Klíčová slova: akutní intoxikace konopnými drogami, marihuana, prožitek intoxikace, fenomenologie, kvalitativní výzkum, ohniskové skupiny

Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze Ke Karlovu 11, 120 00 Praha 2

Název příspěvku: Prožitek akutní intoxikace konopnými drogami Autor: Jaroslav Vacek Pracoviště: Katedra psychologie FF UP Olomouc

Abstrakt: Studie byla součástí projektu CANLONG (longitudinální výzkum AV ČR zaměřený na zhodnocení psychosociálních dopadů dlouhodobého užívání konopných drog na člověka). Jejím cílem bylo pomocí kvalitativních výzkumných metod popsat prožitek akutní intoxikace konopnými drogami (definice: subjektivní zážitek změněného stavu vědomí, jež následuje po užití kanabinoidů). Základními výzkumnými otázkami bylo, zda je možné z popsaných prožitků intoxikací při užívání konopných drog v přirozeném prostředí sestavit klasifikaci, a to zejména s ohledem na tyto aspekty: dynamiku prožitku (časový průběh) a fenomenologii prožitku (prožívané jevy včetně nalezení souvislostí mezi nimi). Použité metody tvorby dat: semistrukturovaná interview, ohniskové skupiny. Výběr vzorku: částečně namátkový a částečně účelový, snowball sampling, antitypy. Popis vzorku: 17 uživatelů: 12 mužů, 5 žen, 19-27 let (Ø 23,3), vzdělaní: SŠ 16, VŠ 1, relativně pravidelné užívání marihuany Ø 4,5 roku, podle frekvence užívání: těžký: 5, pravidelný: 8, rekreační: 3, experimentátor: 1. Analýza dat: průběžná analýza aktuálně získávaných informací ovlivňovala zaměření a strukturu dalších kladených otázek; hlavní analýza probíhala po skončení stěžejní fáze sběru dat a zakládala se na redukci jejich množství, na induktivní derivaci obecnějších schémat z autentického materiálu a na jejich kontinuální a rekurentní verifikaci. Validizace: přímá (okamžitá vzájemná konfrontace účastníků ohniskových skupin, triangulace participantem), průběžná (srovnávání generalizovaných konceptů s původními transkripcemi). Výsledky: identifikovány tři typy marihuanových raušů (vysmátost, přemýšlivost a výkyd), popsán časový průběh intoxikace, při generalizaci fenomenologických projevů identifikován fenomén pohlcení, předložen návrh zpřesnění diagnostiky MKN 10 pro F12.0x Klíčová slova: akutní intoxikace konopnými drogami, marihuana, prožitek intoxikace, fenomenologie, kvalitativní výzkum, ohniskové skupiny. Pozn.: Studie byla realizována v rámci projektu CANLONG GA ČR č. 406/02/1449A. Text příspěvku: 1. Úvod Výzkum byl realizován jako substudie projektu CANLONG1 na Katedře psychologie Univerzity Palackého v Olomouci (Vacek, 2003). V tomto příspěvku se zaměřím zejména na metodologické otázky, ale podám i souhrn nejdůležitějších výsledků. Pro bližší informace o prožitku akutní intoxikace odkazuji na dva články, které podrobněji rozebírají některé

1

Podpořeno GA ČR 406/02/1449A.


