Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií

Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií

Regionální televizní reportáž do pořadu Zajímavosti z regionů v České televizi Brno (Bakalářská diplomová práce) Hana Marko (UČO 217634)

Brno 2010

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii. V Brně dne 20. května 2010

2

Děkuji vedoucí této práce Mgr. Lence Waschkové Císařové za trpělivé vedení a cenné připomínky a rady, bez nichţ by práce v této podobě nevznikla. Rovněţ děkuji všem, kteří mi byli při psaní bakalářské práce cennými informačními zdroji.

3

Obsah Anotace a klíčová slova ............................................................................................................ 6 1. ÚVOD ..................................................................................................................... 8 2. TEORETICKÁ ČÁST............................................................................................ 10 2.1. Zpravodajská reportáž a televizní zpravodajská reportáž ......................................... 10 2.1.1. Zpravodajství; televizní reportáž ........................................................................... 10 2.1.2. Rozdíly mezi tištěným a televizním zpravodajstvím ............................................. 11 2.1.3. Zpravodajské hodnoty ............................................................................................ 13 2.1.4. Novinářská objektivita ............................................................................................. 14 2.1.5. Zdroje ........................................................................................................................ 15 2.1.6. Struktura televizní reportáže .................................................................................. 16 2.1.7. Obecná pravidla pro tvorbu televizní reportáže ................................................... 18 Závěr .................................................................................................................................... 20 2.2. Regionální zpravodajská televizní reportáž ................................................................. 22 2.2.1. Charakteristika regionálního zpravodajství a jeho problémy ............................. 22 2.2.2. Regionální redaktor ................................................................................................. 24 2.2.3. Regionální témata ..................................................................................................... 25 2.2.4. Publikum ................................................................................................................... 27 Závěr .................................................................................................................................... 28 3. KAPITOLA O METODĚ ....................................................................................... 30 4. REGIONÁLNÍ TELEVIZNÍ REPORTÁŽ V ČESKÉ TELEVIZI .............................. 33 4.1. Brněnské studio České televize – historie a současnost ........................................... 33 4.2. Charakteristika regionálního zpravodajství v ČT Brno ......................................... 34 4.3. Publikum – cílová skupina a dosah brněnského zpravodajství .............................. 36 4.4. Témata regionální reportáže ČT Brno ...................................................................... 37 4.5. Zdroje regionálního zpravodajství ............................................................................ 38 4.6. Stavba a struktura regionální reportáže ................................................................... 39 4.7. Jazyk reportáže České televize ................................................................................... 43 4.8. Objektivita a odstup od tématu.................................................................................. 45 4.9. Nejčastější chyby redaktorů při práci na reportáži ................................................. 48

4

4.10. Problémy ve výrobě zpravodajství ČT Brno .......................................................... 49 Závěr .................................................................................................................................... 50 5. TVŮRČÍ ČÁST ..................................................................................................... 52 5.1. Přehled reportáží v tvůrčí části .................................................................................. 52 5.2. Zpracované reportáže a jejich kritická reflexe ........................................................ 55 5.3. Shrnutí .......................................................................................................................... 89 6. ZÁVĚR ................................................................................................................. 91

Příloha č.1 ............................................................................................................................... 93 Příloha č.2 ............................................................................................................................. 101 Příloha č.3 ............................................................................................................................. 110 Seznam literatury ................................................................................................................. 117 Jmenný rejstřík .................................................................................................................... 119

5

Anotace a klíčová slova Anotace Tato bakalářská diplomová práce se zabývá problematikou regionální televizní reportáţe. Jedná se o produktovou práci (součástí je 10 reportáţí natočených do pořadu Zajímavosti z regionů v České televizi Brno). Reportáţe jsou ke zhlédnutí na přiloţeném DVD. Samotná bakalářská práce se skládá ze tří hlavních částí – první, teoretická, je zakotvena v odborné literatuře a vymezuje pravidla pro tvorbu regionální televizní reportáţe. Definuji zde vhodná témata, způsob zpracování, strukturu a také problematiku objektivity ve zpravodajství. Druhá část je zaloţena na hloubkových rozhovorech a vymezuje charakteristiky regionální televizní reportáţe v ČT Brno. Třetí část je tvůrčí a obsahuje reportáţe, které jsem natočila do pořadu Zajímavosti z regionů v České televizi. Tyto mediální produkty pak analyzuji z pohledu pravidel, která jsem vymezila v teoretické části a části, která se zabývá charakteristikou reportáţe v ČT Brno. Bakalářská práce je praktickým návodem pro tvorbu regionální reportáţe.

Summary „Regional television reports made for Zajímavosti z regionů broadcasted on Česká televize“ This bachelor thesis deals with the problematics of regional television report production. It is a media product (10 reports are included, all of which were made for Zajímavosti z regionů, the news program broadcasted on Česká televize). The reports can be viewed on the DVD attached. The bachelor thesis itself consists of three main parts. The first (theoretical) part is anchored in professional literature and focuses on the procedure of making a television report. I define appropriate topics for a regional television report and detail on the proper way of processing information as well as the objectiveness of television news programs in general. The second part is based on in-depth interviews with Ceska Televize employees and describes characteristics of a regional television report in ČT Brno. The third part is creative and includes the reports I have made for Zajímavosti z regionů news program. I subsequentially analyze these media products and contrast them with the standards defined in the theoretical part and the part decribing characteristics of a regional television report in ČT Brno. This bachelor thesis is a practical manual to the production of local television report.

6

Klíčová slova Televizní reportáţ, regionální, televizní zpravodajství, Česká televize, Brno, produktová práce Key words TV report, regional, TV news, Czech television, Brno, media product

7

1. Úvod Regionální televizní zpravodajství má pro diváky velký význam,1 a je tedy podstatnou součástí ţurnalistiky. Tak jako kaţdé řemeslo, je zpravodajství zaloţené především na preciznosti, zkušenostech a brilantním zvládnutí pracovního nástroje, jímţ je jazyk. Cílem mé práce je charakterizovat teoretické aspekty regionální televizní reportáţe jako ţánru, definovat pravidla pro její tvorbu v redakci zpravodajství České televize a reflektovat tato pravidla na vlastních reportáţích. Teoretická část se skládá z několika kapitol. V první se zaměřím na obecné charakteristiky zpravodajské reportáţe, rozdíly mezi zpravodajstvím v novinách a televizi, zpravodajské hodnoty a rozeberu také kompozici a strukturu televizní reportáţe. Ve druhé kapitole vymezím jaká jsou specifika regionálního zpravodajství, jaká témata jsou pro něj aktuální a na co by si měl novinář pracující v regionu dát pozor. Poté popíšu metodu hloubkového rozhovoru jako nástroje k získávání informací a reflektuji uţití této metody. Ve čtvrté kapitole se budu zabývat regionální reportáţí v České televizi Brno,2 a to jak její strukturou, vhodným jazykem a zdroji, tak nedostatky a chybami, které se zde při výrobě reportáţí objevují. Pravidla shromáţděná v teoretické části a kapitole o charakteristikách reportáţe v ČT Brno, pak aplikuji na mnou vytvořené regionální reportáţe pro pořad Zajímavosti z regionů.3 V závěrečné části budu reflektovat, do jaké míry tyto reportáţe naplňují vymezená kritéria a postupy pro tvorbu regionální televizní reportáţe. Metodami mé práce byly rešerše v odborné literatuře věnující se problematice zpravodajství a nestandardizované hloubkové rozhovory se zaměstnanci ČT Brno. V této bakalářské práci tak zpracuji nejen teoretické poznatky o regionálním televizním zpravodajství, ale především praktický návod jak natočit dobrou zpravodajskou reportáţ zabývající se regionální problematikou. Teoretické poznatky jsem čerpala z literatury věnující se teorii zpravodajství, televiznímu zpravodajství a regionálnímu zpravodajství obecně. Odborných publikací, které by se věnovaly ţánru regionální televizní reportáţe, není mnoho. Proto byly mými cennými informačními zdroji hloubkové rozhovory se zaměstnanci redakce zpravodajství ČT Brno. 1

V dotazníkovém šetření severomoravských respondentů bylo zjištěno, ţe 55 % z nich povaţuje za nejdůleţitější sdělovací prostředek právě televizi – 27 % získal denní tisk a 18 % rozhlas (Pácl 1997: 64). Přestoţe je publikace Pavla Pácla o něco starší, jako jediná se detailně věnuje této problematice, a proto je její uţití vhodné. 2 Dále jen ČT Brno. 3 Vysílá ČT Brno.

8

Lépe se orientovat v problematice regionální ţurnalistiky mi pomohla také tříměsíční stáţ v redakci zpravodajství.

9

2. Teoretická část

2.1. Zpravodajská reportáž a televizní zpravodajská reportáž V této kapitole vymezím pojem zpravodajské televizní reportáţe a definuji, v čem se liší zpravodajství v televizi a v novinách. Uvedu také obecná pravidla pro tvorbu televizní reportáţe a popíšu její specifickou strukturu. Vzhledem k tomu, ţe jeden z hlavních ukazatelů kvalitního zpravodajství je jeho objektivita, rozeberu, zda je absolutní objektivita vůbec moţná a jak se jí alespoň přiblíţit. Rovněţ vymezím, kde můţe novinář hledat svá témata a jakých zdrojů při tom lze vyuţívat.

2.1.1. Zpravodajství; televizní reportáž Zpravodajstvím můţeme nazvat vědomou novinářskou činnost, ale také konkrétní výsledky této činnosti (noviny nebo televizní zprávy). Základem zpravodajství jsou fakta a události, které vyhledává, selektuje, poté interpretuje a předává pomocí médií recipientům. Většinou se týká právě probíhajících nebo velmi nedávných dějů či dějů, které se sice staly před určitou dobou, ale právě se vynořily v nových souvislostech.4 Mezi hlavní charakteristiky zpravodajství patří přesnost, vyváţenost, nepředpojatost, nestrannost, aktuálnost a jasnost.5 Televizní zpravodajství je audiovizuálním druhem novinářské tvorby. Určujícími znaky jsou kontinuální periodicita a vysoká operativnost při šíření informací. Pohyblivý obraz a mluvená řeč je zde kombinovaná.6 Obsahem

televizního

zpravodajství

jsou

televizní

reportáţe.

Jedná

se

o

nejfrekventovanějším zpravodajsko-publicistický ţánr, který má výraznou informativněanalytickou funkci. Pracuje se zde s dokumentárním principem audiovizuálního zobrazování skutečnosti. Vychází z autentického svědectví reportéra o faktech, které tvoří dějovou linii události.7 V rámci této bakalářské práce bude pojem reportáţ pouţíván především jako zpravodajský televizní ţánr, jak je zaţitým zvykem v televizním prostředí.8 4

(Osvaldová 2001: 21) (Osvaldová, Halada 2007: 241) 6 (Osvaldová, Halada 2007: 242) 7 (Osvaldová, Halada 2007: 176) 8 Barbora Osvaldová pracuje také s termínem televizní zpráva, jehoţ primární funkce je informativně poznávací. Existují tři druhy (čtená, obrazová neboli šot a kombinovaná). Šot je časově nejkratším a základním ţánrem audiovizuální tvorby. (Osvaldová, Halada 2007: 240) V rámci této bakalářské práce bude pojem (televizní) zpráva také pouţíván. A to ve stejném smyslu jako televizní reportáţ. 5

10

Televizní reportáţ pouţívá tzv. audiovizuální jazyk. Jsou to výrazové a vyjadřovací prostředky, se kterými pracuje redaktor9 televizního zpravodajství. Obsahuje sloţku zvukovou a obrazovou. Obrazovou sloţku tvoří všechny druhy a nosiče obrazového záznamu (např. film, video, přímý přenos, počítačová grafika). Základní stavební jednotkou obrazu je záběr. Zvuková sloţka zahrnuje čtený text, synchronní výpověď, stand up, asynchronní promluvy a reálné zvuky a ruchy prostředí. Za synchron označujeme výpověď respondenta dotazovaného člověka. Asynchron je naopak text čtený redaktorem. Nazývá se také komentář. Stand up je promluva redaktora na kameru, většinou přímo z terénu.10 Zpravodajství má informovat o událostech, které jsou v dané době aktuální, a to v přesné a vyváţené podobě. Televizní zpravodajství tyto informace distribuuje pomocí reportáţí, které jsou zaloţeny na audiovizuálním jazyku. To znamená, ţe zvuková a obrazová sloţka působí na diváka zároveň a informace je tak komplexnější.

2.1.2. Rozdíly mezi tištěným a televizním zpravodajstvím Jak jsem uvedla v předchozí podkapitole, televize je médiem audiovizuálním, coţ znamená, ţe působí současně na divákův zrak i sluch, přičemţ se tyto dvě sloţky vzájemně doplňují. Díky tomu se informace, kterou takto získá, stává mnohem výraznější a působí silněji neţ novinový článek. Rozdílů, které existují mezi zprávou v televizi a v novinách, je však mnohem víc. Doba, po kterou je publikum ochotno věnovat reportáţi svou pozornost, je velmi krátká. Původní délka pětiminutových příspěvků se zkrátila na pouhou minutu a něco. Divák pozornost rychle ztrácí a pokud ho zpráva nezajímá, jednoduše přepne na druhý kanál. Proto je televizní zpravodajství výzvou. Televizní publikum je masové, a tak texty, které redaktor pro reportáţe píše, musí být jasně srozumitelné a krátké (sloţité větné konstrukce a souvětí jsou vhodnější do novin).11 Podstatným rozdílem mezi tištěnou a televizní ţurnalistikou je totiţ to, ţe divák nemá moţnost vrátit se a přečíst si informaci, které nerozuměl, ještě jednou. Má na pochopení zprávy jen jeden pokus.

9

Označujeme tak novináře, jenţ je orientován na autentické, přímé svědectví a práci v terénu a vykonává zpravodajskou činnost (Osvaldová, Halada 2007: 176). V této bakalářské práci bude pojem novinář, redaktor a reportér pouţíván ve stejném smyslu. 10 (Osvaldová, Halada 2007: 27) 11 (Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 142-144)

11

Dalším rozdílem mezi novinami a televizí je fakt, ţe noviny mohou vydávat zprávy i o událostech, které jiţ proběhly, narozdíl od televize. Ta k odvysílání potřebuje záběry. Potřeba zvuku a obrazu je nejdůleţitějším kritériem pro vznik televizní zprávy. Události, které chce redakce odvysílat, je třeba vidět a slyšet. Pokud nemá aktuální záběry, můţe místo nich pouţít i archivní záběry jako ilustrační. Tím však zpráva podstatně ztrácí na zajímavosti a aktuálnosti. Události, které jsou pro televizní zpracování vhodné, protoţe jsou dobré obrazově (např. záplavy), často dostanou větší prostor – a to především protoţe jsou audiovizuálně zajímavé.12 Rozdíly existují také v hloubce, jakou jsou události interpretovány. V televizi mají přednost jednoduché a jasné zprávy, které není třeba dlouze vysvětlovat a rozebírat.13 Komplikované kauzy většinou vyţadují delší stopáţ reportáţe, čímţ riskujeme ztrátu divákovy pozornosti. Mezi základní pravidla psaní televizních textů patří stručnost, jasnost, přesnost a barvitost. Více neţ v novinách je v televizi důleţitá aktuálnost události a pocit bezprostřednosti. Zprávy by měly být co nejnovější. Při jejich sledování má mít divák pocit, ţe vše se odehrálo před několika minutami. S tím souvisí také rozdílné uţívání času. V novinách je lepší čas minulý, v televizi raději přítomný. Televizní sloh je charakteristický hovorovým stylem. Jazyk je ve srovnání s novinami uvolněnější, ale také hutnější, protoţe času, ve kterém lze informaci předat, je málo.14 Neţ redaktor začne s psaním televizního textu, musí předem zhlédnout hrubý materiál,15 aby věděl, s jakými záběry bude v reportáţi pracovat. Text se musí věcně vázat k obrazu a konstatovat důleţitá fakta. Tím se obraz lokalizuje.16 Televize se také odlišuje tím, ţe je v ní více neţ v novinách patrnější vztah mezi reportérem a dotazovaným. Pokud tedy novinář nedodrţuje odstup nebo se chová servilně (např. vůči vlivnému respondentovi), divák to vidí a působí to trapně.17 Mezi základní rozdíly tištěného a televizního zpravodajstvím patří to, ţe divák se k reportáţi nemůţe vrátit a projít si ji ještě jednou, narozdíl od novinového článku. Musí být proto srozumitelná a jasná na první zhlédnutí. Toho lze docílit uţitím krátkých jednoduchých vět a hovorových výrazů. Více neţ v novinách je v televizním zpravodajství důleţitý aspekt aktuálnosti. Proto jsou reportáţe zpracovávány tak, aby v divákovi vzbudily dojem, ţe se vše 12

(Mallette 1994: 122) (Mallette 1994: 122) 14 (Mallette 1994: 123) 15 Tzv. nesestříhané video – to, co natočil kameraman v terénu. 16 (Osvaldová 2001: 78) 17 (Ruβ-Mohl -Bakičová 2005: 18) 13

12

stalo teprve před chvílí. I z toho důvodu je vhodnější přítomný čas. Text však redaktor vţdy píše s ohledem na video, které má k dispozici. Také moţnost pořízení dobrých obrazových záběrů rozhoduje, zda se z události stane reportáţ.18

2.1.3. Zpravodajské hodnoty O tom, zda se nějaká událost (ne)stane zprávou, rozhodují zpravodajské hodnoty.19 Je to soubor kritérií, podle nichţ lze určit důleţitost události. Ta se pak můţe dostat do večerních zpráv, nebo zůstane médii nepovšimnuta. V této části budu charakterizovat zpravodajské hodnoty, které jsou pro regionální zpravodajství nejpodstatnější. Faktorů, které zvyšují pravděpodobnost zveřejnění zprávy, je mnoho. Patří mezi ně překvapení, neobvyklost nebo aktuálnost.20 Tomáš Trampota také upozorňuje na blízkost, dramatičnost a přístupnost (moţnost novinářů dostat se k informacím).21 Z hlediska regionálního zpravodajství je podstatný především faktor blízkosti, protoţe pojednává o událostech, které se staly v divákově okolí. Relevance zprávy jiţ není určená významem pro co největší počet lidí, ale především těsnou souvislostí s místem, se kterým se divák identifikuje.22 Zpráva v regionálním zpravodajství má mít blízko k divákům a k prostředí, ve kterém ţijí. Měla by se zabývat událostmi, které jsou pro běţný ţivot diváků důleţité, přímo se jich dotýkají a vyvolávají v nich emoce. Dalším podstatným faktorem, určujícím která událost bude zprávou a která bude záměrně opomenuta, je také druh média, do kterého je určena. U televizního zpravodajství je důleţité, aby byl redaktor schopný ke zprávě zajistit také obrazový materiál. S tím souvisí relativita některých události. Například ohňostroj můţe být pro televizi relevantní, protoţe televize jako vizuální médium dokáţe zprostředkovat efektní podívanou. Dává přednost zrakovým jevům a zajímavým obrázkům. Avšak pro rozhlas by byl ohňostroj tématem nezajímavým, protoţe nemá jak předat to, co je na něm atraktivní.23 Mezi zpravodajské hodnoty, které rozhodují o tom, zda se událost stane zprávou, patří blízkost, dramatičnost, aktuálnost, neobvyklost, význam pro obyvatele regionu či kraje a moţnost získat videozáběry. 18

Jedná se jednu ze zpravodajských hodnot, kterým se věnuji v následující kapitole 2.2.2. Zpravodajské hodnoty. 19 Vlastnosti události, které určují pravděpodobnost toho, zda událost bude převedena na zprávu a bude dále jako taková medializována (Reifová 2004:76). 20 (Vágner 1997: 36-37) 21 (Trampota 2006: 26) 22 (Malý 2000: 5) 23 (Burns 2004: 63)

13

2.1.4. Novinářská objektivita Dobré zpravodajství informuje o událostech tak, jak se skutečně staly. Je objektivní. Co přesně si představit pod pojmem objektivita ve zpravodajství budu analyzovat v této podkapitole. Objektivní, vyváţené a nestranné. Tak by mělo vypadat zpravodajství v liberálnědemokratické společnosti. Mediální teoretici však tvrdí, ţe objektivita je jen nedosaţitelný ideál. Můţe však být vnímána jako snaha o co nejvěrnější zobrazování reality. Nebo také jako profesní postupy, které reportéři pouţívají.24 Pojem objektivity ve zpravodajství se dá nahradit slušností – vůči ostatním lidem nebo institucím, jichţ se zpráva týká. Nebo nezaujatostí a snahou dát prostor k vyjádření všem zainteresovaným stranám, tedy princip audiatur el altera pars.25 Ovšem i zpráva, která je fakticky správná, můţe být zaujatá. Například vynecháním některých faktů, nebo jejich uspořádáním tak, ţe vyvolávají mylnou představu. Nebo také pouţitím hodnotících výrazů namísto neutrálních. Platí však, ţe diváci dříve nebo později prohlédnou a ztratí k takovým novinám či televizi důvěru.26 Novinář by se tedy měl snaţit o přesnost, jasnost, úplnost a především odstup od tématu. Coţ můţe být právě v regionálním zpravodajství problém. Existuje zde nebezpečí, ţe se místní médium postaví do role populistického protestního hnutí vůči nějakému nepopulárnímu opatření. Vzniká tak riziko angaţovanosti, coţ má za následek ztrátu odstupu od tématu a také ztrátu nezaujatosti, která je klíčová pro důvěryhodné zpravodajství. Dalším úskalím regionální ţurnalistiky jsou také příliš blízké vztahy novinářů ke komunálním zastupitelům. Existuje riziko, ţe důvěrné vztahy povedou ke korupci.27 Alfou a omegou objektivity je, ţe novinář by nikdy neměl referovat o událostech, na nichţ je osobně nebo finančně zainteresovaný, ani přijímat hodnotné dary. Měl by být rovněţ schopný odolat nátlaku různých zájmových či politických organizací a udrţovat si zdravý skepticismus. Ne vţdy jsou věci přesně tak, jak se na první dojem zdají. Proto je uţitečné ničemu nevěřit, dokud není informace ověřena z několika spolehlivých zdrojů.28 Je tedy potřebné mít princip objektivity stále na paměti, protoţe je pro zpravodajství stěţejní. Reportáţe by měly být nestranné, vyváţené a obsahovat všechna fakta - a to v logicky správném pořadí. Je ţádoucí dát prostor k vyjádření všem stranám, které v události 24

(Trampota 2006:143) (Mallette 1994: 9-10) 26 (Mallette 1994: 70) 27 (Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 18) 28 (Mallette 1994: 10) 25

14

figurují. Zvláště v regionálním zpravodajství je třeba vyvarovat se příliš blízkých a důvěrných vztahů s informátory. Existuje zde riziko angaţovanosti a ztráty nezaujatosti, která je klíčová pro věrohodné zpravodajství.

2.1.5. Zdroje Aby reportáţ mohla vzniknout, musí mít redaktor informace, náměty a tipy. Ty získává z jednotlivých zdrojů. Jaké to jsou a na co je třeba dát si v regionální ţurnalistice pozor, zanalyzuji v následujícím textu. Zdrojů, ze kterých můţe novinář čerpat inspiraci či ověřovat důvěryhodnost informací, je mnoho. Jednou z nejdůleţitějších pomůcek je jeho diář s kontakty, které je dobré čas od času obvolat a zjistit, zda se neděje něco zajímavého. Tím nejcennějším, co novinář má, je tak především sociální síť, kterou si buduje. Ta ale můţe být i překáţkou, především v regionální ţurnalistice. Mezi redaktory a místními informačními zdroji existuje silná vazba a provázanost. Ta někdy zabraňuje zpracovávání kontroverzních témat. Ze strachu, ţe o místní zdroj novinář přijde, pak často přistoupí na konformnější zpracování témat. Z hlediska investigativní regionální ţurnalistiky je tak lepší, pokud tuto práci vykonávají novináři z jiného regionu.29 Dalšími způsoby jak najít informace, které stojí za zpracování, jsou vlastní rešerše, pátrání v archivech a na internetu, kontrolní telefonáty (policii, hasičům, politikům), ostatní média a tiskové agentury, jejichţ servis má Česká televize zaplacen. Tomáš Trampota pracuje také s termínem zpravodajské sítě, pomocí kterých se média snaţí z velkého mnoţství kaţdodenních informací zachytit ty podstatné. Takzvaná oka zpravodajské sítě jsou někde hustší, aby událost neunikla zpracování. Takovými místy jsou například soudy.30 Vzhledem k širokému a rychlému dosahu, jaké televizní zpravodajství má, je důleţité, aby redaktor dříve, neţ nějakou informaci zveřejní, ověřil její platnost alespoň dvěma důvěryhodnými zdroji. Agentury public relations či různé jiné skupiny totiţ mohou s informacemi manipulovat zcela záměrně. Televizní reportáţ potřebuje především audiovizuální materiál. Proto si redaktor nejdříve domlouvá se zdrojem (respondentem) schůzku a aţ pak jej, spolu se štábem (v ČT Brno většinou pouze s kameramanem), jede navštívit. Není to vţdy jednoduché. Musí mít 29 30

(Waschková Císařová, Orság 2007: 57) (Trampota 2006: 56)

15

připraveny konkrétní a jasné otázky, na které se zeptá. Musí se soustředit na techniku (mikrofon ve správné vzdálenosti, ale nepřekáţet kameramanovi) a zároveň na osobu respondenta. A musí uţ v průběhu slyšet, zda to, co respondent říká, bude v reportáţi pouţitelné, aby se zeptal znovu či jinak. Zároveň redaktor sleduje, zda odpověď není vyhýbavá. Jinak bude přistupovat k rozhovoru s člověkem, který na kameru nikdy nemluvil, a jiný přístup zvolí, pokud bude mluvit s někým, kdo má s takovým vystupováním bohaté zkušenosti (např. politici a PR odborníci).31 Mezi zdroje, které redaktor pouţívá, patří agenturní zprávy, internet, ostatní média nebo rešerše v archivech. Nejdůleţitější je však jeho síť kontaktů. Získané informace musí ověřovat, nejlépe z několika na sobě nezávislých zdrojů. Existují totiţ určité skupiny, které s nimi manipulují záměrně. A vzhledem k rychlému a širokému dosahu, které má televizní zpravodajství, je důleţité pracovat s důvěryhodnými informacemi.

2.1.6. Struktura televizní reportáže Reportáţ má být pro diváka pochopitelná a její informační vývoj logický. Zároveň však musí umět zaujmout a udrţet jeho pozornost. Proto je její struktura stěţejní. Novinové články často mívají strukturu obrácené pyramidy, kdy je vše podstatné řečeno uţ na začátku. Editor má pak tu výhodu, ţe můţe novinovou zprávu krátit od konce, aniţ by čtenáře připravil o důleţité informace. Struktura televizní zprávy je však jiná. Má podobu kruhu, je uzavřenou jednotkou, a tak nemůţe být krácena ani od konce. Televizní reportáţe jsou zaloţeny na tzv. dramatické jednotě, která má tři části: Vyvrcholení, příčinu a účinek. Vyvrcholení sděluje, co se stalo. Příčina pak říká, proč se to stalo (okolnosti popisované události) a účinek doplňuje kontext události (případně ukáţe její pozadí a rozebere moţné následky).32 Obzvlášť důleţitý je začátek reportáţe. Musí vzbudit v divákovi zájem (a pak jej pochopitelně také udrţet, aby divák nepřepnul).33 Na rozdíl od novinové zprávy není nutné, aby první věta reportáţe obsahovala ta nejdůleţitější fakta. Na ty je čas později. Její funkcí je především přilákat divákovu pozornost. Aţ další věty pak přinášejí detailnější informace o

31

( Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 117 - 118) (Mallette 1994: 124 - 125) 33 (Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 133) 32

16

události.34 Důleţitý je také první záběr. Ideální je, pokud zobrazuje pohyb a akci. Jeho obsahem by měl být jev. Statický úvodní záběr je pro reportáţ smrtelný.35 Martin Ondráček, ředitel sekce zpravodajství televize Nova, tvrdí, ţe existuje tisíc způsobů, jak začít reportáţ. Ale jen jeden je správný – ukázat to. Domnívá se také, ţe právě v Česku mají televizní zprávy blíţe spíše k rádiu a novinám, neţ k filmu. „Někdy mám dokonce pocit, jako by obrázky redaktory aţ obtěţovaly. Je tu nadměrný výskyt ilustračních záběrů, pokrývání či tapetování textu, záběry nejrůznějších budov a institucí. Všechno strnulé, bez pohybu, bez děje. Obrazová sloţka českých reportáţí je asi její nejslabší částí.“36 Podle Ondráčka nejlépe vyhovují televizním reportáţím, specifickému zpravodajskému ţánru, události jako povodně a kalamity. Takových příleţitostí je ale málo, a tak se do zpravodajství často dostávají společensky sice závaţná témata, která jsou však pro reportáţní zpracování spíše nevyhovující (například obrazově neatraktivní reportáţ z jednání zastupitelstva).37 Právě v reportáţích, které informují o politických a ekonomických událostech, je často pouţívána struktura obrácené pyramidy, která je typická spíše pro novinové články. Takové zprávě se říká kombinovaná. Klade důraz na faktografičnost a je v ní mnoho informací a údajů. Ty jsou obsaţeny ve slovní rovině, ne v obrazové. Je vystavěna na komentáři a synchronních výpovědích kompetentních osob; obraz plní pouze ilustrační funkci. Dalším druhem je zpráva čtená. Je to stručná informace, většinou nějaká aktuální novinka, přejatá z agenturního zpravodajství. Čte ji moderátor ve studiu. Existuje také zpráva obrazová, která je krátkým a výstiţným obrazovým záznamem události bez původního zvuku, který je nahrazen textem komentáře. Její délka je do 30 sekund. Informuje o nepříliš důleţitých událostech. Posledním typem je jiţ výše zmíněná reportážní zpráva, která má kruhovou kompozici. Je ţivá a dynamická, zaloţená na zajímavých záběrech, obrazových detailech a zachycení atmosféry. Střídá faktickou rovinu komentáře s emocionálními projevy výpovědí účastníků události nebo ruchů.38 Autentičnost reportáţe, která je u televizního zpravodajství velmi důleţitá, podporují stand upy přímo z místa děje. Důleţité je vyvolat v divákovi pocit, ţe reportér byl při tom zdůraznit realističnost zpravodajství.39 Stand up je moţné zařadit na začátek, doprostřed i na konec reportáţe. To uţ je na samotné volbě reportéra a jeho kompozici reportáţe.

34

(Mallette 1994: 126) (Vágner 1997: 71) 36 (Mrzena 2006: 96) 37 (Mrzena 2006: 96) 38 (Osvaldová 2004: 84-85) 39 (Burton, Jirák 2001: 249) 35

17

Ivan Vágner charakterizuje dobrou televizní zprávu jako příběh. Rozvíjí se, jako se rozvíjí vyprávění. Je lehká, přehledná, má pointu a správně volené pauzy na vydechnutí.40 Tak vypadá ideální televizní reportáţ. Při její tvorbě je třeba pečlivě vybrat úvodní záběry. Měly by být kvalitní, zajímavé a zobrazovat nějakou akci. Je také vhodné pouţívat barvitý jazyk. Úvod závisí také na struktuře zprávy, která můţe být kombinovaná, čtená či obrazová. Hlavním tématem této bakalářské práce je však reportáţní zpráva neboli reportáţ, která má většinou kruhovou kompozici. Je ţivá a obsahuje ruchy, dobré záběry a stand up reportéra přímo z terénu.

2.1.7. Obecná pravidla pro tvorbu televizní reportáže Zprávy musí být zajímavé. A tak se dobrý redaktor snaţí udělat reportáţ přitaţlivou, vzbudit v divákovi zvědavost, zvyšovat napětí a udrţet jeho zájem. K tomu můţe vyuţít momentu překvapení nebo nezodpovězených otázek. Můţe také začít úplně netradičně. Jeho jazyk by měl být barvitý. Neměl by to však přehánět ani s aktualizacemi, ani s metaforami. I zde platí, ţe všeho moc škodí. Mnohokrát opakovaná metafora přestává být zajímavá a začíná být trapná (např. hodit ručník do ringu, úsvit popularity a další). Proto se řada metafor řadí mezi novinářská klišé a editoři jejich pouţívání ve zpravodajských textech přímo zakazují (např. utáhnout si opasky, dát zelenou). Také stereotypním uţíváním slovních obratů a analogií se zpráva stává nudnou a nezajímavou.41 V předcházející kapitole jsem upozornila, ţe zpravodajské televizní texty mají být krátké a stručné. Je ale nutné vyhýbat se pouţívání zkratek i za cenu toho, ţe redaktor několikrát zopakuje celý dlouhý název. V televizním vysílání mohou být jen ty zkratky, které diváci dobře znají (např. OSN). Pokud jsou v reportáţi uváděna čísla nebo statistiky, je dobré je zaokrouhlit (namísto 50 115 „více neţ padesát tisíc“). Funkce, na rozdíl od novin, patří před jméno („premiér Mirek Topolánek“). Namísto trpného rodu je vhodnější pouţívat rod činný – reportáţ pak působí ţivěji. V televizních textech by se redaktor měl také vyhýbat zájmenům. Jejich velké mnoţství můţe srozumitelnosti reportáţe uškodit.42 Text musí být pro diváka přehledný. To znamená, ţe při jeho vnímání bez obtíţí a plynule chápe vztahy mezi jednotlivými sloţkami sdělení. Smysl textu má být naprosto zřetelný a vzniká plynule z obsahu jednotlivých části, které jsou za sebou lineárně řazeny.

40

(Vágner 1997: 86) (Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 77-79) 42 (Mallette 1994: 126– 127) 41

18

Srozumitelnosti je moţné dosáhnout také jasným a jednoduchým jazykem bez komplikovaných větných konstrukcí.43 Při psaní zpravodajského textu se redaktor soustředí také na obrazový záznam. Vyváţenost slova a obrazu totiţ ovlivňuje srozumitelnost, kompaktnost a myšlenkový spád sdělení. Platí zde pravidlo - to, co vidím, bych měl slyšet, ale to co slyším, nemusím vidět. Text musí video dobře doplňovat. Chybou je, pokud novinář píše text bez ohledu na videozáznam, který se pak k obrázkům vůbec nehodí. Místo aby se tyto dvě informační sloţky doplňovaly, jsou spíše v rozporu. Tato situace je definována jako tzv. rozevírající se nůžky mezi obrazem a zvukem. Ty působí dvojsečně – text ztrácí smysl a divák mu nerozumí. Obraz přestává být atraktivním a divákova pozornost klesá.44 Někdy je také lepší komentář přerušit a nechat vyniknout autentické ruchy záběru, které mohou působit silněji neţ slova. Pokud to jsou kvalitní scény, není třeba je komentovat.45 Principu vizuální kontinuity, který je pro plynulý vjem reportáţe podstatný, můţe redaktor dosáhnout pomocí sekvence tří záběrů, tzv. záběrové triády (celek, polocelek, detail). Jejich různou kombinací zobrazí potřebná fakta a společně s textem, který obraz lokálně a logicky zakotví, můţe odpovědět na otázky, které reportáţ klade. Celek plní informačně orientační funkci, říká, kde událost probíhá. Polocelky jsou přechody mezi detailem a celkem. Identifikují hlavní subjekty události. Detaily jsou tzv. solí reportáţe. Ukazují charakteristiky a podstatu události, pomáhají navodit atmosféru autentičnosti. Dokumentují, jak se něco stalo a proč. Vzhledem k jejich silnému emocionálnímu účinku se v detailech natáčí většina synchronů.46 Hrubý videozáznam, který redaktor v terénu natočí, musí sestříhat do konečné podoby reportáţe. Měl by vybrat nejlepší záběry a uspořádat je do ucelených sekvencí pomoci střihu a obrazové montáţe. Obrazová skladba umoţňuje vytvořit z návazného sledu záběrů souvislý a plynulý vjem a z jednotlivých sekvencí rekonstruovat celý průběh události. Reportáţ by však měla mít začátek, prostředek i konec. Strukturu reportáţe má redaktor v hlavě často uţ při výjezdu do terénu. V něm totiţ natočí stand up, který posiluje autentičnost celé reportáţe. Existují tři druhy stand upů (úvodní, středový a závěrečný) a uţ v terénu musí redaktor vědět, kam stand up v reportáţi zařadí (tomu přizpůsobí výpověď na

43

(Osvaldová 2001: 108) (Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 143) 45 (Mallette 1994: 129) 46 (Osvaldová 2001: 74-75) 44

19

kameru). Pokud jich natočí víc, ve studiu pak můţe vybrat ten, který působí nejlépe.47 Redaktor by měl své promluvy na kameru průběţně sledovat a učit se z chyb, které vidí (výraz tváře, mimika, gesta, tempo a kadence řeči). Při tvorbě televizní reportáţe je nutné mít na paměti, ţe musí mít pro diváka smysl. Video se má s textem logicky doplňovat. Z hlediska střihové skladby je vhodné střídat celek, polocelek a detail, protoţe reportáţ je pak obrazově zajímavější a má také větší vypovídací hodnotu. K udrţení divákova zájmu slouţí ruchy, díky kterým je zpravodajský příspěvek autentický. Z hlediska jazyka je vhodné pouţívat činný rod, neplýtvat zájmeny, které znesnadňují porozumění komentáře, a stejně tak šetřit i s aktualizacemi a metaforami.

