KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 2004

KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM – 2004

Penzion Sadová a pilné ruce Mnohdy ani pokročilý věk neznamená zahálet. Tak je tomu také v případě paní Ludmily Vítové, která je členkou kolektivu v Sadové. Neumí složit ruce v klín a pečlivě se stará, pokud jí to síly dovolí, o květinové záhony před vlastní budovou. Sama k tomu říká: „Ruce ještě mohou pracovat, ale nohy už pobolívají. Ale dá se to vydržet a já mám kytičky moc ráda“.

„Také se Vám líbí? Je to moje radost“.

Sloninec roste velmi rychle V zoologické zahradě pokračují velmi rychle stavební práce na novém „sloninci“. Na snímku je pohled z výběhu, který patřil antilopám.

2. 7. 2004 – demise vlády Vladimíra Špidly Tuto vládu, která nyní po dvou letech podala demisi, musí nahradit vláda nová, a to v souladu s ústavou. Vladimíra Špidlu jmenoval dne 12.7.2002 na Pražském hradě prezident Václav Havel. „Pohár Safari“ na letišti Téměř čtyřicet závodníků mezinárodního závodu v plachtění se zúčastnilo „Poháru Safari“. Byli zde také piloti z Polska a poprvé také z Dánska. Létalo se v jedno a dvoumístných větroních. Soutěž probíhala od třetího do sedmnáctého července. Vítězství bude obhajovat polský závodník Marek Kornecz z Aeroklubu Jelenia Gora, silným protějškem mu bude náš Bohumil Zajdl. Také reprezentantky ČR Jana Vepřeková z místního Aeroklubu a Jana Třešlová z Loun. V kategorii dvoumístných strojů budou na startu české Blaní191


ky, polské Puchdcze a Bocian i německé ASK 21 a Duo Discus. Jiří Tomíček, vedoucí letového provozu k tomu sdělil: „Mezi jednosedadlovými letadly je mnoho strojů, co pilot, to jiný větroň.“ O vyhlášení rozhodoval ředitel Jaroslav Vávra a hlavní rozhodčí Eva Hořejší. Start závodu se konal většinou mezi 11. a 13. hodinou, a jak sdělil Jiří Tomíček: „Během čtyřiceti minut odstartuje všech čtyřiadvacet strojů“. Vlečnými stroji jsou dva Brygadýry a jeden Zlín. ZOO odchovala nejmenší opičku světa Je to opět chovatelský úspěch. K tomuto se vyjádřila zooložka Eva Heráňová: „Jedná se o kosmana zakrslého, který je jedním z neafrických savčích druhů držených v zahradě. Dvojici těchto primátů (rodičů) i s mládětem je možno vidět v expozici lvíčků zlatých“. O historii našeho města ... pokračování „Nebudu se zmiňovat o královédvorských mýtech, jichž je celá řada a o nichž se několikrát rozepisoval na počátku 70. let Radomír Roup. Týkají se například dvora Chvojna a Hostin Hradce doby Soběslavovy, nápisu v kostele údajně z roku 1431, průběhu protireformace a role zázračné sošky Panny Marie v roce 1646 (ve skutečnosti protireformačního nástroje z 30. let 18. století), Rukopisu královédvorského a dalších. Základní výzkum vyžaduje, aby se někdo z profesionálních historiků ujal práce na dějinách Dvora Králové, aby nezůstala tato práce nadále v rukou nepoučených amatérů. Že to bude práce obrovská, jsem si ujasnil sám na sobě, když jsem usiloval o zjištění alespoň několika ilustrujících faktů. Potíž je v tom, že k protireformačnímu období, a zejména k období prvních desetiletí po vestfálském míru 1648, město Dvůr Králové nemá žádnou knihu počtů, a tak se hospodářské dějiny města dají pouze částečně rekonstruovat z knih kšaftů a trhů, pokud bychom z nich vytáhli prodejní a kšaftované ceny, ty potom porovnali a vyvodili závěry o údaji či vzestupu části městské ekonomiky. A protože jde o prameny nepřímé, je práce s nimi mimořádně náročná i na historikovu erudici. K dispozici je ve Státním okresním archivu v Trutnově (fond Archiv města Dvůr Králové) Kniha kšaftů královského věnného města Dvůr Králové z let 1571-1719, Radní manuál z let 1663 - 1669, Kniha instrukcí konšelských z let 1651- 1684, Kniha trhových a jiných smluv z let 1618-1713. Z centrálních písemností lze považovat za nejdůležitější materiál Berní rulu z roku 1654. Co se z ní dozvídáme vlastně pět let po skončení války? A je tento pramen skutečně objektivním sdělením o demografickém a ekonomickém stavu obyvatel města i okolních šosovních vsí? Víme, že údaje Berní ruly musíme přijímat s jistými výhradami (rula nezapisuje nově osedlé z let 1648 - 1650, jak svého času upozornil Karel Doskočil). Ale i tak je její vypovídající hodnota největší. Podle údajů Berní ruly žilo ve Dvoře Králové 157 sousedů, uvnitř města žilo 67 sousedů a jeden nově osedlý, na předměstí bylo 95 osedlých a 9 domů patřících měšťanům. Celkem tu bylo 77 rozbořených a pustých stavení, t.j. 50%. Až asi na necelé dvě desítky sousedů se všichni obírali i zemědělstvím, znamená to tedy, že válkou byl významně posílen agrární charakter města. K městu patřilo 6 vesnic. Velmi obdobné byly poměry v nedaleké Jaroměři, což je město svým charakterem velmi blízké Dvoru Králové nad Labem. Je nesporné, že česká města, najmě města královská, byla třicetiletou válkou postižena katastrofálně, a to vinou obou válčících stran. Zejména při důležitých komunikacích, na nichž tato města ležela, se královská města ocitla na pokraji záhuby. O tomto stavu svědčí mnoho údajů, rád bych připomněl alespoň několik. Tak například Kniha kšaftů z let 1571 - 1719 dokládá, že v letech hospodářsky úspěšných (do roku 1620) se kšaftovalo 43 krát, za třicetileté války (1621 - 1645) v důsledku výrazného snížení počtu obyvatel i v důsledku životních nejistot pouze 22 krát a od roku 1646 do roku 1670, tedy v období mírné stabilizace a návratu ke starým poměrům, 30 krát.

