MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra environmentálních studií

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Přítel nejvěrnější – současný obraz psa očima expertů

vypracovala: Zuzana Muzikářová vedoucí práce: Mgr. Pavel Klvač V Brně, 2009

Poděkování Mé poděkování patří panu Mgr. Pavlu Klvačovi za trpělivé odborné vedení a podnětné připomínky, dále pak všem respondentkám za jejich čas a vlídné přijetí a také mé rodině za podporu po celou dobu studia a mým přátelům, kteří mě při práci příjemně rozptylovali.

Rozsah práce je 16 973 slov.

Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla jsem všechnu pouţitou literaturu.

Ve Velké Bíteši dne 6. května 2009

................................ Zuzana Muzikářová

2

OBSAH

ÚVOD................................................................. ..................................4 1. 1. 1. 1.

TEORETICKÁ ČÁST 1. Domestikace vlka a jeho přerod v psa ....................................... ....6 2. Pes v tradiční společnosti .......................................................... ....9 3. Pes v moderní společnosti ..............................................................12 1. 3. 1. Pes jako sociální aktér ................................................ .....17 1. 3. 2. Pes jako kynologický objekt ..............................................20 1. 3. 3. Pes jako subjekt práva .....................................................22 1. 3. 4. Obraz psa v “expertní“ literatuře ............................... ......23 1. 4. Sluţby a výrobky pro psy.......................................................... .....27 2. EMPIRICKÁ ČÁST 2. 1. Projekt výzkumu ...................................................................... .....31 2. 1. 1. Kontext výzkumu ...................................... .......................31 2. 1. 2. Cíle výzkumu ............................................................... .....32 2. 1. 3. Plán výzkumu ............................................................. ......32 2. 1. 4. Techniky sběru dat ...........................................................32 2. 1. 5. Formulace výzkumné otázky ............................................33 2. 1. 6. Výzkumný soubor ............................................................36 2. 2. Prezentace výsledků a interpretace ...............................................36 2. 2. 1. Nabídka sluţeb pro psy ve městě Brně .................................37 2. 2. 2. Názory na uspokojování potřeb psa .....................................45 2. 2. 2. 1. Zdraví a welfare .....................................................46 2. 2. 2. 2. Ţivotní prostor psa .................................................48 2. 2. 2. 3. Výţivové standardy ................................................50 2. 2. 2. 4. Vzhled psa ..............................................................51 2. 2. 2. 5. Psychická pohoda psa .............................................53 2. 2. 2. 6. Potřeby ţivotního cyklu ..........................................53 2. 2. 3. Názory na uspokojování potřeb majitele psa........................55 ZÁVĚR .............................................................. ...................................58 ANOTACE ............................................................ ................................60 JMENNÝ REJSTŘÍK ............................................................................61 LITERATURA ................................................................................... ...62 PŘÍLOHY ................................................................ ..............................68

3

ÚVOD Pes je pro mnoho lidí samozřejmou součástí lidské společnosti. A to zejména díky své přítulnosti, přizpůsobivosti a oddanosti majiteli. V dnešní konzumní 1 společnosti se setkáváme podle Komárka (2008:59) se situací, kdy jsou psi povaţováni za miláčky a společníky lidí a dostává se jim takové vlídnosti a vstřícnosti, jaké občas nelze vidět ani u vztahů k příslušníkům vlastního druhu. Psi jsou tedy povaţováni za sociální aktéry vstupující do interakce s lidmi. Esej Stanislava Komárka pojednávající o psech s názvem Přítel nejvěrnější mě také inspirovala k sepsání této bakalářské práce, pro niţ jsem si zvolila stejný název. Dalším důvodem k výběru tohoto tématu je fakt, ţe psi mě provázejí od útlého dětství. A mnohokrát mi dokázali svou loajálnost i nepředvídavost a je pravdou, ţe ţivot bez psa si nedovedu představit. Díky oblíbeností psů a faktu, ţe mnozí je majitelé pozvedají z hlediska důleţitosti téměř na úroveň lidí, dochází k vytváření sluţeb a výrobků pro psy, které jsou paralelou ke sluţbám a výrobkům uspokojujícím potřeby člověka. Psi mají své lázně, salony krásy, psychology, krematoria, hotely, pekárny nebo i pivo a šperky. Pes se tedy díky svému majiteli stává součástí konzumního způsobu ţivota. Pomocí mnoha “expertů“ jsou mu poté prostřednictvím jeho pána diktovány stále nové ţivotní potřeby, jejichţ uspokojování by mělo přispívat k jeho ţivotní pohodě. Lidé (“experti“) vytvářející nové potřeby psa a sluţby k jejich uspokojování, podle mě ovlivňují formování obrazu psa ve společnosti a tím i vztah člověka ke psu. Moje práce se bude orientovat na vztah lidí ke psům, a to jak se měnila funkce a postavení psa v lidské společnosti. Práce je členěna do dvou celků. Teoretická část je zaměřena na kořeny a současnou podobu souţití člověka a psa. V této kapitole se stručně zabývám 1

Konzumní společností je myšlena zejména euro-americká společnost, v níţ se stále rostoucí konzum materiálních statků stal dominantní kulturní hodnotou a měřítkem sociálního úspěchu (Velký sociologický slovník, 1996:1199).

4

domestikací psa a jeho rolí v tradiční společnosti. Dále je rozebráno postavení psa v moderní společnosti, kynologii a také to, jak je pes vnímán z pohledu práva a autorů “odborných knih“ o psech. Zmíněny jsou také dostupné sluţby a výrobky pro psy. Empirická část mé práce se orientuje na výzkum provozovatelů sluţeb pro psy, kteří působí v městě Brně. Zaměřím se na nabídku sluţeb a na názory expertů na sluţby a jejich vyuţívání. Zajímá mě zejména jejich členění sluţeb na standardní a nadstandardní. Nebo moţná existence etické hranice v nabídce a vyuţívání sluţeb. Pomocí rozhovorů s experty a dostupných materiálů o těchto sluţbách se snaţím rekonstruovat podobu obrazu psa, který vytvářejí.

5

1 TEORETICKÁ ČÁST 1. 1. Domestikace vlka a jeho přerod v psa Psi díky své přizpůsobivosti a schopnosti vstupovat do interakce s člověkem přeţili po boku lidí aţ dodnes. Aby mohli dosáhnout privilegia, jeţ se projevuje ve formě nezastupitelného místa v lidském světě, muselo dojít ke zdlouhavému procesu, kdy se jejich předkové vzdali části své svobody ve prospěch člověka a přijali místo v jeho společnosti. Jako nejpravděpodobnějším prapředkem psa se jeví vlk. K tomuto závěru dochází ve svých teoriích převáţná většina autorů 2. Vycházejí z poměru velikosti těla k velikosti srdce a mozku, který je u vlka i psa podobný. U šakala 3 či kojota, o kterých se také uvaţovalo jako o moţných prapředcích psa domácího, je tento poměr odlišný. Proto, i kdyţ mají stejný počet chromozomů (78) jako pes a mohou se s ním i volně kříţit, díky odlišné velikosti mozku a srdce vypadli z úvah vědců jako moţní předchůdci psa. Samozřejmě dnešní vlci nejsou předkové dnešních psů. Dříve neţ došlo ke zdomácnění vlka, tedy procesu, „kdy jsou původně divoká zvířata drţena člověkem v umělých ţivotních podmínkách, aby poskytovala uţitek“ (Mikulica, 1985:31), ţili s pravěkými lidmi poloochočení vlci. Mezi přerodem z ochočeného vlka do dnešních “psích miláčků“ u plynula dlouhá doba, během které vlk postupně ztrácel svou plachost a učil se ţít ve společnosti lidí (Kholová, 1987:120-133). Průběh procesu domestikace vlků má také několik různých variant. Konrád Lorenz (1983:11) se domnívá, ţe se člověk s vlkem sblíţili při lovu, kdy zvíře si pomocí mnohonásobného opakování stejné činnosti, ze které mělo vţdy uţitek ve formě potravy, zafixovalo spojení lov – potrava. Tudíţ podle něj při lovu vlci vydatně sekundovali lovcům, protoţe si zvykli, ţe po lovu 2

Komárek, 2008; Sehnerová, 2001; Veselovský, 2000. Šakala jako předchůdce psa uvádí ve své knize Konrád Lorenz, který odmítá vznik psa pouze z vlka (Lorenz, 1983:14). 3

6

následuje strava. Obklíčili kořist, pračlověk ji zabil a poté následoval o dělení kořisti (Lorenz, 1983:10). Tuto moţnost odmítá jak Sehnerová (2001:24), tak i Veselovský (2000:104-105). Jako důkaz vyuţívají vypozorované chování vlků. Vlk byl a je plachým a nedůvěřivým tvorem, tudíţ jeho čilá spolupráce s člověkem při lovu je téměř nemoţná. Pravděpodobnější je pro ně varianta sblíţení člověka a psa při přiţivování se na kořistech druhé skupiny. V době kamenné vlci nejspíše fungovali jako uklízecí četa kolem lidských jesky ní. Postupně se více osmělovali a přicházeli i dovnitř jeskyní (Sehnerová, 2001:26). Mohli poté fungovat jako ţivé konzervy masa či v případě mláďat nedobrovolné hračky pravěkých dětí. Další variantou průběhu domestikace, která je autory hojně podporována , je odkojení vlčete ţenou, přičemţ je mláděti vtisknut lidský pach a lidská přítomnost a zvíře se stává více krotkým (Komárek, 2008:56). Postupně vznikala vazba mezi pračlověkem a vlkem. Vlk získával potravu ve formě zbytků a člověk získal hlásiče nebezpečí v podobě vytí ze strany vlka 4. Vyuţití vlků k lovu či jejich vycvičení k této činnosti mohlo nastat, aţ kdyţ toho byl člověk duševně schopen. Poté docházelo k izolaci ochočených vlků od jejich divokých příbuzných, aby se zabránilo jejich kříţení (Sehnerová, 2001:26). Docházelo tedy pouze k páření mezi zkrotlými jedinci, kteří si stále více zvykali na lidskou společnost. Kdyţ vezmeme v úvahu dnešní různorodost psích plemen, je také nemoţné říci, ţe všechna dnešní plemena pocházejí z jednoho druhu vlka. Jak uvádí Kholová (1987:71), vlk se původně vyskytoval po téměř celé severní polokouli, celé Eurasii a Severní Americe, od arabských pouští po polární oblasti, a to v mnoha různých podobách, co se velikosti, barvy srsti či tvaru lebky týče. A díky izolovanosti tehdejších populací docházelo ke kříţení ochočených vlků pouze v rámci dané společnosti. Vznikaly tedy různé formy

4

V této době vlci pouze vyjí, štěkání je pozdější jev (Komárek, 2008:56).

7

psů. Aţ postupné propojování a rozšiřování civilizace poté dalo kříţením a později i výrazným šlechtěním vznik novým psím plemenům. Při pohledu na současnou situaci psů v euroamerické společnosti se nabízí otázka, proč psi byli a jsou člověku tak blízko, ţe si je pustil do své blízkosti, obydlí a mnohdy i postele. Jedním ze základních důvodů této situace je nejspíše podobný sociální ţivot vlků a lidí. Vlk stejně jako člověk byl zvyklý ţít ve smečce a v rámci tohoto společenství podléhat určité hierarchii. I ve vlčím společenství je kladen velký důraz na vztahy mezi jedinci a citové vazby jako je fyzická blízkost, vzájemná péče či krmení (Kholová, 1987:125-126). Proto kdyţ došlo k ochočení a posléze domestikaci psa, došlo u něj prakticky k výměně ţivota ve skupině vlastního druhu za lidskou společnost. Přičemţ pro psa (v ideálním případě) získal člověk pozici alfa vlka, tedy vůdce smečky. Za domestikací psa můţe stát také instinktivní lidská potřeba obsáhnout i jiný neţ jen lidský svět. Snaha proniknout díky psům do světa zvířat (Woloy, 2005:22). Dalším moţným důvodem sblíţení je vhodná tělesná konstituce psa. Jeho velikost byla vţdy přiměřená, vzhledem k velikosti člověka a navíc postupem času si byl člověk schopen šlechtěním doslova vytvářet psy “na míru“. O tom svědčí velká variabilita psích plemen, jejichţ velikost se pohybuje od maximálně 23 cm velké čivavy aţ po 90 cm velkého irského vl kodava. Dalším pozitivem pro psy je fakt, ţe vztah lidí ke zvířatům i různorodá oblíbenost druhů je řízena spíše neţ rozumem vrozenými vzorci chování, podle kterých

jsou

zvířata

posuzována

(Veselovský,

2000:32).

A

pes

je

v euroamerické společnosti povaţován za více neţ jen pouhé zvíře a jeho oblíbenost je velmi vysoká (Komárek, 2008:57). Díky této tradici, kdy psi jsou povaţováni za téměř rovnocenné partnery lidí, je jejich postavení vůči ostatním zvířatům více neţ záviděníhodné. Navíc pro mnoho psích plemen je typické „přetrvávání juvenilních rysů do dospělosti (některým se ani neuzavírají lebeční fontanely) včetně povahové „nedospělosti“ se

svou

přilnavostí,

roztomilostí,

schopností

nechat

se

komandovat

i opečovávat“ (Komárek, 2008:278). 8

Rysy juvenilního chování lze rozpoznat téměř u všech domácích zvířat, ale nejnápadnější jsou u psa a kočky (Caras, 1999:82). Pro člověka typické zalíbení v malých dětech se obrazově přenáší na naše “psí miláčky“ a jejich posuzování. A jelikoţ některým psům tato vlastnost nikdy nedospět, kterou šikovně parazitují na emoční dráze rodič – dítě, zůstává i do dospělosti, mají o pohodlí postaráno (Komárek, 2008:278). Proto také dochází ke šlechtění psů s nápadně kulatou hlavou a kratičkým čenichem, jako je př. pekingský palác ový pes (Veselovský, 2000:15). 5 Pes je tedy s nadsázkou řečeno evoluční zázrak, který i pomocí juvenilního chování dokázal výjimečnou věc - odzbrojit nás a odstranit naši přirozenou ostraţitost a odstup (Šulc, 2005). Jak uvádí Kolář, pes je tedy ideálním společníkem člověka, a to jak z hlediska fyziologie, morfologie, tak i etologie (Kolář, 2008:52).

1. 2. Pes v tradiční společnosti Díky archeologickým výzkumům máme důkazy o společném ţivotě ochočených a posléze domestikovaných vlků a člověka. Můţeme tedy říct, ţe i pravěcí lidé psy znali a vyuţívali. Přičemţ jim nejčastěji slouţili jako strava, primitivní hlídači či hračky pro děti. Nyní se budu zabývat rolemi psů v tradičních společnostech, tedy u civilizací, které byly zaloţeny především na rozvoji měst, který šel ruku v ruce s rozvojem myšlení, vědy a kultury, ale také s růstem nerovnosti bohatství a tím i moci (Giddens, 1999: 72-75). Vyuţití psů se lišilo jak podle oblastí, kde se dané civilizace rozkládaly, tak i podle potřeb lidí.

5

Na druhou stranu je nutné říct, ţe tyto plemena, jejichţ hlavním posláním je být mazlíčky na plný úvazek by ve volné přírodě neměla šanci na přeţití. „Svým způsobem jsou to jakési zrůdičky, protoţe zachovávání těchto dětských znaků bývá často na úkor ţivotaschopnosti“ (Kholová, 1987:101).

9

U mnoha tradičních společností byli psi z

různých důvodů,

v nichţ se objevoval jak strach, tak i obdiv, zahrnuti do mytologie. 6 Pes byl také, nejspíše pro svou zálibu v mršinách, často spojován se smrtí či posmrtným ţivotem. Archeologie dokládá případy, kdy byli psi pohřbíváni společně s lidmi jako jejich průvodci v říši mrtvých (Woloy, 2005: 25). Pes je brán jako prostředník mezi ţivotem a smrtí, lidmi a bohy a v dnešní společnosti jako pojítko mezi lidmi a přírodou. Úzký vztah mezi lidmi a psy dokazují také mýty o hrdinech, kteří byli odchováni vlky 7. Jako například legendární zakladatelé Římské říše Romulus a Remus či staroperský náboţenský reformátor Zarathuštra. Schopnost psů zachovávat ţivot dokládá i jejich další vyuţití v tradičních společnostech, tentokrát jako “ohřívacích lahví“ do postelí. K tomuto účelu se pouţívali především naháči, jejichţ teplota těla dosahuje aţ k 42°C. Také se věřilo, ţe v případě nemoci je dobré na pacienta přiloţit psa, který měl nemoc nasát do sebe. Na léčení se nepouţívalo pouze celých ţivých (mnohdy i zaţiva rozříznutých) psů, ale také jejich částí. Psí sádlo bylo vhodné při onemocnění průdušek, spálené psí chlupy jako medicína na epilepsii (Kholová, 1987:247). Rovnoměrně

s růstem

bohatství

společnosti

docházelo

ke

kategorizaci populace do sociálních vrstev (Giddens, 1999:74). S novými vládnoucími třídami roste potřeba neúplatných a věrných obránců, statečných válečníků, pomocníků při lovu i zaměstnání zchoulostivělých dětí. Pro všechny tyto úkony byli pouţíváni psi. Za účelem co největšího výkonu vybraných psů docházelo k jejich prošlechťování. Nejčastěji se tak dělo ještě v souladu s přirozeným výběrem, kdy jedinci slabí, neschopní se přizpůsobit drsným podmínkám, byli vyřazeni (Kholová, 1987:98)).

Správně vyšlechtění psi se

poté stávali reprezentací majitele a tím i cenným zboţím a diplomatickými dary.

6

Například v Egyptě, bůh Anúbis se šakalí hlavou byl pánem mumifikace, která zajišťovala nesmrtelnost duše. Podobně byl vlk pro řadu společností totemovým zvířetem (Woloy, 2005:35-39). 7 Tehdy se příliš nerozlišovalo mezi vlkem a psem (Woloy, 2005:54).

