Management inovací v teorii, praxi a ve výuce

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce

4

Inovace a ICT


4 Inovace a ICT

RNDr. Michal Bejček, Ph.D. Ing. Vlastimil Čejp Mgr. Radek Vystavěl, Ph.D. Doc. Ing. Arnošt Katolický, CSc.

© Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, a.s. ISBN 978-80-86847-22-1 Tato publikace byla připravena v rámci řešení programu vědeckotechnické spolupráce 1- PO5ME816


Obsah Úvod k publikaci.............................................................................................. 6 Články............................................................................................................... 7 Potřeba inovace ve výuce informačního managementu na VŠ v ČR........... 7 K otázce využití e-learningu na vysokých školách...................................... 12 Pojetí a poslání předmětu „správa požadavků - SP“ v studijním plánu manažerské informatiky na VŠMIE............................................................. 16 Software pro podporu manažerského řízení a rozhodování....................... 29 Konference a semináře................................................................................. 35 Přednáška F. P. Boera................................................................................. 35 Podpora výuky informatiky pomocí ICT nástrojů......................................... 37 Marketing inovací pro malé a střední podniky (MSP)................................. 39 Distanční jazykové vzdělávání. Perspektivy a problémy............................. 40 Realizace inovací v Ruské federaci............................................................ 41

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 4 Inovace a ICT

Strana:


Úvod k publikaci Do ruky dostáváte čtvrté číslo sborníku z řady Management inovací v teorií, praxi a ve výuce. Jeho název je Inovace a ICT. Je obsahově zaměřen zejména na informační a komunikační technologie, kde je potřeba inovací velmi důležitá. Ve sborníku najdete pozvánky na zajímavé konference a semináře. Jednu z konferencí pořádá katedra informatiky 18.září 2007 v prostorách Vysoké školy manažerské informatiky a ekonomiky a jejím obsahem je využívání ICT nástrojů při výuce. Přednášející tvoří nejen zástupci z akademické půdy, ale také zástupci komerční sféry, prezentující různá zajímavá technická řešení související s výukou. Druhou konferencí, která se koná v budově VŠMIE dne 27.září 2007, je konference na téma Distanční jazykové vzdělávání. Perspektivy a problémy. Je pořádána katedrou jazyků a zaměřuje se na problematiku výuky jazyků distanční formou. Zejména posluchači, kteří studují při práci, nemají možnost navštěvovat pravidelně jazykové hodiny. U výuky cizích jazyků je ale komunikace nutná, proto je třeba při distanční formě vzdělávání tuto problematiku řešit. Další pozvánky jsou pak na semináře o inovacích. První vedou prof. Menšikov a prof. Panfilov z Ruské federace, druhý prof. Trommsdorff z Berlínské technické univerzity. Druhou částí sborníku jsou samotné příspěvky. Dvěma články přispěl dlouholetý pracovník Západočeské univerzity, doc. Arnošt Katolický, který je i přes svůj pokročilý věk velmi aktivní a zabývá se moderními tématy, v tomto případě jde o informační management a správu požadavků. Jeden z článků od doc. Katolického již vyšel v jednom z minulých čísel této série sborníků, ale nyní vychází ve své rozšířené podobě. Tématem dalšího článku, od kmenového člena katedry informatiky Radka Vystavěla, Ph.D., je e-learning a recenze nástroje Autor od firmy HP, který by měl sloužit jako pomůcka vyučujícím i studentům při distančním vzdělávání. Posledním článkem je Software pro podporu manažerského řízení a rozhodování, jehož autorem je Ing. Vlastimil Čejp, který je zástupcem vedoucího katedry informatiky VŠMIE a také úspěšným manažerem společnosti podnikající v oblasti ICT.

RNDr. Michal Bejček, Ph.D vedoucí katedry informatiky .


Strana:


Potřeba inovace ve výuce informačního managementu na VŠ v ČR. Doc. Ing. Arnošt Katolický, CSc.

Od doby, kdy autoři Vodáček a Rosický napsali knihu věnovanou informačnímu managementu (IM), se v IM velmi mnoho změnilo. S rozvojem ICT se změnil charakter jejich aplikací, což zásadně ovlivnilo povahu rozhodovacího procesu v IM. Jako pamětník počátků aplikace moderní výpočetní techniky na podnikové úrovni v ČR jsem především ve funkci vedoucího podnikového výpočetního centra plzeňské škodovky velmi dobře vnímal reálné tendence vývoje v řízení informatiky. Měnila se povaha rozhodovacího procesu, který se zrychloval a stával postupně stále složitějším. Přibývalo v něm stále výrazněji rozhodování v rovině ekonomické, organizační a personální, na úkor problémů technických hardwarových a softwarových. Výrazně se měnil převažující směr komunikačních vazeb vedoucího - od komunikace směrem dovnitř do výpočetního střediska, ke komunikaci mimo něj. Ve vnější komunikaci výrazně posilovaly vazby na další podniky a postupně víc a víc i na instituce v resortu a ve státě. Bylo třeba stále pečlivěji sledovat vývoj v mimopodnikových informačních systémech a to nejen ty aktuální, ale stále více i záměry do budoucna. Na pořad se s rostoucí naléhavostí dostávaly otázky kvality, bezpečnosti zpracování, hospodárnosti. Přibývalo smluvních jednání a to jak v roli klienta, tak v roli dodavatele. S růstem náročnosti aplikací bylo třeba řešit s mnohem větší péčí otázky související s odborností pracovního týmu téměř ve všech profesích. V řešení úloh rostl význam systémových přístupů, měnila se struktura profesí, portfolio nástrojů. Výrazně posílilo metodické řízení směrem k uživatelským útvarům, bylo třeba posílit kapacity a znalostní předpoklady pro metodické řízení orientované na vnitropodnikové klienty. V naší práci přibývalo poradenských aktivit. Museli jsme se učit lépe hodnotit svoji práci a její přínosy pro závody a útvary podniku. Mezi kriterii hodnocení naší práce rostl podíl s exaktnějšími metrikami. Péče o vzdělání vlastních lidí a péče o optimální profesní strukturu kolektivu se stávala systematičtější a stále více se opírala o první zárodky aktivit, které bychom v dnešním pojmosloví mohli označit jako znalostní management. Nemusel bych vědět téměř nic o současných, mnohem vyšších nárocích na celý proces řízení informatiky, abych mohl vyjádřit své obavy o současnou úroveň výuky informačního managementu na některých českých vysokých školách. Díky svým aktivitám v oblasti internetové publicistiky se mi v tomto roce podařilo navštívit desítku odborných setkání věnovaných různým aspektům IM. Šlo o ICT- procesy, ICT- náklady, ICT - smlouvy, ukazatelé výkonnosti a efektivnosti ICT, řízení ICT, IT Service Management (včetně metodik ITIL, CoBIT,) IT- change-risk-configuration management, SW project-management Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 4 Inovace a ICT

Strana:


atd. Konference Systémová integrace 2006 byla pomyslnou korunou na této množině zdrojů. Když jsem srovnal tématiku uvedených odborných setkání s osnovami předmětů odpovídajících studijních oborů českých vysokých škol, konstatoval jsem, že na některých VŠ narůstá propast, která by mohla ohrožovat úspěšný start absolventů do profesionálního života. Změny se navíc nezastaví poté, co student opustí brány univerzity, což znamená, že i v oblasti IM je třeba vychovávat absolventy s vysokou flexibilitou. Poznatky ze současnosti potvrzují mé obavy, formulované na základě praktických poznatků z mého dřívějšího působení v podnikové sféře. Důvody zaostávání úrovně výuky na některých VŠ mohou být subjektivní i objektivní. Cílem tohoto textu je připomenutí rizika spojeného s podceněnou péčí o dostatečně perspektivní studijní plány oboru IM. Východiskem inovace výuky IM by měly být poznatky o celosvětových trendech. Prof. Jiří Voříšek, ved. katedry IT, uvádí pět trendů, jejichž vliv na informační management je největší. Uvádím čtyři z nich: • stále větší pronikání ICT do podnikových procesů, produktů a služeb, • centralizace zdrojů ICT, kdy z jedné lokality jsou obsluhovány tisíce zákazníků, • automatizace zasahuje samotný sektor ICT, • vznik nových modelů provozu informačních systémů a ICT, způsobujících transfer ICT od uživatelských organizací k dodavatelům. V návaznosti na tyto trendy jsou nově specifikovány přehledy požadovaných znalostí pro základní role IM a vybrané informační profese: byznys analytik, ICT manažér, ICT Salesman, ICT relationship manager, developer/IS architekt a ICT administrator. Inovovat výuku v dynamicky se rozvíjejícím oboru, jako je IM, není otázkou týdnů. Nejde jen o modernizaci studijního plánu. Důležité je v předstihu připravit kádr dostatečně flexibilních přednášejících pro nové nebo inovované předměty. Nelze proto otálet. Teorie IM vzniká se zpožděním, zobecňováním poznatků praxe, tak říkajíc “za pochodu”. Jedině intenzivní kontakt s praxí moderních podniků a institucí, a sledování trendů, je spolehlivým kompasem. Informační management má multidisciplinární základy. Setkává se v něm řada mateřských disciplin technického, ekonomického i sociálního charakteru. V jejich průniku se formuje know-how této nové perspektivní discipliny. Snahy o inovaci výuky IM mnohde narážejí na silnější nebo slabší, otevřený či skrytý odpor pedagogů, především: a) některých specialistů odpovídajících za výuku technických disciplin, b) některých garantů předmětů, jejichž poznatky až dosud nerespektovaly specifika ICT. Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 4 Inovace a ICT

