MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ Katedra společenských věd ve sportu
Rozvoj koordinačních schopností u mladších žáků ve fotbale Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
Mgr. Oldřich Racek
Ondřej Hlinecký ASAK + TE3
Brno, 2011
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v pouţitých zdrojích.
V Brně dne
podpis
V úvodu své práce bych chtěl poděkovat Mgr. Oldřichu Rackovi za odborné vedení, rady, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce poskytl.
Obsah Úvod........................................................................................................................ 6 1
Cíle a úkoly práce .......................................................................................... 7 1.1.
Cíle práce .................................................................................................. 7
1.2.
Úkoly práce .............................................................................................. 7
2
Motorické dovednosti.................................................................................... 8
3
Motorické (pohybové) schopnosti ................................................................ 9
4
Motorické učení ........................................................................................... 10
5
Koordinační schopnosti .............................................................................. 11
6
5.1
Obecná koordinace ................................................................................. 12
5.2
Speciální koordinace .............................................................................. 12
5.3
Struktura koordinačních schopností ....................................................... 13
5.4
Projevy koordinačních schopností.......................................................... 17
5.5
Druhy komponent koordinačních schopností ve fotbale ........................ 17
5.5.1
Orientační schopnosti .................................................................... 18
5.5.2
Kinesteticko-diferenciační schopnosti .......................................... 18
5.5.3
Spojování pohybových operací ..................................................... 18
5.5.4
Přizpůsobení pohybového jednání ................................................ 19
5.5.5
Reakční schopnosti ....................................................................... 19
5.5.6
Rovnováţné schopnosti................................................................. 19
5.5.7
Rytmické schopnosti ..................................................................... 20
Charakteristika mladšího školního věku .................................................. 21 6.1
7
8
9
Mladší školní věk (6 – 11 let) ................................................................. 21
Vývoj koordinačních schopností ................................................................ 24 7.1
Biologický základ koordinačních schopností ......................................... 24
7.2
Genetická podmíněnost koordinačních schopností ................................ 24
Koordinační cvičení .................................................................................... 26 8.1
Metodika tréninku koordinačních schopností ........................................ 27
8.2
Úloha trenéra ţáků mladšího školního věku .......................................... 28
8.3
Zásady tréninku zaměřeného na rozvoj koordinačních schopností ........ 29
Testová baterie koordinačních schopností ................................................ 30 9.1
Testování orientačních schopností ......................................................... 30
9.2
Testování kinesteticko-diferenciačních schopností. ............................... 31
9.3
Testování rytmických schopností ........................................................... 33
9.4
Testování reakční schopnosti ................................................................. 35
9.5
Testování rovnováhové schopnosti ........................................................ 35
10
Příklady cvičení pro rozvoj koordinačních schopností ........................... 36
10.1 Cvičení orientačních schopností ............................................................. 36 10.2 Cvičení kinesteticko-diferenciačních schopností ................................... 37 10.3 Spojování pohybových operací .............................................................. 38 10.4 Rovnováţné schopnosti .......................................................................... 39 10.5 Rytmické schopnosti .............................................................................. 40 10.5.1
Cvičení s koordinačním ţebříkem................................................. 41
11
Diskuze ......................................................................................................... 45
12
Závěr ............................................................................................................ 46
Seznam použité literatury .................................................................................. 47 Resumé ................................................................................................................. 49
Úvod Fotbal je jednou z nejpopulárnějších a nejrozšířenějších kolektivních her na světě. Hry podobné fotbalu existovaly uţ ve starověkém Řecku a Římě. Moderní fotbal vznikl v polovině 19. století v Anglii, a získal si přízeň všech vrstev obyvatelstva v převáţné většině zemí všech kontinentů. První anglický klub Sheffield Football Club vznikl v roce 1863. Mezinárodní fotbalová organizace (FIFA) funguje od roku 1904. Od roku 1908 je fotbal oficiálním olympijským sportem, kdyţ na dvou předešlých hrách byl ukázkovým sportem. Dnes je celosvětově nejrozšířenějším sportem s obrovskou popularitou. Koordinace ve fotbale hraje jednu z rozhodujících rolí, jednak jako všeobecný základ hry, ale také jako širší základ technické stránky herních činností. Herní techniku lze tedy chápat jako projev speciální koordinace. Pro fotbal jsou charakteristické nestandardní herní činnosti, které musí hráč přizpůsobovat a měnit v souladu s poţadavky konkrétní herní situace. Schopnost koordinace hraje výraznou úlohu nejen ve sportu, ale i v běţném ţivotě. Spolu se sportovní technikou tvoří ve sportu významný faktor sportovního výkonu, proto ji lze nazvat „superschopnost“. Koordinační schopnosti ale nelze chápat izolovaně, vţdy se uplatňují v úzké souvislosti s kondiční a intelektuální schopností. Mladší školní věk lze povaţovat za ideální dobu pro rozvoj koordinačních schopností. Je to období intenzivního rozvoje pohybových center v mozku – zlatý věk učení. Koordinační schopnosti jsou rozhodujícím faktorem pro nácvik technických zručností a pro kreativitu fotbalistů. Nízká úroveň cílené přípravy mladých hráčů v oblasti rozvoje koordinace vede později k niţší úrovni techniky a tvořivosti dospělých hráčů. Civilizační vymoţenosti se stávají brzdou fotbalové praxe, v populaci vzrůstá počet dětí neobratných, obézních a pohybově negramotných. Ve své práci se věnuji charakteristice a rozvoji koordinačních schopností ve fotbalovém tréninku mladšího školního věku. Kvalita nácviku koordinace zvláště v tomto věkovém období je základem pro vývoj kvalitního hráče.
6
1 Cíle a úkoly práce 1.1.
Cíle práce Cílem této práce je vyzdvihnout význam nácviku koordinačních
schopností v mladším školním věku a poskytnout informace o zvláštnostech v přípravě fotbalistů mladšího školního věku. Dále uvést vhodné testy koordinačních schopností a nabídnout zásobu cvičení na rozvoj koordinačních schopností.
1.2.
Úkoly práce Shromáţdit a prostudovat vhodné dostupné zdroje, které se zabývají danou problematikou. Porovnat poznatky získané studiem i vlastní praxí a seřadit je do odpovídajících kapitol. Charakterizovat specifika tréninku dětí v mladším školním věku. Pokusit se vymezit důleţitost zařazování cvičení na rozvoj koordinačních schopností v tomto věkovém období. Vybrat vhodné testy. Sestavit zásobu cvičení.
7
2 Motorické dovednosti Při osvojování pohybových činností má zvláštní význam obsah pojmu dovednosti. Choutka a Dovalil (1991) charakterizují motorické dovednosti jako učením získanou pohotovost řešit správně, rychle a úsporně určitý pohybový úkol či efektivně vykonávat určitou činnost. Pohybové dovednosti jsou rovněţ definovány jako učením získané předpoklady správně, rychle a účelně řešit určité pohybové úkoly. Pohybové dovednosti jsou charakteristické stálostí – účelností – rychlostí provedení – ekonomičností. V podstatě jakýkoliv naučený pohyb můţeme chápat jako pohybovou dovednost. Pokud tuto dovednost vyuţíváme při vlastním sportovním výkonu, jedná se o tzv. sportovní dovednost, ve fotbale to jsou fotbalové dovednosti (BEDŘICH, 2006).
