MASARYKOVA UNIVERZITA. Adopce a její podmínky v ČR

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výchovy ke zdraví

Adopce a její podmínky v ČR

Bakalářská práce

Brno 2012

Vedoucí práce:

Autor práce:

Mgr. Jana Gajdošová

Lucie Krejčová

Bibliografický záznam KREJČOVÁ, Lucie. Adopce a její podmínky v ČR: bakalářská práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra výchovy ke zdraví, 2012. 71 l., 19 l. příl. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Jana Gajdošová.

Anotace Bakalářská práce „Adopce a její podmínky v ČR“ se zabývá podmínkami a průběhem procesu adopce v České republice. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se věnuje náhradní rodinné péči, uvádí její formy a shrnuje základní informace o adopci. Dále je popsán průběh zprostředkování osvojení dítěte a vytvořen průvodce adopcí na dálku. Praktická část zjišťuje prostřednictvím dotazníku informovanost a názory veřejnosti o adopci.

Annotation This thesis called „Adoption and Its Conditions in the Czech Republic“ deals with the conditions and the process of adoption in the Czech Republic. This thesis is divided into two parts, theoretical and practical. The theoretical part is devoted to substitute family care stating its forms and summarizing basic information about adoption. Furthermore, the process of child adoption is described and a guide about long distance adoption is proposed here. In the practical part, the level of public awareness and opinions of society concerning the adoption have been investigated by means of a questionnaire.

Klíčová slova náhradní rodinná péče, adopce, podmínky adopce, náhradní rodina, zprostředkování adopce, adopce na dálku

Keywords substitute family care, adoption, conditions of adoption, substitute family, adoption mediation, long distance adoption

Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Jany Gajdošové, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně dne 16. 4. 2012

………………………………… Lucie Krejčová

Poděkování Ráda bych poděkovala své vedoucí bakalářské práce Mgr. Janě Gajdošové za poskytnuté rady a cenné připomínky. Dále děkuji pracovnicím rodinného centra Family Point, Měsíční houpačky a Sdružení pěstounských rodin za velmi příjemnou spolupráci při výzkumném šetření. Ráda bych také poděkovala všem respondentům, kteří se s ochotou účastnili výzkumu.

Obsah Úvod .................................................................................................................................. 7 I. TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................... 8 1. Náhradní rodinná péče v ČR ......................................................................................... 9 1.1 Formy náhradní rodinné péče .................................................................................. 9 1.1.1 Svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče .............................. 10 1.1.2 Adopce (osvojení) .......................................................................................... 10 1.1.3 Pěstounská péče ............................................................................................. 10 1.1.4 Pěstounská péče na přechodnou dobu ............................................................ 11 1.1.5 Poručenství ..................................................................................................... 12 2. Adopce (osvojení) ....................................................................................................... 14 2.1 Podmínky adopce v ČR......................................................................................... 14 2.2 Druhy adopce ........................................................................................................ 16 2.2.1 Osvojení zrušitelné (adopce I. stupně, osvojení prosté) ................................. 17 2.2.2 Osvojení nezrušitelné (adopce II. stupně) ...................................................... 17 2.3 Mezinárodní osvojení ............................................................................................ 18 3. Proces zprostředkování adopce ................................................................................... 19 3.1 Období rozhodování před osvojením dítěte .......................................................... 19 3.2 Podání žádosti ....................................................................................................... 20 3.3 Odborné posouzení krajským úřadem ................................................................... 22 3.3.1 Přípravný kurz ................................................................................................ 23 3.3.2 Psychologické vyšetření ................................................................................. 24 3.4 Období očekávání.................................................................................................. 25 3.5 Výběr vhodných osvojitelů ................................................................................... 26 3.6 První kontakt s dítětem ......................................................................................... 27 3.7 Převzetí dítěte ........................................................................................................ 28 3.8 Předadopční péče .................................................................................................. 29 4. Průvodce ,,adopcí na dálku“ ....................................................................................... 31 4.1 Sponzorství chudých dětí ...................................................................................... 31 4.2 Proces zprostředkování sponzorství na dálku ....................................................... 32 4.3 Finanční příspěvky ................................................................................................ 33 4.4 Korespondence ...................................................................................................... 35 4.4.1 První dopis ..................................................................................................... 37 4.5 Zasílání dárků dětem ............................................................................................. 37 4.6 Ukončení adopce ................................................................................................... 38

II. PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................. 40 5. Výzkumné šetření........................................................................................................ 41 5.1 Cíl a hypotézy ....................................................................................................... 41 5.2 Metodika výzkumného šetření .............................................................................. 41 5.2.1 Použitá metoda šetření ................................................................................... 41 5.2.2 Výzkumný soubor .......................................................................................... 42 5.3 Výsledky šetření (analýza získaných dat) ............................................................. 43 5.4 Vyhodnocení hypotéz............................................................................................ 61 Diskuse ............................................................................................................................ 62 Závěr ............................................................................................................................... 63 Shrnutí ............................................................................................................................. 64 Summary ......................................................................................................................... 64 Použitá literatura ............................................................................................................. 65 Internetové zdroje............................................................................................................ 66 Seznam příloh.................................................................................................................. 71

Úvod Adopce neboli osvojení se velmi často stává alternativou pro páry, které mají problém počít dítě přirozenou cestou a přes veškerou snahu odborníků zůstávají bez vysněného potomka. Adopce však není určená pouze pro zmíněné dvojice. Zájem o osvojení mohou projevit také osoby, které již mají své vlastní děti, ale přesto touží přijmout opuštěné dítě za své a poskytnout mu tak novou, milující rodinu. V posledních letech se bohužel setkáváme s nárůstem případů, kdy páry mají potíže s otěhotněním a právě adopce představuje jednu z možností, jak vyřešit případnou bezdětnost. Podle mého názoru osvojení začíná být v současné době stále aktuálnějším tématem, a proto jsem se rozhodla objasnit podmínky adopce a vytvořit tak práci, která by mohla být nápomocná zájemcům o tuto formu náhradní rodinné péče. Cílem bakalářské práce je shrnout základní informace o podmínkách a procesu zprostředkování adopce v České republice. Dalším záměrem je zjistit, do jaké míry je česká veřejnost seznámena s problematikou osvojení. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část nejdříve vymezuje náhradní rodinnou péči a následně uvádí základní informace o jednotlivých formách této péče. Dále je kladen důraz na podmínky, druhy osvojení a samotný průběh zprostředkování adopce. Poslední kapitola teoretické části je věnována velmi zajímavému projektu adopce na dálku, kdy byl vytvořen průvodce pro zprostředkování sponzorství dětí z rozvojových zemí. Praktická část zahrnuje výsledky výzkumného šetření, které bylo realizováno pomocí dotazníků a zjišťovalo, do jaké míry je česká veřejnost seznámena s problematikou adopce. Výzkum byl také zaměřen na zkušenosti a názory respondentů ohledně problematiky adopce.

7

I. TEORETICKÁ ČÁST

8

1. Náhradní rodinná péče v ČR Jedná se o péči, kdy je osiřelé dítě vychováváno v nové rodině, která se co nejvíce přibližuje přirozenému rodinnému prostředí. Cílem je zajistit opuštěným dětem období trvalé nebo dlouhodobé péče mimo jejich vlastní rodiny (Radvanová, S., Koluchová, J., Dunovský, J., 1980). Bubleová a kol. - Středisko náhradní rodinné péče (2010) uvádí, že v současné době se převážně řeší situace takzvaně sociálně osiřelých dětí, které mají alespoň jednoho z rodičů, ale ti se o ně z nějakého důvodu nemohou či nechtějí starat. Případy dětí, kterým zemřel jeden nebo oba rodiče, jsou ojedinělé. Pokud nastane tato situace, děti se přednostně umisťují do péče širší rodiny, až poté nastává hledání osob ze zájemců o náhradní rodinnou péči. ,,Zprostředkování náhradní rodinné péče se řídí zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů a zákonem o rodině. Ze zákona o sociálně-právní ochraně dětí vyplývá, že zprostředkování náhradní rodinné péče (osvojení nebo pěstounské péče) v rámci České republiky je pouze v kompetenci krajských úřadů, Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (MPSV) a Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně“ (Říčařová, J. [online], 22. 1. 2009). Důležité je zmínit, že podle zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, má soud před rozhodnutím o ústavní výchově povinnost zjistit, zda dítěti nelze zabezpečit výchovu prostřednictvím náhradní rodinné péče případně rodinné péče, které mají před ústavní výchovou přednost (Zákony ČR [online], 2011).

1.1 Formy náhradní rodinné péče V České republice rozlišujeme několik forem náhradní rodinné péče. V následujících podkapitolách budou jednotlivé typy uvedeny a budou popsány jejich základní rozdíly. Osvojení neboli adopci se budu podrobně věnovat v následující kapitole 2. Adopce (osvojení).

9

1.1.1 Svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče Ze zákona č. 94/1963 Sb., o rodině vyplývá, že soud může svěřit dítě do péče jiné fyzické osoby než biologickým rodičům, pokud bude zajištěna jeho řádná výchova. Soud rovněž daným osobám vymezí jejich práva a povinnosti k dítěti. Uvádí se, že obvykle v těchto situacích dostávají přednost příbuzní dítěte (Zákony ČR [online], 2011). Jak dodává Bubleová a kol. – Středisko náhradní rodinné péče (2010) může se jednat i o někoho jiného, kdo má vytvořený k určitému dítěti citový vztah. Rodičům většinou zůstává rodičovská zodpovědnost a vyživovací povinnost k dítěti, nerozhodne-li soud jinak (Rozum a cit [online], 2010).

1.1.2 Adopce (osvojení) Adopce neboli osvojení je v České republice nejčastěji realizovaná forma náhradní rodinné péče. Osvojitelé získávají shodná práva a povinnosti jako mají biologičtí rodiče ke svým dětem (Gabriel, Z., Novák, T., 2008). Vodák (1968) uvádí, že po právní stránce mezi novými rodiči a adoptovaným dítětem vzniká stejný vztah jako mezi dětmi a rodiči pokrevními. Adopce významně mění vazby mezi dítětem a jeho původními rodiči. Při této formě péče dítě rovněž získává příjmení osvojitelů (Rozum a cit [online], 2010).

1.1.3 Pěstounská péče Pěstounská péče představuje státem garantovanou formu náhradní rodinné péče, která zabezpečuje dětem výchovu v rodinném prostředí. Uplatňuje se především v případech, kdy děti nemohou z nějakého důvodu být vychovávány biologickými rodiči. Zároveň vzájemné vazby mezi dítětem a jeho vlastními rodiči zůstávají zachovány (Rozum a cit [online], 2010). Podle zákona č. 94/1963 Sb., o rodině svěřuje dítě do pěstounské péče soud, a to fyzické osobě nebo do společné výchovy manželů, pokud bude zajištěna řádná péče o dítě. Soud může také ze závažných důvodů tuto formu náhradní rodinné péče zrušit (Zákony ČR [online], 2011). Jelikož se jedná o kontrolovanou péči, je soud oprávněn určit pěstounům povinnost předkládat pravidelné informace o výkonu pěstounské péče.

10

Pokud je dítě způsobilé posoudit význam náhradní rodinné péče, musí být zajištěno jeho vyjádření (Matějček, Z. ed., 2002). Pěstouni nemají vyživovací povinnosti ke svěřenému dítěti, nevykonávají tedy všechna práva pokrevních rodičů (Pěstouni mají právo na služby [online], 15. 12. 2010). Dále mohou zastupovat dítě jen v běžných záležitostech. Při zásadních rozhodnutích je nutný souhlas biologických rodičů, kteří stále zůstávají zákonnými zástupci dítěte (Gabriel, Z., Novák, T., 2008). V této péči nedochází po právní stránce k vytvoření příbuzenských vztahů, jako tomu bývá u adopce, ale většinou se neformálně udržují (Matějček, Z. ed., 2002). V České republice se uplatňuje individuální a skupinová pěstounská péče. ,,Individuální péče probíhá v běžném rodinném prostředí, skupinová v tzv. zvláštních zařízeních pro výkon pěstounské péče nebo v SOS dětských vesničkách“ (Matějček, Z. a kol., 1999, s. 35). Dále rozlišujeme příbuzenskou formu péče, kdy je dítě vychováváno příbuznými dítěte jako například prarodiči (Rozum a cit [online], 2010). Uvedená forma náhradní rodinné péče zajišťuje na rozdíl od osvojení hmotné zabezpečení dítěte a finanční odměnu osobám, kterým soud svěří dítě do výchovy (Matějček, Z. a kol., 1999). ,,Dítěti v pěstounské péči náleží podle zákona o státní sociální podpoře příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči a pěstounovi za výkon pěstounské péče měsíční odměna za každé svěřené dítě“ (Ministerstvo práce a sociálních věcí [online], 14. 7. 2009a) Pěstounská péče zaniká, když dítě dosáhne zletilosti, tj. v 18 letech (Matějček, Z. ed., 2002).

1.1.4 Pěstounská péče na přechodnou dobu Pěstounská péče na přechodnou dobu je nová forma náhradní rodinné péče, která existuje v České republice od roku 2006, kdy proběhla novela zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Často se můžeme setkat se starším názvem profesionální pěstounská péče, jelikož je pro mnohé zažitější (Gabriel, Z., Novák, T., 2008). Od klasické pěstounské péče se liší především rozsahem přípravy na převzetí dítěte, která je mnohem větší. Pěstoun musí zvládnout pracovat i s rodinou svěřeného dítěte, jelikož ve většině případů dochází k návratu dítěte do jeho původní rodiny (Říčařová, J. [online], 22. 1. 2009).

11

,,Dítěti takový pěstoun musí umět dávat najevo citovou náklonnost. Zárověň ji však musí poskytovat velice obezřetně, s určitým odstupem a dávkovat ji tak, aby se vzájemná vazba nebezpečně neprohlubovala. Lze očekávat brzké (mnohdy trvalé) odloučení“ (Gabriel, Z., Novák, T., 2008, s. 60). Pěstounská péče na přechodnou dobu je tedy určena pro krizové situace, kdy biologičtí rodiče potřebují určitou dobu na vyřešení životní situace (Rozum a cit [online], 2010). Gabriel, Novák (2008) se věnují problematice vymezení dočasné, přechodné doby. Uvádí, že toto období není nikde přesně určeno a vlastně ani nemůže být blíže specifikováno, jelikož závisí hlavně na situaci konkrétní rodiny. Obecně se však jedná o několik měsíců až jeden rok. Zmínění autoři také tento typ péče rozdělují na krátkodobější a dlouhodobější pěstounství. Pokud soud svěří dítě do této formy náhradní rodinné péče, má povinnost nejméně jednou za tři měsíce prověřit, jestli důvody k dané výchově nadále přetrvávají (Pěstouni mají právo na služby [online], 15. 12. 2010). Důležité je zmínit, že pěstouni dostávají dávky státní sociální podpory jen po dobu, kdy mají dítě svěřené v jejich péči (Jihočeský kraj – oficiální internetové stránky Jihočeského kraje. [online], 2011a).

1.1.5 Poručenství Tato forma náhradní rodinné péče je zvláštním typem pěstounské péče (Gabriel, Z., Novák, T., 2008, s. 60). ,,Soud ustanoví dítěti poručníka v případě, že: -

rodiče dítěte zemřeli,

-

byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti,

-

byl pozastaven výkon jejich rodičovské odpovědnosti nebo

-

nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu (a proto nejsou nositeli rodičovské odpovědnosti)“ (Matějček, Z. ed., 2002, s. 17). Soud svěřuje dítě do poručenství většinou příbuzným nebo blízkým osobám

dítěte, případně jiným fyzickým osobám. Poručníky se mohou stát i manželé. Pokud však nemůže být fyzická osoba stanovena poručníkem, soud určí do této role orgán sociálně-právní ochrany dětí (Zákony ČR [online], 2011).

