KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 2005

KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM – 2005

KVĚTEN

Kulturní programy měsíce května Městské kulturní zařízení Hankův dům - Majáles – stavění máje, Vosa jede, Mbunda Afrika, Sereďský diexiland, Banjo band Ivana Mládka, lampionový průvod, ohňostroj, májová veselice Ramstein revival, dechová hudba Podzvičinka, Big Band Dvorský, Brilien. - Milostné dopisy – Albert Ramsdell Guiney - hra v předplatném. - Akademie ZŠ R. A. Dvorského. - Promenádní koncert posádkové hudby Hradec Králové. - Family Honig Quartet - 343. koncert Kruhu přítel hudby. - Karel Plíhal – recitál známého písničkáře. - Zabřichopopadání - večer s režisérem Zdeňkem Troškou a redaktorem Jaroslavem Suchánkem. - Inspirace barokem - výstavní síň - výstava prací výtvarného oboru umělecké školy našeho města. - Večer sborového zpěvu 344. koncert KPH. - Dlouhý, široký, bystrozraký - akademie ZŠ Bílá Třemešná. - Klub kaktusářů - otevírání sezóny - burza rostlin. Knihovna - Nová cesta - přednáška, autogramiáda a diskuse o knížkách s Marcelem Vanekem. - Tajemství a záhady Tibetských mís - povídání muzikoterapeuta Vlasty Marka. - Koncert na Tibetské mísy - Vlasta Marek a Roman Benda. - Kosmičtí mistři - přednáška Mgr. Alžběty Kalouskové. - Zastavení s hudbou - pořad z pravidelného cyklu věnovaného hudbě new age. - Hedvábná dálna - lektorka Šárka Veselá. - Možnosti knihoven při nápravě poruch čtení - seminář pro knihovníky veřejných knihoven. - Feng - Šuej pro život - povídání Dany Peškové - tvarová škola. Městské muzeum - Papua a papuánci očima biologa - přednáška Prof. RNDr. Jana Lepše, Csc. z Biologické fakukty. - Ve stínu války a okupace - výstava věnovaná 60. výročí ukončení II. světové války. - Koncert na cemballo a zobcovou flétnu. - Královédvorská muzejní noc - netradiční večerní prohlídka Mě-muzea. DDM Jednička - Dárek pro maminku - malování slupovacími barvami na sklo. - Soutěž ve střelbě ze vzduchovky. - Pleteme z vrbového proutí – kurs košíkářtví. - Obrázky z Windowcolor - dárečky ke Dni matek. - Oblastní soutěž cyklistů ze zvláštních škol. - Výroba tiffany. - Modelujeme ze slaného těsta. - Akce ke dni spolků - výroba z keramické hlíny, tisk na látku, smyslová poznávačka. - Papírové masky na obličej. - „Divadýlko pro děti“ - pro mateřské školy a l. a 2. třídy ZŠ. Majáles V sobotu 30. dubna byl tento program: 10,00 Stavění máje; Doprovodný program – Barevný den. 10,30 Vosa jede. 13,30 Mbunda Afrika – bubny z Afriky. 16,00 Sereďský Dixieland. 18,00 Banjo Band Ivana Mládka. 20,00 Rammstein revival. 20,30 Lampionový průvod. 21,30 Ohňostroj na hudbu. 22,00 Cargo – lidová veselice. 109

KVĚTEN


Neděle 1. května: 10,00 Podzvičinka – promenádní koncert. 13,00 Big Band Dvorský. 15,00 Brilien – koncert rockové kapely.

Dixieland ze slovenské Seredě byl opravdu skvělý.

Jak vidět i o pohoštění bylo postaráno.

Mbunda Afrika po svém bubenickém vystoupení. 110


KVĚTEN

Vystoupení Podzvičinky bylo tradičně velmi úspěšné.

Také atrakce lunaparku dovedou zpestřit Majáles.

Banjo Band Ivana Mládka. 111

KVĚTEN


Čarodějnice (vlevo nahoře) jsou ze ZŠ Komenského. Další čarodějnice (vlevo dole) přiletěly také až z Miletína. Čarodějnice (vpravo nahoře) také v DDM Jednička.

soutěžily

Hasiči našeho města Dle psaného od kpt. Bc. Jaromíra Brdičky: „V letošním roce uplyne 1701 let od mučednické smrti svatého Floriána, který je širokou veřejností přijímán jako patron hasičů. V rámci tohoto výročí Hasičský záchranný sbor Královéhradeckého kraje organizuje dny otevřených dveří na všech stanicích Hasičského záchranného sboru, a to ve dnech 1. a 2. května 2005. Objekt hasičské stanice našeho města bude přístupný od 09,00 do 17,00 hodin.“

K vidění byl i starý veterán zdejších hasičů. 112


KVĚTEN

Webové stránky města – www.mudk.cz. Převzato – zkráceně - z Novin královédvorské radnice z článku JUDr. Simony Motlové, tajemnice MěÚ.: „Internetové stránky města vznikly v roce 1999. V uplynulých letech došlo k několika jejich významným změnám. V polovině roku 2004 rozhodlo vedení města o novém vzhledu stránek, o jejich modernizaci, jiném a pružnějším způsobu jejich administrování a o rozšíření informací, které je možné prostřednictvím internetu o Městě Dvůr Králové nad Labem, jeho historii, obyvatelích a okolí získat. Náročné práce se ujali za městský úřad informatici Karel Bříza a Arnošt Jäger s externistou Pavlem Šimkem. Elementární práce s portálem byly ukončeny v závěru roku 2004. Od té doby mají stránky vzhled, na který jste zvyklí. Hlavní stránka je rozdělena do sekcí, ve kterých je velmi snadné se orientovat. Základními sekcemi jsou: Orgány města, Městský úřad, Město a okolí, Turistické služby, Organizace, Instituce, Tiskoviny, Sociální služby, Krizové řízení, Partnerské vztahy, Webové služby a také Mapa serveru. Samostatnou sekci na stránkách města má také psí útulek. ... za podrobnější zmínku stojí sekce Tiskoviny – obsahy jednotlivých vydání Novin královédvorské radnice od roku 1999 do současnosti. Dále zde čtenáři naleznou obsahy jednotlivých čísel Vlastivědného čtení – časopisu o našem městě i jeho okolí, jedinečného projektu vydávaného městem od roku 1994, jehož redaktorem a zároveň tělem i duší je pan Jan Schwarz. Vlastivědné čtení je kulturní počin v širokém okolí nemající obdobu. Velmi oblíbený je také mezi dvorskými rodáky, kteří žijí mimo region či dokonce v zahraničí. Vlastivědné čtení seznamuje čtenáře s historií vzdálenou i zcela nedávnou, s památkami, významnými osobnostmi, zajímavostmi ve městě i okolí. Spolu s redaktorem Janem Schwarzem se na poutavém vyprávění podílejí také kronikář města pan Pavel Janoušek, Dr. Karel Martinek, čtenáři, pamětníci a odborníci. Knihy – jedná se o další soubor informací o dílech, která mají úzkou vazbu k městu Dvůr Králové nad Labem. Stačí vyjmenovat pár nejvýznamnějších děl, jako například Dětský román aneb Dvůr Králové na Labem má láska, autorky Olgy Dneboské – Štréglové, vydaný městem v prosinci 2000, Hankův dům a další rukopisné památky ve D.K.n.L. autora Jana Schwarze, vydaný městem v září 2004, Děkanský chrám svatého Jana Křtitele a Panny Marie Ochránkyně města D.K.n.L. autora Josefa Langfelnera, vydaný v roce 2003 za přispění Open Society Fund Praha, Královny a jejich věnná města autorky Dagmar Krskové, vydané v roce 2001 a v neposlední řadě Pověsti Královédvorska, vydané Městskou knihovnou Slavoj v roce 2004. Není jistě bez zajímavosti, že Pověsti Královédvorska jsou publikací ilustrovanou dvorskými dětmi, inspirovanými jednotlivými pověstmi. Posledním a velmi zajímavým oddílem této sekce jsou Kroniky města. Jak říká kronikář města pan Pavel Janoušek „Kroniky jsou zde již stovky let. Také naše město má svoje nejstarší kroniky uložené ve Státním archivu. Z daleké minulosti se však mnoho nezachovalo. Války, časté požáry města, krizová období dějin i lhostejnost dokázaly mnohdy smazat dědictví minulosti navždy. Také v našem Městském muzeu a knihovně Slavoj jsou některé kroniky. V současné době také kopie kronik Bodřicha Söllnera z let 1867-1936, Jaroslava Jakoubka z let 1938 – 1945 a také dalších. Kopie jsou zde díky řediteli Romanu Reilovi z trutnovského archivu. Budou sloužit občanům k hlubšímu poznání minulosti našeho města uplynulých let. Kronika je jakýmsi obrázkem toho, čím společnost žije, ráda zachytí dění pěkné, ale nesmí se vyhnout ani tomu, co občany tíží a s čím nesouhlasí. Tak tomu bylo i v dávných dobách, kdy se psalo husími brky a bude to platit i v době počítačů“. Úsilí, věnované nové podobě městských internetových stránek, přineslo první významné ocenění. Město D.K.n.L. získalo 2. místo v krajské soutěži Zlatý erb, a to hned ve dvou kategoriích – Nejlepší webová stránka města a Nejlepší elektronická služba. Krajské kolo soutěže vyhrálo město Trutnov. Ceny sedmého ročníku soutěže Zlatý erb byly předávány v rámci programu prestižní konference internet ve státní správě a samosprávě, která se uskutečnila ve dnech 4.-5. dubna 2005 v kongresovém centru Aldis v Hradci králové pod záštitou předsedy vlády ČR Stanislava Grosse a ministra informatiky ČR Vladimíra Mlynáře. Ceny za Město

113

KVĚTEN


D.K.n.L. z rukou zástupců Královéhradeckého kraje převzali starosta města Ing. Jiří Rain a jeden z tvůrců nové podoby stránek informatik Arnošt Jäger. Tvůrci stránek však neusnuli na vavřínech a pro své čtenáře připravují další novinky, například zveřejnění Povodňového plánu, Územního plánu a mapy čísel popisných. Změny čekají také elektronickou Úřední desku a zvláštní sekce bude vytvořena pro Městskou policii“. Vývoj výroby celostátně Mezi úspěšné obory patří výroba strojů a zařízení, produkce dopravních prostředků a strojírenské a opravárenské firmy. Neúspěšné obory jsou výroba usní a výrobků z usní, tržby v textilním a oděvním průmyslu, zpracování dřeva a výroba dřevařských výrobků – kromě nábytku a dále výroba oděvů a barvení kožešin. Naše textilní město je tedy postiženo nejvíce. Závody Zálabí a Vorlech dále propouští pracovníky, uvažuje se o přejití ze dvou na jednosměnný provoz. Jindřich Bém – co byl Buchenwald Jako doklad toho, co byl nacismus a fašismus, ještě přikládám do kroniky písemnost, která nese v záhlaví nadpis: „Neúplný stenografický záznam vyprávění bratra Jindřicha Béma o jeho zážitcích v Buchenwaldě, proneseného na veřejném projevu na Dehtově dne 30. června 1945 (sobota).“ „Sestry, bratři, přátelé! Své vyprávění rozdělím do tří skupin. Nejdříve úvod, pak vám popíši, jak to v Buchenwaldu vypadalo, jak se tam žilo, pracovalo a nakonec o trestech, vraždění a mučení, která tam byla prováděna. Chtěl bych vám říci, že jsem patřil a stále patřím mezi ty tvrdé, kteří se nebáli a ještě povzbuzovali ty ostatní. Nyní však, když o tom tak vyprávím, stane se mi, že se dostanu příliš hluboko do vzpomínek a odmlčím se – to se mi prosím nedivte. Všichni si jistě pamatujete, jak to u nás vypadalo před Mnichovem a jak po něm, o tom se nechci zmiňovat, je však nutné, abychom si připamatovali, kdo za tím stáli. Byli mezi námi i ti, kteří se těšili z Hitlera, protože se domnívali, že z toho budou mít nejrůznější výhody, ale i s těmito si osud zahrál nemilosrdně. Hned po 18. březnu 1938 začalo první zatýkání, osob sice pokojných, ale pro Němce nepohodlných a nebezpečných. 10. května 1938 jsem byl poprvé zatčen i já a jak je vám známo, dali mne do želez a ještě s jedním jsem byl odvezen do Pardubic. Odtamtud jsem byl po sedmi týdnech propuštěn. Poté jsem byl znovu zatčen spolu se soudruhem Prokopem a jinými a byli jsme odvezeni do Hradce Králové, kde nás bylo z hradecké župy už 26. Byli to většinou veřejní pracovníci, komunisté, socialisté, sokolové a legionáři. Ještě tentýž den jsme byli odpraveni do Waldenburku, odtud bylo ještě šest propuštěno a zbytek nás dvaceti byl transportován do Buchewaldu, kam jsme přijeli asi v půl desáté večer. Tam jsme vystoupili a tam již byly první rány. Před každým z SS se muselo smekat, což jsme nevěděli, až byl první bit, tak jsme to pochopili. Protože se lágr v deset hodin zavíral, nechali nás přespat v malém lágru. Kobky 2 x 1,20 metru a tam jsme byli po čtyřech. První noc byla velmi špatná a těžká. Někteří jednotlivci klesali a čekali, že je už konec. Já jsem jim řekl: „Dnes jsme tu a zítra uvidíme“. Ráno jsme uslyšeli hluk. Protože jsme ven neviděli, mysleli jsme, že to jdou vojáci, ale byla to pracující rota s hudbou, která doprovázela do práce tento smutný pochod otroků. Po vykoupání jsme dostali trestanecký oblek – šedý s modrými pruhy. Byl to velmi nepěkný pohled, nezvyklý pro naše oči. Ale i na to jsme si zvykli. Buchenwaldský lágr byl vybudován v roce 1934 prvními vězni, to byli zejména němečtí komunisté a sociální demokraté, takže když jsme do lágru přijeli my, byl již téměř vybudován. Musela to však být strašná práce. Buchenwald je vrch asi jako Zvičina, jenže vrchol mnohem širší. Vše bylo zarostlé bukovým lesem. Ten se musel nejdříve vykácet a pak se teprve mohlo stavět. Lágr byl opatřen drátěným plotem čtyři metry vysokým, dále dráty, které byly napájeny elektrickým proudem, takže dotek znamenal smrt. Kolem bylo 42 věží. V každé byli tři SS se strojní puškou a granáty. V průčelí byla správní budova. Vchod uzavírala silná železná vrata, na které byly nápisy na př. „Každému to svoje“, „Pravda nepravda vlast“. Když jsme přišli do lágru, tak tam bylo 8.000 vězňů, ale tento stav neustále stoupal, protože přibývaly nové a nové skupiny. Ubytovací místnosti byly .... (nečitelné) a v nich bylo 150 vězňů a později se tento stav zvětšoval, a když bylo v táboře 65.000 vězňů, bylo v jed114


