Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Antikoncepce a společnost

Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií

Antikoncepce a společnost soubor publicistických textů

Contraception and society collection of publicistic articles

Bakalářská diplomová práce Petr Velan

BRNO 2009

Anotace Soubor publicistických textů zachycuje fenomén antikoncepce ve společnosti z několika moţných perspektiv. Rozšiřuje mediální perimetr a předkládá čtenáři méně známé skutečnosti, které s fenoménem antikoncepce souvisejí. Texty se zaměřují na moţné sociální, zdravotní a environmentální důsledky antikoncepčních metod. Čtenářsky atraktivní ţánry feature, reportáţ a interview zkoumají společensky naléhavé téma a předkládají mediálně neobvyklý obraz antikoncepce. Mimo jiné texty přinášejí aktuální informace z prostředí vědecké komunity, od odborné i laické veřejnosti. Teoretická část bakalářské práce vymezuje konceptuální východiska z oblasti teorie médií, sociálních, přírodních a lékařských věd. Samostatná kapitola se věnuje pouţitým publicistickým ţánrům. Praktická část práce obsahuje pět publicistických článků (tři rozhovory, reportáţ a feature) doplněných fotografiemi a závěrečným autorským shrnutím této části. Klíčová slova antikoncepce, hormonální antikoncepce, přirozené metody plánování rodičovství, ţivotní prostředí, porodnost, farmaceutický průmysl, publikum, média, mediální produkt, nastolování témat, ţánry. Annotation A collection of publicistic articles catch phenomenom of contraception from number of a possible perspectives. It spreads media s perimetr and offers less known contexts that are connected with issue of contraception or according relevant indicias could be connected. Texts aim at the possible social, health and environmental consequences of contraceptive s methods. Feature, report and interview as an attractive genres for readers investigate socially relevant topic and put forward outcome for the general. Texts are offering information from scientific community, from physicians and specialist s or non-professional public.

2

Theoretical part of bachelor work defines conceptual models of media theory, social, natural and medial sciences. It devotes a separate chapter to the used publicistic genres. The practical part includes five publicistic figures (free interviews, report and feature) completing with photos and five author s final summary of journalist s activity. Key words Contraception, hormonal contraception, natural family planning, environment, fertility, pharmaceutical industry, audience, media, media product, agenda-settings, genres.

3

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně s pouţitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii. V Brně, 22. prosince 2009

PETR VELAN 4

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji vedoucímu práce Ing. Rudolfovi Burgrovi za trpělivost, připomínky, rady a podněty.

5

1

ÚVOD ................................................................................................................................ 9

2

CÍLE A VÝCHODISKA ................................................................................................ 10 2.1

TEORETICKÝ KONTEXT MÉDIÍ .................................................................................... 10

2.1.1

Objektivita ........................................................................................................ 10

2.1.2

Novinář činitelem v společenského procesu (teorie nastolování témat) .......... 11

2.1.3

Recyklace a kumulace témat ............................................................................ 11

2.1.4

Revoluce nebude ............................................................................................... 12

2.1.5

Publicistika jako zrcadlo odráţející neviditelné .............................................. 13

2.1.6

Cílová skupina .................................................................................................. 14

2.1.7

Teoretický kontext médií a jeho odraz v praktické části práce ........................ 14

2.2

3

TEORETICKÝ KONTEXT SOUVISLOSTÍ S ANTIKONCEPCÍ .............................................. 14

2.2.1

Reprodukční strategie a její radikální proměna .............................................. 14

2.2.2

Měnící se paradigma sexuality ......................................................................... 15

2.2.3

Západ reprodukční strategie ............................................................................ 16

2.2.4

Pokles porodnosti a sex .................................................................................... 17

2.2.5

Hormonální antikoncepce ................................................................................ 17

2.2.6

Metody antikoncepce ........................................................................................ 20

2.2.7

Lékaři a producenti zdraví ............................................................................... 23

2.2.8

Teoretický kontext antikoncepce a jeho obraz v praktické části práce ............ 24

POUŽITÉ PUBLICISTICKÉ ŽÁNRY ........................................................................ 24 3.1

PUBLICISTICKÝ ŢÁNR FEATURE ................................................................................. 25

3.1.1

Definice feature ................................................................................................ 25

3.1.2

Základní znaky feature ..................................................................................... 25

3.1.3

Proč feature? .................................................................................................... 26

3.2

PUBLICISTICKÝ ŢÁNR REPORTÁŢ ............................................................................... 26

3.2.1

Definice reportáţe ............................................................................................ 26

3.2.2

Základní znaky reportáţe ................................................................................. 27

3.2.3

Proč reportáţ?.................................................................................................. 28

3.3

PUBLICISTICKÝ ŢÁNR INTERVIEW .............................................................................. 28

3.3.1

Definice interview ............................................................................................ 28

3.3.2

Základní mechanismy interview ....................................................................... 29

6

3.3.3 4

5

6

Proč interview? ................................................................................................ 30

METODY PRÁCE NOVINÁŘE .................................................................................. 31 4.1

REŠERŠE .................................................................................................................... 31

4.2

PRÁCE V TERÉNU ....................................................................................................... 31

4.2.1

Rozhovory ......................................................................................................... 31

4.2.2

Reportáţe (feature) ........................................................................................... 32

4.2.3

Pozorování ....................................................................................................... 32

4.2.4

Dotazování ....................................................................................................... 32

4.2.5

Záznam ............................................................................................................. 33

4.2.6

Zpracování materiálů ....................................................................................... 33

4.2.7

Limity tvůrčího procesu .................................................................................... 35

PRAKTICKÁ ČÁST ...................................................................................................... 36 5.1

ROZHOVOR S HELENOU MÁSLOVOU ......................................................................... 36

5.2

ROZHOVOR S JAROSLAVEM PETREM ......................................................................... 48

5.3

ROZHOVOR S VÍTEM UNZEITIGEM ............................................................................. 59

5.4

REPORTÁŢ ................................................................................................................. 68

5.5

FEATURE ................................................................................................................... 73

REFLEXE PRAKTICKÝCH VÝSTUPŮ .................................................................... 79 6.1

REFLEXE ROZHOVORU S HELENOU MÁSLOVOU ........................................................ 79

6.1.1

Příprava na rozhovor ....................................................................................... 79

6.1.2

Rozhovor........................................................................................................... 79

6.1.3

Zpracování nahrávky........................................................................................ 80

6.1.4

Shrnutí .............................................................................................................. 80

6.2

REFLEXE ROZHOVORU S JAROSLAVEM PETREM ........................................................ 81

6.2.1

Příprava ........................................................................................................... 81

6.2.2

Rozhovor........................................................................................................... 81

6.2.3

Zpracování nahrávky........................................................................................ 81

6.2.4

Zhodnocení ....................................................................................................... 82

6.3

REFLEXE ROZHOVORU S VÍTEM UNZEITIGEM ............................................................ 82

6.3.1

Příprava ........................................................................................................... 82

6.3.2

Rozhovor........................................................................................................... 83

6.3.3

Zpracování ....................................................................................................... 83 7

6.3.4 6.4

Zhodnocení ....................................................................................................... 83 REFLEXE REPORTÁŢE ZE SEMINÁŘE PŘÍPRAVA NA SPOLEČNÝ ŢIVOT V MANŢELSTVÍ . 83

6.4.1

Příprava ........................................................................................................... 84

6.4.2

Přímá účast ...................................................................................................... 84

6.4.3

Zpracování materiálu ....................................................................................... 84

6.4.4

Závěr................................................................................................................. 84

6.5

REFLEXE FEATURE ZA PILULKU K MOŘI .................................................................... 85

6.5.1

Příprava ........................................................................................................... 85

6.5.2

Rešerše a sběr materiálu .................................................................................. 85

6.5.3

Zpracování materiálu ....................................................................................... 85

6.5.4

Zhodnocení ....................................................................................................... 85

7

ZÁVĚR ............................................................................................................................ 86

8

ZDROJE A LITERATURA .......................................................................................... 87

9

JMENNÝ REJSTŘÍK .................................................................................................... 89

10

SEZNAM FOTOGRAFIÍ V PRAKTICKÉ ČÁSTI PRÁCE ................................. 90

8

1

ÚVOD

Inspirací k napsání souboru publicistických textů o antikoncepci je dokumentární film Hormonální akvárium. Tato bakalářská práce můţe být chápána jako doplňující zdroj informací k poeticky pojatému dílu studentky FAMU Terezy Tary vyprávějícímu v podobenstvích ryb o antikoncepci. Moderní metody antikoncepce umoţnily ţenám postavit vlastní sexualitu nad prostý akt zajišťující reprodukci populace. Anthony Giddens (1992, in Moţný, 2006: 241) nazývá toto osvobození sexu od těhotenství plastickým sexem, který chápe jako novou svobodu pro autonomní utváření své vlastní sexuality. Výsledkem je podle Giddense ustavení ţenské sexuální autonomie a homosexuality coby moţnosti svobodné volby. Problémem plastického sexu je odumírání pocitu zodpovědnosti, který je suplován technikou antikoncepce a převedení původně reprodukční činnosti na prostý akt slasti, nyní oddělený od tisíce let trvajícího reprodukčního procesu. Nabízí se souvislost s poselstvím Neila Postmana. Ačkoliv se Postman zabývá v knize s příznačným názvem „Ubavit se k smrti“ vlivem televize na proměnu veřejného (mediálního) prostoru a její tendencí převádět jakákoliv témata na zábavu, praktické projevy zprostředkované mediální zkušenosti můţeme vidět právě v přístupu k antikoncepci. Pokles plodnosti a sniţování počtu dětí u rodin ve vyspělých zemích1 můţeme také chápat jako civilizační parafrázi názvu Postmanovy knihy. Jedním z cílů praktické části práce je předloţit čtenáři „inovovaný“ mediální obraz antikoncepce. Většina dostupných článků z hlavních médií v České republice se širšímu kontextu vyhýbá. Pro ilustraci přístupu médií můţe poslouţit příklad z veřejnoprávní televize, který uvádí lékařka Helena Máslová: „Akademickými tituly ověšený privátní gynekolog Lubomír Rotta pak nad sklenicí vína vychválí přednosti syntetických hormonů a další pokračování pravidelného pořadu České televize Co mohu pro sebe udělat aneb Jak být ţenou po celý ţivot končí. Jen notorický šťoural si přitom v závěrečných titulcích všimne, ţe pořad vznikl za přispění firmy Schering. Společnosti, jíţ patří největší podíl na českém trhu se syntetickými hormony, se tak podařil husarský kousek: pod rouškou osvětového a vzdělávacího pořadu propaguje na veřejnoprávní obrazovce v atraktivním vysílacím čase své

1

Jitka Rychtaříková uvádí v publikaci České ţeny: vzdělání, partnerství, reprodukce a rodina (2003), ţe ţeny narozené v roce 1960 měly podle sčítání 1991 v průměru 1,776 dítěte, zatímco jejich „kolegyně“, ţeny stejně staré při sčítání 2001 a narozené v roce 1970 měly v průměru pouze 1,454 dítěte. Podle Rychtaříkové nejmladší generace nejen ţe nedosáhnou úrovně prosté reprodukce, ale jejich konečná plodnost bude citelně niţší.

9

výrobky. Na zmínku o tom, ţe hormonální antikoncepce obsahuje umělé estrogeny, důvodně podezřelé z podílu na vzniku rakoviny prsu, uţ přitom nezbývá čas“.2

2

CÍLE A VÝCHODISKA

Cílem této práce je předloţit čtenáři v souboru pěti publicistických textů souvislosti s fenoménem antikoncepce. Prostřednictvím čtenářsky atraktivních ţánrů upřesním a rozšířím dosavadní mediální obraz antikoncepce. Texty prezentují publiku názory odborníků, výsledky souvisejících studií, ale také odhalují mediálně opomíjené oblasti, kterých se fenomén antikoncepce dotýká. Mocí a funkcí publicistických textů je předkládat témata v kontextu a nezkresleně. To také povaţuji za cíl této práce. Téma antikoncepce volím při vědomí aspektů uvedených v následujících odstavcích teoretických východisek věnujících se praktické činnosti médií.

2.1 Teoretický kontext médií 2.1.1 Objektivita William Faulkner pravil, ţe fikce je častokrát přesnější neţ skutečnost. Legendární postava americké ţurnalistiky Thomas S. Hunter glosoval objektivitu následovně: „Jediná věc, kterou jsem kdy viděl a která se blíţila objektivní ţurnalistice, byl uzavřený okruh průmyslové televize, který sledoval kapsáře v obchodním domě ve Woody Creek v Coloradu“.3 Evropské pojetí znamená, ţe objektivita výpovědi závisí na nepředpojatosti, věcnosti, nestrannosti. Osobně dávám přednost americkému chápání objektivity jako ekvivalentu pojmu slušnost. Novinář nemá dělat nic jiného neţ nepřekrucovat a nepotlačovat fakta - musí nechat hovořit jasně všechna fakta, která jsou závaţná a dostupná.

2 3

Máslová, H. 2003. Vem si prášek. Respekt. http://respekt.ihned.cz/c1-36187030-vem-si-prasek (2.5.2009) Šmíd 2006: 40-41.

10

2.1.2 Novinář činitelem v společenského procesu (teorie nastolování témat) Hypotéza o nastolování témat (agenda-setting)4 pracuje s představou, ţe existuje spojitost mezi tématy v médiích a tím, co zajímá veřejnost. „Ačkoliv se jim (médiím) nepřipisuje schopnost ovlivňovat, co si myslíme, do značné míry určují, o čem přemýšlíme.“5 Podobně to shrnují D. McQuail a Trenaman (1961, in McQuail, 2002: 388), kteří hovoří o tom, ţe „doklady svědčí silně pro to, ţe lidé přemýšlejí o tom, co je jim řečeno, ale na ţádné úrovni si nemyslí to, co je jim řečeno“. Otázku antikoncepce hlavní česká média příliš nerozebírají. Jak uţ bylo naznačeno výše na uvedeném příkladu České televize, informace o antikoncepci se výrazně omezují na hormonální variantu a vyhýbají se širšímu kontextu. Pokud negativní dopady na zdraví ţen některé texty zmiňují, mají sklon hormonální antikoncepci obhajovat – jako příklad uvádím závěr článku internetového magazínu Proţeny.cz: „Shrneme-li fakta a informace o této formě ochrany početí, vyjde nám, ţe pozitivní účinky hormonální antikoncepce naštěstí vyváţí ty negativní“.6 V zájmu zachování profesionálního „zdrojování“ zpráv (můţeme to chápat jako snahu o objektivitu) zmíní novinář i stinné stránky hormonální antikoncepce, ale hlubší souvislosti jsou překračovány v mílových botách rutinní ţurnalistiky. V deníku MF Dnes bylo otištěno v období září 2008 – březen 2009 šest textů, jejichţ hlavním tématem je antikoncepce. Jejich společným jmenovatelem je, ţe poskytují prostor jen hormonální variantě. Pouze jeden článek (Kdy se bát antikoncepce) zmiňuje zdravotní rizika, kterým se ţeny při uţívání antikoncepce vystavují.7 V širších souvislostech se antikoncepci věnují pouze některé alternativní feministické projekty a vědecké magazíny. 2.1.3 Recyklace a kumulace témat Mediované sdělení nabývá na váze současně s tím, jak často bývá opakováno. Tato „kumulativní recyklace“ je zapříčiněna shodou novinářů o hodnotách výběru zpráv. Dalším důvodem pro vznik názorové shody a z ní vyplívající malé pestrosti názorů jsou dle Noelle-

4

Tento termín je chápán jako schopnost vytvářet témata (Lazarsfeld a kol. 1944, in McQuail 2002: 338). Jev byl poprvé zkoumán při prezidentských volbách McCombsem a Shawem (1972, 1993, in McQuail 2002: 338). 5 Kunczik, 1995: 199. 6 Maixnerová, Lucie. 2008. Antikoncepce – v čem škodí? http://www.prozeny.cz/magazin/sex-a-vztahy/vse-osexu/1070-hormonalni-antikoncepce-v-cem-je-spatna (21. 12. 2009). 7 Zdroj: http://mfdnes.newtonit.cz/. Relevantní texty byly vyhledány zadáním hesla „antikoncepce“.

11

Neumannová (in Kunczik, 1995: 126) profesní podmínky ţurnalistů se vzájemným ovlivňováním a snahou po úspěchu. Toto obíhání tématu ve stejných soustředěných kruzích navozuje dojem, ţe ţivot s antikoncepcí nenese ţádná zdravotní, sociální a environmentální rizika a pokud ano, vţdy je po ruce lékař, který situaci vyřeší. Ponejvíce média násobí dojem, ţe první, co musí dospívající dívka na prahu dospělosti učinit, je zajít za specialistou a nechat si předepsat antikoncepční pilulky. 2.1.4 Revoluce nebude McQuail (2002: 21) spatřuje zásadní sílu médií v tom, ţe jsou zdrojem moci – mechanismem k prosazování inovací, generují a umoţňují přenos informací, které jsou důleţité pro fungování společnosti a institucí. Podle něj jsou „prostředím pro události veřejného ţivota a zdrojem výkladů sociální reality a představ o ní“ a povaţuje média za „zdroj uspořádaných a veřejně sdílených významových soustav, které hodnotově i empiricky vymezují, co je normální“. Teorie utvrzování konsenzu vychází z představy, ţe média mají sklon (nebo vlastnost) potvrzovat společenský status quo a není v podstatě moţné v nich najít zásadní protesty proti zavedeným institucím. Funkčnost utvrzování je zajišťována mechanismem opomíjení. Warren Breed (in McQuail, 2002: 400) došel v padesátých letech „převrácenou obsahovou analýzou“ novin v USA k závěru, ţe listy opomíjely soustavně zprávy, které se negativně dotýkaly některých fundamentálních hodnot americké společnosti (náboţenství, rodina, vlastenectví, apod.). Systematické odvracení pozornosti od některých témat bylo potvrzeno několika dalšími obsahovými analýzami v jiných částech světa.8 McQuail v souvislosti s teorií opomíjení konstatuje, ţe média jsou většinou majetkem velkých obchodních kruhů nebo (nepřímo) státu, a ţe koncentrace vlastnictví médií stále roste.9 Z toho důvodu mají masová média tendenci k zastávání „korporativně liberálního pohledu, který je postojem odpovědným kapitalismu“. Takovou kontrolu povaţuje McQuail za „mocnější a závaţnější, neţ jakoukoliv tendenci k předpojatému výběru na rovině redakce“.

8 9

Glasgow Media Group (1976; 1980; 1985, in McQuail 2002: 400). Viz. Golding a Elliot, 1979, in McQuail, 2002: 400.

12

2.1.5 Publicistika jako zrcadlo odrážející neviditelné „Filosof médií“ Karel Hvíţďala hovoří o rozdílu mezi ikonickou a alfabetickou kulturou a předkládá myšlenku dvou rozdílných pojmů – info a informace. Info je pouhým zdáním informace. Seriózní médium by mělo podávat takové informace, aby čtenář nebyl nucen rozhodovat se na základě pouhého zdání (info), ale nabízet kontext (souvislosti, historii a názory několika odborníků). Šéfredaktor Der Spieglu Stefan Aust říká, ţe v okamţiku, kdy se přestanou informace produkovat a číst, přestane se ve společnosti rozhodovat.10 Nevybavuji si, kdo řekl následující, ale nemohu tento postřeh vynechat: „Společnost, která si neklade otázky po závaţných souvislostech bývá snadněji manipulovatelná a je postupně vtaţena do vleku ideologie“. Neil Postman (1999: 166) uvádí, ţe o „ideologii můţeme hovořit, je-li nastolen určitý ţivotní styl a vztahy mezi lidmi a myšlenkami, které nedoprovází konsensus, diskuse, ani opozice, nýbrţ jen ochotné následování“. Nadto autor povaţuje takovou ideologii za důsledek způsobu vedení veřejné komunikace. Protoţe se Postman zabývá jazykem televize, mohlo by se zdát, ţe jeho závěry nemusejí být platné univerzálně pro všechny typy masových médií. Ten k tomu také ale říká, ţe jedna (americká) instituce za druhou si osvojuje televizní jazyk a zapojuje se do velké televizní komunikace.11 Jako ilustrace můţe poslouţit rostoucí důraz na obrazový doprovod tištěných médií na úkor psaného textu. Za jeden z důvodů bývá povaţováno soupeření o čtenáře. Poté, co týdeník Respekt změnil formát a stal se z něj celobarevný magazín, získal titul skokan roku 2007 a výrazně vzrostl jeho prodaný náklad. Zatímco za prosinec 2006 činil jeho prodaný náklad 15 236 kusů, ve stejný měsíc o dva roky později to bylo 26 666 kusů. Vypadá to, ţe zásadní vliv má změna formátu a barevnosti. Dle mého názoru to neznamenalo v případě Respektu sníţení nároků, které texty kladou na čtenáře. Většina médií bojuje o čtenáře tím, ţe se postupně unifikují, jejich obsah se trivializuje. Od změny Respektu neuběhly ani dva roky, ale přesto si troufám tvrdit, ţe jeho proměna můţe být příkladem, jak usilovat o čtenáře a současně udrţet informační hodnotu média.

10

Hvíţďala 2003: 41. O tom, jak by mohla vypadat „ztelevizovaná“ masová média v budoucnosti vypovídá s nadsázkou americký film Idiocracy. 11

13

2.1.6 Cílová skupina Potenciálním publikem praktické části jsou čtenáři zpravodajského týdeníku Respekt. Velká část jeho čtenářů (38 %) jsou manaţeři a profesionálové s nejvyššími příjmy a rozhodovacími pravomocemi.12 Za období duben aţ září roku 2009 zaznamenal Media projekt u Respektu průměrný prodaný náklad 28 089 výtisků. Dle odhadů čtenosti za stejné období si jedno vydání Respektu přečte zhruba 100 tisíc čtenářů.13 2.1.7 Teoretický kontext médií a jeho odraz v praktické části práce V porovnání s praktickou činností médií, jejíţ některé aspekty a projevy jsou popsány v předchozích odstavcích, vzniká tato práce oproštěna vlivů mediálně trţního prostředí, profesní rutiny nebo postupů. To poskytuje moţnost nabídnout čtenáři texty psané ve veřejnoprávním duchu „alfabetické kultury“, jak o ní výše hovoří Karel Hvíţďala. Pro tuto práci to znamená poskytnout kontext - nechat hovořit všechna zjistitelná a ověřitelná fakta, nabízet názory odborníků a tkát tuto síť souvislostí zasahující do mediálně nezmapovaných prostor. Tohoto ducha dle mého názoru naplňuje masové médium Respekt a jeho čtenáři, kteří jsou zamýšleným cílovým publikem textů v praktické části práce.

2.2 Teoretický kontext souvislostí s antikoncepcí 2.2.1 Reprodukční strategie a její radikální proměna Ivo Moţný (2006: 20) říká, ţe padesátá aţ osmdesátá léta jakoby podtrhla a sečetla celé zrání moderního věku a poslední dekáda minulého století uţ aspiruje na to, být počátkem úplně jiné epochy. Sociální teoretikové povaţovali aţ do druhé půlky dvacátého století rodinu za stálý stabilizační prvek společnosti, který se po dlouhou dobu neměnil. Rodina padesátých let dvacátého století se příliš neodlišovala od své podoby na počátku naší civilizace – model otec, matka a děti. Na tento koncept rodiny odkazují uţ nejstarší etické a morálně normativní spisy. Před dva a půl tisíci lety Konfucius tvrdil, ţe by přibylo štěstí a prosperity, kdyby se kaţdý choval řádně ve svém rodinném ţivotě a jeho přes dva tisíce let starý filosofický směr je

12

Respekt online. 2009. http://respekt.ihned.cz/tiskove-zpravy/c1-36365410-respekt-nejdynamicteji-rostoucimcasopisem (18.12.2009). 13 Unie vydavatelů ČR. 2009. http://www.uvdt.cz/Upload/737.pdf. (18.12.2009).