Závěr V této

kapitole

jsem

popisovala

televizní

zpravodajství

z hlediska

jeho

ţánrové

charakteristiky, pouţívaných zdrojů, objektivity a struktury. Zároveň jsem vymezila rozdíly mezi zpravodajstvím v novinách a v televizi. Mezi hlavní pravidla pro tvorbu televizního zpravodajství patří: -

zpravodajství musí informovat o aktuálních událostech

-

pracuje s přesnými a ověřenými informacemi

-

je zaloţeno na audiovizuálním jazyku

-

jazyk televizního zpravodajství je barvitý a obsahuje hovorové výrazy; krátké a srozumitelné věty jsou vhodnější

-

pouţívání přítomného času lépe navozuje dojem aktuálnosti zprávy

-

činný rod, ne trpný

-

pozor na klišé, opakované metafory a aktualizace

-

text je psán s ohledem na videozáběry, logicky je doplňuje

-

reportáţ je nestranná, vyváţená a obsahuje všechna fakta v logicky správném pořadí

-

prostor k vyjádření je dán všem stranám, které v události figurují

-

mezi informační zdroje, které redaktor pouţívá, patří jeho sociální síť, internet, agenturní zprávy či ostatní média

-

informace je nutno ověřovat vţdy z několika zdrojů, neţ jsou pouţity

-

redaktor si musí dát pozor na příliš blízké vztahy se svými zdroji – hrozí ztráta nezaujatosti

47

reportáţ je třeba začít zajímavými úvodními záběry

(Osvaldová 2001: 74-77)

20

-

úvod závisí na struktuře televizní zprávy (kombinovaná, čtená, obrazová a reportáţní)

-

reportáţní zpráva má většinou kruhovou kompozici

-

charakteristické pro ni jsou zajímavé záběry, ruchy a stand up reportéra

-

z hlediska střihové skladby je vhodné střídání celku, polocelku a detailu

21

2.2. Regionální zpravodajská televizní reportáž V této kapitole vymezím charakteristiky regionálního zpravodajství a popíšu základní rozdíly, kterými se liší od celostátního. Zaměřím se na regionálního novináře a charakter jeho práce ve srovnání s prací v celostátní redakci, ať uţ z hlediska výběru témat nebo kontaktu se zdroji. Popíšu faktory, které jsou pro výběr tématu či události do regionálního média určující, a vymezím také cílovou skupinu regionálního zpravodajství.

2.2.1. Charakteristika regionálního zpravodajství a jeho problémy Jak jsem uvedla uţ v úvodu této bakalářské práce, regionální zpravodajství je podstatnou součástí ţurnalistiky.48 V následujícím textu chci vymezit, co přesně tento pojem znamená. Rovněţ se zaměřím na funkce, které jsou regionálnímu zpravodajství vlastní a problémy, se kterými se musí potýkat. Regionální zpravodajství49 je přinejmenším stejně významné jako celostátní. Většina lidí totiţ chce být informována o aktuální dění ve svém nejbliţším okolí. Ke slovu se tak často dostávají témata, která by v celostátních médiích nezískala ţádnou pozornost.50 Za středobod regionálního zpravodajství51 je moţné povaţovat lokálnost a regionálnost. Aţ za ní následují celostátní a zahraniční informace.52 A i jejich zpracování a způsob interpretace se odlišuje od celostátních médií. Redaktoři se snaţí ukázat, co bude určitá významná událost znamenat pro lidi ţijící v regionu, jak se jich konkrétně dotkne.53 V regionální redakcích jsou vyţadováni univerzální novináři54 a nikoli ti, kteří jsou úzce specializovaní. Spektrum události, kterým se musí věnovat, je totiţ velmi široké. Vzhledem k místní povaze témat však musí redaktor počítat s tím, ţe mnoho diváků se 48

Viz str. 7. Regionální zpravodajství je o regionálních problémech, regionální politice a lidech v regionu. (Bob Franklin 2006: 74). Přeloţeno: Hana Marko. 50 (Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 179) 51 Ačkoliv regionální zpravodajství automaticky konotuje, ţe bude zahrnovat pouze oblast jednoho kraje, ve kterém působí, v rámci této práce pojem „regionální zpravodajství“ pouţívám ve smyslu nadregionálního zpravodajství. (Tušer 1995: 10) Zpravodajství vysílané Českou televizí Brno totiţ zahrnuje krajů několik (Jihomoravský, Zlínský a Vysočina, malá část Olomouckého kraje). Přesto však stále můţeme hovořit o regionálním zpravodajství, protoţe jeho charakteristiky jsou ve zpravodajství České televize Brno naplněny. 52 (Tušer, 1995: 19) – Ačkoliv se jedná o poměrně starší publikaci, je její místo v bakalářské práci odůvodněné. Jako jedna z mála se detailně věnuje problematice regionálního zpravodajství. 53 (Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 180) 54 Novinář, který není specializovaný na určitou oblast (ekonomika, zdravotnictví), ale píše prakticky o všem, co se v regionu děje. (Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 179) 49

22

v problematice vyzná lépe neţ on. A tak musí informace vţdy ověřovat.55 Jeho reportáţe jsou podrobeny přímé kontrole ze strany publika. Chyby, které novinář udělá, diváci postřehnou mnohem rychleji, a poté je zkritizují.56 Hlavní funkcí regionální ţurnalistiky je informování a kontrola. Specifickou funkcí je pak integrace. To znamená, ţe dochází k vytváření společného vědomí mezi lidmi ţijícími v regionu.57 Herold Lasswell, mediální teoretik, se domníval, ţe základním posláním regionálního tisku je pěstování racionálního a emocionálního vědomí a domovské zakotvenosti. Tato funkce je podle něj naplňována neuvědoměle. Je však základem demokratické a moderní občanské společnosti a podmínkou k odstraňování bariér mezi centrem země a jednotlivými regiony.58 Podle Petra Orálka se však regionální ţurnalistika v Česku potýká s řadou problémů. Některými z nich se zabývá ve své studii:59 -

novináři bývají automaticky na straně slabších; nehledají argumenty, proč se daná věc děje

-

často podléhají tzv. revolučnímu nadšení; bojují za pravdu svého zdroje bez toho, aby zkoumali motivy jednání druhé strany; nechtějí nebo je nedokáţí s nadhledem vyhodnotit.

-

všichni s velkým platem jsou automaticky lumpové

-

vyjádřením úředníků je dávána příliš velká důleţitost

-

novinář je často příliš angaţovaný a překračuje hranici mezi objektivním informováním o něčem a aktivním ovlivňováním procesů v něčím zájmu

Podle Orálka jsou však tyto syndromy pouze dozvuky ţurnalistiky před rokem 1989. Novináři téměř šedesát let hráli značně odlišnou roli, neţ jaká by jim příslušela v demokratické společnosti. A tak bude nějakou dobu (nebo generace) trvat, neţ se dokáţí s těmito syndromy vypořádat.60 Dalšími problémy regionální ţurnalistiky jsou přátelské vazby (tykání si s místními politiky, všichni se znají) a poté strach či nechuť jít s nimi do střetu. Novinář tak můţe upřednostnit moţnost vycházet dobře s lidmi ze svého okolí před objektivní a investigativní

55

(Bob Franklin 2006: 175) (Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 179) 57 (Tušer 1995: 21) 58 (Pácl 1997: 76) 59 (Orálek in Waschková Císařová 2007: 94) 60 (Orálek in Waschková Císařová 2007: 94-95) 56

23

ţurnalistikou. Objevuje se také tzv. „zlodějská mentalita“ – čerpání námětů a vykrádání ostatních médií.61 Regionální zpravodajství informuje o aktuálním dění v určité oblasti (kraje, regiony). Informuje tak o jiných událostech neţ celostátní zpravodajství. Pro práci regionálního redaktora jsou vyţadováni univerzální novináři. Ti podléhají větší kontrole diváků, kteří mají často o dění v regionu velmi dobrý přehled. Mezi hlavní funkce regionální ţurnalistiky patří informovat, kontrolovat a také integrovat. Existuje však řada problémů, se kterými se musí regionální ţurnalistika potýkat. Patří mezi ně například příliš velká angaţovanost novinářů a překročování hranice mezi informováním a ovlivňováním, automatické zastávání se slabších, vykrádání jiných médií či příliš přátelské vztahy se svými zdroji.

2.2.2. Regionální redaktor Na první pohled můţeme nabýt dojmu, ţe není velký rozdíl mezi novinářem, který pracuje pro regionální médium, a novinářem, který je zaměstnán v celostátním médiu. V následujícím textu se na základě odborné literatury pokusím tyto rozdíly analyzovat. V televizi je zájem především o ty, kteří umějí psát jasně, přesně, stručně a zajímavě. Mají dostatek nápadů a invence. Dokáţí pracovat pod tlakem a dodrţovat uzávěrky,62 které jsou navíc v televizi důleţitější neţ v ostatních médiích. Kdyţ redaktor svoji reportáţ nestihne dokončit, je pravděpodobné, ţe znovu uţ ji do vysílání nedostane, protoţe den na to zřejmě nebude aktuální. Navíc tak vznikne ve vysílacím schématu hluché místo a pokud editor nemá náhradní reportáţ, budou následovat technické problémy. Vysokoškolské vzdělání není vţdy podmínkou pro novinářskou práci. Podíl novinářů, kteří vystudovali ţurnalistiku nebo jiná komunikační studia, je u nás pouze 15%.63 Platí však, ţe regionální novinář musí dobře znát svůj kraj a problémy, které ho zuţují, a umět navázat kontakty s příslušnými představiteli, odborníky či vedoucími pracovníky.64 Faktor blízkosti, tedy to, ţe novinář v regionu ţije, má svá pozitiva. Pokud sleduje dění okolo sebe, můţe náměty na reportáţe nacházet ve svém kaţdodenním ţivotě. Tato blízkost má ale i svá negativa. Většina událostí, o kterých píše, se totiţ týká také něj, protoţe i on v tomto kraji

61

(Macků in Waschková Císařová 2007: 101) (Mallette 1994: 121) 63 (Volek in Waschková Císařová 2007: 40-41) 64 (Tušer 1995: 33) 62

24

ţije. Podstatné však je, aby byl schopný uchovat si od událostí potřebný citový odstup.65 Je třeba mít stále na paměti, ţe zpravodajství je objektivní, nestranné a neangaţované. Je nutné, aby se novinář uměl ptát a zjišťovat. Nemusí to být lehké, kdyţ odpovědi, kterých se mu dostává, jsou vyhýbavé – nebo ţádné. Tréninkem se však naučí získávat od lidí ty informace, které jsou podstatné.66 Úředníci nebo mluvčí navíc často hovoří hantýrkou, která je pro běţného diváka těţce srozumitelná. Nejlepším taktickým manévrem, jak jí proniknout, je například opakovat znovu a znovu: „Co jste tím myslel?“ 67 Regionální zpravodajství klade na novináře vysoké nároky. Práce je časově a kreativně náročná. Kaţdý den musí redaktor generovat regionální témata, coţ je těţší neţ v celostátním zpravodajství, kde jsou témata většinou určena politickým a společenským děním. Často navíc čelí ztrátě oblíbenosti přímo v místě jeho bydliště. Prestiţ jeho povolání je ve srovnání s praţskými redakcemi menší. Přesto všechno je jeho plat často průměrný či podprůměrný. A kariérní postup, vzhledem k chudé struktuře řízení regionálních redakci, nejistý.68 Andrew Boyd to charakterizuje slovy: „Nikdo, kromě vlastníků, v lokálních a regionálních médiích nezbohatne.“69 Na regionální ţurnalistiku je proto často nahlíţeno jako na startovní čáru a přestupní stanici. Kdo chce v ţurnalistice dělat kariéru, nesmí zůstat v regionu. Na druhou stranu však můţe být regionální novinařina brána jako ţivotní úloha a poslání.70 Pro práci v televizi jsou vhodní novináři, kteří dokáţí psát přesně, stručně a pracovat pod tlakem. Pro práci v regionální televizi je pak třeba mít přehled o okolí, znát celý kraj a jeho problémy a neustále si všímat věcí okolo. Přesto je nutné zachovat si v reportáţích profesionální odstup. Kaţdodenně nacházet témata v rámci regionu či kraje můţe být náročné a redaktorovi hrozí ztráta oblíbenosti při zpracovávání kontroverzních témat.

2.2.3. Regionální témata Témata, která se objevují v celostátních médiích, nejsou často tak běţná v těch regionálních. Existuje totiţ soubor faktorů, které určují, které téma je pro regionální médium vhodné. Jaké faktory to jsou, vymezím v následujícím textu.

65

(Mallette 1994: 22) (Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 118) 67 (Mallette 1994: 64) 68 (Macků in Waschková Císařová 2007: 101) 69 (Boyd 1995: 82) Přeloţeno: Hana Marko. 70 (Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 180) 66

25

Při výběru zpráv musíme mít na paměti, ţe nejdůleţitější je, jaký význam bude mít zpráva pro místní komunitu.71 Je důleţité pamatovat na adresáta – obyvatele města, okresu, kraje a jejich nejbliţšího okolí. Lidem je problematika často známá, a tak musí redaktoři dbát na přesnost a konkrétnost.72 Andrej Tušer v jedné ze svých publikací73 zveřejnil výsledky ankety čtenářů na téma – čemu by se měly lokální a regionální noviny věnovat. Výsledkem bylo, ţe noviny mají informovat o nejvýznamnějších lokálních událostech, zákulisních informacích z regionu, o krajské a celostátní politice v lokální rovině a o sociální, výchovné a zaměstnanecké politice. Co se týká způsobu, jak tyto informace přinášet, čtenáři odpověděli, ţe by měly být věcné, aktuální, politicky vyváţené a předvídavé se zpětnou vazbou.74 Tyto výsledky lze stejně dobře generalizovat i na televizní zpravodajství v regionu. Důleţitým faktorem při výběru témat je tedy orientace na diváka. Tvůrčím imperativem má být zásada, ţe čím je událost bliţší pro adresáta, tím zajímavější budou všechny zprávy o události. Je však třeba rozlišit, co je blízká regionální událost. Aktuálnost neznamená pro regionální zpravodajství jen poznání aktuálních události v obvodě, kterým se nevěnují ostatní média, protoţe pro ně nejsou hodné oznámení, ale především poznání skutečných regionálně aktuálních témat. Regionální událost v pravém slova smyslu musí být aktuální nejen časově, ale také společensky.75 Nemusí se vţdy týkat přímo lidí v regionu, ale můţe referovat také o lidech ţijících jinde, kteří jsou nějakým způsobem významní a s regionem svázaní. O všeobecných, celostátních či zahraničních tématech regionální zpravodajství informuje tak, aby obyvatelé regionu věděli, jak se jich konkrétně budou tyto události dotýkat. Někdy můţe být kaţdodenní generování regionálních témat náročné, protoţe území, ze kterého vychází, nebo kterého se týkají, je malé. Na druhou stranu však redakce mají moţnost zaobírat se o dost hlouběji a detailněji jednotlivými problémy a otázkami všech oblastí ţivota na svém území. Dosah takových příspěvků je sice místní, ale z hlediska regionu rozhodující. Důleţité je sledovat jednotlivé kauzy a problémy aţ do konce, informovat o jejich průběhu.76 To je někdy problém regionálního zpravodajství. Pokud se původně zajímavá kauza dále nevyvíjí, přestává jí být věnována pozornost a zapomene se na ni. Je to věc, která je občas řešena na redakčních poradách zpravodajství ČT Brno. Divák se 71

(Boyd 1995: 29) (Tušer 1995: 26) 73 Tušer, Andrej. 1995. Typológia periodickej tlače I. Lokálna a regionálna tlač. Bratislava: Univerzita Komenského. 74 (Vogel in Tušer 1995: 20-21) 75 (Tušer 1995: 23-24) 76 (Tušer 1995: 25) 72

26

sice dozví o nových aktuálních problémech a jejich průběhu, pokud se však nějakou dobu nic nového neděje, jsou odsunuty, opomenuty a nedořešeny, protoţe redaktoři se věnují dalším novým problémům. I z toho důvodu existuje ve zpravodajské redakci systém, kam redaktoři zaznamenávají průběh jednotlivých kauz. Vedení redakce pak doporučuje projít jednou za čas staré kauzy a podívat se, co se s nimi děje teď. Výhodou místního zpravodajství je, ţe redaktoři mají všude blízko. Často tak můţe informovat přímo z místa děje - narozdíl od celostátního zpravodajství, které se v tomto případě musí spoléhat na agenturní servis.77 V případě České televize je to však jiné,78 protoţe brněnská redakce je s praţskou propojena a odesílání reportáţí, hrubých materiálů či synchronů z Brna do Prahy je běţnou praxí. Ty jsou pak pouţity buď ve večerních Událostech nebo na zpravodajském kanálu ČT 24.79 Nejpodstatnějším faktorem při výběru tématu je, jaký dosah bude mít zpráva pro místní obyvatele. Čím je událost divákovi bliţší, tím je pro něj zajímavější. Do regionálního zpravodajství patří nejvýznamnější lokální události, zákulisní informace z regionu, krajská politika a všechny události, které se dotýkají běţného ţivota obyvatel. O celostátních nebo zahraničních tématech regionální médium informuje tak, ţe ukáţe, jak se událost bude týkat lidí v regionu. Kaţdodenní generování témat ale můţe být náročné, protoţe oblast, ze které vycházejí, není velká. Na druhou stranu je zde moţnost jít více do hloubky jednotlivých událostí a věnovat se jim detailněji.

2.2.4. Publikum Redaktor působící v regionálním médiu nepracuje pro celou veřejnost, ale pro určité diváky, kteří jsou často vymezeni regionem či krajem. Tyto diváky (neboli své publikum) musí mít na paměti při výběru témat a zpracovávání svých reportáţí. Problémem je, ţe publikum je pro redaktora často neosobní a anonymní, protoţe diváků, kteří přijdou, napíší či zatelefonují do redakce, je minimum (a ti určitě nejsou reprezentativním vzorkem publika). A tak má novinář mnohem intenzivnější vztahy se svými informátory, neţ s publikem, pro které pracuje, coţ se na podobě či skladbě regionálního zpravodajství můţe projevit.80

77

(Tušer 1995: 25) Jiné je to i z toho důvodu, ţe redakce přináší informace z poměrně velkého území, takţe nemůţe být při všech událostech. 79 (Rozhovor s Romanem Ondrůjem, 2.4. 2010) 80 (Ruβ-Mohl, Bakičová 2005: 241) 78

27

I přes anonymitu v mediální komunikaci (redaktor publikum přesně nezná) má určitou představu, s kým komunikuje a komu svá sdělení (reportáţe) adresuje. A z této představy musí vycházet. K upřesnění této představy je nutné mít na vědomí konkrétní vztah komunikátora a recipienta. Nejprve musí redaktor recipienta poznat (tzn. poznat přibliţný okruh spotřebitelů, kterým je jeho zpravodajský produkt určený) a uvědomit si, komu svoji výpověď určuje, kdo bude hlavním divákem. Na stejnou otázku si musí odpovědět i celá redakce. Je třeba znát, co recipient očekává, co chce vědět. Je důleţité mít přehled o tom, co divák ví, případně neví, a tomu přizpůsobit výběr témat. Nakonec redaktor musí s určitou mírou pravděpodobnosti předpokládat, jak divák jeho ţurnalistickou výpověď přijme a jak se k ní postaví .81 Měřítkem regionálnosti určitého média je pak míra jeho působení v hranicích určitého místa.82 Stejně tak můţeme, dle mého názoru, definovat regionální publikum. Je vymezeno dosahem, který regionální televize má, a lidmi, kteří dané zpravodajství sledují, protoţe se dotýká jejich problémů a problémů jejich blízkého okolí. Konkrétně vysílání zpravodajské redakce ČT Brno zahrnuje 3 kraje – Zlínský kraj, Jihomoravský a Vysočinu.83 Není tak moţné mluvit o regionálním vysílání v doslovném slova smyslu, protoţe publikum, které se redakce snaţí oslovit, je o něco širší. Přestoţe redaktor nezná přesně své publikum, musí mít představu, komu své reportáţe adresuje. Je nutné vědět, co divák očekává, co chce vědět a co případně neví. Tomu pak odpovídá také výběr témat. Publikum regionálního vysílání můţeme vymezit dosahem, který má, a lidmi, kteří jej sledují.

Závěr Regionální zpravodajství má následující charakteristiky: -

informuje o aktuálním dění v určité oblasti (kraje, regiony)

-

hlavními funkcemi regionálního zpravodajství je informovat, kontrolovat a integrovat

-

pro práci regionálního redaktora jsou vyţadováni univerzální novináři

-

diváci mají o dění v regionu dobrý přehled, proto musí být informace přesné

-

problémy regionální ţurnalistiky: příliš velká angaţovanost novinářů, automatické zastávání se slabších, vykrádání ostatních médií, příliš blízké vztahy se zdroji, vyjádřením úředníků je přikládána příliš velká důleţitost

81

(Holina in Tušer 1995: 34) (Tušer 1995: 16) 83 Redaktoři občas vyjíţdějí také do Olomouckého kraje, ale to jen velmi vyjímečně. Tento kraj totiţ spadá pod Ostravské studio ČT. 82

28

-

regionální novinář se musí orientovat v kraji (regionu) a zároveň si udrţovat od témat odstup

-

existuje riziko, ţe při zpracovávání kontroverzních témat přijde o oblíbenost

-

někdy je problematické nacházet v regionu kaţdý den nová témata

-

moţnost jít při zpracovávání událostí více do hloubky

-

nejpodstatnější faktor pro výběr tématu je dosah zprávy pro místní obyvatele

-

témata: nejvýznamnější lokální události, krajská politika, události, které se dotýkají ţivota obyvatel regionu

-

celostátní témata jsou interpretována v kontextu regionu – jak tato událost ovlivní obyvatele dané oblasti

-

redaktor musí alespoň přibliţně znát své publikum

-

publikem regionální televize jsou diváci, kteří jsou vymezeni krajem či regionem

29

3. Kapitola o metodě Cílem tohoto textu je ukázat, jakým způsobem jsem získala informace o organizačním chodu redakce, vzniku reportáţí a charakteristice zpravodajství v brněnské redakci zpravodajství České televize. Výzkumná otázka, na kterou jsem chtěla odpovědět, zněla: Jaké jsou charakteristiky regionální televizní reportáže v ČT Brno? Jako výzkumnou metodu jsem zvolila nástroj kvalitativního výzkumu, hloubkový (nestandardizovaný) rozhovor, a to se třemi členy redakce. Nestandardizovaným rozhovorem je interakce mezi tazatelem a respondentem, pro kterou má tazatel jen obecný plán.84 Rozhovor jako takový je přirozeným způsobem lidské komunikace, a tudíţ i přirozenou cestou k získávání informací. Základem běţného rozhovoru je dialog. Bylo tomu tak i v těchto případech. S tím rozdílem, ţe role tázajícího se a dotazovaného zde byly jasné.85 Jednalo se o rozhovor zjevný, tzn. ţe respondenti znali svou společenskou úlohu a také charakter a cíl rozhovoru. Mluvila jsem s kaţdým zvlášť, takţe druh rozhovoru byl individuální.86 Interview, které jsem vedla, můţeme označit také jako rozhovory s expertem. Cílem totiţ bylo zachycení profesních znalostí lidí, kteří jsou v oblasti regionálního zpravodajství experty. Tyto informace jsem analyzovala a vyuţila k tomu, abych ukázala, jaké je pozadí vzniku reportáţí v brněnské ČT. Vedení kvalitativního rozhovoru však není snadné a klade na badatele větší nároky, neţ kdyby pouţil standardizovaný dotazník. Je nutné být citlivý, koncentrovaný, disciplinovaný a mít porozumění pro druhého člověka. Přestoţe mluvíme s expertem, je velké mnoţství faktorů, které mohou hladký průběh rozhovoru narušit. Zvláštní pozornost je třeba věnovat začátku rozhovoru, kdy je třeba prolomit případné bariéry a zajistit souhlas se záznamem. Rovněţ konec rozhovoru je důleţitý, protoţe i při něm můţeme získat důleţité informace.87 Já jsem měla v této situaci určitou výhodu. Všechny tři respondenty jsem jiţ nějakou dobu znala, proto jsem se nemusela potýkat s bariérami. Zároveň jim byl od počátku znám účel rozhovorů, takţe přítomnost záznamového zařízení – diktafonu - rovněţ zcela chápali.

84

(Babbie in Disman 2000: 308) (Malý 2006: 89) 86 (Szotkiewicz 1964: 164-167) 87 (Hendl 2008: 166-167). 85

30

Při realizaci rozhovorů jsem se řídila zásadami pro vedení interview, jak je charakterizuje Jan Hendl.88 Předem jsem se na rozhovory důkladně připravila a rozmyslela jsem si oblasti i otázky, které mě u jednotlivých respondentů zajímaly. Během interview jsem měla na paměti i konkrétní cíl těchto rozhovorů. Otázky jsem se snaţila klást postupně, vţdy jen jednu otázku. Měla jsem naplánované také pořadí otázek. Začínala jsem konkrétními, které identifikovaly osobu respondenta,89 a pokračovala jsem otázkami, které se týkaly jednotlivých prvků reportáţe. Otázky byly místy totoţné pro šéfredaktora, editora i redaktorku. Podstatná část z nich však byla konstruována přímo s ohledem na pracovní pozici, kterou respondent v redakci zastává.90 Nestrukturovaný rozhovor je však ţivý, proto nebylo moţné pořadí otázek dodrţovat striktně. Pokud respondent mluvil o tématu, o kterém jsem potřebovala vědět více, kladla jsem dodatečné otázky spontánně. Takový postup schvaluje i Jan Hendl. V kvalitativním interview se často narazí na aspekty, s kterými tazatel předtím nepočítal. Pokud mají vztah k základnímu problému, nebo jsou jinak podstatné, měl by tazatel pohotově formulovat otázky ad hoc.91 Jako záznamové zařízení jsem pouţila diktafon a pro jistotu jsem si vedla také své vlastní poznámky. Způsob výběru výzkumného vzorku, tj. respondentů, se kterými byly uskutečněny hloubkové rozhovory, můţeme označit jako účelové vzorkování.92 Jinak řečeno jednalo se o účelový výběr, který je zaloţen jen na úsudku výzkumníka o tom, co by mělo být pozorováno a co je moţné pozorovat.93 Rozhovory byly vedeny se třemi respondenty, jejichţ pracovní zařazení kopíruje organizační strukturu redakce (tj. šéfredaktor – editor – redaktor). Rozhovor jsem uskutečnila s šéfredaktorem Romanem Ondrůjem, který v České televizi působí jiţ 14 let. Na pozici šéfredaktora pracuje od července 2003. Jeho výběr byl pro mě jasný. Ze své pracovní pozice zásadně ovlivňuje agendu celé redakce a stanovuje podmínky, které ovlivňují vznik reportáţe samotné. Náplň jeho práce je jak personální, tak technická – zajišťuje chod samotné redakce. Dalším respondentem, se kterým jsem mluvila, byl editor Patrick Diviš. Také jeho volba pro mě byla jasná. Je to zkušený novinář, editor a vedoucí vydání Události v regionech. Proto byly jeho postřehy a názory na regionální zpravodajskou reportáţ pro mou bakalářskou 88

Hendl 2008. Vzhledem k tomu, ţe jsem všechny respondenty dobře znala, nebyl důvod dodrţovat strategii řazení otázek striktně tak, jak je doporučeno. Identifikační otázky se v takových rozhovorech většinou kladou nakonec, protoţe pro dotazovaného nemusí být příjemné. (Hendl 2006: 169) 90 Přesné znění otázek je v jednotlivách přílohách s rozhovory (str. 93, 101 a 110) 91 (Hendl 2008: 171) 92 Volba informačně bohatých případů pro hlubší studium. Počet případů a jejich výběr závisí na účelu studie (Hendl 2008: 154). 93 (Disman 2000: 112) 89

31

práci důleţité. Dokázal totiţ ze své pozice analyzovat reportáţe globálně – jaké jsou pouţívané struktury, a co je, či není, pro dobrou reportáţ vhodné. Protoţe však reportáţ samotná vzniká u redaktora, který má zkušenosti jak s vyhledáváním témat, tak s jejich následným zpracováním, rozhodla jsem se udělat rozhovor také s redaktorkou Barborou Telferovou, která v brněnské redakci zpravodajství pracuje jiţ osm let. Dle mého názoru je nestandardizovaný rozhovor vhodně zvoleným výzkumným nástrojem, protoţe umoţňuje poloţit kaţdému z respondentů jiné otázky, které jsou lépe zacíleny na problematiku regionálního zpravodajství z hlediska pozice, kterou v redakci zastávají. Zároveň mi umoţnil reagovat na aspekty, které se objevovaly v průběhu rozhovoru a měly souvislost s tématem mé bakalářské práce, regionální televizní reportáţí, a dozvědět se tak o reportáţi v ČT Brno více. Takovou moţnost bych při pouţití standardizovaného interview neměla.94

94

Příloha č.1 – Rozhovor s Romanem Ondrůjem, str. 92, příloha č. 2 – Rozhovor s Patrickem Divišem, str. 100, příloha č. 3 – Rozhovor s Barborou Telferovou, str. 109.

32

4. Regionální televizní reportáž v České televizi V této kapitole chci reflektovat, jak jsou výše uvedená teoretická kritéria pro tvorbu regionální reportáţe naplňována v redakci zpravodajství brněnské České televize. Vzhledem k tomu, ţe teorie se od praxe často liší, chci v této části vymezit reálně pouţívané postupy pro tvorbu regionálních reportáţi. Budu se zde zabývat stejnými tématy jako výše – problematikou zpravodajských hodnot, objektivity, výběru témat, zdrojů i strukturou televizní reportáţe. Mými cennými informačními zdroji byli šéfredaktor Roman Ondrůj, editor Patrick Diviš a redaktorka Barbora Telferová, se kterými jsem vedla sérii rozhovorů. Většina poznatků v této kapitole tak vychází přímo z těchto interview. Důleţitým zdrojem byl také interní dokument s názvem – Opatření ředitele zpravodajství č. 43.95 Jedná se o souhrn profesionálních norem a pokynů pro práci v redakci zpravodajství České televize. Zároveň popisuje základní strukturu a elementy dobrého zpravodajského příspěvku (reportáţe).

4.1. Brněnské studio České televize – historie a současnost Brněnské studio vzniklo v červnu roku 1961. Bylo to čtvrté studio tehdejší Československé televize, která v té době existovala jiţ sedm let.96 V prvních letech se vysílání brněnského studia řídilo poţadavky celostátního vysílání a přispívalo především do Televizních novin. Prvního října 1961 však uţ začalo tzv. krajové vysílání a regionální zpravodajství se díky Jihomoravskému večerníku začalo rozvíjet.97 Během více neţ pětačtyřiceti let vysílání brněnského studia prošlo vysílací schéma i jednotlivé relace změnami. Vzhledem k tomu, ţe námětem mé bakalářské práce je problematika regionální reportáţe, budu se věnovat pouze brněnské redakci zpravodajství. Redakce zpravodajství má v současnosti pět relací ( Náš venkov, Před půlnocí, Zajímavosti z regionů, Týden v regionech a Události v regionech).98 Některé jsou střídavě zpracovávány z praţského i ostravského studia. Zároveň zde funguje pravidelná spolupráce s kanálem ČT 24.

95

Opatření ředitele zpravodajství č. 43 ze dne 23. 10. 2003 – Metodický pokyn pro redakční práci v redakci zpravodajství. 96 Prvním pořadem byl přenos zábavného koncertu Sedmikrásky nad Brnem. Vysílalo se z objektu Typos (bývalé kabaretní divadlo) na Jezuitské ulici v Brně. Studio bylo tehdy velmi malé a v ostatních prostorách Typosu byly soukromé byty. Dnes uţ však Česká televize zabírá téměř celé prostory Typosu Zdroj: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/brno.php (20.4.2010). 97 (Malý 2006: 7) 98 (Rozhovor s Romanem Ondrůjem 1. 4. 2010)

33

Ne všechny z výše uvedených pořadů pracují se zpravodajským typem reportáţí (pouţívá se i reportáţ ve smyslu dokumentárně – publicistickém, nebo reportáţe zaloţené na zpravodajském interview).99 Proto se v této kapitole budu zabývat pouze pořady Zajímavosti z regionů a Události v regionech, které pracují se zpravodajskou reportáţí v tom nejklasičtějším slova smyslu, tedy tak jak je vymezena v této práci. Oba tyto pořady naplňují zákonem stanovenou povinnost, která zavazuje televizní studio Brno i televizní studio Ostrava odvysílat denně 25 minut regionálního zpravodajství.100 Události v regionech tuto povinnost naplňují od pondělí do soboty v 18 hodin a Zajímavosti z regionů v neděli v 6 hodin ráno. Tou důleţitější relací jsou však Události v regionech, které vysílají aktuální zpravodajství. Obě relace mají odlišnou strukturu i místo ve vysílacím schématu. O tom však později.