KVĚTEN

né této místnosti 250 mužů. V této místnosti bylo sedm stolů, čtyři velké a tři malé. Když u nich bylo tolik mužů, tak si dovedete představit, jaké to bylo odpočívání. V ložnici, která byla asi o tři metry širší, se spalo ve třech patrech. Jak se zvyšoval počet vězňů, spali na dvou postelích tři a později na jedné dva. V malém lágru to bylo ještě mnohem horší. Tam spalo na dvou postelích pět až šest mužů. Ten, který se dostal dospodu, se ovšem obyčejně rána živý nedočkal. Vidíte, že život tam byl velmi těžký. Práce tam byla různá. Jednak v lese, v továrnách, které byly při lágru a nejhorší práce byla v lomu, kde mimo to, že tam byla práce nejtěžší, tak se tam ještě pracovalo v poklusu. Ráno byl v pět hodin budíček. Mnozí z nás však vstávali mnohem dřív, již ve čtyři hodiny, aby nebyl nával u mytí, jídla a podobně. K snídani se podávala káva, alespoň my jsme tomu tak říkali, byla to černá tekutina, ovšem hořká. Chleba jsme nejdříve dostávali asi třetinu bochníčka, to nám však snižovali, až v nouzovém období to snížili na 220 gramů. To bylo na celý den. Když byl někdo silný jedlík, tak to snědl najednou a pak ovšem zbytek dne hladověl. Ti, kteří pracovali uvnitř lágru, mohli v poledne dostat polévku. Ti, kteří však pracovali mimo lágr, mohli se najíst až večer po návratu, často až v devět hodin. Pracovní program dne: „Ráno v šest hodin ven, pracovalo se do dvanácti a od půl jedné do šesti. Po šesté hodině byl nástup otrockých rot. K večernímu nástupu se musel hlásit každý, i ten, kdo třeba během dne těžce onemocněl. Tak musel být přinesen, právě jako třeba ten, který si po cestě do lágru zlomil nohu. To byly případy, zejména v lomech velmi časté, dokonce i ti, kteří ten den zemřeli, museli být přineseni. Večer byl sčítán stav“. „Vedle lágru byla kasárna SS, ve kterých bylo 5-6 tisíc SS. Ti byli připraveni, kdyby náhodou vypukla v táboře vzpoura, aby mohla být potlačena. Uprostřed lágru byl velký chov prasat. Jistě pochopíte, že to nebylo pro lágrovou kuchyň. Chovalo se tam 12.000 vepřů. Jeden den se zjistilo, že jeden chybí. Byly vykonány velmi přísné prohlídky po celém táboře. Všude se hledala nějaká stopa, a protože nebylo nic nalezeno, nechali nás stát nastoupené do třech hodin do rána. O půl páté byl již opět budíček. Zacházení s vězni na pracích bylo velmi přísné a kruté. Často se stávaly i případy, kdy vězňové slabších povah již úplně vyčerpaní utíkali do řetězu. Kolem byli totiž rozestaveni po každých deseti, patnácti krocích SS se psem, kteří každého jen jednou vyzvali „stát“. Nebylo téměř možné, aby někdo tímto řetězem prošel. Jakmile se vyzvaná osoba nezastavila, byla zastřelena. Někteří se také vrhali do elektrických drátů. Tam se však málokterý dostal, protože byl dříve viděn SS ze strážních věží a zastřelen. Na pracovištích dohlíželi na vězně „kápo“, to byl rovněž vězeň, kterému přikázali, že musí být ten den třicet poprav. V takový den bylo pracovní tempo nevydržitelné a vězňové padali jeden po druhém. „Kápo“ však nemohl nic jiného dělat, protože byl pod přímou kontrolou SS a kdyby rozkaz nesplnil, byl by ubit sám. Celkově platilo v lágru heslo: „Dnes jsem tu a zítra nevím“. Musím říci, že my, Češi, jsme měli poměrně nejmenší ztráty na životech. Bylo to jednak tím, že nám jediným bylo dovoleno posílati měsíčně balíček do váhy dvou kilogramů váhy, což bylo sice málo, ale přece se dostaly do těla určité látky, které jsme nutně potřebovali. Dělení balíčků bylo velmi poctivé. Hlavním důvodem našich malých ztrát však bylo, že nás bylo hodně duševně silných, že jsme povzbuzovali jeden druhého. Já sám jsem pracoval první rok těžce s lopatou a krumpáčem, kterých bylo dost, a budovali jsme ve skále zahradu. Jistě si dovedete představit jak těžká to byla práce. Pracovali jsme ve velmi rozmoklém terénu a dostali jsme rozkaz nabírat hlínu rukama. Po roce byla nařízena prohlídka přestárlých. Tehdy jsem se dostal jako přestárlý do správkárny ponožek. To již byla práce radostnější, protože to jsme pracovali pro sebe. Byla to velká podzemní místnost asi pro 280 lidí s velmi prudkým a nízko umístěným světlem, takže se tam kazil zrak. Pracoval jsem na „českém stole“ a brzo jsem udělal na tomto stole mistra. Byl to první český mistr, jinak to byli samí Němci. Můj předchůdce, když odcházel, řekl představenému, že je to český stůl, já že tu práci ovládám, tak proč bych to nemohl vést. Úkol byl opravit deset párů denně. Protože některá správka byla malá, jiná větší, nepsali jsme výkon jednotlivce, ale všech a to se potom rozdělilo. Po dvou letech jsem byl přeložen na poštu, kde jsem byl do 24. srpna minulého roku (poznámka – roku 1944). Musím vám osvětliti vnitřní organizaci. Vnitřní správa lágru byla v rukou vězňů, kteří rozdělovali vězně na práce, měli vlastní poštu statistické kanceláře, lékař byl jen jeden SS, jinak vše si prováděli vězňové sami. Tak na příklad operoval bývalý strojní zámečník a vnitř115

KVĚTEN


ní operace prováděl bývalý vrchní číšník a musím vám říci, že i ty nejobtížnější operace byly provedeny s úspěchem. Později se tam dostal náš český lékař, po něm druhý, třetí. V této vnitřní správě pracovali původně jen Němci, ale s růstem tábora se rozšiřovala i jejich práce a proto byli přijímáni i jiní příslušníci, a to zejména Češi, kteří se velmi osvědčili v každé práci. Tato vnitřní organizace měla vlastní přijímací (radiovou) stanici, takže se poslouchala i cizina. Tento rozhlas poslouchalo asi tucet lidí, byl to velmi úzký kroužek, ale zprávy pak šly rychle od ucha k uchu. Němci museli něco tušit, protože mezi nás posílali „uši“. To byli lidé, kteří měli být považováni za vězně, ale zatím to byli špiclové. Takový byl ale velmi brzo poznán a nikdy se nic nedozvěděl. Vyskytli se však, i mezi vězni, zrádcové, kteří byli však, díky důkladné organizaci, včas zneškodněni. Jakmile byl někdo zpozorován, že chce udávat, byl pozván na revír, což byla nemocnice, tam dostal injekci a za chvíli byl mrtev. Možná, že se vám to bude zdát přísné, bylo to však nutné, nemělo-li být celé to hnutí prozrazeno, při čemž by byly velké ztráty na životech těch nejlepších. Dík tomuto opatření se vyskytlo jen několik případů, které se později již neopakovaly. Dále, co vás jistě velmi překvapí, je to, že jsme měli v táboře i zbraně. Není to však ani tak nic divného, když si uvědomíte, že vězňové pracovali v továrnách na zbraně a tudíž si přinesli do lágru zbraně i náboje, dokonce i granáty. To bylo připravené pro odpor, kdyby toho bylo potřeba. Říkali nám tam totiž „nemyslete si, že když to Němci prohrají, že se odtud dostanete živí”. Byli jsme tudíž rozhodnuti padnout raději v boji, než se nechat odpravit. Tyto zbraně byly ukryté na určitém místě, a to právě v tom chovu těch prasat, a byli určeni lidé, kteří se jich měli chopit v případě potřeby. A nyní to nejhorší, jakým způsobem se hromadně zbavovali němečtí zločinci vězňů. Tak bylo v listopadu, který byl velmi chladný, přivedeno 2.800 Poláků, kteří byli úplně nazí hnáni přes lágr do velikého stanu, kde dostali trestanecké šaty. Tak také se jim dostalo „ubytování“. Leželi „na tvrdém“ a v tomto sychravém listopadu bez přikrývek. Důsledek se ukázal velmi brzo, zápaly a ostatní nemoce hromadně Poláky ničily, takže za tři týdny zbylo z této skupiny jen 200 tvrdých mužů, kteří to vydrželi. Jiným způsobem bylo „dobíjení“. Šarfýra dobíjel nepohodlné vězně. Když se špatně vyspal a potkal nějakého vězně, tak ho zbil na místě až třeba zemřel, nebo ho zastřelil. K tomu bych však chtěl ještě říci, že v lágru nejvíce trpěli Židé. Germanizovali nás před světovou válkou, ale ani v naší první republice se mnoho nezměnili, mnoho se toho nenaučili, ale to, co oni vytrpěli v koncentračních táborech, jistě dokonale smývá jejich vinu. V lágrech byly velké „latriny“. Do nich nechali vpochodovat třeba deset Židů najednou a když náhodou některý při topení v tomto kalu vystrčil ruce nad hladinu, byl tlučen klacky. Nebo při deštivém počasí, a Buchenwald byl velmi blátivý, potkal SS vězně, zbil ho tak, že klesl do bláta, tam pak po něm dupal, nebo ho nechal zatížit kamením, nebo dřevem, až se chudák utopil. V lágru se trestalo: za nepatrný přestupek pět ran holí, ze větší deset, když někdo utekl a byl dopaden tak dvacet pět a když se mu podařilo uprchnout až za „řetěz“ tak padesát ran holí. Lékař před vykonáním trestu řekl jen to, jestli to vězeň vydrží a mohu vám říci, že to řekl vždy. Toto hnusné divadlo se dělo za přítomnosti všech vězňů. Na to byl zvláštní stolek, nohy byly trestanému podtaženy po stůl, zadní část těla měl odkrytou, za ruce a hlavu byl držen a sám si musel rány hlasitě odpočítávat. Když si ránu neodpočítal, dostal ji navíc. Obyčejně vydržel dvacet pět ran každý vězeň. Při třiceti ztrácel vědomí, byl poléván vodou a když přišel opět k vědomí, dostal zbytek ran. Padesát ran snad nepřežil nikdo. Stalo se, že trestající dal ránu výše, na ledviny, a takový chudák se již druhého dne nedočkal. Rány byly dávány s velkým švihem. Když vypukla válka s Ruskem, přicházely do lágru transporty ruských vojáků, zejména důstojníků. Ti se však vlastně ani do lágru nedostali. Byli zavedeni do jízdárny, kde se museli do naha svléknout. Odtamtud postupoval jeden po druhém do malé vyplechované místnosti. Když tam přišel, viděl nad hlavou jakési zařízení, asi jako na měření výšky. Za ním ve výši hlavy byl otvor, k němuž vedla chodbička. Tou přicházeli kati, kteří tyto lidi ránou do týla usmrcovali. Při tomto smutném obřadu jsme museli zpívat, dokud toto popravování trvalo. Opakovali jsme stále tři písně, které jsme se museli pod trestem naučit. Třetí způsob se prováděl přímo u krematoria, ve kterém bylo dle přesných zpráv spáleno v lednu šest tisíc, únoru a březnu pět tisíc vězňů (neuveden rok). Tehdy již nestačilo krematorium spalovat všechny mrtvé a ti se kupili na dvoře – úplně vyschlé. V krematoriu bylo šest pecí, každá 116


KVĚTEN

pro čtyři osoby. Ti, kteří měli být popraveni přímo v krematoriu, byli dopraveni k brance, za ní byl čtverec, který se při vstoupení propadl a vězeň sjel po šikmé, oplechované stěně do sklepa, kde již byli připraveni SS pochopové, kteří chudáka uchopili a pověsili na připravené háky, kterých tam bylo celkem čtyřicet. Tam chudák umíral uškrcením – udušením. Nezemřel-li během tří, čtyř minut, byly připraveny ohromné dřevěné palice, jimiž byli vězňové dobíjeni. Dalším druhem poprav byl blok 46, kde Němci vytvořili pokusnou stanici. Zkoušeli tam injekce tyfové a jiné. Byly to poklusy, které nikdo nepřečkal. Tyto trvaly šest týdnů a po této době nežil již určitě žádný a proto nastupovalo dalších osm set vězňů. Protože se tomu nedalo vyhnout, byli pro tyto účely vybíráni zejména zločinci z povolání, vrazi a podobně. Jeden z nejhorších trestů bylo věšení na stromy. Vězni byly svázány ruce nazad a byl pověšen na strom, na připravený hák. To se dělalo rovněž hromadně. Přetrhané šlachy, úplné vyčerpání a to vše za hrozného křiku, tak umírali tito vězňové. Přes Buchenwald byly velmi často přelety američanů ve dne a angličanů v noci. Buchewald byl orientačním bodem. Byla to pro nás vždy chvíle oddechu. Až potud nedokonalý stenografický záznam, který byl do kroniky upraven jen po gramatické a slohové stránce, obsah je zcela věrný. Při této příležitosti ještě tolik, že Německo a svět si připomínalo dne 29. dubna 1945, kdy byl také američany osvobozen koncentrační tábor Dachau. Ten byl zřízen jako jeden z prvních už v roce 1933. Jeho branou prošlo na 190 tisíc lidí, z nichž se většina nevrátila. Kde všude se konají májové bohoslužby Nejen v našem městě, ale také v okolních obcích, se konají mše církve římsko-katolické. Konají se k Nanebevstoupení Páně, Panny Marie Fatimské, Seslání Ducha svatého, Nejsvětější trojice, Tělo a krev Páně s procesím v obcích Žireč, Velký Vřešťov, Kocléřov, Lanžov, Chotěborky, Bílá Třemešná, Kohoutov, Choustníkovo Hradiště, Starobucké Debrné – kaple, Kocbeře – kaple, Litič – kaple, Kocléřov, Kohoutov, Betlém, Dubenec, Nové Záboří – kaple, Kladruby u Kohoutova – pouť, Lipnice pouť, Huntířov –pouť, Hřibojedy – kaple, kaple P. Marie –Podharť, Libotov – kaple, Kuks – pouť, Zboží –kaple, Vyhnánov u Kohoutova, Kocléřov u studánky. Základní umělecká škola v tomto školním roce Mgr. Ivana Černá, ředitelka ZUŠ, uvedla jakési ohlédnutí na práci v letošním školním roce: „V únoru jsme uspořádali okresní kolo soutěže ve hře na klavír. Soutěžilo se v deseti kategoriích. Naše škola měla zastoupení a dosáhla několika ocenění. Velký úspěch zaznamenala v 9. kategorii Jana Za-

Pěvecký sbor Carpe Diem pod vedením učitelky Jany Machkové.

