Management inovací v teorii, praxi a ve výuce. Inovace výuky inovací

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce

12

Inovace výuky inovací

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce

12 Inovace výuky inovací

Prof. Ing. Jiří Dvořák, DrSc. Tatjana Korolevová, CSc. Doc. Anatolij Kovalev, DrSc.

© Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, a.s. ISBN 978-80-86847-32-0 Tato publikace byla připravena v rámci řešení programu vědeckotechnické spolupráce 1- PO5ME816


Obsah 1. Úvod.................................................................................................................... 6 2. Obsahová náplň kurzů pro přípravu odborníků pro inovační podnikání ............... 7 2.1 Zaměření vedlejší specializace „Inovační podnikání“......................................7 2.2 Zaměření studia MBA „Inovační podnikání”.................................................10 2.3 Zaměření vzdělávání manažerů v oblasti inovačního podnikání...................13 3. Inovace pedagogického procesu na vysoké škole............................................... 30 3.1. Inovační součást rozvoje oblasti vědy na vysoké škole na Ukrajině ............30 3.2. Inovační příprava absolventů univerzity: institucionální způsoby řešení problému............................................................................................................33 4. Komentář k obsahové náplni kurzů.................................................................... 38

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 12 Inovace výuky inovací

Strana: 5


1. Úvod V letech 2005-2008 je na VŠMIE v rámci Programů mezinárodní spolupráce MŠMT řešen projekt Příprava odborníků pro oblast inovačního podnikání. Jedním z výstupů tohoto projektu je zpracování doporučení pro realizaci programů vzdělávání v inovační oblasti jak na vysokých školách, tak i na úrovni dalších institucí a organizací. V rámci řešení tohoto projektu byla analyzována výuka inovační problematiky na vybraných českých vysokých školách ( srov. sešit č. 1 –Výuka inovací na českých vysokých školách) a na několika desítkách vysokých škol v zahraničí (sešity č. 6 a 8, věnované výuce inovací na univerzitách v anglicky a německy mluvících zemích). Získané poznatky umožnily formulovat obsahovou náplň společného česko- ruského pilotního výukového programu, který na české straně proběhl v letech 2007-2008. Současně bylo možné navrhnout a postupně realizovat výukový program, určený pro členy Vědeckého inkubátoru ČVUT. Kromě těchto dvou již realizovaných, popř. probíhajících programů byl zpracován návrh na výuku inovační problematiky v rámci vysokoškolského studia, studia programu MBA a kurzů, určených pro specialisty z praxe, podílejících se na přípravě a realizaci inovací. U posledně jmenovaných návrhů jsme mj. využili zkušeností, získaných v této oblasti na VUT v Brně ( ing. Holec, CSc.). Inovací musí probíhat i vlastní proces výuky a fungování vysoké školy. Proto jsme do tohoto sborníku kromě návrhů na obsahovou náplň jednotlivých vzdělávacích programů v inovační oblasti zařadili i dva příspěvky odborníků z Oděské státní ekonomické univerzity, které se věnují inovační problematice v rámci vysoké školy.


Prof. Ing. Jiří Dvořák, DrSc. rektor VŠMIE

Strana: 6


2. Obsahová náplň kurzů pro přípravu odborníků pro inovační podnikání 2.1 Zaměření vedlejší specializace „Inovační podnikání“ Vedlejší specializace je na VŠE v Praze představována souborem předmětů, zaměřených na určitou problematiku, za které je nutné získat celkem 30 kreditů ECTS. Není stanoveno, kolik předmětů tvoří vedlejší specializaci, může to být např. 5 předmětů po 6 ECTS kreditech apod.

Cíl: Cílem vedlejší specializace je představit inovace jako nezbytný předpoklad pro dlouhodobě stabilní a úspěšnou pozici podniku na trhu. Proto je nezbytné naučit studenty porozumět inovačnímu procesu, poskytnout znalosti, umožňující sledovat a analyzovat inovační proces od generování nových myšlenek až po jejich komercionalizaci a přicházet s podněty na jeho zdokonalování. Měli by umět posoudit potenciál inovace, osvojit si kriteria hledání a hodnocení nových myšlenek, pochopit význam komunikačních procesů pro inovace a jejich právní ochrany. Mimořádná pozornost je ve vedlejší specializaci věnována problematice rizikovosti inovací, vnitropodnikovým a mezipodnikovým proinovačním organizačním strukturám, získávání informací, aktérům inovačního procesu, jeho bariérám, vazbě na národohospodářské procesy a globalizaci, nástrojům realizace inovací a jejich evaluace, oceňování a komercionalizaci technologií a kreativním technikám. Získané znalosti by měly absolventům umožnit pracovní zařazení v intenzivně inovujících podnicích, technologických parcích, poradenských organizacích a v dalších orgánech a institucích, které se podílejí na přípravě a rozhodování o inovacích, zabývají se jejich realizací a vyhodnocováním. Své znalosti budou moci využít rovněž v takových oblastech, jako je strategie a rozvoj podnikání, produktový management nebo management značky.

Navrhované předměty : 1. Název: Management inovací Počet ECTS kreditů: 6 Stručná anotace: Definice inovací a inovačního procesu. Hodnotový řetězec a inovace. Inovace, ekonomika a vládní politika. Globalizace a inovace.EU a inovace. Vazby mezi inovacemi a podnikáním. Inovace jako základ vývojového procesu ve firmě a ve společnosti. Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 12 Inovace výuky inovací

Strana: 7

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Kvalitativní stránka inovačního procesu. Řády inovací a jejich typy (disruptivní, plynulé, otevřené).Modely inovačního procesu (lineární, řetězovitý) a strukturování inovačních procesů (state-gate proces- jeho fáze, brány, Ulrichův model, modely 3. generace, fuzzy front end). Kvantitativní stránka inovačního procesu. Faktor času v inovačním procesu. Progresivita inovací. Zjišťování stáří výrobního programu. Timing inovací. Organizační uspořádání inovační funkce v podniku. Nadpodnikové organizační struktury (inovační sítě, klastry, inovační firmy, vědeckotechnické parky, Asociace inovačního podnikání ČR). Proinovační podniková kultura. Aktéři inovací (promotoři, oponenti, šampioni). Financování a podpora inovací. Soukromé zdroje financování. Podnikové interní a externí zdroje. Bankovní zdroje.Private Equity-Venture Capital. Veřejné zdroje financování (ze státního rozpočtu, z prostředků EU). Nefinanční podpora inovačního procesu. Efektivnost a evaluace inovačního procesu. Inovace jako investice.Metodické přístupy ke zjišťování úspěšnosti inovací. Omezenost přístupů založených na zjišťování současné hodnoty budoucích výnosů. Bariéry inovací (technologické, ekonomické, organizační) a cesty k jejich překonání. Faktory úspěšnosti inovací. Pozn.: osnova tohoto předmětu je zpracována v podrobném členění vzhledem k tomu, že tento předmět může být nabízen nejen jako součást volitelné specializace, ale i jako předmět (povinný či výběrový) pro všechny fakulty vysoké školy. 2. Název: Marketing inovací Počet ECTS kreditů: 3 Stručná anotace : Pojetí, informační základna, faktory úspěšnosti inovací, CIA analýza, strategický výzkum trhu, strategická situační analýza, analýza trhu a zákazníků, analýza okolí a technologií, hledání námětů na inovace (kreativita), selekce námětů, segmentace, operativní vývoj, uvedení na trh.


Strana: 8

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce 3. Název: Oceňování technologií Počet ECTS kreditů: 6 Stručná anotace: Podnikatelské a finanční aspekty výzkumu a vývoje (VaV), hodnotový model firmy, účinky VaV na kapitál, inovace jako investice, evaluace inovací ,výběrová kriteria pro výzkumné projekty, zvažování rizika VaV, růst a hodnota pro akcionáře, tvorba hodnoty v konkurenčním prostředí, model diskontovaných peněžních toků a jeho omezení, řízení hodnoty a rizik v portfoliu VaV, skutečné a reálné opce, kreativita jako rámec opcí, metriky výzkumu a vývoje. 4. Název: Projektový management Počet ECTS kreditů: 6 Stručná anotace: Pojetí, životní cyklus a fáze projektu, věcný obsah plánovacího procesu projektu, realizace a kontrola projektu, obecné a doplňkové metody projektového řízení, řízení životního cyklu projektu, projektové role, kontinuum projektu, projektový trojimperativ, zvláštnosti inovačních projektů. 5. Název: Tvořivost a inovace Počet ECTS kreditů: 6 Stručná anotace: Podstata a postavení tvořivosti v podniku a v činnosti manažerů a podnikatelů. Tvořivost jako konkurenční výhoda. Původ a druhy tvořivosti. Paradoxy spojené s tvořivostí. Klíčové modely tvořivosti. Vnitřní a vnější podmínky tvořivosti. Zákonitosti kognitivních procesů. Tvořivost a inovace individuální, týmové, organizační. Tvořivost a celková kvalita života. 6. Název: Právo duševního a průmyslového vlastnictví Počet ECTS kreditů: 3 Stručná anotace: Duševní vlastnictví jako součást firemního majetku, funkce práva duševního vlastnictví v inovačních procesech, funkce autorského práva v inovacích, rozdíly v pojetí autorského práva a jeho ochrany v mezinárodním právu a v EU, počítačové programy, databáze, podmínky pro udělení právní ochrany na technická řešení, obchodní jména, licenční smlouvy, ochranné známky, vynálezy a užitné vzory, zlepšovací návrhy, nekalá soutěž.


