P. Vitula, stavební historici L. Svoboda (jehož výstupy jsou bohužel nedostupné), D. Merta, J.Beránek a F. Václavík, restaurátoři L. Munzarová, Razímová a M. Gavenda. 2 Marek Hanzlík, Nová zjištění o stavebním vývoji hradní kaple na Lipnici, Památkové listy 12, Příloha Zpráv památkové péče, r. 57, 1997, Praha. 3 Marek Hanzlík, Hrad Lipnice 1900-2000, závěrečná práce pomaturitního specializačního studia památkové péče, Státní památkový ústav, 1999, nepublikováno 4 Jiří Černý, Hrad Lipnice, seminární práce, 2.ročník katedry Teorie a dějin výtvarného umění Univerzity Palackého, 2003, Olomouc, nepublikováno 5 Tomáš Knoflíček, Gotická nástěnná malba na Chrudimsku, Pardubicku a Havlíčkobrodsku 1300-1420, diplomová práce, katedra Teorie a dějin výtvarného umění Univerzity Palackého, 2001, Olomouc, nepublikováno
-7-
s charakteristickými lancetovými oblouky oken, bran a dveří a drobnou lineární profilací, vznikla kolem roku 1310, až na kapli, která byla dostavěna teprve ve dvacátých letech 14.století. Krátce na to v druhé čtvrtině století, byla pokryta nástěnnými malbami.“ 6 Další přední odborník na gotickou architekturu D. Líbal se hradem Lipnicí zaobíral v 70. letech 20. století jako vedoucí autorského kolektivu stavebně historického průzkumu hradu. Později ve svém Katalogu gotické architektury v české republice do husitských válek vývoj založení hradu Lipnice zpřesňuje tak, že stavba započala dvojicí předních věží v první čtvrtině 14.století, přízemní arkádový sklep obytného paláce vznikl v druhé čtvrtině 14. století a presbytář kaple vznikl kolem r. 1330. 7 V této souvislosti je potřeba zmínit úvahu, že původní lichtemburský hrad známý z roku 1316 byl v areálu dnešní Bílé věže na vedlejším návrší. 8 Tato úvaha přisuzuje vystavění dnešního hradu Lipnice až Jindřichovi z Lipé a jeho synům. Náš nejvýznamnější současný odborník na středověkou hradní architekturu PhDr. Tomáš Durdík z Archeologického ústavu Akademie věd ČR předpokládá, že původní hrad za přestaveb Jindřicha z Lipé zcela zanikl a přijímá také hypotézu, že nejstarší objekty hradu Lipnice vznikly po r. 1320. T. Durdík zařadil Lipnici podle své klasifikace jako předního zástupce hradů s blokovou dispozicí 9 v jisté rozvolněnější formě. Cílem mé práce bude syntetizovat všechna dostupná fakta o hradě Lipnici ve 14 století a pokusit se zjištěné skutečnosti dále interpretovat, dát do souvislosti s historickými fakty a zpřesnit tak naši představu o vzniku lipnického hradu.
6
Dobroslava Menclová, České hrady I., Praha 1976, s. 386. Dobroslav Líbal, Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek, 2001, Praha, s. 233. 8 Jiří Slavík a kol., Státní hrad Lipnice, Pasportizace III. etapa, Pardubice 1998, nepublikováno, s.7. 9 Tomáš Durdík, Encyklopedie českých hradů, 1999, Praha, s.336. 7
-8-
3. Dějiny hradu Lipnice ve 14. století První zmínky o Lipnici se zachovaly z 1.poloviny 13. století. V roce 1226 byla vesnice Lipnice majetkem želivského kláštera. Podle starší literatury10 se podle této Lipnice psal Ctibor z Lipnice předek pánů z Cimburka. Cimburkové pocházejí z hradu (hradiště) Cimburk u Kutné Hory. Nicméně Lipnice, zmiňovaná v latinsky psaných listinách z let 1237, 1239 a 1249, které se k Ctiborovi z Cimburka váží, byla podle dalších souvislostí na Moravě a šlo zřejmě o Lipník nad Bečvou nebo Lipník u Hrotovic. Další souvislost s Cimburky mělo jméno prvního známého lipnického purkrabího Bernarda, protože Ctibor z Cimburka měl stejnojmenného syna. Cimburkové ale přesto nejspíše neměli s Lipnicí nic společného. Ves Lipnice vznikla v nivě Pstružného potoka na staré stezce, která vedla z Habrů přes Světlou a Humpolec dál do Pelhřimova a jižních Čech. To, že niva Pstružného potoka byla osídlena již dříve, dokládají románské kamenické prvky druhotně použité při stavbě gotického opevněného kostelíka v nedaleké Řečici 11. Původní vesnice Lipnice dnes nese jméno Dolní Město. Založení hradu Lipnice lze položit do souvislosti s kolonizačním úsilím mocného rodu Lichtemburků v této části Českomoravské vysočiny. Rod založil a měl v držení od poloviny 13.století nedaleké poddanské horní město Německý (Havlíčkův) Brod. Naleziště stříbrné rudy v okolí Brodu bylo významné zejména v druhé polovině 13. století. Zájem Lichtemburků na dobrém fungování těžby stříbrné rudy byl nepochybně provázen rychlým růstem počtu obyvatel. To vyžadovalo rozšíření hospodářského zázemí v kraji a zakládání nových vesnic. Správním střediskem území bylo město Německý Brod 12 u kterého si Smil z Lichtemburka postavil menší, ale zřejmě relativně luxusní hrad Rohovec 13. Později v souvislosti s dělením majetku Smilových potomků vznikla potřeba výstavby nového lichtemburského sídla v tomto kraji, které by odpovídalo významu a bohatství nejvýznamnějšího člena předního českého aristokratického rodu, Raimunda z Lichtemburka. Pro stavbu nového sídelního hradu byla vybrána lokalita nedaleko vsi Lipnice. Zároveň se stavbou hradu, který nesl jméno nedaleké vsi, bylo v jeho bezprostředním sousedství nově vysazeno stejnojmenné městečko. O kolonizačním původu městečka dodnes svědčí pravidelný půdorys jeho historického jádra.
