KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 2004

KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM – 2004

Vzácný člověk MUDr. Josef Moravec – vzpomínka Jsou osobnosti, které z pamětí občanů nemohou vypadnout i když se o to mnohdy některé společenské uskupení snaží. Nejinak tomu bylo u MUDr. Moravce, který se ve svém životě zasazoval o pravé české vlastenectví. Byl v tomto směru neústupným, ale také tolerantním. Do Dvora Králové n.L. přišel v srpnu roku 1882 a svůj pevný postoj ke všemu českému začal bez meškání dokazovat. Byla tu doba Rakousko – Uherského mocnářství, které přála němectví a němčení na úkor všeho českého a on se bez váhání postavil na stranu porobených Čechů. Jeden z mála vzdělanců, který si vytýčil heslo: „Cizí nech a nehanob, svoje miluj, braň a zdob!“ Narodil se 15. srpna 1850 v Českých Petrovicích u Králík, kraji také silně poněmčeném, v rodině nemajetných rodičů. Podmínky ke studiu neměl lehké, ať to bylo na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, v Praze, kde maturoval a dále studoval německou lékařskou fakultu, aby nakonec došel promoce ve Vídni. Byl p r v n í m Čechem, který při promoci, jménem všech současně promovaných, promluvil česky. Lásku k českému národu projevil již v mládí, kdy ve svém rodišti zřídil v tmavé hospůdce svoji malou českou školu, kde po dobu svých prázdnin vyučoval. Za studií v Praze již byl členem výboru „Čtenářského spolku“, ve Vídni členem „Slovanské besedy“ a čilým pracovníkem české menšiny. Po promoci pobývá nějaký čas na vídeňských klinikách, poté se vrací do Čech, aby byl v Králíkách jmenován městským fyzikem. Odtud přechází do Police nad Metují, kde se setkává s nepříjemným udáním z proticírkevní mluvy. Byl pozván opatem Rottrem do Broumova, kde mu byla jeho činnost vytýkána. A dle dochovaného tehdy MUDr. Moravec odpověděl: „Já jsem Čech, proto odebírám české noviny a jsem svobodomyslný – to nepopírám. Moje přesvědčení mě nikdo nevezme, ale proti církvi neagituji...“. Opat byl tímto spokojen a propustil ho se slovy: Tak je to dobře, buďte jen takový jaký jste“. Do Dvora Králové nad Labem přichází 12. srpna 1882 a sám se k tomu vyjadřuje slovy: „Bylo mi to vítáno, neboť jsem postřehl, že tu svými silami snad budu moci trochu posloužiti naší české věci a sloužiti české řeči... Prožil jsem celé své mládí střídavě mezi Čechy a Němci a tak jsem poznával, co všechno Němci mají a co nám ještě schází. Cítil jsem, že jsme utiskováni a čím více jsem si toto bezpráví na Češích uvědomoval, tím mě bylo teskněji a tím více jsem se namáhal, abych češtinu všude uplatňoval“. Do našeho města nastoupil po úmrtí MUDr. Wewerky, městského fyzika, bývalého starosty města a zemského poslance, už jako ženatý. Byl předvídavý, dobrý organizátor a stal se brzy platným činovníkem města i všech vlasteneckých spolků. Vším mu byla rodná, mateřská řeč. V našem městě byl jeho přičiněním samotný počátek Národní jednoty severočeské. Popud k tomu dal na valné hromadě akademického spolku „Krakonoš“. Psal se rok 1885 a v Praze se o tuto myšlenku zasadil František Ladislav Rieger spolu s jinými znamenitými muži. Tím vznikla Národní jednota severočeská v území národnostně smíšeném, která pomáhala hmotně Čechům a hlavně jejich dětem. Stala se ochráncem Čechů žijících v menšinách, tedy menšin. Právě toto zřízení odborů Národní jednoty severočeské a Matice školské dalo základ ke vzkříšení mateřské řeči. V té době dochází v našem městě k tak zvané „Bartolomějské noci“, když Leopold Mandl založil v našem okolí několik německých spolků, podařilo se mu v České Podharti založit n ě m e c k o u školu a připadl na myšlenku uspořádat ve Dvoře Králové sjezd turnerských spolků, pod vlajícími velkoněmeckými prapory. Až potud to bylo mnohokrát zpracováno, ale jaksi pominuta skutečnost, že o rozpuštění a odchod turnerů z města se na žádost českého obyvatelstva a okresního hejtmana Schneidra zúčastnil i MUDr. Moravec. Odtud je znám jeho výrok na adresu Němců: „Dvůr Králové byl, jest a bude navždy českým městem!“ Společně s novinářem Langnerem založili první královédvorský časopis „Český venkov“ a od roku 1882 byl předsedou odboru Ústřední matice školské a to až do své smrti, tedy plných padesát pět let. 215


První českou školu založil a vybudoval v Dolním Nemojově. Také toto bylo již mnohokrát popsáno a škola nesla název Moravcova nebo také Hraničářská. Jeho lékařská ordinace sloužila „hraničářům“, udělovala jim pokyny, rady a nutná povzbuzení. 18. června 1887 byl MUDr. Moravec zvolen starostou města a není bez zajímavosti, že za jeho úřadování byla zavedena jen česká řeč a také písemnosti se vyřizovaly česky.Tuto funkci vykonával po celé volební období, do roku 1891. V této době nemělo naše město žádné vyšší učiliště. A on dobře předpokládal, že jen tak by se město mohlo stát baštou češství. K tomuto se vyjadřuje v kronice města současný kronikář Söllner: „K tomu přispěla zvláště neúmorná snaha Dr. Moravce o rozmach českého školství na královédvorsku a zvláště zřízení českého gymnázia ve středu města“. Stalo se tak roku 1888. Dále kronikář Söllner uvádí: „Aby C.K. vláda a Němci v obecním zastupitelstvu nemohli odepříti souhlasu, bylo úmyslně navrženo pojmenovati gymnázium jménem císaře a krále Františka Josefa I.“. Založením gymnázia se zlepšil kulturní život ve městě. Profesoři i studenti se přičinili o vlastenecký ráz tím, že byly konány české přednášky, výlety a vlastenecké slavnosti. Studenti se stali jakýmsi výkvětem města, přičinili se o hudbu, zpěv i divadlo a soustřeďovali se v akademickém spolku Krakonoš. Snaha jmenovaného vlastence však tímto nekončí a dál usiluje o vybudování dalších českých škol v obcích, kde jsou Češi v menšině. Byly to Proruby, Dubenec a Žireč. Dne 1. ledna 1888 zřizuje Českou průmyslovou školu pokračovací, když předtím dle kronikáře byla 18.10.1887 otevřena Vyšší dívčí škola, která však nešťastným vedením předčasně skončila. O prozíravosti MUDr. Moravce svědčí to, že se z německého „Trautenauer Wochenblattu“ dočetl o zamýšlené stavbě školy, tedy německé, v Podstráni. Ještě týž den svolal schůzi obecního zastupitelstva, kde prosadil zakoupení tohoto pozemku pro postavení školy II. obvodu. V témž týdnu se stavební komise na pozemku pana Holuba rozhodla o stavbě dvoutřídky. Zmínili jsme se o Ústřední matici školské (ÚMŠ) a Národní jednotě severočeské (NJS). Osvětleme si blíže ony spolky vzniklé v osmdesátých letech předminulého století. Zasloužil se o to již jmenovaný MUDr. Moravec v roce 1882, když pozval F.L. Turnovského, redaktora „Pokroku“, aby svojí přednáškou vysvětlil cíle ÚMŠ. Tělocvičná jednota Sokol, společně s divadelním, ochotnickým spolkem Hanka pořádá na počest založení Matice zvláštní představení, aby výtěžek 120 zlatých byl věnován jako první položka příjmů. O tři roky později vznikla podobným způsobem Národní jednota severočeská. Je třeba si také připomenout, že v samotném našem městě, kde byla německá menšina, docházelo k nepřístojnostem a vztahy mezi oběma národy byly napjaté. Výbojnost Němců přecházela k výtržnostem na ulicích a Městský úřad musel vydat vyhlášku vydanou purkmistrem Šípem o zákazu vycházení po desáté hodině večerní. Nic však nebylo platné posilování četnictva, hrozby ze strany C.K. zeměpanského úřadu, ani stížnost deputace městského zastupitelstva u místodržitele barona Krause. I když předtím k podobným výbojným střetům mezi Čechy a Němci nedocházelo, spolužití nebylo nikdy nekonfliktní. To byla doba, ve které se zasazoval MUDr. Moravec o češství, českou řeč v našem městě a hlavně okolí. Nikdy se však nesnížil k tomu, aby Němce pomlouval, byl jim důstojným protivníkem a tak byl také jimi respektován. Jako předseda Matice se zasazuje o zřizování škol ve zněmčelých obcích, tedy „pohraničí“. Je nasnadě, že to nebylo po vůli rakouské byrokracii a boj to byl těžký. Bylo třeba najít zbraň nenásilnou, ale nejúčinnější. Tím byly bezpochyby české školy, pod heslem „Vzděláním ke svobodě“. Teprve po zřízení gymnázia, jak bylo uvedeno, mohlo dojít k dalšímu prohloubení vlastenecké práce. To však vyžadovalo finanční podporu, kterou ÚMŠ potřebovala pro svoji činnost. Kronikář Söllner o tom v kronice podává toto svědectví: „Do pokladny ÚMŠ se odváděly peníze ze soudních pří, literárních zábav, nalezené peníze, z valných hromad záložny, dále různé sbírky ze zábav v hostincích, ze Silvestrů, maškarních 216