14

doposud velmi aktuální. Význam dodrţování pravidel rodinného ţivota zmiňují i nejstarší posvátné ţidovské knihy a dochované indické texty z druhého tisíciletí před naším letopočtem. Nástup postmoderny mění mnohé, včetně vnímání role rodiny. Jako stavební prvek je postupně nahrazována atomizovanými jedinci a je zdůrazňována legitimita individualismu. 2.2.1.1 Měnící se paradigma sexuality Rozdíly v lidském sexuálním chování většina autorů klasifikuje dle třídní, etnické a náboţenské kategorizace. Vedle toho je moţné sledovat proměny kulturních vzorců sexu v historickém kontextu. První sexuální revoluce je spojována s nástupem a šířením křesťanství, které drtivě zatlačilo do pozadí antické sexuální mravy a pro nás geograficky bliţší kmenové zvyky Slovanů. Církev sex spojila s hříchem a tabuizovala mimomanţelský. Druhá sexuální revoluce se odehrála na přelomu druhé poloviny šestnáctého století a váţe se k renesančnímu návratu antického ideálu. V této době se zvyšuje počet nemanţelských porodů. Přísný poţadavek na monopol manţelství opět zformulovali aţ na konci osmnáctého století romantici, kteří však navíc vyjádřili poţadavek vlastní volby partnera a zrušení dvojí sexuální morálky pro muţe a ţeny. Třetí revoluce z šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století je povaţována za poslední. Je spojována se sociálními faktory, především s rostoucí ţivotní úrovní a vyšší mírou sociálního zabezpečení, sekularizací a zvyšováním úrovně vzdělání u ţen. Moţný (2006: 139) jako další důleţitou příčinu třetí sexuální revoluce vidí především antikoncepční pilulky, které umoţnily oddělit sex od reprodukce i romantické lásky a vytvořili ze sexu samostatný zdroj slasti. „Z okrajové pozice ostýchavě obcházených témat dostaly se intimní vztahy, sexualita a láska náhle mezi nejfrekventovanější témata sociologie posledního desetiletí. I empirická sociologie vrší studie o nejrůznějších dílčích jevech, jako měnící se povaha milostných schůzek, vliv médií na proţívání sexu a lásky, milostná aféra heterosexuální i homosexuální, nevěra, zálety... Nejvýznamnější je ovšem posun této problematiky směrem k těţišti nejobecnější sociologické teorie společnosti. Jako by si sociologie uvědomila, ţe ohromná destruktivní síla ekonomických a sociálních mechanismů, uvízlých ve smyčce posilující zpětné vazby imperativu ekonomického růstu, začíná se prolamovat k nejpečlivěji chráněnému jádru

15

lidské intimity, boříc kulturní valy staletých sexuálních tabu s důsledky, jeţ nikdo nedokáţe předvídat.“14 2.2.1.2 Západ reprodukční strategie Podle Jitky Rychtaříkové (Hamplová Pykálková Rychtaříková 2003: 41) bude většina světového obyvatelstva ţít ve výhledu deseti let na úrovni prosté reprodukce. Autorka tvrdí, ţe jiţ nyní není zajištěna schopnost reprodukce obyvatel vyspělého západního světa. Tento trend lze pozorovat v posledních dvaceti letech. Zatímco na počátku devadesátých let to byla pouze Itálie a Španělsko, kde úhrnná plodnost (průměrný počet ţivě narozených dětí na 1 ţenu) byla niţší neţ 1,3, koncem devadesátých let se tato situace objevuje v třinácti dalších zemích Evropy. Pro reprodukční obnovu obyvatelstva je nutná hodnota 2,1 dítěte na ţenu. V Česku byla obnova populace na nejniţší úrovni v roce 1999, kdy úhrnná plodnost činila 1,13 a lze vysledovat vzestup na 1,17 v roce 2002. Nutno dodat, ţe jakousi naději podal „porodní výkon husákových dětí“. Obecně mají odborníci za to, ţe aţ tato skupina odrodí své děti, tak opět úhrnná plodnost poklesne. Moţný (2009: 259) předpokládá, ţe slabší ročníky přijdou opět před rokem 2010. Následující odstavce se věnují číslům, která vystihují reprodukční chování české společnosti. Zatímco úhrnná plodnost v roce 1986 byla 1,94, tak rok 2002 vykazuje hodnotu 1,17. Neméně zajímavým údajem je průměrný věk matek při porodu. V roce 1986 byla ţena prvorodička průměrného stáří 22,4 let a v roce 2002 průměrný věk stoupá na 25,6 roků. V roce 2008 je průměrný věk matek při prvním porodu 27,1 roků. O proměně role rodiny ve společnosti svědčí procentuální podíl narozených dětí mimo manţelství ze všech ţivě narozených. V roce 1986 to bylo 7,4, v roce 2002 25,3 a za rok 2007 je to 34,5. Rychtaříková (2003: 49) k hodnotám úhrnné plodnosti dodává, ţe devadesátá léta se v České republice dají označit jako období historicky nejvýraznějšího poklesu úhrnné plodnosti, posunu narození dětí do vyššího věku a narůstání podílu dětí narozených mimo manţelství. Před Českou populaci je postaven zásadní problém, protoţe úhrnná plodnost českých ţen z roku 2002, tedy 1,1-1,2 (okolo 120 dětí na 100 ţen) představuje jednu z nejniţších hodnot na světě. Česká populace se dostává do kleští tzv. záchovné plodnosti.15 V roce 2005 (uvedený baby boom husákových dětí) sice překonal počet narozených dětí po desetileté přestávce hranici narozených sto tisíc dětí, ale ani to nemá šanci vyrovnat propast 14 15

Moţný 2006: 14. Záchovná plodnost znamená, ţe se v další generaci obnovuje alespoň stejný počet potenciálních matek

16

mezi počtem umírajících a narozených. Je to zhruba o devadesát tisíc narozených dětí méně, neţ kdyţ nynější rodičky samy přicházely na svět. Opakuji jiţ výše zmíněný údaj, ţe pro obnovu populace je nutné rodit alespoň 2,1 dítěte na ţenu.16 Není zcela jasné, kolik bude mít Česká republika obyvatel, aţ budou nyní narozené děti doţívat. Je moţné, ţe migrující cizinci do jisté míry bílá místa populační mapy zaplní. Jisté ale je, ţe ona mapa bude naprosto odlišná od podoby stávající, protoţe při zachování současné míry reprodukce budou ţít v druhé polovině 21. století na území České republiky méně neţ tři miliony původních obyvatel.17 2.2.1.3 Pokles porodnosti a sex Výše uvedené teorie o poklesu porodnosti si všímají některých proměnných způsobujících změny v reprodukční strategii, ale souvislosti budou patrně mnohem širší. Společnost se mění celá, a to pramení z několika souvisejících důvodů. Moţný (2006: 21) vysvětluje, proč se instituce rodiny, která byla povaţována donedávna za nejstabilnější výtvor naší civilizace, tak zásadně proměnila. Po staletí neměnná role rodiny v křesťanském kulturním okruhu si drţela monopol na legitimní sex a v dvacátém století tento monopol padl. „… nejprve se stal legitimní sex předmanţelský, a po té se začaly klást otazníky nad monopolním právem manţelského partnera na sex toho druhého.“ Ztráta monopolu na sex by ještě nutně nemusela znamenat ztrátu legitimizace reprodukčního aktu, kterou rodina po celou dobu byla. Poprvé v historii lidstva je však moţné sex a reprodukci od sebe účinně oddělit díky technologickému pokroku. 2.2.2 Hormonální antikoncepce „Aţ v polovině dvacátého století se dostala člověku poprvé v jeho dějinách do rukou masově dostupná a v poslední generaci uţ i naprosto účinná antikoncepce.“18 Hormonální antikoncepce, nitroděloţní tělísko, vasektomie a podobné metody jsou jedním z důvodů, proč rodina přestala fungovat jako základní stavební kámen reprodukční strategie. Nejenţe rodina ztratila monopol na plození dětí, ale mnohdy se vůbec nároku na plození dětí vzdává. Podíl dobrovolně bezdětných párů stoupá v celém západním světě a v Německu tvoří více neţ 16

Moţný 2006: 261. Zdroje: Hamplová Pykálková Rychtaříková 2003. České ţeny: vzdělání, partnerství, reprodukce a rodina. Český statistický úřad. 2003. http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/B900435612/$File/400708a4.pdf (22.12.2009). 18 Moţný 2006: 22. 17

17

třetinu z uzavřených manţelství. Dříve bylo uzavření manţelství nutné pro budoucí rodičovství, které bylo chápáno jako přirozený výsledek párového ţivota. Je nutné si uvědomit, ţe skutečně spolehlivé metody antikoncepce má společnost k dispozici teprve po první generaci. „Celé věky předtím konstituce páru znamenala konstituci páru rodičovského, a rodičovství... je na celý ţivot.“19 Silnou vzestupnou tendenci v pouţívání hormonálního typu antikoncepce můţeme sledovat mezi lety 1992 aţ 1993, přičemţ stále narůstá počet ţen, které ji pouţívají. Hormonální antikoncepci nebo nitroděloţní variantu antikoncepce v roce 1997 pouţívalo 31, 8% ţen fertilního věku.20 O deset let později počet ţen uţívajících antikoncepci stoupá na 54,7 % a čísla říkají, ţe vysoce převaţuje antikoncepce hormonální. Největší podíl hormonální antikoncepce je v Praze (91 % lékařem řízené antikoncepce tvoří antikoncepce hormonální), nejslabší na Vysočině a v Královehradeckém kraji (84 %).21 2.2.2.1 Hormonální antikoncepce a podezření Není moţné přesně vyjádřit všechna rizika produkce a uţívání syntetických hormonů. Jsou k dispozici studie, které vliv prokazují, ale vesměs si nechávají pootevřená zadní vrátka a očekává se potvrzení, či vyvrácení výsledků následujícími pokusy. Časopis National Geographic uveřejnil v roce 2007 článek,22 který popisuje, jak malé mnoţství estrogenu (hormony obsaţené v antikoncepci) můţe mít za následek vyhubení celých rybích populací. Kanadští vědci provedli pokus, kdy do uzavřeného jezera přidávali po dobu tří let do vody estrogen tak, aby dosáhli koncentrace blízké v běţně znečištěné vodě poblíţ městských aglomerací. Výsledek byl, ţe samci produkovali jikry a současně u nich klesala schopnost vytvářet spermie. Podobně decimující účinek na pohlavní buňky vědci pozorovali u samic. Po dvou letech rybí populace v experimentálním jezeře zkolabovala. Po stejně dlouhé době od zastavení experimentu se ryby nevzpamatovaly a nebyly schopné reprodukce.

19

Moţný 2006: 116. 15 aţ 49 let. 21 Ústav zdravotnických informaci a statistiky ČR. 2009. Aktuální informace č. 18/09 - Činnost oboru gynekologie a péče o ţeny v roce 2008. http://www.uzis.cz/download.php?ctg=20&kind=21&year=2009&mnu_id=6200&mnu_action=normal. (18.12.2009). 22 National geographic. 2009. http://news.nationalgeographic.com/news/2007/05/070521-sex-fish.html. (18.12.2009). 20

18

Otázkou zůstává i to, zda hormonální antikoncepce ovlivňuje výběr partnera. Vědecký časopis Trends in Ecology a Evolution uveřejnil článek bioloţek Alexandry Alvergneové a Virpi Lummaové,23 který shrnuje výsledky několika studií zabývajících se vlivem hormonální antikoncepce na činnost mozku a lidskou psychiku. Dle výsledků mají ţeny v době ovulace zálibu v muţích se štíhlým pasem a čistou pletí. To vede k výběru muţů, kteří jsou nositeli kvalitní dědičné informace a jsou sexuálně zdatní. Naopak ţeny svým hormonálním stavem vysílají signály, na které reagují muţi. Ti spontánně preferují ţeny s nenarušenou plodností a některé studie dokazují, ţe hormonální antikoncepce tyto přirozené poměry narušuje a mění preference při výběru partnera. Ţeny ztrácejí slabost pro geneticky odlišné muţe a přitahují je muţi, se kterými sdílejí větší podíl dědičné informace.24 Autorky docházejí k závěru, ţe „uţívání hormonální antikoncepce můţe narušit schopnost ţen vybrat si skutečně kvalitní muţe“. Na druhou stranu připouštějí, ţe studie byly prováděny v laboratorních podmínkách a jejich výsledky musí ověřit další výzkumy. 2.2.2.1.1 Žena, pilulka a podezření O vlivu hormonální antikoncepce na zdraví ţen se vedou spory. Staví se k ní kriticky jen málo lékařů, a ne všichni jsou ochotni potvrdit případná rizika do záznamu. Výjimkou je lékařka Jana Bajerová. Její článek v publikaci „Antikoncepce, co potřebujete vědět… ale nikdo o tom nemluví“25 se zabývá moţnými dopady na ţenský organismus. Lékařka mě upozornila, ţe čerpá pouze z vlastních zkušeností, a ţe ţádný ucelený přehled neţádoucích účinků neexistuje. Za nejzávaţnější hrozbu povaţuje trombózu a plicní embolii, která je způsobena tím, ţe hormonální antikoncepce zvyšuje sklon k větší sráţlivosti krve. Za další hrozby povaţuje infarkt myokardu, mozkové příhody, jaterní problémy, nárůst váhy, koţní potíţe, červené uzly a vypadávání vlasů. Upozorňuje také na fakt, ţe ţeny dlouhodobě uţívají antikoncepci, aby zabránily početí, a pak podstupují hormonální stimulaci, aby vůbec byly schopné mít dítě. Její slova o neţádoucích účincích potvrzují například „osvětové“ stránky hormonalniantikoncepce.cz nebo příbalové informace, které jsou volně dostupné na stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv.

23

Alvergne Lummaa. 2009. Does the contracentive pill alter mate choice in humans? http://www.cell.com/trends/ecology-evolution/fulltext/S0169-5347%2809%2900263-8. (18.12.2009). 24 Alela je konkrétní forma genu a kaţdý člověk je nositelem 3-5 alel. Homozygotním stav (genotyp tvořený jediným typem alel) je smrtelný. Tedy čím jsou od sebe genotypy více vzdáleny, tím lépe. 25 Publikace je volně ke staţení zde: http://www.prolife.cz/?a=51&t=1

19

Příbalová informace antikoncepce Qlaira k riziku vzniku trombózy uvádí: „Uţívání jakékoliv kombinované pilulky (včetně pilulky Qlaira) zvyšuje u ţen riziko vzniku žilní krevní sraženiny (venózní trombózy) v porovnání s ţenami, které ţádné antikoncepční pilulky neuţívají“. K výskytu nádorových onemocnění nabízí stejný text tuto informaci: „Rakovina prsu byla zjištěna o něco málo častěji u ţen, které uţívají kombinované pilulky, ale není známo, zda je toto opravdu způsobeno uţíváním pilulek. Například je moţné, ţe více nádorů je zjištěno u ţen uţívajících kombinované pilulky proto, ţe tyto ţeny jsou lékařem vyšetřovány častěji. Po ukončení uţívání kombinované hormonální antikoncepce výskyt nádorů prsu postupně klesá. Je důleţité, abyste si pravidelně kontrolovala prsy, a v případě, ţe nahmatáte nějakou bulku, kontaktovala svého lékaře. Ve vzácných případech byly u uţivatelek antikoncepčních pilulek hlášeny benigní nádory jater a ještě vzácněji maligní nádory jater. V ojedinělých případech tyto tumory způsobovaly ţivot ohroţující vnitřní krvácení. Informujte svého lékaře, jestliţe budete mít neobvyklé, silné bolesti břicha. Některé studie naznačují, ţe dlouhodobé uţívání pilulek zvyšuje pro ţeny riziko vzniku rakoviny děloţního hrdla. Není však jasné, do jaké míry zvyšují toto riziko sexuální chování a další faktory jako infekce lidským papilloma virem (HPV)“. 26 2.2.3 Metody antikoncepce27 Přerušovaný pohlavní styk: muţ krátce před ejakulací přeruší pohlavní styk a k uvolnění semene dochází mimo rodidla ţeny. Výhodou je dostupnost a jednoduchost pouţití, nevýhodou nízká spolehlivost (Pearl Index 8-20)28. Bariérová metoda: pouţití překáţky, která zabraňuje spojení spermií a vajíčka. Výhodou jednoduchost pouţití a finanční dostupnost. Nevýhodou můţe být alergie na materiál, jako komplikace při uţívání. Spolehlivost bariérových metod je obecně nízká (PI 5-12).

26

antikoncepce Qlaira, tablety, příbalová informace. http://www.schering.cz/html/pi/Qlaira.pdf. (13.11.2009). zdroje pro tuto kapitolu: Centrum naděje a pomoci. 2009. http://www.cenap.cz/ (8.11.2009). Hormonální antikoncepce: Krása má nové jméno. 2009. http://www.hormonalni-antikoncepce.cz/ (8.11.2009). Ludmila Lázničková. Přírozené metody plánování rodičovství:Průvodce symptotermální metodou. Brno: 2003. Zdeňka Rybová, Antikoncepce: Co potřebujete vědět… ale nikdo o tom nemluví. Hnutí pro ţivot. http://www.prolife.cz/download/sklad/b004-antikoncepce.pdf (8.11.2009). 28 Spolehlivost antikoncepčních metod vyjadřuje takzvaný Pearl index (PI), který udává počet neplánovaných otěhotnění na sto ţen během jednoho roku. 27

20

Chemická antikoncepční metoda (čípky, vaginální tablety, pěny, krémy, ţelé): sniţuje pohyblivost spermií nebo je zcela likviduje. Výhodou je jednoduchost pouţití a finanční dostupnost. Nevýhodou nízká spolehlivost, proto je doporučována jako doplňková metoda. Můţe mít vedlejší neţádoucí účinky: alergie, vznik nepříznivého prostředí v pochvě, můţe podporovat rozvoj kvasinkových infekcí. Nitroděložní tělísko: vznik aseptického zánětu v děloze - zánětlivé buňky pak pohlcují spermie. Dochází také ke změnám děloţní sliznice a tím k časně potratovému efektu. Tělíska potaţená hormonem navíc do určité míry potlačují ovulaci, zahušťují hlen děloţního čípku a brání pohyblivosti spermií. Výhodou je spolehlivost (plastová tělíska: PI okolo 3, s obsahem hormonu: dle výrobců PI 0,14), jednoduchost pouţití. Nevýhodou jsou menstruační poruchy, moţnost vzniku pánevního zánětu nebo nebezpečí protrţení dělohy při zavádění. Hormonální antikoncepce: potlačení ovulace - ve vaječnících nedochází k dozrávání vajíček zahušťuje hlen děloţního hrdla a tím ztěţuje pohyb spermií má vliv na změny děloţní sliznice 29 ztěţuje vajíčku cestu vejcovody (tzv. tubární transport) brání uhnízdění lidského embrya, pokud uţ k oplodnění došlo. Výhodou je vysoká spolehlivost a jednoduchost pouţití. Nevýhodou mnoţství neţádoucích účinků. „K nejčastějším patří napětí prsou, změny tělesné hmotnosti, změny nálady, poruchy libida, ţaludeční obtíţe, ovlivnění faktorů krevního sráţení a z toho plynoucí nebezpečí vzniku ţilních trombóz (uzavření průchodnosti cév), špinění v průběhu celého cyklu, vzestup krevního tlaku a poruchy funkce jater. Pokud se při uţívání HAK vyskytnou úporné bolesti hlavy, doporučuje se hormonální antikoncepci okamţitě vysadit. Za rizikový faktor při uţívání HAK je povaţováno kouření. Riziko tromembolické nemoci je 33 násobné oproti neuţivatelkám HAK. Je zde také nárůst rizika infarktu myokardu a ischemické mozkové příhody.“30 Spolehlivost metody je vysoká – PI kolem 1.

29

„Vystélka děloţní sliznice nedosáhne takové tloušťky, aby se mohlo vajíčko uhnízdit.“ Antikoncepce TriRegol, tablety (příbalová informace, 4.7.2008) 30 Centrum naděje a pomoci. 2009. http://www.cenap.cz/a-m-hormon.php). (8.11.2009).

21

Hormonální antikoncepce se dělí do několika podskupin dle kombinace účinných látek, nebo dle způsobu aplikace: Antikoncepční pilulky (orální kontraceptiva): metoda tzv. kombinovaná obsahuje 2 typy hormonů – estrogen a progestin 31 metoda jednosloţková obsahuje pouze progestin. Transdermální metoda – náplasti Transvaginální metoda – krouţek zavedený do pochvy Injekční metoda – aplikuje se jednorázově do svalu na tři měsíce Implantáty – vlákna nebo kapsle, které se zavádějí do paţe na 3 aţ 5 let Nitroděloţní tělísko uvolňující hormon progestin. Do této skupiny hormonálních přípravků patří i tzv. postkoitální antikoncepce, která po styku podáním vysoké dávky hormonů a jejich následného prudkého sníţení vyvolá odloučení děloţní sliznice (potratový účinek). Sterilizace: Chirurgická metoda zneprůchodnění vejcovodů nebo chámovodů, která je v podstatě nevratná. Je vysoce spolehlivá, ačkoliv dochází k 10 aţ 30 otěhotněním na 1000 sterilovaných ţen během 10 let. Tento způsob antikoncepce nemá vliv na libido ani potenci, ale objevují se psychické potíţe pramenící z vědomí nevratnosti. Přirozené metody plánování rodičovství: Dle definice Světové zdravotnické organizace (WHO) se jedná o metody, kterými lze o těhotenství usilovat, nebo se mu vyhýbat na základě sledování ukazatelů a příznaků plodných a neplodných fází v menstruačním cyklu. Jednou z metod přirozeného plánování rodičovství je Symptotermální metoda. Sledováním nejméně dvou ukazatelů se stanovují plodné a neplodné dny. Ţena vyhodnocuje změny hlenu děloţního krčku, nebo změny na děloţním čípku a současně sleduje průběh bazální tělesné teploty32. Pearl index této metody bývá udáván 2,2 – 2.9. Nevýhodou je

31

Estrogeny jsou ţenské primární pohlavní hormony, který vznikají ve váčcích vaječníků. Progesteron je tvořen v ţlutém tělísku vaječníků a v placentě a podílí se na přípravě těhotenství. 32 Bazální tělesná teplota je teplota klidová, naměřená nejlépe ráno hned po probuzení v tělesné dutině.

22

náročnost, kterou klade na oba partnery. Výhodou je finanční dostupnost (prakticky zadarmo), navíc nemá negativní dopad na ţivotní prostředí a je zdravotně nezávadná. 2.2.4 Lékaři a producenti zdraví Světový den antikoncepce je prezentován jako osvětová a mediální kampaň za účinnnou antikoncepci. Indoktrinuje tezí, ţe nejvhodnější moţná volba hormonální antikoncepce existuje pro kaţdého. Souvislost se jeví v jiném světle po vstupu do tiráţe webových stránek.33 Farmaceutická firma Bayer-Shering Pharma AG a její logo se vyskytuje často na místech, kde lze čerpat informace o antikoncepci v domnění, ţe se jedná o nezávislý informační zdroj. Obvykle se skrývá skromněji v pozadí, ale bez ostychu vítalo návštěvníky celostátní konference České gynekologické a porodnické společnosti v roce 2009 přímo na hlavním transparentu. Podobným případem jsou „osvětové“ portály o antikoncepci, kde garantují texty přední čeští gynekologové, ale stránka je provozována některým z farmaceutických producentů.34 To, ţe existuje zainteresovanost lékařů na farmaceutických firmách je známý fakt. Nelze v této souvislosti nepřipomenout reportáţ České televize, která natočila lékařku při přijetí úplatku od novináře vydávajícího se za zástupce farmaceutické společnosti. O tom, nakolik je taková praxe mezi lékaři rozšířená, můţe vypovídat vlaţná reakce Lékařské komory i odborné veřejnosti. Lékař Richard Balon ve svém článku Pilulka na kaţdý problém35 popisuje vztah mezi farmaceutickými firmami a lékaři následovně: „Zástupci některých farmaceutických společností v USA navštěvují ordinace vybraných lékařů alespoň jednou za měsíc a ‚časté předepisovače‛ i dvakrát týdně. Poskytují jim propagační materiály, vzorky léků (v České republice se je pak někteří lékaři snaţí prodat lékárníkům, coţ ve Spojených státech není moţné), dárky, různá jídla (dováţejí jim obědy z restaurací), podporu cest na kongresy, lokální sympozia a další vzdělávání. Neodváţili by se ale nabídnout lékaři za zvýšené předepisování léku peníze (coţ prý se v České republice občas stane). Odhaduje se, ţe farmaceutické společnosti utratí ve Spojených státech ročně 11 miliard dolarů na propagaci a marketing, tj. zhruba 8000 aţ 13 000 dolarů na jednoho lékaře za rok“.

33

http://www.your-life.com/en/home/world_contraception_day/index.php a dále pokračovat na privacy statement 34 např. www.antikoncepce.cz; www.hormonalni-antikoncepce.cz 35 Balon, R. 2000. Lékaři a farmaceutické firmy: Pilulka na kaţdý problém. Vesmír. http://www.vesmir.cz/clanky/clanek/id/424. (8.11.2009).