10
Dobroslava Menclová, České hrady 1, 2. vydání, Praha 1976, s.388. Jan Sommer a kol., Tři gotické kostely pod hradem Lipnicí, Vlastivědná knihovnička SPS , Praha 1999, s. 26. 12 Dobroslav Líbal a kol., Hrad Lipnice, stavebně historický průzkum, SURPMO 1975, s.2. 13 usuzujeme tak z toho, že zde Smil z Lichtemburka vydal a pečetil v letech 1262–69 několik listin. 11
-9-
První nepřímá písemná zmínka o hradě Lipnici pochází z roku 1314, kdy lipnický purkrabí Bernard („...Bernhardo, burgranio im Lipnitz…“) svědčil při sepsání listiny Raimunda z Lichtenburka a jeho příbuzných v Německém Brodě 14. První přímá zmínka o hradě pochází z roku 1316. Král Jan Lucemburský zajal a uvěznil v roce 1315 šlechtického předáka a příbuzného Lichtemburků Jindřicha z Lipé na hradě Týřově. Ronovci a s nimi i Raimund zastavili v roce 1316 své hrady (byly mezi nimi Bezděz, Bílina, Veliš, Ojvín, Litice, Vranov a Lipnice) a jako rukojmí museli nabídnout své syny (Raimund svého syna Jindřicha z Lichtemburka) králi jako záruku za Jindřicha z Lipé. Správu nad zastaveným majetkem král svěřil manům svého strýce Balduina Trevírského, Němcům z okolí lucemburského knížectví, Dětřichovi z Isenbergu, Janovi z Braunshornu a Dětřichovi z Runkelu 15. V zástavní smlouvě byla Lipnice nazvána hradem, to znamená, že hrad již v té době byl postaven. Krátce po roce 1316 se Rajmund z Lichtenburka opět ke svému majetku dostal. V březnu 1318 Raimund na Lipnici uvěznil jihlavského měšťana Seybota Stehleina, svého velkého věřitele. Takto nevybíravě se snažil řešit svou jinak již těžko řešitelnou finanční tíseň. Seybota propustil až po tom, co mu písemně odpustil všechny dluhy. Lipnické panství se mu ale ani tak zachránit nepodařilo. V roce 1319 jej za ne zcela jasných okolností prodal Řehníkovi z Dražic. Řehník z Dražic záhy po získání Lipnice zemřel a poručník jeho nezletilých dětí Bedřich z Čachovic na základě výroku zemského soudu musel hrad předat králi 16. Jan Lucemburský v druhé polovině roku 1319 vyměnil lipnické panství s hradem a s polovinou Německého Brodu s Jindřichem z Lipé za strategické pohraniční žitavské panství s hrady Ojvínem, Rovovem a panstvím Krásný Buk. Tato směna byla součástí významného majetkového přesunu, kterým král získal významné a strategické pohraniční území, které slíbil Jindřichu Javorskému, když sám před tím opanoval Horní Lužici. Jindřich z Lipé získal významné panství ve vnitrozemí blíž k Brnu a své družce Elišce Rejčce. Král se dál smluvně zavázal, že bude lipnický hrad chránit před případnými nároky předchozího majitele Bedřicha z Čachovic či jeho příbuzných a dědiců. Lipnice se dostala do majetku nejvýznamnějšího velmože v zemi a v rukou jeho rodu hrad setrval ještě dalších padesát let. Původní vazba hradu k jeho okolí a městu Německému Brodu zůstala zachována. Naopak dalšími Jindřichovými územními zisky byla posílena (humpolecké panství 1325). Jindřich z Lipé byl po získání Lipnice také jmenován nejvyšším maršálkem, českým a moravským hejtmanem a zástupcem krále v době jeho nepřítomnosti. Stanul tak na vrcholu své životní
14
Líbal, Hrad Lipnice, s.3 Sommer a kol., s. 53 16 Jan Urban, Lichtemburkové – vzestup a pády jednoho panského rodu, Praha 2003, s.159. 15
- 10 -
dráhy 17. Po roce 1320 se Jindřich usadil se svou družkou, královnou vdovou Eliškou Rejčkou v Brně. Eliška v Brně získala od krále Jana dům a s Jindřichem si tu vybudovali skvostný dvůr. Královna v Brně v roce 1325 založila ženský cisterciácký klášter Aula S.Mariae. Hmotnému zabezpečení kláštera věnoval Jindřich z Lipé velkou pozornost. Majetek Jindřicha z Lipé, který se nacházel z velké části na jižní Moravě, zdědili po jeho smrti v roce 1329 synové Jindřich, Čeněk, Jan a Pertold. Bratři vlastnili nejprve dědictví společně. V roce 1337 Jindřich ml. a Jan zemřeli za italského tažení Karla IV. Rodové statky spravoval nejmladší Pertold, který byl původně vyšehradským proboštem a královským kancléřem.Později opustil duchovní dráhu, spravoval všechny rodové statky a přijal dědičný úřad nejvyššího maršálka. Roku 1345 napadl polský král Kazimír Ratibořsko, zemi Mikuláše II. Opavského. Čeňek z Lipé se synovcem Jindřichem se zúčastnil úspěšného tažení krále Jana do Polska proti Kazimírovi. Polákům se však podařilo v bojích Čeňka i Jindřicha z Lipé zajmout. Byli uvězněni ve „fešáckém“ vězení v Krakově. Tam prý vedli podle Beneše Krabice z Veitmile velmi rozmařilý život. Vysoké výdaje na uhrazení nákladů na pobyt ve vězení se na počátku druhé poloviny 14. století staly zřejmě příčinou ztráty výsadního postavení rodu pánů z Lipé. V roce 1346 si příbuzní Jindřicha st. z Lipé listinou na hradě Lipnici rozdělili rodový majetek. Hrad Lipnice s Německým Brodem, Žampachem, Polnou a Jaroslavicemi patřily k dílu Pertolda, Čeňka a jejich synovce Jindřicha z Lipé. Správcem tohoto společného dílu zůstal Pertold, který ale v následujícím roce zemřel. Jeho testament z roku 1346 je zajímavý v tom, že nám krátce před tímto rokem dokládá požár, který postihl městečko i kostel pod hradem. Podle testamentu měl být shořelý kostel zase vystavěn a vyhořelým poddaným měly být na 6 let odpuštěny daně. V letech 1347 - 1352 drželi Lipnici Čeněk z Lipé a jeho synovec, vyšehradský probošt a kancléř Jindřich a později Čeněk sám. Čeněk zastával úřad nejvyššího maršálka a nejvyššího komorníka. V té době byli purkrabími na Lipnici Pešek z Polné (1353), Beneš ze Zdislavic (1358) a Mladota (1362) 18. Dalším pánem v držení Lipnice byl Čeňkův syn Jindřich a po jeho smrti, jeho stejnojmenný bratranec, který v 1365 datoval na hradě Lipnici sepsanou listinu pro německobrodského rychtáře. Snad následkem nákladného života svých předků a zděděnými dluhy musel tento Jindřich Lipnici přenechat na konci šedesátých let českému králi. Karel IV., jenž spolu s Lipnicí získal i město Německý Brod, ustanovil purkrabím na hradě Mikuláše z Vícemilic. 9. listopadu 1370 předal purkrabí Mikuláš městu Lipnici městská
17 18
Miroslav Sovadina, Jindřich z Lipé-první muž království, Časopis matice moravské, Brno, 2002, s. 20 August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého XII., Praha 1900, s. 69.
- 11 -
práva „na způsob Německého Brodu“ 19. Jednalo se tedy o městská práva hrazených měst. Tím bylo sídlo povýšeno na město a bylo zlegalizováno městské opevnění, které tehdy již zřejmě stálo. Tak to alespoň vyplývá z rozboru architektonických článků fragmentu Dolní brány jediného dochovaného zbytku lipnické městské hradby 20. Horní městská brána byla zbořena v 19.století. V přímé zeměpanské držbě zůstala Lipnice s Německým Brodem krátce. O šest let později v roce 1376 ji Karel IV. se synem Václavem zastavili za 4.000 kop grošů českých významnému moravskému rodu pánů z Kunštátu. Bočkovi, Hynkovi a Ješkovi z Kunštátu bylo zároveň povoleno, aby na zvelebení tohoto panství prostavěli 100 kop grošů českých 21. Po nástupu na královský trůn Václav IV. svolil roku 1379, aby kunštátští přenechali zastavené zboží nejvyššímu panskému komorníku Vítkovi z Landštejna, jemuž současně povolil zástavné vyplatit a získat tak majetek do dědičného držení. Hlavní landštejnská rodová větev tehdy prodala svou rodovou hraniční pevnost, hrad Landštejn, rakouskému rodu Krajířů z Krajku a přestěhovala se na Lipnici. Král Václav IV. kromě jiného také Vítkovi z Landštejna slevil ližné z piva a dovolil mu v Německém Brodě držet židy. 22 Roku 1380 zdědil panství Vítkův nezletilý syn Vilém, za kterého zprvu spravoval statky poručník Jindřich Škopek z Dubé. Ten na Lipnici ustanovil purkrabím Odolena z Pyšel, kterému ve funkci předcházel Jan Rubáš. Jindřich Škopek z Dubé byl v té době vysoce postaveným českým šlechticem a Václavovým místodržícím v době královy nepřítomnosti v zemi. Vilém z Landštejna měl být původně knězem a mělo mu připadnout významné vyšehradské proboštví, nakonec se však duchovní dráhy vzdal. Vilém z Landštějna dosáhl zletilosti nejpozději v roce 1390. Byl aktivním účastníkem panské jednoty v jejích akcích proti králi Václavovi. V roce 1394 šlechtici krále zajali a unesli do Rakouska, odkud jej propustily až po splnění svých požadavků. Roku 1396 se Vilém stal, po dohodě mezi králem Zikmundem Lucemburským a moravským markrabětem Joštem, nesesaditelným nejvyšším komořím. O svůj majetek přes poměrnou krátkost správy (zemřel v roce 1398) pečoval vzorně a pokrokově. Ze staré Dolní Lipnice (Dolního Města) učinil samostatnou městskou obec a měšťanům Horní i Dolní Lipnice daroval právo odúmrti. V Horní Lipnici pod hradem byla zřejmě u fary založena škola. Vilém se snažil i o upevnění a zkvalitnění duchovního života na lipnickém panství. U hradní kaple sv. Vavřince, písemně doložené teprve k roku 1378, kdy ji spravoval kněz Petr, založil kolegiátní kapitulu. K roku 1386 je kaple již nazývána 19
