KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 2004

KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM – 2004

Kulturní programy na červen 2004-06-01: Nové setkání Michala Suchánka a Richarda Genzera - 2. 6. 2004 Yasmina Reza: „Třikrát život“ – francouzská groteskní komedie 3. 6. 2004 „Stabat mater“ - pardubický sbor Cantus amici – 8. 6. 2004 „Na lavičce“ - akademie ZŠ Bílá Třemešná - 16. 6. 2004 Martin Maxa se skupinou a Peter Nagy - 24. 6. 2004 Kurtkuks - výstavní síň Staré radnice - sochař a výtvarník Kurt Gebauer – 25. 6. 2004 Dětský den s Pavlem Novákem a v Mě - muzeu Uspořádán tradičně dne 1. června, ale tentokrát na zimním stadionu, pod záštitou starosty města Ing. Jiřího Raina a Městského kulturního zařízení Hankův dům. Bavily se děti mateřských škol a prvního stupně ZŠ. Pozvána však byla také veřejnost. Zábavné odpoledne se známým zpěvákem Pavlem Novákem a jeho kapelou, plné her, soutěží, zábavy a hlavně tance se všem líbilo. Díky sponzorům měli návštěvníci vstup zdarma. Městské muzeum, divadlo DNO a ZUŠ Dvůr Králové n.L. uspořádalo večer loutek, hudby, hříček a zábavy „Sednem – Sednem“. Konalo se ve špejcharu, vstupné 40 Kč. Parní a moderní lokomotivy na nádraží Několikrát se na jaře mohly děti i dospělí potěšit parními lokomotivami. V neděli šestého června přijela dokonce jedna z nich až k Teplárně. Den předtím projížděla naším městem zcela nová motorová jednotka německých spolkových drah „Desiro“. Obojí poskytovalo pěknou podívanou. Způsob a konání volby do Evropského parlamentu Tento měsíc, ve dnech 11. a 12. června, se budou konat volby do Evropského parlamentu. Od 26. května do 6. června proběhnou dny vyhrazené pro volební kampaň v Českém rozhlase a České televizi. Čtrnáct hodin bezplatného vysílacího času rozhlasu a televize si rovným dílem rozdělí zaregistrované kandidující subjekty. Termíny vysílacích časů určí los. 8. června skončí a platí zákaz zveřejňování výsledků předvolebních a volebních průzkumů. Zároveň je to termín pro doručení hlasovacích lístků voličům. 11. a 12. června se uskuteční první volby do Evropského parlamentu v České republice. Hlasovat se bude v pátek od 14,oo do 22,oo hodin, v sobotu od 8,oo do 14,oo hodin. Hlasovací lístky budou dány voličům nejpozději tři dny před dnem voleb. Každý volič hlasuje osobně, jakékoliv zastoupení není přípustné. Po příchodu do volební místnosti prokáže svou totožnost a státní občanství České republiky platným občanským průkazem, nebo platným cestovním, diplomatickým nebo služebním pasem Česka anebo cestovním průkazem. Volič, který se dostavil do volební místnosti s voličským průkazem, ho potom musí odevzdat okrskové volební komisi. Česko bude mít v EP 24 svých poslanců z celkových 732. Volební období trvá pět let. Kandidovat může občan ČR nebo jiného státu EU, který dovršil 21 let a nejméně 45 dnů před volbami byl veden v evidenci obyvatel v ČR. Na rozdíl od sněmovních voleb bude tvořit celé území Česka jediný volební obvod, proto může každá strana, hnutí a koalice sestavit pouze jedinou kandidátní listinu. Lidé budou moci udělovat tzv. preferenční hlasy, jejichž váha bude proti parlamentním volbám vyšší. Získá-li kandidát více než 5% z celkového počtu hlasů odevzdaných pro danou stranu, připadne mu mandát přednostně. Ve sněmovních volbách činí tato hranice 7%. Seznamy voličů vede v případě našeho města Městský úřad a nejpozději do 40 dnů přede dnem voleb (bylo dne 2. května) musí MěÚ zanést do tohoto seznamu údaje ze stálého seznamu voličů. Volební zákon nedovoluje dodatečné dopsání voliče. Právo volit má každý občan, který alespoň druhý den voleb dosáhl věku 18 let, volit smí jen jednou. Pokud volič neprokáže svoji totožnost a státní občanství ČR nebo jiného členského státu EU, nebude mu hlasování umožněno. Volič vloží do úřední obálky jeden hlasovací lístek. 155


Na hlasovacím lístku může potom zakroužkováním pořadového čísla, nejvýše u dvou kandidátů uvedeným na hlasovacím lístku vyznačit, kterému kandidátovi dává přednost. ZOO a „SLONINEC“ ve stavbě Práce na tomto novém pavilonu se nezpožďují i když počasí nepřeje. Sklepní prostory, které jsou určeny pro jednotlivá stání, jsou již hotovy a nyní jsou již ve výstavbě obvodové zdi. Pracuje se zde i o sobotách a práce pokračuje podle sjednaného harmonogramu. Do měsíce by se mohla stavba začít zastřešovat a zatím vše spěje k tomu, že do podzimu bude vše hotovo. Zvířata jsou umístěna v náhradních prostorech pro sloního samce a ve výbězích. Přáním chovatelů je, aby nový sloninec přispěl svým novým prostředím k zabřeznutí jedné ze samic. Mláďat se zde narodilo již mnoho, ale slůně dosud ne. Náročná přestavba se blíží k zastřešení.

Ve věku 93 let zemřel dne 5. června 2004 americký prezident Ronald Reagan. 6. červen 1944 – vylodění spojenců v Normandii Operace nazvaná Overlord byla otevřením západní fronty v Normandii. Stalo se tak v době, kdy vojska Sovětského svazu byla již na území Polska a směřovala k Berlínu. Tento den „D“ se vylodilo a jako výsadek bylo vysazeno na 156 tisíc vojáků, do konce měsíce června jich tu byl již jeden milion. Tohoto šedesátiletého výročí vojenské operace a s tím souvisejících oslav se zúčastnily hlavy mnoha evropských států, Německa nevyjímaje. Přítomen byl i náš prezident Václav Klaus, který řekl: „Je významné, že jsme byli při vylodění v Normandii, že tam byla početná skupina našich vojáků, která umožnila, abychom se také měli na konci války čím pyšnit“. Sdružení „Klub Natura“ Je sdružení, registrované podle zákona č. 83/1990 Sb., se sídlem v gymnáziu ve Dvoře Králové nad Labem. Sdružuje nejen studenty gymnázia, ale i studenty jiných středních a vysokých škol a učitele, kteří mají hlubší zájem o přírodu. Při Klubu Natura pracuje jedenkrát týdně i přírodovědný kroužek pro žáky základních škol. Klub Natura rozšiřuje zoologické, botanické, ekologické, etologické a obecně biologické znalosti svých členů formou pravidelných, jedenkrát měsíčně pořádaných přednášek, praktik (laboratorních cvičení), exkursí a každoročních letních přírodovědných táborů, vyhledává talentované studenty a rozvíjí jejich schopnosti. Připravuje své členy na přírodovědné soutěže, jako jsou na příklad „Biologická olympiáda“.

156


Včelaři našeho města z pohledu historie Včelaři se pravidelně zúčastňují Dne spolků a jistě si zaslouží, aby jejich činnost byla zaznamenána kronikou také z pohledu historie. Sami k tomu uvádějí: „Počátkem roku 1892 zaslali dvorští včelaři Zemskému ústřednímu spolku pro Království České“ dopis, ve kterém informují o záměru založit místní včelařský spolek a v souladu s tehdejším spolkovým zákonem žádají o zaslání stanov. Téhož roku se dne 13. března ve 14,oo hodin, ve druhé třídě tehdejší „Dívčí školy“ konala ustavující schůze „Včelařského spolku pro Dvůr Králové a okolí“, nejstaršího spolku ve městě. Založilo ho 24 členů se 122 včelstvy a od tohoto data odvozuje svoji historii i současná základní organizace Českého svazu včelařů. Činnost spolku byla od samého začátku bohatá. Ze stále vedené kroniky a dobových pramenů se dozvídáme, že spolek vydával vlastní časopis, měl a stále má spolkovou knihovnu, na pravidelných schůzkách byli včelaři seznamováni s novými poznatky z chovu včel, získávali návody a doporučení jak zefektivnit své chovy, jaké plodiny pěstovat pro získání včelí pastvy, jak roubovat stromy, jak zužitkovat ovoce a podobně. Problémy měli podobné těm dnešním. Neměli spolkovou místnost a tak se scházeli tam, kde právě našli pochopení. S obtížemi získávali lacinější cukr pro krmení včel na zimu. Potýkali se s nízkými výkupními cenami a falšovateli medu. Ne vždy jim byla nakloněna státní administrativa. Leckdy nebyli spokojeni s prací vlastního včelařského ústředí. Příchod jara se opožďoval, červen býval deštivý, včely bodavé… Přes všechny těžkosti a protivenství se vždy našli nadšenci, kteří spolek dokázali směrovat pozitivně. Patřil mezi ně např. František Šimůnek a Karel Macháček, kteří se snažili vzbudit zájem o včelařství mezi mladou generací zakládáním včelínů při místních školách, již v letech 1904 –1924, nebo pan Václav Vít, městský zahradník, okresní pomolog a znalec včelí pastvy, který propagoval výsadbu lip a akátů podél Labe, některých cest a na návsích okolních vesnic, takže ještě dnes, po více než osmdesáti letech je jeho snažení vidět. Ze svých nepatrných prostředků podporoval „Matici školskou“, která se zasadila o založení a vybudování řady českých škol v našem regionu (např. v Žirči), dále „Fond pro vdovy a sirotky po padlých vojínech“ (1916) a „Fond pro ochranu dítek a péči o mládež“ (1917).“ Současným předsedou je Josef Holub, místopředsedou Karel Čtvrtečka, jednatelem Tomáš Bukovský a hospodářem Miloš Böhm. Podzvičinsko nebo Podkrkonoší? Město Nová Paka přišlo s návrhem, aby stávající Sdružení měst a obcí Podzvičinska změnilo svůj název na Podkrkonoší, nebo k dosavadnímu názvu přidat ještě Novopacko. Svůj návrh odůvodňuje tím, že stávající název Podzvičinsko byl přijat po nejsilnějším turistickém sdružení, bez ohledu na to, že region je v povědomí veřejnosti znám jako Podkrkonoší. Starosta Nové Paky Josef Cogan to řekl takto: „Každý občan Česka, Slovenska a též řada Němců a Poláků dokáží reagovat na název Podkrkonoší, zatím co Podzvičinsko je neznámým pojmem“. O změně názvu se bude jednat ještě v měsíci červnu. O fotbalové divizi Tři kola před koncem fotbalové soutěže je naše mužstvo (jako nováček) stále ve hře o divizní příslušnost, když je v tabulce druhé za Trutnovem. Zajímavě se k tomuto vyjádřil v tisku prezident oddílu TJ Dvůr Králové p. Dalibor Horáček: Vzpomínám si na červenec 2001, když jsem jako jeden z členů nového vedení kopanou v našem městě přebíral a měl se pro média vyjádřit ke vztahu s FK Trutnov. Tehdy jsem říkal, že Trutnov pro nás není v současné době v žádném případě protivníkem, nýbrž partnerem. A soupeři, že se z nás stanou až po našem případném postupu do divize, který jsme si vysnili u příležitosti 100. narozeni královédvorské kopané, připadající na červen 2006. 157


První velké derby se mělo tedy podle našich „plánů“ hrát až v divizi na podzim roku 2006. Ani v nejmenším mě nenapadlo, že naše dva postupy v řadě a hlavně sestup Trutnova zinscenují to, že tyto dva kluby budou spolu soupeřit již o tři sezóny dříve“. Kopaná našeho města zaznamenala za poslední dva roky obrovský vzestup. Ze skomírajícího celku I.B třídy je nyní díky pánům Karadzosovi, Lukešovi, Hamplovi, Plachetkovi a dalším sponzorům, jedním z nejlepších klubů nejen Trutnovska, ale

Na stadionu pod Hankovým domem se upravuje trávník.

celého Královéhradeckého kraje. Návštěvnost nyní činí 950 diváků na domácích utkáních! Již příští utkání s Trutnovem a Rudníkem tedy rozhodnou o budoucí možné divizní soutěži. Mnoho příznivců drží své palce našim borcům.

Stadion v České Podharti bude již svědkem divizních utkání.

