Management inovací v teorii, praxi a ve výuce

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce

9

Nové trendy inovací v ICT

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce

9 Nové trendy inovací v ICT

RNDr. Michal Bejček, Ph.D. Ing. Vlastimil Čejp Doc. Ing. Arnošt Katolický, CSc. Ing. Kamil Řezníček Bc. Jan Veselý

© Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, a.s. ISBN 978-80-86847-29-0 Tato publikace byla připravena v rámci řešení programu vědeckotechnické spolupráce 1- PO5ME816


Obsah Úvod.................................................................................................................. 6 Článek Hejtmanské listy................................................................................. 7 M-learning: inovace ve výuce ..................................................................... 11 Použití mobilních zařízení .......................................................................... 11 Mobilní technologie v procesu vzdělávání ................................................. 13 Příklady nasazení........................................................................................ 14 Překážky nasazení mobilních technologií .................................................. 17 Doporučení ................................................................................................ 18 Další informace .......................................................................................... 19 Inovace procesů a úkoly knowledge managementu.................................. 21 Úvod............................................................................................................ 21 Knowledge management. Systém, proces, projekt..................................... 23 Proč vznikl KM? ......................................................................................... 27 Definice standardů software pro podporu manažerského řízení............. 45

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 5


Úvod Vážení čtenáři, dostává se Vám do rukou již deváté číslo sborníku Vysoké školy manažerské informatiky a ekonomiky. Celá řada sešitů je věnována Managementu inovací v teorii, praxi a ve výuce. Toto číslo konkrétně se věnuje novým trendům inovací v ICT. Celá řada těchto sborníků byla připravena v rámci řešení programu vědeckotechnické spolupráce 1PO5ME816. Hned na úvod jsme přetiskli po dohodě s autorem článek z Hejtmanských listů karlovarského kraje, který se týká inovací ve výuce a současně naší školy. Pan radní Ing. Kamil Řezníček zde popisuje situaci v oblasti vzdělávání v ICT v karlovarském kraji a zmiňuje projekt nové pobočky naší školy v Sokolově. Dále naleznete článek na téma M-learningu, což je nová a velmi perspektivní oblast, od našeho kolegy z katedry Bc. Jana Veselého. Následuje příspěvek doc. ing. Arnošta Katolického, CSc. – Inovace procesů a úkoly knowledge managementu, který přináší zajímavý pohled na otázku inovace procesů. Na závěr vychází další pokračování článků zaměřených na software podporující manažerské řízení a rozhodování od ing. Vlastimila Čejpa. Věříme, že i toto číslo Vám přinese celou řadu zajímavých informací a obohatí Vás.

Za kolektiv autorů RNDr. Michal Bejček, Ph.D., katedra informatiky VŠMIE


Strana: 6


Článek Hejtmanské listy Ing. Kamil Řezníček

Odbornost a zručnost českých lidí byly dlouhá staletí světově známé a označení „zlaté české ruce“ zní dodnes v nejedné firmě, kde kreativita a schopnost improvizace v omezených podmínkách dokázaly mnohdy ušetřit nemalé prostředky. Jakýsi významový posun známého rčení však můžeme sledovat od nedávné historie až do nejžhavější současnosti. Nevyhnul se dokonce ani oblasti vývoje v oblasti informačních a telekomunikačních technologií (ICT), což může doložit množství českých odborníků ve významných nadnárodních firmách v oboru. S rozvojem této oblasti stoupá i poptávka takových společností po zaměstnancích s příslušným vzděláním, znalostmi a schopnostmi. Jde o poptávku, která zdaleka není vyvážena odpovídající nabídkou, ať už na úrovni regionů, států či celé Evropské unie. Koneckonců, zvýšení počítačové gramotnosti se stalo jednou z jejích programových priorit. Z hlediska srovnání na krajské úrovni je statisticky podíl IT odborníků na celkovém počtu zaměstnaných osob dlouhodobě neuspokojivý. Podle údajů ČSÚ je na tom náš Karlovarský kraj bohužel nejhůře. Pohled na podílové ukazatele v čase odhalil, že na Karlovarsku zůstává podíl IT expertů na všech zaměstnaných v kraji zhruba stejně nízký (cca 0,7 %), zatímco v jiných krajích dochází k jeho nárůstu. Tento nedostatek mne jako člena Rady Karlovarského kraje, i jako občana, velmi trápí a svou činností se proto snažím o zlepšení stávající situace. Jedná se však o aktivity, které na své výsledky nechávají chvíli čekat, a kýžený výsledek se dostavuje pozvolna. Z podnikatelského sektoru, často od firem obsazujících vznikající průmyslové zóny, zaznívá volání po řešení nedostatku vzdělaných pracovníků, a to nejen v oblasti ICT. Především výrobní firmy se často bezvýsledně snaží kvalitně obsadit pozice správců sítě či odborníků se znalostí programování. A současný trend, kdy organizace přijme pracovníka, který se po roce či dvou zaškolí a odejde do Prahy „za lepším“, situaci rozhodně neprospívá. Management firem již začal chápat, že schopného pracovníka je třeba i řádně zaplatit, nicméně často je na druhou stranu požadováno i více než jen správa systémů či podpora uživatelů. Na mysli mám především tvorbu koncepcí rozvoje, vedení projektů při nasazování nových informačních systémů a mnohé další.


Strana: 7


Z mé pozice člena Rady Karlovarského kraje pro oblast školství, mládeže a tělovýchovy se již dlouho snažím na tento trend upozornit, navrhnout odpovídající nápravná opatření a zasadit se o jejich realizaci. Jedním z mých současných cílů je rozšířit v Karlovarském kraji počet „informatických“ oborů na úrovni středoškolského vzdělání. Tato moje iniciativa vede k tomu, že již příští školní rok budou v našem regionu existovat absolventi středních škol, kteří budou mít alespoň základní, „správcovskou“ úroveň vzdělání. Aby moje snahy byly komplexní, bylo zapotřebí umožnit budoucím maturantům studium na vysoké škole, a to přímo u nás v regionu. Z tohoto důvodu velice vítám rozhodnutí managementu renomované pražské soukromé Vysoké školy manažerské informatiky a ekonomiky, a.s. (VŠMIE), která se rozhodla v našem kraji zřídit svou pobočku, a již v říjnu tohoto roku zahájit výuku v Městském domu kultury v Sokolově. VŠMIE nabízí od roku 2002 bakalářské studium ve dvou oborech: Aplikovaná informatika a Manažerská ekonomika. V obou oborech získávají studenti základní poznatky jak z ekonomie, tak i z informatiky, přičemž hlubší specializace v každém oboru umožňuje studentům po ukončení studia bezprostřední aktivní zapojení do firemní praxe. Klíčovými vzdělávacími tématy v oboru Aplikovaná informatika jsou vedle základů ekonomických disciplín programovací jazyky; počítačové sítě, jejich fungování a tvorba; správa datových systémů; řízení podniku v informační společnosti; administrativní a prezentační systémy. Studenti si mohou volit hlubší specializaci volbou bloku předmětů, po jejichž absolvování budou připraveni na absolvování certifikace Cisco, případně dalších. Absolvent oboru Aplikovaná informatika získá znalosti a dovednosti v základních oblastech projekce a konstrukce informačních systémů či administrace ICT prostředí firmy. Absolvent nalezne uplatnění jako implementační specialista, konzultant, softwarový architekt, programátor, správce sítě, databázový administrátor atd. Klíčovými vzdělávacími tématy v oboru Manažerská ekonomika jsou vedle teoretických základů ekonomie také podniková ekonomika, marketing a management, management jakosti, základy práva, účetnictví podniku a nákladové účetnictví, personalistika, projektové řízení, veřejné finance a základy právních disciplin. Vedle základního úvodu do informatických disciplin se studenti seznamují s administrativními a prezentačními systémy, s tvorbou elektronické dokumentace, s procesy vývoje software a s databázemi z pohledu manažerů podniků. VŠMIE je rovněž akreditovaným testovacím Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 8


střediskem mezinárodně uznávané kvalifikace pro práci s počítačem – certifikátu ECDL, který je v rámci států Evropské unie doporučen a používán jako standard základní počítačové vzdělanosti. VŠMIE umožňuje studentům v průběhu studia tento certifikát získat. Absolvent oboru Manažerská ekonomika získá znalosti pro působení v manažerských pozicích, v oblasti finančního řízení, marketingu, účetnictví atd. Znalost základních nástrojů IT a procesů vývoje software umožní absolventům orientovat se v ICT a využívat je při provádění konkrétních podnikových činností v oblasti personalistiky, marketingu, účetnictví aj. Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, a.s., umožňuje zahájit studium bez přijímacích zkoušek. Uchazeč se stane studentem jen na základě vstupního pohovoru, jehož smyslem je informovat uchazeče o možnostech studia a organizaci výuky, a také získat informace o představách budoucích studentů, aby už od samého počátku mohl být položen kvalitní základ budoucího partnerství. Vstupní pohovory se v Sokolově uskuteční 25. června 2008 v budově Městského úřadu. Školné pro občany Karlovarského kraje činí 15 000,- Kč za semestr. Tato částka je výrazně nižší oproti školnému pro pražské studenty VŠMIE a vychází z kvalitního partnerství s Městem Sokolov a Karlovarským krajem. Po rozhovorech s vedením školy jsem přesvědčen, že VŠMIE se snaží vybudovat v našem regionu samostatné prestižní vysokoškolské pracoviště, které by současně mohlo plnit funkci technologického a inovačního centra. Toto centrum by podporovalo rozvoj inovativně přemýšlejících firem poskytujících sofistikované služby zejména v oblasti ICT. Založení Vysoké školy manažerské informatiky a ekonomiky, a.s., v Sokolově vhodně doplňuje mou dosavadní koncepci rozvoje školství našeho regionu a rozšíří vzdělávací možnosti v Karlovarském kraji. Umožní vytvořit znalostní a lidský potenciál v informatických oborech, které představují jednu z dobrých rozvojových příležitostí regionu. Povede-li se i vytvoření tzv. vědeckého inkubátoru, pak budou moci absolventi této vysoké školy úspěšně převádět své myšlenky a záměry do praxe českého i mezinárodního trhu, a to právě z domácího prostředí regionu. Za sebe osobně mohu říci, že snahu managementu VŠMIE velmi rád podporuji a všemožně se při spolupráci s touto vysokou školou vynasnažím přenechat nelichotivé místo v žebříčku ČSÚ jinému kraji. Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 9


Myslím, že nabízející se synergický efekt středního a vysokoškolského prostředí zaměřeného na oblast ICT tomu zde, přímo v regionu, nahrává. Regionální rozmístění IT odborníků (jako % populace daného kraje); 2000 a 2006

Zdroj: Český statistický úřad, Výběrové šetření pracovních sil, 2006


Strana: 10


M-learning: inovace ve výuce Bc. Jan Veselý

Dopady miniaturizace informačních technologií na náš každodenní život jsou obrovské. Už několik let jsme díky mobilním telefonům zastižitelní prakticky kdykoliv a kdekoliv, notebook s připojením k internetu umožňuje pracovat i “mimo kancelář”, svoji pozici na mapě zjistíme během okamžiku. Je tedy až s podivem, že mobilní svět zasahuje půdu vzdělávacích zařízení s takovým zpožděním. Pravděpodobně za to může i ne zcela ideální nástup e-learningu, který často neobstál snad spíše kvůli jeho přecenění. Nesplnil extrémní požadavky na něj kladené prostě proto, že žádná technologie není samospasitelná a jde především o vhodnou míru aplikace. M-learning, výuka s podporou mobilních zařízení, navazuje na e-learning a tím už v sobě pro mnoho lidí nese nádech obav. Hodně cest už však naštěstí vyšlapala právě předchozí technologie, jež byla jistě revolucí v pravém slova smyslu. Přesun k m-learningu je již “pouze” evolucí. Zde je na druhou stranu třeba varovat před názorem, že přeci stačí e-learningové kurzy jen převést na mobilní obrazovku. Existují velké rozdíly v použitelnosti těchto zařízení oproti stolním počítačům a tedy i ve způsobu práce, jemuž se vyučovaný materiál musí přizpůsobit. Hlavně je ale rozdíl v možnostech. Využití plného potenciálu mobilních zařízení není ani náznakem v dohlednu, nicméně už nyní předvádějí chytré hlavy z celého světa velice inovativní možnosti jejich využití.