František Kořínek, Hrad Lipnice, Lipnice 1900, s. 31 Menclová, s. 387. 21 Sedláček, s. 70. 22 Kořínek, s. 32. 20
- 12 -
kolegiátním kostelem 23. Kapitulnímu děkanovi a 6 kanovníkům daroval Vilém výnos ze vsí Kejžlice, Vilémovce a Bystrého. Děkanovi zvlášť příslušel užitek z farního kostela v Dolním Městě a kapitule užitek z kostela v Horní Lipnici. Pražský arcibiskup Wolfram ze Škvorce potvrdil lipnickou kapitulu až v roce 1397. 24 Okolo existence kapituly je však ještě plno nejasností a vlastně není známo, kdy byla skutečně založena. První nepřímá zmínka o její existenci pochází již z roku 1380, kdy byl kněz Mikuláš přidělen k děkanství kolegiátní kapituly na hradě Lipnici. Z této zprávy vyplývá, že kapitula byla založena hned na počátku vlády Landštejnů nebo za Kunštátů (to je ale při krátkosti jejich držby velmi nepravděpodobné) a nebo dokonce ještě za Karla IV. v 70. letech 14. století. Kolegiátní kapitula nebyla na českých hradech zrovna obvyklou institucí. Kapituly existovaly na Pražském hradě, Vyšehradě či Karlštejně a je tedy velmi zajímavé, že existovala i na šlechtické Lipnici! Po smrti Viléma z Landštejna roku 1398 přešlo lipnické panství s hradem na jeho syna Vítka z Lipnice, popravce kraje čáslavského, po němž záhy zdědila majetek sestra Kateřina. Kateřina z Landštejna také naplnila v roce 1408 poslední vůli svého otce a ustanovila u hradní kaple českého kazatele 25. Sňatkem s Kateřinou vyženil Lipnici nejvyšší purkrabí pražský, Čeněk z Vartenberka, který byl společně s královnou Žofií nejvýznamnějším straníkem Jana Husa a jeho reformních snah. Vyznání Čeňka z Vartenberka znamenalo také zánik lipnické kapituly, jejíž kněží zřejmě odmítli kacířské vyznání svého pána. Nicméně hradní kaple se v roce 1417 stala místem, kde, jak zaznamenal husitský kronikář Vavřinec z Březové, světící biskup Nikopolský Heřman pod nátlakem Čeňka z Vartenberka vysvětil první kněze pod obojí. Byla to asi nejvýznamnější historická událost, která byla na Lipnici zaznamenána. Papež Martin V. vydal r. 1418 bulu králi Václavu IV., ve které kromě jiného žádá všechny kněze na Lipnici vysvěcené, aby se dostavili před koncil a zpovídali se ze svých činů 26. Díky tomu se Lipnice dostala i do mezinárodních listin a vědělo se o ní i ve Vatikánu. O přímém vojenském ohrožení hradu v době Čeňka z Vartemberka a vůbec o době husitských válek není nic známo. Možná díky politické obratnosti pana Čeňka nebo jen nedostatkem dochovaných historických zpráv. Na hradě se ale dochovaly velké kamenné koule, patřící zřejmě do velkých děl (bombard či hrubých kusů), které se u nás používaly právě v tomto období nebo v období jen o něco pozdějším. Čeněk z Vartemberka zemřel na morovou infekci v r.1425 v Jičíně. 23
Líbal, Hrad Lipnice, s.6. Pavel Zahradník, Dějiny kostelů v Dolním Městě, Řečici a Loukově, in Sommer, s.10 25 Líbal, Hrad Lipnice, s 7. 26 Kořínek, s. 36. 24
- 13 -
Tím vlastně skončila doba, kterou se zabývá tato práce. Dalším pánem hradu se stal Jan Smil z Kremže, husitský hejtman Táborské jednoty, který je někdy považován za dřívějšího lipnického purkrabího. Po husitských válkách získal hrad Oldřich z Rožmberka, poručník nezletilých Vartemberkových dětí.Ten Lipnici prodal Mikulášovi Trčkovi z Lípy. Trčkové později celý hrad přestavěli, zejména na přelomu 15. a 16. století ,do podoby pozdně výstavné gotické hradní rezidence. V držení hradu se pak ještě vystřídali s pány z Thurnu. Majetek Jana Rudolfa Trčky z Lípy zkonfiskoval v roce 1634 Ferdinand II. Habsburský. Císař v roce 1636 dal Lipnici jako náhradu za vykonané služby, plukovníkovi Matouši Vernierovi de Rougemont. Za Třicetileté války byl hrad dobýván a velmi poničen. Vernierové hrad po válce částečně opravili a později prodali Palm-Gundelfingenům. Ti pak zadlužené panství prodali dál hrabatům z Trautmansdorfu. V roce 1869 velmi zanedbaný hrad vyhořel a stal se zříceninou. V letech 1924–1952 byla Lipnice majetkem Klubu československých turistů. V současnosti je částečně zrekonstruovaný lipnický hrad ve vlastnictví českého státu ve správě Národního památkového ústavu.
- 14 -
5. Stavební podoba hradu Lipnice ve 14.století
Hrad Lipnice byl založen na středním vrcholu tří vedle sebe ležících návrší. Strategická výhodnost místa založení však nespočívala jen v příznivé terénní konfiguraci. Lipnice byla součástí sítě opevněných opěrných bodů (měst, hradů, tvrzí apod.), které ve středověku účinně zabezpečovaly celé rozsáhlé panství. V této části lichtemburského dominia zatím významný opěrný bod chyběl (když si odmyslíme menší Smrdov). Lipnický hrad byl tedy postaven nejen jako sídelní, ale také jako obranný hrad, který hlídal blízkou cestu ze Světlé do Humpolce a celé přilehlé území. Ostatně tehdejší hrady plnily většinou právě tyto dvě základní funkce - obrannou a sídelní. V případě Lipnice byly tyto funkce na vysoké úrovni. Hrad ale nebyl vybudován k přímé obraně německobrodských stříbrných dolů, jak bylo dříve míněno 27. Byl od nich příliš vzdálen a jejich ochrana se daleko účinněji mohla provádět přímo z města Brodu. Staveniště hradu (620 m.n.m.) je v dominantním krajinném postavení zejména směrem na jihovýchod k Havlíčkovu Brodu a na jihozápad k Humpolci. Na západ od hradu dominuje krajině mohutný vrch Melechov (720 m.n.m.). Lze předpokládat, že společně s hradem nebo bezprostředně po jeho postavení bylo založeno i městečko pod ním. Samotnému relativně velkému hradu totiž chybí potřebná hospodářská část a s vybudováním tohoto zázemí se zřejmě počítalo. První přímá zmínka o městu pod hradem Lipnicí je z roku 1346, kdy se dozvídáme, že krátce před tím městečko i s kostelem vyhořelo. Město bylo malé a dodnes je patrné jeho založení v typických středověkých úzkých parcelách podél podlouhlého, poměrně velkého trhového náměstí. Skutečnost, že společně s hradem vzniklo i město dále povyšuje velkorysost lipnického zakladatelského záměru. Někteří badatelé upozorňují na možnost, že původní lichtemburský hrad mohl být založen na místě tzv. Bílé věže na vrcholu jižního návrší 28. Zde se zachovalo torzo okrouhlé věže. Tato věž bývá spíše než starší bergfrit považována za mladší předsunuté opevnění města a hradu pocházející z 15. století. Vzhledem k malé rozloze staveniště a kontextu vzniku Lipnice můžeme tuto možnost původního založení spíše vyloučit. Například mezi hrady, které byly v roce 1316 společně s Lipnicí zastaveny příslušníky rodu Rohovců králi Janovi za Jindřicha z Lipé, nebyly žádné malé hrádky, ale velké hrady typu Bezdězu, Litic, Ojvína či
27 28
Kořínek, s. 32. Karel Kuča, Urbanistický vývoj Lipnice nad Sázavou a Dolního Města, in Sommer, str. 67.