4.2. Charakteristika regionálního zpravodajství v ČT Brno Přestoţe brněnská redakce spadá pod Českou televizi, zpravodajství, které zde vzniká, má svá specifika ovlivněná prostorem i organizací. Cílem této podkapitoly je charakterizovat regionální zpravodajství v brněnské zpravodajské redakci ČT a dva zpravodajské pořady, které vysílá. Největším specifikem regionálního zpravodajství je prostorová omezenost regionem, ve kterém působí. Coţ způsobuje, ţe redakce sleduje události v regionu101 mnohem detailněji neţ celostátní zpravodajství.102 Podle šéfredaktora Romana Ondrůje tak je v reportáţích moţno jít do větších detailů a podrobností a zabývat se událostmi, které by celostátní zpravodajství opomenulo. Podstatná je také snaha vyhýbat se tzv. velké politice, která nemá přesah pro obyvatele regionu. Regionální reportáţ v ČT Brno vychází z problémů, které se dotýkají ţivota lidí v regionu. Celkový počet lidí, kterých se zpráva dotýká, je tak logicky menší. Z formálního hlediska není v ČT Brno rozdíl mezi celostátní a regionální zpravodajskou reportáţí. Postup při výrobě je podobný stejně jako struktura. Pro regionální reportáţ se však hůře hledají témata. Jednak kvůli prostorové omezenosti a jednak kvůli zvaţování, zda dané téma není uţ příliš lokální (tzn. nezajímá pouze malou skupinu lidí) a je

99

(Rozhovor s Patrickem Divišem, 2. 4. 2010) Zákon o České televizi č. 483/1991 Sb. § 12 odst. 3. 101 Regionem je myšlena oblast Jihomoravského a Zlínského kraje, část Olomouckého kraje a Vysočina. 102 (Rozhovor s Romanem Ondrůjem, 1. 4. 2010) 100

34

tak ještě únosné. Na druhou stranu se však častěji objevují témata, která jsou obrazově zajímavá, a tudíţ vhodná pro televizní zpracování.103 Dalším specifikem brněnské zpravodajské redakce je organizace práce. Hlavní zpravodajskou relací jsou pětadvacetiminutové Události v regionech, které jsou vysílány v 18 hodin. Redaktoři ráno vyjedou do terénu, natočí, napíší a nastříhají reportáţe, které se dostanou do vysílání aţ v určitou dobu. Mají tak na jednotlivé zprávy o něco více času, neţ kdyby museli průběţně plnit celé zpravodajské vysílání. Jednotlivé zpravodajské relace mají odlišnou strukturu. Události v regionech jsou postaveny především na aktualitě, obsahují reportáţe udělané tentýţ den. Jejich „message“ podle editora Patricka Diviše zní: „Pokud chcete vědět, co se děje v místě, kde ţijete, dívejte se na pořad Události v regionech. Je to o zpravodajství z vašeho nejbliţšího okolí. O tom, co má skutečný vliv na váš ţivot.“

104

Pořad má rozpracovanou strukturu a snaţí se udrţet

divákovu pozornost. Moderátor jej moderuje naţivo. Odlišně jsou na tom Zajímavosti z regionů, které moderátor předtáčí dopředu a které zahrnují několik zajímavých reportáţí odvysílaných během týdne v Událostech v regionech. Nenatáčí se sem tudíţ nové reportáţe.105 Periodicita pořadu je týdenní a vysílá se v neděli v 6 hodin. Důraz je více neţ na aktuálnost dáván na zajímavost. Zajímavosti zpětně mapují dění den po dni a nejčastěji obsahují tzv. tečky106 či jiné zajímavé reportáţe. Protoţe je zpravodajství ČT Brno omezeno regionem, můţe jednotlivá témata zpracovávat do větší hloubky a všímat si událostí, které celostátní zpravodajství opomíjí. Při výběru témat je však třeba zvaţovat, zda dané téma není aţ příliš lokální. Z formálního hlediska ale není rozdíl mezi reportáţí v celostátním a regionálním zpravodajství. Čistě zpravodajské relace jsou v ČT Brno dvě – Události v regionech, které kladou důraz na aktualitu a Zajímavosti z regionů, které zpětně informují o zajímavých událostech a tématech uplynulého týdne.

103

(Rozhovor s Romanem Ondrůjem, 1.4. 2010) (Rozhovor s Patrickem Divišem, 2.4.2010) 105 Reportáţe pro pořad Zajímavosti však někdy točí praktikanti redakce. Pro ně tento pořad slouţí jako testovací prostor. 106 Reportáţ na zajímavé a nenáročné téma, většinou na konci zpravodajské relace. 104

35

4.3. Publikum – cílová skupina a dosah brněnského zpravodajství Při produkci zpravodajství musí redakce ČT Brno vědět, komu svá sdělení adresuje. V této podkapitole proto vymezím reálné publikum a popíšu také cílovou skupinu, tedy diváky, které by redakce svými reportáţemi chtěla oslovit. Dosah vysílání redakce zpravodajství brněnského studia je charakteristický nekompatibilitou mezi šířením signálu, krajským uspořádáním a strukturou televizních redakcí. I samotná digitalizace poněkud zkomplikovala přesné určení dosahu vysílání. Analogový signál se šíří celým Jihomoravským krajem, většinou Zlínského kraje, Olomouckým krajem (k Olomouci) a Vysočinou k Jihlavě.107 Dosah nemá vliv na témata, které jsou redakcí zpracovávána. Regionální události ve Zlínském kraji neunikají pozornosti redaktorů, protoţe zde existuje zlínská redakce České televize, která dodává reportáţe do Brna. Na Vysočinu však štáby brněnské redakce zpravodajství nejezdí vůbec a na Olomoucko jen pokud je to velmi závaţné téma. Brněnské regionální vysílání tak většinou pokrývá pouze Jihomoravský a Zlínský kraj.108 Publikem zpravodajství ČT Brno jsou lidé, kteří mají ve výše uvedených regionech signál vysílání brněnské redakce. Vzhledem k vysílacímu času Událostí v regionech je reálné publikum odlišné od cílové skupiny. Nejmasivnější základnu tvoří diváci nad pětapadesát let, pro které je vysílací čas přístupný. Ideální cílovou skupinou jsou lidé z regionů nad třicet let. Těm ale většinou nevyhovuje vysílací čas.109 Přesto se šéfredaktor ČT Brno domnívá, ţe by nebylo dobré přizpůsobit koncept zpravodajství či témata reálnému publiku. „Chceme přinést přehled toho dne nejlépe, jak ho umíme udělat. Přinést ta nejlepší témata a reportáţe. Mohli bychom uzpůsobit témata tomu, abychom se tematicky více přiblíţili tomu, co chce ta nejsilnější skupina. Ale já si nemyslím, ţe by to bylo dobře. Protoţe máme dělat dobré zprávy. A ne je zaměřovat jenom na ty lidi, který u televize sedí.“110 Analogový signál vysílání ČT Brno se šíří Jihomoravským krajem, většinou Zlínského kraje, částí Olomouckého kraje a Vysočinou k Jihlavě. Události, které redakce zpracovává, však většinou vycházejí pouze ze Zlínského a Jihomoravského kraje. Nejmasivnější diváckou základnou jsou lidé nad padesát pět let. Redakce by chtěla oslovit i mladší diváky. Nicméně problémem je vysílací čas.

107

(Rozhovor s Romanem Ondrůjem, 1. 4. 2010) (Rozhovor s Romanem Ondrůjem, 1. 4. 2010) 109 (Rozhovor s Romanem Ondrůjem, 1. 4. 2010) 110 (Rozhovor s Romanem Ondrůjem, 1.4. 2010) 108

36

4.4. Témata regionální reportáže ČT Brno Regionální zpravodajství je specifické především tématy reportáţí. V následujícím textu vymezím, jaké charakteristiky musí téma (událost) mít, aby bylo vhodné pro regionální reportáţ v ČT Brno. Zda se událost stane zprávou, závisí na tom, jestli splňuje zpravodajské hodnoty. Mezi ty, které jsou podstatné v redakci brněnského zpravodajství, patří např. společenská relevance – téma by mělo zasahovat ţivoty těch lidí, kteří v regionu ţijí. Nemělo by mít dopad na velmi nízký počet obyvatel (např. příliš lokální téma). Musí být také obrazově zpracovatelné (tzn. aby bylo moţné k tématu získat videozáběry).111 O tom, zda je téma příliš lokální, je někdy těţké rozhodnout. Pokud se jedná o událost, která postihla jediného člověka, je třeba zváţit, jak velká je pravděpodobnost, ţe postihne i další obyvatele regionu. Pokud se jedná o tzv. modelový případ, to znamená, ţe v současnosti tento problém trápí malý počet lidí, ale potencionálně ohroţuje i další obyvatele regionu, je vhodné uvaţovat o zpracování takového tématu.112 (Např. Na neudrţovaných chodnících před nemocnicí se zatím zranili pouze dva lidé. Pokud se jedná o frekventované místo, ohroţuje tato situace větší počet lidí.) Zpravodajství je především o událostech. Má tedy referovat o událostech, o tom co se v regionu děje podstatného (ne uměle vytvářená agenda politiků).113 Dalšími zpravodajskými hodnotami jsou atraktivita, negativita, ojedinělost a exkluzivita.114 Existují také subjektivní kritéria pro výběr tématu – např. editorovi nebo redaktorovi se nějaké téma líbí více neţ druhé. Vzhledem ke specifickému charakteru Brna, ve kterém se objevuje velké mnoţství institucí (např. Ústavní soud, Nejvyšší správní soud), mnoho reportáţí vychází z kauz, které tam jsou projednávány. Důleţité je, aby regionální zpravodajství reflektovalo rozhodnutí radnic a úřadů o lidech. A také přinášelo ekonomické zpravodajství, které výrazně ovlivňuje ţivoty lidí v regionu (např. příchod významného zaměstnavatele do kraje).115 „Velmi často se objevuje také téma staveb, budování. Nové, zakázané, problematické stavby. Něco se tu buduje, staví. Ať uţ to kritizujeme nebo podporujeme (…) Hodně točíme o tom, ţe se v tom kraji něco mění.“116 Redaktorka Barbora Telferová však upozorňuje, ţe 111

(Rozhovor s Romanem Ondrůjem 1. 4. 2010, Patrickem Divišem 2. 4. 2010 a Barborou Telferovou 8. 4. 2010) 112 (Rozhovor s Patrickem Dvišem, 2.4. 2010) 113 (Rozhovor s Patrickem Divišem, 2. 4. 2010) 114 (Rozhovor s Romanem Ondrůjem 1. 4. 2010 a Barborou Telferovou 8. 4. 2010) 115 (Rozhovor s Patrickem Divišem, 2. 4. 2010) 116 (Rozhovor s Romanem Ondrůjem, 1.4. 2010)

37

některá tato témata jsou náročná na zpracování. Zvláště pokud se má natočit reportáţ o něčem, co je teprve naplánováno, ale ještě ne vystavěno. Jako příklad udává výstavbu silnice, kdy je těţké natočit obrazově zajímavé záběry, kdyţ vše existuje jedině v plánech stavařů a jednou z mála věcí, která se dá divákovi ukázat, je pole, kde bude naplánovaná silnice stát. Upozorňuje tak na fakt, ţe téma pro jakoukoliv televizní reportáţ musí být obrazově atraktivní. „Nejlepší témata jsou ta, kde se něco děje (…) Nebo se ukazuje něco, co lidi normálně nemohou vidět, kam se běţně nedostanou. Tím se v nich vzbudí zvědavost.“117 Za obrazově nejhorší a nejnudnější naopak povaţuje natáčení u soudů. I s tím se však dá pracovat. Například pouţitím získaných obrázků, materiálů či přímo vyjetím na místo činu. Pokud bychom měli shrnout oblasti, ze kterých nejčastěji vycházejí témata brněnského regionálního zpravodajství, jedná se o soudy, černou kroniku, komunální politiku, problematiku staveb – jejich plánování, realizace či rekonstrukce a péče o památky. Vzhledem k tomu, ţe jiţní Morava je zemědělský region, jsou v brněnské redakci zpravodajství České televize často natáčeny reportáţe z oblasti zemědělství (problematika vinařství).

4.5. Zdroje regionálního zpravodajství K tomu, aby kaţdý den mohly být odvysílány Události v regionech plné regionálních reportáţí, je třeba, aby novináři měli dostatek zdrojů, které je budou informovat o dění v kraji, aktualitách, nebo jim dávat tipy o tom, kde se děje něco zajímavého. Mezi často vyuţívané zdroje regionálních redaktorů patří agenturní zprávy, tiskové zprávy, politici, jiní novináři, nebo také regionální noviny. Je to způsobeno především tím, ţe o některých oblastech má brněnské zpravodajství dobrý přehled – v Brně a Zlíně existují redakce a v některý městech mají redaktoři vybudovanou síť kontaktů, které je často informují.118 Do těchto míst tak jezdí štáby více neţ do jiných. Tak dobrý přehled však nemají o Vyškovsku ani o Hodonínsku, či menších a vzdálenějších městech v regionu. Proto jako časté zdroje slouţí regionální či, přesněji řečeno, lokální noviny, protoţe je tvoří novináři, kteří v daném místě ţijí. Mají tak k dispozici informace, které redakce z Brna nedokáţe získávat.119 Velmi podstatným zdrojem je síť kontaktů, kterou si kaţdý redaktor vybuduje. Častým zdrojem informací jsou novináři z týdeníků, kteří jsou ochotni se o novinky podělit zvláště 117

(Rozhovor Barborou Telferovou, 8.4.2010) Např. Znojmo. 119 (Rozhovor s Romanem Ondrůjem, 1. 4. 2010) 118

38

kvůli nízké periodicitě média, do kterého přispívají. Nemají tak velkou motivaci si získané informace nechat pro sebe. Podobně uţitečné je mít kontakty s novináři z regionálních médií, kteří často mívají o místu svého bydliště větší přehled. Také někteří mluvčí, se kterými se redaktor zná uţ delší dobu, jsou často ochotni prozradit zákulisní informace. Tato síť kontaktů je něčím, co je dobré udrţovat a občas některým svým zdrojům zatelefonovat a zeptat se, zda se děje v jejich regionu či místě působení něco nového a zajímavého.120 Velké mnoţství tipů přichází do redakce samo. Redaktorům chodí v mailech návrhy témat, pozvánky na akce, tiskové konference či různá oznámení. Je jich mnoho, proto se často musí odfiltrovat podstatné od nepodstatných.121 Důleţitou části novinářské práce je vlastní zkoumání a investigativní ţurnalistika. Je však časově náročná a nelze ji aplikovat na místa, ve které redakce nemá dostatek zdrojů či kontaktů. Redaktoři brněnského zpravodajství často točí kaţdý den, takţe jim nezbývá tolik času na to, aby se prozkoumávaly jednotlivé kauzy či zákulisí jednání politiků a jiných vlivných lidí. V současné době tvoří tato investigativní - objevná ţurnalistika přibliţně 15% odvysílaných reportáţi. Zbytek zahrnují všeobecně známá témata, kauzy či události, které jsou v regionu známé a veřejné.122 Z hlediska kontaktů se zdroji zde existuje určitý rozdíl mezi celostátním a regionálním zpravodajstvím. Osobnosti z vysoké politiky či z jiných oblastí jsou v Praze více zvyklé na kontakt s novináři, a tak se nebojí poskytovat rozhovory. Zatímco v regionu se lidé častěji bojí mluvit. Buď nejsou zvyklí na kontakt s médii, nebo se obávají, ţe něco řeknou špatně a budou za to nějakým způsobem postiţeni (např. přijdou o očekávané dotace).123 Mezi nejčastější zdroje, ze kterých redaktoři ČT Brno čerpají, patří agenturní zprávy, tiskové zprávy a pozvánky, ostatní novináři a jiná média, ale také vlastní tipy a kontakty. V menší míře pak témata vznikají díky investigativní ţurnalistice. I ta však má v brněnské redakci zpravodajství své místo.

4.6. Stavba a struktura regionální reportáže Ačkoliv jsem uţ dříve upozornila, ţe z formálního hlediska není rozdíl mezi reportáţí na téma regionální a celostátní, chci v této kapitole vymezit, jak vypadá stavba a struktura reportáţe v redakci zpravodajství ČT Brno a jakým interním pravidlům podléhá. 120

(Rozhovor s Barborou Telferovou, 8. 4. 2010) (Rozhovor s Barborou Telferovou, 8. 4. 2010) 122 (Rozhovor s Patrickem Divišem, 2. 4. 2010) 123 (Rozhovor s Barborou Telferovou, 8. 4. 2010) 121

39

Studio Ještě dříve, neţ kdokoliv uvidí reportáţ, uslyší tzv. studio. Tedy text, který čte moderátor ve studiu. Píše jej většinou redaktor sám,124 aby na studio logicky navazoval úvod reportáţe. Není však moţná přímá stylistická návaznost.125 Studio obsahuje zásadní informace - proč je příspěvek vysílán (relevance, aktuálnost, důleţitost). Formulace pouţité ve studiu by se však neměly opakovat i v samotné reportáţi.126 Začátek reportáže a její struktura Na to, aby reportáţ zaujala, má zpravidla jen jeden pokus. Nebo, jinak řečeno, pár vteřin. Proto je zajímavý úvod pro úspěšnou reportáţ stěţejní. Je vhodné začít nejatraktivnějším záběrem, ve kterém se něco děje, případně ruchem, který diváka uvede přímo na místo události a zdůrazní autenticitu příspěvku. Moţností, jak začít reportáţ z pohledu její struktury, je několik. Hlavní je strukturu reportáţe přizpůsobit tématu. Je moţné buďto začít tím nejzajímavějším a aktuálním, nebo postupovat chronologicky (nepřeskakovat časové linie). Časté je také pouţití tzv. pozdrženého úvodu, coţ znamená, ţe redaktor začíná zajímavým detailem a k podstatě se dostává aţ v polovině reportáţe, načeţ se zase vrací zpátky k úvodu (schéma oválu). Další moţností je postup od detailu k celku. Redaktor ukáţe problém konkrétního člověka a pak jej vztáhne na celek.127 Ideální je strukturovat reportáţ tak, aby ji lidé pochopili.128 Není vhodné zařazovat hned na začátek reportáţe synchron. Takový postup je vhodný jen ve vyjímečných případech, kdy má vyjádření respondenta velký smysl (např. vyhlášení války).129 Struktura reportáţe v brněnské redakci zpravodajství je zaloţena na střídání základních stavebních prvku. tj. synchronů, asynchronů a ruchů. Většinou je zařazen také stand up nebo grafika, která slouţí k vysvětlení situace nebo jako tzv. podkres telefonátu. Obrazová stránka reportáže Zásadou je, aby text a obraz spolu korespondovali. Je nutné sledovat význam obrazové sloţky a vyvarovat se tak duplicity i v obrazovém popisu. Příliš dlouhé a rozvleklé mluvené pasáţe 124

Moderátor si jej můţe mírně upravit do svého přirozeného jazyka. Schválit to ale musí editor. Např. studio: Hned poté, co zloděj spícího bezdomovce okradl, šel se udat. Reportáţ: Tam na něj však nikdo neměl čas. 126 (Opatření ředitele zpravodajství 2003: 5) 127 (Rozhovor s Patrickem Divišem, 2. 4. 2010) 128 (Rozhovor Barborou Telferovou, 8. 4. 2010) 129 (Opatření ředitele zpravodajství 2003: 5) 125

40

mohou význam a dynamiku obrazu sniţovat. Chybou je také tzv. tapetování textu, kdy redaktor jednotlivými obrazy pokrývá text bez většího smyslu. Samotná obrazová sloţka reportáţe by měla být nápaditá a jednotlivé záběry se nemohou opakovat. Nevhodné je také bezdůvodné přecházení z prostředí do prostředí (z interiéru do exteriéru), pokud to přímo nevyţaduje obsah textu.130 „Kdyţ si odmyslíme text té reportáţe, měla by být obrazová stránka sama o sobě příběhem. Měla by mít navazující strukturu. Aby se na ni, v čistě ideálním teoretickém případě, dalo podívat i bez textu, a přesto to něco řeklo, mělo sdělení,“ vysvětluje Patrick Diviš. Zároveň upozorňuje, ţe z hlediska střihové skladby je důleţité dbát na střídání jednotlivých záběrů. Pokud na sebe navazují nájezdy a švenky,131 je obraz reportáţe příliš pohyblivý. Je proto dobré pohyblivé záběry střídat se statickými či detailními záběry. I kdyţ se můţe zdát, ţe obrazová stránka reportáţe redaktorovi práci spíše komplikuje, má díky ní mnoţství vyjadřovacích prostředků, které novináři v jiných médiích nemají. Pouţitím některých synchronů můţeme ukázat jasnou konfrontaci bez dalšího vysvětlování. Pokud mají dva respondenti odlišný názor, je moţné zařadit synchrony hned po sobě. Obrazově se pak překlopí tak, aby kaţdý byl na druhé straně (tzn. dívali se jakoby na sebe). Do reportáţe se tak dostává prvek konfrontace, který jí přidává na dynamice.132 Synchron, asynchron; délka reportáže Délka synchronu by se měla pohybovat od 8 do 20 sekund. V případě, ţe je promluva respondenta delší, je moţné překrýt část synchronu obrazem. Celek pak působí kompaktněji a uceleněji. Není však dobré překrývat synchron hned ze začátku a dlouho. Divák by měl tvář promlouvajícího vidět co nejdříve. Je proto vhodnější překrývat spíše konec výpovědi. Ideální počet synchronů v reportáţi je 2-3.133 Platí ale pravidlo, ţe by nikdy neměl uzavírat reportáţ.134 Délka asynchronu je libovolná. Můţe být i delší, pokud je strukturovaný a proloţený ruchy z prostředí. Ty zároveň slouţí k udrţování pozornosti a fixaci prostředí, ze kterého točíme. Střídání synchronu, asynchronů a umístění stand upu záleţí na tvůrčí náladě

130

(Opatření ředitele zpravodajství 2003: 6) Záběr, který se pohybuje z jedné strany na druhou. 132 (Rozhovor s Barborou Telferovou, 8. 4. 2010) 133 (Opatření ředitele zpravodajství 2003: 6) 134 Výjimka je moţná - např. nekrolog nebo silná osobní výpověď. 131

41

redaktora. Vţdy je však třeba dbát na námi zvolenou strukturu reportáţe a její délku. Ta se v brněnské redakci pohybuje od 50 sekund do 2 minut.135 Delší stopáţ reportáţe můţe být výhodou. Redaktor tím získává více prostoru pro hlubší pohled a vysvětlení události. Zároveň zde ale vzniká riziko, ţe reportáţ bude zbytečně dlouhá, protoţe budou pouţity delší synchrony, přestoţe kratší by měly stejnou informační hodnotu. Redaktor je navíc v pokušení přinést do reportáţe ještě další aspekty, protoţe se během natáčení dozví mnoho informací. Ty však mohou sníţit srozumitelnost a hlavní ústřední téma reportáţe se tak stane méně jasné.136 Stand up Velmi důleţitým prvkem televizní zpravodajské reportáţe je stand up. Kam jej ve struktuře reportáţe redaktor umístí, je čistě na něm. Nejběţnější je závěrečný stand up, který má spíše shrnující a ukončovací funkci. Další moţností je zařadit promluvu redaktora doprostřed reportáţe, která se tak rozdělí na dvě části. Je moţné jej zařadit i na začátek. Jeho umístění však vţdy musí být logické a plynule navazovat na strukturu reportáţe.137 Reportáţ by měla obsahovat pouze jeden stand up. Vţdy se natáčí v průběhu výjezdu, není moţné nejdříve napsat příspěvek a poté přemýšlet nad tím, jak udělat stand up. Je nutné si uvědomit, ţe se jedná o regulérní novinářský projev, jakýkoliv nevhodný herecký projev se tak stává nepřípustným. Ideální délka stand upu je 10-15 sekund. Reportér by měl mluvit jednoduchým a jasným jazykem a na konci se odhlásit ve tvaru: jméno – ČT – region/lokalita. Není však moţné, aby celý stand up tvořila pouze tato formulace. Zároveň nelze stand up prokládat synchronem. Redaktor musí pečlivě zváţit, zda je na stand up vhodně oblečen. Zakázáno je oblečení s logy a nápisy, baseballová čepice či příliš vyzývavé oblečení a u ţen také odhalená ramena. Není vhodné mít na očích nebo na čele sluneční brýle.138 Grafika; archivní záběry Další moţností, jak udělat reportáţ lepší a srozumitelnější, je vyuţití počítačové grafiky. Je vhodná zejména v případech, kdy redaktor pracuje s číselnými údaji, tabulkami či vysvětluje sloţitější vazby a vztahy. Můţe také pouţívat animace k lepšímu vysvětlení nebo mapy ke geografickému zakotvení. Grafika se často vyuţívá také jako podkres telefonátu (tzv. maska telefonátu). V případě, ţe reportáţ obsahuje číselné a statistické údaje, je nutné uvádět 135

(Rozhovor s Romanem Ondrůjem, 1. 4. 2010) (Rozhovor s Barborou Telferovou, 8. 4. 2010) 137 (Opatření ředitele zpravodajství 2003: 8) 138 (Opatření ředitele zpravodajství 2003: 15-16) 136

42

odkaz na zdroj a další příslušné údaje.139 Na diváka to působí lépe a zvyšuje to důvěryhodnost zpravodajství. Někdy se stává, ţe redaktor nemá k dispozici aktuální záběry, a je tak nucen pouţít ilustrační nebo staré archivní záběry. Bez výjimky platí, ţe archivní záběry musí být rozlišeny a popsány (doloţeno datum, místo a původ záběrů). Pokud jsou v reportáţi ilustrační záběry, musí na to diváci být upozorněni vţdy, kdy hrozí ztotoţnění obrazu s popisovanou skutečností.140 V opačném případě hrozí, ţe divák příspěvek špatně pochopí, nebo redaktor neprávem ztotoţní osoby či události na ilustračním záběru s aktuální události, o které referuje. Titulky Posledním, a přesto důleţitým, prvkem reportáţe jsou titulky. Pokud jimi redaktor označuje název reportáţe, je důleţité zůstat konzervativní. Do titulku se nehodí dvojsmyslné názvy nebo slovní hříčky. Další moţnost pouţití titulku je u synchronu, kdy je v něm identifikována osoba respondenta. V České televizi existují pravidla, jak tento druh titulků psát:141

- veřejně činní lidé (politika, státní správa) se označují funkcí a politickou příslušností - akademické hodnosti se neuvádějí - respondenti s vojenskou hodností se kromě funkce uvedou i zkratkou hodnosti (kpt. Josef Novák, velitel pěší roty)

- u hlavy státu není vhodné uvádět titulek Výše uvedená pravidla jsou víceméně návodem, jak udělat formálně správnou reportáţ. Zaručují však jen část kvality zpravodajského příspěvku. Obsahová stránka (jak je téma zajímavé, exkluzivní a aktuální) je, dle mého názoru, podstatná úplně stejně. Vhodným zpracováním zajímavého tématu však atraktivita reportáţe i její důvěryhodnost roste. Je tak mnohem větší šance, ţe reportáţ diváka zaujme a on nepřepne na jiný kanál.

4.7. Jazyk reportáže České televize Na srozumitelnost a zajímavost reportáţe má velký vliv jazyk, který redaktor pouţívá. V této kapitole se zaměřím na jazyk, který je upřednostňován v redakci ČT Brno.

139

(Opatření ředitele zpravodajství 2003: 9) (Opatření ředitele zpravodajství 2003: 7) 141 (Opatření ředitele zpravodajství 2003: 7-8) 140

43

Redaktor České televize musí pouţívat spisovnou češtinu. Je také dobré zařazovat hovorové prvky, které jsou pro současný jazyk přirozenější, neţ archaické.142 Není důvod se obávat progresivních jazykových tendencí, přirozený jazyk totiţ působí lépe neţ dodrţovaní starých norem a tvarů za kaţdou cenu. V mluveném projevu působí lépe krátké věty neţ dlouhá souvětí. Divák totiţ dlouhé věty často není schopen sledovat. Mnoho krátkých vět za sebou ale také nepůsobí přirozeně. Vhodnější je prokládat delší věty krátkými a vytvořit tak rytmus, který působí plynule a udrţuje divákovu pozornost.143 Vţdy je lepší pouţívat sloveso v činném rodě namísto pasiv, působí to ţivěji a aktuálněji. Při psaní asynchronu by si měl redaktor text raději přečíst nahlas aby věděl, zda věty působí přirozeně, plynule a srozumitelně. V textu se nemohou opakovat slova nebo slovní obraty. Cizí výrazy je vhodné nahradit českými ekvivalenty nebo je vysvětlit, protoţe srozumitelnost je pro zpravodajství to stěţejní.144 Vzhledem k tomu, ţe zpravodajství má povahu informativní a ne komentativní, není moţné v textu pouţívat expresivní nebo hodnotící výrazy. Zároveň je nevhodné situaci dramatizovat. Častou chybou redaktorů je pouţívání stylistických nebo jazykových klišé. Mezi jazyková klišé patří např. státní pokladna, městská pokladna.145 Jedním ze zakázaných stylistických klišé brněnské redakce zpravodajství je formulace: Podstatné jméno – podstatné jméno – podstatné jméno. Tak vypadá... (např. Vítr, sníh, závěje. Tak to dnes vypadalo...). Redaktoři si tím ulehčují práci. Reportáţe se tak stávají vzájemně podobné a tvůrčí přínos redaktora je niţší. Dalším častým prohřeškem je obrácený slovosled, tzv. předmětný, kdy se předmět ve větě předsadí před podmět a přísudek (není to přirozený jazyk).146 Někdy redaktor nemůţe ovlivnit jazyk své reportáţe, kdyţ dělá rozhovor s respondentem, který mluví nesrozumitelně nebo pouţívá tzv. úřednickou a policejněkriminalistickou hantýrku.147 V takové chvíli je dobré respondenta zastavit a poţádat jej, aby se vyjadřoval jednodušeji či srozumitelněji. V případě, ţe nechce vyhovět nebo má špatný verbální projev a pouţití synchronu by reportáţi spíše uškodilo, neţ pomohlo, je lepší jeho slova interpretovat v komentáři. Musí se však jednat o přesnou a jednoznačnou parafrázi shrnující fakta.148

142

Např. namísto méně, více, lépe pouţívat míň, víc, líp. (Rozhovor s Patrickem Divišem, 2. 4. 2010) 144 (Opatření ředitele zpravodajství 2003: 3-4) 145 (Rozhovor s Patrickem Divišem, 2. 4. 2010) 146 (Rozhovor s Patrickem Divišem, 2. 4. 2010) 147 Editor Patrick Diviš uvádí příklady jako: nápad trestné činnosti byl..., pachatel byl realizován... . 148 (Opatření ředitele zpravodajství 2003: 4) 143

44

Redaktor České televize musí mít na paměti, ţe jazyk, se kterým pracuje, má být dynamický, přirozený, a přesto spisovný, srozumitelný, jasný a jednoznačný. Nepřesnost, dezinterpretace nebo dvojznačnost je závaţnou chybou. Zpravodajská hodnota příspěvku je pak zkreslená.149 K pouţití jazyka však také patří způsob, jak se redaktor projevuje při stand upech, či jak namlouvá své reportáţe. Nesmí mluvit ani příliš pomalu (reportáţ ztrácí na dynamice) ani rychle (klesá srozumitelnost). Při nahrávání asynchronů by měl redaktor správně artikulovat a intonačně zdůrazňovat to, co je v jeho zpravodajském příspěvku stěţejní. K vlastní reflexi slouţí moţnost pustit si namluvené asynchrony znovu a zjistit, jak jeho hlas zní a zda je tempo adekvátní. V době mé praxe v České televizi docházela do studia učitelka rétoriky, která redaktorům dávala soukromé hodiny a vysvětlovala, jak správně artikulovat a pracovat s hlasem. Jazyk uţívaný redaktorem ČT Brno má být dynamický, srozumitelný, přesný, přirozený a spisovný (hovorový). Je dobré volit spíše krátké věty namísto delších a udrţovat vhodný rytmus reportáţe. Důleţité je také vyvarovat se jazykových i stylistických klišé a příznakových slov. Ty obsahují komentativní potenciál a sniţují důvěryhodnost zpravodajství. Zároveň si redaktor musí dát pozor také na jazyk lidí, se kterými dělá rozhovor. V opačném případě můţe respondent mluvící např. úřednickou hantýrkou srozumitelnost reportáţe značně znesnadnit.

4.8. Objektivita a odstup od tématu Dle mého názoru není moţné dosáhnout ve zpravodajství absolutní objektivity. Reportáţ bude vţdy ovlivněna osobností redaktora, který na ní pracuje. To však neznamená, ţe nemůţe být přesná, věcně správná a důvěryhodná. Toho lze docílit konkrétními pracovními postupy. V následujícím textu budu definovat pravidla pro dodrţování objektivního zpravodajství v České televizi a jak objektivitu v reportáţích vnímá přímo redakce ČT Brno. Reportáţ má vycházet alespoň ze dvou důvěryhodných a na sobě nezávislých informačních zdrojů. Tato podmínka je uvedena i v Kodexu ČT.150 Redaktor se nemůţe odvolávat na zdroje, které není schopen doloţit. Pokud se jedná o závaţnou situaci, kdy je ve

149 150

(Opatření ředitele zpravodajství 2003: 4) (Kodex 2003: čl. 5.9. str. 15)

45

veřejném zájmu, aby byla reportáţ odvysílána, a kdy není moţné informace uvěřit u druhého zdroje, musí na to být divák upozorněn.151 Další podstatnou věcí doporučenou redaktorům zpravodajství České televize je vyvarovat se nepřiměřené emocionalizace (bulvarizace). Ta zpravodajství znehodnocuje, protoţe do něj přináší riziko dezinterpretace. Je moţná nejen jazykově, ale v televizním zpravodajství také obrazově. Obrazová ilustrace příspěvku nesmí být samoúčelná. To znamená, ţe nelze ukazovat situace, které nenastaly.152 Obraz musí korespondovat s popisovaným dějem. Zároveň ale není moţné situace inscenovat ani nahrávat.153 Obraz nemá pouze ilustrační funkci, ale vypovídá také o místě události. Redaktor by tedy měl pouţít kontextový záběr (celek, který definuje lokalitu). Díky němu má jeho příspěvek větší vypovídající hodnotu, protoţe ukazuje, ţe na místě, o kterém mluví, opravdu byl. Kodex České televize také zakazuje virtuální obrazové prvky (zpomalené záběry).154 Rovněţ je zakázáno pouţívat ilustrační nebo nahrané záběry v reportáţích ze soudů, přestoţe tento typ reportáţe bývá obrazově nudný.155 Komerční televize však tyto postupy někdy praktikují. Zároveň je třeba vyvarovat se (byť i nechtěné) propagaci různých značek či firem. V záběru by se neměla objevovat komerční loga nebo billboardy. Redaktor také musí pečlivě zváţit uţití takových obrazových materiálů, které mohou u diváka vyvolat xenofobní či rasistický postoj.156 Další moţností, jak udělat neobjektivní reportáţ, je pouţití příznakového jazyka. Často k tomu dochází časováním slovesa v 1. nebo 2. osobě mnoţného čísla. Plurál první osoby je kolektivní a vybízí k identifikaci (s myšlenkou, situací). Ve zpravodajské reportáţi je tak na hranici manipulace. Plurál druhé osoby vybízí ke zevšeobecnění a navozuje univerzální a často neodůvodněnou platnost.157 Takovýmto časováním sloves hrozí riziko emocionalizace, hodnocení a také podbízivosti. Je proto lepší pouţívat v reportáţích neosobní formulace.158 Klasickou chybou je zařazování hodnotících a expresivních výrazů (přívlastků, příslovečných rčení) do reportáţe. Redaktor se tím někdy snaţí dodat svému textu na zajímavosti a dramatičnosti. Je to však na úkor důvěryhodnosti a kritického odstupu od tématu. Komentativní prvky jsou problémem především tehdy, kdyţ jejich věcnou správnost 151

(Opatření ředitele zpravodajství č. 43: 10) (Opatření ředitele zpravodajství č. 43: 10) 153 Výjimka je moţná pouze v ojedinělých situacích a po konzultaci s editorem. 154 (Opatření ředitele zpravodajství 2003: 10) 155 (Rozhovor s Barborou Telferovou, 8. 4. 2010) 156 (Opatření ředitele zpravodajství 2003: 10) 157 Např. Představte si, ţe vás přepadnou. 158 (Opatření ředitele zpravodajství 2003: 11) 152

46

není moţné doloţit. Reportéři je někdy pouţijí, kdyţ nemají dostatek informací či respondentů.159 Důsledkem takového jazyka můţe být ztráta důvěryhodnosti zpravodajství.160 Výše jsem uvedla, ţe pro důvěryhodné zpravodajství je důleţité mít informace z několika zdrojů. V reportáţi by proto mělo zaznít několik hlasů. Relativně běţným ţurnalistickým postupem je dát protistranám v rámci reportáţe přibliţně stejný prostor k vyjádření. Většinou se pouţívá ještě třetí, expertní hlas, tj. vyjádření nestranného odborníka. Editor Patrick Diviš však prosté dodrţování tohoto schématu neschvaluje, zvláště pokud jde o morálně závaţné téma. „Kdyţ to přeţenu, tak pokud dělám reportáţ o koncentračním táboru, budu tam mít výpovědi těch lidí, kteří jím prošli. V rámci objektivity bych měl poţádat o vyjádření i esesáka nebo dokonce Hitlera. Takhle to zpracuji a myslím si, ţe je to objektivní. Ale to je jenom relativizující. Já jsem příznivcem toho, aby redaktor do reportáţe vnášel svou zkušenost, svoje přemýšlení. Bez toho to nikdy nejde. Úplně odstřihnout člověka, reportéra, od události prostě nejde.“161 Zároveň poukazuje na to, ţe úkolem redaktora je předat obraz situace, který bude do určité míry kriticky reflektovaný. Důleţitá je kritičnost redaktora k sobě, respondentům a události, o které referuje. Řešením tedy podle Patricka Diviše není naskládat do jedné reportáţe více respondentů s různými názory a myslet si, ţe objektivní reportáţ je hotová. Důleţitost kritického myšlení stále zdůrazňuje. „Novinář by měl kriticky nahlíţet na všechny informace, které dostává. Kaţdou informaci, byť se mu zdá jasná a samozřejmá, by měl dvakrát obrátit a podívat se, zda za tím není něco jiného (...) Nikdy se nespokojit s tím, ţe mám dostatek informací.“162 Diviš rovněţ doporučuje zjišťovat další informace a obvolávat další zdroje, i kdyţ uţ redaktor ví, ţe je do reportáţe nutně nepotřebuje. Pomohou mu však v plastičtějším pohledu na celou situaci. Problémem tohoto doporučení je však časová tíseň redaktorů v brněnské zpravodajské redakci. Většina z nich točí jednu reportáţ denně a tak na důkladné obtelefonování dalších potencionálních zdrojů uţ nezbývá tolik času.163 Základní podmínkou pro zpracovávání reportáţe v České televizi je mít informaci ověřenou alespoň ze dvou zdrojů. Je nutné vyvarovat se bulvarizace a emocionalizace sdělení, ať uţ po jazykové stránce (příznakové a hodnotící výrazy, slovesa v 1. a 2. osobě mnoţného čísla) nebo obrazové. Objektivity zpravodajské reportáţe lze dosáhnout také tím, ţe prostor dostanou ty strany, kterých se událost týká. Není to však univerzální recept na objektivní 159

např. údajně, prý, říká se. (Opatření ředitele zpravodajství 2003: 11-12) 161 (Rozhovor s Patrickem Divišem, 2.4. 2010) 162 (Rozhovor s Patrickem Divišem, 2.4. 2010) 163 (Rozhovor s Barborou Telferovou, 8. 4. 2010) 160

47

zpravodajství. Vţdy je však nutné snaţit se tématu porozumět co nejlépe a přemýšlet o něm kriticky.

