MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ V TEORII A PRAXI

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ V TEORII A PRAXI

JANA KOTĚŠOVCOVÁ MARTINA JANOUŠKOVÁ

OBSAH 1. Základní pojmy, historie a členění manažerského účetnictví 1.1. Základní pojmy manažerského účetnictví 1.2. Historie manažerského účetnictví 1.3. Manažerské a finanční účetnictví v jednotlivých zemích 1.4. Kdo je uživatelem účetních informací a jaké řeší úkoly 1.5. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi finančním a manažerským účetnictvím 1.6. Účetnictví manažerské, vnitropodnikové a nákladové 1.7. Členění manažerského účetnictví 1.8. Vnitropodnikové účetnictví – Významný nástroj vnitropodnikového ekonomického řízení 1.9. Časová a věcná shoda nákladů a výnosů ve vnitropodnikovém účetnictví 1.10.Vliv na hospodářské ukazatele 2. Náklady, klasifikace nákladů, evidence nákladů, manažerské pojetí nákladů, nákladové funkce, metody odhadu fixních nákladů 2.1. Náklady v účetním pojetí 2.2. Klasifikace nákladů 2.2.1. Druhové třídění nákladů: 2.2.2. Účelové třídění nákladů 2.2.3. Členění podle způsobu přiřazení nákladů na kalkulační jednici 2.2.4. Členění nákladů v manažerském účetnictví 2.2.5. Členění nákladů podle závislosti na změnách v objemy výroby 2.3.Střediska nákladová a hospodářská 2.4.Nákladové funkce 2.4.1. Metody odhadu fixních a variabilních nákladů 3. Kalkulace nákladů – všeobecný kalkulační vzorec, metody kalkulace, kalkulace dělením postupná, průběžná 3.1. Význam kalkulací 3.2. Typový kalkulační vzorec 3.3. Členění nákladů pro sestavení kalkulace 3.4. Způsob stanovení nákladů přímo na kalkulační jednici 3.5. Klasifikace metod kalkulace 3.6. Členění kalkulačních metod na kalkulace plných a variabilních nákladů 3.6.1. Kalkulace plných nákladů 3.6.2. Kalkulace variabilních nákladů 3.6.3. Retrográdní kalkulační vzorec 3.7. Členění kalkulačních metod podle způsobu přičítání režijních nákladů 3.7.1. Kalkulace dělením 3.7.1.1. Prostá kalkulace dělením 3.7.1.2. Stupňovitá kalkulace dělením 3.7.1.3. Kalkulace dělením s poměrovými čísly 3.7.2. Kalkulace přirážková 3.7.2.1. Metoda strojových přirážek 3.7.3. Kalkulace ve sdružené výrobě 3.7.3.1. Zůstatková ( odečítací) metoda kalkulace 3.7.3.2. Rozčítací metoda 3.7.3.3. Metoda kvantitativní výtěže 1

3.7.4. Rozdílové metody 3.7.4.1. Normová metoda 3.7.5. Kalkulace nákladů podle elementárních procesů 4. Plánování a rozpočtování 4.1. Úvod 4.2. Příprava rozpočtů 4.3.Časový harmonogram tvorby rozpočtu 4.4.Přístup k sestavení rozpočtu 4.5.Sestavování rozpočtu 4.6.Klasifikace rozpočtů 4.6.1. Jak by se měl rozpočet zachovat ke změnám v úrovni činností 4.6.2. Jak by měl rozpočet odpovědět na změny, které nastanou v průběhu 4.6.3. rozpočtovaného období ? 4.6.4. Jak by se měly projevit rozpočty minulých období v přípravě nového rozpočtu 4.6.5. Jak by měly být v rozpočtu zohledněny jednotlivé činnosti ? 4.6.6. Jakým způsobem rozpočet řídí částky režijních nákladů (výdajů) ? 4.7. Mechanika rozpočtování 4.7.1. Příprava dílčích rozpočtů a rozpočetní výsledovky 4.7.2. Příprava rozpočtu peněžních toků 4.7.3. Rozpočetní rozvaha 4.8. Metoda standardních nákladů a výnosů 4.8.1. Analýza odchylek 4.8.2. Odchylky struktury 4.8.3. Příčiny odchylek 5. Pracovní kapitál a jeho řízení 5.1. Určování vhodné výše pracovního kapitálu 5.2. Peněžní prostředky 5.3. Zásoby 5.4. Řízení pohledávek 5.5. Krátkodobé závazky 5.6. Analýza ziskovosti produktů a zákazníků 6. Měření výkonnosti podle středisek, řízení režijních nákladů 6.1. Organizační struktura podniku 6.2. Typy středisek 6.3. Sledování nákladů podle místa vzniku a podle odpovědnosti 6.4. Jednookruhová a dvouokruhová organizace účetnictví 6.5. Řízení režijních nákladů 7. Rozhodování o stávající kapacitě – bod zvratu 7.1. Rozhodovací úlohy nevyžadující vklady prostředků 7.1.1.Rozhodování o objemu výroby 7.2. Optimalizace sortimentu 7.3. Rozhodování vyrobit nebo koupit 8. Rozhodování o budoucí kapacitě -o investicích, vyžadujících další vklady prostředků 8.1. Klasifikace nákladů a výnosů z hlediska rozhodování 8.2. Metody hodnocení investic 8.2.1. Současná hodnota

2

8.2.2. Čistá současná hodnota (Net Present Value) NPV 8.2.3. Doba návratnosti 8.2.4. Průměrný výnos z investice 8.2.5. Index ziskovosti (Index Rentability) 8.2.6. Vnitřní výnosové procento (Internal Rate of Return) IRR 8.2.7. Srovnání čisté současné hodnoty a vnitřního výnosového procenta 8.3. Komplikace rozhodovacích úloh – časová struktura projektu 8.4. Diskontní sazba 8.5. Hodnocení z pozice akcionářů 8.6. Vliv okolního prostředí 8.6.1. Daňový štít 8.6.2. Působení inflace 9. Cenová rozhodování 9.1. Cenová pružnost (elasticita) poptávky 9.2. Citlivost jednotlivých činitelů rozhodovacích úloh 9.3. Stanovení směrné ceny 10. Strategicky orientované manažerské účetnictví, kalkulace cílových nákladů, životního cyklu, Activity Based Costing, JIT 10.1. Kalkulace cílových nákladů a kalkulace životního cyklu 10.1.1. Kalkulace cílových nákladů (KCN) 10.1.2. Kalkulace životního cyklu (Life Cycle Costing) 10.2. Řízení procesů pomocí metody ABC (Activity Based Costing) 10.2.1.Změny v podnikatelském prostředí 10.2.2.Strategicky orientované manažerské účetnictví 10.3. Metoda Just-in-Time (JIT) – moderní přístup k zásobování 10.3.1. Jaké jsou hlavní charakteristiky metody JIT? 10.3.2. Just in Time a řízení zásobovací činnosti Seznam literatury

3

1. Základní pojmy, historie a členění manažerského účetnictví 1.1. Základní pojmy manažerského účetnictví Účetnictví jako komunikační a informační systém Když dostanete list papíru popsaný čínskými znaky, možná se vám bude ten „rozsypaný čaj“ líbit. Pokud jej však nebudete chápat, a rozumět mu alespoň minimálně, nepřináší vám žádnou zprávu. Aby jste mu porozuměli, musíte se mu naučit, nebo si přizvat odborníka – překladatele. S účetní sestavou či účetní terminologií to může dopadnou podobně. Účetnictví je jazykem k předávání ekonomických informací. Aby jste mohli účetnictví používat a využívat, musíte tomuto jazyku porozumět.

Účetní normy pro regulované účetnictví Základními právními normami, upravujícími účetnictví v ČR, jsou zejména: Zákon o účetnictví 563/1991 Sb, ve znění pozdějších předpisů, účetní osnovy a postupy účtování, zákon o dani z příjmu, zákon o DPH, zákon o auditorech, obchodní zákoník a další.

1.2.

Historie manažerského účetnictví

Z původní výsledné kalkulace skutečných nákladů pro tvorbu ceny se časem vyvinul systém vnitropodnikového (provozního účetnictví). Dnes je kladem důraz zejména na využitelnost pro manažerské řízení. Samo označení „manažerské“ účetnictví souvisí s rozšířením pojmu management, tedy řízení vědecké. K první skutečně vědomé aplikaci teorie a principů managementu došlo nikoli v podniku, ale ve veřejném sektoru ve Spojených státech koncem 19. století, kde byla podle těchto principů provedena zásadní reorganizace americké armády. O několik let později v r. 1908, se objevil první „městský manažer“ ve městě Stowntown, stát Virginia, v oddělení politické moci, v městské radě státu. Když pak Tailor ve 30. letech 20. století formuloval zásady uplatňování vědeckého řízení (managementu), uvedl jako příklad nikoli podnik, ale kliniku. Ve 30. letech 20. století byly v USA principy managementu aplikovány jako úspěšná léčba na organizace federální vlády a teprve v 50. letech 20. století se principy a koncepce managementu začaly vědomě uplatňovat i v průmyslovém podniku General Electric. V souvislosti s oddělením přímého vlastníka podniku (např. akciové společnosti, akcionáři) od jeho řízení, váha profesionálního manažerského řízení podniku zásadně roste. Management, ale není vynálezem pouze americkým. Prvním známým manažerem novodobé historie byl náčelník štábu ponapoleonské, pruské armády. Tento manažer ještě pracoval pod pláštíkem starých titulů a ceremoniálů.1 1

HUNČOVÁ M., Manažerské účetnictví základy, Mirago, r. 1999

4

Etapy vývoje manažerského účetnictví 19. století – rozvíjí se průmysl a doprava, pro účely cenotvorby se propočítávají skutečné vlastní náklady Přelom 19. a 20. století - rozšiřuje se vyráběný sortiment, výroba se stává složitější. Rozvíjí se uplatnění normovacích metod (standard costing) a je řešen propočet režijních nákladů a propočet nákladů ve sdružené výrobě. 1910 – 1940 - Výroba se integruje do velkých celků, kapitál prorůstá mezipodnikově. Objevuje se potřeba členit náklady a výnosy střediskově. 1940 – 1980 - Značná část nákladů na výrobu se přesouvá do přípravné fáze výroby zejména vývoj a technická příprava tak, jak se rozvíjí zbrojní a elektrotechnický průmysl, výroba družic, informační systémy. Předvýrobní náklady jsou vnímána jako náklady strategické. Roste úloha rozpočetnictví, předběžných kalkulací a je řešena metodika kalkulací nákladů kusové a malosériové výroby. 80. léta 20. stol. a dále – Vzniká jednotný světový trh prakticky všech komodit, množí se skupinové podniky typu holding, optimální velikost podniku se zmenšuje, klesá počet řídících stupňů a dochází k decentralizace pravomoci, roste úloha trhu, nestačí již jen vyrobit, důležitější je prodat, sílí faktor času. Začíná převládat zpracování dat výpočetní technikou. V důsledku automatizace a robotizace rostou režijní náklady, záměna jejich fixní složka, a klesá jednicová mzda. Je nutno počítat s náklady na nehmotné aktivity. Dosavadní režijní propočty již nepostačují k zobrazení vlastních nákladů a hledají se tedy nové techniky kalkulace např. metoda Aktivity Based Costing, (procesní analýza), Value Based Management (řízení na základě hodnot), Metoda cílových nákladů, Metoda Just in Time apod. Zdůrazňuje se úloha informací z vnitřního účetnictví a kalkulací pro řízení podniku. V rámci manažerského a zejména odpovědnostního řízení dnes stoupá význam psychologických a dalších nefinančních, často nekvantifikovatelných aspektů.2

1.3. Manažerské a finanční účetnictví v jednotlivých zemích V Evropě bylo a je účetnictví sférou silného legislativního vlivu státu, v anglo-americké oblasti je naopak účetnictví tradičně záležitostí práva zvykového. (viz. Účetní direktivy EU a mezinárodní účetní standardy a US GAAP.) V této souvislosti se v Evropě zdá být vnitřní podnikové účetnictví víceméně záležitostí interní, v oblasti anglo-americké však záležitostí vysoce důvěrnou. Souvisí to úzce s mírou státní regulace hospodářství. V Evropě podnikatelé hledají volný kapitál zejména jako úvěr a peněžní ústavy při ověřování návratnosti mohou chtít nahlížet i do informací interních, v anglo-americké oblasti jsou zdrojem volného kapitálu nejčastěji burzy cenných papírů a ty udávají účetnictví tón, který všichni respektují. 2

HUNČOVÁ M., Manažerské účetnictví základy, Mirago, r.1999

5

Česká republika Rozvoj průmyslu v Českých zemích dosáhl vysoké úrovně již za Rakouska Uherska a obraz u zemí jako jsou Ameriky a Evropy vydržel v očích zahraničí ještě do 2. světové války. S tímto faktem souvisela i dobrá úroveň účetnictví včetně vnitropodnikového (viz. např. Tomáš Baťa – kalkulace, účtování o výrobcích a dílnách, individuální účty). V období centrálně plánovaného hospodářství upadl zájem o účetnictví a to se stalo na čas zejména účetní evidencí. Techniky normování, kalkulací čí účtování o útvarech si však přesto udržely dobrou úroveň. Spojené státy americké Pokud byla uplatňována ochranářská politika a ekonomika byla ve fázi konjunktury, potřeba kalkulovat a budovat vnitřní účetnictví byla malá. Jakmile však došlo k otevření trhu japonské konkurenci, situace se prudce změnila a kalkulace i manažerské účetnictví zažilo svou renesanci a rozvoj. Nové technologie spojené s růstem rozsahu režijních, tj. fixních nákladů vedly k potřebě změnit metody propočtu vlastních nákladů (metoda ABC, atd.) a metody normování, zvýšila se cena informací. Namísto přiřazování nákladů k objemu produkce,či její jednici, sílí význam sledování nákladů podle odpovědnosti a příčiny jejich vzniku. Informace z manažerského účetnictví jsou určeny řídícím pracovníkům na všech úrovních. Rozvíjí se integrované informační systémy. Velká Británie V souladu s tradicí je manažerské účetnictví důvěrnou záležitostí firmy, je určeno řídícím pracovníkům k rozhodování a řízení. Je preferována srozumitelnosti informací, přesnost kalkulací, objektivita a přizpůsobitelnost potřebám konkrétní výrobní či nevýrobní firmy. Namísto integrovaných informačních systémů se vylepšují spíše důležité podsystémy v návaznosti na související disciplíny (skladové hospodářství, statistika, operační výzkum a podobně). Jako v celé anglo-americké oblasti není účetnictví regulováno státem, ale je záležitostí tradice a soukromoprávních institucí. Japonsko Tato země má některé specifické tradice, jako je systém celoživotního zaměstnání v jedné firmě, relativně vysoká spoluúčast zaměstnanců na akciovém kapitálu a spolurozhodování, odlišná psychologie řízení a odměňování (vliv dlouhodobosti a flexibilita) Při využití informací pro řízení se věnuje vyšší pozornost nákladům, zejména režijním, než výnosům a zisku.m Velká pozornost je zde věnována nepeněžním ukazatelům např. času a jakosti. Při řízení se využívá týmové práce, kde je zastoupen i odborník na informace. Kalkulace jsou využívány především k propočtu limitních nákladů typu „ co trh ještě unese“. Oproti USA a západní Evropě se japonský systém jeví jako méně formální a více pružný. Celé účetnictví je silně regulováno státem. Německo Silný vliv si donedávna udržovala tradiční koncepce nákladového účetnictví Kostenrechnung, jako účetnictví o nákladových druzích a o výkonech, z nichž jsou pak následně odvozovány ukazatele pro řízení středisek. Je zde silná vazba na účetnictví finanční, které je v SRN orientováno na daňové potřeby. Vystupuje pak nutnost důsledně prokazovat rozdíly mezi oběma okruhy účetnictví. Základní funkcí nákladového účetnictví je

6

poskytnou data o kusech a o čase. Rozborová činnost, analýza a využití dat pro řízení je pak odděleno a systémově zařazeno do okruhu podnikové ekonomiky. V rámci kalkulací se využívá matematických a statistických metod. V poslední době se vnitřní účetnictví amerikanizuje, jsou využívány metody propočtu příspěvku a úhradu Direkt Costing, rozdílové metody Standard Costing a na vyšší úrovni řízení se objevují při řízení ziskových středisek vnitropodnikové ziskové ceny. Vedle manažerského účetnictví se také rozvíjí systém řízení tj. „Controlling“. Celkově je německé účetnictví více regulováno státem.3

1.4. Kdo je uživatelem účetních informací a jaké řeší úkoly? Způsob zobrazení podnikatelského procesu v účetnictví je třeba diferencovat podle toho, kdo je uživatelem účetních informací a jaké rozhodovací úlohy řeší. Základním projevem této diferenciace je obsahové oddělení informací finančního a daňového účetnictví od účetnictví manažerského Finanční účetnictví – stát, banky, dodavatele, zákazníci Manažerské účetnictví – management firmy, vlastníci firmy, finanční ředitel

Jaké řeší úlohy? Stát potřebuje znát údaje o výkonech a nákladech podniku jako celku pro výpočet a kontrolu daňových povinností firmy – daň z příjmu, daň z přidané hodnoty, daň z nemovitosti, silniční daň, daň ze mzdy a spotřební daně. Management firmy, vlastníci firmy potřebují znát informace o skutečně vyprodukovaných nákladech a výnosech v měsíčním členění, rozčlenění nákladů, výnosů podle odpovědnostních hledisek - středisek, výkonů, výrobků, jaká je skutečná hodnota majetku firmy? Pohledávky, zásoby, hmotný majetek, finanční majetek. První vývojovou etapou a také podstatnou částí manažerského účetnictví je účetnictví nákladové, které je koncipováno bud jako výkonové, odpovědnostní, nebo procesně orientované účetnictví.

1.5. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi finančním a manažerským účetnictvím? a) Finanční účetnictví které sleduje informace za podnik jako celek a je určeno především pro externí uživatele např. daňové orgány, banky, je upravováno závaznými normami, je standardizováno. V ČR základní normou regulující finanční účetnictví je Zákon o účetnictví a účtové osnovy a postupy pro různé typy účetních jednotek. V současné době dochází k harmonizaci finančního účetního výkaznictví v rámci EU i celého světa. Z finančního účetnictví vychází daňové účetnictví a nákladové účetnictví. Jeho předpisy jsou závazné pro všechny účastníky. 3

HUNČOVÁ M., Manažerské účetnictví základy, Mirago, r. 1999

7

b) Manažerské účetnictví ( Management Accounting) tradiční nákladové účetnictví postupně přerostlo v manažerské účetnictví, které slouží bezprostředně pro efektivní řízení podniku a jeho vnitropodnikových útvarů a středisek. Využívá údajů finančního i nákladového účetnictví, kalkulací, operativní evidence, statistiky, používá statistických, matematických aj. metod a postupů. Jeho předmětem jsou nejen náklady, ale i výnosy a také cash flow. Zajišťuje soustavnou kontrolu někdy přerůstá v controlling a poskytuje podklady pro manažerské rozhodování. Je součástí manažerského informačního systému, který sám je součástí celkového informačního systému podniku Manažerské účetnictví (MÚ) – zobrazuje nejen externí, ale i interní vztahy mezi útvary, odděleními, členitost výrobního programu a může sledovat i procesy ve firmě. Slouží potřebám managementu firmy, pro kontrolu a plánování výsledků firmy, jeho členění je rozdílné podle požadavků firmy. O struktuře a využití MÚ si podnikový management rozhoduje sám ve vlastní pravomoci, „šije si ho na míru“.

Hlavní odlišnosti manažerského a finančního účetnictví • • •

• • •

Finanční účetnictví se zaměřuje hlavně na minulost, manažerské účetnictví by mělo dát podklady pro srovnání skutečnosti se žádoucím stavem, resp. pro vyhodnocení srovnávaných variant budoucího vývoje. Předmětem finančního účetnictví jsou hlavně externí vztahy celostně chápaného podniku a jeho okolí, manažerské účetnictví zobrazuje nejen externí, ale i interní vztahy mezi útvary a jejich procesy. S ohledem na to, že informace finančního účetnictví jsou přístupné i konkurenci, mají předkladatelé výkazů finančního účetnictví tendenci skrývat některé důležité informace „obchodního tajemství“ , mezi nimi hrají dominantní roli zejména faktory ovlivňující výsledky z prodeje. Manažerské účetnictví by naopak mělo dát o těchto výsledcích co nejpřesnější informace. Dobré manažerské účetnictví je účetnictvím odpovědnostních uzlů, každé vnitřní uznání výnosu předávajícího útvaru by mělo být souvztažně i převzetím nákladu nebo odpovědnosti za aktivum v odebírajícím útvaru. Základním, primárním zaměřením manažerského účetnictví je v této úrovni poskytnout co nejkvalitnější informace o faktorech ovlivňujících výši zisku. To se projevuje: - jednak v diferencovaném pohledu na způsob měření celkového skutečného a předpokládaného zisku - jednak ve snaze vyjádřit přínos jednotlivých výkonů, procesů, aktivit a útvarů k celkovému zisku a kvantifikovat variantní úrovně přírůstkového nebo oportunitního zisku.4

Tabulka 1 - Rozdíly mezi manažerským a finančním účetnictvím

ÚČETNICTVÍ: 4

MANAŽERSKÉ

FINANČNÍ

KRÁL B., Manažerské účetnictví, Management Press, 2003, ISBN: 80-7261-062-7

8

určení:

Interní

Externí

zájem:

maximalizace zisku

minimalizace daní

obsah:

vnitropodnikové a analytické účty

syntetické a analytické účty

pravdivost:

maximální

účelový princip opatrnosti

Časová orientace:

do budoucna

do minulosti

úprava:

šité na míru organizaci

regulované státem

charakter:

Důvěrné

Veřejné

jednotky:

hodnotové i naturální

Finanční

1.6. Účetnictví manažerské, vnitropodnikové a nákladové Souhrnným termínem manažerské účetnictví bývá označován soubor informací (zejména o nákladech), využívaných pro řízení hospodářského subjektu. Tento termín je relativně nový a pochází z anglo-americké oblasti Management Accounting a zdůrazňuje účel. Graf 1: Subsystémy Manažerského účetnictví

Manažerské účet. Finanční účetnictví

Nákladové Vnitropod účetnictví nikové úč. Kalkula ce

Vnitropodnikové účetnictví – jako pojem zde označujeme zejména tu část manažerského účetnictví, která pracuje klasickými účetními metodami na účtech MD/D. Protože slouží zároveň k přenosu účetních dat o ocenění vlastních výkonů do účetnictví finančního a tomto rozsahu podléhá účetní regulaci, tvoří zároveň spojovací můstek mezi účetnictvím manažerským a finančním. V širším pojetí však slouží plně potřebám manažerského řízení, zejména pokud pracuje s oceněním výkonů i na jiné úrovni, než jsou prosté vlastní náklady. Do roku 1952 se u nás používá pro VPU tradiční pojem provozní účetnictví a dodnes leckde přežívá. VPU je úzce spojeno s nákladovým účetnictvím a s kalkulacemi pro oblast výrobkové struktury (využívá hodnotové i naturální jednotky) často

9

i s rozpočetnictvím, prostřednictvím, kterého ukládá a kontroluje úkoly útvarům v hodnotovém vyjádření.

Nákladové účetnictví - bývá specifikováno jak účetnictví, zobrazující zejména data o nákladech. Jeho informace jsou zdrojem pro předběžné i výsledné kalkulace, které s náklady pracují (kalkulace pro výrobu, zásobování, skladové hospodářství, obrat zásob a podobně). Tento pojem je užíván zejména v německy mluvících zemích Kostenrechnung. Jeho původním úkolem bylo kontrolovat skutečné vlastní náklady s jejich využitím pro cenotvorbu.

1.7. Členění manažerského účetnictví Členit manažerské účetnictví můžeme podle formy, způsobu účtování a funkce. Tabulka 2: Členění manažerského účetnictví

Formy manažerského účetnictví

2. 1. Jednookruhové Dvouokruhové

a) Útvarově orientované

Funkce VPU

Zjištění stavu a změny zásob b) Výkonově orientované vytvořených vlastní činností, aktivace vlastních výkonů, ocenění c) Procesně orientované těchto činností Nástroj vnitropodnikového ekonomického řízení

I. Podle způsobu účtování: 1) Jednookruhová účetní soustava – tvoří se v analytické evidenci finančního účetnictví 2) Dvouokruhová účetní soustava - vytváří se v samostatném účetním okruhu při použití volných účtových tříd 8. a 9. třídy.

II. Podle orientace: • • •

Útvarově (střediskově) orientované manažerské účetnictví Výkonově orientované manažerské účetnictví Procesně orientované manažerské účetnictví

10

1.8. Vnitropodnikové účetnictví – Významný nástroj vnitropodnikového ekonomického řízení Manažerské účetnictví neplní jen úkoly, které na něj klade naše legislativa. Je také významným nástrojem vnitropodnikového ekonomického řízení. Požaduje se, aby evidence manažerského účetnictví poskytovala dostatečné množství informací o: a) Nákladech na jednotlivé výrobky a poskytované služby b) Hospodářských výsledcích vnitropodnikových útvarů (hospodářských středisek) a to zejména podle odpovědnosti za náklady a výkony c) Porovnává předem stanovené (plánované) náklady se skutečnými náklady a je tedy nástrojem pro řízení nákladů v účetní jednotce. Účetním obdobím v manažerském účetnictví je obvykle měsíc, ale účetní jednotka si může určit i kratší období např. dekádu.

1.9. Časová a věcná shoda nákladů a výnosů ve vnitropodnikovém účetnictví Mezi nejdůležitější zásady účetnictví patří zásada věrného zobrazení hospodářské a finanční situace podniku. Do hospodářského výsledku účetní jednotky se ke dni účetní uzávěrky promítají i náklady, které se sice týkají účtovaného období, ale nemají na druhé straně odpovídající výnosy z prodeje. Tato situace často nastává při účtování výroby, kdy vznikly náklady na výrobu určitého množství výrobků, které však nebyly všechny prodány. Neprodané výrobky jsou ve skladu hotových výrobků. Je třeba uvést do vzájemného souladu náklady na prodanou produkci a výnosy z prodané produkce. Může nastat situace: Tabulka 3: Časová a věcná shoda nákladů a výnosů ve VPU

Náklady

Výnosy

Náklady na prodanou Tržby z prodané výrobu výroby Náklady na neprodanou výrobu

?

Pokud bychom srovnávali tržby z prodané výroby se 11

Náklady na nedokončenou výrobu

všemi náklady, vzniká časový a věcný nesoulad. ?

Za výkon budeme považovat měřitelnou jednotku vytvořené hodnoty, na kterou jsme vynaložili měřitelné množství vstupů.

Výkony členíme na: • •

Externí výkony, které končí fakturací a následně tržbou Interní výkony představují výsledky pracovních procesů, jejichž využití nebo spotřeba probíhá v rámci podniku bez výsledného vlivu na celkové hospodaření podniku (nemají vliv na celkové vstupy a výstupy podniku). Sledování interních výkonů, jejich oceňování a účtování vytváří možnost měřit a hodnotit výsledky práce nižších vnitropodnikových útvarů, které nejčastěji nazýváme střediska.

Jakým způsobem dosáhneme věcné a časové shody nákladů a výnosů? 1) Úpravou nákladů – výnosy běžného období se ponechají v původní výši a upraví se náklady tak, aby se věcně vázaly ke stejným výkonům jako výnosy. Toto řešení je zavedeno zejména v anglosaské oblasti. Výnosům (Tržbám) přiřadíme jen ty náklady, které odpovídají tržbám daného období. Hovoříme o koncepci realizovaného hospodářského výsledku (anglosaský přístup). Jak to zajistíme? Náklady budeme účtovat na majetkové účty a do nákladů účtovat teprve v okamžiku realizace tržeb. Používá se např. v US GAAPU. 2) Úpravou výnosů – náklady běžného období se ponechají v původní výši a provede se úprava výnosů tak, aby se věcně vázaly ke stejným výkonům jako náklady. Je to koncepce vyprodukovaného hospodářského výsledku(kontinentální přístup).

Tato metoda měří celkový výkon podniku v daném období. Používá se u nás.

1.10. Vliv na hospodářské ukazatele Ukažme si vliv na hospodářské ukazatele na následujícím příkladu: Příklad 1:

Podnik vynaložil na výrobu 10 výrobků souhrnné náklady ve výši 100 tis. Kč. Osm z nich prodal za 120 tis. Kč. Zjistěte hospodářský výsledek, nákladovou a výnosovou rentabilitu podniku ve sledovaném období.

Účet zisků a ztrát

12

Náklady 100

Tržby 120 Změna stavu 20

Celkem N 100 Celkem Tržby 140 Zisk 40

1) Finanční účetnictví Rentabilita nákladů: Rentabilita výnosů:

Z/N x 100 = 40/100 x 100 = 40 % Z/T x 100 = 40/140 x 100 = 29 %

2) Manažerské účetnictví Rentabilita nákladů: Z/N x 100 = 40/80 x 100 = 50% Rentabilita výnosů: Z/T x 100 = 40/120 x 100 = 33% Správnějšího výsledku dostaneme z manažerského účetnictví, je potřeba upravit náklady, snížit je o náklady na nerealizovanou produkci a rovněž výnosy snížit o nerealizované výkony.

Příklad 2

Zjišťování Hospodářského výsledku na bázi druhového členění nákladů Firma BOTY vynaložila v měsíci únoru 2005 celkové prvotní náklady ve druhovém členění ve výši 330 000 000,- Kč. Náklady byly členěny následovně: Položka Spotřeba materiálu: Mzdy a pojištění: odpisy nakupované služby

částka 180 000 000 85 000 000 24 000 000 21 000 000

Celkem 310 000 000 S těmito náklady bylo vyrobeno 300 000 párů letních bot, prodáno v měsíci březnu bylo pouze 200 000 Výrobce bot měl na počátku měsíce února připraveno k prodeji 200 000 párů vycházkových bot, oceněných výrobními náklady na skladě ve výši 220 mil. Kč. ( 1 100 Kč/pár). V únoru všechny tyto výrobky prodal obchodníkům za tržní cenu 1 350 Kč/ pár. 1) Zjednodušeně znázorněte schéma účtování základních operací ve finančním účetnictví pro zjištění HV 2) Jaký je HV firmy BOTY v únoru 2005 a porovnejte ho s plánem, který byl stanoven Na 40 mil. Kč na 04 - 2005. 3) Zjistěte rentabilitu výnosů a porovnejte ji s rentabilitou výnosů plánovanou na r. 2005 která je ve výši 15%. ad.1: Zjednodušeně znázorněte schéma účtování základních operací ve finančním účetnictví pro zjištění HV.

13

1) Zúčtování skutečně vynaložených nákladů v druhovém členění 2) Převedení 300 000 párů dokončených výrobků na sklad 3) Vyskladnění 200 000 párů vycházkových bot 4) Faktura za prodané výrobky 200 000 párů Náklady na 1 pár na skladě = 1 100,- Kč Celkové náklady: 1 100 x 200 = 220 000 000 Cena za 1 pár = 1 350,- Kč Celkové výnosy: 1 350 x 200 = 270 000 000 Náklady na 1 pár v měsíci dubnu 2005 = 310 000 000 / 300 = 1033,30 Kč

Různé účty 1a) 112 - 180 000 000 1b) 33-34 - 85 000 000 1c) 07-08 - 24 000 000 1d) 321- 21 000 000

5. třída Náklady v druhovém třídění 601 Výnosy z prod.výkonů 4) 270 000 000

1a) 501- 180 000 000 1b) 52 - 85 000 000 1c) 551- 24 000 000 1d) 518- 21 000 000

311 Pohledávky

123 Hotové výrobky

4) 270 000 000

PZ: 220 000 000 2) 330 000 000

613 Změna stavu výrobků

3) 220 000 000

3) 220 000 000 2) 33000000

ad.2: Zobrazení HV ve finančním účetnictví Náklady účty 5. účtové skupiny

Celkové náklady Hospodářský výsledek

Výnosy Výnosy z 310 000 000 prodeje změna stavu výrobků 310 000 000 Celkové výnosy

Kč 270 000 000 110 000 000 380 000 000

70 000 000

Zobrazení HV v manažerském účetnictví Náklady

Kč

Výnosy

Kč

Náklady na 200 000 párů vycházkových bot = 200 000 x 1 100

Výnosy z prodeje 200 000 220 000 000 párů x 1350

270 000 000

Celkové náklady

220 000 000 Celkové výnosy

270 000 000

Hospodářský výsledek 50 000 000 Hospodářský výsledek firmy BOTY v manažerském účetnictví je v měsíci dubnu 2005 ve výši 50 mil. Kč, ve finančním účetnictví ve výši 70 mil. Kč. Vyššího výsledku ve finančním účetnictví bylo dáno snížením nákladů na 1 pár bot z 1 100,- Kč na 1 033,30 Kč. Plánovaná výše HV na 04-2005 ve výši 40 mil. Kč byla překročena jak v manažerském účetnictví tak ve finančním účetnictví, což je velmi pozitivní.

14

ad.3: Analýza rentability výnosů ve finančním účetnictví Výnosy z prodeje výrobků Náklady věcně a časově související s prodejem Hospodářský výsledek

380 000 000 Kč 310 000 000 Kč 70 000 000 Kč

Rentabilita výnosů

18%

Rentabilita výnosů v manažerském účetnictví Výnosy z prodeje výrobků Náklady věcně a časově související s prodejem Hospodářský výsledek

270 000 000 Kč 220 000 000 Kč 50 000 000 Kč

Rentabilita výnosů 19% Rentabilita výnosů firmy BOTY ve finančním účetnictví je ve výši 18%, v manažerském účetnictví je ve výši 19%. Obě hodnoty jsou vyšší než plánovaná roční rentabilita výnosů ve výši 15%, což je pozitivní trend.

2. Náklady, klasifikace nákladů, evidence nákladů, manažerské pojetí nákladů, nákladové funkce, metody odhadu fixních nákladů 2.1. Náklady v účetním pojetí Ekonomická teorie definuje náklady podniku: jako peněžně oceněnou spotřebu výrobních faktorů, která je vyvolána tvorbou statků.

Účetní pojetí nákladů: Účetními náklady je spotřeba hodnot v daném období zachyceném ve finančním účetnictví, která je potřebná k zajištění výkonů (výrobků a služeb). Ve finančním účetnictví se náklady vymezují jako úbytek ekonomického prospěchu, který se projevuje poklesem aktiv nebo přírůstkem dluhů a který v hodnoceném období vede ke snížení vlastního kapitálu (jiným způsobem, než je výběr kapitálu vlastníky).5 Náklady je nutné odlišit od peněžních výdajů, které představují úbytek peněžních fondů podniku (stavu hotovostí, peněz na účtech v bance) bez ohledu na účel jejich použití. Např.: - Nákup stroje je peněžním výdajem, ale není nákladem, náklady jsou až odpisy, kterými cenu stroje převádíme do nákladů, odpisy však nejsou peněžním výdajem. 5


15

-

Vyplacené dividendy jsou výdaji, nikoli však náklady. Předem placené nájemné je nákladem budoucích období i když bylo zaplaceno v jednom měsíci. aass

Náklady vždy musí souviset s výnosy příslušného období, musí být zajištěna věcná a časové shoda výnosů a nákladů s vykazovaným obdobím.

2.2. Klasifikace nákladů 1) Druhové členění nákladů - podle druhů ekonomických zdrojů je záležitostí finančního účetnictví, podle účtové třídy 5. (Spotřeba materiálu, energie, cestovné, náklady na reprezentaci, mzdové náklady , daně, odpisy, úroky, tvorby rezerv, opravných položek) 2) Účelové – podle účelu vynaložení nákladů • Střediskové – podle odpovědnosti • Výkonové – podle druhu výrobku, nebo výkonu • Procesní – podle typu procesu 3) Kapacitní – třídí náklady podle vztahu k objemu výkonů na: • Fixní náklady • Variabilní náklady - které jsou podkladem pro optimalizaci marže. 4) Podle původu nákladů (manažerské) třídění d) Externí (prvotní) jsou náklady, které vstupují do podniku zvnějšku e) Interní (druhotné) představují spotřebu vlastních výkonů, vznikají složením již dříve vynaložených nákladů 5) Kalkulační členění • Jednicové • Režijní 6) Manažerském účetnictví člení náklady dále na: • Oportunitní • Explicitní • Implicitní • Relevantní • Irelevantní • Utopené (sunk cost)

2.2.6. Druhové třídění nákladů Odpovídají na otázku: Co bylo spotřebováno? Spotřeba surovin a materiálu, odpisy, mzdové a ostatní osobní náklady, finanční náklady , náklady na externí služby apod. 16

Podrobnější druhové třídění je uplatněno např. ve výkazu zisků a ztrát, nebo v účtové osnově, v 5. účtové třídě. Je důležité pro finanční účetnictví a pro finanční a jiné analýzy – výpočet zisku, ukazatele hodnoty přidané zpracováním, analýzy dílčích nákladovostí. Druhové třídění člení náklady např. na náklady jako: • • • • • •

Spotřeba materiálu Odpisy Mzdové náklady Finanční náklady Služby apod.

Základní význam druhového členění nákladů spočívá v tom, že je informačním podkladem pro zajištění proporcí, stability a rovnováhy mezi potřebou těchto zdrojů v podniku a vnějším okolím, které je schopno poskytnout. Mělo by dát odpovědi na otázky, od koho, kdy a jak musí podnik zajistit materiál, energii, ostatní externí výkony a služby a další ekonomické zdroje.6 Další způsob třídění nákladů je podle toho, kde vznikají, zda uvnitř podniku, nebo mimo podnik. Podle tohoto hlediska členíme náklady na: a) externí, prvotní, které vznikají stykem podniku s jeho okolím, nebo s jeho zaměstnanci. b) druhotné, interní náklady vznikají spotřebou vnitropodnikových výkonů např. výrobou elektrické energie pro vlastní spotřebu.

Racionalizační opatření v oblasti členění nákladů podle jednotlivých druhů Jakým způsobem členíme náklady podle jednotlivých druhů? Tabulka 4 – Hlediska členění nákladových druhů 7

Hlediska členění nákladových druhů

Způsob třídění

Výrobní faktory

pracovní a provozní prostředky, materiál, lidská práce, informace

Druhové členění Podnikové činnosti Nositele nákladů (kalkulační jednice) Zaměstnanost (kapacita)

spotřeba materiálu, služby, mzdové náklady, odpisy apod. výroba, odbyt, správa jednicové a režijní náklady fixní a variabilní náklady

6 7

KRÁL B., Manažerské účetnictví, Management Press, 2003, ISBN: 80-7261-062-7 LANG H., Manažerské účetnictví teorie a praxe, C.H.Beck, Praha, 2005, ISBN: 80-7179-419-8

17

Možnosti evidence Původ

Účetní a kalkulační náklady externí a interní náklady

Evidence nákladů podle jednotlivých druhů – výchozí body pro racionalizační opatření Tabulka 5 - Evidence nákladů podle jednotlivých druhů8

Příklady druhů nákladů Náklady související se skladováním, odpisy skladových budov, odpisy skladového zařízení, odpisy dopravních prostředků, mzdy pro pracovníky skladu, elektrický proud a náklady na vytápění skladu, pojištění skladu Náklady na komunikaci - odpisy telefonního zařízení, náklady na telekomunikační poplatky, náklady reklamního oddělení

Možná racionalizační opatření

Just in Time - produkce, vyhodnocení skladových karet a výdejek materiálu

Leasing zařízení, elektronické zpracování dat - dohled a vyhodnocení, outsourcing, management buy-out

Náklady vozového parku - odpisy Funkční vyčleňování, management vozidel, spotřeba pohonných hmot, vozového parku opravy vozidel, pojištění vozidel Náklady na obchodní cesty náklady na jízdenky a letenky, náklady na pronájem aut, náklady na ubytování

Funkční vyčleňování, management cestovních nákladů

Náklady budov - náklady na odpisy, náklady na elektrický proud Funkční vyčleňování, Facility a vytápění, náklady na opravy a Management údržbu, náklady na ochranu objektu a správa domu Ekologické náklady - náklady na elektrický proud, vodu a odpadní vody, náklady na odstraňování a odvoz odpadu

Ekologický audit

2.2.7. Účelové třídění nákladů 8

LANG H., Manažerské účetnictví teorie a praxe, C.H.Beck, Praha, 2005, ISBN: 80-7179-419-8

18

Členění: a) Podle místa vzniku a odpovědnosti, tj. podle vnitropodnikových útvarů a středisek b) Podle výkonů tj. podle druhů výrobků, služeb, nebo zakázek, projektů

a) Podle místa vzniku a odpovědnosti Odpovídá na otázku: „Kde náklady vznikly a kdo je odpovědný za jejich vznik? Je to třídění nákladů podle vnitropodnikových útvarů.9 Náklady členíme je dále na: -

Náklady výrobní činnosti - náklady hlavní, pomocné, vedlejší, přidružené Náklady nevýrobní činnosti - na správu, na ekonomiku, na marketing, na personalistiku, na informatiku, zásobování, odbyt

Výrobní náklady můžeme dále členit na: -

jednicové režijní.

b) Výkonové členění nákladů Říká nám: Na co byly náklady vynaloženy na které výrobky, nebo služby? Toto hledisko je pro podnik velmi důležité, umožňuje zjistit rentabilitu (zisk) jednotlivých výrobků (služeb) a řídit výrobkovou strukturu, neboť jednotlivé výrobky přispívají různou měrou k tvorbě zisku podniku. Je podkladem pro řadu dalších manažerských rozhodování, např. zda výrobek koupit nebo vyrobit, zda určitou činnost zajistit vlastními silami, nebo dodavatelsky. Přesně vymezený výkon je kalkulační jednicí.