- 15 -
Vranova. Nicméně výše zmíněnou domněnku by mohl s konečnou platností vyřešit asi jen archeologický průzkum lokality. Velikost hradního staveniště byla na Lipnici dána přirozeným tvarem žulového skalního podloží. Toto velice pevné a soudržné podloží bylo při založení částečně odtěženo a upraveno. Běžně se předpokládá, že hrady byly budovány od hradeb, obranných věží a provozních budov k reprezentačním palácům a kaplím. U lipnického hradu se skutečně zdá, že obvod hradního jádra byla založen najednou a navždy tak určil velikost tohoto středověkého sídla. Z dnešního pohledu je pravděpodobné, že v první stavební etapě z počátku 14.století byla kromě hradby vystavěna i Velká věž s bránou, budova purkrabství, druhá brána s nedochovanou hradbou vymezující zřejmě vstupní koridor, jihozápadní jednotraktový palác, věžový palác dnes nazývaný Samson, jednotraktový dům za Samsonem a minimálně založena byla i hradní kaple. Pro založení Lipnice je typická velkorysost, použití mohutných čtyřhranných obytných věží (donjonů) a všudypřítomná vysoce kvalitní kamenická práce vytvořená z trvanlivé tvrdé lipnické žuly. Založení hradu Lipnice s sebou přineslo použití v českých zemích výjimečného prvku – založení zdí z pravidelných žulových přesně opracovaných kvádrů. Hradba vymezující obvod hradu vyrůstá přímo na skalním podloží. Na některých místech, v přímé souvislosti se strategickým významem objektů jejichž je součástí, je její základ ještě zpevněn přesně opracovanými žulovými kvádry. Neobvyklost tohoto řešení se jeví především v tom, že materiál, ze kterého jsou lipnické základové kvádry vyrobeny, je velmi tvrdý a daleko hůře opracovatelný než měkčí pískovce a opuky, které se v gotickém stavitelství běžně používají. Můžeme se o tom přesvědčit i na Lipnici podobných hradech jako jsou Kost nebo Helfenburk u Úšteka. V praxi to znamená, že založení Lipnice bylo velmi nákladným a náročným stavebním podnikem. K výrobě kvádrů posloužil kámen vytěžený přímo na staveništi hradu a v jeho bezprostředním okolí. Místy bylo zdivo také zakládáno přímo na upraveném skalním podloží bez kvádrů. Spodní části Velké věže a brány byly vyzděny z kvádrů, dokonce až do výše 5m. Bylo tomu nepochybně z toho důvodu, aby byla zpevněna vstupní obranná část hradu. Do poměrně velké výšky byla také na kvádrech založena dnes již neexistující, třetí hradní brána a část východní hradby na ní navazující. Založení třetí brány je velmi efektně ukončeno pásovou patkou mírně rozšiřující spodní partii základového zdiva.
- 16 -
Vstupní část hradu tvoří obraná Velká věž srostlá s menší druhou bránou. Na této vstupní straně se základ hradu rozšiřuje směrem do již neexistujícího příkopu pod branou. Vstupní lomený oblouk brány je zapadlý do osazení pro silný padací most. Zajímavým detailem vnější části brány jsou tzv. nákolníky, které nejsou umístěny, jak je obvyklé, při zemi, ale nad zemí. Vnitřní strana vstupního oblouku přechází v horní části do přesného segmentu sestaveného z žulových kvádrů. Náročná kamenická práce vynikne zejména u krajních kvádrů ve kterých je založen oblouk segmentu. Další výrazný prvek brány je druhý lomený oblouk průjezdu obrácený směrem do hradu. Opět je to hmotná konstrukce se středovým, masivním výrazně vyžlabeným žebrem. Žebro je ve spodní části zakončené pětibokou patkou. Konstrukci žebra pod lomeným obloukem známe z našich starších gotických staveb, zejména kostelů. Tam je většinou použito prosté okosené žebro (Kolín, Jihlava nebo některé stavby burgundsko cisterských hutí). Brána má jednoduché sedile po stranách. Původně byla zřejmě plochostropá, ale v poslední čtvrtině 14. století byla zaklenuta hvězdicovou klenbou. Podobné řešení je použito v podvěží kostela v Nymburku a v presbytáři v Sadské 29. Samotná věž druhé hradní brány (první brána se nedochovala) měla nad průjezdem dvě patra, která měla dřevěné stropy na kamenných konzolách. Později byla asi také na konci 14.století tato patra zaklenuta křížovými klenbami s jehlancovitými konzolami. Dřevěné ploché stropy posazené na kamenných nástropních konzolách, jsou pro počátky lipnického hradu další z typických konstrukcí. S výjimkou přízemí Velké věže a presbytáře kaple byly zřejmě použity na všech ostatních hradních objektech o čemž svědčí četné nálezy výše zmíněných stropních konzol. V druhém patře brány byla tato stropní konstrukce při opravách hradu obnovena. Ve druhém patře je také zachovaný prevét vystavěný opět z tesaných kvádrů. Velká věž stojící vedle brány byla založena na půdorysu lichoběžníku s nejdelší stranou 24 m dlouhou. Věž měla skutečně velkolepé rozměry a patří vůbec k největším věžím na našich hradech (např. Rábí, Kost). Tato hlavní obranná věž vyrůstala přímo ze skalního výchozu a měla tedy dostatečně pevný základ. Původně zřejmě celá sloužila hradní posádce k bydlení i obraně. Vnitřní komunikace ve věži byla později na konci 14.století řešena bočním točitým schodištěm, umístěným v okrouhlé věži postavené opět z tesaných kvádrů. Do druhého patra se od té doby vstupovalo po nové na krakorcích umístěné pavlači a dále hrotitým portálem s vpadlinou pro padací most. Věž měla původně pět podlaží.
29
Václav Mencl, Česká architektura doby lucemburské, Praha ,1948, s. 51.
- 17 -
Na Velkou věž navazoval menší palác (zřejmě purkrabství). Z tohoto paláce o třech podlažích zbylo velmi málo. Při pozdějších přestavbách jej zcela pohltil pozdně gotický reprezentační palác. V obvodové hradbě jsou však přesto některé prvky paláce patrné dodnes. Jedná se zejména o zbytky zazděných okenních otvorů a jejich součástí. Je patrné, že i tyto konstrukce měly na tehdejší stavební produkci nadstandardní charakter. Zejména nadokenní překlady s vytesaným segmentovým obloukem a zbytky okenních sedilí jsou toho důkazem. Vztah tohoto paláce a třetí jen ve zbytku zachované třetí brány není ani po archeologickém průzkumu zcela jasný. Logicky třetí brána musela vymezovat společně s hradbou vstupní koridor hradu nebo první hradní nádvoří. Zbytky třetí brány jsou opět ukázkou kvalitní kamenické práce a dokladem původního stavebního řešení objektu. Z brány je zachováno ve východní hradbě silně vyžlabené sedile a pásová konzola na založení valené klenby nebo dřevěného stropu průjezdu. Budova purkrabského paláce zřejmě pokračovala podél hradby téměř až ke kapli. Je možné, že část budovy u kaple sloužila jako obydlí kanovníků lipnické kapituly. Tato již dříve vyslovená domněnka
je v úrovni dnešního
poznání hradu čirou spekulací. Za palácovou budovou následuje hradní kaple. Kaple zasvěcená původně sv.Vavřinci byla v podstatě malým kostelem. Loď kostela byla umístěna do přízemí čtvercové věže, která byla ze dvou stran součástí obvodové hradby (na těchto stranách je zachován ochoz). Později bylo ještě ve 14. století nastavěno nad lodí obytné patro s luxusně vybaveným obytným prostorem s dvěma okny a rohovým krbem. Tento prostor měl stejný vstup s padacím mostkem, jako 2. patro Velké věže a lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že obojí bylo vybudováno ve stejné stavební etapě. Druhou částí kaple je polygonálně zakončený presbytář napojený na věž kaple. Závěrem je otočený směrem do nádvoří. Presbytář je architektonicky nejcennější a nejjemnější částí hradu. V polygonu má jednou odstupňované opěráky, kryté pultovými stříškami. Tři kružbová okna u polygonálního závěru jsou dvouosá jedno jednoosé. Stavba je po obvodě opatřena soklovou okosenou patkou a podokenní a nadokenní průběžnou římsou. Dříve se mělo za to, že kaple, celá stojící přímo na skalním podloží, byla přístupná pouze bočním vstupem do presbytáře. Při opravách a následném zpřesnění stavebně historického průzkumu v 2. polovině 90. let 20. století bylo prokázáno, že kostel měl i samostatný vstup do lodě zcela dle dobových zvyklostí 30. Kaple nebyla, zřejmě díky přirozeným podmínkám staveniště, přesně orientována a oltář směřoval na 30
Hanzlík, Nová zjištění o stavebním vývoji hradní kaple na Lipnici.