23

Autor však vidí váţnější hrozbu ve stycích farmaceutických společností se zkorumpovanými experty akademických center. To, jak jsou vazby mezi výzkumníky a farmaceuty pevné, popisuje Balon na příkladu časopisu New England Journal of Medicine. Jeho pravidla vyţadují, aby redakční úvod k důleţité klinické studii psal někdo, kdo nemá ţádný finanční vztah ke společnosti vyrábějící produkt, který je předmětem zájmu. Někdy je však velmi obtíţné najít vůbec někoho, kdo má potřebné znalosti a přitom nemá finanční vztah s výrobcem. Autor varuje před vzájemnou závislostí, která vede k tomu, ţe „…studenti a klinici se spoléhají na některé léky a přístroje víc, neţ by měli. Mladí lékaři se učí chybnému závěru, ţe pro kaţdý problém existuje pilulka, a zvykají si na dárky a finanční podporu ovlivňující jejich další vzdělávání“.36 V závěru článku navrhuje Balon několik moţných kroků, jak vzájemnou závislost omezit a současně vztahy lékařů a farmaceutů zprůhlednit: omezit či upravit styky farmaceutických firem s mediky a začínajícími lékaři tyto styky mají probíhat pod supervizí učitelů finančně nezainteresovaných v podnikání příslušných firem vyslovuje poţadavek, aby české lékařské časopisy zavedly povinné přiznání finančních vztahů u všech publikovaných původních prací, krátkých sdělení a souhrnných článků. 2.2.5 Teoretický kontext antikoncepce a jeho obraz v praktické části práce Interpretace výsledků výzkumů týkajících se hormonální antikoncepce jsou opatrné a vţdy jsou spojené s výrazem „můţe“ – hormonální antikoncepce můţe mít vliv… atd. Tato nejistota, co můţe vlastně všechno ovlivňovat a dohady, jaké jsou její dopady, je pobídkou, proč se v textech praktické části budu této oblasti věnovat. I kdyby byly výsledky současných studií budoucími vyvráceny, hrozba environmentálních, sociálních a zdravotních rizik hormonální antikoncepce je natolik závaţná, ţe povaţuji za nutné se jí zabývat.

3

POUŽITÉ PUBLICISTICKÉ ŽÁNRY

Pro pestrost a informační hustotu jsem zvolil pouţití několika publicistických ţánrů současně: publicistického interview, feature a reportáţe. Některé znaky těchto ţánrů jsou společné a texty věnované popisu ţánrů se vzájemně doplňují.

36

tamtéţ

24

3.1 Publicistický žánr Feature 3.1.1 Definice feature Název feature pochází anglo-americké ţurnalistiky. Tento pojem pod sebe zahrnuje několik subţánrů, kterým se budu věnovat dále v textu. Odpovídající český ekvivalent anglického názvu je termín story. Richard Keeble (1994: 194) říká, ţe feature je myšlení v obrazech a malovaní obrazů ze slov.37 Keeble se věnuje subţánru news feature, který podle něj usiluje především o obsahovou sytost komentováním, analýzou, backroundem, rozmanitostí zdrojů a usiluje o proniknutí do hloubky tématu.38 Podle Melvina Menchera (2003: 190) dělí někteří editoři news stories (volně přeloţeno zpravodajské články) na tři typy. Spot news story: obsahují informace takové důleţitosti, ţe musí být ihned předloţeny veřejnosti; news feature: doplňují spot news tím, ţe pouţívají názorný příklad konkrétního člověka, nebo nabízejí interpretační pozadí a vysvětlení; feature jako takové, které má za cíl pobavit/informovat publikum a je kladen důraz na příběh. 39 Bruce D. Itule, Douglas A. Anderson (2003: 123) odlišují feature zpravodajské a publicistické. Zpravodajské hard news, které co neúspornějším způsobem zachycují pět W a H souvisejících s událostí; publicistické soft news, jejichţ hlavní poselství je skryto v backroundu - příběhy lidí, míst a věcí, které tvarují svět, národ nebo komunitu.40 3.1.2 Základní znaky feature V nejobecnější rovině označuje termín feature rozsáhlejší reportáţní útvar, který mimo standardizovaného reportáţního postupu mixuje metody z jiných ţánrů. Někteří autoři povaţují feature za formu reportáţe a jiní jej chápou jako samostatný ţánr. Podle některých

37

Thinking visually, painting pictures with words News features tend to contain more comment, analysis, colour, backround and a greater diversity of sources than news stories and explore a larger number of issues at greater depth. 39 Spot news story: contains material of such significance that it must be reported immediately to the public; News feature: Uses information that supplements the spot news, usually by providing the human element behind the breaking news or by giving backround through interpretation and explanation; Feature: Aims to entertain and/or inform with writing that emphasizes storytelling. 40 A news story can be hard, chronicling as concicely as posslible the who, what, where, when, why and how of an event. Or it can be soft, standing back to examine the people, places and things that shape the world, nation or community. 38

25

disponuje feature oproti reportáţi větší schopností doloţit obecné, abstraktní obsahy na aktuálním a ţivém příkladu ze ţivota. Rozdíl mezi feature a zprávou zase popisuje Jules Loh (in Melvin Mencher, 2003: 192). „Autor zprávy vám řekne, ţe most se zbortil a kolik aut spadlo, zatímco autor feature k tomu navíc doplní, jaké to bylo.“41 V následujícím textu se věnuji blíţe publicistickému ţánru reportáţ. Vzhledem ke společným postupům, které feature a reportáţ pouţívají, odkazuji tímto čtenáře k následujícímu textu. 3.1.3 Proč feature? Podle mého názoru je obměna abstrakce a názorného příkladu nejen znakem a základním funkčním mechanismem feature, ale i jeho nejsilnější stránkou. To, ţe je součástí souboru textů, smazává jeho limity. Pokud se feature vyskytuje jako samostatný útvar, lze jeho slabiny spatřovat ve zkratkovitosti, kterou zapříčiňuje omezovaný rozsah (čtenář to prostě musí učíst bez pocitu, ţe by četl vysokoškolská skripta). Feature nabízí pouze fragmenty reality. Netroufám si posoudit, zda je to špatné, či dobré, protoţe právě tato vlastnost nutí autora vybrat z případných rozhovorů a dostupných pramenů ty skutečně podstatné. Z toho důvodu volím feature. Vzdálený svět farmaceutických firem promítá přes příběhy obyčejných lidí do bezprostřední blízkosti čtenáře.

3.2 Publicistický žánr reportáž 3.2.1 Definice reportáže Pro Egona Ervína Kische (in Mojmír Grygar, 1961: 15) byla reportáţ „literární stravou budoucnosti“. Domníval se, ţe román nemá budoucnost. „Nebude románů nebude knih s vymyšleným dějem. Román je literatura minulého století… Věřím, ţe jednou lidé nebudou chtít čísti nic jiného o světě neţ pravdu.“ Moţná neměl tento zuřivý reportér pravdu v předpovědi budoucnosti a lidé budou věnovat pozornost vymyšleným příběhům i nadále. Nic na kniţním trhu nenasvědčuje tomu, ţe by to tak nemělo být. Skutečností ale je, ţe umělecká tvorba tenduje k zobrazování autentické události. Důkazem budiţ rozmach dokumentárního filmu, nebo literatury pouţívající stále větší mnoţství autentických prvků. 41

The news writer tells you the bridge fell in and how many cars fell off. The feature writer tells you what it was like to have been there.

26

Andrej Tušer (1999: 112) tvrdí, ţe reportáţ je nejtypičtějším ţánrem publicistiky emocionálního typu. Podle Ľudovíta Jacze (1982, in Tušer, 1999: 112) je reportáţ na jedné straně dokumentárně-obrazové svědectví o aktuálním jevu, a na straně druhé, pokud obsahuje oznámení, má blízko ke zpravodajství. Nelze však vyloučit analytický prvek - stavebním kamenem reportáţe jsou fakta. 3.2.2 Základní znaky reportáže 3.2.2.1 Děj A. Tušer (1999: 113) povaţuje za dominující prvek reportáţe děj. Novinář na základě osobního poznání, dojmů a pocitů vykresluje atmosféru prostředí a události. Zpravidla postupuje chronologicky, opisuje příběh, jak se děje a skutečnost nezkresluje. 3.2.2.2 Faktografičnost M. Grygar (1961: 79) o zobrazení skutečnosti v reportáţi soudí, ţe je to umělecké zobecnění ţivotních faktů, jako zvláštní způsob analýzy skutečnosti. Při této činnosti je reportérovi zapovězeno jakkoliv uplatňovat nárok obměňovat, upravovat, subjektivně osvětlovat daná fakta ţivota. Tento imperativ se logicky dostává do kolize s tvůrčí fantazií při tvorbě reportáţe, která je zaloţena na bezprostřední reprodukci individuálního empirického poznání. M. Grygar (1961: 88) vysvětluje projevy subjektivity (pravděpodobnost, ţe stejná událost nebude dvěma individualitami zachycena totoţně) následovně: 

kaţdý skutečnostní fakt je spjat s okolními fakty nevyčerpatelným, nekonečným mnoţstvím nejrůznějších vztahů;



vidění určitého faktu poznávajícím, vnímajícím subjektem je vţdy ovlivňováno jednak vlastnostmi tohoto subjektu, jednak záměrem, konkrétním přístupem člověka k danému faktu.

Uvedené náhledy na problém hodnověrného zachycení skutečnosti zcela nepostihují šířku problému. Fakta mohou být vystiţena v co nejvěrnější podobě, a přesto je moţné podat obraz události sloţený pouze z „vyhovujících“ fragmentů. E.E. Kisch (in Grygar, 1961: 90) si v třicátých letech dvacátého století všímal reklamních prospektů zvoucích turisty na Cejlon.

27

„V těchto broţurách není ani jeden fakt smyšlený, a přece je prospekt lţivý, ukazuje jen malou část pravdy.“ Kisch si povšimnul, ţe prospekty ukazují přírodní krásy, luxus turistických hotelů, popisují národopisné zvláštnosti ţivota ostrovanů, ale naprosto opomíjejí jejich kruté vykořisťování, bídu, nemoci a politické bezpráví. 3.2.3 Proč reportáž? Reportáţ je osobní svědectví autora o nějaké specifické události, či situaci. Reportáţ umoţňuje zobrazit konkrétní skupinu lidí, jejich chování, hodnoty a postoje v souvislosti s tématem této práce. Její text čtenářům ukazuje komunitu, která na problém antikoncepce pohlíţí jiným způsobem, neţ většinová společnost a odhaluje samotnou existenci jiného úhlu pohledu. V čem naopak podle mě reportáţ tah ztrácí je informační vydatnost. Můţe mnohé naznačit, ale do větší hloubky problému, na rozdíl od feature, proniknout nedokáţe. Reportáţ je jako surfování po hladině. Feature se podobá potápění.

3.3 Publicistický žánr interview 3.3.1 Definice interview Interview se poněkud vyděluje mechanismem svojí geneze z ostatních publicistických ţánrů. Jeho výsledek závisí nejen na schopnostech novináře, ale výsledek určuje také zpovídaná osoba. Richard Keeble (1994: 61) říká, ţe novinářské interview je úmyslná (cílená) konverzace se specifickými dispozicemi a můţe slouţit několika účelům: vyhledávat exkluzivní informace, přinášet nová nebo potvrzovat stávající fakta, poskytovat názory nebo zobrazovat stav něčí mysli. Interview lze podle něj pouţít ke zpovídání osobnosti a snaţit se odkrýt leţ nebo špatné chování. 42 Melvin Mencher (2003: 326) dělí interview do dvou základních skupin: news interview, jehoţ hlavním úkolem je shromáţdit informace za účelem vysvětlení záměru,

42

An interview is intentional conversation. Journalist should always be aware of the interview purposes: they may be seeking exclusive, new information or confirming established facts; they may be providing opinion or evidence of someone’s state of mind. They may be investigating a subject and seeking to expose a lie or a wrong-doing.

28

události nebo myšlenky zmíněné ve zpravodajství; profile interview, které je zacíleno na individualitu. 43 Podle Barbory Osvaldové (2009: 5) je novinář při interview něco jako médium. Překladatelem převádějícím z jazyka zpovídaného do jazyka, jemuţ recipienti rozumí. Podle autorky se dá vést rozhovor jako dialog, v němţ novinář ustupuje do pozadí, nebo rozpravou, kdy je autor sám takovou osobností, ţe můţe partnerovi směle oponovat a prosazovat svůj názor. 3.3.2 Základní mechanismy interview Publicistický rozhovor je moţné rozdělit na tři základní typy: 

standardizované, kdy si novinář dopředu připraví otázky a postup;



relativně volné je zaloţeno na stanoveném cíli a pouţívá psychologické postupy;



hloubkové interview, které se snaţí odhalit motivaci, souvislosti a pozadí problému.

Mária Follrichová (in Otázky ţurnalistiky, 2004: 171) uvádí tři základní modely pro sestavení interview: 

dialogicky (otázka – odpověď);



monologicky (souvislá odpověď na otázku, otázky jsou pouze usměrňující a nejsou zveřejňovány);



rozpravou (novinář a zpovídaný jsou rovnocennými partnery).

Richard Keeble (1994: 62) varuje před některými překáţkami, které můţe zpovídaná osoba klást vědomě, nebo i bez záměru: 44 

zdroj se můţe mýlit

43

News interview: The purpose is to gather information to explain an idea, event or situation in the news; Profile interview: The focus is on an individual. 44 The source may be confused, yet afraid to admit this. They mey be afraid to speak true opinion; they could lose their job or face social or professional isolation. The source may be lying, conveying misinformation, propaganda or seeking revenge. They may be intimidated by the presence of a reporter and so not express their true feelings. The source may be flattered by the interest of the journalist and be more extrovert and ‘colourful’ than they normally are. They may forget or hide important details. They may be sepaking in a foreign language and sou unable to express what they mean. They may be making fun of the whole process of interviewing.

29



můţe se obávat vyjádřit svůj skutečný názor



můţe lhát



je moţné, ţe je nervózní z přítomnosti reportéra, a tak nevyjadřuje své skutečné pocity



připadá v úvahu, ţe je polichocen zájmem novináře a přibarvuje nebo přehání



je moţné, ţe zapomene nebo schová důleţité detaily



stává se, ţe hovoří cizím jazykem a je nemoţné vyjádřit, co skutečně míní



můţe si rovněţ z celého interview dělat legraci.

Na závěr výčtu Keeble zdůrazňuje, ţe osobnost reportéra a jeho dispozice (zaujatost), včetně řeči těla, ovlivňují vztah se zpovídanou osobou a výsledné reakce. K tomu autor dodává, ţe různí reportéři mohou zachytit odlišné odpovědi. Některý zpovídaný se lépe uvolní v přítomnosti ţeny, někomu jinému se lépe konverzuje se starším muţem. Výzkum ukázal, ţe odlišnou reakci na otázky vyvolává barva pleti reportéra.45

3.3.3 Proč interview? Rozhovor nabízí moţnost proniknout k podstatě předmětu zájmu, která můţe být hledána aţ v druhém sledu třeba v ukrytých smyslech odpovědí, v jejich atmosféře a charakteru. Pokud novinář není v popisovaném tématu rovnocenným partnerem zpovídanému, nemá mnoho moţností, jak v případě pochybností o pravdivosti předkládaných tvrzení pouţít protiargumentů. To je limitující faktor rozhovoru. Zbraní, která zvyšuje moţnost argumentace, zůstává příprava. V jiných publicistických ţánrech novinář částečně uniká argumentačnímu peklu tím, ţe klade do souvislostí výroky jiných, ale v tomto případě nese svou kůţi na trh sám. Tento ţánr poskytuje něco navíc. Rozhovory v praktické části práce nepopisují jen fenomén antikoncepce. Nabízejí i odraz osobností aktérů a strukturu jejich myšlení.

45

The reporter’s personality and bias, even their body language, are likely to affect the relationship with the source and the kinds of responses solicited. A different reporter might draw different answers. Someone may respond more openly to a woman reporter, another may feel more relaxed with an older man. Research has shown that interviews by black and white people draw different kinds of responses.

30

4

METODY PRÁCE NOVINÁŘE

4.1 Rešerše Podmínkou pro dobrý výsledek práce je hloubka, do jaké se reportér obeznámí s tématem. Čím víc novinář ví, tím se zvyšuje jeho potenciál podávat o jevech, událostech, situacích a chování lidí odpovídající obraz. Na druhou stranu můţe být sama obeznámenost limitujícím faktorem. Někteří autoři varují, ţe je-li novinář předávkován informacemi, přestává být zvídavý. Obeznámenost s tématem se stává bariérou znemoţňující odhalování souvislostí. Proto ţurnalista musí mít na paměti, ţe cílem textů není on, ale publikum a musí být schopen zachovat velkou dávku empatie. Podle Lynette Sheridan Burnsové (2004: 117) je tvorba ţurnalistických výstupů subjektivní proces. Tomu by odpovídala teorie, ţe novináři záměrně oslovují osoby, ač odborně kompetentní, které potvrzují jejich vnitřní stanoviska. Dobrý novinář tohle ví a vţdy musí dbát na to, aby jeho názor neukrajoval z palety zprostředkovaných názorů. Profesionální přístup poţaduje, aby novináři porovnávali informace a vyuţívali doplňkové zdroje. Několik odborníků můţe při pohledu na jeden problém zastávat různé názory nebo podávat zkreslené informace.

4.2 Práce v terénu 4.2.1 Rozhovory Při kontaktovaní aktérů rozhovorů se můţe reportér setkat s maximální vstřícností a ochotou. Na druhé straně jej očekávají i temperamentní odmítnutí. Někteří respondenti jsou ochotní poskytnout rozhovor, ačkoliv se jedná „pouze“ o studenta ţurnalistiky. Jednou z motivací můţe být zájem šířit doposud opomíjené informace dál všemi dostupnými způsoby. Druhou skupinu tvoří lidé, kteří si nepřejí odhalovat z určitých důvodů svoje karty, a rozhovor pro ně představuje riziko.

31

4.2.2 Reportáže (feature) Reportáţní tvorba se podobá mechanismu sběru dat při provádění kvalitativního výzkumu. Novinář se dostává do prostoru, kde se jeho činnost přibliţuje činnosti vědce, ač nutně existují rozdílné postupy. M. Grygar (1961: 88) soudí, ţe ve vědě je počet cest k pravdivému poznání omezen, ale v umění přístupů existuje nekonečné mnoţství. Reportáţní tvorba se stává kombinací umění a vědy. Novinář sbírá a shromaţďuje fakta, ale současně je uměleckou metodou interpretuje a uvádí do souvislostí. M. Grygar (1961: 82) tvrdí, ţe „umělec při typizaci analyzuje ţivotní jevy, zobrazuje ţivot člověka a vše, co s ním souvisí vcelku a globálně, kdeţto vědec studuje skutečnost z přesně vymezeného úhlu a předmět studia je přesně ohraničen“. Reportáţ je podle něj „zaloţena za bezprostřední reprodukci individuálního empirického poznání“ (1961: 79). 4.2.3 Pozorování Svět pozorujeme od útlého dětství, ale aţ vědec nebo reportér pouţívá výsledky pozorování jako klíč pro praktický výstup. Novinář stejně jako vědec povyšuje náhodné nestrukturované pozorování na úroveň promyšleného sledování jevů. Jan Hendl (2006: 191) uvádí, ţe pozorovatel můţe hrát několik rolí podle potřeby. Můţe být rovnoprávným účastníkem, kdyţ zatají svou pravou identitu a stává se právoplatným členem skupiny. Nebo totoţnost nezastírá a funguje jako tazatel. B. Osvaldová povaţuje pozorování za rozhodující a nejdůleţitější metodu práce na reportáţi. Autor podle ní pouţívá dva typy pozorování: pohled účastníka a pohled nezainteresovaného pozorovatele. Autorka zdůrazňuje, ţe „pozorování bez vědomé interpretace je pozorování zbytečné“. Aţ autorův výklad a jeho představivost tvoří základ práce.46 4.2.4 Dotazování Zkušení novináři říkají, ţe pro začátek dotazování je důleţité vzbudit ve zpovídané osobě důvěru. Člověk, který důvěřuje a necítí se ohroţován můţe prozradit v navozené atmosféře mnohem víc, neţ by prozradil, bude-li nucen být stále ve střehu.

46

Barbora, O. 2005. Reportáţ a reportéři. http://www.zurnalistika.cz/?p=17/ (20.11.2009).

32

Jindřich Šídlo (in Osvaldová, ed. 2009: 64) říká, ţe začít zhurta se nemusí vyplatit a lepší variantou je začít s takzvanou ice-breaking question a závaţné pasáţe posunout na později. Prostě přesvědčit zpovídaného, „ţe jste ho nepřišli vymazat z povrchu Země“. Jakub Šofar (in Osvaldová, ed. 2009: 49) uvádí nutné body pro vedení rozhovoru: dopředu vyjasněné směry útoku, důleţitá zranitelná místa, kritické faktory, kritickou sílu a kritickou slabost. Povaţuje za důleţité provést nouzové plánování. Zde se opět dostáváme k výše uvedené kombinaci ţurnalistiky s vědou, protoţe podle autora rozhovor „překračuje hraniční hvozdy nejen do psychologie, sociologie či antropologie, ale i mnohem dál“. 4.2.5 Záznam Pokud není reportér vybaven fenomenální pamětí, jako monsieur de Blowitz, paříţský korespondent londýnských Times z 19. století, je nucen pozorovaná fakta odpovídajícím způsobem zaznamenat. Pro případ reportáţe radí J. Hendl (2006: 197, 198) pozorovatelům vytvořit si dvě skupiny poznámek:



popisné poznámky popisující prostředí, lidi a jejich chování a činnosti, co se dělo a v jakém pořadí, své chování a reakce na ostatní;



reflektující poznámky týkající se vlastních úvah o pozorovaném.

Podmínku seriózní ţurnalistiky je zachování doslovných citací. V případě rozhovoru doporučují mnozí ţurnalisté kombinovat psaní poznámek a souběţné zaznamenávání na diktafon. Ondřej Neff (in Osvaldová, ed. 2009: 42) preferuje písemný záznam, který uţ během rozhovoru stylizuje. Diktafon pouţívá pouze pro kontrolu. Univerzální pravidlo však neexistuje a zaleţí na individuálních schopnostech novináře, zda je schopen psát, poslouchat i pruţně reagovat na tvrzení dotazovaného. 4.2.6 Zpracování materiálů 4.2.6.1 Kompozice reportáţe a feature Podle B. Osvaldové (2004: 91, 92) je kompozice záměrné uspořádání tematických a jazykových sloţek díla v jeden celek, v němţ mají jednotlivé prvky pevné místo a jejich

33

uspořádání podléhá i jazyková výstavba jednotlivých částí. Kompozice realizuje autorův záměr a vyjadřuje smysl i charakter díla. Její částí jsou vztahy časové, příčinné a místní. Autorka uvádí šest kompozičních podob: 

chronologická – děj se řadí za sebou;



rámcová – do základního příběhu se vkládají další;



retrospektivní – konečný výsledek děje předchází počátečnímu vývoji;



paralelní – dvě nebo více dějových linií probíhá najednou;



řetězová – hlavní hrdina spojuje za sebou jdoucí události



dramatická – skládá se z expozice, kolize (zauzlení), krize (vyvrcholení), peripetie (náhlý obrat) a katastrofy (rozuzlení).

Stephan Ruß-Mohl (2005: 57) uvádí, ţe kaţdá reportáţ má úvod, stať a závěr. Nutné je upoutat hned zkraje pozornost čtenáře a při střídání věcných informací a detailů neztratit „červenou nit“. U feature reportáţe doplňuje reportáţní kompozici analýza pozadí a souvislostí. Závěr by měl být elegantní, vypointovaný, anebo navazovat smyčkou na úvod textu. 4.2.6.2 Rozhovor J. Šídlo (in Osvaldová, ed. 2009: 65) soudí, ţe největší část práce na rozhovoru začíná v okamţiku, kdy novinář vypne diktafon. Šídlo odhaduje, ţe při hodině nahraného záznamu se odpad blíţí 60 procentům. Autoři rozhovorů se shodují, ţe univerzálně platné pravidlo pro jejich zpracování neexistuje. Shoda nepanuje v tom, zda má novinář poskytnout zpovídané straně rozhovor k autorizaci, či nikoliv. Tiskový zákon nic takového neukládá, takţe autorizace je volbou novináře, který musí posoudit, zda by textu prospělo, aby se na něj zpovídaný podíval. Zpracování rozhovoru poskytuje poměrně široké pole moţností: přesouvat celé pasáţe textu do logických celků, je dovoleno dopsat otázku, která při samotném rozhovoru nezazněla. J. Šídlo (in Osvaldová, ed. 2009: 66) ale upozorňuje, ţe povoleny jsou pouze otázky neutrální a nikoho nezvýhodňující. Co je v tisku nepřípustné, je vytrhávat odpovědi z kontextu, zkreslovat a vynechávat: měnit smysl výpovědi dotazovaného.