2.2.8. Členění podle způsobu přiřazení nákladů na kalkulační jednici a) Přímé, které přímo souvisí s určitým druhem výkonu b) Nepřímé (režijní), které souvisí s více druhy výkonů a zabezpečují výrobu jako celek. V posledních letech se náklady začaly sledovat a řídit podle jednotlivých činností resp. procesů. Účetnictví, které toto zajišťuje, je nazýváno procesní účetnictví, což je odvozeno od původního anglického názvu Actvity Based Accounting, též Cost Driver Accounting, 9

SYNEK M., Manažerská ekonomika, Grada Publishing, r. 2000, ISBN 80-247-9069-6

19

kalkulace na něm založené jsou nazývány kalkulace podle dílčích činností, nebo kalkulace ABC Activity Based Costing.

2.2.9. Členění nákladů v manažerském účetnictví Podle závislosti na změnách v objemu výroby: rozlišujeme náklady fixní a variabilní. Manažeři dále využívají nákladů oportunitních ( alternativních ), relevantních, explicitních a implicitních. a) Oportunitní (alternativní) náklady je částka peněz (ušlý výnos), která je ztracena, když zdroj (práce a kapitál) nejsou použity na nejlepší ušlou alternativu. b) Explicitní náklady jsou ty náklady, které podnik platí (mají formu peněžních výdajů) za nakoupené výrobní zdroje, nájemné, za použití cizího kapitálu atd. c) Implicitní náklady nemají formu peněžních výdajů a jsou tudíž obtížně vyčíslitelné. K jejich měření používáme oportunitních nákladů. Tak např. implicitními náklady je mzda, kterou by podnikatel obdržel při jiném zaměstnání, nebo úroky které by získal investováním svého kapitálu do jiné akce. d) Relevantní náklady jsou náklady, které ovlivňují určité rozhodnutí, protože se v závislosti na něm změní. Ostatní náklady jsou pro dané rozhodnutí irelevantní, (změna variant nemění jejich výši)10. e) Irelevantní náklady, jsou náklady,které se nemění v závislosti na daném rozhodnutí. f) Utopené náklady (Sunk cost) – náklady, které jsou navždy ztraceny, protože jsme nevyužili nejlepší možné řešení

2.2.10. Členění nákladů podle závislosti na změnách v objemy výroby a) 0Variabilní b) Fixní Některé výrobní činitele podniku jsou v krátkodobém pohledu neměnné fixní např. počet strojů, počet řídících pracovníků, některé jsou proměnné variabilní a mění se s objemem vyráběné produkce.

10


20

a) Variabilní náklady - nejdůležitější a v praxi nejsnáze kvantifikovatelnou část variabilních nákladů tvoří náklady proporcionální. Obecně se při řízení těchto nákladů předpokládá, že jsou vyvolané jednotkou výkonu, náklady připadající na tuto jednotku jsou tedy konstantní a jejich celkový objem roste přímo úměrně počtu výkonů. Příkladem proporcionálních nákladů jsou jednak všechny náklady jednicové, jednak ta část režie, která je ovlivněna stupněm využití kapacity (např. část nákladů na opravy automobilů, vyvolaná ujetými kilometry). b) Fixní náklady – jsou náklady, které se nemění v určitém rozsahu prováděných výkonů, nebo aktivity podniku (útvaru). Jde zpravidla o tzv. kapacitní náklady, vyvolané potřebou zajištění podmínek pro efektivní průběh podnikatelského procesu.11 V dlouhodobém pohledu jsou veškeré výrobní činitele proměnné a tudíž neexistují žádné fixní náklady. Chování nákladů zachycují nákladové funkce, které jsou rovněž krátkodobé a dlouhodobé. Krátkodobých nákladových funkcí používají manažeři v běžném, operativním řízení, dlouhodobých nákladových funkcí v dlouhodobém nebo strategickém plánování. Příklad 3

Členění nákladů 12 Ve firmě KOPÍRKA, která vyrábí kancelářskou techniku rozčleňte náklady podle následujících hledisek: 1) náklady na výrobu (V), prodej (P), správu (S) 2) náklady fixní (F) nebo variabilní (V) 3) náklady technologické (T) nebo na obsluhu a řízení (OŘ) 4) náklady přímé (P) a nepřímé (N) 5) náklady jednicové (J) a režijní ( R ) 6) náklady relevantní ( R) a irelevantní ( I ), a to a při rozšíření sortimentu (RS) Položka

V, P S

F, V

T, J, OŘ P, N R

Spotřeba energie k pohonu výrobního zařízení používaného při montáži skenerů Životní pojištění vrcholového managementu

V S

V F

T P OŘ N

J R

Provize placené zaměstnancům střediska Prodej na základě objemu prodeje

P

V

OŘ P

J

Náklady na zpracování návodů k používání jednotlivých výrobků Vytištění návodů k používání Mikroprocesory montované do kalkulaček Inzerce na barevnou kopírku v časopise

P P V P

F V V F

T T T OŘ

R J J R

11 12

P P P P

KRÁL B., Manažerské účetnictví, Management Press, 2003, ISBN: 80-7261-062-7 ŠOLJAKOVÁ L., Cvičné příklady pro studium předmětu Manažerské účetnictví, vyd. ISU,a.s., 2005, ISBN 80-86716-26-0

21

Karton používaný ke zhotovení krabic na výrobky Náklady na pohoštění zákazníků Náklady na teplo v budovách společnosti Mzdy zaměstnanců montáže

V P V,P,S V

V F F V

T OŘ OŘ T

P N N P

J R R J

Oleje a podobné přípravky používané k údržbě výrobního zařízení Správa firemní sítě Náklady na telefonní linku v zákaznickém centru Ochranné pracovní pomůcky pracovníků ve výrobě

V S P V

V F F F

T OŘ OŘ OŘ

N N N N

R R R R

Roční odměna vyplácená zaměstnancům výroby při splnění konkrétních kritérií

V

F

OŘ N

R

Mzdové náklady zaměstnanců, kteří provádějí instalaci přístrojů prováděnou zdarma u zákazníka Odpisy speciálních nástrojů používaných při instalaci Doprava materiálu a součástek pro výrobu Pronájem výstavní plochy

P P V P

V V V F

OŘ T OŘ OŘ

J J R R

P P P N

2.3. Střediska nákladová a hospodářská Rozlišujeme: a) Střediska hospodářská (Profit center) b) Střediska nákladová (Cost center)

a) Střediska hospodářská (Profit center) Základními vnitropodnikovými útvary, ve kterých se sledují náklady, výnosy a zisk jsou hospodářská střediska – profit center. Jsou zainteresována na rozdílu vnitropodnikových výnosů a nákladů tj. na vnitropodnikovém výsledku hospodaření. Výkony, předávané mezi středisky jsou oceněny vnitropodnikovými cenami. Ty jsou většinou stanoveny na úrovni nákladů, někdy i se ziskem, nebo na úrovni tržní ceny.

b) Střediska nákladová (Cost center) V některých podnicích se vytvářejí i tzv. nákladová střediska – cost center, která jsou řízena podle nákladů, protože výkony zde lze obvykle obtížně plánovat a vykazovat. Bývají jimi jednotlivé dílny nebo jejich části, ve správě podniku oddělení (finanční, informatika, obchodní, marketing, personální aj.), která jsou hodnocena podle úspor či překročení plánovaných nákladů. Několik nákladových středisek obvykle vytváří středisko hospodářské.

22

K vytvoření středisek musí být splněny určité organizační předpoklady: musí být vymezeny činnosti prováděné střediskem, výkony, které si střediska předávají, musí být měřitelné, měřitelné musí být i náklady, které středisko vynakládá, výkony musí být oceněny vnitropodnikovými cenami. Účetnictví, které zachycuje hospodaření středisek se označuje jako střediskové účetnictví.

2.4.

Nákladové funkce

Vyjadřují matematickou formou vztah mezi náklady a objemem výroby, výstupem podniku. Náklady, které se vyvíjejí vzhledem k objemu výroby lineárně nazýváme proporcionální náklady, v grafu je znázorňujeme přímkou. Dále rozlišujeme nadproporcionální a podproporcionální náklady ve vztahu k objemu výroby.

2.4.1. Metody odhadu fixních a variabilních nákladů Známe- li fixní a variabilní náklady podniku, můžeme sestavit nákladovou funkci zachycující matematickou formou vztah objem výroby a nákladů. Vychází se z lineární funkce:

y = a + bx CN = FN + v*Q y – celkové náklady (CN) x - objem produkce (Q) a - odhad fixních nákladů (FN) v – variabilní náklady připadající na jednotku produkce tj. marginální náklady

Parametry nákladových funkcí můžeme vypočítat (správněji odhadnout) některou z těchto metod: a) b) c) d)

klasifikační analýzou metodou dvou období bodovým diagramem, (grafická metoda) regresní a korelační analýzou13

a) Klasifikační analýza – principem této metody je roztřídění jednotlivých nákladových položek na fixní a variabilní část podle toho, zda se mění nebo nemění se změnami objemu produkce. 13


23

b) Metoda dvou období – pro odhad nákladové funkce se doporučuje vybrat období měsíc s nejmenším a s největším objemem výroby. Nemělo by však jít o mimořádná období vybočující z normálního vývoje. N1 = a + b x Q1 N2 = a + b x Q2 Odečteme druhou rovnice od první a vypočteme b. Dosazením b do některé z rovnice zjistíme a. Nevýhodou této metody je závislost výsledků pouze na dvou obdobích. Proto se doporučuje kombinovat tuto metodu s metodou grafickou. c) Bodový diagram (Grafická metoda) Nákladovou funkci lze odvodit z tzv. bodového diagramu. Na osu x se nanášejí objemy výroby, na osu y náklady. Každá dvojice hodnot je znázorněna bodem. Jsou-li body roztroušeny těsně kolem přímky, nebo křivky pak existuje závislost nákladů na objemu výroby. Odhad fixních nákladů provedeme podle průsečíku zakreslené čáry s osou y. Grafická metoda nám pomůže odhalit extrémní hodnoty popř. skok ve fixních nákladech, ke kterému může dojít např. rozšířením výrobní kapacity. d) Metoda regresní a korelační analýzy Tato metoda je nejspolehlivější. Umožňuje stanovit i nelineární nákladové funkce, které jsou vhodné pro případný nadproporcionální nebo podproporcionální vývoj nákladů. Metoda umožňuje stanovit i spolehlivost zjištěných funkcí pomocí měr korelace a provádět předběžné odhady chyb zjišťovaných hodnot pomocí mezí spolehlivosti. n ∑ xy – ∑ x ∑y b=

n∑ x2 - (∑x) (∑x) ∑ y ∑x – ∑ x2 ∑xy

a=

n∑ x2 - (∑x) (∑x)

a= Y – bX X – objem výroby Y – náklady n – počet sledovaných období b – variabilní náklady a – fixní náklady

24

Příklad 4

Stanovení nákladů na fixní a variabilní část pomocí metody dvou období 14 Firma Gefro vyrábí plastové nádoby. Při rozdělování nákladů na fixní a variabilní složku řeší problém rozlišení nákladů na opravy a údržbu. Tyto náklady zahrnují spotřebu materiálu, mazadel, náhradních dílů, mzdové náklady atd. Část nákladů opravy a údržbu je závislá na provozu zařízení (strojových hodinách) a část nákladů na opravy a údržbu je vynakládaná v pravidelných časových intervalech Bez ohledu na rozsah provozu strojního zařízení. Informace o objemu vyrobených výrobků a celkových vynaložených nákladech v uplynulých dvou letech jsou následující:

Období 2004

Vyrobené výrobky celkem v ks

Náklady na opravy a údržbu v Kč

525 000

805 000

2005 560 000 788 200 Na začátku roku 2005 došlo k modernizace výrobního zařízení a snížil se objem nákladů na opravy závislých na objemu výkonů o 10%.

Úkoly: 1) Zjistěte výši ročních fixních nákladů. 2) Zjistěte očekávaný objem nákladů pro rok 2006, předpokládáme-li výrobu 600 000 ks. 3) Graficky znázorněte průběh nákladů.

Řešení: 1) Ze zadání vyplývá, že změna nákladů v roce 2004 je ovlivněna jednak zvýšeným objemem výkonů a jednak změnou náročnosti na opravy a údržbu. Při výpočtu se vychází z vyjádření celkových nákladů: r. 2004 r. 2005

CN = FN + v * Q CN = FN + (1 - 0,1)v * Q

r. 2004 r. 2005

805 000 = FN + v * 525 000 788 000 = FN + 0,9 * v * 560 000 16 800 = v * 21 000

v = 0,8 Kč/kus nebo: Změna nákladů: 805 000 - 788 200 = 16 800 Kč Změna výkonů: 525 000 - 0,9 * 560 000 = 21 000 ks 14

ŠOLJAKOVÁ L., Nákladové účetnictví v příkladech a úlohách, Oeconomica, 2005, ISBN 80-245-0744-7

25

r. 2004 r. 2005

v = 16 800 / 21 000 = 0,8 Kč/kus v = 0,9 * 0,8 = 0,72 Kč (o 10% méně než v r. 2004)

Na jednu plastovou nádobu připadlo v r. 2004 0,8 Kč variabilních nákladů na opravy a údržbu a v roce 2005 o 10% méně tj. 0,72 Kč. Dosazením výše variabilních nákladů do základní rovnice nákladů lze vypočítat celkové fixní náklady: r. 2004

805 000 = FN + 0,8 * 525 000 FN = 805 000 - 420 000 = 385 000,- Kč

r. 2005

788 200 = FN + 0,72 * 560 000 FN = 788 200 - 403 200 = 385 000,- Kč

Fixní náklady na opravu a údržbu zařízení činí 385 000,- Kč. 2) Zjistěte očekávaný objem nákladů pro rok 2006, předpokládáme-li výkony 600 000 ks. Pro výpočet očekávaných nákladů na další období se využije rovnice nákladů z předchozího úkolu a dosadí se plánovaný objem výkonů: CN = FN + v * Q CN = 385 000 + 0,72 * 600 000

CN = 817 000,- Kč Předem stanovené náklady na rok 2006 činí 817 000,- Kč. Příklad 5

Využití výrobní kapacity 15

Dopravní společnost zajišťuje mezinárodní nákladní přepravu. Všechny nákladní automobily si najímá. Výpovědní lhůta u nájemních smluv je dva měsíce. V měsíci květnu měla v pronájmu 8 automobilů a zaplatila nájemné celkem ve výši 1 120 tis. Kč. Využitelný časový fond jednoho automobilu je 350 hodin měsíčně. 1) Skutečné využití dopravních prostředků v květnu bylo 2 420 hodin. Vypočtěte nevyužité fixní náklady. 2) Jaká je vypovídací schopnost nevyužitých fixních nákladů? 3) Může firma ovlivnit výši fixních nákladů, pokud se v dalším období 15

ŠOLJAKOVÁ L., Cvičné příklady pro studium předmětu Manažerské účetnictví, vyd. ISU,a.s., 2005, ISBN 80-86716-26-0

26

neočekává zvýšení výkonů a vyšší využití dopravních prostředků oproti květnu? Položky Fixní náklady v Kč Maximální kapacita v hod.

Částky 1 120 000 2 800

Skutečné využití kapacity v hod.

2 420

8 x 350

FN = 1 120 000 / 2 800 x ( 2 800 - 2 420) = 152 000,- Kč Nevyužité fixní náklady činí 152 000,- Kč. 2) Nevyužité fixní náklady představují nájemné, které bylo zaplaceno a nebylo využito pro dosažení výnosů a zisku. 3) Ano, lze snížit počet najímaných automobilů o jeden. Maximální využitelný časový fond 7 automobilů je = 7 x 350 = 2 450 hodin. Bude zde ještě rezerva 30 hodin.

Příklad 6

Stanovení fixních a variabilních nákladů pomocí metody regresní a korelační analýzy 16 Firma Tepich a.s. vyrábí koberce. Vedoucí střediska Hlavní výroba je hmotně zainteresován na dodržení stanovené výše nákladů. Rozhodl se proto provést podrobnější analýzu vývoje režijních nákladů v minulém roce, rozlišit jejich fixní a variabilní část. Pro rozlišení fixních a variabilních nákladů použil regresní a korelační analýzu. Předpokládal, že základní veličinou, která ovlivňuje výši režijních nákladů je počet strojových hodin. Ve spolupráci s oddělením controllingu zjistil údaje o vynaložených nákladech v jednotlivých měsících minulého roku a počtu strojových hodin.

Měsíc

Leden Únor 16

Náklady v tis. Kč (Y) 2 211 2 190

Počet strojových hodin v tis. Kč (X) 182 162

ŠOLJAKOVÁ L., Nákladové účetnictví v příkladech a úlohách, Oeconomica, 2005, ISBN 80-245-0744-7

27

Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec CELKEM

2 004 1 920 2 456 2 098 1 715 2 180 2 234 2 316 2 567 1 963

157 141 195 160 105 165 180 187 172 115

25 854

1 921

Úkol: 1) Zjistěte jaký je podíl fixních a variabilních nákladů ve firmě Koberec, která Vyrábí zátěžové koberce ve středisku hlavní výroba. Do analýzy započtěte také zvýšení nákladů na vyplacení roční odměny v listopadu ve výši 324 tis. Kč, tato položka by měla být rozpočtena mezi jednotlivé měsíce, dále v prosinci vznikly mimořádné náklady ve výši 150 tis. Kč 2) Jak se zvýší celkové náklady firmy Koberec, pokud se zvýší měsíční hodiny na 250 strojových hodin? Řešení: 1)

Měsíc

Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec CELKEM

Náklady v tis. Kč

Úprava o jednorázové a Upravené mimořádné náklady (Y) položky v tis. v tis. Kč Kč

Počet strojových hodin v tis. Kč (X)

X2

XY

2 211 2 190 2 004 1 920 2 456 2 098 1 715 2 180 2 234 2 316 2 567 1 963

27 27 27 27 27 27 27 27 27 27 27 177

2 238 2 217 2 031 1 947 2 483 2 125 1 742 2 207 2 261 2 343 2 567 2 140

182 162 157 141 195 160 105 165 180 187 172 115

33 124 26 244 24 649 19 881 38 025 25 600 11 025 27 225 32 400 34 969 29 584 13 225

407 316 359 154 318 867 274 527 484 185 340 000 182 910 364 155 406 980 438 141 441 524 246 100

25 854

474

26 301

1 921

315 951

4 263 859

(Σ Y ) (Σ X2 ) − (Σ X ) (Σ XY)) a= 28

n (Σ X2 ) − (Σ X ) (Σ X)) n (Σ XY ) − (Σ X ) (Σ Y)) b= n (Σ X2 ) − (Σ X ) (Σ X)) (26301 * 315951) – (1921 * 4268503) a=

(12 * 315951)

a=

961 tis. Kč

-(1921*1921)

97 227 479

: 101 171

= 961

tis. Kč

(12 * 4263859) – (1921 * 26301) b=

(12 * 315951) – (1921 * 1921) =

b=

150 Kč na jednu strojovou hodinu

15 190 688

: 101 171

= 150 Kč

Fixní náklady střediska Hlavní výroba ve firmě Koberec jsou ve výši 936 420 Kč, variabilní náklady na jednu strojovou hodinu jsou ve výši 7,531 Kč. 2) Jak se zvýší celkové náklady firmy Koberec, pokud se zvýší měsíční hodiny na 250 strojových hodin? Y= a+b*X Y= 961 000 + 150 * 250 Y= 998 500 Kč Pokud se zvýší měsíční hodiny na 250 stroj. hodin, celkové měsíční náklady firmy Koberec se zvýší na 998 500 Kč.

3. Kalkulace nákladů – všeobecný kalkulační vzorec, metody kalkulace, kalkulace dělením postupná, průběžná V nejobecnějším smyslu se kalkulací rozumí propočet nákladů, marže, zisku, ceny nebo jiné hodnotové veličiny na výrobek, práci nebo službu, na činnost nebo operaci, kterou je třeba v souvislosti s jejich uskutečněním provést, na podnikovou investiční akci, nebo na jinak naturálně vyjádřenou jednotku výkonu.17 17


29

3.1. Jaký je význam kalkulací? • • • •

Ke stanovení vnitropodnikových cen výkonů Ke kontrole a rozboru hospodárnosti výroby a rentability výkonů K limitování nákladů Ke stanovení konečných cen výrobků

Vlastní náklady (náklady kalkulace) – jsou ve většině položek shodné s náklady finančního účetnictví, liší však v některých položkách, které nazýváme kalkulační druhy nákladů a jsou to např.: - kalkulační úroky za použití vlastního kapitálu, - kalkulační nájemné za použití vlastních prostor, - kalkulační odpisy které se účtují v takové výši, aby zajistily substanční zachování kapitálu, tj. aby při náhradě daného prostředku byly k dispozici peníze potřebné k jeho náhradě a účtují se tak dlouho dokud je daný prostředek využíván. Kalkulace nákladů je písemný přehled jednotlivých složek nákladů a jejich úhrn na kalkulační jednici. Kalkulační jednice je určitý výkon – výrobek, polotovar, práce nebo služba vymezený měřící jednotkou např. jednotkou množství ks, hmotnosti kg, času hod. apod.18

3.2. Typový kalkulační vzorec: 1. 2. 3. 4.

Přímý materiál Přímé mzdy Ostatní přímé náklady Výrobní (provozní) režie

Vlastní náklady výroby ( položky 1 až 4) 5. Správní režie Vlastní náklady výkonu (položky 1 až 5) 6. Odbytové náklady Úplné vlastní náklady výkonu ( položky 1 až 6) 7. Zisk, Ztráta Cena výkonu19 bez DPH 8. Daň z přidané hodnoty (DPH) Cena výkonu s DPH

3.3. Členění nákladů pro sestavení kalkulace: 18 19

SYNEK M., Manažerská ekonomika, Grada Publishing, r. 2000, ISBN 80-247-9069-6 KRÁL B., Manažerské účetnictví, Management Press, 2003, ISBN: 80-7261-062-7

30

a) přímé b) nepřímé a) Přímé náklady se přiřazují jednotlivým druhům výrobků přímo. Patří sem přímý materiál, přímé mzdy a ostatní přímé náklady jako technologické palivo, energie, odpisy, opravy a udržování, příspěvky na sociální zabezpečení, náklady na vadné výrobky apod. b) Režijní náklady jsou společně vynakládané náklady na celé kalkulované množství výrobků, nebo na zajištění chodu celého podniku, které není možné stanovit na kalkulační jednici přímo, nebo jejich přímé určování by bylo nehospodárné. Na jednotlivé výrobky se režijní náklady zúčtují nepřímo prostřednictvím přirážek podle určitých klíčů. Jak určíme hranici mezi přímými a režijními náklady? Hranice je relativní obecně platí, že kvalita a využitelnost kalkulací roste přičítáním co největšího podílu nákladů přímo na kalkulační jednici. S tím ovšem rostou náklady na zjišťování přímých nákladů, hranicí pro vymezení obou forem nákladů je proto hospodárnost. •

Výrobní režie - zahrnuje nákladové položky souvisící s řízením a obsluhou výroby, které nelze stanovit přímo na kalkulační jednici. Patří sem především režijní mzdy, opotřebení nástrojů, odpisy hmotného investičního majetku, spotřeba energie, náklady na opravy, na technický rozvoj, režijní materiál.20

•

Správní režie – položky souvisící s řízením podniku např. odpisy správních budov, platy řídících pracovníků, poštovné, telefonní poplatky, pojištění, náklady na informatiku, počítače administrativních pracovníků, náklady na personalistiku, účetnictví, audit, daň z příjmu, finanční náklady – úroky, náklady na vzdělání zaměstnanců apod.

•

Odbytová režie – náklady spojené s odbytem, dopravou apod. skladování, propagační akce, prodej, expedice, marketing apod.

Jaké oblasti zahrnuje řízení režijních nákladů? • • • • • • 20

Stanovení cíle ve snižování, např. % k předchozím ročním výsledkům Evidenci , kontrolu a vyhodnocování skutečných režijních nákladů Systém hmotné zainteresovanosti a odpovědnosti Členění nákladů z hlediska druhového a střediskového Základním nástrojem řízení režijních nákladů jsou rozpočty jednotlivých středisek Základními útvary za které se rozpočty sestavují a kontroluje se jejich plnění jsou hospodářská střediska, nebo nákladová střediska.


31

3.4. Jakým způsobem stanovíme náklady přímo na kalkulační jednici? Přímé náklady se v operativních a plánovaných kalkulacích stanoví přímo na kalkulační jednici podle norem spotřeby materiálu a práce, ve výsledných kalkulacích ve výši skutečné spotřeby podle údajů z účetnictví. Režijní náklady se v operativní a plánové kalkulaci stanoví na kalkulační jednici zúčtovací (režijní) přirážkou, což je v % vyjádřený poměr režijních nákladů ke zvolené rozvrhové základně, nebo zúčtovací (režijní) sazbou, což je podíl režijních nákladů připadající na jednotku naturální rozvrhové základny. Základnou pro rozvrhování režijních nákladů bývají veličiny: 1) peněžní např. mzdy, přímý materiál, celkové přímé náklady 2) naturální např. počet kusů výrobku, normohodiny, nebo strojové hodiny, hmotnost výrobku, spotřeba elektrické energie v kwh aj. 3) v nevýrobních střediscích např. použijeme počet vyřízených zakázek ve středisku prodeje, množství zpracovaných dat ve výpočetním středisku, počet vyexpedovaných výrobků ve středisku expedice apod.

Základna pro rozvrhování režijních nákladů by měla být zvolena tak, aby21: • •

•

Režijní náklady byly k ní v maximální míře v příčinné závislosti z hlediska jejich celkových změn např. materiálová režie je závislá na objemu spotřeby surovin a materiálu. Měla by tvořit podstatný podíl ve struktuře nákladů např. v mechanizovaných a automatizovaných výrobách tvoří výrobní mzdy nepatrný podíl z celkových nákladů a jako rozvrhová základno pro režijní náklady jako celek by neměly být použity. Měla by být dostatečně velká, stálá a snadno zjistitelná.

Jako rozvrhových základen se doporučuje používat: •

naturálních ukazatelů – kg, t, Kwh, m2, m3, litrů, pracovních hodin, normohodin, strojových hodin a zúčtovací sazbu stanovíme peněžní částkou na jednotku těchto ukazatelů.

3.5. Klasifikace metod kalkulace 21


32

Metodou kalkulace rozumíme způsob stanovení jednotlivých složek nákladů na kalkulační jednici. Na čem závisí členění metod kalkulací? • na předmětu kalkulace tj. na tom co se kalkuluje – jednoduchý či složitý výrobek • na způsobu přičítání nákladů k výkonům – jak se přiřazují náklady na kalkulační jednici, • na požadavcích kladených na struktura a podrobnost členění nákladů Připomeňme si, že důležitým rysem kalkulací je: • • • • •

3.6.

Rozsah kalkulovaných nákladů Řazení nákladových položek Podrobnost jejich členění Struktura mezisoučtů Vztah ke kalkulaci ceny

Členění kalkulačních metod na kalkulace plných a variabilních nákladů a) Kalkulace plných nákladů b) Kalkulace variabilních nákladů

3.6.1. Kalkulace plných nákladů V této kalkulaci se konkrétně vymezenému výkonu přiřazují i fixní náklady, tato kalkulace nevěnuje pozornost zcela rozdílné podstatě vzniku fixních nákladů v porovnání s náklady variabilními. Z kalkulace plných nákladů se tak stává nástroj pouze statického zobrazení kalkulovaných hodnotových veličin výkonu. Tato kalkulace vyjadřuje náklady a zisk výkonu vypovídajícím způsobem pouze v případě, že se nemění objem a sortiment prováděných výkonů. Kalkulace plných nákladů není vhodnou informací pro: • rozhodování o struktuře a variantách sortimentní skladby činnosti, • o limitu ceny prodávaných výkonů, • pro posouzení přínosu konkrétního výkonu k tvorbě zisku. 3.6.2. Kalkulace variabilních nákladů Členění nákladů na přímé a nepřímé ustupuje do pozadí, důležitá je především závislost nákladů na objemu výkonů, členění nákladů na variabilní a fixní. V kalkulaci variabilních nákladů je pro členění kalkulačních položek důležitá příčina vzniku nákladů, oddělení nákladů vyvolaných konkrétním výkonem (náklady variabilní) a nákladů vyvolaných časem (náklady fixní).

33

3.6.3. Retrográdní kalkulační vzorec22 Úroveň marže výkonu se analyzuje na jedné straně k ceně, kterou je podnik schopen dosáhnout s ohledem na užitné vlastnosti svých výkonů, na druhé straně ve vztahu k nákladům výkonu jako vnitřní schopnosti podniku daný výkon úspěšně na trhu realizovat. Od těchto dvou informací se odvíjí rozhodnutí o tom, zda výkon v daném období dodávat na trh, či nikoli. Vzájemný vztah kalkulace nákladů a dosažené ceny není tedy součtový (plné náklady + zisk = cena ), ale rozdílový je kalkulován v tzv. retrográdní kalkulaci. Tato kalkulace vychází z ceny výkonu, od které se odečítají náklady výkonu, které jsou postupně z ceny uhrazovány, výsledkem je kalkulovaný zisk, či jinak vyjádřený přínos výkonu k zisku firmy. Obecně mají retrográdní kalkulace podobu: • • •

prodejní cena výkonu - kalkulované náklady výkonu zisk (nebo jinak vyjádřený přínos) výkonu

Zejména pro potřeby řízení zisku je účelné vykázat v tomto kalkulačním vzorci odděleně náklady ovlivněné změnami v objemu výkonů (variabilní) a náklady fixní. Základní podoba této tzv. retrográdní kalkulace variabilních nákladů (kalkulace příspěvku na úhradu) je následující: • • • • •

prodejní cena (výkonu) - variabilní náklady výkonu marže (příspěvek na úhradu výkonu) - fixní náklady Zisk výkonu

Zjišťování HV z prodeje na základě kalkulace plných a variabilních nákladů Ocenění vytvořených vnitropodnikových výkonů metodou kalkulace variabilních nákladů je založeno na principu, že náklady bezprostředně vyvolané vytvořenými výkony jsou pouze náklady variabilní (jsou proto i úrovní na které jsou oceněny zásoby vytvořené vlastní činností) Fixní náklady jsou považovány za náklady období, které musí být uhrazeny z výnosů realizovaných v daném období. Tento postup působí motivačně na prodej, zisk je možno zvýšit pouze prodejem výkonů (nikoliv pouze jejich vyrobením). Příklad 7

Kalkulace plných a variabilních nákladů 23

Na základě rozpočtu nákladů jsou pro výrobu homogenního textilního výrobku 22

FIBÍROVÁ J., ŠOLJAKOVÁ L., Hodnotové nástroje řízení a měření výkonnosti podniku, ASPI, 2005, ISBN 80-7357-084-X, 1. vydání 23 ŠOLJAKOVÁ L., Nákladové účetnictví v příkladech a úlohách, Oeconomica, 2005, ISBN 80-245-0744-7

34

stanoveny pro konkrétní sledované období tyto náklady: (V zadání se pro zjednodušení neuvažují prodejní a správní náklady) Položka jednicový materiál jednicové mzdy

Celkem na 500 ks 3 000 1 000

na 1 ks 6 variabilní 2 variabilní

fixní výrobní režijní náklady nájem budovy, energie

3 000

6 fixní

výrobní variabilní režijní náklady (odpisy výrobního zařízení, obsluha a řízení, opravy a údržba, režijní materiál)

1 000

2 variabilní

Celkem 8 000 16 Prodejní cena je 18 Kč za kus, celkové variabilní náklady jsou 10,- Kč. Úkol: 1) Porovnejte výši zjištěného HV z prodeje při ocenění výkonů na základě kalkulace plných nákladů (Absorption Costing) a kalkulace variabilních nákladů (Variable Costing) za předpokladů, že ve třech po sobě jdoucích obdobích je dosaženo stejného využití kapacity (500 ks), ale prodané množství se liší: a) v prvním období se prodají všechny výkony b) ve 2. období se prodá pouze 300 ks a o 200 ks se zvýší zásoby c) ve 3. období se naopak prodá 700 ks a o 200 ks se sníží zásoby 2) Porovnejte výsledky a vysvětlete, čím je způsoben jejich rozdíl. 3) Jaký vliv mají obě varianty na cash flow podniku? Řešení: 1) Zjištění výsledku při ocenění výkonů kalkulací plných nákladů (Absorption Costing)

Položka Výroba ks Prodej ks Tržby z prodeje výrobků Kč Náklady prodaných výrobků Kč (celkové náklady)

období leden únor 500 500 500 300 9 000 5 400 8 000

4 800

Zisk

1 000

600

Celkový zisk

3 000

březen 500 700 12 600 prodej x cena 11 200 prodej x celk. nákl. 1 400

Celkový zisk = tržby z prodeje - náklady prodaných výrobků Zjištění výsledku z prodeje při ocenění výkonů kalkulací variabilních nákladů

35

(Variable Costing). Celkové variabilní náklady = jednicový materiál + jednicové mzdy + výrobní variabilní režie = 6+2+2=10,- Kč za kus období Položka leden únor březen Výroba ks 500 500 500 Prodej ks 500 300 700 Tržby z prodeje výrobků Kč 9 000 5 400 12 600 prodej x cena Náklady prodaných výrobků Kč (variabilní náklady) Marže Fixní náklady

5 000 4 000 3 000

3 000 2 400 3 000

Zisk

1 000

-600

7 000 prodej x varia.nákl. 5 600 3 000 2 600

Celkový zisk 3 000 marže = tržby z prodeje - náklady prodaných výrobků 2) Porovnejte výsledky a vysvětlete, čím je způsoben jejich rozdíl. Rozdíl je způsobem průměrnými fixními náklady v ocenění výkonů na skladě. Ve 2. období je výsledek z prodeje při ocenění výkonů plnými náklady o 1 200,- Kč vyšší, protože zásoby jsou oceněny včetně průměrných fixních nákladů 200 ks x 6 Kč = 1 200,- Kč. Při ocenění výkonů plnými náklady je uznám jejich prospěch v okamžiku jejich vytvoření. Na rozdíl od ocenění výkonů variabilními náklady, kdy je uznán jejich prospěch Pouze ve výši nákladů,které jsou vyvolány konkrétními výkony, které tedy nebudou Muset být v dalším období vynaloženy. Naopak náklady fixní musí být v tomto Pojetí uhrazeny jako celek, tedy v období, kdy vznikly, v budoucím období již žádný prospěch nepřinesou. 3) Jaký vliv mají obě varianty na cash flow podniku? Zjištění cash-flow při ocenění výkonů kalkulací plných nákladů (Absorption Costing)

Položka Zisk Odpisy Změna stavu pracovního kapitálu (změna stavu zásob) Celkem

období 1 2 1 000 600

3 1 400

-3 200

3 200

-2 600

4 600

1 000

ZS pracovního kapitálu = ZSZ zásob x celkové náklady Zjištění cash-flow při ocenění výkonů kalkulací variabilních nákladů (Variable Costing) období Položka 1 2 3

36

Zisk Odpisy Změna stavu pracovního kapitálu (změna stavu zásob)

1 000

Celkem

1 000

-600

2 600

-2 000

2 000

-2 600

4 600

ZS pracovního kapitálu = ZSZ zásob x variabilní náklady Výše cash flow je při použití obou metod kalkulace stejná.

3.7. Členění kalkulačních metod podle způsobu přičítání režijních nákladů: 1. Kalkulace dělením: a) prostá kalkulace dělením b) stupňovitá kalkulace dělením - postupná - průběžná c) kalkulace dělením s poměrovými čísly 2. Kalkulace přirážková - kalkulace strojových přirážek 3. 4.

Kalkulace ve sdružené výrobě zůstatkové(odečítací) metoda rozčítací metoda metoda kvantitativní výtěže

Kalkulace rozdílové - metoda standardních nákladů - metoda normová24

5. Speciální kalkulační metody - kalkulace životního cyklu - kalkulace cílových nákladů - kalkulace podle jednotlivých aktivit (Aktivity Based Costing)

3.7.1. Kalkulace dělením 3.7.1.1. Prostá kalkulace dělením 24


37

Používá se nejčastěji v hromadné výrobě – těžba uhlí a rud, výroba piva, limonád apod., ve strojírenství jen při omezeném výrobním sortimentu např. výroba turbín, motorů. n=N/q N – úhrnné náklady N za období q – počet kalkulačních jednic vyrobených za období

3.7.1.2. Stupňovitá kalkulace dělením Nejjednodušší případ použití stupňovité kalkulace je při oddělení výrobních, správních nebo odbytových nákladů, když se liší počet vyrobených a prodaných výrobků. Tím se zabezpečí, aby výrobky, které v daném období nebyly prodány, nebyly zatěžovány odbytovými resp. správními náklady. Hlavní uplatnění má tato metoda ve stupňovité (fázové) výrobě, kdy výrobek prochází několika výrobními stupni (fázemi). Pak sestavujeme kalkulaci pro jednotlivé výrobní stupně. To přepokládá měření objemu produkce a zjišťování nákladů zvlášť pro každý výrobní stupeň, který je nákladovým střediskem. V každém výrobním stupni se mohou kalkulovat buď náklady, které v něm vznikají (tj. zpracovací náklady), nebo veškeré náklady, tj. náklady včetně společných nákladů, především materiálu, který je postupně zpracováván. Metoda se uplatňuje hlavně v chemické výrobě a nazývá se zde rozvrhová metoda. Protože podíl společných nákladů na kalkulační jednici se většinou nemůže stanovit prostým dělením, jsou tyto kalkulace označovány za kombinaci kalkulace dělením s přirážkovou kalkulací. Postupná kalkulace – kalkulují se celkové náklady každého výrobního stupně, které pak přecházejí jako materiálové náklady obvykle v položce polotovary vlastní výroby do dalšího výrobního stupně. Nevýhodou je, že v kalkulaci finálního výrobku jsou veškeré náklady předcházejících výrobních stupňů kumulovány v jedné položce (polotovary vlastní výroby), takže struktura nákladů je značně zkreslena. Průběžná kalkulace tento nedostatek odstraňuje a zachovává členění nákladů podle původních kalkulačních položek. Ruční přepočet postupné kalkulace na kalkulaci průběžnou je poměrně pracný . S výhodou lze použít počítače a metody strukturní analýzy. Příklad 8

Kalkulace postupná, průběžná Výroba dřevařského závodu, který je zaměřen na výrobu parket probíhá ve třech hlavních výrobních stupních. V prvním stupni se opracovává kulatina ve druhém stupni se vyrábí z kulatiny prkna a ve třetím stupni se vyrábí parkety. Na jednotku Výroby druhého stupně tj. výroby prken se spotřebuje 1,25 jednotky výroby prvního stupně Kulatiny na jednotku výroby třetího stupně - parket se spotřebuje 2,75 jednotky výroby 38

Druhého stupně tj. prken, zbytek tvoří piliny. Kalkulace spotřeby nákladů v jednotlivých výrobních stupních je následující: Výrobní stupeň Kalkulační položky Spotřeba mat. v Kč

1. opracování kulatiny

2. výroba prken

3. výroba parket

80000

0

0

0

200000

352000

Mzdové náklady v Kč

48000

56000

38600

Ostatní přímé náklady v Kč

12000

16000

2400

Režie v Kč

60000

80000

97000

Celkové vlastní nákl.

