Masarykova univerzita Filosofická fakulta
Ústav filmu a audiovizuální kultury
Luděk Havel (FAV, magisterské prezenční studium) (FF N-OT FAV [sem 4, cyk 2])
Hollywood a normalizace Distribuce amerických filmů v Československu 1970–1989 (Magisterská diplomová práce)
Vedoucí práce: Mgr. Pavel Skopal, PhD. Brno 2008 (jarní semestr)
Poděkování Na tomto místě bych v první řadě rád poděkoval vedoucímu své práce Mgr. Pavlu Skopalovi, PhD., za mnohé cenné rady, za zpřístupnění mnoha materiálů, za čas strávený konzultacemi a obzvláště za trpělivost při práci na jednotlivých částech. Za pomoc s identifikací „neposlušných“ dat a za upřesňující informace pak děkuji PhDr. Jaromíru Blažejovskému, PhD. Za mnoho cenných informací patří poděkování Mgr. Václavu Březinovi, Mgr. Aleši Danielisovi, Miloši Fikejzovi a Mgr. Tomáši Lachmanovi. Další poděkování (a vzpomínka) patří Mgr. Ottu Vejnarovi, dlouholetému řediteli Jabloneckých kin, který mi poskytl zajímavé informace a poněkud jiný pohled na problematiku zkoumaného období. Za bezmeznou ochotu a vstřícnost pak děkuji PhDr. Aleně Noskové, PhDr. Renatě Purnochové a Boženě Vlčkové z Národního archivu v Praze, bez jejichž vstřícnosti by práce na studii ve finální fázi nemohla pokračovat tak rychle. Za rady a další materiály si dík zaslouží Bc. Leo Čermák, Radomír Kokeš, Jan Tománek a Vít Vodvářka, Dis. Za pomoc při revizi statistických údajů a radách při stylistických a jazykových úpravách finální verze pak děkuji Kateřině Maťátkové.
Prohlašuji, že jsem pracoval samostatně a použil jen uvedených zdrojů. V Brně 24. července 2008 ..................................................... Luděk Havel -2-
Obsah 1. Úvod 1.1 Prameny a zdroje 1.2 Dílčí témata 1.3 Časoprostorové vymezení 2. Americký film v ČSR 2.1 Přehled do roku 1969 2.2 Shrnutí let 1970–1989 3. Veselo jako na hřbitově aneb tzv. Normalizace 3.1 Vznik Pražského jara a příjezd „bratrské pomoci“ 3.2 Srpen 1968 – duben 1969 3.3 Normalizace 3.3.1 Normalizace ve filmu 3.4 Normalizační léta 3.4.1 Normalizační léta ve filmu 4. Československý film a jeho podniky 4.1 Ústřední půjčovna filmů a Krajské filmové podniky 4.2 Československý filmexport 4.3 Výběrová komise 4.4 Balíky 5. Od Zatracené kočky po Čarodějky z Eastwicku – filmy USA v ČSSR 5.1 Početní diskrepance 5.2 Národnostní diskrepance 5.3 Zkoumaný korpus 6. Filmový přehled 6.1 Prodleva 6.2 Měsíc plánované premiéry 6.3 Režiséři 6.4 Výrobce 6.5 Jazykové verze 6.6 Formát 6.7 Žánrové složení 6.8 Přístupnost 7. Propagace 7.1 Heslo pro plakát 7.1.1 Hvězda 7.1.2 Režisér 7.1.3 Autor předlohy a festivalová a jiná ocenění 7.2 Plakát 8. Návštěvnost amerických filmů 9. Závěr 10. Přílohy 10.1 Literatura 10.2 Prameny 10.3 Orální prameny 10.4 Archivní prameny 10.5 Filmografie 10.5.1 Americké filmy v české distribuci 1970–1989 10.5.2 Další citované filmy 11. Summary -3-
5 5 7 8 10 10 15 20 20 22 23 24 27 30 33 34 37 37 40 42 42 43 44 45 45 47 49 55 57 60 65 69 72 72 73 75 76 80 91 105 110 110 131 131 131 132 132 171 179
Grafy Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf
č. č. č. č. č. č. č. č. č. č. č. č. č. č.
Distribuce 1922–1929 Distribuce 1929–1945 Distribuce 1945–1947 Distribuce 1948–1959 Distribuce 1960–1969 Poměr socialistické a nesocialistické filmové produkce Distribuce 1970–1974 Distribuce 1975–1979 Distribuce 1980–1984 Distribuce 1985–1989 Prodleva Měsíc plánovaného uvedení Výrobce (podle „pětiletek“) Jazykové verze Graf č. 14.1 Jazykové verze (podle „pětiletek“) Filmové formáty Graf č. 15.1 Filmové formáty (podle „pětiletek“) Obrazové formáty Graf č. 16.1 Obrazové formáty (podle „pětiletek“) Žánrové složení Graf č. 17.1 Žánrové složení (podle „pětiletek“) Přístupnost Graf č. 18.1 Přístupnost (podle „pětiletek“) Poměr návštěvnosti západních kinematografií
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14
Graf č. 15 Graf č. 16 Graf č. 17 Graf č. 18 Graf č. 19
10 12 14 14 14 16 18 18 18 18 47 48 56 58 59 61 61 62 63 67 68 69 71 92
Tabulky Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka Tabulka
č. č. č. č. č. č. č. č. č. č. č. č. č. č. č. č. č. č. č.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19
Filmy v distribuci 1922–1928 Filmy v distribuci 1929–1945 Filmy v distribuci 1945–1969 Filmy v distribuci 1970–1989 Filmy v distribuci podle „pětiletek“ Jazykové verze Obrazové formáty Žánrová paleta Přístupnost Návštěvnost 1970–1989 Poměr návštěvnosti západních kinematografií 22 nejnavštěvovanějších filmů 26 nejnavštěvovanějších amerických filmů Top 20 1984 Top 20 1985 Top 20 1986 Top 20 1987 Top 20 1988 Top 20 1989
-4-
10 11 13 17 19 58 63 66 70 91 92 93 95 99 100 100 101 101 102
1. Úvod Americké filmy, v drtivé většině filmy hollywoodských studií, tvoří v současnosti majoritní část celosvětové distribuce a nejinak je tomu i u nás. Tato hegemonie však nebyla vždy trvalá a v průběhu 20. století prošla několikerým vývojem. Statistická data, zpracovávaná od roku 1922, jsou dostatečně výmluvná – např. v letech 1922–1928 bylo do našich kin uvedeno 2.188 amerických filmů, což je v přepočtu průměrných 312 filmů ročně.1 Druhou majoritní kinematografií byla produkce sousedního Německa, ta však co do počtu převažovala jen v roce 1922 a poté byla na druhém místě (s průměrně 217 filmy ročně).2 V následujících letech se však americká kinematografie dostala do pozornosti ideologicko-společenských požadavků a její uvádění do našich kin podléhalo přísným restrikcím – nejprve z vůle nacistické a po válce komunistické garnitury. Nedlouhé mezidobí znamenalo i pro americkou produkci krátký, byť podstatný, návrat. Rozebírat dopodrobna historii uvádění amerických filmů do našich kin není ani cílem této práce a není to ani v rámci jejího rozsahu možné. V textu se tak omezuji jen na stručné nastínění problematiky, eventuelně odkazuji na jiné, podrobnější studie. Hlavní zájem však zaměřuji na léta 1970–1989, dobu, která bývá (byť poněkud nepřesně) označována souhrnným názvem normalizace. Cílem této práce je pak prozkoumat uvádění amerických filmů v tomto období, a to nejenom po stránce statistické, ale i mediálně-diskurzivní. Výzkumem periodik z tohoto období chci poukázat na dobovou kulturní politiku, a to zejména ve vztahu k uvádění amerických filmů. Skrze „pozitivistický“ přístup se práce v mnoha částech stává spíše popisným souhrnem množství dat, než vysvětlující studií. Tento nedostatek tkví v hlavní slabině tohoto výzkumu – v nedostupnosti mnoha důležitých materiálů. Přesto se zde na základě těchto dat pokouším rekonstruovat roli amerického filmu v normalizačním Československu. Západní kultura, kterou americká kinematografie symbolizuje více než dobře, byla systematicky potlačována a její řídké projevy řádně rámovány. Přesto nelze pominout, že pro svoji vysokou odezvu a v případě filmů návštěvnost, mohla často zachraňovat nadekretované ekonomické požadavky. Tím se její status mohl pohybovat na stupnici od ideologických k ekonomickým požadavkům často směrem k finanční stránce věci. Práce je ve své podstatě je prvotním vhledem do zkoumané problematiky, který by časem (a zejména s eventuelním zpřístupněním archivních fondů), mohl projít revizí a zde naznačené a často spíše hypotetické závěry by pak získaly výraznější obrysy. Některé kapitoly tak jsou spíše jen určitým shrnutím a kvantifikací problémů a jsou zde uvedeny jako možný výchozí bod pro další výzkum. 1.1 Prameny a zdroje Primárním krokem předcházejícím celému výzkumu bylo nashromáždění co nejširšího korpusu materiálů. Zásadním a základním zdrojem byl Filmový přehled, de facto seznam všech filmů připravených k distribuci na našem území. Filmový přehled fungoval především jako jakási oficiální příručka Československého filmu a sloužil především potřebám vedoucích kin a dalších kulturních pracovníků. Kromě krátkých Jen pro srovnání, ve zkoumané době 1970–1989 bylo do našich kin v průměru uváděno ročně celkem 231 filmů. Statistické údaje do r. 1965 jsou (není-li uvedeno jinak) čerpány z: HAVELKA, Jiří (1967): Kronika našeho filmu 1898– 1965. Praha: Filmový ústav, 253 s. 1 2
-5-
anotací, technických detailů, synopse a někdy i autorského portrétu, obsahovala každá „filmová karta“ i žánrové označení filmu a heslo pro plakát. Toto periodikum lze brát (byť s rezervou a určitým omezením, na něž bude upozorněno) jako poměrně spolehlivý zdroj, jehož informace byly často variovány v dalších propagačních materiálech, programech kin a často i kritické recepci. Z informací z Filmového přehledu jsem sestavil „statistickou pomůcku“ – přehled všech amerických filmů v našich kinech, s datem premiéry, zemí původu (do přehledu jsem zahrnul nejen filmy americké, ale i americké koprodukce), autorskými údaji, heslem pro plakát, žánrovým zařazením a několika dalšími technickými údaji. Z tohoto přehledu následně čerpám ve většině statistických přehledů. Druhým krokem byla mediální rešerše, potřeba utvořit soubor textů, které se přímo či nepřímo vážou na americkou produkci a distribuci. Na tomto místě je třeba upozornit, že zcela záměrně byly vynechány kritické odezvy na jednotlivé filmy. Dost možná ke škodě věci, ale při distribučním objemu amerických filmů dosahujícího ve zkoumaných letech celkem 343 filmů3 by se soubor dalších materiálů dostal nad mez zvládnutelnosti a využitelnosti pro rozsah této práce. Zahrnuty byly tedy texty týkající se témat distribuce, nákupu filmů, jejich propagace, přehledy programů Filmového festivalu pracujících, články o filmových festivalech (kde se intenzivněji řešilo téma amerických filmů), studie o dabingu a obzvláště pak rozhovory se zaměstnanci Československého filmu a jeho podniků, zejména pak Ústřední půjčovny filmů a Československého filmexportu. Od konce 80. let vydávala Ústřední půjčovna filmů Zpravodaj ÚPF, s podtitulem „informační a metodologický materiál vydávaný pro pracovníky filmové distribucepouze pro služební potřebu!“ Toto periodikum vycházelo měsíčně až do konce roku 1990 a v roce 1991 pak ještě krátce jako Zpravodaj Lucernafilmu a nabízelo vedle souhrnu převzatých článků z tisku také distribuční listy, statistická data a původní články zabývající se stavem filmové distribuce. Skrze tyto prameny se na následujících stránkách snažím naznačit jisté charakteristiky kulturní a jmenovitě distribuční politiky, která byla ovlivňována z několika směrů – shora vedením Československého filmu a jeho předpisy, zvenčí americkými distributory a jejich pro tehdejší vedení často nepřijatelnými podmínkami a zdola diváky, jejichž neustálý odliv se v 70. a 80. letech řešil několika způsoby. Tyto tři tlaky (ale dost možná ještě mnohé další – neopomínejme možný vliv médií) utvářely a možná formovaly filmovou distribuci. Tento mediální diskurz zde nahrazuje nedostupnost oficiálních materiálů a v mnoha ohledech tak supluje přesné informace. Fondy Ministerstva kultury uložené v Národním archivu v Praze jsou do dnešní doby zpracované jen do roku 1956. Podobné je to i s fondy v Národním filmovém archivu, deponovanými v pracovišti v Hradišťku. Pravděpodobně nejzajímavější a nejpřínosnější oficiální dokumenty týkající se distribuce jsou tak buď ukryty v těchto nezpracovaných fondech, nebo se vůbec nedochovaly.4 Tento údaj vychází z výše uvedeného průzkumu distribuovaných filmů skrze Filmový přehled. Např. poznámky Aleše Danielise uvádějí 334 amerických filmů za celé období. Tento rozdíl může být způsoben odlišným metodologickým přístupem ke koprodukčním titulům či kalkulací obnovených premiér. Zároveň zde vstupuje do hry fakt, že film, uvedený ve Filmovém přehledu ještě nemusel být na 100% distribuován. Na tyto rozdíly upozorňuji dále v samostatné kapitole. 4 Podle informací Mgr. Tomáše Lachmana, který má v Národním filmovém archivu na starosti fondy institucí, se mnoho dokumentů nedochovalo pro necitlivé zacházení s těmito prameny a také kvůli možnému účelovému ničení těchto dokumentů na sklonku roku 1989 [Lachman, 2008: rozhovor]. 3
-6-
1.2 Dílčí témata Jak již bylo naznačeno, snaží se práce postupovat v jakýchsi soustředných kruzích od těch vnějších, přes vnitřní až k samému jádru tématu. Jako první stručné téma nastiňuji alespoň rámcově historii uvádění americké produkce na našem území. Následuje opodstatnění dobového vymezení a načrtnutí dalších kritérií. Zde bych se rád pokusil naznačit i jisté možnosti periodizace tohoto období – a to nejenom z hlediska politického, sociálního a společenského, ale zejména na základě změn v distribuci. Zkoumané období tak nebude logicky nahlíženo jako celistvé a homogenní pole. Zároveň bych však nerad determinoval dělení let na přesná časová období – ostatně některé změny v distribuci přecházely přes několik let. K větší názornosti tak byly vytvořeny čtyři „pětiletky“, dělící zkoumanou dobu na léta 1970–1974, 1975– 1979, 1980–1984 a 1985–1989. Jednotlivé kapitoly pak nabízejí jak hledisko celistvé, tak i skrze tento „rozčtvrcený“ pohled. Cíl je patrný – alespoň skrze dostupné materiály naznačit změny a posuny v distribuci. Stručně zde vysvětluji i fungování Československého filmu a jeho organizací, jmenovitě Ústřední půjčovny filmů, jediného monopolního distributora na našem území, Krajských filmových podniků a nižších pater distribuční pyramidy. Další důležitou organizací byl Československý filmexport, podnik zahraničního obchodu, který uzavíral konkrétní dohody při nákupu a prodeji filmů. Ve statistickém průzkumu distribuční základny amerických filmů jsem záměrně zohlednil několik faktorů, které se následně promítaly v propagaci filmů a mediální recepci. V heslu pro plakát to byla jména režisérů a některých hereckých hvězd, odkazy na ocenění a autora předlohy. Dále jsem zahrnul výrobce (studio či distributora), jazykové verze a eventuelně i obrazový formát, stanovení přístupnosti a především žánrové zařazení. V rámci propagace nelze opomenout ani filmový plakát. Výběr a opodstatnění faktorů není náhodný a bude vysvětlen. V průzkumu mediální sféry jsou zohledněny dobová interview, a to jak s pracovníky Československého filmu, tak i zaměstnanci jeho podniků. Přímo z Československého filmu jmenujme Jiřího Purše, ústředního ředitel, jeho krátkodobého nástupce Tugana Veselého, prvního náměstka Bohumila Steinera a Jana Vaníčka, ředitel odboru zahraničních styků ústředního ředitelství. Z Ústřední půjčovny filmů jsem se zaměřil na ředitele Vladislava Maška a později Františka Vomelu, Tugana Veselého (a nakrátko Miroslava Pospíchala), náměstka ředitele Pavla Turka a Aleše Danielise (ten byl zároveň dramaturgem), vedoucího ekonomicko-obchodního úseku Alberta Nesvedu, hlavního dramaturga Jiřího Bublu a od roku 1984 Aloise Humplíka, dramaturgy Ladislava Janžuru, Václava Březinu a Rudolfa Daňka. Ve druhé polovině 80. let začaly i do Československa pronikat videokazety a ÚPF se snažila tento celosvětový trend, byť ex post, dohnat a otevřela síť vlastních půjčoven – k tomuto tématu měla co říci Jitka Baráková, dramaturgyně ÚPF v oblasti videokazet. Okrajově byly zahrnuty i rozhovory s Vlastou Pilnou a Zdeňkem Nerušilem, kteří měli v ÚPF na starosti titulky a v oblasti dabingu byli zohledněni například Bedřich a Marie Fronkovi z Filmového studia Barrandov – dabing. Pro úplnost dodejme, že krátké filmy, kterými se však v této práci nezabývám, měla po dramaturgické stránce na starosti Zora Wildová. Jako posledního, leč velmi důležitého, pracovníka uveďme Radko Hájka. Tento sociolog zaměstnaný v Československém filmovém ústavu byl -7-
v úzké spolupráci s ÚPF a měl na starosti sociologický výzkum týkající se mj. diváckých preferencí a návštěvnosti. Koncem 80. let ve spolupráci s Alešem Danielisem publikoval ve Filmu a době dvanáctidílný cyklus, který mapoval divácký zájem o jednotlivé národní produkce v našich kinech. Nakonec dodejme i několik jmen z Československého filmexportu. Byli to po sobě jdoucí ředitelé Stanislav Kvasnička, Jiří Rybín a nakonec Jiří Janoušek a obchodního ředitele Ladislava Kachtíka, kterého později ve funkci nahradila Jitka Jeřábková. Tento soupis jmen si neklade za cíl vytvořit komplexní seznam pracovníků Československého filmu. Za zkoumané dvě dekády se v organizacích Československého filmu vystřídalo mnohem více lidí a fungovala zde i značná fluktuace a časté zastávání dvou i více funkcí naráz. Uvedený jmenný soupis má tedy jen poukázat na několik výraznějších pracovníků v distribuci 70. a 80. let, kteří se poměrně často prostřednictvím rozhovorům, ale i vlastních článků vyjadřovali ke stavu české filmové distribuce. Proto byli při výběru podkladů tohoto výzkumu zohledněni. Prozkoumat všechna (či většinu podstatných a k tématu práce přínosných) celorepublikově vycházející periodika je úkol zřejmě nedosažitelný. Přesto doufám, že nabízený korpus materiálů je dostatečně široký, aby mohl reprezentovat periodika dané doby. V souhrnu šlo o periodika Amatérský film, Divadelní noviny, Film a divadlo, Film a doba, Filmový přehled, Gramorevue, Kino, Kmen, Kulturní rozvoj, Květy, Lidová demokracie, Magazín kina, Mladá fronta, Mladý svět, Národní výbory, Naše řeč, Nová svoboda, Ostravský večerník, Panoráma, Práce, Průboj, Rudé právo, Scéna, Svět práce, Svobodné slovo, Televizní tvorba, Tribuna, Týdeník ČST, Záběr, Zemědělské noviny, Zpravodaj ÚPF (posléze Zpravodaj Lucernafilmu). Shrnutím všech výše uvedených prvků by práce nakonec měla dojít ke kýžené definici převažujících postojů distribuční politiky, distributorů, diváků a kritické obce vůči americké kinematografii v českých normalizačních kinech a nabídnout tak ucelený pohled na dosud nezpracovanou tématiku. 1.3 Časoprostorové vymezení To, že se práce bude zabývat distribucí amerických filmů v letech 1970–1989, je již evidentní. Nyní je třeba ještě dodat, že se bude jednat výhradně o distribuci celovečerních filmů (a to jak hraných, tak animovaných), uvedených prostřednictvím Ústřední půjčovny filmů do českých kin.5 Krátkometrážní a středometrážní tvorba je opomenuta z několika důvodů. První je opět kvantum materiálů, o které by se ve všech ohledech práce rozrostla. Jenom pro příklad – v roce 1976 bylo uvedeno 21 krátkometrážních filmů. V praxi šlo o distribuční „balíky“ krátkých filmů Charlese Chaplina a kreslené grotesky z produkce Walta Disneye, určené pro kina Nonstop 60',6 pro připojení k celovečerním programům a pro dětská pásma. V následujícím roce to bylo již 26 krátkých snímků. Vedle jedné Chaplinovy grotesky (Chaplin pod pantoflem) toto množství tvořilo pět filmů studia Walta Disneye, třináct filmů studia MGM (zejména tvorba Williama Hanny Kompletní soupis amerických filmů je uveden v příloze Filmografie na straně 132, kde je prvně zohledněn rok uvedení a následně abecední řazení. 6 Kina Nonstop 60’ nebo také kina Čas byla zařízení, v nichž se „[…] buď výhradně, nebo v určitých pravidelných termínech promítají zvlášť sestavené programy krátkých filmů[…]“, což mohly být „ […] týdeníky, aktuality, reportáže, krátké filmy, nebo někdy i dlouhé hrané filmy […]“ toto zařízení bývalo „[…] ve velkoměstských centrech, na nádražích, letištích apod.“ [Levinský-Stránský, 1974: 141–142]. 5
-8-
a Josepha Barbery – konkrétně seriál Tom a Jerry) a sedm krátkometrážních (většinou pod 15 minut) animovaných filmů studia Universal (režie Paul J. Smith – filmy s Datlem Woodym apod.). Podobná situace byla i u filmů středometrážních – zde jsem při zběžném sběru informací narazil na čtyři filmy Charlese Chaplina z let 1915 – 1922. Po tomto předběžném průzkumu jsem tak jen v mezidobí 1970 – 1977 napočítal celkem osmdesát titulů. Druhým důvodem je pak obava ze zbytečného drolení tématu práce. Zároveň je třeba připustit, že ani v kritickém diskurzu se tato tvorba a její distribuce příliš neřešila – až na několik málo výjimek, které tvoří texty zmiňované Zory Wildové z ÚPF.7 Podrobnější rešerši u těchto filmů jsem tedy neprováděl. Třetí důvod je fakt, že Filmový přehled nebyl v uvádění těchto údajů zcela důsledný.8 Pozornost na území České republiky jsem omezil z podobných důvodů – prvně kvůli násobení pramenů, ale také proto, že „[…] na Slovensku jde jednak o jinou, třebaže blízkou národní kulturu, a jednak o jiného distributora sice se společnou dramaturgií, ale s odlišným způsobem distribuování a někdy i posunutou premiérou“ [Danielis – Hájek, 1989a: 25]. V porovnání distribuce v Česku a na Slovensku by bylo možné najít jistě mnohá zajímavá témata, jako rozdílná návštěvnost a preference různých národních kinematografií, ale to by příliš odvádělo od původně vytyčeného tématu. V rámci federalizace státu vznikly pod kompetencí Československého filmu k 1. lednu 1969 dva analogické správní útvary – Český film (ředitelem byl první náměstek ředitele Československého filmu Bohumil Steiner) a Slovenský film (ten vedl Pavel Koyš). Zatímco u nás byla výhradním distributorem Ústřední půjčovna filmů, na Slovensku to byla Slovenská požičovňa filmov. Dalším důvodem bylo i rozdílné plánování premiér, které bylo sjednoceno až ve druhém čtvrtletí roku 1987 [Kulturně politická východiska…, 1986: 8]. Z těchto a několika dalších důvodů se tak práce omezuje jen na kinodistribuci amerických filmů do českých kin. Videodistribucí se zabývám jen okrajově, jelikož podle dostupných informací se první americký film v nabídce oficiální videodistribuce (oficiální je třeba podtrhnout – ve druhé polovině 80. let byl černý trh s videokazetami časté téma mnoha textů) objevil až v roce 1989, konkrétně film Absolvent z roku 1967.
7 Sám za sebe mluví už samotný název rozhovoru „Nikdo je nechce? O distribuci krátkých filmů“ [Widlová - Kratochvílová, 1988: 4-5]. 8 Na tuto nedůslednost (přinejmenším v případě pásem a obnovených premiér v každoročních rejstřících) upozorňoval mj. článek Hrajeme filmy ze všech kontinentů [Hrajeme filmy ze všech kontinentů, 1987: 32–33].
-9-
2. Americký film v ČSR 2.1 Přehled do roku 1969 Snaha stručně definovat status amerického filmu v celosvětovém měřítku je poněkud ošidná a konstatování, že tato produkce je dominantní natolik, že ve většině zemí nemá sobě rovnou konkurenci, zavání až příliš fádností. Přesto tohoto dojmu musí nabýt každý při pohledu na čísla uvádějící počet amerických snímků v našich kinech. Vrátíme-li se k 20. letům, nelze než konstatovat, že produkce USA byla výslovným hegemonem na poli české filmové distribuce. V letech 1922–1928 bylo v kinech uvedeno 4.768 němých filmů. Počet amerických snímků dosáhl v tomto období 2.188 titulů, v závěsu následovala produkce německá (1.521), Francouzská (420), ostatní produkce (202 filmů mj. z Velké Británie [60], Dánska [53], SSSR [27], Švédska [30], Maďarska [10], Holandska [6], Polska [4], Bulharska [1], Rumunska [1], Španělska [1]), filmy z Rakouska (149), Itálie (145) a paradoxně nejnižší početní zastoupení měla původní domácí tvorba (143). Tato data shrnuje následující tabulka.
Rok 1922 1923 1924 1925 1926 1927 1928 Celkem
ČSR 29 18 8 16 31 24 17 143
Tabulka č. 1 – Filmy v distribuci 1922–19289 USA Něm. Fr. It. Rak. Ostatní 254 457 84 56 35 38 362 236 83 29 42 36 318 133 77 28 21 35 350 141 48 16 12 25 339 158 49 9 13 14 292 192 45 7 10 28 273 204 34 16 26 2.188 1521 420 145 149 202
Celkem 953 806 620 608 613 598 570 4.768
Procentuální poměr lze vyjádřit následujícím grafem, jenž ještě lépe zdůrazňuje dominanci amerických filmů v distribuční nabídce. Graf č. 1 – Distribuce 1922–1928 Rakousko - 3% Itálie - 3%
Ostatní - 4%
ČSR - 3%
Francie - 9%
USA - 46%
Německo - 32%
9
[Havelka, 1967: 74].
- 10 -
Tento nastoupený trend pokračoval, byť s určitým poklesem, i v následujících letech. Od roku 1929 do května 1945 se s nástupem zvuku počet filmů v kinech snížil na 3.538 (při započítání němých snímků uváděných až do roku 1933 se však číslo vyšplhá na 4.578). Americké filmy v tomto období poprvé narazily na ideologický odpor – ze strany nastupujícího nacismu byla potlačována západní kultura, včetně americké kinematografie. Diváci v tehdejším protektorátu Böhmen und Mähren tak mohli naposledy spatřit americké filmy v roce 1941. Tehdy bylo uvedeno do kin nadlouho posledních 6 titulů. Početní zastoupení upřesňuje následující tabulka.
Rok 1929 n. 1929 z. 1930 n. 1930 z. 1931 n. 1931 z. 1932 n. 1932 z. 1933 n. 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 (do 5.5.) Celkem
ČSR 35 15 8 23 24 44 37 34 31 49 41 41 31 21 11 10 9 1 360
Tabulka č. 2 – Filmy v distribuci 1929–194510 USA Něm. Fr. It. Rak. V.B. Ostatní 282 176 34 2 11 20 44 48 3 1 1 130 98 12 2 8 5 23 149 74 10 1 6 2 64 20 6 1 2 2 12 145 151 20 2 4 3 11 20 2 2 2 7 36 82 21 3 5 2 13 2 1 1 1 19 87 29 4 6 8 13 24 74 22 11 34 14 153 78 18 7 19 12 15 136 82 19 22 12 16 128 79 21 4 16 15 19 171 46 22 3 8 15 12 89 92 8 5 7 33 98 12 6 74 17 16 69 27 8 65 11 5 3 58 2 8 10 14 1.635
1523
259
106
112
142
238
Celkem 600 53 293 250 107 359 33 186 5 210 216 336 318 331 318 342 174 134 115 94 87 15 4.576
Graf na další straně ilustruje pokles procentuálního zastoupení amerických filmů v distribuční nabídce. Její strmý úbytek po roce 1939 měla v distribuci nahradit produkce Německa, ale přesto celková nabídka po roce 1939 (kdy dosáhla maxima) prudce klesala. Graf znázorňuje poměr zvukových filmů v naší distribuci, čísla uvedená v závorce odpovídají hodnotám při započítání němých filmů. Je-li vedle země původu jen jedna procentuální hodnota, jsou poměry po započítání němých filmů takřka totožné. [Havelka, 1967: 78], pozn.: Tabulka zahrnuje jak filmy zvukové (z.), tak i filmy němé (značka n.), které jsou v tabulce vzhledem k zpřehlednění uvedeny kurzivou.
10
- 11 -
Graf č. 2 – Distribuce 1929–1945 Velká Británie - 3% Ostatní - 4% (5%) Rakousko - 3%
ČSR - 11% (8%)
Itálie - 3% (2%) Francie - 6%
USA - 34% (38%)
Německo - 36% (35%)
Situace po roce 1945 nebyla v Československu pro americkou kinematografii také nikterak příznivá. Podle kompetentních orgánů měl „[…] přísun amerických filmů do československých kin […] podle jejich plánů podléhat velice přísným omezením. Nevylučovala se ani možnost úplného přerušení kontaktů se zámořskou kinematografií“ [Mareš, 1994: 78]. Počet filmů přislíbených Sovětským svazem, takto nově zamýšleným hegemonem na poli filmové distribuce, se však poměrně brzy ukázal jako zoufale nedostatečný a bylo třeba dosáhnout požadovaného počtu filmů z jiných zdrojů. Díky snaze našich vyjednavačů na straně jedné a americké MPEA (Motion Picture Export Association) na straně druhé, tak bylo roku 1947 uvedeno v našich kinech celkem 78 snímků.11 To však byla jen krátká „renesance dominance“ americké filmové produkce v našich kinech. Jejím koncem pak byly události příštího roku, kdy po únorovém vítězství KSČ následovalo dlouhé období transformací, „[…] které lze charakterizovat jako nepřetržitou a stále se stupňující komunistickou ofenzívu proti takřka všem tradičním společenským formám a strukturám, které u nás zrály po celé předchozí století“ [Menc, 1990a: 238]. Tradiční společenskou formou byl i americký film, který se tím pádem dostal do oblasti „reakčního umění“, které bylo v následujících letech systematicky potlačováno. Sečteme-li americké filmy, zjistíme, že v letech 1945 až 1950 jich bylo na našem území uvedeno 127, což bylo číslo dosažené zejména díky „výpomoci“ ze strany MPEA v roce 1947. V následující dekádě byla americká kinematografie silně utlumena, a tak v mezidobí 1951 až 1960 mohli čeští diváci v kinech vidět pouhých 11 amerických filmů. Tímto obdobím se však zevrubně zabývá výzkum Pavla Skopala,12 a proto tuto problematiku zde již nebudu podrobně rozebírat. Bylo-li období 50. let ve znamení potlačení západní kultury (a americké zejména), lze léta 60. chápat naopak jako její návrat. Počet hollywoodských filmů se postupně vyšplhal od tří titulů v roce 1960 k patnácti v roce 1969. Celkem tak bylo uvedeno 90 filmů, což v průměru činí 9 amerických filmů ročně.
11 Problematikou poválečných jednání a otázek filmové distribuce se detailně zabývá Petr Mareš, viz [MAREŠ, 1994: 7795]. 12 Dosud nepublikovaný text Mezi ideálem nové filmové kultury a realitou socialistické ekonomiky. Filmová distribuce v českých zemích z hlediska ideologických a hospodářských cílů (1948-1968)
- 12 -
Rok 1945 1946 1947 1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 Celkem
Tabulka č. 3 – Filmy v distribuci 1945 – 196913 ČSR SSSR USA Fr. V.B. L. D. Ost. Celkem 4 56 2 2 11 75 12 44 26 26 47 17 172 24 33 84 25 31 1 198 16 42 19 7 31 4 5 124 28 33 13 12 8 8 4 106 20 34 5 4 3 10 2 78 28 33 2 2 18 3 86 32 35 1 2 2 39 2 113 29 42 2 5 3 30 3 114 34 38 1 8 6 19 14 120 31 35 6 4 47 10 133 37 42 1 14 1 35 26 156 24 40 1 14 10 40 39 168 49 44 3 12 3 43 32 186 40 53 11 3 45 34 186 45 62 3 15 4 44 31 204 54 50 7 15 8 50 25 209 52 45 3 11 5 58 36 210 53 33 5 14 4 59 31 199 74 49 15 20 10 65 29 262 61 31 8 11 11 60 38 220 48 37 7 20 10 49 44 215 52 36 13 24 11 53 30 219 64 28 14 17 12 48 28 211 60 18 15 23 11 32 40 199 971 993 250 320 249 856 524 4.163
Tabulka č. 3 shrnuje filmovou distribuci v Československu od roku 1945 do roku 1969. Co do počtu dosáhla celková distribuce v tomto období dvou vrcholů – v roce 1947 zejména díky silnému podílu americké kinematografie (Danielis počítá dokonce s 84 tituly) a pak v roce 1964, kdy se o tento vrchol postarala zejména domácí produkce a filmy z lidově-demokratických zemí a sovětského svazu. V tomto roce dosáhla svého maxima i produkce z USA, která se po roce 1960 začala vracet do našich kin. Přesto v tomto období tvořila pouhých 6% z celkové distribuce. Největší poměr si mezi sebou rovnoměrně dělila domácí produkce a filmy ze Sovětského svazu (po 23%), následovaly filmy lidově-demokratických zemí (21%), produkce ostatních zemí (13%) a snímky z Velké Británie (8%). Na následujících stránkách prostřednictvím několika grafů zdůrazňuji posuny, které nastaly právě v těchto letech. První graf sleduje léta 1945–1947 a dominantní je zde tedy americká kinematografie. Ta má naopak minoritní zastoupení v grafu z let 1948–1959. K lehkému vzestupu v poměru pak dochází až v letech 1960–1969.
13
[Danielis, 2007: přednáška].
- 13 -
Graf č. 3 – Distribuce 1945–1947 Ostatní - 2% ČSR - 9%
L. D. - 0% Velká Británie - 24%
SSSR - 23%
Francie - 15% USA - 27%
Graf č. 3 shrnuje léta 1945 až po konec roku 1947, a velmi dobře tak ilustruje přínos MPEA. Následující graf č. 4 zobrazuje již 50. léta, rokem 1948 počínaje a rokem 1959 konče. Při porovnání se všemi předešlými grafy je evidentní markantní pokles počtu amerických filmů. Graf č. 4 – Distribuce 1948–1959 Ostatní - 13%
ČSR - 18%
L. D. - 24% SSSR - 30% Velká Británie - 5% Francie - 7%
USA - 3%
Poslední graf by měl ilustrovat opětovný nárůst počtu amerických filmů v českých kinech. Na první pohled to tak však nevypadá. Jejich počet sice vzrostl (v porovnání s předešlým obdobím ze 48 na 90), ale poměr v celkové distribuci se snížil. Jednak narostl objem původní produkce, zvýšil se počet nakoupených filmů z tzv. lidově-demokratických zemí (produkce ze SSSR naopak ubylo) a prakticky se zdvojnásobilo množství filmů z Francie a ostatních zemí. Graf č. 5 – Distribuce 1960–1969 Ostatní - 15%
ČSR - 22%
L.D. - 22% Velká Británie - 2% Francie - 7%
SSSR - 31% USA - 1%
- 14 -
2.2 Shrnutí let 1970–1989 Proces normalizace nebo lépe řečeno konsolidace poměrů ve společnosti, kterým byly ukončeny reformní změny, naznačil povahu následujících dvou dekád. Charakteristika podstaty normalizace a let následujících je tématem kapitoly 3. Počet distribuovaných filmů v tomto období se ustálil na průměrných 231 titulech ročně (s minimem 209 filmů v roce 1973 a maximem 247 v roce 1979). Distribuce byla tvořena především domácí tvorbou, sovětskými filmy, filmy z lidovědemokratických zemí a nakonec i západní produkcí. Jako poslední ji uvádím proto, že neměla překročit 30% všech distribuovaných filmů. Podobným normám podléhala i návštěvnost – např. návštěvnost na sovětské filmy musela dosáhnout 12% (a v západočeském kraji dokonce 14%) [Danielis – Hájek, 1989k: 622]. Při kontrole v roce 1985 bylo zjištěno to, „[…] co se tušilo neoficiálně už dřív, že statistika zdaleka neodpovídá skutečné návštěvnosti […] platí, že návštěvnost se rovná prodaným vstupenkám a ne nutně počtu diváků […]“ [Danielis – Hájek, 1989k: 622]. Tato konkrétní námitka byla mířena zejména na vykazování návštěvnosti u sovětských filmů, ale celkově šlo v první řadě o částečné zpochybnění dosavadních statistik. V celospolečenském důsledku to byl jen jeden ze symptomů tehdejších praktik, které se vinuly napříč celým socialistickým hospodářstvím tedy nejen v oblasti filmu, ale i v mnoha dalších organizacích: „Zkreslování, falšování a nepravdivé vykazování dosažených výsledků bylo zjištěno v polovině kontrolovaných organizací […] Neoprávněné vykazování plnění plánu je prováděno s cílem získat nejrůznějšími machinacemi splnění podmínek pro vyplácení odměn, prémií a podílů na hospodářských výsledcích. Jsou tak hrubě porušovány morální a právní zásady života socialistické společnosti. Zábranou není ani to, že porušování socialistické zákonnosti je trestným činem.“14 Vrátíme-li se k návštěvnosti – takto nadekretované poměry byly dosahovány úmyslně, náborovým prodejem lístků do velkých provozoven a továren a prostřednictvím dětských představení. Podle informací Václava Březiny fungovala praxe, uvádět právě dětská představení jako vyprodaná [Březina, 2008: přednáška]. Na tato fakta je třeba upozornit, jelikož mnohé oficiální statistiky zkoumající návštěvnost filmů v daném období budou tímto zcela nepochybně poznamenány. Je namístě ještě poznamenat, že dvojprogramy, tedy rozdělené přestávkou (v praxi se takto půlily všechny filmy, které měly metráž více jak 2x1.800 m15), byly uváděny s dvojnásobnou návštěvností (oba díly filmu se uváděly zvlášť) [Březina, 2008: přednáška]. V letech 1970–1989 bylo do českých kin uvedeno v součtu 4.628 celovečerních filmů z celkem 20 (rok 1970 a 1972) až 34 (1975) zemí [Danielis, 2007: přednáška]. Americká produkce se na tomto počtu podílela 7,22% (podle tabulek Aleše Danielise – tzn. s 334 filmy). Při pohledu na množství distribuovaných filmů zjistíme, že docházelo ke kolísání od pouhých 9 v roce 1986 až po 24 filmů v roce 1989. Průměrně tedy bylo každým rokem do našich kin uvedeno přes 16 amerických filmů. Při zběžném pohledu na společensko-politické změny ve zkoumaných letech by bylo nasnadě předpokládat, že kvantum snímků americké produkce postupně rostlo od několika málo filmů k takřka třem desítkám na konci roku 1989. NA, f. P ÚV KSČ (1261/0/9), sv. 1, a.j. P 23/86, č. záp. 6, Zpráva o nepravdivém vykazování plnění plánovaných úkolů a ukazatelů v hospodářských organizacích, 12. 12. 1985. 15 Jinde se hovoří o dvojprogramu jako o filmu, „[…] jehož doba promítání se blíží době promítání dvou celovečerních filmů. Délka (dvojprogramu) přesahuje vždy 4.000 m“ [Levinský-Stránský, 1974: 55]. 14
- 15 -
Pro srovnání – ve Východním Německu, tedy sousední NDR, tvořila západní produkce v 70. letech 22,8% celkové filmové distribuce a v 80. letech se její poměr lehce zvýšil na 23,2% [Stott, 2000: 30]. V Československu tvořila západní kinematografie v 70. letech 33,2% distribuce a její poměr se v 80. letech mírně snížil na 29,8%. Podíl na tomto snížení měla i americká kinematografie, jenž z celkového podílu 8% v 70. letech klesla na 6%. Tento poměrný pokles ilustruje následující tabulka – 100% je celková filmová distribuce, modrá barva zobrazuje poměr nesocialistické filmové produkce, červená naopak kinematografii socialistických zemí (tzn. domácí tvorba, filmy ze SSSR a ostatních lidově-demokratických zemí). Graf č. 6 – Poměr socialistické a nesocialistické filmové produkce 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989
Ačkoliv jde o posuny minimální, jisté změny jsou patrné. Počet filmů distribuovaných do kin v 80. letech mírně vzrostl, leč přírůstek byl na straně původní československé produkce (o celých 85 filmů), filmů ze SSSR (o 10 navíc), 18 filmů přibylo v kolonce tvorby lidově-demokratických zemí a o 35 filmů více se promítalo z ostatních národních produkcí. Co se tvorby západní provenience týče, její počet se snížil. Z Francie bylo v 80. letech distribuováno oproti letům 70. o 19 titulů méně, z Velké Británie to bylo o 34 filmů méně a produkce USA poklesla o celých 42 snímků. Odpověď na otázku, proč se v relativně polevujícím režimu dostávalo do kin méně filmů ze Západu, je třeba hledat mj. v samotné Ústřední půjčovně filmů. V polovině roku 1984 (konkrétně 1. května) nastoupil na místo ředitele František Vomela a na místo hlavního dramaturga Alois Humplík. Následovala reorganizace, přehodnocení (a kritika) dosavadních poměrů a patrně i částečná změna koncepce distribuce. V praxi se to projevilo již zmíněným poklesem (a vůbec nejnižším počtem) amerických filmů na pouhých 9 titulů v roce 1986.16 Stav distribuce a organizační změny druhé poloviny a konce 80. let byly natolik překotné (a podrobněji se jim věnuje Aleš Danielis17), že nemá cenu je zde řešit. Samotný dopad na filmovou distribuci lze totiž očekávat vždy až s určitým časovým odstupem. Jednak proto, že Ústřední půjčovna filmů vytvářela pololetní a čtvrtletní plány
S devíti filmy počítá ve svých přehledech Aleš Danielis [Danielis, 2007: přednáška], zatímco podle Filmového přehledu bylo uvedeno 10 amerických snímků. Ani to však nemění nic na faktu, že šlo o nejslabší rok pro americké filmy. 17 Viz [Danielis, 2007: 53-104]. 16
- 16 -
a jednak proto, že všechny tyto plány byly tvořeny s devítiměsíčním předstihem.18 Problematice časových prodlev mezi uvedením filmu v Americe a jeho distribuční premiérou u nás věnuji kapitolu 6.1. Předešlá čísla shrne tato tabulka:
Rok 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 Celkem
Tabulka č. 4 – Filmy v distribuci 1970–198919 ČSR SSSR USA Fr. V.B. L. D. 49 39 19 20 14 58 48 51 22 19 10 51 45 48 21 9 12 54 41 41 19 18 5 53 36 40 20 15 10 70 43 40 22 22 7 63 43 44 17 14 8 67 42 54 20 13 8 75 47 50 12 10 7 64 54 51 16 13 5 68 56 50 18 11 5 71 55 56 12 15 8 63 50 45 17 11 4 65 51 46 12 11 3 68 51 53 13 11 6 69 52 52 12 20 6 66 56 54 9 17 5 66 55 43 12 16 6 61 52 34 17 12 6 59 55 35 24 10 3 53 981 926 334 287 138 1264
Ost. Celkem 15 214 29 230 37 226 32 209 27 218 39 236 32 225 33 245 48 238 40 247 34 245 35 244 36 228 40 231 42 245 37 245 37 243 40 233 36 216 30 210 699 4628
Rozdělíme-li zkoumané období na zmiňované „pětiletky“, je zřejmé, že největší počet amerických filmů byl v našich kinech v první ¼, tedy v letech 1970–1974, kdy mělo plánovanou premiéru 101 snímků. V letech 1975–1979 to bylo jen 87 a v letech 1980–1984 a 1985–1989 celkem 72 resp. 74 filmů. K důvodům v těchto posunech se dostanu v další části. Ve stručnosti lze však říci, že podíl amerických filmů mohlo ovlivňovat několik hledisek. Ať již personálních (např. při výměnách obsazení výběrových komisí či dramaturgů mohlo docházet k přehodnocení filmů a jejich stažení z distribuce), tak finančních. Sem spadá například neochota amerických distributorů prodávat film jinak než za pevně stanovenou částku, což mohlo vést k upuštění od koupě. Nelze pominout ani pozdější neexistenci Filmfóra, brněnského filmového trhu, kde se v letech 1963–1973 nakupovala západní filmová produkce. S jeho koncem se tak nákupy musely přesunout do zahraničí, což opět situaci komplikovalo.
O důvodech dlouhých prodlev mezi zahraniční a naší premiérou a vůbec časovými prodlevami v distribuci viz [Humplík – Hejčová, 1987; Veselý – Jaroš, 1988]. 19 [Danielis, 2007: přednáška]. 18
- 17 -
Posuny, byť často velmi subtilní, shrnují grafy na této stránce. Graf č. 7 – Distribuce 1970–1974 Ostatní - 7% ČSR - 23% L.D. - 27%
SSSR - 18% Velká Británie - 7% Francie - 9%
USA - 9%
Graf č. 8 – Distribuce 1975–1979 Ostatní - 17%
ČSR - 18%
SSSR - 17% L.D. - 27%
Velká Británie - 3%
USA - 9%
Francie - 9%
Graf č. 9 – Distribuce 1980–1984 Ostatní - 14%
ČSR - 23%
L.D. - 30% SSSR - 20% Velká Británie - 2% Francie - 4%
USA - 7%
Graf č. 10 – Distribuce 1985–1989 Ostatní - 15%
ČSR - 21%
L.D. - 28% SSSR - 21% Velká Británie - 2%
Francie - 8%
- 18 -
USA - 5%
Poměr v distribuci vždy nemusí zcela přesně odpovídat počtu filmů uvedených do distribuce. Jinými slovy počty jednotlivých národních kinematografií se navzájem ovlivňují, a proto pro úplnost ještě tabulka s počtem filmů v jednotlivých obdobích.
Rok 1970–1974 1975–1979 1980–1984 1985–1989 Celkem
Tabulka č. ČSR SSSR 219 219 229 239 263 250 270 218 981 926
5 – Filmy v distribuci podle „pětiletek“20 USA Francie Velká Británie L.D. Ostatní Celkem 101 81 51 286 140 1097 87 72 35 337 192 1191 72 59 26 336 187 1193 74 75 26 305 180 1147 334 287 138 1264 699 4628
Počet československých filmů sice stoupal, ale jejich poměr v distribuci mírně klesl. Příčinu je třeba spatřovat ve zvýšeném počtu filmů z lidově-demokratických zemí a intenzivnějším dovozu produkce ostatních zemí. Filmy ze SSSR měly svůj vrchol v letech 1980–1984 (250 filmů), ale jejich poměr byl největší až v letech 1985–1989, kdy poklesl počet filmů z lidově-demokratických zemí. Poměr amerických filmů od 9% v letech 1970–1974 po 5% v letech 1985–1989 poměrně dobře kopíruje i početní propad ze 101 filmů na 74. Podobný (takřka analogický) úbytek nastal i u britské filmové produkce. Než přistoupím k průzkumu samotných amerických filmů, naznačím nejprve politicko-společenské změny. Cílem je alespoň rámcově postihnout události, které měly možný vliv na filmovou distribuci a také na vztah mezi ČSSR a USA. Tyto kapitoly mají také za cíl naznačit, v jakém prostředí fungovala distribuce amerických filmů, jaké přívlastky jim byly dávány a jaké funkce tak mohla plnit.
20
[Danielis, 2007: přednáška].
- 19 -
3. Veselo jako na hřbitově aneb tzv. Normalizace Nadpis této kapitoly je vypůjčen z knihy Jiřího Pernese Dějiny Československa očima Dikobrazu 1945–1990, která se snaží zmapovat naši historii prostřednictvím humoristického a satirického časopisu Dikobraz, který „[…] od začátku sloužil Komunistické straně Československa, přestože se tvářil nadstranicky […]“ [Pernes, 2003: 5]. Trefně a s dávkou hořkého humoru tím vystihuje podstatu 70. a 80. let: „[…] v komunistických státech panovalo ticho jako na hřbitově, neexistovala veřejná diskuse, občané dostávali informace patřičně zcenzurované, nespokojenci museli mlčet a pracující projevovali povinný optimismus“ [Pernes, 2003: 165]. Povinný optimismus se ukazoval nejčastěji na masových akcích, jako byly prvomájové průvody či spartakiády, zneužívající tradiční popularitu všesokolských sletů. Dalším z koloritů této doby bylo také pravidelné kladení věnců a gratulace soudruhům ze spřátelených zemí k jejich životním jubileím.21 Než však byl nastolen tento „zamrzlý posttotalitarismus“,22 proběhlo v naší společnosti mnoho změn, které nakonec vyústily v tento stav. Ačkoliv se problematikou Pražského jara 1968, jeho potřením, okupací vojsky pěti armád Varšavské smlouvy a konečným nastolení normalizace zabývá mnoho studií, pokusím se tuto problematiku nastínit alespoň v rámcových obrysech. 3.1 Vznik Pražského jara a příjezd „bratrské pomoci“23 Abychom pochopili, co předcházelo samotné normalizaci, musíme se vrátit ještě několik let před tzv. Pražské jaro, zhruba do roku 1963. Tehdy započalo období politického tání a povolování režimu. Hlavní podněty k liberalizaci vycházely souběžně ze tří zdrojů. Prvním byla snaha o ekonomické reformy, o které se snažili ekonomové KSČ, v čele s Otou Šikem. Jím vypracovaný projekt byl založený „[…] na decentralizaci, na rehabilitaci pojmu rentabilita a na postupném zapojení Československa do mezinárodního obchodu“ [Faure, 2006: 240]. Ekonomická situace země se natolik horšila, že v roce 1695 byla část tohoto plánu přijata. Druhým zdrojem reformního hnutí byli zástupci KSČ na Slovensku. Vztah Čechů a Slováků byl již tehdy poněkud napjatý a nešlo jen o neustálý pragocentrismus, ale také o rehabilitaci slovenských obětí stalinských procesů (mj. Vlada Clementise a Gustáva Husáka).24 Ta nastala v roce 1963, kdy také proběhly personální výměny na postu předsedy vlády (namísto Viliama Širokého nastoupil Jozef Lenárt) a tajemníka Komunistické strany Slovenska (Alexander Dubček). Při procházení archivních materiálů ze schůzí Předsednictva ÚV KSČ jsou právě gratulace k životnímu jubileu, ale také projednávání udělení vyznamenání a cen jedním z nejčastějších bodů v jednacím pořádku (viz fondy Národního archivu v Praze „Předsednictva ÚV KSČ“ č. 1261/0/5 až 1261/0/9) 22 Tento termín používají Balík, Holzer, Hloušek a Šedo při snaze popsat termín normalizace skrze politologickou typologii. Na jeho první fázi aplikují model raného posttotalitarismu J. J. Linze a A Stepana, jeho druhou fázi pak charakterizují právě jako zamrzlý posttotalitarismus, který se „[…] od raného […] liší dlouhodobým zakonzervováním kontrolních mechanismů a určitou tolerancí ke kritikům“ [Balík – Hloušek – Holzer – Šedo, 2007: 161]. 23 Nadpis parafrázuje jednu z častých formulací z Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. Sjezdu KSČ, na dlouhou dobu jediným oficiálním výkladem událostí konce 60. let u nás: „V ostrém politickém zápase s revizionistickými, oportunistickými a kontrarevolučními silami jsme se učili rozeznat přítele od nepřítele, abychom oddělili koukol od zrna a rozdrtili pokus o kontrarevoluční zvrat, z jehož smrtelného objetí jsme jen o vlásek unikli zásluhou internacionální pomoci bratrských socialistických zemí“ [Poučení z krizového vývoje, 1971: 43; zvýraznil Havel]. 24 Tyto snahy vyvrcholily přijetím Ústavního zákona o Československé federaci dne 27. 10. 1968, což ve svém důsledku částečně ovlivnilo i fungování Československého filmu, v jehož kompetenci vznikly organizace Český film a Slovenský film. Ústavní zákon vstoupil v platnost k 1. 1. 1969 [Balík – Hloušek – Holzer – Šedo, 2007: 142]. 21
- 20 -
Třetím podnětem, který vedl ke změně situace, poměrů a nálady, byla snaha umělců a intelektuálů bojovat za svobodu projevu. Hlavním výrazem toho proudu lze označit IV. Sjezd československých spisovatelů (27. – 29. června 1967) a jeho požadavek rozšíření demokracie [Balík – Hloušek – Holzer – Šedo, 2007: 140]. Pokud problematiku poloviny 60. let zestručníme až na samou podstatu, šlo o spor mezi radikály a reformisty uvnitř strany. Zatímco první se snažili neuhnout z naznačeného kurzu, ti druzí volali po reformách a jejich cílem bylo vytvoření nového upraveného režimu. K reformám se skutečně začalo přistupovat, ke škodě všech však v rámci Varšavské smlouvy fungovala tzv. Brežněvova doktrína omezené suverenity, tzn. „[…] povinnost všech států Varšavské smlouvy a sovětského bloku společně bránit existující režim proti vnějšímu i vnitřnímu nepříteli“ [Kaplan, 2000: 25; zvýraznil Havel]. V praxi to znamenalo právo všech členů Varšavské smlouvy vměšovat se do vnitřních záležitostí jiné členské země. Celá reformní situace se urychlila pádem Antonína Novotného. Nejprve byl odvolán z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a nahrazen stávajícím prvním tajemníkem ÚV KSS Alexandrem Dubčekem. O dva měsíce později abdikoval na funkci prezidenta republiky. Osm dní nato byl na jeho místo zvolen armádní generál Ludvík Svoboda. V dubnu téhož roku byl schválen akční program KSČ (který proklamoval „socialismus s lidskou tváří“ [Faure, 2000: 248]), k personálním změnám docházelo jak ve vládě, tak ve vedení Národního shromáždění. Naopak prvním signálem možného nebezpečí se strany SSSR, byla návštěva maršála Jakubovského, velitele armád Varšavské smlouvy, který přijel do Prahy dojednat již dříve dohodnuté cvičení vojsk na našem území. To se nakonec konalo, ale bylo zcela záměrně prodlužováno a zdržováno, kvůli zmapování terénu a tím i přípravě na pozdější hladký příjezd invazních vojsk. Poslední vojáci tak opouštěli naše území až 3. srpna, a to jen na malou vzdálenost od našich severních hranic, kde se utábořili [Mencl, 1990a: 306]. Mezitím vyšlo ve čtyřech periodikách provolání 2000 slov, které mimo jiné varovalo před možným protiútokem konzervativního křídla KSČ. Dne 29. 7. se setkali Alexander Dubček a Leonid Brežněv v Čierné nad Tisou, aby se o několik dní později (3. 8.) na bratislavské schůzi hlav států Varšavské smlouvy Dubček mj. zavázal, že nepovolí vznik dalších politických stran a situaci v naší zemi bude řešit. Odpůrci však nabyli dojmu, že Dubček není schopen dostát slibů a již 13. 8. mu telefonoval Brežněv, aby vyjádřil své znepokojení nad situací, kterou chápal jako porušení dohod z Čierné nad Tisou [Faure, 2000: 251–252]. Definitivní konec reformních změn nastal v noci z 20. na 21. srpna 1968, kdy „[…] kolem 23. hod. večer překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice Československé socialistické republiky. Stalo se tak bez vědomí presidenta republiky, předsedy Národního shromáždění, předsedy vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ a těchto orgánů.“25 V době, kdy si toto prohlášení mohli přečíst čtenáři našich deníků, byli nejvyšší představitelé strany násilně intervenováni a následně odvezeni na neznámé místo mimo Československo. Přepis z provolání Všemu lidu Československé socialistické republiky!, který byl sepsán právě zasedajícím předsednictvem ÚV KSČ, které projednávalo zprávu na XIV. sjezd, tzv. vysočanský, který byl později označen za neplatný a do řady sjezdů se nezapočítával. Toto provolání opakoval Český rozhlas a po jeho obsazení pak další stanice a hned 21. 8. vyšlo ve všech novinách.
25
- 21 -
Nejenom, že tímto dalekosáhlým aktem byly utnuty změny, které mohly vést ke skutečně fungujícímu socialismu, ale zároveň si tím budoucí režim sám pod sebou řezal pomyslnou větev. Ztrátu důvěry vůči SSSR pak provázelo také zpochybnění samotné myšlenky socialismu. 3.2 Srpen 1968 – duben 1969 Hlavním cílem invaze takřka milionové armády Varšavské smlouvy bylo „[…] krátce, rychle a tvrdě zlikvidovat dosavadní polednové státní a stranické vedení této země a okamžitě ho nahradit novým, které by bezpodmínečně přijalo importované politické směrnice, odsoudilo a zlikvidovalo ,viníky rozvratu‘ a provádělo vše, co bylo Moskvou označeno za ,obranu socialismu‘ a boj s , kontrarevolucí‘“ [Mencl, 1990b: 314; kurzíva Mencl]. Nedošlo k tomu zejména proto, že sovětská moc mylně předpokládala, že občané Československa jsou zvyklí přijímat pasivně rozkazy „shora“.26 Bylo nutné tuto strategii přehodnotit a výsledkem se stala tzv. „salámová taktika“, tedy „[…] pozvolné unavování a otupování lidové síly, pozvolné likvidace i postupných proměn institucí, jejich kádrových struktur a funkcionářů“ [Mencl, 1990: 315]. V následujících dnech (23. – 26. 8. 1968) probíhala moskevská jednání mezi představiteli Moskvy (na straně jedné) a Alexandrem Dubčekem a dalšími, které měla invaze zničit (na straně druhé). Hlavním problémem těchto jednání byl nezvratný fakt, že Moskvě „[…] síla jejich vojenské přítomnosti a ovládnutí bezpečnostního a policejního aparátu jejich domácími pomocníky dodávaly právo veta nad jakýmkoliv rozhodnutím jejich československých partnerů“ [Mencl, 1990b: 315–316; kurzíva Mencl]. Výsledkem moskevských jednání bylo uzavření dohody o „normalizaci poměrů v Československu“. Jakousi černou tečkou za celým protiprávním zásahem zvenčí pak bylo zasedání ÚV KSČ dne 31. 8. 1968, které fakticky odsouhlasilo okupaci země. Projevila se tak vnitřní rozštěpenost strany, která mimo jiné též předjímala následné personální změny. Na začátku roku 1969 vstoupil v platnost Ústavní zákon o československé federaci. To však byla jen dílčí změna v porovnání s následujícími přeměnami. Celý rok 1969 lze chápat jakožto počátek normalizace, či konsolidace. V první řadě šlo o sjednocení strany. Hlavními kroky na cestě k této očistě bylo odstavení Alexandra Dubčeka. Druhým krokem byla stranická čistka, což v praxi znamenalo zbavit stranu proreformně smýšlejících komunistů. A konečně třetím krokem byla výměna stranických legitimací.
26 Svou čestnou roli v celém ztroskotání původního plánu sehrál však i prezident Ludvík Svoboda. Nejen, že odmítl přijmout nově sestavovanou dělnicko-rolnickou vládu, ale vydal se sám do Moskvy, aby si tam vymohl propuštění zajatých členů stávající vlády a Národního shromáždění. To se mu povedlo, čímž bylo obnoveno „… legální vedení strany a státu před 21. srpnem 1968, což v Moskvě zřejmě původně nepředpokládali“ [Kadlec, 1991: 260–261]. Tím pádem nejenom že zabránil plánům Indrova vznikajícího kabinetu postavit před soud reformní členy KSČ, ale zvrátil tak Brežněvův plán jednat se „svojí“ vládou a jednání tak muselo probíhat s vládou původní. Na druhou stranu je však třeba připustit, že Svobodovy obavy z možného krveprolití (koneckonců byl voják) vedly k urychlenému jednání a snaze co nejdříve přijmout to, co Brežněvovo vedení vyžadovalo jako podmínky pro „normalizaci vztahů“. O roli prezidenta v těchto událostech viz KADLEC, Vladimír (1991): Podivné konce našich prezidentů. Hradec Králové: Kruh, 329 s.
- 22 -
3.3 Normalizace Již v dubnu 1969 byl Alexander Dubček odsunut do funkce předsedy Federálního shromáždění a na jeho místo prvního tajemníka ÚV KSČ nastoupil Gustáv Husák.27 Po demonstracích u příležitosti prvního výročí příjezdu okupačních vojsk přijalo Federální shromáždění zákonné opatření č. 99/1969 Sb. (nazývané též prügelpatent nebo „pendrekový zákon“), které umožňovalo „[…] policejním a soudním orgánům postihnout účastníky demonstrací a vůbec všechny občany, kteří se jakýmkoliv způsobem postavili proti režimu“ [Hoppe, 1997: 158]. Byl to jeden z prvních výsledků tzv. ostrého období normalizace, kdy bylo hlavním cílem rázné očištění strany, vlády, společnosti a upevnění vedoucí pozice strany. V říjnu 1969 tato očista pokračovala nucenou rezignací Alexandra Dubčeka28 a Josefa Smrkovského a byl také odsouhlasen Ústavní zákon č. 117/1969 Sb., který, jak tvrdí Stanislav Balík, Vít Hloušek, Jan Holzer a Jakub Šedo, jednak umožnil očistu od proreformních poslanců a také prodloužil volební období stávajících zastupitelů tak, aby další volby proběhly v momentě, kdy bude situace již stabilizována (což nastalo v listopadu 1970). Očista a výměna stranických legitimací (schválená v lednu 1970), které se ve výsledku dotkly přes půl milionů lidí, byly prováděny prostřednictvím 70.217 prověrkových komisí, v nichž zasedalo na 235 tisíc komunistů. Podle Jiřího Hoppeho však byla první fáze příliš liberální (členové komisí se s prověřovanými většinou dlouhá léta znali) a proto předsednictvo ÚV KSČ schválilo v dubnu 1970 nová, přísnější pravidla [Hoppe, 1997a: 159]. V jednoduchosti se jednalo o to, že novou stranickou legitimaci mohl získat jen prověřený člen strany, přičemž hlavním kritériem byl jeho postoj k srpnovým událostem roku 1968. Československá společnost se dostávala zpět do 50. let. „Neopakoval se otevřený teror padesátých let, avšak vrátila se částečně jejich rétorika, včetně normativní estetiky socialistického realismu“ [Blažejovský, 2004: 106]. 6. května 1970 byla na Pražském hradě podepsána Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a SSSR, která oficiálně stvrdila naši přímou podřízenost Sovětskému svazu.29 V polovině května 1970 byl zřízen Úřad pro tisk a informace, čímž byla fakticky obnovena cenzura. Za vyvrcholení normalizace, v chápání dynamických změn a definitivní konsolidace poměrů ve státu je možno pokládat několik dat. Jedním z nich mohou být volby v listopadu 1970 (jichž se zúčastnilo 99,45% obyvatel), při nichž byla země rozdělena do jednomandátových obvodů, v každém z nich kandidoval jeden kandidát a jejich podpora se pohybovala mezi 99,7 a 99,9%. Z těchto voleb vzešlo mj. nové předsednictvo Federálního shromáždění, které vydrželo v nezměněné podobě dalších patnáct let. Druhým datem, které lze chápat jako završení normalizace, byl 11. prosinec 1970, kdy ÚV KSČ přijal text Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ, který obsahoval stranické hodnocení tzv. Pražského jara a nadlouho se stal jedi-
27 Je zajímavé, že Gustáv Husák vystupoval poměrně dlouho jako zástupce reforem a Alexandra Dubčeka podporoval. Leč patrně při moskevských jednáních pod vidinou budoucí kariéry takříkajíc „obrátil“ a postupem času se stal horlivým probrežněvovským normalizátorem. O tomto „obratu“ podrobněji viz KADLEC, Vladimír (1991): Podivné konce našich prezidentů. Hradec Králové: Kruh, s. 283 a dále. 28 Definitivní „zúčtování“ s Dubčekem nastalo 25. 6. 1970, kdy byl odvolán z místa velvyslance v Turecku a zároveň vyloučen z KSČ [Totalita, online]. 29 Smlouva byla podepsána „[…] na dobu dvaceti let s automatickým prodloužením o dalších pět let, pokud ji žádná strana nevypoví dvanáct měsíců před uplynutím příslušného období [Novotný, 1983: 24].
- 23 -
ným oficiálním výkladem dějin tohoto období. Jako poslední završení normalizace se dá také brát rok 1972, kdy proběhly poslední kádrové změny v dalších organizacích, a opozice byla na několik let umlčena. 3.3.1 Normalizace ve filmu Normalizační čistky se nemohly vyhnout ani Československému filmu30 a jeho podnikům, kde začaly v roce 1969. Jako jeden z prvních byl odvolán ústřední ředitel Československého filmu Alois Poledňák, kterého nahradil Jiří Purš (v této funkci vydržel až do konce roku 1988, kdy ho 1. ledna 1989 nahradil Tugan Veselý, bývalý ředitel ÚPF). 1. prosince 1969 byl odvolán z vedení Filmového studia Barrandov Vlastimil Harnach a ústřední dramaturg F. B. Kunc. Harnacha za několik měsíců nahradil Jaroslav Šťastný a poté Miloslav Fábera (ten byl v čele FSB od 1. 10. 1970 až do r. 1977). Na místo ústředního dramaturga nastoupil Ludvík Toman. Výměna vedení následovala i v Ústřední půjčovně filmů31 a Krátkém filmu. Československý filmexport byl v následujícím období nejviditelnější organizací Československého filmu.32 Zejména proto, že usnesením 157. schůze předsednictva ÚV KSČ (12. ledna 1970) byl pověřen Drahomír Kolder, předseda Ústřední komise lidové kontroly, provedením hloubkové kontroly Československého filmu. Prvním dílčím úkolem byla prověrka Československého filmexportu, na jejímž základě byli odvoláni jak ředitel Stanislav Kvasnička, tak i obchodní ředitel Ladislav Kachtík. Dodejme, že bývalý ústřední ředitel Alois Poledňák (tiskem označován jako „pravicový exponent“ [Smrčina, 1970a: 5]) byl na základě téhož materiálu vzat do vazby. S výsledky prověrky bylo Předsednictvo ÚV KSČ obeznámeno na 176. schůzi 19. června 1970. Rozsáhlý materiál obsahuje kromě návrhu usnesení také samotnou zprávu o prověrce, opatření ústředního ředitele Čs. filmu (z 5. června 1970) a protokol o prověrce v Čs. filmexportu.33 Celá – více méně zmanipulovaná – prověrka došla k závěru, že hospodaření Československého filmexportu bylo jedním slovem katastrofální. Závěrečná bilance končila pohledávkou 35.825.000 devizových korun (podle dobových článků – samotná zpráva hovoří o 37.012.000 korunách) a jak celá zpráva, tak i její reflexe v médiích měla jasný protizápadní charakter. Filmexportu bylo vyčítáno trestuhodné obchodování se západními partnery: „V řadě případů jsou obchody sjednávány s nespolehlivými, kapitálově slabými partnery, u nichž nebyla předem prověřena jejich bonita […] tak např. u pohledávky za firmami Rembrandt Films, New York a Saskia Film AG, Zürich ve výši Kčs 3.171.840,71 uzavřel v roce 1966 obchodní ředitel L. Kachtík smlouvu se zákazníkem za nevýhodných platebních podmínek, kterými prakticky Filmexport úvěroval zákazníka po dobu 6 měsíců bez jakéhokoliv finančního zajištění. Přitom v poslední dohodě uzavřené se zákazníkem v roce 1969 přistoupili podnikový ředitel ing. S. Kvasnička a ředitel sku-
30 Dokumenty z archivu ÚV KSČ II. (1997b) uvádějí, že z 57 zaměstnanců ústředního ředitelství byla nová legitimace vydána 27, tři lidé byli vyloučeni a rovným 25 bylo zrušeno členství ve straně (u dvou nebylo rozhodnuto). 31 Dokumenty z archivu ÚV KSČ II. (1997b): Ústřední půjčovna filmů měla před prověrkou 60 členů, přičemž legitimace byla vydána 29 z nich, 12 pracovníků bylo ze strany vyloučeno a 19 bylo zrušeno členství. 32 Z 15 prověřovaných zaměstnanců jich legitimaci dostalo osm, ze strany byli vyloučeni čtyři a třem bylo zrušeno členství. 33 NA, f. P ÚV KSČ (1261/0/5), sv. 130, a. j. 206, č. záp. 4, Zpráva o výsledku prověrky hospodárnosti při vynakládání materiálových a finančních prostředků v podniku Čs. filmexport Praha, 12. 1. 1970
- 24 -
piny L. Kachtík na další úvěrování zákazníka, i když si byli vědomi, že jeho bonita je velmi sporná.“34 Mimo jiné šlo o výrobu zakázkových filmů Lyžařská horečka a Vizitka z Československa. Prověrka nalezla nesrovnalosti v platových třídách, nedostatečně zaplacených monopolních právech za prodané české filmy,35 nepravdivé vykazování délky služebních cest, ale také problémy v dovozu západních filmů: „Dovoz film. materiálů a monopolů v roce 1969 byl ovlivněn zvýšenými požadavky Ústřední půjčovny filmů na dovoz filmů kapitalistické provenience za účelem splnění plánovaných tržeb kin, jakožto i skutečností, že u významných produkčních zemí na západě jsou vyráběny většinou filmy barevné a tudíž dražší“.36 Ve vztazích se západními distributory bylo kritizováno placení akreditivem za dovoz filmů z USA a Anglie, zatímco vývoz byl prováděn volně bez jakéhokoliv zjištění úhrad pohledávek: „O této skutečnosti svědčí též zjištění, že FEX (Československý filmexport – pozn. Havel) vykazuje k 31. 12. 1969 vůči zahraničním dodavatelům na účtě 237 za dodané film. materiály a monopolní práva závazek pouze ve výši Kčs 81.000,- přičemž výše dovozu filmů v roce 1969 činila celkem Kčs 37.456 tis.[…].“37 Celá zpráva zpracovává postupně jednotlivé případy nesprávných vyúčtování, nedostatečně krytých monopolů, spor ohledně natáčení filmu Most u Remagenu v naší republice a vyslání pravicově smýšlejícího publicisty A. J. Liehma do Paříže a s ním spojené navýšení devizových výdajů. Mediální odezva se nesla v podobném duchu. Slovy Nové svobody: „Strohá slova úřední správy přenesená do normální řeči znamenají asi toto: libovolný podvodník, kterými se Západ jen hemží, si může založit de facto neexistující firmu, v podstatě tím, že složí u banky směšnou částku 500 dolarů. Našemu obrozenému Filmexportu pak stačil pouhý název firmy a existence jejího konta u banky – a hlavně – že to byla západní firma. […] Této v uvozovkách ,firmě‘ vlastnící 500 dolarů pak na úvěr několika set tisíc dolarů prodali film. Mazaný podvodník může potom film obratem prodat dál, získat statisícovou sumu dolarů a prásknout do bot. S 500 dolary a díky obdivu našich progresivistů ke všemu západnímu, vydělá několik set tisíc a zmizí, přičemž Filmexport nemusí dostat vůbec nic, přesněji řečeno oněch 500 dolarů. Je skutečně jen otázkou, šlo-li v případě odpovědných činitelů Filmexportu o diletantismus nebo o něco horšího“ [Smrčina, 1970a: 5]. Co se prodeje našich filmů týče, vyjadřoval se Vladimír Remeš v Tvorbě obdobnou rétorikou: „[…] na film O slavnosti a hostech dostala firma Gold Film Roma monopol za 25.000 US dolarů! Samozřejmě zaplatila jen 10.000 US dolarů, a to nám mocný pan Ergas, který firmu zastupuje, posílá z ,věčného‘ města plačtivé dopisy, že se pro nás zruinoval. Takže už nemáme srdce mu připomenout, že kromě Němcova filmu dostal pod patronát této firmy i monopolní práva na Menzelův film Rozmarné léto. Za 30.500 US dolarů (zaplaceno 10.500). A také Sedmikrásky – ty za 22.000, ačkoliv původně měly stát 37.000. Ovšemže jsme za ně dosud nedostali ani vindru. Stejně jako za ko-
34 NA, f. P ÚV KSČ (1261/0/5), sv. 130, a. j. 206, č. záp. 4, Zpráva o výsledku prověrky hospodárnosti při vynakládání materiálových a finančních prostředků v podniku Čs. filmexport Praha, 12. 1. 1970; s. 6. – Celá zpráva obsahuje 91 listů. Zde odkazuji nejprve na stránku jednotlivého dokumentu a pak i na číslo listu v této zprávě. 35 Konkrétně šlo o Rozmarné léto, kde z částky 30.500 nebylo zaplaceno 20.000 $, O slavnosti a hostech (z 25.000 nezaplaceno 15.000 $), Sedmikrásky (z 37.000 nezaplaceno 22.000 $) a balík filmů Romance pro křídlovku, Znamení raka, … a pátý jezdec je strach (za částku 10.000 $, která nebyla uhrazena) [Protokol o prověrce …, s. 28-30, list 66-68]. 36 [Protokol o prověrce…, s. 6, list 44]. 37 [Protokol o prověrce…, s. 34, list 72].
