Agentury ŽÁDNÁ PITOMÁ VÍLA! Magazín Mladé fronty DNES | 16.4.2015 | Rubrika: Téma | Strana: 10 | autor: SCARLETT WILKOVÁ | Téma: Agentury
ANEB JAK VYŽDÍMAT Z DĚTÍ NAŠE PENÍZE Angry Birds, Bubble, Winx, Spongebob, Minecraft... Neznáte? Tak buďte rádi. Znáte? Pak víte, jaké to je, mít závislé dítě. Terezko, tak konečně řekni, co ti je. Opravdu tě nic nebolí? "Ne, mami." Osmiletá Tereza den nemluví, nejí, zírá z okna. Další den totéž, k tomu zvýšená teplota. Jde se k paní doktorce, rozhodují rodiče. "To je zbytečné, mami, nic mi není. Jsem jen moc smutná." "Ale proč? A máš teplotu." "To je tím smutkem." "Ty nás normálně vydíráš, protože jsme ti nekoupili tu další pitomou vílu. Jsi na nich tak závislá, že z toho máš horečku." "Žádná pitomá víla, ale Winx Sweet Fairy limited edition. Víš, co znamená limited edition? Že už nebude. Je z magické dimenze." A přichází hysterický pláč. Vydatný a nekončící, také jako z magické dimenze. PŘEDRAŽENÉ MRCHY Tereza má panenek šest. Jmenují se Bloom, Stella, Flora, Musa, Tecna a Layla. Žádala přesně tyto, s těmito jmény, protože Winx existuje mnoho a každá se nějak jmenuje. Doba, kdy holčičky dávaly panenkám jména samy, je pryč. "Tvoří semknutou skupinu, objevují své magické schopnosti a ty jim přinášejí nová dobrodružství," vysvětluje Tereza. "Stella je víla zářícího slunce, princezna Solarie, planety, kde jsou všichni lidé srdeční a šťastní. Je vždycky oblečená podle poslední módy a je z celého Winx klubu nejkrásnější. Její nejlepší kamarádka je Bloom, ale potřebuje další. Kromě Sweet ještě Pet Stellu, protože ta má domácího mazlíčka a zajímavé doplňky, například pelíšek na spaní a misku na jídlo," vypráví Tereza překotně. "Jako by už měla vymytý mozek nebo spolkla cédéčko s reklamou na ty panenky. Odříkává podivné věty a já vůbec nevím, kde k nim přišla," říká Terezčina máma. "Ty příšery jsou pohromou, dost vysávají náš rozpočet." Terezčin táta je označuje zásadně jako "ty předražené mrchy". Panenky s křídly neboli víly Winx obsadily domácnosti, ve kterých žijí holky mezi čtyřmi až deseti lety. Není úniku. Nepomůže nechodit s dívenkami do obchodů, o vílách se dozvědí stejně, protože ty začaly svou kariéru jako bytosti virtuální. Do dětských mozků se vetřely jako on-line hra a pak se zhmotnily v hračky. Jenže jsou to mrchy přátelské, udržující bohaté společenské kontakty, takže kdo se do nich jednou zamiluje, vyžaduje jich stále víc, pro ně je třeba stále víc doplňků a jiných pomůcek pro život. Winx není jen jedna panenka, ale celý Winx svět, který se stále rozšiřuje a vyvíjí. Tím jsme u podstaty toho, co trápí většinu rodičů: hračka či hra už není tím, čím bývala. Zrodí se ve virtuálním světě, v něm dítě okouzlí. Poté se zhmotní do plastu a dostane se do obchodů. Na každou se pak nabaluje řetězec dalších, s drobnými obměnami, které tvoří sérii. Výsledek: dítě žádá stále další. A rodiče je kupují, pokud nechtějí dítě nešťastné, nemluvné, případně se smutkem tak velkým, až se z něj zvýší teplota.
ZOMBIE TI NIČÍ DVEŘE Lukášovi je pět, před rokem mu rodiče koupili iPad. Máma mu do něj stáhla pár her. Pak si všimla, že Lukáš má na obrazovce něco, co mu rozhodně nestáhla ona. Prstíkem posunoval po displeji malé cihličky. "Stavím si obydlí," pravil a vysvětlil, že je to Minecraft a ten má přece každý. Máma se sice podivila, kde se u nich doma vzal, ale když po chvíli pozorování usoudila, že se v něm nevraždí ani nesouloží, pustila jej z hlavy. Teď, po pár měsících, už ví, že Minecraft tvoří nejen ty cihličky, z nichž se staví virtuální domy, ale také stovky různých obyvatel tohoto světa, kteří se v plastové podobě vyskytují také v regálech hračkářství a supermarketů. Je jich čím dál víc druhů a Lukášovi už dávno nestačí mít je jen na obrazovce. Potřebuje je mít doma. Pokud možno všechny. Jedna figurka stojí kolem tří stovek. Rodiče s ním už přestali chodit na společné nákupy do obchodních center, protože dostával záchvaty pláče pokaždé, když se odcházelo bez další příšery. "Když jsme kupovali jednu figurku týdně, řekla jsem dost," vypráví Lukášova matka. Krátce po jejím rozhodnutí k nim dorazila babička a vybalila tři nové figurky: "Doufám, Lukášku, že tyhle ještě nemáš." Lukáš tráví s Minecraft asi dvě hodiny každý den. Buďto hraje na iPadu s virtuálními figurkami, nebo si různě posouvá po pokojíku ty plastové. "Už to hraješ dlouho, že?" snažím se vnutit do jeho přízně a odhalit kouzlo toho fenoménu. "Normálně." "A myslíš, že bych se mohla zapojit, nebo už je pozdě?" "To můžeš vždycky. Ale budeš jinde než já. Tvoje první dimenze bude Peaceful." "To je v angličtině?" "Nejsou tam nepřátelé kromě Ender Dragona a máš víc životů. V Easy už budeš mít trochu zranění. Od nepřátel nebo od výbuchů. Když budeš hladovět, život se ti sníží na polovinu. Když budeš hladovět v Normal, zůstane ti jen půl srdce..." "Hm, tak to asi nezvládnu." "No, do Hard se asi nedostaneš, to je fakt, tam už jsou zranění větší. Zombie ti ničí dveře a můžeš vyhladovět až k smrti." Odcházím z pokojíčku a informuju matku, že se v té hře zřejmě běžně hladoví, vraždí a umírá. Na druhé straně mi přijde fajn, že pětiletý kluk používá anglické výrazy jako peaceful. A tak se s Lukášovou matkou ubezpečujeme, že je vlastně všechno dobré: "Podstata není špatná, vždyť staví dům a učí se, jak přežít. Farmaří, pořizuje si různá nářadí. Je to sice virtuální hra, ale ukazuje dětem, jaký je reálný svět." "Myslíš, že se tak naučí postavit dům?" "Třeba jo." "Myslím, že tahle generace bude žít v přesvědčení, že dům vznikne tak, že se postaví na prázdnou louku, máchne se prstíkem po obzoru jako po displeji a objeví se rozkošná dřevostavba s bazénem." CO PIJE VAŠE DÍTĚ? Desetiletý Mikuláš nedávno prožil dva hodně těžké týdny. Ztratil čip a bál se, že bez něj přestane být členem věrnostního programu a přijde o nasbírané body. Už za ně brzy mohl mít sluneční brýle nebo žabky, ale teď, když je čip v háji, nic. Matka se stala hrdinkou, protože po dvou týdnech čip našla. Na hřišti pod prolézačkou, na které se Mikuláš sám fotil, jak v zeleném oblečení s plastovým kelímkem se zelenou tekutinou visí hlavou dolů. Byl totiž Den svatého Patrika. Kdo se vyfotil co nejzelenější a nejšílenější, selfíčko poslal na příslušnou adresu, tam nasbíral hodně lajků, dostal další body. Teď je Mikuláš šťastný, že je čip zase doma, ale zároveň nervózní, neboť je třeba sbírat další body. To znamená kupovat si stále další barevné nápoje, za které se body dostávají. Mikuláš totiž propadl kouzlu bubble tea. Bary s těmito nápoji provozují různé firmy v mnoha obchodních centrech. Nápoje jsou v plastových kelímcích s vypouklým víčkem, do kterého se vráží tlusté brčko. Jsou prudce barevné a plavou v nich kousky želé. Trochu to připomíná sliz, který vzniká v jezírkách při páření žab. Jedno pití stojí sedmdesát i víc korun. "Dávám si 0,6 za 69 korun, což je výhodné," vysvětluje Mikuláš. "Můžeš si nechat smíchat i tři