Strana: 9


2.2 Zaměření studia MBA „Inovační podnikání” U akreditovaného studia MBA musí být dodržena podmínka obecného studijního curricula, společného pro všechny programy tohoto typu. Např. na Pražské mezinárodní manažerské škole (PIBS) toto obecné curriculum sestává z následujících povinných předmětů: 13 dvacetihodinových, dvou desetihodinových a jednoho pětihodinového. Existuje možnost i v těchto povinných předmětech položit důraz na určitou problematiku. Užší specializaci je možné dosáhnout zařazením výběrových předmětů a zadáním miniprojektu a závěrečné práce. Na PIBS se jedná o 8 desetihodinových výběrových předmětů. Takto pojaté MBA studium by bylo zaměřené na odborníky z podniků, výzkumných ústavů, vysokých škol, technologických parků, poradenských organizací a dalších orgánů a institucí, které se podílejí na přípravě a rozhodování o inovacích, zabývají se jejich realizací a vyhodnocováním. U vybraných povinných předmětů by bylo možné upravit jejich obsah následujícím způsobem: Organizační architektura, resp. Organizační chování - proinovační organizační struktury, organizace inovační funkce v podniku, alternativy organizačního začlenění inovačního managementu do vnitropodnikových struktur Finance, resp. Finanční management - přímá a nepřímá podpora inovací, financování inovací ze soukromých a veřejných zdrojů, podnikové interní a externí zdroje financování, úloha a omezení bankovního kapitálu, Private Equity-Venture Capital, státní rozpočet, financování z prostředků EU Základy marketingu - marketingový výzkum a výzkum trhu, tržní segmentace, marketingový controlling a audit, analýza portfolia (GE rastr, matice podíl-růst) Řízení lidských zdrojů (Personální management) -proinovační podniková kultura, promotoři a championi inovací, role v inovačním procesu, vytváření prostředí, podporujícího kreativitu a inovace, modely týmové práce


Strana: 10

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Strategie- metody - strategická situační analýza, delfská metoda, morfologická analýza, patentová analýza, brainstorming a brainwriting, TRIZ, SWOT, další techniky managementu inovací Globalizace - její dopad na inovace v podnicích, relevance institucionálních a politických aspektů pro vztah mezi inovacemi a globalizací, vytváření národních systémů inovací a inovačních politik. Ve výběrových (specializačních) předmětech by byly podrobněji probírány otázky z jednotlivých oblastí managementu inovací. Do úvahy by mohly připadat tyto kurzy: 1. Management inovací Podstata, obsah, definice základních pojmů, kvalitativní a kvantitativní stránka inovací, timing inovací, struktura inovačních procesů, inovační sítě, klastry, strategie inovací, hodnota pro zákazníka, komplexnost inovací, inovace jako investice, bariéry inovací, evaluace inovací, hodnocení inovačního potenciálu firmy, praxe inovačního podnikání, případové studie 2. Projektový management Pojetí, životní cyklus a fáze projektu, věcný obsah plánovacího procesu projektu, realizace a kontrola projektu, obecné a doplňkové metody projektového řízení, řízení životního cyklu projektu, projektové role, kontinuum projektu, projektový trojimperativ, zvláštnosti inovačních projektů, případové studie 3. Právo duševního a průmyslového vlastnictví a informačních technologií Duševní vlastnictví jako součást firemního majetku, autorské právo, počítačové programy, databáze, obchodní jména, licenční smlouvy, ochranné známky, vynálezy a užitné vzory, zlepšovací návrhy, nekalá soutěž 4. Marketing inovací Pojetí, informační základna, faktory úspěšnosti inovací, CIA analýza, strategický výzkum trhu, strategická situační analýáza, analýza trhu a zákazníků, analýza okolí a technologií, hledání námětů na inovace (kreativita), selekce námětů, segmentace, operativní vývoj, uvedení na trh


Strana: 11

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce 5. Oceňování technologií Podnikatelské a finanční aspekty VaV, hodnotový model firmy, účinky VaV na kapitál, výběrová kriteria pro výzkumné projekty, zvažování rizika VaV, růst a hodnota pro akcionáře, tvorba hodnoty v konkurenčním prostředí, model diskontovaných peněžních toků, řízení hodnoty a rizik v portfoliu VaV, opce, diverzifikace, měření VaV, příklady a případové studie 6. Komercionalizace inovací Inovační proces-cesty, stadia, inkubátory, jejich klasifikace (nezávislé, komerční, regionální, univerzitní, vnitropodnikové, virtuální, hybridní), typy investorů, spin-off firmy, inkubátory (ziskové, neziskové), podnikatelská platforma, financování nových firem, bariéry komercionalizace inovací (kulturní, systémové), inovační modely transferu znalostí v Evropě (model otevřené vědy, licenční (lineární) model, interakční model, spin-out model), modely uzavřené a otevřené inovace, případové studie 7. Tvořivost a inovace Postavení a druhy tvořivosti, její klíčové modely, vnitřní a vnější podmínky tvořivosti, tvořivost a inovace individuální a týmové, utváření kreativních postojů, kreativní cvičení, testy tvořivosti, programy rozvíjení tvořivosti a inovativnosti 8. TRIZ (Tvorba a řešení inovačních zadání) Podstata, historie a rozvoj TRIZ, technický systém, analýza a syntéza v TRIZ, „linie života“ technických systémů, víceúrovňové schéma systémového myšlení, základní zákonitosti rozvoje technických systémů, řešitelské nástroje TRIZ, vepolová analýza, komplexní postup TRIZ a SW podpora Pozn.: problematika TRIZ je určena především pro tvůrčí technické pracovníky, pro ostatní posluchače by mohl být nabízen např. kurz Balance Scorecard apod.


Strana: 12


2.3 Zaměření vzdělávání manažerů v oblasti inovačního podnikání V současnosti se věda a výzkum stále více stává integrální součástí hospodářského rozvoje. Rychlost zavádění poznatků vědy do hospodářské praxe a nasměrování výzkumných kapacit na řešení aktuálních problémů rozhoduje o dlouhodobé schopnosti firmy obstát ve stále ostřejší konkurenci. Za této situace nabývají na významu nejen znalosti pracovníků na rozhraní mezi výzkumem a hospodářskou sférou, ale rovněž znalosti a schopnosti manažerů z organizací a institucí, kteří se bezprostředně podílejí na přípravě a realizaci inovací. Jedná se nejenom o pracovníky výzkumných a vývojových institucí, ale i o manažery, odpovědné za inovační proces na podnicích, v inovačních firmách, ve vědeckotechnických parcích apod. Současně je možné navázat na získané znalosti studiem rozsáhleji koncipovaných kurzů jak v rámci studia specializovaných kurzů typu MBA, tak i v rámci celoživotního vzdělávání absolvováním kurzů, které jsou navrhovány jako součást vysokoškolského studia bakalářského a magisterského typu. U prvních tří z dále uváděných kurzů jsme využili zkušenosti pracovníků z VUT Brno s jejich přípravou. Zvláštní postavení má v této koncepci poslední dále uváděný kurz, který byl koncipován ve spolupráci VŠMIE a Ruské Mendělejevovy chemicko-technologické univerzity v rámci programu mezinárodní česko- ruské spolupráce Příprava odborníků pro inovační podnikání.

Předpokládáme realizaci následujících kurzů : 1. Technologičtí zpravodajové (Technology Scouts) 2. Manažeři inkubátorů a technologických parků 3. Manažeři finančních nástrojů podporujících inovační projekty (pre-seed, seed, rizikový kapitál) 4. Manažeři podniků a inovačních firem, připravujících a realizujících inovace 5. Manažeři pro specializované oblasti inovační činnosti


Strana: 13


Ad 1) Technologičtí zpravodajové Účel kurzu: Vytvořit na výzkumných institucích (VŠ, ústavy AV) oddělení (2-3 vyškolení odborníci), které bude schopno: • Napsat projekt výzkumu, který by umožnil čerpat prostředky z EU (Rámcové programy, Strukturální fondy, EUREKA). • Řídit složitý mezinárodní projekt. • Navrhnout strategii ochrany duševního vlastnictví těch výsledků výzkumu, u nichž je to účelné. • Navrhnout věcné znění smlouvy o kontrahovaném výzkumu. • Provést základní průzkum trhu, z něhož může vyplynout ocenění know-how nebo produktu, případně podněty pro další (aplikovaný) výzkum a vývoj, jehož výsledky by lépe odpovídaly poptávce trhu a zájmu firem. • Znát strukturu licenční dohody. Vést licenční jednání s koncovým uživatelem know-how. • Spolu s finančními odborníky zpracovat analýzu portfolia výzkumných projektů a vyhodnotit jeho hodnotu. • Připravit pro evropské databáze nabídku know-how své výzkumné instituce pro praktické využití. Cílová skupina: Zájemci o činnost na rozhraní mezi výzkumem a soukromým sektorem, kteří budou pracovat na výzkumné instituci, v ideálním případě se zkušeností jak z výzkumu, tak i z komerční praxe Osnovy kurzu: Inovace a hospodářský rozvoj (4 hod.) Inovační systémy. Přístup EC a ČR. Cesty komercializace poznatků. Inovační system jako součinnost 3 složek (“triple helix”): státní správa a samospráva (na ústřední úrovni tvorba legislativy, na regionální úrovni realizace inovačních programů, regionální inovační strategie), academia (university a ústavy AV, základní a aplikovaný výzkum), hospodářská sféra (proinovační kultura firmy a její absorbční schopnost). Zásady odpovědného partnerství (“Responsible Partnering”). Regionální nástroje inovační politiky: klastry, inkubátory, technologické parky, programy. Ilustrace na programech ESF. Cesty komercializace poznatků: publikace, licence, smluvní výzkum, společný výzkum, založení firmy spin-off. Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 12 Inovace výuky inovací

