KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 2004

KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM – 2004

Prvňáčci jdou do školy K zápisu do prvních tříd přišlo v našem městě 155 dětí a v okolních obcích dalších 84 budoucích prvňáčků. V České Podharti, kde je stále středem zájmu „problematická“ přestavba, se situace s obsazením zlepšila. Do první třídy nastoupilo jen deset žáčků (čtyři mají odklad) a celkově má škola 175 dětí. Nárůst proti loňsku je tedy třicet dětí. V podharťské škole jsou tito učitelé: Flieger Karel – ředitel školy od 1. 9. 2004, dále učitelé: Cermanová Dagmar, Codrová Ivana, Hauserová Lucie, Havlíčková Hana, Kučera Milan, Maňásková Jana, Novotný Petr, Pluskalová Eva, Ruprichová Šárka, Šrámová Danuše, Šturmová Ida a Vojtíšková Stanislava, a dvě učitelky externí: Lehučká Elena (německý jazyk) a Irovská Jana (informatika). Speciální školy mají odklad přibližně týden. K nim patří také „Základní škola při Léčebně očních vad“, do které přijíždějí děti na šest až osm týdnů a prakticky z celé republiky. Jak vysvětlila Jana Kuhnová: „děti se učí podle svých učebnic a osobního plánu, který jim připravují jejich učitelé. Zdejší pedagogové se musí tedy každému věnovat individuelně. Proti běžné škole je zde ještě to, že se vždy dopoledne děti podrobují léčebným procedurám a to vše je třeba skloubit“.

Prvňáčkové podharťské školy jsou doprovázeni svými rodiči.

Hankův dům v září - zahájení kurzů tance a společenské výchovy (mistr Štěp s partnerkou) - Travestie show – Screamers „Ta naše brodvej česká“ - 336. koncert KPH - Pořady u příležitosti 130. výročí otevření Hankova divadla - Hostivařský komorní orchestr - Prodaná nevěsta – uvádí Slezské divadlo Opava - Krkonošská pohádka – taneční revue z Vrchlabí - Osmdesát svíček na ztraceném dortu – muzikálové vzpomínání na Šlitra - Královédvorské posvícení na náměstí T. G. M. 24. a 25. září. Sběrny druhotných surovin – umístění Břetislav Lukáš - Slovany 140 – barevné kovy Josef Jirouš - Dukelská 420 - barevné kovy, papír, železo, litina Milan Brdička – Rokycanova 783 – železo, barevné kovy, stříbro Bohuslav Žižka - Verdek 28 – papír, železo, barevné kovy, litina Josef Jiráček – Heydukova1035 - železo, barevné kovy, papír Jiří Vidasov Ing. – 5. května (nádraží) – železo, barevné kovy, litina

241


Vladimír Menšík – vzpomínka Dne 9. září by se dožil sedmdesáti pěti let. Byl geniální herec. Zemřel před šestnácti roky. Vzpomeňme některých jeho rolí, které baví posluchače plných třicet let a jsou stále neotřelé a skvělé. 1970 – „Pane, vy jste vdova“, 1988 – „Dobří holubi se vracejí“, 1974 – „Jak utopit doktora Mráčka“, 1977 – „Což takhle dát si špenát“, 1960 – „Práče“. Terezka Etrichová -ZŠ Podharť Na samém počátku prázdnin byla vyhodnocena mezinárodní – výtvarná soutěž „Krásná jako kvítka je ta země ....“, jejímž vyhlašovatelem byla ZŠ v Havířově. Tam se mezi výtvarnými pracemi „Jsme různých národů a ras“ umístila ve třetí kategorii práce Terezy Etrichové, žákyně páté třídy ZŠ Podharť. V této kategorii bylo celkově 291 prací. Občané chválí, odsuzují a navrhují Při hovorech s občany kronikář mnohdy vyslechne řadu věcí, které by si jistě zasloužily pozornosti nás všech. Proto je kronikář nejen vyslechl, ale zhruba po půlroce zapsal do kroniky města, a také dal na vědomí pracovníkům Městského úřadu k posouzení. Nejsou to nereálné a nákladné náměty, ale návrhy, které by jistě mohly být postupně realizovány ke spokojenosti našich občanů. Ti hodnotí snahu Městského úřadu nejen podle velkých akcí, ale i drobností, které by vedly k nápravě a zkrášlení města. a) Občané si všimli odumřelých stromů na náměstí a mnozí to přičítají tomu, že se zde v zimním období solí, tuny prosoleného sněhu se navrší a to vše stéká postupně po skloněné ploše náměstí dolů. Nasvědčuje tomu to, že odumřely právě ty stromy, které jsou vyplavenou solí na jižní části náměstí postiženy. b) Prostor před prodejnou BILLA je na dvou místech neupravený a hyzdí draze dokončenou Legionářskou ulici. První neupravená část je „záhonek“ mezi chodníkem a parkovištěm, dále je to malý, zaplevelený prostůrek, těsně přilehlý k poště. Komu to patří? Městu, BILLE, či poště? c) Nejnavštěvovanější se stává rozptylová loučka v urnovém háji našeho hřbitova. Místní i cizí občané poukazují na nevhodně umístěný kontejner na hřbitovní odpad. Je právě nad rozptylovou loučkou a o dobrém vkusu nesvědčí. Jistě by se našlo příhodnější místo pod loučkou, s provizorní přístupovou cestou z Tyršovy ulice. d) Voda je na hřbitově vedena na několik míst a umístění vcelku vyhovuje. Neštěstím však je, že pod vlastními vodními kohoutky není odkapová jímka. Nikde to není tak bolestivé jako nad rozptylovou loučkou. Ta je ozdobou hřbitova a nejvíc navštěvovaná. Stává se, zvláště v době svátků, sobot a nedělí, že voda stéká dolů na těch několik schůdků, před pietní místo pro uložení svíček a květů. Proto by občané uvítali možnost vyhotovit vodovodní přípojku s odpadem, vedoucím dolů podél loučky a ukončený trativodem. Bylo by tím zamezeno nepěknému zamokření vstupního prostoru k loučce. Také vlastní „vodovod“ by mohl být vyřešen jinak – vkusněji – než dosavadní trubkou a kusem betonu. e) Občané Podhartě si pochvalují nově přestavěnou prodejnu Jednoty, která je nyní prostornější, má větší sortiment nabízeného zboží a umožní dobře zásobit tuto odlehlou část města. f) S příznivým ohlasem se setkala iniciativa všech, kdo se zasazují o přemístění „Záboje“ na původní místo. Očekávají, že to bude i s původními „tryskami“, ze kterých prýštila voda a kašna se naplní. Tedy tak, jak tomu bylo dříve. g) Naši občané navrhují, aby se Městský úřad zamyslil nad tím, v jakém pořadí se stavět k zamýšleným stavbám na sportovišti, zda dříve kuželnu a nebo bazén. Protože není možné mít naráz oboje, tak se přimlouvají za to, aby bylo bráno na zřetel, kolika občanům tyto dvě akce poslouží. Kuželna jistě řádově stovce sportovců a zájemců, ale krytý bazén řádově v tisících. Do řad příznivců bazénu patří nejen sportovci, ale také občané tělesně postižení, diabetici a hlavně děti ze zdejších škol, kteří všichni musí do nejbližšího bazénu v Trutnově. Navíc jsou tu tři kuželny (ZOO, dvě v Podharti).

242


h) Pochvalují si také, že městský park je v mnohem lepším stavu než tomu bylo dříve a je pamatováno na novou zeleň. i) Milovníci pěší a cyklistické turistiky chválí čin Městských lesů a hajného Vrabce, který spolu s pomocníky přemístil opomenutý „Pramen svobody“ na vhodné místo. j) Kronikáři se nelíbí, že se dosud nenašel nikdo, kdo by opravil památnou desku na „Starém prameni“, která je údajně ještě stále ve zdejší vodárně, čeká na opravu a zasazení na původní místo. Vzhledem k tomu, že občané našeho města si při jednáních s kronikářem na řadu věcí postýsknou, nebo je pochválí, bude kronikář čas od času toto zařazovat do kroniky a také to předávat pracovníkům MěÚ. Něco o státní památkové péči V oblasti působnosti MěÚ Dvora Králové nad Labem existuje početný soubor 282 nemovitých kulturních památek, zapsaných v Ústředním seznamu České republiky. Dále do jeho péče spadá území Památkové rezervace v Kuksu s jeho ochranným pásmem a zejména Městská památková zóna ve Dvoře Králové nad Labem. Ta vznikla na popud představitelů města Vyhláškou o prohlášení památkových zón ve vybraných městech a obcích Východočeského kraje VčKNV ze dne 17.10.1990 s účinností od 1.11.1990. Dvůr Králové nad Labem tak patří mezi 36 měst a obcí bývalého východočeského kraje, v nichž je historické jádro pro své mimořádné kulturní hodnoty chráněno, s cílem zachovat kulturně historické a urbanisticko – architektonické hodnoty. Nově je v regionu Vyhláškou Ministerstva kultury č. 413/2004, s účinností od 1.1.2005, prohlášeno za památkovou zónu území, s historickým prostředím obsahující dochované soubory lidové architektury, obec Chotěborky (Vilantice). Vyhlášenou památkovou zónou je ve Dvoře Králové nad Labem chráněn zejména historický půdorys městského jádra, prostorová a hmotová skladba, panorama a jeho hlavní dominanty v blízkých i dálkových pohledech, nemovité kulturní památky, objekty památkového zájmu i všechny ostatní nemovité objekty ležící v jednotlivých částech A, B, C územní zóny, odstupňovaných podle památkového významu. V zóně je též chráněna i veřejná a vyhrazená zeleň a městské interiéry, včetně povrchů komunikací a historických podzemních prostor. (Tolik z článku „Státní památková péče ve Dvoře Králové nad Labem“ od Ing. Ivany Holubcové z odboru ŠKS, otištěný v Novinách královédvorské radnice, ze dne 26. srpna 2004, ročník X, číslo 8.) Holeček Otto – vzpomínky 3 Já jsem taky dělal nějakou dobu kromě plánovače řediteli Janu N. ještě sekretáře. Jednou se stalo, že za mnou ředitel přišel, hodil mě na stůl knížku, úplnou bibli s názvem „Dějiny VKSb“ (Všesvazové komunistické strany bolševiků), co oni z ní na jejich vysoké politické škole studovali, a povídá: „podívej, já to potřebuji pro jednoho soudruha co mě na něm záleží, takže bych to potřeboval od stránky 268 opsat na stroji“. Tak jsem po práci opisoval VKSb a také jsem si to přitom pochopitelně zapamatoval. My nestraníci jsme tenkrát museli také chodit na politická školení, a školil nás nějaký člen strany. A abych to tedy zkrátil. Já jsem na tom školení věděl víc než ten soudruh co nás školil, protože jsem to měl z toho, jak jsem to „mastil“ do stroje, v paměti. Takže jsem mu kolikrát na tom školení řekl: „že to tak není“. A on nato: „jak to? Ty to víš?“, a já mu to odříkal skoro slovo od slova, a nakonec jsem mu povídal, že kdyby to náhodou hledal, tak to je na stránce 268. Oni tam všichni, i přednášející, koukali s hubou otevřenou, já ho tak nachytal ještě několikrát, a vždycky jsem to dokázal. Pak jsem si ale uvědomil, že ti kolem mě nevěděli o tom mém opisování té knížky a mohli si klidně myslet, že jsem nějaký „šplhoun“ a snažím se předvádět, i když jsem se s tím nesetkal. Tak jsem to potom sám od sebe „přibrzďoval“, protože mě to bylo samotnému nepříjemné.