příchutě, nejlepší je asi zelené jablko. Do toho si nech přidat kostičky a kuličky." Když stojí u stánku a objednává si, působí sebevědomě a důležitě. Jeho mladší sestra Apolenka na něj zírá s obdivem. Jako by pěkný dospělý mužský pozval na drink nezkušenou studentku, která se tímto poprvé v životě ocitla v baru. Mikuláš by si tenhle pocit rád dopřál i několikrát do týdne, má to však povoleno jen dvakrát třikrát do měsíce. "Jsi totiž závislý," říká máma. "Nejsem," směje se Mikuláš. Další den. "Šel bych dneska s Bártem tak na patnáct minut ven, jo?" říká Mikuláš. "Uvědomuješ si, že přesně teď se ukazuje tvoje závislost?" Jít dobrovolně ven s bratrem, ani ne dvouletým? To není jen tak. Důvodem je vidina, že by si takhle, za hlídání, mohl přivydělat. Mikuláš totiž za hlídání mladšího sourozence dostává drobné obnosy. Jeho záměr je průhledný, ale geniální. Za patnáct minut si nejen vydělá, ale zároveň si s bratrem vyrazí do nedalekého obchodního centra, kde bubble míchají, a tam si jeden dá. Nutno podotknout, že nápad nebyl realizován, matka záměr prohlédla a zatrhla. Úplně nejlepší je, když Mikuláš ten velký průhledný kelímek s barevnou tekutinou, kostičkami a kuličkami přinese na hřiště. Tam sedí několik kamarádů se stejnými kelímky a stejnými blaženými výrazy. Brčka prorážejí plast, zazní něco jako lups, a pak už důležitě se tvářící kluci pomalu ucucávají zelený, žlutý, oranžový, růžový sliz. Je to podobný tajemný rituál, jako když si kluci dřív tajně dávali v průjezdech první cigaretu. Všichni používají výrazy: věrnostní program, limitovaná série, bonusové body, stylové ceny, výhodné... Všichni žijí v přesvědčení, že když pitíčka kupují čím dál častěji, tím víc odměn dostanou, takže je to vlastně vysoce výhodná záležitost, za kterou by měli být doma chváleni, protože neutrácejí bezhlavě. "Výhodou je, že když toho vypijí přes půl litru, není třeba hlídat pitný režim a ještě jsou zasyceni. Nemají hlad. Jen se děsíme zjistit, z čeho jsou ty nápoje složeny," shodují se matky dětí závislých na bubble. "Kde jsi přišel na to, že bubble existuje, Mikuláši?" "Nevím, asi jsem viděl reklamu v obchodním centru a líbila se mi. Přesně si nevzpomínám." KOUPÍM SI TO SÁM V podstatě je jedno, po čem dítě touží. Zda jde o barevné pití nebo hračku. Protože stejně nikdy nezůstane u jednoho exempláře. Když si dceruška oblíbí panenku Monster, počítejme při koupi té první s tím, že jsou jich desítky druhů a nutně potřebují žít pohromadě. Když dítě zhlédne seriál či film s hrdinou Spongebobem, kromě Spongeboba budeme kupovat Patrika Hvězdici, jeho nejlepšího kamaráda, Sépiáka, což je něco mezi sépií a chobotnicí, Garyho, to je hlemýžď, který mňouká, a Sheldona J. Planktona, což je dotěrný tvor, který chce Spongebobovi ukrást recept na jeho skvělé krabí hambáče. A když začne hrát počítačovou hru Angry Birds, tedy naštvané ptáky, otevře se nekonečný sběratelský obzor. Bobmas, Stella, Matilda, Chuck a další jsou k mání ve všech tvarech a velikostech, včetně jejich soupeřů prasat. A samozřejmě také na čepicích, tričkách, osuškách i taškách do školy. Dá se zabránit tomu, aby dítě už od pěti let hromadilo věci a používalo výrazy jako limitovaná edice či věrnostní program? Nedá, pokud chodí do školy a nežije na samotě u lesa bez internetu. Společným rysem pro všechny rodiče těchto malých závisláků je, že si nepřejí uvést celá jména svá ani svých dětí: "Lidi by řekli, že jsem pitomá, když utrácím tisíce za panenky." "Můj bývalý muž by řekl, že dceru špatně vychovávám." "Nechceme, aby se vědělo, že nedovedeme klukovi říct ne." Ale žádný strach, odsuzování není namístě. Všichni jsme loutkami v důmyslně propracovaném systému. Reklamní společnost Ogilvy & Mather oslovila přes 150 marketingových manažerů v Česku a zjišťovala, jaký je vztah firem k reklamě cílené na děti.
Výsledek? Přes šedesát procent firem nabízí produkty nebo služby určené dětem, třetina z nich má přímo vytvořený rozpočet pro komunikaci s dětskými zákazníky. Téměř osmdesát procent firem má vlastní kodex, podle něhož s reklamou cílenou na děti pracují. Zároveň vědí, jakými kanály se děti o různých novinkách dozvídají. Zatímco u předškoláků je nejúspěšnější reklama v televizi, na prvním stupni už děti touží po tom, o čem se dozvěděli z internetu, sociálních sítí a počítačových her. Mimochodem, tady je údaj ze zprávy Evropské komise Kids on-line, která zkoumala, nakolik děti podléhají virtuálnímu světu: 58 procent evropských dětí od dvou do pěti let nyní ví, jak se hraje jednoduchá počítačová hra, jen 43 procent jich však umí jezdit na kole. Mezi devítiletými obyvateli Evropy se dá už jen obtížně najít nějaký, který nikdy nepřišel do styku s internetem, 21 procent jej začalo používat už ve třech letech. Takže klid, až přijdete do dětského pokojíčku a uslyšíte: "Jsem v dimenzi Nether. Výšku i nekonečnost má stejnou jako Overworld, ale vzdálenosti v něm jsou jiné, jeden blok v Netheru je jako osm bloků v Overworldu. Potkáš tu Magmaslizouny, Ohniváky i Zombie Pigman. Jsou tu pevnosti, ve kterých se spawnují whiter skeletoni." Toť slova osmiletého Tadeáše z Ostravy, když vzhlédl od svého tabletu. Jeho největším přáním donedávna bylo mít Zombie Pigman z Netheru doma. Matka dosud odolávala, že nic s takovým názvem v jejich domácnosti nebude. Před pár dny si šel Tadeáš figurku koupit sám, přesněji v doprovodu pěti spolužáků. Z obchodního centra si přinesl i reklamy na figurky další a poukázku na barevný nápoj s vysvětlením, v čem jsou výhody věrnostního programu. *** 9 Devět z deseti dětí hraje počítačové hry. Mnozí výrobci hraček proto kupují práva na výrobu figurek a předmětů, které děti z těchto her znají. 5 000 Částka v korunách, kterou česká rodina ročně průměrně věnuje na nákup hraček. 8 Tolik miliard korun Češi ročně utratí za hračky a počítačové hry pro děti. 20 Výrobci hraček pozorují posledních dvacet let jev, který nazývají věková komprese. Děti se cítí být staršími, než jsou, a ve srovnání s dětmi stejného věku před dvaceti lety je zajímají jiné hračky. Co tehdy zaujalo jedenáctileté dítě, to by dnes nebavilo ani dítě osmileté. 7 Věk, kdy děti začínají dostávat na hraní věci původně určené dospělým: iPady, herní konzole, počítačové hry, notebooky, chytré telefony.
Přehledně: Novináři ve službách Andreje Babiše hlidacipes.org | 15.4.2015 Strana: 0 | autor: Ondřej Černý | Téma: Agentury
Andrej Babiš sází v politice na dokonalý obraz svůj, i svého hnutí. Image mu pomáhá vytvářet dlouhá řada mediálních profesionálů. Do svého týmu Babiš zlákal i novináře, kteří se o něm v minulosti nezřídka vyjadřovali kriticky. V tomto ohledu nemá na politické scéně hnutí ANO rovnocenného soupeře. Dnes mu tito profesionálové pomáhají vytvářet obraz člověka,. Andrej Babiš sází v politice na dokonalý obraz svůj, i svého hnutí. Image mu pomáhá vytvářet dlouhá řada mediálních profesionálů. Do svého týmu Babiš zlákal i novináře, kteří se o něm v minulosti nezřídka vyjadřovali kriticky. V tomto ohledu nemá na politické scéně hnutí ANO rovnocenného soupeře. Dnes mu tito profesionálové pomáhají vytvářet obraz člověka, který bojuje s korupcí a neschopnými (či všehoschopnými) politiky. Výjimkou v jeho týmu nejsou ani přestupy ze stájí jeho politických oponentů, které Babiš tak ostře kritizuje. Kdo z novinářů a dalších lidí z mediální branže tedy spojil svou kariéru s Andrejem Babišem a jeho hnutím ANO? V poslaneckých lavicích Martin Komárek Od 80. let redaktor Mladé fronty, později komentátor Mladé fronty Dnes. I když Babiše v době, kdy MF DNES patřila německým majitelům, kritizoval a ironizoval, přijal jeho nabídku na politické angažmá v dresu hnutí ANO. Spolupracoval na stranickém volebním programu. Stanislav Berkovec Rozhlasový novinář (Český rozhlas, Evropa 2, Frekvence 1, Rádio Hey), televizní moderátor a reportér (Rady ptáka Loskutáka TV Nova). Mediálně známá tvář z komerčních médiích. Na postu poslance zcela neviditelný. Zdeněk Soukup Od roku 1985 redaktor Československé, posléze České televize. Stejně jako Berkovec mediálně známá tvář, která má šanci oslovit neukotvené voliče. Ani o Soukupovi nebylo v době jeho poslaneckého mandátu výrazněji slyšet (tedy kromě sdělení nového správce gastronomického okénka na TV Nova Františka Nyklase, podle nějž do televize přivedl právě Soukup). Jana Lorencová Novinářka píšící pro Moravskoslezský den, Prostor, Telegraf, Československý týdeník, v České televizi pracovala v pořadech Nadoraz, Klekánice, Za zdí, Případ pro reportérku. Značné renomé si získala především svými investigativními pořady o lehkých topných olejích. Po neúspěšné kandidatuře do Senátu přijala nabídku Andreje Babiše, aby za jeho hnutí kandidovala ve sněmovních volbách. Ve sněmovně téměř neviditelná. Martin Kolovratník Před kandidaturou za hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny působil ve funkci ředitel Českého rozhlasu Pardubice. Jako člen sněmovního výboru může uplatnit vliv na schvalování výročních zpráv ČT a ČRo.
