KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 2004

KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM – 2004

Programy kulturního zařízení Hankův dům prosinec: 5.12. Čertoviny na náměstí – pořádá Hankův dům a knihovna Slavoj od 15. hod. 5.12. Madame Melville – Studio dva Praha hra v předplatném 12.12. Chlupatá pohádka - Hudební divadlo pro děti z Karlových Var – dopoledne 12.12. Adventní koncert - Pěvecký sbor BONA VITA a CANTUS FEMINAE 12.12. Módní show „Pod vánočním nebem“ 12.12. Vánoční akademie ZŠ Schulzovy sady 10.12. Věneček I. 12.12. Věneček II. 12.12. Čerti na hradě – soubor Klíček 12.12. Královédvorské vánoce na náměstí - trh s kulturním programem 12.12. SWINGOVÉ VÁNOCE - Big Band Hradec Králové 12.12. Vánoční koncert pěveckého sboru Záboj - 339. koncert KPH v kostele Pořady Mě – muzea: 1.– 15.12. Ateliér malého animátora - ve Špejcharu 12.12. Krtek, křeček a jiná zvířena – divadelní vystoupení dramaticko-literárního oboru Základní umělecké školy našeho města ve Staré radnici 18.12. Královédvorské vánoce – tradiční prodejní trh ve Špejcharu 28.12. Vánoční koncert - Královédvorský komorní sbor – Špejchar Městská knihovna: 12.12. Adventní dílna 12.12. vyhlášení výsledků výtvarné a literární soutěže pod názvem „Čertovo kopýtko aneb Píšeme a malujeme čertíkům na dobrou noc“. 16.12. Vánoční motané svíčky 16.12. KAN a PE - ukončení soutěžní hry pro celou rodinu Opevnění našeho města očima historie Již po mnoho desetiletí se touto otázkou zaobírala řada historiků, badatelů a také kronikářů našeho města. Patřil k nim K. J. Bienenberg, F. Tikal, J. V. Šimák, E. Poche, Z. Wirth, O. Dostál, Antonín Konstantin Viták, Tomáš Halík, i pan soudní rada Antonín Schulz. Novější je odborná práce paní Ing. Knapové z Interprojektu Praha (zveřejněno ve „Zprávách vlastivědného kroužku“ při školské a kulturní komisi Městského Národního výboru v roce 1970). Dále byla přibližně ve stejné době vypracována odborná studie Vladislava Razíma (Ochrana památek). Pokusme se tedy skloubit poznané, a trochu se o jejich poznatky lehce, ale souhrnně podělit. Dnes už je nám jasné, že o samotných počátcích našeho města toho ještě mnoho nevíme. Pověst o bloudícím knížeti Bořivojovi se sice hezky čte, ale dnes už neobstojí. První písemná, doložená zmínka o tehdejší lokalitě nazývané Curia – Dvůr je z roku 1270, ale město bude nepochybně starší. To však písemnostmi nelze doložit, město o ně přišlo nejspíš mnoha požáry, kterým často podlehlo. „Město“ bylo založeno v širokém údolí Labe, které se prodralo mezi kopci krkonošského podhůří, kde ještě vévodí Zvičina a na severu lesy „Království“. Samotné „město“ nebylo velké, a s tehdejšími šesti hektary plochy patřilo mezi ta nejmenší v království českém. To co vedlo naše dávné předky ke stavbě budoucího „města“, byla především výhodná obranná poloha na samém rozhraní „královského hvozdu“ a pokračující polabské nížiny. Ještě dnes, po všech staletých úpravách, je zřejmé, že bylo skutečně postaveno tak, aby se mohlo v případě válečných událostí snáze bránit. Na západě „města“ to byl prudký sráz dolů ke „struze“, (někdy byla také nazývána náhonem a byla zřejmě vykopána spolu s opevněním města), ale první doklad o ní je také až v „Pergamenové knize“ z roku 1457. Dnes již toto středověké dílo nemůže-

327


me vidět, je vedeno potrubím. Struha nepochybně plnila úlohu obrannou a navíc přiblížila městu potřebné vodní mlýny z dosahu dravého toku Labe. Strmý svah byl tehdy ještě směrem k jihu, kde byly navíc ještě dva rybníky, napájené „potoky“, které znesnadňovaly přístup k městskému opevnění - hradbám. Oba se nacházely v dnešní ulici Rooseweltově a z části i na náměstí „Odboje“. Jen na východě byl svah pozvolnější, svažující se až dolů k Hartskému potoku. To vše byly rozhodující důvody, které dostaly svoji podobu stavbou opevňovacích prací. Dejme však slovo kronikářům: „Kolem města zbudovány byly hluboké příkopy, jeden na srázné vyvýšenině západní, směrem ke Zvičině, dva na straně východní, která byla pozvolnější. Ty byly v případě nebezpečí naplněny z „povrchního vodovodu“, o hodně později nazvaným „potokem Gollovým“. (protékal po „Tašenberku“ kde byl Gollův „dvůr“, který vyhořel v roce 1856). Tento „povrchní vodovod“ byl potůček, který vycházel z rybníka v České Podharti, byl a dosud je napájen Hartským potokem. Rybník je dochovaným dílem středověku a byl, mimo studní, jediným zdrojem vody pro „město“ a „vysokými tresty hrozeno bylo každému, kdo buď praním prádla, či jakýmkoliv jiným způsobem vodu potoka nad městem znečisťoval“. Potůček byl veden spádově dnešní ulicí Čechovou, přetínal zahradu bývalého Müllerova zahradnictví do ulice Jiráskovy a odtud za bývalým „Eliščiným domem“ po „Tašenberku“ do místa zvaného „Na žlabě“, dnešní hoření části ulice Fügnerovy. Ještě v prvé polovině minulého století se tento potůček hojně využíval občany České Podhartě a hlavně Nebíčka k máchání prádla a zalévání. Pamětníci si jistě pamatují, že na křižovatce z Fügnerovy ulice na Náměstí republiky se ztrácel pod zkoseným rohem bývalé budovy městské tržnice. „Na žlabě“ se zde říkalo proto, že se odtud voda, pomocí dřevěných žlabů, dle potřeby rozváděla do „potoků“ uvnitř „města“ a nebo před jeho hradby. Kroniky se o tomto „povrchním vodovodu“ rozepisují takto: „Ten na místě, dříve známém jako „Na žlabě“, vtékal nejen do příkopů před hradbami opevněného města, ale také do vlastního města. První z potoků protékal ulicí Kostelní (dnes Palackého), přes západní část náměstí, (poté po dnešní ulici Revoluční), druhý protékal ze „Žlabu“ mezi domky před Šindelářskou ulicí, (mezi dnešní Palackého, Havlíčkovu a Tylovu), po východní straně náměstí, dále ulicí „Na broumově“ (dnešní Přemyslova), kolem „Šmídova domu“. Tyto dva potoky opustily „město“ a ústily do dvou rybníků pod hradbami. Třetí potok byl veden ze stejného místa „Na žlabě“, „Šindelářskou“, zahýbal (nynější ulicí Josefa Hory) ke „Staré poště“ a do rybníčka zde se nalézajícího“. (asi u dnešní „Pošty). Dále se v kronice dočteme: „Nad příkopy městskými vystavěny byly z místního dobrého pískovce pevné hradby a pět bran. U čtyř z nich vystavěny byly mohutné věže a dvoje pevné bašty.“ Dále kroniky uvádějí: „Protože tehdy nepřítel nikdy neútočil na kostel, bylo zde opevnění nejslabší. V ulici „Věžní“ byla branka, kterou prý využívali Templáři. (neověřeno, nelze doložit). Na sever byla branka, kterou byli vpouštěni do města návštěvníci hostince, později Taufmanova. (nyní „Karlov“ a stalo se tak mnohem později) a rovněž v hradební zdi na západní straně byla branka, kterou používal kat, ras a posel práva rychtářského (rovněž nedoloženo). Čtenáři se jistě některé nedoložené části starých kronik mohou líbit, ale buďme ve svých úvahách střízliví. Další statě kronik se dovolávají chodeb, z nichž jedna měla vést ze dřeva postavené, dvoupatrové rychty, která shořela v roce 1572. Žádný z hlubších výkopů provedených ve městě však nic podobného neodhalil. Ani tu, která podle záznamů měla vést z kostela do Šindelářské věže. Dále kroniky zaznamenávají již věrohodnější údaje: „Hradby byly 4 – 5 metrů vysoké. Zdi hradeb jsou o nestejné síle 150 - 200 cm, o základech však poměrně mělkých. Měly také poskytnout svým obráncům, v případě útoku, bezpečnou chůzi a proto byly na vnitřní straně opatřeny ochozem a na vnější straně ještě zděnými stěnami na způsob štítů s otvory pro střelce šípy a nebo později ručnicemi. Tyto hradby byly přístupné ze zahrad, které náležely k domkům, které byly zprvu volně nakupeny kolem náměstí, to kvůli požárům. Vnější výška hradeb byla místy o 2,5 m vyšší než vnitřní, vždyť hradba stála na svahu hradebního příkopu, který se táhl kolem celého opev328


nění města. Příkop byl značně hluboký, v klidných dobách suchý, nebo místy močálem, ale v době nebezpečí, po napuštění, až dva metry hluboký. Chůze pod hradbami byla přísně zakázána, nesmělo se tam nic vykonávat či honit a pást dobytek, to aby byly svahy vodního příkopu chráněny před sesutím“. (Dnes již tyto příkopy nejsou nikde patrné, zástavba domů a komunikací postupně vyrovnává každou lokalitu). „Za příkopy, směrem od hradeb, byl ještě násep, zvaný „hradebním valem“, který měl případnému nepříteli znesnadňovat přístup k vodou naplněnému příkopu“. Pamětníci si jistě vybaví úzkou uličku, která vedla od Hankova domu k „Hoření bráně“ a kde se stále této části Husovy ulice říká „Na bráně“. Uličce se říkalo „valová a nebo valovka“ a to mohlo mít souvislost s „hradebním valem“, který tu skutečně v daleké minulosti byl. „Věže sloužily hlavně za hlásky, ale také za vězení. Dle historika Tomáše Halíka byla vězení ve všech čtyřech věžích. „Patrně nejstarší bránou a věží, která snad pocházela z knížecího opevnění (nedoloženo) byla „Hoření brána“, nejvyšší, čtyřboká věž se stanovou střechou. Zřítila se roku 1833“. Dnes jsou zbytky této původní brány v Husově ulici obezděny, ale ještě dobře patrné. „Další byla brána a věž Dolení, (která se nacházela v dnešní ulici Revoluční, přibližně naproti místu, kde je nyní soukromá ordinace MUDr. Demla), sesula se v roce 1857, jak bylo zapsáno v „Pamětní listině“ uložené dne 29.9.1857 v „Záboji“ (myšlena socha Záboje). Napsáno zde je, že: „Téhož roku skácela se přes pět set roků stará věž, stojící na jižní straně města našeho a to za tou příčinou, poněvadž se ze základů věže kameny vylamovaly a za nepatrný peníz prodávaly. Věž zasáhla dům kupce Lorence a zabila starého souseda a (strážníka?) Krištofa Babáčka. Babáček volal prý na děti: „Utečte věž padá“. Všechny se zachránily, ale na Babáčka padl plechový kohout a zabil jej“. „Třetí fortna (brána) stávala u „Staré pošty“, nebo jak se říkalo „U Čeňkových“. Měla věž s ochozem a se zvláštním komínem středem věže. Při bourání byl (údajně) nalezen v tomto komíně letopočet 1260. Nazývala se „Hradištská“ a měla zesílené valové opevnění. Když se sesula 1857 věž „Dolní“, byla i tato „Hradištská“, zchátralá věž, brzy nato bourána. Vedle „Hradištské věže“ byla městská šatlava, zvaná „Žumpa“, určená pro čeleď, která musela tu nejhorší práci vykonávati“. Nebyla však, jak doloženo, zbourána celá, protože se dne 8. října 1877 usneslo obecní zastupitelstvo, že: „Výlohy, jež vznikly rozbouráním a odstraněním zbytku staré hradební věže městské, na hradištském předměstí, v obnosu 52 zlatých a 30 krejcarů byly bez námitek schváleny“. „Dosud stojící „Šindelářská věž“ je poslední dominantní památkou na bývalé městské opevnění“. „Na každé z věží bydleli „braník“ a také „profous“, který měl ve věži na starosti sousedské vězení. Braník měl za povinnost odtrubovati hodiny a hlásiti požár. V bránách bydleli také městští zbrojnoši, jinak „šancknechti“ zvaní, kteří sloužili za plat a museli svoji „čtvrť“ ve dne i v noci hlídati a případný požár ihned hlásiti“. Tolik nám napověděly kroniky, ale my bychom se měli blíže podívat na jedinou dochovanou „Šindelářskou věž“. Chodíme kolem ní často a vlastně o ní moc nevíme. Seznámil nás s ní ve své odborné práci pan Vladimír Razím, který před více jak třiceti lety věž shlédl, proměřil a popsal v tomto znění: „Věž je zbudována ze zdejšího pískovce, z velmi hrubě upravených kvádříků o nestejné velikosti. Základové zdivo je uloženo velmi mělce, jen něco málo přes jeden metr pod úrovní původního terénu, do tvrdého jílu (což je zřejmě nejpodstatnější příčinou toho, že je nachýlená k sousednímu domu číslo 14). Zdivo je však spojeno velmi kvalitní vápennou maltou, s výjimkou základové části, kde je kamenné zdivo kladeno jen na hlínu. Věž má v nadzemní části průměr sedm metrů, dosahuje výšky dvaceti metrů a je vzhůru mírně sbíhavá. Vnitřní „dutina“ má v celé své výšce průměr tři metry ( jsou tedy zdi o dvoumetrové tloušťce).