243


Ještě bych se ale chtěl zpětně vrátit k mému mládí a dospívání. Už jsem se zmiňoval, že jsem měl spoustu kamarádů z různých společenských vrstev. Patřil k nim Joska Plecháč, to byl syn popeláře, doopravdy dobrý kamarád, ale i jiní. Potom také z vyšších společenských tříd a také spolužáky o čtyři, pět roků starší. To už jsem získal jiný pohled, aniž bych si to uvědomoval, protože jsem v tom žil. Zmínil jsem se také o Hedvičákovi, kterému jsem tenkrát půjčil na ten rohlík. a on se nakonec oběsil. Já jsem tedy kolem sebe viděl i jiné věci. Já jsem taky zažil věc, kdy se setkal pan profesor Doležal, to byl náš třídní, legionář, hrdý na to, že byl legionář, prsa pořád vypnutý, děsný poctivec, a od firmy Deutsch zase mládenec, který byl ode mne asi o čtyři roky starší a jmenoval se Bruno Halbertál. On byl nějak do příbuzna s rodinou továrníka Deutsche, měl dokonce k dispozici i „auťák“. Profesor měl zase bratra a ten učil hrát na housle. No a i nejsvatější věc se dá zneužít. Já jsem šel v gymnáziu po těch točitých schodech a tam jsem náhodně našeho profesora Doležala zastihl v rozhovoru s tím mladým Halbertálem. A jak jsem je tak míjel, tak jsem zaslechl, že mu ten student Halbertál říká Tondo.To mě zarazilo, protože profesor na gymnáziu to byla nějaká osobnost. Tak jsem se ho na to jednou zeptal, jak si to vůbec může dovolit. Halbertál mě na to tenkrát odpověděl: „no co, jeho brácha mě učí hrát na housle a naši mu platí šedesát pět korun za hodinu“. To byly tenkrát velké peníze. Takže je vidět, že všechno se nechalo zneužít, legionářská čest i svaté poslání profesora, jen mít peníze. (Psáno volně z diktafonu a odsouhlaseno Otto Holečkem, některá jména na přání autora nezveřejněna). Chovatelská výstava v Žirči Uskutečnila se ve dvou posledních víkendových dnech měsíce srpna. Tato akce je stále ještě považována za jednu z největších v republice. Návštěvníci zde mohli opět vidět především králíky, slepice a holuby. Jak sdělil pan Zdeněk Franc, který je se svými spolupracovníky dlouholetým pořadatelem: „Vlastní expozice zde mají také kluby plymutek, vodní drůbeže, českých hus, exotického ptactva a kaktusáři“. Výstava byla přístupná v sobotu od osmi do sedmnácti hodin, v neděli od osmi do dvanácti. Zájemci si mohou také některé chovné kusy zakoupit, právě tak jako chovatelské potřeby. Vystavovatelům z celé naší republiky byly uděleny chovatelské ceny v jednotlivých kategoriích a také hlavní cena. Fyzika - chemie hrou v Městském muzeu Poněkud netradiční výstava zaujala veřejnost a zvláště mladé při zahájení jejich školního roku. Řada exponátů dala možnost poznat ty nejzákladnější pojmy chemie a fyziky. Pomocí byl „pracovní list“, který návštěvníci obdrželi hned po vstupu na výstavu. Tuto výstavu vytvořila Nadace Schola Ludus ve spolupráci s Oddělením neformálního vzdělávání „Fakulty matematiky, fyziky a informatiky Univerzity Komenského v Bratislavě“ a byla oceněna na výstavě v Bruselu. Předvádění vystavených pomůcek

244


Galerie osobností – RNDr. Petr Šindler Csc. Narodil se 9. 5. 1944 v našem městě a vychodil zde základní i odbornou školu. Ve studiu pokračoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde v letech 1963 –1968 vystudoval geografii. V roce 1972 s úspěchem vykonal rigorózní zkoušky, obhájil svoji práci „Ostravský městský region a koncepce osídlení“ a získal titul RNDr. Následně v roce 1984 předložil kandidátskou práci na Přírodovědecké fakultě UK v Bratislavě v oboru socioekonomické geografie, v roce 1999 se habilitoval na Ekonomické fakultě VŠT – TU v Ostravě prací „Regionální rozvoj a regionální politika“. Docent Šindler pracoval na Výzkumném ústavu rozvoje oblasti a měst v Ostravě, poté je vysokoškolským učitelem a od roku 1991 na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity (katedra sociální geografie a regionálního rozvoje). Publikuje – šest monografií a více jak třicet studií). Senátem Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity byl v roce 2000 zvolen děkanem a v roce 2003 zvolen i na druhé období. Blahopřejeme. KČT – pochod Safari – Zvičina Tato třídenní akce Klubu českých turistů, pod vedením pana Jiřího Babováka, se těší zájmu turistů z celé republiky. V letošním roce se tato akce koná již po pětadvacáté a je určena pro pěší i cykloturisty. Připraveno je několik tras, ta nejkratší je desetikilometrová a nejdelší pro pěší o délce padesáti kilometrů. Cyklisté mají trasy dlouhé až sto kilometrů. Startuje se od Music baru Barakuda. Organizátor Jiří Babovák k tomu řekl: „Současně s pochodem Safari – Zvičina jsme připravili to, že se mohou účastníci zaměřit i na získání tematického odznaku „Kamenné kříže“. Těch mohou účastníci vidět téměř stovku v bližších oblastech: Hostinné – Broumov, Náchodsko – Hradecko a Hořicko. V každé oblasti bude turistům odměnou kovový odznak, představující jeden ze „smírčích křížů“. „Benefice 2004“ Uskutečnila se na zimním stadionu našeho města a jednalo se o hokejové utkání hvězd, které pořádal LION Production Agency a oddíl ledního hokeje TJ Dvůr Králové nad Labem. Celá akce byla uspořádána ke 13. letům vzniku společnosti DUHA, která je nadací pro děti postižené mozkovou obrnou. V hokejovém klání, plném zábavy, nastoupili na led hráči Ladislav Lubina, Martin Hosták, fotbalisté Václav Němeček, Leoš Kubík, moderátor Buben a mnoho dalších. Slavnostního vhození touše se ujal bavič Jiří Krytinář a atletka Ludmila Formanová. Diváky bavil především František Nedvěd mladší, který se přiznal, že stál na bruslích po druhé v životě. Utkání skončilo výsledkem 14: 13 pro domácí. Změna v základních školách Jednu vyučovací hodinu dostali žáci sedmých tříd a učitelé v týdnu navíc.Ministryně školství k tomu uvedla: „Je to nutná změna, kterou chceme na druhém stupni základních škol zkvalitnit výuku a vyrovnat tak rozdíl ve vztahu k víceletým gymnáziím. Hodina navíc by však neměla sloužit ke zvyšování poznatků, ale především pro rozvoj dovednosti a podpory výuky průřezových témat“. Podle ministryně: „se budou muset učitelé poprat s novými vzdělávacími programy, které se už ověřovaly na padesáti školách. Školám se dostalo určité volnosti pro tvorbu vlastních školních programů, po kterých po mnoho let volaly“. K vlastním školním programům však dojde povinně až v roce 2007. Pamětní mince k výročí Hankova domu Při příležitosti 130. výročí se rovněž připravuje pamětní mince. Jedna její strana je kopií plakety z roku 1874 a druhá strana připomíná letošní jubileum. Mince je možno zakoupit spolu s publikací, která připomene ochotníky, historii i současnost. Bližší ve stati o vlastní oslavě. 245


Panorama z paneláku v ulici 17. listopadu Několik snímků ze střechy domu číslo 2236 jistě nejlépe ukáže, jak vypadalo naše město dne 7. 9. 2004. Foto snímky byly umožněny díky spolupráci pana Vladimíra Šlisíka, který zajistil přístup na střechu.

Sdružení pro mezinárodní spolupráci Dne 8. září odjeli na mezinárodní spolupráci do Francie naši vyslanci v době, kdy družební město Verneuil en Hallate pořádalo středověký jarmark. Naše město bude reprezentovat Královédvorský pěvecký sbor pod vedením Jitky Pojarové, dále to budou čtyři lidoví řemeslníci. Ti předvedou paličkování, patch work, drátování a keramiku. Předsedkyní sdružení je Zuzana Čermáková, ředitelka Městského kulturního zařízení Hankův dům. 246


Práce kolem Opletalova mostu Jak je na fotografii vidět, práce na uvedené lokalitě jsou náročné. Výkop sloužící pro uložení parovodního potrubí zasahuje hluboko pod Denisovo náměstí a polovina mostu je již rekonstruována po celé jeho šíři.

Parovodní potrubí bude uloženo vedle vlastního tělesa mostu a na snímku je zachyceno jeho ukládání a sváření. V pozadí bývalá prodejna AUTO – TATRA –Říha.

Běh Terry Foxe Uskutečnil se dne 9. září a je vůbec prvním konaným v našem městě. Přibližně kilometrová trať byla vedena po městském parku a startovalo se mezi školami ve Školní ulici. Účastníci mohli trať absolvovat pěšky, na kole, bruslích, s kočárkem a nebo se psem. V samém úvodu se první skupina dětí nemohla dočkat startu, když startovací pistole odmítla plnit svoji funkci. Dva tisíce sedm set účastníků si prošlo, nebo zaběhlo trať parkem, o délce 1100 metrů. K vidění byly i maminky s kočárky, děti na trojkolkách. Převážná většina účastníků byla ve školáckém věku do patnácti let. Děti jsou připraveny vyběhnout, ale startovací pistolka mlčí.

247


Cukr a sladké pečivo Ze dne na den vzrostla cena cukru o plných dvacet procent, právě tak jako marmelády. Také cena másla stoupla o deset procent. Nechá se tedy očekávat, že v návaznosti s tímto nepopulárním opatřením se začnou zvyšovat ceny sladkého pečiva a cukrovinek. Co byl Česko – Německý fond budoucnosti Protože nebyl kronikami zaznamenán, činí tak kronikář dodatečně. Zároveň s tím je kronikou zveřejněna žádost občana našeho města o přiznání odškodnění, která dokresluje, jakému příkoří byli naši občané za nacistické okupace vystaveni. „Vážená paní, vážený pane, Česko – německý fond budoucnosti byl usnesením kuratoria německé nadace „Odpovědnost, připomínka a budoucnost“ z 20. září 2000 ustaven jako partnerská organizace, která je pověřena zprostředkovávat pro osoby s hlavním trvalým bydlištěm na území ČR platby za nucenou práci v období 2. světové války, jakož i za jiné osobní újmy (např. trvalé poškození zdraví, pseudolékařské pokusy) a další formy nacistické perzekuce (např. ukrývání za nedůstojných podmínek, pronásledování z rasových, politických či náboženských důvodů). Za účelem realizace tohoto projektu zřídil Česko – německý fond budoucnosti zvláštní pracoviště, které je otevřeno pro veřejnost od července 2000 na adrese: Legerova 22 (4. patro) 120 21 Praha. V souladu s vládními nařízeními č. 1008 z 29. 9. a č. 712 z 12. 7. 2000, kterými byla vyzvána příslušná ministerstva (financí, práce a sociálních věcí, vnitra, kultury, zdravotnictví a dopravy) i okresní úřady ke spolupráci s Česko – německým fondem budoucnosti za účelem co nejrychlejšího průběhu celého procesu odškodnění Vám zasíláme aktualizovanou verzi „Informačního letáku“ pro oběti nacistického bezpráví spolu s příslušnými formuláři žádostí. V případě jakýchkoli nejasností a dotazů Vám rádi poradíme. Obracet se na nás můžete jako telefonicky, tak písemně. Děkujeme za spolupráci a do nového roku 2001 Vám přeji mnoho pracovních i osobních úspěchů, PhDr. Darina Sedláčková, vedoucí Informačního centra, Kancelář pro oběti nacismu, Česko – německý fond budoucnosti“. Dále je v „Upozornění“ v odstavci I. uvedeno: „Osoby odškodňované v rámci t. zv. otevírací doložky mohou obdržet maximálně 5000 DM, avšak tato částka může být i podstatně snížena s ohledem na míru osobního utrpění a s ohledem na celkovou maximální sumu určenou pro oběti s ČR (423 mil. DM). Se souhlasem pana Z.D. narozeného 30.10.1934 zveřejňujeme i jeho žádost o přiznání platby: „Narodil jsem se ve Dvoře Králové nad Labem. Otec F.D. pracoval jako dělník v místní textilní továrně SOCHOR a matka jako pomocná síla v Okresní nemocenské pojišťovně (ONP), kde můj děda, F.Š., vykonával v jedné osobě funkce zřízence, domovníka, topiče, zajišťoval úklid celé budovy a jako řidič jezdil s lékaři noční lékařské služby. Mimo pracovní dobu v továrně pomáhal denně s úklidem budovy ONP i můj otec. V době mého narození bydlela naše rodina v obci Huntířov, asi 5 km od Dvora Králové n. L. Denně, po práci rodičů, se naše rodina – se mnou v kočárku - do Huntířova vracela.Od rodičů i od staršího bratra L. , který se narodil v roce 1931 vím, že v Huntířově a okolních obcích žili převážně čeští Němci. Hovořilo se česky i německy a obě národnosti žily v dobré shodě. Mléko, máslo, vejce a ostatní zemědělské výrobky jsme nakupovali od německých známých. I pitnou vodu jsme nosili od německy mluvících sousedů. Matka německy mnoho nemluvila, ale otec znal němčinu spisovnou i sudetský slang. Při každé příležitosti sousedé mezi sebou hovořili, besedovali česky i německy. Všechny dobré mezilidské vztahy končily nástupem Henleina a zesilováním Sudetoněmecké strany. Němci nám začali odmítat prodej potravin a přestávali udržovat jakékoliv styky s Čechy. Pro mne bylo nepochopitelné, proč si s námi německé děti odmítaly hrát a začaly na nás pokřikovat sprosté nadávky. 248