Na magistrátu Jiří Svoboda Před svým zvolením primátorem statutárního města České Budějovice, působil jako ředitel Českého rozhlasu České Budějovice a náměstek generálního ředitele ČRo pro strategický rozvoj. Dle důvěryhodného zdroje z veřejnoprávního rozhlasu Svoboda o svém vstupu do politiky jednal s hnutím ANO za zády a bez vědomí generálního ředitele ČRo Petera Duhana. Ve službách divizí Agrofertu a hnutí ANO Jan Macháček Předseda správní rady Babišem založeného think-tanku nazvaného Institut pro politiku a společnost. Hlavou rady se stal poté, co v lednu letošního roku přešel z vydavatelství Economia do Lidových novin, které vydává Babišova MAFRA. Karel Hanzelka PR manažer holdingu Agrofert. Působil jako "zprávař" Českého rozhlasu 1-Radiožurnál a rádia Impuls. Od října 2004 do července 2011 na postu mluvčího ministerstva dopravy působil pro ministry Milana Šimonovského (KDU-ČSL), Aleše Řebíčka (ODS), Petra Bendla (ODS), Gustáva Slamečku (BEZPP), Víta Bártu (VV) a Radka Šmerdu (BEZPP). Před nástupem do služeb Andreje Babiše byl PR ředitelem v agentuře McCann Erickson Praha. Vladimír Vořechovský Šéf divize komunikace hnutí ANO. Začínal v idnes.cz jako sportovní redaktor, posléze pracoval ve zpravodajství TV Nova, poté PR ředitel v agentuře Comunica (spadající do vlivu uprchlého podnikatele Františka Savova) a před převedením do divize ANO ředitel PR a marketingu v holdingu Agrofert. Lucie Kubovičová Mluvčí ANO. Pracovala jako redaktorka TV Nova, ve sněmovně, na ministerstvu pro místní rozvoj, jako mluvčí ministerstva obrany. V době, kdy působila jako ředitelka odboru vnějších vztahů a komunikace na ministerstvu školství ji tehdejší šéf resortu Josef Dobeš (VV) udělil udělil více než stotisícovou odměnu. Jaromír Hasoň Člen tiskového oddělení ANO. Psal pro zaniklý týdeník MF Plus, časopis Strategie a krátce působil na pozici editora stanice Český rozhlas-Rádio Česko. Dle informací Hlidacipes.org by se měl stát další posilou stranického Institutu pro politiku a společnost. Božena Hažová Divize regionální podpory hnutí ANO. Novinářka se zkušeností na postech editora a šéfeditora z Hospodářských novin, Týdne, týdeníků Euro a Ekonom. Po odchodu z médií a před nástupcem do služeb ANO pracovala v PR agentuře Essential Communication zastupující ruskou státní
korporaci Rosatom, jež se ucházela o kontrakty na dostavbu jaderné elektrárny Temelín. Radka Burketová Mluvčí inspekce životního prostředí. Začínala v okresních novinách v Třebíči, z nichž přešla na post mluvčí Kraje Vysočina. Zde a později pak jako mluvčí Nejvyššího kontrolního úřadu spolupracovala se zesnulým Františkem Dohnalem. Pro hnutí ANO pracovala od února 2013 do ledna 2014 jako tisková mluvčí a PR specialistka hnutí. V roce 2014 působila jako mluvčí ministerstva pro místní rozvoj vedeného Věrou Jourovou, za níž posléze odešla na stáž do Bruselu. Po návratu ji hnutí ANO na post vedoucí oddělení komunikace a zahraničních vztahů České inspekce životního prostředí, jež spadá do resortu životního prostředí vedeného Richardem Brabcem (v hnutí ANO má členskou legitimaci s číslem 2). V dubnu 2015 sněmovna Burketovou zvolila na návrh ANO do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Jakub Stadler Vedoucí tiskového oddělení ministerstva dopravy. Začínal v Českém rozhlase, odkud přešel TV Nova a do rádia Impuls. V letech 2008-2014 působil na různých postech v tiskovém oddělení úřadu vlády, které také vedl, a jako zástupce mluvčích vlád za čtyř premiérů (například Mirka Topolánka). Pracoval také v tiskovém odboru ministerstva spravedlnosti nebo Magistrátu hlavního města Prahy. Před poklesem preferencí ODS působil v jejím tiskovém odboru. Nedávno si jej Dan Ťok, vyslaný hnutím, přivedl na ministerstvo dopravy, kde momentálně řídí komunikaci resortu. Na post přišel z PR agentury Ewing. Miroslav Konvalina Vedoucí tiskového oddělení ministerstva spravedlnosti. Bývalý zpravodaj Českého rozhlasu v Severní Americe, později ředitel Radiožurnálu. Po angažmá v Americkém centru se s nástupem bývalé ministryně spravedlnosti Heleny Válkové stal vedoucím tiskového oddělení resortu. V prvním kole volby ho v dubnu Poslanecká sněmovna nezvolila členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Odborníci na marketing Anna Matušková Vysokoškolská učitelka působící jako odborná asistentka na katedře Marketingové komunikace FSV UK. Do její specializace spadá politický a volební marketing. V prezidentské kampani Karla Schwarzenberga působila jako její hlavní stratég Ve sněmovních volbách v roce 2013 působila jako politická poradkyně volební kampaně hnutí ANO. Je též analytičkou Babišova Institutu pro politiku a společnost. Marek Prchal Šéf divize nových médií ANO. Zabývá se marketingem, reklamou a kampaněmi. Před hnutím ANO spolupracoval i na předvolební kampani TOP 09. Publikuje a komentuje na serveru Mediář.cz. Petr Topinka Bývalý ředitel kreativní agentury Mark BBDO před posledními sněmovními volbami, v nichž hnutí
ANO skončilo druhé za ČSSD, zastřešoval vnější komunikaci hnutí. Obnášelo to přípravu komplexní komunikační strategie, jak po stránce marketingové, tak po stránce PR. Sám Topinka přiznal, že se kampaň pod jeho vedením odvíjela od definice značky a jejího DNA. Nekomunikoval politickou stranu, program, ideje, ale značku. Prostě to prodáme. Leoš Mareš Známý moderátor; moderoval některé akce na pomezí volebních mítinků a marketingových akcí na podporu Babišových firem a výrobků. V minulosti Mareš pracoval i pro Mirka Topolánka a jím vedenou vládu. Agentura Penn Schoen Berland (PSB) Podílela se na kampani ČSSD před sněmovními volbami v roce 2006. Vysloveně marketingovou kampaň dle zadání PSB dodržel tehdejší premiér a předseda ČSSD Jiří Paroubek. Obě strany spolupracovaly i při krajských volbách v roce 2008. K rozchodu došlo v roce 2010. V roce 2013 agentura spolupracovala na kampani hnutí ANO. Ke spolupráci s ANO agentura PSB vyčlenila Alexandra Brauna, který v minulosti při kampaních radil například Tonymu Blairovi nebo Hillary Clintonové. A jen pro pořádek: Andrej Babiš vlastní vydavatelský dům Mafra (Mladá fronta Dnes, iDnes, Lidové noviny, Lidovky.cz, Metro, 5+2, Óčko). Pořídil si i společnost Londa provozující rozhlasové stanice (Impuls, Český Impuls, Roczkone).
Oborové termíny Jeremy Clarkson - ZABIJ SI SVŮJ TOP GEAR Instinkt | 16.4.2015 | Rubrika: Osud | Strana: 56 | autor: Jindřich Göth | Téma: Oborové termíny
Díky své vyřídilce si znepřátelil tolik lidí, že by to stačilo k zabydlení slušně velkého ostrova. Miliony diváků jej za to ale zbožňují. Jaký bude nejsledovanější automobilový pořad planety po Clarksonově vyhazovu? Proč vlastně lidé sledují Top Gear? Některým se prý líbí kamera a střih. Jiní tvrdí, že mezi moderátory funguje autentická chemie. Většina pak odpovídá, že v neděli večer nic lepšího stejně nedávají. Podle mě je ale hlavním tajemstvím sledovanosti Top Gearu fakt, že když jednoho z nás plácne osud přes ústa, ostatní se k němu neseběhnou se starostlivým výrazem ve tváři, nezačnou jej hned balit do stříbrné deky a zahrnovat útěšnými slovy. Místo toho na něj jen ukážou prstem a hlasitě se rozchechtají. ,Chachá, Jamesovi vybuchla hlava.' A to je vítaná změna ve světě plném psychoterapeutů a vzlykajících fotbalistů," charakterizuje Jeremy Clarkson úspěch svého automobilového pořadu v knize Zapomeň na brzdy. Na Top Gear se dívají i lidé, kteří jinak rozlišují auta podle jednoduchého vzorce líbí/nelíbí, případně jezdí/nejezdí. Jádrem pořadu je sice hodnocení nových vozů, ale moderátoři je špikují neodolatelným humorem, zvou si do studia hvězdy ráže Toma Cruise, Alice Coopera či Rowana Atkinsona a cestují po celém světě, včetně těch nejvzdálenějších lokalit. A provokují.