- 25 -
lekci v ceně 10.000 (v tomto balíčku navíc byly filmy Ve znamení raka,38 Romance pro křídlovku, a pátý jezdec je strach)“ [Remeš, 1970: 11]. Celou situaci ve Filmexportu shrnul Jan Kliment, dlouholetý vedoucí kulturní rubriky Rudého práva a předseda Klubu filmových novinářů: „Nedostatky nutno odstranit, viníky třeba hnát k odpovědnosti. Postihnout je podle výše provinění. Spravedlivě a po právu, s rozvahou a diferenciovaně“ [Kliment, 1970c: 4]. Prověrka namířená proti pravicově smýšlejícím pracovníkům Filmexportu využila této živené vlny nenávisti nejen proti nim samotným, ale také vůči západní kultuře všeobecně a ušetřeny nebyly ani některé filmy české nové vlny, které takzvaně putovaly do trezoru: „Tak si tedy představovali pravicoví oportunisté, kteří ovládli vedení Československého filmu, nový model socialismu s lidskou tváří, včetně tzv. tržní ekonomiky. Tak si představovali zákonnost a ohled na zájmy společnosti. Nestačilo jim, že způsobili těžké politické škody, že zejména v oblasti filmu podporou výroby nejrůznějších kontrarevolučních výtvorů s názvy ,Skřivánci na niti’ či ,Ucho’ a podobně hanobili práci našeho lidu, hanobili socialismus a otravovali atmosféru zápachem maloměšťáckého neurotismu a dekadence. Museli ještě poškozovat stát a okrádat poctivé lidi o výsledky jejich práce“ [Smrčina, 1970a: 5]. V březnu 1971 byla dokončena prověrka distribuovaných filmů, což prakticky kopírovalo postupy následující po Únoru 1948. U některých připravovaných filmů byly práce zastaveny a u několika filmů již natočených (namátkou Skřivánci na niti, Ucho, Žert, Všichni dobří rodáci) se rozhodlo o jejich vyřazení či pozastavení. Je příznačné, že počátek i konec normalizačního režimu rámují tyto filmy – v prvním případě odsunutím „do trezoru“ a v případě druhém jejich opětovným uvedením do distribuce. Ze západní produkce bylo staženo 32 filmů.39 Pro úplnost dodejme, že již 7. srpna 1969 byl jmenován nový ředitel Československé televize Jan Zelenka a nahradil odvolaného Josefa Šmídmajera. Ve své funkci vydržel do června 1989. Již za jeho vedení (30. dubna 1970) byla zrušena redakce Zvědavé kamery40 a rozpuštěna byla redakce publicistiky a dokumentaristiky. Tento krok byl jedním z dalších očistných procesů a měl televizi zbavit proreformních pracovníků. 17. června 1970 tak mohl ideolog strany Jan Fojtík na 2. schůzi Ideologické komise ÚV KSČ prohlásit: „Kontrolujeme distribuci filmu, přistoupilo se ke kontrole produkce, bráníme tomu, aby se ty filmy, které v posledních letech byly natočeny, hrály v našich biografech, protože to jsou filmy politicky špatné, škodlivé, které napomáhají rozkladu společenského vědomí a v nejednom případě i kontrarevoluci. Povaha naší práce je v této oblasti tedy represivní.“41 Represivní povaha však naštěstí neskončila tím, po čem volali někteří nejradikálnější odpůrci filmové tvorby předešlých let, a to zničením těchto snímků. Na téže schůzi tuto problematiku zmínil i nový ústřední ředitel Československého filmu Jiří Purš: „[…] to jsou na filmovém pásu natočeny věci, které ilustrují názory, které Skutečný název byl Znamení raka Z amerických filmů to byly snímky Detektiv, Drahá Brigitto, Na sever od Aljašky, Most u Remagenu, Bandolero, Profesionálové a Chladnokrevně. 40 Zvědavá kamera byl jeden nejsledovanějších dokumentárních cyklů Československé televize, který během Pražského jara „[…] nabídl dříve zakázané reportáže […] ,Výchova je, když…‘ o deformaci myšlení dětí ve škole dle přikázaných osnov, reprízu ,Sporu‘ – fingovaného soudního procesu zástupců dvou generací a premiéru „Poroty“, která na Spor navazovala a také byla zakázána […]“ [Růžička, online-b]. 41 NA, f. Ideologická komise ÚV KSČ (1261/1/15), sv. 1, a. j. 2, č. záp. 0b, Zápis z 2. schůze ideologické komise ÚV KSČ konané dne 17. června 1970, s. 5-6, listy 7-8. 38 39
- 26 -
v minulých dvou letech tady dominovaly. Já myslím, že nakonec je dobré, že některé kopie máme, i když celkem přišla tato záležitost asi na 16 mil., ale jsou to věci, na kterých se dá velmi markantně dokumentovat, co to tedy pravicový oportunismus, antisocialismus, antisovětismus apod. je, poněvadž když se to promítne, má to každý názorně před očima. Těch filmů vyloženě tohoto charakteru je 6–10 hraných, kromě toho máme celou řadu filmů dokumentárních, kde je to ještě názornější. My […] jsme celou řadu těchto filmů promítali až po krajské stranické aktivy, takže se zdá, že v podstatě krajský stranický aktiv je s těmito věcmi seznámen, a nyní uvažujeme, co ještě dále s těmito filmy dělat. Mimo jiné, že jich použijeme k tvorbě našich filmů dokumentárních, kde tyto materiály budou použity jako doklad určitého tvrzení […].“42 V otázkách distribuce se na schůzi Ideologické komise řešila zejména otázka sovětských filmů, které se dostaly díky událostem uplynulých měsíců zcela cíleně mimo divácký zájem. Ředitel Československé televize Jan Zelenka zastával názor, že „[…]sovětské filmy, například mají svou možnost ideálnějšího uvedení, na nejbližší rok, bych řekl, výhradně v televizi. Ukazuje nám to situace venku. Přes kina se vždy zorganizuje SČSP (Svaz Československo-Sovětského přátelství – pozn. Havel) jedno dobré představení, zmobilizují se lidé, to se dá udělat, ale už pak za ten týden se dokončuje počtem menším […] jak vidíme, mezi lidmi pořád působí takové to vytahování, třeba mezi sousedy, no tak já v životě nepůjdu na sovětský film, a teď najednou by měl jít do kina. Ta televize mu nedělá zábranu, soused ho doma nekontroluje, jestli kouká nebo ne.“43 Sám Jiří Purš se v otázce distribuce nezabýval konkrétními otázkami, ale konstatoval, že i v otázce zahraničních styků půjde zejména o uvedení situace do „normálního stavu“. 3.4 Normalizační léta Normalizační či konsolidační postupy následovaly napříč celou společností. K oficiální politice se loajálně přidaly např. Svaz architektů, Svaz českých spisovatelů či Svaz českých výtvarných umělců. Následovala doba, která se nejjednodušeji dá přirovnat k návratu ke stalinskému modelu, tentokrát pod dozorem Leonida Iljiče Brežněva. Prezidentem Československé republiky byl od roku 1968 sice Ludvík Svoboda, fakticky však moc třímala v rukou strana a bývalý armádní generál se stal jen pouhou loutkou.44 Kvůli jeho horšícímu se zdravotnímu stavu, ale asi i kvůli mocenským snahám Gustáva Husáka byla doplněna ústava a Svoboda se tak stal prvním prezidentem, který musel abdikovat z rozhodnutí parlamentu. Stalo se tak 29. května 1975 kdy byl na jeho místo zvolen právě přední zastánce probrežněvovské politiky Gustáv Husák. Do rukou jednoho muže se tak soustředila hned dvojí moc – byl jak generálním tajemníkem KSČ, tak prezidentem republiky.
NA, f. Ideologická komise ÚV KSČ (1261/1/15), sv. 1, a. j. 2, č. záp. 0b, Zápis z 2. schůze ideologické komise ÚV KSČ konané dne 17. června 1970, s. 51, list 74. 43 NA, f. Ideologická komise ÚV KSČ (1261/1/15), sv. 1, a. j. 2, č. záp. 0b, Zápis z 2. schůze ideologické komise ÚV KSČ konané dne 17. června 1970, s. 18, list 41. Jan Zelenka se ve svém příspěvku zmínil také o situaci v dabingu, kdy Svaz herectva bojkotoval dabování filmů ze socialistických zemí. Tuto situaci pomohlo nakonec vyřešit brněnské dabingové studio. 44 O pasivní roli Ludvíka Svobody v závěrečné části normalizace viz KADLEC, Vladimír (1991): Podivné konce našich prezidentů. Hradec Králové: Kruh, 329 s. 42
- 27 -
Ačkoliv je pojmem normalizace označována celá doba 1970–1989, nejde o označení přesné. Balík, Hloušek, Holzer a Šedo považují za přiléhavější termín „normalizační režim“, tedy stav normalizací nastolený a stabilně udržovaný (což je v přímém protikladu „dynamické“ normalizace). Zároveň lze v tomto období nalézt ještě jeden zlom, který je možné stanovit od poloviny 80. let, kdy narůstala dynamika společnosti, nespokojenost a neschopnost režimu na tyto změny reagovat. Periodizovat zkoumanou dobu lze hned z několika hledisek. První jsem již naznačil. Další dělení by šlo stanovit pomocí vnitrospolečenských změn. Mezníkem by pak mohlo být období po roce 1975, kdy se v Helsinkách konala Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, která ve svém závěrečném aktu deklarovala v sedmé hlavě „respektování lidských práv a základních svobod, včetně svobody myšlení, svědomí, náboženství a přesvědčení“ [Dokumenty Konference…, 1975: 13–14]. Pod domněle klidnou šedí normalizační atmosféry a ve zdánlivě spokojené společnosti to vřelo. Výsledkem tohoto varu bylo vytvoření disentu, tedy opoziční skupiny, která se zprvu projevila poměrně úzkým okruhem disidentů okolo Charty 77, která byla uveřejněna právě v lednu 1977, a která volala právě po těchto deklarovaných právech, které podle jejího textu „platí v naší zemi zatím — bohužel — jenom na papíře“. Aniž by se dostalo jejím tvůrcům a signatářům veřejného vyslyšení, byli zatýkáni, odsuzováni, perzekuováni, a to vše za dokument, z nějž si prostý občan nemohl přečíst takřka ani řádku. Namísto toho se jim dostávalo slov odsouzení z mohutné protichartovské kampaně, kterou odstartovala již 13. ledna 1977 Československá televize, a jež vyvrcholila shromážděním kulturních pracovníků v Národním divadle, kde celý akt odsoudili peticí později nazvanou Anticharta. V této době se ještě více rozjelo sledování disidentů Státní bezpečností [Růžička, online-a]. Ve společnosti vládla na jednu stranu krize, lidé stáli dlouhé fronty před poloprázdnými obchody, v nichž se nedostávalo prakticky ničeho – od základních hygienických potřeb přes ovoce a zeleninu a knihami konče. Na druhou stranu však byly organizovány pravidelné a povinné „radosti“. Čestné oslavy a výročí, na nichž funkcionáři pronášeli z obřích tribun populistická hesla o vynikající prosperitě naší země. Mezi největší oslavy patřily hned za prvomájovými průvody megalomanské sjezdy KSČ a spartakiády. Jako reakce na šeď reality a tyto hromadné akce následoval rozvoj chataření a chalupaření, zahrádkářských kolonií a praktický únik lidí před realitou [Kalinová, 1999: 60–61].45 Ačkoliv v roce 1969, oproti předešlému roku, lehce vzrostla návštěvnost kin, stal se rokem posledního vzestupu. Příčina neustálého poklesu návštěvnosti se hledala hned na několika místech. Vina se svalovala na nedokonalou kinofikaci sídlišť, neutěšený stav některých kinosálů, nedostatečně pestrou programovou nabídku, tradičním konkurentem pak byla televize a jako častá příčina bylo jmenováno právě toto individuální trávení volnému času. Podobná atmosféra přetrvávala až do konce 70. let a vlastně i celou první polovinu let 80. V Sovětském svazu sice 10. listopadu 1982 zemřel Leonid Iljič Brežněv, čímž mohla skončit éra neostalinismu, ale jeho nástupcem se stal bývalý šéf tajné policie KGB Jurij Vladimírovič Andropov, jeden ze strůjců krvavého potlačení maďarské revoluce z r. 1956 a odpůrce styků se západem. Zároveň však „[…] člověk mnohem vzděla45 Tento úkaz nemající ve světě obdoby reflektoval i film – mj. prostřednictvím snímků Na samotě u lesa (pražská rodina shání chalupu) a Slavnosti sněženek (lesní chatová osada Kersko).
- 28 -
nější a s větším rozhledem […] (který) zahájil svou vládu kampaní proti korupci s velkými kádrovými změnami“ [Hájek – Ryšánková, 1990: 141]. Jeho nástup však neznamenal změny zejména kvůli krátkému výkonu úřadu – zemřel již 9. února 1984. Na jeho místo nastoupil 13. února tehdy dvaasedmdesátiletý stranický byrokrat Konstantin Ustinovič Černěnko, ale ani jeho vliv se nemohl dostatečně projevit – zemřel 10. března 1985. Novým generálním tajemníkem ÚV KSSS byl zvolen nezvykle mladý (čtyřiapadesátiletý) Michail Sergejevič Gorbačov. V Sovětském svazu tak skončila vláda gerontokracie a nastala doba reforem a změn. Dynamizující vývoj v SSSR se u nás zatím neprojevoval. Koncem března 1986 se v Praze konal poslední sjezd KSČ s pořadovým číslem XVII. Vývoj v naší republice jakoby ustrnul. Svědčilo o tom také odsouhlasení umístění sovětských raket na našem území v r. 1983 a jejich faktická instalace o dva roky později. Impulzy prvních změn tak přišly až zvenčí – 10. a 11. listopadu 1986 se v Moskvě sešli představitelé RVHP a vyslechli si nepříliš povzbudivá slova z Gorbačovových úst o zpomalování rozvoje socialistické soustavy a nutnosti zrovnoprávnění zemí RVHP. Zhruba o dva měsíce později vystoupil před plenárním zasedáním ÚV KSSS se svým referátem, v němž vyzdvihnul potřebu přestavby a demokratizace společnosti [Pernes, 2003: 209–210]. Oficiální kruhy u nás však o změnách v Sovětském svazu mlčely. Jednou z mála viditelných změn bylo odstoupení Gustáva Husáka z funkce generálního tajemníka a jeho nahrazení Miloušem Jakešem. Jakoby se strnulý režim začal pomalu drolit, jak zevnitř, díky svému zkostnatěnému byrokratickému sytému, tak zvnějšku, prostřednictvím série demonstrací. První se konala u příležitosti dvacetiletého výročí okupace – 21. srpna 1988 na Václavském náměstí. Tato, ještě poklidná, demonstrace byla následována další na počest 28. října 1918. Ta již byla tvrdě rozehnána. Koncem roku (10. prosince) proběhla v Praze na Kroupově náměstí první povolená manifestace konaná u příležitosti mezinárodního dne lidských práv.46 V roce 1989 tyto masové projevy nespokojenosti ještě zintensivněly. 15. ledna začal tzv. Palachův týden, série stále mohutnějších protikomunistických demonstrací, které byly neustále potlačovány. Koncem října demonstrovalo na Václavském náměstí přes tři tisíce občanů za svobodu a demokracii. Opět proti nim bylo zakročeno a takřka čtyři stovky z nich byly zatčeny. Režim však už dále nemohl udržet rozpadající se moc. Poté, co 9. listopadu 1989 padla berlínská zeď, bylo již jen otázkou dní, kdy dojde k podobnému otřesu u nás. Posledním impulsem k dějinotvorné přeměně byla demonstrace za udržování lidských práv, která se konala 17. listopadu 1989 na Václavském náměstí. Tvrdý zásah proti demonstrantům odsoudili jednak herci pražských divadel, jednak studenti vysokých škol. Následovaly každodenní protesty, dvě masové demonstrace na pražské Letné (kde se sešlo přes 750 tisíc demonstrujících) a generální stávka. O dva dny později parlament vypouští z ústavy článek o vedoucí úloze KSČ a článek o výchově v duchu marxismu-leninismu. Poté co prezident Gustáv Husák jmenoval vládu „národního porozumění“ abdikoval na svoji funkci (10. prosince 1989). Koncem roku 1989 byl zvolen prezidentem republiky disident Václav Havel a země vstoupila do nové etapy své historie.
46
Události z let 1988 a 1989 jsou sestavovány z dat v „Kalendáriu“ na serveru Totalita [Totalita, online].
- 29 -
3.4.1 Normalizační léta ve filmu Chceme-li periodizovat 70. a 80. léta prostřednictvím změn v distribuci, nelze nalézt tolik záchytných bodů jako v případě politických změn. Nyní pominu již jmenované personální změny na počátku 70. let. Podle daných norem (a častých vyjádření v tisku) se distribuce filmů ustálila kolem 200 filmů ročně – s minimem v roce 1973 (209 filmů) a maximem v roce 1979 (247 filmů). Důraz byl kladen i na národnostní složení distribuovaných filmů: „[…] napříště nemá podíl západních filmů v celovečerním dramaturgickém plánu složeném ze 190– 200 titulů, přesáhnout počet 75 (zbytek se skládá ze 40 filmů československých a 75– 85 socialistických)“ [Dokumenty z archivu ÚV KSČ II, 1997b: 179]. Podobná pravidla zavládla i v tehdejší Československé televizi. Ta mohla vysílat 40% pořadů z kapitalistických zemí a 60% pořadů ze zemí socialistického tábora. Druhá skupina se ještě dělila půl na půl na pořady ze Sovětského svazu a pořady z ostatních socialistických zemí [Růžička, online-c]. V součtu bylo do našich kin uvedeno v letech 1970–1989 celkem 4.628 celovečerních filmů v průměru z 26 zemí. Mnou sledovaná americká produkce se s počtem 334 filmů podílela poměrem 7,22%. Jak jsem již uvedl, lze nalézt v této době jeden zjevný přelom. Namísto vyššího počtu amerických filmů v „liberálnějších“ 80. letech byl jejich počet naopak nižší a to o 42 filmů. Z maxima – tzn. 101 filmů v letech 1970– 1974 se kvantum amerických filmů dostalo až na 72 a 74 v letech 1980–1984 a 1985– 1989. Přestavba uvnitř Ústřední půjčovny filmů nastolila jednak nové vedení (funkcí ředitele byl nejprve nakrátko pověřen František Vomela, kterého 1. dubna 1984 nahradil Tugan Veselý, hlavním dramaturgem se pak stal Alois Humplík) a jednak reorganizace filmové distribuce a v praxi vlastně i prověrky práce předešlých výběrových komisí. Když v roce 1983 na stránkách Rudého práva bilancoval českou distribuci její krátkodobý ředitel, došel k závěru, že distribuční základnu tvořila z ¼ naše tvorba, mezi 35-40 snímky jsme dovezli ze SSSR, kolem 40 až 50 filmů z ostatních socialistických zemí (tedy lidově-demokratických), kolem 7 až 10 filmů z USA (v roce 1983 jich bylo uvedeno 12, podle Filmového přehledu dokonce 15), stejný počet filmů francouzských a italských (7-10) a zbytek tvořil distribuce z ostatních zemí [Vomela, 1985: 3]. O praktických změnách, které byly nastoleny v ÚPF, se mohli čtenáři dočíst až s časovým odstupem. Svobodné slovo otisklo v roce 1988 rozhovor Jana Jaroše s Tuganem Veselým. Ten se mimo jiné pozastavil nad prověrkami jednotlivých filmů: „Ještě bych chtěl podotknout, že jsme přistoupili i k vyhodnocení všech premiérových filmů, a to jak z hlediska návštěvnosti, tak jeho uměleckých hodnot. Cílem je jasně vymezit, kde byl výběr správný a kde chyboval. A toto zjištění se promítne i do obsazování výběrových komisí. Kdo se bude soustavně mýlit, nebude prostě nadále vybírat“ [Veselý – Jaroš, 1988: 11]. O rok později však k tomuto kroku dodal Aleš Danielis: „Omezení nákupu bylo vyvoláno společensko-politickou situací a v první polovině 80. let i činností aprobační komise, která v této době dodatečně prověřovala filmy již dovezené, směřovala svou agilností k prokázání vlastní oprávněnosti a posilovala zároveň tendenci k nekonfliktnosti výběru a k eliminaci všech výjimečných a provokujících snímků. Změna koncepce výběru nastala pod vlivem společenského vývoje i díky změně ve ve- 30 -
dení ÚPF, proto mimo jiné i počet premiér v letech 1988 a 1989 opět značně roste. Výběr byl znovu zaměřen na vrcholné umělecké hodnoty a filmy slibující vysokou návštěvnost“ [Danielis – Hájek, 1989j: 557]. Postupem času sice klesl počet amerických filmů, ale podle mnoha rozhovorů se v Ústřední půjčovně filmů snažili zpestřit programovou nabídku nákupem a znovuuvedením filmů z tzv. zlatého fondu světové kinematografie: „Spolu s krajskými filmovými podniky jsme se shodli na tom, že kromě premiérových titulů, kterými vyvrcholí oslavy (40. let od osvobození Československa Sovětskou armádou – pozn. Havel), se vrátíme i k řadě obnovených premiér. Vyrostla nám přece zcela nová generace, která mnohdy ani nemá ponětí o tom, že ve zlatém fondu světové kinematografie je řada titulů, které ovlivňovaly estetický a ideový postoj řady generací“ [Veselý, 1984: 1].47 Pokles amerických a západních filmů vůbec však byl zapříčiněn zřejmě i neochotou na straně západních distributorů. Podobný vývoj totiž nastal v 80. letech i ve Východním Německu, kde „[…] Podíl filmů z nesocialistické oblasti v poslední době o něco poklesl, vzhledem ke zdražení monopolů” [Fiala, 1986: 3]. Tyto údaje jsou však opět v nedostupných materiálech týkajících se obchodních vztahů filmové distribuce. Co se videa a distribuce VHS kazet týče, byly do českého prostředí importovány až se značným odstupem – první oficiální videopůjčovna Ústřední půjčovny filmů byla otevřena 1. července 1986 v Praze. Následovalo otevření videopůjčovny v Brně (Orlí 16), Ostravě, Gottwaldově a postupně i v dalších městech. Tehdejší videotéky nabízely vedle klasických VHS i kazety systému Beta a v prvotních začátcích si zákazníci mohli vybrat z 50 titulů po 10 kopiích (v případě pražské půjčovny). Videotrh ovšem narážel na několik překážek. Jednou z nich byl praktický nedostatek videopřehrávačů: „[…] u nás bylo dosud smontováno jen 15 tisíc přístrojů Tesla VM 6465 z rozložených sad dodaných nizozemskou firmou Philips“ [Baráková, 1987:]. Druhým byla skromná nabídka půjčoven, která se sice postupně rozšiřovala: „Počítáme s tím, že do konce roku 1990 budeme moci zájemcům nabídnout přes tisíc programů“ [Humplík – Hejčová, 1988: 3]. Už v roce 1988 tak Ústřední půjčovna filmů provozovala 43 půjčoven s celkem 28.000 kazetami, na nichž bylo 252 celovečerních filmů. O rok později bylo již půjčoven rovná stovka. To byl sice nárůst značný, ale oproti tomu zde byla ještě třetí komplikace – videopirátství a černý trh. Jeden z prvních článků, který na to reagoval, byl z roku 1984. Tehdy se zatím řešilo pirátství na západě. V roce 1988 se článek v Květech zabýval poklesem návštěvnosti filmů z nesocialistických zemí: „Právě tuto oblast pravděpodobně nejvíce postihlo nelegální šíření videokazet, i když převážně s nahrávkami málo hodnotných filmů a také velmi špatné kvalitě. A to asi ještě nějakou dobu potrvá, protože mnozí z nás touží vidět filmy, které se u nás z jakýchkoliv důvodů nepromítaly. Zcela jistě tento zájem pomine po určitém nasycení ,zakázaným ovocem‘“ [zm, 1988: 40]. Tato situace však nepochybně trvala dál. Zásadním problémem videopůjčoven Ústřední půjčovny filmů a především jejich programové nabídky byl nedostatek atraktivních titulů, které se sháněly prostřednictvím této šedé zóny. Když se hlavního dramaturga zeptala redaktorka na žádané filmy z produkce studia Walta Disneye, odpověděl: „Zatím se neobjeví ani v kinech, ani na videu. Produkce Walta Disneye totiž patří mezi americké firmy, 47 K tomuto kroku se později připojilo volání po vytvoření podobného filmového fondu, víceméně složenému spíše z domácích snímků, který by sloužil pro obeznámení žáků a studentů českých škol. Tyto snímky by podle požadavků měla v několika kopiích krajská pedagogická střediska, která by je distribuovala dál. Viz FIEDLER, Rudolf (1988): k výchově filmového diváka. Kulturní rozvoj, 4, č. 11, s. 5.
- 31 -
které neprodávají za pevné ceny, ale požadují podíl z tržeb. Problém je v tom, že my vybíráme vstupné a půjčovné v korunách a oni chtějí svá procenta v dolarech“ [Humplík – Hejčová, 1989: 4]. Při zkoumání odlivu diváků z kin a vzrůstu počtu pirátských kopií, (ale i videopřehrávačů – v ekonomice trvalého nedostatku byly tyto výrobky sehnatelné takřka stejně obtížně jako nový automobil), došel Radko Hájek k zajímavému zjištění, že kina s nejmarkantnějším poklesem návštěvnosti se takřka přesně shodují s městy, kde jsou provozovny mezinárodní kamionové dopravy [Hájek, 1988b: 1]. Na straně Ústřední půjčovny filmů byl v programové nabídce značný nedostatek i nových titulů a příčina tohoto nedostatku tkvěla v nedostatku financí. ÚPF byla distribucí videokazet pověřena přímo vládním usnesením z roku 1984, ale na toto jí nebyly přiděleny zvláštní finanční prostředky [Baráková, 1987]. 29. června 1989 zasedal Výbor filmové sekce Svazu českých dramatických umělců, který posuzoval problémová díla z konce 60. a počátku 70. let. Jeho stanovisko znělo: „Společensko politické důvody, které vedly k neschválení filmových děl pro veřejné promítání na počátku 70. let podle názorů VFS již pominuly, obdobně i důvody pro stažení dalších filmů z veřejné distribuce“ [Stanovisko výboru…, 1989: 8]. Problematikou trezorových snímků se ovšem začaly zabývat již o něco dříve oficiální kruhy, jmenovitě Komise ÚV KSČ pro otázky kultury a umění, na jejíž ustavující schůzi z 23. listopadu 1988 byla zdůrazněna potřeba: „Posoudit, jaké stanovisko zaujme k problematické části kulturního dědictví. V této souvislosti byl vysloven požadavek umožnit promítání filmů, které byly v minulosti zakázány a důvody zákazu již pominuly. Obdobně pokud jde o dosud neuvolněné knižní tituly.“48 Osud těchto filmů tedy rámuje celou zkoumanou dobu. Na začátku normalizace byly staženy, na jejím konci byly připravovány k uvedení. Jejich skutečná distribuce však v některých případech (např. filmu Ucho a Skřivánků na niti) narážela na potřebu autorizace režisérů – zachované kopie totiž byly patrně poznamenány předešlými střihy a bylo proto nutno provést jejich kontrolu. Výše uvedený souhrn událostí nabízí jen rámcový přehled událostí. Některé otázky budou v následujících kapitolách rozvedeny a podrobeny bližšímu zkoumaní skrze distribuci amerických filmů do našich kin. Pojednávám-li o distribuci, nelze opominout ani nástin fungování samotné distribuce, jejího uspořádání a vůbec celé organizace Československého filmu.
NA, f. P ÚV KSČ (1261/0/9), sv. 3, a.j. P 97/88, č. záp. 6 k info, Informace o průběhu ustavující schůze komise ÚV KSČ pro otázky kultury a umění, 13. 12. 1988, s. 2
48
- 32 -
4. Československý film a jeho podniky49 V následující kapitole a dílčích podkapitolách se nechci snažit nabídnout podrobné institucionální dějiny Československého filmu. Ty by si díky svému dosavadnímu nezpracování sice zasloužily bližší pozornost, ale zde se omezím jen na stručný souhrn a jen v několika případech (Ústřední půjčovna filmů, Československý filmexport a nakonec i výběrová komise) se podívám na jejich fungování podrobněji. Základ Československé kinematografie, jakožto státní organizace, se utvořil podepsáním dekretu prezidenta republiky č. 50 o „opatřeních v oblasti filmu“ dne 11. srpna 1945, který o sedmnáct dní později nabyl platnosti. Stát se tímto dekretem stal výhradním provozovatelem filmových ateliérů, laboratoří a půjčoven a monopolním prvkem při nákupu a prodeji filmů. Poslední hlavní reorganizace postupně vedoucí k decentralizaci proběhla vládním nařízením č. 4/1957 Sb. ze dne 16. 1. 1957. V rámci Československého filmu byly vytvořeny samostatné podniky s organizační strukturou obdobnou ostatním národním podnikům. V kompetenci Ministerstva školství tak vznikla Hlavní správa československého filmu, která však počátkem roku 1958 zanikla a místo ní byla zřízena Ústřední správa Československého filmu. Lze říci, že po dílčích úpravách z roku 1962 (vládní nařízení č. 13/1962 Sb. o nové organizaci Čs. filmu) fungoval Československý film jakožto samostatná výrobně hospodářská jednotka mající ve své kompetenci šest dalších podniků takřka beze změn. Vrcholným orgánem bylo Ústřední ředitelství Československého filmu. O původní tvorbu celovečerních hraných filmů se staralo Filmové studio Barrandov. Pod Krátký film, zaštiťující tvorbu filmů krátkometrážních, animovaných a dokumentárních spadaly Studio dokumentárního filmů, populárně vědeckého a naučného filmu v Praze a Brně, Kresleného a loutkového filmu v Praze, Studio populárně vědeckého a loutkového filmu v Gottwaldově, Studio pro úpravu zahraničních filmů, Propagfilm a Filmový orchestr. Filmové laboratoře byly takřka výhradním podnikem pro zpracování filmového materiálu, laboratorní práce a trikové procesy. Gottwaldovský závod pak vyráběl magnetické nosiče Emgeton. Filmový průmysl vyráběl kinematografické zařízení od kamer ke stříhacím stolům a Kinotechnika zajišťovala technické zabezpečení pro kina. Na Slovensku fungovala Slovenská filmová tvorba, která se starala o tvorbu jak hraných, tak dokumentárních filmů. Slovenská požičovňa filmov, vyčleněná roku 1966 jako samostatný podnik, byla v podstatě federativním „zrcadlem“ naší Ústřední půjčovny filmů a její pracovníci se spolupodíleli na výběru filmů pro naši distribuci. Přechodně byla do kompetence Československého filmu v letech 1960–1965 začleněna i Laterna magika, převedená pak do Státního divadelního studia.Podobně federativně pak byl organizován Slovenský filmový ústav v Bratislavě a Československý filmoTato kapitola má několik hlavních zdrojů, které záměrně, s přihlédnutím k přehlednosti textu a snaze nedrolit kapitolu a podkapitoly odkazy, uvádím zde. Na některé důležitější a specifičtější odkazy se mohu odvolávat přímo v textu. Kromě několika novinových článků byly hlavními zdroji: • BERNARD, Jan – FRÝDLOVÁ, Pavla (1988): Malý labyrint filmu. Praha: Albatros, 510 s. • HÁBOVÁ, Milada – VYSEKALOVÁ, Jitka (eds.) (1981) Československá kinematografie. Praha: Československý filmový ústav, 115 s. • LEVINSKÝ, Otto – STRÁNSKÝ, Antonín (eds.) (1974): Film a filmová technika. Praha: SNTL / Nakladatelství technické literatury, 356 s. • ŠMÍDA, Bohumil (1985): Organizace československého filmového podnikání a filmové tvorby. Praha: SPN, 216 s. • TICHÝ, Vladimír (ed.) (1985): Panorama československého filmu. Praha: Panorama, 248 s.
49
- 33 -
vý ústav v Praze. Toto vědecké pracoviště fungovalo nejenom jako filmový archiv, ale mělo na starosti též publikovat práce filmových teoretiků, provádělo sociologické a statistické výzkumy návštěvnosti a vykonávalo vlastní ediční činnost, v níž vydávala teoretické statě a monografie a, což je pro tento výzkum důležité, vydávalo Filmový přehled. „V souvislosti s federativním uspořádáním ČSSR ústavním zákonem č. 143/1968 Sb., který oblast kultury v podstatě ponechává ve sféře národních vlád, bylo nutné přistoupit k takové organizaci, která by na jedné straně plně respektovala národní svébytnost české a slovenské kinematografie a na druhé straně plnila i požadavek jednotnosti v oblasti mezinárodních styků a umožňovala vzájemnou koordinaci v oblasti dramaturgie, techniky, odměňováni a vydávání obecných právních předpisů v oboru filmu. Proto vedle federálního orgánu (Československý film) byla vytvořena dvě národní integrační seskupení Český film a Slovenský film“ [Levinský – Stránský, 1974: 37; kurzíva Levinský – Stránský]. Zatímco Český film byl veden náměstkem ústředního ředitele Čs. filmu, měl Slovenský film své vlastní ústřední ředitelství. Do kompetence Slovenského filmu spadaly organizační složky filmové tvorby, techniky a laboratorního zpracování filmů a samostatný podnik Slovenská požičovňa filmov. Český film měl ve své kompetenci již zmiňované podniky Filmové studio Barrandov, Krátký film, Ústřední půjčovnu filmů, Filmové laboratoře a Filmový průmysl. Při reorganizaci v roce 1957 byla dosavadní Filmová distribuce rozdělena na Ústřední půjčovnu filmů a z oddělení zahraničního obchodu vznikl Československý filmexport. Vznikly dva podniky důležité pro svoji práci se zahraničním (ale i domácím) filmem. Ústřední půjčovna filmů byla monopolním distribučním podnikem a Československý filmexport, zprostředkovával nákup a prodej filmů. Zřízeny byly také Krajské filmové podniky, „[…] přičemž hlavní a nejpodstatnější změna byla v tom, že správa kin, která až dosud byla součástí jednotné celostátní film. organizace, přešla nejprve na krajské film. podniky a z nich na městské a místní národní výbory […] Toto zásadní rozhodnuti o další správě kin bylo praktickým realizováním ustanovení film. dekretu, podle něhož provoz veřejného promítáni měl být zprav. svěřen národním výborům“ [Levinský - Stránský, 1974: 37]. 4.1 Ústřední půjčovna filmů a Krajské filmové podniky V předešlém shrnutí jsem uvedl Ústřední půjčovnu filmů, které se budu podrobněji věnovat v této časti. Zmínil jsem také Krajské podniky pro film, koncerty a estrády (jak zněl jejich oficiální název), které sice nespadaly pod Československý státní film, ale na distribuci měly možná ještě větší vliv, než samotná Ústřední půjčovna filmů. Ta vznikla vládním nařízením k 16. lednu 1957 a stala se hlavním reprezentantem filmové distribuce u nás. V pojetí distribuční firmy dnešního chápání a Ústřední půjčovnou filmů lze najít mnohé odlišnosti. Na to upozorňuje mj. i Aleš Danielis: „ÚPF ovšem vůbec není možné spojovat s klasickými distribučními organizacemi, jak je známe dnes. ÚPF neměla ani plný vliv na nákup programů, které kinům nabízela, ani nebyla s kiny v přímém obchodním styku. Pokud si tedy práci současné distribuční organizace vymezíme jako výběr a nákup filmů, jejich přípravu k uvedení včetně marketingu a obchodní uplatnění filmů u provozovatelů kin, ÚPF zajišťovala jen onu prostřední fázi přípravy filmů k uvedení. Výběr filmu zajišťovala tzv. výběrová komise, jejíž - 34 -
činnost ÚPF sice technicky zajišťovala, ale schvalovací oprávnění bylo v rukou Ústředního ředitelství ČSF“ [Danielis, 2007: 54]. Zaměstnanci Ústřední půjčovny filmů se podíleli na výběru titulů, stanovovali termíny premiér, vytvářeli filmové kopie, které pak distribuovali do Krajských filmových podniků, stejně tak, jako připravené propagační materiály. Ve zkoumané době jsem v médiích několikrát narazil na zmínku o snaze uspokojit divácké potřeby. Kladl se důraz na fakt, že Ústřední půjčovna filmů díky sociologickým průzkumům zná své diváky a ví tedy, co se od ní čeká. Patrná byla snaha o co nejširší žánrovou paletu, které bylo dosahováno jak výběrem distribuovaných filmů: „Při výběru filmů se přihlíží zejména k dramaturgickým potřebám distribuce a k eventuelnímu nedostatku toho kterého žánru ve vlastní produkci“ [mag, 1979: 6], tak i tlakem na domácí tvorbu: „[…] upozorňujeme filmovou dramaturgii na eventuální disproporce v tvůrčích záměrech našich studií. Tak například vloni jsme upozornili na malý počet veseloher, o něž je stále velký zájem, nebo jsme požadovali více filmů pro děti a mládež. V tom nám naše filmová tvorba vychází vstříc“ [Mašek – Kolář, 1975: 1]. Důležitý je však fakt, který poznamenal ředitel Vladislav Mašek v dalším rozhovoru: „[…] tvorbu můžeme ovlivňovat poměrně málo. Při vytváření dramaturgického plánu našich studií máme poradní hlas. Jako ředitel ÚPF jsem členem ústřední ideově umělecké rady: dostáváme tématické plány k vyjádření, uplatňujeme hlasy z průzkumů. Vyjadřujeme se ke skladbě, zdůrazňujeme žánrovou pestrost. Třeba to, že chybí film pro mládež, film angažovaný atd.“ [Tunys – Mašek, 1970: 4]. Ústřední půjčovna filmů tedy vytvářela programové fondy, které dále šířila, propagovala a zajišťovala kina po materiálně-technické stránce. Samotný nákup však měl na starosti Československý filmexport a distribuci do jednotlivých kin Krajské filmové podniky. Celá distribuční pyramida však byla ještě komplikovanější. Krajské filmové podniky byly zřizovány krajskými národními výbory a fungovaly jako programovací centra pro jednotlivé kraje. Z kopií, které obdržely od Ústřední půjčovny filmů, se snažily pokrýt svá kina. Počet kopií se většinou odvíjel právě od velikosti kraje a počtu kin. Tyto podniky nebyly majiteli kin (kromě Pražského filmového podniku, v němž splynul Krajský filmový podnik a Městská správa kin), ale pouze zajišťovaly jejich programovou skladbu. Členové krajských filmových podniků pracovali však také jako členové výběrových komisí, čímž se fakticky podíleli na osudu jednotlivých filmů. Mohlo se tedy stávat, že některé filmy, které se jinde promítaly, nebyly do některých krajů vůbec uvedeny. Třetím stupněm filmové distribuce u nás byla samotná kina. Místní kina byla zřizována Místními národními výbory, městská Městskými národními výbory. Ve městech s více kiny vznikaly Městské správy kin a v průběhu 80. let pak v několika krajích začaly vznikat Okresní správy kin. Celá tato složitá struktura byla často terčem kritiky. Jak shrnul ředitel Ústřední půjčovny filmů Vladislav Mašek: „Je třeba vzít na vědomí, že distribuce má jeden velký problém: má tři části, není jednolitá […] Žádná instituce přitom nemá na druhou přímý, direktivní vliv. Já například nemohu krajskému řediteli poručit, mohu ho požádat, mohu doporučovat apod.“ [Štěpánek – Petana, 1983: 1]. Výsledný dopad na distribuci byl tak často fatální a od premiéry některých filmů v zahraničí k uvedení do toho nejposlednějšího kina tak mohlo uběhnout deset i více let. Na tento stav upozorňoval mj. ředitel Filmového studia Barrandov Jaroslav Gürtler: "Na jednom aktivu jsme se sešli s pracovníky z oblasti kin. Říkali zajímavou věc: že - 35 -
se v podstatě řada filmových titulů dostane do televize dříve, než do sítě kin okresního města. To je velká chyba, protože pak nelze diváka nutit, aby přišel do kina, když film zhlédl již v televizi“ [Štěpánek – Petana, 1983: 1]. K této problematice přispíval i fakt, že televizní program nebyl znám s dostatečným předstihem. Vedoucí kin pak museli často čelit faktu, že film připravený do programu v jejich kině byl o týden dříve uveden v televizi. Výsledek byl jasný: „[…] návštěvnost rapidně klesá, musí se i rušit představení“ [Zase ta televize, 1988: 25]. Příčiny časových prodlev, které byly znatelnější právě u filmů západních, však nelze svalovat jen na komplikovanou strukturu filmové distribuce. Příčinou mohly být neúměrné finanční požadavky západních distributorů. Ústřední půjčovna filmů, resp. Československý filmexport, tak od koupě filmu (načas) ustoupily a nákup byl uskutečněn, až hodnota filmu na západním trhu klesla na akceptovatelnou úroveň. V některých rozhovorech se další zpoždění svalovalo na západní strategii prodeje filmů v balících s dalšími tituly. Tématu balíků (jinak též „block booking“) se budu věnovat dále, stejně jako tématu časových prodlev. Shrneme-li dlouhou cestu (zejména západních) filmů do našich kin, nalezneme několik základních momentů. První zdržení nastávalo při samotném výběru. Druhou prolongací bylo jednání zástupců Československého filmexportu se zahraničními distributory. Při nakoupení filmu bylo rozhodnuto mj. o jeho jazykové úpravě. Stručně lze říci, že se dabovaly filmy s vyšším diváckým potencionálem a filmy určené dětem a mládeži. Titulky se naopak opatřovaly filmy spíše komornější, jejichž atraktivita nebyla příliš jistá. Hlavním důvodem byla jako v mnoha (byť nepřiznaných) případech opět otázka finanční. Zatímco náklady na titulkování se pohybovali koncem 80. let kolem 10.000 Kčs, dabing stál sedmnáctinásobek. Ze 170.000 Kčs však mohla zhruba 50.000 Kčs uhradit, v případě budoucího zájmu o film, Československá televize. Přesto rentabilitu filmu zajistila až minimální návštěvnost přesahující 100.000 diváků.50 Samotná jazyková úprava tak přidávala k prodlevě ještě další dny (překlad, úprava dialogů, tvorba titulků či dialogové listiny, tvorba titulků51 nebo dabování, které při celovečerním filmu o délce 110 minut mohlo trvat týden). Filmy pak byly Ústřední půjčovnou filmů se zhruba devítiměsíčním předstihem sestavovány do čtvrtletních a pololetních programových plánů a z těchto plánů pak vytvářely své programy jednotlivé Krajské filmové podniky a od nich je přebírala kina (ať již samostatné, či organizované do Městských správ kin). Programování jednotlivých kin se pak mohlo lišit kraj od kraje, ale i město od města. Někde mohl Krajský filmový podnik striktně vyžadovat uvedení připravených filmů do všech kin, jinde mohl být ve vztahu k vedoucím kin mnohem liberálnější.52 Finanční částky viz [Hepnerová-Zaoralová, 1989c: 1]. Při tvorbě titulků se používaly především technologie ražením (tzn. titulky byly fyzickým tlakem vyraženy do filmového pásu), leptáním (štočky nepůsobí tlakem ale chemickou látkou na ně nanesenou) a vkopírováním (kdy se titulky optickou cestou vkopírovaly do filmu). V případě Československé televize se vysílaly zejména dabované filmy a titulky se zde tvořily na magnetický záznam pomocí tzv. Chironu, který vepsal titulky do filmu a ten byl pak zaznamenán i s nimi na Ampex [Bednářová, 1985: 6], což byl profesionální „magnetoskop“ či spíše nejrozšířenější videomagnetofon, kde „[…] obrazový signál moduluje nosný kmitočet, který je soustavou čtyř rotujících mag. hlav zaznamenán příčně na mag. pás“ [Levinský-Stránský, 1974: 165]. 52 Jak probíhalo programování do kin v Severočeském kraji, ilustruje příklad Otty Vejnara, bývalého ředitele Městské správy kin v Jablonci nad Nisou: „Filmový podnik nám poslal kartičku, kdy máme přijet do Ústí nad Labem na program. Většinou jsme jeli vedoucí kin z Liberce, Jablonce a z Chomutova v jeden den. Měli jsme vypsané termíny, v kterém kině bychom který film chtěli hrát a pak jsme už jen licitovali, zda ten termín je či není volný“ [Vejnar, 2007: rozhovor]. 50 51
- 36 -
4.2 Československý filmexport Nebudu se vracet k již řečenému, tedy k personální čistkám a problematice Československého filmexportu na začátku 70. let, ale zkusím definovat jeho funkci ve vztahu k filmové distribuci u nás, s přihlédnutím k západním filmům. „[…] domácí tvorba nemůže ani zdaleka saturovat potřeby divácké obce. A také není možné uzavřít se jako ve slonové věži, nepřijímat podněty zvenčí, neumožnit divákům, aby viděli, srovnávali a obohacovali tím, co dobrého a zajímavého vzniklo ve filmových studiích všude ve světě“ [Kolář, 1977: 1]. A právě nákup toho zajímavého a reprezentativního z celosvětové produkce byl jeden z hlavních úkolů Československého filmexportu. Druhým klíčovým prvkem byl prodej našich filmů do zahraničí. Jím se však zde zabývat nebudu. Československý filmexport jako výhradní podnik zahraničního obchodu s filmem dostával objednávky od Ústřední půjčovny filmů. Na základě těchto požadavků sestavoval konkrétní smlouvy a vedl vyjednávání. Při uzavření obchodu kupoval však nejenom distribuční práva (obvykle se kupovala na pět let), ale často i kopie filmu nebo rozmnožovací materiály, na které se často muselo čekat a vznikala tak další časová prodleva. Veškeré požadavky na konkrétní tituly se uskutečňovaly teprve po doporučení výběrové komise, o ní však níže. Nákup filmů ze západních nesocialistických zemí byl poměrně náročný. Ve dnech 4. až 17. listopadu 1963 probíhalo na brněnském výstavišti poprvé Filmfórum, „[…] mezinárodní filmový a televizní veletrh pro nákup a prodej filmů a TV programů, pro umístění a získání zakázek na veškeré druhy prací a služeb souvisejících s filmovou a televizní tvorbou […] poskytuje příležitost k získání autorských práv […] náborová promítání asi v 15 promítacích síních a kinech vybavených nejnovější promítací technikou […]“ [Levinský - Stránsky, 1974: 87–88]. Na tomto trhu byly uzavírány dohody se západními partnery. Častým problémem byly i tenkrát finance53: „Jde především o výši stanovených cen a v souvislosti s tím o to, která firma má distribuční právo na filmy. Jak známo, na díla významných světových režisérů mají většinou práva Američané, a s nimi se, bohužel, často jedná velmi obtížně a zdlouhavě. Z této oblasti proto nakupujeme nejraději filmy v takzvaných balících – je to soubor několika filmů, jejichž průměrná cena je pro nás zpravidla přijatelná, zatímco při nákupu jednotlivých děl cena stoupá. V takovém balíku jsme například koupily filmy Bonnie a Clyde nebo Čekej do tmy“ [Hofmanová, 1970: 7]. Brněnské Filmfórum se konalo každoročně až do roku 1973, kdy zaniklo a funkci nákupních trhů začal plnit zejména Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, ale mnohá jednání bylo nutné přesunout do zahraničí. 4.3 Výběrová komise „Podle statutu Čs. filmu, vydaného na základě vládního nařízení č. 13/1962 Sb. o organizaci Čs. filmu, schvaluje veškeré dlouhé i krátké filmy k veřejnému promítání Ústřední ředitelství Čs. filmu, které tuto činnost vykonává v ČSR prostřednictvím dramaturgické komise Ústřední půjčovny filmů (tzv. výběrová komise). Bez schválení Prověrka provedená v Čs. filmexportu nalezla i v rámci Filmfóra finanční nesrovnalosti – náklady na cestovné, ubytování a diety byly překračovány kvůli placení cestovních nákladů vlastními automobily a taxislužbou.
53
- 37 -
této dramaturgické komise nesmí být tedy u nás žádný veřejně promítán. Obdobnou působnost má i dramaturgická komise Slovenského filmu[…]“ [Levinský – Stránský, 1974: 211–212]. Zatímco definici fungování Ústřední půjčovny filmů a Čs. filmexportu lze nalézt hned v několika publikacích o českém filmu a v mnoha článcích v dobovém tisku, začala být výběrová komise (jinak též běžně označována zkráceninou „výběrovka“) zmiňována veřejně a častěji až koncem 80. let, kdy se začalo i v tisku otevřeněji a kritičtěji mluvit o slabinách fungování naší distribuce. Její fungování a praktický dopad na distribuci amerických filmů zde rekonstruuji na základě tohoto nepříliš přesného mediálního obrazu. Federální výběrová komise fungovala jako poradní orgán ústředního ředitele Československého filmu. Měla dvě části – jednu v Praze a druhou v Bratislavě. Její personální složení bylo značně pestré a členité. Zahrnovalo „[…] delegované zástupce nejenom z nejdůležitějších pracovišť filmových institucí, ale i členy z ústředních státních a politických orgánů, společenských organizací, armády, Čs. televize, odborného tisku, odboru kulturních politiky ústředního ředitelství Čs. filmu, z tvůrčích svazů, KPFKE (Krajský podnik pro film, koncerty a estrády), Čs. filmexportu […]“ [Bubla, 1980a: 6]. Ani výběrové komisi se na počátku 70. let nevyhnuly normalizační čistky, které z ní vyloučily zástupce FITESu a Klubu filmových novinářů. Přesto počet jejích členů dosahoval při plném obsazení čtyřiceti lidí. Na konci výběru však byl ústřední ředitel a záleželo tak jen na něm, zda definitivně rozhodne v prospěch promítání filmu či naopak. Hlavní činností výběrové komise bylo posuzování filmových kopií na zvláštních projekcích jednak v Praze a Bratislavě a jednak podobná činnost v rámci výjezdních delegací. Ty pravidelně cestovaly do evropských filmových nákupních center, jako byl Milán nebo Londýn. Pokud výběrová komise film po „zkušební“ projekci zamítla, jeho uvedení do české distribuce tím mohlo být na dlouhá léta znemožněno. Změny v rozhodnutích se děly asi jen v případě intenzivnějších personálních změn a usilovnějšího tlaku ze strany Ústřední půjčovny filmů. Až potud vypadá fungování výběrové komise logicky a jednoduše. Jak však poznamenává Aleš Danielis, celý proces výběru „[…] byl přitom velmi komplikovaný a k navrhovaným filmům se často vyjadřovala řada oficiálních i neoficinálních ,autorit‘“ [Danielis, 2007: 54]. Základní kritéria byla mnohá a Vladislav Mašek, ředitel Ústřední půjčovny filmů, je shrnul do několika hlavních proudů: „Film musí být přijatelný z hlediska kulturně politického, ideového a uměleckého. Ani u filmů zábavných nemůžeme slevit z hlediska politického a morálního. Ještě předtím, než film vidíme na výběrové komisi, provádíme různé rešerše a vyžadujeme si filmy od zahraničních partnerů podle našich dramaturgických záměrů. Sledujeme ohlasy na filmových festivalech, hodnocení zahraničních kritiků, divácký ohlas a současně podle průzkumu našeho obecenstva můžeme soudit na zájem u nás, takže se dá mluvit o jakémsi předvýběru“ [Tunys – Mašek, 1970: 4]. Vybrané a zakoupené filmy splňovaly nejenom ideologické požadavky, ale vyhýbaly se i určitým tématikám: „Filmy, které výběrová komise navrhne zakoupit a uvést v našich kinech, rozhodně nezvýrazňují amorální postoje, sexualitu, krutost nebo brutalitu, tolik příznačné znaky současné nesocialistické filmové tvorby, ale naopak se - 38 -
snaží objevit a získat pro naše diváky takové filmy, které splňují nejzákladnější humánní a umělecká kritéria“ [Kolář, 1977: 6]. V době fungování brněnského Filmfóra fungovala výběrová komise právě na této akci a v průběhu čtrnácti dnů vybírala někdy až ze 160 filmů.54 Po jeho zrušení pak byly utvářeny tří až čtyřčlenné delegace (nebylo však výjimkou, že ji tvořil jen jeden člen), které se účastnily „výjezdových zasedání“. Často bylo v tisku zdůrazňováno, že „[…] při těchto příležitostech je filmová selekce mnohem složitější, protože předváděné mnohotvárné kolekce filmů jsou ovlivňovány ponejvíc zájmy západních distributorů a nikoliv přáním a požadavky naší delegace“ [Bubla, 1980a: 6]. Práce ve výběrové komisi tak byla často založena jen a jen na osobní zodpovědnosti jejich členů. Chybějící Filmfórum a neochota producentů ze strachu před pirátstvím posílat k nám ukázkové kopie vedly ke stále častějším nákupům v zahraničí, což způsobovalo pracovníkům distribuce často nepříjemnosti: „Film, který je v zahraničí doporučen pro naše kina, pak v Praze vidíme až po podepsání kontraktu a zaplacení. To už nelze nic měnit“ [Humplík – Hejčová, 1988: 3]. O skutečném fungování výběrových komisí se mohli čtenáři dozvědět až koncem 80. let, kdy bylo zveřejněno několik kritických článků. Alois Humplík, hlavní dramaturg Ústřední půjčovny filmů, například v jednom rozhovoru vysvětlil dosavadní nepřítomnost filmů Woodyho Allena takto: „[…] z věrohodných úst jsem se dozvěděl, že před lety se jednomu z bývalých členů výběrové komise nelíbila Allenova fyziognomie“ [Humplík, 1988: 9]. Miloš Fikejz z Národního filmového archivu si vzpomněl, že měl možnost nahlédnout do zápisů výběrové komise a vybavil se mu konkrétní případ filmu Zelig Woodyho Allena. Jeho předváděcí projekce měla být zastavena snad již po 5 až 10 minutách a pro další promítání nebyl komisí vybrán kvůli „ústřední postavě cimrmanovského typu, která by byla našemu publiku zcela cizí“ [Fikejz, 2008: rozhovor]. Koncem 80. let začala zaznívat na adresu výběrové komise často kritická slova. Alois Humplík se pustil do rozboru nevalných výsledků komise: „Víte, vypadá to strašně lákavě cestovat po světě a dívat se na filmy. A tak se ze zahraničních výběrovek za ta léta stal jakýsi laciný Čedok. Když se např. vybírají filmy v Praze, z početného tzv. ideově-poradního sboru má čas jen pár lidí. Když jde o výběr v zahraničí, udělá si volno skoro každý. Na výběrovky se také dlouhá léta jezdilo jaksi za odměnu nebo z titulu nějaké funkce. Tahle situace se v poslední době změnila, ale rezidua tu jsou“ [Humplík, 1988: 9]. Hlavní problém shledával taktéž v morální odpovědnosti členů výjezdních komisí: „Také na západě, kde pobyt platíme sami, není ten, kdo filmy vybírá, ničím vázán. Jen svým estetickým názorem, postojem, odborným rozhledem. Ale naše devizové cestovné je omezené. Proto mnohde zahraniční partner platí hotel, diety, pozve na oběd, na skleničku […] a tak s ohledem na laskavost partnera toho nakoupí hodně. A máte tu další důvod, proč se k nám nedovážejí jen samé kvality. Tohle by vyřešil jen pravidelný filmový trh v Československu“ [Humplík, 1988: 9]. Po těchto slovech nastaly ve výběrových komisích změny, založené na průzkumu jednotlivých titulů a jejich návštěvnosti: „Cílem je jasně vymezit, kde byl výběr správný
54 „Zúčastňujeme se […] našeho Filmfóra v Brně. Jde skutečně o trh, o normální obchodní jednání. Na těchto akcích se podílí i výběrová komise, která doporučuje filmy pro dovoz. Jsou to situace, kdy někdy musíme ve velmi omezeném časovém úseku jako např. v Brně v průběhu čtrnácti dnů vidět 100 až 160 filmů. Vybírat z tohoto množství to, co je pro našeho diváka nejzajímavější, není snadná věc“ [Rybín - -vr-, 1972: 14].
- 39 -
a kde chyboval. A toto zjištění se promítne i do obsazování výběrových komisí. Kdo se bude soustavně mýlit, nebude prostě nadále vybírat“ [Veselý – Jaroš, 1988: 9]. Zkoumat dopodrobna fungování výběrových komisí by jistě stálo za samostatný výzkum, který by mohl přinést zcela nový obraz filmové distribuce v Československu. Narážel by však na jeden zásadní problém, a to, že vyjádření výběrových komisí byly do roku 1980 jen ústní a zápisy se začaly dělat až od tohoto roku dále [Humplík, 1988: 9]. Druhým a zásadním problémem je fakt, že tyto materiály jsou v nezpracovaných fondech a často dost možná ani neexistují.55 Vedle výběrové komise však v rámci Československého filmu fungovala ještě aprobační komise, jakási komise nad komisí. O ní se však začalo mluvit až na úplném sklonku režimu, koncem 80. let. Jejím úkolem bylo opětovné prověření zakoupených zahraničních filmů a rozhodnutí, které snímky půjdou do široké distribuce hned, které do omezeného počtu kin (např. jen do filmových klubů), které budou zamítnuty a u kterých budou provedeny změny. Změnami jsou myšleny střihy a cenzurní zásahy do filmů. V červenci 1989 prohlásil Humplík, že „[…] už před pěti lety, kdy do ÚPF nastoupilo nové vedení, byla tato komise zrušena. Některé střihy doporučovaly i výběrové komise, byla to letitá a pohodlná praxe. To je také minulost“ [Humplík – Líkařová, 1989: 4]. Již rok před tím, prohlásil Tugan Veselý, ředitel Ústřední půjčovny filmů rezolutně: "Náš postoj je jednoznačný – do žádného filmu se nemá zasahovat. Pokud se stříhalo, je to otázka minulosti, nikoliv přítomnosti či budoucnosti" [Veselý – Jaroš, 1988: 9]. I v případě této komise naráží další eventuelní výzkum na jednu komplikaci – mnoho rozhodnutí bylo řešeno prostřednictvím ústního doporučení, telefonickou domluvou apod. Neexistují tedy archivní záznamy, leč stále se nabízí možnost budoucího výzkumu na poli orální historie. 4.4 Balíky Prodej filmů v tzv. balících byla poměrně běžná strategie amerických studií. V tomto „balíku“, který obsahoval jeden či dva atraktivní a přímo vyžadované filmy, byly dále obsaženy filmy sloužící jako určitý přívažek nebo doplněk. V chápání této praxe lze nalézt v periodicích zkoumané doby několik posunů. V roce 1970 Jitka Jařábková, obchodní ředitelka Československého filmexportu, prohlásila o balících, že to je „[…] soubor několika filmů, jejichž průměrná cena je pro nás zpravidla přijatelná, zatímco při nákupu jednotlivých děl cena stoupá […]“ [Hofmanová, 1970: 7]. O sedm let později již mínění o balících nebylo tak pozitivní: „Nejednou také náš partner v kapitalistické zemi váže nákup jednoho filmu na několik filmů jiných“ Podle informací ředitele Vladislava Maška se to stalo např. při jednání s firmou Walta Disneye: „Když jsme chtěli znovu zakoupit Sněhurku a sedm trpaslíků, firma prodej vázala na zakoupení dalších hraných nebo dokumentárních filmů nevelké umělecké úrovně“ [Kolář, 1977: 6].56 Tento pohled trval i v 80. letech. Hlavní dramaturg Ústřední půjčovny filmů Jiří Bubla ho připomínal mezi komplikacemi při nákupu západních filmů jako: „[…] nezanedbatelnou a nepříjemnou okolnost. Někteří západní Což je podle informací Tomáše Lachmana pravděpodobné [Lachman, 2008: rozhovor]. Když Danielis s Hájkem bilancovali návštěvnost jednotlivých národních kinematografií v našich kinech v letech 1973–1986, shledali, že mezi neúspěšné americké filmy patří právě tyto „[…] přívažky ke kresleným filmům od Walta Disneye Volný jako vítr (86.133), Žijící poušť (56.355) a Africký slon (57.740)“ [Danielis – Hájek, 1989j: 557]. 55 56
- 40 -
distributoři a producenti váží čas od času nákup významného a žádaného titulu odběrem dalších, méně žádoucích filmů. Komplikace, jež vznikají tímto svérázným druhem prodeje, jsou celkem nabíledni“ [Bubla, 1980a: 6]. Ředitel Ústřední půjčovny filmů František Vomela v roce 1983 použil problematiku balíků jako odpověď na otázku, proč se do našich kin dostávají západní filmy „lidovějšího“ ražení: „[…] západní partneři váží na umělecky cenný film i prodej několika méně hodnotných snímků. Tak se stane, že se může v programech objevit třeba právě slabá komedie" [Vomela, 1983: 5]. Jindy se však na nákup balíků nejspíše přistoupit muselo, ale řešením bylo čekání, „[…] až se nastřádá do ,balíku‘ dostatečný počet kvalitních titulů“ [Humplík - Hejčová, 1987: 3]. V roce 1988 se v rámci značně kritického rozhovoru zmínil hlavní dramaturg Ústřední půjčovny filmů Alois Humplík i o této „balíkové“ praxi: „Šeď, průměr i podprůměr se kupoval dlouhou řadu let. Často se to kamuflovalo tvrzením, že takové filmy musíme kupovat v tzv. balíku s nějakým vynikajícím filmem. Také jsem tomu zpočátku věřil. Ale nebylo to docela pravda. Důvody byly jinde. Kdysi kdosi stanovil, že film může být Čs. filmexportem zakoupen jen do určité limitní ceny pro dané teritorium. A teď si představte, že za nějaký vynikající film máte zaplatit třeba třikrát víc než je limit. A tak, aby byla dosažena ona limitní cena, se tenhle film obalí podprůměrem nebo v lepším případě průměrem, který je samozřejmě prodáván za ,podlimitní‘ cenu. Celkový počet takto zakoupených filmů pak dělí sumu a kýžený limit je tu“ [Humplík, 1988: 9]. Lze tedy problematiku „balíků“ nějak shrnout a zevšeobecnit? Při absenci tištěných materiálů asi poměrně těžko. Jistou možnost mohou skýtat dobové dokumenty a smlouvy jak mezi americkými distributory a zástupci Československého filmu, tak i zápisy z archívů výběrových komisí. Problémem však stále zůstává jejich nedostupnost a často dost možná i neprostá neexistence.
- 41 -
5. Od Zatracené kočky po Čarodějky z Eastwicku – filmy USA v ČSSR „Americká filmová a poněkud detektivní komedie z dílny Walta Disneye" [Filmový přehled, 1970, č. 49/50] Zatracená kočka byl první do distribuce nasazený americký film v roce 1970 (konkrétně 15. ledna) a Čarodějky z Eastwicku měly premiéru naopak v prosinci roku 1989.57 V rámci 240 měsíců oddělujících tyto dva tituly, bylo do českých kin uvedeno 334 amerických filmů (podle údajů Aleše Danielise) a 343 podle Filmového přehledu. Nesrovnalosti mohou mít několik důvodů. 5.1 Početní diskrepance Rozdíl 9 filmů je sice odchylka cca 2.7%, ale přesto v této spíše metodologické poznámce vysvětlím možné posuny. Filmový přehled lze sice brát jako oficiální tiskovinu Československého filmu vydávanou Československým filmovým ústavem, ale ani tak není možné tomuto zdroji věřit bezvýhradně. Při prvním sběru dat, který byl prováděn napříč Filmovým přehledem od roku 1970 do roku 1989, jsem nejprve hledal filmy, které byly uvedeny v seznamu „Dlouhé filmy podle země původu“, následně v abecedním soupisu dlouhých filmů, který mě dovedl až ke konkrétním „filmovým kartám“. Z těchto údajů jsem vytvořil soupis všech filmů uvedených do kolonky USA s těmito údaji: datum plánované české distribuční premiéry, země původu (kvůli zahrnutí koprodukcí), český a originální název, jméno režiséra, výrobce filmu, heslo pro plakát, jazyková verze, stopáž, obrazový formát, žánrové označení, stanovenou přístupnost a odkaz na konkrétní číslo Filmového přehledu. Z tohoto prvního souboru čítajícího 362 filmů byly poměrně záhy vyřazeny filmy Přejezd Kassandra a Dotek medusy. Oba snímky byly jako americké uvedeny jen v rejstříkovém soupisu a karty s podrobnými informacemi uváděly již přesné informace – země původu je u prvního filmu Anglie, Západní Německo a Itálie a v případě druhého titulu to byla Anglie. Zde lze tedy chybné zařazení brát jako faktickou chybu při tvorbě rejstříku. Vycházel jsem z předpokladu, že údaje Aleše Danielise, jakožto jednoho z bývalých pracovníků Ústřední půjčovny filmů, budou nejpřesnější. Tím pádem byl mnou používaný korpus stále o dvacet šest filmů širší. Bylo tak nutné provést druhou verifikaci, v níž jsem vycházel orientačně ze země původu uváděné v rámci internetové databáze IMDb. Z tohoto druhého ověření vzešel korpus o 343 filmech. Stále tedy šlo o rozdíl devíti filmů, ale nelze opomenout možné dva přístupy ke kalkulaci koprodukčních snímků. Vyřazené filmy byly konkrétně australský Krokodýl Dundee, francouzská Edith Piafová (mylně jako koprodukce Francie/USA), italský film Příkaz smrti, italskozápadoněmecká koprodukce Tentokrát zbohatneme (oba uvedené jako italsko-americké koprodukce), jihoafrický film Místo pláče, kanadské Zlatá horečka na Klondiku a Starostliví medvídci, maďarský Viadukt (podle Filmového přehledu maďarskoamericko-západoněmecká koprodukce) a britské filmy Tisíc dnů s Annou, Lev v zimě,
57 Na prosinec měl podle Filmového přehledu plánovanou premiéru ještě film Sláva, „Čtyři nezapomenutelné roky budoucích umělců. Americký muzikál režiséra Alana Parkera“ [Filmový přehled, 1989, č. 12].
- 42 -
Zelený led (všechny tři uváděné jako britsko-americká koprodukce), Neuvěřitelná Sarah, Sindibád a tygří oči. 5.2 Národnostní diskrepance Kde hledat příčinu tohoto matení národní identity? Vezmeme-li to popořadě – Krokodýl Dundee byla sice produkce australského studia Rimfire Films, ale do celosvětové distribuce byl film šířen prostřednictvím amerického distributora 20th CenturyFox a heslo na plakátu lákalo na slogan „Z australské buše do New Yorku“. Ostatně jako americký film tento snímek propagoval i filmový plakát. Francouzská Edith Piafová byla vyrobena společností Les Films Feuer et Martin s francouzským obsazením a francouzským štábem. Lze tedy předpokládat, že mohlo jít právě o jeden z filmů nakoupený v tzv. balíku od americké společnosti a Ústřední půjčovna filmů (z jejichž údajů Filmový přehled čerpal) již po přesném původu filmu nepátrala. Hlavní roli italského filmu Příkaz smrti uvedeného heslem „Vzrušující příběh z dnešního New Yorku“ ztvárnil sice Američan Harvey Keitel, ale jinak psal i Filmový přehled v připojeném komentáři o filmu jako o italském psychologickém thrilleru. Italsko-západoněmecká koprodukce Tentokrát zbohatneme byl karate-film režírovaný Frankem Kramerem, což byl pseudonym italského režiséra Gianfranca Paroliniho. Tento fakt však Filmový přehled uvádí a nelze než spekulovat, zda americká národnost v kolonce země původu tak mohla být opět způsobena nákupem filmů v balíku nebo prostým omylem, neboť plakát k filmu lákal na „italskou bláznivou komedii“. Jihoafrický film Místo pláče řešil problematiku apartheidu v Jihoafrické republice a Filmový přehled poznamenává, že film vznikl v Jižní Africe s podporou americké firmy. Snad právě proto byl snímek do distribuce uváděn jako americký film. Kanadské filmy Zlatá horečka na Klondiku („Jeff East a Rod Steiger v hlavních rolích kanadsko-amerického filmu. Dobrodružná cesta Jacka Londona za zlatem“) a Starostliví medvídci („O klukovi, který chtěl být velkým kouzelníkem“) uváděl Filmový přehled jako filmy americké. Příčiny tkvěly pravděpodobně opět v zahraničním distributorovi, v prvním případě dost možná i v tématice a v případě druhém charakteru animovaného filmu, který podle Filmového přehledu těžil z disneyovské tradice. Zde plakát uvozoval první film jako kanadsko-americký film, v případě druhém jako film americký. Maďarský kriminální snímek Viadukt měl být podle údajů Filmového přehledu koprodukcí Maďarska, USA a Západního Německa (stejně tak i podle plakátu). Režisér a prakticky celý štáb byli Maďaři, jen hlavní roli ztvárnil americký herec (kanadského původu) Michael Sarrazin, který byl českým divákům znám z filmu Koně se také střílejí. Tento film byl však i ve statistikách ÚPF označován za koprodukci Maďarska-USA a NSR. Problematika britských filmů je patrně obdobného charakteru. Lze vycházet z předpokladu, že určitá část britských filmů je natáčena s americkým podílem. Ještě znatelnější pak může být spolupráce britských filmařů s americkými studii na bázi celosvětové distribuce – a zde se možná skrývá jádro problému. Britský 70 mm historický film Tisíc dnů s Annou natočil britský televizní režisér Charles Jarrott a do hlavní role Jindřicha VIII. byl obsazen americký herec Richard Burton. Plakát zval na anglický film. - 43 -
Kde hledat příčinu přiřazení dalšího historického 70 mm filmu Lev v zimě k americké produkci? Mohly být důvody např. obsazení Katherine Hepburnové, nebo zisk třech Oscarů? Zde bych se nerad pouštěl do nepodložených spekulací – byť ho plakát označoval za film anglický. Podobné otázky vyvstávají i v případě filmů Zelený led (dobrodružný příběh o nelegálním obchodu se smaragdy, v hlavní roli s americkým hercem), Neuvěřitelná Sarah (životopisný film mapující osudy Sarah Bernhardtové, v kolonce „země původu“ USA, ale v hesle pro plakát „Anglický film o nejslavnější herečce 19. století – v hlavní roli Glenda Jacksonová“) a Sindibád a tygří oči. 5.3 Zkoumaný korpus Po předešlé „očistě“ jsem měl v rukou korpus 343 filmů. Vrátím-li se k předešlému tématu, tedy k zemi původu filmu, lze nalézt i v tomto zkoumaném přehledu jisté nepřesnosti. Filmový přehled tak v osmadvaceti případech uvádí často „zjednodušenou“ verzi a v zemi původu se spokojuje jen s hlavním producentem. Několik koprodukčních filmů je uvedeno jako produkce USA (např. u americkojaponských snímků Tora, Tora, Tora!!!, Zajatec japonských ostrovů a v případě animovaného filmu Poslední jednorožec je sice uvedeno jak Japonsko, tak USA, ale opomenuty jsou Velká Británie a Západní Německo; v případě povídkového dokumentu Viděno osmi je zcela vynechán německý koproducent apod.). Analyzovat tyto posuny a nepřesnosti by jistě vedlo k dalším otázkám, ale pro účel této práce bude dostačující tento soubor filmů, který je v následujících kapitolách zkoumám z několika různých pohledů.