12

Poručník se stává zákonným zástupce dítěte. Podle zákona o rodině dítě vychovává, zastupuje a spravuje jeho majetek. Mezi poručníkem a dítětem však ze zákona nedochází ke vzniku vztahu, který je mezi biologickými rodiči a dítětem. Poručník je pod pravidelným dohledem soudu. Obvykle jednou ročně podává informace o výkonu této péče. Soud rovněž musí schválit jeho důležitá rozhodnutí, která se týkají dítěte (Matějček, Z. ed., 2002). ,,Pokud poručník osobně pečuje o dítě, je zabezpečován dávkami státní sociální podpory jako pěstoun, a pokud je toho třeba, vznikne mu nárok i na další dávky určené pro rodiny s dětmi“ (Pěstouni mají právo na služby [online], 15. 12. 2010).

13

2. Adopce (osvojení) V České republice se používají pro přijetí dítěte za vlastní dva výrazy, které mají stejný význam. Prvním termínem je z latiny odvozená adopce a druhým pojmem je její český překlad osvojení. Adopce neboli osvojení u nás představuje nejdokonalejší formu náhradní rodinné péče a je upravena zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině. Z uvedeného zákona vyplývá, že při adopci přijímají manželé případně jednotlivci opuštěné dítě za vlastní a mají k němu stejná práva a povinnosti, jako by byli jeho biologickými rodiči. Zároveň dochází k vzniku příbuzenského poměru mezi dítětem a příbuznými osvojitelů (Matějček, Z. a kol., 1999). Všechny vztahy mezi adoptovaným dítětem a jeho původní rodinou tak zanikají (Bubleová, V. a kol. – Středisko náhradní rodinné péče, 2010).

2.1 Podmínky adopce v ČR Adoptovat dítě mohou pouze zletilé fyzické osoby, které zaručují svým stylem života, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti. Zájemci o adopci dítěte musí být taktéž způsobilí k právním úkonům. Zákon o rodině ustanovuje, že osvojit lze pouze nezletilou osobu. O adopci rozhoduje soud, a to na návrh osvojitele. Soud má také povinnost zjistit z lékařského vyšetření a dalších nezbytných prohlídek zdravotní stav osvojitelů a jejich motivaci k přijetí dítěte (Zákony ČR [online], 2011). Osvojením získává dítě příjmení adoptivních rodičů. Křestní jméno dítěte lze změnit, ale z hlediska zachování jeho identity se nedoporučuje tuto změnu provádět (Fond ohrožených dětí [online], 27. 2. 2012). Adopce v pokolení přímém a osvojení sourozencem není možné. Závisí však na rozhodnutí soudu, zda by adopce byla ku prospěchu dítěte (Bubleová, V., Vávrová, A., Vránová, L. [online], 2011). Mezi žadatelem o adopci a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl (Matějček, Z. ed., 2002). Vodák (1968) uvádí, že zákon přímo nevymezuje maximální věkový rozdíl, ale nemá být větší, než tomu bývá u vlastních rodičů. Ve své další knize Vodák a kol. (1967) doplňují přesnější informace o věkových limitech, které byly v minulosti u nás i v některých cizích právních řádech přesně stanoveny. Pohybovaly se

14

přibližně okolo 14 – 18 let, a přestože u nás není věkový rozdíl určen, pohybuje se v obdobných hranicích, a to zhruba v rozmezí jedné generace. ,,V praxi se setkáváme s názory odborníků, že by věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojencem neměl být nižší než 25 let a neměl by být vyšší než 40 let. Záleží však na individuálních dispozicích každého jedince, na jejich fyzické a duševní kondici i schopnostech. V každém případě by osvojitel měl být dostatečně zralý, aby byl schopen o dítě pečovat a zajistit jeho řádnou výchovu, všestranný zdravotní, psychický i sociální vývoj“ (Bubleová, V., Vávrová, A., Vránová, L. [online], 2011, s. 7). Manželé mohou adoptovat dítě společně. Pokud chce osvojit dítě jeden z manželů, musí být udělen souhlas druhého manžela. Zájemcem o osvojení však mohou být i osamělé osoby (Fond ohrožených dětí [online], 27. 2. 2012). Matějček ed. (2002) však zmiňuje, že při dnešním nedostatku právně volných a skutečně vyhovujících dětí k adopci, mají tyto osoby pouze malou šanci získat dítě do osvojení. Největší naději mají manželské páry. Bubleová, Vávrová, Vránová (2011) uvádějí, že ,,osvojitelem se může stát i ten, kdo: 

žije sám;



žije ve vztahu bez uzavření manželství;



může mít vlastní děti;



má vlastní děti;



má další děti přijaté do náhradní rodinné péče;



je ve středním věku a má přiměřené představy o věku dítěte, které chce do péče přijmout;



má zdravotní problémy, ale jeho zdravotní stav má dobrou prognózu a nijak neomezuje jeho pečovatelské a výchovné schopnosti“ (Bubleová, V., Vávrová, A., Vránová, L. [online], 2011, s. 7, 8). Adoptovat dítě lze jen v případě, kdy je právně volné. Zákon č. 94/1963 Sb., o

rodině, vyžaduje ke zprostředkování osvojení písemný souhlas zákonného zástupce dítěte s tímto právním aktem. Rodiče mohou svůj souhlas udělit nejdříve šest týdnů po narození dítěte, a to před soudem nebo před orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Tímto podpisem rodiče většinou dávají souhlas s adopcí k neurčitým žadatelům. Před soudem však mohou biologičtí rodiče vyslovit souhlas s tím, aby dítě bylo osvojeno konkrétními osobami (Gabriel, Z., Novák, T., 2008). Nezbytný je také souhlas 15

osvojovaného dítěte, pokud je schopné posoudit dosah adopce (Fond ohrožených dětí [online], 27. 2. 2012). Ze zákona dále vyplývá, že souhlas zákonných zástupců dítěte k osvojení není potřeba v situaci, kdy rodiče po dobu nejméně šesti měsíců neměli snahu pečovat a postarat se o své dítě. Právně volné dítě se také stává v případě, jestliže po dobu nejméně dvou měsíců neprojevili vlastní rodiče zájem o jejich narozené dítě (Zákony ČR [online], 2011). ,,Právně volné je i takové dítě, jehož rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. V takovém případě je třeba souhlasu jiného zákonného zástupce dítěte (poručníka)“ (Fond ohrožených dětí [online], 27. 2. 2012). Gabriel, Novák (2008) dodávají, že mohou nastat případy, kdy není jisté, co lze ještě považovat za projev zájmu o dítě. V takových situacích závisí konečné rozhodnutí na soudu. Jelikož jsou biologičtí rodiče účastníci řízení, mají právo se k navrhovanému vyjádření soudu o nezájmu vyslovit. Pokud však rodiče dítěte podepíší souhlas s adopcí, případně vysloví nezájem o dítě, nejsou již účastníky soudního řízení. Probíhá-li řízení o určení otcovství, nelze osvojit dítě ani právně volné. Proces zprostředkování adopce se zastavuje až do právní moci rozhodnutí soudu o tomto případu (Fond ohrožených dětí [online], 27. 2. 2012).

2.2 Druhy adopce Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, rozlišuje dva druhy adopce. Osvojení, které lze zrušit, označované taktéž prosté či adopce prvního stupně a osvojení zrušitelné, nazývané adopcí druhého stupně. Oba typy osvojení jsou stejné v tom smyslu, že mezi rodiči a dítětem vznikne po právní stránce stejný vztah jako mezi dětmi a rodiči pokrevními se všemi náležitými právy a povinnostmi (Vodák, P., 1968). Matějček ed. (2002) rovněž dodává, že vznikne příbuzenský poměr mezi adoptovaným dítětem a příbuznými osvojitele.

16

2.2.1 Osvojení zrušitelné (adopce I. stupně, osvojení prosté) Zrušitelné osvojení, jak vyplývá z jeho názvu, lze zrušit. Návrh na zrušení adopce může být podán pouze ze závažných důvodů, a to výhradně osvojitelem nebo plnoletým osvojencem. V tomto případě adoptované dítě získá své dřívější příjmení a vytvoří se opět mezi ním a jeho původní rodinou příslušná práva a povinnosti. ,,Zrušitelně lze osvojit dítě bez ohledu na věk, tj. ihned po uplynutí tříměsíční předadopční péče, v případě novorozenců tedy již ve třech měsících“ (Bubleová, V. a kol. [online], 2011, s. 47). Z uvedeného důvodu jsou tyto děti velmi často osvojovány nejdříve zrušitelně a po uplynutí jednoho roku věku dítěte jsou adoptovány druhým typem osvojení (Bubleová, V. a kol. [online], 2011). U tohoto druhu adopce zůstávali v rodném listě dítěte zapsáni původní rodiče, přestože jejich práva a povinnosti přecházely na osvojitele (Matějček, Z. a kol., 1999). Ale jak zmiňuje Gabriel, Novák (2008) tato situace již neplatí. Od poloviny roku 2006, kdy proběhla novela zákona o rodině, dochází i při tomto typu adopce k uvádění osvojitelů do rodného listu dítěte místo jeho původních rodičů.

2.2.2 Osvojení nezrušitelné (adopce II. stupně) Nezrušitelné osvojení se podobá I.stupni adopce tím, že soud rozhodne, aby osvojitelé byli uvedeni v rodném listě dítěte místo jeho pokrevních rodičů. Ze strany soudu jsou tak vytvořeny podmínky pro anonymitu adopce (Vodák, P., 1968). Hlavním cílem tohoto zápisu je prohloubit vztah mezi adoptovaným dítětem a osvojitelem (Matějček, Z. ed., 2002). Rodiče především získají pocit jistoty, že jim dítě nebude za žádných okolností odebráno, samozřejmě pokud se o něj budou řádně starat v jeho prospěch (Vodák, P., 1968). Osvojit nezrušitelným způsobem lze jen dítě starší jednoho roku. Adoptovat dítě může i jeden z manželů za předpokladu, že druhý partner je vlastním rodičem dítěte. Tento případ však nelze považovat za adopci v pravém slova smyslu (Vodák, P., 1968). Další rozdíl je v tom, že nezrušitelné osvojení nelze zrušit. Přetrvává i tehdy, když se v budoucnosti u dítěte projeví nějaká vývojová porucha nebo se objeví problémy v chování, které se liší od představ adoptivních rodičů. Osvojitelé jsou tak navždy spojeni s dítětem se všemi právy a povinnostmi běžné rodiny (Matějček, Z. ed., 2002).

17

Dojde-li k situaci, kdy se adoptivní rodiče z určitého důvodu nemohou starat o osvojené dítě, mají v tomto případě shodné možnosti jako u vlastního dítěte. Jde například o umístění dítěte do jiné náhradní výchovy nebo svěření do ústavní výchovy (Bubleová, V. a kol. [online], 2011). Radvanová, Koluchová, Dunovský (1980) zmiňují pojem readopce neboli opětovné osvojení, které nebrání vzniku další adopce. Readopce u nezrušitelného osvojení může nastat, když by adoptivní rodiče zemřeli nebo by došlo ke zbavení jejich rodičovských práv. Tyto případy jsou však velmi vzácné.

2.3 Mezinárodní osvojení Mezinárodní osvojení zprostředkovává adopci dětí z nebo do ciziny. Jedná se hlavně o děti, které nemohou nalézt náhradní rodiče v zemi, kde se narodily. Tento typ osvojení je upraven Úmluvou o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, která byla vypracována Haagskou konferencí mezinárodního práva soukromého v roce 1993. Úmluva vymezuje přesný postup při adopci dítěte do zahraničí a stanovuje všechny povinnosti jednotlivých institucí (Matějček, Z. ed., 2002). U nás platí od 1. 6. 2000 a ,,spolu se zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, umožňuje osvojení dětí do ciziny a z ciziny“ (Matějček, Z. ed., 2002, s. 15). V České republice zajišťuje mezinárodní osvojení Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně (Matějček, Z. ed., 2002). Zájem o zapojení se do adopce mohou projevit i osoby, které žijí samy. O svěření dítěte do společné péče, však smí žádat výhradně manželé. Osvojení není povoleno pro partnery stejného pohlaví (Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí [online], 2009 – 2012a). „Pokud by se našla pro dítě rodina v cizině a zároveň se podařilo nalézt rodinu v ČR, je upřednostňována naše rodina, neboť dle Úmluvy o právech dítěte má dítě přednostní právo žít v zemi svého původu“ (Adopce.com: projekt náhradní rodinné péče [online], 2010). Důležité je zmínit, že se mezi tuto formu náhradní rodinné péče nezařazuje takzvaná „adopce na dálku“, kdy jde pouze o finanční pomoc konkrétnímu dítěti (Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí [online], 2009 – 2012b). Problematice sponzorování chudých dětí se budu věnovat později.

18

3. Proces zprostředkování adopce Zprostředkování adopce upravuje zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Z uvedeného zákona vyplývá, že proces zprostředkování osvojení zabezpečuje hledání dětí, které jsou vhodné k adopci, a vyhledávání žadatelů pro tyto děti. Zajišťuje také odbornou přípravu budoucích osvojitelů a následné osobní setkání dítěte s vybranými zájemci o adopci (Zákony pro lidi.cz [online], 6. 1. 2012). ,,Zprostředkování osvojení se neprovádí v případě, 1. že rodiče dali souhlas k osvojení dítěte předem ve vztahu k určitým osvojitelům, nebo 2. podal-li návrh na osvojení manžel rodiče dítěte nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte“ (Zákony pro lidi.cz [online], 6. 1. 2012). Důležité je zmínit, že žádost o zprostředkování osvojení dětí může podat pouze fyzická osoba, která je občanem České republiky a zároveň má na tomto území trvalý pobyt. V případě cizinců se uvádí, že tuto žádost mohou uplatnit, pokud mají u nás povolen trvalý pobyt nebo zde pobývají po dobu nejméně 365 dnů (Ministerstvo práce a sociálních věcí [online], 14. 7. 2009b). Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí uvádí, že během roku 2010 bylo v České republice umístněno do adopce 549 dětí (Ministerstvo práce a sociálních věcí [online], 26. 9. 2011c).

3.1 Období rozhodování před osvojením dítěte Období úvah před přijetím dítěte je velice důležité a mělo by být patřičně zváženo (Matějček, Z. ed., 2002). Schoolerová (2002) zmiňuje, že by partneři měli před počátkem zprostředkování adopce popřemýšlet nad svojí současnou situací, svými názory a způsobem, jakým se přizpůsobují okolnímu prostředí. Tomuto rozhodnutí by také měla předcházet zodpovědná úvaha o vyzrálosti pro rodičovskou roli (Gabriel, Z., Novák, T., 2008). ,,Statistiky uvádějí, že od chvíle, kdy začne dvojice o adopci mluvit, do okamžiku, kdy se uskuteční první telefonát, uplyne obvykle jeden rok. Nápad se nejprve objeví v podobě zaseté myšlenky, která se dále rozvíjí a nabírá na síle“ (Schoolerová, J. E., 2002, s. 12). Odborníci doporučují rodičům o svém plánu osvojit si dítě hovořit v širší rodině. Je totiž podstatné, aby budoucí sourozenci, babičky, dědečkové a další příbuzní přijali 19

dítě taktéž za své (Matějček, Z. ed., 2002). Někdy se právě objevují případy, kdy někteří z příbuzných odmítají přijetí cizího dítěte, ale dostatek času pomáhá těmto lidem najít si cestu k novému členu rodiny (Sdružení pěstounských rodin [online], 2009). Matějček ed. (2002) ve své knize vyzývá rodiče uvažující o zapojení se do náhradní rodinné péče, aby se sami sebe zeptali a zamysleli nad několika následujícími otázkami: -

Mám dost fyzických a duševních sil, abych dítě vychoval/a?

