MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra Sportovních her
Pohybový výkon fotbalového rozhodčího Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Vypracoval:
Mgr. Pavel Vacenovský
Bc. Jaroslav Servít
Brno, 2010
-1-
Děkuji touto cestou panu Mgr. Pavlu Vacenovskému za odborné vedení, tpělivost a pomoc při tvorbě této závěrečné práce. Dále bych rád poděkoval všem arbitrům, kteří se účastnili měření v jednotlivých utkáních.
-2-
Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, které jsem při vypracování používal nebo z nich čerpal, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj. Souhlasím s umístněním a dalším využitím práce v knihovně FSpS MU Brno.
Bc. Jaroslav Servít: …………………………...........................
-3-
OBSAH Úvod
5
1. Metodologie
6
1.1 Cíl práce
6
1.2 Úkoly práce
6
1.3 Hypotézy práce
6
2. Rozbor literatuty
7
2.1 Srdeční frekvence
7
2.2 Srdečně cévní systém
10
2.3Výkon
12
2.4 Fyziologické zatížení
13
2.5 Energetický výdej
19
2.6 Únava
20
2.7 Únava a zotavné procesy
21
3. Osobnost rozhodčího
24
4. Kondiční příprava
27
5. Optimální pohyb na hřišti
30
6. Regenerace
34
7. Metody práce
37
7.1 Sběr dat
37
7.2 Metody sběru dat
38
7.3 Sledovaní arbitři
38
7.4 Organizace výzkumu
39
8. Výsledky
39
9. Diskuze
46
10. Závěr
47
10.1 Závěr pro praxi
47
Shrnutí
48
Literatura
49 -4-
Úvod Pohybový výkon fotbalového rozhodčího jako téma diplomové práce jsem si zvolil z toho důvodu, že působím jako arbitr v kraji Vysočina již od roku 2001 a tato problematika mne velice zajímá a inspiruje pro další činnost. Doufám také, že tato práce pomůže dalším, nejen začínajícím rozhodčím, odhalit či pochopit problematiku spojenou s tímto tématem a bude je motivovat k jejich lepšímu výkonu, především na hřišti. Dále bude tato práce také k dispozici pro rozhodčí k nahlédnutí a prostudování v Krajském fotbalovém svazu Vysočina (dále jen KFS) se sídlem v Jihlavě. Funkce rozhodčího byla objevena již ve starověkých olympijských hrách a tato funkce nebyla změněna do dnešního dne. Nemůžeme totiž předpokládat, že by se v utkání či zápasech soupeři dohodli na shodě ve sporných situacích. Zdá se, že je to poměrně jednoduchá činnost, dodržovat děj hry v duchu pravidel daného sportovního odvětví, ale pokud chceme, abychom splňovali určitý stupeň výkonu, musíme mít i určitou fyzickou kondici. Díky sporttesteru odhalíme jaká je tato kondice a výkon v utkání v kraji Vysočina a to bude i cílem této diplomové práce.
-5-
1.Metodologie 1.1 Cíl práce: Cílem této diplomové práce je zjištění pomocí sporttesteru Polar 300 a kompatibilního krokoměru pohybovou aktivitu rozhodčích fotbalu při utkáních v kraji Vysočina.
1.2 Úkoly práce: Dle stanoveného cíle jsem sestavil tzv. pracovní plán, který se skládá z několika níže uvedených částí: - rozbor literatury, stručně definovat výkon, fyzické zatížení, srdeční frekvenci, celkové seznámení se ze zadanou problematikou - pomocí sporttesterů a krokoměrů naměřit celkovou vzdálenost fotbalového rozhodčího v soutěžním utkání (v metrech) - tohoto výzkumu se celkem zúčastnilo 10 kvalifikovaných rozhodčích v kraji Vysočina, každý ve dvou utkáních 1.B, 1.A a krajského přeboru v mužských kategoriích v sezoně 2009 – 2010, tzn. 20 utkání - vyhodnocení a rozbor získaných hodnot, přenesení do počítače, ucelení do tabulek a grafů - konfrontace - závěr
1.3 Hypotézy práce H1: pomocí měřících přístrojů předpokládám, že hlavní rozhodčí v jednom soutěžním utkání v kraji Vysočina nepřekoná větší vzdálenost než 10 km. H2: dalším předpokladem je, že absolvovaná vzdálenost nebude nižší než 5 km.
-6-
2. Rozbor literatury 2.1 Srdeční frekvence Srdeční frekvence (SF) je jednou z nejsnáze měřitelných, relativně objektivních svalových veličin a můžeme ji považovat za nepřímý ukazatel zatížení organismu. Spolu s tepovým objemem srdečním se podílí na vytváření minutového objemu srdečního. Podle Seligera, Vinařického a Trefného (1980) souvisí hodnoty SF naměřené v klidu s převládajícím typem vegetativní inervace. Pohybují se v rozpětí 70 – 85 tepů/minutu. U sympatikotoniků 50 - 60 tepů/minutu.U parasymapatikotoniků, výrazně nižšími hodnotami SF (30 – 60 tepů/minutu) se můžeme setkat u aktivních sportovců (nikoliv rozhodčích) ve sportovních odvětvích, která se vyznačují vytrvalostním charakterem pohybové činnosti (silniční cyklistika, běhy na dlouhé tratě v lehké atletice atd.). Vezmeme – li v úvahu průměrné hodnoty obou výše uvedených skupin, můžeme většinou pozorovat klidovou SF mezi 60 – 70 tepy/min. Nejnižší hodnoty SF v průběhu denního cyklu nazýváme basálními hodnotami. SF se při zatížení zvyšuje ve třech fázích: a) úvodní fáze – do této fáze zařazujeme změny, které nastanou před zahájením činnosti a jsou vyvolávány startovními a předstartovními stavy. V podstatě se jedná o změny vyvolané podmíněným i reflexy a emocemi, přičemž u rozhodčích jsou v souvztažnosti s důležitostí a místem konání utkání, předchozími zkušenostmi, jejich trenéry a složením delegovaných rozhodčích. b) průvodní fáze – v souladu se zahájením vlastní pohybové činnosti, tělesné práce SF se od začátku prudce zvyšuje. Hovoříme o iniciální fázi a tento prudký růst SF je postupně nahrazen růstem pomalejším. Při předpokladu nepříliš intenzivního a neměnícího se výkonu se tento růst během 1-3 minut zastavuje a SF se ustaluje na hodnotách úměrných výkonu (homeostatická fáze). Změny SF v průběhu zatížení jsou vyvolávány podmíněně reflexními vlivy na signály spjaté se svalovou prací a dále nepodmíněnými reflexy, které vycházejí přímo ze svalové tkáně a z tlakových receptorů v krevním oběhu a signalizují zvýšení metabolismu.
-7-
Na těchto změnách se podílejí i další faktory, např. teplota těla, různé látkové (hormonální) a chemické změny v krvi apod. c) následná fáze – značí návrat SF k výchozím hodnotám . Rychlost návratu závisí na intenzitě, trvání konané práce a typu vegetativní nervové činnosti. Zpočátku je pokles SF rychlejší, následovně stále pomalejší. Rychlost návratu SF k výchozím hodnotám slouží též jako indikátor zdatnosti organismu. Obrázek 1: Změny srdeční frekvence ve fázi úvodní (1), průvodní (2), následné (3), před, při a po zatížení. (tepů/min.) 200 1
2
3
150
100
50 klid
zatížení
uklidnění
Srdeční frekvence je v setrvalém stavu v průvodní fázi lineárně závislá na intenzitě práce a je úměrná spotřebě kyslíku. Seliger, Vinařský a Trefný (1980) uvádějí poznatky Stegemanna, Ekelunda, Astranda a Ryhrimingové, v nichž podle Stegmanna (1972) se nachází hranice, kdy SF zůstává v setrvalém stavu a již nestoupá, asi 30 tepů nad klidovou hodnotu u netrénovaných osob (SF okolo 110 tepů/min) a u trénovaných jedinců se pohybuje okolo 130 tepů /min.
-8-
(min.)
Ekelund (1973) odvozuje lineární závislost na spotřebě kyslíku v oblasti 15-70 % maximálního pracovního výkonu. Obecně lze tedy tvrdit, že s růstem intenzity pohybové činnosti se zvýší i hodnoty SF. Avšak stoupá-li intenzita pohybových činností až k maximálním hodnotám, vykazuje SF zhruba od 90% maximální SF již jen malý přírůstek. Příčinou takového jevu, který nazýváme saturační efekt, je zvýšený podíl anaerobních procesů. Obrázek 2: Schematické znázornění kinetiky SF v závislosti na stoupající intenzitě fyzického
zatížení, která stoupá od klidových hodnot do maxima.