8
3 Motorické (pohybové) schopnosti Kaţdý sport má na pohybové schopnosti svoje specifické poţadavky. Úroveň pohybových schopností závisí na vrozených vlohách a dlouhodobém působení prostředí a pohybových prostředků. Junger a Kasa (1996) charakterizují pohybové schopnosti, jako relativně samostatný soubor vnitřních předpokladů člověka na vykonávání pohybové činnosti. Samostatná pohybová činnost je potom jedním z výsledků realizace předpokladů, resp. konkrétním projevem pohybových schopností. Pohybové schopnosti patří k základním okruhům teorie i praxe sportovního tréninku. Podle Dovalila (2002) se nejčastěji definují jako „samostatné soubory vnitřních předpokladů lidského organismu k pohybové činnosti a v ní se projevující“. Pohybové činnosti mají genetický základ. Člověk má moţnost dosáhnout určité úrovně – potencionality výkonu, jedná se o míru, kterou nemůţeme překonat například bez anabolik. Z genetického hlediska je síla nadřazena rychlosti, vytrvalosti a obratnosti. Ve sportovní přípravě rozhoduje o efektivnosti rozvoje pohybových schopností výběr tréninkových prostředků, metod a forem, dále frekvence, charakter a velikost uplatněných tréninkových zatíţení s přihlédnutím na věk, pohlaví a úroveň trénovanosti. Z těchto důvodu je důleţitá přiměřenost poţadavků v tréninkovém procesu a respektování citlivých období.
9
4 Motorické učení Motorické učení je osvojování pohybů, tzn. déletrvající změna v úrovni pohybových dovedností – sportovních (fotbalových) dovedností, která je měřitelná retencí (pamětním chováním) a získaná během časové periody. Je to dlouhodobý děj, který můţeme rozdělit do 4 fází (tab. 1), které v podstatě dělí tréninkový proces do věkových a výkonnostních skupin (BEDŘICH, 2006). tab. 1: Charakteristika fází motorického učení (BEDŘICH, 2006)
Fáze
Znaky
Úroveň
Název
dovednosti
Proces v
Mentální
CNS
aktivita
počáteční 1.
seznámení, instrukce,
nízká
generalizace
iradiace
vysoká
střední
diferenciace
koncentrace
střední
vysoká
automatizace
stabilizace
nízká
sportovní
tvořivá
tvořivá
mistrovství
koordinace
asociace
motivace zpevnění, zpětná 2.
aferentace, slovní kontrola zdokonalování,
3.
retence, koordinace transfer,
4.
integrace, anticipace, výkon
10
vysoká
5 Koordinační schopnosti Koordinační (obratnostní) schopnosti se obvykle charakterizují jako schopnost řešit rychle a účelně pohybové úkoly různého stupně sloţitosti, někdy se sem zařazuje i schopnost učit se rychle novým pohybům. Ve specifické podobě jsou koordinační (obratnostní) schopnosti důleţitým předpokladem tvorby a zdokonalování sportovních dovedností (CHOUTKA, DOVALIL, 1991). Koordinační schopnosti (téţ schopnosti koordinačně-psychomotorické) jsou podmíněny funkcemi a procesy pohybové koordinace, jsou spjaty především s řízením a regulací pohybové činnosti. Sem se řadí schopnosti orientační, diferenciační, reakční, rovnováhové, rytmické aj. (SZOPA, 1995). Jiţ od dětství je nutné věnovat se systematicky rozvoji obratnostních schopností. Zásoba pohybových zkušeností získaných v tomto věku zajišťuje určitou úroveň obratnosti a dává základ ke zvládnutí i nejsloţitějších sportovních dovedností. Pro koordinaci jsou důleţité tyto atributy: Rychlost pohybu Přesnost pohybu Přizpůsobení se zevním podmínkám Vytvoření nového pohybu Pro rozvoj a zvládnutí koordinace je zcela zásadní činnost centrální nervové soustavy, která řídí a organizuje oblasti důleţité pro konkrétní pohyb. Nejdůleţitější oblasti pro konkrétní pohyb: Činnost receptorů - zrakový, sluchový, proprioreceptory (svalová vřeténka, šlachová tělíska) Činnost jednotlivých funkčních systémů, zvláště oběhového, dýchacího apod., které jsou důleţité pro zabezpečení přísunu energie do svalů zapojených v daném cviku. Nervosvalovou koordinaci – v podstatě „software“, kdy mozek prostřednictvím nervů řídí činnost svalů, programuje kdy, jak rychle, s jakou silou a na jak
11
dlouho se mají jednotlivé svaly kontrahovat (stahovat), aby byl výsledný pohyb proveden co nejekonomičtěji a nejobratněji. Psychologické procesy – vůle, pozornost a motivace, které jsou pro daný cvik velmi důleţité.
5.1
Obecná koordinace Obecná koordinace představuje schopnost účelně provádět mnoho
motorických dovedností, bez ohledu na sportovní specializaci. Kaţdý sportovec by měl projít všeobecným rozvojem, aby získal přiměřenou úroveň obecné koordinace. Se všeobecným rozvojem se musí začít hned, jakmile se dítě začne věnovat sportu. Existuje totiţ předpoklad, ţe sportovec s lepší obecnou koordinací si rychleji osvojí speciální koordinační poţadavky dané sportovní specializace. Takţe kdyţ nastane čas pro speciální trénink, měla by jiţ být obecná koordinace na vysoké úrovni, právě proto, ţe představuje základ pro rozvoj speciální koordinace. Proto jsou koordinační schopnosti důleţitým předpokladem pro nácvik sportovní techniky (PERIČ, 2008).
5.2
Speciální koordinace Speciální koordinace představuje schopnost provádět rozličné pohyby ve
vybraném sportu rychle, ale také bez chyb, lehce a precizně. Speciální koordinace je úzce spojena s dovednostmi a schopnostmi, které sportovec pouţívá při tréninku a při závodech či v zápasech ve svém sportu. Proto například gymnasta můţe být koordinačně zdatný ve svém sportu, ale zároveň nešikovný v basketbale. Speciální koordinace se získává pravidelným procvičováním pohybových dovedností a technických prvků v průběhu celé sportovní kariéry (PERIČ, 2008).
12
5.3
Struktura koordinačních schopností Koordinace je z hlediska struktury velmi sloţitá pohybová činnost, je
tvořena několika dílčími schopnostmi. Ţádná z nich se neprojevuje samostatně, kaţdá má své zvláštnosti, které ji charakterizují a jimiţ se do jisté míry liší. Kaţdá z těchto schopností je předpokladem pro osvojení pohybových činností, které v některých sportech mohou hrát velmi důleţitou roli. (tab. 2) tab. 2: komplex koordinačních schopností (DOVALIL, 2009) CNS koordinační funkce SENZORICKÁ
MOTORICKÁ
FYZIOLOGICKÁ
(neurorecepční)
(nervosvalová činnost)
(servomechanismy)
orientační
prováděcí
zajišťující
PSYCHICKÁ aktivizační
systémy: srdečně vnímání,
programování a provádění
oběhový, dýchací,
motivace, volní
poznávání
pohybové činnosti
energetického
aktivita, emoce
metabolismu
SCHOPNOSTI spojování pohybových operací
orientace
diferenciace
přizpůsobení pohybového jednání
reakce
rovnováhy
rytmu
Mezi nejdůleţitější dílčí koordinační schopnosti patří: spojování pohybových operací - projevuje se jako uspořádání a propojení jiţ dříve osvojených pohybových dovedností, jejichţ výsledkem je nová sloţitější činnost (PERIČ, 2008). Spojování pohybů do nových sloţitějších funkčních pohybových celků řeší konkrétní pohybovou úlohu. Jde o časové prostorové a dynamické uspořádání dvou a více pohybů určité posloupnosti, návazností v jejich různých kombinacích (IVANKA a kol., 2009).