Strana:


Je to proto, že inovace výuky informačního managementu nutně vyžaduje: • doplnit programy předmětů, které dosud nerespektují specifika ICT, o náznak spec. problémů, přístupů a nástrojů z pohledu příslušné (mateřské) odbornosti, což se týká především netechnických předmětů (ekonomika,management, organizace, personalistika, atd.), • zařadit do výuky některá chybějící netradiční témata, • ukázat vývoj IM v širším kontextu dynamiky technického a společenského vývoje. Obavy zastánců technické orientace IM lze rozptýlit tím, • že nepodceníme “jejich” předměty, vyžadující další prohlubování znalostí, ale doplníme je o takové předměty, které dávají jejich specializovaným aktivitám nezbytné opodstatnění, • že neuděláme z výuky IM nějakou obecně-filosofickou disciplinu, která by se utápěla sama ve svých problémech, bez jasného exaktního výstupu směrem k praxi, • že nezaměníme výuku IM za odborné diskuse související s počátky výzkumů IM IM se jako vědní disciplina teprve formuje. Snaží se postavit vlastní pojmosloví, což není nijak snadné, vzhledem k přetrvávající lehkomyslnosti při používání pojmů již zavedených, jako IT, ICT, IS, atd. IM prochází v praxi pozoruhodným vývojem. Prostor, kterému se věnuje, roste směrem do hloubky i do šířky. První pokusy o zavedení pojmů jako mikroinformatika a makroinformatika o tom svědčí. Zavedení pojmu makroinformatika by mělo naznačit oprávněnou snahu o nalezení specifických rysů IM směrem od podniku k centru. Je nesporné, že se bude od problematiky podnikové informatiky v mnoha směrech odlišovat, neměla by se však vyvíjet izolovaně, ale ve vazbě na podnikovou informatiku. Nesmíme zapomínat na procesy, které probíhají uvnitř podniku a to přímo na pracovištích ICT. Výrazné zvýšení pozornosti problematice IT Service Managementu, provázené především akcentem na vazbu IT procesů na business procesy, svědčí o akutní potřebě posílení IM i tímto směrem. Doplnění knihovny ITIL o 2 díly knihy “The Business Perspectives” je toho důkazem. Je výrazem potřeby přiblížit IT pracovníkům business procesy a naopak business manažérům procesy IT. Procesy spojené s IT Service Managementem se stávají, zejména ve velkých podnicích, natolik vnitřně složitými, že existuje reálné riziko oslabení nezbytných vazeb uvnitř podniku. Znamená to výrazně posílit IM na podnikové a vnitropodnikové úrovni a připravovat a rozvíjet přístupy na nadpodnikové úrovni.


Strana:


Tomu by měla odpovídat i inovace ve výuce informačního managementu na VŠ. Při úvahách o možných cestách, které by vedly k většímu sblížení obsahu studijních plánů s aktuálními problémy v praxi, nabízím rady, které mnohou být aplikovány prakticky ihned: • nezařazovat do studijních plánů oboru IM další specializované technické ani ekonomické předměty, bez současného posílení předmětů, které se zabývají problematikou vazeb v IM, • přestat spoléhat na to, že si studenti sami dokáží aplikovat látku z obecně pojatých předmětů (ekonomika, management) na oblast aplikace ICT, nebo přímo na IM. Doporučuji naopak nabídnout témata jako: “Ekonomické aspekty IM”, “Správa softwarových požadavků”, “Smluvní vztahy v IT”, “IT Service management” a pod.) • nezapomínejme na skutečnost, že ve výuce informačního managementu je třeba, více než v jiných oborech, respektovat odlišnost profilu bakaláře a magistra. Souvisí to s odlišnostmi rolí, které mohou oba typy absolventů zastávat. Rozdíl by se ve studijních plánech neměl odrazit v počtu hodin nebo počtu předmětů, ale v poznatkové náročnosti obsahu studia, v míře uplatnění systémového, kauzálního a dynamického přístupu, čili v především v hloubce a celkové náročnosti prezentovaných znalostí. IM představuje velmi aktuální téma a atraktivní segment trhu vzdělávání. Pro mnohé vysoké školy by moderní, inovované pojetí výuky informačního managementu mohlo být impulzem ke kvalitativním změnám v celé řadě navazujících předmětů, které představují buď zdroje poznatků využívaných v IM, nebo v disciplinách, které znalostí studentů z informačního managementu mohou využít k prohloubení exaktních přístupů a k posílení vlastního nástrojového vybavení, opírajícího se o účinné a efektivní uplatnění ICT. Prudce se vyvíjející ICT a změny v kvalitě její aplikace, přispívající ke změnám v informačním managementu, představují pro výukový proces na vysokých školách již nyní šanci i výzvu současně! Arnošt Katolický V Plzni 21.12.2006.


Strana: 10

Redakční systém Red@ctor CMS systém

CMS systém red@ctor

Content Management System (CMS) se skládá z databáze, webové části a administrace. Tyto systémy jsou využívány pro firemní weby, firemní prezentace, intranety, portály apod.

Jedná se o redakční systém, který umožňuje uživatelské editování webových prezentací včetně administrátorského rozhraní umožňující zakládání uživatelů a jejich práv. Předností tohoto systému je podpora doporučení pro Internetovou přístupnost a soulad s aktuálními webovými normami XHTML 1.1 a CSS 2. Kód celého systému je programován ručně. Také umožňuje převod dokumentu ve formátu Microsoft Word. Označí se dokument v otevřeném programu MS Word a použitím standardní schránky prostředí MS Windows a vložením do editačního okna administrátorské části redakčního systému.

Výhody využití • Nemusí se při jakékoliv změně kontaktovat autor webu či dodavatelská firma – velká úspora provozních nákladů! • Samostatnost při změnách • Úspora času • Aktuální internetová prezentace • Pružná reakce na konkurenci • Okamžitá reakce na nový produkt na trhu, službu či akci na trhu

IT koncern e-invent Janáčkovo nábřeží 1112/17, Praha 5, 150 00

IČ: 27 42 89 07 DIČ: CZ 27 42 89 07


Před uložením dokumentu do databáze redakčního systému proběhne převod do interního jazyka systému (zrušení některých formátovacích prvků a přizpůsobení vzhledu dokumentu typografii celého webu)

Fax: +420 242 487 025 Tel.: +420 242 487 033

e-mail: [email protected] web: www.e-invent.eu

Strana: 11


K otázce využití e-learningu na vysokých školách Mgr. Radek Vystavěl, Ph.D.