Použití mobilních zařízení Snad každá konference nebo přednáška na téma mobilních technologií bývá zahajována oblíbeným klišé “co máte stále u sebe - klíče, peněženka, mobilní telefon”. To je jistě u většiny populace pravda, ale není ji třeba stále opakovat. O možnostech využití mobilních telefonů, resp. mobilních zařízení obecně, však ví většina populace poměrně málo. Pokud zůstaneme na akademické půdě, studenti jsou na tom většinou s povědomím o mobilních technologiích o poznání lépe než učitelé. I to je zřejmě důvod prozatím nízkého zájmu o m-learning. Momentálně nejrozšířenější mobilní zařízení - telefon - je především prostředkem komunikace. Přenos zvuku a textovou komunikaci pomocí krátkých textových zpráv nabízejí všechny modely a je naprostým základem. Pouze menší část populace však zvládá pokročilejší způsoby výměny informací - video-hovory, multimediální Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 11


zprávy, e-mail, instant messaging (ICQ, jabber apod.). Mobilní zařízení nám také zprostředkovává informace - ať už je to přístup k internetu, do vnitrofiremní sítě, zasílání informačních SMS (zprávy, počasí, sportovní výsledky). Telefony jsou také zdrojem zábavy. Slouží velmi dobře jako přenosné přehrávače hudby, moderní přístroje zvládají i video, běžnou věcí jsou čím dál efektnější hry. Tato “běžně nevyužívaná výbava” v telefonech začíná být standardem, proto lze uvažovat o využití těchto prostředků krom jiného právě pro m-learning. Komunikace, informace a zábava jsou také základními kameny moderního přístupu ke vzdělávání. Je tedy zřejmé, že správné využití technologie pro tyto účely může být velice efektivní. Nicméně to vše tu již bylo u osobního počítače, potažmo e-learningu. Rozdílem zde je mnohem větší míra blízkosti zařízení člověku, jeho neustálá přítomnost. Jinak řečeno: osobní počítač je ve srovnání s mobilním telefonem velice neosobní. Oblíbenou námitkou bývá, že většina lidí nedokáže využít pokročilé schopnosti mobilních zařízení, tzn. nasazení přístupů na těchto technologiích je odsouzeno k neúspěchu. Ale ono nejde o to, že by uživatelé nebyli schopní, jen není dostatečná potřeba takové služby využívat. Vzniká nám začarovaný kruh, ze kterého však cesta překvapivě vede - je jen otázkou času. Ona ta “většina lidí” jsou (v našem konkrétním případě) především učitelé. Studenti jsou ve velké většině velmi slušně technicky zdatní, na novou dobu se nemuseli adaptovat, oni v ní vyrostli. Nesmíme však brát jakékoli mobilní zařízení jako zmenšeninu počítače, byť nás k tomu marketing svádí (pojmy typu “mobilní kancelář” apod.). Byla by to stejná chyba, jako když se před Komenským chápaly děti jako zmenšeniny dospělých. Většinu pokročilých funkcí, které jsou vlastně jen kopií funkčnosti z “velkých počítačů”, využijeme v nouzi, tj. pokud nemáme k dispozici PC a situace je urgentní. Ovládání prohlížeče internetu pomocí kurzorů a numerické klávesnice je bez diskuse značně méně komfortní než pomocí plnohodnotné klávesnice a myši, obrazovka je mnohem menší, rychlost přenosu dat je také obvykle nižší než pevná linka. Bohužel právě těmto nouzovým funkcím se doposud věnovalo nejvíce prostoru. Nedávno se ale začala situace měnit; objevují se nové, pro mobilní zařízení specifické funkce a přístupy. Vzpomeňme např. iPhone, jehož dotykové ovládání je vskutku průlomem v ergonomii (a již nyní nám začíná připadat jako samozřejmost).


Strana: 12


Mobilní technologie v procesu vzdělávání M-learning je de facto zkratka pro mobilní e-learning, tedy využívání mobilních technologií (mobilních telefonů a PDA) v procesu vzdělávání. Někdy se sem zahrnují i notebooky, subnotebooky a tablet PC, nicméně ty bývají většinou používány jako běžné počítače (ale našli bychom samozřejmě určité průniky). Cílovou skupinou jsou momentálně studenti středních a vysokých škol, s dalším vývojem se dá předpokládat, že se k nim připojí i žáci škol základních. Zejména pro mladší studenty jsou mobilní zařízení velice atraktivní pomůckou, kterou na rozdíl od klasických způsobů vítají s nadšením. Škola hrou nabývá nového významu a reálné podoby - samotná Evropská unie přímo podporuje projekty orientované na výuku pomocí mobilních her (viz např. mobile Game-Based Learning na www.mg-bl.com). S technologickým vývojem musí dojít i ke změně vývoje přístupu k výuce. Informace jsou a budou dostupné přes tato zařízení kdykoliv v reálném životě, není tedy již nutné vytvářet ze studenta chodící encyklopedii, studentovi to v budoucnu přinese pramálo (což samozřejmě neplatí pro některé profese, např. právníky a lékaře). Nastává zjevně doba, kdy už lze přetvořit “studenta – samostatného uživatele omezené databáze” na “studenta – kooperujícího uživatele neomezené databáze”. Praxe je skoro vždy právě o kooperaci a pro znalostní pracovníky je přístup k obecným nebo specializovaným databázím samozřejmostí. Mobilní technologie jsou prostředkem posouvajícím tyto možnosti ještě dále - umožňují komunikaci a přístup k informacím skutečně kdekoliv. Proč jsou tedy studenti stále ještě hodnoceni pouze samostatně na základě naučených znalostí? Proč nejsou více hodnoceni na základě schopnosti spolupracovat s ostatními s přístupem ke všem potřebným informacím (samozřejmě s mnohem vyššími nároky na kvalitu výsledku)? Tak je tomu přeci v jejich následujícím praktickém životě, pro který je má vzdělávací instituce připravit. Současná mobilní zařízení mají širokou podporu multimediálního obsahu - video a audio přednášky ke stažení přes internet ve formátu, který zařízení zvládne, přestávají být výraznějším problémem. Sebevzdělávání např. v podobě audionahrávek lze provozovat i v dopravních prostředcích. Studenti by byli touto možností jistě nadšeni (zvláště v období zkoušek). Ne všude se ale mobilní zařízení hodí, např. pokud výuka probíhá v počítači vybavené učebně, je mobilní zařízení nadbytečné. Jinde zase může mobilní telefon rušit ostatní přístroje (nemocnice, letiště). Hrozit může také odcizení (skupina dětí Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 13


se zařízeními vysoké hodnoty je poměrně lákavým terčem), zničení (použití v nebezpečném terénu) nebo ztráta. V případě selhání zařízení, ztráty dat nebo chybě softwaru je student prakticky vyřazen z výuky, situace je horší než ztráta knihy v klasickém přístupu. Proto je nutno zálohovat data a udržovat tato zařízení v dobrém stavu, podobně jako je tomu u počítačů.

Příklady nasazení Prvním krokem k nasazení m-learningových řešení se logicky stává přizpůsobení řešení stávajících. Je to nejméně nákladné, rychle hotové a vzhledem k již nabytým znalostem si uživatelé nové řešení snáze osvojí. Kurzy jsou pravděpodobně tím prvním, co každého napadne. E-learning se prezentuje často právě ve formě online kurzů, především jako nějaká prezentace informací a následný test nabytých znalostí. Migrace e-learningových kurzů na malé obrazovky přenosného zařízení ale není až tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. Kromě mnohem menší velikosti zobrazovací plochy, kdy je možné na “stránku” dostat skutečně jen pár vět, je omezena i ergonomie ovládání. Jakýkoliv uživatelský vstup je proto nutno omezit na nezbytné minimum, tedy např. preferovat zaškrtávací testy před souvislými odpověďmi. Dalším úskalím je odlišný přístup studentů ke kurzům v malém mobilním zařízení – u PC se mohou věnovat nějaký čas přípravě a následně strávit delší dobu u kurzu. Mobilní kurz je na druhou stranu využíván ve volném čase bez přípravy a je mu věnováno jen pár minut. Zde už by se hodilo podotknout, že by si tvůrce takového kurzu měl brát příklad z moderního marketingu zaujmout svého studenta má možnost během velmi malého časového okna, musí umět strhnout jeho pozornost a vepsat mu do paměti nosnou myšlenku. Dle studie provedené Masayasu Moritou v Japonsku je však mobilní koncept úspěšnější právě v udržení pozornosti a chuti studenta v kurzu pokračovat – shodný webový kurz opustilo po 15 dnech 50 % studentů, zatímco mobilní pouze 10 %. Jeden výzkum je samozřejmě málo na podpoření takové teorie, nicméně se dá snad říci, že jako v zásadě líné bytosti jsme ochotnější pokračovat v práci, která je nám předkládána po menších částech. Navíc je jasné, že pokud můžeme provést něco užitečného v tzv. “ztrátových mezičasech” (jízda autobusem), pak toho využijeme raději, než přicházet o čas ve chvíli před obrazovkou PC.


Strana: 14


Překladové a výkladové slovníky nejsou v e-learnignu již delší dobu ničím neobvyklým. Specializovaná přenosná zařízení jsou nyní jen nahrazována programy pro telefony. Díky multimediální výbavě telefonů je však výuka jazyků přímo ukázkovým m-learningovým řešením: lze si přehrávat slovíčka, věty nebo i celé audio knihy v cizím jazyce do sluchátek, procvičovat se pomocí testů, číst si knihy. Samozřejmě toto nenahrazuje konverzaci s rodilým mluvčím (dokud mu nezavoláme), čili opět je na místě zdůraznit, že se jedná o podporu výuky, nikoliv o nahrazení vyučujícího ve všech aspektech potřebných k osvojení znalosti. S obecným rozvojem techniky v této oblasti lze ale postoupit o krok dál a umožnit rozpoznávání slov z nahrávky nebo i reálné komunikace, přepsat na text, přeložit do jiného jazyka a nechat přeříkat automatickým hlasem. Zde se skutečně dá během několika příštích let očekávat zásadní průlom. Už např. vzhledem k tlaku EU na snížení nákladů na překlady dokumentů a na potlačení chyb v interpretacích (obvykle se překládá nejdříve do jednoho výchozího společného jazyka, z kterého se dále překládá do dalších jednotlivých jazyků, přičemž každým překladem se samozřejmě část informace ztrácí nebo dokonce mění význam). Vyvstává zde spíše otázka: budeme se vůbec cizím jazykům v budoucnosti učit? Jakmile se objeví přenosná zařízení umožňující překlad v reálném čase v libovolném jazyce, pak je možné, že výuka jazyků zůstane jen záležitostí pro opravdové zájemce a přestane být nutností. Mobilní technologie umožňují také změnu místa výuky - přímo k předmětu zájmu. O přírodě je jistě vhodnější učit přímo v terénu než v učebně. Práce v terénu je podpořena jednak přístupem k informacím (předem nahrané kurzy, encyklopedie, online přístup k příslušné databázi), dále pak možností lokalizace zařízení pomocí např. GPS a v neposlední řadě i multimediální vybaveností přenosných zařízení. Využití mobilních zařízení při práci v terénu je právě tím krokem za hranice pouhého převodu známých a osvědčených aplikací e-learningu. Pro představu lze jmenovat např. software s katalogem živočišných druhů a jejich rozpoznávacích znaků, umožňující zaznamenávání výskytu jednotlivých druhů (http://www. wildkey.co.uk/). S prací v terénu úzce souvisí i týmová práce. V této oblasti si získal pozornost projekt Create-A-Scape (http://www. createascape.org.uk/), kdy studenti vytvářejí tzv. mediascapes, mapy s multimediálními záznamy s informací o jejich lokaci. Méně známá je možnost lokalizace uvnitř budov - buď ve smyslu přesného určení bodu v prostoru nebo relativně ke konkétním předmětům zájmu. V muzeu či galerii lze dle zjištění blízkosti Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 15