34

4.2.7 Limity tvůrčího procesu V případě rozhovorů neexistuje shoda, zda je dobré se dopředu kvalitně připravit, nebo předstoupit před zpovídanou osobu coby nepopsaný list. Marta Švagrová (in Osvaldová, ed. 2009: 52) vidí v obojím úskalí. „Kdyţ všechno víte dopředu, důleţitý dotaz ani nemusíte poloţit a také se znalostmi přicházíte o přirozenou zvídavost“. Autorka se nakonec kloní k závěru, ţe vědět co nejvíc je výhodou. A co je podle ní nejdůleţitější? Nedělat rozhovor s člověkem, který mě nezajímá, nemá co říct, nebo kterého si neváţím – tedy v případě, ţe nejsem investigativní novinář. O. Neff (in Osvaldová, ed. 2009: 44) to shrnuje lapidárně: „Nebavte se s pitomcem. Kdyţ vám ho šéf přidělí, hoďte se marod“. Richard Keeble (1994: 207) se ptá, do jaké míry má novinář povinnost zůstat stranou a zachovávat neutralitu, objektivitu a vyváţenost. Podle něj je novinář neustále v konfliktu s nevyhnutelnými vnitřními pocity sympatie, soucitu a solidarity. Podle mého názoru můţe být limitujícím faktorem obyčejná zdvořilost, nebo naopak nedostatek drzosti (nedostatek odvahy). To je otázka na zkušené novináře, co například pociťují, hovoří-li třeba s prezidentem, zda to limituje nějakým způsobem výsledek práce a nakolik můţe rutina limity vytěsnit. Jiným faktorem můţe být odbornost novináře. Ve většině případů podává novinář obraz události, nebo fenoménu z pozice poučeného laika. Čím méně se v tématu orientuje, tím nesnadnější je odhalování relevantních souvislostí. Nutno dodat, ţe média málokdy poskytují dostatek času za zpracování tématu. Tvůrci textů jsou limitováni redakčními uzávěrkami a rychlost výroby médií zabraňuje pronikání ke skutečné podstatě popisovaných událostí. V tomto smyslu jsou moţnosti této práce téměř ideální. Odbornost je ale dvousečnou zbraní. Je-li autorův text přespříliš erudovaný, můţe kvůli obtíţnosti ztrácet čtenáře. Na druhou stranu některé novinářské produkty cílí na elitní publikum a vysokou odbornost přímo vyţadují – navzdory předpokladu sníţení čtenosti. To je případ týdeníku Respekt a některých jeho textů věnujících se třeba ekonomice. Publikum samotné můţe být limitujícím faktorem obráceným naruby.

35

5

PRAKTICKÁ ČÁST

5.1 Rozhovor s Helenou Máslovou Nejraději bych léčila zadarmo S lékařkou Helenou Máslovou o antikoncepci, západní medicíně a ideálním příkladu Hormonální antikoncepce je povaţována za nejsnadnější způsob jak zabránit nechtěnému početí. Helena Máslová má jasno v jednom: „Vţdy existuje jiné řešení.“ Hovoří se čím dál víc o tom, že hormonální antikoncepce může mít špatný vliv na zdraví žen. Co řeknete dospívající dívce, když přijde s tím, že ji chce předepsat? Odpovědět je velmi sloţité. Hlavně se snaţím poskytnout argumenty, aby se mohla svobodně rozhodnout, protoţe většinou jsou předkládány pouze informace propagující hormonální antikoncepci a zcela chybí věta, která by se měla dodat - hormonální antikoncepce není zcela bez rizika. To není zrovna obvyklý přístup, aby se lékař snažil o osvětu. Matka, která přivleče dceru ke gynekologovi, má nějaký důvod a většinou je to strach z nechtěného těhotenství. Nedůvěřuje sexuálnímu chování své dcery. Existují samozřejmě výjimky. Například aby dcera měla lepší pleť, ale těch není tolik. Pro mě je otázka, jestli je moţné při individuálních rozhovorech ovlivnit současný trend. Celospolečenské vědomí chápe věk patnácti let jako zlom, kdy se zahajuje sexuální ţivot, kdy je normální brát antikoncepci a být přitom do jisté míry promiskuitní. Takţe skutečně začít osvětou - s tím, ţe to není normální. Normální je uţít si panenství, dětský věk. Ale v té chvíli uţ se dostávám do protipólu obecného vědomí a mainstreamu, a to obvykle nejsou mladé dívky schopné přijmout. Zvláště pak při jedné návštěvě. Takţe bych se ji snaţila několika sezeními, jemně a

36

nenásilně dovést to bodu, kdy antikoncepci odmítne a nebude se chovat rizikově. Aby se spolehla na jiné metody, kdyţ uţ má lásku a chce zahájit sexuální ţivot,. Jaké jiné metody byste jí doporučila? Chráněný sex. Tedy pouţívání kondomu, coţ není oblíbená metoda zvlášť mezi mladými. Co vlastně o negativních účincích hormonální antikoncepce víme? Kaţdá krabička antikoncepce obsahuje příbalový leták, kde jsou negativní účinky vyjmenovány. Nejsou uváděny úplně všechny. Jen ty, které jsou stoprocentně prokázané. Navíc si troufnu tvrdit, ţe devadesát procent uţivatelek ten leták stejně nikdy nečte a podvědomě si tak odmítají zanést svoje svědomí tím, ţe dělají něco nebezpečného. Tím, ţe to nečtou, si chrání svoji duši, ale poškozují si tělo. Normální by také bylo, aby gynekolog, který antikoncepci předepisuje tyto informace zmínil. Obvykle se to také neděje. Dřív byla povinnost dělat alespoň jaterní testy, ale to uţ také neplatí. Takţe nyní se uţ nedělá vůbec nic. Hematologický ústav podal návrh, aby se povinně prováděl screening poruch sráţlivosti krve. Důvodem je vyšší výskyt ţilních trombóz a smrtelně nebezpečných sukcesivních plicních embolií u uţivatelek hormonálních preparátů. Bohuţel nebyl tento screening zařazen mezi hrazené výkony. Přesto bych ho všem dívkám před nasazením antikoncepce doporučila. V běţné praxi někdy chybí i to nejzákladnější, co nic nestojí – dotaz, zda někdo v rodině měl plicní embolii či trombózu. Na jaterní testy jsem se chtěl zeptat, protože na stránkách antikoncepce.cz, kde texty garantuje doktor Čepický... Ano, doktor Čepický je můj oponent, co se týká antikoncepce a léčím několik jeho pacientek... ...v těch textech Čepický doslova tvrdí, že provádět jaterní testy je zbytečné. Za prvé je nutné říct, a pokud je mi známo, tak stránky antikoncepce.cz jsou celé financovány firmou Bayer Schering Pharma. Coţ znamená, ţe pan doktor Čepický je pravděpodobně nějakým způsobem touto firmou placený a hájí tedy její zájmy. Je to jeden z největších 37

výrobců hormonální antikoncepce, která je zase ve světovém měřítku druhý nejprodávanější lék po antidepresivech. Motivace výrobce, aby běţnými marketingovými nástroji zvyšoval svůj obrat a spotřebu, je logická. A protoţe je to firma trţní, která se chová trţně - na tom není co zkoumat a čemu se divit. Je otázka, kde má lékař povinnost udělat filtr mezi trţními potřebami farmaceutického průmyslu a potřebami pacienta. Pan doktor velmi oprávněně říká, ţe jaterní testy není třeba dělat. Z předepsaných postupů byly vyřazeny na základě studie zkoumající souvislost uţívání antikoncepce a poruch jaterních funkcí. Závěr byl, ţe degradace hormonů z antikoncepce narušuje jaterní funkce u menšího procenta ţen, neţ aby byla nutná rutinní kontrola a zatěţoval se tak rozpočet zdravotní pojišťovny. Přesto by měly jaterní testy zůstat u těch dívek, kde je podezření na konzumaci alkoholu. Po prodělání ţloutenky bych nasazení antikoncepce nikdy nedoporučila. Na zmíněných stránkách se ta společnost zříká výslovně odpovědnosti za pravidelné uveřejňování nových informací nebo uvádění informací zde uvedených do souladu se skutečností v čase. Jak je možné to chápat? Jsou si velmi dobře vědomi právních důsledků - na rozdíl ode mě. Já tady dávám rozhovory a nechráním se nijak proti případným právním důsledkům v euforickém opojení svojí vlastní pravdou. Oni se chovají velmi profesionálně. To znamená, ţe kdyţ vy uveřejníte nějaký článek, na jehoţ základě na ně někdo podá ţalobu, třeba paní, co dostala trombózu, tak tohle je jejich ochrana. Coţ je logické a přirozené. Je možné tomu rozumět tak, že se dopředu zříkají odpovědnosti za své vlastní tvrzení, které se může týkat přímo zdraví lidí? My něco říkáme, ale zodpovědnost za to v žádném případě neneseme. Já celkově povaţuji veškeré propagační materiály o antikoncepci za velmi neetické. Doktor Čepický také tvrdí, že antikoncepce tu byla odjakživa a kdyby nebylo jí, tak lidstvo zahyne na populační explozi. Má svým způsobem pravdu, ač neodděluje antikoncepci od hormonální antikoncepce. Existovala antikoncepce ve smyslu střídmosti. Lidé neměli pravidelný sexuální styk dvakrát 38

týdně, ale třeba dvakrát měsíčně v době, kdy ţena neovulovala. Ve věku, kdy jsem začala přemýšlet o antikoncepci, babička říkala, ţe nejlepší antikoncepce je aspirin mezi kolena. Vrátím-li se zpět k vaší otázce, tak se vlastně pan doktor vyjadřuje velmi ekologicky a v souladu s názory na ochranu planety, protoţe světová populace stále narůstá a s ní i vyprodukované mnoţství odpadu. Hormony však uţívá prakticky jen západní bílá populace, a ta se potýká uţ dvacet let s poklesem porodnosti pod hranici prosté obnovitelnosti. Dokonce se hovoří o etnické sebevraţdě. V jednom textu píšete, že hormonální antikoncepce je jednou z příčin neplodnosti u mužů. Existují data, o která je možné toto tvrzení opřít? Údajně výzkumy nic takového nepotvrdily? Takový výzkum se velmi těţko dělá. Za prvé je třeba říct, ţe většinu studií financují farmaceutické firmy. Nezávislé studie z grantů tvoří jen malou část. Já jsem se zúčastnila ještě jako studentka jedné studie, která se zabývala vlivem hormonální antikoncepce na kvalitu pleti. Bylo mi dvacet a moje kolejní strava včetně nocí nad skripty vykonala své. Pravidelně probíhalo odečítaní kvality pleti. Paní doktorka vzala tuţku a zeptala se: tak, kolik máme pupínků? Hm, tak napíšeme třeba tři. Vůbec to neodpovídalo skutečnosti. Já v ţádném případě neříkám, ţe všechny studie probíhají takto, akorát já mám jednu zkušenost s touto konkrétní studií. Takţe jsme zase u trţního zájmu, kterému jde o to, aby dopadla dobře. Pokud však studie ukáţe průkazně, ţe lék je škodlivý, tak se samozřejmě zastavuje a ani se nedokončí. U antikoncepce nejsou většinou průkazně hned po nasazení vidět váţné komplikace a proto se těţko prokazuje spojitost. Většina se projevuje aţ s delším odstupem, takţe odhalit přímou návaznost na její uţívání skutečně není jednoduché.

A ty nepohyblivé spermie? Tento názor vyslovila poprvé nikoliv medicínská studie, ale studie biologická, která zkoumala, proč se zvyšuje transexualismus u ryb a obojţivelníků, kteří jsou nejvíce v kontaktu s toxickými látkami ve vodě. Zjistilo se, ţe příčinou je nadlimitní mnoţství hormonů ve vodě: estrogeny, pseudoestrogeny a fytoestrogeny. Aţ čtyřicet procent zdrojů pitné vody je kontaminováno hormony estrogenového typu. Zájem lékařů se začal odvíjet aţ 39

od této myšlenky biologů. Je pravda, ţe stoupá počet neplodných muţů, a ţe se v posledních deseti aţ dvaceti letech horší kvalita spermatu. Ten trend je naprosto jasný a zřejmá je i návaznost na velké aglomerace, kde se antikoncepce uţívá. Jedná se o kvalitativní změny i kvantitativní úbytek spermií v řádech. Klesá počet spermií v ejakulátu, navíc se sniţuje jejich pohyblivost, a s tím i schopnost penetrovat do vajíčka. Někde jste použila termín resuscitace spermií. To je práce lékařů nebo laborantů v IVF (centrum umělého oplodnění), kteří mají za úkol i z mizerného spermatu vybrat tu s těch polomrtvých spermií a pomoct jí do vajíčka injekčním vpichem, který naruší obal. Sama by neměla sílu se tam dostat. Otázkou je, zda je to etické či nikoliv, zda je takto počaté těhotenství validní. Mám sama několik kamarádek, které tuto metodu podstoupily a je to pro ně velice citlivé téma. Kdy je podle vás v pořádku a vhodné použít hormonální antikoncepci? Kdy je v pořádku pouţít hormonální antikoncepci? Kdy nemáte dilema? Já s tím mám problém vţdy. Dovedu si ale představit, ţe existují situace, kdy je to nejpraktičtější řešení. Vţdy je moţné pouţít jiný způsob ochrany. Souvisí to také se sexuálním chováním ţeny. To je těţká otázka. Aby ţena nepotřebovala antikoncepci, je nutné mít uspořádané vztahy, zejména partnerské. Pořád mluvím v mnoţném čísle, protoţe hormonální antikoncepce také bohuţel reflektuje promiskuitní chování. Nechce-li mít ţena dítě a vede aktivní sexuální ţivot, zvolí antikoncepci, protoţe se nechce spoléhat ţádným způsobem na své partnery. Kdyţ má ţena jednoho partnera, tak se na něj většinou spolehnout můţe. Obzvlášť pak, jsou-li spolu dlouhou dobu. A v takovém případě těhotenství nemusí být takový problém. Přesně tak. I kdyţ to nevyjde a objeví se dítě, tak by to pro ten pár mělo být zvládnutelné. Takţe vlastně nevím, kdy je skutečně vhodné pouţít hormonální antikoncepci. Moţná u hypersexuálních ţen s velkým temperamentem, jejichţ sexuální ţivot je bohatý a nechtějí 40

riskovat početí. V tomto případě je hormonální antikoncepce volbou, která je bezpečná, praktická, účinná a rychlá. Opakované interrupce jsou samozřejmě ještě větším zásahem do fyzického a psychického zdraví ţeny. Dobře si to pamatují některé ţeny z osmdesátých let, kdy uţ přestával fungovat monogamní celoţivotní model partnerství, ale ještě nebyla dostupná hormonální antikoncepce. A žádný jiný důvod nevidíte? Říká se, že hormonální antikoncepce zlepšuje pleť, snižuje riziko vzniku rakoviny. Jak říkám, moje zkušenost je jiná. Mě samotné se pleť nezlepšila a některé mým pacientkám se naopak po nasazení antikoncepce pleť zhoršila. Antikoncepce funguje tak, ţe sniţuje sekreci exokrinních ţláz, tedy sniţuje mastnotu pleti, coţ do jisté míry zabraňuje vzniku akné. Jenţe také sniţuje poševní sekreci, coţ můţe zhoršovat sexuální proţívání. Ale hlavně se ví, ţe hormonální antikoncepce zhoršuje výběr partnera. Jak? Sekrece nefunguje přirozeně. Pot je jiný, sekrece vaginálních ţlázek je jiná, feromony jsou utlumeny a tak dále. Představte si slečnu, která si navíc odstraní ochlupení, tedy rezervoár feromonů, aplikuje antiperspirant a matoucí deodorant, prokrvenost rtů jako sekundární pohlavní znak má přemalovaný rtěnkou a přijde někam do společnosti, kde probíhá výběr partnerů. Takový výběr je naprosto devalvován a odstřiţen od přirozeného výběru, který se děje v ţivočišné říši. Zabraňuje se výběru kompatibilního genotypu. Víme totiţ, ţe k přirozenému výběru dochází na základě čichových vizuálních a hmatových vjemů, které pak kladou správně dohromady odpovídající genotypy. Výběr naší slečny je ochuzen o podvědomý výběr a spoléhá se pouze na racionální informace. Ţena si vybere partnera, který s ní geneticky nesouzní, a pak z toho je přesně ten neplodný pár, který se trápí a není schopen početí. Je to začarovaný kruh. Antikoncepce nejenţe ovlivňuje kvalitu spermií, ale má svůj podíl i na takzvaných funkčních poruchách početí. Výsledkem je, ţe kaţdý šestý pár je neplodný a jejich počet stále vzrůstá. Když tohle víme, proč lékaři antikoncepci předepisují?

41

Protoţe je po ní poptávka. Kdyţ budete vyrábět nějaký produkt, tak se budete snaţit, aby se co nejlíp prodával. Ohromné částky plynou do přímé a nepřímé reklamy. Prolistujte si časopis Bravo, to je v podstatě návod jak uţívat hormonální antikoncepci. Tedy sofistikované metody, jak indoktrinovat mládeţ. Takţe slečna nepřichází za doktorem Čepickým s tím, ţe má starost o svoji reprodukční strategii, ale s tím, ţe chce antikoncepci. Tudíţ přichází uţ zformulovaná poptávka. A protoţe lékaři jsou v podstatě hodní lidé, kteří chtějí pomáhat, tak vyhoví. Lékař nepředepíše antikoncepci proto, ţe by chtěl ţeně ublíţit. On tomu skutečně věří. Druhá věc je, ţe lékař vyrůstá v systému, kde je jeho vzdělání do značné míry financováno farmaceutickým průmyslem. Kdyby nějaký zákon zakázal farmaceutickým firmám financovat kongresy, přednášky a semináře, tak tady nebude jediný atestovaný lékař, protoţe stát to, aţ na výjimky, neplatí. Takţe firmy koncipují přednášky tak, aby bylo jasné, to se netýká pouze antikoncepce, ţe tenhle lék je opravdu nutný. Samozřejmě máme medicínu zaloţenou na faktech, coţ znamená, ţe kaţdé předepisování léku závisí na výsledcích studií. A hádejte, kdo ty studie platí? Farmaceutické společnosti. Dochází podle vás k masovému porušování Hippokratovy přísahy? Hippokratova přísaha říká i to, ţe lékař léčí zadarmo. Uţ tato první formule je v rozporu se skutečností a já sama bych nejraději léčila zadarmo. Ideální stav by byl, kdyby mě někdo ţivil a šatil. Myslím, ţe to je velmi očišťující a člověk to dělá s radostí. S pocitem, ţe lidem pomáhá. Bohuţel to prostě není moţné. Vzdálenost od Hippokratovy přísahy se zvětšuje. Není to dáno jen trţním vlivem farmaceutického průmyslu, který ovlivňuje zdravotní péči ve smyslu polypragmasie (naduţívání léků), ale i

profesionalizací všech oborů ve smyslu

specializačního úzkoprofilového vymezení. Ztratil se komplexní lidský pohled na pacienta se všemi socio-psycho-somatickými souvislostmi. Vidíte nějakou naději na změnu stávajícího stavu? Trend je jasný. Reprodukční chování se mění revolučním způsobem. Dříve byla velká část práce gynekologa postavená na snaze zabránit početí a v posledních deseti, pěti letech se to překlopilo. Ţeny mají problémy vůbec přijít do jiného stavu, pak mají problém s těhotenstvím, pak mají problém porodit, kojit a tak dále. Cíl je nyní naprosto jiný. Jaký panuje přístup k antikoncepci na západě? Je pohled více kritický? 42

Obecně ano. Je to dáno hlavně tím, ţe existují alternativní informační zdroje, které nabourávají většinové pojetí. V Německu nebo ve Francii je zvlášť pohled mladých dívek rezervovanější. Je to taková vlna, která se začíná překlápět i u nás a začínají se objevovat pochybnosti. Ztrácí se bezmezná důvěra. Je to asi i otázka vzdělání. Domnívám se, ţe hormonální antikoncepci masověji uţívají sociálně slabší skupiny s niţší vzdělaností. Mezi lékaři nejsou kritické hlasy k hormonální antikoncepci skoro vůbec slyšet. A když ano, tak spíš v tom smyslu, že negativní dopady úplně nevylučují, ale převládají pozitivní účinky. Z čeho pramení váš kritický postoj? Hledala jsem vhodnou formu antikoncepce pro sebe a naráţela na rozporné informace. Na konci bylo zjištění, ţe s hormonální antikoncepcí to není vůbec tak jednoduché, jak je nám předkládáno. To byl začátek mého zájmu.

V Číně lékaře platili za zdravé pacienty Proč se zabýváte psychosomatickou medicínou? Měla jsem nějaké problémy sama se sebou i v rodině, konkrétně u dětí. Konvenční medicína nebyla schopna zcela pomoci a díky tomu jsem pochopila dvě zásadní věci, které současná západní medicína nedokáţe postihnout. Zaprvé je velké mnoţství specializací, ve kterých se běţný pacient nedokáţe orientovat a prostě se ztratí. Druhá věc je propracovaný diagnostický a terapeutický systém zaloţený na farmaceutickém průmyslu a na sofistikovaných chirurgických postupech. Prostě skvěle fungují nemoci, kde lze operovat a kde je moţné cíleně léčit následek nemoci... Není to považováno za výsadu západní medicíny? Ano, ale právě úplně nefunguje tato medicína při začátcích nemoci, kdy není schopna reagovat na symptomy, které nelze zobrazit nebo se neodráţejí v laboratorních výsledcích. Takţe hovoříme o preventivní medicíně, která snad vyjma primární kardiologie nefunguje.

43

Západní medicína začíná fungovat v okamţiku, kdy se člověk dopracuje do závaţnějšího klinického obrazu. Pak se teprve stává plnohodnotným pacientem. Pozorujete pacienta očima tradičních medicín? Mně se líbí koncept, který dřív fungoval v Číně, neţ tam pronikla západní medicína. Tam se platil lékař, který měl zdravé pacienty. Kdyţ mu nějaký onemocněl, přestal být placen do té doby, neţ ho uzdraví. To je úplně obrácená motivace a mě připadá naprosto logická. Číňané říkali, ţe dobrý lékař nemoci předchází, průměrný se ji snaţí léčit a špatný uţ léčí jenom komplikace. Z tohoto pohledu je evropský lékař jen průměrný anebo špatný. Další čínské přísloví praví, že sto lékařů dokáže i zdravého uléčit k smrti. Zajímavá je právě další věc, která vychází z mého pozorování. Člověk se setkává se starými lidmi, kteří jsou zvyklí masově konzumovat zdravotní péči a uţívat dlouhodobě léky. Mají například patnáct léků, jsou dobře vyšetřeni a mají nejlepší péči od několika specialistů. Těmto lidem se přes veškerou léčbu zdravotní stav nezlepšuje, naopak umírají předčasně. A vedle nich existuje skupina takzvaných exkluzivních seniorů, kterým je přes osmdesát i devadesát let, jsou ve vynikající formě a nikdy zdravotní systém příliš nevyuţívali. Rozdíl mezi nimi není ani tak v diagnozách, jako v přístupu a psychické kondici. Kaţdý, kdo pracuje se starými lidmi, tak zná tyto vitální starce a ví, ţe nevyuţívají masově ani farmaceutický průmysl, ani zdravotní péči. Instinktivně dodrţují prevenci, nepřejídají se, mají dostatek pohybu a otuţují se. Jednou mi jeden pacient řekl, ţe na to, aby byl člověk zdravý, musí mít tak trochu hlad a musí mu být tak trochu zima. Zdravotní systém tedy vytváří svoje vlastní pacienty? Na to existují celé studie mapující bezpečnost nemocnic, iatrogenní poškození, předávkování léky a tak dále. Kaţdý geriatr ví, ţe metabolismus starých lidí je zpomalený a léková interakce můţe být nebezpečná. Předepíší-li léky různí specialisté, není kontrola.