Mobilizací československé armády a obsazováním hranic tlaky Němců zesílily. Otec byl odvelen do opevněného pásma mezi Náchodem a Broumovem a matka zůstala s námi sama. Naše rodina byla vystavována stále silnějším útokům tzv. „ordnerů“, matka byla provokativně sledována a bratra honili jeho bývalí kamarádi s klacky. Často jsme proto přespávali u dědy a babičky ve městě. Vše vyvrcholilo tím, že tlupa německých kluků napadla mne i bratra a zamezila nám v útěku domů. Staršího bratra zbili a mne zasáhli kamenem do hlavy. Jako malý kluk si to dobře pamatuji, protože mi teklo mnoho krve. Vyděšená máma mi hlavu ovázala a pak mne vodila k lékařům ONP na převazy. Rozhodnutím rodiny náš pobyt v Huntířově skončil. Demobilizovaný otec ještě stihl bez ladu a skladu naházet náš majetek na nákladní auto a z obce ujet, protože Huntířov byl hned při prvním záboru zapojen do tzv. Sudet. Začali jsme bydlet ve Dvoře Králové n. L. a pro nás to byla, po hořké zkušenosti se sudetskými Němci, nová etapa života. Po okupaci ČSR se matka zapojila do organizování odboje. U nás doma i u příbuzných se na cyklostylu rozmnožovaly různé protiokupační výzvy a necenzurované zprávy z cizího rozhlasu. Známým, i na adresy neznámých, jsme tyto tiskoviny pomáhali roznášet i my děti, protože jsme byly méně nápadné. V té době to pro nás bylo i určité dobrodružství a nikdo ještě neznal krutost okupační moci.Odbojová skupina byla však již po roce vyzrazena a matka v říjnu 1940 v práci u dědy zatčena. Děda vzal hned klíče od našeho bytu, posbíral všechny usvědčující materiály a naházel je do Labe. Gestapo, které za pár hodin zpřeházelo náš domov, už nic nenašlo. První měsíce byla maminka ve vyšetřovací vazbě v Hradci Králové. Měli jsme možnost ji jednou za měsíc s otcem navštěvovat, za předpokladu povolení úřadovny gestapa v Hradci. Na gestapo se museli dostavit osobně všichni příbuzní, kteří se ten den chtěli návštěv zúčastnit. Jednou na gestapu pozvali otce do jedné pracovny a mne s bratrem vzal jiný úředník do jiné své kanceláře. Mluvil dobře česky se sudetským přízvukem. Nejdřív jmenoval mnoho nám známých i neznámých jmen a my jsme museli odpovídat koho známe. Pak nás vyslýchal, komu jsme nosili letáky. Stále jsme tvrdili, že jsme nic nikomu nenosili. Když se nedozvěděl nic nového, začal řvát a tlouci pravítkem do spisů na stole, že nám „rozfláká zadky“. Začal jsem brečet a strachy jsem se pomočil. To už hlasitě brečel i starší bratr, úředník nás chytl za límec a vyhodil na chodbu do náručí bledého otce. Německy hulákal na tátu, ať raději rychle z budovy “vypadneme“. Tolik jenom na dokreslení podmínek, v jakých tehdy řada občanů žila. Žádost dále pokračuje trýznivými roky ústrků ve škole, mezi dřívějšími kamarády, s nedostatkem financí a tedy v chudobě. Za tyto roky byl jmenovaný, jak sám uvedl, odškodněn částkou asi 50.000 korun. Vše je naprosto pravdivé, jména kronika záměrně, na přání informátora, neuvádí. Pro upřesnění ještě tolik, že v tomto roce již byly do kroniky zařazeny pamětnické vzpomínky tří zdejších občanů, zachycujících práci v Junkersově závodě, dále za totálního nasazení v Německu a konečně tato – poslední – která vykresluje Protektorátní zvůli. Rakušané odškodnili naše občany Za nucené nasazení a otrocké práce za druhé světové války v Rakousku již dostala většina poškozených odškodnění. „Fond pro smíření, mír a spolupráci“ vyplatil 28,7 milionů Eur (906 milionů korun). Peníze pocházely z rakouského státního rozpočtu, průmyslových podniků, církví a rakouských spolkových zemí. Zavírání turistické sezóny Bylo tradičně uskutečněno „Sdružením měst a obcí - Podzvičinsko“ na vrcholu Zvičiny. Jeden z organizátorů Jan Machek, řekl: “Letošní rok jsme se rozhodli věnovat dětem. Připravili jsme pro ně soutěž v pouštění draků a byl ohodnocen také největší létající objekt“.

249


Byly zde ukázky sokolnictví, různé dětské soutěže i opékání špekáčků. Obce soutěžily v počtu návštěvníků a o nejkrásnějšího draka. Doprovázela je country kapela a cyklisté absolvovali hvězdicovou jízdu z mnoha míst Podzvičinska. Protože počasí nepřálo, bylo deštivo, tak se řada akcí uskutečnila také v Raisově chatě, kam byly pořadateli ze společnosti Terra Nostra přemístěny. Hrála zde country skupina Flock ze Dvora Králové nad Labem. K nebi vzlétlo na čtyřicet draků i jiných létajících monster. Ceny obdržel největší drak, dále ten, který vzlétl nejvýše, nejmladší účastnice a nakonec i družstva z vesnic. Nejmladší účastnicí „dračí“ soutěže byla Lucie Peterková z Milovic, největšího draka měl Viktor Horáček ze Dvora Králové a největší zastoupení v „drakiádě“ měla Litič před druhým Miletínem. Na Zvičinu dorazili také cyklisté, kteří byli účastníky hvězdicové jízdy z různých míst „Sdružení“. Náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje Jaroslav Vácha se k celé akci vyjádřil: „Zvičina je symbolem a jistým fenoménem. Je vidět ze všech míst našeho kraje. Doufám, že vzpomínka na společné létání bude ještě dlouho provázet rodiče i děti“. Kuks stále aktivní V polovině měsíce září se mohli návštěvníci a příznivci umění potěšit novou aktivitou v Kuksu. Předně to byl varhanní koncert a dále jak sdělil průvodce Pavel Černý: „Na chodbě byla umístěna dřevořezba Leoše Pryšingera „Žebráka“ z Braunova betléma. Dále zde jsou vystaveny fotografie sociálního zařízení z šedesátých let minulého století, kdy byl v hospitalu domov důchodců“. Kastelánem je pan Libor Švec. Galerie dlouhodobých pracovníků ZOO – Jiří Grulich Kronikář jmenovaného požádal o rozhovor, který byl veden velmi srdečně a v tomto duchu: „Pane Grulich, vy nejste rodákem ze Dvora Králové nad Labem, narodil jste se v nedaleké Úpici a přesto jste zde v naší ZOO již 31 let. Co Vás k tomu přivedlo?“ „Ano, pracoval jsem původně v úpickém Centrotexu a balil látky. Měl jsem již od narození rád zvířata, vzpomínám i na srnku, kterou jsem našel v lese a doslova „vypiplal“. V roce 1973 jsem se s Centrotexem v dobrém rozloučil a přešel do zdejší zoologické zahrady, kde jsem již přes třicet let. Zprvu jsem začínal u nosorožců a později přecházel k jiným zvířatům. „Jste chovatelem cizokrajných zvířat a máte na to dokonce i „glejt“, který jste získal školením i praxí. Zahrada si Vaší práce váží pro velké zkušenosti v chovu. Když Vás poslouchám, tak nabývám dojmu, že nemluvíte o zvířatech, ale jakoby o svých dětech“. „Nyní mám na starosti bonga a myslím, že si s nimi rozumím. Také jsem byl při jejich narození a pomáhal velké většině na svět. Častokrát jsem tu se samicí byl i v noci a nikdy jsem nehleděl na čas, i když to bylo mnoho hodin. Nedělal jsem to pro peníze, vždycky jsem chtěl pomoci při porodu, někdo by řekl, že peníze padly na „oltář vlasti“. Vyskytly se také případy, že byla některá samička slabá, a neměla dost sil sama porodit. Proto ji veterinář uspal a společně jsme jí pomohli odrodit“. „Jste tedy ošetřovatel a chovatel, který to se svými zvířaty „umí“. Čeho se při své práci musíte vyvarovat?“ „Hlavně toho, abych své „bongáče“ nepolekal. Proto k nim přicházím s mluvením a nikdy ne potmě. Oni musí vědět, že k nim jde jejich ošetřovatel a přítel a nemají se čeho bát. Musí mne také vidět. Kdybych se dopustil v tomto případě chyby, tak by to mohlo mít ošklivé následky. To se leknou, vyskočí a začnou skákat do čehokoliv, ať je to plot, zeď, strom, došlo by ke zraněním na srsti, končetinách a mohli by se i zabít. V pralese je to jinačí, tam v nebezpečí hledají úkryt v křovinách i jiném porostu, tedy kde vše povolí. Zde tomu tak není. Je jim to vrozené, ale tady by to mohlo skončit tragicky. 250


„Chtěla Vám někdy bonga či jiná zvířata ublížit?“ „Protože se k nim chovám obezřetně, tak se mi to nikdy nestalo. Nikdy na mne žádné zvíře nezaútočilo. Nikdy však nevcházím do výběhu, kde je samec. Vzpomínám si, že v době, kdy zde byl ředitelem pan Vágner, tak se chtěl nechat nafilmovat televizí se samicemi co nejblíže. Bonga však necítila pach svého ošetřovatele a odmítala udělat to, co se na nich chtělo. Také žlutý stativ kamery se jim nelíbil a kameraman musel na můj pokyn vzít kameru na rameno. Jinak by bylo po filmování. I tak však udržovala zvířata od kamery odstup a nepodařilo se je přimět, aby se k nim kameraman přiblížil.“. „Dalo by se říci, že Vás zvířata poslechnou?“ „Všechna zvířata, se kterými jsem se v zahradě potkal, jsou zvířata divoká, není možné očekávat, že si je kdokoliv trvale ochočí. Tak se k nim bez výjimky musí přistupovat a tak to také dělám, protože se chci dočkat důchodu. Mám je rád, udělal bych jim to poslední, ale ve střehu musím být pořád. Raději se třikrát přesvědčit o všem co k chovu patří, než se dopustit chyby. „Nyní jste se stal ošetřovatelem první dvorské, pralesní žirafy okapi. Je krásná a vyžaduje jistě velkou péči. Do naší ZOO se dostala ze ZOO v Antwerpách. Sám jste byl v této antwerpské ZOO a můžete srovnávat. Co byste nám k tomu mohl říci?“ „Viděl jsem ZOO v Antwerpách a celou řadu jiných. Ta antwerpská je s naší zahradou srovnatelná, ale liší se menšími výběhy a také menším počtem zvířat jednoho druhu. U nás máme stádo žiraf, oni tak pět kusů. Tak je to také v jiných případech. Klece tam ale také nejsou. Byl jsem na studijní cestě také v jiných zahradách, v Holandsku i Německu. Každá zahrada má svoji specializaci, právě tak jako ta naše s africkou zvířenou. Naše zahrada není za jinými pozadu a mě se líbí“. Pane Grulich, patříte do trojice těch, kteří pracují v naší ZOO dlouhou řádku let a proto jste zařazen do kroniky města. Děkuji Vám za dosavadní práci a rozhovor.