10

Často psi také doprovázeli karavany, hlídali pokladnice, věznice, pronásledovali uprchlíky a byli nepostradatelnými pomocníky pastevců při obraně stád. Speciálně vycvičení váleční psi byli nasazováni do bitev pro rozhánění šiků nepřátel či plašení jejich koní (Sehnerová, 2001:17). Velmi oblíbenou zábavou vyšších společenských vrstev byl také lov. Proto měli lovečtí psi ve vyšších třídách velmi dobré postavení. Také jiţ v tradičních společnostech existovala plemena, jeţ byla vyuţívána jako mazlíčci na plný úvazek, a to zejména pro rozmazlené paničky vyšších tříd. Uţ tehdy se projevovalo dělení psů na vzácné, obyčejné a speciální kategorii polodivokých psů (páriů 8), kteří byli špinaví, otrhaní a bez majitele (Kholová, 1987:149). Páriové se stávali hrozbou z hlediska přenášení chorob i útočných nájezdů na stáda dobytka. Byli nechtěnými hosty ve městech. Mezi vzácné psy, kteří byli reprezentací vyšší společenské třídy, patřili samozřej mě psi lovečtí, váleční, hlídači a luxusní mazlíčci. Role, pro niţ je člověk vyšlechtil, byla vysoce oceňována v podobě vydatné stravy a pohodlných pelechů. Psi, kteří byli nepostradatelnými pomocníky a společníky poddaných, byli označováni za obyčejné. V některých civilizacích slouţil pes také jako strava. Někde pouze v obdobích hladu či při dlouhých cestách a u některých národů byl pes pravidelnou

součástí

jídelníčku

a

pohlíţelo

se

na

něj

bez

citové

zainteresovanosti jako na další z poţivatelných zvířat (Wolloy, 2005:75). Ohavnější věci se z etického hlediska se psy děly zejména v Římě, kde byli polodivocí nebo při válečných taţeních ukořistění psi posíláni na smrt do cirků, které slouţily pro pobavení obyvatel. Psi nejprve umírali při smrtících zápasech s divokými šelmami a později byli sami katy pronásledovaných křesťanů. Snad i pro tuto jejich úlohu byl vztah katolické církve ke psům velice odtaţitý

a opovrhující

(Sehnerová,

2001:128-129).

Tuto

situaci

navíc

podporoval i fakt, ţe psi hráli hlavní úlohu při lovu, který církev povaţovala za zbytečnou zhýralost. Jako domácí mazlíčci odváděli také pozornost pánů od 8

Jako páriové jsou označováni divocí a zdivočelí psi zejména v oblasti Asie (Webster, 1999:205).

11

modliteb. Pro církev byli psi nečistá zvířata, která se ţiví mršinami a s chutí se válejí ve výkalech (Komárek, 2008:58). A zejména v zemích, kde jsou psi hlavními přenašeči chorob, byl styk s nimi téměř zakázán. Patří sem například islámské země, pro něţ je označení pes dodnes jednou z nejhrubších nadávek. 9 Postavení psa v tradiční společnosti bylo tedy značně proměnlivé. Procházelo mnoha různými formami přes obdiv při pohledu na dokonalou sladěnost pohybu psa při lovu či nezměrnou oddanost pánovi, strach díky údajné posedlosti psa ďáblem a jeho spojení se smrtí, lásku, která se projevovala opečováváním, vydatnou stravou či pohodlným ustájením aţ po opovrţení díky představě psů jako nečistých zvířat, která přenáší smrtící nemoci. Psi tedy byli milováni i zatracováni, stejně jako je tomu v dnešní společnosti. Jejich místo ve společnosti lidí však nebylo tak pevně vyhrazeno, jako je tomu dnes. A i kdyţ jim byly přisuzovány mnohé hrdinské činy, pokud došlo k jejich poranění či jiné komplikaci, byli většinou bez dalších průtahů usmrceni a poslouţili jako strava lidem či ostatním psům.

1. 3. Pes v moderní společnosti Dějiny moderního světa jsou spjaty s procesem industrializace, tedy přechodu ke strojní výrobě zaloţené na pouţívání neţivotných zdrojů energie. Díky rychlému tempu inovací a vysokému stupni organizace dochází k postupnému odklonu od zemědělství a rozvoji urbanizace. Industrializace také urychlila cestování a komunikaci, coţ dalo vznik integrovanějším, „národním“ společenstvím (Giddens, 2001:76). Svět se začíná štěpit na různě vyspělé části. Stejně jako vyspělost ekonomiky a jiné indikátory dělí svět i různá úroveň vztahu ke psům. Zatímco v jistých částech Asie je i dnes běţným menu v restauraci vlastním výběrem určený pes, v mnoha evropských státech byl

9

Označení pes, jako výraz největšího opovrţení, si při své návštěvě Iráku spolu s vrţenou botou vyslechl i bývalý americký prezident George Bush mladší. (Dostupné na http://www.ctk.cz/sluzby/slovni_zpravodajstvi/vseobecne/index_view.php?id=349962) .

12

postupně chov psa na maso zakázán 10. Muslimové, hinduisté či ţidé povaţují psa za nečisté zvíře, které se u nich netěší vůbec ţádné oblibě v protikladu k psímu zboţňování v USA či většině Evropy. Dalším jevem, který vyspělý Západ téměř nezná, jsou polodivocí psi (páriové) potulující se krajinou. Jak uvádí Komárek (2008:57), takového tvory můţeme vidět na Rusi či Balkáně. V západním světě volně se potulující zvířata končí v přeplněných útulcích nebo jsou agresivní a mohou být označeni za nebezpečné a následně utraceni. Lidské vztahy ke psům se tedy odvíjí od místní kultury (Wolloy, 2005:74-75). Urbanizace rozdělila městský společenský ţivot na privátní a veřejnou sféru. Spolu s úzkou rodinou se do měst a domů stěhovali i domácí mazlíčci, především psi a kočky, tedy zvířata poskytující radost a opětující náklonnost. Urbanizace vykořenila člověka z jeho tradičního prostředí a zpřetrhala do té doby relativně pevné vztahy s přírodou. Pes se pro moderního člověka stal částí přírody v šedi měst, a tím i spojnicí mezi lidmi a přírodou (Lenderová, 2005). Uţ 19. století tedy započalo cestu k rostoucí antropomorfizaci psa, uznalo oboustrannou blahodárnost souţití psa s člověkem a přineslo téţ pochopení pro materiální a citové investice do tohoto vztahu. Kořeny moderní pejskařské kultury 11 lze zasadit do období průmyslové revoluce, ale masovým jevem se pejskařství stalo aţ od 50. – 60. let 20. století (Šulc, 2005). Průmyslová krmiva začala být vyráběna v roce 1860 v USA, ale skutečný rozmach započal aţ po 2. světové válce a také průměrná délka ţivota psa se za posledních 50 let zvýšila o čtyři roky (Šulc, 2005). I v zemích, kde je pes uznáván jako téměř plnohodnotný člen rodiny, tedy především v euroamerické společnosti, lze vidět dva přístupy ke psím potřebám. Dle Preislera (2008:4) existují lidé, které můţeme označit jako přátele zvířat, kteří ke psu přistupují z hlediska jeho animální přirozenosti. A na

10 11

V České republice byl pes jatečním zvířetem do 30. let 20. století (Šulc, 2005). Kultura, ve které ţijí psi a lidmi jako společníci, domácí mazlíčci i psí pracovníci (Hejhalová, 2003:7).

13

straně druhé stojí “milovníci psů“, kteří svou lásku k těmto tvorům a pochopení jejich potřeb posouvají do lidských měřítek. Toto polidšťování psa, tedy stírání hranic mezi kategoriemi humanity a animality, nám podle Lenderové (2005) umoţňuje nalézt nové dimenze ve schopnostech psa a jeho vyuţití pro prospěch člověka. Veselovský (2000:135) naopak uvádí antropomorfizaci psa jako největší překáţku v pochopení jeho přirozených potřeb. Rozdíl ve vnímání psa a jeho potřeb je podle Šulce stále patrný mezi obyvateli měst a vesnic (Šulc, 2005). Zatímco psi městských majitelů ţijí “luxusnější“ ţivot, jsou častěji návštěvníky psích klinik či salónů, psi na vesnicích jsou podle Šulce častěji hlídači neţ přímo členy rodiny a lidé váhají s investicemi do psích potřeb (Šulc, 2005). Důvodem můţe být fakt, ţe venkov je obecně chudší neţ město. I přes tyto materiální rozdíly se dá říci, ţe pejskařská kultura je rovnostářskou záleţitostí. Psy totiţ chovají zástupci všech sociálních skupin (Šulc, 2005), a to hlavně proto, ţe psovi nezáleţí na společenském statutu majitele, jeho vzhledu, pohlaví či titulu, ale jde mu hlavně o jeho pozornost a lásku (Preisler, 2008:67). Pes je objektem zboţňování, úcty a jak uvádí Kouřil (2002:10), je díky své oddanosti mnohdy povaţován za hrdinu hodného následování. Procházková (2009) ale odhalila fakt, ţe brutalita lidí ke psům se dle odhadu majitele útulku Jiřího Kubalíka za posledních 45 let zvýšila o 300 procent. Dále uvádí, ţe lidé nemají problém si zvíře pořídit a poté ho bez mrknutí oka vyhodit a je jim jedno, co s ním dále bude. Pes je tedy milovaný přítel, ale na druhé straně se jako němá tvář stává předmětem týrání či demonstrace moci u deviantních jedinců, kteří nejsou schopni prosadit se ve společnosti lidí. Také kaţdý, kdo si dopředu neumí spočítat, co péče o psa obnáší, není jistě do budoucna psím přítelem. Výcvik, šlechtění a přizpůsobivost psů umoţnily jejich mnohostranné vyuţití (Kholová, 1987:98). „Všechna plemena vytváří člověk vzhledem ke svým potřebám“ (Hrušovský a kolektiv, 1989:9). Plemena psů jsou rozdělena podle jejich vyuţití do několika skupin. Kholová (1987:91) je označuje jako sluţební 14

psy, pracovní psy, lovecké psy a společenská plemena. V dnešní době jdou však mnohdy účely, k nimţ byli daní psi vyšlechtěni, stranou a lidé si je pořizují výhradně díky jejich vzhledu. Mnohdy se pak vytrácí prvotní účel jejich vyšlechtění a dochází k jejich “degradaci“ na domácí mazlíčky. Tudíţ do kategorie společenských psů by se dala zařadit téměř všechna známá plemena. Hlavní funkcí psů v moderní společnosti je role společníka lidí. S rostoucí individualizací společnosti dochází zejména u slabších jedinců k pocitům vykořenění a deprivace. Především ve městech, kde převládá Goffmanova „zdvořilá nevšímavost“ (Goffman (1967) dle Giddens, 1999:86), tedy situace, kdy se lidé navzájem míjejí bez snahy navázat kontakt, si tito lidé mohou připadat ztracení. Pes tedy funguje jako společník v ţivotě osamělých lidí, jak potvrzuje Kotek (2008:62) ve svém díle o Josefu Váchalovi: „Váchalova výlučnost jej přímo předurčovala k tomu, aby svůj ţivot proţil především v ústraní a vnitřní samotě. Tuto samotu právě zvířata narušují. ... Pes je pro Váchala bytost, kterou povyšuje nad Boha, soucítí se svým pánem a rozumí mu“. Také

pro

starší

jedince,

pro

které

je

občas

ţivot

v rychlé,

přetechnizované době náročný, je pes tradičním ţivotním partnerem a moţná i připomínkou “starých dobrých časů“. Pro seniory je venčení psů moţností k navázání sociálních kontaktů a navíc, jak uvádí Veselovský (2000:103), je prokázáno, ţe lidé, vlastnící domácí mazlíčky, ţijí déle, protoţe zvířata pomáhají překonat celé komplexy konfliktních situací, stres a pouhá jejich přítomnost sniţuje krevní tlak. Pejskařská kultura ale není pouze záleţitostí osamělých a starších občanů. Preisler (2008:102) poukazuje na stále rostoucí počet mladých lidí, které na jejich cestách provázejí psi. Lenderová (2005) připomíná oblibu pořizování psa jako “pomůcku“ pro učení se zodpovědnosti u dětí. „Psi jako “vzory sociálních rolí“ předvádějí dětem v praxi, jak chápeme obětavost, věrnost, odvahu, inteligenci a další společensky prospěšné hodnoty“ (Caras,

15

1999:88). Mnoho lidí si také pořizuje psa jen tak pro radost a potěšení či ostrahu domu. Samostatnou kategorií jsou pak lidé, kteří si pořizují psa kvůli dotvoření vlastní image. Společenská hodnota psa se podle Veblena (1999:112) odvíjí od jeho vzácnosti a pořizovací ceny. Jinými slovy je pes poloţkou okázalé spotřeby majitele. Rozvíjející se studium psů a jejich schopností umoţnilo také jejich vyuţívání jako sluţebníků lidí. Psi se stali terapeuty handicapovaných lidí, očima nevidomých, nepodplatitelnými pomocníky policistů či neohroţenými kolegy záchranářů. Pes je tedy nepostradatelný všude tam, kde člověk ani technika nestačí (Preisler, 2008:80). Oblíbenost a značná psí přizpůsobivost umoţňuje psům proţít skvělý ţivot, ale také připouští jejich přetváření k potřebám lidí a k téměř úplnému potlačování jejich přirozených reakcí. Například slepečtí psi: „Tato zvířata jsou vycvičena, aby se vzdala téměř všech svých přirozených instinktů a slouţila jinému člověku, ve kterém ani nevidí nadřazeného jedince“ (Webster, 1994:203). Na jedné straně tedy pomáhají lidem, ale na straně druhé je důrazně potlačována jejich přirozenost. V poslední době také dochází k rozmachu psích sportů, činností, které vyţadují dokonale koordinovanou spolupráci lidí a jejich “čtyřnohých miláčků“. Mezi nejoblíbenější sporty patří zejména agility, tedy jakýsi psí parkur, kdy pes probíhá předem stanovenou tratí. K dalším sportům, které představuje Masopust (2008), patří flyball 12, dogdancing, čili tanec se psem, dogfrisbee,

tj.

aportování

plastových

létajících

talířů,

dogtreking,

tj.

vytrvalostní běh majitele se psem na sto a více kilometrů, které jsou rozděleny do několika etap a spojeny s kempováním v přírodě. Další je mushing neboli 12

Utkávají se v něm dvě čtyřčlenná druţstva na dvou stejných flyballových dráhách. Kaţdá dráha se skládá ze čtyř stejných skokových překáţek a flyballového boxu, který vystřeluje míček. Kaţdý pes musí proběhnout dráhu, chytit odpálený míček a vrátit se do cíle, poté vybíhá další z druţstva. (Zdroj: http://www.flyball.cz/)

16

závody psích spřeţení, canniscross, tj. běh nebo jízda na kole se psem nebo se také dá se psem věnovat klasické sportovní a sluţební kynologii či záchranářskému výcviku. Pro náročnější cvičitele je vhodná disciplína obedience čili dokonalá poslušnost psa. Rozvoj činností, jeţ je moţné provádět společně se psy, vede k jejich všeobecné upotřebitelnosti a kaţdý si tak můţe vybrat, co se mu líbí, na co má čas a peníze (Preisler, 2008:67-68). Pes má tedy v moderní společnosti své nezastupitelné místo jako partner lidí v soukromí, v práci i při trávení volného času.

1. 3. 1. Pes jako sociální aktér S masovým

rozvojem

vyuţívání

psů

jako

domácích

mazlíčků

a společníků dochází k rozšiřování role psa jako sociálního aktéra. Pes kaţdodenně vstupuje do interakce s lidmi, ţije v centru společnosti lidí, v lidské “smečce“, i kdyţ sám není člověkem (Kouřil, 2002:2). Po odebrání štěněte matce pes mnohdy uţ nezaţije bliţší sociální kontakt s příslušníky vlastního druhu. „Jedinou příleţitostí se mu stávají krátké chvíle, kdy se na konci vodítka při procházce v parku snaţí chovat jako pes a je za to příkře trestán svým majitelem“ (Webster, 1994:195). Kouřil (2002) se ve své práci zabývá tím, zda je moţno zařadit psa d o kategorie kultury či přírody. Do kategorie přírody pes patří z hlediska přirozenosti svých reakcí, autenticitě svých projevů, nemoţnosti morálního či hodnotového jednání i vizuálních proporcí (Kouřil, 2002:8). Do kategorie kultury psa Kouřil (2002:9) řadí právě díky dlouhé době, po niţ pes pobývá v lidské společnosti. Člověk psy chová, řídí jejich reprodukci, mění jejich exteriér či potlačuje nebo naopak vyzdvihuje poţadované vlastnosti. Na otázku, zda je pes příslušníkem kategorie přírody nebo kultury ne ní jednoznačná odpověď. Pes stojí někde mezi těmito kategoriemi a jeho zařazení závisí na konkrétní situaci a na tom, jak my sami konstruujeme kategorie přírody a kultury (Kouřil, 2002:11). Kdyţ pes uteče za zajícem, napadne nás 17

jednoduché vysvětlení: pes je šelma a to s sebou přináší fakt, ţe veškeré pohybující se předměty povaţuje za svůj cíl. Je to tedy zcela přirozené. Naopak, pokud sledujeme psíka s mašlí na hlavě, slunečních brýlích, ověšeného šperky a kabelkou, ani nás nenapadne si myslet, ţe tento tvor je přírodním konstruktem. Zvíře do určité míry vţdy zůstane zvířetem, ale dnešní psi jsou spíše umělými konstrukty, protoţe jsou “utvářeni“ v průběhu chovu a výcviku (Hejhalová, 2003:19). Dalším

zvýznamněním

místa

psa

v lidské

společnosti

je

jeho

pojmenování. „Dát někomu jméno je uznáním jeho individuality, toho, ţe dotyčný tvor má vlastní identitu a je pociťován jako osobnost “ (Coren, 2001:43). 13

Avšak

pro

psy

zůstává

největší

překáţkou

pro

zaujmutí

plnohodnotného místa po boku člověka a dosaţení uznání plných sociálních práv a kompetencí absence znalosti jazyka (Hejhalová, 2003:23). Tedy řeči, kterou my lidé pouţíváme v běţné komunikaci. Neznalost lidského jazyka ovšem neznamená, ţe by psi neuměli komunikovat. Psí řeč lze povaţovat za jednoduchý jazyk se stejnými pravidly a rysy, jeţ pouţíváme při komunikaci s malými dětmi (Coren, 2001). Psi se s námi tedy dorozumívají, a to pomocí mimiky obličeje, postoje, zvukových efektů, či pohledy. Vztah se psem člověka obohacuje a je přínosem v etické, estetické i sociální oblasti (Veselovský, 2000:103). Psi jsou účastníky sociálního světa. Pes je tmelitelem rodiny, členem nad jehoţ osudem se celá rodina semkne, náhradou dítěte při tzv. syndromu opuštěného hnízda 14, zprostředkovatelem nových sociálních vztahů 15, reprezentací majitele či konzumním statkem. K ţivotní pohodě psa přispíváme tím, ţe si jej ceníme, jako jednotlivce, ať uţ z důvodů citových či ekonomických (Webster, 1994:194). Avšak v sociálním světě nemůţe existovat sám o sobě a potřebuje garanta (majite le). Jak uvádí Hejhalová (2003: 25), garant (majitel) psa vlastní, ale zároveň má povinnost se 13

Lidé, neuznávající psy jako individuality pouţívají generalizující označení typu tvor, zvíře, kdyţ o nich mluví (Coren, 2001:43). 14 Syndrom opuštěného hnízda znamená adaptační psychické potíţe (někdy i duševní závady a poruchy) rodičů, jejichţ dospělé děti se odstěhovaly. (Kozmová,K.: Prázdné místo po dětech vyplňte koníčky, 2009. Dostupné na http://www.denik.cz/moje_rodina/moje_rodina_poutak20090213.html) 15 Pes je neutrálním, bezpečným tématem k navázání konverzace (Hejhalová, 2003:7).