SF
zatížení
Zatížení (Bunc, 1990)
SF je závislá na věku, dosavadním tréninku a genetických dispozicích. S přibývajícím věkem SFmax klesá (Astrand, Rohandl, 1986).
-9-
Maximální hodnoty SF se u dospělých osob při tělesné práci pohybují mezi 180-220 tepy/min. Výjimečně může být dosaženo individuálních hodnot až k 215 tepům/min. Nejvyšší frekvence tepu, při nichž jsou sportovci ještě v setrvalém stavu, se udávají mezi 150-185 tepy/min. Kritická hranice SF je asi 180 tepů/min., jestliže zatížení dále stoupá je podmíněno maximálně možným kyslíkovým dluhem a může být pouze krátkodobé. Jestliže se hodnota SF pohybuje nad hranicí 190 tepů/min., jedná se již o neekonomickou regulaci a v případě déletrvajícího zatížení na této či vyšší úrovni musí již být srdce jak funkčně, tak morfologicky speciálně přizpůsobeno (Seliger, Vlinařický, Trefný, 1980). Doba trvání závisí na intenzitě, trvání zatížení a trénovanosti organismu. U lehkého zatížení může být výchozích hodnot dosaženo již za několik minut, u těžké svalové práce může návrat trvat i několik hodin. Rychlý návrat můžeme pozorovat při parasympatikotonii, pomalý u sympatikotomie. Měření SF nám dle Bunce (1997) umožňuje: 1. hodnotit intenzitu aplikovaného pohybového zatížení 2. posoudit trénovanost jedince 3. posoudit úroveň a změny aerobní zdatnosti při použití submaximální intenzity
pohybového zařízení
4. posoudit stupeň únavy v důsledku aplikovaných pohybových činností.
2.2 Srdečně-cévní systém Dle Dovalila (2002) je srdečně cévní systém úzce funkčně spojen s dýchacím systémem, tento komplex se terminologicky označuje jako systém kardio – respirační. Má řadu důležitých funkcí, podílí se na zajištění přísunu živin do činných svalů, následně odvádí zplodiny látkové přeměny, tj. katabolity (např. laktát, amoniak). Podílí se také na termoregulaci, zajišťuje stálost vnitřního prostředí, imunitu a další děje.
- 10 -
Jednotlivé parametry kardio-respiračního systému vykazují vlivem pohybového zatížení v průběhu cíleného tréninku řadu změn, a to jak relativních (přímá odpověď na zatížení) tak i v souvislosti s tréninkem dlouhodobého charakteru). V krvi se jedná o hodnoty hematokritu, vyjadřující procentuální poměr mezi tekutou složkou krve, tj. krevní plasmou a pevnými částmi, např. erytrocyty a leukocyty. Hodnota hematokritu většinou v souvislosti s pohybovou a aktivitou stoupá jako projev zahuštění krve v důsledku odvodnění, tj. dehydratace organismu, související zejména s pocením. Hodnoty hematokritu se tak z průměrných 45% mohou zvýšit na 48% i více. Zátěžová či pozátěžová dehydratace není ovšem prostá ztráta vody, téměř vždy je do provázena i ztrátou minerálů (sodíku, hořčíku, draslíku aj.), dochází k osmotickým změnám, jejich zevními projevy jsou bolesti a křeče svalů. V některých případech zatížení aerobního laktátového typu se objevuje pracovní metabolická acidóza, tj. zakyselení krve vlivem zvýšené koncentrace např. kyseliny mléčné – laktátu, či pyruvátu.
Zvýšená acidóza (víc než 6-8
mmol/l krve) má nepříznivý vliv na průběh a pokračování pohybu , je narušena koordinace pohybu, hraniční hodnoty pak neumožňují pokračovat v pohybové činnosti. Průběžně i v rámci regenerace se proto doporučuje doplňovat v pitném režimu i látky podílející se na alkalické rezervě krve, např. bikarbonát sodný či hydrogenfosforečnany sodné. Tím se aktivně předejde dalšímu poklesu pH. Udržení míry hydratace a iontového stavu k základním principům stálosti vnitřního prostředí. V krevním obraze se v souvislosti s pohybovou aktivitou většinou zvyšuje počet červených krvinek. Celkový počet bílých krvinek při zatížení též stoupá. Je to důsledek zvýšené funkce sympatiku na začátku činnosti, kdy se začnou leukocyty vyplavovat zejména ze sleziny, z
kostní dřeně. Krevní destičky
nevykazují v důsledku zatížení výraznější změny. Při pohybové činnosti dochází ke značným změnám ukazatelů krevního oběhu (mnohé z nich jsou důležitým diagnostickým činitelem při kontrole tréninkového
- 11 -
efektu a intenzity zatížení). Takovým hlavním a nejčastěji používaným ukazatelem je tepová frekvence. Tepová
frekvence je velmi ovlivnitelný ukazatel, reaguje přes stresové
hormony (adrenalin) na rozrušení, zvyšuje se tudíž i v předstartovním stavu. Její zvýšení charakterizuje intenzitu zatížení, k výchozím hodnotám se vrací až v době uklidnění. Čím strmější je návrat při zotavení, tím je jedinec zdatnější. Klidové hodnoty se pohybují okolo 70 tepů z a minutu, u dětí jsou tyto hodnoty vyšší. Vlivem tréninku, zejména vytrvalostního, se klidové hodnoty snižují (vagotonie či parasympatikotonie – 35 tepů za minutu výjimečně i hodnoty nižší). Opakem je sympatikotonie hodnotami v klidu nad 80 tepů za minutu, spíše u rychlostně trénovaných jedinců či jako příznak přetrénování. Maximální hodnoty tepové frekvence (TF max.) mohou dosahovat až pře 200 tepů za minutu.
2.3 Výkon Dle Dovalila (2002) můžeme chápat sportovní výkonnost jako činnost opakovaně podávat výkon. Formuje se postupně a dlouhodobě je výsledkem přirozeného růstu a vývoje jedince, vlivů prostředí a vlatního sportovního tréninku. Vývoj člověka určují jednak vrozené dispozice (vlohy , talent). Vrozené dispozice se zčásti přizpůsobují vlivům prostředí, v němž se jedinec nachází a vyrůstá. Organizovaný sportovní trénink znamená řízené ovlivňování výkonnsotního růstu jedince s cílem dosáhnout takových změn, aby se zvyšovala úroveň trénovanosti sportovce. Ta se stává základem aktuálního sportovního výkonu. Sportovní výkon je vymezený systém prvků, který má určitou strukturu – zákonité uspořádání a propojení sítí vzájemných vztahů. Každý sportovní výkon charakterizuje jak počet, tak i uspořádání faktorů. V některých výkonech může dominovat převážně jeden faktor, jiné jsou postaveny na existenci většího zastoupení faktorů. Sportovní výkon se uskutečňuje prostřednictvím sportovní činnosti, tedy činnosti pohybové zaměřené na dosažení maximálního výkonu. Tato činnost je postupně osvojována a zdokonalována jako dovednost. Tu chápeme jako tréninkem získaný komplex výkonových předpokladů sportovce řešit správně a účinně úkoly dané sportovní specializace. - 12 -
Lehnert, Novosad, Neulus (2001) uvádí, že sportovní výkon lze charekterizovat jako projev specializovaných schopností sportovce. Jeho obsahem je uvědomělá pohybová činnsot zaměřená na řešení úkolu, který je vymezen pravidly jednotlivých disciplín, závodů, soutěží a utkání. Sportovní výkonnost je schopnost podávat poměrně stabilní výkony na úrovni trénovanosti sportovce. Sportovní výkon je také ovlivňován – 1. Vrozenými dispozicemi, 2. Trénovaností, 3. Sociáoním prostředím Výkonnostní kapacita představuje souhrn tělesných a duševní schopností jedince, podložených úrovní fyziologických funkcí organismu. Soubor konkrétních kvalit dle závodní disciplíny. Na její úrovni se podílí úroveň všech složek podmiňujících výkon ve zvolené disciplíně. Trénovanost vyjadřuje sktuální míru specifického přizpůsobení jednotlivých složek osobnosti sportovce na tréninkové a soutěžní zatěžování. Připravenost k výkonu je především souborem aktuálních psychických schopností, které vytvářejí předpoklady podat výkon n aodpovídající úrovni výkonnostní kapacity.
2.4 Fyziologické zatížení Výkon jedince v motorické činnosti je určen složitými poměry různých vztahů a vlastností. Astrand a Rohandl (1986) uvádějí následující schéma:
VÝKON
výdej energie
aerobní anaerobní
nervosvalová funkce
síla technika
psychologické faktory
motivace taktika
Podle Choutky (1986) je zatížení nutno chápat nejčastěji jako podnět, v němž musí být obsažena biologická, psychická a sociální hlediska. Motorický podnět působí komplexně.