k určitému objektu posílat přenosnému zařízení příslušný obsah informace o autorovi, bližší detaily o vzniku sochy apod. Tato řešení již byla v několika institucích zavedena. Návštěvníci při vstupu obdrží PDA s nahranou aplikací, která je provádí skrz zvolenou výstavní trasu. Ve zvoleném jazyce se návštěvníci dozví informace o objektech ve svém blízkém okolí. Jako z vědecko-fantastické literatury nám může připadat doplňování záznamu reality o další vrstvu vizuálních dat (v angličtině pro to existují pojmy augmented nebo mixed reality). V reálném čase je počítačem doplněn obraz (snímaný kamerou) o další data. Tato technologie může být využita např. v rámci výuky historie nebo architektury. Zaměříte kameru na předmět zájmu (náměstí, katedrálu) a program doplní další data - buď jen popisky k obrazu nebo překryje celý obraz rekonstrukcí vzhledu místa před dvěma sty lety. Tyto technologie se zkoumají již delší dobu; Nokia experimentuje s jejich implementací do některých z následujících modelů svých telefonů. Předmětem zájmu může být i podpora výuky - např. propojení se školním informační systémem. Studenti k němu mohou mít přístup z mobilního zařízení (zejména k často využívaným funkcím jako přihlášení na zkoušky, rozvrhy vyučování, kalendář akcí, výsledky zkoušek, omluvy absence, kontakty na vyučující) a odpadá nutnost použít k tomu účelu PC. Informace o nenadálých změnách vyučování mohou být rozeslány přihlášeným studentům pomocí SMS a tím je oslovit i takřka na poslední chvíli – na cestě mezi domovem a školou – a ušetřit jim tak mnoho času. Změn může doznat i knihovna - informace o knihovních výpůjčkách včetně automatického upozorňování na nutnost vracení pomocí SMS může být jen začátkem. Očipování knih a studijních materiálů pomocí RFID značek může výrazně zjednodušit jejich vyhledávání a správu, zvláště pokud se očekává podpora RFID i pro běžné mobilní telefony. Co se týče organizace času, PDA se již dlouho používají jako elektronické diáře. Díky stálému připojení k internetu a sdílení dat můžeme již využívat sdílené kalendáře, seznamy úkolů apod. Zajímavou formou použití je “nedistanční e-learning”. Přímo v učebně se dá tímto způsobem zajistit zpětná vazba od studentů, aniž by studenti navzájem znali své odpovědi. V naší studentské kultuře převládá spíše stydlivost a strach z aktivnější spolupráce, proto by takovéto řešení mohlo přinést zajímavé výsledky. Nejde o anonymitu ve vztahu k vyučujícímu, při komunikaci mezi studentem a učitelem by v zásadě ani neměla vyvstávat potřeba skrývat svůj názor (snad Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 16


kromě hodnocení kvality výuky). Studenti se však obvykle nechtějí projevovat mezi sebou navzájem. Kolikrát již vyučující stál před studenty, kteří nerozuměli vykládané látce, ale nikdo nic neřekl? Pomocí hlasování “rozuměli jste tématu - ano / ne” je mnohem větší šance, že se na rozdíl od čekání na zvednuté ruce k výsledku skutečně dospěje.

Překážky nasazení mobilních technologií Zásadním kritériem ovlivňujícím rozhodování o zavedení m-learningu je samozřejmě výše nákladů – od vybavení školy WiFi přístupovými body, přes jednotlivá zařízení až po cenu služeb. Rychlé morální zastarávání způsobuje dobrou dostupnost předposlední generace zařízení, jež je ještě dobře použitelná. Cena služeb s technologickým pokrokem neklesá, s vyspělostí země naopak roste. Důležitou položkou je pak cena za mobilní připojení k internetu - pro mnoho studentů je právě oním limitujícím faktorem. Překážkou nasazení mobilní technologie je tak vlastně sám mobilní operátor. Rychlost vývoje se zejména u telefonů negativně projevuje velkým počtem vzájemně nekompatibilních technologií. I když se podaří výrobcům domluvit nějaký standard, bývají s jeho dodržováním obvykle potíže. Veškerý obsah (wapové stránky, aplikace aj.) se tak musí přizpůsobovat široké škále koncových zařízení nejen dle základních atributů daných fyzickou podstatou produktu (rozměr displeje), ale i dle podpory různých formátů obsahu (obrázky, video, aplikace). K neúspěchu některých projektů vedla také nespolehlivost mobilních zařízení - malá výdrž baterií, poruchovost atd. jsou zásadními nedostatky a poukazují na krátkou dobu vývoje těchto produktů a jejich zatímní nevyspělosti. Zásadní překážkou jsou samozřejmě vyučující - zaběhlé způsoby výuky doplněné o PDA nezmění nic. Aby se možnosti mobility skutečně využily, musí vyučující umět používat zařízení v takové míře, aby byl nejen schopen studentům s jeho ovládáním sám poradit i v terénu, ale aby dokázal nové koncepty uvést do praxe. Povinné školení ovšem žádnou změnu nepřinese. Vždy je třeba nutné dávky entuziasmu ze strany učitele, aby v případě prvního neúspěchu na celý mobilní přístup nezanevřel.


Strana: 17


Nelze také chtít po každém učiteli vymýšlet vlastní učební plán s mobilní podporou, dostupnost “best practices” pro m-learning je klíčovou otázkou pro jeho nasazení.

Doporučení Základem úspěšného nasazení je znát důvod, čeho jím chceme dosáhnout a proč. Pravděpodobně bude třeba zhodnotit a případně přehodnotit, co je cílem samotné výuky. Pokud by to stále ještě mělo být memorování encyklopedií, pak nám nové technologie mnoho nepřinesou. Není ale ani účelné využívat tyto technologie za každou cenu, ne vždy je nový přístup lepší. Vyplatí se odrazit se od již existujících řešení – v první fázi postavit nad současnými e-learningovými platformami rozšíření o m-learning. Vyhneme se tak větším rizikům, vyzkoušíme technologii na již známých základech. Naučíme se přitom respektovat odlišnosti metod. Navíc je dobré využít poznatků již provedených studií a testovacích nasazení - zejména ve Velké Británii vzniklo za poslední roky mnoho m-learningových projektů prakticky ve všech typech škol. Stejně důležité je nezastavit se s prvním neúspěchem. Jako každá nová technologie i tato vede do slepých uliček. To, že jednu zrovna odhalíme, v žádném případě neznamená, že je celá myšlenka špatná. Motivovat uživatele. Nelze čekat, že studentům a učitelům bude nový přístup hned vyhovovat. Mobilní zařízení jsou ale běžnou součástí i soukromého života, je tedy možné nasadit nejprve aplikace mimo m-learning související s chodem školy i jen okrajově kalendáře, úkoly atp. Navykneme tím uživatele na každodenní práci se zařízeními a další aplikace už je nezaskočí. Zařízení by mělo být plně ve vlastnictví uživatele. Zodpovědnost za zařízení by měla ležet na studentovi (koupě může být samozřejmě dotována). Dle testovacích nasazení ve Velké Británii je také důležité, aby každý jednotlivec ve třídě disponoval vlastním zařízením. Pokud se více studentů dělí o jedno zařízení, vznikají prodlevy, u mladších žáků zbytečné hádky. Student si může svoje zařízení nosit domů a používat jej tak i k osobním účelům. Tím má příležitost se se zařízením více sžít a navíc jej pak raději použije i ke splnění domácího úkolu. Druhotný efekt je pak osvěta ostatních členů rodiny. Technicky méně erudovaní rodiče dostanou díky tomu příležitost seznámit se s podobným zařízením a tím pádem vzroste počítačová gramotnost i mimo školu. PDA se stává datovým mostem mezi školou a domovem, kdy se Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 18


student může věnovat i doma samostatné práci jako ve škole, mít u sebe data z výuky, propojit se stávajícím vybavením v domácnosti. Naopak v rodinách bez IT to může být i první podobný produkt, se kterým se (celá rodina) seznámí. V obou případech to pak podporuje komunikaci (mladšího) studenta s rodiči. Nepodcenit náklady na služby, technické zázemí a servis. Je vhodné zajistit externí organizaci na dodávku ale i následnou podporu mobilních zařízení. V případě poruchy přístroje je třeba zajistit neprodleně náhradu, jinak je student prakticky neschopen pokračovat ve výuce. S příslušnou servisní organizací je pak nutné uzavřít smlouvu na dodávku služby s nejkratší možnou reakční dobou a postihem za její nedodržení. Ve školách dnes není problém zřídit bezdrátové připojení k internetu. V terénu je však již nutné použít datové spojení obvykle dražší, s tím je třeba počítat a mít pokud možno data nahraná předem v mobilním zařízení, příp. zajistit slevu u mobilního operátora.

Další informace http://www.mobilearn.org/ http://www.m-learning.org/ http://www.elibera.com/ http://www.futurelab.org.uk/


Strana: 19


Inovace procesů a úkoly knowledge managementu Doc. Ing. Arnošt Katolický, CSc.

Úvod Zatímco inovaci produktů a služeb je v české odborné literatuře věnována patřičná pozornost, o čemž svědčí bohatá nabídka titulů, inovace procesů je na tom mnohem hůře. Podnikovým procesům se dlouhodobě věnuje především Václav Řepa, jehož kniha „Podnikové procesy. Procesní řízení a modelování“ vyšla již v druhém vydání. V roce 2007 vyšla kniha Filipa Šmída „Zavádění a rozvoj procesního řízení ve firmě“. Nepočítáme-li různé podnikové příručky a několik odborných pojednání v časopisech, lze říci, že je to vše. A to určitě není mnoho, zejména ve srovnání se situací v anglicky hovořících zemích. Nelze říci, že by autoři knih orientovaných na inovaci produktů procesy zcela ignorovali. Vždy se dovídáme, jak jsou procesy důležité, ale do hlubšího rozboru problematiky inovace procesů se zpravidla nepouštějí. Možná proto, že inovaci procesů považují za vyvolanou inovaci, odvozenou od inovace produktů. Jaký je vztah mezi inovací produktu a služeb na jedné straně a inovací procesů na straně druhé? Podrobně se této otázce věnuji v třetí části seriálu. V tomto úvodu chci zdůraznit skutečnost, že úroveň a organizace procesů může být v extrémním případě limitujícím faktorem, který znemožní efektivní a tudíž smysluplnou realizaci výsledku inovace produktů a služeb. Konkrétní úroveň procesů představuje prostor, který je schopen absorbovat, a v jistém smyslu obsloužit, určité záměry inovace produktů. Inovace produktů a inovace procesů probíhají většinou ruku v ruce. V závislosti na oboru může docházet k situacím, kdy se daří jedním projektem inovace procesu vytvořit prostor, který umožní realizaci několika za sebou následujících inovací produktových. Z toho vyplývá poznání, že impulzem pro inovaci procesu nemusí být ve všech případech konkrétní inovace produktu. Impulzem může být výsledek prognózy vývoje produktové inovace. V tomto smyslu lze hovořit o tom, že inovace procesu může mít v optimálním případě i „svůj život“. Inovace je znalostním procesem. Obecně o tom nikdo nebude pochybovat. Při inovaci jde o to vytvořit nové možnosti na základě kombinování různých množin znalostí, které mohou mít formu znalostí o tom, jaká konkrétní konfigurace znalostí by vyhověla určité formulované nebo Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 21