4.9. Nejčastější chyby redaktorů při práci na reportáži Nezkušení, začínající i pokročilí redaktoři dělají ve své práci chyby. Povaha omylů, kterých se při výkonu práce regionálního ţurnalisty dopouštějí, je však rozdílná. V této podkapitole vymezím nejčastější prohřešky, které se v redakci zpravodajství ČT Brno objevují. U začínajících redaktorů často dochází k tzv. pohlcení tématem. Mají o události tolik informací, ţe nejsou schopni reportáţ zpracovat srozumitelně s jednou ústřední linkou. Reportáţ se pak stává roztříštěnou a k lidem se nedostane hlavní poselství zprávy.164 Často si pak z takové reportáţe nic konkrétního nezapamatují. Podle editora Patricka Diviše je to také věc, která se nejhůře učí. Existují pak i další problémy ať uţ stylistického rázu (neobratnost při psaní, pouţívání nepřirozeného jazyka), technického (naučit se drţet mikrofon, točit stand upy, pracovat s hlasem) či zjišťování informací. Nezkušení reportéři mají před některými respondenty (politikové, vlivné osoby) zbytečně velký respekt, a tak nejsou tolik schopni ptát se na nepříjemné otázky. Tyto chyby se však dají často odnaučit praxí. Umět psát reportáţe jasně, srozumitelně a s jasnou ústřední linkou uţ tak jednoduché není. A je to také problém, se kterým se někdy potýkají i zkušení redaktoři.165 Ti většinou pracují na více tématech najednou, takţe důkladné porozumění kaţdé události a tématu není tak snadné. Navíc jsou často nuceni pracovat pod stresem a produkovat jednu reportáţ za druhou. To má za důsledek stereotypizaci a automatické psaní reportáţí, ze kterých se vytrácí tvůrčí práce, na kterou uţ nezbývá čas ani energie. Je to problém především zkušených redaktorů, kteří své řemeslo dobře zvládli, ale zároveň se dostali do zajetých kolejí.166 Potvrzuje to i redaktorka Barbora Telferová. „Je to taková rutina. Hodně často upadneš do toho, ţe to natočíš, napíšeš, nastříháš a jdeš domů. Ale uţ neřešíš, jak to udělat lépe, zajímavěji (...) Kdyţ s tou prací začínáš, nevadí ti v ní zůstat do sedmi do večera. Ale po pár letech zjistíš, ţe je to pořád stejné.“167 Redaktorka navíc poukazuje na problematiku zdrojů, kdy kvůli rychlému tempu práce (kaţdodenní natáčení) není moţné obvolat všechny potencionální zdroje jen kvůli lepšímu porozumění tématu. Mezi nejčastější chyby, které se objevují v redakci ČT Brno, patří u začátečníků ostych před respondenty, pouţívání nepřirozeného jazyka a pohlcení tématem. Nejtěţší věcí 164

(Rozhovor s Patrickem Divišem, 2. 4. 2010) (Rozhovor s Patrickem Divišem, 2. 4. 2010) 166 (Rozhovor s Patrickem Divišem, 2. 4. 2010) 167 (Rozhovor s Barborou Telferovou, 8. 4. 2010) 165

48

je naučit se psát reportáţe tak, aby z nich byla divákům patrna hlavní ústřední linka tématu, hlavní sdělení. To je však problém, se kterým se často potýkají i zkušení redaktoři, kteří se po určité době musí vyrovnat také s tendencí tvořit reportáţe příliš stereotypně a automaticky.

4.10. Problémy ve výrobě zpravodajství ČT Brno Dle mého názoru musí kaţdá redakce, která má zájem na neustálém zlepšování svého zpravodajství, být schopna si sebekriticky připustit vlastní chyby či limity, které chce překonat. V následujícím textu tak budu reflektovat ty problémy, se kterými se potýká brněnská redakce zpravodajství. Za současný problém povaţuje Roman Ondrůj závislost na regionálních novinách jako na informačních zdrojích. Je to zapříčiněno především tím, ţe redakce nemá dostatečně pokrytý celý kraj nebo, přesněji řečeno, celý dosah svého vysílání.168 Proto se stává, ţe témata hledá v lokálních a regionálních novinách. Řešením je zaměření se na studenty ţurnalistiky z různých míst Jihomoravského kraje, Vysočiny či Zlínska, naučit je v Brně novinářskému řemeslu a následně jim nabídnout práci videoţurnalisty.169 Poté s nimi spolupracovat aţ se vrátí do místa svého původního bydliště.170 Další vizí je dostat se s některými tématy na lokálnější úroveň, tedy blíţe k jednotlivým lidem. V současné době se redakce zpravodajství zabývá tématy spíše krajské či regionální úrovně.171 Editor Patrick Diviš povaţuje současné zpravodajství za kvalitní a dobré. Je však podle něj třeba se stále snaţit o tvůrčí přístup a vyvarovat se tendencí ke klišovitému a schématickému zpracovávání reportáţí. Za největší mezeru povaţuje novinářskou práci, tj. telefonování a práci se zdroji venku. Současná agenda je závislá na oficiálních zdrojích či politicích. Podle editora by bylo dobré, kdyby lépe reflektovali závaţná témata nebo jevy a redakci neunikaly důleţité události, které se odehrávají pod oficiální hladinou. Přiznává však, ţe je těţké něco takového zrealizovat, kdyţ jsou v současné době redaktoři pod tlakem, aby kaţdý den natočili jednu reportáţ.172

168

Jihomoravský kraj, Zlínský, část Olomouckého a Vysočina. Redaktor, který sám natočí obrazový materiál i napíše reportáţ. 170 (Rozhovor s Romanem Ondrůjem, 1. 4. 2010.) 171 (Rozhovor s Romanem Ondrůjem, 1. 4. 2010. ) 172 (Rozhovor s Patrickem Divišem, 2. 4. 2010) 169

49

Jako řešení Patrick Diviš navrhuje jiný přístup k redaktorům, kteří by byli více motivováni pracovat na vlastních tipech a tématech a zároveň podporováni editory v takové investigativní práci i za cenu toho, ţe se to někdy nepodaří.173 Mezi problémy, se kterými se redakce ČT Brno musí vypořádávat, patří informační závislost na regionálních novinách a absence lokálních témat. Zároveň je nutné mít lepší přehled o událostech, které sice nejsou propagovány politiky a oficiálními zdroji, ale jsou pro obyvatele kraje ve svých důsledcích důleţité. Dlouhodobým cílem redakce je udrţovat kvalitu a zabraňovat sklonům ke klišovitému zpracovávání reportáţí.

Závěr Regionální reportáţ v brněnské redakci zpravodajství České televize se příliš neliší od postupů, které jsem vymezila v úvodních teoretických kapitolách o ţánru. Existují zde však pro redaktory závazná pravidla vyplývající z Kodexu ČT a doporučení, která vydává písemně ředitel zpravodajství, a také z osobních rad editorů a šéfredaktora:

- zpravodajství ČT Brno je omezeno regionem, jednotlivá témata však díky tomu mohou být zpracovávána detailněji

- mezi zpravodajské relace patří Události v regionech a Zajímavosti z regionů, které se od sebe liší z hlediska koncepce pořadu, zařazené reportáţe jsou však obdobné

- analogový signál vysílání ČT Brno se šíří Jihomoravským krajem, většinou Zlínského kraje, částí Olomouckého kraje a Vysočinou aţ k Jihavě; zpracovávaná témata většinou pochází pouze z Jihomoravského a Zlínského kraje; nejsilnější diváckou základnu tvoří lidé nad padesát pět let

- témata reportáţí se týkají komunální politiky, černé kroniky, soudů, zemědělství, regionální ekonomiky a často také zahrnují problematikou staveb v regionu (výstavba, rekonstrukce, péče o památky)

- nejčastějšími zdroji jsou agenturní zprávy, ostatní novináři, jiná média, vlastní tipy a kontakty; v menší míře pak témata vznikají díky investigativní ţurnalistice

- reportáţ v ČT Brno můţe mít různou strukturu (chronologickou, pozdrţený úvod, od detailu k celku); struktura je zaloţena na střídání sychronů, asynchronů a ruchů; reportáţ má obsahovat stand up, na který však musí být redaktor vhodně oblečen; délka reportáţe je přibliţně 1 minuta a 40 sekund; délka synchronů v ČT Brno je od 8 do 20 sekund 173

(Rozhovor s Patrickem Divišem, 2. 4. 2010)

50

- obrazová sloţka reportáţe by měla být zajímavá, tvořena kvalitními záběry a vhodnou střihovou skladbou; k názornějšímu vysvětlení informací se pouţívá grafika

- jazyk reportáţí je spisovný (hovorový); redaktoři se musí vyvarovat stylistických a jazykových klišé; není moţné pouţívat hodnotící a příznakové výrazy (pozor také na slovesa v 1. a 2. osobě mnoţného čísla)

- informace, na kterých reportáţ stojí, je nutné ověřit alespoň ze dvou zdrojů, a vţdy na ně pohlíţet kriticky

- mezi časté chyby, kterých se redaktoři ČT Brno dopouštějí, patří neschopnost zdůraznit v reportáţi hlavní linku, sdělení; objevují se také sklony ke stereotypnímu zpracovávání reportáţí

- redakce zpravodajství má problémy, se kterými se chce vypořádat (informační závislost na regionálních novinách, nedostatek lokálních témat, přílišná závislost na oficiálních zdrojích)

51

5. TVŮRČÍ ČÁST V rámci své praxe jsem v redakci zpravodajství ČT Brno strávila 3 měsíce. Ze začátku se praktikant seznamuje s prostředím a fungováním redakce. Vyzkouší si post zprávaře174 a poté uţ jezdí se štábem na natáčení jednotlivých reportáţí. Po návratu se pokouší napsat svou vlastní reportáţ, nastříhat ji a namluvit. Pracuje tak na reportáţích, jejichţ téma sice nenašel, ale u kterých byl.175 V momentu, kdy reportáţ dosáhne určitého bodu kvality, je zařazena do pořadu Zajímavosti z regionů. Tato relace slouţí jako testovací prostor pro praktikanty. Z jedné události tak vznikají dvě reportáţe – jedna vytvořená redaktorem pro Události v regionech a druhá praktikantova pro Zajímavosti z regionů. Ke konci praxe se uţ praktikant učí samostatně vyhledávat televizně zajímavá témata.176 Z tohoto důvodu jsou součástí praktické práce reportáţe, jejichţ témata sice nebyla moje vlastní, ale byla jsem je se štábem natáčet. V některých případech jsem sama dělala rozhovory s respondenty a zařizovala natáčení. V terénu jsem také natáčela vlastní stand upy. Při střihu jsem vybírala synchrony, které byly dle mého názoru nejkvalitnější. Reportáţe jsem napsala, namluvila a také nastříhala se střihačem. Většinou tak vznikla odlišná reportáţ od té, která byla odvysílána v Událostech v regionech.177 Společná byla pouze ústřední linka tématu.

5.1. Přehled reportáží v tvůrčí části 1. Digitální archiv – odvysíláno 19. 7. 2009 v Zajímavostech z regionů délka: 1 minuta 30 sekund. Reportáţ byla zařazena do tvůrčí části, protoţe jsou na ni patrné mé začátečnické chyby. Jejich analýza tak můţe ukázat, čeho je nutné se vyvarovat. Samotné informování o vzniku digitálního archivu v Kanicích na Brněnsku je pro obyvatele kraje přínosné.

174

Pracovník, který kontroluje agenturní zprávy, aktuální dění v regionu a pomáhá redaktorům při domlouvání natáčení. 175 Informace jsem nabyla během své praxe v redakci. 176 (Rozhovor s Romanem Ondrůjem, 1. 4. 2010) 177 Na přiloţeném DVD jsou všechny reportáţe bez titulků – jednalo se o zálohované reportáţe, které ještě neměly hotové titulky. Ve vysílání však uţ jimi byly opatřeny.

52

2. Lednické jízdárny - odvysíláno 2. 8. 2009 v Zajímavostech z regionů délka: 1 minuta 40 sekund. Moţnost ztráty dotace na jeden z nejzchátralejších objektů lednického areálu je tématem, které se dotýká občanů celého Jihomoravského kraje. Regionální aspekt je zřejmý, dalším důvodem, proč jsem tuto reportáţ zařadila do výběru, je fakt, ţe i zde jsou patrné některé mé začátečnické chyby. 3. Koňská sanitka – odvysíláno 2. 8. 2009 v Zajímavostech z regionů délka: 1 minuta 44 sekund. Tato sanitka pro velká hospodářská zvířata byla jednou z prvních ve střední Evropě a představena byla právě na brněnské klinice chorob koní, která s ní bude spolupracovat. Jedná se o klasické regionální téma. 4. Americký astronaut – odvysíláno 16. 8. 2009 v Zajímavostech z regionů délka: 1 minuta 46 sekund. Reportáţ o americkém astronautovi patří mezi regionální reportáţe právě proto, ţe přijel spolu se svou manţelkou, která v Brně vyrůstala, a oba mají k tomuto kraji srdečný vztah. Jedná se tak o velmi známou osobnost, která je s Brnem nějakým způsobem spojena.178 5. Popálená v tramvaji – odvysíláno 23. 8. 2009 v Zajímavostech z regionů délka: 1 minuta 43 sekund. Tato reportáţ byla mezi regionální reportáţe zařazena, protoţe její obsah se potencionálně týká všech cestujících brněnskými tramvajemi. Vhodně také charakterizuje strukturu reportáţe od detailu k celku (od jednotlivého případu k širšímu celku obyvatel). 6. Žalov – odvysíláno 30. 8. 2009 v Zajímavostech z regionů délka: 1 minuta 58 sekund. Zpravodajský příspěvek o mezinárodním vzdělávacím centru, které mělo vzniknout na Hodonínsku a bylo v ohroţení kvůli protahovanému jednání vlády. V případě, ţe by

178

Viz kapitola 2.2.3. Regionální témata.

53

nebylo vystavěno, přišla by jiţní Morava o jeden ze zajímavých projektů. Téma staveb je v ČT Brno časté,179 a proto jsem jej zařadila i do této práce. 7. Opravená hala Rondo – odvysíláno 30. 8. 2009 v Zajímavostech z regionů délka: 1 minuta 36 sekund. Hala Rondo je jednou z velmi známých brněnských staveb, zvláště kvůli hokejovým zápasům, které se zde odehrávají. Její oprava tak zajímá nejen obyvatelstvo Brna, ale všechny hokejové fanoušky klubu Kometa. Rovněţ pro ČT Brno poměrně časté téma rekonstrukce. 8. Boskovštejn a sjezdovka – odvysíláno 13. 9. 2009 v Zajímavostech z regionů délka: 1 minuta 31 sekund. Investor stáhl své plány na vybudování jediné moderní sjezdovky na Znojemsku. Tato událost se dotkla jak přímo obyvatel obce Boskovštejn, kde měla sjezdovka být, tak i celého Znojemska. Jedná se o typickou regionální reportáţ, opět na frekventované téma staveb v ČT Brno. 9. Židovský náhrobek – odvysíláno 20. 9. 2009 v Zajímavostech z regionů délka: 1 minuta 27 sekund. Středověký ţidovský náhrobek byl zajímavým nálezem a narušil zastupitelům Slavkova plány s výstavbou silnice. Relativně dobře zpracovaná reportáţ, natáčela jsem ji ke konci svého pobytu v ČT Brno a je v ní patrný určitý vývoj a jistota zpracování (narozdíl od prvních reportáţí). 10. Výstava z kartonu – odvysíláno 13. 9. 2009 v Zajímavostech z regionů délka: 1 minuta 31 sekund. Téma je spíše lokální neţ regionální, obchodní centrum Vaňkovka však znají téměř všichni obyvatelé Brna, a proto je regionální aspekt této reportáţe zřejmý.

179

Viz kapitola 4.4. Témata regionální reportáţe ČT Brno.

54

5.2. Zpracované reportáže a jejich kritická reflexe 1. Zajímavosti z regionů: 19. 7. 2009 Digitální archiv Tato reportáţ je jednou z prvních, které jsem v brněnské redakci zpravodajství natočila. Odvysílána byla v Zajímavostech z regionů dne 19.7. 2009. Pro večerní Události v regionech ji zpracovával redaktor Lukáš Pfauser. Ten se mnou byl také přítomen po celou dobu natáčení. Reportáţ informuje o tom, ţe Ústav pro studium totalitních reţimu zprovoznil digitální archiv a plánuje převést do digitální podoby další kdysi utajené materiály. ST: Ústav pro studium totalitních reţimů v pondělí rozběhl digitální archiv. Dodnes totiţ mohli zájemci nahlíţet jen do těch dokumentů, které si vyţádali k zapůjčení. Díky této nové sluţbě si budou moci prohlédnout všechny materiály, které jsou do této chvíle zdigitalizovány. ASYN: Pracovní výkazy StB osobní spisy či dokumenty československé pohraniční stráţe a další kdysi tajné materiály. To vše je teď dostupné v digitálním archivu, ke kterému mají lidé přistup ve dvou badatelnách v Praze a jedné v Kanicích na Brněnsku. Tam si také budou moci vybrané spisy vytisknout a vzít domů. SYN: zástupkyně vedoucího archivu, Světlana Ptáčníková: Postupně samozřejmě budou materiály přibývat. Seznam toho, co bylo do digitálního archivu přidáno, najdou na našich webových stránkách. ASYN: Digitalizace Archivu bezpečnostních sloţek Československa je ale zatím v první fázi. Do elektronické podoby je převedena pouze část dokumentů, přibliţně osm z celkových dvě stě osmdesáti milionů stran. Pouze v brněnském archivu je uloţeno více neţ 9 km spisů. STAND UP: Archiv v Kanicích plánuje převést do digitální podoby všechny tyto svazky. To ale kvůli velkému množství materiálu zabere několik let.

55

ASYN: Ústav pro studium totalitních reţimů plánuje, ţe časem budou všechny dokumenty přístupné i z internetu. Zároveň tvrdí, ţe celý projekt je v Evropě ojedinělý. Někteří historici ale oponují, ţe je to pouze malý krok kupředu, který uţ měl být dávno učiněn. SYN: historik, Pavel Paleček: Těch archiválií přístupných po internetu nebo v badatelnách je málo. Je to naprostý zlomek z toho, co ten Archiv spravuje. ASYN: Badatelna v Kanicích je otevřena od pondělí do čtvrtka mezi osmou a půl třetí. Pracovníci Archivu předpokládají, ţe digitalizace a zveřejnění dokumentů bývalých bezpečnostních sloţek Československa vzbudí velký zájem veřejnosti. Hana Marko, Česká televize Kritická reflexe Na celkovém zpracování jsou patrné začátečnické chyby a poněkud špatně poloţený hlas při načítání, který nepůsobí pevně a stabilně. Je to však jeden z klasických technických nedostatků, který lze časem zlepšit. Při později natočených reportáţích jsem se s hlasem naučila lépe pracovat, a to především díky několika lekcím, které jsem absolvovala s učitelkou rétoriky, která do České televize dochází. Zařazení této reportáţe do této bakalářské práce, byť nepatří k těm lepším, je opodstatněné. Chci poukázat na vlastní chyby, kterých jsem se dopustila a jejichţ analýza můţe být pro ostatní poučná. Vzhledem k tomu, ţe je to jeden z mých prvních výstupů, bude ve srovnání s ostatními příspěvky patrný také vývoj, kterým zpracování mých reportáţí prošlo. Struktura Studio je napsáno věcně a jasně a informuje o tom, co je pro diváka stěţejní180 – ţe je v provozu digitální archiv a také jaký byl předešlý stav. Je tedy v pořádku, protoţe obsahuje zásadní informace, proč je příspěvek vysílán (aktuálnost, důleţitost). Samotná reportáţ pak začíná tím nejdůleţitějším, coţ je v tomto případě digitalizace Archivu bezpečnostních sloţek a jejich zpřístupnění. Tato stěţejní informace je postupně doplňována a narůstá. Přibliţně v polovině reportáţe začíná být povaha informaci kritická. Ve

180

Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura reportáţe.

56

stand upu poukazuji na to, ţe digitalizace ještě zdaleka není u konce a několik let potrvá. Divák se také pomocí historika dozvídá, ţe současný objem materiálů přístupných v badatelkách, je minimální. Tímto však můj kritický pohled na digitalizaci archivu končí. Poněkud příliš násilně následuje backround, který diváky informuje, kdy mohou badatelnu navštívit. Pokud bych po synchronu historika Pavla Palečka přidala ještě další větu, byl by přechod plynulejší. Moţná bych však sklouzla ke komentování, které je ve zpravodajské reportáţi nepřípustné a je nutné se mu vyhnout.181 Reportáţ je informačně ucelená, ale klouţe takzvaně po povrchu. Začíná tím nejdůleţitějším a aktuálním a informace postupně narůstá. Takový vývoj je v pořádku, protoţe divák se hned na začátku reportáţe dozvídá to nejpodsatnější. Z pohledu struktury bychom ji mohli přirovnat k obrácené pyramidě. Stand up Stand up v reportáţi je jedním z mých prvních. Trvá sedm sekund a na diváka působí dynamicky, protoţe v něm jdu oproti kameře, která couvá, a já ukazuji na mnoţství materiálu v archivu. Přidává tak reportáţi na zajímavosti. V záběru se totiţ při mé chůzi objevují další a další police s archivními sloţkami. Stand up je umístěn doprostřed reportáţe, jedná se tedy o takzvaný přechodový stand up, který ji rozděluje na dvě části a stává se tak můstkem.182 V rámci této reportáţe je vhodný, protoţe podle mediálních teoretiků Graema Burtona a Jana Jiráka tím divákovi ukazujeme, ţe jsme na místě opravdu byli.183 Synchrony Tato reportáţ obsahuje dva synchrony – se zástupkyní vedoucího archivu a historikem, který je v této reportáţí hlasem oponentním i expertním. Rozhovor se zástupkyní jsem dělala já, s historikem mluvil redaktor Lukáš Pfauser. Rozhovory jsou jasné, srozumitelné a stručné a respondentni se dobře vyjadřují, coţ naplňuje kritéria zpravodajského jazyka.184 Oba synchrony jsou dle mého názoru vybrány vhodně a jejich délka (10 sekund a 11 sekund) je zcela adekvátní jak tématu tak délce celé reportáţe (1 minuta, 30 sekund).185

181

Viz kapitola 4.8. Objektivita a odstup od tématu. Viz kapitola 2.1.7. Obecná pravidla pro tvorbu televizní reportáţe. 183 Viz kapitola 2.1.7. Obecná pravidla pro tvorbu televizní reportáţe. 184 Viz kapitola 4.7. Jazyk reportáţe České televize 185 Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 182

57

Jazyk Po jazykové stránce neobsahují asynchrony hodnotící výrazy, vyjma slova „tvrdí“, které jsem mohla lépe nahradit slovem poukazují nebo upozorňují. V celkovém kontextu však je slovo tvrdit vhodnější, protoţe ukazuje, ţe ačkoliv ústav prezentuje projekt jako ojedinělý, historik Pavel Paleček se domnívá, ţe se jedná pouze o dílčí krok, který je navíc opoţděný. Ze stylistického hlediska se dá textu vytknout, ţe obsahuje klišé, na které upozorňuje editor Patrick Diviš – „Pracovní výkazy StB, osobní spisy či dokumenty československé pohraniční stráže a další kdysi tajné materiály. To vše...“ (tedy úvod ve tvaru reportáţe stylem – něco, něco, něco. To je...).186 Reportáţi se dá také vytknout způsob načtení asynchronů. Je zde patrná nejistota v hlase a příspěvku to ubírá na profesionalitě. Obraz Většina obrazového materiálu pochází přímo z Archivu v Kanicích na Brněnsku. Reportáţ také obsahuje záběry ukazující samotnou digitalizaci archivních dokumentů a budovu Archivu bezpečnostních sloţek. Záběry jsou relativně nezajímavé, protoţe v nich není mnoho akce a často se opakují.187 Na druhou stranu má divák moţnost nahlédnout za „zavřené dveře“, kam se běţně nedostane, coţ jinak poměrně jednotvárným obrázkům přidává na zajímavosti.188 Z pohledu zpracovávaného tématu jsou tak záběry odpovídající.

2. Zajímavosti z regionů: 2. 8. 2009 Lednické jízdárny Tato reportáţ byla odvysílána 2. 8. 2009 v pořadu Zajímavosti z regionů. Týká se problematiky lednických jízdáren, které měly získat velkou dotaci z Evropské unie. Ministerstvo financí však podepsání zdrţovalo, protoţe mělo výhrady ke smlouvě. ST: Chátrající jízdárny v areálu lednického zámku moţná přijdou o dotaci z Evropské unie ve výši pětiset miliónu korun. Ministerstvo financí totiţ zdrţuje projekt na multifunkční kulturní centrum, který předloţili památkáři s krajem.

186

Viz kapitola 4.7. Jazyk reportáţe České televize. Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 188 Viz kapitola 4.4. Témata regionální reportáţe ČT Brno. 187

58

ASYN: Nepořádek, opadaná omítka a proděravělé zdi. Tak dnes vypadají kdysi honosné jízdárny u lednického zámku. SYN: ředitel Národního památkového ústavu Brno, Petr Kroupa: Už to není daleko, aby se blížily stavu havarijnímu. Dlouhodobě neudržované, málo využívané. ASYN: Důvodem jsou chybějící peníze. Jihomoravský kraj proto zaloţil sdruţení. To vypracovalo projekt multifunkčního kulturního centra, které by mělo v jízdárnách vzniknout a zachránit je. Celá přestavba by byla financována penězi z Evropské unie a sdruţení by na ni získalo pět set miliónů korun. Ministerstvo financí však má ke smlouvě mezi sdruţením a památkáři výhrady. Telefonát: mluvčí ministerstva financí, Ondřej Jakob: Ve smlouvě bude třeba například upřesnit dobu výpůjčky a přesněji vymezit účely, ke kterým bude objekt sloužit. ASYN: Sdruţení doufá, ţe smlouvu se nakonec podepsat podaří. Jinak by takřka o půl miliardovou dotaci na opravu jízdáren přišlo. SYN: radní Jihomoravského kraje, Milan Venclík: To je naprosto jedinečná příležitost, která se už nebude nikdy opakovat. Za předpokladu, že by tato smlouva nebyla podepsána, tak tyto peníze v podstatě do tohoto projektu nepůjdou. Takže částečně musím říct, že je to hazard. ASYN: O peníze z Evropské unie můţe zaţádat pouze kraj. Ten proto kvůli záchraně jízdáren zaloţil s památkáři sdruţení. Památkový ústav totiţ sám dotaci získat nemůţe. A peníze na opravu zchátralého objektu nemá kde jinde získat. SYN: ředitel Národního památkového ústavu Brno, Petr Kroupa: Za posledních dvacet let jsme do toho objektu investovali tři sta miliónů korun. Takže čtyři sta miliónů korun specielně pro ty jízdárny nemáme a v nejbližší době těžko mít budeme.

59

STAND UP: Plány na přestavbu jsou zatím ve fázi vyjednávání. Kdy bude stát v Lednici místo zdevastovaných jízdáren multifunkční kulturní centrum však zatím není jasné. Hana Marko, Česká televize, Lednice. Kritická reflexe V reportáţi se ozývají všechny hlasy, které byly v této problematice zainteresovány včetně mluvčího Ministerstva financí. Výstavby, přestavby, rekonstrukce či projekty jsou, jak jiţ upozornil189 šéfredaktor zpravodajství Roman Ondrůj, častým tématem reportáţí brněnské ČT. Struktura Studio obsahuje nejdůleţitější a aktuální informace, které potom reportáţ rozvíjí. Zároveň se zde neopakují stejné formulace jako v reportáţi. Tím jsou naplněna teoretická kritéria, jak má studio vypadat.190 Reportáţ začíná detailem - obrazem i slovem popisuji špatný stav lednických jízdáren. Mé tvrzení podporuje synchron ředitele památkového ústavu, který jejich špatný stav potvrzuje. Postupně se dostávám k jádru – tedy proč tomu tak je a jaké plány má město a památkáři. Aţ zde se dostávám k problému, na který poutalo studio – zdrţování podpisu smlouvy Ministerstvem financí. Záhy se dozvídáme, proč smlouva zatím nebyla schválena a reportáţ dále pomocí synchronů i asynchronů informuje o tom, ţe pro objekt lednických jízdáren je podepsání tohoto dokumentu zřejmě poslední šancí. Dvakrát se zde však opakuje stejná informace. Ve druhém a čtvrtém komentáři opakovaně říkám, ţe bylo zaloţeno sdruţení památkářů a kraje. Takové duplicitě informací by bylo lepší se vyhnout, hrozí riziko, ţe ztratíme divákovu pozornost, a asynchrony lépe vystavět. Je to způsobeno také tím, ţe se potencionálním problémem ztráty dotace zdrţuji příliš dlouho a mám tendenci se opakovat. Celková délka příspěvku je 1 minuta 40 sekund, příspěvek s obdobně informační hodnotou by bylo moţné stihnout i za kratší dobu vynecháním posledního komentáře a synchronu. Stand up je umístěný na závěr a reportáţ logicky ukončuje.191 Struktura reportáţe postupuje od detailu k celku a vzhledem k tématu, o kterém referuje, je vhodně zvolená.192 Divák nejdříve uvidí špatný stav jízdáren a postupně se 189

(Rozhovor s Romanem Ondrůjem, 1. 4. 2010) Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 191 Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 190

60

dozvídá o celé problematické situaci a výhledovému řešení. Detaily v úvodu tak názorně ukáţí problém i těm, kteří o něm neví. Synchrony Prostor k vyjádření dostaly všechny zainteresované strany – památkáři s krajem i Ministerstvo financí. To je zastoupeno nahraným telefonátem. Jeden zdroj, konkrétně ředitele památkového ústavu, jsem pouţila dvakrát. Přestoţe všechny synchrony v reportáţi jsou informačně přínosné, pouţití druhého synchronu ředitele se mi nyní zdá zbytečné. Jeho vynecháním bych se vyhnula duplicitě informací ve čtvrtém asynchronu, kdy opět opakuji, ţe památkáři zaloţili s krajem sdruţení. Délka synchronů v ČT Brno má být od 8 do 20 sekund.193 Pouţité synchrony jsou tak v normě (7 sekund, 12 sekund, 13 sekund). Telefonát s mluvčím ministerstva financí je o něco kratší (6 sekund), na druhou stranu je ale velmi konkrétní a jasný, takţe je srozumitelný. Synchrony i asynchrony se zde pravidelně střídají, coţ vhodně udrţuje dynamiku celé reportáţe.194 Stand up Pouţitý závěrečný stand up je nejklasičtější formou. Také pouţitá odhláška je přesně v té formě (jméno – Česká televize – domicil), jak ji doporučuje ředitel zpravodajství České televize.195 Vhodné je, ţe v obrazu za mnou jsou v záběru barokní jízdárny, o kterých se celou dobu v reportáţi jedná a divákovi je jasné, ţe jsme na místě byli a naše záběry zchátralé budovy jsou tak jsou aktuální a autentické. Jazyk V této reportáţi jsem znovu pouţila úvodní stylistické klišé („Nepořádek, opadaná omítka a proděravělé zdi. Tak dnes vypadají...“), na které upozorňuje Patrick Diviš.196 Je to zřejmě tím, ţe v počátcích mého pobytu v redakci ještě nebylo toto klišé tak hojně rozšířené, a proto jsem jej mohla pouţít. Další moţností je také to, ţe příspěvek editoval někdo jiný, kterému toto stylistické klišé nevadilo.

192

Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 194 Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 195 (Opatření ředitele zpravodajství 2003: 9) 196 Viz kapitola 4.7. Jazyk reportáţe České televize. 193

61

Pouţitý jazyk je nepříznakový a naplňuje charakter zpravodajského jazyka. Vhodný je také výsledný rytmus jazyka docílený střídáním kratších a delších vět.197 Obraz Reportáţ je otevřena dobrými a detailními záběry, které ukazují špatný stav lednický jízdáren. Záběry se rychle střídají a přesně kopírují slova, která v úvodu jmenuji. Kdyţ pak pokračuji větou „Tak dnes vypadají kdysi honosné jízdárny...“ jsou tato slova pokryta celkovým pohledem na lednické jízdárny, které působí majestátně, ale také zanedbaně. Z tohoto pohledu hodnotím začátek jako zdařilý.198 Dále se zde střídají detailní a celkové záběry spolu se synchrony. Pouţitá je také grafika, tedy konkrétně podkres telefonátu s mluvčím Ministerstva financí.199 Zajímavostí této reportáţe je, ţe text reportáţe začíná detailem, stejně jako obraz. Závěr textu je celkovým shrnutím problematiky jízdáren a na závěrečném záběru je stand up s celkovým pohledem na jízdárny. Struktura, která postupuje od detailu k celku je tak naplněna jak v textu tak v obrazu.200

3. Zajímavosti z regionů: 2. 8. 2009 Záchranka pro koně Tato reportáţ byla v pořadu Zajímavosti z regionů odvysílána 2. 8. 2009. Do redakce přišlo upozornění, ţe bude novinářům představena záchranka pro větší hospodářská zvířata. ST: V uplynulém týdnu začala fungovat speciální veterinární záchranná sluţba, která je určená koním nebo velkým hospodářským zvířatům. Je to první záchranka tohoto druhu ve střední Evropě. ASYN: Zraněným koním dosud při převáţení hrozilo velké riziko. V transportních boxech museli stát na zlomených končetinách i několik hodin vkuse, neţ byli dopraveni k ošetření. To se teď změní s mobilní sanitkou Horse emergency. Ta je vybavena pevnou konstrukcí a závěsným zařízením, které pomůţe zraněné zvíře udrţet během cesty k veterináři na nohou. Zároveň jej odlehčuje, takţe sniţuje riziko, ţe se kůň během cesty ještě více poraní. To se dosud během neodborného převozu často stávalo. 197

Viz kapitola 4.7. Jazyk reportáţe České televize a kapitola 4.8. Objektivita a odstup od tématu. Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe 199 Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 200 Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 198

62

SYN: klinika chorob koní, Zdeněk Žert: Jestliže není ta končetina zajištěn,a tak hrozí nebezpečí, že ty úlomky kostí prorazí kůži. Jakmile prorazí úlomky kostí kůži, tak je ta zlomenina infikovaná a až dvoj až trojnásobně vzrostou náklady její léčby. ASYN: Vzhledem k tomu, ţe počet koní se u nás během posledních let ztrojnásobil, dá se očekávat také nárůst různých zranění. Záchranáři tak doufají, ţe díky sanitce se jim podaří se zraněnými zvířaty manipulovat mnohem rychleji a také humánněji. Záchranná sluţba bude fungovat s podporou integrovaného záchranného systému. SYN: provozovatel sanitky, Pavel Čechovský: Pokud se stane nějaká nenadálá událost, která by ohrožovala životy jak zvířat, lidí anebo na majetku. Tak je možno zavolat evropskou linku 112 a ti potom budou kontaktovat nás. ASYN: Projekt Horse emergency se nechal inspirovat Itálií a Švýcarskem. Tam uţ podobná zvířecí sanitka funguje. Předpokládanou oblastí působení tak bude kromě České republiky také Slovensko, Rakousko a Polsko. STAND UP: Celý tým záchranářů bude k zásahům připraven 24 hodin denně. Brněnská klinika chorob koní je právě jedním z pracovišť, kam se budou zraněná zvířata převážet. Hana Marko, Česká televize Kritická reflexe Součástí této tiskové konference a prezentace měla být také názorná ukázka manipulace záchranářů s koněm, která byla příslibem dobrých záběrů. Bohuţel na místě záchranáři pracovali pouze s atrapou koně, coţ atraktivitě reportáţe do jisté míry uškodilo. Struktura Studio sděluje to nejdůleţitější201 a zároveň ukazuje na jedinečnost události větou – „Je to první záchranka tohoto druhu ve střední Evropě.“ Pouţité formulace se dále v reportáţi neobjevují, coţ je v pořádku.202 201 202

Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe.