192


Zbořeniny a pustá místa byla ve městě ještě po několik desetiletí po skončení války. Zbořeniště se například připomíná 1657 při prodeji zahrady a zbořeniště Janem Matoušem, spáleniště půl zahrady za Hradišťskou branou prodává v témže roce Jiřík Khol Jiřímu Kladrubskému. V roce1665 nalezneme zápis na pusté místo Jiříkovi Drtinovi po vystavění domu v Šindelářské ulici a o tři roky později je Kryštofovi Skálovi proveden zápis na místo pusté, jež slove Poláčkovské, pro vystavění sobě domu. V letech po třicetileté válce silně narostly počty prodejců nemovitostí, což dokládá potřebu obyvatel zahojit válečné rány, zároveň však u nich sílí víra, že budou moci nově nabytý majetek splácet. Splátky se však často protáhly až na několik desetiletí. Proces rekonstrukce ekonomického života byl však procesem relativně pomalým, třeba ovšem připomenout, že člověk té doby nebyl tak uspěchaný jako my dnes. Proces konsolidace v městě Dvůr Králové byl konečně zabezpečován i pokyny podkomořského úřadu radě města z roku 1684 k zajištění obecného dobra, v němž je zmiňováno vaření piva jako důležitého nástroje obecních příjmů. Můžeme tedy shrnout, že o ekonomice města po třicetileté válce až do konce 17. století neznáme dosud téměř nic a že se tímto problémem dosud žádný z historiografů města nezabýval. Téměř nic také nevíme o ekonomice sousedních šosovních vsí, nesporné však je, že Dvorští jako vrchnost zvyšovali poddanské povinnosti, proti čemuž se šosovní vsi v letech 1683-1694 bránily, a to i proti použití vojska. Tato epizoda z hospodářských a sociálních dějin Dvora je dosud nezpracována, až by si to nepochybně zasluhovala. Jinak stále platí, co napsal Radomír Roup před 35 lety: „Nemáme spisu o dějinách města, který by snesl přísnější měřítko ... V blízké budoucnosti není naděje na další a novější, po všech stránkách vyhovující dějiny našeho města“. Tuto bolestivou pravdu potvrdila i poslední práce Dagmar Krskové. Tato situace trvá už 150 let.“ Kronikář: „V předchozích letech psaní kroniky města jsem se pokusil, v rámci časové možnosti, vypsat přínos Vlastivědného kroužku, vedeného právě Radomírem Roupem. Jeho činnost, které jsem se okrajově zúčastňoval, nebyla přerušena nějakým nátlakem, ale v prvé řadě nezájmem těch, kteří tuto dobrovolnou činnost mnoha občanů měli zastřešovat a dát jí prostor. Tehdejší, dnes již nežijící členové, se shodli na tom, že Městské muzeum tuto činnost nepodpořilo i když rádo přijalo výsledky jejich práce. Ale také ničím jiným nebylo tehdejšímu kroužku nápomocno. Zánik lze tedy v prvé řadě přičíst zodpovědné osobě ředitelky. Dodnes se nikomu nepodařilo navázat na přetrženou práci tohoto záslužného kroužku, k velké škodě našeho města. Proto také pokládám článek, zveřejněný profesorem PhDr. Vladimírem Wolfem, za závažný a hodný obsahu kroniky. Poděkování patří „Královédvorským listům“, jmenovitě panu Miroslavu Pušovi, který se o zveřejnění zasloužil.“ Otto Holeček – vzpomínky „Já jsem nastoupil u firmy Sochor 28. června 1938. Studoval jsem tehdy obchodní školu, obchodní akademie tu ještě nebyla, ta vznikla až příští rok. Kdybych to byl věděl, tak to se mnou možná dopadalo jinak. Firma Sochor potřebovala nutně nějakého „ouřadu“. Podmínka zněla, že to musí být žák s vyznamenáním. Přišli za mnou, protože jsem vyznamenání měl, s tím, jestli bych o to neměl zájem. Když jsem doma rodičům řekl, že se jedná o firmu Sochor, tak to mělo váhu, protože firma Sochor byla jediná česká a tehdá říkaly matky svým dívkám „holka, toho se drž, to je úředník od Sochorů“. K této firmě jsem nastoupil ještě v době, kdy škola dobíhala, nebyl jsem tedy přítomen ukončení, ale s vyznamenáním nastoupil u Sochorů v prodejním oddělení. Dělal jsem tam jakousi papírovou spojku mezi prodejem a výrobou. Dělalo se tam velmi dobře, byli tam téměř všichni úředníci z řad Čechů a pokud se jedná o dělníky, tak tam byla většina českých dělníků, dalo by se říci, že byl to „lautr“ český podnik. Já byl tedy v tom prodejním oddělení, netrvalo však dlouho a přišel rychlý politický zvrat. Byl rok 1938 a my „sochoráci“ jsme šli také do města protestovat proti „zabrání Sudet“. Když jsme šli kolem 193


gymnázia, tak na nás kluci z oken křičeli: „prosíme vás, oni nás tady zavřeli, a my chceme jít s vámi“. Tak jsem tam ještě s někým šel, vzbouřili jsme ten jejich profesorský sbor, který mával rukama a zastával názor, že to jsou ještě studenti, ale já jím říkal,: „prosím vás, vždyť oni možná půjdou za chvíli na vojnu, co blázníte, pusťte je ven“. Tak je tehdy pustili a oni s námi manifestovali na náměstí. Jak to tehdy neblaze dopadlo, máme dobře v paměti, také česko – židovská firma Sochor byla v ohrožení, i když narychlo angažovala nějakého němce, jmenoval se Ackermann. Dostal plat třicet tisíc měsíčně a mysleli si, že se to nějak zachrání, ale bylo jasné, že se tím ničemu nezabránilo. Dvůr byl v té době doslova obklíčen Sudety (tedy Německem), jen k jihu se nechalo projít po „Protektorátní půdě“. Pro zboží, které bylo vyrobeno a leželo ještě skladem v továrně, si jezdili obchodníci z celé republiky jako do velkoobchodu. Vybírat jezdili z daleka, také z Mukačeva na Podkarpatské Rusi i jiných konců republiky. Toto zboží z obavy před „zabráním“ našeho města bylo přemístěno do Jaroměře. Část úředníků tam jezdila denně autobusem, aby tyto sklady obhospodařovala. Já jsem zůstal ve Dvoře a moje budoucí manželka, která u firmy také pracovala, tam dojížděla. Firma Sochor, s kterou to vypadalo velmi bledě, dělala co mohla a tak věnovala půl milionu korun na pomoc sociálně slabým. Nevím, jestli to bylo na popud státních orgánů, nebo to vzešlo od samotné firmy Sochor, ale vznikla tak zvaná „Národní pomoc“. Zřejmě to byl ale nějaký pokyn shůry, ale firma si na naší obci vymínila, že bude dohlížet, jak je s penězi nakládáno. Komu se jako pomoci dostane a uvolnila na to pět úředníků. Mezi nimi jsem byl i já a seděli jsme v bývalé staré tkalcovské škole v Přemyslově ulici. Potom jsme se však museli přestěhovat do budovy „U Křivánků“ na nynějším náměstí Odboje. Náš vedoucí a zástupce se jmenoval Zatloukal. Byl to „těžký“ katolík, ale bezvadný člověk, který znal několik cizích řečí a v té době cestoval po světě. Ta situace v kritickém září a říjnu 1938 ho zastihla někde v Jižní Americe - Peru a tehdy ho firma odvolala. On mě potom vypravoval, že v té době přemýšlel, jestli se má a nebo nemá vrátit. Měl tu však nějaké závazky a tak se vrátil. Jmenovaný Zatloukal neměl žádné akademické vzdělání, ale měl tehdejší Baťovu školu a praxi. Procestoval Amazonku, sháněl tam nějaké kůže a byl skutečně velmi šikovný. Později se však ukázalo, že byl také velmi bázlivý. Spolu se mnou byl u té Národní pomoci pan Jarkovský, Herfurt, s kterým byla vždycky veliká legrace, dál Joska Stránský, který potom odešel do Prahy. Já jsem byl pověřen dohledem na různá stravovací zařízení téhle organizace, byla ve školách v České Podharti a Pod nádražím (později 5. květen). Také se sbíralo staré ošacení, a já jsem ho vydával. Tahle „Národní pomoc“ fungovala tak, že jsme měli takový poradní sbor, ve kterém byli zástupci města. Vzpomínám, že to byl pan Jarolímek, velmi známá osobnost města, který pracoval na „popisném úřadě“, znal kdekterého starého, potřebného dědka a babku a dbal na to, aby se pomoc dostala do správných rukou. Taky tam byl profesor Komárek, MUDr. Nosek, advokát JUDr. Neubert a zástupci dělníků, mezi nimi i nějaký Zeman – komunista, tedy asi deset a nebo dvanáct lidí. Já jsem byl zase ve styku s okolními obcemi a od nich jsem získával jména těch, kteří by to potřebovali na těch vesnicích. Tam byli přece také chudí a byli za mnou posíláni zpravidla učiteli, kteří poměry na obcích dobře znali. Já potom s nimi sepisoval žádost. Přidělovalo se tenkrát asi pět potřebných věcí. Byly to lístky, tedy jakési poukázky na pětadvacet korun, které platily u všech obchodníků, s kterými jsme to předem sjednali. Kde byly děti, tam se daly třeba dva, nebo tři ty pětadvacetikorunové poukázky. Na městském úřadě – hospodářském odboru - pracoval také šikula pan Hynek, podharťák, který sehnal třeba brambory, které byly uskladněny v cihelně a odtud se také vydávaly. Dále to bylo ošacení a ještě asi dvě další věci. Mohu říci, že se při tom zažily i legrační příhody. To se stalo, že přišla nějaká mladá, pohledná paní z Lanžova a začala něco vypravovat. Protože tam už čekala celá řada dalších lidí na zápis do těch mých „lejster“, tak jsem jí od psacího stroje povídal: „Prosím Vás paní, já se Vás budu ptát a Vy mě jenom odpovídat. Jak se jmenujete?“ Ona na to, že je Patočková, a já sepsal na tom důkladném dotazníku kolik má dětí, jestli má majetek a nebo majetné příbuzenstvo, všechno, všecičko a na konci toho dotazníku stálo napsáno, co by jako potřebovala. Povídám jí, že vydáváme brambory, ošacení a poukázky na peníze a ona na mě koukala hrozně otráveně, protože dosud odpovídala jen slovy ano a ne, až nakonec povídá. „Víte já jsem Patočková“. Já jí na to povídám,: „ano já vím“. Ale ona mi povídá: „ale já jsem Patočková, manželka řídícího učitele v Lanžově, a přišla jsem Vám říct, že on se 194