200000

352000

490000

Vyrobeno jednotek ks

12500

10000

5000

Náklady na jednici

16,00

35,20

97,00

Polotovary vlastní výroby

Úkol: Sestavte postupnou a průběžnou kalkulaci podle výrobních stupňů a porovnejte obě metody mezi sebou. Jaké jsou výhody a nevýhody těchto metod? a) postupná kalkulace Výrobní stupeň Kalkulační položky


2. výroba prken

3. výroba parket

Přímý materiál v Kč

6,40

0,00

0,00

Polotovary vlastní výroby

0,00

20,00

69,40


3,84

5,60

7,72


0,96

1,60

0,48

Režie v Kč

4,80

8,00

19,40

16,00

35,20

97,00

Celkové vlastní nákl. b) průběžná kalkulace

Výrobní stupeň Kalkulační položky


2. výroba prken

3. výroba parket

Přímý materiál v Kč

6,40

8,00

16,00


3,84

10,40

28,52


0,96

2,80

6,08

Režie v Kč

4,80

14,00

47,40

16,00

35,20

97,00

Celkové vlastní nákl.

39

Porovnáním zjistíme, že celkové náklady v jednotlivých stupních jsou shodné. V postupné kalkulaci se kumulují náklady z prvního a druhého stupně v položce polotovary vlastní výroby, v průběžné kalkulaci tato položka odpadá a Náklady předchozích stupňů se zahrnují přímo do jednotlivých dílčích položek kalkulačního vzorce. V postupné kalkulaci máme tuto částku celkově vyjádřenou, v průběžné kalkulaci již rozpočítanou. Postupná kalkulace nám poskytuje přehlednější vyjádření jednotlivých položek kalkulačního vzorce.

3.7.1.3. Kalkulace dělením s poměrovými čísly Této kalkulace se používá při výrobě výrobků lišících se pouze velikostí, tvarem, hmotností, pracností, nebo jakostí např. hutnické, cihlářské, dřevařské výrobky, u nichž by zjišťování výrobních nákladů bylo obtížné. Poměrová čísla zvolíme podle poměru spotřeby času na výrobu, hmotnosti, přímých mezd, velkoobchodní ceny výrobku, popř. podle více ukazatelů. Příklad 9 Příklad 10

Kalkulace prostým dělením Ředitel auditorské společnosti Audit se zabývá otázkou jaká je plná nákladová náročnost jedné hodiny podle jednotlivých druhů služeb, které poskytují zákazníkům: Vedení účetnictví, Daňové poradenství, Audit. Přitom má k dispozici následující údaje: Rozpočtové nepřímé náklady na rok 2006: Položka Spotřeba materiálu Nájemné

Celkem v Kč 50 000 11 500 000

Odpisy technologického zařízení Provoz automobilů Náklady na telefon Cestovné Ostatní nakupované služby

3 600 000 1 000 000 250 000 200 000 60 000

Celkem nepřímé mzdové náklady

1 700 000

Celkem

18 360 000

40

V položce nájemné jsou zahrnuty veškeré související náklady - topení, osvětlení, úklid Celkové mzdové náklady jsou rozpočtovány včetně nákladů na sociální a zdravotní Pojištění a náhrad za dovolenou. Přímé mzdové náklady podle druhů poskytovaných služeb: Mzdové náklady v Druhy služeb Kč Počet hodin Vedení účetnictví 3 128 000 13 600 Daňové poradenství 901 000 1 700 Audit 4 080 000 10 200 Celkem 8 109 000 25 500 Úkoly: 1) Stanovte pomocí kalkulace plných nákladů (metody dělením) plné náklady na jednu hodinu podle základních druhů služeb společnosti (Vedení účetnictví, Audit, Daňové poradenství). 2) Za jakého předpokladu je možno tuto metodu použít Řešení: 1) Nejprve vypočteme výši nepřímých nákladů na jednu hodinu práce: 18 360 000 / 25 500 = 720 Kč na jednu hodinu Kalkulace plných nákladů na jednu hodinu výkonu: Druhy služeb

Přímé mzdy

Nepřímé náklady

Celkem

Vedení účetnictví

230

720

950

Daňové poradenství

530

720

1 250

Audit

400

720

1 120

2) Metoda přiřazení nákladů prostým dělením by měla být použita pro činnosti výkony, u kterých je možno předpokládat jejich stejnou nákladovou náročnost na společně vynaložené náklady. Je pravděpodobné, že tento předpoklad pro tři výše uvedené činnosti (výkony) auditorské firmy neplatí. Kalkulace Jedné hodiny je proto při použití této nejjednodušší metody přiřazení nákladů zkreslena. Při kalkulaci nákladů výkonu však ředitel auditorské společnosti vzal v úvahu, skutečnost, že na základě jeho profesního odhadu je hodina Daňového poradenství dvojnásobně náročnější na společné náklady než hodina Vedení účetnictví a Auditu. Úkoly: 1) Stanovte pomocí metody dělením s poměrovými čísly plné náklady na 1 hod. podle jednotlivých druhů činnosti společnosti Audit. 2) Jak by jste zdokonalili metodu kalkulace uvedených výkonů?

41

Řešení: 1) Vedení účetnictví

Položka Celkové výkony (hod.) Poměrové číslo Počet přepočtených jednic

Daňové poradenství

Celkový počet přepočtených hodin

Audit

13 600 1 13 600

1 700 2 3 400

10 200 1 10 200

Nepřímé náklady na přepočtenou jednici

675

675

675

Nepřímé náklady na hod.

675

1 350

675

Přímé mzdy

230

530

400

27 200

Celkem 905 1 880 1 075 27 200 2) Bylo by účelné zvážit možnost podrobnějšího členění významných společných nákladů v nákladovém účetnictví podle jednotlivých výkonů. Tím by bylo možno nejen zvýšit podíl přímých nákladů v kalkulaci, ale porovnáním výše spotřeby některých nákladových druhů u konkrétních pracovníků např. nákladů na telefon, mobilní telefon, provoz automobilů, cestovné atd. získat současně i důležité informace pro řízení nákladů podle odpovědnosti. Kalkulace dělením s poměrovými čísly25 Společnost IMOS a.s. je vlastníkem budovy kterou pronajímá. Kromě nájemného Fakturuje nájemcům jednou ročně i podíl skutečně vynaložených vedlejších nákladů např. teplo, vodné, stočné, odvoz odpadu, pojištění. V následující tabulce jsou údaje za rok 2000: Položka

Keramo, Staviko a.s. s.r.o.

Travela s.r.o.

Celkem

Pronajatá plocha m2 1 000 600 1 400 3 000 Cena za m2 (Kč) 5 000 5 000 5 000 Roční nájemné (Kč) 5 000 000 3 000 000 7 000 000 15 000 000 Skutečně vynaložené vedlejší náklady (Kč) 1 800 000 Úkol: Jakou výši společných vedlejších nákladů uhradí jednotliví nájemci, pokud se celkové skutečně vynaložené náklady budou přiřazovat (alokovat) podle: a) pronajaté plochy b) ročního nájemného Řešení: 25

ŠOLJAKOVÁ L., Cvičné příklady pro studium předmětu MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ, Institut Svazu účetních, 2005, ISBN: 80-86716-26-0

42

a) Sazba vedlejších (nepřímých) nákladů na m2 pronajaté plochy 1 800 000 / 3 000 = 600,- Kč na m2 b) Sazba vedlejších nepřímých nákladů na 1 Kč nájemného: 1 800 000 / 15 000 000 = 0,12 Kč na 1 Kč ročního nájemného Položka

Keramo, Staviko a.s. s.r.o.

Travela s.r.o.

Celkem

Kalkulované nepřímé náklady v Kč podle metrů pronajaté plochy 600 000 360 000 840 000 1 800 000 Kalkulované nepřímé náklady podle výše nájemného 600 000 360 000 840 000 1 800 000 Kalkulované nepřímé náklady na jednotlivé nájemce budou v obou případech rozpočítání společných nákladů stejné a budou rozpočítány podle výše uvedené tabulky.

Příklad 11

Kalkulace dělením a kalkulace s poměrovými čísly26 Společnost Keramo vyrábí květináče. Ve sledovaném období vyráběla 5 druhů květináčů, které se liší především velikostí. Údaje o výrobě a nákladech jsou uvedeny v následující tabulce: květináč Položka K10 K15 K20 K25 K30 počet vyrobených ks 10 000 8 000 12 000 7 000 13 000 Jednicový materiál celkem 50 000 44 000 72 000 49 000 104 000 průměr květináče v cm 10 15 20 25 30 Úkoly: 1) Alokujte společné náklady ve výši 1 500 000,- Kč mezi jednotlivé výrobky: a) metodou přiřazení nákladů dělením b) metodou dělením s poměrovými čísly na základě velikosti a zjistěte náklady na jeden kus každého druhu květináče. 2) Posuďte správnost obou metod přiřazení nákladů. Náklady na 1 květináč = 1 500 000 / 50 000 = 30,- Kč Náklady na 1 přepočtenou jednici = 1 500 000 / 102 500 = 14,6 Kč Položka počet vyrobených ks jednicový materiál celkem 26

květináč K10 10 000 50 000

K15 8 000 44 000

K20 12 000 72 000

K25 K30 7 000 13 000 49 000 104 000

Celkem 50 000 319 000

Celkem 50 000 319 000

ŠOLJAKOVÁ L., Cvičné příklady pro studium předmětu MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ, Institut Svazu účetních, 2005, ISBN: 80-86716-26-0

43

průměr květináče v cm alokace společných nákladů metodou dělením poměrové číslo přepočtené kusy

10

15

20

25

30

300 000 240 000 360 000 210 000 390 000 1,0 1,5 2,0 2,5 3,0 10 000 12 000 24 000 17 500 39 000

1 500 000 102 500

alokace společných nákladů metodou dělením s poměrovými čísly na základě velikosti 146 341 175 610 351 220 256 098 570 732 1 500 000 Kalkulace s poměrovými čísly je vhodnější, protože zohledňuje velikost květináčů.

3.7.2. Kalkulace přirážková Tato kalkulace se používá pro kalkulování režijních nákladů při výrobě různorodých výrobků a to většinou v sériové a hromadné výrobě. Přímé náklady - vypočítáváme přímo na kalkulační jednici, Režijní náklady - se zjišťují pomocí zvolené základny a zúčtovací přirážky (sazby) jako přirážka k přímým nákladům. Přirážka je stanovena: - procentem, které zjistíme jako podíl režijních nákladů na nákladový druh zvolený za rozvrhovou základnu, - nebo sazbou, kterou vypočteme jako podíl režijních nákladů na jednotku naturální rozvrhové základny. Nevýhody: a) Stejná zúčtovací přirážka (sazba) se používá i pro změněné objemy výkonů, tím dochází k chybnému rozvrhu režijních nákladů např. při větším objemu výkonů se rozvrhuje větší část režie a tím se na jednotku produkce přenášejí větší režijní náklady než jsou ve skutečnosti.Je to statická kalkulace. Je třeba pro změněné objemy výkonů vypočítávat nové zúčtovací přirážky tj. kalkulaci dynamizovat. b) Druhý problém – přiřazení např. podle přímých mezd nemusí být správné. Řešíme to zpřesňováním kalkulací zaváděním více rozvrhových základen a přirážek. Hovoříme o tzv. diferencované přirážkové kalkulaci, nebo kalkulováním neúplných nákladů.27

3.7.2.1. Metoda strojových přirážek 27


44

Náklady zjišťujeme pro každý stroj a jejich součet za zúčtovací období dělíme počtem hodin provozu stroje. Tím dostaneme přirážku režie na 1 hodinu příslušného stroje. Podle spotřeby strojového času na jednotlivé výrobky promítáme tyto náklady do kalkulací výrobků. Metoda je značným zpřesněním kalkulací, klade však značné nároky na evidenci a výpočty. Používá se ve vysoce mechanizovaných a automatizovaných výrobách, kde podíl mezd činí jen pár procent, jednicové mzdy se mění ve výrobní režii např. při obsluze NC strojů. Příklad 12

Kalkulace metodou strojových přirážek Vypočítejte náklady na jednu strojovou hodinu u textilní firmy Textilana na základě níže uvedených údajů. V provozu je 20 šicích strojů a každý šicí stroj je v provozu na dvousměnný provoz tj. 360 hod. měsíčně. Vypočítejte, jak se změní náklady na 1 strojovou hodinu v případě jednosměrného provozu tj. při 160 hodinách měsíčně. celkové náklady Výpočet nákladů na 1 strojovou hodinu náklady na na 1 20 strojů stroj Odpisy, opravy a udržování budovy, topení, osvětlení Mzdy mistrů a ostatních technickohospodářských pracovníků celkem

130 200

6 510

48 800

2 440

Odpisy jednoho stroje

1 740

Celkem fixní náklady

10 690

Spotřeba elektřiny za měsíc na 1 stroj (1,4 kW x 320 h x 2,85 Kč za 1 kWh Spotřeba mazadel a ostatní náklady na 1 stroj Celkem variabilní náklady Náklady celkem Náklady na 1 stroj. hod. při 320 hod. za měsíc =12 117 / 320 =

1 277 150 1 427 12 117 37,87 Kč/hod.

Náklady na 1 strojovou hodinu při 160 hodinách za měsíc: fixní náklady variabilní náklady ( 1427 / 320 x 160 ) celkové náklady náklady na 1 strojovou hodinu = 11403 / 160

10 690 713 11 403 71,27 Kč/hod.

Při využití strojů pouze na jednu výrobní směnu se zvýší náklady na jednu strojovou hodinu z 37,87 Kč na 71,27 Kč za hodinu tj. téměř dvojnásobně.

45

3.7.3. Kalkulace ve sdružené výrobě Ve sdružené výrobě někdy též (vázané) výrobě vzniká v jednom technologickém postupu několik druhů výrobků např.při výrobě plynu z uhlí vzniká kromě plynu i koks, dehet, čpavek a benzol. Vzniklé sdružené náklady proto musíme rozdělit na jednotlivé výrobky. K tomu se používá zůstatkové metody kalkulace nebo rozčítací metody kalkulace.

3.7.3.1. Zůstatková ( odečítací) metoda kalkulace Této metody použijeme, můžeme-li jeden z výrobků považovat za hlavní a ostatní výrobky za vedlejší, např. v cukrovaru je hlavním výrobkem cukr, vedlejšími výrobky jsou melasa a řízky. Metoda spočívá v tom, že od celkových nákladů za zúčtovací období se odečtou vedlejší výrobky oceněné prodejními cenami (popř. cenami podle plánových kalkulací) a zůstatek se považuje za náklady hlavního výrobku. Náklady na kalkulační jednici hlavního výrobku zjistíme dělením těchto zbývajících nákladů počtem kalkulačních jednic hlavního výrobků. Výhodou: je jednoduchost Nevýhodou: nelze kontrolovat náklady vedlejších výrobků Příklad 13

Kalkulace odečítací metodou28 Ze řepy se vyrábí hlavní výrobek cukr a vedlejší výrobky melasa a řízky. Z 1 200 kg řepy nákupní cena 5 Kč/kg bylo vyrobeno 720 kg cukru, zpracovaní náklady byly 864 Kč. Tržby za prodej melasy byly 620,- Kč a za řízky 340,- Kč. Úkol: Vypočtěte výši celkových a jednicových nákladů na výrobu cukru. Kalkulace cukru v Kč Materiál – řepa (1200 x 5) Zpracovací náklady Tržby za prodej melasy Tržby za prodej řízků Celkem náklady na výrobu cukru Náklady na 1 kg cukru (5904/720)

6 000,- Kč 864,- Kč - 620,- Kč - 340,- Kč 5 904,- Kč 8,20 Kč

Výše celkových nákladů na výrobu 1 kg cukru je 8,20 Kč.

3.7.3.2. Rozčítací metoda Této metody použijeme, nemůžeme-li sdružené výrobky rozdělit na hlavní a vedlejší např. ve mlýnech různé druhy mouky. 28


46

Celkové náklady se rozvrhují na jednotlivé výrobky podle: - poměrových čísel vypočtených z množství získaných výrobků, - množství suroviny vstupující do jednotlivých výrobků, - poměru technických vlastností - cen jednotlivých výrobků.

3.7.3.3. Metoda kvantitativní výtěže Vznikají-li sdružené výrobky ve stupňové výrobě, lze použít metodu kvantitativní výtěže, která rozvrhuje náklady podle množství výrobků získaných z výchozí suroviny. Např. při petrochemickém zpracování ropy výroba probíhá ve třech stupních a získává se postupně destilací ropy plyn, benzín, petrolej, plynový olej a mazut.

3.7.4. Rozdílové metody Doposud probrané metody kalkulace zjišťovaly skutečné náklady úhrnnou částkou za jednotlivé kalkulační položky. Nazýváme je proto úhrnné kalkulace. Tyto náklady umožňují kontrolovat přiměřenost vynaložených nákladů až po sestavení výsledné kalkulace. Pro běžnou, operativní kontrolu se používají rozdílové metody, které stanoví výši nákladů předem jako úkol, normu, standart a zjišťují rozdíly skutečných nákladů s tímto úkolem (normou).

3.7.4.1. Normová metoda Je to např. metoda standardních nákladů (standard cost system, standart costing) u nás normová metoda. Metoda eviduje náklady ve dvou složkách: -

náklady předem určené standardní, normované a rozdíly mezi předem určenými a skutečnými náklady – odchylky od standardních normovaných nákladů. Odchylky se analyzují podle příčin, vzniku a odpovědnosti, nebo i z hlediska využití výrobních činitelů. Rozdílové metody se používají převážně pro řízení přímých jednicových nákladů a to v opakované např. v hromadné a sériové výrobě. V posledních letech se u nás začaly používat kalkulace neúplných přímých variabilních nákladů (Direct Costing).

Spočívá v tom, že se předem stanoví normy přímých nákladů a zjišťují se odchylky skutečných nákladů od těchto norem a změny norem. Používá se operativních norem platných k určitému datu, nazývají se základní – výchozí normy, které se mění každou změnou výrobních podmínek.

47

Základní normy + - změny normy Operativní norma + - odchylka od operativní normy

= operativní norma = skutečná spotřeba

Základem norem nákladů jsou normy v naturálním vyjádření v kg, m , min, kwh apod., vynásobením naturální normy cenou, tarifem dostaneme normu v peněžním vyjádření, kterou používáme v kalkulacích.

Pro kalkulace nákladů platí: Základní kalkulace + - změny norem Operativní kalkulace + - odchylky od operativních norem

= operativní kalkulace = výsledná kalkulace

Normová kalkulace a evidence je založena na principu řízení podle odchylek. Tím, že se pracovníci zaměří jenom na odchylky, mohou jim věnovat větší pozornost a tím účinněji řídit. Příklad 14

Kalkulace normová ukázkový Společnost Oděvy kalkuluje výši nákladů na jednotlivé druhy výrobků pánské košile, dámské košile a dámské sukně. Celková úspora režijních nákladů činí 18 150,Kč. V lednu 2005 byly zjištěny tyto odchylky od přímých, normovaných nákladů: (- úspora, + překročení ): Kalkulační položka (Kč) Počet vyrobených výrobků v lednu 2005 přímý materiál přímé mzdy

Kalkulační položka v ks

pánské košile

dámské košile

dámské sukně

1 080

1 050

1 070

-130

820

830

920

-450

-200

pánské košile

dámské košile

dámské sukně

přímý materiál

30

35

27

přímé mzdy

20

25

22

Režie

60

75

66

110

135

115

2 500

2 300

2 000

náklady celkem plánový objem výroby v ks Úkol:

Sestavte základní kalkulaci, odchylky od norem a výslednou kalkulaci za měsíc leden 2005 a analyzujte tyto změny.

48

Řešení: 1) Nejprve vypočteme úsporu přímých nákladů na 1 výrobek Úsporu přímých nákladů na 1 výrobek zjistíme dělením celkové úspory skutečným počtem výrobků. např. výrobek A: přímý materiál: -130 / 1080 = - 0,12 Kč 2) Vypočteme úsporu režijních nákladů podle jednotlivých druhů výrobků: a) Přepočteme normovanou výši přímých mezd (rozvrhovou základnu) na skutečný objem výroby jednotlivých výrobků: normované mzdy x skutečný počet výrobků 71 390 Kč

20 x 1080 + 25 x 1050 + 22 x 1070 =

b) Vypočteme procento úspory režijních nákladů (úspora, překročení): -18 150 / 71 390 =

-25,42%

c) Procento úspory vynásobíme přímými mzdami podle jednotlivých výrobků:

dámská sukně:

(20 x -25,42) / 100 = (25 x -25,42) / 100 = (22 x -25,42) / 100 =

Kalkulační položky dne jednotlivých druhů výrobků

Normované náklady základní kalkulace

pánská košile: dámská košile:

-5,085 -6,356 -5,593

Odchylka od normy

Výsledná kalkulace

Pánská košile: přímý materiál

30

-0,12

29,88

přímé mzdy

20

0,85

20,85

Režie

60

-5,085

54,92

110

-4,35

105,65

přímý materiál

35

0,78

35,78

přímé mzdy

25

-0,43

24,57

Režie

75

-6,356

68,64

135

-6,00

129,00

přímý materiál

27

0,78

27,78

přímé mzdy

22

-0,19

21,81

Režie

66

-5,593

60,41

115

-5,00

110,00

náklady celkem Dámská košile:

náklady celkem Dámská sukně:

náklady celkem

49

Výsledná nákladová kalkulace dle jednotlivých druhů výrobků činí: 105,65 Kč na pánskou košili, 129,- na dámskou košili a 110,- Kč na dámskou sukni. U všech výrobků došlo k snížení nákladů, což je velmi pozitivní trend. Největší vliv na celkovém snížení nákladů měly režijní náklady.

3.7.5. Kalkulace nákladů podle elementárních procesů Metoda ABC (Activity Based Costing), rozvržení režijních nákladů podle skutečné příčiny jejich vzniku. Tyto kalkulace zjišťují a přiřazuji náklady dílčím aktivitám činnostem. Začíná se rozložením podnikových činností do dílčích elementárních aktivit např. objednávání materiálu, příjem a výdej materiálu, doprava a skladování materiálu, vnitropodniková doprava, balení výrobků, seřizování strojů, expedice. Při čemž se zaměřují především na oblasti, ve kterých vznikají režijní náklady. Ty vztahy, které vyvolávají vznik nákladů jsou označeny jako cost drivers. Např. počet objednávek, nebo faktur, počet dodavatelů, zákazníků, strojové hodiny , počet kontrol apod. Náklady zjištěné na aktivitu se alokují na výkony – výrobky, služby jako jednotkové náklady. Vychází se ze vztahu: Procesy spotřebovávají zdroje a výkony spotřebovávají procesy ¨

4. Plánování a rozpočtování 4.1. Úvod Rozpočet je plán budoucích výkonů podniku vyjádřený v peněžních jednotkách. Normy jsou směrné veličiny, které ve striktním pojetí musí být nejdříve stanoveny v naturálních jednotkách. Následně se těmto normám přiřadí ocenění a použijí se pro přípravu jednotlivých rozpočtů. Limit je nejvolnější způsob stanovení směrné veličiny. Může se vyjadřovat hodnotově i naturálně. Tabulka 6 - Cíle rozpočtování

KOORDINACE

Rozpočty spojují množství rozdílných činností v organizaci

ODPOVĚDNOST

Přiřazuje jednotlivcům zodpovědnost za náklady, zisky, výnosy, investice, apod.

VYUŽITÍ

Zajišťuje optimální využití omezených zdrojů

MOTIVACE

Motivuje jednotlivce ke splnění rozpočtu (vztahuje se též k odpovědnosti)

50

PLÁNOVÁNÍ A KONTROLA

Rozpočet je krátkodobá verze dlouhodobého plánu

ZHODNOCENÍ

Rozpočty jsou používány pro hodnocení dosažených výsledků

KOMUNIKACE

Rozpočet je využíván ke komunikaci plánu a k dosažení stejnorodých cílů.

Zajišťuje uskutečnění těch opatření v krátkodobém horizontu, které vedou ke splnění dlouhodobých cílů

4.2. Příprava rozpočtů V ideálním případě by za přípravu rozpočtu měli být odpovědni ti manažeři, kteří pak budou zodpovědní za jeho plnění. Nemusí však jít o rozpočet společnosti jako celku, ale například jen o rozpočet oddělení daného manažera nebo jeho týmu. Nevhodně nastavený proces rozpočtování může snadno způsobit neefektivní činnosti. Například nižší management je přesvědčený, že rozpočet pro jejich oddělení je nesplnitelný, a jeho cílem tedy je tento rozpočet nesplnit a tím své nadřízené přesvědčit o své pravdě. Na druhou stranu však přílišné nebo nevhodné zapojení nižšího managementu může způsobit, že: -

vrcholné vedení ztratí kontrolu;

-

nezkušení manažeři mohou učinit špatná rozhodnutí;

-

rozpočet nebudou korespondovat s cíli organizace;

-

příprava rozpočtu bude pomalá a mohou vzniknout konflikty mezi jednotlivými manažery;

-

nižší management se bude snažit stanovit lehce splnitelné cíle nebo naopak příliš vysoké cíle, aby se zalíbili nadřízeným;

-

dojde ke konfliktu zájmů, např. vedoucí prodeje se bude chtít raději držet již uzavřených smluv.

Zapojení nižší úrovně manažerů do přípravy rozpočtu je obvykle upřednostňováno, existují však situace, kdy není nejvhodnější. Například v menší společnosti, kde pouze její majitel má dostatečné znalosti potřebné pro sestavení rozpočtu. Rovněž se mohou lišit preference zúčastněných pracovníků, někteří upřednostňují centralistický a jiní decentralistický systém.

51

a) Centralistický systém -

Rozpočet je připraven hlavním managementem

-

Rozpočet je předložen nižšímu managementu již hotový

-

Neumožňuje zapojení nižšího managementu do přípravy rozpočtu

b) Decentralistický systém -

Umožňuje zapojení všech stupňů řízení do přípravy rozpočtu

-

Rozpočty jsou připraveny nižším managementem

-

Vrcholné vedení rozpočty odsouhlasí, veškeré případné změny navržené vrcholným vedením musí být projednány s nižším managementem

Výhody decentralistického systému -

Vyšší motivace zaměstnanců, kteří se cítí za „své“ rozpočty více odpovědni

-

Rozpočet by měl obsahovat lepší informace, zejména v rychle se rozvíjejících podnicích

-

Vyšší porozumění a zapojení manažerů nejen do procesu rozpočtování, ale i následné kontroly skutečnosti vs rozpočet

-

Lepší komunikace v rámci podniku

-

Vrcholové vedení se může soustředit na strategické cíle a nemusí řešit plánování každodenní činnosti

Nevýhody decentralistického systému -

Vrcholný management může ztratit kontrolu nad každodenní činností podniku

-

Špatná rozhodnutí nezkušených nižších manažerů, která navíc mohou mít mimo rámec strategických cílů podniku

-

Pomalejší příprava rozpočtu, možný vznik konfliktů mezi jednotlivými manažery

-

Hodnoty mohou být zaujaté, pokud nižší management se snaží zaujmout ambiciózními cíly, nebo naopak si stanovit lehce splnitelné cíle

-

Některé oblasti mohou vylučovat zapojení manažerů, např. rozpočty vedoucího prodeje mohou být v nesouladu s dlouhodobým smlouvám podepsanými vrcholovým vedením

Přestože je decentralistický systém obvykle upřednostňován, existují situace, kdy se používá centralistický systém. Například v menším podniku, kde pouze jeho majitel má dostatečné znalosti potřebné pro sestavení rozpočtu. Kromě toho se povahy zúčastněných pracovníků liší, někteří upřednostňují centralistický a jiní decentralistický systém.

52

Rozpočtování je „politický“ proces, konflikty je nutné očekávat vzhledem k mnoha cílům organizace a k osobním cílům zúčastněných na jeho přípravě. Mezi strategie při jednáních o rozpočtu patří: -

„nafukování“ rozpočtu (začleněním dodatečných nákladů a někdy i výnosů);

-

seskupování manažerů do zájmových skupin, aby vystupovali jednotně před vrcholový vedením;

-

„útraty“ na konci roku, které mají prokázat oprávněnost celkového rozpočtu a zajistit zdroje na příští rok;

-

argumenty typu „raději utratit nyní než později“ .

4.7.

Časový harmonogram tvorby rozpočtu

Tabulka 7 - Časový harmonogram tvorby rozpočtu

Oznámení politiky rozpočtu a pravidel pro jeho sestavení Určení faktoru omezujícího pro výstup, např. maximální možná poptávka po produktu společnosti nebo maximální možná kapacita produkce společnosti Příprava „klíčového“ rozpočtu, např. rozpočtu prodeje/ tržeb Příprava “funkčních” rozpočtů, rozpočtů pro jednotlivé činnosti/ oddělení společnosti Vyjednávání o rozpočtu s nadřízenými manažery Porovnání rozpočtů a koordinace s hlavním rozpočtem Konečné schválení rozpočtu Průběžná revize rozpočtu, porovnávání se skutečností Příprava rozpočtu může být časově velmi náročný úkol, může se například stát, že: -

rozpočet bude několikrát připomínkován a vrácen k přepracování; 53

-

rozpočty jednotlivých činností/ oddělení na sebe nebudou vázat nebo nebudou v souladu s hlavním rozpočtem společností;

-

změna v rozpočtu jednoho oddělení musí být promítnuta do navazujících rozpočtů dalších oddělení;

-

bude vyžadována příprava rozpočtu pro více variant objemu prodeje.

Proces rozpočtování může snadno způsobit neefektivní činnosti. Například nižší management je přesvědčený, že rozpočet pro jejich útvar je nesplnitelný, a jeho cílem tedy je tento rozpočet nesplnit a tím se přesvědčit o své pravdě.

4.8.

Přístup k sestavení rozpočtu

Existuje několik přístupů k sestavování rozpočtů: Tradiční přístup Při použití tradičního přístupu je rozpočet založen na struktuře vedení společnosti. Jednotliví manažeři stanoví očekávané tržby a finanční cíle. Rozpočty oddělení jsou pak sestaveny podle nákladů minulého období +/- něco. Rozpočet je obvykle sestavován vždy na jeden rok. Tento přístup je považován za velmi problematický: -

nejsou vhodně propojeny činnosti v rámci společnosti;

-

nezabývá se hledáním optimálního využití zdrojů;

-

chybí výhled na delší období a sladění rozpočtu s dlouhodobými cíly a posláním společnosti.

Některé společnosti dokonce došly tak daleko, že přestaly sestavovat tradiční rozpočty za společnost jako celek a nahradily je například krátkodobými, pružně upravovanými výhledy, sledováním klíčových indikátorů vývoje a podobně. Rozpočtování od nuly Jedním z alternativních přístupů k sestavování rozpočtu je tzn. „rozpočtování od nuly“. Při tomto procesu se sestavuje rozpočet pro každé nákladové středisko od nuly. Podstata a oprávněnost každé položky nákladů musí být obhájena, aby mohla být zahrnuta do rozpočtu. Tento přístup umožňuje: -

získání podrobného ohodnocení činností společnosti; 54

-

podrobit podrobnému zkoumání alternativní činnosti a stávající úroveň nákladů;

-

více efektivní alokaci zdrojů pro jednotlivé činnosti a oddělení společnosti.

Na druhou stranu má však tento přístup řadu nevýhod, mezi které patří například jeho velká časová náročnost, vysoké nároky na znalosti a zkušenosti manažerů, nedostatek potřebných informací. Je však možné jej výhodně použít pro rozpočtování specifických nákladů, jako jsou například náklady na vědu a výzkum nebo školení. Rozpočtování podle činností (aktivity based budgeting) Další alternativní přístup je například rozpočtování podle činností (aktivity based budgeting). Stejně jako rozpočtování od nuly je tento přístup vhodný pro nevýrobní činnosti podpůrného charakteru. Při tomto přístupu je rozpočet nákladů sestaven pro jednotlivé činnosti společnosti (namísto oddělení). Například jedny z nákladů personálního oddělení mohou být vyvolány náborem nových zaměstnanců (inzerce, výběrové řízení, vstupní kontroly, zaškolení). Pro tuto činnost je pak rozpočet sestaven na základě očekávaného počtu nových zaměstnanců. Výhodou tohoto přístupu je, že nutí manažery přemýšlet o jednotlivých činnostech, zda jsou prováděny ekonomicky a optimálně, zda mají pro společnost dostatečný přínos.

Rozpočty můžeme podle jejich flexibility rozdělit na fixní a pružný rozpočet. Fixní rozpočet je takový, který se v průběhu období nemění bez ohledu na vývoj skutečnosti: -

před začátkem období vedení připraví rozpočet na základě předpokládaného objemu produkce a prodejů a neurčí, co dělat v případě, kdy se skutečné objemy budou od rozpočtovaných lišit;

-

v případě, kdy například vedení při kontrole měsíčních výsledků zjistí, že se skutečnost liší od rozpočtu, neprovede žádné úpravy fixního rozpočtu pro zohlednění skutečných výsledků.

Pružný rozpočet je naopak takový, který reflektuje možné změny objemů: -

před začátkem období je sestaven rozpočet na základě očekávání určitých objemů produkce a prodejů; vedení společnosti zároveň sestaví rozpočet pro možné alternativně očekávané objemy;

-

skutečné výsledky jsou pak průběžně porovnávány s těmi rozpočty, které nejlépe odpovídají skutečně dosaženým objemům.

55

Pro přípravu pružného rozpočtu je nutná dobrá znalost struktury nákladů a pochopení rozdílů mezi variabilními a fixními náklady.

4.9. Sestavování rozpočtu Graficky je možné typický průběh sestavování rozpočtu, kdy klíčovým faktorem podniku je poptávka po jeho produkci, znázornit následujícím způsobem: Graf 2 – Průběh sestavování rozpočtu

Rozpočet prodeje Rozpočet výroby

Přímý materiál

Přímé mzdy

Rozpočet odbytu

Výrobní režie

Rozpočet správy HLAVNÍ ROZPOČET Rozpočetní výsledovka

Investiční rozpočet

Rozpočet peněžních toků Rozpočetní rozvaha

Hlavní (velitelský) rozpočet (Master Budget) je tedy soubor podnikových rozpočtů a tvoří základ pro dílčí vnitropodnikové rozpočty.

4.10. Klasifikace rozpočtů Rozpočty můžeme členit do pěti kategorií, každá z nich řeší specifický problém rozpočtování. Tyto kategorie mohou být definovány následujícími otázkami:

56

(1)

Jak by se měl rozpočet zachovat ke změnám v úrovni činností (množství výkonů)?

(2)

Jak by měl rozpočet odpovědět na změny, které nastanou v průběhu rozpočtovaného období?

(3)

Jak by se měly projevit rozpočty minulých období v přípravě nového rozpočtu?

(4)

Jak by měly být v rozpočtu zohledněny jednotlivé činnosti?

(5)

Jakým způsobem rozpočet řídí částky nákladů (výdajů)?

Každá z těchto otázek bude zodpovězena v následujících podkapitolách.

4.10.1.

Jak by se měl rozpočet zachovat ke změnám v úrovni činností ?

Pevný rozpočet nákladů Rozpočet je stanoven pro předpokládanou úroveň činnosti. Rozpočet se porovnává se skutečnými výsledky, změny v úrovni činností nejsou při porovnávání zohledněny. Použití: Odvětví služeb, kde většina nákladů jsou fixní náklady. Variantní (alternativní, flexibilní) rozpočet Připraven pro různé úrovně činností. Vybrané úrovně činností zohledňují přírůstkové fixní náklady a změnu variabilních jednicových nákladů z důvodu množstevních slev, záběhové křivky, apod. Pevný přepočtený rozpočet Připraven pro předpokládanou úroveň činností. Následně je přepočten na skutečnou úroveň činností. Přepočítává stejným způsobem fixní i variabilní náklady, neuvažuje se změnou jednicových variabilních nákladů.

4.10.2. Jak by měl rozpočet odpovědět na změny, které nastanou v průběhu rozpočtovaného období ? Rozpočty sestavované za pevně vymezené období Rozpočet je obvykle sestavován na 1 rok a není následně upravován. Použití: Pro stabilní podniky, kde je v rozpočtování poměrně jednoduché a kde není potřeba důsledné kontroly. Klouzavý rozpočet Cílem je udržovat důslednou kontrolu a vždy mít k dispozici přesný rozpočet pro dalších 12 měsíců. Rozpočet na leden 2007 obsahuje rozpočet za 12 měsíců do 31. ledna 2007. 57

Následně v únoru 2007 vedení provede: -

porovnání rozpočtu a skutečnosti za leden

-

pokud se rozpočet projevil jako nereálný, je zbývajících 11 měsíců upraveno

-

je zpracován rozpočet na únor 2007

Použití: Pro jakoukoli oblast, která vyžaduje důslednou kontrolu. Příliš časově náročné pro celou organizaci.

4.6.3

Jak by se měly projevit rozpočty minulých období v přípravě nového rozpočtu ?

Přírůstkový rozpočet Vychází ze dvou údajů: -

Rozpočty za minulé období

-

Skutečné výsledky za minulé období, obvykle především za poslední období

Přičítá (odečítá) částky, které zohledňují inflaci a ostatní známé změny. Za předpokladu, že historická data jsou přijatelná, musí být zdůvodněno pouze jejich navýšení (snížení). Výhody: -

Rychlý a jednoduchý proces sestavení rozpočtu

-

Omezené nároky na zapojení manažerů do rozpočtování

-

Relativně nízké náklady na sestavení rozpočtu

Nevýhody: -

Obsahuje problémy a neefektivní postupy z minulosti, které mohou pokračovat i do budoucna

Rozpočet vycházející od nuly (ZBB) Každá činnost je nově posuzována, bez vztahu na minulé období. (viz výše) Výhody: -

Nutí manažery přemýšlet o tom, co dělají a jak to dělají

-

Identifikuje a odstraňuje neefektivní činnosti

-

Vyhýbá se zbytečným výdajům

-

Zajišťuje efektivní alokaci zdrojů podniku

Nevýhody: -

Časově náročný a finančně nákladný proces

-

Vyžaduje vyškolení nefinančních manažerů v oboru rozpočtování

58

-

Počáteční výsledky nemusí být uspokojující, nutné získání praktických zkušeností s rozpočtováním

-

Může upřednostňovat krátkodobé cíle před dlouhodobými strategickými cíly

4.6.4. Jak by měly být v rozpočtu zohledněny jednotlivé činnosti ? Rozpočty vymezující úkoly globálně Stanoví úkoly pro celkovou činnost organizace. Tyto úkoly musejí být v souladu s dlouhodobými strategickými plány organizace. Rozpočty podle dílčích aktivit (aktivity based budgeting) Rozpočty jsou zpracované pro každou jednotlivou činnost útvaru (viz výše). Hlavní znaky: -

Rozčlenění podniku na nákladová, výnosová, zisková, investiční střediska

-

Vedoucí těchto středisek musí být obeznámeni s úkoly, podle kterých jsou hodnoceni

-

Vedoucí by měli být hodnoceni pouze na základě plnění úkolů, které jsou z podstatné části pod jejich kontrolou

-

Zkušení vedoucí zjišťují a napravují chyby

Tomuto způsobu řízení musí být věnována dostatečná pozornost, aby bylo zajištěno, že manažer přijme takové opatření, které zlepší jeho výsledky a zároveň přispějí ke zlepšení výsledku podniku jako celku. Například zásobování může nakoupit levné materiály, které ale naopak zvýší výrobní náklady.