Cílem tohoto příspěvku je přinést stručný názor na možnosti využití elearningu ve vysokoškolské výuce. Příspěvek vznikl na základě zadání posoudit e-learningový systém HP Open Mind, zaobírá se tedy také mj. tímto softwarem. CO JE E-LEARNING? Začněme otázkou pátrající po významu pojmu e-learning. Tento pojem se v dnešní době stal natolik nadužívaným slovem, že se nedá zachytit jednoznačnou definicí. S trochou nadsázky lze říct, že se používá především v marketingu pro označení čehokoli, co má souvislost s počítači a učením. Panuje pocit, že když se něco s tímto pojmem spojí, hned se tomu zvýší hodnota. Máme-li dát pojmu nějaký konkrétní význam, kterého bychom se v následující diskusi mohli chytit, zkusme toto: Použijme slovo e-learning tehdy, jestliže použití výpočetní techniky ve výuce přinese něco kvalitativně nového, běžnými výukovými prostředky víceméně nedosažitelného. JEDNODUCHÝ E-LEARNING V nejjednodušší podobě naplňují vytyčené kritérium systémy umožňující elektronický přenos učebních materiálů od učitele ke studentovi. Přenos elektronickou cestou je nepoměrně snazší nežli přenos v podobě papírové. Jestliže si studenti mohou např. stáhnout přednášky z webu, je to pro ně určitě flexibilnější nežli shánění poznámek jinou cestou. To platí dvojnásob pro studenty při zaměstnání, kteří školu navštíví třeba jen několikrát do roka. V této podobě funguje e-learning na Vysoké škole manažerské informatiky a ekonomiky. Ve školním informačním systému provozovaném na VŠMIE mají vyučující možnost zveřejňovat materiály a informace ke každému předmětu, který vyučují. Tyto materiály a informace lze členit do několika systémem daných kategorií (aktuální informace, charakteristika předmětu, požadavky na zápočet, průběžné hodnocení, obsah přednášek, zadané úlohy, ukázkové testy). Systém běží jako webová aplikace na školním serveru, vyučující i studenti k němu přistupují prostřednictvím internetových prohlížečů. Ovládání školního informačního systému VŠMIE je relativně jednoduché, adekvátní relativní jednoduchostí služby. Navzdory tomu jej ne všichni vyučující správně používají. Zajímavá je otázka, co takovýto systém přináší ve srovnání s přenosem Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 4 Inovace a ICT

Strana: 12


materiálů a informací hromadnými maily, nebo s pomocí klasických webových stránek vedených jednotlivými vyučujícími. Výhodou mailu je ovládání zjednodušené na maximum a absence nutnosti vývoje či zakoupení specializovaného softwaru. Informační systém oproti tomu umožňuje informace přehledně organizovat, umožňuje materiály snadno aktualizovat novými verzemi. Netrpí problémem ztracených mailů a vedení školy také může poskytnout určitou kontrolu nad výukou. Výhodou vlastních webových stránek je pro vyučujícího větší flexibilita – není např. svázán kategoriemi vynucovanými ke členění informací systémem, stránky jsou dostupné na prohlížení či editaci i v době výpadků školního systému ap. Nevýhodou je přesně totéž – větší flexibilita. Flexibilitu totiž dokážou využít pouze počítačově zdatní vyučující, pro ostatní by byla tvorba vlastních webových stránek nepřekonatelnou zátěží. Ale i pro informatiky samotné má flexibilita své úskalí v tom, že snadno zapomenou na některé informace, které systém umí vynutit. Systém, pokud je správně používán, má oproti individuálním stránkám výhodu také v jednotnosti přístupu – student ve všech předmětech může informace hledat stejným způsobem. ÚPLNÝ E-LEARNING Sofistikovanější systémy pro e-learning jdou nad rámec zprostředkovatele elektronického přenosu studijních materiálů. Vycházejí z koncepce, že by student měl materiály využívat aktivnějším způsobem, než je stažení na svůj počítač a případné vytištění na své tiskárně. V tomto směru se snaží jít software Open Mind prezentovaný pod hlavičkou firmy Hewlett-Packard. Ten umožňuje vytváření celých elektronických kursů. Každý kurs lze členit na kapitoly, oddíly a stránky. Každá stránka představující jakýsi základní element kursu je buď webovou stránkou, nebo dokumentem ve známém formátu (např. .doc či PDF). Kursy jsou vyučujícím, studentům a administrátorům přístupny prostřednictvím webu, podobně jako školní informační systém VŠMIE. Co může software tohoto druhu přinést navíc např. ve srovnání s jednoduchým e learningovým systémem diskutovaným výše? Přínos vidím ve dvou bodech: • U autora kursu (typicky vyučujícího) vynucuje kompletní zpracování kursu v elektronické podobě. • U studenta může vynutit detailnější studium, neboť je možno např. nastavit, aby se student nedostal do další kapitoly, dokud úspěšně nesloží test z kapitoly předchozí (testy se dají vytvořit a zařadit jako součást kursu).


Strana: 13


MOŽNOSTI TVORBY ELEKTRONICKÝCH KURSŮ Z pohledu marketéra podobných systémů by něco takového mělo být vše, o čem se má mluvit. Jaké jsou však reálné možnosti nasazení? Soustřeďme se nejprve na první bod – vynucení kompletního zpracování kursu v elektronické podobě. Tak, aby vše na sebe pěkně navazovalo, bylo podloženo úlohami k procvičení, doplněno kontrolními testy … Kdo něco takového někdy dělal, nebo se o to alespoň pokoušel, ví, jaké množství práce to vyžaduje. Výsledek pak většinou stojí za to, ale vytvoření třeba semestrálního kursu v takové podobě, aby se možnosti nabízené elearningovým systémem adekvátně využili, to je mnoho měsíců práce, které ne každý je schopen a kterou také ne každá škola je ochotná zaplatit! Většina výuky na školách probíhá podle učebnic připravených někým jiným (dostupných na trhu) doplněných o poznámky vyučujícího. To pro nasazení nějakého většího e learningového systému není zrovna ta nejlepší situace. Možnost koupit hotový kurs? Nejsem si vědom toho, že by nějaký takový trh existoval … ELEKTRONICKÉ TESTOVÁNÍ Druhý bod, možnost zařadit do kursu kontrolní testy, také při bližším přezkoumání není tak zajímavý, jak by na první pohled třeba mohl vypadat. Testy, které lze do systému Open Mind vložit, jsou především testy s otázkami na výběr možností, případně na doplnění slov vynechaných ve větě. To jsou otázky, které počítač může sám vyhodnotit. Ano, systém Open Mind umožňuje vložit i otázky s volnou odpovědí, ty však samozřejmě neopraví počítač a je nutno, aby je opravil lektor. V tu chvíli je problém, student musí čekat. Nemusel by možná na nějaké elitní škole, která by zaplatila lektory, jenž by provedli opravu třeba týž den. Realita českých škol je však někde jinde, jisté množství oprav lze zajistit, ale rozhodně ne v termínu „ihned“. Součástí původního záměru posoudit tento systém byla i otázka jeho možného využití k testování při zápočtech a zkouškách. Pokud lze písemku postavit na strojově vyhodnotitelných otázkách, pak by se samozřejmě použít dal. Dal by se použít i pro náhodný výběr z předem připravených otázek, které pak opraví člověk. V obou případech však jde možná o „kanón na vrabce“ a snazší je asi vyvinout nějaký vlastní jednoduchý testovací software. I tak je zde však několik výrazných ale. Co se týče možnosti automatické opravy – kolik je takových kursů, kde se tento druh testů dá vhodně využít? Učím programování, na zápočtech mají studenti za úkol připravit několik programů, které pak projdu a zkontroluji hlavní myšlenky v odevzdaných programech. V programování je důležité napsat program, nikoli odpovědět na Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 4 Inovace a ICT

Strana: 14


otázku „Syntaktická chyba je a) …, b) …, c) …“. Myslím, že podobná situace je i v řadě dalších předmětů. S otázkami na výběr odpovědí jsem se setkal, když jsem nedávno dělal autoškolu. I tam však je jejich použití diskutabilní. Třebaže znám a v testu bych odpověděl na rozdíl mezi pojmy „zastavit“ a „zastavit vozidlo“, s tím, jak si poradím na silnici, to mnoho společného nemá. Elektronické testování má však ještě další problém a tím jsou mnohem větší možnosti studentů podvádět. Pokud by testovací software neběžel lokálně, ale někde na serveru v Internetu, v podstatě se ani nemusí testovat. Studenti dokážou vymýšlet rafinované způsoby podvádění i tehdy, když nejsou připojeni do sítě … ZÁVĚR Mám-li provést shrnutí, pak bych řekl, že hlavní otázky e-learningu možná neleží ani tak v softwarovém systému, ale vůbec v celkové koncepci tohoto způsobu výuku, ať už jde o přípravu kursů, testování a další témata. Pokud jde o původní otázku možného nasazení systému jako je Open Mind na VŠMIE, pak toto rozhodně nedoporučuji. Ambice, které systém má, by se s největší pravděpodobností nepodařilo naplnit, nehledě na náročnost jeho ovládání, která by hned zkraje polovinu vyučujících vyloučila. Problematická je také možnost nezávislé editace dat na dvou různých místech (lokálně i vzdáleně) vedoucí k možné nekonzistenci dat. E-learning ve smyslu úvodního vymezení existuje, tzn. nabízí služby nad rámec standardní výuky. Důležité je však nepřecenit roli technologie v něm. Jak známo, počítač dokáže zpracovávat i vyrábět balast rychlostí miliard operací za sekundu … Autor: R. Vystavěl, Katedra informačních technologií, Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky.