výsledky výzkumu, a to klasifikaci prožitků intoxikace (Miovský et al., 2003) a tzv. nepříznivé reakce na marihuanu (Vacek, 2004). Cílem výzkumné práce bylo zachytit a popsat prožitek akutní intoxikace konopnými drogami, tedy subjektivní zážitek změněného stavu vědomí, který následuje po užití kanabinoidů. Akutní intoxikace je podle MKN10 přechodný stav, který následuje po užití konopných drog a který ústí ve změny v charakteristice fyziologických, psychických nebo behaviorálních funkcí a odpovědí. Účinek se může podle MKN10 u jednotlivých osob značně různit, a to v závislosti na dávce, okolnostech požití a premorbidní osobnosti (Smolík, 1996). Popis prožitku intoxikace může být přínosný hned pro několik potenciálních cílových skupin. Odborníkům v oboru pomáhajících profesí může pomoci se k uživateli přiblížit, navázat s ním lepší kontakt, pochopit jeho motivaci a v případě nutnosti lépe pomoci. Uživatelům marihuany umožní srovnat vlastní zážitky s prožitky ostatních, zachytit více možných účinků, vyvarovat se nebezpečím, která se v temnější části subjektivní reality změněného stavu vědomí mohou skrývat, a tím získat větší kontrolu nad intoxikací, dále se uživatelé mohou poučit o souvislostech prožívaných fenoménů a o skutečných následcích užívání. Z celospolečenského hlediska pomůže zvážit reálnou nebezpečnost akutní intoxikace pro jedince i pro celou společnost, pomůže rozpustit pozitivní i negativní mýty a předsudky o marihuaně a jejím užívání a v neposlední řadě také prohloubí vědecké poznání obecně. 2. Výzkumná otázka V návaznosti na provedenou metaanalýzu literatury o prožitku akutní intoxikace konopnými drogami byla stanovena výzkumná otázka: Jaký je prožitek akutní intoxikace konopnými drogami dobrovolného uživatele marihuany v jeho přirozeném prostředí? Primárním cílem není prožitek intoxikace vysvětlit, ale pouze zachytit a popsat, a to v co největší šíři a hloubce, zejména se zaměřením na tyto aspekty: a) klasifikace prožitků – rozdělení podle subjektivně vnímaných kvalit, b) dynamika prožitku – časový průběh (včetně doznívání účinků), c) fenomenologie prožitku – prožívané jevy (včetně popisu souvislostí mezi nimi). 3. Použité metody Kvalitativní výzkumné metody byly užity z několika důvodů. Za prvé bylo nutno vyhovět požadavku otevřenosti metod získávání dat, cílem bylo totiž získat co nejširší, nejdetailnější a nejkomplexnější popis prožitku intoxikace a právě kvalitativní metody spíše dodají bohatost a hloubku. Za druhé byl ohniskem zájmu subjektivní prožitek, resp. fenomény prožívané během intoxikace. A za třetí se výzkum snažil zachytit to, jak sami uživatelé prožitku rozumějí a jak ho strukturují – jaký pro ně má význam, kvalitativní metody kladou důraz právě na subjektivní význam a interpretaci. Prožitek jako bezprostřední vnitřní, intimní a intuitivní zkušenost je z vědeckého hlediska dosažitelný pouze introspekcí. Samozřejmě, že se na něj dá částečně usuzovat i z určitých projevů chování, ale jakýkoliv pokus o objektivizaci vždy skončí na hranici vlastní subjektivity: pokud máme zachytit prožitek kohokoliv dalšího, vždy ho musíme srovnat se svým vlastním prožitkem, resp. s výsledkem vlastní introspekce. Pochopení rozdílu mezi samotným prožitkem a introspekcí je pro její používání zásadní. Prožívání jde ruku v ruce s bdělostí, provází každou vědomou činnost, je to bezprostřední pohled „zevnitř“. Introspekce je zkoumání vlastní mysli, je to vždy pohled na sebe sama „zvenku“. Tento nutný odstup může


být dvojího druhu, ale oba dva druhy mají svá úskalí: pokud je odstup časový (při retrospektivní introspekci), může docházet k paměťovému zkreslení; pokud je odstup subjektový (při okamžité introspekci), introspekce mění samotné prožívání. Navíc vždy dochází k určitému zkreslení verbalizací, když se sdělující snaží segmentovat své uvědomované prožitky do formy sdělitelných symbolů. Sdělování prožitků je vždy nepřímé a vždy se děje na symbolické úrovni. Nelze totiž pozorovat fenomén sám o sobě, lze pozorovat pouze jeho projevy v chování a z nich na něj usuzovat. Výpověď o prožitku pramení z přirozené zkušenosti, a pokud používá výrazů běžného jazyka, je neproblematická – mluvčí i posluchač se mohou o tuto vnitřní zkušenost kdykoliv bezpečně opřít a nevadí jim, že výroky o subjektivních stavech nelze dokazovat ani ověřovat, lze s nimi nanejvýš souhlasit, neboli shledávat shodu s vlastní zkušeností. Kromě výše zmíněného problému redukce prožitků na sdělitelné symboly bylo v tomto výzkumu nutno tolerovat i možná paměťová zkreslení při retrospektivní introspekci, když byl jako metoda přiblížení se k prožitku intoxikace zvolen rozhovor s uživatelem marihuany. Jako konkrétní metody tvorby dat byly zejména pro zvýšení validity použity dva druhy rozhovorů: semistrukturovaná interview (Kvale, 1996) a ohniskové skupiny (Morgan, 1997). 3.1. Výběr účastníků výzkumu