4.6.5. Jakým způsobem rozpočet řídí částky režijních nákladů (výdajů) ? Rozpočet limitní Stanoví limit pro náklady, který nesmí být překročen, nebo k jeho překročení musí být udělen výslovný souhlas. Rozpočet indikativní Stanoví pouze doporučenou částku nákladů Stanovení norem (normativů) individuálním propočtem Před vlastním stanovením norem je důležité rozdělit režijní náklady mezi variabilní, fixní a smíšené protože pro každý z těchto typů nákladů může být vhodná jiná metoda normování. -

Stanoví se spotřeba výkonu v materiálních jednotkách

-

Ocenění je v plánované ceně

-

Ojedinělá možnost stanovit normy pro režijní náklady

Metody pro roční rozpočtování režie:

59

-

Grafické zjištění odhadem

-

Extrapolace (interpolace)

-

Statistické metody

-

Metoda variátorů

Variátory jsou normativy vyjádřené indexními čísly, udávající vztah mezi růstem (poklesem) nákladů N a růstem (poklesem) objemu činnosti q v rozpočtovém období (index 1) ve srovnání s výchozím obdobím (index 0). -

Variátor ukazuje, o kolik procent se zvýší celkový režijní náklad, zvýší-li se objem produkce o 1%, nebo také

-

Poměr variabilní režie k celkové režii v=

φy 0 x0

φ ……….variátor f ........... fixní složka nákladu v ........... variabilní složka nákladu na jednotku Příklad 15

Variátor je 0,8 a úhrnné náklady produkce 15 000 Kč při objemu 1 000 kusů výrobků. Stanovte rovnici přímky nákladů a rozpočtované náklady při objemu 1 050 kusů.

4.7. Mechanika rozpočtování Krok 1

- Základní faktor rozpočtu

Obvykle prodej, ale může být i výrobní kapacita, osobní náklady, materiál, apod. Zpracujte rozpočet základního faktoru – označovaný za klíčový rozpočet

Krok 2

- Rozpočet prodeje

Rozpočtované množství, ceny, tržby

Krok 3

- Ostatní rozpočty

Výrobní rozpočet Zohlednit zásobu hotových výrobků. Počáteční zásoba + Výroba – Konečná zásoba = Prodej Rozpočet spotřeby materiálu Výroba určuje spotřebu materiálu Rozpočet nákupu materiálu Zohlednit zásobu materiálu. Počáteční zásoba + Nákupy – Konečná zásoba = Spotřeba 60

Rozpočet mzdových nákladů Výroba určuje požadavky na pracovní sílu. Obsahuje počet hodin a náklady Rozpočet režijních nákladů Fixní a variabilní režie.

Krok 4

- Hlavní rozpočet

Zpracujte velitelský rozpočet, který se skládá z výsledovky, výkazu peněžních toků a rozvahy

4.7.1. Příprava dílčích rozpočtů a rozpočetní výsledovky Příprava rozpočetní výsledovky společnosti, která pouze nakupuje a prodává zboží, je relativně jednoduchá. Ve výsledovce se promítne pouze prodané zboží, rozdíl mezi počátečním a konečným stavem zásob zboží se projeví pouze v rozvaze a, případně, ve výkazu peněžních toků. Příklad 16

Řešený příklad Podnik Kyška kupuje a prodává náhradní díly a zpracovává rozpočet pro duben roku 2007. K dispozici jsou následující údaje: Počáteční zásoba ks

Rozpočtovaný prodej pro duben

Pořizovací cena

Prodejní cena

Ks

Kč

Kč

ND1

70

240

3 100

5 500

ND2

100

360

7 900

9 400

ND3

85

210

1 300

2 600

Konečná zásoba by měla být ve výši 30 % dubnových prodejů. Přímé variabilní náklady (mzdy prodejců, přímá režie) jsou stanoveny ve výši 250 Kč na jeden prodaný kus ND1, 850 Kč na jeden prodaný kus ND2 a 100 Kč na jeden prodaný kus ND3. Ostatní režijní náklady jsou stanoveny ve výši 0,60 Kč na jednu 1 Kč variabilních nákladů. Ostatní fixní náklady podniku (správní, administrativní apod.) činí měsíčně 220 000 Kč. Úkol: Připravte rozpočetní výsledovku po hrubý zisk pro duben 2007 Řešení Tržby (240 x 5 500 + 360 x 9 400 + 210 x 2 600)

tis. Kč 5 250

Náklady na prodané zboží: Pořizovací cena zboží (240 x 3 100 + 360 x 7 900 + 210 x 1 300)

-3 861

Přímé variabilní náklady (240 x 250 + 360 x 850 + 210 x 100)

-387

Režijní náklady (387 x 0,60)

-232 61

Fixní náklady

-220 ____

Hrubý zisk

550 ____

Údaje o konečném zůstatku zásob jsou pro sestavení výsledovky, ve které jsou náklady vykazované podle počtu prodaných kusů, nepodstatné. V případě, kdy podnik vyrábí a prodává své výrobky, je nutné kromě rozpočtu prodeje připravit i rozpočty pro výrobu. Pokud podnik v daném období, za které je rozpočet sestavován, neprodá celou svou produkci, je nutné se v rozpočtové výsledovce správně vypořádat se změnou stavu výrobků. Příklad 17

NÁBYT s.r.o. vyrábí kancelářský nábytek a zpracovává rozpočet pro březen roku 20X7. K dispozici jsou následující údaje: Počáteční zásoba Ks

Rozpočtovaný prodej pro březen

Prodejní cena

ks

ks

Židle

63

290

6 000

Velké stoly

36

120

10 400

Malé stoly

90

230

2 550

Konečná zásoba by měla být ve výši 30 % březnových prodejů. Pro výrobu všech tří výrobků se používá dřevo, plast, nekvalifikovaná a kvalifikovaná pracovní síla a ostatní režie v následujícím množství: Dřevo 3

m

Plast 3

m

Nekvalifik.prac. síla

Kvalifik.prac.síla hod.

hod. Židle

0,10

0,05

3

2

Velké stoly

0,20

0,10

5

8

Malé stoly

0,05

0,02

2

-

18 000

10 000

200

300

Cena za jedn (Kč)

Počáteční zásoba činí 5 m3 dřeva a 2,7 m3 plastu. Záměrem je zvýšit zásobu materiálu tak, aby byla dostatečná pro výrobu 50 kusů každé položky sortimentu. Ostatní režijní náklady jsou stanoveny ve výši 60 Kč na jednu hodinu práce. Úkol: a) b)

Připravte rozpočet prodeje, výroby, spotřeby materiálu, spotřeby práce a nákupu materiálu pro březen 20X7. Připravte rozpočetní výsledovku pro březen 20X7.

62

4.7.2. Příprava rozpočtu peněžních toků Účelem rozpočtu peněžních toků je: -

Prokázat, že různé položky příjmů a výdajů vyústí (v souladu s úvěrovou politikou podniku) v peněžní toky, které umožní podniku uskutečňovat každodenní operace;

-

Ukázat splatnost významných nebo neobvyklých položek;

-

Poukázat na nedostatečné zdroje financování tak, aby finanční manažer mohl zajistit dodatečné potřebné zdroje;

-

Poskytnout základ pro kontrolu peněžních toků pro nadcházející období.

Výše zmíněné rozpočty výroby, nákupu a prodeje jsou zpracovány na hotovostní toky se zohledněním: -

Prodejů v hotovosti, na fakturu, nedobytných pohledávek, splátkových kalendářů a slev;

-

Nákupů v hotovosti, na fakturu, slev, splátkových kalendářů;

-

Plateb a příjmů záloh před uskutečněním vlastní dodávky;

-

Nepeněžních položek, jako jsou odpisy, nedobytné pohledávky a další, které jsou sice nákladem ve výsledovce, ale nejsou peněžním pohybem;

-

Nevýsledkových položek, např. nákup investičního majetku, emise nových akcií.

4.7.3. Rozpočetní rozvaha Rozpočetní rozvaha je vytvořena za použití dílčích rozpočtů, rozpočetní výsledovky a rozpočtu peněžních toků, například: − Rozdíl mezi počátečním a konečným stavem peněžních prostředků odpovídá čistému peněžnímu toku za dané období; − Výše pohledávek z prodejů je určena pomocí rovnice Konečný stav pohledávek = Počáteční stav pohledávek + Prodeje za dané období z výsledovky – Příjem od zákazníků z výkazu peněžních toků; − Výše zásob vlastní výroby je určena pomocí rovnice Konečný stav zásob = Počáteční stav zásob + Výroba za dané období z rozpočtu výroby – Prodej za dané období z výsledovky. Do rozpočetní rozvahy je navíc promítnut například plán investic.

63

Příklad 18

ŘEŠENÝ PŘÍKLAD NA SESTAVENÍ KOMPLEXNÍHO ROZPOČTU - ZADÁNÍ Podnik vyrábí a prodává průmyslová svítidla. Pořizovací cena materiálu na jedno svítidlo je 420 Kč, hotová svítidla podnik prodává za 1 120 Kč. Plán výroby svítidel na první čtvrtletí roku 2007 je následující: Leden - 16 000 ks

Únor - 17 000 ks

Na leden vedení podniku plánuje prodej ve výši 15 000 ks. 65 % zákazníků podniku platí ihned při převzetí zboží, zbývajících 35% nakupuje na fakturu s 30 denní splatností. V listopadu i prosinci 2006 podnik vyrobil i prodal vždy 20 000 ks svítidel. Nákup materiálů probíhá v návaznosti na objem výroby, vzhledem k dodacím lhůtám je nutné objednávat materiál jeden měsíc před jeho dodáním. Dodavatel požaduje zálohu ve výši 50% při objednání materiálu, zbytek podnik obdrží na fakturu s měsíční splatností. Mzdové náklady, které činí 90 Kč na jedno svítidlo, se vyplácejí vždy v následujícím měsíci. Ostatní variabilní náklady, které činí 205 Kč na jedno svítidlo, jsou splatné v běžném měsíci. Podnik oceňuje výrobky na úrovni variabilních nákladů. Výrobní cyklus podniku je relativně krátký, veškerý materiál dodaný během měsíce je v daném měsíci i zpracovaný do finálního produktu. Rozpočet fixních nákladů na jeden měsíc je 3 800 tis. Kč, z toho jsou 1 100 tis. Kč odpisy dlouhodobého majetku a 450 tis. Kč časové rozlišení nájemného na leden až březen (nájemné na tři měsíce ve výši 1 350 tis. Kč je splatné vždy na začátku čtvrtletí předem). Ostatní fixní náklady jsou splatné v běžném měsíci. Sazba daně z příjmu je 25 %. Rozvaha k 1. lednu 2007 je následující: Aktiva

tis. Kč

Pasiva

tis. Kč

Dlouhodobá aktiva

13 500

Zákl. kapitál a nerozdělený zisk

19 940

Zásoby materiálu

160

Zisk běžného období

Zásoby výrobků

980

Závazky – zaměstnanci

1 800

Závazky – dodavatelé

4 200

Pohledávky - odběratelé

7 840

Zaplacené zálohy

3 150

Peněžní prostředky Celkem aktiva

0

310 25 940

Celkem pasiva

25 940

Úkol: Sestavte rozpočetní výsledovku, výkaz peněžních toků za leden 2007 a rozvahu podniku k 31. lednu 2007 ŘEŠENÍ PŘÍKLADU NA SESTAVENÍ KOMPLEXNÍHO ROZPOČTU Výsledovka za leden 2007

tis. Kč

Tržby

16 800 = 15 000 ks x 1 120 Kč

64

Materiál

-6 300 = 15 000 ks x 420 Kč

Mzdy

-1 350 = 15 000 ks x 90 Kč

Variabilní režie

-3 075 = 15 000 ks x 205 Kč _____

Marže

6 075

Fixní režie

-3 800 _____

Zisk před zdaněním

2 275

Daň ze zisku

-569 = 2 275 x 25 % _____

Zisk po zdanění za leden

1 706 _____

Výkaz peněžních toků za leden 2007 tis. Kč Příjem – prodej za hotové

10 920 = 16 800 tis. Kč x 65 %

Příjem – prodej na fakturu

7 840 = 20 000 ks x 1 120 Kč x 35 % _____

Příjem od zákazníků celkem

18 760

Výdaj za materiál – záloha dodavateli -3 570 = 17 000 ks x 420 Kč x 50 % (na únor) Výdaj za materiál – doplatek dodavateli-4 200 = 20 000 ks x 420 Kč x 50 % (za prosinec) Výdaj na mzdy

-1 800 = 20 000 ks x 90 Kč (za prosinec)

Výdaj na variabilní režii

-3 280 = 16 000 ks x 205 Kč (na vyrobené kusy)

Výdaj na fixní režii čas.rozliš.

-2 250 = 3 800 Kč – 1 100 Kč odpisy – 450 Kč

Nájemné

-1 350 = 450 Kč x 3 měsíce _____

Čistý peněžní tok za leden

2 310 _____

Aktiva Dlouhodobá aktiva Zásoby materiálu

Zásoby výrobků

1.1.2007 tis. Kč

transakce za leden 2007 31.1.2007 tis. Kč tis. Kč

13 500

měsíční odpis -1 100

12 400

160

nezměněný zůstatek, vše co je nakoupeno je i spotřebováno v běžném měsíci

160

980 +1 000 ks x (420 Kč + 90 Kč + 205 Kč)

1 695

Pohledávky - odběratelé

7 840

-18 760 (VPT) + 16 800 (výsledovka)

5 880

Zaplacené zálohy

3 360

-3 360 (vyúčt. 1/07) + 3 570 (VPT)

3 570

310

z výkazu pen. toků 2 310

2 620

900 (3 x 450 VPT – 450 výsledovka)

900

Peněžní prostředky Náklady příštích období

65

Celkem aktiva

26 150

1 075

27 225

Zákl. kapitál a nerozdělený zisk20 150

beze změny

20 150

0

z výsledovky

1 706

Závazky – zaměstnanci

1 800

-1 800 (VPT) + 16 000 x 90 Kč

1 440

Závazky – dodavatelé

4 200 -4 200 (VPT) + 16 000 ks x 420 x 50 %

3 360

z výsledovky

569

1 075

27 225

Pasiva Zisk běžného období

Daň z příjmů Celkem pasiva

26 150

Příklad 19

PŘÍKLAD NA SESTAVENÍ KOMPLEXNÍHO ROZPOČTU Podnik Sezam prodává speciální náhradní díly. Pořizovací cena jednoho dílu je 180 Kč a jeho prodejní cena je 650 Kč. Plán nákupu dílů na první pololetí roku 2007 je následující: -

leden

30 000 ks

-

únor

35 000 ks

-

březen

40 000 ks

-

duben

42 000 ks

-

květen

45 000 ks

Na první čtvrtletí vedení podniku plánuje prodeje ve výši 30 000 ks v lednu a v únoru a následně 40 000 ks v březnu. 90 % zákazníků platí ihned při převzetí zboží, zbývajících 10% nakupuje na fakturu s 30 denní splatností, které platí včas. V listopadu i prosinci 2005 podnik nakoupil i prodal vždy 50 000 ks dílů. Nákup dílů probíhá v návaznosti na objem prodeje, vzhledem k dodacím lhůtám je nutné objednávat zboží jeden měsíc před jeho dodáním. Dodavatel požaduje zálohu ve výši 50% při objednání dílů, zbytek podnik doplatí v den dodání dílů. Mzdové náklady, které činí 120 Kč na jeden díl, se vyplácejí vždy v následujícím měsíci. Ostatní variabilní náklady, které činí 140 Kč na jeden díl, jsou splatné v běžném měsíci. Rozpočet fixních nákladů na jeden měsíc je 6 000 tis. Kč, z toho jsou 1 040 tis. Kč odpisy dlouhodobého majetku a 1 000 tis. Kč rozpouštění předplaceného nájemného z prosince na leden až březen (celkem předplaceno 3 000 tis. Kč). Ostatní fixní náklady jsou splatné v běžném měsíci. Na konci března podnik uhradil nájemné na 2. čtvrtletí 2007 ve výši 3 000 tis. Kč. Bankovní úvěr je úročen sazbou 0,5% měsíčně, úroky jsou splatné čtvrtletně zpětně. Jistina bude splacena 31. prosince 2007. Sazba daně z příjmu je 25 %. Rozvaha k 1. lednu 2007 je následující: Aktiva

tis. Kč

Pasiva

tis. Kč

Dlouhodobá aktiva

15 400

Zákl. kapitál a nerozdělený zisk

16 050

66

Zboží

2 000

Zisk běžného období

Pohledávky za odběrateli

3 250

Bankovní úvěr

Zaplacené zálohy

2 700

Závazky k zaměstnancům

Peněžní prostředky

5 700

Náklady příštích období

3 000

Celkem aktiva

32 050

0 10 000

Celkem pasiva

6 000

32 050

Úkol: Připravte rozpočtovou výsledovku, výkaz peněžních toků pro jednotlivé měsíce prvního čtvrtletí roku 2007 a rozvahu k 31. březnu 2007

4.8. METODA STANDARDNÍCH NÁKLADŮ A VÝNOSŮ Účetní systém je založený na předem stanovených jednicových nákladech a výnosech, které se používají jako základ pro hodnocení skutečných výsledků a poskytují tedy vedení podniku užitečnou zpětnou vazbu. Příklad 20

Ilustrace standardní kalkulace

Kč/ks

Prodejní cena

5 000

Výrobní náklady Jednicový materiál

(2 kg po 1 000 Kč/kg)

Jednicové mzdy

(1,5 hod po 100 Kč/hod)

Variabilní režie


Variabilní náklady celkem Standardní příspěvek na úhradu Fixní režie


Standardní zisk

1 650

Standardy jsou stanoveny na každou položku nákladů nutných pro výrobu jednotky výkonu. Zahrnují odhadované množství spotřeby a související ceny. Dále je stanovena standardní prodejní cena. Výhody standardů: − Umožňují periodické hodnocení nákladů/výnosů − Poskytují základ pro hodnocení dosažených výsledků v porovnání s očekáváním − Napomáhají oceňování zásob a inventarizaci

67

Nevýhody standardů: − Časová a finanční náročnost tvorby spolehlivých standardů − Zastaralost standardů, například v situaci častých změn cen vstupů − Pokud jsou nedokonalé, snižují motivaci zaměstnanců k dosažení očekávaných výsledků Typy standardů: − Ideální standard – předpokládá splnění perfektních podmínek, např. 100% využití kapacity podniku v každém okamžiku − Operativní standard – dlouhodobý průměrný standard − Průměrný (plánový) standard – průměrný úkol pro určité obdob, je založený na obvyklých efektivních provozních podmínkách − Základní standard (kalkulace) – reflektuje podmínky ve sledovaném období. Graf 3 - Přehled procesu použití standardů v podniku:

Sestavení rozpočtu

Úprava rozpočtu Změny v činnostech

Vyčíslení dosažených výsledků

Porovnání rozpočtu a skutečnosti

Analýza rozdílů – tj. odchylek

Zjištění příčin odchylek

Z p ě t n á v a z b a

Při porovnávání rozpočtu připraveného pomocí standardů se skutečností může podniku postupovat v zásadě dvěma způsoby: − Porovná původní rozpočet se skutečně dosaženými výsledky V případě, kdy podnik neprodá očekávaný počet jednotek produkce, je část rozdílu mezi očekávaným a skutečným ziskem způsobena tzv. ušlou marží z neprodaných kusů. − Připraví variantní rozpočet, který porovná se skutečně dosaženými výsledky 68

Variantní rozpočet je připraven pomocí standardů, ale upraven podle skutečně dosaženého objemu produkce. Odpadá tedy nutnost vyčíslit dopad ušlé marže na skutečný zisk podniku.

Příklad 21

Řešený příklad Následující údaje jsou výňatkem ze skutečných a rozpočtovaných výsledků společnosti: Plánovaná výroba

100 kusů

Plánovaná spotřeba materiálu Skutečná výroby

250 Kč/ks 200 kusů

Skutečná spotřeba materiálu

200 Kč/ks

Tři potřebné údaje pro hodnocení jsou:

Původní rozpočet

100 x 250 =

25 000 Kč

Variantní rozpočet

200 x 250 =

50 000 Kč

Skutečné náklady

200 x 200 =

40 000 Kč

Rozdíl 25 000 Kč mezi původním a variantním rozpočtem odráží dodatečné náklady z důvodu vyšší úrovně činnosti než bylo původně očekáváno. Rozdíl 10 000 Kč mezi variantním rozpočtem a skutečnými náklady znamená, že materiálové náklady byly o 10 000 Kč nižší než předpokládal rozpočet pro danou úroveň činnosti. Tato odchylka je pro hodnocení výkonů užitečnější.

4.8.1. ANALÝZA ODCHYLEK Odchylky členíme na kvalitativní (cenové) a kvantitativní (spotřební). Kvalitativní odchylka vzniká, pokud se skutečná cena vstupu či výstupu liší od standardní. Vypočítáme ji pomocí následujícího postupu: − skutečné množství vstupu / výstupu mělo stát ve standardní ceně

X Kč

− skutečně množství vstupu / výstupu skutečně stálo

Y Kč

− kvalitativní odchylka

Z Kč

Kvantitativní odchylka vznikne v případě, kdy je skutečná spotřeba vstupu (například materiálu či práce) odlišná od původního plánu: − na skutečné množství výstupu měla být spotřeba vstupu

X fyzických jednotek

− skutečná spotřeba vstupu byla

Y fyzických jednotek

− rozdíl ve spotřebě

Z fyzických jednotek 69

− kvantitativní odchylka Z fyzických jednotek à standardní cena

Z Kč

U fixních režijních nákladů sledujeme odchylky absolutní (cenové) a relativní (výtěžnostní). Absolutní odchylka se zjistí jako rozdíl mezi standardní / plánovanou a skutečnou výší fixních nákladů. Relativní odchylku vypočítáme pomocí následujícího postupu: − fixní režijní náklady měly vytvořit

X fyzických jednotek výstupu

− fixní režijní náklady vytvořily

Y fyzických jednotek výstupu

− rozdíl v počtu kusů

Z fyzických jednotek výstupu

− relativní odchylka à standardní alokace fixní režie na jednici

Z Kč

Pokud podnik oceňuje zásoby na úrovni variabilních nákladů, počítáme pouze absolutní odchylku. V případě ocenění zásob na úrovni plných nákladů, podnik pomocí relativní odchylky stanoví případné nadhodnocení / podhodnocení zásob neprodaných výrobků vydělením celkové relativní odchylky počtem jednic výstupu. Výsledná odchylka může být buď příznivá, pokud byla například cena vstupu nižší než standard, nebo nepříznivá, například pokud bylo na výrobu spotřebováno větší množství materiálu. Příklad 22

Řešený příklad Původní rozpočet

Kč/ks

tis. Kč

Tržby (50 000 kusů po 5 000 Kč)

5 000

250 000

2 000

110 000

Přímé mzdy (82 500 hod, 100 Kč/hod)

150

8 250

Variabilní režie (82 500 hod, 300 Kč/hod)

450

24 750

Fixní režie (82 500 hod, 500 Kč/hod)

750

41 250

3 350

184 250

Vyrobeno 55 000 kusů Přímý materiál (110 000 kg, 1 000 Kč/kg)

Standardní náklady Minus konečná zásoba (5 000 x 2 600)

- 13 000

Standardní náklady na prodané zboží

171 250

Plánovaný zisk (50 000 x 1 650)

78 750

Pozn. Podnik oceňuje zásoby na úrovni předem stanovených variabilních nákladů.

70

Skutečné výsledky podniku za dané období byly následující: tis. Kč

tis. Kč

Tržby (53 000 kusů po 4 750 Kč)

251 750

Výroba (56 000 kusů) Přímý materiál (110 000 kg)

115 000

Přímé mzdy (85 000 hod)

9 000

Variabilní režie

25 100

Fixní režie

41 250 90 350

Konečná zásoba (3 000 kusů po 2 600)

- 7 800 182 550

Skutečný zisk

69 200

Podnik se rozhodl pro hodnocení rozpočtu a skutečnosti postupovat pomocí sestavení variantního rozpočtu pro prodej 53 000 kusů výrobků Variantní rozpočet tis. Kč

Skutečnost tis. Kč

265 000

251 750

13 250 nepříznivá

112 000

115 000

3 000 nepříznivá

8 400

9 000

Variabilní režie (56 000 x 1,5 x 300)

25 200

25 100

100 příznivá

Fixní režie

41 250

41 250

0

Minus konečná zásoba

- 7 800

- 7 800

0

179 050

182 550

85 950

69 200

Tržby 53 000 x 5 000

Odchylka tis. Kč

Výrobní náklady Přímý materiál (56 000 x 2 x 1 000) Přímé mzdy (56 000 x 1,5 x 100)

Náklady na prodané zboží Zisk

600 nepříznivá

Odchylka mezi původně plánovaným ziskem 78 750 tis. Kč a variantním rozpočtem 85 950 tis. Kč je příznivá kvantitativní (objemová) odchylka tržeb ve výši 7 200 tis. Kč (viz níže Řešený příklad 27) Nepříznivá odchylka tržeb 13 250 tis. Kč byla způsobena rozdílnou cenou prodaných kusů, jde tedy o kvalitativní odchylku: za skutečně prodané množství mělo být utrženo

265 000 tis. Kč

za skutečně prodané množství bylo utrženo

251 750 tis. Kč

kvalitativní odchylka - nepříznivá

13 250 tis. Kč

Celková nepříznivá odchylka materiálu 3 000 tis. Kč může být rozložena na následující dvě odchylky: −

kvalitativní (cenová), pokud se skutečná cena liší od standardní

71

skutečně nakoupené množství 110 000 kg mělo stát à 1 000 Kč

110 000 tis. Kč

skutečně nakoupené množství 110 000 kg stálo

115 000 tis. Kč

kvalitativní odchylka - nepříznivá −

5 000 tis. Kč

kvantitativní (spotřeby), pokud je skutečná spotřeba vyšší (nižší) než původně plánováno na skutečné množství produkce 56 000 kusů měla být spotřeba à 2 kg

112 000 kg

skutečná spotřeba byla

110 000 kg

rozdíl ve spotřebě kvantitativní odchylka à standardní cena 1 000 Kč – příznivá

2 000 kg 2 000 tis. Kč

72

Celková nepříznivá odchylka mzdových nákladů ve výši 600 tis. Kč může být obdobně rozložena do dvou následujících odchylek: −

kvalitativní, v případě že vyplácená sazba se liší od standardní skutečně odpracovaných 82 500 hodin mělo stát à 100 Kč

8 250 tis. Kč

skutečně odpracovaných 82 500 hodin stálo

9 000 tis. Kč


750 tis. Kč

kvantitativní z překročení (podkročení) normovaného času, pokud bylo odpracováno více (méně) hodin než původně plánováno na skutečné množství produkce 56 000 kusů mělo být potřeba à 1,5 hod.

84 000 hodin

skutečná potřeba práce byla

82 500 hodin

rozdíl v počtu hodin kvantitativní odchylka à standardní cena 100 Kč – příznivá

1 500 hodin 150 tis. Kč

I v případě variabilních režijních nákladů postupujeme obdobně, rozdělíme tedy celkovou příznivou odchylku 100 tis. Kč na kvantitativní a kvalitativní složku, obdobně jako přímých mzdových nákladů, které slouží jako základna pro alokaci těchto režijních nákladů: −

kvalitativní, v případě že vyplácená sazba se liší od standardní skutečně odpracovaných 82 500 hodin mělo stát à 300 Kč

24 750 tis. Kč

skutečně odpracovaných 82 500 hodin stálo

25 100 tis. Kč


350 tis. Kč

kvantitativní z překročení (podkročení) normovaného času, pokud bylo odpracováno více (méně) hodin než původně plánováno na skutečné množství produkce 56 000 kusů mělo být potřeba à 1,5 hod.

84 000 hodin

skutečná potřeba práce byla

82 500 hodin

rozdíl v počtu hodin kvantitativní odchylka à standardní cena 300 Kč – příznivá

1 500 hodin 450 tis. Kč

Jak již bylo zmíněno výše, u fixních nákladů zjišťujeme absolutní odchylku z úspory (překročení) normované ceny a relativní (výtěžnostní) odchylku z překročení (nedosažení) rozpočtované výtěžnosti fixních režijních nákladů. −

Absolutní odchylka: fixní režijní náklady měly stát

41 250 tis. Kč

fixní režijní náklady stály

41 250 tis. Kč

absolutní odchylka

0 tis. Kč

Pokud by podnik oceňoval zásoby na úrovni plných nákladů, vypočítali bychom i relativní odchylku relativních nákladů následujícím způsobem: fixní režijní náklady měly vytvořit

55 000 kusů

fixní režijní náklady vytvořily

56 000 kusů

rozdíl v počtu kusů

1 000 kusů

relativní odchylka à standardní alokace fixní režie 750 Kč

750 tis. Kč

tedy na jeden kus neprodaných výrobků 750 000 Kč / 56 000 kusů

13,39 Kč

73

Příklad 23

Standardní hodnoty Cena materiálu

3 Kč/kg

Spotřeba

5 kg/jednotka

Výroba

800 jednotek

Skutečnost: Cena Výroba

15 200 Kč/4 000 kg 1 000 jednotek

Spočítejte kvalitativní odchylku (ceny) a kvantitativní odchylku (spotřeby). Příklad 24

Standardní hodnoty: Počet jednotek produkce Fixní náklady

3 000 ks 60 000 Kč

Skutečnost: Počet jednotek produkce Fixní náklady

2 750 ks 57 000 Kč

Spočítejte absolutní odchylku (ceny) a relativní odchylku (výtěžnosti).

Příklad 25

Firma SVĚTLO vyrábí jeden druh stropních svítidel. Rozpočet režijních nákladů útvaru hlavní výroba na duben vychází z předpokládaného objemu výroby 5 000 ks svítidel: Kč Variabilní náklady

750 000

Fixní náklady

900 000

Celkem

1 650 000

Ve skutečnosti bylo vyrobeno 4 000 ks svítidel a skutečná spotřeba režijních nákladů byla 1 480 000 Kč. 1. sestavte variantní rozpočet na výrobu 4 000 ks a 6 000 ks svítidel 2. kvantifikujte absolutní a relativní odchylku nákladů Příklad 26

Norma spotřeby základního materiálu – látky na 1 cestovní tašku je 0,80 bm, plánovaná cena za 1 bm je 350 Kč. Norma spotřeby pracovního času je 1,5 hodiny, mzdový tarif je 70 Kč na 1 hodinu. Ve skutečnosti bylo na výrobu 1 000 ks cestovních tašek spotřebováno 810 bm látky za cenu 345 Kč/bm a potřeba 1 530 hodin práce za průměrnou hodinovou sazbu 72 Kč. 1. stanovte operativní kalkulaci jednicových nákladů

74

2. zjistěte odchylky a určete jejich kvantitativní a kvalitativní složku. V případě, kdy podnik porovnává původní rozpočet se skutečností, a skutečný objem prodeje byl odlišný od rozpočtovaného, je nutné vypočítat i kvantitativní odchylku tržeb. Příklad 27

Řešený příklad

Kvantitativní odchylka tržeb z odlišného počtu prodaných kusů než bylo původně plánováno: ve skutečnosti bylo prodáno

53 000 kusů

mělo být prodáno

50 000 kusů

rozdíl v počtu kusů

3 000 kusů

kvantitativní odchylka à standardní příspěvek na úhradu 2 400 Kč – příznivá 7 200 tis. Kč

Příklad 28

Plánovaná prodejní cena jedné košile je 1 500 Kč. Podnik plánuje vyrobit a prodat v listopadu celkem 1 600 košil. Norma spotřeby základního materiálu – látky na 1 košili je 1,50 bm, plánovaná cena za 1 bm je 620 Kč. Norma spotřeby pracovního času je 3 hodiny, mzdový tarif na 1 hodinu je 90 Kč. Variabilní režie na jednu košili, rozvrhovaná dle normy spotřeby pracovního času, je plánovaná ve výši 150 Kč, tedy 50 Kč na jednu hodinu. Měsíční fixní režie je rozpočtována limitem na 180 000 Kč. Ve skutečnosti bylo na výrobu 1 600 ks košil spotřebováno 2 500 bm látky za cenu 610 Kč/bm a potřeba 5 200 hodin práce za průměrnou hodinovou sazbu 89 Kč. Variabilní režie byla celkem 264 000 Kč a fixní režie 150 000 Kč. Podnik prodal celkem 1 550 košil a dosáhl výnosů z prodeje 2 356 000 Kč. Podnik oceňuje zásoby na úrovni předem stanovených variabilních nákladů. 1. Sestavte plánovou a skutečnou výsledovku podniku za listopad 2. Zjistěte rozdíl mezi plánovaným a skutečným ziskem, a vypočtěte kvantitativní, kvalitativní, absolutní a případně i relativní odchylky. Příklad 29

Podnik vyrábí a prodává dalekohledy. Plánovaný objem výroby a prodeje pro leden byl 8 000 ks dalekohledů. Předpokládaná prodejní cena byla stanovena na 1 000 Kč. Norma spotřeby jednicového materiály byla 0,2 kg, předem stanovená cena materiálu 650 Kč/ kg. Variabilní režijní náklady jsou stanovené podle normativu strojových hodin. Ostatní variabilní náklady jsou rozpočtované 120 Kč na jednu hodinu práce, norma spotřeby času na jeden dalekohled jsou 3 hodiny. Fixní náklady byly rozpočtovány limitem 2 400 000 Kč. Ve skutečnosti se vyrobilo a prodalo 9 000 ks dalekohledů, skutečná spotřeba jednicového materiálu byla 1 900 kg a skutečný počet strojových hodin byl 32 000 hodin. Skutečné výnosy z prodeje

8 150 000 Kč

Skutečná cena jednicového materiálu

1 186 000 Kč

Skutečná výše variabilních nákladů

3 360 000 Kč

75

Skutečná výše fixních nákladů

2 425 000 Kč

1. Zjistěte výši jednotlivých odchylek mezi původním rozpočtem a skutečností za předpokladu, že společnost oceňuje zásoby na úrovni předem stanovených variabilních nákladů. 2. Zjistěte výši jednotlivých odchylek mezi původním rozpočtem a skutečností za předpokladu, že společnost oceňuje zásoby na úrovni předem stanovených plných nákladů.

4.8.2. ODCHYLKY STRUKTURY Odchylky struktury (mixu) vznikají v případě, kdy je skutečná struktura vstupů nebo výstupů odlišná od plánové struktury. K tomu může dojít například pokud: −

Ovoce pro výrobu marmelády je sladší než bylo očekáváno, proto bylo potřeba méně cukru na jeho doslazení

−

Plánová poptávka po produktu A byla 100 ks a po produktu B 200 ks, ve skutečnosti se však prodalo 150 ks produktu A a 150 ks produktu B. Celkový počet prodaných produktů se nezměnil, vzhledem k odlišnosti v prodejní ceně a kalkulaci nákladů jednotlivých produktů podnik dosáhl jiných výnosů, nákladů a tím i zisku než bylo plánováno.

Příklad 30

Řešený příklad

Podnik prodává dva druhy pracích prášků – Lux a Obyč. Plán výnosů a nákladů na březen je následující: Lux

Obyč

Celkem

100

2 000

2 100

Jednicová prodejní cena

200 Kč

100 Kč

Jednicové variabilní náklady

120 Kč

50 Kč

80 Kč

50 Kč

Počet prodaných kusů

Příspěvek na úhradu Fixní náklady

80 000 Kč

Ve skutečnosti podnik v březnu prodal 120 kusů pracích prášků Lux a 1 980 kusů pracích prášků Obyč. Skutečná prodejní cena, jednicové náklady i fixní náklady byly stejné jako plánované. Určete výši zisku, kterého podnik dosáhl v březnu, a analyzujte odchylku mezi plánovaným a skutečným ziskem.

Řešení příkladu

Tržby Variabilní náklady

Plán

Skutečnost

220 000

222 000

-112 000

-113 400

Odchylka 2 000 příznivá 1 400 nepříznivá

76

Marže

108 000

108 600

600 příznivá

Fixní náklady

-80 000

-80 000

0

28 000

33 600

Zisk

600 příznivá

Rozdíl ve výši marže mezi plánem a skutečností byl způsoben rozdílnou strukturou prodaných produktů, tedy odchylkou struktury. Odchylka struktury: průměrný příspěvek na úhradu měl být (100 x 80 + 2 000 x 50) / (100 + 2 000) = 51,429 Kč průměrný příspěvek na úhradu byl

(120 x 80 + 1 980 x 50) / (120 + 1 980) = 51,714 Kč

rozdíl v průměrném příspěvku na úhradu

0,285 Kč

odchylka struktury při skutečně prodaném množství kusů – příznivá

600 Kč

Příklad 31

Podnik prodává dva druhy aviváží – Voňka a SuperVoňka. Plán výnosů a nákladů na březen je následující: Voňka

SuperVoňka

Celkem

100

2 000

2 100

Jednicová prodejní cena

200 Kč

100 Kč

Jednicové variabilní náklady

120 Kč

50 Kč

80 Kč

50 Kč

Počet prodaných kusů

Příspěvek na úhradu Fixní náklady

80 000 Kč

Ve skutečnosti podnik v březnu prodal 130 kusů aviváží Voňka a 2 080 kusů aviváží SuperVoňka. Skutečná prodejní cena, jednicové náklady i fixní náklady byly stejné jako plánované. Určete výši zisku, kterého podnik dosáhl v březnu, a analyzujte odchylku mezi plánovaným a skutečným ziskem.

4.8.3. Příčiny odchylek Odchylky mohou být způsobeny například: − chybami v rozpočtování − chybami v oceňování − náhodnými faktory − provozními faktory; provozní faktory naznačují nedostatečnou kontrolu a jejich příklady jsou uvedeny níže.

77

Tabulka 8 – Příčiny odchylek

Materiál Kvalitativní odchylka

Příznivé

Nepříznivé

Množstevní slevy

Zvýšení tržní ceny

Kvalitní zásobovací proces

Špatný zásobovací proces Dopravné

Jiný dodavatel Jiný materiál Změna kvality Materiál

Lepší kvalita

Jiný materiál

Kvantitativní odchylka

Efektivnější

Krádež Nadměrný odpad

Přísnější jakostní kontrola Jiné velikosti dodávek Změna poměru použitých materiálů Mzdové náklady Kvalitativní odchylka

Méně kvalifikovaná pracovní síla – nižší mzdy

Zvýšení mezd Přesčasy

Prémie Jiný poměr kvalifikované a nekvalifikované pracovní síly Mzdové náklady Kvantitativní odchylka

Absolutní odchylka fixních nákladů

Relativní odchylka fixních nákladů Prodej

Motivace

Stávky

Vyšší mzdy

Nedostatek materiálu

Lepší vybavení

Odstávky

Záběhová křivka

Pracovní neschopnost

Lepší materiál

Nedostatek objednávek

Úspory nákladů

Zvýšení nákladů

Vyšší využití služeb Nesprávné rozdělení fixních a variabilních nákladů Zvýšení produktivního času

Snížení kapacity Neproduktivní čas

Nenasycený trh

Dosažení zvýšeného objemu

Kvalitativní odchylka Změna kvality Reakce na konkurenci Prodej

Zvýšení podílu na trhu

Snížení podílu na trhu

Kvantitativní odchylka

Zvýšení velikosti trhu

Snížení velikosti trhu

Nižší cena

Vyšší cena

78

Často jsou dvě nebo více opačných odchylek způsobeny stejným provozním faktorem. Zvažujeme-li zavedení nového opatření, je nutné uvážit celkový dopad na zisk podniku. − Nákup vysoce kvalitního materiálu −

nepříznivá kvalitativní odchylka

−

příznivá kvantitativní odchylka

− Zvýšení prodejní ceny −

příznivá kvalitativní odchylka

−

nepříznivá kvantitativní odchylka

− Využití vysoce kvalifikované pracovní síly −

nepříznivá kvalitativní odchylka

−

příznivá kvantitativní odchylka

Komplexním příkladem takovýchto vzájemných souvislostí může být nákup vysoce kvalitního materiálu, který se promítne i do zvýšení prodejní ceny výrobku: − nepříznivá kvalitativní odchylka materiálu ale příznivá kvantitativní odchylka materiálu − příznivá kvantitativní odchylka mezd ale nepříznivá kvalitativní odchylka mezd − příznivá kvalitativní odchylka prodeje ale nepříznivá kvantitativní odchylka prodeje − nepříznivá relativní odchylka fixních nákladů

5. Pracovní kapitál a jeho řízení Pracovní, nebo také provozní, kapitál společnosti jsou, jednoduše řečeno, krátkodobá aktiva po odečtení krátkodobých závazků. Je to tedy kapitál, ve smyslu majetek, který společnost používá pro svou běžnou, provozní práci. Čistý pracovní kapitál tedy představují: Krátkodobé pohledávky + Zásoby + Peněžní prostředky – Krátkodobé závazky

79

Graf 4 Oběh pracovního kapitálu u výrobní společnosti je možné znázornit následujícím způsobem:

Peníze získané vkladem majitele podniku/ z cizích zdrojů

Nákup zboží – za hotové i na fakturu

Zboží na skladě, nabízení zákazníkům

Zisk z prodeje výrobků

Splácení úvěrů a úroků Závazky vůči třetím stranám •Zboží •Provozní režie •Správní režie •Daně

Rozdělení zisku majitelům

Závazky vůči pracovníkům Peníze, které si společnost vydělala Pohledávky za odběrateli

Cyklus oběhu pracovního kapitálu má určité zákonitosti, které je nezbytné respektovat: -

výskyt peněžních toků je obvykle odlišný od okamžiku zaznamenání tržeb z prodeje nebo nákladů na prodané zboží či služby (nákupy);

-

existuje časová prodleva mezi nákupem a prodejem, která rovněž ovlivňuje načasování peněžních toků. K této prodlevě může dojít například z důvodu: -

delšího výrobního a prodejního cyklu;

-

nízké poptávce pro nabídce společnosti;

-

pomalého inkasa pohledávek;

Držba zásob a existence pohledávek mohou být tedy považovány za dva z důvodů zpoždění peněžních přítoků do společnosti. Ve společnosti dojde k úbytku peněžních prostředků, které jsou nahrazeny jinou složkou pracovního kapitálu – zásobami a/nebo pohledávkami. Jiným důvodem pro zpoždění peněžních toků, na druhou stranu ve prospěch společnosti, může být nákup na dodavatelský úvěr, tedy klasický nákup na fakturu s dobou splatnosti za určitý počet dní. Řízení pracovního kapitálu je klíčovým předpokladem pro efektivní řízení podniku v následujících důvodů: -

Oběžná aktiva ve většině společností představují polovinu aktiv

80

-

Selhání kontroly pracovního kapitálu a následné selhání likvidity bývá hlavním důvodem bankrotu.