63

Samotná reportáţ začíná asynchronem, který je poměrně dlouhý a můţe vést ke ztrátě divákovy pozornosti.203 Zároveň je dost popisný. Nejdříve mluvím o tom, jak tomu bylo při převáţení koní dosud, poté upozorňuji, ţe se situace mění a dále pokračuji, jak bude převoz koní vypadat. Takto by však měla vypadat struktura celé reportáţe a ne jediného asynchronu. Na to, jak je důleţité, aby byl začátek reportáţe zajímavý, upozorňuje také Stephan RuβMohl.204 Struktura je poněkud nejasná, ale přibliţně kopíruje model, který začíná tím důleţitým a aktuálním, informací poté doplňuje a na konci je backround. V mé reportáţi je rozdělen do komentáře a závěrečného stand upu. Celková délka je 1 minuta 44 sekund,205 coţ je vzhledem k nekomplikovanému tématu dost a bylo by vhodné udělat tento příspěvek kratší (třeba zestručněním úvodního asynchronu). Nebo ponechat stávající délku, ale pouţít další synchron (např. s majitelem koně), který by reportáţ posunul dále. Reportáţ však nepřesáhla akceptovatelnou délku reportáţe v ČT Brno (maximálně 2 minuty).206 Synchron Dva pouţité synchrony (veterinář a provozovatel sanitky) by vhodně doplnil třetí – rozhovor s majitelem koně, který má s neodborným převáţením zvířat zkušenosti. Ten mě bohuţel v době zpracovávání reportáţe nenapadlo získat. Jinak jsou dle mého názoru oba synchrony v pořádku, jejich délka je opět v normě.207 Synchron s veterinářem je poněkud delší (18 sekund), coţ zapříčinilo především to, ţe ve dvou větách zopakoval stejné sousloví („... hrozí nebezpečí, že ty úlomky kostí prorazí kůži. Jakmile prorazí úlomky kostí kůži, tak je ta...“). Přibliţně poslední třetina jeho promluvy je však překryta obrazem, takţe diváka delší synchron nenudí. Je dobré, ţe je překryta aţ závěrečná část synchronu – divák totiţ můţe hned v úvodu vidět, kdo mluví.208 Stand up Pouţitý stand up je klasický závěrečný,209 který celou reportáţ ukončuje a v tomto příspěvku obsahuje backround. Dobré je také jeho umístění (před Klinikou chorob koní), protoţe poukazuje, ţe právě tato klinika je jedním z pracovišť, kam se budou zraněná zvířata vozit. 203

Viz kapitola 2.1.6. Struktura televizní reportáţe. Viz kapitola 2.1.6. Struktura televizní reportáţe. 205 Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 206 Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 207 Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 208 Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 209 Viz kapitola 2.1.7. Obecná pravidla pro tvorbu televizní reportáţe. 204

64

Mé oblečení však nebylo pro zpracování stand upu vhodné a (nevědomky) jsem tím porušila jeden z interních předpisů.210 Ten ţenám nedovoluje nosit ve stand upech oblečení s odhalenými rameny, byť se jednalo o letní měsíce. Jinak stand up působí relativně profesionálně, mluvím v něm jasně a srozumitelně. Jazyk Pouţitý jazyk je spisovný a neobsahuje příznaková slova, jak to má ve zpravodajské reportáţi být.211 V úvodním asynchronu jsou pouţity delší věty a to vzhledem k jeho délce značně ubírá na dynamice reportáţe. Coţ je škoda, protoţe právě úvod reportáţe by měl být dynamický a diváka zaujmout.212 Způsob načtení komentářů je uţ lepší neţ v mé první reportáţi, ale stále není zcela profesionální. Obraz Videozáběry jsou zajímavé především proto, ţe ukazují místa, kam se běţný člověk nedostane, coţ je jeden z prvků, který zvyšuje atraktivitu reportáţe.213 Během návštěvy kliniky koní jsme se také dostali k nemocným zvířatům a kameraman mohl natočit vyšetření jednoho koně, coţ obrazový materiál obohatilo. Vhodně se zde také střídají celky s detaily a statické záběry se švenky, které podporují dynamiku obrazového sdělení.214 Jsou zde pouţity také ilustrační záběry vyprošťování zraněného koně, které ve vysílání byly označeny. Obrazová atraktivita by mohla být ještě větší, pokud by byl při ukázce sanitky přítomen kůň a ne pouze jeho atrapa.

4. Zajímavosti z regionů: 16. 8. 2009 Astronaut z NASA navštívil Brno Reportáţ byla odvysílaná v pořadu Zajímavosti z regionů 16. 8. 2010. Do redakce přišla tisková zpráva, ţe astronaut z NASA Andrew Feustel navštíví Brno spolu se svou rodinou. Jeho ţena v Brně vyrůstala a pro oba to nebyla první návštěva tohoto města. V plánu měli také navštívit brněnskou hvězdárnu, kde měl astronaut prezentovat svou vesmírnou misi. 210

(Opatření ředitele zpravodajství 2003: 12) Viz kapitola 4.7. Jazyk reportáţe České televize. 212 Viz kapitola 2.1.6. Struktura televizní reportáţe. 213 Viz kapitola 4.4. Témata regionální reportáţe ČT Brno. 214 Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 211

65

Protoţe se jednalo o opravdu výjimečnou událost, dělala z hvězdárny redaktorka Barbora Telferová ţivý vstup do Událostí v regionech. Ačkoliv na první pohled se reportáţ o americkém astronautovi nemusí jevit jako regionální téma, vypovídá o významné osobnosti, která je s Brnem nějak spojena (vyrůstala zde astronautova manţelka).215 ST: Známý astronaut z NASA, Andrew Neustel, navštívil v minulém týdnu Brno. Přijel s celou rodinou. Dvěma syny a s manţelkou, která je z poloviny Češka a v Brně vyrůstala. Svůj vztah k Česku astronaut dokázal také tím, ţe do vesmíru s sebou vzal Nerudovu sbírku Písní kosmických a také českou vlajku. ASYN: Na začátku bylo vřelé přivítání. Astronautova ţena Indira Feustelová se totiţ se svým strýcem viděla naposledy před pěti lety. Jako dítě však do Brna často jezdila na prázdniny ke své babičce. Ruch: Indirko…(políbí se)…jojoj. Jak seš? Super. ASYN: K Brnu má astronautova rodina vřelý vztah a to nejen díky příbuzným. Bylo to právě tady, kde se Feustel dozvěděl, ţe byl přijat do vesmírného programu NASA. SYN: Andrew Feustel – překlad: Byl to velmi výjimečný moment, pro mě i pro mou rodinu. Celá návštěva se tak pro mě stala o hodně důležitější. ASYN: Na raketoplán Atlantis s sebou letos v květnu vzal kromě české vlajky také sbírku Nerudových Písní kosmických z roku 1878. Jeho manţelce, která je z poloviny Indka a z poloviny Češka, je blízká jak česká kultura tak hudba. Ale především jídlo. SYN – Indira Feustelová: You name it, I love it. Svíšková, karbenatky, řízky, svěš…svěškový knedlíky…just everything. ASYN: Tentokrát byla návštěva zčásti pracovní. Americký astronaut přijel do Brna prezentovat svou misi v raketoplánu Atlantis. Jeho úkol byl důleţitý. Opravit pokaţenou

215

Viz kapitola 2.2.3. Regionální témata.

66

kameru Hubbleova teleskopu. Lidé se s ním mohli setkat v brněnské hvězdárně, kde přednášel a promítal videa přímo z raketoplánu. Astronaut z NASA se také svěřil se se svým velkým přáním. SYN – Andrew Feustel: Rád bych se dostal na Měsíc. Možná i na Mars. Ale to už ve svém životě asi nestihnu. Jednou jsem Neilu Armstrongovi řekl, že bych chtěl být druhým prvním mužem, který se dostane na Měsíc. ASYN: Příští návštěvu v Brně plánuje Andrew Feustel přibliţně za rok. To uţ bude zrekonstruovaná hvězdárna na Kraví hoře, kterou přislíbil slavnostně otevřít. Hana Marko, Česká televize. Kritická reflexe Toto téma mělo vše, co má regionální reportáţ splňovat. Bylo zajímavé, ojedinělé, týkalo se výjimečné osobnosti a jejího vztahu k Brnu.216 Strukura Studio informuje o astronautově návštěvě – tedy o tom stěţejním,217 ale také upozorňuje na jeho vztah k Brnu a České republice. Zdůrazňuje tedy, jaké jsou další důvody, proč by diváka měla tato událost zajímat. Reportáţ začíná úvodním komentářem, který chronologicky ukazuje začátek návštěvy. Vhodné je umístění ruchu, při kterém se Feustelovi vítají s brněnskou rodinou, ten totiţ diváka vtáhne do děje.218 Tyto audiovizuální záběry jsou klíčové také proto, ţe se nám podařilo natočit první setkání astronautovy rodiny s českými příbuznými. Vše je tak naprosto autentické. Obraz není statický, coţ je výhoda, na kterou upozorňuje také Ivan Vágner.219 Zajímavé a místy i vtipné je to, jak Feustelova manţelka mluví špatně česky, coţ je další pozitivní prvek ruchu. Dále se dozvídáme další důvody, proč má tento astronaut vztah k Brnu, on sám se vyjadřuje, ţe to bylo právě v tomto městě, kde zjistil, ţe byl vybrán do vesmírného programu NASA. Poté se linka reportáţe stáčí k Indiře Feustelové a jejímu vztahu k Česku. Špatnou 216

Viz kapitola 2.2.3. Regionální témata. Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 218 Viz kapitola 2.1.6. Struktura televizní reportáţe. 219 Viz kapitola 2.1.6. Struktura televizní reportáţe. 217

67

češtinou vyjmenovává oblíbená česká jídla, coţ je pro diváka zajímavé. Nejdříve chtěla Indira Feustelová mluvit na kameru anglicky, ale byla přemluvena, aby to zkusila v češtině, ačkoliv si v ní není moc jistá. Důvod byl jasný – její česká promluva je pro diváky mnohem přitaţlivější a zajímavější. Poté se reportáţ vrací zpět k váţnějším záleţitostem a vysvětluje důvod návštěvy a astronautovy plány do budoucna. Komentáře se pravidelně střídají se synchrony a ruchem,220 který je umístěn v úvodu a má pro reportáţ zásadní význam. Celý zpravodajský příspěvek působí pozitivně, protoţe se týká kladné události, která není váţná, ale spíše zajímavá. Jeho celková délka je 1 minuta 46 sekund, coţ jej řadí k relativně delším. Stále je však v normě (maximální délka je 2 minuty). 221

Synchrony Synchrony anglicky mluvícího Andrew Feustela bylo třeba přeloţit, aby jim divák rozuměl, a namluvit muţským hlasem. O to jsem poţádala redaktora Ondřeje Schneidera, protoţe by nebylo dobré, abych muţe dabovala já, a rovněţ na diváka působí mnohem přirozeněji, kdyţ má respondent jiný hlas, neţ ten, který je pouţit při čtení komentářů. Rozhovor s Indirou Feustelovou jsem nepřekládala, ačkoliv v něm místy pouţívala anglická slova. Jeho srozumitelnost byla dobrá, protoţe převáţně jmenovala jenom jídla, která má v české kuchyni ráda. Oba poslední synchrony jsou vtipné – ať uţ ten, ve kterém astronautova ţena vyjadřuje své sympatie k českému jídlu, tak i ten, kde Andrew Feustel vtipkuje, ţe jednou řekl Armstrongovi, ţe by chtěl být prvním druhým muţem na Měsíci. Reportáţ díky nim působí odlehčeně. Obraz Aktuální záběry zahrnují příjezd Feustelovy rodiny, jejich ubytovávání v hotelu a večerní přednášku v brněnské hvězdárně, ve které probíhala projekce záběrů z vesmíru. Tyto záběry působí dobře zvláště proto, ţe během projekce velkých fotografií seděl astronaut pod nimi, takţe asociují, ţe na těchto netradičních místech opravdu byl. Pouţity byly také archivní záběry (na knihu Písní kosmických) a záběry startu raketoplánu Atlantis, které dle mého názoru bylo vhodné umístit, protoţe celou událost uvádějí do lepšího kontextu.

220 221

Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe.

68

Během přednášky ve hvězdárně měl na sobě Feustel oblek astronauta, coţ atraktivitu záběrů rovněţ zvyšuje. Jazyk Pouţité jazykové prostředky můţeme řadit mezi spisovné, coţ je pro zpravodajskou reportáţ vhodné.222 Moţná zbytečně literární je výraz přislíbil, který by bylo vhodné nahradit jednoduchým slíbil. Naopak za určité odlehčení povaţuji pouţití slova babička, které je hovorové a dle mého názoru více na místě neţ poněkud strnulé prarodič. A to především vzhledem k charakteru celé reportáţe, která je pozitivní a nereferuje o závaţných událostech. Také Malcolm Mallette upozorňuje, ţe hovorová slova jsou v reportáţi namístě.223 Rovněţ zařazení obratu „svěřil se se svým velkým přáním“ se můţe zdát nezpravodajské, ovšem v kontextu reportáţe zařazení příznakového slovesa svěřit se, vůbec nevadí. Uvozuje totiţ synchron, ve kterém sám astronaut o svém přání (být prvním druhým muţem na Měsíci) vtipkuje. Podobně je na tom vyjádření o Indiře Feusteové a jejím vztahu k jídlu, ve kterém je však pouţití slova především zřejmě aţ příliš příznakové224 a lépe by bylo je nahradit slovem také. Zpravodajský příspěvek sice můţe být odlehčený, nicméně by měl být stále seriózní a toto tvrzení uţ je dle mého názoru na hranici.225

5. Zajímavosti z regionů: 23. 8. 2009 Popálená v tramvaji Tuto reportáţ jsem natáčela společně s redaktorem Ondřejem Schneiderem. Tentokrát jsem na natáčení nebyla jako doprovod, protoţe jsme jeli bez kameramana, a Ondřej tuto reportáţ zpracoval jako videoţurnalista. Vzhledem k tomu, ţe jsem na ní spolupracovala od začátku, odhlásil mě na konci své reportáţe jako spolupracovnici a to stejné jsem udělala já. Jednalo se o nestandardní případ, protoţe většinou jsme jezdili natáčet v klasickém sloţení štábu – já, redaktor, kameraman. Dále jsem na reportáţi pracovala sama (text, namlouvání, výběr sychronů, předstřih a střih). Reportáţ Ondřeje Schneidera byla odvysílána ve večerních Událostech v regionech. Můj zpravodajský příspěvek byl vysílán v Zajímavostech z regionu dne 23. 8. 2009.

222

Viz kapitola 4.7. Jazyk reportáţe České televize. Viz kapitola 2.1.2. Rozdíly mez tištěným a televizním zpravodajstvím. 224 Viz kapitola 4.8. Objektivita a odstup od tématu. 225 Viz kapitola 4.7. Jazyk reportáţe České televize. 223

69

ST: I obyčejná cesta tramvají se můţe stát nebezpečným dobrodruţstvím. Své o tom ví paní Lenka Penčáková, kterou během jízdy popálil oheň a jiskry. Přitom se snaţila pouze zavřít okénko. ASYN: Kdyţ spolucestující paní Penčákovou poţádali, aby přibouchla stropní okénko, protoţe dovnitř pršelo, nikdo netušil, co se stane. Při zavírání se okno dotklo rámu pantografu a došlo ke zkratu. SYN: popálená cestující, Lenka Penčáková: Tak jsem šla, zatáhla jsem za to a prostě najednou voheň a kouř a jiskry lítaly. A no.. ale ta paní vedle mě, ta tu teda odvezla sanitka, protože ona furt měla pocit, že ji vohořely vlasy a tady měla červený. Tady toto spálený. Tady nejvíc tady tohle, no jak jsem to tak držela. Ruku jsem měla černou vod toho kouře. Protože to byl kouř v té elektrice. Takže lidi se taky báli, že začne hořet. ASYN: Nejprve se paní domnívala, ţe do ní udeřil blesk nebo elektrický proud z tramvaje. To však Dopravní podnik vyloučil. Vozidla jsou prý konstruována zcela bezpečně a dokáţí cestující ochránit i v bouřce. SYN: Ústav elektrotechniky FEKT VUT Brno, Petr Toman: I v těch vozidlech pro ten účel ochrany, když dojde třeba k poruše izolace, jsou přepěťové ochrany, které zase to napětí vlastně svedou na zem, aby ochránily cestující, takže by k tomu úrazu nemělo dojít. ASYN: Podle Dopravního podniku tak ke zkratu došlo díky vydatnému dešti. Ten prý celou záleţitost ovlivnil. SYN: mluvčí Dopravního podniku města Brna, Hana Pokorná: V podstatě se jednalo o velice kuriózní a velice ojedinělou záležitost. A můžu říci, že i kolegové, kteří zde pracují desítky let, tak nic podobného nikdy nezažili. ASYN: Při nehodě nebyl nikdo váţně zraněn. Podle Dopravního podniku se lidé cestující tramvají nemusí ničeho obávat. Pravděpodobnost, ţe by se podobná událost opakovala, je minimální.

70

STAND UP: I když pondělní nehodu zřejmě způsobila pouze náhoda, Dopravní podnik se rozhodl podrobit technické kontrole i další tramvaje. Z Brna Hana Marko a Ondřej Schneider, Česká televize.

Kritická reflexe Zajímavostí této reportáţe bylo, ţe na začátku celá událost vypadala jinak. Jelikoţ se jednalo o období bouřek, zjišťovali jsme u odborníků, zda do tramvaje nemohl udeřit blesk, či jak je vlastně moţné, ţe taková situace nastala. Z tematického hlediska se tato reportáţ dá označit jako feature. Pojednává o konkrétní osobě a její situaci. Má však dopad na větší počet lidí, protoţe se týká všech, kteří cestují v Brně tramvajemi. Proto je její zpracování vhodné, ačkoliv událost měla dopad pouze na jednu osobu.226 Struktura Struktura této reportáţe je chronologická.227 V úvodu popisuji, co se přihodilo, neţ došlo ke zkratu a cestující dostala ránu. Poté se snaţím pomocí expertního hlasu a mluvčí Dopravního podniku zjistit, co se stalo. Událost však zůstává nevysvětlená, a tak v závěru vysvětluji, ţe se podle odborníka jednalo o nestandardní nehodu a pravděpodobnost jejího opakování je malá. Co přesně se stalo, nezjistili ani lidé, kteří tramvaj po nehodě zkoumali. Nejpravděpodobnější je, ţe se paní při manipulaci s okénkem dotkla klikou rámu pantografu. Zvolená struktura je vhodná, protoţe diváci jsou díky chronologickému začátku lépe schopni pochopit, co se stalo. Zároveň působí dramaticky. Celková délka reportáţe je 1 minuta 43 sekund. Z toho podstatnou část zabírají synchrony (53 sekund), především vyprávění poškozené cestující (26 sekund). Z hlediska rozloţení synchronů a asynchronů polovinu reportáţe tvoří přímé výpovědi respondentů. Synchron Jak jsem uvedla výše, synchrony v této reportáţi dominují. Poněkud nestandardní je délka promluvy Lenky Penčákové, která trvá 26 sekund. V ČT Brno by délka synchronu neměla

226 227

Viz kapitola 4.4. Témata regionální reportáţe ČT Brno. Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe.

71

přesáhnout dvacet sekund.228 Proto je část promluvy popálené paní překryta obrázky. Zároveň však má v reportáţi nezpochybnitelné místo a je jejím základem. Popis události je díky pouţitým hovorovým prvkům229 značně autentický a divákovi blízký („Tak jsem šla..., ...ona furt měla pocit). Zároveň je její vyprávění dramatické a přitahuje pozornost („najednou voheň a kouř a jiskry lítaly..., ...odvezla sanitka, ...vohořely vlasy..., ruku jsem měl černou vod toho kouře, ...lidi se taky báli, že začne hořet.). Takto vylíčená nehoda však moţná přestává působit tak napínavě, kdyţ paní ukáţe na kameru nepatrné zranění na ruce. V tuto chvíli hraje obraz spíše v neprospěch zajímavosti reportáţe. Výběr dalších pouţitých zdrojů byl logický – odborník z Katedry elektrotechniky, jehoţ vyjádření bylo stěţejní pro vysvětlení celé události. Rozhovor s odborníkem je jedním z klasických typů synchronu.230 Rovněţ mluvčí Dopravního podniku slouţila jako hlas z druhé strany (Dopravní podnik města Brna vs. zraněná cestující). Reportáţ tak obsahuje vyjádření dvou stran a nezávislého odborníka, coţ je typické schéma.231 Vhodným doplněním by bylo vyjádření cestujících, kteří v tramvají také cestovali. Ty se však zastihnout nepodařilo. Obraz Ačkoliv nebylo moţné natočit tuto událost či zmatek těsně po ní, kameraman natočil záběry poškozené tramvaje. Na nich je jasně patrné, ţe událost asi nebyla tak zanedbatelná, jak by se mohlo zdát z nepatrného zranění, které cestující na kameru ukazovala. Z obrázků ohořelého pantografu, elektrického vedení s usazenými černými sazemi a začerněného střešní okénka je jasné, ţe oheň a kouř byl znatelný. Zároveň se podařilo natočit záchranáře, kteří na místo události přijeli. Těmito záběry by však nebylo moţné pokrýt celou reportáţ. Proto byly jako podkres pouţity záběry tramvají zevnitř i zvenku za běţného provozu. Opět to uvádí celou událost do lepšího kontextu a zároveň se videozáběry vhodně doplňují s textem – např. v okamţiku, kdy vysvětluji, ţe cestující nemusejí mít strach, je záběr tramvaje s cestujícími. Jazyk Uţité jazykové prostředky jsou spisovné, coţ je pro zpravodajskou reportáţ důleţité. Nepouţívám hodnotící výrazy. Výjimkou je částice prý, která uvozuje vyjádření mluvčí 228

Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. Viz kapitola 2.1.2. Rozdíly mezi tištěným a televizním zpravodajstvím. 230 Viz kapitola 4.8. Objektivita a odstup od tématu. 231 Viz kapitola 4.8. Objektivita a odstup od tématu. 229

72

Dopravního podniku, a tím jej mírně devalvuje.232 Lepší by bylo se tomuto hodnotícímu slovu vyhnout. Implicitně v sobě obsahuje pochyby, které v této situaci nebyly opodstatněné. V závěrečném stand upu jsem pouţila vhodnou slovní hříčku („I když pondělní nehodu zřejmě způsobila pouze náhoda...“), která působí seriózně a zároveň konec reportáţe, a tedy i její shrnutí, oţivuje.233 Způsob namluvení celé reportáţe je na lepší úrovni, neţ zpravodajské příspěvky, které jsem zpracovala o několik týdnů dříve. Stand up Dobrým shrnutím a závěrem této reportáţe je stand up. Obsahuje slovní hříčku a zároveň diváka informuje, co se bude dít dál. Je stručný a relativně profesionální, jeho umístění je vhodné (v pozadí jsou v záběru tramvaje). V tomto stand upu je však nedodrţen metodický pokyn ohledně oblečení redaktora ve stand upu, protoţe v něm mám odhalená ramena.234 V odhlášení jsou uvedena dvě jména a to z důvodu, který jsem uvedla výše.

6. Zajímavosti z regionů: 30. 8. 2009 Žalov Česká televize tuto reportáţ odvysílala 30. 8. 2010. Jednalo se o trochu komplikovanější situaci, kdy Muzeum romské kultury v Brně plánovalo v rekreačním areálu Ţalov vybudovat vzdělávací centrum. Ministerstvu školství však ještě chyběla podstatná část peněz, a tak s odkupem rekreačního areálu otálelo. To způsobovalo problémy majitelce areálu. ST: Mezinárodní vzdělávací centrum, které má být postaveno jako připomínka sběrného tábora Romů, je v ohroţení. Za vše mohou protahovaná jednání ministerstva školství a financí. ASYN: Místo, kde v minulosti zemřely dvě stovky Romů a více neţ tisíc jich bylo převezeno do vyhlazovacího tábora Osvětim. V současnosti rekreační středisko Ţalov v Hodoníně u Kunštátu. Dnes však temnou historii tohoto místa připomíná pouze tento kříţ.

232

Viz kapitola 4.8. Objektivita a odstup od tématu. Viz kapitola 4.7. Jazyk reportáţe České televize. 234 (Opatření ředitele zpravodajství 2003: 12) 233

73

SYN: ředitelka Muzea romské kultury, Jana Horváthová: Muzeum romské kultury plánovalo v tomto areálu realizovat mezinárodní vzdělávací centrum, nikoliv pouze k romskému holokaustu, ale k celé široké oblasti romských dějin a kultury. ASYN: Celý projekt je nyní v ohroţení. Důvod je prozaický. Chybí peníze na jeho provoz. SYN: ředitelka Muzea romské kultury: Ty plány jsou velmi ohroženy, vzhledem k té finanční krizi jsem poněkud skeptická. Ta jednání, podle mého názoru, se velmi protahují a vůbec se nevyvíjejí, teda podle mého názoru, pozitivně. ASYN: Přestoţe uţ v květnu vláda plány schválila a Ministerstvo školství uţ získalo od Ministerstva financí slibovanou částku na odkup areálu ve výši 27,5 miliónu korun, většina peněz na realizaci vzdělávacího centra a jeho provoz chybí. Konkrétně jde o částku 70 miliónů korun, které chtělo Ministerstvo školství získat. Pokud se tak nestane, zvaţuje, ţe areál neodkoupí. SYN: mluvčí Ministerstva školství ČR, Tomáš Bouška: Chceme se vyhnout zmaření té investice, a proto bysme rádi počkali. ASYN: Protahující se jednání však způsobují problémy současné majitelce rekreačního centra Ţalov. Lidé sem nejezdí, protoţe si myslí, ţe areál uţ je dávno mimo provoz. SYN: majitelka rekreačního areálu, Alena Vojtová: Tím pádem taky teda, že jo, středisko jako takové je úplně odepsané, protože už to trvá dva roky a já mám vlastně, de facto, druhou sezónu zkaženou. ASYN: Současná majitelka teď čeká jak dopadnou zářijová jednání o osudu rekreačního centra. Pokud neobdrţí jasnou odpověď, začne s jeho kompletní přestavbou na moderní rekreační středisko. STAND UP: Ponurou historii tohoto místa připomíná uţ pouze tato budova. Jediná stavba z celého areálu, která zůstala zachována. Zda tady ale bude stát dál, záleţí na tom, jak rychle se Ministerstvo školství rozhodne. Hana Marko, Česká televize 74

Kritická reflexe Z hlediska tématu se opět jedná o reportáţ, která se týká rekonstrukce či projektu. Toto téma je v regionálním zpravodajství ČT časté, ne však dobře obrazově zpracovatelné.235 Struktura Studio je napsáno dost stručně a jednoduše, protoţe nebylo dost prostoru pochopitelně nastínit problematiku vyjednávání o Ţalov. Věta, která shrnuje situaci, ţe za vše mohou protahovaná jednání ministerstva školství a financí, je lehce pochopitelná a přitom nezavádějící.236 Z pohledu struktury můţeme tuto reportáţ označit jako za tzv. oválnou a to podle toho, jak tento druh reportáţe charakterizuje Barbora Osvaldová.237 Začíná konkrétním místem, postupně se dostává k jádru problému a problematickému vyjednávání odkupu a nakonec se zpět vrací na místo, kde začínala, do areálu Ţalova. Z hlediska struktury je také dobré to, ţe jsem pouţívala kratší asynchrony (vyjma prostředního, kterým jsem nastínila komplikované vyjednávání). Reportáţ je tak téměř ze stejné části postavena na synchronech jako na komentářích. Tím si udrţuje dynamiku a divák má pocit, ţe se neustále něco děje,238 ačkoliv téma o kterém referuje, není samo nijak akční. Synchrony Z hlediska zastoupení zainteresovaných stran je počet synchronů ideální (doporučeny jsou 2-3 synchrony).239 Prostor k vyjádření dostali všichni. Hovoří zde majitelka rekreačního centra (10 sekund), mluvčí Ministerstva financí (4 sekundy) a dvakrát se vyjadřuje ředitelka Muzea romské kultury (15 a 11 sekund).240 Její první synchron je čistě informační a nechala jsem jej tam proto, abych sama nemusela popisovat charakter plánovaného projektu. Je lepší, kdyţ to respondent řekne srozumitelně sám. Druhý synchron s ní jsem pouţila především proto, ţe do reportáţe vnáší kritický prvek. Sama ředitelka hodnotí, ţe je skeptická a jednání se vůbec nevyvíjejí pozitivně, coţ je pěkně a jasně řečeno. Trochu problematický je její druhý synchron v tom, ţe dvakrát ve dvou po sobě jdoucích větách opakuje „podle mého názoru“. V ideálním případě by se toto

235

Viz kapitola 4.4. Témata regionální reportáţe ČT Brno. Viz kapitola 4.7. Jazyk reportáţe České televize. 237 Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 238 Viz kapitola 2.1.6. Struktura televizní reportáţe. 239 Viz kapitola 4.8. Objektivita a odstup od tématu. 240 Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 236

75

pouţité sousloví jedenkrát vystřihlo (na místě, které by bylo vhodnější). Otázkou je, zda by to na její promluvě nebylo poznat (seknutím obrazu, neplynulým přechodem slov). Z hlediska vyváţenosti dostal nejmenší prostor mluvčí Ministerstva financí, který pouze sdělil, proč otálejí s koupí. Větší prostor získaly ředitelka muzea s majitelkou areálu. To je dle mého názoru v pořádku, protoţe toto jsou dvě osoby, které protahované jednání vlády negativně ovlivňuje. Ředitelka muzea nemůţe s projektem začít a majitelka přichází o peníze, protoţe stále čeká na odkup areálu. Z pohledu jazykových prostředků pouţitých v synchronech je aţ příliš oficiální slovní spojení zmaření investice, kterou pouţil mluvčí Ministerstva financí a realizovat mezinárodní vzdělávací centrum, jak nazvala rekonstrukci a výstavbu centra ředitelka Muzea romské kultury.241 Naopak poněkud hovorově a sugestivně se vyjádřila majitelka areálu „Tím pádem taky teda, že jo, středisko jako takové je úplně odepsané“. Protoţe však jde o vyjádření respondenta, objektivitě a důvěryhodnosti reportáţe to nijak neškodí.242 Obraz Jedná se o reportáţ o projektu vzdělávacího centra, coţ znamená, ţe obrazový materiál nebyl nijak zvlášť zajímavý.243 Pouţity byly aktuální záběry rekreačního střediska a obrázky projektu na papírech, které však divákovi mnoho neřeknou. Rovněţ problematika protahovaných jednání ministerstva školství a financí není obrazově zpracovatelná. Tématem tak reportáţ není příliš vhodná pro televizní zpracování. Jazyk Ze stylistického a věcného hlediska je problematické, ţe hned v úvodním komentáři reportáţe tvrdím, ţe pouze kříţ připomíná temnou historii Ţalova. V závěru však ve stand upu říkám, ţe ponurou historii Ţalova připomíná jediná zachovalá budova. Tím jsem se dopustila chyby, která sice nemusí být na první pohled pro diváka patrná, ale je dobré se takových omylů vyvarovat. Zpravodajství musí být přesné.244 Způsob namluvení celé reportáţe uţ je lepší a celkově profesionálnější, neţ jak tomu bylo v mých prvních reportáţích. Hlas je poloţený hlouběji a působí důvěryhodněji. Rovněţ intonace je správná s ohledem na obsah.

241

Viz kapitola 4.7. Jazyk reportáţe České televize. Viz kapitola 4.7. Jazyk reportáţe České televize. 243 Viz kapitola 4.4. Témata regionální reportáţe ČT Brno. 244 Viz kapitola 4.7. Jazyk reportáţe České televize. 242

76

Stand up Stand up v této reportáţi je zdařilý a dobře umístěn. Nemluvím zde ani příliš pomalu ani rychle a vhodně artikuluji s ohledem na obsah.245 Stojím v něm před poslední zachovalou budovou sběrného tábora Romů.246 Zároveň dramatizuji, zda tato budova zde bude stát i nadále. Majitelka totiţ v případě neúspěchu jednání uvaţovala o přestavbě celého areálu. Stand up tak ukazuje na závaţnost celé situace. Oblečení, které mám na sobě však není vhodné, protoţe mám odhalená ramena.247

7. Zajímavosti z regionů: 30. 8. 2009 Opravená hala Rondo Reportáţ informuje o ukončení první fáze rekonstrukce haly Rondo, která je známá především tím, ţe se zde odehrávají hokejové zápasy Komety. Problematické je však to, ţe se zde mělo odehrát Mistrovství světa v basketbalu, které se nakonec přemístilo do Karlových Varů. ST: Přibliţně za měsíc skončí první kolo rekonstrukce brněnské haly Rondo. Celá přestavba vyšla na více neţ 400 miliónu korun. Mistrovství světa v basketbalu, které mělo novou sportovní sezónu zahájit, se však bude konat v Karlových Varech. ASYN: Nové osvětlení, větrání i opravené venkovní terasy. Hala Rondo se dočkala svého znovuzrození. První fáze rekonstrukce je u konce. Druhé kolo oprav bude probíhat zároveň se začínající hokejovou sezónou. SYN: vedoucí stavby Jan Valouch : Je připravena k provozu na zahájení sezóny, bude kompletně dokončena nová časomíra a ukazatel skóre. Dále bude kompletně dokončeno zázemí pro mužstvo hráčů. ASYN: Přestoţe hala Rondo uţ je díky investovaným miliardám provozuschopná, bude muset na svou velkou chvíli ještě počkat. Mistrovství světa v ţenském basketbalu se tento rok totiţ odehraje v Karlových varech. A to i přes to, ţe původně se mělo konat právě v nové hale Rondo. Město to však popírá. 245

Viz kapitola 4.7. Jazyk reportáţe České televize. Viz kapitola 2.1.6. Struktura televizní reportáţe. 247 (Opatření ředitele zpravodajství 2003: 12) 246

77

SYN: primátor Brna, Roman Onderka: Od prvopočátku měly být veškeré zápasy základní skupiny odehrány na Vodové. Rondo mělo být nastaveno pouze tak, že se zde odehrají pouze finálové zápasy. A ty se nyní stěhují do Karlových Varů. ASYN: A tak opravená hala letos neuvidí ani jednu basketbalistku. A to i přes to, ţe původně bylo právě Mistrovství světa v basketbalu hnacím motorem celé rekonstrukce. SYN: primátor Brna, Roman Onderka: Mistrovství světa v basketbalu byl podpůrný argument. Byla to záležitost, která přidávala jakoby další důvody k samotné rekonstrukci. Ten hlavní důvod k rekonstrukci Ronda byl, aby se zde vůbec mohl odehrávat hokej. ASYN: Sportovní sezóna zde začne extraligovými zápasy Komety. Na svůj první basketbalový zápas si však Rondo bude muset ještě nějakou dobu počkat. STAND UP: Definitivní dokončení celé rekonstrukce připadá na srpen příštího roku. V září 2010 zde stavební dělníky vystřídají basketbalistky z celého světa. Z Brna Hana Marko, Česká televize.