Výběr účastníků výzkumu vycházel z výzkumné otázky. Základními kritérii pro zařazení do výzkumu byly tři vlastnosti na straně potencionálních participantů: subjekt je (byl) uživatelem marihuany, tj., alespoň jednou ji užil, dále je ochoten poskytnout na toto téma rozhovor a konečně je schopen vypovídat o subjektivním prožitku intoxikace. Dalším významným kritériem byla relativní dostupnost participanta, ale zároveň ne přílišná blízkost, aby výzkum nebyl zatížen existujícími vztahy, které by mohly zkreslit získávaná data. Výběr zkoumaného vzorku vycházel z výzkumné otázky a z použitých metod: byl částečně namátkový (logistická náročnost ohniskových skupin – horší dostupnost participantů) a částečně účelový (zajištění variability, nalezení antitypů). Osloveni byli obyvatelé vysokoškolských kolejí, k nimž byl ze strany výzkumného týmu poměrně snadný přístup. Jako nominační technika byla využita metoda sněhové koule (Hartnoll, 2003). Pro nasycenost výběru se podařilo nalézt antityp – experimentálního uživatele, který při několika intoxikacích prožíval pouze subjektivně nepříjemné stavy. Výzkumu se zúčastnilo celkem 17 participantů, ve vzorku jsou zastoupena obě pohlaví: 12 mužů, 5 žen, marihuana je primární drogou u 5 uživatelů, všichni uživatelé mají zkušenosti i s některými dalšími nealkoholovými drogami, současné užití marihuany a alkoholu někdy praktikuje 12 uživatelů, současné užití marihuany a alkoholu většinou praktikuje 6 uživatelů, středoškolské vzdělání má ukončeno 16 participantů, 1 vysokoškolské. Následující tabulky zachycují další charakteristiky souboru. Tabulka č.1 současný věk, věk, ve kterém došlo k první zkušenosti s marihuanou, a dobu jejího relativně pravidelného užívání v letech. Tabulka č. 2 zachycuje současné zaměstnání participantů v době výzkumu.

současný věk věk při první zkušenosti délka pravidelného

průměr 23,3 17,0 4,5*

rozpětí 19 - 27 15 - 20 1,5 - 8*


užívání tabulka č. 1: Věkové charakteristiky souboru (*nejsou započítány údaje od experimentálního uživatele) počet studující VOŠ 1 studující VŠ 9 nezaměstnaný 5 pracující 2 tabulka č. 2: Zaměstnání

% 6 53 29 12

Požadovaná diferencovanost participantů vzhledem k výzkumné otázce byla spatřována zejména v míře užívání, resp. typu uživatele. V použitém rozdělení je přihlédnuto pouze k jedinému kritériu: k současné frekvenci užívání, a to z toho důvodu, že všichni participanti udržují současnou míru užívání s určitými výkyvy již od počátku pravidelného užívání. Těžký uživatel užívá marihuanu denně, resp. téměř denně – minimálně šest dnů v týdnu (sem spadá i nejtěžší forma užívání konopí vůbec, tzv. chronická intoxikace, kdy uživatel v bdělém stavu stav intoxikace po dlouhou dobu vůbec neopouští). Frekvence užívání rekreačního uživatele je nepravidelná a nepřekračuje míru šesti intoxikací za měsíc. Středně těžké užívání marihuany reprezentuje pravidelný uživatel, který spadá frekvencí svého užívání někam mezi tyto dvě výše popsané skupiny. Experimentátor marihuanu jednou či víckrát vyzkoušel, ale nestal se jejím uživatelem. počet těžký uživatel 5 pravidelný uživatel 8 rekreační uživatel 3 Experimentátor 1 tabulka č. 3: Typ uživatele