Strana: 14

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Od nápadu k trhu (3 hod.) Etapy přenosu poznatků na trh, jejich “majitelé”, problémy přechodu mezi nimi: model fází a bran, modely počáteční fáze inovačního procesu („Fuzzy Front End (FFE)“ nebo „Front End of Innovation (FEI)“,model vývoje nových konceptů (NCD – New Concept Development), model technologického procesu fází a bran (TSG - Technology StageGate), model vývoje nových produktů (NPD), model Khurany a Rosenthala. Příprava a řízení projektů (5 hod.) Metoda Logické rámcové matice. Způsoby řízení složitých projektů: milníky (milestones), výstupy (deliverables), výzkumné zprávy a finanční výkazy. Pomocné SW programy pro řízení projektů. Kalkulace rozpočtu. Nepřímé náklady metodou “stavebních kamenů”. Ukázky projektů. Cvičení. Problematika duševního vlastnictví (4 hod.) Různé formy ochrany duševního vlastnictví; rozdíly mezi US patentem a Euro patentem, základní zásady pro zacházení s důvěrnou informací, závazek mlčenlivosti (vzor dle českého práva), možnosti rozšíření patentu. Posuzování předcházejících patentů. Vyjednávání (3 hod.) Negociační dovednosti: srovnání klasického pozičního vyjednávání s tzv. „Harvardskou školou“ (Fischer, Ury). Simulační hra: vyjednání licenční dohody (Jakobsen, Knudsen, Danish Invention Centre). Smlouvy o výzkumu (3 hod.) Úskalí smlouvy, její struktura. Vlastnictví výsledků, analýza vzorové smlouvy EU (Rámcový program). Lambertovy smlouvy (UK). Marketing inovací (4 hod.) Specifika marketingu inovací. Základní marketingové techniky pro inovační produkty. Analýza konkurence a náhradních řešení problému. CIA -Competitive Innovation Advantage, strategický výzkum trhu pro produktové inovace, timing inovací. Finanční aspekty inovačních projektů (5 hod.) Cenové rozvahy. Vývody marketingové studie pro ocenění know-how. Cena peněz (CAPM). Metoda diskontovaných finančních toků (DCF), čistá současná hodnota (NPV), vnitřní výnosové procento. Metoda DTRO ve výpočtu NPV (prof. Boer). Příklady z praxe. Stav inovačního projektu (1 hod.) Nástroj hodnocení: COAPP (Fergusson).


Strana: 15

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Evropské databáze nabídky a poptávky výzkumu (3 hod.) Informace o výsledcích výzkumu v databázích CORDIS. Úloha CIRC. Ukázky zpracování informace pro mezinárodní databázi nabídky a poptávky technologií. Cvičení na vyhledávání informací. Konflikt zájmů (4 hod.) Etický kodex Manažera řízení poznatků. Možné pole konfliktů zájmů při komerčních činnostech university: zaměstnanci, studenti. Analýza případové studie. Zřízení a činnost Oddělení transferu technologií (4 hod.) Možné formy a jejich specifika: externí agentura, útvar university, dceřinná firma. Případové studie. Plán činnosti a rozpočet. Cvičení. Praktické cvičení ve skupinách (2 hod.) Návrh postupu komercializace výstupů výzkumu Diskuse předložených projektů (4 hod.)

Ad 2) Manažeři inkubátorů a technologických parků Účel kurzu: Připravit manažery Inovačních inkubátorů a Vědeckotechnických parků tak, aby byli schopni účelně komunikovat se zřizovatelem, řídit inkubační proces a vytvářet účelné sítě spolupracovníků dostatečně kvalifikovaných k vybudování a efektivnímu řízení tohoto prvku inovačního systému. Cílová skupina: Zájemci o činnost ve vedení vědeckotechnických parků, konsultanti. Osnovy kurzu: Inovace a hospodářský rozvoj. Inovační systémy (4 hod.) Přístup EC a ČR. Cesty komercializace poznatků. Inovační systém jako součinnost tří složek (“triple helix”): státní správa a samospráva (na ústřední úrovni tvorba legislativy, na regionální úrovni realizace inovačních programů, regionální inovační strategie), academia (university a ústavy AV, základní a aplikovaný výzkum), hospodářská sféra (proinovační kultura firmy a její absorbční schopnost). Zásady odpovědného partnerství (“Responsible Partnering”). Regionální nástroje inovační politiky: klastry, inkubátory, technologické parky, programy. Ilustrace na programech ESF. Cesty komercializace poznatků: publikace, licence, smluvní výzkum, společný výzkum, založení firmy spinoff.


Strana: 16

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Financování začínajících firem (3 hod.) Podpůrné programy ČMZRB, “sweat capital”, 3F funding, podnikatelští andělé, rizikový kapitál, podklady pro vstup investora, ocenění firmy při vstupu investora, exit investora: IPO, prodej strategickému partneru, MBO. Příklady úspěšných modelů z EU. Typologie inkubátorů (3 hod.) Jejich rozdílné cíle a charakteristiky. Vědeckotechnické parky. Potenciální zakladatelé a jejich očekávání. Udržitelnost (sebefinancovatelnost) projektu. Evropské a české programy podpory inovačního podnikání (2 hod.) Peníze pro MSP z fondů EU, popř. z veřejných prostředků ČR . Podnikatelský plán (5 hod.) Psaní podnikatelského plánu: struktura, postupy, podklady, smysl. Složky: strategie, marketing, financování rozvoje firmy, lidské zdroje. Workshop: podnikatelský plán začínající firmy dle daných podkladů. Nástroje hodnocení možné úspěšnosti projektu (3 hod.) Vyhodnocení podnikatelského plánu (Klofsten, West). Strategie rozvoje technologické firmy (2 hod.) SLEPT analýza prostředí. SWOT analýza záměru firmy. Konkurenční prostředí a možnosti vybudování a udržení konkurenční výhody. Technologický audit. Akční plán rozvoje firmy. Finanční aspekty inovačních projektů (5 hod.) Cenové rozvahy. Vývody marketingové studie pro ocenění know-how. Cena peněz (CAPM). Metoda diskontovaných finančních toků (DCF), čistá současná hodnota (NPV), vnitřní míra návratnosti (IRR). Metoda DTRO ve výpočtu NPV (prof. Boer). Příklady z praxe. Simulační podnikatelská hra Global Marketplace. (16 hod.) Řízení jakosti v procesu inkubace firem (program TOP, Twente University…) (5 hod.)


Strana: 17


Ad 3) Manažeři finančních nástrojů Účel kurzu: Připravit manažery finančních fondů a dalších finančních zdrojů, schopné účelně a odpovědně využívat svěřené prostředky pro podporu inovačních projektů, zejména začínajících a dynamicky rostoucích firem. Cílová skupina: Manažeři, specializující se na problematiku financování inovačního procesu jak v jeho invenční, tak i v inovační části, zakladatelé a vlastníci inovačních firem a dalších subjektů inovačního podnikání. Osnova kurzu : Finanční instituce a trhy (3 hod.) Jejich charakteristiky a úlohy. Finanční trhy v EU a v ČR. Legislativa EU a ČR zabývající se investováním do základního výzkumu. Rizikový kapitál (4 hod.) Terminologie a základní investiční metody pro investování rizikového kapitálu. Vklady do nových podniků. Poskytovatelé rizikového kapitálu. Fáze financování. Účastníci trhu s rizikový kapitálem. Řízení fondů rizikového kapitálu. Legislativní minimum (6 hod.) Smlouvy a jejich vymahatelnost. Due diligence a záruky. Řízení dohod. Problematika duševního vlastnictví. Příprava a řízení projektů (5 hod.) Způsoby řízení složitých projektů. Pomocné SW programy pro řízení projektů. Kalkulace rozpočtu. Oceňování podnikatelských projektů. Podávání zpráv a směrnice EVCA. Ukázky projektů. Cvičení. Základy řízení lidských zdrojů (6 hod.) Podniková proinovační kultura, její význam, funkce a vytváření. Vyjednávací techniky. Aktéři inovací. Checklisten pro charakteristiku podnikové proinovační kultury. Etický kodex.. Strategie inovací (4 hod.) Definice investiční strategie a vyvážení portfolia investic. Deal flow, jak identifikovat investiční příležitosti. Klasifikace strategií. Vybrané nástroje formulování inovačních strategií. Fáze tvorby strategií. Následné investice.