-

Jsem tolerantní a otevřený/á vůči druhým?

-

Zajistím dítě finančně?

-

Co se mi v životě podařilo, co jsem dokázal/a?

-

Co se mi nepovedlo, co mi schází?

-

Jaké bylo moje dětství?

-

Jaké je moje manželství?

-

Jsem ochoten/na se vzdát svého pohodlí?

-

Jsem opravdu schopen/na věnovat se plně dítěti?

-

Jsem ochoten/na se přizpůsobit?

-

Věřím, že přesvědčím okolí, že toto rozhodnutí je správné?

-

Nebude pro mě dítě překážkou v profesní dráze?

-

Dovedu si představit, co obnáší výchova dítěte?

-

Dovedu si konkrétně představit, jaké by dítě mělo být?

-

Dovedu posoudit, jaké dítě bych opravdu nedokázal/a vychovávat?

-

Mohu upřímně říci, čím mohu být dítěti prospěšný/á? (Matějček, Z. ed., 2002, s. 22) Závěrečné rozhodnutí o adopci dítěte, by však mělo zůstat výhradně na

budoucích osvojitelích, jelikož to budou právě oni, kteří s dítětem spojí svůj život (Matějček, Z. ed., 2002).

3.2 Podání žádosti Pokud jste se rozhodli osvojit dítě, musíte se nejprve obrátit na obecní úřad obce s rozšířenou působností v místě trvalého bydliště na odbor sociálních věci, a to přesně na oddělení sociálně-právní ochrany dětí, případně na oddělení péče o rodinu a děti (Matějček, Z. ed., 2002).

20

Na uvedeném pracovišti se žadatelům o adopci věnuje sociální pracovnice, která má na starosti náhradní rodinnou péči. Ta by měla budoucí rodiče spoluprovázet celým procesem zprostředkování osvojení tedy až do doby, než soud rozhodne o adopci dítěte (Gabriel, Z., Novák, T., 2008). Sociální pracovnice nejprve povede s uchazeči rozhovor zaměřený především na důvody a motivaci jejich rozhodnutí, ale také na představy o dítěti. Ptát se bude například jakého věku by dítě mělo být nebo zda by zájemci byli schopni přijmout do své péče dítě se zdravotními obtížemi případně s jinou barvou pleti (Matějček, Z. ed., 2002). Poté probíhá seznámení s potřebnými náležitostmi k zprostředkování náhradní rodinné péče. Zájemci obdrží formulář žádosti, kterým budou zařazeni do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli, a nezbytné dotazníky k vyplnění (viz přílohy). Následně bude domluvena schůzka, kdy musí žadatelé o adopci doložit další potřebné doklady (Jihočeský kraj – oficiální internetové stránky Jihočeského kraje [online], 2011b). Jedná se o fotokopii občanského průkazu, fotografie, zprávu o zdravotním stavu, potvrzení o stálém příjmu a písemný souhlas s absolvováním přípravy k přijetí dítěte. Doporučuje se přiložit posudek od zaměstnavatele, i když podle právní úpravy není nutný. Slouží především ke snadnějšímu odkrytí osobnostních vlastností uchazečů (Gabriel, Z., Novák, T., 2008). Podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí musí spisová dokumentace také obsahovat: - písemné vyjádření žadatele, zda 1. souhlasí s tím, aby po uplynutí lhůty uvedené v § 23 odst. 3 byl zařazen také do evidence Úřadu pro zprostředkování osvojení dětí z ciziny, 2. žádá výlučně o osvojení dítěte z ciziny; - písemný souhlas s tím, že orgán sociálně-právní ochrany zprostředkující osvojení nebo pěstounskou péči je oprávněn 1. zjišťovat další údaje potřebné pro zprostředkování, zejména o tom, zda způsobem života bude žadatel zajišťovat pro dítě vhodné výchovné prostředí, 2. kdykoliv zjistit, zda nedošlo ke změně rozhodných skutečností uvedených ve spisové dokumentaci (Zákony pro lidi.cz [online], 6. 1. 2012). Obecní úřad k žádosti připojí opis rejstříku trestů a zprávu o sociálních poměrech, kterou vypracovává sociální pracovnice na základě návštěvy v domově

21

žadatelů. Jedná se o pohovor s uchazeči, kdy se zjišťují jejich předpoklady k výkonu adopce (Gabriel, Z., Novák, T., 2008). Jak uvádí Matějček ed. (2002) hlavním cílem je zhodnotit bytovou a rodinnou situaci. Na závěr úřad zpracuje své stanovisko a doloží posudek ze sociálního šetření (Pěstouni mají právo na služby [online], 15. 12. 2010). Sociální pracovník po shromáždění veškeré spisové dokumentace předá celou žádost k následnému řízení příslušnému krajskému úřadu. K předání těchto potřebných podkladů dochází přibližně po dvou až třech měsících od podání žádosti budoucích osvojitelů (Gabriel, Z., Novák, T., 2008).

3.3 Odborné posouzení krajským úřadem ,,Krajský úřad podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších právních předpisů, provádí odborné posouzení žadatelů o NRP, a poté rozhoduje o jejich zařazení do evidence osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny“ (Jihočeský kraj – oficiální internetové stránky Jihočeského kraje [online], 2011b). Gabriel, Novák (2008) uvádějí, že krajský úřad po přijetí žádosti o adopci posoudí zdravotní stav uchazečů prostřednictvím posudkového lékaře, zabezpečí jim přípravný kurz na přijetí dítěte a následné psychologické vyšetření. Přípravu tedy absolvují všichni zájemci, a to ještě před rozhodnutím, zda jsou zařazeni do evidence vhodných žadatelů o osvojení. Uvedení autoři se také zmiňují o tom, že tento postup je platný od 1. 6. 2006, kdy byla přijata novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí. V minulých letech totiž docházelo k odlišnému průběhu. Zájemci se nejprve účastnili psychologického vyšetření, obdrželi posouzení krajského úřadu o vhodnosti k osvojení a poté následovaly přípravné kurzy. Tato změna má především pomoci získat uchazečům daleko jasnější představy ohledně náhradní rodinné péče, než v dřívějších letech (Gabriel, Z., Novák, T., 2008). Po přípravném kurzu jsou zájemci pozváni na krajský úřad, kde jsou seznámeni s výsledky celého odborného posouzení. Následně do 30 dnů dochází k vydání rozhodnutí, zda jsou zařazeni do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli (Jihočeský kraj – oficiální internetové stránky Jihočeského kraje [online], 2011b).

22

V případě neúspěchu je možnost do 15 dnů od obdržení příslušného vyjádření podat odvolání k Ministerstvu práce a sociálních věcí. Počet zamítnutých žádostí je však nízký, pohybuje se přibližně mezi 5 – 10 % (Gabriel, Z., Novák, T., 2008).

3.3.1 Přípravný kurz Přípravné kurzy zabezpečuje krajský úřad sám, popřípadě ve spolupráci s osobami, které jsou k tomu pověřeny. Přípravu považuje zákon za účelnou pro každého uchazeče, ale stanovuje výjimky, kdy nemusí docházet k absolvování těchto kurzů. Jedná se hlavně o rodiče, kteří se již dříve účastnili přípravy. Pokud mají žadatelé vlastní děti, účastní se většinou pouze části kurzu (Jihočeský kraj – oficiální internetové stránky Jihočeského kraje [online], 2011b). ,,Posláním přípravných kurzů je poskytnout budoucím osvojitelům nebo pěstounům potřebné vědomosti o specifických otázkách náhradní rodinné péče, zprostředkovat reálné informace o situaci a potřebách dětí žijících mimo vlastní rodinu a umožnit náhled na vlastní předpoklady pro přijetí dítěte. V rámci příprav mají žadatelé příležitost setkat se jednak s odborníky a hovořit s nimi o tom, co je zajímá, a také s pěstouny i osvojiteli, kteří jim mohou předat osobní zkušenosti s náhradní rodinnou péčí a zodpovědět jejich dotazy“ (Pěstouni mají právo na služby [online], 15. 12. 2010). Zájemci o adopci si hradí dopravu, ubytování a stravu. Ostatní výdaje spojené s organizací platí krajský úřad (Jihočeský kraj – oficiální internetové stránky Jihočeského kraje [online], 2011b). Na přípravných kurzech se podílí několik odborníků jako například pediatr, psycholog, sociální pracovnice a další (Kovařík, J. a kol., 2004). Jak uvádí Konečná (2003), kurzy mají různé formy. Může se jednat o několikahodinové besedy, popřípadě víkendové bloky. Budoucí osvojitelé jsou většinou společně s dalšími žadateli seznamováni s častými problémy, které s adopcí souvisí, a s jejich následným řešením. Podle Gabriela, Nováka (2008) by měla být příprava rozdělena na část teoretickou, složenou z odborných přednášek, a na část praktickou neboli zážitkovou.

23

3.3.2 Psychologické vyšetření Po absolvování přípravného kurzu pro přijetí dítěte jsou žadatelé o adopci zváni k psychologickému vyšetření. Obvykle k tomuto kroku dochází přibližně do půl roku od podání žádosti. Hlavním cílem tohoto posouzení není pouze zjištění předpokladů uchazečů pro výkon osvojení, ale také odborné zhodnocení, pro jaké konkrétní dítě jsou nejvhodnější (Gabriel, Z., Novák, T., 2008). Setkání žadatelů s psychologem probíhá na pracovišti krajského úřadu a obvykle se skládá ze dvou částí, a to z pohovoru a vyplňování testů (Jihočeský kraj – oficiální internetové stránky Jihočeského kraje [online], 2011b). Gabriel, Novák (2008) dodávají, že od přijetí novely zákona o sociálně-právní ochraně, která je platná od roku 2006, je tento rozhovor samostatnou částí průběhu vyšetření. Následně dochází po několika měsících k testování prostřednictvím dotazníků. V minulých letech byly právě tyto dvě části spojeny. Obsahem úvodního přibližně hodinového vyšetření je především diskuse s budoucími osvojiteli o požadavcích na dítě. Otázky zadávané psychologem jsou zaměřeny na pohlaví, věk, zdravotní stav a etnickou příslušnost dítěte. Uvádí se, že představy o dítěti mohou zájemci v průběhu čekací doby kdykoli pozměnit. Sdělené informace při pohovoru nejsou tedy závazné. Pochopitelně je kladen důraz na to, aby uchazeči při setkání s psychologem uváděli přesné a jasné představy na dítě. Při obecném vymezení těchto podmínek může totiž dojít k tomu, že se mohou připravit o šanci získat dítě, které nemá velkou možnost umístit se do nové rodiny. Následně probíhá seznámení s průběhem celého správního řízení včetně objasnění informací o čekacích dobách na zprostředkování adopce. Psychologa také zajímají zkušenosti zájemců o osvojení s dětmi, příčiny jejich bezdětnosti, popřípadě způsoby dosavadní léčby. ,,Jednou ze známek dobře vedeného úvodního pohovoru pro psychologa zpravidla bývá, že žadatelé při probírání shora uvedených témat místy otevřeně sdělují, že takto se zatím na danou problematiku nepodívali. Že daným směrem přemýšlet je doposud nenapadlo, že si podobné riziko doposud neuvědomili, že o této variantě nevěděli, apod.“ (Gabriel, Z., Novák, T., 2008, s. 100). Další část psychologického vyšetření tvoří testování na základě vytvořených dotazníků, které jsou zaměřeny na strukturu osobnosti žadatelů o adopci. Zájemci odpovídají na jednotlivé otázky a zaznamenávají své odpovědi. Intelektové testy nejsou 24

povinnou součástí, zařazují se pouze na základě rozhodnutí psychologa (Kovařík, J. a kol., 2004) Gabriel, Novák (2008) se zmiňují o osobním dotazníku, který se rovněž zadává k vyplnění. Budoucí osvojitelé odpovídají na otázky týkající se jejich dětství, sourozenců, zájmů, partnerského života nebo spokojenosti v zaměstnání. Doložit musí také životopis, který se píše ihned na místě během vyšetření. V situaci, kdy o zprostředkování adopce žádají zájemci, kteří již založili rodinu, je potřeba posoudit tuto rodinu jako celek. Psychologické posouzení se tak zaměřuje nejen na partnery, ale na všechny děti v rodině. V tomto případě se však děti prostřednictvím testů nezatěžují. Jedná se hlavně o návštěvu psychologa přímo v rodině (Gabriel, Z., Novák, T., 2008).

3.4 Období očekávání Po úspěšném rozhodnutí o zařazení uchazečů do evidence žadatelů o osvojení nastává období očekávání. Důležité je zmínit, že nejde o hledání konkrétního dítěte pro rodiče, ale zcela naopak. Pro dítě se nalézá nejvhodnější rodina (Gabriel, Z., Novák, T., 2008). Tato doba může být různě dlouhá, nelze ji tedy přesně vymezit. Záleží především na žadatelích, jaké uvedli představy o dítěti a také na kraji, ve kterém dochází ke zprostředkování adopce (Jihočeský kraj – oficiální internetové stránky Jihočeského kraje [online], 2011b). Jak uvádí Konečná (2003), v některých regionech může tato etapa trvat i pět let. Závisí to hlavně na počtu volných dětí a uchazečů v určitých oblastech. „Počty žadatelů o osvojení však dlouhodobě vysoce převyšují počty dětí právně volných a vhodných do osvojení“ (Gabriel, Z., Novák, T., 2008, s. 84). Prakticky ke každému dítěti do jednoho roku věku, které je zdravé, lze vybrat až stovky uchazečů. Uvádí se, že zájemci, kteří jsou schopni přijmout etnicky odlišné, popřípadě zdravotně handicapované dítě, se mohou lépe umístnit v řadě čekatelů. Dokonce jim může být nabídnuto dítě i několik týdnů od rozhodnutí krajského úřadu. „Obecně platí: čím jsou nároky žadatelů vyšší, tím se zpravidla doba čekání prodlužuje“ (Gabriel, Z., Novák, T., 2008, s. 85).

25

Přiměřená čekací doba se pohybuje kolem jednoho roku a nemělo by docházet k jejímu výraznému zkracování, jelikož čas také prověřuje, zda rozhodnutí uchazečů přijmout dítě je trvalé (Vodák, P., 1968). Podle odborníků v oblasti náhradní rodinné péče by mělo celkové čekání na dítě trvat minimálně devět měsíců, tak jako tomu bývá u fyziologického těhotenství. Je to přirozená etapa, kdy dochází k přípravě na rodičovství (Gabriel, Z., Novák, T., 2008). Budoucím osvojitelům se doporučuje, aby období očekávání naplnili různými přípravami na svou roli, ale zároveň se věnovali sami sobě, rodině a svým zálibám (Matějček, Z. ed., 2002). Toto období by mělo být rovněž využito k většímu prohloubení vědomostí ohledně adopce (Gabriel, Z., Novák, T., 2008). Dobrou zkušeností je seznámit se s rodinou, která již dítě osvojila (Matějček, Z. ed., 2002). Gabriel, Novák (2008) uvádějí, že je možnost využít nabídek nestátních organizací, které pořádají různá setkání náhradních rodin. Na závěr této kapitoly bych ráda uvedla slova prof. Matějčka, která danou problematiku nejlépe vystihují: „Úspěšné přijetí dítěte a jeho další harmonický vývoj bude velmi záležet na tom, jak budete připraveni je přijmout, v jakém prostředí bude vyrůstat, jaká bude atmosféra vaší rodiny, jak se budete cítit především vy, v jaké budete kondici. Proto neváhejte a dělejte vše, co je vám milé, ať získáte dostatek energie a duševní pohody, kterou pak snáze předáte svému dítěti“ (Matějček, Z. ed., 2002, s. 25).