% 29 47 18 6

3.2. Proces tvorby dat: fáze, struktura a průběh dotazování Samotný proces tvorby dat by se dal rozdělit do tří etap, ale tuto posloupnost je třeba chápat pouze jako hrubý náčrt, protože se jednotlivé fáze vzájemně prolínaly: 1) formulace otázek, hledání významných témat – individuální rozhovory, 2) hlavní fáze sběru dat – ohniskové skupiny a semistrukturovaná interview, 3) ověřování – méně strukturované individuální rozhovory. První fáze, která sestávala z individuálních rozhovorů, byla zaměřena zejména na nalezení relevantních okruhů a konkrétních způsobů dotazování na prožitek intoxikace. Hlavním cílem, který ovlivnil plánování každého interview, bylo získat jakýkoliv, a pokud možno co nejpodrobnější popis konkrétního prožitku intoxikace. Pokud se podaří udržet výpověď uživatele na rovině konkrétních prožitků, je zobecňování plně v rukou výzkumníka, a jeho výstupy mohou být čistší, neovlivněné domněnkami participantů. To se však dařilo jen s obtížemi, neboť všichni dotazovaní měli tendenci generalizovat a schematizovat své prožitky. Postupem času tak vlastně díky této jejich tendenci vyvstala další podstatná otázka, která byla zařazena mezi hlavní cíle výzkumu: jak sami uživatelé chápou a strukturují svůj prožitek – jaká je podle subjektivní kvality jeho klasifikace? Tato otázka také zavdala hlavní příčinu pro použití metody ohniskových skupin – ty totiž umožňují okamžitou vzájemnou konfrontaci podobností a rozdílů v prožitcích a v jejich strukturaci mezi různými uživateli.


Konečná struktura používaných otázek v druhé, hlavní fázi výzkumu při individuálním rozhovoru vyplývala z rozpoznané potřeby srovnávat prožitky navzájem: cílem se tedy stalo získat popis nějakého konkrétního prožitku a v kontrastu s ním popis obvyklého (typického) prožitku. Za konkrétní prožitek byl volen první, poslední nebo nějaký jiný výjimečný, o němž byl participant schopen vyprávět. Samostatnou skupinu tvořily otázky na prožitek nepříjemný. Doplňující a rozvíjející otázky tvořily další velkou část vstupů výzkumníka do rozhovoru, protože, pokud byly odpovědi nejasné, mlhavé nebo nekonkrétní, což se stávalo často, bylo požadováno další vysvětlení a přiblížení. Pro dvě realizované ohniskové skupiny byly použity jiné okruhy otázek. Ty vycházely ze zjištěných skutečností v první fázi výzkumu a byly orientovány hlavně na nalezení společných prvků v různorodých prožitcích. První focus group byla méně strukturovaná a zaměřila se zejména na tato témata: první prožitky intoxikace, nepříjemné prožitky při intoxikaci, typické fenomény a typologie marihuanových raušů. Druhá uskutečněná ohnisková skupina potom rozváděla a prohlubovala typologii intoxikací. Vzhledem k vysoké angažovanosti téměř všech participantů v diskutovaném tématu nebylo třeba příliš podněcovat rozhovor, ale zároveň ani nebylo velkým problémem usměrnit ho k ohnisku zájmu výzkumu. Důležitými vstupy moderátora do diskuse byly ale parafráze a shrnutí, kterými zjišťoval a zajišťoval porozumění otevřenému problému. V poslední, třetí fázi výzkumu byly rozhovory zbaveny téměř jakékoliv předem určené struktury a zaměřily se na prohloubení nejasných a sporných oblastí zkoumání. Někteří participanti byli také v průběhu těchto rozhovorů přímo využiti k ověření správnosti rozpracovaných teoretických modelů a klasifikací intoxikace. Účast všech participantů byla dobrovolná a bezúplatná. V průběhu necelých tří měsíců, během kterých byla sbírána data, bylo s většinou participantů uskutečněno několik setkání. Někteří se zúčastnili pouze individuálních interview (8 participantů), jiní se zapojili jen do ohniskových skupin (5) a někteří se zúčastnili jak individuálních, tak skupinových rozhovorů (4), to záviselo zejména na jejich momentální dostupnosti. Protože byl výběr vzorku uživatelů limitovaný jejich aktuální dosažitelností, ohniskových skupin se zúčastnili spíše těžší uživatelé, což bylo následně kompenzováno dostatečným počtem individuálních interview s rekreačními uživateli. Z etického hlediska je nutné participanty informovat na začátku rozhovoru o jeho účelu i o účelu celého výzkumu, ale ne natolik konkrétně, aby nedošlo k přílišnému ovlivnění dalšího průběhu rozhovoru. Dále je třeba zdůraznit, že informace budou zužitkovány anonymní formou, bez uvedení jména a dalších identifikačních údajů, a že nahrávky budou po dokončení přepisu smazány. Všichni participanti byli také samozřejmě seznámeni s důvody nahrávání i s právem nahrávání odmítnout nebo kdykoliv požádat o zničení nahrávky. Z bezpečnostních důvodů proto všechny nahrávky zůstávaly po celou dobu výzkumu pouze u hlavního realizátora výzkumu a nebyly použity k jiným než výzkumným účelům. Uskutečněné rozhovory trvaly většinou déle než jednu hodinu a s pomocí diktafonu byla zaznamenána jejich větší část. Celkem bylo zaznamenáno osmnáct individuálních rozhovorů, což představovalo přibližně dvacet hodin nahrávek, a dále dvě ohniskové skupiny s celkem čtyřmi zaznamenanými hodinami diskuse. Přepis rozhovorů byl jednou z časově nejnáročnějších částí práce: 60 minut individuálního rozhovoru bylo přepisováno někdy i déle než 5 hodin, přepis jedné skupinové diskuse (120 minut) trval dohromady přibližně 16 hodin. Ze začátku byly přepisovány celé rozhovory doslovně, v pozdějších fázích byly vybírány jen jejich relevantní části, čímž došlo k vítané redukci množství materiálu i k urychlení práce. Celkově bylo tímto způsobem získáno přes 200 stran textu. V přepisech rozhovorů byla z etických a bezpečnostních důvodů vynechána jména a všechny další identifikační údaje.