- 44 -
6. Filmový přehled 6.1 Prodleva Původní náplní této kapitoly mělo být vysvětlení prodlevy, tedy doby, která uplynula od data premiéry či výroby jednotlivých filmů, až k datu české distribuční premiéry, tak jak ji publikoval Filmový přehled. Z předešlých kapitol je však patrné, že faktorů ovlivňujících právě prodlevu při uvedení filmů do našich kin, bylo tolik, že je lze jen těžko shrnout. Nehledě na to, že pro skutečně funkční model vysvětlení časových odstupů by bylo třeba zkoumat jednotlivé filmy a snažit se rekonstruovat možné „scénáře“ případ od případu. Tyto, často asi spíše hypotetické závěry by mohly vést ke zobecnění. Ze slov zaměstnanců Československého filmu lze vyvodit, že film se ze západních kin do našich sálů dostal nejdříve za jeden rok, což byla podle vyjádření kompetentních pracovníků minimální doba potřebná k technickému zpracování. Opačný extrém mohl být i deset a více let. Vezmeme-li v úvahu filmy Charlese Chaplina, jejichž uvedení bylo podle slov českých distributorů zdržováno neúměrnými požadavky zahraničních partnerů, dosahoval tento odstup i čtyřiapadesáti let [Tunys – Mašek, 1970: 4]. Ve zkoumaném mezidobí byly uvedeny čtyři americké filmy z 20. let a stejný počet filmů z let 30. a 40. Léta 50. byla zastoupena dvanácti snímky, 60. léta osmdesáti a dominantní zastoupení měly filmy ze 70. let – počtem 147 filmů. Filmy natočené v USA v 80. letech byly do naší distribuce dovezeny v celkovém počtu 92 titulů. Nejstarším uvedeným filmem byl Chaplinův Kid z roku 1921 a nejnovějším naopak filmy natočené v USA v roce 1987. Při bližším průzkumu odstupu roku výroby od české premiéry dojdeme k průměrné prodlevě mezi pěti a šesti lety (5 let a 235 dní). Její příčiny lze v chronologickém pořadí stanovit těmito faktory: • výhodnost koupě – finanční záležitosti byly pro Československý státní film značně důležité: „Ve valutové oblasti platí jako v každém oboru podnikání pevné zásady a normy, s nimiž musí počítat i Čs. filmexport. I z těchto důvodů není někdy možné schválený film do ČSSR dovézt a distribučně realizovat. Občas se nedokončený nákup dokončí až s jistým časovým odstupem, v době, kdy poklesne světová distribuční poptávka a s ní paralelně i příslušné cenové požadavky" [Bubla, 1980a: 6]. • korespondenční jednání – od poloviny 70. let nefungovalo brněnské Filmfórum a nákup západních filmů tak musel probíhat v zahraničí (u amerických titulů to bylo zpravidla v Londýně). Tam platilo pravidlo, že „[…] výběrovka nesmí podepsat smlouvu o koupi na místě. Odkládání a dlouhé korespondenční dohadování o ceně vede k morálnímu zastarání filmu, který se u nás pak uvádí s několikaletým zpožděním“ [Hájek, 1988b: 1]. • jazykové úpravy – filmy musely být přeloženy a následně upraveny – ať již titulky nebo dabingem. Jedním z hlavních rozhodujících faktorů byly opět finance. Dabovaly se filmy s větším diváckým potenciálem a naopak komornější filmy se opatřovaly titulky. Pochopitelně i náklady na jejich tvorbu byly značně odlišné. „Z filmů se (u nás i jinde) titulkují hlavně ty filmy, od nichž se dovezou původní kopie. Jsou to vesměs sedmdesátimilimetrové filmy a pak ty, kterých se potřebuje jen malý počet kopií“ [Umlaufová – Nerušil, 1972: 7]. Kromě finančních otázek se však dbalo i na charakter filmů, to znamená, že se titulkovaly muzikály a dabovaly naopak - 45 -
konverzační filmy. Z technických hledisek bychom neměli opomenout 70 mm filmy, které se u nás dabovaly jen zřídka. Prvním 70 mm filmem, který byl dabovaný do šestikanálového zvuku, byl v roce 1972 sovětsko-německý film Goya a jediným americkým 70 mm filmem pak animovaný Méďa Béďa. • výroba kopií – o ní se staraly Filmové laboratoře Barrandov, ale rozmnožovací materiál se často půjčoval a muselo se na něj čekat. Počet kopií se pak odvíjel jednak od divácké atraktivnosti filmu, plánovaného okruhu uvedení a s přihlédnutím ke spolupráci s televizí: „[…] při každém výběru se současně rozhoduje o vhodnosti uvedení filmu v televizi. To ovlivní i počet vyrobených kopií – jestliže víme, že film půjde rok po uvedení v kinech na televizní obrazovky, musíme vyrobit víc kopií, aby byl co nejvíc využit v kinech. Finanční hledisko je důležité“ [Tunys – Mašek, 1970: 4]. Náklady na kopie dosahovaly ročně 45 miliónů korun, v roce 1979 jich kolovalo po československých kinech zhruba 40 tisíc a v letech 1973–1986 jich bylo dáno do oběhu 33 tisíc. Při čekání na rozmnožovací materiál docházelo k jeho pozdnímu dodání, či k dodávce nekvalitní suroviny (po čemž následovaly reklamace a další jednání). • další faktory – tím mohla být příprava propagační podpora - tvorba, tisknutí a distribuce propagačních materiálů jako byly plakáty (většinou ve dvou formátech – A1 a A3), slepky (malý mono či dichromatický plakátek tištěný na šířku), fotosky (černobílé fotografie s doprovodnými údaji o rozměrech 20x26 cm), diapozitivy, foršpany a občas i popisek (skládačka s údaji o filmu, zejm. ke klubovým filmům) [Jíra, 1988b]. Další zdržení lze hledat na straně plánování (s devítiměsíčním předstihem) a cestu k divákům dále komplikovala již popisovaná struktura filmové distribuce (tedy Ústřední půjčovna filmů – Krajské filmové podniky – Městské správy kin či přímo kina…). Všechny tyto prvky pak měly podstatný podíl na tom, že poměrně častý dotaz, který tlumočili reportéři kompetentním zaměstnancům, se točil právě kolem neuvedení některých filmů, o kterých se už běžně v tisku mluvilo, jenž mohly být k vidění už v zahraničí a o opožděném uvádění dalších filmů. Ve druhé polovině 80. let se sice intenzivně v tisku hovořilo o přestavbě filmové distribuce, která by měla mj. vést ke snížení těchto prodlev, ale společenské a politické změny zapříčinily, že k těmto reformám již nikdy nedošlo. Graf na následující straně zobrazuje prodlevy v jednotlivých letech. Nejvyšší průměrná prodleva byla 12,5 roků v roce 1975, nejnižší pak přesně 3 roky v roce 1985. Shrneme-li období podle dělení na „pětiletky“, je průměrná prodleva v první z nich (tedy v letech 1970–1974) celkem 6 roků a 208 dnů. Tuto delší prodlevu mají na svědomí zejména starší filmy – ať už šlo o snímky Charlese Chaplina (Moderní doba, Monsineur Verdoux a Světla ramp), o starší filmy z produkce Walta Disneye (Sněhurka a sedm trpaslíků, Dumbo, Chundelatý pes) či horory Alfreda Hitchcocka (Psycho a Ptáci). V následujícím období (1975–1979) se prodleva zvýšila na 7 roků a 186 dnů. I zde má největší podíl na této době Charles Chaplin – v těchto letech byly do kin uvedeny jeho snímky Kid, Cirkus, Světla velkoměsta a opět produkce studia Walta Disneye – Žijící poušť, Toby Tyler, Nikki – divoký pes ze severu, Kniha džunglí a Jen se nikdy nenudit!.
- 46 -
Naopak v letech 1980–1984 se prodleva dostala na své minimum – v průměru 3 roky a 266 dnů. V tomto období byly uváděny filmy vyrobené mezi lety 1975–1983, tedy v rámci socialistické distribuce „soudobá“ produkce. V poslední pětiletce (1985–1989) se prodleva lehce zvedla na průměrné 3 roky a 275 dní (pokud bychom započítali i první americký film uvedený na VHS – Absolvent, zaokrouhlila by se prodleva na rovné 4 roky). Toto minimální prodloužení prodlevy lze vysvětlit deklarovanou snahou Ústřední půjčovny filmů o uvedení snímků dříve nedistribuovaných, ať již z důvodů finančních, tak ideologických. Graf č. 11 – Prodleva 14
12
10
8
6
4
2
0 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989
6.2 Měsíc plánované premiéry V současné distribuci jak u nás, tak v USA, funguje poměrně běžně praxe uvádět atraktivní filmy v letních měsících. O podobné praxi se zmiňuje i Rosemary Stottová ve svém výzkumu uvádění západních filmů ve Východním Německu. Vysokou koncentraci západních filmů v létě vidí mj. v omezených možnostech občanů Východního Německa. Nemohli cestovat do zahraničí a rekreace tak probíhala v rámci země. Z těchto důvodů fungovala na pobřeží Baltu putovní letní kina, které pod hlavičkou Kinosommer58 tvořila takřka třetinu ročních projekcí. Podle výzkumu Stottové bylo v roce 1987 uvedeno ve Východním Německu 9 amerických filmů a z toho 5 mezi červnem a zářím [Stott, 2000: 34–35]. Lze nalézt v české filmové distribuci podobné analogie? Následující graf shrnuje reprezentativní vzorek 333 amerických filmů podle plánovaných premiér
Dřívější Sommerfilmtage (obdoba našeho Filmového festivalu pracujících) nahradily Kinosommer, v češtině se pro tuto akcii ujal termín „Letní filmové dny“ [Bernard - Frýdlová, 1988: 136].
58
- 47 -
(u nezapočítaných deseti titulů Filmový přehled neuváděl přesné datum premiéry nebo se mi ho nepodařilo zjistit). Na první pohled se skutečně většina premiér amerických filmů odehrála v červnu a červenci. Na druhou stranu však dalšími „nejobsazenějšími“ měsíci byly leden a prosinec. To by mohlo podpořit myšlenku, že některé americké filmy byly skutečně uváděny v letních a zimních měsících, tedy v době, kdy se odehrával Filmový festival pracujících. Graf č. 12 – Měsíc plánovaného uvedení 40
35
30
25
20
15
10
5
0 leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
Tato filmová akce vznikla v roce 1948 „[…] ze snahy zpřístupnit některé tituly MFF širokým vrstvám diváků. Během let vyrostl FFP v lidovou film. slavnost celostátního charakteru […] od roku 1959 (má) soutěžní charakter […] v roce 1966 (v rámci XVII. FFP) byl poprvé pořádán tzv. podzimní FFP, jehož program byl sestaven z filmů pro náročné diváky. Podzimní FFP – na rozdíl od letní části – byl pořádán v časově delším období, v normálních (uzavřených) kinech“ [Levinský – Stránský, 1974: 10; kurzíva Levinský – Stránský]. Podzimní filmová část se později přesunula na zimu, protože původně dobově spadala „[…] do řady dalších filmových akcí, z nichž nejvýznamnější je tradiční Měsíc československo-sovětského přátelství. FFP se mezi nimi vlastně ztrácí jak svou koncepcí (důraz se klade především na zábavný žánr), tak ideovým zaměřením. Proto jsme se rozhodli, že podzimní část FFP proběhne až v lednu příštího roku, kdy je na filmových akcích poměrný klid“ [Svatoňová – Purš, 1972: 3]. Konec FFP nastal v roce 1990, kdy oproti předcházejícímu roku poklesla návštěvnost zimní části o 60% (při zredukování zdvojených počtů za dvojprogramy o 45%) a letní část pak definitivně uzavřela více jak čtyřicetiletou existenci celé akce. Příčinou shledávali pracovníci ÚPF „[…] především převratný politický vývoj v naší zemi a z něj vyplývající přesun zájmů a potřeb potencionálního publika“ [Fiala, 1990c: - 48 -
5]. Podle údajů Filmového přehledu bylo ze zkoumaných filmů uvedeno minimálně osm na letní části a šest v části zimní. Pokud bychom chtěli dokázat přínos letních měsíců pro filmovou distribuci, lze se podívat na nejnavštěvovanější americké filmy, jejichž pořadí zde uvádím na str. 95.59 Čtyři byly plánovány k uvedení do našich kin v lednu (Butch Cassidy a Sundance Kid, Pomáda, obnovená premiéra Čelistí, Policajt v Beverly Hills). Stejný počet pak v červenci (Čelisti, Motýlek, Kramerová versus Kramer, Tootsie). V období únor-květen pak bylo z nejúspěšnějších amerických filmů uvedeno devět titulů, stejně jako mezi červencem a zářím. V listopadu to byly jen dva a v únoru pouhý jeden. Nelze tedy říci, že by americké filmy byly jednoznačně cíleně programovány do letních měsíců a ani to, že by filmy uváděné v letních měsících získaly větší počet diváků. Nehledě na to že vzhledem ke složitosti distribuce mohly být filmy exploatovány do některých kin s odstupem až několika měsíců. Zmíněné téma Filmového festivalu pracujících otevírá celé nové pole otázek, které si zasluhuje samostatný výzkum. 6.3 Režiséři Při co možná nejlogičtějším shrnutí režisérů, jejichž jména se v české distribuci opakovala nejčastěji, mi nejde ani tak přímo o ně samotné, jakožto osobnosti, ale spíše o druh tvorby, který reprezentovali. Početně nejvyšší zastoupení měl Charles Chaplin. V letech 1970 až 1989 bylo do distribuce znovu uvedeno celkem osm jeho filmů, což bylo motivováno snahou obeznámit s dílem tohoto komika i nové generace. Chronologicky podle data premiéry to byly filmy Zlaté opojení (česká premiéra: 23. listopadu 1973), Světla ramp (14. prosince 1973), Moderní doba (24. května 1974), Monsieur Verdoux (21. června 1974), Kid (leden 1975), Světla velkoměsta (srpen 1975), Cirkus (leden 1977) a Diktátor (září 1977). K tomu je možné připočítat ještě minimálně patnáct krátkometrážních a čtyři středometrážní filmy, které byly uvedeny do kin v období 1975 – 1977. Pozice Charlese Chaplina v socialistické společnosti by vydala na samostatnou studii. Byl jedním z mála (a dost možná i jediným) americkým filmovým tvůrcem, jehož jméno nezmizelo z dobových periodik ani po nástupu komunistické moci v Únoru 1948 a průběžně se články o něm a o jeho filmech objevovaly v mnoha tištěných médiích. Chaplin tedy v distribuci zastupoval sice žánr komediální či spíše groteskní, ale zároveň plnil požadavek na to být tím nejlepším ze „zlatého filmového fondu“. V praxi však tato mohutná exploatace jeho filmů (a s tím i intenzivnější výskyt jeho životopisů, portrétů a reakcí na jeho tvorbu v tisku) v tak krátkém období měla na diváky spíše odrazující účinek. Zatímco Zlaté opojení dosáhlo za distribuční rok (tzn. jeden kalendářní rok od data premiéry) půl milionu návštěvníků, tak počet návštěvníků na dalších filmech ubýval, až dosahoval jen desetitisícových čísel – „[…] publikum se Chaplinem přesytilo“ [Danielis – Hájek, 1989j: 558]. Třetím nejčastěji uváděným tvůrcem byl „[…] jeden z nejvýraznějších představitelů nejmladší generace amerických režisérů, zaměřených především na řemeslně dokonalé komerční filmy s náznaky společenské kritiky“ [Bernard – Frýdlová, 1988: 415] Steven Spielberg. Čeští diváci mohli v letech 1976–1989 vidět šest jeho filmů (přičemž 59 Tabulka nejnavštěvovanějších amerických filmů v letech 1973-1989 byla sestavena z údajů Aleše Danielise a Radko Hájka [Danielis – Hájek, 1989j] (údaje do r. 1986) a doplněna statistikami ze Zpravodaje ÚPF a Zpravodaje Lucernafilmu, čímž se z původních 20 filmů rozšířila na 26 filmů s návštěvností vyšší než 1 milion diváků.
- 49 -
jeden byl uveden v obnovené premiéře ještě jednou). Tím znovu uvedeným filmem byly Čelisti, poprvé nasazené do kin v červenci 1976 a v obnovené premiéře pak v lednu 1988. Dále to byly (opět podle data české premiéry) snímky Duel (červen 1977), Blízká setkání třetího druhu (duben 1980), E. T. – Mimozemšťan (únor 1985), Dobyvatelé ztracené archy (srpen 1985) a Indiana Jones a chrám zkázy (listopad 1989). Není třeba příliš definovat pozici Stevena Spielberga, aby byla zjevná motivace uvádění jeho filmů. Ačkoliv doboví recenzenti nad jeho tvorbou nešetřili kritickými slovy, návštěvníci se do kin doslova hrnuli a Spielbergova tvorba tak stála na opačném pólu než Chaplinova. Zatímco jeho filmy byly v přehledu divácké návštěvnosti (v seriálu Aleše Danielise a Radko Hájka ve Filmu a době) řazeny do těch nejméně navštěvovaných, patřily Spielbergovy snímky naopak k největším kasovním událostem. Kromě filmu Duel a Blízkých setkání třetího druhu se všechny zbylé snímky dostaly za 12 měsíců svého promítání mezi nejnavštěvovanější filmy. Filmy E. T. – Mimozemšťan, Dobyvatelé ztracené archy, Indiana Jones a chrám zkázy a obě uvedení Čelistí navštívilo za 12 měsíců celkem 9.342.265 diváků. Druhého nejčastěji uváděného režiséra jsem přeskočil záměrně. Definovat proti sobě jako protiklady diváckého úspěchu v dané době právě Charlese Chaplina a Stevena Spielberga se zdálo jako dostatečně transparentní ilustrace dvou pólů české filmové distribuce. Na jedné straně uspokojit poptávku po umělecké a vlastně již klasické tvorbě a na straně druhé snaha nabídnout i současnou moderní komerční (byť zručně tvořenou – jak poznamenávaly některé reakce) tvorbu. Mezi těmito dvěma režiséry se s počtem sedmi filmů ocitl Sydney Pollack, jehož tvorba měla, jak zněla nejčastější definice „sociálně-kritické ladění“ [Bernard – Frýdlová, 1988: 354]. A právě to mohl být jeden z důvodů častého výběru jeho filmů do české distribuce. Jmenovitě šlo o snímky Koně se také střílejí (červen 1972), Takoví jsme byli (prosinec 1976), Tři dny Kondora (únor 1980), Bobby Deerfield (srpen 1980), Elektrický jezdec (srpen 1981), Tootsie (červenec 1984) a Vzpomínky na Afriku (březen 1989). Mezi nejnavštěvovanější filmy se pak umístily Vzpomínky na Afriku s 1.722.000 diváky a Tootsie s 1.387.220 diváky. Čtvrtým nejuváděnějším tvůrcem byl Sidney Lumet, jehož specialitou byly adaptace literárních děl a divadelních her. Z jeho americké tvorby (to znamená, že sem není zahrnuta britská produkce Vražda v Orient-expressu) se do českých kin dostala poměrně pestrá směsice – psychologický film – Serpico (únor 1980), muzikálová adaptace Čaroděje ze země Oz Čaroděj (září 1982), společensko psychologické drama podle románu E. L. Doctorowa o politických procesech v USA 50. let Daniel (září 1985), politicko společenský film Rozsudek (březen 1986) a kriminální thriller Příští ráno (srpen 1989) s, ve východním bloku populární (pro své levicové názory a postoje vůči válce ve Vietnamu), Jane Fondovou. V návštěvnosti se však žádný Lumetův film nedostal přes jeden milion. Následuje skupina tvůrců se čtyřmi filmy – jmenovitě šlo o George Roye Hilla, Arthura Hillera, Arthura Penna, Billyho Wildera, Eliu Kazana, Martina Ritta a Mika Nicholse. Nemá cenu rozebírat všech osmadvacet filmů těchto režisérů, jmenujme tak namátkou snímky Bonnie a Clyde (13. března 1970) a Malý velký muž (červen 1973) Arthura Penna60 nebo divácky nejúspěšnější filmy George Roye Hilla Butch Cassidy Arthur Penn se také podílel na sportovním dokumentu Viděno osmi (premiéra v červnu 1975) mapujícím mnichovskou olympiádu. Jeho část věnovaná skoku o tyči se jmenovala Nejvyšší.
60
- 50 -
a Sundance Kid (12. leden 1973) a Podraz (květen 1976). V žebříčku nejnavštěvovanějších amerických filmů u nás se snímky Butch Cassidy a Sundance Kid dostaly na dvaadvacáté místo (s 1.152.634 diváky) a Podraz až na místo třinácté (1.313.004 diváků). Jako poslední snímek od těchto tvůrců jistě stojí za to uvést sociálně kritický film Mika Nicholse Silkwoodová (leden 1988). Jeho uvedení se setkalo sice se slabou návštěvností (38.000 diváků byl spíš podprůměr), ale film se zasloužil o něco možná ještě důležitějšího – vnesl do veřejné diskuse, a časem i do tisku, debatu o filmové cenzuře a zásazích do amerických a západních filmů. K problematice se vyjádřil jak hlavní dramaturg Ústřední půjčovny filmů Alois Humplík, tak i její ředitel Tugan Veselý. Na otázku střihů do filmu odpověděli: „O tom se v poslední době také hodně diskutovalo. Co k tomu dodat? Zřejmě máte na mysli film Silkwoodová. Nešlo tu o žádný náš zásah nebo o koupi ,zmetku‘, jak jsem také někde četl. Byla to americkým producentem, tedy i tvůrci, autorizovaná zkrácená verze. Film měl původně hodně přes dvě hodiny promítacího času, což není v Evropě zvykem. Tohle mi potvrdil i kameraman Silkwoodové Miroslav Ondříček. Kratší verzi přijal a vůbec se nad ní nepohoršoval. Pokud jde o jiné střihy, asi by se měli vyjádřit ti, kteří je před lety požadovali. Ale myslím si: dotazy měly padnout tehdy, ne až dnes. A jestli chcete znát můj názor, jsem proti zásahům do uměleckého díla. Filmového diváka nesmíte podceňovat. Což by mělo být krédem nejen distribuce“ [Humplík, 1988: 9]. V podobném duchu se neslo i prohlášení ředitele: „Nedávno jsme byli v tisku napadeni, že jsme svévolně zkrátili film Silkwoodová o 41 minut. My jsme z něho nevystřihli ani jediné okénko. V uváděném autorizovaném stavu jsme jej dostali již od zahraničního partnera. Já osobně zastávám názor, že do filmu se zasahovat nemá“ [Veselý – Jaroš, 1988: 9]. Drama s Meryl Streepovou, Kurtem Russelem a Cher v hlavních rolích bylo v původní verzi dlouhé 131 minut (tedy ne „hodně přes dvě hodiny“), ale do našich kin byla uváděna kopie dlouhá 91 minut. Další skupinu jsem utvořil z režisérů, z nichž každý byl zastoupen třemi filmy v české distribuci. Jmenovitě to byli Hal Ashby, Robert Benton, Francis Ford Coppola, Richard Fleischer, Sidney J. Furie, John Huston, Stanley Kramer, Stuart Rosenberg, Franklin J. Schaffner, John Schlesinger,61 John Sturges, William Wyler a Peter Yates. Rozebírat 39 filmových děl však nemá opodstatnění a tak vyberu jen ty nejdůležitější či nejúspěšnější. Za zmínku jistě stojí čtrnáctý nejnavštěvovanější americký film Kramerová versus Kramer (1.258.299 diváků) Roberta Bentona, který byl uveden do kin v červenci 1981. Francise Forda Coppolu reprezentovaly muzikál Divotvorný hrnec (Filmový festival pracujících, zima 1976), film Rozhovor (6. února 1976), „[…] neobyčejně působivý jak po stránce realizační, tak i silnou uměleckou výpovědí […] patří k nejlepším společenskokritickým dílům americké kinematografie sedmdesátých let“ [Kozlová, 1975: 8] a v 80. letech hudební retrofilm Cotton Club (říjen 1986), plný „[…] virtuózního zvládnutí kinematografického řemesla, elegantního citu pro žánr a jeho regulí […]“ [Cieslar, 1986: 4]. Českým divákům se naopak nedostalo příležitosti spatřit (tedy v tomto období) Coppolovy filmy Kmotr a Apokalypsa. Uvést „[…] jednu z nejotřesnějších obžalob imperialismu […]“ [Mrva, 1988: 13], tedy válečný film Apokalypsa, se chystala Ústřední půjčovna filmů koncem 80. let, ale do prosince 1989 se tak nestalo. John Schlesinger byl navíc jedním z osmi režisérů dokumentu Viděno osmi, kde sledoval maratónské běžce ve svém filmu Nejdelší.
61
- 51 -
Sedmnáctý nejnavštěvovanější film americké (ve skutečnosti americkofrancouzské) produkce byl Motýlek Franklina J. Schaffnera. Hvězdně obsazené americké drama uvedené do našich kin v červenci 1975 stihlo za jeden rok přitáhnout do kin 1.231.086 diváků. Všechny tyto údaje o návštěvnosti pochází z Danielisova a Hájkova seriálu o filmových divácích a lze tedy předpokládat správnost jejich údajů. Přesto je namístě poznamenat, že film Motýlek se promítal jako dvojprogram (tzn. dvakrát 75 minut). Pro úplnost dodejme skupinu režisérů zastoupených každý po dvou filmech. Byli to James Algar, Michael Apted, Woody Allen, Charles Barton, John Badham, Hall Bartlett, Martin Brest, Richard Brooks, John Carpenter, Jack Couffer, John Frankenheimer, Marty Feldman, Melvin Frank, Miloš Forman, William Friedkin, James Goldstone, William A. Graham, Henry Hathaway, Alfred Hitchcock, Peter Hyams, Walter Hill, Norman Jewison, Jeremy Paul Kagan, Barry Levinson, Adrian Lyne, Anthony Mann, Andrew V. McLaglen, George Miller, Robert Moore, Robert Mulligan, Alan J. Pakula, Jerry Paris, Sam Peckinpah, Larry Peerce, Sidney Poitier, Cliff Robertson, Ivan Reitman, Donald Siegel, Robert Stevenson, Sylvester Stallone, J. Lee Thompson, Haskell Wexler, Robert Youngston, Terence Young a Howard Zieff. Výběr z osmaosmdesáti filmů bude ještě více namátkový a opět založený především na zdůraznění divácky nejúspěšnějších filmů. S 1.348.694 diváky se na dvanáctém místě žebříčku úspěšnosti umístila kriminální komedie Policajt v Beverly Hills Martina Bresta (premiéra v lednu 1987). Patnácté místo s 1.248.326 diváky (ovšem za dvojprogram) patřilo historickému životopisnému snímku Amadeus Miloše Formana (srpen 1986), režiséra, o němž se začalo v českých periodicích psát mnohem častěji a podle vyjádření pracovníků Ústřední půjčovny filmů byla činěna snaha o napravení jeho dosavadního přehlížení. Ostatně jak to shrnul článek v Kmenu: „Řešit sporné případy se spornými osobami jejich ,vyretušováním‘ na jakýkoli způsob je typickým pozůstatek stalinského myšlení“ [Kosatík, 1989: 11]. V květnu 1989 se tak s desetiletým odstupem do našich kin dostal i muzikál Vlasy a distribuce začala řešit uvedení Přeletu nad kukaččím hnízdem, který „[…] byl už v roce 1976 výběrovou komisí doporučen, teprve teď (počátek roku 1990 – pozn. Havel) si však může divák udělat představu, komu a co na něm vadilo, že z onoho doporučení tak rychle sešlo“ [Lukeš, 1993: 143]. Miloš Forman nakonec 15. prosince 1990 v pražském kině Blaník osobně přestavil svůj, tehdy poslední film, Valtmont.62 Osmnáctý nejnavštěvovanější americký film (1.218.653 diváků) vytvořil John Carpenter a pod českým distribučním názvem Elvis Presley byl uveden do našich kin v dubnu 1982. Na dvacátém místě se s rozdílem šestnácti tisíc diváků umístil katastrofický film (v ČSR však uváděný jako psychologické drama) Henryho Hathawaye a George Seatona Letiště (31. května 1974). Čtyřiadvacátý nejnavštěvovanější americký film (s roční návštěvností 1.078.229) Člen klanu režíroval Terence Young, který se na počátku 70. let (12. února 1970) zapsal do povědomí českých diváků „dramatickým střetnutím slepé ženy s gangsterskou bandou“ Čekej do tmy. Na pětadvacáté příčce se umístil taneční film Johna Badhama Horečka sobotní noci s 1.066.678 diváky.
62 Stejně jako Arhur Penn se i Miloš Forman podílel na povídkovém dokumentu Viděno osmi. Jeho příspěvek se jmenoval Desetiboj.
- 52 -
Zbývá co do počtu nesilnější skupina režisérů, kteří byli prezentováni jen jedním filmem. Jejich soupis by zabral půldruhé strany, a tak se omezím opět jen na ty divácky nejúspěšnější. Na pátém místě to byl animovaný Méďa Béďa Williama Hanny a Josepha Barbery. Tato kreslená pohádka na 70 mm filmovém pásu dokázala po 10. květnu 1974 za rok přilákat 1.652.735 diváků, čímž potvrdila, že zájem o dětské filmy je značný a jejich nabídka co do počtu značně nedostatečná. Muzikály a hudební filmy nebyly (alespoň v americké distribuční nabídce) příliš hojně zastoupeným žánrem, a proto nepřekvapí přítomnost jejich ojedinělých zástupců v soupisu nejúspěšnějších amerických titulů. Na šestém místě s 1.621.000 diváky se umístil taneční film Emila Ardolina Hříšný tanec, na desátém filmový muzikál s Johnem Travoltou a Olivii Newton-Johnovou Pomáda režiséra Randal Kleisera (1.386.615 diváků), jehož česká distribuční premiéra, v lednu 1982, se víceméně snažila v poměrně krátkém časovém odstupu navázat na úspěch filmu Horečka sobotní noci. S návštěvností 1.543.221 diváků obsadil sedmé místo Peter Hayes a jeho dobrodružný film Hlubina (září 1979). Jedenácté místo patří romantickému hororu Ostrov dr. Moreaua v režii Dona Taylora. Ten dosáhl od své premiéry koncem roku 1979 značnou návštěvnost 1.366.647 diváků, což lze přičítat jeho žánru, tedy hororu (byť romantickému), který se v programové nabídce normalizační distribuce objevoval jen zřídka. V roce 1988 se projevil zájem o dobrodružství a film Roberta Zemeckise Honba za Diamantem přilákal 1.204.000 diváků. V tabulce návštěvnosti zbývají tři jména – Oliver Stone, jehož válečné drama Četa vidělo 1.198.000 diváků (21. místo), Howard Hawks s westernem El Dorado (1.123.369 diváků a 23. místo) a na 26. místě Pevnost Apačů v Bronxu Daniela Petrie a 1.014.926 diváků. Při shrnutí této kapitoly, je zjevná poměrně široká paleta jmen režisérů i žánrů. Přesto lze vidět dvě převažující tendence – snaha o uspokojení komerčněji zaměřeného diváka a vedle toho úsilí o naplnění ideologických požadavků na tvorbu distribučních programů, což se odráželo distribucí společensko-kritických filmů, které „[…] ve většině případů nastavují zrcadlo dnešní americké společnosti […]“ [Adamec, 1971: 4]. 63 To znamená, že na jedné straně byly v české distribuci ryzí americké blockbustery Stevena Spielberga s relativně krátkým časovým odstupem vedle „zlatého fondu světové kinematografie“ natáčeného ještě za němé éry. Kromě těchto mezních příkladů byla patrná snaha o nákup děl režisérů, jejichž autorský rukopis nese sociálněkritické rysy. Pokud bychom tedy ztotožnili jednotlivé režisérské osobnosti s určitou specifickou filmovou tvorbou, lze i zde nalézt při rozdělení období do pětiletek určité posuny. V prvních dvou, tedy prakticky v 70. letech, byl nejčastěji uváděným režisérem Charles Chaplin (po 4 filmech v obou „pětiletkách“). Třetí pětiletce (tedy rokům 1980–1984) Tento patně chronický „ideologický imperativ“ přešel do lidové mluvy zejména díky ironizaci ve filmu Vesničko má středisková: Rodina předsedy JZD se chystá sledovat hlavní večerní program. Otec sedí v kuchyni před televizí, v níž doznívá znělka Televizních novin. Matka volá svého syna z pokoje: „Honzo pojď, už to začne!“ Syn kontruje: „Už nastavovali zrcadlo?“ Matka ho ujistí: „Ještě ne“ na což syn odpoví: „Já přijdu, až nastavěj zrcadlo“. Hlas normalizační hlasatelky v zápětí uvádí program: „Americký film Harpuna, který vám teď nabízíme, nastavuje nemilosrdně zrcadlo měšťácké společnosti, v níž je dolar alfou a omegou života. Snímek natočil v roce 1962 režisér Francis S. Jones“ (film je smyšlený).
63
- 53 -
dominoval jako tvůrce Sydney Pollack se čtyřmi snímky a závěru dekády pak Steven Spielberg (opět čtyři filmy). Jinými slovy – 70. léta se nesla v duchu klasiky ze zlatého fondu světové kinematografie (Chaplin). V první polovině 80. let převažovala sociálně-kritická tvorba Sydneyho Pollacka a na jejich konci zas „dobrodružné“ filmy Stevena Spielberga. O složitosti psaní o distribuci amerických filmů, respektive o rozhodnutí o uvedení či neuvedení toho kterého titulu do české distribuce rozhodovaly často maličkosti a ve své postatě se dá říci, že každý film, vybraný do naši distribuce, nebo ještě lépe každý snímek doporučený pozornosti naší výběrové komise, má za sebou svůj příběh. O tom, proč se do českých kin nedostal bezpochyby největší americký kasovní úspěch té doby (a tím pádem ani jeho tvůrce George Lucas), se zmínil Michael Málek z Československého filmexportu, při vzpomínání na americké filmové hity: „Ty filmy se k nám dostávaly pozdě a tak se vědělo, že E. T. je velký hit, že Indiana Jones je velký hit. A o to se kolikrát hůř na filmy hledělo. Američané například v roce 1977 provedli tu blbost, že když byly Hvězdné války uvedeny do kin v Americe, udělali promítání na americké ambasádě pro zvané a pozvali politické špičky. My jsme jim posléze vysvětlili, že jestli nechtějí film zabít, ať už to nedělají. Poněvadž kdyby to tenkrát ten (Jiří) Purš, ústřední ředitel, a jeho nohsledi neviděli, tak se u nás normálně v kinech hrály, protože to není nic proti ničemu, to je pohádka přece. Tím, že se to takhle předem profláklo, tak oni se ,zašprajcovali‘, že jim Američani nutí zase nějakou blbost a že se tenhle film u nás hrát nebude. Mělo to kontraproduktivní efekt“ [Málek, 2007: rozhovor]. Patrně i z toho důvodu se o Hvězdných válkách psalo jako o pseudovědeckém filmu, v němž „[…] dobří (samozřejmě američtí) hoši bojují se zlými lidmi a roboty, aby zachránili krásnou dívku“ [sil, 1980: 3] nebo ještě hůře jako o filmu, který „[…] prezentuje divákovi hrůzy takříkajíc kosmických rozměrů. Vystupují tu příšerní tyranové, terorizující celou naši galaxii, proti nim bojují kladní hrdinové filmu – baculatá princeznička, venkovský chasník, starý rytíř od Kulatého stolu, lidoop a dva roboti. Jeden z nich – Tripio - je pozlacený obr, druhý - Artoo-Detto - se podobá automobilu a vyjadřuje se pomoci ,hvězdných signálů‘. Samozřejmě se tu uplatňují nejmodernější zbraně, hrdinové například šermují laserovým paprskem, vyskytují se tu lidoještěři, skřítkové bez tváře, živá mumie a jiné fantastické příšery. Celou komerční akci doplňuje souběžné vydání stejnojmenného románu […] Marwell Comic Books uzavřelo se společnosti Fox kontrakt na šestidílný seriál měsíčně vycházejících komiksů“ [Silanová, 1977: 15]. Právě film Hvězdné války (a ještě např. Rambo), lze brát jako jistý barometr vnímání komerční západní kultury (ve spojitosti s Rambem sem vstupovala silně ideologická hlediska). V roce 1987 tak například Tribuna otiskla článek Aréna boje idejí, ve kterém se řešil i Rambo: „[…] služba, kterou Hollywood vykonává pro rozšiřování ideologie vládnoucí třídy. Úměrně tomu, jak roste dravost a násilí kapitalismu, stupňuje se totéž i na filmovém plátně. Mýtus o surovém jedinci, který má právo vždy na své straně, symbolizuje představy vládnoucí třídy. Důsledky činů, které z takového myšlení vycházejí, jsou stále nebezpečnější. Proto nás musí ,superhrdina‘ tohoto typu znepokojovat. Vytváření představy, že Rambo je hrdinský a statečný – to je pro budoucnost světa velice nebezpečné!“ [Sulková-Zitková, 1987: 9; zvýraznila autorka]. Už o dva roky později se však Alois Humplík vyjádřil k cenzuře právě přes tyto dva filmy: „Chtěl bych zdůraznit, že žádná cenzura neexistuje. Diváci mají právo seznámit se s co nejširším spektrem světové filmové tvorby. Proto hodláme zakoupit - 54 -
i Ramba či Hvězdné války, i když se zřejmě setkají s rozpaky u filmové kritiky“ [Humplík – čkr, 1989: 5]. Podobně jako ve Východním Německu, na což upozorňuje Rosemary Stottová chyběly v československé distribuci zcela filmy soudobých nezávislých tvůrců jako Jim Jarmuch [Stott, 2000: 32]. V souladu s tím lze ještě minimálně dodat nezastoupenou tvorbu Davida Lynche. Vraťme se k předpokladu, že jednotlivé tvůrce lze identifikovat s, když už ne jedním, tak alespoň omezeným počtem žánrů. Podle výzkumu diváckých preferencí z konce 60. let však „[…] zájem o režiséra filmu je záležitostí nejkultivovanější části hlediště, méně již zájem o herce“ [Morava – Pondělíček, 1969: 287]. Přesto i zde na několika případech bylo možné ukázat, že preference diváckého zájmu sice byla podmiňována mnohem více žánrem filmu, než jménem autora, ale o tom se zmíním ještě v dalších kapitolách. 6.4 Výrobce Asi těžko lze rozdělit filmy k nám distribuované například na filmy velké pětky a malé trojky. Nejenom, že studiový model již byl v 70. a 80. letech poněkud přežitý, ale navíc to, že Filmový přehled uváděl pod kolonkou „výrobce“ např. Paramount ještě nemuselo znamenat, že film byl skutečně natočen ve studiu Paramout, ale nýbrž jen to, že Paramount byl distributorem, od nějž si Ústřední půjčovna filmů zakoupila kopii filmu a práva na promítání. Dalším hlavním důvodem, proč nelze tuto oblast výzkumu zpracovat precizněji, jsou nedostupná data o nákupech a obchodních stycích Československého filmexportu. Výsledek této kapitoly nemá být víc, než pokus o zmapování studií (či distributorů) zastoupených na našem filmovém trhu. Otázka proč právě tyto organizace je však zcela nad rámec tohoto výzkumu a v praxi by mohla vést až do archivů jednotlivých studií nebo distribučních firem. Jako pomůcku ani nemusíme naznačovat strukturu filmových studií, protože složení výrobců se s tímto rozdělením poměrně dobře shoduje. Kromě pěti filmů, u nichž Filmový přehled tento údaj neuváděl, je nejpočetnější skupina tvořena 101 filmy od různých produkčních společností, producentů a často i televizních stanic. Po dvou filmech lze nalézt od společností AIP, Coleytown, Embassy, HBO, Long Road, Lorimar, Tri-Star, Turman-Foster a Wolper. Po třech filmech od společností Rastar, Samuel Goldwyn, Solar, Zoetrope. Po pěti filmech byly zastoupeny společnosti Orion a televizní stanice ABC. Z velkých filmových studií to bylo šest filmů od MGM, ze studia Walta Disneye promítala naše kina celkem šestnáct filmů. Ostatní studia byla zastoupena již větším počtem titulů, a to konkrétně studio Columbia (23, resp. 24 – u filmu Bobby Deerfield je jako výrobce uvedeno společně se studiem Warner Bros.), Warner Bros. (26 – resp. 28 – viz předešlé a film Jestřábí žena, kde je uvedeno společně s 20th Century-Fox), United Artists (27), 20th Century-Fox (31), Paramount (32) a Universal (33). Opět je znatelná poměrně dobře rozprostřená nabídka od všech studií s dvěmi výjimkami, což bylo studio MGM a studio Walta Disneye. V prvním případě jde o důsledek poklesu vlivu a vůbec filmové výroby ve studiích MGM a v případě druhém šlo opět o finance. To, že studio Disney neprodávalo za pevné ceny, ale požadovalo podíl na tržbách, jsem již zmiňoval. - 55 -
Graf se pokouší čísla rozprostřít do stanovených „pětiletek“ a zdůrazňuje tak dílčí posuny. To, co mohly tyto změny v praxi skutečně znamenat je však otázkou pro další výzkum. Zde nabízím opět jen vysvětlení sestavené na základě mediálních tvrzení. Graf č. 13 – Výrobce (podle „pětiletek“)
18 16 14 12 10 8 6 4 2 1970-1974 0
1975-1979 1980-1984 1985-1989
20th Century-Fox
Warner Bros Incorporation
Walt Disney Productions
Columbia Pictures
United Artists
Universal
Paramount Picture Corporation
Metro-Goldwyn-Mayer
První skupina patří filmům společnosti 20th Century-Fox. Zatímco v letech 1970–1974 dosahoval jejich počet maxima, došlo v dalších letech k poklesu a nárůst nastal až koncem 80. let. Tento úbytek mohl nastat na základě požadavků studia 20th Century-Fox distribuovat své filmy ne za pevné části, ale za procentní podíl na tržbách. Obdobný trend související se stejnou praxí lze doložit u společnosti Walta Disneye – což je ostatně na tomto grafu zjevné. To, že by podobnou strategii mohlo sledovat i studio 20th Century-Fox, vychází z faktu, že bylo první společností, která uzavřela na počátku 90. let procentní smlouvu s bývalou Ústřední půjčovnou filmu, tehdy již Lucernafilmem. Balík amerických filmů (Vetřelci, Smrtonosná past, Predátor, Podnikavá dívka, Moucha, Moucha II, Hvězdné války, Velké nesnáze v Malé Číně, Bohové musí být šílení, Bohové musí být šílen II, Řidičák a Lebkouni) dostala tehdy na starost distribuční skupina Beta vedená Janem Strnadem.[Fiala-Strnad, 1991: 3–5]. Podobný pokles nastal i u produkce společností United Artists, Universal a MGM, tedy firem, které v obchodních záležitostech v Evropě zastupovala společnost UIP, která chtěla „[…] svůj podíl v tvrdých[…]“ [Hájek, 1990: 39]. Tato vysvětlení se opírají spíše o pravděpodobné a hypotetické závěry. Pokles nákupu od velkých studií a distributorů mohl být vyvážen zvýšením nákupu od nezávislých producentů, „[…] kde je cenová hladina nižší […]“ [Jeřábková – Markvartová, 1987: 6]. Nákupy od velkých studií sdružených v MPEAA (Motion Picture Export Association of America) byly naopak značně složité, zejména z finančního důvodu. MPEAA totiž stanovila „[…] závaznou nejnižší cenu pro každou socialistickou zemi, pod níž nesmějí klesnout. Konkrétní cena je pak výsledkem jednání. Rozpětí je značné – - 56 -
v průměru od 9 do 20.000 dolarů, výjimečně může cena dosáhnout až dvojnásobné výše“ [Jeřábková – Markvartová, 1987: 6]. 6.5 Jazykové verze Obě hlavní jazykové úpravy cizojazyčných filmů, tedy titulky a dabing, mají své příznivce a odpůrce. Zároveň však mohou oslovovat či naopak odrazovat jisté divácké skupiny. Odůvodnění výběru titulků či dabingu ze strany distributora zde již bylo uvedeno – dabingem se opatřovaly filmy atraktivnější, které byly do kin distribuovány ve více kopiích a také filmy, které byly koupeny i pro Československou televizi. Titulky naopak doprovázely filmy komornější, určené menší divácké obci, do klubových kin, z technických důvodů také 70 mm filmy a filmy, „[…] které je třeba otitulkovat pro svéráz originálního zvukového projevu (například nový francouzský film Pan Hulot jede na výstavu); dále jsou to muzikály, protože si zřejmě každý rád poslechne zpěv Barbry Streisandové a Louise Armstronga“ [Klasová – Pilná, 1974: 7]. V rámci amerických filmů v naší distribuci byla převaha titulkovaných snímků výrazná. Celkem 226 amerických filmů bylo opatřeno titulky a čtyři mezititulky (konkrétně šlo o filmy Charlese Chaplina Cirkus, Kid, Moderní doba, Světla velkoměsta). Dabovaných filmů bylo oproti tomu zhruba polovina a z celkového počtu 105 filmů byly pouze tři dabovány do slovenštiny (a to až v letech 1985–1988). Jmenovitě šlo o Návrat černého hřebce, Brewsterovy milióny a Zlatý důl. Obě jazykové úpravy, tedy titulky a dabing, byly využity v případě filmů Tootsie, E. T. – Mimozemšťan, Krotitelé duchů a Indiana Jones a chrám zkázy. Kopie na 35 mm filmech byly opatřeny dabingem, zatímco 70 mm kopie českými titulky. Zbylé filmy, což byly tři střihové kolekce amerických grotesek, byly opatřeny českým komentářem a jeden film (slovensko-americká koprodukce Touha zvaná Anada) byl mluvený slovensky. Studio, které mělo na starosti dabing se dříve „[…] jmenovalo Studio pro úpravu zahraničních filmů. Od tohoto názvu se později upustilo, protože napovídal jaksi i možnost nějakých úprav nejenom jazykových, což se pochopitelně nedělá […]“ [Kliment, 1979a: 1]. Dabing se nejčastěji prováděl ve studiích Filmového studia Barrandov – dabing, která se nacházela v Praze na Smíchově a v Michli. Právě tento pragocentrismus vedl k naprostému nepoměru slovensky a česky dabovaných amerických snímků. V teoretické stati o dabingu to její autorka shrnula slovy: „Zvykli sme si aj na filmy s titulkami, aj na filmy dabované do slovenčiny, zvyčajne však do češtiny“ [Bednárová-Kenížová, 1979: 30]. Ačkoliv se studio již nejmenovalo „Studio pro úpravu zahraničních filmů“, k těmto úpravám mohlo a zřejmě také docházelo. Zmínil se o tom také Michael Málek, zaměstnanec Československého filmexportu v letech 1975–1991: „V jedné francouzské komedii jsou tři komické postavy hudebníků. V dabingu to byli Rumuni, v originále to byli Rusové. Z Rumunů si můžeme dělat legraci, z Rusů ne. Francouzská detektivka Špinavá záležitost – tři násilničtí námořníci, v českém dabingu Švédové, v originálu Rusové. Tyhle věci se upravovaly. Nebo nějaká drobnost v dialogu. Zajímavé je, že v 60. letech taková cenzura nebyla. V klasických amerických filmech jsou kontroverzí dialogy, které byly ponechány. Sám jsem to kontroloval. Ta opravdová cenzura přišla až po roce 1968“ [Málek, 2007: rozhovor]. Téma cenzurních zásahů však nebylo původně pro práci vůbec zamýšleno, a proto k této problematice neproběhla ani důkladná rešerše. - 57 -
Graf č. 14 – Jazykové verze 1%
0%
1% 1% 1%
29%
67%
titulky
dabováno (česky)
komentář (česky)
slovensky
nebyl k dispozici
dabováno (česky)/titulky (česky)
dabováno (slovensky)
Poměr jednotlivých jazykových verzí znázorňuje graf, na němž je dobře patrná převaha titulkovaných filmů. Pokud se podíváme na dvacet divácky nejúspěšnějších amerických filmů, očekávala by se – s přihlédnutím k proklamovaným cílům jazykových úprav – většina dabovaných filmů. Opak však byl pravdou – převaha titulkovaných filmů však byla ve třech případech zapříčiněna formátem filmového pásu64 (70 mm u filmů Amadeus, Letiště a Motýlek). Další tři příklady úspěšných filmů s titulky jsou hudební filmy a muzikály (Elvis Presley, Pomáda, Horečka sobotní noci). Do divácky nejúspěšnější dvacítky se též umístily dva filmy, které byly distribuovány do kin v dabované 35 mm kopii a titulkované 70 mm kopii (Tootsie a E. T. – Mimozemšťan, stejně byly upraveny i divácky úspěšné filmy Krotitelé duchů a Indiana Jones a chrám zkázy). Zajímavostí je dabovaný 70 mm film (Méďa Béďa) a fakt, že druhý nejnavštěvovanější americký film (Čelisti) byl do kin uveden jak při své premiéře, tak opakovaném uvedení s titulky. Jazyková úprava tak nemusela hrát v diváckých preferencích natolik dominantní roli, která jí byla přikládána. Nelze však opomenout ani faktory jako je atraktivita jednotlivých titulů, ať již jejich spektakulárností (filmy na 70 mm formátu), tak zejména jejich žánry, jako byly muzikály a hudební filmy.
Jazyk titulky (čes.) dabing (čes.) komentář (čes.) slovensky Nebyl k dispozici dabing/titulky dabing (slovensky)
Tabulka č. 6 – Jazykové verze 1970–1974 1975–1979 1980–1984 1985–1989 Celkem 84 58 48 40 230 20 25 25 28 98 2 1 3 1 1 4 4 1 3 4 3 3
Dabování 70 mm filmů bylo výjimečné, a to zejména z technických a finančních důvodů: „Vlastní zpracování stereofonního dialogu se provádí během dokončovacích prací v mixážní hale, která je k tomuto účelu vybavena příslušným technologickým vybavením. Do technolog. vybavení v základních prvcích patří: a) šestistopé shrávače, b) vícevstupový míchací stůl s možností šesti samostatných výstupů, c) záznamový magnetofon se šesti stopami. Laboratoře musí být vybaveny příslušným technolog. zařízením pro zpracování 70mm filmů. Všechna tato nákladná zařízení nejsou v současné době (do r. 1972 – pozn. Havel) v ČSSR k dispozici; existují však v NDR“ [Levinský-Stránský, 1974: 42]. 64
- 58 -
Tabulka č. 6 shrnuje to, co graficky znázorňuje následný graf, a to dílčí posuny skrze léta 1970–1989. Je zde vidět, že počet titulkovaných filmů z první pětiletky (1970–1974) postupně klesal z 84 titulů až na méně než polovinu. Na druhou stranu se počet dabovaných filmů zvýšil jen nepatrně z 20 na 28. Filmy s českým komentářem (tedy střihové filmy s mistry grotesky) se nacházejí v 70. letech, naopak filmy s obojí jazykovou úpravou (tedy titulkované 70 mm verze a dabované 35 mm) jsou zde jasně zdůrazněny v 80. letech. Graf č. 14.1 – Jazykové verze (podle „pětiletek“)
90 80 70 60 50 40 30 20 10
1970-1974
0
1975-1979 1980-1984 1985-1989
titulky
dabováno (česky)
dabováno (česky)/titulky (česky)
komentář (česky)
dabováno (slovensky)
slovensky
nebyl k dispozici
Za pozornost stojí případy filmů Tootsie, E. T. - Mimozemšťan, Krotitelé duchů a Indiana Jones a chrám zkázy. Všechny byly distribuovány jak v 70 mm titulkované kopii, tak na 35 mm film s dabingem. Tato úprava má vedle technologických problémů i další důvod – jednak umožnit distribuci filmů do všech kin (a nejen do sítě 70 mm sálů), ale zejména zajistit filmům co nejvyšší návštěvnost a tím i vysoké tržby. To se v případě všech těchto filmů zdařilo – E. T. – Mimozemšťan byl vůbec nejúspěšnější americký film v naší distribuci (za distribuční rok dosáhl 2.572.758 diváků).65 Tootsie se umístila na 6. místě s 1.387.220 diváky za rok. Krotitelé duchů, uvedení do kin v lednu 1989, získali do konce roku (tedy nikoliv za celých 12 měsíců) celkem 977.000 diváků [Fiala, 1990a: 4]. Indiana Jones a chrám zkázy uvedený v listopadu 1989 získal za rok 1.470.000 diváků [Fiala, 1991b: 10]. Přesto je evidentní, že dabované filmy (alespoň ty z americké provenience) nemusely mít v kinech radikálněji vyšší návštěvnost, než filmy titulkované. Návratnost filmu byla podle již citovaného textu zaručena při návštěvnosti nad 100.000 diváků [Hepne65 Data vycházejí z údajů Aleše Danielise a Radko Hájka [Danielis-Hájek, 1989j: 557]. Jimi vytvořená tabulka shrnuje návštěvnost filmů z let 1973-1986. Tabulka s údaji a revidovanými daty (tzn. se snahou aktualizovat data prostřednictvím údajů ze Zpravodaje ÚPF/Lucernafilmu) jsou uvedeny v kapitol „Návštěvnost“.
- 59 -
rová-Zaoralová, 1989c:1]. Pro jistotu připomínám, že náklady na titulky se koncem 80. let pohybovaly kolem 10.000 Kčs, kdežto dabing stál až 170.000 Kčs (z této částky však mohla až 50.000 zaplatit Československá televize při svém eventuelním zájmu o budoucí uvedení filmu). Podíváme-li se namátkou na žebříčky návštěvnosti od poloviny 80. let,66 je vidět, že nad hranici 100.000 diváků se tak například za dvanáct měsíců od uvedení v roce 1984 vyšplhaly takřka všechny americké filmy s výjimkou dabovaného animovaného snímku Poslední jednorožec, na který přišlo 89.549 [Hájek, 1986b: 3–7]. Žebříček roku 1985 obsahuje jen dva americké filmy pod 100.000. Prvním byl do slovenštiny dabovaný Návrat Černého hřebce s 83.651 diváky (dost možná také důsledek nižší návštěvnosti na Slovensku) a hluboko pod ním druhý film, dabované společensko psychologické drama Daniel, s pouhými 28.025 diváky [Hájek, 1987a: 3–7]. Americké filmy uvedené roku 1986 dosahují většinou návštěvnosti nad 200 tisíc, ještě víc jich je až nad 500 tisíc a jediný snímek (Amadeus) přilákal během dvanácti měsíců nad milion diváků (konkrétně 1.248.326). S nižší návštěvností se setkaly filmy Cross Creek (55.311) a Zlatý tuleň (52.587). V prvním případě šlo o film titulkovaný, v případě druhém dabovaný [Jak dopadly v kinech, 1988: 3–9]. Americké filmy premiérované roku 1987 překonaly 100 tisícovou hranici všechny až na dva titulkované snímky, a to společenské drama Místa v srdci (91.000) a psychologicko-společenské drama Latino (88.000) [Jak dopadly v kinech, 1989: 3–7]. V roce 1988 bylo v žebříčku celkem pět amerických filmů s návštěvností pod 100.000. Konkrétně šlo o titulkované filmy Zuřící býk (81.000), Učitelé (59.000), Prvorozený (42.000), Silkwoodová (38.000) a Divoká růže (12.000) [Fiala, 1990b: 3–9]. Posledním zkoumaným byl rok 1989, ale vývoj událostí byl však „[…] tak bouřlivý, že vyčerpávající obraz předloňských premiér by se hodil leda do rubriky kuriozit“ [Fiala, 1991b: 10–11]. Zpravodaj Lucernafilmu tehdy uvedl již jen žebříček třiceti nejúspěšnějších filmů (z nich byla polovina z USA), které dosahovaly návštěvnost nad 350.000 diváků. Shrneme-li tedy diferenciaci diváckého zájmu z hlediska titulkovaných a dabovaných filmů, nelze jednoznačně říci, že by dabované filmy přitáhly vyšší pozornost, leč jejich návratnost byla ve většině případů zaručena. K výše uvedeným datům je třeba dodat, že čísla se vztahují jen k návštěvnosti v České republice a to za dvanáct měsíců. Díky uvádění na Slovensku a dalším měsícům v distribuci (monopoly platily většinou na pět let) tak návratnost mohla být i stoprocentní. 6.6 Formát Pod pojem formát lze zahrnout hned několik údajů – ať již zmíněnou zvukovou verzi, tak formát filmového pásu, barevnost filmu, či formát obrazu. Výchozím předpokladem je očekávání, že americké filmy mohly být pro svou spektakulárnost natáčeny takřka výhradně v barvě a širokoúhle, ať již anamorfoticky na 35 mm film, tak panoramaticky na 70 mm surovinu. V prospěch barvy hraje především doba uvádění – tedy 70. a 80. léta. S tím souvisí i prodleva a tím pádem i stáří uváděných filmů. V českých kinech tak mohli diváci ze 343 amerických filmů vidět celkem 316 v barvě a pouhých 27 černobíle. Mo66
Výtahy z tabulek – tedy 20 nejnavštěvovanějších filmů ročně - jsou uvedeny na stránkách 99-102.
- 60 -
nochromatické filmy tvořily především znovu uváděné grotesky, ať již s Charlesem Chaplinem, Laurelem a Hardym nebo Haroldem Lloydem a jen několik málo mladších filmů. Poslední černobílý americký film uvedený v této době do kin byla střihová detektivní komedie Mrtví muži nenosí skotskou sukni, kombinující nové záběry s částmi starých (většinou noirových) detektivních filmů. Premiéru měla v březnu 1985 na zimním Filmovém festivalu pracujících. V září 1988 byl uveden Zuřící býk Martina Scorseseho, který však černobílý materiál kombinuje s barevným. Shrnout barevné vlastnosti filmu je možné díky snadné verifikovatelnosti. S obrazovým formátem je to již horší, neboť to, že byl film původně natočený například jako širokoúhlý s poměrem stran obrazu 2.35:1 ještě neznamená, že byl takto uváděn do české distribuce. Mohlo docházet k překopírování na „oříznutý“ formát 1.85:1, 1.66:1 a nebo dokonce akademický 1.37:1. Některé filmy byly distribuovány souběžně ve více formátech (např. širokoúhlý a klasický). Uvedená čísla používá Filmový přehled, avšak nedůsledně a používá souběžně označení pro formát obrazu (viz uvedené) a formát filmového pásu (tedy 16, 35 a 70 mm). Nejprve tedy šíře filmu: Graf č. 15 – Filmové formáty 35/70 mm - 5% 70 mm - 3%
35 mm - 92%
Graf č. 15.1 – Filmové formáty (podle „pětiletek“)
100 90 80 70 60 50 40 30 20
35 mm
10 35/70 mm
0 1970-1974
70 mm
1975-1979 1980-1984 1985-1989
- 61 -
Jak je zjevné z prvního grafu, podílely se americké filmy na 35 mm filmu 92% na celkové distribuci. Zbylých 8% tvořily filmy na 70 mm formátu, přičemž víc jak polovina těchto filmů byla přizpůsobena síti kin a distribuována i na 35 mm filmu. Z druhého grafu je zřejmé, že z celkového množství amerických filmů na 70 mm filmu (28) byla většina (19) distribuována v 70. letech. U praxe obou verzí stoupl jejich počet zase až koncem 80. let, kdy mohla jít tato snaha ruku v ruce s výše uvedenými technologickými problémy při dabování filmů a s rušením 70 mm kin. Podíváme-li se na americké filmy z hlediska obrazového formátu, lze nalézt dvě hlavní skupiny – filmy klasické a filmy širokoúhlé. Přesněji lze tyto skupiny rozdělit na jedné straně na „klasický formát“ (pod tuto formulaci zahrnoval Filmový přehled snímky se stranovým poměrem obrazu 1.37:1), standardní formát (1.66:1), rozšířený formát (1,85:1) a na straně druhé na širokoúhlý anamorfotický (2.35:1, eventuelně 2.55:1 při použití magnetické zvukové stopy) a širokoúhlý panoramatický (2,20:1 – tzn. obrazový formát většiny 70 mm filmů) [Levinský-Stránský, 1974: 210–211]. Graf č. 16 – Obrazové formáty 8%
23%
52% 3% 14%
klasický
1.66:1
1.85:1
ŠÚ (i redukované)
2,20:1 (i redukované)
Tento graf tedy alespoň prostřednictvím procentuálního poměru naznačuje, jaké formáty u uváděných amerických filmů převažovaly. Nebyl-li formát uveden, lze předpokládat, že byl film distribuovaný v akademickém formátu. Označení ŠÚ pro širokoúhlé filmy je převzato též z Filmového přehledu, který však již toto označení dále nedefinuje. Kromě zde vyjmenovaných formátu byly některé filmy distribuovány i ve dvojí verzi – v širokoúhlé a „ořezané“ (ať již na 1.37:1, 1.66:1 či 1,85:1). Toto dvojí uvádění se praktikovalo i u 70 mm filmů, kde byla redukce obrazu spojena s redukcí šíře filmového pásu a tím i snahou umožnit těmto filmům promítání v celé síti kin. Převod širokoúhlých filmů na klasický formát fungoval v letech 1970–1977 a tato snaha může vyplývat ze snahy umožnit film promítat i v malých kinech (dosud) nepřizpůsobených k širokoúhlé projekci. Tato praxe se po roce 1977 již neopakovala. Z anamorfotických širokoúhlých filmů bylo takto zredukováno celkem 12 titulů, a to (podle data české premiéry): Frajer Luke, Ďábelská brigáda, Most u Remagenu, Planeta opic, Bandolero, Brouk v hlavě, Detektiv, Lady a Tramp, Plíživý měsíc, Joe Kidd, Takoví jsme byli (1.66:1) a Odborník na banky.
- 62 -
Tabulka č. 7 – Obrazové formáty 1970–1974 1975–1979 1980–1984 47 53 35 10 6 21 1 5 3 27 15 13 1 8 3 9 2 5 3 1
Formát klasický 1.66:1 1.85:1 ŠÚ ŠÚ, 1.66:1 ŠÚ, klasický 2,20:1 2,20:1, ŠÚ 2,20:1, 1.85:1 2,20:1, klasický
1985–1989 43 11 2 10
6 1
1
Celkem 178 48 11 65 1 11 11 15 1 1
Ze 70 mm panoramatických širokoúhlých filmů bylo distribuováno 17 titulů v širokoúhlém formátu. Tyto úpravy probíhaly v letech 1973–1989 a je zde tedy patrná snaha obohatit program běžných kin i o filmy kin se 70 mm projekcí. Konkrétně šlo o tituly (opět chronologicky): Jezdci, Africký slon, West Side Story, Letiště, Dobrodružství Poseidonu, Motýlek, Funny girl, Kozoroh Jedna, Blízká setkání třetího druhu, Nebeské dny (klasický), E. T. – Mimozemšťan (1.85:1), Amadeus, Chorus Line, Krotitelé duchů, Starman, Indiana Jones a chrám zkázy a Čarodějky z Eastwicku. Pět těchto filmů přesáhlo v návštěvnosti jeden milion diváků za rok (Letiště, Motýlek, E. T. – Mimozemšťan, Amadeus a Indiana Jones a chrám zkázy) a jeden (Čarodějky z Eastwicku) se k této hranici velmi přiblížil. V souhrnu šlo tedy o atraktivní tituly. Graf č. 16.1 – Obrazové formáty (podle „pětiletek“)
60
50
40
30
20
10
0
1970-1974 1975-1979 1980-1984 1985-1989
klasický
1.66:1
1.85:1
ŠÚ
ŠÚ, 1.66:1
ŠÚ, klasický
- 63 -
2,20:1
2,20:1, ŠÚ
2,20:1, 1.85:1
2,20:1, klasický
V součtu bylo v průběhu let 1970 až 1989 uvedeno 28 amerických filmů natočených na 70 mm film. Americká produkce byla vedle filmů ze Sovětského svazu druhým největším zdrojem filmů tohoto formátu. Dalšími pak byly Velká Británie, Východní Německo a v počtu několika málo filmů i Francie, Španělsko a Polsko (tam se ovšem často 70 mm filmy tvořily překopírováním atraktivních 35 mm filmů na širší film) [vm, 1973: 3]. Podle dostupných údajů byly do našich kin z takto vytvořených filmů uvedeny Koperník, Potopa a Kazimír Veliký. Divácky nejúspěšnější 70 mm filmy z USA byly E. T. – Mimozemšťan, Méďa Béďa, Tootsie, Amadeus, Motýlek, Letiště. Z již dříve uvedených filmů, které se stále promítaly v 70 mm kinech, byl nejúspěšnější film Johna Frankenheimera z prostředí automobilových závodníků Grand Prix (premiéra v ČSR 6. prosince 1968). Další oblíbené a hojně navštěvované filmy byly například muzikál Král Artuš a jeho družina Joshuy Logana (14. března 1969), od 20. září 1969 uváděný western Johna Hustona Podzim Cheyennů, historický film Ve službách papeže Carola Reeda (premiéra 3. října 1969) a válečné drama Bitva v Ardenách Kena Annakina (premiére 12. dubna 1969). Mohl mít tedy formát filmu dopad na jeho vnímání a diváckou odezvu? Na jednu stranu jistě ano. Šlo koneckonců o atrakci a audiovizuální zážitek. Na druhou stranu je však třeba připustit, že 70 mm kina byla jen ve větších městech. Na přelomu let 1989 a 1990 bylo v ČSR již jen 36 kinosálů schopných promítat 70 mm film. Sláva formátu byla ve zkoumané době již za svým zenitem a poté rychle opadla: „[…] poslední film, který byl v české filmové distribuci uveden i v 70 mm kopiích, byl Total Recall v dubnu 1992“ [Danielis, 2007: 56].67 Celorepublikový dopad na návštěvnost těchto filmů tak mělo několik málo kin (v letech 1989–1990 tvořila 70 mm kina jen 2,7% ze všech kin v ČSR). Přesto však jejich přínos do tržeb kin mohl být markantní. Jako příklad zde uvedu statistické přehledy ze 70 mm kina „Radnice 70“ v Jablonci nad Nisou,68 okresního města, jehož počet obyvatel dosahoval ve zkoumané době cca 40.000 obyvatel. Kino Radnice mělo k dispozici 439 sedadel. Filmy na 70 mm pásu uvádělo až do roku 1983 (naposledy to byl film Blízká setkání třetího druhu). Od roku 1970 se v tomto kině odehrálo 1.400 představení 70 mm filmů, na které přišlo 300.055 diváků, což je v průměru 211 diváků na představení, které na tržbách vynesly celkem 3.820.844 Kčs.69 Pokud spočítáme počet diváků na jednotlivá představení, byl největším hitem americký film Grand Prix, na jehož devět představení mezi 13. až 19. listopadem 1970 přišlo v průměru 436 diváků, na druhou reprízu, sedm představení ve dnech 3. až 9. září 1971 pak shlédlo v průměru 440 a na další čtyři mezi 15. až 21. září 1972 zavítalo dokonce 441 diváků. V praxi to tedy znamenalo, že všechna představení byla obsazena a několik diváků muselo obsadit buď přístavky, nebo dvě technická sedadla uprostřed poslední řady. Pro úplnost dodejme, že film Grand Prix se v kině Radnice 70 promítal až do roku 1977 a jeho průměrná návštěvnost na představení (kterých bylo celkem 36) nikdy neklesla pod 300 diváků.
67 Aleš Danielis dále uvádí, že v současnosti je v ČR snad jediné kino schopné promítat 70mm filmy v Krnově. Do roku 2004 byly funkční 70 mm projektory například v kině Radnice 70 v Jablonci nad Nisou. [Vejnar, 2007: rozhovor]. 68 Tyto interní údaje mi laskavě poskytl bývalý ředitel jabloneckých kin Otto Vejnar, viz [Vejnar, 2007: rozhovor]. 69 Zde je třeba upozornit na fakt, že cena vstupenek se pohybovala od 1 koruny za sovětské filmy jako Ruské pole, Anna Kareninová, či Romance o zamilovaných po 28 korun za americké snímky Kleopatra, Motýlek a Funny Girl.
- 64 -
Dalšími hity pak byla britská Vesmírná odysea (největší počet diváků přilákala až při svém druhém uvedení v roce 1971, kdy byla všechna tři představení vyprodána). Co do úspěšnosti následovaly filmy Motýlek, Tora, Tora, Tora!!! a Výstřel z Aurory. Posledně jmenovaný sovětský film Výstřel z Aurory přilákal na všechna tři představení v průměru 393 diváků (ačkoliv Vejnar se netajil tím, že těchto čísel mohlo být dosaženo zejména prodejem vstupenek např. odborovým organizacím či kulturním referentům do větších podniků). Motýlek přilákal nejprve v průměru 318 diváků na představení (17 promítání v r. 1975) a pak 415 (7 představení v r. 1979). Naopak Letiště v roce 1974 navštívilo průměrně 413 diváků (ve 22 večerech) a následující rok již jen 213 (14 přestavení). V podobném duchu by se dalo pokračovat - Le Mans (20 představení/372 diváků), Pád říše římské (4/364), Mackennovo zlato (16/333), To je ale bláznivý svět (7/325), Podzim Cheyennů (7/325), Ve službách papeže (10/319), Blízká setkání třetího druhu (14/317), Bitva v Ardenách (22/315), My Fair Lady (8/303) a Funny Girl (7/301) a mnohé další. Záměrně sem zahrnuji i starší americké filmy, uvedené do naší distribuce před rokem 1970. Z celého žebříčku70 je však zjevné, že 70 mm filmy se těšily veliké návštěvnické oblibě. Pokud bychom sečetli všechna představení v letech 1970–1983 je zřejmé, že prvních dvacítce nejnavštěvovanějších 70 mm filmů v jabloneckém dominují americké filmy (11 titulů), následované filmy sovětskými (7), jedním britským (Vetřelec) a jedním koprodukčním (německo-francouzsko-italskojugoslávská produkce Old Shaterhand). Prvotní předpoklad lze tedy potvrdit, byť s jistou rezervou – jistě nelze celorepublikovou návštěvnost 70 mm filmů vytvářet na základě dílčího výzkumu z jediného kina. Tento pohled však nabídnul alespoň částečnou argumentaci pro tuto kapitolu. Amerických filmů na 70 mm tedy nebylo mnoho, ale jejich dopad na návštěvnost mohl být značný. Tržby z těchto filmů tak mohly často zachraňovat celkové plánované zisky, což by ostatně odpovídalo i důvodu, proč se tyto filmy vracely do kin i s několikaletým odstupem. 6.7 Žánrové složení Výchozím bodem této kapitoly by měl být sémanticko/syntakticko/pragmatický přístup Ricka Altmana k filmovému žánru. Definovat žánr prostřednictvím sémantických znaků (tedy například typických rekvizit, prostředí), které jsou kombinovány v syntaxi do vztahů (např. typickými záběry, zvuky, obrazy) je sice poměrně ucelený přístup vedoucí k jasným výsledkům. Ty se však mohou v závislosti na inovacích žánrů, jejich přeměnách a prolínání měnit. Další přístup pak zohledňuje nejenom tyto posuny, ale i mnohem širší pole zájmu a lze jej shrnout do otázek, jako komu žánrové označení slouží? Proč je film pojmenovaný tím kterým žánrovým označením? Jaké cíle může toto označení sledovat? Přístup k žánru a chápání žánrového označení je jedním z vrstevnatých témat filmové teorie. Tato podkapitola si ale neklade za cíl vykonat podrobnou analýzu žánrového rozvrstvení amerických filmů v českých kinech, ale snaží se ve stručnosti shrnout převažující žánrové druhy v distribuční nabídce. 70 Zde jsem jen citoval některé hodnoty. Statistický „Přehled promítaných 70mm filmů v kině Radnice v Jablonci nad Nisou“ je interní materiál, získaný pod příslibem, že nebude bez výjimky šířen.
- 65 -
Prvně je nutné uvést, že žánrové členění využité pro potřeby tohoto výzkumu jsou převzaté výhradně z Filmového přehledu. Nebylo-li žánrové označení k dispozici (obvykle se uvádělo hned na horním okraji filmové karty, vedle údajů o barvě, stopáži a zemi původu), převzal jsem ho z krátkého popisu na této kartě. Tím se sice korpus poněkud narušuje, ale jde jen o 23 filmů, což je zhruba 6,7% z celkového počtu filmů, tedy nepřesnost poměrně zanedbatelná. Shrnout co nejlépe žánry uváděné prostřednictvím označení Filmového přehledu je problematické také v tom, že se žánrová označení často měnila a variovala. Psychologické filmy tak byly napříč dvaceti lety označovány také jako psychologický příběh, psychologicko společenský, psychologicko-společenské drama, společensko psychologický, společensko-kritický a podobně. Při snaze shrnout tyto skupiny musí zákonitě docházet k nepřesnostem, jelikož pro dokonalou analýzu žánrového označení by bylo potřeba vytvořit zhruba devadesát kategorií. Proto bylo nutné vytvořit při kvantifikačním průzkumu žánrového označení širší kategorie dělené např. na drama, psychologické filmy, fantastické filmy, nebo komedie. Tyto skupiny jsou upřesněny v následující přehledové tabulce.
žánr drama71 komedie72 dobrodružné psychologické73 kriminální74 hudební75 western dětské fantastické76 ostatní77
Tabulka č. 8 – Žánrová paleta 1970–1974 1975–1979 1980–1984 28 19 8 16 16 16 6 11 14 7 5 9 6 4 6 5 4 3 13 2 2 7 5 2 3 2 2 16 20 12
1985–1989 10 15 8 9 7 7 1 2 5 10
Celkem 65 63 39 30 23 19 18 16 12 58
Jde o shrnutí jistě omezující, svazující a často i lehce posunující původní význam žánru, byť na velmi subtilní rovině – zahrnout do jedné skupiny psychologickospolečenský a společensko psychologický film patrně příliš nezkreslí jeho žánrové označení, ale shrnutím mnoha adjektivizovaných dramat do jedné skupiny musí zákonitě dojít ke zjednodušení. Z této tabulky, respektive ze zcela pravého sloupce, vychází následující graf, který shrnuje žánrové složení amerických filmů v celém zkoumaném období.