Kritická reflexe Téma je vhodně vybrané, protoţe hala Rondo je objektem, který zajímá mnoho brněnských diváků. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o rekonstrukci, je to jedno z častých témat v regionálním zpravodajství ČT Brno.248 Struktura Studio stručně informuje o ukončení první fáze rekonstrukce a naznačuje problém, kterému se věnuji dále v reportáţi. Naplňuje tak teoretické předpoklady, jak by mělo studio vypadat – informuje o tom, co je aktuální, a diváka láká ke sledování.249

248 249

Viz kapitola 4.4. Témata regionální reportáţe ČT Brno. Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe.

78

Struktura reportáţe je opět oválná. Začíná faktem opravy haly Rondo a zaměřuje se na detaily, uprostřed se dopracovává k problematice finále v basketbalu. Ke konfliktu se dostávám v okamţiku, kdy hovoří primátor Roman Onderka. Konec reportáţe se opět stáčí k samotnému faktu rekonstrukce a ukončuje ji klasický závěrečný stand up.250 Struktura je zvolená především proto, ţe samotná problematika toho, ţe město něco slíbilo (finále basketbalu) a pak to nedodrţelo, je pouze naznačena a nejdu v ní do hloubky. Divák se tak bohuţel nedozvídá, proč konkrétně zde finále nebude. Je to však způsobeno především tím, ţe primátor se otázkám vyhýbal. Lépe zpracovaná reportáţ by divákovi na tuto otázku – proč dokázala odpovědět. Uţ bych o tom ale musela natočit samostatnou reportáţ. Tento zpravodajský příspěvek je totiţ zároveň o dvou věcech – o faktu dokončení rekonstrukce a problematice basketbalového finále. Z tohoto pohledu, kdy reportáţ informuje o dvou věcech, je oválná struktura podle mého názoru vyhovující. Není však dobře patrná ústřední linka.251 Jazyk Pouţité jazykové prostředky jsou spisovné a charakter zpravodajského jazyka je tak naplněn.252 V této reportáţi celkem často personifikuji halu Rondo, coţ však nepůsobí rušivě, ale spíše jako vhodná aktualizace („...hala Rondo se dočkala...“,“... hala neuvidí ani jednu basketbalistku...“, „...na svůj první zápas si bude hala Rondo muset ještě nějakou dobu počkat..“). Bohuţel se v pouţité personifikaci opakuji – aţ příliš často pouţívám sloveso počkat („hala Rondo... bude muset na svou velkou chvíli ještě počkat...“ X „Na svůj první basketbalový zápas si však Rondo bude muset ještě nějakou dobu počkat.“). K opakování slovních obratů by ve zpravodajské reportáţi nemělo docházet.253 Obraz Obrazově je reportáţ zajímavá především proto, ţe poprvé ukazuje zrekonstruované prostory haly Rondo.254 K nahlédnutí dovnitř byli pozvaní pouze novináři, veřejnost ne. Zároveň jsme mohli pořídit záběry pracujících dělníků a ačkoliv to nebyla ţádná výjimečná činnost, dodávali záběrům dynamiku a zajímavost.255

250

Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. Viz kapitola 4.9. Nejčastější chyby redaktorů při práci na reportáţi 252 Viz kapitola 4.7. Jazyk reportáţe České televize. 253 Viz kapitola 2.1.7. Obecná pravidla pro tvorbu televizních reportáţí. 254 Viz kapitola 4.4. Témata regionální reportáţe ČT Brno. 255 Viz kapitola 2.1.6. Struktura televizní reportáţe. 251

79

Pouţity jsou také archivní záběry z hokejových zápasů Komety, které uvádí oblíbenost a důleţitost haly Rondo pro občany Brna do kontextu. Synchron V reportáţi jsou pouţity tři synchrony od dvou respondentů – mluví v nich vedoucí stavby (11 sekund) a primátor Brna (13 a 14 sekund). Jejich délka se pohybuje od 8 do 20 sekund, jsou tedy v normě.256 Synchron, který obsahuje vyjádření primátora, je relativně nezajímavý a informačně nepříliš přínosný, protoţe primátor se v něm vyhýbá odpovědi. Z mého dnešního pohledu bych mu nyní věnovala mnohem méně prostoru. Primátor také pouţívá příliš strojené obraty – tzv. úřednickou hantýrku (podpůrný argument, prvopočátek, záležitost, ...Rondo mělo být nastaveno...). Jinak je jeho řeč celkově dobře srozumitelná. Stand up Je opět pouţit klasický závěrečný stand up,257 který se skládá ze dvou vět a obsahuje backround. Skrze něj se také vracím k úvodu reportáţe – samotnému faktu rekonstrukce. Díky tomuto závěru tak reportáţ získává oválnou strukturu. Obrazově i textem se vracím k samotné rekonstrukci haly. Vzhledem k tomu, ţe v něm mám odhalená ramena, jsou porušena interní pravidla.258

8. Zajímavosti z regionů: 13. 9. 2009 Boskovštejn a sjezdovka Investor chtěl opravit zdevastovanou sjezdovku, která kdysi fungovala v obci Boskovštejn. Po několik let se mu nedařilo získat souhlas ochránců přírody, který je v této oblasti potřebný, a plány na její rekonstrukci vzdal. ST: Nové lanovky, zasněţovacích děl ani lyţování se nakonec nedočkají v obci Boskovštejn. Investor, který plánoval zchátralou sjezdovku obnovit, si celý záměr rozmyslel. Mohly za to roky čekání na úřední schválení záměru a také posudek ochránců přírody.

256

Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 258 (Opatření ředitele zpravodajství 2003: 12) 257

80

ASYN: Takto to vypadá na nejníţe poloţené sjezdovce v republice. V Němčičkách. Mezi vinicemi se lyţuje. Podobné to bylo v obci Boskovštejn. Lyţaři se však z tohoto kopce vytratili uţ před několika lety. Mohly za to teplé zimy a nedostatek sněhu. SYN: starostka obce, Ilona Víchová-Czakó: Sem jezdilo hodně lidí. Sice to fungovalo jenom jednu sezónu, ale zájem byl veliký. Jezdily jak hlavně děti, rodiče s malýma dětima tady z okolí ze Znojemska. STUP: Sjezdovka v obci Boskovštejn, jediná sjezdovka na Znojemsku, je mimo provoz uţ několik let. A ještě nějakou dobu bude. ASYN: Investor Zbyněk Ţák chtěl přitom získat peníze z evropských fondů a celou oblast zrekonstruovat. Ale nepodařilo se mu získat souhlas ochránců přírody. A tak po letech únavného čekání své plány vzdal. Telefonát: investor Zbyněk Žák: Celé čtyři roky se dělá EIA, to je takové zjišťovací řízení. Všechny životní prostředí se vyjadřujou k tomu, jestli tam vlastně může být. Je to fakt dlouho, pořád jako na to čekat, takže už tak nějak. Fakt už na to nebyla síla. ASYN: Místo moderní sjezdovky zde budou dále stát jen oprýskané sloupy a rozkradené zařízení. Starostka obce Boskovštějn si velké naděje do budoucna nedělá. SYN: starostka, Ilona Víchová-Czakó: Přiznám se, že já osobně jsem skeptická. Ty náklady budou hodně vysoký a ty budou odrazovat případného zájemce. ASYN: Lyţaři ze Znojemska tak mají smůlu. Jiný investor, který by měl v plánu o tento svah zabojovat, zatím není. Hana Marko, Česká televize.

81

Kritická reflexe Jedná se o velmi časté téma – ústředním problémem je totiţ výstavba a projekt (lanové dráhy).259 Jak upozornil šéfredaktor Roman Ondrůj, tato témata, kdy se v regionu něco plánuje (ať uţ to vychází nebo ne), jsou velmi často odvysílaná. Struktura Struktura je chronologická260 – v úvodním komentáři pomocí archivních záběrů ukazuji, jak to na sjezdovce vypadalo, kdyţ byla ještě v provozu. Poté navazuje synchron starostky, která popisuje, jaký byl o lyţování v Boskovštejnu zájem. Stand up zde tvoří přechodový můstek,261 protoţe z hlediska vývoje informací ukazuje, jak sjezdovka vypadá nyní. Postupně se v reportáţi dostávám k aktuálnímu problému, ke kterému se vyjadřuje jak moţný investor tak starostka. Poté vše uzavírám poněkud pesimistickým komentářem. Zvolena chronologická struktura je v pořádku, protoţe se nejedná o aktuální kauzu, která by byla v podvědomí diváků. Je však vhodné připomenout, jaká je historie sjezdovky, jak to vypadá nyní a kde byl problém. Informačně je reportáţ vhodně provázaná a udrţuje si dynamické tempo díky střídání stand upu, asynchronů a synchronů.262 Synchrony Pouţité jsou dva synchrony se starostkou, která v prvním z nich informuje o backroundu situace a ve druhém o vyhlídkách do budoucnosti. Z hlediska stavby reportáţe však můţeme za synchron povaţovat také telefonát s moţným investorem Ţákem. Ten se vyjadřuje velmi hovorovým stylem a jeho promluva obsahuje parazitní slova (tam vlastně, fakt dlouho, pořád jako, takže už tak nějak). Srozumitelnosti to však neškodí, a proto mohl být do reportáţe zařazen.263 Starostka se vyjadřuje jasně a srozumitelně, obecnou češtinou s nářečními výrazy. Je zde také výraz, který prozrazuje její původ (s malýma dětima). Jazyk Z jazykového hlediska je v reportáţi uţito aktualizací (mezi vinicemi se lyžuje, zabojovat o svah), které zvyšují atraktivitu textu a přitom stále splňují nároky na objektivní zpravodajský 259

Viz kapitola 4.4. Témata regionální reportáţe ČT Brno Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 261 Viz kapitola 2.1.7. Obecná pravidla pro tvorbu televizní reportáţe. 262 Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 263 Viz kapitola 4.7. Jazyk reportáţe České televize. 260

82

jazyk. Zároveň se komentář dobře doplňuje s obrazem, coţ je jeden z nároků na stavbu reportáţe.264 Obraz Protoţe tématem byl problém „neuskutečnění projektu“, byla o zajímavé obrázky skutečně nouze. Celá reportáţ je proto pokryta záběry z chátrajícího svahu. Střídají se detaily a různé druhy záběrů, aby se do reportáţe vneslo alespoň trochu tempo.265 V úvodu jsou také zařazeny archivní záběry, které ukazují, jak to na sjezdovce vypadalo kdysi. Tento kontrast mezi přítomností a minulostí je tak obrazově nejzajímavějším aspektem. (Nutno podotknout, ţe archivní záběry byly natočeny v zimě, kdeţto my jsme vyjeli na místo v létě). Stand up Stand up jsem umístila do těla reportáţe, takţe tvoří informační můstek mezi dvěmi částmi – minulostí a současností.266 Působí tak logicky a také jeho umístění je vhodné. Problémem bylo slunce, které mi svítilo do očí, takţe se v záběrech mračím. Vţdy je lépe se postavit tak, aby k tomu nedocházelo. To však bývá v takových jasných dnech často problém (slunce svítí ostře) a nosit sluneční brýle ve stand upech je pro redaktory České televize zakázáno.267

9. Zajímavosti z regionů: 20. 9. 2009 Židovský náhrobek V oblasti, ve které se plánovalo vystavění supermarketu a nové silnice, byl nalezen ţidovský náhrobek. Hrozilo tak, ţe se bude stavět na místě, které bývalo ţidovským hřbitovem. Ţidé taková místa povaţují za posvátná, a proto bylo otázkou, jak bude celý projekt výstavby pokračovat. ST: Starý ţidovský náhrobek ze 17. století objevili lidé ve Slavkově u Brna a to přímo na místě, kde soukromý investor plánuje vystavět supermarket. Zastupitelé Slavkova teď zvaţují, jak s pozemky naloţí.

264

Viz kapitola 2.1.7. Obecná pravidla pro tvorbu televizní reportáţe. Viz kapitola 2.1.7. Obecná pravidla pro tvorbu televizních reportáţí. 266 Viz kapitola 2.1.6. Struktura televizní reportáţe. 267 Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 265

83

ASYN: Tento středověký náhrobní kámen byl objeven při stavebních pracích přímo v areálu starého cukrovaru ve Slavkově. Sousední pozemky uţ v minulosti slouţily jako ţidovské pohřebiště. STUP: Někde v těchto místech byl před stovkami let židovský hřbitov. Kde přesně však stále není jasné. SYN: starosta Slavkova, Ivan Charvát: Nejsme schopni říct, na kterých pozemcích na které části našeho katastru se tady toto pohřebiště nachází. ASYN: O historii slavkovských ţidů se tak začali zajímat i američtí ţidé, kteří zastupitelstvo kontaktovali. Chtějí, aby toto území bylo pietním prostorem. Poţadavek souvisí s ţidovskou vírou, která povaţuje pohřebiště za svatá. SYN: předseda židovské obce Brno, Pavel Fried: Hřbitov je nedotknutelný, nemělo by se z něho nic odnášet. Židovské hroby jsou hroby jednou provždy. ASYN: Slavkovské zastupitelstvo však jiţ mělo s pozemky jiné plány. SYN: starosta, Ivan Charvát: Tady ta komunikace za mnou by vlastně měla být do budoucna v návaznosti na investici soukromého investora přebudována z té křižovatky na kruhovou křižovatku se sjezdem tady do té průmyslové zóny, kde by měl být vystavěn supermarket s parkovacími plochami. ASYN: Starosta teď čeká na zmapování celé oblasti. Zatím nejsou k dispozici ţádné historické průzkumy, které by dokázaly spolehlivě určit, kde přesně středověký ţidovský hřbitov leţí. Pokud se potvrdí, ţe je skutečně v areálu bývalého cukrovaru, zastupitelé zvaţují moţnost, ţe tady vznikne pietní prostor s upomínkovou deskou. Hana Marko, Česká televize

84

Kritická reflexe Krom nalezeného náhrobního kamene je reportáţ o plánech na výstavbu, které patří k obrazově obtíţně zpracovatelným tématům.268 Struktura Reportáţ začíná tím nejzajímavějším – náhrobním kamenem ze středověku, který byl nalezen. Poněkud netradičně umístěný stand up diváka přivádí na místo, kde bývalo ţidovské pohřebiště, a pomocí synchronu a komentáře jej informuje o váţnosti celé situace pro ţidy samotné. Zároveň ukazuje, ţe jsme na místě opravdu byli.269 Poté se dostávám k plánům, které mělo s tímto pozemkem slavkovské zastupitelstvo – vystavění kruhového objezdu a supermarketu. Závěrečný komentář vysvětluje, co se bude dít dál. Po této reportáţi by pak měla následovat další, která bude informovat o tom, jak se zastupitelé Slavkova rozhodli s pozemky naloţit. Struktura tohoto zpravodajského příspěvku začíná detailem,270 na který se nabalují další informace, čímţ uvádíme diváka do kontextu celé události. Aţ v druhé části je nastíněn a rozebrán hlavní problém – výstavba na pozemcích bývalého ţidovského pohřebiště. Celková délka zpravodajského příspěvku je 1 minuta a 25 sekund,271 coţ je pro toto téma ideální prostor. Tato reportáţ má totiţ spíše informovat, její povaha není konfliktní, protoţe zastupitelé Slavkova chtějí vyjít ţidovské obci vstříc. Synchrony Pouţité synchrony jsou tři a pochází ze dvou zdrojů. Jejich počet odpovídá doporučení vedení redakce a ředitele zpravodajství, aby reportáţ obsahovala 2-3 synchrony.272 Rozhovor s předsedou ţidovské obce informuje diváka o závaţnosti nálezu pro ţidy. Synchron je sestříhaný, to znamená, ţe jsme vystřihli dvě stručné věty, které mají největší vypovídající hodnotu. Druhou větu jsme však celou překryli obrazem, aby nebyl vidět přechod při stříhání. Starosta má v reportáţi dva synchrony – první v Ţidovském muzeu ve Slavkově, které mapuje historii tohoto národa ve městě, a druhý přímo na místě, kde se má začít s výstavbou

268

Viz kapitola 4.4. Témata regionální reportáţe ČT Brno. Viz kapitola 2.1.6. Struktura televizní reportáţe. 270 Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 271 Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 272 Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 269

85

kruhového přejezdu. Jeho jazyk je poměrně úřednický a formální.273 Tím ztrácí na přirozenosti a atraktivitě. Počet synchronů je standardní a jejich délka (7 sekund, 8 sekund, 19 sekund)274 je adekvátní jak délce reportáţe (1 minuta 27 sekund), tak doporučení ředitele zpravodajství.275 Jazyk Pouţitý jazyk je spisovný a nepříznakový.276 Celá reportáţ tak díky tomu působí důvěryhodně a objektivně. V prvním komentáři je trpný rod (byl objeven). I v tomto případě platí, ţe vţdy je lepší nahradit trpný rod činným, na coţ upozorňuje také Malcolm Mallette.277 Nevhodný je však jazyk, který pouţívá starosta Slavkova. Jedná se o tzv. úřednickou hantýrku (komunikace namísto cesta, parkovací plocha namísto parkoviště). Přesto byl starostův synchron do reportáţe zařazen, protoţe i přes pouţité výrazy je srozumitelný. Obraz Natočené videozáběry nejsou příliš atraktivní, protoţe kromě nalezeného náhrobního kamene nebylo co točit. Na pozemcích ještě neprobíhaly stavební práce, vše bylo pouze v projektové fázi. Proto byly (jak je v takových reportáţích zvykem) pouţity záběry na projektové plány.278 Obrazově tak reportáţ vychází z areálu bývalého cukrovaru, kde však nebylo k vidění nic, kromě zarostlé a neudrţované plochy. Proto jsme jako doplňující záběry zvolili obrázky z Ţidovského muzea ze Slavkova, kde byly mapy areálu či staré ţidovské seznamy. Ty se k reportáţi kontextuálně hodily a působily zajímavěji neţ opakované záběry cukrovaru. Stand up Stand up je nezvykle umístěn hned po prvním komentáři. Vhodně však divákovi ukazuje, o jaké místo jde a jak to tam vypadá. Je z něj patrné, ţe reportáţ je aktuální a my jsme na místě opravdu byli. Mluvím v něm jasně a srozumitelně a intonuji s ohledem na obsah.279 Je zde tak patrný rozdíl v kvalitě (oproti mým prvním stand upům)

273

Viz kapitola 4.7. Jazyk reportáţe České televize. Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 275 (Opatření ředitele zpravodajství 2003: 6) 276 Viz kapitola 4.7. Jazyk reportáţe České televize. 277 Viz kapitola 2.1.7. Obecná pravidla pro tvorbu televizní reportáţe. 278 Viz kapitola 4.4. Témata regionální reportáţe ČT Brno. 279 Viz kapitola 4.7. Jazyk reportáţe České televize. 274

86

10. Zajímavosti z regionů: 13.9.2009 Výstava z kartonu Natočení této reportáţe nevyţadovalo ţádné sloţité investigativní pátrání. Do redakce přišla pozvánka na tiskovou konferenci a jelikoţ se jednalo o akci v obchodním centru Vaňkovka, visely po Brně plakáty zvoucí ke zhlédnutí výstavy. ST: I na první pohled nevzhledný materiál, ze kterého se vyrábí obyčejné krabice, se můţe stát uměleckým dílem. Přesvědčil o tom Francouz Bernard Lagneau, který z kartonu dokázal vytvořit několik metrů vysoké pohyblivé sochy. Obchodní centrum Vaňkovka se tak změnilo k nepoznání. ASYN: Název Lieux Mecanisés, mechanické světy, je více neţ výstiţný. Návštěvník procházející obchodním centrem se ocitá ve světě plném pohyblivých kol a obrovských soch. Vše je vyrobeno z poněkud netradičního materiálu – kartonu. Bernard Lagneau s ním pracuje uţ dlouho. Ruch: (překladatelka) Jeho práce začala něčím strašně moc jednoduchým. Vám to ukáže (Lagneau ukazuje svůj výtvor) SYN: umělec, Bernard Lagneau - překlad: Používám tento materiál už asi čtyřicet let a vybral jsem si ho proto, že se s ním lehce pracuje. Líbí se mi také to, že tento materiál netrvá v čase. Dá se zase lehce zničit. ASYN: Připravit takovou výstavu ale není vůbec snadné. Pracoval na ní celý tým, který s sebou francouzský umělec přivezl. SYN: umělec, Bernard Lagneau: Trvá to asi rok, než připravím takovou výstavu. Líbí se mi všechny prostory, kde vystavuji, protože se na ně musím adaptovat. ASYN: Výstavy v nákupních centrech jsou Lagneaovou filozofií. Své umění chce co nejvíc přiblíţit běţným lidem. Kartonové sochy instaluje za běţného provozu nákupních středisek, takţe kolemjdoucí mohou sledovat, jak vše vzniká.

87

SYN: ředitel obchodního centra Vaňkovka, Martin Kondrát: Lidé by neměli ten interiér vůbec poznat. To je vlastně význam té výstavy. A zároveň bysme chtěli přinést nové umělecké prvky do města Brna a přispět k rozvoji místní kultury. ASYN: Mechanické světy budou lidé moci navštívit aţ do 26. září, kdy celá výstava skončí. Hana Marko, Česká televize.

Kritická reflexe Zvolené téma bylo zvláště vhodné pro obrazové zpracování, protoţe celá expozice byla prostorově rozsáhlá a pohyblivá. Struktura Studio můţeme v tomto případě nazvat takovou reklamou na samotnou reportáţ. Závěrečná věta, ţe obchodní centrum, se změnilo k nepoznání, slouţí jako lákadlo ke zhlédnutí následujících záběrů. Téměř kaţdý z Brna totiţ toto centrum zná a ví, jak běţně vypadá. Reportáţ začíná samotnou výstavou a jejím názvem. Poté se stáčí k osobě francouzského umělce. Krátký ruch vhodně a vtipně charakterizuje Lagneauovy tvůrčí začátky. Má tak v rámci obsahu výpovědní hodnotu a jeho umístění v reportáţi má smysl.280 Vhodné bylo jeho umístění po prvním komentáři, protoţe divákovi ukazujeme, jak celý jeho projekt začal. Tento ruch slouţí k fixaci divákovy pozornosti.281 Dále reportáţ pokračuje informacemi o umělci a průběhu samotných příprav. Na konci stručně informuje, do kdy ji lidé mohou navštívit. Reportáţ je tak logicky ukončena, má záčatek i konec.282 Synchron Pouţité synchrony jsou tři – dva se samotným umělcem a třetí s ředitelem obchodního centra. Jejich počet je v pořádku (2-3 synchrony na jednu reportáţ).283 Bernard Lagneau měl s sebou překladatelku, coţ celý rozhovor značně usnadnilo. V reportáţi jsem však pracovala pouze (vyjma ruchu) s francouzsky mluvícím umělcem, kterého nadaboval redaktor Michal Šebela.

280

Viz kapitola 2.1.7. Obecná pravidla pro tvorbu televizní reportáţe. Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 282 Viz kapitola 2.1.7. Obecná pravidla pro tvorbu televizní reportáţe. 283 Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. 281

88

Synchrony jsou v délce (14 sekund, 10 sekund, 13 sekund), coţ odpovídá doporučení vedení redakce284 a také celkové délce reportáţe (1 minuta 31 sekund). Synchrony tvoří podstatnou část reportáţe. Obraz Pro tuto událost je televize tím nejvhodnějším médiem. Pohyblivé, několik metrů vysoké kartonové konstrukce dělají tuto reportáţ především obrazově zaměřenou. Dobře se zde z hlediska střihové skladby střídají celky, polocelky a detaily, coţ je tzv. záběrová triáda, o které hovoří Barbora Osvaldová.285 Pouţité záběry pochází z příprav samotné výstavy, kdy Bernard Lagneau se svým týmem instaloval tyto objekty za plného provozu obchodního centra, a také z tiskové konference, kde absolvoval se studenty workshop. Jazyk Z jazykového hlediska shledávám tuto reportáţ vyhovující zpravodajskému zpracování. Pouţívám více hovorové výrazy (už dlouho X již dlouho), které působí přirozeněji a srozumitelněji. V tomto smyslu naplňuji kritéria, která si brněnská redakce na zpravodajský jazyk klade.286

5.3. Shrnutí Pokud bych chtěla shrnout charakter mých nejčastějších chyb, tak v začátcích mé redaktorské praxe to byla především neprecizní práce s jazykem. Díky tomu byly mé reportáţe často delší. Mnohem obtíţnější je totiţ sdělit divákovi dostatek informací ve stručném textu. Později jsem však od tohoto „vysvětlovacího“ přístupu k textu postupně upouštěla. Rovněţ můj projev, ať uţ při stand upech nebo při načítání komentářů, byl na začátku relativně nejistý. Hlas byl příliš vysoký a nepůsobil profesionálně. Dá se však říci, ţe s kaţdou další reportáţí se můj projev zlepšoval a nabýval na jistotě. Relativně dobře jsem si v reportáţích poradila se strukturou jednotlivých příspěvků, které měly logickou stavbu. I za to však vděčím trpělivé práci editorů a šéfredaktora, kteří byli schopni dát mi konstruktivní zpětnou vazbu, pomocí které jsem mohla reportáţ jednou dvakrát přepracovat či upravit, neţ byla vhodná k namluvení. 284

Viz kapitola 4.6. Stavba a struktura regionální reportáţe. Viz kapitola 2.1.7. Obecná pravidla pro tvorbu televizní reportáţe. 286 Viz kapitola 4.7. Jazyk reportáţe České televize. 285

89

Ačkoliv jsem na většině témat pracovala s kolegy (tzn. oni zpracovávali svou reportáţ do Událostí v regionech, já svou do Zajímavostí z regionu), podle interních pravidel jsem měla jejich jména na konci reportáţe odhlásit, ačkoliv zpracovávání mých příspěvků bylo samostatné.287 Z jazykového hlediska jsem občas pouţila příznakové slovo, ale můj jazyk nepůsobil neseriózně a neobjektivně. Bylo to i díky kontrole editorů, kteří kaţdý můj text podrobili kritice, jak je ostatně v redakci běţná praxe. Vzhledem k odlišným nárokům a vkusu jednotlivých editorů jsem však několikrát začala reportáţ stylistickým klišé, neţ jsem na něj byla upozorněna. Většina mnou zpracovávaných témat byla obrazově neatraktivní, takţe poměrně často jsem v kritické reflexi jednotlivých příspěvků musela upozornit, ţe dané záběry nejsou ideální nebo určitá událost není aţ tak vhodná pro televizní zpracování. Výjimkou byla reportáţ odvysílaná 13. 9. o výstavě kartonových soch, jeţ měla atraktivní obrazovou náplň. Poměrně často jsem ve stand upech byla nevhodně oblečená – tzn. měla jsem odhalená ramena. Bylo to však kvůli tomu, ţe na nevhodnost tohoto oblékání jsem byla editorem upozorněna aţ v druhé polovině svého pobytu v redakci. Do té doby jsem stihla natočit poměrně velké mnoţství reportáţí. Nároky, které se kladou na oblečení redaktorů, jsou však přísnější pro ty, kteří zpracovávají reportáţ do Událostí v regionech či pro kanál ČT 24. Celkově hodnotím své poslední reportáţe jako relativně zdařilé. S úspěchem se zde vyhýbám chybám, které jsem dělala ze začátku (způsob načítání, dlouhé asynchrony, nejasná struktura). Zároveň to jsou však poměrně snadno zpracovatelná témata, která nejsou pro dobrého redaktora nijak velkou výzvou. Chci proto na svém novinářském projevu pracovat, protoţe jsem teprve na začátku.

287

(Opatření ředitele 2003: 12)

90

6. Závěr Cílem mé práce bylo charakterizovat teoretické aspekty regionální televizní reportáţe jako ţánru, definovat pravidla pro její tvorbu v redakci zpravodajství ČT Brno a reflektovat tato pravidla na vlastních reportáţích. Tyto cíle se mi podařilo naplnit. Teoretické aspekty regionální reportáţe jsem definovala na základě rešerší v teoretické literatuře. Pravidla pro tvorbu reportáţe v redakci zpravodajství ČT Brno jsem vymezila díky poznatkům, které jsem získala z hloubkových rozhovorů se zdejšími pracovníky, interních materiálů a během svého pobytu v redakci. Takto zjištěná pravidla jsem pak aplikovala na vlastní reportáţe a definovala jsem chyby, kterých jsem se v jejich zpracování dopustila. Z hlediska praktického postupu při tvorbě regionální televizní reportáţe povaţuji za důleţité mít na vědomí, ţe tvoříme zpravodajský produkt. Musíme tedy informovat o tom, co se skutečně děje, o tom, co je důleţité pro ţivot lidí v určité oblasti. Tím se řídí výběr našich témat. Mezi základní zpravodajské hodnoty regionálního zpravodajství patří blízkost, společenská relevance, atraktivita a ojedinělost. Při výběru však také musíme mít na vědomí, ţe tvoříme audiovizuální produkt. Proto je zapotřebí mít k dispozici videozáběry. Moţnost jejich získání se stává jedním z hlavních aspektů, které rozhodují, zda o události budeme referovat. Mezi nejčastěji vyuţívané zdroje v ČT Brno patří agenturní a tiskové zprávy, ostatní novináři a jiná média. V menší míře témata, které novináři vypátrají sami. Regionální reportáţe se nejčastěji týkají komunální politiky, soudů, prolematiky staveb a rekonstrukcí v kraji a zemědělství (vinařství). Samotná reportáţ pak musí být zaloţena na přesných a důvěryhodných informacích. Ty je třeba předávat jasnou a srozumitelnou formou a to pomocí zpravodajského jazyka, který je charakteristický svou objektivitou. V jazyce jí můţeme dosáhnout vyhýbáním se příznakovým a hodnotícím slovům a dalšími postupy, které jsem popsala v bakalářské práci. Objektivitu však musíme dodrţovat také v práci s videozáběry či informacemi, které divákovi předáváme. Vţdy je třeba na události okolo sebe i na svou vlastní práci nahlíţet kriticky. Pomůţe nám to v odstupu od tématu. Struktura reportáţe v ČT Brno je zaloţena na střídání asynchronů a synchronů (ruchů). Pro atraktivitu jsou podstatné zajímavé videozáběry a její délka se většinou pohybuje do dvou minut. Samotná tvorba reportáţe však obsahuje mnoho dílčích tvůrčích kroků. Od hledání tématu, kontaktování respondentů, psaní textu reportáţe, vymýšlení její struktury aţ po stříhání a namlouvání. Detailně jsem se jim věnovala v této bakalářské práci. Názorně je pak

91

výsledná práce vidět na souboru deseti reportáţí, které je moţné zhlédnout na přiloţeném DVD. Hlavním přínosem práce je tak vymezení regionální televizní reportáţe jako ţánru a zaměření se na problematiku zpracování, vhodných témat a zpravodajských hodnot. Rovněţ definice regionální reportáţe zpracovávané ve zpravodajské redakci ČT Brno. Tato bakalářská práce je tak praktickým návodem, jak udělat zpravodajskou reportáţ zabývající se regionální problematikou. K lepšímu pochopení teoretických pravidel pro tvorbu reportáţe jsem tato pravidla aplikovala na své zpravodajské produkty a ty následně analyzovala. Vzhledem k tomu, ţe některé reportáţe, zařazené do této bakalářské práce, byly mými prvními novinářskými výstupy, jsou kvalitativně slabší. Na druhou stranu dobře znázorňují chyby, kterých je třeba se vyvarovat, a proto je jejich místo v této práci odůvodněné. Tato práce má však také své limity. Jejím cílem bylo popsat pravidla pro výrobu regionální reportáţe v redakci zpravodajství ČT Brno. Cílem nebyla analýza toho, zda odvysílané reportáţe skutečně splňují pravidla ţánru i představy vedení redakce. Tento přístup by poskytl hlubší pohled do problematiky regionální reportáţe v brněnské redakci zpravodajství. Byl by však uţ mimo rozsah této bakalářské práce.

92

Příloha č.1

Rozhovor s šéfredaktorem Romanem Ondrůjem - 1. 4. 2010 věk: 37 let vzdělání: vysokoškolské – mimo obor délka praxe v médiích: 17 let délka praxe v České televizi: 14 let současná pracovní pozice: šéfredaktor redakce zpravodajství T: Vaše pracovní pozice je šéfredaktor. Jak byste ji vymezil? R: Já si myslím, ţe je to nastavení nějakého zaměření redakce. Hlídání jestli splňujeme to, co jsme si vytkli. Pak také starost o peníze a personální chod redakce. A vymýšlení formátů, nebo nových příleţitostí pro redakci. T: Existují nějaké interní dokumenty? R: Určitě. T: Nějaké, které se týkají přímo redakce zpravodajství a regionálních reportáží? R: Asi bych neřekl přímo regionálních reportáţí, ale určitě jsou interní nařízení ředitele zpravodajství a šéfredaktora, které se týkají obecnějších věcí. Jsou pro zpravodajství České televize obecně. Není to zaměřené vyloţeně na regionální věci. Já mám také vydaných pár opatření, ale ty se týkají spíš chodu redakce. T: Já myslela spíše z hlediska obsahu té regionální reportáže. R: Jasně, to ne. To je na zpravodajství celkově. T: Dá se to sehnat? Bude to třeba Patrick vědět? R: Určitě. Já myslím, ţe bude. T: Dobře. Kdybyste měl laikovi vysvětlit, jaká jsou specifika regionálního zpravodajství. V čem se liší například od celostátního? R: No v zásadě v tom, ţe témata, který se tam řeší, ovlivňují mnohem menší počet lidí. My tady samozřejmě máme taky krajské zastupitelstvo. Struktura, třeba na té politické a komunální úrovni, je stejná, jako ta struktura celostátní. Tam je taky parlament, senát, prezident. My tady máme zastupitelstvo, krajské zastupitelstvo a hejtmana. Ale ty témata, která se tam řeší prostě zasahují výrazně menší část lidí. Jenom ten kraj, nebo jenom ten region, podle toho o jaké regionální úrovni se bavíme. To je jedna věc. Druhou věcí je, ţe my témata mnohem hůře sháníme. Je mnohem těţší ty témata najít, protoţe je třeba vyvaţovat, kdy je to téma ještě vůbec únosné pro naše diváky. Jestli to není uţ příliš lokální záleţitost. Ve chvíli, kdy točíme o stavbě chodníku v nějaké malé vesnici, je třeba mnohem bedlivěji zvaţovat, jestli to má dopad jenom na pár lidí. T: To byl ten rozdíl mezi tím celostátním a regionálním zpravodajstvím. Ale teď mi řekněte

93

nějaká samotná specifika regionálního zpravodajství? Třeba bez toho srovnání. R: No pokud se bavíme v současné chvíli o tom, jak vypadá ČT a regionální studio, tak to základní specifikum je v tom, ţe my máme jenom jednu relaci. My fungujeme úplně jinak, neţ v tuhle chvíli funguje redakce zpravodajství v Praze, která plní zpravodajský kanál. My ráno vyjedeme, ty štáby zmizí a můţou se vrátit klidně aţ ve čtyři hodiny a dát dohromady tu relaci, protoţe relativně na to mají mnohem více času, neţ ten, kdo plní nějaký zpravodajský kanál. Další specifika...(přemýšlí). T: Třeba co je pro regionální zpravodajství charakteristické? R: Já si myslím, ţe to regionální zpravodajství se obsahově, formálně, neliší od celostátního. Akorát se zabývá menšími věcmi. Pokud si vezmu jednu konkrétní zprávu, tak nevím, jaký je rozdíl v přístupu k formálnímu zpracování. Myslím si, ţe přístup je stejný. Měl by být stejný. Často si myslím, ţe regionální zprávy jsou lépe zpracovány, protoţe se mnohem víc týkají témat, které mají televizní potenciál. To znamená, něco se tam děje. Dají se lépe obrazově stavět. T: Co určuje, jestli reportáž bude odvysílaná nebo nebude? Z hlediska zpravodajských hodnot? R: Několik věcí. To nejhlavnější je to, jakou má to téma šíři dopadu. Pak mediální zájem, atraktivita. Pak jestli je tam obrazový příběh, zda k tomu můţeme vyuţít obraz. Potom jaký kdo má názor. Ţe se editorovi něco líbí. To jsou věci, které jsou víceméně subjektivní. T: Kdybyste to mohl seřadit podle důležitosti? R: Dopad na lidi, obrazový příběh, jestli to jde točit. Atraktivita. A potom ty další. T: Jaké druhy reportáží v České televizi vznikají? Ptám se konkrétně na Události v regionech a Zajímavosti z regionů. R: Reportáţ - ve zpravodajském smyslu slova, čtená zpráva a ţivý vstup, případně ţivý telefonát. Pokud se budeme bavit o našem vysílání. T: Jaká témata mají přednost? R: To je podle toho, co jsem říkal předtím. Podle zpravodajských hodnot. Plus exkluzivita. To si myslím, ţe má přednost. Jinak to kopíruje zpravodajské hodnoty. Ve chvíli, kdy mám přehršel témat a rozhodujeme se, která natočit, tak by to asi bylo podle toho. Ale ta exkluzivita je v tom nově. T: Jaká jsou nejčastěji vybíraná? R: V reálu to dopadá tak, ţe nejčastěji vybíraná jsou ta, která jsou k dispozici. To znamená, ţe jsme do velké míry závislí na to, s čím přijde ten redaktor a na to, s čím chodí agentury. Dostáváme se trochu do takového stereotypního kola. Velmi často se objevuje také téma staveb, budování. Nové, zakázané, problematické stavby. Něco se buduje, něco se staví, ať uţ to kritizujeme nebo podporujeme. A pak hodně záleţí na kaţdém redaktorovi.

