Kontumační rozsudky v teorii a praxi

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva

Diplomová práce

Kontumační rozsudky v teorii a praxi Lenka Sklenářová 2010/2011

2

3

Prohlášení studenta

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Kontumační rozsudky v teorii a praxi“ zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.

V Praze …………………….

……..……………………………. podpis studenta

4

Poděkování Ráda bych tímto poděkovala panu JUDr. Petru Lavickému, Ph.D. za poskytnutí důležitých rad a informací k sepsání této práce a za vstřícný přístup.

5

Obsah: 1

ÚVOD ...................................................................................................................... 8

2

UVEDENÍ DO TÉMATU .......................................................................................... 9

3

KONTUMAČNÍ ROZSUDEK A OBDOBNÉ SITUACE ......................................... 12 3.1

ROZSUDEK PRO ZMEŠKÁNÍ............................................................................... 12

3.2

ROZSUDKY PRO UZNÁNÍ V OBDOBNÝCH SITUACÍCH ........................................... 14

3.2.1 Rozsudek pro uznání při zmeškání přípravného jednání .......................... 14 3.2.2 Rozsudek pro uznání dle § 114b ............................................................... 15 3.2.3 Zmeškání žalobce ..................................................................................... 16 3.3

ZMEŠKÁNÍ ÚČASTNÍKA VE ŠPANĚLSKU .............................................................. 16

3.4

ZMEŠKÁNÍ ÚČASTNÍKA V RAKOUSKU ................................................................. 18

3.5

ZMEŠKÁNÍ ÚČASTNÍKA V NĚMECKU .................................................................. 18

4

FUNKCE ............................................................................................................... 19

5

EXKURZ DO PŘEDCHOZÍCH ÚPRAV ZMEŠKÁNÍ ÚČASTNÍKA ...................... 21

6

ROZSAH POUŽITELNOSTI – SITUACE A PODMÍNKY...................................... 25 6.1

ROZSUDEK PRO ZMEŠKÁNÍ DLE § 153B O. S. Ř.................................................. 25

6.1.1 Povaha soudního řízení a věci .................................................................. 25 6.1.2 Řádné doručení žaloby a předvolání ......................................................... 25 6.1.3 Poučení ..................................................................................................... 26 6.1.4 Nedostavení se žalovaného k prvnímu jednání......................................... 26 6.1.5 Žalobce se k jednání dostavil a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání..... 27 6.1.6 Žaloba je opodstatněná ............................................................................. 28 6.2

VYDÁNÍ ROZSUDKU PRO UZNÁNÍ V SITUACÍCH OBDOBNÝCH KONTUMAČNÍM

ROZSUDKŮM ............................................................................................................... 30

6.2.1 Předpoklady vydání rozsudku pro uznání dle § 114c ................................ 30 6.2.1.1

Povaha věci ....................................................................................... 30

6.2.1.2

Žalovaný se nedostaví k přípravnému jednání bez omluvy ............... 30

6.2.1.3

Řádné doručení žaloby a předvolání ................................................. 30

6.2.1.4

Poučení ............................................................................................. 31

6.2.2 Předpoklady vydání rozsudku pro uznání dle § 114b o. s. ř...................... 31 6.2.2.1

Povaha věci nebo její okolnosti ......................................................... 31

6.2.2.2

Řádné doručení žaloby a výzvy ......................................................... 32

6.2.2.3

Nesplnění povinnosti stanovené výzvou ........................................... 32

6.2.2.4

Poučení ............................................................................................. 34

6

7

PŘEDPOKLADY A NÁSLEDKY ZMEŠKÁNÍ ÚČASTNÍKA VE ŠPANĚLSKU ... 35 7.1

NEČINNOST ŽALOVANÉHO V PŘÍPADĚ VYJÁDŘENÍ K ŽALOBĚ .............................. 36

7.1.1 Řádné doručení žaloby.............................................................................. 36 7.1.2 Nevyjádření se ve stanovené lhůtě ........................................................... 36 7.2

NEDOSTAVENÍ SE K JEDNÁNÍ ............................................................................ 37

7.2.1 Řádné doručení předvolání ....................................................................... 37 7.2.2 Omluva ...................................................................................................... 37 7.2.3 Nedostavení se k přípravnému jednání ..................................................... 39 7.2.4 Nedostavení se k jednání ve věci .............................................................. 39 8

9

PŘEDPOKLADY A NÁSLEDKY ZMEŠKÁNÍ ÚČASTNÍKA V RAKOUSKU ....... 41 8.1

POVAHA ŘÍZENÍ ............................................................................................... 41

8.2

NEVYJÁDŘENÍ SE K ŽALOBĚ ............................................................................. 41

8.3

ZMEŠKÁNÍ JEDNÁNÍ.......................................................................................... 42

PŘEDPOKLADY A NÁSLEDKY ZMEŠKÁNÍ ÚČASTNÍKA V NĚMECKU .......... 44 9.1

NEVYJÁDŘENÍ SE K ŽALOBĚ ............................................................................. 44

9.2

NEDOSTAVENÍ SE K NAŘÍZENÉMU JEDNÁNÍ ....................................................... 44

10 MOŽNOSTI DALŠÍHO POSTUPU ........................................................................ 46 10.1

NÁVRH NA ZRUŠENÍ ROZSUDKU PRO ZMEŠKÁNÍ ................................................. 46

10.1.1

Omluvitelný důvod ................................................................................. 46

10.1.2

Náležitosti návrhu .................................................................................. 47

10.2

ODVOLÁNÍ ....................................................................................................... 48

10.3

ZAHRANIČNÍ ÚPRAVY ....................................................................................... 49

11 ZHODNOCENÍ POJETÍ NÁSLEDKŮ ZMEŠKÁNÍ V ČESKÉM CIVILNÍM PROCESU .................................................................................................................... 51 12 ZÁVĚR .................................................................................................................. 54 13 SUMMARY ............................................................................................................ 56 14 POUŽITÁ LITERATURA....................................................................................... 58

7

1 Úvod Kontumační rozsudky neboli rozsudky pro zmeškání jsou součástí práva po dlouhou dobu a jako takové se používají primárně v situacích, kdy se jedna z procesních stran nedostaví k nařízenému soudnímu jednání, ačkoliv o něm prokazatelně věděla a předem se neomluvila. Sekundárně tento druh rozhodnutí bývá využit v případech zmeškání procesního úkonu účastníkem, tedy například pokud se žalovaný nevyjádří k žalobě v soudem stanovené lhůtě. Česká zákonná úprava však zná rozsudek pro zmeškání jen za situace, kdy se žalovaný nedostaví k prvnímu jednání ve věci. Ostatní obdobné situace jsou v občanském soudním řádu řešeny odlišně. A právě tato odlišná úprava, která využívá jiné právní prostředky než kontumační rozsudky, způsobuje diskuse nad koncepčností celé takové úpravy. Tato práce se zaměřuje na možné následky zmeškání účastníka, které vedou k meritornímu rozhodnutí ve věci, to znamená rozsudky pro zmeškání dle § 153b o. s. ř. a dále pak na rozsudek pro uznání v situacích, kdy účastník zmeškal přípravné jednání dle § 114c o. s. ř. a kdy se účastník ve stanovené lhůtě

nevyjádřil

k žalobě,

v případech

kdy

byla

soudem

vydána

tzv.

kvalifikovaná výzva dle § 114b. Po analýze české zákonné úpravy se práce zabývá zahraničními úpravami – španělskou, rakouskou a německou, nejdříve nástinem jejich fungování a dále pak jejich komparací se současným českým pojetím. Následuje posouzení české úpravy a jejich možných změn do budoucna ve světle zahraničních koncepcí, tak aby neodporovala principům civilního soudního procesu.

8

2 Uvedení do tématu Úprava civilního procesu a především sporného řízení je založena na kontradiktornosti stran. Žalobce svým podáním navrhuje, aby soud vydal určité rozhodnutí a má povinnost tvrzení a povinnost důkazní, tedy v žalobě musí uvést rozhodné skutečnosti a podpořit je důkazním materiálem, případně navrhnout provedení jiných důkazů, které nemůže zajistit sám. Pokud není žalobce schopen prokázat svá tvrzení, soud jeho návrh zamítne, jedná se tedy o meritorní rozhodnutí. Jinak je tomu, když návrh žalobce má vady, které přes výzvu soudu neodstraní nebo pokud se nedostaví k nařízenému přípravnému jednání. Na druhou stranu, pokud je žalobce schopen podložit svá tvrzení důkazy, je třeba ve většině případů i aktivita žalovaného. Především pokud s návrhem žalobce nesouhlasí, i když třeba jen zčásti, je nutné, aby se k věci vyjádřil, předložil či navrhl další důkazy a případně vznesl námitky. Přímé vynucení činnosti však není v civilním soudním procesu možné, pokud tak strana neučiní dobrovolně, znamená to pro ni zhoršení procesního postavení a možnost dalších nepříznivých následků, které jsou zpravidla nevratné. Z obecných zásad civilního soudního řízení lze dovodit, že je třeba svá práva aktivně prosazovat a bránit v mezích zákona, to vyplývá už z římského „Vigilantibus iura scripta sunt“. Ochrana subjektivního práva je možností, ne povinností v civilním soudním řízení.1 Rovnost stran před zákonem je zde samozřejmě zachována, ale jejich postavení a procesní povinnosti se velmi liší kvůli rozdílným rolím v civilním soudním řízení.2 Soudní řízení má být efektivní, za tímto účelem jsou v zákoně obsaženy ustanovení, která říkají, co dělat v případě, že některá ze stran nespolupracuje

1

MACUR, J. Povinnost a odpovědnost v občanském právu procesním. Brno: MU, 1991, s. 95 – 97. MACUR, J. Povinnost a odpovědnost v občanském právu procesním. Brno: MU, 1991, s. 80 – 85. K tomu dále: „Vznik procesních povinností na straně žalovaného (odpůrce), který se stává procesní stranou bez vlastní vůle a iniciativy, je zpravidla odvozován z jeho podřízenosti státní moci. Žalovaný se však nejen zprostředkovaně podílí na společenském zájmu na vyloučení svépomoci na objektivním, kvalifikovaném řešení sporů soudními orgány, ale podáním žaloby a zahájením konkrétního řízení proti němu nabývá přímý, osobní zájem na vítězství v konkrétním sporu proti žalobci. Realizace tohoto zájmu v podmínkách civilního řízení pak předpokládá, že žalovaný bude k tomu vytvářet nezbytné předpoklady v rozsahu odpovídajícím jeho procesní roli. Proto i žalovanému vznikají nejen subjektivní práva, ale také určité procesní povinnosti.“ 2

9

dostatečně se soudem. Tedy nečinnost může znamenat negativní následky pro tohoto účastníka řízení. Tyto následky jsou různé v závislosti na postavení účastníka a povaze věci. Zákonodárce úkony účastníka nahrazuje buď domněnkou, nebo fikcí. Rozsudek pro zmeškání je zvláštním typem soudního rozhodnutí, v případě kdy se žalovaný nedostaví k prvnímu jednání ve věci a je tak určitou sankcí za nečinnost procesní strany. Soud při svém rozhodnutí vychází z přednesů druhé procesní strany - žalobce, ale pouze pokud ten se dostavil k jednání. Zákon rozlišuje mezi více situacemi, se kterými v případě nečinnosti žalovaného spojuje buď vydání rozsudku pro zmeškání, a to dle § 153b o. s. ř., kdy je sankcionováno nedostavení se k prvnímu jednání ve věci, nebo vydání rozsudku pro uznání dle novějších ustanovení § 114b a § 114c o. s. .ř., Tímto druhem rozsudku rozhodne soud v případě, že se žalovaný nevyjádří v dané lhůtě k výzvě soudu nebo se nedostaví k přípravnému jednání. Jedná se zde o vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání. Je diskutována koncepčnost této úpravy a především možnost uplatnění fikce v případě dispozitivních procesních úkonů. Rozdíl mezi rozsudkem pro zmeškání a rozsudkem pro uznání spočívá především v tom, že v prvním případě má soud za nesporné skutkové přednesy žalobce, které je soud povinen přezkoumat po právní stránce a posoudit, zda z nich vyplývá nárok žalobce. Ve druhém případě, před vydáním rozsudku pro uznání dle § 114b a § 114c se toto neděje, protože se má za to, že žalovaný souhlasí, tedy uznává nárok žalobce. Soud pouze přezkoumá, zda jsou splněny procesní náležitosti.3 Všechna výše uvedená ustanovení sankcionují hlavně žalovaného. Pokud se žalobce nedostaví k prvnímu jednání ve věci, neznamená to pro něj vydání rozsudku pro zmeškání v jeho neprospěch. Nestane se tak ani při zmeškání přípravného jednání, tam je stanoveno mnohem mírnější rozhodnutí

3

WINTEROVÁ, A. Civilní soudní řízení opět jinak. Právní zpravodaj, 2008, č. 12.

10

soudu ve formě zastavení řízení. Toto rozhodnutí jako nemeritorní mu nebrání opětovně podat žalobu a vymáhat svůj nárok na žalovaném. Další ustanovení, která byla zákonodárcem zamýšlena pro urychlení řízení, jsou například koncentrace řízení, která se týká zjišťování skutkového stavu.