18

o něj starat, nesmí ho týrat a musí na něj dohlíţet, aby neohroţoval práva ostatních lidí a zvířat. V interakci se psem, ve vztahu ke psu předvádíme morální způsob modu ţití (Hejhalová, 2003:14). Pes má v lidské společnosti vyhrazeno místo v prostoru ovládaném člověkem, pomocí výběhu, boudy, vodítka jsou vymezeny jeho sociální podmínky v ţivotě (Preisler, 2008:11). Prostor, ve kterém se pes pohybuje, lze dělit na soukromý a veřejný (Kouřil, 2002: 43). V soukromém prostoru, tedy v obydlí majitele, má pes relativní svobodu, v rámci pozemku majitele se můţe pohybovat volně. Na veřejném prostoru je pes omezen pravidly , která se týkají jeho pohybu (připoutání na vodítko) i ustrojení (obojek, náhubek, vodítko). Pes je brán jako potencionálně nebezpečné zvíře, a proto musí být tato moţnost jeho projevu minimalizována. Kdyţ pes překročí danou hranici a stane se nebezpečným pro svoje

okolí, nemůţe

být

jednoduše z kulturního

společenství lidí vyloučen do prostředí nezkrotné přírody, ale je na základě rozhodnutí člověka usmrcen (Kouřil, 2002:47). Pro domestikovaného psa, jehoţ veškeré potřeby zajišťuje člověk, jiţ neexistuje alternativa ţivota ve volné přírodě. Ze zdivoče lého psa se uţ nikdy nestane vlk (Komárek, 2008:274). Dnešní pes uţ nemá potřebu (a ani moţnost) ţít ve smečce vlastního druhu, má potřebu ţít ve společnosti člověka, který se pro něj stal nutným zdrojem existence (Preisler, 2008:10). Osud psa tedy leţí plně v rukou jeho majitele, který ovšem také podléhá určitým pravidlům, jeţ jeho vztah a povinnosti ke psu upravují. Pes je na člověku závislý, ale člověk si většinou řídí svůj plán podle potřeb psa (Hejhalová, 2003:17). „Pes by bez nás neexistoval, ale není snadné si představit, co bychom byli bez něj my“ (Caras, 1999:76). Zůstává tedy otázka, kdo si koho ochočil.

19

1. 3. 2. Pes jako kynologický objekt „Pes je jediným zvířetem, u něhoţ člověk nešlechtil jen vzhled a pracovní schopnosti, ale také soustavně povahu, klidně můţeme říct schopnosti duševní“ (Kholová, 1987:35). Kynologie je organizovaná činnost zaměřená na studium psího chování (Abrantes, 2007:95) a jeho následného vyuţití v chovu, šlechtění a výcviku. Kynologie však nemá status vědy, její obsah je saturován z podpůrných, příbuzných oborů, coţ je potřebné k zajištění správného rozhodování a konání (Preisler, 2008:99). Není to tedy obor, který by se dal studovat na univerzitách a lidé, zabývající se psí tématikou jsou laikov é a nadšenci s určitou úrovní odborných znalostí, coţ můţe mít za následek málo objektivních informací o problematice chovu psů pro veřejnost (Sehnerová, 2001:10). Tím nelze kynologii zatracovat, ale absence akademického zázemí jí ubírá na věrohodnosti. Pes je pro kynology ţivým materiálem, který lze chovem a výcvikem formovat (Wachtel, 1998). Hlavní kynologickou organizací u nás je Českomoravská kynologická unie (ČKMU), která sdruţuje chovatelské kluby, pořádá výstavy, školí rozhodčí na exteriér, vede své plemenné knihy a vydává rodokmeny (Šebková, 2007:25). Na mezinárodní úrovni řídí kynologickou činnost Féderation cynologue internationale (FCI), která vypracovává a schvaluje předpisy oficiálních standartů jednotlivých plemen (Procházka, 1994:234). Obě organizace pořádají přehlídky a výstavy psů, jeţ mají za cíl především popularizovat a propagovat dané plemeno a celou kynologii. Hlavní funkce kynologie tedy spočívá ve správném chovu a výcviku psů pro ţádoucí výkony. Počátky řízeného chovu psů můţeme poloţit do polov iny 19. století (Wachtel, 1998:32-33). Člověk zjistil, ţe uţitečnost psů lze vylepšit, a to tak, ţe bude připouštět k páření jen špičková zvířata s poţadovanými vlastnostmi (Webster, 1994:205). Od té doby bylo vyšlechtěno mnoho nových plemen určených vţdy pro konkrétní účel. Dnes dochází ke šlechtění ve dvou liniích, v linii pracovní, kdy psi jsou šlechtěni za účelem co nejlepšího výkonu a v linii výstavní, kdy jde především 20

o dokonalý exteriér (Šebková, 2007:105). Proti tomuto rozdělení se staví Preisler (2008), který nabádá spíše k přihlíţení k povaze psa neţ k dokonalému exteriéru a poukazuje na dnešní trend šlechtění psů. Ten je zaměřen na vytváření krásy bez duše. Podobně se k danému problému staví Šebková, která uvádí: „Exteriér musí být vţdy funkční povahy a není-li krása a výkon spolu v souladu, ztrácejí “krásná“ zvířata bez odpovídajícího pracovního uplatnění svůj smysl“ (Šebková, 2007:105). Snaha o exteriér co nejvíce podobný standardu daného plemena vede k příbuzenské plemenitbě, která má ve svém důsledku katastrofální dopady na ţivotaschopnost plemene (Wachtel, 1998). Wachtel dále pokračuje: „Šampioni jsou nutní pro propagaci plemene. Pro budoucnost plemene, jeho zachování v dostatečné genetické variabilitě, ţivotaschopnosti, v dobrém genetickém zdravotním stavu je cenný kaţdý, třeba “jen dobrý“ jedinec“ (Wachtel, 1998:6). Při příbuzenské plemenitbě můţe docházet k výskytu anomálií jako je atrofie sítnice, epilepsie, dysplázie kyčelního kloubu, onemocnění k ůţe a sliznic, k dýchacím problémům a podobně (Webster, 1994:206). Proto dnes autoři, zabývající se chovem psů, nabádají k maximální moţné nepříbuzenské plemenitbě za účelem zachování co nejvyšší genetické variability jako prevenci před výskytem anomálií, které ztrpčují psům ţivot. Kynologie dále někde stále ještě prosazuje trend čisté rasy na úkor míšenců čili psů bez průkazů původu. Jako hlavní důvod je uváděna nemoţnost předpovědění chování psa v dospělosti či moţné skryté genetické vady, coţ můţe vést k mnoha nepříjemnostem (Palmerová, 1993:24-25). Ale „míšenci jsou stejně citliví, milí a potřební, jako psi s rodokmenem a dokonale plní funkci společníků člověka“ (Caras, 1999:86).

21

1. 3. 3. Pes jako objekt práva Vymezení existence psa v lidské společnosti se děje skrze právo. „Obecně se vychází z předpokladu, ţe v systému práva České republiky je zvíře věcí, přičemţ v celém našem právním řádu neexistuje ustanovení, které by „zvíře“ jako „věc“ přímo definovalo“ (Doušek a Doušek, 2002:42). Naopak existují ustanovení, která definují zvíře jako ţivého tvora. Jde například o zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, kde je v § 1 uvedeno: „Účelem zákona je chránit zvířata, jeţ jsou ţivými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení, před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny byť z nedbalosti člověka“ (Doušek a Doušek, 2002:42). Stejně tak v zákoně č. 166/1999 Sb. o veterinární péči je pes v širším pojetí zahrnut do kategorie „zvíře“ a v případě, ţe se jedná o konkrétní druh, je uveden přímo pojem „pes“ (Doušek a Doušek, 2002:42). Pes je tedy z hlediska práva ţivým tvorem, který má právo na péči a slušné zacházení. Zákon také dále vymezuje jeho působnost v lidské společnosti. V § 4 zákona č. 166/1999 Sb. o veterinární péči je uvedeno, ţe majitel psa je povinen chovat zvíře způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyţadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav (Doušek a Doušek, 2002: 29). Při pohybu ve veřejném prostoru ukládá například vyhláška statutárního města Brna 16 vlastníkovi psa povinnost mít psa na vodítku či v případě volnosti opatřit zvíře náhubkem. Zásadní povinností majitele psa ve veřejném prostoru je odklízení psích exkrementů. Zákon č. 512/1992 Sb. o myslivosti §21 umoţňuje myslivecké stráţi usmrtit psa, pokud je ve vzdálenosti větší neţ 200 metrů od nejbliţšího trvale obydleného domu a hledá zvěř, plíţí se k ní či ji pronásleduje (Kühnelová, 1999:61). Vlastník psa tedy nesmí výkonem svého vlastnického práva omezovat práva ostatních občanů nebo jiných ţivých tvorů (Doušek a Doušek, 2002:43).

16

Vyhláška č.13/2006 (dostupná na http://www.brno.cz/index.php?nav01=33&nav02=4024&nav03=1530&nav04=1531&nav05=12293).

22

Ve veřejném prostoru existence majitele a psa splývá, protoţe vlastnictví zavazuje (Kouřil, 2002). Vlastnit psa tedy znamená přejímat za něj zodpovědnost při situacích, kdy pes ublíţí jiné osobě na zdraví nebo poškodí či zničí věc jiného vlastníka (Doušek a Doušek, 2002:45). Majitel psa je tedy v lidské společnosti jeho garantem. Má také navíc povinnost dát psa kaţdoročně očkovat proti vzteklině (Doušek a Doušek, 2002:32) a platit za drţení psa kaţdoročně poplatek, jehoţ výše závisí na konkrétních obcích 17.

1. 3. 4. Obraz psa v “expertní literatuře“ 18 Proto, abych zjistila, jak psa prezentují autoři knih o psech, jsem zvolila knihy s tématikou, která reprezentuje dimenzi o uspokojování potřeb psa v empirické části mé práce. Ve vybraných knihách 19 jsem se snaţila najít názory autorů na psa ve vztahu k člověku, role, které jsou psovi přidělovány, potřebnou péči o psa a moţné etické problémy v problematice okolo psů. Pes je pro autory přítelem, partnerem člověka, jehoţ existence a celková pohoda ţití se odráţí od pozornosti a starostlivosti majitele. Digby (2005:8) uvádí: „Psi poskytují lidem podporu a ochranu – fyzickou i psychickou – po tisíce let, a to nejmenší, co lidská rasa můţe po tak dlouhém vztahu učinit, je zajistit, aby její domácí zvířata byla šťastná a mohla uplatnit své schopnosti“. Truhlář (2001:102) upozorňuje na jinou funkci psa: „Pes představuje pro člověka v městském bytě často jediný můstek k přírodě a vnáší do jeho ţivota radost a pohodu“. Dále dodává, ţe pes je ideálním společníkem pro člověka ve

17

Sazba z drţení psa v městě Brně je 240 Kč/rok, za kaţdého dalšího psa majitel platí 360 Kč/rok, přičemţ pro občany s jakýmkoli druhem důchodu je sazba 90 Kč/rok za jednoho psa a 150 Kč/rok za kaţdého dalšího psa. (Zdroj: http://www.turany.cz/index.php?nav01=8837&nav02=8842&nav03=9470&nav04 =10027) 18 Spojení expertní literatura jsem dala do uvozovek, protoţe není moţné říci, do jaké míry jsou lidé, píšící knihy o psech experty na danou problematiku. Zda vyuţívají vědecké poznatky nebo pouze své zkušenosti. 19 Fesik, N. A.: Haf, jsem zdráv, léčí mě homeopat; Desenský R.: Jak poznat psí duši; Digby, H.:Péče o psa; Schäfer, S.: Zdravá výţiva pro psa; Truhlář, P.: Pes v bytě.

23

všech fázích jeho ţití. V dětství je oporou při získávání zkušeností, v dospívání péče o psa pomáhá překlenout krizové období, kdy mladí lidé často inklinují k alkoholu a drogám, v dospělosti se pes podílí na způsobech vyuţívání volného času, čímţ nás jakoby nutí k pohybu a udrţování se v dobré fyzické kondici, a ve stáří je nám pes oporou v osamění. Pro Desenského (2008:193) je pes partner člověka, přičemţ člověk by měl být o kousek nad psem a tím mu vytyčovat hranice jeho působnosti. Také Fesik (1996:12) připouští moţnost vytvoření pevného pouta ve vztahu majitel – pes. Pes je tedy chápán jako člen rodiny, v jejímţ rámci podléhá autoritě člověka. Co se týče péče o psa, je nejdůleţitější podle Desenského (2008:18), aby majitel porozuměl jeho způsobům. Jak sám potvrzuje: „Podle mě nestačí jenom vycvičit psa, ale je třeba také naučit jeho pána, jak s ním má pracovat“. Majitel psa by tedy měl svému psovi rozumět, všímat si jeho reakcí a umět je správně vyhodnotit (Desenský, 2008:40). Ke standartní péči o psa patří kvalitní strava, přičemţ její doporučená podoba se u autorů různí. Schäfer (2008:8) doporučuje B. A. R. F. (bone and raw food) tj. kosti a syrová strava a varuje před krmením psa průmyslově vyráběnými krmivy: „Ne kaţdý pohodlný zvyk, ne kaţdý po léta přejímaný vzor a uţ vůbec ne tradiční výroky takzvaných expertů na výţivu, které nám věčně znějí v hlavách, jsou zárukou pravdivosti a zachování zdraví našich psů“. Krmení psa barfováním čili syrovou stravou připravovanou doma vychází z jídelníčku divokých předků psa, kteří ţerou syrové maso a kosti, ale i ovoce, různé bobuloviny nebo i trávu a byliny (Schäfer, 2008:11). Barfování má svá přísná pravidla. Strava nesmí být uvařená, protoţe varem se ztrácejí vitamíny a důleţité ţiviny. Ovoce a zelenina musí být rozmixovány, aby pes lépe strávil celulózu. Zelenina by měla být čerstvá, nejlépe v bio kvalitě a taková, která se vyskytuje v daném ročním období a tudíţ za sebou nemá dlouhou cestu. V zásadě je podle Schäfer (2008) syrová, správně vybraná strava dostatečná, ale dnešní potraviny uţ podle ní nemají ţádoucí obsah vitamínů 24

a ţivin, které organismus potřebuje, proto doporučuje přidávat ke stravě různé doplňky, jako je vitamín C, řasy spirulina a chlorela a různé bylinky a oleje. Digby (2005:172) naopak uvádí argument proti krmení čerstvou stravou: „Někteří majitelé dávají přednost čerstvým pokrmům, jsou však náročné na čas a navíc průzkumy ukazují, ţe zhruba 90% pokrmů připravovaných doma postrádá nutriční vyváţenost“. Průmyslově vyráběná krmiva pro ni znamenají jistotu v podobě etiket na balení, které uvádějí, co dané krmivo obsahuje. Podle Truhláře (2001:33) jsou granulované směsi úsporou času a zvyšování lidského pohodlí na úkor psa, navíc jednoduchým dávkováním svádí k nedodrţování doporučených dávek a překrmování. Z hlediska optimální stravy psa se tedy autoři v názorech rozcházejí. V ostatních úkonech, které povaţují za standardní v péči o psa, se naopak shodují, tedy především Digby (2005) a Truhlář (2001), ostatní autoři péči o psa ve svých knihách neřeší. Důleţitá je zejména hygiena, čistění očí, uší, drápů, análních ţláz a také zubů, na coţ existují specielní zubní kartáčky i pasty. Péče o tlapky psů, a to hlavně ve městech, kdy psi chodí často po asfaltu či v zimě po zasolených silnicích, je také velice ţádoucí. Jako dobrou variantu v péči o tlapky uvádí Truhlář (2001:73) boty pro psy, které jsou podle něj velice kvalitní a dobře chrání nohu. Nevýhodou je jejich cena a fakt, ţe ne kaţdý pes je snese. Digby (2005:183) uvádí dále vyčesávání. „Vyčesávání však neprovádíme pouze z kosmetických důvodů, slouţí také k odstranění trnů, semínek a písku, které uvízly v srsti během procházky a v neposlední řadě vede ke zjištění blech a jiných koţních parazitů“. Vyčesávání je tedy důleţité u všech plemen psů, další péče jako je koupání nebo stříhání se odvíjí od kaţdého plemene zvlášť a důleţitou roli při určování standardní péče hraje vůle majitele. Koupání Truhlář (2001:37) doporučuje, kdyţ pes zapáchá, má parazity nebo majitel touţí po krásné srsti. „Jestliţe se váš pes mimořádně neušpiní nebo nepáchne, bude zřejmě potřebovat koupel vţdy aţ po několika měsících (ačkoliv některá plemena by se podle chovatelů neměla koupat vůbec)“ (Digby, 2005:190).

25

Některá plemena by se tedy koupat neměla, ale záleţí na vůli a potřebě majitele. Dále se autoři věnují problematice kastrace psa. Kastrace podle nich řeší moţná budoucí rizika vzniku nádorů pohlavních ţláz a je konečným řešením nechtěného nakrytí u fen a u psů řeší útěky za háravými fenami a neţádoucí chování. Negativním důsledkem kastrace je poté sklon k obezitě a moţné komplikace s udrţením moči. O kastraci by měl rozhodovat majitel vţdy po poradě s veterinářem. Z hlediska etiky autoři poukazují zejména na přístup majitele ke psu. Správný přístup začíná jiţ s výběrem daného plemene. „Pro výběr plemene se nemůţeme rozhodovat pod vlivem emocí po zhlédnutí filmu nebo přečtení románu. Pokud máme tato zvířata rádi, nemůţe nám být lhostejná historie vývoje plemene a smysl, pro který vzniklo“ (Truhlář, 2001:11). Člověk by tedy měl při výběru psa zohledňovat svou bytovou situaci i moţnosti. Desenský (2008:292) se staví proti zasahování do přirozenosti psa z jejich

přirozeného

prostředí,

které

je

nahrazeno

a vytrhování psů prostředím

uměle

vytvořeným. Lidé by měli přizpůsobovat výběr plemene psa jeho přirozeným potřebám. Desenský (2008:73) dále odmítá usmrcování agresivních psů, jejichţ nezvladatelnost je podle něj vţdy vinou majitele, protoţe jak uvádí, p es je vţdy obrazem svého pána. „Pes není bytový doplněk, ani prostředek k vylepšení naší image. Zákon nemůţe povolávat k zodpovědnosti psa, který někoho zabil, pes je vţdy vizitkou majitele“ (Desenský, 2008:76). Problém tedy začíná v situaci, kdy si majitel vybere psa, který bude potvrzovat jeho image, ale nebude na něj mít čas. To se projeví v jeho nezvladatelnosti. „Mnozí kynologové si myslí, ţe převýchova agresivních psů nemá smysl, bestie je třeba utratit, protoţe míra agresivity je podle jejich názoru dána geneticky. Já jsem přesvědčený o opaku. My jsme psům ţivot nedali, tak proč jim ho brát“ (Desenský, 2008:183). Předcházení

problému

s nezvladatelným

psem

vychází

uţ

z rozhodnutí

o výběru plemene. K ukončení ţivota psa ze zdravotních důvodů se staví 26

Desenský (2008:18) rozhodně: „Léčím, co to jde, kdyţ je stav nezvratný, nenechám zvíře trápit“. Podobně uvádí Digby (2005:206): „Čelit smrti je těţké, ale pokud se pes trápí, ukončit jeho utrpení je největší laskavost, kterou mu ještě můţete prokázat“. Podle Fesika (1996:13) by se mělo k euthanásii přistupovat aţ tehdy, pokud člověk vyzkoušel všechny dostupné varianty léčby. Tedy kromě moderní medicíny i homeopatickou léčbu, která spočívá v individuálním přístupu ke psům a v podávání homeopatických léčiv, která se připravují z anorganických, rostlinných a ţivočišných surovin (Fesik, 1996). Problematice týkající se psů a péče o ně se věnuje také mnoho internetových stránek. Jejich analýza je však nad rámec mé práce. Odkazy na některé internetové stránky pouţívám dále v textu.

