KAPITÁLOVÝ TRH TOMÁŠ JEŽEK. MAOROVÉ a NOVÝ ZÉLAND. a BCPP AKTUÁLNĚ INVESTICE DO ZLATA

1/2009

časopis společnosti BH Securities

KAPITÁLOVÝ TRH AKTUÁLNĚ

TOMÁŠ JEŽEK a BCPP INVESTICE

DO ZLATA MAOROVÉ

a NOVÝ ZÉLAND

finance

obsah editorial

02

Situace na kapitálovém trhu

03

Akcie NWR

04

Cerifikáty vázané na zlato

05

Úspěchy BHS - anketa B.I.G. expert

06

Analýzy k čemu jsou a jak jim rozumět ?

Vážení čtenáři, opět se Vám po určité době dostává do rukou časopis Béháčko. Je až neuvěřitelné, jak rychle uběhl čas od vydání jeho posledního čísla. Ale hlavně: K jakému zvratu mezitím došlo na finančních a kapitálových trzích. Slovo „krize“ nás nyní provází každým dnem a situace, v níž se nachází světová ekonomika, je pro nás všechny něčím zcela novým a dosud nevyzkoušeným. Jisté je, že čas, který bude nutný k zotavení naší i světové ekonomiky, se určitě bude počítat spíše na roky než na měsíce. Přesto jsem přesvědčen o tom, že v každém dni, který prožijeme, lze – současnému stavu ekonomiky navzdory – vždy nalézt něco pozitivního, inspirativního a povzbudivého. I proto jsme tentokrát koncipovali letošní jarní vydání Béháčka tak, abychom v něm alespoň částečně mohli odpoutat Vaši pozornost od makroekonomických čísel a možných (ostatně nakonec beztak obvykle nenaplněných) scénářů budoucího hospodářského vývoje. Chceme Vám nabídnout i trochu jiné pohledy na život než pouze skrz prizma ekonomického dění. Prostřednictvím Béhačka Vám všem přeji hezké chvíle nejen nad jeho texty, ale vzhledem k rychlému nástupu jara i dobrou jarní a letní náladu a vitalitu v následujících měsících.

Tomáš Ježek k 15 letům BCPP

07

8 – 10

Zlato - trochU historie o jeho směnitelnosti

11 – 12

Investice do zlata

13 – 14

Nový Zéland

15 – 17

Maorové

18 – 19

Jak BH Securities vidí kapitálové trhy

po 1. čtvrtletí 2009 Dosavadní letošní chování akciových trhů: Lednový vývoj, ať již světových burz či té pražské, znamenal krátké vzedmutí a následný pokles, který například v Praze ubral z počáteční hodnoty akcií bezmála deset procent (-9,79 %). Světové komentáře k lednovému poklesu trhů si nemohly nevšimnout dlouhodobé statistiky amerického trhu, která ukazuje na větší pravděpodobnost poklesu akcií v celém roce, a to ve smyslu Je-li leden „studený“, akcie klesají. Konkrétně: studium dat amerického indexu S&P 500 dává téměř dvoutřetinovou pravděpodobnost, že po lednovém poklesu přijde i celková negativní roční bilance. Data minulého roku nebyla výjimkou: Index S&P 500 klesl loni v lednu o –6,1 %, jeho celkový roční pokles pak v témže roce činil –38,4 %. Únor na burzách jako by pesimistickou budoucnost jen potvrzoval. Například česká burza se propadla o dalších –17,2 %. Investoři na akciových trzích si kladli otázku: Jak dlouho a kam ještě může pokles pokračovat? V březnu se situace obrátila a na medvědím trhu se vzedmulo výrazné rally, které konkrétně na pražské burze prakticky přineslo vynulování únorových ztrát měsíčním růstem +17,0 %. Objemy obchodů přirozeně stouply, ale jen mírně – a lze říci, že spíše než velcí to byli drobní a střední investoři, kteří se na obchodování podíleli a jejichž počet vzrostl. Nyní, v polovině dubna, kdy je psán tento příspěvek, trhy pokračují v růstu a index pražské burzy se dobral velmi blízko počátečním hodnotám tohoto roku, když se pohybuje kolem –1,5% pod těmito „startovními“ hodnotami. S tím, jak rally trvá již několik týdnů, investoři a spekulanti na kapitálových trzích vyměnili otázku „Jak dlouho a kam ještě může pokles pokračovat?“ za otázku „Jak dlouho a kam ještě může rally pokračovat?“, neboť technické odhady i fundamentální situace v globální ekonomice spíše varují před návratem poklesu; stále jsme na medvědím trhu. Poklesy i růsty, které jsme zatím od počátku roku zažili, se s určitou mírou zjednodušení vztahovaly k dění ve finančním sektoru a k dění v reálné ekonomice. V prvním případě (poklesu cen akcií) šlo o návrat obav o stav finančního sektoru. Tyto obavy byly ze zámoří živeny s rostoucími otazníky nad sanací bankovních aktiv a případným převzetím toxických aktiv i některými aférami zpochybňujícími účinnost státní pomoci (například u obří pojišťovny AIG – odliv dotací na splacení evropských závazků pojišťovny a výplaty neúměrných bonusů za loňský rok). V Evropě kromě podobných obav to byly také případy prakticky úplného zestátnění některých bank (Velká Británie). V oblasti reálné ekonomiky to byl neustále se zhoršující obraz vývoje světové ekonomiky a možná ještě rychlejší pokles výhledů ekonomik střední a východní Evropy. To se promítlo do všech středoevropských titulů, přičemž pod depresí uvalenou na ně ze zámoří i ze západní Evropy trpěly zejména středoevropské banky. Společným jmenovatelem obou těchto faktorů byla absence jakéhokoliv záchytného bodu, a tím nejistota, která těžce dopadla na psychiku trhů. V okamžiku, kdy budoucnost tone v mlze, nemůže být ani jinak, než že kapitálové trhy klesají. K tomu přičtěme výsledkovou sezónu za minulý rok, která sice na jedné straně