Samurajský meč místo jazyka Příčinou obrovského diváckého zájmu je i dokonale fungující spojení tří silných moderátorských individualit: Richard Hammond je drobný klučina s vrabčím hnízdem, vykulenýma očima plnýma šibalských jisker, dlouhovlasý James May je rozvážnější, přemýšlivý starý mládenec a Clarkson? Neřízená střela s jazykem nabroušeným jako samurajský meč z dílny mistra Hanzó Hattoriho. Ne nadarmo se právě jeho přičiněním stal z motoristického pořadu Top Gear celosvětový fenomén. A také díky jemu se musela BBC až donedávna prakticky za každou odvysílanou řadu někomu omlouvat. Stížnosti se hrnuly třeba na Clarksonův výrok, že stávkující zaměstnanci veřejného sektoru by měli být zastřeleni, nebo za označení řidičů kamionů za vrahy prostitutek. A co třeba tvrzení, že bývalý premiér Gordon Brown je "jednooký skotský idiot"? Ani jeho parťáci Hammond s Mayem nejdou ale pro drsný a nekorektní špílec daleko. Nebyl to snad Hammond, který v jednom díle prohlásil, že mexická auta odrážejí národní charakteristiku, a Mexičany označil za líné a neschopné prdící hulváty s knírkem, opírající se ve spánku o plot? No, vidíte. Školné zaplatil medvídek Jeremy Clarkson, přáteli zvaný též Jezza nebo Clarky, se narodil v rodině učitelky a obchodního cestujícího. Rodiče provozovali i výrobu a prodej pletených návleků na čajové konvice, čemuž Jeremy vděčí za své vzdělání. Když jej totiž přihlásili na soukromou školu, neměli ponětí, jak budou zvládat platit školné. Rozhodla šťastná náhoda. Paní Clarksonová jednoho dne Jeremymu a jeho sestře upletla medvídka. V okolí vzbudil tak velkou pozornost, že vznikla poptávka, kterou bylo nutno pokrýt. Rodiče tak svou manufakturu přeměnili na výrobnu medvídků a rázem bylo dost peněz i na školné. Jeremy vystudoval prestižní internátní Hill House a poté byl přijat na podobně renomovaný vzdělávací ústav Repton, kde se už naplno projevovala jeho obtížně zvladatelná povaha. Kvůli pití, kouření a výtržnictví ho vyhodili. Začal pracovat jako podomní prodejce ve firmě svých rodičů a po čase se mu naskytla příležitost v reklamní agentuře Rotherham Advertiser, kde sbíral první zkušenosti s psaným projevem. V roce 1984 potkal, vznosně řečeno, svůj osud. Bylo mu umožněno udělat svůj první test pro Motoring Press Agency. Rázem mu bylo jasné, čemu se chce po zbytek svého života zabývat. Vozit se ve všech možných autech světa a pak je hodnotit. Mnohdy drsně, nevybíravě, vždy ale pregnantně a s humorem. Kdo z nadšených automobilistů by si nepřál, aby se mohl celý den věnovat své nejoblíbenější činnosti, a ještě za to brát královské peníze? Pro pořádek dodejme, že Clarksonův roční plat se do jeho březnového vyhazovu pohyboval kolem dvou milionů liber, tedy zhruba 76 milionů korun. Když před lety v Británii zjišťovali, kdo má podle mínění veřejnosti nejlepší práci na světě, vyhrál právě on. Slzu neuroním V roce 1988 začal uvádět "starou" verzi pořadu Top Gear, který silou své osobnosti proměnil na nový, jenž běží dle jeho vize od roku 2001. Ukázalo se, že pro BBC to byla sázka na správného koně nebo ještě lépe šoféra. Top Gear získal ohromnou popularitu, jeho celosvětová sledovanost se pohybuje kolem 300 milionů lidí a patří k nejvýnosnějších pořadům BBC. Postupem let se Clarkson vypracoval v jednoho z nejrespektovanějších a nejvlivnějších lidí pohybujících se v automobilovém průmyslu. Jeho články, recenzemi a hodnocením se řídí nejen řidiči, ale také samotné automobilky. Krom jiného mu někteří dodnes kladou za vinu krach britského automobilového výrobce MG Rover. Clarkson se jejich vozům vždy posmíval, a když se v roce 2005 automobilka položila, reagoval na to článkem nazvaným Sbohem, Rovere, já slzu
neuroním. "Chápu všechny, kteří si koupili Rovera a teď přišli o záruční servis. Ale je vaše vina, že jste si pořídili tak debilní auto. Jen těžko můžu litovat někoho, kdo nedá na rady mnoha odborníků a koupí si Rovera 45 jen proto, že jde o ,britský výrobek'," napsal v uštěpačném nekrologu. A rozpoutal další masivní proticlarksonovskou kampaň. Někteří propuštění zaměstnanci a majitelé Roverů mu dokonce vyhrožovali, že mu osobně zakroutí krkem. Koho jsem ještě neurazil? Pokud by takto uvažovali všichni, které kdy doběla rozzuřil, utvořila by se u něj pěkně dlouhá fronta. Clarkson velmi rád šije do všech a za všech okolností. O Američanech například prohlásil, že většina z nich má mozek jen na to, aby chodili po dvou nohách, cyklisty má za nacisty v lykře, zaměstnancům japonských automobilek vynadal do pojídačů psů a před zástupci firmy BMW hajluje. S oblibou popuzuje odpůrce kouření tím, že se nerozpakuje zapálit si na jakémkoli veřejném místě při jakékoli příležitosti, nesnáší vegetariány, brojí proti globálnímu oteplování a neváhá píchat ani takříkajíc do vlastního hnízda, totiž do publika Top Gearu. "Prozradím vám malé tajemství. Pro každý díl si před vysíláním připravíme dva scénáře. Jeden představuje mnohaslabičnou orgii hlubokomyslného rozjímání o smyslu lidského štěstí. A druhý se hemží výrazy typu ,kozy' a ,zadek'. O tom, který nakonec použijeme, rozhodneme až podle toho, kolik diváků dorazí v imprezách. Pokud před sebou vidíme les kšiltovek s logem Subaru, držíme se kameňáků o genitáliích a celý den ve studiu kloužeme na banánových slupkách," bere si na paškál majitele vozů Subaru Impreza. Všichni za Jeremyho Domovská stanice BBC Clarksonovy výstřelky dlouho tolerovala, ale nakonec přece jen padla kosa na kámen. A hned dvakrát. Loni na něj britská média vytáhla, že pro natáčení jednoho z dílů Top Gearu použil při rozpočítávání rasistický výraz. Konkrétně "nigger" neboli "negr". Nadřízení mu pohrozili, že ještě jeden incident, a půjde na dlažbu. Pohár trpělivosti přetekl letos. Impulzivní Clarkson neudržel na uzdě svůj temperament a natolik ho rozzuřilo, když v hotelu, kde byl ubytován, nebyly k dispozici steaky, že fyzicky napadl producenta. BBC Clarksonovi v březnu neprodloužila smlouvu. Marné byly nářky zástupů fanoušků po celém světě, nic nezmohla ani přímluva britského premiéra Davida Camerona, který Clarksona označil za svého přítele. Na kolegovu stranu se okamžitě přidali i Hammond s Mayem a jednoznačně prohlásili, že bez něj nebudou pokračovat. Jeremy Clarkson v Top Gearu končí. Pořad samotný ale prý ne, BBC uvedla, že za Clarksona hledá náhradníka. Hovoří se o tom, že by jím mohl být například rozhlasový moderátor Christopher J. Evans, velký automobilový nadšenec. I BBC je ale jasné, že rozpadem skvěle sehrané trojky Hammond-May-Clarkson už Top Gear nikdy nebude tím, čím býval. Půjde ke konkurenci? Krom toho, že se miliony televizních diváků ptají, co teď bude s oblíbeným pořadem, ptají se i, co bude s Clarksonem. Jisté je, že z obrazovky jen tak nezmizí. Ještě před vyhazovem z Top Gearu ho BBC oslovila, aby pohostinsky uváděl minimálně jeden díl satirického pořadu Have I Got News for You. Od svého pozvání neustoupila ani po Clarksonově incidentu a oblíbený moderátor se na obrazovce objeví prý v díle odvysílaném 24. dubna. Co bude následovat, se v tuto chvíli přesně neví. Vzhledem k Jeremyho obrovské popularitě by bylo s podivem, kdyby po něm nehmátla nějaká konkurenční stanice (nabídku dostal i z Ruska) nebo kdyby nedostal příležitost vybudovat si zcela novou show. Osobně se domnívám, že tento měsíc čerstvý pětapadesátník Clarkson dosud