13
orientace - vztahuje se především k funkci zrakového, sluchového, kinestetického, taktilního, vestibulárního analyzátoru. Jedná se zejména o sledování, vnímání a chápání vlastního pohybu i pohybu ostatních sportovců (partnerů i soupeřů), pozorování a vnímání náčiní v prostoru a čase ve vymezených prostorách hřišť, apod., ve sportovních hrách - pohyb spoluhráčů, soupeřů a míče vzhledem k postavení na hřišti (PERIČ, 2008). Orientační schopnosti jsou schopnosti rychle učit a adekvátně změnit postavení a pohyby těla v prostoru a čase ve vztahu k vnějšímu prostředí (ohraničení hřiště, branka, spoluhráči, soupeř, míč). Umoţňuje hráči správně se orientovat v kaţdé herní situaci a koordinovat pohyby v souladu s konkrétní pohybovou úlohou (IVANKA a kol., 2009). diferenciace – jedná se o schopnost rozlišení polohy a pohybu jednotlivých částí těla. Jde o dokonalé vnímání pohybu v prostoru a čase. Je to schopnost zaujmout přesnou polohu těla nebo jeho částí. Tato schopnost je důleţitá ve sportovních hrách při střelbě na branku nebo na koš, v lukostřelbě, v golfu (PERIČ, 2008). Tato schopnost vyţaduje vědomý a dokonalý soulad pohybů s pohybovou představou. Mezi její specifické projevy patří „pocit pohybu“, „pocit míče“, „pocit tempa-rytmu“. Fotbalista uplatňuje diferenciační schopnost především při hře nohou a hlavou, umoţňuje mu realizovat přesnou přihrávku na velkou vzdálenost, hlavičkovat ve správném čase a na správném místě, vykopnout na bránu, vykonat pohyby ve správné časové a prostorové návaznosti (IVANKA a kol., 2009). přizpůsobování – je pro ni podstatné přizpůsobit vlastní pohyby zevním podmínkám. Jde o účelnost a přizpůsobení určité sportovní dovednosti (např. vodní slalom, kanoistika), nebo o vzájemnou kombinaci několika osvojených dovedností (lyţování, sportovní hry, úpolové sporty). Důleţitou roli zde hraje tvůrčí činnost, jelikoţ můţe jít o očekávané i o neočekávané změny zvláště ve sportech s proměnlivými podmínkami jako je vliv počasí, reakce na soupeře (PERIČ, 2008). Tato pohybová schopnost je silně podmíněná osobními pohybovými zkušenostmi, které tvořivým způsobem urychlují korekci přizpůsobování a přestavbu pohybových programů (IVANKA a kol., 2009).
14
reakce - můţe být velmi různá, vztahuje se k včasnému zahájení určité činnosti. Někdy jde o nejrychlejší reakci jako je start při sprintu, někdy o účelovou reakci, to znamená o výběr nejvýhodnějšího řešení momentální okamţité situace. Často jde o reakci a přizpůsobení se, na základě reálného a správného vnímání informací z našeho okolí, na jejich rychlém a přesném zpracování a na ideální realizaci správného rozhodnutí. Významná je všude tam, kde je potřeba rychle reagovat na podněty z vnějšího prostředí - lyţování, sportovní hry, úpolové sporty (PERIČ, 2008). rovnováha - má svůj význam především při udrţování těla v určitých polohách. Základem této schopnosti je vysoká úroveň činnosti vestibulárního analyzátoru ve spojení s orientačními schopnostmi. Rozlišujeme rovnováhu statickou a dynamickou, která souvisí s udrţením těla v klidu, případně s návratem do stabilní polohy v průběhu pohybu. Rovnováha je velmi důleţitá pro gymnastiku (kladina, stoj na špičkách apod.), bruslení a krasobruslení (jízda po jedné brusli), lyţování (všechny druhy), úpolové sporty např. zápas, judo – vychýlení soupeřem (PERIČ, 2008). rytmus - vztahuje se v podstatě ke všem sportovním činnostem, ovšem v různé míře a kvalitě. Pro kaţdý pohyb je důleţité osvojit si určitý rytmus, ať uţ stálý (běh, veslování, rychlobruslení) nebo proměnlivý (gymnastika, sjezdové lyţování). U některých sportů je nutné se přizpůsobit vnějšímu rytmu. Jedná se o cvičení na hudbu v gymnastice, krasobruslení, aerobiku. U sportů s cyklickým charakterem můţe optimální rytmus ušetřit síly při závodu (běh, běh na lyţích, veslování, silniční cyklistika, plavání). V pohybu je potřeba nalézt konkrétní rytmus, který usnadní jeho provedení, coţ lze vyuţít u sportovních her (PERIČ, 2008). Kaţdý pohyb vykonaný hráčem má svou osobitou rytmickou strukturu, která odráţí svérázné spojení časových a prostorových charakteristik pohybu. Velmi důleţitou roli hraje rytmická schopnost např. při hlavičkovém souboji, zvládnutí rozběhu, který předchází výskoku na hlavičku, nebo rytmickém zvládnutí čtvrtkroku u brankáře vytlačujícího střelu k tyči (IVANKA a kol., 2009).
15
učenlivost neboli docilita. Je to souhrn všech předcházejících dílčích schopností koordinace, projevuje se kvalitou a rychlostí učení se novým pohybovým nebo sportovním dovednostem. Má praktický význam pro zvládání techniky dané sportovní disciplíny. Úroveň docility také v některých sportech charakterizuje míru talentu jedince. Nejdůleţitější je ve sportech, jako je gymnastika, skoky do vody, krasobruslení, kde je zvyšování výkonnosti podmíněno učením se novým prvkům a dovednostem. Význam má také ve sportovních hrách (PERIČ, 2008). Jak je vidět, koordinační schopnosti mají poměrně sloţitou strukturu, která se samozřejmě promítá skoro do všech sportovních odvětví, v některých můţeme nalézt zastoupení téměř všech těchto schopností, některé jich mají jen poskrovnu. Zásadní úlohu hrají koordinační schopnosti ve sportech se sloţitými pohybovými strukturami, jako jsou sportovní a moderní gymnastika, krasobruslení, skoky na trampolíně a do vody, krasojízda na kole apod. Velmi důleţitou roli má koordinace ve sportech s proměnlivými podmínkami pro výkon jako je sjezdové lyţování, judo, zápas a také ve většině sportovních her (PERIČ, 2008). Ve sportovní přípravě dětí má rozvoj koordinace nezastupitelnou roli. Ta se projevuje ve třech základních oblastech: Všestranný pohybový rozvoj, kde široká zásobárna pohybů vytváří důleţitý předpoklad pro rozvoj pozdější speciální koordinace. Základy pro techniku dané sportovní disciplíny, čím větší má člověk zásobárnu pohybů, tím lépe se mu učí pohyby nové. Lepší zvládání nečekaných situací při soutěţích (PERIČ, 2008).
Koordinační schopnosti jsou ve značné míře ovlivnitelné, pokud vnější podněty jsou zvolené, dostatečně intenzivní a frekventované. Můţeme je rozvíjet a zdokonalovat pouze prostřednictvím koordinačně náročných cvičení. Takovými jsou buď nová, neobvyklá, komplikovaná i „záludná“ cvičení, anebo činnosti (cvičení) jednoduché, které jsou ztíţeny prostřednictvím různých variací a kombinací (HIRTZ, 2003).
16
5.4
Projevy koordinačních schopností Měkota (1982) říká, ţe vnější projev rozvinutých koordinačních schopností
je charakterizován: Rychlou a správnou reakcí na podněty k zahájení, ke změně nebo ukončení činnosti, koordinací jednotlivých dílčích pohybů (např. částí těla) a jejich integrací do sladěných pohybových celků. Osvojováním nových pohybů v krátké době a v přiměřené kvalitě. Kontrolou vlastní pohybové činnosti ve smyslu přiměřeného vynakládání svalové síly, vyuţití prostoru a náleţitého načasování pohybové činnosti. Adaptací (přizpůsobení a eventuální přestavbou) pohybové činnosti příp. polohy těla podle měnících se podmínek vnějších i vnitřních. Výběrem pohybových programů adekvátních úkolu a situaci a bezchybnou a hospodárnou realizací těchto kinetických programů.