71 (detektivní, dobrodružné, kriminální, melodramatický film, milostné, politické, politicko společenské, politickodobrodružné, problémový film, psychologické, psychologicko-společenské, rodinné, sociálně kritické, společenské, společensko psychologické, společensko-kritické, vězeňské) 72 (bláznivá, detektivní, dobrodružná, duchařská, fantastická, hororová, hořká, hudební, kriminální, milostná, satirická, situační, smutná, střihová, westernová, crazykomedie, parodie, společenská satira, tragikomedie, veselohra) 73 (psychologicko kriminální, psychologicko-společenský, psychologický příběh) 74 (detektivka, thriller, gangsterský, kriminální-dobrodružný) 75 (hudební sportovní, muzikál, pohádkový muzikál, taneční) 76 (… příběh, … romance, horor, katastrofický, legenda, romantický horor, sci-fi, utopie) 77 (adaptace, balada, dokument [střihový], historické [historicko-dobrodružný], politické [politicko-dobrodružný, politický thriller], povídky, příběh, přírodní, retrospektivní, road-movie, romantické [romantický, milostný příběh], sportovní, střihové, válečné, vzpomínkové, životopisné [životopisný hudební])
- 66 -
Graf č. 17 – Žánrové složení ostatní - 17%
drama - 19%
fantastické - 3% dětské - 5%
western - 5%
komedie - 18%
hudební - 6% kriminální - 7% psychologické - 9%
dobrodružné - 11%
Je očividné, že dominantními žánry bylo drama na straně jedné a komedie na straně druhé. Do fantastických snímků jsem zahrnul i katastrofické filmy. Kupříkladu Eva Zaoralová právě o katastrofických filmech píše jako o "[…] odrůdě nebo podskupině hororů" [Zaoralová, 1979: 220]. Tento žánr jsem si nevybral náhodou. Ačkoliv byly do našich kin uvedeny tři katastrofické filmy (ze sémanticko/syntaktického hlediska), a to Dobrodružství Poseidonu, Letiště a Když se čas naplnil… byly tyto snímky ve Filmovém přehledu uváděny (z pragmatického hlediska) jako drama, drama psychologické a teprve třetí film jako katastrofický. Příčina těchto změn a posunů není jen jeden. Prvně mohlo jít o snahu souznít s kritickou odezvou, která o katastrofických filmech v průběhu 70. let psala jako o „[…] výplodech zkomercionalizované masové kultury“ [Silanová, 1977: 15]. Tyto filmy pak byly v článcích o západní filmové kultuře řazeny hned vedle pornofilmů a snímků, které propagovaly brutalitu a násilí. Je tedy logické, že Ústřední půjčovna filmů neoznačila film žánrovou nálepkou „katastrofický“. K přijetí katastrofického žánru mohl přispět i teoretik Ivaljo Zneposki, kterého citovala Eva Zaoralová: „[…] bulharský filmový teoretik Ivaljo Zneposki ho označuje jako ,syntetický žánr‘, který na způsob jakési univerzální pilulky obsahuje ,nejpůsobivější efekty různých žánrů, jež ve svém souhrnu mají zapůsobit na diváka, jehož tradiční formy vzrušení nechávají už dávno lhostejným‘“ [Zaoralová, 1979: 225]. Třetí film uvedený jako příklad tohoto žánru, tedy Když se čas naplnil…, měl premiéru až v říjnu 1983 a mohl tak být označen jako katastrofický film. Stejně tak byly žánrově přeřazeny při své obnovené premiéře v lednu 1988 Čelisti, poté co byly původně v červenci 1976 označeny jako drama. Je tedy možné vytušit možnou motivaci – o katastrofických filmech se psalo poměrně sporadicky, a když, tak v naprosto negativním tónu, čímž mohla vzniknout divácká poptávka po tomto žánru. Proto pak došlo k tomuto posunu žánrového označení. Zde se však dostáváme na ryze spekulativní rovinu, která není podložena ani přesným výzkumem, ani reakcemi na jednotlivé filmy z tisku. V něm se v té době často psalo o nutnosti žánrové pestrosti na straně jedné a ze strany druhé – (od pracovníků Československého filmu) zaznívaly naopak pozitivní zprávy, že se žánrovost daří zlepšovat. V úhrnu lze říci, že žánrové označení uváděné ve Filmovém přehledu ve většině případů kopírovalo všeobecně uznávané (syntakticko/sémantické) žánrové zařazení a nedocházelo k přílišným odchylkám. Jednoduše – komedie je komedií a western westernem a na označeních těchto filmů lze měnit jen málo. Poněkud neujasněnou koncepci lze vysledovat u označování fantastických filmů, které nebylo v českých kinech příliš vidět. To shrnul Jan Jaroš, když v roce 1989 varoval před možným přívalem titulů tohoto žánru: „V poslední době zažívala naše kina v tomto směru půst. Takže kromě horroru Vetřelec, romantických velkopodívaných E T. a Dobyvatelé ztracené archy nebo - 67 -
polské komedie Sexmise se na stříbrných plátnech neobjevilo nic, co by stálo za výraznější pozornost. Teprve nejnovější období přineslo štědřejší výběr […] neměli bychom zapomínat na skutečnost, že zde působí hlad po daném žánru, dále pak omezená možnost srovnávat s jinými, zdařilejšími a pro rozvoj sci-fi výmluvnějšími díly“ [Jaroš, 1989: 6]. Žánrové označení se snažilo charakterizovat ve většině případů skutečnou podstatu žánru a při dalším hlubším bádání by bylo možné dojít k závěru, že žánrová determinace návštěvnosti se mohla odehrávat na bázi sémanticko/syntaktické, tedy na faktu, že diváci si vybírali „své“ oblíbené žánry bez ohledu na to, jak byly tyto filmy označeny. Nelze totiž opomenout, že podle výzkumu Současná kultura filmového diváka v ČSR, získával divák informace o filmech prvně z vývěsek a plakátů a hned na druhém místě díky neformálního doporučení od svých známých a přátel [Solecký, 1982: 421]. To mohlo dost možná překrýt vliv samotného žánrové označení. Hlavní směry diváckých žánrových preferencí zdůraznil v roce 1985 sociolog Radko Hájek, když došel k závěru, že „[…] pro úspěch filmu u širokého publika je klíčem smyslově-pudově-emotivní vrstva filmového sdělení“ [Hájek, 1985b: 13; zvýraznil Hájek]. V praxi to tedy znamená, že se divák v kině rád uvolní, což v jednom případě zdůvodňuje oblibu komedií (uvolnění smíchem přímo při projekci filmu) a v druhém popularitu napínavých filmů mnoha žánrů (vyvolají pocit ohrožení, strachu, úzkosti a vzteku a úleva přichází po filmu). Zkusme nyní výše uvedený jednolitý „koláč“ rozčtvrtit do „pětiletek“. Graf č. 17.1 – Žánrové složení (podle „pětiletek“)
30
25
20
15
10
5
0
1970-1974 1975-1979 1980-1984 1985-1989
drama
komedie
dobrodružné
psychologické
kriminální
hudební
western
dětské
fantastické
ostatní
Zde je již dobře patrné, že v průběhu let docházelo k jistým posunům. Od 70. let značně klesl počet dramat, počet komedií se udržoval na konstantní hladině, dobrodružné filmy měly svůj vrchol v první polovině 80. let a zastoupení westernů a dětských filmů se od 70. let značně snížilo. - 68 -
Tento trend kopíruje vývoj žánrového složení amerických filmů např. ve Východním Německu. Podle Rosemary Stottové převažovala v 70. letech dramata a melodramata (jako Motýlek a Takoví jsme byli – oba filmy byly uvedeny i do našich kin) a v 80. letech se v německé distribuci začalo objevovat více příkladů blockbusterů (Vzpomínky na Afriku, Hříšný tanec) [Stott, 2000: 31–32]. Podobné žánrové rozdělení se pak odehrávalo i v diváckých preferencích, které v případě Německa shrnuje například Joseph Garncarz [Garncarz, 1994] a v našich kinech v letech 1973 až 1989 pak Aleš Danielis a Radko Hájek [Danielis-Hájek, 1989a – l]. K těmto výzkumům se vrátím v kapitole o návštěvnosti. 6.8 Přístupnost Začněme otázkou, má-li cenu řešit přístupnost uváděných filmů. Ke zpochybnění legitimity této kapitoly je třeba dodat, že podle Václava Březiny [Březina, 2008: přednáška] nebyla přístupnost striktně dána. Označit film přístupností měla za úkol sice výběrová komise, ale šlo spíše o doporučení než o pevně stanovenou normu, které bylo navíc často řešeno na poslední chvíli a ústně. Ostatně ani pracovníci kina neměli dostatečné oprávnění kontrolovat dodržování této věkové hranice. Na druhou stranu i označení filmu za „nepřístupný“ či dokonce „nepřístupný od 18 let“ mohlo zvýšit jeho atraktivitu. Filmový přehled uváděl i tuto přístupnost a s výjimkou šesti filmů, u kterých se mi tento údaj nepodařilo zjistit, tak máme k dispozici komplexní korpus 337 filmů. Jak zobrazuje následující graf, dělí se o největší skupinu filmů označení „přístupný“ a „nepřístupný“, v menší míře pak označení „přístupný, pro děti do 12 let nevhodný“ a nakonec i nejstriktnější „nepřístupný (mládeži) do 18 let“. Graf č. 18 – Přístupnost nepřístupný do 18 let - 2%
nebyl k dispozici - 3% přístupný - 43%
nepřístupný - 42%
přístupný, pro děti do 12 let nevhodný - 10%
Těžko lze zkoumat z pohledu přístupnosti 139 filmů, dalších 35 do 12 let nevhodných a 156 snímků nepřístupných. Poslední kategorie však skrývala podle Březiny ještě jednu hlavní motivaci – nejen doporučení např. pro rodiče, aby se tomuto filmu při návštěvě kina s dětmi vyhnuli, ale zároveň (a dost možná i především) jako reklamní záležitost. Od filmu s takto omezenou přístupností tak mohli diváci čekat několik prvků – například násilí, explicitní sexualitu a podobně. Při pohledu na nejstriktnější skupinu filmů, tedy „nepřístupné do 18 let“ lze z žánrového hlediska všechny zařadit mezi vážnější filmy – drama, detektivní a kriminální film a po jednom filmu od žánru válečného a životopisného. Podle data premiéry to konkrétně byly filmy Člen klanu, Den kobylek, Pevnost Apačů v Bronxu, Sbohem buď, lásko má, Zuřící býk, Četa a Polda. Člen klanu řešil pro- 69 -
blematiku rasismu, Ku-klux-klanu, znásilnění a měl tragický konec. Den kobylek byl uváděn jako kritický retrofilm. Pevnost Apačů v Bronxu popisovala nelehkou práci policistů v neutěšených poměrech této newyorské čtvrti. Sbohem buď, lásko má byla jedna z nemnoha detektivních chandlerovských adaptací v našich kinech. Zuřící býk pak dnes již klasický životopis boxera Jakea La Motty v režii Martina Scorseseho (v září 1988 to byl jeho první film v českých kinech). Četa Olivera Stonea byla Filmovým přehledem popisována jako film, který „[…] patří k nejlepším snímkům věnovaným vietnamské válce“ [Filmový přehled, 1988, č. 10]. Poslední film Polda byl podle Filmového přehledu jedním z filmů nově chápaného kriminálního filmu, který více inklinuje k brutalitě a cynismu. Z výše uvedeného lze vyvozovat, že omezená přístupnost na tyto filmy mohla být motivována jako prostředek vedoucí ke zvýšení diváckého zájmu – ostatně filmy Četa, Člen klanu a Pevnost Apačů v Bronxu se dostaly mezi nejnavštěvovanější americké filmy. Četa jako třetí nejnavštěvovanější americký film za rok 1988 a Polda byl v žebříčku za rok 1989 na celkovém 10. místě. Byla-li tedy omezená návštěvnost těchto filmů míněna jako určitý impuls divákům, vyšla tato strategie velmi dobře. Zatímco v USA je vysoká hranice přístupnosti všeobecně brána jako ohrožení návštěvnosti, fungoval zde tento prvek s opačným účinkem. Bylo-li ovšem toto označení dodáváno filmu podle Březiny jakoby mimochodem, je až zarážející, že všechny tyto filmy byly v Americe označeny ze strany Motion Picture Association of America ratingem R, tedy „restricted“, který získávají filmy obsahující „[…] podle ratingové rady jistý materiál pro dospělé. Filmy hodnocené R mohou obsahovat témata pro dospělé, dospělé činnosti, hrubý jazyk […] násilí, sexuálně orientovanou nahotu, zneužívání drog nebo jiných prvků […] děti do 17 se nesmí účastnit filmů hodnocených jako R bez doprovodu rodičů nebo dospělého opatrovníka. Rodičům se důrazně doporučuje, aby se dozvěděli více o jmenovitých filmech při určování, zda jsou vhodné pro jejich děti. Obecně není vhodné, aby rodiče brali na tyto filmy s sebou své malé děti“ [MPAA, online].
Přístupnost přístupný přístupný (do 12 nevhod.) nepřístupný nepřístupný do 18 let nebyl k dispozici
Tabulka č. 9 – Přístupnost 1970–1974 1975–1979 1980–1984 55 44 39 1 5
51 2
36 2 6
28 2
1985–1989 12 29
Celkem 150 35
30 3
145 9 6
Tato tabulka a následující graf zohledňují dílčí dělení období do čtvrtin. Je zde zjevný pokles přístupných filmů bez jakéhokoliv omezení, naproti tomu v 80. letech byla vytvořena nová kategorie (přístupný, pro děti do 12 let nevhodný). Tabulka zahrnuje do této kategorie i kriminální film Bostonský případ označený jako jediný "nepřístupný mládeži do 13 let". Po poklesu v polovině 70. let se udržoval na víceméně stejné výšce i počet nepřístupných filmů a stejně tak byly rovnoměrně do celého období rozloženy i filmy přístupné až od 18 let. - 70 -
Graf č. 18.1 – Přístupnost (podle „pětiletek“)
60
50
40
30
20 1970-1974 10 1975-1979 0 1980-1984 1985-1989 přístupný
přístupný, pro děti do 12 let nevhodný
nepřístupný
nepřístupný do 18 let
nebyl k dispozici
Posuny v přístupnosti lze brát s ohledem na žánry. Do nové kategorie filmů vhodných pro děti starší 12 let se přesunuly zejména filmy dobrodružné, dříve řazené do kategorie přístupné. Pokles nepřístupných filmů šel ruku v ruce s poklesem počtu dramat v našich kinech. Právě dramata byla řazena do této kategorie, stejně jako některé westerny na počátku 70. let. Na závěr je třeba zopakovat – Václav Březina uvedl, že označení přístupnosti bylo často filmům udělováno na poslední chvíli a mnohdy ho mohla tak do údajů pro distribuční list dopsat až sekretářka. Údaje ve Filmovém přehledu se navíc nemusely vždy na sto procent shodovat s údaji ÚPF (např. film Cotton Club měl podle distribučního listu č. 198/86 stanovenou přístupnost od 18 let, kdežto Filmový přehled ho uváděl jen jako film nepřístupný). Proto lze tuto kapitolu brát spíše jen jako kvantifikaci a možný výchozí bod pro další výzkum – pochopitelně s přihlédnutím k možným nepřesnostem, posunům a změnám. Posledním bodem zahrnutým do prvotního sběru dat bylo heslo pro plakát, jakési motto filmu či propagační zkratka, jež se snažila shrnout jeho podstatu a která byla zpravidla doslova použita i na výsledných plakátech. Jednalo se tedy o prvek propagace, který rozšiřoval žánrové označení filmu a zahrnoval prvky jako národní příslušnost filmu, jméno herce, režiséra, autora předlohy a občas se odvolával také na filmové ceny. Právě propagaci, alespoň na úrovni tohoto hesla a samotných plakátů, shrnuji v následující části.
- 71 -
7. Propagace „Zkoumáme-li blíže úroveň oné základní a nejúčinnější filmové informace, zjišťujeme, že by se i zde leccos dalo zlepšit, že například naše filmové plakáty trpí někdy až poněkud formalistickým zpracováním, zatímco jim často schází akcentování podstatných a pro diváka atraktivních údajů, které by ho mohly zlákat k návštěvě filmu. Někdy to může být populární herec a jeho portrét, jindy zase zvýraznění známé předlohy, podle níž byl film natočen. Dosti záleží i na formulování stručné charakteristiky filmu“ [Solecký, 1982: 421; zvýraznil Havel]. Právě tuto stručnou charakteristiku filmu, slogan, který Filmový přehled uváděl jako „heslo pro plakát“, proberu jako první. Po této části se v kapitole o samotných plakátech snažím sumarizovat nejvýraznější tendence tištěné filmové reklamy tohoto druhu Jí se věnovala celá reprezentativní studie Český filmový plakát 20. století vydaná Moravskou galerií v Brně. Zde se proto nebudu snažit o co možná nejucelenější přehled afiší pro americké filmy, ale alespoň naznačím dominantní prvky. 7.1 Heslo pro plakát Shrnout tento prvek propagace je ještě složitější než v případě sumarizace žánrů. Podstata tkví v kvantitě – zatímco žánrové označení operuje s označením maximálně o třech slovech, může být heslo pro plakát složeno z až dvaatřiceti slov (tento nejdelší příklad připadá filmu Nezvěstný Costy-Gavrase uvedeného do kin v červenci 1984: „Tragédie jednoho muže, tragédie jedné země. Jack Lemmon a Sissy Spaceková v americkém filmu podle skutečné události. Zlatá palma a Cena za mužský herecký výkon – Cannes 1982, Oscar za scénář 1983“ [Filmový přehled, 1984, č. 7]. Není divu, že soupis všech hesel pro plakát zabírá dvanáct a půl normovaných stran. Na výše uvedeném příkladu je možné najít převažující a dominantní prvky – specifikaci žánrového označení „tragédie“ (v kolonce žánr byl film označen za psychologickospolečenské drama), jména hereckých představitelů a dvě filmové ceny. Přes tuto složitost se v dalších dílčích částech pokouším shrnout převažující tendence využívané v „heslu pro plakát“. Budu pracovat opět s kompletním korpusem amerických filmů daných podle Filmového přehledu do distribuce v letech 1970–1989, vyjma čtyř filmů, jejichž údaje chybí nebo se mi je nepodařilo dohledat. Tím pádem se korpus zúžil na 339 celovečerních filmů. Nyní pominu prvky, které rozeberu zvlášť, jako jsou jména hereckého představitele, režiséra, autora předlohy a ocenění, a zaměřím se na ostatní tendence. V praxi jde o jakýsi frekvenční výzkum určitých slov. Paradoxní je, že se přímo v heslu odvolává na zemi původu (tedy adjektivum „americký“ v několika tvarech) jen 36% všech filmů, což je 123 titulů, z toho jednou je použito zkratky USA. Jsme-li u „zeměpisných“ názvů, zahrnu sem i jméno Hollywood a adjektivum hollywoodský (4), stejně často je použito jméno města New York a jednou pak i Jižní Karolína. To, že zhruba 64% amerických filmů nemá v heslu pro plakát uvedenu zemi původu, neznamená, že tato příslušnost na plakátech nebyla prostřednictvím hesla „americký film“ nebo „film USA“. Z žánrového slovníku je nejčastější označení drama, nebo dramatický, a to celkem devětačtyřicetkrát. S počtem jednatřicet následuje slovo „dobrodružný“, po devatenácti zástupcích má komedie a devět veselohra. Vedle adjektiva dobrodružný, slibujícího filmový zážitek specifického druhu lze přiřadit i další adjektiva jako „vzrušující“ - 72 -
(15), „napínavý“ (9) a dále substantiva boj nebo souboj (13) či zápas (4). Čtrnáctkrát je v heslech slovo muzikál, desetkrát detektiv nebo detektivní a po sedmi zástupcích má žánr kriminální a western. Další prvky mají již jen minoritní zastoupení a patrně nemá cenu se nad nimi zastavovat. Heslo pro plakát tedy mnohdy přenášelo žánrové označení do propagačních materiálů, čímž podporovala jejich příslušnost k žánru a ní spojené divácké očekávání. Z těchto substantiv a adjektiv zdůrazňujících tuto příslušnost byly nejčastější „drama“ a „dramatický“, které však byly často i na plakátech detektivek, tragikomedií, westernů a filmů psychologických, společensko-kritických a katastrofických. U žádného dalšího termínu z žánrového slovníku nedocházelo k takovémuto rozšiřování na další žánry. V několika případech docházelo k vrstvení tohoto označování, jako například u hesla k filmu Dobyvatelé ztracené archy, které lákalo na „Dobrodružství s notnou dávkou napětí, humoru a nadsázky“ [Filmový přehled, 1985, č. 7]. Shrneme-li tato opakující se slova napříč celým obdobím, je znatelný jejich nejčastější výskyt v první polovině 70. let (celkem 31% ze zde naznačených termínů). Postupně následoval pokles na 26% ve druhé polovině 70. let, který pokračoval přes 23% (1980–1984) až k 20% (1985–1989). Postupem času tedy klesalo zdůrazňování žánrové příslušnosti přímo v hesle pro plakát a tuto terminologii nahrazovaly rozšířenější praktiky, z nichž nejčastější bylo uvádění jména herecké hvězdy, které bylo použito u 136 filmů. 7.1.1 Hvězda Chceme-li shrnout, která herecká jména byla v propagaci amerických filmů nejčastěji využívána, je nutné si souběžně položit i otázky proč a proč právě tato? Uvádění jmen mohlo být motivováno jednak samotným faktem, že bylo nakoupeno tolik a tolik filmů s tím kterým hercem. Důvody mohly být jednak jeho aktuální popularita v západních zemích, ocenění filmu na festivalech (kde také docházelo k nákupu filmů) a nebo možná i nákupem vícera filmů jednoho herce v „balíku“. Na druhou stranu mohl výběr těchto filmů reagovat na divácké preference a poptávku. V heslech u 136 filmů zaznělo celkem 206 hereckých jmen. Při sečtení opakujících se hereckých osobností jsem získal seznam s celkem 106 jmény. Nejčastěji jmenovanými herci byli Robert Redford (desetkrát jako herec a jednou jako režisér), Charles Chaplin (celkem devětkrát), Paul Newman (jmenován v heslech osmi filmů), Gene Hackman (sedm filmů) a po pěti titulech Anthony Quinn, Dustin Hoffman, Jack Lemmon a Steve McQueen. Nejfrekventovanější ženská jména byla Jane Fondová (uvedena u šesti filmů), Barbra Streisandová (s pěti tituly), dále pak Meryl Streepová (čtyři) a po dvou pak Claudia Cardinalová, Faye Dunawayová, Mia Farrowová, Olivia Newton-Johnová, Shirley McLaineová a Sissy Spaceková. Pro jistotu ještě jednou uvedu, že zde uvedená jména nejsou seznamem nejčastěji obsazovaných hereckých představitelů ve zkoumaném souboru filmů. Jde pouze o jména, která byla nejfrekventovanější v rámci propagačního diskurzu, přesněji v rámci hesla pro plakát. Nepřekvapí, že z ženských hereček byla nejhojněji uváděna právě Jane Fondová, která se „[…] na přelomu 60. a 70. let […] velmi aktivně angažovala v kampani proti válce ve Vietnamu a otevřeně manifestovala své levicové názory“ [Fikejz, 2002a: 447]. Prezentovala tak americkou hvězdu, ale zároveň levicově smýšlející Američanku, tedy - 73 -
hodnoty, které byly akceptovatelné jak pro filmové diváky, tak i pro ideologické požadavky. Právě tímto směrem bychom se mohli vydat při dalším průzkumu role americké herecké hvězdy v rámci socialistické filmové distribuce a propagace. Legitimizace této kapitoly je poněkud mimo hlavní téma této práce – nebyla provedena ani důsledná rešerše materiálů, týkající se pozice konkrétních amerických herců v našem prostředí. Jako jedno z možných řešení vezměme za vděk oficiální sešitovou edicí Československého filmového ústavu „Filmové portréty“, která na ploše zhruba od 30 do 50 stran nabízela monotématické portréty věnované zprvu českým hereckým osobnostem (prvním byl v roce 1982 Zdeněk Štěpánek), posléze i několika hercům francouzským (Gérard Philipe, Jean Marais), filmovým tvůrcům (jedním z prvních byl i levicově smýšlející americký režisér Elia Kazan) a nakonec i hercům americkým (zde byla jako první žena – Mary Pickfordová). Během edice vyšlo i několik sešitů věnovaných žánrům (Vědeckofantastický film jako č. 16, Sennetova továrna na smích [č. 38] a Americká drsná škola ve filmu [č. 45]), kameramanům (Muži za kamerou [č. 23], Miroslav Ondříček [č. 89]), či scenáristům (Jiří Brdečka [č. 7], Ladislav Smoljak – Zdeněk Svěrák [č. 74]). Tento pohled nemusí být pro tuto kapitolu a vůbec celou práci jednoznačně validní a nechci ani tvrdit, že to, že se konkrétní herec či herečka v této edici objevili (a kolikátý byl tento sešitek) muselo znamenat právě jejich popularitu a přitažlivost pro diváka. Lze však vycházet minimálně z předpokladu, že takto zpracované portréty zařazovaly zpracované představitele do jistého oficiálního diskurzu, mezi domácí tvůrce a herce a mohly jim tak dodávat na váž(e)nosti. Do roku 1992 vyšlo v této edici 110 sešitků (posledním byl portrét amerického herce Toma Cruise). Pomineme-li Miu Farrowovou, Jane Fondovou, Shirley McLaineovou, Olivii Newton-Johnovou, Anthonyho Quinna a Sissy Spacekovou, jejichž portréty v této edici nevyšly, byl prvním americkým hercem (z výše uvedených) Steve McQueen (34. sešit). Následovali Jack Lemmon (37.), Dustin Hoffman (47.), Claudia Cardinalová (52.), Robert Redford (56.), Paul Newman (67.), Meryl Streepová (72.), Charles Chaplin (80.), Gene Hackman (83.), Faye Dunawayová (85.), a již v roce 1990 vydaný portrét Barbry Streisandové (96.). Z dalších herců zmiňovaných v hesle pro plakát byla vydána monografie o Fredu Astairovi (30.), Henry Fondovi (39.), Jacku Nicholsonovi (57.) a Jonnu Wayneovi (sešit 108). Čtrnáct těchto portrétů pak bylo souborně vydáno v roce 1990 v brožovaných publikacích Filmové portréty 1 a Filmové portréty 2. Z amerických herců se do tohoto výběru dostali Fred Astaire, Henry Fonda, Dustin Hoffman a Jack Lemmon. Co to svědčí o filmové hvězdě? Předpokládejme jistou „oficializaci“ hvězdného statutu a její přijetí do skupiny význačných jmen. Takto zdůrazněné jméno pak mohlo hrát intenzivnější roli v propagaci – a to jak v hesle pro plakát, tak i, jak ukáže další kapitola, na samotném plakátě. Druhým pohledem na hvězdy pak může být příklad filmového čtrnáctidenníku Kino, jehož vysoký náklad mohl mít na čtenářskou obec jistě nezanedbatelný vliv. Podrobná analýza propagace filmových hvězd skrze toto periodikum by zaměstnala samostatný dílčí výzkum, ale spokojme se nyní jen s reprezentativním (byť do jisté míry možná omezujícím) výběrem ročníků 1976–1989 a fotografiemi z obálky, tedy titulní a zadní strany. Ačkoliv nejčastěji patřily hercům českým a slovenským, sovětským, francouzským či italským, objevila se mezi nimi občas i jména a tváře amerických hvězd a i zde je možné vysledovat jistou opakující se tendenci. - 74 -
Jejich počet se postupně koncem 70. let zvyšoval, v polovině 80. let kulminoval a pak zase opadal. Nejčastějším portrétovaným americkým hercem byl (stejně jako v hesle pro plakát) Robert Redford (minimálně pětkrát). Dále to byl Al Pacino (třikrát) a po dvou číslech se zde objevily portréty Charlese Chaplina, Gena Hackmana, Dustina Hoffmana (ve druhém případě jako Tootsie), z hereček pak patřila obálka nejčastěji Jane Fondové, Barbře Streisandové, Meryl Streepové a Faye Dunawayové. Svůj portrét v časopise Kino měli z výše uvedených i Olivia Newton-Johnová, Steve McQueen a Sissy Spaceková. Včetně těchto herců se na obálce (ať již přední či zadní) objevilo přes šedesát amerických herců, hereček a režisérů. Ze zde dosud neuvedených jmen uveďme namátkou Sally Fieldovou, Ryana O’Neala, Roberta De Nira, Richarda Gera, Raquel Welchovou, Petera Falka, Nastassju Kinskou či Charlese Bronsona. Tento soupis si neklade za cíl být podrobnou analýzou statutu (amerických) hvězd v českých periodicích. Jde jen o průzkum nejčastěji uváděných jmen a je patrné, že jejich propagace probíhala hned na několika frontách (nesmíme pochopitelně zanedbat ani zde opomenuté články v dalších českých periodicích). Spokojme se proto zatím jen s konstatováním, že jméno (a následně i portrét) herce mohli hrát v propagaci amerických filmů jednu z klíčových rolí. Tento argument ostatně potvrzuje i kapitola věnující se filmovým plakátům a některá prohlášení z dobového tisku: „I dnes vám zkušený vedoucí kina potvrdí, že Robert Redford či Alain Delon zvýší návštěvu filmu na dvojnásobek […] sociologové u nás zjistili, že přinejmenším třetina diváků se rozhoduje (také) podle toho, kdo ve filmu hraje. Těžší je vysvětlit, proč je tomu tak. Mnohdy to vypadá, že publiku skutečně záleží víc na hereckém obsazení než na obsahu díla, na ideji“ [ZH, 1985: 7]. Ve výsledku tedy herecké hvězdy skutečně hráli roli v úspěšnosti filmů. Na to ostatně upozorňovali i Danielis s Hájkem, když ve svém seriálu o návštěvnosti shrnovali nejúspěšnější americké herecké osobnosti (co do návštěvnosti jejich filmů u nás). I zde se opakovala již několikrát uvedená jména – Dustin Hoffman, Robert Redford, Paul Newman, Gene Hackman, Burt Lancaster a Jacqueline Bissetová [Danielis-Hájek, 1989j: 557]. Slovy dobového tisku: „[…] i naše nabídka filmů z nesocialistických zemí je především pozvánkou na setkání s populárními osobnostmi současné kinematografie […]“ [Ve znamení rozptýlení, 1988: 4]. 7.1.2 Režisér Méně častější než jméno herecké hvězdy bylo uvedení jména režiséra. Z celkem devětadvaceti případů opět dominuje Charles Chaplin, který byl chápán jako herecká, režisérská a vůbec autorská hvězda. Devět filmů označených jednoduchými hesly jako „Další ze slavných filmů Charlese Chaplina“ nebo „Klasický film Charlie Chaplina“ hovoří za vše. Naopak autorem, který pod dílem režijně podepsaný nebyl, a heslo ho uvádělo, byl Walt Disney. V osmi zahrnutých případech režíroval jen jeden film a jeho jméno tak bylo jinak ztotožňováno se specifickou tvorbou jeho studia. Po dvou filmech byli zastoupeni (a heslem propagováni) Alfred Hitchcock a Woody Allen. První v 70. a druhý v 80. letech. Zbylých osm režisérů bylo zmiňováno vždy jen u jednoho filmu. Jmenovitě to byli Richard Attenborough, Miloš Forman, Clint - 75 -
Eastwood (jeho dvojí role byla přímo zdůrazněna slovy „režie a hlavní role Clint Eastwood“), Elia Kazan, John Schlesinger, Alan Parker, Sydney Pollack a Steven Spielberg. Robert Redford byl uvedený v předešlé kategorii. Kromě značného důrazu na tvůrčí osobnost Charlese Chaplina a identifikaci většinou animované tvorby se jménem Walta Disneye, tak nelze vyvodit z tohoto závěru nic víc, než že těchto několik málo režisérských osobností, mohlo mít pro propagační účely natolik známá jména, že byla uvedena na plakát rovnou do sloganu filmu. Podle výzkumů totiž: „Zájem o režiséra filmu je záležitostí nejkultivovanější části hlediště […]“ [Morava-Pondělíček, 1969: 287]. Opět je třeba připustit, že jméno režiséra bylo na filmovém plakátu takřka vždy a zde uvedené příklady se tak týkají výhradně hesel pro plakát, jak je uváděl Filmový přehled. 7.1.3 Autor předlohy a festivalová a jiná ocenění Poslední častější prvek obsažený v heslu pro plakát bylo jméno autora předlohy a eventuelně ocenění, která film získal na různých filmových festivalech a soutěžích. Autorů předloh bylo uvedeno celkem sedmnáct a jen Raymond Chandler dvakrát (u filmů Sbohem buď, lásko má a Sestřička). Dále to byli v abecedním pořadí Robert L. Davis (Pilot), Robert Merle (Den delfína), Francis Scott Fitzgeralda (Velký Gatsby), Arthur Haileye (Letiště), Henrik Ibsen (Nepřítel lidu), Erich Kästner (Emil a detektivové), Oscar Lewis (Sanchezovy děti), Maurice Maeterlinck (Modrý pták), Ferenc Molnár (Chlapci z Pavelské ulice), Edgar Allan Poe (Předčasný pohřeb), Erich Maria Remarque (Bobby Deerfield), Antoin de Saint-Exupéry (Malý princ), Peter Shaffer (Amadeus), Mark Twain (Huckleberry Finn), Jules Verne (Cesta kolem světa za 80 dní) a H. G. Welles (Ostrov dr. Moreaua). Koncem 80. let byl takto v hesle uveden jen jeden autor (Peter Schaffer), naopak během 70. let celkem 13 a v první polovině 80. let 5 autorů. Lze tedy říci, že důraz na autora předlohy byl kladen více do roku 1985. Není však ani tak podstatné kdy a kolik autorů heslo uvádělo, ale proč právě tyto a co uvedení jejich jména mohlo konotovat. Prvním takto uvedeným jménem byl Ferenc Molnár, maďarský dramatik, který v roce 1952 zemřel v USA. O rok později následovalo jméno Ericha Kästner, německého prozaika, spisovatele a novináře. Oba tedy mohli symbolizovat evropské hodnoty – oba byli ostatně uvedeni na plakátu americko-evropských koprodukcí – v prvním případě americko-maďarského dramatu Chlapci z Pavelské ulice, v případě druhém americkovýchodoněmecké koprodukce Emil a detektivové. V případě prvním byla koprodukce uvedena v hesle, ve druhém byl film uváděn jako americký film (a na plakátu Jiřího Mikuly se objevily dolarové bankovky) a Kästnerovo jméno tak mohlo podporovat tuto dvojí národní identitu. Ve stejném roce jako Kästner se na plakátu Alexeje Jaroše objevilo jméno francouzského romanopisce a dramatika Julese Verna, který byl našim divákům znám nejen jako literát, ale od konce 50. let také prostřednictvím populárních filmů Karla Zemana (poprvé Vynález zkázy v r. 1958, Ukradená vzducholoď z r. 1966 a Na kometě, 1969–1970). Verne tedy mohl opět konotovat jednak evropské hodnoty a navíc byl autorem naší veřejnosti blízkým. V roce 1972 se na plakátech objevili celkem dva, tentokrát již američtí autoři. V dubnu šel do kin film Předčasný pohřeb, jehož černo-oranžovo-červený plakát Karla - 76 -
Vaci lákal na „Hrůzyplnou historii E. A. Poea“. Uvedení autorova jména využívalo předně jeho známost pro naší veřejnost. Povídka sloužící jako předloha vyšla v češtině poprvé v roce 1909 a v roce 1970 v překladu Josefa Schwarze vyšla přímo ve sbírce s názvem Předčasný pohřeb a jiné povídky [Arbeit, 2000: 1197]. Druhým důvodem bylo uvedení jiného filmu podle E. A. Poea koncem roku 1971, konkrétně britské produkce Jáma a kyvadlo. Druhým americkým autorem toho roku byl Raymond Chandler, byť typografickému plakátu Vladimíra Václava Palečka dominovalo velké písmeno M s vepsaným „(1xphil marlowe)“. Paleček zde varioval design knihy s názvem 3xPhil Marlowe, která vyšla v nakladatelství Odeon v roce 1967 [Arbeit, 2000: 292]. Knižní sbírka však neobsahovala předlohu Sestřičky (ta vyšla v Odeonu v roce 1962 a pak vycházela na pokračování v časopise Plamen v roce 1968 [Arbeit, 2000: 292]), přesto šlo o látku známou – a v době nedostatku detektivního žánru dost možná i poměrně žádanou. Roku 1974 měl premiéru americký film Letiště natočený podle románu kanadského prozaika anglického původu Arthura Haileye. Rok nato se do kin dostal film podle předlohy Francise Scotta Fitzgeralda Velký Gatsby. Plakát nejproduktivnějšího autora Zdeňka Zieglera byl ovlivněn jeho zálibou v typografii a jméno autora bylo poněkud upozaděno (vedle názvu filmu tak plakátu dominovala jména Roberta Redforda a Mii Farrowové). Opět šlo o předlohu českému čtenáři dobře známou – sbírka Velký Gatsby a jiné příběhy jazzového věku vyšla v Odeonu roku 1970 [Arbeit, 2000: 490]. Jako další bylo uvedeno jméno Roberta Merleho, francouzského romanopisce, dramatika a literárního historika (Den delfína, 1976). Jméno však na plakátu Karla Machálka ustoupilo negativně/pozitivnímu dvojportrétu hlavního hereckého představitele George C. Scotta. Malebný plakát Káji Saudka s hochy jedoucími na voru po řece Mississippi, po níž pluje typický kolesový parník, lákal na „Filmový muzikál podle slavného románu Marka Twaina“ Huckleberry Finn. Film uvedený v roce 1977 tak upozorňoval na autora, jehož knihy vycházely u nás i v 50. letech (a Dobrodružství Huckleberryho Finna vyšlo v češtině poprvé jako „Román na vystřihování“ – románová příloha Národní politiky již v roce 1893 a pak knižně s neobvykle častou periodicitou – jen ve zkoumané době se v jeho vydávání střídal Odeon a Albatros, kde vyšel v letech 1970, 1976, resp. 1973, 1980, 1986). Šlo tedy o literární předlohu více než notoricky známou a nelze pominout ani fakt, že v březnu 1976 měl premiéru český film Věry Plívové-Šimkové Páni kluci, natočený na motivy jiného románu Marka Twaina – Dobrodržství Toma Sawyera. Modrý pták byl uveden taktéž roku 1977 a diváky zval na „Filmový přepis známé hry Maurice Maeterlincka“, belgického dramatika a básníka píšícího ve francouzštině. Barevnému (modrému) plakátu Evy Heřmanské dominoval černobílý portrét představitelky hlavní role Elizabeth Taylor. Antoine de Saint-Exupéry byl další Francouz, jehož dílo bylo u nás známo, a proto se jeho jméno objevilo na typografickém plakátu Káji Saudka z roku 1977 k Malému princi. Ač plakát uvádí tento muzikál jako anglický film, hovořil o něm Filmový přehled jako o snímku americkém a jehož „Jedinou výraznější dominantou […] se stal taneční výkon Boba Fossea, dnes uznávaného amerického choreografa a režiséra” [Filmový přehled, 1977, č. 16]. Podobné trendy lze sledovat i v dalších letech – Ostrov dr. Moreaua (1979) byl spojen se jménem anglického tvůrce předlohy H. G. Wellese (mnohem víc však asi lákal na protichůdné žánrové označení „romantický horror“). Plakát Sanchezových dětí - 77 -
(1980) zmiňoval jméno amerického spisovatele Oscara Lewise jakoby mimochodem a dominantní roli zde mělo jméno herecké hvězdy Anthonyho Quinna. Ačkoliv Alexej Jaroš na svém takřka monochromatickém plakátu filmu Bobby Deerfield (1980) využil zejména portréty dvou hlavních představitelů – Al Pacina a Marthe Kellerové, neopomněl upozornit na předlohu – Nebe nezná vyvolených německého spisovatele Ericha Marii Remarqua. Z dosud nejmenovaných tvůrců uvedených na plakátu (či v tomto sloganu) zbývá norský dramatik a básník Henrik Ibsen (Nepřítel lidu, 1981), rodilý Angličan – Sir Peter Levin Shaffer (na plakátu Amadea z r. 1986 jen jako Peter Shaffer) a nakonec dva Američané – novelista Robert P. Davis (Pilot, 1983) a podruhé Raymond Chadler, tentokrát na plakátu filmu Sbohem buď, lásko má z roku 1984. Zdeněk Vlach na tomto plakátu zohlednil jméno autora o něco víc, než před lety jeho kolega Vladimír Václav Paleček. I v tomto případě šlo o předlohu českým čtenářům známou – román Sbohem buď, lásko má vyšel poprvé v Odeonu v roce 1967 a pak ještě ve sbírce 3xPhil Marlowe v roce 1978 [Arbeit, 2000: 292]. Ze sedmnácti uvedených autorů na plakátu bylo jen šest ze Spojených států. Zbylí autoři, takto zdůrazňovaní plakátem, byli až na výjimky (Arthur Hailey z Kanady, ovšem s anglickým původem) všichni z Evropy – ať už Francie (Saint-Exupéry, Merle, Verne), Velké Británie (Welles, Shaffer), Německa (Kästner, Remarque) či Belgie (Maeterlinck), Norska (Ibsen) a Maďarska (Molnár). To tedy znamená, že ¾ takto uvedených autorů mohly mít za úkol dodat americké filmové produkci na vážnosti a přiblížit ji tímto ztotožněním s evropskými autory našim divákům. Zároveň mohly tyto slogany vytvářet napojení podobná dnešní propagační rétorice typu „od producentů…“ nebo „od tvůrců…“ odkazující na předešlý úspěšný film – v tomto případě na známého literáta. To je však již čistě spekulativní rovina a přesnější závěry by umožnila například podrobnější analýza kritických odezev na tyto filmy. Filmová ocenění byla v tomto způsobu propagace používána ještě o něco řidčeji. Nejčastěji zmiňovanou cenou byla soška Americké filmové akademie Oscar (celkem třináctkrát). Třikrát bylo zmíněno ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes a po jedné zmínce festivaly v Karlových Varech, Mar del Plata (Argentina), Berlíně, Moskvě a jednou také Zlatý globus. Oscarem oceněné filmy byly skrze tuto cenu řádně prezentovány a v hesle bylo uvedeno i kolik cen film získal nebo kdo je získal. Jmenovitě šlo o snímky: Funny girl, Rocky, Kramerová versus Kramer, Návrat domů, První dáma country music, Nezvěstný (již citovaný příklad nejdelšího hesla, film oceněný Zlatou palmou a Cenou za mužský herecký výkon v Cannes 1982 a Oscarem 1983 za scénář), Na Zlatém jezeře, E. T. – Mimozemšťan, Amadeus, Místa v srdci, Cena za něžnost a Vzpomínky na Afriku. Film Četa byl „[…] vyznamenaný čtyřmi Oscary, Stříbrným medvědem na MFF v Západním Berlíně a Zlatým glóbem zahraničních novinářů“ [Filmový přehled, 1988, č. 10]. Ocenění v Karlových Varech (za mužský herecký výkon Al Pacina) získal snímek Normana Jewisona … a spravedlnost pro všechny, cena na MFF v Mar del Plata lákala na film Bonnie a Clyde a moskevským oceněním se pyšnilo drama Frances. Filmové ceny byly tak další přidanou hodnotou, která měla filmům dodat pravděpodobně na prestižnosti. Možná i tento prvek mohl přispět k návštěvnosti filmů jako E. T. – Mimozemšťan, Amadeus a Vzpomínky na Afriku.
- 78 -
Heslo pro plakát tedy zahrnovalo mnohé prvky, které se snažily film divákovi co nejvíc přiblížit. Nepřísluší mi zde hodnotit, jak jednotlivá hesla vystihla podstatu filmu a jak mohla oslovovat a přilákávat potencionální diváky, a proto jsem zde uvedl spíše jen souhrn převažujících strategií. Zřetelné je, že nejčastějším prvkem uváděným v heslu byla jména hereckých hvězd. To není nijak překvapivé, když zohledníme sociologické výzkumy, tvrdící, že právě hvězda mohla přilákat víc diváků. Sledovala-li distribuce alespoň částečně tyto prvky je vidět na tom, kolikrát byly uváděny například filmy „[…] plavovlasého amerického idolu Roberta Redforda […]" [ar, 1984: 4]. Ostatní prvky, a to i žánrové označení, byly v heslu pro plakát často až druhé, nebo posilovaly vnímání té které hvězdy jako určitého žánrového symbolu. Ve slovníku těchto hesel převažoval důraz na dynamiku amerických filmů, na jejich dramatičnost, napínavost nebo dobrodružnost. Prvky, motivované jako jakési intenzifikátory atraktivnosti filmu, které měly co nejvíc zvýšit diváckou návštěvnost a v praxi rozvíjely a zdůrazňovaly žánrovou příslušnost filmů, převažovaly v 70. letech. Postupně jejich počet v heslech klesal a ta již nebyla tolik explicitní a nabízela více jiných hodnot jako například jména hereckých hvězd. Z amerických filmových představitelů lze vybrat několik málo jmen, na které byl kladen důraz v propagaci jak heslem, tak i (jak následně ukážu) plakátem. „Institucionalizace“ a „oficializace“ těchto hvězd probíhala jak na frontě odbornější – jejích zahrnutím do kánonu osobností zasluhujících si vydání monografie, tak i na straně populárnější – např. prostřednictvím čtrnáctideníku Kino. Vedle tohoto spíše popularizujícího přístupu používaly zkoumané slogany i oslovení pro erudovanější diváky – prostřednictvím režisérských osobností. Vrcholem tohoto přístupu pak bylo odkazování na autory literárních předloh, což filmům mohlo dodávat na jejich kulturním statusu. Tuto domněnku ostatně potvrzuje i fakt, že tímto způsobem heslo upozorňovalo zejména na tvůrce evropské. Shrneme-li tyto prvky, je nesporné, že se Ústřední půjčovna filmů snažila i přes omezené finanční prostředky propagovat své filmy minimálně skrze toto heslo (a následující plakát) co nejlépe. V dobovém tisku se na tuto slabinu dá narazit několikrát. Vladislav Mašek, ředitel ÚPF, si postěžoval na ekonomickou stránku: „Mívali jsme na propagaci centrálně téměř 20 miliónů Kčs, dnes máme něco přes 13 miliónů. Když jsme finance o 40% zkrátili, těžko lze očekávat širší propagaci. I tato situace však nevylučuje propagaci vtipnější […]“ [Štěpánek – Petana, 1983: 3]. Často pak bylo možné sledovat články kritizující špatné zacházení s propagačními materiály, jejich nevčasné dodání apod. Aniž by to stanoviska Ústřední půjčovny filmů v některém dobovém periodiku jednoznačně zdůrazňovala, šlo v rámci spolupráce se západními distributory o devizový styk a tím pádem zde finanční otázky byly ještě zřetelnější než například v domácí tvorbě. Jinými slovy, distribuce, která by se nesnažila lákat diváky na filmy a nezvyšovala tím svoje výdělky, by byla distribucí špatnou. Toto tvrzení lze bez komentáře ponechat v případě tržního, ale nikoliv v rámci socialistického hospodářství, v němž jsou na filmovou distribuci kladeny ideologické nároky. Při průzkumu mediální scény je patrné, že ideologické požadavky postupem času ustupovaly právě požadavkům ekonomickým, či nebyly uplatňovány (alespoň při pohledu na změny preferovaných žánrů a tvůrců) s takovou razancí: „Filmová distribuce má kulturně politické poslání, ale funguje zároveň na hospodářském základě. Film - 79 -
promítaný v kinech má proto charakter zboží a tedy nějakou hodnotu“ [Ličková – Hájek, 1987: 18]. Byly-li monopoly na americké filmy nakupovány v rozmezí od 9.000 do 20.000 dolarů, je patrně logické, že Ústřední půjčovna filmů se bude snažit tyto výdaje pokrýt prostřednictvím návštěvnosti. Ostatně jako příklad vezměme dva póly cenového spektra z roku 1989 – americký muzikál Sláva nakoupený za 170.000 Kčs na straně jedné a Čarodějky z Eastwicku za 600.000 Kčs na straně druhé [Fiala, 1991a: 15]. Podle žebříčku za rok 1989 se to ve druhém případě plně podařilo – Čarodějky z Eastwicku vydělaly za 12 měsíců celkem 1.242.000 Kčs [Fiala, 1991b: 10]. Druhý uvedený film, Sláva, se do zveřejněné třicítky nejúspěšnějších filmů nedostal. Posun v polaritě hodnocení na stupnici ideologie – zisk (či požadavky ideologické – ekonomické) ilustruje i shrnutí několika obnovených premiér: „Při všech výhradách k Angelikám případně Fantomasům (ty se ovšem neozývají z kin) je dobře připomenout, že v distribuci najdeme snímky značně horších kvalit, o nic lacinější, avšak se sotva pětinovou návštěvností“ [Návštěvnost, tržby, přestavení…, 1987: 4]. Zde však již jen vyvozuji možný pohled na věc. Skutečné ideologické požadavky na distribuci nebyly nikde veřejně deklarovány a mohou tak čekat na své objevení v dosud nezpracovaných interních dokumentech Ústřední půjčovny filmů. 7.2 Plakát „Filmový plakát je stále nejúčinnějším masovým propagačním prostředkem“ [Majchrak, 1978: 239]. Pro úplnost zopakujme, že filmový plakát byl jen jedním z mnoha propagačních materiálů zkoumané doby. Ty byly tisknuty většinou ve formátech A1 a A3. Dalšími prvky byly slepky, jakési malé plakátky na šířku, většinou s omezenou barevnou paletou; fotosky – černobílé fotografie o rozměrech 20x26 cm a s doprovodnými údaji; diapozitiv promítaný před filmem jako upoutávka; občas i popisek – skládačka s údaji o filmu, zejména ke klubovým filmům a z audiovizuální propagace pak reklamní snímek, jinak též foršpan či trailer. Filmový přehled uváděl do konce roku 1973 na filmové kartě i soupis propagačních materiálů. Takřka u všech amerických filmů uvedených do kin v této době nechyběl ani jeden z uvedených propagačních materiálů. Druhým zdrojem, kde lze dohledat tyto údaje, jsou pak distribuční listy zveřejňované ve Zpravodaji ÚPF. Podle nich zůstaly v propagačním spektru takřka veškeré tištěné materiály, ale vytratily se reklamní snímky, a to nejenom u filmů amerických, ale prakticky takřka u všech distribuovaných filmů, domácí produkci nevyjímaje. Ostatně na toto téma se občas vyjádřila dobová média: „V zemích s vyspělou filmovou reklamou se touto formou zabývají stovky reklamních odborníků a psychologů, zatímco u nás je stále jen nedoceněným přívažkem“ [Majchrak, 1978: 239]. Od počátku 80. let se v některých článcích ozývalo volání po návratu foršpanů (zejména českých) do našich kin.78 Vraťme se k filmovému plakátu, což podle dobové slovníkové definice byl „[…] výtvarně řešený propagační prostředek filmu, určený pro výlep na reklamních plochách, Praxe byla taková, že „[…] režiséři mají povinnost vyrobit reklamní foršpan spolu se svým filmem, při schvalovacích projekcích je také předveden a ,odfajfkován‘, ale pak, než se stačí vyrobit jeho kopie, film je pod tlakem nedočkavé distribuce dávno uveden a kopie foršpanů pak zřejmě někde skončí na poličkách skladů“ [Solecký, 1981: 24]. Tato poznámka o „nedočkavé distribuci“ však při uvážení dlouhodobého plánování v ÚPF zní poněkud nepravděpodobně.
78
- 80 -
pro propagační skřínky nebo interiér kina […] smyslem je výtvarné vyjádření myšlenky filmu, doplněné výrazným textem (název filmu, propagační slogan, představitelé a tvůrci),“ tedy prvky zde již shrnuté. Plakát […] má dvojí význam: jednak je to poutač, jednak výtvarné dílo samo o sobě […] Obě tyto složky […] musí být v rovnováze. Naše plakáty mají vysokou uměleckou hodnotu, na jejich tvorbě se účastní celá řada předních grafiků (Teissig, Vaca, Ziegler, Vyleťal, Chotěnovský, Fišer, Bidlo, Poláčková a další). Při výrobě […] je třeba dodržet několik zásad. Ke každému filmu je nutné vybrat vhodného výtvarníka a tento výtvarník musí film zhlédnout. Návrh […] schvaluje výtvarná komise, poradní orgán ředitele ÚPF […]“ [Levinský-Stránský, 1974: 203]. Český filmový plakát podobně jako polský (kterým byl do značné míry ovlivněn) se mohl rozvíjet relativně volně, co se týče návaznosti na původní propagační materiály: „Rozmach podpořilo i to, že tady fungoval monopol a neřešila se žádná práva“ [Šafránek, 2007: 98]. Tvůrci tedy nebyli vázáni takřka ničím. Pokusme se sumarizovat převažující tendence ve filmovém plakátu k americkým filmům 70. a 80. let. Mnoho zajímavých a cenných informací skýtá studie Český filmový plakát 20. století. Kromě nástinu dějin kinematografie u nás také shrnuje historii plakátové tvorby a nabízí obsáhlý obrazový materiál. Podklady pro tuto kapitolu jsem získal jednak v této publikaci a jednak na stránkách pražského internetového obchodu Terryho ponožky, který poskytuje poměrně širokou paletu plakátů, včetně jejich náhledů. Kromě patnácti nedohledaných, tak čerpám z reprezentativního „vzorku“ o 329 plakátech, z nichž se mi u 35 nepodařilo zjistit autorské údaje. Autorka koncepce a redaktorka publikace Český filmový plakát 20. století Marie Sylvestrová píše: „V průběhu sedmdesátých let se český filmový plakát postupně ocitl za vrcholem tvůrčí invence, ale stále si ještě udržoval dobrou úroveň, přestože ubylo originálních tvůrců a ve filmové propagaci se uplatnili i jiní výtvarníci, kteří byli více ochotni svůj styl přizpůsobit změněným podmínkám“ [Sylvestrová, 2004b: 56]. Úbytkem tvůrců připomíná vlnu posrpnové emigrace, která se dotkla i výtvarníků filmových plakátů. Ve zkoumané době byl nejproduktivnějším tvůrcem Zdeněk Ziegler, grafik, typograf, výstavní designér a později také pedagog a rektor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Pro americké filmy vytvořil minimálně 45 filmových poutačů. Co do počtu afiší pro americké filmy následovaly Milan Grygar a Zdeněk Vlach (po 19), Karel Vaca (14), Jan Weber (11), Vratislav Hlavatý (10) a dalších minimálně 70 tvůrců. Pokud se vrátíme k předešlému tématu, tedy „heslu pro plakát“, lze se v pohledu na plakáty zaměřit na zobrazované herce. I zde se opakuje již naznačená mapa úzké skupiny jmen. Na plakátech bylo zobrazeno celkem 136 hereckých osobností a z mužů vedli Charles Chaplin (zobrazený na 8 plakátech), následovaný Paulem Newmanem, Robertem Redfordem a Stevem McQueenem (po 6 portrétech), dále pak Dustinem Hoffmanem a Genem Hackmanem (po 5 plakátech). Z žen byly nejčastěji na plakátu zobrazeny Barbra Streisandová a Jane Fondová (obě na 4 plakátech), následované Jessicou Langeovou, Jill Clayburnovou a Meryl Streepovou (po 2 plakátech). Vrchol využívání hvězdných jmen nastal koncem 70. let, kdy se na 18 plakátech objevilo celkem 15 hereckých tváří. Poté následoval prudký pokles využívání hereckých portrétů, který se zastavil v roce 1985 a poté zase stoupal. Ve druhé polovině 80. let je také zjevný nepatrný posun od stylizovaných portrétů a kolážových montáží k realističtějšímu zobrazování hereckých tváří, bližšímu původním americkým propagačním materiálům. Tento trend byl možná vyvolán tlakem ze - 81 -
strany kinařů. Zdeněk Ziegler si v rozhovoru s Marií Sylvestrovou postěžoval: „Největší nepřátelství proti filmovým plakátům, které byly pro nás formálně nejlepší, bylo ze strany jednotlivých ředitelů kin, kterým jsme říkali ,promítači‘. To, co dnes vídáme jako plakát americké produkce, anebo i dnešní plakáty na naše nové české filmy jsou přesně tím, co už tenkrát chtěli. Oni byli přesvědčeni, že divák přijde do kina, když na plakátě uvidí herce — hlavního hrdinu — a pak tři další, menší, podle důležitosti. Také se jim líbilo, že Američané mají na plakátech spoustu tištěných informaci, jména vyvedená různými velikostmi písma, toho si na plakátech nejvíce cenili“ [Sylvestrová, 2004b, 44]. Druhým možným důvodem je pozvolně sílící vliv ze strany amerických distributorů. Ostatně konec českého filmového plakátu tak, jak byl chápán, tvořen a oslavován zejména v 60. letech přišel s pádem režimu a nastolení tržního hospodářství. Při první procentní smlouvě uzavřené s 20th Century-Fox bylo nutné dodržovat požadavky Američanů: „[…] zásadu jednotného marketingu, což znamenalo např. vydat americký plakát v české mutaci […]“ [Fiala – Strnad, 1991: 3]. Pavel Rajčan, jeden z ředitelů pražských kin Světozor a Aero a zároveň jeden z předních sběratelů filmových plakátů u nás, tvrdí, že „Výjimečnost českého plakátu spočívá ve výrazně používané typografii“ [Šafránek, 2007: 98]. Typografie, tedy výtvarné zpracování textových informací, bylo využíváno i při tvorbě plakátů pro americké filmy. Jejich tvůrci byli nejčastěji Pavel Beneš, Milan Grygar, Clara Istlerová, Zdeněk Vlach a nejvýrazněji pak Zdeněk Ziegler. Posledně jmenovaný ještě upřesnil preference vedoucích kin: „[…] obdivovali malířské návrhy Pepy Vyleťala, byla to pro mne záhada, že jeho návrhy snadno procházely. Problém byl s Grygarovými fotografickými kolážemi, u kterých komisím vadila záměrná jednoduchost‘” [Sylvestrová, 2004b, 44]. Z těchto řádků však vyplývá jistá problematika – původním záměrem bylo nalézt výrazné posuny v plakátech napříč jednotlivými lety. Kromě naznačeného využití hereckých portrétů je však zřejmý zejména jeden fakt – na plakátové tvorbě se podílelo několik tvůrců, kteří, ať již byli svojí původní profesí grafici, typografové, ilustrátoři, malíři, karikaturisté, fotografové, tvůrci animovaných filmů, šperkáři, sochaři, keramici, textilní, divadelní či filmový výtvarníci, hudebníci, tvůrci komiksů či architekti, měli každý svůj rozpoznatelný rukopis, jenž se v průběhu let měnil jen minimálně. Na následujících několik stranách se pokusím shrnout alespoň ty nejvýraznější tvůrce a plakáty. První ukázkou jsou tři plakáty ze 70. let. Roláže Milana Grygara tu zastupující jednu linii – plakát s hereckou hvězdou, v tomto případě Paulem Newmanem, Charlesem Chaplinem a Dustinem Hoffmanem, která portrét využívá pro grafické postupy. Další příkladem je zvláštnost – speciální plakát lákající nikoliv na podobiznu herce, ale režiséra a jeho „připravované americké horrory mistra hrůzy“. K uvedení filmu připravil Ziegler již jen plakát filmu Psycho, zatímco afiš k Ptákům vytvořil Josef Vyleťal.
- 82 -
Milan Grygar, 1970
Milan Grygar, 1975
Milan Grygar, 1979
Zdeněk Ziegler, 1970
Zdeněk Ziegler, 1970
Josef Vyleťal, 1970
Následující výběr shrnuje plakáty s několika americkými filmovými hvězdami. Od Roberta Redforda, přes Stevea McQueena a Dustina Hoffmana k ženským představitelkám, zde zastupovaným Barbrou Straisandovou a Jane Fondovou. V uvedených příkladech je zjevná poměrně volná práce s podobiznami herců. Lze tu najít plakáty až karikaturistické – koláž Karla Vaci, výtvarný plakát Evy GalovéVodrážkové, využívající typické fyziognomie Barbry Streisandové, či onu záměrnou jednoduchost Milana Grygara (viz také tři výše uvedené příklady). Jan Tománek, tvůrce animované filmu, využívá hravě téma skládačky. Poslední autor, Karel Teissig, hlavní propagátor koláže, si dokonce dovolil značně stylizovat Jane Fondovou.
- 83 -
Karel Vaca, 1980
Petr Poš, 1986
Jan Weber, 1989
Antonín Sládek, 1972
Dobroslav Foll, 1972
Karel Machálek, 1974
Jaroslav Fišer, 1973
Milan Grygar, 1981
Jan Tománek, 1984
- 84 -
Eva Galová-Vodrážková, 1970
Dimitrij Kadrnožka, 1976
Zdeněk Ziegler, 1983
Jaroslav Fišer, 1972
F. Šubrt, 1975
Karel Teissig, 1989
Na dalších stranách uvádím představitele dalších dvou majoritních linií. Prvně Vratislava Hlavatého, Jana Tománka a Petra Poše, tvůrce animovaných filmů a ilustrátory, kteří „[…] obohatili plakátovou tvorbu sedmdesátých let o projevy groteskního humoru […]“ [Sylvestrová, 2004b: 57]. Podobného ducha měly plakáty ilustrátora a tvůrce komiksů Káji Saudka, jejichž ukázky následují. Jakousi ikonou českého filmového plakátu 70. let je dílo Olgy Vyleťalové pro film Roberta Bressona Něžná. Dívka v záplavě vlasů, jako "[…] lyrický imaginativní symbol vypovídající o složitostech citové komunikace mezi mužem a ženou […]“ [Sylvestrová, 2004b: 56] reprezentovala další, metaforický styl plakátů. V této linii nadále pokračovali Josef Vyleťal a později Zdeněk Vlach. Naposledy se v této kapitole zaměřím na onu výjimečnost českého filmového plakátu, na výraznou typografii. Ta se prolínala prakticky veškerou tvorbou (viz např. Hlavatého Harold Lloyd), ale nejvýraznějšími představiteli byli Clara Istlerová a Zdeněk Ziegler (od r. 1974 členové TYPO&, sdružení pražských výtvarníků zaměřujících se především na knižní typografii). - 85 -
Vratislav Hlavatý, 1975
Vratislav Hlavatý, 1978
Vratislav Hlavatý, 1980
Jan Tománek, 1983
Jan Tománek, 1986
Jan Tománek, 1989
Petr Poš, 1982
Petr Poš, 1985
Petr Poš, 1989
- 86 -
Kája Saudek, 1975
Kája Saudek, 1977
Kája Saudek, 1980
Josef Vyleťal, 1970
Josef Vyleťal, 1970
Josef Vyleťal, 1972
Josef Vyleťal, 1974
Josef Vyleťal - 87 -
„Jak přibývalo cenzurních zásahů do výtvarných návrhů (někdy bez vědomí autora plakátu byly dokonce návrhy redaktory ÚPF ,dokolážovány‘), z dřívější prestižní práce se postupně stávala řemeslně dokonalá macha, z níž se originalita začala vytrácet. Zásahy se někdy týkaly z dnešního pohledu vcelku triviálních věcí […] Americká vlajka, kterou má Henry Fonda ve filmu Bezstarostná jízda přes celá záda na bundě, musela být na Vyleťalově plakátě překryta kouřovou clonou z motorky (film se nakonec nehrál)“ [Sylvestrová, 2004b: 57]
Zdeněk Vlach, 1984
Zdeněk Vlach, 1984
Zdeněk Vlach, 1986
Clara Istlerová, 1978
Pavel Beneš, 1980
Zdeněk Ziegler, 1972
Zdeněk Ziegler, 1973
Zdeněk Ziegler, 1982
Zdeněk Ziegler, 1982
- 88 -
Zdeněk Ziegler, 1987
Zdeněk Ziegler, 1987
Zdeněk Ziegler, 1989
To bylo celkem 50 ukázek filmových plakátů pro americké filmy. Ačkoliv jde o poměrně velké množství, není to ani šestina dostupných materiálů. Je třeba také zdůraznit, že je to výběr čistě osobní a nesledující některá další kritéria, jako je například ocenění plakátu. Je to také výběr značně omezující, jelikož bylo složité vybrat jen několik málo ukázek od jednoho autora. Přesto byla tato selekce vedena snahou postihnout co nejtypičtější proudy v plakátové tvorbě 70. a 80. let. Jako první linii jsem vybral práci s hereckými portréty, která je patrně nejbližší dnešní praxi a také pak dobovým požadavkům vedoucích kin. Na rozdíl od dnešních, povětšinou realistických plakátů, se tvorba 70. a 80. let snažila o výtvarnou stylizaci, zkratku, grotesknost. To je vidět na rolážích Milana Grygara, karikaturistickém přístupu Karla Vaci či fotomontáži Antonína Sládka. Druhým proudem byly plakáty tvůrců z oblasti animovaného filmu, ilustrace a komiksu – zde reprezentováni Vratislavem Hlavatým, Janem Tománkem, Petrem Pošem a Kájou Saudkem. Zatímco Hlavatý využívá groteskního prvku přehánění (zejména u podobizny Martyho Feldmana), ale také kombinace stylizovaného portrétu a typografie (oceňovaný plakát Harold Lloyd), jdou plakáty Jana Tománka poněkud jiným směrem (zde je patrné „potlačené“ zahrnutí herecké osobnosti – Paul Newman uprostřed šachovnice v Rozsudku). Tvorba Petra Poše, jinak též výtvarníka filmových loutek, je typická silnou expresivitou a groteskním nadhledem, v němž se již zcela potlačuje role herecké tváře. Poslední tvůrce z této skupiny – Kája Saudek – je díky svému typickému a nezaměnitelnému rukopisu lehce rozpoznatelný. I zde je možné nalézt lehkou parodizaci – jeden z přihlížejících mužů na plakátu Jen se nikdy nenudit, amerického filmu Walta Disneye79 má na hlavě typické uši myšáka Mickeyeho. Představitelé metaforického plakátu Josef Vyleťal a Zdeněk Vlach se od ilustrátorů posunují ještě dál směrem k surreálnu. Zatímco Vyleťal ještě občas využíval koláže a realistických prvků, tak jeho následovník, Zdeněk Vlach, se svojí tvorbou dostává již zcela do vlastního světa plného pastelových barev a oblých tvarů.
79
Veselohru z produkce studia Walta Disneye režíroval Jerry Paris.
- 89 -
Poslední naznačenou linií byly typografické plakáty, zde zastupované Clarou Istlerovou, Pavlem Benešem a zejména Zdeňkem Zieglerem. Právě jeho tvorba se typografii věnovala nejčastěji. První příklad (Čtyři klauni) ještě vtipně zapojuje lidské tělo deformované do číslice, další dva jsou již výtvarněji koncipované typografické plakáty a následující příklady jsou založeny takřka výhradně na práci s písmem a barvami. Černobílý Čaroděj využívá stejně jako barevný Flashdace typografickou roláž, plakát filmu Sláva pak opakuje motiv schodiště ze staršího Zieglerova díla pro film Odpolední láska. Mohutná tvorba Zdeňka Zieglera je touto namátkovou ukázkou ošizena o mnoho dalších zajímavých afiší jako E. T. – Mimozemšťan (mimozemšťan na pozadí stylizovaných písmen ET), obě Francouzské spojky (koláže policejního odznaku s portrétem Gena Hackmana), Le Mans (kde nad závodním automobilem a stylizovaným názvem upoutají oči Steva McQueena v přilbě a závodnické kukle), znepokojující Motýlek (staré nůžky hrozivě ohrožující malého motýla) a mnohé další.80 V atmosféře normalizačních restrikcí se filmové plakáty po výtvarné stránce rozvíjely zjevně mnohem lépe, než v následných dekádách, kdy nastoupila strategie jednotného marketingu, a původní filmový plakát se stal výhradně záležitostí domácí tvorby. V 70. a 80. letech byla zřetelná hravost, výtvarnost a surrealističnost plakátů, které z tradičních prvků přejímaly zejména využívání hereckých tváří, avšak buď jako prostředek ke koláži, karikatuře a stylizaci, nebo jako přidaný a často upozaděný prvek. Při srovnání plakátů pro americké filmy s ostatní soudobou tvorbou nelze najít přílišné rozdíly, snad jen vyjma důraznějšího využívaní hereckých hvězd v případě zde zkoumaných plakátů.
80
Pro rámcovou představu odkazuji na citovanou publikaci a internetové stránky Terryho ponožky.
- 90 -
8. Návštěvnost amerických filmů Až potud zkoumala práce jen jednu stranu problému – nabídku. Na závěr se podívejme na poptávku či spíše popularitu, tedy jak naznačené strategie rezonovaly v diváckém zájmu či nezájmu o americké filmy. Primární nezaujatý pohled na problematiku by mohl vést k závěru, že americké filmy, ač v nabídce zastoupeny spíše minoritně, mohly mít majoritní podíl na návštěvnosti. To by bylo tvrzení jednak nepřesné a pak také nepodložené. Americké filmy sice dosahovaly v návštěvnosti nadstandardních výsledků, ale rozhodně nepatřily konstantně na vrchol žebříčků návštěvnosti. Přesto, jak zde ukáži, jejich dopad na návštěvnost byl skutečně podstatný. Je-li řeč o návštěvnosti, je třeba poznamenat poměrně známý fakt, že neustále klesala i v 70. a 80. letech. Na začátku zkoumané doby, v roce 1970, navštívilo česká kina celkem 84.246.000 diváků, zatímco na konci, v roce 1989, to bylo již jen 51.453.000 diváků. Nebyl to sice pokles tak strmý, k jakému došlo po roce 1957 (kdy do českých kin přišlo vůbec nejvíc diváků – 148.053.000), ale i zde lze nalézt nepatrné rozdíly.81 Úbytek diváků po roce 1957 se dával za příčinu především televizi a podobné to bylo i v 70. letech. Česká televize začala postupně vysílat na obou svých programech, pravidelně a barevně. Pokles návštěvnosti se však hledal i na straně individuálního trávení volného času a stěhování obyvatel do nedostatečně kinofikovaných sídlišť. Nejprudší pokles návštěvnosti od 50. let proběhl po roce 1969 ze 88.699.000 diváků na počet kolem 60 milionů v letech 1973–1974. Pod tuto hranici pak klesla až v roce 1982 a do roku 1989 se pohybovala nad hranicí 50 milionů diváků. Přesné hodnoty uvádí tabulka (údaje jsou v tisících). Tabulka č. 10 – Návštěvnost 1970–198982 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 84.246 81.706 71.480 64.536 62.805 61.875 61.806 63.083 61.960 60.602 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 60.674 60.931 58.410 56.870 58.861 57.198 57.851 54.523 51.852 51.453 Vrátíme-li se k úvodnímu předpokladu, lze v této otázce najít také jeden zásadní posun – opět díky statistickým údajům, byť samozřejmě s jistou rezervou. Ve Zpravodaji ÚPF vyšel v roce 1989 článek Karel May by měl radost, jenž rekapituloval návštěvnost filmů z nesocialistických zemí a připojoval dvě tabulky. První shrnovala distribuci od roku 1945 do roku 1988, přesněji filmy nesocialistických zemí, které dosáhly v našich (tentokrát bráno v československých) kinech návštěvnost přes 2,5 milionu diváků [Karel May by měl radost, 1989: 4–5]. Při zpracování těchto údajů lze dojít k jasnému poměru – v celém tomto období se na návštěvnosti kapitalistických produkcí největší částí podílela Francie (46%), následována produkcí USA (26%) a filmy Velké Británie (7%). Filmy z ostatních zemí (jmenovitě NSR, Itálie, Rakousko, Mexiko, Japonsko, Indie, Švédsko, Brazílie) dosáhly 18% podílu. Tento poměr však musíme brát s jistou opatrností – vzhledem k minimu amerických filmů v průběhu 50. let. Nejúspěšnějším filmem v tomto přehledu je německý Poklad na Statistické údaje jsou čerpány jednak ze studie Ladislava Pištory [Pištora, 1997] a dále pak z údajů Aleše Danielise [Danielis, 2007: přednáška]. 82 [Danielis, 2007: přednáška]. 81
- 91 -
Stříbrném jezeře, následovaný Vinnetouem a Vinnetouem – Rudým gentlemanem. Jen tyto tři filmy přilákaly do českých kin 28.082.000 a v celém Československu je vidělo 37.377.000 – odtud titul článku „Karel May by měl radost“.83 Z amerických filmů se jako první (na 5. místo) zařadila historická freska Kleopatra (7.461.000 diváků v ČSR a 9.550.000 v celé ČSSR) a hned za ní western Sedm statečných (6.075.000/7.752.000 diváků). Ze zkoumaného období se nejvýš dostaly Čelisti, konkrétně na 14. místo s 4.236.000 českými a 1.524.000 slovenskými diváky. Druhá tabulka shrnovala „[…] osmdesát nejlépe navštívených filmů uvedených do distribuce v posledních deseti letech“ [Karel May by měl radost, 1989: 8]. Počet amerických filmů v této tabulce je mnohem vyšší, a proto se také změnil poměr v návštěvnosti: Graf č. 19 – Poměr návštěvnosti západních kinematografií Kanada - 1% Švédsko - 1% Austrálie - 1% NSR - 3% Velká Británie - 12% USA - 35%
Itálie - 22%
Francie - 25%
Na základě grafu lze tvrdit, že ze západních kinematografií měla ta americká v českých kinech nejvyšší návštěvnost (celkem 41.127.000 návštěvníků), následována francouzskou (29.169.000), italskou (26.419.000), britskou (13.624.000), západoněmeckou (3.498.000) a dalšími s celkovou návštěvností pod 2 miliony. Přesné hodnoty (v tisících) shrnuje tabulka – jedná se tedy o návštěvnost západních filmů za 10 let do 31. ledna 1988. Doplnil jsem i procentuální hodnoty odpovídající podílu České a Slovenské republiky na této návštěvnosti. Tabulka č. 11 – Poměr návštěvnosti západních kinematografií Země ČSSR ČSR ČSR (%) SSR SSR (%) USA 53.102 41.127 77,4 11975 22,6 Francie 37.084 29.169 78,7 7915 21,3 Itálie 34.617 26.419 76,3 8198 23,7 Velká Brit. 17.352 13.624 78,5 3728 21,5 NSR 4.857 3.498 72,0 1359 28,0 Austrálie 2.125 1.592 74,9 533 25,1 Švédsko 1.643 1.248 76,0 395 24,0 Kanada 1.455 996 68,5 459 31,5 Celkem 152.235 117.673 77,3 34.562 22,7 83 Při zahrnutí dalších filmů - Vinnetou - Poslední výstřel (11. místo) a Old Shatterhand (15. místo) se celková návštěvnost těchto mayovek dostane na 37.267.000 v ČSR a v celém Československu na 49.932.000 diváků.
- 92 -
Již několikrát zde byl zmiňovaný a citovaný seriál Film a divák Aleše Danielise a Radko Hájka, který vycházel po celý ročník 1989 ve Filmu a době a mapoval návštěvnost v českých kinech od roku 1973 do roku 1986 pohledem národních kinematografií. V prvním díle se věnovali celkové návštěvnosti a díl desátý, Nové světy, se věnoval filmům z Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a zejména USA. O úspěšnosti amerických filmů uvedených do našich kin od roku 1973 nás mohou informovat jejich přehledy, které jsem zde revidoval a díky datům ze Zpravodaje ÚPF a Zpravodaje Lucernafilmu doplnil o údaje o návštěvnosti za roky 1987–1989. Díky revizi žebříčků proběhly v této tabulce, shrnující celkovou návštěvnost, dvě změny. Na prvním místě byl nahrazen divácky původně nejúspěšnější film Vesničko má středisková Jiřího Menzela jinou komedií, konkrétně filmem Zdeňka Trošky Slunce seno a pár facek. Druhým přibyvším filmem byl vážnější titul – „vekslácké drama“ Bony a klid, které nahradilo na původním 5. místě komedii Jáchyme, hoď ho do stroje. Výsledná dvaadvacítka tedy vypadá následovně: Tabulka č. 12 – 22 nejnavštěvovanějších filmů Film 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.