3.5 Výběr vhodných osvojitelů Pro opuštěné děti, které jsou vedené v evidenci pro zprostředkování náhradní rodinné péče, vybírá náhradní rodinu nejprve krajský úřad. Při výběru přihlíží na doporučení poradního sboru. Tento sbor zřizuje hejtman kraje a skládá se z několika odborníků z oboru psychologie, pediatrie, pedagogiky a dalších znalců (Ministerstvo práce a sociálních věcí [online], 14. 7. 2009b). Jak dodává Gabriel, Novák (2008) sbor nic nenařizuje, ale pouze radí, kterým zájemcům by mělo být konkrétní dítě nabídnuto k osvojení. Zmínění autoři uvádí, že psycholog má významnou a nezastupitelnou roli v poradním sboru, a proto by jeho členství mělo být samozřejmostí. Psycholog spolu se sociálními pracovníky krajského úřadu navrhuje několik zájemců pro určité dítě. Je mu poskytnuta dokumentace dítěte, ze které získá potřebné informace ohledně zdravotního

26

stavu biologických rodičů, průběhu těhotenství, porodu a jeho psychomotorického vývoje. Dále má povinnost zjistit, jestli je dítě právně volné z rozhodnutí soudu nebo z důvodu souhlasu jeho biologických rodičů s adopcí. V případě, že psycholog vybere několik vyhovujících žadatelů, představí je poradnímu sboru, který z předloženého návrhu vybírá nejvhodnější uchazeče pro výkon adopce (Gabriel, Z., Novák, T., 2008). Následně krajský úřad po projednání se sborem vybere konkrétní zájemce, kterým dítě nabídne k osvojení (Ministerstvo práce a sociálních věcí [online], 14. 7. 2009b). ,,Pokud se ani touto cestou nepodaří najít dítěti vhodnou rodinu, tak po 3 měsících, kdy je dítě evidováno u krajského úřadu, jsou údaje z evidence o dítěti postoupeny Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR do Prahy. Když se ani ministerstvu po dalších 3 měsících, kdy je dítě vedeno v jeho evidenci, nepodaří zprostředkovat náhradní rodinnou péči, je kopie údajů z jeho evidence postoupena Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně k zařazení dítěte do evidence pro zprostředkování osvojení ve vztahu k cizině“ (Jihočeský kraj – oficiální internetové stránky Jihočeského kraje [online], 2011c). Důležité je zmínit, že pokud jsou údaje z evidence o dítěti postoupeny pro zprostředkování osvojení do ciziny, ministerstvo se stále snaží zajistit dítěti osvojitele v České republice, jelikož zabezpečení náhradní rodinné péče v zemi původu dítěte má přednost před adopcí dítěte do zahraničí. Ministerstvo vybírá vhodné osvojitele podobným způsobem jako krajský úřad (Ministerstvo práce a sociálních věcí [online], 14. 7. 2009b).

3.6 První kontakt s dítětem Žadatelé, kteří jsou vybráni jako vhodné osoby pro adopci určitého dítěte, obdrží o této skutečnosti písemné oznámení od krajského úřadu. Uchazeči poté získají právo seznámit se s dítětem (Říčařová, J. [online], 22. 1. 2009). Žadatelé jsou následně na krajském úřadě seznámeni se všemi dostupnými informacemi o dítěti. Množství těchto údajů samozřejmě závisí na věku konkrétního dítěte. Budoucí osvojitelé v tuto chvíli rovněž dostávají příležitost vyjádřit své pocity. Uvádí se, že by se rozhodně neměli bát vyslovit názor, že dítě nepovažují za vhodné pro sebe (Konečná, H., 2003).

27

,,Pokud žadatelé z nějakého důvodu dítě odmítnou, jsou kontaktováni budoucí rodiče, kteří byli poradním sborem vytipováni na druhém místě“ (Jihočeský kraj – oficiální internetové stránky Jihočeského kraje [online], 2011c). Jestliže uchazeči projeví zájem o dítě, bude jim umožněno osobní setkání s dítětem. Budoucí rodiče navštíví dítě přímo v zařízení, kde se právě nachází. Nejprve však dochází k setkání s ředitelem konkrétního zařízení, popřípadě vychovateli nebo psychologem, kteří rodičům poskytnou podrobné informace o životě dítěte (Jihočeský kraj – oficiální internetové stránky Jihočeského kraje [online], 2011c). Gabriel, Novák (2008) uvádí, že rodiče se před první návštěvou dítěte často ptají, co mají s sebou přinést. Pokud rodiče chtějí dítěti darovat nějaký dárek, mělo by se jednat pouze o drobnost, která by měla být přizpůsobená věku dítěte. Doporučuje se, aby budoucí osvojitelé poprvé navštívili dítě bez prarodičů a vlastních dětí. Pro samotné dítě bude seznámení snazší a klidnější. Naopak je vhodné přinést fotografie dalších členů rodiny, domácích mazlíčků, případně bytu. Dítě tak získá příležitost udělat si představu o tom, jak jeho adoptivní rodiče žijí a hlavně se nebude bát cizího prostředí (Bubleová, V., Vávrová, A., Vránová, L. [online], 2011). První setkání s dítětem je velmi důležité, proto by se žadatelé měli připravit a zamyslet se, jak se dítěti co nejvíce přiblížit. Další kontakt s dítětem nemusí probíhat pouze v zařízení, ve kterém se nachází, ale rodiče mohou vzít dítě na vycházku. Samozřejmě vše spočívá na dohodě s ředitelem daného zařízení (Pěstouni mají právo na služby [online], 15. 12. 2010). Délka seznamování se s dítětem není přesně stanovena. Záleží především na věku dítěte a rychlosti jeho vzájemného sblížení s osvojiteli. ,,Obecně platí, že čím je dítě starší, tím častější návštěvy a delší dobu seznamování před odchodem z ústavu do rodiny zpravidla potřebuje. U kojenců kupříkladu je tato doba samozřejmě kratší než u předškoláků“ (Gabriel, Z., Novák, T., 2008, s. 95).

3.7 Převzetí dítěte Pokud žadatelé projeví zájem o převzetí dítěte do osvojení, musí požádat na obecním úřadě s rozšířenou působností o svěření dítěte do předadopční péče. ,,Teprve na základě rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů nebo pěstounů mohou dítě převzít do své péče“ (Říčařová, J. [online], 22. 1. 2009). Zákon č. 359/1999

28

Sb., o sociálně-právní ochraně dětí uvádí, že žádost o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů musí být podaná nejpozději do třiceti dnů od přijetí oznámení krajského úřadu o vhodnosti pro výkon adopce (Zákony pro lidi.cz [online], 6. 1. 2012). Konečná (2003) se zmiňuje o odkladu, kdy se budoucím osvojitelům nedává dítě ihned do jejich péče. Tento odklad slouží hlavně k tomu, aby se žadatelé mohli dostatečně připravit k převzetí dítěte, a také aby se dítě přichystalo na příchod do náhradní rodiny. Dítě se svěřuje do péče adoptivních rodičů nejen po vyřešení všech sociálněprávních otázek, ale závisí také na věku, aktuálním zdravotním stavu dítěte a především dostatečně vytvořeném vzájemném vztahu mezi žadateli o adopci a dítětem. „Teprve tehdy, až je odstraněna počáteční pochopitelná nedůvěra, nesmělost a odtažitost dítěte a je vytvořena oboustranná citová náklonnost, může být dítě svěřeno do nové rodiny“ (Jihočeský kraj – oficiální internetové stránky Jihočeského kraje [online], 2011c).

3.8 Předadopční péče Předadopční péči stanovuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, kdy dítě musí být před rozhodnutím soudu o zprostředkování osvojení v péči budoucích rodičů, a to na jejich náklady. Tato péče musí trvat po dobu nejméně tří měsíců (Matějček, Z. ed., 2002). Vodák a kol. (1967) doplňují, že předadopční péče musí být souvislá, protože soud by tak nemohl posoudit, jak se pobyt dítěte v nové rodině osvědčil. „I když zákon výslovně hovoří jen o lhůtě tří měsíců, připouští se tato doba jako minimální, z čehož vyplývá, že soud sám anebo na návrh osvojitelů by mohl požadovat, aby dítě žilo v rodině budoucích osvojitelů i dobu delší“ (Vodák, P. a kol., 1967, s. 39). O svěření dítěte do péče rozhoduje soud, pochází-li dítě ze zařízení, které vyžaduje okamžitou pomoc nebo z ústavu, je pověřen rozhodnutím orgán sociálněprávní ochrany (Ministerstvo práce a sociálních věcí [online], 14. 7. 2009a). Předadopční péče je období určené k adaptaci žadatelů o osvojení na novou situaci. Budoucí adoptivní rodiče dostávají šanci vyzkoušet si péči o dítě, které chtějí osvojit. Je to především vhodná příležitost, jak se s dítětem dobře seznámit a vytvořit mezi sebou dobrý vztah (Jihočeský kraj – oficiální internetové stránky Jihočeského kraje [online], 2011c).

29

V průběhu této péče jsou budoucí osvojitelé s dítětem pozváni na psychologické vyšetření, na kterém se posuzuje i úroveň nově vytvořených vzájemných vazeb. Adoptivní rodiče mají také možnost poradit se s případnými problémy se sociální pracovnicí, která je osobně navštíví. Po uplynutí předadopční péče nastane vyřizování soudních záležitostí (Matějček, Z. ed., 2002). Důležité je zmínit, že pokud se žadatelé rozhodnou podat návrh k soudu o adopci dítěte, zůstává dítě i po třech měsících nadále v jejich péči až do rozsudku soudu. Konečným rozhodnutím soudu o svěření dítěte do osvojení celý proces zprostředkování adopce končí (Gabriel, Z., Novák, T., 2008).

30

4. Průvodce ,,adopcí na dálku“ 4.1 Sponzorství chudých dětí V současné době je v České republice založeno několik charitativních organizací zaměřených na sponzorování dětí z rozvojových zemí. Společnosti zprostředkovávající ,,adopci na dálku“ zajišťují především vzdělání dětem, aniž by musely opustit vlastní rodinné a kulturní zázemí (Adopce na dálku®: Diecézní katolická charita Hradec Králové [online], 2001 – 2011a). Nejde o pravé osvojení, ale pouze o peněžitou pomoc dítěti (Diecézní charita Plzeň [online], 2012). ,,Jedná se hlavně o podporu dětí, které pocházejí z velmi chudých poměrů, jejichž rodiče jim nemohou z finančních důvodů zajistit vzdělání. V některých případech děti ani nemají někoho, kdo by se o ně postaral. Dárci svým příspěvkem hradí konkrétnímu dítěti vzdělání a pomáhají mu vymanit se ze zajetí chudoby. Sponzorství na dálku jim tak umožňuje dosáhnout potřebnou kvalifikaci a získat šanci na lepší život“ (Kanyzová, B. [online], 2008). Programy zabývající se touto pomocí nesou různá pojmenování, z nichž nejznámější je Adopce na dálku®, který byl založen v roce 1993 (Arcidiecézní charita Praha [online], 2012a). Uvedený název má zaregistrovaný jako ochrannou známku Česká katolická charita (Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí [online], 2009 – 2012b). Projekt je uskutečňován v šesti rozvojových státech a od svého počátku založení pomohl více než 26 tisícům nejchudších dětí. Cílem programu je nejen poskytování vzdělání a zdravotní péče jednotlivým dětem, ale také podpora širších komunit, které mají zásadní roli v celkovém rozvoji a vzdělávání potřebných dětí (Arcidiecézní charita Praha [online], 2012a). Problematiku vhodně vystihuje následující úryvek z internetové stránky Adopce na dálku.info: ,,Na této planetě žije téměř šest a půl miliardy obyvatel. A přitom téměř třetina z nich musí vystačit s dvěma dolary na den, kolem milionu a půl lidí žije za méně než dolar na den. Této bídě nejsou ušetřeny ani děti. Žijí v podmínkách, které by si západní svět ani při použití věštění či návštěvě věštírny neuměl představit. Jsou uzamčeny do bludného kruhu, který se točí kolem pojmů negramotnost a chudoba. Nevzdělaní lidé nemají šanci v třetím světě uspět, dostávají podřadná zaměstnání – pokud dostávají ovšem nějaká – a nemají šanci vydělat si tolik, kolik by potřebovali ke své obživě. Tak jsou odkázáni žít v tak zvané "absolutní chudobě", která se vyznačuje

31

nejen hladem, ale i zimou, násilím, nedostatečnou hygienou a zdravotnickou péčí. Vzdělání představuje možnost, vztahující se ruku, která dětem nabízí pomoc. A ty si jsou této příležitosti změnit svůj osud vědomy“ (Adopce na dálku.info: Jak se stát adoptivním rodičem [online], 2009).

4.2 Proces zprostředkování sponzorství na dálku Chcete-li se zapojit do programu, který zprostředkovává adopci či sponzorství na dálku, a podpořit tak vzdělání chudých dětí, měl by Váš první krok mířit k rozhodnutí, u které organizace dítě adoptujete. Výběr je v dnešní době velice pestrý, existuje mnoho společností spolupracujících s různými zeměmi jako např. Indií, Zambií, Ghanou, Ugandou, Beninem, Ukrajinou (Adopce na dálku.info: Jak se stát adoptivním rodičem [online], 2009). Určitě bych doporučila podívat se na internetové stránky organizací. Dnes jsou již velice pěkně zpracované a krásně přehledné. Snadno tak naleznete spoustu zajímavých informací, které Vám mohou pomoci při rozhodování. Tománková (2011) uvádí, že ,,adoptivním rodičem“ se může stát kdokoliv, kdo je ochoten pomoci a zaplatit určitou finanční částku. ,,Každý si může najít svůj způsob, kterým bude chtít pomoci, a na to stát se „adoptivním rodičem na dálku“ není nikdy pozdě“ (Tománková, J. [online], 2011). Podporovat vzdělání dítěte na dálku nemusí pouze jednotlivec, ale i nějaká skupina lidí. Je to vhodné řešení pro osoby, které se nemohou podílet na celé částce příspěvku, ale přesto chtějí pomoci. ,,Ve prospěch dítěte můžete také uspořádat různé benefiční akce – koncert či výstavu a sami se přesvědčit, že podpora dítěte na dálku není jen otázkou peněz, ale především ochoty, energie a vůle pomáhat tam, kde je to zapotřebí“ (Arcidiecézní charita Praha [online], 2011a). Průběh zprostředkování sponzorství se odlišuje, jelikož následně postupujete podle pokynů Vámi vybrané organizace, které se převážně liší způsobem výběru dítěte. Některé společnosti upřednostňují spíše osobní kontakt nebo požadují vyplnění a zpětné zaslání dotazníku (viz přílohy) a podle Vámi zadaných kritérií dítě sami vyberou (Diecézní charita ostravsko-opavská Středisko humanitární pomoci [online], 2012). Nejčastěji se však setkáte s databázemi umístěnými na internetových stránkách, kde se představují děti čekající na sponzory. Každé dítě má vytvořený svůj profil s

32

aktuální zobrazenou fotografií, uvedeným jménem, věkem, pohlavím a velmi často organizace také uvádí další doplňující a zajímavé informace jako například popis rodinné situace, počet sourozenců, zájmy dítěte nebo jeho budoucí vysněné povolání (Arcidiecézní charita Praha [online], 2011b). Záleží jen na Vás, kterému dítěti dáte přednost a podpoříte ho tak ve vzdělání. Musím uznat, že výběr dítěte přes databázi obsahující někdy až 500 dětí musí být velmi obtížný. Všechny děti jsou velice sympatické, svým způsobem něčím zajímavé a vybrat jen jedno není snadné. Možná i proto někteří tohle těžké rozhodnutí nechávají přímo na organizaci, která jim konkrétní dítě sama vybere. Máte-li tento nejtěžší úkol splněn, provedete adopci pomocí internetu. Nemusíte se vůbec obávat, jelikož každý krok je dokonale popsán a pomocí ikonek Vás snadno dovede k úspěšnému konci, takže určitě vše bez problému zvládnete. Pokusím se Vám přiblížit přesný průběh žádosti o dítě, který na svých internetových stránkách uvádí Arcidiecézní charita Praha: Po výběru dítěte se Vám zobrazí podmínky a pravidla projektu, která je důležitá neopomenout a důkladně a se s nimi seznámit. Dále postupně dle instrukcí vyplníte a odešlete formulář, který se Vám nabídne, na jehož základě Vás organizace zaregistruje. Vyplňují se Vaše důležité údaje jako je jméno, adresa, e-mail, telefon, způsob a frekvence platby (Arcidiecézní charita Praha [online], 2011c). Samozřejmě tento postup, který popisuji, se u různých společností liší. Některé například vyžadují podepsání darovací smlouvy, ve které se zavazujete k pravidelnému posílání finanční částky (Diecézní charita ostravsko-opavská Středisko humanitární pomoci [online], 2012).