1. 4. Služby a výrobky pro psy Nabídka sluţeb a výrobků pro psy ve světě i v České republice je velmi široká. Proto pro lepší přehlednost budu sluţby a výrobky členit podle moţnosti jejich uplatnění při uspokojování potřeb psa. Je to hledisko zdraví a welfare, výţivových standardů, ţivotního prostoru, psychické pohody a vzhledu a nelze opomenout hledisko uspokojování potřeb majitele psa. Budu tedy při členění vycházet z dimenzí, z nichţ jsem vytvářela otázky do rozhovorů s respondenty. Z hlediska zdraví a welfare jsou pro psa nepostradatelní veterináři. Veterinární medicína udělala v posledních letech velký posun, existují speciální kliniky, které se zaměřují na konkrétní problémy psů. Vyuţívá se ultrazvuk při zjišťování

vnitřních

zranění,

elektrokardigrafická

diagnostika

(EKG)

u

onemocnění srdce či laser při odstraňování zubního kamene. Psi mohou také darovat krev, která se poté pouţívá při léčbě ostatních psů. 20 V akutních případech je k dispozici speciální psí sanitka. Při pohybových onemocněních psů nebo při ochrnutí je moţné vyuţívat speciální invalidní voz íky pro psy 20

Zdroj: http://www.vetcentrum.cz/stodulky/darci

27

(příloha č.1, obr. 1 a 2), které jim mají usnadňovat pohyb. Také psí obezita, způsobená překrmováním a nedostatkem pohybu, uţ má dnes řešení. Existují totiţ pilulky na redukci hmotnosti psů (příloha č. 1, obr. 3). Další moţností, jak zlepšit ţivotní pohodu psa, je moţnost zajít s ním do lázní či na masáţe. Obě sluţby pro psy se vyskytují jak ve světě, tak i v České republice. Zatím jediné psí lázně v České republice, v Niţboru u Prahy, nabízejí moţnost aromakoupelí, které díky „jedinečnému sloţení přírodní lázně z Japonského a Mrtvého moře působí blahodárně na srst, kůţi a mysl. Koupel je velmi bohatá na minerály a během několika minut uvolňuje svaly a celé tělo unavené po fyzické nebo psychické zátěţi 21“, dále perličkových masáţí či perličkových masáţí s ozónem či aromaterapií spojených s masáţemi. „Při pouţití těchto aromamasáţí jsou nasazeny různé aromatické oleje a posilovací látky, které pozitivně působí na srst. Tím se váš miláček uzdraví a uklidní. Tyto masáţe posílí a prohloubí spojení (pouto) mezi člověkem a zvířetem 22.“ V nabídce jsou dále thalasso terapie, tedy systém mořské terapie, která se skládá z míchání bahenních ingrediencí vyrobených v různých částech svě ta spolu s mořským bahnem a extraktů z chaluh, které mají zlepšovat srst a pokoţku psů nebo různé regenerační zábaly (proteinové, z mořského bahna, palmového oleje či na vybělení srsti u světlých plemen). U nás je tedy rozvoj oboru psího lázeňství teprve v počátcích, ve světě je tato péče o psy běţná. Ţivotní prostor bývá psovi v domácnosti majitele vyhrazen buď přímo v domě či ve venkovním okolí domu. V obou případech bývá psovi vyznačeno jeho soukromé místo, na které se mu umístí bouda či pelech. Dnes uţ není problém si ze široké nabídky polštářů, pelechů či psích příbytků vybrat (příloha č. 1, obr. 5, 6). Existuje také široká paleta tašek či přepravek na psy nebo také kočárků pro psy (příloha č. 1, obr. 4). Pokud nemá majitel psa čas jít se psem na procházku, existují sluţby nabízející hlídání či venčení psů.

21 22

Zdroj: http://www.psi-salon.eu/index1.html tamtéţ.

28

V případě nutnosti funguje i psí taxi, které můţe dopravit psa k veterináři nebo za příbuznými na chalupu 23. Psí strava závisí plně na moţnostech majitele. Na trhu existuje nepřeberné mnoţství granulovaných či konzervovaných směsí pro psy různé úrovně kvality. Zpestřením psí stravy můţe být návštěva psích pekáren či restaurací, kde majitel i pes stolují u jedné tabule. Psí pekárny fungují v řadě států světa i v České republice a nabízejí hlavně sušenky či pamlsky pro psy vyráběné z kvalitních a hlavně pro psy neškodných surovin. Na trhu se objevují i různé varianty lidských neřestí v psí formě, jako je například psí pivo 24. Pes a jeho vzhled jsou pro mnohé reprezentací majitele. Na úpravu vzhledu psů se zaměřuje mnoho sluţeb pro psy. Přes klasické salóny, kde se pes koupe, stříhá a čistí se mu oči, uši či anální ţlázky se dostává do módy i dobarvování srsti (příloha č. 1, obr. 7) nebo lakování drápků. Také psí oblečení má mnoho různých variant, od oblečků na denní nošení, přes společenské šaty, aţ po plavky a ţupánky (příloha č. 1, obr. 8 - 11). Oblíbené je zejména sladění oblečení majitele se psem. Psi mají tedy vlastní psí butiky, kde si mohou vybrat oblečení pro kaţdou příleţitost, i s botami. K luxusním oblečkům patří také luxusní doplňky v podobě šperků či různých ozdob (příloha č. 1, obr. 12 - 15). Na problémy psychického rázu u psů existují také specialisté, psí psychologové, kteří se snaţí pomocí různých terapií napravit neţádoucí chování psů. K navození psychické pohody psa slouţí také různé psí aktivity. Jednou z nich je i doga (dog yoga) neboli psí jóga, která slouţí k upevnění pouta mezi majitelem a psem. Majitelé se zde učí, jak pomocí klasických cviků či speciálních masáţí zklidnit svého psa 25. K upevnění psychické pohody psa slouţí také psí školy či školky, kde se pes učí vycházet s ostatními příslušníky

23

např. http://www.mamradpsa.cz/index.asp?menu=809 Zdroj: http://www.lidovky.cz/psi-pivo-voni-po-hovezim-08v/ln_noviny.asp?c=A081202_000136_ln_noviny_sko&klic=228868&mes=081202_0 25 Zdroj: http://www.eastyoga.com/doga.html 24

29

svého druhu. Ideální dovolenou se pak pro majitele a psa můţe stát psí tábor, na kterém se pes učí nové dovednosti. Novinkou při bránění nechtěného nakrytí feny se stává dočasná antikoncepce pro psy (samce). Preparát Supreloin se aplikuje pod kůţi psů a ti se tak na 6 měsíců stávají neplodnými. V souvislosti s tím by se mělo i upravit jejich agresivní chování způsobené nenaplněným sexuální m pudem 26. V případě úmrtí psa má majitel také několik moţností, jak naloţit s tělem. V České republice existuje zatím pouze jedno krematorium zvířat a to v Brně a několik zvířecích (psích) hřbitovů. Ve světě jsou tyto sluţby pro psy běţnější. Pro naplňování potřeb majitele psa slouţí specialisté na výcvik, aby byl pes dobře ovladatelný, psí hotely, lišící se přístupem ke psům

i vybavením

nebo specializované psí chovy, jako střediska informací o daných plemenech. Majitel si také můţe svého psa pojistit, coţ mu ušetří finance při úrazech či chirurgickém ošetření 27. Speciální sluţbou pro občany, kteří nevlastní psa a občas zatouţí po společnosti či rozptýlení, existuje půjčovna psů. V Asii se také rozvíjí firma, která nabízí klonování psů na míru 28.

26

Zdroj: http://www.virbac.cz/suprelorin.html Zdroj: http://www.slavia-pojistovna.cz/pojisteni-psu-kocek 28 Zdroj: http://www.lidovky.cz/dokonale-psi-kopie-0nz/ln_noviny.asp?c=A080806_000049_ln_noviny_sko&klic=226880&mes=080806_0 27

30

2. EMPIRICKÁ ČÁST 2. 1. Projekt výzkumu 2. 1. 1. Kontext výzkumu Vycházím z teorie Anthonyho Giddense o expertních systémech, jimiţ jsou myšleny realizované technické systémy nebo odborné expertizy, které organizují určité oblasti fyzického a sociálního prostř edí, ve kterém dnes ţijeme (Giddens, 1998). Touto teorií autor poukazuje na specializovanost dnešní společnosti, z níţ vyplývá závislost našeho ţivota na rozhodnutích expertů. Z hlediska naší problematiky to znamená přenechávání starosti o psy expertům v dané oblasti, ať uţ se jedná o veterináře, psí kadeřníky či odborníky na výţivu. Ovšem experti nejsou pouze lidé, kteří vědí, jak se nejlépe o p sa starat, aby mu nic nechybělo. Jsou to totiţ právě oni, kdo vytvářejí stále nové a nové potřeby psa, které my, poté co jsou schváleny a vřele doporučeny, ochotně uţíváme. Pes v dnešní společnosti často není brán “pouze jako zvíře“, ale často jako téměř rovnocenný partner člověka. Jak uvádí Kouřil (2002), pes stále osciluje mezi zařazením do přírody, z hlediska přirozenosti svých reakcí a kultury z hlediska vyumělkování člověkem, který záměrně vyzdvihuje nebo potlačuje jeho určité povahové rysy. Často dle Kouřila (2002) také dochází k antropomorfizaci psa, tedy k situaci, kdy jsou psovi přisuzovány lidské vlastnosti. A jako se majitel snaţí zůstat fit, ţít zdravě a vypadat k světu, snaţí se stejnou péči, mnohdy bezpředmětnou aţ zbytečnou, dopřávat i svému “chlupatému miláčkovi“.

31

2. 1. 2. Cíle výzkumu Ve své práci se orientuji na existující expertní systémy, které svou činnost zaměřují na psy a působí na půdě města Brna. Budu zjišťovat nabídku sluţeb, míru vyuţívání i to, jak se experti staví k vyuţívání a vůbec nutnosti rozličných sluţeb pro psy. Skrze rozhovory s experty, lidmi, kteří v daných sluţbách pro psy pracují, budu zjišťovat jejich pohled na potřeby psa i majitele psa. Jinými slovy je tedy hlavním cílem mé práce, pomocí expertů a dostupných materiálů, odhalit obraz psa v současné brněnské společnosti.

2. 1. 3. Plán výzkumu Vzhledem ke snaze zachytit celistvost vztahů zkoumaného problému je můj výzkum kvalitativní studií, která se orientuje na expertní systémy v péči o psa v městě Brně. Tyto expertní systémy byly vyhledány pomocí internetu na základě náhodného výběru, v němţ hlavním kritériem bude zajímavost a atraktivnost nabídky daných sluţeb pro psy. Následně telefonicky kontaktuji provozovatele a poţádám je o interview, které bude, v případě souhlasu respondentů, zaznamenáno na diktafon a následně přepsáno.

2. 1. 4. Techniky sběru dat Můj výzkum se pokusí detailně popsat a pochopit zkoumaný jev, proto jsem se rozhodla pro kvalitativní typ výzkumu, a to konkrétně případovou studii. Při získávání potřebných dat budu vycházet z dostupných materiálů o zkoumaných institucích, jako jsou webové stránky, propagační materiály či tiskopisy, a také z rozhovorů s experty, lidmi, kteří v daných institucích pracují. Rozhovory s experty budou probíhat na základě předem připraveného rozhovoru, sloţeného z otevřených otázek. Základní technikou sběru dat bude tedy strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami. V pořadí otázek můţe 32

docházet během rozhovorů ke změně, jeţ můţe vyplynout z nutnosti reagovat na aktuální situaci během konverzace s respondentem. Rovněţ mohou být některé otázky z rozhovoru vypuštěny, a to tehdy, pokud jiţ respondent uvedl v některé ze svých předchozích odpovědí data, jeţ byla pro výzkum potřebná . Můţe dojít také k poloţení spontánních otázek, které mohou vyplynout ze situace při rozhovoru, jako doplňku ke strukturovanému rozhovoru. Rozhovory s experty plánuji provést pouze jednou, ovšem nemohu vyloučit potřebu dodatečného dotazování při nutnosti získat doplňující informace.

2. 1. 5. Formulace výzkumné otázky Hlavní výzkumná otázka: Jaký obraz psa vytvářejí experti v dnešní realitě města Brna? Obraz psa, který v dnešní době vytvářejí experti na půdě města Brna, budu zkoumat v následujících dimenzích: 1) nabídka sluţeb expertních systémů 2) názory na uspokojování potřeb psa - zdraví a welfare - ţivotní prostor psa - výţivové standarty - vzhled - psychická pohoda psa - potřeby ţivotního cyklu 3) názory na uspokojování potřeb majitele psa Indikátory zvolených dimenzí jsem zformulovala do otázek rozhovoru, jehoţ závěrečná podoba je uvedena v příloze č. 2.

33

ad 1) Nabídka sluţeb expertních systémů - nabídka sluţeb dané instituce - povědomí experta o podobných sluţbách pro psy ve městě Brně - spolupráce mezi provozovateli sluţeb pro psy v Brně - reflexe vývoje poptávky po sluţbách v čase - vlastní zkušenost s vyuţíváním sluţeb pro psy - standardní sluţby pro psy - standardní výrobky pro psy - nadstandardní sluţby pro psy - nadstandardní výrobky pro psy - vnímání etické hranice v nabídce sluţeb pro psy - vnímání etické hranice v nabídce výrobků pro psy ad 2) Názory na uspokojování potřeb psa zdraví a welfare - míra sociálního kontaktu se psem - pouţívání speciálních doplňkových přípravků pro psy - pravidelné provádění hygieny u psa ţivotní prostor psa - vymezení ţivotního prostoru psa v obydlí majitele - potřebný pohyb psa - nedostatečný pohyb psa a jeho důsledky výţivové standardy - experty doporučovaná strava psa - chyby ve stravování psa vzhled - minimální péče o vzhled psa - standardní péče o vzhled psa - nadstandardní péče o vzhled psa 34

- pouţívání kosmetiky při péči o vzhled psa - pouţívání oblečků pro psy psychický stav psa - faktory ovlivňující psychickou pohodu psa - tresty a moţnosti jejich uplatnění potřeby ţivotního cyklu - přípustné okolnosti kastrace či sterilizace psa a vliv zákroku na něj - přípustné okolnosti v utracení psa - varianty usmrcení psa - moţnosti nakládání s mrtvým tělem psa ad 3) Názory na uspokojování potřeb majitele psa - důvody pro pořízení psa - přípustnost chovu psa jako jatečního zvířete - znalosti před pořízením psa - moţnosti čerpání znalostí pro budoucího majitele psa - role expertů v péči o psa - důsledky nevzdělanosti majitele psa - moţnosti řešení důsledků nevzdělanosti majitele psa - moţná řešení problému nezvladatelnosti psa - extrémní varianty při potřebě zbavit se nezvladatelného psa - přípustné okolnosti při extrémních variantách

35

2. 1. 6. Výzkumný soubor Na základě analýzy dostupných materiálů týkajících se nabídky sluţeb pro psy ve městě Brně jsem oslovila následující experty, jejichţ pole působnosti je značně široké. Všem byla nabídnuta moţnost zůstat v anonymitě, které jedna z kontaktovaných osob vyuţila. Pro svůj výzkum jsem si tedy zvolila následující experty: 1. Petra Chlebničanová (24 let) – chovatelka a provozovatelka firmy Bully services, která se zaměřuje na profesionální sluţby o psy. 2. Eva Koukalová (34 let) – chovatelka, majitelka salónu pro psy Feride a dobrovolná pomocnice v psím útulku v Bučovicích u Brna. 3. Kristýna Šromová (32 let) – chovatelka a ředitelka krematoria zvířat. 4. Neli

Stagneva

(nechce

uvádět

věk)

–

chovatelka,

návrhářka

a

příleţitostná švadlena oblečků pro psy a provozovatelka obchodu yorkiefashion. 5. zaměstnankyně útulku – vyslovila přání zůstat v anonymitě. 6. MVDr. Hana Ţertová (53 let) – chovatelka a provozovatelka etologické poradny zaměřené na problematické chování psů a koček.

2. 2. Prezentace výsledků a interpretace Prezentace výsledků a jejich interpretace vychází z rozhovorů, které jsem provedla, a téţ z dostupných materiálů, jako jsou internetové stránky, tiskopisy či informační bulletiny o vybraných sluţbách pro psy. Ty jsou doplněny zjištěními z teoretické části. Výsledky jsou pro lepší přehlednost rozčleněny do následujících oddílů, které kopírují mnou vytvořené dimenze, do nichţ byly rozděleny

otázky

v rozhovorech.

Poznatky

získané

ve

výzkumu

shrnu

v celkovém závěru, ve kterém se pokusím odpovědět na hlavní výzkumnou otázku: Jaký obraz psa vytvářejí experti v dnešní realitě města Brna?

36

2. 2. 1. Nabídka služeb expertních systémů Firma Bully Services, kterou vede Petra Chlebničanová sídlí ve Křoví u Velké Bíteše a působí především v Brně, Tišnově a okolí. Nabízí širokou paletu sluţeb. To zahrnuje poradenství ohledně výběru psa, venčení psů, přičemţ zaměstnanci si psa vyzvednou a poté ho znovu v uvedenou dobu vrátí, školku pro psy, coţ obnáší celodenní hlídání psa a jeho začlenění do psí smečky a dle domluvy s majitelem psa lze zařadit do programu i výcvik. Dále hotel pro psy, který je zaloţen na rodinném přístupu, kdy psi ţijí se zaměstnanci v domě a ne v kotcích, nápravu neţádoucího chování, přičemţ se zaměstnanci snaţí o neagresivní, individuální přístup ke kaţdému psu. V nabídce je také socializace psů, tedy zařazení psa do smečky, výcvik poslušnosti, příprava na výstavu nebo i pomoc při hledání zaběhnutého psa. V provozu je i psí útulek. Spolupráce s ostatními provozovateli sluţeb pro psy podle majitelky není moţná z důvodu odlišného přístupu ke psům: Hotely sou kotcovej systém, takţe, já prostě nemám kam ty svoje klienty posílat a výcvik, výcvik jsem vţdycky ztroskotala, dopadlo to tak, ţe dali bišonkovi stahovák a dopadlo to úplně jinak, neţ jsem si představovala“. Poptávka po sluţbách Bully services se podle ní stále zvedá. Jediným důsledkem stávající světové finanční krize je menší zájem o koupi psů. Psí salón Feride sídlí v Bystrci a nabízí klientům pomoc ohledně úpravy psů a to zejména koupání, stříhání, trimování 29, stříhání drápků, čištění análních kanálků a také léčbu dermatologických problémů psů. Přičemţ všechny procedury jsou psovi prováděny bez uvazování, protoţe paní Koukalová ze zkušenosti ví, ţe psi „… kdyţ chodijou z těch druhých salonů, kde hodně přivazují…, tak… pak strašně raplují a mají z těch šibenic hrůzu…“. Takţe se snaţí „… zacházet s těmi zvířaty velice dobře ...a ten pejsek si na to třeba zvykne, on jako to prostě bere tak, ono jako to není pr o něho příjemný jako to

29

trimování je vytrhávání a odstraňování odumřelé srsti (Digby, 2005:188).