Betlémáři, torzo Braunovy sochy a deskový betlém Po upozornění občanů byl vyloven z potoka kámen, který byl opracován lidskou rukou a jedná se s největší pravděpodobností o torzo sochy. K tomuto se vyjádřil zanícený betlémář Leoš Pryšinger takto: „Jedná se pravděpodobně o jednu z plastik „Živlů“. Z původní série zůstala zachována jediná, kterou již před dvěma stoletími přemístili do obce Bukovina“. Torzo je na posouzení u specialistů a veřejnosti se představí asi v polovině tohoto měsíce. Malá slavnost se uskuteční v Comoedien Hausu za účasti odborníků na barokní umění. Pokud se předpoklady naplní, tak se jedná o skutečně unikátní nález. Nalezený artefakt bude po slavnostním odhalení umístěn nejspíše v zámeckém lapidáriu. K unikátnímu nálezu se vyjádřil také předseda zdejších betlémářů Karel Richtera, který k tomu v „Královédvorských listech“ uvedl: „Na tento unikátní nález upozornil ornitolog pan Špaček a torzo bylo dne 2. května 2004 vyzvednuto z potoka Drahyně Karlem Richterou, jeho synem Kristiánem a paní Jasenkou Kohoutovou z Bokouše – součásti „Hubertova údolí“. Byla také provedena okamžitá fotodokumen158


tace a usouzeno, že se jedná pravděpodobně o Braunovu dílnu. Torzo bylo převezeno do Kuksu a vznesen požadavek, aby po restaurování bylo umístěno mezi Braunovy sochy v lapidáriu hospitálu Kuksu. K prvnímu vystavení došlo dne 12. června 2004 v Comoedien Hausu, za přítomnosti odborníka z Akademie věd Ivo Kořána. Ten se vyjádřil, že i když je to jen torzo, jedná se o unikátní nález, který je k nezaplacení a už vůbec nezáleží, od kterého sochaře pochází. Torzo bude pravděpodobně součást fontány (Triton a nebo Satyr) a dle Ivo Kořána z Ústavu dějin umění Akademie věd by se mohlo jednat o sochaře Ferdinanda Kholla, který je autorem výzdoby kukského schodiště a také plastiky Zvěstování Panny Marie nad portálem hospitálního kostela Nejsvětější Trojice. Dalším objevem v Kuksu se stal deskový Torzo nalezené v Bokouši (foto K.Richtera).

betlém, nalezený v depozitáři. Královédvorští betlémáři ve složení PhDr. Vladimír Vaclík, prezident Světové asociace betlémářů, dále Richtera Karel, Richtera Kristián a Leoš Pryšinger přijali pozvání kastelána Libora Švece k identifikaci deskového betlému. což se uskutečnilo v květnu 2004. Dosud bylo objeveno deset dílů. Ústředním motivem je obraz na plátně, zobrazující Narození Páně, 395 cm vysoký a 210 cm široký, dva boční obrazy – pastýři – o rozměrech 260 cm výšky a 160 cm šířky a na ně jsou zavěšeni andělé o stejné šířce a 100 cm výše. Toto je kulisou dřevěných desek. Stejnou metodou, jakou jsou tito andělé, jsou namalováni na deskách Tři králové - každý zvlášť a město. Jedná se pravděpodobně o největší deskový betlém u nás. K nálezu se vyjádřil PhDr. Vaclík takto: „Můj první odhad doby vzniku tohoto objeveného betlému je polovina 18. století (s tolerancí 10-20 roků plus nebo minus). Tomuto datování odpovídá malba s rustikálními prvky, podání „barokně“ vztažených rukou, očí obrácených k nebesům s typickým výrazem barokní tváře. ale i dalších detailů (prstů, vousů atd.) Energický a jistý rukopis olejomalby, schopnosti portrétní a kompoziční, pozoruhodné využití souzvuku barev a dokonalé podání draperií – to vše ukazuje na barokního mistra, jehož malba vysoce přesahuje jakoukoliv regionální úroveň. Ústřední motiv deskového betlému (foto K. Richtera).

159


Malba na plátně, které je jen na několika málo místech mechanicky poškozeno, je neobyčejně svěží – až svádí k domněnce, zda nebyla obnovována. To potvrdí nebo vyvrátí odborná analýza. Také bude potřeba podrobit zkoumání typ písma (Gloria in excelsis ...) v nápisu. Zatím co zevrubným zkoumáním je možné dojít k poměrně přesnému datování objeveného díla, asi nikdy se už nedozvíme tvůrcovo jméno. Pokud se zvídavý čtenář dožaduje právě této informace, mohu nabídnout několik domněnek. Např. je známo, že v kraji pod Krkonošemi postavili právě deskové betlémy františkáni (viz Hostinné nebo Trutnov). Zadavateli díla mohli být v tomto případě i řádoví Milosrdví bratři, kteří do Kuksu přišli v polovině 18. století. Autorem mohl býti i někdo z umělecké rodiny Balzerů (Balcarů) rodem z Kuksu. Zdánlivě neskutečná je i možnost, že jde o malbu neznámého epigona slavného Brandla, o kterémžto mistrovi víme, že pískovcové skulptury Braunovy polychromoval. (Nápadná je podoba malované ovečky s ovečkou vytesanou v pískovci v Braunově betlému ...). To jsou ovšem jen dohady, a pokud je mi známo, že jezuitské Annuae literae z této oblasti ve vídeňských archivech nic nenapovídají – jako u mnoha podobných nálezů nic nenapovídají – zůstane i tentokrát – jako u mnoha podobných nálezů – jen u dohadů.“ Tento betlém instalovali královédvorští betlémáři Miroslava Richterová, Karel a syn Kristián Richterovi, spolu s kastelánem Liborem Švecem do kaple hospitalu. Projekty kanalizace pro Lipnici a Žireč Radní města schválili veřejnou zakázku na zhotovení kanalizace a vodovodu do Lipnice. Osadní výbor v Žirči má prověřit zájem občanů o připojení na kanalizaci a také se zasadit o souhlas vlastníků nemovitostí s napojením na odvod znečistěné vody. Vše bude tedy záležet na občanech a obecní pokladně. Čtvrtá změna územního plánu Občané se s ní mohou seznámit na úřední desce, včetně mapy se záznamem všech změn. Projednávání návrhu změny bylo na základě rozhodnutí zastupitelů spojeno se zpracováním a projednáním konceptu řešení. „To zrychlí schválení navrhovaných úprav“, informoval vedoucí odboru výstavby Ing. Martin Rudolf. Změny navrhuje také město a patří sem rozšíření sportovního areálu pod Hankovým domem o plochu označenou jako rezerva – kuželník. Občané se také mohou seznámit s pozemky, které jsou určeny do budoucna jako lokality bytové výstavby. Každé vyjádření k navrhovaným změnám je možno také předložit na odboru výstavby a územního plánování. Neúcta ke stromům a městu V našem městě se již po řadu měsíců a let objevují tyto „poutače“ na kulturní akce a možné nákupy. Vypadá to, jako kdyby to „radnici“ nezajímalo, k žádné nápravě nedochází. Léta se tak objevují žluté letáky propagující „totální výprodej koberců“, které nectí nic. Jsou lepeny, přibíjeny na co se dá, stromy nevyjímaje. Tento „totální výprodej“ zřejmě nikdy neskončí, čas od času se nevhodné umístění opakuje. Také Barakuda se snaží zviditelnit podobně, a navíc ještě svá vystoupení oznámí tím, že plakát či jinou upoutávku nalepí na použitou lepenku a tu potom uváží kde se dá. Dalším hříšníkem je hostinec „kotelna“, kde se tímto způsobem zveřejňují vepřové hody a také účinkování hudební skupiny Phobos. Déšť a vítr vykonají mnohdy své a tento druh nesejmuté upoutávky hyzdí město. Toto počínání je zřejmě vedeno záměrem, že se toto „plakátování“ nic neplatí, je tedy tou nejlacinější reklamou, a vše ostatní je pomíjeno. Kolik si na sebe vydělá ZOO Dalo by se říci, že to jsou zhruba dvě třetiny, přesněji 64 procent. To je nejvíce mezi všemi zoologickými zahradami naší republiky. Nejvíce peněz tvoří především vstupné. K tomuto se vyjádřila ekonomka ZOO paní Hana Dvořáková takto: 160


„Návštěvníky se snažíme přilákat různými akcemi, například programy pro děti, křtěním mláďat a dalšími akcemi mimo hlavní sezónu“. Zahrada zavedla velmi úspěšné noční projížďky po safari, autobusy byly nahrazeny patrovými. Návštěvnost se pohybuje přibližně kolem 520 tisíc, vstupné se proti loňsku nezvýšilo a zůstalo na 100 Kč pro dospělého a o nějakém zvýšení se neuvažuje. Celkem bylo tedy od návštěvníků vybráno 35 milionů korun, které tvořily 30% všech výnosů v objemu 119 milionů korun. Asi tři miliony získala ZOO z parkovného a stejnou sumu za prodej zvířat. ZOO také vydělává na prodeji suvenýrů, hraček a jiného zboží asi 11 milionů korun a od sponzorů získala 1,2 milionu korun. Začíná ta pravá sezóna, vláčky se plní, Vyrovnaného hospodaření aby dovezly návštěvníky k safaribusu. by se však nedosáhlo bez dotace Královéhradeckého kraje jako zřizovatele a příspěvku od Ministerstva životního prostředí. Od kraje to bylo 33,5 milionu korun a od ministerstva, zejména na chov ohrožených druhů zvířat téměř 10 milionů korun. Na stránce výdajů se největší částkou 35 milionů podílí osobní náklady. Přitom jsou platy v ZOO o více jak 3.000 korun pod republikovým průměrem. V loňském roce pobíralo asi 140 zaměstnanců ZOO v průměru 14.149 korun měsíčně. Odpisy se pohybují kolem dvaceti milionů korun a zahrada z nich platí investice. Z materiálových nákladů stojí nejvíce krmení pro zvířata – asi 11 milionů korun. Hodnota celého majetku ZOO činí asi 550 milionů korun. Řád sv. FLORIÁNA Tento nejvyšší řád uděluje Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska jako ocenění za mnoholetou obětavou práci pro naplnění hasičského poslání a za zásluhy o rozvoj hasičských služeb. V letošním roce se stal držitelem pan: Jaroslav Kadavý, Alešova 785, Dvůr Králové n. L. Tento řád obdržel u příležitosti osmdesátých narozenin, spolu s blahopřáním od „Rady zasloužilých hasičů“ Královéhradeckého kraje. Od roku 1954 byl členem požárního sboru na závodě Zálabí, kde po základním výcviku přijal funkci velitele po onemocnělém bratru Zuzánkovi. Po sedmi letech přechází na funkci strojníka. Sbor měl tehdy na závodě Zálabí dvě motorové stříkačky, třetí přibyla později ze závodu Josefův Důl u Mladé Boleslavi a dostává se mu podpory tehdejšího řediVyznamenání Řád svatého Floriana, udělený panu Kadavému.

161


tele Jana Nykla. V té době byl bratr Jaroslav Kadavý kooptován do okresního výboru požárníků v Trutnově, absolvoval čtrnáctidenní kurz v Bílých Poličanech a stal se preventistou. Prováděl požární prohlídky nejen na vlastním závodě, ale také na ostatních závodech národního podniku TIBA. Svou funkci preventisty musel každý rok obhajovat a doplňovat. Také v současnosti, kdy dosáhl osmdesátin, je stále platným členem hasičstva a vždy ochotný pomoci svou zkušeností a radou. Lidský věk ve statistice Kvalitnější lékařská péče, částečně také změna v jídelníčku, se dle statistiků podílí za posledních patnáct let na prodloužení věku. Během devadesátých let minulého století se prodloužil věk u žen ze 75 na 79 let a u mužů z 68 na 72 let. Kdybychom to srovnali s poválečným obdobím do roku 1950, potom se věk prodloužil dokonce o devatenáct let. V žebříčku „naděje na dožití“ v EU jsme však z počtu dvaceti pěti zemí u mužů na 19 místě a u žen také. U mužů je tato hranice na 72,1 roku a u žen 78,7 roku. ZOO křtí poníka shetlandského Ve dnech pátého a šestého června uspořádala ZOO několik pěkných akcí pro děti i dospělé. Mimo to byla zahájena týdenní výstava kaktusů a sukulentů, pro děti mnoho soutěží, mohly si také prohlédnout nový časopis Bertík a zúčastnit se křtu poníka. Neděle byla ve znamení prezentace mezinárodního časopisu National Geographic, kde byla pro děti také připravena pěkná řádka her a přálo i sluníčko. Noční muzeum Byla to v historii muzea první „Muzejní noc“. Několik desítek lidí se přišlo podívat od 22,00 hodin do muzea, kde za doprovodu swingové hudby a průvodkyň v dobových kostýmech a za svitu svíček si bylo možno prohlédnout všechny sály trvalé expozice. Přístupné byly i sklepní prostory, kde jsou umístěny plastiky zapůjčené Národní galerií. Muzeum navštívili důchodci, mladé dvojice i děti. Canisterapie pomáhá léčit Je novým kynologickým oborem, který pomáhá léčit postižené. Jedná se o občany mentálně, fysicky, smyslově a psychicky postižené. V našem regionu působí skupina Podané ruce – Psí pac. Zatím se s touto léčbou seznámili pacienti v Léčebně zrakových vad, Ústavu sociální péče v Hajnici, a několika domech pro seniory. Podmínkou pro činnost v oboru canisterapie je složení zkoušek Také každý pes není pro tuto terapii vhodný. Zlatá tužka – změna vyhodnocení Výsledková listina devátého ročníku se dodatečně musela změnit. Ve veršování, kde se umístila na prvním místě Monika Chvojková, došlo k podvrhu. Jmenovaná svoje veršování opsala a na tuto okolnost upozornila škola „V lánech“ – Úpice. Proto se změnily výsledky takto: „Na prvním místě se umístila Adéla Chvojková – Touškov, druhá Markéta Mašková – Horní Brusnice, třetí Lukáš Hubka - ZŠ Machov.“ V kategorii „B“ se umístila na druhém místě žákyně gymnázia ve Dvoře Králové nad Labem Anna Hausenblasová, když první místo nebylo uděleno. Její pěkné veršování je součástí kroniky: Namalovala bych. Namalovala bych večer, večer u babičky, u řeky. Nezapomněla bych na ryby a na šneky a taky na kocoura, na jabloně, na kocoura co přede a na dědovy koně. 162