Pro správné řízení pracovního kapitálu jsou důležité odpovědi na tyto dvě otázky: -

Kolik investovat do pracovního kapitálu?

-

Jak pracovní kapitál financovat?

5.1.

Určování vhodné výše pracovního kapitálu

Jedním z cílů řízení pracovního kapitálu je udržování jeho výše na optimální úrovni. Při určování vhodné výše je možné použít například výpočty různých ukazatelů a jejich porovnávání s minulými obdobími, konkurencí, očekáváním akcionářů a vedení společnosti. Manažer by si rovněž měl propočítat očekávanou dobu oběhu pracovního kapitálu, což například u společnosti prodávající zboží objednané zákazníky může být: Průměrná doba vyřízení objednávky zboží: + Průměrná doba do obdržení zboží + Průměrná doba očekávaného inkasa pohledávek - Průměrná splatnost závazků Příklad 32

Řešený příklad O maloobchodní společnosti Díly víme, že její cyklus pracovního kapitálu je následující: -

nákup náhradních dílů od dovozce s dobou splatnosti 15 dní od obdržení;

-

zboží je drženo na skladě obvykle 20 dní, než je prodáno;

-

odběratelé zaplatí v průměru během 18 dní.

Zjistěte dobu oběhu pracovního kapitálu této společnosti. Řešení příkladu Doba oběhu pracovního kapitálu je u společnosti Díly 23 dní (20 + 18 – 15) Znamená to, že společnost „Díly“ musí mít dostatečné vlastní prostředky, aby dokázala těch zmíněných 23 dní financovat potřebný objem pracovního kapitálu z vlastních zdrojů, případně si zajistila externí financování. Pokud by společnost tyto prostředky neměla, jinou možností by bylo například: -

dohodnutí prodloužení splatnosti faktur od dovozce dílů na 40 dní; nebo

-

zavedení prodeje na objednávku, čímž by se snížila doba, po kterou je zboží drženo na skladě; nebo

-

zkrácení doby splatnosti odběratelům nebo zavedení placení záloh předem.

81

Doba oběhu pracovního kapitálu se dle používá pro výpočet potřeby pracovního kapitálu, tedy částky, která bude pracovním kapitálem vázána po dobu jeho oběhu. Potřeba položky pracovního kapitálu se vypočítá jako: Průměrná výše položky * Doba jejího obratu

5.2.

Peněžní prostředky

Při řízení peněžních prostředků manažeři rozhodují zejména o: -

způsobu inkasu peněz od zákazníků;

-

účelu použití inkasovaných peněžních prostředků;

-

uložení přebytečných peněžních prostředků;

-

tvorbě finančních rezerv.

Nejvhodnějším zdrojem informací pro přijímání rozhodování bývá výkaz minulých a očekávaných budoucích peněžních toků, který se sestavuje například týdně nebo měsíčně. U očekávaných větších investic je vhodné připravit výhled na delší dobu. Při řízení peněžních prostředků je vždy potřeba mít na mysli jejich cenu: -

úroky placené bance/ leasingové společnosti/ za úvěry a naopak úroky získané od banky z vkladů

-

ušlý zisk z neinvestování volných peněžních prostředků více výnosným způsobem

Na druhou stranu musí manažer vždy brát v úvahu rizika spojená s peněžními prostředky a jejich financováním či investováním.

5.3. Zásoby Zásoby mohou v sobě vázat značnou část peněžních prostředků společnosti a v jejím zájmu je tedy co největší optimalizace jejich obrátkovosti a nákladovosti. Obrátkovost zásob = Zásoby / Náklady na prodané zboží * 365 dní Při výpočtu a použití tohoto ukazatele je potřeba brát v úvahu určitá omezení s ním spojená, jako je například situace, kdy může být výše zásob k rozvahovému dni ovlivněna neobvyklým způsobem;

82

-

společnost připravuje na leden velký výprodej, na který se předzásobí;

-

podnik začne nabízet nové, výrazně dražší zboží, před koncem roku.

Na obrátkovost zásob má vliv zejména: -

vhodné načasování objednávky a dodávky zásob od dodavatele;

-

správné naplánování výroby a zamezení prostojů;

-

znalost chování zákazníků a minimalizace doby, po kterou leží hotové výrobky na skladě.

Náklady na zásoby je možné ovlivnit například: -

vyjednáním množstevních nebo jiných slev u dodavatelů;

-

minimalizace nákladů spojených s držením zásob (skladování, manipulace apod.).

Při řízení zásob je opět nutné brát v úvahu jejich cenu – tedy peněžní prostředky, které má podnik vázané v zásobách a nemůže je použít jiným způsobem. Náklady na držbu zásob rovněž zvyšují náklady na jejich skladování, ochranu a podobně.

5.4.

Řízení pohledávek

Ukazatelem, který se používá při řízení pohledávek je: Obrátkovost pohledávek = Pohledávky z obchodního styku / Tržby * 365 dní Při výpočtu a použití tohoto ukazatele je opět potřeba brát v úvahu určitá omezení s ním spojená, jako jsou například: -

-

k rozvahovému dni může být výše pohledávek ovlivněna neobvyklým způsobem; -

společnost prodává na fakturu luxusní, velmi drahá vozidla, obvykle prodá dvě za rok a jedno z nich bylo prodáno těsně před koncem roku;

-

podnik uvede na trh nový produkt před koncem roku.

společnost může poskytovat různým skupinám zákazníků různé doby splatnosti.

Nezbytnou součástí řízení pohledávek je stanovování doby splatnosti a kontrolování jejich inkasa. Tento proces začíná ještě před vznikem pohledávky a může probíhat následujícím způsobem: -

posouzení bonity zákazníka;

83

-

dohodnutí platebních podmínek;

-

monitorování dodržování podmínek;

-

vymáhání pohledávek;

-

inkaso pohledávky.

Obdobně jako při řízení jiných krátkodobých aktiv je opět nutné u pohledávek brát v úvahu jejich cenu – tedy peněžní prostředky, které má podnik vázané v pohledávkách a nemůže je použít jiným způsobem. Náklady na pohledávky rovněž zvyšují například náklady na jejich vymáhání a odpis nedobytných položek.

5.5.

Krátkodobé závazky

Krátkodobé závazky jsou protistranou pohledávek – vznikají z transakcí, ve kterých společnost vystupuje jako zákazník. Obrátkovost závazků = Závazky z obchodního styku / Nákupy * 365 dní Z pohledu řízení podniku jsou krátkodobé závazky relativně výhodné, představují v podstatě dodavatelský úvěr, za který podnik nemusí nic platit. Na druhou stranu je však nutné mít na paměti, že výše krátkodobých závazků ovlivňuje nejrůznější ukazatele, podle kterých je podnik hodnocen interními nebo externími osobami (například ukazatele likvidity). Příklad 33

Řešený příklad O společnosti „Díly“, která se zabývá prodejem speciálních náhradních dílů a jejich instalací, máme následující informace: Tržby za rok

150 000 tis. Kč

Náklady za rok - přímé mzdy

75 000 tis. Kč

- variabilní náklady

15 000 tis. Kč

- fixní náklady

22 500 tis. Kč

- odbytové náklady

7 500 tis. Kč

V průměru: - odběratelé zaplatí za 2,5 měsíce od ukončení instalace, tedy s měsíčním prodlením; - mezi koupí náhradního dílu na sklad a jeho prodejem a instalací u zákazníka obvykle uběhnou tři měsíce, společnost v průměru prodá a nainstaluje 20 náhradních dílů za měsíc; Doba splatnosti závazků je

84

- zaměstnanci

1 měsíc

- variabilní náklady

1 měsíc

- fixní náklady

1 měsíc

- odbytové náklady

0,5 měsíce

Pro zjednodušení počítejte obratové ukazatele na celé měsíce. Úkol: 1.

Vypočítejte celkovou potřebu pracovního kapitálu společnosti „Díly“.

2.

Ukažte, jaký vliv by na potřebu pracovního kapitálu mělo snížení průměrné doby splatnosti pohledávek o 1 měsíc, tedy dodržení doby splatnosti ze strany odběratelů.

Řešení příkladu 1. Výpočet potřeby pracovního kapitálu a) Roční náklady Náklady na zakázky = přímé mzdy + variabilní náklady = 90 000 tis. Kč. b) Průměrná hodnota položek pracovního kapitálu (v tis. Kč) -

nedokončené zakázky

90 000 x 3 / 12 = 22 500 tis. Kč

-

odběratelé

-

závazky vůči zaměstnancům

75 000 x 1 / 12 = 6 250 tis. Kč

-

závazky z variabilních nákladů

15 000 x 1 / 12 = 1 250 tis. Kč

-

závazky z fixních nákladů

22 500 x 1 / 12 = 1 875 tis. Kč

-

závazky z odbytových nákladů.

150 000 x 2,5 / 12 = 31 250 tis. Kč

7 500 x 0,5 / 12 = 313 tis. Kč

c) Celková potřeba pracovního kapitálu je tedy 22 500 tis.Kč + 31 250 tis.Kč – 6 250 tis.Kč – 1 250 tis.Kč – 1 875 tis.Kč – 313 tis.Kč = 44 062 tis.Kč 2. Vliv snížení doby splatnosti pohledávek o 1 měsíc -

odběratelé

150 000 x 1 / 12 = 12 500 tis. Kč

Celková potřeba pracovního kapitálu se sníží o 12 500 tis.Kč na 31 562 tis.Kč.

5.6.

ANALÝZA ZISKOVOSTI PRODUKTŮ A ZÁKAZNÍKŮ

Z pohledu manažerského účetnictví je důležité posuzovat ziskovost produktů a zákazníků ne ve finančním vyjádření nákladů, ale spíše v hodnotovém i ekonomickém pojetí. Na ziskovost má totiž vliv i výše oportunitních nákladů, například v případě ušlého zisku z delší doby splatnosti pohledávek (viz výše Řešený příklad 33).

85

Pro úlohy tohoto typu je užitečná znalost zákonitostí oceňování nákladů podle aktivit (Aktivity based costing). Příklad 34

Společnost DESKY, s.r.o. vyrábí papírové obaly pro výrobce nábytku. Vedení podniku vás pověřilo porovnáním ziskovosti dvou významných odběratelů, kteří nakupují složené krabice. Níže jsou uvedeny potřebné informace k těmto zákazníkům za vybraný měsíc. Položka

Odběratelé ŽIDLE a.s.

STOLY s.r.o.

3

3

Jednicové náklady

1,5

1,5

Počet výrobních dávek

100

300

50 000

30 000

2 500

2 500

80

150

800

800

14 dní

1 měsíce

5%

10%

Minimální množství odběru pro udělení bonusu 3 500 000 ks

4 500 000 ks

Prodejní cena za 1 ks

Průměrná velikost dodávky v ks Náklady spojené se změnou výrobní dávky Počet dodávek odběrateli za daný měsíc Náklady na 1 dodávku Doba splatnosti Bonus při odběru většího než minimálního množství

Odběratel STOLY s.r.o. dále vyžaduje potisk obalů svým logem. Speciální barvivo, které podnik DESKY, s.r.o. na tento potisk používá, zvyšuje průměrnou hodnotu zásob o 1,5 mil. Kč. Úrok, který podnik DESKY, s.r.o. platí ze svého dlouhodobého úvěru, činí 12 % p.a. ÚKOL: Posuďte ziskovost obou odběratelů v absolutní výši a v poměru k tržbám.

6. Měření výkonnosti podle středisek, řízení režijních nákladů 6.1.

ORGANIZAČNÍ STRUKTURA PODNIKU

Organizační struktura podniku odráží přístup k systému řízení činností po linii odpovědnosti. Cíle, ke kterým tento systém směřuje, jsou zejména určení: − oblastí, které mohou být ovlivněny danými pracovníky či středisky/ útvary podniku − dílčích úkolů v rámci těchto oblastí − způsobu následné kontroly plnění úkolů a hodnocení odpovědných pracovníků. 86

Organizační struktura podniku může mít v zásadě podobu centralizovaného či decentralizovaného systému řízení. Přehled hlavních charakteristik těchto dvou systémů je uveden níže (zdroj: Manažerské účetnictví, Bohumil Král a kol., Management Press, 2005). Tabulka 9 – Přehled hlavních charakteristik centralizovaného a decentralizovaného systému řízení

Centralizovaný způsob

Decentralizovaný způsob

Jak jsou zadávány Formou direktiv

Nepřímo

úkoly útvarům?

Krátký časový interval

V delším intervalu

Důraz na věcné úkoly

Důraz na finančně hodnotová kritéria

Jak je

Z nadřízené úrovně, na základě

Důležitá je i vnitřní útvarová

kontrolováno

řízení pomocí odchylek.

kontrola

Jakou důležitost

Odvozenou – určenou k

Útvar se primárně rozhoduje na

mají finanční

podpoře informací o plnění

základě finančně hodnotových

nástroje a

naturálně zadaných úkolů

kritérií, zejména rentability.

Co vyjadřují

Hospodárné a jakostní plnění

Příspěvek útvaru k

zadaná finančně

zadaných úkolů, maximalizace

celopodnikovým kritériím:

hodnotová

objemu, optimalizace

- k výnosnosti vloženého

kritéria?

sortimentu.

kapitálu

jejich plnění?

kritéria?

- k zisku - k finanční situaci Jsou útvary

Ano, pomocí vnitropodnikových

Ne, útvar nese dopad vlivů

izolovány od vlivů

cen na úrovni předem

vnějšího prostředí a v rámci

87

vnějšího

stanovených nákladů.

prostředí?

vymezené pravomoci odpovídá za svůj další rozvoj v těchto podmínkách.

Na jaká kritéria je Na vazbu plánu a skutečně

Na skutečně dosažené výsledky

primárně vázána

dosažených výsledků:

vyjádřené pomocí finančních

hmotná

- u naturálních výkonů

kritérií; menší důraz na

odpovědnost?

- u střediskových finančních

celopodnikové výsledky.

kritérií Podstatná část je vázána na výsledky podniku jako celku. Zainteresovanost je primárně orientována na řídící pracovníky.

6.2. TYPY STŘEDISEK − Nákladové středisko Odpovídá za dodržení rozpočtových nákladů, ne jejich úsporu, je vázána motivace vedoucích pracovníků střediska. Skutečné náklady jsou porovnávány s pevným rozpočtem v případě režijních nákladů, případně s přepočteným rozpočtem v případě variabilních nákladů. − Ziskové středisko Odpovídá za střediskový zisk, na který je vázána hmotná zainteresovanost vedoucích pracovníků střediska. Zisk tohoto střediska je obvykle tvořen primárně z transakcí s entitami mimo podnik. − Rentabilitní středisko Odpovídá i za výši střediskem vázaného pracovního kapitálu, nejen za výnosy a náklady (tedy zisk). Hmotná zainteresovanost vedoucích pracovníků střediska je vázána k dosažené rentabilitě tohoto kapitálu.

88

− Investiční středisko Rozhoduje o pořízení investic. Hmotná zainteresovanost vedoucích pracovníků střediska se váže k investovaným prostředkům v dlouhodobém horizontu. − Výnosové středisko Odpovídá za výši výnosů z prodeje, je řízeno obdobně jako nákladové. Hmotná zainteresovanost vedoucích pracovníků střediska je vázána na růst výnosů z prodeje a na úsporu ovlivnitelných, zejména režijních nákladů. − Výdajové středisko Odpovídá za výdaje, u nichž se předpokládá, že přinesou prospěch v budoucnosti. Hmotná zainteresovanost vedoucích pracovníků střediska je vázána na dodržení limitu výdajů.

6.3.

SLEDOVÁNÍ NÁKLADŮ PODLE MÍSTA VZNIKU A PODLE ODPOVĚDNOSTI

Tabulka 10 – Výkonová a odpovědnostní orientace nákladového účetnictví

Výkonová orientace nákladového účetnictví Odpovědnostní orientace nákladového (podle místa vzniku) účetnictví (podle odpovědnosti, podle útvarů) Útvarům jsou přiřazovány náklady, které v nich vznikly

Útvarům jsou přiřazovány náklady, jejichž výši mohou ovlivnit

Náklady se zjišťují ve skutečné výši podle místa vzniku

Náklady se zjišťují se zřetelem na odpovědnost za jejich vznik

Výsledná kalkulace je zjišťována přímo z účetnictví

Výsledná kalkulace se musí upravit o rozdíly, které vznikají mezi místem vzniku vynaložených nákladů a odpovědností za jejich vznik

Příklad 35

Řešený příklad Materiál A byl nakoupen za 320 000 Kč (1 000 kg za 320 Kč), přestože se předpokládala pořizovací cena ve výši 300 000 Kč (tedy 1 000 kg za 300 Kč). Bylo předpokládáno, že veškerý materiál bude spotřebován na výrobu reklamních předmětů. Ve skutečnosti však na jejich výrobu postačilo 980 kg materiálu. Za jejich výrobu zodpovídá oddělení marketingu, za nákup oddělení logistiky. Zobrazte uvedené skutečnosti: 89

a.

podle místa vzniku

b. podle odpovědnosti za vznik nákladů

Řešení příkladu a.

Materiál na skladě 1. 320 000 Kč

2. 320 000 Kč

Spotřeba materiálu - Výroba 2. 320 000 Kč

1. pořízení materiálu v Zásobování 2. spotřeba materiálu ve Výrobě Náklady výkonového střediska Výroba

320 000 Kč

Výsledná kalkulace reklamních předmětů

320 000 : 980 = 326,53 Kč/ kg

b.

Materiál na skladě – PSN 1. 300 000 Kč

2. 300 000 Kč

Spotřeba materiálu – Výroba, NPN 2. 294 000 Kč

Materiál na skladě – OP 1. 20 000 Kč

3. 20 000 Kč

Spotřeba materiálu – Výroba, ON 2.

6 000 Kč Spotřeba materiálu – Zásobování, OP

3.

20 000 Kč

1. pořízení materiálu v Zásobování 2. spotřeba materiálu ve Výrobě 3. zúčtování odchylky Zásobování Náklady odpovědnostního střediska Výroba Náklady odpovědnostního střediska Zásobování

300 000 Kč 20 000 Kč

Výsledná kalkulace reklamních předmětů −

předběžná kalkulace

−

odchylka ve spotřebě, odpovědnostní středisko Výroba

−

odchylka při pořízení, odpovědnostní středisko Zásobování 20 000 : 980 = 20,41 Kč/ kg

−

celkem

294 000 : 980 = 300 Kč/ kg 6 000 : 980 = 6,12 Kč/ kg 326,53 Kč/ kg

PSN – předem stanovené náklady OP – odchylka od předem stanovených nákladů na pořízení nákladů NPN – náklady podle norem a předběžných kalkulací ON – odchylka od nákladů podle norem a předběžných kalkulací

90

Příklad 36

Útvar dopravy provedl pro útvar odbytu, svého jediného vnitropodnikové odběratele, výkony v rozsahu 10 000 km. Ocenění 1 km podle vnitropodnikové kalkulace je ve výši 15 Kč. Skutečné náklady útvaru doprava za sledované období byly 147 000 Kč. Zobrazte uvedené skutečnosti: a) podle místa vzniku b) podle odpovědnosti za vznik nákladů

V současných podmínkách obvykle nelze oddělit výkonovou a odpovědnostní orientaci, a proto je často používána kombinace obou způsobů − Prvotní náklady jsou obvykle zachyceny výkonově − Odpovědnostní orientace je používána u druhotných nákladů − Kontrola hospodárnosti režijních nákladů (stanovení limitů na období nebo na jednotku výkonu) − Výnosy odpovědnostní středisek jsou obvykle vykazovány na úrovni vnitropodnikových cen. Tyto ceny jsou stanoveny tak, aby danému středisku přinesly přiměřený zisk, ale zároveň umožnily tvorbu přiměřeného zisku i následujícímu středisku v rámci produkčního procesu podniku. Vnitropodniková cena slouží k odpovědnostnímu řízení středisek, měla by tedy:

91

− motivovat vedoucí pracovníky středisek k plnění zadaných cílů − umožnit hodnocení výsledků střediska. Může se však stát, že vedoucí pracovníci střediska dají přednost dodávce od externího subjektu namísto dodávky od jiného střediska podniku z důvodu nižší ceny. Neuvědomují si totiž, že ačkoliv jejich středisko v ten okamžik realizuje lepší zisk, z pohledu celého podniku je jejich rozhodnutí kontraproduktivní. Vnitropodnikové ceny jsou obvykle stanoveny jedním z níže uvedených způsobů: − náklady střediska plus zisková přirážka, např. pokud je dané středisko poslední v produkčním procesu podniku − odvození z úrovně tržní ceny za daný produkt, což však může být obtížné v případě, kdy pro daný produkt neexistuje trh − plné či jen variabilní náklady střediska, tento způsob je vhodný pro nákladová střediska − variabilní plus oportunitní náklady − direktivně vedením podniku nebo vzájemnou dohodou mezi středisky

6.4.

Jednookruhová a dvouokruhová organizace účetnictví

Jednookruhová organizace účetnictví: − Požadavky uživatelů finančního i nákladového účetnictví jsou řešeny v jediném okruhu analytických účtů, které mohou být nastaveny pro případné odlišné potřeby interních a externích uživatelů účetních informací Pokud je při analýze požadavků externích a interních uživatelů účetních informací zjištěno, že k uspokojení těchto požadavků je možné provést různá shrnutí informací z nákladového účetnictví − Výhodnější zavést jednookruhovou organizaci účetnictví – analytickou evidenci Dvouokruhová organizace účetnictví využívá dvě skupiny účtů: − Finanční účetnictví, primárně pro potřeby externích uživatelů účetních informací − Nákladové účetnictví, primárně pro potřeby interních uživatelů účetních informací − Tyto dvě skupiny (okruhy) jsou navzájem propojeny účty rozdílů a spojovacími účty.

92

Pokud je při analýze požadavků externích a interních uživatelů účetních informací zjištěna jejich zásadní rozdílnost, např. vlivem rozdílného ocenění aktiv a pasiv/ výnosů a nákladů − Výhodnější zavést dvoukruhovou organizaci účetnictví Příklad 37

Řešený příklad Činnost společnosti OMEGA zajišťují střediska Hlavní výroba, Doprava a Správa. Středisko Doprava je koncipováno jako nákladové středisko orientované na maximální využití kapacity, a poskytuje služby středisku Hlavní výroba a Správa, část svých výkonů prodává také externím odběratelům. Ve sledovaném období byly vynaloženy v jednotlivých střediscích následující náklady: -

Středisko Hlavní výroba

2 300 000 Kč

-

Středisko Doprava

510 000 Kč

-

Středisko Správa

130 000 Kč

Plánovaný objem výkonu střediska Doprava byl stanoven ve výši 50 000 km, a předem stanovené náklady na 1 km byly 10 Kč (vnitropodniková cena výkonu). Ve skutečnosti středisko Doprava uskutečnilo pro středisko Hlavní výroba 30 000 km, pro středisko Správa 6 000 km a externím odběratelům se prodalo 16 000 km. Prodejní cena pro externí odběratele činila 15 Kč za 1 km. 1. Zobrazte uvedené vztahu v jednookruhovém účetnictví 2. Zobrazte uvedené vztahy v nákladovém účetnictví při ocenění výkonů střediska Doprava na úrovni předem stanovených plných nákladů. 3. Zjistěte výsledek hospodaření střediska Doprava a výsledek z externího prodeje služeb.

93

Řešení příkladu 1. Dodavatelé 1.

Náklady 2 940 000 Kč

1.

Výnosy 2.

2 940 000 Kč Odběratelé

240 000 Kč

2.

240 000 Kč

2.

První okruh – finanční účetnictví Dodavatelé 1.

Náklady 2 940 000 Kč

1.

Výnosy 4.

2 940 000 Kč Odběratelé

240 000 Kč

4.

240 000 Kč

Druhý okruh – nákladové účetnictví Spojovací účet k nákladů 2.

Středisko Hlavní výroba

2 300 000 Kč

2.

2 300 000 Kč

510 000 Kč

3.

300 000 Kč

130 000 Kč

Středisko Doprava 2.

510 000 Kč

3.

300 000 Kč 60 000 Kč 160 000 Kč

Spojovací účet k výnosům 3.

160 000 Kč

Středisko Správa 2.

130 000 Kč

3.

60 000 Kč

3. Výsledek hospodaření střediska Doprava: − Výnosy celkem (52 000 km x 10 Kč)

520 000 Kč

− Náklady celkem

510 000 Kč

− Zisk střediska

10 000 Kč

Výsledek z prodeje služeb externím odběratelům: − Výnosy celkem (16 000 km x 15 Kč)

240 000 Kč

− Náklady celkem (16 000 km x 10 Kč)

160 000 Kč

− Zisk z externích prodejů

80 000 Kč 94

6.5. ŘÍZENÍ REŽIJNÍCH NÁKLADŮ Jednou z velmi důležitých oblastí řízení hospodárnosti podniku je řízení režijních nákladů. Tento proces, ačkoliv je pro podnik kritický, však může být náročný. Výši režijních nákladů je obvykle obtížné stanovit předem, protože tyto náklady mohou být závislé na různorodých, i odlišných činnostech v rámci podniku a tyto činnosti ne vždy přímo souvisí s konečným produktem podniku. Hlavním nástrojem řízení režijních nákladů je rozpočet, tedy tvorba předpokladu či odhadu budoucích režijních nákladů. Při tvorbě rozpočtu režijních nákladů, pokud tento má sloužit jako nástroj pro vnitropodnikové řízení, je nutné i určit odpovědnost jednotlivých středisek za vznik těchto nákladů a jejich výši. Více o rozpočtování režijních nákladů v kapitole věnované přímo rozpočtování. V případě, kdy zjišťujeme hospodárnost při vynakládání režijních nákladů, postupujeme metodou dvou (či čtyř v případě vzniku neefektivně vynaložených nákladů) odchylek: − Spotřební odchylka porovnává skutečnou spotřebu režijních nákladů s variantním rozpočtem pro skutečnou úroveň využití kapacity a informuje o hospodárnosti při vynakládání variabilní režie a vyhnutelných fixních nákladů. Spotřební odchylka se dále dělí na: −

Rozpočtovou odchylku, která vyjadřuje nakolik byl podnik úsporný při vynakládání těchto nákladů, a zjišťuje se pomocí pevného, lineárně přepočteného rozpočtu

−

Výkonnostní odchylku, vyjadřující úroveň neefektivně vynaložených variabilních nákladů

− Objemová odchylka vyjadřuje úroveň využití fixních nákladů, a lze ji dále rozložit na: −

Kapacitní odchylku, stanovující dopad horšího využití kapacity

−

Účinnostní odchylku, která odráží úroveň fixních nákladů alokovaných na neefektivně provedené výkony

Příklad 38

95

Řešený příklad Rozpočtovaná měsíční kapacita servisního střediska Seřizování je 720 hodin, pevný měsíční rozpočet režijních nákladů střediska je 108 000 Kč (variabilní náklady 72 000 Kč, fixní náklady 36 000 Kč). V březnu středisko Seřizování odvedlo pouze 648 hodin z důvodu nižší poptávky dalších středisek podniku. Dalších 20 hodin trvalo pracovníkům střediska napravit nekvalitně odvedenou práci z minulého měsíce. Skutečné režijní náklady střediska Seřizování za březen dosáhly 105 000 Kč. Určete hospodárnost střediska Seřizování při vynakládání režijních nákladů.

Řešení příkladu Nejprve je nutné sestavit variantní rozpočet střediska Seřizování na skutečný počet odpracovaných hodin: 668 hodin Variabilní náklady

66 800

Fixní náklady

36 000

Celkem

102 800

Využití kapacity v březnu: −

Celkem = 668 hodin / 720 hodin = 92,78 %

−

Efektivní činnosti = 648 hodin / 720 hodin = 90 %

−

Neefektivní činnosti = 20 hodin / 720 hodin = 2,78 %

Celková odchylka je rozdíl mezi pevným rozpočtem lineárně přepočteným na skutečný objem efektivně využité kapacity a skutečnou výší režijních nákladů: Pevný, lineárně přepočtený rozpočet efektivně vynaložených režijních nákladů = 108 000 x 90 % = 97 200 Kč Celková odchylka = 105 000 – 97 200 = 7 800 Kč nepříznivá Rozpočtová odchylka = 102 800 – 105 000 = 2 200 Kč nepříznivá Výkonnostní odchylka = 20 hodin x (72 000 Kč / 720 hodin) = 2 000 Kč nepříznivá Kapacitní odchylka = 100 200 – 102 800 = 2 600 Kč nepříznivá Pevný, lineárně přepočtený rozpočet celkových vynaložených režijních nákladů = 108 000 x 92,78 % = 100 200 Kč Účinnostní odchylka = 20 hodin x (36 000 Kč / 720 hodin) = 1 000 Kč nepříznivá

96

7. ROZHODOVÁNÍ O STÁVAJÍCÍ KAPACITĚ – BOD ZVRATU Bod zvratu je taková úroveň činnosti (např. počet prodaných výrobků), při které se výkony podniku rovnají celkovým nákladům. Příspěvek (celkový) na úhradu je rozdíl mezi jednicovými (celkovými) výnosy a jednicovými (celkovými) variabilními náklady. Zisk (ztráta) je rozdíl mezi celkovým příspěvkem na úhradu a fixními náklady. Bod zvratu tedy nastává v okamžiku, ve kterém se celkový příspěvek na úhradu rovná

Q0 =

F p−v

fixním nákladům. Q0 – bod zvratu F - fixní náklady p

- cena za kalkulační jednici

v

- variabilní náklady na kalkulační jednici

Graf 5 - Určení bodu zvratu graficky: Náklady a výnosy (Kč)

výnosy celkové náklady

variabilní náklady

Bezpečnostní

fixní náklady

marže Bod

zvrat

Plánovaný (skutečný) objem výkonů

Objem výkonů (jednotky)

− Postup při vytváření grafu: a)

Vyneste fixní náklady rovnoběžně s vodorovnou osou

b)

Vyneste výnosy a variabilní náklady podle zadání

c)

Celkové náklady jsou součtem variabilních a fixních nákladů 97

− Bod, ve kterém se protínají přímky výnosů a celkových nákladů, je bodem zvratu. Hodnota zisku nebo ztráty pro jakýkoli objem výkonů může být přímo odečtena z grafu. − Rozdíl mezi plánovaným objemem výkonů a bodem zvratu bývá označován za bezpečnostní marži. Bezpečnostní marže (MS) ukazuje „rezervu“ v objemu výroby, tak aby byl udržen zisk. Vyjadřuje se ve vztahu k plánovanému objemu produkce (Qs): MS =

Qs − Q0 Qs

MS – bezpečnostní marže Qs - skutečný objem produkce Q0 - plánovaný objem produkce Příklad 39

Řešený příklad Celkové náklady při objemu 150 kusů jsou 32 500 Kč a při objemu 220 kusů činí 43 000 Kč. Jednotková prodejní cena je stanovena na 200 Kč. Spočítejte hodnotu variabilních a fixních nákladů, určete bod zvratu a vyjádřete jej graficky.

Řešení příkladu Určíme výši variabilních jednicových nákladů a fixních nákladů pomocí vyřešení soustavy dvou rovnic nákladů o dvou neznámých. 32 500 = 150 x v + Nf 43 000 = 220 x v + Nf Celkové variabilní náklady se mění s měnícím se objemem produkce, dosadíme tedy do rovnice: v = (43 000 – 32 500) / (220 – 150) = 150 Kč Pak dosadíme do libovolné z výše uvedených rovnic a dopočítáme fixní náklady: Nf = 32 500 – 150 x 150 = 10 000 Kč Nakonec dosadíme zjištěné hodnoty nákladů do rovnice pro výpočet bodu zvratu: Q0 = 10 000 / (200 – 150) = 200 kusů

98

Příklad 40

Celkové náklady podniku jsou 65 000 Kč při prodeji 200 kusů výrobků a 77 500 Kč při prodeji 250 kusů výrobků. Spočítejte hodnotu variabilních a fixních nákladů, určete bod zvratu a vyjádřete jej graficky. Určete i výši bezpečnostní marže v obou výše zmíněných objemech prodeje.

Může se však stát, že náklady podniku se nevyvíjejí lineárně s měnícím se množstvím produkce. Důvodem může být, například, množstevní sleva od dodavatele materiálu při překročení určitého objemu objednávek, zvýšení cen energií v průběhu roku, navýšení nájemného z důvodu pronájmu dodatečných skladovacích ploch a podobně. Příklad 41

Podnik v únoru vyrobil a prodal 1 100 výrobků, na které vynaložil celkové náklady 250 000 Kč. V březnu pak podnik prodal 1 200 výrobků s celkovými náklady 280 000 Kč. a) Vyjádřete průběh nákladů graficky. b) Jak by vypadalo grafické znázornění nákladů za předpokladu, že jejich nelineární průběh byl v březnu způsoben:

−

navýšením ceny jednicového materiálu

−

navýšením ceny nájemného prodejních prostor podniku

Výše uvedený způsob výpočtu bodu zvratu je možné použít v případě, kdy podnik prodává jeden výrobek, případně více výrobků, které mají stejnou výši příspěvku na úhradu. Pokud podnik vyrábí více výrobků s různými hodnotami příspěvku na úhradu, může pro výpočet bodu zvratu použít ukazatel průměrného příspěvku k tržbám. Příspěvek k tržbám (PT):

PT =

Celkový příspěvek (marže) Tržby

Bod zvratu pak určíme podle výše tržeb v okamžiku nulového zisku pomocí vzorce

TBZ =

Nf PT

TBZ – bod zvratu Nf - fixní náklady PT – příspěvek k tržbám

99

Příklad 42

Řešený příklad: Skutečné tržby a náklady podniku při daném objemu prodaných kusů dvou produktů podniku jsou následující: Produkt A

Produkt B

Celkem

1 500

2 200

3 700

1 125 000 Kč

2 640 000 Kč

3 765 000 Kč

-750 000 Kč

-1 760 000 Kč

-2 510 000 Kč

375 000 Kč

880 000 Kč

1 255 000 Kč

Počet prodaných kusů Tržby Variabilní náklady Marže Fixní náklady Zisk

-600 000 Kč 655 000 Kč

Určete při dané struktuře výkonů bod zvratu: a.

Vyjádřeno ve výši celkových tržeb

b.

Vyjádřeno v počtech kusů jednotlivých výrobků

Řešení příkladu: a. Příspěvek k tržbám = 1 255 000 / 3 765 000 = 33,3% Bod zvratu = 600 000 / 0,333 = 1 800 000 Kč Podnik bude mít nulový zisk, tedy dosáhne bodu zvratu, při tržbách 1 800 000 Kč. b. Při dané struktuře tržeb podniku jsou tyto tvořeny z 29,88 % (1 125 000 / 3 765 000) produktem A a 70,12 % (2 640 000 / 3 765 000) produktem B. Stejný poměr tržeb bude při bodu zvratu, tedy podnik dosáhne tržby 537 840 Kč z prodeje produktu A a 1 262 160 Kč tržby z prodeje produktu B. Počty kusů obou produktů zjistíme tak, že vydělíme tržby jejich jednicovou prodejní cenou: Produkt A = 537 840 / (1 125 000 / 1 500) = 717 kusů Produkt B = 1 262 160 / (2 640 000 / 2 200) = 1 052 kusů

100

Příklad 43

Podnik Nabytex vyrábí pět druhů nábytku: židle, křesla, stoly ,skříně. Údaje o jednicových variabilních nákladech a prodejní ceně výrobků jsou následující: Výrobek

Jednicová cena

Variabilní náklady

Prodané výrobky v ks

Tržby celkem

Var.náklady celkem

Židle

1 200

620

4 000

4 800 000

2 480 000

Křeslo

5 230

3 150

6 000

31 380 000

18 900 000

Stůl

3 100

1 500

1 000

3 100 000

1 500 000

39 280 000

22 880 000

Celkem Fixní náklady podniku jsou 15 000 000 Kč. Určete při dané struktuře výkonů bod zvratu: a. Vyjádřeno ve výši celkových tržeb b. Vyjádřeno v počtech kusů jednotlivých výrobků

Případně je možné při více produktech určit bod zvratu podniku pomocí tzv. „průměrného produktu“. Pomocí váženého průměru jednicové prodejní ceny a variabilních nákladů vypočítáme (vážený) průměrný jednicový příspěvek na úhradu, kterým vydělíme fixní náklady. Vahami je počet jednic jednotlivých produktů. Výsledkem je počet „průměrných produktů“, při jejichž prodeji se podnik dostane do bodu zvratu. Příklad 44

Řešený příklad Podnik Mlska vyrábí 5 druhů sušenek. Údaje o nákladech, ceně a podíl na prodeji velkoobchodních balení jednotlivých druhů sušenek jsou uvedeny v následující tabulce: Oplatky

Jednicová cena

Jednicové var.náklady

Podíl na prodejích

Čokoládové

170

110

30 %

Oříškové

160

130

25 %

Nugátové

140

120

20 %

Kávové

120

110

15 %

Vanilkové

180

120

10 %

Fixní náklady podniku jsou 246 000 Kč. Určete při dané struktuře výkonů bod zvratu: a. Vyjádřeno v počtu kusů „průměrného produktu“ b. Vyjádřeno v počtech kusů jednotlivých výrobků

101

Řešení příkladu a. Nejprve zjistíme příspěvek na úhradu průměrného produktu jako vážený průměr příspěvků na úhradu jednotlivých druhů sušenek, kdy vahami je podíl na prodejích podniku.