5.5
Druhy komponent koordinačních schopností ve fotbale Pro fotbal můţeme podle významnosti koordinační schopnosti rozdělit do
několika skupin: Limitující - orientační a diferenciační schopnosti. Důleţité - spojování pohybových operací, přizpůsobování pohybového jednání, dynamické rovnováhy a reakční schopnosti. Doplňující - rytmické schopnosti (FAJFER, 1990).
17
5.5.1 Orientační schopnosti Rychlá a adekvátní analýza vzájemných vztahů (hráč-spoluhráčsoupeř-míč). Velký význam analyzátorů, zvláště kinestetického a vestibulárního, okamţité směry při pohybu s míčem a bez míče. Uvolňování se bez míče, přihrávání volnému hráči do pohybu, nabíhání mezer mezi obránci. Řešení herních situací s číselnou převahou. Vytváření pocitu polohy vlastního těla. Orientace o poloze těla hlavně před oběma brankami z hlediska obranné a útočné fáze. Spojení předvídání s programovým jednáním. Orientace při provedení obtíţných způsobů střelby např. při střelbě z otočky (FAJFER, 1990). 5.5.2 Kinesteticko-diferenciační schopnosti Jemné určení parametrů (dávkování) síly, v času a prostoru při řešení pohybového úkolu převáţně nohama a rukama (brankář), zpracování míče všemi částmi těla. Rychle, efektivně a ekonomicky řešit pohybové úkoly za pohybu a v klidu,
(vedení
míče,
dribling,
klamavé
pohyby,
řešení
standardních situací aj. stejným způsobem). Rozhodující význam pro finální přihrávku, časovanou přihrávku, přesnost a účinnost střelby (FAJFER, 1990).
5.5.3 Spojování pohybových operací Ve hře se projevuje ve spojování pohybových úkolů do pohybových řetězců. Vyskytuje se prakticky při řešení většiny herních situací.
18
Prostorově a časově dynamické sladění dílčích pohybů ve styku se soupeřem a míčem zaměřených na dosaţení určitého cíle (FAJFER, 1990). 5.5.4 Přizpůsobení pohybového jednání Navazuje na schopnosti spojování pohybových operací, je závislá na orientačních schopnostech. Kombinace osvojených sportovních dovedností podle současné situace (variabilita), její předpokládané změny jako kontrola, úprava nebo přeprogramování motorické realizace (korekce a přestavba původního programu). Vlastní, osobité improvizační schopnosti (např. klamavé pohyby, utajení přihrávky, způsobu střelby aj.), dále při „nouzových, tísňových“ situacích (FAJFER, 1990). 5.5.5 Reakční schopnosti Projevují se ve všech činnostech útočných a obranných s míčem a bez míče. Rychlé zapojení motorické činnosti na očekávaný signál nebo na neočekávaný podnět s výběrem optimální varianty v tomto okamţiku nejvýhodnější (při „fintování“ a reakcích na „finty“). Při neočekávaných situacích ve hře jako jsou tečované míče, „falšované míče apod. (FAJFER, 1990). 5.5.6 Rovnovážné schopnosti Udrţení, obnovení rovnováhy při úmyslných neúmyslných změnách polohy těla (např. střelba z otočky, při všech rychlých obratech kolem svislé osy těla, při hře hlavou ve výskoku, při atakování soupeřem, atp.). Základem je vysoká úroveň vestibulárního aparátu (FAJFER, 1990).
19
5.5.7 Rytmické schopnosti Změna rytmu hry (např. krátké pomocné přihrávky s následujícími 1 – 2 rychlými). Vnutit vlastní rytmus hry soupeři (FAJFER, 1990).
20
6
Charakteristika mladšího školního věku Mladší školní věk je období před pubertou, v němţ přetrvává (aţ na moţné
výjimky) pomalý tělesný růst. To spolu s podstatným vývojem centrální nervové soustavy, udrţuje a v některých směrech ještě zlepšuje podmínky pro pohybové učení. Děti jsou schopny vykonávat poţadované pohybové úkoly rychleji a přesněji neţ v mladších letech mimo jiné i díky růstu svalové síly. Dovedou lépe rozlišit změnu rytmu pohybu, pomalé a rychlé provedení, svalový stah a uvolnění. Toho je třeba vyuţít při zdokonalování např. klamavých pohybů, fintování i běţecké techniky. Zlepšená orientační schopnost a prostorová představivost umoţňují věnovat se hlouběji herní součinnosti více hráčů. Významně stoupá výkonnost plic a srdce. U mladších ţáků je stále ještě výhodou poměrně rychlá obnova energie po krátkodobém intenzivním zatíţení. Je to období vzorů, snahy vyrovnat se dospělým, být jako oni. Trenér toho můţe vyuţít zejména osobním příkladem a přibliţováním vzorů slavných hráčů. Děti si velmi cení spravedlnosti aţ rovnosti v jednání dospělých vůči nim (BUZEK, PROCHÁZKA 1999). Děti ve věku 6 – 9 let zvládají jednodušší dovednosti, které je třeba vícekrát opakovat. Děti mezi 10 – 12 lety zvládají sloţitější pohyby, je moţné jejich dostatečné zpevnění. V období do puberty je velký předpoklad pro provádění pohybů s vysokou přesností. S nárůstem silových poţadavků na provedení kvalita rozvoje koordinačních schopností klesá.
6.1
Mladší školní věk (6 – 11 let) Mladší školní věk je dobou plynulého růstu všech orgánů. Krevní oběh,
plíce a ostatní vnitřní orgány se mění úměrně s rovnováţným zvyšováním hmotnosti i výšky těla. Roste celková odolnost dětského organismu. Kostra však není zdaleka vyvinutá, rovněţ zakřivení páteře není trvalé. Důleţité je proto věnovat častou pozornost návyku dobrého drţení těla (DOVALIL, 2009). Etapa mladšího školního věku do nástupu puberty bývá označována jako „zlatý věk motorického učení“, případně jako „věk obratnosti, šikovnosti“, všeobecně jako „zlatý věk lidské motoriky“. Jedná se o období dynamických
21
přírůstků ukazatelů koordinačního rozvoje, který se blíţí v některých aspektech lineárnímu průběhu. Zdokonaluje se celková koordinace, a to v hrubé i jemné motorice (KOHOUTEK a kol., 2005). Lavinovitě přibývá nových vědomostí, rozvíjí se paměť a představivost. Při poznávání a myšlení se dítě soustřeďuje spíše na jednotlivosti, souvislosti unikají. Psychologové to označují jako věk realistického nazírání, které se opírá o názorné vlastnosti konkrétních předmětů a jevů. Abstraktní operace se objevují aţ koncem tohoto období. Rysy osobnosti nejsou zdaleka ustáleny, děti charakterizuje impulsivnost, přechody z radosti do smutku a naopak. Slabě je zatím vyvinuta vůle, dítě nedokáţe dlouhodobě sledovat cíl a soustředit se (DOVALIL, 2009). Ve vztazích k ostatním znamená velkou změnu vstup do školy. Kolektiv (třída, ale ve sportu i tréninková skupina či druţstvo) klade vyšší poţadavky na zařazení a podřízení dítěte: přestává být středem rodičovské pozornosti, je jedním z mnoha členů skupiny. Vznikají silnější kamarádské vztahy. Zatímco v předškolním věku se rozlišuje víceméně dobro a zlo, tady se objevují a vyvíjejí jemnější citové odstíny – smysl pro čest, pravdu, spravedlnost, odvahu, dané slovo (DOVALIL, 2009). Dítě na konci předškolního věku ovládá základní pohybové činnosti typu lezení, běh, skok, jednoduchý hod atd. Jistota v provedení této činnosti se zvyšuje, postupně se objevují znaky dobře prováděného tělesného cvičení. Věkově jsou děti tělesně i psychicky dostatečně vyvinuté k osvojování pohybových dovedností nejrůznějšího druhu, mnozí toto období označují jako nejpříznivější učební léta. Z hlediska tréninku to představuje plodné období pro koordinační schopnosti, dobré předpoklady pro pohyblivost a rychlostní schopnosti. Nejsou zde vhodné podmínky pro soustředěnější vytrvalostní silový rozvoj. Pohybová výkonnost roste, nejsou větší rozdíly mezi chlapci a děvčaty (DOVALIL, 2009). Pohyb působí dětem radost a není třeba je nutit. Rády a s vervou soutěţí. Základem jejich konání je hra. V tréninku a soutěţení musí dominovat herní princip, tzn. radostný charakter veškerého počínání, příjemné záţitky. Poráţky by neměly být důvodem stresujícího postoje (nadávek či trestání) trenéra (ani rodičů). Lze vyuţít i toho, ţe děti se dovedou nadchnout, zaujmout. Schopnost
22
soustředit se je dosud nevyvinutá, činnost musí být pestrá a obměňovaná (DOVALIL, 2009). Děti v tomto věku snadno přejímají názory druhých, dospělí jsou autoritou. V tom spočívá také odpovědnost dospělých: trenér můţe pro pozdější sportování, ale i pro ţivot svých svěřenců hodně udělat, ale také pokazit. Optimismus a zájem znamená, ţe děti jsou snadno ovladatelné. Jejich elán se dá vhodně usměrnit a postupně přivádět od spontánního pohybu k systematické sportovní přípravě, včetně osvojování norem chování ve sportu. Neměla by se opomíjet ani hygiena, ţivotospráva a denní řád (DOVALIL, 2009).