37

stříhání, oni jako neradi, ale jako prostě ví, ţe si to tam musí vodbýt, tak to tam jako nějak vydrţí a jako se zase těší dom a de, jo (smích)…“. Paní Koukalová je členkou asociace střihačů, coţ je asociace sdruţující psí kadeřníky. Snaţí zviditelňovat danou činnost jako profesionální obor a pomocí Certifikátů o odbornosti dát záruku kvality práce, tedy vyčlenit skutečné profesionály v oboru a pomoci ostatním se jimi stát. Asociace střihačů dále poskytuje informace, poradenství, kurzy, školení, sleduje nové trendy ve stříhání různých plemen a jiné 30. Paní Koukalová díky nabídce dermatologických sluţeb spolupracuje s veterináři

a

zejména

s doktorkou

Fábíkovou,

která

je

odbornicí

na

dermatologické problémy psů. Paní Koukalová tedy po konzultaci s doktorkou Fábíkovou provádí jí doporučenou léčbu pomocí její kosmetiky. Poptávka po sluţbách salonu Feride je podle slov paní Koukalové čím dál větší. Světová finanční krize, která podle paní Koukalové v České republice ještě úplně nepropukla, se tedy na poptávce nijak neodrazila: „… letos fakt to objednávám do 14 dnů, jako a to třeba chodí na ty dermatologický důry, tak prostě, to koupání je jednou za 14 dní… kdyţ třeba oni jezdí, jedna paní jezdí aţ z Kroměříţe, jo, ţe jezdijou z velké dálky, prostě, protoţe tam nic jinýho jako není a takţe se pak musíme domlouvat hodně dopředu…“. Krematorium zvířat v Brně Tuřanech je první a jediné zařízení v České republice, kde člověk můţe nechat zpopelnit svého domácího mazlíčka . Podle slov Kristýny Šromové tedy nabízí: „Kremační sluţby, to znamená, zvířátko k nám semka dovezou, kdyţ se s ním budou chtít rozloučit, tak se s ním ještě rozloučí, v případě, ţe se uţ chtít loučit nebudou, tak se s ním neloučí a uţ přistupujeme víceméně rovnou ke kremaci. Pokud mají ten termín vlastně zamluvený, po kremaci si od nás odnáší rovnou urničku.“ . Přičemţ „to rozloučení spočívá prostě, ţe to zvířátko nachystáme jako na pevný kaf tan, jako na stoleček v místnosti, kde jim hraje hudba a oni se tam vlastně rozloučí. Můţou mu tam dát něco na památku, pamlsek, hračku, fotku, kytku nebo nic to záleţí v podstatě na nich“. 30

Zdroj: http://www.strihaci.cz/cile-asociace-strihacu.html

38

Kaţdý pes má individuální kremaci a rakve se pouţívají „… papírové, kartonové, protoţe sou ekologické, lehce spalitelné a není z toho tolik ostatků“. Po vykonání ţehu si mohou majitelé psa odnést jeho ostatky ve vybrané urně nebo mohou vyuţít rozptylové či sypové loučky u krematoria. Loučka „… sypová je taková, kde vlastně se udělá dírka v zemi a ostatky se nasypou na konkrétní určené místo, kdeţto rozptylová je do volného prostoru“ . Ke kremaci si musejí majitelé psa „… očkovací průkaz, protoţe potřebujeme mít vlastně u pejsků zkontrolovanou vzteklinu, kdy byli naposledy očkováni ze zákona. A v případě euthanásie potvrzení z jakého důvodu byla provedena“. Ceny kremací se odvíjejí od hmotnosti zpopelňovaného zvířete. Celý ceník i s nabídkou uren je uveden v příloze č. 3. Krematorium zvířat spolupracuje především s veterináři, kteří jsou prvotními zdroji informací pro majitele zvířat a také se účastní veterinárních kongresů. Hlavním důvodem účasti je podle Kristýny Šromové to, „… abysme pro ně byli na těchdle akcích dostupní, vysvětlili jim princip našeho zařízení, protoţe jsou nedůvěřiví často, protoţe kdyţ mají doporučit naše sluţby, tak musejí být o našich sluţbách přesvědčeni“. Krematorium má i své propagační předměty (příloha č. 3, obr. 1 6, 17). Na otázku, jak se vyvíjí poptávka po jejich sluţbách, odpověděla ředitelk a Kristýna Šromová: „Hodně, ze začátku kremace ojediněle tři aţ pět do měsíce, dnes průměrně osmdesát kremací za měsíc, jo, z toho, ţe většinou překleneme sto kremací měsíčně“. Projevy finanční krize na poptávku po sluţbách krematorium momentálně vyhodnocuje, ale „… nemůţu říct, ţe by nás vysloveně tak krize postihla, ta křivka těch počtů kremací je hrozně výkyvová, protoţe záleţí na počasí, na období. V zimních obdobích kdy lidé nemůţou pochovat zvířátko do země, vyuţívaj ve větší míře našich sluţeb neţ v létě“. Neli Stagneva provozuje internetový i kamenný obchod Yorkiefashion. Specializuje se tedy na prodej oblečení a doplňků pro Yorkshire Terrier a další malá plemena za dostupné ceny (ukázky její práce viz příloha č. 1, obr. 6 – zimní bunda a ţupan). Slečna Stagneva spolupracuje s jedním psím salónem a 39

internetovým obchodem. Tyto sluţby nabízí její zboţí, které ona poté vytvoří a přímo odešle zákazníkovi. Tato práce není jejím hlavním zaměstnáním, ale jak sama říká: „... já sem tak trošičku kreativní si myslím, tak jako, ţe jo, kdyţ mě něco napadne, tak se to snaţím realizovat. Tak já sem postupně, já sem neuměla šít, ale já sem se to tak nějak naučila, ale dělám hlavně ty vzorky, aji, ţe bych to prostě ušila, aby to bylo profesionálně ušitý, tak vlastně takhle mě to napadlo. Mně to tady scházelo“. Poptávka po jejích sluţbách je podle jejích slov bez velkých výkyvů na stejné úrovni: „… mě se to zdá, já bych to řekla, jako jak kdy, to je takový, ještě nemůţu říct, ţe to de pořád nahoru“, ale „… na to, ţe nemám ţádnou reklamu… tak já si myslím… není to ňákej velkej boom, ale je to dobrý“. Vliv finanční krize na poptávku slečna Stagneva příliš nepociťuje: „teď mě to překvapilo, ţe dobrý, hodně objednávek, takţe nevím, já si myslím, ţe je to hodně individuální. Co se týká tady těch oblečků, tak bych řekla... , ţe je to pořád stejný, není to horší ani ještě lepší“. Sluţby městského útulku Brno podle slov zaměstnankyně nabízí „… odchyt bezprizorních psů na území města Brna a následující péče, to znamená krmení, veškerá veterinární péče, ubytování u nás a potom se dávají ta zvířátka do opatrovnictví, pokud se nevrátí majiteli“. Je tedy moţné si vzít psa z útulku do opatrovnictví. „Nalezená zvířata se svěřují do opatrovnictví na dobu půl roku od data nálezu zvířete (tj. od data umístění do útulku) na základě smlouvy o opatrovnictví nalezeného zvířete“ 31. „Půl roku ten člověk, který si od nás vezme pejska za poplatek pět set korun, tak je vlastně opatrovník na toho půl roku a po půl roce se stává majitelem toho pejska“, uvádí zaměstnankyně útulku. Dále podle jejích slov útulek spolupracuje s veterinární školou: „… kdyţ náš pan doktor nemůţe, tak abysme měli zajištěnou lékařskou péči, kdyţ třeba o víkendech nebo v noci, protoţe tam je nepřetrţitá sluţba, tak jako tam vezeme třeba zraněné zvíře“.

31

Zdroj: http://www.mpb.cz/utulek-pro-zvirata/cinnost-utulku/

40

Poptávka po sluţbách se z hlediska útulku dá nahlíţet ze dvou pohledů a to z pohledu příjmu psů a poté odběru psů lidmi. Z hlediska příjmu psů se podle zaměstnankyně nedá říci, ţe by se poptávka nějak vyvíjela: „Jeden den máte šest psů a z toho máte dva dny úplně volno, ţe se vůbec nic neděje“ . Z hlediska odběru psů lidmi zaměstnankyně přiznává, ţe „... teď je to v poslední době menší zájem, neţ kdyţ sme začínali. My sme začínali v roce 2002 a to tady byla rvačka o kaţdou psí tlapku, jo, to jako opravdu pomalu útulek nestíhal. Na kaţdýho pejska byli tři zájemci a tak. Ale v podstatě trh se nasytí, ţe a i ty zvířátka nějakou dobu sou na světě, ţijí a todle“. Zájem je pořád, ale menší. V útulku zůstávají především starší a nemocní psi. Právě úbytek zájmu o psy můţe být projevem světové finanční krize. Etologická poradna paní MVDr. Hany Ţertové nabízí poradenskou činnost v oboru „kterému se říká řešení nebo terapie poruch zvířat.“ „Takţe kdyţ mají lidi problém s chováním psa nebo kočky, tak se snaţím to rozebrat trošku, proč to to zvíře dělá a společně potom hledáme moţnosti, jak to napravit, jo. Buď změnou prostředí, jiným zacházením s tím zvířetem, popřípadě sou pomůcky, který nějaký můţu doporučit, ňákou literaturu nebo se da jí nasadit i léky, kdyţ jde přímo o nějakou psychickou poruchu“ , popisuje své povolání paní Ţertová. Nemusí se jednat pouze o nezvladatelné psy, ale můţe jít i o psy, kteří „… mají z něčeho strach, třeba nechtěj být sami doma nebo se bojí některýho člena rodiny nebo se bojí ostatních psů venku, bojí se bouřky, větru, ohňostroje“. V rámci řešení daného problému u psa, doporučuje paní Ţertová hlavně psí školu na Ostrově, „… protoţe tam vím, ţe se k těm pejskům chovají velice pěkně a je to takovej jakoby společenskej výcvik“. Poptávka po sluţbách etologické poradny se od začátku pravidelně zvyšovala, přičemţ „… poslední tři roky si myslím, ţe je to stabilní, chodí takovejch těch 250 aţ 300 klientů za rok… některý den samozřejmě třeba čtyry, pět a pak týden nic“. Světová finanční krize se podle paní Ţertové na poptávce po sluţbách etologické poradny příliš neprojevila, ale její důsledky pociťuje ve svém časopise Zvířata a

41

zdraví: „… tam sme pocítili odliv v reklamě trošku, jo, ţe si dávají trošku pozor, kde utrácej peníze“. Co se týče vlastních zkušeností s vyuţíváním sluţeb pro psy, většina dotazovaných uvedla především veterináře a veterinární kliniky. V případě, ţe vlastní psy, kteří vyţadují větší péči o srst, navštěvují zejména salóny, „… co sem měla třeba knírače, jó tak, ţe sem třeba chodila do úpravny s kníračem…“ (Hana Ţertová). Neli Stagneva, která chová Yorkshirské teriéry, také navštěvuje psí salóny, ale má s nimi většinou negativní zkušenosti. „… v Brně s těma pejskama, na to, ţe ti jorkšírci trpí hlavně na zúţení průdušek, tak oni je vlastně na tom stole, na tom stole jim dávaj, to snad není vodítko, to je takový utahovátko… ti moji pejsci, já sem to viděla, měli ještě ke všemu kýlu… a ona byla takhle ve vzduchu /asi 3 – 5 cm/ a já říkám, no to nemůţete. Né, vona mě prostě vyhodila, ţe vona tam prostě nikoho nechce…“. Nebo „ to sem ještě jednou šla do jednoho salonu, tam na náměstí, na Mendláku a to sem, sotva sem otevřela dveře, tak tam ten pejsek tak strašně kňučel a vona ho tahala, ţe říkám dobrý, já příjdu jindy… a pak uţ sem tam nešla, já sem se bála, jako to je strašnej přístup, pro ně je to jenom práce a jim je to jedno, oni je tam prostě škubou“. Paní Koukalová se svými psy navštěvovala v rámci klubu kníračů výcvikové akce, které jsou podle jejích slov přínosem pro kaţdého majitele psa: „… člověk se tam hodně naučí, protoţe vy třeba, jako laik nevíte, jak toho psa máte cvičit nebo jak se k němu chovat, kdy ho chválit a kdy ho zase pokárat…“. Celkově se dotazované shodují na faktu, ţe člověk provozující sluţby pro psy, by měl mít se psům pozitivní vztah, který se projeví při výkonu jeho povolání. Ony samy jsou důkazem tohoto poţadavku, protoţe kdykoliv jsme mluvily o psech, byla v jejich hlase patrná láska a oddanost k těmto tvorům. V problematice týkající se standardních a nadstandardních sluţeb a výrobků pro psy dotazované často sluţby a výrobky zaměňovaly nebo na jednu z otázek vůbec neodpověděly či je zrovna ţádný výrobek nenapadl. Určení standardních a nadstandardních sluţeb se podle mě také odvíjel od plemene psa, 42

jeţ ta daná respondentka chová. Hana Ţertová, Neli Stagneva a Kristýna Šromová uvedly jako standartní a nutnou sluţbu v péči o psa veterináře. Paní Ţertová navíc ještě uvedla jako standartní sluţbu společenské cvičiště, aby měl pes alespoň základní ovladatelnost a salón, který je podle ní potřeba zejména u psů s dlouhou srstí. Neli Stagneva povaţuje dále za standartní sluţbu také salón, který uvedla jako standartní sluţbu pro psy i Eva Koukalová 32. Petra Chlebničanová povaţuje za standartní sluţby výcviková střediska, hotely pro psy a školku pro psy. Jak sama uvádí: „… tohle to všechno se vším souvisí, kdyţ člověk začne cvičit psa s tím člověkem, ten pes si na něho zvykne, občas ho dá do školky, tak pak nemá problém, kdyţ jede na dovole nou, protoţe ten pes je ve známým prostředí a navíc prostě socializace psů tady v Čechách neexistuje… proto prostě v Čechách sou takoví psi, jací sou, protoţe nejsou zvyklí na smečku, neumí se chovat, nemaj sociální chování, nemaj nic. Takţe i z toho důvodu si myslím, ţe by to mělo být, ţe je to dobře i pro ty psy“ . Rozvoj psích sportů, které představuje Masopust (2008) by mohl tuto situaci změnit. Psí sporty umoţňují interakci mezi psy. Zaměstnankyně útulku povaţuje za standartní sluţbu pro psy hlavně „… to, ţe dostane nabaštit a ţe se po něm uklidí to, co z něho vypadne…“. Navíc dodává vlastní zkušenost z útulku, kdy psům nejde ani tak o kvalitní stravu, jako spíše o lidskou společnost a pozornost: „… jako oni tady ty zvířátka ani tak nemají potřebu hodně se nabaštit nebo dobře se nabaštit, ale oni čekají na to, aţ je někdo pohladí, sou to smutný zvířátka“. Za standardní výrobky pro psy povaţuje Kristýna Šromová zejména kvalitní stravu. Petra Chlebničanová dodala navíc pelíšky a hračky pro psy. Paní Eva Koukalová povaţuje za standartní výrobek pro psy kondicionér, který po vykoupání vyţiví srst psa a Neli Stagneva uvedla jako nutnost oblečení. Za

nadstandardní

sluţby

povaţuje

Kristýna

Šromová

masáţe

a akupunktury: „… nemyslím takový ty léčebný, ale voni sou teďka v módě… jako pro pohodu těch zvířat, masáţe těch pejsků, tak mě to připadá takové 32

Neli Stagneva chová tři yorkshirské teriéry a Eva Koukalová chová dva malé knírače. Obě tedy chovají plemena, která potřebují zvýšenou péči o srst a vzhled.

43

úsměvné, ale myslím si, ţe je to dobrej dţob…“. Paní Koukalová povaţuje za nadstandardní sluţbu lakování drápků u psů. Ostatní dotazované uvedly pouze nadstandardní výrobky pro psy. Zaměstnankyně útulku nepovaţuje ţádnou sluţbu nebo výrobek za nadstandardní. „Nic není nadstandard, co se dá pro to zvíře udělat, tak ať se udělá“. Tento její postoj ke psím potřebám vychází podle mě ze situace psů, které vidí kaţdý den v útulku. Za nadstandardní výrobky pro psy povaţuje Petra Chlebničanová kondicionéry, které uvedla paní Koukalová jako standartní výrobek, který umoţňuje regeneraci kůţe a srsti po koupání. Tento střet názorů můţe být vyvolán rozdílnými postoji na potřeby psa, které vyplývají ze zkušenosti s vlastnictvím rozdílných plemen psů. Petra Chlebničanová, chovatelka malých i velkých plemen psů, je hlavně proti koupání krátkosrstých psů, ale jak sama říká, je to na rozhodnutí člověka, co snese. „Pokud člověku nevadí, ţe má psa jak prase, tak proč ne, pro psa je přirozený být od bahna“. Paní Koukalová chová knírače, se kterými se kdyţ byli mladší, účastnila výstav, tudíţ perfektní vzhled psa je pro ni standardem. Petra Chlebničanová dále povaţuje za nadstandardní výrobky pro psy drahé oblečky, přičemţ drahý obleček je pro ni kus za 1000 korun a šperky pro psy. Paní Ţertová uvádí také oblečky a dále pak luxusní pomůcky nebo zbytečné hračky. Kristýna Šromová povaţuje za nadstandardní oblečky pro psy, které jsou speciálně slaďovány s oblečením majitelů, tudíţ oblečení, kde hraje větší roli estetická funkce neţ funkce ochranná. Dále uvádí kočárek pro psy, který povaţuje za ne přímo nadstandardní, ale přinejmenším neobvyklý i Neli Stagneva, která jeden exemplář vlastní. Jeho hlavní funkcí je, jak uvádí, to, „… ţe se o něj /psa/ nemusíte vůbec starat, ţe prostě kdyţ jdete s kabelkou, tak prostě můţete mu tam dát i vodičku i misku… no a hlavně nemusím mít strach, ţe ju někdo zašlápne, někam uteče. A pro ňu je to vlastně pohodlný, můţe si lehnout, spinkat…“. Jako sluţbu či výrobek, který povaţují respondentky za neetický luxus, uvedla paní Koukalová lázně, přičemţ nemyslela relaxační nebo bublinkové 44

koupele, „… ale prostě takový to, ţe ona je tam koupe a rozhazuje jim tam lístky růţí, to mně připadne teda absolutně zbytečný, tomu psovi je to úplně jedno a vypadá to spíš naoko, jakoby pro toho majitele, jako, ţe je to takový na oko hezčí…“. Podle Kristýny Šromové záleţí posuzování této problematiky na tom, j ak má kdo nastavený ţebříček hodnot. „Já prostě koupím levný astorácký granule pro mýho psa, kterej je uvázanej u boudy na dvorku anebo prostě koupím pro pejska,

kterej

mě

hajá

v postýlce

se

mnou

nejdraţší

puding“.