plesů, spolku obchodníků, z Husova večera, z dětských výletů do „Údolíčka“ (pořádal každý rok pekař Céé), od spolku mládenců Čestmír, hasičských zábav, z valných hromad a výletů dělnického spolku Polaban, Tyršova večera, z výletů spolku Záboj, koncertů v Hankově zahradě, výletů dívčího „zpěváckého“ spolku Ludiše, poutí, zábav vojenských vysloužilců, řezníků, kožišníků a podharťského spolku Cvrndorf“. „Tehdy bylo také zařízeno, že když se sešli občané v hospodě, hned se našel někdo, kdo udělal sbírku. Tak tomu bylo i o svatbách, křtech i hraní karet, při kuželkách i kulečníku. Tyto krejcárky ukládala ÚMŠ jeden ke druhému a také z nich vyrůstaly ve zněmčelých obcích české školy, jak se říkalo – matiční. Je dochováno, že výbor ÚMŠ byl vždy volen z občanů zámožných, teprve po I. světové válce v roce 1919 doznaly odbory mužský a ženský změny a do výboru byli zvoleni zástupci všech tříd obyvatelstva“. Bylo by správné vypsat všechny členy Matice z našeho města, jak se jimi stávali, ale bylo by to nemožné pro svoji rozsáhlost. Uchýlíme se proto k části z nich, jak je kronikář Söllner dokumentoval: „Žurnalista Langner, F.J. Janke, Jindřich Lemle – rukavičkář, starosta Šíp, Fr. Klazar, stavitel Thým, Robert Herkner, Heřman Kleander – majitel cihelny, fotograf Rublič, počtovní ředitel Tásler, sklenář Zelinka, mydlář Martínek, pozdější starosta Hynek Šubrt, Bedřich Kopp – hoteliér, sazeč Horák, MUDr. Šíl, MUDr. Bárt, JUDr. Nedbal, učitel Geisler, bývalý starosta Finger, vinárník Halíř, pan Trohoř – knihtiskař, J.Ev. Jirka – profesor a spisovatel, první ředitel gymnázia Otakarn Saitz, učitelé Tysovský a Soukup, cejchmistr Kadlec, , správce spořitelny Gottvald, páter Knap – který i v kostele pro Matici vybíral, Karel Kejslar – správce pivovaru, JUDr. Jeřábek, bývalý starosta Holub, profesor Zitta, lékárník Prokop, paní Gutfreundová, V. Nývlt – drogista, Lorenc Jindřich – policejní komisař, Alois Zlatník – továrník, Dr. Kropáček – vynikající pracovník v české turistice a jednatel jejího pražského ústředí, Antonín Bauer – továrník, učitelé Dašek, Exner, profesor Kufner, páter Volf, Bernard Hlaváček, J. Matěna, profesor Kolman, Čech Alois – lesmistr, Tins – restauratér, Jindřich Klazar - továrník, paní Nápravníková – choť okresního hejtmana, Dr. Měšťák – starosta, učitel Janoušek Jaroslav, berní správce Hornych, legionář Loukota, pan Šimáček – tiskařský mistr, profesor Jukl, paní Sochorová . manželka velkoprůmyslníka, Karel Jarolímek a poslední je uveden sám kronikář Söllner.“ Tento neúplný výčet dává tušit, jak obrovskou práci musel zakládající předseda vykonat a on ji vykonával do konce svého života. Nebylo to vždy v teple a pohodlí a takto to dále zachycuje kronikář Söllner: Když zakládal MUDr. Moravec školu v Prorubech, jel tam s ním žurnalista Langner a pan Ryšavý. Když tam přijeli, tak šli od stavení ke stavení a sháněli české lidi. Když obešli celou vesnici a čeští lidé se sešli, učinili nejprve soupis dětí a potom hledali nějakou vhodnou místnost pro českou školu. Nikde jim ovšem Němci místnost neposkytli a chudí čeští lidé sami neměli dohromady mnoho místa. Konečně se přece našla místnost. Pro účely národní ji nabídl jakýsi starý dědeček. Do této místnosti se vešla zrovna tak tabule, stolek se židlí a nejvýše pět dětí“. Podobně bylo jeho snahou založit českou školu v Debrném. Tam měl továrnu Němec Frýd. Když se pokoušel o soupis dětí, tak nepochodil. Lidé se báli propuštění z práce. Dále to bylo založení školy v Hostinném, kde všemožně podporoval českou menšinu. Protože byl také výborný řečník, tak se o českou věc zasazoval také v trutnovském hotelu Union, v Liberci i jinde. Dlouho také trvalo, než došlo k postavení matiční školy v Žirči. Matice školská pořádala též slavnosti, hlavně v době, kdy působil na gymnáziu profesor Zitta. Nezapomenutelný byl průvod „Z pohádky do pohádky“. Také o tom je podána zpráva kronikáře Söllnera ve sjezdovém památníku zdejšího gymnázia. Také v době trvání I. republiky ulehčovala Matice školská českým rodičům v pohraničí těžký zápas o vzdělání jejich dětí a mládeže. Snaží se již od útlého věku zamezit odnárodnění dítěte a to již ve 125 mateřských školách a opatrovnách. Po vyjití českých škol dále upevňuje jejich národní 217


vědomí ve školách živnostenských, průmyslových a obchodních akademiích. Připravuje tak dorost proti mocnému všeněmeckému kapitálu. Zřizuje také kurzy pro horníky, textilní dělníky a jazykové kurzy pro dospělé. Tisíce Čechů, žijících v pohraničí, čeká a žádá od Matice národní i existenční záchranu. Jsou to vesměs dělníci, chalupníci a řemeslníci. Kronikář Söllner to dále doplňuje: „Praví se, že se stát udržuje těmi silami, z nichž povstal“. MUDr. Moravec k tomu jednou řekl: „Náš stát se udrží jen neutuchající obětavostí svých českých občanů a jejich vzděláním na školách českých, ať je to jakýkoliv obor práce“. Vraťme se však ještě zpět do doby Rakousko –Uherska. Jeho práce zasahovala „do úhoru“ v Kuksu, Libotově, Sylvárově, Starobuckém Debrné, Velké Bukovině, Choustíkově Hradišti, Brusnici a Mostku. Sám byl vrstevníkem a blízkým přítelem našeho prvního prezidenta Tomáše G. Masaryka a také jej při jeho návštěvě ve Dvoře Králové nad Labem osobně vítal. Byl nejen příznivcem Sokola, ale aktivně se zúčastnil 9. všesokolského sletu v Praze. MUDr. Moravec byl dobrým lékařem a také stoupencem léčby revmatických chorob pomocí rašeliny z Velichovek. Tyto lázně byly tehdy ještě v plenkách a on sám byl zván k odborným konzultacím do Vídně. Tolik v krátkosti k osobě vlastence MUDr. Josefa Moravce, po kterém byla pojmenována matiční škola v Dolním Nemojově a později i měšťanská škola v Dubenci. Byl až do své smrti dne 3. srpna 1937 (ve věku 87 let) předsedou Matice školské a zakladatelem Národní jednoty severočeské. Nedejme tedy zapomenout na tohoto vlastence a velikána našeho města. Jsou mnozí, kteří se na dobrém jméně našeho města podíleli. Těžko bychom však hledali tak výraznou osobnost s vlasteneckým cítěním pro naše město a jeho okolí. Vážit si jej musíme hlavně proto, že ke svému vlastenectví nedošel za pomoci nějaké změny v politickém dění společnosti, na vlně nějakého jiného politického smýšlení. Na rozdíl od mnoha jiných, byl i v těžkých dobách vždy ochoten pracovat bez umdlení pro stále stejnou myšlenku a nevyhledával prospěch své osoby. Jeho pohřeb byl doslova manifestací všech občanů města i širokého okolí. Nebylo korporace, která by se nezúčastnila, promluvil zástupce lékařské komory z Prahy MUDr. Malík i další. Na Denisově náměstí se rozloučil se zesnulým současný starosta města Jaroslav Bilina. Ten poděkoval zesnulému za jeho práci pro město za všechno obyvatelstvo, ocenil jeho nesmírnou práci národní, kulturní i hospodářskou, zdůraznil jeho nekompromisní češství, které se nezaleklo ani perzekucí. Psal se rok 1937 s narůstající hrozbou fašizmu. V pardubickém krematoriu splývala vedle katafalku československá vlajka. Vlastence přišli vyprovodit Sokolové, sestry Červeného kříže a hasiči. Děti z matičních škol Nemojova a ze Starobuckého Debrné mu zazpívaly prostinkou píseň složenou jeho pokračovatelem Janem Rejlem, ředitelem matiční školy v Nemojově. Od něho, jako následníka ve věci národní byla i slova v básni k památce: „Na bílou školu černý prapor zdvíhám, drobounké pláčou ve vsi světnice, žalují dětem, stýskám milým knihám a svému srdci arci nejvíce ...... „. Agentura domácí péče Tvoří ji dvě zdravotní sestry, které se starají asi o padesátku klientů z města a okolních vesnic. Obě se shodují na tom, že jejich péče prováděná v domácnosti je zcela jiná než v nemocnici. Obě o tom sdílí tento názor: „Naši klienti si na nás zvyknou a my jsme vlastně na nějakou dobu členy jejich rodiny. Práce vyžaduje citlivý přístup, ke každému jiný, vždyť pracujeme s občany, kteří jsou nemocní a to utváří jejich jednání. V domácím prostředí se však cítí lépe a také se rychleji uzdraví 218