Potom barvou zlatou a modrou poslední zbytky nebe. A slunce, co se schová za obzorem, a ptáky, co krouží kolem. Namalovala bych pstruhy, co skáčou z vody, a od vody jak vedou schody. A kytky a déšť a mraky a babičku, tu přece taky. Kronika Aničce Hausenblasové přeje mnoho dalších úspěchů. Podharťská škola roste jako z vody

Ze základů vyrostly sloupy, které budou tvořit jakési podloubíčko před budoucím hlavním vstupem do školy.

Na tomto snímku jsou vidět pilíře, které budou nést střechu tělocvičny, která dosáhne výšky školní budovy v pozadí.

163


Toto je poslední fotosnímek z bývalé školní zahrady, který ukazuje tři staré lípy na bývalém náměstíčku Podhartě, kde se říkalo „na place“, starý transformátor, kousek bývalé družiny a zcela vpravo Kovářovo zahradnictví. Takto se už za několik dní odtud na tento kousek Podhartě nepodíváme.

Hroch a medvědi v ZOO jsou i nejsou Oba v ZOO opravdu nejsou. Důvod je ten, že hroch byl ze zahrady přemístěn z chovných důvodů a kvůli rekonstrukci slonince, medvědi potom nejsou zvířata Afriky na které se zahrada specializuje. Ale přece jenom tu jsou, k velké radosti malých dětí. Jsou to dřevěné prolézačky, které jsou dětmi doslova obleženy. Hrochem se nechá dokonce prolézat a je umístěn u restaurace u Lemura. Dva Děti si s medvědy docela rozumí a rodiče mají co fotit.

dřevění medvědi jsou u Vodních světů. Na jednom z nich se nechá sedět a druhý má prázdné „bříško“.

Vzadu se do hrocha vleze a rozevřenou tlamou vykoukne.

164


Zimní stadion trochu jinak Nejen pro sportovní klání, ale i kultuře a výstavnictví by mohl velmi dobře posloužit za předpokladu, že by došlo k odpovídajícímu ozvučení této haly. Prvním počinem v tomto směru bylo pořádání „Dětského dne“, kdy tu hostovala skupina se zpěvákem Pavlem Novákem. Nyní přijde druhé vystoupení, kde již bude třeba skutečně kvalitního ozvučení a vystoupí zde skupina „Těžkej Pokondr a Maxim Turbulenc“. K tomuto se vyjádřila ředitelka Mě-kulturního zařízení Hankův dům Zuzana Čermáková: „Pokud se ukáže, že zimní stadion je možné kvalitně ozvučit, mohly by tu být koncerty rockových skupin a my o tom budeme jistě uvažovat. Hankův dům se pro vystoupení tohoto typu příliš nehodí“. Výstava kaktusů v ZOO Ten, kdo se chtěl pokochat krásou kaktusů, ten mohl navštívit v pořadí již desátou výstavu uspořádanou v ZOO. Krasavci s ostny i bez nich, chlupatí, kvetoucí a rozličných tvarů dovedou vždy upoutat. V prodeji byly také pamětní medaile s vyobrazením známých botaniků, odborné publikace a také propagační materiál. Pan Zdeněk Franc k tomu sdělil: „Novinkou jsou známky, které si mohou návštěvníci koupit v podobě aršíků i jednotlivě. Známky jsou s vyobrazením kaktusů a také s připomínkou existence Klubu kaktusářů. Mohou se běžně použít k poslání poštou, ale nejčastěji si je zájemci kupují jaké vhodný suvenýr“. 11. 6. 2004 – volby do Evropského parlamentu Volební místnosti se otevřely v pátek ve 14,00 hodin a v sobotu byly otevřeny od 8,00 – 14,00 hodin. Voliči měli možnost volit z 31 politických uskupení, ale lístek s číslem 27 nebylo třeba hledat, tato koalice nebyla zaregistrována, místo ní je lístek s číslem 32. Teprve dvaatřicet hodin po sobotním uzavření volebních místností začali volební komisaři sčítat odevzdané hlasy. Sčítání začalo až v neděli ve 22,00 hodin, kdy se uzavřely volební místnosti v zemích EU. Teprve po vykonaných volbách se stane republika definitivně členem EU a 24 zástupců se zařadí mezi 732 evropských poslanců. Opět o vodě a „čističce“ Radní našeho města pokračují ve snaze snížit vodné a to tím, že odkoupí od firmy Tiba čistírnu odpadních vod. Zatím nedošlo k dohodě tří „aktérů“ (vlastník rozvodů – kanalizace je město, provozovatel sítě je VaK a majitel čističky Tiba), proto také ještě není známa cena vodného a stočného. Na schůzce, kterou svolal hejtman královéhradeckého kraje Pavel Bradík, byly čtyři varianty řešení. Prvou je, že město postaví svoji čističku, nebo založí firmu společně s Tibou, a bude mít majoritní podíl. Další možnost je, že čističku odkoupí, nebo dojde k posuzování nájemní smlouvy s VaK. Město však dosud nezná technický stav stávající čističky a jaké náklady by bylo třeba na její modernizaci vynaložit. Od roku 2010 se zvýší nároky na vypouštěnou vodu podle přísnějších předpisů Evropské unie. RNDr. Dana Holečková a Evropský parlament Kandidátkou sdružení Nezávislých Vladimíra Železného byla také ředitelka naší ZOO RNDr. Holečková. Sama k tomu uvedla: „O tom, že taková šance byla, ani nevím. Samozřejmě jsem musela uvažovat nad tím, jak bych případně tuto situaci řešila. Chtěla jsem se pokusit obě funkce skloubit dohromady. Bylo by velice zajímavé sledovat, jak taková instituce funguje a zda se její rozhodnutí dostanou k nám v původní podobě. Je těžké posoudit, jak by k sobě obě funkce „šly“, ale pokud by se objevil problém, dostala by přednost zoologická zahrada“. 165


Toto sdružení však získalo jen dvě křesla a ta byla obsazena Vladimírem Železným a Janou Bobošíkovou. „Domnívám se, že oba jmenovaní jsou lidmi na svých místech, kteří vědí „do čeho jdou“, dodala Dana Holečková. Rada města a osobnosti Již podruhé byli vybráni občané našeho města k ocenění za svoji práci a přínos ve prospěch města. Návrhy mohli zasílat všichni občané. Ocenění se může dostat občanům na úseku kultury, sportu, výchovy mládeže i podnikání a to za výrazný jednorázový úspěch i dlouhodobé zásluhy. Vybráni byli: Jiří Beneš – filmová tvorba, Leoš Pryšinger – řezbář, dále to jsou Rudolf Fiala, Otto Holeček, Josef Šturma, Emil Pokorný a Ladislav Hušek. Kronika toto ocenění v konšelské síni Staré radnice zaznamená. Stínem tohoto skvělého konání bylo, že se o svém vyhodnocení dozvěděli příští ocenění dříve z tisku než oficielně z místa nejpovolanějšího. Vzpomínky na „Junkersku“ slovy pana Kadavého Nejprve bychom si měli něco povědět o té době, kdy tu byla zbrojovka zřízena: Bydlel jsem a stále ještě bydlím v Alešově ulici číslo popisné 785, tak jsem měl k Sochorovům, Junkersce i Tibě Zálabí blízko. Za války a nějakou dobu i po ní nás v tomto domě bylo šest nájemníků. Wünschovi se dvěma dětmi, rodina Jaškova, Nýdrlovi se dvěma dětmi, Červená se třemi dětmi, Pešťákovi, Urbanovi a já se dvěma dětmi. Celkem v tomto domě bydlelo dvanáct dospělých a jedenáct dětí. K domu patřila a dosud patří velká zahrada, která byla směrem do cihelny oplocena. Za války byly na západní straně vybudovány pro každou rodinu protiletecké bunkry, stavbu řídil pan Dejl. Když byl hlášen přelet letadel, museli všichni zaměstnanci „junkersky“, ke kterým jsem patřil také já, utíkat za zvuku sirén zadní vrátnicí kolem Daníčkových za koupaliště do „Údolíčka“. Tam jsme čekali někdy až tři hodiny na „odhoukání“ sirén, potom jsme se museli vrátit na pracoviště. Závod však nebyl po celou dobu války bombardováním postižen. V „cihelně“ , která patřila k „junkersce“, byl z bezpečnostních důvodů uložen v betonových skružích olej. Ten vydával pan Jaroslav Kožešník, soustružna a kalírna ho spotřebovala mnoho. Po válce se potom cihelna naplnila, a stala velikou skládkou všeho nepotřebného, co po „junkersce“ zbylo. Část šatních skříněk zůstala ve fabrice, část se prodala a zbytek spálil. Továrna měla zřízenu jídelnu v bývalé továrně Kühnelově (v padesátých letech to byly garáže Československé automobilové dopravy – ČSAD), kde se vařily obědy a večeře pro stovky „junkersáků“ a pro noční směnu káva z melty a čaj. Vedoucím kuchyně tam byl pan Kurz. Jednou se stalo, že „houkali“ o polednách letecký poplach a k obědu byly zrovna „blbouny“ (knedlíky s povidly). Karel Antonínů (v pozdějších letech vedoucí závodní kuchyně na Zálabí) tu byl kuchařským učněm, mi dal pytel od cukru a já jsem do něho z talířů sebral asi třicet těch knedlíků. Navíc mě tenkrát přidal ještě kostku umělého medového másla, to byl „Kunsthonig“ co se vyráběl v továrničce u „Allanů“ a já s tím běžel domů. Po odhoukání poplachu jsem se s ostatními vrátil. Díky tomu, že jsem byl hubený a s pomocí doktora Suka, jsem se pro „tělesnou slabost“ dostal do „hofkolony, tedy dvorní party, určené pro všechny pomocné a potřebné práce na fabrice. Odtud jsem se za čas dostal do „prýflaurungu“, kde jsem se naučil pomocí brusného kotouče a barvy odletujících jisker poznávat tvrdost materiálu. Sytě fialová barva jisker byla ocel kvalitní, světlejší barva až do okru bylo měkké železo. Odtud jsem byl po získání potřebné praxe dán do „Lágerotu 2“, kde jsem už byl zařazen jako vedoucí. Byl to sklad nedokončených výrobků, kde tři děvčata kontrolovala jejich počet podle „Leitkaret“ a ukládala je do bedniček. Za správnost počtů jsem zodpovídal, ale podléhal panu Vlčkovi z Bílé Třemešné. Byl to opravdu hodný vedoucí a někdy mě pustil z práce na koupaliště. Abych ho nemusel o to prosit, tak mě sehnal růžový „Ausweiss“ a já mohl opustit závod kteroukoliv vrátnicí a nemusel „veršusákovi nic říkat. Vzpomínám si, že na „čtyřce“, oddělení v místě dnešní tiskárny, byl mistrem němec, který si nechával vždy o desáté večerní přinést „kafe“. Jednou mu do něho Zdeněk Kubínů nasypal prášek na spaní. 166