4. Práce se získanými daty Rozbor dat probíhal od samého začátku jejich sběru. Již v průběhu realizace rozhovorů aktuálně získávané informace ovlivňovaly zaměření a strukturu dalších kladených otázek. Podobným způsobem i konceptualizované informace získané v první skupinové diskusi přímo určily strukturu dotazování v druhé ohniskové skupině. Po skončení hlavní fáze sběru dat byla získaná data podrobena stěžejnímu rozboru, který se zakládal na redukci jejich množství, na induktivní derivaci obecnějších schémat z autentického materiálu a na jejich kontinuální a rekurentní verifikaci. V analytické práci bylo čerpáno zejména ze dvou zdrojů: do jisté míry byla využita zakotvená teorie autorů Strausse a Glasera (Strauss & Corbinová, 1999), další inspirací byl shrnující článek o validitě v kvalitativním výzkumu (Čermák & Štěpaníková, 1998), který citoval Milese a Hubermana (1994). Další informace o analytických postupech, které dva posledně jmenovaní autoři doporučují, byly čerpány zejména z internetu.2 Rozbor tedy sestával z těchto fází: 1) klasifikace – roztřídění přepsaného autentického materiálu dle zkoumaných okruhů, 2) kódování – deskripce rozpoznaných (klíčových) jevů, označování pojmy, 3) agregace – utřídění vytvořených popisů a pojmů do skupin, trsů, 4) konceptualizace – nacházení vztahů mezi pojmy a trsy, 5) faktorování – pokus o zobecnění, odhalení hlubších explicitně nevyjádřených vztahů (použito v části fenomenologie prožitku). Průběžná verifikace vznikajících konceptů (a zároveň validizace metod) probíhala po celou dobu analýzy dat, kdy byly generalizované pojmy a vztahy mezi nimi neustále srovnávány s původními transkripcemi. Také vzájemná konfrontace účastníků ohniskových skupin poskytovala přímé důkazy sdílených i rozdílných prožitků, o které jsou opírány závěry výzkumu. Dalším velice podstatným zdrojem ověřování platnosti byla různá úroveň obecnosti dat poskytovaných participanty: od popisu konkrétních zážitků přes jejich vlastní interpretace vztahů mezi nimi a podmiňujícími faktory až k obecným shrnujícím vyjádřením o prožitku intoxikace jako o celku. Další přímá verifikace (triangulace analýzy participantem) následovala po vytvoření předběžných modelů a koncepcí, kdy byly během individuálních interview kladeny otevřené otázky na předpokládané souvislosti mezi sledovanými jevy. Někteří participanti byli navíc využiti k přímému ověření vytvořených koncepcí a kategorií, když byli požádáni o schematické grafické znázornění předpokládaných vztahů. Pro ilustraci jsou připojeny dva nákresy vytvořené účastníky výzkumu, které se vztahují k typologii a časovému průběhu intoxikace.