po případném příchodu z nemocnice. Předpokladem ovšem je to, že se na naší práci podílí celá rodina. Tato služba se v poslední době značně rozšířila a jak sdělila vedoucí této služby Zuzana Kostandinovská: „Naši domácí péči ordinuje obvodní lékař, nebo doktor z nemocnice, a na základě lékařského návrhu jsou jednotlivé úkony hrazeny pojišťovnami.“ Tuto práci vykonávají obě zdravotní sestry po celý den a jsou pacienti, kterým se péče poskytne i třikrát denně. „Pracovní doba je tedy náročná a naší pomoci se pacientům dostává vlastně po celých 365 dní v roce, nechybí víkendy ani svátky, mnohdy dojíždíme i v pozdních večerních hodinách“. Jaká je převážná náplň jejich práce? Cvičení s pacienty po mozkových mrtvicích, učí je chodit a také je učí sebeobsluhu. Dále je to ošetřování bércových vředů, převazují zranění, dávkují inzulin i jiné injekce, měří krevní tlak a puls, odebírají krev diabetikům a jsou případy, kdy provádí také infusi roztoky. Pacienti jsou ušetřeni čekání v ordinacích a také odpadají sanitky na dopravu nemocných do nemocnice a zpět. RNDr. Ing. Luděk Dobroruka svoji brázdu dooral Zemřel dne 4. července 2004 ve věku nedožitých 71 let. Byl dlouholetým pracovníkem ZOO v Praze a později i naší zoologické zahrady. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu University Karlovy v Praze a Agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské rovněž v Praze. Mimo práci zoologa se věnoval vědecké práci. Zpracoval více jak sto odborných prací, šest učebnic, deset plemenných knih, dále řadu knih populárně vědeckých a věnoval se i překladům. Jeho zálibou bylo kaktusářství a především předávání svých zkušeností mladým. Sem patřily biologické soutěže, olympiády, byl také odborným lektorem mnoha přírodovědných soustředění. Známé jsou také jeho přírodovědné tábory konané po naší republice, Slovensku, Chorvatsku, Řecku a Norsku, které měly svůj počátek (1984) ve Stanici mladých přírodovědců při zdejší ZOO, později (l992) se stává spoluzakladatelem Klubu Natura při zdejším gymnáziu. Odešel – svoji brázdu dooral. Jako svůj odkaz zde zanechal celou řadu mladých přírodovědců z řad studentů zdejšího gymnázia. Ti budou jistě v jeho práci pokračovat a to je ta nejhezčí vzpomínka. Platy elitních zaměstnanců očima ministra financí „Výše odměn manažerů konsolidační agentury je skutečně vysoká a zcela převyšuje jakékoli myslitelné odměny ve veřejném sektoru“, prohlásil ministr Sobotka. Lékař v nemocnici s praxí bez přesčasů – 20 tisíc hrubého, zkušený učitel – 13 tisíc, zdravotní sestra – 10 tisíc, středoškolák na úřadě – 8 tisíc. Taková je realita ve státní sféře, přitom vláda nemá na vyšší mzdy peníze. Tak například guvernér České národní banky (ČNB) Zdeněk Tůma si za měsíc vydělá 225 tisíc korun... Kromě toho má možnost získat odměny, banka mu platí ošatné a další výdaje. Velmi dobře je na tom i šéf České konsolidační agentury (ČKA) Zdeněk Čáp. Tato agentura spravuje a postupně rozprodává majetek za téměř čtyři sta miliard korun. Podle našich zpráv (denník Bohemia ) si Čáp měsíčně přijde téměř na 200 tisíc korun. „Základní roční mzda členů představenstva velké soukromé banky se pohybuje mezi dvěma až pěti miliony korun. Odměnami si mohou ti nejschopnější zvýšit roční příjem až na dvojnásobek“, uvedl pro srovnání Petr Dřímal, který se zabývá vyhledáváním špičkových manažerů pro velké společnosti. Podle Roberta Sládka z personální agentury World expert mohou být roční výdělky některých top manažerů ještě vyšší. „Kupříkladu šéf největší advokátní kanceláře v Česku si ročně přijde na desítky milionů korun“, povrdil Sládek. 219


Problém je však v tom, že zatímco si špičkoví manažeři velkých soukromých firem na svůj plat vydělají, státní zaměstnance musí platit daňoví poplatníci z vlastních kapes. Na rozdíl od manažerů soukromých firem jde navíc podle odborníků o lidi, kteří neprošli složitým výběrem a jejich plat by byl v soukromé sféře až na vyjímky nižší. To je příklad bývalého ministra obrany Jaroslava Tvrdíka, který byl za svou loajálnost vůči vládní ČSSD vloni v září jmenován do čela Českých aerolinií. Ty ovládá většinově stát ... Jen pro zajímavost, jeho měsíční příjem dělá 250 tisíc! Více než 200 tisíc měsíčně, což je podle personalistů hranice platů členů vedení ve velkých mezinárodních firmách, má ještě jeden člověk. Je to ředitel Českých drah Petr Kousal. Za měsíc dostane zhruba 208 tisíc korun. I v jeho případě jde „jen“ o základní mzdu. Ještě tiskem zveřejněná výše platů vrcholných politiků: Prezident Václav Klaus 167.000 Kč měsíčně Premiér Stanislav Gross 134.000 Šéfové obou parlamentních komor Lubomír Zaorálek a Petr Pithart oba po 134.000 k tomu služební vůz, placené náklady na asistenty a další výhody. Zaměstnanci státu s platem nad 100.000 korun měsíčně: Zdeněk Tůma, guvernér ČNB 225.000 Kč Petr Kousal gen. ředitel Českých drah svůj plat neuvedl (jeho předchůdce 208.300) Zdeněk Čáp svůj plat neuvedl ( předchůdce 190.000) Luděk Niedermayer víceguver. ČNB 181.250 Kč Oldřich Dědek dtto Pavel Štěpánek, člen bank. rady ČNB 152.500 Kč Michaela Erbenová 152.500 Kč Pavel Racocha 152.500 Kč Jan Frait 152.500 Kč Pavel Rychetský, př. Ústavního soudu 134.700 Kč předseda NKÚ (není jmenován) 116.300 Kč Eliška Wagnerová, míst.předseda Ú.soudu 107.000 Kč Pavel Holländer dtto Cyril Svoboda, místopředseda vlády 107.000 Kč Petr Mareš, dtto Bohuslav Sobotka dtto (převzato z Krkonošských novin ze dne 30. července 2004, stránku připravili Kateřina Šmídová a Tomáš Syrovátka) Kuchařky včerejška a dneška Zatím co ještě před desíti, dvaceti lety se doma tradičně vařilo, dnes se od toho poznenáhlu odešlo. Dnešní „vaření“ spočívá v prvé řadě v nakoupení polotovarů, nebo dokonce hotových jídel. Důvod? Mladí lidé žijí zcela jinak, místo „kuchtění“ mají zájem o internet, sport a hlavně zábavu. Dnes je možno v obchodech zakoupit i tradiční „česká jídla“, ke kterým bezpochyby patří vepřová, knedlík a zelí, svíčková, španělský ptáček, knedlíky plněné uzeninou a také ovocné knedlíky. Dalo by se říci, že se naše tradiční „česká“ kuchyň „amerikanizuje“. Také tradiční houskové knedlíky se dostávají na prostřený stůl v restauracích i domácnostech v „průmyslové“ podobě. Bez jakékoliv nadsázky je třeba říci, že kvalita takto podávaných jídel nemá s „vařením“ našich babiček nic společného. Chuťově se příloha knedlíků ani pečených, smažených a dušených jídel k těm domácím nedá přirovnat. Dnešní mladé hospodyňky to ale netrápí, vítězí s převahou snadnější a rychlejší příprava, která jim ušetří čas. Tábor milovníků psů Uspořádal jej místní kynologický kroužek při psím útulku. Týdenní pobyt nabídl výcvik psů k poslušnosti i jiné discipliny. 220


Daniela Hoblová k tomu sdělila: „Tábor nabídl také odborné přednášky pro psovody a vyžití se psem v kolektivu stejně naladěných lidí“. O tábor byl značný zájem, účastníky byli také členové kynologického kroužku, kteří se scházejí pravidelně, aby se postarali o zaběhlé psy, chodili s nimi na procházky a i jinak o ně pečují. Je třeba ocenit tuto záslužnou práci „pejskařského“ kroužku v našem městě. ZOO a nový zákon Podle nového zákona 162/2003 je povinna každá ZOO absolvovat licenční řízení, jinak by nemohla být otevřena. Proto zdejší zahradu navštívila komise životního prostředí, aby ve dvou dnech prohlédla celou ZOO a zjistila případné závady. Bylo však doloženo, že je vše v pořádku a to je jistě potěšitelné. Komise je odborným dozorem, který kontroluje všechny podmínky chovu dané ze zákona. Voňavé pečivo v Penny marketu Je velmi příjemné, že se spotřebiteli dostává čerstvě upečených produktů a to ve velkém výběru. Pečivo se dostává na prodejní pult bezprostředně po upečení, které se provádí takřka před očima kupujících, teplé, voňavé a křupavé. Nejsou to jenom tradiční rohlíky a housky, ale také koláče, buchty, bábovky, dia pečivo, cukrovinky a další dobroty.

Celá chodba Penny je provoněná čerstvým pečivem.

Vláda jmenována prezidentem

V pořadí již šestá vláda a pátý premiér v historii samostatné České republiky. Dne 4. srpna byla jmenována vláda prezidentem republiky. K tomu prezident Václav Klaus: „Bylo by velkou chybou, kdyby vláda měla jenom pocit, že má dožít zbývající dvouleté období. Dva roky je dlouhá doba na celou řadu vážných, zodpovědných a odvážných iniciativ“. Premiér Stanislav Gross: „Mým cílem je, aby vznikl dobře fungující tým, který bude svou energii věnovat tomu, aby se v České republice vyplácela poctivost, aby se vyplácelo dodržovat pravidla“. Nový tým je složen z ministrů ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody – DEU: Stanislav Gross: 34 let, právnická fakulta UK Martin Jahn: vícepremiér, 34 let, Vysoká škola ekonomická v Chicagu (nestraník) Milan Šimonovský: vícepremiér, 55 let, Vysoká škola – stavební fakulta Brno, ČSL Zdeněk Škromach: vícepremiér, 47 let, Elektr. fakulta, min. práce a soc. věcí,ČSSD) 221


Pavel Němec: vícepremiér, právník, 33 let, ministr spravedlnosti (nestraník) František Bublan: min. vnitra, 54 let, katol. teolog. fakulta UK v Paze Karel Kühnel: min. obrany, 49 let, právnická fakulta v Praze, US-DEU Bohuslav Sobotka: min. financí, 32 let, právn. fakulta v Brně, ČSSD Cyril Svoboda: min. zahraničí, 47 let, právn. fakulta UK, KDU-ČSL Jiří Paroubek: místní rozvoj, 51 let, Vys. škola ekonomická v Praze, ČSSD Petra Buzková: školství, 38 let, právnická fak. UK v Praze, ČSSD Milada Emmerová: zdravotnictví, 59 let, lék. fakulta UK, 59 let, ČSSD Pavel Dostál: kultura, stř. průmyslová škola. 61 let,ČSSD Milan Urban: průmysl a obchod, 46 let, Vys. škola báňská v Ostravě, ČSSD Jaroslav Palas: zemědělství, 52 let, Vys. škola zemědělská v Bulharsku, ČSSD Vladimír Mlynář: informatika, 38 let, gymnázium, US-DEU Libor Ambrozek: život. prostředí, 47 let, přír. fak. UK v Praze, KDU-ČSL Jaroslav Bureš: bez portfeje, 50 let, právn. fak. UK, nestraník Této vládě byla vyslovena důvěra Poslaneckou sněmovnou dne 24.8.2004. 52. usnesení Rady města ze dne 10.8.2004 (vybráno) Rada jmenovala do funkce ředitele příspěvkové organizace Technické služby města Pavla Krause. Vzala na vědomí zařazení pilíře s kamenným křížem na p.p. č. 46/2 ve Zboží do seznamu kulturních památek, na základě rozhodnutí Ministerstva kultury České republiky. Mládež a reklama na alkohol Dalo by se usuzovat, že dnešní mládež považuje požívání alkoholu za jakýsi znak dospělosti a také nezávislosti. Mládež, přes mnohá varování svých rodičů i těch, kteří dbají na mravnost a dovedou posoudit toto nesprávné počínání, ráda upadá do opilosti, zanedbává nejen společenské zájmy, ale také sebe a svou osobnost. Vydatně tomu napomáhají i zcestné filmy, převážně západoevropské a americké produkce, kterými je naše „kultura“ obohacována. Výsledky jsou neradostné a dá se říci, že plodí také neobvykle vysokou kriminalitu mládeže, která neustále narůstá. Část ulice 17. listopadu otevřena Na samém počátku srpna se otevřela dvě staveniště na ulici 17. listopadu dopravě, aby byla tato ulice na dalších dvou místech uzavřena. Celá ulice je tedy nadále staveništěm. Zprůjezdněné úseky nemají dosud dohotovené chodníky, nebyla aplikována vrchní část asfaltové vozovky. Ta bude dokončena až po celkové rekonstrukci této ulice. Průjezd naším městem je sice usnadněn řadou dopravních značek, ale objížďky jsou úzké, vedou klikatě po okolí centra města a toto se projevuje zvláště Uzavřený most je zcela obnažen a bude mu dána nová vozovka.