11

3 Kontumační rozsudek a obdobné situace 3.1 Rozsudek pro zmeškání Rozsudek pro zmeškání je upraven v § 153b o. s. ř., jako specifický druh rozsudku. Není zde dána fikce, ale domněnka nespornosti skutkových přednesů žalobce. Rozsudek pro zmeškání je založen na praktických zkušenostech, kdy procesní strana, která se nedostaví k soudnímu jednání a nepředloží žádné důkazy, nemá co namítat proti žalobnímu návrhu. Prof. Macur k tomu uvedl: „Výsledkem uplatnění domněnky je vysoce pravděpodobný závěr, hraničící s jistotou, že rozhodná skutková tvrzení procesní strany, jimž druhá strana neodporovala, jsou pravdivá. Nejde o uplatnění fikce, ale o použití skutkové domněnky, o níž lze předpokládat, že odpovídá skutkovému stavu, který před procesem a nezávisle na něm objektivně nastal.“4 Z tohoto vyplývá, že soud pro vydání rozsudku pro zmeškání musí posoudit návrh žalobce a předložené důkazy, které si nesmějí vzájemně odporovat a musí být určité a úplné. Zároveň je třeba přezkoumat splnění všech procesních náležitostí jak ze strany žalobce, tak ze strany soudu. Současný občanský soudní řád obsahuje ustanovení o rozsudku pro zmeškání od roku 1993 po novele č. 171/1993 Sb. V důvodové zprávě k této novele se mimo jiné uvádí, že čerpá z právní úpravy před rokem 1950, o níž bude blíže pojednáno v dalších kapitolách. Dále je uvedeno, že zavedením rozsudku pro uznání a rozsudku pro zmeškání zákonodárce předpokládal zrychlení civilního soudního řízení v případě, že se procesní strana záměrně neúčastní soudních jednání či je jinak nečinná. Zajímavé je, že zákonodárce se sice rozhodl navázat na dříve platnou úpravu, avšak nikoliv tu, která platila v českých zemích, ale na tu, která se používala v Uhersku, tedy v současném Maďarsku a na Slovensku. Tato úprava

4

MACUR, J. Rozsudek na základě fikce uznání nároku podle ustanovení § 114b o. s. ř. Bulletin advokacie.

2002, č. 2.

12

se lišila především v tom, že zmeškání znamenalo odlišné důsledky pro každou z procesních stran. Rozsudek pro zmeškání mohl být vydán pouze v případě, kdy se k prvnímu jednání nedostavil žalovaný. Zákonodárce to odůvodnil následně: „Vede k tomu ta skutečnost, že připuštění rozsudku pro zmeškání žalobce i žalovaného by vytvářelo nerovné postavení účastníků. Zmešká-li žalovaný jednání, je mu z předem doručené žaloby znám nejen předmět řízení, ale i argumentace žalobce, i to, jaké důkazy nabízí soudu k prokázání svých tvrzení. Pokud by byl připuštěn rozsudek pro zmeškání žalobce, zmeškala by strana, která stanovisko žalovaného předem nezná a neměla možnost reagovat na tvrzení, které žalovaný teprve při jednání přednese.“ Zdá se, že zákonodárce je s úpravou rozsudku pro zmeškání v podstatě spokojen, protože od schválení výše zmíněné novely neproběhly v ustanovení § 153b o.s.ř. významné změny. Určité doplnění doznal pouze druhý odstavec, který se vztahuje k případům, kdy na jedné straně stojí více žalovaných. Do paragrafu se promítly i změny v doručování. Rozsudek pro zmeškání stejně jako ten pro uznání ušetří nejen čas, ale mělo by i usnadnit soudci práci, co se týče vyhotovování rozsudku, do odůvodnění stačí uvést pouze předmět řízení a důvody vedoucí k vydání tohoto rozhodnutí. Předmět řízení je třeba popsat dostatečně určitě, aby bylo v budoucnu možné případně určit, které nároky je nutné považovat za věci rozhodnuté. Důvody vedoucí k vydání rozsudku pro zmeškání nebo uznání stačí popsat dle ustanovení § 157 odst. 3 o. s. ř. pouze stručně, ale je třeba se vyjádřit k předpokladům pro vydání těchto druhů rozsudků a skutkovému stavu.5

55

BUREŠ, J.; DRÁPAL, L.; KRČMÁŘ, Z.; MAZANEC, M. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. a II. díl. 7.

vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, k § 157 o. s. ř.

13

3.2 Rozsudky pro uznání v obdobných situacích Vedle kontumačních rozsudků stojí další druh rozsudku, který má dle zákonodárce sloužit k urychlení řízení, a to rozsudek pro uznání. Ten je obecně vydáván na základě dispozičního úkonu procesní strany – žalovaného. Pokud žalovaný uzná nárok uplatňovaný žalobcem, vydá soud automaticky rozsudek pro uznání, tedy bez nutnosti návrhu žalobce, jako je tomu v případě rozsudku pro zmeškání. Uznání má mít obecně formu výslovného a jednoznačného projevu vůle žalovaného. Návrhu žalobce je třeba, pokud žalovaný uzná jeho nárok jen z určité části.6 V zákonné úpravě českého civilního procesu však existují dvě situace, kdy je rozhodováno rozsudkem pro uznání bez toho, aby žalovaný učinil dispoziční úkon vyjadřující uznání. Tato soudní rozhodnutí jsou vydávána na základě fikce uznání nároku. Pokud žalovaný uzná nebo pokud nastane situace, kdy se uplatní fikce uznání nároku, soud již nepřezkoumává průkaznost tvrzení žalobce ani nehledí na dosavadní výsledky řízení. Jediná situace, kdy soud nemusí rozhodnout spor rozsudkem pro uznání, jsou případy, kdy má soudce za to, že uznání či fikce uznání odporují kogentním normám, například tehdy, když je žaloba neprojednatelná nebo se jeví jako bezdůvodná.7

3.2.1 Rozsudek pro uznání při zmeškání přípravného jednání Úprava nedostavení se žalovaného k přípravnému jednání a sankce v podobě vydání rozsudku pro uznání byla doplněna do ustanovení § 114c a znamenala posílení úpravy přípravného jednání, které má dle důvodové zprávy za cíl odstranit nedostatky žaloby a doplnit skutková tvrzení a důkazní situaci.

6

HLAVSA, P. ‐ STAVINOHOVÁ J. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno: MU, 2003, s. 392 – 393.

WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2006, s. 398 – 399. 7


vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, k § 153a.

14

Tato novelizace byla provedena zákonem č. 7/2009 Sb. a ustanovení se stalo účinným ke dni 1. července 2009. Důvodová zpráva tuto změnu přímo nekomentuje, ale opět má jako jeden z cílů zamezení průtahů v civilním soudním řízení a poskytnutí efektivní obrany proti nim.8 Před touto úpravou neměl soud možnost efektivně sankcionovat nedostavení se účastníka k tomuto jednání.

3.2.2 Rozsudek pro uznání dle § 114b Dle ustanovení § 114b o. s. ř. je možné, aby soudce vyzval účastníka k vyjádření se k žalobě v případě, že uplatněný nárok žalovaného zcela neuznává a dále aby vylíčil rozhodné skutečnosti a připojil listinné důkazy a případně označil další důkazy k prokázání svých tvrzení. S nečinností žalovaného a tedy s nesplněním této výzvy nastává fikce uznání nároku žalobce. Tato fikce je základem pro vydání rozsudku pro uznání. Žalovanému v jeho procesním postavení nepomůže ani opožděné vyjádření, které je sice učiněno před vydáním rozsudku pro uznání, ale bohužel po stanovené lhůtě.9 Ustanovení

§ 114b

bylo

do

textu

občanského

soudního

řádu

zaimplementováno novelou č. 30/2000 Sb., účinnou ke dni 1. ledna 2001. Zákonodárce k tomuto ustanovení ve své důvodové zprávě uvedl, že jeho účelem je splnění povinnosti uložené žalovanému, tedy mělo se jednat především o donucovací prostředek, který má zároveň zabránit žalovanému způsobovat průtahy v soudním řízení. Výzvy dle tohoto ustanovení se použije v případě, že se jedná o právně či skutkově složitější věc nebo pokud bylo ve věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem. V praxi této možnosti soudci využívají, když zároveň s vydáním platebního rozkazu nebo jeho obdob, přidají i kvalifikovanou výzvu pro případ,

9


vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, k § 153a.

15

že žalovaný podá proti tomuto rozhodnutí odpor a dojde tedy k jeho zrušení a projednání návrhu žalobce.

3.2.3 Zmeškání žalobce Pokud zmešká ať už přípravné či první jednání ve věci žalobce nebo jeho zástupce, nemůže soud rozhodnout rozsudkem pro zmeškání či rozsudkem pro uznání. Zmeškání přípravného řízení žalobcem má za následek zastavení řízení na základě fikce zpětvzetí žaloby. V případě, že se žalobce nedostaví k prvnímu jednání ve věci, nespojuje s tím zákonná úprava žádnou sankci.

3.3 Rozsudky pro zmeškání ve Španělsku Španělské civilní soudní řízení je upraveno zákonem č. 58/2000, o civilním procesu (Ley de enjuiciamiento civil), tento zákon nahradil od roku 2001 starou úpravu civilního řízení z roku 1881. Co se týče situací zmeškání účastníka při projednávání věci, je upraveno v několika situacích s rozdílnými procesními následky pro danou stranu. Jedná se o situace zmeškání v přípravných fázích a zmeškání jednání ve věci. Prvním momentem ve španělském civilním soudním řízení, kdy se jedná o zmeškání účastníka, a to žalovaného, je případ, kdy se ve stanovené lhůtě nevyjádří k řádně doručené žalobě. Jeho nečinnost může být soudem považována za souhlas se skutkovými tvrzeními žalobce. Tato situace se může jevit jako obdobná následkům nevyjádření se ke kvalifikované výzvě dle ustanovení § 114b o. s. ř. Je třeba však upozornit na důležité rozdíly. Nejedná se zde o fikci uznání nároků. Soud má za to, že žalovaný souhlasí s vylíčením skutkového stavu v žalobě, tedy jde o obdobnou situaci jako je tomu v případě českého kontumačního rozsudku. Pokud se jedná o zmeškání přípravného jednání, není nedostavení se strany překážkou v řízení a zákon na rozdíl od české úpravy neukládá žádnou sankci, která by přímo způsobila konec řízení ať už v podobě kontumace či fikce uznání. V případech, kdy je to možné, se přípravné jednání uskuteční bez

16

účasti strany, což znamená, že nemá možnost se vyjádřit k tvrzením druhé strany. Zmeškání účastníka řízení při jednání ve věci je možné rozdělit dle typu žaloby – běžná žaloba („demanda ordinaria“) a zjednodušená žaloba („demanda sucinta“). Nedostavení se k jednání o běžné žalobě nemá pro strany obecně žádné závažné následky, kromě toho, že se samozřejmě nemohou vyjádřit k projednávané věci. To, že nečinnost nemusí znamenat žádný zvláštní negativní následek, je zapříčiněno tím, že jednání ve věci předchází některá z forem přípravy jednání, kdy se v závislosti na vůli stran prodiskutují skutkové okolnosti a soud se snaží objasnit celý skutkový stav. V případě, že to není možné během tohoto přípravného jednání, může soud nařídit provedení určitých důkazů ještě před samotným jednáním ve věci. Zjednodušená žaloba, jak již napovídá její název, je jednodušší, co se týče náležitostí, existují určité předpřipravené formuláře, do nichž je možné žalobu vepsat. Aby to však nebylo tak jednoduché, je možné se tímto způsobem dožadovat jen peněžitého plnění nepřesahujícího 900 Eur. Pokud se k jednání o tomto druhu žaloby nedostaví žalobce, je řízení zastaveno. V případě nedostavení se žalovaného je deklarováno zmeškání („rebeldía“) a pokračuje se v řízení. Tento typ žaloby by se dal přirovnat k řízení o platebním rozkazu, protože se zde může nárokovat také jen peněžité plnění, ovšem s tím rozdílem, že je vždy nařízeno jednání. Samozřejmě i ve španělské právní úpravě civilního soudního procesu je možné se z jednání omluvit. Důvody, které jsou hodné zřetele, jsou přímo a poměrně podrobně řešeny v zákoně. Z výše uvedeného je možné konstatovat, že španělský právní řád nezná typický rozsudek pro zmeškání jako samostatný druh rozhodnutí, i když některé situace jsou řešeny obdobně v tom smyslu, že nedostavení se účastníka způsobuje zhoršení jeho procesního postavení.

17

3.4 Rozsudky pro zmeškání v Rakousku V Rakousku stále platí civilní soudní řád původně z roku 1895. Ten byl účinný až do roku 1950 na území Československa. Tento zákon upravuje rozsudek pro zmeškání v případech nečinnosti při vyjádření k žalobě a v případě zmeškání jednání. Vydání kontumačního rozsudku při nevyjádření se k žalobě, je možné pouze na návrh žalobce. Pokud se tak nestane, nastává klid řízení. Uplatňuje se zde domněnka nespornosti, nikoli fikce uznání. Následky zmeškání jednání jsou dle rakouského práva obdobné jako v jiných zemích, tedy procesní strana, která se nedostaví, ztrácí možnost vyjádřit se v jednání. Vydání rozsudku pro zmeškání je možné jen na návrh druhé procesní strany. Za zmeškání jednání se nemá pouze nedostavení, ale i situace, kdy procesní strana přijde k jednání, ale nemá v úmyslu se jakkoliv vyjadřovat ve věci nebo je vykázána za nevhodné chování. Rozsudek pro zmeškání může postihnout oba účastníky. Pokud se nedostaví oba nebo všichni účastníci řízení, soud konstatuje klid řízení.