Sedmiletý Jiří Ponikelský.

ydlarová prvním místem s postupem do krajského kola, v němž obsadila krásné druhé místo. Touto cestou blahopřejeme naší studentce a zárověň vyslovujeme poděkování paní učitelce Miladě Petrášové za pedagogickou přípravu. I další žáci dobře reprezentovali naši školu v této soutěži, např. Jana Dalibabová obsadila v okresním kole ve druhé kategorii druhé místo, třetí místo ve třetí kategorii získala Kristina Šormová, v šesté kategorii Nikola Vonková obdržela čestné uznání a třetím místem v deváté kategorii i desáté kategorii byly oceněny Eva Mádlová a Pavlína Černá. 117

KVĚTEN


Hudební obor zaznamenal úspěch i v dalších soutěžích ZUŠ a to ve hře na kytaru Jaroslav Samek pod vedením pana učitele Michala Koudelky obdržel v okresním kole první místo s postupem do krajského kola a Anežka Skurčáková rovněž získala v okresním kole ve hře na smyčcové nástroje ve druhé kategorii první místo s postupem do krajského kola. Také violoncellové kvarteto obsadilo v okresním kole druhé místo. Poděkování patří paní učitelce Mgr. Jitce Jindřichové. Dařilo se i žákům paní učitelky Tatiany Kačkošové v tanečním oboru. Mladší i starší žáci vybojovali první a třetí místa v regionálním kole MČR v moderním tanci v tanečních formacích. Výtvarný obor připravuje výstavu Inspirace barokem ve Staré radnici a literárně- dramatický obor se chystá na festival Audimafor v Kostelci. Jako novinku chceme uskutečnit v květnu týden otevřených dveří se zápisem na příští školní rok 2005-2006. Nemocnice a zastaralé možnosti stravování pacientů Zastaralá kuchyň již neodpovídá přísným hygienickým normám. K tomu uvedl místostarosta Mgr. Vasil Biben: Bez nového stravovacího zařízení nám hrozí zavření nemocnice. Krajská hygienická stanice nás na to stále upozorňuje“. Menší nedostatky, například chybějící bezdotykové vodovodní baterie, se nemocnice snaží odstranit, ostatní však je věcí celkové rekonstrukce. K tomu ředitel nemocnice Ing. Vávra: „Problém je především v dopravních cestách, které jsou dnes nějak nastaveny a není je možno změnit bez zásadních stavebních zásahů do objektu. Ve stravovacím provozu se nám potkávají syrové suroviny s hotovým jídlem, špinavé nádobí s čistým a podobně. To je podle dnešních hygienických norem nepřípustné. Nelze také zaručit stálou teplotu podávaných jídel, nevyšel ani pokus o dočasné nahrazování vyvařování z jiné velké kuchyně. Připravovat tak rozsáhlý sortiment, včetně čtrnácti druhů dietních jídel není schopna zajistit žádná z dostupných kuchyní“. Dále k uvedené problematice uvedl: „Letos budou probíhat výběrová řízení na zdravotnická zařízení, se kterými pojišťovny prodlouží smlouvy. Krajský úřad stanoví páteřní síť zdravotnických zařízení a do ní se musíme zapojit, pokud chceme dál fungovat. Bez doporučení kraje by s námi pojišťovny nové smlouvy ani neuzavřely“. Zdejší nemocnice je akciovou společností, a jejím 100 %ním vlastníkem je město. Disponuje 116 akutními lůžky a 50 lůžky následné péče. Lůžková oddělení jsou chirurgie, interna a urologie. Do přirozeného spádu chirurgického a interního oddělení patří asi pětatřicet tisíc pacientů s trvalým pobytem ve Dvoře Králové a blízkém okolí. Urologie je mnohem větší a zahrnuje do sebe nejen trutnovsko, ale i sousední okresy, protože nejbližší urologická pracoviště jsou až v Náchodě a Hradci Králové. Dále k tomu uvedl ředitel Vávra: „Parametry, kterých dosahujeme ve využití oddělení a v délce doby hospitalizace, jsou výborné, nejen v rámci kraje, ale v mnohem širší oblasti“. Šanci na spolupráci s krajem má Dvůr Králové a Opočno. Bude tedy záležet, jak se dále naše nemocnice k tomuto postaví.

Takto vypadala Samaritní četa sboru dobrovolných hasičů – československého červeného kříže z našeho města v roce 1923. 118


KVĚTEN

Toto bylo slavnostní shromáždění při příležitosti slavnostního otevření Masarykovy nemocnice v Podharti v roce 1927.

Na této fotografii jsou stavební dělníci, kteří se na stavbě podíleli. Rok 1927.

Přemnožení divočáci Do milionů jdou škody způsobené zemědělcům divokými prasaty. Nezůstává však jen ke škodám způsobeným na polích. V našem kraji i regionu se divočákům daří a proto se jejich počet neustále zvyšuje. Je zde nebezpečí, že dojde k šíření nakažlivých nemocí, ke kterým patří klasický mor a nebo svalovčitost. To je také důvod, proč krajský úřad vypsal odměnu 200 Kč za odstřel selete a nebo vloni narozeného divokého prasete – „lončáka“. Jen v loňském roce bylo v rámci kraje odstřeleno 1720 kusů. Změny v cenách po vstupu do Evropské unie Rok po vstupu do EU lze shrnout některé změny v cenách. Lze konstatovat, že celkově levnější jsou potraviny, které se nyní dovážejí (na úkor našich zemědělců) z Polska. Brambory se zase dovážejí z Německa a Nizozemí a jsou proti loňsku levnější až o polovinu. Také čerstvá zelenina se dováží z Polska a je tím pádem levnější o zhruba šest procent. Ke zdražení došlo ve službách vlivem vyšší dani až o čtyři procenta, vzrostly ceny jídel ve veřejném stravování o 7,4 %, za odvoz odpadků dáváme zhruba o 10 % více, o plných 26 % je dražší cukr (po úpravě cen v EU), vyšší unijní cla zvedla ceny jižního ovoce (hlavně banánů) o 10 % a také ceny tabákových výrobků vzrostly o 8,9 %. Občané však často vidí zlevnění poněkud jinak. Poznávají, že nízké ceny jsou často jen důsledkem nízké kvality nabízeného výrobku. Kvalitní výrobek je drahý, nenechá se tedy o nějakém zlevnění v pravém slova smyslu mluvit. Příkladem může být cena uzenin. Jen vyhláškou Ministerstva zemědělství je šunka rozdělena do tří kvalitativních skupin a stanovuje, kolik v ní je vepřové kýty. Ta je „nejvyšší jakosti“, kde nejsou zlevňující náhražky, „výběrová“ s 80 % a zahušťovadly, „standartní“ s 60 % a dokonce škrobem. Tyto druhy „šunky“ jsou vyráběny ze separátů, tedy strojně odděleného masa od kosti. Nejlepší je nově zavedená značka „Klasa“, kde nesmí být mimo svaloviny nic jiného, a cena svojí výškou tomu odpovídá. Jinak se zcela běžně používá do uzenin bramborový škrob, mléčné bílkoviny, sušené mléko, sója a mouka. Jsou tedy uzeniny levnější? Ano, ale na úkor kvality. 119

KVĚTEN


Inzerce komunistů V pátečních Krkonošských novinách, dne 06.05. byl otisknutý celostránkový inzerát v tomto znění: „Straší vás komunisty: Ale komunisté vás neohrožují. Ohrožují vás ti, kteří vám berou sociální jistoty a vyvolávají války”. Nebojte se KSČM – nechceme vrátit „staré časy“. Naším heslem zůstává – kdo poctivě pracuje, má právo slušně žít. KSČM nechce nikomu sebrat poctivě vydělaný majetek, rovnost vlastnictví pro nás není prázdným slovem. Nechceme vrátit to, co občanům vadilo. Vážíme si tvůrčí práce lidí. Tvrdě však vystupujeme proti podvodníkům, zlodějům, tunelářům, proti každému, kdo získal majetek nepoctivě na úkor jiných. Bojte se těch, kteří vás podvádějí. Komunistickou stranou vás straší nejvíce ti, kdo sami nemají čisté ruce. Privatizace v ČR proběhla ve smyslu sloganu „špinavé peníze nesmrdí“. Z těch, kteří vás v průběhu privatizace podvedli a nebo přímo okradli, se stala součást horních deseti tisíc. Dnes chtějí svoje zisky ještě zvýšit a chtějí vás připravit o poslední zbytky sociálních práv. Slibují vám nižší daně, ale už vám neřeknou, že chtějí, abyste si na lékařskou péči, důchod, vzdělání našetřili sami. Vhánějí naší republiku po boku USA a dalších zemí do nespravedlivých válek a ohrožují vaše bezpečí. K čemu je vám svoboda slova nebo svoboda cestování, když nemáte peníze a za názory vás může majitel firmy vyhodit? Vaše politická práva jsou bez práv sociálních na nic. KSČM je demokratickou politickou stranou. Působí na území ČR. Její charakter garantují Stanovy KSČM. KSČM je nejpočetnější politickou stranou u nás,otevřenou všem levicově smýšlejícím občanům. Pracuje na základě kolektivnosti jednání a rozhodování, samosprávných principů a široké vnitrostranické demokracie, v souladu se zákony ČR. Socialismus – náš dlouhodobý cíl – chápeme jako demokratickou společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní, postavenou na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivou, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír. KSČM se neúčastní trapných hrátek politických elit. KSČM má čisté ruce – proto nemá problém s majetkovými přiznáními politiků a podporuje zákon o střetu zájmů. Odmítá, aby média byla politiky a zájmovými kapitálovými skupinami zneužívána k manipulaci s občany. Současná vládní krize není sporem o majetkových problémech S. Grosse, mnozí politici ODS a KDU-ČSL na tom nejsou lépe. Ve skutečnosti jde o rychlejší nástup ODS k moci. KSČM chce realizovat zájmy poctivých a pracovitých lidí. S lidmi pro lidi.“ Inzertní část pokračuje ještě programem komunistů na nejbližší období, což není do kroniky zařazeno. Lesy a studie Františka Vaculíka Kronikář města se obrátil na jmenovaného, dlouholetého pracovníka lesů, zda by poodhalil tajemství trojbokých hraničních kamenů v polesí Záboří. Jeho odpověď je velice zajímavá a proto se stala majetkem kroniky města v tomto znění: „Moje setkávání s tímto trojbokým kamenným pamětníkem dějů v této velice zajímavé, krásné a přitažlivé krajině během mého působení (od roku 1947) v lesích Královédvorska bývalo velmi časté. Také jsem o jeho existenci a funkčním poslaní i historické nápovědi dost, bohužel málo účinně přemýšlel. Moje vědomosti v tomto směru se dosud pohybují na úrovni domněnek. Dovolím si přispět, alespoň několika připomínkami k historické genezi majetkové držby, jejíž identitu a stabilitu zřejmě hraniční kámen zajišťoval, vnést alespoň trochu světla, pokud však jeho umístění nebylo během půltřetího století změněno. V tom mám jisté pochybnosti. 120

Toto je druhá strana „mezníku“.


KVĚTEN

V polovině druhého tisíciletí sehráli v majetkové držbě na Královédvorsku roli Zilvárové ze Silbersteina. V roce 1520 získal Adam Zilvar, po oženění s Johanou Zárubovou z Hustiřan, Záboří, Javorník a Žireč. Tento rod držel své panství s lokálními držebnostními změnami do roku 1622, kdy byl Jan Zilvar za účast na povstání českých stavů odsouzen ke ztrátě hrdla, cti a statků (změněno pouze na ztrátu statků). Odešel do vyhnanství, spolu se svými dvěma syny, za Fridrichem Falckým a zde jeho stopa mizí. Císařským výnosem z 1.3.1635 a 15.7.1636 se ujali panování nad statky Žireč (zřejmě též Záboří) a Žacléř jezuité noviciátu domu svaté Anny ve Vídni, kterým bylo královskou komorou oba zabavené statky prodány. Jezuité se těšili podpoře císaře Ferdinanda I. a Rudolfa II. Za zmínku stojí, že panství Žacléř do roku 1622 vlastnila Magdalena Trčková z Lípy. Po zavraždění Adama Erdmana Trčky v Chebu v roce 1634, přešel jeho majetek na otce Jana Rudolfa Trčku z Lípy, kterému byl konfiskován a rovněž prodán jezuitům. Organizace Tovaryšstvo Ježíšovo – jezuitský řád – byl císařem Josefem II. zrušen, a veškerý majetek připadl Studijnímu fondu ve Vídni. Z uvedeného se lze domnívat, že na inkriminovaném, mezníkem situovaném místě a letopočtem označené době sousedil žirečský jezuitský majetek s komořím majetkem tak zvaného Báňského statku Debrné, který byl podřízen Mincovnímu a báňskému úřadu v Kutné Hoře do roku 1784. Od této doby, do roku 1833, vykonával správu a dozor nad tímto lesním korunním statkem C.K. Vrchní báňský úřad v Příbrami. Po úplném vydrancování dříví z lesních porostů k důlní těžbě a zpracování stříbrné rudy, v letech 1781 – 1787 také k výstavbě pevnosti Josefov, se stal tento rozsáhlý majetek pro korunu nevýnosným, přítěží a proto byl v roce 1833 rozdělen na „Království“ I., II. a III. díl a postupně rozprodán. Jeho východní část, tak zvaný revír Kohoutov, zakoupili, (a před tím ještě v roce 1825 ve veřejné dražbě od Studijního fondu bývalé jezuitské panství Žireč) manželé Martin a Klára Wagnerovi. Novým majitelem tohoto rozsáhlého lesního majetku v letech 1836 – 1839 byl smýcen lesní porost a vytvořena lesní enkláva k odprodeji 26 stavebních míst lesním dělníkům s jistými závazky a privilegii. Tím si majitel rozsáhlého lesního statku zajistil stálou pracovní sílu. Osada obdržela jméno Nové Záboří. Obdobně došlo k založení Nového Kohoutova, Nové Bídy, Nové Kocbeře. V roce 1863 přikoupili manželé Wagnerovi též západní část bývalého Báňského statku Debrné a celý majetek odprodali v roce 1886 Karolině Boschové z Vídně. Přiznávám se, že v dlouhém období mého zájmu o tuto krajinu se mi nepodařilo, dle na mezníku vytesaných iniciál a číslic (letopočtu) objasnit držebnostní poměry, přesněji řečeno: nevyvíjel jsem v tomto směru patřičné úsilí. Kronikář: „Pan František Vaculík je příliš skromný ke své osobě, jeho studie je jistě přínosem“. 60. výročí osvobození Rudou armádou Toto významné výročí si město připomnělo těmito akcemi: 5. května, 10.00 hod. – položení věnců před Základní školou 5. května 8. května, 15.00 hod. – promenádní koncert posádkové hudby Hradec Králové 9. května, 13.00 hod. – položení věnců u památníku obětí 2. světové války –hřbitov 9. května, 14,00 hod. – položení věnců u památníku obětí druhé světové války a květnové revoluce 1945 na nábřeží Jiřího Wolkera 15.00 hod. – přijetí oceněných členů Svazu bojovníků za svobodu a dalších účastníků domácího a zahraničního odboje ve Staré radnici starostou města. 17,00 hod. – vernisáž výstavy „Ve stínu války a okupace“ ve Špejcharu Majáles - ohlédnutí Tentokrát se Majáles poněkud vymykal tradičnímu pojetí, když společnost Eco Kom uspořádala pro malé i velké diváky soutěž s námětem třídění odpadů. Lidová hudba Mbunda Afrika z Konga a Pobřeží slonoviny byla zpestřením, když šest jejich členů tuto zem vzdáleného kontinentu svými bubny a tancem předvedlo. Banjo band Ivana Mládka se předvedl již otřelými přednesy v podání Lenky Plačkové, Milana Pitkina a Ivo Pešáka. Zaujal ohňostroj na stadionu, kde dominovaly lasery.