Z ideálu do temnoty

44

Mezi gynekology převažují muži. Nečiní tento fakt ženám problémy? Nepřejí si v této roli právě ženu? Na mě se neustále obrací ţeny, které hledají gynekoloţku. Pořád a bez přestání otázky, jestli neznám nějakou gynekoloţku, která by byla jemná, citlivá, která by tomu trošku rozuměla. Bohuţel musím odpovídat nezlob se, neznám, nevím. Znám několik gynekoloţek, které jsou sice skvělé ţenské a nechci se jich dotknout, ale přebraly modely svých muţských kolegů. Coţ ale není jejich chyba. Tlačí je k tomu prostředí. Je to částečně operativní obor, a to vyţaduje fyzickou zdatnost a sílu – tyto dispozice mají muţi. Myslím, ţe by bylo dobré rozdělit obor na dvě části. Ta, která operuje a samotnou gynekologii. Tak by vznikl prostor pro jemnější práci. Jak chápete jako žena-lékařka roli ženy ve společnosti? Moje motto je, ţe medicína má být úzce propojena se sociologií. Definice Světové zdravotnické organizace říká, ţe zdraví člověka je zdraví tělesné, duševní a sociální. Tři oblasti, které jsou jedno, a pokud se člověk necítí komfortně sociálně, velmi pravděpodobně onemocní. Západní medicína nedokáţe dát odpověď, proč doposud zdravá třicátnice najednou leţí v nemocnici s karcinomem prsu, kdyţ před deseti lety tato nemoc trápila pouze staré pacientky. Medicína poskytne ţeně nejmodernější péči, ale neptá se, co tomu předchází. Jak ţila? Jaká byla její role ve společnosti? Cítila se komfortně? Kolik měla dětí, jak rodila? Co její identita? Spousta otázek… … právě. Existují výzkumy, které dávají karcinom prsu do souvislosti s kojením. Ţeny, které mají víc dětí a kojily delší dobu, pravděpodobně karcinom prsu nedostanou a naopak. Takţe to uţ jsme v sociální oblasti. Myslíte, že ideální model ženy je mít jednoho partnera a spoustu dětí? Netroufla bych si vůbec podsouvat nějaký model, který v současné době stejně nefunguje. Můţu ho sice povaţovat za ideální, ale to je tak všechno. Kaţdý si musí vybrat vlastní. Jedna 45

z mých pacientek je matka čtyř dětí, která rezignovala na svojí kariéru, ačkoliv byla velmi talentovaná studentka. Vzdala se všeho a podporovala kariéru svého muţe, který ji po patnácti letech, čtyřech porodech, dlouhé periodě kojení a sebeobětování oznámil, ţe odchází ţít s kolegyní z práce. Ten model funguje jen někdy a nelze na něj spolehnout. Její manţel jí nesebral jen manţelství, ale podtrhl celou její existenci. Ztratila svoji jedinou sociální roli. Bez něj byla nic, protoţe ţádnou profesní roli neměla. Psychiatr jí předepsal léky a řekl, ţe trpí patologickou závislostí. To, co bylo v devatenáctém století znakem hluboké lásky oddanost, věrnost, sebeobětování, je dnes povaţováno za rysy patologické osobnosti. Z role ideální ţeny pro společnost se dostala do naprosté sociální temnoty.

Helena Máslová (nar. 1968). Zakladatelka Centra psychosomatické péče. Pracovala na gynekologicko-porodnickém oddělení, v léčebně dlouhodobě nemocných a jako internistka. V současnosti se věnuje psycho-gynekologii zkoumající ţenské zdraví a reprodukci z pohledu psychosomatických souvislostí. Píše články o medicíně. Je matkou tří dětí.

46

Fotografie z rozhovoru s Helenou Máslovou

Obrázek 1: Medicína má být úzce propojena ze sociologií, tvrdí Helena Máslová. Foto: Petr Velan

Obrázek 2: Hippokratova přísaha říká, že lékař léčí zadarmo, říká Helena Máslová Foto: Petr Velan

47

5.2 Rozhovor s Jaroslavem Petrem Padá vám chleba namazanou stranou dolů. Zrušte máslo S biologem Jaroslavem Petrem o hormonální antikoncepci, vědě a o Principu Lososi, kteří kladou u břehu Britské Kolumbie jikry, byli původně samci, říká Jaroslav Petr z Výzkumného

ústavu

ţivočišné

výroby.

Znamená

skutečně

pouţívání

hormonální

antikoncepce hrozbu pro ţivotní prostředí? Jak takové hrozby můţe společnost řešit?

Výsledky výzkumů říkají, že ženami vylučované zbytky hormonální antikoncepce pokračují neporušené čističkami vod a zasahují do vývoje pohlaví u ryb. Jak to vidí biolog? Biologové odhalili změny pohlaví u ryb víceméně náhodou. Něco se tušilo. Víme, ţe padesát pět tisíc chemikálií pouštíme do přírody. To prostě musí něco dělat. Velké překvapení není, ţe kdyţ pustíme do přírody hormon, tak se chová jako hormon. Antikoncepce pouţívá hormon upravený tak, aby byl jeho účinek silnější, dlouho vydrţel a nebyl metabolizován. Z farmakologického pohledu je to úţasně dobře vymyšlené, ale v přírodě, kam to zákonitě přijde, je to problém. Ţena všechno neodbourá, ale většinu vyloučí močí. Pak to putuje kanalizací do čističky odpadních vod, které na to vůbec nejsou zařízené. Kdyţ se konstruovaly, byla hormonální antikoncepce v plenkách a nikoho nenapadlo, ţe by to nějak fungovalo. Navíc se projevuje další efekt. V čističkách zapřaháme bakterie k rozkládání látek a někdy rozkládají úplně, někdy částečně, někdy pouze metabolizují. Hormon, o kterém se bavíme, zmáknou jenom trochu a pustí ho zpátky. Proteče čistírnou odpadních vod pozměněný činností bakterií a dostává se mezi vodní organismy. Je účinnější neţ původní hormon z antikoncepční pilulky. Co to může způsobit? Britové v jedné řece chytili plotice a ukázalo se, ţe samci nejsou samci. Kdyţ rozřízli varlata, objevili ţloutek, jakoby se zakládala jikra. To bylo velké zděšení. Shodou okolností byla proti proudu fabrika, která vyráběla antikoncepci. Takţe si řekli, aha, něco jim tam vyteklo a to je 48

následek. Ale i proti proudu nad fabrikou na tom byly ryby stejně. V jiných řekách jsou na tom ryby stejně a v ústí řek do moře jsou na tom platýzi podobně. V Britské Kolumbii, kterou máme z biologických filmů vtištěnou do paměti jako neposkvrněnou přírodu, se ukázalo, ţe losos, který tam táhne a vypouští jikry, byl původně samec, ale něco nám ho přeměnilo na samici. Hormonální antikoncepce dokáže změnit pohlaví živočicha? U niţších ţivočichů není pohlaví tak pevně zakódované. U plazů stačí změna teploty při inkubaci vejce a místo kluků jsou holky. Co hormony umí, dokázali v Kanadě jedním elegantním pokusem. I kdyţ… elegantním? Jsou to pokusy, které je moţné dělat jenom v Kanadě. Tam je vybráno asi čtyřicet jezer, která jsou bezodtoká. Voda do nich jenom přitéká a pak se odpařuje. Rozdělili jezero na půlku igelitovou stěnou. Po něm jezdil hoch na loďce a hadičkou cmrndal roztok antikoncepčního prostředku, aby jeho koncentrace byla obdobná jako v postiţených řekách, coţ jsou miliardtiny gramů. To ale stačí, protoţe v těchto koncentracích hormony fungují. Proběhlo to a sledovali jednu rybu – střevli. Ta během pěti let zmizela. Je krátkověká, takţe musí rychle přicházet nové pokolení. Pokus narušil rozmnoţování - samci nebyli schopní produkovat mlíčí, samice měly sníţenou plodnost a populace zkolabovala. Tohle antikoncepce v přírodě způsobuje jen jednou svojí látkou, o které víme. O dalších látkách nevíme? Nejšílenější na tom je, ţe to nejsou jen hormony, ale i látky, o kterých jsme si mysleli, ţe nemůţou fungovat jako hormon. Například tributylcin, který se pouţíval na nátěry lodí, protoţe na něm nerostou nejrůznější vodní řasy a ţivočichové. Najednou se zjistilo, ţe v přístavech jsou neplodné mušle. Samice měly zúţenou vývodnou cestu, která pouští vajíčka ven, coţ je příznakem toho, ţe se mění na samce. Soudilo se, ţe to je jenom v přístavech kvůli malé cirkulaci vody, a ţe lodě jsou tam dlouho. Jenţe na dně pod zámořskými dálkovými linkami jsou mušle postiţené úplně stejně. Prostě stačí minimální koncentrace. A to je případ, kdy ty látky známe! Hormonální antikoncepce tvoří jen část skupiny látek, kterým říkáme hormonální disruptory. Já jim říkám hormonální buldozery - narušují křehkou rovnováhu hormonů v těle.

49

Druhá šílená věc je ta, ţe v přírodě vzniká jakýsi koktejl a selský rozum končí. Víme, ţe tahle látka působí tak, druhá onak a myslíme si, ţe to lehce spočítáme - nespočítáme. Jejich účinek se můţe potírat, násobit, sčítat. Těch látek je moc a my se divíme, ţe přibývá neplodných párů. Doktoři vám řeknou, ţe to, co se učili před dvaceti lety jako hranici počtu spermií pro neplodnost u muţů, je dneska bráno jako norma. Existuje prokázaná souvislost mezi neplodností u lidí a používáním hormonální antikoncepce? To je přesně to, co se velmi těţko odhaduje. Nevíte, co všechno působí. Nelze vytáhnout jeden faktor jako králíka z klobouku za uši a říct, to je on. Nevíte, kolik dalších králíků tam je a co spolu všechno dělají. Víme jedno, ţe těch látek přibývá. Navíc se objevují další látky, na které se nesoustředíme. Neţ pustíte chemikálii do provozu, tak se otestuje, ale dlouho se testovala jenom toxicita, tedy jestli je to jedovaté, nebo ne. Pustíte to na nějaké buňky a ony buď chcípnou, nebo nechcípnou. Pustíte to na nějakou ţouţel nebo ţivočichy a zase čekáte - chcípnou, nechcípnou. Pak se ředí, aţ ta látka nic nezabíjí a je neškodná. A kdybyste ředil ještě tisíckrát, tak se dostanete do koncentrací, kdy ta látka najednou začne fungovat jako hormon. Například kadmium, coţ je vysoce toxická látka, působí v nízkých koncentracích jako hormon. Můţete samozřejmě vytáhnout jednu látku v laboratorních podmínkách, ale čím víc jste přesnější v laboratoři, tím míň to odpovídá realitě - zmatení a chaosu molekul. Prostě říct, ţe z tohoto experimentu vyplývá pro ţivot takový závěr, nemusí být jednoduché.

Hledání zelené labutě To se dostáváme k tomu, že věda je vlastně hypotéza. Na začátku je hypotéza a pak jí testujeme. Nehledáte sto bílých labutí. Hledáte jednu zelenou, která popírá, ţe všechny labutě jsou bílé. Existují výjimky elementárních věcí, jako ţe jedna a jedna jsou dvě a součet úhlů v trojúhelníku je přesně tolik. Ale pak se můţe stát, ţe pravda je ještě sloţitější. Newtonovy zákony platí, ale platí za určitých rychlostí. Kdyţ se rychlost zvedne, tak je to najednou trošku jinak - a to uţ je Einstein. 50

Vědec se většinu svého ţivota mýlí, nebo je velmi nepřesný. To je součástí vědy. Důleţité je, ţe věda postupuje nějakou metodikou. Macešství k hypotéze je základním principem. Kdyţ něco vyzkoumáte, musíte publikovat a ostatní vám to rozcupují. Omyl je součástí vědy a poznání je vţdycky omezené - technicky, časově, kapacitou, financemi a tak dále. Nemyslím si, ţe je hřích, kdyţ někdo vymyslí antikoncepci a pustí ji do světa, a pak se dodatečně ukáţe... Vţdycky pracujeme s určitou mírou rizika. Pokud jedete z Brna do Prahy po dálnici, podstupujete značné riziko, ţe nedojedete a můţete přijít k nějaké úhoně. Ale přesto nejdete přes hory a doly pěšky, kde by se vám to nemohlo stát, protoţe pro vás je přínos, ţe budete za dvě hodiny v Praze větší neţ riziko, ţe se připletete do havárky. To riziko vám za to stojí. Barák můţe spadnout... …a stejně ho stavíme. A bydlíme v něm. Vţdy je to určité riziko. Teď je otázka, na níţ se velmi nesnadno odpovídá. Kdy je vědecký výsledek zralý na to, aby se stal technologií? Měříme různým metrem, který je hodně gumový. Studentů se vţdycky ptám, jestli by povolili technologii, která zabije tisíc lidí ročně. Ne, nikdo by ji nepovolil. Říkám fajn, zastavíme silniční dopravu. Je sloţité říct u čehokoliv, ţe byla chyba pustit to ven. U antikoncepce si to nemyslím. Rozumíme světu díky vědě lépe? Jsem o tom přesvědčený. Kdybych si to nemyslel, tak se tím nemůţu ţivit. Nebo to budu dělat pro peníze. Troufnu si říct, ţe díky vědě je svět o něco lepší. Jsem optimista. Myslím, ţe klady převaţují. Překonaných teorií a zatracených hypotéz jsou mraky. Mnohem víc, neţ teorií a hypotéz, na které přísaháme. Lidé, kteří přicházejí jako první s tím, ţe neplatí to, na co jsme padesát let přísahali a přepisovali z učebnice do učebnice, většinou mají těţký ţivot. Budu volně citovat Schopenhauera. Všechny důleţité objevy procházejí třemi fázemi. V první fázi jsou zesměšňovány, v druhé jsou zuřivě popírány a v třetí jsou přijímány jako samozřejmost. Uţ jen to, ţe se doţíváme dvakrát tak vysokého věku neţ naši prapředci. Otázka je, čím ten ţivot vyplníme. Jestli člověk po osmdesátce trávící ţivot v léčebně dlouhodobě nemocných o to vůbec stojí. Určitě věda přinesla spoustu dobrých věcí, ale nelze říct, ţe to jsou ty světlé zítřky. 51

A v jaké fázi, dle Schopenhauera, se nachází zjištění, že to, co lidé pouští do vody, může zásadně ovlivnit život? Je to akceptované jako samozřejmost. Moc se o tom nemluví. Veřejnost, pozor. Je rozdíl, co se děje ve vědecké komunitě a co ve veřejnosti. To je komplikovaný proces, aby veřejnost byla objektivně informovaná o stavu poznání. Vědci říkají, ať to dělají novináři. Kdyţ to dělají novináři, tak vědci říkají, novináři to dělají špatně, takhle se to nedělá. Pak se ale vědci hrozí, jak si lidé vykládají jejich obor. Kdyţ ale přijdete za vědcem, aby vysvětlil svůj obor a necháte ho třeba napsat popularizační článek, napíše ho tak, aby se neshodil před čtyřmi dalšími kolegy, kteří tomu rozumí tak jako on. Napíše ten článek pro ty čtyři kolegy, ale ne pro deset milionu Čechů, kterým je to určené. Výsledek je, ţe vzniká prostor pro jednoduché příběhy. Klasickým příkladem jsou kampaně o jaderné energii. Nikdo z nás není jaderný fyzik a málokdo rozumí tomu, co se s uranem vevnitř děje, a proto je tak jednoduché přijít s jednoduchým příběhem, ţe to můţe bouchnout. To uţ si umí představit kaţdý, protoţe na atomový hřib nad Temelínem nám fantazie stačí. A teď, kdyţ má přijít fyzik a vysvětlit, proč to bouchnout nemůţe, tak musí jít na neutrony, štěpné poměry a uţ je sloţitý, nezajímavý a nudný. Ten samý případ je hormonální antikoncepce. Jak si vysvětlujete, že to nezajímá politickou elitu? Tu nezajímají fakta, ale hlasy voličů. Ve chvíli, kdy bude veřejnost natolik informovaná, ţe bude něco pociťovat jako problém, tak si to politik nějakým průzkumem zjistí a spočítá. Přinese to tolik a tolik hlasů a v té chvíli to bude velmi aktuální problém. Politici nejsou hlupáci. Chovají se velmi racionálně z hlediska svého zájmu. Kdyţ tedy pomineme, ţe by to měla být sluţba veřejnosti a podíváme se na jejich individuální zájem, to jest udrţet si mandát, být zvolen. Mít moc to nejsou jenom peníze, ale i postavení a prestiţ. Je i naše vina, ţe nejsme schopní to do nich dostat. Je ale blbost chodit za politikem a vysvětlovat, co jsou endokrinní disruptory. Nedělejme si iluze, on to třeba i ví. V politice je spousta biologicky vzdělaných lidí, kteří mají velmi přesnou představu. Musíme to vysvětlit lidem, aby to začali 52

cítit jako problém. Pak někdo řekne, my uvolníme tolik a tolik milionů na vývoj nových čistících technologií, které si s těmi hormony poradí. Jaké by znečisťování vody mohlo mít následky? Jestli se chce někdo zesměšnit, tak začne předpovídat. Vize rozhodně nejsou příznivé nebo lákavé. Je to jako kdyţ se plánuje dovolená. Vylíčíte šest průšvihů a nastane sedmý, který vás ani nenapadne. Lidové noviny na konci roku chtějí, abych řekl jaký největší objev očekáváme v příštím roce. Říkám, ţe ten největší vůbec neočekáváme. Proto je největší. Přesto se o to pokuste. Myslím, ţe to můţe vést k vymírání ţivočichů, coţ ukázal ten pokus se střevlí v Kanadě. Můţe to celkově ovlivnit fungování přírody. Experiment zjistil, ţe špačci, kteří pijí vodu s hormony, lépe zpívají. Protoţe zpěvné centrum má co dělat s rozmnoţováním a je řízené hormony. Jsou atraktivní pro samice, coţ můţeme chápat jako pozitivní prvek znečištění prostředí. Ale zase mají narušenou imunitu. Všechno spolu souvisí. Hormony a imunita, to je trojnoţka, na které organismus stojí. Nelze hnout s jednou nohou a myslet si, ţe ty dvě to nepoznamená. Efekty jsou často nečekané a paradoxní. U lidí to můţe vést k tomu, ţe reprodukce nebude úplně v pořádku. Jedna americká teorie se zabývá tím, čemu my zemědělci říkáme disruptivní selekce. To znamená, ţe se populace dělí na dvě části. Jedna je velmi chytrá a zajišťuje chod společnosti, ale pokud se chytrolín s chytrolínkou vezmou, tak mají málo dětí. Ta teorie říká, ţe tato chytrá populace nakonec vymře a zbudou hloupější, kteří se na řízení společnosti nepodílejí. A americkou společnost čeká krach, protoţe nebude dostatek lidí, kteří by ji řídili a nějak rozumně spravovali. Tahle situace můţe být vyhraněná i tím, ţe zplodit dítě není uţ teď hračka. Údajně hormonální antikoncepce mění sekreci žláz a tak vlastně falšuje feromony. Genotypy k sobě nepasují a pak má pár problémy s plodností. Otázka lidských feromonů je hodně sloţitá, protoţe nevíme, jestli máme funkční takzvaný vomeronazální orgán, kterým feromony vnímáme. Jedna část biologů tvrdí, ţe ano a druhá část říká nikoliv a naše tělo není schopné na feromony reagovat. Přičemţ zase existují pokusy, 53

které dokazují synchronizaci cyklu u ţen, které obývají ţenské svobodárny. Holky na koleji, kdyţ tam budou dostatečně dlouho, mají podobný menstruační cyklus, coţ vypadá na vliv feromonů. Takţe abych se vrátil k otázce, co všechno hormonální znečištění přinese? Předpokládat, ţe to bude něco pozitivního, je naivní. Asi něco špatného. Ale jak moc špatné to bude, co se tím dá dělat a jaké netušené průšvihy objevíme? To, čeho se bojíme, se můţe ukázat jako okrajový problém. Nebo se zjistí, ţe jsme to viděli příliš černě. Zatím nevíme. Jdeme temným lesem. Existuje řešení, jak z tohoto uzavřeného kruhu ven? Je to o to sloţitější, ţe nelze ukázat jednoznačně konkrétní látku a říct, ţe ta za to můţe. Odhaduje se, ţe z padesáti pěti tisíc molekul, které pouštíme do přírody, můţe mít tisíc hormonální účinky. A ne všechny látky jsou synteticky produkované. Objevuje se velmi často kontrast přírodního a umělého. Přírodní je dobré, umělé je špatné. Například ekologické zemědělství pouţívá přirozená hnojiva, ţádné umělé pesticidy, takţe je dobré. Takhle to všichni chápeme. Ale dialýza na umělé ledvině určitě není špatná věc jenom proto, ţe je umělá. A jsou věci, které jsou přírodní a dobré nejsou. Přírodní katastrofa například. Člověk produkuje hormony, vy i já. I moje manţelka, která neuţívá hormonální antikoncepci. A to jsme ještě ořezávátka ve srovnání se skotem. Britové udělali hormonální inventuru a zjistili, ţe jenom lidé a hospodářská zvířata – drůbeţ, prasata a skot vyprodukují ročně tunu estrogenů. A to jsou přírodní hormony. A to řešení? Je několik řešení. Jedno je, ţe zakáţete antikoncepci. Druhé je, ţe antikoncepci necháte, a budete ji dál vyvíjet, aby neměla takové razantní účinky. Musíme to poznat. Zjistit, které všechny látky působí jako endokrinní disruptory. To znamená dát obrovské mnoţství peněz na výzkum. Jenţe první věc je poznat a druhá věc je, aţ ty informace budeme mít, co budeme dělat? Nejednoduší je zákaz. Jak říká Nohavica - máslo bych zrušil. Padá vám chleba namazanou stranou dolů? Zrušíte máslo a máte po problému. Ale není to tak jednoduché. Klasická ukázka jsou fungicidy – prostředky chránící úrodu proti plísním. Mnohé z nich jsou endokrinní disruptory. Zakáţeme je, ale v té chvíli za ně nemáme náhradu jiných neškodných fungicidů. To znamená, ţe budeme mít zaplísněnější úrodu a plísně produkují látky, které se chovají jako endokrinní disruptory. Nám na jedné straně ubude endokrinních disruptorů 54

z hlediska fungicidů, ale přibude nám jich jako mykotoxinů. Z louţe pod okap. Jednoduché řešení sloţitých problémů neexistuje. Je potřeba poměřovat, co nás to stojí a co nám to přináší. Takţe buď něco zakáţeme úplně, nebo najdeme náhradu a některé látky se budeme snaţit omezit. Případ od případu, velmi diferencovaně. A postupně budou naskakovat nové a nové problémy. Náhraţky můţou být zase něco zcela nového, o čem netušíme. Nekonečný příběh.