4.3 Finanční příspěvky Důležitou součástí je seznámit se s problematikou finančních příspěvků. Minimální roční výše příspěvků na dítě se často liší podle země, ve které projekt probíhá. Jednotlivé částky se stanovují dle nákladů na realizaci projektu v daném místě (Arcidiecézní charita Praha [online], 2012b). Velkou roli při vypočítávání této sumy hraje také věk dítěte a jeho potřeby (Tománková, J. [online], 2011). Obvykle se finanční částka pohybuje v rozmezí 5000 – 7 000 Kč a lze ji posílat jednorázově nebo v několika splátkách. V případě splátek si dárce může sám zvolit, zda

33

bude příslušnou částku zasílat měsíčně nebo čtvrtletně (Humanitas Afrika: africko-česká humanitární iniciativa [online], 2004 – 2012a). ,,Například pro Indii přibližná částka činí 6 000 Kč, pro Ugandu 7 000 Kč, Haiti 6 500 Kč – na Haiti je více než padesátiprocentní negramotnost a je nejchudší zemí západní polokoule – pro Afriku se částky pohybují od 5 000 do 7 000 korun“ (Tománková, J. [online], 2011). Peníze nedostává přímo rodina dítěte, ale posílají se na účty partnerských organizací, které adopci v určitých zemích zprostředkovávají. Dítě je zapsáno do nejvhodnější školy v okolí a jsou mu zajištěny všechny potřebné školní pomůcky (Adopce na dálku.info: Jak se stát adoptivním rodičem [online], 2009). Poté dochází ke kontrole školní docházky a prospěchu dítěte. Tímto se zajišťuje, aby finanční příspěvky byly skutečně využity k náležitému účelu (Adopce zambijských dětí na dálku [online], 2012). Za správné využití plateb dárců jsou zodpovědni partneři v daných rozvojových zemí. Společnosti od nich dostávají každý rok vyúčtování s použitými platbami dárců.

,,Vyúčtování je vedeno samostatně pro každé dítě - jméno dítěte, částka, účel využití. Jakýkoli finanční zůstatek u dítěte je automaticky převeden dítěti do dalšího školního roku a načítá se k další zaslané platbě“ (Adopce na dálku®: Diecézní katolická charita Hradec Králové [online], 2001 – 2011b). Kanyzová (2008) uvádí, že Arcidiecézní charita Praha preferuje, aby dítěti nebyly hrazeny všechny náklady spojené s jeho vzděláním, ale aby se na finančním příspěvku podílela i rodina dítěte. Samozřejmě v případech, kde je tato situace možná. Děti mají motivaci k dobrým studijním výsledkům a hlavně rodiče, kteří se sami alespoň určitou částkou podílejí, mají daleko větší zájem o vzdělání svého dítěte (Kanyzová, B. [online], 2008). Musím Vás také upozornit na to, že charitativní organizace neposkytují celou finanční částku přímo na potřeby dětí. Výše tohoto příspěvku se u různých programů liší, ale obecně se více než polovina částky využívá na pokrytí nákladů spojených s poskytováním vzdělání dítěte, a to na školné, školní pomůcky (učebnice, knihy), uniformu, školní brašnu, boty, školní stravu a zajištění základní zdravotní péče. Často se také podporuje rozvoj školy jako například budování sociálního zařízení, přístavby apod. (Humanitas Afrika: africko-česká humanitární iniciativa [online], 2004 – 2012b).

34

Tománková (2011) doplňuje, že sponzorský příspěvek se rovněž používá na cestovní výdaje, pokud dítě musí dojíždět do školy, a v případě sirotků také na ubytování (Tománková, J. [online], 2011). Ze zbylé částky příspěvku se hradí administrativní náklady na zajištění realizace projektu, kdy jde především o bankovní poplatky a převody, provoz kanceláře, poštovné, telefonní poplatky, propagační materiály, cestovné, platy zaměstnanců atd. (Pro-contact: Občanské sdružení pro rozvojovou pomoc [online], 2007).

4.4 Korespondence Doporučila bych věnovat pozornost dalším zajímavým článkům týkajících se často kladených otázek, které jsou běžně uváděny na internetových stránkách jednotlivých organizací. Můžete tak získat důležitý přehled například o problematice dopisování s dítětem nebo o ukončení adopce (Wontanara: Sdružení pro rozvojovou spolupráci v Guineji [online], 2010). Jelikož je téma o korespondování velice rozsáhlé a nabízí se zde spousta otázek, pokusila bych se Vás seznámit alespoň se základními informacemi. ,,Prostřednictvím dopisů máte možnost skutečně pocítit realitu cílové země, a to i s případnými nejasnostmi a nedorozuměními. Můžete být součástí tohoto poznání, avšak s vědomím toho, že komunikace je jiná než jakou byste očekávali v našich podmínkách, a v tomto smyslu je i třeba k tomu přistupovat“ (Arcidiecézní charita Praha [online], 2012b). Neměli byste zapomínat na to, že každé dítě v programu by rádo dostalo alespoň krátký dopis či pohlednici od svého dárce. Společnosti umožňují tento kontakt s adoptovanými dětmi nejčastěji dvakrát ročně a to prostřednictvím listových zásilek, nikoli poštou elektronickou „e-mailovou“. Ačkoli by tato komunikace byla rychlejší, organizace ji nezajišťují (Arcidiecézní charita Praha [online], 2011d). ,,Blízký kontakt, který e-mail umožňuje, vede k navázání silnějších citových vazeb. Dítě a jeho rodina se v podobných situacích začíná spoléhat na pomoc zvenčí, vyvíjí mnohdy tlak na dárce, aby zasílal podporu (peníze, dárky) nad rámec projektu. Dopisování tak může jít proti hlavnímu cíli programu“ (Arcidiecézní charita Praha [online], 2011d).

35

Arcidiecézní charita Praha na svých internetových stránkách uvádí hned několik problémů, kvůli kterým organizátoři tento způsob dopisování nepodporují. Zmíněná organizace mezi hlavní problém řadí chudobu daných oblastí, kde většinou není žádný či omezený přístup k internetu. Většina škol není vybavena výpočetní technikou a naopak pokud jsou k dispozici počítače, slouží pouze k výuce (Arcidiecézní charita Praha [online], 2011e). Dalším důvodem je, že veškerá komunikace mezi dárcem a dítětem je vedena přes partnerské organizace v cizině. Sociální pracovníci mají povinnost dohlížet na to, aby „nedocházelo ke zneužití projektu k soukromým účelům ohrožujícím psycho-sociální vývoj dítěte, tj. k osobním narážkám, návrhům atd ze strany dárce“ (Arcidiecézní charita Praha [online], 2011e). Navíc lidé v těchto nejchudších částech světa nejsou výchovou vedeni ke korespondenci. Tato problematika hlavně souvisí s tím, že obvykle neumí číst a psát. Až s pomocí pracovníků z programu se děti ,,učí písemně pozdravit své dárce a vyjádřit tak na dálku formou dopisu svůj dík“ (Arcidiecézní charita Praha [online], 2011e). Dopisy se nezasílají přímo dětem, ale prostřednictvím koordinátorů, kteří je doručí příslušné škole. Ta zajistí dětem pomoc s případným překladem a se sestavením odpovědi v úředním jazyce země. Doporučuje se také neuvádět v dopise Vaši adresu pro případ nevyžádané korespondence (Humanitas Afrika: africko-česká humanitární iniciativa [online], 2004 – 2012a). Je to hlavně z důvodu, že příbuzní dítěte mohou využít Vaši uvedenou adresu k dalším žádostem o pomoc, což se již v minulých letech stalo (Wontanara: Sdružení pro rozvojovou spolupráci v Guineji [online], 2010). Komunikace nejčastěji probíhá v anglickém jazyce, ale samozřejmě se to liší podle země, ve které dítě podporujete. Proto je dobré se dostatečně informovat u Vámi zvolené organizace. Pokud cizí jazyk neovládáte, některé společnosti nabízejí pomoc s překladem, který zajišťují dobrovolní překladatelé bez nároku na jakoukoli odměnu (Arcidiecézní charita Praha [online], 2011e). Velmi často se pomocí korespondence zasílají dárcům školní výsledky sponzorovaného dítěte v podobě kopie vysvědčení. Některé organizace rozesílají například i aktuální fotografii dítěte a dopis od ředitele centra (Arcidiecézní charita Praha [online], 2011e).

36

4.4.1 První dopis Organizace doporučují napsat dítěti hned poté, co jej začnete podporovat. V prvním dopise byste se nejprve měli představit a napsat o sobě nějaké informace. Vhodné je zaslat Vaši fotografii, aby dítě vědělo, kdo ho podporuje. Podstatné je nezapomínat na výběr prostředí, které by mělo být citlivě zvoleno, aby nebylo příliš luxusní. Nejvhodnější jsou snímky pořízené z přírody (Arcidiecézní charita Praha [online], 2011e). „Také je dobré připomenout, že role "rodičů na dálku" může způsobit určitý zmatek. Proto je dobré obracet se na dítě jako na "malého kamaráda" (Wontanara: Sdružení pro rozvojovou spolupráci v Guineji [online], 2010). V dopisech by se měl brát ohled na věk dítěte a skutečnost, že cizí jazyk je pro něj cizím jazykem, který se teprve učí, proto je dobré psát dopisy s jednoduchým slohem. Obsah by měl hlavně povzbudit ve studiu. Důležité je také dítě pochválit za dobré studijní výsledky, poněvadž Váš zájem je pro něj velkou motivací. Dítěte se můžete zeptat i na nějaké informace ohledně jeho rodiny nebo školy, ale nedoporučuje se dítě zahlcovat příliš mnoha dotazy. Časové období, kdy obdržíte první dopis od dítěte, se liší, ale obecně se uvádí tři až čtyři měsíce od zaplacení finančního příspěvku. Děti jsou obvykle vedeny k tomu, aby alespoň dvakrát ročně svým sponzorům odepsaly. Může se však stát, že na každý Váš dopis neodpoví, jelikož většina dětí potřebuje při psaní pomoc sociálních pracovníků, kteří mají na starosti mnoho dalších dětí. Určitě byste neměli být zklamaní z prvního dopisu od dítěte, protože děti velmi často píší pro Vás svůj první dopis v jejich životě. Z počátku můžete dostat namalované obrázky a texty uvedené v dopisech mohou být stručné a nesmělé (Arcidiecézní charita Praha [online], 2011e).

4.5 Zasílání dárků dětem Společnosti nedoporučují posílání individuálních balíčků dětem, protože způsobují řadu problémů. Především vyvolávají závist a lítost ostatních dětí, které nic neobdržely. Mezi další důvody se řadí skutečnost, že věnované předměty představují pro chudé dítě luxusní věc, která jeho životní situaci nijak nezlepší (Arcidiecézní charita Praha [online], 2011e). Důležité je také uvědomit si, že cena za odesílání těchto zásilek z České republiky často přesahuje hodnotu poskytnutých dárků, proto je pomoc

37

neefektivní (Adopce na dálku®: Diecézní katolická charita Hradec Králové [online], 2001 – 2011d). Můžete však využít šance, kdy lze k dopisům pro dítě přiložit nějakou drobnost. Arcidiecézní charita Praha na svých internetových stránkách uvádí, že do obálky můžete vložit například tužku, samolepky, omalovánky, pastelky nebo pohledy. Jiná situace nastává, když balíček nebudete adresovat přímo konkrétnímu dítěti, ale vedoucím partnerských středisek v cizině. V tomto případě se darované věci využívají pro celou třídu a školu při hrách nebo mimoškolních aktivitách. Další možností je, že dítěti pošlete dárek v podobě ,,finančního daru do fondu dárků, z kterého je zakoupen jednou ročně stejný dárek všem „adoptovaným“ dětem v dané komunitě“ (Arcidiecézní charita Praha [online], 2011e).

4.6 Ukončení adopce Mezi nejčastější důvody, kdy dochází k ukončení sponzorství, se uvádí hlavně dokončení vzdělání podporovaného dítěte. Dalším problémem může být odstěhování dítěte do vzdálené oblasti, kam určitá organizace zprostředkovávající tento projekt nezasahuje. K ukončení podpory dochází, i když si dítě najde práci a nechce již ve studiu pokračovat (Adopce na dálku®: Diecézní katolická charita Hradec Králové [online], 2001 – 2011c). Mezi další důvody se řadí závažné porušení pravidel projektu (Diecézní charita Plzeň [online], 2012). Měli byste se také informovat, jak může adopci ukončit sám dárce, protože nikdy nevíte, dokdy budete mít možnost dítě sponzorovat. Samozřejmě, že by společnosti uvítaly, kdybyste dítě podporovaly do ukončení jeho vzdělání, ale berou v úvahu, že Vám to Vaše finanční situace nemusí dovolit (Humanitas Afrika: africkočeská humanitární iniciativa [online], 2004 – 2012a). Tománková (2011) uvádí, že ,,záleží jen na vlastním úsudku „adoptivních rodičů“, jak dlouho budou dítě finančně sponzorovat; zda do doby ukončení jeho základní školní docházky, nebo i po dobu jeho dalšího profesního vzdělání“ (Tománková, J. [online], 2011). Minimální doba podpory dítěte je na jeden rok. Pokud se však rozhodnete po roce či později ukončit adopci, je nutné tuto skutečnost včas ohlásit. Doporučená doba oznámení o ukončení sponzorování dítěte na dálku je minimálně tři měsíce předem. Na

38

základě této zprávy začnou organizátoři hledat pro dítě nového patrona, aby jeho pokračování ve školní docházce nebylo nijak ohroženo (Pro-contact: Občanské sdružení pro rozvojovou pomoc [online], 2007).

39

II. PRAKTICKÁ ČÁST

40

5. Výzkumné šetření 5.1 Cíl a hypotézy Hlavním cílem výzkumného šetření je zjistit informovanost široké veřejnosti o procesu zprostředkování adopce. Dalším záměrem je zjistit, zda respondenti mají osobní zkušenost s osvojením a zda považují adopci za užitečnou formu náhradní rodinné péče. Na základě cíle výzkumného šetření byly stanoveny následující hypotézy: Hypotéza č. 1: Víc než polovina respondentů zvládne vysvětlit pojem adopce neboli osvojení. Hypotéza č. 2: Více než polovina respondentů bude vědět, že v případě zájmu o adopci se musí nejprve obrátit na obecní úřad s rozšířenou působností. Hypotéza č. 3: Polovina respondentů uvede zrušitelné a nezrušitelné osvojení jako dva správné typy adopce. Hypotéza č. 4: Většina respondentů bude považovat adopci za užitečnou.