Slunce, seno a pár facek Vesničko má středisková Tarzan E. T. – Mimozemšťan Sexmise Bony a klid Jáchyme, hoď ho do stroje Bože, jak hluboko jsem klesla Čelisti Jak utopit doktora Mráčka… Dva výtečníci Poklad na Stříbrném jezeře Vetřelec Postřižiny Sudá a lichá Marečku, podejte mi pero! Četník a četnice Dobyvatelé ztracené archy Čtyři sluhové a čtyři mušketýři Četník a mimozemšťané Vinnetou – Rudý gentleman S tebou mě baví svět
Premiéra
Diváci (v tis.)
ČSR ČSR V. B. USA Polsko ČSR ČSR Itálie
1989 1986 1985 1985 1985 1988 1974 1981
3.791 3.407 2.717 2.573 2.552 2.518 2.469 2.261
Představení (v tis.) 14,7 13 9 11 9 11 9 9
USA ČSR Itálie NSR V. B.84 ČSR Itálie ČSR Francie USA Francie
1976 1975 1980 1984 1983 1981 1982 1976 1985 1985 1975
2.162 2.156 2.138 2.058 2.047 2.033 1.958 1.901 1.899 1.893 1.751
6 9 8 9 7 9 8 8 8 7 7
14 22 18 26 24 30 24 19 25 24 16
Francie NSR ČSR
1983 1985 1983
1.748 1.745 1.734
7 8 8
24 25 26
Země
Kopie 46 33 24 27 33 44 18 18
V původní verzi [Danielis – Hájek, 1989a: 25] byl Vetřelec mylně uváděn jako americký film. V dalším díle seriálu Film a divák však byl již správně zahrnut mezi filmy britské [Danielis-Hájek, 1989i].
84
- 93 -
V celkovém žebříčku si své místo vysloužily jen tři americké filmy. Během dvanácti měsíců tak v kinech z amerických snímků přilákaly nejvíce diváků zde zvýrazněné filmy Stevena Spielberga E. T. – Mimozemšťan, Čelisti a Dobyvatelé ztracené archy. Z celkového žebříčku je možné si dobře utvořit obrázek o diváckých preferencích. Majoritní skupinou jsou české filmy, až na jednu výjimku, všechny komedie. Po třech filmech je zastoupena Francie (filmy z cyklu o četnících s Louisem de Funésem a jednou film s komediální skupinou Les Charlots) a Itálie (vedle komediální dvojice Buda Spencera a Terence Hilla, kteří patřili k největším diváckým lákadlům tehdejší italské komiky, získal nejvíce diváků italský film Bože, jak hluboko jsem klesla, který lákal jednak svým titulem a poté pak i sloganem pro plakát: „Příběh ženy, která se vdávala příliš nezkušená.“ Filmu bylo vyčítáno, že se pohyboval „[…] v některých místech až na hranicích dobrého vkusu a koketoval nepokrytě s pornografií” [Solecký, 1983: 3]). Filmy USA se zde umístily také třemi snímky, které lze žánrově zařadit mezi filmy dobrodružné a fantastické. Stejný žánrový profil mají i dva snímky britské a Východní Německo slavilo úspěch s obnovenými premiérami dvou indiánek. Poslední, dosud nejmenovaný film je polská Sexmise, největší hit ze zemí socialistického tábora,85 který spojoval „[…] několik předpokladů úspěchu u diváků: dva zábavné žánry s nádechem erotické i širší společenské provokace. Ostatně provokuje už titul filmu – a tak to má být“ [Danielis – Hájek, 1989e: 267]. Nelze tedy jednoznačně říci, že by divácké preference (vyjma neobvyklého zájmu o domácí produkci) sledovaly národní identitu filmu, ale onu „smyslově-pudověemotivní“ vrstvu, z čehož vyplývá zájem o pobavení ať již smíchem, tak dobrodružným vzrušením, nehledě na zemi původu. Velmi podobné žánrové trendy je možné vidět na následující tabulce, která shrnovala dvacet nejnavštěvovanějších amerických filmů v letech 1973–1986. Po revizi v ní však přibylo celkem šest filmů z let 1987–1989 s návštěvností vyšší než 1 milion. Díky vysokému zájmu diváků se do tohoto žebříčku zařadily filmy Četa, Honba za diamantem, Hříšný tanec, Indiana Jones a chrám zkázy, nejvýše pak vynesla návštěvnost film Vzpomínky na Afriku. Poslední přibyvší titul byla obnovená premiéra Čelistí, které i dvanáct let od svého původního uvedení dokázaly za dvanáct měsíců přilákat přes 1,2 milionu diváků. V žebříčku jsou nejčastější dobrodružné filmy, či dobrodružné komedie. Značnou část filmů tvoří žánry v českých kinech spíše výjimečné – hudební filmy, westerny a fantastické filmy. Sem lze zahrnout sci-fi, horor a katastrofický film. Další část žebříčku tvoří vážnější filmy, tedy dramata, film kriminální a válečný. O silné dětské návštěvnosti svědčí film Méďa Béďa (což je ovšem mj. také důsledek absolutní absence animovaných filmů Walta Disneye v 80. letech v našich kinech) „Žánrové determinaci návštěvnosti se vymyká jedině Amadeus, jehož úspěch mezi českými diváky je živen z mnoha zdrojů – návazností na středoevropskou kulturní tradici, divadelní hrou uváděnou s ohlasem i na českých jevištích, hudební složkou, prestižními oceněními, podílem českých tvůrců (v první řadě Miloše Formana), publicitou natáčení v Československu a v neposlední řadě i vlastními kvalitami filmu“ [Danielis – Hájek, 1989a: 557]. Při uvážení údajů z těchto dvou přehledů lze tedy doznat, že americké filmy se sice těšily vysoké návštěvnosti, nikoliv však natolik, aby žebříčkům dominovaly tak, jak 85
Druhý nejúspěšnější polský film Vlčice navštívilo v našich kinech 573.319 diváků [Danielis- Hájek, 1989e: 267].
- 94 -
tomu bylo například v Německu, kde podle Josepha Garncarze došlo počátkem 70. let ke zlomu v přijetí amerických filmů a následné hegemonii – zatímco v roce 1970 se v desítce nejnavštěvovanějších filmů umístily jen dva americké filmy, bylo to v roce 1989 celkem devět filmů [Garncarz, 1994].
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26.
Tabulka č. 13 – 26 nejnavštěvovanějších Název Diváci Premiéra E. T. – Mimozemšťan 2.572.758 1985 Čelisti 2.162.339 1976 Dobyvatelé ztracené 1.893.168 1985 archy Vzpomínky na Afriku 1.722.000 1989 Méďa Béďa 1.652.735 1974 Hříšný tanec 1.621.000 1989 Hlubina 1.543.221 1979 Indiana Jones a 1.470.000 1989 chrám zkázy Tootsie 1.387.220 1984 Pomáda 1.386.515 1982 Ostrov dr. Moreaua 1.366.647 1979 Policajt v Beverly 1.348.694 1987 Hills Podraz 1.313.004 1976 Kramerová versus 1.258.299 1981 Kramer Amadeus (dvojpro1.248.326 1986 gram) Čelisti (obnovená 1.244.000 1988 premiéra) Motýlek (dvojprogram) 1.231.086 1975 Elvis Presley 1.218.653 1982 Honba za diamantem 1.204.000 1988 Letiště 1.202.060 1974 Četa 1.198.000 1988 Butch Cassidy 1.152.634 1973 a Sundance Kid El Dorado 1.123.369 1973 Člen klanu 1.078.229 1978 Horečka sobotní noci 1.066.687 1979 Pevnost Apačů 1.014.926 1983 v Bronxu
amerických filmů86 Žánr sci-fi drama dobrodružný milostný příběh kreslený taneční dobrodružný*) dobrodružná komedie komedie muzikál romantický horor**) kriminální komedie dobrodružný problémový historický/životopisný/hudební katastrofický drama životopisný dobrodružná komedie drama psychologické válečný western western drama hudební*) kriminální
[Danielis – Hájek, 1989j: 557] a žebříčky ve Zpravodaji ÚPF a Zpravodaji Lucernafilmu. Žánrová identifikace je převzatá z Filmového přehledu. Filmy označené *) jsou žánrově identifikovány podle krátkého shrnutí na filmové kartě a **) je převzat z plakátu. Film Ostrov doktora Moreaua byl jedním z mála, který byl uveden v „[…] seznamu celovečerních filmů, jež se nám vzhledem k různým technickým obtížím nepodařilo v minulých ročnících FP zveřejnit. Podle možností se pokusíme zařadit je do FP dodatečně“ [Filmový přehled, 12/1981: 46]. Do prosince 1989 se tak však nestalo. 86
- 95 -
Lze asi jen těžko srovnávat uvádění amerických filmů v západním prostředí Německa a v rámci socialistického Československa, ale níže se pokusím komparací naznačit možné rozdíly a paralely v otázce žánrové preference. Joseph Garncarz však ve své studii upozorňuje na nutnost rozlišovat dostupnost amerických filmů na straně jedné a jejich popularitou na straně druhé. Ostatně v jiném textu varuje před mylným předpokladem podobných výzkumů: „Všem těmto teoriím je […] společný jeden zásadní omyl – snaží se totiž o výklad jevu, jehož existenci toliko předpokládají, konkrétně pak toho, že hollywoodské filmy od desátých let 20. století ovládají světové trhy“ [Garncarz, 2008: 37; zvýraznil Garncarz]. Problematikou distribuce amerických filmů v Německu se zabývá i Peter Krämer: „V 80. letech převzal Hollywood vládu nad top ten s průměrně osmi filmy ročně, doplňován v průměru jednou německou produkcí a jedním filmem z Británie nebo kontinentální Evropy“ [Krämer, 2002b: 232]. Nebudeme tedy předpokládat a zkusíme se podívat, jak vypadala popularita amerických filmů u nás. Jako prostředek k tomu využiji žebříčky návštěvnosti v letech 1984–1989, přesněji souhrn dvaceti divácky nejpřitažlivějších filmů v distribuci s údaji za 12 měsíců jejich distribuce. Garncarz i Krämer sdílejí oba názor, že ovládnutí německých žebříčků návštěvnosti americkými filmy předcházelo přijetí filmařských norem a hollywoodizace původní tvorby. Je tedy zřejmé, že nic podobného v socialistickém Československu neproběhlo. Jen stěží mohly také určité domácí žánry vést k akceptování západních norem, jak tomu bylo v Německu s westerny a původními adaptacemi Karla Maye. V české divácké preferenci však mohlo dojít k jistému posunu právě na základě masivní popularity mayovek u nás. Na druhou stranu nesmíme opominout ani tradiční oblibu některých žánrů, kterou by mohl dokázat podobný výzkum zkoumající žebříčky návštěvnosti v širším časovém období. Koneckonců v žebříčku z let 1945–1988 je druhým americkým filmem western Sedm statečných a i další americké filmy svědčí o oblibě tohoto žánru – Rio Bravo, Velká země, V pravé poledne, Dostavník, či Tenkrát na Západě. Zaměřme se nyní na žebříčky návštěvnosti z let 1984–1989, tak jak je zveřejňoval Zpravodaj ÚPF a krátce Zpravodaj Lucernafilmu. Narozdíl od žebříčků, které nabízí ve své studii Joseph Garncarz [Garncarz, 1994: 122–135] a jímž dominují americké filmy, se v českých žebříčcích na první pohled nic tak zásadního nedělo. Pro rozšíření pohledu operuji ne s deseti, ale rovnou dvaceti nejnavštěvovanějšími filmy. Zatímco v Německu se podíl amerických snímků na žebříčku nejnavštěvovanějších filmů v letech 1970–1989 pohybuje od 50% do 80%, je to v případě návštěvnosti jen 5% – 55%, přičemž výraznější nárůst nastal až v roce 1989. Podívejme se nyní na tabulky uvedené na stranách 99 až 102 a začněme rokem 1984. Ten byl v české distribuci specifický tím, že návštěvnost „držely“ obnovené premiéry (v tabulkách se zkratkou OP). Jejich výsledky si Radko Hájek pochválil: „V praxi obnovených premiér ÚPF tedy plně uspěla. Na druhé straně si uvědomujeme, že jejich zdroje se vyčerpávají […] mohou být tedy vítanou pomocí, ne však náhradou za nové filmy“ [Hájek, 1986b: 3]. Kromě zde uvedeného 1., 2. a 8. místa se obnovené premiéry umístily na 25. (Limonádový Joe aneb Koňská opera), 29. (Synové Velké medvědice) a 32. místě (Poklad Inků). Při srovnání s popularitou filmů v německých kinech je obdobný úspěch právě v případě mayovek, jmenovitě Pokladu na Stříbrném jezeře, který vedl německý žebříček návštěvnosti v sezóně 1962/63. Následoval Vinnetou s nejvyšší návštěvností o rok - 96 -
později. Tootsie byla uvedena v Německu v roce 1983 a obsadila druhé místo, hned za filmem E. T. – Mimozemšťan. Úspěch tohoto Spielbergova hitu přišel v Československu o dva roky později než v Německu, tedy v dalším zkoumaném žebříčku za rok 1985. E. T. – Mimozemšťan se stal nejúspěšnějším americkým filmem v naší distribuci, což lze připisovat právě jeho žánru, který byl v českých kinech zastoupen jen výjimečně – science fiction či fantastický film, navíc s prvky rodinného snímku. Jak tvrdí Garncarz (ale i výzkumy Radko Hájka): „V procesu divácké volby filmů u pokladny kina rozhodně není relevantní pouze propagace, nýbrž v první řadě sdělování informací o těchto hodnotách prostřednictvím ,šeptandy‘. Pokud se nějaký film divákům líbil a pobavil je, pak ho doporučí dalším“ [Garncarz, 2008: 40]. K popularitě filmu E. T. – Mimozemšťan tak mohla ještě přispět nejenom popularita jeho tvůrce, ale také šeptanda vzniklá např. uvedením tohoto filmu v zahraničních televizích, které mohly být přijímány na některých částech naší republiky. V žebříčku roku 1985 jej předstihl jen britský dobrodružný film Tarzan a následoval největší úspěch lidově-demokratické tvorby, polská fantastická komedie Sexmise. Na pátém místě je první díl volné tetralogie o archeologovi Indianu Jonesovi Dobyvatelé ztracené archy. Tento další snímek Stevena Spielberga byl dobrodružného ladění a stal se druhým nejúspěšnějším americkým filmem 80. let u nás. V Německu se však do prvních deseti nejnavštěvovanějších filmů nedostal, stejně jako zbylé americké filmy Xanadu, Nevěrně tvá a Podraz II. Rok 1986 byl co do nabídky amerických filmů v našich kinech nejslabší – uvedeno bylo jen 9–11 filmů (9 uvádí Aleš Danielis, s 10 počítá Filmový přehled a 11 je uvedeno v žebříčku ÚPF). Žebříček vedla domácí komedie Jiřího Menzela Vesničko má středisková, do roku 1989 nepokořený vrchol diváckého zájmu. Následovaly často diskutované obnovené premiéry „všech těch Angelik a Fantomasů“ (Angelika, markýza andělů, Báječná Angelika a Angelika a král obsadily druhé až čtvrté místo a do kin na ně přišly 4.218.749 diváků; trilogie o Fantomasovi se usadila na šestém, sedmém a devátém místě s celkem 3.277.543 diváky). Z americké provenience bodoval film Amadeus, kterým ÚPF prolomila tabu a uvedla film emigranta, Miloše Formana. Amadeus se také dostal mezi deset nejnavštěvovanějších filmů v Německu, konkrétně v roce 1985, ovšem jen na místo osmé. V návštěvnosti ho překonaly „lehčí žánry“ – kriminální komedie Policajt v Beverly Hills, duchařská komedie Krotitelé duchů, akční Rambo II, komediální Policejní akademii II či fantastický Návrat do budoucnosti, tedy filmy, které se do české distribuce dostaly až s několikaletým odstupem V čele návštěvnosti roku 1987 vedl první australský film uvedený do našich kin – dobrodružná komedie Krokodýl Dundee, která slavila úspěch i na Západě (v německé distribuci téhož roku ho předběhl jen domácí snímek Otto – Der neue Film). Krokodýl Dundee byl plakátem propagovaný jako americký film, ale další statistické údaje s ním počítají již jako s filmem australským. Do celku této práce tedy není zahrnut. S dvouletým odstupem po Německu slavily i u nás úspěch kriminálně-komediální eskapády Eddieho Murpyho v prvním Policajtovi v Beverly Hills. Následovala další dávka obnovených Angelik (Nezkrotná Angelika a Angelika a sultán s celkovou návštěvností 2.650.000). Americkou kinematografii zastupoval hudebně-taneční snímek Fla-
- 97 -
shdance (v Německu v r. 1983 na 4. místě) a fantastická legenda Jestřábí žena (v Německých žebříčcích neuvedena). Rok na to do diváckého zájmu nejvíce vešly domácí Bony a klid Víta Olmera, následované třetím dílem volné pentalogie Dušana Kleina a Ladislava Pecháčka o „básnících“ Jak básníkům chutná život. První pětici tvořily (vyjma italské Benátské noci) české snímky. Až na šestém místě s 1.244.000 diváky byla obnovená premiéra Čelistí následovaná dobrodružnou Honbou za diamantem a válečnou Četou. Všechny tyto tři filmy slavily úspěch i v Německu – Čelisti byly první v roce 1976, Honba za diamantem devátá za rok 1985 a Četa šestá v roce 1987. Dvacítku nejúspěšnějších filmů roku 1988 u nás doplňovaly většinou komedie (ať již německé – Dva nosáči a video, italské – Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, či francouzské – Veselé velikonoce a Tři muži a nemluvně). Poslední rok, 1989, byl ve znamení společenských změn, ale i v dominanci amerického filmu v divácké preferenci – z čtyřiadvaceti amerických filmů uvedených toho roku do distribuce se jich do první dvacítky dostalo jedenáct (další 4 se pak umístily do 30. místa). Byl to také rok překonání dosavadního rekordu – nejnavštěvovanější český film byl odsunut na druhé místo druhým dílem hoštické komediální trilogie Zdeňka Trošky Slunce, seno a pár facek.87 Druhým nejúspěšnějším filmem roku 1989 se stalo milostné drama Vzpomínky na Afriku Sydneyho Pollacka s Robertem Redfordem a Meryl Streepovou. Následoval taneční film Hříšný tanec, dobrodružný Indiana Jones a chrám zkázy, hororová komedie Čarodějky z Eastwicku, fantastická komedie Zlaté dítě, sci-fi Starman, nepřístupné kriminální drama Polda, fantastická romance Číslo 5 žije, kriminálně-dobrodružná Pyramida hrůzy, muzikál Vlasy a kriminální Okno z ložnice. Z tohoto souhrnu je zjevné, co skutečně divákům po celou dobu chybělo – požadavky na komediální žánr byly více méně saturovány, ale zde se projevil obrovský zájem po filmech s nádechem fantastična a hororu – není divu, vzhledem k tomu, že právě tyto žánry byly českou distribucí záměrně přehlíženy. Podobná situace panovala i v sousedním Východním Německu, kde: „Určité americké žánry, které slavily na Západě úspěch, jako byl horror, nebyly nikdy […] promítány“ [Stott, 200: 32]. Tento trend zdůraznili i Danielis s Hájkem, když shledávali malý počet fantastických filmů v žebříčcích návštěvnosti na straně: „[…] zaměření výběru, který se v minulosti žánru sci-fi a hororu stranil, než z nedostatku nabídky na americkém trhu. Dřívější kritéria výběru vedla i k opomíjení některých hudebních filmů“ [Danielis – Hájek, 1989j: 557]. Právě do této druhé opomíjené skupiny patří Hříšný tanec a Vlasy (u nichž byl opomíjen i jejich tvůrce). Podobný úspěch slavily v Německu jen čtyři tyto filmy. Konkrétně v roce 1984 to byl Indiana Jones a chrám zkázy (3. místo), roku 1986 Vzpomínky na Afriku (2.), Zlaté dítě v roce 1987 (7.) a Hříšný tanec v roce 1988 (1.). Zbylé se do prvních deseti nedostaly, což lze vysvětlit jejich neuvedením, nebo spíše faktem, že v Německu nebyl patrně takový „hlad“ po tomto žánru. Respektive to, že tyto žánrové požadavky byly naplňovány – pro příklad v 80. letech se v německých žebříčcích objevují filmy jako Černá díra, Šílený Max I a II, Impérium vrací úder, Útěk z New Yorku, Barbar Conan, Nekonečný příběh, Návrat Jediho, Den poté, Gremlins a další. 87 V počtu diváků nakonec vedla komedie Vesničko má středisková, kterou vidělo 4.428.556 návštěvníků (ovšem za 22.472 představení), před filmem Slunce, seno a pár facek s 4.058.095 diváky (za 18.177 představení). V průměru však na jedno přestavení Troškovy komedie přišlo o 26 diváků víc.
- 98 -
Divácké preference byly tedy v Západním Německu velmi podobné, jejich saturace distribuční nabídkou však mnohem silnější, a proto nedošlo k žádnému srovnatelnému boomu návštěvnosti fantastických filmů, jak tomu bylo v Československu v roce 1989 – do zvýšené pozornosti českých diváků se toho roku dostaly i bojové filmy jako čínský Úder otevřenou dlaní a japonští Šogunovi nindžové, nebo hongkongská sciencefiction Legenda o zlaté perle. Pokud sečteme období 1984–1989, bylo ve dvacítkách nejnavštěvovanějších filmů v Česku co do počtu uvedeno celkem 31 amerických (z toho jeden kanadskoamerický), 27 francouzských (z toho 5 francouzsko-italských a 3 francouzsko-italskoněmecké), 25 filmů českých, po 7 britských, východoněmeckých a italských a od třech po jeden film z dalších zemí. V preferenci co do množství titulů tedy filmy USA vedly před francouzskými a domácími. V počtu návštěvníků však vedly domácí snímky – ty zde uvedené získaly celkem 32.818.721 diváků, v těsném závěsu jsou za nimi filmy americké s 32.001.671 diváky, následuje produkce Francie (26.704.616) a s větším odstupem pak NDR (7.762.237), Velká Británie (7.681.575), Itálie (5.891.704) a další země. Procentuální podíl na návštěvnosti dvaceti nejúspěšnějších filmů se tedy velmi těsně dělí mezi domácí produkci (25,54%) a filmy z USA (24,9%) a Francie (20,78%), ostatní země se podílejí méně než 7%, nejnižší podíl na dvacítce nejnavštěvovanějších filmů má pak kinematografie SSSR (0,37%) s jediným filmem Pokání. Další stránky nabízejí tabulky dvaceti nejúspěšnějších filmů v českých kinech v letech 1984-1989.
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 88
Tabulka č. 14 – Top 20 198488 Poklad na Stříbrném jezeře (OP) NSR Vinnetou (OP) NSR Sestřičky ČSR Slunce, seno, jahody ČSR Toootsie USA Anděl s ďáblem v těle ČSR Dárek Francie Perný den (OP) Velká Británie Excalibur Velká Británie Rána deštníkem Francie Hooper USA Blázni ve vězení USA Borsalino a spol. Francie Tři veteráni ČSR Klid noci USA Slavnosti sněženek ČSR Prachy v prachu Francie Nenávidím blondýnky Itálie/Francie Souboj o poklad Yankee Zephyru Nový Zéland/Austrálie Zajatec japonských ostrovů USA
1.560.112 1.474.496 1.416.870 1.387.220 1.282.985 1.256.666 1.177.210 1.083.749 1.082.448 1.560.112 970.788 900.546 863.599 835.238 806.753 796.711 670.417 635.823 630.233 617.547
[Hájek, 1986b: 3–7]]. Pozn.: Země původu jsou ponechány v původní verzi tak, jak byly uvedeny ve Zpravodaji ÚPF.
- 99 -
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.
Tabulka č. 15 – Top 20 198589 Tarzan Velká Británie E. T. – Mimozemšťan USA Sexmise Polsko Četník a četnice Francie Dobyvatelé ztracené archy USA Vinnetou – Rudý gentleman (OP) NSR Láska z pasáže ČSR Jak básníci přicházejí o iluze ČSR Vinnetou – Poslední výstřel (OP) NSR Souboj Titánů Velká Británie Bonnie a Clyde po italsku Itálie Panna nebo orel Itálie Moji přátelé II Itálie Xanadu USA Markýz del Grillo Itálie/Francie Nevěrně tvá USA Drsný chlapík Francie Afričan Francie Podraz II USA Operace Banzaj Francie
2.717.417 2.572758 2.552.069 1.898.714 1.893.168 1.744.981 1.369.478 1.258.275 1.044.802 982.325 829.555 764.984 681.165 657.633 636.839 572.139 562.943 545.784 542.334 504.665
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.
Tabulka č. 16 – Top 20 198690 Vesničko má středisková ČSR Angelika, markýza andělů (OP) Francie/Itálie/NSR Báječná Angelika (OP) Francie/Itálie/NSR Angelika a král (OP) Francie/Itálie/NSR Amadeus (dvojprogram) USA Fantomas (OP) Francie/Itálie Fantomas se zlobí (OP) Francie/Itálie Jako jed ČSR Fantomas kontra Scotland Yard (OP) Francie/Itálie Božská těla Kanada/USA Otec & otec Francie Konvoj USA Dva nosáči tankují super NSR Nekonečný příběh NSR Cotton Club USA Dobré světlo ČSR Vlčice Polsko Skalpel, prosím ČSR Pes baskervillský Velká Británie Kobra – Smrt manekýny Japonsko
3.407.422 1.668.006 1.600.982 1.369.441 1.248.326 1.223.127 1.076.009 998.328 978.407 858.981 748.538 716.270 678.949 639.897 584.443 584.272 573.319 569.241 529.636 522.110
89 90
[Hájek, 1987a: 3–7]. [Jak dopadly v kinech, 1988: 3-9].
- 100 -
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.
Tabulka č. 17 – Top 20 198791 Krokodýl Dundee Austrálie Discopřiběh ČSR Proč? ČSR Policajt v Beverly Hills USA Nezkrotná Angelika (OP) Francie Angelika a sultán (OP) Francie Zrada a pomsta Čína Pavučina ČSR Gappa (OP) Japonsko Prohnilí Francie Velká filmová loupež ČSR Bezva finta Francie Specialisté Francie Flashdance USA Smrt krásných srnců ČSR Tenkrát na Západě (OP) Itálie Jestřábí žena USA Únos aut NSR Bounty Velká Británie Muž z Hongkongu (OP) Francie
1.553.000 1.458.000 1.437.000 1.349.000 1.332.000 1.318.000 1.253.000 1.167.000 1.009.000 951.000 919.000 869.000 818.000 812.000 802.000 699.000 661.000 619.000 579.000 572.000
Tabulka č. 18 – Top 20 198892 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 91 92
Bony a klid Jak básníkům chutná život Benátská noc Kamarád, do deště Copak je to za vojáka Jméno růže Čelisti (OP) Honba za diamantem Četa Dva nosáči a video Veselé velikonoce Jestli se rozzlobíme, budeme zlí (OP) Mona Lisa Anděl svádí ďábla Mstitel s píšťalou Tři muži a nemluvně Kam, pánové, kam jdete? Tex a pán temnot Šašek a královna Pokání
[Jak dopadly v kinech, 1989: 3-7]. [Fiala, 1990b: 3-9].
- 101 -
ČSR ČSR Itálie ČSR ČSR SRN USA USA USA SRN Francie Itálie Velká Británie ČSR KLDR Francie ČSR Itálie ČSR SSSR
2.518.000 1.643.000 1.632.000 1.324.000 1.321.000 1.274.000 1.244.000 1.204.000 1.198.000 1.120.000 994.000 760.000 707.000 585.000 557.000 546.000 529.000 525.000 512.000 481.000
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.
Tabulka č. 19 – Top 20 198993 Slunce, seno a pár facek ČSR Vzpomínky na Afriku USA Hříšný tanec USA Poslední císař Čína/Itálie Indiana Jones a chrám zkázy USA Čarodějky z Eastwicku USA Vážení přátelé, ano ČSR Zlaté dítě USA Starman USA Polda USA Samotář Francie Číslo 5 žije USA Pyramida hrůzy USA Krása neřesti Jugoslávie Medvědi Francie Vlasy USA Úder otevřenou dlaní Čína Šogunovi nindžové Japonsko Legenda o zlaté perle Hongkong Okno z ložnice USA
3.791.000 1.722.000 1.621.000 1.501.000 1.470.000 995.000 933.000 894.000 886.000 857.000 852.000 835.000 764.000 746.000 732.000 660.000 630.000 626.000 613.000 605.000
Nelze tedy konstatovat, že by americká kinematografie zcela dominovala vrcholům návštěvnosti tak, jak tomu bylo v Západním Německu. Mnohem spíš lze pozorovat polaritu mezi západní a východní tvorbou, respektive filmy nesocialistických a socialistických zemí. V návštěvnosti se na dvacítce nejúspěšnějších filmů v letech 1984–1989 podílely západní filmy 62,55%, domácí tvorba 25,54% a socialistická tvorba 11,91%. Pokud tedy do socialistické tvorby připočítáme i českou produkci, je poměr 62,55% na 37,45%, což je takřka přesným zrcadlem nabídky, kde osu tvoří domácí tvorba a na opačných pólech leží socialistická a nesocialistická produkce. Československé filmy se na celkové nabídce v letech 1984–1989 podílely 23,04%, což je blízké i 25,54% účasti na návštěvnosti. Země socialistického tábora měly v nabídce účast 40,30% oproti 11,91% návštěvnosti. Naopak západní produkce nabízeli 30,65% filmů, které navštívilo 62,55%. Pro větší názornost – při sečtení je poměr socialistické nabídky a poptávky 69,35% ku 37,45% vůči 30,65% ku 62,55% západní produkce. Jednoduše řečeno – méně filmů ze Západu přilákalo více diváků a naopak. Při pohledu na poslední tabulku je možné ještě jednou shrnout divácké preference. Nejvýraznější oblibě se těšily tradičně původní české komedie. Tento trend je možný vysledovat i v Západním Německu, kde slavily úspěch filmy ze série s Ottou (OttoDer Film, Otto – Der Neue Film, Otto – Der Ausserfriesiche) nebo filmy s „nosáči“ Thomasem Gottschalkem a Mikem Krügerem Dva supernosáči, Dva nosáči tankují super a Dva nosáči a video, které uspěly i v naší distribuci. Na rozdíl od Německa však u nás nebyla tak výrazně vytlačena domácí produkce, setrvala na špičce diváckého zájmu a dělila se s americkými filmy o přízeň měrou 93
[Fiala, 1991b: 10-11].
- 102 -
takřka rovnou. Tento trend však koncem 80. let a na počátku let 90. přešel i k nám, což však již překračuje časový rámec této práce. Přesto doplním, že za první ¼ roku 1990 se v 18. nejnavštěvovanějších filmech v ČSR objevil jen jeden český (Pražákům, těm je hej), zato ale 13 amerických (a Formanův Valmont uváděný jako francouzský film). Joseph Garncarz shrnuje ve svém výzkumu i oblibu jednotlivých žánrů. Na špičce podle něj v Německu stály muzikály, válečné filmy a westerny [Garncarz, 1994]. Podobný směr lze vysledovat i v preferenci českých diváků – filmy Hříšný tanec, Pomáda, Horečka sobotní noci, Xanadu, Flashdance a Vlasy v žebříčcích návštěvnosti jsou dostatečně výmluvné. Druhý oblíbený žánr německého publika byl válečný film. Zde se vyjma Čety nedá o takovém úspěchu hovořit, avšak divácká preference musela být zákonitě ovlivněna nabídkou – z americké produkce k nám z žánru válečného filmu byly uvedeny vedle Čety již jen Ďábelská brigáda, Most u Remagenu (ten byl po prověrce v březnu 1971 vyřazen z oběhu) a Tora, Tora, Tora!!!. Podobně jako v Německu byly v návštěvnosti poměrně úspěšné westerny, jejichž úbytek v 80. letech suplovaly jak v nabídce tak i návštěvnosti německé mayovky. Další značně preferovanou skupinou byly filmy slibující dobrodružství a vzrušení. Bylo-li navíc kombinováno s humorem, slavily tyto filmy u diváků ještě větší úspěch. Namátkou jmenujme tituly Dobyvatelé ztracené archy, Indiana Jones a chrám zkázy, Honba za diamantem, Konvoj, Pyramida hrůzy či obnovenou premiéru Čelistí. Minimálně filmy s Indianou Jonesem a Pyramida hrůzy zahrnovaly další divácké lákadlo – fantastično, v českých kinech opomíjený žánrový proud. Sem zahrnuji všechny fantastické filmy, tedy snímky, „[…] které se odehrávají ve světě, v něčem se zásadně lišícím od naší všeobecné reality […]” [Adamovič, 1994: 9]. Jinými slovy science fiction, fantasy a horor. S těmito žánrovými modely se pojí velký úspěch jeho nemnoha zástupců, jak o tom svědčí filmy E. T. – Mimozemšťan, Jestřábí žena, Čarodějky z Eastwicku, Zlaté dítě, Starman a Číslo 5 žije. Podobným diváckým zájmem pak mohly být vedeny i návštěvy filmů z ostatních produkcí. Sem spadá polská Sexmise, britský Vetřelec a obnovená premiéra japonské Gappy. Z fantasy filmů pak britský Souboj Titánů či německý Nekonečný příběh. I v tomto ohledu lze vidět částečné paralely mezi diváckým zájmem v kapitalistickém Německu a socialistickém Československu. S jistou rezervou lze tedy říci, že divácké preference se dokonale prolínají napříč národními kinematografiemi. Hlavním zdrojem diváckého požitku v kinech 70. a 80. let tak byly především komedie. Vyjma českých to byly zejména filmy z Francie (dominovaly filmy s Louisem de Funésem, Pierrem Richardem a Jeanem-Paulem Belmondem). Italskou produkci vyhledávali diváci zejména šlo-li o veselohry s Budem Spencerem a Terencem Hillem (např. Dva výtečníci, Sudá a lichá, Jestli se rozzlobíme, budeme zlí). Další dominantní skupinu lze shrnout pod termín „dobrodružství“. Zde je však při pohledu minimálně na roky 1984–1989 možné rozdělit tuto skupiny na dobrodružství pro muže a dobrodružství pro ženy. V americké produkci by tyto dva póly mohly reprezentovat např. Dobyvatelé ztracené archy a s rezervou Vzpomínky na Afriku. Z obnovených premiér se k tomuto rozdělení nabízejí mayovky na straně jedné (nelze však pominout ženskou oblibu titulních hrdinů) a cyklus Angelik na straně druhé. O silné zájmu o podobné „ženské žánry“ v Německu se zmiňuje Peter Krämer. - 103 -
Podle něj vzestup filmů, které shrnuje jako romantické komedie, dojáky, kostýmní dramata a muzikály, nastal od poloviny 80. let, podobně jako tomu bylo i v žebříčcích v USA [Krämer, 2002a: 5]. Jistě při psaní nemyslel na film s Angelikou, ale s jistou opatrností lze právě tyto obnovené premiéry do tohoto trendu zahrnout. I v dobové literatuře lze nalézt podobné závěry: „Ženy a dívky navštěvují především milostné příběhy – jako příklad může posloužit jejich enormní zájem o filmy Bobby Deerfield, Griffin a Phoenixová, Kramerová versus Kramer, a také Den pro mou lásku“ [Holý, 1985: 193]. Jsou-li muzikály ženským žánrem, muselo být i poměrně vysoké procento ženských divaček – jak o tom svědčí návštěvnost muzikálů, hudebních a tanečních filmů (Hříšný tanec, Pomáda, Horečka sobotní noci, Xanadu, Flashdance). V případě Perného dne a Vlasů se do diváckého výběru promítaly zřejmě i další faktory. Při uvážení jiných preferncí – například obliby herecké hvězdy – se opět dostaneme ke znovu se opakujícím jménům. V celkovém žebříčku amerických filmů, který zahrnuje i filmy uvedené v 70. letech se tu opakují Robert Redford (Vzpomínky na Afriku), Paul Newman (Pevnost Apačů v Bronxu, spolu s Redfordem pak v Podrazu, Butchi Cassidym a Sundanci Kidovi), Dustin Hoffman (Motýlek, Kramerová versus Kramer, Tootsie), ale také John Travolta (Horečka sobotní noci, Pomáda) a Harrison Ford (Dobyvatelé ztracené archy, Indiana Jones a chrám zkázy). Při uvážení popularity z let 1984– 1989 se přidávají Michelle Pffeifer (Jestřábí žena, Čarodějky z Eastwicku), Meryl Streep (Vzpomínky na Afriku, Kramerová versus Kramer), Steve Guttenberg (Číslo 5 žije, Okno z ložnice) a Eddie Murphy (Policajt v Beverly Hills, Zlaté dítě). Podobně bychom mohli rozebrat jednotlivé roky a zřejmě bychom vždy došli k podobným výsledkům – preferovaným žánrům, které by pochopitelně kopírovaly nabídku (tím pádem by bylo asi více dramat v 70. letech a více dobrodružných filmů v 80. letech) a oblíbeným hereckým přestavitelům – jen namátkou jmenujme patrně nejúspěšnější herecké představitele – Roberta Redforda, Paula Newmana a Dustina Hoffmana. Popularita amerických filmů v československé distribuci mezi lety 1970–1989 byla zřejmě založená právě na oblibě žánrů, kde převažovala touha po dobrodružství a vzrušujícím pobavení. Když se tyto požadavky zkombinovaly s populárním hereckým představitelem, byl úspěch filmů takřka zaručen. Filmová distribuce si byla těchto faktorů bezpochyby vědoma, což se odráželo i v propagaci několika málo amerických herců na plakátech, v časopise Kino, vydáváním monografií, ale i mnoha dalšími, zde nezpracovanými články. Jakoby ideologické požadavky ustoupily do pozadí a i socialistická filmová distribuce sledovala jednotný cíl – získat pro kina co nejvíce diváků. Ještě pregnantnější by tento argument byl při podobném hlubším výzkumu dalších západních kinematografií a jejich srovnání například s kinematografiemi Německa a Sovětského svazu. To je však již otázka budoucích výzkumů.
- 104 -
9. Závěr Uvádění amerických filmů do naší distribuce bylo takřka kontinuální od doby prvních výzkumů (zde tedy díky Jiřímu Havelkovi od roku 1922). Jen silné ideologické zásahy a vlivy měly za příčinu, že jejich počet v českých kinech poklesl nebo se z kin zcela ztratily. V letech 1922–1928, kdy byly distribuovány jen němé filmy, se podílela americká produkce na nabídce celkovým poměrem 46%. S nástupem zvuku nastal mimo jiné i nárůst původní české produkce a podíl amerických filmů se v distribuci v letech 1929–1945 snížil na 34%. V tomto období byla také poprvé systematicky potlačována západní kultura. Díky nacistické garnituře tak od roku 1938 strmě klesl počet amerických titulů ze 171 na pouhých šest v roce 1941. V letech 1942–1944 pak nebyl do našich kin uveden jediný americký snímek. Poválečné období přineslo kromě krátké demokracie také masivní návrat amerických filmů, který byl však po komunistickém puči v únoru 1948 tvrdě potlačen. Zatímco v letech 1945–1947 se americké filmy zasloužily o 27% distribuční nabídky, v letech následujících, tedy 1948–1959 klesl jejich podíl na pouhá 3%. Následující desetiletí bylo ve znamení uvolňování a snah o reformy. Možná také proto se počet amerických filmů v kinech v porovnání s předešlým obdobím zdvojnásobil. Následoval 21. srpen 1968 a celospolečenské změny a čistky. To by mohlo vést k dalšímu útlumu, ovšem nevedlo. Příčinu lze hledat právě v lehce pozměněném postoji vůči západní kultuře, ale ještě více jako jakousi úlitbu režimu občanům, jako částečnou záplatu na sociální a ekonomické nedostatky. Ve zkoumaných letech tvořila americká kinematografie 7,22% celkové distribuční základny. Přestože ve společnosti docházelo od poloviny 70. let k jisté pozvolné liberalizaci, počet filmů amerických, ale i ostatních západních produkcí v distribuční nabídce klesal. Nejvyšší počet amerických filmů byl distribuovaný v první polovině 70. let, kdy bylo do roku 1974 (včetně) uvedeno celkem 101 amerických filmů. V tomto počtu lze hledat, i přes kádrové změny, dobíhající tendence reformních 60. let. Postupem času počet amerických snímků v našich kinech klesal – z 87 titulů v letech 1975–1979 na 72 mezi roky 1980–1984 a 74 v poslední části, tedy od roku 1985 do konce roku 1989. Procentuálně se také snížil podíl francouzských a britských filmů. Příčinou byla stoupající domácí produkce a zvýšení dovozu filmů z tzv. lidově-demokratických zemí. Pokles západních filmů je v rozporu s všeobecně vžitou představou, že v rámci politicko-společenských hledisek docházelo minimálně od poloviny 70. let k postupnému uvolňování a liberalizaci, které se dynamizovaly v 80. letech. Co do nabídky amerických filmů byl tento trend opačný. Jeho příčinu je třeba hledat na straně amerických distributorů a jejich postupující neochotě prodávat filmy jinak než za procenta ze zisku, na což česká distribuce přistoupila až po roce 1989. Druhým důvodem by mohl být i zánik tuzemského filmového trhu, brněnského Filmfóra, a tím vzniklá nutnost nakupovat filmy v zahraničí (v případě americké tvorby zejména v Londýně). V 80. letech pak byly částečně restrukturalizovány a kádrově obměněny orgány Československého státního filmu a podle vyjádření v tisku došlo k přehodnocení dosavadní praxe. Skutečná dynamizace v nabídce amerických filmů nastala až na sklonku režimu v letech 1988–1989 kdy počet amerických filmů stoupl ze 17 na 24 titulů. Nejdůležitějšími podniky Československého filmu, které měly zásadní vliv na filmovou distribuci, byly Ústřední půjčovna filmů, podnik pro nákup a prodej filmů Čes- 105 -
koslovenský filmexport a dramaturgická výběrová rada. Tento početný poradní orgán ústředního ředitele Československého filmu měl v kompetenci výběr a doporučení filmů k jejich nákupu a následné distribuci u nás. Byl-li nákup schválen ústředním ředitelem, putovaly podklady do Československého filmexportu, který se staral o jednání a uzavírání obchodních smluv se zahraničními distributory. Po zakoupení do české distribuce se o filmy starala Ústřední půjčovna filmů, která ať již sama nebo ve spolupráci s dalšími podniky obstarala jazykovou úpravu, výrobu kopií, propagačních materiálů a distribuci do Krajských filmových podniků. V celé této hierarchii ještě fungovala tzv. aprobační komise, o které se v tisku začalo psát až koncem 80. let. Tento sbor znovu posuzoval již vybrané filmy a rozhodoval o jejich uvedení či neuvedení, cenzurních úpravách nebo omezené distribuci. Podle vyjádření pracovníků Československého filmu měla kolem roku 1985 zaniknout. Krajské filmové podniky, které dostávaly filmové kopie a další materiál byly vlastně faktickými programovacími centry v kompetenci Krajských národních výborů (a nikoliv Československého filmu). Jejich úkolem bylo rozdělovat kopie do kin či do Městských správ kin, hospodářských jednotek utvořených ve městech o více než dvou kinech. Celá tato cesta filmu, od zahraničního distributora k českému divákovi v konkrétním kině, mohla trvat i několik (desítek) let. Deklarovaná minimální doba mezi americkou a českou premiérou byla jeden rok. Ve zkoumaném období byly uváděny filmy natočené v USA od 20. do 80. let, přičemž dominovaly filmy ze 70. let. Filmy s nejstarším datem výroby byly distribuovány zejména v 70. letech. Mezi roky 1970–1974 se na prodlevě 6 let a 208 dnů projevilo zejména uvádění snímků Charlese Chaplina, starších filmů z produkce studia Walta Disneye a horory Alfreda Hitchcocka. V následujícím období (1975–1979) se prodleva zvýšila na 7 roků a 186 dnů. Důvod této prodlevy byl stejný – distribuce grotesek Charlese Chaplina a animovaných filmů studia Disney. Naopak v letech 1980–1984 se prodleva dostala na své minimum – v průměru 3 roky a 266 dnů. V tomto období byly uváděny filmy vyrobené mezi lety 1975–1983, tedy v rámci socialistické distribuce „soudobá“ produkce. V letech 1985–1989 se průměrná prodleva lehce zvedla na 3 roky a 275 dní (při započítání prvního amerického filmu uvedeného oficiálně na VHS – Absolvent, zaokrouhlila by se prodleva na rovné 4 roky). Toto minimální prodloužení lze vysvětlit deklarovanou snahou Ústřední půjčovny filmů o uvedení snímků dříve nedistribuovaných, ať již z důvodů finančních, tak ideologických. Průměrný časový odstup od uvedení v Americe, v rámci celého mnou zkoumaného období, tak byl 5 let a 235. Na délce tohoto časového období se podílelo několik zásadních faktorů. Ekonomické hledisko vedlo často k opožděnému nákupu, v době kdy film ztratil pro západní distributory již svoji atraktivitu a tím i hodnotu. Po zániku tuzemského filmového trhu probíhal nákup západních filmů často v zahraničí (u amerických titulů v Londýně), čemuž mohlo následovat korespondenční jednání. Na prodlevě se podílely i jazykové úpravy filmů, výroba kopií (často na zapůjčený materiál, na který se muselo čekat), tvorba a tisk propagačních materiálů a nakonec i celé plánování s několikaměsíčním předstihem a samotná komplikovanost struktury filmové distribuce.
- 106 -
Zkoumaný korpus amerických filmů je tvořen 342 filmovými tituly, uváděnými Filmovým přehledem jako americké filmy, byť v otázce národnosti nebyly ani toto periodikum ani internější Zpravodaj ÚPF vždy zcela důslední. V nabídce byly nejčastějšími tvůrci Charles Chaplin (zejména v 70. letech), Sydney Pollack v první a Steven Spielberg ve druhé polovině 80. let. Nabídka amerických filmů se tak od klasických děl (většinou) němého filmu posunula k povětšinou sociálně-kritické tvorbě a 80. léta byla završena dobrodružnými snímky Stevena Spielberga. V tomto posunu lze spatřovat patrnou snahu o zpestření nabídky a s tím i spojenou snahu o vyšší návštěvnost. Podobné posuny lze vysledovat i na straně výrobců, byť tato data je nutné brát s největší opatrností, neboť práce zde naráží na nedostupnost přesných obchodních údajů a možnou nedůslednost Filmového přehledu. Přesto je zjevné, že v průběhu let nejprve zcela zmizely filmy společnosti Disney a klesal také počet filmů studia 20th Century-Fox, United Artists, Universal a MGM. Ve všech případech je možno vyvozovat (dobový tisk to jednoznačně stvrzuje ve spojitosti se společností Disney) tlak amerických distributorů na, pro Československý film, nepřijatelný prodej filmu za procenta ze zisku. Drtivá většina (67%) amerických filmů byla opatřena titulky zbytek filmů byl dabován, až na tři výjimky, do češtiny. Jak bylo deklarováno, měly být synchronním dabingem opatřovány atraktivní filmy a tato jazyková úprava měla pomoci jejich vyšší návštěvnosti. Opak byl však pravdou a v úspěšnosti vedly titulkované filmy, což mohlo být zapříčiněno jak jejich formátem (70 mm filmy, které se až na výjimky nedabovaly), tak specifickým, dabingu odporujícím, žánrem (muzikály a hudební filmy). Ruku v ruce s jazykovým formátem šel i formát filmový, v němž docházelo zejména koncem 80. let k praxi uvádění několika málo snímků jak na panoramatickém 70 mm formátu, tak na klasickém 35 mm pásu jako širokoúhlé. Při této praxi byly 35 mm filmy dabovány, zatímco 70 mm opatřeny titulky. Právě 70 mm filmy, ač již za svým zenitem a v nabídce minoritní, působily jako vydatný zdroj diváků, zejména v 70. letech, kdy bylo jejich uvádění nejčastější. Praxe dvojích verzí vzrostla koncem 80. let ve snaze exploatovat atraktivní 70 mm filmy i mimo slábnoucí síť 70 mm kin (v letech 1989–1990 tvořily již pouhých 2,7% ze všech kin). Drtivá většina amerických filmů byla barevná (92%) a převažoval klasický obrazový formát. Počet anamorfotických širokoúhlých filmů od 70. let klesal a do roku 1977 fungovala praxe souběžného uvádění širokoúhlé verze a „ořezaných“ klasických kopií, což mohlo sledovat podobnou strategii jako redukce 70 mm filmu na 35 mm pás, tedy rozšíření atraktivních širokoúhlých filmů i do menších kin. Žánrová nabídka amerických filmů byla poměrně pestrá a zahrnovala jak dramata, tak komedie, dobrodružné filmy, psychologické snímky, méně hudebních a fantastických filmů a několik málo dalších. Právě fantastické filmy, tedy sci-fi, fantasy a horory patřily v nabídce amerických filmů (a podle dobových reakcí i ostatních kinematografií) k opomíjenému žánru. Dominantní žánrová skupina dramat soustavně od 70. let v nabídce klesala, stejně jako počet westernů. Naopak právě počet fantastických filmů začal vzrůstat až koncem 80. let. Odpověď na otázku, zda šlo o posuny sledující diváckou poptávku je však těžko vynášet, byť dobový tisk často prohlašoval potřebu vyšší žánrovosti a úspěšné dostání těmto závazkům. Přístupnost amerických filmů byla dána Ústřední půjčovnou filmu. Jednalo se však víceméně o doporučení pro rodiče, které ale ve většině případů (zejména při pou- 107 -
žití restriktivního označení „nepřístupný do 18 let“) spíše zvyšovalo atraktivitu filmu a za tímto účelem bylo i používáno. V propagaci jsem se omezil jen na filmové plakáty a jejich slogany, Filmovým přehledem označovány jako „heslo pro plakát“. Kromě intenzifikace žánrové identity, která přetrvávala zejména v 70. letech, lákalo toto heslo zejména na herecké hvězdy, méně již na režisérské osobnosti, autory předlohy a filmové ceny. Paleta oslovovacích strategií sahala od využívání široké popularity několika málo filmových hvězd. Přes snahu oslovit kultivovanější diváky jménem režiséra. Až po zaštítění filmu jménem (většinou evropského) autora předlohy, což zvyšovalo kulturní status filmu. Plakáty tohoto období lze jen těžko shrnout pár příklady. Přesto i na nich bylo patrno několik tendencí, které se však neměnily v průběhu let, ale spíše s rozdílnými autorskými rukopisy jednotlivých výtvarníků. Často zahrnovaly portréty filmových herců, které však sloužily jako prostředek ke stylizaci, koláži a parodizaci, v čemž vynikal například kolážista Karel Teissig. Druhou poměrně silnou skupinu tvořily plakáty ilustrátorů, tvůrců animovaných filmů a komiksů, které se vyznačovaly právě onou groteskností a intenzivnějším posunem od zobrazování herců. Sem spadají minimálně Vratislav Hlavatý, Jan Tománek, Petr Poš a Kája Saudek. Třetí linii lze označit za metaforickou, která se ještě více vzdalovala od současného chápání plakátu a od požadavků vedoucích kin, tedy zobrazování hereckých představitelů. Surrealistické plakáty se specifickou atmosférou tvořili zejména Josef Vyleťal a Zdeněk Vlach. Poslední významnou linií využívanou na plakátech pro americké filmy představovala zejména tvorba Zdeňka Zieglera a jeho práce s litografií. Práce prozkoumala nejenom nabídku, ale i poptávku, či spíše divácký zájem a popularitu amerických filmů v českých kinech. Při komparaci s výzkumy Josepha Garncarze o popularitě amerických filmů v (Západním) Německu je zřejmé, že v Československu neproběhl tentýž boom obliby amerických filmů. Dalo by se předpokládat, že je-li americký film nejnavštěvovanější národní kinematografií v prostředí volného trhu a široké nabídky, dojde na straně socialistické ekonomiky se striktně normovanými počty v nabídce k efektu ještě intenzivnějšímu. Jinými slovy – právě malý počet amerických filmů vyvolá svým omezením dojem exkluzivity a jeho návštěvnost enormní. Toto tvrzení by bylo nepřesné. Americké filmy sice byly co do počtu omezovány a co do návštěvnosti hojně vyhledávány, ale ne natolik, aby bylo možné mluvit o jejich jednoznačné dominanci. Pokud sečteme dvacet nejúspěšnějších filmů za období 19841989 dojdeme k závěru, že na této špičce diváckého zájmu americké filmy dominovaly co do počtu. V návštěvnosti však vedly snímky domácí (25,54% diváků), následované filmy americkými (24,9%) a francouzskými (20,78%). Podíl dalších národních tvoreb nepřesáhl 7%. Rozhodně tedy nešlo o dominantní ovládnutí diváckého zájmu americkým filmem. To nebylo s přihlédnutím k nabídce asi ani možné. Spíš však než na preferovanou národní kinematografii lze v tabulce narazit na preferované žánry napříč národními identitami filmů. Zásadní roli tak v divácké oblibě hrály komedie – nejvíce diváků lákaly české, pak francouzské a italské. Druhým nejčastěji vyhledávaným žánrem byly dobrodružné filmy, což živila distribuce obnovenými premiérami německých indiánek, které dosáhly masivního úspěchu. Do tohoto žánru lze částečně zahrnout i tvorbu nejúspěšnějšího amerického tvůrce u nás, Stevena Spielberga. Nejúspěšnější americký film v distribuci – E. T. – Mimozemšťan zastupuje další diváky preferovaný žánr, který byl však distri- 108 -
bucí poněkud přehlížen, a to fantastický film – odtud jistě pramení i obrovský úspěch polské Sexmise. Do poslední skupiny lze pak zahrnout nejúspěšnější hudební a taneční filmy a muzikály, které pocházely takřka výhradně z USA. Shrneme-li americkou distribuci dojdeme k následujícím údajům. Americké filmy byly co do počtu v kinech stále přítomné, jejich počet však postupně klesal a naopak jejich divácká obliba rostla. Do distribuce byly vybírány nejprve klasické snímky, které se však s velkým diváckým zájmem nesetkaly. Druhou skupinou byly v 80. letech sociálně-kritické tituly, jejichž úspěch byl již větší, avšak nijak oslňující. Od poloviny 80. let klesl počet distribuovaných filmů, zato vzrostla jejich žánrová pestrost, která šla vstříc diváckým zájmům. Dobrodružné a fantastické snímky distribuované koncem dekády dosahovaly nejvyšší návštěvnosti, stejně jako jiné, dosud opomíjené žánry. V divácké preferenci však americká kinematografie nehrála tak významnou roli jako například v případě uvedeného Německa. Svým vlivem se dělila o popularitu s produkcemi ostatních nesocialistických kinematografií, jako byla Francie, Itálie či Velká Británie. Pokud sečteme návštěvnost tvorby socialistických zemí (včetně Československa) a západních zemí, je podíl na návštěvnosti 37,45% na 62,55%. Spíše než země původu (vyjma domácí tvorby) rozhodoval žánr – návštěvnost vedly komedie a filmy dobrodružné, fantastické a hudební. Druhá divácká preference se týkala hereckých hvězd – Robert Redford, Paul Newman a Dustin Hoffman za USA, Louis de Funés, Pierre Richard a Jean-Paul Belmondo za Francii, Bud Spencer a Terence Hill za Itálii. Americký film sice byl na jednu stranu tvorbou kapitalistickou, ale na stranu druhou přinášel též výbornou diváckou odezvu a s ním spojené vyšší zisky. Při kalkulaci nákupu několik let starého amerického filmu (jehož cena zatím notně klesla) do naší distribuce – kde po něm byl takříkajíc hlad, což vyvolalo značný divácký zájem, vychází celá transakce jako velmi výhodný obchod. Tato práce se často omezila na pouhý mechanický popis a kvantifikaci amerických filmů v našich kinech a poněkud opomněla jeden důležitý fakt – nadekretovaná distribuce na straně jedné a divácká obec na straně druhé je jakýsi živoucí organizmus, který je třeba zkoumat v jeho komplexnosti a nezaměřit se jen na jeden prvek. Americká kinematografie nebyla výhradním dodavatelem atraktivních filmů a hereckých hvězd, ale stávala se částí komplexního pole, kde svou roli hrála tradiční obliba domácí tvorby a taktéž filmů z Francie. Americké filmy tak byly prvkem té části filmové distribuce, která ať již nazývána nesocialistická, západní či kapitalistická, nesměla v nabídce přesáhnout 40%. Přesto se na výsledné návštěvnosti a tím pádem i tržbách podílela z více jak 60%, což muselo jednoznačně vyvolávat vnitřní pnutí mezi ideologickými požadavky na straně jedné a ekonomickými potřebami na straně druhé. Důkladnější průzkum tohoto vnitřního pnutí se zde však omezil jen na možné trendy a vzhledem k nedostupnosti archivních materiálů tak byl úspěšný jen částečně. Naznačená problematika tak čeká na další, podrobnější výzkum.
- 109 -
10. Přílohy 10.1 Literatura • ABRHÁMOVÁ, Božena (1972): Poznámky o současném americkém avantgardním filmu. Film a doba, 18, č. 5, s. 263–269. • ABRHÁMOVÁ, Božena (1988): Á propos: výchova (Výchova filmového diváka). Kulturní rozvoj, 4, č. 16, s. 3. • ADAMEC, Oldřich – JEŘÁBKOVÁ, Jitka (1971): Filmexport dovezl pro naše kina (Rozhovor). Záběr, 4, č. 4, s. 3. • ADAMEC, Oldřich (1969): Filmexport odpovídá. Záběr, 2, č. 12 (14. 6.), s. 6. • ADAMEC, Oldřich (1970): Filmové hvězdy – ano, či ne? Mladá fronta, 26, č. 206 (7989) (1. 9.), s. 4. • ADAMEC, Oldřich (1971): Zrcadlo americké společnosti (Filmový western). Záběr, 4, č. 8, s. 4. • ADAMOVIČ, Ivan (ed.): Encyklopedie fantastického filmu. Praha: Cinema, 230 s. • ALRIDGE, James (1974): Pravda o velkých bitvách (Falzifikace úlohy Rudé armády v 2. světové válce film států západ.). Rudé právo, 54, Č. 28 (2. 2.), s. 5. • ALTMAN, Rick (1989): Sémanticko-syntaktický přístup k filmovému žánru. Iluminace, 1, č. 1, s. 17–29. • ALTMAN, Rick (1999): Film/Genre. London: British Film Institute, 246 s. • ALTMAN, Rick (2002): Obaly na vícero použití. Žánrové produkty a proces recyklace. Iluminace, 14, č. 4, s. 5–40. • A. N. (1985): Distribuční sloupek (Činnost Ústřední půjčovny filmů). Záběr, 18, č. 6, s. 7. • ar (1984): Sedmero filmů (z kapitalistických států). Záběr, 17, č. 1, příl. , s. 4. • ARBEIT, Marcel (ed.) (2000): Bibliografie americké literatury v českých překladech AG, H-P, Q-Z. Olomouc: Votobia, 1884 s. • BALÍK, Jaroslav (1981): Milí diváci, proč nechodíte častěji do kina? (Návštěvnost čs. kin). Kino, 36, č. 5, s. 3–4. • BALÍK, Stanislav – HLOUŠEK, Vít – HOLZER, Jan – ŠEDO, Jakub (2007): Politický systém českých zemí 1948–1989. Brno: Masarykova univerzita, 184 s. • BARÁKOVÁ, Jitka (1987): Otevřené možnosti (Ústřední půjčovna filmů Praha. Možnosti distribuce videokazet. Rozhovor). Amatérský film a video, 19, č. 10, s. 226– 227. • BARTÍK, Pavel (1987): Hvězdy v Moskvě nemlčely (MFF). Tvorba, 18, č. 35 (2. 9.), s. 6–7. • BARTOŠEK, Luboš (1975a): Evropa versus Amerika (Vývoj). Amatérský film, 7, č. 3, S. 61. • BARTOŠEK, Luboš (1975b): Filmová groteska a Charlie Chaplin (Historický vývoj). Amatérský film, 7, č. 4, s. 85. • BARTOŠEK, Tomáš (1978): Současná ohlédnutí do filmové minulosti (Retro filmy USA). Film a doba, 24, č. 8, s. 452–456. • BARTOŠEK, Tomáš (1980): Rocky. Záběr, 13, č. 23, s. 4. • BARTOŠKOVÁ, Šárka (1972): O mužích zákona a proti němu (Současný detektivní film). Kino, 27, č. 14, s. 6–7.
- 110 -
• BASKAKOV, Vladimír (1984a): V epicentru ideového sporu. Filmové plátno a ideologický boj (Vývoj filmu v USA, 70. – 80. léta). Film a doba, 30, č. 6, s. 332– 337. • BASKAKOV, Vladimír (1984b): V epicentru ideového sporu. Filmové plátno a ideologický boj (Vývoj filmu v USA, 70. – 80. léta). Film a doba, 30, č. 7, s. 391– 394. • BEDNÁROVÁ – KENÍŽOVÁ, Katarína (1979): Dabing jako sposob přenosu jazykové komunikácie. Panoráma, 1979, č. 2, s. 30–36. • BEDNÁŘOVÁ, Eva (1985): Titulky kontra dabing? (Současné problémy titulkování a dabování zahraničních filmů). Záběr, 18, č. 13, s. 6. • BERNARD, Jan – FRÝDLOVÁ, Pavla (1988): Malý labyrint filmu. Praha: Albatros, 510 s. • BIČÍKOVÁ, Magdalena (1989): Jak objevit Ameriku (Výstava „Americký film“, Praha). Práce, 45, č. 125 (30. 5.), s. 6. • Bk (1981a): Malá historie filmu (Směrnice pro dovoz filmů, ČSR, r. 1932). Záběr, 14, č. 17, s. 4. • Bk (1981b): Malá historie filmu (Čs. dovozní směrnice, r. 1934; činnost Filmového poradního sboru, r. 1920–1939). Záběr, 14, č. 18, s. 4; č. 19, s. 4. • BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír (2004): Čas sluhů (1969–1989). In: SYLVESTROVÁ, Marie (ed.): Český filmový plakát 20. století. Brno: Moravská galerie – Praha: Exlibris, s. 106–114. • BEHA, Josef – PROCHÁZKOVÁ, Jana (1987): Realizace kulturní politiky v ČSR 1970– 1985. Praha: Státní knihovna ČSR, 63 s. • BOR, Jiří (1989): Naše filmy v zahraničí (Čs. filmexport, distribuce a koprodukce). Práce, 45, č. 50 (28. 2.), s. 6. • BOR, Vladimír (1977): Filmy a výroky režisérů o svých dílech. Záběr, 10, č. 2, s. 5. • BROŽ, Jaroslav – FRÝDA, Myrtil (1988) 666 profilů zahraničních režisérů. Praha: Československý filmový ústav, 558 s. • BROŽ, Jaroslav (1970a): Mobilizace filmující mládeže v USA. (Současný film USA). Záběr, 3, č. 2, s. 7. • BROŽ, Jaroslav (1970b): Staré filmy pro mladé diváky. Záběr, 2, č. 5, s. 3. • BROŽ, Jaroslav (1971a): Hollywood včera a dnes (Dějiny kinematografie USA). Květy, 21, č. 9, s. 38–39. • BROŽ, Jaroslav (1971b): Černošská divácká obec a Hollywood. Záběr, 4, č. 2, s. 4. • BROŽ, Jaroslav (1971c): Od operety a revue k muzikálu. Záběr, 4, č. 4, s. 5. • BROŽ, Jaroslav (1971d): Hledá film nové diváky? (Pokles návštěvnosti kin v kapitalistických zemích). Záběr, 4, č. 5, s. 7. • BROŽ, Jaroslav (1973): Módní vlna filmů o mafii. Záběr, 6, č. 9, s. 7. • BROŽ, Jaroslav (1975): Držitelé Oscarů. Záběr, 8, č. 9, s. 6. • BROŽ, Jaroslav (1976a): Zlatý věk filmové grotesky. Květy, 26, č. 53, s. 38–39. • BROŽ, Jaroslav (1976b): Malá historie filmu (Filmové grotesky USA). Záběr, 9, č. 10, s. 4. • BŘEZINA, Václav – BENSCH, Stanislav (1988): Filmy z MFF (Karlovy Vary) do našich kin (Dramaturgické plány ÚPF. Rozhovor). Záběr, 21, č. 17, s. 1. • BŘEZINA, Václav (1997): Lexikon českého filmu. Praha: Cinema, 552 s. • BŮBALA, Jan (1985): Distribuční sloupek (Poslání a úkoly čs. filmu organizace Infor film servis. Rozhovor). Záběr, 18, č. 14, s. 7. - 111 -
• BUBLA, Jiří (1975): Proč právě těchto 16 (FFP. Rozhovor). Záběr, 8, č. 1, příl., s. 1. • BUBLA, Jiří (1979): Parametry propagace (Čs. Film). Záběr, 12, č. 19, s. 1. • BUBLA, Jiří (1980a): Filmy pro našeho diváka (Zásady výběru zahraničních snímků). Tvorba, 11, č. 3 (16. 1.), s. 6. • BUBLA, Jiří (1980b): Film ve společenském kontextu (Čs. filmová distribuce a filmoví diváci). Panoráma, 1980, č. 47, s. 16–21 • BUBLA, Jiří (1981a): Cesty filmů (Příprav. Premiéry filmů v čs. kinech). Kino, 36, č. 14, s. 4–5. • BUBLA, Jiří (1981b): Film ’82 (Dramaturgický plán čs. film. distribuce). Kino, 36, č. 21, s. 3–4. • BUBLA, Jiří (1981c): Druhý poločas (čs.) filmové distribuce. (Příprava premiéry filmů). Záběr, 14, č. 14, s. 1. • BULÍN, Josef (1970): Film nepotřebuje dotace?. Film a doba, 16, č. 1, s. 33–34. • CEJP, Martin (1974): Postoje české veřejnosti k hodnotě, funkci a náplni volného času. Praha: Ústav pro výzkum kultury, 251 s. • Celovečerní filmové programy. Oběžný stav k 31. 12. 1987 (1988). Praha: ÚPF, 96 s. • CIESLAR, Jiří (1984): Kolekce přitažlivých filmů (FFP, zimní část; Filmy kapitalistických států). Záběr, 17, č. 26, příl. , s. 4. • CIESLAR, Jiří (1986): Osm filmů (z kapitalistických států, FFP). Záběr, 19, č. 10, příl. s. 4. • CIESLAR, Jiří (1987): Od legendy k detektivce a komedii (Filmy z kapitalistických států). Záběr, 20, č. 10, příl., s. 4. • CLAIR, René (1970): Filmové umění: Včera a dnes (Vývoj společenské funkce světového filmu), přel. Jaroslav Brož. Film a doba, 16, č. 2, s. 60–67. • COOK, Bruce (1980): Válka mezi scénáristy a režiséry: stanovisko režisérů (Podíl scénáristy a režiséra na konečné podobě filmu; problémy autorství filmu; Film USA); přel O. A.. Panoráma, 1980, č. 2, s. 82–87. • COURTON, Miroslav (1976): Nově i ve filmové distribuci. Rudé právo, 56, Č. 125 (27. 5.), s. 5. • COURTON, Miroslav (1978): Potíže se zvířátky (Katastrofické filmy USA s přírod. Náměty – satir. fejeton). Rudé právo, 58, č. 259 (2. 11.), s. 3. • COURTON, Miroslav (1981): Květy zla. Kde jsou příčiny a jaké jsou důsledky násilí v umění (Téma násilí Ve filmech kapitalistických států). Rudé právo, 61, č. 293 (11. 12.), s. 6. • ČAŇKOVÁ, Markéta (1989): Americký film u nás (Výstava „Americký film“, Praha). Záběr, 22, č. 12, s. 4. • DANĚK, R. : (1986): Podzim a zima v programu ÚPF (Dramaturgický plán film. distribuce). Záběr, 19, č. 17, s. 1. • DANĚK, Rudolf (1987): Podzimní nabídka (Distribuce filmů v ČSSR). Rudé právo, 67, č. 194 (20. 8.), s. 5. • DANIELIS, Aleš – DANĚK, Rudolf – BŘEZINA, Václav – BENCH, Stanislav (1989): Jak to vidí distributoři (Filmová distribuce ÚPF. Rozhovor). Záběr, 22, č. 3, s. 1–2. • DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989a): Film a divák I. Film a doba, 35, č. 1, s. 24–25. • DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989b): Film a divák II. České filmy – přivrácená tvář. Film a doba, 35, č. 2, s. 76–77.
- 112 -
• DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989c): Film a divák III. České filmy – odvrácená tvář. Film a doba, 35, č. 3, s. 148–150. • DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989d): Film a divák IV. Slovenské filmy – čeští a slovenští diváci. Film a doba, 35, č. 4, s. 204–205. • DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989e): Film a divák V. Polská a maďarská kinematografie. Film a doba, 35, č. 5, s. 267–268. • DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989f): Film a divák VI. Filmy z německé jazykové oblasti. Film a doba, 35, č. 6, s. 320–321. • DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989g): Film a divák VII. Francouzské a italské filmy. Film a doba, 35, č. 7, s. 394–395. • DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989h): Film a divák VIII. Kinematografie některých dalších socialistických zemí. Film a doba, 35, č. 8, s. 442–443. • DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989i): Film a divák IX. Ještě o evropské kinematografii. Film a doba, 35, č. 9, s. 506–507. • DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989j): Film a divák X. Nové světy. Film a doba, 35, č. 10, s. 556–558. • DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989k): Film a divák XI. Jedna uzavřená kapitola. Film a doba, 35, č. 11, s. 622–623. • DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989l): Film a divák XII. Vzdálené světy + závěrečný účet. Film a doba, 35, č. 12, s. 684–685. • DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko – JÍRA, Jan (et al.) (1990): Provolání k filmovým distributorům. Zpravodaj ÚPF, č. 2, s. 3–4. • DANIELIS, Aleš – SPÁČILOVÁ, Mirka (1989): Znovuzrození filmů (Distribuce zakázaných filmů). Svobodné slovo, 45, č. 281 (29. 11.), s. 5. • DANIELIS, Aleš (1986): Kritéria pro hodnocení kulturně politické práce s filmem. Zpravodaj ÚPF, č. 7, s. 3–7. • DANIELIS, Aleš (1988): Filmová distribuce v roce 1988 [sic-1989]. Záběr, 21, č. 20, s. 1. • DANIELIS, Aleš (1989): K návratu filmů 60. let filmové distribuce. Záběr, 22, č. 25. s. 1. • DANIELIS, Aleš (2007): Česká filmová distribuce po roce 1989. Iluminace, 19, č. 1 (65), s. 53–104. • DĚD, Jiří (1978): Perspektivy prostorového filmu. Záběr, 11, č. 13, s. 6. • DITMAR, René – MAŠEK, Vladislav (1971): Co nás čeká, co nás nemine. Dvě stě premiér ročně (Rozhovor). Záběr, 4, č. 3, s. 3. • Dokumenty Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě – Helsinky ’75. Praha: Svoboda, 1975, 128 s. • Dokumenty z archivu ÚV KSČ I., Zpráva o situaci a návrh dalšího postupu konsolidace v čs. kinematografii (6. 1. 1970) (1997a). Iluminace, 9, č. 1 (25), s. 162 – 176 • Dokumenty z archivu ÚV KSČ II., Zpráva o situaci v čs. kinematografii (22. 3. 1971) (1997b). Iluminace, 9, č. 1 (25), s. 176 – 201 • DRAHOTA, Lubor – ABRHÁM, Josef (1983): Potlesk nebral konce (Týden čs. filmů, Kanada a USA. Rozhovor). Mladá fronta, 39, 289 (12185) (7. 12.), s. 8. • du (1973): Bojíte se také rádi ? (Filmový horror). Záběr, 6, č. 9, s. 6. • DVOŘÁK, Jan (1979): Tvář národa – tvář filmu (Typizující regionální prvky ve světovém filmu 60.-70. let). Film a doba, 25, č. 5, s. 270–274.