skryté potřebě, co je technicky možné apod. Potřebné znalosti mohou existovat v podobě našich zkušeností, nebo mohou být výsledkem procesu zkoumání technologií, trhů, aktivit konkurence atd. Proces inovace (produktové i procesní) je spojen s podmínkami větší či menší nejistoty, jejíž přeměna na využitelné znalosti je předmětem řízení inovace. Řízení znalostí (knowledge managementu) přísluší nezastupitelná role jak při inovaci produktů, tak při inovaci procesů a samozřejmě při zajišťování jejich optimální vazby. Skutečnost, že inovace produktů sama představuje složitý proces náročný na znalosti, problematiku dále obohacuje o celou řadu dílčích cílů a úkolů. O náročnosti inovace procesů na znalosti svědčí i strastiplný proces hledání optimální podoby inovace. Stačí sledovat vývoj reengineeringu (BPR), od velkého boomu ke krizi BPR, až k druhé generaci přístupů k procesním změnám. Ukázalo se, že pro úspěch provedení inovace procesů je potřeba respektovat i jiné než toliko technické aspekty, předmětem pozornosti se musí stát především lidé a jejich postoje. Ukázalo se, že je třeba uvažovat o postupných a pozvolných stálých změnách, jakož i o jednorázové a radikální změně, a to ve vzájemných vztazích a vývojových souvislostech. Dospělo se k poznání, že podnikové procesy jsou dány nejenom událostmi, činnostmi, hmotnými projevy a formálními aspekty, ale i chováním lidí, nehmotnými projevy a neformálními aspekty. Zlepšování podnikových procesů je dnes holou nezbytností pro udržení firmy na trhu. Nároky na znalosti a na znalostní řízení v podniku či instituci se do značné míry liší podle toho, zda jde o inovaci produktu (služby) nebo o inovaci procesu. Obě oblasti se liší i profesní skladbou, strukturou zájmů, způsobem řízení a tudíž i způsobem žádoucí účinné motivace lidí. Menší pozornost vůči inovaci procesů, ve srovnání s inovací produktů, se projevuje i v menší úrovni poznání konkrétní úlohy znalostí v inovaci procesů. Právě proto jsem se rozhodl věnovat těmto otázkám zvláštní pozornost. Téma jsem rozdělil na 3 části. V první části se věnuji knowledge managementu (KM), jeho pojetí, místu v podnikovém managementu, Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 22


systému knowledge managementu (KMs) a hlavním procesům řízení znalostí. Druhá část bude věnována problematice procesního řízení. Ve třetí části využiji poznatky z prvních dvou částí k tomu, abych identifikoval a popsal úkoly knowledge managementu v inovaci procesů. Problematika inovace procesů je velmi široké téma s četnými vazbami na řadu dalších manažerských disciplín: projektový management, management změny, management rizika, management jakosti atd. Výsledky podrobnější analýzy této oblasti poznání mohou být využity ke zvýšení celkové úrovně podnikového managementu.

Knowledge management. Systém, proces, projekt. Pozorný čtenář časopisů věnovaných managementu a informačním systémům si zajisté povšiml, že se objevují stále častěji pojednání vztahující se k onomu stále ještě poněkud exotickému pojmu „knowledge management“. V literatuře se objevují synonyma „řízení znalostí“, „znalostní management“, „management znalostí“. Jak tomu bývá u nových směrů ve vědě, probíhají intenzivní diskuse i kolem definice „knowledge managementu“ (dále KM) a o jeho místě v podnikovém managementu. Nehledě na nedořešené teoretické otázky praxe nečeká. Projekty uplatnění KM se vyskytují v moderních firmách ve světě stále častěji a často aplikují KM velmi efektivně i bez toho, aby nesly v názvu označení KM. Roste počet konzultačních firem nabízejících odborné poradenství pro projekty KM. Pozadu nezůstávají ani nově vznikající oddělení se zaměřením na KM u předních softwarových firem, jako Lotus, Oracle, Microsoft. Na internetu jsou k nalezení desetitisíce www stránek věnovaných této problematice. Solidní softwarové firmy vytvářejí hodnotný nový speciálně zaměřený SW pro projekty KM, ty méně solidní prostě umísťují visačky „KM“ na jakýkoliv existující SW, který by se dal v KM využít. Na školách se začíná vyučovat KM jako samostatný předmět nebo jako součást předmětů, kde se tematika znalostí vyskytuje. Jak tomu bývá, objevují se i novodobí „hrobaři“ KM. To jsou ti, kteří odpuzují manažery z praxe prázdnými frázemi o významu znalostí a nestydí se ani za taková tvrzení, podle kterých (jako tomu bylo ještě nedávno u reengineeringu) vše před objevem KM nestálo za Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 23


nic a je k ničemu, vše spasí KM. O něco solidnější, i když rovněž velmi sporná, jsou i tvrzení ortodoxních informatiků, kteří tvrdí opak, že nejde vůbec o nic nového, že jde pouze o jakési prohloubení existujícího „informačního managementu“. Souvisí to s nejasnostmi definice informace ve vztahu k takovým pojmům jako algoritmus, metoda, postup apod. Pozoruhodné je, že hlavním akcelerátorem růstu pozornosti otázkám KM není tradiční oblast výzkumu a vývoje, nýbrž problematika spojená se zvýšením výkonnosti firmy a často přímo otázka jejího přežití na stále dynamičtějším a nestabilnějším trhu se stupňující se konkurencí. Management ve společenských systémech typu podnik představuje vždy komplexní množinu vzájemně provázaných aktivit. Efektivní moderní management nemůže být orientován pouze na jednu část systému, jednu technologii nebo metodu, ani na jeden zdroj (lidé, materiál, informace atd). Totéž platí v podniku i pro péči o znalosti. Považuji proto za nebezpečné podceňování některých stránek komplexního managementu při propagaci knowledge managementu. Již celá desetiletí je známa tendence ke „kradení mozků“, k přetahování vysokých specialistů z podniku do podniku. Příjemce tím získává nový zdroj znalostí rovnou k využití, bez nutnosti čekání na výsledky u těch, kdo by v dané oblasti teprve začínali. Konkurence je dnes především bitvou o čas. Manažeři poznali výhody využití schopnosti člověka předávat znalosti (dobrovolné či nedobrovolné) a dále rychle rozvíjet znalosti na bázi již dosažené úrovně. KM akcentuje pozornost znalostem. Věnuje pozornost jejich vzniku, formalizaci, transformaci, způsobu ukládání do paměti, výběru, zpracování, šíření, dalšímu rozvíjení znalostí, jejich využívání a hodnocení účinnosti vynakládaných nákladů na rozvoj znalostí. Priorita přísluší zejména třem aktivitám: šíření, další rozvíjení a užití znalostí. Nejde o pouhé hromadění informací vyznačujících se vzájemnou vazbou, ale o pokrytí konkretních potřeb reálného procesu řízení a o zajišťování všech pro podnik nezbytných funkcí. Vztah mezi informacemi a znalostmi bývá vyjádřen takto: data - informace (data a vazba mezi nimi) - znalosti (informace a zkušenosti) - komplexní poznání.


Strana: 24


KM se stará o to, aby znalosti byly racionálně využívány. K tomu patří především šíření znalostí a soustavná cílevědomá analýza účinnosti všech opatření souvisejících s KM. Příklady znalostí: metoda analýzy trhu v konkrétní situaci, účinná péče o patenty a o jejich dokonalé využití, projekt inovace výrobku či služby, systém účinné péče o zákazníka a pod. Zřejmá je blízkost obsahu pojmu znalost s obsahem pojmů „metody“ nebo „algoritmy“. Donedávna byla jedním z nemnoha ostrůvků KM cílevědomá péče o znalosti v oblasti VTR. Ostrůvkem proto, že rozvoj znalostí nebyl zajišťován dostatečně komplexně a řada jiných podnikových aktivit představovala pro rozvoj VTR bariéry. KM musí především odstraňovat bariéry rozvoje znalostí a aktivně podporovat vzájemnou kooperaci všech vznikajících ostrůvků KM. Aktuálním příkladem nesouladu podnikových aktivit je na jedné straně snaha o zvyšování kvalifikace zaměstnanců a na druhé straně lehkomyslné uvolňování kvalifikovaných lidí bez analýzy příčin jejich tendencí k odchodu z firmy a bez aktivního ovlivňování stabilizace kvalifikovaných lidí. S rozvojem KM se zvyšuje pozornost nejen podpůrným technologiím, ale především lidskému faktoru - tzv. intelektuálnímu kapitálu, představujícímu souhrn hodnot a schopností rozvíjení znalostí. Jde především o obsah lidské paměti a o obsah externích pamětí využívaných člověkem při práci se znalostmi (včetně synergického efektu). Do okruhu problematiky, které je v literatuře týkající se KM věnována zvláštní pozornost, patří otázky: • Jaké jsou příčiny vzniku KM a jaká jsou rizika související s orientací na KM. Jak ovlivňuje rozvoj KM vznik profesionálního poradenství v této oblasti? • Jak spolu souvisí informační a znalostní management? Co to je intelektuální kapitál a co je typické pro péči o jeho rozvoj a využití? Co je specifického na SW a HW zaměřeném na podporu KM? Jaké aktivity představuje vytváření předpokladů pro tvorbu, šíření a využití znalostí ve firmě? Jaké jsou hlavní faktory účinnosti KM? Co je KM? KM je cílevědomé řízení tvorby, získávání, sdílení a užití znalostí. Prioritním cílem KM je dosažení vyšší prosperity podniku. Rozhodující role přísluší pozitivnímu ovlivňování vnitropodnikového prostředí pro rozvoj a užití intelektuálního kapitálu ve spojení Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 25


s moderní technologií. Nejde o občasnou, nahodilou, dílčí aktivitu, nýbrž o množinu cílevědomých, komplexních, systémových aktivit. KM přináší schopnost nabídnout: pravé znalosti - pravým lidem - v pravý čas, a to s cílem pokrýt aktuální potřebu znalostí. KM představuje analýzu situace v péči o využití znalostí, sestavení plánu a realizaci souboru aktivit zaměřených na co nejlepší využití znalostí. Pro současnost je typické zahlcení podniku informacemi, ale šířeji dostupných znalostí je při tom málo. Otázkou dne je vztah mezi KM a IM – informačním managementem. Tento vztah lze vyjádřit zjednodušeně takto: KM bez IM není myslitelný (na to mnozí nadšenci KM často zapomínají!), při čemž KM představuje komplexnější procesy než IM. Efektivnost KM ovlivňuje účinnost investic do IM. Jaký je vztah managementu (v jeho běžném pojetí) a KM? KM nenahrazuje, ale prolíná všechny manažerské aktivity. KM vyžaduje specifický způsob práce a revizi priorit ve srovnáním s běžným managementem. Akcentuje sdílení a užití znalostí. Posiluje cílevědomost aktivit a doplňuje jejich množinu o nové aktivity. Vyžaduje vyšší systémovost a komplexnost přístupu. Akcentuje zájem o lidský faktor. Specifičnost KM jako moderního směru managementu spočívá v tom, že nekonkuruje žádné jiné manažerské disciplině, neboť se projevuje v jiné rovině než jsou roviny jejich působení. KM vytváří lepší prostředí pro zajištění účinnosti zaváděných směrů managementu, přispívá k vyšší úrovni vzdělanosti pracovníků i manažerů, a přispívá k lepšímu využívání zkušeností. Vzhledem k povaze znalostí a jejich roli ve společnosti není třeba se obávat toho, že by KM byl jen sezónním šlágrem, který brzy zanikne (jako mnoho manažerských směrů). KM se může různě vyvíjet, ale jeho hlavní deklarované cíle zůstanou neměnné.