∅pú = 60 x 30 % + 30 x 25 % + 40 x 20 % + 10 x 15 % + 60 x 10 % = 41 Počet prodaných velkoobchodních balení sušenek při bodu zvratu zjistíme podílem fixních nákladů a příspěvku na úhradu průměrného produktu: QBZ = 246 000 / 41 = 6 000 kusů průměrného produktu b. Počet kusů velkoobchodních balení jednotlivých druhů sušenek při bodu zvratu zjistíme tak, že vynásobíme počet kusů průměrného produktu podíly na prodejích daných druhů sušenek: Oplatky

Podíl na prodejích

Počet balení

Příspěvek na úhradu

Marže celkem

Čokoládové

30 %

1 800

60

108 000

Oříškové

25 %

1 500

30

45 000

Nugátové

20 %

1 200

40

48 000

Kávové

15 %

900

10

9 000

Vanilkové

10 %

600

60

36 000

Celkem

6 000

246 000

Příklad 45

Určete bod zvratu podniku z Řešeného příkladu 4 pomocí „průměrného produktu“. Znalost příspěvku na úhradu je použitelná například i při rozhodování o nákladech, ceně či potřebného objemu prodeje, jak si ukážeme na následujících modelových příkladech. Příklad 46

Řešený příklad Měsíční fixní náklady maloobchodní prodejny jsou 350 000 Kč, výnos z prodeje jednoho kusu určitého druhu zboží je 2 000 Kč a variabilní náklady na jeden kus zboží 1 200 Kč. V současné době podnik prodává 1 000 kusů zboží měsíčně. Alternativa A Vedení prodejny zvažuje alternativu zvýšení objemu prodaných kusů zboží pomocí pronájmu sousedícího skladovacího prostoru za cenu 150 000 Kč měsíčně. Pomocí rozšíření skladovacího prostoru by bylo možné zvýšit počet prodaných kusů zboží z 1 000 na 1 500 měsíčně. Zjistěte kolik by podnik musel prodat kusů zboží, aby dosáhl stejného zisku jako před rozšířením skladovacích prostor.

102

Potřebný počet prodaných kusů zboží vypočítáme následujícím způsobem: Požadovaný (původní) zisk

1 000 x (2 000 – 1 200) – 350 000 = 450 000 Kč

Nová výše fixních nákladů

350 000 Kč + 150 000 Kč = 500 000 Kč

Potřebný celkový příspěvek na úhradu Potřebný počet kusů zboží

950 000 Kč 950 000 Kč / 800 Kč = 1 188 kusů.

Rozšíření skladovacích prostor se tedy podniku vyplatí, odhadované zvýšené množství prodaných kusů zboží je vyšší, než kolik je potřebný počet kusů pro dosažení stejného zisku jako před rozšířením skladových prostor. Alternativa B Vedení prodejny požaduje podpořit prodej zboží formou poskytování slev z prodejní ceny jednoho kusu zboží ve výši 5 % prodejní ceny, tedy zlevnění na 1 900 Kč/ kus. Nákupní cena zboží je stále stejná, tedy 1 200 Kč, prodej je opět 1 000 kusů. Určete, jak se promítne snížení prodejní ceny na čistý měsíční zisk prodejny. Původní zisk

Zisk po slevě

Výnosy

2 000 000

1 900 000


1 200 000

1 200 000

Fixní náklady

350 000

350 000

Měsíční zisk prodejny

450 000

350 000

Vidíme tedy, že sleva z prodejní ceny jednoho kusu zboží o 5 % má za následek snížení měsíčního zisku prodejny o 22 %. Kolik kusů zlevněného zboží by podnik musel prodat, aby dosáhl stejného zisku jako před poskytnutím slevy? Požadovaný (původní) zisk

450 000

Nezměněné fixní náklady

350 000

Potřebný celkový příspěvek na úhradu

800 000

Potřebný počet kusů zboží

800 000 / (1 900 – 1 200) = 1 143 ks

Podnik by musel prodat o 143 kusů zlevněného zboží více (tedy o 14,3%), aby při poskytnutí slevy ve výši 5 % z prodejní ceny jednoho kusu zboží dosáhl stejného zisku jako před zlevněním

103

7.1.

ROZHODOVACÍ ÚLOHY NEVYŽADUJÍCÍ VKLADY PROSTŘEDKŮ

Krátkodobé úlohy vázané ke kapacitě mají tři základní proměnné veličiny:

− Objem výroby − Náklady vázané ke kapacitě a k výrobku − Výnosy, resp. zisk Rozhodovacím kritériem je maximalizace zisku podniku, případně jeho likvidity. 7.1.1. ROZHODOVÁNÍ O OBJEMU VÝROBY Při rozhodování budeme používat následující předpoklady:

− Výroba s jedním výrobkem − Kapacita celku je dána kapacitou úzkého místa (např. počet strojohodin, počet zaměstnanců) − Kapacitu lze zvýšit prací přesčas, případně dodatečnou směnou Otázka: Jaký musí být minimální objem výroby Q2, aby se dosáhlo stejného zisku, jakého se dosahuje při maximálním využití kapacity úzkého místa Q1? Q2 =

Q1 x( p − v) p − v1

Při řešení dané situace jsou na výběr dvě možné varianty: 1. Externě se nakupuje pouze chybějící kapacita 2. Externě se nakupuje celý potřebný objem a stávající kapacita úzkého místa se využije jinak Příklad 47

Řešený příklad Stávající kapacita úzkého místa ve výrobním podniku je 12 000 jednotek produkce. Jednicová cena je 130 Kč, jednicové variabilní náklady jsou 50 Kč. Fixní náklady podniku jsou 900 000 Kč. Externí dodávka způsobí zvýšení variabilních nákladů na všechny výrobky v průměru o 10 % (zvýšené náklady na kontrolu kvality). Jaký je minimální objem výroby, od kterého se vyplatí přistoupit k externí dodávce?

104

Řešení příkladu V současnosti podnik dosahuje zisk ve výši 12 000 x (130 – 50) – 900 000 = 60 000 Kč Pokud by podnik zadával výrobu externímu dodavateli, požadoval by alespoň takový zisk, jaký vytváří z vlastní činnosti. Musel by tedy prodat celkem: Q2 = 12 000 x (130 – 50) / (130 – 50 x 110 %) = 12 800 kusů

Příklad 48

Stávající kapacita úzkého místa ve výrobním podniku je 12 000 jednotek produkce. Jednicová cena je 130 Kč, jednicové variabilní náklady jsou 50 Kč. Fixní náklady podniku jsou 900 000 Kč. Vedení podniku odhaduje výši poptávky po produktu podniku na 13 000 Kč. Chybějící kapacitu by podnik mohl řešit externí dodávkou, který by však způsobila zvýšení průměrných jednicových variabilních nákladů všech jednotek produkce. Při jakém maximálním zvýšení variabilních nákladů se podniku vyplatí přistoupit k externí dodávce? Jiným způsobem zvýšení kapacity produkce podniku je zavedení druhé směny nebo přesčasové práce zaměstnanců. V tomto případě při rozhodování:

− Uvažujeme pouze relevantní, tedy i oportunitní náklady (náklady ušlé příležitosti) − Přírůstkové variabilní náklady mohou mít charakter zvýšení (příplatek za práci přesčas) i snížení (rabat od dodavatele za zvýšený objem nákupů). − Přírůstkové fixní náklady se vyskytují především při zavádění druhé směny (mzda směnového mistra) a projevují se ve formě změny fixních nákladů skokem. Otázka: Jaké je potřebné zvýšení objemu na úroveň Q2, aby se dosáhlo alespoň zisku Z1, který odpovídá stavu před zavedením druhé směny /práce přesčas ? Q2 =

Z 1 + ( F ± F´) p − v ± v´

− Práce ve druhé směně Pro práci v druhé směně je typické zvýšení fixních nákladů, přičemž jednicové variabilní náklady mohou být i nižší. Příklad 49

Při stávajícím objemu výroby 100 kusů je dosahováno zisku 3 000 Kč. Odbyt je možné zvýšit na 125 kusů. Variabilní náklady jsou 70 Kč/kus, fixní náklady 5 000 Kč. Při zavedení druhé směny dojde ke zvýšení fixních nákladů o 1 000 Kč, variabilní náklady se sníží o 5 Kč/kus. Určete, zda je pro podnik výhodné zavést druhou směnu.

105

− Práce přesčas Pro práci přesčas je charakteristické zvýšení jednicových variabilních nákladů (příplatek za práci přesčas) Příklad 50

Použijte data z příkladu 11 s následujícími výjimkami:

−

Nedojde ke zvýšení fixních nákladů

−

Jednicové variabilní náklady jsou prací přesčas navýšeny o 10Kč.

Určete, zda je pro podnik výhodné zavést práci přesčas.

Alternativní řešení práce přesčas Je-li v praxi možné rozlišení variabilních nákladů mezi první a druhou směnou, pak se zvýšení variabilních nákladů omezuje pouze na výrobky zhotovované přesčas. Příklad 51

Podnik Cukrouš vyrábí tři druhy čokolád, o kterých máme k dispozici následující údaje: Nugátek

Oříšek

Pohádka

Plánovaný objem výroby a prodeje (kg) 15 000

14 000

13 000

Cena (Kč/ kg)

250

220

200

Variabilní náklady Kč/ kg

208

172

140

Fixní náklady Kč

Celkem

1 450 000

Maximální kapacita výroby je 42 000 kg. Všechny výrobky jsou stejně náročné na kapacitu výrobního zařízení podniku. 1. Zjistěte jaký zisk podnik dosáhne při plánované struktuře a objemu prodeje. 2. Stanovte optimální strukturu výkonů, pokud neexistují prodejní omezení, a zjistěte zisk podniku při této struktuře výkonů. 3. Podniku se naskytla možnost prodat čokolády Pohádka o 1 000 kg více. Nedostatečnou kapacitu lze řešit následujícími způsoby: a.

Prací přes čas, která by znamenala navýšení variabilních nákladů dodatečně vyráběných výkonů o 26 Kč na 1 kg.

b. Zavedením druhé směny, čímž by se zvýšily fixní náklady o 40 000 Kč c.

Omezením výroby čokolád Nugátek a Pohádka..

4. Zjistěte, při jakém objemu výkonů by bylo výhodnější zavedení druhé směny oproti práci přes čas. Zároveň však vedení podniku musí zvážit i další faktory ovlivňující rozhodování:

− Je pro zvýšení objemu k dispozici dostatek kvalifikované pracovní síly? − Náklady na zaškolení, záběhová křivka?

106

− Snížení produktivity při práci přesčas, popř. v druhé směně? − Jen dočasné nebo trvalé zvýšení objemu produkce?

7.2.

OPTIMALIZACE SORTIMENTU

Základní předpoklady při řešení situací:

− Omezený objem prodeje / poptávky po produkci podniku – vyrábět s co nejnižšími náklady − Omezená výrobní kapacita podniku – optimalizovat využití jednotky omezeného zdroje − Ostatní omezení V případě omezené výrobní kapacity podniku je maximálního možného zisku dosaženo při výrobě toho produktu, u kterého je nejvyšší podíl příspěvku na úhradu na jednotku omezeného zdroje. Postup při rozhodování je následující:

− Vypočtěte příspěvek na úhradu na každý výrobek − Příspěvek na úhradu přepočtěte na jednotku omezeného zdroje − Do plánu výroby nejdříve zařaďte výrobky s nejvyšším příspěvkem na úhradu na jednotku omezeného zdroje − Výrobky se záporným příspěvkem na úhradu se do plánu výroby nezahrnují ani v případě nenaplnění disponibilní kapacity podniku. Příklad 52

Řešený příklad Podnik Sekera vyrábí tři druhy motorových pil – P12, P22 a P33. Podle informací odbytového oddělení je očekáván maximální prodej 250 ks motorových pil P12, 1 300 ks motorových pil P22 a 220 ks motorových pil P33. Základní hodnotové údaje o jednotlivých výrobcích jsou následující: P12

P22

P33

Prodejní cena /ks

3 700

2 200

5 600

Variabilní náklady /ks

1 700

900

3 800

2

3

Průchod nejužším místem výrobní kapacity na 1 ks /v hodinách

2

Nejužší místo výrobní kapacity lze využít ve sledovaném období maximálně 3 674 hodin. Celková výše fixních nákladů je 2 190 000 Kč. 1. Určete sortimentní strukturu vyráběných výkonů, která by za výše uvedených předpokladů vedla k maximálnímu zisku. 2. Kolik bude rozpočtovaný zisk při této struktuře?

107

Řešení příkladu 1.

P12

P22

P33

Marže

2 000

1 300

1 800

Marže na 1 hodinu

1 000

650

600

1

2

3

Počet kusů do výroby

250

1 300

191

Celková potřeba hodin

500

2 600

574

Pořadí produktů pro výrobu podle výše marže na 1 hodinu

Počet kusů motorové pily P33 zjistíme vydělením zbývajícího počtu hodin po vyrobení pil P12 a P22 (3 674 – 500 – 2600 = 574) počtem hodin potřebných pro výrobu jedné pily P33 (574 / 3 = 191). 2.

P12

P22

P33

Tržby

925 000

2 860 000

1 069 600


425 000

1 170 000

725 800

Marže

500 000

1 690 000

343 800

Celkem

2 533 800

Fixní náklady

2 190 000

Zisk

343 800

Příklad 53

K dispozici jsou tyto údaje o výrobcích podniku: A

B

C

D

Očekávaná poptávka

300

410

360

200

Marže (Kč)

150

130

170

80

3

4

2

1

Doba výroby (hod) K dispozici je pouze 3 300 výrobních hodin.

Připravte plán výroby a spočítejte celkový zisk za období, jsou-li fixní náklady 97 000 Kč.

7.3.

ROZHODOVÁNÍ VYROBIT NEBO KOUPIT

Předpoklad – kapacita podniku není dosud plně využita:

− Kritériem rozhodování jsou přírůstkové (inkrementální) veličiny: −

Přírůstkové variabilní náklady vyráběného výkonu musí být nižší než cena nakupovaného výkonu

−

Nutné posoudit i fixní vyhnutelné náklady

108

Příklad 54

Podnik zadává montáže dílů XYZ externí firmě, od které nakupuje smontované sady za 250 Kč/ kus v objemu 300 kusů měsíčně. Stávající kapacita podniku není plně využita a vedení proto zvažuje, zda by nebylo výhodnější díly XYZ montovat vlastními pracovníky podniku. Přímé mzdy pracovníků, kteří by montáž prováděli, činí 50 Kč na 1 kus, hodnota přímého materiálu na 1 kus je 125 Kč. Díly mohou být montovány stávajícími pracovníky podniku bez nutnosti práce přes čas a ve vlastních prostorách podniku, které v současné době nejsou využívané. Vyhnutelné fixní náklady jsou stanoveny na 80 Kč / kus. Určete, zda je výhodné začít díly montovat, nebo pokračovat v jejich nákupu od dodavatele. Předpoklad – kapacita podniku je již plně využita:

− Do výpočtu kromě přírůstkových nákladů vstupují i oportunitní náklady (náklady ušlé příležitosti).

Příklad 55

Pokračujte v zadání příkladu 16 – aby mohly být díly XYZ montovány na výrobním zařízení podniku je nutné přestat montovat díl ABC, jehož jednicový příspěvek na úhradu je 100 Kč. Jaké jsou přírůstkové náklady při výrobě dílu XYZ a změní tato skutečnost vaši odpověď na otázku příkladu 16? Příklad 56

Pokračujte v zadání příkladu 16 – pokud by se podnik nerozhodl montovat díly XYZ vlastními pracovníky a i nadále tyto díly nakupovat, mohl by pronajmout nevyužívané prostory za měsíční nájemné 20 000 Kč. Změní tato skutečnost vaší odpověď na otázku Příkladu 16?

109

8. ROZHODOVÁNÍ O BUDOUCÍ KAPACITĚ - INVESTICÍCH, VYŽADUJÍCÍCH DALŠÍ VKLADY PROSTŘEDKŮ 8.1. KLASIFIKACE NÁKLADŮ A VÝNOSŮ Z HLEDISKA ROZHODOVÁNÍ Než se podíváme na vlastní metody hodnocení investic, musíme si nejprve probrat základní termíny a pravidla chování nákladů, zdrojů a zisku. Jednou z oblastí manažerského účetnictví je i posuzování nákladů (a výnosů), které vzniknou (anebo nevzniknou) jako důsledek určitého rozhodnutí mezi dvěma nebo více možnostmi postupu Graf 6 – Klasifikace nákladů z hlediska hodnocení investic

Relevantní

Vyhnutelné

Ušlé příležitosti

Irelevantní

Nevyhnutelné

Propadlé

Relevantní náklad je takový peněžní tok, který vznikne jako přímý důsledek určitého rozhodnutí. Je to tedy: ⇒

budoucí náklad; Náklad, který vznikl v minulosti před učiněním rozhodnutí je irelevantní ve vztahu k tomuto rozhodnutí a jde o tzv. propadlý náklad. Obdobně to platí pro náklady, ke kterým se společnost zavázala ještě před učiněním rozhodnutí, tzv. smluvené náklady; ačkoliv dojde k jejich úhradě až po daném rozhodnutí, jsou k němu irelevantní.

⇒

peněžní tok; Náklady, které nesouvisí s peněžními toky, nejsou relevantní pro potřeby rozhodování o investicích. Jsou to například odpisy dlouhodobého majetku nebo tvorby rezerv.

⇒

přímý následek rozhodnutí; Při rozhodování o investicích nebereme v úvahu takové náklady, které by vznikly v každém případě. Tyto náklady bereme v úvahu pouze tehdy, pokud se jejich výše v důsledku daného rozhodnutí změní.

110

Společnost má zaměstnance, jehož týdenní mzda je 4 000 Kč. Pro tohoto zaměstnance nemá na příští týden práci. Vedení společnosti zvažuje, zda má zaměstnanci zadat zakázku, která společnosti přinese výnos ve výši 1 700 Kč. Zisk z této zakázky pro společnost je 1 700 Kč. Náklady na mzdu zaměstnance ignorujeme, protože by je společnost musela vynaložit v každém případě – ať by zakázku přijala nebo ne.

⇒

Vyhnutelné náklady jsou takové náklady, které nevzniknou když nenastane zvažovaná aktivita

⇒

Oportunitní náklady vznikají v prostředí nedostatku a představují maximální ušlý efekt z nejlepší vytlačené alternativy

⇒

Nevyhnutelné náklady představují takové budoucí náklady, které pro danou alternativu nepřinášejí žádnou změnu

⇒

Utopené náklady jsou náklady v minulosti již na danou alternativu vynaložené

Příklad 57

Roční výnosy z prodeje výrobku A jsou 10 mil. Kč. Reálné relevantní náklady činí 6,5 mil. Kč. Výrobní prostory mohou být pronajaty za 2,5 mil. Kč ročně. Má podnik továrnu pronajmout?

8.2. METODY HODNOCENÍ INVESTIC Existuje několik metod hodnocení investic, ze kterých si blíže probereme následující metody:

•

čistá současná hodnota (NPV)

•

doba návratnosti

•

průměrný výnos z investice

•

index ziskovosti

•

vnitřní výnosové procento (IRR)

8.2.1. SOUČASNÁ HODNOTA Nejprve si řekneme, co to je současná hodnota, se kterou se dále pracuje v některých z metod. Současná hodnota peněžního toku vyjadřuje časovou hodnotu peněz. Zeptá-li se vás někdo, zda byste raději dostali 1 000 Kč dnes nebo 1 000 Kč za rok, odpověď je jasná – hotovost dnes má vyšší hodnotu než bude mít za rok.

111

Ale bude-li otázka znít 1 000 Kč dnes nebo 1 100 Kč za rok? Abychom se správně rozhodli, potřebujeme obě částky porovnat ke stejnému okamžiku. Budeme-li chtít obě částky porovnat v okamžiku „za rok“, potřebujeme znát budoucí hodnotu dnešní výplaty, tedy úročenou současnou hodnotu. Představme si, že 1 000 Kč, které získám dnes uložím do banky na 2% úrok a za rok tedy získám zpět 1 000 + 1 000 x 0,02 = 1 020 Kč (pomineme-li pro zjednodušení srážkovou daň a úroky z úroků). Pak tedy porovnáváme budoucí hodnoty 1 020 Kč za rok a 1 100 Kč za rok. Alternativně mohu obě částky porovnat k dnešnímu dni a stanovit současnou hodnotu budoucí výplaty. Současná hodnota je rovna odúročené budoucí hodnotě (a naopak – budoucí hodnota je rovna úročené současné hodnotě). Současnou hodnotu určíme pomocí vzorce:

SH = BH

1 (1 + i ) n

kde: SH - je současná hodnota, BH - je částka budoucí výplaty, i je diskontní sazba, n

- je období, ke kterému současnou hodnotu počítáme.

V našem případě můžeme za diskontní sazbu považovat výnosovou míru bankovního vkladu a současná hodnota bude:

SH = 1100

1 = 1078Kč (1 + 0,02) 1

Potom tedy srovnáváme současné hodnoty budoucí výplaty ve výši 1 078 Kč a dnešní částky 1 000 Kč. Příklad 58

Podnik nakupuje zařízení prodejny, jehož pořizovací cenu bude hradit ve třech splátkách k 1.1.2005, 31.12.2005 a 31.12.2006. Výše každé splátky je 100 000 Kč. Diskontní sazba byla stanovena na 7% - touto sazbou by byl úročen úvěr, který by podnik mohl získat od banky na financování nákupu zařízení za hotové. Spočítejte současnou hodnotu celkových splátek k 1.1.2005.

Řešení příkladu: Datum

1.1.2005 31.12.2005 31.12.2006 Celkem

Období

Částka

Diskontní faktor

Současná hodnota

0

100 000 Kč

1/(1+0,07)0 = 1

100 000 Kč

1 2

100 000 Kč 100 000 Kč 300 000 Kč

1

93 460 Kč

2

87 340 Kč

1/(1+0,07) = 0,9346 1/(1+0,07) = 0,8734

280 800 Kč

112

Diskontní sazba je obvykle stanovena s přihlédnutím k očekávané míře výnosnosti dané investice a souvisejícím rizikem. Investor obecně očekává výnosnost ve výši: ⇒

nákladů příležitosti – jaký by mohl být jeho výnos pokud by částku investoval do něčeho jiného;

⇒

očekávané inflace;

⇒

odměny za podstoupené riziko spojené s investicí – odměna je tím vyšší, čím vyšší je s ní

Oportunitní náklad

Investicí do daného aktiva namísto do stejně rizikových cenných papírů se například zbavuji výnosu z cenných papírů na úkor očekávaného výnosu z aktiva. Tento ušlý výnos se nazývá oportunitní náklad zvažované investice.

8.2.2. ČISTÁ SOUČASNÁ HODNOTA (NET PRESENT VALUE) NPV Čistá současná hodnota je základem všech dynamických metoda zároveň je metodou nejpoužívanější a nejvhodnější, neboť dává srozumitelný výsledek a tím i jasná rozhodovací kritéria.

NPV je nejsprávnější způsob hodnocení efektivnosti investic, a to především pro tyto její vlastnosti: • • •

Bere v úvahu časovou hodnotu peněz Závisí pouze na prognózovaných hotovostních tocích a alternativních nákladech kapitálu Je aditivní (tj. její výsledky lze v portfoliu investic sčítat).

Zdůrazňuje nejen výši peněžních příjmů a výdajů, ale i jejich časové rozložení během určité doby. Navazuje těsně na hlavní cíl finančního řízení podniku: ukazuje přírůstek investice k tržní hodnotě firmy a tím i k bohatství jejich vlastníků. Jestli-že např. akciová společnost očekává čistou současnou hodnotu nové investice ve výši 40 milionů Kč, lze očekávat, že o stejnou výši stoupne tržní cena jejich akcií. Je to teoreticky nejpřesnější metoda investičního rozhodování, založená na respektování faktoru času pomocí diskontního počtu. Čistá současná hodnota vyjadřuje v absolutní výši, rozdíl mezi aktualizovanou hodnotou peněžních příjmů z investice aktualizovanou hodnotou kapitálových výdajů na investice. U ČSH je brán zřetel na faktor času a rizika i časový průběh investice.

113

Při posuzování výnosnosti touto metodou investor přihlíží k budoucím peněžním tokům spojeným s uvažovanou investicí. Peněžní toky nám totiž umožní posoudit výhody a náklady investice v okamžiku, kdy k nim skutečně dojde.29 V případě, kdy součástí posuzované investice je pořízení dlouhodobého majetku, metoda ČSH nám zjistí současnou hodnotu výdaje spojeného s pořízením majetku a nebude se zabývat náklady ve formě odpisů po dobu životnosti daného aktiva. a) Počáteční kapitál vložen jednorázově 1

N

Σ Pn

ČSH =

x (1 + i )

n=1

ČSH=

P1 (1 + i)

1

P2

+

P3

+

2

(1 + i)

n

(1 + i)

3

- K

P4

+

(1 +i)

4

+… +

Pn (1 + i)

n

- K

ČSH – čistá současná hodnota investiční varianty Pn - peněžní příjem v jednotlivých letech životnosti i - diskontní sazba (požadovaná výnosnost zahrnuje riziko, inflaci a alternativní náklady kapitálu) n - jednotlivá léta životnosti N - doba životnosti (daná obvykle daňovou odpisovou třídou) K - počáteční kapitálový výdaj b) Počáteční kapitálový výdaj se uskutečňuje postupně: NT

ČSH = Σ Pn nt=1

1 (1 + i )

T n+t

-

Σ Kt t=1

1 (1 + i )t

T – doba výstavby t - jednotlivá léta výstavby Metoda čisté současné hodnoty je dnes ve finanční teorii považována za nejvhodnější způsob ekonomického vyhodnocování investičních projektů. Respektuje faktor času, za efekt investice považuje celý peněžní příjem nikoliv jen účetní zisk. Bere v úvahu příjmy a výdaje po celou dobu životnosti investice. 29

VALACH J., Investiční rozhodování a dlouhodobé financování, Ekopress, Praha 2001 , ISBN 80-86119-38-6

114

Její výhodou je ,že ukazuje bezprostřední přínos investice k hlavnímu finančnímu cíli podniku – k růstu tržní hodnoty firmy. Její největší problém je volba požadované míry výnosnosti (úroku), který je do propočtu vkládán. 1) ČSH > 0 (diskontované peněžní příjmy převyšují kapitálový výdaj), je investiční projekt pro podnik přijatelný, zaručuje požadovanou míru výnosu a zvyšuje tržní hodnotu firmy. 2) ČSH < 0 (diskontované peněžní příjmy jsou menší než kapitálový výdaj), investiční projekt je pro podnik nepřijatelný, protože nezajišťuje požadovanou míru výnosu a jeho přijetí by snižovalo tržní hodnotu firmy. Příklad 59

Řešený příklad

Společnost uvažuje pořízení servisního zařízení 1.1.2005 za 100 000 Kč. Roční peněžní přítok z používání servisního zařízení v příštích čtyřech letech je očekáván v následující výši, vždy k 31.12. každého roku: Rok 1

30 000 Kč

Rok 2

50 000 Kč

Rok 3

40 000 Kč

Rok 4

30 000 Kč

Míra výnosnosti požadovaná majiteli společnosti je 15%. Zjistěte čistou současnou hodnotu uvažované investice a posuďte, zda je výhodné ji uskutečnit.


Vhodný postup je sestavení tabulky s jednotlivými peněžními toky a jejich postupné odúročení na současnou hodnotu při použití diskontní sazby 15% p.a. Okamžik

Období

Peněžní tok

Diskontní faktor

Současná hodnota

1.1.2005

0

-100 000 Kč

1

-100 000 Kč

31.12.2005

1

30 000 Kč

0,8696

26 087 Kč

31.12.2006

2

50 000 Kč

0,7561

37 807 Kč

31.12.2007

3

40 000 Kč

0,6575

26 301 Kč

31.12.2008

4

30 000 Kč

0,5718

17 153 Kč

Čistá současná hodnota investice

7 347 Kč

Čistá současná hodnota peněžních toků této investice je vyšší než nula a investici tedy doporučíme provést. Příklad 60

Na začátku projektu je potřeba investovat 1.000.000 Kč. Ve třech následujících letech bude příjem z tohoto projektu 500.000 Kč.

115

Spočítejte čistou současnou hodnotu při výnosové míře 10 %.

Současná hodnota investice – specifické situace Perpetuita – aktivum vyplácející pevnou částku neomezenou dobu SH = C / i

C

Budoucí výplata

i

Výnosová míra

Příklad 61

Projekt bude přinášet 3 000 Kč ročně po nekonečně dlouhou dobu. Spočítejte čistou současnou hodnotu při výnosové míře 10 %.

Perpetuita zpožděná o t let SH = C / r * (1 + i)n

C

Budoucí výplata

i

Výnosová míra

n

Počet období zpoždění

Příklad 62

Projekt bude přinášet 3 000 Kč ročně po nekonečně dlouhou dobu, výplata nastane poprvé po čtyřech letech. Spočítejte čistou současnou hodnotu při výnosové míře 10 %.

Rostoucí perpetuita SH = C / r - g

C

Budoucí výplata

i

Výnosová míra

g

Míra růstu

116

Příklad 63

Projekt bude přinášet roční výnos po nekonečně dlouhou dobu, v první roce to budou 3 000 Kč a následně každý rok výnos naroste o 6 %. Spočítejte čistou současnou hodnotu při výnosové míře 10 %.

Budoucí hodnota

BH = SH * (1 + i) n Příklad 64

Jaká je budoucí hodnota 3 000 Kč investovaných dnes za 10 let při roční výnosové míře 7 %?

Zásobitel (anuita) Počítá současnou hodnotu pravidelných budoucích plateb nebo výnosů (1 + i )n - 1 SH = K

i (1 + i )n

SH – částka, která zajišťuje budoucí výnos K – pravidelný výnos Zásobitel se používá pro: • výpočty současné hodnoty pravidelných výnosů během určité doby, • výpočet diskontovaných provozních nákladů investiční varianty, jestli-že jsou roční náklady stejné, • pro výpočet vnitřního výnosového procenta při pravidelných peněžních příjmech z investice apod.30 Příklad 65

Jaká je současná hodnota ročních příjmů 3 000 Kč po dobu 5 let při roční úrokové míře 5 %?

DOBA NÁVRATNOSTI ⇒

30

Přijímá pouze projekty, které vrátí počáteční investici během určeného období, nediskontuje, neuvažuje hotovostní toky po určeném datu; nebo

VALACH J. a kol., Finanční řízení podniku, Ekopress, Praha, 2003, ISBN: 80-86119-21-1

117

⇒

Používá se i v diskontované podobě, ale stále neuvažuje hotovostní toky po daném termínu návratnosti

Doba návratnosti je taková doba, za kterou se celkové peněžní přítoky z investice vyrovnají celkovým peněžním odtokům. Obvykle je udávána v rocích. Výpočet doby návratnosti:

Jsou-li příjmy v každém roce životnosti stejné, pak dobu návratnosti zjistíme dělením investičních nákladů roční částkou očekávaných čistých peněžních příjmů (čistých cash flow): Náklady na investici Doba návratnosti

= Průměrné roční cash flow

V praxi je obvyklé, že jsou výnosy v každém roce jiné, pak dobu splacení zjistíme: Postupným načítáním ročních částek cash flow tak dlouho, až se kumulované částky cash flow rovnají investičním nákladům. Doba návratnosti je ten rok, v kterém platí následující vztah: ∑ příjmů z investice = ∑ výdajům na investici Hodnocení na základě této metody: Čím je kratší doba návratnosti, tím je investice výhodnější.

Tato metoda nemůže tedy být všeobecnou mírou pro posuzování investic, poskytuje však důležitou informaci o riziku investice, které úzce souvisí s délkou návratnosti investice a o likviditě investice tj. kdy se nám investice vrátí zpět.31 Výpočet doby návratnosti se v praxi často používá, zejména protože tato metoda je:

-

velmi užitečná pro sestavení žebříčku více uvažovaných projektů;

-

zdrojem důležité informace v situaci, kdy se uvažuje o investici na nejistých trzích, které se rychle mění, v případě rychle se měnících produktů nebo kdy je zvlášť obtížné odhadnout budoucí peněžní toky.

Je to metoda, která měří likviditu investice.

Používá se však obvykle společně s metodou Průměrného výnosu z účetní hodnoty, Čisté současné hodnoty nebo Vnitřní výnosové míry, zřídkakdy jen jako jediné kritérium pro rozhodování.

31

KISLINGEROVÁ, E. a kol.: Manažerské finance, Praha, C.H.Beck, 2004, ISBN 80-7179-802-9

118

Při rozhodování mezi dvěma investicemi bývá obvykle první otázka „Za jak dlouho se investice vrátí?“. Doba návratnosti by však neměla být tím nejdůležitějším kritériem, konečné rozhodnutí by mělo záviset na dalších hlediscích a kritériích. Při výpočtu doby návratnosti je možné použít buď peněžní toky investice, nebo pro zjednodušení, účetní zisk z investice před odpisy. Příklad 66

Společnost uvažuje o investici do servisního zařízení v hodnotě 100 000 Kč. Životnost zařízení jsou čtyři roky a na konci nebude mít žádnou zbytkovou hodnotu. Čistý zisk z používání výrobního zařízení po dobu jeho životnosti je očekáván v následující výši: Rok 1

5 000 Kč

Rok 2

25 000 Kč

Rok 3

15 000 Kč

Rok 4

5 000 Kč

Zjistěte dobu návratnosti investice.


Nejprve zjistíme kumulovaný peněžní přítok (zjednodušeně jako zisk bez odpisů): Rok

Běžné období

Kumulativně

Po odečtení počáteční investice

1

5 000 Kč + 100 000 Kč / 4

30 000 Kč

30 000 Kč

-70 000 Kč

2

25 000 Kč + 100 000 Kč / 4

50 000 Kč

80 000 Kč

-20 000 Kč

3

15 000 Kč + 100 000 Kč / 4

40 000 Kč

120 000 Kč

20 000 Kč

4

5 000 Kč + 100 000 Kč / 4

30 000 Kč

150 000 Kč

50 000 Kč

Doba návratnosti je někde mezi 2. a 3. rokem.Pokud budeme předpokládat, že zisky vznikají rovnoměrně v průběhu celého roku, je možné vypočítat přesnou dobu návratnosti pomocí vzorce: Doba návratnosti = Rok ztráty + Ztráta / (Ztráta + Zisk) * 12 měsíců Rok ztráty je počet let do roku, ve kterém investice naposledy vygenerovala ztrátu, včetně. Ztráta je výše ztráty v tomto posledním roce v absolutní hodnotě oproti výši investice. Zisk je výše zisku v prvním roce, kdy investice vygenerovala zisk oproti výši investice. Do vzorce dosadíme údaje naší uvažované investice: Doba návratnosti = 2 roky + 20 000 / (20 000 + 20 000) * 12 měs. ≅ 2 roky a 6 měs.

119

PRŮMĚRNÝ VÝNOS Z INVESTICE Průměrné prognózované zisky projektu se podělí průměrnou účetní hodnotou investice

⇒ ⇒

Poměr je poměřen s účetní výnosovou mírou firmy, odvětví apod.

⇒

Ignoruje časové termíny výplat

⇒

Subjektivní při volbě referenčního měřítka a při volbě výdajů na investici

Průměrný výnos z investice se vypočte jako podíl průměrného ročního čistého zisku (Zr) a nákladů na investici (Io). Zr ROI = Io

Za efekt z investice se počítá průměrný roční zisk. Protože používáme průměrný roční zisk, lze takto srovnávat i projekty s různou dobou životnosti a s různou výší investičních nákladů a objemu výroby. Jako zisk sebere čistý zisk po zdanění, který je považován za skutečný efekt pro podnik. Vypočtená rentabilita se srovnává s investorem požadovanou mírou zúročením, je-li rentabilita investice vyšší, je investice výhodná, je-li nižší, investici bychom neměli realizovat.32 Nevýhodou ukazatele je, že:

• •

Nebere v úvahu působení faktoru času a rizika, je to statická metoda Nepřihlíží k rozložení zisku v čase a proto se dává přednost metodám diskontovaného cash flow.

V praxi se však používá, mimo jiné i proto že ukazatel výnosnosti je stejné konstrukce jako všeobecné ukazatele výnosnosti vlastního kapitálu, majetku, nebo tržeb (ROE, ROA, ROS).

INDEX ZISKOVOSTI (INDEX RENTABILITY) ČSH je absolutní kritérium a proto nedává odpověď na otázku, který projekt zvolit, máme-li k dispozici pouze omezené zdroje. Index ziskovosti (index rentability – IR) udává, kolikrát se vrátí hodnota původní investice formou budoucích příjmů z této investice. Je důležitou pomůckou zejména v případě kdy je nutné se rozhodnout mezi více variantami možné investice. Představuje relativní ukazatel, který vyjadřuje poměr očekávaných diskontovaných peněžních příjmů z investice k počátečním kapitálovým výdajům. 32

KISLINGEROVÁ, E. a kol.: Manažerské finance, Praha, C.H.Beck, 2004, ISBN 80-7179-802-9

120

Iz = Současná hodnota budoucích peněžních toků z investice / Hodnota investice

Přijmout všechny projekty, u kterých je index ziskovosti větší než jedna

⇒

1

N

Σ Pn

(1 + i )n

n=1

Iz = K

Iz Pn i n N K

- index ziskovosti (rentability) - peněžní příjem v jednotlivých letech životnosti - úrok (požadovaná výnosnost) - jednotlivá léta životnosti - doba životnosti - kapitálový výdaj

Zatímco čistá současná hodnota představuje absolutně vyjádřený rozdíl mezi diskontovanými peněžními příjmy z investice a kapitálovými výdaji, index rentability vyjadřuje relativní podíl diskontovaných peněžních příjmů a kapitálových výdajů. Iz > 1 projekt je přijatelný Iz < 1 projekt není přijatelný

Index rentability se doporučuje používat jako kritérium výběru investičních variant projektů tehdy, když se má vybírat mezi několika projekty, ale kapitálové zdroje jsou omezeny – to znamená, že není možné přijmout všechny projekty i když mají pozitivní čistou současnou hodnotu. Musíme tedy přijmout jen ty projekty, které přinesou nejvyšší možnou čistou současnou hodnotu, mající tedy nejvyšší hodnotu Iz. Index rentability umožňuje jednak vyhodnotit přijatelné investice, ale i srovnávat mezi sebou různé projekty z relativního úhlu pohledu. Velmi často jím proto bývá doplňováno rozhodování na bázi NPV. Je také významným kritériem pro hodnocení a výběr projektů v případě, že podnik připravil více investičních projektů, nemůže však realizovat všechny vzhledem k nedostatku finančních prostředků.33 Příklad 67

Vedení podniku má k dispozici 20 milionů Kč, které může rozdělit mezi následující investice s očekávanou dobou trvání 5 let: Výše investice 33

Průměrné roční příjmy

VALACH J., Investiční rozhodování a dlouhodobé financování, Ekopress, Praha, 2001, ISBN 80-86119-38-6

121

Projekt A

10 000 000

2 500 000

Projekt B

3 000 000

750 000

Projekt C

2 000 000

650 000

Projekt D

5 000 000

1 200 000

Projekt E

2 000 000

540 000

Projekt F

5 000 000

1 220 000

Projekt H

3 000 000

780 000

Diskontní sazba podniku je 5 % p.a. Doporučte vedení společnosti nejvýhodnější skladbu projektů pro maximalizaci výnosnosti investované částky

VNITŘNÍ VÝNOSOVÉ PROCENTO (INTERNAL RATE OF RETURN) IRR Je dynamická metoda hodnocení efektivnosti investičních projektů. VVP – můžeme definovat jako takovou úrokovou míru, při které současná hodnota peněžních příjmů z investice se rovná kapitálovým výdajům (nebo současné hodnotě kapitálových výdajů).34 VVP je maximální úroková míra, kterou nám určitá investice přinese, je to taková úroková míra, při které je ČSH = 0. Podmínka výpočtu vnitřního výnosového procenta 1) Kapitálový výdaj se uskutečňuje jednorázově 1

N

Σ Pn n=1

x (1 + i )

-

n

K =

0

2) Kapitálový výdaj se uskutečňuje postupně: NT

Σ Pn nt=1

34

1 (1 + i )

T n+t

-

Σ Kt t=1

1 (1 + i )

t

= 0

VALACH J., Investiční rozhodování a dlouhodobé financování, Ekopress, 2001, ISBN 80-86119-38-6

122

Zatímco u ČSH jsme počítali s předem vybranou úrokovou mírou jako minimální požadovanou efektivnosti, u IRR úrokovou míru naopak hledáme. Počítat IRR má smysl pouze při konvenčním průběhu závislosti NPV na diskontní sazbě, tj. za předpokladu, že NPV je klesající funkcí diskontní sazby. Konvenční závislost je u investic, které začínají kapitálových výdajem. Jaký je postup při výpočtu IRR?