Chovatel Jiří Grulich ve výběhu pralesní žirafy okapi.

DDM Jednička s činností nekončí Mezi občany a mnohdy i dětmi, se po dobu prázdnin šířila informace, že „Jednička“ nebude dále pracovat. Pravdou je to, že se její aktivita naopak dále rozrostla a v činnosti bude na šedesát kroužků pro děti i dospělé. Zřizovatelem už není Krajský úřad, ale město. Starosta města se vyjádřil, „že město chce, aby Dům dětí i nadále sloužil mládeži. Není však rozhodnuto, v jaké formě bude existovat. Kromě zachování současného stavu by mohla být činnost převedena pod některou ze základních škol“. DDM přichází s novinkami: po jazykových kurzech němčiny, angličtiny a francouzštiny se zařazuje i španělština, pro předškoláky je zde výuka angličtiny, dále základy práce se sklem, (Tiffany technika), košíkářství a zábavné hry: „Škorbet a Kekivar“. Milovníci elektronické hudby 251


jistě uspokojí kroužek „Break dance“. Dále je v činnosti školička pro předškoláky a mateřské centrum „Žirafa“. „Zvíře není věc“ – soutěž Hankova domu Jak sdělila organizátorka této soutěže Vanda Kotíková: „Tato soutěž se zaměřuje na vztah lidí ke zvířatům, která jsou současnými právními předpisy vykázána do postavení shodného s věcmi“. Soutěží se v oborech kresba, malba, grafika a plastika ve čtyřech věkových kategoriích. Soutěž bude uzavřena 15. listopadu a nejlepší díla budou vystavena ve Staré radnici. Předsedou poroty má být výtvarník Miroslav Barták. „Dárek“ Hankovu domu Při příležitosti 130. výročí otevření tohoto městského kulturního zařízení se Hankovu domu dostalo hned dvou dárků. Prvním bylo opravení fasády, které proběhlo během letních prázdnin a druhým dárkem jsou nová křesla v hlavním sále. Nahradí stará, která přetrvala několik desítek let. Diváci do nich budou moci usednout na slavnostním představení „Prodané nevěsty“. Kronika se k tomuto ještě vrátí.

Osvícený Hankův dům

Mistryně republiky Karolína Grohová Bezesporu skvělý úspěch naší rodačky, která startovala na mistrovství České republiky v běhu do vrchu. Spolu s ní (v mladší kategorii) startovala rovněž zdejší rodačka Kateřina Bergerová. Trať o délce dvou kilometrů, vedená po lesních pěšinách a s převýšením 350 metrů, byla uskutečněna za velkého horka. Vítězkou se stala Karolína Grohová, která soupeřkám nedala šanci a suverénně stanula na stupni nejvyšším, aby se stala letošní mistryní. Kateřina Bergerová vybojovala krásné třetí místo a její sestra následně čtvrté. Kronika města k jejich skvělým atletickým výkonům blahopřeje. Připravuje se studie v rámci „Sdružení měst a obcí“ Vznikne v zájmu zvýšení turistického ruchu. Východní Čechy se staly vítězi výzvy díky systému, který vznikl přímo v „terénu“. Předseda sdružení východní Čechy - Jan Machek - k tomu uvedl: „Na jeho vytváření se budou podílet lidé, kteří znají reálnou situaci v daném místě a vědí, co je skutečně potřeba. Každý rok se vytvoří marketingový plán, který bude zahrnovat prodej produktů cestovního ruchu. Zaměříme se na získání peněz z fondů Evropské unie, připravíme propagační materiály a prezentace na veletrzích, včetně internetu. Na radě sdružení, konané v našem městě, také představil hostům celý projekt a ocenil zásluhy Luďka Šorma, který je pokládán za duchovního otce Východních Čech. Mimo jiné bylo řečeno, 252


že vyjde nový katalog turistického regionu Východní Čechy a to za přispění Ministerstva pro místní rozvoj. Měl by být v šesti jazycích a v počtu 55 tisíc kusů, je určen pro zahraničí a nabízí informace o otevírací době památek, nabídkách služeb a sídle informačních služeb. Následovat bude mapa kempů, která bude představena na veletrhu v Brně a Praze. Součástí projektu je také systém školení. Východní Čechy ve spolupráci s universitou v Hradci Králové připraví odborné semináře a konference pro pracovníky v cestovním ruchu. Výhledově je rovněž uvažována mezinárodní spolupráce, především s Euroregionem „Nisa“ v blízkém Polsku. Sedmý „Safari pohár“ Nepřízeň počasí provázela leteckou soutěž od samého začátku. Přesto se podařilo soutěže dokončit s těmito výsledky: V kategorii dvousedadlovek celkově zvítězila polská posádka Wolniak – Maczniewski před domácí posádkou Zajdl – Kalous. V jednosedadlovkách, ve volné třídě, byla opět první naše závodnice Jana Vepřeková. Safari pohár se stává mezinárodní soutěží. Účastnili se piloti z Polska, Rakouska, i Dánska. Také složení rozhodčích bylo mezinárodní – Zdeněk Pop (CZ), T. Nielsen (DK) a R. Bendkowski (PL). Soutěžily kluzáky s rozdílnou klouzavostí. Dánové měli kluzák DG 400 s klouzavostí 42, náš jednosedadlový klubový kluzák má klouzavost 36 kilometrů. To znamená, že z výšky jednoho kilometru ulétne 36 kilometrů. Sto dětí mateřské školky na „Slunečné“ Je nutné předeslat, že všechny mateřské školky, jejichž zřizovatelem byly závody, již dávno zanikly. Jejich provoz stojí značné peníze a ty našim závodům citelně chybí. Zůstaly mateřské školy, jejichž zřizovatelem je město. V poslední době došlo k jejich rozdělení takto: Mateřská škola Elišky Krásnohorské zahrnuje Slunečná I. a II. + Verdek Mateřská škola Drtinova : Roháčova, Dvořákova a Lipnice Slunečná II. má čtyři třídy : a) třída pro děti s více vadami (autismus, mentální postižení, tělesné postižení, slepota a disharmonický vývoj) b) třída pro děti s vadami řeči c) jsou třídy všeobecné d) jsou třídy všeobecné Mateřské školy Slunečná I. + II. mají dohromady v současné době 104 dětí, 2 vedoucí učitelky (Kaděrová Milada, Dlabolová Jaroslava), učitelky (Havrdová Zdena, Veverková Táňa, Srníčková Jaroslava, Dufková Eva, Valášková Ivona, Šormová Marta) 3. kuchařky (Machová Jiřina, Patzáková Martina, Korecká Ivana), 1. vedoucí stravování (Bézrová Iva) a 3. uklizečky (Horáková Eva, Kučerová Ludmila, Lukšanová Božena). Křtiny pěti psů ušatých v ZOO Kmotry se stali moderátor Televizních novin Karel Voříšek, za týdeník Květy Hana Höschlová a Zdeněk Kotík ze společnosti Magrix. Štěňata dostala jména Cleo, Frankie, Charlie, Čita a Mary. Krmeni byli moučnými červy a velkými americkými šváby. V ZOO jsou chováni od roku 1999 a odchováno bylo šestnáct štěňat. Sto let od založení firmy SOCHOR – nyní Zálabí V zábavném středisku TIBY Zálabí (dříve zdravotním a kulturním středisku), došlo dne 11. září 2004 k setkání na oslavě pod názvem: „100 let závodu Tiba Zálabí“. Vlastní oslavě předcházel „Den otevřených dveří“, kdy si bylo možno prohlédnout závod. Asi padesáti účastníkům starších generací, z řad bývalých pracovníků, mezi které patřil i kronikář města, se také dostalo pozvání a obdarování ubrusem. 253


Stínem setkání bylo, že mezi pozvanými na sobotní oslavu bylo sice mnoho hostů, ale chyběli tam pracovníci, kterým měla tato oslava hlavně patřit, letití důchodci, kteří zde mnohdy pracovali po celý život.. V projevech se vystřídali – generální ředitel Stanislav Sedláček, ředitelka závodu Anna Turková a také vnuk zakladatele firmy Sochor pan Pavel Zdeněk Sochor, který se ve svém neformálním a krátkém projevu zmínil o otci, když zakládal továrnu v Irsku. Přestože se v Irsku narodil, mluvil poměrně dobře česky a mimo jiné řekl:

Zleva Jiřina Kudrnáčová, Vladimír Hráský, Jaroslav Toman, Hana Vlková, Zdeněk Matěna, Zdeněk Hora a Miloslav Tykal před vrátnicí závodu čekají na průvodce.

„Mám rád české pivo a když jsem do Čech prvně přijel, tak jsem byl nadšen. Vždyť pořád pracuji s českým textilem. V Anglii i Irsku mají rádi české věci, zvlášť, když jsou kvalitní a dodávané včas“. Pro účastníky bylo připraveno bohaté pohoštění nejen v restauraci „Zábavního střediska“, ale i venku, kde se opékalo sele a točilo pivo. Kulturní pořad zajistil soubor z Červeného Kostelce.

Snímek z vrat bývalé strojní tiskárny k „hlavní budově“ a vrátnici závodu.

Byl také vydán časopis „Zpravodaj Tiby“, který se věnuje historii a také vzpomínkám bývalých pracovníků tohoto závodu – tedy Tiby Zálabí a také firmy Sochor. Článek paní Ing. Libuše Bělovské, v úvodu „Zpravodaje“, se zabýval obecně dějinami Sochorů a dále zde byly příspěvky pod názvem: „Jak to prožili přímí pamětníci“. Článek Otty Holečka s názvem „Začínal jsem u firmy Sochor“, dále článek „Vzpomínky o životě a práci v závodě Zálabí“ od Jaroslava Kadavého, „Jak vzpomínám na léta v Sochorově továrně“ od paní Vlasty Bělovské – Merglové, „O mém působení v energetice závodu Zálabí“ od Zdeňka Matěny, „Závod mi dal školu do života“ od Maryšky Ponikelské, která zde pracovala pouze asi tři roky v roce 1950, článek Pavla Neumanna „Mládí žije v naději, stáří ze vzpomínek, „Poznal jsem tolik dobrých lidí“ Evžena Šul254