(v českých podmínkách) mnohdy uzavírala více či méně úspěšný loňský rok, na straně druhé se však bránila jakémukoliv výhledu na tento rok, v čemž lze spatřovat pragmatičnost i skutečné obavy vedení firem. Kombinace předchozího vysokého propadu akcií, drobných světélek v makroekonomických datech USA (realitní sektor) – rovněž zásluhou rétoriky a vystupování amerického prezidenta doma i v zahraničí (např. na březnovém setkání zemí G20), mohla vymazat únorové ztráty.

Výhled akciových trhů na 2. čtvrtletí: Uvedené faktory budou s největší pravděpodobností platit i ve druhém čtvrtletí. Jsou jimi zejména (bez ohledu na pořadí): – předchozí vysoké poklesy cen akcií pod negativním sentimentem, který se přeci jen zlepšuje; – makroekonomický vývoj (koncem dubna budou k dispozici první odhady vývoje HDP USA v prvním kvartále); – řešení bankovního sektoru v USA i Evropě; – výsledková sezóna, která se zatím neukazuje tak dramatická; zdá se, že očekávání trhu byla nastavena hodně nízko. Zastavme se na chvíli u bankovních sektorů. První pohled na zátěžové testy velkých amerických bank prováděných centrální bankou FED, ke kterým se bude vyjadřovat i prezident a vláda USA, by se mohly objevit již v brzké době. FED již dříve zavázal banky mlčenlivostí, aby předčasně nekomentovaly průběh testů; mohly by vznikat obavy u těch ústavů, které by o výsledcích mlčely. I když je pravděpodobné, že již žádná z velkých bank nepadne – a trh je touto nadějí posilován, závěry testů patrně nebudou tak jednoznačné, jak by se z vnímání akciovým trhem zdálo. Informace však asi budou dávkovány postupně a s náležitou opatrností, aby nezavdaly důvod k nějakému nedorozumění či panice. Akciové trhy by mohly být tentokrát ve druhém čtvrtletí vystaveny vyšší volatilitě. Šlo by však asi jen o mírné zvýšení, neboť index volatility akciových opcí VIX Chicagské opční burzy již nějakou dobu oslabuje, což značí uklidnění. Přes rizika, že se trhy vydají opět dolů, by případný pokles neměl být do úrovní tak hlubokých, jako jsme toho byli svědky v lednu. Pokud nás ovšem nezasáhne nějaká nepředvídaná výrazně negativní okolnost.

Výhled vývoje kapitálových trhů v horizontu do konce roku 2009: Ekonomické oživení, možná lépe řečeno stabilizace, je sice pravděpodobná až ve druhé polovině letošního roku, nicméně odhady se stále více posouvají do roku příštího a varují před vleklou etapou zotavování. Ve druhé polovině roku bychom tedy mohli čekat další zklidnění kapitálových trhů – ale spíše jejich stagnaci než nějaký vysoký růst. Fundamentálně silné tituly jsou již vhodné k nákupu, nicméně investované sumy by neměly představovat veškerou hotovost, kterou má ten který investor k dispozici.

Petr Hlinomaz

PX index 2000

2004

2005

2006

2007

2008

2009

1800

Sport - freediving

20 –21

1600 1400 1200 1000

Kaleidoskop - kam jít

22

800

Béháčko - časopis společnosti BH Securities a.s., jaro 2009 Vydavatel: BH Securities a.s., Na Příkopě 15, 110 00 Praha 1 Redakce : Iveta Kmochová, [email protected] Editor: Ivan Ryšavý Grafická úprava: AWB adertising, Bratislava, www.abwa.sk Vychází dvakrát ročně www.bhs.cz