- 113 -
• DVOŘÁK, Jan (1982): Povolání: reportér (Filmy z prostředí novinářů a reportérů). Film a doba, 28, č. 4, s. 195–198. • DVOŘÁK, Jan (1983): Filmy v řadách (Tématické a žánrové okruhy v současném západním filmu. Komerční a autorské filmy. Film a televize). Film a doba, 29, č. 1, s. 31–34. • DVOŘÁKOVÁ, Ivana (1978): Ozvěny mccarthismu (Film USA a téma pronásledování pokrokových osobností v Hollywoodu). Tvorba, 9, č. 23 (7. 6.), s. 14. • DVOŘÁKOVÁ, Tereza (1997): Česká kinematografie v období normalizace 1969– 1975. Výběrová bibliografie. Iluminace, 9, č. 2 (26) (1997), s. 216–227. • F (1984): Setkání představitelů distribucí socialistických zemí (Karlovy vary, r. 1983). Záběr, 17, č. 2, s. 1. • Fakta nelze zamlčet I. Svědectví lidí a dokumentů (1971). Praha: Knihovna Rudého práva, 176 s. • Fakta nelze zamlčet III. Svědectví lidí a dokumentů. (1971) Praha: Knihovna Rudého práva, 152 s. • FAURE, Justine (2006): Americký přítel. Československo ve hře americké diplomacie. Praha: Nakladatelství Lidových novin, 329. s.; přel. Tomáš Kybal (L’ami américain. La Tschécoslovaquie, enjeu de la diplomatie américaine 1943–1968, 2004) • FIALA, Miloš (1969a): Poznámky k bilanci. Náš film 1968. Rudé právo, 49, č. 13 (16. 1.), s. 5. • FIALA, Miloš (1969b): Stanovisko filmových a televizních tvůrců. Rudé právo, 49, č. 46 (24. 2.), s. 2. • FIALA, Richard – HUMPLÍK, Alois (1990): Rozhovor na téma dramaturgické. Zpravodaj ÚPF, č. 8, s. 3–5. • FIALA, Richard – JÍRA, Jan (1990): Rozhovor lehce prognostický. Zpravodaj ÚPF, č. 7, s. 3–5. • FIALA, Richard – PECHÁNKOVÁ, Milica (1991): O distribuční skupině Alfa. Zpravodaj Lucernafilmu, č. 6, s. 3–4. • FIALA, Richard – STRNAD, Jan (1991): O distribuční skupině Beta. Zpravodaj Lucernafilmu, č. 7, s. 3–5. • FIALA, Richard (1987): Filmová distribuce v zemích přátel – NDR. Zpravodaj ÚPF, č. 3, s. 3–6. • FIALA, Richard (1988a): Úvaha předpřestavbová. Zpravodaj ÚPF, č. 2, s. 3–4. • FIALA, Richard (1988b): Závěrečný účet roku 1987. Zpravodaj ÚPF, č. 3, s. 3–8. • FIALA, Richard (1989): Závěrečný účet roku 1988. Zpravodaj ÚPF, č. 3, s. 3–8. • FIALA, Richard (1990a): Závěrečný účet roku 1989. Zpravodaj ÚPF, č. 3, s. 3–10. • FIALA, Richard (1990b): Jak dopadly v kinech. Zpravodaj ÚPF, č. 5, s. 3–9. • FIALA, Richard (1990c): FFP-zima 90: Poslední výstraha. Zpravodaj ÚPF, č. 6, s. 5– 7. • FIALA, Richard (1990d): Filmy ano – ale za co? Zpravodaj ÚPF, č. 6, s. 23–24. • FIALA, Richard (1990e): FFP-léto: zborcené harfy tón. Zpravodaj ÚPF, č. 9, s. 12–13. • FIALA, Richard (1991a): Filmy roku 1989 pod zorným úhlem rentability. Zpravodaj Lucernafilmu, č. 4, s. 15–17. • FIALA, Richard (1991b): Jak dopadly v kinech. Zpravodaj Lucernafilmu, č. 5, s. 10– 11. • FIALA, Vladimír (1970): České filmové plakáty. Film a doba, 16, č. 3, s. 166–169.
- 114 -
• FIEDLER, RUDOLF (1988): K výchově filmového diváka. Kulturní rozvoj, 4, č. 11, s. 5. • FIKEJZ, Miloš (2002a): Slovník zahraničních filmových herců konce XX. století. A-K. Praha: Volvox Globator, 753 s. • FIKEJZ, Miloš (2002b): Slovník zahraničních filmových herců konce XX. století. L-Z. Praha: Volvox Globator, 748 s. • Fl (1985): Hvězdy mění svou tvář (Vývoj hvězdného kultu film. hereček v kapital. státech). Kino, 40, č. 24, s. 28–29. • FLEGL, Vladimír (1977): Ústava ČSSR. Praha: Orbis, 192 s. • FOJTÍK, Jan (1981): Ustavující sjezd Svazu českých dramatických umělců. Zprojevu Jana Fohtíka (říjen 1972). In.: ŠTÁBLA, Zdeněk – TAUSSIG, Pavel: KSČ a československá kinematografie (výbor dokumentů z let 1945–1980). Praha: Československý filmový ústav, s. 126–131. • FOLL, Jan (1989): Miloš Forman. Praha: Čs. filmový ústav, 48 s. • FRANCL, Gustav (1971): Olympiáda a tucet tvůrců (Olympijské hry v Mnichově ve světovém filmu). Kino, 26, č. 25, s. 12. • FRANCL, Gustav (1977): Romantika pro horké dny (Dobrodružné filmy). Kino, 32, č. 16, s. 12–13. • FRANCL, Gustav (1978): Na téma minulosti a humoru (Zahraniční filmy na FFP). Záběr, 11, č. 12, příl. , s. 4. • FRANCL, Gustav (1979): Možnosti, které čekají (Návštěvnost v čs. kinech). Záběr, 12, č. 16, s. 1. • FRANCL, Gustav (1989): Největší filmová událost (Udělení film. ceny USA Oscar, Los Angeles). Záběr, 22, č. 8, s. 1. • FRÍDA, Myrtil (1977): Malá historie filmu (USA). Záběr, 10, č. 3, s. 4. • FRÍDA, Myrtil (1978): Malá historie filmu (Dějiny filmu USA, r. 1927–1932). Záběr, 11, č. 12, s. 4. • FRONK, Bedřich – FRIDRICHOVÁ, Hana (1975): Zastavení v dabingu (Rozhovor). Kino, 30, č. 25, s. 2. • FRONKOVÁ, Marie – POLEŠOVSKÝ, Jan (1984): Návštěva v barrandovském dabingovém studiu (Rozhovor). Kino, 39, č. 8, s. 13. • FRUHAUF, Jiří (1979): Za bělehradským festivalem. Film a doba, 25, č. 7, s. 399– 402. • GARNCARZ, Joseph (1994): Hollywood in Germany. The Role of American Films in Germany, 1925–1990. In: Elwood, David W – Kroes, Rob (eds.): Hollywood in Europe: Experience of Cultural Hegemony. Amsterdam: VU University Press, s. 94–135. • GEJKO, Jurij (1986): Jak čelit náporu komerce? (převzato z Komsomolské pravdy). Zpravodaj ÚPF, č. 5, s. 15–17. • GEJKO, Jurij (1987): V záběru je přestavba (převzato z Komsomolské pravdy). Zpravodaj ÚPF, č. 6, s. 25–28. • GÍMEŠ, Emil – KOUDELKA, František (eds.) (1996) Počátky normalizace na severní a střední Moravě: sborník studií. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 136 s. • HÁBOVÁ, Dana – JAROŠ, Jan (1987): O překládání filmů (Dabing a titulky. Rozhovor). Tvorba, 18, č. 3 (21. 1.), s. 10. • HÁBOVÁ, Milada – VYSEKALOVÁ, Jitka (eds.) (1981) Československá kinematografie. Praha: Československý filmový ústav, 115 s.
- 115 -
• HÁBOVÁ, Milada (1988): Francouzské zastavení (Film USA „Poslední Kristovo pokušení“, r. Martin Scorsese). Záběr, 21, č. 23, s. 4. • HAHNOVÁ, Zdenka (1980): Americký film očima Angličana (Současný amer. film). Film a doba, 26, č. 8, s. 466–468. • HÁJEK, Miloš (1990): Politická opozice a hnutí za lidská práva v 70. a 80. letech v Československu. In: MENCL, Vojtěch-HÁJEK, Miloš-OTÁHAL, MilanKADLECOVÁ, Erika: Křižovatky 20. století. Světlo na bílá místa v nejnovějších dějinách. Praha: Naše vojsko, s. 333–336. • HÁJEK, Miloš – RYŠÁNKOVÁ, Jarmila (eds.) (1990): Svět a Československo ve 20. sltoletí. Praha: Horizont, 184 s. • HÁJEK, Radko – h-t (1985): Distribuční sloupek (Činnost oddělení průzkumu práce s filmem. Ústřední půjčovny filmů, Praha). Záběr, 18, č. 15, s. 7. • HÁJEK, Radko (1982): Odvracejí se ve světě diváci od kina? (Návštěvnost kin v socialistických, kapitalistických a rozvojových státech). Film a doba, 28, č. 3, s. 168–169. • HÁJEK, Radko (1985a): Naše filmy a naši diváci (Návštěvnost čs. kin a čs. filmů, 1984). Scéna, 10, č. 4, s. 2. • HÁJEK, Radko (1985b): Filmový divák (ne)známý (Čes. Filmová sociologie). Scéna, 10, č. 8, s. 13. • HÁJEK, Radko (1986a): Rok 1985 v českých kinech. Zpravodaj ÚPF, č. 2, s. 3–5. • HÁJEK, Radko (1986b): Jak dopadly v kinech. Zpravodaj ÚPF, č. 5, s. 3–7. • HÁJEK, Radko (1986c): Třicet veteránů. Zpravodaj ÚPF, č. 10, s. 3–4. • HÁJEK, Radko (1986d): České filmy opět bez diváků? (Návštěvnost, r. 1985). Scéna, 11, č. 11, s. 8. • HÁJEK, Radko (1986e): Umění respektovat i diváky (Čs. filmová distribuce). Scéna, 11, č. 21/22, s. 3. • HÁJEK, Radko (1987a): Jak dopadly v kinech. Zpravodaj ÚPF, č. 4, s. 3–7. • HÁJEK, Radko (1987a): Nejisté vyhlídky kin? (K poklesu návštěvnosti čes. kin). Scéna, 12, č. 4, s. 3. • HÁJEK, Radko (1987b): Kina v létě (Návštěvnost letních kin v ČSR). Tvorba, 18, č. 33 (19. 8.), s. 9. • HÁJEK, Radko (1988b): Kino v šoku (Příčiny poklesu návštěvnosti čs. kin.). Scéna, 13, č. 10, s. 1. • HÁJEK, Radko (1988c): S odvahou do kina (Návštěvnost pražských kin). Scéna, 13, č. 21/22, s. 9. • HÁJEK, Radko (1990): Na procenta. Zpravodaj ÚPF, č. 4, s. 38–39 • HALADA, Andrej (1997): Český film devadesátých let. Od Tankového praporu ke Koljovi. Praha: Lidové noviny, 245 s. • HAVELKA, Jiří (1967): Kronika našeho filmu 1898–1965. Praha: Filmový ústav, 253 s. • HEJČOVÁ, Helena (1983): Filmové téma: rasismus. Kino, 38, č. 15, s. 3. • HEJČOVÁ, Helena (1987a): Distribuční rok 1986: žádné překvapení (Současné problémy divácké návštěvnosti v čs. kinech). Kino, 42, č. 5, s. 15. • HEJČOVÁ, Helena (1987b): Bavíme se (v kině) na úrovni? (Současné problémy divácké návštěvnosti v čs. kinech). Kino, 42, č. 26, s. 15. • HEJČOVÁ, Helena (1989): Na skok v Hollywoodu (Výstava „Americký film“, Praha). Kino, 44, č. 14, s. 13. - 116 -
• HENDRICH, Vladimír (1985): Dědictví drsné prózy. K filmovému ztvárňování specifických kvalit drsné detektivky (Film. adaptace románů Dashiella Hammetta a Raymonda Chandlera). Film a doba, 31, č. 10, s. 568–576. • HEPNEROVÁ, Eva (1971a): Co chcete o nich vědět (Světoví filmoví herci). Kino, 26, č. 21, s. 8–9 a 16. • HEPNEROVÁ, Eva (1971b): Pouze pro silné nervy (Filmové horrory). Kino, 26, č. 25, s. 8–9. • HEPNEROVÁ, Eva (1973): City se ještě nepřežily (Téma filmů kapitalistických států). Kino, 28, č. 25/26, s. 8–9. • HEPNEROVÁ, Eva (1974): Filmová setkání (Dny britského filmu, Praha, Bratislava). Kino, r. 29, č. 8, s. 3. • HEPNEROVÁ, Eva (1977): Panebože, jaká je to země. Záběr, 10, č. 8, s. 7. • HEPNEROVÁ-ZAORALOVÁ, Eva (1983): Trh hodnot, senzací i marnosti (MFF Cannes). Kino, 38, č. 13, s. 11. • HEPNEROVÁ-ZAORALOVÁ, Eva (1986): Sanremo 1986. Blýskání na časy?. Film a doba, 32, č. 7, s. 394–398. • HEPNEROVÁ-ZAORALOVÁ, Eva (1989a): Cannes ve znamení mládí (MFF Cannes). Svobodné slovo, 48, (26. 5), č. 122, s. 5. • HEPNEROVÁ-ZAORALOVÁ, Eva (1989b): Poslední pokušení světového filmu. Poznámky k trendům především západních kinematografií. Tvorba, 20, č. 5 (1. 2.), příl. s. 1-4. • HEPNEROVÁ-ZAORALOVÁ, Eva (1989c): Titulky kontra dabing? Záběr, 22, č. 13, s. 1. • hh (1985): O kinech plných a prázdných (Divácká návštěvnost). Kino, 40, č. 3, s. 15. • hh (1986): Filmy, kina, diváci (Současné problémy divácké návštěvnosti v čs. kinech). Kino, 41, č. 5, s. 15. • HLADKÝ, Miroslav (1976): Současný film a současný filmový hrdina (Rozhovor). Scéna 76, 1, č. 4, s. 5–6. • HOFMANOVÁ, Libuše (1970): Co nás čeká, co nás nemine? O dovozu filmů z pohledu Čs. Filmexportu. Záběr, 3, č. 1, s. 7. • HOFMANOVÁ, Libuše (1989a): Týden s americkým filmem. Film a doba, 35, č. 7, s. 407–408. • HOFMANOVÁ, Libuše (1989b): Filmy jsou dějinami, které psal blesk (Výstava „Americký film“, Praha). Film a doba, 35, č. 10, s. 588–590. • HOLÝ, Jiří (1982): Odpovídá… (Čes. dabing). Scéna, 7, č. 13, s. 2. • HOLÝ, Josef (1973): Kina, filmy, diváci (Návštěvnost kin v Severočeském kraji. Přehled). Průboj, 25 (53), č. 67 (20. 3.), s. 5. • HOLÝ, Karel (1985): Filmová distribuce posledních let. In: Tichý, Vladimír (ed.): Panorama československého filmu. Praha: Panorama, s. 193–202 • HOPPE, Jiří (1997a): Normalizace a československá kinematografie. Iluminace, 9, č. 1 (25), s. 157–161 • HOPPE, Jiří (1997b): Prameny k dějinám české kinematografie 1966–1971 v archivu ÚV KSČ. Iluminace, 9, č. 1 (25), s. 213–215 • HORÁČEK, Michal (1989): Hollywood a nejenom on (Film USA, sympozium, Praha). Mladý svět, 31, č. 32, s. 20–21. • HOŘEJŠÍ, Jan (1968): Nemožné nápady Walta Disneye. In: Goldschneider, František: Magazín kina 1968, Praha: Orbis, s. 138–149 - 117 -
• HOUDEK, Jiří (1987): Moskva 87 (MFF). Film a doba, 33, č. 10, s. 558–563. • Hrajeme filmy ze všech kontinentů. Zpravodaj ÚPF, 1987, č. 1, s. 32–33. • HRBAS, Jiří (1971a): Kapitoly o našem a světovém filmu. Film a doba, 17, č. 2, s. 68–72. • HRBAS, Jiří (1971b): Kapitoly o našem a světovém filmu (pokrač.). Film a doba, 17, č. 3, s. 124–128. • HRBAS, Jiří (1971c): Kapitoly o našem a světovém filmu (Vývoj) (pokrač.). Film a doba, 17, č. 4, s. 177–186. • HRBAS, Jiří (1971d): Kapitoly o našem a světovém filmu (Vývoj) (pokrač.). Film a doba, 17, č. 5, s. 234–242. • HRBAS, Jiří (1973): Rok přelomu. Film a doba, 19, č. 1, s. 4–5. • HRBAS, Jiří (1975): Návrat grotesky – film touží po smíchu. Záběr, 8, č. 13, s. 1. • HUMPLÍK, Alois – čkr (1989): Rambo vedle filmů z trezoru (Rozhovor). Lidová demokracie, 45, (16. 12.), s. 5. • HUMPLÍK, Alois – HEJČOVÁ, Helena (1987): Filmy, kina, diváci (Distribuce a návštěvnost kin. Rozhovor). Kino, 32, č. 9, s. 3. • HUMPLÍK, Alois – HEJČOVÁ, Helena (1988): Ústřední půjčovna filmů uvádí… (Distribuce filmů v ČSR. Rozhovor). Kino, 43, č. 7, s. 3. • HUMPLÍK, Alois – HEJČOVÁ, Helena (1989) Uvidíme v kinech (Dramaturgické plány ÚPF. Rozhovor). Kino, 44, č. 24/25, s. 3–4. • HUMPLÍK, Alois – LÍKAŘOVÁ, Zdenka (1989): Filmy a diváci (Filmová distribuce v ČSSR. Rozhovor). Tvorba, 20, č. 29 (19. 7.), s. 4. • HUMPLÍK, Alois (1979): Berlinale: Napůl jablko, napůl kaktus (Též film USA „Prošli peklem /“Lovec jelenů“/ režie M. Cimimo). Film a doba, 25, č. 6, s. 354. • HUMPLÍK, Alois (1986): Dvě stě filmů ročně (Čs. distribuce kapitalistických států). Tvorba, 17, č. 28 (16. 7.) , s. 9. • HUMPLÍK, Alois (1988): Stále živé téma: filmová distribuce (Dramaturgie ÚPF, Praha. Rozhovor). Scéna, 13, č. 21/22, s. 9. • HUMPLÍK, Alois (1989): Z trezorů na plátna kin (Uvedení filmů ze 60. let. Rozhovor). Rudé právo, 70, č. 296 (16. 12.), s. 2. • HÝSKOVÁ, Alena (1987): Proč chodíme do kina? Zpravodaj ÚPF, č. 3, s. 19–20. • Charta 77 – Prohlášení Charty 77 ze dne 1. 1. 1977. In: JEŽEK, Vlastimil – LUKEŠ, Klement – PROKŠ, Petr (1991): Historie v nepokřiveném zdrcadle: Čas normalizace. Československo v letech 1968–1989. Praha: Fortuna, s. 33–35. • CHLUPÁČ, Josef – PURŠ, Jiří (1970): Jak v roce 1970 (Čs. Kinematografie. Rozhovor). Záběr, 3, č. 3, s. 3. • CHOTEK, J. (1970a): Nestárnoucí komika němého plátna (Americké filmové grotesky). Záběr, 3, č. 14, s. 5. • CHOTEK, J. (1970b): Haló, Dolly na pomoc americkým muzikálům. Záběr, 3, č. 3, s. 6. • CHOTEK, J. (1970c): Hvězdný dorost se hlásí o slovo (Mladí zahraniční herci). Záběr, 3, č. 6, S. 4. • CHOTEK, J. (1970d): Řvoucí lev v dražbě (Dražba rekvizit filmové společnosti MetroGoldwyn-Mayer). Záběr, 3, č. 12, s. 7. • CHOTEK, J. (1971) Historie amerického západu v jiném světle (Současný film USA). Záběr, 4, č. 18, s. 4.
- 118 -
• IGNATOVSKI, Vladimír (1985): Hasnoucí jas stříbrného plátna (Klesající návštěvnost kin); přel. Jan Pišta. Televizní tvorba, 1985, č. 1–2, s. 22–30. • is (1985): S úsměvem i s vážností (Filmy kapitalistických států). Záběr, 18, č. 10, příl. , s. 4. • JABLONSKÁ, Vlasta (1977): Československý filmexport v letech 1971–76 (Činnost filmového podniku). Kino, 32, č. 1, s. 2. • JACHNE, Karen (1989): Cesty současného amerického filmu. Tvorba, 20. , č. 27 (5. 7.), s. 14. • JACHNIN, Boris (1989): Charles Chaplin. Praha: Čs. filmový ústav, 52 s. • Jak dopadly v kinech. Zpravodaj ÚPF, 1988, č. 4, s. 3–9. • Jak dopadly v kinech Zpravodaj ÚPF, 1989, č. 5, s. 3–7. • JAROŠ, Jan (1985): Rock a opera (Film. adaptace rockových oper). Kino, 40, č. 25, s. 4–5. • JAROŠ, Jan (1988): F. Kafka a film (Film USA „Proces“, režie O. Welles a film NSR „Zámek“, režie R. Noelte). Kmen, 1 (7), č. 42, s. 12. • JAROŠ, Jan (1989a): Sci-fi ve filmu (a v našich kinech). Kino, 44, č. 17, s. 6–7. • JAROŠ, Jan (1989b): Týden amerických filmů (Přehlídka, Praha). Záběr, 22, č. 10, s. 4. • JAROŠOVÁ, Helena (1975): Nezávislý film. (Tvorba „marginálního“ filmu v kapitalistických státech od 60. let). Amatérský film, 7, č. 8–9, s. 182-183. • jc (1984): Smích i ostří nože (Filmy kapitalistických států). Záběr, 17, č. 11, příl., s. 4. • JEHNE, Leo (1981): Video na postupu (Rozvoj produkce videokazet v USA a Velké Británii). Gramorevue 81, 17, č. 6, s. 4. • JELÍNKOVÁ, Eva (1970): Kam se kutálejí koruny z kin? Film a doba, 16, č. 1, s. 32– 33. • JEŘÁBKOVÁ, Jitka – MARKVARTOVÁ, Jitka (1987): Rozhovor o dovozu a vývozu filmů. Zpravodaj ÚPF, č. 1, s. 4–8. • JÍRA, Jan (1988a): Bez propagace to nejde. Zpravodaj ÚPF, č. 1, s. 15–18. • JÍRA, Jan (1988b): Bez propagace to nejde II. Zpravodaj ÚPF, č. 2, s. 26–31. • JURKA, Jan (1983): Festival míru a přátelství. Mozaika 13. MFF v Moskvě. Film a doba, 29, č. 11, s. 629–632. • JURKA, Jan (1984): Festival shody a porozumění (24. MFF v Karlových Varech očima zahraničních účastníků). Film a doba, 30, č. 11, s. 633–637. • JURKA, Jan (1988): Festival shody a porozumění (MFF Karlovy Vary). Film a doba, 34, č. 11, s. 622–627. • JUTKEVIČ, Sergej Josifovič (1981): Dialog o politickém filmu (Politický film v kapitalistických státech; Sov. politický film. Rozhovor). Film a doba, 27, č. 2, s. 64–65. • jžk (1981): Co nového v Hollywoodu (Současný americký film). Práce, 37, č. 35 (11. 2.), s. 6. • KADLEC, Jan – HOFMANOVÁ, Libuše (1988): Partneři mají zájem. Točíme zahraniční filmy. Sbobodné slovo, 44, č. 136 (11. 6.), s. 11. • KADLEC, Vladimír (1991): Podivné konce našich prezidentů. Hradec Králové: Kruh, 329 s. • KAFKA, Miroslav (1985): I ve filmové distribuci s novými podněty (Kina v Jihomoravském kraji). Záběr, 18, č. 7, s. 1. - 119 -
• Kalendárium 1968. (citováno 15. 5. 2008) • KALINOVÁ, Lenka (1999): K sociálním dějinám Československa v letech 1969-1989. Praha: Vysoká škola ekonomická, 103 s. • KAPLAN, Karel (2000): Kořeny československé reformy 1968. Brno: Doplněk, 326 s. • KARAGANOV, A. V. (1979): Filmový proces a některé problémy kritiky (Tématika komerčních a uměleckých filmů kapitalistických států). Film a doba, 25, č. 3, s. 124–128. • Karel May by měl radost. Zpravodaj ÚPF, 1989, č. 2, s. 3–11. • KAZDA, Lubor (1981): Hollywood: zamračeno (Film USA. Finanční politika Hollywoodu). Film a doba, 27, č. 12, s. 712–713. • KAZDA, Lubor (1984): Světla a stíny Berlinale. Ohlédnutí za 34. ročníkem MFF v Západním Berlíně. Film a doba, 30, č. 6, s. 338–344. • KIČIN, Valerij (1989): Kdo rozhoduje za nás (převzato ze Sovetskaja kultura, Moskva, 18. 11. 1986). In: Urbanová, Hana (ed.): Filmový sborník ideologický 1. Nová cesta sovětského filmu. Film v přestavbě. Praha: Československý filmový ústav, s. 76–79. • Kina ve světě: Američané upevňují pozice. Zpravodaj ÚPF, 1989, č. 12, s. 3–7. • KLASOVÁ, Jana – FRONEK, Bedřich (1974): Dabing loni, dabing letos… (Činnost dabingového studia Barrandov. Rozhovor). Záběr, 7, č. 3, s. 6. • KLASOVÁ, Jana – PILNÁ, Vlasta (1974): Ono se řekne titulky… (Rozhovor). Záběr, 7, č. 6, s. 7. • KLIMENT, Jan – PURŠ, Jiří (1970): K situaci v našem filmu (Rozhovor). Rudé právo, Č. 12 (15. 1.), s. 5. • KLIMENT Jan (1970a): Jak dál a s kým v kultuře. Rudé právo, 50, č. 67 (20. 3.), s. 1. • KLIMENT, Jan (1970b): Co se nejvíc líbilo (Divácký zájem za poslední čtvrtstoletí). Rudé právo, 50, č. 137 (11. 6.), s. 5. • KLIMENT, Jan (1970c): Každému co jeho jest (Finanční hospodaření Čs. Filmexportu). Rudé právo, 50, Č. 139 (18. 7.), s. 4 • KLIMENT, Jan (1973): Ideové umění nebo žádné. Film a doba, 19, č. 8, s. 396–397 • KLIMENT, Jan (1974): Erotika dekadentní aneb odlidštění v zájmu zisku. Film a doba, 20, č. 7, s. 365–366. • KLIMENT, Jan (1975): Film je také propaganda. Film a doba, 21, č. 7, s. 365–367. • KLIMENT, Jan (1976a): Obraz současného buržoazního filmu (29. MFF, Cannes). Rudé právo, 56, Č. 133 (5. 6.), S. 5. • KLIMENT, Jan (1976b): Národní kultura u nás a u nich (MFF Cannes, Film socialistických a kapitalistických států. Čs. film.). Rudé právo, 56, Č. 157 (3. 7.), s. 5. • KLIMENT, Jan (1977): Filmy doslova z celého světa (MFF Moskva). Rudé právo, 57, Č. 163 (13. 7.), s. 5. • KLIMENT, Jan (1979a): Umění dabingu. Záběr, 12, č. 3, s. 1. • KLIMENT, Jan (1979b): K výběru zahraničních filmů. Záběr, 12, č. 22, s. 1. • KLIMENT, Jan (1980a): Poctivý hlas amerických umělců. Rudé právo, 60, č. 153 (1. 7.), s. 5. • KLIMENT, JAN (1980B) Dabing už je samozřejmý (Vývoj a technika čs. Dabingu). Záběr, 13, č. 4, s. 1.
- 120 -
• KLIMENT, Jan (1986): Zrcadlo filmových neduhů (MFF Berlinale, Západní Berlín). Rudé právo, 66, č. 63 (15. 3), s. 5. • KLIMENT, Jan (1987): Dabing je umění (30 let kvalitní práce československého dabingu). Záběr, 20, č. 5, s. 1. • KLIMENT, Jan (1988): Několik poznámek… (současné problémy divácké návštěvnosti v čs. kinech). Záběr, 21, č. 19, s. 1. • KLIMENT, Jan (1989): Dabing – nástroj demokratizace a lidovosti. Záběr, 22, č. 8, s. 1–2. • KLIMEŠ, Lumír (1998): Slovník cizích slov. Praha: SPN, 863 s. • KLUSÁKOVÁ, Jana (1972): Jak se dělá dabing. Záběr, 5, č. 19, s. 6. • KNITL, Oldřich (1971): Americká polemika s americkým snem (Film USA na MFF, Moskva). Kino, 26, č. 24, s. 10–11. • KOLÁŘ, Robert (1977): Dovoz a vývoz filmů není jen obchodní transakce. Záběr, 10, č. 12, s. 1, 6. • Konec filmového Goliáše. Zpravodaj ÚPF, 1989, č. 9, s. 21–23. • KOSATÍK, Pavel (1989): Zápisník. Film (Zahraniční filmy v ČSSR). Kmen, 2 (8), č. 29, s. 10–11. • KOTAS, Ivan (1985): Distribuční sloupek (Poslání a úkoly čs. film. organizace Infor film servis). Záběr, 18, č. 20, s. 7. • KOVÁŘ, Dušan (1979): TV sloupek (Televizní uvádění filmů). Záběr, 12, č. 16, s. 6. • KOVÁŘ, Dušan (1981): TV sloupek (Zahraniční titulkované filmy v čs. televizi). Záběr, 14, č. 5, s. 6. • KOVÁŘ, Miloslav (1978): Rozvoj kultury v Československu v letech socialistické výstavby. Praha: Horizont, 183 s. • KOVÁŘ, Miloslav (1985): Film a ideologie. Praha: Panorama, 384 s. • KOVAŘÍK, Petr (1973): Zrcadlo morálky. Poznámky k angloamerické kinematografii. Svobodné slovo, 29, č. 23 (27. 1.), s. 11. • KOZLOVÁ, Danica (1975): Z filmové mapy světa (FFP leden 1975). Tvorba, 6, č. 6, s. 8. • Kra (1989): Strýček Oscar (Udělení filmové ceny USA, Los Angeles). Kino, 44, č. 10, s. 8–9. • KRÄMER, Peter (2002a): Hollywood and Germany: Notes on a History of Cultural Exchange. (cit. 25. 5. 2008) • KRÄMER, Peter (2002b): Hollywood in Germany/Germany in Hollywood. In: Bergfelder, Tim – Carter, Erica – Götkürk, Deniz: The German Cinema Book. London: BFI, s. 227-237. • KRÄMER, Peter (2007): Hollywood and Germany: A Very Special Relationship. In: McDonald, Paul – Wasko, Janet (eds.): The Contemporary American Film Industry. Oxford: Blackwell. • KREJČÍ, Miloš (1972): Klamné divy studia Universal (Los Angeles). Rudé právo, 52, Č. 247 (19. 10.), s. 6. • Kritéria pro hodnocení kulturně politické práce s filmem II (metodický pokyn ústředního ředitele Čs. filmu č. 2 ze dne 14. 10. 1986). Zpravodaj ÚPF, 1986, č. 12, s. 3–10. • KŘÍŽ, Jiří (1972): Cesty filmového umění. O komercializaci v našich kinech. Tvorba, 3, č. 7 (16. 2.), s. 9. - 121 -
• KUČERA, Vladimír (2008): Škrt, škrt, škrt? Cenzura! Historie.cs – perexová ilustrace) (cit. 25. 5. 2008) • KUČEROVÁ, Alena (1974): Kolem muzikálu. Kino, 29, č. 2, s. 15. • KUČEROVÁ, Alena (1984): To už tady bylo (Nové filmové verze [remaky] v kinematografii kapitalistických států). Kino, 39, č. 1, s. 13. • Kulturně politická východiska pro dramaturgickou koncepci (úvodní kapitola z materiálu Hlavní směry a zásady kulturně politické práce s filmem v roce 1987). Zpravodaj ÚPF, 1986, č. 7, s. 7–8. • LASÁKOVÁ, Alice (1978): Umění kontra obchod (Vývoz filmů USA do západoevropských států). Lidová demokracie, 34, č. 243 (14. 10.), s. 6. • LEVINSKÝ, Otto – STRÁNSKÝ, Antonín (eds.) (1974): Film a filmová technika. Praha: SNTL / Nakladatelství technické literatury, 356 s. • LEVÝ, Jiří (1985): Československý filmový ústav. Specifická filmová instituce. In: Tichý, Vladimír (ed.): Panorama československého filmu. Praha: Panorama, s. 191– 192 • LÍČKA, Milan – ROHAN, Vítězslav (1988): Stručný přehled tvorby 250 zahraničních režisérů. Ostrava: Profil, 278 s. • LIČKOVÁ, Eva – HÁJEK, Radko (1987): Televize a film – konkurenti nebo partneři (převzato ze Scény č. 1/1987). Zpravodaj ÚPF, č. 3, s. 16–18. • LUKEŠ, Jan (1993): Orgie střídmosti aneb Konec československé kinematografie (Kritický deník 1987–1993). Praha: NFA, 319 s. • LUKEŠ, Jan (1997): Pád, vzestup a nejistota. Český film 1970–1996. Iluminace, 9, č. 1 (25), s. 53–81 • mag (1979): O činnosti Čs. Filmexportu. Záběr, 12, č. 7, s. 6. • MAJERSKÝ, Jan (1983): Hrůza pro děti (Západní filmy s tématikou násilí na videokazetách). Týdeník ČST, 18, č. 21, s. 9. • MAJCHRAK, Jozef (1978): Několik poznámek k současné filmové propagaci. Film a doba, 24, č. 4, s. 238–239 • MAKOVIČKA, Drahoslav (1979): Krize dobrodružství (Dobrodružný žánr ve filmu). Film a doba, 25, č. 6, s. 331–336. • MÁLEK, Michael (1979): Co je to vlastně Oskar [sic] (Dějiny film. ceny USA). Záběr, 12, č. 22, s. 5. • MALTBY, Richard – VASEYOVÁ, Ruth (2006): „Dočasní občané Ameriky“. Iluminace, 18, č. 1 (61), s. • MAREŠ, Petr (1982): O překládání titulu filmového díla. Naše řeč, 65, č. 3, s. 128– 144. • MAREŠ, Petr (1994): Politika a „pohyblivé obrázky“. Spor o dovoz amerických filmů do Československa po druhé světové válce. Iluminace, 6, č. 1 (13), s. 77–95. • MARKOVÁ, Věra (1985): Distribuční sloupek (Čs. filmová distribuce a divácká návštěvnost filmů pro děti mládež). Záběr, 18, č. 11, s. 7. • MAŠEK, Vladimír – VÍZDAL, Miroslav (1980): Cesta k divákovi. Nad problémy filmové distribuce (Rozhovor). Tribuna, 12, č. 26 (25. 6.), s. 10–11. • MAŠEK, Vladislav – COURTON, Miroslav (1980): Nezáleží jen na nás (Práce výběrové komise čs. Filmu. Rozhovor). Rudé právo, 60, č. 49 (27. 2.), s. 5. • MAŠEK, Vladislav – KAZDA, Lubor (1981): Filmy, diváci, problémy (Návštěvnost čs. kin. Rozhovor). Rudé právo, 61, č. 65 (18. 3.), s. 5. - 122 -
• MAŠEK, Vladislav – KOLÁŘ, Robert (1975): Novoroční zastavení ve filmové distribuci (Rozhovor). Záběr, 8, č. 2, s. 1, 3. • MAŠEK, Vladislav (1979): Rok filmové distribuce (Rozhovor). Záběr, 12, č. 2, s. 1, 7. • MATĚJÍČEK, Zdeněk (1973): Jak se dělá dabing. Květy, 23, č. 28, s. 38–39. • MATĚJKA, Ivan (1989): Návraty a jeden dluh (Nutnost zhodnocení čs. filmové produkce 60. let). Tvorba, 20, č. 39 (27. 9.), s. 2. • MATOUŠ, Milan (1974): Fronta bez příměří. Československo v boji proti ideologické diverzi. Praha: Svoboda, 355 s. • me (1977): O novém americkém filmu (J. Toeplitz „Kam spěje nový americký film“, kniha). Zemědělské noviny, 33, č. 178 (30. 7.), s. 3. • MELOUNEK, Pavel (1988): Bitva o nové osobnosti aneb Zaostáváme za světem? Scéna, 13, č. 15 (25. 7.), s. 7. • MELOUNEK, Pavel (1989): Kinematografie v „postsametovém“ období (Nutnost důsledných změn). Scéna, 14, č. 25/26, s. 1. • MENCL, Vojtěch (1990a): Pražské jaro 1968. In: MENCL, Vojtěch-HÁJEK, MilošOTÁHAL, Milan-KADLECOVÁ, Erika: Křižovatky 20. století. Světlo na bílá místa v nejnovějších dějinách. Praha: Naše vojsko, s. 288–313 • MENCL, Vojtěch (1990b): Vznik normalizace v Československu a základy její krize. In: MENCL, Vojtěch-HÁJEK, Miloš-OTÁHAL, Milan-KADLECOVÁ, Erika: Křižovatky 20. století. Světlo na bílá místa v nejnovějších dějinách. Praha: Naše vojsko, s. 314– 332 • MENCL, Vojtěch (1990c): Problémy normalizační ekonomické politiky a vnějšího postavení Československa. In: MENCL, Vojtěch-HÁJEK, Miloš-OTÁHAL, MilanKADLECOVÁ, Erika: Křižovatky 20. století. Světlo na bílá místa v nejnovějších dějinách. Praha: Naše vojsko, s. 336–355 • MERHAUT, Václav (1986): Muž s dýmkou (Filmové zobrazení postavy Sherlocka Holmese z detektivních románů A. C. Doyla). Záběr, 19, č. 9, s. 4. • MERHAUT, Václav (1988): Novodobí rytíři (Bez bázně a hany?) (Herecké typy v zahraničních filmech). Kino, 43, č. 18, s. 12–13. • mht (1984a): Pil Marlowe filmový (Film. Adaptace detektivních románů Raymonda Chandlera). Kino, 39, č. 14, s. 13. • mht (1984b): Oliver Twist se vrací (Filmové adaptace románu Charlese Dickense „Oliver Twist“. Přehled). Kino, 39, č. 21, s. 13. • mht (1987): Stevensonův Podivný případ… (Přehled film. adaptací románu Roberta Louise Stevensona „Podivný případ dr. Jekylla a pana Hydea“). Kino, 42, č. 19, s. 4– 5. • MIKULOWSKI-POMORSKI, Jerzy (1986): Žádný strach z videa (převzato z polského Kina). Zpravodaj ÚPF, č. 9, s. 25–29. • MÍŠKOVÁ, Eva (1989): Jak prodáváme, co kupujeme. O práci Československého filmexportu v loňském roce. Rudé právo, 69, č. (21. 2.), s. 5. • MÍŠKOVÁ, Věra (1987): Máme proč chodit do kina? Rudé právo, 67, č. 91 (18. 4.), s. 5. • MORAVA, Karel – PONDĚLÍČEK, Ivo (1969): Proměny filmového hlediště v ČSR. Film a doba, 15, č. 6, s. 286–289. • MRVA, Vlastimil (1988): Zimní spánek distribuce (Filmová distribuce ČSSR). Tvorba, 19, č. 10 (9. 3.), s. 13.
- 123 -
• MÜLLEROVÁ, Irena (1977): Chodíte do kina nebo na film? (Okresní správa kin, Praha západ). Svoboda, 82, č. 269 (14. 11.), s. 5. • na (1974): Nástup mladých v USA. Lidová demokracie, 30, Č. 150 (27. 6.), s. 6. • Nad výsledky ankety (dokončení). Zpravodaj ÚPF, 1988, č. 7, s. 24–26. • Nad výsledky ankety. Zpravodaj ÚPF, 1988, č. 6, s. 24–26. • Návštěvnost, tržby, přestavení v našich kinech za rok 1986. Zpravodaj ÚPF, 1987, č. 3, s. 3–6. • NEDOMOVÁ, Ivana (1971): Hollywood včera a dnes. Záběr, 4, č. 4, s. 4. • NESVEDA, Albert (1970): Filmová distribuce – drahá nebo laciná? Film a doba, 16, č. 1, s. 34–35. • NESVEDA, Albert (1979): Filmová distribuce z druhé strany. Záběr, 12. , č. 9, s. 6. • NOVÁKOVÁ, Blanka (1975): Dabing – svébytná umělecká tvorba. Televizní tvorba, 1975, č. 1, s. 42–47. • NOVOTNÝ, Adolf (1983): Slovník mezinárodních vztahů (Vojenskopolitické aspekty). Praha: Naše vojsko, 320 s. • NOVOTNÝ, Jaromír (1973): Namísto slávy – zapomnění (Vyřazení starých světových filmů z veřejného života). Záběr, 6, č. 8, s. 7. • NOVOTNÝ, Jaromír (1974): V Hollywoodu vedou muži. Záběr, 7, č. 22, s. 1. • NOVOTNÝ, Jaromír (1977): Filmová hvězda – technika. Záběr, 10, č. 23, s. 5. • NOVOTNÝ, Jaromír (1978a): Jubilejní Oscary. Záběr, 11, č. 9, s. 1. • NOVOTNÝ, Jaromír (1978b): Nové muzikály (USA. Přehled). Záběr, 11, č. 14, s. 7. • NOVOTNÝ, Jaromír (1980): V pohodě a bez překvapení (Film. cena USA Oscar. Udělení Los Angeles). Záběr, 13, č. 9, s. 5. • NOVOTNÝ, Jaromír (1981): Jeden z Oscarů do Moskvy (Film. cena USA. Udělení, Los Angeles). Záběr, 14, č. 9, s. 1. • NOVOTNÝ, Jaromír (1983): Zvítězil Gándhí (Udělení film. cen USA Oscar, Los Angeles). Záběr, 16, č. 10, s. 4. • NOVOTNÝ, Jaromír (1984): Oscar k narozeninám (Udělení film. Cen USA Oscar, Los Angeles, r. 1983). Záběr, 17, č. 10, s. 6. • OLIVA, Ljubomír (1971): Co nedává spát… (Současný světový film). Svět práce, 4 (8), č. 30 (28. 7.), s. 11. • OLIVA, Ljubomír (1972a): Herci před obrazovkou (Světoví filmoví herci). Kino, 27, č. 1, s. 2–3. • OLIVA, Ljubomír (1972b): Cesty amerického filmu. Tvorba, 3, č. 30 (26. 7.), s. 3. • OLIVA, Ljubomír (1973): Western křížem krážem. Film a doba, 19, č. 7, s. 359–366. • OLIVA, Ljubomír (1978): Nová móda v USA: „diskofilmy“. Film a doba, 24, č. 10, s. 592. • OLIVA, Ljubomír (1979): Vývoj u protinožců (Australský film). Film a doba, 25, č. 8, s. 473. • OLIVA, Ljubomír (1981): Oscaři po třiapadesáté (Film. cena USA. Udělení, Los Angeles). Kino, 36, č. 9, s. 15. • OLIVA, Ljubomír (1983a): Oscary za rok 1982 (Udělení film. cen USA, Los Angeles). Film a doba, 29, č. 7, s. 410. • OLIVA, Ljubomír (1983b): Britská bilance. Film a doba, 29, č. 2, s. 105–107. • OLIVA, Ljubomír (1983c): Americká akademie filmového… (Udělení film. cen USA Oscar, Los Angeles). Kino, 38, č. 10, s. 11. • OLIVA, Ljubomír (1985): Australané v Hollywoodu. Film a doba, 31, č. 12, s. 706. - 124 -
• OLIVA, Ljubomír (ed.) (1980): Film spojených států v sedmdesátých letech (Obsah a výňatky ze statí amer. film. historiků a teoretiků). Panoráma, 1980, č. 3, s. 85–90. • OTÁHAL, MILAN – NOSKOVÁ, ALENA – BOLOMSKÝ, KAREL (1993): Svědectví o duchovním útlaku 1969–1970: dokumenty. Praha: Maxdorf, 148 s. • OTÁHAL, MILAN (1994): Opozice, moc, společnost 1969–1989: příspěvek k dějinám "normalizace". Praha: Maxdorf, 124 s. • PACOVSKÝ, Ludvík (1970): Mýty kolem distribuce. Film a doba, 16, č. 1, s. 36–37. • PAVELČÍKOVÁ, NINA (1996): Počáteční fáze procesu normalizace v Severomoravském kraji v letech 1968–1971. In : GÍMEŠ, Emil-KOUDELKA, František (eds.): Počátky "normalizace" na severní a střední Moravě. Sborník studií. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR; s. 7–30 • PAVLÍČKOVÁ, Michaela – BROŽ, Jaroslav (1975): Hollywoodská nostalgie. Květy, 25, č. 52, s. 38–39. • PERNES, Jiří (2003): Dějiny Československa očima Dikobrazu 1945–1990. Brno: Barrister a Principal, 230 s. • PG (1983): Hollywoodský bojovník. Záběr, 16, č. 21, s. 4. • PG (1984): Znovu Oliver Twist (Filmové adaptace románu Charlese Dickense „Oliver Twist“. Přehled). Záběr, 17, č. 21, s. 5. • PG (1985): Věčně zelená pohádka (Filmové adaptace knihy pro děti L. Franka Bauma „Čaroděj ze země Oz“. Přehled). Kino, 40, č. 10, s. 6–7. • PIŠTORA, Ladislav (1997): Filmoví návštěvníci a kina na území České republiky. Od roku 1945 do současnosti. Iluminace, 9, č. 2 (26), s. 63–106. • POKOJOVÁ, Věra (1983): Ze všech koutů světa. In: MICHALEC, Zdeněk (ed.): Tisíc tváří televize (čtení o televizi), Praha: Panorama, s. 180–187 • PONDĚLNÍČEK, Ivo – MORAVA, Karel (1969): Proměny filmového hlediště (1966– 1968). Praha: Český filmový ústav, 160 s. • Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. Sjezdu KSČ (1971). Praha: SPN, 48 s. • PROCHÁZKA, Jindřich (1977): Černošský herec v americkém filmu. Nová svoboda, 33 (59), č. 63 (8. 4.), s. 7. • PROCHÁZKA, Jindřich (1978): K filmům „z podzemí“ (USA). Nová svoboda, 34 (60), č. 166 (11. 8.), s. 6. • PŘÁDNÁ, Stanislava (1984): Letos ve znamení hudby (Hudební a taneční tématika v zahraničních filmech). Kino, 39, č. 14, s. 4–5. • PŘÁDNÁ, Stanislava (1990a) (ed.): Filmové portréty 1. Praha: Čs. filmový ústav, 152 s. • PŘÁDNÁ, Stanislava (1990b) (ed.): Filmové portréty 2. Praha: Čs. filmový ústav, 156 s. • PSŮTKOVÁ, Zdeňka – NYKLOVÁ, Milena (1975): Co také patří k dabingu? (Rozhovor). Záběr, 8, č. 7, s. 6. • PURŠ, Jiří – HORŠOVSKÁ, Zuzana (1979): Úspěšná pracovní jednání (Mezinár. Kontrakty čs. kinematografie). Záběr, 12, č. 13, s. 3. • PURŠ, Jiří (1972): K poslání filmového tisku. Film a doba, 18, č. 2, s. 60–61. • PURŠ, Jiří (1975): Československý film v roce 1975. Tvorba, 6, č. 15 (9. 4.), s. 9. • PURŠ, Jiří (1985) Film patří lidu. In: Tichý, Vladimír (ed.): Panorama československého filmu. Praha: Panorama, s. 18–20
- 125 -
• r (1983): Za humorem a napětím (FFP – filmy kapitalistických států. Záběr, 16, č. 11, příl. , s. 1. • RAMBOUSEK, Otakar – GRUBER, Ladislav (online): Zpráva dokumentační komise K 231. (cit. 20. 5. 2008) • rd (1985): Distribuční sloupek (Úkoly čs. film. distribuce). Záběr, 18, č. 2, s. 7. • re (1982): Drama na zemi, ve vodě i ve vzduchu (Filmy z kapitalistických států). Záběr, 15, č. 11, příl. , s. 4. • REJŽEK, Jan (1983): Tennesse Williams a film (Filmová adaptace literárních děl). Film a doba, 29, č. 7, s. 408–410. • REJŽEK, Jan (1986): Vzpomínky hollywoodského buřiče (Lester Cole „Rudý z Hollywoodu“, kniha vzpomínek). Scéna, 11, č. 19, s. 2. • REJŽEK, Jan (1987): Další oscarová četa nastoupena (Udělení film. ceny Oscar, Los Angeles). Záběr, 20, č. 8, s. 1. • REJŽEK, Jan (1989): Dešťový mužíček má Oscary v suchu… (Udělení Oscarů). Scéna, 14, č. 9, s. 8. • REMEŠ, Vladimír (1970): Je to horror přátelé – filmexport na scéně. Tvorba, 1, č. 28 (15. 7.), s. 10–11, 12. • REMEŠ, Vladimír (1971): Filmové účtování. Tvorba, 2, č. 22 (2. 6.), s. 11, 15. • rk (1987): Dům na Národní (Vývoj činnosti Ústřední půjčovny filmů Praha, r. 1957– 1987). Záběr, 20, č. 6, s. 1. • RŮŽIČKA, Daniel (online-a): Čs. televize proti Chartě 77. < http://www.totalita.cz/norm/norm_tt_08_06.php > (cit. 5. 6. 2008) • RŮŽIČKA, Daniel (online-b): Televizní publicistika a dokument leden-srpen 1968. (cit. 5. 6. 2008) • RŮŽIČKA, Daniel (online-c): Zahraniční tvorba na obrazovkách Čs. televize. (cit. 10. 4. 2007) • RYBÍN, Jiří – LIPSKÝ, Oldřich – COURTON, Miroslav (1978): Úspěch naší kinematografie za oceánem. Na okraj dvou filmových festivalů v USA (Mezi nár. festivaly Chicago a Miami. Rozhovor). Rudé právo, 58, č. 305 (27. 12.), s. 5. • RYBÍN, Jiří – vr (1972): Filmexport po dvou letech. Rozhovor s ředitelem Čs. filmexportu Jiřím Rybníkem. Tvorba, 3, č. 4 (26. 1.), s. 14. • STOTT, Rosemary (2000): Entertained by class enemy: Cinema programming policy in the German Democratic Republic. In: HOLMES, Diana - SMITH, Alison (eds.): 100 Years of European Cinema: Enrtertainment or Ideology? Manchester: Manchester Universiry Press, s. 27–39. • sdk (1989): Film ve stavu očekávání (Čes. film 70.-80. let. Úvodník). Lidová demokracie, 48, (18. 12.), s. 1. • SEDLÁČEK, Jaroslav (1998a): 100 let českého filmu (1971–1980). Normalizační šeď a pár kapek rosy. Cinema, 8, č. 5 (85), s. 68–73. • SEDLÁČEK, Jaroslav (1998b): 100 let českého filmu (1981–1989). Jak praskaly obruče. Cinema, 8, č. 6 (86), s. 62–67. • SEIFERT, Miroslav (1990): Barbra Streisandová. Praha: Čs. filmový ústav, 32 s. • sil (1980): Příšery kráčejí světem… (Film. horrory). Kino, 35, č. 26, s. 3. • SILANOVÁ, Zdenka – MAŠEK, Vladislav (1973): Ústřední půjčovna filmů uvádí… (Činnost. Rozhovor). Kino, 28, č. 20, s. 5.
- 126 -
• SILANOVÁ, Zdenka (1977): Film ve světě, svět ve filmu (Přehled současných filmů USA). Kino, 32, č. 20, s. 15. • SKALKA, Miloš (1989): Sny a pravdy filmového plátna (Putovní výstava „Americký film“). Květy, 39, č. 41, s. 22–23. • SKOPAL, Pavel (dosud nepublikováno): Mezi ideálem nové filmové kultury a realitou socialistické ekonomiky. Filmová distribuce v českých zemích z hlediska ideologických a hospodářských cílů (1948–1968). • SMRČINA, Jiří (1970a): Jak se hospodařilo v obrozeném Filmexportu. Nová svoboda, 26 (47), č. 186 (8. 8.), s. 5. • SMRČINA, Jiří (1970b): Jak se hospodařilo v obrozeném Filmexportu. Nová svoboda, 26 (47), č. 192 (15. 8.), s. 5. • SOCHOVÁ, Zdeňka (1971): K filmovému dabingu. Naše řeč, 54, č. 3, s. 161–164. • SOJKOVÁ (1973): Nová vlna amerického filmu. Lidová demokracie, č. 21 (25. 1.), s. 6. • SOLECKÝ, Vladimír (1981): Podle mého názoru (Nedostatky filmové propagace čs. filmů). Tvorba, 12, č. 13 (1. 4.), s. 24. • SOLECKÝ, Vladimír (1982): Problémy (čs.) filmové distribuce. Film a doba, 28, č. 8, s. 420–422. • SOLECKÝ, Vladimír (1983): Filmy a diváci v našich kinech (Distribuce a propagace čes. filmů). Tvorba, 14, č. 15 (13. 4.), s. 3. • SOUKUP, Václav (1979): Sci-fi: prostředek proti sebevraždě? (Vědeckofantastické filmy USA). Tvorba, 10, č. 8 (21. 2.), s. 14. • SPÁČILOVÁ, Mirka (1980): Problémy s dabingem (Čs. Dabing zahraničních filmů). Svobodné slovo, 36, č. 219 (16. 9.), s. 5. • SPÁČILOVÁ, Mirka (1988): Hlavní viník – video (Pokles návštěvnosti kin). Svobodné slovo, 44, č. 277 (24. 11.), s. 5. • SPÁČILOVÁ, Mirka (1989a): Malý pražský Hollywood (Výstava „Americký film“, Praha). Svobodné Slovo, 45, č. 110 (12. 5.), s. 5. • SPÁČILOVÁ, Mirka (1989b): Folklór jménem film (Výstava „Americký film“, Praha). Svobodné slovo, 45, č. 115 (18. 5.), s. 1. • SPÁČILOVÁ, Mirka – DENEMARK, Martin (1987): Věc: Video (převzato ze Svobodného slova, 7. 2. 1987). Zpravodaj ÚPF, č. 4, s. 30–33. • Stanovisko výboru filmové sekce SČDU k distribučnímu využití filmů z tvorby 60. let včetně titulů, které do distribuce nikdy nebyly uvedeny (Ze zasedání, Praha, 29. 6.) (1989). Scéna, 14, č. 19, s. 8. • STEFAN, Hviezdoslav (1989): K uvedení některých filmů z 60. let (Rozhodnutí o znovuuvedení). Rudé právo, 70, č. 262 (7. 11.), s. 5. • STEFANOVÁ, Jana (1989): Hollywood před půl stoletím (Vývoj film. studií, r. 19391989). Záběr, 22, č. 13, s. 5. • STEINER, Bohumil (1971): 7 otázek pro dr. Bohumila Steinera, prvního náměstka ústředního ředitele Čs. filmu. Kino, 26, č. 7 (1. 4.), s. 2–4. • STEINER, Bohumil (1976): Velká ideová zbraň. Kino, 31, č. 7, s. 3–4. • STRUSKOVÁ, Eva (1977): Poznámky k postavení kinematografie v rámci socialistické kultury. Panoráma, 1977, č. 2, s. 5–11. • SULKOVÁ–ZITKOVÁ, Marie (1987): Aréna boje idejí (Distribuce pokrokových filmů v USA). Tribuna, 19, č. 20, s. 8–9.
- 127 -
• SVATOŇOVÁ, Ivana – PURŠ, Jiří (1972): Nové zákony pro československou kinematografii (Rozhovor). Tvorba, 3, č. 17 (26. 4.), s. 8. • SVATOŇOVÁ, Ivana (1980): Umění dabingu (Čs. Seminář, Jevany). Týdeník ČST, 15, č. 18, s. 9. • SVATOŇOVÁ, Ivana (1981): Zaměřeno na dabing (Odborný seminář, Pezinok). Týdeník ČST, 16, č. 16, s. 9. • SVATOŇOVÁ, Ivana (1982): O dabingu (tentokrát s novináři) (Tiskové a dabingové sekce SČDU, Praha, r. 1981). Týdeník ČST, 17, č. 4, s. 9. • SVĚRÁK, Radim (1986): První u nás (Videotéka, Praha. Půjčování kazet se snímky čs. a zahraničních filmů. Rozhovor). Amatérský film, 18, č. 10, s. 234. • SYLVESTROVÁ, Marie (ed.) (2004a): Český filmový plakát 20. století. Brno: Moravská galerie – Praha: Exlibris, xxx. s. • SYLVESTROVÁ, Marie (2004b): Český filmový plakát od roku 1945 do současnosti. In: SYLVESTROVÁ, Marie (ed.): Český filmový plakát 20. století. Brno: Moravská galerie – Praha: Exlibris, s. 35–61. • SZCZEPANIK, Petr (ed.) (2004): Nová filmová historie. Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Praha: Herrmann a synové, 528 s. • ŠAFRÁNEK, Šimon (2007): Plakátové království. Instinkt extra (26. 7.), s. 98–101. • ŠAM (1985): Distribuční sloupek. Záběr, 18, č. 18, s. 7. • ŠMÍDA, Bohumil (1985): Organizace československého filmového podnikání a filmové tvorby. Praha: SPN, 216 s. • ŠMÍDMAJER, Miloslav (1988): V hlavní roli příšerky a monstra (Zahraniční filmy). Kino, 43, č. 11, s. 14. • šo (1979): Protest na západoberlínském festivalu (Odchod delegací socialist. států na protest proti filmu USA „Prošli peklem“ / „Lovec jelenů“, režie M. Cimina). Tvorba, 10, č. 12 (21. 3.), s. 14. • ŠTÁBLA, Zdeněk – TAUSSIG, Pavel (1981): KSČ a československá kinematografie (výbor dokumentů z let 1945–1980). Praha: Československý filmový ústav, 148 s. • ŠTÁBLA, Zdeněk (1977): O genezi českého socialistického filmu. Panoráma, 1977, č. 2, s, 52–58. • ŠTÁBLA, Zdeněk (1978): Malá historie filmu (Horror a groteska ve filmu USA). Záběr, 11, č. 25, s. 4; č. 26, s. 4. • ŠTÁBLA, Zdeněk (1979a): Malá historie filmu (Filmové adaptace divadelních her v USA). Záběr, 12, č. 9, s. 4; č. 10, s. 4. • ŠTÁBLA, Zdeněk (1979b): Malá historie filmu (Dějiny filmu USA 1930–1934). Záběr, 12, č. 12, s. 4. • ŠTÁBLA, Zdeněk (1981): Malá historie filmu (Film USA o narušené mládeži, r. 19831–1937). Záběr, 14, č. 20, s. 4. • ŠTĚPÁNEK, Bohuš – PETANA, Miloš (1983): Distribuce, propagace, návštěvnost, tvorba (Čs. film. Beseda). Scéna, 8, č. 4, s. 1,3. • ŠTRIC, Ernest (1973): Ideologia a umenie. Film a divadlo, 17, č. 2, s. 4. • ŠV (1977): Filmová distribúcia pod drobnohľadom. Panoráma, 1977, č. 2, s. 91–92. • TAUSSIG, Pavel (1979): 1+1 = hodně (buddy-movies). In. : GOLDSCHNEIDER, František (ed.): Magazín Kina. Praha: Panorama, s. 182 – 185. • Televizní publicistika a dokument leden-srpen 1968. (cit. 15. 5. 2008) - 128 -
• TICHÝ, Vladimír (ed.) (1985): Panorama československého filmu. Praha: Panorama, 248 s. • Třicet veteránů v roce 1986. Zpravodaj ÚPF, 1987, č. 6, s. 8–9. • TUNYS, Ladislav – JANŽURA, Ladislav (1970): Sněhurka po třiceti letech (Filmy Disneyovy společnosti. Rozhovor s dramaturgem Ústřední půjčovny filmů). Mladá fronta, 26, č. 294 (8077) (18. 12.), s. 4. • TUNYS, Ladislav – MAŠEK, Vladislav (1970): O filmové distribuci (Rozhovor s ředitelem Ústřední půjčovny filmů). Mladá fronta, 26, č. 286 (8069) (3. 12.), s. 4. • TUNYS, Ladislav (1971): Znát své diváky (Průzkumy filmových diváků). Záběr, 4, č. 16, s. 6. • TUNYS, Ladislav (1974): Znát své diváky (Filmová anketa v kinu Světozor). Mladá fronta, 30, č. 27 (9145) (1. 2.), s. 4. • TUNYS, Ladislav (1985): Distribuční sloupek (Film. distribuce a návštěvnost čs. kin). Záběr, 18, č. 17, s. 7. • TUNYS, Ladislav (1989): Dolby-stereo je kvalita (Záznam a reprodukce zvuku. Zavádění moderního ozvučení v čs. kinech). Záběr, 22, č. 4, s. 1. • TUREK, Pavel (1979): Hovoříme o filmu (Filmová distribuce. Rozhovor). Národní výbory, 28, č. 6, s. 7. • TVRZNÍK, Jiří (1970a): Protiváhy (Společenské působení filmu). Mladá fronta, (11. 3.), s. 4. • TVRZNÍK, Jiří (1970b): Světovost je módou malých. Mladá fronta, 26, Č. 129 (7912) (3. 6.), s. 4. • TVRZNÍK, Jiří (1972): Film už není jen podívaná (Vztah filmu a diváka). Mladá fronta, 28, č. 32 (8532) (8. 2.), s. 4. • TVRZNÍK, Jiří (1989): Znovu do kin (Obnovené premiéry čs. filmů r. 1960–1970). Kino, 44, č. 9, s. 4-5. • ULVER, Stanislav (1982): King Kong a ti druzí. Poznámky k typologii filmových monster (Film. horrory a science-fiction). Film a doba, 28, č. 12, s. 715-719. • UMLAUFOVÁ, D. – NERUŠIL, Zdeněk (1972): Jak se dělají filmové titulky (Rozhovor). Záběr, 5, č. 4, s. 7. • URGOŠÍKOVÁ, Blažena (1979): Vnější tvář věcí, které přijdou (Sci-fi filmy). In.: GOLDSCHNEIDER, František (ed.): Magazín Kina. Praha: Panorama, s. 152 – 159. • Ústřednímu výboru Komunistické strany Československa (1974). Film a doba, 20, č. 2, s. 65. • VAGADAY, Josef (1970): Fakta a čísla o filmu (25. výročí znárodnění čs. filmu). Mladá fronta, 26, č. 231 (8014) (30. 9.), s. 4. • VANÍČEK, Jan (1983): K problematice zahraničních styků československého filmu (r. 1969-1981). Film a doba, 29, č. 1, s. 38–39. • VAŇUROVÁ, Eva (1984): O filmu poněkud jinak (Světový přehled film. produkce a návštěvnosti kin). Scéna, 9, č. 20, s. 6. • Ve znamení rozptýlení (Filmy kapitalist. států na letní části FFP) (1988). Záběr, 21, č. 10, příl. s. 4. • VESELÝ, Tugan – JAROŠ, Jan (1988): Jak chodíme do kina (Činnost ÚPF, Praha. Filmová distribuce. Rozhovor). Svobodné slovo, 44, č. 267 (12. 11.), s. 9, 11. • VESELÝ, Tugan – MÍŠKOVÁ, Věra (1988): Je vinno jen video? (Ke změně filmové distribuce. Rozhovor). Rudé právo, 68, č. 225 (23. 9.), s. 5.