23
7 Vývoj koordinačních schopností 7.1
Biologický základ koordinačních schopností Rozvoj koordinačních schopností závisí na stavu a funkcích jednotlivých
prvků celého systému. Je vázaný na biologický a psychický vývoj kaţdého člověka. Tento vývoj neprobíhá v ontogenezi rovnoměrně. Je třeba respektovat úroveň dospívání CNS, úroveň jednotlivých regulačních subsystémů a stupeň rozvoje regulované soustavy, tj. pohybového aparátu. Odborníci zabývající se pohybovými schopnostmi konstatovali, ţe cílený rozvoj koordinačních schopností vychází ze třech předpokladů: a) Zdokonalování funkcí všech analyzátorů, které působí jako vnitřní regulátory v jednotlivých sloţitých regulačních obvodech. Zlepšení rozlišovacích moţností analyzátorů docílíme jen za předpokladů, ţe postupujeme od hrubé diferenciace podnětu k jemné. b) Zvyšování
úrovně
jednotlivých
senzomotorických
vlastností.
Poţadovaný rozvoj můţeme dosáhnout neustálým ztěţováním podmínek, ve kterých se cvičení provádějí a zvyšováním sloţitosti. c) Zlepšování vlastností pohybové soustavy. Nejvíce je propracovaná metoda rozvoje kloubní pohyblivosti. Pouţívají se speciální cvičení, které musí být adekvátní úrovni rozvoje kaţdého jedince. Rozvoj koordinačních schopností bezprostředně souvisí s dosaţením jemné koordinace, pociťováním, vnímáním a projevuje se v komplexním koordinačním analyzátoru např. pocit míče, odrazu apod. (LEDNICKÝ, DOLEŢAJOVÁ, 2002).
7.2
Genetická podmíněnost koordinačních schopností Ve studiu ontogeneze člověka vycházíme z takového chápání podstaty
člověka, ve kterém se zvýrazňuje model vzájemného působení dědičnosti a vnějšího prostředí. Vliv vnějšího prostředí na organismus není stejný. Závisí na síle jeho působení a na individuálních zvláštnostech organismu jako i na individuálních adaptačních schopnostech. Na formování člověka jako osobnosti
24
má značný vliv i prostředí a výchova. Motorický vývoj člověka se formuje na základě genetického programu pod vlivem vnějšího prostředí. Motorika je tedy geneticky podmíněná, ale velmi významnou úlohu sehrávají podněty z vnějšího prostředí a výchova (LEDNICKÝ, DOLEŢAJOVÁ, 2002).
25
8
Koordinační cvičení Existuje široká škála koordinačních cvičení, trenér se zde můţe uplatnit
skutečně tvůrčím způsobem. Nároky na koordinaci jsou tím větší, čím bohatší je pohybový obsah sportovního odvětví, čím sloţitější a rychlejší je lokomoce (přemisťovaní v prostoru) a čím sloţitější, rychlejší a obsaţnější je manipulace (pohyb vykonávají horní končetiny) s náčiním nebo zařízením. Je zřejmé, ţe mezi sporty existují rozdíly – někde se uplatňuje pouze jednoduchá lokomoce (běh, bruslení, plavání, běh na lyţích, jízda na kole atd.), jinde sloţitější lokomoce celého těla (krasobruslení, alpské disciplíny lyţování, akrobacie, skoky do vody), která se někdy spojuje se sloţitější (basketbal, házená, moderní gymnastika) či jednodušší (tenis, šerm) manipulací. Zvláštní oblastí jsou sporty, v nichţ se uplatňuje „čistá“ manipulace (střelba, lukostřelba). V zásadě lze vyuţít pohybové základy všech ostatních sportů (DOVALIL, 2009). Hodnotnější pro uvedené účely jsou: Akrobatická cvičení (kotouly, odrazy, přeskoky, cvičení rovnováhy, vazby cvičení). Cvičení na nářadí (otáčivé cvičební tvary, výdrţe a pohyby v polohách střemhlav). Cvičení na trampolíně. Cvičení s náčiním (švihadla, míče, míčky). Skoky do vody. Sportovní hry (košíková, odbíjená, kopaná, hokej, házená, tenis, stolní tenis, nohejbal, baseball). Cvičení spojená s překonáváním překáţek (slalomové dráhy, terénní překáţky). Úpolové sporty a drobné úpoly. Hody (na dálku, přesnost). Přenášení břemen.
26
Vyuţíváním širšího komplexu nespecifických cvičení se současně naplňuje jeden z obecných rysů sportovního tréninku – všestrannost, která je důleţitá hlavně pro mladší věkové kategorie. Doplňkové zařazování ostatních sportů přináší jisté nároky na sportoviště, s výhodou se však dají vyuţít sezónní sporty v přírodě. Doplňkové sporty lze zařazovat do částí tréninkových jednotek, nebo se jim věnovat odděleně (DOVALIL 2009). Podle Kollatha (2006) bylo prokázáno, ţe v mladším školním věku jsou nejlepší předpoklady ke zvládnutí techniky jednotlivých sportů. Ke zlepšení fotbalové techniky by měli mít malí fotbalisté k dispozici rozmanitou nabídku průpravných a herních forem. Zvládnutí základních herních činností (zpracování míče, pohyb s míčem a střelba na branku) je třeba věnovat mnoho pozornosti formou rozmanitých cvičení.