Věda nikdy neobsáhne všechno

Jste věřící? Často se potkávám s panem doktorem Váchou, který vystudoval bohoslovectví a molekulární biologii. Mimo jiné je to vynikající expert na etické otázky. A on říká, ţe církev ví, co bude říkat za sto let. A to je pro mě, jako pro experimentálního vědce, těţko přijatelné. Kdyţ my vědci dostaneme nová fakta, tak hypotézu hodíme do koše a všechno je jinak. Dawkins říká, ţe se mu Bůh do přírody nevejde. Já ho tam taky nemůţu dostat. Dovedu si představit princip, který je úplně nad tím. Přírodní zákon, který se můţe blíţit tomu, jak lze chápat Boha. Je tam ale jeden velký rozdíl. Věřící téměř vţdy věří v moţnost komunikace. Ţe můţe v modlitbě vyjádřit přání a Bůh to slyší. Já nevěřím, ţe je moţné komunikovat. A v té chvíli si myslím, ţe nejsem věřící. I kdyţ zase – věřím. Zrzavý říká, ţe v evoluční biologii je značné mnoţství víry, protoţe biologové věří, ţe to tak proběhlo. Nikdo z nich se nemůţe vrátit zpátky a podívat se, jak dinosauři vychcípali. Vţdycky bude nepoznané, coţ je prostor pro to, abychom si tam vloţili Boha, nebo obecný princip. Myslím si, ţe je dobře, kdyţ tuhle moţnost máme. Hloupé je, kdyţ máme fakta vědecky prokázaná, za momentálního stavu poznání samozřejmě, a my si je extrapolujeme do dat. Překrucujeme si je. Například? Globální oteplování je klasická ukázka kroucení. Jedni to kroutí tak a druzí to kroutí tak. Pravda není ani bílá, ani černá, ale bývá strakatá. Takţe pravdu budou mít asi obě strany, ale 55

uţ se to dostává do pozice jakési víry. Popírači globálního oteplení, to jsou kacíři! Upálit! Na hranici s nimi! A naopak. Tohle si myslím, ţe je nebezpečné. Nejděsivější je, kdyţ někdo přijde s tím, ţe je to úţasně jednoduché, ţe je to právě tak. To se mně rozsvěcují oranţová výstraţná světla, protoţe jednoduché návody na sloţité věci nefungují. Člověk, který tvrdí, ţe má jednoduchý návod na řešení sloţitého problému, je buď úplně hloupý a věří tomu, ţe ho má, anebo je naopak velmi chytrý, a to, ţe nabízí tohle řešení, má jiný důvod. Chce nás někam dostat. Mě učil pan profesor Bílek a ten mi vţdycky říkal: Jardo, poslouchej, co ti lidi říkají, ale ptej se, proč ti to říkají. Český rozhlas vysílá váš pořad o životních strategiích v přírodě. Jakou byste navrhl lidem? Na nás přírodní zákony nedoléhají buď vůbec, nebo slabě, anebo zprostředkovaně. Jakoby poroučíme větru a dešti a vymanili jsme se z opravných mechanismů, kterým podléhají pavouci a mravenci. Ţe bychom si navrhli nějakou optimální strategii? Nelze říct - lidi, kdyţ tohle budete dělat, tak to takhle dopadne. Lze říct, kdyţ tohle budete dělat, není jisté, ţe to takhle dopadne a uţ vůbec není jisté, ţe to bude skvělé. Ţivot je tak pestrý a sloţitý. Myslet si, ţe vymyslíme recept na ţivot… Nevymyslíme. Jde o to, rozhodovat s největší mírou znalostí. A tady uţ se logicky zase promítá věda, která dává poznatky. Čím víc jich budeme mít, tím menší je šance, ţe se dopracujeme k blbému rozhodnutí. A nepřináší věda čím dál víc informací, které už ale nestíhá nikdo dávat do kontextu? Vědci zaostávají. Necháváme to na novinářích a navíc se ukazuje, ţe ve Spojených státech ubývá novinářů, kteří se věnují vědě. Deníky tyto stránky ruší a to znamená, ţe dramaticky ubývá prostor pro prezentaci vědy veřejnosti. Navíc je potřeba hledat kanály, jak informace do společnosti dostat. Není problém podávat je v novinách, nebo po drátě generaci sedmdesátníků, ale daleko zajímavější je boj o generaci, které je patnáct. Takzvaná generace ypsilon pouţívá youtube, facebook. Pokud si tohle neuvědomíme, tak nemáme šanci jim informace dát, protoţe se prostě míjíme. Je to střet dvou kultur, které ţijí vedle sebe, ale vůbec si nerozumí, protoţe nemají kontaktní plochu. Tohle je problém. Věda je v popularizaci kostrbatá. Jak to zlepšit? 56

Honza Černý z přírodovědecké fakulty říká, ţe musíme chytit ty nejchytřejší a získat je pro vědu. Já to chápu, ale vadí mně, kdyţ to tím končí. Získáme-li pro vědu ty, co mají IQ 130 a zbytek zůstane vědou naprosto nedotčený, je to v háji. Pokud nebudeme šířit informace zeširoka, budeme mít populaci, která, kdyţ to řeknu slušně, bude negramotná a o to snáz manipulovatelná. Pak je jednoduché nabízet jednoduché příběhy o atomovém hřibu nad Temelínem. A z toho mě jímá hrůza. Protoţe politici ve chvíli, kdy je volí vědecky nevzdělané voličstvo, nejsou nucení vůbec zohledňovat existenci vědy a jejích výsledků. Proč by to dělali? Vypadá to spíš, ţe stát bude podporovat natáčení původních českých nekonečných seriálů a získá si nehynoucí slávu a spoustu voličstva. Na endokrinní disruptory logicky nedojde. Budeme povaţovat za problémy věci, které objektivně problémy nejsou a nebudeme se bát věcí, kterých bychom se bát měli. Tak se chováme. Když to promítneme do rozdílu životních strategii lidí a zvířat, tak lidská strategie je asi odlišná v tom, že zvířata se nebojí, ale jsou donucena situaci řešit. Protoţe zvířata, která to nevyřeší, nejsou. My jsme právě schopní, kdyţ to nevyřešíme, najít alternativní řešení, které není příčinné, ale kauzální. Neodstraníme endokrinní disruptory, ale vyvineme asistovanou reprodukci. Řeknu-li to ošklivě a zjednodušeně, budeme neplodní, ale všichni se budeme klonovat. Příčinu pomineme. Buď nás to nenapadne, nebo to bude nepohodlné anebo drahé. Hlavně, ať to moc nestojí. Klasická ukázka je nemoc šílených krav ve Velké Británii. Kdyţ se tam objevily první případy, tak Margaret Thatcherová řekla, nějak to vyřešte, ale ať to moc nestojí. Důsledkem byla nová varianta Kreutzfeld-Jacobsonovy choroby. Aby to moc nestálo, tak se dál ve školních jídelnách v mletém mase objevovaly mozky a míchy zvířat, přestoţe se vědělo, ţe to není dobře. To je ukázka cesty do pekel.

Jaroslav Petr (nar. 1958). Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Pracuje ve Výzkumném ústavu ţivočišné výroby. Zabývá reprodukční biologií a přednáší na vysokých školách. Popularizuje vědu v Českém rozhlasu, Lidových novinách a v Respektu. Píše sci-fi povídky.

57

Fotografie k rozhovoru s Jaroslavem Petrem

Obrázek 3: Pravda není ani bílá, ani černá, ale strakatá, je přesvědčený Jaroslav Petr

Obrázek 4: Musíme to poznat, říká Jaroslav Petr

Foto: Petr Velan

Foto: Petr Velan

58

5.3 Rozhovor s Vítem Unzeitigem To je jejich věc S gynekologem a porodníkem Vítem Unzeitigem o hormonální antikoncepci, ženách v oboru a farmaceutických firmách Způsobů, jak bránit otěhotnění je několik. Jak se jeden z předních gynekologů a propagátorů hormonální antikoncepce dívá na jiné metody, a proč je podle něj hormonální varianta tak ţádoucí. Nevidí problém v provázanosti lékařů a farmaceutických firem? Vít Unzeitig nebezpečí ovlivnění farmaceutickými společnostmi odmítá. Rozhovor vznikl na kongresu České gynekologicko-porodnické společnosti.

Co dobrého přinesla společnosti hormonální antikoncepce? Ze zdravotního hlediska je to sníţení rizika některých chorob spojených se sníţenými hladinami estrogenů v těle a souvislost se sníţeným počtem těhotenství. Je to určitá ochrana před neţádoucím těhotenstvím, některými nádory. Je to ochrana před silným a zbytečným krvácením, před bolestmi, čili takové zlepšení kvality ţivota ţeny. To uţ se dostáváme k psychosociálnímu aspektu. Ţeny netrpí, jsou daleko spokojenější v rodině, s dětmi, v manţelství. Ekonomický aspekt je nabíledni, protoţe došlo k moţnosti regulovat populaci jako takovou, která se do devatenáctého, dvacátého století vyvíjela téměř exponenciálně. Čili z hlediska populačního to bylo skutečně ţádoucí, jelikoţ kdyby to takto šlo dál, dojde k přelidnění planety, problémům se stravováním, vodou a se vším, co s tím souvisí. Já povaţuji objev antikoncepční pilulky za největší vynález dvacátého století. Jaké jsou její stinné stránky? Moţná to, ţe se na ní příliš spoléhá a některá mladší děvčata uţívají antikoncepci s přesvědčením, ţe se jim nemůţe tím pádem nic stát a trošičku znevaţují hodnoty vzájemných vztahů a určitých citových vztahů. Dříve byly dívky opatrnější, nakonec i muţi, protoţe měli strach, aby nedošlo k neţádoucímu otěhotnění. Samozřejmě to můţe vést k určitému promiskuitnímu typu chování. 59

Já nejsem moc filosof a nechci se do toho pouštět, ale vím, ţe antikoncepce je jedna z medikamentózních metod, které skutečně společnost rozdělují na dva velmi vyhraněné tábory. Jedni, kteří s ní zásadně souhlasí, pouţívají ji a jedni, kteří s ní zásadně nesouhlasí a nikdy by jí nepouţili a naopak těm, co jí pouţívají, to vyčítají. Z celkového množství používané antikoncepce připadá v Praze jedenadevadesát procent na hormonální variantu. Nehrozíte se takové jednostranné převahy? Nehrozím, protoţe dávky jsou dneska zhruba patnáctiprocentní proti dávkám před čtyřiceti lety. Šlo to výrazně dolů a navíc se změnila molekula tak, aby byla co nejvíc podobná přirozenému progesteronu, který vytváří vaječníky. Těţká syntetika, která se zkraje pouţívala je naštěstí pryč. Díky sníţení celkové hladiny hormonů se dá říct, ţe ţena za jeden cyklus uţívání pilulek má niţší spotřebu hormonů, neţ kdyby nechala proběhnout normální menstruační cyklus. Sice se to nezdá, ale kdyţ celkovou produkci za měsíc spočítáme, při uţívání moderní nízkodávkované antikoncepce, tak celkové mnoţství spolykaných hormonů je niţší, neţ za přirozena. Čili já se toho nebojím. Ptám se taky proto, že hormonální antikoncepce má nepohybně vliv na to, že ženy rodí v pozdějším věku a porod v pozdním věku znamená větší pravděpodobnost komplikací a tedy zvýšení počtu císařských řezů. V roce 1990 činily tyto zákroky 7,7 procenta, v roce 2007 už 20,3 procenta, přičemž Světová zdravotnická organizace nedoporučuje překročit desetiprocentní hranici. Tato doporučení jsou více orientována na rozvojový svět. Tím ale nechci říct, ţe je u nás málo císařských řezů. To určitě ne a skutečně jich přibývá. Samozřejmě přibývá jich s tím, jak zvyšujeme kvalitu prenatální péče, čili snahu o dosaţení výsledků, aby těhotenství skončilo porodem zdravého nepoškozeného plodu, pokud moţno donošeného. Nedomnívám se, ţe posun věku prvního těhotenství primárně ovlivňuje mnoţství císařských řezů. My dnes víme, ţe ţeny poprvé rodí do třiceti let věku a do třiceti let není vazba ve vztahu věk ţeny a počet císařských řezů. Pokud bychom o tomto chtěli mluvit, museli bychom se dostat aţ na těch třicet. Tam ten vztah uţ najdeme. Pokud se ţeny rozhodnou, ţe chtějí otěhotnět, tak se rozhodnou do těch třiceti let, a to je doba, která v podstatě je optimální na uţívání pilulek. Ţena by je měla uţívat osm – deset roků a potom by měla zváţit těhotenství, kojení a potom zase klidně pilulky nasadit. 60

Jste nejen gynekolog, ale také porodník. Co říkáte na to, že zdejší ženy nenaplňují ani zdaleka minimální požadavek prosté reprodukce? To je, jak kdyţ se zeptáte hasiče, proč hořelo málo, nebo moc. Nemá to souvislost s používáním hormonální antikoncepce? To jsme zase u otázky, co je lepší? Přelidnit planetu, kde má kaţdá rodina tři, čtyři děti, anebo počet lidí trošku redukovat. Samozřejmě, ţe je to jednostranné, pokud fertility rate (průměrný počet ţivě narozených dětí na 1 ţenu), o které vy mluvíte, je pod dva, tak to není ani přirozená reprodukce, ale v podstatě většina západních zemí se pohybuje do dvou, anebo něco málo nad dvě. Pokud se nejedná o migraci z jiných zemí, tak ţádné přírůstky nejsou. Takţe my se tady aţ zase tak nevychylujeme. Naštěstí z toho čísla 1, 17, kde jsme byli před čtyřmi lety, a bylo to nejniţší číslo v Evropě, jsme se posunuli někde asi na číslo 1,5.

Ty baby ode mě odejdou

Jak vnímáte fakt, že postgraduální vzdělávání lékařů je velkou měrou financováno právě farmaceutickými společnostmi? Já nevím, jestli velkou měrou. Je pravdou, ţe to je systém, který je koordinován Českou lékařskou komorou a Institutem pro doškolování lékařů. Bez lékařů, bez zkoušek na ţivých organismech nejde ţádný lék pustit do distribuce a nejde ho ověřit. V tomto směru jsou farmaceutické firmy na lékařích závislé. Oddělit farmaceutický průmysl od medicíny prostě nejde a uţ vůbec ne u postgraduálu, protoţe co vyučujete? Vyučujete novinky, aktuální poznatky, a ty nejsou jen o diagnostice. Je to jenom o tom, kdo a jakým způsobem tu spolupráci a koordinaci s farmaceutickým průmyslem kontroluje. Protoţe pochopitelně, budou-li mantinely volné, bude docházet ke zneuţívání na obou stranách. Oni ale musí spolupracovat, protoţe jedině díky tomu se posune vývoj dál a je věcí regulačního orgánu,

61

kterým je Státní ústav pro kontrolu léčiv, aby tuto spolupráci drţel tam, kde je potřeba, aby směřovala dopředu a ne do kapes. Takže jediná pojistka proti tomu, aby lékaři nepodlehli svodům farmaceutických společnosti je Státní ústav pro kontrolu léčiv? Kaţdý člověk by měl mít etické bariéry a vědět, co můţe, co je etické a co není. Nakonec etika je součástí výuky na vysoké škole. To je první věc. Druhá věc je, ţe vzdělávání by mělo být vţdy pod garancí nikoliv jednotlivce, který by toho mohl zneuţít, ale vţdy má být pod garancí nějaké odborné sloţky, ať uţ je to lékařská komora nebo odborná společnost, nebo poskytovatel léčebné péče. Tento garant, který celý proces vzdělávání nejen organizuje ale i garantuje kvalitou a objektivitou je odpovědný taky za to, ţe k něčemu takovému nedojde. Takţe já si myslím, ţe těch kontrolních mechanismů je tady víc. Jaké máte vy zkušenosti s farmaceutickými firmami? Jako se oficiálně lobuje v parlamentu, tak se pochopitelně lobuje mezi doktory a firmy se snaţí ty lékaře... Ale zase oni tady mají mantinely a lékař by měl vědět, kam aţ si tu firmu pustí, jak hluboko pod kůţi. Za druhé jak moc, kdyţ se nechá ovlivnit, bude škodit svým pacientkám? To je hrozně jednoduchý. Jestliţe přijde firma s novým lékem a vy podlehnete tomu, ţe splníte jejich přání, abyste ho hodně předepisoval a budete ho předepisovat všem, tak ten lék zdiskreditujete v podstatě obratem. Kdyţ nasadím ţenám stejnou hormonální antikoncepci v průběhu jednoho týdne, tak nejméně polovina z nich bude nespokojená. Ţena, kdyţ je nespokojená a krvácí, tak je to na ní vidět a kamarádce hned řekne, ale já jsem otrávená, mám blbou antikoncepci, to si nikdy nedávej. Negativní zpráva se mezi uţivatelkami šíří daleko rychleji, neţ zpráva pozitivní. Toto má příznak cesty do pekel, jestli já nebudu uvaţovat hlavou a nebudu rozumě nabízet ţenám to, co se pro ně hodí, ale to, co se hodí farmaceutickým firmám. Ty baby ode mě odejdou, protoţe si řeknou, on je blázen, on nic jiného neumí neţ tady to jedno. A co doporučíte, když za vámi přijde taková nespokojená žena, že jí to dělá fyzicky zle? No tak mám dalších pětačtyřicet moţností na trhu a musím zjistit, co jí dělá zle a podle toho vybrat preparát, který by to pravděpodobně dělat neměl. Ale to se stává opakovaně, ţe 62

nasadíme antikoncepci a zjišťujeme, jestli ţena na ty léky není alergická, jak to snáší. Kontrolujeme krevní tlak. Jestli se objeví nějaké problémy, tak prostě musíme měnit to svoje původní rozhodnutí.

Kaţdý podle svého zájmu

Garantujete texty jedné farmaceutické společnosti... ...to myslím i víc. Nevidíte v tom střet zájmů? Ne, nevidím. Naopak. Je to text, který jde na veřejnost. Já právě mám raději, kdyţ farmaceutická společnost prezentuje svoje materiály po revizi lékařem, nebo odborníkem, protoţe to jsou potom názory, které nejsou firemní. To je zásadní rozdíl. Firma vám podstrčí ledasco, ale jestliţe je pod tím podepsaný lékař a je-li to lékař opravdu seriózní, napíše tam literaturu, citace a co si tom problému myslí na základě studia literatury a vlastních zkušeností. Kaţdá moje odpověď je kontrolovatelná. Podpořil byste návrh, aby české lékařské časopisy po vzoru jiných zemí zavedly povinné přiznání finančních vztahů farmaceutických společností a autorů publikovaných prací? Rozhodně. Hodně časopisů to dnes zavádí a pouţívá a nevidím v tom vůbec ţádný problém. Trochu mě zarazilo, že generálním sponzorem tohoto gynekologicko-porodnického kongresu je jeden z největších producentů hormonální antikoncepce. To vás nemusí zaráţet, to je na celém světě. To je čisté. Oni dají peníze a díky tomu, ţe jsou generální sponzor, mají moţnost vybrat si výstavní plochu. Uvědomte si, ţe dneska tyto akce bez sponzorských firem nejde dělat.

63

Proč se tady neprezentují organizace, jako je CENAP nebo Centrum pro rodinu? Měly by tu podle vás být, nebo ne? To je jejich věc. Kdo se přihlásí v oblasti vystavovatelů, tak se účastní. Program kongresu je úplně jiná věc. To si ovlivňuje vědecká rada a určuje ho nejméně rok, dva roky dopředu čemu se ten kongres bude věnovat, v čem lékařům prospěje. Vy jste ale člen vědecké rady. Jak byste se díval například na přednášku doktorky Lázničkové z CENAP, která se k hormonální antikoncepci staví kriticky? My jsme jí prostor v minulosti dávali, ale ta přednáška se nesetkala s pochopením a lidé odcházeli ze sálu. Takţe z hlediska zařazení přednášky do programu není zájem. Protoţe my dneska známe vědecké a podloţené informace, které jsou modernější. Dávat prostor něčemu, co se dávno ví... Ona nepřijde s něčím novým. My bychom na kongresech měli přicházet s novinkami. Tady, kdyţ budeme mluvit o tématu, o kterém vy jste mluvil, tak to těm lidem nic neříká. Oni to ví uţ deset let a protoţe to sami nepouţívají a nedoporučují, tak odejdou. Taky mě zarazilo, že ve vědecké radě tohoto kongresu je vás jednatřicet a z toho jen čtyři ženy. To jsou lidé, kteří se tomu oboru věnují doopravdy úplně. To znamená, ţe nějakým způsobem gynekologii v Česku nebo na Slovensku ovlivnili, nebo ovlivňují. Teď bych se nechtěl dostat na parketu prezidenta komory Kubka, který řekl, ţe ţeny nechce nikdo ve zdravotnictví, protoţe nic nedělají. To není pravda, o tomto to není. Ale jenom málo ţen, které si mohou dovolit při plnění svých rodinných povinností, aby byly od rána do rána zataţeny v práci, aby jezdily po světě. To není o tom, ţe nemůţou. Ony ani nechtějí. Ony samy řeknou, já nechci, raději pojedu domů. Protoţe doma musím vyţehlit a vyprat. Ve výboru společnosti České porodnicko gynekologické je jedna třetina ţen. Tady konkrétně, na tomhle kongrese, který je skutečně jakousi prací časově náročnou, která vyţaduje opravdu spoustu času, tak tady ţeny raději sedí dole v sále a poslechnou si to. Tím to pro ně končí a ony nemají všechny další povinnosti rok před kongresem a ještě půl roku po něm. Nemyslíte, že nedostatek žen mezi gynekology by mohl být problém? Některé ženy si stěžují na technicistní přístup mužů. 64

Samozřejmě ţena by měla mít schopnost vcítit se do pocitů a potřeb své pacientky daleko lépe neţ muţ, protoţe muţ, vezmeme-li to načisto z hlediska biologického, nemenstruuje. Alespoň ne tam kde ţeny. Takţe muţ můţe pocitům ţen těţko někdy rozumět. Z tohoto pohledu to vnímám, ţe by to mělo být pozitivní. Na straně druhé mě opakovaně řekly ţeny, a to bez ohledu na to, ţe bych je vyšetřoval já, ţe jdou raději k doktorovi, protoţe se s ním lépe domluví neţ s doktorkou. Víc třeba respektuje jejich názor, ţe dokonce snad při vyšetření je šetrnější a jemnější neţ gynekoloţka.

Pacientku musím vidět

V jakém případě byste hormonální antikoncepci nepředepsal? Zaprvé na dálku. Zásadně předepisuji jenom tehdy, kdyţ pacientku vidím, kdyţ ji vyšetřím a kdyţ s ní mohu hovořit. Abych zjistil ve všech případech, kde riziko dlouhodobého podávání antikoncepce bude větší, neţ kdyţ antikoncepci mít nebude. Pilulku by ode mě nedostaly hodně obézní ţeny, ţeny s poruchou krevní sráţlivosti a kuřačky nad pětatřicet let. Jakou alternativu nabízíte? Existují nehormonální metody. Nitroděloţní tělísko, bariérová metoda, prezervativ nebo chemická antikoncepce, která se v poslední době zase pouţívá. Z těch nemoderních, nebo ne zrovna echt spolehlivých, je to přerušovaná souloţ a tak dále. Co metody přirozeného plánování rodičovství? Já je neodsuzuji. Kaţdý strůjcem štěstí svého. Jestli někdo má důvěru v tyto metody a v tyto moţnosti, a jestli má zábranu pouţívat jiný způsob antikoncepce, tak nechť to pouţívá. Je-li s tím navíc někdo spokojen. Tyhle metody souvisí s určitou sebekázní – v některém okamţiku vám zakazují styk. Také jsou hodně subjektivní v tom, ţe je sám hodnotíte, sám je nějakým způsobem vypočítáváte, čili riziko selhání můţe být dáno i tím vaším přáním jestli chcete, 65

nebo nechcete, aby se pohlavní styk realizoval, nebo ne. Není to optimální z hlediska spolehlivosti, protoţe tyto metody skutečně daleko víc selhávají. Předepsal byste hormonální antikoncepci členům svojí rodiny? Určitě. Takže přínos hormonální antikoncepce je podle vás větší než její rizika? Určitě. Je-li správně uţívána a je-li lékařem medikována.

Vít Unzeitig (nar. 1952). Gynekolog a porodník. Vystudoval lékařkou fakultu v Brně. Od roku 2003 je zástupcem přednosty gynekologicko-porodnické kliniky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Je regionálním konzultantem Jihomoravského kraje pro porodnictví. Do roku 2006 byl předsedou revizní komise České gynekologicko-porodnické společnosti.

66

Fotografie k rozhovoru s Vítem Unzeitigem

Obrázek 5: Dříve byly dívky opatrnější, tvrdí gynekolog Vít Unzeitig

Foto: Petr Velan

Obrázek 6: Každý strůjcem štěstí svého, domnívá se Vít Unzeitig Foto: Petr Velan

67

5.4 Reportáž Vědomost je podstatná Reportáž z místa, kde se o antikoncepci hovoří tak trochu jinak Interiér kostela Svatého Vojtěcha v Dejvicích připomíná všechno ostatní, jen ne kostel. Komunistická přestavba zanechala na svatostánku svoji výraznou stopu. Místo oltáře dominuje prostoru hlavní lodi velké promítací plátno a po stranách se na ochozech blýskají pozlacené hrany obloukových pseudorenesančních arkád. Ze stropu visí na dlouhých zlatavě blyštivých prutech průzračné skleněné koule lustrů. Masivní hnědé dveře od toalet vyvolávají vzpomínky na pobyt v rekreačních zařízeních Revolučního odborového hnutí v letech osmdesátých. Tragikomický dojem z architektury umocňuje projektor, který vedle vyřezávané figury ukřiţovaného Krista promítá logo profláknutého operačního systému. Jeţíš a okna. Úchvatná kompozice. Za normalizace tady sídlila redakce časopisu Otázky míru a socialismu. O zhruba dvacet let později se na stejném místě pořádají akce, které s obranou a budováním socialismu nemají nic společného. V prostorách kostela je dnes třeba knihkupectví a hlavní sál vyuţívá Centrum pro rodinu při praţském arcibiskupství. Dnešní část výukového cyklu Společná příprava na ţivot v manţelství se věnuje sexualitě. Horký květnový den se nachyluje ke konci a sál kostela se zvolna zaplňuje asi stovkou lidí. Přednášet budou manţelé Jana a Honza Zindulkovi.