94

T: Dobře a jaká témata jsou potom v konečném důsledku nejčastěji odvysílaná? Protože to bude zároveň téma, které má většinou velkou šanci být odvysíláno. R: No ano. Já bych řekl, ţe hodně věcí, které jsou spojeny s budováním. Ať uţ projekty, nebo realizace. My hodně točíme o tom, ţe se v tom kraji něco mění. T: Takže takové téma má největší šanci... R: Asi jo. Je tam mezi tím jistá spojitost. T: Jaký jazyk je v reportážích nejvhodnější použít? R: Tak jak zobák narostl. Úplně přirozený a zároveň spisovný. T: Jaké chyby dělají nejčastěji začínající redaktoři? R: Nepouţívají přirozený jazyk. Neumí se správně rozhodnout, jaká je hlavní linie reportáţe. Protoţe to trochu souvisí s výběrem témat. Tuší, ţe tohle by mohlo být téma pro televizi, ale neví proč. Oni ví, ţe se to někde objevovalo, nebo jim připadá, ţe by se to mohlo v televizi objevit, ale vlastně neví proč, protoţe nenachází tu linku. T: Ještě něco? R: Namlouvání, ale to jsou věci, které se dají odbourat. To je asi všechno. Jsou tam ty základní věci, které se odbourají velice jednoduše. Jako například struktura té reportáţe. To, co by mělo být na začátku, dávají na konec a opačně. Ale myslím si, ţe to je poměrně jednoduché odbourat. Někdy se snaţí příliš kostrbatě vyjadřovat. T: Jaké chyby dělají nejčastěji už pokročilí redaktoři? R: Víceméně to stejné. Ta linka je nejdůleţitější chyba. T: Linka, to znamená ústřední téma reportáže. R: Ano. Drţet se ho, vědět proč. Starší redaktoři také hodně zabředávají do stereotypů. Naučí se, jakým způsobem je ta reportáţ strukturovaná, jak asi funguje ideální střídání komentáře a synchronu. A uţ příliš nemají tendenci a snahu k vybočování. Takţe ty reportáţe jsou stále stejné. Často se stává, ţe ten redaktor dělá jeden typ reportáţe. Nebo jezdí stále na stejné místo. Ale to uţ je potom taky na editorovi. T: Jakou strukturu, stavbu by měla mít reportáž? R: To těţko říct. T: Tak jaká je stavba většinou? R: Většinou je tam střídání komentáře a synchronu. Měla by začít tím aktuálním, tím nejzajímavějším. Měla by drţet časovou linii. Měla by mít jedno téma. Měla by mít začátek a konec.

95

T: Co by mělo být na konci? Backround? R: Nemyslím si, ţe je nutné dělat backround nakonec. Ten můţe být i uprostřed. Já si spíš myslím, ţe ten konec by měl být spíš uzavření nebo shrnutí té reportáţe. T: Takže taková kruhová definice reportáže... R: Jo. Protoţe ten závěr je to, co v tom divákovi zůstane. Tam by měl dostat nějaký výsledek. Tak tohle jsme ti chtěli říct. Tohle si máš odnést. T: Takže televizní reportáž do Události v regionech je založena na střídání komentářů synchron a asynchron. Jaká by měla být minimální a maximální délka? R: Já osobně si myslím, ţe délka synchronu maximálně do dvaceti vteřin. U toho komentáře to není úplně ohraničeno. Dovedu si představit reportáţe, kde komentář bude velmi dlouhý, ale musí být nějak strukturovaný, musí tam být nějaká mezera, musí v tom být vloţené krátké ruchy. T: Liší se nějak reportáž pro Události v regionech a Zajímavosti z regionů? R: Ne. To je stejný, tam jsou akorát vybrané ty, které jsou zajímavé. T: Je nějaká snaha dělat ty reportáže jinak? Experimentálně? R: Ano, ale musí to být téma, kde se rozhodujeme, ţe to natočíme jinak. Zapojí se do toho mnohem větší mírou editoři. A musí na to být čas. Protoţe jakékoliv jiné zpracování znamená, ţe ten redaktor se tomu musí víc věnovat. Většinou, kdyţ to chceme dělat jinak, tak to pojmeme jako příběh toho redaktora, který něco zjišťuje. To je poměrně častá změna. Nebo vyuţití formy rozhovoru, coţ my moc často neděláme. Ţe tam jde jenom o rozhovor. Je to jenom dlouhý synchron. Nějaký výrazné formální změny a zpracování, na to máme Týden v regionech. T: Jak dlouhá může maximálně reportáž být? R: Byly případy, kdy jsme to měli o fous delší. Ale kolem dvou minut je ta hranice, kde bychom se měli běţně pohybovat. T: Protože třeba RTA dělá reportáže a někdy má myslím limit třeba čtyřicet vteřin. R: Jasně. Já si myslím, ţe to je o různých přístupech. Buď dělám přehled, a potom dělám reportáţe 40 vteřin nebo do minuty. Chci přinést přehled, co se všechno dělo. A nemám ambici vytvářet nějaké televizní zpracování a myslet na práci s obrazem. Ve čtyřiceti vteřinách je totiţ úplně jedno, co tam je za záběry. Anebo mám tendenci a ambici dělat spíše ty příběhy a proto nutně potřebuji delší stopáţ. T: Jaká je charakteristika pořadu Události v regionech? Váš oficiální koncept. R: Zprávy z toho regionu, které jsme se my, jako televize, rozhodli sdělit tomu divákovi. T: Je to stejné u Událostí v regionech jako v Zajímavostech z regionů?

96

R: Zajímavosti jsou pořad, který je trošku na okraji našeho zájmu. To znamená, ţe to je pořad, který je destilátem, těch nejzajímavějších věcí, které jsme za týden udělali. Nicméně proto, ţe se pro to nevytváří nic nového, tak je to tam prostě naskládané a konec. Takţe se dá těţko mluvit o nějaké koncepci. Jediná koncepce je - přijde to editorovi jako zajímavost, šup to tam. T: A Události jsou zase o aktualitě. R: O tom, co se ten den dělo a co my jsme se rozhodli - tohle je to, co byste dnes měli vědět o Jihomoravském regionu. T: A z hlediska struktury? R: Události v regionech jsou strukturovanější, protoţe jsou v jiném čase, a máme mnohem větší ambici toho diváka u toho udrţet. Takţe s tím divákem hrajeme takovou hru. U těch Zajímavostí je to naskládaný za sebou. T: A z hlediska struktury té reportáže samotné? R: Ta struktura je úplně stejná. T: Jaká je message toho pořadu Události v regionech? R: Tohle jsou zprávy, které si myslíme, ţe byste měli vědět. T: A message těch Zajímavostí? R: No jestli jste vzhůru, tak se na to podívejte (zasměje se). To se vysílá v šest hodin ráno. Já myslím, ţe to ţádnou message nemá. Je to prostě destilát zajímavostí. Tam nejde o to pobavit. Ta zpravodajská hodnota… je to vlastně za týden, jsou to stejné věci. T: Jaká je cílová skupina Událostí v regionech? R: Cílová skupina podle našich představ nebo reálná? T: No předpokládám, že by to na sebe mělo být napasované. R: Není. T: Tak jaká je ta, pro kterou byste chtěli vysílat? R: To by měli být lidé nad třicet let. Reál je nad pětapadesát. Ta nejsilnější skupina. Protoţe ano, dívají se na nás i lidi z té naší cílové skupiny. Ale nejsilnější dopad je nad pětapadesát. Proč je ten rozpor, je jednoduché. Jde o čas. A s tím se dá něco udělat, pokud najdeme nový kanál. T: Jak se to třeba projevuje ve výběru témat těch reportáží to, že si uvědomujete, že chcete vysílat pro jiné lidi než vysíláte? Ovlivní to téma reportáže? R: Ne. My chceme přinést přehled toho dne nejlépe, jak ho umíme udělat. Přinést ta nejlepší

97

témata a reportáţe. My máme sledovanost a share poměrně vysoký a stále si ho drţíme. To znamená, ţe asi tu práci odvádíme relativně dobře. A mohli bychom uzpůsobit témata, abychom se tématicky více přiblíţili tomu, co chce ta nejsilnější skupina. Ale já si nemyslím, ţe by to bylo dobře. Protoţe máme dělat dobré zprávy. A ne je zaměřovat jenom na ty lidi, kteří u té televize sedí T: A jaká je sledovanost u těch Událostí v regionech? R: Já vím, jaký je share z hlavy. Share se pohybuje v průměru okolo pětatřiceti a devětatřiceti procenty. T: A u těch Zajímavostí? R: O tom bych ani nemluvil myslím. T: Jaké je schéma zpravodajské relace Událostí v regionech? R: Schéma je rozděleno do tří částí. Poslední část je sportovní. Ty ostatní dvě části jsou víceméně rovnocenné a mají podobnou strukturu. To znamená, ţe začínáme celou tu relaci headliny. To je to, co si myslíme, ţe je ten den zásadní a co v těch zprávách bude. Pak následují reportáţe. Od těch nejzávaţnějších, které dáváme na první místa aţ k těm, které jsou lehčí, takzvané tečky. Pak následuje uprostřed relace předělení, kdy dáváme tomu divákovi oddechnout a řekneme mu, co dál ještě uvidí. Následuje část, která je strukturovaná stejně jako ta první. A pak následuje sport. T: A jak je to u Zajímavostí? Je to vůbec zpravodajský pořad? R: Ano je. Protoţe díky tomuhle pořadu, my dodrţujeme Zákon o České televizi, kdy by se kaţdý den mělo vysílat pětadvacet minut zpravodajství z toho regionu. Nedělních pětadvacet minut jsou naše Zajímavosti z regionů. Ale není tam nějaká ambice. Díky tomu vysílacímu času, který tam je, to nemá ţádnou jinou ambici, neţ být odvysíláno. T: Jaký je koncept práce praktikanta v redakci zpravodajství? R: Na začátku si projít základní fungování redakce a nasát kdo je kdo, a co dělá. Pak se seznámit s prací redaktora. Od toho jak vypadá vyhledávání témat a zařizování toho tématu přes samotný výjezd a natáčení venku, zpracování v redakci a střih. Třetí krok je zkoušení samostatné práci na reportáţi. Na tématu, které jsem nenašel, ale u kterého jsem byl na natáčení, si udělat vlastní zprávu. A finální je pak vyzkoušet si celkovou práci redaktora. Najít téma, obhájit si ho před editorem. Sám natočit, sám zpracovat. T: A k této třetí fázi se praktikant dostává kdy? R: Aţ úplně na konci praxe. T: A proč to děláte takhle? R: Protoţe si myslím, ţe na začátku je potřeba těm lidem trochu pomoct. Aby se seznámili s tím, jak to chodí. Ţádná škola vás nenaučí praxi. Myslím, ţe dobrý začátek je něco odkoukat. Nejdůleţitější je to rozdělení - zkus si napsat zprávu z toho, cos jenom viděl. Protoţe to

98

řemeslo, naučit se, jak napsat tu zprávu, je mnohem jednodušší fáze novináře. Ta nejtěţší je najít nějaké téma, které je nosné a editor ho přijme. Ta fáze by měla přijít aţ na konci. T: Proč jsou reportáže praktikantů zařazovány do pořadu Zajímavosti z regionů? R: Málokdo z těch praktikantů je tak dobrý, aby se mohl rovnat redaktorům. A právě proto, ţe se Zajímavosti vysílají v tu dobu, kdy se vysílají, tak i pro ty praktikanty mohou slouţit jako testovací prostor. T: Liší se brněnské regionální vysílání od ostravského? Z hlediska konceptu regionální reportáže? R: To by musel zhodnotit někdo jiný. T: Vy to nějak necítíte? R: Já si myslím, ţe oni mnohem více neţ my dbají na procentuální podíl svého druhého studia - u nich Olomouce. U nás je to Zlín. Mnohem více se snaţí udrţet si nějakou šíři záběru, bez ohledu na závaţnost tématu. To je jedna věc. Druhá věc je, ţe s některými tématy chodí mnohem níţ k těm lidem. Ţe tam dávají opravdu lokální věci. Coţ je dobře a s tím my máme problém. T: Jaký je dosah u Událostí v regionech? R: Ono je to dost sloţité. A zamíchala v tom digitalizace. Ale analogový signál se šíří celým Jihomoravským krajem, drtivou většinou Zlínského kraje, Olomoucký kraj k Olomouci a Vysočina k Jihlavě. T: Má váš dosah vliv na témata? R: Ne. Působnosti jednotlivých redakcí se rozdělují velmi striktně. Na Vysočinu my nejezdíme vůbec. Do Olomouckého kraje, pokud je tam velmi zásadní téma a pouze do některých oblastí. To je problém, který je způsobený naprostou nekompatibilitou mezi šířením signálu, krajským upořádáním a strukturou televizních redakci. Coţ asi nejde nějak rozumně dát dohromady. T: Na Zlínsko se z brněnské redakce nejezdí. Tam mají svou vlastní, že? R: Nejezdí. T: Takže dá se říct, že ty témata, která tady vznikají jsou z Jihomoravského kraje plus to, co dodá Zlín. R: Přesně tak. T: Celkově se ty témata rovnají regionálním záležitostem, které pocházejí z Jihomoravského kraje a ze Zlínského. R: Ano.

99

T: Co je třeba zlepšit na Událostech v regionech a Zajímavostech? R: Zajímavosti zůstávají stejné. Události by se moţná měly zlepšit v obecném pohledu. Měli bychom jít níţ a blíţ s těmi tématy. To znamená nebát se lokálních témat. Myslím si, ţe ve zpracování uţ nic zlepšovat nemusíme. Stále dokola musíme hlídat kvalitu. Nezapomínat na to, ţe zdrojovat se musí ze dvou zdrojů. Myslím si, ţe jsme i vcelku dobří v rychlosti zpracování. Ţádná témata nám neunikají. Máme ale obrovský dluh vůči některým oblastem, protoţe je nejsme schopni pokrýt. Zatímco Brno máme pokryto velmi dobře, protoţe tady máme redakci, zatímco do Znojma jezdíme velmi často, protoţe tam inklinují někteří redaktoři, tak k Vyškovsku se chováme macešsky. To uţ vůbec nemluvím o Hodonínsku. Máme problém v tom rozprostření těch křídel nad celým tím krajem. T: A jak se to dá změnit? R: No tak, ţe rozstřelíme redakci, která je tady a rozháţeme ty lidi po kraji. Nebo najdeme lidi, novináře, videoţurnalisty, kteří jsou schopní a budou sedět v těch jednotlivých místech. Celý problém je v tom, ţe my nevíme, co se děje ve Velké nad Veličkou. Kdeţto pokud by tam někdo schopný seděl, třeba v Břeclavi, tak... T: Je nějak reálné, že se to stane? R: Je to reálné. S příchodem moderních technologií. My jsme to i zkoušeli. Ale celý problém je, ţe ti novináři, kteří pochází a pracují v těch místech, uţ většinou pracují pro lokální radniční noviny. A tam je ta kvalita uţ strašně nízko. Takţe podle mě je cesta vychovat lidi tady a potom je tam strčit. Ideálně najít lidi, kteří začínají, studenty, vědět, ţe jsou z Břeclavi, naučit je práci a pak je tam vrátit. A nabídnout jim spolupráci. T: Ještě mě napadlo, jaké jsou nejčastěji používané zdroje? R: Regionální noviny. To si myslím, ţe je úplný základ. T: Takže opisujete? R: No jo no. Protoţe to je to, o čem jsem mluvil. A teď myslím ty opravdu regionální noviny, nemyslím Rovnost. Například Slovácko nebo něco takového. Oni prostě mají ty informace, ke kterým se my z Brna nejsme schopni dostat. A vţdycky to tak bude, ţe ten televizní ţurnalista bude opisovat. Na druhém místě jsou to samotné zdroje těch jednotlivých redaktorů, se kterými se setkají na natáčení a vytvoří si s nimi nějakou vazbu nebo je obvolávají. Třetí část jsou tipy od lidí. Další jsou agentury. T: A jak ty zdroje můžete seřadit podle nejvíce využívaných? R: Tak jak jsem to říkal. T: Tak to je všechno. Já moc děkuji za váš čas.. R: Nemáte zač.

100

Příloha č.2

Rozhovor s editorem Patrickem Divišem – 2. 4. 2010 věk: 36 let vzdělání: vysokoškolské – mimo obor délka praxe v médiích: 16 let délka praxe v České televizi: 8 let současná pracovní pozice: editor T: Co vaše pracovní pozice editor obsahuje? R: Jsem vedoucí vydání, takţe mám na starosti relaci Události v regionech a celé natáčení našeho studia. A komunikaci s centrální praţskou redakcí. T: Existují nějaké interní směrnice? Ohledně toho, jak se mají dělat reportáže? R: Tak určitě se řídíme zákony České republiky. To v první řadě. Máme etický kodex České televize. A potom kaţdý z nás má svou vnitřní představu a kodex toho, co má a nemá dělat. T: Mě Roman Ondrůj říkal, že vám chodí ještě něco od pana Petrova? Nějaká interní pravidla, jak dělat stand upy, co je zakázané? R: Aha. To jsou taková doporučení. A týká se to zakázaných slov, nebo se to týká oblečení reportérů, nebo kompozice stand upu. Ale nemá to vyloţeně formální charakter nařízení, které se dokumentuje. Spíš to jsou doporučení. T: Jaká jsou specifika regionálního zpravodajství? Jaký je rozdíl mezi regionálním a celostátním zpravodajstvím? R: Tak asi to nejdůleţitější specifikum je to, ţe jsme prostorově omezeni, tím regionem, ve kterém působíme. To je první rozdíl. Naše rozlišovací schopnost, na tom prostoru, na kterém působíme je asi větší, neţ u celostátního zpravodajství. To znamená, ţe jdeme do větších podrobností, detailů. Zajímáme se i o události, které by celostátní zpravodajství pominulo, protoţe by nebyly dostatečně důleţité a závaţné. A snaţíme se, aby naše zprávy měly charakter právě zprávy z toho místa, aby se to dotýkalo těch lidí, kteří tady ţijí. Ukazujeme všechno, co má na jejich ţivot vliv. T: Jaká jsou specifika regionální reportáže? Je vůbec nějak specifická? R: V podstatě není. Myslím, ţe ten postup je úplně stejný. Jediný rozdíl je v tom místě, v tom jak ty lidi oslovujeme. Protoţe častěji oslovujeme starosty, primátory, místní politiky a lidi. Snaţíme se co nejvíc vyhýbat velké politice, která třeba nemá ten přesah do regionu. Ale jinak, co do postupů, je to totéţ. T: Jaké jsou hlavní zpravodajské hodnoty, nebo kritéria, která rozhodují o tom, zda reportáž bude odvysílána? Od toho nejdůležitějšího po ty nejméně podstatné. R: Tak asi budu mluvit trošku za sebe, protoţe my nemáme v redakci jasně stanovené pravidla. Na prvním místě je společenská relevance. Jaký dopad a na kolik lidí to má, a jestli 101

to téma je tématem společenským, v tom smyslu, ţe zasahuje lidi, kteří tady ţijí. Pak je to určitě zajímavost, mimořádnost té události nebo tématu. Do toho patří hlavně obrazová zajímavost, aby to bylo zajímavé obrazově. A protoţe jsme ve zpravodajství tak stejně důleţité kritérium je to, aby to byla událost. Abychom opravdu pokrývali to, co se děje, odehrává. Aby to nebyla uměle vytvářená agenda politiků. T: Takže nejdůležitější je ta společenská relevance. R: Ano, jaký dopad na kolik lidí to má. Zajímavost. Události a vlastní agenda, kterou nám nediktuje někdo jiný. T: Má na to vliv i exkluzivita? R: Při výběru ne. To spíše při hodnocení. Jestliţe se podaří, ţe zároveň je ta událost zajímavá, důleţitá a ještě se ukáţe, ţe jsme jediní, kdo jsme si jí všimli, tak to má pozitivní význam při hodnocení zpravodajství. Jestliţe bych si měl vybírat mezi závaţnou událostí a méně závaţnou, která by byla exkluzivní, tak spíš dám přednost té závaţné. T: Takže je to jakoby přidaná hodnota. R: Přesně. Pro mě je to důleţitá, ale přidaná hodnota. T: Jaké druhy reportáží vznikají do Událostí v regionech nebo do Zajímavostí? R: Kdyţ to vezmu od nejmenších, tak máme čtené zprávy, čtené zprávy se synchronem. Máme klasické reportáţe v tom nejklasičtějším pojetí, to znamená asynchron, synchron. T: Ta reportáž ve vašem pojetí je zpravodajská? R: Ano. T: Jaká témata mají přednost? R: Zase tady hraje zásadní důleţitost ta relevance. Já třeba na důleţité místo kladu reportáţe, které reflektují rozhodování místních samosprávných orgánů, to znamená radnic a úřadů, o lidech. To je pro mě důleţité. Pak je pro mě důleţité ekonomické zpravodajství, jestliţe se jedná o významné zaměstnavatele. T: Takže to, co se týká těch lidí? R: Přesně. Pak uţ ke slovu přistupuje ta zajímavost. Ţe je to ojedinělé téma, nebo je to něčím nové. Pak jsou to oblasti, o kterých si myslím, ţe lidi zajímají. To znamená zdravotnictví, krimi. A nakonec bych asi dal ty tečky, drobné zajímavosti, které jdou první pryč, protoţe nejsou důleţité, ale jsou hezké a zajímavé. T: Ze kterých oblastí nejčastěji vychází odvysílané reportáže? Kterých témat se to v reálu nejvíce týká? R: Myslím, ţe je to hodně krimi oblast, soudy, komunální politika, péče o památky, zdravotnictví.

102

T: Jaký jazyk je nejvhodnější v reportážích použít? R: Český. Musí být spisovný, ale já upřednostňuji, aby ten jazyk byl ţivý. Aby to nebyl načtený článek nebo text. Aby z toho bylo poznat, ţe to ti lidi, reportéři, divákům zprostředkovávají, vyprávějí. Aby byl ten jazyk dynamický, ale spisovný. T: Má to být jako příběh vyprávěný lidem? R: Nemusí. To chápu spíše jako stylistický problém. Myslím si, ţe by ten jazyk měl být ţivý, dynamický, aby nebyl příliš formální, ale přesto spisovný. T: Z hlediska stylistiky by měla být reportáž jaká? R: Upřednostňuji to, aby tam byl příběh, v tom smyslu, ţe závaţné události a témata, se vţdycky nejlépe ukáţí na příbězích konkrétních lidí, kterých se to nějakým způsobem dotýká. Takţe já jsem zastáncem personalizace. Nedělat reportáţe neosobní. Aby tam byli ti lidé, kterých se to týká. T: A z hlediska stylistické výstavby? Jaký rytmus by měla mít? R: To asi hodně záleţí na citu reportéra. Ale jsem zastáncem jednodušších vět, kratších vět. Rozvětvená souvětí nejsou v tom poslouchaném textu dostatečně srozumitelná. Takţe upřednostňuji kratší věty, stručnější způsob vyjadřování, nerozkošaťovat se při psaní textu. Ale je dobré mít tam jakýsi rytmus, nesekat za sebou krátké věty, ale prokládat to, aby to mělo plynoucí strukturu. Aby se střídaly rytmy. Aby to ty diváky nenudilo a udrţovalo je to při pozornosti. T: Jaké jsou nejčastější chyby, které dělají začínající redaktoři? R: Myslím si, ţe nejčastější chybou začínajících je, ţe se tématem nechají pohltit. To znamená, ţe v tom tématu nenajdou a dostatečným způsobem nezdůrazní nějakou linku, která se tématem vine a která je důleţitá. A téma se pak stává roztříštěným a v reportáţi nesdělíme hlavní message lidem. Ten člověk se na tu reportáţ podívá a nic mu nezůstane v hlavě a pustí ji dál a nemá to ţádný dopad. A to se nejhůř učí. Protoţe stylistické problémy, neobratnost při psaní, naučit se drţet mikrofon, telefonovat, zjišťovat informace, to se dá naučit mnohem snáz, je to spíš takové technické. Ale tohle je o způsobu myšlení toho člověka. Není to vţdycky úplně jednoduché vysvětlit, jak se to má dělat. Je to spíš o delší zkušenosti. Pak jsou klasické chyby. Velký respekt před respondenty, politiky, kdy se nechají odbýt. Nebo nedonutí toho člověka, aby jim odpověděl na otázku, nechají ho vyhýbat se. Další začátečnickou chybou je, ţe při dělání krimi reportáţí nechají tiskového mluvčího zpravidla mluvit jejich policejním ţargonem. Takţe se tam objeví nápad trestné činnosti je 20% nebo ţe pachatel byl realizován a takovéhle nesmysly. Přitom místo aby řekli stop, takhle to nemůţeme říkat, řekněte to znova. T: Jaké chyby dělají nejčastěji i pokročilí redaktoři? R: Částečně ten první, který jsem zmiňoval. Orientace v tom tématu. To vyplývá z té nešťastné povahy médií, kdy oni pracují třeba na pěti tématech za týden, kaţdý den na jiném, nemají dostatek času na to, zorientovat se v těch tématech. Často jeden den dělají něco ze

103

zdravotnictví, druhý den je to zemědělství. Takţe orientace v tématu a přílišná závislost na mluvčích, na respondentech. Závislost ve smyslu informací. Nezbývá čas nebo chuť prověřovat své zdroje, informace respondentů, kriticky na ně nahlíţet. Ta reportáţ je dělaná jakoby s fortelem, ale uţ příliš automaticky. To znamená, ţe se vyuţijí synchrony bez toho, ţe by se pátralo za ty synchrony, jestli opravdu ti lidi říkají pravdu, nebo jestli nemlţí, nezkreslují a tak dále. Neprověřuje se ten zdroj. Řemeslo dosáhne určité roviny a oni pak uţ jedou. Je to dáno rychlostí. To vidím jako hlavní problém. A taky, a to patří asi do obou skupin, problém objektivity. Vnímám ho jako závaţný problém na dvou pólech. Jeden pól je, ţe já jsem naprostým nepříznivcem vyváţených reportáţích typu, kdyţ to přeţenu - jestliţe dělám reportáţ o koncentračním táboru, tak tam budu mít výpovědi lidí, kteří tím prošli a v rámci objektivity, bych měl poţádat o vyjádření i nějakého esesáka nebo dokonce Hitlera. Takhle to zpracuji a myslím si, ţe je to objektivní. Ale to je jenom relativizující. Já jsem příznivcem toho, aby reportér do toho vnášel svou zkušenost, svoje přemýšlení, bez toho to nikdy nejde. A pokud si někdo myslí, ţe to lze dělat právě tak, ţe se ten reportér úplně odstřihne od té události, tak to prostě nejde. Ti zkušenější i začátečníci, mají problém s tím, ţe dělají sloţité, morálně závaţné téma, které vyřeší tím, ţe dají prostor všem stranám a myslí si, ţe to je v pohodě. A přitom jejich úkolem by naopak mělo být, dát nějaký obraz té situace, ale kriticky reflektovaný. Ne prostě jenom naskládat synchrony tam a zpátky a myslet si, ţe je to hotovo, ţe jsem tím tu práci udělal. T: O objektivitě se vedou diskuze, jestli je to vůbec reálně možné. Čím se vlastně dá nahradit objektivita v tom absolutním slova smyslu, která třeba není úplně možná. Nebo čím se můžeme tomu ideálu objektivity přiblížit? R: Myslím, ţe sebevýchovou ke kritickému myšlení. Je to o osobní hygieně kaţdého reportéra. Aby kriticky nahlíţel na všechno, co se mu v danou chvíli dostává za informace. Aby kaţdou tu informaci, kterou dostane, byť se mu zdá jasná a samozřejmá, dvakrát obrátil a zkusil se podívat, jestli za tím náhodou není něco jiného. Správně říkáte, ţe to se prostě nemůţe nikdy podařit stoprocentně. Vţdycky se dělají chyby, vţdycky se nepodaří za to nahlédnout. Ale měl by kaţdou informaci, kterou dává a kterou dostává dvakrát v ruce převrátit, prověřit. Tak to je cesta, kterou se musí. Nikdy se nespokojit s tím, ţe uţ mám dostatek informací. V typické reportáţi potřebuji dva aţ tři hlasy. Takţe se zeptám jedné strany, druhé strany, nezávislý odborník, typické schéma. A mám vyřešeno. Ale nikdy se nespokojit s tím, ţe mám dostatek informací. Vţdycky, i kdyţ uţ třeba tenhle hlas do té reportáţe nepotřebuju, nepotřebuju ho mít natočený, ale jestliţe můţu někomu zavolat a zjistit si nějaké další informace, zjistit si další pozadí, vţdycky to mám udělat. Pouţívat i víc informačních zdrojů, neţ nakonec v té reportáţi pouţiju. Do reportáţe potřebuju tři hlasy, ale zavolám šesti lidem, protoţe mi udělají plastičtější obrázek. Třeba to nepouţiju, ale pomůţe mi to v orientaci v tom tématu. No a třetí věcí je, ţe pokud něco vydám, zveřejním a pak se ukáţe, ţe to je trošku jinak, nebo ţe prostě jsem udělal nějakou chybu, tak být otevřený v tom, ţe s těmi lidmi, kteří mě na to upozorní, pohovořím a popřemýšlím, jakým způsobem to doplnit. T: Které ze zdrojů jsou nejčastěji používány? R: To trochu ukazuje na nedostatky. Obávám se, ţe naším nejčastějším zdrojem jsou právě politici, kteří o něčem rozhodují. Mluvčí různých institucí, pak samozřejmě jiná média, to je úplně nejbolestivější. T: Jak časté jsou osobní tipy redaktorů, agenturní servis. Dá se to nějak seřadit?

104

R: To je těţké, protoţe sice je to jakoby tip politika, ale je to osobní tip redaktora, protoţe on mu zatelefonuje a zeptá se ho, co je nového. T: Tak jsem to myslela. Ten první impuls, který přijde, jestli je od redaktora, který se rozhodne budu se o to zajímat, nebo jestli je to to, co přijde do redakce. R: Spíše to, co přijde. T: A dá se to nějak seřadit? Čeho je nejvíc? Pokud jsou v boďáku reportáže, tak jaké procento z nich vzniklo z informací, které přišly samy do redakce, například agentury? R: Tak 80 % je to, co přijde. Coţ vyplývá z podstaty věci, protoţe děláme zpravodajství a ty události se na nás hrnou zvenčí. Střihnu od boku. Pětaosmdesát procent je to, co přijde. Zbytek je to, co my vymýšlíme, vypátráváme. To, co jde zvenku, je vše, co se děje, co je všeobecně známo a my to pokrýváme ve zpravodajství. Patří tam třeba to, ţe zavoláme politikovi a ten řekne, já mám teď na radě tady tohle a tohle. A těch deset aţ patnáct procent myslím ve smyslu, ţe je to vyloţeně náš objev. Zjistili jsme. Jsou to hrubé čísla. T: Jakou strukturu by měla být televizní reportáž do Událostí v regionech? R: To hrozně závisí na tématu. T: Jsou nějaké základní rysy? Jak by měla vypadat? R: Co do délky, tak pouţíváme reportáţe od 50 vteřin do dvou a půl minuty max. To je opravdu při závaţných tématech. Synchrony od 8 vteřin do 20. Jak poskládat synchrony a asynchrony, to záleţí na tvůrčí náladě reportéra. V tomto smyslu nejsou ţádná pravidla. Určitě by se měly pouţívat ruchy, neboli gerojše, aby docházelo k udrţováni pozornosti, fixaci toho obrazového materiálu. Měl by sedět komentář na obraz, abychom nepolepovali text. Aby to bylo propojené a nejednalo se o polepení obrázky bez ladu a skladu. Mělo by se dbát na úvodní a závěrečný záběr. Aby ta reportáţ byla otevřena dobrými, kvalitními záběry. Měly by to být důleţité, krásné záběry. T: Jaké to jsou? R: To záleţí na tématu. T: A měly by být statické, dynamické? R: Rozhodně by to neměly být záběry typu - listování papírem. Dbát na závěrečný záběr, aby ta reportáţ byla i obrazově ukončená. Je třeba dbát na to, kdyţ si odmyslíme ten text, tak aby i obrazová stránka té reportáţe byla příběhem. Aby tam byla nějaká navazovací struktura. Aby se na to dalo, v tom ideálním čistě teoretickém případě, podívat i bez toho textu. Něco to řeklo, mělo to sdělení. To uţ zabíháme do teorie. Pouţívat takzvané klíčové záběry, key frames, v průběhu reportáţe, které přitahují pozornost a pomáhají vyprávění. T: Mělo by docházet k střídání záběrů? R: Z pohledu střihové skladby se určitě musí dbát na to, aby tam nebylo mnoho statických

105

záběrů, aby ta reportáţ nebyla příliš ušvenkovaná a ujeţděná. Je potřeba střídat statické obrazy a švenky, nájezdy. T: Jaké informace by měly být v úvodu reportáže? A z hlediska informačního vývoje, jaká by měla být struktura té reportáže? Například v novinách má být struktura obrácené pyramidy. R: Na jednu stranu nejsem příznivcem schematizování. Protoţe ani dnes se v novinách nepouţívá obrácená pyramida, to se pouţívá v agenturním smyslu, kde to má jasné důvody. Určitě televizní reportáţ není o modelu - na začátek všechno nejdůleţitější. Obrácená pyramida se do televize naprosto nehodí. T: Takže čím by to mělo začít? R: Těch začátku můţe být několik. Dám příklad. Teď nedávno jsem pouţil v reportáţi začátek, kdy jsem řekl tu nejdůleţitější zásadní informaci. A pak jsem rozvíjel ten příběh, jak k tomu došlo a co všechno s tím souvisí. To je příklad záchrany firmy Kordárna, velkého zaměstnavatele, ţe se ten den na soudu rozhodlo, ţe věřitelé souhlasí s restrukturalizací a prodejem. A já jsem začal právě tou informací, ţe s tím souhlasili. Dal jsem tam ten rozměr toho, ţe věřitelé museli jeden po druhém u toho soudu stoupnout a říct ano, přijímám ten plán. Takţe tím jsem začal, tou nejdůleţitější informací, která se zrovna ten den stala. A pak jsem to rozvíjel, ţe to mělo dramatické souvislosti, ţe se tam objevil nový kupec. Pak jsem tam dal, co na to říkají zaměstnanci a pak plány nového majitele. Takţe to nejdůleţitější bylo na začátku a pak jsem jakoby rozvíjel detaily toho příběhu i proti směru času. Šel jsem proti směru času. Jsou reportáţe, kde se vyplatí jít chronologicky a vyprávět to od začátku do konce. Bez toho, ţe by se přeskakovalo v časových liniích. Ale jsou i reportáţe, které pouţívají ten nejklasičtější způsob a to je ovál. Ţe se začne nějakým detailem, nebo pozdrţený úvod. Prostě neřeknete na začátek to nejdůleţitější, ale dostáváte se k tomu uprostřed, tam to řeknete a pak pokračujete zpátky. Nebo hodně klišovité a schematické, ale hodně se to pouţívá a má to něco do sebe - od detailu k celku. Ukáţete příběh člověka, jak ţije, jaký má problém a pak to vztáhnete na celek. Ukáţete, ţe tento problém má dvacet tisíc lidí a jak se to řeší. Dneska je důleţité, aby tam byl tvůrčí prvek. Aby reportér nezapadl do šablonovitosti, klišovitosti, aby přicházel s novými nápady jak to zpracovat, vyuţít, s čím začít. Jak přitáhnout pozornost, překvapit něčím. T: Jaká klišé jsou nejčastěji používaná? R: Nevím, jestli si je vybavím. Ano. Stylistické i jazykové klišé a velmi zjednodušuje práci. Redaktoři mají tendenci začínat reportáţe. Vítr, sníh, závěje. Tak vypadal dnešní den na Vysočině. Něco, něco, něco. Tak to vypadá. To je prostě neřád. To je stylistické klišé, které usnadňuje začátek té reportáţe. Já za nešvar povaţuji předmětný, obrácený slovosled. Z pohledu větných členů se předmět té věty dá před podmět a přísudek. To se pouţívalo v novinách před deseti lety a pořád má tendenci se to objevovat. Přitom, my k těm lidem mluvíme. To znamená, ţe jestliţe se to objeví ve studiu pro moderátora tak první, co by ten moderátor měl udělat, ţe to prostě otočí. Protoţe on mluví k lidem. A tohle není přirozený jazyk, jak komunikujeme. Působí to divně a nepřirozeně, ale pouţívá se to. T: Nějaká zakázaná slova máte? R: Finance třeba, místo aby se pouţívaly jednoduché peníze. Třeba to není zakázané, ale hodně se to pouţívá - státní pokladna, městská pokladna. To není zakázané, spíše je to klišé.

