KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 2005

KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM – 2005

SRPEN

Tropická vedra posledních dnů července a začátku srpna Teploměr ve stínu se blížil čtyřiceti stupňům a značně si pohrál se zdravotním stavem starších občanů. Tyršovo koupaliště bylo zcela zaplněné, což tu nebylo již dlouho. Vysoká teplota však nevadila zvířatům v ZOO, došlo k sprchování slonů, nosorožců a hrošíků, a jsou využívány také jejich nádrže ve výbězích. Návštěvnost však viditelně poklesla, vedra odvádějí občany k vodě a do stínu. Jak sdělila ředitelka ZOO Dana Holečková: „Nyní je přímo ideální doba k návštěvě Večerního safari, kdy jsou vidět zvířata v akci“. Po těchto tropických vedrech se teplota pronikavě snížila, na Krkonoších dokonce jeden den napadl sníh. Rozmary přírody jsou skutečně nevyzpytatelné. „Padesátník“ v pochybnostech V obchodech to vypadá tak, že prodávající tuto nejmenší minci nikomu neodpustí, ale někteří kupující ano. Takto to začínalo před listopadem 2003 a následně se z oběhu vyřadily desetníky a dvacetníky. Pro kroniku bychom si měli něco o drobných mincích povědět. V nově vytvořené Československé republice byly dvacetníky prvními mincemi, které byly v roce 1921 raženy. Desetníky byly o dva roky mladší. Za dobu trvání prvé republiky se razily ještě dvouhaléře a pětihaléře. Ty platily dokonce ještě v devadesátých letech a ještě později se objevily dokonce jednohaléře. Dnes si za padesátník nekoupí nikdo nic, ale byly doby, kdy za tuto drobnou minci byly téměř dva rohlíky, a také jedny noviny. V šedesátých letech minulého století stála jízdenka z města na nádraží šedesát haléřů. Od šedesátých let se také razily mince z hliníku. Jednohaléř se používal do šedesátých let. Roku 1976 zmizel z oběhu tříhaléř a pětadvacetihaléř, od listopadu 2003 pak uvedené dvacetníky a desetníky. Mraky nad „Textilním muzeem“ Skutečně unikátní muzeum, které sídlí v České Skalici, má přímou vazbu k našemu městu. V našem městě vzniklo díky řadě nadšenců a oborníků, jmenovitě pana Maria Stadlera, který se o jeho bytí zasazoval po celý svůj život. Dnes je však všechno jen a jen o penězích. Proto také slova nového generálního ředitele Tiby Pavla Nedvídka, který řekl: „Aby mohlo být provozováno, musí být vytvořen samostatný podnikatelský subjekt na ekonomickém základě“. Znamenalo by to hledat nový ekonomický model, který by zamezil ztrátám. Jak by se to mohlo udělat, však sám neřekl. Snad granty Evropské unie? Ředitelem tohoto muzea, které je skutečným unikátem (i když nevýdělečným) je Vlastimil Havlík. Ten zaslal vedení Tiby dopis, kde na jednadvaceti stránkách provedl důkladný rozbor slabostí i předností muzea a možné výhledy do budoucna. Zároveň k tomu uvedl: „Nyní je na tahu Tiba. Požádal jsem její vedení o jasné stanovisko k osudu textilního muzea. Zatím jsem se však nedočkal žádné odpovědi. Očekávám konstruktivní vizi a nějaké varianty. Nějaké možnosti se mohly hledat již dříve, ale nechalo se to jako vždy na poslední chvíli“. Město Česká Skalice, včetně starosty Tomáše Hubky, by si přálo, aby muzeum zůstalo zachováno. Starosta k tomu uvedl: „Myslím si, že pokud by muzeum ve městě skončilo, byla by to veliká ztráta. O existenci budeme určitě jednat v zastupitelstvu, i když víme, že si toto zařízení na sebe stěží někdy vydělá“. Doplnění výše uvedeného: Kronikář navštívil Českou Skalici a požádal ředitele muzea Dr. Havlíka o vysvětlení, jaký je další „osud“ muzea. Bylo sděleno, že je na zvážení, kdo bude hlavním zřizovatelem. Ze hry vypadla Tiba a jsou zde tři další možnosti – město Česká Skalice, Krajský úřad a nebo Ministerstvo kultury. Rozhodnuto není, stále se jedná, ale potěšitelné je to, že toto unikátní muzeum, tvůrce Maria Stadlera, by nemělo zaniknout.

225

SRPEN


Nemocnice a holdingová společnost Naše nemocnice, která je ve vlastnictví města jako akciová společnost, se o holding zajímá. To přesto, že má vyrovnané hospodaření. Jednat o holdingu bude jednat starosta města Ing. Jiří Rain a ředitel nemocnice Ing. Miroslav Vávra. Nikdo však dosud nezná podmínky a k tomuto se vyjádřil starosta města slovy: „Není to ještě jasné. V každém případě se musí konkrétní převod schválit zastupiteli“. Gestor zdravotnictví v našem kraji – radní Rostislav Všetečka – bude zvažovat, co všechno bude nutné pod holding převést. Jak bylo tiskem zveřejněno: „vstup pod „křídla“ kraje by měl být přínosem pro jednání se státními orgány a zdravotními pojišťovnami. Na nich záleží, zda se zdravotnickým zařízením podepíší novou smlouvu o poskytování péče. Bez ní nemůže žádná nemocnice existovat.“ Padělané peníze a falešné recepty lékařů Tiskem proběhly informace, jak snadné je na běžně dostupném počítači a tiskárně, vyrobit padělky. Podvodníci falšují především bankovky menších hodnot, kterým se v oběhu nevěnuje taková pozornost. Upozornění ozřejmuje, jak je možno padělky rozpoznat: - neposuzujte peníze jen podle barvy, ne každý zelený papír je stokoruna, - kontrolujte vodoznak, při pohledu proti světlu se má ukázat dobře prokreslený portrét osobnosti vyobrazené na bankovce, - všimněte si, jestli bankovka při naklánění mění barvu. Například u tisícikoruny se má barva měnit ze zelené na zlatou, - prozkoumejte ochranný kroužek. Tvoří ho okénka stříbřité barvy, na kterých je čitelná číslice označující hodnotu bankovky. Každá nepozornost se nevyplácí. Jakmile se do peněženky občana dostanou padělané bankovky, nedostane se držiteli náhrada. Mohou se jen odevzdat policii, a pokud se občan pokusí je znovu pustit do oběhu, hrozí za to až dva roky vězení. Také lékárníky již několik let trápí falešné předpisy na léky. Tomu nejde v současném systému nijak zabránit. Pokud je totiž falešný předpis vypsán podle vyhlášky, má rodné číslo existující osoby, obsahuje údaj o počtu balení a dávkování spolu s podpisem lékaře, odhalit podvodníka v lékárně je takřka nemožné. Tiskopisy jsou volně prodejné v papírnictví, vydávají je zdravotní pojišťovny a je možné získat i na internetu. Pacient také nemusí ukazovat v lékárně kartičku pojištěnce. Případy jsou kvalifikovány dokonce jenom jako přestupek. Co je to chudoba? Podle údajů evropského statistického úřadu Eurostat trpí v Česku chudobou jen „asi“ 30 % nezaměstnaných. Tím dle tohoto zjištění se Česko zařadilo na sedmou příčku s nejnižším podílem opravdu chudých nezaměstnaných. Naši nezaměstnaní, podle této statistiky, se nemají špatně. Vysoké sociální dávky jim umožňují docela slušné živobytí a možností přivydělat si „načerno“ je také dost. Chudoba je ale pojem relativní. Výpočet Eurostatu vychází z platu, který v dané zemi pobírá přesně polovina populace. Za chudého pak považují každého, kdo má méně než 60 % této částky. V Česku je tak chudý člověk, jehož čistý příjem nedosahuje 6.600 korun měsíčně. Tato částka se blíží příjmu z minimální mzdy, která je nyní 7.185 korun a kterou (dle oficiálních údajů) pobírají asi dvě procenta zaměstnanců. Občané však toto sdělení z tisku přijímají s rozpaky, protože nějak příliš kontrastuje s platy té vrchní vrstvy, kde jdou měsíční platy do statisíců. Fotografie starého D. Králové – rozhovor Jana Schwarze s kronikářem „Uspořádal jste tiskem „Sbírku“ starých fotografií našeho města. Je to již slušná řádka fotografií, které nyní vlastníte. Čtenáře by jistě zajímalo, co Vás k tomu přivedlo?“ „V prvé řadě bych rád uvedl na správnou míru to, že je to sbírka moje. Od prvopočátku jsem v Novinách radnice uvedl, že je to sbírka občanů a jim tedy náleží. Přivedla mne k tomu osobnost zesnulého Vlastimila Geislera, který byl zaníceným sběratelem a dobrým člověkem. Vážil jsem si ho a i nadále vážím. Jeho sbírka, kterou věnoval našemu městu, je nenahraditelná. Potěšitelné je, že se dostala do digitální podoby a zanedlouho se jistě 226


SRPEN

dočká svého zveřejnění. Je to obrovský kus práce, o který se zasloužili informatici Městského úřadu. Bude dostupná občanům, což bylo jistě největším přáním Vlastimila Geislera, a nakonec i moje“. „Není jednoduché fotografie uspořádat a hlavně popsat, aby to bylo srozumitelné i té mladší generaci, která mnohé nemohla nikdy spatřit a těžko se orientuje.“ „Ano, mohu odpovědně prohlásit, že to opravdu není jednoduché a mnohdy se na přesném určení podíleli i pamětníci z řad občanů města. Padesát a nebo sto let je dějinně krátká doba, ale na fotografiích města jsou to změny značné. Boří se, staví, čas plyne ve stálých změnách a mnohdy to ani nepostřehneme. Proto jsem se snažil snímky, kterých se mi dostalo od občanů města, popsat co nejvěrněji, Nevylučuji však, že se nemůže nějaká chybička vloudit“. „Jste kronikářem města a tato „Sbírka“ je jistě časově nad rámec kronikaření. Nepřenechal byste to raději někomu jinému?“ „Po pravdě řečeni ano, a docela rád, ale co jsem si nadrobil to musím dodělávat. Jistě tu jsou osoby profesí povolanější, ale jak říkám, vyzval jsem k tomu spoluobčany, a tak pokračuji. Tím však nebráním nikomu v tom, aby se tomu věnoval. Já jsem rád, když se mi v rukou objeví fotka, která je mi obzvlášť milá, to je taková malá odměna“. „To všechno vyžaduje čas a trpělivost, zvládnete to všechno?“ „Kdybych to nedělal z úcty k panu Geislerovi a občanům našeho města, tak bych to ukončil. Nejsem v letech, kdy jde všechno lehce“. „Jistě Vás také něco pozlobí?“ „Jistě, zvlášť když se mi v telefonu ozve hlásek, který chce od kronikáře vědět, kde je Alešova ulice. Nebo také to, když se mi dostane ke sluchu: „Škoda, já jsem ty fotky dal do sběru a nebo do popelnice.“ „Co byste rád vzkázal čtenářům Vlastivědného čtení?“ „Jen tolik, aby dál pokračovali a „Geislerovu sbírku“ obohacovali. Naše město má bohatou minulost a bylo by neodpovědné jí pohrdat. Něco tu přece po nás musí zůstat, a my všichni se o to můžeme zasloužit. A také bych chtěl ještě jednou všem spolupracovníkům poděkovat, zaslouží si to.“ Třídění plastů z objemného odpadu Při posledním mobilním svozu nebezpečných odpadů bylo shromážděno více jak sedmdesát tun. Převládaly ledničky a televize (9 tun), železa (1,5 tuny) a více jak padesát tun bylo v kontejnerech nábytku, koberců a dalšího objemného „harampádí“. Letos poprvé tu je novinka, kdy se vytřídil plastový odpad a byl předán na recyklaci. V hotelu Central se tančí Po mnoha letech se dostalo našim občanům nabídky vskutku parádní. Hotel Central na Masarykově náměstí slouží opět původnímu účelu. K zahájení provozu byla nutná rekonstrukce, kteru královédvorská veřejnost sledovala s velkým zájmem. V přízemí objektu je jídelna s rychlým stravováním, v poschodí restaurace a v dalším patře budovy ubytování i s možností Mladí kuchaři František Fridrich a Lucie Rückerová v kuchyni, která odpovídá všem evropským normám.