8.1
Metodika tréninku koordinačních schopností Cvičení, které hráči dobře zvládnou a vykonávají téměř automaticky bez
vědomé kontroly, přestávají být efektivním prostředkem rozvoje koordinačních schopností. Trenér proto musí zařazovat nové, neobvyklé, koordinačně náročné cvičení, čímţ zvýší efektivitu tréninku. Patří sem zejména akrobatická cvičení, cvičení s koordinačním ţebříkem, cvičení rovnováhy (balanční plochy, gymbally, overbaly, bosu apod.), různé způsoby přeskoků, cvičení s malou trampolínkou, ţonglování s malými míčky, ţonglování za ztíţených podmínek. Náročnost prostředků na rozvoj koordinačních schopností je třeba postupně zvyšovat, čehoţ dosahujeme: Obměnou dané pohybové činnosti např. změna výchozí polohy, jednotlivých pohybových fází, pohybů jednotlivých částí těla, rytmu, rozsahu a dynamiky pohybů. Změnou vnějších podmínek např. velikost a hmotnost náčiní, míče, změnou prostředí a nářadí. Vykonáváním
uţ
osvojených
intenzitou, v časovém deficitu.
27
pohybových
činností
maximální
Omezením určitých analyzátorů (např. zrakového). Rovnováţné cvičení na balanční desce se zavřenýma očima nebo přihrávky se zavázanýma očima na zvukový signál. Zařazením prostředků na rozvoj koordinačních schopností po předcházejícím průměrném pohybovém zatíţení např. trénink pod tlakem únavy. Vytvořením přiměřeného rizika např. přeskoky přes švihadlo na balanční ploše, bosu. Soutěţením v koordinačně náročných cvičeních např. kdo déle vydrţí na gymballu (IVANKA a kol., 2009).
8.2
Úloha trenéra žáků mladšího školního věku V tréninku dětí dominuje nácvik a zdokonalování herních i obecně
pohybových dovedností. V kategoriích ţáků, zejména mladších jde o dovednosti individuální. V tréninku dětí je sice důleţitá zaměřenost na přítomnost, ale je zastíněna zaměřením do budoucna. Úlohou trenéra ţáků je: Pečovat o co nejkvalitnější individuální herní výkon, a to zejména talentovaných hráčů. Při sestavování a vedení tréninkové jednotky je nutné brát v úvahu zvláštnosti dětské psychiky: těkavost pozornosti, spontánně projevovaná potřeba pohybu, převaha konkrétního myšlení, učení se nápodobou, důvěřivost apod. Trénink musí děti zaujmout a bavit, trenér musí neustále obnovovat pozornost dětí, vzbuzovat jejich zájem, vyuţívat časté změny nebo obměny cvičení, pokud se dítě začne při tréninku nudit, dá to okamţitě najevo. Vhodné je, aby trenér hrál společně s hráči – slouţí jako napodobitelný vzor. Upozorňovat na chyby uţ v průběhu utkání, nebo ihned po něm, stručně, věcně, povzbudivě, dětí ţijí přítomností.
28
8.3 Zásady tréninku zaměřeného na rozvoj koordinačních schopností Cvičení na rozvoj koordinačních činností zařazovat na začátek nebo do první poloviny tréninku. Délka trvání v kaţdé tréninkové jednotce asi 10 - 20 minut. Vyuţívat menší počet opakování ve více sériích. Pravidelný a častý nácvik. Dbát na kvalitu provedení. Udrţet koncentraci a pozornost hráčů. Příslušná cvičení neprovádět při únavě. Trenér by měl vyuţívat jasné a jednoduché pokyny, přizpůsobené věkové kategorii. Přesná a názorná praktická ukázka nacvičovaných prvků (zároveň rozvíjí pozorovací schopnost. Důleţitá je i ukázka chybného průběhu pohybu. Vyuţívat prostředky je zvýšení motivace učení (pochvala, výtka, výzva k vlastní iniciativě). Těţištěm pro rozvoj základů fotbalu a koordinačních schopností jsou dětské průpravné hry a herní forma tréninku. Ve fotbalovém tréninku se stále častěji objevují mladí hráči, kteří mají problémy se soustředěním v tréninku koordinačních činností. Jde většinou o hyperaktivní děti, které trpí poruchami koncentrace. Tyto děti vyţadují speciální přístup v tréninku koordinačních schopností jako je pomalejší tempo, víc pomůcek, laskavý, ale racionální přístup (IVANKA a kol., 2009).
29
9 Testová baterie koordinačních schopností „Testy motorické koordinace informují o pohybových schopnostech k rychlému a přesnému řízení pohybu. Mezi kritéria posuzování obratnosti patří zvládnutí komplikovaných pohybových zadání, přesnost provedení i doba provedení daného pohybového úkolu. Často se mírou obratnosti stává čas, za který cvičenec určitý úkol splní“ (NEUMAN, 2003, s. 107).
9.1
Testování orientačních schopností
Test č. 1: Běh k míčům (obr. 1) Nejvíc se vyuţívá test: „Běh k míčům“. Realizuje se ze startovní čáry (dlouhé 2 m) jejíţ střed se označí plným míčem (kuţelem). Dalších pět plných míčů se rozloţí po obvodu kruţnice s poloměrem 3 m a označí se čísly. Testovaný se postaví na střed startovní čáry zády k očíslovaným míčům. Na povel (vyvolání čísla, např. 1) vykoná obrat a běţí k plnému míči označenému vyvolaným číslem. Po jeho doteku běţí zpět na start, aby se dotkl míče na startovní čáře. Těsně před dotekem dostane informaci, ke kterému dalšímu míči musí běţet (např. 5) a podobně se postupuje aţ do vyvolání dalšího čísla. Test končí dotekem míče na startovní čáře. Měří se čas od prvního povelu aţ po poslední dotek míče. Pořadí vyvolávaných čísel se stále mění a je pro kaţdého cvičence individuální. Doporučuje se zaznačit si tyto kombinace, aby se mohlo stejné pořadí kombinací zadat i s odstupem času při dalším testování a tím zjistit individuální změny v rozvoji koordinačních schopností.
obr. 1. Testování orientačních schopností (LEDNICKÝ, DOLEŢAJOVÁ, 2002)
30
9.2
Testování kinesteticko-diferenciačních schopností.
Test č. 2: Ţonglování s míčem (obr. 2) Hráč si rukou nadhodí míč a ţongluje, provádí to pouze nártem (kolínko není dovoleno), v prostoru vyznačeném na nákresu, musí střídat obě nohy, maximální počet doteků jednou nohou v řadě jsou tři doteky, maximální počet moţných noţiček je tisíc. Hráč má 3 pokusy. Výsledkem je průměr všech tří pokusů.
obr. 2. Test ţonglování levou a pravou nohou (www.fotbalovyzebricek.cz/testy.html) Test č. 3: Ţonglování s míči různé velikosti a hmotnosti (obr. 3) Postupuje od nejlehčí aţ po nejtěţší míč. Míče měníme hned, jak cvičenec přeruší dribling. Noha, kterou ţongluje, můţe být libovolná.
obr. 3. Ţonglování s míči různé velikosti a hmotnosti (KOHOUTEK a kol., 2005)
31
Test č. 4: Ţonglování hlavou (obr. 4) Testovaný hráč si rukou nadhodí míč a provádí hlavičkování v prostoru vyznačeném na nákresu. Hráč má 3 pokusy. Výsledkem je průměr všech tří pokusů.
obr. 4. Ţonglování hlavou (www.fotbalovy-zebricek.cz/testy.html) Test č. 5: Skok do dálky z místa na přesnost Testovaný absolvuje dva skoky do dálky z místa s maximálním úsilím. Potom se čárou vyznačí 75 % z lepšího výkonu a testovaný má za úkol skočit patami co nejblíţe za vyznačenou čáru. Výsledkem je průměrná vzdálenost ze tří absolvovaných pokusů.