121

KVĚTEN


Jakýmsi stínem májových dní bylo „vystoupení“ vandalů, kteří dokonce převrátili těžkou květinovou mísu u staré lékárny, opilcům také překáželo vystoupení hudebních souborů na Masarykově náměstí, když hulákali pod plátěným přístřeškem. Občané to odsuzovali, postrádali účast Městské policie. Revoluční události roku 1945 Pro kroniku si připomeňme také májové, revoluční události před uplynulými šedesáti lety, několika fotografiemi Jaroslava Holiče, Otto Holečka a Stanislava Veselého:

Takto vyfotografoval pan Jaroslav Holič okamžik, kdy do našeho města vstoupila nacistická armáda v roce 1939. Fotografováno z okna radnice. Pro naše město začalo období Protektorátu Čechy a Morava. Šest let příkoří smetla Rudá armáda – osvoboditelka.

Toto jsou okamžiky z prvních květnových dnů, kdy Němci hledají spásu v „Sudetech“ a nebo nacisty obsazené Junkersově továrně. Zaplachtovaný vůz patřil „národním hostům“, kteří utíkali před postupující Rudou armádou z okupovaných území Polska. Jistě stojí za uveřejnění psaná slova pana Stanislava Veselého, který tyto dny popsal takto: „Sobota 5. května. Dnes to přišlo. Stejně předčasně jako v Praze, bez oné slibované nadílky zbraní. Je sobota, chýlí se k poledni. V ulicích je neklid. Slyšeli jste? Železničáři čistí nádraží od německých nápisů. To byl povel. Z výkladních skříní mizí německé nápisy, srdce pulzuje rychleji, musí to přijít každou vteřinu. Pražský rozhlas volá pražany o pomoc. A teď, teď se ozvala siréna. Vzhůru do boje. Na radnici – po sedmi letech – vlaje zas státní vlajka“.

Přijížděli první vojáci Rudé armády, unavení, usměvaví, a všude zdvižené ruce na pozdrav. K tomu opět pan Veselý: 122


KVĚTEN

„Čtvrtek 10. května. Po páté hodině nás probudilo houkání poplachových sirén. Nebyl to kvílivý poplachový tón a čekali jsme proto vysvětlení. Bylo jím radostné vyzvánění a ačkoliv jsme byli nevyspalí z vysedávání u rozhlasových přijimačů, hrnuli jsme se do města. Zprvu jen domněnka, potom určitá zvěst letěla od úst k ústům. Rudá armáda dojela. Je konec napětí a nejistot“. Je dopoledne 10. května 1945, je po válce, děti obdivují vojenskou techniku za přihlížení rudoarmějců a pan Veselý to popisuje: „Před radnicí stojí šest sovětských aut s přivěšenými děly. První dohovory našich s Rusy jsou rozpačité a až po chvíli byl nalezen bezprostřední tón. V ulici k nádraží projíždí další vojsko. Při krátkém zastavení mluvím s důstojníkem. Neopomene se zmínit o roce 1917, kdy v Rusku ustavili Češi svůj vojenský korpus a nechovali se jako přátelé. Nabízí cigaretu, mluví o generálu Svobodovi a říká, že bude tak dlouho mír, pokud armáda bude silná a Rusové, Češi, Slováci, Bulhaři, Jugoslávci a jiné národy budou držet pohromadě“. Přijíždějí další a další konvoje s vojáky za stálého jejich vítání. Vraťme se k panu Veselému: „Během celého dne přijíždějí další sovětské oddíly od Kocbeře i Hradiště, jednotliví jezdci na neosedlaných koních, nebo jen s pokrývkou místo sedla. Jedou cvalem. S balkonu radnice posloucháme projevy našich

i zástupců ukrajinské armády generála Koněva. V tlampači poprvé zní sovětská hymna, nahraná na desku koncem války z moskevského vysílání, radiomechanikem Roupem. Před radnicí jsou poházeny symboly nacistické nadvlády. Přihlížejí zajatí němečtí občané, kteří potom přes ně spolu s ostatními občany pochodovali na Malá luka k „poděkování“. Kronikář Jaroslav Jakoubek to zapsal takto: „Bojů Rudé armády s nacisty v našem okrese nebylo, Němci prchli dříve, než se objevili první sovětští vojáci. Tito pobyli u nás déle jak měsíc a dne 6. června 1945 vzdalo dvanáct tisíc obyvatel města i okresu hold Rudé armádě osvoboditelce při přehlídce divize na Hrubých (správně má být Malých) lukách, kde již také pochodovali 123

KVĚTEN


naši vojáci, oblečení ještě v modrých pracovních oblecích – uniforem nebylo. Město samo odevzdalo generálmajoru Jastrebovu státní vlajku, věnovanou městem i okresem, s nápisem ve znění českém i ruském: Věnováno 72. divizi Osvoboditelce našeho města Dvora Králové nad Labem. Druhá vlajka, rudá, byla divizi věnována KSČ (Komunistickou stranou Československa) a měla tento český a ruský nápis: V upomínku na dny osvobození v květnu 1945 věnuje KSČ. Obě vlajky byly dílem profesora Mervarta a Manna. Generálmajor Jastrebov byl také jmenován čestným občanem města.“ Dejme však ještě slovo kronikáři Jaroslavu Jakoubkovi k 10. květnu 1945: „Bylo nádherné, májové, slunečné a teplé jitro - májová obloha zářila blankytnou modří a jásavými slunečními paprsky. Všude plno radosti, úsměvů a veselí. Rudí vojáci a důstojníci, naši muži, ženy, děvčata, děti, všechno se to pomíchalo, rozdělilo ve skupiny a skupinky i dvojice a všechno to hovořilo jak mohlo a umělo: česky, rusky, ukrajinsky, jak to šlo a všichni si dobře rozuměli. Mladí lidé tančili na náměstí, k shromážděnému lidu promluvili s balkonu radnice představitelé Národního výboru, vítajíce Rudou armádu a promluvili k němu i představitelé Rudé armády. Radostnějšího rána naše město nikdy nepoznalo, byl konec poroby, svoboda obnovena! To, v co jsme po celou Mladý vojáček s dětmi našeho dobu okupace pevně věřili, že naše svoboda opět přijde, města při slavnostním holdu osvose splnilo.“ boditelům na „Malých lukách“ v červnu 1945.

Sokolové nezapomněli Položením květin u pomníčku na stadionu si připomněli Sokolové ukončení druhé světové války, kdy zde skupina třiceti členů položila květiny. K tomuto uvedla vzdělavatelka sokolů Pavlína Špatenková: „Válka zasáhla citelně také královédvorskou jednotu, neboť i sokolové se zúčastnili protifašistického odboje. Až do dvorské jednoty vedly spletité nitky odbojové organizace Jindra. Karel Ježek a S. Prouza zaplatili životem svoji ochotu pomoci parašutistovi s vysílačkou. Další životy členů Sokola vyhasly v koncentračních táborech“. Kapitulace provázené obětmi a střelbou Po Hitlerově sebevraždě převzal moc a vedení Německa Karl Dönitz, a jako jeho zástupce podepsal dne 7. května v Remeši nacistický generál Alfred Jodl (nový náčelník generálního štábu) kapitulaci německých ozbrojených sil. Dokument zpečetili svými podpisy zástupci Spojenců (generál Eisenhower), sovětského vedení a Francie. Přesto se stále bojuje a jsou oběti na životech. Druhé jednání o bezpodmínečné kapitulaci se konalo na předměstí Berlína hodinu před půlnocí dne 8. května. Text podobný onomu z Remeše podepsal za vítěze maršál Žukov a za poražené velkoadmirál Friedeburg či polní maršál Keitel. Evropa a svět slaví konec války, Praha stále bojuje a boje dokonce trvají až do čtvrtka 12. května, kdy došlo k poslední kapitulaci. Stalo se tak ve Slivici u Milína v blízkosti Příbrami, kdy na pomezí Rakovic a Čimelic podepsal německý generál von Pückler poslední kapitulaci druhé světové války v Evropě. Americký konvoj, který je nyní znám pod Mise Velichovky, tehdejší 16. obrněné divize US Army, dorazil za Schörnerem s rozkazem o kapitulaci až 8. května. Stalo se tak tedy až po podepsané kapitulaci v Remeši, kdy už zde maršála stejně nezastihli.

124


KVĚTEN

Nejsmutnější bilance války Tak by bylo možno nazvat čísla o zabitých a pohřešovaných za dobu II. světové války. Údaje jsou ze zdroje: „The Times Atlas of World Histori, Encyclopedia of World War Two, Militari Advantage, History Leaming Site“: SSSR 21.300.000 (z počtu jsou dvě třetiny vojáků, zbytek civilisté) Německo 7.060.000 (přibližně polovina vojáků) Polsko 5.420.000 (téměř všichni zabití a pohřešovaní) Francie 610.000 Británie 512.000 (včetně zemí Commonwealthu) Itálie 415.000 Spojené státy 295.000 Ostatní 3.842.000 (zahrnuta Belgie, Bulharsko, Československo, Finsko, Jugoslávie, Maďarsko, Nizozemsko, Norsko, Rakousko, Rumunsko a Řecko). Výstava „Ve stínu války a okupace“ Uskutečnila se ve dnech 10.05. s trváním do 10.06.2005. ve špejcharu Městkého muzea. Vernisáž, konanou v přednáškovém sále, uvedl redaktor Vlastivědného čtení Jan Schwarz. Jeho úvod byl zcela vyčerpávající, postihl období předmnichovské, tragický průběh války včetně „heydrichiády“, židovskou otázku, a „pochod smrti“ z koncentračního tábora Gross Rosen s obětmi v našem okolí, přiblížený filmovými záběry i fotografiemi. Vyvrcholením bylo promítnutí pamětnických filmů pánů Veselého, Valeše a Raucha, které byly náročně převedeny z filmového materiálu na DVD, opět zásluhou redaktora Přednáškový sál špejcharu se zcela zaplnil. Jana Schwarze. Přítomní mohli shlédnout příjezd Rudé armády, který byl dne 10. května 1945 od časných ranních hodin, skoro po celý den. Na závěr zde byla ještě filmová ukázka přehlídky na Malých lukách, která byla „Hold Rudé armádě – osvoboditelce“, s předáním dvou praporů gen. majoru Jastrebovi s udělením čestného občanství našeho města. Od Mě-muzea se dostalo Janu Schwarzovi skromného poděkování, přítomní ve zcela zaplněném sále jej odměnili bouřlivým potleskem. Byli si vědomi, že to byl opět právě on, který věnoval přípravě výstavy mnoho svého času, vždy s jemu vrozenou pečlivostí.

Vernisáž uvedl redaktor Jan Schwarz, uspořádala ředitelka Městského muzea p. Jiřičková.

Předseda odbojářů pan Mirko Koníček. 125

KVĚTEN


Po úvodní části došlo k vlastní prohlídce výstavy konané o poschodí výše.

Symboly velkoněmecké říše ve vitrině výstavy.

Pan redaktor Jan Schwarz dohledal i pana Matějku, který je synovcem mjr. Matějky, který byl velitelem našeho města v době květnového povstání.

Krvavé plakáty měly zastrašit občany po atentátu na říšského protektora Heydricha – mezi popravenými v pardubickém Zámečku byl i starosta města Jaroslav Bilina. 126


KVĚTEN

Uctění památky padlým z květnových dnů Starosta města Ing. Jiří Rain přednesl ke shromážděným ve Staré radnici tento projev: „Vážení hosté, dámy a pánové, v těchto dnech si připomínáme 60. výročí konce 2. světové války a osvobození Československa. 2. světová válka, kterou rozpoutalo fašistické Německo, byla nejstrašnější a nejtragičtější událostí minulého století. Přinesla nesmírné lidské oběti, utrpení, porobení a ztrátu svobody pro národy Evropy, a národy v dalších oblastech světa a nevyčíslitelné ztráty materiální. Zvítězit nad tímto zlem stálo obrovské úsilí, nasazení, obětavost a odvahu milionů lidí. Ztráty na lidských životech dosahovaly desítek milionů. Občané okupovaného Československa včetně našeho města, se zapojili aktivně do odboje proti zvůli okupantů. Naši občané bojovali na frontách západních i východních, v domácím i zahraničním odboji, byli perzekuováni ve věznicích i táborech. Přispěli tak nemalou měrou ke konečnému vítězství a osvobození. Celkem bylo zmařeno 175 životů z našeho 15ti tisícového města. Žijí mezi námi i občané z Volyně, kteří přišli s l. Československým armádním sborem jako součást Rudé armády. Byli to oni, kteří prožili peklo bojů na Dukle a mohli by dlouze povídat o tom, co znamená život frontového vojáka. Vážení spoluobčané, naše město si nesmírně váží vašeho nasazení a úsilí, obětí, jež jste přinášeli, a dovolilo si vás pozvat u příležitosti tohoto významného výročí do reprezentačních prostor Staré radnice, aby skromně ocenilo vaše činy a postoje. Rada města vám uděluje ocenění města, pamětní stříbrnou minci a pamětní list u příležitosti 60. výročí konce 2. světové války a osvobození Československé republiky“. Oceněni byli tito občané našeho města: Andrej Babka,narozený 29.3.1919, bojovník čsl. armádního sboru v SSSR, Huntířov. Rozálie Benčeková, nar. 3.3.1929, domácí politický odboj, partyzánská skupina Zorič. Josef Czerkies (nebyl přítomen), nar. 12.12.1922, voják polské východní armády. Alexander Grejcar (nebyl přítomen),1.11.1918, voják Rudé a čsl. zahraniční armády z Kocléřova. Dalibor Hlavsa, 10.11.1919, domácí pol. odboj, konspirační trojka Praha Letňany. František Jelínek, 22.9.1923, domácí odboj Obrana národa. Antonín Kačaba, nar. 17.10.1917, I. čsl. armádní sbor v SSSR. MUDr. Ilja Kopřiva, partyzánský oddíl pluk. Bogdana Petroviče. Nina Ledvinová, nar. 1.2.1924, I. čsl. armádní sbor v SSSR. – Kuks. Josef Loduha, 11.11.1921, politický vězeň Gross Rosen. Bedřich Makeš, nar. 26.9.1925, I. čsl. armádní sbor v SSSR. – Vlčkovice. Alexander Malák, nar. 23.9.1926, I. čsl. armádní sbor v SSSR – Hřibojedy. Rostislav Vlačiha, nar. 16.5.1924, I. čsl. armádní sbor v SSSR. František Vyskočil, nar. 15.12.1917, politický vězeň Terezín a Bernau am Giemsee. Ing. Bedřich Weigl (nepřítomen – v nemocnici). (podklady předané MěÚ byly konikářem opraveny) Slavnostní předání nebylo řádně připraveno, k ocenění byla pozvána i tři roky zemřelá Siva Nosková (nesprávně psaná jako Sylva), zemřelý Bedřich Makeš (převzala manželka), Bedřich Weigl není členem organizace a nebyl uveden titul Ing. Předání vyznamenání „bojovníků“ prováděné zástupkyní Okresního Celkový pohled do konšelského sálu Staré radnice s oceněnými bojovníky. výboru Danou Jurčovou 127