227

SRPEN


dětské přistýlky. Pěkný je pohled z jednoho z pokojů na náměstí a vzdálené Zálesí. Z původní restaurace jsou zachovány boxy (na straně ke spořitelně), ostatní je jinak, ale vkusně. Taneční parket se přestěhoval z pozadí restaurace dopředu, blíže k náměstí, je tu kruhové linoleum. V pozadí je barový pult a zhruba v místech, kde dříve hrávala hudba, je nyní kuchyně. Z bývalé proluky je venkovní zahrádka s občerstvením. Díky vstřícnosti majitele Petra Teichmana bylo možné si nejen celý objekt prohlédnout, ale i pořídit fotosnímky. Pohled z balkónku Městského úřadu Tento výhled se naskytne při pohledu na naše náměstí tomu, kdo zavítá na balkon Městského úřadu. V mysli starších občanů se jistě najde ještě vzpomínka, kolika „osobnostem“. a opravdovým osobnostem, se tu dostalo možnosti řečnit. Jistě není třeba připomínat, jakým „pomazaným i nepomazaným hlavám“ se té cti dostalo.

228


SRPEN

HIROŠIMA Dne 6. srpna 1945 v 8.15 hod. došlo Američany ke svržení první atomové pumy na japonskou Hirošimu. Nyní je to „Den boje za zákaz jaderných zbraní – Den Hirošimy“. Atomová puma, nazvaná Američany Little Boy (chlapeček), vybuchla ve výšce 560 metrů a usmrtila okamžitě na 80.000 občanů Hirošimy, v následujících letech zemřelo, hlavně pro nemoc z ozáření, dalších 200.000 lidí. Tato svržená zbraň svojí tlakovou vlnou, šířící se rychlostí 800 km za hodinu, srovnala se zemí vše v okruhu tří kilometrů. Memento japonského města říká: „Lidstvo spustilo něco, co dokáže zničit celý svět“. Dodnes nejsou shodné názory na to, jestli bylo kvůli ukončení druhé světové války nutné zmařit statisíce životů. Podle posledních dokumentů bylo Japonsko ochotné se už před svržením bomby vzdát. Přesto o tři dny později dopadla atomová bomba na Nagasaki, zahynulo dalších 40.000 lidí a japonsko kapitulovalo. Lidstvo stojí stále před otázkou, zda vůbec může člověk něco takového spustit. Prsty na tlačítkách těchto zbraní mají USA, Rusko, Čína, Francie, Velká Británie, Indie, Pakistán, dále se za držitele pokládá i Izrael, dříve to byla i Jihoafrická republika, zbrojí Severní Korea, nepotvrdily se údaje američanů, že je vyráběl Irák, ale podezřívány jsou i Sýrie, Irán a Lybie. Poučilo se tedy lidstvo? Kašna „Záboje“ se naplní vodou Na snímku je zachycena práce na izolování dna kašny. Zanedlouho nato se kašna naplnila vodou, aby se posoudilo, zda někde nesákne. Jednotlivé bloky po obvodu jsou číslovány a uloženy tak, jak je číselně určeno. Číslování bylo provedeno vytesáním na vnitřní části jednotlivých bloků.

Izolace dna je opravdu důkladná.

Vlevo je projektant celé rekonstrukce Ing. Pavel Tschiedel.

229

SRPEN


Městské hradby u kostela Poněkud jiný pohled na část středověkých hradeb, v blízkosti kostela sv. Jana Křtitele, se naskytne ze střechy „Hasičské zbrojnice“.

Ulička za kostelem je, jak patrné, zanedbávána, jistě by si zasloužila větší pozornosti.

Toto je pohled na stejnou část hradeb, ale z druhé (západní) strany. I takto k nám dodnes mluví staletá historie.

Nezaměstnanost ve městě vzrůstá Už v tomto měsíci se dostávají další pracovníci do řad nezaměstnaných a někteří z nich hledají cestu na „Úřad práce“. Důvodem je to, že v textilním průmyslu klesají tržby a tím i zaměstnanost s následným propouštěním. Během tří měsíců rozdají dvorské závody TIBA 195 zaměstnancům „OBÁLKY“ a oni se ocitnou, jak se dříve říkalo, „na dlažbě“. Je to neradostná skutečnost a dotýká se také zaměstnaných žen, které práci shání opravdu těžko. Následně se to projevuje i v tržbách obchodů. Dalo by se říci, že je tu letitý protiklad. Textiláci, právě tak jako mnoho dalších občanů, si chodí kupovat textil „asijské“ výroby. Důvod je ten, že je levnější. Zdejší oděvní závody v této zahraniční konkurenci neobstojí, jedna textilka za druhou omezuje výrobu a nebo ji dokonce ukončí. A občan textilák si raději koupí od „vietnamců“ zboží levné, než vlastní, které by mu mělo zachovat práci, ale je drahé. Kde je ta doba, kdy jenom na závodě Zálabí, národního podniku TIBA, pracovalo na osm set pracovníků, v odděleních přípravny tkalcovny, tkalcovně, strojní a filmové tiskárně, úpravárenských a pomocných provozech. Pracovalo se dokonce v dvousměnných a třísměnných provozech. Dnes tento počet nemají dva „největší“ dvorské závody (Zálabí a Vorlech) dohromady. „Radní“ našeho města Protože došlo ke změně, zaznamenává kronika toto upřesnění na postu „radních“ našeho města. Členy jsou: Rain Jiří Ing. – starosta města Biben Vasil Mgr. – místostarosta Vaňková Edita Mgr. – místostarostka Chaloupka Roman Mgr. Pojezdný Josef JUDr. Reil Zbyněk Ing. Vodochodský Václav

230


SRPEN

Hejtman Bradík o Kuksu „Kuks je barokní klenot, místo, které má ohromný duchovní potenciál a skutečně evropský rozměr. Je na čase to lidem připomenout. Euforie je sice dobrá věc, ale bez profesionality se neobejde“. S tím úzce souvisí myšlenka akademického sochaře Vladimíra Preclíka, předsedy sdružení a dramaturga celého projektu Křížová cesta. Již nyní pracují akademičtí sochaři Jan Koblasa, Stanislav Hanzík a Daniel Klose v lomu Podhorního Újezda na pískovcových plastikách. Do pěti let by k nim mělo přibýt dalších dvanáct. Celkem tedy patnáct zastavení vnímá Vladimír Preclík „jako reflexi moderního člověka putujícího 21. stoletím se svými smutky, bolestí, utrpením i nadějí“. „Křížovou cestu chtěl už dříve vybudovat hrabě F. A. Sporck, bohužel k tomu pro spor se žirečskými jezuity nedošlo. Před několika lety mě o pomoc při renezanci jeho plánů požádali královédvorští betlémáři. Jako sochař a východočech jsem vyhověl velmi rád. Jednotlivé sochy nebudou zastavením v tradičním slova smyslu, ale výpovědí jednotlivých tvůrčích individualit. Bude to současně příležitost vzdát hold sochařskému géniu Matyáše Bernarda Brauna“, upřesnil Vladimír Preclík. Své umístění najdou jednotlivé skulptury mezi obcí Stanovice a Novým lesem poblíž Braunova Betléma. Krajští zastupitelé nabídku občanského sdružení přijali a hejtman Bradík k tomu uvedl: „Je zřejmé, že silné, nadčasové téma dokáže sjednotit i tradiční rivaly a ztlumit obvyklé názorové rozdíly“. Hejtman Bradík k tomu dále uvedl „...Jedním z dalších kroků by mohlo být propojení Kuksu, Křížové cesty a Braunova Betléma cyklostezkami, nabídnout návštěvníkům kvalitní služby a využít při tom příspěvky z evropských fondů“. Tato slova dále potvrdil při setkání starostů Kuksu, Stanovic, Choustníkova Hradiště a Vlčkovic, kdy byli informováni o zadání územního plánu rozvoje této lokality, který by měl být hotov do konce tohoto roku. Přislíbil také, že se zasadí o urychlení plynofikace těchto obcí. Požáry a hasiči města Nejprve trochu z historie, která se vztahuje k požárům a hašení města. V daleké minulosti to totiž nebylo zdaleka tak snadné a požáry byly pohromou nejen domů, ale celých částí města a také dokonce města celého. Vždyť téměř všechny domy byly stavěny ze dřeva, střechy kryté došky, a nebo později šindelem. Požár nebyl „událostí“, ale doslova „pohromou“. Proto již v minulosti došlo k vybudování „spádového povrchního vodovodu“. Ten měl svůj počátek v samém severním předměstí města, nynější Podharti, kterou protékal z lesa Harty Kratzbach (nyní nazývaný Hartský potok). Z něho byla a dodnes je brána voda, napájející podharťský rybník. Odtud byl potok veden spádově, po svažující se vrstevnici (dnešní ulicí Čechovou), až do města. Protože protékal tehdejším Gollovým „dvorem“, který byl na „Tašinberku“ (dnešní ulice Jiráskova), byl nazýván Gollovým. Rozvod do „potoků“ města a pod městské hradby se děl „Na žlabě“, (vyústění ulice Fügnerovy do náměstí Republiky). „Potoky“ vnitřního města, hrazené dřevem a přemostěné širokými, rovněž dřevěnými mosty, sloužily občanům po staletí, majetnější měli na nich „haltýře“ (sloužily jako pozdější rybí sádky a také jako „chladničky“ v letních měsících). Potoky však byly hlavně potřebným zdrojem vody na hašení požárů, protože voda ze studní nemohla postačovat a těžko se z nich odebírala. Požár byl pozorován a ohlašován z věže kostela a „šturmován“ zvony. „Hrubým“ zvonem, když došlo k ohni ve městě, „Dominikánem“, když to bylo na předměstí a „Poledníkem“ když hořelo na okolních „šosovních“ vsích. Hlásný na věži měl při požáru za povinnost, v denní dobu vyvěsit červený prapor na tu stranu věže, kde hořelo, v noci potom červenou lucernu. Když hořelo mimo město, byla lucerna či prapor zelený. „Hlásný“ také, počínaje setměním, odbíjel ručně každou hodinu, hlásnicí troubiti a vyvolati ono známé: „Již jedenáctá odbyla, chval každý duch Hospodina, zhasiž každý světlo, oheň, aby nebyl městu škoden“. Oheň museli hlásit i „braníci“ na čtyřech městských bránách a „šancknechti“ (městští zbrojnoši), kteří byli městem placeni. Požár byl skutečnou pohromou a neobešel se bez slz a nářků, starší občané, ženy s dětmi opouštěly město, zvlášť když bylo větrné počasí a požár se rychle šířil. Tíha zdolání požáru byla na cechmistrech a jejich ceších, kdy každý cech měl určen díl své záchranné práce. Tesaři strhávali střechy sousedních domů, aby bylo zabráněno šíření ohně, čeleď vedená rychtářem zachraňovala domovní majetek. 231

SRPEN


Jednotlivé cechy byly vybaveny žebříky, velkými háky na dlouhých tyčích ke strhávání hořících střech domů a vysmolenými koši, nahrazenými později koženými vaky a plátěnými džbery na vodu. Koše na vodu vlastnili i jednotliví majitelé domů. Obyvateli města byly vytvořeny dvě řady, jednou z nich se pohybovaly prázdné koše k potoku, druhá řada si podávala koše naplněné vodou k ohni. Kroniky uvádí, že poslední, kdo vyléval vodu do ohně, byl kominík a nebo „uvakroc“ – kamnář. Kronikami jsou také uvedeny roky, ve kterých došlo k velkým požárům: 1345, 1450, 1572, 1659, 1699 a 1776, kdy také byla zakoupena první stříkačka za 350 zlatých šosovních peněz a uvedený je ještě velký požár v roce 1791. První zakoupená stříkačka ještě neměla sací ani výpustný ventil a voda, která se ke stříkačce dopravovala dvouřadem občanů byla jimi vlévána do nádrže stříkačky, ze které byla krátkou, mosaznou rourou stříkána do ohně. Stříkáním byli pověřeni dva placení požární komisaři a kominík. Vlastní „pumpování“ zastávala, za častého střídání, městská čeleď a také venkované ze šosovních vesnic, kteří museli přijít k ohni i s rychtářem. V roce 1780 bylo jeho milostí císařem Josefem II. vydáno nařízení, kterým se města zavazovala k tomu, aby byly všechny hasičské potřeby v pořádku, a což bylo nejdůležitější, že se nově musí stavět ze zdiva. Rokem 1777 dochází k postupnému zrušení opevnění města, zavedena městská stráž pod vedením městského rychtáře. V roce 1848, kdy docházelo k prvnímu národnostnímu vzedmutí, byla v našem městě ustavena také první vycvičená jednotka požární, vedená mistrem kolářským Václavem Gotvaldem. Jednotka se skládala z řemeslníků, pivovarských zaměstnanců, dělníků textilních tkalcoven. Spolupracovníky jmenovaného Gotvalda byli řidiči tří strojů (stříkaček) Moric Kult, Hynek Birvas a Pavel Stuchlík. „Stroje“ stály v průjezdu klenuté a snadno přístupné rychty. Fotografie prvního hasičského skladiště na dřívějším Zábojově náměstí. Obecní dům byl v místech kde nyní stojí spořitelna. Široký, klenutý a snadno přístupný průjezd sloužil jako první stánek hasičského nářadí, byly zde umístěny dvě ruční stříkačky, vůz na koše a džbery, a další vůz pro sekery, motyky, lopaty. Tento průjezd sloužil do roku 1874. Tehdy se ještě nenechalo mluvit o nějaké organizované hasičské jednotě našeho města. Teprve, když se v jiných městech jednoty založily, pokusil se tehdejší starosta města Vilém Röhrich v letech 1868 - 1870 sbor založit. Jeho pomocníky byli Josef Klugar, Jan Puš, Jan Pacák a Josef Matěna. Nedošlo však k dohodě, mnozí tomu nepřáli. Změna nastala teprve v době, kdy (dle kroniky) k nám byl radou města pozván, (jmenovitě Karlem Gollem radním, dále Josefem Klugarem a Václavem Gotvaldem) sbor z Trutnova, který, jak kronikářem napsáno: „dokonalým výcvikem nad všechny okolní jednoty vynikal“. Dále psáno: „Pan Josef Hofmann, podvelitel sboru trutnovského, zavítal vbrzku do Dvora Králové, aby si prohlédl vykázané místo a ohlásil příchod svůj, s třiceti muži opatřenými příslušným náčiním, na den 18. listopadu 1872“. „Dne toho byla četa hasičů trutnovských od veškerého obyvatelstva královédvorského nadšeně uvítána hlučnými pozdravy. Po obědě, jenž jim byl městskou radou vystrojen, konalo se cvičení na školní budově, nynější obecné školy na náměstí, s náčiním a stříkačkou zdejším právovárečným měšťanstvem zakoupenou již r 1869 a stříkačkou obecní, zakoupenou r. 1850, která již na hadice zřízena byla“.