Petra

Chlebničanová povaţuje za neetický luxus manikúru na nehty nebo gelové náplasti na nehty, aby pes neškrábal dveře. Paní Ţertová uvedla obojky s drahokamy nebo čepice či brýle pro psy. Neli Stagneva povaţuje za neetické především nehorázné zvyšování cen oblečků pro psy, které jsou dováţeny z Asie. Při určování standardních a nadstandardních sluţeb a výrobků pro psy bylo patrné, ţe respondentky vycházejí především ze své vlastní profese. Paní Koukalová uvedla jako standart salón, Petra Chlebničanová hotel, školku pro psy, Neli Stagneva psí oblečky. Standartní je pro ně tedy to, co ony samy provozují a s čím mají vlastní zkušenosti a vědí, jaký dopad má daná sluţba na psa. V odpovědích zaměstnankyně útulku byla patrná její zkušenost s péčí o psy bez majitele, kteří jsou vděční za kaţdé pohlazení či procházku. Nejspíše proto se jí nezdála ţádná sluţba pro psy přehnaná či nadstandardní.

2. 2. 2. Názory na uspokojování potřeb psa Pro lepší přehlednost získaných poznatků jsem rozdělila tuto kapitolu do následujících podkapitol, ve kterých budu interpretovat názory expertů ohledně zdraví a welfare psa, ţivotního prostoru psa, výţivových standardů, vzhledu psa, psychické pohody psa a potřeb ţivotního cyklu.

45

2. 2. 2. 1. Zdraví a welfare Všechny dotazované se shodly na tom, ţe pes by měl trávit ve společnosti člověka co nejvíce času. To v ideálním případně znamená celých 24 hodin nebo alespoň tolik, kolik člověku umoţňuje jeho profese a ostatní povinnosti. Pes je experty chápán jako závazek. Vlastnit psa znamená věnovat mu svůj čas a hlavně pozornost. „Jako kdyţ maj pejska, tak ten pejsek potřebuje nejenom být doma, ale potřebuje pohyb, potřebuje si s ním člověk hrát, zabývat se s ním, nejenom, ţe leţí támhle na divánku“ (Kristýna Šromová). Hana Ţertová zase uvádí: „… pes je společenský zvíře, ţe jo, je zvyklej a on má prostě v tý hlavě, ţe jako smečka je pro něj strašně důleţitá, takţe kaţdej čas, kterej on musí trávit o samotě je pro něj ohromnej stres, je to vytrţení ze smečky“. Tato odpověď koresponduje s představou psa, kterou uvádí Kholová (1987). Pes je pro ni smečkovým zvířetem a jeho “smečkou“ se díky domestikaci stali lidé. Neli Stagneva dokonce přirovnává péči o psy k péči o děti, které také vyţadují nepřetrţitou společnost. Zanechání psa v hotelu pro psy a důsledky tohoto počinu na jeho zdraví či psychiku závisí podle dotazovaných hlavně na tom, zda je pes zvyklý na dané místo či nikoli. Petra Chlebničanová, jako provozovatelka hotelu pro psy potvrzuje: „… pokud není zvyklej, tak je ze začátku vystresovanej, ale trvá to tak dva aţ tři dny a pak si zvykne a pak uţ je to úplně v pohodě“. Paní Koukalová bere hotel pro psy jako poslední moţnost, kdyţ chce člověk odjet na dovolenou. Dává přednost raději zanechání psa u rodiny či známých, tedy v prostředí, které je pro psa relativně známé. Ale pokud nemá člověk jiné východisko, je pro ni stejně jako pro Kristýnu Šromovou hotel dobrým řešením. Přednost u dotazovaných měly zejména hotely rodinného typu, kdy psi nejsou zavření v kotcích, ale přebývají s lidmi v domě a mají moţnost volného výběhu. Paní Ţertová navíc doporučuje postupné přivykání psa prostředí hotelu, aby pro něj poté delší pobyt nebyl takovým šokem. Neli Stagneva hotely pro psy odmítá z důvodu těsného vztahu mezi ní a jejími psy: „… vona /pes/ je na mě zvyklá, jo, tak vona by byla asi hodně špatná… kdyţ vidí, ţe odcházím nebo, ţe su pryč, tak ona je úplně u vytrţení… já bych se o ni stejně bála“. 46

V problematice pouţívání speciálních doplňkových přípravků pro psy se dotazované shodly na tom, ţe při dnešní široké nabídce kvalitních krmný ch směsí pro psy není nutné psovi přidávat nějaké další vitamíny či minerály. Záleţí tedy na stravě psa. Od toho se poté odvíjí pouţívání doplňkových přípravků. Zaměstnankyně útulku uvádí: „Já si myslím, ţe to není nutný, jako pokud člověk dává tomu psovi vyrovnanou stravu, jako takhle, tak to povaţuju vopravdu jako za vyhazování peněz“. Přípustné je pro respondentky pouţívání potravinových doplňků v situacích, kdy pes trpí nějakou nemocí, je oslabený, jsou na něj kladeny vyšší fyzické nároky či v období laktace nebo březosti. Důleţitá je přitom porada s veterinářem. Rozhodně odmítají preventivní pouţívání

doplňkových

přípravků.

„Určitě

bych

nedoporučovala

nic

preventivně, protoţe to tělo si na to zvykne a aţ bude mít ten problém, tak uţ to nebude moct řešit, protoţe ten doplněk stravy uţ nebude zabírat“ (Eva Koukalová). Jako nutné hygienické úkony, které by se měly u psa pravidelně provádět, uváděly dotazované především čistění očí, uší a zubů. Petra Chlebničanová povaţuje čistění zubů za zbytečnost, naopak paní Koukalová za nutnost, která odstraní zubní kámen, který v případně nečištění zubů můţe psovi způsobovat zdravotní potíţe. „Ono ten zubní kámen jak se tam nanáší ... za prvé to teda nabourává zuby, ţe jo, takţe tam má kazy, špatně se jí ţere . Za druhé jí to nabourává zaţívací systém, protoţe to obsahuje hodně těch kyselin, který jdou do toho trávícího traktu jo a ty šťávy jdou z toho, takţe z těch slin to jde do zaţívacího traktu…“ (Eva Koukalová). Čištění zubů, jako nutnou část hygieny u psa, uvádí ve svých “návodech“ k péči o psa i Digby (2005) s Truhlářem (2001). Dále je nutné podle dotazovaných psa pravidelně česat a v případě potřeby koupat. Intenzita koupání se odvíjí od plemene a také toho, zda pes ţije uvnitř či vně obydlí majitele. „Třeba známá má pudla, tak to celkem chápu, jako ţe koupe často, ale lidi co si šamponujou psa po kaţdý procházce , mu podle mě akorát ubliţujou“ (Petra Chlebničanová). Truhlář (2001) doporučuje

47

koupání, pokud pes zapáchá, má parazity nebo majitel chce, aby měl krásno u srst. V otázce zdraví a welfare psů je podle výpovědí dotazovaných především důleţité být se zvířetem v kontaktu. Kontakt je důleţitý pro vytvoření vztahu mezi člověkem a psem. Potom si člověk všímá věcí, které zvíře potřebuje nebo které mu chybí a můţe tyto nedostatky zkonzultovat s veterinářem. Rozkol v odpovědích nastal pouze v otázce ohledně čištění či nečištění zubů. Opět podle

mě

vyplývá

z vlastnictví

různých

plemen

a

zkušeností

s touto

problematikou.

2. 2. 2. 2. Životní prostor psa Pes by měl mít podle všech dotazovaných v domácnosti majitele, ať uţ pobývá uvnitř domu nebo venku, vyhrazené své místo, kde by měl klid a nikdo by ho tam nerušil. Pes by měl mít také podle Petry Chlebničanové přístup ven i do domu bez omezení. „Pes by neměl být jenom venku, to je absolutní separace od smečky, jakoby za trest. Kdyţ je pes venku, tak by měl mít i přístup do domu… jako kotcovej pes nikdy nebude mít tak dobrej vztah s majitelem jako pes, kterej s ním ţije doma“ (Petra Chlebničanová). Pes je tedy znovu uváděn jako zvíře, které potřebuje pozornost lidí. Paní Koukalová navíc dodává, ţe bytoví psi by měli mít přístup do všech prostor bytu: „ Já teda moc neuznávám, ţe si lidi pořídijou pejska a můţe třeba jen do kuchyně a do loţnice a do obýváku nesmí, aby jim to tam nezamazal, takţe má jen kuchyň a předsíň, jo“. A dodává: „Člověk, kterej si toho psa pořizuje, by si ho měl pořizovat se vším všudy a né jako dekorativní doplněk“. Člověk by tedy před tím, neţ si psa pořídí, měl zváţit všechna moţná omezení a důsledky vlastnictví psa. Otázka týkající se moţných omezení výběru plemene psa z hlediska velikosti bytu rozdělila respondentky na dvě části. Půlka z nich uvedla, ţe velikost bytu je z hlediska výběru plemene psa omezující. Pes i člověk potřebují mít své soukromí, coţ se v malém bytě 48

s velkým psem nemusí vţdy podařit. Navíc některá plemena jsou podle nich do bytu přímo nevhodná. Jako moţné řešení nabízí paní Koukalová variantu přestěhování se do domku se zahradou: „ pokud teda mermomocí chce člověk velký plemeno, tak uváţit to prostě, jako svoje bydlení. Je spousta lidí, co mají víc psů a stěhují se za Brno do domku s velkou zahradou“. Stejného názoru je i Desenský (2008:292), který odmítá pořizování psa, aniţ by člověk zváţil jeho přirozené prostředí. Jako příklad uvádí chov Aljašského malamuta v panelovém bytě. Druhá půlka dotazovaných uvedla, ţe velikost bytu výběr plemene v ţádném případě neomezuje a závisí pouze na přístupu majitele ke psu. S pořízením velkého psa do malého bytu si ale musí majitel uvědo mit, ţe pes potřebuje dostatečný prostor a čas na proběhnutí a také jeho pozornost. „Pokud máte psa, kterýho vezmete na tři hodiny ven, pak si doma lehne do pelíšku pod stolem, tak podle mě můţete mít vlkodava v garsonce a není problém“ (Petra Chlebničanová). Podle Desenského (2008:292) je to ale přílišné zasahování do přirozenosti psa. Určení potřebného pohybu pro psa se podle dotazovaných odvíjí od kaţdého plemene. Ve snaze o obecné shrnutí potřebného pohybu psa se dotazované převáţně shodly na nutnosti jedné velké procházky denně. Ta by měla trvat v rozpětí mezi jednou aţ dvěma hodinami, přičemţ by mělo jít o volný pohyb, tedy bez omezení psa pomocí vodítka. Jako nedostatečný pohyb označovaly respondentky hlavně krátké vyvenčení bez moţnosti volného pohybu. Málo pohybu je „… pejsek na vodítku kolem baráku“ (Kristýna Šromová). Nedostatečný pohyb je podle respondentek příčinou neţádoucího chování u psů, zlenivění a následné obezity. „Všechno podle mě u psů vychází z nedostatečný pozornosti a nedostatečnýho vybití energie. Ničení nábytku, štěkání, kousání. Všechno je z toho, ţe ten pes je nevybitej, tak vymýšlí něco jinýho“ (Petra Chlebničanová). Podle Kristýny Šromové vede nedostatečný pohyb „k letargii, protoţe on nevidí nic zajímavýho, neproběhne se a je flegmatickej, nic ho nebaví a nemá takovou ţivotní chuť, náplň…“.

49

Ţivotní prostor psa znamená tedy pro dotazované vytyčení konkrétního místa pro psa v domácnosti majitele, „kde bude taková oáza jenom pro něj“ (Hana Ţertová). Zároveň musí majitel zabezpečit psovi dostatečné mnoţství volného pohybu, jehoţ intenzita se odvíjí od konkrétních plemen. V případě nedostatečného pohybu psa dochází k projevům neţádoucího chování či zdravotním problémům.

2. 2. 2. 3. Výživové standarty Základní sloţkou stravy psa by měly být podle respondentek kvalitní granule. Za kvalitní granule povaţují respondentky granule v ceně „1300 korun za dvacetikilový pytel minimálně“ (Kristýna Šromová) nebo „tak 15 kilo kolem té tisícovky, jo, nad tisíc korun“ (Eva Koukalová). Paní Ţertová uvádí: „… nemusí to být super prémiový krmivo, jo, to je pro psy, který sou fakt jako v nějaký vyšší zátěţi, buď se po nich chce nějaký vystavování, aby měli úţasnou srst jo nebo nějaký výkon nebo tak“. Pro psy, kteří jsou chováni pro potěšení, podle ní stačí základní řada granulí, ale pokud pes bude vystaven nějaké větší zátěţi, musí mu strava energii dodat. Proti krmení psa granulemi se ostře staví Schäfer (2008), která doporučuje syrovou a doma připravovanou stravu. Respondentky většinou nekrmí pouze granulemi, ale kombinovanou stravou, kdy psům vaří nebo jim dodávají syrové maso. K variantě krmení psa zbytky lidské stravy se většina dotazovaných staví negativně. Záleţí ovšem také na druhu podávané potraviny a na mnoţství. Přípustná je pro ně pouze lidská strava bez koření či soli, například chrupavky z kuřete, vývar, těstoviny, rýţe, vařené maso. Naopak nepřípustné je krmení psa čokoládou, uzeninami a celkově kořeněnou stravou. Čokoládu a kořeněná jídla uvádí jako riziková pro psa i Truhlář (2001). Nejčastější zmiňovanou chybou ve stravování psa bylo jeho krmení kostmi, které mu mohou způsobit váţné zdravotní obtíţe. Syrové kosti, které se netříští jako vařené, jsou základní poloţkou v jídelníčku podle Schäfer (2008). Dalšími chybami je podle respondentek krmení pouze zbytky lidské stravy a nekvalitními granulemi. 50

Krmení psa nekvalitní stravou můţe mít podle dotazovaných dopad na jeho zdravotní stav i délku ţivota. Nekvalitní strava vede podle Petry Chlebničanové k obezitě, alergii, koţním problémům, zaţívacím problémům, průjmům, špatnému dechu či špatným zubům. K výţivovým standardům u kaţdého psa by tedy podle respondentek měly patřit kvalitní granule a další sloţení stravy by se mělo odvíjet od toho, co psovi svědčí. „Musí se prostě hlídat, jak ten pes roste, co mu vyhovuje, jak je pes spokojenej, jak prospívá, jak vypadá, jestli je dobrej, zdravej, fit, tak tohle krmení mu vyhovuje“ (Kristýna Šromová). Ve stravě psa by naopak neměly být kosti, kořeněné zbytky lidské potravy a levné granule.

2. 2. 2. 4. Vzhled psa Respondentky často nerozlišovaly mezi minimální a standardní péčí o vzhled psa. Minimální péči označovali jako péči standardní. Ke standardním procedurám v péči o vzhled psa patří hlavně česání, stříhání a koupání psů, pokud to jejich plemeno vyţaduje. Dále pak péče o oči, uši a drápy. Jako nadstandardní procedury uvádí paní Ţertová speciální fitcentra pro psy nebo lázně s relaxačními koupelemi. Relaxační nebo bublinkové koupele uvádí jako nadstandardní procedury i paní Koukalová. Kristýna Šromová povaţuje za nadstandardní procedury masáţe a akupunktury, které nejsou prováděny z léčebných důvodů. „Vystříhaný srdíčka v srsti u psů a manikúry u psů“ připadají nadstandardní Petře Chlebničanové. Zaměstnankyně útulku dodává: „Takový to přibarvování, to je právě módní hit, aby se to k sobě hodilo, k oblečku“. Pokud se při péči o psa pouţívá kosmetika, měla by být podle respondentek rozhodně speciálně pro psy a měla by mít určitou kvalitu, coţ podle Neli Stagneva cenově znamená šampón mezi čtyřmi aţ pěti stovkami korun. Paní Ţertová doporučuje kromě kvalitní kosmetiky na koupání psa, která zajistí, aby se srst nelámala, nebyla suchá nebo aby neproschla kůţe, také pouţívání krémů nebo speciálních olejíčků na hydratování kůţe u plemen 51

citlivých na sluneční záření. Důleţitá je podle ní kosmetika také v zimě při péči o tlapky psů, které trpí díky soli ze silnic. Petra Chlebničanová připouští pouţívání kosmetiky pouze u dlouhosrstých plemen psů, u krátkosrstých plemen jí kosmetika přijde naprosto zbytečná.

Kdyţ uţ se tedy majitel

rozhodne psa koupat, měl by mít k proceduře koupenou odpovídající psí kosmetiku, coţ platí i v ostatních případech pouţívání kosmetiky v péči o psa. Digby (2005) naopak uvádí kromě psí kosmetiky také moţnost vyuţívání dětské nebo léčebné kosmetiky. V otázce pouţívání oblečků se dotazované shodly na tom, ţe v zimě je nutné většinu psů ţijících v bytě na procházky oblékat. „Jako kdyţ je to funkční, kdyţ je opravdu krutá zima, protoţe ono přece jenom, kdyţ toho psa máte v bytě a pak s ním vyrazíte do mínus deseti, tak to mě zas příjde takový krutý“ (zaměstnankyně útulku). Psy je tedy třeba chránit, kdyţ je zima, ale zároveň paní Ţertová dodává, ţe občas je oblékání přímo kontraproduktivní: „Tak třeba, to často vidíme u těch malinkých pejsků, jo, u těch jorkšírů, ţe to lidi navlíkají do oblečků, ale oni mají dost srsti a ta srst funguje tak, ţe oni prostě najeţí podsadu a udělají si tam takovou vzduchovou bublinu. Tak je jim tam teplíčko. Kdyţ je jenom normální zima, tak oni si vystač í s tou svou srstí“. Truhlář (2001:41) naopak uvádí: „Psi chovaní jenom v bytě ztrácí většinou valnou část podsady a pesíky samy nejsou schopny zajistit plné izolační vlastnosti srsti“. V létě je pro respondentky přípustné oblékat pouze naháče ve snaze uchránit je před sluncem a pouţívat pláštěnky, které usnadní péči o psa po návratu z procházky domů. Současným módním hitem jsou podle paní Koukalové boty pro psy, které je chrání v zimě před solí na cestách. Petra Chlebničanová, jako majitelka zverimexu, uvádí pláštěnky, svetříky, kabátky, šperky a obojky se jmény. Kristýna Šromová si myslí, ţe psí móda je spojená s módou lidskou, aby bylo snazší zkombinovat oblečení majitele a psa. To potvrzuje Neli Stagneva, která se jako návrhářka psí módy inspiruje barv ami, které zrovna převládají v módě lidské.