Strana: 15


Pojetí a poslání předmětu „správa požadavků - SP“ v studijním plánu manažerské informatiky na VŠMIE. Arnošt Katolický, katedra informatiky, VŠMIE.

VŠMIE je jednou z prvních VŠ v ČR, kde se správa požadavků (SP) vyučuje jako samostatný předmět. Ani na předních zahraničních VŠ dosud nelze hovořit o nějaké tradici, přesto, že Requirements Managementu – RM, je tam věnována velká pozornost. Jde o projev snahy o moderní přístup k informačnímu managementu, o projev pochopení významu multidisciplinárního přístupu, a o akcentování komplexního, systémového a systematického přístupu k životnímu cyklu požadavků, zahrnujícímu technická a netechnická hlediska. VŠMIE se zařazením předmětu SP snaží vyjít vstříc svým studentům, při jejich přípravě na úspěšný vstup do praxe, kde znalost SP, resp RM, je stále více vyhledávaná. Osobně jsem měl štěstí. Aniž bych si svoji životní pouť v odborné oblasti nějak plánoval, dařilo se mi získávat, téměř paralelně, zkušenosti z praktické - manažerské, pedagogické a výzkumně vývojové činnosti. Při řešení konkrétních praktických problémů se mi dařilo získané poznatky klasifikovat a zobecňovat. Při studiu obecných principů, metod a technik, v rámci výzkumné práce, jsem si připravoval modelové přístupy k řešení konkrétních typů úloh. Možná právě proto nejsem spokojený s přístupem k výuce, při kterém jsou přednášeny poznatky z dílčích poznatkových oblastí, ale zvládnutí syntézy specializovaných poznatků, což je to nejtěžší, je ponecháno na studentech samých. Při pohovorech s budoucími absolventy v rámci vedení diplomových a bakalářských prací, jakož i v roli školitele studentů v doktorském studiu na ZČU v Plzni, si nedostatky v komplexním chápáním problematiky oboru vždy znovu uvědomuji. Právě vědomí potřeby zvýšit pozornost poznatkům, které umožní studentům pochopit věci v souvislostech, mne vedlo k rozhodnutí, přijmout před rokem nabídku vedení VŠMIE a ujmout se předmětu nazvaného „správa požadavků“. Také proto, že správa požadavků není procesem, který by byl specifický pouze pro oblast vývoje a implementace software. Téma správy požadavků mi navíc velmi dobře „sedí“ do komplexu poznatků, vyjadřujících moderní pojetí informačního managementu. Standardní slovník terminologie SW inženýrství definuje požadavek jako: • podmínku nebo schopnost, vyžadovanou zákazníkem k vyřešení problému nebo dosažení cíle, • podmínku nebo schopnost, kterou musí splnit nebo poskytnout systém Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 4 Inovace a ICT

Strana: 16


nebo komponenta systému, aby bylo vyhověno smlouvě, standardu, specifikaci nebo jinému formálně závaznému dokumentu, • dokumentované vyjádření podmínky nebo schopnosti uvedených v bodech předchozích. Požadavky jsou specifikacemi toho, co má být implementováno. Popisují jak se má aplikace chovat a jaké má mít vlastnosti. Mohou představovat i omezení pro proces vývoje aplikace. Správa požadavků má výrazně interdisciplinární charakter. Využívá poznatků takových disciplin, jako: • projektový management • risk management • change management • configuration management • softwarové inženýrství • teorie a praxe inovací • některé části z personálního managementu • řízení týmové práce, atd. Ve studijním plánu VŠMIE je řada předmětů, které se SP úzce souvisí. Patří k nim: • projektové řízení • úvod do informatiky • procesy vývoje software • objektově orientovaná analýza a návrh systémů • architektury IS • business a ICT • rozvoj týmové spolupráce • komunikační a prezentační dovednosti • business modelování • algoritmizace • testování SW Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 4 Inovace a ICT

Strana: 17


• IT infrastruktura a další. SP představuje disciplinu s širokými poznatkovými vazbami na navazující „mateřské“ discipliny. Minimálně 60% poznatků „přichází z disciplin z okolí“. 30% poznatků je specifických pro SP. Zbývajících 10% poznatků představují strategie a filosofie přístupu k úloze SP v praktickém životě. Bez zvládnutí těchto 10-ti %, je naděje na úspěšné využití 90% poznatků velmi malá. K úspěšné aplikaci RE nestačí prostá množina poznatků, poznatky musí tvořit systém – a to zajišťuje těch 10%. Z pohledu praxe lze identifikovat následující symptomy problémů s požadavky: • překročení časových plánů a nákladů, • produkt, který neuspokojuje potřeby klienta, • nebo nesplňuje jeho očekávání, • produkt, který vyžaduje opravy a záplaty ihned po jeho předání, • frustrace na straně členů týmu, ztráta morálky, ztráta motivace, • přílišný rozsah přepracovávání, • duplicity ve vynakládání práce, • ztráta podílu na segmentu trhu, odklady přínosů, • reklamace produktu, trh produkt odmítá, • snížení rozsahu funkčních vlastností produktu, • obtížně testovatelný software. Jako významný argument, potvrzujících význam studia správy požadavků, může posloužit následující přehled nejčastějších příznaků blížících se problémů: • uživatelé jsou příliš zaměstnání na to, aby se věnovali spolupráci s analytiky nebo vývojáři • projektová vize, ani rozsah projektu nejsou nikdy pořádně definovány • stává se často, že se za mluvčí uživatelů vydávají různí manažeři nebo odborníci různých útvarů, kteří však uživatele nereprezentují • uživatelé přísahají, že všechny jejich požadavky jsou kritické, takže se nemusí zabývat otázkou priorit • požadavky

existují


v

hlavách

firemních

expertů,

nikdy

nejsou Strana: 18


zaznamenávány • vývojáři si musí domýšlet co asi uživatelé potřebují, protože postrádají přesné a včasné informace • komunikace mezi vývojáři a uživateli se zaměřuje na to, co vidí na displeji uživatelů a ne na to, co budou se softwarem skutečně dělat • uživatelé sice podepisují požadavky, ale pak je soustavně mění • požadavky na změnu se ztrácejí, takže ani vývojáři, ani sami uživatelé nemají přehled o skutečném stavu v jejich realizaci • vývojáři zajistí novou funkcionalitu, ale nikdo ji nevyužívá • specifikaci požadavků je učiněno zadost, ale uživatelé spokojení nejsou • rozsah projektu se se změnami požadavků zvětšuje, ale projekt se zpožďuje, protože nejsou k dispozici dodatečné zdroje a žádné stávající požadavky nejsou rušeny. Za pozornost stojí pestrost uvedených problémů. Podle zkušeností odborníků stačí, když jsou v organizaci alespoň 3 stavy ze seznamu totožné se skutečností, aby byl důvod k vážnému zamyšlení nad SP. Problematika požadavků (jeho změny), má prokazatelně významnou souvislost s úspěšností projektů. Chyba v identifikaci a definici požadavku může mít katastrofální dopady: • přímý vliv – dělá se něco, co neodpovídá aktuálním nebo perspektivním potřebám, • nepřímý vliv – nadměrný výskyt změnových požadavků, s dopady do nákladů, nároků na čas a na doplňkové zdroje na zajištění změny, chaos, vliv na jiné projekty. Přínosy zlepšení praxe v definování požadavků • méně nejasných požadavků, • méně práce související s jejich přepracováním, • větší šance na kvalitnější rozpočty a časové plány, • efektivnější vývojová práce, • větší prostor pro dodávku hodnotných služeb businessu, • více spokojenějších business klientů. „Správa požadavků - SP“ resp. „Requirements management - RM“, je v řadě Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 4 Inovace a ICT