- 13 -
Z hlediska adaptačního podnětu bývá zatížení charakterizováno vnějším pohybovým projevem
a jeho vnitřní odezvou. Vnější zatížení se vztahuje
k pohybové činnosti a vyjadřuje se např. množstvím nebo náročností, resp. Trváním, obsahem, rychlostí, počtem opakování atd. Jeho vliv na lidský organismus je podmíněn působením objektivních i subjektivních faktorů (úrovní trénovanosti, vnějším prostředím, materiálním vybavením apod.) Macháček, Vávra (1988) uvádějí, že vnitřní zatížení charakterizuje odezvu organismu nebo jeho systémů na vnější zatížení. Jeho velikost se nejčastěji vyjadřuje srdeční frekvencí, energetickým výdejem, spotřebou kyslíku atd. Intenzita zatížení znamená stupeň úsilí při pohybové činnosti. Lze vyjádřit jako absolutní (hodnotami energetické spotřeby vyjádřené kcal, kJ atd.) nebo relativní (procentem maximální srdeční frekvence, maximální spotřeby kyslíku). Intenzita tělesného zatížení se často vyjadřuje v procentu maxima – velmi často se ale také neuvádí v procentu kterého maxima. Tento pojem je někdy nevhodně používán, resp. Interpretován méně zkušenými trenéry, ale i lékaři. K posouzení intenzity absolvovaného zatížení uvádí Placheta (1982) čtyři základní možnosti určování procentuálních podílů: 1)Procento maximálního výkonu Známe-li hodnotu maximálního výkonu vyjádřeného v měřitelných jednotkách (W, m, m.s -1,
km/h apod.), pak můžeme i zatížení v utkání či v některé jeho
části vyjádřit v % maximálního výkonu. Například v přípravném období sportovce můžeme využít bicyklový ergometr jako součást tréninkové přípravy pro vytrvalost v síle. Známe-li hodnoty maximálního výkonu (W max.) na ergometru z laboratorního vyšetření ( a nelze-li měřit fyziologickou odezvu SF a VO2 ), můžeme dávkovat určitá % maximálního výkonu nebo určité zatížení (např.W) a dodatečně určit % maxima. 2)Procento maxima aerobního metabolismu (%VO2 max.) Při
zatížení
různé
intenzity
je
využíván
různý
podíl
maximální
aerometabolické schopnosti a bývá vyjadřován jako % VO2 max.. Tento údaj je
- 14 -
velmi důležitý pro kontrolu a řízení tréninkového procesu, kde ho můžeme určit ve vztahu spotřeby O2 k srdeční frekvenci. a) Určení VO2 max. ve vztahu k srdeční frekvenci Srdeční frekvence měřená palpačně nebo telemetricky je v současné době nejdostupnějším ukazatelem intenzity absolvovaného tělesného zatížení. Má-li být odhad intenzity co nejvěrohodnější, měl by se opírat o vtah k naměřené hodnotě VO2. V praxi lze na základě laboratorního vyšetření složeného minimálně ze třech stupňů (středního, maximálního a submaximálního) sestrojit regresní přímku (v konečné fázi křivku) vztahu mezi vzrůstem spotřeby O2 utvoří třídní intervaly po 10%, kterým na ose y odpovídají příslušné třídní intervaly hodnot srdeční frekvence. Průběh křivky a hodnot třídních intervalů jsou individuální a mění se v závislosti na změně funkčního stavu organismu. b) Určení % VO2 max. při vytrvalostním výkonu Velký význam pro vytrvalostí výkon má schopnost organismu vydržet při výkonu s velkým úsilím co nejdéle a s co nejvyšším procentem VO2 max. nebo pracovat při stejné intenzitě s co nejnižším procentem, tedy s vysokou mechanikou účinností. Tyto adaptační mechanismy lze správným tréninkem příznivě ovlivňovat. Sportovec s nejvyšší hodnotou VO2 max. nemusí být výkonnostně nejlepší, neboť záleží na jeho schopnosti hospodaření se svojí kapacitou. Tuto jeho vlastnost umožňuje posoudit určení
% VO2 max.při
určitých zatíženích, které můžeme stanovit buď graficky z uvedeného vztahu nebo matematicky po odečtení klidových hodnot, měříme-li současně i VO2. 3)Procento zatížení cirkulace (% SF max.) Při určování % maxima je nutné rozlišení mezi % maxima aerobního a maxima určeného ze srdeční frekvence, tedy zatížení cirkulace. Oba pojmy nejsou totožné, nemusí se krýt a je tedy potřeba je rozlišovat. Nejvýhodnějším způsobem možnosti určení % zatížení cirkulace je vzorec dle Andersena. (Placheta, 1982)
- 15 -
100x (průměrná pracovní SF - SF klid) % zatížení cirkulace = SF max. -SF klid
4) Procento náležité hodnoty bazálního metabolismu Dle Seligera, Vinařického, Trefného (1980) intenzitu nebo energetickou náročnost zatížení stanovujeme u tohoto způsobu buď odhadem nebo měřením popsaným v literatuře. Tento způsob stanovení je vhodný, jestliže nemáme k dispozici individuální maximální hodnoty
srdeční frekvence (SF max.) a
spotřeby kyslíku (VO2 max.). S novějším názorem na faktory ovlivňující fyzickou výkonnost a tělesnou zdatnost se setkáváme v literatuře u Plachety (1996).
- 16 -
Obrázek 3: Limitující faktory tělesné zdatnosti (upraveno dle Seligera 1980)
SLOŽKY
MORFOLOGICKÁ
SVALOVÁ
Hmotnost, výška (BMI) Složení těla
Síla
izmetrická izokinetická izotonická
Silový výkon
N (force) Nm(torque)
Pracovní výkon
fyzický (W) energetický(J)
Vytrvalost
rychlostní krátkodobá střednědobá dlouhodobá statická dynamická
FYZIOLOGICKÁ ZDATNOST Ohebnost
METABOLICKÁ TĚLESNÁ ZDATNOST
Energ. Metabol. Ostatní metal.
KARDIORESPIRAČNÍ
Plicní Oběhové funkce Transport O2
PSYCHICKÁ
MOTORICKÁ ZDATNOST
Hbitost, Pohyblivost (agility) Rovnováha (balance) Koordinace Rychlost pohybu (speed) Rychlost reakce (reaction time)
- 17 -
Obrázek 4: Limitující faktory tělesné výkonnosti (upraveno dle Seligera 1980)
Fyzická zdatnost
věk a pohlaví somatický stav zdravotní stav motivace psychické faktory
Trénink
druh intenzita trvání poloha rytmus program
Prostředí
nadmořská výška horko chlad hluk čistota vzduchu bioritmy časové pásmo
Fyzická výkonnost výkon
Techniké podmínky Sociální podmínky Výživa a regenerace
- 18 -
2.5 Energetický výdej Seliger, Vinařický, Trefný (1980) uvádějí, že fotbal je sportovní hra, v níž dochází ke kombinaci cyklických a acyklických pohybů různé intenzity provázených v nepravidelném střídání velkou emocionálně psychickou zátěží. Na této zátěži se ve velké míře podílí i CNS, který je neustále v pohotovosti při odhadu a hodnocení jednotlivých herních situací. Energetický výdej během celého utkání neustále kolísá, jsou chvíle, kdy rozhodčí stojí na místě či je v pohybu nižší intenzity, a naopak jsou kratší okamžiky s výdejem blízkým maximální intenzitě. Lze konstatovat, že výdej energie na jednotku času roste s nějakou mocninou rychlostí, přičemž mocnitel se liší v závislosti na typu prováděné činnosti tréninkem a zvýšenou výkonností se výdej energie za jinak stejných okolností zmenšuje. Menší energetický výdej souvisí nejen s úspornějším prováděným cvičení, ale také s lepším využitím živin, tj. dokonalejší přeměnou látek v trénovaném organismu. Může ale rozhodčí ve fotbalovém utkání provádět svojí pohybovou činnost „úsporněji“? Existuje nějaký vztah mezi kvalitou hry a energetickým výdejem při rozhodování? Zde je příklad energetického výdeje v chůzi a v běhu – pohybových činnostech souvisejících s lokomocí rozhodčího ve fotbale. Uváděné údaje jsou vypočítány pro časovou jednotku 60 min. U mužů o hmotnosti 75 kg a vyjadřují vztah závislosti energetického výdeje na rychlosti pohybu a překonané vzdálenosti. Nejnižší energetický výdej nastává při rovnoměrném přímočarém pohybu.