2

Viz např. http://don.ratcliff.net/qual/ (27.3.2003).


obrázek č. 1: Časový průběh intoxikace, ukázka použité metody (svislá osa – intenzita intoxikace, vodorovná osa – čas)

obrázek č. 2: Typologie intoxikací, ukázka použité metody (Z – „zhulenost“, H – hašiš, S – skunk, G – ganja počet spojnic – síla vzájemné vazby)


5. Poznámky k realizaci výzkumu (obtíže) Obtíže při realizaci výzkumu působila logistická náročnost ohniskových skupin. Bylo nutno spokojit se s účastí těch uživatelů, kteří „byli zrovna k dispozici“, aniž by bylo příliš možno zohlednit jejich charakteristiky a vytvořit pestrý vzorek. Poměrně pracné bylo také vyhledat pro rozhovory antityp, který by měl s marihuanou odlišnou zkušenost, což se nakonec podařilo. Další problémy způsobovala terminologie. Ačkoliv bylo relativně snadné proniknout do slangu subkultury uživatelů, potíže působily rozdílné významy týchž užívaných pojmů, které znesnadňovaly práci se získanými daty. Výše zmiňované obtíže udržet výpověď o prožitku intoxikace na konkrétní úrovni měly ve svém důsledku pozitivní dopad – došlo k rozšíření výzkumné otázky o subjektivně chápanou klasifikaci prožitků. Jednoznačně největším problémem ale bylo obrovské množství zpracovávaných dat: pracovalo se s více než dvěma sty stran transkripcí rozhovorů a tato práce byla velice časově náročná. 6. Souhrn nejdůležitějších zjištění Prožitek intoxikace se mění v čase: při prvních intoxikacích nebývá prožíván euforický rauš, namísto subjektivně příjemných účinků zaznamenávají prvouživatelé většinou jen různé tělesné příznaky. Kvalita marihuanového rauše je přímo i nepřímo podmíněna mnoha faktory, na něž mají uživatelé relativně velice dobrý náhled. Za nejdůležitější faktory jsou považovány zejména tyto: množství, druh a způsob konzumace konopných drog, jejich kombinace s dalšími drogami, dále nálada, se kterou uživatel do intoxikace vstupuje, a konečně prostředí a sociální setting během intoxikace. Tři identifikované typy marihuanových raušů (relativně stálé skupiny fenoménů, které se opakovaně objevují u více uživatelů) jsou definovány na základě míry a dominující oblasti aktivity subjektu. Vysmátost (vnější aktivita) je nejčastějším a nejoceňovanějším typem intoxikace, je charakteristická veselou náladou a smíchem, hravou komunikací a aktivitou. Přemýšlivost (vnitřní aktivita) je také poměrně častá a jejími znaky jsou klid a intenzivní činnost některého z poznávacích procesů, z emocionálního hlediska může převládat vyrovnanost, nadšení nebo vážnost až zádumčivost. Výkyd (pasivita) je charakteristický duševní a/nebo tělesnou bezvládností, netečností a ochablostí, vyskytuje se méně často a úzce souvisí s užitím většího množství drogy. Při kouření drogy, což je zdaleka nejčastější způsob užití, nastupuje marihuanový rauš téměř okamžitě: do pěti minut dosahuje jeho intenzita maxima, po 15 až 30 minutách začíná klesat, ale do dvou až tří hodin jsou účinky drogy stále dobře patrné. Při zobecnění kvalitativních změn v průběhu rauše se dá pouze s jistou mírou pravděpodobnosti říci, že s ubíhajícím časem se aktivita spíše přesouvá zvenku dovnitř a také postupně klesá. Nejpříjemnější prožitky se objevují na samotném začátku intoxikace. Odeznívání účinků je postupné a i po vystřízlivění jsou následky užití marihuany patrné, a to nejčastěji jako únava. Marihuanový rauš je změněný stav vědomí, který je na nejobecnější úrovni charakteristický různě intenzivním oslabením vlivu intencionálních asociací (snížená výbavnost významu a účelu) a různě intenzivní změnou pozornosti (zúžená, zintenzivněná a spontánní), které se manifestují jako fenomén pohlcení. V tomto stavu mizí dualita subjektu a objektu (pozorovatel splývá s pozorovaným), takže dochází ke změně identity na úrovni vědomí, která je zakoušena jako příjemná (pocit zvýšené angažovanosti ve vlastním prožívání a jednání). Při tvarování jakéhokoliv mentálního obsahu dominuje celostnost na úkor významovosti a výběrovosti, čímž dochází k intenzifikaci všech obsahů vědomí a zároveň k fascinaci jejich neobvyklostí a propracovaností. Pohlcení se dále