Linka měla do rána volněji a mohla se trochu prospat. Ráno pak ospalý mistr nahlásil poruchu a bylo vyděláno. Musím se také zmínit o esesmanovi Rumfovi, který bydlel za války spolu s manželkou a se psem v budově, kde po válce dlouhé roky bydleli Maternovi. Tato stavba vedle Penny marketu nyní pustne. Rumf byl pověřen dozorem, protože bylo dost případů, kdy byly stroje „junkersky“ úmyslně poškozeny. Tyto případy měl jmenovaný esesman Rumf vyšetřit a podat hlášení řediteli Brchlingovi. Nikoho však tehdy neobvinil a do koncentračního tábora neposlal. Po ukončení války mu byl nabídnut trvalý pobyt v našem městě, ale on to odmítnul, vrátil se do západního Německa. Pamatuji se, že jsem jednou v neděli nešel vykládat na nádraží uhlí. To proto, že nešel ani můj spolupracovník, který za onemocnělého otce kostelničil v Jaroměři. V pondělí ráno mě pan Adolf Chmelík, který pracoval na vrátnici jako strážný, odvedl k eses Rumfovi. Pan Chmelík překládal moji nepřítomnost na vykládce uhlí a dopadlo to moc dobře. Rumf si navlékl černé rukavice, dostal jsem z každé strany jednu „před hubu“ a mazal na pracoviště. Vzpomínám si také na velkou skládku uhlí za „Mandlovou továrnou ( později TIBA Pod nádražím), kde jsme skládali uhelný „mour“. Byla neděle, nám se moc pracovat nechtělo a tak jsme za silného větru házeli lopatami to drobné uhlí tak, aby bylo větrem unášeno na sousední louku. Německý mistr nádvorní party Kleinwächter, který byl z Libotova, nám tedy musel ukázat, jak se správně lopatou uhlí vykládá, aby neprášilo, ale jen odešel, tak jsme zase házeli uhlí do větru. Tam, kde se opracovával „elektron“, docházelo k častým požárům. Ti, kdo se snadno vznětlivým elektronem pracovali věděli, jak opracovávaný polotovar obrábět, ale také jak ho špatnou manipulací vznítit. V té chvilce došlo k hašení a část oddělení si mohla chvíli odpočinout. Byli jsme tehdy mladí a mnohdy jsme si ani neuvědomovali, jak bylo naše jednání nebezpečné a jaké mohlo mít důsledky. Na vrátnici „Junkersky“ bylo zaměstnáno také několik Čechů, byli to ti, kdo znali němčinu. Patřil k nim i Ladislav Mrkva, který se narodil v Rakousku. Mnohým bylo známo, že se za jeho služby nechalo odnést z fabriky, co kdo potřeboval. Materiál se sice po provoze evidoval na tak zvaných „Leitkartách“, ale když nedošel do konečné fáze opracování, tak se odepsal jako „aušus“ a šel do šrotu. Začátkem roku 1944 vybralo vedení z každého oddělení jednoho až dva mladé pracovníky, kteří museli o šesté hodině odpolední, po skončení tovární pracovní doby na večeři a potom nás „vekšusáci“ odvedli do cihelny kopat protiletecké „dekunky“ Byl jsem taky vybrán do té „třicítky“ a o desáté večerní jsme šli do Podharťské - „Hellmanovy továrny“ kde jsme měli „nocleh“. Ten byl v budově vedle silnice, dnes je tam „Stanice technické kontroly“. Ráno v pět byl budíček a dva „verkšusáci“ nás odvedli za zpěvu do továrny. Jeden z nich, kterému jsme říkali Mandarinek a mluvil trochu lámaně česky, nás nutil zpívat přes celé město. On z toho měl velikou radost, ale spícím lidem se to moc nelíbilo. Museli jsme to vydržet a tři měsíce přežít. Sklady měla „junkerska“ v Žirči, také ve dřívější Hellmanově a Neumannově továrně. V Löwenbachově továrně, která byla hlídána esesmany a kam nikdo z Čechů nesměl, byla radiotechnika, co přesně to nevím, ale byly tam i antény, zřejmě na odposlech. Z napsaných pamětí by se nechalo usuzovat, jak se nechalo chytračit a dokonce škodit. Tak tomu ale bylo ojediněle. Práce v „junkersce“ byla především dřina v nekonečných dvanáctihodinových směnách, kde jsme jako mladí lidé „robotovali“ pro „Velkoněmeckou Říši“. Při hubeném jídelníčku a nedostatku spánku jsme zde utráceli svoje mladá léta. Proto jsme všichni uvítali konec války s úlevou – zůstaly vzpomínky. Je také pravda, že ty horší se nám s léty postupně vytratily. Je již velmi málo pamětníků na dobu, která se odvíjela po skončení druhé světové války a souvisela s německou firmou Junkers – Werke, dřívějším závodě Josefa Sochora. Nabízí se otázka, jak bylo s touto zbrojovkou naloženo. Traduje se, že to byla válečná kořist sovětské „Rudé armády“ a vše bylo rychle a nekompromisně odvezeno. Nebo tu byla i jiná možnost. „Počátkem června 1945 přijel z Anglie pan Zdeněk Sochor, syn továrníka Josefa Sochora. Došlo k velmi rušné debatě před vrátnicí závodu, kde bylo přítomno asi patnáct lidí, převážně bývalých vedoucích závodu Sochor, dále členů nově ustavených odborů a několika dělníků, kteří již byli určeni 167


k likvidaci Junkersky. Já si již mnoho jmen nepamatuji, jen některá. Byl to pan Jogl, dřívější ředitel závodu, pan Lehraus, který dělal hlavního účetního, ing. Šroll, František Ditrich který byl v nově ustaveném závodním výboru, dále Jožka Hodic, pan Čeřovský, Ota Štěch, já a další. K této debatě přijel na rozpáleném motocyklu, s výfuky „do běla“, major sovětské armády, pověřený likvidací „Junkersky“. Jožka Hodic, který hovořil rusky a pracoval za války v junkersce, byl pověřen, aby majorovi řekl, že si ty stroje jako válečnou kořist může odvézt, že město bylo textilní a zase textilní bude. Major všem řekl, že má plnou pravomoc rozhodnout. Mohli jsme si to dle něho ale také ponechat a zavést tady strojírenskou výrobu. Byly to nádherné stroje, soustruhy, frézy, kalící pece a další zařízení. Pamatuji se, že tam byl jeden soustruh, který stál v budově pozdější rytebny, postavený na tři metry hluboké jámě naplněné pěchovanou rašelinou, přikryté betonovou deskou. Ten pracoval s mimořádnou přesností, a byl také odvezen do Sovětského svazu. Když jsme se později ptali přítomného majora co s těmi stroji budou dělat, tak nám řekl, že hodinky. Došlo tedy, na základě rozhodnutí této skupiny bývalých, převážně vedoucích pracovníků firmy Sochor k tomu, že byl dán majorem příkaz k následnému vyklizení strojového vybavení. Stroje se usazovaly na trámy a po nich tahaly na nádraží traktorem. Textil zvítězil, ale teprve po půlstoletí se ukázalo, zda bylo toto rozhodnutí pro město přínosem či ne. Nejprve se vyklízela tkalcovna a od Schleinů se na předem opravené betonové podlahy, (byly narušeny od oleje) navážely stavy. Ty se vozily na „štráfce- rampičce“, kterou táhli dva koně a kočíroval pan Pecháček. Práce se stěhováním řídil pan Vinca Urbánek. Když se stroje odvážely do Ruska, tak jsme se ptali, jestli si můžeme ponechat ty soustruhy, které patřily firmě Sochor. Major souhlasil. My jsme však k těmto původním strojům přidali ještě další přístroje a stroje a ukryli je do budoucí navádírny. O tom však major nevěděl. Byla tam i vrtačka, která dodnes v Tibě Zálabí slouží a některé další věci, které se hodily k zahájení textilní výroby. Nikdo tehdy při odvážení strojů na nádraží nic neevidoval, stroje vyváželi naši lidé a major se tehdy spokojil s tím, že viděl prázdný „sál“. Pokud se pamatuji, tak to byly asi tři vlaky, které stroje z „junkersky“ odvezly, a celá likvidace trvala asi tři čtvrtě roku. Nejdéle trvala v pozdějším oddělení strojní tiskárny. Zároveň se přivezly z bývalé židovské synagogy tiskařské stoly, které byly uloženy až do výšky kopule. Ty se vozily na původní místo, kde za „junkersů“ bylo „G. L.“ To bylo oddělení, kde pracovalo mnoho mladých lidí, hlavně děvčat na výplatách. Byly to češky a bylo jim jedno, jestli vyplatily za den třeba dvacet šest hodin. Kdo si co napsal, to mu vyplatily. Nikdo to nekontroloval. Vždyť zde bylo umístěno po lágrech asi tři a půl tisíce mladých lidí. Ti byli v našem městě jaksi „navíc“ a to z celých Čech, tehdy Protektorátu Böhmen und Mähren. Byli to ti mladí lidé, kteří nešli pracovat do Německa, jak se říkalo do „Totalajsatzu“. Jejich ubytovny byly v bývalé obchodní škole i některých jiných školách, v bývalých továrnách Neumannově (Slovany) a Hellmanově v České Podharti, (nyní Satos). Připomenu, že když jsme v roce 1942 vyklízeli synagogu, tak ty krásné lavice dostal truhlář od Schleinů, který tam měl dílnu. Tkalcovna bývalé firmy Sochor začala pracovat asi v srpnu 1945, v září jsem nastoupil jako tkadlec.

Pamětník pan Jaroslav Kadavý

168


Každý ze zaměstnanců tkalcovny tehdy dostal z prvního „kusu Lavandy“, což bylo krásné hedvábí, pěkný šátek. Tkalcovské stavy – automaty – „Roscher“ se už všechny nestavěly. Na jejich místa se postavily dva šlichtovací stroje, sukárna a kanetárna. Tyto staré anglické stavy „Roscherky“ jsme po vyřazení vozili do Kocbeře, tam se „vylouhovaly“, nastříkaly na zeleno a údajně poslaly do Číny. Co tam s těmito dosloužilci dělali, to nevím. Přípravnu tkalcovny tehdy řídil pan Stanislav Ponikelský a tkalcovnu Josef Fejk, vedoucím byl pan Kolář a vrchního mistra dělal pan Heřmánek. Tolik z pamětí pana Jaroslava Kadavého. Pohled z kostelní věže je opravdu pěkný Kostel sv. Jana Křtitele tuto podívanou nabízí v měsíci červnu jen o víkendech. Kdo ještě neměl možnost se podívat po našem městě a okolí z výšky kostela, ten přišel o pěkný zážitek. Je dobře, že tato možnost tady je a nabízí se místním i návštěvníkům města. Navíc je možné shlédnout místnost, kde dříve bydlil „pověžný“ a nyní jsou zde církevní pamětihodnosti, v mezipatrech jsou také vystaveny historické dokumenty a dokonce části starých zvonů. Kvalifikovaní průvodci jsou v případě zájmu ochotni uskutečnit přednášku o místních zvonech. Po dobu prázdnin bude věž otevřena i o všedních dnech. 525 milionů korun nás stály volby do Evropského parlamentu Byly to v naší zemi historicky první volby do Evropského parlamentu. V rámci republiky bylo 14.763 volebních místností, o hlasy se ucházelo 31 politických stran a seskupení, a o přízeň voličů se ucházelo 808 kandidátů. V našem městě odvolilo ve dnech 11. a 12. června 2004 3.479 občanů z celkového počtu 13.303 voličů., tedy 26,15%. To svědčí o tom, že o volby nebyl zájem a neklamně to je také vyslovena nedůvěra současné vládě, což je tiskem nazváno debaklem. Z okolních obcí byla nejvyšší účast na Trotině – 59,18%, Zábřezí – Řečice - 48,70% a naproti tomu v obci Vítězná – 18,21% a Horní Brusnici - 19,71%. Jednotlivé strany a uskupení získaly v našem městě tento počet hlasů: Občanská demokratická strana KSČM SNK-ED (Evropští demokraté) Nezávislí ČSSD KDU –ČSL SZ (Strana zelených) Unie liberálních demokratů Pravý blok

35,3% 15,8% 11,8% 9,6% 8,4% 6,2% 3,7% 1,7% 1,3%

Zvolení „Europoslanci“ za jednotlivé strany ODS: Jan Zahradil, Petr Duchoň, Miroslav Ouzký, Hynek Fajmon, Nina Škottová, Ivo Strejček, Oldřich Vlasák, Milan Cabrnoch a Jaroslav Zvěřina. KSČM: Miloslav Ransdorf, Vladimír Remek, Jaromír Kohlíček, Jiří Maštálka, Věra Flasarová a Daniel Strož. SNK – ED: Josef Zieleniec, Jana Hybášková a Tomáš Zatloukal. ČSSD: Libor Rouček, Richard Falbr. KDU – ČSL: Zuzana Roithová a Jan Březina Nezávislí: Vladimír Železný a Jana Bobošíková Kolik korunek dostanou strany za hlasy a kolik vložily do volební kampaně Strana: počet hlasů: získaná částka: náklady na kampaň: ODS 700942 21.028 260 asi třicet milionů KSČM 472862 14.185 860 asi 4,5 milionů 169


SNK – ED 257278 7.718 340 asi 8 milionů (Sdružení nezávislých) KDU – ČSL 223383 6.701 490 asi 10 milionů ČSSD 204903 6.147 090 asi 30 milionů NEZ 191025 5.730 750 asi l milion (Nezávislí) SZ 73932 2.217 960 asi 1,5 milionů ( Strana zelených) ULD 39655 1.189 650 asi l0 milionů (Unie lib. demokratů) PB 27504 825.120 desítky tisíc Kč. (Pravý blok) Politické subjekty, které získaly hlasy alespoň jednoho procenta voličů, dostanou od státu na úhradu volebních nákladů 30 Kč za každý hlas. ZUŠ a výstava „Stroje a strojky“ Tato výstava Základní umělecké školy – výtvarného oboru byla zahájena vernisáží ve Staré radnici. Úvodem bylo vystoupení taneční skupiny ve stylu „pohyb robotů“. Práce, jak vysvětlil ředitel „lidušky“ (jak se říkalo Lidové škole umění) Ivan Moravec: „se dostanou na celorepublikovou soutěž. Nebudou to tedy témata lyrická, ale vysloveně technická“. Návštěvníci zde vidí modely fotoaparátů, také keramické modely hodinových strojků, kybernetickou myš i detaily některých přístrojů.