- 19 -
Tabulka 1: Výdej energie v závislosti na rychlosti (Upraveno dle Seligera 1980) Rychlost km/h 4 6 8 10 12 10 14 18 22 27 31 35
Chůze
Běh
Výdej energie kj/h kcal/h 1260 300 1510 360 1800 430 2760 660 3850 920 2800 670 3770 900 4940 1180 9210 2200 22600 5400 41860 10000 73250 17500
Tabulka 2: Energetický výdej v závislosti na překonané vzdálenosti. (Upraveno dle Seligera 1980) Délka trati (m) Výdej energie na celou trať kj/h kcal 100 210 50 400 540 130 800 670 160 1500 840 200 3000 1260 300 5000 180 430 10000 3010 720
Výdej energie na každých 100 m kJ/h kcal 209 50 134 32 84 20 56 13,3 42 10 36 8,6 30,1 7,2
2.6 Únava Únavu označuje Soulek (1995) jako stav snížené výkonnosti organismu, jehož příčinou může být útlum nervové soustavy, vyčerpání energetických rezerv nebo zaplavení organismu metabolity látkové výměny. Únavu rozlišuje na akutní nebo chronickou. Podle Mackové (1990) můžeme hovořit o následující únavě: a) Lokální svalová únava: vzniká při zapojení určitých svalových skupin do déletrvající činnosti, je v úzkém vztahu k úbytku svalového glykogenu. Zotavení - 20 -
z lokální svalové únavy je však mnohem rychlejší než návrat obsahu glykogenu k normě. b) Celková svalová únava: vzniká při sportovních výkonech spíše nemožností překročit limit oběhové a metabolické odpovědi než místními příčinami. Spotřeba kyslíku stoupá a posléze se uplatní i anaerobní metabolismus, přičemž, může být dosažena i jeho samotná hranice, která je tvořena koncentrací kyseliny mléčné v krvi a kyslíkovým dluhem. Dochází k maximálnímu zatížení oběhového systému, zvyšuje se minutový objem srdeční prostřednictvím růstu srdeční frekvence a zvýšením tepového objemu. Minutový objem srdeční se při maximální námaze může zvýšit 5x-7x a při dosažení hraniční adaptace cirkulačního systému mluvíme o „oběhové únavě“. Tuto únavu ovlivňuje věk a stav aparátu krevního oběhu, přičemž jednotlivci se zdatným aparátem se unaví mnohem později a také se zotaví mnohem rychleji po ukončení námahy než osoby s méně zdatným aparátem krevního oběhu. Při mírné námaze se jako zdroj energie spotřebovávají ze 70% tuky, při těžké a vyčerpávající slouží jako energický zdroj glykogen ve svalech. Glykogen za tohoto stavu prakticky mizí a tuto únavu označujeme jako „metabolickou“ nebo „substrátovou“. Návrat svalového glykogenu k normě trvá v tomto případě několik dní. c) Celková únava : tento druh únavy nemusí být způsoben snížením svalových kontrakcí, vyčerpáním cirkulace či metabolických zásob, ale často souvisí s faktory jako jsou zájem, motivace, odměna za práci atd. Podstatou fyziologického výkladu celkové únavy je funkce CNS. 2.7 Únava a zotavné procesy Soutěžní i tréninková činnost vyvolá únavu. Ta se projevuje v řadě dílčích příznaků, ale především ve snížení celkové výkonnosti. Rozlišuje se únava tělesná a duševní, únava celková (globální) a místní. Klasifikuje se i jako únava periferní (změny ve svalech – např. vyčerpání energetických rezerv, pokles vody
a
elektrolytů, zvýšená koncentrace laktátu) a centrální (snížená funkce CNS). Únava se posuzuje podle změn celkové rekce organismu, podle rychlosti zotavných procesů, směřujících k obnově rovnovážného stavu.
- 21 -
Lze použít i objektivních ukazatelů (z biochemických např. zvýšená hladina močoviny nebo kratinkinázy v krvi, snížený poměr testosteron/kortizol nebo glutamin/lutamat, zvýšený hydroxyprolin v moči aj.). Příčiny a mechanismy únavy se vysvětlují různě. Nejčastěji pomocí systémového přístupu, který propojuje dílčí zdroje únavy a přihlíží přitom ke sjednocující funkci CNS. Za hlavní zdroje únavy se obecně považují: - snížení energetických rezerv organismu, - nadbytek některých produktů látkové výměny (např. laktátu), - narušení vnitřního prostředí organismu (např. iontové rovnováhy), - změny regulačních a koordinačních funkcí (např. poruchy nervosvalového přenosu). Ve svém souhrnu představuje takový stav přechodné snížení funkcí jednotlivých orgánů nebo organismu jako celku. Zotavné procesy, směřující k likvidaci a návratu do výchozího stavu, představují komplex fyziologických a psychologických procesů: -
uklidnění, návrat do výchozího stavu (srdeční činnost, dýchání aj.)
-
obnova energetických rezerv
-
obnova neuroendokrinní a iontové rovnováhy
-
zvýraznění anabolických dějů
-
odstranění zplodin látková výměna
-
pokles svalové tenze
-
pokles aktivační úrovně (snížení emočního napětí).
Tyto procesy se uskutečňují v závislosti na předchozím zatížení (jeho typu) a jsou časově různorodé, tzn. Rychlost jednotlivých zotavných procesů není stejná (tabulka 15.) Průběh zotavení není lineární či rovnoměrný. V souhrnném pohledu lze podle známých údajů sledovat fázi rychlou a pomalou. Fáze rychlá trvá asi 5 minut a lze při ní pozorovat vyšší rychlost poklesu různých funkcí, během této doby byl
- 22 -
zaznamenán pokles hodnot až o 80 procent. Ve fázi pomalé trvá minuty až hodiny (případně i dny), než jsou zotavné procesy ukončeny. Hodnocení dynamiky zotavných procesů, zvláště hlavních fyziologických funkcí (např. TF), bývá součástí posuzování stavu trénovanosti. Přes jiné souvislosti vyplývající s věkem a pohlavím výkonností má především individuální dlouhodobé sledování nesporný význam a rychlejší návrat ke klidovým hodnotám které lze obecně spojovat s pozitivním účinkem tréninku.(Dovalil 2002)
Tabulka 3: Změny obsahu některých látek ve svalu během zotavení po zatížení Intenzita a doba trvání cvičení maximální intenzity minus 10 sekund střední intenzity - 15 min.
mírné intenzity - 5 hod.
různého typu (Dovalil 2002, 93) zotavná fáze
Změny výchozích hodnot Kreatinfosfát glykogen
po skončení 4 min. po skončení po 15 min. po 30 min. po 60 min. po 6 hod. po 12 hod. po 24 hod. po 48 hod. po skončení po 30 min. po 60 min. po 6 hod. po 12 hod. po 24 hod. po 48 hod. po 72 hod.
minus 45% minus 10% minus 138mg% minus 71 mg% minus 48 mg% plus 23 mg% plus 97 mg% plus 110 mg% minus 89 mg% minus 57 mg% plus 11 mg% minus 37 mg% minus 14 mg% plus 13 mg% minus 2 mg% plus 17 mg%
- 23 -
minus 190 mg% minus 130 mg% minus 64 mg% plus 11 mg% plus 143 mg% plus 187 mg% plus 141 mg% plus 15 mg% minus 400 mg% minus 322 mg% minus 272 mg% minus114 mg% plus 180 mg% plus 216 mg% plus 267 mg% plus 168 mg%
3. Osobnost rozhodčího Být dobrý psycholog Fotbalový rozhodčí musí být dobrý psycholog. V každé situaci by se měl pokusit vybrat co možná nejlepší řešení. Z klidného rozhodčího vyzařuje důvěra a ostatní aktéři utkání včetně diváků to brzy vycítí. Komunikace Rozhodčí musí ve verbálním projevu používat pouze oficiální fotbalové názvosloví a vyvarovat se slangových výrazů. Pokud se utkání vyvíjí tak, že vznikají problémy, které se po závěrečném odpískání mohou přenést v horlivou diskuzi s hráči anebo trenéry, musí se rozhodčí vyjadřovat přesně, jasně bez pohrdání, ironie, popřípadě uznání své chyby. Pokud použuiji humor ve vysvětlování situací, musí to vyvolat pozitivní reakci na straně druhé. Takt Jedná se o vrozenou vlastnost osobnosti, jejíž použití může přinést ve vypjatých momentech své dividendy. Spolu s diplomatickým přístupem mohou vyústit ke spokojenosti všech zainteresovaných osob. Zdvořilost Tuto vlastnostmusí rozhodčí uplatňovat ve všech případech. Při současné rostoucí agresivitě v lidské společnosti, která se často nezdravě přenáší do dění na hřišti, je někdy velmi těžké reagovat slušným způsobem na urážky ze stran trenérů, diváků či v situaci po utkání i samotných hráčů. Rozhodčí disponuje obrannými mechanismy, ale jejich uplatnění někdy spíše podpoří růst konfliktu. Dilema
„hroší
kůže“ či „králičích uší“ musí každý rozhodčí řešit podle
momentálního vývoje dané herní situace. Rychlá a správná rozhodnutí Podstatně přispívají k řešení problémů ve sporných momentech hry. V každém utkání se vyskytují sporné, nepřehledné momenty, ve kterých si je rozhodčí nejistý a rozhoduje na základě své zkušenosti či intuitivně.Například při
- 24 -
situacích jako jsou standardní situace. Praxe rychlého rozhodování by se měla stát návykem každému rozhodčímu fotbalu!