obecně projevuje celistvostí prožívaného a spontánností konaného. Obecně se zvyšuje citlivost a vnímavost. Z emocionálního hlediska převládá euforie a nadšení nebo blažená vyrovnanost a bezstarostnost. Menší dávky mají aktivizující efekt, vědomí sebe sama je vystupňováno, stejně jako pocit vlastní kompetence a integrity. Prožitku může dominovat činorodá dychtivost nebo ležérní hédonismus. Pro vyšší dávky je typický tělesný klid až bezvládnost, vyrovnanost může přecházet v apatii. Negativní prožitky jsou výjimečné a objevují se většinou při vyšších dávkách. 7. Diskuse, metodologické poznámky Ačkoliv se může zdát, že výsledky této analýzy akutní intoxikace přisuzují marihuanovému rauši veskrze pozitivní prožitky, tato zjištění jsou ve shodě s naprostou většinou studií zabývajících se týmž problémem. Zdánlivé nebo skutečné nadhodnocení pozitivních účinků marihuany může být způsobeno hned několika důvody: uživatelé sami před sebou racionalizujícím způsobem obhajují vlastní užívání marihuany tím, že jí připisují více pozitivních a méně negativních účinků; dalším důvodem může být to, že uživateli marihuany se stanou pouze ti, kteří v intoxikaci prožívají příjemné účinky drogy, neboť pouze oni mají tendenci tyto své zážitky opakovat, což mimo jiné znamená, že subjektivní prožitek intoxikace má přímý vliv na budoucí konzumaci drogy – o tom svědčí i v této studii popsaný případ experimentátora, který prožíval pod vlivem marihuany úzkostné stavy, a proto již nemá touhu znovu marihuanu užít. O tom, že se negativní prožitky vyskytují pouze v nepatrném zlomku intoxikací, svědčí i fakt masového užívání marihuany – kdyby nebyl rauš příjemný, nikdy by marihuanu neužívalo tolik lidí. Otázkou samozřejmě zůstává, do jaké míry je konsensus ve výpovědích participantů způsobem relativní homogenností zkoumaného souboru a do jaké míry představuje potvrzení generalizujících závěrů vyvozených určitým způsobem. Vzhledem k relativní jednostrannosti ve výběru vzorku uživatelů (městská subkultura složená převážně z vysokoškolských studentů) je třeba znovu zdůraznit opatrnost při zobecňování závěrů tohoto výzkumu. O širší zobecnění ale ani od samého počátku nešlo, tento výzkum je spíše hloubkovou sondou do intimního prožitku několika jedinečných osobností, které tento ponor umožnily. Na druhou stranu ale jejich předpokládaná vyšší inteligence a dobré komunikační schopnosti ještě nemusí znamenat ani lepší schopnost introspekce, ani výraznou odlišnost v prožitcích od „normální“ populace uživatelů, ačkoliv se může jednat o tzv. zkreslení elitou. Předmětem diskuse je samozřejmě také fakt, že moje vlastní zkušenost s konopnými drogami může mít vliv na mé postoje a případné narušení nestrannosti vzhledem ke zkoumanému problému. Domnívám se, že právě díky tomu mohu navázat užší kontakt s účastníky výzkumu a i lépe proniknout do jejich přirozeného prostředí. Díky tomu jsou data více autentická (a tedy validní) a v tomto kontextu lze hovořit o zvýšené teoretické citlivosti ke zkoumanému problému (Strauss & Corbinová, 1999). Výzkumník sám a jeho teoretická citlivost je v kvalitativním výzkumu jedním z nejdůležitějších nástrojů poznání. Vědecké nestrannosti lze dosáhnout zejména tak, že jsem si jako výzkumník svých předsudků vědom (Ungerleider & Andrysiak, 1981). 8. Závěr Získané výsledky se shodují s popisy prožitku akutní intoxikace konopnými drogami v literatuře, minimální rozdíly se objevily v deskripci časového průběhu. Typologie marihuanových raušů je nejoriginálnější částí práce, která však vyžaduje další zpřesnění a verifikaci. Při fenomenologickém popisu prožitku intoxikace bylo dosaženo zobecnění, které