222


nyní v době velké návštěvnosti našeho města. O tu se přičiňuje zvláště ZOO v době prázdnin a dovolených. Některé úseky jsou v době špiček těžko průjezdné a automobilový provoz osobní i nákladní je často časově přerušován na „stopkách“, přechodech i úzkých vozovkách. Pohyb automobilistů naším městem se stal velice pomalý. Automobilní provoz, který je ze směru od Hejdukovy ulice je v její polovině přerušen a veden ulicí Klazarovou, Raisovou na ulici od nádraží –28. října – na Benešovo nábřeží a tudy k ZOO a nebo přes most vzhůru do města. Uzavřen automobilům je tedy provizorní kruhový objezd u jatek a také Opletalův most. Zprovozněn je kruhový objezd „u lázní“ i když se stále silnice stává staveništěm při dokončování chodníků a veřejného osvětlení. Řidičům se však zdá kruhový objezd úzký, zvlášť pro nákladní automobily s přívěsy. Také nájezd na objezd z náměstí, který se zúžil do jednoho pruhu, se stal terčem kritiky některých řidičů. Sokolové na „Ježkově“ Sokolský tábor, který se těší velké oblibě pro svoji kázeň, programovou náplň, absolvuje na padesát dětí. V deseti etapách musely děti dokazovat svoji zručnost a pohotovost. Připravena byla „trubka generála Custera“, zdobení medicinských váčků, navlékání korálků, hra „Na život a na smrt“ (shazování jeden druhého z lavičky s pomocí dlouhých tyčí), „Přepadení vlaku“ (cesta na vlakové nádraží našeho města), oblibě se těšila střelba na bizona z luku, cesta za pokladem a další zajímavosti. Nechyběla zdravověda, poznávání přírodnin, uzlování. Celou etapovou hru provázel náčelník Velký medvěd a Malý medvěd. Důstojná byla i návštěva školy v Doubravici, kde sokolové položili kytici k pamětní desce Karla Ježka, odbojáře, který byl německými nacisty popraven a po kterém také tento tábor nese jméno. Tanec smrti v Kuksu Mnoha občanům není známo co tato kulturní akce v hospitalu Kuks vlastně navozuje. Proto se v kronice k tomuto vrátíme. Obyvatelům planety je smrt zobrazována v mnoha podobách a symbolech. Nejčastěji jako kostlivec s kosou nebo s přesýpacími hodinami, symboly jsou plášť s kapucí, had, štír, bubeník, lebka a nebo dohořívající svíčka. Smrt, která je nedílnou součástí lidského života, je i v dnešní době provázena něčím tajemným, nevratným a tvořícím definitivní konec. Prochází celými dějinami a zvlášť se smrti dostalo prostoru v křesťanském Memento mori (Pamatuj na smrt) a Ars moriendi (Umění umírat) v době baroka. Tedy v době, kdy byl budován areál v Kuksu. Panoval světový názor na svět, který zněl takto: „Dokud žijeme. buďme radostní, veselí a Bohu milí. Nebojme se smrti, která tvoří pouze nezbytnou část lidského života. Současně však na ni nikdy nezapomínejme“. Proto se, při mimořádných příležitostech, koná ve Sporckově hrobce pietní představení „Tanec smrti“. Na Sporckův podnět vytvořil rytec Michel Rentz díla směřující až k mystériu smrti, (starověký náboženský obřad, přístupný jen zasvěcencům), aby dále skladatel Patricius Wasserburger napsal varování k jednotlivým stavům, kde nechybí ani vztyčený prst pro samotného hraběte Sporcka: Tys´vysoce urozený /byl římské říše hrabě,/ vzácný, možný a bohatý,/ však stál jsi přece slabě. Upads´. ach, do divného tě / paláce Smrti uvádí / a tu erb tvůj zavěšuje,/ kde bydlí červi, hadi. K těmto veršům je připojena dobová Bon-repovská árie číslo 3 autora T.A. Seemanna z tak zvaného Svídnického kancionálu. Dvojice „Due di Kuckus“, kde je vypravěčem „Hudebník a Smrt“ ( s recitací a tancem). Vše je provedeno v impozantní, ponuré hrobce a nabízí otázku, zda není náš život snad jen rozmarem přírody, máme se smrti bát a nebo se těšit, mít z ní respekt a nebo se jí bohorovně vysmívat? Proč také ti nejlepší lidé umírají často tak brzy, je spravedlivé, když smrt bere i nevinné děti? Máme právo rozhodovat o konci svého života sami?

223


To jsou otázky, na které hledal hrabě Sporck odpověď. Krásné „oudolí“ Kuksu je toho každým světským projektem i vytvořeným dílem svědectvím. Vždyť hrabě Sporck byl také zakladatelem tajemného „Řádu orla s křížem“, kdy členové tohoto řádu nosili prsten s lebkou, po jejich smrti se však vracel hraběti. Tento řád se někdy pojmenovával jako „Řád připomínky smrti“. V roce 1721 dal hrabě Sporck vytisknout emblém Jana Hiebela s rakví, lebkou a nápisem „Bůh Tě vidí“. Dále je zde také známá bon – repovská knížka, ve které jsou shromážděny různé kajícné myšlenky: „Věz přec, že možná ještě dnes / před přísným soudem budeš stát, / na tanec smrti musíš jít, / a všechny účty spočítat.“ Na dveřích z kostela „Nejsvětější trojice“ dolů do rodinné hrobky je zobrazen tančící kostlivec a nápisy: „Bonis bona – Mallis malla (Dobrým dobré, Špatným špatné) Hodie mihi – Cras tibi ( Dne já – Zítra ty) Na průčelí hospitálu, kde jsou vynikající sochy Matyáše Bernarda Brauna „Ctností a Neřestí“, spolu se sochami andělů „Blažené a Žalostné smrti“, připomínají, že smrt je nedílnou součástí lidského života a nikdo ji dosud neobelstil. To připomíná v Kuksu i „Tanec smrti“. Šikovné ruce dosud máme Svědectvím je i zdejší rodák, který nyní bydlí v obci Vítězná – Komárov, pan Josef Flejgr. Ten se v důchodu baví tím, že svýma rukama vytváří drobná dílka, zasluhující pozornosti. Sám k tomu dodává: „To co vytvořím, to rozhodně není na „kšeft“, ale především pro naše vnoučata, domov a pro radost. Baví mě to, asi ve mě zůstalo něco po tátovi, kterého nacisté popravili v Německu. Zahálka? Ta pro mě není, co jsem si sám neudělal, to nemám, a teď na penzi mě pořád ještě baví něco vymýšlet a udělat“. Tyto malé sáně se mi líbí nejvíce.

Mladý borec z CK Carla To, že Carla je vydatným sponzorem cyklistů je známo. Členové oddílu se pravidelně zúčastňují závodů MTB pořádaných Královéhradeckým svazem, někteří dokonce MTB maratonů. Patří sem i mladý borec Jan Poličanský, který je velkou nadějí zdejší cyklistiky. Ve své věkové kategorii (je ročník 1994) zaznamenává vynikající výsledky v maratonech horských kol. Pro kroniku uvedeme jich výčet: Český ráj – Branžeš, kde byl první, Toulovcovy maštale u Skutče, kde soutěžil bez rozdílu věku a byl z celkového počtu 38 startujících čtrnáctý, dále v závodě Apache Jestřebí hory 2004 v Úpici – první, v GT Krkonošský maraton v Lomnici nad Popelkou – první. Kronika města přeje tomuto mladému a nadějnému chlapci další úspěchy. 224


Čechova ulice - kanalizace Práce v této léty opomíjené ulici pokračuje. Na snímku je patrné jakého umělohmotného potrubí se použilo.

Fotografováno z s ulicí Libušinou.

křižovatky

Škola v Podharti roste do výšky Z parčíku před školou je dobře vidět okna budoucí ředitelny školy.