Strana: 18

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Krizové řízení (2 hod.) Systémy včasného varování. Interní a externí příčiny krize. Tournaround a jeho fáze. Crash program a jeho nástroje. Krizové financování. Základy marketingu inovací (6 hod.) Specifika marketingu inovací. Základní marketingové techniky pro inovační produkty. Analýza konkurence a náhradních řešení problému. CIA -Competitive Innovation Advantage. Strategický výzkum trhu pro produktové inovace. Timing inovací. Úvod do účetnictví a daňových systémů (4 hod.) Účetní a daňové systémy EU a ČR. Vyjádření průběhu inovačního procesu v účetnictví. Možnosti daňového zvýhodnění v inovačním procesu. Nástroje přímé a nepřímé podpory inovací.

Ad 4) Manažeři podniků a inovačních firem, připravujících a realizujících inovace Účel kurzu: Seznámit manažery začínajících firem se základy podnikání. Protože se zpravidla jedná o pracovníky technického zaměření, je v kurzu věnována značná pozornost základním operacím a znalostem, souvisejícím se založením podniku, sestavením zakladatelského rozpočtu, zjišťováním a plánováním nákladů, propočtům efektivnosti. Dále jsou účastníci seznamováni se základy marketingu a s marketingem inovací, možnostem organizačního uspořádání firmy a její právní podoby. Jeden z modulů je věnován základním pojmům z oblasti managementu inovací. Jako výběrový modul je nabízen výklad problematiky TRIZ (Tvorba a řešení inovačních zadání). Cílová skupina: Zakladatelé firem inovačního charakteru, zpravidla působící v inovačních inkubátorech, vynálezci a zlepšovatelé, pracovníci již existujících firem se snahou o zdokonalení ekonomických a manažerských kompetencí. Osnovy kurzu: (celkem 9 modulů, každý po 10 výukových hodinách) Založení firmy a) Ekonomická stránka • podstata podnikání, zakladatelský rozpočet, • daňová páka, vlastní a cizí kapitál, optimalizace kapitálové struktury • zjišťování WACC, oceňování firmy Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 12 Inovace výuky inovací

Strana: 19

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce b) Právní aspekty založení firmy • právnické osoby • pracovní právo, Zákoník práce • Živnostenský zákon • obchodní smlouvy (typy, vzory, tvorba) Úvod do marketingu • vznik marketingu, základní pojmy v marketingu, • segmentace trhu (kritéria, volba cílového trhu), • výzkum trhu (primární a sekundární výzkum, kvalitativní a kvantitativní výzkum, používané techniky marketingového výzkumu trhu), • analýza klientů, analýza konkurence, analýza produktového portfolia, • marketingový mix (produkt, cena, distribuce, komunikace, lidé), • marketingové řízení a strategie, • situační audit a jeho nástroje (SWOT analýza, benchmarking a další), • obecné strategické koncepty a konkrétní strategie firmy, tvorba a realizace strategie firmy (hlavní aspekty a fáze tvorby strategie, metody a postupy, odpovědnost, vyhodnocení vytvořené strategie, nástroje realizace), faktory úspěšné strategie. Marketing inovací Úvod do integrované marketingové komunikace • role integrované marketingové komunikace v současné akviziční marketingové praxi (reklama, Public Relations, podpora prodeje, osobní prodej, přímá marketingová komunikace, sponzoring, on-line marketing, výstavy a veletrhy), strategie segmentace, targetingu, positioningu Řízení vztahů se zákazníky (Relationship Management, Customer Relationship Management) • segmentace stávajících zákazníků, generování zpětné vazby, fáze vztahů se zákazníkem, věrnostní programy, one-to-one komunikace Inovační marketing, efektivita marketingu • tvorba a realizace inovačních přístupů v nabídce produktů, služeb a komplexních zákaznických řešení, inovované metodologie informačních a propagačních kampaní v transakčním i vztahovém marketingu, marketingový auditing, marketingový controlling. Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 12 Inovace výuky inovací

Strana: 20

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Základy účetnictví Základy podnikání • základní pojmy z obchodního zákoníku, účetnictví a daní, živnostenského zákona, fyzická osoba nebo založení právnické osoby- registrační a ohlašovací povinnosti, podpora podnikání Vedení evidence v podnikání • účetnictví nebo daňová evidence, základní pojmy, rozdíly • kapitálová struktura, náklady (výdaje) a výnosy (příjmy) • účetnictví a výkaznictví Daně a podnikání Zdroje financování a jejich rozbor, cash flow • podnikatelský záměr a podnikatelský plán • zdroje financování (vlastní a cizí) • tvorba cen, kalkulace • krizové situace v podnikání

Manažerské účetnictví I Základní pojmy, předměty, obsahy a cíle kategorií: • Rozdíly a konfrontace mezi jednotlivými typy účetnictví, controllingu, rozpočetnictví a operativní evidence s důrazem na: uživatele informací, nákladovost a vhodnost k danému typu podnikání a pod. Vliv daňové degradace na účetní data a účetní uzávěrka a závěrka podniku: • Regulace účetnictví • Základní princip účetní uzávěrky • Základní obsah účetní závěrky - výkazy zisku a ztráty, rozvaha, cash-flow, výkaz o změnách vlastního kapitálu, příloha k účetní závěrce • Ukázka principu účetní závěrky a uzávěrky


Strana: 21

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Kalkulační systém a ukázka technik a druhů kalkulací: • Pojem kalkulace jako základního principu alokace • Typy kalkulačních systémů a kalkulací • Typový kalkulační vzorec • Ukázka kalkulace prostým, postupným a ekvivalenčním dělením • Ukázka výpočtu kalkulace přirážkové • Kalkulace Aktivity Based Costing Řízení nákladů v manažerském účetnictví a controllingu: • Řízení a klasifikace nákladů v manažerském účetnictví a controllingu • Nákladové modely a bod zvratu • Nákladové úlohy v Cost Volum Profit analýze • Náklady a cenová rozhodování

Manažerské účetnictví II Řízení pracovního kapitálu ve firmě: • Pojem a význam řízení pracovního kapitálu a vztah k rozvaze a finančnímu řízení v podniku • Čistý pracovní kapitál • Monitoring pohledávek • Řízení zásob Pojem a význam řízení CF ve firmě: • CF jako výsledek, metoda a výkaz • Ukázka výpočtu CF nepřímou metodou Pojem a význam řízení likvidity ve firmě: • Pojem a obsah pojmu likvidita • Likvidnost aktiv • Poměrové ukazatele likvidity - výpočet běžné likvidity, výpočet pohotové likvidity, výpočet okamžité likvidity Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 12 Inovace výuky inovací

Strana: 22

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Finanční analýza: • Absolutní finanční analýza • Analýza poměrových ukazatelů • Možnosti využití finanční analýzy pro podporu řízení Možnosti reportingu a monitoringu ve firmě • Monitoring • Reporting – vnitropodnikové výkazy a rozbory

Základní pojmy managementu inovací Základní pojmy managementu inovací: • inovace, inovační proces, invence, Schumpeterova triáda a kvalitativní stránka inovací- klasifikace inovací, řády inovací • kvantitativní stránka inovačního procesu, inovační křivky • disruptivní, plynulé a otevřené inovace • faktor času v inovačním procesu (frekvence inovací, průměrné stáří výrobního programu) • CIA analýza • specifika zjišťování efektivnosti inovací Kvantitativní stránka inovačního procesu • faktor času v inovačním procesu • inovace jako investice • timing inovací Metodické přístupy ke zjišťování úspěšnosti inovací • bariéry inovačního procesu • faktory úspěšnosti inovací


Strana: 23

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Financování firmy a inovačního procesu, efektivnost inovací a finanční analýza Zdroje financování – soukromé a veřejné • vlastní soukromé zdroje (zisk, odpisy, emise podnikových akcií a dluhopisů), • cizí soukromé zdroje (bankovní úvěry a záruky, leasing, faktoring a forfaiting, rizikový kapitál /fondy rizikového kapitálu, business angels/), • přímá finanční podpora ze státního rozpočtu, veřejné prostředky EU (rámcové programy, strukturální fondy, ostatní programy), • přehled aktuálních programů na podporu inovačního procesu v ČR, daňové úlevy pro VaV, výhody a nevýhody jednotlivých finančních zdrojů. Ekonomické a mimoekonomické efekty inovací • hodnocení efektivnosti inovačních / investičních projektů, • koncept současné hodnoty, • dynamické metody hodnocení (vnitřní míra návratnosti, čistá současná hodnota, diskontovaná doba návratnosti), • metody a ukazatele finanční analýzy, poměrové ukazatele (likvidity, finanční stability, aktivity, rentability), pyramidové soustavy ukazatelů

TRIZ Tvorba a řešení inovačních zadání) • podstata, historie a rozvoj TRIZ • technický systém, analýza a syntéza v TRIZ • „linie života“ technických systémů • víceúrovňové schéma systémového myšlení • základní zákonitosti rozvoje technických systémů • řešitelské nástroje TRIZ • vepolová analýza