Strana: 19


zemí delší dobu předmětem pozornosti jak v teorii, tak v praxi. Přesto vše ukazuje na to, že nedostatečná pozornost požadavkům, je celosvětově hlavní příčinou problémů s úspěšností projektů (nejen sw). V ČR jsme v oblasti racionalizace SP pozadu: • neexistuje ucelená česká publikace pokrývající téma RM, • pojednání na dílčí témata RM v podobě článků publikovaných v časopisech je velmi málo, • na školách je téma SP většinou rozptýleno po kouscích do řady „mateřských“ předmětů, • ani odborné akce (semináře a konference) zatím v ČR téma RM nedocenily, • „prapor“ RM zatím drží pouze přední firmy, které se tématu věnují m.j. v návaznosti na poradenství (interní nebo externí) v oblasti SWI, • ani přístupy projektového managementu problematiku RM dostatečně nezdůrazňují. Problémy začínají už u terminologie. Název předmětu ve studijním plánu VŠMIE je „Správa požadavků - SP“. Výhodou tohoto názvu je náznak skutečnosti, že SP není výlučně spojena se softwarem, ale že má mnohem širší význam. Nevýhoda názvu SP je spojena s českým výrazem „správa“, který intuitivně předpokládá existenci požadavků, zatím co nejnáročnější aktivity RM jsou spojeny s jejich vývojem (Requirements Development – RD). Řešením může být zavedení pojmu Requirements Engineering – RE, který zahrnuje RD i RM. V tomto pojednání budu hovořit o SP ve smyslu RE. Requirements Engineering zahrnuje Requirements development (vývoj, identifikaci, formulaci požadavků) a Requirements management (vlastní správa požadavků v užším slova smyslu). Velkou pozornost vyžaduje t. zv. traceability (trasovatelnost) vývoje požadavku, ovlivňující organizovaný návrat do dřívějších etap v životním cyklu požadavku - v případě jeho změny. Z jednoho pohledu by bylo možno hovořit u RD a RM jako o navazujících aktivitách, ve skutečnosti jde o množiny aktivit, které se silně prolínají, jsou na sobě závislé a vyznačují se řadou zpětných vazeb. Čím kvalitnější je výsledek formulace požadavku, tím větší je šance na minimum změn požadavků a tudíž i na bezproblémové RM. Ve fázi RD se současně zakládají podmínky pro řízení aktivit naplňujících záměry uvedené v požadavku, včetně změnového řízení. Jde o přípravu kvalitního systému RM.


Strana: 20


Proces formulace a potvrzení požadavku není jednoduchý. Požadavek prochází fázemi získávání, analýzy, specifikace a verifikace a výstupy z každé fáze představují výsledky rozhodnutí, bez ohledu na to, co se s výstupem bude dít dále. Je to sekvence, nebo síť dílčích rozhodovacích aktů, při němž každý výstup ovlivňuje navazující aktivity. Důležitá je soustavná komunikace mezi všemi účastníky procesu, kterou musí aktivně ovlivňovat osoba nebo tým v roli označované jako „requirements analyst – RA“ – analytik požadavku. Ještě náročnější je rozhodování o změně požadavku ve fázích následujících po formulaci požadavku. Do hry zde vstupuje komise pro change management. Velkým problémem je časté odkládání dílčích rozhodnutí, což může ohrožovat úspěch celého projektu. Základem každého požadavku je jeho věcný obsah. Úkolem analytika požadavku (RA - Requirements Analyst) není hodnocení správnosti věcného obsahu, ale ovlivňování způsobu, metod a cest vedoucích k jeho genezi nebo k jeho změně. Autory požadavků mohou být následující účastníci procesu SP: • zákazníci • uživatelé • analytici požadavků • vývojáři (v určité fázi) • testeři • tvůrci dokumentace • vedoucí projektů • lidé z právního oddělení • pracovníci obsluhující software • obchodníci, marketéři, lidé z oblasti CRM, help-desku a další. Je důležité vědět, že finální verze požadavku musí být výsledkem dohody, kde musí zapůsobit analytik požadavků. RA musí být přesvědčený, že business požadavek, uživatelský požadavek a funkční požadavek byly formulovány v souladu s určitými principy, platnými pro proces RE. RA pomáhá partnerům dospět k takovým formulacím, které představují výsledek JEJICH promyšlené a zdůvodněné představy a ne náhodný nápad. RA se musí přesvědčit, že byly vzaty v úvahu souvislosti, vazby, atd. Obě roviny – věcná a metodická – se velmi prolínají, proto pro mnohé RA Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 4 Inovace a ICT

Strana: 21


není snadné se ubránit tomu, aby při vedení partnera přešli z metodické roviny do roviny věcné. I v tom je kus profese. RE (RD & RM) není pouze záležitostí lidí kolem ICT. Požadavek má svůj motiv, svůj cíl, svého „vlastníka“, své problémy, své řešení atd. Zkušenosti ukazují, že organizace, které dokázaly vytvořit atmosféru uvědomělé spolupráce zástupců businessu s ICT odborníky, zaznamenaly o polovinu méně problémů, než ty, kde se „spolupráce“ businessu omezuje na vznesení požadavku a na kritiku práce ICT. Z toho vyplývá velký význam „kultury RE“. Je velmi užitečné, aby se manažeři, ekonomové atd. dozvěděli vše o tom, jak se s požadavky zachází, v jaké fázi a na základě čeho dochází k rozhodnutí o přijetí či zamítnutí požadavku, kdy může uživatel nebo zákazník účinně ovlivnit tento proces. Péče o Know-how RE by nemělo být záležitostí pouze řešitelů , ale i uživatelů. Úspěšná definice požadavků vyžaduje pečlivě vyvážené zapojení businessu a IT. KvalitnÍ definice požadavků zlepšuje vztahy Business – IT. Úspěch fáze formulace požadavků závisí z velké části na zvolené technice zjišťování požadavků od účastníků procesu a uživatelů budoucího produktu. Patří k nim: interview, řízený workshop, analýza dokumentů, průzkum, návštěva uživatele, analýza bussiness procesu, analýza workflow a činností, seznam událostí, analýza konkurenčních produktů, reverse inženýring existujícího systému a j. U interview, u workshopu, u brainstormingu atd. velmi záleží na způsobu komunikace RA (analytika požadavků) s partnery. Je to doména psychologie, sociologie, logiky atd. RA musí diskusi vést z hlediska racionality průběhu, musí volit jazyk, kterému je rozumět, nesmí vnucovat své představy, ale ovlivňovat způsob myšlení a vyjadřování partnerů. Je třeba věnovat pozornost navozené atmosféře, metodám a technikám záznamu diskuse. S tím souvisí i pojetí souhlasu účastníků s návrhy, které (jako výsledek jednání) předkládá RA. Nesmí jít o odkývání, ale o vědomé, svobodné stanovisko. Významným problémem RE je sice zejména přílišný spěch z fáze, věnované formulaci požadavků, do dalších fází, směrem k tvorbě kódu a testování, ale stejně nebezpečné je podcenění problematiky RE v navazujících fázích. Nejde pouze o to, že musí dobře fungovat klasická správa požadavků, ale ani RD (Req. development), především analýza požadavků, provázená v pokročilejších fázích cyklu péčí o jejich trasování (traceability), nesmí být opomíjena. Právě proto je předmětem zájmu RE i volba metodiky řízení životního cyklu projektu (vodopádová, spirálová, inkrementální, agilní). Každá z nich totiž dává jinou a jiným způsobem šanci na včasné odhalení nesouladu jak výchozího, tak aktuálního požadavku na sw tvorbu. Uplatnění principů risk-managementu je tu na místě!