3.5 Rozsudky pro zmeškání v Německu Německá úprava civilního soudního procesu zná rozsudek pro zmeškání ve stejných případech jako rakouská – nevyhovění výzvě k vyjádření k žalobě a nedostavení se k jednání. Zvláštností je možnost podat vyjádření k žalobě i po uplynutí stanovené lhůty, pouze však do momentu podepsání kontumačního rozsudku soudcem. Při nedostavení se k jednání naopak rozsudek pro zmeškání hrozí pouze žalovanému. Nedostaví- li se žalobce, může žalovaný navrhnout zastavení řízení. V německém civilním procesním řádu nemá místo fikce uznání nároku ani fikce zpětvzetí žaloby.

18

4 Funkce Rozsudku pro zmeškání a jím obdobným situacím se připisují především dvě základní funkce, a to: (i) sankce za nečinnost procesní strany (ii) zvýšení efektivity civilního soudního procesu Sankce obecně znamená nepříznivý následek určitého chování, v tomto případě nečinnosti, kterou je způsobeno porušení povinnosti uložené soudem. Sankce znamená zhoršení procesního postavení strany a má zde formu uplatnění domněnky či fikce vztahující se k procesnímu stavu. Jak uvádí prof. JUDr. Josef Macur rozsudek pro uznání vydaný po nevyjádření se ke kvalifikované výzvě dle § 114b o.s.ř. není koncepčně považován za sankcí.10 Domněnka nespornosti skutkových tvrzení se využívá u kontumačních rozsudků a fikce uznání nároku se naopak uplatní u rozsudků pro uznání, jejichž vydání předchází buď kvalifikovaná výzva dle ustanovení § 114b o. s. ř. nebo nedostavení se k přípravnému jednání dle § 114c o. s. ř. Domněnky bývají vystavěny na praktických zkušenostech z minulosti. Kontumační rozsudek tedy vychází z přesvědčení, že žalovaný nemá, co by na svou obranu uvedl. Na rozdíl od fikce uznání nároku, nesměřuje úprava rozsudku pro zmeškání k rozhodnutím, která mohou být v rozporu se skutečností a žalovaný má možnost se proti nezaviněnému nepříznivému následku mnohem lépe bránit.11 Prof. Macur k tomu uvádí: „Je-li dána a prokázána skutková báze domněnky, lze s velmi vysokou pravděpodobností usuzovat na existenci určitých dalších skutečností, jež ze skutkového základu domněnky vyplývají,

10

MACUR, J. Rozsudek na základě fikce uznání nároku podle ustanovení § 114b o. s. ř. Bulletin

advokacie. 2002, č. 2. 11

LAVICKÝ, P., STAVINOHOVÁ, J. Sankce v civilním právu procesním. Právní fórum. 2008 č. 9.

19

aniž by je bylo nutno dokazovat.“12 Někteří autoři fikci a domněnku v těchto situacích zaměňují. Fikce uznání nároku má sice obvykle obdobné následky jako domněnka nesporných skutkových tvrzení, ale jako taková neodpovídá předchozím poznatkům, ale pouze říká, jak takovou situaci upravil zákonodárce. Lze si jen těžko představit, že každý žalovaný, který se buď nevyjádří nebo se nedostaví k přípravnému jednání, tímto dává najevo, že souhlasí s uplatněným nárokem žalobce. Prof. Macur k tomuto dále uvádí, že domněnky se týkají především hodnocení důkazů a to jak se soud dívá na to, zda jsou určitá tvrzení sporná či ne.13 Uplatnění fikce uznání nároku se netýká toho, že by žalovaný souhlasil se skutkovými tvrzeními žalobce, ty nejsou pro tato rozhodnutí příliš podstatná, ale jde o fikci souhlasu s předneseným nárokem. Zrychlení civilního soudního řízení v souvislosti se znovuzavedením možnosti vydat rozsudek pro zmeškání i rozsudek pro uznání dle § 114b a § 114c o. s. ř., zmiňuje zákonodárce v důvodových zprávách především snahu zabránit průtahům v řízení. K samotným prostředkům a jejich konkrétní úpravě se příliš podrobně nevyjádřil.

12



MACUR, J. Důkazní břemeno v civilním soudním řízení. Brno: MU, 1995, s. 52 – 56.

20

5 Exkurz

do

předchozích

úprav

zmeškání

účastníka Rozsudek pro zmeškání prošel v českých zemích poměrně dlouhou cestu. Nejvíce prostoru mu bylo věnováno v civilním soudním řádu z roku 1895. Tento byl nahrazen zákonem č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád), kde úprava zmeškání jednání či procesního úkonu byla o poznání chudší. Občanský soudní řád z roku 1950 stanovil, že nečinnost účastníka není překážkou v pokračování řízení. Dále stanovil domněnku, že v případě nepodání vyjádření v soudem stanovené lhůtě nebo nedostavení se k výslechu po předvolání, soud bude mít za to, že účastník se vyjádřit nechce. Zároveň dával zákon soudci možnost připojit k výzvě k vyjádření doložku, že v případě, že účastník v dané lhůtě nesdělí soudu nic dalšího k projednávané věci, bude soud předpokládat jeho souhlas.14 Tedy je zde možné vidět obdobné ustanovení jako je současné znění § 114b o. s. ř. – úprava kvalifikované výzvy, kdy i nyní se předpokládá, že pokud se procesní účastník nevyjádří k této zvláštní výzvě soudu, pak se předpokládá, že s nárokem v žalobě souhlasí a soud vydá rozsudek pro uznání. Jinak bylo ovšem upraveno nedostavení se účastníka k jednání. V tomto případě občanský řád soudní z roku 1950 nestanovil žádnou sankci v podobě kontumace. Úprava navazovala na výše zmíněné ustanovení, že nečinnost stran nepřekáží postupu v řízení. Nedostavil-li se tedy účastník k jednání, proběhlo jednání i bez jeho přítomnosti, a pokud soud nedospěl k rozhodnutí v tomto jednání, předvolal i nedostavivšího se účastníka k dalšímu jednání ve věci.15

14

Ustanovení §77 a § 78 – Zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (Občanský soudní

řád), v posledním účinném znění. 15

Ustanovení §79 – Zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (Občanský soudní řád),

v posledním účinném znění.

21

Pokud účastník zmeškal procesní úkon či jednání z omluvitelného důvodu, bylo možné vyvinit se ze zmeškání. Pojem omluvitelný důvod byl ponechán na výkladu soudu, což v některých případech vedlo k zajímavým výsledkům.

Například

v rozsudku

Nejvyššího

soudu

Československé

socialistické republiky ze dne 18. června 1957 č.j.cz 275/57 se uvádí: „Lidový soud v Přelouči povolil odpůrkyni navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k odvolání, neboť považoval za omluvitelný důvod podle § 86 o. s. ř. to, že se odpůrkyně domnívala, že se do odvolací lhůty nepočítají neděle.“ Nejvyšší soud shledal toto rozhodnutí jako protizákonné.16 Za povšimnutí stojí, že občanský soudní řád z roku 1950 v podstatě nerozlišoval při zmeškání procesního úkonu nebo jednání mezi žalobcem a žalovaným, i když samozřejmě určité rozdíly vyplývají z jejich procesního postavení, tedy například nevyhovění výzvě k vyjádření mnohem spíše postihlo žalovaného než žalobce, který jako iniciátor řízení vyjádřil svůj postoj k věci již ve svém návrhu. Na druhou stranu nepřítomnost při jednání soudu mohlo postihnout obě procesní strany stejným způsobem. Nezúčastnil-li se žalobce, mohlo dojít k situaci, že žalovaný všechny tvrzení a důkazy předložené žalobcem vyvrátil a soud poté byl nucen, žalobcův návrh zamítnout. Obdobně mohlo dopadnout soudní jednání, nedostavil-li se žalovaný a tedy se nemohl vyjádřit ani popřít tvrzení a důkazy předložené druhým účastníkem řízení. Soud opět mohl vyhlásit meritorní rozhodnutí, samozřejmě pokud byly splněny ostatní podmínky řízení a žalobcem tvrzené skutečnosti soudu postačovaly k objasnění skutkového stavu. V tomto je třeba spatřovat kontrast se současnou úpravou, kdy nedostavení se k jednání žalobce znamená „pouze“ zastavení řízení, nemeritorní rozhodnutí. Žalobce může věc opětovně navrhnout soudu k rozhodnutí. V civilním soudním řádu z roku 1895 lze nalézt poměrně rozsáhlou úpravu zmeškání účastníka v porovnání s výše zmíněnou úpravou občanského soudního řádu z roku 1950 i současnou úpravou.17

16 17

Rozsudek Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky ze dne 18. června 1957 sp. zn. cz 275/57. Ustanovení §145 – Zákon č. 113/1895 ř. z., civilní řád soudní, ve znění platném do roku 1950.

22

I zde je možné najít institut navrácení v předešlý stav za situace, kdy zmeškání bylo zapříčiněno objektivními důvody.

Pro návrh na navrácení

v předešlý stav je stanovena i obdobná lhůta – čtrnáct dní od pominutí překážky. Pokud soud návrhu vyhověl, rozsudek pro zmeškání se zrušil. Civilní soudní řád myslel i na pravděpodobně neobvyklé situace. Strana, která zmeškala jednání nebo úkon a následně požádala o navrácení v předešlý stav a nedostavila se k jednání o svém návrhu, ztrácela možnost napravit prvotní zmeškání.18 Je zde také upraveno, že návrh neměl odkladný účinek, ale soud mohl přerušit řízení. Je zajímavostí, že pokud byl podán návrh na navrácení do původního stavu kvůli zmeškání procesního úkonu či jednání u soudu nižší instance a věc však již byla projednávána u soudu vyšší instance, pak o přerušení rozhodnul právě soud nižší instance a soud vyšší instance byl nucen čekat na výsledek řízení o tomto návrhu. Druhá procesní strana se mohla proti tomuto postupu bránit, pokud byla schopna prokázat, že jí tímto vzniká újma. V této úpravě je možné spatřovat poměrně širokou ochranu procesní strany, která z omluvitelných důvodů nedostála svým procesním povinnostem. Proti rozhodnutí soudu navíc neměla druhá procesní strana žádný opravný prostředek. Za zmínku stojí i možnost vydat rozsudek pro zmeškání v situaci, kdy se sice strana k jednání dostavila, ale vzhledem ke svému nevhodnému chování, které ani po napomenutí a poučení o následcích nezměnila, byla vypovězena z jednací síně. Jak již bylo výše uvedeno, rozsudek pro zmeškání nebyl vydáván z moci úřední, ale pouze na návrh druhé procesní strany. Návrh na vydání rozsudku pro zmeškání mohl být podán, i pokud se žalovaný nevyjádřil k žalobě, která mu byla doručena soudem. Jedná se o obdobnou situaci, jako když v současné době vydá soud výzvu k vyjádření se žalovanému. Stejný následek se týkal i nedostavení se k prvnímu jednání. Zákon v této situaci nerozlišoval mezi žalobcem a žalovaným. Strana, která se k jednání dostavila, se ocitla v mnohem výhodnějším procesním postavení 18

Ustanovení § 146 ‐ § 151 – Zákon č. 113/1895 ř. z., civilní řád soudní, ve znění platném do roku 1950.

23

skutková tvrzení a předložené důkazy byly považovány za pravdivé, zároveň však tato osoba nesměla tvrdit něco, co je v rozporu s jejími dřívějšími vyjádřeními a návrhy. Soud samozřejmě přihlížel i dřívějším přednesům a důkazům předložených stranou, která jednání zmeškala.19 Návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání nebylo automaticky vyhověno. Soud musel prokázat, že druhá strana byla o konání soudního jednání obeznámena. Explicitně byly uvedeny i živelné pohromy jako překážka pro vydání rozsudku pro zmeškání20. Je třeba konstatovat, že civilní řád z roku 1895 obsahoval mnohem více ustanovení, která se týkala rozsudků pro zmeškání a zároveň neznal fikci uznání, v případě nesplnění povinnosti stanovené výzvou.

19 20

Ustanovení § 396 – Zákon č. 113/1895 ř. z., civilní řád soudní, ve znění platném do roku 1950. Ustanovení § 402 – Zákon č. 113/1895 ř. z., civilní řád soudní, ve znění platném do roku 1950.