32
9.3
Testování rytmických schopností
Test č. 6: Přeběhy kruhů (obr. 5) Úkolem testovaného je proběhnout 30 m vzdálenost sprintem maximální rychlostí. Následně má za úkol absolvovat maximální rychlostí druhou 30 m vzdálenost, na které se nachází 11 kruhů ve stanovených vzdálenostech od sebe. Testovaný smí do kaţdé obruče vkročit jen jednou. Zaznamenává se čas z přesností na 0,1 s na hladkých 30 m a čas na 30 m přes kruhy. Rozdíl časů určuje úroveň rytmických schopností.
obr. 5. Testování rytmických schopností (KOHOUTEK a kol., 2005)
33
Test č. 7: Přeskoky přes švihadlo (obr. 6) Testovaný přeskakuje snoţmo s meziskokem švihadlo 20 s v individuálně zvoleném rytmu. Zkoušející počítá počet přeskoků. Při opakovaném pokusu usiluje vykonat stejný počet přeskoků se snahou dodrţet stejné tempo, aby se co nejvíce přiblíţil času (20 s), jako v prvním pokusu. Zkoušející změří trvání druhého pokusu na stopkách. Výsledkem testu je rozdíl mezi trváním druhého pokusu a časovým limitem 20 sekund. Realizace tohoto testu není materiálně ani časově náročná, postačí mít švihadlo a stopky.
obr. 6. Rytmické přeskoky přes švihadlo (LEDNICKÝ, DOLEŢAJOVÁ, 2002)
34
9.4
Testování reakční schopnosti
Test č. 8: Běh na 3 metry (obr. 7) Testovaný stojí v mírném stoji rozkročném zády do směru běhu, patami se dotýká startovní čáry. Na světelný podnět vykoná co nejrychleji hluboký dřep tak, aby se oběma dlaněmi dotkl podloţky a po obratu o 180° vystartuje, aby překonal třímetrový úsek co nejrychleji. Vzhledem k délce úseku je na snímání času vhodné pouţít fotobuňku.
obr: 7. Testování reakční rychlosti (LEDNICKÝ, DOLEŢAJOVÁ, 2002)
9.5
Testování rovnováhové schopnosti
Test č. 9: Obraty na lavičce. Testovaný provede na otočené lavičce 4 obraty o 360° vlevo nebo vpravo, bez pádu. Obrat je ukončen v okamţiku dosaţení výchozí polohy. Registruje se čas na absolvování 4 obratů s přesností na 0,1 s. Při pádu z lavičky se přičítají trestné sekundy (1 dotyk podlahy = 1 trestná sekunda). Při více jak 3 dotycích země se pokus opakuje. Testovaný má 1 hodnocený pokus (KOHOUTEK a kol., 2005).
35
10 Příklady cvičení pro rozvoj koordinačních schopností 10.1 Cvičení orientačních schopností Cvičení č. 1: Orientace v herním prostoru (obr. 8) Hráči zaujmou postavení ve čtverci 20x20 metrů vymezeném metami. Na znamení se hráči pohybují volným tempem bez míče, postupně se přidá míč, kterým si hráči přihrávají. Důraz je kladen na výběr místa hráčů a přesnost přihrávek.
obr. 8. Orientace v herním prostoru (VOTÍK, 2005)
36
Cvičení č. 2: Prostorová orientace, vnímání prostoru, pohybu a postavení spoluhráčů (obr. 9) Ve čtverci 20x20 metrů vymezeném 8 metami je menší čtverec 10x10 metrů, ve kterém hráči hrají „bago“ 6:2. Na povel hráči ukončí „bago“ a co nejrychleji zaujímají postavení na obvodu mezi metami vnějšího čtverce.
obr. 9. Prostorová orientace, vnímání prostoru, pohybu a postavení spoluhráčů (VOTÍK, 2005)
10.2 Cvičení kinesteticko-diferenciačních schopností Cvičení č. 3: Přihrávání ve dvojici po zemi (obr. 10) Hráči si přihrávají míč po zemi prvním dotykem, jedním nebo dvěma míči.
obr. 10. Přihrávání ve dvojici po zemi (VOTÍK, 2005)
37
Cvičení č. 4: Přihrávání a zpracování míče ve dvojici (obr. 11) Hráči si přihrávají míč, klade se důraz na techniku přihrávání a zpracování míče.
obr. 11. Přihrávání a zpracování míče (VOTÍK, 2005)
10.3 Spojování pohybových operací Cvičení č. 5: Rychlostně-koordinační cvičení s přihráváním a střelbou (obr. 12) Před vyběhnutím si hráč přihraje míč s trenérem, pak si dává časovanou přihrávku podél tyčí tak, aby míč doběhl v prostoru mezi poslední tyč a kuţel. Po překonání tyčí stanoveným způsobem hráč přebírá míč, co nejrychleji ho vede slalomem mezi kuţely s pouţitím klamavých pohybů a zakončuje střelbou. Vhodné je vyuţít soutěţení např. na rychlost provedení nebo na úspěšnost střelby.
obr. 12. Rychlostně – koordinační cvičení s přihrávkou a střelbou (VOTÍK, 2005)
38
Cvičení č. 6: Rychlostně-koordinační cvičení s přihráváním, vedením a střelbou (obr. 13) Hráč si dává časovanou přihrávku podél tyčí tak, aby míč doběhl. Po přeběhnutí dává přihrávku trenérovi prvním dotykem, pak překonává pravým nebo levým bokem tyče a střílí prvním dotykem po přihrávce trenéra.
obr. 13. Rychlostně – koordinační cvičení s přihrávkou a střelbou (VOTÍK, 2005)
10.4 Rovnovážné schopnosti Cvičení č. 7: Cvičení rovnováhy a přihrávání (obr. 14) Hráči ve dvojicích stojí proti sobě. Jeden přihrává míč rukou druhému, který míč vrací stanoveným způsobem (vnitřní strana nohy, nártový kop, hlavou apod.). Postupně se střídají v činnostech dle časového intervalu. Provádí na místě i v běhu.
obr. 14. Cvičení rovnováhy a přihrávání (LEDNICKÝ, DOLEŢAJOVÁ, 2002)
39
10.5 Rytmické schopnosti Cvičení č. 8: „Rychlé nohy“ (obr. 15) Rychlé probíhání přes obruče s následným přeběhnutím překáţek a proběhnutí kruhů.
obr. 15 „Rychlé nohy“ (SCHREINER, 2000) Cvičení č. 9: Překáţková koordinační běţecká dráha (obr. 16)
obr. 16. Postupný běh přes překáţky (SCHREINER, 2000) Cvičení č. 10: Koordinační dráha s gymnastickým cvikem mezi kruhy (obr. 17)
obr. 17. Koordinační dráha s kruhy a gymnastickým cvikem (SCHREINER, 2000)
40
10.5.1
Cvičení s koordinačním žebříkem
Cvičení č. 11: Hop-Scotch-Drill (obr. 18) Základní postavení snoţmo před ţebříkem, odrazem skok na levou nohu (1) do prvního čtverce, odrazem skok na dvě nohy (2) do druhého čtverce, odrazem skok na pravou nohu (3) do třetího čtverce, opakuje se aţ do konce ţebříku.
obr. 18. Koordinační ţebřík (www.sport-fitness-advisor.com/ladder-agilitydrills.html)
41
Cvičení č. 12: Základní proběhnutí ţebříkem, varianta 1 (obr. 19) Základní postavení snoţmo před ţebříkem, hráč začíná akci levou nohou a postupuje tak, ţe do kaţdého pole pásu ţebříku pokládá jednu nohu, do prvního pole levou nohu a do druhého pole pravou nohu, do třetího pole levou nohu. Cvičení se následně opakuje.
obr. 19. Základní proběhnutí ţebříkem, varianta 1 (www.trenink.com/index.php?option=com_content&task=view&id=2002&Itemid =1) Cvičení č. 13: Základní proběhnutí ţebříkem, varianta 2 (obr. 20) Základní postavení, hráč se postaví čelně ke koordinačnímu ţebříku a začíná akci levou nohou. Hráč postupuje tak, ţe do kaţdého pole pásu ţebříku pokládá postupně obě dvě nohy, do prvního pole levou nohu, následně do prvního pokládá pravou nohou. Do druhého pole pokládá levou nohu, následně do druhého pole pokládá pravou nohou. Cvičení se opakuje.