329


Dále k tomu odborná stať Vladimíra Razíma uvádí: „Díky šťastné okolnosti, že všechny velké požáry města Šindelářskou věž minuly, zůstalo i její vnitřní vybavení, které má dosud pět zchátralých podlaží. Přízemí je šest metrů vysoké, bylo vězením, které nemělo přímého osvětlení a bylo přístupné jen otvorem ve stropě. Bez osvětlení je i druhé podlaží dosahující výšky 3,5 metru, které je dosud přístupné jediným vchodem do věže. Ostatní podlaží stavby jsou (lépe řečeno byla), přístupná dřevěnými schodišti a jsou již „osvětlena“ víc jak metr vysokými lukostřeleckými otvory. Počet těchto otvorů (střílen) směrem nahoru narůstá a šíře se zvětšuje. Jediná střílna ve druhém podlaží míří vstříc příchozímu do města, tři střílny třetího podlaží hledí do všech stran s výjimkou městské, čtyři velké střílny čtvrtého, poněkud nižšího podlaží kontrolují již celé okolí. Žádná ze střílen však neleží oproti druhé v jedné svislé rovině. Poslední páté podlaží bylo v pozdějších dobách nadezděno cihlovým věncem s kuželovou střechou“. Je však potvrzeno, že původní střecha byla (dle dochované stavby krovu) pouze nad vlastní dutinou věže. Nahoře byl původně ochoz s ochrannou zídkou a cimbuřím. Dokladem tohoto tvrzení jsou dva, dosud dobře patrné, kamenné „chrliče“ na odvod vody z tehdy nekryté části věže. Je zřejmé, že za uplynulá staletí se každá z provedených oprav zapsala do její podoby. V úvodu je zmínka, že k opevnění města náležely i hradby, které nebyly v minulosti nikdy rozšiřovány a jsou tedy jednou z nejvzácnějších ukázek gotického, městského opevnění. Budeme-li chtít určit jejich stáří, potom je třeba se přiklonit k badatelské práci J. Sigla a PhDr. Vladimíra Wolfa, kteří srovnávali, na základě archeologických výzkumů provedených v Trutnově, shodnosti s opevněním našeho města. Ta si jsou totiž vzájemně dost podobná co do hradebních věží i jejich rozmístěním. Z toho by se dalo usoudit, že opevnění by mohla být z počátku 14. století, možná už z doby Václava II. Z tohoto historického pohledu by mělo vyvěrat, že bychom se k dochovanému dědictví měli chovat s úctou. Nebylo tomu však v minulosti a není tomu tak ani dnes. Necitlivý přístup k hradbám se projevil nejvíce mezi Hankovým domem a Husovou ulicí. Tento prostor byl v sedmdesátých letech, také pod vlivem tehdejšího „Vlastivědného kroužku“, určen za parkovou, odpočinkovou část města, osázen skromnou zelení a lavičkami. Už tehdy byly hradby v minulosti neodborně restaurovány cihelnými nástavbami, a to i na svých nejpohlednějších polookrouhlicích – baštách. Nyní jsme byli svědky toho, že dochází k probourávání hradeb, kameny jsou nahrazovány omítnutým zdivem a klidová část se mění na příjezdovou zásobovací cestu nákladních automobilů. Z historie jsme se tedy rozhodně nepoučili. (Předáno panu redaktorovi Janu Schwarzovi pro jím vydávané „Vlastivědné čtení“). Čertoviny s dospělými a pro děti Na náměstí se v nedělním odpoledni 5.12. 2004 objevily čertice z Městské knihovny a Hankova domu a anděl - moderátor – Eva Kolbabová. Děti si mohly srdnatě vyzkoušet čertovskou „olympiádu“ ve skákání v pytlích k peklu a házení polínkem do jámy pekelné. Nechyběl ani Mikuláš se dvěma ďábly. Přítomným se to líbilo, dětem nejvíce. Vánoční trhy v Galerii F. A. Sporcka Nechaly by se nazvat vánocemi mezi barokem. K zakoupení, a také jen k prohlédnutí, zde byly vánoční dárky řemeslnické povahy (dřevěné hračky, adventní věnce, práce z kukuřičného šustí, proutí, svícny, keramika a perníčky). Počasí přálo i stánku s teplou medovinou. Náročnější návštěvníci si mohli prohlédnout i umělecká díla. Většina přítomných si také prohlédla hospitál, otevřena byla Zámecká restaurace, zazněly zde koledy, voněly „františky“ a pěkným dojmem působily někteří prodejci v lidových krojích. Jaromír Štětina v Mě-muzeu Přednáškový sál „špejcharu“ se zcela zaplnil při přednášce uskutečněné novinářem, válečným zpravodajem a nově zvoleným senátorem za Stranu zelených, Jaromírem Štětinou. Ten si zde 330


zavzpomínal na školní léta v našem městě a spolužáky. Ve své přednášce se poutavě rozhovořil zvlášť o zemích, které jsou sužovány válkou. Návštěvníci se z jeho úst dozvěděli co je to „válka“ v Afganistánu, Iráku a především v Čečensku. Drobné postřehy ukázaly válečné peklo, které ani televize nedokáže postřehnout. Byl jím také promítnutý film o dvou náboženstvích – islámu a křesťanství. Zodpověděl i dotazy směřující ke konfrontaci dvou světů – arabů a evropanů. Jeho přednáška byla zcela otevřená a sklidil zasloužený potlesk. DDM Jednička „Nejkrásnější list“ Jednalo se o výtvarnou soutěž, kde měly děti vytvořit nejkrásnější podzimní list. Soutěže se zúčastnily místní školy, Dubenec, Lipnice a dokonce i jedna mateřská školka. Jak sdělila ředitelka DDM Olga Nedvídková: „Mladí tvůrci použili malbu, kresbu i koláž“. Odborná komise, pod vedením Pavla Pejchara, měla k posouzení mnoho prací, z nichž nejlepší byly vystaveny v promítacím sále. O tuto výstavku byl značný zájem. Jana Vepřeková osminásobná mistryně ČR Na mistrovství v bezmotorovém létání, konaném v srpnu ve Zbraslavicích (ženy i muži), získala Jana Vepřeková, učitelka ZŠ Komenského již osmý titul mistryně ČR. Po dosažení loňského mistrovského titulu se nominovala na mistrovství Evropy mužů v litevském Pocunai, konaném v letošním červenci a srpnu. Do soutěže vstoupilo 109 nejlepších pilotů ze 24 zemí a jako hosté zde startovali i Japonci a Australané. V tomto počtu byly však pouze čtyři ženy, a naše Jana Vepřeková z nich byla nejlepší, mezi českými piloty druhá a v celkovém hodnocení evropských plachtařů osmá. Svým dosaženým výsledkem se nominovala na Mistrovství světa žen 2005 v Německu, na mistrovství Evropy mužů v Nitře a na další mistrovství České republiky. Její výsledky jsou o to cennější, že není profesionálem, jako je tomu u většiny soutěžících, a létání se tedy může věnovat jen ve volném čase. K dosaženým výsledkům jí pomáhají sponzoři, kterým patří poděkování a dobrý pocit, že jejich pomoc je dobře zúročena. Kronika Janě Vepřekové blahopřeje a přeje jen a jen úspěchy, a to nejen ve sportu. Středisko Junáka – aktivity podzimu Na zahájení nového skautského roku se uskutečnil na „Zlatničce“ táborák s písničkami, hrami i opékáním buřtů. Došlo k uskutečnění dvoudenní výpravy do pěchotního srubu T-S 61 u Žacléře, který má oddíl propůjčený od vojenské správy. Zde mohou, ve skromných podmínkách, účastníci i nocovat. První oddíl skautů spolu se smečkou vlčat podnikl výpravu na oddílovou základnu Ohio. V Kutné hoře proběhl celostátní sněm kmene Oldskautů, kterého se zúčastnil Václav Rücker a J. Klikoš. Zde také došlo ke zvolení nového náčelnictva kmene a jeho členem se stal bratr J. Klikoš. První oddíl zralizoval tradiční dobrodružnou hru „Stínadla“, která čerpá námět z Foglarových příběhů o „Rychlých šípech“, z knihy „Záhada hlavolamu“, a byla provedena v ulicích města, za účasti většiny skautů a skautek střediska. V prosinci se uskutečnila Mikulášská besídka v aule gymnázia. Úspěch nejmladších hokejistů V soutěžním období 2003-2004 se umístili nejmladší hokejisté místní tělovýchovné jednoty (družstva přípravek „A“ i „B“) v I. krajské lize na prvních místech. Vedeni byli trenéry Zdeňkem Zdráhalem a a Josefem Rutrle. Pro kroniku ještě jména všech mladých hráčů a dvou hráček, kteří se na úspěchu podíleli. Nikola Zdráhalová, Pavel Durst, Matěj Klust, Dušan Chaloupka, Jiří Mocek, Michal Marek, Michal Lukáč, Tomáš Krebs, Jiří Langpaul, Denis Kozák, Daniel Bednář, Vlastimil Hak, Jiří Neuman, David Stbor, Sabina Zdráhalová, Dominik Baidyš, Marek Munzar, Vojtěch Háze, Jan Rutrle, Rudolf Koblasa, Štěpán Sedláček, Martin Franc, Tomáš Lánský, Martin Teuber, Karel 331


Kaštalířský, Jan Zákravský, Matyáš Tydrych, Patrik Antonín, Martin Hejna, Lukáš Picha, Matouš Vágner, Patrik Nácovský a Martin Krebs. Blahopřejeme. Cestovní ruch na brněnské výstavě Tentokrát zde bude dvoustánek Českého ráje a Krkonoš a samostatně ještě Východní Čechy. Jak uvedl předseda sdružení Východní Čechy Jan Machek: „Zaměří se na propagaci čtyř oblastí. Bude to broumovské a kladské pomezí, Orlické hory, Hradecko a také Podzvičinsko“. Cíl této propagace je stále stejný, přilákat co nejvíce turistů místních, ale hlavně cizinců. Kruhový objezd na Denisově náměstí Na samém začátku prosince došlo konečně k tolik očekávané události, když se začal pokládat podkladový živičný povrch vozovky. Tím došlo, již po zpevněném povrchu, k napojení mostu Jana Opletala a ulice 17. listopadu a dále ulice Heydukovy. Zrychlil se provoz a odpadla tíživá objížďka po nábřeží. Stavba kruhového objezdu však nekončí. Stále to je stavba, kde se bude pokračovat pracemi na chodnících a některých zemních pracích, již mimo vlastní vozovku. Počínaje dubnem příštího roku se na dokončení bude pokračovat, kdy se dokončí vrchní vrstva silnice. Kruhový objezd je nyní přehledný, dostatečně široký a silničnímu provozu plně vyhovuje.

Na snímku je to, co zbylo z bývalé městské váhy, která zde přetrvávala dlouhá desetiletí.