Tento obrázek nám ukazuje práce na zastřešené budově tělocvičny a také daleký jižní obzor našeho města – zalesněný hřbet Zálesí. 225


Fotbal nově Na konci července nás překvapil „Zpravodaj královédvorské kopané“ se jménem „DVORSKÝ GÓL“. Na prvé stránce je možno si přečíst následující: Vážení příznivci dvorské kopané. Letní pauza je u konce, bouřlivé oslavy postupu do divize utichly a naši fotbalisté mají za sebou tvrdou přípravu na nový soutěžní ročník. Na jaře 2002 tým postoupil z 1.B. třídy a stejně úspěšně se mu dařilo i další dva roky. Nyní se chystají fotbalisté na účinkování v divizi, celostátní soutěži. Minulá soutěž byla jednou z nejúspěšnějších v takřka stoleté historii klubu. Kulaté výročí oslaví náš fotbal v roce 2006. Dnešní úvodní číslo zpravodaje (poznámka – první) Vás seznámí jak se sobotním soupeřem, tak i s novinkami v mužstvu. Chybět nebude ani obsáhlá vzpomínka na minulý, krásný ročník v krajském přeboru“. Výstava v galerii Zdeňka Buriana Tato galerie v ZOO hostí výstavu s názvem „Etiopie – nejpůvodnější země Afriky. Jsou zde k vidění snímky Rudolfa Švaříčka a Jitky Popelkové z CK Brno. Dominantou výstavy je dvacet čtyři velkoplošných snímků o rozměrech 100x70 centimetrů. Výstava předkládá koptský sever, islámský východ a zcela ojedinělý animistický jih, kde se do dneška uchovalo nejvíce odlišných kmenů a etnik, žijících zcela odlišným způsobem. Zajímavý je způsob jejich zkrášlování copy z palic kukuřice, pomocí korálků, talířky v uších a rtech a barvení nejen obličeje, ale i celého těla. Názory občanů na nově ustavenou vládu Otázka pro občany zněla: „Mohli byste se vyjádřit k současné vládě, která byla před krátkou dobou navržena premiérem Grossem a schválena prezidentem Václavem Klausem?“ - „Já jsem jak známo, podnikatel. Podle toho jsem také volil a podle toho také smýšlím. Připadá mi humorně trapné vydávat tuto vládu za vládu novou. Není tomu tak ani v personálním obsazení a nedojde také k žádné změně v celém politickém spektru. Podporovat ji nebudu, hluboce s ní nesouhlasím. - „Nezlobte se, já v mém věku tomu už nevěnuji téměř žádnou pozornost. To co se děje a bude dít, to poznám na peněžence. Tak to cítí každá hospodyňka, ale mladí jsou už jiní. - „Nějaká nová vláda? Dneska je všechno jen o penězích. Za prachy si pořídíte dneska všechno, nevadí ani to jestli jsou špinavé. Pánové na vysokých místech myslí především na sebe a svoje kapsy. S námi občánky si hlavu nelámou. Představoval jsem si to jinak a dnes vidím jak jsem se na škole a na náměstí s těmi klíči mýlil. Ale mám snad před sebou ještě nějaké ty roky života a ty mě napoví víc. Bojím se, abych se jednou nestal komunistou, ti hraboši nahoře mě o tom nutí přemýšlet. Stačí Vám to? - „To se ptáte mě – dělníka? Vždyť se o nás nikde nemluví. Jsme jenom čísla v počtu nezaměstnaných a nebo při nějakých neštěstích, jinak zhola nic. Nikdy jsem neměl víc korun než mám teď, život rodiny se nezměnil. Vláda mě může být ukradená, já mám jedinou starost abych si vydělal. Věřte mě, že páni byli, jsou a budou. - Pane kronikáři, já si od Vás ráda něco poslechnu a nebo přečtu, ale s tímhle na mě nechoďte. Já se už v důchodu o politiku nezajímám a dokonce nerozumím ani svým dětem. Syn je nadšený, dcera je ráda, když jí nějakou tu korunku na vnučku strčím a ta nadává. A Vy na mě s vládou. - Já se jenom divím, že ve vládě jsou zastoupeny „MINI“ strany a my komunisté jako kdyby jsme nebyli. Já jsem členka, ale jsou tu i takoví co členy nejsou. Oni nám dali svůj hlas a tak jsou nás tisíce. Jsme my tak špatní, že se s námi nepočítá? Volby jasně ukázaly komu občané stále víc věří a která strana jim je bližší. Jen to tam napište, já si za svým stojím. Studijní cesta do Národního muzea (12. 8. 2004) Uskutečnila se díky pochopení paní tajemnice MěÚ - JUDr. Motlové, která sama projevila zájem o poznání „Rukopisu královédvorského“ a dala tím možnost ostatním, aby mohli 226


veřejnost našeho města dále informovat. V tomto směru jí bude jistě nápomocen iniciátor a účastník této akce, redaktor Vlastivědného čtení pan Jan Schwarz, který se o tento zážitek ze studijní cesty podělí s vděčnými čtenáři nebo posluchači. Fotodokumentaci pořídil pracovník informatiky MěÚ pan Arnošt Jäger a to nejen vlastního „Rukopisu“, ale také soch budovy Národního divadla, majících přímý vztah k našemu městu, sochaři Pavlu Antonínu Wagnerovi. Přítomen byl rovněž kronikář, který toto promítá do kroniky města. Rozprava byla vedena v místnosti ředitelky „Rukopisného oddělení Národního muzea“ s ředitelkou Mgr. Šírovou a její spolupracovnicí Dr. Vaculínovou. V příjemném prostředí vzájemné důvěry byly splněny všechny požadavky s kterými se přítomní na jmenované obrátili. Ve studovně byla pořízena fotodokumentace „Rukopisu“ a získány informace o dostupnosti dalších možných materiálů týkajících se tohoto tématu. Dojednáno, že další případné neujasněné otázky kolem „Rukopisů“ budou paní ředitelkou, v mezích její možnosti, vzájemně ujasněny. Díky pochopení paní ředitelky, která pokládá naši činnost za „bohulibou“ a neziskovou, bylo upuštěno od platby. Přítomní se shodli na tom, že studijní beseda byla vedena ve velmi přátelském duchu a odcházeli z budovy Národního muzea spokojeni. Paní ředitelce Mgr. Šírové a Dr. Vaculínové bylo všemi poděkováno. Kronika jistě zaznamená v budoucnu vše, co bude vykonáno jako zúročení této studijní cesty.

S pohnutím a úctou je třeba přistupovat k „Rukopisu“ ve vlastních rukách.

28. letní olympijské hry zahájeny 13.8.2004. Her v Aténách se zúčastnili sportovci ze 202 zemí (rekordní počet) a bojuje se o 301 medailových kolekcí. Česká republika má 140 reprezentantů a Český olympijský dům otevřel slavnostně prezident Václav Klaus. Průběh olympiády jsme mohli sledovat v televizi. Ukončena byla 29.8. 2004 slavnostním ceremoniálem a symbol her převzali představitelé čínského Pekingu, kde se LOH uskuteční v roce 2008. Česká republika si odvezla osm medailí: zlatou za desetiboj Roman Šebrle, stříbrnou: Lenka Hyková – sportovní pistole, Kopřiva,Karas,Hanák a Jirka – párová čtyřka, Lenka Šmídová – jachtink. bronzové: Kateřina Kůrková – vzduchová puška, Volf, Štěpánek – vodní slalom C2, Jaroslav Bába – výška, Libor Capalini – moderní pětiboj. Stínem her byl dosud rekordní počet zjištěných dopingů. Dvacet případů bylo prokázáno, tři sportovci byli diskvalifikováni pro porušení pravidel dopingové zkoušky a dále je tu nezapočítán případ dvou řeckých atletů. Jaké jsou dopingové prostředky? Anabolické steroidy, hormony, genové hormony, léky, simulanty, narkotika, kortikoidy, blokátory, diuretika a alkohol. 227


Lidová řemesla „Kohoutov 2004“ Dne 14. 8. 2004 se mohli návštěvníci doslova pokochat mnoha lidovými řemesly, která zde byla k vidění

Na snímku je „koch“ na vypalování keramiky z dílny Jarmily Tyrnerové.

Předení na kolovrátku budilo zaslouženou pozornost.

již po desáté, a také si případně zakoupit mnoho těchto výrobků. Pořadateli byli Obecní úřad a keramická škola Jarmily Tyrnerové. Vše bylo zahájeno poutní mší svatou, kterou sloužil páter Czekala ze Dvora Králové nad Labem. Od devíti hodin dopoledne se také na pódiu vystřídaly skupiny: Čilagos z Náchoda, písničkářka Věra Klásková –Pourová, Batoušek s bubny, divadelní skupina Kejklíř s pohádkou Stolečku prostři se a ochotnické divadlo z Francie Tak to mívaly rády naše babičky.

– Kalebala. Dále tu byl historický šerm „Rebels“, sokolníci, keramické studio Ing. Jarmily Tyrnerové, výroba „totemu“ a „Evangelium v křesťanské písni“ přednesené Marií Dittrichovou. O občerstvení se postarala pekárna a cukrárna Roland, kozí farma Jana Skramlíka a Penzion Kohoutov. Od 18,00 hodin byla taneční zábava v pekařství Roland – hrála „Kocábka“ z Trutnova.

Hračky, hrníčky, obrázky i jiné drobnosti ve zcela netradičním podání jsou lahůdkou pro oči.

228


Český lék na rakovinu? Tiskem proběhla zpráva, že čeští vědci vyvíjí a zkouší nový lék na rakovinu, který zabíjí pouze nádorové buňky. Dosud užívaná chemoterapie totiž likviduje i imunitní systém a tím zároveň škodí. Na tomto léku pracují vědci z mikrobiologického ústavu a ústavu makromolekulární chemie Akademie věd v Praze. Lék byl již testován na zvířatech a v současné době se testuje na lidech v USA a Velké Britanii. Experimentálně byl lék podán i osmi českým pacientkám v posledním stadiu nemoci, kterým již žádná dosavadní léčba nepomohla. Většině prodloužil tento lék život o několik měsíců. Vědci publikují, že tento lék si vyžádá ještě několik let vývoje a pravděpodobnost, že tato látka bude v boji s touto zákeřnou nemocí ta pravá je asi dvacet procent. Vždyť podobných léků byly na světě již stovky, ale málo se jich dostalo do stadia, kdy se testují na pacientech. Tragická nehoda Ivana Hlinky Patřil bezesporu k jedněm z nejúspěšnějších hokejistů naší republiky. Narodil se 26. ledna 1950 v Mostě a vyrůstal v Litvínově. Střední útočník, kapitán československé reprezentace, mistr světa v letech 1972, 1976 a 1977, držitel jedenácti medailí ze světových šampionátů, odehrál 256 reprezentačních utkání a v nich dal 132 gólů. Hráč NHL, švýcarského Zugu, jehož historickým úspěchem bylo místo trenéra národního mužstva na olympijských hrách v Naganu. V letošním roce byl zvolen „Hokejovou legendou“ České republiky. Podlehl zraněním v nezaviněné autohavárii poblíž Karlových Varů dne 16. srpna 2004. Čistírna odpadních vod Odborný posudek, který si nechala udělat „Společnost Tiba“, je velice dobrý a čistička by měla splňovat náročné podmínky Evropské unie. Provozuje tři ze čtyř instalovaných linek a denně zpracuje 15 tisíc kubíků vody. Ve všech sledovaných parametrech, co do škodlivých látek v litru vyčištěné vody, jsou ještě rezervy. Přesto bude muset dojít k nákladné modernizaci a jak sdělil generální ředitel Tiby p. Stanislav Sedláček: „V roce 2001 byla zpracována studie firmou Koneko a předpokládané investiční náklady činily více jak osm milionů korun“. Tato částka na modernizaci je podstatně nižší než byla projednávána na zastupitelstvu, kdy položka na modernizaci byla řádově desetkrát vyšší. Město si nedávno zadalo vlastní analýzu, potřebnou pro možnost zakoupení. Případná cena však ještě známa není, zůstatková hodnota se pohybuje kolem sta milionů. Knihovna opět nově Dětské oddělení se rozšířilo v době letních prázdnin o bývalý služební byt. Tyto prostory budou sloužit doplňkovým programům knihovny. Zvětšil se prostor pro půjčování dětských knih a o odpočinkovou část, kde si děti mohou v klidu prohlédnout vybrané knížky. Také tu mohou proběhnout besedy s dětmi a další ročníky výuky angličtiny pro předškoláky, které budou pokračovat. Tyto práce vykonaly pracovnice Slavoje svépomocí. Školství a Jednička