neřekl poslední ostré slovo. I za to, že přiměl autora těchto řádků, pro nějž je automobil primárně i sekundárně věc, která jej doveze z bodu A do bodu B a netřeba o ní dlouze řečnit v restauračním či jiném zařízení, nadšeně koukat na pořad, kde je debata o autech alfou i omegou, by si rozhodně zasloužil druhou šanci. Svět bez Jeremyho by totiž byl mnohem nudnějším místem k životu. *** Jeremy Charles Robert Clarkson 11. dubna 1960 v anglickém Doncasteru ? moderátor, novinář ? 1988 začal uvádět starou verzi pořadu Top Gear, od roku 2001 byl jednou ze tří hlavních hvězd nové podoby ? 1989 poprvé se oženil a rok nato rozvedl, v roce 1993 si vzal svou tehdejší manažerku Frances Cainovou, s níž má tři děti: dcery Emily (1994) a Katyu (1998) a syna Finla (1996) ? 1997 objevil se v televizním pořadu Room 101, v němž hosté jmenují věci, které nesnášejí. Clarkson uvedl karavany, mouchy, vegetariány a mentalitu golfových klubů ? 2007 za moderování Top Gearu obdržel cenu National Television Award ? 2008 na adresu Downing Street byla doručena petice Jeremy Clarkson premiérem signovaná padesáti tisíci lidmi, následovala petice Jeremy Clarkson nikdy premiérem, kterou podepsalo 87 lidí, Clarkson v tisku prohlásil, že by byl špatným premiérem, na což Downing Street zareagovala, že je téhož názoru ? je fanouškem kapely Genesis a seriálu Star Trek, nosem dokáže napodobit zvuk otevírajících se dveří na palubě lodi Enterprise ? prohlásil, že nikdy v životě, až na jednu výjimku v osmi letech, nejel veřejnou dopravou ? je zapřisáhlým euroskeptikem a naopak příznivcem automobilů Škoda, napsal pozitivní recenze na Škodu Yeti, Roomster a Octavii Scout Jeremy očima fanynky Povím vám, co je na tom vulgárním spratkovi, který nejde pro urážku ni pěst daleko, tak přitažlivého. Proč tolik pozornosti přitahuje nevkusně drzý macík, který se chová jako prase, má vpravdě odporný humor, a nevíte, jestli by se při nejbližší příležitosti nějakým obzvlášť odsouzeníhodným způsobem nedotkl i vás. Nebo počkejte. Tím si můžete být dost jisti. Není to fakt, že moderuje nejúspěšnější pořad planety, protože tento je o autech, a pro mě a předpokládám, že i pro další fanynky, je tudíž srozumitelná jen ta část pořadu, kde se zbytečně nerozebírají šrouby a matice. Není to ani jeho buličí vizáž, hezcí kluci vážně vypadají jinak, ani charisma, které pětapadesátiletý Brit má bez ohledu na to, že teď je in nenávidět ho nebo jím alespoň opovrhovat. Jeremy je totiž poslední chlap, který se v showbyznyse vyskytuje. Je to v nejlepším i nejhorším slova smyslu archetyp muže, který uloví mamuta, jakkoli loví (nejčastěji) verbálně. Je prototyp vítěze, jehož vítězství není v pouhém prvenství. Spočívá totiž v tom, že je to zcela jasně čitelný MUŽ v tomto genderově vychýleném vnímání světa. Je srozumitelný ve změkčilé době, v níž je úplně v pořádku, že vám muž navzdory opakovaně prokazované heterosexualitě občas krade lak na nehty, odstín 219 Black Satin. V době, kdy by ženy chtěly zase tak trochu být traktoristky, aby dokázaly, že na to mají stejně jako muži, ale rády by jej řídily s jehlami od Louboutina. Vím, že ona proklamovaná rovnoprávnost je moderní, ve skutečnosti je třeba smířit se s tím, že kluci vždycky budou držet s kluky, že platy nikdy neprolomí skleněný strop, ke sporáku taky budeme častěji stavět ženy než muže a Jeremy, inu, Jeremy nás alespoň částečně smíří s tím, že když je muž chytrý a nekonečně vtipný, sneseme trochu toho xenofobněšovinisticko-sexistického humoru, a ještě mu samy půjdeme naproti. Jeremymu nakonec odpustí i ti, které rozhořčil útokem na menšího (alfa samec měl hlad, co je na tom nepochopitelného?). Odpustí mu i ti, kteří by nejraději žili v hyperkorektním světě, v němž se radši už vůbec nežertuje, protože každý žert si z logiky věci utahuje ze slabiny či odlišnosti druhého. Bude jim totiž chybět jeho brutální srozumitelnost ve světě, kdy se jeden den nesmí napsat "romská herečka", zatímco
další den se klidně napíše "policista zastřelil černocha". Už mu koneckonců odpustila i slovutná BBC. Sice ho nevrací do Top Gearu, ale opatrně ho nasazuje alespoň do televizních kvízů. Však on se nám z té britské verze Videostopu brzy vyškrábe někam, kde ho zase budou moci nenávidět miliony (a potají se královsky bavit). Počkám si, Jeremy. Foto popis| TROJICE SVATÁ. Sympaťák Hammond, kliďas May a naprostý magor Clarkson. Tři sta milionů diváků týdně. Foto autor| FOTO: ČTK/ZUMA/BBC Foto autor| / foto: Profimedia.cz, ČTK Foto popis| ODVAHA. Ta nechyběla Jeremymu, když si na natáčení dílu v Rumunsku vyjel v automobilu Aston Martin. Foto popis| NA KUS ŘEČI. Se zavrženým hrdinou si svého času rád povídal i britský premiér James Cameron. Foto popis| HVĚZDA S HVĚZDAMI. Živá natáčení měla atmosféru divokých show. Do studia si zval ty nejpopulárnější lidi. V letošním roce jej navštívili třeba Will Smith a Margot Robbieová. Foto popis| COKOLI. Jeremy může udělat všechno, jeho fanoušci mu na to skočí s rozběhem.
Očekávání Literární noviny | 16.4.2015 | Rubrika: Příloha - Biblio | Strana: 3 | autor: Jaroslav Císař | Téma: Oborové termíny
editorial Některé náboženské skupiny stále žijí v očekávání konce světa. Naštěstí zdravý rozum podepřený vědeckými poznatky velí ke skepsi, že se tak nestane zrovna příští čtvrtek. Podobně se vyhlašuje i "zničující" pokrok v oblasti kultury. Film měl zahubit divadlo, televize film, video televizi, e-knihy klasické tištěné knihy. Naštěstí si jde vývoj svou přirozenou vlastní cestou a zcela pragmaticky. Všechny tyto formy šíření kulturních statků se postavily do řady se svými přednostmi a nedostatky, zcela mírumilovně a demokraticky. Na výběr. Válku z nich většinou vytvářejí mediální agentury a specialisté na public relations. Zpravidla jde-li o něco, umně nastaví zrcadlo palčivému problému, zajímavé skutečnosti, neotřele, novátorsky a invenčně, divadla se zaplní, knihy mizí z knihkupeckých pultů, lidé si pořizují potřebné technické vybavení. A tak se stále podle vlastního zájmu můžeme těšit na divadelní a filmové premiéry, prezentace nových knižních titulů a projektů. A že se to někdy nepovede a kritika více či méně triumfálně a spravedlivě stáčí palec k zemi, je úplně normální. Úsilí dosáhnout něčeho důležitého, nejvyšších met, je vždy obtížné, každý nevyšplhá (a ani nemůže) až na vrchol. Podstatné je, aby v člověku v měnících se kulisách vždy zůstala tvořivost, nápaditost, touha vymanit se z šedi, předvést se a vyniknout (úzkou kategorii pouhých kulturních "numizmatiků" ponechávám stranou) a aby se našli příjemci těchto poselství. Znovu tedy žiji v očekávání knižních přehlídek, novinek, vyhlašování nejzdařilejších děl různých žánrů, abych neodbíhal z tematického pole vymezeného pro BIBLIO. Své interní lítosti nad tím, že nelze najednou představit vše, stránek je pouze stanovený objem apod., se snažím vyhnout alespoň tím, aby bylo každé číslo co možná nejpestřejší. V tradičních měsících úrody literárních děl, vydávání knižních titulů i čtení zaslíbených včetně tohoto platí tato výzva mnohonásobně! Foto autor| foto: Jan Štolba
Mediální válka neválka" jako realita nerealita" Literární noviny | 16.4.2015 | Rubrika: Civilizace | Strana: 10 | autor: Michael Kroh | Téma: Oborové termíny