Zmizelo provizorium a zbývá dodělat poslední vrstvu asfaltového povrchu vozovky.

Braunův „betlém“ bez stříšek Postupně jsou odstraňovány dřevěné střechy nad jednotlivými skulpturami. Stalo se tak přičiněním skupiny výtvarníků a příznivců této jedinečné přírodní galerie. Ti se domnívají, že stříšky byl špatný počin, který nezastaví, ale naopak urychlí chátrání pískovcových soch, které nejsou odvětrávány. Provizoria byla také nevhodně zabetonována do skály. Část přístřešků již byla odstraněna a práce se dokončí na jaře roku 2005. O odstranění rozhodl Odbor památkové péče Krajského úřadu v Hradci Králové, který na základě průzkumu usoudil, že nejvíce poškozují tuto památku spodní vody. To se umocnilo 332


tím, že většina ze soch je již od druhé poloviny 17. století hlouběji pod povrchem země. Zvlášť patrné je to u studny Jákobovy, kde již k odkrytí okolní zeminy došlo. Bývalá starostka před soudem Trutnovský soud se zaobírá případem zpronevěry bývalé starostky obce Borovnička. Obžaloba viní Miluši Marečkovou z podvodu, když v letech 1996 – 2001 připravila obecní pokladnu malé obce o téměř milion korun. Občany zvolená starostka totiž vložila do účetnictví několik faktur za neprovedené práce a nechala několika lidem podepsat doklady o tom, že dostali od obce dotace, které oni neobdrželi. U soudu vypovídal také majitel stavební firmy, která vybudovala dvě půdní nástavby, že jeho podpis na vyúčtování je zfalšován a neobdržel 1,4 milionů korun, ale jen asi milion. Nynější starosta obce Jan Volf dále uvedl: „Marečková nám způsobila i další škody, když si z obecního úřadu, po odvolání z funkce, odnesla některé věci a neprávem si vyplatila mimořádné odměny. V této věci probíhá mezi obcí, a bývalou starostkou Marečkovou, občansko – právní řízení. Asi 180 obyvatel Borovničky má k dispozici asi 1,3 milionu korun ročního rozpočtu a kvůli dluhům a sankcím za nesprávně čerpané dotace obec již několik let pouze doplácí na jednání bývalé starostky, a chybějí peníze na rozvoj“. Marečková však vinu odmítá a navíc údajně jinde zastává dobře honorovanou funkci. Tato obec patří do správního obvodu našeho města a případ nachází odezvu i zde. Vatikán volá po smíru Tentokrát to není v případě národnostních třenic, či dokonce války, ale papež Jan Pavel II. uvítal ve Vatikánu patriarchu pravoslavných křesťanů Bartoloměje I. a slavnostně mu předal ostatky dvou pravoslavných svatých, které před osmi sty lety odvezli křižáci z Konstantinopole. Papež Jan Pavel II. k tomu uvedl: „V předání těchto ostatků vidíme šanci očistit naše raněné vzpomínky“. Občané se vyjadřují - sledoval jsem přímý přenos ze slavnostního shromáždění k 17. listopadu z Poslanecké sněmovny. S rozpaky i pochopením jsem vyslechl všechna vystoupení řečníků. Nemohu se ale smířit s tím, že při projevu komunisty Grebeníčka opustili sál poslanci Občanské demokratické strany, US-DEU a také exprezident Václav Havel. Já také Grebeníčkovy názory nesdílím, ale je to jednou parlamentní strana a bohužel už dnes nezanedbatelná. Toto gesto, těch co sál opustili, nesvědčí o parlamentní demokracii a určitě komunistům jenom nahrálo, - do hlavy se mi vloudila myšlenka, jak by asi dopadly volby, kdyby se jich zúčastnila velká většina. Jak by asi dopadly, kdyby řada občanů, kteří kritizují, poučují a souhlasí či nesouhlasí, tuto svoji myšlenku dala najevo svým hlasováním. Myslím, že by se řada dnešních politických špiček mohla odporoučet. Tedy ať jsou „leví a nebo „praví“. Jsou tam tedy skutečně jenom proto, že náš národ je lhostejný k volbám a touto cestou vyslovuje svůj anonymní nesouhlas? - perou se mezi sebou, navzdory směšným koalicím, nejen strany různého zaměření, ale dochází k nesourodosti i mezi zastánci jedné politické strany. Dnes to jsou sociální demokraté, příště to mohou být druzí. Ty malé strany se zase rády přidají tam, kde se jím nabídne nějaký ten vládní post a je jim zřejmě jednoho od koho. Hádky neberou konce a tento způsob demokracie nesvědčí o nějaké rozumné dohodě ve prospěch naší republiky, - co si máme my obyčejní občané myslet o svých „veličinách“, když se dovídáme z televize o stamilionových zpronevěrách, letitých procesech k jejich odhalení a kde nic tu nic. V televizním pořadu o „lehkých topných olejích“ to názorně ukázala redaktorka Jana Lorencová. 333


Dozvěděli jsme se, že samotný počátek byl v tom, že pan Kočárník jako ministr financí, za vlády pana Václava Klause, nezavedl stejnou spotřební daň na topné oleje a motorovou naftu. Slováci to tehdy učinili, byli asi chytřejší. To byl počátek všeho nekalého podnikání, a není třeba se divit, že nedochází ani k ozřejmění a vůbec už ne k potrestání, - to, co se slibuje policistům, pokládám za nehoráznost. Když má dělník, v rozporu s tím, co se vyhlašuje, výdělek do patnácti tisíc korun měsíčně a mnohdy v našich textilních závodech ani to ne, tak vidím „přidání“ uváděných osmi tisíc za přehnané. Částka uvažovaných 32 tisíc korun měsíčně dle mne neodpovídá vzdělání, kvalifikaci a hlavně dosahovaným výsledkům práce převážné většiny policistů. Za výsměch ohodnocení považuji i navrhovaný výsluhový příspěvek, který měl činit po patnácti letech 20% průměrné mzdy, po dvaceti 40% a po čtyřiceti dokonce snad přes padesát procent. Komunisté policajtům „nadělovali“ také štědře, ale to by se museli ještě moc učit. Snad zvítězí zdravý rozum a tenhle „luxus“ někdo zastaví, na rozhazování náš stát nemá. Hodnocení naší nemocnice Jak bylo kronikou již zaznamenáno, obdržela naše nemocnice, jako první v republice, certifikát kvality podle mezinárodních norem ISO. K tomu uvedl ředitel Ing. Miroslav Vávra: „Je to doklad toho, že v naší organizaci platí pravidla, podle kterých se naši zaměstnanci chovají a podle kterých probíhají všechny léčebné procesy. V praxi to znamená, že každý zákrok nebo vyšetření se uskutečňuje podle standardně schváleného postupu a nikoliv podle náhodného rozhodnutí lékaře nebo sestry“. Nemocnice také zavádí nová vyšetření s cílem, aby byla zkrácena doba pobytu v nemocnici po provedených zákrocích. Patří sem laparoskopy na chirurgii, endoskopy na urologii. „Jsme zařazeni do celostátního programu prevence rakoviny tlustého střeva a je k tomu využíván kolonoskop poslední generace a moderní diagnostické přístroje. V interní ambulanci staré polikliniky je možné, do konce roku bez objednání, si ověřit jak je to s cukry a tuky. To je vlastně nepřímé, preventivní vyšetření srdce“. „Město“, kterému nemocnice patří, ještě míní rekonstruovat kuchyň a provést úpravu lesního porostu v tomto areálu. Občané shodně soudí, že to, co dělá nemocnici nemocnicí, byli a jsou vždy v první řadě lékaři. Proto starší generace ještě ráda vzpomíná na primáře, kteří tu byli ve druhé polovině minulého století. Na očním MUDr. Drahanský, ušním MUDr. Kopecký a chirurgii MUDr. Richter. Mimořádné jednání zastupitelstva Jak bylo již kronikou zaznamenáno, opozice se dožaduje odstoupení starosty Ing. Jiřího Raina, a nejen jeho, ale i jeho zástupců a členů Rady města. Vyplynulo to ze žádosti sedmi zastupitelů a odstoupením „lidovců“ od koaliční smlouvy se sdružením „Dvoráci“ a „Volbou pro město“. Tiskem prošla před jednáním zpráva, že za celou žádostí stojí, dle starosty, snaha zvyšovat již tak vysokou cenu vody: „protože pod žádostí jsou podepsáni všichni tři členové provozně investiční komise Vodovodů a kanalizací“. Naproti tomu signatář žádosti o odstoupení, Zdeněk Kmínek, to vidí takto: Nedostalo se nám uspokojivé odpovědi na skutečnosti konstatované finančním a kontrolním výborem. Způsob, jakým jsou projednávána závažná sdělení, považuji za nedůstojné a znevažující. Cílem žádosti o odstoupení je odstranění nesmyslné hry na všespasitelnou vládnoucí koalici a destruktivní opozici“. Vlastní jednání vyznělo takto. Zastupitel Petr Vojtěch z ODS měl připomínky k ověření zápisu z minulého jednání. Dle jeho názoru došlo k porušení zákona také v otázce další koncepce školství, a dožadoval se změny programu. Hlasováním však nedošlo ke schválení, protože pro bylo pouze osm zastupitelů a dva se zdrželi, proti jich bylo jedenáct. Zastupitel Luděk Krýza za „Nezávislé“ se k tomu vyjádřil takto: 334


„Chtěl jsem ukončit současné rozdělení na opozici a koalici vytvořením nového vedení, do kterého by se zapojily všechny strany a konstruktivně pracovaly pro rozkvět města“. Doslova zdrcující kritiku vyslovil další zastupitel za ODS Jan Bém, který během svého čteného projevu ostře napadl současného starostu, jehož vedení pokládá za nedostatečné, špatné a nedůstojné našeho města. Bylo poukázáno na nedostatky z několika oblastí řízení, ale kronika dosud nemá přesný text projevu Jana Zcela zaplněná aula byla svědkem jednání, které nic nevyřeBéma, který by byl jistě schopen šilo a dokonce ani neobjasnilo. napsané upřesnit. Rovněž poukázal, že on sám nebyl iniciátorem akce a není jeho zájmem ani starostenská židle. Výsledek hlasování však vyzněl v podporu současného vedení. Na radnici tedy zatím k žádným změnám ve smyslu žádosti nedošlo. Jednání v aule gymnázia skončilo po půlhodině jednání neschválením žádosti, když zastupitelé, svojí většinou, odmítli jednat o odvolání vedení radnice. Jednání ukončil starosta tím, že vyzval iniciátory žádosti k tomu, aby ze své prohry vyvodili osobní odpovědnost. Mnoho občanů, kteří zcela zaplnili aulu gymnázia, odešlo zklamáno a pokládali toto zasedání za zcela zbytečné, někteří dokonce za frašku. Těm zastupitelům, kteří očekávali nějaký zvrat, muselo být jasné, že k němu nemůže dojít, protože sedm hlasů naprosto nestačilo. „Dvoráci“ jako celek se k odvolání starosty nepřipojili. V sedmičlenné radě tedy zůstávají dále čtyři zástupci stávajícího vedení a tři odpůrci. Ty může odvolat pouze zastupitelstvo. Co vedlo a mělo být cílem tohoto jednání, se asi občan po pravdě nedozví. Starosta z předminulého volebního období Ing. Moravec (vlevo) se už může jen usmívat. Jaké tedy bylo rozložení sil: - pro odvolání byli z řad ODS – Bém, Hroneš, Vojtěch a Kratěna „Odpadlíci“ z řad Dvoráků - Kmínek, Mrázek KDU-ČSL - Pojezdný nezávislí - Krýza - zdrželi se ODS - Kraus - proti byli Dvoráci - Rain, Chaloupka, Vaňková, Deml, Rejl, Tschiedel ČSSD - Biben, Lubina, Rapáč Volba pro město - Hlavatý, Vodochodský KSČM - Hladík 335