KVĚTEN


se dělo na samý konec oslavy, po lavicích, a mohlo být důstojnější v rámci jejich oceňování u slavnostního stolu. Přesto došlo MěÚ poděkování v tomto znění: „Základní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu Dvůr Králové nad Labem děkuje tímto za spolupráci s Městským úřadem. Zároveň děkuji představitelům města za zajištění důstojného průběhu oslavy 60. výročí ukončení druhé světové války, spojeného s vyznamenáním žijících účastníků, vojáků i politických vězňů, členů Českého svazu bojovníků. Poděkování patří i Městskému muzeu Dvůr Králové nad Labem za výstavu k událostem týkajících se druhé světové války.

Výbor ČSBS Dvůr Králové nad Labem, razítko a podpis Koníček“

Zástupkyně OV bojovníků Jurčová – předává vyznamenání.

Přítomni byli zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu (p. Mirko Koníček), Sokola a představitelé města.

V Bílé Třemešné došlo k uctění památky dvou odbojářů. Byl jím Andrej Krivák, který se zúčastnil bojů ve Slovenském národním povstání a později se stal vojákem v hodnosti četaře ve 3. československé samostatné brigádě v SSSR. Druhým odbojářem byl Josef Kuhn, který byl poručíkem ve svazku 311. československé bombardovací perutě a zahynul po válce po havárii letounu. Oba jmenovaní jsou držiteli několika vyznamenání. 128


KVĚTEN

Pietní akt vhodně doplnil pěvecký sbor.

Přítomni byli zástupci Sokola Junáka.

Školní děti z Podhartě se přišly poklonit padlým na hřbitově zcela mimo rámec oslav.

129

KVĚTEN


Odejmutí osvědčení odbojáře Lidovecký poslanec Josef Janeček spolu s Konfederací politických vězňů předložili do sněmovny novelu zákona o příslušnících československé armády v zahraničí a o účastnících národního boje za osvobození. S návrhem nesouhlasí Český svaz bojovníků za svobodu. Kdo by o osvědčení přišel: - příslušníci StB, rezidenti, agenti, informátoři a další spolupracovníci StB - tajemníci komunistické strany od stupně okresu, členové předsednictev těchto výborů, ÚV KSČ nebo KSS - příslušníci Lidových milicí, členové akčních výborů Národní fronty a prověrkových komisí - studenti některých sovětských politických škol - ti, kteří se podíleli na perzekucích občanů Nezpochybnitelné dějinné mezníky války Sudetští Němci nebyli nikdy v Československé republice obětmi hrubého útlaku. Již od roku 1926 až do roku 1938 byli v každé vládě jejich tři ministři, byla zde jedna německá univerzita a dvě techniky. Mnichovskou dohodu (kterou hanebně podepsali Chamberlain, Daladier, Hitler, Mussolini, Ciano), odmítla Francie (bojující Francie generála de Gaulla) dne 29. září 1942, a Itálie (kabinetu Ivanoa Bonomiho) dne 26. září 1944. Velká Britanie považovala a do dnešního dne považuje tuto dohodu za platnou v období od jejího podpisu do 15. března 1939, kdy ji Německo svou okupací českých zemí samo zničilo. Pokud se týká Německa, zde byl problém vyřešen smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německo z 11. prosince 1973, která prohlásila mnichovskou dohodu za nulitní. To potom bylo opětovně potvrzeno další československo – německou smlouvou z 27. února 1992. Kolik muselo odejít ze sudet občanů? Neexistují přesná statistická čísla, právě tak po pozdějším odsunu Němců, ale z pohraničí museli pod hrozbou odejít nejen Češi, ale i Němci a Židé, kteří se obávali nacistického režimu. Podle hlášení z poloviny prosince 1938 bylo z okupovaného pohraničí vysídleno do vnitrozemí 152.000 osob, z toho necelých 115.000 Čechů. Nacistická perzekuce vůči české menšině však znamenala pokračování procesu vysídlování. Celkové odhady imigrantů se pohybují mezi 220.000 a 250.000 osob. Obětem odsunu Čechů ze Sudet se nevěnuje zdaleka taková pozornost jako odsunu Němců z Československa. Název Sudety, dle historičky Evy Hahnové, jako označení pro všechny Němce z českých zemí je „jeden z nešťastných zlozvyků moderní češtiny, který odpovídá nárokům zastánců ideologie sudetoněmectví.“ Pojem Sudety – jako označení pohraničních oblastí českých zemí - se objevil na přelomu 19. a 20. století jako výraz snahy části německého obyvatelstva odtrhnout se od přináležitosti z českým zemím a přihlásit se k německy mluvícím sousedním zemím. Pojem kolaborace neznamená, že se jednalo o celý národ. Pravdou je to, že došlo i k manifestacím odsuzujících atentát na Heydricha v roce 1942, kterých se zúčastnilo na desetitisíce lidí, ale byly také manifestace, vzdor zákazu okupantů, kterých se také zúčastnili desetitisíce lidí (28. říjen 1939). Pracovalo se pro nacisty, ale také se sabotovalo, vztah k okupantům by se nechal zařadit do stupně aktivního odporu, pasivní resistenci, loajalitu, aktivismus, programovou kolaboraci až k vysloveně českému fašismu. (zrádce a kolaborant Emanuel Moravec, který byl strůjcem kolaborantského vyznamenání „Svatováclavská orlice“). Počet obětí občanů Československa se odhaduje na 340.000, z čehož bylo 274.000 Židů (české země 80.000, tehdejší Slovenská republika 72.000, slovenské území okupované Maďarskem 42.000 a Podkarpatská Rus 80.000). Na východní i západní frontě zahynulo do 10.000 vojáků. Dále jsou zde osoby, které zahynuly v důsledku bombardování, přechodem fronty přes naše území, dále nebyly vyčísleny oběti maďarské okupace na Podkarpatské Rusi a obsazených částech Slovenska a nezvěstní. Idea odsunu Němců z Československa vznikla v československém domácím i zahraničním odboji. Dále to byly velmoci, zejména Velká Britanie, kde se hledaly cesty řešení menšin. Dá se říci, že v průběhu let 1942 – 1943 došlo ke sjednocení na principu odsunu Němců z Československa, kdy všechny spojenecké velmoci (Velká Britanie, USA a Sovětský svaz) s tímto řešením vyslovily souhlas. Dle posledních výzkumů českých a německých odborníků se počet obětí odsunu pohybuje od 19.000 do 30.000 osob (z toho 6.000 sebevražd), asi 6.000 by mělo být obětí násilných činů, ale nelze tvrdit, že jejich původci byli jenom Češi.

130


KVĚTEN

Ztráty, které vznikly v důsledku německé okupace Československé republice, byly vyčísleny na 19.471.600.000 amerických dolarů. Na konferenci v Paříži, v roce 1945, která určovala výši a způsob splácení reparací, uplatnilo Československo částku 11.583.500.000 amerických dolarů, dodatečně škody další, spočívající v dalších ztrátách, například v důsledku invalidity, snížené pracovní schopnosti, v pohledávkách vůči říši a jejím podnikům a podobně. Československo obdrželo v rámci válečných reparací od Mezispojeneckého reparačního úřadu v Bruselu a vrácením zabaveného československého majetku jenom pouhých 91.300.000 amerických dolarů, což činilo necelé 0,5% požadované částky válečných reparací. Tolik k dokreslení historických skutečností, které se našeho města přímo dotýkaly, vždyť prakticky celé blízké okolí našeho města bylo vysloveně německé a ve svém závěru i nacistické. Boj o udržení částí území v bezprostředním okolí našeho města, po mnichovském diktátu, zaplatil později životem i bývalý (sesazený) starosta Jaroslav Bilina a další. (historik dr. Jan Němeček, týdeník Květy 17/2005, (Kronika Země) – válka skončila – nezapomeňte!) Hyzdí naše město Proluka mezi domy v Tylově ulici, sousedící s knihovnou, nedělá našemu městu žádnou čest. Přímo se nabízí, aby byla využita pro sousední knihovnu Slavoj, nebo tolik potřebné prostory pro loutkové divadlo.

Pohled z knihovny Slavoj na prostranství bývalých uhelných skladů ukazuje také na nevábný prostor poblíž městského centra. 131

KVĚTEN


Hotel Central bez lešení Náměstí je opět poněkud hezčí. Stavební firma Jarolímek/Žižka dokončila venkovní práce, pokračuje se uvnitř.

Pohled z náměstí po venkovních dokončovacích pracích.

Pohled z ulice Josefa Hory.

ZŠ R. A. Dvorského – alpinky

Na školní zahradě jsou vysázeny na skalce alpinky a označeny jmenovkami.

132


KVĚTEN

Terezín – vzpomínka Byl největším koncentračním táborem v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava. I když se v Terezíně popravovalo jen výjimečně, přesto zde zahynulo na třicet čtyři tisíc vězňů na infekce, hladem a v důsledku strádajícího ubytování. Tento koncentrační tábor sloužil od listopadu 1941, nejprve jako ghetto, kde čekali, hlavně občané židovské národnosti, na postavení vyhlazovacích táborů, kam byli poté transportováni. Za necelé čtyři roky prošlo branou Terezína na 140.000 vězňů, mužů, žen i dětí. Pro lepší názornost ještě šest z jednadvaceti států, kde došlo k vyhlazování největšího počtu Židů. Polsko 3.001 000, Sovětský svaz 1.500.000, Rumunsko 364.632, Maďarsko 305.000, Československo 277.000 a Německo 160.000 občanů. Skulptury ve Staré radnici Před vchodem do reprezentačních místností Staré radnice a prostor výstavních jsou umístěny na podlaze sochy z Žirče. Jsou po restaurování firmou Kašpar z Mostku. Chválihodné je to, že byly ze Žirče odejmuty, protože v dnešní době by takováto památka dlouho neobstála před zloději. Proto bylo také nějakou Bůh otec byl v Žirči zavěšen nad dalšími třemi sochami.

dobu pečlivě tajeno, že se jedná o sochy ze dřeva.

Jeden ze tří přemístěných světců na chodbě Staré radnice.

Vlasovci - ROA - správný název – Ruská osvobozenecká armáda – ROA - cílem ROA bylo osvobození Sovětského svazu od bolševizmu - členové se rekrutovali z řad zajatých sovětských vojáků a ruských odpůrců stalinistického režimu - vrchním velitelem byl bývalý sovětský generál Andrej Andrejevič Vlasov - vlasovci bojovali na straně nacistů - v květnu 1945 se přidali na stranu českých povstalců asi v počtu deseti tisíc, tři sta jich padlo - po válce byla většina vlasovců popravena a nebo odeslána do ruských koncentračních táborů

133

KVĚTEN


Vloženo do kroniky z toho důvodu, že na zdejším hřbitově jsou hroby z poválečné doby, kde není možné bezpečně určit, zda to jsou sovětští zajatci, nebo občané, kteří se dali do služeb Němců dobrovolně. Rozhodně to však nebyli „Vlasovci“. Kaplička na Zvičině zahájí sezónu Třetí ročník zahájení turistické sezóny pořádá Sdružení měst a obcí Podzvičinska na Zvičině. Cyklisté mají trasu z Holovous, Dvora Králové nad Labem, Hořic, Pecce a Šárovcově Lhotě. Pěší turisté z Miletína. Zvonek v kapli sv. Jana Nepomuckého zazní ve 13,30 hodin. Základní umělecká škola Zájemci si mohli prohlédnout učebny a také se seznámit s činností jednotlivých oborů. Jsou zde i nadále nejen obory hudební, ale také taneční, výtvarné a literárně dramatické. Pokud někdo projeví zájem, může se nechat také zapsat. U nejmenších se posuzuje pouze jakási „způsobilost“ k výuce, starší školáci skládají talentové zkoušky.

Jakub Jebousek - deset let.

Novinkou je to, že studenti a vycházející žáci, kteří chtějí v následném roce dělat talentové zkoušky na střední a umělecké školy, mají možnost se nechat zapsat a ZUŠ je svými učiteli na „talentovky“ připraví.

Michaela Kernerová - 14 let.