Strana: 26


Proč vznikl KM? Pro přežití podniku je nutná rychlost v hodnocení situace, rychlost aktivizace zdrojů, rychlost komunikace a potřebná vyšší kvalita kooperace. Úspěšný rozvoj podniku vyžaduje předpoklady pro rychlou mobilizaci znalostí a na jejich základě rychlou a kvalitní akci. Pozorováním úspěšných podniků bylo potvrzeno, že komplexní a systémový přístup ke znalostem představuje rozhodující faktor účinnosti managementu podniků. Rozvoj znalostí a jejich plné využití posiluje výrazně účinnost působení všech ostatních faktorů (lidé, stroje, materiál atd.) Nevytlačuje je, ale doplňuje a výrazně posiluje jejich účinnost. Výrazným faktorem účinnosti KM je poznání, že management není jenom subjektem, ale současně i objektem inovace. Změna způsobu práce, revize priorit, větší systémovost v práci managementu, to jsou zásady, bez jejichž naplnění je KM v podniku pouze heslem a většinou i prostým plýtváním prostředky vynakládanými na rozvoj KM. Účinná aplikace zásad KM je důležitým faktorem pro zvyšování úrovně strategického managementu, pro jeho efektivnost, jakož i pro dosažení žádoucí úrovně integrace a včasné inovace. Rozvoj KM není pouze záležitostí podniků. Dotýká se bezprostředně škol, zejména vysokých. Má-li škola plnit své poslání je třeba, aby se kromě šíření znalostí podílela i na jejich tvorbě. Jde o otázku priorit výzkumu a vývoje na vysokých školách. Vzdělávání učitelů a jejich zapojení do výzkumu - to jsou, spolu s optimálním způsobem šíření znalostí, kritické momenty určující kvalitu vzdělávacího procesu. Odtud plyne potřeba poznání problematiky KM a jeho zařazení jak do výukových, tak do výzkumných programů škol. KM se bezprostředně dotýká kvality plnění poslání především (ale nejen) vysokých škol. Pro zavádění KM v podniku nebo v instituci je důležitá kvalita projektu. Bez projektového řízení není implementace KM v praxi myslitelná. Prioritní pro projekt zavádění KM jsou otázky kvality a adekvátnosti cíle. Je důležité, aby zejména v současných podmínkách v ČR byly záměry i postupy implementace KM reálné, aby respektovaly podmínky, které vyplývají pro šíření znalostí ze současné ekonomické situace (tvrdá soutěž na trhu, nezaměstnanost, povaha vztahů mezi lidmi v boji o práci atd.) Cíle Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 27


musí být výhledově optimistické, ale aktuálně reálné. Podmínkou úspěšného odstraňování bariér šíření znalostí je otevřená analýza podmínek účinnosti KM. Projekt může pokrývat celý podnik nebo jeho část, ale vždy musí být projektem s celopodnikovou platností, celopodnikově řízený a podporovaný. Dosavadní výklad nám umožňuje pochopení souboru aktivit, které jsou typické pro KM. Výchozí a strategicky významnou aktivitou je analýza podmínek a potřeb a definice cílů KM. S definicí cílů úzce souvisí inventarizace znalostí především existujících „ostrůvků řízených s využitím prvků KM. Bez toho není možná jejich pozdější integrace do řízeného celku. Identifikace musí zahrnovat znalosti v hlavách lidí a v externích databázích. Řízená vlastní tvorba nových znalostí nesmí být izolována od evidence externích zdrojů (internet, externí databáze, zdroje z publikací atd.) Rychlé a kvalitní vyhledávání potřebných znalostí vyžaduje konverzi (transformaci) znalostí do formy, která umožňuje jejich elektronický zápis. Ukládání nově vytvořených nebo získaných znalostí do paměti musí být racionální, musí vycházet z nároků navazujících aktivit. Řízení šíření znalostí zahrnuje identifikaci a odstraňování bariér šíření znalostí. Výběr znalostí a jejich užití představuje aktivitu, která rozhodujícím způsobem ovlivňuje KM. Nedílnou součástí KM je hodnocení jeho účinnosti včetně účinnosti vynakládaných nákladů. Soustavná péče o intelektuální kapitál a hodnocení adekvátnosti vybavení informační technologií (zejména komunikačními prostředky) představuje dva póly jednoho procesu. Ovlivňování atmosféry v podniku ve prospěch tvorby a účinného řízení znalostí umožní postupnou integraci ostrůvků s aplikací zásad KM do vzájemně provázaného celku. Hodnocení účinnosti KM zahrnuje pokusy o měření hodnoty báze znalostí a o vyjádření hodnoty znalostí jako součásti úhrnného kapitálu podniku. Výčet aktivit KM ukazuje, že splnění cílů uvedených v projektu zavádění KM je velmi náročné. Řada poradenských firem velmi rychle pochopila, že rozvoj knowledge managementu představuje velmi zajímavý segment trhu. Nejen konzultační, ale ještě více softwarové firmy přicházejí s četnými nabídkami podpory KM. I zde však platí „dvakrát měř, jednou objednávej“, jelikož v mnoha případech jde pouze o připíchnutí visačky na existující software vyvinutý pro jiné účely. Vznikají však i zcela nové SW balíky produktů zaměřených na oblast transformace, kategorizace a šíření znalostí a na moderní kontextové vyhledávání. Mezi vyhledávané produkty patří konvertory z hlasové do digitální Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 28


formy znalostí a programy, které dokáží současně kategorizovat znalosti, a to nejen tím, že je třídí do předem určených kategorií, nýbrž navíc tím, že dokáží nové kategorie vytvářet. Externí zdroje znalostí jsou v současnosti nesmírně bohaté. V čele je přirozeně internet a rozsáhlé specializované databáze. Soutěží s tradičním zdrojem znalostí, tj. s obsahem lidské paměti, tzv. tacit (implicitní) znalosti. Málo doceněným zdrojem je analýza vlastní a cizí zkušenosti. Inventura znalostí v organizaci, kterou projekt KM zpravidla začíná, zahrnuje znalosti různých typů, různého místa výskytu, různého zdroje a různé formy. Podmínky tržní ekonomiky a silná konkurence mezi firmami i mezi jednotlivci vytvářejí zajímavý a často rozporuplný obraz. Konkurence na jedné straně vede k ochraně znalostního bohatství firmy, na druhé straně nutí firmy k tomu, aby prezentovaly svůj potenciál a tím poodhalovaly svoje znalostní bohatství. Současné působení obou tendencí vede k postupnému rozvoji veřejně dostupného bohatství znalostí. Soutěž vede často ke spolupráci několika subjektů ve snaze o získání větší části trhu. Nejdůležitějším faktorem soutěže je dobrý přehled o zdrojích a schopnost generovat, získávat a aplikovat nové znalosti. Nezapomínejme na okřídlené úsloví: „Kdybychom věděli co všechno víme!“ To se týká nejen implicitních (tacit) znalostí, ale i již digitalizovaných znalostí uložených v často špatně strukturovaných databázích. Existují velké rozdíly mezi variantami působnosti vrcholového managementu v oblasti KM. Management může podporovat šíření a využívání znalostí aniž by se cokoliv projevilo v množině jeho aktivit. Management prostě jen verbálně dává najevo svůj kladný vztah KM. Model takového systému by byl jednoduchý. Od vrcholového managementu by po existujících vertikálních vazbách šel prostě paralelně a horizontálně nepropojeně signál, dávající najevo zájem vyššího managementu o to či ono. V účinném KM působí management jinak. Modelově by to bylo znázorněno jako působení na systém s jeho nesčetnými vnitřními vazbami (tedy nejen vertikálními, ale i horizontálními). V tomto případě působí managemet nejen na aktivity bezprostředně spojené se znalostmi, ale též (ne-li především) na prostředí, ve kterém k šíření a využívání znalostí má docházet. Nejde tedy jen o deklaraci pochopení, ale o konkrétní aktivity (např. motivace lidí).


Strana: 29


V zavedenějších strukturách KM se mnohde vyskytují i případy, kdy rozvoj KM je zajišťován nově vznikajícími organizačními struturami nebo alespoň funkcemi. Nemusí to být vždy nově zřízená funkce ředitele pro KM, často stačí pověření někoho z top managementu péčí o KM. Otázka vztahu rozvoje KM a organizačních struktur je velmi citlivá. Přehnaná snaha o formální vyjádření péče o projekt KM může často více uškodit než prospět. V literatuře se setkáváme s informacemi o obrovském rozdílu mezi tržní a účetní hodnotou některých špičkových firem (Microsoft, IBM, Lotus, Oracle aj.) Jedná se o důsledek úspěšného cílevědomého rozvoje a řízení zdroje bohatství nazvaného intelektuální kapitál (IK). IK stále více vytlačuje z prioritního vlivu tradiční zdroje bohatství typické pro období průmyslové revoluce (základní prostředky, finanční aktiva, zásoby apod.). Této změně musí odpovídat i nový způsob řízení soudobých podnikatelských faktorů, mezi nimiž stále výraznější role přísluší právě IK. IK představují následující 4 základní druhy kapitálu: Inovační, zákaznický, procesní a lidský kapitál. Inovační kapitál je určován především těmito identifikátory: podílem nákladů na výzkum z celkového obratu firmy, podílem pracovníků (včetně manažerů) věnujících se inovacím nebo procentem nových výrobků z celkového portfolia. Zákaznický kapitál je určován především procentem zcela spokojených zákazníků, průměrnou délkou obchodního kontaktu s klíčovými zákazníky a procentem opakovaných u klíčových zákazníků. Procesní kapitál je určován především podílem zdokumentovaných a stabilizovaných procesů, podílem nedodržených závazků a rychlostí a kvalitou komunikace. . Lidský kapitál je určován především fluktuací manažerů a specialistů, přitažlivostí firmy pro pracovníky, podílem nákladů na vzdělávání k celkovým mzdovým nákladům a spokojeností a loajalitou klíčových zaměstnanců. Rozvoj a řízení intelektuálního kapitálu v úzké vazbě na moderní technologie představuje jeden z hlavních faktorů účinnosti KM. Z provedeného rozboru vyplývá, že k dalším faktorům patří: cílevědomá a soustavná péče o prostředí pro rozvoj KM, včasná definice reálně dosažitelného cíle KM a vypracování kvalitního projektu k reho realizaci, péče o KM ve všech jeho složkách, průběžné hodnocení plnění projektu implementace a plnění cílů KM, souhra mezi aktivitami informačního a knowledge managementu, volba optimální Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 30


varianty odpovědnosti za rozvoj KM v podniku, vhodná motivace všech pracovníků podniku k podpoře rozvoje KM a k využívání bohatství znalostí, respektování a podpora KM konkrétními aktivitami managementu na všech jeho úrovních v celém podniku, citlivá propagace moderních cílů KM při plném respektování existujících směrů managementu. Nejlepším důkazem významu znalostí je skutečnost, že k nejcennějším znalostem je nejtěžší se dostat. Jsou zpřístupňovány pouze s určitým cílem, který sleduje vlastník. To platí obecně a bohužel také v případě znalostí vztahujících se k vytváření a realizaci projektů znalostního managementu. Při studiu zveřejněných znalostí se setkáváme s různými pocity. V jednom případě se nám zpřístupněná znalost zdá příliš konkrétní, v jiném případě příliš obecná. Někdy nám připadá příliš teoretická, jindy příliš praktická. Jazyk, kterým je znalost vyjádřena může být srozumitelný, méně srozumitelný nebo zcela nesrozumitelný - pro nás! Znalost máme možnost získat okamžitě nebo po určité době, nestojí nás nic nebo za ní musíme zaplatit. Pro využití získané znalosti musíme vynaložit více či méně práce, zdrojů a nákladů. Důvody těchto a mnoha dalších rozdílů jsou spojeny se situací, ve které se v daném okamžiku nacházíme. Tato situace je vždy určována především konkrétním problémem, který musíme řešit a pro který znalost potřebujeme, současně úrovní našich vlastních znalostí vztahujících se k řešenému problému a naší schopností komunikovat. Proto vznikla nejstručnější a nejvýstižnější definice množiny aktivit, které označujeme pojmem „knowledge management (KM)“ - KM znamená péči o to, aby se pravá znalost dostala k pravým lidem v pravý čas. Bylo by vhodné dodat - s vynaložením přijatelného úsilí. KM má celou řadu specifických vlastností, které jsou dány především právě uvedeným bohatstvím variant situací. Takto pojatý KM nemůže existovat bez promyšleného systému, jehož vytvoření není myslitelné bez projektu. Tvorba a realizace projektu KM je velmi náročnou množinou aktivit, vyžadující určitou znalost, kterou lze získat - jako v jiných případech - vlastní zkušeností, nebo „zvenčí“. Znalosti potřebné pro tvorbu projektu KM jsou zveřejňovány velmi sporadicky, prakticky pouze jako součást reklamy. Zveřejňují je - spíše v náznaku - poradenské firmy nabízející tyto znalosti jako komerční služby, nebo - zpravidla výjimečně - firmy a instituce, které tím chtějí dokumentovat úroveň své péče o pokrok.