překonává generalizace z dostupné literatury. Jedním z výstupů studie je návrh zpřesnění diagnostiky MKN 10 pro F12.0 – akutní intoxikaci konopnými drogami.


Kontakt na autora: Mgr. Jaroslav Vacek Katedra psychologie FF UP Vodární 6 771 80 Olomouc E-mail: [email protected] Literatura: Čermák, I. & Štěpaníková, I. (1998). Kontrola validity dat v kvalitativním psychologickém výzkumu. Československá psychologie, 42, 50-62. Hartnoll, R. et al. (2003). Příručka k provádění výběru metodou sněhové koule. Praha: Úřad vlády ČR. Kvale, S. (1996): Interviews. Sage, Thousand Oaks, London: New Delhi. Miles, M. & Huberman, A. (1994). Qualitative data analysis: An expanded source book. Sage, Thousand Oakes. Miovský, M., Vacek, J. & Řehan, V. (2003). Kvalitativní přístup ve výzkumu klasifikace prožitků intoxikace způsobené konopnými drogami. Alkoholismus a drogové závislosti, 4-5, 38, 193-212. Morgan, D. (1997). Focus groups as method of qualitative research. Sage, Thousand Oaks, London, New Delhi. Smolík, P. (1996). Duševní a behaviorální poruchy. Praha: Maxdorf. Strauss, A. & Corbinová, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert. Ungerleider, J. T. & Andrysiak, T. (1981). Bias and the cannabis researcher. Journal of Clinical Pharmacology, 21, 153-158. Vacek, J. (2003). Prožitek akutní intoxikace konopnými drogami. Nepublikovaná diplomová práce. Olomouc: FF UP. Vacek, J. (2004). Prožitek akutní intoxikace konopnými drogami: nepříznivé reakce (příspěvek k diagnostice F12.0x). Adiktologie, 7, 4, 76-85. Experience of Acute Marijuana Intoxication Jaroslav Vacek Department of Psychology University of Palacký Olomouc Abstract This research is important sub-study of the CANLONG project, and it is part of the research study supported by Grant Agency of Czech Republic (No. 406/02/1449). The sub-study aims to describe and classify the phenomena connected with an acute intoxication experience by means of qualitative methods. There were three main research questions: describe phenomena experienced in acute marijuana intoxication, describe dynamics of these phenomena and try to find a classification of experiences according to the qualities perceived


by the users of these drugs. Therefore, the emphasis lies on the richness, intensity and character of experiences rather than on their frequency. This original study uses semistructured interviews, focus groups and involves monitoring. The study involved 17 users (12 males and 5 females). They were 19 - 27 years old. They were relatively regular marijuana users who have used it for 4.5 years on the average. The main result is identification of the phenomena “absorption” as generalization of marijuana intoxication phenomenology according to previous studies in this field. The most original result consists of three identified and thoroughly described types of marijuana “highs”: the laughs, thoughtfulness and the lows. According to the participants, these three types are associated with relatively stable groups of experience phenomena that have been repeatedly reported by users. The study describes dynamics of the acute intoxication, suggests precise specification of F12.0x as described in ICD10 and tries to find connection between types of the intoxication, marijuana user’s career and possible dependence on marijuana. Key words acute intoxication of cannabis, marijuana, experience of intoxication, phenomenology, qualitative research, focus groups.

Contact: Mgr. Jaroslav Vacek Department of Psychology University of Palacký Olomouc Vodární 6 771 80 Olomouc E-mail: [email protected] Notice: Study was accomplished within the CANLONG project, supported by Grant Agency of Czech Republic No. 406/02/1449A.

Klíčová slova: akutní intoxikace konopnými drogami, marihuana, prožitek intoxikace, fenomenologie, kvalitativní výzkum, ohniskové skupiny

Recommend Documents