Trest smrti zrušen již před patnácti lety Stalo se tak dne 2. května 1990, kdy poslanci Federálního shromáždění Československé republiky tento trest zrušili. Novela trestního zákona ho nahradila výjimečným trestem, odnětím svobody na 15 – 25 let a vězením doživotním. Do té doby bylo od roku 1945 popraveno přes 1200 lidí. Z tohoto počtu bylo v letech 1945 –1947 popraveno za zločiny spáchané po dobu druhé světové války 730 lidí, dle dokumentace o vyšetřování zločinů komunismu bylo v letech 1948 – 1989 popraveno 230 lidí z důvodů politických. Zákaz trestu smrti je obsažen v Listině základních práv a svobod, která je od ledna 1991 součástí ústavního pořádku ČR. Nyní se však podle oficiálního výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění, vyslovilo plných 66 % oslovených pro jeho opětné zavedení. Také pro snížení věkové hranice trestní odpovědnosti mládeže pod 15 let se vyjádřilo dokonce 85 % lidí. Kroniky města na internetu Součástí internetových stránek města jsou opisy kronik. Zásluhou kronikáře města byly staré kroniky v kopiích umístěny v Mě-muzeu a knihovně Slavoj. Nyní jsou, zásluhou pracovníků Mě-úřadu, převedeny na stránky internetu a tak se občané mohou začíst do zkrácené podoby kronik z let třicátých, šedesátých nebo osmdesátých. Dojde ještě k zpracování kronik Bedřicha Söllnera a Jaroslava Jakoubka, které nejsou jen záznamem událostí, ale svým způsobem i literárním dílem uvedených kronikářů. V Krkonošských novinách toto popsal redaktor Bedřich Machek s dovětkem současného kronikáře Pavla Janouška takto: 134


KVĚTEN

„Kronika je jakýmsi obrázkem toho, čím společnost žije, ráda zachytí dění pěkné, ale nesmí se vyhnout ani tomu, co občany tíží a s čím nesouhlasí. Tak tomu bylo i v dávných dobách, kdy se psalo husími brky a bude to platit i v dobách počítačů“. Je jenom dobře, že kronikář Janoušek prosadil svůj názor a zasadil se o prvotní zveřejnění kronik, kdy byl hájen názor, že kronika města je majetkem MĚSTA ve smyslu Městského úřadu a dost. Tento zastaralý a zkostnatělý názor odplynul kamsi jinam a dal občanům možnost se poučit z letitých kronik a tak je jaksi přiblížit k možné spolupráci v oblasti regionální historie. Takový případ již město zaznamenalo ve Vlastivědném čtení redaktora Jana Schwarze, a ukázalo se, že to je a byla správná cesta Co nás stálo přejití ČR na tržní ekonomiku Tato čísla byla zveřejněna v K.N. dne 6. května 2005 a vychází ze studie Ministerstva financí, autorem článku je Michal Achremenko. Z toho vyjímáme pro kroniku: „...od roku 1991, kdy vypukla malá privatizace a následně velká privatizace, banky poskytovaly úvěry jak na běžícím pásu, bez ohledu na vysoké riziko jejich nesplacení. To naštěstí skončilo v roce 1996 a právě tyto nesplacené úvěry státní pokladnu, daňové poplatníky, zatížily nejvíce. Pokud by se banky zprivatizovaly rychle, byly by náklady mnohem nižší, ale na druhou stranu by zaniklo množství podniků“. Transformační náklady: Bankovní sektor měl transformační náklady v miliardách korun ve výši 370,4 Kč. Podnikový sektor dostal ze státní pokladny a daňových poplatníků 137 miliard Kč. Sektor domácností (restituční náhrady, úvěry na bytovou výstavbu) 49,9 miliard Kč. Další náklady (na úroky, náklady na privatizaci, vymáhání pohledávek) 135,1 Kčř Česká republika, podle ekonomů, na rozdíl od ostatních postkomunistických zemí zvolila pomalejší a méně radikální cestu transformace. Za největší chybu je označována pozdní privatizace bank. Ta zabránila krátkodobému propadu ekonomiky a prudkému nárůstu nezaměstnanosti. Tolik ze článku s názvem „700 miliard za kapitalismus“. Slovo kronikáře (pro Noviny král. radnice) V prvé řadě bych chtěl poděkovat dalším dárcům, kteří přispěli k obohacení kroniky města a sbírky pana Geislera. Stali se jimi už i občané žijící mimo naše město, také rodáci, kteří mají k našemu městu vřelý vztah. Kronika děkuje panu Karlu Kudrnáčovi z Vrchlabí za fotografie dělníků a účastníků slavnostního předání Masarykovy nemocnice v roce 1927 a dalších zdařilých snímků. Dále panu Františku Vaculíkovi, z ulice Karoliny Světlé, za písemnosti se vztahem k Městským lesům a jejich historii. Pan Josef Šturma ze Žižkova doplnil kroniku svojí fotografií z osmdesátých narozenin, sloužící k ocenění jeho dlouholeté, celoživotní práce ve skautském hnutí a Ing. Jan Neruda z Huntířova doplnil kroniku textem vyžádané písně. Řadu fotografií, souvisejících se stavbou domů v okruhu ulic Roháčova, Poděbradova a Rokycanova věnovala kronice paní Olga Mühlsteinová z Domova důchodců našeho města. Z Prahy nám zaslala řadu vzpomínek bývalá žákyně zdejšího gymnázia, paní Prof. Helena Rašková, M.D., D.S.c., rozená Hellerová. Ta nám ještě věnovala několik odkazů na řadu dosud žijících i zesnulých občanů, rodáků našeho města, kteří se do kronik minulých let jaksi nedostali. Poděkování patří také panu Janečkovi z Příčky, který jako autor vydané knihy „Dvůr Králové a okolí ve starých pohlednicích“, svolil s vložením zdařilých reprodukcí do kroniky. O vkusnou vazbu kronik se zasloužila paní Jarmila Krausová z „Knihařství Hrubý“. Všem dárcům a spolupracovníkům děkuji, vše je zaznamenáno a nebo předáno. Čas nám život neúprosně ukrajuje, bez rozdílu všem, proto si musíme pospíšit, pokusit se ještě něco pro drobnou, regionální historii a kroniku udělat. V dubnu došlo také k podepsání a předání Městské kroniky roku 2004, do rukou pana starosty Ing. Jiřího Raina a tajemnice JUDr. Simony Motlové. Přítomni byli dále pracovníci MěÚ, kteří se o její zpracování zasloužili. Jsou to Jan Černík, Edita Vaňková, Arnošt Jäger a Martin Záruba. Kronika se snaží na svých 350 stránkách zaznamenat dění města a hlavně jeho obyvatel. Přispěla tomu celá řada našich spoluobčanů, kteří by se jmenovitě do článku nevešli. Oni mi to jistě odpustí a pochopí. Děkuji Vám všem, a zároveň se obracím na všechny spoluobčany, kteří by měli o práci na kronice zájem, aby mne vyhledali, rád jim podám jakoukoliv informaci. Uvítal bych případného nástupce a předal kronikaření do dobrých rukou. Pavel Janoušek - kronikář města. 135

KVĚTEN


ZOO – hlavní sezóna Otevřelo se tedy Safari, jediné v naší republice, aby dalo návštěvníkům možnost shlédnout 129 zvířat. Jsou to stáda antilop a vodní ptáci. Ve volných výbězích je 120 kopytníků a několik skupin pelikánů, jeřábů a čápů. Hned první den navštívilo zahradu na 2.500 návštěvníků. Práce na ulici 28. října Rekonstrukce ulice z Denisova náměstí směrem k nádraží (28. října), navazující na kruhový objezd pokračuje. Tiskem prošly připomínky související s aktivitou na záchranu lip kolem komunikace. Dnes je v tomto směru jasno a k jejich pokácení nedojde, protože kanalizace půjde středem vozovky. Práce se také nezastaví na úrovni „Malé pošty“, ale bude ukončena až u železniční vlečky. K tomuto se vyjádřil vedoucí odboru dopravy Ing. Ivan Lístek: „V této době se pracuje na úseku u „Malé pošty“, ale dále se bude pracovat až po vlečku. Práce tedy pokračuje bez přerušení a měla by být ukončena do konce července, kdy skončí všechny vynucené objížďky“. V dalších letech by měly práce na lepším zprůjezdnění našeho města pokračovat až nahoru směrem k Lipnici. Tím by došlo k bezproblémovému zprůjezdnění naším městem směrem na Trutnov a do Krkonoš a také posloužit naší ZOO. Práce na dokončení projektové dokumentace však v této době Správa a údržba silnic pozastavila a není proto jasné, kdy k této stavbě dojde. Dle novější informace by nemělo dojít k rekonstrukci vozovky ulice 28. října od Malé pošty po vlečku v délce asi sta metrů. Opraví se ale přejezd vlečky. Dějepis na Pražském hradě Tak by se nechala nazvat aktivita školy R. A. Dvorského, kdy žáci sedmé třídy navštívili Prahu. Trasa vedla ze Staroměstského náměstí, Královskou cestou dále na Hradčany. Úkolem žáků bylo plnit úkoly z historie, kdy měli vyhledat některé z památek, a snažit se je popsat dle zadaných otázek. „Tibetské mísy“ v čajovně knihovny Literární čajovna uvedla hudební setkání s hudebníkem a muzikoterapeutem Vlastimilem Markem, s názvem „Tajemství a záhady tibetských mís“. V knihovně byla přednáška, a v Husově sboru církve československé husitské následoval koncert. „Mísy“, vyrobené ze slitiny sedmi kovů, jsou zdrojem obrovského spektra přirozených frekvencí. Terapeut Marek k tomu doplnil: „Tyto zvuky léčí. Železo, obsažené ve slitině je meteorického původu a když mísa zazní, začnou rezonovat o částečky železa, které máme každý v krvi. Zvuk se šíří vzduchem, ušima, do center sluchu v mozku, ale hlavně, a to rychleji, i vodou v buňkách tkání a svalů těla“. Terapeut Marek předvádí mísy v kostelech, kde je lepší akustika a mísy nejlépe zazní. Jednička – dopravní soutěž Oblastního kola dopravní soutěže se dle ředitelky Olgy Nedvídkové: „zúčastní vybrané školy okresu Trutnov a děti budou soutěžit písemným testem z dopravních předpisů, jízdou zručnosti a také schopností opravit jízdní kolo. Soutěží čtyřčlenná družstva, jedním ze soutěžící by mělo být děvče. Nejlepší postoupí do krajského kola.“ Farář Jan Czekala a kostel S nápadem, jak zpřístupnit kostel Jana Křtitele návštěvníkům, přišel farář Jan Czekala. Návštěvník, který si chce prohlédnout kostel, se nyní mimo obřadů, dostane jen před mříž za chrámová vrata. Vidí tak jen část interiéru. Kdyby zůstal kostel otevřený, jistě by se stal terčem zlodějů, kteří by zcizili, co by jen možné bylo. Farář navrhuje, aby se vešlo do kostela pod kůrem až ke druhé stěně. Tento prostor by byl oddělen od zbylé části kostela mříží. Dále k tomu uvádí: „Byly by tu jistě lavičky, informační panel v několika řečech. Kostel má svoji bohatou historii, je tu zbytek románské absidy, rukopisná kobka a věž“. Finanční problémy chce farnost řešit pomocí občanského sdružení Klíč, dále je tu možnost dotací ze zdrojů místních i Evropské unie.

136


KVĚTEN

Tlak na neplatiče poplatků za televizi Uvádí se, že neplatičů je kolem 600.000, platících domácností 3,2 milionu, platících firem 160.000. Televizi pochopitelně vadí neplatiči a proto je nyní vyvíjen velký tlak právě na ně. Televizní poplatek činil a činí měsíčně: 1955 - 15 Kčs (rozhlas 5 Kčs) 1969 - 25 Kčs (rozhlas 10 Kčs) 1991 - 50 Kčs (rozhlas 20 Kčs) 1995 - 50 Kč (rozhlas 25 Kč) 1997 - 75 Kč (rozhlas 37 Kč) Přímá volba prezidenta nebude Když se poprvé před dvěma lety objevila otázka, jak volit prezidenta (unionistka Hana Marvanová), a po volbě Václava Klause se napříč politickým spektrem šířila shoda, že příští hlava státu se bude volit přímo. To měla umožnit novela Ústavy. Tu však poslanci nyní odmítli. Proti byli všichni komunisté, většina občanských demokratů a i část poslanců ČSSD. Pro byli jen lidovci a unionisté, kteří by však potřebovali celkem 120 hlasů a dosaženo bylo jen 83. Hlasování o důvěře vládě Jiřího Paroubka Už tři vlády za necelé tři roky sestavily společně ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU. Poslední je vláda premiéra Paroubka (ČSSD). Tato je se třemi nováčky a má osmnácti členů, 12 nominovala ČSSD a po třech lidovci a unionisté, čtyři ministři jsou nestraníci. Předchozí vlády: Václava Klause (ODS) první vláda samostatné ČR – 14. července 1992 Václava Klause 25. července 1996 – koalice ODS, KDU-ČSL, ODA a KDS Josefa Tošovského 28. ledna 1998 - po demisi Klausovy vlády koncem roku 1997 – vláda nestraníků, zástupců KDU-ČSL, ODA a ODS - Miloše Zemana (ČSSD) 19. srpna 1998 – menšinová vláda ČSSD, kterou umožnila opoziční smlouva s ODS - Vladimíra Špidly (ČSSD) – 7. srpna 2002 – koaliční vláda ČSSD,KDU-ČSL a US-DEU - Stanislava Grosse (ČSSD) – 24. srpna 2004 - vznikla ze stejné koalice po odstoupení Vladimíra Špidly s nímž padla celá vláda. -

Jak se hlasuje o nové vládě podle Ústavy: - nová vláda musí do třiceti dnů od jmenování předstoupit před sněmovnu a požádat ji o důvěru. Hlasuje se tak, že každý poslanec řekne nahlas, zda je pro vyslovení důvěry, či nikoliv, - pokud vláda důvěru nezíská, prezident jmenuje nového premiéra a jeho ministry a tato vláda znovu do třiceti dnů požádá sněmovnu o důvěru, - když ani druhý kabinet u poslanců neuspěje, jmenuje prezident předsedu vlády na návrh šéfa Poslanecké sněmovny. V případě, že ani tato vláda nezíská do třiceti dnů od poslanců důvěru, může prezident sněmovnu rozpustit a do šedesáti dnů pak následují předčasné volby. V pátek 13.5.2005 konečně skončila vládní krize a vláda premiéra Paroubka získala důvěru. ZŠ Komenského „Jak vypadala válka“ Všichni žáci této školy si připomněli, jak válka vypadala. Během dvou dnů shlédli filmy Tmavomodrý svět a Práče, seznámili se s ukázkami z knih a zkusili si sbalit jen nejnutnější věci jako Židé před odchodem do gheta. Navštívili také koncentrační tábor v Terezíně, byli seznámeni s tím, co Židé v okupovaném Československu nesměli konat a jak byli později vyhlazováni. Maturity - tabla – zvláštnosti Toto období se stává dobou, kdy se naplní výkladní skříně obchodů mnoha fotografiemi maturujících studentů. Tabla jsou v různých vyhotoveních, některá strohá, s účastníky maturit, jiná vtipná a veselá, dokonce i plná recese. Vše podle přání studentů, kteří mnohdy prochází městem s kasičkami, aby