Jak to v přírodě funguje

Zindulková působí vstřícně, ale současně těţko skrývá ostraţitost. Můţu se účastnit kurzu, ale zdůrazňuje, ţe nesmím jeho průběh narušovat. Focení zakazuje s tím, ţe se bude hovořit o intimních tématech a účastníkům by se to nelíbilo. Její rozhodnutí se podaří zlomit aţ v samotném závěru sezení, kdyţ se na souhlas s focením ptám přímo těch, kterých se týká. Neprotestuje nikdo.

68

První část setkání je společná pro všechny. Zindulkovi s powerpointovou prezentací za zády vysvětlují posluchačům zaplněného sálu alternativní metody plánování rodičovství. Manţelé působí zpočátku rozpačitě a při přednesu si pomáhají četbou z vytištěných materiálů. „Snaţíme se zdravě ţít, ekologie a udrţitelný rozvoj jsou pozitivní trendy dnešní doby,“ říká Zindulka. „Existuje něco v oblasti plánování rodičovství, co by tomuto trendu odpovídalo?“ pokládá řečnickou otázku a jedním dechem odpovídá, ţe existuje. „Jsou to metody přirozeného plánování rodičovství,“ říká a tím začíná téma dnešního večera. O plánování rodiny, coţ neznamená nic jiného neţ uţívání antikoncepce, se dnes večer dozví publikum v sále něco jiného neţ od většiny českých gynekologů. Manţelé si střídavě berou slovo. Zindulkův hlas se nese zvučně prostorem. Popisuje metodu, která je podle něj zaloţená na poznání, jak to v přírodě funguje a jak funguje lidské tělo. Zindulka je asi čtyřicetiletý muţ, košili má zastrčenou za opaskem kalhot a jeho hubená vysoká postava připomíná Dona Quichotta z ilustrací Gustava Doréa. Jeho drobná ţena je oblečená do nevýrazného kostýmku a o poznání tišším hlasem parafrázuje definici Světové zdravotnické organizace pro přirozené metody plánování rodičovství: „Tento způsob můţeme vyuţít jak k tomu, abychom početí předešli, tak k tomu, jak početí napomoci“. Zindulka vysvětluje, ţe odborně se této metodě říká symptotermální. Pouţití je podle manţelů prosté. Ţena sleduje svou tělesnou teplotu a kvalitu hlenu děloţního hrdla. Vše musí poctivě zaznamenávat a na základě hodnot stanovuje své plodné a neplodné dny, podle kterých řídí sexuální chování. Tato metoda se od jiných odlišuje také tím, ţe vyţaduje plnou spolupráci obou partnerů. Někdo by mohl povaţovat pracnost této metody za nevýhodu, ale podle Zindulkové je to přesně naopak. „To, ţe partneři společně řeší nějaký problém, vede k prohloubení vztahu a k vzájemnému respektování,“ přesvědčuje posluchače.

Vy máte akné – co berete?

Co na to říká mladé obecenstvo? Odpověď přichází v druhé části semináře. Účastníci se rozdělí do pracovních skupin a rozmístí se po kostele. Mou skupinu vedou Zindulkovi. Čekají na nás ţidle rozestavěné do kruhu v jedné z bočních lodí kostela. Původně spojitý sakrální prostor je rozdělený zděnými přepáţkami, takţe přítomnost ostatních připomíná jen vzdálený halas. Manţelé mě zapojují do činnosti. Uprostřed na zemi leţí číselná tabulka. Dostaneme 69

barevně rozlišené lístky, muţi modrý, ţeny červený a máme je vloţit k číslu odpovídajícímu počtu dětí, které bychom si přáli. Nejvíc jich skončí na hranici dvojky a trojky. A kdy děti mít? Hned po svatbě? Drobná dívka s partnerem po boku říká: „Určitě odloţit a proţít si čisté manţelství“. „Jsme ještě přece mladí,“ usmívá se její přítel. Začínám si připadat jako v knize Jaroslava Foglara. Tady se povaţuje za přirozené, ţe děti přicházejí na svět aţ po svatbě a pro pohlavní styk se tu pouţívá poetický termín manţelské setkání. Pak posuzujeme metody antikoncepce podle zdravotní nezávadnosti, spolehlivosti a ekologického hlediska. Kaţdý pár vylosuje lístek. Hana Kopřivová si vytahuje lístek s nápisem „ekologické hledisko“. „Negativní vliv na ţivotní prostředí z uvedených metod nemá přerušovaná souloţ a přirozená metoda plánování,“ komentuje text. Podle ní má největší dopad na ţivotní prostředí hormonální antikoncepce. „V Čechách se to zatím nezkoumá, ale začíná se, protoţe hormony se dostávají močí do řek a tam ovlivňují ţivot,“ říká přesvědčeně. Naráţí tím na výzkumy prokazující, ţe hormony zůstávají aktivní i po průchodu čističkami odpadních vod, které je neumí odstraňovat. Je zřejmé, ţe většina účastníků semináře si potvrzuje své názory a mají většinou jasno, co mají od antikoncepce očekávat. Jedna z dívek popisuje, jak přišla za lékařkou s tím, ţe ji trápí akné. „Poslala mě přímo za gynekologem a on jen řekl: Vy máte akné, co berete?“ říká. Podle ní se lékaři chovají jako kdyby tady byla jenom hormonální antikoncepce a nic jiného. „Je důleţité mít jiné informace kromě klasických článků v rádoby populárních časopisech,“ skáče jí do řeči jeden z mladíků a ostatní, včetně Zindulků, souhlasně přikyvují. „Podstatná je vědomost,“ zakončuje mladý muţ svůj poměrně plamenný projev. Zindulkovi mají jasno. „My pouţíváme metodu přirozeného plánování rodičovství dvaadvacet let a vţdycky, kdyţ jsme děti chtěli, tak se to podařilo napoprvé, a kdyţ jsme nechtěli, také to vţdy fungovalo,“ říkají a pomalu se blíţí konec setkání. Venku uţ je tma a v krouţku postupně ubývají ti, kteří spěchali na řídnoucí večerní spoje. Zbývající zůstávají sedět v pomalu utichajícím kostele a probírají, proč je symptotermální metoda tak málo rozšířená. „Protoţe je to povaţováno za církevní metodu a v Čechách, kde je většina lidí nevěřících, to nemůţe mít mnoho šancí,“ myslí si uţ zmíněná Kopřivová. „Lidem je to prostě podezřelé,“ krčí rameny a za chvíli se vydává také na cestu k domovu rozpálenými ulicemi květnové večerní Prahy.

70

Fotografie k reportáži

Obrázek 7: Nic nevnucujeme, možnost volby má každý, říkají manželé Zindulkovi Foto:Petr Velan

Obrázek 8: Děti budou později, chceme si prožít čisté manželství, myslí si někteří z nich Foto: Petr Velan

71

Obrázek 9: Jak funguje lidské tělo teď už víme.

Foto: Petr Velan

72

5.5 Feature Za pilulku k moři O hormonální antikoncepci se říká, ţe je to jediný lék předepisovaný zdravým lidem. Co si o hormonální antikoncepci myslí ţeny a proč ji lékaři tak rádi předepisují? Podle aktuálních statistických informací uţívá v České republice hormonální antikoncepci kolem 55 procent ţen ve věku 15 aţ 49 let. To znamená, ţe 1,4 milionu českých ţen pravidelně pod lékařským dohledem ovlivňuje svou přirozenou hladinu hormonů. V roce 1996 uţívala tuto metodu zhruba polovina ţen z tohoto mnoţství. Odborníci se shodují, ţe je to první metoda, která postavila spolehlivou bariéru mezi sex a plození dětí a umoţnila získání snadné a spolehlivé kontroly nad početím. Zde se však názory rozcházejí. Jedni zdůrazňují, ţe je to moţná prevence proti nádorovým onemocněním nebo její blahodárný vliv na kvalitu pleti. Druzí varují před jejím dopadem na zdraví ţen a dodávají, ţe vliv hormonální antikoncepce je pravděpodobně mnohem větší, neţ se doposud všeobecně přiznávalo. Vědecký časopis Trends in Ecology and Evolutions uveřejnil studii zkoumající vliv hormonální antikoncepce na činnost mozku a psychiku. Výsledky naznačují, ţe můţe ovlivňovat výběr správného partnera. Otázek je ale víc. Vědci uţ například nemají pochyby o tom, ţe zbytky hormonální antikoncepce, kterou vylučují ţeny z těla močí, způsobují pohlavní změny u některých ţivočichů. I přesto, ţe se o stinných stránkách antikoncepce začíná víc hovořit, přicházejí informace v omezené míře. Hormonální antikoncepci totiţ podpírají dva mohutné pilíře. Zdola poptávka společnosti po jednoduchém řešení oddělení sexu od plození dětí a shora autorita mocného farmaceutického trhu. Největší otázkou přesto zůstává, proč lékaři povaţují za nejvýhodnější řešení, kdyţ ţeně předepíšou pilulku.

Zaţít bolest, aby přišlo něco jiného Stejně jako existují protichůdné přístupy mezi odborníky i samotné ţeny se dělí na spokojené uţivatelky a ty, které od uţívání hormonální antikoncepce upustily, anebo si dokonce stěţují

73

na zdravotní potíţe. „V osmnácti jsem měla přítele a chtěli jsme začít existovat sexuálně,“ vzpomíná nyní třiadvacetiletá Alţběta Hofericová. Stěţuje si, ţe antikoncepci jí předepsala lékařka automaticky a bez dalších moţných upozornění na negativní účinky. „Zeptala se jen, jestli chci variantu, která mi můţe zvětšit prsa, anebo mi trochu rozhodit imunitu, nebo jestli chci kvalitnější, která stojí tisícovku na tři měsíce,“ říká mladá ţena.

Po roce uţívání

hormonální antikoncepce se rozhodla ze zdravotních důvodů přestat. „Mohla jsem naplánovat menstruaci a posunout si cyklus třeba na dovolenou, takţe jsem byla moc spokojená. Po čase jsem ale měla menší chuť na sex a cítila jsem se, jako kdybych čekala dítě,“ popisuje Hofericová. Potíţe ale přišly po vysazení hormonální antikoncepce. „Po šesti měsících bez menstruace jsem se začala zajímat, co dělám špatně. Konečně jsem si přečetla leták, kde byly napsané všechny zápory.“ Tím myslí příbalové informace, které musí být přiloţeny u kaţdého léku. Obsah příbalových letáků hormonální antikoncepce varuje třeba před méně častým rizikem vzniku ţilní krevní sraţeniny nebo rakovinou prsu. Mezi častější komplikace se počítají například bolesti hlavy, akné nebo nárůst váhy. Hofericová popisuje svou zkušenost a říká, ţe po třech letech se její menstruační cyklus upravil a ona se cítí konečně normálně. „Poctivá menstruace s bolestmi patří k ţivotu a lidi dnes nechápou, ţe musí zaţít bolest, aby mohlo přijít něco jiného,“ tvrdí. Vysazení antikoncepce znamená navíc pro mnohé páry hluboký zásah do intimního ţivota. Většina muţů je na jednoduché a bezpracné řešení silně navyklá a pro pár můţe být problém se na vysazení antikoncepce domluvit. „Teď jsem zvědavá, aţ přijde další partner, co bude? Bude náročnější se uhlídat, ale uţ bych se k tomu nevrátila… ne, ne, ne,“ odmítá Hofericová. Ne všechny ţeny mají zkušenost jako Hofericová a s hormonální antikoncepcí jsou spokojené. Michaela Otáhalová uţívá hormonální antikoncepci devět let a říká, ţe bez výhrad. „Já s tím nemám ţádné problémy, ani psychicky, ani fyzicky a chuť na sex mám víc neţ přítel,“ tvrdí Otáhalová. Připouští sice, ţe má problémy s močovými cestami a mykózami, ale dodává, ţe to můţe být ovlivněno antikoncepcí, nebo nemusí. O jiné metodě antikoncepce neuvaţuje, protoţe jí všechny připadají nespolehlivé. Její slova potvrzuje srovnání spolehlivosti antikoncepčních metod, kterou vyjadřuje takzvaný Pearl index (PI), který - zjednodušeně řečeno - počítá počet neplánovaných otěhotnění na sto ţen během jednoho roku. U hormonální antikoncepce se pohybuje hodnota PI kolem 1,0 (jedno neplánované těhotenství na 100 ţen za rok) a například u symptotermální metody, coţ je jedna z technik přirozeného plánování rodičovství, je index spolehlivosti 2,2 aţ 2,9, tedy víc neţ dvakrát vyšší. Symptotermální metoda spočívá ve sledování minimálně dvou ukazatelů, které stanoví plodné a neplodné dny. Ţena pozoruje změny hlenu děloţního 74

čípku a průběh tělesné teploty. V kaţdém případě hormonální varianta je favoritem pro vysokou spolehlivost a jednoduchost pouţití.

Bránit přelidnění Lékařka Jana Bajerová je internistka a věnuje léčbě alergií a poruch imunity. Podle ní ţádný rozumný člověk neuţívá preparáty, které nejsou nezbytné, protoţe kaţdý lék můţe mít závaţné neţádoucí účinky. Její článek v publikaci „Antikoncepce - Co potřebujete vědět… ale nikdo o tom nemluví“ popisuje některé moţné zdravotní problémy spojené s uţíváním hormonální antikoncepce. Za největší hrozbu povaţuje zvýšené riziko plicní embolie, ale popisuje také případy nárůstu váhy, jaterní problémy, mozkové příhody a koţní nemoci. Bajerová dodává, ţe se opírá především o vlastní zkušenosti a částečně i odborné texty internistů, protoţe neexistuje ţádný ucelený text. „Spíš se to přehlíţí,“ myslí si. Lékařka je spíš ojedinělý příklad, protoţe doktoři nejsou většinou ochotní otevřeně kriticky hovořit o hormonální antikoncepci. „Já chci jen upozornit, bez ohledu na jiná hlediska, jak je to strašně nebezpečné,“ vysvětluje Bajerová. „A to jsem do textu neuvedla případy úmrtí, která byla také, a to jen proto, ţe jsem chtěla zodpovědně popsat, co jsem viděla na vlastní oči.“ Vyvstává tedy otázka, proč lékaři hormonální antikoncepci vůbec předepisují. „To by mě také samotnou zajímalo,“ konstatuje Bajerová. Gynekologové svou zálibu v hormonální antikoncepci mimo jiné rádi vysvětlují tím, ţe regulují porodnost a zabraňují tak přelidnění planety. Ve světle skutečnosti, ţe porodnost české populace je tak nízká, ţe nezajišťuje její vlastní reprodukci, ztrácí tento argument na síle. Problematické je také tvrzení, ţe pouţívání hormonální antikoncepce řeší problém vysokého počtu potratů. Za rok 2007 se jejich mnoţství v České republice dokonce mírně zvýšilo. Vliv hormonální antikoncepce je nepochybný, ale čísla říkají, ţe ji nelze povaţovat za řešení potratovosti. Lékařka Bajerová naznačuje, co by mohlo být důvodem k oblibě hormonálních přípravků. „I k nám chodí zástupci farmaceutických firem a kaţdý má zájem, abychom předepisovali jeho lék. Samozřejmě, kdyţ mi někdo zaplatí sjezd za několik tisíc, tak určitě zohledním, ţe budu psát nějaký sprej do nosu místo pěti jiných.“ Podle lékařky se v poslední době stupeň uplácení ze strany farmaceutických společností pod tlakem médií a veřejnosti sníţil. Její slova potvrzuje obchodnice farmaceutické společnosti, která si z pochopitelných důvodů přeje zachovat anonymitu. „Po té kauze se teď všichni víc hlídají a nikdo nemá zájem 75

o podobné potíţe,“ tvrdí. Hovoří o reportáţi České televize přistihnuvši brněnskou lékařku, kterak přijímá úplatek od zástupce farmaceutické společnosti. O nelegálních praktikách odmítá však tato ţena hovořit. „Naše firma má k dispozici oficiální metody, kterými můţeme zákazníky (lékaře) ovlivňovat a které nejsou v rozporu s etickými pravidly,“ říká. Za nejsilnější nástroj povaţuje takzvanou neintervenční postmarketingovou studii. „My lékaře zaplatíme za to, ţe půl roku během podávání prostředku sleduje a zaznamenává stav pacienta. Pro nás je to výhodné, protoţe tahle klinická data můţeme pouţít v další propagaci,“ vysvětluje obchodnice oficiální vazby lékařů a farmaceutů. Jiným, méně rozšířeným tahem je zaplacení účasti na konferenci. „Ročně to bývají tři vybraní lékaři z regionu,“ vypočítává ţena. Odhaduje, ţe za kongres pro jednoho můţe firma zaplatit kolem padesáti tisíc korun. „Je moţné samozřejmě lékařům darovat drobnosti, ale aby to bylo povaţováno za drobný dárek, nesmí hodnota přesahovat patnáct set korun ročně. My si nedovolíme zaplatit lékaři zájezd k moři, ale je jasné, ţe se to děje,“ říká bez obalu. Neexistují přesné odhady, jakou částku farmaceutické firmy do českých lékařů investují. Odhaduje se, ţe ve Spojených státech utratí producenti léků za propagaci a marketing zhruba osm aţ třináct tisíc dolarů na jednoho lékaře za rok. „Tuto částku si pro Českou republiku mnohonásobně podělte,“ kroutí hlavou odmítavě zástupkyně farmaceutického průmyslu. Přímé ovlivňování lékařů farmaceuty není jediný oříšek jejich vzájemné závislosti. Podle analýzy předního vědeckého časopisu Nature má třetina lékařských specialistů finanční vazby na firmy, jejichţ produkty doporučují. Autoři studie soudí, ţe číslo bude vyšší, neboť výsledek vychází z toho, co sami lékaři dobrovolně přiznali. Gynekolog Vít Unzeitig před půl rokem v rozhovoru s autorem těchto řádků odmítl, ţe by doporučování farmaceutických produktů lékařem mohl být problém. „Já mám právě raději, kdyţ farmaceutická společnost prezentuje svoje materiály po revizi lékařem,“ vysvětluje, proč nepovaţuje za problém, ţe je podepsán pod propagačními texty producenta hormonální antikoncepce. Tento

text

není

schopen

postihnout

všechny

roviny

vzájemné

závislosti

farmaceutických firem a lékařů. Podle kritiků tohoto vztahu začíná závislost uţ na akademické půdě při výuce mladých mediků. Tato praxe je všeobecně schvalována a výsledkem můţe být, ţe lékaři pod vlivem marketingu farmaceutů často přebírají názor, ţe existuje pilulka na kaţdý problém a podle toho se pak ke svým pacientům chovají.

Oral jsem, ale málo…

76

Snaha o zprůhlednění vztahů lékařů a farmaceutů zůstává v Česku víceméně polem neoraným. Farmaceutické společnosti zaloţily v roce 1993 Asociaci inovativního farmaceutického průmyslu, která proklamuje, ţe se bude zasazovat o kultivaci prostředí a upevňování etických principů na českém farmaceutickém trhu. Pro své členy nechala vytisknout broţuru o zásadách etického chování, vydala deklaraci etických závazků a po kauze brněnské lékařky vyjádřila v tiskové zprávě znepokojení. Na jaře tohoto roku organizovala konferenci, která se zabývala vztahy mezi doktory a farmaceuty. Lékař Jan Hnízdil kritizuje toto neprůhledné prostředí uţ delší dobu a je mnohem radikálnější. „Na etické kodexy bych rozhodně nespoléhal. Ty mají skutečně jenom demonstrativní charakter. Je potřeba učinit naprosto jasná transparentní opatření. A oni se tomu zuby nehty brání,“ říká. Česká lékařská komora poněkolikáté vyzvala farmaceutické firmy k zaloţení nezávislého nadačního fondu na podporu vzdělávání lékařů. Farmaceutické firmy by do fondu poukazovaly finance ze svého zisku a vzdělávání lékařů by tak bylo odděleno od jejich komerčních zájmů. Výsledkem zatím je, ţe asociace věnovala 800 tisíc korun projektu Iuventus Medica, který má podporovat vzdělávání mladých lékařů. „Projekt nadačního fondu budí důvěru a jeho garance nadací Charty 77 téţ,“ říká uţ zmíněný Hnízdil. Podle něj ale stále zůstává otázkou, jak bude zajištěna nezávislost vzdělávání v praxi. Lékař Hnízdil nezůstává pouze u kritizování. V loňském roce předloţil několika institucím soubor návrhů protikorupčních opatření. Navrhoval například, aby jiţ výše zmíněné postmarketingové studie neprobíhaly pouze na úrovni lékař-farmaceut, ale aby se jich účastnil třetí nezávislý orgán. Třeba Statní ústav pro kontrolu léčiv nebo zdravotní pojišťovna. „Nemělo to ţádnou odezvu,“ zakončuje Hnízdil. Přímo k jádru neproniknutelného propletence vztahů směřuje další poţadavek, aby farmaceutické firmy zveřejňovaly v centrálním registru všechny svoje platby putující k lékařům. Na otázku, jak se k této výzvě asociace staví, odkazuje její tisková mluvčí Michaela Müllerová na znění Deklarace o etické spolupráci mezi lékaři a průmyslem. Ta však obsahuje pouze obecná vyjádření. Bez odpovědi zůstává také otázka, jaký následek má pro člena asociace odhalená korupce v případu brněnské lékařky. Jedinou oficiální reakcí tak zůstává půl roku stará tisková zpráva vydaná vzápětí po odvysílání pořadu Českou televizí: „… představenstvo Asociace se bude situací zabývat a poţádá zástupce Novartisu, aby podali k této události vysvětlení“. Neomezuje se snaha farmaceutických firem kromě finančního daru na pouhé mlácení prázdné slámy? Odhaduje se, ţe roční obrat trhu jen s antikoncepčními výrobky je pět miliard korun. Asociace sdruţuje 32 farmaceutických producentů. Nejeví se z tohoto úhlu pohledu 77

finanční dar 800 tisíc korun spíš jako klička, aby se vlk naţral a koza zůstala celá? „Diskutovat o výši poskytnuté částky nepovaţuji za korektní,“ odpovídá na tuto otázku Jan Hnízdil. Podle něj je v této chvíli důleţité ocenit snahu farmaceutů reflektovat neudrţitelnost současného stavu.

78

6

REFLEXE PRAKTICKÝCH VÝSTUPŮ

Pořadí textů praktické části je zachováno tak, jak postupně vznikaly v časové souslednosti. Helenu Máslovou jsem zvolil za svůj první zdroj z taktických důvodů. Jednak je známá svým kritickým postojem k hormonální antikoncepci. Účastní se osvětových programů, píše články do novin a šíří názory, které jsou v rozporu s etablovaným přístupem k antikoncepci. Posledním, neméně důleţitým důvodem je jiţ zmíněný film Hormonální akvárium. Helena Máslová i Jaroslav Petr, mají společné to, ţe jsou jeho aktéry. Chtěl jsem vyzpovídat i třetí hlavní postavu filmu, gynekologa Pavla Čepického. Ten ţádost o rozhovor odmítl s tím, ţe má s mými kolegy špatnou zkušenost.