Strana: 31


Bez vyjasnění vztahu „informace a znalosti“ v podmínkách konkrétního podniku, konkrétního procesu a konkrétní funkce, lze jen ztěží specifikovat vztah mezi aktivitami informačního a znalostního managementu. Při tom vztah k projektu KM u pracovníků zodpovědných za rozvoj IT, patří mezi faktory s prioritním významem pro úspěšnost projektu. KM představuje sice aktivity veskrze praktické, ale více než cokoliv jiného vyžaduje souhlasné chápání znalosti všemi zúčastněnými. Významným faktorem úspěšnosti projektu KM je včasná a kvalitní příprava osob, které za přípravu projektu odpovídají a celý proces řídí. S tím souvisí vytvoření promyšleného způsobu přípravy všech aktérů zapojených do přípravy a realizace projektu. Budou-li činnost týmu provázet delší dobu nejasnosti o tom, co má být považováno za znalost a na co se bude vlastně činnost týmu orientovat, nedokáželi iniciátor nebo vedoucí týmu tyto otázky včas a přesvědčivě odpovídat, nelze počítat s aktivním nasazením členů týmu. Pojetí znalostí v kontextu řešené problematiky musí být vyjasněno ještě před potvrzením cílů projektu. Znalost není to, co víš, ale to, co umíš. Čerstvý absolvent školy toho hodně ví, ale málo umí. Teprve když to, co ví doplní o zkušenost, když si to, co ví, prověří v praxi, může říci, že nejen ví, ale také umí. Znalost má zpravidla 2 části, jednu lze označit jako modelovou, druhou jako konkrétní. Existence modelové části sice posiluje potenciál konkrétní časti, ale bez ní není plnohodnotná. Znalost se vždy vztahuje ke konkrétnímu procesu, ke konkrétní funkci, ke konkrétní situaci. Každý člověk toho hodně ví. Předtím, než začne vykonávat určitou činnost, musí provést selekci té části svých poznatků, které se vztahují k dané situaci. Schopnost selekce relevantní části poznatků je podstatnou součástí znalosti, jejím atributem. Znalost je vždy spojena se situací. Situace může být reálnou nebo modelovou, může se vyznačovat různým stupněm obecnosti definice objektu. Situace podniku může být řešena na úrovni celku, na úrovni závodu, může být vybrána jedna oblast (např. technická), může být řešena v rovině strategické, taktické nebo operativní, může být řešen hlavní článek atd. Lze hovořit o třídách situací a o konkrétních situacích. Vztah k situaci je třeba považovat za atribut znalosti. Bylo řečeno, že znalost je spojena se situací a s procesem. Toto konstatování lze rozšířit na tvrzení, že znalost je spojena vždy se změnou. Znalost je uplatněna v akci. Akce je vždy vyvolána potřebou Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 32


uvést věci do pohybu - řešit vzniklou situaci, odstranit překážky vývoje, zajistit podmínky optimálního vývoje atd. Toto poznání bezprostředně souvisí s otázkou definice cílů projektu KM. Projekt KM sestavujeme proto, že potřebujeme zlepšit péči o znalosti, jejich generování, získávání, uchovávání, výběr, sdílení a užití. Vzhledem ke složitosti implementace KM, četnosti vazeb KM na většinu funkcí a procesů v organizaci, potřebu aktivní účasti managementu i uživatelů znalostí, je nutné zajistit podmínky pro cílevědomost, systémovost a efektivnost všech aktivit spojených s přípravou a realizací záměru, a to pomocí projektu. Jestli při budování IS platí zásada, že IS je třeba budovat „pro a pokud možno i s“ uživatelem, pak u KM to platí dvojnásob. Na základě řečeného lze zformulovat určité principy platné pro tvorbu projektu KM: • Cíle projektu KM musí respektovat globální cíle firmy/instituce a její strategii. • V zájmu reálnosti projektu a dosažení prvních výsledků je třeba pečlivě optimalizovat šíři a hloubku projektu KM. • Od prvopočátku je třeba jasně definovat odpovědnost a kompetence. • Na základě ustálení prvních záměrů projektu zahájit práce na vybudování organizační a technologické infrastruktury. • Včas zahájit odbornou přípravu hlavních aktérů projektu. • Včas projednat globální strategii projektu ve vedení, včetně zásad motivace členů řídícího týmu a vedoucích dílčích projektů. • Respektovat skutečnost, že projekt KM zpravidla není jediným projektem změn v organizaci. • Zajistit podmínky pro potřebnou provázanost projektu KM s ostatními projekty (vazby obsahové i řídící). • Zajistit průběžnou informovanost vedení i všech účastníků o průběhu řešení a o postupných cílech. • KM budovat nejen PRO, ale S uživateli, S informatiky, S organizátory a S podporou managementu firmy. • NEIZOLOVAT projekt KM, ale naopak v max. míře ho propojit s ostatními. Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 33


Řada faktorů ovlivňujících úspěšnost projektu KM je společných s jinými projekty v organizaci. Některé jsou specifické, jiné mají jen jinou prioritu u KM než v jiných projektech s inovačním zaměřením. Nevyjasněnost řady teoretických a metodických otázek se v praxi prokazatelně ukazuje jako společný jmenovatel a příčina řady chybných kroků ohrožujících účinnost projektů KM. Především jde o pojetí KM jako kombinace lidského faktoru a technologií. Oproti jiným inovačním projektům je pro KM typické to, že u něj jde o vyšší stupeň komplexnosti působení na lidský faktor. Důležitým předpokladem logického a tudíž snadněji přijatelného chápání cílů projektu KM je respektování rozdílnosti zvolené perspektivy přístupu k cílům projektů KM: koncepčního, procesního, technologického, organizačního, přístupu z hlediska implementace a z hlediska řízení (managementu). Dílčí cíle musí tvořit provázaný a vyvážený komplex. Dalším předpokladem je docenění zkušenosti jako jádra znalosti. Znalost (bez ohledu na obor) zahrnuje schopnost hodnotit situaci (cíl, podmínky, kriteria), identifikovat a hodnotit reálné cesty řešení situace, schopnost aplikovat obecnou-modelovou znalost na konkrétní podmínky. Pro praktický postup je potřebné respektovat existenci tří složek obsahu znalosti: • konkrétní část znalosti projevující se k akci, vyvolávající potřebu znalosti • modelová – obecná část znalosti, vztahující se k třídě situací • doprovodná část znalosti, umožňující posouzení adekvátnosti znalosti určité situaci (mějme na paměti význam zkušenosti při tvorbě znalosti). Toto pojetí usnadňuje pochopení problematiky tvorby a zejména efektivnosti sdílení znalosti. Efekt sdílení znalosti je podmíněn provázaností aktivit na straně zdroje znalosti s aktivitami na straně příjemce znalosti, což předpokládá schopnost interpretovat obsah sdílené znalosti a posoudit její adekvátnost situaci. Mezi procesním, projektovým a knowledge managementem existuje přímá a silná vazba. Projekty KM jsou primárně zaměřeny na znalostní stránku procesního řízení. Předpokládají (nebo vytvářejí) metodiku pro řízení znalostí, jejich sdílení a efektivní užití. Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 34


Pro definici cílů je důležité identifikovat a respektovat rozdílná východiska: • existence jasně definované konkrétní potřeby projektu KM, například jako výsledek diagnostiky stavu v oblasti znalostí, znalostního auditu apod. • uvědomění si významu řízení znalostí v obecné rovině s rozhodnutím ve prospěch soustředěné pozornosti otázkám znalostí. Rozdíly obou východisek se projeví v náročnosti výchozí fáze práce na projektu, v citlivosti projektu KM na podporu vedení a v neposlední řadě i v konkrétní podobě organizační infrastruktury. Projekty KM jsou nejčastěji orientovány do klíčových procesů ovlivňujících cíle firmy, do klíčových článků znalostního řetězce, do klíčových fází životního cyklu znalosti (tvorba, formátování, klasifikace, ukládání, selekce, sdílení, užití, hodnocení), na znalostní audit (jako samostatnou analytickou fázi vyššího projektu) apod. Průzkum nastartovaných projektů KM ukazuje, že jsou především orientovány na vývoj nového výrobku, podporu zákazníka, vzdělání a zácvik, vývoj nového SW, řízení patentů, zefektivnění konkrétního procesu. Požadavek orientace na nejslabší článek řetězce nebyl vždy, ke škodě věci, respektován. Velký význam pro účinnost projektu KM má respektování specifičnosti působení pracovníků pověřených péčí o implementaci KM. Působení týmu jde několika směry: • působení na vrcholové vedení prostřednictvím iniciativních návrhů, konzultací, návrhů organizačních směrnic apod. • působení na liniové vedoucí prostřednictvím nadřízených řídících článků • přímé působení na specializované složky (např. na sklad znalostí) • metodické působení směrem k útvaru informatiky a k útvaru organizace • metodické působení na jiné paralelní inovační projekty.