Zájem o technické modely byl opravdu velký.

Na výstavě se podílí také vystavené kresby, koláže, keramika a další prostorová tělesa. Podíl na výstavě měli také Blanka a Ivan Moravcovi a Josef Holan.

Model hodin? Ano, ale vše ze dřeva a vytvořeno rukama dětí.

Svatojánská pouť Římskokatolická farnost uspořádala ve dnech 19. a 20. června „Familitaris“ pod heslem: „Naše radost – vaší radostí“. Konala se na náměstí TGM k výročí 250 let ustavení Mariánského sloupu. Náročný program začal v sobotu: 170


16,00 hod. – Rodinné zpívání – vystoupení zpěváků a hudebníků z farností ve Dvoře Králové a okolí se sólovým programem Marie Dittrichové z Choustníkova Hradiště a skupiny TENSING z Vrchlabí. 17,30 hod. – Věra Klásková – Pourová, skladatelka, klavíristka a kytaristka z České Lípy – koncert. 18,30 hod. - KOTY z Legnice u Krakova (Polsko), koncert rodinné skupiny zpěváků a hudebníků. 19,30 hod. – Spititual – Gospel Singers - koncert pěveckého sboru z Drážďan.

Skvělá zpěvačka Marie Ditrichová si získala návštěvníky.

20,30 hod - Kde jsme - Slavnostní koncert u příležitosti výročí postavení Mariánského sloupu na náměstí za účasti všech pozvaných zpěváků a hudebníků. V této části programu vystoupila skupina z polské farnosti SZCZYTNA, s níž bude v tento den uzavřeno přátelství Familitaris. V neděli v 10,00 hod. se konala slavnostní poutní mše svatá, sloužená otcem biskupem Josefem Kajnekem. Nejsou tito zpěváčci kouzelní? Právem se jim dostalo potlesku.

Co je ekonomická svoboda Podle indexu ekonomické svobody si Česká republika značně pohoršila. Podle posledních údajů z roku 2001 se propadla až na šedesáté místo. Přitom ještě v roce 1995 byla na padesátém. Tento index publikuje kanadský Fraser Institute a měří se ve 123 zemích světa. Páteří indexu je: velikost vládního sektoru, struktura ekonomiky a zastoupení trhů, finanční politika a celková stabilita, volnost a disponování s cizí měnou, vláda zákona a ochrana vlastnických práv, zahraniční obchod a kapitálové a finanční dluhy. Nejsvobodnějšími zeměmi jsou Hong-kong, Singapur, Nový Zéland, Velká Britanie a Spojené státy. Nejméně svobodné jsou ekonomiky v Barmě, Alžírsku, Demokratické Republice Kongo, Guinea-Bissau a Sierra Leone. Svobodnější země pochopitelně rostou rychleji a a jsou hospodářsky vyspělejší. V těchto zemích je menší korupce a bída. Také délka života v nejsvobodnějších zemích je o 21 let vyšší než v zemích ekonomické nesvobody. Co k tomu ještě dodat? Pro miliony lidí na této planetě je pořád ještě nejvyšší motivací dostat se k misce rýže. Oni musí a dokáží přežít téměř nemožné a přesto si života váží stokrát víc než my. My máme problémy a jsme schopní je řešit – oni je mají také, ale řešit se zatím nedají. 171


Jedna část světa se topí v blahobytu, druhá část se šedesáti korunami na měsíc. A nikdo s tímto třetím světem nic nedělá. Také z toho plyne terorismus, který je všemi odsouzený. K tomuto ještě data z naší republiky: 45,48% dnů v roce věnuje zaměstnaný člověk do státní pokladny, z osmi a půlhodinové pracovní doby to činí 3,52 hodiny a tento čas a peníze jdou do rukou politiků a státních úředníků. Neobvyklé počasí června Lidé se ptají, jestli letos bude nějaké léto. Po loňském slunném a horkém létě je to něco úplně jiného. Červnové rozmary počasí, nízká teplota s mnoha průtržemi mračen i kroupami, se podobá spíše „aprílu“. Zrání mnoha plodin se citelně zpožďuje, zahrádkáři poukazují na výskyt mšic a rozmary neutuchají. Již mnohokrát došlo k tomu, že o pracovních dnech týdne je celkem slušné počasí a o víkendech prší. Lidé se nestačí převlékat, ráno je zima, odpoledne se teplota vyšplhá k dvacítce. Je také neobvyklé, aby v červnu na některých místech dokonce poklesla teplota pod bod mrazu. Vlastivědné čtení – číslo 4, řada III. Redaktor Jan Schwarz nám předložil další číslo, které má ve svém obsahu tyto články: - Královédvorská spořitelna jubilantem roku 2004 - Jan Schwarz - 80 let Klubu českých filatelistů - Vladislav Trohoř - Velký rozvoj města začal před 85 lety - Jan Schwarz - 10. ročník Dnů R. A. Dvorského - Jan Schwarz, Pavel Janoušek - Rozhovor na téma „Hledání ztraceného času“ - Jan Schwarz - Ochotnické divadlo na Lanžovsku - Dr. Karel Martinek - I tak lze zapomenout na starosti běžného života - Jan Schwarz - Sto let školy v „Českém Podhradí“ - Pavel Janoušek - 111. let od narození skladatele a dirigenta Oldřicha Říhy - Jan Schwarz - Čím žil Dvůr Králové před 75. lety - z Královédvorských listů roku 1929 - Lékárna „U černého orla“ - z městské kroniky Jaroslava Jakoubka Občan a názor na Evropskou unii po volbách - soukromý obchodník: „Přál bych si, aby se konečně zjednodušila řada předpisů a nařízení a také tomu věřím. Jinak bych se nevyslovil pro EU a také v těchto volbách k „Europoslancům“. - důchodkyně: „Podivila jsem se, že jsme volili hlavně my staří. Mladých jako by se to netýkalo. A má to být přece pro ně, vždyť to byli mladí, kteří se zasadili o změnu v naší republice a teď ten nezájem. Překvapilo mě to“. - střední věk, nezaměstnaný: „Volil jsem a čekám, že se někde chytím a nebudu muset žít na podporu. Mě podpora zahanbuje, ale jsou takoví, kterým se to flákání líbí“. - pracovnice na úřadě: „Moc se nám toho naslibovalo, ale zatím kde nic, tu nic. Nezlobte se, ale nerada zrovna mluvím tady“. - romská žena: „Já mluvit nebudem. Mě je třeba peněz a těch nemám. S Bohom pane“. - důchodce, asi po sedmdesátce: „Ano volil jsem. Snad ta unie už konečně udělá pořádek, když to sami neumíme a nebo nechceme. Ty zlodějiny je kolem tolik, že je hanba otevřít rádio a nebo noviny. - podnikatel: „Malá účast? Nevadí. Jen ti „komouši“ mi tam vadí. Na můj vkus jich je tam moc. Sázím, sázíš, sázíme Je přímo zarážející, kolik lidí dnes tomuto fandí. Sází se na všechno možné. V televizi jsou hry, které to ještě rozdmychávají. Uvádí se, že v loňském roce naši občané prosázeli víc jak jedenáct miliard korun. I když měla klesnout obliba staré „loterie“, jiné sázkové společnosti (Fortuna, Tipsport) prosperují a jsou tu ještě další (Sazka, Chance), které nejsou o moc pozadu. 172


Pobočky sázkových kanceláří jsou i v hernách, barech a lokálech. Loterie zase ohromuje výší výher a nebo lépe řečeno výhry. V loňském roce bylo v „jackpotu“ rekordní částka 113 milionů korun a to přivedlo k dalším sázkám dvojnásobek běžného počtu občanů. Pokud by se mělo sledovat to, kdo nejvíc sází, tak to jsou bezpochyby občané nemajetní – chudší. Zřejmě se utápí myšlenkou, že rychle, bezpracně a hodně zbohatnou. Sprejeři nebo spíše vandalové? Ani našemu městu se tento způsob realizace některých jedinců nevyhnul. Vhodné je všechno, zvláště dobře viditelné plochy se nabízejí tomuto výrazu realizace. Je však pravdou, že mnohdy je „výtvor“ hodný pozornosti, ale v naprosté většině to jsou jen klikyháky, symboly, podpisy, vzkazy a něco co má občanům znepříjemnit pohled a nebo je dokonce poškodit.

Občan může posoudit zda je to „výtvor“ nebo vandalství.

Nový záhonek v Rooseweltově ulici Po předběžné úpravě vozovky se dostalo na květinovou výstavbu, která zkrášlí tento kousek před „novou poliklinikou“. Přibližně v těchto místech kdysi stávalo odpustkové oratorium, které je nyní na náměstí Republiky. Necelý týden po osázení však tento pěkný záhon přejelo nákladní auto.

Pracovníci technických služeb pracují na květinové výzdobě.

Odborníci v ZOO Aby bylo možno udělit zoologickým zahradám licenci v rámci Evropské unie, musí dojít k předávání vzájemných zkušeností o chovu zvířat. K tomu došlo ve dnech jedenáctého až třináctého června v naší ZOO, kde se sešlo 115 ošetřovatelů kopytníků. Reprezentovali více než čtyřicet zoologických zahrad ze Slovenska, Švýcarska, Německa, Lucemburska, Čech a Kataru. 173


Na programu byly nejen přednášky, ale také exkurse do zákulisí zahrady. Jednání bylo poprvé vedeno dvoujazyčně a hlavním pořadatelem byl německý Svaz ošetřovatelů kopytníků. Zástupci naší ZOO RnDr. Kristina Tomášová a Luděk Čulík prezentovali přednášky o chovu žiraf a nosorožců, dalšími tématy byla výživa pralesních žiraf okapi. „Nový kabát“ domu v Přemyslově ulici Už v pořadí třetí dům v této ulici, vedoucí z náměstí ke „Šmídově roubence“, bude renovován. Kdysi se zde říkalo „Na Broumově“. Opravovaný dům byl na samém začátku nacistické okupace po krátkou dobu sídlem „Gestapa“, když předtím tento „nástroj“ nacistické zvůle sídlil v Deutschově vile na ulici Spojených národů a na Okresním hejtmanství na Legionářské (dnes škola R. A. Dvorského).

Kdyby tak někdo opravil i domy na náměstí!

Ulici 17. listopadu se dostává podkladu Stroj zarovnává vrstvu kamenného podkladu, která vystřídala nevyhovující původní základ.

Jsou pořád dobrými přáteli Tak jako každý rok se sešli bývalí členové pěveckého sboru „Bojomír“. Kronikou byla jejich činnost minulých let již zaznamenána. Dnes již starší dámy a pánové vzpomínají na svá mladá léta, na to, co dokázali a také na ty, kteří již mezi nimi nejsou. 174


Pomalu se schází, líbají, potřásají rukama a čekají na své další vrstevníky.

Uprostřed je organizátor a kronikář „Bojomíra“ Pavel Neuman, který vše dosud zastřešuje.