- 18 -
severoseverovýchod. Netradičně muselo být řešeno také osvětlení lodě kostela. Z obranných důvodů bylo možné k osvětlení využít pouze jednu stranu lodě, kde bylo umístěno jedno středně velké okno. D. Menclová uvažovala o třech oknech, ale průzkum prokázal existenci pouze jednoho. Okno je zazděné, ale jeho žulové ostění je zachované ve schodišti na kaplový ochoz. Další osvětlení bylo zajištěno dvěma nezvykle umístěnými menšími okny po stranách presbytáře. Kaple byla původně jedinou stavbou hradu, při jejíž výstavbě byl použit měkčí kámen. Na okenní kružby, figurální klenební konzoly a žebra byla použita opuka. Z dokumentárních fotografií částečně zříceného hradu z konce 19.století je patrné, že klenby v kapli byly vyzděné z cihel. V gotickém presbytáři se přes pozdější přestavby částečně zachovala jeho původní výzdoba. Prostor je sklenut jedním polem křížové klenby a jedním polem klenby paprsčité nad polygonálním závěrem. Klenební žebra vycházejí z figurálních konzol. Poměrně jemná kamenická výzdoba včetně součástí klenby je zde vysekána z opuky. Figurální konzoly nemají jasnou ikonografii. Podle konstrukčního řešení se zdá, že byly vyrobeny mimo Lipnici a že se tedy jedná o import a to dost možná i ze vzdálené lokality. Na konzolách je kromě architektonických prvků zachycena hlava muže s dvěma menšími hlavami po stranách, jakýsi bájný pták, postava oděná do suknice, prasnice kojící židy, satyr s vyplazenými jazyky a ženská hlava s listy místo vlasů. Asi nejkvalitněji provedená je konzola s výjevem židovské potupy. Je velmi přesně a jemně modelovaná. Výjev svou dynamikou a zachycením zvířete trochu připomíná konzolu s křížové chodby starobrněnského kláštera, která zachycuje dva lovecké psy v protipohybu. Naposledy se ne zcela přesvědčivě významem jednotlivých konzol zabýval J. Vítovský 31. PhDr. J. Royt z FF UK vyslovil při prohlídce kaple domněnku, že se jedná o práci dvou různých kameníků, což by při případném importu ze vzdálenější hutě bylo docela dobře možné. Do kamenické výzdoby gotického kněžiště je potřeba zařadit i další architektonické součásti – sedili a sanktuárium, které jsou hrubějšího charakteru a jsou vyrobeny z místní žuly. Sedile je typově vlastně raně gotickým prvkem obvyklým na našich královských hradech. Její lipnická varianta je však rozdílná vysokými vertikálními laloky jeptišek a poměrně jemným profilováním. Raně gotickým prvkem by byl i sloupek dělící sedili, ze kterého ale v tomto případě zbyla pouze horní část tvořící jakousi bizarní vysutou konzolu. Jedná se zřejmě o dobovou historizující připomínku královských kaplí Přemysla Otakara II. 32 Sanktuář na protilehlé straně kněžiště je na první pohled nápadný svou velikostí. Stejně jako sedile je předsazen před líc zdi a opět poměrně jemně profilován. Nápadný je 31 32
Jakub Vítovský, Gotické nástěnné malby v Dolním Městě, Lipnici, Řečici a Loukově, in:J. Sommer, str. 56. Černý, s.15.
- 19 -
velký vrcholový tlapatý kříž. Kříž by mohl poukazovat na podíle Řádu německých rytířů při založení lipnické kaple. Řád vlastnil nedaleký Humpolec a měl komendu v blízkém Německém (Havlíčkově) Brodě. Nezvykle velký výklenek sanktuáře a zbytky po osazení dřevěné police naznačují, že se možná používal k uložení liturgických knih. Klenební konzoly, žebra, okenní ostění, sedile a snad i sanktuář byly původně bohatě polychromovány. Polychromie se dochovala pouze místy a je již málo zřetelná. Na stěnách místnosti se také zachovala torza původní malířské výzdoby. Nástěnné malby pocházejí ze dvou časových období. Mladší je výzdoba vítězného oblouku ze 70. let 14. století. Starší malby pocházejí z první poloviny 14. století a jsou datovány různě od konce 20. let až do poloviny století. Stěny presbytáře byly pokryty christologickými a mariánskými výjevy z nichž se částečně zachovalo Ukřižování, Smrt Panny Marie, Narození Krista, Bičování, Křest Kristův a Bolestný Kristus. Nedávno byl objeven zatím zřejmě málo známý pramen, který zpřesňuje naše vědomosti o nástěnných malbách v lipnické kapli. V Moravském archivu je zachován kompletní 2. díl Alba A. Bernaua z r. 1886, který je celý věnován Lipnici. Mimo jiné je zde graficky zachycena stylizovaná podoba neznámé nástěnné malby k kaple. Jedná se o velkou a zřejmě samostatnou figuru sv. Petra i s typickými plastickými paprsky v nimbu. Tento námět doplňuje původní ikonografii lipnických maleb. Malby se obvykle řadí do lineárního slohu a reagují na italské a potažmo rakouské vlivy. To dokládá jednak plastické rýhování nimbů, ikonografie zobrazení Bolestného Krista i vertikalizované pojetí apoštolských postav ve Smrti Panny Marie. Z charakteru zbytků maleb a temnější syté barevné škály lze usuzovat, že výzdoba vznikla v druhé čtvrtině 14. století 33. Již dříve bylo poukázáno na možnost zpřesnit datování stavby kaple pomocí dendrochronologického průzkumu 34 zachovaného dřevěného vyložení závorového otvoru u vchodu do gotického kněžiště. Bohužel vzorek jedlového dřeva měl nestandardní letorosty a nepodařilo se jej datovat. Za kaplí byla zřejmě proluka a dalším objektem v půdorysu hradu byl až jednotraktový obytný palác v západním nároží hradního jádra. Jednalo se o hlavní obytný palác, který se zanedlouho po svém postavení stal součástí většího paláce, který vyplnil celou severozápadní stranu hradu. Původní jednotraktový palác měl v přízemí jednu velkou místnost s plochým dřevěným stropem na kamenných přízedních konzolách (dvě jsou zachovány). V patře paláce byla roubená komora a další obytná místnost. Jednalo se o standardní řešení obytného 33 34
J. Pěšina a kol., Gotická nástěnná malba 1300-1350, Praha, 1958, s. 339. Sommer, s. 43.
- 20 -
prostoru. Dům se v podstatě výrazně tímto řešením nelišil ani od honosného městského domu. Konstrukční pozůstatky roubené místnosti jsou dodnes patrné. Robená komora se do nádvoří otvírala typickým velkým klenutým výklenkem s charakteristickou trojicí oken. Místnosti prvního patra i později sloužily jako byt pánů hradu a byly mnohokrát přestavovány a upravovány. Zanedlouho po svém vzniku byl k jednotraktovému paláci přistavěn mohutný dvoutraktový objekt, který spojil starší palác s věží Samsonem. Nová dvoutraktová část obytného paláce byla založena na monumentálním „arkádovém“ dvoulodním sále. Příčné i střední podélná zeď sálu byly vylehčeny vysokými lomenými oblouky. Arkádami vymezený prostor byl uzavřen dřevěným trámovým stropem. Neobvykle hmotná interiérová architektura připomíná nejen spodní patra románských biskupských hradů ale i velká středověká městská podloubí. Účel tohoto velkého sálu není zcela jasný, ale mohl sloužit jako maštale nebo jako shromaždiště. Na našich hradech podobný prostor nenajdeme. Patro navazovalo na starší obytný palác prostorově i účelem. Zadní severozápadní trakt paláce neměl původně žádná okna a byl přisvětlen z traktu nádvorního, úzkými vysokými okny ve střední dělící zdi. Místnosti druhého traktu sloužily zřejmě jako skladovací komory. Místnosti nádvorního traktu sloužily obytným účelům. Velký sál plnil zřejmě funkci rytířského sálu. Tato místnost byla přístupná z nádvoří ve výši prvního patra dnes zazděným lomeným obloukem, jehož ostění je současné s portálem do presbytáře kaple. Sál byl osvětlen dvěma vysokými okny. Posledním objektem stojícím v tehdejším lipnickém hradě byl další věžový palác dnes zvaný Samson. Věž stála původně samostatně v nádvoří, ale nový dvoutraktový palác ji spojil s původním obytným palácem a tak vznikl velký hradní obytný komplex. Věžový palác měl původně čtyři nadzemní podlaží a suterénní místnost, která měla výpadní branku do parkánu (stejná branka byla do protilehlého parkánu také mezi kaplí a obytným palácem). Palác byl velmi zasažen pozdně gotickou přestavbou, přesto se z jeho původní podoby některé typické znaky zachovaly. Kromě mohutnosti to jsou armovaná nároží a jednoduchá lomená okénka v přízemí věže. Pod věží je druhotně vyhloubená hluboká cisterna. Další významnou součástí hradu je předsunuté opevnění. Myslím, že některé závažné důvody svědčí o existenci hradních parkánů hned od počátků hradu. Zejména je to existence dvou zmiňovaných výpadních branek, které spojovaly hradní jádro a parkány. Jediná severozápadní strana hradu nebyla chráněna parkánem a byla chráněná pouze těžko přístupným prudkým svahem, který byl možná částečně vyzděn 35. Skalní ostrožna na které 35
Při prohlídce svahu byly zaznamenány zbytky zděných konstrukcí, které zřejmě upravovaly svah do jednotného sklonu, aby byl hůře přístupný. K ověření by bylo nutno provést archeologický průzkum.