Strana: 35


Nejdůležitější a současně nejtěžší faktory úspěchu projektů KM: a) kultura firmy podporující orientaci na tvorbu, sdílení a užití znalostí b) kvalita organizační infrastruktury c) efektivní motivační nástroje d) míra a kvalita podpory projektu KM se strany vrcholového vedení firmy e) pozornost (a schopnost) měření výkonnosti firmy z pohledu cílů KM. Obecně je považován za výchozí faktor v řetězu souvislostí faktorů bod d), jelikož právě vedení firmy může účinně ovlivnit kulturu, motivační systém i budování infrastruktury. Není bez významu pořadí v jakém je jednotlivým faktorům věnována pozornost. Nejčastější projevy chybného projektu KM. a) znalosti jsou hromaděny, malá pozornost je věnována podmínkám sdílení znalostí, jejich klasifikaci, selekci a jejich užití b) není respektován rozdíl mezi znalostním managementem a managementem znalostí, KM není chápán jako kvalitativní stránka obecného managementu c) cíle projektu KM nejsou dostatečně provázány na strategické a taktické cíle firmy d) nedostatečná pozornost hodnocení účinnosti opatření KM z hlediska definovaných cílů KM a z hlediska strategických cílů firmy e) cíle projektu KM nejsou dostatečně konkrétní, nejsou rozpracovány tak, aby byla řešitelná otázka odpovědnosti a měřitelnosti plnění f) nejasnosti v chápání poslání specializovaného útvaru nebo týmu pověřeného metodickou péčí o řízení znalostí (pocit nedostatečného prostoru pro rozvoj aktivit týmu) g) opožděná příprava hlavních aktérů projektu KM (bez dostatečného předstihu před uživateli) h) cíle projektu KM a projektu IS/IT nejsou v souladu Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 36


i) nedostatečná autorita cílů projektu a útvaru / týmu pověřeného péčí o KM j) chybějící průběžná informovanost vedení firmy o rozpracovaných cílech projektu a o způsobu jejich naplňování (projevuje se ztrátou podpory projektu vedením) k) malé ztotožnění s cíli projektu KM ze strany liniových vedoucích l) mylná představa členů znalostního týmu o prioritách jejich působnosti – místo orientace na podporu všestranné péče o znalosti zdvojují práci metodiků funkčních útvarů (často bez odpovídající zkušenosti v oboru) m) podceňování významu kategorizace a klasifikace znalostí (projeví se v nižší efektivnosti selekce a sdílení znalostí) n) kompetenční spory mezi členy znalostního týmu a informatiky (IS/IT) o) kompetenční spory mezi členy znalostního týmu a uživateli p) znalosti jsou k dispozici ve funkčně příslušném útvaru (často pouze pro vybraného pracovníka), nejsou však zhodnocovány v útvarech a činnostech navazujících q) přeceňování technologie jako komponenty KM proti lidskému faktoru a v důsledku toho slabá orientace na tzv. „tacit“ znalosti uložené v hlavách lidí Knowledge management je management s výrazným akcentem na znalostní stránku procesů. Posláním specialistů ze znalostního týmu je všestranně podporovat činnost vedoucích odpovědných za procesy. Podporovat, a ne je nahrazovat! V řadě organizací vznikl v počátečních stádiích realizace projektu KM problém s jeho účinností v důsledku nesprávného pochopení vztahu mezi uživateli, vedoucími a znalostním týmem. Někde lze hovořit přímo o krizi v důsledku nesprávně pojaté specializace a odpovědnosti. Znalosti a péče o ně patří v každé organizaci k životně důležitým oblastem pozornosti. Zasahování do této oblasti lze přirovnat k operaci v blízkosti mozku nebo míchy. Chybný krok může znamenat katastrofu. Knowledge management, jehož jádrem je rozhodování o metodách, technikách a nástrojích orientovaných na péči o znalosti lidí, je spojen se značným rizikem. Tomuto riziku se nelze vyhnout. Lze ho minimalizovat, lze s ním počítat, lze ho i využít – pod podmínkou, že riziko poznáme. Získávání a sdílení informací o všech podstatných Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 37


souvislostech KM a rizika s ním spojená považuji za nutnost. Nejde o žádný pesimismus – právě naopak. Poznávání rizika je podmínkou úspěchu a není nijak snadné. Ten, kdo má potřebu a opravdový zájem něčeho v KM dosáhnout, investuje čas a kapacitu do poznávání a do sdílení informací o riziku projektu KM. K tomu, abychom se domluvili, potřebujeme společný jazyk. Musíme najít trpělivost k tomu, abychom se dohodli na tom, o čem budeme hovořit, jakých cílů chceme dosáhnout, s jakými překážkami musíme počítat, jaká kriteria hodnocení budeme používat. K vybudování základů knowledge managementu v organizaci, je nutná spolupráce mnoha lidí, kteří musí v mnoha směrech sladit svoje zájmy. Hodnocení úspěšnosti (účinnosti) projektu KM(s) je složitým problémem. Je při něm třeba zpravidla uplatňovat dvě kritéria. Prvním je hodnocení z hlediska obecných zásad úspěšné strategie KM, kterými jsou: • kontinuální rozvoj báze znalostí • péče o znalostní komunitu • péče o prostředí podporující spolupráci při tvorbě, sdílení a užití znalostí. Druhé kriterium je spojeno s prioritním hlediskem aplikovaným při definici cíle konkrétního projektu. Základ efektu projektu inovace systému znalostního managementu - KM(s) - je založen již v pojetí projektu. Nemalé problémy vznikají nedostatečným respektováním rozdílného chápání pojmu projekt. Projekt může být chápán jako výsledek aktivit předcházejících implementaci, nebo jako synonymum slova akce, zahrnující kromě projektové i implementační fázi. Projekt KM(s) by měl být obsahově zaměřen ještě dále. Měl by pokrýt nejen horizont přípravy implementace a samotnou implementaci, ale i problematiku údržby systému a předpokladů jeho dalšího vývoje. Inovace KM(s) je zajišťována s využitím projektového přístupu. Co je to projekt, na tom se snadno shodneme. Co je to však úspěšný projekt KM(s)? V úzkém slova smyslu je to projekt, u kterého bylo dosaženo cílů explicitně vyjádřených v projektové dokumentaci. Cíle vyjadřující určitou kvalitu výstupu projektu jsou v něm spojovány s limitem čerpání určitých zdrojů a s určitým časovým omezením. V širším slova smyslu je to dosažení takové změny v KM(s), Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 38


která odpovídá aktuálním nebo budoucím potřebám inovace KM(s) odvozeným od globálních cílů organizace. Podstatné je to druhé! Myslím, že existuje velký dluh v solidnosti rozboru skutečných výsledků a skutečných příčin rozdílů mezi • cílem formulovaným v projektu na jeho počátku • skutečnými aktuálními potřebami a reálnými možnostmi • mezi dosaženou nebo dosahovanou skutečností. Hodnocení účinnosti KM(s) je snadné pouze tehdy, pokud je mu zjevně věnována nedostatečná pozornost. Čím vyšší je stupeň integrovanosti procesů a systému KM do komplexu managementu organizace, tím obtížnější je oddělit vliv KM jako integrální součásti celku. Vyplývá to ze samotné podstaty znalostí, bez kterých se neobejde žádná činnost. O něco snadnější je hodnocení úspěšnosti konkrétního projektu zaměřeného na KM. Projekt má svůj počátek a konec, své konkrétní cíle, své podmínky. Zejména v situacích, kdy se znalosti zcela zjevně stávají limitujícím faktorem lze vliv aktivit zaměřených na systém KM nejen hodnotit, ale často i měřit. Poslední slova uvádím záměrně, neboť právě v souvislosti se znalostmi platí, že hodnotit nejen můžeme, ale musíme i to, co nedokážeme změřit. Hodnotíme-li situaci v oblasti KM v určité organizaci, nemělo by nás zajímat pouze to, jak dalece bohatství znalostí odpovídá aktuálním potřebám, ale rovněž to, jak dokonalý, jak kvalitní a jak hospodárný je systém, kterým budeme i do budoucna zajišťovat tento soulad – a to v podmínkách neustálého vývoje potřeb znalostí. Vzhledem k tomu, že knowledge management vnímáme především jako proces, vyplatí se uvědomit si a respektovat rozdíl mezi procesem a systémem. V teorii KM je chápán KM systém jako prostor v průniku následujících prvků: lidé – technologie – kultura a procesy. Knowledge management by měl být kontinuálním cílevědomým rozvíjením celého systému KM, zahrnujícího všechny jeho prvky. Uvedené platí pro projekty inovace obecně, a pro projekty zaměřené na znalosti dvojnásob – nechceme-li KM chápat jako sekvenci časově i věcně oddělených samostatných opakovaných akcí korigujících vždy jednorázově situaci v zajištění znalostní báze našich aktivit.


Strana: 39


Zaměření projektu KM(s) je vhodné orientovat na vybrané stěžejní procesy a na vybrané části KM(s) - v úzké návaznosti na identifikaci hlavních uživatelů výsledků projektu.Nezapomínejme na to, že i pro projekt KM(s) platí riziko úzkého místa. Životní cyklus znalosti: tvorba, kategorizace, kódování, uložení, výběr, sdílení, užití, má své zákonitosti. Spolehlivým vodítkem při určování znalostních potřeb je identifikace změn v tvůrčích a řídících procesech. Znalosti jsou tu proto, aby byly aplikovány. Hromadění znalostí, které nejsou, nebo ani nemohou být aplikovány, je příznakem nedokonalého KM(s). Znalosti se vztahují k potřebám, k problémům, k situacím. Ty se rychle vyvíjejí a vyžadují znalosti adekvátní novým potřebám. Navigátorem KM(s) by měl být kvalitní znalostní audit, který by neměl být jednorázovou akcí, ale kontinuálním procesem. Znalosti se nesčítají, ale obohacují. Tento proces je pro znalosti typický. Jde o proces v mnoha směrech odlišný od známých procesů integrace a agregace informací. Hodnota znalosti je z velké části závislá na kontextu, který je obtížně měřitelný a jehož vizualizace rovněž není snadná. U projektů KM(s) se vyskytuje podobný problém, jako u mnoha jiných inovačních projektů: koncentrace pozornosti na fázi tvorby projektu a nedostatečná pozornost vlastnímu řízení aktivit („tracking“) spojených s jeho realizací. Nedoceňuje se rovněž význam sledování dění „ v okolí“ projektu. Zejména u rozsáhlejších a dlouhodobějších projektů se často nepostřehne včas změna podmínek nebo navazujících cílů v organizaci. Vedle znalostí je součástí „zlatého pokladu“ každé organizace systém řízení, který je proto nejzranitelnějším místem na mapě každé organizace. Vyžaduje (vedle péče o tvůrčí práci) největší pozornost z hlediska zabezpečení znalostmi. Znalosti prolínají všechny úrovně organizace a všechny oblasti působnosti. Jsou neoddělitelně spojeny s informacemi, s veškerou tvůrčí a řídící činností. Aplikace znalostí přirozeným způsobem vyvolávají potřebu integrace systémů v organizaci. Znalostní podpora systémové integrace proto patří k vrcholným aplikacím znalostí a znalostního managementu.