106

T: Z hlediska jazyka jsou zakázaná ta úřední vyjádření, hantýrka? R: Určitě. Policejně-kriminalistická a úřednická hantýrka. Nedoporučuje se pouţívat odborné výrazy bez toho, ţe bychom je vysvětlili. Raději hledat česká slova. T: Je rozdíl mezi reportáží v Událostech v regionech a Zajímavostech z regionu? Nebo se neliší? R: Určitě se neliší strukturou nebo něčím takovým. Spíš se liší tématem. Nedává se tam politika, nedávají se tam závaţná krimi témata, ale spíš jde o něco, co je opravdu pěkné, zajímavé. A neruší to při nedělním ránu. T: Jaká je message pořadu Události v regionech? R: Kdybychom mluvili k divákům, tak pokud chcete vědět, co se děje kolem vás, v místě kde ţijete, tak se dívejte na pořad Události v regionech. Je to o zpravodajství z vašeho nejbliţšího okolí. O tom, co má skutečný vliv na váš ţivot. T: Já jsem se bavila s Romanem Ondrůjem, který říkal, že v některých věcech by to regionální zpravodajství mělo jít níže k lidem. Že tady je to více na regionální než na lokální úrovni. Já nevím, jestli si to myslíte taky. Mě by zajímalo, kolik lidí, by ta událost měla zasáhnout, abyste to chtěli vysílat? R: No to nevím. Deset tisíc? Fakt nevím. To je totiţ otázka. Na jedné straně stojí relevance z pohledu počtu lidí, které to zasáhne. Ale také to můţe zasáhnout jednoho člověka, ale je to modelový případ. Je to případ, který se můţe stát i někomu jinému. Ale je závaţný a odhalí nějaký nedostatek. A k tomu, jestli to zlokálnit. Já si tím nejsem úplně jistý. V tom smyslu, ţe bychom to měli paušálně zlokálňovat. Protoţe dovedu si představit věci lokální, které bude hrozně těţké udělat tak, aby zajímaly i někoho na druhé straně Brna. A to vůbec nemluvím o Hodoníně. Kdyţ je to z Brna, tak o Hodoníně a naopak. Spíše lokální ano, v případě, ţe je to signifikantní pro celek. T: Mluvili jsme o Událostech v regionech. Předpokládám, že hlavní charakteristika toho pořadu je aktuálnost. R: Rozhodně. T: A to je rozdíl mezi Událostmi v regionech a Zajímavostmi z regionů? R: Zajímavosti jsou v podstatě pořad, který nějakým způsobem reflektuje den po dni zajímavé a přitaţlivé reportáţe. Protoţe periodicita je týdenní. Je to bez ohledu na to, aby to bylo nutně superdůleţité, závaţné, relevantní. Jde o to, aby to bylo zajímavé na pohled a na poslech z pohledu témat. Většinou tam dáváme takové tečky. A vyhýbáme se tomu, aby tam byly nepříjemné a závaţné témata. To patří do Událostí v regionech. Ale závisí to na editorovi. T: Kolik je zpravodajských pořadů, které vznikají tady v redakci? R: Události v regionech. Týden v regionech. Zajímavosti z regionů. Dvakrát týdně Před půlnocí, coţ je spíš publicistika. Protoţe to jsou interview v pravém slova smyslu. Pak

107

samozřejmě přispíváme velkým mnoţstvím příspěvkům do zpravodajského kanálu ČT. T: Ty relace, které děláte jsou tyto tři. R: A ještě Náš venkov děláme od nového roku. T: To je taky zpravodajský pořad? R: To je na pomezí publicistiky a dokumentu. T: Co by bylo potřeba zlepšit na zpravodajství? Zase z hlediska zpracování reportáží? R: Já si myslím, ţe po technické, řemeslné stránce, to děláme dobře. Vţdycky je co zlepšovat. Spíše klást důraz a tlak na tvůrčí přístup. Abychom nepadali do té schématičnosti, klišovitosti a tak dále. Abych i přesto, ţe to řemeslo dobře zvládám, přemýšlel o tom, jak se to dá udělat. Aby tam byl nějaký zajímavý prvek. Přicházet s novými nápady na obrazové zpracování. Myslím, ţe největší mezery máme v novinářské práci. Práce u stolu, s telefonem nebo s těmi zdroji venku. Abychom odbourávali závislost vzniku agendy na zdrojích - politicích, oficiálních zdrojích. Abychom víc a s větším předstihem byli schopni reflektovat závaţná témata a jevy. A aby nám neunikaly důleţité události, které se dějí pod oficiální hladinou. T: Vyplývají z toho pro vás nějaké konkrétní cíle do budoucna? Praktické, které už máte naplánované? R: Myslím, ţe to je hlavně o výchově lidí. Brněnská novinářská scéna trpí tím, ţe tady nejsou volní hotoví zkušení novináři. Buď uţ jsou v jednotlivých médiích a ty si je dost ţárlivě střeţí, a nebo jsou v Praze. Odcházejí do Prahy. To je problém brněnské novinářské scény. Takţe je to o výchově lidí ke kritickému myšlení, ke zjišťování informací a touze jít po těch informacích. To je schizofrenie. Na jedné straně jsou ti redaktoři nuceni dělat sousty reportáţí a na druhé straně po nich chceme hloubkový pohled. Coţ nejde vůbec dohromady. Jde to proti sobě. My jsme zkoušeli variantu se seniorským reportérským týmem a juniorským týmem. Vytvořit skupinu několika dvou, tří, čtyř zkušených novinářů, kteří nebudou vystaveni tomu kaţdodennímu tlaku - co máš za téma. Ale budou důsledně rešeršovat, přemýšlet, hovořit s těmi zdroji. T: Oni by zahrnuli oblast investigativního zpravodajství? R: Přesně. S tím, ţe by na ty věci měli víc času. A pak by byli normální reportéři, kteří by dělali svou práci jako doteď s tím, ţe vţdycky jsou tady nehody, vţdycky jsou tady aktuální věci, které se musí dělat. Vţdycky tady budou tiskovky a tak dále. Prostě něco, čím není potřeba se zabývat dlouho. Samozřejmě by byl moţný průchod, kdyţ by se objevil v té normální reportérské skupině výrazný talent, který by prostě tíhnul k tomu investigativnějšímu pojetí, tak by mohl přejít do seniorského týmu. Problém je v tom, ţe ta redakce je na to asi příliš malá. A tlak na výrobu je příliš velký. Muselo se to pak zrušit, protoţe editor pak po těch lidech stejně sáhl. Tady je tolik závaţných věcí, které my musíme pokrývat. Coţ vyplývá z brněnské pozice. Je tady Ústavní soud, jsou tady jiné soudní instituce, region je velký. Takţe vţdycky tady bylo něco, co se muselo točit a bylo to závaţné a musel se na to poslat zkušený člověk. Ten tým nakonec zanikl, i kdyţ myslím, ţe v podvědomí těch lidí a editorů existuje skupina lidí, které mohou poslat kamkoliv na závaţné věci. A skupinu lidí, kteří jsou sice ok, dobrý, spolehlivý, ale začínají a učí se.

108

Takţe ţádné konkrétní organizační opatření já v tuto chvíli připravené nemám. Spíš je to o důrazu a tlaku těch jednotlivých editorů na to, aby i tyhle témata vznikaly a aby, kdyţ to ad hoc nastane, aby redaktor ten prostor na to dostal. Aby motivovali redaktory a ti byli schopní říct editorům, mám dojem, ţe tohle je téma, ale potřebuji na to dva dny. Mít tu odvahu tohle říct. Ale mít i tu odvahu po těch dvou dnech říct, sorry, nepovedlo se. Vypěstovat v těch redaktorech pocit, ţe kdyţ tohle se stane a oni tu práci odvedou dobře, ale nepovede se to, tak aby za to nebyli pranýřováni. Protoţe to se vţdycky stane. Editoři by měli mít odvahu tohle dělat. Je to spíš o kaţdodenní práci a nějaké výchově. T: Můžete mi ještě stručně říct, jaké vlastnosti by měl mít dobrý redaktor? Co je pro něj v práci nejdůležitější? R: Kritické myšlení povaţuji za nejdůleţitější věc. Kritičnost k sobě i k těm respondentům a událostem, které pokrývá. Moţná to zní příliš filozoficky, ale touhu dobrat se pravdy. Naprostou úctu k lidské jedinečnosti a k člověku jako takovému. A pak ty klasické věci, ţe musí umět psát, musí mít smysl pro detail, musí být schopen pracovat pod stresem. T: Musí mít třeba regionální redaktor nějaké specifické vlastnosti? R: Ne. Kdyţ budu mít dobrého redaktora a posadím ho do celostátního zpravodajství, tak musí udělat stejnou práci. T: A jsou nějaké problémy, se kterými se musí potýkat regionální redaktor narozdíl od celostátního? R: Regionální reportér je velmi svázán a vsazen do toho prostředí, o kterém píše, točí. Coţ má svou výhodu, ţe ví o spoustě věcí, o kterých by se jinak nedozvěděl. Ale na druhou stranu bývá také často někomu zavázán. Má niţší plat, niţší ohodnocení práce a moţná ne takovou prestiţ. T: Dobře, děkuji to je ode mě vše.

109

Příloha č.3

Rozhovor s redaktorkou Barborou Telferovou – 8. 4. 2010 věk: 26 let vzdělání: vysokoškolské - ţurnalistika, sociologie délka praxe v České televizi: 8 let T: Jaká jsou podle tebe specifika regionálního zpravodajství? R: Nejsou to aţ tak hluboká témata. Jsou to věci na úrovni - co se někde říká. Je to takové vesnické. Konkrétně tady, protoţe je to zemědělský region. Takţe pořád děláme nějaké vinaře, mlékaře a já nevím, co všecko. T: Vidíš nějaký rozdíl mezi celostátním a regionálním zpravodajstvím? R: V Praze se redaktoři s kameramany ani neznají. Třeba s někým jedeš a vůbec nevíš, jak se jmenuje. Tady o sobě víme všechno. Kdo má kolik dětí. T: Myslíš, že jsou nějaká specifika regionálních reportáží? R: Myslíš v tom zpracování? T: Třeba. R: Snaţíme se tady s některými věcmi experimentovat. Vymýšlíme, jak to dělat jinak. Na to je expert Michal, který pořád přemýšlí, jak něco udělat jinak, netradičně. Zatímco v Praze je myslím způsob, jak má reportáţ vypadat, vysoce standardizovaný. T: V čem se snažíte experimentovat? R: Většinou to jsou jazykové věci. Ale třeba jednu dobu jsme nosili na všechny stand upy klopáky. Takové ty malé mikrofonky, co se připnou na kabát. Vypadá to líp, kdyţ tam nemáš ten obrovský mikrofon s tím vinčucem a logem. A v Praze se divili, ţe co to tam blbnete s těma klopákama. T: Nelíbilo se jim to? R: Ne, ţe by se jim to nelíbilo, akorát na to nebyli zvyklí. Tak si toho všimli. T: Ještě v něčem jsou rozdíly? Třeba z hlediska struktury reportáže nebo nabírání synchronů? R: Máme na to více času. Myslím si, ţe kdyţ se v poslanecké sněmovně vyrojí poslanci, tak máš pět minut, a buď to zvládneš, nebo ne. Tady se nám všichni věnují. V té vysoké politice zase kaţdý rád mluví, dá ten rozhovor. Zatímco tady se spousta lidí bojí mluvit. T: Nejsou zvyklí na mikrofon? R: Buď nejsou zvyklí anebo se bojí, ţe řeknou něco špatně a někdo jim za to vynadá, postihne je. Sebere jim nějaké dotace. 110

T: Kdybys měla vysvětlit, co to je regionální zpravodajství? R: Zpravodajství, které je geograficky zaměřené na určitou oblast. Více se tady zaměřujeme na takové zajímavosti, zvláštnosti. Více neţ celostátní. T: Jaké jsou podle tebe hlavní zpravodajské hodnoty, které rozhodují, zda se událost stane zprávou? R: To jsou ty normální zpravodajské hodnoty. Musí to být aktuální, musí se tam teď něco dít. V ideálním případě, kdyţ je to negativní, kdyţ se někomu stalo něco špatného. A potom, kdyţ se to dotýká více lidí. Často vnímám, konkrétně u našich editorů, ţe to téma nepřijmou, dokud ho nenapíšou noviny. A pak nadávají na to, ţe to napsaly noviny dřív, neţ my. T: Kde hledáš témata pro svoje reportáže? R: Těch zdrojů je vţdycky víc. Něco se člověk dozví, kdyţ jde na tiskovku a někdo mu něco poví jakoby mimo. Nebo třeba z kontaktů s lidmi. Sedíš tam vedle nějakého novináře a ten zrovna něco řeší, podělí se s tebou o to. Hodně dobré zdroje jsou regionální novináři z týdeníků, které vycházejí jednou za týden, takţe jim je to stejně jedno. Ti občas řeknou zajímavé věci. Navíc oni mají tu výhodu, ţe přímo v tom regionu ţijí. My ţijeme v Brně, takţe málo víme o Břeclavi nebo o Znojmě. Ti lidé tam ţijí, takţe to vidí kolem sebe. Tohle je ideální případ. Nebo nějaké osobní kontakty. Jako má třeba Michal svoje zdroje. Lidi, se kterými zajde na kafe, někde se s nimi setká. To je ideál. Ale samozřejmě mnohem častěji máš tipy z různých pozvánek, co přijdou do mailu. Akorát se to musí profiltrovat. A z regionálních novin. T: Nejvíc ty témata čerpáš z čeho? R: To je jak kdy. Je to zhruba v rovnováze. Něco si vezmeme z novin. Něco od lidí. T: Jaká témata jsou nejčastější? R: Hodně zemědělství a hodně betonová témata. T: Stavby? R: Stavby, které se plánují, které se nedaří. Toho je hrozně moc. A památky. Opravování památek. Neopravování památek. Kdyţ se nedaří sehnat peníze a tak. To jsou jednoduché témata. Tam prostě přijedeš, natočíš to a jedeš. T: Ještě něco? Zemědělství, výstavby, památky... R: No, zdravotnictví uţ tak moc neděláme. Děláme hodně soudy. To je taky jednoduché. Máš všechno na jednom místě. T: Dají se ty tvé zdroje rozdělit třeba na různé skupiny? R: Asi jo. Nejvíce jsou to ostatní novináři. Pak ještě pár mluvčích je takových, ţe občas něco prozradí.

111

T: Máš s nimi nějaký lepší vztah? R: Vídám je pravidelně. T: Takže tam hraje roli to, že tě už znají nějakou dobu? R: Jasně. Kdyby tě neznali, tak ti nebudou říkat témata. Pokud to nejsou nějací exhibicionisti. Ale to nejsou. T: Jaký jazyk se snažíš použít v reportážích? Nějaké stylistické... R: Tak, jako kdyţ mluvím. Nesnaţím se dělat ţádné sloţité konstrukce a dlouhatánské věty, ve kterých se nikdo nevyzná. Snaţím se vyhýbat sloţitým cizím slovům a takovým věcem. Aby tomu lidi fakt rozuměli. T: A třeba nějaké stylistické vychytávky? Nebo vidíš v něčem nějaký svůj autorský přínos? Třeba poznáš svůj rukopis.. R: To nevím, jestli poznám svůj rukopis. Kdyţ se třeba srovnám s Evou, tak ona má takové květnaté věty a kaţdou svou myšlenku široce opíše. Já se to snaţím spíš zestručnit a všechno hodně zkrátit. Neplýtvat tím prostorem a časem. Vţdycky se snaţím tu první větu udělat takovou poetičtější, odlehčenou, která tě uvede. Zbytek uţ píšu čistě věcně. T: Jakou má pro tebe ideální reportáž stavbu? Čím by měla začínat nebo končit? Jakým druhem informací? R: To asi záleţí reportáţ od reportáţe. Někdy, abys to pochopila, tak to musíš vysvětlit chronologicky a to co je aktuální dát aţ nakonec. A jindy začneš tím, co je aktuální a aţ postupně se dostaneš k tomu, co uţ bylo. Ideálně tak, aby to lidi pochopili. Určitě začít nejzajímavějšími obrázky. T: Jaká by měla být délka té reportáže? Nebo jaké ty děláš nejčastěji? R: Všechno tak minuta čtyřicet. T: To je trochu delší. R: Coţ je trochu delší. Uvědomuji si to. Taky je to ale tím, ţe editoři nás to nechají dělat tak dlouhé. Dělávali jsme je minutu dvacet. A šlo to. T: Máš pocit, že je to v něčem lepší, když to děláš tu minutu čtyřicet? Že to třeba lépe vysvětlíš? R: Občas je to dobré. Ţe to fakt líp vysvětlíš. Ale myslím, ţe často to sklouzává k tomu, ţe dáváme zbytečně dlouhé synchrony. Zbytečně se vykecáváme, zbytečně tam do toho přineseme ještě jiný aspekt, který není aţ tak podstatný pro ten hlavní příběh. Protoţe samozřejmě, kdyţ to natáčíš, tak se dozvíš strašnou spoustu věcí. A jde o to, zredukovat to na nejzákladnější minimum, které sdělíš tomu divákovi. Čím delší stopáţ, tím víc tam toho dostaneš.

112

T: Třeba délka synchronu by podle tebe měla být jaká? R: Já u sebe pozoruji průměr tak 15 vteřin. Coţ je moţná trošku víc, neţ by nezbytně nutně muselo být. V Událostech jsou ty synchrony podstatně kratší. T: Máš třeba nějaká pravidla ohledně střídání synchronu a asynchronu? Nebo rytmu? R: Člověk je vţdycky rád, kdyţ tam dostane nějakou konfrontaci. Jeden ti řekne tohle a druhý na to hnedka jde a říká.. T: Takže dáš najednou dva synchrony po sobě? R: Ano. Té konfrontace se docílí i tím, ţe máš kaţdého natočeného na jinou stranu, takţe se dívají, jakoby se dívali na sebe. Nebo fajn je, začít nějakým ruchem nebo něčím takovým. Ty ruchy jsou dobré, ţe to ozvláštní. Ale někteří zase sklouzávají k tomu, ţe tam dají ruch pro ruch. Nic tam nejde slyšet, ale dáme to tam. T: Ještě něco? Konfrontace, ruchy.. R: Ještě takový plovoucí prvek je stand up. Rozmyslet si, kam ho chci dát. Jestli úplně na začátek. I to jde. Nebo na úplně na konec. To je ta klasická verze. Nebo někam doprostřed, jako takový předěl. Můţe to tu repku rozdělit na dvě části. T: Učila ses dlouho stand up? R: Ne, tak to vidíš jak to dělají ostatní a napodobíš to. T: Takže žádné drama? R: Drama je uvnitř (smích). Tam je důleţité, ţe toho kameramana znáš a víš, ţe kdyby to bylo blbé, tak ti to řekne. A řekne ti, jak to udělat líp, jinak. T: Co pro tebe bylo na začátku nejtěžší, co se týká práce regionálního redaktora? R: Asi ten absolutní základ. Dát ty informace do repky, smysluplně je seřadit a udělat to tak, aby to bylo zajímavé. Aby to nebylo jenom nějaké povídání. T: Ještě něco? R: Pokaţdé, kdyţ zkoušíš něco nového. Kdyţ jdeš udělat první stand up, kdyţ jdeš udělat první ţivý telefonát. T: Jsem spíš myslela něco, co jsi musela překonat. Třeba nějaký zlozvyk? R: Spíše třeba strach z telefonování. Já nesnáším telefonování, ale uţ jsem si na to zvykla. T: Člověk když řekne, že je z České televize, tak to otevírá dveře. R: Určitě. Ale některé to zase zavírá.

113

T: Co třeba získávání informací, nenechat se odmítnout... Neměla jsi s tím problém? R: To ano, ale to je dáno spíš osobností. Já jsem klidná osobnost. Ale tohle je práce, kde musíš jít kupředu a drát se a být neodbytný vůči těm lidem. Coţ mě je osobnostně nepříjemné, ale člověk to musí v práci překonávat. T: Co je pro tebe nejtěžší teď? Jdeš dělat reportáž, tak co je největší problém? R: Teď uţ je to taková rutina. Dříve jsem večer vţdycky promýšlela, jak to další den udělám, jak to začnu. Vţdycky den dopředu jsem musela všechno domluvit, jinak jsem z toho skoro nespala. Teď, kdyţ člověk ráno přijde do práce a nemá nic domluveno, tak je mu to jedno. Protoţe ví, ţe vţdycky to nějak dopadne. Uţ to není takový stres. Na druhou stranu se uţ člověk aţ tak moc nesnaţí. Je to víc taková rutina. Často upadneš do toho, ţe to prostě natočíš, napíšeš, postříháš a jdeš domů. Ale uţ neřešíš, jak to udělat líp. Jak to udělat zajímavěji. T: Je to takové stereotypní. Už máš třeba strukturu v hlavě, jak to napsat? R: Ano. Domluvíš si dva respondenty a říkáš si fajn, dobře. Víc nepotřebujeme. Přitom moţná existuje ještě nějaký další, který tě ale nenapadne. A moc by to obohatil. T: Proč máš pocit, že nemáš chuť dělat tu tvůrčí práci? Je to kvůli stereotypu, nebo nedostatku času? Bavila jsem se s editorem a ten říkal, že by chtěl, aby se to redaktoři snažili dělat tak, že reportáži seženou co nejvíce hlasů. Každého se zeptají. R: No jo, ale to uţ tam stejně nedostaneš. T: On říkal, že i s tím, že se tam ti lidé potom nedostanou. Jen proto, abys měla širší pohled na to téma. Ale zase to jde proti tomu, v jakém jste často časovém presu. R: Ty jeden točíš, druhý, třetí. Vlastně kaţdý den točíš a kdy si to máš domlouvat? A hodit to všechno na zprávařku není dobré, protoţe uţ při tom domlouvání sbíráš informace. Takţe ohledně toho zjišťuješ věci. Kdyţ ti to domluví zprávařka, tak pak přijdeš na ten plac a zjistíš, ţe je to úplně jinak, neţ sis to představovala, neţ sis to myslela. Takţe ty vlastně točíš, píšeš, stříháš a do toho si ještě domlouváš na druhý den natáčení. A kdy, jak? To je jedna věc. Druhá věc je, ţe strašně často je to práce pod stresem a je tu spousta konfliktů. Takţe často je člověk otrávený z toho, jak se tu lidi hádají. Třetí věc je ta, ţe jdeš do práce ráno, ale nevíš, kdy se dostaneš domů. A nemůţeš doma říct, v kolik přijdeš domů, protoţe to nevíš. Prostě nevíš, co se stane a jestli budeš do šesti, sedmi v práci. Narušuje to hodně rodinný ţivot. Ale to bude stejné jako v celostátním.To nebude specifikum regionálního zpravodajství. T: To jsou třeba ty důvody, proč člověk nemá chuť dělat tvůrčí práci a začíná být stereotypní? R: Kdyţ s tím začneš, tak ti nevadí tady zůstávat do šesti, sedmi do večera. Prostě to děláš, protoţe tě to zajímá a baví. Ale po pár letech zjistíš, ţe je to pořád stejné. A tak to nějak uděláš a radši jdeš domů. T: Napadají tě ještě nějaké věci, které můžou být problematické pro regionálního redaktora? Tohle je asi podobné i v tom celostátním. Ale existuje něco, u čeho máš pocit, že se s tím

114

regionální redaktor musí potýkat, kdežto ten, kdo pracuje v celostátním médiu, to má lepší? R: Moţná to cestování. My máme na starosti celý region, takţe jeden den jedeš do Blanska, druhý den do Hodonína a třetí do Znojma. Zatímco oni jsou pořád v Praze. I kdyţ asi stráví hodně času v zácpách, taky to mají jiným způsobem komplikované. T: Nemáš pocit, že je problém, že jsi s tím prostředím víc svázaná? Nezabraňuje ti to říkat na ostatní lidi nepříjemné věci, protože se bojíš, že by ti to zavřelo dveře? R: Moţné to je. Kdyţ jsme jeli za starostou Hodonína, konfrontovat ho s nahrávkou, která měla dosvědčit jeho korupci, tak to bylo nepříjemné, protoţe jsme s ním hodněkrát předtím natáčeli. Byl to vţdycky příjemný pán, který nám všechno rád a ochotně vysvětlil. Takţe určitě tam ten faktor je. Ale na druhou stranu je výhodou, ţe znáš ten terén, lidi, víš na koho se obrátit. T: Nedělá ti problém, že jsi v místě, kde se tyto věci dějí? Že třeba ztratíš nějaké známé? R: Takový problém jsem zatím neměla. Vnitrotelevizní věc, je ta, ţe Praţáci nás moc neberou. Jsme pro ně takoví méněcenní, protoţe jsme „blbí krajáci“. Tohle je věc komunikace s nimi, kdy oni nám nedůvěřují a nehrají naše věci, protoţe tam někdo v Praze udělal nějakou jinou reportáţ. Sice mnohem horší, ale udělali to jejich místní. T: Mě zajímá především ten regionální redaktor. Asi má nižší plat i prestiž... R: Určitě. T: Myslíš, že to nějak ovlivňuje kvalitu těch redaktorů? R: Je pravda, ţe spousta lidí odešla do Prahy. Asi tam nešli kvůli penězům, ale moţná kvůli té prestiţi, ţe chtěli být víc vidět. T: Máš pocit, že jako novinářka můžeš být úplně objektivní? Že to jde? R: Člověk se snaţí. Ať uţ tím, ţe vţdycky hledá protistranu a chce dát oběma stranám aspoň trochu stejný prostor. Ale vţdycky máš nějaké své vlastní přesvědčení, kdy si něco myslíš. A můţeš to dávat najevo aspoň na tom place. T: Takže úplně to nejde, ale snažíš se.. R: Snaţíš se drţet na uzdě. Musíš. Protoţe jinak neodvádíš dobrou práci. Ještě moţná jeden rozdíl mě napadá. V Praze je asi větší problém dostat se ţivě na obrazovku. Tam mají skupinu lidí, kteří chodí kaţdý druhý den ţivě. Ale jako normální redaktor se tam nedostaneš. Zatímco tady prostě máš sluţbu, jsi po ruce a šup, jsi tam. T: Jako největší problém té novinářské práce ti přijde vyhoření? Nebo stereotypizace? R: Určitě. T: Myslíš, že je možné, pracovat jako regionální redaktor dlouho?

115

R: Jsou takoví, co to dělají hodně dlouho. To je tak v kaţdé práci. Chvíli jsi nahoře, chvíli dole. Chvíli tě to moc baví a vymýšlíš věci a potom… T: Tady jsou většinou mladí lidi. R: Jasně. Já kdyţ jsem před osmi lety začínala, tak nikdo z těch lidí, co tady byli tenkrát jako redaktoři, uţ vlastně není. Petra, která je teď na mateřské. Jinak nikdo. T: Tak děkuji. Já jsem moc ráda, že jsem se od tebe dozvěděla některé praktické věci, jak dělat reportáž. Třeba ta konfrontace, ruchy na začátek. R: Není zač. Hlavně musíš vţdycky uvaţovat s obrazem. Protoţe jsme televize. Ti lidi se na to hlavně dívají, míň to poslouchají. Nikdo si moc nepamatuje, co se píše do titulku. Nebo do jmenovky. Dlouhé jmenovky stejně nemá smysl psát, protoţe to nikdo nečte. Třeba lidi, co mají ty šílené funkce. T: A jaká témata jsou obrazově nejzajímavější? R: Tam, kde se něco děje. Třeba soud je nejnudnější obrazová věc, přitom jich děláme hodně. Proto se vţdycky snaţíme vyjet na místo činu, nebo mít nějaké obrázky. Nesmíme pouţívat ilustrační, sehrané obrázky. T: Ale Nova to dělá, ne? R: Dělá, ale my nesmíme. T: Jaká témata jsou ještě fajn? R: Špatně se točí o tom, co ještě není. Ţe se něco plánuje. Plánuje se stavba silnice. Tady bude stát - pole. A co s ním. Tady má vyrůst mrakodrap. Dobře. Ale je tam pole. To se špatně točí. Naopak dobře se točí folklorní slavnosti, je to barevné, lidi tam tancují. Nebo vstup do Šenghenu se dobře točil. Protoţe na kaţdé hranici něco bylo. Přeřezávali závory, lidi si přiťukli. Obrazově je fajn to, kde se něco děje. Nebo kdyţ ukazuješ něco, co člověk normálně nevidí. Vejdeš třeba do brněnského podzemí, nebo do královopolských tunelů a ukazuješ to tam. To je super, protoţe tam se lidi normálně nedostanou. Takţe v nich vzbudíš zvědavost. T: Dobře. Děkuju moc za rady. R: Vůbec nemáš za co.

116

Seznam literatury Boyd, Andrew. 1995. Příručka pro novináře: zpravodajství v rozhlase a televizi. Praha: Centrum nezávislé ţurnalistiky. Burns, Lynette Sheridan. 2004. Žurnalistika. Praktická příručka pro novináře. Praha: Portál. Burton, Graeme. – Jirák, Jan. 2001. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal. Waschková Císařová, Lenka. 2007. Regionální média v evropském kontextu. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Disman, Miroslav. 2000. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Praha: Karolinum. Franklin, Bob. 2006. Local journalism and local media: making the local news. London, New York: Routledge. Hendl, Jan. 2008. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál. Mallette, Malcolm F. 1994. Příručka pro novináře střední a východní Evropy. Praha: Lidové noviny. Osvaldová, Barbora. 2001. Zpravodajství v médiích. Praha: Nakladatelství Karolinum. Osvaldová, Barbora. – Halada, Jan. 2007. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. Praha: Libri. Pácl, Pavel. 1997. Hromadné sdělovací prostředky v regionu. Ostrava: Spisy filozofické fakulty Ostravské univerzity. Reifová, Irena a kol. Slovník mediální komunikace. 2004. Praha: Portál. Ruβ-Mohl, Stephan. – Bakičová, Hana. 2005. Žurnalistika. Praha: Grada. Szostkiewicz, Stefan. 1964. Sociologický výskum: procedúry a techniky. Bratislava: Vydavatelstvo politickej literatúry. Trampota, Tomáš. 2006. Zpravodajství. Praha: Portál. Tušer, Andrej. 1995. Typológia periodickej tlače I. Lokálna a regionálna tlač. Bratislava: Univerzita Komenského. Vágner, Ivan. 1997. Televizní zprávy – psychický nátlak? Praha: Argo. Zákon o České televizi č. 483/1991 Sb. Internetové zdroje: www.ceskatelevize.cz (28. 4. 2010)

117

Interní dokumenty: Opatření ředitele zpravodajství č. 43 ze dne 23. 10. 2003- Metodický pokyn pro redakční práci v redakci zpravodajství. Kodex ČT Praha 2003, Česká televize. Rozhovory Rozhovor s šéfredaktorem Romanem Ondrůjem, 1. 4. 2010. Rozhovor s editorem Patrickem Divišem, 2. 4. 2010. Rozhovor s redaktorkou Barborou Telferovou, 8. 4. 2010. Diplomové práce Malý, Petr. 2000. Regionální TV zpravodajství: jazyk pořadu minuty z regionu. Brno: Klauzurní práce – Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Malý, Petr. 2006. 45 let brněnského studia České televize. Brno: závěrečná práce – Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Mrzena, Pavel. 2006: Zpravodajská reportáž (současné pojetí, formy a tendence v českém televizním vysílání). Brno: magisterská diplomová práce – Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií.

118

Jmenný rejstřík B Babbie, Earl .......................................................................................................................................................... 30 Bakičová, Hana ....................................................................................... 11, 12, 14, 16, 18, 19, 22, 23, 25, 27, 117 Boyd, Andrew .........................................................................................................................................25, 26, 117 Burns, Lynette Sheridan ................................................................................................................................ 13, 117 Burton, Graeme ............................................................................................................................................. 17, 117 C Císařová, Waschková Lenka ....................................................................................................... 15, 23, 24, 25, 117 D Disman, Miroslav ......................................................................................................................................... 30, 117 Diviš, Patrick ..................................................... 31, 32, 33, 34, 35, 37, 39, 40, 41, 44, 47, 48, 49, 58, 61, 101, 118 F Franklin, Bob ..........................................................................................................................................22, 23, 117 H Halada, Jan ..............................................................................................................................................10, 11, 117 Hendl, Jan ...............................................................................................................................................30, 31, 117 Holina, Vladimír ................................................................................................................................................... 28 J Jirák, Jan ...................................................................................................................................................... 17, 117 M Mallette, Malcolm ................................................................................................ 12, 14, 16, 17, 18, 19, 24, 25, 117 Malý, Petr ..........................................................................................................................................13, 30, 33, 118 Mrzena, Pavel ............................................................................................................................................... 17, 118 O Ondrůj, Roman ................................................ 27, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 42, 49, 60, 82, 93, 101, 107, 118 Osvaldová, Barbora ......................................................................................................... 10, 11, 12, 17, 19, 20, 117 P Pácl, Pavel .................................................................................................................................................... 23, 117 R Reifová, Irena ....................................................................................................................................................... 13 Ruβ-Mohl, Stephan ................................................................................. 11, 12, 14, 16, 18, 19, 22, 23, 25, 27, 117 S Szostkiewicz, Stefan .......................................................................................................................................... 117 T Telferová, Barbora .................................................................... 32, 33, 37, 39, 40, 41, 42, 46, 47, 48, 66, 110, 118 Trampota, Tomáš ..............................................................................................................................13, 14, 15, 117 Tušer, Andrej .................................................................................................................. 22, 23, 24, 26, 27, 28, 117 V Vágner, Ivan ......................................................................................................................................13, 17, 18, 117

119