„Školství se dotýká všech občanů a proto je třeba vyjít hlavně z připomínek občanů. Ty by měly být vodítkem k přijetí některé z možností. Nabízí se těchto osm variant a to od zachování všech škol až po nejradikálnější z nich, která by znamenala vyklizení školy Komenského“. Je zřejmé, že se toto netýká tří okrajových škol: 5. května, Strže a Podhartě, do kterých se v minulosti investovaly miliony korun, jsou a budou (Podharť), vybaveny daleko lépe než trojice škol na jednom „plácku“ ve městě. Problémem, který musí MěÚ také vyřešit, je otázka DDM Jednička. Jak již bylo kronikou podchyceno, tak Krajský úřad nebude v příštím roce zřizovatelem a DDM míní převzít město. V jaké podobě se tak stane, je třeba ještě rozhodnout. 229


Práce kolem nemocnice Městská rada potvrdila výsledky konkurzu na regeneraci zeleně v Městské nemocnici. Provádět jí bude místní firma Bouček z rozpočtu města. Dále během dovolených došlo k rekonstrukci hlavní budovy, když byly zřízeny automatické vchody a nově se zaskvěly i chodby a schodiště. U dolního vstupu došlo k zasklení střechy nad vchodem, která bude také sloužit úspoře tepla. Ředitel nemocnice Nemocnice ze své severní strany s automatickými dveřmi.

Ing. Miroslav Vávra dále uvedl, že tím práce nekončí: „Připravujeme ještě rekonstrukce několika sociálních zařízení, které nebyly opraveny v loňském roce“. Novinkou je kantýna, která v nemocnici citelně chyběla. V té nově otevřené, která je v budově kde byl v minulosti „ultrazvuk“, jsou nejen nápoje, některé potraviny, zákusky, chlebíčky, ale také denní tisk.

Oddělení následné péče.

Kantýna s usměvavou obsluhou.

230


Most Jana Opletala uzavřen a rekonstruován

K uzavření dojde jen pro automobilovou dopravu, přesto, že občané byli v první fázi nesprávně informováni ve smyslu uzavírky pro všechny, tedy i pěší. Ve velmi krátké doslova „smeten“ kruhový objezd na náměstí a stoletá

době byl provizorní Denisově „městská

Z bývalé „stoleté“, městské váhy zbyla jen její západní stěna.

váha“. Také nájezdy na vlastní těleso mostu se odkryly a dávají možnost nového napojení. Za své vzalo také kamenné zábradlí mostu, které bude rozebráno a následně, po rekonstrukci zpětně položeno.

Po provizorním, ale dobře sloužícím, kruhovém objezdu již není ani památky. Snímá se původní zábradlí mostu Jana Opletala.

Budeme „hostit“ americké vojáky? Americký velvyslanec v naší republice Craig Stapleton se zmínil, že hostitelskou zemí by se mohla stát i naše republika. K tomuto se však vyjádřil ministr zahraničí Cyril Svoboda: „nemáme v současnosti z Washingtonu signály, že by byl zájem o umístění amerických jednotek“. To vše souvisí se změnou rozmístění amerických vojenských jednotek v Evropě, jak potvrdil americký prezident George Bush. Do USA by se mělo vrátit 60 –70 tisíc vojáků, další se přemístí na základny v jiných zemích. Toto stěhování by dále zahrnulo ještě zhruba 100 tisíc američanů nevojenského personálu a rodinných příslušníků. Kde všude jsou v této době američtí vojáci? Čísla jsou uvedena v tisících: Irák 138, Německo 71,7, Japonsko 51,5, Jižní Korea 36,1, Itálie 15,5, Británie 12,-, Afghánistán 10,-, Španělsko 2,8, Island 1,6, Turecko 1,5, Portugalsko 1,1, Belgie 1,-, Nizozemsko 0,6 a Řecko 0,5. Celkem je tedy v zahraničí na 350.000 amerických vojáků.

Slavoj – půjčování pomocí internetu Je další službou, které knihovna poskytuje. Prvou z nich je „čtenářské konto“, další potom online katalog všech knih z fondu knihovny. 231


„Tyto služby ocení ti, kdo nějaký titul hledají, a dále ti, kdo chtějí poznat, jaké tituly knihovna ve svém fondu vlastní!“, upřesnila ředitelka Mgr. Antošová. Cesta za „sociálními“ těžkostmi Tak by se nechala nazvat „návštěva“ maminky s dětmi na zdejším MěÚ. Kronikáři se podařilo vyfotografovat maminku se šesti dětmi, které si jdou na MěÚ vyřídit něco ze svého sociálního problému. Dnes, kdy je nízká porodnost, se podobný obrázek jeví jako neskutečný.

Maminka Zdenka Peterová je z Velehrádku.

Přístavba podharťské školy zastřešena Při přestavbě a přístavbě školy došlo k zastřešení a zateplování střechy nad vstupním areálem. Nyní se práce přesouvají do vnitřku postavených budov.

Nad „podloubíčkem“ jsou již pytle s izolační hmotou určené na zateplení střechy.

Lékaři naší „Masarykovy nemocnice“ Kronika díky laskavosti ředitele nemocnice dochovává personální obsazení nemocnice z konce července 2004: 232


Chirurgie: primář Vít Patrik, lékaři Vaněk Miloš, Sieber Pavel, Lochman Petr, Khrolenko Oleh, Houf Vladimír, Havlová Eva. Interna: primář Novotný Jaroslav, lékaři Stránská Věra, Seneta Libor, Rejl Jiří, Kršiaková Katarína, Khrolenko Hanna. Urologie: primář Matouš Libor, lékaři Kubíček Karel, Rýznar Zdeněk, Zahálková Jana. ARO : primář Štetina Jiří, lékaři Vidasovová Libuše, Sedláčková Lucie, Kormundová Martina, Hlavsová Daniela. Gastroskopie: Volfová Hana ( + pomoc na ambulanci) RTG: primář Kučera Václav Následná péče: lékařka Chytrá Svatava Lékaři, kteří jsou také činní v městské ambulanci: Houf Vladimír, Seneta Libor, Kormudová Martina a Volfová Hana. ZOO – pralesní žirafa Okapi Tento vzácný přírůstek je bezpochyby jedním z nejzajímavějších a nejvzácnějších zvířat světa. Je jím sameček se jménem „Deto“ a do ZOO v Antverpách si pro něho dojel zoolog Luděk Čulík a ošetřovatel Jiří Grulich. Vlastní přepravu realizují zaměstnanci ZOO Zdeněk Bárta a Jiří Vetter. V klimatizovaném voze byl sameček přepraven do zdejší zahrady a návštěvníci ho budou moci vidět asi za tři neděle.V přírodě se odhaduje jejich počet na 6 – 11 kusů a jedná se o nejohroženější druh na světě. Tento sameček je také prvním ve střední Evropě. Sameček okapi je skutečně krasavec.

30.srpna 2004 došlo k slavnostnímu otevření pavilonu okapi. Pásku přestřihl radní Hradeckého kraje Miroslav Plass. Připraven byl vlastní pavilon, který má několik stavebních a chovatelských prvků. Topení je ve stěnách, podlaha je z hygienicky atestovaného a zatepleného asfaltu, hrazení a dveře jsou žárově zinkované. Pro návštěvníky je průchozí hala, kde mohou návštěvníci přes bezpečnostní skla pozorovat okapi v expozici simulující přírodní biotop – tropický africký prales. Vzácný přírůstek budil zaslouženou pozornost.

233


Pavilon zaujímá plochu 150 metrů, samotná expozice asi čtyřicet a jsou zde čtyři chovné boxy. Výtvarné ztvárnění provedli výtvarníci Jitka Mašínová a Pavel Holejšovský. Výběh o ploše asi 700 m čtverečních byl osázen novou travou, keři a stromy, Celá expozice i chovné boxy jsou kontrolovány kamerovým systémem a vše je nahráváno na video a následný den vyhodnocováno. V chodbě kudy okapi prochází je digitální váha, lze proto váhu průběžně sledovat. Náklady na stavbu činily asi 3,7 milionů korun a na stavbu přispěla částkou půl milionu korun nadace „Duhová energie“, která je sponzorem okapi. Rekonstrukce prodejny v Podharti Dne 19. 8. 2004 byla v Podharti otevřena rekonstruovaná prodejna Jednoty. Vnitřní vybavení je zcela nové, prodejní plocha se úpravou interiéru rozšířila a také sortiment nabízeného zboží je větší.

Zákazníci jsou spokojeni.