Péče o památky v okolí Příspěvku na památky se dostane našemu městu s rozšířenou pravomocí: navrhovatel objekt skutečný příspěvek Kč PhDr. St. Bohadlo Miroslav Boleslav Domov sv. Josefa KČT – ing. Babovák Josef Mádle MUDr. Josef Mališ Bílá Třemešná Kohoutov Litič Vilantice Vítězná Kuks Ř.K. farnost Kuks

Kuks, stodola u č.p. 52 Horní Brusnice – kříž socha Jana Nepomuckého kamenné smírčí kříže Stanovice mlýn, č.p.14 Lanžov – hřbitovní kaple Pomník padlým a Komenského Urbanův Kříž kaplička „Sv. Marie“ – Nouzov Chotěborka, sloup Nepomuckého budova obec. úřadu čp. 123 dveře hostinec Ch. Hradiště kostel „Povýšení“ dům č. p. 59

45.000 25.000 45.000 30.000 60.000 175.000 30.000 35.000 l00.000 140.000 120.000 35.000 50.000 80.000 175


Škola v další výstavbě Pilíře jako nosníky, cihelné zdivo, to je v polovině června přístavba školy. Fotografie to zaznamenávají lépe než psané slovo.

Takto se mění ulice Štítného, sloupy vpravo ponesou střechu tělocvičny.

Pohled z parčíku před školou ukazuje řádku sloupů.

Dopis občanů JUDr. Simoně Motlové Vážená paní tajemnice! Potvrzuji příjem Vašeho dopisu ze dne 10.6. t. r., který je odpovědí na petici občanů Fibichovy ulice městské části Podharť, podané dne 12. 5. 2004 na MěÚ. Sděluji, jako zplnomocněnec shora uvedených občanů, že Vaše stanovisko v odpovědi uvedené, bylo zcela jednoznačně přijato všemi kladně. Zejména pak skutečnost, že se tak stalo v zákonem stanovené lhůtě. Co však bylo největším překvapením pro všechny, že ještě před jejím dojitím, bylo započato s požadovanou opravou výtluků a výmolů TsM Dvora Králové n.L. To je na celé záležitosti to nejdůležitější, že se tak stalo rychle, bez byrokratických průtahů a alibistického přehrávání „horkého bramboru“ z ruky do ruky! Ukázalo se, že při dobré vůli zastupitelského orgánu se dá vyhovět i občanům, žijících na okrajových částech města, zbavit je problému, který všechny velice tížil. Tato skutečnost byla kvitována s povděkem a nabyl jsem dojmu, že tak stoupla vážnost a image MěÚ.

176


Závěrem mi dovolte, vážená paní tajemnice, jménem všech občanů Fibichovy ulice poděkovat za splnění požadavků občanů a současně vyslovit i přesvědčení, že slíbený termín dokončení opravy uvedené ulice, t.j. do 30. června 2004 bude dodržen. V současné době již chybí pouze malá část této ulice, kde oprava dosud nebyla provedena. S pozdravem Viktor Schrabal Fibichova 2045 zmocněnec občanů uvedené ulice PhDr. Vladimír Wolf - o historii našeho města V Mělníce se konala konference o historii královských věnných měst po třicetileté válce. Zúčastnil se jí i Profesor PhDr. Vladimír Wolf, děkan Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové a protože je jím vypracovaný příspěvek velmi zajímavý, přejmeme ho prostřednictvím „Královédvorských listů“ do kroniky. „Dějiny města Dvora Králové nad Labem mají mnoho bílých míst a také mýtů. Stav poznání dějin města je neuspokojivý, zejména období po třicetileté válce. Oč totiž jde? Dosavadní zpracování dějin města Dvora Králové, počínaje Bienenbergem, přes povrchního a romantického A. K.Vitáka po Antonína Schulze (Schulz nepochybně prostudoval mnohé dvorské archiválie, vybíral si však zejména informace týkající se správy města) jsou si v mnohém podobná. Schulz navíc připravil dvousvazkovou edici středověkých písemností, na niž navazují všichni autoři po něm. Ti se dokonce drží i základního Schulzova schematu. Týká se to Tomáše Halíka, Václava Nováka a dalších, jakož i poslední knihy Dagmar Krskové, vydané před třemi lety i nejnovější knihy J. Langfelnera. Tuto skutečnost nekritického přejímání už před lety potvrdil i místní vlastivědný pracovník Radomír Roup. Jednoduše řečeno: chybí tu základní heuristický výzkum, opisuje se stále z jedné knihy do druhé včetně mnoha chyb a nikdo se nepodíval na dějiny města kritickým pohledem. Nedávno nákladně vydaná a nepodařená knížka Dagmar Krskové zablokovala další výzkumy na řadu let, protože vydání knihy také něco stojí“. Tolik zatím k příspěvku PhDr. Wolfa, v příštím měsíci se k tomu kronikář ještě vrátí. Tisícovka navíc pro důchodce Důchodcům byl vyplacen jednorázový příspěvek ve výši jednoho tisíce korun. Bylo tak provedeno při pobírání pravidelného důchodu a výše příspěvku zahrnuta do celkové částky výplaty důchodu za červen 2004. Článek Miroslava Kitnara v „Královédvorských listech“ „Když se mezi poslanci objevil návrh, aby televizní poplatek platili plošně všichni, i když televizor nemají, nejen jsme žasli, ale zároveň jsme začali domýšlet, jak tento pozoruhodný návrh dále propracovat: „Třeba platit vodné i tam, kde není vodovod zaveden. Bylo míněno jako vtip. A už je to tady. ... A tak poskytněme další návrhy: Platit telefon bez telefonu – také není marné. A co takhle dálniční známky bez auta? Také není špatné předepsat domovní daň bezdomovcům. Kampak na nás s logikou!“ Noční bouřka s vichřicí Nebývale silná bouřka doprovázená deštěm a vichřicí se vyřádila ve večerních hodinách nad naším městem. Ohňostroj blesků a silné hřmění dne 23. června nebralo konce a bylo doprovázeno krátkodobě i silným větrem. Ten doslova ulomil jednu ze starých lip vedle „malého kostelíčka“. Pád stromu způsobil škodu na vedlejší zahradě a odstraňování, které se dělo z jediné přístupové komunikace – v Riegrově ulici – omezilo už tak svízelnou dopravní situaci ve městě, která je tudy vedena. 177


Občané této části města si na špatný stav staré lípy stěžovali již po několik let. Ta však byla památným stromem a proto bylo jednání složitější. Nikdo se k pokácení lípy, patřící římsko – katolické farnosti nevyjádřil, až vichřice odhalila houbou napadený kmen. Hasiči tedy odstranili větve koruny stromu z postiženého sousedního domu (kůlny a garáže) a pomocí vysokozdvižné plošiny postupně odřezali i větve na zachovalých, okolních stromech. Práci ztěžoval silný vítr. Riegrova ulice byla po několik hodin uzavřena. Cesta do středu města byla vedena přetíženou komunikací po Benešově nábřeží a Husovou ulicí. Na jiných místech města však k podstatným škodám nedošlo. Seriál cyklistických závodů „CK Carla“ Probíhal v měsících květnu a červnu. Určen byl mládeži pod názvem „O nejlepšího cyklistu Dvorska“. Prvním závodem byla časovka jednotlivců v Bílé Třemešné, druhý závod byl v blízkosti nemocnice a třetím závodem byla časovka do vrchu ze Dvora do Vítězné. Tradičně byl celý seriál zakončen závodem horských kol a vyhlášením vítězů v městském parku. Právě toto zakončení je pro občany velmi atraktivní a mladí cyklisté zde dokazují co se naučili a ovládají. Potěšitelné je to, že tento seriál závodů není jen otázkou zdejších závodníků. Ti se zde scházejí i ze vzdálenějších míst republiky. Nejlepšími cyklisty Dvorska se stali: V kategorii ročník 1998 a mladší A. Bergerová - CK Carla D.K.n.L: Ročník 1996 – 97 K. Bíbová - CK Carla Ročník 1994 – 95 V. Frýzlová – Cyklo Potocký, J. Poličanský CK Carla Ročník 1992 – 993 K. Bergerová CK Carla, F. Sísr Cyklo Stratílek Litomyšl Ročník 1990 – 91 K. Hník KAH Vrchlabí, M. Koukolová Loko Trutnov Ročník 1998 – 89 J. Svoboda Cyklo Stratílek Litomyšl Ročník 1986 87 T. Berger CK Carla Dvůr Králové nad Labem. Sponzorem těchto závodů je po řadu let již Carla a to vedle dalších sponzorských aktivit. Křest oslí slečny v ZOO Tentokrát to byla herečka a zpěvačka Zora Jandová, která pokřtila samičku osla somálského Jedná se o vzácný přírůstek Sama k tomu uvedla: Pro mládě jsem uvedla jméno Tifany a přeji jí, aby se jí ve zdejší ZOO dobře dařilo. Vážím si vedení ZOO a když budu pozvána tak zase ráda přijedu.“ Osel somálský patří mezi vzácná zvířata a ve volné přírodě již zřejmě nežije. Knihovna Slavoj vyhodnotila soutěž „Hlas minulosti“ Dětská akce, která požadovala, aby děti vytvořily ilustrace k některé z pověstí a bájí vztahujících se k našemu městu. Pořadatelka Marta Staníková k tomu uvedla: „Lidové pověsti vznikly mezi prostým lidem a jsou odkazem minulosti. Jsou také pokladem lidového umění, který když otevřeme, donese nás o další krůček dál k poznání našeho města a okolí“. Ilustrace mohly být provedeny jakoukoliv technikou a byly soustředěny v knihovně na dětském oddělení. Soutěž byla rozdělena na čtyři kategorie. V kategorii do sedmi let vyhráli Karolina Chaloupková a Josef Ruprich. Do jedenácti let zvítězila Kristýna Klustová před Terezkou Erichovou a v kategorii do čtrnácti let byla první Rozálie Kirschová a Veronika Pavelková. Vítězem kategorie do osmnácti let je Vojta Valtr, následovaný Anetou Kabelkovou a Šimonem Čihákem. Nejlepší tvůrci obdrželi diplom, kde byla jeho práce.Vybrané obrázky se stanou ilustrací knihy, která vyjde v září. „Podobná kniha pověstí u nás zatím neexistuje“ doplnila ředitelka Lenka Antošová.

178


Fotbalisté postupují do divize Ještě před třemi lety patřilo fotbalové mužstvo mezi celky I.B. třídy. Letos už jsou vítězi krajského přeboru. Jejich trenérem je od zimy ředitel královédvorského gymnázia, místostarosta Bílé Třemešné a funkcionář tamního Sokola, sportovní ředitel oddílu kopané TJ Dvůr Králové Josef Bělina. Je také trenérem mužstva. Sám k tomu po vítězném a rozhodujícím utkání v Rudníku řekl: „Ve dvorském fotbale jsem strašně dlouho, od roku 1965, kdy jsem přešel do Dvora Králové z Bílé Třemešné jako dorostenec. Už jsem nevěřil, že se za svého života dočkám takového úspěchu“. Všem, kteří se o tento úspěch zasloužili patří poděkování a můžeme si jen přát, abychom v našem městě viděli, po mnoha letech, fotbal odpovídající úrovně. Změna nastala v postu trenéra, kterého spolu s Bělinou zastával Rudolf Skácel, který nyní dohodou odchází. Je třeba také připomenout dobrou práci předešlého trenéra Miroslava Vondráčka, který tým převedl do 1.A. třídy a krajského přeboru. Divizní Dvůr tedy bude mít nového trenéra. V divizi „C“ bude mít náš tým za soupeře: FK Kácov, Loko Pardubice, FK Dobrovice, FK Jablonec 97 B, FK AS Pardubice B, SK Union Čelákovice, FC Velim, AFK Chrudim, SK Skuteč FC Český Dub, SK Český Brod, Jiskra Ústí nad Orlicí, SK Týniště nad Orlicí a Uhelné sklady Praha. V tomto pořadí budou soupeři nastupovat počínaje 8. srpnem kdy první zápas hraje Dvůr doma s Kácovem. Grant pro zahradu v Žirči Obdržela jej základní škola Strž s tím, že opraví zahradu v Žirči v rámci projektu „Otevřené zahrady“. Na tomto projektu se podílí také Domov svatého Josefa, Svaz chovatelů a místní občané. Tento projekt vznikl ve spolupráci s ekologickým střediskem Sever a nadací Patria. K opravě by mělo dojít u kamenného ohrazení, které je kulturní památkou, dále by mělo dojít k rekultivaci celé zahrady, vzniknout pískoviště a posezení u ohniště. Ředitelka ZŠ Strž Alena Čiháková k tomu uvedla: Rozhodli jsme se také využít inventarizaci porostu v parku, který provedla paní Zuzana Kazmirowská a Jarmila Müllerová“. V parku jsou velice zajímavé rostliny a v budoucnu by měly být označeny jmenovkami. „Projekt se nám daří realizovat díky pomoci vedení Domova, pana Šimůnka, který se postaral o technické zázemí a architekta Tschiedela – autora projektu“. Škola Strž získala na rekonstrukce částku 50.000 korun, ale počítá se sponzory a dále s brigádnickou pomocí rodičů dětí a občanů obce. Ocenění rady města obdrželi Mgr. Jiří Beneš je rodákem našeho města a občanům je znám jako cestovatel, filmař a fotograf. Mezi jeho záliby patří hudba, fotografování, cestování a především filmová tvorba. Byl a stále ještě je amatérem, který zaníceně filmoval a se svou cestopisnou a dokumentární tvorbou se stal po řadu let vítaným na řadě soutěží a festivalů, odkud si přivážel svá ocenění. Počínaje rokem 1978 byl již oceňován každým rokem. Vrátíme-li se o plné čtvrtstoletí zpět, potom zjistíme, že dal vzniknout téměř šedesáti filmům. Za tuto svoji houževnatou práci byl po zásluze mnohokrát oceňován.Za nejvýznamnější ocenění lze pokládat třetí cenu soutěže z Melbourne za film „Tvar vody“. V roce 2001 se Jiřímu Benešovi dostalo Ceny Ministerstva kultury ČR. Je potěšitelné, že si svoje znalosti a zkušenosti nenechává pro sebe, ale je nápomocen mladým, začínajícím tvůrcům, sdruženým při DDM Jednička. Zde také zvítězil se svým filmem „Linda“. V archivu Národního technického muzea bychom našli jeho další filmy Stařenka lokomotiva, O bulíkovi, Tešnovská přehrada a stará elektrárna na přehradě Království. 179