obr. 20. Základní proběhnutí ţebříkem, varianta 2 (www.trenink.com/index.php?option=com_content&task=view&id=2002&Itemid =1)
42
Cvičení č. 14: In-Out-Drill (obr. 21) Základní postavení snoţmo před ţebříkem, krok levou dovnitř prvního čtverce (1), krok pravou dovnitř prvního čtverce (2), krok levou vedle druhého čtverce (3), krok pravou vedle druhý čtverec (4), krok levou do uvnitř třetího čtverce (5), krok pravou dovnitř třetího čtverce (6), krok levou vedle čtvrtého čtverce (7), krok pravou vedle čtvrtý čtverec (8). Zatíţení 10 sekund, počet opakování 3-4, odpočinek mezi opakováním 90120 sekund.
obr. 21. In-Out-Drill (www.sport-fitness-advisor.com/ladder-agilitydrills.html)
43
Cvičení č. 15: Lateral-Feet-Drill (obr. 22) Základní postavení snoţmo, vlevo od prvního čtverce. Levá noha krok dovnitř prvního čtverce (1), pravá noha krok dovnitř prvního čtverce (2), levá noha krok vedle prvního čtverce (3), pravá noha krok vedle prvního čtverce (4), levou nohou úkrok dovnitř druhého čtverce (5), pravou nohou krok dovnitř druhého čtverce (6), levá noha úkrok vedle druhý čtverec (7), pravá noha krok vedle druhý čtverec (8). Cvičení se opakuje do konce ţebříku. Zatíţení 10 sekund, počet opakování 3-4, odpočinek mezi opakováním 90120 sekund.
obr. 22. Lateral-Feet-Drill (www.sport-fitness-advisor.com/ladder-agilitydrills.html)
44
11 Diskuze Jedním ze základních cílů fotbalového tréninku mladších ţáků je nácvik koordinačních schopností, které patří v přípravě dětí mezi nejdůleţitější pohybové schopnosti. Při dodrţení všech pravidel sportovního tréninku tvoří základní kámen pro hráčskou kvalitu starších věkových kategorií. Na základě vlastní zkušenosti vím, ţe někteří trenéři nejniţších fotbalových kategorií do tréninkové jednotky mladších ţáků nezařazují vůbec nebo velmi málo cvičení na rozvoj koordinačních schopností. Struktura tréninku se velmi podobá tréninku dospělých. Podle mého názoru by měli mít i tito trenéři základní znalosti o zásadách a zvláštnostech trénování této věkové kategorie. Tato práce by jim mohla poslouţit jako zdroj základních informací.
45
12 Závěr Fotbal patří ke sportům, kde technika hraje rozhodující roli. Velký podíl na atraktivitě fotbalu mají techničtí hráči, to znamená hráči, kteří mají nadprůměrný cit pro míč. Vyuţití schopností jednotlivých hráčů ve prospěch celého týmu je základem úspěšné hry. Technika fotbalu zůstává od konce 19. století téměř neměnná, přesto prochází neustálým vývojem, zvláště přibývají nároky na hru tělem, rychlost a taktickou rozmanitost. Důleţitým předpokladem je zcela jistě talent a nadání pro hru s míčem, ale i od přírody nadaný jedinec musí trénovat. V rámci tréninku je nutné klást důraz na zdokonalování uţ naučeného, ale i na osvojování nových technik. V této práci jsem chtěl vyzdvihnout důleţitost nácviku koordinačních schopností fotbalistů mladšího školního věku, které tvoří základ herních dovedností dospělých fotbalistů. Práce zároveň hovoří o zvláštnostech v přípravě fotbalistů mladšího školního věku. Cílem této práce bylo poskytnout začínajícím i budoucím trenérům ukázku testování koordinačních schopností a nabídnout zásobu cvičení na rozvoj koordinace.
46
Seznam použité literatury 1. BEDŘICH, L. Fotbal rituální hra moderní doby. 1. vydání. Brno: MU, 2006, ISBN 80-210-3927-2. 2. BUZEK, M., PROCHÁZKA, L. Česká fotbalová škola. Praha: Olympia, 1999. 3. DOVALIL, J. Výkon a trénink ve sportu. 1. vydání. Praha: Olympia, 2002. 4. DOVALIL, J. Výkon a trénink ve sportu. 3. vydání. Praha: Olympia, 2009. 5. FAJFER, Z. Koordinační (obratnostní) schopnosti, pohyblivost (strečink) v systému tréninku hráče fotbalu. Brno, 1990. 6. GERHARD, F., Fotbal 96 tréninkových programů. Praha: 2006. 7. HIRTZ, P. Treiningswissenschaft. Leistung, Training, Wettkampf . Berlin: 2003. 8. CHOUTKA, M. DOVALIL, J. Sportovní trénink. 2. Rozšířené vydání. Praha: Olympia, 1991. 9. IVANKA a kol., Agilita a jej rozvoj vo futbale. Bánská Bystrica: UFTS, 2009. 10. JUNGER, J., KASA, J. Úvod do športovej kinantropológie. 1. vydanie, Prešov: LVT Pdf UPJŠ, 1996. 11. KOHOUTEK, M. a kol. Koordinační schopností dětí. Praha: 2005. 12. KOLLATH, E., Fotbal, Technika a taktika. Praha: Grada publishing 2006, ISBN 80-247-1336-5. 13. LEDNICKÝ, A., DOLEŢAJOVÁ, L. Rozvoj koordinačných schopností. Bratislava: ICM AGENCY, 2002, ISBN 80-89075-13-4. 14. NEUMAN, J., Cvičení a testy obratnosti, vytrvalosti a síly. Praha: Portál 2003, ISBN 80-7178-730-2. 15. PERIČ, T. Sportovní příprava dětí. 2, doplněné vydání, Praha: Grada, 2008. 16. PEARSON, A., Speed, agility and quickness for soccer. A. & C. Black, USA 2001. 17. SCHREINER, P., Coordination Agility & Speed Training for Soccer. 2000.
47
18. SZOPA, J. Uvarunkowania, przejavy i struktura motorycznosci czlowieka w svietle pogladow „szkoly Krakowskiej“. Antropomotorika, 1995. 19. VOTÍK, J. Fotbal trénink budoucích hvězd. Praha: Grada publishing, 2003, ISBN 80-247-0463-3. 20. VOTÍK, J. Fotbalová cvičení a hry. Praha: Grada publishing, 2005, ISBN 80-247-0925-2. 21. http://www.sport-fitness-advisor.com/ladder-agility-drills.html 22. http://www.fotbalovy-zebricek.cz/testy.html 23. http://www.trenink.com/index.php?option=com_content&task=view&id= 2002&Itemid=1
48
Resumé V této bakalářské práci jsou charakterizovány koordinační schopnosti a důleţitost jejich rozvoje ve fotbalovém tréninku dětí mladšího školního věku. Tato práce obsahuje testovou baterii, která je vhodná pro zjišťování úrovně koordinačních schopností dětí, je zde uvedena nabídka různých cvičení na zdokonalení těchto schopností. Trenéři by měli zařazovat koordinační cvičení téměř do kaţdé tréninkové jednotky, protoţe rozvoj koordinace je nejdůleţitější zejména v mladším školním věku.
Summary This
Bachelor's thesis characterizes the coordination abilities and
importance of their development during the football training of school age children. This work contains the testing battery, which is suitable for investigation of children coordination abilities level, the offer of various exercises for improvement of these abilities is introduced. Trainers should include the coordination exercises in almost every training unit because the development of the coordination is the most important especially in the school age.
49