Páření vzácných nosorožců Došlo k němu u nově vytvořeného páru nosorožců severních – tuponosých, kteří patří k nejvzácnějším na světě. Samec jménem Suni a samice Nesárí by měli dle odborníků ještě mládě odchovat. Tento druh nosorožce byl rozmnožen jedině v naší ZOO. V národním parku Garamba přežívá posledních třicet těchto zvířat (Demokratická republika Kongo na hranici se Súdánem). V lidské péči žije sedm zvířat v ZOO Dvůr Králové nad Labem, tři v San Diegu kde jsou dvě samice majetkem naší ZOO. Mimo Afriku se podařilo tento druh odchovat jen v naší ZOO v počtu čtyř mláďat. Vzpomínka na „Srpnové události“ roku 1968 Jen starší občané mají ještě v paměti, jak vojska Sovětského svazu, Polska, bývalé Německé demokratické republiky, Maďarska a Bulharska vtrhla do Československa potlačit „kontrarevoluci“. V našem městě to byli vojáci z Polska. Tuto „bratrskou“ pomoc zaplatilo v Československé republice svými životy, do srpna šedesátého osmého roku 72 osob, a do konečného odchodu vojsk v červnu roku 1991 celkem 290. V letech 1968 – 1970 došlo k emigraci přibližně 75.000 našich občanů. Kruhový objezd „u lázní“ Je již plně v provozu, ale stále ještě staveništěm. Pracuje se na úpravě chodníků a veřejného osvětlení. Řidiči nákladních vozů mají připomínky k tomu, že objezd je úzký, zvláště když projíždějí nákladní automobily s přívěsy. K další připomínce k tomu, že nájezd ve směru z Masarykova náměstí se zužuje do jednoho pruhu, se vyjádřil vedoucí odboru dopravy Ivan Lístek takto: 234


„V tomto případě jde o úmyslný záměr projektu. Cílem bylo opticky zdůraznit, že se jedná o „jednosměrku“ a vozidla z kruhového objezdu sem nesmí odbočit.“ Motosraz „Černých rytířů“ V kempu na Kateřině v blízkosti Chotěvic se uskutečnil již potřetí sraz všech příznivců motocyklů. V rámci sobotního programu se uskutečnila spanilá jízda, která vedla na Tešnovskou přehradu, Bílou Třemešnou, Zvičinu a do Dvora Králové nad Labem. Zde byla předvedena na Masarykově náměstí celá ta nablýskaná paráda chromu a černého laku. Uskutečnila se zde také pravá motorkářská svatba. Ženich

Tříkolka se svými obřími pneumatikami budila stálou pozornost.

Jiří Linhart přijel na motorce v cylindru, nevěstu Radku Exnerovou, oblečenou v bílém, přivezla historická Škoda Feli- Mnoho úspěchů na cestě životem bylo novomanželům popřáno stovkami přihlížejících občanů. cie. Obřad sledovalo několik set diváků a celý svatební obřad byl přenášen na náměstí z „reprobeden“. Zde také vystoupil s mistrovským ovládáním biče Pavel Votápek, uskutečnila se letní jízda na lyžích, všichni se bavili skupinou historického šermu Rego z Vrchlabí. Motosraz poté pokračoval na Kateřině. Junácké středisko – tábory a ocenění V době prázdnin probíhalo pět oddílových táborů, kterých se zúčastnilo 95 táborníků. Prvním červencovým táborům počasí moc nepřálo, ale zbytek prázdnin se vydařil. Náčelnictvo kmene oldskautů udělilo zdejší skautce Evě Šturmové vyznamenání „Stříbrný Syrix“ za její zásluhy o skautské hnutí a činnost v kmenu oldskautů. Žákovské průkazky na jízdné Nahradí zavedený příspěvek na dopravu, který se neosvědčil. Od září se tedy dostane žákům a studentům slevy na jízdném na železnici i od autobusových společností. Školáky bude stát doprava do škol 37,5 procenta plného jízdného a u studentů středních a vysokých škol 75 procent. U žáků do patnácti let platí průkazka maximálně čtyři školní roky a ročně musí být školou potvrzována, u starších platí jen jeden rok. Za ověření průkazky se platí po vlepení speciálního hologramu a ověření čtyřicet korun. Vytvoříme „Sbírku občanů“? Chtěl bych touto cestou poděkovat občanům našeho města, kteří zapůjčili kronikáři písemnosti a fotografie, které zachycují období před více jak padesáti lety. Obojí se stane součástí kroniky města, kterou jednak obohatí a dále je zde záruka toho, že psané a fotografované zůstane v archivu uchováno. Pravda je ta, že mnou vedená kronika se poněkud liší od minulých a není 235


jen výčtem současného dění. Je v ní tedy něco nad rámec současného života a jsem přesvědčen, že to kronice neublíží, naopak ji dělá pestřejší. Proto si vážím všech občanů, kteří mi svěří své letité „poklady“, s vědomím, že se jim v pořádku vrátí a poslouží dobré věci. Tentokrát to jsou písemnosti po panu Bohuslavu Hojném, který byl za prvé, Masarykovy republiky, ve službách městské policie. Věnovali je Olga a Jiří Hojný, bytem v Klazarově ulici čp. 1091. Zesnulý pan Hojný pečlivě zaznamenal na 56 ručně psaných stránkách události vztahující se k „zabrání“ Sudet, pod heslem „Německý živel“. Dále to jsou články „Labe“, „Ulice města“, „Provoz na silnicích“, „Osvětlení města“, „Kanalizace“, „Hřbitovy“, „Židovský hřbitov“, „Židovská synagoga“, „Kostely“, „Móda“, „Divadlo“, „Biografy“ a „Hudba“. Dále jsou popisovány kulturní a sportovní spolky, hospody, život za prvé světové války a také z části i „Průmysl“. Dalším občanem je pan Pavel Musil, bytem v Lipnici č. 9., který zapůjčil tři alba fotografií po svém otci. Jeho otec, pan Josef Musil byl členem „Vlastivědného kroužku“, který zde byl na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Řada fotografií se sice shoduje se známou sbírkou Geislerovou, ale mnohé další fotografie zachycují to, co dosud neznáme. Uličky, staré zbourané baráky města a mnohá zákoutí fotografovaná panem Josefem Musilem tvoří celkem šest alb. Není pochyb o tom, že některé snímky jsou z hlediska regionální historie velmi cenné. Po shlédnutí těchto fotografií jsem dospěl k názoru, že by bylo dobré je příštím generacím uchovat v ucelené podobě a díky pochopení pracovníků Městského úřadu je uspořádat jako přílohu Městské kroniky. Jsem si vědom, že tato práce je zvláště pro „informatiky“ náročná, ale oni ji mnohdy dělají po pracovní době a rádi. Bude tedy město mít skvělou Geislerovu sbírku a navíc „Sbírku občanů“, kterou věnujme památce Vlastimila Geislera. Pokud tedy někdo z Vás vlastní nějaké fotografie a případně pohlednice, tak může tuto tvořící se „Sbírku občanů“ pomoci rozšířit. Bude patřit našemu městu, tedy Vám, kteří jste spolutvůrci Městské kroniky. Další čtyři fotoalba po panu Josefu Musilovi jsem získal od pana Stanislava Musila z Fibichovy ulice čp. 1515. Tři jsou vytvořeny samotným tvůrcem, panem Josefem Musilem, čtvrté, po jeho skonu, prozíravě uspořádala manželka pana Stanislava Musila. Chtěl bych ještě zdůraznit, že některé fotografie dávají nahlédnout na město zcela netradičně, a naší společnou snahou bude, aby tím nebyla skvělá sbírka Vlastimila Geislera kopírována, ale doplněna. Jmenovaným bych chtěl poděkovat a Vás, čtenáře, požádat o další spolupráci. Pavel Janoušek, kronikář města (Otištěno v novinách Královédvorské radnice v měsíci srpnu 2004) Práce na dokončení školní ulice Tato krátká ulice odbočující z Legionářské do městského parku se konečně zcela rekonstruovala a dostala asfaltový povrch. Na snímku je těsně před dokončením.

Bezprašná vozovka bude přínosem pro všechny žáky, kteří chodí do jídelny za školou R. A. Dvorského a návštěvníkům parku.

236


„Theatrum Kuks 2004“ podruhé Od 26. do 29. srpna se uskutečnil již druhý ročník festivalu barokního divadla, opery a hudby pod názvem Theatrum Kuks 2004. Účinkujícími byli: Violoncellový workshop, který se uskutečnil tři dny před vlastním festivalem. Spanilá pouť flétnisty Jiřího Stivína a varhaníka Václava Uhlíře Štafeta hudebních minikoncertů doputovala z Braunova „Betléma“ a okolních kostelů až do kostela Nejsvětější Trojice v Kuksu. K vidění byla národní přehlídka barokních divadelních představení, koncertů, tance, pohádek, lidových hříček a improvizací na několika místech. Rozvernost, krása a bohatost byly ozdobami vystoupení umělců od nás, z Rakouska, Německa a Itálie. Více jak šedesát různých představení a koncertů, uskutečněných na mnoha místech areálu přilákalo stovky návštěvníků. Organizátor Stanislav Bohadlo k tomu zasvěceně uvedl: „Máme z toho ten nejlepší pocit. Když jsme před třemi lety s festivalem začínali, tak jsme nečekali, že se nám podaří uskutečnit program odpovídají místnímu regionu a v místním repertoáru. A ukázalo se, že zde jsou předváděny a oživeny texty, které mají přímý vztah ke Kuksu, nikde se dosud neprezentovaly a mají obrovský ohlas. Kralovala tu hra Heinze Rademina Atalanta z roku 1724, jejíž text jsme přivezli z rakouské národní knihovny. V premiéře zazněla i jeho báseň „Nesmrtelná památka“, vzniklá v roce 1717 při svěcení místního kostela a hospitalu“. Pro milovníky knih zde byl i „Dům filozofů“, vystavěný z deseti tisíce knih. Ty byly věnovány knihovnami České republiky a Rakouska a návštěvníci si je mohli bezplatně brát s podmínkou, že budou opatřeny razítkem „Bibliotheca Taatrum Kuks“. Jak dále uvedl p. Bohadlo: Není to samoúčelné, inkvizice tu zabavila hraběti Sporckovi na 40.000 knih a my jsme je sem nyní symbolicky vrátili. Ohlas byl obrovský“. Na festival, který se bude konat příští rok, jak řekl p. Bohadlo: „se těší diváci i účinkující. Například „Teatrovivo“ z Itálie, které je nositelem nejrespektovanějšího podání commedia dell|arte plánuje, že tu příští rok uspořádá uměleckou dílnu. Chce náš festival zahrnout do svého Bruselem podporovaného projektu, který má přispět ke sblížení kultur různých zemí“. Německé motorové veterány Místní Veteran Car Club uspořádal první sraz německých historických vozidel. Na „Starém hřbitově“ se sjela motorová vozidla německé výroby, aby se předvedla na náměstí a dále pokračovala po zdejším okolí na „rally“. „Neděli jsme věnovali výletu po okolních památkách. Rád bych na tuto akci pozval také majitele jiných než německých značek motocyklů“, řekl organizátor Pavel Vobořil. K vidění byly německé výrobky značek Zündapp, NSU, DKW, BMW, ale také stroje naší výroby Jawa. ZOO křtí čtveřici gepardů Kmotry se stali pozvaní, kteří dali malým gepardím kočičkám jména: Vladimír Železný - křtil Tadeáše Rostislav Všetečka ( z Krajského úřadu) - Ross Dana Holečková (ředitelka ZOO) a Petra Škopová – Petra a Gabriel Děti a zločin Občané se pozastavují nad tím, že stále narůstá trestná činnost dětí a mladistvých. V tomto měsíci to byla vražda, kterou spáchalo šest chlapců od 11 do 18 let v obci Písty na Nymbursku, kdy společně ubodali čtařiaosmdesátiletou stařenku. Děti utekly z nápravného ústavu v Kostelci nad Orlicí. Jen v loňském roce bylo v rámci republiky 4.500 utečenců, kteří se potom živí zločinem a krádežemi. 237