Nové kontejnery na tříděný odpad Kontejnery získalo město zdarma od firmy EKO – KOM v počtu 21 kusů, které budou sloužit na tříděný odpad skla, papíru a plastů. Byly dány do provozu v ulicích Heydukova, Spojených národů, R. A. Dvorského, Dvořákově, Kotkově, Purkyňově a před školami R. A. Dvorského, Schulzovy sady a SPŠT. Cesta k psímu útulku Kronika zaznamenala problém, který vznikl tím, že přístupová cesta ke psímu útulku, tenisovým kurtům a softbalovému hřišti je v držení soukromých majitelů. Zastupitelé zatím neodsouhlasili zakoupení pozemku, když hlavním důvodem byla vysoká cena za odstranění „černé“ skládky, která zde za roky a bez povolení vznikla. Jen odstranění skládky by si vyžádalo dle odhadu ředitele Technických služeb Pavla Krause 500.000 korun. Podle zastupitelů je povinen vlastník tuto „černou“ skládku odstranit na vlastní náklady, vlastníci naopak upozorňují na to, že navezený materiál pochází z městských staveb. Vyhodnocení soutěže v ZOO Zpěvák Pancha a výtvarnice Lucie Seifertová vyhodnotili soutěž „Namaluj okapi“. Soutěže se zúčastnilo asi 170 prací v jedenácti kategoriích. Vyhodnoceno bylo 33 výherců. Ti si mimo jiné odnesli knihu Lucie Seifertové „Golem“. Lucie Seifertová je také tvůrkyní leporela „Dějiny udatného národa českého“, kterému se dostalo hned několika ocenění. Mikuláš a tygr v ZOO Zahrada je vánočně vyzdobená a pro děti tu byla opět soutěž, tentokrát ve formě letáčků. Ty dostaly děti hned u pokladen a po správném vyplnění zadaných otázek se mohly dočkat vyhodnocení a sladkých odměn. Spolu s Mikulášem a tygrem tu byl ještě poník, na kterém se mohly děti zdarma povozit. Vítané změny v dopravě na nádraží Městská hromadná doprava doznala podstatných změn, kterými se přizpůsobila změněným vlakovým spojům na trati Jaroměř - Liberec. Nyní přivezou autobusy cestující na nádraží v předstihu asi 6-8 minut před příjezdem vlaku a také stejnou dobu na ně počkají při příjezdu. Podpora spolků a neziskových aktivit V roce 2004 byla dvě kola dotačních programů pro veřejně prospěšné aktivity a jedno kolo pro sport. Dotační program pro veřejně prospěšné aktivity měl v prvním kole celkem 44 žádostí. Hodnotitelská komise jich vybrala 34 v částce 390.500 korun. Ve druhém kole bylo 18 žádostí, devět vyřízeno kladně v částce 69.000 korun. Do dotačního programu pro sport bylo doručeno 29 žádostí, všechny byly schváleny a vyplaceno bylo 2.495.000 korun. Nový pavilon slonů Dne 6.12.2004 byl slavnostně otevřen nový pavilon „Africká savana“ pro slony. Je tedy postaven a měl by sloužit svému účelu. Problémem ale je naučit dvě slonice, Umba a Saly, tento nový pavilon užívat. Zatím se jim do „nového“ nechce, přetrvává nechuť vstoupit do něčeho dosud cizího. Je proto nutné překonat jejich vrozenou ostražitost a to i tehdy, když nepomáhají podávané „dobroty“. Pavilon byl slavnostně otevřen přestřižením pásky od ministra životního prostředí Libora Amrozka, přítomna byla i poslankyně Zdeňka Horníková (podílela se na získání peněz ze Státního fondu životního prostředí) a předseda fondu Ing. Andrej Mudray. Jak bylo kronikou popsáno, stavba byla zahájena v březnu 2004 zbouráním starého pavilonu a provedena firmou BAK a.s. Trutnov. V dokončené stavbě však nejsou jen slonice, ale také snovači Jacksonovi (barevnější blízcí příbuzní našich vrabců) a damani. Celkový dojem při vstupu 336


je umocněn úpravou interiéru, pavilon je totiž ztvárněn do podoby africké savany. Expozice jsou výtvarně ztvárněny jako imitace původního prostředí, jsou zde stromy umělé i skutečné, skály i kameny na čemž se podíleli pracovníci ZOO Vítězslav a Slavomír Bartošovi a Ján Varga, a zahradní údržba pod vedením Ing. Jiřího Děda. Výtvarné ztvárnění (malby) provedli výtvarníci Jitka Mašínová a Pavel Holejšovský. V pavilonu je opět životní model mamuta a technickou zajímavostí i to, že se celý pavilon nechá rozPřestřižení pásky byl přítomen ministr životního prostředí dělit, pomocí v podlaze vestavěných RNDr. Libor Ambrozek hydraulických sloupů, na osm oddělení. Také na vstupu do výběhu je umístěna váha, takže je možné každodenní vážení. Slonice Umba, která tudy prošla poprvé, měla váhu 3.700 kilogramů. Celková plocha pavilonu je 887 metrů, z toho expozice slonů 320 metrů čtverečních, dosahuje výšky osmi metrů a celkové náklady dosáhly dosud nejvyšší částky 35 milionů korun. Jedná se tedy o dosud nejvyšší finanční akci v celé době trvání ZOO. Součástí výběhu je bazén, který je ohříván slunečními kolektory. Pavilon je vytápěn stěnami i podlahou. Sloni vchází do nového pavilonu „Africká savana“. V souvislosti s otevřením pavilonu slonů pro veřejnost došlo také v sousedním pavilonu „Vodního světa“ ke shlédnutí další atrakce, kterou je modrá velryba. Jednalo se o třímetrovou atrapu, kterou vytvořili žáci výtvarného kroužku ZŠ Strž. Velryba je z drátěného pletiva a kašírovaného papíru, na povrchu je natřena Balakrylem. Velryba byla pokřtěna populární herečkou Chantal Poullain, která za přítomnosti ředitelky ZŠ Strž Šárky Šantrochové jí dala své křestní jméno. Chantal k tomuto uvedla: „Je mi to velikou poctou, pocházím z přístavu Marseille a narodila jsem se na lodi“. RNDr. Dana Holečková spolu s poslankyní parlamentu Zdeňkou Horníkovou při otevírání pavilonu.

337


Mateřské centrum „Žirafa“ Vánoční dárek, opravené a zprovozněné jesle v ulici Elišky Krásnohorské, které si maminky zdobí, natírají, uklízejí a stěhují, zahájí svůj celotýdenní provoz. Stane se tak 6. ledna příštího roku. Už nyní děkují maminky radním MěÚ, paní tajemnici Simoně Motlové, panu Kočímu z Drogerie, Koblížkovi z Domácích potřeb, Elektro Teichmanovi, panu Vejnarovi – Düfa, panu Fidlerovi – Design Studio, panu Fukasovi – papírnictví, paní Jiranové – Hobby centrum, společnostem Strojtex a.s. a BAK a.s. za sponzorské dary. Maminky se těší, že si zde s dětmi budou moci hrát, zpívat, malovat i cvičit. Oceněna občanská statečnost Na 16. Zastupitelstvu města se uskutečnil slavnostní akt, když starosta města Ing. Jiří Rain ocenil pamětní medailí a věcným darem odvahu a osobní statečnost pana Luboše Piskáčka, který zachránil z hořícího bytu tři děti.

Sokolové na Mistrovství České republiky a Poháru Na tomto mistrovství žactva ve skocích na trampolíně, které se konalo v Rožnově pod Radhoštěm obsadila Petra Richterová 17 místo a Markéta Vinařová skončila jako 24. V synchronních dvojicích byla děvčata celkově šestá. Na pátém závodě Českého a Žákovského poháru v Praze dosáhl nejlepšího výsledku Dušan Kursa, který byl sedmý. Výsledky – ženy: 26. Richterová, muži 9. Kursa, 12. Bek, 14. Rücker. Synchronní dvojice: 5. Bek-Rücker. Žákyně: 18. Richterová, Žáci: 7. Kursa. Celkové pořadí v synchronních dvojicích mužů: 2. Ondřej Bek a Karel Rücker. Jednotlivci – muži: 4. Bek, 12 Kursa, 17. Rücker, ženy: 31. Richterová, žáci: 7. Kursa, žákyně: 15. Richterová. Umístění je velkým úspěchem zdejších sportovců a sportovkyň. „Skleník“ na prostranství Šindelářské věže V měsíci prosinci zde vyrostl „skleník“, který slouží prodeji květin, zahradnických potřeb a hraček, v samé blízkosti historické části opevnění města, Šindelářské věže“. Rozhodně se nenechá říci, že by to byl důstojný protějšek tohoto kousku historického centra. V souvislosti s tím je třeba kronikou zaznamenat, že město již zakoupilo pozemek sloužící jako parkoviště u Šindelářské věže. Došlo k dohodě s vlastníky a ti z původně požadované částky tří milionů korun slevili. Parkoviště tak zůstane zachováno.

338


Bývalý hotel Central v rekonstrukci Na sklonku roku opět došlo k opravě tohoto bývalého hotelu, který po dlouhé roky již hyzdí náměstí.

Pohled na restaurovanou budovu z ulice Josefa Hory Snímek ukazuje stavbu z nádvoříčka naproti bývalému hotelu Grand (drogerie).

Kadeřnice mají novou učebnu Střední odborné učiliště a škola, v areálu sídliště Zálabí Sever, mají novou učebnu pro kadeřnice. Ta je v prvém patře původní budovy a interiér je vybaven prvky nové techniky i vkusnými dřevěnými doplňky. Jsou zde tedy splněna ta nejpřísnější hlediska potřebná k provozu a navíc se zde ještě učí učenky kosmetiky a prodavačky. Potěšitelné je to, že tato učebna bude také přístupná veřejnosti, kde budou pracovat učenky vyššího ročníku kadeřnic a kosmetiky pod odborným dohledem svých „mistrových“. Produktivita práce – tržby – textilky Český statistický úřad (dle analýzy v Hradci Králové) uvádí, že produktivita práce v Královéhradeckém kraji patří k nejnižším v republice. Zveřejněno bylo následující stanovisko Jaroslavy Speratové: „Vhodnějším hodnocením průmyslu kraje než celkové tržby a jejich objem je jejich objem na jednoho zaměstnance. A z tohoto hlediska patříme v republice mezi nejméně průmyslové. Mezi čtrnácti kraji jsme se vloni nacházeli až na dvanáctém místě. Jeden zaměstnanec našeho kraje přinesl sotva 1.391.000 korun na tržbách“. Mluvčí „Hospodářské komory“ Viktorie Plívová k tomu uvádí: „Podepisuje se na tom vysoký podíl textilek, naopak chybí těžký průmysl, kde je přidaná hodnota podstatně vyšší.“ Jiří Havel, ekonomický šéf textilek TIBA ve Dvoře Králové nad Labem, k tomu ale uvedl následující: „Přepočítávání tržeb na zaměstnance je zhovadilost. Nevyrábíme přece lokomotivy, ale textil. To se v tržbách na zaměstnance nedává srovnávat. U nás je přidaná hodnota pochopitelně nižší, nejsme ČEZ ani Telecom“. Nejlépe v kraji je na tom Jičínsko. Snad právě proto je třeba si povšimnout slov pamětníků, kteří byli svědky poválečného odmítnutí válečné kořisti „Rudé armády“ a neuznali za vhodné 339


převzít výrobní prostředky bývalé firmy Junkerswerke na závodě Sochor (později Tiby Zálabí). To mohlo dát základ budoucí, zcela jiné struktuře průmyslu města. Kde je naše město a kde Jičín, kde v poválečné době vyrostl strojírenský podnik „Agrostav“. Klub českých turistů – odbor „Dvoráci“ Dne 10. prosince uskutečnil výroční členskou schůzi svého odboru v DDM Jednička, kde zhodnotil svoji celoroční práci. Současně zakládá novou tradici novoročních pochodů jako akci „Čtyři novoroční dobré skutky“, které jsou:

Nejstaršími členy jsou manželé Jelínkovi, stále však aktivní turisté.

Předseda KČT Jaroslav Mrázek byl na výroční schůzi spolu se svojí dcerou.

1.