232


SRPEN

„Po zdařilém cvičení odebral se junácký sbor trutnovský do hostince na „Ostrém rohu“, (roh z náměstí směrem k poště), kdež při hudbě oddali se s občany zdejšími přátelské zábavě. Teprve po 8. hodině po bratrském rozloučení, vydali se na cestu zpáteční“. „Účinek cvičení hasičů trutnovských byl rozhodný, starostenský úřad vydal pod číslem 2551 dne 20. prosince r. 1872 následující provolání k obyvatelstvu města našeho: „Poznavše z nedávno odbývaného cvičení sboru Dobrovolných hasičů trutnovských blahodárný účel sboru toho, doufám, že svornou myslí a spojenými silami ctěné obecenstvo v brzké do života vstoupení téhož sboru u nás se zasadí“. Starosta Röhrich. Dále kronika uvádí: „Teprve horlivým působením starosty města pana Viléma Röhricha nastal příznivý obrat pro odstrkovanou myšlenku hasičskou v městě našem. Přičiněním šlechetného tohoto muže bylo v městské radě ještě na podzim rokováno a dne 14. dubna roku 1873 zřízen Dobrovolný sbor hasičský...”.

„Ustavující schůze svolána dne 14. dubna roku 1873, za předsednictví pana Jana Ryšavého, městského radního, v zahradě Hankově, na které čten a přijat návrh stanov spolkových, jež sestavil sekretář městský pan Karel Šindler“. „Do výboru nově ustaveného spolku zvoleni byli pánové: Jan Ryšavý – městský radní předsedou, Jan Pacák mlynář - místopředseda, Josef Klugar obchodník - velitel, Josef Matěna knihkupec - jednatel a Jan Puš obchodník - pokladník“. „Zároveň ustanovena doba prvního cvičení na den 21. dubna a uloženo zvolenému výboru, aby cvičitele p. Čeňka Lodra z Úpice, úřadem městským přijatého, k započetí cvičení vyzval. Tento obdržel za vycvičení 50 zlatých odměny, mimo stravné a cestovné. Dne 19. května 1873 svolána schůze výboru, za předsednictví p. Jana Ryšavého, v níž doplněn výbor, jenž skládal se potom dále ještě z těchto členů: Viléma Röhricha, Jana Jaloveckého a Františka Bíbla (zástupci obce), Václava Gotvalda – náčelníka lezců, Václava Rückra, V. Klusta a J. Sedláčka - stříkačův.

„Dne 4. června 1873 rozlehl se první poplašný signál městem naším a volal bujaré hasiče k těžké práci. Pan Josef Klugar a s ním deset mužů vyjíždělo úprkem v několika okamžicích do vesnice Brodu (okres Jaroměřský), kdež zhoubný požár vypukl. Zde ukázal náš čacký sbor chrabrost svoji a znamenitý výcvik. ...Zdatné počínání sboru vděčně uznáno a veřejně oznámeno správou velkostatku kukského. Dále působil platně mladistvý náš sbor ještě téhož roku při požárech: dne 3. července v Hořenicích, kdež vše ničícím ohněm téměř celá vesnice byla zachvácena a dne 26. července v Podstráni. Toto jsou kronikářem zachycené samotné počátky sboru v našem městě. Věrohodné prameny tedy upřesnily správné datum vzniku spolku, který nebyl v roce 1871, ale o dva roky později.

Nejstarší dochovaná fotografie: Hasičský sbor v roce 1875.

Také výtisk „100 roků požárního sboru ve Dvoře Králové nad Labem“, vydaný Čsl. svazem požární ochrany v roce 1971, je v mnoha statích nepravdivý. Zvlášť úvodní část o „Vzniku města“ je zcela nepodložená. V devadesátých letech devatenáctého století nebylo o požáry nouze. Nehořely jen stodoly a obytné domy, ale už vzniklé průmyslové podniky, když v roce 1891 vyhořela továrna Julia Bauera, Julia Busche, M. B. Neumannových synů, Viléma 233

SRPEN


Schleina a Jindřicha Mayera. Pojišťovny proto napomohly tomu, aby si sbor mohl zakoupit parní stříkačku. Občanům totiž odpadla chuť dostavit se ke stříkačkám k pumpování a na tuto práci najímáni nádeníci. V devadesátých letech devatenáctého století se stává předsedou (od roku 1888) MUDr. Reinberger Emil, místopředsedou Alois Zlatník (továrník), velitel Emanuel Fichtner (kominický mistr), místovelitel František Ježek (mistr kožešnický), pokladník a z ochoty jednatel Antonín Memel (městský kancelista), náčelník stříkačky Vincenc Rambouský (mistr zámečnický), náčelník stříkačky Václav Brkal (mistr truhlářský), náčelník stříkačky Václav Petrásek (mistr obuvnický), náčelník lezců Alois Taufman (tkadlec) a Bernard Šíl sluha sborový. Roku 1891 byl zakoupen z čistých výtěžků plesů a příspěvků členstva spolkový prapor, od ženského výrobního spolku v Praze, za částku 385 zlatých, za který se dostalo mu dostalo pochvalného uznání na zemské jubilejní výstavě. 14. srpna 1892 prapor posvěcen, matkou praporu byla Marie Reinbergrová, kmotrou Matilda Prokopová, které podarovaly prapor skvostnými stuhami, na kterých bylo heslo: „Jeden za všechny, všichni za jednoho“ a druhá kmotra paní Johana Zlatníková darovala pro praporečníka Aloise Šulce, nyní obchodníka, převěsník. V této době měl sbor jednu parní a dvě čtyřkolové a jednu dvoukolovou stříkačku, vůz pro mužstvo, celkem 1.100 metrů hadic, 12 lezeckých žebříků, čtyři žebříky pro pyramidu a dva velké žebříky. První parní stříkačka sboru z roku 1892. V krátké době stanul zdejší sbor mezi nejlepšími v okolí, dne 10. srpna 1877 se stává členem Ústřední hasičské zemské jednoty, a v roce 1881 jedním z prvořadých v Hasičské zemské jednotě severovýchodních Čech. Každoročně se konala hasičská cvičení, která seznamovala občany s činností hasičského sboru. V roce 1892 byly dvě zastaralé stříkačky prodány a zakoupeny dvě nové ruční stříkačky, jedna od fy. Smekal a druhá Čermák, a také vůz na bourací a záchranné nářadí. To vše bylo umístěno v hasičské kolně postavené členy sboru v místě dnešní hasičské budovy (viz snímek).

Jména hasičů na snímku se nedochovala.

První hasičské skladiště samostatného hasičského sboru (foto str. 11), postavené roku 1876 stálo na místě, kde je nynější hasičská zbrojnice, blíže k děkanství, které je na obrázku zachyceno. Již l. ledna 1895 byla založena Pohřební pokladna členů České zemské hasičské jednoty se sídlem v Praze, která přetrvávala až do vzniku Československé republiky. Dále tu byla později Starobní pokladna, Propagační družstvo hasičské, Hasičská vzájemná pojišťovna, Hasičská záložna a Hasičská nákupna, které vznikly již v Československé republice po roce 1918.

234


SRPEN

První hasičské skladiště samostatného hasičského sboru.

V roce 1897 byla za starostování sboru MUDr. Reinbergera a za pověření valné hromady, postavena nová budova stavitelem Robertem Herknerem. Stalo se tak dne 25. září 1898, kdy byla slavnostně vysvěcena, otevřena a takto slouží v podstatě dodnes. Vlastnické právo bylo uloženo Sboru dobrovolných hasičů královédvorských dne 27.12.1898. Od té doby byla tato budova několikrát upravována tak, aby odpovídala požadavkům nové techniky. V šedesátých letech byl k západní části přistavěn sklad Civilní ochrany a v sedmdesátých letech byly upraveny prostory garáží, aby v nich bylo možné umístit nové cisterny. Příkladné bylo pro sbor to, že tyto akce byly prováděny svépomocí, tehdy jak „Akce Z“ (tedy zdarma členy sboru). K budově bylo zakoupeno cvičiště s věží sloužící k sušení hadic a cvičení místních a později i závodních hasičů fy. Sochor. Fotografie tehdy nové hasičské budovy, převzato z kroniky hasičského sboru.

Dne 2. srpna 1908 hořel mlýn Valcha.

Hasičský sbor zasahoval nejen u požárů, ale také při povodních. Labe a také Kacbach (Hartský potok), nebyly regulované, s častými zákruty, a zaplavována byla Strž, a dnešní Slovany, Zálabí, Benešovo nábřeží, dolení část Riegrovy ulice, Heydukova ulice a Hrubá luka. Úkolem sboru bylo ochránit obyvatele a majetek, včetně domácích zvířat. „České hasičstvo na královédvorsku dávno postrádalo vlastní okresní středisko, kde by bylo podporováno a mohlo se zdárně vyvíjet. Němci zde měli svůj Bezirksverband, ale dvorští hasiči 235

SRPEN


museli přijmout pohostinství župy severovýchodních Čech v Jaroměři. Proto přičiněním několika jednotlivců založena byla hasičská jednota okresu královédvorského. Stalo se tak v lednu roku 1900 a přihlášeny byly ještě obce Doubravice, Lipnice, Novolesy – Filířovice a Verdek. Prvním starostou byl zvolen bratr MUDr. Reinberger, prvním náměstkem br. Josef Valeš z Doubravice, župním jednatelem br. Gustav Herkner, dozorcem br. František Psotnička a pokladníkem br. Jindřich Lorenc všichni ze Dvora Králové. Tato župa dále mohutněla zakládáním nových sborů a dostalo se jí pojmenování 109. podzvičinská – hraničářská. Čítala 23 sborů, 933 mužů a 46 žen. Stala se členem krajského sdružení žup. Konala nadšeně své poslání organizační i obranné proti rozpínavosti německé.“

Dopravní kolona Červeného kříže ve válce světové 1914 –1918.

Prvá světová válka v letech 1914 - 1918 postihla řady členů sboru, kdy mnozí odešli bez návratu ze své vojenské povinnosti. Činnost zůstala na nemnoha starých členech a rekonvalescentech, ale přesto byla zřízena sanitní „kolona“, která pomáhala převážet nemocné a raněné. Po ukončení války se činnost obnovila v plné šíři, v roce 1920 zakoupen 22 metrů dlouhý posunovací žebřík, na jeho zakoupení se podílena Společnost „Cvrndorf“ v České Podharti. S podporou správní komise byla pořízena automobilová stříkačka, Československý červený kříž opatřil sanitní auto, na předměstích byla vybudována pobočná hasičská skladiště. Žákovský dorost hasičský v období před prvou světovou válkou.

236


SRPEN

Jubileum 50 let sboru 1873 - 10. 6. 1923.

Velkým pokrokem bylo vybudování poplašné sítě elektrických zvonků do bytů členů sboru. V roce 1930 již sbor vlastnil novou motorovou stříkačku a o dva roky později i automobil pro mužstvo.

Tablo sboru dobrovolných hasičů – odbočka v Českém Podhradí (nynější Česká Podharť) v roce 1923.

237

SRPEN


scan 03 : Snímek zachycuje pobočná skladiště hasičská, zbudovaná postupně v letech 1912 – 1933.