Strana: 22


Nejen ve společnosti obecně, ale i v oblasti IS/ICT dochází k vývoji. Vyvíjí se systém, vyvíjejí se potřeby účastníků business procesů, vyvíjí se metody, nástroje, omezení, vyvíjejí se poznatky účastníků procesu a jejich motivace. Riziko výskytu požadavku na změnu zpravidla nelze vyloučit, lze ho však do určité míry předvídat, vytvořit plán na jeho řešení v případě jeho výskytu, zajistit vyšší míru flexibility a adaptibility vyvíjeného systému. To všechno však stojí kapacitu, peníze a čas. Je třeba optimalizovat míru rizika. Míru rizika souvisejícího s řízením a správou požadavků ovlivňuje celá řada faktorů. Mezi hlavní patří: • měnící se požadavky v průběhu života projektu • podcenění významu kvalitního systému řízení změn • neimplementované požadavky • příčiny v nepořádku v komunikaci nebo v chybném rozhodování na základě analýzy • rozšiřování rozsahu projektu bez komplexního zajištění dopadu změny na zdroje, čas, náklady atd. Obecné bariéry včasného uplatnění kvalitně připravených změn požadavků: • nedostatek času, zaneprázdněnost , tlak trhu na urychlení dodávek • nedostatek podpory vedení procesům RD a RM a potřebným investicím do procesu • obecný odpor proti změnám • Skeptický přístup k procesům RE • neochota akceptovat nové nebo lépe strukturované procesy • třenice mezi účastníky procesu • podivná podniková kultura • neadekvátně školení pracovníci • nejasné projektové role a odpovědnosti • nedostatek přímé odpovědnosti za aktivity • problém s dostupností „product champions“ • málo pozornosti problémům, které přináší praxe RD a RM.


Strana: 23


Biblí Requirements managementu je kniha “Managing Software Requirements: A Use Case Approchach”, od Deana Leffingwella. Autor v knize prezentuje specifický přístup k problematice efektivního RE. Označuje ho jako “six requisite team skills for effective requirements management.” • Team Skill 1: Analýza problému • Team Skill 2, Pochopení potřeb uživatele a účastníků • Team Skill 3, Definování systému • Team Skill 4, Řízení rozsahu projektu • Team Skill 5, Zpřesnění definice systému • Team Skill 6, Budování pravého systému. Za základ know-how, konkrétně v oblasti správy softwarových požadavků, je považována kniha „Managing Software Requirements“, Karla E. Wiegerse, vydaná Microsoft Pressem. Autor se v knize věnuje následujícím dílčím tématům: • Jak efektivně identifikovat požadavky • 6 životaschopných postupů pro správu požadavků (Team Skills for management requirements) • 5 kroků v problémové analýze • Business modelování a systémové inženýrství • Techniky získávání požadavků od uživatelů a účastníků • Nastavení a řízení rozsahu projektu • Uplatnění a zjemňování use case • Product management • Přechod od požadavků k designu a implementaci • Přechod od use case k test case. Formulace požadavku, jeho analýza, verifikace a sdílení, vyžadují uskutečnění celé řady odborných aktivit, svěřovaných celé řadě různě specializovaných pracovníků. Dosažení úspěchu je podmíněno koordinací, souhrou, řízenou spoluprací. Jen tak lze dospět k cíli bez velkých zdržení, zmatků, nedorozumění. Řešením je týmová práce pod vedením osoby nebo týmu v roli označované jako „requirements analyst - RA“, který pro tuto roli musí být dobře a všestranně připraven. Řízení týmové práce znamená nejen koordinaci vnitřní, ale i péči o komunikaci týmu s okolím, s prezentací dílčích Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 4 Inovace a ICT

Strana: 24


a konečných výsledků, zajišťování nezbytných vnější vstupů atd. Pracovník v roli RA musí mít formální i neformální autoritu, jasnou odpovědnost i konkrétně stanovené kompetence. Existuje mnoho variant situací, za kterých je třeba formulovat a spravovat požadavky: • vazba na způsob realizace požadavku ◦ vlastní tvorba produktu ◦ koupě produktu ◦ outsourcing tvorby ◦ outsourcing formulace požadavku • vazba požadavku na úroveň systému ◦ požadavek na úrovni vyššího systému ◦ požadavek spojený s částí systému • vazba na motiv vzniku požadavku ◦ nový systém / nový subsystém ◦ inovace existujícího systému / subsystému ◦ dílčí doplnění existujícího systému ◦ opravy původního požadavku Proces formulování požadavků využívá následující pomůcky : • šablony vize a rozsahu projektu, • metodické návody pro formulování požadavků, • dtto pro rozdělení a přiřazování požadavků, • šablony pro Use Case (typové úlohy, případy užití), • šablony pro specifikaci sw požadavku, • doporučené postupy pro prioritizaci požadavků, • kontrolní seznamy pro SRS a UC.


Strana: 25


Proces řízení požadavků využívá následující pomůcky: • metodické postupy řízení změn • doporučené postupy pro jednání komise pro změny • checklisty(kontrolní seznamy) pro analýzy dopadu změn požadavku • metod. sledování změn stavu požadavků • šablona matice závislostí mezi požadavky Požadavky na schopnosti pracovníků, působících v oblasti SP, které jsou obzvláště významné pro kvalitní definici požadavků • schopnost písemné a ústní komunikace, • schopnost řídit jednání, • schopnost jednat, • schopnost řešit problémy, • schopnost řídit vztahy, • orientace na detaily, • schopnost rozlišovat požadavek od řešení, • schopnost naslouchat a schopnost klást otázky, • zvládnuté metody grafického (diagramy), • procesního a datového modelování, • přehledná znalost businessu, • znalost IT, • zkušenost. Předpoklady důležité pro management požadavků • pozornost detailům • organizační schopnosti / dovednosti • chápání potřebu businessu • schopnost hovořit jazykem businessu a IT • schopnost příčinné (kauzální) analýzy


Strana: 26


Nástroje a vlastnosti nástrojů určených pro RD – vývoj požadavků: • storyboarding • modelování procesů a use case modelování • definice pravidel (rules definition) • prototypování a simulace • vytváření přehledů (glossary) • generování odpovídajících dokumentů (artifacts) • integrace / integrování Nástroje a vlastnosti nástrojů určených pro RD – správy požadavků: • ukládání v bezpečném úložišti, • linking and tracing (odkazování a sledování), • reporting (tvorba reportů), • podpora opakovaného využití, • workflow a avizování, • permissioning - rozhodování o přípustnosti, • integrování. Uvedený přehled obsahu a pojetí problematiky správy požadavků, měl naznačit multidisciplinární charakter předmětu a jeho zaměření na celistvý, komplexní a systémový přístup k náročnému tématu, který má význam i za hranicemi oblasti vývoje a implementace softwarových produktů. Pestrost motivů vzniku požadavků, pestrost situací, za kterých vznikají, široká množina účastníků procesu a s tím související mimořádné nároky na kvalitu komunikace, směsice využívaných nástrojů, metod a technik, to a další skutečnosti opravňují tvrzení, že se vyplatí věnovat této moderní disciplině ve studijních plánech vybraných VŠ mimořádnou pozornost. V oblasti Requirements Engineeringu, v obou jeho částech, přežívá tendence teoretické poznatky podceňovat. Při tom systémový a dynamický přístup k procesům spojeným s formulací a správou požadavků, vyžaduje nejen praktickou zkušenost, ale i nezbytnou dávku teorie, jako podmínku flexibilního přístupu k hodnocení nestandardních situací, k optimalizaci volby metod a technik atd. Odpor k teorii je také překážkou na cestě ke zdokonalení procesu RE. Znalost příčinných souvislosti a vazeb životního cyklu požadavků, nebo celého projektu, znalost místa RE v systému řízení organizace, jsou Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 4 Inovace a ICT

Strana: 27


podmínkou schopnosti reagovat na nově vznikající situace. Requirements Analyst není písař, ale tvůrčí pracovník s velmi bohatou a náročnou pracovní náplní, vyžadující dokonalou odbornou přípravu. Rostoucí zájem studentů VŠMIE (zejména v kombinovaném studiu), svědčí o tom, že rozhodnutí vedení VŠMIE, týkající se zařazení předmětu „správa požadavků“ (v pojetí Requirements Engineering), bylo opodstatněné a správné.