nemůže večer na tu schůzi dostavit“. Musel jsem se jí omluvit, protože já jsem ji vlastně nepustil pro samou práci ke slovu. Na vesnicích jsme si totiž obyčejně zvali k jednání učitele, kteří toho o lidech věděli nejvíc a mohli potvrdit, že to co nám lidé napovídali, je pravda. Takových legrácek bylo mnoho. Když jsem potom po mnoha letech pracoval na Zálabí a šel po tiskárně, tak jsem tam viděl takového rezavého tiskaře a hned si vzpomněl, jak jsem ho viděl, když mu byli čtyři roky. Máma ho tehdy držela v náručí a přišla si pro nějaké to ošacení. Já jsem ji tedy odvedl vedle do skladu, otevřel ty bedny a ona se pořád kolem mne tak „šmrncala“. Já byl mladý kluk, hned po škole, to není jako dneska, když v tomhle věku jsou už chlapci světem protřelí. A ona na mě, jestli by se tam také nenašla nějaká šikovná podprsenka, že by si ji ráda zkusila. Já byl tehdy červený až na patě. Jednou tam také vtrhlo Gestapo, co jsme vůbec zač a co děláme. Řekli jsme, že jsme pořád ještě zaměstnanci firmy Sochor, která nás platí a když by něco potřebovali, tak ať se obrátí na předsedu, kterým byl tenkrát doktor Nosek. Ten zadrhával v řeči a když se rozčílil tak přímo koktal. My jsme ho zavolali telefonem a když přišel, tak si podávali ruce. Jeden z těch gestapáčků byl nějaký Schinkman. Já jsem dělal později s jeho sestrou u Deutschů. Byl takový malý a uměl česky, ale spustil na něj německy a doktor Nosek, viditelně rozčilený z jejich návštěvy, spustil,: „I, i, ich, he, he, heisse do, do, doktor No, No, Nosek a dál nebyl schopen vykoktat ani slovo, takže to bylo na mě. Já jsem rok předtím dělal německou školu a uměl jsem perfektně německy, lépe než kluci němečtí. Já jsem jim dokonce na obchodní škole opravoval úkoly. Měli jsme tam na němčinu profesora Horáčka a ten na mě trpěl, jak to tak bývá u žáků, kteří jeho předmět ovládají. Někdy však také vznikla situace, že jsem ani já nějakou tu slovní drobnůstku nebo „fajnovost“ nevěděl. A když už nevěděli všichni, tak říkal, „no když to neví Holeček, tak to musím říci já“. Takže já jsem tehdy svojí němčinou vniknul do toho rozhovoru doktora Noska s tím gestapáčkem s tím, ať se obrátí na firmu, nebo Městský úřad. Při tomto rozhovoru jim ale padl pohled na malý kufříkový psací stroj. Hned abychom jim ho ukázali, zřejmě hledali nějaké anonymy a zachytili nějaké stopy a stroj otevřeli. Já jsem jim povídal, že to je psací stroj pana Zatloukala, který ho v kanceláři nechal a ještě se neobjevil. Řekl jsem, že je zamčený a tak si ho vzali s sebou. Za hodinu se vrátil Zatloukal a hledal ten svůj kufříkový psací stroj, který byl polepený mnoha cizokrajnými nálepkami a proto jim asi také padl do oka. Tehdy nám vynadal, že jsme jim ho dali a já mu říkal, „člověče vždyť to byli gestapáci, co jsme měli dělat, zadek jsme měli všichni stažený a vy nás tady buzerujete“. Asi za měsíc přišel dopis ať si ten stroj vyzvedne v sídle gestapa v Hradci Králové. A tady se ukázalo jak je ustrašený. Za žádnou cenu, že tam nepojede, že pro něj musím jet já, když mluvím dobře německy. Já tam tedy jel a měl taky strachem zadek sevřený. Oni si dneska lidé neumějí představit jak to tenkrát bylo, vždyť mě mohli pro nějakou maličkost „zbalit“. Přesto jsem tam jel, byl tam zase ten Schinkman a tak jsme se klidně dohovořili, vrátil mě ho a nic se nedělo. Tak se ukázalo, že pan Zatloukal byl pěkně „podělanej“. V té Národní pomoci s námi pracoval, jak jsem se již zmínil, také podharťák pan Hynek z hospodářského referátu. To mohl být tenkrát také pěkný malér. Hrozilo, že nás všechny seberou. Představte si, že on tenkrát sehnal vagón masa. Vždyť to bylo všechno přísně obhospodařované a hrozil za to „koncentrák“. Ale on zařídil, že to řezník Jarolímek naporcoval a uložil k ledu. Tím se vylepšovaly obědy ve školách. Národní pomoc zanikla, když už nebylo čím pomáhat a já přešel do akciovky Gustaw Deutsch. Dlouho jsem tam však nepobyl a v roce 1941 jsem byl totálně nasazen do Německa. Musel jsem tam jít, i když jsem byl již od mlada se srdcem nemocný a léčil se v Poděbradech u zdejšího MUDr. Mládka, tamnější kapacity a zdejšího rodáka. Doktor Černý, který vykonával prohlídky všech, kteří měli jít do Říše na práci, seděl za stolem, v rukách měl rozevřené noviny a hned mě uznal schopným, i když jsem mu řekl, že schopný nejsem. On ty noviny sundal, podíval se přes ně na mě a povídá: „No podívejte, jestli nejste schopen, tak oni si Vás tam nenechají a pošlou Vás domů“, zvedl noviny nahoru a byl jsem odvedený. To bylo před vánoci v roce 1941. Odjeli jsme, vlak každou chvíli zastavoval, vždycky třicet mužů vystoupilo a my jsme jeli po Slezsku dál, až nakonec zbyl jen náš vagón. Odveleli nás do Gremsdorfu, byla to taková obec u Vratislavi s opravdu velkou slévárnou. Odlévaly se tu velké věci od železničních kol až po dvířka ke kamnům. 195