5.2 Metodika výzkumného šetření 5.2.1 Použitá metoda šetření Pro výzkumné šetření bakalářské práce byl použit dotazník, který představuje nejpoužívanější techniku pedagogického výzkumu. Prostřednictvím dotazníku lze získat nejen data a informace o respondentovi, ale i jeho názory a postoje k určitému problému. Předností této techniky je, že může oslovit velký počet respondentů. Mezi nevýhody dotazníku se řadí především validita získaných dat, kdy respondenti nemusí odpovídat pravdivě na dané otázky (Pelikán, J., 1998). V úvodní části dotazníku byli respondenti požádáni o vyplnění předloženého dotazníku a seznámeni s jeho hlavním cílem. Dále bylo zdůrazněno, že se jedná o anonymní dotazník a poskytnuté údaje budou použity pouze pro účely mé závěrečné

41

práce. Účastníkům výzkumu byl rovněž vysvětlen způsob vyplňování dotazníku a v závěru jim bylo poděkováno. Dotazník je sestaven z 18 otázek a převládají v něm otázky uzavřené, ve kterých respondenti mají možnost zvolit jednu odpověď z předem nabídnutých možností. Jedná se o otázky číslo 1, 4, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 14, 15, 16, 17, 18 a u otázky s číslem 13 je možný výběr více správných odpovědí. V dotazníku se také objevují otevřené otázky číslo 2, 5, které nabízí příležitost vyjádřit odpověď vlastními slovy. Otázka číslo 3 je polouzavřená, kdy respondenti mohou vybrat jednu z uvedených odpovědí, ale rovněž je možnost uvést jinou.

5.2.2 Výzkumný soubor Pro spolupráci na výzkumném šetření byly osloveny instituce, které podporují rodiny, rozvoj náhradní rodinné péče a pořádají různá setkávání pro širokou veřejnost. -

centrum pro rodinu a sociální péči Family Point (Josefská 1, Brno)

-

organizace Sdružení pěstounských rodin (Anenská 10, Brno)

-

rodinné centrum Měsíční houpačka (Palackého nám. 27, Ivančice) Pro výzkum byly použity rovněž vlastní kontakty autorky. Celkem se

výzkumného šetření účastnilo 85 respondentů, a to přesně 64 žen a 21 mužů. Z centra Family Point se výzkumu zúčastnilo celkem 28 respondentů (21 žen a 7 mužů), z organizace Sdružení pěstounských rodin 7 žen a z Měsíční houpačky 16 žen. Z vlastních zdrojů autorka získala informace k výzkumnému šetření od 20 žen a 14 mužů.

42

5.3 Výsledky šetření (analýza získaných dat) Otázka č. 1: Pohlaví respondentů Tabulka č. 1: Přehled odpovědí na otázku č. 1 Odpověď

Počet respondentů (n)

Počet respondentů (%)

Muž

21

24,71

Žena

64

75,29

Celkem

85

100,00

Graf č. 1: Graf k tabulce č. 1

85 90 80

64

70 60

Muž

50

Žena

40

Celkem 21

30 20 10 0

Pohlaví

Komentář: Z údajů, které jsou uvedeny v tabulce č. 1 a následně znázorněny v grafu, vyplývá, že výzkumu se celkem účastnilo 85 respondentů. Z toho 64 žen (75,29 %) a 21 mužů (24,71 %).

43

Otázka č. 2: Jaký je Váš věk? Tabulka č. 2: Přehled odpovědí na otázku č. 2 Odpověď

Počet respondentů (n)

Počet respondentů (%)

16 – 20 let

7

8,24

21 – 30 let

26

30,59

31 – 40 let

30

35,29

41 – 50 let 51 – 60 let

12 8

14,12 9,41

61 – a více let

2

2,35

Celkem

85

100,00

Graf č. 2: Graf k tabulce č. 2 30 30

26

25

25 20 20 Muži

15

12

10

7 5

5

Ženy

8 6

5

4

2

8

Celkem

5 3 1 1

2

0 16 - 20 let

21 - 30 let

31 - 40 let

41 - 50 let

51 - 60 let

61 - a více let

Komentář: Největší zastoupení měla věková skupina 31 – 40 let, a to 30 respondentů (35,29 %). Dále je 26 dotazovaných (30,59 %) ve věku 21 – 30 let a 12 respondentů (14,12 %) ve věku 41 – 50 let. Věk v rozmezí 51 – 60 let uvedlo 8 dotazovaných (9,41 %) a 7 respondentů (8,24 %) je ve věkové kategorii 16 – 20 let. Nejmenší počet dotazovaných byl ve věkové skupině 61 a více let, celkem se jednalo o 2 respondenty (2,35 %).

44

Otázka č. 3: Vaše nejvyšší dosažené vzdělání Tabulka č. 3: Přehled odpovědí na otázku č. 3 Odpověď

Počet respondentů (n)

Počet respondentů (%)

Základní

5

5,88

Vyučení

35

41,18

Středoškolské s maturitou

29

34,12

Vyšší odborné

1

1,18

Vysokoškolské

15

17,65

Jiné vzdělání

0

0,00

Celkem

85

100,00

Graf č. 3: Graf k tabulce č. 3 35 35 30 25 20 15 10 5 0

29

27

19

1

45

8

15 13

10

Muži 11

2

Ženy Celkem

Komentář: U této otázky respondenti uváděli své nejvyšší dosažené vzdělání. Celkem 35 odpovídajících (41,18 %) označilo, že jsou vyučeni a 29 respondentů (34,12 %) uvedlo, že jejich nejvyšší dosažené vzdělání je středoškolské s maturitou. Vysokoškolské vzdělání zaškrtlo 15 odpovídajících (17,65 %). Dále 5 respondentů (5,88 %) dosáhlo základního vzdělání a 1 žena (1,18 %) uvedla vyšší odborné vzdělání. U odpovědi jiné vzdělání se nevyjádřil žádný respondent.

45

Otázka č. 4: Zajímal/a jste se někdy o průběh adopce? Tabulka č. 4: Přehled odpovědí na otázku č. 4 Odpověď

Počet respondentů (n)

Počet respondentů (%)

Ano

13

15,29

Ne

72

84,71

Celkem

85

100,00

Graf č. 4: Graf k tabulce č. 4

80

72

70 53

60 50

Muži

40

Ženy

30

Celkem

19

20

11

10

13

2

0 Ano

Ne

Komentář: Z tabulky a grafu č. 4 vyplývá, že celkem 72 respondentů (84,71 %) se nezajímalo o průběh zprostředkování adopce. Naopak 13 dotazovaných (15,29 %) odpovědělo, že se o adopci někdy zajímali.

46

Otázka č. 5: Vysvětlete pojem adopce neboli osvojení Tabulka č. 5: Přehled odpovědí na otázku č. 5 Odpověď

Počet respondentů (n)

Počet respondentů (%)

Respondenti, kteří dokázali vysvětlit pojem adopce Respondenti, kteří nedokázali vysvětlit pojem adopce Celkem

77

90,59

8

9,41

85

100,00

Graf č. 5: Graf k tabulce č. 5

77 80 70

59

60 50

Muž

40

Žena

30

18

Celkem

20 3

10

5

8

0 Respondenti, kteří dokázali vysvětlit pojem adopce

Respondenti, kteří nedokázali vysvětlit pojem adopce

Komentář: Tato otázka byla otevřená a odpovídající měli příležitost uvést svůj vlastní názor. Hlavním cílem bylo zjistit, zda respondenti dovedou správně vysvětlit pojem adopce neboli osvojení. Adopci zvládlo správně objasnit 77 odpovídajících (90,59 %). Pouze 8 odpovídajících (9,41 %) nedokázalo nebo vůbec neodpovědělo na tuto otázku. Respondenti nejčastěji uváděli, že se jedná o získání, případně svěření, cizího dítěte do vlastní péče, ale několik odpovídajících popsalo adopci detailně. Vybrané odpovědi respondentů viz přílohy.

47

Otázka č. 6: V případě, že se rozhodnete podat žádost o adopci, musíte se obrátit na Tabulka č. 6: Přehled odpovědí na otázku č. 6 Odpověď

Počet respondentů (n)

Počet respondentů (%)

Krajský úřad

2

2,35

Sociální poradnu

61

71,76

Obecní úřad s rozšířenou působností Ministerstvo práce a sociálních věcí Bez odpovědi

12

14,18

7

8,24

3

3,53

Celkem

85

100,00

Graf č. 6: Graf k tabulce č. 6

70 60 50 40 30 20 10 0

61 47

14 2

2

10 12 2

7 3 4

Muži 3 3

Ženy Celkem

Komentář: Tato otázka zjišťovala, jestli respondenti vědí, že pokud chtějí podat žádost o adopci, musí se obrátit na obecní úřad s rozšířenou působností v místě jejich trvalého bydliště. Z tabulky a grafu č. 6 je zřejmé, že většina odpovídajících (61, tj. 71,76 %) zvolila špatnou odpověď sociální poradu. Správnou možnost uvedlo pouze 12 respondentů (14,18 %), tedy obecní úřad s rozšířenou působností. Dále 7 odpovídajících (8,24 %) si myslí, že žádost o adopci mohou uplatnit na Ministerstvu práce a sociálních věcí a 2 respondenti (2,35 %) označili krajský úřad. Celkem 3 ženy (3,53 %) neuvedly žádnou odpověď.

48

Otázka č. 7: V ČR mohou adoptovat dítě do své péče pouze manželé Tabulka č. 7: Přehled odpovědí na otázku č. 7 Odpověď

Počet respondentů (n)

Počet respondentů (%)

Ano, pouze manželé

64

75,29

Ne, adoptovat dítě mohou i jednotlivci Celkem

21

24,71

85

100,00

Graf č. 7: Graf k tabulce č. 7

64

70 60

49

50 Muži

40

Ženy

30

21 15

20

15

Celkem

6

10 0 Ano, pouze manželé

Ne, adoptovat dítě mohou i jednotlivci

Komentář: Z údajů, které jsou uvedeny v tabulce č. 7 a následně znázorněny v grafu, vyplývá, že 64 respondentů (75,29 %) zvolilo nesprávnou odpověď, neboť v České republice mohou adoptovat dítě i jednotlivci. Správnou odpověď uvedlo pouze 21 odpovídajících (24,71 %). Respondenty pravděpodobně zmátlo, že děti jsou nejčastěji svěřovány do osvojení manželům. Podat žádost o zprostředkování adopce však mohou i osamělé osoby, ale nemají tak velkou šanci na získání dítěte jako manželské dvojice.

49

Otázka č. 8: Jaké 2 typy osvojení (adopce) rozlišujeme? Tabulka č. 8: Přehled odpovědí na otázku č. 8 Odpověď

Počet respondentů (n)

Počet respondentů (%)

Zrušitelné a nezrušitelné

26

30,59

Přechodné a trvalé

41

48,24

Krátkodobé a dlouhodobé

4

4,71

Odvolatelné a neodvolatelné Bez odpovědi

12

14,12

2

2,35

Celkem

85

100,00

Graf č. 8: Graf k tabulce č. 8

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

41 32 26 20 6

9

2 2 4

9 3

12 1 1 2

Muži Ženy Celkem

Komentář: Respondenti v této otázce měli za úkol vybrat z několika možností osvojení zrušitelné a nezrušitelné, které rozlišuje náš zákon o rodině. Celkem 41 odpovídajících (48,24 %) označilo nesprávnou odpověď, tedy osvojení přechodné a krátkodobé. Druhou nejčastěji uváděnou možností bylo osvojení zrušitelné a nezrušitelné, které označilo 26 respondentů (30,59 %). Dále 12 odpovídajících (14,12 %) se domnívá, že rozeznáváme osvojení odvolatelné a neodvolatelné a 4 respondenti (4,71 %) zaškrtli možnost krátkodobé a dlouhodobé. Dva respondenti (2,35 %) neoznačili žádnou odpověď.

50

Otázka č. 9: Zjišťuje se u žadatelů o adopci jejich zdravotní stav? Tabulka č. 9: Přehled odpovědí na otázku č. 9 Odpověď

Počet respondentů (n)

Počet respondentů (%)

Ano

83

97,65

Ne

2

2,35

Celkem

85

100,00

Graf č. 9: Graf k tabulce č. 9

83

90 80 63

70 60

Muži

50

Ženy

40

Celkem

30

20

20 10

1

1

2

0 Ano

Ne

Komentář: Z výsledků je patrné, že 83 odpovídajících (97,65 %) uvedlo správnou odpověď, že u žadatelů o adopci se zjišťuje zdravotní stav. Pouze 2 respondenti (2,35 %) si myslí, že zdravotní stav není třeba zjišťovat.

51

Otázka č. 10: Předadopční péče, kdy se budoucí osvojitelé starají o dítě před rozhodnutím soudu o adopci, je stanovena na dobu Tabulka č. 10: Přehled odpovědí na otázku č. 10 Odpověď

Počet respondentů (n)

Počet respondentů (%)

Minimálně 2 měsíce

17

20,00

Minimálně 3 měsíce

40

47,06

Minimálně 4 měsíce

7

8,24

Minimálně 5 měsíců

21

24,71

Celkem

85

100,00

Graf č. 10: Graf k tabulce č. 10 40 40 35

31

30 25

21 17

20

14

15 3

Ženy Celkem

9

10 5

14

Muži

5

7

7

2

0 Minimálně Minimálně tří dvou měsíců měsíců

Minimálně čtyř měsíců

Minimálně pěti měsíců

Komentář: Na otázku, která se týkala délky předadopční péče, uvedlo 40 respondentů (47,06 %) správnou odpověď, že tato péče je stanovena na dobu minimálně tří měsíců. Dále 21 odpovídajících (24,71 %) označilo možnost minimálně pěti měsíců a 17 respondentů (20,00 %) zaškrtlo odpověď minimálně dvou měsíců. Zbývajících 7 respondentů (8,24 %) se domnívá, že předadopční péče je stanovena na dobu minimálně čtyř měsíců.

52

Otázka č. 11: Přemýšlel/a byste nad adopcí, kdybyste nemohl/a mít vlastní děti? Tabulka č. 11: Přehled odpovědí na otázku č. 11 Odpověď

Počet respondentů (n)

Počet respondentů (%)

Rozhodně ano

34

40,00

Spíše ano

41

48,24

Rozhodně ne

1

1,18

Spíše ne

9

10,59

Celkem

85

100,00

Graf č. 11: Graf k tabulce č. 11

45

41

40

34

35

29

28

30

Muži

25

Ženy

20 12

15 10

7

6

5

1

1

9

Celkem

2

0 Rozhodně ano

Spíše ano

Rozhodně ne

Spíše ne

Komentář: Na otázku, zda by respondenti uvažovali nad adopcí, kdyby nemohli mít vlastní děti, označilo 41 respondentů (48,24 %) možnost spíše ano. Odpověď rozhodně ano uvedlo 34 odpovídajících (40,00 %), 9 respondentů (10,59 %) zvolilo spíše ne a 1 muž (1,18 %) označil rozhodně ne.

53

Otázka č. 12: Má náhradní rodinná péče (adopce nebo pěstounská péče) přednost před ústavní výchovou? Tabulka č. 12: Přehled odpovědí na otázku č. 12 Odpověď

Počet respondentů (n)

Počet respondentů (%)

Ano, má přednost

68

80,00

Ne, nemá přednost

15

17,65

Bez odpovědi

2

2,35

Celkem

85

100,00

Graf č. 12: Graf k tabulce č. 12 68

70 60

49

50 Muži

40 30

Ženy 19

10

Celkem

13 15

20 2

2

2

0 Ano, má přednost

Ne, nemá přednost

Bez odpovědi

Komentář: Z tabulky a grafu č. 12 vyplývá, že většina respondentů věděla správnou odpověď. Celkem 68 odpovídajících (80,00 %) označilo správně, že náhradní rodinná péče má přednost před ústavní výchovou. Pouze 15 respondentů (17,65 %) uvedlo nesprávnou možnost a 2 ženy (2,35 %) neuvedly žádnou odpověď.