O médiích a propagandistické válce, která se nyní často skloňuje v souvislosti s ukrajinskou krizí, s politologem Oskarem Krejčím a mediálním analytikem Petrem Žantovským. * Diskusi lze zahájit parafrází výroku odstupujícího náčelníka generálního štábu armády ČR generála Pavla o tom, že Rusko proti nám vede propagandistickou a hybridní válku. Jsme opravdu ve válce, nebo ne? Krejčí: Slovo "válka" se stalo inflačním pojmem. Když roku 2011 Literární noviny otiskly článek "Proč bude válka", vzbudily tím odpor, neboť se tehdy nepokládala tato možnost za pravděpodobnou. Když se ale podíváte dnes do médií, válka se považuje za naprostou samozřejmost. Tento problém je podle mého názoru vytvořený uměle vojenskými byrokraty, kteří chtějí více peněz (mezi ně zřejmě patří i generál Pavel), je vytvořený propagandisty, kteří se domnívají, že se oslavou válečných aktivit zalíbí "velkému bratrovi", a těmi, kteří chtějí vydělat na válečných zakázkách. Ale ve válce Česká republika naštěstí není. Válka je ozbrojené násilí velkých skupin. Nic takového zde neprobíhá a bojme se okamžiku, kdy to propukne. Žantovský: Já si naopak myslím, že ve válce jsme. Je to ale válka "studená". Události na Ukrajině a zjevná podpora protirusky zaměřené kyjevské vládě ze strany EU a USA jsou evidentně zahájením studené války s použitím všech dostupných propagandistických prostředků. Koneckonců, propaganda je velmi starý nástroj a byla používána již v 17. či 18. století papežstvím s cílem šíření víry. Podobně tomu bylo například i po druhé světové válce, v padesátých letech, na západ i na východ železné opony. Je tam mnoho podobného, sugestivní vnucování obrazu nepřítele, vlastních idejí, indoktrinace obyvatelstva určitými emocemi. Vlastně celá dnešní propagandistická válka je postavena na emocích. Rusko je v nich vykreslováno jako nebezpečný hlupák, jako tupý medvěd, který má usměvavou hlavu bývalého důstojníka tajných služeb Putina, ale kterého je třeba neustále okopávat a vysmívat se mu. Krejčí: Nesmíme zapomenout, že samotné slovo "studená válka" je metaforou. Události popisujeme jazykem války, ale v podstatě jde o propagandistickou masáž. Na jedné mezinárodní konferenci jsem kdysi slyšel tezi, že rozdíl mezi novináři a tajnými službami spočívá v tom, že novinář informace sděluje, zatímco tajné služby je tají. Tato liberální vize je mylná ve třech rovinách. Za prvé, současný liberální novinář informace nesděluje, ale prodává, protože novinařina zdegenerovala na prachobyčejný byznys. Za druhé, zpravodajské služby informace netají, ale využívají pro své operace. A za třetí, nemůžeme novináře a tajné služby stavět proti sobě, protože jejich vzájemné prolínání není bohužel jen námětem pro thrillery, ale realita. A pak se v novinách můžeme dočíst takové výroky, že je lepší se mýlit se Spojenými státy než mít pravdu s Ruskem. Jestliže se nyní novináři cítí být ve válce proti ruskému medvědovi, je z tohoto hlediska velký průšvih. * Domnívám se, že vedou boj i proti svým vnitřním oponentům. Četl jsem článek redaktora Hospodářských novin Petra Honzejka, který oponenty z řad publicistů s nadsázkou nazval "hybridními vojáky". Chtěl bych se v této souvislosti zeptat, k čemu máme dnešní období přirovnat. V padesátých letech zde byl konflikt mezi jasně odlišenými hospodářskými a společenskými systémy. Tak tomu dnes ale není. Spíše to připomíná situaci před první světovou válkou. Krejčí: Správně zde byla naznačena podobnost s první světovou válkou, druhou republikou atd., začít bychom ale měli z druhé strany. Situace má tolik podob, že vlastně nemá precedent. Pro české politické prostředí je nejvýznamnější globální charakter zápasu a my, kteří jsme zapojeni do určitých integračních uskupení, na něj svojí velikostí a významem nedosáhneme. Tak se stalo, že jsme ztratili zahraniční politiku. Disciplinovaně posloucháme Evropskou unii, a ta zase
poslouchá zámořského partnera. Můžeme přitom mluvit tak zvaně nezodpovědně, protože ať řekneme, co řekneme, z globálního hlediska to nemá význam. Vytrácí se zde věcné zakotvení zahraniční politiky a její sebekontrola. Druhým problémem je moderní kapitalismus, tj. umělé vytváření potřeb, při němž kromě zboží nakupujeme i myšlenky. Žantovský: Zazněly zde myšlenky, že novináři sdělují či prodávají informace. Šel bych ještě dál. Většina novinářů žádné informace nemá. Má jen dezinformace vyskladněné z nějakého zájmového úložiště v časovém harmonogramu, který ladí s nějakým zájmovým strategickým rámcem. Žijeme v digitálním světě, kde je hodně věcí jinak a může do něj vstoupit každý. V médiích je to vidět nejlapidárněji. Vzniká zde jakýsi "třídní boj" mezi různými skupinami publicistů a uživatelů internetu, kdy jedni jsou ti "dobří" (většinově zástupci "mainstreamu") a jejich odpůrci ti "zlí". Nebezpečné je přitom, že ti "zlí" mají svobodu slova údajně omylem, neboť zaplevelují mediální svět něčím tak neuvěřitelným, jako je oponentní názor. Ze své dlouholeté mediální teoretické a pedagogické činnosti zjišťuji, že příčiny takového stavu jsou zcela banální - hloupost, lenost, pohodlnost, snaha zjednodušit si život, zkrátka protože myšlení bolí. Vést monolog z tohoto hlediska je pohodlnější než diskutovat, protože v diskusi musíme zapojit myšlení. To je základní charakteristika českých médií od roku 1989 a prolíná se všemi spory - mezi "klausovci" a "havlisty", mezi ekonomickou "třetí cestou" a "tržním světem", o pojetí zákonnosti apod. Jednu stranu reprezentuje stále stejná skupina "mainstreamových" novinářů a proti nim stojí proměnlivější struktura polemizujících, kteří jsou ovšem od polemiky odstrkováni. Základní mainstreamová média jsou tím znepokojena, protože přicházejí o svůj monopol a jsou nucena ke konfrontaci s jinými názory. Kromě toho čtenost tištěných médií klesá v průměru o 10 procent ročně a stejným, ba vyšším tempem roste sledovanost zpravodajských portálů. Krejčí: Mainstream byl zformulován jako politický zájem. Je tu skupina médií, která jsou zarámována určitou ideologickou představou. Krok za vymezené mantinely, doprava či doleva, je politicky nekorektní a nepovoluje se. Tomu konkuruje internet. Nicméně internet před dvěma lety a internet dnes jsou dva rozdílné fenomény. Ten současný je bohatý i na mainstreamová stanoviska. Je také přehlcený nepravdami, a to i těmi záměrnými. Ale i když je vliv internetu jakkoli velký, nikdy nedosáhne úrovně působnosti veřejnoprávní televize. To je mainstreamové médium, které embargem na informace, chaotickým zpravodajstvím, výběrem komentátorů dokáže veřejností "zacvičit" daleko více než celý internet. * O jaké hodnoty ale v tomto konfliktu jde? Mně se nezdá, že by Rusko představovalo zejména po ekonomické stránce odlišný hodnotový systém. Vládne tam přece kapitalismus založený na ziskovém principu, dokonce i s rovnou daní, kterou u nás levice kritizuje. Žantovský: Přirovnat to můžeme k dělení Polska v 18. století. Ani tehdy nebyli aktéři hodnotově odlišní, ale šlo tu o geopolitický vliv přinášející ekonomické výhody. Z toho pohledu je hlavním aktérem současné "války - neválky" Čína a americký problém s Čínou spočívající ve strachu z jejího možného propojení s dalšími mocnostmi. Ale i Čína je dnes kapitalistický stát s některými prvky socialismu. Zde se nesváří nějaké hodnotové systémy, jde o obyčejnou imperiální válku. Krejčí: Problém má dva rozměry, které jsou ve velkém rozporu. Globální rozměr je spojený s Čínou, ale hlavním iniciátorem jsou stále Spojené státy. Globální zápas má v každém regionu svá specifika. Pokud jde o nás, George Friedman, asi největší americký civilní stratég současnosti, to v únoru vyjádřil pregnantně: cílem USA je oddělit Evropskou unii od Ruska, protože jedině spojení Německa a Ruska může ohrozit jeho dominantní postavení ve světě. Problém vidím i v tom, že konkrétní aktivity v regionech jsou spojeny s neuvěřitelným množstvím chyb bombardování Libye, Afghánistánu či Sýrie atd. Tím se politika stává krajně nečitelnou a na konci strategie není vítězství, ale chaos. USA zahájily v 21. století několik válek, ale ani jednu nevyhrály. Je těžké pochopit, zda výsledný chaos byl záměrem nebo jen důsledkem neuvěřitelných chyb. Žantovský: Chaos nemusí být jen náhoda, ale může být i záměrem vytvořit emoční atmosféru k