V letech třicátých je dění zachyceno v kronice sboru dobrovolných hasičů ve Dvoře Králové nad Labem 1931 – 1939. Kronika byla získána kronikářem města Pavlem Janouškem v roce 2004 a bude v případě zájmu předána současné hasičské jednotě. Zajímavá je stať z této kroniky, která mimo jiné ukazuje na sílící rozpory a neporozumění mezi Čechy a Němci takto: „V noci ze dne 17. na 18. prosince (1931) byli jsme voláni k požáru do Hřibojed, ryze německé to obce v našem okrese. Hořela usedlost p. Hamana, jediného Čecha v Hřibojedech. Přes včasné dojetí naší „automobilky a motorové stříkačky, nebylo nám dovoleno tamnějším německým hasičským sborem hašení se zúčastniti, ač oni sami ještě nestříkali. Je velice zajímavé, kam až sahá německá zášť, která v tomto případě hraničí s tak bezmeznou drzostí, že naše úřady si jistě případu tohoto povšimnou a vyšetří. Při tomto ohni, kde naše dobrovolná pomoc byla odmítnuta, zúčastněno bylo 16 bratří“. Tuto uvedenou kroniku psali (jak v kronice uvedeno) Emil Rykr a Petera Josef . Tuto fotografii zhotovil p. Marius Stadler, (který byl zakladatel textilního muzea).

238


SRPEN

Hasičská hudba v roce 1934 se podílela i na zábavách a plesech sboru

Do kroniky hasičského sboru se zapsal při své návštěvě i prezident T. G. Masaryk.

Snad nejznámější snímek z osvobození našeho města Rudou armádou dne 10. května 1945.

V letech okupace Československé republiky a druhé světové války 1939 – 1945 byly ustaveny placené požární hlídky z dobrovolných členů hasičského sboru. Za svoji odbojovou činnost položili své životy členové František Polák, Jaroslav Mach a František Fiferna, kterým byla po osvobození Rudou armádou odhalena pamětní deska (viz obrázek). Sovětská armáda tehdy věnovala sboru automobilovou stříkačku AS-16.

239

SRPEN


Sbor při slavnostním odhalení desky padlým z let nacistické okupace.

V poválečné době uzavřelo naše město družební styk s obcí Nové Sedlice, která byla nacisty vypálena a s touto obcí bylo po léta udržováno přátelství. Výborem bylo navrženo, aby byla v roce 1948 vyhotovena kopie starého sborového praporu a starý ponechán jako památka.

Sborový prapor byl sborem obnoven.

240

V roce 1952 bylo nahrazeno zastaralé a již nevyhovující zvonkové poplašné zařízení za novější rozhlasové, pořízené Městským Národním výborem a zavedeno do čtyřiceti bytů. V roce 1953 došlo k celkové reorganizaci hasičského hnutí, když byl vytvořen Československý svaz požární ochrany, vytvořeny a vyškoleny domovní protipožární hlídky a místo pojmu „hasiči“ se začalo užívat pojmu „požárník“. I nadále byla součástí hasičského sboru záchranná stanice, vlastnící dvě sanitní auta. Teprve roku 1954 přešla Záchranná stanice pod Ústav národního zdraví našeho města. V Bílých Poličanech byla zřízena v roce 1954 Ústřední hasičská škola, která školila velitele, strojníky, preventisty, nositele dýchací techniky a další techniky. Během dalších let došlo ke stálé obměně požární techniky. Sbor disponoval cisternovou automobilovou stříkačkou ASC 16 –RTH, dvěma přenosnými motorovými stříkačkami PS 8 a PPS 12, nákladním automobilem Praga RN a výsuvným osmnácti metrovým žebříkem. Rokem 1967 bylo zrušeno rozhlasové poplachové zařízení a nahrazeno telefony do bytů. V roce 1970 došlo k prvé výstavbě výškových domů, což si vynutilo vytvoření požární jednotky


SRPEN

profesionální. Stalo se tak z iniciativy Městského Národního výboru dne 17. listopadu 1970, a v začátcích zde byli čtyři stálí členové. Ti zasahovali spolu s dobrovolnými požárníky. Největší počet zásahů požárního sboru byl v roce 1975, kdy to bylo 148 výjezdů. Nejvíc se na tom podílely zásahy podél tratě ČSD, kdy ještě jezdily lokomotivy „na páru“. Jejich dlouholetá služba na trati Pardubice –Liberec skončila až v roce 1982. Narostlo však požárů, způsobených jarním vypalováním trávy. Zásahy byly také při větších haváriích automobilových a škodách vzniklých na znečistěných vodních tocích. V roce 1981 zasahovala jednotka požárníků při „stoleté vodě“, kdy protékalo městem 306 kubíků vody vteřinově. Na výroční schůzi konané v lednu 1982 byl zvolen předsedou Jaroslav Kadavý, velitelem Jaromír Brdička. Roku 1984 se v našem městě konal „Pohár osvobození“ a v následném roce byla vyměněna na požární zbrojnici okna a opravena střecha. V roce 1986 provedena oprava fasády. Do Špindlerova Mlýna byla odevzdána cisterna ŠRTHP a za ní tu byla Tatra, tedy již druhá cisterna a Saviem speciál pro dopravu mužstva. V letech 1988 bylo jednáno o postavení nové požární stanice, ale nakonec k tomu nedošlo i když byl „Hutním projektem Ostrava“ projekt vypracován. V osmdesátých letech se počet členů pohyboval do 130. Celá tato stať o hasičích minulosti byla dána před zápisem do kroniky k posouzení panu Brdičkovi, aby byly opraveny možné chyby textu. Historická fotodokumentace:

Sbor v roce 1928.

Skupinový snímek sboru z roku 1912.

241

SRPEN


Dopravní kolona Červeného kříže v I. válce světové 1914 – 1918.

Rok 1989 přinesl velké změny v politickém uspořádání a ty se také dotkly požárníků. Celým tímto popsaným obdobím se prolíná preventivní činnost, asistence při kulturních akcích města, uskutečňují se (převážně na hřišti v Podharti) soutěže v rámci okresu. Podrobně je toto popsáno v kronice hasičského sboru rukou bratra Jaroslava Kadavého. Některá data, uvedená v předchozí části, byla také uložena v kopuli věže kostela sv. Jana Křtitele v roce 1893 a vyjmuta v roce 1988. Tolik k historii hasičského sboru v samých jeho počátcích, a zkráceně i letech Povolání k povinné součinnosti v protiletecké ochraně dalších. Zpracováno volně z některých v době Protektorátu. písemností, které byly předány kronice města laskavostí velitele stanice „Hasičského záchranného sboru“ v našem městě Jaromíra Brdičky. Také řada historických snímků byla převzata právě díky jemu a jeho předchůdcům, v letech daleko minulých. Díky obětavé práci informatiků MěÚ našeho města jsou ty nejstarší a nejcennější převzaty po nascanování do kroniky města. Kronika všem děkuje. Do kroniky bude v příštích měsících vložena hasičská současnost, na které zatím pracuje její výbor i kronikář. Poznámka: Kronikáři, až do domu, byla přivezena celá bedna písemností, fotografií, vyznamenání, diplomů z minulých let. Ke škodě je třeba říci, že mnoho fotografií je bez udání data a při jaké příležitosti došlo k fotografování. Tato bedna prošla rukama kronikáře, aby z ní bylo vybráno to podstatné a zachováno kronikou.

242


SRPEN

„Odpustky“ znovu v katolické církvi? Tiskem byla zveřejněna zpráva, že katolická církev se na základě rozhodnutí papeže Benedikta XVI. rozhodla poznovu uchýlit k prodeji odpustků. Mělo by se to dít na Světovém dni mládeže v Kolíně nad Rýnem ve dnech 16.- 21. srpna tohoto roku. Ve vatikánském dekretu se uvádí, že „Odpustky získají věřící, když o odpuštění trestů požádají Boha vroucí modlitbou, která posílí jejich respekt vůči rodičům a snahu žít podle norem církve“. Odpustky znamenaly v katolické církvi odpuštění trestů za hřích. Byl to reformátor mistr Jan Hus, který „kupčení“ s nimi veřejně kritizoval, byl koncilem odsouzen a roku 1415 upálen za bludy. LIDL – nerozhodnuto Změnu územního plánu nepřineslo ani veřejné projednávání otázky zda stavět a nebo nestavět další market Lidl na ploše současného autobusového nádraží. Vzniklo dokonce sdružení občanů „Nelhostejní“. V zasedací místnosti Městského úřadu se sešlo asi čtyřicet lidí, kteří nechtějí další prodejnu, mají výhrady k likvidaci městské zeleně, zmenšení plochy autobusového nádraží a centralizaci marketů ve středu města. Zastánci však argumentují tím, že tu vyroste konkurence, která sníží ceny, město dostane od Lidlu pět milionů korun do své pokladny, a dojde ke změnám na autobusovém nádraží. K dohodě nedošlo, ani za cenu kompromisů. Bude na zastupitelstvu, aby v polovici měsíce září t.r. rozhodlo jak dál. Pro upřesnění ještě v kronice, k čemu se LIDL zavázal: - vybuduje na své náklady nové autobusové nádraží dle požadavků provozovatele, t.j. společnosti Osnado. - vybuduje na své náklady odstavnou plochu pro autobusy, včetně zázemí pro řidiče v areálu bývalého ČSAD ve Dvoře Králové nad Labem. - zaplatí městu do fondu údržby zeleně částku 1,5 mil. Kč za pokácené dřeviny, jejichž hodnota bude vyčíslena znaleckým posudkem, případně zajistí v této hodnotě náhradní výsadbu a následně její pětiletou údržbu. - zaplatí městu finanční příspěvek ve výši pěti milionů korun po vydání územního rozhodnutí (ÚR) v právní moci na prodejnu potravin LIDL. - koupí pozemek parc. č. 3571/17 o výměře 394 metrů čtverečních za 500 tisíc Kč - po vydání ÚR v právní moci na prodejnu potravin LIDL. Výstava v Městském muzeu Město si v letošním roce připomíná 735 let od svého, písemně doloženého, vzniku. To zavdalo podnět k uskutečnění výstavy: „Nejstarší památky Dvora Králové nad Labem“. Při této příležitosti byly v Muzeu k vidění nejstarší písemné památky, uložené ve Státním okresním archivu v Trutnově a také nejvýznamnější předměty, které se s historií města spojují. Vůbec poprvé byla vystavena městská privilegia Jiřího z Poděbrad z roku 1463, Vladislava Jagelonského z let 1477, 1480 a 1509, dále Ferdinanda I. z roku 1547, Rudolfa II. z roku 1579, Marie Terezie z roku 1749, Josefa II. z roku 1783 a Františka II. z roku 1793. Z vlastních sbírek muzea tu byl Rorátník královédvorský s nejstarším vyobrazením městského znaku ze druhé poloviny 16. století a Žaltář královédvorský z počátku 16. století. Dále tu jsou pro numizmatiky i „poklady“: „poklad za komínem“ objevený v čísle popisném 332, nalezený v roce 1926 a „poklad Verdecký“ nalezený v roce 1931. Dále tu jsou prapory: „Pořádku tkalcovského (1883), Zpěváckého kroužku Záboj (1862), a také městský, vojenský prapor „Naděje“ z druhé poloviny 18. století, který patří k nejstarším v rámci kraje a možná i republiky. Byla také vydána pamětní medaile k 735. výročí první písemné zmínky o našem městě. Autorkou je pracovnice muzea Daniela Netolická. Líc připomíná toto jubileum, rub je znakem města. Tuto medaili zhotovila firma FAS v Rakousích u Turnova, výrobna kovové bižuterie a galanterie. Pony centrum – jezdecký den Konal se v obci Hvězda, nedaleko Dubence a zúčastnilo se ho jedenáct dětí s poníky různých velikostí a jeden Hobby jezdec. K tomu se vyjádřila organizátorka Jitka Černá: 243

SRPEN


„Toto setkání umožnilo soutěžení a sbírání zkušeností jezdcům, kteří nejsou na velkých soutěžích, tedy těch, kteří soutěží pro radost a nebo teprve začínají“. Program zahrnoval Mini parkur, Jízdu zručnosti, Parkur do půl metru a soutěž ve skoku mohutnosti. Byli vyhlášeni vítězové a všichni obdrželi upomínkovou kokardu. Jana Vepřeková mistryní světa Stalo se tak na třetím mistrovství světa v bezmotorovém létání žen, konané v německém Klixu. Naše rodačka a členka místního aeroklubu zvítězila ve třídě standard. Kronika města jmenované mistryni upřímně blahopřeje. Podrobněji se Janě Vepřekové věnuje Vlastivědné čtení redaktora Jana Schwarze a v kronice jí byla věnována stať při příležitosti jejího „Ocenění radou města“. Jana Vepřeková, čerstvá mistryně světa v bezmotorovém létání.