Loajalita Souvisí s týmovým pojetím práce všech rozhodčích. Všichni mají stejná práva a povinnosti, žádný z nich nemá být kritikem ostatních. Na hřišti i mimo něj jsou týmem v rozhodování určeného zápasu. Zkušenější musí podržet toho méně zkušenějšího ve sporných situacích. Případné vzniklé nejasnosti si mohou vysvětlit o poločasové přestávce či po skončení utkání v kabině rozhodčích. Samozřejmě, že tím předcházejí kvalitní předzápasovou přípravu (pohovorem). Nestrannost Mezi vlastnosti Čechů rýpnout si do každého arbitra, kteý rozhoduje fotbalové utkání je pokřik:“ jak to pískáš, kolik ti dali...“ atd. Bohužel různé fotbalové aféry k tomuto nenapomáhají, aby si diváci nezaskandovali. Rozhodčí musí být nestranný! Nesmí být zaujatý pro jedno či druhé druřstvo. Patří to mezi požadavky pro řízení každého utkání – i ty mládežnické. Jednání s trenéry Rozhodčí by během utkání neměli s trenéry družstev vůbec komunikovat. Případné dotazy k danému rozhodnutí může pokládat pouze kapitán družstva, který na to má právo, a to zdvořilou formou. Striktní dodržování tohoto nařízení může v utkáních mládeže navodit i humorné situace. Trenér zaujatý herním dějem, motivován sponzorem klubu či svými ambicemi se velice často pokouší pro své družstvo dosáhnout některých nesportovních výhod, přičemž u svého družstva pomíjí základní chyby a přestupky. Nejlepším řešením tohoto dilematu je nekomunikovat, ani jako hlavní rozhodčí ani jako asistent, s trenéry či omezit dialog na nezbytně nutnou míru. Diskuze Zejména při remízách při konci utkání nebo těsné porážce domácího družstva nemusí být ukončení utkání a odchod rozhodčích do šaten - 25 -
bezproblémový. Přesvědčování hráčů či dokonce debata s diváky bezprostředně po emotivním závěru utkání postrádá jakýkoliv význam. Jestliže už dojde k vynucené diskusi, je vhodné použít velice diplomatických řešení.
V duchu pravidel Rozhodčí je jen součástí dění na hřišti a neměl by působit na další aktéry utkání jako nejdůležitější osoba hry. Měl by umět projevit určitou míru tolerance, neměl by vystupovat v roli exhibicionisty. Na druhou stranu rozhodčí nesmí připustit, aby jej hráči nerespektovali, či dokonce přehlíželi. Přátelský postoj Nemusí být na škodu i v průběhu vlastní hry. Rozhodčí může podat hráči pomocnou ruku ke zvednutí ze země, vyjádřit pochopení pro jeho nezdar ve hře. Pokud rozhodčí hráče zná i přesto mu vyká, je to jedna z nepsaných podmínek na hřišti. Jinak s hráči oslovují číslem, které jim patří pro daný zápas. Rozhodčí by neměl řídit utkání družstev, k nimž má jakékoliv vztahy či závazky. Anticipace Je neocenitelnou vlastností pro dobré rozhodování utkání. Výhodu mají samozřejmě ti rozhodčí, kteří sami fotbal aktivně hráli a věnují se mu i z jiné stránky než je rozhodování. Měli by znát většinu triků, které hráči používají vůči rozhodčím (např. často přifilmované faulové momenty na hranici pokutového území nebo přímo v něm). Správné postavení rozhodčího ( viz příloha), vizuální či verbální domluva snižují četnost osobních kontaktů a tím i problematiku rozhodování. Využití kapitána družstva Kapitán družstva či v případě jeho absence na hřišti nahlášený zástupce by měl být spojovacím článkem na ose rozhodčí – hráči – trenéři.. Kapitán domácího družstva může sehrát významnou roli i při uklidňování rozbouřeného prostředí a pro navození far play i u obecenstva.
- 26 -
Čistá, tvrdá hra v rámci pravidel Agresivita se projevuje v současném fotbale ve všech herních činnostech, rostoucí dispozice účastníků hry, vyšší herní nasazení a tím rychlejší hra kladou na rozhodčí zvýšené nároky při rozhodování. Rozhodčí musí umět odlišit zdravou agresivitu od úmyslných osobních soubojů či záludností hráčů, které musí být ihned progresivně trestány (žlutá karta, popř. vyloučení). Pouhým opakováním ústního napomenutí ztrácí rozhodčí prestiž u všech zúčastněných aktérů a hra se mu postupně může vymknout z ruky. Mít odvahu Rozhodčí musí udržet nasazené měřítko rozhodování během celého utkání bez ohledu na čas, skóre, družstvo. Znamená to nepodléhat nátlaků hráčů, trenérů a diváků, který je zejména ve vyrovnaných utkáních značný.
4. Kondiční příprava Výborná kondice každého rozhodčího je neodmyslitelnou součástí jeho výkonu na hrací ploše. Bez dobrého fyzického stavu se nedá žádné utkání řídit. Únava, která postihne arbitra v průběhu utkání, může způsobit, že se dopustí hrubých chyb. Jedná se především o špatné poziční postavení při vyhodnocování jednotlivých herních situací, kdy se sudí nestačí do správné pozice včas přemístit. Při plánování tréninkových postupů je samozřejmě důležité vycházet z dobře známých didaktických zásad. Podle Bedřicha (2006) tyto zásady usměrňují tréninkový proces, vztahují se k tréninkovému zatížení, jeho účinnosti, specifičnosti a proporcionalitě. Didaktickými zásadami jsou: -
zásada systematičnosti
-
zásada postupného zvyšování tréninkového zatížení
-
zásada cykličnosti
-
zásada všestrannosti
Dodržování všech těchto zásad je naprosto nezpochybnitelné a v tréninkové přípravě rozhodčích je tudíž průběžně aplikované. V této části textu se však zaměříme pouze na specifika kondiční přípravy rozhodčích. - 27 -
Na první pohled je patrné, že se zápasový výkon rozhodčího a hráče liší. Na rozdíl od hráčů, kteří podstupují osobní souboje, pracují s míčem a využívají spousty dalších činností, potřebných ke hře, se zápasový výkon rozhodčího skládá pouze z běhů. Hodně je využíván i běh pozadu a cval stranou, které dávají možnost rozhodčímu se pohybovat po hrací ploše a přitom neztratit přehled o dění. Je třeba však nutno podotknout, že rozhodčí patří k těm, kteří toho na hrací ploše naběhají nejvíce. Musím zmínit i to, že každé utkání má svá specifika, rozhoduje např. velikost a kvalita hřiště, herní vyspělost týmů a samozřejmě styl řízení každého arbitra. Tato problematika může být nadále hlouběji zkoumána, pro naši orientaci nám ale postačí. Jde nám především o to, povšimnout si specifik řízení utkání v oblasti kondice a tomu přizpůsobit plánování přípravy. Je zřejmé, že základním předpokladem je výborná vytrvalost. V samotném utkání je však i nedílnou součástí rychlostní vytrvalost a rychlost. „Vytrvalost můžeme definovat jako schopnost k dlouhodobému vykonávání pohybové činnosti určité intenzity, aniž by došlo ke snížení její efektivnosti, tzn. odolávat únavě.“ (Bedřich, 2006) „Rychlostní vytrvalost znamená schopnost vykonávat pohybovou činnost absolutně nejvyšší intenzitou co možná nejdéle – do 20 až 30 s.“ (Dovalil a kol., 2002) „Rychlostní schopnosti chápeme jako vnitřní předpoklady provedení pohybu vysokou až maximální rychlostí, jako schopnost zahájit a uskutečnit pohyb v co nejkratším čase. Pohybová činnost je prováděna s maximálním úsilím a intenzitou po dobu maximálně 15 sekund bez překonávání odporu respektive do odporu menšího, než činí 20 % maxima.“ (Bedřich, 2006) Potřeba vytrvalosti je tedy naprosto zřejmá. Z důvodů potřeby možnosti rychlé reakce a neustálých změn jednotlivých herních situací, musí být sudí v neustálém i když třeba nepatrném pohybu. Rychlostní vytrvalost je v dnešním fotbale jednou z nejdůležitějších složek výkonu. Rozhodčí musí být schopen okamžitě reagovat na rychlé přenesení hry, což znamená překonat průměrně vzdálenost okolo 80 m, díky diagonálnímu způsobu řízení utkání, třeba i několikrát za sebou. Podle Bedřicha (2006) lze rychlostní schopnosti co do druhů rozdělit následovně: Reakční
- s jednoduchou reakcí - 28 -
- s výběrovou reakcí Acyklické
- startovní rychlost - odrazová rychlost - vrhačská rychlost - hráčská rychlost - rychlost jednorázových pohybů (kopy, údery aj.)