- 21 -
hrad stojí přechází na této severozápadní straně do úzké šíje na které stála obranná věž. Tato věž chránila celé severozápadní předpolí. Věž byla s parkány a hradem spojena dnes neznámým způsobem. Parkány obklopovaly hrad ze tří stran. Před vstupem do hradu stála v čele v předsunutém opevnění první hradní brána, která byla později pohlcena novým pozdně gotickým opevněním. Čelo a severovýchodní strana parkánu byly zpevněny obrannými věžemi které umožňovaly aktivní obranu tzv. flankování. Tyto věže byly později nahrazeny pozdně gotickými dělovými bastiony italského typu. Jihozápadní parkán nebyl zpevněn věží, ale tato strana hradu byla chráněna městem a jeho hradbami a z hradu vysunutou věží kaple s vyvýšeným obranným ochozem. Tato věž také umožňovala aktivní obranu.
- 22 -
7. Osoby zakladatelů a stavebníků hradu Lipnice ve 14. století. Stavba lipnického hradu je natolik výjimečná, že si zasluhuje objasnění rovněž z hlediska svojí původní funkce. Jednou z cest jak se k tomuto poznání dostat je úvaha nad možným stavebníkem a ve 14. století je možno vysledovat několik pozoruhodných osobností, které měli k Lipnici úzký vztah. Hrad byl vybudován jako luxusní a velkolepé sídlo. Již sama tato skutečnost by mohla vést badatele k myšlence o královském založení. Obecně se s tímto názorem setkáváme u hradů, které se velikostí či nákladností vymykají běžné produkci své doby. Jako příklady uveďme např. Rýzmburk či Lichtenburk (Lichnici) ze 13. století 36. Skutečností přitom zůstává, že velmi pravděpodobnými staviteli těchto hradů byli významní šlechtičtí velmožové (ve výše uvedených příkladech Boreš z Rýzmburka či Smil z Lichtemburka). U Lipnice by se mohlo jednat o podobný případ. Raimund z Lichtemburka měl významné postavení, dostatečné bohatství a zejména potřebu výstavby prestižního sídla. Raimund z Lichtemburka byl nejmladším synem Smila z Lichtemburka a velmi významným a mocným šlechticem své doby. Jisté okolnosti naznačují, že část dětství a později mládí strávil v Rakousku resp. v Německu 37. Odtud si zřejmě Raimund přivezl znalost vysoké evropské dvorské kultury a zálibu ve dvorské poezii. Tato záliba, zkušenosti a rozhled jej také jistě sbližovaly s o něco mladším českým králem Václavem II., když ve druhé polovině 90. let 13. století začal svoji kariéru u pražského dvora. Raimundovu kurtoáznost, rytířskost a štědrost vychválil Václavův dvorský básník Heinrich von Freiberk v dedikaci ke svému vyprávění o Tristanovi 38. V roce 1298 se Raimund z Lichtemburka stal moravským hejtmanem a získal do zástavy významný královský hrad Bítov. Byl spolumajitelem velmi výnosného stříbronosného německobrodského panství. Za krátké vlády Václava III. se stal nejvyšším lovčím Čech a Moravy a později i královským podkomořím (1305). Posledně zmíněný úřad se na počátku 14. století stal nejdůležitějším a nejvýnosnějším královským úřadem. Podkomoří měl na starosti správu královského majetku (města, cla, regály) včetně příjmů z urbury. Úřad podkomořího Raimund zastával do roku 1308. Z okolností vyplývá, že právě v tomto období byl založen lipnický hrad - nové Raimundovo sídlo. V letech 1310–1315 byly budovány i městské hradby blízkého lichtemburského Německého Brodu 39. Raimund lipnické panství vlastnil zhruba v období 1305–1319. Po 36
Durdík, s. 331 a 407. Urban, s.140. 38 A. Novák, Jan z Michalovic, str. 43. 39 Menclová, s. 387 a 388. 37
- 23 -
rozpadu lichtemburského dominia pod Železnými horami mezi Čáslaví a Německým Brodem na konci druhého desetiletí se Raimund přesunul na Moravu, kde jeho rod sídlil na bývalém královském hradě Bítově. Na počátku 14. století již nežili dva nejstarší Raimundovi bratři Jindřich a Smil. Synové již zemřelého Jindřicha z Lichtenburka vlastnili menší, ale poměrně výstavný hrad Rohovec s polovinou města Německého Brodu, Žleby a severočeský hrad Klapý (Hazmburk) s městečkem Libochovice. Další Raimundův bratr Oldřich vlastnil jako starší, rodové sídlo Lichtenburk s Chotěboří. Na nejmladšího Raimunda zbylo, jak jsem již zmiňoval, panství a hrádek Smrdov a druhá polovina města Brodu, ke které však žádné šlechtické sídlo nepatřilo. Rod měl v rámci kolonizace svých panství bohaté zkušenosti se zakládáním hradů i měst. Smil z Lichtemburka s velkou pravděpodobností založil velkolepý hrad Lichtemburk a velké hornické město Německý Brod. Jeho syn Jindřich založil městečko Libochovice (podle některých hypotéz i hrad Klapý) a také hrad Žleby s malým městečkem. Další Raimundův bratr Oldřich založil v roce 1308 město Ronov nad Doubravou. Z tohoto pohledu založení hradu Lipnice kolem roku 1305 dobře zapadá, jak do lichtemburské tradice, tak do potřeb samotného Raimunda z Lichtemburka. Ostatně mělké mírně svažité údolí pod hradem mezi středním (hradním) a jižním návrším se dobře hodilo i k založení podhradního městečka. Raimund z Lichtemburka, moravský zemský hejtman a královský podkomoří hrad Lipnici založil kolem r. 1305. Tehdy se Raimund z Lichtenburka stal nejmocnějším šlechticem českého království. Raimundovi však patřil jen malý hrad Smrdov a město Německý Brod se jako sídlo pro tak významného šlechtice nehodilo 40. V roce 1307 Raimund vyměnil smrdovské zboží za několik vesnic v okolí Lipnice s vilémovským benediktinským klášterem. Z toho vyplývá, že se zřejmě snažil majetkově posílit okolí lipnického hradu. V té době tvořily panství kolem hradu ves Lipnice s farním kostele sv. Jana Křtitele, Nová Ves, Vilémovec (?) 41, Kejžlice, Bystrá a od vilémovského kláštera získané Dětřichova Lhota, Závidkovice, Řečice a Radostovice 42. O době založení hradu nepřímo svědčí i to že Raimund z Lichtenburka se díky svému podkomořskému úřadu a nákladné reprezentaci dostal v druhém desetiletí 14. století do velkých úvěrových potíží a byl nucen zastavit a nakonec dokonce odprodat své české majetky včetně Lipnice a odstěhovat se na jihomoravský Bítov. V tomto období by se dluhy tísněný velmož, do zakládání nového hradu již nepochybně nepouštěl. Z toho usuzuji, že Raimundův hrad stál již na počátku druhého desetiletí 14.století. 40
Urban, s. 150 v jiných pramenech se uvádí založení Vilémovce Vilémem z Landštejna na konci 14. století 42 Urban, s.104. 41
- 24 -