Tam jsme asi s jedenácti, dvanácti kluky nastoupili. V lágru vedle nás byli zajatci z Ruska a mezi nimi byli namíchaní i Jugoslávci. Byli to opravdu chudáci a my jsme jim nosili to, co jsme z té bídy mohli. Jim vařili v takových kotlích, dnes a denně jen řepu k obědu i večeři. Byli to opravdu stateční kluci a my jsme se s nimi brzo dohovořili. Nás rozdělili, jak to Němci dělávali, na ty, co byli silní svojí figurou a „třasořitky“. Ti co byli silní šli k soustruhům a lehčím pracím a nás, co jsme byli „ouřadové“ a slabí jsme šli na nejhorší práce. My, když jsme dělali inventuru těch odlitků, tak jsme tahali velkou decimálku, která sama o sobě vážila sto dvacet kilo a nebo nás dali na skládání vagónů. Já tam měl pořád maléry a to ze dvou důvodů. Bylo to proto, že jsem uměl perfektně německy o mohl se s Němci „hádat“ a dělat našim klukům tlumočníka. To byl vždycky malér. Všech jedenáct se jich se mnou nahrnulo do kanceláře a já vystoupil dopředu a dohadoval se o nějaké věci. Že je málo jídla, potřebujeme tohle a zase tohle. Jednal s námi gestapák a ten nás, Čechů, měl plné zuby a mě nejvíc. Jednou jsem si byl stěžovat, že nemáme vánoční stromek, ať nám ho opatří. Já jsem se o něj dohadoval a když jsem přišel na lágr, tak tam už nějaký byl, protože ho kluci někde ukradli. To byl samý průšvih a samý průšvih. Kluci na mě pořád něco chtěli a já jim nebyl stavu vysvětlit, že oni nemusí a tak jsme si navzájem nerozuměli. Já jsem se už jednou na těch těžkých pracích dostal do takové situace, že jsem zdvihl tu lopatu a švihnul jí blízko takového pohůnka v kožené zástěře. Já věděl, že ho nepraštím, ale udělal jsem to a šel si na lágr lehnout. Říkal jsem si, že ať se děje co se děje, já už nemůžu. Potom jsem šel k závodní doktorce a ta mě poslala k úřednímu lékaři. Já jsem zaklepal na dveře, ozvalo se „herain“ a když nepromluvil, tak jsem ze sebe vysypal, že jsem nemocný a těžkou práci zvládnout nemohu. Prohlédnul mne, napsal dopis a podal mi ho s tím, komu ho mám odevzdat. Dopis byl opatřený dvěmi kovovými skobičkami a tak jsem je na lágru opatrně oddělal a poprvé se po dlouhé době zaradoval. Byl jsem uznán této práce neschopným a mohl jet domů. Usoudil jsem, že ten doktor asi Hitlerovi moc „nefandil“. Když jsem se odtamtud dostal, tak jsem od kluků obdržel asi dva dopisy, ve kterých mě psali doslova: „Otko, nezlob se, ale musíme Ti napsat, že svým postojem k Němcům jsi vytvořil pro nás velmi nevýhodné podmínky“. Já jsem jim napsal: „kluci co blbnete, vždyť já jsem za nimi chodil kvůli Vám, hádal se za Vás a ne kvůli svým výmyslům“, a pak dopisování přestalo. Tolik vzpomínky Otty Holečka, oceněného v letošním roce „Radou města“. Pro doplnění kroniky jsem jej požádal, aby se vyjádřil ke své dřívější literární tvorbě. Vyhověl a napsal tyto řádky, které nazval: „Mé literární hříchy“: 1945 - dvě literární skeče hrané v Hankově domě. Jeden na Silvestra 1945 a druhý někdy později. Dále detektivku „Zabil ho někdo z nás“, která se odehrávala u nás ve Dvoře, ale nikdy jsem ji nezadal k vydání. 1948 - 1948 - Byl jsem dopisovatelem denníku „Svobodné slovo“, s legitimací opravňující mne navštěvovat různá jednání. Vzpomínám na články proti přemístění okresu do Trutnova, dále k zamýšlenému přemístění ředitelství národního podniku TIBA (tehdy tuším Tibatexu) mimo Dvůr Králové (navrhována Mladá Boleslav – Kosmonosy, Aš – aby bylo posíleno pohraničí, Praha a mnohá jiná místa. Žurnalistickou legitimaci jsem vrátil po únorovém puči v roce 1948 a přestal dopisovat. 1953 - Barevná fotografie – příručka. Zadáno k vydání u fy.- nakladatelství Beafort Brno. Byla přijata a připravena k vydání, ale po znárodnění Beaufortu byla předána pražskému nakladatelství ORBIS, odkud asi po roce sdělili, že by uvítali tutéž, ale doplněnou spíš o jeden obor a navrhli „snímání“. Nevyšla a já jsem toho zanechal. 1954 - Humoristická a satirická knížka: „Lidé a lidičky, koně a koníčky“. Nakladatelství ji vrátilo s „dobrozdáním“, že se nenajde nakladatelství, které by to vydalo. Takže jsem to nechal plavat. Jednalo se ryze humorný pohled na lidi, jejich profesi a humorná pojednání o jejich povaze a příbězích.

196


V rozpětí několika příštích let – krátké povídky různého zaměření, od humorných po zcela vážné, které byly otiskovány v závodním časopise Tiba Zálabí a v podnikovém zpravodaji Tiby i jiných periodických časopisech. 1955 – 1957 - Dvoudílný román: „Nelze zapomenout“, kde v prvním díle líčí události od roku 1937 do konce roku 1945, příjezdu Rudé armády. Druhý díl: „Okno dokořán“ vypovídá o osudu hlavní postavy (vystupující i v prvém dílu), nekomunisty, jeho osudy a problémy pracovní i osobní, až do jeho rozchodu s manželkou, milenkou a končící „vyhazovem“ z práce. Rukopis byl zaslán nakladatelství Čsl. spisovatel Praha. Samozřejmě „malér“, protože se tam popisují, prostřednictvím hlavní postavy, téměř všechny zlořády komunistického režimu. Já se jenom divím, že mi to nějak prošlo, dopis lektora byl plný „profesních“ výhrad a napadení, že jsem cosi jakoby opsal od Sartra, a.t.d. Ovšem dovětek zněl: „Máte-li zájem ve spolupráci s námi pokračovat, jsme Vám k disposici“. To mohl být pěkný chyták a tak jsem se raději ani neozval. Rukopis mi nebyl zpětně vydán. 1960 - 1968 - V různých denících, i periodických časopisech, jsem otiskoval reportáže ze svých cest jak po Evropě, tak v ostatní cizině, s vlastními doprovodnými kresbami, vzniklými „na fleku“. Za velký úspěch považuji, že mne tiskli v měsíčníku „Lidé a země“, který vydávala Akademia, časopis „Československé akademie věd“ a to i s kresbami. 1970 – 1975 - Zhruba v těchto letech jsem z těchto reportáží, doplněných o mnohé další, z bližších evropských zemí, i ze Střední Asie, zplodil knihu: „Nejkrásnější oáza světa“, kterou jsem po několika „smůlách“ (zrušení vydavatelství, přejití nakladatelství na jinou tematiku i jiných) dal „do šuplíku“. Svět se mění a já bych musel mnoho věcí předělávat. Až potud něco o „Literárních hříších“ Otty Holečka. EURO 2004 - Fotbalový šampionát Evropský fotbalový šampionát pro naše mužstvo skončil v semifinále. Rozplynul se sen o zlatě, když v utkání s Řeckem jsme se v prodloužení prvních patnácti minut dočkali nešťastné branky v naší síti. Branka Dellase nám přiřkla třetí místo. Rozhodčí Collina, za tým ČR hráli se spoustou šancí tito hráči: Čech – Grygera, Bolf, Ujfaluši, Jankulovski – Poborský, Rosický, Galásek, Nedvěd (40. Šmicer) – Koller, Baroš. Řecko – ČR 1: 0 po prodloužení. První jsou nečekaně Řekové, druhé Portugalsko. „Fotbal je o gólech a my jsme je nedali“, tak by mohla být zhodnocena celá řada fotbalových šancí proti Řecku, včetně střel na branku soupeře. Tyršovo koupaliště v číslech Bazény: plavecký o rozměrech 25x50 metrů, svažité dno, největší hloubka 2 metry, voda je čištěna. Rekreační bazén 25 x 50 metrů, svažité dno, největší hloubka 1,50 metru, bez filtrace. Brouzdaliště s vodotryskem ve tvaru delfína. Otevírací doba: každý den od 08,00 – 20,00 hodin. Vstupné: 35 korun pro dospělé, 25 korun děti, důchodce studenty a vojáky. Vybavení: plážový volejbal, půjčovna slunečníků, pískoviště, houpačky, kolotoč Akce v restauraci: každý pátek hudební skupiny Koupaliště je tedy připraveno, ale počasí opravdu není letní, koupání a slunění rozhodně nepřeje, dokonce ani v první polovině července. Tenisté DK n. L. čtvrtí ve druhé lize Zasloužili se o to se střídavými úspěchy hráči: Pavel Šimek, Michal Vágner, Pavla Krynková, Eva Hrmová, Roman Nápravník, Petr Čermák. Soupeři našeho mužstva byli: ČLTK Bižu Jablonec, Sokol Letovice, TK Perštýn 1897, TK Pelhřimov, LTC Pardubice B, Brno Bosonohy a LTK Liberec B. V příštím roce se stane naším soupeřem i Trutnov, který se po loňském sestupu do II. ligy vrací. 197


Křtiny v ZOO a Wabi Daněk Tento známý hradecký písničkář pokřtil afrického, mrchožravého čápa marabu. Odchov tohoto čápa v zajetí je velkou vzácností a podaří se jen skutečně nejlepším chovatelům. Pětiměsíčnímu ptačímu mláděti se dostalo jména Niger. Marabu je dokonalý plachtař a v dospělosti, které dosahuje po zhruba osmi letech, má rozpětí křídel až 2,5 metru. V ZOO bylo již odchováno devět těchto čápů, z toho čtyři „uměle“. Křtiny se uskutečnily v rámci dne Českého rozhlasu Hradec Králové. Připraveno bylo živé vysílání, kdy si vyprávěli redaktoři s pracovníky ZOO. Ředitelka ZOO RNDr. Holečková s pracovníky Rozhlasu Hradec Králové.