- 129 -
• VESELÝ, Tugan (1984): Filmová distribuce a současnost (v ČSSR). Záběr, 17, č. 21, s. 1. • VLČEK, Tomáš (1972): Konfrontace (Současný čes. filmový plakát). Film a doba, 18, č. 8, s. 445–450. • vm (1973): Proč je málo 70mm filmů? Ostravský večerník, č. 140 (19. 7.), s. 3. • VOKŘÁL, Jaroslav (1975): Nezmapované území snu (Vznik westernu). Gramorevue, 11, č. 11, s. 6–7. • VOMELA, František (1983): Cesta za divákem (Dramaturgie Ústřední půjčovny filmů. Rozhovor). Rudé právo, 63, č. 211 (7. 9.), s. 5. • von (1982): Lolitky (Erotická tématika ve filmech kapitalistických států). Kino, 37, č. 3, s. 15. • WALLÓ, K. M. – CHALOUPKOVÁ, Zina (1989): Vypůjčený hlas (Dabing. Rozhovor). Práce, 45, č. 12 (14. 1.), příl. s. 4. • WIENDL, Jan (ed.) (1996): Normy normalizace. Praha-Opava: Ústav pro českou literaturu AV ČR – Slezská univerzita, 142 s. • WILDOVÁ, Zora – KRATOCHVÍLOVÁ, Veronika (1988): Nikdo je nechce? O distribuci krátkých filmů (V ČSSR. Rozhovor). Kino, 43, č. 5, s. 4–5. • WILDOVÁ, Zora: (1987): Na vysvětlenou /Současné nedostatky v čs. distribuci zahraničních anim. filmů). Záběr, 20, č. 26, s. 7. • ZAHRÁDKA, E. (1962): Stručný slovník politický. Praha: Nakladatelství politické literatury, 272 s. • Základní východiska programové práce (kapitola z materiálu Hlavní směry a zásady kulturně politické práce s filmem v roce 1987). Zpravodaj ÚPF, 1986, č. 7, s. 8–9. • ZAORAL, Zdenek (1979): Zákon jsem já (Detektivní a kriminální filmy USA). In. : GOLDSCHNEIDER, František (ed.): Magazín Kina. Praha: Panorama, s. 108 – 115. • ZAORAL, Zdeněk (1981a): Ve jménu dolaru. Ekonomické aspekty amerického filmu (Vývoj, r. 1930–1980). Film a doba, 27, č. 2, s. 96–107. • ZAORAL, Zdeněk (1981b): Politika Oscarů. Ideologické aspekty amerického filmu (70.-80. léta). Film a doba, 27, č. 6, s. 334–341. • ZAORAL, Zdeněk (1981c): Ve jménu dolaru. Ekonomické aspekty amerického filmu (Vývoj, r. 1930–1980). (Pokrač.). Film a doba, 27, č. 1, s. 43–49. • ZAORAL, Zdenek (1983a): Mimo systém. Poznámky k novému americkému Nezávislému filmu (Film USA v 60. a 70. letech). Film a doba, 29, č. 3, s. 151–156. • ZAORAL, Zdeněk (1983b): Mimo systém. Poznámky k novému americkému Nezávislému filmu. Film a doba, 29, č. 4, s. 206–211. • ZAORAL, Zdeněk (1987): Osobní i politický příběh (Lester Cole „Rudý z Hollywoodu“, kniha vzpomínek). Film a doba, 33, č. 1, s. 50. • ZAORALOVÁ, Eva (1977): Obraz světa v západním filmu (Mezinárodní filmový festival, Bělehrad). Film a doba, 23, č. 5, s. 272–278. • ZAORALOVÁ, Eva (1979): Katastrofy, obludy – a co dál? (Katastrofické filmy). In.: GOLDSCHNEIDER, František (ed.): Magazín Kina. Praha: Panorama, s. 220 – 229. • ZAORALOVÁ, Eva (1980): Zlatí lvi na Lidu (Mezinárodní festival Benátky). Svobodné slovo, 36, č. 267 (11. 10.), s. 11. • ZAORALOVÁ, Eva (1981): Festival redivivus. Benátky v roce 1980. Film a doba, 27, č. 1, s. 29–38. • ZDRAŽILOVÁ, Milica (1987): Neseďte doma – pojďte do kina! (Film. dramaturgie a distribuce v čes. kinech). Záběr, 20, č. 17, s. 1. - 130 -
• ZH (1985): Distribuční sloupek (Divácká návštěvnost v čs. Kinech). Záběr, 18, č. 3, s. 7. • zl (1989): Papírové iluze (Výstava „Americký film“, Praha). Tvorba, 20, č. 21 (24. 5.), s. 20. • zm (1988): Chodíte do kina? (Distribuce filmů a divácká návštěvnost v Československu). Květy, 38, č. 24, s. 40. • Zase ta televize. Zpravodaj ÚPF, č. 1, 1988, s. 25. • ZVONÍČEK, Petr (1976): Co je to filmový black-out? Kino, 31, č. 3, s. 11. • ZVONÍČEK, Petr (1979): Dny britského filmu ’79 (Praha a Bratislava). Záběr, 12, č. 22, s. 4. • ZVONÍČEK, Petr (1987): Paul Newman. Praha: Čs. filmový ústav, 32 s. • ZVONÍČEK, Stanislav (1970): Filmový ústav do třetice. Záběr, 3, č. 18, příl. s. 4. 10.2 Prameny • • • • • • •
Česko-Slovenská filmová databáze – www.csfd.cz Internet Movie Databáze (IMDb) – www.imdb.com Kronika Českých zemí – CD-ROM, Praha: Fortuna Print MPAA – www.mpaa.org Obchod Terryho ponožky – www.terryhoponozky.cz Totalita – www.totalita.cz Wikipedie – http://cs.wikipedia.org/ 10.3 Orální prameny
• BŘEZINA, Václav: 7. 5. 2008 (Brno: hostující přenáška v rámci kurzu FAV119: Evropa a Hollywood II; záznam nebyl pořizován) • DANIELIS, Aleš: 29. 11. 2007 (Brno: hostující přenáška v rámci kurzu FAV091: Evropa a Hollywood; záznam nebyl pořizován) • FIKEJZ, Miloš: 1. 7. 2008 (Praha: Národní filmový archiv, rozhovor; záznam nebyl pořizován) • LACHMAN, Tomáš: 1. 7. 2008 (Jílové u Prahy: telefonický rozhovor; záznam nebyl pořizován) • MÁLEK, Michael: 4. 6. 2007 (Praha: rozhovor vedla Lucie Roušová, přepis je součástí práce Lucie Roušové ke kurzu FAVc016: Český a slovenský film za normalizace) • VEJNAR, Otto: 25. a 26. 6.2007 (Jablonec nad Nisou: rozhovor; záznam je v soukromém archivu autora) 10.4 Archivní prameny • Národní archiv (NA), Praha, fond Ideologická komise ÚV KSČ 1969-1971 (1261/1/15) • Národní archiv (NA), Praha, fond Předsednictvo ÚV KSČ 1966-1971 (1261/0/5) • Národní archiv (NA), Praha, fond Předsednictvo ÚV KSČ 1989-1989 (1261/0/9)
- 131 -
10.5 Filmografie V níže uvedeném soupisu jsou uvedeny zejména všechny americké filmy, které byly podle informací Filmového přehledu distribuovány do našich kin v letech 1970– 1989. S přihlédnutím k co nejlepšímu vyhledávání v tomto seznamu jsou filmy primárně řazeny podle roku české distribuční premiéry a v jednotlivých letech pak podle abecedy. Kromě údajů o českém a originálním názvu obsahuje soupis i jméno režiséra, zemi a rok původu, datum premiéry v ČSR, název výrobce, formát (zde jsou uvedeny údaje o šíři filmového pásu, barvě, formátu obrazu [filmy označené *) neměly ve Filmovém přehledu formát doslovně uvedený, lze ale vyvozovat, že šlo o 35 mm filmy], jazykové verzi a stopáži), heslo pro plakát, žánr, přístupnost (Mládeži…) a nakonec i odkaz na příslušný Filmový přehled. Je-li uvedeno „údaj nebyl dostupný“, znamená to, že ve Filmovém přehledu chyběl buď konkrétní údaj, nebo i celá filmová karta. U žánru je použita poznámka „odvozeno z anotace/plakátu“, což upřesňuje, odkud byl ve Filmovém přehledu neuvedený údaj doplněn. V abecedním pořadí pak následují další filmy citované či zmiňované v textu. Do tohoto soupisu je též zahrnuto několik krátkometrážních filmů uvedených v letech 1976–1978, o nichž se v textu krátce zmiňuji. 10.5.1 Americké filmy v české distribuci 1970–1989 1970 • Bandolero (Bandolero, Andrew V. McLaglen, USA, 1968). Premiéra ČSR: 17. 7. 1970. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 106 min. Heslo pro plakát: Dramatický western o mužích, kteří se postavili mimo zákon. Žánr: western. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 29/1970. • Bonnie a Clyde (Bonnie and Clyde, Arthur Penn, USA, 1967). Premiéra ČSR: 13. 3. 1970. Výrobce: Warner Bros. Pictures, Tatira-Hiller Production. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 111 min. Heslo pro plakát: Americký film vyznamenaný Velkou cenou na MFF v Mar del Plata. Žánr: drama dobrodružné. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 4/1970. • Brouk v hlavě (A Flea in her Ear, Jacques Charon, USA/Francie, 1968). Premiéra ČSR: 11. 9. 1970. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, dabováno (česky), 90 min. Heslo pro plakát: Komedie z Paříže roku 1900 aneb co se může stát, když si žena vezme brouka do hlavy. Žánr: komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 33/1970. • Čekej do tmy (Wait Until Dark, Terence Young, USA, 1967). Premiéra ČSR: 12. 2. 1970. Výrobce: Warner Bros. – Seven Arts, Inc. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 107 min. Heslo pro plakát: Dramatické střetnutí slepé ženy s gangsterskou bandou. Žánr: drama dobrodružné. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1/1970. • Ďábelská brigáda (The Devil‘s Brigade, Andrew V. McLaglen, USA, 1968). Premiéra ČSR: 22. 5. 1970. Výrobce: Wolper Pictures, Ltd. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 127 min. Heslo pro plakát: Americký film
- 132 -
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
o mužích, pro které byla statečnost povoláním. Žánr: válečný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 15/1970. Detektiv (The Detective, Gordon Douglas, USA, 1968). Premiéra ČSR: 2. 10. 1970. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, dabováno (česky), 109 min. Heslo pro plakát: Frank Sinatra v titulní úloze amerického kriminálního filmu. Žánr: kriminální. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 35/1970. Divotvorný hrnec (Finians Rainbow, Francis Ford Coppola, USA, 1968). Premiéra ČSR: 6. 2. 1970. Výrobce: Warner Bros. – Seven Arts, Inc. Formát: 70 mm, B, 70 mm, anglicky, podtitulky (česky), 144 min. Heslo pro plakát: Filmové zpracování slavného amerického muzikálu s Fredem Astairem a Petulou Clarkovou v hlavních rolích. Žánr: muzikál. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 2/1970. Frajer Luke (Cool Hand Luke, Stuart Rosenberg, USA, 1967). Premiéra ČSR: 20. 3. 1970. Výrobce: Jalem Productions, Inc., Warner Bros. – Seven Arts, Inc. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 122 min. Heslo pro plakát: Paul Newman v titulní roli amerického dobrodružného filmu. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 4/5/1970. Grošák (The Appaloosa, Sidney J. Furie, USA, 1966). Premiéra ČSR: 25. 9. 1970. Výrobce: Universal Pictures. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 98 min. Heslo pro plakát: Napínavý western s Marlonem Brandonem v hlavní roli. Žánr: western. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 33/1970. Chlapci z Pavelské ulice (A Pál utesi fiúk, Zoltán Fábri, Maďarsko/USA, 1968). Premiéra ČSR: 17. 4. 1970. Výrobce: Hungarofilm Studió I., Budapest – Bogliecos Films Inc. Hollywood. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, maďarsky, podtitulky (česky), 104 min. Heslo pro plakát: Maďarsko-americký film podle románu Ference Molnára. Žánr: drama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 13/1970. Most u Remagenu (Bridge at Remagen, John Guillermin, USA, 1969). Premiéra ČSR: 12. 6. 1970. Výrobce: United Artists (Wolper Pictures). Formát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 115 min. Heslo pro plakát: Epizoda z válečného deníku. Žánr: válečné drama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 28/1970. Planeta opic (Planet of the Apes, Franklin J. Schaffner, USA, 1968). Premiéra ČSR: 14. 7. 1970. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, dabováno (česky), 112 min. Heslo pro plakát: Utopický příběh s Charltonem Hestonem v hlavní roli. Žánr: sci-fi. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 29/1970. Profesionálové (The Professionals, Richard Brooks, USA, 1966). Premiéra ČSR: 3. 4. 1970. Výrobce: Columbia Pictures Release. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 117 min. Heslo pro plakát: Burt Lancaster, Lee Marvin a Claudia Cardinalová v americkém dobrodružném filmu. Žánr: western. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 11/1970. Psycho (Psycho, Alfred Hitchcock, USA, 1960). Premiéra ČSR: 17. 4. 1970. Výrobce: Shantley Production, Paramount. Formát: 35 mm, ČB, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 109 min. Heslo pro plakát: Americký filmový horror Alfreda Hitchcocka. Žánr: horror. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1970. Ptáci (The Birds, Alfred Hitchcock, USA, 1963). Premiéra ČSR: 14. 7. 1970. Výrobce: Universal. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 119 - 133 -
•
•
•
•
•
•
•
min. Heslo pro plakát: Americký filmový horror Alfreda Hitchcocka. Žánr: thriller. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 23/1970. Rebel bez příčiny (Rebel Without Cause, Nicolas Ray, USA, 1955). Premiéra ČSR: 16. 1. 1970. Výrobce: Warner Bros. Pictures. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 106 min. Heslo pro plakát: Americký film. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 42/1969. Sněhurka a sedm trpaslíků (Snow-white and the Sevens Dwarfs, Walt Disney, USA, 1937). Premiéra ČSR: 25. 12. 1970. Výrobce: Walt Disney Productions. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 81 min. Heslo pro plakát: Slavná kreslená pohádka Walta Disneye. Žánr: pohádka kreslená. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 48/1970. Správná dívka (Thoroughly Modern Girl, George Roy Hill, USA, 1967). Premiéra ČSR: 7. 8. 1970. Výrobce: Universal Pictures, Ross Hunter Productions, Inc. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 146 min. Heslo pro plakát: Hudební komedie o obchodnících s děvčaty, emancipovaných dívkách a neohroženém milionáři. Žánr: hudební komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 30/1970. Srdce je osamělý lovec (The Heart is a Lonely Hunter, Robert Ellis Miller, USA, 1968). Premiéra ČSR: 15. 5. 1970. Výrobce: Warner Bros. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 119 min. Heslo pro plakát: Východisko z pout bezmocností a nedorozumění. Žánr: drama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 15/1970. Štvanice (The Chase, Arthur Penn, USA, 1965). Premiéra ČSR: 29. 5. 1970. Výrobce: Horizon – Lone Star. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 133 min. Heslo pro plakát: Napínavý příběh o pronásledování uprchlého vězně. Žánr: drama dobrodružné. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 16/1970. Třpyt v trávě (Splendor in the Grass, Elia Kazan, USA, 1961). Premiéra ČSR: 30. 1. 1970. Výrobce: Warner Bros. Pictures, Elia Kazan productions for Newton Production, INC. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 124 min. Heslo pro plakát: Americký film s Natalií Woodovou v hlavní roli. Žánr: společenské drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 47/1969. Zatracená kočka (That Damn Cat, Robert Stevenson, USA, 1965). Premiéra ČSR: 15. 1. 1970. Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 70 mm, ČB, klasický, dabováno (česky), 103 min. Heslo pro plakát: Americká filmová a poněkud detektivní komedie z dílny Walta Disneye. Žánr: detektivní komedie (odvozeno z anotace). Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 49/50/1970. 1971
• 100 pušek (100 Rifles, Tom Gries, USA, 1968). Premiéra ČSR: 27. 8. 1971. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, španělsky, podtitulky (česky), 106 min. Heslo pro plakát: Raquel Welchová v hlavní roli amerického dobrodružného filmu. Žánr: western. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 32/1971. • 30 let smíchu (30 Years of Fun, Robert Youngston, USA, 1962). Premiéra ČSR: 30. 7. 1971. Výrobce: 20th Century-Fox (Robert Youngston Production). Formát: 35 mm, ČB, klasický, česky (komentář), 100 min. Heslo pro plakát: Další kolekce - 134 -
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
slavných amerických grotesek. Žánr: střihový. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 28/1971. Cesta kolem světa za 80 dní (Around The World in 80 Days, Michael Anderson, USA, 1955_1956). Premiéra ČSR: 16. 1. 1971. Výrobce: Michael Todd. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 170 min. Heslo pro plakát: Americký film podle stejnojmenného románu J. Verna. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 10/1971. Dumbo (Dumbo, Otto Englander, USA, 1941). Premiéra ČSR: 12. 2. 1971. Výrobce: Walt Disney Production, R.K.O. Radio Pictures, Inc. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 62 min. Heslo pro plakát: Americký kreslený film Walta Disneye – Barevná pohádka o odstrkovaném slůněti. Žánr: pohádka kreslená. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 2/1971. Emil a detektivové (Emil and the Detectives, Peter Tewksbury, USA/NSR, 1964). Premiéra ČSR: 12. 3. 1971. Výrobce: Walt Disney Production, Filmové studio Tempelhof-Berlin. Formát: 35 mm, ČB, klasický, dabováno (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Americký film na motivy stejnojmenné knížky E. Kästnera. Žánr: dětský. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 10/1971. Festival (Festival, Murray Lerner, USA, 1967). Premiéra ČSR: prosinec 1971 (Filmové kluby). Výrobce: Patchke Production. Formát: 35 mm, ČB, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Lidové soubory pop-music. Žánr: střihový dokument. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 6/1972. Hello, Dolly (Hello, Dolly, Gene Kelly, USA, 1968). Premiéra ČSR: 30. 4. 1971. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 70 mm, B, 70 mm, anglicky, podtitulky (česky), 148 min. Heslo pro plakát: Barbra Streisandová v titulní roli amerického muzikálu. Žánr: muzikál. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 13/1971. Incident (The Incident, Larry Peerce, USA, 1967). Premiéra ČSR: 1971 (FFP podzim 8. – 28. 10.). Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, ČB, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Napínavé drama o krutosti a lhostejnosti. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 38/1971. Jestliže je úterý, musíme být v Belgii (If It's Tuesday, This Must Be Belgium, Mel Stuart, USA/VB, 1969). Premiéra ČSR: 3. 12. 1971. Výrobce: United Artists. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, italsky, německy, podtitulky (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Filmová komedie o amerických turistech v Evropě. Žánr: komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 41/1971. Lobo (The Legend of Lobo, Jack Couffer, James Algar, USA, 1962). Premiéra ČSR: 16. 7. 1971. Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 65 min. Heslo pro plakát: Šedý vlk – hrdina Divokého západu. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 29/1971. Mary Poppins (Marry Poppins, Robert Stevenson, USA/VB, 1964). Premiéra ČSR: 1971 (FFP). Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 135 min. Heslo pro plakát: Americký muzikál o zázračné vychovatelce. Žánr: muzikál. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 21/22/1971. Pád říše římské (The Fall Of The Empire, Anthony Mann, USA/VB (USA), 1964). Premiéra ČSR: 8. 1. 1971. Výrobce: Samuel Bronson. Formát: 70 mm, B, 70 mm, anglicky, podtitulky (česky), 188 min. Heslo pro plakát: Americký historický velkofilm. Žánr: historický. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 49/50/1970. - 135 -
• Pan doktor a jeho zvířátka I, II (Doctor Dolittle, Richard Fleischer, USA, 1967). Premiéra ČSR: 29. 1. 1971. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 150 min. Heslo pro plakát: Americký filmový muzikál z pohádkového světa. Žánr: muzikál. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 4/5/1971. • Popelka (Cinderella, Wilfred Jackson, Hamilton Luske, Clyde Geromi, USA, 1949_(1950)). Premiéra ČSR: 21. 5. 1971. Výrobce: Walt Disney Productions. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 77 min. Heslo pro plakát: Kreslená pohádka Walta Disneye. Žánr: kreslený. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 18/1971. • Seržant (The Sergeant, John Flynn, USA, 1968). Premiéra ČSR: 10. 9. 1971. Výrobce: Warner Bros. – Seven Arts, Inc. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 105 min. Heslo pro plakát: Rod Steiger v titulní úloze amerického filmu. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 33/1971. • Skokanova dobrodružství (Flippers' New Adventure, Leon Benson, USA, 1964). Premiéra ČSR: 23. 8. 1971. Výrobce: Metro-Goldwyn-Mayer. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 95 min. Heslo pro plakát: Americký film o přátelství chlapce Sandyho s delfínem. Žánr: dětský. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 14/1971. • Sladká Irma (Irma la Douce, Billy Wilder, USA, 1963). Premiéra ČSR: 23. 7. 1971. Výrobce: Mirisch Company Inc. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 139 min. Heslo pro plakát: Shirley McLaineová a Jack Lemmon v hlavních rolích americké veselohry. Žánr: veselohra. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 30/1971. • Strom poznání (The Learning Tree, Gordon Parks, USA, 1969). Premiéra ČSR: 22. 10. 1971. Výrobce: Warner Bros. – Seven Arts, Inc. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 106 min. Heslo pro plakát: Psychologické drama černého chlapce. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 39/1971. • Touha zvaná Anada (Túžba zvaná Anada, Ján Kadár, Elmar Klos, ČSR/USA, 1969). Premiéra ČSR: 12. 2. 1971. Výrobce: Filmové studio Barrandov, M.P.O. Productions Inc. New York. Formát: 35 mm, B, klasický, slovensky, 117 min. Heslo pro plakát: Baladický příběh o lidech a řece. Žánr: balada. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 3/1971. • V žáru noci (In the Heat of the Night, Norman Jewison, USA, 1967). Premiéra ČSR: 19. 2. 1971. Výrobce: The Norman Jewison-Walter Mirisch Production. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 106 min. Heslo pro plakát: Dva kriminalisté a jedna vražda. Žánr: drama detektivní. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 6/1971. • Večírek (The Party, Blake Edwards, USA, 1968). Premiéra ČSR: 25. 6. 1971. Výrobce: Mirisch-Geoffrey Production, Samuel-Goldwyn Studios in Hollywood. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Komedii o hostovi pronásledovaném smůlou. Žánr: veselohra. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 11/1971. • Vzpoura na Bounty (Mutiny on the Bounty, Levis Milestone, USA, 1962). Premiéra ČSR: 2. 7. 1971. Výrobce: MCM (Arcola, Aaron Rosenberg Production). Formát: - 136 -
70 mm, B, 70 mm, anglicky, podtitulky (česky), 105 min. Heslo pro plakát: Marlon Brando v hlavní roli amerického dobrodružného filmu. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 25/26/1971. • Zajati vesmírem (Marooned, John Sturges, USA, 1969). Premiéra ČSR: 12. 3. 1971. Výrobce: Columbia Pictures. Formát: 70 mm, B, 70 mm, anglicky, podtitulky (česky), 130 min. Heslo pro plakát: Zápas o záchranu posádky kosmické lodi. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 6/1971. 1972 • Bostonský případ (The Boston Strangler, Richard Fleischer, USA, 1968). Premiéra ČSR: 23. 6. 1972. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (česky), 116 min. Heslo pro plakát: Americký film s Tony Curtisem, Henry Fondou a Jiřím Voskovcem. Žánr: kriminální. Mládeži… nepřístupný mládeži do 13 let. Filmový přehled: Č. 24/1972. • Bulitův případ (Bullit, Peter Yates, USA, 1968). Premiéra ČSR: 7. 7. 1972. Výrobce: Warner Bros., Seven Arts, Solar Production. Formát: 35 mm, B, 1.37:1, dabováno (česky), 113 min. Heslo pro plakát: Steve McQueen v titulní roli americké detektivky. Žánr: detektivka. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 25/1972. • Čtyři klauni (4 Clowns, Robert Youngson, USA, 1970). Premiéra ČSR: 14. 7. 1972. Výrobce: Robert Youngson Productions Inc. Pro 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, ČB, 1.66:1, česky (komentář), 93 min. Heslo pro plakát: Grotesky z doby, kdy komedie byla králem. Žánr: střihový. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 26/1972. • Dobrý den, paní Campbellová (Buona sera Mme Campbell, Melvin Frank, USA, 1969). Premiéra ČSR: 11. 2. 1972. Výrobce: Melvin Frank. Formát: 35 mm, B, 1.85:1, dabováno (česky), 110 min. Heslo pro plakát: Dvacetileté tajemství tří otců a jedné matky. Žánr: komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 3/1972. • Charly (Charly, Ralph Nelson, USA, 1968). Premiéra ČSR: 29. 9. 1972. Výrobce: Selmur Productions, Ralph Nelson Film. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 100 min. Heslo pro plakát: Dramatický osud muže probuzeného k životu. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 33/1972. • Koně se také střílejí (They Shoot Horses, Don't They?, Sydney Pollack, USA, 1969). Premiéra ČSR: červen 1972 (FFP). Výrobce: ABC Pictures Corp., Palomar Picture, Chartoff-Winkler/Pollack Production. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 116 min. Heslo pro plakát: Příběh mladého Indiána. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 20/21/1972. • Mackennovo zlato (Mackenna's Gold, Jack Lee-Thompson, USA, 1968). Premiéra ČSR: 14. 1. 1972. Výrobce: Carl Foreman Production. Formát: 70 mm, B, 70 mm, anglicky, podtitulky (česky), 135 min. Heslo pro plakát: Gregory Peck a Omar Sharif v hlavních rolích dobrodružného amerického filmu. Žánr: western. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 49/50/1971. • Medium Cool (Medium Cool, Haskell Wexler, USA, 1969). Premiéra ČSR: 25. 8. 1972. Výrobce: H and J Pictures. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 107 min. Heslo pro plakát: Dramata všedního dne. Žánr: drama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 30/1972.
- 137 -
• Muž ze Západu (Man of the West, Anthony Mann, USA, 1958). Premiéra ČSR: 20. 5. 1972. Výrobce: Metro-Goldwyn_Mayer. Formát: 35 mm, ČB, 1.37:1, anglicky, podtitulky (česky), 100 min. Heslo pro plakát: Americký filmový western. Žánr: western. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 24/1972. • Nejlepší léta našeho života (The Best Years of Our Lives, William Wyler, USA, 1946). Premiéra ČSR: 18. 2. 1972. Výrobce: Samuel Goldwyn Production. Formát: 35 mm, ČB, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 165 min. Heslo pro plakát: Slavný americký film s Friedricem Marchem, Myrnou Loyovou a Danem Andrewsem v hlavních rolích. Žánr: psychologický. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 4/1972. • Nevada Smith (Nevada Smith, Henry Hathaway, USA, 1966). Premiéra ČSR: 21. 1. 1972. Výrobce: Paramount Pictures Corporation. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 117 min. Heslo pro plakát: Napínavý western o zločinu a odplatě. Žánr: western. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 47/1971. • Odpolední láska (Love in the Afternoon, Billy Wilder, USA, 1958_(1957)). Premiéra ČSR: 2. 6. 1972. Výrobce: Allies Artists Pictures Corporation. Formát: 35 mm, ČB, 1.66:1, dabováno (česky), 126 min. Heslo pro plakát: Filmová balada o druhé ženě Jindřicha VIII. Žánr: komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 18/1972. • Perri z velkého lesa (Perri, N. Paul Kenworthy Jr., Ralph Wright, USA, 1957). Premiéra ČSR: 25. 2. 1972. Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 62 min. Heslo pro plakát: Příběh šedivé veverky – barevný přírodní snímek Walta Disneye. Žánr: přírodní. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 7/1972. • Podporujte svého šerifa! (Support Your Local Sheriff!, Burt Kennedy, USA, 1968). Premiéra ČSR: 23. 6. 1972. Výrobce: Cherokee Productions. Formát: 35 mm, B, 1.37:1, anglicky, podtitulky (česky), 90 min. Heslo pro plakát: Historie jednoho nepořádného města. Žánr: western. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 27/1972. • Předčasný pohřeb (The Premature Burial, Roger Corman, USA/VB (USA), 1961–2). Premiéra ČSR: 7. 4. 1972. Výrobce: Santa Clara Productions. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 79 min. Heslo pro plakát: Hrůzyplná historie E. A. Poea. Žánr: horror. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 10/1972. • Sestřička (Marlowe, Paul Bogart, USA, 1969). Premiéra ČSR: 28. 7. 1972. Výrobce: Katzka-Berue Productions, Inc., Cherokee Productions, A Joint Venture in Association with Beckerman Productions, Inc. (MGM). Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 92 min. Heslo pro plakát: Filmový přepis detektivního příběhu Raymonda Chandlera. Žánr: detektivka. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 28/1972. • Stanice WUSA (WUSA, Stuart Rosenberg, USA, 1970). Premiéra ČSR: 28. 4. 1972. Výrobce: Paramount Pictures Corporation, Coleytown Productions, Inc., Stuart Rosenberg Productions, Inc. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 107 min. Heslo pro plakát: V hlavních rolích Paul Newman, Joanne Woodwardová a Anthony Perkins. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 11/1972. • Tajný život americké manželky (The Secret Life of an American Wife, George Axelrod, USA, 1968). Premiéra ČSR: 28. 1. 1972. Výrobce: 20th Century-Fox – - 138 -
•
•
•
•
Charleston Enterprises Corporation. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 100 min. Heslo pro plakát: Kolotoč kolem slavné hvězdy. Žánr: komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 2/1972. Tora, Tora, Tora!!! (TORA! TORA! TORA!, Richard Fleischer, USA (USA/Japonsko), 1970). Premiéra ČSR: 21. 7. 1972. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 70 mm, B, 70 mm, anglicky, japonsky, podtitulky (česky), 138 min. Heslo pro plakát: Bitva o Pearl Harbor v barevném americkém velkofilmu. Žánr: válečný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 28/1972. Viva Max! (Viva Max!, Jerry Paris, USA, 1969). Premiéra ČSR: 11. 8. 1972. Výrobce: Commonwealth United Company. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 90 min. Heslo pro plakát: Peter Ustinov v hlavní úloze americké filmové veselohry. Žánr: komedie satirická. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 30/1972. Vykoupení L. B. Jonese (The Liberation of L. B. Jones, William Wyler, USA, 1970). Premiéra ČSR: 27. 10. 1972. Výrobce: Columbia Pictures. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 99 min. Heslo pro plakát: Kriminální drama z amerického státu Tennessee. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 36/1972. Willie Boy (Tell them Willie Boy is Here, Abraham Polonsky, USA, 1969). Premiéra ČSR: červen 1972 (FFP). Výrobce: Philip A. Waxman, Universal Pictures. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 95 min. Heslo pro plakát: Americké filmové drama s Jane Fondovou v hlavní roli. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 20/21/1972. 1973
• Africký slon (The African Elephant, Simon Trevor, USA, 1971). Premiéra ČSR: 10. 8. 1973. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 111 min. Heslo pro plakát: Filmové safari. Žánr: dokument. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 27/1973. • Buck a kazatel (Buck and the Preacher, Sidney Poitier, USA, 1972). Premiéra ČSR: 21. 12. 1973. Výrobce: E & R Productions Corp. – Belafonte Enterprises (Columbia). Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 100 min. Heslo pro plakát: Doznívání války Severu proti Jihu. Žánr: historický. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 39/40/1973. • Butch Cassidy a Sundance Kid (Butch Cassidy and the Sundance Kid, George Roy Hill, USA, 1969). Premiéra ČSR: 12. 1. 1973. Výrobce: Campanile Productions., Inc., 20th Century-Fox Film Corporation. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 107 min. Heslo pro plakát: Napínavý i veselý western o osudech dvou přátel. Žánr: western. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 17/1972. • Cooganův trik (Coogan's Bluff, Donald Siegel, USA, 1969). Premiéra ČSR: 3. 8. 1973. Výrobce: Universal – Malpaso Company Picture. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 92 min. Heslo pro plakát: Šerif z texasu zasahuje v New Yorku. Žánr: kriminální. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 22/1973. • El Dorado (El Dorado, Howard Hawks, USA, 1966). Premiéra ČSR: 9. 3. 1973. Výrobce: Paramount Pictures Corporation, laurel Productions. Formát: 35 mm, B, - 139 -
•
•
•
•
•
•
•
•
•
1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 127 min. Heslo pro plakát: John Wayne a Robert Mitchum v hlavních rolích dobrodružného příběhu z amerického západu. Žánr: western. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 7/1973. Hlava - 22 (Catch - 22, Mike Nichols, USA, 1970). Premiéra ČSR: 24. 8. 1973. Výrobce: Paramount Picture Corporation. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 118 min. Heslo pro plakát: Nezvyklý pohled do života amerických vojáků. Žánr: satira. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 25/1973. Chraňte zvířata a děti! (Bless the Beasts and Children, Stanley Kramer, USA, 1971). Premiéra ČSR: 16. 11. 1973. Výrobce: Stanley Kramer – Columbia Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 99 min. Heslo pro plakát: Boj šesti chlapců proti světu násilí a zloby. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 32/1973. J.W. Coop (J.W. Coop, Cliff Robertson, USA, 1971). Premiéra ČSR: 19. 10. 1973. Výrobce: Robertson & Associates and Colubia Pictures Industries, Inc. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 109 min. Heslo pro plakát: Příběh muže, který se živil nebezpečným rodeem. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 30/1973. Jezdci (The Horsemen, John Frankenheimer, USA, 1970). Premiéra ČSR: 15. 6. 1973. Výrobce: John Frankenheimer Productions, Edward Lewis Productions, ve spolupráci s Afghan Films. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 114 min. Heslo pro plakát: O muži, který bojoval za čest svého rodu. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 16/1973. Le Mans (Le Mans, Lee H. Katzin, USA, 1971). Premiéra ČSR: 13. 4. 1973. Výrobce: Solar Productions, Inc., Cinema Center Films. Formát: 70 mm, B, 70 mm, anglicky, francouzsky, italsky, podtituky (česky), 128 min. Heslo pro plakát: 24 hodin na závodní dráze. Žánr: sportovní. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 9/1973. Letní strom (Summertree, Anthony Newley, USA, 1971). Premiéra ČSR: leden 1973 (FFP). Výrobce: A Bryna Company Production. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 88 min. Heslo pro plakát: Dramatický pohled do života současné Ameriky. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 51/52/1972. Malé životní etudy (Five Easy Pieces, Bob Rafelson, USA, 1970). Premiéra ČSR: 7. 12. 1973. Výrobce: Columbia Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 95 min. Heslo pro plakát: O muži, který neměl pro co žít. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 38/1973. Malý velký muž (Little Big Man, Arthur Penn, USA, 1970). Premiéra ČSR: červen 1973 (FFP). Výrobce: Hiller Productions, Ltd. and Stockbridge Productions, Inc. (Stuart Millar-Arthur Penn Production). Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 138 min. Heslo pro plakát: O hrdinovi, na kterého historie zapomněla. Žánr: western. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 18/1973. Obhájce (The Lawyer, Sidney J. Furie, USA, 1969). Premiéra ČSR: 5. 10. 1973. Výrobce: Paramount Picture Corporation, Furie Production, Inc. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 120 min. Heslo pro plakát: Z jeviště a ze zákulisí soudní síně. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 30/1973. - 140 -
• Poslední bojovník (Flap [The Last Warrior], Carol Reed, USA, 1970). Premiéra ČSR: 6. 7. 1973. Výrobce: Warner Bros. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 103 min. Heslo pro plakát: Anthony Quinn v titulní roli americké filmové tragikomedie. Žánr: tragikomedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 21/1973. • Světla ramp (Limelight, Charles Chaplin, USA, 1952). Premiéra ČSR: 14. 12. 1973. Výrobce: United Artists. Formát: 35 mm, ČB, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 133 min. Heslo pro plakát: Slavný film Charlie Chaplina. Žánr: drama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 38/1973. • Tichá dohoda (The Arrangement, Elia Kazan, USA, 1969). Premiéra ČSR: 22. 6. 1973. Výrobce: Anthena Enterprises Corp. And Warner Bros. – Seven Arts, Inc. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 122 min. Heslo pro plakát: Kirk Douglas v hlavní roli amerického filmu režiséra Elia Kazana. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 16/1973. • West Side Story (West Side Story, Robert Wise, Jerome Robbins, USA, 1961). Premiéra ČSR: 12. 10. 1973. Výrobce: Beta Productions (Mirisch Picture, Inc., Seven Arts Productions, Inc.). Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 150 min. Heslo pro plakát: Slavný filmový muzikál. Žánr: muzikál. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 31/1973. • Zlaté opojení (The Gold Rush, Charles Chaplin, USA, 1925 (ozvučeno 1942)). Premiéra ČSR: 23. 11. 1973. Výrobce: United Artists. Formát: 35 mm*), ČB, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 79 min. Heslo pro plakát: Klasický film Charlie Chaplina. Žánr: komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 36/1973. • Ztracený muž (The Lost Man, Robert Alana Arthur, USA, 1969). Premiéra ČSR: 8. 6. 1973. Výrobce: Edward Muhl, Melville Tucker pro Universal Picture. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (česky), 109 min. Heslo pro plakát: Vzrušující americký film se Sidney Poitierem v hlavní úloze. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 16/1973. 1974 • Co dál, doktore? (What's Up, Doc?, Peter Bogdanovich, USA, 1972). Premiéra ČSR: červen 1974 (FFP). Výrobce: Warner Bros. Incorporation. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 98 min. Heslo pro plakát: Barbra Streisandová a Ryan O'Neal v hlavních rolích americké filmové komedie. Žánr: crazykomedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 22/1974. • Divoká řeka (Wild River, Elia Kazan, USA, 1960). Premiéra ČSR: 29. 3. 1974. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 109 min. Heslo pro plakát: Dramatický příběh třicátých let. Žánr: drama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 1/1974. • Dobrodružství Poseidonu (The Poseidon Adventure, Ronald Neame, USA, 1972). Premiéra ČSR: 4. 10. 1974. Výrobce: Kent Productions, Irwin Allen's Production. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 115 min. Heslo pro plakát: Dramatický boj o záchranu potápějící se lodi. Žánr: drama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 34/1974.
- 141 -
• Drsná Oklahoma (Oklahoma Crude, Stanley Kramer, USA, 1973). Premiéra ČSR: 29. 11. 1974. Výrobce: Columbia Pictures Industries, Inc., A Stanley Kramer Production. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 109 min. Heslo pro plakát: Nebezpečná cesta za bohatstvím a láskou. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 42/1974. • Chundelatý pes (The Shaggy Dog, Charles Barton, USA, 1959). Premiéra ČSR: 31. 5. 1974. Výrobce: Walt Disney Productions. Formát: 35 mm*), ČB, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 99 min. Heslo pro plakát: Veselý příběh o chlapci, psovi a převtělování. Žánr: veselohra. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 12/1974. • Jaro, které přineslo smrt (Samrtno proleće, Stevan Petrović, Miguel Iglesias, Španělsko/USA/Jugoslávie, 1973). Premiéra ČSR: 17. 5. 1974. Výrobce: Neoplanta Film - Novi Sad, Cine XX. (Španělsko), Primaveral Enterprises Inc. (USA). Formát: 35 mm, B, 1.66:1, srbochorvatsky, španělsky, podtitulky (česky), 90 min. Heslo pro plakát: Drama muže mezi dvěma ženami. Žánr: drama milostné. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 13/1974. • John a Mary (John and Mary, Peter Yates, USA, 1969). Premiéra ČSR: 19. 4. 1974. Výrobce: Debrod Production. Formát: 35 mm, ČB, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 90 min. Heslo pro plakát: O velkých následcích malého flirtu. Žánr: milostný příběh. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 9/1974. • Junior Bonner (Junior Bonner, Sam Peckinpah, USA, 1972). Premiéra ČSR: 26. 7. 1974. Výrobce: A Joe Wizan Gardner Production za spolupráce Solar Productions Inc. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 97 min. Heslo pro plakát: Příběh kovboje dnešních dnů. – V hlavní úloze Steve McQueen. Žánr: příběh. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 24/1974. • Když legendy umírají (When The Legends Die, Staurt Millar, USA, 1972). Premiéra ČSR: 18. 1. 1974. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, indiánsky, podtitulky (česky), 102 min. Heslo pro plakát: Příběh indiánského chlapce, který hledal volnost a svobodu. Žánr: příběh. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 47/48/1973. • Lady a Tramp (Lady and the Tramp, Hamilton Luske, Clyde Geronimi, Wilfred Jackson, USA, 1971). Premiéra ČSR: 20. 12. 1974. Výrobce: Walt Disney Productions. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, dabováno (česky), 74 min. Heslo pro plakát: Veselé psí příhody v kresleném filmu Walta Disneye. Žánr: kreslený. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 44/45/1974. • Letiště (Airport, Henry Hathaway, George Seaton, USA, 1970). Premiéra ČSR: 31. 5. 1974. Výrobce: Universal Pictures – Ross Hunter Productions. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 137 min. Heslo pro plakát: Napínavý příběh podle stejnojmenného románu A. Halleye. Žánr: drama psychologické. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 16/1974. • Méďa Béďa (Hey, There It's Yogi Bear!, William Hanna, Joseph Barbera, USA, 1964). Premiéra ČSR: 10. 5. 1974. Výrobce: Hanna – Barbera pro Columbia Pictures. Formát: 70 mm, B, 70 mm, dabováno (česky), 86 min. Heslo pro plakát: Kreslený film s písničkami a oblíbenými postavičkami seriálu Pes Filipes a spol. Žánr: kreslený. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 12/1974.
- 142 -
• Moderní doba (Modern Times, Charles Chaplin, USA, 1936). Premiéra ČSR: 24. 5. 1974. Výrobce: Charles Chaplin pro United Artists. Formát: 35 mm, ČB, klasický, titulky (české), 87 min. Heslo pro plakát: Další ze slavných filmů Charlese Chaplina. Žánr: příběh. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 15/1974. • Monsineur Verdoux (Monsineur Verdoux, Charles Chaplin, USA, 1947). Premiéra ČSR: 21. 6. 1974. Výrobce: United Artists. Formát: 35 mm, ČB, 1.37:1, anglicky, podtitulky (česky), 124 min. Heslo pro plakát: Další ze slavných filmů Charlese Chaplina. Žánr: komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 21/1974. • Msta (Rage, George C. Scott, USA, 1972). Premiéra ČSR: leden 1974 (FFP). Výrobce: Warner Brothers. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 97 min. Heslo pro plakát: Drama o nerovném souboji. Žánr: společensko-kritické drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 47/48/1973. • Nadmuté město (Fat City, John Huston, USA, 1971). Premiéra ČSR: 5. 4. 1974. Výrobce: Columbia Pictures, Rastar Productions, John Huston – Ray Stark Productions. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 94 min. Heslo pro plakát: Příběh člověka, jemuž box vzal zdraví a ideály. Žánr: psychologický příběh. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 8/1974. • Nemocnice (The Hospital, Arthur Hiller, USA, 1971). Premiéra ČSR: 2. 8. 1974. Výrobce: A Howard Gottfried – Paddy Chayefesky Production. Formát: 35 mm, B, 1.37:1, anglicky, podtitulky (česky), 103 min. Heslo pro plakát: O životech ohrožených lékařskou péčí. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 25/1974. • Půlnoční kovboj (Midnight Cowboy, John Schlesinger, USA, 1969). Premiéra ČSR: 28. 6. 1974. Výrobce: United Artists – A Jerome Hellman - John Schlesinger Production. Formát: 35 mm, B, 1.37:1, anglicky, podtitulky (česky), 113 min. Heslo pro plakát: Americké filmové drama režiséra Johna Schlesingera. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 22/1974. • Valdez přichází (Valdez is coming, Edwin Sherin, USA, 1970). Premiéra ČSR: 11. 1. 1974. Výrobce: United Artists. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 75 min. Heslo pro plakát: O muži, kterého se nepodařilo pokořit. Žánr: western. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 44/1973. • Život a doba soudce Roy Beana (The Life and Times of Judge Roy Bean, John Huston, USA, 1972). Premiéra ČSR: 13. 12. 1974. Výrobce: Coleytown Productions, Inc., The First Artists Production Company, Ltd., National General. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 113 min. Heslo pro plakát: Americký film s Paulem Newmanem v hlavní roli. Žánr: western. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 44/45/1974. 1975 • Apartmá v hotelu Plaza (Plaza Suite, Arthur Hiller, USA, 1971). Premiéra ČSR: červen 1975. Výrobce: Paramount. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 114 min. Heslo pro plakát: Walter Matthau a jeho tři postavy v americké filmové veselohře. Žánr: povídky. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 20/1975. • Dívka ze Západu (Cat Ballou, Elliot Silverstein, USA, 1965). Premiéra ČSR: červen 1975 (FFP). Výrobce: Harold Hecht Corporation. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 93 min. Heslo pro plakát: Americký film s Jane Fon- 143 -
•
•
•
•
•
•
•
•
•
dovou a Lee Marvinem v hlavních rolích. Žánr: western. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 22/23/1975. F.T.A. (F.T.A., Francine Parker, USA, 1972). Premiéra ČSR: září 1975 (Filmové kluby). Výrobce: Duque Films. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Americký film s Jane Fondovou a Donaldem Sutherlandem. Žánr: dokumentární. Mládeži… údaj nebyl k dispozici. Filmový přehled: Č. 24/1976. Já, Natálie (Me, Natalie, Fred Coe, USA, 1969). Premiéra ČSR: květen 1975. Výrobce: Cinema Center Films – A Stanley Shapiro Production. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 109 min. Heslo pro plakát: Humorný pohled na svět a lásku dívčího Cyrana. Žánr: komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 14/1975. Jen se nikdy nenudit! (Never A Dull Moment, Jerry Paris, USA, 1967). Premiéra ČSR: červen 1975. Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 97 min. Heslo pro plakát: O nebezpečí, která vždy končila smíchem. Žánr: veselohra. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 19/1975. Joe Kidd (Joe Kidd, John Sturges, USA, 1972). Premiéra ČSR: 31. 1. 1975. Výrobce: A Universal Picture – A Malpaso Company Production. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 87 min. Heslo pro plakát: Dobrodružství muže, který se dal najmout k lovu člověka. Žánr: western. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 47/1974. Kid (The Kid, Charles Chaplin, USA, 1921). Premiéra ČSR: leden 1975. Výrobce: Charles Chaplin productions pro First national Pictures. Formát: 35 mm, ČB, klasický, titulky (české), 68 min. Heslo pro plakát: Z éry slavných němých filmů Charlese Chaplina. Žánr: melodrama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 1/1975. Kniha džunglí (The Jungle Book, Wolfgang Rotherman, USA, 1967). Premiéra ČSR: duben 1975. Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 75 min. Heslo pro plakát: Kreslený film z dílny W. Disneye. Žánr: kreslený. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 9/1975. Laurel a Hardy v cizinecké legii (The Flying Deuces, Edward A. Sutherland, USA, 1939). Premiéra ČSR: únor 1975. Výrobce: R.K.O. – Radio. Formát: 35 mm, ČB, klasický, anglicky, podtitulky (české), 66 min. Heslo pro plakát: Nestárnoucí smích nerozlučné dvojice. Žánr: komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 4/1975. Motýlek (Papillon, Franklin J. Schaffner, USA (USA/Francie), 1973). Premiéra ČSR: červenec 1975. Výrobce: Papillon Partnership A Corona/General Production Company production. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 150 min. Heslo pro plakát: Steve McQueen a Dustin Hoffman v hlavních rolích amerického filmu. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 26/1975. Nikki – divoký pes severu (Nikki, Wild Dog of the North, Jack Couffer, USA/Kanada, 1961). Premiéra ČSR: leden 1975. Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 72 min. Heslo pro plakát: Dobrodružství psa, který podléhal volání divočiny i hlasu člověka. Žánr: přírodní. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 4/1975.
- 144 -
• Plíživý měsíc (The Stalking Moon, Robert Mulligan, USA, 1968). Premiéra ČSR: leden 1975. Výrobce: A. Pakula – Muligan Production. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, dabováno (česky), 90 min. Heslo pro plakát: Gregory Peck v hlavní roli amerického dobrodružného filmu. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1/1975. • Poslední vlak z Gun Hillu (Last Train from Gun Hill, John Sturges, USA, 1958). Premiéra ČSR: prosinec 1975. Výrobce: Paramount Pictures. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 79 min. Heslo pro plakát: Americký dobrodružný film s Kirkem Douglasem a Anthony Quinnem. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 43/44/1975. • Sen králů (A Dream of Kings, Daniel Mann, USA, 1969). Premiéra ČSR: leden 1975 (FFP). Výrobce: National General Pictures. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 107 min. Heslo pro plakát: Drama člověka, který žil osobitým způsobem. V hlavní roli Anthony Quinn. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 3/1975. • Snoopy, vrať se! (Snoopy, Come Home, Bill Melendez, USA, 1972). Premiéra ČSR: květen 1975. Výrobce: A Lee Mendelson-Bill Melendez Production. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 78 min. Heslo pro plakát: O pejskovi, který se vydal na dalekou cestu. Žánr: kreslený. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 15/16/1975. • Strašák (Scarecrow, Jerry Schatzberger, USA, 1973). Premiéra ČSR: leden 1975 (FFP). Výrobce: Warner Bros. Inc. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 119 min. Heslo pro plakát: O dvou tulácích a nekonečné cestě za štěstím. Americký film vyznamenaný Velkou cenou na MFF v Cannes. Žánr: drama psychologické. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 4/1975. • Světla velkoměsta (City Lights, Charles Chaplin, USA, 1931). Premiéra ČSR: srpen 1975. Výrobce: United Artist. Formát: 35 mm, ČB, klasický, titulky (české), 87 min. Heslo pro plakát: Ze zlatého fondu Charlie Chaplina. Žánr: melodrama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 31/1975. • Toby Tyler (Toby Tyler, Charles Barton, USA, 1959). Premiéra ČSR: prosinec 1975. Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 93 min. Heslo pro plakát: Deset týdnů krásného dobrodružství. Žánr: dobrodružný (odvozeno z anotace). Mládeži… údaj nebyl k dispozici. Filmový přehled: Č. 3/1976. • Velký Gatsby (The Great Gatsby, Jack Clayton, USA, 1974). Premiéra ČSR: listopad 1975. Výrobce: Newdon Company. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 141 min. Heslo pro plakát: Americký film podle stejnojmenného románu F. Scotta Fitzgeralda – V hlavních rolích Robert Redford a Mia Farowová. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1/1976. • Viděno osmi (Visions of Eight, Jurij Ozerov; Mai Zetterling; Arthur Penn; Michael Pfleghar; Kon Ičikawa; Miloš Forman; Claude Lelouch; Joh Schlesinger, USA (USA/NSR), 1973). Premiéra ČSR: červen 1975. Výrobce: Wolper Pictures. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 106 min. Heslo pro plakát: Olympijské hry ve filmovém záznamu osmi světových režisérů. Žánr: sportovní. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 19/1975.
- 145 -
• Vládce džungle (Jungle Cat, James Algar, USA, 1968). Premiéra ČSR: květen 1975. Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 68 min. Heslo pro plakát: Barevný snímek z pralesů v povodí Amazonky. Žánr: přírodní. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 15/16/1975. • Žijící poušť (The Living Desert, James Algar, USA, 1953). Premiéra ČSR: březen 1975. Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 67 min. Heslo pro plakát: Americký film Walta Disneye o přírodě ve vyprahlé pustině. Žánr: přírodní. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 8/1975. 1976 • Ať žije smích (Anything for Laughs, George O'Hanlon, USA, 1951). Premiéra ČSR: červenec 1976. Výrobce: Vitaphone Corporation. Formát: 35 mm*), ČB, údaj nebyl k dispozici, česky (komentář), 69 min. Heslo pro plakát: Americký střihový film z éry němých grotesek. Žánr: střihový. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 26/1976. • Billie zpívá blues (Lady Sings the Blues, Sidney J. Furie, USA, 1972). Premiéra ČSR: březen 1976. Výrobce: Jobete Music Company Inc., Motown Productions, Weston Associates Inc., Furie Productions Inc. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 124 min. Heslo pro plakát: Životní příběh slavné černošské zpěvačky Billie Holidayové. Žánr: životopisný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 10/1976. • Conrack (Conrack, Martin Ritt, USA, 1974). Premiéra ČSR: leden 1976. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 103 min. Heslo pro plakát: Dramatický příběh učitele a dětí z Jižní Karolíny. Žánr: drama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 45/46/1975. • Čelisti (Jaws, Steven Spielberg, USA, 1975). Premiéra ČSR: červenec 1976. Výrobce: Universal Pictures. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 124 min. Heslo pro plakát: Vzrušující boj se žralokem. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 30/1976. • Den delfína (The Day of Dolphins, Mike Nichols, USA, 1973). Premiéra ČSR: březen 1976. Výrobce: Avco Embasy Pictures. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (česky), 104 min. Heslo pro plakát: George S. Scott v halvní roli amerického filmu podle stejnojmenné novely Roberta Merla. Žánr: utopie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 9/1976. • Jahodová proklamace (The Strawberry Statement, Stuart Hagmann, USA, 1970). Premiéra ČSR: červen 1976. Výrobce: Metro-Goldwyn-Mayer. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 101 min. Heslo pro plakát: Americký film oceněný Zvláštním uznáním poroty XXIII. MFF v Cannes. Žánr: příběh. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 19/1976. • Král krysa (King Rat, Bryan Forbes, USA, 1965). Premiéra ČSR: prosinec 1976. Výrobce: Coleytown. Formát: 70 mm, ČB, 70 mm, anglicky, podtitulky (česky), 129 min. Heslo pro plakát: Dramatický příběh ze singapurské věznice. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 8/1977. • Letní naděje, zimní vzpomínky (Summer Wishes, Winter Dreams, Gilbert Cates, USA, 1973). Premiéra ČSR: duben 1976. Výrobce: A Rastar – Gilbert Cates Production. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky - 146 -
•
•
•
•
•
•
•
•
(česky), 88 min. Heslo pro plakát: O marném pokusu spojit minulost se současností. Žánr: příběh psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 11/1976. Modrá Electra Glide (Electra Glide in Blue, James William Guercio, USA, 1973). Premiéra ČSR: leden 1976. Výrobce: James William Guercio – Rupert Hitzig Production pro United Artists Corporation. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 111 min. Heslo pro plakát: Johnův první a poslední kriminální případ. Žánr: drama kriminální. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 3/1976. Nebožtíci přejí lásce (Avanti!, Billy Wilder, USA (USA/Itálie), 1972). Premiéra ČSR: 1976 (FFP léto). Výrobce: Phalanx – Jalem Production, Mirisch Corporation. Formát: 35 mm, B, 1.85:1, anglicky, italsky, podtitulky (česky), 143 min. Heslo pro plakát: Americká veselohra s Jackem Lemmonem v hlavní roli. Žánr: veselohra. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 28/1976. Nevěsta pro Zandyho (Zandy's Bride, Jan Troell, USA, 1974). Premiéra ČSR: červenec 1976. Výrobce: Warner Bros. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 83 min. Heslo pro plakát: O prvním bouřlivém roce manželství - v hlavních rolích Gene Hackman a Liv Ullmannová. Žánr: příběh psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 30/1976. Podraz (The Sting, George Roy Hill, USA, 1973). Premiéra ČSR: květen 1976. Výrobce: Universal Pictures. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 128 min. Heslo pro plakát: Paul Newman a Robert Redford v hlavních rolích amerického filmu. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 17/1976. Rozhovor (The Conversation, Francis Ford Coppola, USA, 1974). Premiéra ČSR: 1976 (FFP zima). Výrobce: Coppola Company – Paramount. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 111 min. Heslo pro plakát: Dramatický příběh inspirovaný aférou Watergate. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 5/1976. Takoví jsme byli (The Way We Were, Sydney Pollack, USA, 1973). Premiéra ČSR: prosinec 1976. Výrobce: Rastar Productions. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 118 min. Heslo pro plakát: Americký film s Barbrou Streisandovou a Robertem Redfordem v hlavních rolích. Žánr: psychologický příběh. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 7/1977. Tulák džentlmen (The Gentleman Tramp, Richard Patterson, Holandsko/USA, 1975). Premiéra ČSR: říjen 1976. Výrobce: Roy Export Compaqny Establishment, A Red Inc., A.G. Production, Audjeff Inc. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 89 min. Heslo pro plakát: Umělecká a životní cesta Charlese S. Chaplina. Žánr: životopisný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 43/1976. Volný jako vítr (Brother on the Wind, Dick Robinson, Kanada/USA, 1973). Premiéra ČSR: duben 1976. Výrobce: Adanac Film, Sun International. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 87 min. Heslo pro plakát: Příběh obyvatel Skalistých hor. Žánr: přírodní (odvozeno z anotace). Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 10/1976.
- 147 -
1977 • Cirkus (The Circus, Charles Chaplin, USA, 1928). Premiéra ČSR: leden 1977. Výrobce: United Artists. Formát: 35 mm*), ČB, údaj nebyl k dispozici, podtitulky (česky), 69 min. Heslo pro plakát: Další ze slavných němých filmů Charlese Chaplina. Žánr: komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 3/1977. • Čínská čtvrť (Chinatown, Roman Polanski, USA, 1974). Premiéra ČSR: říjen 1977. Výrobce: Long Road Production. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 124 min. Heslo pro plakát: Dramatické pátrání soukromého detektiva. Faye Dunawayová a Jack Nicholson v hlavních rolích amerického filmu. Žánr: detektivka. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1/1978. • Diktátor (The Great Dictator, Charles Chaplin, USA, 1940). Premiéra ČSR: září 1977. Výrobce: United Artists. Formát: 35 mm*), ČB, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 119 min. Heslo pro plakát: Slavná satira Charlese Chaplina. Žánr: komedie satirická. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 18/1977. • Draví ptáci (Birds of Prey, William A. Graham, USA, 1973). Premiéra ČSR: červenec 1977. Výrobce: Tomorrow Enetertainment, Inc. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 70 min. Heslo pro plakát: Dramatický souboj dvou helikoptér. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 9/1977. • Duel (Duel, Steven Spielberg, USA, 1972). Premiéra ČSR: červen 1977. Výrobce: Universal Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 96 (74 original version) min. Heslo pro plakát: Vzrušující souboj s vrahem za volantem. Žánr: drama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 2/1977. • Francouzská spojka - Dopadení (The French Connection II, John Frankenheimer, USA, 1975). Premiéra ČSR: prosinec 1977. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, francouzsky, podtituky (česky), 107 min. Heslo pro plakát: Druhá část amerického detektivního filmu. Gene Hackman v hlavní roli uzavírá jeden z nejtěžších případů. Žánr: příběh kriminální. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 18/1977. • Francouzská spojka – Štvanice (The French Connection, William Friedkin, USA, 1971). Premiéra ČSR: prosinec 1977. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, francouzsky, podtituky (česky), 99 min. Heslo pro plakát: Gene Hackman v hlavní roli amerického detektivního filmu. Pátrání po obchodnících s drogami na trase Marseille-Brooklyn. Žánr: příběh kriminální. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 18/1977. • Hosté (The Visitors, Elia Kazan, USA, 1972). Premiéra ČSR: únor 1977. Výrobce: United Artists. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 85 min. Heslo pro plakát: Tragédie jednoho dne a jedné noci. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 12/1977. • Huckleberry Finn (Huckleberry Finn, J. Lee Thompson, USA, 1974). Premiéra ČSR: červen 1977. Výrobce: United Artists Corporation. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 113 min. Heslo pro plakát: Filmový muzikál podle slavného románu Marka Twaina. Žánr: muzikál. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 4/1977.
- 148 -
• Kaktusový květ (Cactus Flower, Gene Saks, USA, 1969). Premiéra ČSR: březen 1977. Výrobce: Columbia Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 99 min. Heslo pro plakát: Walter Matthau a Ingrid Bergmanová v hlavních rolích americké filmové komedie. Žánr: komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 19/1977. • Kde kvetou lilie (Where The Lilies Bloom, William A. Graham, USA, 1974). Premiéra ČSR: květen 1977. Výrobce: Radnity/Mattel Productions pro United Artists. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 91 min. Heslo pro plakát: Dramatický osud čtyř sourozenců bez domova. Žánr: drama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 7/1977. • Malý princ (The Little Princ, Stanley Donen, USA (VB/USA), 1974). Premiéra ČSR: únor 1977. Výrobce: Stanley Donen Productions. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 82 min. Heslo pro plakát: Muzikál podle klasické předlohy Antoina de Saint-Exupéryho. Žánr: muzikál. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 16/1977. • Modrý pták (The Blue Bird (Sinjaja ptica), George Cukor, SSSR/USA, 1976). Premiéra ČSR: prosinec 1977. Výrobce: Lenfilm, 20th Century-Fox. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 96 min. Heslo pro plakát: O dvou dětech, které se vydaly hledat ptáka, přinášejícího štěstí. Filmový přepis známé hry Maurice Maeterlincka. V hlavní roli Elizabeth Taylorová. Žánr: pohádka. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 23/1977. • Můj kamarád lachtan (Salty, Ricou Browning, USA, 1974). Premiéra ČSR: prosinec 1977. Výrobce: Salt Water Peleasing Company. Formát: 70 mm, B, 70 mm, dabováno (česky), 87 min. Heslo pro plakát: Veselá a nevšední dobrodružství na souši i na vodě. Žánr: dětský. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 5/1978. • Na titulní straně (The Front Page, Billy Wilder, USA, 1974). Premiéra ČSR: 1977 (FFP léto). Výrobce: Universal Pictures. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 106 min. Heslo pro plakát: Humorný obraz novinářské honby za senzacemi. V hlavních rolích Jack Lemmon a Walter Matthau. Žánr: komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 19/1977. • Odborník na banky (The Bank Shot, Gower Champion, USA, 1974). Premiéra ČSR: květen 1977. Výrobce: United Artists. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 80 min. Heslo pro plakát: O překvapivých metodách podnikavého lupiče. Žánr: kriminální komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 6/1977. • Okno do nebe (A Window to the Sky (skutečný název byl The Other Side of the Mountain), Larry Peerce, USA, 1975). Premiéra ČSR: září 1977. Výrobce: Universal Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 98 min. Heslo pro plakát: Pravdivý příběh sportovní hvězdy, která pohasla, ale nezapadla. Žánr: příběh psychologický. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 2/1978. • Pohled společnosti Parallax (The Parallax View, Alan J. Pakula, USA, 1974). Premiéra ČSR: duben 1977. Výrobce: Gus Productions, Harbor Productions, Doubleday Productions. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 98 min. Heslo pro plakát: Vzrušující příběh muže, který hledal pravdu o zločinu. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 12/1977. - 149 -
• Racek Jonathan Livingston (Jonathan Livingston Seagull, Hal Barlett, USA, 1973). Premiéra ČSR: březen 1977. Výrobce: JLS Limited Partnership. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 82 min. Heslo pro plakát: Zamyšlení nad světem ptáků a lidí. Žánr: příběh. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 12/1977. • Srdce a myšlenky (Hearts and Minds, Peter Davis, USA, 1974). Premiéra ČSR: 1977 (Filmové kluby). Výrobce: údaj nebyl k dispozici. Formát: 35 mm, B, 1.85:1, údaj nebyl k dispozici, 112 min. Heslo pro plakát: údaj nebyl k dispozici. Žánr: dokument (odvozeno z anotace). Mládeži… údaj nebyl k dispozici. Filmový přehled: Č. 12 (dodatky)/1981. • Velký Waldo Pepper (The Great Waldo Pepper, George Roy Hill, USA, 1975). Premiéra ČSR: prosinec 1977. Výrobce: Universal Pictures. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 104 min. Heslo pro plakát: Tragikomický příběh mladého letce. V hlavní roli Robert Redford. Žánr: příběh tragikomický. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 20/1977. • Zajatec 2. Avenue (Prisoners of Second Avenue., Melvin Frank, USA, 1975). Premiéra ČSR: srpen 1977. Výrobce: Warner Bros. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Americký film s Jackem Lemmonem v hlavní roli. O muži, který ztratil životní rovnováhu. Žánr: komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 22/1977. • Zázraky se dějí (Inferno verde 24. Decembre (skutečný název by I Miracoli accadono ancora), Giuseppe Scotese, Itálie/USA, 1974). Premiéra ČSR: říjen 1977. Výrobce: Protea Film. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 95 min. Heslo pro plakát: Dramatický osud dívky, která přežila svou smrt. Žánr: drama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 21/1977. • Zlatá Sindibádova cesta (The Golden Voyage of Sindibad, Gordon Hessler, USA (VB/USA), 1973). Premiéra ČSR: červenec 1977. Výrobce: Charles H. Schneer Production pro Columbia Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 100 min. Heslo pro plakát: Pohádkové dobrodružství na cestě za velkým tajemstvím. Žánr: pohádka. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 19/1977. 1978 • 700 mil v sedle (Bite the Bullet, Richard Brooks, USA, 1975). Premiéra ČSR: duben 1978. Výrobce: Vista Company. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 124 min. Heslo pro plakát: Gene Hackman a James Coburn v hlavních rolích amerického dobrodružného filmu. Dobrodružná cesta napříč Amerikou. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 12/1978. • Cesta ke slávě (Bound for Glory, Hal Ashby, USA, 1976). Premiéra ČSR: září 1978. Výrobce: United Artists Corporation. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 142 min. Heslo pro plakát: Pravdivý příběh o písních, které nebyly na prodej ani na objednávku. Žánr: retrospektivní (odvozeno z anotace). Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 21/1978. • Člen klanu (The Klansman, Terence Young, USA, 1974). Premiéra ČSR: duben 1978. Výrobce: The Atlanta Company, Paramount. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 107 min. Heslo pro plakát: Americký film - 150 -
•
•
•
•
•
•
•
•
o nesmiřitelném boji černých a bílých. Richard Burton a Lee Marvin v hlavních rolích. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný do 18 let. Filmový přehled: Č. 12/1978. Den kobylek (The Day of the Locust, John Schlesinger, USA, 1974). Premiéra ČSR: červen 1978. Výrobce: Long Road Production, Ronald Shedlo, Penthouse. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 137 min. Heslo pro plakát: Dramatický obraz Hollywoodu třicátých let. Americké filmové drama s Karen Blackovou v hlavní roli. Žánr: drama (odvozeno z anotace). Mládeži… nepřístupný do 18 let. Filmový přehled: Č. 16/1978. Harold Lloyd (Harold Lloyd‘s World of Comedy, Harold Lloyd Jr., USA, 1967). Premiéra ČSR: 1978. Výrobce: údaj nebyl k dispozici. Formát: 35 mm, ČB, klasický, údaj nebyl k dispozici, 94 min. Heslo pro plakát: Dvě ukázky z grotesek slavného komika. Žánr: střihový (předpokládaný). Mládeži… údaj nebyl k dispozici. Filmový přehled: Č. 12 (dodatky)/1981. Muž v kamiónu (White Line Fever, Jonathan Kaplan, USA (Kanada/USA), 1975). Premiéra ČSR: březen 1978. Výrobce: An International Cinemedia Center Production. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 85 min. Heslo pro plakát: Vzrušující příběh ze současné ameriky. Žánr: příběh. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 10/1978. Od dvanácti do tří (From Noon Till Three, Frank D. Gilroy, USA, 1975). Premiéra ČSR: červenec 1978. Výrobce: United Artists Corporation. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 94 min. Heslo pro plakát: Charles Bronson a Jill Irelandová v americké parodii z Divokého západu. Žánr: parodie (odvozeno z anotace). Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 16/1978. To nejlepší z Laurela a Hardyho (The Best Of Laurel and Hardy, Hal Roach (James J. Wolcott), USA, 1967). Premiéra ČSR: 1978. Výrobce: údaj nebyl k dispozici. Formát: 35 mm, ČB, údaj nebyl k dispozici, údaj nebyl k dispozici, údaj nebyl k dispozici min. Heslo pro plakát: Americký střihový film z nejúspěšnějších grotesek slavných komiků. Žánr: střihový. Mládeži… údaj nebyl k dispozici. Filmový přehled: Č. 19/1977. Velký autobus (The Big Bus, James Frawley, USA, 1976). Premiéra ČSR: prosinec 1978. Výrobce: Paramount Pictures. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (česky), 86 min. Heslo pro plakát: Komedie o non-stop jízdě prvního autobusu na atomový pohon. Žánr: komedie (odvozeno z anotace). Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 23/1978. Vražda na večeři (Murder by Death, Robert Moore, USA, 1976). Premiéra ČSR: prosinec 1978. Výrobce: Columbia Pictures, Rastar Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 90 min. Heslo pro plakát: Napínavá veselohra se slavnými detektivy. Žánr: veselohra (odvozeno z anotace). Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 22/1978. Země mustangů (Mustang Country, John Champion, USA, 1976). Premiéra ČSR: prosinec 1978. Výrobce: Universal Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 75 min. Heslo pro plakát: Dobrodružný příběh starého zálesáka a městského chlapce. Žánr: dobrodružný (odvozeno z anotace). Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 23/1978.
- 151 -
1979 • Domino (The Domino Principle, Stanley Kramer, USA (VB/USA), 1977). Premiéra ČSR: červen 1979. Výrobce: Sir Lew Grade a Martin Starger pro Associated General Films. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 97 min. Heslo pro plakát: Vzrušující osud muže, který vyměnil bezpečí za mřížemi za nejistotu na svobodě. Americký film s Genem Hackmanem v hlavní roli. Žánr: drama (odvozeno z anotace). Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1979. • Funny girl (Funny Girl, William Wyler, USA, 1967). Premiéra ČSR: březen 1979. Výrobce: Columbia, Rastark Productions. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 149 min. Heslo pro plakát: Americký muzikál vyznamenaný Oskarem za ženský herecký výkon. V hlavní roli Barbra Streisandová a Omar Sharif. Žánr: muzikál. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 3/1979. • Harry a Tonto (Harry and Tonto, Paul Mazursky, USA, 1974). Premiéra ČSR: duben 1979. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 110 min. Heslo pro plakát: Daleké putování, provázené humorem a romantikou. Žánr: road-movie (odvozeno z anotace). Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 4/1979. • Hlubina (The Deep, Peter Hayes, USA/VB (USA), 1977). Premiéra ČSR: září 1979. Výrobce: Casablanca Filmworks production. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 123 min. Heslo pro plakát: Vzrušující cesta za bohatstvím potoponé lodi. Žánr: dobrodružný (odvozeno z anotace). Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 9/1979. • Horečka sobotní noci (Saturday Night Fever, John Badham, USA, 1977). Premiéra ČSR: září 1979. Výrobce: Paramount Logo, Gulf + Western Company. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 107 min. Heslo pro plakát: John Travolta v hlavní roli amerického huebního filmu. Hudba Bee Gees a brooklynský král diskoték. Žánr: hudební (odvozeno z anotace). Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 9/1979. • Julie (Julia, Fred Zinneman, USA, 1977). Premiéra ČSR: listopad 1979. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, 1.85:1, anglicky, německy, podtitulky (česky), 112 min. Heslo pro plakát: O přátelství, které se nezastavilo před žádnou obětí. V hlavní roli Jane Fondová a Vanesa Redgraveová. Žánr: vzpomínkový (odvozeno z anotace). Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 11/1979. • Kozoroh Jedna (Capricorn One, Peter Hyams, USA, 1977). Premiéra ČSR: prosinec 1979. Výrobce: Associated General Films production. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 117 min. Heslo pro plakát: Dramatický osud tří kosmonautů, kteří se nestali hrdiny vesmíru. Žánr: drama (odvozeno z anotace). Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 12/1979. • Listopadový plán (The November Plan, Don Medford, USA, 1976). Premiéra ČSR: srpen 1979. Výrobce: Universal spolu s Public Arts. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 101 min. Heslo pro plakát: Vzrušující příběh detektiva, který odhalí vzpouru generálů. Žánr: detektivní (odvozeno z anotace). Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 8/1979. • Maratónec (Marathon Man, John Schlesinger, USA, 1976). Premiéra ČSR: únor 1979. Výrobce: Robert Evans, Sidney Bekerman pro Paramount Pictures. Formát: - 152 -
•
•
•
•
•
•
35 mm, B, 1.85:1, dabováno (česky), 117 min. Heslo pro plakát: Dustin Hoffman a Laurence Olivier v americkém dobrodružném filmu. Žánr: dobrodružný (odvozeno z anotace). Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 2/1979. Milostný život v přírodě (Birds Do It, Bees Do It, Nicolas Noxon, Irwin Rosten (David L. Wolper), USA, 1974). Premiéra ČSR: 1979 (Filmové kluby). Výrobce: údaj nebyl k dispozici. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, údaj nebyl k dispozici, 90 min. Heslo pro plakát: údaj nebyl k dispozici. Žánr: dokument (odvozeno z anotace). Mládeži… údaj nebyl k dispozici. Filmový přehled: Č. 12 (dodatky)/1981. Němý film (Silent Movie, Mel Brooks, USA, 1976). Premiéra ČSR: květen 1979. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 82 min. Heslo pro plakát: Americká filmová crazy komedie. Bláznivá honička tří hollywoodských filmařů za úspěchem. Žánr: crazy komedie (odvozeno z anotace). Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 5/1979. Nepřemožitelný bukanýr (Swashbuckler, James Goldstone, USA, 1976). Premiéra ČSR: březen 1979. Výrobce: EK pro Universal Picture. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 93 min. Heslo pro plakát: Odvážný dobrodruh, který vzbouřil Karibské moře. V titulní roli Robert Shaw. Žánr: dobrodružný (odvozeno z anotace). Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 3/1979. On zázračným studentem (The Freshman, Fred Newmeyer, S. Taylor, USA, 1925). Premiéra ČSR: leden 1979. Výrobce: Pathé Exchange. Formát: 35 mm, ČB, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 68 min. Heslo pro plakát: Americká filmová veselohra s Haroldem Lloydem. Žánr: veselohra. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 1/1979. Ostrov dr. Moreaua (The Island of Dr. Moreau, Don Taylor, USA, 1977). Premiéra ČSR: 1979 (ve Filmovém přehledu neuvedeno – např. Rosice u Brna: 3. – 14. 3. 1981). Výrobce: American International Pictures, Cinema 77, Major Productions (n/a). Formát: 35 mm, B, 1.85:1, dabováno (česky), 99 min. Heslo pro plakát: Romantický horror podle novele H. G. Wellese. V hlavních rolích Burt Lancaster a Michael York. Žánr: romantický horor (odvozeno z plakátu). Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 12 (dodatky)/1981. Povolání: kaskadér (Stunts, Mark L. Lester, USA, 1977). Premiéra ČSR: leden 1979. Výrobce: údaj nebyl k dispozici. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 85 min. Heslo pro plakát: Napínavý příběh lidí, kteří svůj život nasazují pro slávu jiných. Žánr: dobrodružný (odvozeno z anotace). Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1/1979. 1980
• Blízká setkání třetího druhu (Close Encouters of the Third Kind, Steven Spielberg, USA (USA/VB), 1977). Premiéra ČSR: duben 1980. Výrobce: Columbia Pictures Industries, Inc. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 126 min. Heslo pro plakát: Vzrušující příběh o setkání pozemšťanů s mimozemskou civilizací. Žánr: fantastický příběh. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 2/1980. • Bobby Deerfield (Bobby Deerfield, Sydney Pollack, USA, 1977). Premiéra ČSR: srpen 1980. Výrobce: Warner Bros. (Columbia Pictures). Formát: 35 mm, B, ŠÚ, an- 153 -
•
•
•
•
•
•
•
•
•
glicky, podtitulky (česky), 117 min. Heslo pro plakát: Al Pacino a Marthe Kellerová v hlavních rolích romantického příběhu na motivy novely E. M. Remarquea Nebe nezná vyvolených. Žánr: romantický příběh. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 6/1980. Dobře utajený kód (For the Love of Benji, Joe Camp, USA, 1977). Premiéra ČSR: červenec 1980. Výrobce: Mulberry Square Productions Inc. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 80 min. Heslo pro plakát: O neobvyklém hrdinovi jedné špionážní aféry. Žánr: veselohra. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 10/1980. Dvojčata (The Last Remake of Beau Geste, Marty Feldman, USA, 1977). Premiéra ČSR: červen 1980. Výrobce: Universal. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 89 min. Heslo pro plakát: Marty Feldman a Michael York v hlavní roli amerického filmu – Bláznivá komedie o dvou bratřích a ztraceném dědictví. Žánr: bláznivá komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1980. Jízda v bouři (Ride in the Whirlwind, Monte Hellman, USA, 1965). Premiéra ČSR: květen 1980. Výrobce: Proteus Film. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 93 min. Heslo pro plakát: Tragické dobrodružství tří kovbojů, kteří byli nevinně postaveni mimo zákon. Žánr: western. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 6/1980. Kde roste červené kapradí (Where the Red Fern Grows, Norman Tokar, USA, 1974). Premiéra ČSR: únor 1980. Výrobce: Doty-Dayton production. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 83 min. Heslo pro plakát: Romantický příběh chlapce, který uskutečnil své sny. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 1/1981. Mzda strachu (Wages of Fear (originální název Scorcerer), William Friedkin, USA, 1977). Premiéra ČSR: červenec 1980. Výrobce: Film Properties International A.V. nerm. Formát: 35 mm, B, 1.85:1, anglicky, podtitulky (česky), 87 min. Heslo pro plakát: V hlavní roli Roy Scheider. Nový filmový přepis dramatického dobrodružství čryř řidičů. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 5/1980. Na černé listině (The Front, Martin Ritt, USA, 1976). Premiéra ČSR: únor 1980. Výrobce: Persky-Bright/Devon. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 91 min. Heslo pro plakát: "Hon na čarodějnice" - drama Hollywoodu v padesátých letech. Žánr: tragikomedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 5/1982. Rocky (Rocky, Sylvester Stallone, USA, 1976). Premiéra ČSR: říjen 1980. Výrobce: A Robert Chartoff - Irwin Winkler Production pro United Artists¨). Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 121 min. Heslo pro plakát: Americký film vyznamenaný Oscarem. Pohled do zákulisí profesionálního sportu. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 8/1980. Řidič (The Driver, Walter Hill, USA, 1978). Premiéra ČSR: březen 1980. Výrobce: 20th Century-Fox/EMI. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 87 min. Heslo pro plakát: údaj nebyl k dispozici. Žánr: detektivní příběh. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 2/1980. Sanchezovy děti (The Children of Sanches, Hall Bartlett, USA/Mexiko, 1978). Premiéra ČSR: listopad 1980. Výrobce: Hall Bartlett Films (Los Angeles), Conacine - 154 -
•
•
•
•
•
•
•
(Mexico City). Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 116 min. Heslo pro plakát: Anthony Quinn v hlavní roli americkomexického filmu podle románu Oscara Lewise. Žánr: psychologický příběh. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 11/1980. Serpico (Serpico, Sidney Lumet, USA (USA/Itálie), 1973). Premiéra ČSR: únor 1980. Výrobce: AEC pro Produzioni Di Laurentis. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 89 min. Heslo pro plakát: Dramatický obraz současného boje proti korupci v řadách americké policie. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1/1980. Smutní hrdinové (Heroes, Jeremy Paul Kagan, USA, 1977). Premiéra ČSR: červenec 1980. Výrobce: Turman-Foster Company. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 104 min. Heslo pro plakát: Hořce úsměvný příběh mužů, kteří si zachrání život, ale ztratí jeho smysl. Žánr: psychologický. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 9/1980. Stříbrný blesk (Silver Streak, Arthur Hiller, USA, 1976). Premiéra ČSR: září 1980 (FFP). Výrobce: A. Miller - Milkis - Collin Higins. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 108 min. Heslo pro plakát: Dobrodružná cesta muže, který se snažil odhalit vraha. Žánr: kriminální komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 7/1980. Šampión (Casey's Shadow, Martin Ritt, USA, 1977). Premiéra ČSR: březen 1980. Výrobce: Columbia Pictures. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 102 min. Heslo pro plakát: Walter Matthau v hlavní roli. Napínavý příběh z dostihového prostředí. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 3/1980. Tajný závod (The Gumball Rally, Chuck Bail, USA, 1976). Premiéra ČSR: říjen 1980. Výrobce: Warner Bros. Inc. (First Artists' Production). Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 102 min. Heslo pro plakát: Americká filmová komedie. - Z New Yorku do Los Angeles za 30 hodin!. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 8/1980. Tři dny Kondora (Three Days of Condor, Sydney Pollack, USA, 1975). Premiéra ČSR: únor 1980. Výrobce: Wildwood Enterprises. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 115 min. Heslo pro plakát: Vzrušující příběh muže, který předvídal svůj konec, ale neznam svého vraha. Robert Redford a Faye Dunawayová v hlavních rolích filmu. Žánr: politický thriller. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1980. Vězeňské blues (Outlaw Blues, Richard T. Heffron, USA, 1977). Premiéra ČSR: prosinec 1980. Výrobce: Warner Brothers. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Příběh kytaristy a zpěváka, který se stal idolem široké veřejnosti. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 11/1980. 1981
• Černý hřebec (The Black Stallion, Carrol Ballard, USA, 1979). Premiéra ČSR: prosinec 1981. Výrobce: Omni Zoetrope. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 85 min. Heslo pro plakát: O přátelství chlapce a koně, kteří se
- 155 -
•
•
•
•
•
•
•
•
setkali v ničivé mořské bouři. Žánr: dětský. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 11/1981. Detektiv ze San Francisca (Cheap Detective, Robert Moore, USA, 1978). Premiéra ČSR: září 1981. Výrobce: Rastar Films. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (česky), 88 min. Heslo pro plakát: Peter Falk tentokrát nikoliv jako inpector Colombo. Žánr: kriminální komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 8/1981. Elektrický jezdec (The Electric Horseman, Sydney Pollack, USA, 1979). Premiéra ČSR: srpen 1981. Výrobce: Ray Stark – Wild Wood Productions. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 119 min. Heslo pro plakát: Robert Redford a Jane Fondová v hlavních rolích amerického filmu. Žánr: psychologický příběh. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 7/1981. Griffin a Phoenixová (Griffith and Phoenix, Daryl Duke, USA, 1976). Premiéra ČSR: květen 1981. Výrobce: ABC Circle ve spolupráci s Danny Thomas Productions. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 93 min. Heslo pro plakát: Peter Falk a Jill Clayburghová v hlavních rolích amerického filmu. Příběh lásky, která měla vyměřeno příliš málo času. Žánr: milostný příběh. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 4/1981. Hoši z Brazílie (The Boys from Brazil, Franklin J. Schaffner, USA (VB/USA), 1978). Premiéra ČSR: duben 1981. Výrobce: Producer Circle. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 122 min. Heslo pro plakát: Otřesný obraz fašistického zločince. V hlavních rolích Gregory Peck, Laurence Olivier a James Mason. Žánr: thriller. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 5/1981. Kramerová versus Kramer (Kramer vs. Kramer, Robert Benton, USA, 1979). Premiéra ČSR: červenec 1981. Výrobce: Stanley Jaffe Productions pro Columbia Pictures. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 100 min. Heslo pro plakát: Dramatický zápas o domov a úsměv dítěte. V hlavní úloze Dustin Hoffman. Americký film vyznamenaný pěti Oscary. Žánr: problémový. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1981. Nebeské dny (Days of Heaven, Terrence Malick, USA, 1978). Premiéra ČSR: červenec 1981. Výrobce: O.P. pro Paramount. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 95 min. Heslo pro plakát: Drama lásky a kruté žárlivosti z farmářského Západu. Žánr: milostné drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1981. Nepřítel lidu (An Enemy of the People, George Schaefer, USA, 1977). Premiéra ČSR: říjen 1981. Výrobce: Solar Production (First Artists Production Company). Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 102 min. Heslo pro plakát: Steve McQueen, Charles Durning a Bibi Anderssonová v hlavních rolích amerického filmu. Filmové zpracování divadelní hry Henrika Ibsena. Žánr: adaptace. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 12/1981. Přes velký předěl (Across the Great Divide, Steward Raffill, USA, 1977). Premiéra ČSR: duben 1981. Výrobce: Pacific International Enterprises. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Vzrušující dobrodružná cesta divočinou a po srázech ledovců až k novému domovu. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 3/1981.