Strana: 24


Ad 5) Manažeři z organizací zabezpečujících inovační proces Účel kurzu: Jedná se o pilotní kurz, připravený v rámci programu mezinárodní spolupráce Příprava odborníků pro inovační podnikání. Jeho účastníci se seznamují se zkušenostmi z inovačního podnikání z České republiky, Ruska, některých zemí EU, popř. dalších teritorií. Účastníci získávají poznatky s organizací inovačního podnikání v Česku a RF, se základy inovační teorie, institucionálním uspořádání v oblasti realizace inovací, zjišťováním efektivnosti inovací, jejich financováním ze soukromých a veřejných zdrojů, formami spolupráce při realizaci inovací, problematikou komercionalizace inovací. Cílová skupina: Na české straně pracovníci institucí ze soustavy inovačního podnikání, kteří se aktivně podílejí na organizaci inovačních procesů (inovační agentury, AVO, AIP), pracovníci vysokých škol, ostatní zájemci. Osnova kurzu: Základní pojmy managementu inovací. Efektivnost inovací (8 hod.) • inovace a inovační proces • klasifikace inovací • disruptivní, plynulé a otevřené inovace • kvantitativní stránka inovačního procesu • faktor času v inovačním procesu • inovace jako investice • metodické přístupy ke zjišťování úspěšnosti inovací • bariéry inovačního procesu • faktory úspěšnosti inovací Financování výzkumu, vývoje a inovací (6 hod.) • kompetence v oblasti výzkumu a vývoje • zdroje financování inovací • soukromé zdroje financování inovací • podnikové interní a externí zdroje • bankovní zdroje Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 12 Inovace výuky inovací

Strana: 25

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce • Private Equity-Venture Capital • veřejná podpora VaV v ČR (právní normy, odpovědné orgány, zdroje) • rámec společenství pro podporu VaV z veřejných zdrojů • typy podpor z veřejných prostředků (institucionální, účelová), poskytovatelé podpory • národní program výzkumu na léta 2004-21008 a 2006-2011 • podpora inovací programem Inovace • podpora v rámci mezinárodní spolupráce(rámcové programy EU, EUREKA) • nepřímé nástroje podpory Oceňování technologií (4 hod.) • věda, technologie a podnikání • důležitost oceňování technologií • konvenční přístup k oceňování aktiv • zvláštnosti oceňování technologií od obyčejných aktiv • možné nástrahy oceňování • případy chybného výpočtu konečné hodnoty • vztah analytického a syntetického hodnocení • nebezpečí zanedbání spektra příležitostí a využití metody reálných opcí pro ocenění Inovace jako zdroj konkurenční výhody (8 hod.) • inovační potenciál České republiky • inovace zaměřená na zákazníka • tvorba rovnováhy mezi inovací a komplexností • případová studie firmy Kodak a t-music • tvorba nové koncepce k dosažení konkurenčních výhod u inovace produktu • strategické inovace (vytváření globální organizace, informace o klientech a trhu, konkurenční prostředí, interní proces inovace) Marketing inovací pro malé a střední podniky (16 hod.) • druhy VaV z pohledu nejistoty a blízkosti trhu Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 12 Inovace výuky inovací

Strana: 26

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce • základní otázky managementu VaV, jeho cíle a úlohy • tvorba projektového portfolia z hlediska atraktivity a rizika • technologické portfolio • tvorba rozpočtu a načasování projektu. Další část semináře probíhá na základě případové studie firmy AG Intercontinental. Jsou řešeny a diskutovány především následující otázky : • charakteristika technologií podle jejich významu pro konkurenceschopnost • checklisten (soubory otázek) pro určení atraktivity projektů VaV, sestavení ohodnocovacích tabulek (scoring modelle) • navrhované strategie pro oblast trhu a VaV pro jednotlivé skupiny produktů • navrhovaná výše rozpočtu • návrh nového portfolia s přihlédnutím k: výši rozpočtu, životnímu cyklu technologií, znalostí trhu • dopad nového portfolia na dobu realizace projektu, výnosnost, pravděpodobnost dosažení úspěchu a tržní riziko Komercionalizace inovací (14 hod.) • Inovační proces-cesty, stadia (druhy inovací, jejich fáze a aktéři) • bariéry inovací • duševní vlastnictví a jeho ochrana v Česku, v EU a v USA • patentování v ČR • obsah licenční smlouvy • inkubátory, jejich klasifikace (nezávislé komerční, regionální, univerzitní, vnitropodnikové, virtuální, hybridní) • typy investorů • spin-off firmy • inkubátory (ziskové, neziskové) • podnikatelská platforma • financování nových firem • bariéry komercionalizace inovací (kulturní, systémové) • zásady „ odpovědného partnerství“ Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 12 Inovace výuky inovací

Strana: 27

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce • inovační modely transferu znalostí v Evropě (model otevřené vědy, licenční model, interakční model, spin-out model) • modely uzavřené a otevřené inovace Inovační zdroje vysoké školy (na příkladě Ruské Mendělejevovy chemickotechnologické univerzity- RCHTU) (8 hod.) • úloha vysokých škol v inovačním procesu • působení univerzity jako inovačního centra • hlavní aktivity univerzity v inovační oblasti • zaměření univerzit na podnikání, náročné na vědu (naukojomkoe predprinimatelstvo) • složky inovačního potenciálu vysoké školy • směry přípravy specialistů • informačně-vzdělávací prostor • technologické parky na univerzitách, jejich hlavní vědecké směry a struktura • charakteristiky vybraných vědeckých směrů: ozonová technologie, nanotechnologie, alternativní zdroje polymetrů, zpracování organických zbytků (otchodov), technologie „zelených polymerů“, „rozumné“ organické molekulární materiály atd. • strategičtí partneři • mezinárodní spolupráce • příklady projektů, realizovaných v rámci inovačního programu RCHTU Komercionalizace a transfer inovačních technologií v podmínkách Ruské Federace (10 hod.) • technologické úrovně v rozvoji lidstva • inovační cesta rozvoje ekonomiky Ruska (definice inovací, inovační činnosti, úkoly do r. 2010) • přehled rozhodujících technologií Ruské Federace, prioritní směry rozvoje vědy, technologií a techniky v RF • 7. rámcový program EU, hlavní směry programu EUREKA v oblasti high-tech • tvorba projektů, jejich realizace a koordinace • zvláštnosti marketingu vědecko-technické produkce Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 12 Inovace výuky inovací

Strana: 28

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce • etapy životního cyklu výrobků vysoké technické úrovně • druhy inovačních produktů • klasifikace transferů technologií • etapy komercionalizace technologií • analýza technické úrovně • možné projevy intelektuálního vlastnictví • licence při ochraně výsledků inovační činnosti • analýza podmínek realizace (stanovení potencionálního trhu) • informačně- ekonomické aspekty transferu technologií • klasifikace rizik • struktura obchodní nabídky Pozn.: výše uváděné principy komercionalizace a transferu technologií jsou bohatě dokumentovány na příkladech z oblasti průmyslu barev a laků Inovace v Ruské federaci (4 hod.) • inovační podnikání v RF • hlavní úkoly a cíle státní inovační politiky • expertízy inovací a jejich zabezpečování • efektivnost inovací • funkce a úlohy RINGCE v oblasti inovací Řízení projektů v praxi (12 hod.) • základní východiska projektového řízení, kriteria úspěšnosti projektů, inovační projekt • metody a techniky projektového managementu • řízení životního cyklu projektu • projektové role • inovační proces a řízení životního cyklu projektu Seminář (4 hod.) • zadání případových studií, konzultace dílčích otázek,obhajoba seminárních prací


Strana: 29


3. Inovace pedagogického procesu na vysoké škole 3.1. Inovační součást rozvoje oblasti vědy na vysoké škole na Ukrajině Tatjana Korolevová, CSc., Oděská státní ekonomická univerzita Pro Ukrajinu, jako evropskou zemi s vysokým vědeckým a vzdělávacím potenciálem, v inovačním rozvoji ekonomiky v prvním desetiletí XXI století hraje mimořádnou roli zvýšení úlohy vysokých škol. Právě vysoké školy předurčují úroveň a efektivitu využití inovačního potenciálu země, na jejich aktivitě závisí úspěšnost realizace inovační politiky státu, protože efektivní spolupráce praxe a univerzit je mnohem více produktivní, nežli vytváření nových podniků inovativního typu. Analýza statistických údajů o stavu vysokých škol v Ukrajině svědčí o tom, že základní předpoklady spolupráce univerzit s praxí v oblasti inovací zůstaly zachovány, i přes velmi bolestné restrukturalizační procesy, jimiž v současnosti ekonomika Ukrajiny prochází. Struktura sféry vysokoškolského vzdělávání Ukrajiny je shodná se strukturou vzdělávacích systémů evropských zemí a je v souladu s požadavky UNESCO a OSN. Na Ukrajině je 951 vysokých škol, rozdělených podle I-IV akreditační úrovně (učiliště, střední odborné školy, instituty, akademie, univerzity). Z nich 769 institucí má státní a  komunální formu vlastnictví, 202 vysoké školy jsou soukromé. Celkový počet studentů je více než 2,8 mil., což v přepočtu představuje 578 studentů na 10 tisíc obyvatel. Ukrajina patří mezi země s nejvyšší úrovní vzdělanosti na světě, zaujímá 10. pozici ve světě podle ukazatele zaměstnanosti žen. Kromě toho, naše země patří mezi 30% zemí s nejvyšší úrovní prospěchu na střední škole. Hodnocení Ukrajiny podle indexu rozvoje lidského potenciálu OSN je vyšší než průměr. Ve zprávě o globální konkurenceschopnosti zaujímá Ukrajina 19. místo podle úrovně matematického a vědeckého vzdělání. Současně však podle odlivu intelektu země zaujímá rovněž vedoucí pozici. Univerzity v současné etapě svého rozvoje nejsou jen centry přípravy specialistů, ale i centry inovační aktivity. Věda na vysokých školách, která se organicky spojuje s výukovým procesem, má důležitou úlohu při zvyšování kvality přípravy specialistů; představuje dvě stránky jednotného procesu zachování a reprodukce specialistů vysoké kvalifikace, má specifické, rozdílné rysy ve srovnání s akademickou, odvětvovou a podnikovou vědou. Tyto rozdíly spočívají především v tom, že na vysoké škole se realizuje proces předávání studentům nově získaných poznatků z vědeckého výzkumu bezprostředně ve vzdělávacím procesu, ještě dříve, než jsou získány při výzkumu konečné výsledky.