S velkým ohlasem se setkal jeho film o učiteli krasobruslení našeho města Karlu Divišovi, pod názvem „Vy jste mě dal“. Pro úplnost ještě výčet jeho amatérských prací, kde nechybí přehrada Klíčava, létání v balonu, viadukt v Ivančicích, parní železnice, elektrárny, portrét pěveckého sboru Záboje, dětské lékařky a zdejšího malíře Miloše Petery. Do tohoto výčtu patří také filmový Braunův „Betlém“ a dnes již historický snímek v Výstavy domácího zvířectva Mgr. Jiří Beneš s Mga. Evou Kolbabovou v Žirči. Rudolf Fiala, který v nejbližších dnech (1. 7. 2004) oslaví své významné životní jubileum devadesáti let, patří mezi osobnosti Dvora Králové nad Labem, které se významnou měrou zasloužily o rozvoj kulturního života našeho města, jak v divadelní, tak v literární a přednáškové činnosti. Po absolvování ekonomické školy v roce 1930 nastoupil do zaměstnání v královédvorské spořitelně. Účinkoval v ochotnických spolcích Hanka a Palcát i v Klubu mladých. Padesátičlenný dramatický soubor Palcát, který vedl, pořádal večery básníků, divadelní představení, výstavy, koncerty a besedy o české kultuře. V době Protektorátu tyto akce Palcátu pomáhaly občanům našeho města překonávat tragické dny okupace. Po válce byl pozván do Prahy, pomoci při ustavení činnosti prvních divadel pro mládež, později nastoupil do zaměstnání na Ministerstvu vnitřního obchodu a v lednu 1965 na vyzvání do Národního divadla, kde se podílel na představeních ke stému výročí položení základního kamene a také zpracoval řadu přednášek o historii Národního divadla. Po návratu do rodného města pomáhal literárnímu a divadelnímu kroužku gymnázia a věnoval se psaní článků o významných osobnostech města Dvora Králové nad Labem. Své životní zkušenosti zpracoval v dokumentech, jejichž ústředním tématem je upozornění budoucí generaci, jak jsme ke svému životu ve 20. století potřebovali aktivní kulturní a osvětovou činnost.

Sedící oslavenec R. Fiala s chotí a p. Janem Schwarzem

Otto Holeček se narodil 29. srpna roku 1920 ve Dvoře Králové nad Labem. Pracoval v podstatě po celý život – až na dobu totálního nasazení – u firmy Sochor a poté v závodě Tiba Zálabí. I když byl úředníkem, nikdy se úředníkem necítil. Od svých čtrnácti let se zajímal o fo180


tografování a především malování. Není absolventem žádné z oficiálních uměleckých škol, což je zvláštní, ale je tomu tak. Pět dnů v týdnu byl plánovačem výroby – mimo jiných pracovních funkcí – poslední dva dny v týdnu se stal malířem. V kolektivu spolupracovníků se o jeho malování vědělo, zúčastnil se různých výstav, ale k první vlastní výstavě byl inspirován malířem světového významu Zdeňkem Burianem. S ním se seznámil v roce 1955 a vznikla tím dlouholetá známost, trvající až do umělcovy smrti. Pan Otto Holeček byl i literárně činný. Psal reportáže z cest, které doprovázel vlastními kresbami. Uveřejňovaly je jak deníky a časopisy, tak nakladatelství Akademia a vycházely v časopise Lidé a země. Do života si přinesl lásku k umění a talent, který neustále rozvíjel. V jeho miniateliéru jsou obrazy z našeho Podzvičinska, právě tak jako z míst vzdálených od nás tisíce kilometrů, a najdeme tu obrazy malované temperou, olejem, pastely i barevnou tuší. Jsou to obrazy plné kouzla Orientu, večerní náladové motivy, uchvátí portrét africké dívky s obličejem zahaleným do černé dželabie.

Vpravo Otto Holeček s p. Ludvíkem Blažkem.

Ladislav Hušek přispívá k propagaci našeho města a sportu více jak padesát let. Po léta aktivně hrával I. a II. ligu české házené a s publikováním informací začal právě u české házené již v roce 1946. Pokračoval i tehdy, když se přešlo na házenou mezinárodní. Po všechna ta léta informoval dvorskou veřejnost ve vývěsní skříňce i v novinách o dění v tomto populárním a úspěšném sportu. Od něho jsme se mohli dozvědět, že na utkání s ATK Praha přišlo pod Hankův dům 2.500 návštěvníků a na utkání I.ligy přibližně 1.000 diváků. Později začal informovat také o ledním hokeji. Dodnes si mohou občané Dvora Králové nad Labem a širokého okolí přečíst ve vývěsních skříňkách házené a hokeje, i v Krkonošských novinách, o dění v těchto sportovních odvětvích, včetně mládežnických družstev.

Ladislav Hušek uprostřed, manželka a pan Diviš.

181


Mgr. Emil Pokorný získal od mládí dvě velké životní lásky. Jednou z nich je kniha a druhou plavání. Do našeho města přišel v roce 1964 z Bruntálu po své promoci. Na počátku sedmdesátých let tak našel cestu ke svému profesnímu uplatnění a stává se ředitelem královédvorské knihovny, postupně realizuje svůj volný čas ve sportovních odvětvích a práci s veřejností. Výchozím bodem jeho celoživotního sportování je plavání. První krůčky ve vodě si osvojil již v útlém dětství a potom k nim postupně přiřadil plavecká tempa na delších vodních plochách i řekách, především na Svratce, Svitavě, Jizeře, Punkvě a Labi. Ve středním věku se pozvolna probouzelo vytrvalostní plavání, které se příchodem do našeho města přeneslo ke startům na českoskalické Rozkoši. Několikrát si zopakoval vytrvalostní maratón tehdejší celorepublikové soutěže s názvem Zdatný plavec ve Vysokém Mýtě, jedenkrát rovněž na přehradě Seč a v menší délce také na brněnské přehradě. Dvorští i mimodvorští občané ho znají jako jednoho z plaveckých otužilců, kteří se tradičně noří v zimních měsících do chladných vod. Je znám také jako autor článků se sportovní tématikou. Mgr. Emil Pokorný se svojí manželkou při oslavě.

Leoš Pryšinger je uznávaným řezbářem činným v Českém sdružení přátel betlémů. Vrcholem jeho dosavadní tvořivé práce je ztvárnění unikátní zmenšeniny Braunova betléma v Novém lese poblíž Kuksu. Tuto práci vykonal podle originálu, fotografií, soupisu díla a dokonce dochovaného účtu vystaveného samotným Matyášem Bernardem Braunem. Tímto se, na základě důkladného studia, včetně počítačové techniky, dopracoval k dokonalosti ztvárnění, která nemá obdoby. Zmenšenina „Betléma“ v poměru 1:7, provedená v lipovém dřevě je unikátní a dostalo se jí sádrové napodobeniny, která je provedena barevně. Tedy tak, jak Braunův „Betlém“ dříve vypadal. Jmenovaný však není jen uznávaným řezbářem, ale také zaníceným ochráncem, propagátorem a organizátorem všech akcí, které směřují k záchraně „Betléma“ i Kuksu.

Na snímku s manželkou a dcerou

182


Josef Šturma se narodil 23.2.1925 ve Dvoře králové nad Labem. Po absolvování obchodní školy pracoval jako účetní podnikového ředitelství Strojtex, odkud odešel v roce 1985 do důchodu. Nebyl nikdy politicky organizován a věnoval se plně skautskému hnutí. Je vůdcem královédvorského střediska Junák. Skautovat začal v roce 1934 a prošel postupně všemi funkcemi. Od roku 1950 byl vůdcem střediska Zvičina, jehož činnost začal obnovovat po třech likvidačních obdobích. Jeho přičiněním byl získán nový skautský domov v bývalé Jarolímkově vile a stabilní střediskové tábořiště na úpatí hory Kateřina. Stará se o propagaci Junáka na veřejnosti jako dopisovatel různých periodik. Bratr Josef Šturma je nositelem několika skautských vyznamenání, je členem Okresní rady Junáka Trutnov a čestného Svojsíkova oddílu. Jako vůdce střediska je duší junáckého života ve Dvoře Králové nad Labem a příkladem věrné a obětavé služby skautského hnutí.

Pro všechny skauty byl vždy znám jako Mik.

Výstava „Historie vaření a pití piva na Královédvorsku“ Laskavostí pí. ředitelky Městského muzea Jiřičkové můžeme do kroniky zařadit to, co výstava nabídla. Na úvod seznámení s historií pivovarnictví. Pivo se vařilo již ve starověku. Evropská středověká společnost přejala znalost vaření piva od Keltů, Germánů a Slovanů. Tyto znalosti byly během středověku rozvinuty a dovedeny do větší dokonalosti. Až do 16. století bylo vaření piva výlučně záležitostí zprvu klášterů, později královských měst. V 16. století začínají konkurovat klášterům a městům šlechtické pivovary a poddanská města. Staré, středověké městské pivovarnictví se postupně přeměňovalo a ztrácelo své výsadní postavení. Stagnace a úpadek vedl k potřebě přeměny 183


organizace pivovarnictví, soustředění výroby do menšího počtu pivovarů a vzniku podniků modernějšího a průmyslového charakteru. Pivo se z počátku vyrábělo ve městech podomácku na základě várečného práva, které měšťané získávali od panovníka. Vaření piva nebylo považováno za řemeslo (pouze sladovnictví), ale za svobodné měšťanské povolání, což měšťanům s tímto právem umožňovalo zisky jak z řemesla či obchodu, tak i z této činnosti. V době nejčastějšího udělování várečného práva, ve 14. století, bylo přiznáváno ještě všem měšťanům bez dalšího omezení. Ale již v této době pokračovalo zužování jen na ty měšťany, kteří vlastnili domy uvnitř hradeb. Vařit pivo mohl majitel domu, ale jen tehdy, jestliže tu bydlel i se svojí manželkou a čeládkou. Ve městech došlo brzy k oddělení sladoven, kde výrobu sladu řídil „sládek“ a pivovarů, kde se již z hotového sladu vařilo pivo. Výroba tak byla, stále více než na osoby, vázána na domy. Ačkoli mohl mít každý občan s várečným právem ve svém domě sladovnu, „hvozd“ (prostor na sušení sladu), varnou měděnou pánvičku a sklepy k vykvašení piva, mohli si toto dovolit jen občané majetnější. Ostatní museli nechat ječmen „vysladovat“ v cizí sladovně a uvařit pivo na cizí „pánvi“ a za poplatek. Postupem doby, zejména od konce 15. století, se vaření soustřeďuje do větších a lépe zařízených sladoven a pivovarů. Z bezpečnostních důvodů, zabránění častým ničivým požárům, byly některé rizikové výroby S pivovary úzce souviselo bednářství a na snímku je toto řemeslo používající otevřený oheň, i s masivními dřevenými sudy zachyceno. přemísťovány na předměstí. Na předměstích se tedy ocitaly pivovary, sladovny zůstávaly ve vnitřním městě, i když svým charakteristickým a pro sladování typickým pachem znepříjemňovaly životní podmínky občanů. Také ve Dvoře Králové nad Labem byly zpočátku sladovny téměř u každého domu. V tak zvaných knihách, „Pergamenové a Papírové“ se dochovalo mnoho zápisů ze 16. století, svědčících o prodeji sladoven. Jaroslav Brychta ve své práci „Dvorští a jejich várečné právo“ se zmiňuje také o třech královédvorských pivovarech: „Dolením, Hořením a Starém“. Dolení pivovar, který se udržel nejdéle, byl v čísle popisném 60. Podle rozlohy byl ve městě největší a zřejmě Stříbrňanka vhodně prostředí okolo piva.