ce, „Jak jsem se na celý život upsal Tibě“ ing. Vladimíra Lagutina, „Má cesta v Tibě od barvíře po ředitele“ Vladimíra Hráského, „Zálabské závodní jesle“ Hany Bílkové a ještě článek „Léta jsme se starali o dětskou letní rekreaci v Božanově“ Zdeňka Fialy. Většina článků byla skutečně citlivými vzpomínkami, některé výčtem dosažených úspěchů autora článku. Pod těmito články bylo podotknuto, že „ze vzpomínek pamětníků zpracovali Pavel Neumann a Ing. Libuše Bělovská“. Čtenář kroniky jistě poznal, že článek Otty Holečka zpracoval a zapsal do Městské kroniky již kronikář města a pan Pavel Neumann ho pouze předal paní Bělovské, navíc po malé a nevhodné úpravě v textu“. Zpravodaj dále popisuje povodně, které závod a město postihly od roku 1925 – 2000, dále zde je článek „Současnost viděná očima ředitelky“ od Anny Turkové a také „Nejnovější investice v závodě – tumbler“ Zdeňka Fialy, vedoucího odboru investic. Závod Zálabí měl původně zpracovat, ústy pana Vladimíra Hráského, jím napsaný „almanach“, který však byl v konečné fázi věcně a velmi fundovaně zpracován pod názvem: „Josef Sochor 1904 - 2004“, ředitelem textilního muzea v České Skalici Vlastimilem Havlíkem. Na titulní straně útlé brožurky byl ještě nadpis ve znění: „K osobnosti zakladatele firmy Josef Sochor, Textilní závody, Dvůr Králové nad Labem a ku příležitosti 100 let závodu 13 Zálabí akciové společnosti Tiba, Dvůr Králové nad Labem (původně Josef Sochor). Na dvanácti stránkách textu pod hesly, „V cizích službách“, „Na vlastních nohách“, „Občan, mecenáš, textilní odborník...“, „Zdroje“, „Synové“ a „Práce ve prospěch celku“ se čtenář může seznámit s osobou Josefa Sochora a historií závodu. Dalších osm stránek je věnováno poznámkám a odkazům. V jedné z místností „správní budovy“ závodu Zálabí byla výstavka písemností a kronik o kterou se zasloužil Pavel Neumann. JUTA plánuje zvýšení tržeb O deset procent plánuje zvýšení tržeb společnost JUTA, která vyrábí stavební folie, motouzy, vaky, pytle, obalové síťoviny, příze a popruhy. Růst mají zajistit investice, které v loňském roce dosáhly téměř jedné miliardy korun. Sem je možno zařadit nový závod na netkané textilie, postavený v našem městě. Je to tedy již druhý závod, (první byla Carla), který na území města vznikl a dal místním lidem tolik potřebnou práci. Krize textilu předmětem jednání Asociace textilního a obuvnického průmyslu jednala o narůstající krizi, která postihuje nejen náš region, kde je textilních závodů nejvíc, ale vstupem Číny a Turecka do Světové obchodní organizace se přenese i dál. To se týká i našich závodů. Poslankyně Zuzana Roithová (KDU-ČSL) k tomu uvedla: „Situace je v tomto směru velmi vážná. Je třeba, aby se jí zabývala česká vláda. Je nutné dopředu vytvořit určitou strategii, jak ochránit naše výrobce před lavinou levného textilu a obuvi z Východu. Ve hře je 30 – 40 tisíc pracovních míst jen ve východních Čechách“. To jsou vážná slova a mám zato, že se v průběhu dalších let ukáže nakolik jsou pravdivá. Sestry Bergerovy vítězky Dokázaly to na mistrovském závodě horských kol, když Kateřina zvítězila s velkým náskokem před svojí sestrou Karolínou. Stala se tak mistryní Královéhradeckého kraje pro rok 2004. Obě jsou závodnicemi královédvorského oddílu CK Carla. „Podzvičinka“ slaví padesátiny Tato dechovka z blízké Bílé Třemešné vznikla v roce 1954 a jejími zakladateli byli hudebníci ze zaniklé dechovky mladých a dechového orchestru dospělých, pod vedením Otakara Luštiny. Za uplynulých padesát let se vystřídalo sedm kapelníků a sto dva muzikantů z Bílé Třemešné i okolí. 255


Podzvičinka rozdává radost na mnoha slavnostech, zajíždí do blízkých lázní uskutečnit promenádní koncerty a účinkuje i na některých tanečních zábavách. Všude tento orchestr rozdává pohodu a dobrou náladu. Podzvičinka se o svých padesátinách představila ve své rodné obci Bílé Třemešné, kde hrála spolu s orchestrem z Německa v obecním parku a navíc ještě účinkovala v blízké Dolní Brusnici na posvícení. Most Jana Opletala Práce na mostě zdárně pokračují. Konstrukce mostu byla obnažena a položeny zcela nové, několikanásobné vrstvy izolace. Na polovině mostu byla již položena vrstva asfaltového koberce. Mostu se dostalo také nového nájezdu a byla vytvořena spojka s blízkou autobusovou zastávkou. Stále však mohou po polovině mostu chodit pěší. Práce by měla být dokončena do konce listopadu letošního roku. Novinky v ZOO K první novince se zasvěceně vyjádřila zooložka RNDr. Kristina Tomášová: „Vzácným přírůstkem je narození samičky nosorožce dvourohého – černého. Toto narození je výsledkem intenzivního a dlouhodobého chovatelského týmu královédvorských chovatelů nosorožců“. O matku a mládě se obětavě starali ošetřovatelé Oldřich Vyhledal, Jiří Gandurski a Jan Žďárek. Zachránit samečka zebry Böhmovy (Galilea) se podařilo ošetřovatelům, když jeho matka Gajda náhle uhynula. Sameček nebyl zvyklý na přítomnost lidí, ale napít ho občas nechala jedna z klisen. Té se tři dny po smrti Gajdy narodilo mládě. Hřebeček se držel v její blízkosti a byl jí nakonec adoptován. Nyní obě mláďata prospívají a jsou jako dvojčata. Noviny o starostovi města Krkonošské noviny ze dne 23.9.2004 přinesly článek: „Přidělovali zakázky firmě starosty“. Vzhledem k tomu, že kronika chce být objektivní, vyjímáme z článku podepsaného zkratkou (bm) toto: „Město v posledních dvou letech přidělilo přibližně třicet zakázek místní firmě Geodézie, jejímž jednatelem je starosta Jiří Rain. Jedná se většinou o vyhotovení geometrického plánu a zaměření budov a hranic.“ Zastupitel za Občanskou demokratickou stranu Mgr. Petr Vojtěch proto požádal radnici o poskytnutí vysvětlujících informací. Případem se zabýval finanční výbor zastupitelstva, který se rozhodl celou věc předat k posouzení kontrolnímu výboru. Podle opozice, kterou ODS bezesporu je, se sice nejedná o trestný čin, ale určitě je to morální pochybení. Počet obyvatel ČR poprvé narůstá První pololetí letošního roku přineslo překvapující údaje. Podle statistických údajů se, za první pololetí letošního roku, poprvé od roku 1995, zvýšil počet občanů o více než dvě tisícovky. Měla tedy republika k 30. červnu 10.213.000 obyvatel, z tohoto počtu bylo 5.238.000 žen a za první pololetí se narodilo 48.900 dětí. Také se k nám přistěhovalo 6.300 cizinců. Kruhová křižovatka Denisova náměstí Ing. Radmila Fiĺakovská, za odbor RaI, k tomu napsala do „Novin královédvorské radnice“: „Při přípravě projektové dokumentace a před vlastním zahájením stavby se několikrát sešli oba investoři ....se všemi správci sítí, dopraváky, silničáři, příslušnými policejními složkami, ale také majiteli a provozovateli podniků a zařízení v okolí působících, tak aby se sladily všechny zájmy. Jak se po zahájení stavby zjistilo, byla to snaha chvályhodná, přesto v některých případech marná. Řada kabelů, potrubí a kanálů šla úplně někudy jinudy, nebo tam byla jiná potrubí a jiné 256


kabely, ke kterým se nikdo nehlásil, nebo se správce jejich existenci podivil. Zkušení matadoři městských staveb a rekonstrukcí nad tím sice bohorovně mávli rukou, neb tomu je tak u podobných akcí takřka všude, prostému občanovi, který má svých starostí dost, se to jeví poněkud jinak: spíš jako chaos a zmatek.“ Dále se k stavbám na komunikacích vyjadřuje takto: „V současné chvíli je prioritou dodavatele stavby a obou investorů urychlená rekonstrukce mostu Jana Pokládání parovodního potrubí si vyžádá ještě mnoho práce. Opletala tak, aby tato část stavby mohla být puštěna do předčasného provozu současně s kolaudací ulic Legionářská a 17. listopadu. Pro pořádek tedy zopakuji, že jednou ucelenou stavbou je rekonstrukce ulic Legionářská a 17. listopadu, která byla zahájena na jaře roku 2003 a bude dokončena do 30. října 2004, druhou stavbou je rekonstrukce kruhové křižovatky na Denisově náměstí a mostu J. Opletala, která byla zahájena 5.8.2004 a bude dokončena 30.6.2005. Snahou všech tedy je, aby na přelomu měsíce října a listopadu byla doprava ve městě bez objížděk, ať již po hotových zrekonstruovaných úsecích, nebo po částech, které budou v provozu na základě povolení o předčasném užívání“.

Takto vypadá Denisovo náměstí na konci měsíce září 2004.

KČT – Dvoráci Klub českých turistů „Dvoráci“ uspořádal pochod „Podzimním královédvorskem“. Jedná se o akci, kde se sejdou pěší i cyklisté. Pěším jsou nabídnuty trasy od patnácti do padesáti kilometrů a cyklistům v délce 15, 35 a 70 kilometrů. Start a cíl byl tradičně v DDM Jednička. Trasy byly vedeny po okolí našeho města a využívají i cyklostezek Podzvičinska. „Dvoráci“ tak umožňují turistům, i z jiných měst a obcí, aby se seznámili s naším okolím. To je z části odlišuje od KČT pana Babováka, který uskutečňuje stále ještě pokračující „smírčí kříže“ po celé republice. Oběma KČT blahopřejeme.

257


„Svátek“ betlémářů Ve dnech 22. – 26. září se uskutečnil v Hradci Králové sedmnáctý kongres Světového sdružení přátel betlémů. Přítomno bylo více jak čtyři sta účastníků, kteří zastupují na devadesát tisíc členů. Jednání proběhlo v Amber Hotelu Černigov. Pro naše město to byla velmi významná událost, protože zdejší organizace je velmi činná a její členové se o betlémářství svou činností zasazují. Tuto akci ještě podtrhuje blízkost dvou barokních skvostů – Kuksu a hlavně Braunova betléma. Součástí kongresu byla i návštěva míst s významnou betlémářskou tradicí. V Hradci Králové se konají dvě výstavy s expozicemi GLORIA EX PAX. V muzeu na Eliščině nábřeží jsou historické betlémy naší republiky a v radnici na Velkém náměstí betlémy ze sbírek členů Českého sdružení přátel betlémů. Také naši královédvorští betlémáři zde mají své exponáty. Výstavy trvají do 24. října 2004. Pro kroniku ještě následující. Od roku 1990 – 2004, byl vždy na dvouleté období zvolen prezidentem původně Československého, později Českého sdružení přátel betlémů doktor Vladimír Vaclík. Jemu bylo také prokázáno oprávněné uznání tím, že byl zvolen prezidentem Světového sdružení betlémářů UN – FOE – PRAE. To mu také umožnilo rozhodnout o tom, že celosvětový kongres, spojený s celou řadou kulturních akcí a především dvěma výstavami, se konal v naší republice a navíc ve východočeském regionu – Hradci Králové. Tato nadnárodní, celosvětová akce byla organizována opravdu impozantně a více než 400 delegátů, z celé řady států světa, se s velikým obdivem a uznáním vyjadřovalo o vysoké kulturní úrovni České republiky. Všichni shodně konstatovali, že nejen Praha, ale i ostatní města, a především naše kulturní památky určitě stojí za to navštívit. Po ukončení této významné a hlavně úspěšné kulturní akce předal doktor Vladimír Vaclík svoji funkci, a z vedení betlémářských organizací po volbě nového prezidenta odešel. O vřelém vztahu doktora Vladimíra Vaclíka k našemu městu bylo již kronikou psáno. Dosud však nebyla podchycena činnost pana Leoše Pryšingera, který se o Betlém a Kuks zasazuje nejen svým „kumštem“ ale hlavně svými iniciativami. Jmenovaného požádal kronikář o rozhovor, který byl veden ve volném duchu, a ukazuje vztah jmenovaného k betlémářské problematice a práci:

„Kde to všechno podle Vás, pane Pryšinger, začíná?“ „Asi tím, že člověk musí být do této práce buď blázen a nebo zamilovaný. Jinak si to nedovedu představit. A začíná to u toho lipového dřeva. Přivezl jsem si domů také památnou lípu, která byla stržena větrem u „malého kostelíčka“ v červenci letošního roku.. Víte, jak to říká novopacký řezbář pan František Mühl?: „když se dostane řezbáři do rukou lípa, tak to je, jako kdyby na smrt odsouzený dostal milost“. Já jsem si tedy přivezl domů dva ohromné kusy té lípy a stálo by za povšimnutí, že ten polámaný strom byl plný života i přesto, že byl dutý. Všechny tyto stoleté stromy jsou duté. Žily v něm myši, ptáci v něm měli v dutinách svá hnízda, také mravence jsem si přivezl domů a u mne si zase udělali mraveniště jiná. Mám ten kmen „rozporcovaný“, schne, jsou to ohromné kusy. A teď se bude jistě rozhodovat, co s tím ořezaným stromem u „kostelíčka“. Ten žije dál a na jaře jistě nahoře obrazí. Je dutý, ale kmen by se nechal vyškrabat, nahoře udělat stříšku, a on by tu zase u „kostelíčka“ byl, tedy žil dál. „Pane Pryšinger, čtenáře by jistě zajímala práce na Vašem betlému, na jeho nynějším ztvárnění v „překlenutí“. Vždyť je to něco zcela nového, něco, co dává tomuto Vámi vytvořenému betlému, zcela jiný rozměr.“ „Víte, tenhle „betlém“ , ta oblačná klenba mě trápila od samého začátku. Tedy od roku 1998, kdy jsem se to dozvěděl, a kdy vydal pan Jiří Kaše knížku „Braunův betlém“. Psal jí třicet let, a nechal udělat také papírový betlém, kde vlastně byla tahle klenba. Já jsem ten jeho papírový betlém prostě viděl a on mi zůstal v paměti. Navíc jsem se předtím kamarádil s panem Urbanem, který dělal v „Betlémě“ průvodce po dvacet sedm let. Ten ale o téhle klenbě neměl tušení. Tak jsem si začal shánět z antikvariátů všechny staré knihy o Sporckovi, „Betlému“, psané již od začátku 258


minulého století. Také Kropáčkův a Havlíkův turistický průvodce, vydaný Klubem československých turistů, o tomhle „klenutí“ nic neuvádí. V padesátém devátém roce vyšla knížka, myslím od Neumanna – Matyáš Braun - Kuks, kde popisuje, že na té levé straně, kde jsou ty prolákliny, byli údajně zavěšeni andělíčkové. To mě vlastně říkal i pan Urban a pan Kaše mě potvrdil, že byla dřív také úvaha o tom, že anděl „Gloria“ byl vlastně na té skále, kde byl takový otvor a klín a na tom stál ten anděl. Jenže to mělo účel spíše odvětrávací a informace byly mylné. Také jsem věděl od svého táty, a to si pamatuji živě, ještě než jsem šel do školy a poprvé navštívil „Betlém“, jaký jsem prožil zážitek, kdy jsem se bál těch poustevníků. To byl takový zážitek, že si ho pamatuji po celý život, tak jsem se tenkrát bál. Ptal jsem se táty, proč ti velcí poustevníci nemají uražené hlavy a on mi řekl, že se ti barbaři obrů báli, že zuráželi hlavy jen těm malým sochám a těch obrů se opravdu báli. Pak jsem viděl tu ovečku jak na ní má pastýř ruku, a tak jsem se otce ptal, proč je ta ovečka mrtvá, když má hlavičku dolů. Tak to jsou takové zážitky, které mě utkvěly v hlavě. Pak mě táta říkal, to mám také v živé paměti, že ta jeskyně „byla dál“. Přesně mě ukazoval, kam až se docházelo k tomu „Narození Páně“. On to věděl od lidí, kteří se narodili okolo roku 1850, byla to tedy ústní informace, která sahala až k rokům 1780 –87, kdy se stavěla pevnost Josefov, a kdy asi klenba zanikla. Kolikrát, když jsem tam potom, už jako starší chlapec, jezdil na kole, tak od těch deseti, pak čtrnácti, patnácti, sedmnácti let, tak mě vrtalo hlavou, jak ta jeskyně mohla být „dál“. A když jsem se potom dozvěděl o té klenbě, to už jsem měl vlastně vyřezaného „Huberta“, „Narození Páně“ a připravoval jsem se na příjezd „Tří králů“. Zabýval jsem se tím šest let. Po dva roky jsem pracoval od šesti do dvanácti hodin a čtyři roky jsem dojížděl do Braunova „Betléma“, abych měřil, studoval, fotografoval a zachytil videokamerou to, co jsem potřeboval. Snad stokrát do roka jsem jel na kole do „Betléma“ a je štěstím, že je ode mne vzdálen jen tři kilometry. Čekal jsem, v roce 2000, na archeologický průzkum, že to vybagrují a měl by se najít základní kámen pro ten sloup, kde měl stát anděl „Gloria“. Ale nic se nenašlo a nic není vidět. Čekal jsem v roce 2001, 2002, 2003 na další archeologické práce a když jsem se nedočkal, tak jsem se po vánocích 2003, tedy už roku 2004 do toho pustil. Mohu říci, že to bylo veliké trápení, jak do toho mého betléma klenbu napasovat. Dát tu levou a pravou stranu „do kupy“. Začal jsem tou pravou stranou. Měl jsem takové „fošny“, které jsem pilou prořízl a dělal jsem vlastně to osazení, kde měl stát ten „anděl Gloria“. Ty práce byly celkem tři a první dvě jsem po dohotovení, jako nevhodné, zavrhnul. Potom se mi naskytla ta velká možnost získat lípu v Sedleci. Byl to pěkný čtyřmetrový kmen a tak jsem s prací a přemýšlením okolo klenby přestal a pustil se do svatého Antonína. Toho jsme chtěli udělat už před pěti lety. Tu práci na klenbě jsem tedy ponechal na pozdější dobu. Po „Antonínovi“ však zbyla druhá polovina kmenu. Ten se musí zpracovat „za syrova“, alespoň nahrubo, aby to pozvolna vysychalo, pak se to už nechá dodělat. Také jsem si od toho stálého přemýšlení nad nedodělanou klenbou odpočinul. Myslel jsem si, že to nechám na zimu.

Panoramatický pohled ze západního křídla hospitálu od Zvičiny, přes lesy „Království“ do Kuksu.

259


Asi týden před kongresem jsem dostal najednou takový nápad, jak bych tu klenbu na mém betlému asi mohl udělat. „Nacpal“ jsem tedy do těch levých záseků nahoře modelinu a podle toho udělal to „zapasování“. Pomalu, postupně jsem to dořezával, udělal poslední lepení a vyretušoval. Když jsem to sesadil, tak to „drželo samo“, bez nějakých hřebíků, tedy vlastní vahou. Takhle to tedy mohlo ve skutečnosti být. Všechno na tom je na tom mém betlému sedmkrát zmenšeno, i ty kameny co na nich stojí anděl Gloria, jsou také sedmkrát zmenšeny, a to odpovídá i těm dvěma opracovaným balvanům, které leží před jeskyní.“

„Kronika zaznamenala kongres konaný v Hradci Králové, ale je třeba se ještě zmínit o tom, jaký ohlas to vyvolalo v našem městě a jakou to mělo celkově odezvu.“ „Kongres měl u nás betlémářů obrovskou odezvu, nejdřív tu byli španělé a dva ředitelé muzeí z Argentiny, kteří sem přijeli jako první, a viděli Braunův betlém. Tam jsme neměli překladatele, až později přijela paní překladatelka a jeli jsme do Kuksu, kde viděli tento betlém (poznámka – Pryšingerův, umístěný v kapli hospitalu). Hned si to fotografovali a filmovali, vše se jim moc líbilo, i celý Kuks a hospitál. My jsme jim dali možnost se zde seznámit nejen s Betlémem, ale řeč byla i o hraběti Sporckovi. Kdy to založil, co tady vlastně bylo vykonáno pro těch sto přestárlých, chudých poddaných, a oni tím byli okouzleni. Já jsem tam prosazoval u toho svého „modelu“ tedy lépe řečeno studie, kde jsem už dodělal tu klenbu, že to je předpokládaná podoba skutečného, kamenného Braunova „Betléma“. Jako prioritu jsem tam ukazoval toho žebráka s protézou. Můj důkaz je takový, že když toho žebráka z betléma oddělám, tak tam jsou kopyta koně do detailu vyřezaná. Kdyby tedy počítali

260


s tím, že tam ten žebrák bude, tak by to udělali jinak, bylo by to odlišně zhotovené. Potvrzuje se, že ten žebrák byl teprve dodatečně, o rok později (1732), na Sporckovo přání dodělán. Navíc tu byl v kapli hospitálu také ten můj větší žebrák, sice rozpracovaný, ale v životní velikosti, jak asi vypadal. Takže tu byli ti španělé, kterým se navíc velice líbil, dle vyjádření překladatelky, vystavený deskový betlém, který nechal malovat řád „Milosrdných bratří“ . Ten byl dle odhadu doktora Vaclíka a Kořána zhotoven asi po roce 1750 – 1770. Španělé deskové betlémy nemají, mají převážně figury hliněné. Oni to dělají tak, že si odvezou naše dřevěné figurky a ty potom použijí ve své scenerii. Potom volal ještě jeden průvodce, co vedl španělský zájezd, že by se také rádi podívali na Kuks, neměli to v plánu, ale jeli kolem – byli ve Dvoře Králové nad Labem a Betlémě. Takže zajeli ještě sem do Kuksu, plní nadšení, byli ještě jednou v Betlémě a znovu se chtěli ještě zpět do Kuksu vrátit a prohlédnout si zahradu. Ohromně je to uchvátilo. Potom sem přijel, neplánovaně, ještě nějaký německý zájezd dvou autobusů. Byla to nějaká filharmonie či chrámový sbor, měli svoji průvodkyni, a tak jsem jim to také všechno řekl. Zažil jsem velikou poctu, když se ptali na mnou vyřezávaný betlém, kdo jej zhotovil, jestli jsem to dělal já. Když se dozvěděli, že ano, tak tleskali. Já z toho byl překvapený, že právě v té kapli se mi dostalo té jejich pocty. Oni byli nejdříve v Braunově kamenném „Betlémě“ a potom teprve viděli ten můj. V sobotu tu byli američané, ti byli také nadšení mým betlémem, nakoupili si knížky „Theatrum fagi Kuks“ od pana doktora Bohadla, kde je fotografie mého betlému a chtěli podpis. Také si vzali naše internetové adresy a my na oplátku ty jejich. Byli moc nadšení a vše jim potom ukazoval a překládal pan doktor Bohadlo. Navíc jsme měli v kapli hospitálu ještě toho poustevníka – svatého Antonína – který se sem vrátil po těch 275 letech z muzea v Jaroměři, byla to vlastně první dřevěná socha z „Betléma“ asi z roku 1720. Dříve to bylo tak, že návštěvník přišel nejdříve do poustevny, tam vhodil Sporckovi zprávu, šel pak dál a už od té poustevny byl Betlém vidět. Každý návštěvník tedy viděl Braunův „Betlém“ již z těch dvou set metrů a to barevně. Dnes to není vidět, protože tam nově vznikla ta navážka a také není barevný. Já to vnímám tak, že návštěvník to viděl jako úkaz, dejme tomu jako úkaz v nebi, nebo obraz, zdůrazňuji barevně, s pozlacenými korunkami a svatozářemi. Přicházel blíž a blíž, a slovy pana Kašeho – vstoupil pod klenbu, stal se součástí té scenérie, uviděl jeskyni namalovanou za Josefem, a pak vstoupil do té jeskyně „Narození Páně“. 261