Z historických souvislostí a architektonického rozboru tedy vyplývá, že hrad Lipnice mohl být založen a postaven nejspíše v období 1305–1316. Krajní meze tohoto období tvoří rok, kdy Raimund z Lichtemburka získal úřad královského podkomořího a rok, kdy byl hrad zastaven králi Janovi. Na budování hradu Lipnice se mohl částečně podílet i král Jan Lucemburský (resp. jeho zástupci). Jan Lucemburský, český král v letech 1310–1346. Byl jediným synem římského krále Jindřicha VII. Lucemburského. Vychován byl na francouzském královském dvoře s samém ohnisku evropské civilizace. Lipnický hrad vlastnil nejprve zástavně, když jej získal jako záruku za propuštění Jindřicha z Lipé v roce 1316. Zástava byla pak navrácena Raimundovi z Lichtemburka. Později král ještě jednou Lipnici nakrátko získal v roce 1319 od Bedřicha z Čachovic, aby ji na podzim téhož roku směnil s Jindřichem z Lipé. Z uvedeného vyplývá, že by snad král Jan ani neměl své místo v tomto výčtu majitelů hradu Lipnice, kteří se nějakým způsobem zasadili o jeho založení a výstavbu. Jsou však zachovány i jisté indicie, které nám dovolují trochu spekulovat. Jan Lucemburský nebyl rozhodně žádným „králem budovatelem“ spíše byl znám svou dobrodružnou povahou. A jediný hrad, který skutečně na našem území prokazatelně založil, byl čistě vojenského charakteru. Jednalo se spíše o opevněné vojenské ležení. Nicméně se zachovala zpráva, že správu nad zastaveným lipnickým majetkem král svěřil r.1316 manům svého strýce Balduina Trevírského, Lucemburčanům Ditrichovi z Isenbergu, Janovi z Braunshornu a Ditrichovi z Runkelu. Je tedy teoreticky možné uvažovat o jistém vlivu krále a jeho správců na vývoj hradu. Další zajímavou skutečností je dochovaná nástěnná malba v dolnoměstském kostele sv. Martina (dříve sv. Jana Křtitele). Na východní stěně lodi kostela je zachována zajímavá malba. Malba zobrazuje českého patrona sv. Václava, jak žehná královskému páru. Zde se podle všeho jedná o Jana Lucemburského a Elišku Přemyslovnu. Královna drží jablko, symbol narozením syna dovršeného mateřství. Ze spodní části iluzivní architektury, z jakési krypty, vystupuje muž s knížecím baretem a ukazuje na královnu. Muž je zřejmě symbolem po meči vymřelých Přemyslovců, kteří ukazují na dědičku jejich královské moci. Autor tohoto výkladu J. Vítovský43 usuzuje z umístění výjevu, že se jedná pravděpodobně o královské donátory a vznik malby pokládá do let 1316-17. V tom případě by se jednalo o přímý králův „otisk“ a důkaz jeho aktivity v tomto místě. Zde je potřeba ještě připomenout velmi jasnou architektonicko stavitelskou souvislost kostela sv. Martina s lipnickým hradem. Kostel je charakteristický velmi silnými zdmi, armovanými nárožími, úzkými hrotitými okny, jemnou profilací jižního hrotitého dveřního portálu a také tesanou soklovou patkou. Všechny tyto 43
Vítovský, in Sommer, s. 50
- 25 -
znaky jsou typickými také pro lipnický hrad a jsou dokladem přímé spojitosti těchto staveb. Zde nejde o pouhou příbuznost staveb, ale o identickou podobu jejich typických součástí. Dolnoměstský kostel je poprvé doložen k polovině 14.století. V druhé polovině roku 1319 se stal pánem lipnického zboží Jindřich z Lipé. V té době to byl jednoznačně nejmocnější šlechtic Českého království, který již s konečnou platností upravil i své vztahy ke králi Janovi. Bratranec Raimunda z Lichtemburka Lipnici určitě znal a věděl co od krále žádá, když ji měnil za žitavské hrady. O Jindřichově životě ve dvacátých letech 14. století toho mnoho nevíme, ale o tom, že dále zušlechťoval své statky svědčí nejen zisk práva razit v Německém Brodě mince 44 ale i další dostavby lipnického hradu. Zejména se jedná o vybudování či dobudování kaple a dostavbu obytného paláce. Žádné přímé zprávy o stavbě nemáme, ale vše nasvědčuje tomu, že Lipnici dál budoval rod pánů z Lipé. Nemusel to však být sám Jindřich starší, mohl to být i jeho nejstarší syn Jindřich mladší, zvaný Železný, který sám zastával velmi významné postavení a byl po jistou dobu i místo svého otce královským místodržitelem v době časté královi nepřítomnosti. Hrad a město Lipnice se nepochybně budovaly postupně, jak dovolovali finanční a jiné podmínky. Mohutný hrad velikosti Lipnice s hrazeným městečkem a městskou hradbou (podle jistých architektonických podobností se dá soudit, že město pod hradem bylo od počátku budováno jako hrazené a pozdější udělení práva hrazených měst v roce 1370 bylo již jen legalizací skutečného stavu) 45 mohlo být budováno celá desetiletí. Dle mého názoru stavební aktivita pánů z Lipé trvala až do roku 1345. V tomto roce se dostal rod pánů z Lipé do potíží (zajetí Čeňka a Jindřicha z Lipé v Polsku), které se projevily zejména finanční tísní, jak jsem zmínil již v kapitole o historii hradu. Výzdoba hradní kaple a její datování do druhé čtvrtiny 14. století by byla s tímto závěrem ve shodě. Původ výzdoby, která vykazuje vlivy rakouské a potažmo italizující, by mohl souviset s aktivitami pánů z Lipé na jižní Moravě. Na druhé straně měl Pertold z Lipé, který v té době byl proboštem vyšehradské kapituly a královským kancléřem, nepochybně také blízko k duchovní reprezentaci. Postavení potomků Jindřicha st. z Lipé bylo vynikající a je velmi pravděpodobné, že právě oni dokončili na Lipnici to, co jejich otec započal. Velké množství obytných prostor hradu nasvědčuje tomu, že na hradě mohlo sídlit více členů rodu. Problémem zůstává, že nevíme, kdo z nich Lipnici využíval jako své sídlo. Dalším majitelem hradu byl král Karel IV. Jeho nejvýznamnější a jediný přímý otisk je udělení městských práv městečku Horní Lipnici pod hradem. Nevíme nic o jeho případných 44
dle sdělení historika p. Míška, in Emler, RBM III., s. 288 při technických výkopech se odhalila spodní část průjezdu městské brány torzo vykazuje jasnou podobnost v soklové patce i ve zbytcích jemné profilace oblouku. 45
- 26 -
stavebních aktivitách na hradě samotném, ale to samozřejmě neznamená, že žádné nebyly. Většinou se s Karlem IV. spojuje část výzdoby v hradní kapli, přesněji malířská výzdoba na vítězného oblouku. Nepřímo možná s králem souvisí později doložená lipnická kolegiátní kapitula. Po králi hrad po nějakou dobu vlastnili páni z Kunštátu. Tento moravský rod reprezentovaný Bočkem, Hynkem a Ješkem z Kunštátu mohl na zvelebení hradu použít 100 kop grošů českých, ale jestli to skutečně udělali, nevíme. Krátkost jejich majetkového držení Lipnice spíše nasvědčuje tomu, že ne. Dalšími a tentokrát dědičnými vlastníky panství byli páni z Landštejna. Časově je právě jim přisuzováno několik stavebních úprav. Nové zaklenutí vstupní brány, kulatá věž s točitým schodištěm ve Velké věži s navazující úpravou vstupu do druhého patra věže a zřejmě také nástavba kaplové věže a zřízení luxusní obytné místnosti v tomto patře. Právě za Landštejnů byla založena kolegiátní kapitula. Kaple je písemně poprvé doložena k roku 1377, ale nepochybně existovala již dříve. První děkan kapituly Mikuláš je prezentován již k roku 1380 a arcibiskup Wolfram ze Škvorce se při potvrzení lipnické kapituly v roce 1397 odkazuje na nedatovanou listinu Viléma z Landštejna, který v ní přeměňuje hradní kaplanství na kolegiátní kostel s děkanem a šesti kanovníky46. Možná, že luxusní obytné patro v kaplové věži bylo zřízeno právě pro děkana lipnické kapituly. Již na počátku 15. století Lipnici vlastnil nejvyšší purkrabí pražský Čeněk z Vartemberka nejvýznamnější český šlechtic druhého desetiletí 15. století. Není zcela jasné, zda některé stavební úpravy připisované Landštejnům, nebyly provedeny až za Vartemberka. Ze starších popisů hradu víme, že na počátku 20. století v roce 1917 se po zřícení kleneb věže Samson objevil malovaný vlys s 18 vartemberskými znaky 47. Tato vzácná památka však bohužel asi nebyla nikdy dokumentována a časem beze stopy zmizela. Je možné, že Čeněk nechal upravit i obytné místnosti v 1.patře starého paláce, kde jsou zachovány mezi okny sálu tři lomené oblouky s poparléřovskou jemnou protínavou profilací.