úderu na Rusko. Jinak si řadu nesmyslných operací vysvětlit neumím. Krejčí: Vyrostla zde nová generace politiků, která propagandu nejen provádí, což je zcela normální, ale současně jí i věří. Této generaci chybí strategické myšlení a je vytržena z historického kontextu. Kdo neumí strategii vytvořit, neumí ji ani zrealizovat. Převládající provinciální charakter politiků se netýká jen našeho parlamentu, ale i Bruselu. Vášnivé spory v Evropském parlamentu, které se tam odehrávají, nestojí za zaznamenání ani médiím, natož aby měly historický rozměr. Politika se vytrácí a zůstává obyčejné divadlo. Pokud do tohoto prostředí vstoupí někdo s reálnými politickými, ekonomickými či jinými zájmy, politici mají problém, protože s nimi neumějí zacházet. Žantovský: To zmíněné politické "divadlo" souvisí s vizualizací světa, médií i politiky, kdy myšlenky přestávají být potřebné, kdy rozhodující je, jak člověk vypadá a jak se umí usmívat na veřejnosti. Lidem dnes neschází slovo či myšlenka. Tento trend probíhá na Západě řadu let, my jsme dlouholetou izolací nabrali "pozitivní" zpoždění a udrželi si lexikální způsob myšlení. Je však na ústupu, což lze dokumentovat příšernou formální kvalitou tištěných i elektronických médií. Krejčí: Vytrácí se stranická agitace i propaganda a místo nich nastupuje mediální agentura, která pracuje na principu "kdo dá nejvíc". Tím se vytvořily podmínky k oligarchizaci veřejného prostoru. Agentury pracují profesionálněji než kdysi politické strany postupující "od domu k domu", jsou ale mimo věcný obsah. A ve chvíli, kdy se objeví potřeba skutečné politiky, například právě v době zvýšeného nebezpečí války, se prostý občan ani politik neumějí v situaci orientovat. Žantovský: Politici ztratili vědomí, že jsou součástí a nositeli určitých hodnotových systémů. Nejde tudíž o hodnotovou válku. Krejčí: Chtěl bych zmínit Hungtingtonovu teorii střetu civilizací, která byla ve své době okrajovým jevem. Posléze se jí však chopili někteří politici a pokusili se nahradit sociální či národnostní konflikty vizí střetu civilizací a fakticky nás tím vrátili nikoli před první světovou válku, ale přímo do středověku, do prostředí náboženských válek. Z výše řečeného může vzniknout pesimistický dojem, že vznikla virtuální realita a nyní už události nabraly automatický směr, který už obyčejní lidé, ale ani politici nemohou ovlivnit. Zřetězení událostí nás posouvá k "horké" válce, ale přitom všichni prohlašují, že bojují za mír. Co dělat pro to, aby se věci vrátily do racionálně uchopitelného systému vztahů? Žantovský: Nemám univerzální recept na optimismus. Rozdíl mezi minulostí a současností je v nedozírnosti informačních kanálů. Proti indoktrinaci se musíme bránit zvyšováním individuální mediální gramotnosti. Jednoduše řečeno, dnes už není tak jednoduché obelhávat národy v tom, že jsou ohrožené a že právě ta "naše" válka je spravedlivá. Lidé to tak nevidí a v našich podmínkách je například i MF DNES nucena přiznat, že většina občanů si válku nepřeje a je proti zahraničním základnám na našem území. Je tendence podceňovat řadového občana, ale on většinově umí posoudit události prizmatem svých každodenních zájmů, což je můj zdroj optimismu. Krejčí: Obávám se, že tento optimismus příliš nesdílím. Co se za posledních pár let změnilo? Za prvé se učíme opět počítat jaderné zbraně, které jsou významným faktorem současné politiky. Zároveň, za druhé, pokračuje obrovská soutěž v konvenčním zbrojení. Za třetí se prosazuje tzv. "měkká" moc založená na ekonomické převaze - a tou je Čína. Klíč k řešení ale spočívá ve Spojených státech jako nejsilnější konvenční mocnosti, která má základny po celém světě. Na nich také záleží, zda spadneme do "velkého" konfliktu. A zatím tamní elity vždy dokázaly zvládnout veřejnost propagandou. Všechny dosavadní americké války začínaly proto za obrovské podpory veřejnosti. Rozhodne se ve Spojených státech, a to v oblasti ekonomickosociální. * Mám dojem, že součástí zmiňované marketingově mediální masáže je snaha vnutit lidem názor, že válka není tak strašná věc, že se vede pomocí joysticků u kafíčka. A když už někdo padne, jsou to profesionálové, kteří předem vědí, do čeho jdou. Lidí se to v podstatě ani netýká, je to daleko a válečné události mohou sledovat v domácím pohodlí. Opravdu ale přitom musíme počítat jaderné zbraně, protože teprve když vybuchne první atomová puma, budeme vědět, co je to skutečná válka. Jak tedy přesvědčit občany, že se válečné nebezpečí týká i jich, a poradit jim,
jak proti němu mají vstupovat? Žantovský: Od první války v Zálivu se trend ubírá k tomu, že se války bojíme méně. Tím, že se válka neustále omílá ve veřejném prostoru, ztratila svoji hrůzostrašnost i reálnost, neboť zmíněné joysticky navozující atmosféru počítačových stříleček. Lidé jsou pod vlivem propagandy, která vykresluje obraz nepřítele, jenž představuje hrozbu pro náš mírový život. Ztrácíme emocionální bariéry, ale když spadne první jaderná puma, bude už pozdě. Nicméně věřím, že lidé mají pud sebezáchovy a pochopí, že válka není správná, i když jim propaganda vsugerovává opak. Krejčí: Když se kdysi Göringa ve vězení ptali, jak je možné, že Němci šli tak ochotně do války, odpověď zněla, že nikomu se do války nechce, ale musí mu být vsugerován pocit ohrožení. A sdělit mu, že pacifisté, kteří mluví o míru, jsou zrádci. Dnes je to podobné. Pokud má někdo odlišný názor, ať se jako Putinův agent vystěhuje na východ. Michael Moore ve filmu Bowling for Columbine říká, že v USA došlo ke "komercializaci strachu". Je to prostě kšeft, který postrádá argumentační logiku. Musíme rozkrývat, že na válkách někdo skutečně vydělává, a prostý Rus, Němec či Američan je do nich vtahován prostřednictvím strachu. Foto autor| repro: antiwar.com O autorovi| Michael Kroh, Oskar Krejčí je politolog, vysokoškolský pedagog, autor řady odborných publikací o politice. Petr Žantovský je mediální teoretik a vysokoškolský pedagog. Záznam besedy najdete na webu www.literarky.cz. Autor je publicista.
Mediální agentury se "emancipují" e15.cz | 15.4.2015 | Rubrika: Zprávy | Strana: 0 | Téma: Oborové termíny
Mediální agentury v rámci Asociace komunikačních agentur vytvořily vlastní platformu, která má prosazovat jejich zájmy na trhu. Povede ji Ondřej Novák. Mediální agentury, sdružené v mediální sekci Asociace komunikačních agentur (AKA), se rozhodly dát své platformě na půdě AKA nový tvar a zakládají Asociaci mediálních agentur (ASMEA). Ta bude mít coby spolek právní subjektivitu, jednotlivé agentury však nadále zůstávají členy AKA. Důvodem pro vznik Asociace mediálních agentur je především lepší kontrola nad financováním a organizací mediálních výzkumů a efektivnější fungování na půdě AKA, respektive prosazování zájmů mediálních agentur na trhu. Mediální agentury tím reagují na vývoj komunikačních agentur, který si žádá samostatnější formu jejich sdružení. Jde o další krok v jejich emancipaci na českém trhu, stejně tak, jako se dříve oddělily od kreativních agentur. Statutárním zástupcem AKA zůstává Michal Charvát, výkonným ředitelem ASMEA bude Ondřej Novák. Čtěte také: Akademie digitálního marketingu otevírá brány
Ravak a Adexpres spojily své síly e15.cz | 15.4.2015 | Rubrika: Zprávy | Strana: 0 | Téma: Oborové termíny
V soutěži na online komunikaci Ravaku se prosadil Adexpres. Digitální mediální agentura Adexpres vyhrála tendr na online komunikaci společnosti Ravak. Od dubna tak Adexpres zajišťuje zejména PPC a výkonnostní kampaně.