137

KVĚTEN


získali nějaký obnos na tak zvané „poslední zvonění“, kdy se chtějí veselit po vykonaných maturitních zkouškách. Střední odborná škola a Střední odborné učiliště – obor hotelnictví a cestovní ruch – mají maturitní zkoušky navíc i praktické. Jejich úkolem bylo připravit slavnostní raut k hudebnímu festivalu. Studenti si sami určili, jaká bude tabule, dostali čas na přípravu a nákup všeho potřebného. Tabule byla přítomnými učiteli a hosty z hotelů celého regionu oceněna jako velmi dobrá. Studenti z oboru cestovní ruch měli za úkol projít trasu po hradech a zámcích, kde si vyzkoušeli úlohu vedoucího kanceláře a nebo průvodce. Tuto školu našeho města, která je státní, navštěvují studenti z celé republiky, neplatí se zde školné a je tedy dostupná všem. Maturity na gymnáziu a Střední průmyslové škole proběhly později. Ředitel gymnázia Josef Bělina k tomu řekl: „U nás bude maturovat padesát sedm studentů. Čeká je zkouška z českého a cizího jazyka a dvou volitelných předmětů. Z volitelných předmětů je nejvíce zastoupena psychologie“. Zástupce ředitele Vladimír Hušek dodal: „Dva studenti budou maturovat z deskriptivní geometrie a to je unikát, chtějí dál studovat na vysoké škole technického směru“. Na průmyslové škole budou maturovat tři třídy po čtyřiadvaceti studentech. Dvě třídy jsou zaměřeny na počítače a programování, jeden na biologii. ZOO – druhý samec okapi Toho získala zahrada z Basileje a následně umístila do karantény. K tomu uvedla vedoucí propagace Jana Myslivečková: „Během několika minut vešel samec Ahadi bez problémů do stáje a začal se zajímat o nabízenou a připravenou potravu, zejména čerstvé větve s listím. Pokud bude jeho adaptace probíhat bez problémů, představíme ho veřejnosti asi za tři týdny“. Cílem zahrady je vytvořit chovné stádo těchto pralesních žiraf okapi. Úspěch recitátorů z Bílé Třemešné Zdejší základní škola, její literárně dramatický kroužek, dosáhla pronikavý úspěch na krajském kole recitace. Stalo se tak v divadle Jesličky v Hradci Králové, kde v prvé kategorii získal čestné uznání Martin Pelikán a ve třetí kategorii zvítězila Adéla Vlčková. Vybojovala si tak účast na přehlídku nejlepších v Praze. Kroužek této základní školy vede Vlasta Mertlíková a Dana Rejlová, která připravuje také taneční kroužek. V letošní soutěži pohybových skladeb v Brně, obsadila dvě družstva čtvrté a šesté místo. Hokejisté České republiky se stali ve Vídni MISTRY SVĚTA. Nový provozovatel „Čističky“ Akciová společnost Tiba pronajala, jaksi potichu, čistírnu odpadních vod firmě Waipahu (nepotvrzeno). Generální ředitel k tomu uvedl: „Vybrali jsme nového provozovatele, protože nabídka „radnice“ nebyla akceptovatelná“. Z pohledu několika let zpět je zřejmé, že se „město“, VaK a Tiba nikdy nedohodli, každý se domníval, že jedna z nejvyšších cen vody v republice je vinou toho druhého. Nyní však může dojít k tomu, že pronajimatel zvýší cenu s odůvodněním, že chce velmi rychle vložené finanční prostředky zpět. Domluveno však ještě není nic. Benešova socha v Praze Socha bývalého prezidenta Edvarda Beneše byla slavnostně odhalena na pražském Loretánském náměstí, před budovou Ministerstva zahraničí dne 16. května 2005. Byla tedy ustavena před budovou, kde také mezi první a druhou světovou válkou byl po sedmnáct let ministrem zahraničí. Slavnostnímu odhalení byl přítomen předseda sněmovny Lubomír Zaorálek a současný premiér Jiří Paroubek, který k tomu řekl: „... byl obrovskou autoritou u veřejnosti, zvláště za druhé světové války“. Opačný názor však zastává bavorský premiér Edmund Stoiber, který na sjezdu sudetských Němců prohlásil, že to považuje za provokaci. a zdůraznil: „.... bude to prohřešek proti dobrému sousedství“. 138


KVĚTEN

Lubomír Zaorálek kritiku sudetských Němců odmítl slovy, že: „jim vadí především Benešovy dekrety a Beneš byl podle něho především na straně těch, kteří se postavili proti nacismu a útok na něho je i útokem na T. G. Masaryka a na principy, na kterých oba zakládali samostatnou republiku“. Co lze tedy shrnout pod pojem Benešovy dekrety? Jedná se o soubor právních norem, které v letech 1940 až 1945 vydával prezident Edvard Beneš a dodatečně je schválil parlament. Týkaly se ve své většině k činnosti zahraničního odboje a k vedení války. Poválečné dekrety se vztahovaly k uspořádání státního zřízení, potrestáním kolaborantů, patřily sem znárodňovací dekrety a další se týkaly postavení a majetku občanů německé a maďarské národnosti. Celkem jich bylo vydáno 143. Tolik sudetským krajanským sdružením napadanému „odsunu“ se žádný dekret přímo netýkal. Po rozhodnutí postupimské konference o odsunu Němců z Polska, Maďarska a Československa ze dne 2. srpna 1945 však podepsal Beneš dekret číslo 33/1945 o odejmutí občanství. Ten stanovil, že Němci a Maďaři, kteří již dříve nabyli německé a nebo maďarské občanství, ztratili dnem jeho získání občanství československé. Tím, podle historiků, vytvořil předpoklad pro jejich budoucí odsun. Další částí dekretů byla ještě konfiskace majetku, o potrestání Němců, Maďarů, kolaborantů a nacistických zločinců, o konfiskaci půdy a o pracovní povinnosti osob zbavených občanství. Na tomto základě byli Němci a Maďaři souzeni před lidovými soudy, vykonávat nucené práce a přišli o půdu i majetek. To pokládá sudetoněmecké krajanské sdružení za „kolektivní vinu“. Česká strana to ale odmítá, protože z odsunu a vyvlastnění majetku byli vyjmuti antifašisté i německé a maďarské oběti nacismu. Také vláda Maďarska se cítí pomníkem pohoršena a premiér Ferenc Gyurcsány naznačil, že by uvítali, kdyby Češi odsoudili kolektivní vinu a Benešovy dekrety označil jako sporné dědictví Evropy. Braunův „Betlém“ bez střech Zhruba v polovině května byla demontována střecha nad hlavním reliéfem „Klanění tří králů“ v Betlémě. V polovině devadesátých let minulého století, tedy před sedmi lety, nad něj umístili památkáři střechu, která měla sloužit jako ochrana před deštěm a větrem. Už od té doby se o tom vedly vleklé spory o funkčnosti, prospěšnosti a smyslu. Zastánci byli věrni své teorii ochrany soch a odpůrci považovali zastřešení za nevhodné a necitlivé a argumentovali tím, že kámen pod střechou nevětrá a za konstrukci zastřešení zatékala voda, která nebyla řádně odvedena. Navíc dílo návštěvníci neviděli tak, jak bylo Matyášem Braunem stvořeno. Historik Jan Kaše zastává tento názor: „Kdyby tam Matyáš Braun chtěl střechu, tak by ji tam bezpochyby udělal. Ochrana plastik se bude muset řešit, ale přes léto tady opravdu nic být nemusí. Stačí sezónní zastřešení“. Takto vypadal Betlém před více jak padesáti lety.

ZOO - expozice dinosaurů Tyto modely jsou umístěny v bývalém pavilonu nočních zvířat v suterénu správní vily. Jak k tomu uvedla ředitelka Dana Holečková: „Nokturnárium bylo zrušeno začátkem února tohoto roku, neboť již nesplňovalo ideální požadavky pro chov zvířat“. Modely dinosaurů vytvořil Zdeněk Prouza z Náchoda v životní velikosti, proto jím byly vytvořeny malé a středně velké druhy. Tato výstava volně navazuje na expozici Pravěk očima Zdeňka Buriana.

139

KVĚTEN


„Pejskařský kroužek“ na „Rýzmburském oříšku“ Deset pejsků a dvanáct členů kroužku se sešlo na celostátní akci, která je výstavou psů bez průkazu původu. Sešlo se zde asi stovka „voříšků“ a Daniela Hoblová k tomu uvedla: „Náš útulek vyhrál soutěž o nejhezčí skupinu černobílých psů, která nejvíc zaujala porotu složenou ze Zdeňka Srstky a režiséra Antonína Moskalyka“. Pejsek Turbo se dostal mezi šest finálových psů, pět pejsků bylo v semifinále a jeden pejsek tu našel svoji novou paničku. Kronikář a žáci ZŠ Podharť Vlastivědné práce kronikáře Pavla Janouška o Podharti a „Cvndorfu“, doplněné podharťskými pohádkami, vyšperkovaly svými kresbami žáčci ZŠ Podharť. Na kresbičkách se podílela Nicole Karešová z prvé třídy, Markéta Brunová, Tomáš Voňka a Tomáš Janeček ze druhé třídy, Natálie Šifnerová, Jaroslav Světík a Jakub Sluka ze třetí třídy, a Tereza Etrichová ze třídy páté. Děti prvé až páté třídy se shromáždily v tělocvičně školy. Děti byly, k nakreslení svých postaviček k pohádkám o podharťském vodníku Žurajdovi a Pepíkovi, vedeny paní družinářkou Hanou Pfeiferovou. Žáčci byli spolu s družinářkou odměněni výtisky této, kronikářem vypracované, vlastivědné práce. Na otištění se významně podíleli informatici Městského úřadu našeho města.

Poděkování a výtisky převzaly děti i paní družinářka. Také jejich spolužáci si vše prohlédli se zájmem.

Zemřela herečka Stella Zázvorková Narodila se 14. dubna 1922 a svůj život ukončila dne 17. května 2005, ve svých 83. letech. ZOO a „Infocentrum“ K tomuto se vyjádřil výkonný ředitel Jan Machek takto: Chceme využít atraktivnosti zahrady k propagaci celého turistického regionu Východních Čech. Plánujeme stavbu podobného stánku s rozhlednou, který reprezentoval na veletrzích cestovního ruchu Pardubický a Královéhradecký kraj“. Stánek Infocentra se šestimetrovou věžičkou má stát vedle „Ptačího světa“. Informátory zde budou studenti – brigádníci, kteří ovládají cizí jazyky. 140


KVĚTEN

Třetí etapa přestavby ZŠ Podharť Naplno se opět pracuje na nejstarší – stoleté – budově školy. Na fotografiích pořízených pracovníkem MěÚ panem Šnajdrem je zřejmé, jak náročná je to práce.

Toto je bývalá půda stoleté školy s pohledem na Podharť a vzdálený hřbet Zálesí.

Staveniště s pohledem na Zvičinu.

Na snímku jsou původní schody na půdu. 141

KVĚTEN


Pěvecký sbor Záboj s novinkou Na koncertu, věnovanému 60. výročí ukončení druhé světové války, se představil sbor Záboj na společném vystoupení s jinými, hlavně školními, sbory města. Byl to Komorní sbor a Královédvorský dívčí sbor. Hudební doprovod měli Marek Iglo a Tomáš Mervart. Pokud se tato spolupráce pěveckých těles osvědčí, potom by mohla spolupracovat i tělesa z jiných měst. Nadále trvá aktivita Záboje v tom, že jednou za dva roky uspořádá setkání pěveckých sborů Východních Čech v Hankově domě. Prostor bývalých Uhelných skladů v prodeji? Tento nevábně vypadající prostor chce údajně zakoupit holandská firma na výstavbu obytných domů. Tuto parcelu se snažilo město prodal již po několik let. Nabízela se obchodním řetězcům, ale plocha o výměře šesti a půl tisíci metrech čtverečních dosud nenašla nového majitele. Nyní nabízí společnost Schoonderbeeg částku setmi set korun na čtvereční metr a do pokladny města by tak přišlo asi 4,5 milionů korun. Radní prodej doporučili, rozhodovat budou zastupitelé. Opozice z řad ODS, ale i další poukazují na to, že je cena tak nízká a mají výhrady k tomu, jak byl kupec vybrán, (dosud vybrán nebyl). tj. do 04.09.2005 Devátý ročník soutěže cyklistů „Dvorska“ Tentokrát nevedla trať přes přehradu, ale směrem na Nové Lesy. Zde byly ideální podmínky, protože tato část silnice byla pro opravu vyřazena z provozu. Soutěže se zúčastnilo 46 závodníků, od nejmladších předškoláků po sedmnáctileté borce. Trať o délce šesti a půl kilometru zdolávali zástupci Dukly Praha, Žako Pardubice, Whirpol Hradec Králové a VC Pek Kolín. Body na tomto závodě se započítávají do krajského poháru Svazu cyklistiky Královéhradeckého kraje. Další díl seriálu je závod MTB u nemocnice, který se koná 28. května. Výsledky dle ročníků u našich závodníků: 98-98 - Adéla Bergerová (druhá) z CK Carla, třetí Jan Toman (Dvůr Králové). 1996 - druhý Ondřej Svoboda z Bílé Třemešné. ZUŠ - inspirace barokem Základní umělecká škola uspořádala ve Staré radnici výstavu kreseb, obrazů, plastik, šperků a dalších drobných trojrozměrných dílek. Ta byla vytvářena průběžně po celý rok. K tomu uvedla ředitelka ZUŠ p. Ivana Černá: „Inspirováni byli nedalekým Kuksem, díly Matyáše Brauna, Petra Brandla, ale i dalšími umělci“. Barokní náladu pomohlo vytvořit i hudební vystoupení absolventů ZUŠ – hudební obor. Cena dálniční známky v roce 2005 Dálniční známka za kalendářní rok stojí 900 Kč, měsíční 300 Kč a na deset dnů 200 Kč. Den spolků na náměstí TGM Již tradiční výstava spolkové činnosti splnila svá očekávání a řada spolků ukázala, co umí a čím se mohou i ostatní občané zaobírat.

Slunečné počasí a zábavné programy přivádí na náměstí četné návštěvníky. 142


KVĚTEN

Vodní záchranná služba se svým vybavením.

DDM Jednička a dívčí taneční soubor „Tráva“.

„Žirafa“ se zábavným programem pro děti. 143

KVĚTEN


Tak vypadá starý veterán před tím, než jej dostanou do ruky nadšenci.

Loutkářský soubor Klíček před svým vystoupením.

Mladí členové Junáka si hrají před postaveným tee-pee.

144


KVĚTEN

Návštěvníky potěšil i Big Band

Členky Klubu českých turistů „Dvoráci“ učí přítomné malovat turistické značení.