52

Standardní procedury jsou tedy podle dotazované takové, které udrţují psa ve vizuálně dobrém stavu. Nadstandardní procedury uţ jsou jakoby navíc a nejsou podle mě ani tak potřebné pro psy, jako pro dobrý poci t majitelů. Při pouţívání kosmetiky při péči o vzhled psa je podle dotazovaných nutné mít kosmetiku speciálně pro psy. Oblékání psů se odvíjí od toho, zda ţijí uvnitř nebo vně domu a také podle ročního období. Celkově je ale na oblečení pro psy dotazovanými pohlíţeno jako na normální a mnohdy nutnou věc. Pes by měl tedy vypadat tak, „aby nedělal vostudu svýmu plemenu“ (Kristýna Šromová).

2. 2. 2. 5. Psychická pohoda psa Psychickou pohodu psa ovlivňuje podle mínění respondentek nejvíce pozornost a nálada majitele, dále pak kvalitní strava a dostatek pohybu. V problematice pouţívání trestů jsou přípustné zejména tresty slovní, coţ znamená okřiknutí a zákazy. Z fyzických trestů respondentky většinou připouští pouze lehké plácnutí po stehnech, popřípadě tlamě. Za nepřípustné tresty povaţují

respondentky

tresty

fyzické,

které

zahrnují

kopání,

škrcení,

nepřiměřené bití či pouţívání ostnatých obojků či elektriky. Desenský (2008:195) se také staví proti fyzickým trestům: „Zmlátit ho, vzít mu osobnost, protoţe jsem přesvědčený, ţe nejdůleţitější je to, aby mě poslouchal byť se staţeným ocasem? To je blbost a dost zásadní“. Paní Koukalová dále uvádí psychické tresty, tedy takové, kdy je pes na určitou dobu odstaven od zbytku rodiny. Při pouţívání trestů samozřejmě zál eţí na situaci a daném plemeni. Jak uvádí Petra Chlebničanová: „To je zas strašně individuální, mám tady vlčáka, kterej se mě snaţil čtrnáct dní zabít. Tak jako, kdyţ po mě šel a roztrhla jsem mu koleno, tak si za to hold mohl sám, jo, ale třeba mlátit psa za to, ţe mě neposlechne, je blbost, ţe jo“. 2. 2. 2. 6. Potřeby životního cyklu Kastrace psa je pro dotazované přípustná pouze ze zdravotních důvodů či jak uvádí paní Ţertová z důvodu hypersexuálního chování psa. Kastrovaný pes 53

se poté změní tak, ţe „… on přestane, jako ta sexuální sloţka chování, ta se vytratí, skoro docela, ţe jo, přestane tolik značkovat. Přestane, ţe jo slídit, kde jaká fenka hárá“ (Hana Ţertová). Problémem pak můţe být omezení pohybu, které se ale dá řešit speciálními granulemi pro kastrované psy, které mají niţší energetickou hodnotu nebo tím, ţe psa zaměstnáme nějakou jinou činností. Petra Chlebničanová se staví ke kastraci psů velmi negativně, pokud se nejedná o nutnost, vyvolanou zdravotním stavem psa. Kastrace podle ní psa úpl ně zkazí: „On nevoní ani jako pes ani jako fena, takţe ho napadají psi i feny. Přestává vnímat, ţe fena je fena, takţe je schopnej napadat i feny. On se prostě nemůţe zařadit ani do hierarchie fen ani do hierarchie psů a vlastně uţ ani pudově nechce“. Podle Kristýny Šromové není kastrace vţdy řešením agresivního chování psa: „Kdyţ je pes rváč, tak se porve i kdyţ bude vykastrovanej, jo, ale kdyţ je jenom třeba agresivní, má sklon k tomu bejt vlastně dominantní, tak ta kastrace mu tu dominanci sebere“. Účinky kastrace jsou tedy značně individuální. Kastrace tedy není řešením na zvládnutí psa, toho si, jak uvedla zaměstnankyně útulku, musí kaţdý vychovat sám. V případě rozhodování o usmrcení psa vychází dotazované z jeho zdravotního stavu. „Kdyţ ten pes je hodně nemocnej a má bolesti nebo uţ je na tom tak špatně, tak su jako fakt pro“ (Eva Koukalová) nebo „kdyţ vidím, ţe se trápí, ţe to nikam nevede, tak to je potřeba vopravdu bych řekla tu sílu sebrat v sobě a rozhodnout“ (Kristýna Šromová). Rozhodovat o usmrcení psa by měl majitel po konzultaci s veterinářem. Respondentky vnímají rozhodnutí o usmrcení psa jako sloţitou záleţitost, ale zároveň vyjadřují nutnost včasného rozhodnutí pro prospěch zvířete. Je pro ně důleţité rozhodovat se v prvé řadě na základě zdravotního stavu psa neţ moţné citové ztráty majitele. „… vono je to těţký, kdyţ si představíte, ţe máte to zvíře rád, máte přijít a říct a teď mě udělejte euthanázii, jo. A někdo na to sílu nemá a chce to vlastně dochovat, aţ co nejdál, ale pak přejde tu hranici, kdy vopravdu to zvíře umře, prostě, ţe aţ 54

umře. A uţ kdyţ se podívá někdo jinej, tak uţ si řekne, ţe měl jít daleko dřív“ (Kristýna Šromová). Digby (2005) podobně uvádí nutnost včasného rozhodnutí majitele, které psovi ulehčí, jako poslední laskavost pro zvíře. Jednoznačnou variantou při ukončení ţivota psa je pro dotazované uspávací injekce. Kdyţ je pes usmrcen, existují čtyři moţnosti v nakládání s jeho mrtvým tělem. Člověk můţe psa nechat u veterináře, který zařídí jeho odvoz asanační sluţbou nebo si člověk můţe psa do padesáti kilogramů zakopat na svém vlastním pozemku. „Je to daný do jaký hloubky a samozřejmě s pouţitím chloraminu nebo něčeho takovýho, aby se nenarušila spodní voda“ (zaměstnankyně útulku). Dalšími variantami je krematorium zvíř at a psí hřbitov. Při rozhodování o potřebách ţivotního cyklu psa, tedy v našem případě o kastraci a usmrcení, by se mělo vycházet vţdy ze zdravotního stavu zvířete.

2. 2. 3. Názory na uspokojování potřeb majitele psa Jako nejčastější důvody pro pořízení psa uváděly dotazované potřebu společníka v osamění a také lásku ke zvířatům. „… je to láska k tomu zvířeti, ţe nedokáţí být bez toho zvířete, je to součást toho ţivotního stylu“ (Eva Koukalová). Ten kdo má rád zvířata, v našem případě psy, si tedy podle respondentek vţdycky nějakého společníka pořídí. Dále zaměstnankyně útulku poukazuje na pořizování psů, jako dotváření image majitele : „Spousta lidí si to pořizuje takhle, jako vhodný doplněk, aby je to podmalovalo“ . Pes se můţe také stát reprezentací majitele, jak uvádí Petra Chlebničanová: „Jsou lidi, co se filtrujou přes úspěchy svýho psa. Takovejch lidí znám hodně, co si vydrilujou, vymlátí psa a pak se jím chlubí“. Zároveň upozorňuje na pokles vyuţívání psů k předem stanoveným úkolům: „Řekla bych, tak 30% lidí si pořizuje psa za nějakým účelem. Prostě pracovního psa, uţ ti lidi od toho celkem upouští“. Na určitou činnost pečlivě vyšlechtění psi se tedy stávají stále více “jenom“ společníky lidí, coţ ukazuje na jejich výsostné postavení v naší společnosti, jak ho popisuje Komárek (2008), kdy jsou psi chováni pro naše potěšení. 55

V otázce ohledně moţnosti chovu psa jako jatečního zvířete se projevil fakt, ţe psi jsou chápáni jako společníci lidí, tudíţ jejich chov na maso je pro dotazované zcela nepřípustný. „Nedokáţu si to prostě spojit a skloubit, kdyţ my sme si z nich udělali takový domácí mazlíčky, ťuchňánky, ňuchňánky, oblíkáme je, čančáme je, jo, já nevím co, ţe by se to prostě chovalo na maso“ (Eva Koukalová). Neli Stagneva dodává: „To není zvíře, který by bylo chovaný pro potravu, jako to zvíře mi prostě dělá společníka, od začátku mi rozumí“ . Zaměstnankyně útulku zase poukazuje na to, ţe ţádné plemeno psů nebylo původně vyšlechtěno ke konzumaci. Kolář (2008:50) navíc poukazuje na fakt, ţe psi jsou masoţravci, tudíţ jejich chov na maso není ekonomicky výhodný. Dotazované jsou si ale vědomi faktu, ţe psi jsou v určitých zemích součástí jídelníčku. Jak uvádí paní Ţertová: „Tam, kde je nedostatek ţivočišných bílkovin, tak jako my to nemůţeme odsuzovat, ţe jo, jiný kraj, jiný mrav, protoţe oni můţou odsuzovat nás zase, ţe jíme prasata nebo krávy“. Budoucí majitel psa by měl podle dotazovaných vědět, co péče o jím vybrané plemeno obnáší a co pes potřebuje. Jak uvádí zaměstnankyně útulku, budoucí majitel by měl vědět: „… co potřebuju, aby ten pejsek mohl se mnou bydlet, čím ho budu krmit, ţe můţe být i nemocný, ţe v tom momentě musím k veterináři, ţe mě to bude stát nějakou korunu. Jo, takovej prostě základ a mít tak trochu představu, jak toho psa vychovat“. Potřebné informace je poté nejlepší získávat od zkušených chovatelů ve svém okolí či z kníţek nebo internetu. Proti informacím v kniţní podobě se staví Petra Chlebničanová a to z důvodu toho „…, ţe v Čechách není ani jedna kníţka, která by vedla, jako t ak, co jsem četla, která by vedla správným směrem. Všechno vychází z anglické literatury, která uţ na toho psa pohlíţí jak na potencionální nebezpečí. Jo, ţe ty lidi jsou vedený, naučte si psa v kleci uţ od štěňátka, abyste ho pak mohli zavírat, kdyby náhodou se něco stalo“. Průměrný majitel psa zvládá podle respondentek základní péči o psa sám, popřípadě s pomocí veterináře. Podle plemene je pak nutno vyhledat odborníky na danou činnost, například péči o srst přenechá majitel psím salonům. Paní Koukalová potvrzuje: „Třeba ti lidi, co si myslí, ţe to zvládnou sami, mě pak 56

volaj, ţe si ho vopajzali a ţe je v hrozným stavu a ţe jestli ihned nemůţu přijít. Já bych řekla, ţe jestli to /stříhání/ zvládne, tak tak 5% lidí, jo, ale většinou to jsou chovatelé nebo lidi, co sem tam něco zašmiknou a pak dojdou na to celkové ostříhání. Ale většinou ne, no“. Pokud je pes určený ke cvičení, je vhodné vyhledat pomoc ve výcvikových střediscích. Pokud totiţ majitel psa nemá dostatečné znalosti, můţe podle respondentek docházet k napadení majitele, ostatních lidí, psů. Celkově se tedy pes můţe stát agresivním a nezvladatelným. Situace s nezvladatelným psem by se podle dotazovaných měla řešit převýchovou zvířete, tedy umístěním u nového majitele, který psa zvládne. Potom se pokusit o převýchovu původního majitele nebo situaci řešit umístěním psa v útulku. „V kaţdým případě je to v tom páníčkovi, jo, nikdy to není v tom zvířeti. Já osobně taky nesnáším, jako ten pes je zabiják, utratíme ho. Vţdycky si říkám, ţe bych utratila toho majitele místo toho psa, protoţe vţdycky za to v podstatě můţe ten člověk“ (Eva Koukalová) a Kristýna Šromová dodává: „… hlavně převychovat majitele, protoţe je to vidět, pejsek je obrazem majitele. Je to čistej papír, kdyţ si ho donesu jako štěně dom. Co ho naučím. Má genetický základy v povaze, to je jasný, v charakteru, ale co ho naučím, to umí“. Extrémní a rozhodně tou nejposlednější variantou při potřebě zbavit se nezvladatelného psa je pak jeho utracení. Utracení agresivního psa je podle paní Ţertové přijatelným řešením situace, protoţe neustálé snahy o napravení psa a opakované nezdary, kdy je zvíře vraceno zpátky do útulku působí velký stres psovi a sám pes je čím dál větším nebezpečím pro lidi. Petra Chlebničanová dodává: „Prostě, kdyţ je člověk v rodině s dětma a ten pes mu napadá dítě a nemají moţnost toho psa nikam dát a nikdo jim ho nevezme, tak v tomdle případě…“. Proti utracení psa se jednoznačně staví Desenský (2008), který tvrdí, ţe problémy jdou řešit a sám provádí převýchovu nezvladatelných psů a také radí majitelům, jak se k jednotlivým psům chovat.

57

ZÁVĚR Předkládaná práce zkoumala postavení psa v dnešní společnosti. V teoretické části jsem popsala historii souţití psa s člověkem. A to počínaje od domestikace psa a moţné důvody oblíbenosti přes vyuţití a vnímání psa v tradiční společnosti aţ po moderní společnost. Uţ tradiční společnost započala rozdělovat psy na obyčejné a vzácné. Vzácní psi byli speciálně vyšlechtěni a vycvičeni pro určité úkoly a stávali se reprezentací majitel e. Moderní společnost umoţnila širší vyuţívání schopností psa jako “sluţebníka“ lidí díky záměrnému chovu, šlechtění a výcviku, kterému se věnuje kynologie. Zároveň se rozvíjela role psa jako sociálního aktéra, který vstupuje a ovlivňuje interakce mezi lidmi. Existence psa v lidské společnosti je také vymezena zákonnými normami, které psa pojímají jako ţivého tvora, který má nárok na slušné zacházení a jeho chov podléhá určitým pravidlům. Rostoucí zájem o psa nastartoval trh s publikacemi a sluţbami, které radí a pomáhají chovatelům v péči o jejich psa. Autoři knih o psech psa definují jako společníka a partnera lidí, přičemţ hlavní autoritou by měl být člověk (majitel), na kterém také plně závisí míra péče věnovaná psovi. Sluţby, které jsou dostupné pro usp okojování potřeb člověka, jsou vytvářeny i pro uspokojování potřeb psa. Co můţe člověk udělat pro sebe, můţe udělat i pro svého “chlupatého miláčka“. Tento fakt potvrzuje a upevňuje představu psa jako partnera lidí. Empirická část práce je zaloţena na analýze rozhovorů se šesti provozovatelkami sluţeb pro psy. Nabídka vybraných sluţeb pro psy pokrývá dostupnou nabídku sluţeb v Brně. Ve výzkumu jsem chtěla rekonstruovat podobu obrazu psa, který experti v péči o psy vytvářejí. Nejprve jsem popsala nabídku vybraných sluţeb a poté jsem se soustředila na názory dotazovaných na péči o psa. Díky rozmanitosti psích plemen však bylo pro dotazované sloţité odpovědi zobecňovat, a proto vycházely zejména z vlastních zkušeností s určitými plemeny psů. Za standardní sluţby a výrobky povaţovaly dotazované veterinární ošetření a 58

kvalitní stravu. Zmíněn byl i hotel a školka pro psy. Dále podle vlastních zkušeností uváděly salony a společenská cvičiště. Nadstandardem pak byly masáţe, akupunktury, lakování drápů či dobarvování srsti. Za hranicí etiky jsou podle dotazovaných šperky s drahokamy, gelové náplasti na drápy, čepičky nebo brýle pro psy. Jinými slovy zbytečnosti, které popírají vidinu psa jako zvířete. Pes je dotazovanými chápán jako závazek, který člověka nutí k určité péči a pozornosti a tím pádem i k organizaci času. Souţití člověka se psem je stylem ţivota. Člověk, který psa chová nebo se věnuje provozování sluţeb v péči o něj, by měl mít trpělivost a také vlídný přístup. Míra péče, která je psovi poskytována se odvíjí především od moţností a vůle majitele. Dotazované mnohdy přirovnávají psa, který potřebuje zejména dostatek pozornosti majitele, pohyb a kvalitní stravu, k dítěti, které potřebuje obdobnou péči. Na jedné straně tedy potřeby psa antropomorfizují, ale na straně druhé vnímají psa jako zvíře, čemuţ by měla odpovídat i jeho vizuální podoba (odmítají manikúru, dobarvování srsti či přílišné a nefunkční oblékání). Upozorňují také na zvýznamnění role psa jako společníka lidí, přičemţ se vytrácí jeho vyuţívání pro nějaký předem stanovený účel (lov, obrana majetku). Majitelé psů zvládají, podle dotazovaných, péči o psa sami, ale na speciální úkony jako je výcvik, stříhání nebo zdravotní prohlídky je nutné navštívit odborníky. Tento fakt potvrzuje Giddensovu (1998) představu společnosti, která je specializovaná a proto se ve většině aspektů ţivota svěřuje do rukou expertů. Majitelé by také měli znát dané plemeno a předcházet tak problémům s výchovou. Celkově odpovědi respondentek odpovídají závěrům Koláře ( 2008), který uvádí, ţe pes je zvířetem ke zboţňování. Hlavním cílem člověka by tedy mělo být udělat psa šťastným a umoţnit mu proţít spokojený ţivot.