Marabu jménem „Niger“ a Wabi Daněk si spolu rozuměli.

Kemp pro mladé hokejisty Patřil mladým hokejistům ve věku od osmi do patnácti let. Hlavním organizátorem ve společnosti WING 49 Sport byl odchovanec královédvorského hokeje a reprezentační legenda Ladislav Lubina. Ten pozval na tuto akci řadu dalších hvězd z české extraligy. „V šesti a desetidenním kempu chceme mladé hokejisty, pod dohledem kvalifikovaných domácích a zahraničních trenérů připravit na jejich činnost tak, aby při vlastní další píli tento krásný sport dobře zvládali“, vysvětlil hlavní smysl této akce Zdeněk Poul, jednatel společnosti Lion, která se na organizaci podílí s dalšími spolupořadateli, kterými jsou Junhokej a ZŠ Strž. Tato hokejová škola probíhala od 11. do 31. července v několika etapách. Výcvik byl prováděn v malých skupinkách na ledě a také mimo led, aby se mladí zdokonalili v pohybových schopnostech. Z tohoto důvodu je také ledová plocha připravena s velkým předstihem proti minulým létům.

198


Zúčastnilo se osmdesát mladých hráčů, přivítáni byli reprezentantem Ladislavem Lubinou i rodiči. První etapa „Hockey Camp Wing 49“ byla tedy zahájena a to za přítomnosti hráčů z Tábora, Chomutova, Zlína, Brna, Karlových Varů a dalších měst. Sporadická je účast mladých hokejistů z blízkých měst Trutnova a Náchoda. Trenéry byli Jiří Fibiher z Pardubic, Roman Kašák z Mělníka a Miroslav Škumáta z Nového Jičína. Brankáře vedl Roman Hrazdíra ze Zlína. Do průběhu „kempu“ zavítal také hráč New Yersey Devils – Jan Hrdina, který k tomu řekl: „V Americe jsou kempy běžnou záležitostí. Je dobře, že se konají také u nás, zvláště když mají dobrou úroveň. Láďa Lubina nezaštítil kemp jenom svým jménem, ale opravdu se věnoval i dětem na ledě, což je vynikající“. Enduro Mezinárodní mistrovství České republiky našlo svůj stánek v našem městě na Starém hřbitově. Prvá rychlostní zkouška byla ve Verdeku, další byla směrem na Zboží. Obtížné byly úseky vedoucí okolními lesy. Vítězi dvoudenních závodů byli Malát, Poslední a Kuklík. Enduro klub chce pořádat v příštím roce v našem městě závod mistrovství světa a navázat tak na závod, který se zde před několika lety uskutečnil.

Motocykl vlevo je ještě před projetím trati, ten vpravo ji už projel.

Vzácná návštěva v ZOO V rámci přípravy na příchod pralesní žirafy okapi navštívil ZOO pan Bruno Puijenbroeck z Antwerp, který je koordinátorem Evropského záchovného programu EEP pro okapi. Jmenovaný odborník zkontroloval pavilon, výběh a také navrhl transportní bednu, která byla odvezena do Antwerp, do které se již osmnáct měsíců učí vcházet jeden a půl roku starý samec Deto. V červnu se v Antwerpách týden zaškoloval vrchní ošetřovatel Radek Hlávka, těsně před transportem vykonají stáž Luděk Čulík a ošetřovatel Jiří Grulich. Návštěvníci ZOO měli možnost si prohlédnout nově vybudovaný pavilon, který je rozdělen na expozici, místnost pro návštěvníky a chovné boxy. „Křížem krážem královskými věnnými městy“ Tak se jmenuje nová publikace nabízená informačními středisky devíti věnných měst. „Zájemci tak mohou získat propagační materiál, ale i řadu zajímavých tipů, jak v bývalých městech českých královen prožít den“, vysvětlila Klára Stočková z mělnického odboru školství a kultury. Nová publikace je zároveň putovní knížkou, do které si mohou turisté nechat potvrzovat návštěvu každého města otiskem razítka navštívené pamětihodnosti či vlepením vstupenky. Když navštíví již šesté město, získají v něm odznak s logem Sdružení královských věnných měst. Platnost knížky skončí v srpnu 2007. 199


Domov svatého Josefa stále aktivní Již koncem minulého roku sehráli pacienti divadlo ze života svatého Mikuláše. Stalo se tak za pomoci obyvatel domova i dalších dobrovolníků. Nyní se pilně nacvičuje, aby se další představení mohlo konat v rámci „Svatoanenských slavností“. Slavnosti jsou již třetím ročníkem benefiční akce, s cílem seznámit veřejnost s životem obyvatel Domova a získat finance na nákup rehabilitačních pomůcek. Výsledkem byla opět zdařilá akce, kterou navštívila řada místních i vzdálenějších návštěvníků. Poutní mši zahájil královéhradecký biskup Dominik Duka a následoval bohatý program nevyjímaje loutkové divadlo, recitace a divadlo. Velký úspěch sklidila pohádka o vodnících, princezně a šťastné svatbě. Zájmu se také těšil jarmark chráněných dílen (tkaní na ručním stavu, předení na kolovrátku, výroba smaltovaných šperků a řezbářství). Bylo také možno si prohlédnout léčebnu (Den otevřených dveří) a seznámit se s dalšími akcemi směřujícími k vytvoření moderní léčebny. Na tom se také podílí i program Phare Evropské unie. Celá akce se konala pod patronací starosty města Dvora Králové nad Labem Ing. Jiřího Raina, který se přišel osobně podívat. „Jednička“ uspořádala plavecké závody Byl to již druhý ročník a celkem se ho zúčastnilo více jak sto žáků ze ZŠ R. A. Dvorského a Strž. Plavalo se sto metrů libovolným způsobem na Tyršově koupališti a všichni měli vstup zdarma, díky pochopení Miloše Jóna a Jana Havlici. Poděkování patří také učitelům, kteří si zde také zaplavali. Výsledky: R. A. Dvorského – chlapci – Matěj Brychta, dívky - Kateřina Baisová Strž - chlapci – Radek Filakovský, dívky – Barbora Zdráhalová Rekordní návštěvnost ZOO Byla zaznamenána o prvním, červencovém, prodlouženém, prázdninovém víkendu.(svátky Cyrila a Metoděje, a mistra Jana Husa). Přeplněná parkoviště, řady aut podél silnic, mnoho návštěvníků u stánků a pokladen. To byl obrázek dvou dnů, kdy zahradu navštívilo více než třicet tisíc lidí. Plně obsazen byl také hotel Safari.

K „Safaribusu“ je možné dospět vláčky, nebo s koníky.

Klimatizace zimního stadionu Je dalším technickým zlepšením stadionu. Zabraňuje orosení skel, mantinelů a srážení páry na konstrukci této haly. Je tím dosaženo lepší prostředí pro hráče i diváky. K tomu se vyjádřil vedoucí sportovních zařízení města pan Miloš Jon:

200


„Sportovní stadion bude pořádanou akcí, červencovým přípravným hokejovým kempem Ladislava Lubiny plně vytížen, přesto se chystá i bruslení pro veřejnost ve večerních hodinách, ale přesné termíny jsme ještě nestanovili“. Čtyřčata gepardů v ZOO Mláďata, narozená v prvém týdnu července, se mají čile k světu a jsou sledována okem kamery. Matka si své ratolesti pečlivě hlídá a do kotce není možné vstoupit. Matkou je desetiletá samice Karin. Setkání spolužáků v Dubenci Podobných setkání se konají stovky, ale toto setkání bylo výjimečné tím, že se jej zúčastnili Češi, kteří byli tehdy nuceni navštěvovat německou školu v tzv. Sudetech i občané, kteří zde žili v letech 1941 – 1945, společně s Němci, kteří tehdy v této obci bydleli. Celkem se sešlo čtyřicet šest občanů. Nemocnice – nové hlavní vchody Původní dveře nahradí zcela nové, které plně odpovídají dobovým požadavkům. Spolu s tím se provede vymalování chodby. Město, jako vlastník, věnuje do nemocnice miliony korun a je vedeno snahou z ní vytvořit moderní stánek zdraví. V letošním roce se dostane nemocnici částky 3,5 milionu korun. Jsou však akce, které se již bez státní dotace neobejdou. Jedná se hlavně o přestavbu kuchyně. Na rozdíl od mnoha jiných nemocnic hospodaří naše nemocnice bez větších finančních problémů. Sokol a „Krajský přebor žactva na dráze“ Byl uspořádán místní sokolskou jednotou a lze konstatovat, že se naši žáci neztratili, a to i přes skutečnost, že se zdejší jednota na atletiku nespecializuje a dává přednost všestrannému rozvoji. V běhu na šedesát metrů byla Andrea Šedivá na čtvrtém místě a za ní skončila Michaela Pospíšilová, o šesté a sedmé místo se dělila Kateřina Bergerová a Magdalena Hanzlíčková byla jedenáctá. Na trati 800 metrů byla bronzová Kateřina Bergerová před svojí sestrou Karolínou. V běhu na 150 metrů byla Magdalena Hanzlíčková pátá. Skok daleký – Andrea Šedivá druhá, čtvrtá Michaela Pospíšilová, pátá Karolina Bergerová. Štafeta 4 x 60 metrů v sestavě Šedivá A., Pospíšilová M., Hanzlíčková M. a Bergerová K. obsadila druhé místo. Domov sv. Josefa s novinkou Dosavadní trvalý pobyt jednotlivce by měl být rozšířen na celou rodinu. „Jedná se o rodiče, kteří mají v péči dospělého syna s roztroušenou sklerózou“, vysvětlil ředitel Domova pan Lukáš Holub. Nový trenér divizních fotbalistů Hlavním koučem se stal Čeněk Celler (nar. 26.4.1953), který nahradil úspěšného Rudolfa Skácela, který se svým kolegou Josefem Bělinou přivedl dvorský tým k prvenství v krajském přeboru. Prezident klubu Dalibor Horáček k tomu uvedl: „O cílech pro novou sezónu se budeme bavit až se kouč podrobně seznámí s hráči. Postup jsme si zajistili a nyní chceme ještě doplnit kádr o dva hráče. Asistentem trenéra zůstává Josef Bělina, vedoucím týmu Jaroslav Macek, zdravotníkem a kustodem Zbyněk Nohejl. Ekonomickým ředitelem je Jan Jarolím a obchodním manažerem Georgios Karadzos“.

201


„Jsme moc rádi, že nám tak zkušeného trenéra, jakým Celler bezesporu je, podařilo angažovat a děkuji všem, kteří se o to zasloužili. Příchod trenéra takového formátu je pro nás důležitý hlavně proto, že v divizní soutěži budeme nováčkem a Celler má naopak s touto soutěží bohaté, několikaleté zkušenosti.“ Posily pro náš tým: Pavel Dapecí – útočník, Pavel Král – obránce, Martin Otradovský – záložník. Kouč mužstva se vyjádřil dále takto: „Jako svůj cíl vidím udržení v první polovině tabulky“. Další „pokrok“ na scéně Je jím „Konopný likér“ se šestnácti procenty alkoholu, který se skutečně vyrábí z extraktu konopí, nejde tedy o nějakou napodobeninu. Použití povolil hlavní hygienik ČR Michael Vít. Nápoj obsahuje 0,003 miligramy marihuany. Tato norma u nás nebyla povolována, teprve vstup do Evropské Unie znamená změkčení této normy. Názory na podobný druh nápoje jsou rozporuplné a řada odborníků má výhrady k tomu, že droga spolu s alkoholem má rychlejší nárůst v organismu a navíc zelené lístky konopí na etiketě lákají mládež k popíjení lihoviny. Bratři Michal a Jiří Filipové jsou mistry světa Stali se jimi občané našeho města, na mistrovství světa v letecké rally, konané v dánském Herningu. Pilot Jiří a navigátor Michal vyhráli závod dvousedadlových letadel s Cessnou 152. K tomuto se vyjádřil Jiří Tomíček, který oba bratry v mladších letech trénoval: „Je to skvělý úspěch. V této kategorii jsme ještě nikdy neměli mistry světa“. Bratři získali ještě jeden titul - v družstvech. Společně s Cihlářem a Fialou vytvořili nejúspěšnější tým a vítězství bylo suverénní. Konečné pořadí na tomto mistrovství bylo: l. Jiří Filip, Martin Filip - ČR Dvůr Králové nad Labem, 2. František Cihlář, Miloš Fiala - ČR Kladno. . Nový domov pro lvy dokončen V blízkosti nástupiště do safaribusu byl dokončen pavilon a velký výběh pro trojici lvů, kteří byli předtím provizorně umístěni v karanténě. Výběh má uprostřed vyvýšeninu, sklo nahradilo mříže a navíc je zde elektrický ohradník. Nová budova má také prosklenu jednu stěnu, je tedy možno pozorovat „krále zvířat“ i jejich kóji. Tato zvířata měla pohnutou minulost, když byla odebrána jednomu cirkusu v Rakousku, kde žili v naprosto nevyhovujících podmínkách.

Králům zvířat se v nových podmínkách zřejmě líbí.

202


Poprvé nás v ČR přibývá Stalo se tak po devíti letech, kdy byl zaznamenáváno to, že více lidí umírá než se rodí. To platí i nadále, ale zachraňují to přistěhovalci. Statistika i nadále zaznamenává: sňatků je méně, rozvodů víc a víc je také dětí, které se narodí mimo manželství. Koncem minulého roku bylo v ČR také tři sta stoletých občanů, na devět žen v tomto požehnaném věku připadá jen jeden muž. Průměrný věk se zvyšuje a u mužů činí 72,1 roku a u žen 78,5 roku. „Přepadení Kuksu“ Letošní setkání se konalo již podruhé a zajišťuje jej občanské sdružení „Fons Vivus“ (Živý pramen, dle nápisu na průčelí bývalé kaple). Členové tohoto sdružení již vybudovali naučnou stezku do Betléma, staví se maketa Sporckova zámku nad kaskádovým schodištěm a do budoucna si sdružení klade za cíl zajistit rekonstrukci lázeňské i zámecké budovy. Během celodenního programu se mohli občané sami zúčastnit putování po naučné stezce a nebo jízdy po cyklotrasách Sporckova panství. Odpoledne se uskutečnila hlavní akce, když o patnácté hodině přijel pod hlavní schodiště kostela Nejsvětější Trojice, František Antonín hrabě Sporck a následovala hudební vystoupení. Večerní část programu začala v sedm hodin tradičním nastudováním „Tance smrti“. Současně zazněly romantické a mystické skladby, doplněné citáty ze Sporckovy doby a poté vystoupil Dechový kvintet královéhradecké filharmonie. „Přepadení Kuksu“ začalo po deváté hodině obviněním hraběte Sporcka z arcikacířství a zabavení heretických knih připravil soubor „Geisslers – Hofkomediaten“, a „Klub vojenské historie Josefov“. Návštěvnost byla pod vlivem deště poněkud nižší, ale návštěvníci nebyli zklamáni. Mohli si také prohlédnout sochu svatého Antonína, která sem byla přivezena z Jaroměřského muzea a bude zde do konce prázdnin. Umělecký řezbář Leoš Pryšinger se k tomu vyjádřil slovy: „Podle sochy vytváříme nyní kopii ze dřeva“. Na této práci se budou podílet i další jeho kolegové. Je třeba připomenout, že dlouhodobým záměrem je oživení kulturního dění na místě tohoto barokního skvostu. V rámci tohoto je ještě konán festival Theatrum Kuks, Svatohubertské slavnosti a přidává se rozsáhlá činnost betlémářů ze Dvora Králové nad Labem Tenisté našeho města Ti postoupili v loňském roce do druhé ligy a i nadále si vedou úspěšně. K tomuto se vyjádřil člen úspěšného družstva Michal Wágner: „Před sezónou jsme si nemohli klást za cíl nic jiného než záchranu v této vyšší soutěži. Ke změnám v týmu nedošlo a po soustředění v Mannheimu jsme vstupovali do soutěže velmi skromně. To by bez trochy toho štěstí nešlo, ale nakonec rozhodl bojový a odhodlaný duch celého kolektivu. Umístili jsme se na skvělém čtvrtém místě a to je pro nás vpravdě historický úspěch“. K nejlepším hráčům sezóny patří: Eva Hrmová – jednotlivci -10 vítězných utkání (5 ve dvouhře, 5 ve čtyřhře) Michal Wágner – dvouhra – 6 utkání a všechna vítězná Eva Hrmová, Pavla Krynková – 5 duelů ve čtyřhře – všechny vítězné. Eva Hrmová je také nejpilnějším hráčem – v 7 duelech ve dvouhře a 6 ve čtyřhře Také kronika města se připojuje s blahopřáním za skvělé umístění. Exhibice sledge hokeje Postaral se o něj reprezentant Ladislav Lubina, organizátor zdejší prázdninové hokejové školy. K utkání „Západ – Východ“ nastoupilo třicet tělesně postižených hráčů. „Západ“ reprezentovali hráči z ligových Karlových Varů, Kolína a Českých Budějovic, „Východ“ hráči Zlína a Olomouce. Zvítězil celek „Západ“ penaltovým rozstřelem v poměru 3 : 8. Rychlost, jaké dosahovali hráči na svých „sáňkách“ byla obdivuhodná a zaslouží patřičný obdiv. Účast diváků však byla malá. 203