24

6 Rozsah použitelnosti – situace a podmínky 6.1 Rozsudek pro zmeškání dle § 153b o. s. ř. 6.1.1 Povaha soudního řízení a věci Rozsudek pro zmeškání je možné vydat pouze v případě, kdy se jedná o sporné soudní řízení a dále: a. V řízení se musí jednat o rozhodnutí deklaratorní, protože zákon jasně stanoví v § 153 odst. 3 o. s. ř., že není možné vydat rozsudek pro zmeškání v případech, kdy se jedná o vznik, změnu nebo zrušení právního vztahu mezi procesními účastníky. b. Ve věci musí být možno uzavřít smír dle ustanovení § 99 odst. 1 a 2., což navazuje na to, že toto rozhodnutí je institutem sporného řízení. c. Nejsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. I když za určitých okolností je možné uvažovat o vydání jak rozsudku pro uznání, tak i rozsudku pro zmeškání.21

6.1.2 Řádné doručení žaloby a předvolání Pro vydání rozsudku pro zmeškání musí soud prokázat, že žalovanému byla řádně doručena žaloba a předvolání. Zákon stanoví podmínku, že se tak muselo stát nejméně deset dní před konáním jednání, aby měl žalovaný dostatek času seznámit se s nárokem uplatňovaným žalobcem. Doručení předvolání muselo proběhnout do vlastních rukou a náhradní doručení je za těchto okolností vyloučeno.

21


vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, k § 157 o. s. ř., k § 153b – „Současné uplatnění rozsudku pro zmeškání a rozsudku pro uznání je možné, a to např. tehdy, uznal‐li žalovaný před prvním jednáním jen část nebo základ nároku a k prvnímu jednání, které se o věci konalo, se bez důvodné a včasné omluvy nedostavil.“

25

6.1.3 Poučení Předvolání, které bylo řádně doručeno žalovanému, musí obsahovat poučení, ze kterého je patrné, jaké následky může mít jeho neaktivita v podobě nedostavení se k soudnímu jednání. Nejvyšší soud ČR dovodil, že pokud je žalovaný zastoupen, je třeba, aby poučení obsahovalo i předvolání doručené tomuto zástupci.22

6.1.4 Nedostavení se žalovaného k prvnímu jednání Procesní strana se nedostavila k prvnímu jednání, které bylo ve věci nařízeno (a uskutečnilo se), a to bez dostatečné a včasné omluvy. Za žalovanou stranu se nedostavil ani ustanovený zástupce, ačkoliv o jednání žalovaný či jeho zástupce věděl nebo vědět měl, vzhledem, k tomu, že mu bylo řádně doručeno předvolání do vlastních rukou. Omluva žalovaného musí být soudu doručena před jednáním a musí být odůvodněna. Dá se předpokládat, že pokud soud shledá omluvu jako neopodstatněnou, nic nebrání soudu v případě splnění ostatních podmínek vydat na návrh žalobce rozsudek pro zmeškání. Omluvu je možné podat soudu i telefonicky, toto bylo dovozeno v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne sp. zn. 20 Cdo 2068/98. Soud se zde vyjadřoval k tomu, jakými způsoby je možné podat omluvu. V tomto případě se jednalo o tvrzenou náhlou nemoc žalované. Soud prvního stupně měl tuto omluvu za neprokázanou. Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že nebylo pro žalovanou možné, aby náhlou nemoc prokázala před jednáním konaným týž den. V případě, kdy by se poté důvod omluvy prokázal jako smyšlený, mohl by soud uložit pořádkové opatření.23 V judikatuře je možné nalézt, co soudy považovaly za důvodnou omluvu. Omluva, co do svého důvodu, musí být především dostatečně konkrétní, aby ji bylo možné posoudit.24Jako jeden z přípustných důvodů je možné uplatnit kolizi s dalším soudním jednáním, ovšem za podmínky, že žalovaný soudu oznámí i 22

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2000, sp. zn. 20 Cdo 935/2000.

23

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98. Obdobně i rozsudek Nejvyššího

soudu ze dne 30.4.2001, sp. zn. 20 Cdo 2056/2000. 24

Např. rozsudek Nejvyššího soudu Např. 2 Cdon 1027/96 z 30. dubna 1997.

26

detaily o tomto jednání - místo konání jednání, věc a také to, že předvolání k tomuto jednání obdržel dříve, než bylo jednání, ke kterému se omlouvá, nařízeno.25 Soudce může rozhodnout rozsudkem pro zmeškání právě jen v průběhu tohoto prvního jednání, které se konalo v dané záležitosti. Skutečnost, že ve věci bylo nařízeno přípravné jednání, k němuž se žalovaný dostavil, nemá na možnost soudu vydat rozsudek pro zmeškání vliv.26 Ústavní soud ve svém nálezu III. ÚS 428/04 dovodil, že obecné soudy by měly rozlišovat mezi zmeškáním a opožděním. Tedy pokud se žalovaný či jeho zástupce zdrží o pět minut z pochopitelných důvodů (dopravní situace), není to důvodem pro vydání rozsudku pro zmeškání, případně zamítnutí návrhu na jeho zrušení. Ústavní soud toto rozhodnutí odůvodnil tím, že vydání rozsudku pro zmeškání by se mělo týkat situací, kdy je účastník řízení nečinný a ne těch, kdy se pouze opozdí. Bylo by to proti účelu civilního soudního řízení, kterým je ochrana subjektivních práv a zákonnosti. V takovém případě má soud jiné způsoby, jak účastníka účinně sankcionovat, například uložením pořádkové pokuty. 27 Za situace, kdy se žalovaný dostaví k prvnímu jednání ale již ne k dalším v dané věci, pak již vcelku logicky nelze rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, protože žalovaný se již vyjádřil k nároku žalobce nebo alespoň měl tuto možnost.

6.1.5 Žalobce se k jednání dostavil a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání Žalobce či jeho zástupce se k soudnímu jednání dostavil a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Tento návrh je třeba učinit přímo při jednání. K písemným či elektronickým podáním učiněným před jednáním se nepřihlíží.

25


26


vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, k § 153b. 27

Nález Ústavního soudu ze dne 10.3.2005, sp. zn. III. ÚS 428/04.

27

Po opětovném zavedení kontumačního rozsudku do našeho právního řádu, některé soudy špatně interpretovaly a aplikovaly danou úpravu, příkladem je rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, který zrušil rozsudek soudu prvního stupně, vzhledem k tomu, že rozhodl rozsudkem pro zmeškání v situaci, kdy se k jednání nedostavila ani jedna z procesních stran, i když žalobce doručil předem omluvu spolu s návrhem k vydání tohoto rozhodnutí.28

6.1.6 Žaloba je opodstatněná Soud nevydává rozsudek pro zmeškání automaticky jen po návrhu žalobce. Skutková tvrzení, která žalobce uvedl v žalobě, dostatečně odůvodňují jeho nárok vzhledem k osobě žalovaného. Soud se pak v těchto případech dívá na tato tvrzení žalobce jako na nesporná. Na skutkových tvrzeních zakládá své rozhodnutí po právním posouzení projednávané věci. Soud musí stejně jako při obvyklém řízení posoudit, zda žaloba není bezdůvodná nebo nemá vady, pro které je nutné ji odmítnout.29 Přitom záleží především na těchto skutkových tvrzeních a ne již tolik na důkazech. Nejvyšší soud ČR se k tomuto v rozsudku ze dne 24. února 2000, sp. zn. 20 Cdo 2228/99, vyjádřil takto: „Námitka, že bez předložení důkazů nelze rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, neobstojí. Okolnost, že soud vycházel z toho, že se žalovaná bez důvodné a včasné omluvy k prvnímu jednání nedostavila, totiž měla za následek (při splnění ostatních předpokladů uvedených v § 153b odst. 1 o.s.ř.), že skutková tvrzení obsažená v žalobě se považovala za nesporná. Soud proto mohl na tomto základě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání bez ohledu na to, zda byly předloženy či označeny důkazy k tvrzeným skutečnostem, a jaký byl obsah nabízených důkazů.“ Skutková tvrzení žalobce musí vést k závěru, že nárok, kterého se domáhá, je oprávněný. Pokud má soud za to, že tato tvrzení jsou neúplná a nelze z nich vyvodit takový závěr, pak není možné rozhodnout rozsudkem pro

28

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27.6.1994, sp. zn. 17 Co 237/94. (Pozn. Toto nebylo

jediným pochybením soudu v této věci, nedokázal také doložit, že žalovanému bylo řádně doručeno.) 29


vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, k § 153b.

28

zmeškání.30 Neúplnost skutkových tvrzení nelze pro účely vydání rozsudku pro zmeškání zhojit během prvního jednání, vzhledem k tomu, že soudní praxe došla k závěru, že nelze přihlížet k doplnění skutkových tvrzení a dokazování během prvního jednání.31 Zákon stanoví, že se soud dívá na tvrzení žalobce jako na nesporná. Zároveň to znamená, že na jeho rozhodnutí nemá vliv písemné vyjádření žalovaného k žalobě a popření skutkových tvrzení druhé procesní strany.32 Pokud byly slněny výše uvedené předpoklady, může soud rozhodnout o žalobním návrhu rozsudkem pro zmeškání. Byla vedena odborná debata týkající se slova „může“ uvedeného v ustanovení zákona, zda je zde povinnost soudu či jenom možnost. V prvních letech od zavedení úpravy, byly někteří autoři toho názoru, že soud rozsudek vydat musí.33 Judikatura však dovodila, že vydání tohoto druhu rozhodnutí záleží na uvážení soudu.34 Zvláštní pravidla jsou explicitně stanovena pro případ, kdy je ve věci více žalovaných. Je pak třeba rozlišit mezi situacemi, kdy lze vydat zvlášť pro každého z nich nebo kdy je třeba vydat jedno rozhodnutí, které se bude vztahovat na všechny tyto osoby, a to nejen vzhledem k vydání kontumačního rozsudku, ale i co týká omluv z jednání.

30

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.12.1998, sp. zn. 15 Co 437/94.

31

Např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2001, sp. zn. 20 Cdo 2498/99.

32


vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, k § 153b: „Zmešká‐li žalovaný bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, lze rozsudek pro zmeškání vydat, i když se před jednáním ve věci písemně vyjádřil, ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a předložil soudu i listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. se dostavil k přípravnému jednání, při němž doplnil svá tvrzení a návrhy na provedení důkazů a učinil další potřebné kroky.“ 33

WINTEROVÁ, A. Rozsudek pro zmeškání, rozsudek pro uznání. Právní praxe. 1993.

34


29

6.2 Vydání rozsudku pro uznání v situacích obdobných kontumačním rozsudkům 6.2.1 Předpoklady vydání rozsudku pro uznání dle § 114c Ustanovení § 114c o. s. ř. předpokládá pro vydání rozsudku pro uznání následující:

6.2.1.1 Povaha věci Věc, která bude projednávána, musí svou povahou odpovídat potřebnosti vyhlášení přípravného jednání, tedy nemůže se jednat o věc zcela jednoduchou a jasně podloženou důkazy předloženými žalobcem spolu s žalobním návrhem. Zároveň v této věci nebyla vydána výzva dle § 114b nebo dle § 114a o. s. ř. Lze uvažovat o přípravném jednání dle tohoto ustanovení v případě, kdy sice výzva dle § 114a o. s. ř. byla vydána, ale soudu v souvislosti s ní nepřišla žádná odpověď od žalovaného.35 Platí zde obdobné premisy jako výše uvedené v kapitole 4.1.1., to znamená, že se jedná o sporné řízení a ve věci je možné uzavřít soudní smír.

6.2.1.2 Žalovaný se nedostaví k přípravnému jednání bez omluvy Tento předpoklad je také velmi podobný tomu uvedenému k rozsudku pro zmeškání dle § 153b o. s. ř. Žalovaný se může samozřejmě z jednání omluvit stejně jako při předvolání k prvnímu jednání.

6.2.1.3 Řádné doručení žaloby a předvolání Žaloba a předvolání jsou třeba doručit žalovanému do vlastních rukou (náhradní doručení je vyloučeno), v tomto případě je dáno, že minimálně s dvacetidenním předstihem přede dnem konání. Je to dvojnásobně dlouhá doba pro žalovaného, aby se s žalobou seznámil a připravil se na jednání.

35



30

6.2.1.4 Poučení Stejně jako v ostatních případech je třeba, aby soud dostatečně poučil žalovaného o možných následcích jeho nečinnosti v podobě nedostavení se k přípravnému jednání. V případě, že jsou výše uvedené podmínky splněny, nebyla vydána výzva dle § 114b o. s. ř. a žaloba nemá vady, pro které by ji musel soud odmítnout, nastává fikce uznání nároku žalobce. Jinak tomu může být jen v případě, kdy se k přípravnému jednání nedostaví ani jedna z procesních stran, za takové situace dojde k zastavení řízení.36 Obrovský rozdíl mezi nedostavením se k přípravnému jednání a prvnímu jednání ve věci je možnost odstranit nepříznivé následky v případě kontumačního rozsudku, který lze na návrh žalovaného zrušit, pokud je schopný prokázat, že se tak stalo z omluvitelného důvodu. Nic podobného však úprava rozsudku pro uznání nezná.

6.2.2 Předpoklady vydání rozsudku pro uznání dle § 114b o. s. ř. Platí zde obdobné předpoklady jako ve výše uvedených případech:

6.2.2.1 Povaha věci nebo její okolnosti Při posouzení povahy věci je v zásadě třeba vycházet ze skutečnosti, zda bez toho, aby soud znal, jak o nároku žalobce smýšlí žalovaný, bude či nebude možné připravit se na samotné jednání ve věci tak, aby v něm v ideálním případě bylo možné rozhodnout. Obvykle by se nemělo jednat o zcela jasný a jednoduchý případ, ale o případ právně nebo skutkově složitější. Kvalifikovanou výzvu je možné využít i v situaci, kdy již byla vydána výzva dle § 114a odst. 2 písm. a), ale ta zůstala bez odpovědi ze strany žalovaného. Toto ustanovení je také spojeno s rozhodnutím ve formě platebního rozkazu nebo jeho elektronické verze.