Strana: 30

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Podle názoru velkého počtu vědců, zabývajících se oblastí inovací na vysokých školách Ukrajiny, objektem jejich aktivity je vytvoření a implementace inovačních vzdělávacích technologií, které představují zdokonalené metody, formy a technologie vzdělávání. Vycházíme-li z této pozice, musíme zdůraznit, co lze považovat za inovaci ve vzdělávání – existenci nových programů, nových kursů, výukových procesů s využitím nejnovějších technologií, informační základny a  metodiky vyučování, nebo výsledek vzdělávací činnosti – přípravu specialisty, jehož znalosti a dovednosti odpovídají současným požadavkům trhu práce, především podle kriteria inovační složky. Podle našeho názoru, inovační systém vysoké školy je organizačně-řídící mechanismus vypracování a implementace inovací s cílem zvýšit konkurenční schopnost univerzity z hlediska přípravy absolventů k efektivní inovační aktivitě. Cílem tohoto systému je stanovení a realizace perspektivních směrů činnosti dvou relativně samostatných, ale vzájemně propojených a vzájemně se doplňujících aspektů činnosti vysoké školy: • vypracování a realizace nových technologií vzdělávání a zdokonalování současného vzdělávacího procesu jako celku; • zvýšení efektivnosti vědecké a vědeckovýzkumné činnosti. Pro vytvoření inovačního systému vysoké školy je nutno vypracovat jeho vědeckou základnu, tj. koncepci – obsah inovační politiky, cíle, druhy, kategorie, principy, zákonitosti, specifikovat faktory, které mají vliv na zavádění novinek a taktéž metodologii – jako souhrn přístupů v oblasti organizační, personální, finanční, informačního zabezpečení a jejich realizace v řídícím modelu systémových inovací. Mechanismus realizace inovační politiky vysoké školy může zahrnovat: • vypracování plánů a programů inovační činnosti; • monitoring implementace inovace; • posouzení inovačních projektů; • koordinaci inovační činnosti ve funkcionálních útvarech; • zajištěnost finančními a materiálově-technickými zdroji; • personální zajištění procesu inovací; • vytvoření strukturních útvarů univerzit pro komplexní řešení inovačních problémů počínaje stanovením cíle až po implementaci inovací. Cíle využití inovací v činnosti vysoké školy je možno definovat následovně: • vyhledávání a implementace nových technologií vzdělávání pro zajištění kvalitnějšího vzdělání;


Strana: 31

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce • vypracování a implementace existujícího mechanismu realizace vědeckého výzkumu a technologického vývoje na vysoké škole; • příprava výukového a vědeckého procesu pro implementaci nových poznatků; • fixace nejnovějších technologií cestou stálého zvyšování kvality a rozšiřování sítě služeb vzdělávání. Hlavním v inovační politice vysoké školy je podle našeho názoru formování cíle, pro který se inovace rozpracovává, stanovení podmínek její realizace, odhad výsledků, zkrácení období potřebného pro implementaci nových vzdělávacích technologií. Autorem navrhovaný algoritmus vytváření inovační politiky vysoké školy je uveden na obr. 1.

Obr. 1: Klasifikace inovačních procesů na vysokých školách

Je tedy možné konstatovat, že metodologie implementace inovací na vysoké škole může být založena na těchto principech: • vytvoření sociálních, psychologicko-pedagogických, materiálních, ekonomických podmínek nutných pro rozvoj inovací vysokoškolského vzdělávání;


Strana: 32

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce • rozvoj intelektuální, výzkumné činnosti, jako základní determinanty současné metodiky organizace vědeckých a výukových procesů na vysoké škole s cílem zdokonalovat a zvyšovat kvalitu přípravy; • zapojení do inovačního procesu pedagogů, vědeckých pracovníků, studentů a stimulovat účastníky tohoto procesu k tvůrčímu vyhledávání a k novátorské činnosti; • využití inovací ve výukově-vzdělávacím procesu. V čase, kdy se implementují a rozšiřují inovace ve sféře vysokoškolského vzdělávání, vytváří se a rozvíjí se moderní vzdělávací systém – globální systém otevřeného, pružného, individualizovaného, nepřetržitého vytváření a kumulace znalostí. Tento systém představuje jednotu výukových technologií v oblasti vzdělávání a výsledků vědeckých výzkumů. Porovnání a konfrontace různých teoretických idejí, aplikovaného výzkumu a vývojových prací, výběr nejlepších variant rozvoje vědeckovýzkumných prací tvoří podstatu formování inovačního systému vysokoškolské instituce. To umožňuje nejen stanovit základní směry, ale také vypracovávat konkrétní programy řešení nejdůležitějších vědecko-technických problémů, např. energeticky úsporných, ekologických, sociálně ozdravných a jiných.

3.2. Inovační příprava absolventů univerzity: institucionální způsoby řešení problému Doc. Anatolij Kovalev, DrSc., prorektor Oděské státní ekonomické univerzity Oděsská státní ekonomická univerzita je jednou z prestižních vzdělávacích institucí v Ukrajině v oblasti přípravy řídích pracovníků, bankéřů, finančníků a marketérů. Na každém z těchto směrů se univerzita snaží zavést ty novinky, které by zabezpečily významnou konkurenční výhodu absolventů univerzity na trhu práce. Při řešení tohoto aktuálního úkolu klíčovou roli v koncepci rozvoje univerzitního vzdělání hrají inovace. Z tohoto důvodu podrobněji uvedeme faktory a elementy, které formují inovační kreativitu univerzity. Základem inovačního typu rozvoje je cílené vyhledávání, příprava a realizace novinek, nových směrů, které umožňují zvýšit efektivitu fungování celé oblasti vysokoškolského vzdělávání, jeho jednotlivých součástí (výuková, vědecko-výzkumná, výchovná činnost) a současně i zvýšit úroveň uspokojování potřeb jednotlivců i celé společnosti v oblasti vzdělávání. Přechod k inovačnímu typu je charakteristickým rysem současného rozvoje vzdělávání. Pro zvýšení efektivnosti činnosti vysokých škol spolu s novinkami začleněnými do výukovém procesu, do vědeckovýzkumné práce a zvýšení kvality přípravy specialistů Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 12 Inovace výuky inovací

Strana: 33

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce je nutno brát v úvahu takové faktory, jako je diverzifikace zdrojů financování, tržní konkurence, požadavky mezinárodních standardů vzdělání. Inovační procesy v oblasti vzdělávání mají svoje zvláštnosti, které jsou spojeny se specifickým obsahem, úkoly, cíli a zvláštnostmi konečného výsledku vzdělávací činnosti. Existují rovněž značné rozdíly mezi jednotlivými skupinami vysokoškolských pracovišť z hlediska profilu připravovaných specialistů, což v určité míře má vliv na charakter a funkcionální určení inovací. Na základě mezinárodních zkušeností v oblasti vzdělávání lze vyčlenit tyto druhy inovací: • Ekonomické inovace se člení podle toho, jaké druhy produktů vytváří a zavádí univerzita. Inovační činnost může být zaměřena na osvětovou činnost – práci pedagogů na vytvoření nových studijních programů, vypracování nových kursů, otevření nových specializací, zvýšení kvalifikace specialistů aj. Inovační sféra se rozšiřuje díky novinkám zaváděným do vědecké činnosti a do oblasti podpůrných činností nezbytných pro vzdělávání. Tento druh inovační činnosti považujeme za nejvíce perspektivní, neboť spolu se zdokonalováním výukového procesu tato činnost napomáhá ke zlepšení financování vědy na vysoké škole a jeho diverzifikaci. • Technologické inovace představují vytváření nových metodik a technologií, zaměřených na zdokonalování výukového procesu (TV technologií, technologií založených na použití internetu, technologií distančního vzdělávání, technologií založených na případových studií) • Inovace v oblasti řízení jsou zaměřeny na organizaci práce obslužného personálu, určení kompetence, práv a zodpovědnosti pracovníků, zvýšení korporativní kultury univerzity. • Organizační inovace jsou spojeny se zdokonalováním organizační struktury univerzity a jeho jednotlivých útvarů, implementací nových systémů řízení. Takovéto inovace jsou zaměřeny na formování nového typu řízení, který je adaptivní k současným podmínkám rozvoje odvětví vzdělávání, jmenovitě vytváření technologických parků, podnikatelských inkubátorů, center certifikace a řízení kvality, ochrany a oceňování intelektuálního vlastnictví, marketingových služeb a reklamy, leasingových společností a jiných inovačních struktur. • Informační inovace jsou spojeny s optimalizací informačních toků o výsledcích činností jednotlivých vysokých škol a rovněž jejich útvarů, zvýšení věrohodnosti a včasnosti získané informace. • Sociální inovace jsou zaměřeny na zlepšení pracovních podmínek, volného času studentů a pedagogů, zvýšení mezd a sociálních plateb (dávek).