Cyklické
- akcelerační rychlost - maximální rychlost běžecká - rychlost se změnami směru - hráčská rychlost (vedení míče) - frekvenční rychlost - rychlost kombinací
Pro naše potřeby je důležitá reakční rychlost, a to především s výběrovou reakcí.„Reakční rychlostí se ve sportu rozumí schopnost reagovat pohybem na určitý podnět. Výběrová reakce je spojena s rozhodováním a následnou volbou řešení ze dvou nebo více řešení.“ (Dovalil a kol., 2002) Z acyklických především startovní rychlost a z cyklických akcelerační rychlost, maximální běžecká rychlost a rychlost se změnami směru. Všechny tyto typy jistě najdeme při sledování pohybu rozhodčích na hracích plochách. Po zjištění výše uvedených zkušeností již víme, které schopnosti je třeba stimulovat a rozvíjet. Tomu je třeba přizpůsobit plánování tréninkové přípravy. Každý však může postupovat podle svých již dříve osvědčených programů. Tento způsob přípravy se nám jeví velice vhodným, protože jak jsme již několikrát zmínili, každému rozhodčímu vyhovuje něco jiného, každý je zvyklý na svůj způsob přípravy, což z hlediska psychiky shledáváme jako velice významný faktor.
- 29 -
5. Optimální pohyb na hřišti a poziční postavení Pro optimální kontrolu hry se rozhodčí a asistenti po hrací ploše pohybují podle zásad tzv. diagonálního způsobu řízení utkání. Ten zahrnuje rozdělení prostoru kontrolovaného rozhodčím a asistenty a také nejvýhodnější poziční postavení
v
obvyklých
herních
situacích.
Obrázek 5 : Pohyb rozhodčích ( zásady pohybu a rozdělení kontrolovaného prostoru na
hrací ploše)
Diagonála znázorněná čárou A - B je hlavním směrem pohybu rozhodčího. Její vymezení je pouze přibližné, protože podle vývoje utkání a podle směru pohybu míče rozhodčí z tohoto směru podle potřeby vybočuje. Směry znázorněné čárami C - D jsou prostory, v nichž se pohybují asistenti rozhodčího. Jejich postavení musí být přesně na úrovni předposledního hráče bránícího družstva, proto se asistent jen zřídka octne u středové čáry. Pohybuje-li se rozhodčí v podle těchto zásad po čáře A - B, musí mít herní akci mezi sebou a tím AR, který se pohybuje s předposledním hráčem bránícího družstva směrem k brankové čáře. To znamená, že ohrožené pásmo kontroluje vždy rozhodčí a jeden z asistentů. Prostory K kontroluje rozhodčí, aniž by do nich vbíhal, hru v nich totiž kontroluje také příslušný asistent rozhodčího, který je připraven případné přestupky signalizovat. - 30 -
Rozhodčí nemusí bezpodmínečně dodržovat znázorněný směr diagonálního způsobu řízení. Podle stavu hrací plochy, větru, slunce a jiných okolností může rozhodčí z diagonály vhodným směrem vybočovat tak, aby vždy měl o herní situaci co nejlepší přehled; přitom však musí mít na paměti, že jakákoli zásadní změna zažitého způsobu řízení může mít za následek zhoršení zrakové komunikace s asistenty rozhodčího.
Poziční postavení ve standardních herních situacích Útočná akce Obázek 6: Pozice rozhodčích v průběhu útočné akce
Při libovolném vývoji hry a také při všech standardních situacích vychází poziční postavení rozhodčího a jeho asistentů z principu diagonálního řízení, které se však přizpůsobuje konkrétní herní situaci. Rozhodčí se pohybuje mírně za herní situací a nalevo od ní, přitom vybočuje ze směru úhlopříčky, aby byl v blízkosti útočné akce. Přitom sleduje hru a má zároveň v zorném poli AR1 a může tak okamžitě reagovat na jeho signalizaci. AR1 se pohybuje přesně na úrovni předposledního hráče bránící strany a zejména sleduje, zda není některý z útočících hráčů v ofsajdu. Dále sleduje, zda míč neopustil hrací plochu a zda se některý z hráčů nedopustil přestupku v prostoru, který kontroluje. AR2 se také pohybuje na úrovni předposledního hráče momentálně útočícího - 31 -
družstva, sleduje, zda nedošlo k přestupku za zády rozhodčího a zaujímá postavení vhodné pro případ osvobozujícího odkopu a následného protiútoku.
Kop z rohu Obrázek 7: Kop z rohu prováděný z levé strany
Při kopu z rohu zůstává postavení rozhodčích stejné bez ohledu na to, z které strany se kop z rohu provádí. Rozhodčí stojí na prodloužené diagonále a sleduje případné přestupky hráčů v pokutovém území. Aby mohl posoudit také dosažení branky, může stát i na brankové čáře v blízkosti branky. AR1 stojí v blízkosti rohového praporku, popřípadě na brankové čáře, aby mohl sledovat, zda míč je správně zahrán, zda soupeřovi hráči dodržují předepsanou vzdálenost od míče a zejména zda míč nepřešel brankovou čáru nebo zda se nestalo něco, co rozhodčí nemohl vidět. AR2 sleduje případné přestupky za zády rozhodčího a zaujímá postavení vhodné pro případ osvobozujícího odkopu a následného protiútoku.
- 32 -
Volný kop v blízkosti branky Obrázek 8: Volný kop v blízkosti branky
Rozhodčí vybočí ze směru úhlopříčky tak, aby měl přehled o případných přestupcích hráčů a o možném dosažení branky. AR1 sleduje, zda některý hráč není v ofsajdu nebo zda se některý hráč nedopustil přestupku. Kromě toho může v případě přímé střely na branku také posoudit, zda míč přešel brankovou čáru. AR2 sleduje případné přestupky za zády rozhodčího a zaujímá postavení vhodné pro případ osvobozujícího odkopu a následného protiútoku.
- 33 -
Pokutový kop Obrázek 9: Pokutový kop
Rozhodčí se postaví tak, aby viděl, zda pokutový kop bude správně proveden a aby mohl zjistit, zda některý z hráčů předčasně nevnikl do pokutového území. AR1 sleduje brankáře, aby zjistil, zda brankář neporušil pravidlo tím, že by předčasně opustil brankovou čáru, a po provedení pokutového kopu posoudí, zda míč přešel brankovou čáru. AR2 zaujme postavení pro případ, že brankář míč zachytí a založí protiútok.