Překonej svoje pohodlí a jdi na Nový rok na procházku. 2. Pozvi s sebou na výlet alespoň jednoho známého. 3. Poznej, kde žiješ – projdi alespoň malý kousek naší vlasti a vnímej ho vlastními smysly. 4. Přispěj potřebným částkou, od 20 Kč výše, na sbírkové konto „Světluška“. Člen Klubu českých turistů „Dvoráci“ Karel Raich k tomu uvádí: „Učiníš-li tyto čtyři dobré skutky, obdržíš v cíli výletu odznak „Novoroční čtyřlístek“ a bude Ti dobře“. Na snímku první zleva jednatelka Lenka Vaňková

Kolaudace ZŠ Podharť Již v průběhu druhého pololetí loňského roku, a hlavně na jeho sklonku, se jednalo Odborem rozvoje a investic MěÚ o realizaci druhé části stavby ZŠ Podharť. Výběrovým řízením se stal zhotovitelem BAK Trutnov, dokončena potřebná dokumentace a stavba zahájena v březnu letošního roku, po získání tolik potřebné státní dotace. Vlastní kolaudace byla provedena 29. listopadu 2004. Toto dílo si vyžádalo 22 milionů korun, 14 milionů pokryla státní dotace a 8 milionů dalo město z vlastních prostředků. Stavba v sobě zahrnuje vstupní halu, tělocvičnu s vybavením pro provozování gymnastiky, basketbalu, volejbalu, florbalu, badmintonu, nohejbalu, sálové kopané a dalších sportů. Tělocvična má galerii pro diváky, je vybavena vytápěnou podlahou, sociálním zařízením se sprchami, šatnami, kabinetem a posilovnou. Hlavní vstup s vestibulem je propojen se stávající (starou) budovou a je zde umístěn byt školníka, ředitelna, sborovna s knihovnou a provozní prostory 340


(rozvodny, plynová kotelna). Dále byly realizovány úpravy parteru uvnitř areálu s plochami ze zámkové dlažby, dokončeno oplocení, přeložky a přípojky, chodník před novostavbou a osvětlení okolí školy. K uvedenému se vyjádřil odborný referent MěÚ Miroslav Šnajdr, který prováděl rovněž stavební dozor takto „Sluší se poděkovat všem, kteří se na realizaci druhé stavby podíleli. Přes nervozitu, která však při stavbách takového rozsahu a „šibeničních“ lhůt přichází vždy s blížícím se termínem dokončení, Oba stavbyvedoucí firmy BAK je třeba ocenit práci zhotovitele a paní Filakovská jsou spokojeni. firmy BAK a.s. Trutnov, který se nakonec dovedl vyrovnat s krátkými termíny pro realizaci stavby, smluvní termíny splnil a předal dílo ve standardní kvalitě. Dále je třeba ocenit bezkonfliktní spolupráci projektanta Ing. arch. Misíka a dobrou spolupráci s vedením školy“. Vlastivědné čtení Dne 3. prosince 2004 již uplynulo deset let, co vyšlo prvé číslo „Vlastivědného čtení“ redaktora Jana Schwarze. Časopisu, který není třeba v kronice chválit, který v sobě nese duši svého tvůrce a přináší svým čtenářům pocit hrdosti nad naším městem. Šesté číslo III. řady tuto skutečnost jen dokazuje. Svojí výpravnou úpravou, skvělou barevnou paletou fotografií je jistým vyvrcholením letošního roku. V této předvánoční době se stává krásným dárkem našim občanům. Obsahem tohoto čísla je: „Rodinné výročí“ – sto let práce na vodě v lese „Království“, věnované čtyřem generacím hrázných Fejků na přehradě „Les Království“ Malé jubileum „Vlastivědného čtení“ od JUDr. Simony Motlové (zachyceno také v kronice) Z pamětní knihy Bedřicha Söllnera (události jak je po roce 1800 popsal kronikář a věnoval historii divadelnictví našeho města. 130 let Hankova divadla Busta Václava Hanky a dopis sochaři Wagnerovi – se vztahem k divadlu Antonín Pavel Wagner – ke 170. výročí narození vynikajícího sochaře sepsal kronikář Pavel Janoušek „Richardek“ – vlastivědný článek Zdeňka Köchera Dvůr Králové nad Labem a Národní divadlo – ke 120. výročí slavnostního představení v Národním divadle pro občany našeho města. Články „Rekonstrukce, přestavba a dnešek Hankova domu z pera p. Mileny Martincové a Zuzany Čermákové s bohatou fotodokumentací Zajímavosti z Hankova domu (souhrn dat a událostí) Domy a jejich čísla – na základě zjištění Jaroslava Maťátka dům číslo 2. XVII. kongres světové betlémářské federace v ČR - Vladimír Vaclík Životní jubilea umělců: Otto Gutfreunda, Františka Soukupa, Františka Müllera, Jana Müllera a Jana Václava Bergla - sepsal Miloš Petera „Knihovna Národního muzea a Rukopis královédvorský“ s fotodokumentací, vše sepsáno redaktorem Janem Schwarzem, s fotografiemi Arnošta Jägera a Jiřího Nechvíla

341


-

Ochotnické divadlo na Lanžovsku – Dr. Karel Martinek, precizně zpracováno s fotografiemi autora a mnoha pamětníků Královédvorské mosty na Labi - Jaroslav Maťátko, pohlednice ze sbírky Vladimíra Janečka. Městská knihovna Slavoj navržena na cenu „Knihovna roku“ „Nejbohatší nevěsta“ - Bohumil Mikeš – převzato z „Vlastivědného čtení“ „Čtenáři nám píší“ - dopis paní Zdenky Fohlové s poděkováním, a o obyvatelích kostelní věže – Psotničkových „Čapí paterčata“ – Vlada Klihavcová, foto Pavel Klozík Poděkování: „Redakce děkuje paní Renatě Jírové, panu Zdeňku Heřmanskému i kolektivu tiskárny ARPA za péči, kterou věnují vydávání Vlastivědného čtení“.

Multifunkční centrum v ZOO ? Záměr postavit v zoologické zahradě vzdělávací komplex vznikl z podnětu Královéhradeckého kraje a ZOO. Nesl by název „Darwinovo centrum“ a jeho součástí by měly být učebny vybavené moderní technikou pro vzdělávací programy, klubovny sloužící zoologickým kroužkům a také výběhy pro některá menší zvířata. Krajský úřad bude na tuto zamýšlenou stavbu, spolu se zoologickou zahradou, žádat o grant z fondů Evropské unie. Nová realitní kancelář Vznikla v uličce, která odbočuje z Havlíčkovy ulice západním směrem. Na snímcích je zachycena dokončená přestavba, uskutečněná firmou Carla, nádvoříčko vedle ní nabízí pohled na přestavovaný hotel Central.

Vlastní realitní kancelář.

Pohled na přestavovaný hotel Central – zadní trakt.

Domov svatého Josefa Už na samém začátku prosince se v koncertním sále školy uskutečnil benefiční koncert kytarového orchestru, kvarteta a vystoupil i komorní pěvecký soubor žáků ZUŠ z Jaroměře. Tento se potom opakoval v samotném Domově svatého Josefa (DSJ). Dne 9. prosince vystoupil v kapli kostela sv. Anny královédvorský pěvecký sbor, pod vedením MVDr Petra Růžičky, se skladbami Václava Michny z Otradovic a také Steckerovy koledy. Dále zde byl flétnový soubor MUSICA PER LEGNI ze ZUŠ Jaroměř.

342


13.12. hostovala křesťanská skupina „Naděje“ s adventní a duchovní hudbou, básničkami a vánočními zpěvy. 14.12. tu byly děti ze ZŠ Strž se svojí besídkou, o dva dny později předvedly své básničky a písničky děti s maminkami z „Mateřského centra Žirafka“ našeho města. Závěr prosince, 20.12 zde hostovali žáci ZŠ Boženy Němcové z Jaroměře s tanci a dramatickým vystoupením. Domov svatého Josefa se stal skutečnou oázou společenského a kulturního dění. CARLA spol. s r. o., Krkonošská 2850, DKnL V roce 2001 zaznamenala „Městská kronika“ krátkou dobu trvání tohoto nově vzniklého závodu, který začal, pro naše textilácké město, se zcela netradiční výrobou. Nyní se kronika k tomuto závodu vrací a nabízí jisté srovnání. V prvé řadě by se jednalo o srovnání vpravdě historické. Neuplynulo než několik měsíců, kdy bylo městem, závodem Tiba Zálabí a kronikou vzpomenuto století vzniku textilky firmy Sochor. Na tehdejší dobu to byl závod, který vyrůstal z mozku a rukou jediného českého podnikatele, průmyslníka Josefa Sochora, aby se stal, po několika letech, nejmodernějším textilním podnikem našeho města. „CARLA“ se odlišuje pouze tím, že nevyrostla na tradici a místních zkušenostech, jako tomu bylo v případě firmy „Sochor“, ale vstoupila do našeho města se zcela něčím jiným, dosud neznámým a o to jistě náročnějším. Tolik malé srovnání z pohledu regionální historie. Další srovnání, z pohledu dosud krátké, ale dynamicky se rozvíjející historie samotného závodu, nabídl kronice pan ředitel Daniel Lukeš. V jeho krátké zprávě je zachycen vývoj z let 2001 – 2003, který svědčí o neustále se rozvíjejícím objemu výroby: „V roce 2001 bylo vyprodukováno 4.544 tun, 2002 již 5.495 tun a v roce 2003, zvýšením produkce polev pro pekaře a cukráře dokonce 8.458 tun výrobků“. Měli bychom v této souvislosti věnovat pozornost vlastnímu sortimentu tohoto „sladkého“ závodu, opět na základě dat, poskytnutých jejím ředitelem: „Původní polevy pro pekaře a cukráře byly nadále zdokonalovány pomocí nových receptur a na trh vstupují mražené krémy. V tomto roce (2004), se investovaly desítky milionů korun do nové technologie. Ta v sobě zahrnuje technologii výroby pravé čokolády, která bude uvedena na trh v následném roce 2005“. A s jakými výrobky se můžeme na trhu setkat od počátku roku 2003? „Je to výrobek z řady Grand Choco – Choco Snack, cereální tyčinka v kombinaci s čokoládooříškovým krémem, obohacená o mléčný vápník, která se, díky svému praktickému balení ve vaničce, výborně hodí jako dětská přesnídávka. Zároveň ale slouží i jako rychlé doplnění zdravé energie pro sportovce, školáky i lidem na cestách. Počátkem roku 2004 jsou to dále výrobky z řady Choco Dreams, což jsou dražované suché plody, dále výrobky z řady Choco – Drinks – horké čokolády a Choco Coco – kokosová tyčinka. Na konci letošního roku byl sortiment obohacen výrobkem CARLA CREAM, pomazánkou s lískooříškovou příchutí a bonboniérou, rovněž s lískooříškovou příchutí s názvem Mini Nut Cream.“ Spolu s rozšiřováním výroby a sortimentu vzrůstá i průměrný (přepočtený) počet zaměstnanců. „V roce 2001 to bylo 76 zaměstnanců, v následném roce 2002 již 94 a za rok 2003 plných 104. K 31.12.2004 je v evidenčním stavu, který není totožný s průměrným přepočteným stavem, 137 zaměstnanců“. V tomto směru má CARLA primát, protože je jediným ze závodů, který zvyšuje nejen výrobu, ale i zaměstnanost, tolik potřebnou v rámci našeho regionu. Není jistě třeba zdůrazňovat, že tento „potravinářský“ závod je podroben přísným hlediskům, které také splňuje, jak to vyplývá z řady udělených certifikátů:

343


ISO 9001: 2001 ISO 14001: 1997HACCP -

systém řízení jakosti osvědčení o zavedení systému kvality na ochranu životního prostředí. systém kontroly kritických bodů zaručující zdravotní a hygienickou nezávadnost našich produktů dle platné legislativy GOSSSTANDART R- certifikát pro Ruskou federaci Kronika dále zaznamená aktivity v rámci reklamy a sponzorství, kam patří: - kulturní a společenské události konané pod záštitou MěÚ Dvora Králové n.L. - základní školy - charita, nadace - sport - hokej, cyklistika, tenis, automobilové a motocyklové závody, fotbal, atletika a házená Tyto řádky „Městské kroniky“ roku 2004 byly zpracovány díky pochopení pana ředitele Daniela Lukeše, v samém závěru letošního roku, kdy v CARLE dochází k uskutečňování dalšího významného projektu, směřujícího k opětovnému rozšíření výroby. Kronika za pochopení děkuje a přeje dále hodně úspěchů. Není brambora jako brambora Ještě před několika lety se spotřebiteli vnímala brambora jako brambora. Tak tomu bylo jistě po mnoho minulých let, kdy se kvalita posuzovala dle několika druhů, zpravidla hospodyňkami žádaných. Dnes se brambory nejen nakupují, ale také nabízejí v druzích, které jsou vhodné na tu kterou úpravu jídla. Před Vánoci jsou to brambory salátové, tedy „varný typ A“ ke kterým patří tyto pěstované typy brambor: Fila, Ditta, Cinia. Do skupiny B, kdy se jedná o brambory přílohové nyní patří Milva, Marabel, Quarka a na bramborovou kaši se hodí škrobnaté brambory typu C s názvy Krumlov, Ornela a Amylex. Brambory jsou v letošním roce téměř o polovinu levnější proti loňsku a jejich cena se blíží v zemědělských závodech pěti korunám za kilogram. Krajští atleti našeho města Atletický svaz Královéhradeckého kraje vyhlásil na svém jednání nejlepší atlety regionu v letošním roce. Náš kraj získal na mistrovstvích republiky 37 medailí (13 zlatých, 10 stříbrných a 14 bronzových). Zasloužili se o to také atleti osmi oddílů, když Nové Město nad Metují získalo 13 medailí, TJ Dvůr Králové nad Labem 7 a Sokol Hradec Králové 6 medailí. V kategorii žen do 22 let je to z našeho města Michaela Mannová, narozená 11.1.1982, která studuje a také trénuje převážně v USA a získala prvé místo na mistrovství ČR v běhu na 3 km překážek, třetí místo v I. lize Evropského poháru žen, a třetí místo v I. lize žen Evropského poháru žen na 3 km překážek V kategorii žáků patřil k nejlepším atletům kraje Radek Groh, narozený 23.3.1989, kterému je trenérkou matka Jaroslava Grohová (Klímková). Získal prvé místo na mistrovství ČR žáků v běhu na 3 km, prvé místo na halovém mistrovství ČR žáků, prvé místo na mistrovství ČR v přespolním běhu, druhé místo na mistrovství ČR žáků a třetí místo na halovém mistrovství ČR, dále prvé místo při mezinárodním utkání žáků v novém českém rekordu. Michaela Mannová, rodačka ze Dvora Králové

344


„Na place“ v České Podharti Po dokončení prací na rekonstrukci a přestavbě školy, se přesunula práce na prostranství v okolí. Ulice, které byly narušené stavbou a také automobilovým provozem, se staly předmětem důkladné rekonstrukce. Občané města jsou rádi, že se tak nestalo jen v samé těsné blízkosti školy, ale také v horní části ulice

Opravě Štítného ulice „přihlíží“ stoletý transformátor, který je ještě stále svědkem prvého zavedení elektřiny do České Podhartě, a nové vstupní sloupoví školy.

Pohled do ulice Purkyňovy.

Klicperovy, Štítného a dolních úseků v ulicích Purkyňova a Wagnerova. Také celé prostranství nad školou, kde se postaru říkalo „Na place“ má nyní své chodníky a dokončuje se budoucí travní porost. Část „náměstíčka“ je určena za malé parkoviště. Tento koutek města, který byl svědkem pro-

Pohled do ulice Wagnerovy z ředitelny nové přístavby.

váděné rekonstrukce školy, se stal pohledným a je třeba si připomenout, že právě zde se v minulosti odehrávaly schůze, zábavy a jiné atrakce, památné stolové společnosti „Cvrndorf“. Občané Podhartě (dříve ještě jmenované „České“ na rozdíl od „Německé“ za dnešním závodem „Carla“) si tyto úpravy silnic a chodníků pochvalují.

Paní místostarostka Edita Vaňková a ředitel školy v Podharti.

Přemysl Sobotka předsedou senátu Novým předsedou Senátu je Přemysl Sobotka (Občanská demokratická strana). V tajných volbách obdržel 55 hlasů z osmdesáti senátorů. Tiché výročí roku 1989 Na prosinec uvedeného roku 1989 připadá ještě výročí dvoudenního mimořádného sjezdu Komunististické strany Československa (KSČ). Tehdy došlo ke zvolení nového vedení, kdy byl předsedou zvolen Ladislav Adamec a prvním tajemníkem V. Mohorita. Na tomto mimořádném sjezdu bylo, mimo jiné, schváleno prohlášení s omluvou občanům Československé socialistické republiky a provoláním k bývalým členům KSČ. Došlo ke zrušení dokumentu 345


„Poučení z krizového vývoje, usnesení a závěry stranických orgánů k tzv. krizovému období v letech 1968 – 1969, stanov a Lidových milicí, a rovněž pozastaveno členství třiceti dvěma vysokým funkcionářům strany“. Lékaři v rámci kraje i města Statistická data uvádějí, že v rámci našeho kraje připadá na jednoho doktora 258 pacientů, méně jich je jen v Praze, jižní Moravě, Plzeňském a Olomouckém kraji. Tato čísla jsou však zkreslena tím, že v Hradci je lékařská fakulta, kde mladí lékaři zůstávají po dokončení studia a na venkově potom chybí. Lidé z některých okolních vesnic si stěžují, že návštěva lékaře je pro ně časově náročná, protože ranním autobusem k návštěvě přijedou a jediným odpoledním musí odjet. Tráví tak návštěvou lékaře celý den. Jsou ordinace soukromých lékařů, které jsou zcela naplněny, ale také ty, kde je pacientů méně. Pacient si mohl a může vybrat a tak se najdou ordinace (někdy i sousední v jedné budově), kde jedna z doktorek má plno a druhá toho nedosáhne. Příčiny mohou být rozdílné a vycházejí ze zkušeností samotných pacientů. Dle vyjádření ředitele fakultní nemocnice v Hradci Králové Leoše Hegera: „Je v Česku obecně hodně ufňukaná populace. Jeden náš doktor má ročně v průměru patnáct kontaktů v jedním pacientem, zatím co v zemích EU je to šest“. Naše město je na tom také dobře co do lékáren. Jsou zde tři, ale v okolí je to horší, jedna musí vystačit na deset tisíc občanů. ZOO o svátcích vánočních Oproti předešlým letům se změnila doba návštěv v zahradě. K tomu uvedla ředitelka RNDr. Dana Holečková následující: „Poučili jsme se z minulosti. Zahrada se zavírala již po poledni, ale návštěvníci ještě přicházeli. Proto se nyní brány uzavřou až v 16,00 hodin. Také vstupné bude od 15,00 hodin nižší, protože zvířata už nebudou ve výbězích, ale stále zůstává možnost si prohlédnout zastřešené expozice“. „Královédvorské Vánoce“ Takové jméno dostala sobotní, celodenní, předvánoční akce na Masarykově náměstí. Občané města měli možnost shlédnout kulturní program, koupit si tradiční vánoční dárky a řemeslné výrobky. Hudební soubor „Péro za kloboukem“, kejklíři a malá divadla dávala lidem radost. Legendu o Ježíškovi ztvárnilo „Elektrické divadlo“ Víti Marčíka. Prodej se uskutečnil také v budově Staré radnice. Občanům se k prodeji nabízely smaltované a skleněné šperky, výrobky ze dřeva (převážně Každá řemeslná práce nachází své zájemce hračky), ozdoby ze slámy a šustí, keramika a další výrobky šikovných rukou. Nechyběl ani pracující kovář, tesař a výrobce šperků, prochladlé a zasněžené náměstí nabídlo i medovinu a opékané sele. Ve Staré radnici byly stánky škol a sociálních ústavů a předvedla se i Musica per Legni. 346


Poradna „Sdružení ochrany spotřebitelů“ Každý druhý týden v měsíci se mohou jít občané poradit do budovy Městského úřadu. Zde jim odborný poradce poradí s případnou reklamací zakoupeného zboží. Tajemník sdružení Václav Krejcar k tomu uvedl: „Je obtížné reagovat na telefonické dotazy a bez možnosti posouzení příslušných materiálů a také dokladů. Právě doklady jsou „kamenem úrazu“, ať se jedná o paragon o zakoupení, či záruční list. Pokud nemá stěžovatel tyto doklady jak se říká „v ruce“, potom se velmi obtížně cokoliv projednává a hlavně vymáhá“. Občané se přichází radit nejčastěji po zakoupení obuvi, oblečení a elektroniky. „Nechybí však případy, kdy se jedná o nekvalitní protézu a nebo brýle, dokonce se také vyskytl případ, kdy občan dostal zdravotnickou kartu, která nebyla jeho (shoda jmen dvou pacientů s jinými daty a bydlištěm)“. „Sdružení“ vydalo směrnice, jak postupovat v tištěné podobě, a v příštím roce by měl vyjít dotisk. Školkám a školám by měla sloužit informační tabule o správném obouvání. „Spotřebitelé se stále dopouštějí naivních chyb, často v důsledku neseriozní reklamy a neznají možný postup v případě domáhání se svých práv“. Ještě k jubileu malíře Zdeňka Buriana Kronikou již bylo o stálé expozici tohoto malíře psáno. Jeho obrazy vystavené ve správní budově zdejší ZOO byly vyhlášeny v letech 1993 a 1998 kulturní památkou. Z toho jeho reprezentativní, stálá expozice, tehdy nazývaná „Vývoj života na zemi“, byla v ZOO slavnostně otevřena již v roce 1983. Můžeme tu vidět 84 originály, které jsou koncipovány chronologicky podle jednotlivých časových období ve čtyřech sálech a návštěvníkům se nabízí možnost shlédnout období od prvohor po čtvrtohory. Burian vytvořil asi 1392 olejomaleb, 329 kvašů, temper a pastelů a 14.352 perokreseb, ilustroval přibližně 500 knih, stejný počet povídek a asi knižních obálek. Za jeho života bylo uspořádáno 33 samostatných výstav jeho díla. ZOO – napadení ošetřovatelky Orangutaní samice napadla ve zdejší ZOO svoji ošetřovatelku. Opice způsobila ošetřovatelce pohmožděniny a škrábance. Byla ošetřena v ZOO a následně předána nemocnici na pozorování. Policie šetří, zda se jednalo o selhání techniky anebo lidského faktoru. Okresní archiv k „Městské kronice“ Kronikář se obrátil na Státní archiv v Trutnově s dotazem, jak je to s dodržením zákona o „vyložení k veřejnému nahlédnutí“ z roku 1932. Podnětem k tomu byl článek v Krkonošských novinách. K tomuto se vyjádřil ředitel archivu v bodech takto: v případě Dvora Králové je tomuto nařízení učiněno zadost vyhotovováním několika originálů kronik co se týče připomínek ze strany občanů (dle zákona z roku 1932), také nevím, jak zapsat jejich připomínky po sepsání a provedené vazbě a není mi znám případ, že by se tak někdy stalo. Myslím si však, že Vaše informace v kronice jsou podložené fakty a skutečnostmi, které se staly. Proto není nutné tyto informace, ať se to komu líbí nebo ne, měnit. Rovněž i já si myslím, že město Dvůr Králové nad Labem je v našem bývalém okrese i v celostátním měřítku příkladem toho, jak se má občanům prezentovat místní historie. Vaše kronika je příkladem, jak je možné dosáhnout, díky počítači a digitálnímu fotoaparátu, velmi vysoké úrovně kroniky. A každý rok je Vaše kronika hezčí a také lepší. Přimlouvám se ještě z praktického hlediska za místní, věcné a osobní rejstříky v rámci svazku. Tolik k dotazu kronikáře a odpovědi ředitele Státního archivu v Trutnově Bc. Romana Reila. Dopis je datován dnem 14.12.2004 pod značkou 721/2004. Dopis je součástí této kroniky z roku 2004 jako příloha. 347