- 156 -
• Svatba (A Wedding, Robert Altman, USA, 1978). Premiéra ČSR: březen 1981. Výrobce: Lions's Gate Films pro 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (česky), 120 min. Heslo pro plakát: Rodinná slavnost pod dohledem zesnulé paní domu. Žánr: společenská satira. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 3/1981. • Všichni prezidentovi muži (All the President's Men, Alan J. Pakula, USA, 1975). Premiéra ČSR: říjen 1981. Výrobce: Wildwood Enterprises/Warner Bros. Formát: 35 mm, B, 1.85:1, dabováno (česky), 125 min. Heslo pro plakát: Americký film s Robertem Redfordem a Dustinem Hoffmanem v hlavních rolích. Vzrušující odhalení zákulisí aféry Watergate. Žánr: politický. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 10/1981. 1982 • … a spravedlnost pro všechny (… and justice for all, Norman Jewison, USA, 1979). Premiéra ČSR: únor 1982. Výrobce: Malton Films pro Columbia Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 114 min. Heslo pro plakát: V hlavní úloze Al Pacino vyznamenaný na XXII. MFF v Karlových Varech Cenou za mužský herecký výkon. Drama v soudní síni a v zákulisí současné americké justice. Žánr: společensko-kritický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1/1982. • Bílý mys (Caboblanco, J. Lee Thompson, USA (USA/Mexiko), 1979). Premiéra ČSR: červenec 1982. Výrobce: MVS Productions. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 87 min. Heslo pro plakát: Vzrušující drama lidí, pátrajících po pokladu na dně Tichého oceánu. Charles Bronson a Dominique Sandová v hlavních rolích amerického dobrodružného filmu. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1982. • Cesta k ráji (Paradise Alley, Sylvester Stallone, USA, 1978). Premiéra ČSR: listopad 1982. Výrobce: Force Ten pro Universal. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 103 min. Heslo pro plakát: Strhující příběh tří bratrů, kteří tvrdě zápasili o lepší život. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 10/1982. • Čaroděj (The Wiz, Sidney Lumet, USA, 1978). Premiéra ČSR: září 1982. Výrobce: Motown pro Universal Pictures. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 129 min. Heslo pro plakát: Americký filmový muzikál. V hlavní úloze Diana Rossová. O tom, jak se čtyři pohádkoví přátelé vydali po zlaté střední cestě. Žánr: pohádkový muzikál. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 9/1982. • Divoké kočky (Cattle Annie and Little Britches, Lamont Johnson, USA, 1980). Premiéra ČSR: prosinec 1982. Výrobce: Hemdale/United Artists Theatre Corporation. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 86 min. Heslo pro plakát: Americký film s Buretm Lancasterem a Rodem Steigerem. Westernový příběh o dvou odvážných dívkách a bandě pistolníků. Žánr: westernová komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 1/1983. • Elvis Presley (Elvis, John Carpenter, USA, 1978). Premiéra ČSR: duben 1982. Výrobce: Dick Clark Motion Picture pro ABC TV. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 114 (150, NSR 105, UK 163) min. Hes-
- 157 -
•
•
•
•
•
•
•
•
lo pro plakát: Král rokenrolu a jeho cesta za slávou. Žánr: životopisný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 11/1981. Hazardní hra (High-Ballin, Peter Carter, USA (Kanada/USA), 1977). Premiéra ČSR: březen 1982. Výrobce: American International Pictures/Pando Company (Los Angeles)/Montreal Trust Company/Trustee/The Flyer Syndicate (montreal). Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 94 min. Heslo pro plakát: Peter Fonda a Jerry Reed v hlavních rolích vzrušujícího příběhu z amerických dálnic. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 2/1982. Kdo zabil Jo-Ann Marcusovou a Kathy Nelsonovou (The Marcus-Nelson Murders, Joseph Sargent, USA, 1973). Premiéra ČSR: červen 1982. Výrobce: Universal Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 127 min. Heslo pro plakát: Americký kriminální příběh inspirovaný skutečnou událostí. Žánr: detektivní. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1982. Návrat domů (Coming Home, Hal Ashby, USA, 1978). Premiéra ČSR: březen 1982. Výrobce: Jerome Hellman Enterprises/Jayne Productions. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 121 min. Heslo pro plakát: Příběh lidí doživotě poznamenanaých peklem vietnamské války. Americký film vyznamenaný třemi Oscary. Žánr: problémový. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 2/1982. Pomáda (Grease, Randal Kleiser, USA, 1978). Premiéra ČSR: leden 1982. Výrobce: Paramount. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 106 min. Heslo pro plakát: Filmový muzikál. V hlavních rolích hrají, zpívají a tančí John Travolta a Olivia Newton-Johnová. Žánr: muzikál. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 12/1981. Příští rok ve stejnou dobu (Same Time, Next Year, Robert Mulligan, USA, 1978). Premiéra ČSR: duben 1982. Výrobce: The Mirisch Corporatipon pro Universal. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 114 min. Heslo pro plakát: O manželské nevěře, ale především o lásce. V hlavních rolích Ellen Burstynová a Alan Alda. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 3/1982. Strýček Joe (Uncle Joe Shannon, Joseph C. Hanwright, USA, 1978). Premiéra ČSR: duben 1982. Výrobce: United Artists, A. Robert Chartoff-Irwin Winkler Production. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 93 min. Heslo pro plakát: Příběh dvou přátel, k nimž se štěstí otočilo zády. Žánr: melodramatický. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 4/1982. Svítání Zuluů (Zulu Dawn, Douglas Hickox, USA (USA/Jižní Afrika/Holandsko), 1979). Premiéra ČSR: prosinec 1982. Výrobce: Samarkand (Los Angeles)/Zulu Dawn Films N.V. (Antily). Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 95 min. Heslo pro plakát: Historická bitva, která otřásla základy britského impéria. V hlavních rolích Burt Lancaster a Peter O'Toole. Žánr: historický. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 11/1982. Utečeme na jih (Goin' South, Jack Nicholson, USA, 1978). Premiéra ČSR: říjen 1982. Výrobce: Paramount. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 103 min. Heslo pro plakát: Jack Nicholson v roli zloděje, který unikl šibenici, ale uvízl ve zlatých poutech lásky. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 9/1982.
- 158 -
• Útěk z Alcatrazu (Escape from Alcatraz, Donald Siegel, USA, 1979). Premiéra ČSR: červenec 1982. Výrobce: Malpaso pro Paramount. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 107 min. Heslo pro plakát: Dramatický příběh vězňů na skalnatém ostrově. V hlavní roli Clint Eastwood. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 6/1982. • V zajetí rytmu (American Hot Wax, Floyd Mutrux, USA, 1977). Premiéra ČSR: srpen 1982. Výrobce: Paramount. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 87 min. Heslo pro plakát: Jerry Lee Lewis a Chuck Berry na Prvním výročním koncertu s předními hvězdami rokentolu. Žánr: hudební. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 7/1982. 1983 • Brubaker (Brubaker, Stuart Rosenberg, USA, 1980). Premiéra ČSR: květen 1983. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 126 min. Heslo pro plakát: Drsný příběh z americké věznice, inspirovaný skutečnou událostí. V titulní úloze Robert Redford. Žánr: vězeňské drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 8/1983. • Byl jsem při tom (Being There, Hal Ashby, USA, 1979). Premiéra ČSR: březen 1983. Výrobce: Lorimar. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 124 min. Heslo pro plakát: Americká filmová satira. Peter Sellers v roli muže bez minulosti, bez totožnosti a s duší dítěte. Žánr: satirická komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 2/1983. • Hraniční čára (Borderline, Jerrold Freedman, USA, 1980). Premiéra ČSR: březen 1983. Výrobce: Marble Arch Productions. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 98 min. Heslo pro plakát: Drama lidí, kteří se stali výhodným obchodním artiklem. Charles Bronson v hlavní roli amerického dobrodružného filmu. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 2/1983. • Když se čas naplnil… (When Time Ran Out., James Goldstone, USA, 1980). Premiéra ČSR: říjen 1983. Výrobce: Irwin Allen Production. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 121 min. Heslo pro plakát: Dramatický útěk z dosahu sopečné erupce v jiřním Pacifiku. Paul Newman, Jacqueline Bissetová a William Holden v hlavních rolích amerického filmu. Žánr: katastrofický. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 10/1983. • Legenda divočiny (The Legend of the Wild, Harey Morris, Kanada/USA, 1980). Premiéra ČSR: listopad 1983. Výrobce: Taft International Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 94 min. Heslo pro plakát: Příběh muže, který našel domov uprostřed drsné přírody Dalekého západu. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 1/1984. • Pevnost Apačů v Bronxu (Fort Apache the Bronx, Daniel Petrie, USA, 1981). Premiéra ČSR: duben 1983. Výrobce: Time-Life Production ve spolupráci s The Producer Circle. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 116 min. Heslo pro plakát: Drsný obraz předměstí New Yorku, kde je zločin na denním pořádku. Paul Newman v hlavní roli amerického filmu. Žánr: kriminální. Mládeži… do 18 let nepřístupný. Filmový přehled: Č. 3/1983.
- 159 -
• Pilot (The Pilot, Cliff Robertson, USA, 1979). Premiéra ČSR: leden 1983. Výrobce: Earis Production. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 94 min. Heslo pro plakát: Americké psychologické drama podle stejnojmenné knihy Roberta L. Davise. Žánr: psychologický. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 2/1983. • První dáma country music (Coal Miner's Daughter, Michael Apted, USA, 1980). Premiéra ČSR: listopad 1983. Výrobce: Universal. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 119 min. Heslo pro plakát: Cesta Loretty Lynnové za úspěchem a slávou. Film vyznamenaný Oscarem '81 za ženský herecký výkon. V hlavní roli Sissy Spaceková. Žánr: životopisný hudební. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 10/1983. • Připoutejte se, prosím! (Airplane!, Jim Abrahams, David Zucker, Jerry Zucker, USA, 1980). Premiéra ČSR: srpen 1983. Výrobce: A Howard W. Koch production pro Paramount. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 83 min. Heslo pro plakát: Komedie o nevyhnutelné letecké katastrofě, k níž nakonec nedošlo. Žánr: parodie. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 8/1983. • Salamandr (The Salamander, Peter Zinner, Itálie/USA (USA/Itálie/VB), 1981). Premiéra ČSR: říjen 1983. Výrobce: ITC (London), Paciffic Theatres. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 97 min. Heslo pro plakát: Navštívenka, která plukovníkovi italské kontrašpionáže otevřela cestu k odhalení neofašistického podzemí. Franco Nero, Anthony Quinn a Claudia Cardinaleová v hlavních úlohách italsko-amerického filmu. Žánr: politicko-dobrodružný. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 9/1983. • Tom Horn (Tom Horn, William Wiard, USA, 1980). Premiéra ČSR: červen 1983. Výrobce: Solar / First Artists pro Warner Brothers. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 93 min. Heslo pro plakát: Western o najatém pistolníkovi, který se stal nepohodlným. Steve McQueen v hlavní roli amerického filmu. Žánr: western. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 6/1983. • V roli kaskadéra (The Stunt Man, Richard Rush, USA, 1979). Premiéra ČSR: červenec 1983. Výrobce: Melvin Simon Co. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 126 min. Heslo pro plakát: Drama muže, který se ocitl v zajetí bezohledného režiséra. Peter O'Toole a Steve Railsback v hlavních rolích amerického filmu. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 7/1983. • Ve velkém stylu (Going in Style, Martin Brest, USA, 1979). Premiéra ČSR: prosinec 1983. Výrobce: Tony Bill Production pro Warner Brothers. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 94 min. Heslo pro plakát: O bankovní loupeži, která měla zbavit tři muže pocitu trpké nečinnosti. Žánr: kriminální komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 12/1983. • Žena v ringu (The Main Event, Howard Zieff, USA, 1979). Premiéra ČSR: září 1983. Výrobce: Barwood Film pro Warner Brothers. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 104 min. Heslo pro plakát: O ženě plné energie a o muži, jenž nebyl právě v kondici. Barbra Streisandová a Ryan O'Neal v hlavních úlohách americké filmové veselohry. Žánr: milostná komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 9/1983. - 160 -
1984 • Blázni ve vězení (Stir Crazy, Sidney Poitier, USA, 1980). Premiéra ČSR: únor 1984. Výrobce: Columbia. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 110 min. Heslo pro plakát: Komedie o mužích spoutaných řetězem justičního omylu. Žánr: bláznivá komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 3/1984. • Excalibur (Excalibur, John Boorman, USA (USA/VB), 1981). Premiéra ČSR: leden 1984. Výrobce: Orion Pictures. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 131 min. Heslo pro plakát: Mytologická pověst o nadpřirozené síle čarovného meče krále Artuše. Žánr: historicko-dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1/1984. • Frances (Frances, Greame Clifford, USA, 1982). Premiéra ČSR: říjen 1984. Výrobce: Brooksfilm pro EMI. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 133 min. Heslo pro plakát: Drama ženy, která odmítla hereckou kariéru v Hollywoodu. V titulní úloze Jessica Langeová vyznamenaná Cenou za ženský herecký výkon na XIII. MFF v Moskvě. Žánr: životopisný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 11/1984. • Hooper (Hooper, Hal Needham, USA, 1978). Premiéra ČSR: březen 1984. Výrobce: Warner Bros. A Burt Reynolds-Lawrence Gordon Production. Formát: 35 mm, B, 1.85:1, anglicky, podtitulky (česky), 97 min. Heslo pro plakát: Burt Reynolds v roli slavného filmového kaskadéra. Žánr: dobrodružná komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 3/1984. • Klid noci (Still of the Night, Robert Benton, USA, 1982). Premiéra ČSR: září 1984. Výrobce: Metro-Goldwyn-Mayer / United Artists. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 87 min. Heslo pro plakát: Příběh psychiatra ohroženého vrahem svého pacienta. V hlavních rolích Meryl Streepová a Roy Scheider. Žánr: thriller. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 9/1984. • Melvin a Howard (Melvin and Howard, Jonathan Demme, USA, 1980). Premiéra ČSR: leden 1984. Výrobce: Universal. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 95 min. Heslo pro plakát: Příběh neobvyklého dědictví natočený podle skutečné události. Žánr: psychologicko-společenský. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 1/1984. • Nezvěstný (Missing, Costa-Gavras, USA, 1982). Premiéra ČSR: červenec 1984. Výrobce: Universal. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, španělsky, podtitulky (česky), 122 min. Heslo pro plakát: Tragédie jednoho muže, tragédie jedné země. Jack Lemmon a Sissy Spaceková v americkém filmu podle skutečné události. Zlatá palma a Cena za mužský herecký výkon – Cannes 1982, Oscar za scénář 1983. Žánr: psychologicko-společenské drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 7/1984. • Obyčejní lidé (Ordinary People, Robert Redford, USA, 1980). Premiéra ČSR: červen 1984. Výrobce: Wildwood Enterprises pro Paramount. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 119 min. Heslo pro plakát: Příběh tří lidí, kteří se přestali slyšet. Režijní debut Roberta Redforda vyznamenaný čtyřmi Oscary. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1984. • Poslední jednorožec (The Last Unicorn, Arthur Rankin ml., Jules Bass, Japonsko/USA (USA/VB/Japonsko/NSR), 1982). Premiéra ČSR: říjen 1984. Výrobce: - 161 -
•
•
•
•
•
•
Rankin/Bass Production. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 84 min. Heslo pro plakát: Kreslená pohádka o daleké cestě za poznáním a láskou. Žánr: kreslená pohádka. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 10/1984. Sbohem buď, lásko má (Farewell, My Lovely, Dick Richards, USA, 1975). Premiéra ČSR: září 1984. Výrobce: EK Corporation/ITC. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 83 min. Heslo pro plakát: Soukromý detektiv Phil Marlowe ve filmové verzi stejnojmenného románu Raymonda Chandlera. V hlavní úloze Robert Mitchum. Žánr: detektivní. Mládeži… do 18 nepřístupný. Filmový přehled: Č. 11/1984. Stát se opicí (Going' Ape!, Jeremy Joe Kronsberg, USA, 1981). Premiéra ČSR: květen 1984. Výrobce: Hemdale pro Paramount. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 78 min. Heslo pro plakát: Žít s opicemi nebo přijít o pět miliónů dolarů. Žánr: bláznivá komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 5/1984. Stůl pro pět (Table for Five, Robert Lieberman, USA, 1983). Premiéra ČSR: listopad 1984. Výrobce: CBS Theatrical Films. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 116 min. Heslo pro plakát: Osudné chvíle, které upevnily pouto otcovské lásky. V hlavní úloze Jon Voight. Žánr: melodramatický. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 11/1984. Tootsie (Tootsie, Sydney Pollack, USA, 1982). Premiéra ČSR: červenec 1984. Výrobce: Delphi Production pro Columbia Pictures. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (česky)/anglicky, podtitulky (česky) - 1 kopie, 111 min. Heslo pro plakát: Neúspěšný herec v roli úspěšné herečky. V hlavní úloze Dustin Hoffman. Žánr: komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 7/1984. Věříme v Boha? (In God We Tru$t, Marty Feldman, USA, 1980). Premiéra ČSR: srpen 1984. Výrobce: Universal. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 95 min. Heslo pro plakát: Marty Feldman v hlavní úloze americké filmové veselohry. Žánr: satirická komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 7/1984. Zajatec japonských ostrovů (Shogun, Jerry London, USA (USA/Japonsko), 1980). Premiéra ČSR: duben 1984. Výrobce: Paramount. Ve spolupráci s Toho Cp., Asahi National Broadcasting Co., Jardine Matheson Co. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, japonsky, podtitulky (česky), 125 min. Heslo pro plakát: Dobrodružný příběh trosečníka z holandské obchodní lodi. V hlavních rolích Richard Chamberlain a Toširo Mifune. Žánr: historicko-dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 4/1984. 1985
• Čtyři přátelé (Four Friends, Arthur Penn, USA, 1981). Premiéra ČSR: červen 1985. Výrobce: Filmways. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 110 min. Heslo pro plakát: Studentské sny a životní zkušenosti. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1985. • Daniel (Daniel, Sidney Lumet, USA (VB/USA), 1983). Premiéra ČSR: září 1985. Výrobce: World Film Services. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 125 min. Heslo pro plakát: Rozsudek, který rozhodl nejen o odsouzených. Volná inter-
- 162 -
•
•
•
•
•
•
•
•
pretace případu manželů Rosenbergových. Žánr: společensko psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 9/1985. Dobyvatelé ztracené archy (Raiders of the Lost Ark, Steven Spielberg, USA, 1981). Premiéra ČSR: srpen 1985. Výrobce: Lucasfilm pro Paramount. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (česky), 110 min. Heslo pro plakát: Dobrodružství s notnou dávkou napětí, humoru a nadsázky. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 7/1985. E. T. - Mimozemšťan (E.T. The Extra-Terrestrial, Steven Spielberg, USA, 1982). Premiéra ČSR: únor 1985. Výrobce: Universal. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, 1.85:1, dabováno (česky)/anglicky, podtitulky (česky) 70mm, 109 min. Heslo pro plakát: Tři milióny světelných let od domova. Americký film vyznamenaný čtyřmi Oscary. Žánr: sci-fi. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 1/1985. Harry & syn (Harry & Son, Paul Newman, USA, 1984). Premiéra ČSR: červenec 1985. Výrobce: Orion. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 112 min. Heslo pro plakát: Otcovská a synovská láska se vším, co k ní patří. V hlavní roli Paul Newman. Žánr: melodramatický příběh. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 6/1985. Mrtví muži nenosí skotskou sukni (Dead Men Don't Wear Plaid, Carl Reiner, USA, 1981). Premiéra ČSR: březen 1985. Výrobce: Aspen Film pro Universal. Formát: 35 mm*), ČB, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 85 min. Heslo pro plakát: Případ soukromého detektiva, jenž neměl rád uklizečky. V hlavní úloze Steve Martin - nový partner slavných herců ze starých filmů. Žánr: střihová komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 5/1985. Na Zlatém jezeře (On Golden Pond, Mark Rydell, USA, 1981). Premiéra ČSR: leden 1985. Výrobce: ITC/IPC. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 104 min. Heslo pro plakát: Kouzelné letní měsíce, které prozářily nejkrásnější lidská pouta. V hlavních rolích Katharine Hepburnová a Henry Fonda, vyznamenaní Oscary za nejlepší herecké výkony. Žánr: psychologický. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 9/1984. Návrat černého hřebce (The Black Stallion Returns, Robert Dalva, USA, 1983). Premiéra ČSR: září 1985. Výrobce: Zoetrope Studios pro Orion Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (slovensky), 102 min. Heslo pro plakát: Cesta velkého dobrodružství za únosci dostihového šampióna. Volné pokračování filmu Černý hřebec. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 11/1985. Nerovný zápas (Triumphs of Man Called Horse (el Triumfo de un Hombre Llamado Caballo), John Hough, USA (Španělsko/USA/Kanada), 1982). Premiéra ČSR: duben 1985. Výrobce: Redwing Productions pro Howard Productions Corporation. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 76 min. Heslo pro plakát: Bílý muž v čele indiánského boje o zlatonosné území. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 4/1985. Nevěrně tvá (Unfaithfully Yours, Howard Zieff, USA, 1983). Premiéra ČSR: prosinec 1985. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 89 min. Heslo pro plakát: Slavný dirigent v roli neslavného žárlivce. Nastassja Kinská v americké filmové veselohře. Žánr: situační komedie. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 12/1985. - 163 -
• Podraz II (The Sting II, Jeremy Paul Kagan, USA, 1983). Premiéra ČSR: říjen 1985. Výrobce: Universal. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 102 min. Heslo pro plakát: O prohrané sázce na vyhraný zápas. Žánr: kriminální komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 11/1985. • Xanadu (Xanadu, Robert Greenwald, USA, 1980). Premiéra ČSR: březen 1985. Výrobce: Universal. Formát: 35 mm, B, 1.85:1, anglicky, podtitulky (česky), 92 min. Heslo pro plakát: Na kolečkových bruslích do světa hudby a tance. Olivia NewtonJohnová a Gene Kelly v hlavních rolích amerického filmového muzikálu. Žánr: muzikál. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 6/1985. 1986 • Amadeus (Amadeus, Miloš Forman, USA, 1984). Premiéra ČSR: srpen 1986. Výrobce: Saul Zaentz Company. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ (dvojprogram), anglicky, podtitulky (česky), 155 min. Heslo pro plakát: Filmová adaptace divadelní hry Petera Shaffera vyznamenaná osmi Oscary. Žánr: historický/životopisný/hudební. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 8/1986. • Božská těla (Heavenly Bodies, Lawrence Dane, Kanada/USA, 1984). Premiéra ČSR: prosinec 1986. Výrobce: RSL Films Ltd. (Toronto) /Playboy Production (New York). Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 85 min. Heslo pro plakát: V hlavních rolích aerobik a láska. Žánr: hudební sportovní. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1/1987. • Cotton Club (The Cotton Club, Francis Ford Coppola, USA, 1984). Premiéra ČSR: říjen 1986. Výrobce: Zoetrope Studios pro Orion Pictures. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 121 min. Heslo pro plakát: Hudební retrofilm o válce gangů. Žánr: retro. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 11/1986. • Cross Creek (Cross Creek, Martin Ritt, USA, 1983). Premiéra ČSR: listopad 1986. Výrobce: THORN EMI Films Inc. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 115 min. Heslo pro plakát: Literátní začátky inspirované přátelstvím a kouzelnou přírodou Floridy. Žánr: životopisný. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 12/1986. • Do řady! (The Line, Robert J. Siegel, USA, 1980). Premiéra ČSR: duben 1986. Výrobce: Robert J. Siegel Productions. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 91 min. Heslo pro plakát: Drama odvahy a krutosti ve vojenském trestném táboře. Žánr: politické drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 4/1986. • Konvoj (Convoy, Sam Peckinpah, USA, 1978). Premiéra ČSR: červen 1986. Výrobce: EMI Films /United Artists. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (česky), 100 min. Heslo pro plakát: Dramatická vzpoura dálkových řidičů. V hlavní úloze Kris Kristofferson. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 6/1986. • Přirozený talent (The Natural, Barry Levinson, USA, 1984). Premiéra ČSR: červenec 1986. Výrobce: Tri-Star-Delphi II Productions. Formát: 35 mm, B, 1.85:1, anglicky, podtitulky (česky), 117 min. Heslo pro plakát: Pohled do světa profesionálních hráčů baseballu. Robert Redford v hlavní roli americké-
- 164 -
ho filmu. Žánr: psychologický. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 10/1986. • Rozsudek (The Verdict, Sidney Lumet, USA, 1982). Premiéra ČSR: březen 1986. Výrobce: 20th Century-Fox / Zanuck-Brown Productions. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 124 min. Heslo pro plakát: Příběh advokáta, který neváhal převzít "ztracený" případ. Paul Newman a James Mason v hlavních rolích amerického filmu. Žánr: politicko společenský. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 3/1986. • Soudcova noc (The Star Chamber, Peter Hyams, USA, 1983). Premiéra ČSR: květen 1986. Výrobce: Frank Yablans Presentation pro 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (česky), 105 min. Heslo pro plakát: Zákon kontra spravedlnost. V hlavní úloze Michael Douglas. Žánr: psychologicko kriminální. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 5/1986. • Zlatý tuleň (The Golden Seal, Frank Zuniga, USA, 1983). Premiéra ČSR: únor 1986. Výrobce: Samuel Goldwyn Company. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 94 min. Heslo pro plakát: Výjimečné přátelství a neobyčejné dobrodružství odvážného chlapce. Žánr: dětský. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 2/1986. 1987 • Cena za něžnost (Terms of Endearment, James L. Brooks, USA, 1983). Premiéra ČSR: říjen 1987. Výrobce: Paramount. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 130 min. Heslo pro plakát: O tom, jak neobyčejně mohou žít obyčejní lidé. Shirley McLaineová a Jack Nicholson v americkém filmu, oceněném pěti Oscary. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 9/1987. • Čest rodiny Prizziů (Prizzi's Honor, John Huston, USA, 1985). Premiéra ČSR: duben 1987. Výrobce: ABC Motion Pictures. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 123 min. Heslo pro plakát: Velké peníze a velká láska pod dozorem mafie. V hlavních úlohách Jack Nicholson a Kathleen Turner. Žánr: gangsterský. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 3/1987. • Dvakrát za život (Twice in a Lifetime, Rud Yorkin, USA, 1985). Premiéra ČSR: září 1987. Výrobce: The Yorkin Company. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 109 min. Heslo pro plakát: Únik z každodenní všednosti manželského života. V hlavní úloze Gene Hackman. Žánr: milostný příběh. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 8/1987. • Flashdance (Flashdance, Adrian Lyne, USA, 1983). Premiéra ČSR: srpen 1987. Výrobce: Polygram pro Paramount. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Hudební film USA. Žánr: taneční. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 7/1987. • Chorus Line (A Chorus Line, Richard Attenborough, USA, 1985). Premiéra ČSR: listopad 1987. Výrobce: Embassy Films Association /Polygram Pictures. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 110 min. Heslo pro plakát: Slavný muzikál režiséra Richarda Attenborougha. V hlavní roli Michael Douglas. Žánr: muzikál. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 10/1987. - 165 -
• Jestřábí žena (Ladyhawke, Richard Donner, USA, 1985). Premiéra ČSR: červenec 1987. Výrobce: Warner Bros. / 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (česky), 117 min. Heslo pro plakát: Legenda o lásce, jež zlomila kletbu. Žánr: legenda. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 7/1987. • Latino (Latino, Haskell Wexier, USA, 1985). Premiéra ČSR: březen 1987. Výrobce: Lucasfilm / Las Flores. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 107 min. Heslo pro plakát: Drama muže, který učil zabíjet. Žánr: psychologicko společenský. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 3/1987. • Místa v srdci (Places in the Heart, Robert Benton, USA, 1984). Premiéra ČSR: únor 1987. Výrobce: Tri-Star-Delphi II. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 106 min. Heslo pro plakát: Obyčejný příběh obyčejné ženy. V hlavní úloze Sally Fieldová, vyznamenaná Oscarem za herecký výkon. Žánr: společenské drama. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 2/1987. • Okamžik záblesku (Flashpoint, William Tannen, USA, 1984). Premiéra ČSR: červen 1987. Výrobce: Home Box Office ve spolupráci se Silver Screen Partners. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 94 min. Heslo pro plakát: Série vražd, kterou zapříčinil nález vraku. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 5/1987. • Policajt v Beverly Hills (Beverly Hills Cop, Martin Brest, USA, 1984). Premiéra ČSR: leden 1987. Výrobce: Paramount ve spolupráci s Eddie Murphy Productions. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 105 min. Heslo pro plakát: Na dovolenou do Kalifornie s odjištěnou pistolí. V titulní roli Eddie Murphy. Žánr: kriminální komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1/1987. • Tři válečníci (Three Warriors, Kieth Merrill, USA, 1977). Premiéra ČSR: květen 1987. Výrobce: The Saul Zaentz Production Company. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 104 min. Heslo pro plakát: Dobrodružství indiánského chlapce, jenž poznal pevná pouta rodových tradic. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 5/1987. 1988 • Brewsterovy milióny (Brewsters Millions, Walter Hill, USA, 1985). Premiéra ČSR: červenec 1988. Výrobce: Universal. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (slovensky), 97 min. Heslo pro plakát: O tom, jak snadno a rychle utratit třicet milionů. Žánr: situační komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 9/1988. • Čarovný les (Čudesna šuma, Milan Blažekovič, Jugoslávie/USA, 1987). Premiéra ČSR: prosinec 1988. Výrobce: Croatia film, Zagreb / Fantasy Forest Films, New York. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 81 min. Heslo pro plakát: Pohádkový sen pod začarovaným stromem. Žánr: dětský kreslený. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 11/1988. • Čelisti (obnovená premiéra) (Jaws, Steven Spielberg, USA, 1975). Premiéra ČSR: leden 1988. Výrobce: Universal Pictures. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 124 min. Heslo pro plakát: Americký filmový bestseller s odstupem - 166 -
•
•
•
•
•
•
•
•
několika let. Žánr: katastrofický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1 (č. 30/1976)/1988. Četa (Platoon, Oliver Stone, USA (VB/USA), 1986). Premiéra ČSR: listopad 1988. Výrobce: Hemdale Film Corporation. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 114 min. Heslo pro plakát: Autobiograficky laděné drama amerických vojáků uprostřed vietnamské džungle. Film USA vyznamenaný čtyřmi Oscary, Stříbrným medvědem na MFF v Zápandím Berlíně a Zlatým glóbem zahraničních novinářů. Žánr: válečný. Mládeži… do 18 let nepřístupný. Filmový přehled: Č. 10/1988. Divoká růže (Wildrose, John Hanson, USA, 1983). Premiéra ČSR: červenec 1988. Výrobce: Ely Lake Film Company. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 94 min. Heslo pro plakát: Existenční a citové otazníky jedné americké ženy. Žánr: společensko psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1988. Hana a její sestry (Hannah and Her Sisters, Woody Allen, USA, 1986). Premiéra ČSR: listopad 1988. Výrobce: Orion. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 105 min. Heslo pro plakát: Rodinná sága očima laskavého sarkasty a humoristy Woodyho Allena. Film byl oceněn třemi Oscary. Žánr: hořká komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 10/1988. Honba za diamantem (Romancing the Stone, Robert Zemeckis, USA (Mexilo/USA), 1984). Premiéra ČSR: srpen 1988. Výrobce: 20th Century-Fox/El Corazon Producciones. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (česky), 101 min. Heslo pro plakát: Komedie o tom, jak získat drahokam, najít lásku a stát se šťastným. Žánr: dobrodružná komedie. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 7/1988. Pilotův návrat (The Aviator, George Miller, USA, 1985). Premiéra ČSR: září 1988. Výrobce: United Artist Corporation. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 92 min. Heslo pro plakát: Dramatický boj o záchranu dvojčlenné posádky havarovaného letadla. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 8/1988. Prvorozený (Firstborn, Michael Apted, USA, 1984). Premiéra ČSR: únor 1988. Výrobce: Paramount. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 97 min. Heslo pro plakát: Omyly dospělých a nekompromisnost mládí. Žánr: rodinné drama. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 1/1988. Purpurová růže z Káhiry (The Purple Rose of Cairo, Woody Allen, USA, 1985). Premiéra ČSR: březen 1988. Výrobce: Orion. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 79 min. Heslo pro plakát: Romantická fantazie Woody Allena. V hlavních úlohách Mia Farrowová a Jeff Daniels. Žánr: smutná komedie. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 2/1988. Silkwoodová (Silkwood, Mike Nichols, USA, 1983). Premiéra ČSR: leden 1988. Výrobce: ABC Motion Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 91 (131) min. Heslo pro plakát: Tragický osud ženy, která se pokusila odhalit pravdu. Meryl Streepová v hlavní roli. Žánr: sociálně kritický. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 12/1987. - 167 -
• Sladké sny (Sweet Dreams, Karel Reisz, USA, 1985). Premiéra ČSR: prosinec 1988. Výrobce: HBO Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 110 min. Heslo pro plakát: Osudy slavné hvězdy countrymusic Patsy Clineové. Žánr: životopisný hudební. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 11/1988. • Učitelé (Teachers, Arthur Hiller, USA, 1984). Premiéra ČSR: květen 1988. Výrobce: United Artist. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 106 min. Heslo pro plakát: Morální profil kantorů a žáků jedné školy. Žánr: psychologicko-společenský. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 4/1988. • Výrobce popularity (The Imagemaker, Hal Weiner, USA, 1985). Premiéra ČSR: říjen 1988. Výrobce: Screenscope. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 82 min. Heslo pro plakát: Drama ze zákulisí amerického politického života. Žánr: psychologicko společenský. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 9/1988. • Zamilovat se (Falling in Love, Ulu Grosbard, USA, 1984). Premiéra ČSR: duben 1988. Výrobce: Paramount. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 98 min. Heslo pro plakát: Romantický příběh velké lásky, pochybnosti a naděje. V hlavních rolích Meryl Streepová a Robert De Niro. Žánr: milostný příběh. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 3/1988. • Zlatý důl (Mother Lode, Charlton Heston, USA, 1982). Premiéra ČSR: říjen 1988. Výrobce: Agamemnon Films. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (slovensky), 95 min. Heslo pro plakát: Věčně živá touha po zlatě a dobrodružství. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 9/1988. • Zuřící býk (Raging Bull, Martin Scorsese, USA, 1980). Premiéra ČSR: září 1988. Výrobce: United Artists. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 123 min. Heslo pro plakát: Portrét slavného boxera Jakea La Motty. Robert De Niro v titulní roli amerického filmu podle stejnojmenné knihy. Žánr: životopisný. Mládeži… do 18 let nepřístupný. Filmový přehled: Č. 9/1988. 1989 • Absolvent (The Graduate, Mike Nichols, USA, 1967). Premiéra ČSR: VHS (4/8954) 1989. Výrobce: Mike Nichols-Lawrence Turman Productions. Formát: VHS, B, VHS, anglicky, podtitulky (česky), 111 min. Heslo pro plakát: údaj nebyl k dispozici. Žánr: smutná komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 11/1989. • Bledý jezdec (Pale Rider, Clint Eastwood, USA, 1985). Premiéra ČSR: únor 1989. Výrobce: Malpaso pro Warner Brothers. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 114 min. Heslo pro plakát: Dobrodružný příběh z povodí zlatonosné řeky. Režie a hlavní role Clint Eastwood. Žánr: western. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 1/1989. • Bohem zapomenuté děti (Children of Lesser God, Randa Hainesová, USA, 1986). Premiéra ČSR: červen 1989. Výrobce: Paramoun Pictures Corporation. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 114 min. Hes- 168 -
•
•
•
•
•
•
•
•
•
lo pro plakát: Láska, která pomohla postižené dívce najít cestu k lidem. Žánr: milostný příběh. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 4/1989. Čarodějky z Eastwicku (The Witches of Eatwick, George Miller, USA, 1987). Premiéra ČSR: prosinec 1989. Výrobce: Gulrez-Perez Company. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 118 min. Heslo pro plakát: Sexappeal nejmocnějším kouzlem vyslance pekel. Žánr: hororová komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 10/1989. Číslo 5 žije (Short Circuit, John Badham, USA, 1986). Premiéra ČSR: duben 1989. Výrobce: Turman-Foster. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (česky), 91 min. Heslo pro plakát: O tom, co se stane, když robot dostane vlastní rozum. Žánr: fantastická romance. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 3/1989. Hříšný tanec (Dirty Dancing, Emile Ardolino, USA, 1987). Premiéra ČSR: srpen 1989. Výrobce: Vestron Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 100 min. Heslo pro plakát: Příběh lásky ve stylu "Dirty dance". Žánr: taneční. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 8/1989. Indiana Jones a chrám zkázy (Indiana Jones and the Temple of Doom, Steven Spielberg, USA, 1984). Premiéra ČSR: listopad 1989. Výrobce: Lucasfilm pro Paramount. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, dabováno (česky)/anglicky, podtitulky (česky) 70mm, 118 min. Heslo pro plakát: Nervy drásající parodie na dobrodružné filmy. Volné pokračování Dobyvatelů ztracené archy slavného režiséra S. Spielberga. Žánr: dobrodružná komedie. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 9/1989. Koumáci (Crackers, Louis Malle, USA, 1983). Premiéra ČSR: březen 1989. Výrobce: Universal. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 89 min. Heslo pro plakát: Komedie o složitém plánu nezdařené loupeže. Žánr: situační komedie. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 2/1989. Krotitelé duchů (Ghosbusters, Ivan Reitman, USA, 1984). Premiéra ČSR: leden 1989. Výrobce: Columbia-Delphi. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, dabováno (česky)/anglicky, podtitulky (česky) 70mm, 102 min. Heslo pro plakát: Duchařská horečka v New Yorku. Žánr: duchařská komedie. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 12/1988. Okno z ložnice (The Bedroom Window, Curtis Habson, USA, 1987). Premiéra ČSR: srpen 1989. Výrobce: De Laurentis Entertainment Group. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (česky), 108 min. Heslo pro plakát: Nepřímý svědek na stopě vraždícího maniaka. Žánr: kriminální. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1989. Osudová přitažlivost (Fatal Attraction, Adrian Lyne, USA, 1987). Premiéra ČSR: listopad 1989. Výrobce: Paramount. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 114 min. Heslo pro plakát: Michael Douglas a Glenn Closeová v hlavních rolích slavného filmového dramatu. Žánr: psychologické drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 12/1989. Plevel (Weeds, John Hancock, USA, 1987). Premiéra ČSR: červen 1989. Výrobce: Kingsgate Films. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 114 min. Heslo pro plakát: Dramatická cesta z doživotního žaláře na Broadway. Žánr: psychologicko společenský. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 4/1989. - 169 -
• Pod palbou (Under Fire, Roger Spottiswoode, USA, 1983). Premiéra ČSR: srpen 1989. Výrobce: Under Fire Associates pro Orion. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, španělsky, podtitulky (česky), 127 min. Heslo pro plakát: Drama amerických novinářů, kteří se stali svědky válečných událostí v Nicaragui. V hlavních rolích Nick Nolte, Gene Hackman, Joanna Cassidyová a JeanLouis Trintignant. Žánr: politicko-dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 7/1989. • Polda (Cop, James B. Harris, USA (1988), 1987). Premiéra ČSR: červenec 1989. Výrobce: Harris-Woods Productions pro Atlantic Entertainment Group. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 100 min. Heslo pro plakát: Kriminální drama o nebezpečném pátrání po sexuálním maniakovi. Žánr: kriminální. Mládeži… do 18 let nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1989. • Příští ráno (The Morning After, Sidney Lumet, USA, 1986). Premiéra ČSR: srpen 1989. Výrobce: Lorimar Film Partners. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 103 min. Heslo pro plakát: Vzrušující drama ženy, která se ocitla v roli vražednice. V hlavní roli Jane Fondová. Žánr: kriminální thriller. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1989. • Pyramida hrůzy (Young Sherlock Holmes, Barry Levinson, USA, 1985). Premiéra ČSR: září 1989. Výrobce: Amblin Entertainment. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 104 min. Heslo pro plakát: Tajemství smrti ukryté v staroegyptské svatyni. Žánr: kriminální-dobrodružný. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 8/1989. • Sláva (Fame, Alan Parker, USA, 1980). Premiéra ČSR: prosinec 1989. Výrobce: Metro-Goldwyn-Mayer. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 128 min. Heslo pro plakát: Čtyři nezapomenutelné roky budoucích umělců. Americký muzikál režiséra Alana Parkera. Žánr: hudební. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 12/1989. • Starman (Starman, John Carpenter, USA, 1984). Premiéra ČSR: únor 1989. Výrobce: Columbia – Delphi Productions II. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, dabováno (česky), 110 min. Heslo pro plakát: Unesená žena a pronásledovaný mimozemšťan. Žánr: sci-fi. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 1/1989. • Ten, kdo mě hlídá (Someone to Watch Over, Ridley Scott, USA, 1987). Premiéra ČSR: říjen 1989. Výrobce: Columbia. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 106 min. Heslo pro plakát: Láska a vrah přicházejí v noci. Žánr: kriminální. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 8/1989. • V žáru velkoměsta (City Heat, Richard Benjamin, USA, 1984). Premiéra ČSR: červenec 1989. Výrobce: Malpaso / Deliverance pro Warner Brothers. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 95 min. Heslo pro plakát: Kriminální komedie z období americké prohibice. V hlavních rolích Clint Eastwood a Burt Reynolds. Žánr: kriminální komedie. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 6/1989. • Vlasy (Hair, Miloš Forman, USA (USA/NSR), 1979). Premiéra ČSR: květen 1989. Výrobce: United Artists. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 120 min. Heslo pro plakát: Slavný americký muzikál
- 170 -
z Broadwaye ve filmovém ztvárnění režiséra Miloše Formana. Žánr: muzikál. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 5/1989. • Vzpomínky na Afriku (Out of Africa, Sydney Pollack, USA, 1985). Premiéra ČSR: březen 1989. Výrobce: Mirage Enterprises Production. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 155 min. Heslo pro plakát: Meryl Streepová, Robert Redford a Klaus Maria Brandauer ve filmu režiséra Sydney Pollacka vyznamenaném 7 Oscary. Žánr: milostný příběh. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 3/1989. • Zlaté dítě (The Golden Child, Michael Ritchie, USA, 1986). Premiéra ČSR: říjen 1989. Výrobce: Paramount ve spolupráci s Eddie Murphy Productions. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 93 min. Heslo pro plakát: Zázračný potomek velkého Buddhy v zajetí ďábelských mocností. Eddie Murphy v hlavní roli fantastické komedie. Žánr: fantastická komedie. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 9/1989. • Zubaté ostří (Jagged Edge, Richard Marquand, USA, 1985). Premiéra ČSR: leden 1989. Výrobce: Columbia-Delphi IV Productions. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 101 min. Heslo pro plakát: Dramatické vyšetřování rituální vraždy. Žánr: kriminální. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 12/1988. 10.5.2 Další citované filmy • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
a pátý jezdec je strach (Zbyněk Brynych, ČSR, 1964) Afričan (L'Africain, Philippe de Broca, Francie, 1983) Anděl s ďáblem v těle (Václav Matějka, ČSR, 1983) Anděl svádí ďábla (Václav Matějka, ČSR, 1988) Angelika a král (Angélique et le roi, Bernard Borderie, Francie/Itálie/Západní Německo, 1966) Angelika a sultán (Angélique et le sultan, Bernard Borderie, Francie/Itálie/Západní Německo, 1968) Angelika, markýza andělů (Angélique, marquise des anges, Bernard Borderie, Francie/Západní Německo/Itálie, 1964) Anna Kareninová (Anna Karenina, Alexandr Zarchy, SSSR, 1967) Automobilová dobrodružství medvěda Charlieho (The Unhandy Man, Charlie Campout, Paul J. Smith, USA, 1970) Báječná Angelika (Merveilleuse Angélique, Bernard Borderie, Francie/Západní Německo/Itálie, 1965) Barbar Conan (Conan the Barbarian, John Milius, USA, 1981) Bázliví zloději (Habeas Corpus, James Parrott, USA, 1928) Benátská noc (La Venexiana, Mauro Bolognini, Itálie, 1986) Bezva finta (Hold-Up, Alexandre Arcady, Kanada/Francie, 1985) Bitva v Ardenách (Battle of the Bulge, Ken Annakin, USA, 1965) Bohové musí být šílení (The Gods Must Be Crazy, Jamie Uys, Botswana, 1980) Bohové musí být šílení II (The Gods Must Be Crazy II, Jamie Uys, Jižní Afrika/Botswana/USA, 1989) Bonnie a Clyde po italsku (Bonnie e Clyde all'italiana, Steno, Itálie, 1982) Bony a klid (Vít Olmer, ČSR, 1987) - 171 -
• Borsalino a spol. (Borsalino & Co., Jacques Deray, Francie/Itálie/Západní Německo, 1974) • Bounty (The Bounty, Roger Donaldson, Velká Británie/USA, 1984) • Bože, jak hluboko jsem klesla (Mio Dio come sono caduta in basso!, Luigi Comencini, Itálie, 1974) • Bubeník Béla (Drummer Hofl, Gene Deitch, ČSR/USA, 1965) • Býček Ferdinand (Ferdinand the Bull, Walt Disney, USA, 1938) • Carmen (Carmen [Burlesque on Carmen], Charles Chaplin, USA, 1915) • Copak je to za vojáka (Petr Tuček, ČSR, 1987) • Cukrouškové (Sugar daddies, Fred Guiol, USA, 1927) • Čená díra (The Black Hole, Gary Nelson, USA, 1979) • Četník a četnice (Le Gendarme et les gendarmettes, Jean Girault, Francie, 1982) • Četník a mimozemšťané (Le Gendarme et les extra-terrestres, Jean Girault, Francie, 1979) • Čtyři sluhové a čtyři mušketýři (Les Quatre Charlots mousquetaires, André Hunebelle, 1974) • Dárek (Le Cadeau, Michel Lang, Francie/Itálie, 1982) • Datel Drvoštěp a Divoký Bill Škytavka (Wild Bill Hiccup, Paul J. Smith, USA, 1970) • Datel Drvoštěp a moderní technika (Prehistoric Super Salesman, Astronaut Woody, Paul J. Smith, USA, 1969) • Datel Drvoštěp rytířem (Woody's Knight Mare, Woody's Magic Touch, Paul J. Smith, USA, 1969) • Den poté (The Day After, Nicholas Meyer, USA, 1983) • Den pro mou lásku (Juraj Herz, ČSR, 1976) • Detektiv (The Detective, Gordon Douglas, USA, 1968) • Discopřiběh (Jaroslav Soukup, ČSR, 1987) • Dobré světlo (Karel Kachyňa, ČSR, 1986) • Dobrodružství tučňáka Čilouše (Chilly's Hide-a-Way, Paul J. Smith, USA, 1971) • Dobrý voják Chaplin (Shoulder Arms, Charles Chaplin, USA, 1918) • Dodo se žení (Should sailor marry?, James Parrott, USA, 1935) • Donald modelářem (Test Pilot Donald, Jack Hannah, USA, 1950) • Donald u jezera Titicaca (Lake Titicaca, Bill Roberts, USA, 1942) • Donaldovy narozeniny (Donald's Happy Birthday, Jack Hannah, USA, 1948) • Donaldův deník (Donald's Diary, Jack Kinney, USA, 1942) • Dostavník (Stagecoach, Gordon Douglas, USA, 1966) • Drahá Brigitto (Dear Brigitte, Henry Koster, USA, 1965) • Drsný chlapík (Le Ruffian, José Giovanni, Francie/Kanada, 1983) • Dva nosáči a video (Die Einsteiger, Sigi Rothemund, NSR, 1985) • Dva nosáči tankují super (Zwei Nasen tanken Super, Dieter Pröttel, NSR, 1984) • Dva supernosáči (aka Dva nosáči, Die Supernasen, Dieter Pröttel, NSR, 1983) • Dva výtečníci (I Due superpiedi quasi piatti, Enzo Barboni, Itálie, 1976) • Edith Piafová (Piaf, Guy Casaril, Francie, 1974) • Fantomas (Fantômas, André Hunebelle, Francie/Itálie, 1964) • Fantomas kontra Scotland Yard (Fantômas contre Scotland Yard, André Hunebelle, Francie/Itálie, 1966) • Fantomas se zlobí (Fantômas se déchaine, André Hunebelle, Francie/Itálie, 1965) - 172 -
• Gappa (Daikyoju Gappa, Harujašu Noguči, Japonsko/USA, 1967) • Goya (Goya [Goya – oder Der arge Weg der Erkenntnis], Konrad Wolf, NDR/SSSR/Bulharsko/Jugoslávie/Polsko, 1971) • Grand Prix (Grand Prix, John Frankenheimer, USA, 1966) • Gremlins (Gremlins, Joe Dante, USA, 1984) • Hvězdné války (Star Wars , George Lucas, USA, 1977) • Chaplin dobrodruhem (The Immigrant (The Refugee), Charles Chaplin, USA, 1917) • Chaplin falešným hrabětem (The Count, Charles Chaplin, USA, 1916) • Chaplin hasičem (The Fireman, Charles Chaplin, USA, 1916) • Chaplin na kolečkových bruslích (The Rink, Charles Chaplin, USA, 1916) • Chaplin obchodním příručím (The Floorwalker, Charles Chaplin, USA, 1916) • Chaplin odhadcem v zastavárně (The Pawnshop, Charles Chaplin, USA, 1916) • Chaplin pod pantoflem (Mabel's Married Life (The Squrehead), Charles Chaplin, USA, 1914) • Chaplin se vrací z flámu (One a.m., Charles Chaplin, USA, 1916) • Chaplin strážcem veřejného pořádku (Easy Street, Charles Chaplin, USA, 1916) • Chaplin šumařem (The Vagabond, Charles Chaplin, USA, 1916) • Chaplin v lázních (The Cure, Charles Chaplin, USA, 1916) • Chaplin ve filmovém ateliéru (Behind the Screen, Charles Chaplin, USA, 1916) • Chaplin vystěhovalcem (The Adventurer, Charles Chaplin, USA, 1917) • Chladnokrevně (In Cold Blood, Richard Brooks, USA, 1967) • Impérium vrací úder (The Empire Strikes Back, Irvin Kershner, USA, 1980) • Jáchyme, hoď ho do stroje! (Oldřich Lipský, ČSR, 1974) • Jak básníci přicházejí o iluze (Dušan Klein, ČSR, 1984) • Jak básníkům chutná život (Dušan Klein, ČSR, 1987) • Jak se stát detektivem (How to be a detective, Jack Kinney, USA, 1952) • Jak tančit (How to Dance, Jack Kinney, USA, 1953) • Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (Václav Vorlíček, ČSR, 1974) • Jako jed (Vít Olmer, ČSR, 1985) • Jáma a kyvadlo (Pit and the Pendulum, Roger Corman, USA, 1961) • Jerryho opeřená přítelkyně (Fine Feathered Friend, William Hanna, Joseph Barbera, USA, 1942) • Jestli se rozzlobíme, budeme zlí (Altrimenti ci arrabbiamo, Marcello Fondato, Itálie/Španělsko, 1974) • Jízda vysočinou (Ride the High Country, Sam Peckinpah, USA, 1962) • Jméno růže (Der Name der Rose, Jean-Jacques Annaud, NSR/Itálie/Francie, 1986) • Kachnička má štěstí (Lucky Ducky, Tex Avery, USA, 1948) • Kam, pánové, kam jdete? (Karel Kachyňa, ČSR, 1987) • Kamarád, do deště (Jaroslav Soukup, ČSR, 1988) • Kazimír Veliký (Kazimierz Wielki, Ewa Petelska, Polsko, 1975) • Kleopatra (Cleopatra, Darryl F. Zanuck, Rouben Mamoulian, Joseph L. Mankiewicz, USA/Velká Británie/Švýcarsko, 1963) • Kobra – Smrt manekýny (Utareru mae-ni ute!, Umeji Inoue, Hong Kong/Japonsko, 1976) • Kocour milionář (The Million Dolar Cat, William Hanna, Joseph Barbera, USA, 1944) - 173 -
• Kocour, který neměl rád lidi (The Cat Hated People, William Hanna, Joseph Barbera, USA, 1948) • Kocouří miminko (Baby Butch, William Hanna, Joseph Barbera, USA, 1953) • Koperník (Kopernik, Ewa Petelska, Czeslaw Petelski, NDR/Polsko, 1973) • Král Artuš a jeho družina (Camelot, Joshua Logan, USA, 1967) • Krása neřesti (Lepota poroka, Živko Nikolič, Jugoslávie, 1986) • Krokodýl Dundee (Crocodile Dundee, Peter Faiman, Austrálie, 1986) • Kukuřičné hody (Corn Chips, Jack Hannah, USA, 1951) • Láska z pasáže (Jaroslav Soukup, ČSR, 1984) • Lebkouni (Alien Nation, Graham Barker, USA, 1988) • Legenda o zlaté perle (The Legend of the Golder Paerl, Teddy Robin Kwan, Kuo Šou Liang, Hongkong, 1987) • Lev v Zimě (The Lion in Winter, Anthony Harvey, Velká Británie, 1968) • Limonádový Joe aneb Koňská opera (Oldřich Lipský, ČSR, 1964) • Lyžařská horečka (Robert Siodmak, ČSR, 1966) • Malá myší škola (Little School Mouse, William Hanna, Joseph Barbera, USA, 1952) • Marečku, podejte mi pero (Oldřich Lipský, ČSR, 1976) • Markýz del Grillo (Il Marchese del Grillo, Mario Monicelli, Itálie/Francie, 1981) • Mazlíček (Just Ducky, William Hanna, Joseph Barbera, USA, 1953) • Medvěd Charlie kutilem (Cool It Charlie, Charlie Rainmaker, Paul J. Smith, USA, 1969) • Medvěd, tuleň a žralok (Goggle, Fishing, Bear, Michael Lah, Preston Blair, USA, 1947) • Medvědi (L'Ours, Jean-Jacques Annaud, Francie/USA, 1988) • Mickey a jeho parník (Tugboat Mickey, Clyde Geronimi, USA, 1940) • Mickey hodinářem (The Clock Cleaners, Walt Disney, USA, 1937) • Mickey honí strašidla (Lonesome ghosts, Burt Gillet, USA, 1937) • Mickey horolezcem (Alpine Climbers, David Hand, USA, 1936) • Mickey na cestách (Mickey's Trailer, Ben Sharpsteen, USA, 1938) • Milostpán a služebník (Early to Bed, J. Emmet Flynn, USA, 1928) • Místo pláče (Place of Weeping, Darrell Roodt, Jižní Afrika, 1986) • Moji přátelé II (Amici miei atto II, Mario Monicelli, Itálie, 1982) • Mona Lisa (Neil Jordan, Velká Británie, 1986) • Moucha (The Fly, David Cronenberg, USA, 1986) • Moucha II (The Fly II, Chris Walas, USA, 1989) • Mstitel s píšťalou (Hong kil dong, Kil In Kim, Severní Korea, 1986) • Muzikální dobrodružství (Toot, Whistle, Plunk and Boom, C. August Nichols, Ward Kimball, USA, 1953) • Muž z Hongkongu (Les Tribulations d'un chinois en Chine, Philippe de Broca, Francie/Itálie, 1965) • Myška ve vesmíru (Mouse into Space, Gene Deitch, USA/ČSR, 1961) • Na kometě (Karel Zeman, ČSR, 1970) • Na samotě u lesa (Jiří Menzel, ČSR, 1976) • Na sever od Aljašky (North to Alaska, Henry Hathaway, USA, 1960) • Nahoře kocour a dole myš (The Cat Above and the Mouse Below, Chuck Jones, USA, 1964) - 174 -
• Návrat do budoucnosti (Back to Future, Robert Zemeckis, USA, 1985) • Návrat Jediho (Return of the Jedi, Richard Marquand, USA, 1983) • Nekonečný příběh (Die unendliche Geschichcte, Wolfgang Petersen, Velká Británie/NSR, 1984) • Nenávidím blondýnky (Odio le bionde, Giorgio Capitani, Itálie/Francie/Západní Německo, 1980) • Nepřemožitelný Datel Drvoštěp (How to Trap of Woodpecker, Secret Agent Woody Woodpecker, Paul J. Smith, USA, 1971) • Neuvěřitelná Sarah (The Incredible Sarah, Richard Fleischer, Velká Británie, 1976) • Nezkrotná Angelika (Indomptable Angélique, Bernard Borderie, Francie/Západní Německo/Itálie, 1967) • Něžná (Une femme douce, Robert Bresson, Francie, 1969) • medvědu, který nebyl medvěd (krátký kreslený) (The Bear That Was't, Chuck Jones, USA, 1968) • Palečkovi (Tom Thumb, George Pal, Velká Británie/USA, 1958) • slavnosti a hostech (Jan Němec, ČSR, 1966) • Old Shaterhand (Hugo Fregonese, Západní Německo/Francie/Itálie/Jugoslávie, 1964) • Operace Banzaj (Banzaï, Claude Zidi, Francie, 1983) • Otec & otec (Les Comperes, Francis Veber, Francie, 1983) • Otto - Der Ausserfriesichei (Marijan David Vajda, NSR, 1989) • Otto - Der Film (Xaver Schwarzenberger, NSR, 1985) • Otto - Der neue Film (Xaver Schwarzenberger, NSR, 1987) • Pan Hulot jede na výstavu (Trafic, Jacques Tati, Francie, 1971) • Panna nebo orel (Testa o croce, Nanni Loy, Itálie, 1982) • Pavučina (Zdenek Zaoral, ČSR, 1986) • Perný den (A Hard Day's Night, Richard Lester, Velká Británie, 1964) • Pes baskervillský (The Hound of the Baskervilles, Terence Fisher, Velká Británie, 1959) • Pistolník Goofy (Two Gun Goofy, Jack Kinney, USA, 1952) • Plodnost a zmar (Eggs, John Hubley, USA, 1970) • Pluto a pásovec (Pluto and the Armandillo, Jack Kinney, USA, 1942) • Plutův nevítaný host (Cold Storage, Jack Kinney, USA, 1951) • Podnikavá dívka (Working Girl, Mike Nichols, USA, 1988) • Podzim Cheyennů (Cheyenne Autumn, John Ford, USA, 1964) • Pokání (Monanieba, Tengiz Abuladze, SSSR/Gruzie, 1984) • Poklad Inků (Das Vermächtnis des Inka, Georg Marischka, NSR/Itálie/Španělsko/Bulharsko, 1966) • Poklad na Stříbrném jezeře (Der Schatz im Silbersee, Harald Reinl, NSR/Jugoslávie/Francie, 1962) • Policejní akademii II: Jejich první nasazení (Police Academy 2: Their First Assignment, Jerry Paris, USA, 1985) • Poslední císař (The Last Emperor, Bernardo Bertolucci, Velká Británie/Francie/Itálie/Hong Kong, 1987) • Postřižiny (Jiří Menzel, ČSR, 1980) • Potíže se psem (Dog Trouble, William Hanna, Joseph Barbera, USA, 1952) - 175 -
• Potopa (Potop, Jerzy Hoffman, Polsko/SSSR, 1974) • Poutník (The Pilgrim, Charles Chaplin, USA, 1922) • Prachy v prachu (Pour 100 briques t'as plus rien..., Edouard Molinaro, Francie, 1982) • Prázdniny na Havaji (Hawaiian Holiday, Ben Sharpsteen, USA, 1937) • Pražákům, těm je hej (Karel Smyczek, ČSR, 1990) • Predátor (Predator, John McTiernan, USA, 1987) • Proč? (Karel Smyczek, ČSR, 1987) • Profesor Tom (Professor Tom, William Hanna, Joseph Barbera, USA, 1948) • Prohnilí (Les Ripoux, Claude Zidi, Francie, 1984) • První padouch (The First Bad Man, Tex Avery, USA, 1953) • Příkaz smrti (Copkiller, Roberto Faenza, Itálie, 1983) • Psí život (A Dog's Life, Charles Chaplin, USA, 1918) • Rambo (Rambo: První krev) (First Blood, Ted Kotcheff, USA, 1982) • Rambo II (George P. Cosmatos, USA, 1985) • Rána deštníkem (Le Coup du parapluie, Gérard Oury, Francie, 1980) • Rio Bravo (Rio Bravo, Howard Hawks, USA, 1959) • Romance o zamilovaných (Romans o vlyublyonnykh, Andrej Končalovskij, SSSR, 1974) • Romance pro křídlovku (Otakar Vávra, ČSR, 1966) • Rozmarné léto (Jiří Menzel, ČSR, 1967) • Rozpustilé tornádo (The Little Whirlwind, Riley Thomson, USA, 1941) • Ruské pole (Russkoje pole, Nikolaj Moskalenko, SSSR, 1971) • Řidičák (License to Drive, Greg Beeman, USA, 1988) • S tebou mě baví svět (Marie Poledňáková, ČSR, 1982) • Samotář (Le Solitaire, Jacques Deray, Francie, 1987) • Sedm statečných (The Magnificent Seven, John Sturges, USA, 1960) • Sedmikrásky (Věra Chytilová, ČSR, 1966) • Sestřičky (Karel Kachyňa, ČSR, 1983) • Sexmise (Seksmisja, Juliusz Machulski, Polsko, 1984) • Sindibád a tygří oči (Sinbad and the Eye of the Tiger, Sam Wanamaker, Velká Británie, 1977) • Skalpel, prosím (Jiří Svoboda, ČSR, 1985) • Skřivánci na niti (Jiří Menzel, ČSR, 1969) • Slavnosti sněženek (Jiří Menzel, ČSR, 1983) • Slunce, seno a pár facek (Zdeněk Troška, 1989, ČSR) • Slunce, seno, jahody (Zdeněk Troška, ČSR, 1983) • Smrt krásných srnců (Karel Kachyňa, ČSR, 1986) • Smrtonosná past (Die Hard, John McTiernan, USA, 1988) • Souboj o poklad Yankee Zephyru (Race for the Yankee Zephyr, David Hemmings, Austrálie/Nový Zéland/USA, 1981) • Souboj Titánů (Clash of the Titans, Desmond Davis, Velká Británie, 1981) • Specialisté (Les Spécialistes, Patrice Leconte, Francie, 1985) • Společenský lev (Social Lion, Jack Kinney, USA, 1954) • Stan a Oliver na výletě (Two Tars, Leo McCarey, USA, 1928) • Starostliví medvídci (The Care Bears Movie, Arna Selznick, Kanada, 1985) • Studený krocan (Cold Turkey, Charles Nichols, USA, 1951) - 176 -
• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Sudá a lichá (Pari e dispari, Sergio Corbucci, Itálie, 1978) Synové Velké medvědice (Die Söhne der großen Bärin, Josef Mach, NDR, 1966) Šašek a královna (Věra Chytilová, ČSR, 1987) Šílený Max (Mad Max, George Miller, Austrálie, 1979) Šílený Max II (Mad Max II, George Miller, Austrálie, 1981) Škytavé štěně (Hic-cup pup, William Hanna, Joseph Barbera, USA, 1954) Šogunovi nindžové (Ninja bugeicho momochi sandayu, Norifumi Suzuki, Japonsko, 1980) Špinavá záležitost (Une sale affaire, Alain Bonnot, Francie, 1981) Tarzan (Greystoke: The Legend of Tarzan, Lord of the Apes, Hugh Hudson, Velká Británie, 1984) Tatínkův víkend (Father's week/end, Jack Kinney, USA, 1953) Tenkrát na Západě (C'era una volta il West, Sergio Leone, Itálie/USA, 1968) Tenkrát na Západě. Tentokrát zbohatneme (Questa volta ti faccio ricco!, Gianfranco Parolini, Itálie/NSR, 1974) Tex a pán temnot (Tex Willer e il signore degli abissi, Duccio Tessari, Itálie, 1985) Tisíc dnů s Annou (Anne of the Thousand Days, Charles Jarrott, Velká Británie, 1969) To je má žena (That's My Wife, Lloyd French, USA, 1929) Total Recall (Total Recall, Paul Verhoeven, USA, 1990) Tři muži a nemluvně (3 hommes et un couffin, Coline Serreau, Francie, 1985) Tři veteráni (Oldřich Lipský, ČSR, 1983) Úder otevřenou dlaní (Wu lin zhi, Huaxun Zhang, Čína, 1983) Ucho (Karel Kachyňa, ČSR, 1970) Ukradená vzducholoď (Karel Zeman, ČSR, 1966) Únos aut (Bestellt - geklaut - geliefert, Wigbert Wicker, NSR, 1980) Útěk z New Yorku (Escape from New York, John Carpenter, USA, 1981) V pravé poledne (High Noon, Fred Zinnemann, USA, 1952) Valmont (Miloš Forman, Francie/USA, 1989) Vážení přátelé, ano (Dušan Klein, ČSR, 1989) Ve službách papeže (The Agony and the Ecstasy, Carol Reed, USA, 1965) Velká filmová loupež (Oldřich Lipský, Zdeněk Podskalský, ČSR, 1986) Velká země (The Big Country, William Wyler, USA, 1958) Velké nesnáze v Malé Číně (Big Trouble in Little China, John Carpenter, USA, 1986) Veselé vánoce (Big Business, James Wesley Horne, USA, 1929) Veselé velikonoce (Joyeuses Pâques, Georges Lautner, Francie, 1984) Vesmírná odysea (2001: A Space Odyssey, Stanley Kubrick, Velká Británie, 1968) Vesničko má středisková (Jiří Menzel, ČSR, 1985) Vetřelci (Aliens, James Cameron, USA, 1986) Vetřelec (Alien, Ridley Scott, Velká Británie, 1979) Viadukt (Viadukt, Sándór Simó, Maďarsko, 1983) Vinnetou – Poslední výstřel (Winnetou III., Harald Reinl, NSR/Itálie/Jugoslávie, 1965) Vinnetou – Rudý gentleman (Winnetou II, Harald Reinl, NSR/Francie/Itálie/Jugoslávie, 1963) - 177 -
• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Vinnetou (Winnetou I, Harald Reinl, NSR/Jugoslávie/Itálie, 1963) Vizitka z Československa (???, zakázkový film pro Alfred Scholze, ČSR, 1964) Vlčice (Wilczyca, Marek Piestrak, Polsko, 1983) Vražda v Orient- expressu (Sideny Lumet, Velká Británie, 1974) Všichni dobří rodáci (Vojtěch Jasný, ČSR, 1968) Vynález zkázy (Karel Zeman, ČSR, 1958) Výstřel z Aurory (Zalp Avrory, Juri Vyšinský, SSSR, 1965) Vzorná obsluha (From Soup to Nuts, Edgar Livingston Kennedy, USA, 1928) Z louže do bláta aneb z bláta do louže (Should Married Men Go Home, Leo McCarey, USA, 1929) Zahaleči (The Idle Class, Charles Chaplin, USA, 1921) Zamilovaní kocouři (Casanova Cats, William Hanna a Joseph Barbera, USA, 1950) Zamilovaný Donald (Crazy Over Daisy, Jack Hannah, USA, 1949) Zelený led (Green Ice, Ernest Day, Velká Británie, 1981) Zelig (Zelig, Woody Allen, USA, 1983) Zlatá horečka na Klondiku (Klondike Fever, Peter Carter, Kanada, 1980) Zlatá svoboda (Liberty, Leo McCarey, USA, 1928) Znamení raka (Juraj Herz, ČSR, 1967) Zpropadení muzikanti (You're Darn Toothin', Edgar Livingston Kennedy, USA, 1928) Zrada a pomsta (Kangyu Zhou, Čína, 1986, Tian guo en chou) Ženuška v kufru (Unaccustomed As We Are, Leo McCarey, USA, 1929) Žert (Jaromil Jireš, ČSR, 1968) Život s Tomem (Life With Tom, William Hanna, Joseph Barbera, USA, 1952)
- 178 -
11. Summary Hollywood and normalization Distribution of American movies in Czechoslovakia 1970-1989 It is quite difficult task to write historical research project without knowledge of historical archival materials. In this case the most important sources are documents from Ministry of culture or internal documents from Czechoslovak film and its organizations. In spite of this fact this work was written in the notion of underlining the main tendencies in the distribution of capitalistic movies in the socialistic movie distribution. The main source was Filmový přehled (“Movie overview”) which was published by Czech film institute (nowadays National Film Archive). It was overview of movies which were planed into cinemas which. I used this periodical as the main source of movie data. Thru bibliographic search I tried to accumulate as many articles as was possible. I looked for articles about distribution of American movies. These sources were explored with an attempt to find the main attitudes of distribution employees to American movies. In the second chapter and subchapters I summarized the trends of American distribution in Czechoslovakian theatres. In total American movies dominated in Czech theaters since 1922. Their share was suppressed in next decades. First it was on the part of Nazi government (1938-1945) and than on the part of Communist Party (19481989). This study is trying to examine film distribution of American movies in the years 1970-1989. This period is called usually as “normalization” - it is period after liberalization inside Communist Party and society at the end of the sixties which was suppressed by the military intervention of Warsaw Pact armies in 21st August 1968. In fact it was restoration of the pre-reform status quo and in many aspects it was returning to the earlier Stalinizm. The chapter 3 and its subchapters are overview of transitions in society and also in film distribution. Next chapter summarized purpose and operation of Czechoslovak film and its organization and elements important for distribution – Ústřední půjčovna filmů (Central film distribution) and regional film companies, Československý filmexport (Czechoslovak Film Export) and selective commission. Subchapter 4.4 is summing up praxis of so-called block-booking. Part five is expository chapter or methodological explain movies digest and discrepancies in national identity. The examine corpus is made from 342 American movies which were according to Filmový přehled in distribution between years 1970-1989. The whole sixth chapter examines the American movies from many points of view. Chapter “The Dwell” (6.1) point out a dwell from the original movies’ releases to Czech premiere which was averagely about 6 years. Next chapter “The Month of Scheduled Openings” is trying to find analogies between frequent release in summer months in US and release in Czech distribution. Unlike in America the opening of all kind of movies were spread into all months. Subchapter 6.4 sum up the most distributed directors. The most frequent names were Charles Chaplin in years 1970-1979, Sydney Pollack in years 1980-1984 and most successful American director in Czech theatres Steven Spielberg (1985-1989). In next subchapter I tried to outline potential incoming research of producers (take as studios or major distributors). The reason for being just outline is lack of ex- 179 -
act data. But still I can use available pieces of information and the result is that there were outflow of distributors like Disney, 20th Century-Fox and more in the eighties. The main reason was distributor’s claim to sell movies only at share (and in dollars) and this strategy was for socialistic distributors unacceptable. Next two subchapters (6.5 and 6.6) summarized language version of American films (mostly they were subtitled), film format and film ratio. The examine period was twilight of 70mm movies and theatres and therefore few attractive panoramic movies was reduced into widescreen 35mm film to allow them to be distributed in classic cinemas. The strategy of subtitled and dubbed movies was similar, because it was quite expensive and technologically demanding process to dubbed 70mm movies (with at least 4 sound-tracks). Genre is theme of subchapter 6.7. There were few dominant genres like dramas, comedies, adventure movies, psychological movies, criminal movies, musicals, westerns, movies for children and fantastic movies. There were also shifts in years 19701989. Rapidly decrease of dramas, westerns and child movies and contrariwise increase of fantastic movies. The Reasons might be on the side of distributors and their (un)willingness to sell movies for fixed sum of money. The rating (6.8) in Czech distribution wasn’t as systematically as in the case of i.e. MPEA. There can be found other motivations of rated movie ¨with most radical “restricted under 18 years”. It can be used as a dissemble advertisement which tell to movie goers – “in this movie you can see unseen thing, i.e. nudity, cruelty, violence”. Chapter seven sum up propagation or at least posters and posters’ mottos. These slogans or catchword were written on posters with assignment to sum up essence of movie. It could be some genre adjectives (i.e. drama or dramatic, comedy, adventurous, exciting, thrilling), names of the movie stars (i.e. Robert Redford, Charles Chaplin, Paul Newman, Jane Fonda, Barbra Streisand), author of novel (Raymond Candler and mainly European writers and dramatics) or the film awards (Oscar, prizes from IFF Cannes, Venice, Moscow). Next subchapter is trying to underline the dominant styles and trends of Czech movie posters on the example of 50 of them. Curiosity of these posters is fact that thanks to relationship between American and Czech distributors and thanks to monopoly, Czech authors didn’t need to comply with original propagation materials. Therefore Czech posters are peculiar works of art. The main emphasis was set on American stars but their portraits were deformed in collages, rollages and caricatures. One of the main streams was represented by the authors from sphere of illustration and animated cartoons. Therefore their bills look like illustrations witch grotesque touch. Other stream was represented by the authors with metaphorical style. Their works are full of surrealistic motives and this style is far away from the classical figurative posters. Last line of bills is the most specific Czech style – typographical posters, where the main role plays just name of movie and other textual elements. Last chapter is about attendance or popularity of American movies. These movies shared the supply of movies in 7,22% but their spectators made 24,9% from the whole audience. In this chapter I underline some preferred genres and their changes. The most popular genres were fantastic movies (as a result of their lack in supply) and adventure movies (as a result of increase of their number in last few examined years). This genre-preference-goaled audience goes across national cinematography. Traditional was highest popularity of domestically movies, mainly comedies. - 180 -
In summarization of results we came to this conclusions – American movies were still available, but their number increased and their audience on the contrary increased. First of all there were classical movies like Chaplin’s in the seventies. Second genre-group is made from socially-critical movies in first half of the eighties (i.e. Pollack). Third and most successful group comprise adventure and fantastic movies in second half of the eighties (both trends symbolized Steven Spielberg). In the preference of audience there was not such impact of national origin as in West German where American movies dominated the top tens. It can be explain with genre-preference-goaled audience for who is the nationality of movie marginal. The most popular genres were comedies, adventures and fantastic movies. Second audience preference refer to movie stars across national boundaries – most popular actors were Robert Redford, Paul Newman and Dustin Hoffman from US, Louis de Funés, Pierre Richard and Jean-Paul Belmondo from France and at last Bud Spencer and Terence Hill from Italy. American cinematography was on one hand capitalistic production which was under harder ideological claims but on the other hand these movies had high popularity and strong audience. This divergence – ideology and economy – must cause antagonistic pressures. Weakness of this work lies in inaccessible archive materials. Therefore it is more descriptive than explanatory. Maybe future declassifying and accessibility of some materials will lead to re-examination and to new studies.
- 181 -