59

ANOTACE Práce je zaměřena na psa a jeho postavení v lidské společnosti. První část se zabývá historií vztahu mezi psem a člověkem od domestikace po jeho začlenění do moderní společnosti. Popisuje právní omezení existence psa v lidské společnosti a zmíněna je i kynologie, jako věda zabývající se chovem a výcvikem psů. Dále se snaţí v literatuře, která se zabý vá péčí o psa odhalit, jak je autory pes formulován a také pokrýt aktuální dostupnou nabídku sluţeb a výrobků pro psy. V druhé části práce se autorka zabývá vztahem expertů, kteří působí ve městě Brně, ke psovi a péči o něj. Jde o analýzu rozhovorů s exper ty, kteří provozují sluţby pro psy. Cílem těchto rozhovorů bylo zjistit, jak experti vnímají psa a jeho potřeby. Jejich prostřednictvím se autorka pokusila definovat obraz psa, který vytvářejí experti v péči o něj. ANNOTATION This work focuses on the dog and its position in human society. First part deals with the history of relationship between dog a nd human from domestication to its integration into modern society. It describes limitation of dog existence in human society by law and mentioned is also cynology as a science which deals with breeding and dressur

training. Further, the work

endeavours to disclose in literature, which deals with dog welfare, how authors formulate the dog and also to cover current available offer of service and products for dogs. In the second part the author deals with relations of experts acting in Brno to dog and dog welfare. Most of the second part of the work is an analysis of interviews with experts who operate services for dogs. The aim of these interviews was to find out how experts perceive dog and its needs. Through them the author tried to define image of dog which is created by experts of dogwelfare. Klíčová slova – pes, člověk, moderní společnost, péče o psy, sluţby pro psy, experti. Key words – dog, human, modern society, dog welfare, dog´s services, experts 60

JMENNÝ REJSTŘÍK

Abrantes Caras Coren Desenský Digby Doušek Fesik Giddens Hejhalová Hrušovský a kol. Kholová Kolář Komárek Kotek Kouřil Kozmová Kühnelová Lenderová Lorenz Masopust Mikulica Palmerová Preisler Procházka Procházková Schäfer Sehnerová Šebková Šulc Truhlář Veblen Veselovský Wachtel Webster Wolloy

20 9, 15, 19, 21 18 24, 26, 27, 49, 53, 57 23, 25, 37, 47, 52, 55 22, 23 24, 27 9, 10, 12, 15, 31, 59 13, 18, 19 14 6, 7, 8, 10, 11, 14, 20, 46 9, 56, 59 4, 7, 8, 9, 12, 13, 19, 55 15 14, 17, 19, 23, 31 18 22 13, 14, 15 6, 7 16 6 21 13 -17, 19, 20, 21 20 14 24, 50 7, 11, 20 20, 21 9, 13, 14 23, 25, 26, 47, 50, 52 16 7, 8, 9, 14, 15, 18 20, 21 11, 16, 17, 18, 21 8, 10, 11, 13

61

LITERATURA Monografie ABRANTES, R. Řeč psů. 2. vyd. České Budějovice: DONA, 2007. 230s. ISBN 978-80-7322-110-2. CARAS, R. A. Zvířata, která změnila člověka. 1. vyd. Praha: Rybka Publishers, 1999. 261 s. ISBN 80-86182-25-8. COREN, S. Co má pes na jazyku. 1. vyd. Praha: Euromedia Group k. s., 2001. 304s. ISBN 80-242-0506-8. DESENSKÝ, R. Jak poznat psí duši. 1. vyd. Praha: XYZ, 2008. 301 s. ISBN 978-80-7388-073-6. DIGBY, H. Péče o psa. 1. vyd. Frýdek - Místek: Alpress, 2005. 265 s. ISBN 80-7362-082-0. DOUŠEK, J. a DOUŠEK, J. Pes v zrcadle předpisů. 1. vyd. Praha: ORAC, 2002. 83 s. ISBN 80-86199-43-6. FESIK, A. N. Haf, jsem zdráv, léčí mě homeopat. 1. vyd. Ostrava: Akademie klasické homeopatie, 1996. 201 s. ISBN 80-902174-1-9. GIDDENS, A. Důsledky modernity. 1. vyd. Praha: SLON, 1998. 195s. ISBN 880-85850.62-1. GIDDENS, A. Sociologie. 1. vyd. - dotisk. Praha: Argo, 1999. 595 s. ISBN 807203-124-4. HEJHALOVÁ, I. Pes Baryk a občan Barykov: Moţnosti a omezení druhého. Diplomová práce, Praha, 2003. 68 l. 62

HRUŠOVSKÝ, J. a kol. Pes a jeho výcvik. 2. vyd. Praha: Naše vojsko, 1990. 331s. ISBN 80-206- 0091-4. KHOLOVÁ, H. Historie psího rodu. 1. vyd. Praha: ROH, 1987. 328s. KOLÁŘ, M. Nekritická kategorizace ve vztahu člověka vůči domestikova ným zvířatům. Diplomová práce, Brno, 2008. 69 l. KOMÁREK, S. Příroda a kultura – Svět jevů a svět interpretací. 2. vyd. Praha: Academia, 2008. 312s. ISBN 978-80-200-1582-2. KOMÁREK, S. Sloupoví aneb Postila. Praha: Nakladatelství Dokořán, 2008. 253 s. ISBN 80-7363-174-1. KOUŘIL, P. Pes a společenský poţadavek Já. Diplomová práce, Brno, 2002. 61 l. KOTEK, J. Neuchopitelný Josef Váchal. 1. vyd. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2008. 119s. ISBN 978-80-86559-94-0. KÜHNELOVÁ, J. Váš pes a paragrafy. 1. vyd. Praha: Grada, 1999. 98s. ISBN 80-7169-746-X. LORENZ, K. Ţivot se psem není pod psa. 1. vyd. Praha: Granit, 1997. 128s. ISBN 80-8580-557-X. MIKULICA, V. Poznej svého psa. 2 vyd. Litvínov: Dialog, 1991. 312s.ISBN 80-85194-26-0. PALMEROVÁ, J. Výcvik psa. 1. vyd. Bratislava: Slovart, 1993. 116s. ISBN 807145-064-2. 63

PREISLER, F. Pes v 21. století. 1. vyd. Praha: CanisTR, 2008. 125s. ISBN 97880-904210-0-4. PROCHÁZKA, Z. Chov psů. 2. vyd. Brno: Zdeněk Procházka, 1994. 279s. ISBN 80-209-0015-2. SCHÄFER, S. L. Zdravá výţiva pro psa. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 96 s. ISBN 978-80-247-2587-1. SEHNEROVÁ, I. Psi zabíječi – mýtus, realita či zboţné přání?. 1. vyd. Praha: PhDr. Jan Hollauer, 2001. 151s. ŠEBKOVÁ, N. Kynologie. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2007. 130s. ISBN 978-80-213-1617-1. TRUHLÁŘ, P. Pes v bytě. 1. vyd. Líbeznice: Víkend, 2001. 106 s. ISBN 807222-205-8. VEBLEN, T. Teorie zahálčivé třídy. 3. vyd. Praha: SLON, 1999. 344s. ISBN 80-85850-71-0. VESELOVSKÝ, Z. Člověk a zvíře. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. 246s. ISBN 80-200-0756-3. WACHTEL, H. Chov psů v roce 2000. 1. vyd. České Budějovice: DONA, 1998. 277s. ISBN 80-86136-29-9. WEBSTER, J. Welfare. Ţivotní pohoda zvířat aneb střízlivé kázání o ráji. Praha: Nadace na ochranu zvířat, 1999. 264 s. ISBN 80-238-4086-X.

64

WOLOY, E. Pes a lidská duše – Studie o povaze vztahů mezi člověkem a psem a o významu symbolických obrazů psa v mýtech, snech a představách . 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2005. 94s. ISBN 80-85880-42-3. slovníky Velký sociologický slovník. 2, P-Ţ./kolektiv autorů/ 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996. s. 749-1627. ISBN 80-71843-10-5. časopisecké články LENDEROVÁ, M. Vţdy s oddaností tklivou a nezištnou; Psi a lidé v české společnosti v 19. století. Dějiny a současnost, 2005, roč. 27, č. 2, s. 38 – 40. MASOPUST, R. Psí sporty pro radost lidí i zvířat. Receptář, 2008, roč. 19, č. 9, s. PROCHÁZKOVÁ, B. Utrpení českého vořecha. Respekt, 2009, roč. 20, č. 4, s. 28.

Internetové zdroje KOZMOVÁ, K. Prázdné místo po dětech zaplňte koníčky [online]. 2009. Dostupné na: ˂http://www.denik.cz/moje_rodina/moje_rodina_poutak20090213.html ˂ ŠULC, F. Češi, psí národ [online]. 2005. Dostupné na: ˂http://www.agris.cz/detail.php?iSub=518&id=142876˂ Invaze do Iráku byla podle Bushe nutná pro bezpečnost USA [online]. 2008. Dostupné na:

65

˂http://www.ctk.cz/sluzby/slovni_zpravodajstvi/vseobecne/index_view.php?id =349962˂ Pravidla flyballu [online]. Dostupné na: ˂http://www.flyball.cz/˂ Vyhláška města Brna č.13/2006 o pravidlech pro pohyb psů na veřejných prostranstvích [online]. Dostupná na : ˂http://www.brno.cz/index.php?nav01=33&nav02=4024&nav03=1530&nav04= 1531&nav05=12293˂ Poplatek za psy platný pro Brno – Tuřany [online]. Dostupné na: ˂http://www.turany.cz/index.php?nav01=8837&nav02=8842&nav03=9470&na v04=10027˂ Systém péče o psí dárce krve [online]. Dostupné na: ˂http://www.vetcentrum.cz/stodulky/darci˂ Lázně a salon pro psy Niţbor [online]. Dostupné na: ˂http://www.psisalon.eu/index1.html˂ Psí taxi [online]. Dostupné na: ˂http://www.mamradpsa.cz/index.asp?menu=809˂ Psí pivo voní po hovězím [online]. 2008. Dostupné na: ˂http://www.lidovky.cz/psi-pivo-voni-po-hovezim-08v/ln_noviny.asp?c=A081202_000136_ln_noviny_sko&klic=228868&mes=08120 2_0˂ Cvičení pro psy a majitele – dog yoga [online]. Dostupné na: ˂http://www.eastyoga.com/doga.html˂

66

Implantát k vyvolání dočasné neplodnosti u psů [online]. Dostupné na: ˂http://www.virbac.cz/suprelorin.html˂

Pojištění pro psy [online]. Dostupné na: ˂http://www.slaviapojistovna.cz/pojisteni-psu-kocek˂ Dokonalé psí kopie [online]. 2008. Dostupné na: ˂http://www.lidovky.cz/dokonale-psi-kopie-0nz/ln_noviny.asp?c=A080806_000049_ln_noviny_sko&klic=226880&mes=08080 6_0˂ Cíle asociace střihačů, [online]. Dostupné na: ˂http://www.strihaci.cz/cileasociace-strihacu.html˂ Nabídka sluţeb yorkiefashion, [online]. Dostupné na: ˂http://www.yorkiefashion.com/index1.html˂ Činnost

útulku

pro

psy

v Brně,

[online].

Dostupné

na:

˂http://www.mpb.cz/utulek-pro-zvirata/cinnost-utulku/˂

67

PŘÍLOHY Příloha č. 1 Sluţby a výrobky pro psy Příloha č. 2 Otázky do rozhovorů Příloha č. 3 Nabídka sluţeb krematoria zvířat

68

Příloha č. 1

Služby a výrobky pro psy

Obr. 1 Invalidní vozík 33 pro psy I.

Obr. 3 Pilulky na sníţení hmotnosti pro psy a kočky 36

Obr. 2 Invalidní vozík pro psy II. 34

Obr. 4 Kočárek pro psy 35

33

Zdroj: http://www.vetcentrum.cz/public/img/k_textum/psi_vozik/psi_invalidni_vozik1_ Tamtéţ. 35 Zdroj: http://www.psiobleceni.cz/kocarkypropsyaprislusenstvi 36 Zdroj: http://www.haty.cz/katalog/snizeni-hmotnosti/alavis/alavis-weight-loss-120tbl/ 34

69

Obr. 5 Varianta příbytku pro psa 37

Obr. 6 Varianta pelechu pro psa 38

Obr. 7 Ukázka moţného dobarvování srsti u psů 39

37

Zdroj: http://www.glamourdog.com/cedogbed.html Tamtéţ. 39 Zdroj: http://www.psi-salon.eu/index1.html 38

70

Oblečení pro psy

Obr. 8 Zimní bunda 40

Obr. 10 Společenské šaty

Obr. 9. Ţupan 41

42

Obr. 11 plavky 43

40

Zdroj: http://yorkiefashion.com/ Tamtéţ. 42 Zdroj: http://www.glamourdog.com/ 43 Tamtéţ. 41

71

Šperky pro psy

Obr. 12 Sponka ve tvaru korunky 44

Obr. 14 Přívěšek ve tvaru srdce 46

Obr. 13 Sponky do srsti 45

Obr. 15 Náhrdelník s lebkou 47

44

Zdroj: http://www.glamourdog.com/ Tamtéţ. 46 Tamtéţ. 47 Tamtéţ. 45

72

Příloha č. 2

Otázky pro rozhovory 1) Nabídka sluţeb expertních systémů Jaké sluţby Vaše instituce (firma) nabízí? Které další sluţby, které se v Brně zabývají péčí o psa, znáte? Spolupracujete s ostatními provozovateli sluţeb pro psy? Jak? Jak se vyvíjela poptávka po Vašich sluţbách v čase? Projevila se nějakým způsobem na poptávce momentální světová finanční krize? Jaká je Vaše zkušenost s vyuţíváním sluţeb pro psy? Které sluţby pro psy povaţujete za standardní? Které výrobky pro psy povaţujete za standardní? Které sluţby pro psy povaţujete za nadstandardní? Které výrobky pro psy povaţujete za nadstandardní? Povaţujete některé sluţby pro psy za neetický luxus? Jaké? Proč? Povaţujete některé výrobky pro psy za neetický luxus? Jaké? Proč? 2) Názory na uspokojování potřeb psa - zdraví a welfare Kolik času by podle Vás měl pes trávit v lidské společnosti? Jaký vliv má podle Vás na psa jeho “odloţení“ v hotelu pro psy? Jaký máte názor na pouţívání speciálních doplňkových přípravků pro psy? Které z nich jsou podle Vás nezbytně nutné? Které pravidelné hygienické úkony u psa povaţuje za nutné? - životní prostor psa Jak by podle Vás měl vypadat ţivotní prostor psa v obydlí majitele? Je podle Vás velikost bytu omezující z hlediska výběru psa? Kolik pohybu podle Vás pes potřebuje? Jakou četnost pohybu psa povaţujete za nedostatečnou? K čemu můţe vést?

73

- výživové standarty Jak by podle Vás měla vypadat strava psa? Jak se stavíte k moţnosti krmení psa zbytky lidské stravy? Jaké jsou podle Vás časté chyby ve stravování psa? K čemu mohou vést? - vzhled psa Jak by podle Vás měla vypadat minimální péče o vzhled psa? Jaké procedury v péči o vzhled psa povaţujete za standartní? Jaké procedury v péči o vzhled psa povaţujete za nadstandardní? Jaký máte názor na pouţívání kosmetiky při péči o psa? Jaký máte názor na pouţívání oblečků pro psy? Jsou podle Vás nutné? Kdy? Máte tušení, jaká je dnes móda? - psychický stav psa Jaké faktory podle Vás ovlivňují psychickou pohodu psa? Jaký máte názor na pouţívání trestů při komunikaci se psem? Jaké tresty povaţujete za přípustné? Kde je podle Vás hranice, kterou by majitel psa neměl překročit? - potřeby životního cyklu Jaké okolnosti vnímáte jako přípustné při rozhodování o kastraci či sterilizaci psa? Jaký má tento zákrok vliv na psa a jeho chování? Za jakých okolností je pro Vás přípustné ukončit ţivot psa? Kdo by o utracení podle Vás měl rozhodnout? Jak by měl být podle Vás pes usmrcen? Jaké má majitel psa moţnosti při odstraňování těla mrtvého psa? 3) Názory na uspokojování potřeb majitele psa Jaké jsou podle Vás nejčastější důvody k pořízení psa? Jak se stavíte k moţnosti chovu psa jako jatečního zvířete? Proč? 74

Jaké by podle Vás měl mít budoucí majitel znalosti, neţ si pořídí psa? Kde můţe budoucí majitel psa potřebné znalosti získat? Myslíte si, ţe dnes zvládá průměrný majitel psa péči o něj sám nebo potřebuje pomoc expertů? Bez kterých expertů se podle Vás neobejde? Co můţe podle Vás nastat v případě, ţe majitel psa nemá dostatečné znalosti? Jaké jsou podle Vás moţné varianty řešení této situace? Jak lze podle Vás řešit problém s nezvladatelným psem? Jaké varianty při potřebě zbavit se nezvladatelného psa povaţujete za extrémní? Za jakých okolností je dle Vás přípustné uvaţovat o extrémních variantách?

75

Příloha č. 3

Nabídka služeb krematoria zvířat CENÍK SLUŢEB KREMATORIA ZVÍŘAT (VČETNĚ 9% DPH)

Převoz zvířete ve speciálním vaku do krematoria: vak dle velikosti zvířete

220 až 330 Kč

převoz po Brně

820 Kč

převoz mimo Brno

14 Kč/km

převzetí zvířete v krematoriu mimo pracovní dobu

330 Kč

převzetí zvířete v krematoriu mimo pracovní dobu so-ne

550 Kč

uložení zvířete v chladícím boxu do 24hod

zdarma

uložení zvířete v chladícím boxu od 1. do 5. dne

550 Kč

uložení zvířete v chladícím boxu nad 5 dní

220 Kč/den

kartonová rakev dle velikosti zvířete

110 Kč, 165 Kč, 435 Kč, 490 Kč

saténová výstelka do rakve

385 Kč, 545 Kč, 600 Kč

Vlastní kremace zvířete dle váhy zvířete, včetně úpravy zvířete a kremulace ostatků: základní žeh do 4 kg

1.640 Kč

základní žeh 4-10 kg

2.400 Kč

základní žeh 10-30 kg

3.160 Kč

základní žeh 30-50 kg

4.040 Kč

základní žeh nad 50kg

4.910 Kč

76

výdej urny včetně odnosky

55 Kč

urna plastová

110 Kč, 165 Kč

urna kovová bez obrázku

490 Kč až 710 Kč

urna kovová s obrázkem

600 Kč až 820 Kč

urny mosazné a kovové

870 Kč až 1.580 Kč

urna keramická

535 Kč, 665 Kč

urna skleněná

1.090 Kč až 2.835 Kč

urna broušená

2.835 Kč až 4.905 Kč

rozptyl nebo vsyp ostatků na loučku

110 Kč

dovoz urny na adresu majitele - Brno

550 Kč

doručení urny na adresu majitele - poštou

330 Kč

osobní účast při žehu včetně rozloučení v obřadní místnosti digitální fotografie z rozloučení

330 Kč 280 Kč

sledování rozloučení a průběhu kremace online kamerami 280 Kč

Ceník uren včetně ( 9% DPH):

Typ urny

bez obrázku

s obrázkem

Urna kovová Z2

490 Kč

600 Kč

Urna kovová Z3

490 Kč

600 Kč

Urna kovová Z4

545 Kč

655 Kč

Urna kovová Z5

710 Kč

820 Kč

Urna kovová Z6

600 Kč

710 Kč

Urna kovová Z7

710 Kč

820 Kč

77

Urna kovová mosazná Urna kovová černá a zlatá

870 Kč až 1.580 Kč 1.200 Kč

Urna broušená velká a malá

4.035 Kč a 2.835 Kč

Urna broušená malovaná velká a malá

4.905 Kč a 3.380 Kč

Urna skleněná - památeční slza

1.420 Kč

Urna skleněný pohár

2.510 Kč

Urna skleněný čtverec

1.855 Kč

Urna skleněná Noamy velká

2.835 Kč

Urna skleněná Noamy střední

1.635 Kč

Urna skleněná Noamy malá

1.310 Kč

Urna skleněná malá

1.090 Kč

Urna skleněná váza

2.180 Kč

Urna skleněná kulatá

2.180 Kč

Urna skleněný talíř

2.835 Kč

Obr. 15 Reklamní předměty

Obr. 16 Reklamní předměty

krematoria zvířat I.

krematoria zvířat II.

Foto: Zuzana Muzikářová 78

79