Pozemky v Alešově ulici Nadále se o jejich osudu nerozhodlo. Stavební pozemky byly nabídnuty dražbou, ale nikdo se k ní nedostavil. Bude se tedy dál jednat s majiteli sousedních parcel o odkoupení. Už v minulých letech zde měl být obytný komplex budov a byla k tomu vypracována studie. Také problém s investováním obecních peněz do soukromého majetku byl zastupitelstvem vyřešen. Při rekonstrukci ulice 17. listopadu zaplatilo město vybudování chodníku na soukromé ploše patřící ke dvěma panelovým domům naproti benzince Aral. Nyní po vyjádření zástupce vlastníků, došlo k odkoupení. Jednání o koalici Sdružení „Dvoráci“ zmocnilo Rudolfa Suka, aby jednal s místní Občanskou demokratickou stranou o vytvoření koalice v rámci radnice. Stalo se tak ihned po mimořádném jednání zastupitelů směřující k odvolání vedení města, kdy se starosta vyjádřil v tom smyslu, „že je čas zahájit jednání s opozicí“. Byla to tedy jakási nabídka k vytvoření vzniku velké koalice. Tu by tvořily všechny strany a sdružení, která jsou v zastupitelstvu, s výjimkou komunistů. K tomu se vyjádřil předseda místní organizace ODS Zdeněk Rýznar: Vyslovili jsme požadavek, aby se jednání nezúčastnil starosta Ing. Jiří Rain, „Dvoráci“ si vzali čas na rozmyšlenou. Situace se po tomto vyvinula slovy starosty Jiřího Raina takto: „Ukončili jsme rozhovory. Nedomníváme se, že by si opozice měla klást jakékoliv podmínky předem“. Tím tedy došlo k ukončení předběžných jednání. Nadpoloviční většina nynějšího vedení trvá a je otázkou, zda se dále něco nezmění. Jediné, co bylo uskutečněno, je to, že iniciátoři snahy o odvolání starosty, „Dvoráci“ Zdeněk Kmínek a Petr Mrázek byli na závěr jednání zastupitelstva 16.12.2004 odvoláni z míst radních. Jednalo se také o odvolání JUDr. Josefa Pojezdného, ale tento lidovecký radní nadále zůstává ve funkci. Za odvolané radní Kmínka a Mrázka zde budou Roman Chaloupka a Zbyněk Rejl. Záchranná služba Do patnácti minut by se měla k postiženému dostavit, v případě ohrožení života, zdravotnická záchranná služba. Tísňová linka je pod číslem 155 a z tohoto jednoho operačního centra poskytuje služby v pěti okresech s 560 tisíci obyvatel. Krajské operační středisko musí rychle a co nejpřesněji (po telefonu 155), vyhodnotit veškerá tísňová volání, a rozhodnout, jaký typ záchranné pomoci k závažným případům bude vyslán. Volba je zda leteckou, pozemní s lékařem či bez lékaře. V operačním centru Hradce Králové pracuje čtrnáct operátorek na plný úvazek a dalších osm zdravotnických záchranářů na poloviční úvazek. Lze bez nadsázky říci, že na jejich správném vyhodnocení situace, po sdělení telefonem, mnohdy závisí i lidský život. Opět čistírna odpadních vod Zastupitelé města rozhodli, že podají návrh společnosti Tiba o odkoupení čističky. Tiba navrhla odhadní cenu 140 milionů, město nabídlo jen 40 milionů. To vyplynulo ze studie o nákladech na její modernizaci, která hovoří až o 80 milionech korun. Tiba předložila svoji nabídku pouhý den před uzávěrkou a zastupitelé v tomto směru projevili svoji nelibost a kvalifikují to jako „tlačení ke zdi“. Pokud by mělo dojít ke koupi, potom by byla vedena z úvěru. Není tedy jasné, zda bude Tiba s tímto souhlasit a potom by byla alternativa vybudovat čistírnu vlastní. V případě, že „město“ koupí starou čistírnu, tak bude muset hradit náklady samo, pokud by došlo k postavení nové, potom by bylo možné získat dotace od státu a nebo dokonce z fondu Evropské unie. Zastupitelé mají před sebou velký úkol a tak na zasedání zastupitelstva byl schválen pouze provizorní rozpočet města. Čekají do jarních měsíců, kdy by se mělo vyjasnit, zda dojde k získání 348


dotací z kraje a nebo státu. Radní města a finanční výbor se na tomto dohodli s tím, že k prioritám bude dle slov starosty patřit: „Prioritami jsou komunikace, pokračování stavby sportovišť pod Hankovým domem, zmiňovaný vodovod v Lipnici (na tuto akci je příslib státní dotace), Základní škola Podharť a kuchyň Městské nemocnice“. Jak bylo zveřejněno, další finační částky směřují do projektových dokumentací. Mezi nimi jsou i plány na krytý bazén, které by měly být hotovy začátkem příštího roku. Nelze si však dělat předčasné iluze, vše u těchto velkých staveb závisí na státních dotacích, bez kterých se tyto akce nedají zaplatit. V letošním roce se dotacemi státu a krajského úřadu rekonstruovala ulice 17. listopadu, přestavovala škola v České Podharti a kruhová křižovatka na Denisově náměstí Vojna, senát, civilkáři a občané Dne 4. listopadu 2004 učinil senát rozhodnutí, podle kterého skončila povinná vojenská služba, která v naší zemi trvala téměř 140 let. Počínaje Novým rokem bude armáda ryze profesionální, ale branná povinnost bude i nadále zachována a budou jí podléhat občané ve věku mezi 18 a 60 lety v případě mobilizace. Reformou také končí na padesát vojenských posádek po republice. V souvislosti s tím se objevil v Krkonošských novinách článek, který ostře kontrastuje se soudobým názorem o „pétépácích“, tedy „černých baronech“: „…Sloužil jsem v letech 1951-2 v Milovicích, kde příslušníků PTP byla spousta. Pracovali přímo v útvaru – různé výkopy, betonování apod. Tehdy za „železné opony“ byl opravdu tvrdý výcvik. Jako protitankové vojsko jsme měli ležení v zákopech a tanky přes nás přejížděly. Za každého počasí, pak se tanky čistily, navíc jsme měli stráže. Páni PTP, když jsme šli ráno k výcviku, stáli u výkopu s lopatou pod bradou, pivo v ruce, to nám na pozdrav, další dvě lahve vedle sebe položené. V hospodě jsme na pití neměli, na rozdíl od nich. Tohle byl opravdu život baronů. Jak rád bych si to s nimi vyměnil. Já se nemusím dívat na film „Černí baroni“, já zažil skutečnost. Opravdu nevím, za co žádají odškodnění. (autor článku J. Havlovic, Plzeň)

Článek jistě nezůstane bez čtenářské odezvy. Kronika se s podobnými názory setkala již několikrát v řadách vrstevníků z let padesátých, kteří toho byli rovněž svědky, ale nemíní se o tom šířit. Odůvodňují to tím, že když se o PTP nyní tento názor nosí, tak ať se nosí. Říkají ale, že všude to nemuselo být stejné. Vojna měla mnoho podob a to nejen u PTP. V souvislosti s ukončením vojenské základní služby se naskytla řada problémů v civilním sektoru. Spolu s vojáky základní služby skončili i tak zvaní „civilkáři“. Ti pracovali na některých úsecích ve zdravotnictví (nemocnice) a také v domovech důchodců a sociálních zařízeních. Vznikla otázka kdo je nahradí. Rozhodně by to měli být nezaměstnaní, kterým se naskytne příležitost uplatnění na uvolněných místech. Skutečnost však je jiná, jejich práci nikdo nechce dělat, i když se Ministerstvo práce domnívá, že k tomu dojde. Civilkáři totiž svůj nástup dostali nařízený příkazem, kdežto nezaměstnaní (z evidence Pracovního úřadu), musí nastoupit dobrovolně, a to se někomu nechce. Nepomohl tomu ani zpřísněný zákon o zaměstnanosti. Řada nezaměstnaných, v tom, jak se říká „umí chodit“, a nenastoupí, aniž by přišli o dávky. Civilkáři za svoji práci dostali měsíčně 3.628 korun, což je částka velmi malá za práci, kterou odváděli. Nemocnice i jiná zařízení budou, pokud se jim podaří sehnat potřebné chybějící pracovníky, platit za stejnou práci mnohem více a to je zatíží. Celoroční mzdové náklady činily v nemocnici HK šedesát pět tisíc korun, kdežto normální zaměstnanec přijde na 240.000 korun. Mnozí občané se podivují, jak (zřejmě snadno) lze vyžít z podpory v nezaměstnanosti na úkor těch, kteří poctivě pracují. Jak lze zákon obejít a i tam, kde se práce nabízí, se jí vyhnout a nenastoupit. Je s podivem, že ani „nezaměstnaná“ uklizečka nenastoupí na nabízené místo odpovídající jejím znalostem a dovednostem, aniž by přišla o dávky. Jde skutečně o nezaměstnanou, nebo o osobu vychytralou, které práce „nevoní“? 349


Blahopřání Kronika města přeje všem občanům města radostné svátky Vánoční a hlavně hodně pevné zdraví v Novém roce 2005. Sváteční dny Vánoc s sebou přinášejí i vzpomínky na koledy, které byly dříve nedílnou součástí Stědrovečerního stolování a večera. Jakousi nadnárodní koledou je „Tichá noc, svatá noc“, ale k nám patřily české, zlidovělé koledy církevní – „Narodil se Kristus pán, Půjdem spolu do Betléma a další. Nepomíjející je stále „Vánoční mše“ Jakuba Jana Ryby. Byly i koledy krajové, ale ty postupně daleko přesáhly místní rámec, jako je tomu u koledy „Pásli ovce valaši“: „Pásli ovce valaši, při betlémské salaši. Anděl se jim ukázal, do Betléma jít kázal. Jděte, jděte pospěšte, Ježíška tam najděte. On tam leží v jesličkách, obvinutý v plenčičkách, Mária ho kolíbá, svatý Josef mu zpívá. Hajej, dadej synku můj, svatý Josef pěstoun Tvůj. Maria se starala, kde by plínek nabrala. Šla, utrhla z růže květ, ovinula celý svět.“ Nově, tak trochu pod tlakem rychle tlukoucího světa, se zrodily již písně, které sice k tradičním nepatří, ale nelze upřít, že svojí melodií i textem k Vánocům patří jako častá „Purpura“: „Tiše a ochotně, purpura na plotně voní, stále voní, nikdo si nevšímá, že život mění se dým. Snad jenom v podkroví básníci bláhoví pro ni slzy roní, hrany ji odzvoní rampouchem křišťálovým. Slunce se vynoří, hned však se k pohoří skloní, rychle skloní, a pak se dostaví dlouhá a pokojná noc. Tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále voní, po ní k nám vklouzlo to tajemné kouzlo Vánoc“. Další z novějších písní, oslavující kouzlo Vánoc, jsou pěkné „Rolničky“: „Sláva, už je sníh, jedem na saních, kluci křičí, zvonek zní, jenom táta ztich. Kouká na syna, uši napíná ... Co to slyší v rolničkách? Na co vzpomíná? Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas? Kašpárek maličký, nebo děda Mráz? Rolničky, rolničky, co to zvoní v nich? Maminčiny písničky, Vánoce a sníh. Zvonky z dětských let, rozezvoňte svět! Těm, co už jsou dospělí, ať je znova pět! Zvoňte zlehýnka, stačí chvilinka. Vzpomínka jak rolničky v srdci zacinká. Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas? Kašpárek maličký, nebo děda Mráz? Rolničky, rolničky, co to zvoní v nich? Maminčiny písničky, Vánoce a sníh“. Ty novější vánoční písně se ale staly vydatným pomocníkem, sloužícím především obchodním zájmům, a dostávají se k našim uším už dlouho před samotnými Vánoci. Církve a bohoslužby Tyto dny jsou naplněny bohoslužbami všech tří církví. Římskokatolická je konala v kostele sv. Jana Křtitele, Choustníkově Hradišti, Chotěborkách, Bílé Třemešné, Lanžově, Kocléřově, Kohoutově, Velkém Vřešťově, kapličce Panny Marie nad Novou Podhartí, Žirči a také v Domově důchodců. Církev českobratrská evangelická vykonala bohoslužby v Diakonii, ve svém sboru a v kapli ve Starobuckém Debrném. Církev Československá husitská ve svém sboru a Bílé Třemešné. Přání duchovních Jana Czekaly a Teodora Pajaka našim občanům: - ať se láska trvale usídlí v každém dnu života vašeho i vašich rodin - ať obdaří vaše srdce a vaše skutky - ať Boží království má trvalý přístup do našeho jednání Část deskového betlému z hospitalu v Kuksu, na Novoročním přání „betlémářů“ našeho města.