Strana: 40


Účinnost práce na projektu KM(s) je ve velké míře závislá na precizním řešení otázek odpovědnosti, kompetencí, spolupráce znalostního týmu s jinými týmy zaměřenými na další paralelně probíhající projekty. Zejména vazba na strategické projekty je pro efekt projektu KM(s) životně důležitá. U projektů zaměřených na dlouhodobější časový horizont není totiž pociťována potřeba spolupráce tak, jak u projektů krátkodobých s aktuální tématikou, čímž vzniká riziko disharmonie a nebezpečí ztrát času a kapacit. Stále větší význam v projektech KM(s) přísluší internetu, vzhledem k jeho ojedinělé schopnosti kombinovat dvě vlastnosti: globálnost a interaktivitu. Interaktivita je základem nových vlastností znalostního systému. Největší přínos znalostní databáze lze získat zapojením uživatele do kategorizace a do výběru znalostí podle kontextu, který zná nejlépe právě ten, kdo znalosti potřebuje, to je uživatel. Internet v kombinaci s moderními redakčními, publikačními a vyhledávacími systémy představuje nebývalý potenciál KM(s). Znalostní tým – jako pružná a dočasná organizační struktura – není zpravidla pokryt standardním IS. Zabezpečení toku informací potřebných k práci týmu je třeba samostatně zabezpečit jako součást první fáze projektu KM(s) Jedním z velmi úspěšných opatření k zajištění účinnosti projektu KM(s) je doplnění modulu „znalosti“ do všech běžících i připravovaných projektů inovace v organizaci. Zajímavým, byť nezvyklým zaměřením pozornosti KM je informační management firmy. Problémy efektivnosti informačních systémů podniků a institucí jsou staré jako IS samy. Kterýkoliv management by mohl a vlastně i měl být objektem pozornosti KM, proč tedy ne management informační? Kolik top manažerů podniků je spokojeno s vlastním IS? Jak jsou hodnoceny koncepce rozvoje IS? Nesporně jde o oblast velmi náročnou na znalosti, která proto zasluhuje zvýšenou pozornost KM. Na tom nic nemění skutečnost, že pro část informatiků je KM ještě stále něco jako velmi „vzdálené hřmění“. Projekt KM(s) vyžaduje trvalou podporu top managementu. Často se však podpora koncentruje příliš do počáteční fáze práce na projektu. U dlouhodobějších projektů je ztráta podpory spojena s rizikem izolace projektu KM(s). Proti izolaci projektu KM(s), který je vždy programem změn, je třeba cílevědomě bojovat. Knowledge management byl označen jako management akcentující znalostní problematiku řízení. Na KM lze nahlížet jako na proces Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 41


probíhající v KM(s). Poněkud náročný, ale velmi užitečný pohled na KM(s) získáme, pokusíme-li se v KM(s) identifikovat vlastní rozhodovací proces, receptory a efektory rozhodnutí. To znamená odpovědět otázky typu: • Jaká rozhodnutí tvoří jádro KM? • Komu jsou tato rozhodnutí určena? • Kdo rozhodnutí realizuje? • Jaké informace potřebujeme k rozhodovacímu aktu? • Kde a kdo tyto informace získá? Inovační projekty úspěšných podniků jsou stále častěji předmětem outsourcingu. Vzhledem k vysoké náročnosti projektů KM(s) přibývá smluv o outsourcingu i v oblasti KM. Znalosti a systém řízení jsem výše označil za strategicky významné oblasti každého podniku. Proto vřele doporučuji velmi opatrný přístup k ousourcingu v inovaci těchto oblastí. To v žádném případě nemá znamenat, že se máme outsourcingu vyhýbat, nýbrž – v daleko větší míře než kdekoliv jinde – neoslabovat, nýbrž naopak maximálně posílit vlastní režii obsahu takové formy spolupráce. Uplatnění outsourcingu v oblasti KM může přinést vyšší kvalitu, ale neusnadní život managementu podniku. Management podniku, který po uzavření smlouvy o outsourcingu v oblasti KM složí tak říkajíc ruce v klín, se může se zlou potázat. Nemám na mysli nezájem či neschopnost dodavatele. Mám na mysli skutečnost, že jde o centrální a nejcitlivější oblasti řízení podniku. Ani ta nejlepší dodavatelská firma nemůže zajistit sama o sobě potřebnou 100%-ní návaznost svých aktivit na vyvíjející se situaci podniku tak, jako kvalitní vlastní management podniku-zákazníka. Čím více KM aktivit management podniku svěří dodavateli, tím více, tím pečlivěji a tím soustavněji se musí starat o cíle projektu a o to, co se v projektu KM(s) skutečně děje a jak dalece to odpovídá vyvíjejícím se potřebám podniku. V textu jsem se snažil upozornit na úzkou souvislost knowledge managementu (KM) chápaného jako proces se systémem knowledge managementu - KM(s) a se znalostními potřebami tvůrčích a řídících procesů. Úspěšný projekt KM(s) vyžaduje dobrou znalost věcných problémů oblasti, dobrou znalost metod a nástrojů KM, v nemenší míře pak schopnost systémového přístupu k otázkám spojeným s projektem KM(s). Všude tam, kde se uskutečňují cílevědomé aktivity, nalezneme i KM systém. (I ignorování péče o znalosti je Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 42


svým způsobem „systémem“ motivovaným pohodlím, neznalostí nebo záměnou priorit). Jakákoliv cílevědomá činnost v měnících se podmínkách, má-li být úspěšná, vyžaduje promyšlenou péči o rozvoj KM(s), který optimalizuje a harmonizuje rozvoj všech prvků systému: lidí, technologií, kultury i procesů. Nepovažujme proto čas strávený systémovou analýzou projektu KM za akademickou rozcvičku, ale za investici, která se nám bohatě vyplatí. Mějme na paměti dva hlavní cíle KM: maximální využití intelektuálního kapitálu a zvýšení výkonnosti firmy či instituce. Promítnutí těchto cílů do konkrétních aktivit KM dokážeme o to kvalitněji, o co lépe poznáme vazby mezi všemi prvky KM(s). Problematika KM a KM(s) je velmi široká. V tomto pojednání jsem se snažil přiblížit to nejpodstatnější. Je potěšující, že se, i když zatím v nevelké míře, objevily první české publikace věnované KM, které reagují na stále naléhavější potřeby manažerské praxe v této oblasti poznání.

V Plzni dne 30. 5. 2008.


Strana: 43


Definice standardů software pro podporu manažerského řízení Ing. Vlastimil Čejp

Tento článek navazuje na pojednání o software pro podporu manažerského řízení a rozhodování, který vyšel ve čtvrtém čísle sešitů o managementu inovací v teorii, praxi a ve výuce v srpnu 2007 (ISBN 978-80-86847-22-1, s. 29-33) Zatímco předchozí článek mapoval oblasti, kde se takový software využívá, zabýval se obecnými problémy vývoje či implementace a nastínil techniku cestovních map, v tomto díle bych se rád zaměřil na samotný návrh a definici společných standardů takovýchto systémů a navrhl výchozí body pro návrh takového obecně použitelného systému. Základní informační prvky standardů Návrh základních informačních prvků standardů bude poměrně snadný, protože množina informací, se kterými potřebuje firma resp. její management pracovat, je sice velmi rozsáhlá a různorodá, ale lze identifikovat základní stavební kameny, které jsou stejné pro všechny firmy. Ekonomika a finance Finance a účetnictví jsou bezpochyby klíčovým systémem software používaného ve firmě, nakonec účetnictví na PC najdeme prakticky u každého živnostníka. Dokonce některé dnešní podnikové informační systémy jsou založeny resp. vznikly z původně ryze účetních software. Jako příklad lze uvést systémy Money, ABBRA nebo Helios, které se dnes prezentují jako software s vlastnostmi ERP a CRM systémů určené pro podporu manažerského řízení. Jednoznačně hlavním motivem podnikání je zisk a účetnictví a ekonomická data jsou základním zdrojem informací pro manažerský software. Dokumenty Další velmi důležitou entitou, která tvoří firemní data a kterou lze považovat za jeden z důležitých zdrojů informací, jež by měl Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 45


manažerský informační systém (MIS) obhospodařovat, jsou firemní dokumenty. Při fungování každé firmy vzniká celá řada dokumentů, některé přímo ve firmě, některé přicházejí z okolního prostředí. Existuje celá řada kategorií dokumentů a s nimi svázaných meta-dat včetně způsobu jejich oběhu resp. životního cyklu každého dokumentu. Některé dokumenty mohou mít i zcela specifický význam a podléhají i nějaké speciální legislativně. Součástí efektivního softwarového nástroje pro řízení musí být silný nástroj pro práci s dokumenty. K základním především:

vlastnostem

takovéto

komponenty

MIS

patří

• Podpora životního cyklu dokumentu – každý dokument má svůj životní cyklus, v rámci firmy může takových cyklů existovat celá řada a správné řízení oběhu dokumentů může značně pomoci řízení i eliminaci chyb a tím zefektivnit fungování podniku. Existují dokonce specializované softwary vyvíjené na základě požadavků legislativy pro spisovou službu. • Definice a práce s metadaty – jakkoli jsou podstatné informace uloženy v samotném dokumentu, pro efektivní práci s ním je třeba mít možnost definovat metadata připojená k dokumentu a provádět s jejich pomocí nad dokumenty operace. • Těžba dat – jak již bylo uvedeno v minulém díle této série úvah nad tématem manažerských informačních systémů, těžba dat je obecně jednou z nejkomplikovanějších úloh takových systémů. V souvislosti s modulem pro práci s dokumenty těžbou dat rozumím spíše efektivní podporu vyhledávání. Tím nemyslím jen inteligentní full-text, ale i podporu klíčových slov, kategorizace apod. Kontakty – úkoly – kalendář Klasickou vlastností všech group-ware řešení je samozřejmě sdílení dat typu schůzek, kontaktů a úkolů a příslušné operace nad nimi. Jakkoli bylo toto téma již mnohokrát zpracováno počínajíc klasikou „manažerského“ software – Microsoft Outlook, přes systémy Lotus a po třeba novellské systémy, stále se domnívám, že je v této oblasti co vynalézat a precizovat. Mohou to být nové funkce a efektivita user interface, ale i rozvoj v oblasti podpory mobilních technologií, které přímo vybízí k nasazení v této oblasti. Management inovací v teorii, praxi a ve výuce Sešit č.: 9 Nové trendy inovací v ICT

Strana: 46


Reporting Jak už padlo v úvodu, software kategorie MIS mohou poskytovat efektivní výsledky jen v případě, že mají k dispozici dostatek dat. Sebelepší systémy business inteligence selžou, pokud nebudou mít co zpracovávat. Jedním ze zdrojů jsou samozřejmě účetní a finanční data. Jejich získání a využití bývá nejjednodušší, další skupinou jsou textové informace uvedené v předchozích odstavcích. Jejich využití vzhledem k jejich charakteru je spíše okrajové. Takže zbývá poslední zdroj dat – reporty a hlášení explicitně vyžádaná. Tato kategorie vstupů bývá velmi problematická, zavedení povinnosti zadávat do systému různé operace vedle toho, že je daný pracovník musí skutečně provést, je často bolestivé. Typicky je možné demonstrovat tuto záležitost na zavedení služby service desku. Příležitost pro inovace, případně pro výzkum v této oblasti, spatřuji především v hledání způsobů, jak udělat tuto část systému MIS co možná nejvíce „neviditelnou“ – získat všechna potřebná data, aniž by to příliš zatížilo primární činnost jednotlivých pracovníků. Manažerské přehledy Z pohledu manažera jsou všechny dosud jmenované funkcionality nepodstatné, neřkuli zbytečné. Hlavní funkcí systému MIS jsou z pohledu manažera právě přehledy a statistiky – to jsou podklady pro řízení a rozhodování. Je samozřejmé, že bez vstupních dat analýzy nejsou možné. Podle množství vstupních dat a jejich charakteru lze vytvářet nejrůznější podklady. Tato část systémů MIS bývá nejvíce specifická pro konkrétní podnik a kromě standardních sestav by měla obsahovat speciální přehledy odpovídající příslušnému businessu. Ke standardním sestavám patří především: • Rentabilita a obraty – ziskovost a bilance jednotlivých projektů, středisek, pracovníků atp. • Úkolovací systém / Service Desk – vyhodnocování plnění úkolů, úspěšnost, termíny atd.


Strana: 47


• Plánování zdrojů a projektů ◦◦ Lidé a dostupnost, termíny ◦◦ Finance • Přehledy využití prostředků a další.

Obrázek 1: Příklad grafu rentability zakázek ze systému MIS

Obrázek 2: Příklad rozložení obratu od zákazníků ze systému MIS


Strana: 48


Základní pohled na MIS Na základě uvedených fakt lze stručně charakterizovat standardy a základní stavební kameny systémů typu MIS na následujícím obrázku:

Obrázek 3: Schéma systému MIS

Další pokračování V dalším článku, který připravuji na toto téma, bych rád představil kostru návrhu MIS odpovídající konstrukcím prezentovaným v uvedených rozborech. Pro návrh systému bude využita popisovaná technika cestovním map.


Strana: 49

Název Vydavatel Počet stran Vydání Náklad Sazba Č. publikace

Nové trendy inovací v ICT Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, a.s. 52 první 50 výtisků Autor 2008001

Tato publikace neprošla jazykovou úpravou ISBN 978-80-86847-29-0

Management inovací v teorii, praxi a ve výuce

Recommend Documents