36


vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, k § 114c.

31

Jeho účelem je zabránit průtahům v řízení, způsobených podáním odporu a tedy následným zrušením platebního rozkazu. Aby soud urychlil řízení, může vydat tuto takzvanou kvalifikovanou výzvu. Určitá odlišnost je navázána na evropský platební rozkaz, kdy v návrhu může být stanoveno, že v případě podání odporu se nemá pokračovat v řízení.37 Musí se opět jednat o sporné řízení a ve věci je možné uzavřít smír. Zároveň je zde předpoklad k výše uvedeným situacím, že se ve věci nekonalo přípravné ani první jednání

6.2.2.2 Řádné doručení žaloby a výzvy Zákon v tomto případě také stanoví povinnost doručit tuto výzvu do vlastních rukou a to nejdříve spolu s žalobou, i zde je náhradní doručení vyloučeno. V situaci, kdy je o věci rozhodnuto platebním rozkazem, soudci vzhledem k častým potížím s doručováním využívají možnost, že přímo do platebního rozkazu přidají tuto výzvu pro případ, že žalovaný podá odpor proti tomuto rozhodnutí.

6.2.2.3 Nesplnění povinnosti stanovené výzvou Lhůta pro vyjádření nesmí být stanovena kratší než 30 dní od doručení. Žalovaný musí uvést, zda žalobcův nárok uznává nebo pokud ne, tak je povinen sdělit dle § 114b odst. 1 o. s. ř. rozhodné skutečnosti, připojit listinné důkazy a případně označit další důkazy pro popření tohoto nároku. Pokud žalovanému ve vyjádření v rámci lhůty brání vážné překážky, je povinen tyto skutečnosti sdělit soudu. Toto sdělení ohledně vážného důvodu, aby se zabránilo vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání, je třeba učinit během lhůty určené k vyjádření. Touto otázkou se zabýval například Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí publikovaném pod R 21/2006. Došel zde k závěru, že i když žalovaný soudu sdělí, že nárok uplatněný žalobcem neuznává a vylíčí rozhodné 37



32

skutečnosti před vydáním rozsudku pro uznání, ale po uplynutí ve výzvě stanovené lhůty, nastane přesto fikce uznání. Zabránit tomu může žalovaný, pouze pokud během lhůty k vyjádření oznámí soudu nějaký závažný důvod, který mu v tom brání a následně ho i prokáže.38 Procesní postavení žalovaného nepodpoří při zmeškání lhůty stanovené ve výzvě ani opožděné vyjádření, kde výslovně nárok žalobce popírá, a to i pokud ještě nedošlo k vydání rozsudku pro uznání. Vydání takového rozhodnutí na základě fikce uznání je pak v jasném rozporu se skutečností. Této situace se týkal i nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 91/06, kdy k tomuto uvedl: „Byla-li za řízení stanovena účastníkovi lhůta, v níž má provést stanovený procesní úkon, a spojuje-li zákon s jeho zmeškání určité, zřetelně formulované právní následky, nemůže být v rozporu s právem na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) postup soudu, kterým s těmito následky spojuje procesní opatření, jež zákon předjímá. Jestliže se soudy důsledně pohybovaly v zákonném rámci a respektovaly zákonem stanovené podmínky výzvy podle § 114b o. s. ř., nelze mít vydání rozsudku pro uznání (ve smyslu §114b odst. 5, § 153a odst. 3 o. s. ř.) za výraz „přepjatého formalismu“ani za rozporné s pravidly spravedlivého procesu.“ Toto vyjádření Ústavního soudu se mi nejeví jako správné, vyplývá z něj, že pokud soud postupuje podle zákona, nemůže být jeho postup v rozporu s právem na spravedlivý proces. Ústavní soud však vůbec nevzal v potaz možnost, že již samotný zákon může být rozporu s tímto právem, což v případě vydávání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání je určitě k diskusi. V tomto nálezu dále Ústavní soud zopakoval výše uvedený názor Nejvyššího soudu, že uplynutí stanovené lhůty bez toho, aby se žalovaný vyjádřil, zakládá procesní stav uznání nároku a nezáleží na dalších skutečnostech, jako je například opožděné vyjádření žalovaného. Není již možné tento stav změnit a soud tedy vydá rozsudek pro uznání.39 V případě, že žalovaný se sice k výzvě vyjádří, a to ve smyslu, že nárok žalobce neuznává, ale neuvede rozhodné skutečnosti a/nebo neoznačí či 38

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2004,sp. zn. 29 Odo 268/2003.

39

Usnesení Ústavního soudu ze dne 16.11.2006, sp. zn. III. ÚS 91/06.

33

nepřipojí důkazy, může soud posoudit jeho vyjádření jako nedostatečné a následuje stejná sankce, jako kdyby výzvu ignoroval.40 Rozsudek pro uznání je tedy opět vydáván při vědomí soudu, že je toto rozhodnutí v rozporu se skutečným stavem. Soudy již řešily velmi zajímavé situace, týkající se vyjádření ke kvalifikované výzvě, a to například Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 3999/2007, kdy žalovaný sice odeslal zásilku soudu, byl schopný tuto skutečnost prokázat, ale tato zásilka se ztratila během poštovní přepravy. Tedy soud měl za to, že se žalovaný nevyjádřil a rozhodl rozsudkem pro uznání. Nejvyšší soud však toto rozhodnutí zvrátil a dospěl k závěru, že v tomto případě fikce uznání nenastala.

6.2.2.4 Poučení Soud zároveň musí tohoto účastníka dostatečně poučit o následcích jeho nečinnosti a neuposlechnutí výzvy soudu, a to nejen o následku ve formě fikce uznání nároku, ale i o důsledcích této fikce v podobě rozsudku pro uznání.41 Jak bylo výše uvedeno, výzva dle § 114b nemá být vydána, pokud bylo ve věci nařízené přípravné jednání dle § 114c o. s. ř. nebo pokud se již konalo první jednání ve věci. Zákon spojuje s nevyhověním výzvě fikci uznání nároku, který uplatňuje žalobce, tímto je nahrazena nespornost skutkových tvrzení jako je tomu v případě vydání rozsudku pro zmeškání.42 Opět samozřejmě za předpokladu, že žalobní návrh je bezvadný a tedy není důvod k zastavení řízení. Soud zde rozhodne rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.

40


41

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 131/2002.

42



34

7 Předpoklady a následky zmeškání účastníka ve Španělsku Jak již bylo výše konstatováno, španělská právní úprava nezná rozsudek pro zmeškání jako samostatný druh rozhodnutí, to však neznamená, že by nedostavení

se

procesního

účastníka

nebo

jinou

jeho

nečinnost

nesankcionovala. Soud má téměř v kterékoli situaci možnost uložit pokutu za nesplnění povinnosti, ať už uložené zákonem nebo soudem. Výše pokuty se liší v závislosti na závažnosti porušení povinnosti. Například omluva k jednání soudu, která se ukáže jako smyšlená nebo nedostatečná, může pro účastníka či jeho zástupce znamenat pokutu do výše 600 EUR. Dvojnásobná pokuta přichází v úvahu například při odepření poskytnutí určitého důkazu vyžádaného soudem. Pořádkové pokuty může samozřejmě ukládat i český soud. V případě zmeškání přípravného jednání měly význam především před zavedením fikce uznání nároku do ustanovení § 114c, kdy neexistovala jiná hrozba sankce než pokuta. Fikce uznání nároku postihuje žalovaného obvykle mnohem více než pokuta, ale pokud nechce se soudem spolupracovat a pokud se jedná o osobu, od které nelze očekávat vymožení nároku žalobce, tak je pak v konečném důsledku pro žalovaného jedno, zda bude mít povinnost ještě uhradit pořádkovou pokutu. Pro žalobce v takovém případě znamená fikce uznání nároku, především urychlení rozhodnutí soudu a alespoň možnost v případě osoby vedoucí účetnictví daňově zohlednit celou neuhrazenou pohledávku. Dalším zásadní rozdíl je možné nalézt v případě úpravy doručování, zatímco je v české úpravě výslovně zakázáno náhradní doručení v případech, které jsou popisovány v této práci, španělská úprava naopak tento způsob nezakazuje, ba přímo povoluje, děje se tak prostřednictvím úředního věstníku daného

autonomního

společenství

(„Boletin

Oficial

de

la

Comunidad

Autonoma“).43 43

ORTIZ NAVACERRADA, S. El nuevo régimen del proceso civil en la Ley 1/2000, de 7 de enero.

Actualidad civil, 2000, č. 5.

35

7.1 Nečinnost žalovaného v případě vyjádření k žalobě Stejně jako je tomu v ostatních zemích, je dána možnost žalovaného vyjádřit se k nároku a vylíčení skutkových okolností uvedených v žalobě.

7.1.1 Řádné doručení žaloby Řádné doručení žaloby je jedním z hlavních předpokladů úspěšného průběhu řízení. Žaloba je prvním procesním aktem komunikace mezi soudem a žalovaným a bez něj nemají možnost dozvědět se o nároku žalobce ani bránit svá práva a své zájmy. K tomuto se již mnohokrát vyjádřil i španělský ústavní soud s tím, že pokud jsou s určitým úkonem spojeny negativní následky pro druhou stranu sporu, ale ta se o tomto úkonu nedozví, je zde porušeno ústavně zaručené právo na obranu spolu s právem na spravedlivý proces.44 Tyto judikaturní požadavky již byly zapracovány do civilního soudního řádu.45 Žalovanému je zákonem dána lhůta k vyjádření v délce dvaceti dnů od doručení. Nutno ještě podotknout, že se takto děje jen v případech běžné žaloby (viz. Kapitola 3.3).

7.1.2 Nevyjádření se ve stanovené lhůtě Nesplnění této povinnosti má za následek možnost soudu považovat za to, že žalovaný mlčky souhlasí s nárokem uvedeným v žalobním návrhu. Vše záleží na posouzení soudce, ale i na tom, zda je možné žalobcovo vylíčení skutkových okolností považovat za ucelené a pokud svá tvrzení dostatečně podložil důkazy.46 Ani tato situace neznamená definitivní stav, žalovaný může vše napravit, pokud se dostaví k nařízenému jednání. Jedná se tak o vyvratitelnou domněnku. O možných důsledcích nečinnosti musí soud účastníka náležitě poučit.

44 Např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. 9/1981 a sp. zn. 22/1987. 45 Zákon Španělského království č. 1/2000, o civilním soudním řízení, ve znění pozdějších předpisů (Ley

de enjuiciamento civil), čl 166. 46

Rozsudek Oblastního soudu v Tarragoně ze dne 23.12.2004, sp. zn. 175/2004.

36

V České republice je doručení žaloby většinou doprovázeno výzvou žalovanému k vyjádření se. Záleží přímo na soudu, jaký způsob přípravy jednání zvolí, to se samozřejmě odvíjí i od uplatňovaného nároku a ucelenosti vylíčení skutkových okolností žalobcem v jeho žalobním návrhu. Španělská úprava se mi v tomto ohledu nezdá špatné řešení, kdy se automaticky, nezávisle na povaze věci, vyzve žalovaný k vyjádření a nesplnění této povinnosti znamená určitou sankci. Vyvratitelná domněnka je zde také na místě a umožňuje žalovanému dále účinně hájit svá práva, ať už zmešká vyjádření k žalobě z jakéhokoliv důvodu.

7.2 Nedostavení se k jednání 7.2.1 Řádné doručení předvolání Předvolání k přípravnému jednání či jednání ve věci musí být doručeno procesním stranám alespoň dvacet dní přede dnem nařízeného jednání.