Jezdecké závody „Pohár Podzvičinska“ - doplnění Konaly se v areálu Hvězda jako veřejný trénink, kde na přihlášené jezdce čekaly překážky od šedesáti centimetrů do jednoho metru. Pořadatelem byl jezdecký oddíl našeho města, a závodu se mohli zúčastnit i jezdci bez licence. Pořadatelem byl Jiří Antonín, který se vyjádřil takto: „Sem na Hvězdu se vrací závody po delší době“. Jezdectví je ve stále větší oblibě a oddíly působí v Hřibojedech, Vlčkovicích a našem městě. Parkurového skákání se zúčastnilo na šedesát jezdců a koní z celých Východních Čech. „Lidová řemesla 2005“ v Kohoutově Jsou vždy tradiční ukázkou rukodělných technik, výstavou a prodejci. K tomuto uvedla organizátorka Jarmila Tyrnerová: „Snažíme se ukázat méně známá řemesla, a je připravena výstava akvarelů Jiřího Borovičky i expozice muzea Podkrkonoší“. Vstupenkou byla opět pohlednice s kostelíkem obce a program velmi bohatý. Účinkovala dechová hudba „Podzvičinka“, divadlo „Matýsek“, folk – rocková kapela „Vltavín“, hudební skupina „Santana revival“. Shlédnout mohli četní návštěvníci dále loutkové představení „Čaroděj ze země Oz“ a „Kytice pařátů“ – místní a přespolní děti. Dále zde byla galerie keramiky, expozice Muzea v Podkrkonoší (historická domácnost), výstava obrazů Jiřího Borovič„Pimprlatérium Martiny Breklové z Kostelce nad Orlicí. ky, dále zde byly vidět dřevěné 244


SRPEN

Mladý pan Roland u pece pekárny při své práci.

hračky, keramika, kožené výrobky, proutěné zboží, cínoví vojáčci, výšivky, perníky, ukázka předení a paličkování. Pekárna a cukrárna Roland umožnila prohlídku pekárny, Řezbář při svém „díle“ ukazuje svůj „kumšt“. předvádění řezbářských prací, pálení v „kochu“ (venkovní pec), točení na keramickém kruhu, modelování s dětmi a výstava dětských prací „Společenství obcí Podkrkonoší“. Občerstvení zajišťovala pekárna Roland – pečená kuřata, párky, bramboráky, pivo, Hroch Kamil – langoše, Boháč – občerstvení, Penzion Kohoutov - teplá jídla a cukrárna Roland – sladkosti, bramboráky. Obec poskytovala informace, zdravotníka. Pochopitelně, že nejvíce poutala návštěvníky celá cesta po Kohoutově, lemovaná stánky s řemeslnými stánky všeho druhu, která začínala nahoře u pekařství Roland a končila na křižovatce silnic dolů do Choustníkova Hradiště a na Běluň. Rok co rok přibývá stánků a dá se říci, že jich jsou už desítky a desítky. Zastoupena byla také „Kozí farma“, jízda na ponících a sokolníci. Také počet návštěvníků stoupá a potěšitelné je také to, že děti do patnácti let neplatí vstupné, právě tak jako invalidní osoby a občané starší sedmdesáti let. ProPředení na kolovrátku jako za našich předků. storu se zde také nedostalo stánkům asijců, tradičně se zůstává u řemesel a to je to nejhezčí.

Co všechno dovedou povědět výšivky.

245

SRPEN


Bolí Vás nohy? Nevadí, sveze Vás pan Radek Kleinwächter z obce Hvězda u Dubence.

Také malému občánkovi je viditelně dobře.

Nabízí a prodává celá rodina.

246


SRPEN

Orientační tabule na náměstí Vhodně umístěná je vítána hlavně návštěvníky našeho města.

Zraněná žena v ZOO Žena ve věku 24 let byla zraněna v ZOO. Polovysvlečená žena, trpící duševní poruchou, byla nakonec nalezena u jednoho ze seníků s tržnou ránou na břiše. Ředitelka ZOO RNDr. Dana Holečková se k tomu vyjádřila takto: „Podobný případ se tu dosud nestal. Jak se dívka do safari mohla dostat, zatím nevíme, případ řeší policie“. Jak se nakupuje Statistika uvádí, že osmdesát procent nakupujících uskuteční svůj nákup ve velkých obchodech. Hypermarkety - 35 %, diskontní prodejny 20 %, supermarkety 18 % a teprve zbytek v malých obchůdcích a jiném typu obchodu. Malým prodejnám zůstalo 13%, mnoho jich skončilo, zbytek se orientuje na drobný prodej. Zde nakupují spíše starší občané, volí je pro blízkost a znalost prodávajících. Svatby nově i postaru V poslední době se stále pronikavěji mění svatební obřady. Dochází k okázalejším svatbám majetnějších občanů, konaných třeba v barokní lékárně Kuksu, dále v areálech obyčejným lidem vzdálených (areál na Nové Americe), a také pochopitelně nákladnějších. Ti majetnější doprovázejí svatební veselí i ohňostrojem. Tradičně, a nejčastěji, se konají svatby v obřadní síni Staré radnice. Ze starých zvyků provázející svatebčany se dodnes někde zachovalo: zatahování - kdy svatebčané prochází, nebo projíždí špalírem s provazem ozdobeným stuhami a musí se „vyplatit“. sypání rýže - s přáním, aby měl svatební pár zdravé potomky ulička - kdy se svatebčanům lehce brání v průchodu – učí se překonávat překážky chomout - pro ženicha symbolizuje ztrátu svobody družičky - děti a nebo svobodné dívky doprovázejí nevěstu jídlo jednou lžící a z jednoho talíře - sdílení „jednoho krajíce“ rozbíjení talíře- střepy znamenají štěstí a musí se společně zametat svatební koláčky - jsou zvací, jako pozvánky a nesmí chybět přenášení nevěsty přes práh - symbol nového, společného života únos nevěsty - svatebčané ji uprostřed veselí odvezou jinam s tím, že ji musí ženich najít (což je dost problematické a mnohdy vyvolává nesváry). Hold Dr. Rudolfu Sturmovi Při pátrání po osobnostech našeho města, které nebyly předešlými kronikami zaznamenány, se kronikáři podařilo zjistit osobnost Dr. Rudolfa Sturma. Záznam pořízen díky jeho manželce, která zaslala, mimo jiné, opis článku z novin The Saratogian v USA v tomto znění: Hold Dr. Rudolfu Sturmovi, vědci a vychovateli, který zemřel ve věku 88 let. „Rudolf Sturm z čísla 35 Collin Terrace, Saratoga Springs, zemřel 27. listopadu v Maple wood, Ballston Spa. V paměti svých kolegů vždy zůstane jako člověk aktivní v občanských, 247

SRPEN


kulturních i vzdělávacích záležitostech, jako vzácný učitel, úspěšný věděc, diplomatický vůdce a muž svědomí.“ (kronika – dále bude uváděn jako Dr. Šturma, tedy svým původním, českým, jménem) „Dr. Šturma se narodil 15. dubna 1912 na území Rakousko – Uherska, které se později stalo Československou republikou. Byl synem Antonína Šturmy a Františky rozené Žižkové jako jeden z jedenácti dětí. (kronika – narozen v Doubravici u D.K.n.L.). Doktorát práv a politologie získal na Univerzitě Karlově v roce 1937 a pracoval na ministerstvu informací v Praze.“ „V roce 1936, v předvečer II. světové války, vytvořily evropské země hnutí k uchránění míru a Dr. Šturma byl poslán jako člen československé delegace do Bruselu, Ženevy a Paříže. Poté, co byl z Československa vytvořen v roce 1939 protektorát, utekl Dr. Šturma do Paříže, aby se připojil k československé exilové vládě pod vedením prezidenta Eduarda Beneše. Dr. Šturma byl novinářem katolických novin La Croix. V Paříži byl se svými kolegy Dr. Rudolf Sturm. zatčen spolu se svými exilovými kolegy pro podezření ze špionáže pro nacistické Německo. Po invazi a okupaci Francie Německem odjíždí Dr. Šturma do Casablanky v Maroku a poté v prosinci 1941 přijíždí do USA, kde se usídlil v New York City“. „V New Yorku působil v Československé informační kanceláři, která byla zřízena československou exilovou vládou v Londýně. Dobrovolně se v září 1942 přihlásil do americké armády a sloužil v Severní Africe a Itálii jako důstojník informační a výzvědné jednotky a obdržel za své služby medaili. Z armády byl propuštěn v roce 1945 a vrátil se do osvobozeného Československa, aby se připojil k vládě. V roce 1947 se stává vedoucím oddělení pro kulturní styky s USA při ministerstvu informací v Praze. V této roli zorganizoval návštěvy a výměny umělců a spisovatelů, mezi nimiž byl i John Steinbeck, u příležitosti vydání jeho díla „Hrozny hněvu“ v češtině“. „Dr. Šturma opět opustil Československo v roce 1948, v době komunistického převratu, aby se vrátil do USA. Pracoval pro „Radio svobodná Evropa“ a pro „Radu svobodného Československa v New Yorku. Dr. Šturma získal roku 1956 titul PhDr. na Harvardské univerzitě za slovanské jazyky a literaturu. Učil na Boston College University, City College v New Yorku a Hershey Junior College v Pensylvánii, kde působil jako vedoucí katedry jazyků. Od roku 1958 do roku 1982 vyučoval italštinu a slovanskou kulturu na Skidmore College“. „Během své pedagogické kariéry přednášel na Bridgeport University, University of Chicago, George Washington University, Hebrejské universite, universitě v Kentucky, McGill Universitě, New Yorské universitě, v Rochesteru, Rutgers, SUNY Albany, Union College a Toronto University“. „Dr. Šturma je autorem, spoluautorem, nebo vydavatelem osmi knih, pojednávajících o Východní a Střední Evropě. Řada jeho studií, článků, knižních recenzí, rozhovorů, jejichž celkový počet přesahuje 150, byla vydána v publikaci Books Abroard (Knihy v zahraničí), Encyklopedii literatury 20. století, Harvardských slovanských studiích, Italské a Slovanské Encyklopedii, Vzdělávací ročence, Bulletinu amerických profesorů za mír na Středním Východě, v časopise moderních jazyků, novinách La Croix (Paříž) a v novinách v oblasti Albany Tri – City“. „Dr. Šturma pracoval jako poradce Knihovny amerického kongresu v letech 1964 a 1965, byl víceprezidentem a presidentem Asociace moderních jazyků severovýchodu“. „Když odcházel roku 1982 do důchodu, president Skidmore College Joseph Palamountain poznamenal: „Dr. Šturma byl pro Skidmore College velkou poctou. Byla to osobnost s obrovským okruhem 248