46 47
Pavel Zahradník, Dějiny kostelů v Dolním Městě, Řečici a Loukově, in: Sommer, s. 10 Václav Wagner, Objevy nástěnných maleb v Čechách 1918-35, Zprávy památkové péče 2, 1938, s. 43
- 27 -
7. Závěr Přesná rekonstrukce stavebního vývoje hradu Lipnice je v podstatě nemožná, ale naše poznatky se přece jenom stále zpřesňují a mnohé ještě může být objasněno. Nicméně existují skutečnosti, které již nyní můžu přesvědčivě konstatovat. V našich středověkých dějinách vystupuje mnoho významných osobností, které za sebou zanechali bohatou zakladatelskou stavební činnost. Velice bohatí Ronovci v tom nebyli výjimkou. Lipnický hrad je podle všeho zejména důkazem významu a bohatství ronovských rodů v první polovině 14. století a důkazem jejich snahy dosáhnout co nejvyšší úrovně šlechtické reprezentace. Tuto nejvyšší úroveň si mohli pochopitelně osvojit v prostředí královského dvora, kterého byli součástí a který jim také dovolil poznat i prostředí civilizačně pokročilejších, evropských šlechtických a královských dvorů. Možná i to s sebou neslo některé překvapivé a v jistém smyslu matoucí vlivy. Snad ve snaze napodobit královské prostředí vznikla na lipnickém hradě kaple ještě o něco větší, než byly kaple královské, aby je překonala. I v interiéru lipnické kaple najdeme detail, který královský vliv dokládá – tvarově velmi zajímavou sedili v presbytáři, která se snaží přiblížit sedilím z přemyslovských královských hradních kaplí ale v novém vertikálním a zjemnělém slohu. Již na starých přemyslovských hradištích stály samostatné kostely a takovým starým hradištěm byl i moravský hrad Bítov. Pokud základy kaple položil již Raimund z Lichtemburka, mohl si vzít vzor právě z tohoto, v té bodě mu již patřícího hradu. Vztahování ke královským hradům se ostatně na Lipnici projevilo ještě jednou při stavbě pozdně gotického representačního Trčkovského paláce na počátku 16. století. V tomto paláci můžeme při bližším ohledání vidět zajímavé paralely s pozdně gotickým královským palácem na Pražském hradě. Dalšími typickými prvky ranné Lipnice jsou již zmiňované nezvykle kvalitní kamenické práce a netradiční koncepce řešení polosuterénního arkádového sálu pod obytným palácem. Zde se otevírá cesta k hledání souvislostí s evropskou stavební produkcí, neboť se zdá, že mluvíme o prvcích, které se vymykají naší tuzemské soudobé stavební tradici. Náš nejvýznamnější současný odborník na středověkou hradní architekturu PhDr. Tomáš Durdík z Archeologického ústavu Akademie věd ČR předpokládá, že původní lipnický hrad za přestaveb Jindřicha z Lipé zcela zanikl a přijímá také hypotézu, že nejstarší objekty hradu Lipnice vznikly po r. 1320. T. Durdík zařadil Lipnici podle své klasifikace jako předního zástupce hradů s (rozvolněnější) blokovou dispozicí. To však neplatí pro původní hrad z počátku 14. století. V první stavební etapě nebyl půdorys hradu po stranách spojitě zastavěn. Tak se stalo až v průběhu pozdějších úprav. Původní plán zástavby hradního jádra jednotlivými budovami je dokladem starší tradičnější stavební koncepce, která má původ ve - 28 -
13. století a teprve později hrad dalšími stavebními úpravami přechází do rozvolněnější blokové zástavby, která se semkla až za přestavby v 16. století. Každopádně se zdá, že založení lipnického hradu může být částečně importem z civilizačně vyspělejších částí evropského kontinentu. Přesné časové a prostorové zařazení odkud tento import na Lipnici směřoval, bude úkolem dalších badatelských výzkumů. Jedná se myslím zejména o srovnání stavební produkce lipnické s produkcí evropskou s důrazem na rakouské, německé případně francouzské prostředí. Právě tyto země byly přirozeným partnerem pro České království a jeho reprezentanty na konci 13. a v první polovině 14. století a odtud mohla přijít inspirace nebo přímý vliv při lipnickém zakladatelském podniku.
- 29 -
Seznam použité literatury Bernau F., Die Burg Lipnitz bei Deutsch-Brod im Wort und Bild, Geschichte und Sage, Praha 1873 Bernau F., Album der Burgen und Schlösser im Königreiche Böhmen II, Žatec 1881 Bouška O., Lipnice n. Sázavou - hrad a městečko, Havlíčkův Brod 1959 Černý J., Hrad Lipnice, seminární práce, Univerzita Palackého v Olomouci, 2003, nepublikováno Durdík T., Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 1999 Enge1 A., Hrad Lipnice, Za starou Prahu 10, 1924, s. 17 n. Frič J., Lipnice, 1946 Hanzlík M., Heber F. A., Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser VII., Praha 1849 Knoflíček T., Gotická nástěnná malba na Chrudimsku, Pardubicku a Havlíčkobrodsku 1300–1420, diplomová práce, Olomouc 2001, nepublikováno Kořínek F., Hrad Lipnice, 1900 Kotrba V., Pozdně gotická přestavba hradu Lipnice, Umění 9, 1961, s. 74–76 Líbal D. a kol., Stavebně historický průzkum -
Hrad Lipnice, 1975, SURPMO Praha,
nepublikováno Líbal D., Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek, Praha 2001 Menclová D., Hrad Lipnice, Praha 1949 Menclová D., Státní hrad Lipnice, KSPPOP Pardubice, 1976 Menclová D., České Hrady I - II, Praha 1976 Sedláček A., Hrady, zámky a tvrze Království českého XII., Praha 1900 Schaller J., Topographie des Königreiches Böhmen VII., Praha 1787, s. 140 Slavík J. a kol., Státní hrad Lipnice, Pasportizace III. etapa, Pardubice 1998, nepublikováno Sommer J .G., Des Königreich Böhmen XI., Praha 1843, s. 200 Sommer J. a kol., Tři gotické kostely pod hradem Lipnicí, Praha, 1999 Solař J., Lipnice Dolejší, Památky archeologické 4, 1960, s. 91 Sovadina M., Jindřich z Lipé-první muž království, Časopis matice moravské, Brno, 2001–3 Stuna St., Hrad Lipnice u Německého Brodu, 1925 Tek1ý V., Lipnice b.d. Vacina L., Hrady a zámky východočeského kraje, 1963
- 30 -
Wagner V., Objevy nástěnných maleb v Čechách v letech 1918–1935, Zprávy památkové péče 2, 1938, s. 43 Jaroslav Pěšina a kol., Gotická nástěnná malba v zemích českých I., ČSAV, Praha 1958 Velké dějiny zemí koruny české III. a IV., Praha 2000–2, Mapy a plány: Stabilní katastr Lipnice (nad Sázavou) z roku 1839. Plánová část SHP, Dr. D. Líbal, Dr. M. Heroutová, 1975, SURPMO Praha Ikonografie: Hrad Lipnice, 2 kresby J. Venuta z r. 1795, Muzeum ve Vysokém Mýtě (nejstarší vyobrazení hradu na kterém jsou zachyceny některé původní gotické konstrukce) Sv.Petr, kresba nástěnné malby z kaple, in: Bernau F., Album der Burgen und Schlösser im Königreiche Böhmen II, Žatec 1881
- 31 -