7.2.2 Omluva Španělský civilní řád se poměrně obsáhle vyjadřuje k předvídaným případům nedostavení se k jednání a k tomu, které z nich mohou být dostatečným a uznatelným důvodem pro posunutí termínu jednání. Pokud je důvod, pro který se nemůže dostavit k jednání, účastníkovi či jeho zástupci známý už při obdržení předvolání, je povinen tuto skutečnost oznámit soudu do tří dnů, jinak se vystavuje možnosti udělení sankce ve formě pokuty. Nový termín jednání soud určí v nejbližším možném termínu v případě, že se nemůže dostavit zástupce účastníka a v situaci, kdy se nemůže zúčastnit sám účastník jen tehdy, kdy není zastoupen nebo se při daném jednání očekává jeho procesní aktivita, tedy například ho chce soud vyslechnout. Zajímavé je, že je přesně upraveno, jaké řízení má přednost, pokud nastane situace, kdy je jedna osoba jako právní zástupce předvolána ke dvěma jednáním ve stejný čas. První pravidlo říká, že přednost má trestní věc nezávisle na tom, kdy bylo o nařízení jednání rozhodnuto. Pokud se však jedná o dvě kauzy v civilním řízení, má přednost ta dříve nařízená, aby se předešlo

37

pochybnostem, zákon přímo stanoví, že k omluvě musí tento zástupce připojit kopii předvolání ke druhému jednání.47 Tato otázka není v českém civilním procesu výslovně řešena v zákoně, ale vyplývá judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2432/98 ze dne 25. května 1999), že přednost má to jednání, které bylo nařízeno dříve. Není třeba připojovat kopii druhého předvolání, i když je to asi vhodné, stačí pouze uvést, u kterého soudu se jednání koná, ve které věci a termínu. Dalším důvodem, který španělská zákonná úprava zmiňuje je možnost odložení jednání, pokud se na tom strany dohodnou. Nemůže však jít o dohodu, která není ničím relevantním zdůvodněna. V tomto případě by se mohlo jednat o situaci, kdy se strany pokouší dohodnout smír ve věci, ale potřebují více času pro diskusi o detailech této dohody. Zároveň zákon upravuje i důvody, pro které je možné omluvit jeho neúčast na jednání a které nebyly pro účastníka či jeho zástupce předvídatelné nebo nastaly ve chvíli, kdy už nebylo možné požádat soud o přeložení termínu jednání. Za tyto se explicitně považují následující: (i) Vyšší moc (ii) Nemoc, mateřství, smrt – pouze pokud nebylo možné předvídat48 (iii) Více současných jednání zástupce účastníka – například neočekávané jednání v trestním řízení Důvody pro zmeškání jednání je nutné okamžitě nebo co nejdříve je to možné ohlásit soudu a samozřejmě je třeba tento důvod prokázat.49

47

MACÍAS CASTILLO, A. Falta de intervención del Procurador en la Audiencia Previa, asistiendo la parte

con Abogado. Actualidad civil, 2010, č. 8. 48

K úmrtí v rodině se vyjádřil odvolací soud v Barceloně v rozsudku č. 14/2005, v tom smyslu, že chápe

zármutek rodiny, ale pokud smrt syna žalované nastala v červenci a soudní jednání se mělo konat v záři, pak toto není dostatečná omluva. Smrt v rodině je možné považovat za důvod k omluvě po dobu od úmrtí do pohřbu a případné doby na cestu. 49

ADÁN DOMÉNECH, F. Causas de suspensión de los juicios civiles. Actualidad civil, 2006, č. 12.

38

7.2.3 Nedostavení se k přípravnému jednání Nedostaví-li se žádná z procesních stran, soud zastaví řízení. Stejně tak se stane, pokud se k přípravnému jednání dostaví pouze žalovaný, který nevysloví zájem na tom, aby soud pokračoval v řízení a rozhodl tak o nároku žalobce. Nedostaví-li se k jednání žalovaný, nebrání tato skutečnost projednání žaloby, zákon s touto jeho nečinností nespojuje žádné přímé sankce, kromě možnosti uložit pokutu. Zmeškání přípravného jednání jistě zhoršuje pozici žalovaného, vzhledem k tomu, že se nemůže dále vyjádřit k nároku žalobce, jím tvrzeným skutečnostem a předloženým důkazům. Soud konstatuje nedostavení se k soudu („rebeldía“), které je třeba oznámit žalovanému a znamená pro něj to, že se již nemůže vyjádřit k etapám řízení, které již byly ukončeny, tedy například k otázkám projednávaným v přípravném řízení. Při porovnání s českou úpravou přípravného řízení je možné dospět k závěru, že španělská úprava je co do obsahu velmi obdobná v případě zmeškání přípravného jednání žalobcem, velmi se však odlišuje v situaci, kdy se nedostaví pouze žalovaný. Je otázkou, zda pokuta je dostatečnou sankcí. Českému zákonodárci se jevilo, že nikoli, jak vysvětlil v důvodové zprávě k novele č. 7/2009 Sb.

7.2.4 Nedostavení se k jednání ve věci Pokud se nedostaví obě procesní strany, soud konstatuje tuto skutečnost a dál se zabývá pouze vydáním rozhodnutí. V případě, kdy se dostaví pouze jedna ze stran (zákonná úprava nerozlišuje, zda žalobce či žalovaný), soud celou věc projedná a pokud je to možné vynese rozsudek. Rozhodnutí však není nutné učinit na místě při jednání, soud má dvacet dní na své rozhodnutí. V případě projednávání zjednodušené žaloby, kdy se ve věci nekoná přípravné jednání, ale pouze samotné jednání ve věci, se předvolání doručuje spolu s žalobou. Písemné vyjádření k žalobě také není součástí řízení. Děje se tak až během samotného jednání. Soud v předvolání žalovaného poučí, že pokud se nedostaví, bude při svém rozhodování vycházet ze skutkových tvrzení

39

žalobce. Soud v této situaci ani jinou možnost nemá, protože nezná tvrzení žalovaného. Pokud se k jednání nedostaví žalobce, je řízení zastaveno. Jak je z výše uvedeného patrné, tak jedině v případě projednávání zjednodušené žaloby je možné vidět jakousi kontumaci, pokud se nedostaví žalovaný. Nejedná se však o typický případ, kdy se užije domněnky (nebo fikce).

40

8 Předpoklady a následky zmeškání účastníka v Rakousku 8.1 Povaha řízení Pro obě situace, kdy lze vydat rozsudek pro zmeškání, platí, že tak není možné učinit v případě řízení o manželských věcech, v řízení o opravných prostředcích, při arbitráži, apod.50

8.2 Nevyjádření se k žalobě Pokud se žalovaný nevyjádří ve stanovené lhůtě k žalobě, může žalobce navrhnout soudu vydání rozsudku pro zmeškání. Opožděné vyjádření má být soudem vždy odmítnuto, a to ani do chvíle podání návrhu na vydání kontumačního rozsudku.51 Tato úprava může být považována za odporující zásadám procesní ekonomie vzhledem k tomu, že často dochází k podání odporu proti rozhodnutí soudu ze strany žalovaného a tedy soudní řízení se prodlužuje.52 Pokud žalobce nepodá návrh na vydání rozsudku pro zmeškání vůbec, nastává klid řízení a to nejdéle po dobu tří měsíců. Po uplynutí této doby přichází na řadu opět povinnost žalovaného vyjádřit se k žalobě. Hlavními

předpoklady

pro

vydání

kontumačního

samozřejmě bezvadnost žaloby, řádné doručení žaloby

rozsudku

je

spolu s výzvou

k vyjádření a s poučením a návrh žalobce na vydání rozsudku pro zmeškání. Zároveň samozřejmě platí, že soud bere v potaz důvodnou omluvu účastníka.

50

RECHTBERGER, W.; SIMOTTA D. Grundriss des österreichischen Zivilprozessrecht. Wien: Manz Verlag,

2009, s. 458 – 463. 51

Ustanovení § 396 ‐ Zákon č. 113/1895 ř. z., civilní řád soudní, v současném znění platném pro

Rakouskou republiku. 52

RECHTBERGER, W.; SIMOTTA D. Grundriss des österreichischen Zivilprozessrecht. Wien: Manz Verlag,

2009, s. 458 – 463.

41

Civilní soudní řád se k důvodům pro omluvu vyjadřuje velmi stručně, zmiňuje pouze působení vyšší moci a neodvratné důvody.53 Neplatí zde však žádná fikce uznání, ale pouze domněnka nespornosti vylíčení skutkových okolností v žalobě. Soud přezkoumává, zda tyto dostatečně odůvodňují nárok žalobce.

8.3 Zmeškání jednání Rakouský civilní procesní řád zná několik situací zmeškání jednání, která zhoršují procesní postavení strany a mohou vyvolat vydání rozsudku pro zmeškání: (i) Účastník se nedostaví do konce nařízeného jednání (ii) Účastník nehledě na výzvu soudce se k věci nevyjádří (iii) Účastník je vyloučen z jednání vzhledem k nevhodnému chování (iv) Účastník v řízení, kde musí být zastoupen advokátem, přijde bez advokáta (v) Účastník je nezpůsobilý jednat před soudem a nemá zástupce, což činí s cílem protahovat řízení Rozsudek pro zmeškání je možné vydat pouze za situace, kdy účastník zmešká jednání ve věci, aniž by předcházelo jednání, kde se již ústně k věci vyjádřil. Kontumační rozsudek se tedy nemusí týkat pouze prvního jednání, i když je to velmi pravděpodobné. Hlavní předpoklady jsou obdobné jako v první situaci, tedy splnění všech procesních náležitostí, tak aby věc mohla být projednána, řádné doručení předvolání spolu s poučením, zmeškání účastníka a návrh druhé procesní strany na vydání rozsudku pro zmeškání. Pro omluvu účastníka platí to samé, co pro zmeškání lhůty pro vyjádření se k žalobě.54

53

Ustanovení § 402 ‐ Zákon č. 113/1895 ř. z., civilní řád soudní, v současném znění platném pro

Rakouskou republiku. 54

RECHTBERGER, W.; SIMOTTA D. Lehrbuch des österreichischen Zivilprozeßrecht. Wien: Manz Verlag, 1984, s. 333 – 339.

42

Platí to stejné jako v České republice a jako v případě nevyjádření se k žalobě - soud má za to, že skutkové přednesy strany, která se k řízení dostavila, jsou nesporné, nejedná se zde o žádnou fikci uznání. Soud přezkoumává, zda přednesy strany, která navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, dostatečně podporují nárok žalobce či jeho popření žalovaným.

43

9 Předpoklady a následky zmeškání účastníka v Německu 9.1 Nevyjádření se k žalobě Pokud se žalovaný nevyjádří nesouhlasně k nároku žalobce ve lhůtě stanovené soudem, může žalobce navrhnout, aby soud rozhodl o jeho nároku bez ústního jednání. Takovýto návrh může být obsažen již v samotné žalobě. Nestane se tak však, pokud vyjádření žalovaného dorazí k soudu dříve, než je rozhodnutí podepsáno soudcem.55 Toto pojetí je velmi zajímavé a mohlo by být inspirací pro českou úpravu při zmírnění úpravy § 114b o. s. ř. Předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání se neliší od těch v jiných jurisdikcích, tedy řádné doručení žaloby spolu s výzvou a poučením, nedodání nesouhlasného vyjádření k žalobě během stanovené lhůty a návrh žalobce.56

9.2 Nedostavení se k nařízenému jednání Rozsudek pro zmeškání je možné, stejně jako v jiných zemích vydat pouze na návrh strany, která se k jednání dostavila. V případě německé úpravy, lze tento rozsudek vydat pouze, pokud se nedostaví žalovaný. Kontumační rozsudek je možné vydat, i když se žalovaný dostaví, ale z jakéhokoliv důvodu se k projednávané věci nechce vyjádřit.57 Soud ale stále musí přezkoumat, zda skutkový stav popsaný v žalobě dostatečně odůvodňuje nárok žalobce.

V opačném případě je žaloba

odmítnuta.58 Pokud se k nařízenému jednání nedostaví žalobce, je možné, aby

55

STOFFEL, A. Versäumnis urteil gegen den Beklagten im schriftlichen Vorverfahren nach

Verteidigungsanzeige? NJW, 1997. 56

FISCHER, K. Anerkenntnis‐ und Versäumnisurteil ohne mündliche Verhandlung. NJW, 2004.

57

HETTINGER, G. Zur Zulässigkeit des Antrags auf Versäumnisurteil im Anwaltsprozeß. NJW, 1991.

58

Ustanovení §331 ‐ Zákon Spolkové republiky Německo ze dne 30. 1. 1877 (RGBl.S. 83), civilní soudní

řád, ve znění pozdějších předpisů (Zivilprozessordnung).

44

žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. V porovnání s českou úpravou, zde neexistuje žádná fikce dispozitivního úkonu žalobce.59 Předpoklady jsou typické – řádné doručení žaloby a předvolání k jednání, nedostavení se procesní strany a návrh druhého účastníka. Jednou ze zajímavostí je rozlišování pravého a nepravého rozsudku pro zmeškání, oba stojí na obdobných předpokladech – zmeškání žalovaného a návrh žalobce na vydání rozhodnutí, který si může vybrat. Rozdíl je v obsahu rozhodnutí, kdy nepravý rozsudek pro zmeškání obsahuje stejné odůvodnění jako běžný rozsudek a je založen na veškerém spisovém materiálu, tedy ne pouze na domněnce nespornosti skutkových tvrzení žalobce. Také se tak bere, co do možnosti využití opravných prostředků.60

59

Ustanovení §330 ‐ Zákon Spolkové republiky Německo ze dne 30. 1. 1877 (RGBl.S. 83), civilní soudní

řád, ve znění pozdějších předpisů (Zivilprozessordnung). 60

Ustanovení § 331a ‐ Zákon Spolkové republiky Německo ze dne 30. 1. 1877 (RGBl.S. 83), o civilní

soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (Zivilprozessordnung).

45

10 Možnosti dalšího postupu Po vydání rozsudku pro zmeškání má žalovaný několik možností v závislosti na okolnostech: i. Návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání ii. Odvolání V úvahu přicházejí samozřejmě i mimořádné opravné prostředky. Explicitně jsou zmíněny rozsudky pro zmeškání, případně rozsudky pro uznání, v občanském soudním řádu v souvislosti s obnovou řízení.

10.1 Návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání Je-li vydán rozsudek pro zmeškání, ale žalovaný prokáže, že jednání zmeškal z omluvitelného důvodu, může soud na jeho návrh toto rozhodnutí zrušit.