1) Zvolíme libovolnou úrokovou míru, kterou diskontujeme očekávané peněžní příjmy 2) Součet diskontovaných peněžních příjmů porovnáme s kapitálovým výdajem 3) Když jsou diskontované peněžní příjmy vyšší než kapitálový výdaj, zvolíme vyšší úrokovou míru a celý propočet se opakuje při této úrokové míře. Jestli-že jsou diskontované příjmy menší, než kapitálový výdaj, opakujeme propočet se zvolenou nižší úrokovou mírou. 4) Hledané VVP vypočteme pomocí interpolace.35 Vnitřní výnosové procento (IRR) stanovíme pomocí lineární interpolace: IRR = in +

in Čn Čv iv

-

Čn Čn - Čv

(iv – in)

nižší zvolená úroková míra čistá současná hodnota při nižší zvolené úrokové míře čistá současná hodnota při vyšší zvolené úrokové míře vyšší zvolená úroková míra

Při srovnávání různých variant investičních projektů platí, že ta varianta, která vykazuje větší IRR, je vhodnější. Je-li IRR > WACC, je možné investici přijmout. Výhodou IRR je, že pro stanovení a využití pro rozhodování o přijetí, či zamítnutí daného podnikatelského projektu není třeba znát přesně diskontní sazbu.

Při použití metody VVM zjistíme přesnou míru výnosnosti uvažované investice, tedy úrokovou míru / diskontní sazbu, při které je čistá současná hodnota peněžních toků z investice rovna nule. O investici se pak rozhodne na základě její VVP: 35

VALACH J: Investiční rozhodování a dlouhodobé financování, Ekopress, Praha 2001,ISBN 80-86119-38-6

123

-

pokud je VVP investice vyšší, než požadovaná míra výnosnosti, je vhodné investici provést;

-

a naopak v případě, kdy je VVP investice je nižší, než požadovaná míra výnosnosti, nelze tuto investici přijmout

VVP je diskontní sazba, při které je čistá současná hodnota projektu rovna nule. Graf 7 – Vzájemný vztah vnitřního výnosového procenta a čisté současné honoty

ČSH

0 Diskontní sazba VVP

Rozhodovací pravidlo

Přijmout všechny projekty, u kterých je VVP vyšší než oportunitní náklady kapitálu.

Příklad 68

Řešený příklad Zjistěte vnitřní míru výnosnosti pro uvažovanou investici z příkladu 9

Vhodný postup je sestavení tabulky s jednotlivými peněžními toky a použití např. funkce MÍRA.VYNOSNOSTI v excelu. Okamžik

Období

Peněžní tok

Diskontní faktor

Současná hodnota

1.1.2005

0

-100 000 Kč

1

-100 000 Kč

31.12.2005

1

30 000 Kč

0,8432

25 297 Kč

31.12.2006

2

50 000 Kč

0,7110

35 552 Kč

31.12.2007

3

40 000 Kč

0,5996

23 983 Kč

31.12.2008

4

30 000 Kč

0,5056

15 168 Kč

Součet Vnitřní míra výnosnosti

50 000 Kč

0 Kč

19%

124

Vnitřní míra výnosnosti zvažovaného projektu je 19% procent, což je více než míra výnosnosti požadovaná majiteli podniku. Investici tedy doporučíme provést.Jako každá metoda má tato své výhody a nevýhody. V porovnání s NPV to jsou: Tabulka 11 Porovnání výhod a nevýhod VVP

Výhoda

-

Nevýhody

její výsledek je srozumitelný i laikům „investice ve výši 100 000 Kč bude mít výnos 19 %, což je více, než minimální požadavek na výnosnost ve výši 15 %“

může dojít k záměně VVP a například účetní ziskovosti zaměstnaného kapitálu (ROCE); VVP ignoruje relativní velikost investice – dvě investice, první ve výši 1 milion Kč a druhá ve výši 1 tisíc Kč mohou mít stejnou VVP, ale jejich absolutní výnos bude diametrálně odlišný.

8.2.7. SROVNÁNÍ ČISTÉ SOUČASNÉ HODNOTY A VNITŘNÍHO VÝNOSOVÉHO PROCENTA Tabulka 12 – Porovnání výhod a nevýhod ČSH a VVP

ČSH

VVP

Zohledňuje hodnotu peněz jak z hlediska času, tak z hlediska rizika

U projektů se složitějšími hotovostními toky je obtížné rozhodnout, zda-li je vypočtená VVM přijatelná

Závisí výlučně na prognózovaných hotovostních tocích a alternativním nákladu kapitálu

Projekt může mít několik VVP

Aditivní,tj. ČSH(A+B)=ČSH(A)+ČSH(B)

Při porovnávání vzájemně se vylučujících projektů nemusí dát kritérium VVP stejný výsledek jako ČSH

Projekty přinášející přínosy po delší dobu, by měly být hodnoceny nikoli na základě budoucích nominálních hodnot, ale na bázi jejich současných hodnot. Při hodnocení projektů uvažujeme pouze přírůstkové veličiny.

8.3. KOMPLIKACE ROZHODOVACÍCH ÚLOH – časová struktura projektu a) Vznik investičních výdajů po delší dobu

125

Vznikají-li investiční (kapitálové) výdaje nikoli jednorázově, ale po dobu více let, je třeba je ve všech metodách, které berou zřetel na faktor času: ⇒

Diskontovat, považuje-li se rok 0 za rok zahájení výstavby

⇒

Úročit, považuje-li se rok 0 za rok zahájení provozu

b) Předpoklad nekonečně dlouhých přínosů ⇒

V případě předpokladu konstantní dividendy (perpetuita dividendy) SH =

D0 i

D0 ........ dividenda v době hodnocení i .......... diskontní sazba podle rizikovosti akcií ⇒

V případě předpokladu postupného růstu dividend SH =

D0 i−g

c) Nestejná doba poskytovaných přínosů u vzájemně se vylučujících

projektů Srovnáváme-li dva projekty o různé době životnosti, je třeba kromě ČSH vzít v úvahu i využití navrácených peněžních prostředků u kratšího projektu. Využití navrácených peněžních prostředků: ⇒

jsou vloženy do investice, která přináší stejné výnosové procento jako je diskontní sazba

⇒

jsou investovány za stejných podmínek, jaké odpovídají již skončenému projektu

⇒

mohou být investovány do specifických projektů

Čistá současná hodnota může pouze porovnávat projekty se stejnou délkou. Jsou-li hodnocené projekty různě dlouhé, je doba pro výpočet ČSH stanovena jako: ⇒

společný násobek, nebo

⇒

delší projekt je zkrácen na dobu kratšího projektu.

126

8.1.

DISKONTNÍ SAZBA

Výši diskontní sazby ovlivňují zejména: ⇒

Míra rizika investice (čím vyšší riziko investice, tím vyšší je riziková přirážka)

⇒

Míra inflace

⇒

Sazba úroků na dlouhodobé úvěry

⇒

Podíl cizího kapitálu

⇒

Průměrné náklady kapitálu

⇒

Typ investic

⇒

Délka projektu

Podnik může použít pro hodnocení investic například vážený průměr nákladů kapitálu: i = i D (1 − T )

D E + iE D+E D+E

i ............ průměrný náklad kapitálu iD .......... úrok z dluhu iE ......... čistá výnosnost (rentabilita) vlastního jmění T .......... sazba daně z příjmů D .......... podíl cizího kapitálu E .......... podíl vlastního kapitálu

Podnik by měl přijmout pouze takové projekty s vyšší mírou výnosnosti, než je výnosová míra jeho celkového kapitálu.

8.5. HODNOCENÍ Z POZICE AKCIONÁŘŮ Kritériem hodnocení je ČSH vloženého akciového kapitálu:

ČSH =

N

Dn

∑ (1 + i) n =1

n

+

VK N (1 + i) − N

− AK 0

D .......... dividendy VK ....... přírůstek hodnoty vlastního kapitálu, popř. jeho likvidační hodnota na konci projektu v roce N 127

AK ....... vložený akciový kapitál (jeho zvýšení) Nedostatky postupu: ⇒

hodnocení může být zkresleno politikou výplaty dividend

⇒

odhad „vráceného“ kapitálu na konci projektu

8.6. VLIV OKOLNÍHO PROSTŘEDÍ 8.6.1. Daňový štít ⇒

Určité náklady jsou chápány jako daňově uznatelné náklady, které snižují daňový základ a následně výši daně z příjmů. Poskytují tedy podniku tzv. „daňový štít“ (T.O).

⇒

Typickým příkladem jsou odpisy, které sice do výpočtu ČSH samy nevstupují, ale jsou zahrnuty do výpočtu peněžního výdaje z titulu platby daně z příjmů.

⇒

Přínosy projektu lze interpretovat ve dvou složkách:

jako část zisku před odpisy, úroky a daní (ZOÚD)

(1-T) * ZOÚD

jako daňový štít vázaný k odpisům

T*O Příklad 69

Podnik zvažuje zda koupit novou výrobní linku nebo modernizovat stávající. Pořizovací cena nového zařízení je 2 600 tis. Kč, přitom 40 % této ceny je splatné při pořízení a zbývajících 60 % o dva roky později. Nové zařízení bude odepisované daňově rovnoměrně po dobu 5 let, a umožní zvýšit kapacitu a snížit náklady, což by mělo za následek zvýšení zisku před úroky, odpisy a zdaněním i příjmů o 130 tis. Kč ročně. Stávající zařízení je již plně odepsané. Prodejní cena po odečtení nákladů na demontáž se odhaduje na 100 tis. Kč, příjem z prodeje bude inkasován ihned po prodeji. Modernizace zahrnuje jednak opravu ve výši 1 200 tis. Kč, která bude nákladem běžného období, a dále výdaje ve výši 1 100 tis. Kč, které bude potřeba odepisovat daňově 5 let rovnoměrně. Výdaje na opravu i modernizaci budou splatné v běžném období. Roční zisk před odpisy, úroky a zdaněním při provozu stávajícího zařízení je 650 tis. Kč, po modernizaci by došlo ke snížení provozních nákladů a výdajů o 50 tis. Kč ročně. Sazba daně z příjmů je 25 %, vliv na peněžní toky z titulu daně z příjmu se projeví ve stejném období jako samotný výnos či náklad. Diskontní sazba podniku je 10 %. Posuďte, zda je výhodnější nákup nového zařízení nebo jeho modernizace v horizontu 6 let, pokud společnost nemá problém získávat zdroje financování.

128

Řešení příkladu Koupě

Peněžní tok

Období

Diskontní faktor Současná hodnota

tis. Kč

Výdaj

tis. Kč

-1 040

0

1

-1 040

-1 560

2

0,826446

-1 289

Daňový štít odpisů

130

1,2,3,4,5

3,790787

493

Prodej

100

0

1

100

Daň z prodeje

-25

0

1

-25

Příjem

780

1,2,3,4,5,6

4,355261

3 397

-195

1,2,3,4,5,6

4,355261

-849

Daň z příjmů Čistá současná hodnota Modernizovat

786

Peněžní tok

Období

Diskontní faktor Současná hodnota

tis. Kč

tis. Kč

Výdaj - oprava

-1 200

0

1

-1 200

Výdaj - investice

-1 100

0

1

-1 100

Daňový štít opravy

300

0

1

300

Daňový štít odpisů

55

1,2,3,4,5

3,790787

208

700

1,2,3,4,5,6

4,355261

3 049

-175

1,2,3,4,5,6

4,355261

-762

Příjem Daň z příjmů Čistá současná hodnota

495

Výhodnější je pro podnik koupě nového zařízení – tato varianta má vyšší čistou současnou hodnotu.

8.6.2. PŮSOBENÍ INFLACE Inflace zvyšuje diskontní sazbu následujícím způsobem: Nominální diskontní sazba (N)

iN = (1+k) * (1+u) k ........... sazba odpovídající nákladům kapitálu, případně reálná diskontní sazba u ........... roční růst inflace

129

Nominální diskontní sazba ⇒

Zahrnuje přirážku na míru inflace, budoucí přínosy zohledňují vliv inflace

Reálná diskontní sazba ⇒

Neobsahuje vliv budoucí inflace a budoucí přínosy musí být vyjádřeny na úrovni současných cen.

130

9. CENOVÁ ROZHODOVÁNÍ Podnik by měl pro svůj produkt stanovit takovou cenu, která je přijatelná pro odběratele a zároveň uhradí náklady podniku a umožní mu dosáhnout přiměřený zisk. − Cílem je zisk z podílu na trhu, snaha proniknout před konkurenty do distribuční sítě nebo vyloučit nebezpečnou konkurenci Aby se mohlo vedení podniku správně rozhodnout o prodejní ceně produktů, potřebuje množství informací z vnějšího (mimo podnik) a vnitřního prostředí. Správně stanovená cena umožní podniku optimálně využít stávající produkční kapacitu a realizovat požadovaný zisk. Podniky obvykle stanovují různé úrovně cen pro různé skupiny odběratelů, například v závislosti na objemu prodeje, formě a rychlosti úhrady a podobně. Cenová politika bývá pečlivě střeženým interním „tajemstvím“ a ani v rámci daného podniku k těmto informacím mívá přístup pouze vybraný okruh členů vedení. Na cenovou politiku podniku má vliv i okolní konkurenční prostředí, které může mít například charakter:

− Dokonalé konkurence Tento model reálně neexistuje, slouží však pro základní pochopení fungování trhu a odvíjejí se z něj další tržní modely. Podnik v podmínkách dokonalé konkurence rozhoduje pouze o velikosti výstupu, výše ceny produktu je dána trhem. − Oligopolu V případě oligopolu je na trhu omezený počet konkurentů na straně prodávajících a relativně velké množství kupujících. Pro správné stanovení ceny je nutné provedení analýzy očekávaného chování ostatních konkurentů. Chce-li agresivní výrobce vyhrát boj se svým konkurentem, může se pustit do cenové války. Pro její úspěšný průběh však musí být splněny následující podmínky: − Struktura nákladů konkurenta u daného výrobku musí být známa − Struktura nákladů podniku u daného výrobku musí být podstatně příznivější než u konkurenta − Kapacita agresora stačí uspokojit celou poptávku, neexistuje neuspokojená poptávka, která by byla ochotna zaplatit vyšší cenu jinému dodavateli. − Nedokonalé (monopolní) konkurence Tato struktura se kolem nás vyskytuje nejčastěji, například ve velkých nákupních centrech, kde jsou pod jednou střechou prodejny různých značek s obdobným

131

sortimentem. V této situaci se prodejci snaží odlišit od konkurence pomocí cenové politiky či ovlivnit kupující odlišnými marketingovými strategiemi. − Monopolu Pokud má podnik v daném odvětví a na daném trhu monopolní postavení, stanoví si prodejní cenu produktu tak, aby maximalizoval zisk. Nemá totiž žádného přímého konkurenta, který by mohl produkt nabízet za nižší cenu.

9.1. Cenová pružnost (elasticita) poptávky Ukazatel, který udává závislost změny poptávky po produktu podniku na změně prodejní ceny produktu. Vypočte se pomocí vzorce:

Cenová pružnost poptávky eD =

Změna poptávky po produktu v % Změna prodejní ceny produktu v %

− Je-li cenová pružnost větší než 1 Zvýšení prodaného množství je procentně vyšší než procentní snížení ceny, jedná se o tzv. pružnou poptávku. Snížení ceny je kompenzováno zvýšeným množstvím prodeje. − Je-li cenová pružnost menší než 1 Procentní zvýšení prodaného množství je menší než procentní snížení ceny. Jedná se o nepružnou poptávku, kdy snížení ceny vede vždy ke zhoršení hospodářského výsledku. Nezvýšením prodejní ceny podnik obětuje krátkodobou maximalizaci zisku dlouhodobému cíli získání či udržení pozice na trhu. − Rovná-li se cenová pružnost 1, Snížení ceny je kompenzováno stejným zvýšením prodeje a celkové tržby se nezmění. Hovoříme o jednotkově pružné poptávce.

Příklad 70

Řešený příklad

Podnik zvažuje zda zvýšit cenu svého výrobku z 3 000 Kč / ks na 3 300 Kč / ks pokud má zjištěno, že cenová pružnost poptávky po daném druhu zboží je 0,9. Variabilní náklady na kus jsou 2 600 Kč, fixní náklady se se změnou prodaných kusů zboží nezmění. V současnosti podnik prodává 12 000 ks zboží měsíčně. Doporučili byste podniku zvýšení ceny?

132


Očekávanou změnu poptávky po zdraženém zboží zjistíme dosazením do vzorce: 0,9 = změna poptávky / (300 x 100 / 3 000) ⇒ změna poptávky = 9 % Po zdražení o 600 Kč by podnik prodal o 12 000 x 9 % = 1 080 ks zboží méně. Hrubý zisk z prodeje:

12 000 ks

10 920 ks

36 000 000 Kč

36 036 000 Kč

-31 200 000 Kč –––––––––––– 4 800 000 Kč ––––––––––––

-28 392 000 Kč –––––––––––– 7 644 000 Kč ––––––––––––

Tržby Variabilní náklady Marže

Zvýšení ceny podniku doporučíme, za předpokladu, že je pružnost poptávky stanovena správně. Příklad 71

Podnik vyrábí produkt X s variabilními náklady na jeden kus 380 Kč a fixními náklady 3 750 tis. Kč. Současná prodejní cena je 530 Kč, za tuto cenu lze vyrobit a prodat 25 000 ks. Do vyráběného množství 30 000 ks se výše uvedené fixní náklady nezmění. Pokud by podnik chtěl zvýšit tuto kapacitu, musel by provést změny v technologickém uspořádání výroby se zvýšením fixních nákladů o 10 %. Určete cenu, pro kterou bude zisk nejvyšší při cenové pružnosti poptávky 2,5. předpokládejte tyto varianty prodejní ceny: 560, 530, 500 a 470 Kč / ks. Implicitní pružnost poptávky udává:

− O kolik se musí zvýšit prodané množství při nižší ceně, nebo − O kolik se může snížit prodané množství při vyšší ceně aby byla zachována stejná výše zisku

Vedení podniku si tak může ještě před provedení změny ceny propočítat a odhadnout, jestli se tato změna podniku reálně vyplatí. Pro výpočet používáme následující vzorec:

Q=

X PT + X

Q .......... nezbytné zvýšení / snížení prodaného množství v procentech PT ........ příspěvek k tržbám v procentech X .......... uvažovaná změna ceny (zvýšení +, snížení -) v procentech

133

Příklad 72

Řešený příklad

Vedení prodejny požaduje zvýšit prodejní cenu jednoho druhu zboží z 2 000 Kč/ ks na 2 500 Kč/ ks. Variabilní náklady na jeden kus jsou 1 200 Kč, při ceně 2 000 Kč podnik měsíčně prodá 1 000 ks zboží. Vedení prodejnu zároveň očekává, že zvýšení ceny přinese určité snížení poptávky po zboží. Zjistěte, kolik musí prodejna měsíčně prodat kusů zboží, aby mohlo vedení obhájit zvýšení ceny.


Tento počet odpovídá počtu kusů zboží, které při zvýšené ceně společnosti zajistí alespoň takový zisk, jaký měla před zvýšením ceny. Jelikož nepředpokládáme změnu fixních nákladů, budeme požadovat zachování alespoň původní výše marže. Původní příspěvek k tržbám = (2 000 – 1 200) / 2 000 x 100 = 40 % Uvažované zvýšení ceny = (2 500 – 2 000) / 2 000 x 100 = 25 % Maximální možné snížení prodaných kusů zdraženého zboží = 25 % / (25 % + 40 %) = 38,5 % Potřebný počet kusů zdraženého zboží, které musí být prodáno = 1 000 x (100 - 38,5 %) = 615 kusů Příklad 73

Stávající tržby podniku činí 5 000 000 Kč, marže je 20%. Uvažujeme-li snížení ceny o 5%, o kolik se musí zvýšit prodané množství, aby neklesl zisk?

Příklad 74

Cena jednoho 500g balení kávy je 100 Kč, objem prodeje při této ceně je 500 tis. balení ročně, variabilní náklady na jedno balení jsou 60 Kč. Podnik uvažuje o snížení ceny o 10 Kč. O kolik se musí zvýšit prodej aby byl zachován původní zisk?

9.2. CITLIVOST JEDNOTLIVÝCH ČINITELŮ ROZHODOVACÍCH ÚLOH Citlivost se vyjadřuje procentem změny veličiny oproti stávající / plánované / žádoucí úrovni na úroveň, při níž zisk bude roven nule nebo určité, stanovené úrovni. Nejcitlivější veličina je ta, u níž je nejnižší procento změny, která by vedla k nulovému / požadovanému zisku.

134

Citlivost (S) se zjišťuje u následujících veličin:

− Citlivost poptávky, objemu prodeje - Sq − Citlivost ceny - Sp − Citlivost variabilních nákladů - Sv − Citlivost fixních nákladů - Sf Příklad 75

Řešený příklad

Prodejní cena výrobku podniku je 200 Kč, variabilní náklady na jeho výrobu 160 Kč a fixní náklady 10 000 Kč. Určete citlivost jednotlivých veličin oproti bodu zvratu při plánovaném objemu prodeje 300 kusů výrobků.


Bod zvratu 10 000 / (200 – 160) = 250 ks Hrubý zisk při:

bodu zvratu

plánovaném objemu prodeje

50 000

60 000

-40 000

-48 000

––––– 10 000

––––– 12 000

-10 000

-10 000

––––– 0

––––– 2 000

Tržby Variabilní náklady Marže Fixní náklady Hrubý zisk

––––– Citlivost objemu prodeje Sq = (12 000 – 10 000) / 12 000 = 16,7 %

–––––

Pokud podnik prodá o 16,7 % méně kusů výrobků oproti plánu, dosáhne při nezměněné výši ostatních veličin (prodejní ceně za kus, variabilních nákladech za kus a fixních nákladech) nulového zisku. Citlivost ceny Sp = (58 000 – 60 000) / 60 000 = 3,3 % Snížením prodejní ceny /tržeb o 2 000 Kč, tedy o 3,3 % oproti plánu, dosáhne podnik při nezměněné výši ostatních veličin nulového zisku. Citlivost variabilních nákladů Sv = (50 000 – 48 000) / 48 000 = 4,2 % Zvýšením variabilních nákladů o 2 000 Kč, tedy o 4,2 % oproti plánu, dosáhne podnik při nezměněné výši ostatních veličin nulového zisku. Citlivost fixních nákladů Sf = (12 000 – 10 000) / 10 000 = 20 % Zvýšením fixních nákladů o 2 000 Kč, tedy o 20 % oproti plánu, dosáhne podnik při nezměněné výši ostatních veličin nulového zisku. Nejcitlivější veličinou je prodejní cena.

135

Příklad 76

Skutečné tržby a náklady podniku při daném objemu prodaných kusů dvou produktů podniku jsou následující: Produkt A

Produkt B

Celkem

1 500

2 200

3 700

1 125 000 Kč

2 640 000 Kč

3 765 000 Kč

-750 000 Kč –––––––––––– 375 000 Kč

-1 760 000 Kč –––––––––––– 880 000 Kč

-2 510 000 Kč –––––––––––– 1 255 000 Kč

Počet prodaných kusů Tržby Variabilní náklady Marže Fixní náklady

-600 000 Kč –––––––––––– 655 000 Kč ––––––––––––

Zisk

Určete při dané struktuře výkonů citlivost jednotlivých veličin, pokud vedení podniku požaduje minimální zisk ve výši 450 000 Kč.

9.3. STANOVENÍ SMĚRNÉ CENY Pokud podnik vyrábí více výrobků, které jsou různě náročné na zdroje podniku (např. na výši zásob nebo pohledávek z důvodu delší doby splatnosti faktur), může stanovit cenu jednotlivých výrobků pomocí směrné ziskové přirážky. Tato přirážka je udávána v procentech a liší se mezi jednotlivými výrobky právě podle jejich náročnosti na zdroje. Směrná cena = Kalkulované náklady + Směrná zisková přirážka Směrná zisková přirážka = Plánovaná rentabilita x Poměrové číslo Příklad 77

Řešený příklad

Podnik má dlouhodobě vázaný pracovní kapitál na výrobní činnost ve výši 6 000 000 Kč a akcionáři podniku požadují rentabilitu tohoto kapitálu ve výši 18 %. Celkové předem stanovené náklady na dvě zakázky, které podnik v následujícím roce odvede, jsou následující: Zakázka A

8 200 000 Kč

Zakázka B

10 400 000 Kč

Zakázka B je o 25 % náročnější na vázaný kapitál, jelikož na ní podnik musí nakoupit materiál se značným předstihem. Úkoly: a.

Stanovte směrnou ziskovou přirážku zakázek.

b.

Stanovte směrnou cenu zakázek.

136

Řešení příkladu a.

Požadovaný zisk podniku na následující rok = 6 000 000 x 18 % = 1 080 000 Kč. Při celkových nákladech 18 600 000 Kč tedy podnik musí dosáhnout tržeb 19 680 000 Kč. Jelikož Zakázka B je o 25 % náročnější na vázaný pracovní kapitál, budou u této zakázky náklady pro účel výpočtu směrné ziskové přirážky navýšeny o 25 % = 10 400 000 x 125 % = 13 000 000 Kč Směrná zisková přirážka Zakázky A= 1 080 000 / (8 200 000 + 13 000 000) = 5,09 % U Zakázky B je směrná zisková přirážka o 25 % vyšší než u Zakázky A = 5,09 % x 125 % = 6,37 % b.

Zakázka A = 8 200 000 x 105,09 % = 8 617 380 Kč Zakázka B = 10 400 000 x 106,37 % = 11 062 480 Kč Tržby celkem = 8 617 380 + 11 062 480 = 19 679 860 Kč (rozdíl oproti požadovaným tržbám způsoben zaokrouhlováním směných ziskových přirážek) Příklad 78

Podnik využívá pro stanovení cen svých výkonů směrné ceny. Na dané období podnik plánuje zisk 2 000 000 Kč (tj. rentabilita 16% z provozního kapitálu ve výši 12 500 000 Kč). Náročnost výrobků M, N a P na provozní kapitál byla stanovena poměrovými čísly 1 : 1,2 : 1,6. Na dané období jsou kalkulovány následující jednicové náklady: M

1 750 Kč

N

2 200 Kč

P

2 950 Kč

Úkoly: a.

Stanovte směrnou ziskovou přirážku výrobků.

b.

Stanovte směrnou cenu výrobků.

137

10. Strategicky orientované manažerské účetnictví, kalkulace cílových nákladů, životního cyklu, Activity Based Costing, JIT 10.1. Kalkulace cílových nákladů a kalkulace životního cyklu 1) Kalkulace cílových nákladů 2) Kalkulace životního cyklu Strategický rozměr řízení orientuje pozornost v oblasti řízení nákladů

a) na průběh nákladů na jednotlivý výkon během životního cyklu výkonu b) možnost ovlivnění výše nákladů během životního cyklu výkonu Náklady na výrobek jsou ovlivněny jednak:

• •

vlastnostmi výrobku způsobem výroby (technologií, zvoleným procesem zhotovení)

O většině nákladů se rozhoduje v předvýrobních etapách - stanovují se: • • • •

vlastnosti výrobku technologický postup použité materiály pracovní postupy

Uvádí se, že 90% nákladů souvisejících s výkony je výsledkem rozhodnutí v předvýrobních etapách -- na ně se zaměřuje pozornost řízení nákladů V období výroby samé existují pouze omezené možnosti řízení (snižování) nákladů, protože většina nákladů je tzv. utopených (nenávratně vynaložených) nebo rozhodnutých volbou vlastností a způsobem tvorby výkonu. Operativní řízení se orientuje „pouze“ na dodržování hospodárnosti.36 Skutečně vynakládané náklady (incurred costs) = faktické čerpání zdrojů podniku – jejich průběh je většinou rovnoměrný po celou dobu životnosti výrobku. Rozhodnuté náklady (lock-in costs) = náklady, které ještě nebyly vynaloženy, ale o jejichž vynaložení již bylo rozhodnuto, v předvýrobních etapách. Tyto náklady jsou později již velmi obtížně ovlivnitelné. Jaké mají být náklady, aby při relativně předem určených cenách umožnily požadovanou míru zisku, na to odpovídá kalkulace cílových nákladů?

36

ŠOLJAKOVÁ L., Manažerské účetnictví pro strategické řízení, Management Press, 2003, ISBN: 80-7261087-2

138

10.1.1. Kalkulace cílových nákladů (KCN) • •

začala se využívat v Japonsku v 90. letech 80 % firem s montážním typem výroby, 60 % firem s procesní výrobou,

Podle odvětví je využívána různě, ale obecným jevem je, že ji využívají výroby složitějších výrobků, výroby s rozsáhlejším výzkumem a vývojem, výroby s vyšší konkurencí. Základní rysy KCN - pozitivní faktory :

• • • •

Orientuje na ovlivnění nákladů v předvýrobní fázi, na minimalizaci výrobkových nákladů Klade důraz na komunikaci mezi jednotlivými profesemi při přípravě nového výrobku Orientuje se na zákazníka – na prvním místě je cena, ze které se odvozuje výše nákladů Orientuje pozornost na omezení plýtvání, omezení prostojů, eliminaci zbytečných a neproduktivních činností

Jaká jsou omezení kalkulace cílových nákladů ?

• •

•

Kalkulace je relativně nepřesná, protože vychází z podmínek před zahájením výroby, cena může být relativně vysoká a trh ji nemusí přijmout – snížení ceny pak nepřináší požadované zhodnocení, Snaha dosáhnout cílové náklady může prodloužit fázi přípravy, resp. výzkumu a vývoje se všemi důsledky změn v podmínkách vyplývajících z časového posunu odhadu ceny a výroby, včetně zvýšení nákladů na výzkum a vývoj Snižování nákladů má objektivní hranici, za níž je už jen snížení kvality výkonu, KCN musí respektovat tuto hranici.37

Postup stanovení KCN

a) Východiskem je stanovení cílové ceny, která se stanoví na základě: - cenové politika firmy - hodnoty výrobku z pohledu zákazníka - vlastností a kvalitou výrobku - ceny podobných a konkurenčních výrobků - životního cyklu výrobku (nový, inovovaný – míra inovace) U nového výrobku máme různé přístupy:

37

cena: vyšší cena je „polštářem“pro další snížení ceny, ale nejprve je stanovena tzv. nižší - zaváděcí cena


139

-

míra inovace, konkurenční výrobky, kvalita atd. strategické cíle: zvýšení tržního podílu – nižší cena strategie diferenciace – vyšší cena

b) stanovení cílového zisku – obvykle vychází ze ziskovosti výnosů odvozené z požadované výnosnosti vložených prostředků (ROA) Zisk ROA = -------------------- , což lze rozložit na Celková aktiva

Zisk Výnosy ------------ x -----------------Výnosy Celková aktiva

(tj. ziskovost výnosů x obrat celkových aktiv) ROA x celková aktiva Ziskovost výnosů = -----------------------------Výnosy

Cílový zisk = ziskovost výnosů

x

cílová cena

Cílový zisk lze stanovit i na základě propočtu příspěvku na úhradu nákladů kapitálu a nákladů na výzkum a vývoj, marketing a správu, tj. strategických nákladů:

NK + NSMV PU = ----------------------výnosy kde: PU – příspěvek na úhradu NK – náklady kapitálu NSMV – náklady na správu, marketing a vývoj Náklady kapitálu - zde jsou chápány v ekonomickém pojetí - jako oportunitní náklady, tj. ušlý zisk, který mohl být získán alternativním využitím zdrojů - při určitém zjednodušení odpovídají minimální požadované výnosnosti vložených prostředků.

Kvantifikovat je lze jako součin požadované výnosnosti aktiv a celkových aktiv. Odvozují se obvykle:

-

podle přírůstkové úrokové sazby podle obvyklé míry vyplácených dividend aproximací podle běžně dosahovaných úrokových sazeb z úvěru jiné formy odměn za poskytnutí kapitálu vnitřní výnosové procento

140

Rozdíl mezi oběma přístupy je v pojetí nákladů na strategický marketing a strategický výzkum a vývoj. Mají relativně volný vztah k výkonům, lze je jen obtížně alokovat mezi jednotlivé výkony, a proto je možné vycházet z předpokladu, že by se na jejich úhradě měly podílet rovnoměrně všechny výkony.

cílové náklady = cílová cena – cílový zisk x propočtová kalkulace KCN = kalkulace nákladů je určovaná trhem (market driven costing).

Není tedy odrazem podmínek podniku, ale vyplývá z ceny respektující tržní vztahy, a požadovaného zhodnocení kapitálu (ovlivněné obvykle finančními trhy). Porovnáním cílových nákladů a propočtové kalkulace je indikována nutnost hledání způsobu snížení nákladů – už v etapě přípravy výroby. Upřednostňuje hledání rezerv v technologických postupech, materiálech, posouzení nákladných vlastností výkonů. Na konci přípravy výroby by vlastnosti výkonu, stanovené materiály i výrobní postupy měly vést k nákladům na úrovni cílových nákladů. Způsoby snižování nákladů je možné rozdělit do dvou skupin: a) Postupy, které vycházejí z analýzy výkonu samého, jeho vlastností, funkcí a nákladů (např. stavebnicová analýza, hodnotová analýza) b) Postupy, které se zaměřují na analýzu činností a procesů v podniku a hledají úspory ve zlepšení jejich průběhu Stavebnicová analýza – analyzuje konkurenční výrobek a hledá možnosti snížení nákladů (porovnává postupy, materiály, srovnává s vlastními podmínkami, zjišťuje nedostatky a možnosti ve vlastních postupech). Hodnotová analýza – navazuje na analýzu hodnotového řetězce, hodnotí vlastnosti výrobku a hledá způsob jak zlepšit poměr mezi vlastnostmi a hodnotou: buď snížit náklady a udržet rozsah vlastností nebo udržet náklady a zlepšit, rozšířit vlastnosti; ve všech částech výrobku hledá nejlevnější řešení – jsou zapojováni i dodavatelé, řeší se problém nakoupit x vyrobit, volba dodavatele apod. Ve vlastnostech výrobku jsou eliminovány nepotřebné funkce, které pouze zvyšují náklady. Základem pro to je funkční analýza, která podrobně specifikuje jednotlivé vlastnosti-funkce výrobku a standardizuje technické řešení jednotlivých funkcí u různých výrobků. Někdy jsou i specifikovány náklady na jednotlivé funkce a jejich hodnocení zákazníkem. Reengineering – orientuje se na procesní stránku, technologii a organizaci výroby; navrhuje jejich změny, které povedou ke snížení nákladů.

Hodnotová analýza a reengineering úzce souvisejí s procesním řízením a metodou just-intime.

141

Příklad 79

Kalkulace cílových nákladů Společnost vyrábí osobní automobily a chystá zavést na trh nový typ vozu. Cena současného modelu je 600 tis. Kč, díky technickým zlepšením se cena nového modelu předpokládá 630 tis. Kč. Požadovaná výnosnost aktiv dceřinné společnosti, která současný model vyrábí, je 15 %, hodnota jejích aktiv je 1 680 mil Kč. Náklady na strategický marketing a správu, výzkum a vývoj jsou 252 mil. Kč. Roční objem prodeje se očekává 2 000 vozů (náklady na strategický marketing připadající na 1 kus=126 000,-). Propočtová kalkulace stanovila náklady na výrobu jednoho vozu (bez podílu strategických nákladů) v částce 402 000,1)Zjištění požadované ziskovosti výrobku a) Na základě výnosnosti vložených prostředků (aktiv)

očekávaná výnosnost = 15 % (0,15) 2 000 ks x 630 000 0,15 = ziskovost x -------------------------1 680 000 000 0,15 = ziskovost x 0,75 Ziskovost = 0,15 : 0,75 = 0,2 tj. 20% b) Pomocí příspěvku na úhradu strategických nákladů

0,15 x 1 680 000 000 + 252 000 000 pu = ------------------------------------------------------ = 2 000 x 630 000 pu = 0,40

0,40

(40%)

2) Zjištění cílových nákladů

Ad a) cílová cena ……………..…………….. 630 000,- cílový zisk 0,20 x 630 000 ………… 126 000,Cílové náklady (včetně strat.nákladů) 504 000,Ad b) cílová cena ……………..…………….. 630 000,- cílový zisk 0,40 x 630 000 ………… 252 000,Cílové náklady (bez strat. nákladů) 378 000,Porovnání propočtové kalkulace a Kalkulace cílových nákladů

Varianta včetně strat.nákladů Bez strat. nákladů

Propočtová kalkulace 528 000,402 000,-

Cílové náklady 504 000,378 000,-

Rozdíl 24 000,24 000,-

142

Cílové náklady vyšly nižší než propočtová kalkulace, zvýšení ceny automobilu na 630 tis. Kč je přijatelné.

Příklad 80

Kalkulace cílových nákladů Společnost vyrábí spotřební elektroniku a inovovala na trhu již prodávaný typ autorádií. Cena prodávaného modelu je 7 800,- Kč, cena inovovaného typu se díky novým vlastnostem předpokládá 9 300,-. Kč. Na základě marketingové akce se předpokládá roční prodej 128 000 ks. Dosahovaná výnosnost aktiv při výrobě současného modelu je 18 %, hodnota aktiv je 2 480 mil Kč. Náklady na strategický marketing a správu, výzkum a vývoj jsou 152 mil. Kč. Propočtová kalkulace stanovila náklady na výrobu jednoho autorádia (bez podílu strategických nákladů) v částce 7 220,Úkol: Rozhodněte, zda je výrobek možno zařadit do výroby či je třeba pokračovat hledáním způsobů jak snížit náklady.

1) Zjistěte požadovanou ziskovost (rentability tržeb) výrobku a) Na základě výnosnosti vložených prostředků (rentability aktiv) b) Pomocí příspěvku na úhradu nákladů 2) Zjistěte cílové náklady výrobku včetně strategických nákladů a bez strategických nákladů. 3) Porovnejte propočtovou kalkulaci a kalkulaci cílových nákladů včetně strategických nákladů a bez strategických nákladů.

10.1.2. Kalkulace životního cyklu (life cycle costing) - Cílem kalkulace je odhadnout náklady na výrobek, které vzniknou v průběhu jeho celého životního cyklu (příčinou je zkracování životního cyklu výrobků, růst nákladů s přípravou výroby nových výrobků a s likvidací následků výroby ) a mj. ověřit jejich návratnost během tohoto cyklu - Umožňuje přihlédnout komplexně k nákladům spojeným s výrobou výrobku: k nákladům spojeným se zahájením a ukončením výroby, k nákladům na poprodejní služby i k dalším nákladům, které se v operativní či plánové kalkulaci nezohledňují – daně, poplatky, náhrady za poškození životního prostředí, náklady s uvedením do původního stavu apod. a komplexně posoudit efektivnost výrobku. - Zahrnuje delší období než kalkulace operativní či plánová, zároveň umožňuje promítnout vývoj cen i změny v podmínkách výroby, ke kterým může dojít, resp. které se plánují v průběhu celého životního cyklu výrobku. - Umožňuje řídit a kontrolovat náklady na výzkum a vývoj, které jsou 143

považovány za investici určitého druhu, která se musí během životního cyklu výrobku vrátit.

Sestavování kalkulace životního cyklu Kdy sestavujeme kalkulaci životního cyklu?

- před zahájením výroby - především význam pro strategické řízení - v průběhu životního cyklu výrobku – kontrola výchozí kalkulace - na konci životního cyklu – kontrola a vyhodnocení Jakým způsobem sestavujeme kalkulaci životního cyklu?