SRPEN

zájmů a uznávaný odborník v mnoha velmi odlišných oborech. Přednášel slovanskou a italskou literaturu, kulturu, politiku Ruska, Vatikánu a Středního Východu a jeho přednášky vždy zaplnily sály. Dr. Šturma vedl speciální semináře pro studenty, které zahrnovaly cesty do Itálie a Sovětského svazu“. „V roce 1988 byl Dr. Šturma zvolen národním místopředsedou Amerických profesorů za mír na Středním Východě. Byl členem této organizace od jejího založení v roce 1967 a pracoval na různých pozicích v národním výkonném výboru. Tato organizace má za cíl pomáhat ustanovit spravedlivý a věčný mír mezi Izraelci a jejich arabskými sousedy. Má více než 16.000 členů, na více než 600 vysokých školách po celých Spojených státech Dr. Šturma se zúčastnil tří faktografických misí do Izraele a několika cest do různých arabských zemí. Jeho poslední cesta na Střední Východ se uskutečnila v roce 1984, kdy navštívil islámský summit v Maroku.“ „Dr. Šturma byl vážený římsko-katolický laik a celoživotní student židovských otázek. Jednou z jeho prvních prací byla esej o neslučitelnosti antisemitismu a křesťanské víry. Byl poctěn medailí za svoji práci v roce 1984. Přednášel často o Izraeli a židovské diaspoře. V roce 1975 obdržel pozvání na audienci u papeže ve Vatikánu a následujícího roku byl pozván na setkání s Itzakem Rabinem, tehdejším předsedou vlády Izraele do hotelu Waldorf Astoria Hotel v New Yorku“. „Po svém odchodu do důchodu v roce 1982 byl Dr. Šturma jmenován výkonným ředitelem New Yorské konference americké asociace univerzitních profesorů. Tato organizace je největší organizací akademiků v zemi. Samotná New Yorkská konference má více než 14.000 členů na 220 univerzitách. Dr. Šturma pracoval po tři roky jako výkonný ředitel a jako prezident skidmorské organizace byl zvolen za období 25. letého členství pětkrát. V roce 1986 odešel ze své pozice výkonného ředitele, aby převzal předsednictví ve výboru pro vládní vztahy AAUP. Na tomto postu řídil legislativní práci v Albany. Za tuto svoji práci obdržel blahopřání od Shromáždění státu New York a od Senátu. (kronika – kopie originálu v příloze kroniky). Na Skidmore Collge pracoval Dr. Šturma v četných výborech. Založil Skidmorskou zaměstnaneckou unii, která je k dispozici všem zaměstnancům bez ohledu na jejich postavení. V této společnosti byl po několik volebních období prezidentem“. „Dr. Šturma byl aktivním členem Československé společnosti umění a věd v Americe (SVU) od jejího založení v roce 1958. SVU slouží jako forum pro udržování a rozvoj československé kultury v zahraničí, a byla vytvořena během období, kdy komunistická vláda Československa se zřekla historických tradic země a potlačovala svobodu slova. Se svými 2.000 členy je SVU aktivní po celém světě a uspořádala 20 kongresů, evropských a regionálních konferencí a dalších akcí pro šíření československé kultury. Jejími členy jsou spisovatelé, vědci, umělci a další intelektuálové. Dr. Šturma předsedal literární sekci na mnoha konferencích a 5 let pracoval jako generální sekretář SVU a 6 let jako víceprezident SVU. Dvacátý světový kongres SVU se konal ve Waschingtonu D.C. a zúčastnil se ho i český prezident Václav Havel, který je také členem této organizace“. „Poté, co odešel do důchodu ze své pozice učitele na plný úvazek, pokračoval ve výukovém programu Skidmorská universita bez překážek. Přednášel evropský zeměpis a zeměpis Sovětského svazu a jeho kulturu na New York State Comstock Correctional Facility od roku 1986 do roku 1995. Studenti ho velice uznávali pro jeho kvality pečlivého pedagoga a pro jeho vštěpování lásky ke vzdělání“. „V místě svého bydliště byl Dr. Šturma činný v radě Wilton Town Baord a byl místopředsedou Wiltonské plánovací komise. Byl předsedou Městského poradního sboru a Mount Mc Gregor Correctional Facility ve Wiltonu, kde pracoval ve prospěch jak komunity, tak chovanců“. „Dr. Šturma hovořil plynně francouzsky, italsky, německy a rusky, navíc v češtině a angličtině byl často žádán, aby působil jako tlumočník. Zanechal po sobě svoji ženu Marii Neumann Sturm, dcery Lydii Sturm Castle ze St Pete Beach na Floridě a Toni Mane Sturm z New Yorku, syna Rudolfa Neumann Sturm z Tampy na Floridě, sestru Zdenu Janečkovou v České republice, dva vnuky a četné synovce a neteře“. „Pohřeb se konal v St. Peter´s Church (kostel sv. Petra), South Broadway, Saratoga Springs dne 30. listopadu v 10 hodin dopoledne. Pohřeb byl soukromou záležitostí. Uctění památky bylo oznámeno později“. Ještě několik dat a informací o jmenovaném Dr. Sturmovi heslovitě: - nebýt podpory tehdejšího akademického spolku „Krakonoš“ tak by pro chudobu rodiny nemohl studovat - jako člen našeho zahraničního odboje se setkával s Janem Masarykem 249

SRPEN

250



SRPEN

251

SRPEN

252



SRPEN

- zúčastnil se pohřbu Jaroslava Ježka a přátelil se v s exilovými umělci (Pelc, Hoffmeister) - osobně se znal s náčelnicí Sokola Marií Provazníkovou a také jí mluvil na jejím pohřbu - jeho přáteli byli J. Škvorecký, A. Lustig, P. Tigrid a další - založili společnost pro vědu a umění a členy se stali R. Kubelík, R. Firkušný a J. Novotná - jeho obě manželky byly Češky, z dětí jsou už američané. Dcera z prvního manželství je advokátkou, dcera z druhého manželství lékařkou a syn vystuZleva dirigent Václav Neumann, manželé Marie doval psychologii. a Dr. Rudolf Sturm, v době setkání, kdy orchestr - V září 1992 byl na návštěvě u p. koncertoval v Americe. Miroslava Puše, redaktora Královédvorských listů, který o něm zveřejnil článek – rozhovor. Proto byl dopis paní Marie Sturm předán také jemu, aby se stal podkladem k článku do jím vydávaných K. L. Stěhování „Záboje“ zpět na náměstí Stalo se tak v pondělí dne 15. srpna 2005. Práce započaly již dopoledne, kdy pracovníci fy. Kašpar začali přemísťovat samotnou sochu Záboje a podstavec, na které stojí ze Starého hřbitova. Bylo deštivé počasí, které práci znesnadňovalo. Nejspodnější část, která bude v kašně pod vodou, je tvořena třemi segmenty, výše jsou další dvě části, mezi které je nově umístěn tubus se zprávou dalším pokolením. Nejvyšší část tvoří samotný Záboj. Bližší technická dokumentace je dokumentována na Městském úřadě. Ke konečnému, „neoficielnímu“ umístění Záboje, došlo v 17.30 hodin za účasti Vlastní tělo Záboje je již na automobilu, zabalené matrace- mnoha přihlížejících občanů. mi a připravené k odvozu.

Na úhradě nákladů se podílelo Ministerstvo kultury finančním příspěvkem na obnovu nemovité kulturní památky z Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón, dále za finanční podpory Královéhradeckého kraje z grantového Programu na podporu péče o nemovité a movité památky. K oficielnímu odhalení sochy dojde v pátek 9. září 2005 v 18,00 hodin a kronika toto dále zaznamená. Nejspodnější část sestává ze tří kamenných segmentů a je rozvolňována před uchopením jeřábu.

253

SRPEN


Transportní automobil na křižovatce Karlov – náměstí Republiky.

Další část je pozorně uložena pracovníky fy. Kašpar do kašny.

Takto složen čeká na své umístění na kašně.

Za trvajícího deště se do kašny ukládá nejspodnější část část sousoší.

Za přítomnosti starosty města Ing. Jiřího Raina a Ing. Holubcové ukládá Ing. Pavel Tschiedel dokumenty do tubusu. Písemnosti, pamětní medaile a současné peníze jsou připraveny k uložení do tubusu.

254


Zleva: náhodně objevený tubus v rukách Ing. Tschiedela, Ing. Jiří Rain, kameraman televize NOVA, redaktorka televize a redaktor Jan Schwarz, který nález a historii vysvětluje.

SRPEN

Přemístění, v ceně dvou milionů korun, bylo svěřeno panu Kašparovi z Mostku.

Na dokončení čeká vyspárování celého tělesa tmelem, zapojení vodního rozvodu a předláždění okolí kašny. To vše by mělo být hotovo do 9. září k novému odhalení.

Pan starosta jde uložit tubus na stejné místo, kde byl zápis předešlý.

Fotosnímky a videozáznam z přemístění Záboje Nyní stanul Záboj tam, odkud byl v roce pořídil také občan našeho města pan Jan Stránský. 1950 převezen na „Starý hřbitov“. Pochopil to, co uniklo odpovědné osobě na MěÚ a teprve na požádání tajemnice JUDr Simony Motlové, redaktora Jana Schwarze a kronikáře Pavla Janouška byl požádán o konečné vyhotovení fotografické dokumentace přípravy a k uskutečnění výstavy v příštím roce. Jednání proběhlo úspěšně. Budou vybrány fotografie zachycující celou rekonstrukci, posouzeny jmenovanými a následně zveřejněny. Názor umělce Zdeňka Svěráka na násilnické televizní filmy: „Jedni tvrdí, že násilí ve filmu je ventil, a druzí, že je to návod. Podle mého, jsou-li děti krmeny filmy o tom, jak je snadné zabít, tak jim to opravdu začne připadat snadné. Je příliš mnoho filmů, ve kterých chybí zápas dobra se zlem. Procházky vraždami s různými způsoby 255

SRPEN


zabíjení mi připadají vysloveně zhoubné, dekadentní a nenormální. A to je také důvod, proč lidé hladovějí po laskavých filmech.” (Převzato z časopisu „Reflex“ - bez dalšího komentáře) „Pro Bono Publico“ rozšiřuje služby Tato obecně prospěšná společnost reaguje na propouštění ve zdejších textilkách tím, že rozšiřuje svoji rekvalifikační činnost nejen v rámci města, ale i okolí. Osmnáct měsíců není dlouhá doba činnosti, ale přesto jsou zde besedy a různé další vzdělávací činnosti. Rekvalifikační kurzy mají dokonce akreditaci od Ministerstva školství. Nyní probíhá kurs účetnictví, základy informatiky, připravuje se rekvalifikační kurs dělníka lesního hospodaření, obsluha řetězových pil, zahradníka a domovníka. Jak se vyjádřil pan Bc. Ivan Bartoš, zakladatel sdružení: „Zájemci, kteří se chtějí zapojit do kursů, nás mohou navštívit na Masarykově náměstí č.p. 40, vchodem z Komenského ulice. Zatím možnosti využilo asi padesát lidí a nebyli to jen dvoráci, ale také občané z Hostinného, Vrchlabí a Trutnova“. Zemědělství a zemědělci Výkupní ceny obilí klesly v porovnání před desíti lety o 370 korun za tunu. Tiskem prošlo toto hodnocení situace slovy šéfa Zemědělského svazu ČR Miroslava Jirovského: „Naše ceny vůbec nekopírují ceny obilí na světových trzích a pro zemědělce jsou hotovou pohromou, protože jim přinášejí ztrátu. Budou mít co dělat, aby vydrželi do prosince, kdy mají přijít státní dotace“. Neustálé snižování stavu hovězího dobytka a prasat zapříčiňuje trvalý nadbytek krmného obilí. „Jen za první pololetí tohoto roku poklesl stav prasat meziročně o 17 % a hovězího dobytka dokonce 21 % a pokles pokračuje. Tento chov se stal nerentabilní a tak se stát uchyluje k dovozu masa ze zahraničí. Zemědělci v příhraničních oblastech se uchylují k tomu, že obilí exportují a v zahraničí dostanou o 15 % vyšší ceny. To si ovšem nemohou dovolit obilnáři ve vnitrozemí, prodraží se jim doprava“. Důchodový věk Ten činí u mužů 60 let a u žen je závislý na počtu vychovaných dětí – (53 – 57 let). To však platí jen tehdy, když pojištěnci dosáhli tohoto věku do 31.12.1995. U pojištěnců, kteří dosáhli a nebo dosáhnou uvedených věkových hranic až v období od 01.01.1996 do 31.12.2012, se důchodový věk prodlužuje. Prodloužení se stanoví tak, že ke kalendářnímu měsíci, ve kterém pojištěnec dosáhl této hranice, se přičítají u mužů dva a u žen čtyři kalendářní měsíce za každý započatý kalendářní rok z doby po 31.12.1995 do dne dosažení uvedených věkových hranic. Za důchodový věk se považuje věk dosažený v takto určeném kalendářním měsíci v den, který se číslem shoduje se dnem narození pojištěnce. Jestliže určený měsíc neobsahuje takový den, považuje se za důchodový den ten, který je dosažen v posledním dni určeného kalendářního měsíce. Příklad: Muž narozený 11.11.1948 dosáhne věku 60 let 11.11. 2008. K věku 60 let se přičte 26 kalendářních měsíců (za roky 1996 až 2008, t.j. 13 x 2 měsíce). a důchodový věk tak bude činit 62 let a 2 měsíce. Tohoto důchodového věku dotyčný dosáhne 11.01. 2011. Uvedeným tempem prodlužování bude postupně dosaženo věkových hranic, které budou platit po 31.12.2012. Důchodový věk bude činit u mužů a bezdětných žen 63 let a u žen podle počtu vychovaných dětí 59 až 62 let: -

59 60 61 62

let, let, let, let,

pokud pokud pokud pokud

vychovaly vychovaly vychovaly vychovaly

alespoň 5 dětí 3 nebo 4 děti 2 děti 1 dítě

Podmínka výchovy dítěte je splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu 10 roků. Pokud se žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, je podmínka výchovy dítěte splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu 5 roků. To však neplatí, pokud žena před dosažením zletilosti dítěte přestala o dítě pečovat. 256