10.1.1 Omluvitelný důvod Soud v případě návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání zkoumá to, zda důvody, proč žalovaný zmeškal jednání, jsou oprávněné a nešlo jim předvídat. To znamená, pokud žalovaný předem věděl, že se k soudu nebude moci dostavit, měl doručit soudu omluvu (jak bylo výše uvedeno, lze i telefonicky). Důvod musí především objektivní, tedy takový, který zabrání žalovanému dostavit se k jednání, i když tak mínil učinit, ale nemusí se jednat pouze o vis maior nebo překážky zaviněné třetími osobami.61 To, že si žalovaný špatně

61

Více k tomu v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.6.1998, sp. zn. 21 Cdo 672/98: „Po

žalovaném, který se hodlá k jednání soudu včas dostavit, nelze spravedlivě požadovat, aby nesl tyto pro něj nepříznivé následky, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu zabrání se jednání zúčastnit. Tato překážka nebo jiná okolnost ‐ má‐li být důvodem pro zrušení rozsudku pro zmeškání podle ustanovení § 153b odst. 4 o.s.ř. ‐ musí představovat "omluvitelný důvod"; příčina toho, proč žalovaný zmeškal první jednání ve věci, tedy musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci omluvit). Omluvitelným důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale i okolnosti žalovaným omluvitelné (za důvod ospravedlňující zmeškání jednání). Za omluvitelný důvod, pro který žalovaný

46

přečetl předvolání a na základě toho se domníval, že se jde o jednání v jiné věci, kde byl zastoupen advokátem, není omluvitelným důvodem.62 Nejvyšší soud se dále vyjádřil ke spíše úsměvné argumentaci žalované, že dalším důvodem pro zmeškání jednání byla dovolená jednatele (ne v době doručení žaloby a předvolání). Nestačí jen tvrzení, že zde byl určitý omluvitelný důvod, žalovaný je též povinen ho prokázat.

10.1.2 Náležitosti návrhu Tento návrh musí žalovaný podat v době mezi vydáním rozsudku pro zmeškání a dnem, kdy tento nabude právní moci. Pokud soud shledá důvod, pro který žalovaný zmeškal předchozí jednání ve věci, jako dostačující, zruší rozsudek pro zmeškání usnesením a nařídí další jednání v této věci. Při rozhodování o návrhu na zrušení kontumačního rozsudku se soud nezaobírá jinými námitkami a nepřezkoumává, zda byly splněny podmínky pro vydání tohoto rozhodnutí.63 Z povahy věci plyne, že další jednání již nebude první nařízené ve věci a tudíž nelze vydat rozsudek pro zmeškání v případě, že se žalovaný bez včasné omluvy nedostaví. Návrh na zrušení rozhodnutí nemůže podat žalovaný, který se sice včas omluvil z prvního jednání, ale soud důvody, které v omluvě uvedl, shledal nedostatečnými. Tento účastník řízení se pak může bránit odvoláním. zmeškal první jednání ve věci, je tedy třeba ve smyslu ustanovení § 153b odst. 4 o.s.ř. považovat jak takovou překážku (událost), která žalovanému objektivně (nezávisle způsobené či jinak zaviněné, jestliže je lze v dané situaci považovat za na jeho vůli) zabrání dostavit se včas k soudu (například zdravotní indispozice nebo zpoždění veřejného dopravního prostředku použitého k přepravě na jednání soudu), tak i okolnost žalovaným případně způsobenou nebo jinakzaviněnou, jestliže ji lze považovat ‐ zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka ‐ za omluvitelnou.“ 62


63

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2001, sp. zn. 20 Cdo 737/2000 a Usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 29. Června 2000, sp.zn. 20 Cdo 969/2000.

47

10.2 Odvolání Odvolání proti rozsudku pro zmeškání je značně omezeno, což vyplývá již z povahy rozsudku pro zmeškání, a ve své podstatě se vztahuje pouze k procesním náležitostem tohoto rozhodnutí. Jako odvolací důvod mohou posloužit pouze ty uvedené v § 205 odst. 2 písm. a):  Nesplnění podmínek řízení  Věcná nepříslušnost soudu  Vady v rozhodujícím orgánu Mimo tyto je odvolacím důvodem i nesplnění předpokladů pro vydání tohoto druhu rozhodnutí. V případech, kdy žalovaný podá zároveň návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání a odvolání, se dle ustanovení § 153b odst. 4 k odvolání nepřihlíží, pokud je rozhodnutí na základě návrhu zrušeno. Vzhledem k procením lhůtám, však pravděpodobně bude žalovaný nucen podat odvolání ještě před rozhodnutím o návrhu na zrušení. O odvolání nemůže být rozhodnuto dříve, než se soudy vypořádají s návrhem na zrušení tohoto rozsudku.64 Odvoláním nelze zpochybnit skutkový stav, který je založen na nesporných tvrzeních dle § 153b odst. 1 o.s.ř. ani se nelze odvolávat ve věcech dokazování. Odvolávat se nelze ani z důvodu, pro které je možno podat návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání dle ustanovení § 153b odst. 4 o. s. ř a naopak se ani nelze bránit tímto návrhem a zakládat jej na odvolacích důvodech. Jedním z možných odvolacích důvodů může být situace, kdy procesní strana tvrdí, že nebyly splněny předpoklady pro vydání tohoto rozsudku. Přezkoumání právního posouzení věci ze strany soudu, je samozřejmě možné ale také v tomto případě omezené, na to zda ze skutkových tvrzení žalobce opravdu vyplývá jeho nárok, který v řízení uplatňoval.65

64


65

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2001, sp. zn.20 Cdo 1547/99.

48

10.3 Zahraniční úpravy Ve Španělsku je možné se odvolat proti rozhodnutí soudu ve věci, kdy u projednávání nebyl žalovaný přítomen, ale nemůže využít jiné řádné opravné prostředky. Rakouský soudní řád má naopak poměrně podrobná pravidla pro opravné prostředky v případě napadení rozsudku pro zmeškání: a. Navrácení v předešlý stav b. Odpor („Widerspruch“) c. Odvolání Navrácení v předešlý stav se uplatní za situace, kdy procesní účastník zmeškal jednání či určitý procesní úkon kvůli nepředvídatelné a neodvratné události (např. autonehoda, silné náledí, náhlá nemoc). Účastník musí podat návrh soudu, kde se jednání mělo uskutečnit, do čtrnácti dnů od odpadnutí překážky. V tomto návrhu musí uvést, jaký závažný důvod mu zabránil, splnit jeho procesní povinnost. Pokud se jednalo o zmeškání procesního úkonu, musí ho soudu doručit spolu s návrhem na navrácení v předešlý stav. Není možné vyhovět žádosti, pokud po odpadnutí překážky, ještě existovala možnost, že daný procesní úkon mohl být učiněn nebo mohlo být alespoň požádáno o prodloužení lhůty k němu. Odpor proti rozsudku pro zmeškání je možné podat do čtrnácti dnů od jeho doručení a to pouze ze strany žalovaného, pokud je toho názoru, že nebyly splněny všechny zákonné podmínky pro vydání kontumačního rozsudku. Podání odporu se týká pouze kontumačních rozsudků vydaných po zmeškání odpovědi na žalobu. Posledním řádným opravným prostředkem je odvolání, to musí být podáno do čtyř týdnů po doručení rozsudku pro zmeškání. Je možné jej podat například, pokud nebylo účastníkovi řádně doručeno nebo je toho názoru, že žádné zmeškání nenastalo, případně pokud soudní řízení mělo vady.66

66

RECHTBERGER, W.; SIMOTTA D. Lehrbuch des österreichischen Zivilprozeßrecht. Wien: Manz Verlag,

1984, s. 333 – 339.

49

Při obraně proti vydanému rozsudku pro zmeškání je možné uplatnit námitky („Einspruch“), a to ve lhůtě dvou týdnů od doručení procesnímu účastníkovi. Dále je možné podat odvolání, pokud se účastník domnívá, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání.67 V případě takzvaného nepravého rozsudku pro zmeškání přichází v úvahu pouze odvolání, ovšem bez výše uvedeného omezení odvolacích důvodů.

67

HARTMANN, P. Einspruch gegen Versäumnisurteil: Begründungsfrist = Notfrist, auchbeiVerlängerung.

NJW, 1988.

50

11 Zhodnocení

pojetí

následků

zmeškání

v českém civilním procesu Zmeškání účastníka, které může znamenat vydání rozhodnutí ve věci, je

upraveno

v zásadě

dvěma

způsoby

v občanském

soudním

řádu.

Zákonodárce buď využil domněnky nespornosti skutkových přednesů žalobce, nebo fikce uznání nároku žalobce. Toto rozdílné pojetí nebylo nijak racionálně vysvětleno. Rozsudek pro zmeškání může postihnout pouze žalovaného. Dřívější úprava v civilním soudním řádu z roku 1895 naopak umožňovala jeho vydání pro obě procesní strany. To je první otázka – zda není porušena zásada rovnosti účastníků. Rovnost účastníků je zakotvena v Ústavě, a to v článku 96. Může se jevit jako porušení tohoto principu, to že zákonodárce spojuje přímé procesní následky jen se zmeškáním žalovaného. Na druhou stranu, je třeba přihlédnout k tomu, že žalobce již aktivitu a svůj zájem ve věci projevil a musel splnit všechny další procesní náležitosti. Další případy zmeškání žalovaného – nedostavení se k přípravnému jednání a nevyhovění výzvě dle ustanovení § 114b o. s. ř., řeší občanský soudní řád fikcí uznání nároku, což znamená obrovský rozdíl oproti uplatnění domněnky nespornosti skutkových tvrzení. Otázkou zůstává, co způsobilo rozdílný přístup v případě zmeškání prvního jednání ve věci a přípravného jednání. Sankce za zmeškání přípravného jednání se zdá být tvrdší – využití fikce uznání znamená mnohem horší pozici pro žalovaného co do možností obrany. Soud je obecně povinen rozhodnout podle skutečného stavu věci. V situaci uplatnění fikce uznání nároku lze v mnoha případech pochybovat, zda rozsudek pro uznání má nějaký základ ve skutečném stavu věci. Rozhodně se obecně nedá říci, že pokud žalovaný nepřijde k přípravnému jednání nebo se ve stanovené lhůtě nevyjádří k žalobě, znamená to, že souhlasí a nárok žalobce uznává.

51

Uplatnění fikce uznání nároku je i v rozporu s dispoziční zásadou. Z teorie a ze zákonné úpravy vyplývá možnost stran disponovat s řízením a s předmětem řízení, při kterém mají k dispozici různé prostředky k ochraně svých oprávněných zájmů a do určité míry se mohou rozhodnout, zda tak učiní. Žalobce tedy podává návrh na vydání rozhodnutí, ale poté může učinit úkon ve formě jeho zpětvzetí, to znamená, že soud řízení zastaví. Žalovaný na druhou stranu může například podat protižalobu nebo nárok žalobce uznat. Zákonodárce v návaznosti na požadavek přiměřené délky civilního řízení, které jinak předpokládá aktivitu procesních stran, přistoupil k nahrazení některých dispozitivních úkonů fikcí. K tomuto se váže i diskuse, zda je to vůbec možné. Prof. JUDr. Josef Macur

k tomuto uvedl, že stejně tak jak nelze

nahradil fikcí uznání nároku žalovaným, tak nelze ani nahradit fikcí samotné podání žaloby či uzavření smíru, což vyplývá z povahy dispozitivních právních úkonů. 68 Jiní autoři jsou však toho názoru, že v případě ustanovení § 114b o.s.ř. se nejedná o fikci, ale o nevyvratitelnou domněnku. A to z důvodů, že je v těchto případech pravděpodobné, že žalovaný nemá k návrhu žalobce co dodat. Vychází přitom z formulace zákonného ustanovení „…v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil všechny rozhodné skutečnosti a označil důkazy…“ Argumentací a contrario dochází autorka k závěru, že pokud se žalovaný nevyjádří, tak nárok žalobce mlčky uznává.69 S tímto názorem, však nelze zcela souhlasit. Pokud žalovaný již nemá co k žalobě uvést, ještě to neznamená, že ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá jeho nárok. Nezáleže na tom, k jakému názoru se přikloníme, protože dojdeme ke stejnému závěru, tedy že neexistuje důvod proč obdobné případy řešit různě. Zároveň je třeba připomenout, že rozsudek pro uznání se nepovažuje za sankci. 68



SEDLÁČKOVÁ, I. K článku profesora. JUDr. J. Macura: „Rozsudek na základě fikce uznání nároku podle

ustanovení § 114b o. s. ř. “. Bulletin advokacie. 2002, č. 6 – 7.