54

Otázka č. 13: Žadatelé o adopci jsou povinni absolvovat: (více správných odpovědí) Tabulka č. 13: Přehled odpovědí na otázku č. 13 Odpověď

Počet respondentů (n)

Počet respondentů (%)

Kurz první pomoci pro děti Přípravný kurz k přijetí dítěte Sociální poradenství

6

7,06

52

61,18

40

47,06

Psychologické vyšetření

76

89,42

Celkem

85

100,00

Graf č. 13: Graf k tabulce č. 13 76

80 70 60

57

52

50

40

39

Ženy

30

19 13

20 10

Muži

34

40

1

5 6

Celkem

6

0 Kurz první pomoci pro děti

Přípravný kurz k přijetí dítěte

Sociální Psychologické poradenství vyšetření

Komentář: Respondenti v této otázce mohli vybrat více správných odpovědí. Z tabulky a grafu č. 13 je zřejmé, že 76 odpovídajících (89,42 %) zvolilo správně psychologické vyšetření. Další nejčastější odpověď přípravný kurz byla také správná a označilo ji 52 respondentů (61,18 %). Dále 40 odpovídajících (47,06 %) zaškrtlo nesprávnou možnost sociální poradenství a 6 respondentů (7,06 %) nesprávně uvedlo, že žadatelé o adopci jsou povinni absolvovat kurz první pomoci pro děti.

55

Otázka č. 14: Kolik si myslíte, že bylo celkem v ČR umístněno dětí do adopce v roce 2010? Tabulka č. 14: Přehled odpovědí na otázku č. 14 Odpověď

Počet respondentů (n)

Počet respondentů (%)

149

11

12,94

549

37

43,53

1 549

33

38,82

2 549

3

3,53

Bez odpovědi

1

1,18

Celkem

85

100,00

Graf č. 14: Graf k tabulce č. 14

37

40 35

33

31

30 23

25

Muži

20

Ženy

15

11 8

10 5

10

Celkem

6

3

3 1 2

1

1

0 149

549

1 549

2 549

Bez odpovědi

Komentář: Nejčastější uváděnou a zároveň správnou odpovědí bylo, že v roce 2010 u nás bylo celkem svěřeno do adopce 549 dětí. Tuto možnost označilo správně 37 odpovídajících (43,53 %). Nesprávnou možnost 1 549 dětí vybralo 33 respondentů (38,82 %), 11 odpovídajících (12,94 %) uvedlo 149 dětí a 3 respondenti (3,53 %) označili, že v České republice bylo umístněno do adopce 2 549 dětí během roku 2010. Dále 1 muž (1,18 %) neoznačil žádnou odpověď.

56

Otázka č. 15: Zařazuje se tzv. adopce neboli sponzorství dětí na dálku do mezinárodního osvojení? Tabulka č. 15: Přehled odpovědí na otázku č. 15 Odpověď

Počet respondentů (n)

Počet respondentů (%)

Ano Ne

54 29

63,53 34,12

Bez odpovědi

2

2,35

Celkem

85

100,00

Graf č. 15: Graf k tabulce č. 15

60

54

50 41 40

Muži

29 30

Ženy

22

Celkem

20

13 7

10

1

1

2

0 Ano

Ne

Bez odpovědi

Komentář: Z údajů, které jsou uvedeny v tabulce č. 15 a následně znázorněny v grafu, je zřejmé, že 54 respondentů (63,53 %) uvedlo nesprávnou odpověď ano. Adopce neboli sponzorství na dálku nepatří do mezinárodního osvojení, jelikož se nejedná o pravé osvojení, ale pouze o sponzorování dětí z chudých oblastí. Správnou odpověď zvolilo 29 odpovídajících (34,12 %) a 2 respondenti (2,35 %) neuvedli žádnou z nabízených možností.

57

Otázka č. 16: Zjišťuje se u žadatelů o adopci jejich finanční situace? Tabulka č. 16: Přehled odpovědí na otázku č. 16 Odpověď

Počet respondentů (n)

Počet respondentů (%)

Ano

81

95,29

Ne

4

4,71

Celkem

85

100,00

Graf č. 16: Graf k tabulce č. 16

90

81

80 62

70 60

Muži

50

Ženy

40

Celkem

30

19

20 2

10

2

4

0 Ano

Ne

Komentář: Z tabulky a grafu č. 16 je patrné, že 81 odpovídajících (95,29 %) označilo správnou odpověď, že u žadatelů o adopci se zjišťuje finanční situace. Pouze 4 respondenti (4,71 %) si myslí, že finanční situaci není třeba zjišťovat.

58

Otázka č. 17: Máte Vy osobně nebo někdo z Vašeho blízkého okolí zkušenost s adopcí? Tabulka č. 17: Přehled odpovědí na otázku č. 17 Odpověď

Počet respondentů (n)

Počet respondentů (%)

Ne, žádnou zkušenost s adopcí nemám Ano, já jsem adoptovaný/á Ano, já jsem adoptoval/a dítě Ano, někdo z mého blízkého okolí adoptoval dítě Celkem

59

69,41

0

0,00

0

0,00

26

30,59

85

100,00

Graf č. 17: Graf k tabulce č. 17 59 60 50 40 30 20 10 0

44 20

15

26

6

Muži Ženy Celkem

Komentář: Nejčastější uváděnou odpovědí bylo, že respondenti nemají žádnou zkušenost s adopcí. Tuto možnost zvolilo 59 odpovídajících (69,41 %). Naopak 26 odpovídajících (30,59 %) označilo, že někdo z jejich blízkého okolí adoptoval dítě. Nikdo z respondentů neuvedl, že je adoptovaný nebo adoptoval dítě.

59

Otázka č. 18: Považujete adopci za užitečnou formu náhradní rodinné péče? Tabulka č. 18: Přehled odpovědí na otázku č. 18 Odpověď

Počet respondentů (n)

Počet respondentů (%)

Rozhodně ano

64

75,29

Spíše ano

20

23,53

Rozhodně ne

0

0,00

Spíše ne

1

1,18

Celkem

85

100,00

Graf č. 18: Graf k tabulce č. 18

64

70 60

51

50 40

Muži Ženy

30 20

20 13

Celkem

13 7

10

1

1

0 Rozhodně ano

Spíše ano

Rozhodně ne

Spíše ne

Komentář: Tato otázka zjišťovala, zda respondenti považují adopci za užitečnou formu náhradní rodinné péče. Celkem 64 odpovídajících (75,29) uvedlo, že adopci rozhodně považují za užitečnou. Dále 20 respondentů (23,53 %) zvolilo možnost spíše ano a 1 muž (1,18 %) označil spíše ne. Žádný z odpovídajících neuvedl, že adopci rozhodně nepovažuje za užitečnou.

60

5.4 Vyhodnocení hypotéz Na základě cíle výzkumného šetření byly stanoveny čtyři hypotézy. Hypotéza č. 1: Více než polovina respondentů zvládne vysvětlit pojem adopce neboli osvojení. Většina odpovídajících zvládla bez problému správně objasnit adopci, a to přesně 90,59 % respondentů. Osvojení nedokázalo vysvětlit pouze 9,41 % odpovídajících. Z výsledků výzkumného šetření vyplývá, že tato hypotéza byla verifikována. Hypotéza č. 2: Více než polovina respondentů bude vědět, že v případě podání žádosti o adopci se musí obrátit na obecní úřad s rozšířenou působností. Celkem 71,76 % odpovídajících uvedlo, že pokud chtějí podat žádost o adopci, musí se obrátit na sociální poradnu. Pouze 14,18 % respondentů odpovědělo správně, že v tomto případě musí žádost uplatnit na obecním úřadě s rozšířenou působností v místě jejich trvalého bydliště. Z výsledků výzkumného šetření vyplývá, že tato hypotéza byla falzifikována. Hypotéza č. 3: Polovina respondentů uvede zrušitelné a nezrušitelné osvojení jako dva správné typy adopce. Respondenti nejčastěji odpovídali, že rozlišujeme adopci přechodnou a trvalou, kterou označilo 48,24 % odpovídajících. Celkem 30,59 % respondentů uvedlo správně, že náš zákon č. 94/1963 Sb., o rodině rozeznává zrušitelné a nezrušitelné osvojení. Z výsledků výzkumného šetření vyplývá, že tato hypotéza byla falzifikována. Hypotéza č. 4: Většina respondentů bude považovat adopci za užitečnou formu náhradní rodinné péče. Adopci rozhodně považuje za užitečnou 75,29 % respondentů a 23,53 % odpovídajících označilo, že adopci spíše považují za užitečnou formu náhradní rodinné péče. Z výsledků výzkumného šetření vyplývá, že tato hypotéza byla verifikována.

61

Diskuse Z výzkumného šetření, kterého se zúčastnilo celkem 85 respondentů ve věku od 16-65 let, vyplývá, že veřejnost je seznámena s pojmem adopce neboli osvojení a zvládne vyjádřit podstatu této náhradní rodinné péče. Celkem 90,59 % odpovídajících dokázalo objasnit pojem adopce a někteří respondenti dokonce podrobně definovali osvojení. Naopak respondenti netuší, na jakou instituci se musí obrátit, pokud by chtěli podat žádost o adopci. Pouze 14,18 % respondentů odpovědělo správně, že žádost o osvojení musí uplatnit na obecním úřadě s rozšířenou působností v místě jejich trvalého bydliště. Veřejnost také neví, že rozlišujeme dva základní typy adopce, a to osvojení zrušitelné a nezrušitelné, které uvedlo správně 30,59 % respondentů. Většina odpovídajících volila možnost přechodné a trvalé. Ve výzkumu bylo položeno celkem 11 vědomostních otázek, které zjišťovaly, do jaké míry je česká veřejnost seznámena s problematikou osvojení. Z výzkumného šetření je zřejmé, že správně bylo zodpovězeno 7 otázek. Na základě zjištěných výsledků, kdy 84,71 % respondentů se nikdy nezajímalo a adopci a 69,41 % nemá s adopcí vůbec žádnou zkušenost, musím konstatovat, že veřejnost je seznámena s problematikou adopce poměrně dobře. Výzkumné šetření nezjišťovalo pouze informovanost veřejnosti o problematice osvojení, ale také názory respondentů ohledně adopce. Ze zjištěných údajů vyplývá, že výzkumu se nezúčastnil nikdo adoptovaný ani žádný respondent, který by osobně adoptoval dítě. Pouze 30,59 % odpovídajících uvedlo, že zná někoho z jejich blízkého okolí, kdo adoptoval dítě. Mezi další zajímavé výsledky bych zmínila otázku, která zjišťovala, zda by respondenti přemýšleli nad adopcí, kdyby nemohli mít vlastní děti. Mezi nejčastější odpověď patřilo, že by 48,24 % odpovídajících spíše uvažovalo a 40,00 % rozhodně přemýšlelo o zprostředkování osvojení. Většina respondentů také považuje adopci za rozhodně užitečnou a 23,53 % spíše užitečnou formu náhradní rodinné péče.

62

Závěr Cílem této bakalářské práce bylo přehledně shrnout informace týkající se podmínek a procesu zprostředkování adopce v České republice a také zjistit informovanost a názory české veřejnosti o problematice osvojení. Teoretická část se snaží přiblížit proces adopce. Nejprve se věnuje samotnému osvojení a následně popisuje zprostředkování adopce od podání žádosti o svěření dítěte do vlastní péče až po převzetí dítěte do adopce. Vytvořen byl také průvodce adopcí na dálku, i když tato forma pomoci se u nás nezařazuje do adopce v pravém slova smyslu. Jedná se pouze o sponzorování chudých dětí na dálku. V současné době však tento projekt nabízí k zprostředkování několik organizací, proto jsem se pokusila shrnout všechny dostupné informace o tomto sponzorství a vytvořit tak průvodce. Praktická část seznamuje s výsledky výzkumného šetření, které bylo realizováno prostřednictvím dotazníků a účastnilo se ho celkem 85 respondentů. Zjištěná data jsou znázorněná pomocí tabulek, doprovodných grafů a komentářů. Snahou bylo především vytvořit práci, která by jasně a srozumitelně objasnila celý proces adopce, aby mohla být přínosná pro případné zájemce o náhradní rodinnou péči.

63

Shrnutí Bakalářská práce „Adopce a její podmínky v ČR“ je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretickou část tvoří čtyři kapitoly a jejím hlavním cílem bylo shrnout informace o podmínkách a procesu zprostředkování adopce v České republice. První kapitola objasňuje pojem náhradní rodinná péče a popisuje jednotlivé formy této péče. Druhá kapitola se věnuje podmínkám, typům adopce a mezinárodnímu osvojení. Třetí kapitola popisuje průběh zprostředkování osvojení. Ve čtvrté kapitole je vytvořen průvodce adopcí na dálku. Praktická část uvádí výsledky výzkumného šetření, které zjišťovalo prostřednictvím dotazníků informovanost a názory české veřejnosti o adopci.

Summary This thesis called „Adoption and Its Conditions in the Czech Republic“ is divided into a theoretical and a practical part. The theoretical part includes four chapters and its main aim was to sum up information about the conditions and the process of adoption in the Czech Republic. The first chapter clarifies the term substitute family care and describes its particular forms. The second chapter is devoted to conditions, types of adoption and international adoption. The third chapter describes the process of child adoption. In the fourth chapter a guide about long distance adoption is created. The practical part of this thesis presents the results of a research that was carried out by means of questionnaires and which investigated the level of public awareness and opinions of Czech society about adoption.

64

Použitá literatura 1. BUBLEOVÁ, V., VRÁNOVÁ, L., VÁVROVÁ, A., FRANTÍKOVÁ, J., VANČÁKOVÁ, M. – Středisko náhradní rodinné péče. Adopce.com: Průvodce náhradní rodinnou péčí. 4. vyd. Praha : Spolu dětem o. p. s., 2010. 39 s. 2. GABRIEL, Z., NOVÁK, T. Psychologické poradenství v náhradní rodinné péči. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2008. 144 s. ISBN 978-80-247-1788-3. 3. KONEČNÁ, H. Na cestě za dítětem : dvě malá křídla. 1. vyd. Praha : Academia, 2003. 318 s. ISBN 80-200-1055-6. 4. KOVAŘÍK, J. a kol. Náhradní rodinná péče v praxi. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 167 s. ISBN 80-7178-957-7. 5. MATĚJČEK, Z. a kol. Náhradní rodinná péče : průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. 1. vyd. Praha : Portál, 1999. 183 s. ISBN 80-7178-304-8. 6. MATĚJČEK, Z. ed., KOLUCHOVÁ, J., BUBLEOVÁ, V., KOVAŘÍK, J., BENEŠOVÁ, L. Osvojení a pěstounská péče. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 155 s. ISBN 80-7178-637-3. 7. PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1998. 270 s. ISBN 80-7184-569-8. 8. RADVANOVÁ, S., KOLUCHOVÁ, J., DUNOVSKÝ, J. Výchova dětí v náhradní rodinné péči. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1980. 127 s. 9. SCHOOLEROVÁ, J. E. Adopce : vztah založený na slibu. 1. vyd. Praha : Návrat domů, 2002. 217 s. ISBN 80-7255-066-7. 10. VODÁK, P. a kol. Problémy osvojení dětí. 1. vyd. Praha : Státní zdravotnické nakladatelství, 1967. 243 s. 11. VODÁK, P. Adoptivní dítě a jeho rodiče : o jistotách a pochybnostech rodičovského svazku. 1. vyd. Praha : Státní zdravotnické nakladatelství, 1968. 90 s.