6.1 Reflexe rozhovoru s Helenou Máslovou 6.1.1 Příprava na rozhovor Potřebné kontaktní údaje poskytly webové stránky Centra psychosomatické péče, kde má Helena Máslová ordinaci, v níţ mimo jiné rozhovor nakonec probíhal. Rešerši textů týkajících se tématu usnadňoval fakt, ţe mě téma začalo zajímat před delší dobou. Příprava nebyla tak náročná a nevstupoval jsem na neznámé území. Alena Blaţejovká (in Osvaldová, ed. 2009: 89) říká, ţe obtíţný můţe být uţ první krok interview – výběr respondenta. „Ţe vás něco zajímá natolik, abyste se na to chtěli, a tudíţ i dokázali ptát a ovšem ţe máte dost odvahy, abyste vybranou osobnost oslovili a poţádali o interview.“ Novináři říkají, ţe nejobtíţnější v rozhovoru je vymyslet dobré, netriviální a neotřelé dotazy. Pro mě byl největší problém vymyslet dotaz první. 6.1.2 Rozhovor Domluva na rozhovor proběhla bez problému. Původní domluvená hodina se ve výsledku protáhla na dvou a půl hodinové povídání. Mám pocit, ţe to nejzajímavější povídání přišlo aţ po vyčerpání kapacity nahrávaného média. Rozhovor probíhal přímo v ordinaci lékařky. Byl jsem připravený si v průběhu rozhovoru činit poznámky na papír. To doporučuje kvůli přehlednosti například Ondřej Neff. Byl to můj první delší rozhovor v ţivotě (druhý celkově), a uţ v jeho úvodu jsem pochopil, ţe chci-li pozorně sledovat, co můj respondent 79

říká a ještě na to smysluplně reagovat, nemůţu se zabývat psaním poznámek. Olga Sommerová (in Osvaldová, ed. 2009: 103) povaţuje pro své rozhovory za důleţité, ţe se svým hrdinům dívá po celou dobou rozhovoru do očí. „Protoţe o to, co říkají, mám opravdový zájem.“ Chápu to podobně. Říká se, ţe oči jsou studny do duší. Sommerová ještě dodává, ţe pokud k ní přijde novinář, který nahrává a ještě si píše poznámky, tak rozhovor ukončí. Helena Máslová se vyjadřovala jasně a přesně. Takhle nějak si představuji ideálního respondenta. Ví přesně co chce říct a říká to. Mých zhruba patnáct aţ dvacet připravených dotazů vygenerovalo další otázky, které slouţily v hluchých místech k dalšímu posunu rozhovoru. 6.1.3 Zpracování nahrávky Po doslovném přepsání nahraného materiálu začala práce ořezávání a přesouvání. Zatímco ořezávání bylo hodně, přesouvání fragmentů zpovědi se konalo zřídka. Vysvětluji si to působením dvou faktorů: vyjadřovaní doktorky Máslové a připraveností okruhů témat. Nakonec z dvouhodinového záznamu vyšlo něco přes dvacet dva tisíc znaků psaného textu, který obsahoval pouze podstatné informace. To byl dobrý základ pro další cizelovaní finální podoby textu. 6.1.4 Shrnutí S konečnou podobou rozhovoru jsem spokojen. Zvoleného tématu se mi podařilo drţet a pokud se od něj text vzdaluje, drţí se souvislostí. Pro hloubavého čtenáře by mohl být přesně tím, co hledá. Pro mě byl tento rozhovor důleţitý. Uklidnil mě a pochopil jsem, ţe je nutná příprava. Zjistil jsem, ţe mě rozhovor baví. Nutno dodat, ţe narozdíl od mnohých novinářů si respondenty vybírám sám a neurčuje mi je zaměstnavatel. To je nesporná výhoda. Na druhou stranu neprobíhalo také vše, jak bych si představoval. Místa, kde jsem měl, nebo mohl reagovat, nemilosrdně odhalil audiozáznam. Ve chvíli poslechu teprve vyvstávaly moţné reakce a doplňující otázky. V tomto případě však poslouţil email, a to i kvůli autorizaci textu.

80

6.2 Reflexe rozhovoru s Jaroslavem Petrem Jak je uvedeno výše, volba na Jaroslava Petra padla kvůli účinkování ve filmu Hormonální akvárium. Setkání jsme si domluvili ve Výzkumném ústavu ţivočišné výroby, kde má Petr laboratoř. Jeho přístup lze shrnout jedním slovem – vstřícnost. Jako u lékařky Máslové se vymezená hodina času protáhla na dvě a půl hodiny příjemného povídání. 6.2.1 Příprava Kromě zmíněného filmu byl zdrojem informací internet. Naďa Klevisová (in Osvaldová, ed. 2009: 56) říká, ţe Google je pro novináře to, co pro zahradníka motyka. A má pravdu. Mohl jsem si přečíst texty Jaroslava Petra, poslechnout z rozhlasového archivu rozhovor, který s ním dělal nedávno Jaroslav Dušek v pořadu Duše „K“. Inspiraci jsem hledal i v publicistických rozhovorech s vědci. Nechal jsem si tak nepřímo napovědět zkušenými novináři. 6.2.2 Rozhovor Povídali jsme si v kanceláři Jaroslava Petra. Narozdíl od předchozího rozhovoru generovaly dotazy sáhodlouhé odpovědi. Bylo poznat, ţe Petr je uvyklý ze svých rozhlasových pořadů vést dlouhou a nepřerušovanou řeč. Opět jsem vycházel z připravených dotazů, které současně generovaly další otázky. Poznámky jsem si během rozhovoru nedělal a soustředil se na to, co můj protějšek říká. Soustředěním na informační náloţ, jaké se mi dostalo, jsem odcházel po dvou a půl hodinách rozhovoru vyčerpaný. 6.2.3 Zpracování nahrávky Dvě a půl hodiny záznamu jsem poctivě přepsal, a pak teprve v textové podobě dělil zrno od plev. Zkušení novináři říkají, ţe šedesát procent nahraného záznamu je odpad. V případě biologa Petra si myslím, ţe tomu tak nebylo. Všechno co řekl bylo podstatné a mělo své místo. Snad se povedlo to skutečně podstatné zachovat a dosáhnout toho, ţe text čtenáře neunaví, ačkoliv jsem si vědom, ţe je to rozhovor dlouhý. Bylo nutné osekat slovní vatu, která v mluveném projevu působila sympaticky. V psané podobě působilo pouţívané hovorové

81

výrazivo nepatřičně. I tak jsem se snaţil charakteristické vyjadřování Jaroslava Petra zachovat. 6.2.4 Zhodnocení S výsledkem jsem spokojený. Rozhovor sice zabíhá za hranice zvoleného tématu, ale domnívám se, ţe pro kontext není špatné podívat se na problém z mnoha zdánlivě nesouvisejících úhlů. To, ţe se o rizicích hormonální antikoncepce ve veřejnosti příliš nemluví souvisí přímo s tím, jak dovedou představitelé vědy prezentovat výsledky svého bádání, jací vlastně jsou a jaká je atmosféra ve společnosti.

6.3 Reflexe rozhovoru s Vítem Unzeitigem Jak uvádím výše, v původním plánu rozhovorů byl doktor Čepický., který setkání odmítnul. Najít za něj jinou relevantní náhradu nebyl aţ takový problém, navzdory počátečním obavám. Hledal jsem významného představitele lékařské obce, který antikoncepci předepisuje a současně lze u něj vystopovat přímou vazbu na farmaceutickou společnost. Toto kritérium doktoři Čepický i Unzeitig naplňují, protoţe na internetových stránkách farmaceutických společností propagujících hormonální antikoncepci jsou jejich jména, coby garantů informací. Nebyl problém se s „mým gynekologem“ domluvit. Nesouhlas vyjadřuje pouze při dotazu, zda je ochoten mi věnovat alespoň hodinu času. Domluvili jsme se na půl hodině. 6.3.1 Příprava Před tímto rozhovorem jsem cítil větší nervozitu, neţ u předchozích. Po poměrně nekompromisním odmítnutí od Čepického jsem po některých připravených dotazech očekával i moţnost předčasného ukončení tohoto rozhovoru. Nestalo se. Při přípravě otázek poskytnul klíčovou oporu opět internet. Podstatnou inspirací byl první praktický text této práce – rozhovor s lékařkou Máslovou. Vedle toho jsem hledal inspiraci u ţen, kterých se téma antikoncepce bytostně týká

a ptal se jich, co by je tak zajímalo, kdyby hovořili

s gynekologem. Pozornosti neušla ani příprava techniky. Nakoupení nových baterií a nového záznamového média.

82

6.3.2 Rozhovor Vše probíhá v rychlosti. Uděláme ve spěchu pár fotografií. Protoţe stále počítám z moţností, ţe hovor bude ukončen dříve, neţ bych si přál, volím taktiku zpočátku neutrálních otázek a nepohodlnější témata nechat aţ po rozproudění komunikace. Po půl hodině do ordinace vchází jiný lékař a rozhovor je ukončen. V okamţiku, kdy moje záznamové zařízení ukládá data a výrobce nedoporučuje s ním manipulovat do něj „můj“ lékař strčí. Doufám, ţe se vše stihlo uloţit. Ţe je médium prázdné zjišťuji o půl hodinu později. Na druhý den volám doktorovi znovu. Vysvětluji situaci. Souhlasí s dalším rozhovorem. Ten se bude konat za čtrnáct dní na porodnicko-gynekologickém kongresu. Opět pouhá půlhodina. Uţ oba víme, co nás zhruba čeká. Trochu mě to mrzí, protoţe je znát, ţe druhá strana měla moţnost si odpovědi víc promyslet a chybí spontaneita reakcí oproti prvnímu setkání. Tentokrát rozhovor nahrávám na dva přístroje. První část otázek čtu z papíru. Aţ ze mě opadne nervozita, částečně pramenící z formálního prostředí kongresu, kladu otázky, které mě napadají. 6.3.3 Zpracování Na způsobu řeči mého respondenta je znát pedagogická praxe. Úpravy jsou minimální a věřím, ţe přepis zachoval charakter řeči recipienta. Dál uţ pouze přesunuji pasáţe textu, u kterých se mi nepodařilo udrţet v rozhovoru tematickou návaznost, do logických celků. 6.3.4 Zhodnocení I v poměrně omezené době na rozhovor se myslím podařilo vyobrazit většinový přístup českých gynekologů k antikoncepci. Mimo to jsem zjistil, ţe půl hodina na rozhovor, včetně přípravy techniky a focení, je zoufale málo. Z rozhovorů pro tuto práci jsem s tímto spokojen nejméně. Myslím, ţe víc drzosti (odvahy) by mu neuškodilo. Pokud by se text vyskytoval samostatně, bez souvislostí uvedených v této práci, tato jeho slabina by se projevila zřetelněji.

6.4 Reflexe reportáže ze semináře Příprava na společný život v manželství S ţádostí o moţnost účastnit se semináře o antikoncepci jsem se původně obrátil na brněnské sdruţení CENAP. Účast podmiňovali tím, ţe musím navštěvovat s partnerkou celý 83

dvouměsíční program. To nebylo moţné a tak jsem zkusil praţské Centrum pro rodinu. Měli pouze jednu podmínku – nijak nezasahovat do průběhu programu. 6.4.1 Příprava Pouţil jsem znalosti načerpané v předchozích rozhovorech a při návštěvě brněnského CENAP, jehoţ program se praţskému Centru pro rodinu značně podobá. Tyto organizace mají společné to, ţe propagují metodu přirozeného plánování rodičovství a jsou úzce propojeny s katolickou církví. Dopředu jsem si připravil několik otázek a hodlal je pouţít na organizátory kurzu i účastníky. Nakonec se na ně vůbec nedostalo. 6.4.2 Přímá účast Dostavil jsem asi půl hodiny před zahájením. Všichni o mě dopředu ví. Jak popisuji v samotné reportáţi, je mě zakázáno fotit. Celé setkání si nahrávám na diktafon. V druhé části setkání jsem zapojen do činnosti pracovní skupiny a stávám se přímým účastníkem děje. Mrzí mě, ţe nemám prostor na nachystané otázky. Do řeči se dávám pouze s jednou dívkou. Také píše o antikoncepci bakalářskou práci. Končí se před desátou večerní a všichni doslova prchají na hromadné dopravní prostředky. Naštěstí se mi před jejich odchodem podaří udělat několik fotek. Peripetii s jejich získáním popisuji v reportáţi. 6.4.3 Zpracování materiálu Do psaní reportáţe se pouštím dva dny po účasti na setkání. Mám dojem, ţe potřebuji záţitek vstřebat a získat odstup. Myslím, ţe je to dobře. Píšu, co si pamatuji a oţivuji paměť audio záznamem, fotografiemi a prohlíţím si poznámky zapsané během setkání. Příběh přenáším na papír chronologicky. 6.4.4 Závěr Domnívám se, ţe výsledný text není poznamenán tím, ţe jsem lidem kolem sebe mohl zřídka klást přímé otázky. Během zpracování mi došlo, ţe je důleţité popsat to, co jsem tam zaţil. Vzpomínky rekonstruují pořízené záznamy spolehlivě. Současně si uvědomuji, ţe tato tvorba po mě není rutina a mechanismus postupů tvorby reportáţe musím někdy moţná příliš sloţitě objevovat, nehledě na načtenou literaturu. 84

6.5 Reflexe feature Za pilulku k moři 6.5.1 Příprava Ze všech textů v této práci byla příprava pro feature nejnáročnější. Rešerše znamenaly dlouhé hodiny u počítače, procházení dostupných informaci, vyhledávání a kontaktování moţných zdrojů. A v závěru po napsání feature si kladu otázku, zda jsem právě s ním neměl začít. Uţ jen proto, ţe bych byl lépe připraven do předcházejících textů, zejména pro rozhovor s Vítem Unzeitigem. Na druhou stranu mě zase připravily předchozí texty na tento - ponejvíce analytický. 6.5.2 Rešerše a sběr materiálu V rámci práce na feature vzniklo několik samostatných rozhovorů. Aby si člověk získal důvěru těch, které vidí poprvé, musel s nimi nějaký čas strávit. Pokud jsem se setkal s někým osobně, pokaţdé se to protáhlo na dobu delšího rozhovoru. S některými aktéry feature jsem hovořil telefonicky a následně upřesňoval otázky emailem. To je případ lékařů Bajerové nebo Hnízdila a také tiskové mluvčí Asociace farmaceutických producentů Michaely Müllerové. 6.5.3 Zpracování materiálu Samotné psaní textu uţ bylo odměnou za nekonečné pobíhaní. Ačkoliv aţ při psaní docházelo na kontaktování některých aktérů v návaznosti na tom, jak se zjevovali v síti poznatků. Mnoho souvislostí vyvstávalo aţ při psaní textu. Spoustu informací jsem načerpal na setkání s představitelkou farmaceutického průmyslu. To znamenalo další rešerše a ověřování. Tato fáze byla jako pracné, ale přesto radostné skládání puzzle po pečlivém roztřídění políček. 6.5.4 Zhodnocení Měl-li bych seřadit stupnici spokojenosti s texty v praktické části, tak bych feature zařadil nejvýše. Myslím, ţe vystihuje jeden z klíčových důvodů, proč ve společnosti výrazně převaţuje jeden typ antikoncepce a zároveň popisuje její rizika. Vedle toho jsem celkem spokojen i s jeho formální stránkou. Spokojenost pramení pravděpodobně i z toho, ţe si feature vyţádalo mnoho času a úsilí.

85

7

ZÁVĚR

Tato bakalářská práce si kladla za cíl prozkoumat fenomén antikoncepce v co největší moţné šíři a předloţit jej atraktivní formou publicistických ţánrů čtenáři. Rozhovory přinášejí názory odborníků, reportáţ otevřela poměrně uzavřený prostor katolické komunity a změnila jej alespoň na chvíli v prostor veřejný, feature pátrá po důvodech, proč lékaři kladou důraz na hormonální variantu antikoncepce. Zajímalo mě, jak se na metody antikoncepce dívají ti, kteří slepě nevěří tvrzením marketingových oddělení farmaceutických firem a co nabízejí kritici hormonální antikoncepce za alternativy. Z následujícího nechci vyvozovat závěr, ale za malé zamyšlení následující postřeh stojí. Příznačné je, ţe všechny ţeny, se kterými jsem se setkal a které přestaly hormonální antikoncepci uţívat, byly spokojené a o tom, ţe by se k hormonální antikoncepci vrátily, rozhodně neuvaţovaly. V jednom z rozhovorů biolog Jaroslav Petr říká, ţe jednoduché řešení na sloţité problémy neexistuje. Po dokončení této práce mám jistotu, ţe s hormonální antikoncepcí není něco v pořádku. Skrývá příliš mnoho nejasností: neprůhledný propletenec farmaceutických firem a lékařů, environmentální rizika, jejichţ důsledky není zatím moţné dohlédnout a závaţná rizika zdravotní. I přes tyto závaţné indicie nenachází téma rizik antikoncepce v hlavních médiích a ve společnosti odpovídající odezvu. Nechci být skeptický, ale mám dojem, ţe média v tomto případě přejala marketingový imperativ „uţívejte a bavte se“ a rezignovala na jednu ze základních funkcí seriózního tisku - informovat veřejnost. Zisky plynoucí do kapes farmaceutických společností jsou v uţívající a bavící se společnosti méně ohroţovány, protoţe kdo si hraje, nezlobí a hlavně se neptá. Tato práce snad pokřivené mediální zrcadlo v mezích svých moţností narovnává.

86

8

ZDROJE A LITERATURA

ALVERGNE, Alexandra; LUMMAA Virpi. Does the contracentive pill alter mate choice in humans? Trends in Ecology and Evolution, [online]. October 2009 [cit. 2009-11-08]. Dostupný na World Wide Web: . BALON, Richard. Lékaři a farmaceutické firmy: Pilulka na kaţdý problém. Vesmír 79, [online]. October 2000 [cit. 2009-11-08]. Dostupný na World Wide Web: . ISSN 1214-4029. BLAŢEJOVSKÁ, Alena; KOPÁČ, Radim; OSVALDOVÁ Barbora; et al. Rozhovory o interview. Editoři Barbora Osvaldová a Radim Kopáč. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009. 166 s. ISBN 9788024616186. BURTON, Graeme; JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno, 2001. 391 s. ISBN 8085947676. DOČEKALOVÁ, Markéta. Tvůrčí psaní: jak psát pro noviny a časopisy, jak vymyslet dobrý příběh, praktická cvičení. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 152 s. ISBN 802471602X. FOLLRICHOVÁ, Mária. Publicistické interview: spoločné dielo interviewujúceho a interviewovaného. Otázky ţurnalistiky, 2004, č. 3-4, s. 171-178. ISSN 0322-7049. GRYGAR, Mojmír. 1961. Umění reportáţe. Praha: Československý spisovatel, 1961. HAJNÁ, Michaela. Za dveřmi ústavních zařizení: soubor sociálních reportáţí. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 157 s. HAMPLOVÁ,

Dana;

PIKÁLKOVÁ,

Simona;

RYCHTAŘÍKOVÁ,

Jitka.

České

ţeny: vzdělání, partnerství, reprodukce a rodina. Vyd. 1. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2003. 108 s. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Vyd. 2. aktualiz. Praha: Portál, 2008. 407 s. ISBN 9788073674854. HVÍŢĎALA, Karel. Moc a nemoc médií: rozhovory, eseje a články 2000-2003. 1. vyd. Praha : Máj, 2003. 268 s. ISBN 8086643077. KEEBLE, Richard. The newspapers handbook. Vyd. 4. London: Routledge; New York: Taylor & Francis, 2005. 299 s. KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1995. 307 s. ISBN 807184134X.

87

LÁZNIČKOVÁ, Ludmila. Přírozené metody plánování rodičovství Průvodce symptotermální metodou. Brno: CENAP, 2003. 24 s. MÁSLOVÁ, Helena. Vem si prášek. Respekt, [online].

2003, č. 12. [cit. 2009-05-02].

Dostupný na World Wide Web: . ISSN 1801-1446. MCQUAIL, Denis. 1999. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2002. 447 s. ISBN 8071787140. MENCHER, Melvin. News reporting and writing. Vyd. 9. Boston: McGraw-Hill, 2003. 1 s. ISBN 0072491949. MOŢNÝ, Ivo; JIRÁNEK, Vladimír. Rodina a společnost. 2., upr. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2008. 323 s. ISBN 9788086429878. OSVALDOVÁ, Barbora. Reportáţ a reportéři. Ţurnalistika, [online]. September 2005 [cit. 2009-04-25]. Dostupný na World Wide Web: . OSVALDOVÁ, Barbora; HALADA, Jan. Praktická encyklopedie ţurnalistiky a marketingové komunikace. Vyd. 3. rozš. Praha: Libri, 2007. 263 s. ISBN 9788072772667. PETR, Jaroslav. Hormonální antikoncepce ztěţuje výběr správného partnera. OSEL (Objective Source E- Learning), [online]. October 2009 [cit. 2009-11-08]. Dostupný na World Wide Web: < http://www.osel.cz/index.php?clanek=4671>. ISSN 1214-6307. POSTMAN, Neil; REIFOVÁ, Irena. Ubavit se k smrti: veřejná komunikace ve věku zábavy. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 1999. 190 s. ISBN 8020407472. ROACH, John. Sex-Changing Chemicals Can Wipe out Fish, Study shows. National Geographic News, May 2007 [cit. 2009-11-08]. Dostupný na World Wide Web: < http://news.nationalgeographic.com/news/2007/05/070521-sex-fish.html>. RUß-MOHL, Stephan; BAKIČOVÁ, Hana. Ţurnalistika: komplexní průvodce praktickou ţurnalistikou. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005. 292 s. ISBN 8024701588. RYBOVÁ, Zdeňka, Antikoncepce Co potřebujete vědět… ale nikdo o tom nemluví. Hnutí pro ţivot. ŠMÍD, Darek. Gonzo!. Hype, 2006, č. 22, s. 40-41. ISSN 1214-0600. TUŠER, Andrej. Ako sa robia noviny. Vyd. 2. upr. Bratislava: SOFA, 2003. 163 s. ISBN 8089033261.

88

9

JMENNÝ REJSTŘÍK

Alvergneová, Alexandra, 18

Loh, Jules, 25

Anderson, Douglas A., 25

Lummaová, Virpi, 18

Aust, Stefan, 12

Máslová, Helena, 8, 36, 46, 79, 80

Bajerová, Hana, 18, 85

McCombs, 10

Balon, Richard, 23

McQuail, Denis, 10, 11, 12, 89

Bayer-Shering Pharma AG, 22

Mencher, Melvin, 24, 25, 28

Blaţejovká, Alena, 79

Moţný, Ivo, 13, 14, 15, 16

Breed, Warren, 11

Müllerová, Michaela, 86

Burnsová, Lynette Sheridan, 31

National Geographic, 17, 89

Centrum naděje a pomoci CENAP, 19, 21

Neff, Ondřej, 33, 35, 80

Čepický, Pavel, 79, 82

New England Journal of Medicine, 23

Dušek, Jaroslav, 81

Noelle-Neumannová, 11

Elliot, 11

Osvaldová, Barbora, 28, 32, 33

Faulkner, William, 9

Petr, Jaroslav, 48, 57, 58, 79, 81, 82, 87

Follrichová, Mária, 29

Postman, Neil, 8, 12

Giddens, Anthony, 8

Qlaira, tablety, 19

Golding, 11

Ruß-Mohl, Stephan, 34

Grygar, Mojmír, 26, 27, 32

Rybová, Zdeňka, 19

Hendl, Jan, 32, 33

Rychtaříková, Jitka, 15

Hnízdil, Jan, 85

Shaw, 10

Hunter, Thomas S., 9

Sommerová, Olga, 80

Hvíţďala, Karel, 12

Světová zdravotnická organizace, 22, 69

Itule, Bruce D., 25

Světový den antikoncepce, 22

Jacz, Ľudovít, 26

Šídlo, Jindřich, 32, 34

Keeble, Richard, 24, 28, 29, 30, 35

Šofar, Jakub, 33

Kisch, Egon Ervín, 26, 27

Švagrová, Marta, 35

Klevisová, Naďa, 81

Tara, Tereza, 8

Konfucius, 13

Trends in Ecology a Evolution, 18

Kunczik, Michael, 10, 11, 88

Tri-Regol, tablety, 20

Lazarsfeld, 10

Tušer, Andrej, 26

Lázničková, Ludmila, 19

Unzeitig, Vít, 59, 66, 67, 76, 82, 85

89

10 SEZNAM FOTOGRAFIÍ V PRAKTICKÉ ČÁSTI PRÁCE Obrázek 1: Medicína má být úzce propojena ze sociologií, tvrdí Helena Máslová.

47

Obrázek 2: Hippokratova přísaha říká, ţe lékař léčí zadarmo, říká Helena Máslová

47

Obrázek 3: Pravda není ani bílá, ani černá, ale strakatá, je přesvědčený Jaroslav Petr

58

Obrázek 4: Musíme to poznat, říká Jaroslav Petr

58

Obrázek 5: Dříve byly dívky opatrnější, tvrdí gynekolog Vít Unzeitig

67

Obrázek 6: Kaţdý strůjcem štěstí svého, domnívá se Vít Unzeitig

67

Obrázek 7: Nic nevnucujeme, moţnost volby má kaţdý, říkají manţelé Zindulkovi

71

Obrázek 8: Děti budou později, chceme si proţít čisté manţelství…

71

Obrázek 9: Jak funguje lidské tělo teď uţ víme.

72

90