6. Regenerace Pojednání o regeneraci by vydalo na napsaní několika knih. Pro naše účely vš akpostačí nastínit základní body, ze kterých budeme moci vycházet v dalším pokračování naší práce, nebo se alespoň stanou vodítkem pro případné čtenáře. V dnešní době, ve které je neustále kladen větší důraz na podávání stále lepších a lepších výkonů, si již nedokážeme trénink bez správné regenerace představit. „Regenerace je veškerá činnost, která vede k úplnému a rychlému zotavení všech tělesných i duševních procesů, jejichž klidová rovnováha byla nějakou
- 34 -
předcházející činností narušena a posunuta do určitého stupně únavy.“ (Jirka,1990) Časná regenerace je součástí každodenního režimu. Prostředky regenerace můžeme rozdělit následovně: -
pedagogické
-
psychologické
-
biologické
-
farmakologické
Dalším faktorem může být i změna tréninkového prostředí. Neméně důležitým prvkem je správná vazba tréninku na biorytmy a také výchova rozhodčích k dodržování správného denního režimu. Základ spatřujeme především v dostatečném a pravidelném spánku. Ruku v ruce s pedagogickými prostředky regenerace jdou i prostředky psychologické. Jde především o to udržet si duševní rovnováhu, která je narušována před, v průběhu i po utkání nespočetným množstvím stresorů. Opět se zde jedná o individuální přístup každého jedince. Někomu vyhovuje poslech hudby, někdo dá přednost dechovým cvičením. Autogenní trénink se může také jevit jako vhodný způsob uvolnění a relaxace. Látky podporující regeneraci organismu patří do farmakologických prostředků. Vitamíny, mikrovýživové látky, aminokyseliny, antioxidanty, antikatabolické látky, imunostimulátory i různé léčivé rostliny napomáhají regeneraci organizmu. Jako poslední jsme si záměrně nechali prostředky biologické. Do této skupiny zařazujeme fyzikální prostředky, regeneraci pohybem a také výživu a pitný režim. Fyzikální prostředky využívají různých druhů energie a proto je můžeme dělit na:
Asi
-
elektroterapie
-
magnetoterapie
-
fototerapie
-
mechanoterapie
-
termoterapie
-
hydroterapie
-
kombinovaná terapie - klimatoterapie a balneoterapie nejjednoduššími
a
nejdostupnějšími
formami
jsou
mechanoterapie,
termoterapie a hydroterapie. Pod těmito názvy se neskrývá nic jiného, než různé - 35 -
účinky mechanické, tepelné a vodní energie. Mechanická energie se využívá především ve formě různých typů masáží. Pro naše účely využíváme především účinků sportovní masáže. Před samotným utkáním doporučujeme tzv. masáž pohotovostní. Ta se uplatňuje na místech, která jsou důležitá pro výkon. V rozhodcovské praxi je takto využívána automasáž. Ta nám pomáhá nastartovat tělo před úvodním rozcvičením. V průběhu týdenního mikrocyklu se doporučuje masáž odstraňující únavu. Můžeme využít jak masáže celkové, tak i částečné. Doba trvání se uvádí kolem 40–60 min. Dalšími dostupnými procedurami v oblasti regenerace jsou různé druhy koupelí. Hodně populární jsou koupele v perličkových nebo vířivých vanách, ve kterých dochází k uvolnění spasmů, k lepšímu prokrvení a tím i rychlejšímu odstranění únavy. Nedílnou součást regenerace shledáváme i v navštěvování sauny. Jedná se zde o kombinovanou proceduru, která napomáhá snížení svalového napětí, zvýšení látkové výměny a zlepšení tepelné regulace. Saunu bychom měli používat maximálně jedenkrát týdně a nikdy ne po velké tréninkové zátěži. Proto se jako vhodný doplněk jeví navštěvování infrasauny. Jedná se o potící kůru při teplotě 50–60o C v délce 30–40 minut. Potivost je 2x vyšší než u klasické sauny. Ukončení potící kúry se provádí vlažnou vodou. Snižuje ztuhlost končetin, kloubů a zad, snižuje svalové napětí, mírní bolesti a stimuluje krevní oběh. Lze ji využít jako součást přípravy sportovců po zátěži. V délce 5–15 minut jako prohřátí před samotnou masáží. Organismus lze také poškodit přetížením nebo asymetrickým zatížením. K odstranění a předcházení všem těmto poškozením využíváme tzv. regeneraci pohybem. Jedná se především o kompenzační cvičení a začlenění doplňkových sportů do přípravy. „Pod pojmem kompenzační cvičení rozumíme cíleně zaměřená tělesná cvičení, která pozitivně ovlivňují především podpůrně pohybový systém. Jejich působení jemožno zacílit nejen na pasivní (podpůrnou) složku hybného systému (klouby, vazy, šlachy), ale především pak na tkáň svalovou – složku aktivní (výkonnou). Celkově přispívají k harmonickému tělesnému rozvoji organismu, a tím napomáhají ovlivňovat i funkční stav vnitřních orgánů jedince.“ (Bursová, Votík, Zalabák, 2003)
- 36 -
Podle našeho názoru se jedná o naprosto nezastupitelnou část regenerace. Je nedostačující strečink, který je prováděn pouze před tréninkem nebo samotným utkáním. Protažení po každém výkonu, ať tréninku či zápasu, by se mělo stát nedílnou součástí tréninkové jednotky. Vzhledem k tomu, že se protahované svaly vrátí do svého původního stavu nejpozději za 48 hodin, doporučujeme provádět kompenzační cvičení každý den. Samozřejmostí je správnost jeho provádění. Proto je vhodné seznámit se s literaturou, která se této problematice věnuje. Poslední
významnou
složkou
biologických
prostředků
je
dodržování
správnévýživy a pitného režimu.
7. Metody práce Níže uvedené informace popisují jakým způsobem jsem se snažil zjistit pohybový výkon fotbalového rozhodčího v utkáních v KFS Vysočina. Vlastnímu získávání dat předcházelo seznámení se s danou problematikou a studium literatury. Metodika sběru dat byla osvojena pod odborným vedením panem Mgr. Pavlem Vacenovským. V samotném výzkumu jsem měřil celkem 10 uvedených rozhodčích (tab.4) ve 20 zápasech různého charakteru v kraji Vysočina v sezoně 2009 – 2010. Jednotlivá utkání
byla sehrána v dopoledních i
odpoledních hodinách, dle rozpisu soutěží vydaným KFS Vysočina.
7.1 Sběr dat Vyhodnocování a sběr potřebných hodnot probíhal v sezoně 2009 – 2010 v mužských kategoriích 1.B, 1.A třídy a Krajského přeboru v dopoledních i odpoledních hodinách dle soutěžního řádu KFS Vysočina.
- 37 -
7.2 Metody sběru dat Výzkum Měření pomocí sporttesteru Polar 300 a nožního krokoměru kompatibilním s uvedeným sporttesterm. Sběr všech naměřených hodnot, uložení do PC a vyhodnocení dat.
7.3 Sledovaní arbitři Sledoval jsem celkem 10 kvalifikovaných rozhodčích mužského pohlaví v různém věku (tab. 4),
kteří byli delegováni KFS jako hlavní rozhodčí
v jednotlivých soutěžních utkání.
Tabulka 4: jmenný seznam sledovaných rozhodčích
Rozhodčí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
Jméno Věk Šťastný Vít 29 Hitzger Pavel 30 Pavlas Jan 49 Sojka Josef 31 Klement Tomáš 27 Sýkora Tomáš 43 Bělovský Jan 43 Škorpík Martin 34 Slíž Emil 47 Ondráček Milan 46
- 38 -
7.4 Organizace výzkumu V úvodní části jsme se zaměřili především na teorii zadané problematiky, ke které nám dopomohla odborná literatua. Je to především, výkon, srdeční frekvence, optimální pohyb rozhodčího na hřišti anebo postoj při standartních situacích. Základem však bylo měření pohybu a celkové absolvované vzdálenosti (v metrech) deseti rozhodčích celkem ve dvaceti mistrovských utkání mužů v kraji Vysočina. Tyto rozhodčí byli rozděleni pro lepší přehlednost do třech kategoríí podle kalendářního věku a to, 20 až 30 let, 31 až 40 a více než 40. Měření bylo prováděno v proměnlivých klimatických podmínkách, různých časech, travnatých či umělých trávnících dáno možnostmi klubu. Získané hodnoty ze sporttesteru Polar 300 byly přeneseny do počítače a pomocí programu Protrainer vyhodnoceny a seskupeny do potřebných tabulek a grafů.
8. Výsledky Zpracování naměřených dat Přehled v tabulkách a grafech o pohybu a vzdálenosti naměřené v jednotlivých utkání. Rozdělení jednotlivých rozhodčích dle věku do skupin A, B a C. Skupina A: Šťastný Vít – věk 29 let, Hitzger Pavel – věk 30 let, Klement Tomáš – věk 27 let,
Šťastný Vít Utkání 1 Utkání 2
Hitzger Pavel Utkání 3 Utkání 4
metry 8250 8300
metry 8420 8100
- 39 -
Klement Tomáš Utkání 5 Utkání 6
metry 8830 8110
Tabulka 5: Aritmetický průměr skupiny A, uvedeno v metrech.
Utkání č. 1 2 3 4 5 6 Aritmetický průměr
metry 8250 8300 8420 8100 8830 8110 8335
Obrázek 10: graf znázorňující naměřenou vzdálenost v utkání a aritmetický průměr jednotlivých rozhodčí ve skupině A
- 40 -
Skupina B: Sojka Josef – věk 31 let, Škorpík Martin – věk 34 let,
Sojka Josef
metry 6870 7200
Utkání 7 Utkání 8
Škorpík Martin Utkání 9 Utkání 10
metry 8270 7320
Tabulka 6: Aritmetický průměr skupiny B, uvedeno v metrech.