Strana: 34

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce • Pokud se týká technických inovací, pak ve sféře vysokoškolského vzdělávání se zavádějí v experimentální výrobě, laboratořích, zkušebních úsecích a jim podobných, která patří vysokým školám technického, technologického, lékařského a agrárního profilu. Uvedená klasifikace druhů inovací na vysoké škole má nejen vědecký, ale i praktický význam; poskytuje komplexní obraz inovační činnosti univerzity, umožňuje určit její status (inovační univerzita nebo neinovační univerzita), zjistit nedostatky přijetí konkrétních opatření vzhledem ke zdokonalování inovační činnosti na vysoké škole. Je nutno zdůraznit, že mezi jednotlivými druhy inovací neexistují jasně vymezené hranice. Určitá inovace může mít jak organizační, tak i ekonomický nebo technologický charakter. Různé druhy inovací jsou organicky propojeny. Například informační inovace mohou mít podstatný vliv na inovace v oblasti řízení díky zdokonalování všech směrů činnosti vysoké školy, což má za následek změnu pracovních podmínek, objektivně vytváří předpoklady pro sociální inovace a tyto podmiňují nutnost nových řídících a technických inovací atd. Realizace různých druhů inovací je určena strategií inovačního rozvoje vysoké školy. Funkce vysoké školy spočívá ve vytváření a rozvoji tvůrčího intelektuálního potenciálu společnosti. Pod tímto intelektuálním potenciálem rozumíme souhrn znalostí, technologických a tvůrčích zdrojů. Cíl, jako více konkrétní funkce, spočívá v přípravě kulturních vysoce kvalifikovaných specialistů pro různá odvětví ekonomiky, vzdělávání, státní správu aj. V ukrajinské a v zahraniční literatuře jsou popsány různé přístupy k výběru strategie a směrů inovací. My navrhujeme klasifikaci směrů inovací, která podle našeho názoru více odpovídá charakteru a výsledkům činnosti vysokých škol. Nutnost takovéhoto přístupu se opírá o specifiku struktury vysoké školy, organizaci a technologii výukového procesu, zvláštnosti finálního produktu oblasti vzdělávání. Na vysoké škole, na rozdíl od materiální výroby, nelze podstatně změnit podobu finálního produktu - specialistu určitého profilu - během jeho výuky, nelze podstatně změnit strukturu učebních plánů, dobu přípravy specialistů. Potřeba podrobného zkoumání inovačních procesů v oblasti vědy a vysokoškolského vzdělávání je vyvolána rovněž tím, že inovační procesy v této oblasti na rozdíl od sféry materiální výroby mají globální charakter, ve značné míře vytvářejí inovační klima a konkurenční schopnost ekonomiky jako celku. Jedním z nejdůležitějších faktorů vlivu na inovační procesy v materiální sféře je rozšiřování nových znalostí prostřednictvím specialistů, kteří získávají vysokoškolské vzdělání.


Strana: 35

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce V tomto smyslu oblast vzdělávání hraje rozhodujících roli při formování inovačního klimatu v zemi. Proto inovační procesy v oblasti vysokoškolského vzdělávání sjednocují dva cíle: první - zdokonalování výukového procesu, zvýšení efektivnosti vědeckého výzkumu a na tomto základě zlepšování kvality přípravy specialistů, a druhý, vytváření inovačního klimatu a konkurenceschopnosti ekonomiky jako celku prostřednictvím penetrace nových znalostí. Strukturu inovačního procesu na vysoké škole lze představit jako vzájemné působení tří složek: • vytváření inovací, nových znalostí, idejí, jako výsledek ukončených vědeckých výzkumů (základního i aplikovaného výzkumu); • uvedení inovací bezprostředně do praktické činnosti vysokých škol a jejich útvarů; • rozšíření dříve osvojených inovací, což je vlastní úloha oblasti vzdělávání. S ohledem na zvláštnosti odvětví vzdělávání navrhujeme klasifikaci směrů inovační činnosti pro vysokou školu. Podle doby realizace: • strategické – předpokládají stanovení a realizaci inovačních opatření na vzdálenou perspektivu. Jsou to zpravidla globální směry, které předpokládají kardinální změny v organizaci výukového procesu a vědeckém výzkumu, přebudování technického vybavení vysoké školy; • taktické – dimenzované na krátké období, které jsou určeny pro realizaci operativních cílů. Podle způsobu zavádění: • výukově-metodické – orientované na zdokonalování výukového procesu, zavádění pokrokových vzdělávacích technologií, zlepšování metodického zabezpečení, použití technických a informačních inovací ve výukovém procesu; • výzkumné – zaměření na rozšíření tématiky vědeckých prací, zvýšení efektivnosti výzkumu, penetraci do výukového procesu výsledků vědeckých výzkumů a technických novinek; • organizačně řídící – spojené s organizací zavádění (penetrace) nových inovativních technologií do výukového procesu. • Jedním z nejdůležitějších směrů inovačního rozvoje vysoké školy je rozvoj informační kultury a technologií, vytvoření systému počítačového řízení vysoké školy, vypracování a zavedení systému podpory rozhodování a řízení v oblasti vzdělávání. Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 12 Inovace výuky inovací

Strana: 36

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Informační, počítačové a telekomunikační technologie, stejně jako technologické inovace podmiňují radikální změny v pedagogických metodách a postupech, v organizaci práce pedagogů a studentů, v ekonomických mechanizmech, v teorii a metodologii vzdělávání. Systematická práce směřující k realizaci inovačních projektů vyžaduje určitá organizační opatření. V organizační struktuře většiny vysokých škol chybí útvary, jejichž funkcí je zavádění inovačního modelu výukově vědeckého procesu. Podle našeho názoru, přechod na inovační dráhu rozvoje není možný bez fungování takových útvarů ve struktuře univerzity, v jejichž kompetenci je koordinace prací v oblasti zdokonalování směrů a zvyšování efektivnosti inovační činnosti. V posledních letech v teoretických pracích i v praxi managementu vysokých škol ve vyspělých zemích je věnována velká pozornost managementu inovačních projektů jako významnému prostředku zabezpečení efektivní činnosti vysoké školy v důsledku přestavby jejích horizontálních vazeb. S metodologií a s praxí managementu inovací se spojují možnosti operativního bilancování existujících zdrojů a dosahovaných výsledků, realizace nových výukových a vědecko- výrobních úkolů. Management inovací je garancí adaptace vysoké školy na měnící se požadavky společnosti. Podle našeho názoru formou takovéhoto strukturního útvaru se může stát laboratoř vzdělávacích a vědeckých inovací, jehož členy by byly dvě skupiny specialistů. První skupina zabývající se organizací a metodami práce analyzuje výsledky vědeckých výzkumů univerzity a druhých vysokých škol a vědeckých organizací, posuzuje možnosti využití inovací, vypracovává program jejich zavedení do prostředí univerzity, koordinuje práci jednotlivých útvarů univerzity v těchto otázkách. Mezi funkce druhé skupiny specialistů laboratoře managementu inovací patří organizace zpětné vazby se subjekty zavádějícími inovace, analýza a hodnocení výsledků inovační činnosti, vypracování na tomto základě opatření, která umožní další zdokonalení inovačních procesů na univerzitě. V organizační struktuře tato laboratoř může být podřízena prorektoru pro úsek vědeckovýzkumné práce. Přechod vysokých škol na dráhu inovačního rozvoje tedy vede nejen ke změnám technologické základny fungování oblasti vysokoškolského vzdělávání, ale od základů mění i jejich institucionální podstatu. Jako výsledek se objevují nové organizační formy vysokých škol – inovační univerzity, které využívají ve své činnosti celé spektrum inovačních technologií, široce zavádějí do výukového procesu výsledky svých vědeckých výzkumů a zabezpečují konkurenční schopnost svým absolventům na trhu práce.