Pavilon lvů otevřen hejtmanem Bradíkem Nový pavilon byl postaven na místě bývalého lvího výběhu a lvi byli po dobu asi jednoho roku umístěni v karanténě. K slavnostnímu otevření došlo 29. července. Přítomna byla i řada hostů z ostatních zoologických zahrad. Stavba byla započata na podzim, kdy se bourala brána, která bránila jízdě patrových autobusů. Stavební práce firma Štěpánek z Opočna na začátku dubna.

Z úst hejtmana Bradíka splývají slova chvály na p. ředitelku ZOO RNDr. Holečkovou.

Hejtman Pavel Bradík, který otevřel oficielně pavilon, ocenil práci všech zúčastněných, právě tak jako to učinila ředitelka RNDr.Holečková. Hejtman vysoko ocenil přínos ředitelky slovy: „Paní ředitelka má naši plnou podporu“.

Nová budova v „africkém“ stylu budí pozornost návštěvníků.

Starosta města Ing. Rain (uprostřed) s manželkou při slavnostním otevření.

Svatoanenské slavnosti v Žirči Konaly se v Domově svatého Josefa již potřetí. Občané se mohli potěšit programem, který se odehrál v kostele, parku a také na nádvoří. Účinkoval Královédvorský komorní sbor, Muzica 204


per Legni, Pěvecký sbor Základní umělecké školy v Jaroměři, Kantoři či sestry Steinovy – nové hvězdy české folkové scény. K vidění byl i jarmark chráněných dílen a divadélka. Uskutečnil se den otevřených dveří. Nemocnice má opět prodej v kantýně Po krátké přestávce se opět vrátil prodej do areálu nemocnice. Pacienti i návštěvníci si mohou zakoupit případný dárek, hygienické potřeby, nápoje, potraviny a časopisy. Prodejna byla umístěna do objektu dětské pohotovosti, tedy do pavilonu, kde byl dříve ultrazvuk – budova nad kuchyní. Otevřeno je po celý týden. Prezident jmenoval předsedou vlády Stanislava Grose Dne 26. července 2004 se stal nejmladším premiérem v historii ČR Stanislav Gross. Nahradil tedy Vladimíra Špidlu, který odstoupil z vedení strany a vlády. K tomuto uvedli: Prezident V. Klaus: „Od Grossovy vlády očekávám, že bude zemi spravovat s mladickým elánem“. Stanislav Gross: „Cítím velkou odpovědnost svěřenou do mých rukou a udělám vše pro to, abych nezklamal“. Vladimír Špidla: „Týdny jsem věnoval tomu, že jsem hodnotil různé věci a hledal, jestli je něco otevřeného, nebo ne. A celkem vzato vím, že budu předávat úřad s docela čistým stolem“. Miroslav Kalousek (šéf lidovců): „Ministři KDU-ČSL byli ve Špidlově vládě úspěšní. Je logické, že lidovecké resorty zůstanou beze změny. Nezvyšujeme své personální požadavky“. Vlastimil Tlustý (předseda poslaneckého klubu ODS): „Grossova vláda bude ještě méně stabilní než Špidlův kabinet. Už nestojí ani na stranické stoličce. Je to Špidlova vláda bez Špidly, ale s Kottem“. Ukázka zvířat v ZOO Na malém pódiu u ostrova lemurů představují pracovníci zdejší ZOO některá zvířata. To se těší značnému zájmu návštěvníků, zvláště, když si je mohou prohlédnout, případně i pohladit. K vidění je zde papoušek ara, agama, lemur a dokonce i někteří hadi. Součástí ukázky je i seznámení s životem těchto zvířat v přírodě i zajetí zdejší zahrady.

Jedna z krásných partií ZOO svádí k fotografování.

„Stará garda“ na stadionu v Podharti Jednalo se o exhibiční utkání s týmem V.Y.P. Columbus, kde se představili herci i sportovci: Antonín Panenka, Tomáš Skuhravý, Dušan Herda, hokejista Pavel Richter, sportovní komentátoři Václav Titelbach, Pavel Poulíček, herci Luděk Sobota, Zdeněk Srstka, David Suchařípa, ale také Jana Švandová nebo Jana Adámková i další. 205


Akci organizoval Robert Nosek, který k tomu řekl: „Utkání je věnováno všem královédvorským fotbalistům, kteří si zahrají v divizi.“ Prezident oddílu Dalibor Horáček to ještě doplnil: „Po zpečetění našeho postupu do divize jsme přemýšleli, jak radost z postupu přenést do nové, náročnější soutěže. Uspořádali jsme tedy toto exhibiční utkání, které patří dvorským fanouškům za povzbuzování, ale je také jakousi odměnou hráčům, kteří se na postupu zasloužili“. Na vzestupu fotbalu se podílí nemalou mírou i sponzoři a můžeme jen doufat, že se tato „zlatá éra“ nadále udrží. „Kurtkuks“ aneb věci z let minulých i současných“ Tak se jmenuje výstava, která probíhá v tomto měsíci ve Staré radnici. Kurt Gebauer, který zde vystavuje, patří k předním současným sochařům. Ředitelka Hankova domu k tomu řekla následující: „Kurt Gebauer absolvoval sochařsko – kamenickou školu v Hořicích, dále studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Makovského a Lidického. Dále to byl pobyt u profesora Otto Herberta Hajeka ve Stuttgartu a Akademii des Beaux Arts v Paříži. Od roku 1990 vede ateliér sochařství na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze“. „Inspirací k jeho zdejší výstavě byl Kuks a Betlém“.

Vystavené exponáty ve výstavní síni Staré radnice.

Nový rozvod plynu směřuje k Podharti Od rozcestí ulic Nerudovy a Spojených národů směrem k České Podharti se kope a bagruje výkop pro uložení nového plynového potrubí. To je již umělohmotné a také o větším průměru.

Rozcestí ulic Nerudova a Blahoslavova.

206


Práce na rozcestí ulic Máchovy, Nerudovy a Vrchlického

Kronika města v ZOO V polovině července předložil kronikář města Pavel Janoušek kroniku k nahlédnutí ředitelce ZOO p. RNDr. Holečkové. Přizván byl i pracovník zdejší zahrady pan Zdeněk Čermák, kterému bylo poděkováno za sérii zdařilých fotografií ze zdejšího prostředí, které sám fotografoval a které v kronice města oddělují jednotlivé měsíce.

Ředitelka ZOO RNDr. Dana Holečková ve své kanceláři nad „Kronikou města“.

Pokračuje výstavba školy v Podharti Další etapou je stavba tělocvičny a vstupní haly. Na prvním ze snímků můžeme ještě nahlédnout do dosud nezastřešené tělocvičny.

207


Náročná, po stavební stránce, je i výstavba vstupní haly. Na snímku jsou nosné pilíře, které budou držet další poschodí a tvoří i podloubí.

Pohled z „podloubíčka“ na bývalou budovu „družiny“, která po řadu let dobře, ale draze sloužila školákům Podhartě.