Strana: 28


Software pro podporu manažerského řízení a rozhodování Ing. Vlastimil Čejp

Na téma inovací a technologií v oblasti podpory manažerského řízení a rozhodování bylo napsáno již hodně článků, proběhlo hodně konferencí apod. Jedná se o relativně moderní a nové téma a velkou příležitost jak pro výrobce technologií tak pro samotné uživatele, resp. manažery. Dnes již nikdo nepochybuje o užitečnosti výpočetní techniky v oblastech, jako je například tvorba a zpracovaní dokumentů nejrůznějšího druhu, a těžko budeme hledat pracoviště s psacím strojem. Koncept textového editoru či kancelářského balíku je nepsaným standardem, a když si uživatel pořídí takovýto software od libovolného výrobce, nemůže ho potkat žádné velké překvapení. Před tvůrci software analytiky ale leží dnes další úkoly a oblasti, které nejsou zdaleka tak prozkoumané. Úvod do problematiky V oblasti software pro podporu manažerského řízení a rozhodování není popis potřeb uživatelů a procesů tak dobře zmapován a zpracován. Důvod je jednoduchý - řízení a rozhodování je velmi složitý proces a každý projekt či podnik může mít i svoje specifika. Dalším problémem je i to, že se většinou jedná o proces, který ovlivňuje více uživatelů a mnohem větší objem dat. Probíhající neformální standardizaci a vývoj a výzkum v této oblasti lze pozorovat i např. v tom, že rovným dílem naleznete odkazy na firmy nabízející svá proprietární řešení takovýchto systémů a odkazy na odborné články, konference či pracoviště na vysokých školách, které se touto problematikou zabývají. V následujícím textu bych rád shrnul, co dnes spadá či může spadat do oblasti software pro podporu manažerského řízení a rozhodování a současně bych rád nastínil vývojové trendy. Podnikové procesy zahrnují celou řadu činností. Pro kvalitní podporu řídící a rozhodovací činnosti je zapotřebí sledovat velké množství informací a vyhodnocovat je. Ačkoli neexistuje a pravděpodobně ani v historicky krátké době nebude existovat univerzální systém sdružující všechny činnosti. Celá řada procesů má dnes již relativně standardizované nástroje. Tyto nástroje jsou možná zárodkem budoucího manažerského „Office“. Následující schéma zobrazuje základní přehled software, který se dotýká podnikových procesů. Představuje současný typický software, který by se dal zahrnout do množiny systémů podporující manažerské rozhodování. Lépe řečeno to jsou systémy, které obsahují informace potřebné řízení a rozhodování. Z užšího úhlu pohledu jsou software pro podporu manažerského řízení pouze systémy umožňující Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 4 Inovace a ICT

Strana: 29


integraci a dataming. Tj. systémy, které využívají data shromážděná v systémech, v nichž primárně vznikají, hledají souvislosti a připravují inteligentní reporty.

Obrázek 1: Současný typický software zahrnovaný do množiny systémů, které podporují manažerské rozhodování

Těžba dat Obecně lze říci, že většina činností je dnes různými druhy software podporována a není nedostatek elektronických dat. Naopak se firmy spíše potýkají s nadbytkem dat. To, co většinou firmy postrádají, a to, co je často problém vytvořit, je kvalitní zpracování nahromaděných dat a výběr podstatných a relevantních informací, které by napomohly rozhodování. Hodně současných firem a podniků lze charakterizovat jako datově bohaté, ale informačně chudé. Bill Jensen ve své knize Simplicity: The New Competitive Advantage píše, že množství informací se zdvojnásobuje po každých 1 100 dnech – tedy cca po třech letech. Ovšem čas, kterým má k dispozici manažer ke zpracování narůstajících informací, je stále stejný. Tyto skutečnosti mohou mít následující důsledky: • Přestane se vnímat, co je skutečně důležité a naléhavé. • Lidé se začnou zabývat svými vlastními záležitostmi a nebudou se starat o vlivy vlastního jednání na své okolí. • Zvyšuje se riziko, že společnosti se budou rozhodovat na základě Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 4 Inovace a ICT

Strana: 30


nesprávných údajů a předpokladů Vinod Baya z PricewaterhouseCoopers je přesvědčen, že existují tři základní problémy, které komplikují získávání reportů. Především si mnozí uživatelé neuvědomují, že report, který dokáže vyřešit jejich požadavky, vůbec existuje. Pokud vědí, že existuje, pak ho nedokáží nalézt. A konečně pokud ho dokáží nalézt, pak často neobsahuje všechny údaje, které potřebují. Problém komunikace V praxi existuje celá řada řešení a dodavatelů software, kteří se touto problematikou zabývají, počínaje softwarovými giganty jako Microsoft, Oracle nebo Sun a konče proprietárními řešeními některých firem pro vlastní potřebu. Účelem tohoto článku není popis jednotlivých řešení a ani zde není pro takový popis prostor. Nicméně bych na tomto místě ještě rád upozornil na problém, o kterém se málo mluví. Současné techniky programování umožňují implementovat prakticky jakoukoli funkcionalitu, kapacity současných serverů a databází je obrovská. Teoreticky by tedy neměl být problém vyrobit potřebný software. Přesto je problematika vývoje software a zpracování požadavků uživatelů jednou z nejkomplikovanějších oblasti praktické informatiky. Hlavní problém spatřuji v komunikaci. Pro uživatele systému, kteří obvykle nemají hluboké znalosti v oblasti informatiky, je obtížně formalizovat svoje požadavky. Navíc při popisu software, který není hmatatelnou entitou jako např. budova či auto, selhávají běžné metody, na které je člověk zvyklý. Sice existují metodiky jako globálně uznávaný standard jazyka UML, USE Case specifikace atd. Nicméně tyto metody v běžné praxi většinou selhávají. Celá řada informačních systémů je poznamenána problémy při komunikaci mezi výrobci a zadavateli či uživateli. Technika cestovních map Zajímavou inovativní metodou usnadňující komunikaci je využití tzv. cestovních map. Podstatou metody je jednoduchý nápad, který řeší následující rozpor: Na počátku Analytik a programátor neví, co má vyrobit, a současně uživatel neví, jak se vyjádřit, ani nedokáže dostatečně popsat aplikaci, která neexistuje. Jazyk UML či ER diagramy nebo datové modely, které by měly usnadnit komunikaci a posunout vývoj dál, jsou pro zadavatele příliš složité a odlišné od výsledku. Vývoj systému je tak v počáteční fázi řízen od návrhu prototypu aplikace a GUI. Postupně se jednotlivé USE Case diagramy, resp. funkcionality systému Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 4 Inovace a ICT

Strana: 31


navrhují v podobě konkrétních obrazovek systému. Formulářové prvky a další komponenty systému jsou aktivní, obsahují však jen příklady dat. Neexistuje ani databáze ani samotná Business Logika. Jedná se o „pouhý“ návrh jednotlivých rozhraní, které jsou na sebe logicky navázány.

Obrázek 2: Příklad návrhu cestovní mapy softwarového systému

Pro uživatele tak vznikne model systému, který je schopný uchopit a vyjadřovat se k němu. Při volbě vhodných postupů a programovacích technik nemusí být výroba takovéhoto prototypu zbytečnou prací. Při finální výrobě daného software je možné již vytvořený kód využít. Dalším velmi pozitivním efektem je, že zadavatel je seznámen s výsledkem dříve, než dojde k samotné fázi implementace, čímž lze eliminovat rozpory v očekávání zadavatele a výrobců. Současně výroba prototypu umožní zpřesnit odhady doby výroby, resp. ceny software.