Strana: 37


4. Komentář k obsahové náplni kurzů Prof. Ing. Jiří Dvořák, DrSc. Za klíčový materiál v tomto sešitu považujeme představu o obsahové náplni tzv. vedlejší specializace, uváděné pod pracovním názvem „Inovační podnikání“. Insitut vedlejších specializací existuje podle našich znalostí na VŠE v Praze, na jiných vysokých školách může být prezentován podobný učební program pod jiným názvem, jako např. volitelná či výběrová specializace apod. V podstatě se jedná o soubor předmětů, vyučovaných na magisterském stupni a zaměřených na určitou problematiku. Takovýto soubor předmětů bývá často uzavřen dílčí státní zkouškou. Námi navrhovaný soubor předmětů vychází z předpokladu, že studenti neabsolvovali na bakalářském stupni žádný předmět, zabývající se hlouběji problematikou inovací. Při jeho koncipování jsme vycházeli rovněž z poznatků, získaných při analýze výuky inovační problematiky na českých a zahraničních vysokých školách. Z této analýzy mj. vyplynulo, že na německojazyčných vysokých školách (v našem průzkumu byly zastoupeny univerzity z Německa, Rakouska a Švýcarska) se s výukou inovací můžeme setkat jak v bakalářském, tak i v magisterském programu. Na bakalářském stupni jsou nejčastěji náplní vyučovaných předmětů základní otázky a pojmy strategického a inovačního marketingu, problematiky zakládání inovativních podniků , otázky komunikace a inovačních sítí. Na univerzitách, které poskytují magisterské vzdělání bývá výuka inovací koncentrována do studijních modulů (bloků). Zvýšená pozornost je v nich věnována zvláště problematice marketingu inovací, úloze malých a středních podniků v inovačním procesu a otázkám realizace inovací, sestavování a prosazování inovačních projektů a bussines plánů. Prakticky na všech školách se vyžaduje zpracování případových studií z dané oblasti. V anglicky mluvících zemích se ve většině případů jedná o kurzy, vyučované na magisterském stupni distanční formou. Na rozdíl od německé jazykové oblasti jsou ve větším rozsahu zastoupeny discipliny, které se orientují na technologie, jejich strategie a hodnocení, na některých univerzitách je výrazně zastoupená orientace na e-business a na dalších se věnují ve větším měřítku lidskému faktoru v inovačním procesu (otázky týmové spolupráce a aktérů inovací) a problematice inovačních systémů a jejich implementaci do podnikových organizačních struktur. V porovnání s německými vysokými školami je menší pozornost věnována marketingovému zabezpečení inovačních procesů. Jestliže porovnáme poznatky, získané z rozboru výuky inovací na některých zahraničních vysokých školách s výukou inovací v Česku (srov. pracovní sešit č. 1- Výuka inovací na českých vysokých školách), potom lze především konstatovat: Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 12 Inovace výuky inovací

Strana: 38

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce • s výukou inovační problematiky se často začíná již na bakalářském vzdělávacím stupni • výraznější pozornost je věnována problematice marketingu inovací a jeho základním nástrojům (v německé jazykové oblasti) • integrální součástí výuky na magisterském stupni je zpracování případových studií na základě spolupráce s vybranými firmami. Podobně jako na českých vysokých školách jsme u tohoto omezeného vzorku zahraničních vysokých škol zaznamenali menší pozornost, věnovanou ekonomickým a mimoekonomickým aspektům efektivnosti inovací a významu a metodám rozvíjení a hodnocení proinovační podnikové kultury. Při navrhování struktury a obsahové náplně kurzů jsme rovněž přihlíželi k dosažitelnosti relevantní literatury v českém jazyce, protože bohužel nelze spoléhat (jako je tomu např. v Německu) na to, že si všichni studenti osvojí potřebné znalosti z anglických publikací. Proto považujeme za důležité, že k problematice marketingu inovací bude koncem roku 2008 na trhu překlad publikace V. Trommsdorffa a F. Steinhoff „Innovationsmarketing” a že již byl nakladatelstvím Zoner vydán překlad publikace F.P. Boera The Valuation of Technologie. Pro účely výuky jsou rovněž využitelné publikace vydané péčí VŠMIE, ať již se jedná o skripta Management inovací, která zpracoval autorský kolektiv z řady českých vysokých škol pod redakcí J.Dvořáka nebo texty publikované v pracovních sešitech VŠMIE Management inovací v teorii, praxi a ve výce, zabývající se např. problematikou proinovační podnikové kultury, procesním řízením a fázemi inovačního procesu (sešit. č.11), finančními otázkami inovačních projektů a praktickou aplikací teorie reálných opcí (sešit č. 10), informačních systémů o inovacích (sešit č.7), novými trendy v inovacích v ICT (sešit č. 9). Za klíčový předmět vedlejší specializace považujeme Management inovací. Především jsou v této disciplině definovány termíny „inovace” a „inovační proces”. Dnes nelze vystačit ani s původním Schumpeterovým pojetím inovací jako první realizace určité invence, ani s přístupem Valenty, podle kterého jsou inovace představovány jako jakákoliv změna ve vnitřní struktuře (výrobního) organizmu. Vodítkem by mělo být vymezení podle tzv. Oslo manuálu, podle kterého musí inovace naplňovat požadavek zásadní změny, čili být inovací vysokého řádu. Toto stanovisko chybí např. v tuzemských požadavcích na formulování programů financovaných z EU, takže hrozí rozmělnění těchto prostředků na velké množství drobných změn. Důležitá je i kvantitativní stránka inovačního procesu, kde se jedná nejenom o dosažení optimálního průběhu inovačních křivek, ale i o správné načasování (timing) inovací. Při zjišťování efektivnosti (evaluaci) inovací je zdůrazněn požadavek do evaluace inovací zapojit nejen finanční ukazatele, ale rovněž ukazatele nefinanční povahy. Jejich zapojení musí být tím výraznější, čím rannější stadium inovačního procesu hodnotíme. Důležité je rovněž analyzovat bariéry inovačního procesu. Čím menší budou jeho bariéry, tím je větší naděje na efektivní Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 12 Inovace výuky inovací

Strana: 39

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce průběh inovačního procesu. Zvláštní důraz je kladen na otázky proinovační podnikové kultury. Sebedokonalejší systém financování a stimulování inovací bude nedostatečně účinný, pokud nebude na podniku převládat příznivé inovacím nakloněné klima. Pokud by byl tento předmět vyučován mimo rámec vedlejší specializace jako jediný zabývající se inovacemi, potom by bylo vhodné doplnit jeho obsah o některé otázky, které jsou zahrnuty v dalších předmětech vedlejší specializace. Máme na mysli především otázky spojené s nutností marketingového přístupu při komercionalizaci inovací, požadavku tvůrčího přístupu (kreativity) v celém inovačním řetězci a využívání teorie reálných opcí při evaluaci inovací. Ideální by podle našeho názoru bylo, kdyby se takto koncipovaný kurz managementu inovací podařilo zařadit již do bakalářského vzdělávacího stupně. Na úrovni MBA bude záležet na systému, podle kterého je toto studium koncipováno. U klasicky realizovaného studia jsou taxativně stanovené předměty doplněny výběrovými disciplinami. Prakticky u všech povinných předmětů existuje možnost posílit v jejich obsahu inovační problematiku, která je poté návazně předmětem specializovaných předmětů. Jejich výběr může podléhat změnám v návaznosti na složení účastníků programu. Tak pro technicky zaměřené účastníky může být přínosná problematiku TRIZ, zatímco pro ekonomy např. otázky Balance Scorecard a pod. Samozřejmě, že těžiště bude ve zpracování projektů vytváření a komecionalizace inovací v rámci závěrečných prací. Poslední skupinu tvoří kurzy, orientované na manažery, působící v určité oblasti.U prvních třech skupin je toto zaměření patrné z názvu jednotlivých kurzů (technologičtí zpravodajové, manažeři inkubátorů a technologických parků, manažeři finančních nástrojů podporujících inovační projekty).Jedná se vesměs o kurzy, připravené na VUT Brno. Podle složení účastníků je možné této skutečnosti přizpůsobovat i obsahovou náplň jednotlivých kurzů. Větší pozornost může být věnována např. otázkám evaluace inovací, podnikové proinovační kultury apod. V pořadí čtvrtý soubor přednášek je zaměřen na manažery (často totožné s vlastníky) firem, sdružených v rámci vědeckého inkubátoru nebo příbuzného uskupení. Zpravidla se jedná o odborníky technického zaměření, kteří mají minimální zkušenosti s ekonomickými a právními kategoriemi. Proto je úvodní sada přednášek zaměřena na problematiku účetní evidence, založení podniku, základním přístupům ke zjišťování efektivnosti apod. V dalším se na tyto poznatky navazuje podrobnějším výkladem otázek z oblasti managementu a marketingu inovací, financování inovací a zjišťování jejich efektivnosti. Dosavadní zkušenosti z realizace tohoto kurzu ukazují, že se technicky založení pracovníci jenom obtížně smiřují s představou, že evaluaci inovací nelze představit jako jednoznačně definovaný a přísně strukturovaný proces, postižitelný souborem vzorců a přesně vymezených kroků.


Strana: 40

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Poslední uváděný kurz je zaměřen na odborníky, u kterých se předpokládá širší zapojení do iniciativ směřujících do zahraniční spolupráce, v daném případě do spolupráce ze subjekty z Ruské Federace. Proto jsou do náplně kurzu zařazeny i přednášky ruských odborníků, přibližující podmínky realizace inovací v tomto teritoriu. Ideální by bylo, aby odpovídající část kurzu proběhla přímo v zahraničním prostředí, což se nám ale v tomto případě nepodařilo realizovat.


Strana: 41

Název Vydavatel Počet stran Vydání Náklad Sazba Č. publikace

Inovace výuky inovací Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, a.s. 44 první 70 výtisků Autor 2008004

Tato publikace neprošla jazykovou úpravou ISBN 978-80-86847-32-0



Strana: 43

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce. Inovace výuky inovací

Recommend Documents