Sestavení se opírá o následující faktory: 1) Délka životního cyklu výrobku – závisí na úspěšnosti na trhu, ale také na plánu výzkumu a vývoje a strategii podniku 2) Odhad objemu prodeje během celého životního cyklu a jeho rozložení do jednotlivých období – klíčový bod, ovlivňuje celou řadu veličin 3) Očekávaný vývoj ceny výrobku – i zde působí celá řada faktorů kontrolovaných ale i nekontrolovaných podnikem 4) Stanovení všech složek celkových nákladů na výrobek – především náklady na výzkum a vývoj, zavádění výroby, vývoj nákladů v návaznosti na změny v podmínkách výroby apod. V této kalkulaci se posuzuje i vývoj příjmů a výdajů (během životního cyklu lze předpokládat, že všechny náklady a výnosy se změní na výdaje a příjmy s výjimkou odpisů). To umožňuje zapojit do posuzování výkonu i faktor času. Náklady na výzkum a vývoj

-

Jejich přínos lze jen obtížně vymezit i přiřadit jednotlivým výkonům Mají charakter investičních nákladů – lze je posuzovat metodami pro hodnocení investic (čistá současná hodnota, index rentability, doba návratnosti). Z údajů kalkulace životního cyklu lze vypočítat bod zvratu, který vyjadřuje, kolik výrobků musí podnik v průběhu životního cyklu prodat, aby byly pokryty všechny fixní náklady, tj. včetně nákladů na výzkum a vývoj : Celkové fixní náklady (včetně výzkumu a vývoje) Bod zvratu (BZ) = ------------------------------------------------------------Cena výrobku – variabilní náklady na výrobek

Od „klasického“ bodu zvratu se liší:

1) Časovým obdobím, ke kterému se vztahuje výsledný objem prodeje (životní cyklus). 2) Vyjádřením obsahem jednotlivých veličin :

144

- Fixní náklady v klasických výpočtech jsou dány existující kapacitou, a projevují se jako náklady v konkrétním období - Fixní náklady v dlouhodobých výpočtech jsou celkové výdaje po celou dobu životního cyklu včetně předvýrobních etap, jsou vyvolané celkovým objemem výkonů, ne tedy jednotlivým výkonem. Kalkulaci životního cyklu Lze využít i v odvětvích, které nemají výzkum a vývoj v klasickém pojetí : např. oděvní průmysl : výrobky mají krátký životní cyklus, náklady na přípravu výroby jsou nižší; problémem je přiřazení nákladů na přípravu výroby jednotlivým výrobkům, řešením je přiřazovat je ke skupině výrobků či k celé kolekci.38

10.2. Řízení procesů pomocí metody ABC (Activity Based Costing) 10.2.1. Změny v podnikatelském prostředí Jaké jsou v současné době hlavní změny v podnikatelském prostředí? • • • • • •

rozvoj informačních technologií, rozvoj prostředků komunikace, postupná globalizace – odbourávání překážek pro pohyb kapitálu a lidí možnost rychlého přesunu informací a výrobních zdrojů přestává existovat teritoriální rozdělení světa v ekonomice ve většině odvětví neexistují zásadní překážky pro vstup dalších firem

Důsledek podnik musí neustále bojovat o udržení dosavadního postavení na trhu a vyhledávat všechny příležitosti k jeho zvětšení Další důsledky:

38

•

Získávání zákazníků – jedna z nejdůležitějších činností firmy

•

Podniky musí rychle reagovat na změny tržní situace – V situaci, kdy nabídka firem výrazně převažuje nad poptávkou, se firmy musí snažit co nejvíce vyhovět požadavkům zákazníků

•

Vlivem konkurence se snižují ceny výrobků a služeb

•

Pokud si podnik chce udržet stejnou míru ziskovosti, musí zároveň snižovat své náklady, neustálé hledání možností snižování nákladů je charakteristickým znakem současného prostředí.

•

Pro většinu podniků často jedinou možností, jak si udržet postavení na trhu a zajistit efektivnost podniku je zlepšit vnitřní chod podniku, který umožní


145

zkrátit dodací lhůty, zlepšit kvalitu, omezit zásoby. •

Dochází ke změně v organizační struktuře podniku – nové organizační struktury se zaměřují no otázku „Pro koho vyrábět ?“ Nový přístup vede k decentralizaci, k posunům pravomocí a odpovědností směrem k nižším organizačním jednotkám a k odbourávání tradičních vztahů nadřízenosti a podřízenosti.

•

Zvyšují se také nároky na komunikaci a koordinaci jednotlivých útvarů

•

Ve výrobě se začíná rozvíjet systém Just-in-time, ve kterém dodávka materiálu je provedena těsně před začátkem výrobního procesu a dokončený výrobek se okamžitě prodá zákazníkovi. Just-in-time zahrnuje tedy minimalizaci zásob, eliminaci prostojů, přestávek, zkrácení dodacích lhůt, zkrácení výrobního času apod. Velký důraz se klade na kvalitu prováděných výkonů.

•

Příprava nového výrobku začíná odhadem požadavků zákazníka

•

Ekonomická stránka více ovlivňuje přípravu nového výrobku. Dříve se nejprve navrhl nový výrobek a poté se hledaly možnosti snížení nákladů. Dnes se nejprve stanoví náklady nového výrobku, které zajistí požadovanou rentabilitu.

Tabulka 13 – Změny v podnikatelském prostředí – porovnání tradičního a nového prostředí

Tradiční prostředí

Nové podnikatelské prostředí

Konkurence

Relativně stabilní trh, znalost konkurence, jistý tržní podíl, dlouhý životní cyklus výrobku

Silná konkurence, neustálý boj o udržení postavení na trhu, krátký životní cyklus výrobku

Organizace

Hiearchická organizační struktura, vytvářená podle útvarů a funkcí

Vyvážená organizace zaměřená na procesy a činnosti, rozšíření pravomoci zaměstnanců

146

Výrobní prostředí

Výroba probíhá v sériích, dávkách, snaha maximalizovat objem a dosahovat úspor díky degresi jednicových nákladů, kvalita je druhotný požadavek, vytváření zásob k vyrovnání rozdílů v kapacitě a výkonnosti jednotlivých fází a stupňů, náklady se řídí před přímé mzdy, vysoké přímé a nízké nepřímé náklady, stabilní technologie, výkyvy, odpad, předělávky se v určité míře tolerují, zlepšování jsou pozvolná, periodická

Plynulá kontinuální výroba, snaha maximálně se přizpůsobit požadavkům zákazníka, prvotřídní kvalita je základním požadavkem, eliminace zásob a prosazování Just-in-time, náklady se řídí přes dílčí aktivity, vysoké nepřímé a nízké přímé náklady, dynamická technologie, není akceptované žádné plýtvání ani výkyvy, neustálá, průběžná zlepšování

Technické prostředí

Konstrukce přípravy výroby se zaměřuje na technické parametry, snaha omezit lidskou práci

Příprava výroby se orientuje na požadavky zákazníků a požadavky výroby

Tržní prostředí

Požadavky zákazníků nejsou tak významné, ceny se stanovují přirážkou k nákladům

Snaha co nejlépe uspokojovat požadavky zákazníků, ceny stanovuje trh a převládá kalkulace cílových cen

Finanční účetnictví

Účetnictví se orientuje na sestavování účetní závěrky finančního účetnictví, účetnictví je zdroj informací,

Stále více se zvyšuje úloha účetnictví při rozhodování, účetnictví je součástí celopodnikového integrovaného systému

Manažerské účetnictví

Hlavní obsah je kladen na informace o: hodnotě zásob, o nákladech jednotlivých transakcí, o dodržování norem, pro zjišťování a analýzu odchylek

Hlavní obsah je zaměřen na informace o: efektivnosti a produktivitě, o kvalitě a spokojenosti zákazníků, pro analýzu a kontrolu činností podle toho, zda přinášejí, nebo nepřinášejí hodnotu

10.2.2. STRATEGICKY ORIENTOVANÉ MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ PROČ DOCHÁZÍ KE ZMĚNÁM V MANAŽERSKÉM ÚČETNICTVÍ

V současné době již nepostačuje tradiční hlavní oblasti zájmu manažerského účetnictví zaměřeného na oblasti:

147

• •

Informace pro řízení po linii odpovědnosti Informace pro řízení po linii výkonů

Hlavní cestou se stává prosazování maximálního uspokojení zákazníků. Podle této nové teorie měl vysoký počet zákazníků zajistit dostatečné výnosy z prodeje, nízké náklady a výsledkem měl být vysoký zisk. Tato hypotéza se však v praxi nepotvrdila.

Snaha přizpůsobit výrobky individuálním požadavkům zákazníků, důraz na zvyšování kvality a často i na zkracování dodacích lhůt znamenají i zvyšování nákladů.

Proč tradiční nástroje nákladového účetnictví již nestačí ??? Neposkytují totiž informace o příčinách vzniku nákladů, neumožňují zjistit všechny faktory, které ovlivňují tvorbu zisku, ani nevyjadřují vliv různých požadavků zákazníků na náklady a hospodářský výsledek. Jako reakce na tento stav se začaly rozvíjet nástroje manažerského účetnictví, které se opírají o náklady na jednotlivé aktivity, činnosti a procesy. Řízení aktivit a činností se stalo základem několika nových koncepcí managementu, jako např.: • •

• • •

ŘÍZENÍ DÍLČÍCH AKTIVIT(Activity Based Management) - využívá informací o nákladech jednotlivých aktivit při řízení a zejména při rozhodování ŘÍZENÍ ZAMĚŘENÉ NA FAKTOR ČASU (Time Based Management) – zaměřuje se na zkrácení doby provedení jednotlivých aktivit a činností, které se následně projeví i ve zkrácení doby zhotovení výrobku, či poskytnutí služby a zrychlení reakce na přání zákazníků, patří sem např. metoda JUST IN TIME. KOMPLEXNÍ ŘÍZENÍ KVALITY (Total Quality Management) – zaměřuje se na dosahování co největší kvality výkonů a činností v podniku PROCESNÍ ŘÍZENÍ – soustřeďuje se na řízení aktivit a procesů v podniku, zahrnuje všechny předchozí způsoby řízení tj. každý proces sleduje z hlediska nákladů na jednotlivé aktivity, času, kvality. ŘÍZENÍ ZAMĚŘENÉ NA TVORBU HODNOT (Value Based Management) sleduje přínos jednotlivých aktivit pro podnik.

Jednotlivé koncepce jsou velmi úzce vzájemně propojené, jak ukazuje následující obrázek. Graf 8 – Propojenost hlavních složek jednotlivých koncepcí

148

Aktivita

Kvalita

Hodnota pro podnik

Čas

Náklady

VYMEZENÍ PROCESŮ ČINNOSTÍ A AKTIVIT

Nové koncepce jsou založené na řízení řetězce tvorby hodnot, který se skládá z: • • •

Procesů Činností Aktivit

AKTIVITA – je základní prvek podnikatelského procesu, který můžeme vymezit minimálně z hlediska nákladů, které je třeba v souvislostí s její realizací vynaložit a popř. i z hlediska výkonu, který je výsledkem této aktivity.

Proto aktivity členíme podrobněji: • Aktivity, u nichž lze vyjádřit náklady (vstupy) i účel jejich vynaložení (výstupy) • Aktivity u nichž můžeme stanovit náklady, ale jen velmi obtížně (pokud vůbec) lze kvantifikovat výstupy39 ČINNOSTÍ - se rozumí systémové spojení jednotlivých aktivit, které představují funkční, nebo účelově vymezenou část podnikových procesů. 39


149

PROCES – můžeme charakterizovat jako systémové propojení činností ZÁKLADEM PROCESNÍHO ŘÍZENÍ JE VYMEZENÍ JEDNOTLIVÝCH AKTIVIT. Rozlišení jednotlivých aktivit je obdobou vymezení odpovědnostních útvarů v odpovědnostním účetnictví, nebo výkonů ve výkonově orientovaném účetnictví. Otázkou jak podrobně aktivity vymezit, většinou se to řeší vytvořením celé hierarchie činností.

Procesní řízení vychází z předpokladu, že v rámci řetězce tvorby hodnot se vynaložené ekonomické zdroje neboli náklady podniku transformují prostřednictvím aktivit, činností a procesů na výstupy podniku (výrobky a služby).

Graf 9 – Transformace vstupů (nákladů) na výstupy (výkony)

150

NÁK LAD Y

Řetězec tvorby hodnot Strategický marketing, Výzkum a vývoj, Příprava výroby, Výroba, Zásobování, Kontrola, Komunikace se zákazníky,

VÝKONY

ŘÍZENÍ NA ZÁKLADĚ DÍLČÍCH AKTIVIT (ACTIVITY BASED MANAGEMENT)

Řízení na základě dílčích aktivit bylo jedním z prvních nástrojů, které v polovině 80. let reagovaly na změny v podnikatelském prostředí. Metoda kalkulace dílčích aktivit se zaměřuje na sledování nákladů ve vztahu k jednotlivým aktivitám, těchto informací o nákladech a rozsahu jednotlivých aktivit se dále využívá při alokaci nákladů k jednotlivým výkonům. Jaké jsou hlavní příčiny rozvoje této metody?

• •

•

Zájem zákazníků o komplexní dodávky vede ke značnému nárůstu struktury prováděných výkonů, často v nepřímě úměře k objemu výkonů. Velká část sortimentu se často provádí v menších dávkách, což je neefektivní Odběratelé se snaží minimalizovat výrobní zásoby a tlačí často výrobce, kteří jsou nuceni dodávat široký sortiment výkonů v kratších časových intervalech. To se projevuje ve snížení objemu stejnorodých výkonů prováděných v jedné sérii či dávce, což je pochopitelně dražší Roste rozsah modifikací nabízených výkonů

151

•

Ve spotřebním průmyslu se snižuje zájem o „uniformní výrobky“ a naopak se zvyšuje zájem o zboží, které je odlišné produkt od produktu. To vše si vyžádalo podstatně individualizovat výkony v rámci jediného sortimentního druhu.

VŠECHNY TYTO ZMĚNY SE PROJEVILY I VE STRUKTUŘE NÁKLADŮ:

• •

Podstatně se snížil podíl jednicových nákladů ve vztahu k nákladům režijním. Nárůst nákladů nutných k zajištění pomocných, obslužných ale i informačních, plánovacích, kontrolních a strategicky orientovaných aktivit, jejich vztah ke konkrétním druhům finálních výkonů je pomocí tradičních kalkulačních postupů obtížné kvantifikovat a rozpoznat funkční závislost těchto nákladů na změnách v objemu a struktuře finálních výkonů, často jde o náklady variabilní ve vztahu ke konkrétní aktivitě (procesů), vztah těchto aktivit k jednotlivému výrobku je natolik různorodý, že jeho vymezení v tradičních polohách „fixní-variabilní“, nezobrazuje podstatu vztahu a vede potom k chybným rozhodnutím.

JAKÝ JE POSTUP KALKULACE DÍLČÍCH AKTIVIT?

1)

2)

3)

V prvním kroku je vynaložený ekonomický zdroj – nepřímý náklad přiřazen k jednotlivým aktivitám, vztahová veličina, na jejímž základě se přiřazení provádí, se označuje jako vztahová veličina nákladu (Resource Cost Driver). Např. materiál a náhradní díly jsou přímo přiřazeny jednotlivým aktivitám, osobní a ostatní náklady jsou přiřazeny jednotlivým aktivitám podle počtu odpracovaných hodin. Ve druhém kroku se zjistí celkové náklady na jednotlivé aktivity (Cost Pool), vymezí se vztahová veličina aktivity (Aktivity Cost Driver) a stanoví se náklady na jednotku aktivity. Např. náklady na jednu hodinu oprav, na přípravu jedné výrobní dávky se zjistí jako podíl celkových nákladů na opravu a údržbu, přípravu nové dávky, atd. Ve třetím kroku se určí náklady na předmět alokace (výkon, službu zákazníka) na základě nákladů na jednotku aktivity a objemu aktivity, vyžadované předmětem alokace. Náklady na jeden finální výkon se zjistí jako součin nákladů na jednotku aktivity a objemu aktivit požadovaných výkonem.

Pro účely analýzy příčin vzniku nákladů a následnou optimalizaci je vhodné aktivity dále strukturovat. Často se v této souvislosti využívá členění podle úrovně vztahové veličiny, která je příčinou jejich vzniku. Z tohoto hlediska rozlišujeme aktivity vyvolané: • • • •

Jednotkou výkonu – tradiční jednicové náklady – jednicový materiál, jednicové mzdy a další náklady Výrobní dávkou – příprava výrobní dávky, seřízení strojů pro konkrétní dávku Druhem výkonu - vývoj výrobku, propagace výrobku Činností podniku jako celku (správní náklady)

152

Příklad 81

Společnost Parkinson vyrábí zamykací systémy pro osobní automobily. Dosud používaný kalkulační systém vychází z tradiční přirážkové kalkulace plných nákladů, která je pro dva vybrané druhy výkonů VW1 a VW2 uvedena v následující tabulce 1.1.40 Tabulka 1.1. Klasická kalkulace Položka

VW1

Přímý jednicový materiál

VW2 1 200

1 600

300

500

1 500

2 100

480

640

1 545

2 575

Prodejní režie(15% z ceny)

900

1 275

Správní režie (20% z ceny)

1 200

1 700

Celkové náklady na výkon

5 625

8 290

Cena

6 000

8 500

375

210

Přímé jednicové mzdy Celkové jednicové náklady

Zásobovací režie (40% z jednicového materiálu) Výrobní režie (515% z jednicových mezd)

Zisk na výrobek

Rostoucí nespokojenost s dosavadním způsobem kalkulace, jejíž příčinou je i neschopnost pracovníků oddělení controllingu vysvětliv některé skutečnosti např. stanovení zásobovací režie podle % z jednicového materiálu v závislosti na ceně materiálu tj. použiji-li výrobek kondenzátor za 20 Kč, bude výrobku přiřazena zásobovací režie ve výši 8 Kč, použiji-li kondenzátor za 400 Kč bude zásobovací režie činit 160 Kč. Přitom obě součástky mají stejné nároky na dodání, skladování a manipulaci, proč je potom ve druhém případě výše zásobovací režie 20 krát vyšší? Tato skutečnost přiměla společnost uvažovat o aplikaci kalkulace podle dílčích aktivit. Tabulka 14 - obsahuje informace o výrobcích pro potřeby kalkulace dílčích aktivit.

Aktivity

Cena

zámek VW1

zámek VW2

6 000

8 500

10 000

8 500

Počet součástek (dílů)

75

120

Počet strojových spojů

70

100

Počet manuálních spojů

10

30

Doba testování v hodinách

0,5

2

Objem výroby v ks

40


153

Počet dávek

100

500

Počet hodin seřízení

6

8

Počet hodin nastavení

3

7

Počet hodin speciálních kontrol prováděných u prvních tří výrobků každé dávky

5

16

2 000

2 800

Počet hodin speciálních testů

700

950

Počet hodin jednání s odběratelem

100

120

35

50

Počet hodin vývoje

Počet hodin zaškolení Postup při kalkulaci na základě dílčích aktivit

1) Jednicové náklady byly stanoveny podle dosavadních norem a v dosavadní struktuře. 2) Nejprve se vymezí dílčí aktivity a zjistí se celkové náklady na ně vynakládané viz. Tabulka 1.3. sloupec 1 a 2. 3) Dalším krokem je stanovení vztahových veličin v tabulce 1.3. sloupec 3 a rozsah aktivit – sloupec 4. 4) Dále je potřeba kvantifikovat náklady na jednotku aktivit ve sloupci 5, které jsou základem pro stanovení nákladu na jednotku výkonu VW1 a VW2, sloupce 6 a 7. 5) Dalším krokem je alokace společných nákladů celého podniku např. nákladů na správu a řízení, výzkum a vývoj, na strategický marketing. Tyto náklady se alokují mezi výkony podle ceny. Tabulka 15 - Aktivity ve vztahu k jednotlivým výrobkům

Aktivita

Celkové náklady na aktivitu

Vztahová veličina aktivity

Celkový rozsah aktivit

Náklady na jednotku aktivity

Náklady Náklady na 1 ks na 1 ks zámku zámku VW1 v Kč VW2 v Kč

Režijní náklady spojené s jednotlivými výrobky

Manipulace s materiálem strojová montáž dílů manuální montáž dílů

počet dílů 13 680 000 součástek počet strojově spojovaných 30 000 000 dílů počet manuálně spojovaných 5 440 000 dílů

1 710 000 8 Kč / díl

600

960

1 500 000 20 Kč/ spoj

1 400

2 000

340 000 16 Kč/spoj

160

480

154

naprogramování

9 000 000 počet výrobků

kontrola kvality

4 200 000 doba testování

Mezisoučet

500 Kč / 18 000 výr. 200 Kč / 21 000 hod.

62 320 000

500

500

100

400

2 760

4 340

Aktivity spojené s výrobní dávkou

seřízení strojů

počet hodin 1 104 000 seřízení

240 Kč/ 4 600 hod.

14

3

nastavení softwaru

počet hodin 1 330 000 nastavení

350 Kč/ 3 800 hod.

11

5

počet hodin 6 375 000 kontroly počet výrobních 5 100 000 dávek

250 Kč / 25 500 hod.

13

8

85

531

122

547

speciální kontrolní testy expedice Mezisoučet

8500 Kč / 600 dávku

13 909 000

Aktivity spojené s druhem výrobku

vývoj výrobku

5 760 000 počet hod.

1200 Kč / 4 800 hod.

240

420

speciální testy vyjednání podmínek dodávek s odběratelem zaškolení pracovníků dodavatele

2 475 000 počet hod.

1500 Kč / 1 650 hod.

105

178

4

6

2

3

2

3

8 405 500

353

610

2 100 000

210

263

1 200 000

120

150

správa a řízení

2 800 000

280

350

Mezisoučet

6 100 000

610

763

zajištění právní ochrany Mezisoučet

88 000 počet hod. 42 500 počet hod. 40 000 druh výkonu

400 Kč / 220 hod. 500 Kč / 85 hod. 20000 Kč/ druh 2 výkonu

Aktivity spojené s činností podniku jako celku

strategický výzkum a vývoj strategický marketing

155

Celkem režijní náklady

90 734 500

3 845

6) Výše nákladů a zisku na jednotlivé výkony při aplikaci kalkulace na základě dílčích aktivit je uvedena v tabulce č. 1.4. Oba výrobky podle tradiční přirážkové kalkulace vypadaly jako ziskové, při použití kalkulace na základě dílčích aktivit však vykazují ztrátu. Tabulka 16 - Kalkulace sestavená na základě dílčích aktivit

Položka Přímý jednicový materiál

VW1

VW2 1 200

1 600

300

500

Celkové jednicové náklady

1 500

2 100

Režijní náklady spojené s jednotlivými výrobky

2 760

4 340

Režijní náklady spojené s výrobní dávkou

122

547

Režijní náklady spojené s druhem výrobku

353

610

Režijní náklady spojené s činností celého podniku

610

763

Celkové náklady na výkon

6 845

10 460

Cena

6 000

8 500

-845

-1 960

Přímé jednicové mzdy

Zisk / Ztráta na výrobek

Porovnáním výsledných hodnot získaných na základě klasické kalkulace a kalkulace na základě dílčích aktivit (ABC) se dostáváme do velmi rozdílných hodnot. Zjistili jsme na základě kalkulace ABC, že zamykací systémy VW1 a VW2 jsou ztrátové. Společnost tedy musí na základě zjištěných hodnot přejít k prověření nutnosti všech činností a k úspoře, či vyloučení některých činností, které nezvyšují hodnotu výrobku. Jaké jsou výhody kalkulace na základě dílčích aktivit ???

1) Zpřesnění nákladů spojených s jednotlivými výkony je považováno za významnou přednost kalkulace dílčích aktivit, 2) Další výhodou této metody je, že dává odpověď na otázku „Na jaké aktivity podnik čerpá ekonomické zdroje a jaké náklady v souvislosti s těmito aktivitami vynakládá? Zodpovězení těchto otázek odkrývá možnost úspor nákladů a přispívá ke zvyšování hospodárnosti podnikatelského procesu. 3) Velký význam mají také tyto informace při měření výkonnosti jednotlivých vnitropodnikových útvarů a při sestavování rozpočtů.

156

6 260

10.3. METODA JUST-IN-TIME (JIT) – MODERNÍ PŘÍSTUP K ZÁSOBOVÁNÍ Cílem JUST-IN-TIME jsou „nulové zásoby“ a stoprocentní kvalita. Dochází k dokonalé spolupráci a koordinované činnosti mezi dodavatelem na jedné straně a odběratelem na straně druhé a to tak, že zásoby se stávají zbytečné.

10.3.1. Jaké jsou hlavní charakteristiky metody JIT? • • • • •

Přísná kontrola kvality – zákazník si obvykle přejímá předem prověřené zboží, nebo se na kontrolu dodavatele může stoprocentně spolehnout. Používají se metody TQC – Total Duality Control, SPC – Statistical Process Control Pravidelné a spolehlivé dodávky – dodavatel dodává přesně podle rozpisu tj. podle operativního plánu výroby odběratele Blízkost výroby dodavatele a odběratele – u velkých odběratelů se dodavatel přizpůsobuje lokalizací svého závodu, tím dochází ke snížení dopravních nákladů a eliminaci části poruch, které můžou nastat při vzdálenější dopravě. Společná spolupráce s využitím metod hodnotové analýzy k zabezpečení vysoké kvality, technické úrovně výrobků a snížení nákladů Úzké vztahy mezi dodavatelem a odběratelem ve všech oblastech, které pak umožňují koordinaci aktivit a uplatňování stupně vstřícnosti, která se výrazně projeví ve finálním efektu u obou partnerů

Tabulka 17 – Porovnání metod Just in Time a Just in Case41

Faktor

Zásoby

Just in Time

Eliminace zásob

Velikost dávek Jen dle okamžité potřeby

Prodávající, kupující

Kvalita Řídící časy Pracovníci a jejich motivace 41

Partneři jsou bezprostřední spolupracovníci, dodávky všech potřebných položek jsou očekávány „denně“. Zákazník jedná s dodavatelem jako s filiálkou. Když není kvalita 100% je v sázce výroba Udržují se krátké Řízení dohodou a přesvědčování pracovníků, změny nejsou provedeny, dokud není dosaženo shody, podporován pocit spoluvlastnictví zaměstnanců

Just in Case

Větší zásoba znamená větší jistotu, udržuje se pojistná zásoba Vždy se koriguje jejich optimum, podle nákladů na pořízení zásoby a na jejich udržování Partneři jsou „tržní“ protivníci

Tolerance určitých nedostatků Zkracování výrobních časů není sledováno Řízení autoritativní. Nové systémy jsou uplatňovány i přes odpor dělníků, nikoliv s jejich iniciativní podporou.


157

JAKÉ JSOU VÝHODY JIT Z POHLEDU ZÁKAZNÍKA ?

• • • •

Nižší ceny při nákupu Úspory vyplývající z eliminace požadavků na skladování, pracovníci skladu, spotřeba energie Snížení vázanosti kapitálu v zásobách Úspory vyplývající z podstatně rychlejší reakce managementu na eventuální poruchy

JAKÉ JSOU HLAVNÍ CÍLE JIT ?

• • •

Omezit aktivity, které nezvyšují hodnotu výrobků a služeb Zvyšovat efektivnost a produktivitu Snižovat celkové náklady

Systém JIT úzce souvisí s řízením procesů, činností a aktivit z hlediska délky jejich trvání. Orientuje se na trvalé a dlouhodobé snižování nákladů zejména zkracováním doby jednotlivých procesů, omezováním neproduktivních činností a hledáním potenciálních úspor nákladů. Omezuje se na zkrácení cyklu plnění objednávek. Cyklus plnění objednávek je doba, která uplyne od obdržení objednávky od zákazníka do okamžiku, kdy je výrobek dodán zákazníkovi. Celková doba cyklu se skládá:

• • • • •

Doba nutná k zajištění materiálu a výroby Doba k přesunu materiálu, polotovarů a výrobků Kontrola Skladování Prostoje

Systém JIT rozlišuje tzv. efektivní čas a celkový čas. Podíl efektivního času k celkovému času vyjadřuje efektivnost cyklu. Efektivní čas Efektivnost cyklu = Celkový čas

10.3.2. JUST IN TIME A ŘÍZENÍ ZÁSOBOVACÍ ČINNOSTI Ve snaze minimalizovat náklady na zásobování se rozvinul model optimální velikosti dodávky pro nakupované zásoby a model optimální velikosti výrobní dávky pro zásoby vlastní výroby. Tyto modely optimalizují výši nákladů prostřednictvím frekvence a velikosti dodávek nakupovaných zásob.

158

Vedou však tyto modely k reálným úsporám nákladů či k minimalizaci nákladů spojených se zásobami ??? JIT a model optimalizace velikosti dodávky

Tento model vychází z předpokladu, že celkové náklady spojené se zásobami (Nc) zahrnují náklady na dodávku zásob (Nd) a náklady na skladování (Ns). Náklady na dodávku zásob lze vyjádřit jako součin počtu dodávek (zjištěného jako podíl celkové roční spotřeby ( C ) a velikosti dodávky ( Q ) a nákladů na jednu dodávku ( D ). Nd = (C / Q)x D Náklady na skladování lze zjistit jako součin variabilních nákladů na skladování jedné jednotky zásob ( S ) a průměrné výše zásob ( Q / 2 ). Ns = (Q / 2) x S Nc = Nd + Ns Nc = (C / Q) x D + (Q / 2) x S

Derivacemi lze poté zjistit minimum funkce a vyjádřit optimální výši dodávky ( Q ). Qopt. = √(2 x C x D) / S Optimální počet dodávek vypočteme (t) když roční spotřebu ( C ) vydělíme optimální výší dodávky. t = C / Qopt. Model optimalizace velikosti dodávky platí pouze při splnění určitých předpokladů:

1) Nemění se velikost jednotlivých dodávek 2) Průměrná spotřeba materiálu nebo zboží za den či týden je poměrně stálá 3) Průměrné variabilní skladovací náklady a průměrné náklady na vyřízení dodávek se nemění 4) Existují pevné dodací lhůty 5) Nákupní cena a platební podmínky nejsou závislé na velikosti dodávky Pokud tyto předpoklady nejsou splněny je nutné model optimalizace velikosti dodávky modifikovat a přihlédnout k jednotlivým faktorům. Množstevní slevy při větším odběru

Dodavatel může poskytovat slevy při odběru většího množství produktů v rámci jedné dodávky. Slevu můžeme chápat jako oportunitní náklad – příležitost, které podnik nevyužije,

159

pokud odebere menší množství zboží, nebo jako oportunitní náklad – náklady, které nemusí být vynaloženy při odebrání většího množství. Výši oportunitního nákladu, nebo výnosu lze zjistit jako rozdíl mezi cenou bez slevy a cenou po slevě. Nepravidelnosti ve spotřebě, výkyvy v dodávkách

Nepravidelná spotřeba či výkyvy v dodávkách se řeší tzv. pojistnou zásobou, která je tradičně současní modelu optimalizace dodávky. Pojistná zásoba slouží jako rezerva, pokud dodavatel nedodrží dodací lhůtu nebo dojde k výkyvu v poptávce a bude větší spotřeba materiálu. Pojistnou zásobu podnik udržuje nad rámec výše zásoby stanovené podle modelu optimalizace dodávky. Výše pojistné zásoby je závislá na spolehlivosti dodavatele, na dodacích lhůtách dodavatele a kapacitních možnostech podniku. Pojistná zásoba vyžaduje další náklady především na skladování. Na druhé straně pokud podnik nebude mít dostatek zásob, vzniknou mu náklady z nedostatku zásob v podobě ušlých marží a zisků z prodeje výrobků, které nemohly být prodány. Náklady z nedostatku zásob a dodatečné skladovací náklady se vzájemně vylučují, jak naznačuje příklad. Příklad 82

Výpočet optimální velikosti dodávky, celkových minimálních nákladů na zásobování a počtu dodávek42 Standardní výpočet Firma Trikot vyrábí oděvy a spotřebovává ročně 25 000 m látky. Variabilní náklady na skladování 1 m látky jsou 22,50 Kč. Cena za 1 m látky je 80,- Kč. Variabilní náklady na zajištění jedné dodávky činí 648,- Kč. legenda

označení

částka v Kč

Náklady na 1 dodávku

D

648

Náklady na skladování 1 m

S

22,5

Roční spotřeba C 25 000 Vypočítejte optimální velikost dodávky, optimální počet dodávek a celkové minimální náklady na zásobování. Optimální velikost dodávky (Qopt) vypočteme pomocí derivace Qopt. = √(2 x C x D) / S √( 2 x 25000 x 648) / 22,5 každých 1 200 m Počet dodávek (t) = C / Qopt. = 25000 / 1200 = 21 za rok 42

17 dní


160

Celkové náklady na skladování vypočteme: Nd = (C / Q)x D Ns = (Q / 2) x S Nc = Nd + Ns Nc = (C / Q) x D + (Q / 2) x S Nc = (1200x22,5) / 2 + (25000x648) / 1200 = 27 000 Kč Optimální velikost dodávky je za předpokladu proporcionálního vývoje variabilních nákladů a neměnných fixních nákladů 1 200 m, což představuje 21 dodávek za rok. při minimálních nákladech na skladování a dodávky ve výši 27 000,Kč. Příklad 83

Výpočet optimální velikosti dodávky, celkových minimálních nákladů na zásobování a počtu dodávek Modifikace podmínek v důsledku změny variabilních nákladů43 Náklady na zajištění dodávky ve výši 648,- Kč se vztahují k dopravnímu prostředku který v rámci jedné dodávky přepraví 1000 m látky. Pro větší dodávky je třeba využít jiného způsobu dopravy, kde však jsou náklady na jednu dodávku o 150,.Kč vyšší tj. náklady na jednu dodávku činí 798,- Kč. Dojde tedy ke změně nákladů na dodávku (D) Varianta A velikost dodávky (Q) 1000m, náklady na dodávku (D) 648,- Kč Varianta B velikost dodávky (Q) 1400m, náklady na dodávku (D) 798,- Kč C = 25 000 m Q = 1000 m a 1400 m D = 648,- Kč a 798,- Kč S = 22,50 Kč varianta A Q=1000m D=648,- Kč

varianta B Q=1400m D=798,- Kč

rozdíl mezi variantou B a A

legenda

označení

Náklady na skladování

Ns

11 250

15 750

4 500

Náklady na zajištění dodávek

Nd

16 200

14 250

-1 950

Celkové náklady

Nc

27 450

30 000

2 550

43


161

Celkové náklady na skladování jsou podle varianty A 27 450,- Kč, podle varianty B 30 000,- Kč. Výhodnější je z pohledu nákladů nižší velikost dodávky. Příklad 84

Výpočet optimální velikosti dodávky, celkových minimálních nákladů na zásobování a počtu dodávek Modifikace podmínek v důsledku změny fixních nákladů44 Původně se předpokládala kapacita skladu 750 m. Pokud by bylo nutné skladovat větší objem zásob, musela by si firmy najmout další prostory. Dodatečné náklady na skladování by činily 6 000,- Kč. Opět je třeba se rozhodnout mezi dvěma variantami: Náklady na skladování jsou 22,50 Kč/m, roční spotřeba je 25 000 m látky. Varianta A velikost dodávky (Q) 750 m a zachovat dosavadní skladovací prostory náklady na dodávku (D) 648,- Kč Varianta B rozšířit skladovací prostory na 1 000 m náklady na dodávku (D) 648,- Kč dodatečné náklady 6 000,- Kč

legenda

označení

varianta A Q=750m D=648,- Kč

varianta B Q=1000m D=648,- Kč

rozdíl mezi variantou B aA

Náklady na skladování

Ns

8 438

11 250

2 813

Náklady na zajištění dodávek

Nd

21 600

16 200

-5 400

0

6 000

6 000

dodatečné náklady

Celkové náklady Nc 30 038 33 450 Výhodnější z hlediska celkových nákladů je zajišťovat nižší dodávky 750 m a nerozšiřovat prostory. Dodatečné náklady na skladování jsou vyšší než zvýšení nákladů na zajištění dodávek.

3 413

Příklad 85

Výpočet optimální velikosti dodávky, celkových minimálních 44


162

nákladů na zásobování a počtu dodávek Množstevní slevy při větším odběru45 Předpokládejme, že dodavatel poskytuje následující slevy uvedené v tabulce: Slevy při větším odběru: Velikost Sleva na 1 m dodávky v m v Kč 0 - 999 0,00 1 000 - 1 999 1,00 2 000 - 4 999 1,50 5 000 - 9 999 1,75 10 000 - a více 1,80 Optimální výše dodávky bude Q = 750 m a dále dolní hranice pro uplatňování slevy. Roční spotřeba C = 25 000 m látky. Slevu lze chápat jako oportunitní výnos. Při velikosti dodávky 10 000 m bude oportunitní výnos nulový, dojde k maximálnímu využití slevy, v ostatních případech Bude oportunitní výnos rozdílem mezi 1,80 a a výši slevy pro příslušnou výši dodávky. Výše nákladů pro jednotlivé velikosti dodávky: Velikost Náklady na Dodatečné Náklady na Nevyužitá Celkové dodávky v m skladování náklady dodání sleva náklady 750 8 438 0 21 600 45 000 75 038 1 000 - 1 999 11 250 6 000 16 200 20 000 53 450 2 000 - 4 999 22500 12000 8 100 7 500 50 100 5 000 - 9 999 56250 21000 3 240 1 250 81 740 10 000 - a více 112500 41000 1 620 0 155 120 Přihlédneme-li k nevyužitým slevám, je nejvýhodnější velikost dodávky 2 000 m. Vyšší náklady na skladování i na zajištění dodávky jsou plně kompenzovány poskytnutou slevou. Možnost uplatňování slev závisí na vztahu dodavatele a odběratele a nemusí mít vždy tuto podobu. Dodavatelé poskytují slevy nejen v závislosti na velikosti konkrétní dodávky, ale i na objemu dodávek za určité časové období a platebních podmínkách.

45


163

SEZNAM LITERATURY ATKINSON A., Management Accounting, New Jersey, Prentice Hall International, 2000 BRANDON CH.H., Management Accounting, Strategy and Control, New York, Mc Graw Hill Companies, 1997 BREALEY R.A., MYERS C.M., Teorie a praxe firemních financí, Computer Press, 2000, ISBN: 80-7226-189-4 ESCHENBACH R., Controlling, Praha, ASPI Publishing, 2000 FIBÍROVÁ J., ŠOLJAKOVÁ L., Hodnotové nástroje řízení a měření výkonnosti podniku, ASPI, 2005, ISBN: 80-7357-084-X,1.vydání FREIBERG F., Finanční controlling, Praha, Management Press, 2000 GRUNWALD R., Holečková J., Finanční analýza a plánování podniku, Oeconomica, 2004, ISBN: 80-245-0684-X HUNČOVÁ M., Manažerské účetnictví základy, Mirago, r. 1999 KAPLAN R.S., Advanced Management Accounting, New Jersey, Prentice Hall International., 1998 KISLINGEROVÁ, E. a kol.: Manažerské finance, Praha, C.H.Beck, 2004, ISBN 80-7179802-9 KRÁL B., Manažerské účetnictví, Management Press, 2003, ISBN: 80-7261-062-7 LANG H.,Manažerské účetnictví teorie a praxe, C.H.Beck, Praha, 2005,ISBN: 80-7179-419-8 MAŘÍK M., MAŘÍKOVÁ P., Moderní metody hodnocení výkonnosti a oceňování podniku, Praha, Ekopress, 2001 SYNEK M., Manažerská ekonomika, Grada Publishing, r. 2000, ISBN 80-247-9069-6 ŠOLJAKOVÁ L., Cvičné příklady pro studium předmětu MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ, Institut Svazu účetních, 2005, ISBN: 80-86716-26-0 ŠOLJAKOVÁ L., Manažerské účetnictví pro strategické řízení, Management Press, 2003, ISBN: 80-7261- 087-2 ŠOLJAKOVÁ L., Nákladové účetnictví v příkladech a úlohách, Oeconomica, 2005, ISBN 80245-0744-7 VALACH J. a kol., Finanční řízení podniku, Ekopress, Praha, 2003, ISBN: 80-86119-21-1

164

VALACH J : Investiční rozhodování a dlouhodobé financování, Ekopress, Praha 2001, ISBN 80-86119-38-6

VOLLMUTH J.H., Controlling – nový nástroj řízení, Praha, Profess Consulting, 1998 WOHE G., Úvod do podnikového hospodářství, Praha, C.H.Beck, 1995

165

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ V TEORII A PRAXI

Recommend Documents