Zde v něm byla ta iluse vyvolaná. A to bylo hlavním cílem barokního umění, vyvolat ilusi skutečného prostředí. Pak přišly v sobotu ještě dvě výpravy Němců, to bylo úžasné, také potlesk v kapli, a chtěli oponu, deskový a mnou vyřezávaný betlém vystavit v Německu. Tyto výpravy, s výjimkou oněch dvou autobusů německých filharmoniků, byly z jednání na kongresu. Viděli tedy stálou výstavu betlémů na farním úřadě ve Dvoře Králové nad Labem, Braunův „Betlém“ v Novém lese, deskový a vyřezávaný betlém, oponu žirečských ochotníků v kapli hospitálu s motivem Braunova Betléma a ještě celý Kuks. Vysvětlili jsme jim kde byl zámek, ukázali schodiště, před hospitálem sochy blahoslavených, anděle žalostné a blažené smrti, řady soch ctností a neřestí, i rodinou kryptu s věčným světlem ve vodorovné ose se Sporckovou ložnicí v bývalém zámku. To je překvapilo, celý ten smysl všeho toho, co je obklopovalo. Navíc jsme některým ukázali ještě naučnou stezku se zastaveními, kolem poustevny svatého Františka, směřující do Betléma. Části španělů, kteří sem přijeli jaksi navíc, jsem v kostele hospitálu vysvětlil. že vlastně František Antonín hrabě Sporck prožil dvě, téměř na den stejná století. On žil 38 let v sedmnáctém století a 38 let v osmnáctém století. V prvním roce osmnáctého století založil také poustevnu svatého Františka a my, betlémáři jsme potom, svojí zásluhou, po třech stech letech – 1701 – 2001, vydali pamětní minci se stigmací svatého Františka. A od té doby, tedy v polovině věku hraběte, dochází také k přechodu od světského k duchovnímu. Tehdy byly postaveny všechny dosud dochované duchovní stavby, počínaje hospitálem a konče Braunovým „Betlémem“

„Zleva řezbář Leoš Pryšinger, předseda „betlémářů“ Karel Richtera, kastelán v Kuksu p. Libor Švec, redaktorka televize „Domácí štěstí“ paní Alena Kacálková, redaktor „Vlastivědného čtení“ pan Jan Schwarz, PhDr. Vladimír Vaclík, kronikář Pavel Janoušek a tajemnice MěÚ ve Dvoře Králové nad Labem JUDr. Simona Motlová na studijní cestě v hospitálu Kuks.

262


Zákon o prodeji a držení zbraní. V ČR platí zákon, který upravuje pouze používání střelných zbraní, na další, tedy „chladné zbraně“ se zákon nevztahuje. Proto jsou běžně v prodeji: vrhací hvězdice, balistické nože s vrhací střenkou, boxery, nunčaky, bodáky a ninja nože. Není bez zajímavosti, že řada těchto chladných zbraní se v sousedním Německu prodávat nesmí. Společenství rodičů „TAMAPO“ ZŠ R.A. Dvorského přišla s touto novinkou, kde se jedná dle slov zástupkyně ředitelky Aleny Duškové: „O volné seskupení rodičů, (odtud název táta, máma, potomek), jejichž děti se potýkají s nejrůznějšími problémy, které souvisejí se specifickými poruchami učení – například s dyslexií, dysgrafií, dysortografií nebo dyskalkulií“. Škola s tím má zkušenosti již po řadu let a má k tomuto účelu vlastní třídy. V tomto případě by se ale jednalo o akci mimo rámec vyučování – navíc – kdy je škola jakýmsi prostředníkem. Dosud se přihlásilo sedm rodičů a dále se k tomuto od učitelky Duškové dovídáme, že: „Za tímto projektem stojí učitelka Alena Hrušková, která se této problematice věnuje již po řadu let, pomohla mnoha žákům s poruchami učení získat sebevědomí, zažít pocity radosti ze školní práce a spolu s ní Dagmar Jiřičková za Sdružení rodičů a přátel školy“. Uskutečněnila se již první schůzka s rodiči a: „byla dobrým začátkem, a další spolupráce bude určitě následovat“, doplnila zástupkyně Dušková. Certifikát jakosti nemocnici Naše Městská nemocnice se stala držitelem certifikátu systému řízení jakosti a environmentálního managementu podle norem 9001:2000 a 14.000:1996. Audit vedl certifikační orgán Cert – Aco – Kladno, z rukou jehož zástupce Pavla Charváta nemocnice dokumnety převzala. K tomuto se vyjádřil ředitel Ing. Miroslav Vávra: „Je to důležitý mezník existence našeho zdravotnického zařízení a zároveň počátek etapy jejího dalšího rozvoje“. Na samém počátku byla řada kontrol po všech pracovištích, které měly zjistit, zda je možné certifikát udělit, které trvaly po několik měsíců. Vedení, a bez výjimky všichni pracovníci nemocnice, museli svůj styl práce přizpůsobit podmínkám certifikace. Předání certifikátu se konalo v Hankově domě. Sportovní dění měsíce září Příznivci fotbalu se radují. Mužstvo v tomto měsíci nastoupilo na nový trávník pod Hankovým domem a hostilo třetí mužstvo tabulky – Velim. Rekordní návštěva, vystoupení imitátora Václava Faltuse, to vše vytvořilo velmi příznivou odezvu na stadionu. Slavnostní výkop provedl rovněž Václav Faltus a domácí zvítězili 2:0. Na stadionu se rovněž uskutečnilo 2. kolo poháru ČMFS a v atraktivním utkání se zdejší divizní mužstvo utkalo s prvoligovým Slovanem Liberec. Slavnostní výkop provedl Tomáš Skuhravý a domácí mužstvo podlehlo výsledkem 0:5. Vysoká návštěva ukazuje, že fotbal má v našem městě, i po padesátileté divizní odmlce, mnoho příznivců. „Pověsti Královédvorska“ Připravila je Městská knihovna „Slavoj“ a v publikaci je padesát tři pověstí. Devět je jich z našeho města, zbytek z míst blízkého okolí. Ředitelka Lenka Antošová k tomu uvedla: „Pověsti jsou rozděleny do sedmi různých tematických skupin a publikace obsahuje šestnáct ilustrací, které jsou vybrány z vítězných prací výtvarné soutěže knihovny“. 263


Dále k tomu ředitelka uvedla: „Královédvorsko je region historicky a kulturně zajímavý, má bohatou lidovou slovesnost a dá se říci, že se tématicky liší od jiných regionů“. Křest této knížky se uskutečnil v nově získaných místnostech knihovny, které byly dříve bytem paní Květoslavy Musílkové, která byla zaměstnankyní knihovny. Jednotlivým místnostem se dostalo názvů: „Alenka v říši divů, Tajemství velkého Vonta, sklad je Třináctou komnatou, WC se jmenuje Bob a Bobek, dále je zde Pracovníci knihovny připravili na nádvoří knihovny malou scénku z „pověstí“. Zleva: Staníková Marta, Kolbabová Eva, Ostrov pokladů a Neználkovy příŠimková Jaroslava, Mgr. Antošová Lenka, Zoufalý František hody“. Děti i knihovnice si mohou a Antošová Tereza. vždy vybrat odpovídající místnost, vhodnou pro jejich činnost. Přítomné na křtu uvítal, v dobovém kostýmu, sám pan hrabě Sporck svojí krátkou řečí o knihách, následovaly další zdravice, hudební vložka p. Jirouska a zpěvačky z LŠU a přišlo překvapení pracovnic knihovny. Ty na malém nádvoří uskutečnily malé divadelní představení jedné z pověstí. Bylo příjemným zpestřením tohoto programu a doplněno volnou besedou při občerstvení. Přítomni byli i zástupci MěÚ – p. starosta Ing. Rain s manželkou, tajemnice Simona Motlová a p. Kubica za odbor školství a kultury. Úvodní text knížky napsal přítomný Jan Schwarz, redaktor Vlastivědného čtení, korektorkou byla Martina Kubíková. Hostem byla také slovenská delegace v rámci „Týdne knihoven“ a „Měsíce české a slovenské vzájemnosti“. Členy této delegace Štátné vědecké knihovny v Banské Bystrici byli: PhDr. Olga Lauková, ředitelka ŠVK v Banské Bystrici, Lýdia Žáčiková, předsedkyně krajské pobočky Slovenského spolku knihovníků, a PeaDr. Jana Borgulová – předsedkyně krajské pobočky Slovenského spolku spisovatelů a místopředsedkyně Místního odboru Matice slovenské v Banské Bystrici. Za Státní vědeckou knihovnu v Hradci Králové byli přítomni: Mgr. Eva Svobodová, PhDr. Alena Součková a Božena Blažková. Knihovna se příchodem nové ředitelky Mrg. Lenky Antošové zcela změnila. Mnoho aktivit, vzniklých právě v knihovně, ji řadí ke kulturním zařízením, která mají stále „na pilno“ a poutá malé i dospělé návštěvníky. Proto je třeba tuto jejich práci po zásluze ocenit.

Gymnazistka Terezka Antošová si zahrála roztomilou bludičku.

264


Bankomaty Ještě před několika lety něco, v našich podmínkách, neznámého. Dnes je to zcela běžné a umožňuje to se rychle dostat ke svým uloženým penězům, tedy bez návštěvy peněžního ústavu, který vede jeho účet. Nejvíce těchto automatů provozuje Česká spořitelna, Komerční banka, ČSOB a GE Capital bank a je ještě celá další řada. Za výběr se platí podstatně méně než u přepážky a nejmíň při výběru peněz z vlastního bankomatu. Starší občané si však dobře pamatují, že se za vybírání uložených peněz ve spořitelnách a kampeličkách dříve nic neplatilo. Cílem je to, aby se v budoucnosti omezilo nákladné používání peněz v hotovosti. Junáci po prázdninách Oddíly již zahájily svoji činnost. 1. oddíl tradičně výpravou na základnu Ohio, kde při táborovém ohni zhodnotili svoji činnost a vytýčili si program na rok příští. Stálou činnost vykazuje i oddíl oldskautek, tedy žen, které byly skautkami již v poválečných letech roku 1945. Podnikají výlety do okolí – Vilantic, Chotěborek, Vřešťova a přes Kladruby do Chvalkovic. Dvakrát za rok se vydávají, na jedno až dvoutýdenní pobyt, na chatu s.s. Tiba ve Špindlerově Mlýně, odkud podnikají tůry po Krkonoších. Náčelnictvo kmene oldskautů udělilo třem členům našeho střediska vyznamenání „Bronzová Syrinx“ za dlouholetou a záslužnou činnost ve skautském hnutí. Jsou to Jiří Klikoš, Milada Šíchová a Ladislav Doubrava. Všechny oddíly přijmou v nastávajícím skautském roce nové členy. Mladší věkovou kategorii tvoří světlušky a vlčata od šesti do jedenácti let, starší kategorie je od jedenácti do patnácti let. Pravidelné schůzky všech oddílů se konají ve „Skautském domově“ na Nebíčku. 130. výročí Hankova domu 22.9.2004 Nemohlo být důstojnějšího uctění památky, než které se Hankovu domu dostalo uvedením Smetanovy „Prodané nevěsty“. Slavnostní otevření, které se konalo v roce 1874, bylo tehdejším kronikářem zaznamenáno takto: „Celé město se radovalo nad dosažením velkého cíle, kterým bylo postavení Hankova domu a otevření Hankova divadla. Musíme přiznat, že na tehdejší poměry byla novostavba Hankova domu přímo skvělá a proto o ní psáno a mluveno bylo po celých Čechách“. Při této příležitosti byla vydána redaktorem Janem Schwarzem útlá, ale svým obsahem zcela vyčerpávající knížečka, s názvem: „Hankův dům a další rukopisné památky ve D.K.n.L.“ Úvod k této knížce napsala JUDr. Simona Motlová v tomto znění: „Dostáváte do rukou již druhou publikaci z nové edice literárních děl o Dvoře Králové nad Labem a jeho okolí. Tou první byl v roce 2003 vydaný „Dětský román aneb Dvůr Králové nad Labem má láska“ paní Olgy Dneboské – Štréglové, v němž nás autorka provází dobou svého dětství, prožívaného za druhé světové války v našem městě. Tato druhá knížka nám přibližuje historii Hankova domu, který již 130 let slouží svému původnímu účelu jako jediná divadelní budova ve městě. Hlavním motivem k jeho výstavbě bylo uctít památku Václava Hanky, coby nálezce „Rukopisu královédvorského“. „Hankovi k oslavě a městu ke zvelebení“, tak byl postaven takový pomník, který měl napomáhat tomu, „aby náš národní jazyk žil, aby se pěstoval a šlechtil“. V úvodní části seznámuje spoluautor knížky Jan Schwarz čtenáře s městem samotným. Poté následují kapitoly Rudolfa Fialy o historii Hankova domu a divadla i o událostech, které s kulturním děním ve Dvoře Králové nad Labem a s Hankovým domem přímo souvisely. Stávající ředitelka Hankova domu a divadla paní Zuzana Čermáková věnovala svou kapitolu současnosti tohoto Městského kulturního zařízení. Hankův dům však není jedinou rukopisnou památkou ve Dvoře Králové nad Labem. A tak závěrečná kapitola Jana Schwarze provází čtenáře dalšími místy, spojenými s nalezením Rukopisu.