350


Královédvorský fotbal Sto let fotbalu v našem městě oslaví sportovci i příznivci zřejmě s divizní příslušností. Ještě v roce 2001 byli naši fotbalisté v l. B třídě a zásluhou trenéra Miloslava Vondráčka se dostali ke dvěma postupům. Následně se potom naši fotbalisté s trenéry Rudolfem Skácelem a Josefem Bělinou dostali do krajského přeboru. Odešel trenér Skácel a nahradil jej Čeněk Celler, který dovedl mužstvo s novými posilami až do divize. Návštěvnost doma činila v průměru 1056 diváků. Hřbitovní kaple tradičně Již šestým rokem uskutečňuje pohřební služba Josef Kňourek na Štědrý den odpoledne ve hřbitovní kapli vzpomínku na zesnulé. Zazněly zde vánoční koledy a písně, které se nesou celým hřbitovem. Úvodem pronesl několik slov římsko-katolický farář Jan Czekala. I přes nepříznivé, deštivé počasí, zde byl k vidění živý betlém s několika zvířaty. Do písmenka se vyplnila pranostika „Mráz a sníh na Kateřinu – bláto na Vánoce“. Živly zabíjely – katastrofální tsunami – 26.12.2004 Záchvěvy půdy v Indickém oceánu dosáhly 8.9 stupně Richterovy stupnice a následná vlna tsunami zničila pobřeží Indonesie, Bangladéše, Indie, Srí Lanky a další místa. Staly se tak nejsilnějšími za posledních čtyřicet let a byly zaregistrovány i u nás, v blízké observatoři Akademie věd v Úpici. Na konci roku už bylo uvedeno na 120.000 obětí této přírodní katastrofy a toto hrůzné číslo nemusí být ještě konečné. Jsou Technické služby efektivní? Podle studie, kterou si nechalo „město“ vyhotovit u společnosti Elektrum, nedosahují Technické služby potřebnou efektivitu a mají vyšší ceny než konkurence. V následných letech se bude muset, dle studie, dotovat jejich provoz částkou asi 130 milionů korun a dalších 60 milionů bude třeba na investiční záměry. Dále studie navrhuje, že nejlepším řešením by byl vstup strategického partnera, což by mělo přinést úsporu asi poloviny předpokládaných nákladů. Tolik studie, která tedy navrhla privatizaci. Proti té se ostře ohradila opozice straníků Občanské demokratické strany. Ti si nechali vypracovat svoji analýzu, (u jiné firmy), která shledala to, že výsledky TS jsou dobré a není třeba privatizovat. Starosta Jiří Rain se k tomuto vyjádřil, „že o privatizaci se zatím neuvažuje a současný systém Technických služeb považují za dobrý“. Byla tedy studie vypracovaná společností Elektrum pouze vzata na vědomí a více se s ní pracovat nebude. Tenisté našeho města Na slavnostním zakončení tenisového roku 2004 došlo k vyhodnocení nejlepších tenistů okresu. Ani tenisté našeho města se neztratili a v mladších žákyních se umístila na prvém místě Petra Heryánová, druhá byla Barbora Poláková. Dorostenky - první Eva Máchová, druhá Pavla Krynková. Muži – druhý Michal Vágner. Ženy – první Pavla Krynková, třetí Eva Máchová. Drobné zajímavosti měsíce prosince - Po provedené rekonstrukci slonince v ZOO se do nové expozice s názvem „Africká savana“ vrátil věrný model „mamuta“. - Muzeum uskutečnilo „ateliér malého animátora“, kdy se účastníci pokusili „rozhýbat“ figurky kresleného filmu. - „Salon královských věnných měst“ se tento rok konal v Trutnově. Naše město zastupuje souborem fotografických aktů Tomáš Rücker. Na výstavě jsou rovněž barevné, velkoformátové záběry z Kuksu a Betléma od hradeckého výtvarníka Miroslava Podhrázského.

351


-

-

-

-

-

-

ZŠ R. A. Dvorského uspořádala akci s názvem „Vánoce pro šikovné ruce“. Sto padesát dětí si mohlo zkusit vyrobit některý z vánočních předmětů (obrázky do oken, pytlíčky na dárky, svícny, zasněžené šišky a ozdoby na stromeček). Lepil se také „řetěz“ na vánoční stromeček, který byl pokusem vytvořit Guinessův rekord. „Zvíře není věc“ – tak se jmenovala výstava ve Staré radnici, která byla vyhodnocením soutěže stejného jména. K vyhodnocení čekalo porotu několik set prací od nás i z Polska. Vítězové byli odměněni drobnými cenami za přítomnosti výtvarníka Zdeňka Bartáka a ředitelky ZOO RNDr. Dany Holečkové. Gymnázium uskutečnilo den otevřených dveří a setkání s rodiči, kde bylo rovněž vysvětleno, jak je to nově s podáním žádosti na střední školu (nový zákon). Bankomaty slouží také zlodějům, kteří je umí „napíchnout“ a vyberou klientovi vše co na platební kartě má (libanonská smyčka, falešní údržbáři, důmyslné zařízení, které přečte PIN a nebo sleduje PIN kamera). Střední průmyslová škola otevře ve školním roce 2005 – 06 studijní obory informační technologie, aplikovaná chemie se zaměřením na životní prostředí, farmaceutické substance a výpočetní techniku v chemii. „Vánoční ZOO“ probíhá od 1. prosince a potrvá do 31. ledna 2005. Ministerstvo kultury vyslovilo souhlas s přemístěním sochy Záboje na náměstí, kde původně „kašna“ stála. Studenti Střední hotelové školy a učiliště při dnu otevřených dveří předvedli sváteční – vánočnítabuli, včetně ochutnávky. Prodávají se vánoční stromky a jejich cena se pohybuje od sta korun za metr u smrčku, borovičky, ale smrček pichlavý, borovice černá a jedlička se prodává až za pět set korun. V Choustníkově Hradišti se uskutečnil duchovní koncert v kostele Povýšení svatého kříže. Swingové Vánoce byl koncert uskutečněný v Hankově domě. Účinkoval JH Big band Hradec Králové. V Městském psím útulku se uskutečnil již tradiční den otevřených dveří. Děti si zde mohly vypůjčit pejska na vycházku, prohlédnout jezdeckou stáj a v ní poníka, který se narodil před čtyřmi dny. V sobotu po Štědrém dnu se o zábavu postarala Barakuda i Zábavní centrum Zálabí. V neděli po Štědrém dnu (na Štěpána) se uskutečnilo slavnostní vystoupení „Záboje“ v kostele svatého Jana Křtitele. Na programu byla od páté hodiny odpolední Česká mše vánoční J. J. Ryby. Školy Strž a R. A. Dvorského uspořádaly „Vánoční jazykovou soutěž“ V restauraci Sport World v České Podharti je celá stěna věnovaná fotografiím a pohárům Markéty Janákové, nechybí ani přilba z její havárie v Brazilii.

Dovětek kronikáře k uplynulému roku Uplynul rok a kronikář dokončil poslední řádky událostí v „Městské kronice“ roku 2004. Řádky kroniky, která je tvořena občany města a mnohde i okolí, patří jim, a to bez rozdílu, zda se více nebo méně o dění zasloužili. V prvé řadě bych chtěl poděkovat a vyzvednout trpělivou a záslužnou práci kolektivu „informatiků“, jmenovitě pana Arnošta Jägera, a Martina Záruby, který převzal ztvárnění kroniky po panu Karlu Břízovi. Díky jim je kronika nadále vybavena barevnými fotografiemi v digitální podobě, nabývá přehlednosti, pestrosti a bohatosti. To vše je umožněno také díky tomu, že se kronice dostává pozornosti pracovníků Městského úřadu na mnoha úsecích jeho práce. Kronice se i nadále dostává přízně od Muzea, knihovny Slavoj, Hankova domu, Městských lesů, ZOO, DDM Jednička, a také spolků betlémářů, kaktusářů, turistů a dalších. Nově je třeba uvést to, že za kronikářem přichází občané našeho města, nejen se svými názory a připomínkami, ale přinášejí také písemnosti a fotografie. Zřejmě mají v kroniku důvěru a rádi se na ní přímo podílí. To je velkým kladem a v tomto směru je třeba dále jednat, a důvěru i nadále

352


podporovat. Pokud se bude kronika v tomto duchu vytvářet a dostane se jí stálé podpory občanů, potom nikdy nehrozí to, že bude všední a pouhým výčtem faktů. Svědčí o tom spolupráce s občany, směřující k doplnění sbírky Vlastimila Geislera, kdy se část z jejich fotografií stala přílohou kroniky roku 2004, všechny potom zdokumentovány v digitální podobě a uloženy. Kronika je rovněž obohacena prostým vyprávěním pamětníků, kteří dokreslují tu kterou dobu jejich života, jejich prožité události. Tak se kronika dostává i do minulosti, a vnáší světlo tam, kde to mnohdy nebylo předchozími kronikami sepsáno. Sem patří hlavně volná vyprávění Oty Holečka, dále Jaroslava Kadavého, využity jsou i paměti zesnulého Jaroslava Holiče a pracuje se na pamětech odbojáře Františka Jelínka. Mám zato, že kronika, pokud má být věrným „obrazem doby“, nesmí být dané době poplatná ve smyslu „čí chleba jídáš, toho píseň zpívej“. Toto „čertovo kopýtko“ se stalo již několika kronikářům minulých let důvodem, proč od kroniky odešli. A byli to kronikáři výborní, za všechny alespoň Bedřich Söllner a Jaroslav Jakoubek, kteří mi mohou být stále vzorem. Zastávám názor, že než se nechat ovlivnit, potom raději přestat a s tímto názorem jsem se nikdy a nikde netajil. Kronika letošního roku dílče zachycuje trvající nesváry na „Radnici“. Není to jistě v dějinném sledu našeho městě poprvé, ale přichází to do doby nejméně vhodné. Převládající textilní průmysl už zcela ztratil možnost zaměstnat všechny své pracovníky, mnoho jich bylo a jistě ještě bude propuštěno. Mzdy jsou v celostátním měřítku nízké a mnohdy se o týdny opožďují. To se neblaze projevuje v životní úrovni a kupní síle textiláků. Nezaměstnanost neklesá. Město by již po několik let potřebovalo pevné a rozhodné zastupitele, kteří by ne volebními sliby, ale především skutky dosáhli zlepšení. Občany je třeba zaměstnat, jinak město bude dále chudnout a lidé budou chodit a nebo se dokonce stěhovat za prací jinam. To se již děje, a není to dobrým vysvědčením pro starosty, radní a zastupitele celého patnáctiletého období od „něžné revoluce“. Zvlášť, když se teprve nyní začnou vytvářet nejzákladnější podmínky pro možné, nové zprůmyslnění města. Rozhádaná „Radnice“ jistě není dobrým předpokladem pro úspěšnou práci. Kroniky minulých let dokládají, že zde byly, za prvé republiky, zcela znesvářené politické strany, od extremních a vysloveně nepřátelských (vlajkaři, fašisté), dále stran s účastí v zastupitelstvu - národně sociální, sociálně demokratické, komunisty a další - a ty přesto, že se rády neměly, dokázaly za starostování, později nacisty popraveného Jaroslava Biliny, dojít v záležitostech města ke shodě. Zájem města jim byl posláním, partajničení pouhým nástrojem, a především tu bylo hledisko, že ne vlastní, ale společné zájmy všech občanů dostávaly přednost. Kronice města se dostalo několika blahopřání k Vánocům a Novému roku. Koho by přízeň nepotěšila, zvlášť když je to od občanů, kteří se svojí hřivnou na její tvorbě podíleli. Bylo jim také popřáno a poděkováno. Společně bychom však měli všichni usilovat o to, aby naše „věnné“ město nebylo jen stínem bohaté historie, ale dále si svojí jednotou a rozhodností činů vydobylo pevné a prosperující postavení v rámci České republiky. Přílohy: - jednotlivé měsíce kroniky jsou odděleny třinácti barevnými přílohami, zapůjčenými díky laskavosti pana Vladimíra Janečka, autora knihy: „Dvůr Králové a okolí ve starých pohlednicích“. - Státní okresní archiv v Trutnově - dopis ke kronice města od ředitele Bc. Romana Reila ze 14.12.2004. - „Podzvičinsko“ turistická oblast – tipy pro vaše výlety - „C E N N Í K“ - chata „Klubu českých turistů“ na Zvičině - 1920 - Sedmý maškarní ples stolové společnosti „Obec Cvrndorf“ ve Dvoře Králové – České Podhradí - 1906.

353


354

KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 2004

Recommend Documents