184

doplnila


také nejstarší. Stál na místě dnešního hotelu „Tins“ a rozkládal se až k uličce spojující dnešní Revoluční ulici s ulicí Přemyslovou. Vyhořel v roce 1572. Starý pivovar stál vedle dnešního hotelu „Centrál“ a Hoření pivovar stával na „Ostrém rohu“, dnes prodejně kožené galanterie. Nejmladší a také největší pivovar našeho města byl bezpochybně Klazarův, který postavilo v roce 1862 jednadevadesát pravovárečných měšťanů a kde bylo možno „vystavit“ pivo v ceně 130.000 zlatých tehdejší měny. První várka byla hotová již v tomto roce, na počátku měsíce září. Roku 1866 však pivovar postihla pohroma v podobě prusko – rakouské války. Pruští vojáci tehdy pivovar obsadili a vydrancovali. Škoda byla obrovská, zdejší pravovárečníci nebyli schopní uvést pivovar znovu do provozu a byl dán do dražby. V roce 1877 koupil pivovar František Klazar z Kruhu u Jilemnice, kde jeho otec Jan a strýcové František a Hynek vlastnili lnářskou firmu z názvem „Antonína KlaPan Ing. Gaston Klazar byl výstavě přítomen zara synové v Kruhu“. Pivovar byl prodán v dražbě, která se konala 26.5.1877. Předmětem prodeje byl vlastní pivovar č.p. 86, dům číslo 38 na Hradišťském předměstí, a také hospoda č.p. 5, rovněž na Hradišťském předměstí. Pivovar zprvu vedl František Klazar, po jeho smrti v roce 1921, převzal vedení pivovaru jeho syn PhDr. Jan Klazar. Pod vedením Klazarů se stal pivovar moderní a prosperující firmou.Tato rodina vedla pivovar do roku 1948, tedy do doby kdy došlo k jeho „znárodnění“. Poté spadal pod Podkrkonošské pivovary národní podnik, později pod Východočeské pivovary n.p. Hradec Králové. V roce 1978 byl zastaven provoz ve sladovně a v lednu 1979 zrušeno i vaření piva. Pivo se poté dováželo v cisternách z trutnovského pivovaru a zde plnilo do lahví. V roce 1982 byla zrušena také „lahvovna“ a „sodovkárna“. V tomto roce byla také část vybavení převedena do jiných pivovarů. Zbytek se začal likvidovat. Objekt byl nakonec bezúplatně převeden na Městský Národní výbor ve Dvoře Králové nad Labem. PhDr. Jan Klazar s manželkou Erikou zůstali ve Dvoře Králové nad Labem. Syn Gaston, absolvent Vysoké školy chemicko – technologické, pracoval ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském. Od roku 1958 se stal vedoucím pracovníkem Pokusného a vývojového střediska v Praze – Braníku. Patří mezi autory „Dia“ piva a nealkoholického piva „Pito“. Úspěšně se podílel i na výchově nových pivovarských odborníků na Střední průmyslové škole potravinářské technologie v Praze. Jeho studentem byl také poslední sládek královédvorského pivovaru pan Jaroslav Týč. Uvedená výstava byla velmi přitažlivě připravena, včetně ochutnávky piva, hudební skupiny „Sauna klub“, známější pod jménem „Stříbrňanka“. Královédvorský okruh o cenu Františka Šťastného Už v pátek byla hostem okruhu zpěvačka Rebeka Partyšová.Tradiční motoristická událost se stala soutěží jezdců našich, dále jezdců Rakouska, Itálie, Německa a dalších zemí. Sobotní trénink i nedělní závod přilákal opět mnoho příznivců tohoto sportu. K vidění bylo asi tři sta historických vozidel, z toho 250 motocyklů, 50 formulí a dvacet sidecarů. 185


Jízdě automobilů chyběl na zdejším okruhu velmi oblíbený němec Peter Korman, který drží traťový rekord. Posádky sidecarů tvořili také zdelší rodáci Civín s Paříkem a Bednářové. Údajně naposledy přijela závodit legenda Václav Parus.

Start a cíl v Nerudově ulici.

Legenda čsl. motoristického sportu Václav Parus.

Vyhlašování vítězů se těšilo zájmu návštěvníků i závodníků.

Skvělý závodník minulosti a nyní „startmaršál“ Mirek Kudrnáč.

186


Markéta Janáková bude závodit na MS motocyklů Šestnáctiletá závodnice ze Dvora Králové nad Labem bude závodit v seriálu Mistrovství světa kubatury do 125 ccm. Nahradila mistra Evropy Angeloniho v týmu Angaia Racing. V této době konce června si začala zvykat na stroj Honda a učila se zdejší trať v Assenu. Na nejtechničtější trati celého seriálu splnila svůj úkol a závod dojela na 27. místě. Neznámou trať jela navíc při tréninku za deště, vlastní závod za sucha. Příští závod již pojede v Brazilii. Přejme jí hodně úspěchů. ZŠ Podharť roste do výšky Na tomto prvním snímku je vidět, jak se vyzdívá budova příští tělocvičny. Za další den – dva se již budou pokládat krovy a budova se zastřeší.

Toto je už poslední snímek ze „staré“ budovy, kde je vidět na horní část Podhartě. Byl pořízen na samém sklonku měsíce června a zanedlouho bude pokračováno ve stavbě do dalšího poschodí.

Další snímek ukazuje, jak vyrostla stavba tělocvičny ve Štítného ulici, která je neprůjezdná, slouží jako místo pro potřebný materiál a stavební jeřáb.

Rezignace premiéra Vladimíra Špidly Dne 26.6.2004 došlo k rezignaci premiéra po jeho rozhodnutí odejít z čela ČSSD i vlády. Straníci vyslovili Špidlovi nedůvěru 103 hlasy a důvěru 54 hlasy. Jak by tedy mělo vypadat jednání dál? - vláda úřaduje dál do té doby, dokud není jmenován nový kabinet - demisi podává předseda vlády do rukou prezidenta a jeho odstoupení znamená demisi celého kabinetu. 187


- poté prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh i ostatní členy kabinetu - vláda musí do třiceti dnů od jmenování předstoupit před Poslaneckou sněmovnu a požádat o důvěru - pokud důvěru nezíská, jmenuje prezident nového premiéra a jeho ministry a tato vláda znovu do třiceti dnů požádá sněmovnu o důvěru - když ani druhý kabinet neuspěje, jmenuje prezident předsedu vlády na návrh šéfa sněmovny. V případě, že ani tato vláda nezíská do třiceti dnů od poslanců důvěru, může prezident sněmovnu rozpustit a do šedesáti dnů pak následují předčasné volby. Při předběžných jednáních padla tato rozhodnutí: KDU – ČSL - nevylučuje ani spolupráci s nynější ODS ODS: volá po předčasných volbách, nepodpoří novou vládu sestavenou Grossem ČSSD ústy Grosse: „Chci vzít do hry každého. Když to neuděláme, tak to skončí špatně. Náš politický prostor obsadí komunisté a já nechci, aby měli komunisté 30 procentní podporu“. KSČM: Komunisté zůstanou na ocet, nikdo o ně v nové vládě nestojí. Přesto se nevzdávají. K tomu Miroslav Grebeníček: „Komunisté by za určitých podmínek podpořili vznik menšinové vlády ČSSD. Špidlovo rozhodnutí opustit i křeslo premiéra vítám, bude ku prospěchu země. Špidla se stal z levičáka „extremistou“. Zdůraznil pak, že: „Je dobře, že tato figurka odchází z politické scény“. Přes Záleský vrch Tento cyklistický závod seniorů pořádá TJ Sokol Doubravice a je v pořadí již devatenáctým v řadě. Závod je zařazen do kategorie masters České republiky a závodí se pěti kategoriích. Okruh měřil 18 km a vedl přes Zálesí, Libotov, Hřibojedy, Hvězdu, Dubenec, Lanžov, Velehrádek zpět do Doubravice. Letošní počasí závodníkům nepřálo, ale přesto se závodu zúčastnilo 138 cyklistů. Zvláštní ocenění získala jediná žena – Bohumila Lomová z CK Příbram, která obsadila v kategorii E 3. místo. Výsledky napoví i o účasti z dalších měst: Vítězové v kategorii A – Reeh – Scot, Paukert CTC Fort SMC, Valíček - Znojmo. Kategorie B: Krejčí – Floratex Chomutov, Man -Žďár nad Sázavou. Kategorie C: Kvasnička – Trutnov, Daněček - Krnov. Kategorie D: Kubeš – Praha, Endris – Kolín, Jerman – Teplice. Kategorie E: Opavský, Lalák – Praha, Lomová - Příbram. Zemřel Rudolf Mess - kapelník Dokonal v německém Mössingenu dne 29. června 2004 ve věku 68 let. Na smutečním oznámení, kterým bylo úmrtí oznámeno dvorské veřejnosti, byla tato slova: „Život na tomto světě je jen episodou, ale přesto čas, který jsme s ním mohli být pospolu, v nás vždycky zůstane. Je nám útěchou, že smrt si ho vzala rychle a milosrdně.“ Prosba hudebníků a zpěváků orchestru Rudy Messe: Ó svatá Cecilie, přijmi jeho duši, tak jak se na velkého kapelmajstra sluší, neb on Ti bude na věčnosti hrát, tak jak si zaslouží jen hudby majestát. Drobné zajímavosti měsíce června • 334. koncert Kruhu přátel hudby se uskutečnil 1. června v kostele sv. Jana Křtitele. Účinkoval hořický pěvecký sbor BONA VITA a hořický komorní orchestr. • Čítárna Městské knihovny se proměnila v maňáskové divadlo souboru Klíček. Pohádku „O kačátku“ provázela slovem třináctiletá Maruška Jiroušová.

188


• Pořad organizovaný knihovnou Slavoj, s názvem Máj – lásky čas, pokračuje v městském parku. Žáci se pomocí divadelních technik a ukázek z literatury seznamují s láskou, přátelstvím a vzájemnou náklonností. • Městské muzeum nabídlo do 24 hodin v noci prohlídku výstavy o R. A. Dvorském. • Psí útulek uspořádal nedělní akci se soutěžemi a za setkání s domácími zvířaty. • Hostem knihovny byl Josef Langfelner, který je autorem knihy o děkanském chrámu svatého Jana Křtitele. • Ředitelka ZOO RNDr. Dana Holečková se zúčastnila slavnostního odhalení „vycpané“ slonice Sety v Národním muzeu. • Knihovna Slavoj a její „amnestie“, což byla akce, kdy se mohli zájemci zdarma zaregistrovat a dlužníkům, pokud vrátí knihy, prominuta pokuta. • Batikování a ruční tisk - konáno v knihovně • Na zimním stadionu se konal charitativní večer Společnosti Duha, která je nadací pro postižené mozkovou obrnou. Zpěv dvojice Těžkej Pokondr. • Knihovna ukončila projekt Kde končí svět a nejlepší díla budou vystavena. • Je otevřeno večerní safari. Každý pátek a neděli vyjedou autobusy do otevřených výběhů a lze shlédnout na 350 zvířat. • Hasiči z Verdeka oslavili 120. výročí svého založení. • ZOO poskytne vstupenku za deset kilogramů sušených listů kopřiv. • Dětský klub „Sion“ uspořádal dětskou akci k ukončení prázdnin s názvem „Dobrodružství v Africe“. • ZŠ R. A. Dvorského je již druhým rokem zapojena do akce Zdravé zuby a přítomná zdravotní sestřička děti seznamuje s péčí o zuby. • Rada města schválila založení nové odborné komise, která se bude starat o památkovou zónu a jejím předsedou je starosta Ing. Jiří Rain. • Zásluhou radních se cena vody upravila na konečných 46,50 Kč. • Počátkem června uspořádal Svaz diabetiků rekondičně motivační pobyt v soukromém penzionu Nova v Černém Dole. Lékařskou péči obstaraly členky – sestry – Šlejmarová a Malá.

189


190

KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 2004

Recommend Documents