65

Internetové zdroje 1. Adopce na dálku.info: Jak se stát adoptivním rodičem. Adopce na dálku [online]. © 2009 [cit. 2012-01-04]. Dostupné na World Wide Web: . 2. Adopce na dálku®: Diecézní katolická charita Hradec Králové. Časté dotazy [online]. © 2001 – 2011c [cit. 2012-01-15]. Dostupné na World Wide Web: . 3. Adopce na dálku®: Diecézní katolická charita Hradec Králové. Finance [online]. © 2001 – 2011b [cit. 2012-01-04]. Dostupné na World Wide Web: . 4. Adopce na dálku®: Diecézní katolická charita Hradec Králové. Korespondence [online]. © 2001 – 2011d [cit. 2012-01-20]. Dostupné na World Wide Web: . 5. Adopce na dálku®: Diecézní katolická charita Hradec Králové. Realizace projektu [online]. © 2001 – 2011a [cit. 2012-01-04]. Dostupné na World Wide Web: . 6. Adopce zambijských dětí na dálku. Jak funguje adopce na dálku [online]. © 2012 [cit. 2012-01-15]. Dostupné na World Wide Web: . 7. Adopce.com: projekt náhradní rodinné péče. Osvojení a zahraničí [online]. © 2010 [cit. 2012-02-09]. Dostupné na World Wide Web: . 8. Arcidiecézní charita Praha. Adopce na dálku® [online]. © 2012a [cit. 2012-0108]. Dostupné na World Wide Web: . 9. Arcidiecézní charita Praha. Podmínky a pravidla zahraničních projektů a rozvojového programu Adopce na dálku® [online]. © 2012b [cit. 2012-01-11]. Dostupné na World Wide Web: .

66

10. Arcidiecézní charita Praha: Rozvojové středisko, Adopce na dálku®, č. účtu 749011/0100. Časté dotazy [online]. © 2011d [cit. 2012-01-20]. Dostupné na World Wide Web: . 11. Arcidiecézní charita Praha: Rozvojové středisko, Adopce na dálku®, č. účtu 749011/0100. Databáze dětí [online]. © 2011b [cit. 2012-01-18]. Dostupné na World Wide Web: . 12. Arcidiecézní charita Praha: Rozvojové středisko, Adopce na dálku®, č. účtu 749011/0100. Komunikace s dítětem [online]. © 2011e [cit. 2012-01-20]. Dostupné na World Wide Web: . 13. Arcidiecézní charita Praha: Rozvojové středisko, Adopce na dálku®, č. účtu 749011/0100. Podpořte dítě na dálku [online]. © 2011a [cit. 2012-01-15]. Dostupné na World Wide Web: . 14. Arcidiecézní charita Praha: Rozvojové středisko, Adopce na dálku®, č. účtu 749011/0100. Rezervace dítěte – vyplnění údajů [online]. © 2011c [cit. 2012-0118]. Dostupné na World Wide Web: . 15. Bubleová, V., Vávrová, A., Vránová, L. Základní informace o osvojení (adopci) [online]. © 2011 [cit. 2012-01-06]. Dostupné na World Wide Web: . 16. Bubleová, V., Vránová, L., Vávrová, A., Frantíková, J. Základní informace o náhradní rodinné péči [online]. © 2011 [cit. 2012-01-10]. Dostupné na World Wide Web: . 17. Diecézní charita ostravsko-opavská Středisko humanitární pomoci. Adopce na dálku® [online]. © 2012 [cit. 2012-01-17]. Dostupné na World Wide Web: .

67

18. Diecézní charita Plzeň. O projektu [online]. © 2012 [cit. 2012-01-08]. Dostupné na World Wide Web: . 19. Fond ohrožených dětí. Osvojení (adopce) [online]. © 27. 2. 2012 [cit. 2012-0227]. Dostupné na World Wide Web: . 20. Humanitas Afrika: africko-česká humanitární iniciativa. Informace o projektu. Další praktické informace [online]. © 2004 – 2012a [cit. 2012-01-15]. Dostupné na World Wide Web: . 21. Humanitas Afrika: africko-česká humanitární iniciativa. Informace o projektu. Základní informace [online]. © 2004 – 2012b [cit. 2012-01-15]. Dostupné na World Wide Web: . 22. Jihočeský kraj – oficiální internetové stránky Jihočeského kraje. Hlavní formy náhradní rodinné péče [online]. © 2011a [cit. 2012-01-25]. Dostupné na World Wide Web: . 23. Jihočeský kraj – oficiální internetové stránky Jihočeského kraje. Žádost o náhradní rodinnou péči [online]. © 2011b [cit. 2012-02-17]. Dostupné na World Wide Web: . 24. Jihočeský kraj – oficiální internetové stránky Jihočeského kraje. Zprostředkování náhradní rodinné péče [online]. © 2011c [cit. 2012-02-20]. Dostupné na World Wide Web: . 25. KANYZOVÁ, B. Adopce na dálku [online]. © 2008 [cit. 2012-01-10]. Dostupné na World Wide Web: . 26. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Náhradní výchova [online]. © 14. 7. 2009a [cit. 2012-02-15]. Dostupné na World Wide Web: . 27. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2010 [online]. © 26. 9. 2011c [cit. 2012-02-28]. Dostupné na World Wide Web: .

68

28. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zprostředkování osvojení a pěstounské péče [online]. © 14. 7. 2009b [cit. 2012-02-19]. Dostupné na World Wide Web: . 29. Pěstouni mají právo na služby. Současná legislativní situace v oblasti náhradní rodinné péče v ČR [online]. © 15. 12. 2010 [cit. 2012-02-22]. Dostupné na World Wide Web: . 30. Pro-contact: Občanské sdružení pro rozvojovou pomoc. Adopce. Vaše dotazy [online]. © 2007 [cit. 2012-01-15]. Dostupné na World Wide Web: . 31. Rozum a cit. Náhradní rodinná péče v České republice [online]. © 2010 [cit. 2012-01-04]. Dostupné na World Wide Web: . 32. ŘÍČAŘOVÁ, J. Náhradní rodinná péče [online]. © 22. 1. 2009 [cit. 2012-0104]. Dostupné na World Wide Web: . 33. Sdružení pěstounských rodin. Přijetí dítěte do rodiny [online]. © 2009 [cit. 2012-02-17]. Dostupné na World Wide Web: . 34. TOMÁNKOVÁ, J. Adopce na dálku - šance na lepší život [online]. © 2011 [cit. 2012-01-11]. Dostupné na World Wide Web: . 35. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Často kladené otázky [online]. © 2009 – 2012b [cit. 2012-02-12]. Dostupné na World Wide Web: . 36. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Postup při osvojení [online]. © 2009 - 2012 [cit. 2012-02-20]. Dostupné na World Wide Web: . 37. Wontanara: Sdružení pro rozvojovou spolupráci v Guineji. Často kladené otázky o adopci afrických dětí [online]. © 2010 [cit. 2012-01-20]. Dostupné na World Wide Web: .

69

38. Zákony ČR. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině [online]. © 2011 [cit. 2011-11-29]. Dostupné na World Wide Web: . 39. Zákony pro lidi.cz. Předpis č. 359/1999 Sb. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí [online]. © 6. 1. 2012 [cit. 2012-02-12]. Dostupné na World Wide Web: .

70

Seznam příloh Příloha č. 1: Žádost o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli Příloha č. 2: Souhlas se zjišťováním osobních údajů v souvislosti se žádostí druha/družky o zařazení do evidence vhodných stát se osvojiteli/pěstouny Příloha č. 3: Dotazník pro žadatele o svěření dítěte do své péče Příloha č. 4: Dotazník pro žadatele o svěření dítěte do své péče (žadatelé vyplní společně) Příloha č. 5: Dotazník o zdravotním stavu Příloha č. 6: Lékařské vyšetření Příloha č. 7: Hodnocení zaměstnavatele Příloha č. 8: Dotazník projektu Adopce na dálku Příloha č. 9: Dotazník – Adopce a její podmínky v ČR Příloha č. 10: Vybrané odpovědi respondentů na otázku č. 5: Vysvětlete pojem adopce neboli osvojení

71

Přílohy Příloha č. 1: Žádost o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli (Městský úřad Ivančice, 9. 1. 2012)

Příloha č. 2: Souhlas se zjišťováním osobních údajů v souvislosti se žádostí druha/družky o zařazení do evidence vhodných stát se osvojiteli/pěstouny (Městský úřad Ivančice, 9. 1. 2012)

Příloha č. 3: Dotazník pro žadatele o svěření dítěte do své péče (Městský úřad Ivančice, 9. 1. 2012)

Příloha č. 4: Dotazník pro žadatele o svěření dítěte do své péče (žadatelé vyplní společně), (Městský úřad Ivančice, 9. 1. 2012)

Příloha č. 5: Dotazník o zdravotním stavu (Městský úřad Ivančice, 9. 1. 2012)

Příloha č. 6: Lékařské vyšetření (Městský úřad Ivančice, 9. 1. 2012)

Příloha č. 7: Hodnocení zaměstnavatele (Městský úřad Ivančice, 9. 1. 2012)

Příloha č. 8: Dotazník projektu Adopce na dálku (Diecézní charita ostravsko-opavská Středisko humanitární pomoci [online], 2012)

Příloha č. 9: Dotazník – Adopce a její podmínky v ČR DOTAZNÍK – Adopce a její podmínky v ČR Dobrý den, jsem studentkou Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a píši bakalářskou práci na téma Adopce a její podmínky v ČR. Chtěla bych Vás požádat o vyplnění následujícího dotazníku, který má za cíl zjistit informovanost široké veřejnosti o procesu zprostředkování adopce. Vytvořený dotazník je anonymní a poskytnuté údaje budou použity pouze pro účely mé závěrečné práce. Při vyplňování dotazníku zvolte jednu z nabízených odpovědí, není-li jinak uvedeno. Mnohokrát Vám děkuji za Váš čas, který věnujete vyplnění dotazníku. S pozdravem a přáním pěkného dne Lucie Krejčová.

1. Pohlaví: □ muž □ žena 2. Jaký je Váš věk: ________ 3. Vaše nejvyšší dosažené vzdělání: □ základní □ vyučení □ středoškolské s maturitou □ vyšší odborné □ vysokoškolské □ jiné vzdělání _______________ 4. Zajímal/a jste se někdy o průběh adopce? □ ano □ ne 5. Vysvětlete pojem adopce neboli osvojení: ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________

6. V případě, že se rozhodnete podat žádost o adopci, musíte se obrátit na: □ krajský úřad □ sociální poradnu □ obecní úřad s rozšířenou působností □ Ministerstvo práce a sociálních věcí 7. V ČR mohou adoptovat dítě do své péče pouze manželé □ ano, pouze manželé □ ne, adoptovat dítě mohou i jednotlivci 8. Jaké 2 typy osvojení (adopce) rozlišujeme? □ zrušitelné a nezrušitelné □ přechodné a trvalé □ krátkodobé a dlouhodobé □ odvolatelné a neodvolatelné 9. Zjišťuje se u žadatelů o adopci jejich zdravotní stav? □ ano □ ne 10. Předadopční péče, kdy se budoucí osvojitelé starají o dítě před rozhodnutím soudu o adopci, je stanovena na dobu: □ minimálně dvou měsíců □ minimálně tří měsíců □ minimálně čtyř měsíců □ minimálně pěti měsíců 11. Přemýšlel/a byste nad adopcí, kdybyste nemohl/a mít vlastní děti? □ rozhodně ano □ spíše ano □ rozhodně ne □ spíše ne 12. Má náhradní rodinná péče (adopce nebo pěstounská péče) přednost před ústavní výchovou? □ ano, má přednost □ ne, nemá přednost 13. Žadatelé o adopci jsou povinni absolvovat: (více správných odpovědí) □ kurz první pomoci pro děti □ přípravný kurz k přijetí dítěte □ sociální poradenství □ psychologické vyšetření

14. Kolik si myslíte, že bylo celkem v ČR umístněno dětí do adopce v roce 2010? □ 149 □ 549 □ 1 549 □ 2 549 15. Zařazuje se tzv. adopce neboli sponzorství dětí na dálku do mezinárodního osvojení? □ ano □ ne 16. Zjišťuje se u žadatelů o adopci jejich finanční situace? □ ano □ ne 17. Máte Vy osobně nebo někdo z Vašeho blízkého okolí zkušenost s adopcí? □ ne, žádnou zkušenost s adopcí nemám □ ano, já jsem adoptovaný/á □ ano, já jsem adoptoval/a dítě □ ano, někdo z mého blízkého okolí adoptoval dítě 18. Považujete adopci za užitečnou formu náhradní rodinné péče? □ rozhodně ano □ spíše ano □ rozhodně ne □ spíše ne

Velmi Vám děkuji za Vaši spolupráci.

Příloha č. 10: Vybrané odpovědi respondentů na otázku č. 5: Vysvětlete pojem adopce neboli osvojení Žena – 22 let „Přijetí dítěte do vlastní péče s veškerými právy a povinnostmi, které z toho vyplývají. „Nový rodič“ – osvojitel se stává zákonným zástupcem dítěte. Kromě toho se pojem používá ještě ve spojení „adopce na dálku“, kdy daný člověk či instituce přispívá na péči/vzdělání dítěte z chudé rozvojové země (a není zákonným zástupcem).“ Žena – 31 let „Převzetí dítěte do vlastní péče, do péče fyzické osoby (osob), se všemi právy a povinnostmi spojenými s péčí o dítě.“ Žena – 25 let „Je to typ náhradní rodinné péče, kdy dospělý člověk přijme úplně cizí dítě za vlastní.“ Muž – 42 let „Dítě, které přišlo o rodiče tragickou událostí, nebo se ho biologičtí rodiče zřekli je poskytnuto do náhradní rodiny k výchově – většinou páru, který nemůže mít své vlastní děti.“ Žena – 23 let „Manželský pár si „vezme“ ať už z dětského domova nebo kojeneckého ústavu dítě do vlastní péče a nesou za ně plnou zodpovědnost, jako by bylo jejich vlastní.“ Muž – 47 let „Přijetí dítěte za vlastní se všemi právy a povinnostmi, které z tohoto aktu vyplývají.“ Žena – 28 let „Instituce umožňující párům osvojit si děti, které mají jiné biologické rodiče. Osvojením nabývají stejných práv a povinností jako biolog. rodiče.“ Muž – 35 let „Jedná se o náhradní rodinnou péči, při které se rodiče (nebo jednotlivci) dobrovolně rozhodli přijmout za vlastní opuštěné dítě. Stávají se novými rodiči dítěte.“ Žena – 26 let „Rodiče přijímají dítě za své. Dítě má v rodném listě zapsána jména osvojitelů. Biolog. rodiče nemají právo zasahovat do rozhodnutí (čehokoli) osvojitelů. Osvojitelé jsou zákon. zástupci dítěte.“

Žena – 39 let „Přijetí dítěte do vlastní péče, jeho výchova a zabezpečení. S plnou zodpovědností.“ Žena – 35 let „Poskytnout dítěti žít a vyrůstat v domácím prostředí (né v ústavu), dávat mu lásku a vychovávat v kruhu rodiny. Vzít si dítě za vlastní.“ Žena – 32 let „Adopce znamená vzít si dítě do vlastní péče a vychovávat ho jako svoje, samozřejmě se mu musí pak říct v určitém věku, že je adoptované.“ Žena – 47 let „Přijetí dítěte do vlastní péče (stanu se zákonným zástupcem), nebo adopce na dálku – poskytnutí financí na vzdělání dítěte z chudých oblastí světa.“ Žena – 30 let „Vzít si dítě z dětského domova nebo kojeneckého ústavu a přijmout ho za své.“ Žena – 26 let „Adopce je přijetí dítěte do rodiny, kdy se rodič stane zákonným zástupcem dítěte, nároky biologických rodičů zanikají, adoptivní rodičové jsou zapsaní do rodného listu.“ Žena – 40 let „Dítě, které je adoptované má stejní postavení jako dítě vlastní.“ Žena – 41 let „Přijmout cizí dítě za své vlastní.“