265


Je třeba ještě kronikou zdůraznit, že o vznik Hankova domu se nezasloužila jen obec královédvorská, ale i osobnosti, ke kterým patřil František Ladislav Rieger, František Augustin Brauner, Jan Wenzig, Jan Evangelista Purkyně, Vojta Náprstek, Jindřich Fügner a František Palacký. Ke knížce „Hankův dům a další rukopisné památky ve Dvoře Králové nad Labem“ je přiložena i pamětní mince – její jedna strana odpovídá minci, vydané před sto třiceti lety, druhá strana pak je připomínkou letošního významného výročí této budovy. Nyní již k samotné oslavě v Hankově domě. Středeční večer byl, jak v úvodu napsáno, věnován inscenaci Smetanovy „Prodané nevěsty“. Zcela zaplněný sál Hankova domu byl svědkem skutečně důstojné oslavy. Osvícená opona, s výjevem z Rukopisu královédvorského „Jelen“ od Vladimíra Županského, jakoby dávala tušit nadcházející dění. Předehrou byla symfonická báseň „Z českých luhů a hájů“, a reprodukovaná úvodní slova herce Národního divadla Petra Pelzera, podbarvená hudbou, navodila diváky do minulosti a dávala tušit skvělý zážitek. Poté se zvedla opona a slavnostní večer zasvěceně uvedla ředitelka Městského kulturního zařízení a divadla Hankův dům paní ředitelka Zuzana Čermáková. Její krátká, ale vše plně vystihující slova, dala důraz na nejen minulá, ale i současná léta a dění. Současně upozornila, že Prodaná nevěsta, a opera vůbec, je na jevišti divadla poprvé po dvaceti osmi letech. Stalo se tak po rozsáhlé rekonstrukci, díky které je Hankův dům takový, jaký je v podstatě dodnes. Smetanova opera v podání Slezského divadla v Opavě byla vyvrcholením. Výkony herců, zpěváků i hudebníků byly na závěr, po zásluze, odměněny několikanásobným potleskem. Byl to skutečně skvělý zážitek. Ukázalo se, že nejen v Praze, ale i v jiných městech jsou skvělé soubory a Slezské divadlo z Opavy to jen dokázalo. Nové nastudování v režii Jany Andělové – Pletichové, s dirigentem Janem Snítilem v nás zanechalo překrásný, citlivý a půvabný dojem. V předsálí Hankova domu si mohli přítomní prohlédnout dokumenty, týkající se historie Hankova domu a byly promítnuty historické plakáty. Také si zde mohli návštěvníci zakoupit předem uvedenou publikaci. Na tomto kulturním zážitku, měla kromě mnoha dalších, svůj podíl i ředitelka – paní Zuzana Čermáková, která se na činnosti Hankova domu podílí již dvacet let. Jí bude v kronice věnována samostatná stať v následném měsíci.

266


Svatováclavské posvícení Konalo se v pátek 24. a sobotu 25. září. V pátek bylo zábavné odpoledne pro děti a mládež, plné her, soutěží a hudby D.J. Ládi Karadžose a večer ve 20,oo hodin country večer s živou kapelou. V sobotu o desáté hodině zahájil o desáté hodině posvícení starosta města Ing. Jíři Rain. Poté následoval pestrý program v tomto pořadí: 10.05 Staropražská kapela se směsí staropražských písniček 13.00 Zábavné show pro děti a jejich rodiče se skupinou SORRY Vlasty Španiela 15.00 Odpoledne ve znamení REVIVAL MUSIC, JAM –BAZAR 17.00 SANTANA REVIVAL v podání královéhradecké skupiny 18.30 VAŤÁK - rockový nářez v podání královédvorské skupiny 20.30 Posvícenská zábava se skupinou Start – stálicí na zdejší hudební scéně Přesto, že bylo počasí nevlídné a při zahájení dokonce pršelo, návštěvníků bylo dost. Starší občané si rádi poslechli Staročeskou skupinu s písničkami z přelomu 19. a 20. století, poté si na své přišly i děti a odpoledne tu byly další soubory. Dalo by se říci, že to byla přehlídka revivalových souborů, tedy těch, které se snaží napodobit své „velké vzory“. Z nich největší úspěch sklidil místní soubor „Vaťák“, tedy revival populárního „Kabátu“, kdy Staročeská muzika vesele vyhrávala do zpěvu hlavně starším návštěvníkům

si mnohdy zazpívali i přítomní diváci. Hostesky roznesly zdarma koláče, byl zde i burčák, pečené sele, sladkosti, dále korálky, dřevěné hračky a stánek voňavého koření. Moderátorem byl Vlastimil Španiel. Součástí posvícenského veselí byla i výstava starých motocyklů a automobilů, uskutečněná na parkovišti vedle Šindelářské věže. Pořadatelem byl místní Veteran Car Club a akce měla tradiční název „Než Neúnavný organizátor Oldřich Prokop startuje veterány

vypustíme vodu z chladiče“. Jednalo se o zakončení letošní motoristické sezóny. Trať dlouhou osmdesát kilometrů absolvovali jezdci s veterány po okolí Dvora Králové nad Labem podle šipkového itineráře, když projeli nejprve posvícenským náměstím a skončili odpoledne v Satosu na společném posezení. „Svůj k svému“ prohlásil městský zastupitel Ivo Hlavatý, když nasedal se svojí manželkou do této rezivé tatřičky.

267


Vlastivědné čtení III. řada, číslo 5 Obsahem tohoto předposledního čísla letošního roku je: - 130. let Hankova domu + historická pamětní mince - Před devadesáti lety - z Trohořovy kroniky z období I. světové války - Moje válečné dětství - vzpomínky pana Zdeňka Hrona - 100 let tkalcovny firmy Sochor – Pavel Janoušek - Mariánský sloup na náměstí – z knihy Josefa Langfelnera - Mostek - dle zprávy p. ing. Jaromíra Tázlara, starosty obce - Ochotnické divadlo na Lanžovsku - Dr. Karel Martinek - Hotel Tins a jeho kavárna – Miloš Petera - Ochrana památných stromů – text i foto Václav Bartoška - Čtenáři nám píší: Kámen na hřbitově v Hradišti - Stanislav Rulf D.K.n.L. - Hltala jsem vše jedním dechem - Dagmar Švorcová z Prahy - Čím žil Dvůr Králové před 75. lety (z Královédvorských listů 1929) - Pověsti Královédvorska – knihovna Slavoj – Lenka Antošová - Ptáme se kronikáře: Co byl panský urbář a „flusárníci“ - P. Janoušek - Cílová jízda na Zvičinu z roku 1933 - Jan Schwarz - Otto Holeček z pohledu Stanislava Veselého a rozhovoru Jana Schwarze Cvičení integrovaného systému Objektem bylo zdejší gymnázium, odkud stoupal dým, aby tu byla vzápětí hasičská vozidla, a studenti opouštěli budovu do blízkého kina Svět. Po místních profesionálech přijely ještě hasičské jednotky z dalších měst a obcí. Z techniky zde byla vysokozdvižná plošina a výsuvný žebřík. Uzavřené náměstí bylo regulováno policií, zdravotníci poskytovali první pomoc zraněným. Celkově jedenáct zasahujících vozidel se doslova naskládalo na malé náměstí Odboje, které bylo plné civilních parkujících vozidel, navíc tu byl ještě lunapark. Trvalo to přes dvě hodiny, než se situace zklidnila a cvičení skončilo. Záchranné akce se zúčastnilo na 120 hasičů, policistů a záchranářů. Škola bruslení Oddíly krasobruslení a ledního hokeje pořádají společně školu bruslení. Je určena pro dívky a chlapce ve věku pěti až sedmi let, ale po dohodě mohou být děti mladší i starší. Výuka bude na zimním stadionu probíhat dvakrát týdně, od začátku října do konce února příštího roku. Tento pětiměsíční kurz je za poplatek 500,- korun.

Výuku vedou zkušení činovníci hokeje a krasobruslení. Podmínkou je mít sportovní oblečení, brusle, rukavice a doporučuje se také přilba. Ptačí chřipka v Thajsku hrozí Nebezpečí je v tom, že v této vzdálené zemi zemřela na ptačí chřipku žena, která se nejspíš nakazila od vlastní dcery. Měl by to být první případ přenosu této chřipky z člověka na člověka. Odborníci se obávají, že tato nemoc by snadno mohla dosáhnout pandemie, jako tomu bylo v podobě španělské chřipky, která v roce 1918 zahubila na 40 milionů lidí. Drobné zajímavosti měsíce září: • V krámku „U věže“ si můžete nově zakoupit čaje z celého světa, přírodní kosmetiku, bylinky a dárkové zboží. Prodejna sídlí v Havlíčkově ulici. • Nový pavilon lvů v ZOO hostí lví samce se jmény Mustafa, Cleo a Hanibal • Salon „U mlsných tlapek“ v Tylově ulici provádí úpravu psích a kočičích miláčků a je zaveden rovněž prodej chovatelských potřeb.

268


•

•

• • •

• • • • • • •

Jazyková výuka angličtiny, němčiny a ruštiny pro začátečníky i pokročilé se koná v budově SOU+SOŠ na Wolkerově nábřeží. Učí se dvakrát týdně po dvou vyučovacích hodinách po celý rok. Školné 2.500 korun. Vedoucí tým divize C Dvůr Králové nad Labem bude počínaje dnem 19.9.2004 hrát na novém trávníku stadionu pod Hankovým domem. Dosud se hrálo na stadionu v České Podharti. Svůj úvodní zápas s Velimí dovedli naši hráči do vítězného konce 2: 0. DDM Jednička uspořádal štafetový běh pro žáky a studenty s názvem „Zátopkova desítka“. Obilnáři dosáhli v letošním roce rekordní výnosy, ale v okolí našeho města převládla sklizeň řepky. Zastupitelstvo rozhodlo o prodeji několika stavebních parcel formou dražby.Jedná se o parcely pod nádražím a v Alešově ulici. Vyvolávací cena by se měla pohybovat do 500 korun za metr čtvereční. Dojde k odstranění buku před školou R.A. Dvorského, který tvoří dominantu, ale je silně proschlý. David Rozsíval, žák sedmé třídy ZŠ Podharť, byl přijat hejtmanem našeho kraje Ing. Pavlem Bradíkem jako jeden z pěti žáků základních škol, za umístění v zeměpisné olympiádě. Na začátku letošního školního roku dostali žáci ZŠ Schulzovy sady novou multimediální učebnu s novým výkonným počítačem. Dne 13.9.2004 zemřel oblíbený profesor češtiny, němčiny a francouzštiny pan Jaroslav Novotný, který učil na Obchodní akademii a Střední průmyslové škole. Hostem kaktusářů byl Brian Bates z Bolivie, který měl přednášku o kaktusech v oblasti Chuguisaca. Uskutečnila se v Hankově domě. V soutěži „Muž roku 2004“ se nejvíce líbil náš dvaadvacetiletý občan Tomáš Rouha. Stalo se tak při celonárodní charitativní akci Den dobrých skutků. Čtyři miliony korun obdržel od státu Dům sv. Josefa v Žirči, na obnovu kulturních památek.

269


270

KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 2004

Recommend Documents