Všeobecnému přechodu na HTTPS brání webová reklama lupa.cz | 15.4.2015 Strana: 0 | autor: Marek Janouš | Téma: Oborové termíny
Hlavní reklamní systémy jsou na HTTPS připraveny, ale reklamní agentury ne. Bez součinnosti všech zúčastněných nemohou přejít na HTTPS ani vydavatelé. Na internetu sílí hnutí za to, aby se HTTPS užívalo všude a vždy - i tehdy, kdy si uživatel nemyslí, že přenáší citlivá data. Google loni ohlásil, že užívání HTTPS začal jeho algoritmus vyhodnocovat jako jeden ze "signálů", podle kterých se určuje, jak vysoko ve výsledcích vyhledávání bude dotyčný web zobrazen; zatím sice HTTPS slouží jen jako slabý signál, ale Google "vyhrožuje", že v nadcházejících letech jeho význam postupně posílí. K čemu je HTTPS? HTTPS je protokol HTTP (protokol přístupu k webovým zdrojům) "nasazený" na šifrovací protokol TLS (Transport Layer Security). HTTP/2 je jeho nová implementace za účelem zrychlení načítání moderních složitých webů; v praxi je HTTP/2 podporováno Googlem a dalšími tvůrci nejužívanějších webových prohlížečů výhradně přes TLS. I to je součást jejich tlaku na přechod na HTTPS. Užívání HTTPS má dvojí význam: Prohlížeč (klient) podle certifikátu předloženého serverem prověřuje, že server, na který se přistupuje, je skutečně tím, kterým se podle adresy tváří být. Přenášený obsah je chráněn šifrováním, aby jej po cestě nešlo neoprávněně číst, popřípadě do něj zasahovat a pozměňovat jej. HTTPS ovšem není neprůstřelné, leč oproti obyčejnému HTTP musí útočník, dostane?li se k síťovému provozu někde mezi klientem a serverem, překonat vysokou laťku: například podvrhnout certifikát nebo prolomit šifrování. Nejpalčivěji se potřeba HTTPS projevuje při využívání různých WiFi sítí ve veřejných prostorech v restauracích a kavárnách, na letištích, v hotelích, na konferencích a na podobných místech, kde také chceme mít přístup k internetu, ale víme jen málo o tom, nakolik můžeme poskytovanému připojení věřit, a to i je?li chráněno heslem, a tedy šifrováno. Některé WiFi sítě jsou přitom zcela otevřené. Zástupci Googlu zmiňují také obavu o to, že z provozu přes HTTP si může někdo třetí na cestě poskládat i ze zdánlivě bezvýznamných dat a návštěv webů podrobný profil uživatele. Proti tomu lze však podotknout, že také navštěvované weby obsahují prvky, které různým třetím stranám umožňují poskládat profil uživatele, aniž to většina uživatelů tuší, a zrovna HTTPS je proti tomu nijak neochrání. Přechod na HTTPS nezáleží jen na provozovateli webu Začít podporovat HTTPS nespočívá jen v tom, že si koupíte certifikát a nastavíte server. Žádná stránka, kterou pošlete uživateli, nesmí obsahovat jeden jediný vložený zdroj, na který se v kódu natvrdo odkazuje přes "http://", jinak prohlížeč uživateli zahlásí "rozlomené" HTTPS. A úplně vše, co se má načíst, třeba i z cizích serverů, musí být dostupné přes HTTPS. Komerční provozovatel - například obsahového webu, který žije z reklamy - se tedy nemůže rozhodnout pro přechod na HTTPS jen sám za sebe, protože má do svého webu vloženy kódy z reklamních systémů a k tomu kódy měřicí, sledovací a analytické. Je v rukou svých "partnerů" a může postupovat jedině v součinnosti s nimi, upozorňuje nedávný příspěvek na blogu amerického IAB (Interactive Advertising Bureau); jeho autorem je tamní ředitel technických
standardů. Ostatně, ani Lupa a další obsahové weby Internet Infa nejsou zatím dostupné přes HTTPS. Zeptali jsme se proto přímo "doma", proč tomu tak je. Odpovídá Martin Calta, technický ředitel Internet Infa. Zmiňuje přitom i další důvody: Domnívám se, že HTTPS může být k užitku nám i uživatelům, nicméně jeho dosavadní nepodporu nepovažuji za kritický problém, který bychom museli řešit urgentně. Přechod na HTTPS máme v budoucnu v plánu (na některých menších projektech ho už používáme a tak trochu si na nich testujeme, co všechno to obnáší). Na druhou stranu nás Dobrý web upozornil, že přechod z HTTP na HTTPS s sebou nese propad návštěvnosti z vyhledávačů, a to i v případě, že je dobře udělané přesměrování. Takže budeme HTTPS pečlivě zvažovat a přejdeme na něj až ve chvíli, kdy výhody přechodu převáží nad problémy, které to přinese. Při nasazení je potřeba zajistit, aby i další obsah (obrázky, reklamy, stránky vložené pomocí iframe.) byl také na HTTPS, což je dost složité, když jde o obsah od třetí strany, která HTTPS nepodporuje. Dále jsou to drobné technické komplikace, jako například to, že šifrované spojení končí na load balanceru a do aplikace už dorazí jako HTTP, takže je zase potřeba ji z různých důvodů přesvědčit, aby si myslela, že běží na HTTPS (což jde, ale je to jedna z komplikací, kterou uvádím jako příklad). Přesměrování? Jak vyplývá z vystoupení "HTTPS Everywhere" na loňském Google I/O, Googlu se nebude líbit, jestliže jen povolíte přístup přes HTTPS a dále se tím nebudete zabývat. Z pohledu jeho robota budete provozovat vlastně dva stejné weby na dvou různých adresách - jeho robot bude porůznu na webu nadále nacházet zpětné odkazy přes HTTP a bez vašeho zásahu nebude vědět, který z těch "dvou webů" má indexovat a nabízet ve výsledcích. V zásadě to není jiné, než kdybychom nepřesměrovávali všechny požadavky na http://lupa.cz na http://www.lupa.cz. To jsou pro vyhledávače také dvě různé adresy. Mimoto byste bez přesměrování neochránili ty, kteří přes tyto odkazy přijdou, nebo si jen vepíší adresu do prohlížeče, ale bez předřazeného "https://". Proč přesměrování způsobí propad? To vysvětluje pro Lupu Daniela Rajtmajerová, specialistka na SEO v Dobrém webu: Jakékoliv, byť technicky dobře provedené přesměrování, s sebou nese vždy nějaký propad v organické návštěvnosti. V případě přechodu na HTTPS (provedeném přesměrováním 301) máme zkušenost většinou s menším propadem organické návštěvnosti z Googlu, která se po čase vrací k původním hodnotám. Seznam se dle našich zkušeností s touto změnou potýká mnohem hůře, dochází k citelným propadům návštěvnosti, která se jen obtížně vrací na původní hodnoty. Seznam nám tento problém přiznal: O potížích s pomalejší indexací při přechodu na protokol https víme. Již jsme letos nasadili řešení, a jakmile dokončíme přestěhování serverovny a opět budeme mít plný provoz bez plánovaných výpadků, měla by se náprava začít projevovat. Seznam dále vysvětluje, že přechod webů na HTTPS je vlastně stejná úloha, jako změna domény stránky a přeindexace. Odkazuje na svou nápovědu k HTTPS.
Reklamní systémy jsou připraveny, ne však agentury Reklamní systém nejen Googlu a Seznamu je sám o sobě připraven na HTTPS - podporu HTTPS nám potvrdili i provozovatelé dalších rozšířených systémů, které jsme oslovili; jmenovitě jsme se dotázali na Gemius, Etarget, CPEx a dále na systém BBmedia využívaný mediálními zastupitelstvími AdActive a Impresion Media. Od všech se nám dostalo víceméně shodné odpovědi, že HTTPS plně podporují už několik let, ale skoro nikdo toho nevyužívá (v případě CPEx žádný ze zapojených vydavatelů.) Marek Pokorný z Grape Media, jenž spravuje kampaně pro AdActive, stručně pro Lupu sdělil: HTTPS je využíváno minimálně, a to i z důvodu, že do kódů BBadserveru se vkládají další měřicí kódy reklamních agentur, které HTTPS nepodporují. Společnost Seznam to prostřednictvím své mluvčí Ireny Zatloukalové rozvádí podrobně: Naše servery vydají jakoukoliv reklamu jak po HTTP, tak po HTTPS. Záleží jen na nasměrování odkazu. Výběr se řídí tím, na jakém protokolu běží ta či ona služba, případně podklady, které dodá inzerent. Může se nám stát, že reklamní obsah není na HTTPS, a to ani na službě, která HTTPS podporuje. A to tehdy, pokud je nám dodán přes jiný externí reklamní systém (typicky z velkých reklamních agentur), jehož skripty také běžně pouštíme do výdeje. V těchto případech totiž nejsme přesměrování schopni ovlivnit. Navíc při spolupráci s velkými externími reklamními systémy je hlavně důležité to, o co si říká stránka, na které se reklama zobrazuje. Na službách, které jsou vždy HTTPS (jako je Seznam.cz Email či naše domovská stránka), ale po inzerentech vždy vyžadujeme, aby i externí reklamní systémy vydávaly reklamu přes HTTPS. Co do poměru zobrazování reklamy přes HTTPS vyzněl nejoptimističtěji osobní odhad vyslovený Martinem Douchou, technickým ředitelem Gemiusu pro Česko a Slovensko: Může to být někde mezi 10-20 %, ale nedá se říci, že bych v tom viděl nějaký vzestupný trend. Nemá k dispozici ani žádnou podrobnou analýzu. Oslovili jsme i tiskové zastoupení českého Googlu, ale dozvěděli jsme se pouze to, že Google lokální čísla pro jednotlivé trhy nikdy nezveřejňuje. Alespoň globální prý nešlo do naší uzávěrky sehnat a schválit. Jaká je naděje na všeobecné HTTPS? Cesta k prosazení HTTPS by mohla vést snad skrze koordinované úsilí všech zúčastněných. Ty v Česku sdružuje SPIR. Proto jsme na SPIR zaslali dotaz, zda se sdružení problematikou zabývá, zda se kupříkladu snaží dospět k nějakým společným doporučením. Do uzávěrky článku jsme však vyjádření neobdrželi. Americké IAB si koncem minulého roku provedlo průzkum mezi svými členy, ze kterého jim vyšlo, že HTTPS podporují systémy necelých 80 % z nich. Možná nakonec prorazí cestu Seznam. Dlouhodobě totiž zamýšlí nasadit šifrování na všechny své služby, a tak by mohl postupně naučit i "velké agentury" na HTTPS. Že by běžní vydavatelé tlačili agentury do HTTPS jednotlivě za sebe, to po nich chtít asi nemůžeme.