Také ve dvou nápravných ústavech našeho města dochází k útěkům chovanců. Dle sdělení vedoucích pracovníků „Husova domu“ se k tomuto činu odhodlají v celoročním průměru 2 –3 chovanci, jsou však případy, kdy jich uteklo najednou i šest. Přitom trestní odpovědnost se na děti do patnácti let nevztahuje. Mladiství od 15 do 18 let mohou dostat až deset let nepodmíněného trestu v případech skutků, za které hrozí dospělému výjimečný trest, jinak tresty v rozmezí od jednoho do pěti let. Soudy jim mohou také nařídit, aby se podrobili výchovným a terapeutickým programům. V loňském roce došlo u dětí a mladistvých k těmto trestným činům ( první číslo děti, druhé mladiství): O -5 vraždám, 315 - 538 loupežím, 221 - 337 úmyslným ublížením na zdraví, 169 -147 vydírání, 8 -18 znásilnění a 106 -159 pohlavního zneužívání. Pro kroniku ještě hranice trestní odpovědnosti v cizině: Belgie 18, Polsko 17, Dánsko, Finsko, Island, Norsko a Švédsko 15, Rakousko, Itálie, Německo, Maďarsko a Japonsko 14, Francie 13, Nizozemsko, Velká Britanie 12 let. Galerie dlouhodobých pracovníků – ing. Miroslav Špráchal Po delší odmlce ve zveřejňování dlouhodobých pracovníků zdejší zoologické zahrady, je třeba kronikou představit dalšího z pracovníků, kterým je: Ing. Miroslav Špráchal – zástupce ředitele ZOO. Narodil se dne 30.8.1947 v Hradci Králové a v letech 1962- 1964 absolvoval učební obor „Chovatel cizokrajných zvířat“. Bylo to v době, kdy byl ve zdejší zahradě ředitelem pan František Císařovský. Byl to druhý ročník nového oboru, kdy první ročník (Václav Lehký a Zdeněk Tyrychtr) se učil v Praze –Čakovicích a praxi měli učni v ZOO Praha. Ročník, který absolvoval Miroslav Špráchal, Ivan Ryngel, František Vencl a Eva Eubauerová, měl teorii v učilišti Mladé Buky a praxi v naší ZOO. Dále pokračoval ( 1964 – 1968) v řádném studiu na Střední zemědělské technické škole –obor veterinární v Hradci Králové – Kuklenách. V letech 1968 – 1973 absolvoval Vysokou školu zemědělskou, obor zootechnický v Brně. Po celou dobu studií udržoval kontakt se ZOO ve Dvoře Králové nad Labem, každé prázdniny zde pracoval jako ošetřovatel zvířat a také zde zpracoval svoji diplomovou práci o antilopách koňských, vraných a losích. Po ukončení studia na vysoké škole nastupuje jako vedoucí „oddělení safari“, ale záhy nastupuje na vojenskou základní službu. Poté pracoval jako vedoucí oddělení klasické části ZOO, dále jako vedoucí oddělení výživy a ještě jako vedoucí dalších oddělení, tak, jak se vyvíjela organizace zoologie. Po několika letech je pověřen vedením zoologického útvaru. Během dalšího vývoje organizace ZOO, a pro časté výměny ředitelů zahrady, vykonával i funkci vedoucího zahradnictví, vedoucího vnitřní správy a zpětně vedoucího zoologie. Přitom, případně i zvlášť, byl v posledních letech zástupcem ředitele s určitými specifickými úkoly v oblasti řízení a kontroly organizace. Ve zdejší ZOO prožil podstatnou část svého života, mnoho dobrého i špatného. Spolupracoval s řadou lidí, kteří se všichni zapsali do dějin zdejší ZOO svým osobitým způsobem. Z počátku to byl uvedený ředitel Císařovský, dále Josef Janeček, Jaroslav Sahánek, Miloš Bohm a jiní. Později přišel Ing. Josef Vágner, dále i RNDr. Luděk Dobrokuka, Jan Brokeš a řada dalších. Prožil v ZOO v roce 1975 těžkou chvíli, kdy byl spolu s ostatními separován v karanténě s podezřením na slintavku a kulhavku u žiraf. Ty byly následně, v počtu čtyřiceti šesti, postříleny. Zahrada byla pro veřejnost uzavřena po celý rok. Nové žirafy Rothschildovy přišly do ZOO až v následném roce 1976. Spolu s RNDr. Kristinou Tomášovou transportovali z přístavu v Riece žirafy síťované do naší ZOO a začalo se s chovem znovu. Spolupracoval dále s řediteli, s kterými měl možnost ovlivnit směr zaměření a vývoje zahrady. Mezi těmi byl také Ing. Jiří Svoboda, který přišel jako ředitel Krkonošského národního parku (KRNAPu) a preferoval chov ptáků, expoziční techniku, pořádek a disciplinu. Dále to byl MVDr. Ing. Pavel Suk, který se rozhodl dokončit Vágnerovu myšlenku, na které společně pracovali, tedy safari pro veřejnost. To se podařilo na zahájení letní sezóny 1989. Významný rok 1989 znamenal i podstatné změny ve vývoji zahrady, ukázaly se nové možnosti a také to, že zahrada bude muset aktivněji přistupovat k zajištění finančních prostředků pro svůj roz238


voj. S pomocí přátel zakládá v roce 1993 nadaci „Natura viva“, která působí, jako občanské sdružení, v ZOO dodnes. Po dosti složitém období, které bylo poznamenáno pokusy o privatizaci zahrady, nastalo období pozitivních změn a výrazného rozvoje ZOO. Po nástupu RNDr. Dany Holečkové do funkce ředitelky, v roce 1996, pracuje na nových aktivitách v oblastech komerčních, reklamních a dalších. Sem patří zavádění služeb pro návštěvníky otevřením zooschopu, provozu parkoviště v režii ZOO, uzavírání obchodních smluv, shánění sponzorů, zavádění navigačního systému ZOO, reklamních poutačů, účasti ZOO v televizním pořadu „Panorama“ a dalších. Tyto aktivity mají pozitivní vliv na zvýšení finanční soběstačnosti zahrady a dávají možnost dalšího rozvoje ZOO. ( Tolik o Ing. Miroslavu Špráchalovi, který dosud pracuje v ZOO) Pokles návštěvnosti v Kuksu Asi o tři tisíce návštěvníků bylo, dle kastelána Libora Švece, méně než v předchozím roce. Podílela se na tom hlavně rekonstrukce silnice z Jaroměře do Kuksu, která se prováděla od dubna do konce července a nutila automobilisty jezdit mnoha objížďkami, míjejícími Kuks. Zdražení léků Zcela potichu probíhá další zdražování léků. Uvádí se, že průměrná cena léků v Čechách činila v loňském roce asi 150 korun, když balení českého léku stálo přibližně 70 korun a zahraniční léky, kromě slovenských 235 korun. K uvedenému je třeba ještě dodat to, že největším výrobcem léků u nás je Zentiva, která vznikla sloučením farmaceutických podniků „Léčiva“ a „Slovakofarma“ a patřící nyní američanům. Přesněji je většinovým vlastníkem americký fond Warburg Pincus. Poradním orgánem ministerstva zdravotnictví při přípravě „úhradových částek“ ( tedy kolik uhradí zdravotní pojištění) je komise pro kategorizaci léčiv a potravin pro zvláštní lékařské účely. V rámci Evropské unie prošlo revizí na 9.000 léků a bylo konstatováno, že ceny léků jsou u nás nižší než v jiných zemích EU. Výrobci pochopitelně nechtějí dodávat na trh léky s výrazně nižší cenou než je evropský průměr. Došlo by totiž k tomu, že by je distributoři vyvezli od nás do jiných zemí, kde by je výhodně prodali za vyšší cenu. Jak dalece se tyto věci promítnou do cen léků v našich lékárnách se vbrzku přesvědčíme. Veteran Car Club v Krkonoších „Každý rok na konci letních prázdnin pořádáme klubové výlety. Letos jsme byli v Černém Dole, kde máme také své členy“, uvedl za organizátory Dobroslav Šorm. K vidění byly již legendární vozy ve všech možných provedeních – kabriolety, vozy sportovní, i klasické limuzíny a motocykly. Jejich trasa byla ze Dvora Králové nad Labem , Kuks, Hradiště do Čisté v Krkonoších a Černého Dolu. Drobné zajímavosti města srpna • Zastupitelstvo neodsouhlasilo smlouvu o využívání prostor sportovní herny v soukromém areálu pro kuželkáře. Budou muset dojíždět do jiného města, jako předtím hokejisté. • Je možno zakoupit zdařilou publikaci: „Průvodce Českou republikou II“, nabízí inzertní oddělení Krkonošských novin v Trutnově za 19,50 korun. • Rodinná výstavba se promítla do změny územního plánu v lokalitách Zboží a za ulicí Nezvalovou. • Hankův dům se připravuje na 130. výročí svého otevření V rámci místních poplatků určuje vyhláška poplatek z ubytovací kapacity touto sazbou: a/ l Kč za každé využité lůžko a den v době od 1.4. do 30.4. a od 1.10. do 30.11. b/ 3 Kč za každé využité lůžko a den ve zbylém období roku c/ 1 Kč za každé využité lůžko a den celoročně u ubytování trvalejšího charakteru, t.j. pokud nepřetržitý pobyt téže ubytované osoby v ubytovacím zařízení přesáhne dobu delší jak 6 měsíců. 239


240

KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 2004

Recommend Documents