Strana: 32


Jak dál? V dalším pokračovaní úvah nad tématem software pro podporu manažerského řízení a rozhodování bych se rád zaměřil na analýzu existujících systémů a hledání společných vlastností. Cílem je přiblížit se ke konceptu systému pro podporu řízení a rozhodování, který by mohl být všeobecně uznáván podobně, jako tomu je dnes v úvodu zmíněném příkladů kancelářského software. Použitá literatura [1] Jan Skřivánek, Business inteligence, Internetová verze časopisu Computer Word, dostupné na: http://www.computerworld.cz/, staženo 21.8.2007 [2] Bill Jensen, Simplicity: The New Competitive Advantage in a World of More, Better, Faster,HarperCollins Publisher, December 2000, ISBN 0-7382-0430-7


Strana: 33


Přednáška F. P. Boera Dne 12.června 2007 VŠMIE, a.s. uspořádala v prostorách Českého svazu vědeckotechnických společností na Novotného lávce v Praze přednášku profesora F.P.Boera z Yale University s názvem Podnikatelské a finanční aktivity výzkumu a vývoje. Obsah publikace F. P. Boera Oceňování technologií (The Valuation of Technology) 1. Věda, technologie a podnikání 2. Proces průmyslového výzkumu a vývoje 3. Průvodce technologa po finančních dokumentech 4. Kapitál z pohledu provozu firmy 5. Výpočet hodnot s využitím diskontovaných peněžních toků 6. Výzkum a vývoj, růst a hodnota pro akcionáře 7. Strategie: tvoříme hodnotu v konkurenčním prostředí 8. Marketing: vrcholné kriterium (top line) 9. Vytváříme pro forma model diskontovaných peněžních toků 10. Zjednodušení a přístupy k hodnotě založené na trhu 11. Řídíme hodnotu a rizika v portfoliu výzkumu a vývoje 12. Stromy rozhodování a varianty (opce) 13. Vytváříme hodnotu pomocí diversifikace 14. Měření výzkumu a vývoje 15. Zvláštní záležitosti ve výzkumu založeném na hodnotách 16. Doslov O autorovi : F. PETER BOER je předsedou a výkonným ředitelem firmy Tiger Scientific, Inc. a profesorem manažerských a technických věd na Yale University. V minulosti byl výkonným místoředitelem ve firmě W. R. Grace & Co. Zastával též manažerské a odborné funkce ve firmách Dow Chemical Company a American Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 4 Inovace a ICT

Strana: 35


Can Company. Boer má magisterský titul ve fyzice z Princeton University a doktorát (PhD) z fyzikální chemie z Harvard University. Je členem Národní akademie techniků (National Academy of Engineering). Pro manažery vytvořil a zavedl seminář „Finanční dopady technologie“.


Strana: 36


Konference Podpora výuky informatiky pomocí ICT nástrojů Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky si vás dovoluje pozvat na konferenci Podpora výuky informatiky pomocí ICT nástrojů, která se uskuteční dne 18.září v budově školy ve Vltavské 14, Praha 5 Místo konání: Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, Vltavská 14/585, Praha 5 Místo konání: Vysoká Vltavská 14/585, Praha 5.

škola

manažerské

informatiky

a

ekonomiky,.

Termín: 18.září 2007 (přihlášky je možné posílat do 16.9.2007) Organizátor: Katedra informatiky VŠMIE, kontakt: [email protected] Účastníci: pedagogičtí pracovníci veřejných a soukromých VŠ, partneři školy z komerčních subjektů, studenti Program: Konference je rozdělena na dvě části. První tvoří příspěvky, které se týkají nástrojů, které je možné využít přímo ve výuce a druhou částí bude představení řešení, která výuku podporují. • 9:00 - 9:15 Úvodní slovo ◦ RNDr. Michal Bejček, Ph.D., Ing. Vlastimil Čejp (VŠMIE Praha) • 9:20 - 9:50 Školení zaměstnanců ve VZP ◦ Ing. Lubomír Burian, CSc. (VZP) • 9:55 - 10:35 Moderní výuka programování ◦ Mgr. Radek Vystavěl, PhD. (VŠMIE Praha) • 10:40 - 10:55 přestávka na kávu • 11:00 - 11:40 Virtuální třída s živou ukázkou výuky ◦ Ing. Pavel Bačkovský (Hewlett-Packard Czech Republic) • 11:45 - 12:00 moderovaná diskuze Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 4 Inovace a ICT

Strana: 37


• 12:00 - 13:00 přestávka na oběd • 13:05 - 13:40 Mobilní technologie pro podporu výuky ◦ Bc. Jan Veselý (VŠMIE Praha) • 13:45 - 14:20 Websphere portal ◦ Ing. Jan Louda, Ph.D. (IBM Česká republika, spol. s r.o.) • 14:25 - 15:00 Závěrečné shrnutí a uzavření konference ◦ RNDr. Michal Bejček, Ph.D., Ing. Vlastimil Čejp (VŠMIE Praha)


Strana: 38


Seminář Marketing inovací pro malé a střední podniky (MSP) Vedoucí semináře: prof. Dr. V. Trommsdorff (Technische Universität Berlin) Termín konání: 20- 21. září 2007 Místo konání: VŠMIE, Vltavská 14, Praha 5 Jazyk semináře: paralelně němčina a angličtina (bez překladu) Přihlášky: omezený počet míst . Informace u Mgr. R. Stránské [email protected] Program semináře: 20. září dop.: - marketing a inovace pro MSP odp.: - případové studie a jejich vyhodnocení 21. září dop.: - výzkum trhu a analýza budoucnosti pro MSP - případové studie a metodická cvičení na základě podkladů účastníků semináře odp.: - společné vypracování „přehledu otázek“ (checklistů) pro marketing inovací v MSP - shrnutí faktorů úspěšnosti výrobkových inovací


Strana: 39


Konference Distanční jazykové vzdělávání. Perspektivy a problémy Katedra jazyků Vysoké školy manažerské informatiky a ekonomiky si Vás dovoluje pozvat na konferenci: „Distanční jazykové vzdělávání. Perspektivy a problémy“, která se koná 27.9.2007 od 9. hodin v budově VŠMIE, Vltavská 14/545, Praha 5 (od stanice metra Anděl/výstup Knížecí směrem dolů k Vltavě, naproti budově Staropramenu). Konference se zabývá aktuálním stavem výzkumu distančního jazykového vzdělávání a reflexí praktických zkušeností s distančními a kombinovanými jazykových programy na českých univerzitách. Hlavní tématické okruhy: • Do jaké míry (se) lze cizí jazyky učit „distančně“? Aktuální otázky současné teorie distančního jazykového vzdělávání (v ČR i v zahraničí)? • Jaké jsou možnosti využití nových e-learningových technologií pro výuku jazyků? Technologie jako součást distančního vzdělávacího prostředí (z hlediska učitele a manažera kurzu) • Výzvy a dilemata distančního jazykového vzdělání (Rozvoj interaktivní kompetence v distančním vzdělávacím kontextu? Překonávání odstupu nebo jeho produktivní využití? Jak skloubit autonomii studenů a jejich spolupráci v online prostředí? Strukturované materiály nebo volná konverzace? Otevřené vyučování nebo komercionalizace? Globalizace angličtiny nebo multikulturní jazykové vzdělávání?) • Jak posílit motivaci studentů a efektivitu distančního vzdělávacího prostředí? Od technologických inovací k přístupu z hlediska studenta (a dalších účastníků distančního vzdělávání). • Jaké jsou nejvhodnější modely distančního a kombinovaného jazykového vzdělávání na univerzitách? Kombinované studium (blended learning) v teorii a praxi. • Distanční a kombinované jazykové programy na českých univerzitách (výměna zkušeností). Jaké formy distančního jazykového vzdělávání se v praxi osvědčily?


Strana: 40


Seminář Realizace inovací v Ruské federaci Přednášející: • prof.Ing.V.V.Menšikov, DrSc. - generální ředitel vědecko-výzkumného ústavu a profesor Ruské Mendělejovy chemicko-technologické (RMCHTU) univerzity v Moskvě • prof.Ing.V.I.Panfilov - prorektor RMCHTU Termín konání: 23-25.10.2007 Místo konání: VŠMIE, Vltavská 14, Praha 5 Jazyk semináře: ruština (s překladem do češtiny) Přihlášky: omezený počet míst. Informace u Mgr.R.Stránské [email protected] Program semináře: 1. Inovační cesta rozvoje průmyslu v Rusku. Transfer technologií (3hod). 2. Inovační potenciál ruských technických univerzit. Příklady realizace inovačních projektů (3hod). 3. Cesta inovovaného výrobku na trh. Komercionalizace technologií (3hod). 4. Inovace v oblasti racionálního využívání přírodních zdrojů a v biotechnologiích (3hod). Téma 1 a 3 bude přednášet prof.Menšikov a téma 2 a 4 prof.Panfilov.


Strana: 41

Název Odborná redakce Vydavatel Počet stran Vydání Náklad Sazba Č. publikace

Inovace a ICT RNDr. Michal Bejček, Ph.D., Ing. Vlastimil Čejp Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, a.s. 44 první 50 výtisků Autor 2007002

Tato publikace neprošla jazykovou úpravou ISBN 978-80-86847-22-1

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce

Recommend Documents