Pohled ukazuje, jak se změnil vzhled Štítného ulice po dokončení hrubé stavby tělocvičny. 208


Automat na svíčky Tato novinka se objevila v místě blízkém hořenímu, hlavnímu vchodu. na hřbitov. I na toto „svaté pole“ přichází tedy nezastavitelný pokrok.

Nezvyklé, ale potřebné.

Křižovatka „u lázní“ Postupující práce, které se zdají občanům příliš pomalé, dokazují, jak bude vypadat tento kruhový objezd. Snímek ukazuje pohled z ulice Švehlovy, značně rozšířený chodník do ulice Legionářské a protější budovu dřívějšího pivovaru.

Montáž antén na věž kostela Takto to vypadalo dne 23.7.2004, kdy rameno jeřábu umožnilo pracovníkům v této výšce pracovat.

Na věži se umísťují antény na pokrytí mobilních telefonů.

209


Kanalizace v Čechově ulici V deštivých letních měsících pokračuje pokládání nového kanalizačního (umělohmotného) potrubí, které předchází opravě této dosud opomíjené ulice města. Snímek nám ukazuje ulici v místě bývalé knihtiskárny „Ježek a Karmášek“ směrem k severu.

Touto ulicí je veden také hlavní rozvod vody z Podhartě do města.

Přístavba podharťské školy pokračuje Na snímku je patrné, jak rychle pokračuje přístavba v té nejnáročnější stavební práci.

Starý „transformátor“ s dobovým „osvětlením“ dostane nového, moderního souseda.

Parčík před školou je rozkopán, pokládá se nové plynové potrubí.

210


Čeho všeho je „tatíček“ Masaryk v Podharti svědkem.

Kruhový objezd před dokončením Na samém konci července se dokončují práce na kruhovém objezdu, který usnadní výjezd z náměstí ve směru na Hradec Králové a na Prahu.

Zcela vpravo ZŠ Komenského.

Noví ředitelé škol Rada města schválila návrh konkurzní komise a jmenovala do funkce ředitelky ZŠ Strž Mgr. Šárku Šantrochovou. Do funkce ředitele na ZŠ Schulzovy sady jmenovala Mgr. Josefa Sedláčka. V případě souhlasu Krajského úřadu Královéhradeckého kraje nabývá jmenování účinnosti dnem 1. 7. 2004. Diskuse o školách V Novinách královédvorské radnice byl otisknut článek Mgr. Dušana Kubici z odboru ŠKS k otázce Základního školství ve Dvoře Králové nad Labem v tomto znění: „Vážení spoluobčané, všeobecná diskuse nad problematikou základního školství ve Dvoře Králové nad Labem probíhá již celou řadu let. Na veřejnosti se objevují „zaručené“ informace o současném stavu základního školství v našem městě i o tom, co se bude v oblasti dít v budoucnu. 211


Školství se svým charakterem dotýká všech obyvatel města. Proto bychom rádi při stanovování dalšího vývoje základního školství ve městě vycházeli i z vašich názorů a připomínek. Myslíme si, že mohou přispět ke zvolení všeobecně přijatelné varianty systému základních škol ve Dvoře Králové nad Labem. Základní vstupní informace můžete čerpat z pracovní verze Koncepce základního školství ve Dvoře Králové nad Labem. Tento dokument je zveřejněn na internetových stránkách města www,mudk.cz a www.dvurkralove.cz. K nahlédnutí je i na odboru školství, kultury a sociálních věcí ve 2. patře Městského úřadu. Zvolte prosím, podle vás nejpřijatelnější z prezentovaných variant a napište i vaše případné další připomínky či návrhy. l. Přemístění ZUŠ, sloučení ZŠ R. A. Dvorského se ZŠ Komenského a postupné přesunování do budovy R. A. Dvorského. 2. Přemístění ZUŠ, sloučení ZŠ R. A. Dvorského se ZŠ Komenského a postupné přesunování do budovy ZŠ Komenského. 3. Zachování stávajícího stavu, ZŠ Schulzovy sady, ZŠ Komenského a ZŠ R. A. Dvorského budou samostatné subjekty. 4. Zachování ZUŠ, sloučení ZŠ Schulzovy sady, ZŠ Komenského a ZŠ R. A. Dvorského s využitím stávajících budov. 5. Zachování ZUŠ, sloučení ZŠ Schulzovy sady, ZŠ Komenského a ZŠ R. A. Dvorského s postupným opuštěním budovy ZŠ Komenského. 6. Zachování ZUŠ, sloučení ZŠ Schulzovy sady a ZŠ R. A. Dvorského s využitím obou stávajících budov. 7. Zachování ZUŠ, sloučení ZŠ Schulzovy sady a ZŠ Komenského s využitím obou stávajících budov. 8. Zachování ZUŠ, sloučení ZŠ R. A. Dvorského a ZŠ Komenského s využitím obou stávajících budov“ MěÚ – interpelace – odpověď Interpelace č. l. ze ZM dne 5.2.2004 - odpověď oddělení kanceláře tajemníka úřadu. Stížnost manželů Heleny a Josefa Macháčkových ze dne 8.července 2003, adresovaná radě města, městskému úřadu a k rukám starosty města, byla řádně prošetřena a bylo zjištěno, že se dle obsahu nejedná o stížnost, avšak o podnět k zahájení správního řízení. Proto dne 4. 8. 2003 bylo Samostatným oddělením kanceláře tajemníka úřadu MěÚ Dvůr Králové nad Labem vypracováno oznámení o postoupení celé kauzy věcně příslušnému odboru MěÚ Dvůr Králové nad Labem. Dle doručenky bylo oznámení převzato dne 5. 8. 2003. Dne 2. 9. 2003 bylo Odborem životního prostředí MěÚ Dvůr Králové nad Labem – vodoprávním úřadem zahájeno správní řízení v předmětné záležitosti. Dne 8. 9. 2003 byla Samostatným oddělením kanceláře tajemníka úřadu MěÚ Dvůr Králové nad Labem vypracována další odpověď, dle doručenky byla převzata dne 11. 9. 2003. Dne 2. 9. 2003 byla doručena do podatelny MěÚ Dvůr Králové nad Labem stížnost manželů Macháčkových na odbor ŽP při MěÚ Dvůr Králové nad Labem, adresovaná tajemnici MěÚ Dvůr Králové nad Labem a kontrolnímu výboru. Tato stížnost byla postoupena kontrolnímu výboru. Při dalším osobním jednání byli manželé Macháčkovi upozorněni, že se opakovaně jedná o podnět ve věci výkonu státní správy a že jejich podklady byly opět postoupeny věcně příslušným odborům MěÚ. Pro doplnění pouze dodávám, že dne 28. 1. 2004 bylo do podatelny MěÚ Dvůr Králové nad Labem doručeno rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu, kterým se rozhodnutí MěÚ Dvůr Králové nad Labem, odboru výstavby a územního plánování ze dne 16. 10. 2003 potvrzuje a podané odvolání Josefa Macháčka a Heleny Macháčkové se zamítá. Podávám tuto zprávu a jsem s pozdravem. 212


Městský úřad Dvůr Králové nad Labem (razítko) JUDr. Simona Motlová tajemnice MěÚ v.r. (Kronice města předáno osobně tajemnicí MěÚ) Drobnosti měsíce července • „Den Labe“ se uskutečnil u Pušova splavu, zájemci si mohli zaplavat 250 metrů. • Zábavní centrum Zálabí připravilo Arriba party s taneční hudbou, soutěžemi a prázdninovou diskotéku. • Započalo uzavírání smluv o vodě mezi uživatelem a městem • Tradiční rozloučení s vycházejícími žáky se konalo ve Staré radnici. • Děti páté až deváté třídy ZŠ Podhartě byly v rámci projektu „Zdravá škola“ v Itálii. • Podruhé se uskutečnila v knihovně Slavoj výtvarná dílna: malování na hedvábí, výrova keramiky, batikování a tvorba ubrouskových obrázků. • Každý večer se uskutečňuje v ZOO „Večerní safari“ s odborným výkladem. • Šest dní v týdnu je v knihovně na sedmi počítačích přístupný „internet“. • „Angličtina hrou“ skončila pro osmnáct dětí předškolního věku v knihovně.

213


214

KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 2004

Recommend Documents