Utkání č. metry 7 6870 8 7200 9 8270 10 7320 Aritmetický průměr
7415
- 41 -
Obrázek 11: graf znázorňující naměřenou vzdálenost v utkání a aritmetický průměr jednotlivých rozhodčí ve skupině B
Skupina C: Pavlas Jan – věk 49 let, Sýkora Tomáš – věk 43 let, Bělovský Jan – věk 43 let, Slíž Emil – věk 47 let, Ondráček Milan – 46 let,
Pavlas Jan Utkání 11 Utkání 12
metry 5620 7160
- 42 -
Sýkora Tomáš Utkání 13 Utkání 14
Bělovský Jan
metry 7690 7050
metry 5750 5500
Utkání 15 Utkání 16
Slíž Emil
metry 6300 6840
Utkání 17 Utkání 18
Ondráček Milan Utkání 19 Utkání 20
metry 7570 7500
Tabulka 7: Aritmetický průměr skupiny C, uvedeno v metrech.
Utkání č. metry 11 5620 12 7160 13 7690 14 7050 15 5750 16 5500 17 6300 18 6840 19 7570 20 7500 Aritmetický průměr
6698 - 43 -
Obrázek 11: graf znázorňující naměřenou vzdálenost v utkání a aritmetický průměr jednotlivých rozhodčí ve skupině C
Poznámka: aritmetický průměr - x = (x1+x2+x3+ ...xn)/n = součet hodnot všech statistických jednotek, dělený jejich počtem
Tabulka 8: obsahuje celkový aritmetický průměr ze všech tří skupin a vyhodnocení
Aritmetický průměr Skupina A Skupina B Skupina C Celkem aritmetický průměr
metry 8335 7415 6698 7483
- 44 -
Obrázek 12: graf znázorňující celkovou naměřenou vzdálenost v jednotlivých skupinách a celkové vyhodnocení
- 45 -
9. Diskuze S celkovým průběhem získávání dat a práce s ostatními účastníky tohoto výzkumu jsem mimořádně spokojený. Výše uvedení rozhodčí byli sami mile překvapení se samotnými výsledky měření. Doufám, že výsledné hodnoty jsou přínosným materiálem nejen pro ně, ale i ostatní, kteří se zajímají o rozhodování fotbalových utkání. Prvopočáteční organizace samotných arbitrů a naučení ovládání tohoto přístroje nebyla jednoduchá, ale postupně se měnila v kladný výsledek. Výsledky měření jsou určitě velice zajímavé. Zejména ta skutečnost, že i v nižších soutěžních utkání jsme schopni na hřišti jako fotbaloví rozhodčí uběhnout i vzdálenost blížící se výkonu v ligových soutěžích . Nevýhodou pak bylo následující. V podzimní části sezony 2009 – 2010 již přístroj Polar 300 nepracoval tak přesně a to díky chladnému počasí a občasnému přerušení měření. Proto jsme museli tyto hodnoty nepoužít a měření opakovat. Samotný přístroj vyhodnocuje i následující hodnoty jako jsou tepová frekvence, nejvyšší tepová frekvence, průměrná tepová frekvence. Toto měření ale určitě poslouží jako téma k jiné diplomové či bakaléřské práci.
- 46 -
10. Závěr Dle výsledků měření v sezoně 2009 – 2010 jsem v hypotéze č. 1 předpokládal, že překonaná vzdálenost v jednom soutěžním utkání nebude vyšší než 10 tisíc metrů. Tato hypotéza se potvrdila. Druhá hypotéza naopak vylučuje hranici výkonu rozhodčí pod úroveň 5 tisíc metrů v jednom soutěžním utkání. Tato skutečnost se také potvrdila.
10.1 Závěr pro praxi V této práci jsem pomocí sporttesteru Polar 300 dokázal, že fotbaloví rozhodčí v nižších soutěžních utkání v České republice – kraji Vysočina absolvují vzdálenost v jednom soutěžním utkání okolo 7,500 metrů. A potvrdily se tak dané hypotézy, které tvrdily, že arbitr v těchto soutěžích nepřekoná vzdálenost větší nežli 10 tisíc metrů, resp. nižší než 5 tisíc metrů. Samozřejmně si musíme uvědomit i to, že převážná část sledovaných subjektů je starčí 40 ti let a všichni tito rozhodčí jsou rizími amatéry v tomto sportovním odvětví a zúčastnění hráči fotbalových utkání jsou také amatéři. Na druhou stranu musím ale podoktnout, že se na svá utkání, které řídí velice pečlivě připravují a i jejich ostatní sportovní život je na vysoké úrovni. Je tedy velice důležité, že i v nižších soutěžích se tito arbitři dokonale připravují a tato práce to jen dokazuje. Já jako rozhodčí fotbalu jsem výsledky velice potěšený a určitě je budu presentovat na nejbližším semináři pořádaný KFS Vysočina.
- 47 -
Shrnutí Samotná práce se zabývá měřením průměrné celkové absolvované vzdálenosti jednoho rozhodčího v soutěžním utkání mužů v sezoně 2009 – 2010 v kraji Vysočina. Cílem bylo ve dvaceti utkání 1.B, 1.A a KP mužů naměřit vzdálenost deseti kvalifikovaných rozhodčích pomocí sporttesteru a krokoměru. Měřením bylo zjištěno, že absolvovaná vzdálenost odpovídá typu soutěže a připravenosti rozhodčích.
Summary This graduation thesis processes the information about measuring of the average total distance of a football referee during the men matches performed in season
2009
-
2010
in
Vysočina
region.
The main goal of this thesis is to measure the distance of 10 qualified referees with the help of sport-tester and pedometer in 20 football matches of 1.B, 1.A and KP. The results display that the performed distance corresponds to the type of competition and preparedness of the football referees.
- 48 -
Literatura 1.
Astrand, P.O. Rohandl, K.( 1986). Textbook of work physiology. New York: Mc Graw Hill.
2.
Bunc, V.(1990). Bioenergetický přístup k hodnocení reakce organismu na tělesné zatížení. Praha: Univerzita Karlova.
3.
Dovalil, J. a kol.( 2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia.
4.
Havlíčková, L. a kol.(1994). Fyziologie tělesné zátěže – I. Obecná část. Praha: Univerzita Karlova.
5.
Havlíčková, L. a kol.( 1993). Fyziologie tělesné zátěže – II. Speciální část – 1. díl. Praha: Univerzita Karlova.
6.
Chotka, M.(1986) K některým problémům řízení tréninkového procesu. Teor. Praxe těl. Vých.
7.
Choutka, M., Dobrý, L., Rovný, M. a kol.(1966) Sportovní hry. Praha: St. Ped. Nakl..
8.
Choutka, M., Dovalil, J.(1991)Sportovní trénink. Praha: Karolinum.
9.
Janáč, L.(1993). Mechanika a technika rozhodovania. Bánská Bystrica: Sportcentrum Inventa.
10. Kerlinger, F.N.(1972). Základy výzkumu chování. Praha: Academia. 11. Komeštík, B.(1995). Antropomotorika. Hradec Králové. Gaudeamus. 12. Macková, E.( 1990). Fyziologická podstata únavy, přetížení a jejich prevence. Trenér. 198-202. 13. Máček, M., Vávra, J.(1988). Fyziologie a parafyziologie tělesné zátěže. Praha: Avicenum. 14. Masopustová, K.( 1994). Využití Sport testeru, Workshop. 6. 15. Placheta, Z.( 1982). Odhad intenzity tréninkového zatížení, Trenér. 302-305. 16. Seliger, V., Vinařický, R., Trefný, Z. (1980). Fyziologie tělesných cvičení. Praha: Avicenum - 49 -
17. Soulek, V.( 1995). Přehled biologicko-medicinských předmětů II. Hradec Králové, Gaudeamus. 18. Soulek, V., Vondruška, V.(1994). Pohyb: praktická příručka, Hradec Králové: Oddělení zdravotní výchovy KHs. 19. Soulek, V., Vondruška, V. (1988). Využití sport testeru ve sportovní praxi. Trenér – metodické listy,1-16, 217-219. 20. Svoboda, B., Vaněk, M.(1986). Psychologie sportovních her. Praha: Olympia 21. Vinařický, R.(1967). Výdej energie při sportovní činnost. Tělovýchovný sborník,77. 22. Plavidlová komice ČMFS (2003). Pravidla fotbalu platná od 1.7.2007. Praha: Olympia.
23. Lehnert, Novosad, Neuls (2001). Základy sportovního tréninku I
Internet www.fotbal.cz www.wikipedia.org
- 50 -