SRPEN

Výplata starobního důchodu náleží osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu jen v případě,že tento vztah byl sjednán na dobu určitou, nejdéle však na dobu jednoho roku. Slovo občana města Stává se, že se na kronikáře obracejí občané s náměty, připomínkami, ale také s názory. Mnohdy končí slovy, která nejsou příliš lichotivá a zpravidla tím, že se to „stejně nikde neobjeví“. Poslední rozhovor, který kronikář vyslechl, byl asi v tomto znění: „Mají pořád málo (mluvil o poslancích), když si to přečtu v novinách, tak mi je do pláče. Nemají v sobě asi ani trochu studu, přitom mají platy knížecí, desetitisíce berou na všech možných přilepšeních, co jim ještě k platu náleží (reprezentaci, stravu, telefony) a teď ještě tohle (ukazuje článeček v novinách), co my jim všechno vlastně platíme.” Článek obsahoval sdělení, že pro poslance je „jejich“ luxusní hotel v Harrachově pravým rájem, nocleh stojí necelou padesátikorunu a celodenní penze 166 korun. „Pochopíte to? Pryč jsou ty časy, co komouš a prezident Zápotocký řekl, že „hory patří pracujícím“. Tedy všem, dělníkům, ouřadům i tehdejším poslancům. Když se jezdilo na týdenní zimní rekreaci ROH (poznámka - Revolučního odborového hnutí), tak to bylo se vším všudy na celý týden za sedmdesát korun, v létě stálo čtrnáct dní sto čtyřicet korun a ještě nám zaplatili polovinu cesty. Když to doma vypravuji dětem, tak mi nevěří a škudlí celý rok na dovolenou za tisíce. To tam nenapíšete, viďte?“ Napsal jsem to, a navíc to dal dotyčnému později, po zapsání do kroniky, přečíst. Divil se, ale ještě to doplnil slovy: „Konec konců ty naše stesky stejně nikoho nezajímají, nadělují si a nadělovat budou dál. Kdo dneska dá na nějaká slova obyčejného člověka. Nebo si myslíte, že je to jinak?“ (Pravdivě, bez komentáře, a po dohodě s autorem těchto slov). Výstava v Žirči Již tradičně se uskutečňuje v areálu zámecké zahrady Výstava drobného zvířectva a exotů, doplněná expozicí kaktusů a sukulentů. V letošním roce však připravila Základní organizace svazu chovatelů několik novinek, mezi které bude patřit dravé ptactvo a ukázka psí agility. Dlouholetý organizátor a člen výstavního výboru pan Zdeněk Franc k tomu uvedl: „Na výstavě se podíleli i členové německého svazu chovatelů z družební organizace v Güntherslebenu“. V pátek došlo k hodnocení zvířat (bez účasti diváků), v sobotu a neděli jsou výstavní dny pro veřejnost. K vidění byli papoušci, holubi, vodní drůbež (100 kusů) slepice (300 kusů) a králíci (370 kusů), vlastní expozice měly kluby plymutek a českých hus. Výstava je okresní, ale zúčastnili se jí vystavovatelé ze Semil, Nového Města nad Metují, Jihlavy a Mladé Boleslavi. Výstavě byl v pátek přítomen také hejtman Bradík, který spolu se starostou našeho města Ing. Jiřím Rainem věnoval výstavě plné dvě hodiny, aby si prohlédl expozice a promluvil s přítomnými. Jak je to s příjmy občanů? Uvádí se, že za poslední rok si české domácnosti polepšili reálně o pět procent a čistý měsíční příjem činil 8.645 korun. Podle údajů je v Česku celkem 232 tisíc sociálně potřebných domácností. Vzrostly výdaje na důchody, protože se zvýšil počet odchodů do předčasného důchodu (těžko shání práci). a vzrostl také počet invalidních důchodů. Průměrná penze se zvýšila (díky předchozí valorizaci) na 7.702 Kč. Opět dražba bytů a stavebních pozemků Dražit se bude pět bytů o velikostech l + 1 a 2 + 1, které jsou ve staré bytové zástavbě a vyžadují rekonstrukci. Skončil příjem nabídek pro dražbu nájmu volného bytu. Uskutečňuje se obálkovou metodou. Zájemce musí dát minimální roční pronájem ve výši šestnáct tisíc korun. Vítězí ten uchazeč, který nabídne pronájem na více roků. Kromě bytů se budou dražit i dva pozemky v Nezvalově ulici, pod areálem Technických služeb.

257

SRPEN


Co se objevuje často v tisku - Plných dvanáct procent lidí nad padesát let dle výzkumu uvádí, že nebyli přijati do práce, protože se zdáli zaměstnavateli příliš starými. A každý dvacátý člověk nad padesát let uvedl, že kvůli věku přišel o práci a přitom se důchodový věk zvyšuje. - Přísnější zákon o střetu zájmů, který má přispět k větší veřejné kontrole veřejných činitelů, má za sebou první kolo ve sněmovně. Ostré kritice byl podroben Občanskou demokratickou stanou, komunisté jej podporují. Přiznávat majetek by měli členové vlády a parlamentu, soudci, uvolnění krajští a obecní zastupitelé, dále šéfové ústředních orgánů státní správy a státních úřadů, ombudsman, členové rady pro rozhlasové a TV vysílání a bankovní rada České národní banky. Zveřejňovat by měli nemovitosti, movitý majetek nad 250 tisíc, cenné papíry nad 50 tisíc a vedlejší dary a příjmy. - Se sexuálním obtěžováním v práci se setkala čtvrtina Čechů, mužů i žen. Nejvíce jsou sestupně uváděny tyto formy: sexuálně podbarvené vtipy, nabídky na schůzku i přes nezájem, nabídky a pobídky a jako poslední - pokus o znásilnění. - Roste konzumace drůbežího masa. Spotřeba masa na osobu a rok je v číslech taková: vepřové maso 40 kg, drůbeží 25,1 kg, hovězí 11,5 kg, celkem tedy 80 kg. Hospodyňky, pokud skutečně vaří a neohřívají nabízené potravinářské polotovary, volí drůbeží maso pro jeho rychlejší přípravu. - Návrh novely trestního zákona o propagaci komunismu a nacismu, předložený Senátu (Jaromír Štětina a Martin Mejstřík) by měl projednat Senát. Chtějí dosáhnout alespoň toho, aby v názvu strany nebylo slovo komunistická. Politologové (Bohumil Doležal) však soudí, že na zákaz komunistické strany je pozdě a „Komunistickou stranu bylo možné zakázat v roce 1990. Tenkrát se k tomu nikdo neměl, protože komunisté byli důležití pro dělení politické moci, které tehdy probíhalo. Mohou se sice přejmenovat na Stranu socialismu a míru, ale pořád to budou stejní komunisté jako předtím. Najednou by nebylo vidět, kdo je darebák a kdo je slušný člověk“. Na toto reagoval poslanec Evropského parlamentu za KSČM slovy: „To je naprostý nesmysl. Pan Štětina zapomíná, že v demokratické společnosti nezáleží na momentálním poblouznění mysli některého senátora, ale suverénem je volič. Ten rozhoduje o tom, jaká je politická scéna“. Jaromír Štětina chce přesto zrušení komunistické strany dotáhnout do konce. Tvrdí, že kvůli ní Česká republika zůstává jediným ostrůvkem ve střední Evropě, kde je v parlamentu zastoupena strana založená na stalinských principech. (Dalibor Dostál – Krkonošské noviny) Záboj je opět na náměstí Po předchozím neúspěšném hledání se zcela náhodně našla schránka s listinami pocházejícími z roku 1950, to když mělo dojít k umístění širšího tubusu (schránky) z dnešní doby. Při vybrušování otvoru, který musel být širší, se narazilo na měděný kov původní schránky, která nebyla předtím nalezena. Bylo totiž podezření, že k uložení v padesátém roce minulého století vůbec nedošlo, což se tedy nepotvrdilo. Otevření se uskutečnilo v provozovně pana Harwota (dříve hlavní mlékárna), na Hradecké ulici, odbrouSchránka (měděná, zaletovaná trubice), značně poškozená vyjímáním, šením zaletovaného víčka. obsahovala výtisk Rudého práva (tehdejší tisk vládnoucí Komunistické Tuto práci provedl pracovstany Československa), ve kterém byla zabalená vlastní zpráva se dvěma pamětními mincemi Stalina. ník Petr Hofman. 258


SRPEN

Oficielně byli přítomni: starosta města Ing. Jiří Rain, místostarostka Edita Vaňková, ředitel Okresního archivu Trutnov Bc. Roman Reil, Ing. Pavel Tschiedel – jeden z iniciátorů přemístění, Ing. Holubcová z MěÚ, PhDr. Jiřičková - ředitelka Městského muzea, Jan Schwarz – redaktor Vlastivědného čtení a Pavel Janoušek – kronikář města.

Redaktor Vlastivědného čtení Jan Schwarz předčítá nalezený, ručně psaný a poškozený text zprávy tehdejšího kronikáře Jaroslava Jakoubka, vyjmutý z tubusu.

Věda zasahuje i do narození dítěte Není novinkou, že se v České republice narodí za rok asi dva tisíce dětí „ze zkumavky“. O čem se však málo ví a hovoří, je skutečnost, že je možné ovlivnit pohlaví dítěte a „objednat“ si holčičku a nebo chlapečka. Devatenáct klinik, kde dochází k oplodnění „zkumavkou“, se k tomuto vyjadřují lékaři asi takto: - Technicky je možné do vývoje pohlaví dítěte zasáhnout. Ale nemáme na to zákony. - Je to zakázané a tak se to nedělá. - Považuje se to za nemorální, protože se dává přednost pohlaví podle vůle rodičů. Šlo by o porušování přirozeného poměru, v jakém se děti rodí. - U nás by to skladbu populace nijak významně neovlivnilo, ale směrem na východ by to mohl být problém (myšlena hlavně Čína). Neplodné páry, které využívají asistované reprodukce, jsou většinou šťastné, pokud se jim vůbec podaří nějaké dítě mít. Pohlaví je pak už podružná věc. Něco jiného však je, že jistá skupina movitějších, která dosud umělé oplodnění nevyužívá, by zřejmě o výběr stála. A zájemci by se rozhodně našli i mezi těmi, kteří mají doma houf dětí stejného pohlaví a touží alespoň po jediném opaku. Kolik se v naší republice narodilo chlapečků a holčiček? (rok, chlapečků, holčiček): 1950: 97490, 90851; 1960: 66461, 62418; 1970: 75694, 72171; 1980: 79409, 74392; 1990: 66972, 63594; 2000: 47064, 43846; 2003: 48131, 45554. Uvedená čísla také hovoří se sestupné porodnosti. 259

SRPEN


Výročí 21. srpna 1968 Uplynulo již 37 let od této historické události, která dosud nevymizela z paměti starších občanů. Nejmladší generaci tato událost dvacátého století už jaksi uniká a také jim ve školách není dost nápaditě vysvětlována. Ani rodiče a prarodiče se na tom výrazně nepodílí. Jen v odborných kruzích jsou dokumenty, které osvětlují celé dění, včetně zvacích dopisů z počátku srpna 1968, text moskevského protokolu z 26. srpna 1968 a stenogramy porad nejvyšších vedení komunistických stran z Drážďan, Moskvy, Varšavy a Čierné nad Tisou i další. Doposud však nejsou dostupné všechny dokumenty z ruských archivů, které by měly obsahovat úlohu „páté kolony“ v Komunistické straně a její úloze v intervenci, plánu na vytvoření tzv. „dělnicko – rolnické vlády”, roli agentů KGB v Československu, rozmístění jaderných zbraní a ekonomických otázkách tehdejší doby. V období od 21. srpna do 3. září 1968 zemřelo při demonstracích 72 občanů Československa. V denníku Krkonošské noviny se objevila tato úvaha Adama Šůry v tomto znění: „Proč se o srpnu 68 mluví tak neurčitě? Snad proto, že skutečně hrdinsky se tehdy Češi chovali jen velmi krátce. Rusové neměli s českým národem těžkou práci. Už roku 1969 potlačovali masové demonstrace proti okupaci čeští policisté a vojáci. V dalších letech se většina Čechů s přítomností ruských tanků v zemi prostě smířila“. Podharťská škola o prázdninách Stavbaři pracují na nejspodnější a také nejstarší části školy, kterou mají dokončit do konce prázdnin, aby sloužila školákům. Souběžně s tím započala přestavba nynější střední části školy, kde dochází k nákladným rekonstrukcím.

Takto nyní vypadá škola v pohledu přes parčík, kdy nejstarší (levá část) finišuje s fasádou pod lešením.

Máchova ulice je stále uzavřena, slouží stavebníkům.

260


SRPEN

Škola bruslení Tělovýchovná jednota provádí nábor pro oddíly krasobruslení a ledního hokeje. Zájem je hlavně o děti ve věku od sedmi do devíti let. Chlapci, po ukončení tohoto kurzu, který potrvá do konce března 2006, mohou přejít do družstva hokejové přípravky a stejnou možnost mají i dívky z oddílu krasobruslení. Výcvik na ledové ploše Zimního stadionu se uskuteční dvakrát týdně (soboty, neděle) a kursovné činí 500 korun. Do základního vybavení jsou brusle, rukavice, sportovní oblečení a u chlapců přilba. Křižovatka konečně otevřena Dne 22. srpna byla zprůjezdněna křižovatka na Denisově náměstí, kruhový objezd, který byl zdrojem svízelí po několik měsíců. Práce však zdaleka nekončí, bude se dodělávat za plného provozu to, co je možné na okolí křižovatky dokončit. Upravuje se okolí vozovek a chodníků, upravují se kanálové vtoky, přechody mezi asfaltem a kostkami. Jak bude vypadat další postup rekonstrukce silnice na Lipnici, Hořice a Prahu se neví. Původně měla nová vozovka končit až u vlečky do Teplárny, ale po protestech Pohled směrem k Malé poště a dále do ulice 28. října, k nádraží a výpadovka na Prahu.

občanů, kterým se nelíbilo kácení aleje lip na okraji vozovky, došlo k omezení projektu jen na křižovatku u Denisova náměstí. Na třech fotografiích je patrné vyústění kruhového objezdu do ulic města.