Odpoledne se den spolků přesunul do parku, kde bylo k vidění parkurové skákání s poníkem, ukázky výcviků psa a také tanec se psem. Celému dni spolků tentokrát přálo krásné počasí. Skokané na trampolíně z našeho města jsou skvělí V Praze Liboci se soutěžilo v Českém a Žákovském poháru: Český pohár jednotlivci – muži: 6. místo O. Bek, 10. K. Rücker. Ženy 24. P. Rychterová. Synchron muži 3. Bek- Rücker Žákovský pohár žákyně: 11. P. Rychterová Druhým závodem byl Litoměřický kalich. Mezi žákyněmi ročníků 92-94 postoupila mezi deset finalistů Klára Jirásková jako devátá. Po finálové sestavě si ještě o jedno místo polepšila a skončila na osmém místě. V mužích r. 85-91 obsadil David Kursa 3. místo a Ondřej Bek 4. místo. V synchronech žáků se představila dvojice D. Kursa a T. Psutka ze Sokola Olomouc a obsadila první místo. Polovina města bez vody Stalo se tak po možné havárii na páteřním zásobovacím řadu, když se zjistilo, že je natolik poškozené, že by stará litina mohla prasknout. Předešlo se havárii, která si však vyžádala odstávku vody na jih od Denisova náměstí, až po nádraží. 145

KVĚTEN


Kino zeje prázdnotou Nejen občané našeho města, ale v celé republice přestávají lidé chodit do kina. Občané přestávají chodit na představení ze dvou důvodů. Prvním je to, že ceny vstupenek jsou drahé a dnes si mnozí pořídí DVD s filmovou novinkou levněji a jen několik dnů po premiéře. Pro srovnání ještě ceny vstupenek v našich kinech. Náš občan musí pracovat na vstupenku více jak hodinu (79,1 minut), Němci, Angličané, Španělé a Francouzi v rozpětí od 35,4 do 38,6 minuty. Kaktusáři zahájili V Hankově domě se již tradičně uskutečnila prodejní výstava, která je velmi navštěvovaná a oblíbená. Tradičně je pod názvem Otevírání sezóny a znamená mezinárodní sympozium. Vzrušené debaty u stánků, přítomnost návštěvníků ze Slovenska, Polska a Německa, to vše je tato akce kaktusářů. Následují návštěvy skleníků členů z našeho města, kteří vlastní exponáty, které není možné vystavovat.

Neúnavný činovník kaktusářů pan Zdeněk Franc.

Jak informoval přítomné přítel Zdeněk Franc: „Na tuto akci navazují další dvě velké akce. Bude to výstava kaktusů a sukulentů v informačním centru ZOO dne 11. června a dále to bude tradiční výstava v Žirči, pořádaná 27. a 28. srpna.“ Při této příležitosti je třeba ještě doplnit, že na výroční schůzi, pořádané na začátku roku, za řízení místopředsedy Klubu kaktusářů Ing. Pavla Grünera, byli odměněni členové klubu, kteří Diskutujících přátel byl plný sál i jeviště se nejvíce zasloužili o úspěšnou činnost: Milan Hankova domu. Lejsek, Zdeněk Franc, Ludvík Buřval spolu s rodinou, Ladislav Pavlík, Petr Valášek, Zdeněk Hubka, Drahomíra Pacáková, Zdeněk Brdička, Ivan Čtvrtečka a Jiří Stuchlík. Jednička a „Zlatá tužka“ Tvůrce této soutěže, pan Vladimír Jiřička, se k soutěži vyjádřil takto: „Na sto sedmdesát prací se nám dostalo na tuto soutěž. Byla zastoupena města Mikulov, České Budějovice, Plzeň, Hradec Králové, Jevíčko, Svitavy a Praha. Je to tedy v historii třetí nejvíce obeslaná soutěž. Nebyla však udělena první cena, nepotěšila kvalita prací. Ceny nebudou předávány v Jedničce, ale poslány poštou. Nejvíce úspěšných autorů, čtyři, má Nová Paka, jediná oceněná autorka je z našeho města“.

146


KVĚTEN

Pocta Ing. Josefu Vágnerovi Csc. Dne 29. května 2005 se na zdejším hřbitově konala vzpomínková – pietní – akce, věnovaná přírodovědci, cestovateli, spisovateli, ale především zakladateli zdejšího Safari, panu Ing. Josefu Vágnerovi. Byla uspořádána k pátému výročí jeho úmrtí. Narodil se v nedalekém Ždírci na okrese Trutnov dne 26. května 1928. Jeho klukovským snem bylo poznání dosud málo známého „černého kontinentu“. Jmenovaný Josef Vágner vystudoval v roce 1946 zdejší Průmyslovou školu chemicko – textilní, poté odchází na Vyšší lesnickou školu v Trutnově (1951), lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze (1961), postgraduální studium tropického lesnictví (1965), kandidaturu lesnicko – zemědělských věd obhájil v roce 1974. Do praktické profesní činnosti vstoupil jako náčelník Přítomní projevili svoji účast a uznání. Správy vojenských lesů a statků v Mirošově, kde působil v letech 1958 – 1964. Jeho dalším pracovištěm se stala Východočeská zoologická zahrada našeho města, kde působil ve funkci ředitele od roku 1965 do roku 1983. Osobně tak založil tento dosud plně navštěvovaný a oblíbený přírodovědný a kulturní stánek ZOO Safari. Poté odchází do invalidního důchodu. Zdejší zoologické zahradě věnoval plných osmnáct let svého nejproduktivnějšího věku. V letech 1967 až 1976 uskutečnil sedm velkých a dvě menší expedice do Afriky, ale také do Asie. Zvířata zde nejen odchytal, ale se svými spolupracovníky je dokázal bez úhony převézt až do Československé republiky. Z padesáti šesti loveckých táborů, hlavně na jih od Sahary, dovedl odchytat na tři tisíce kopytníků, ptáků a plazů, a z tohoto počtu, po pečlivém výběru, dovezl do vlasti 1964 zvířat. Odchyt a přeprava zvířat se děla za přímé podpory jeho manželky Zdeňky a synů Josefa a Zdeňka. Díky jejich péči o převážená zvířata došlo, oproti ostatním přepravcům, k minimálnímu úhynu, který dosáhl neuvěřitelných 2,8 %, což nemělo ve světě obdoby. Transity zvěře byly provedeny sedmi zámořskými loděmi a pěti velkými nákladními letadly. Tyto úspěchy byly však draze vykoupeny jeho zdravotním stavem. Nevyhnul se několika případům tropické malarie, bilharioze, tropické žloutenky, čtyřikrát byl těžce zraněn, prodělal mnohé zlomeniny. Jeho bohatá pracovní činnost však nezůstávala jen ve Východočeské ZOO. Stává se rovněž spoluzakladatelem ZOO v Košicích. Vypracoval projekt osídlení levého břehu řeky Tana v africké Keni. Na požádání indické vlády vypracoval projekt na záchranu indických nosorožců v Ásamu, národním parku při řece Brahmaputře. Stal se lektorem a členem vědeckých symposií a přednášel v Polsku, Maďarsku, Rusku, Nizozemí, Rakousku, Německu, Belgii, Francii, Švédsku, Dánsku, Anglii a Itálii. Napsal celkem třináct knih, u jedné z nich, s názvem „Safari pod Kilimandžárem“, se mu dostalo na světové výstavě v Lipsku (1979) ocenění „Zlatá kniha“, tedy nejkrásnější knihy světa. Tyto knihy byly vydávány v mnoha cizích jazycích. Publikoval ve čtyřiceti šesti vědeckých a odborných pracích, více jak stokrát vystoupil v televizních pořadech a rovněž ve stovce rozhlasových relací. Napsal více jak dvě stovky článků v novinách, týdenících a časopisech. Za odbornou vědeckou a publikační činnost obdržel (1978) od Československé akademie věd stříbrnou plaketu G. J. Mendela, dále čestné medaile Institutu tropického a subtropického zemědělství Zemědělské univerzity v Praze – Suchdole (1982 a 1984), čestnou medaili Veterinární univerzity v Brně (1984). Stal se doživotním členem EAST AFRICAN WILDLIFE SOCIETY.

147

KVĚTEN


Měl vřelý vztah ke slovenskému národu a dostalo se mu v roce 1994 od Ministerstva kultury Slovenské republiky Björnsternovy pocty za objektivní postoj při vysvětlování otázek vztahů v České republice a ve světě. Tehdy tím byla oceněna jeho významná aktivita o udržení Česko – Slovenské vzájemnosti, v době neblahého rozpadu Federace našich států. Známá jsou i jeho vystoupení na půdě parlamentu, kdy se zasazoval o ochranu našich lesů. Stává se také „Čestným občanem města“ Dvora Králové nad Labem. Měl velmi rád lesy, svou základní profesi, a vyjádřil to slovy: „Les je mi chrámem, stromy zpovědníkem, zvířata důvěrníky“. Miloval hudbu, obrazy se zvířecí tematikou, byl výkonným myslivcem. Jeho životním heslem bylo „Nikdy nesplatíme zvířatům, co jsme jim dlužni“. Manželka Zdeňka Vágnerová děkuje přítomným za účast. Ing. Josef Vágner se stal vůdčí postavou „sametové revoluce“ ve východních Čechách, byl jedním z čelních představitelů. Odmítl však jakékoliv politikaření, jakékoliv funkce, dokonce i funkci místopředsedy vlády. Zůstal věren svému poslání až do své smrti. U hrobu otce zazněla slova jeho dcery: „oblastí otcova zájmů bylo mnoho, ale já bych se chtěla držet toho původního klukovského snu, kterým jsou všechna ta nádherná, zdravá a živá africká zvířata v naší zoologické zahradě, která zde, uprostřed Evropy máme na dosah ruky a můžeme se z nich těšit nejenom my, ale pevně věřím, že i naše děti a další budoucí generace... vždyť vše bylo určeno ku prospěchu nás všech, celé společnosti, bez rozdílu hranic. Zbývá ještě, aby si každý položil a odpověděl na jednu otázku: „Byl otcův sen splněn?“ Malý sen malého kluka Dcera Ing. Josefa Vágnera při smutečním projevu. se změnil v Unikát, který si zaslouží naší úcty a já bych vám všem, kteří jste dnes přišli, abyste uctili otcovu památku, jménem svým a jménem celé rodiny velice poděkovala za vaší účast a vaše otevřená, dobrá srdce“. Na pietní akci promluvil mimo citované dcery ještě zástupce královéhradeckého hejtmana, pan Roman Komeda, zástupce lesnické školy v Trutnově a lesníků a Petr Štěpánek. Stín na celou tuto pietní vzpomínku vrhla neúčast oficielního zástupce města Dvora Králové nad Labem a také zdejší zoologické zahrady, tedy těch, kteří by měli být prvními, kteří měli děkovat.

148


KVĚTEN

Muzeum a „Noc s Bílou paní“ Návštěvníky očekávaly po deváté hodině večerní průvodkyně v dobových kostýmech. Největší zájem budila Bílá paní, která se procházela na kamenné bráně a verandě této barokní památky. Pozornost budily i dva vojenské automobily značky jeep a jeden KDF. Svíčky osvětlující nádvoří a balkon uhasly hodinu před půlnocí. Trhy na náměstí Konají se pravidelně každý poslední čtvrtek v měsíci a zaplní celé náměstí.

Přilákat a prodat, to je přáním trhovců.

Občané si trhy oblíbili, přináší jím jakési vzrušení.

Letadla nad naší republikou Více jak půl milionu letadel prolétlo nad naší republikou v roce 2004, což je nejvyšší počet v celé historii. Varani Mertensenovi Sedmi varanům se dostalo při křtu jmen po sedmi trpaslících na Dni dětí. Kmotry se stali zástupci sponzorů a pracovníci zoologické zahrydy.

149

KVĚTEN


Drobné zajímavosti měsíce května: • úklid na přístupových komunikacích zajistil klub Natura a Žáci ZŠ Komenského. • V hotelu Safari se konal kongres dětských lékařů z Čech a Slovenska, kterého se zúčastnilo 150 lékařů a sester. • ZŠ Strž uspořádala Den otevřených dveří s prohlídkou sportovní haly a ukázkou softbalu, florbalu a házené. • Domov svatého Josefa v Žirči dokončil rekonstrukci „Domu v zahradě“ vysvětil jej biskup Dominik Duka. • Zdejší kynologická organizace č. 138 uspořádala výstavu kníračů. • Humanitární sbírku ošacení pořádá Farní charita spolu s děkanským úřadem a Červeným křížem. • Čtrnáctý ročník pochodu jarní přírodou uspořádal Sokol Lipnice. Ten je určen především dětem, kdy se setkávají s postavami z večerníčků a pohádek. • ZOO - samec Deta, který má svůj pavilon se dočkal partnerky. Stala se jí pralesní žirafa okapi z Basileje. • Před šedesáti lety, 16. května, se vrátil do Československé republiky prezident Edvard Beneš. • Sedmdesát let uplynulo od voleb do Národního shromáždění kdy zvítězila v ČSR Sudetoněmecká strana 15,2 %, před agrárníky 14,3 %. • V posledních letech došlo k oblibě „grilování“ za přispění domácky vyrobených a hlavně zakoupených grilů. • Při pohledu z vyhlídkového letadla je také patrné, kolik občanů si na svém pozemku vybudovalo a nebo postavilo vlastní bazény. • Silnice z města, přes Nové Lesy do Bílé Třemešné je opět v provozu, městu se uvolnil také přístup do ZOO. • Fara na Chotěborkách byla vykradena, odcizeny byly velké dřevěné kříže s korpusem, mosazné a dřevěné lustry, obrazy svatých, olejomalby, porcelánové sošky a zlacený rám v ceně asi 380 tisíc korun. • Rada města odmítka žádost o finanční příspěvek na sochu amerického generála Georga Pattona, která měla stát původně v Plzni. • Dětskou soutěž Superstar uspořádal klub Sion. Jak sdělil Vít Pospíšil, „děti zazpívají jednu z deseti písniček a pak budou hlasovat o tom, kdo se stane první superstar“. • Odborný seminář o nápravě poruch učení dětí trpících specifickými poruchami učení se konal v knihovně Slavoj. • „Angličtina hrou“ zahájila již druhým rokem v knihovně. Je určena pro předškoláky. • Od příštího roku by mělo dojít na Slovensku ke snížení věkové hranice trestní odpovědnosti z patnácti na čtrnáct let. • Městský psí útulek má další přírůstek. Stal se jím medvídek mýval. • Čínskou techniku Feng šuej (jak ukládat věci, aby mohla přírodní energie na člověka příznivě působit) učila v Knihovně Slavoj Dana Pešková. • ZŠ Strž a její žák deváté třídy Danny Dominik Hladík zvítězil v krajském kole anglické olympiády a postoupil do celostátní. • Městská nemocnice otevře urologickou ambulanci přímo ve městě, která bude již třetí – po interní a chirurgické. • Projektový týden s námětem „Vzduch a jeho ochrana“ proběhl v ZŠ Strž. • Pro Bono Publico (obecně prospěšná společnost), sídlící v Komenského ulici pomohla v ročním působení dvěma stovkám občanů regionu. • Tropická vedra posledních dnů měsíce května dosáhla hodnot přes třicet stupňů Celsia. • Mateřské centrum „Žirafa“ navštívilo MC v Úpici.

150

KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM 2005

Recommend Documents