52

Dle mého názoru, by se zákonodárce měl zamyslet nad koncepčností úpravy § 114b a § 114c o. s. ř. Jistě by bylo vhodnější nahradit fikci uznání nároku domněnkou nespornosti skutkových přednesů, na základě kterých by se změnil i druh vydávaného rozhodnutí – všechny výše uvedené případy by mohly mít za následek rozsudek pro zmeškání. Tato změna by umožnila účastníkovi, kterému nyní hrozí fikce uznání nároku, i uplatnění nepředvídaného, závažného důvodu pro zmeškání. Mohl by požádat soud o zrušení rozsudku pro zmeškání. Pokud se podíváme do zahraničních úprav, stálo by jistě za úvahu, zda se neinspirovat německou úpravou, co se týká možnosti žalovaného odvrátit vydání rozsudku pro zmeškání, pokud doručí soudu své vyjádření k žalobě do momentu podepsání rozhodnutí soudcem. Co se dále týče německé úpravy civilního procesu, je zajímavá možnost žalobce navrhnout vydání takzvaného nepravého rozsudku pro zmeškání, za okolností, kdy spisový materiál poskytuje dostatečný základ pro posouzení nároku žalobce. Takové rozhodnutí je pak možné napadnout standardními opravnými prostředky bez limitace odvolacích důvodů. Zákonodárce by mohl zvážit i změnu fikce zpětvzetí žaloby dle § 114c a inspirovat se španělskou úpravou zmeškání přípravného řízení, kdy je řízení sice zastaveno, ale pouze pokud žalovaný netrvá na projednání a rozhodnutí věci. Z toho, co bylo v této práci uvedeno, jasně vyplývá, že využití fikce uznání nároku, je nekoncepční a v rozporu s obecnými zásadami civilního soudního řízení.

53

12 Závěr V této práci jsem se zabývala analýzou rozsudku pro zmeškání a souvisejících rozsudků pro uznání na základě fikce uznání nároku dle ustanovení §

114b a § 114c o. s. ř. Nejprve jsem zkoumala funkce

kontumačních rozsudků, poté jsem se věnovala situacím, kdy mohou být soudem využity a dále pak předpoklady pro jejich vydání. Zabývala jsem se také právní úpravou rozsudků pro zmeškání v minulosti. Nakonec jsem se soustředila na možnosti obrany proti vydaným kontumačním rozsudkům a rozsudkům pro uznání na základě fikce uznání nároku. Dále jsem se zaměřila na zahraniční úpravy zmeškání účastníka v civilním soudním řízení, a to na situace, které jsem analyzovala z pohledu českého civilního soudního řízení. Španělská úprava ovšem nezná rozsudek pro zmeškání jako samostatný druh rozhodnutí. Jako přímou sankci za nedostavení se k jednání nebo zmeškání vyjádření k žalobě stanoví většinou pouze pokuty. Jejich udělení je však plně v diskreci soudce. Inspirací pro českého zákonodárce by mohla být úprava zmeškání přípravného řízení žalobcem – v zájmu procesní ekonomie se řízení zastaví, pouze v případě, že proti tomuto postupu žalovaný nic nenamítá. Lze samozřejmě předpokládat, že žalobce uplatní svůj nárok znovu, a to pro soud i pro žalovaného bude znamenat opakování procesních úkonů. Naopak rakouskou úpravu ve své podstatě představuje zákon, který byl platný i pro území České republiky od roku 1895 do roku 1950. Odlišností oproti ostatním zemím, je uplatnění kontumačního rozsudku nezávisle na postavení procesní strany. Německá úprava civilního soudní řízení, obsahuje možnost žalovaného doručit soudu vyjádření k žalobě po uplynutí stanovené lhůty a přesto se vyhnout vydání rozsudku pro zmeškání, pokud se tak stane před podpisem rozhodnutí ze strany soudce. Toto ustanovení napomáhá rozhodnutí podle skutečného stavu věci a může být inspirací pro českého zákonodárce. V závěrečném zhodnocení jsem posoudila koncepčnost české úpravy, především z pohledu využití fikce uznání nároku. Došla jsem k závěru, že by bylo vhodné odstranit tuto fikci. Namísto ní by zákonodárce měl uvažovat o

54

sankci v podobě rozsudku pro zmeškání. Také konformita této úpravy s Ústavním pořádkem České republiky je značně diskutabilní.

55

13 Summary The aim of this diploma thesis is to analyze different situations during civil court proceedings when there is one of the parties in default. The Czech civil procedure code deals with those situations in a different manner – some of them are decided by a typical judgement by default while others are followed by judgement by acknowledgement. Then the specific situations together with the prerequisites for filing such decision are mentioned followed by a summary and short analysis of legal remedies. The work also focuses on civil court proceedings related to the default in Spain, Austria and Germany and compares them to the Czech legal arrangement. Default judgement is issued when the defendant does not appear in the first court hearing and the other party makes a proposal in respect of this decision. Of course there are more requirements such as proper delivery of the action and notice to appear together with information regarding the consequences of failure to appear. The court then considers the ground of action as presented by the plaintiff as they are non-contentious. In case that the statements of plaintiff sufficiently sustain the claim the court files the default judgement. However, for example in Germany it is not enough for the defendant to appear for the hearing but the law expects him to be active. On the other hand when the plaintiff does not appear in this situation the law does not apply any direct sanction. Czech law of civil procedure stipulates judgement by acknowledgement in a similar situation – failure to appear in preliminary procedure by the defendant. In this case the law is based on the fiction of acknowledgement. The sanction for the plaintiff for not appearing at the court is much less harming – the law states the fiction of withdrawal of the action followed by suspension of proceedings. The fiction of acknowledgement is also prescribed in case of not responding to the action when ordered by the court. In both cases described above the judgement by acknowledgement is released without any proposal and without considering the declarations of plaintiff.

56

The legislator decided without any rational explanation to apply different resolution on similar situations using either a presumption or a fiction. Substitution of act of acknowledgement, i.e. dispositive act, by a fiction is very controversial and leads to discussion among legal experts. This approach also makes differences in potential ways of defense against these court rulings. In case of issuance of judgement by default the defendant may file a request to the court in order to rescind the decision. The defendant has to prove that he or she missed the hearing because of unexpected but pardonable reason. On the other hand, in case of issuance of judgement by acknowledgement there is no such possibility. In both cases the party can appeal against this decision but the range of appealing grounds is very limited. It is necessary to point out that no other jurisdiction (from the analyzed ones) does operate with a fiction in case of failure of appearance or failure to respond. Actually, Spanish civil procedure code does not even use the typical judgement by default. Austrian and German law apply sanction in similar situations of default as the Czech law but only in form of judgement by default. This work ends with recommendations how to change the provisions dealing with default of one party. According to the opinion of the author the legislator should consider abolishing the legal fictions in respect of court ruling by judgement by acknowledgement as judgements by default would serve much better in these situations.

57

14 Použitá literatura Zákony 

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (Občanský soudní řád), v posledním účinném znění.



Zákon č. 113/1895 ř. z., civilní řád soudní, ve znění platném do roku 1950.



Zákon č. 113/1895 ř. z., civilní řád soudní, v současném znění platném pro Rakouskou republiku.



Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.



Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon Spolkové republiky Německo ze dne 30. 1. 1877 (RGBl.S. 83), civilní soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (Zivilprozessordnung).



Zákon Španělského království č. 1/2000, o civilním soudním řízení, ve znění pozdějších předpisů (Ley de enjuiciamento civil).

Judikatura 

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 1999, sp. zn. 15 Co 733/9.



Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.4.1998 ,sp. zn. 26 Cdo 732/98.



Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.9.1998, sp. zn. 2 Cdon 813/97.






Nález Ústavního soudu ze dne 25.6.1997, sp. zn. I. ÚS 63/96.






Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.8.2004, sp. zn. 21 Cdo 1109/2004.



Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.9.2003, sp. zn. 32 Odo 616/2003.

58






Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 14 Co 95/2003.






Nález Ústavního soudu ze dne 3.3.2005, sp. zn. II. ÚS 230/04.















Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16.1.2003, sp. zn. 12 Cmo 153/2002.





















Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 19 Co 95/2002.



Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.4.2006, sp. zn. 17 Co 487/2005.



Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 131/2002.



Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2006, sp. zn. 33 Odo 146/2006.



Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2005, sp. zn.29 Odo 1079/2003.



Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2010,sp. zn. 32 Cdo 3999/2007.




59



Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2001, sp. zn.20 Cdo 1547/99.






Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2001, sp. zn. 20 Cdo 737/2000.



Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. Června 2000, sp.zn. 20 Cdo 969/2000.



Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.6.1998, sp. zn. 21 Cdo 672/98.



Rozsudek Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky ze dne 18. června 1957 sp. zn. cz 275/57.






Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98. Obdobně i Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2001, sp. zn. 20 Cdo 2056/2000.



Rozsudek Nejvyššího soudu Např. 2 Cdon 1027/96 z 30. dubna 1997.









Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27.6.1994, sp. zn. 17 Co 237/94.



Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.12.1998, sp. zn. 15 Co 437/94.






Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2004 ,sp. zn. 29 Odo 268/2003.






Rozsudek Oblastního soudu v Barceloně ze dne 4.11.2005, sp. zn. 14/2005.



Rozsudek Oblastního soudu v Tarragoně ze dne 23.12.2004, sp. zn. 175/2004.

Literatura 

BUREŠ, J.; DRÁPAL, L.; KRČMÁŘ, Z.; MAZANEC, M. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. a II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006.



DAVID, L.; IŠTVÁNEK, F.; JAVŮRKOVÁ, N.; KASIKOVÁ, M.; LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009

60



RECHTBERGER, W.; SIMOTTA D. Grundriss des österreichischen Zivilprozessrecht. Wien: Manz Verlag, 2009.



HLAVSA, P. - STAVINOHOVÁ J. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno: MU, 2003.



KNAPP, V. Vědecká propedeutika pro právníky. Praha: Eurolex Bohemia, 2003.



KNAPP, V. Velké právní systémy: Úvod do srovnávací právní vědy. Praha: C. H. Beck, 1996.



LÜKE, B.; WAX, B. Münchener Kommentar zur ZPO, 3. Auflage, München: C. H. Beck, 2007



MACUR J. Zásada projednací v civilním soudním řízení. Brno: MU, 1997.



MACUR, J. Povinnost a odpovědnost v občanském právu procesním. Brno: MU, 1991.



MACUR, J. Důkazní břemeno v civilním soudním řízení. Brno: MU, 1995.



WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2006.

Články 

ADÁN DOMÉNECH, F. Causas de suspensión de los juicios civiles. Actualidad civil, 2006, č. 12.



BEZOUŠKA, P. Krátké zamyšlení nad rozsudky pro uznání a pro zmeškání. Právní rozhledy. 2004 č. 1.



DERKA, L. Poznámka k § 114b OSŘ. Soudní rozhledy. 2004, č. 10.



FISCHER, K. Anerkenntnis- und Versäumnisurteil ohne mündliche Verhandlung. NJW, 2004.



HAU,

W.

Zur

Rechtskraftwirkung

des

klageabweisenden

Versäumnisurteils. JuS, 2003. 

HARTMANN, P. Einspruch gegen Versäumnisurteil: Begründungsfrist = Notfrist, auchbeiVerlängerung. NJW, 1988.



HETTINGER, G. Zur Zulässigkeit des Antrags auf Versäumnisurteil im Anwaltsprozeß. NJW, 1991.



HORÁK, P. – HROMADA, M. Výzva k vyjádření podle § 114b OSŘ v soudní praxi a několik poznámek k připravované novelizaci občanského soudního řádu. Právní rozhledy, 2005, č. 3.

61



HORÁK, P. – HROMADA, M. Poučovací povinnost soudu I. stupně v nalézacím řízení sporném. Právní rozhledy 2003, č. 10.



JIRSA, J. Perspektivy českého civilního procesu. Právní rozhledy, 2008, č. 12.



JIRSA, J. Souhrnná novela občanského soudního řádu - příležitost ke změně. Právní rozhledy, 2009, č. 6.



LAVICKÝ, P., STAVINOHOVÁ, J. Sankce v civilním právu procesním. Právní fórum. 2008 č. 9.



LAVICKÝ, P. Zmeškání účastníka a fikce dispozičních procesních úkonů. Právní fórum. 2009, č. 10.



MACÍAS CASTILLO, A. Falta de intervención del Procurador en la Audiencia Previa, asistiendo la parte con Abogado. Actualidad civil, 2010, č. 8.



MACUR, J. Rozsudek na základě fikce uznání nároku podle ustanovení § 114b o. s. ř. Bulletin advokacie. 2002, č. 2.



MIKULCOVÁ, L. Povinnost tvrzení a důkazní povinnost po novele občanského soudního řádu. Právní rozhledy. 2003, č. 9.



MIKULCOVÁ, L. Nesporná tvrzení v civilním soudním řízení. Právní rozhledy, 2004, č. 13.



ORTIZ NAVACERRADA, S. El nuevo régimen del proceso civil en la Ley 1/2000, de 7 de enero. Actualidad civil, 2000, č. 5.



SEDLÁČKOVÁ, I. K článku profesora. JUDr. J. Macura: „Rozsudek na základě fikce uznání nároku podle ustanovení § 114b o. s. ř. “. Bulletin advokacie. 2002, č. 6 – 7.



STAVĚLÍK, P. Paradoxní důsledky současného pojetí aplikace § 114b OSŘ. Právní rozhledy. 2005, č. 8.



STOFFEL, A. Versäumnisurteilgegen den Beklagten imschriftlichen Vorverfahren nach Verteidigungsanzeige? NJW, 1997.



WINTEROVÁ, A. Rozsudek pro zmeškání, rozsudek pro uznání. Právní praxe. 1993.



WINTEROVÁ, A. Civilní soudní řízení opět jinak. Právní zpravodaj, 2008, č. 12.

62

Kontumační rozsudky v teorii a praxi

Recommend Documents