Vyústění do nábřeží Dr. E. Beneše, hlavní tah na ZOO

Hlavní tah vzhůru do města a dále na Trutnov přes most Opletalův.

261

SRPEN


Škola v Horní Brusnici skončila Důvodem bylo to, že ani jednotřídka v této obci neměla dost žáků. Děti budou jezdit do Dvora Králové nad Labem, Mostku nebo Bílé Třemešné, tedy tam, kam už některé děti dojížděly. Seriál „Muzea v regionu“ Pod tímto názvem se v regionálním tisku „KN“ objevil článek, který seznamuje čtenáře s naším muzeem, galerií, zabýval se expozicemi, historií a dalšími zajímavostmi. Staveniště u Pošty Na prostranství mezi marketem Billa a poštou se opět vyhloubila jáma na části chodníku a parčíku. Cílem je připojení Billy k přípojce teplovodu.

Hluboký výkop si proráží cestu pod budovu pošty, k silnici a podél Billy.

Zajímavá stavba v Tyršově ulici Neobvykle řešená stavba, s lesem dřevěné konstrukce, se naskytuje očím na Tyršově ulici, v prostoru naproti restauraci Korsika.

Nezvyklá stavba z trámů budí pozornost.

Motoklub „Černí jezdci“ Již čtvrtý sraz se konal v kempu na Kateřině u Chotěvic. Jeho součástí byla spanilá jízda po okolí. V poledne se dostavili jezdci také do našeho města a svoji přestávku využili k předvedení jízdy kaskadéra Vika z Jaroměře na silnici pod bývalou textilní školou. Hodnocení ekonomiky kraje Zatímco ekonomika České republiky je na tom (dle rozboru ekonomů) velmi dobře, tak náš Královéhradecký kraj zaostává. Ekonomové to přičítají tomu, že je na vině špatná skladba průmyslu a nedostatek investorů. Zatímco vývoz republiky po vstupu do Evropské unie vzrostl o více jak čtvrtinu, tak v našem regionu hluboce zaostal, a se svými desíti procenty se zvýšil nejméně v republice. Na špatných výsledcích se podepsal, vedle vysokého podílu textilního průmyslu, který je v hlubokém útlumu, i nezájem zahraničních investorů. Těch sem přišlo méně než jinam, protože zde je také špatná dopravní dostupnost. 262


SRPEN

Na exportu se v rámci ČR podílí Královéhradecký kraj s celkovou hodnotou 95 miliard korun na 5,5 %. Silnou pozici má hradecko ve vývozu odpadu a železného šrotu, kde zajišťuje plných 41 % českého vývozu. HOUBY, houby a zase houby Druhá polovina měsíce srpna přinesla v „druhé vlně“ neobvykle velkou „úrodu“ hub. Ani staří lidé nepamatují, kdy naposledy k takovému jevu došlo, uvádí se dvacet let, ale zdejší občané s tím nesouhlasí. Lidé z našeho města, ale i z jiných měst, kde není tolik lesů, dojíždějí do našeho okolí, ale nehledají, doslova sbírají a sbírají. Není řídkým jevem, že při prvním vstupu do lesa seberou všechno, aby si postupně dál vybírali jen ty houby, které se jim líbí. Hřiby, křemenáče, kozáky, klouzky a nejvíce polohříbky (suchohřiby) „nachází“ i malé děti. Není ničím neobvyklým, že se jedna houba „odkrajuje“ a čistí a několik dalších se při tom houbař dívá. Nikdo se nezdržuje „ďoubáním“ houby a jejím čistěním, odkrojí se nad zemí a odpadá čistění. Skutečně něco neobvyklého. Místy se dokonce vzácně objevují i žluťoučké lišky, tak jak to starší občané pamatují, kdy se nesbíraly ty malé, ale hlavně kornoutky. Dokonce se to projevilo i v řeznických obchodech, kdy dávají občané přednost houbám a lesy se houbaři jen hemží. Všichni si v krátké době nasbírají košíky a hrdě kráčí domů, někteří svoji úrodu i fotografují a počítají počty hřibů, „babky“ nikdo nesbírá. Výstava „Pomaluj si své město“ Městské kulturní zařízení Hankův dům uskutečnilo na sklonku měsíce srpna tuto výstavu, která byla iniciována knihovnou Slavoj. Mladí občané měli, podle svých představ, „pomalovat“ volné plochy zdí a stěn domů, které ve městě jsou.

Na snímku je patrné, jak nevábně vypadá město s převrhnutými koši na odpadky a povalující se mládeží na lavičkách.

Vznikla velmi zajímavá kolekce mladých „tvůrců“, která neměla žádnou chybu. Kytičky, zvířátka i abstraktní kresby nabízely možnost, jak město zkrášlit. Snad i s úmyslem vytěsnit nevhodné „řádění sprejerů“, kteří město jistě nekrášlí, ale hanobí.

Iniciátorkou byla knihovna Slavoj, na snímku spokojená ředitelka Mgr.Lenka Antošová na vernisáži výstavy.

Křtiny orangutanů v ZOO Zpěvák Pavel Dobeš a herečka Valerie Zawadská se stali kmotry dvou malých orangutanů, narozených v ZOO. „Oba samečkové zdárně prospívají“, vyjádřila se zooložka Zdenka Jeřábková. V zahradě proběhl také sraz chovatelů leonbergerů.

263

SRPEN


„Sokol“ – vývěsní skříňka Je skutečně radost si povšimnout této sokolské vývěsní skříňky v Revoluční ulici. Vždy vkusně a dobově upravená s podstatnými informacemi ze života Sokolské jednoty a mnoha forografiemi ze soutěží a jak patrno i tábora na Ježkově.

Snímky ve skříňce ukazují „Řecké báje a pověsti“, které provázely tábor v Ježkově.

Kuks – divadlo a hudba baroka Dějištěm kulturních akcí se stal celý areál Sporckova Kuksu. Bylo tomu v kostele, lapidáriu, prostranství před Hospitalem, refektáři, hraběcích pokojích, galerii vín, kaskádovém schodišti, i prostranství před hostincem U Slunce i na lodích na Labi. Světovou premiérou bylo vystoupení Geislers Hofcomoedianten se hrou z nově nalezeného Sporckova tisku „Křesťanské hodiny“ o věhlasném kukském orloji. Ten měl čtyři věže a jedenáct pohyblivých scén, přivezen byl v roce 1708. Čtyřdenní kulturní pořady se konaly pod záštitou ministra Cyrila Svobody a hejtmana Pavla Bradíka, který k tomu uvedl: „S velkou chutí podporuji projekty, které Kuksu vrací jeho lesk a slávu. Při zahájení loňského festivalu jsem se poprvé zmínil o renesanci myšlenky Křížové cesty hraběte Sporcka, na kterou upozornili místní betlémáři. Letos, v dramaturgii Vladimíra Preclíka, se už rodí první pískovcové sochy od předních českých výtvarníků“.

Malí výtvarníci z Hankova domu Tito mladí tvůrci se dovedli prosadit i v silné konkurenci pořádaných akcí. V 37. ročníku celostátní výtvarné soutěže „Alešova země“, pořádané Karlovou universitou, se umístil na prvním místě Vojtěch Hojný. 26. ročník soutěže Krkonoše očima dětí přinesl první místo Kateřině Šenkýřové a Veronice Kamenické. Také 33. ročník Mezinárodní dětské výtvarné soutěže Lidice 2005, kam bylo zasláno devět tisíc prací, byl pro naše mladé úspěšný. Porota udělila devadesát medailí Lidická růže, které putovaly do celého světa. Jednu z nich získala naše šestiletá členka kroužku Aneta Pištová. Kronika blahopřeje. Mateřské centrum „Žirafa“ děkuje Minulo prázdninové období a „Žirafa se vrací k celotýdennímu provozu. Novinkou jsou nové dva „houpáky“ na zahradě, které si členky zakoupily a samy instalovaly. Zároveň děkují, prostřednictvím Královédvorských listů, organizátorům Svatoanenských slavností za připravenou akci a milé přijetí, dále děkují starostovi obce Kohoutov Ing. Ladislavu Gregorovi za podporu na Řemeslných slavnostech. Na obou uvedených akcích měly členky dětský koutek. „Žirafa“ také děkuje slovy paní Dany Bohutínské sponzorům: panu P. Šotolovi za dodání a instalaci laserové tiskárny a panu J. Menclovi z firmy MEPAP za renovaci toneru. Pohár ČMFS V Poháru Českomoravského fotbalového svazu přivítalo naše město atraktivní SK Slavii Praha. Ta nastoupila proti diviznímu Dvoru Králové v této ligové sestavě: 264


SRPEN

Šeliga – Kováč, Suchý, Hubáček, Zbončák - Krajčík (59. Vlček), Gedeon, Jarolím, Hrdlička (64. Švento) – Piták, Černá (41. Pešír). Sestava Dvora: Tomek - Král, Kruliš, Haase, Bělina – Ježek, Holub (74. Huňák), Kašajík, Kilevník – Židík (70. Otradovský), Višňovský. Rozhodčí: Adam, Pokorný, Kalenda Trenér SK Slavia Praha Karel Jarolím k zápasu uvedl: „Dali jsme brzy první gól. Je jen škoda, že jsme hned nepřidali druhý. Mohli jsme hrát daleko klidněji. V sestavě dostali šanci hráči uzšího kádru. Splnili jsme postupovou povinnost. Škoda, že jsme nevstřelili více branek”. Trenér Dvora Čeněk Celler: „Dostali jsme velice brzy první gól a s výjimkou hlavičky Krále jsme se do šancí nedostávali.

Hosté rozhodli utkání sporným druhým gólem. Poté se projevil výkonnostní rozdíl, našim hráčům ubývaly síly a inkasovali potřetí. Zápas s pěknou diváckou kulisou (čtyři tisíce návštěvníků) byl i společenskou událostí.“ Závěr zápasu patři hlavně mladším „lovcům autogramů“ a bylo jim všem ze strany hráčů Slavie vyhověno. Hráči Dvora neskrývali svoji radost z toho, že si mohli s takovým soupeřem, dokonce o tři výkonnostní třídy lepším, zahrát.

265

SRPEN


Drobné zajímavosti měsíce srpna • Cena vodného a stočného zůstává na stejné výši jako tomu bylo v posledních dvou letech, tedy 46,49 Kč za kubík. • „Karibská noc“ se uskutečnila v restauraci „U slunce“ za účasti herce Jiřího Krytináře, fotbalisty Tomáše Skuhravého a zpěváků Libora Petrů a Robi Havla. • Festival „Theatrum“ v Kuksu se konalo v samotném hospitálu a hostinci „U zlatého slunce“. Baroknímu umění se budou věnovat přední umělci (Gottfried Greiner – cello, a Michael Pospíšil – zpěv) spolu s účastníky. Jednotlivé dílny se zaměří na housle, zpěv, kontrabas a cello. Uvedeno bylo 64 představení z toho 12 premiérových. Vítanou novinkou jsou permanentky. • Na zimním stadionu bylo umožněno zájemcům bruslit. • Strom, polámaný vichřicí, u Malého kostelíčka (jeho spodní část) stojí bez povšimnutí dál. Majitelem pozemku i lípy je církev, ta se k ničemu nemá a město pozemek nepřejalo. Majitel nemovitostí, které byly pádem stromu poškozeny, Radek Odl k tomu uvedl: „Nikdo se o škodu, kterou mi způsobil strom, nezajímal přesto, že jsem majitele několikrát kontaktoval“. • Hokejisté našeho města jsou již v plné přípravě na ledě. • Hankův dům nabízí divadelní permanentky, českou tvorbou se uvede klasická opereta Járy Beneše „Na tý louce zelený“ s Josefem Zímou. • ZOO - narodilo se zde mládě oslíka somálského (ohrožený druh). • U psího útulku se uskutečnila nová kynologická disciplína, když asi třicet zvířat soutěžilo v tanci se svými „páníčky“. • Knihovna Slavoj vyhlásila akci „Jaké máme Babičky“. Různých knižních publikací se sešlo několik, zvláštností byli ilustrátoři Martin Velíšek, Zdeněk Burian, Marko Čermák a nejznámější Adolf Kašpar. • V letošním roce je slabá úroda jablek a tak nejsou ani jablka pro moštování. • Naše město se zúčastnilo II. Nymburských přístavních slavností, které se konaly pod hradbami tohoto města.

266

KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 2005

Recommend Documents