05. 01. 04 19. 01. 04 02. 02. 04 16. 02. 04 01. 03. 04 15. 03. 04 29. 03. 04 13. 04. 04 27. 04. 04 11. 05. 04 25. 05. 04 08. 06. 04 22. 06. 04 08. 07. 04 22. 07. 04 05. 08. 04 19. 08. 04 02. 09. 04 16. 09. 04 01. 10. 04 15. 10. 04 01. 11. 04 30. 11. 04 14. 12. 04 29. 12. 04 13. 01. 05 27. 01. 05 10. 02. 05 24. 02. 02 10. 03. 05 24. 03. 05 08. 04. 05 22. 04. 05 06. 05. 05 20. 05. 05 03. 06. 05 17. 06. 05 01. 07. 05 19. 07. 05 02. 08. 05 16. 08. 05 30. 08. 05 13. 09. 05 27. 09. 05 12. 10. 05 26. 10. 05 10. 11. 05 25. 11. 05 09. 12. 05 23. 12. 05 09. 01. 06 23. 01. 06 06. 02. 06 20. 02. 06 06. 03. 06 20. 03. 06 03. 04. 06 18. 04. 06 03. 05. 06 18. 05. 06 01. 06. 06 15. 06. 06 29. 06. 06 17. 07. 06 31. 07. 06 14. 08. 06 28. 08. 06 11. 09. 06 25. 09. 06 10. 10. 06 24. 10. 06 07. 11. 06 22. 11. 06 06. 12. 06 20. 12. 06 08. 01. 07 22. 01. 07 05. 02. 07 19. 02. 07 05. 03. 07 19. 03. 07 02. 04. 07 17. 04. 07 02. 05. 07 17. 05. 07 31. 05. 07 14. 06. 07 28. 06. 07 16. 07. 07 30. 07. 07 13. 08. 07 27. 08. 07 10. 09. 07 24. 09. 07 09. 10. 07 23. 10. 07 06. 11. 07 20. 11. 07 04. 12. 07 18. 12. 07 08. 01. 08 22. 01. 08 05. 02. 08 19. 02. 08 05. 03. 08 19. 03. 08 04. 04. 08 16. 04. 08 30. 04. 08 16. 05. 08 30. 05. 08 13. 06. 08 27. 06. 08 11. 07. 08 25. 07. 08 08. 08. 08 22. 08. 08 05. 09. 08 19. 09. 08 03. 10. 08 17. 10. 08 03. 11. 08 18. 11. 08 02. 12. 08 16. 12. 08 06. 01. 09 20. 01. 09 03. 02. 09 17. 02. 09 03. 03. 09 17. 03. 09 31. 03. 09 15. 04. 09 29. 04. 09 15. 05. 09 29. 05. 09 12. 06. 09 26. 06. 09

600

Zdeněk Lepka

03

finance

finance

ZLATO NAD KURZEM AKCIÍ NWR

PŘETAVENÉ V CERTIFIKÁT

Zlato za poslední rok prudce zvýšilo svou oblibu u investorské veřejnosti, když v úvodu loňského roku těžilo z obav před inflací a v současnosti získává své příznivce kvůli obavám z ekonomického vývoje. Tak či onak, funkce zlata jako uchovatele hodnoty nabrala opětovně větší význam, což se odrazilo i v portfoliích jak velkých investorů (hedge fondy, banky), tak malých retailových investorů. Zájem se přetavuje i do ceny, která aktuálně balancuje na úrovni 1000 USD/ozt. Stručně řečeno, disponujete-li dostatečně velkou volnou hotovostí, milujete-li „vůni žlutého kovu“ (a k tomu ještě také vlastníte trezor), potom zakoupení zlaté investiční mince, zlaté cihly či zlatého prutu se pro vás stane ideální příležitostí, jak čelit nástrahám globální hospodářské recese. Pokud však pro vás tyto uvedené předpoklady zcela neplatí, ale „vlastnictví zlata“ vás přesto láká, poměrně jednoduchou cestou se pro vás může stát nákup investičního certifikátu vázaného na zlato. S růstem obliby zlata se totiž rozšířila i nabídka investičních certifikátů. Pražská burza v současnosti nabízí čtyři certifikáty vázané přímo na zlato, burza ve Vídni už několik desítek a burza ve Franfurktu dokonce několik stovek investičních příležitostí, certifikátů určitým způsobem vázaných na zlato. Certifikáty jsou možností jak pro dlouhodobého investora, tak pro spekulanta snažícího se využít krátké excesy v ceně zlata. Na trhu lze najít garantované zlaté indexové certifikáty, ale také turbo certifikáty nabízející spekulace na růst i na pokles ceny zlata. „Zlatý certifikát“ se dostal také do portfolia nabízených produktů BH Securities. Je to certifikát Gold Shark Garant CZK, který jsme uvedli na pražskou burzu začátkem února. Jde o garantovaný certifikát,

který dovoluje investorovi aktuálně hrát na negativní ekonomickou situaci podporující růst ceny zlata, na kterém participuje. Na druhé straně pokud se naplní optimistické scénáře trhů o obratu vývoje ekonomik na přelomu pololetí 2009, tak do doby, než by mohla opětovně začít strašit inflace, může cena zlata korigovat, vůči čemu je investor chráněn 100% garancí nominální hodnoty certifikátů ve splatnosti. Odvážnějším investorům pražská burza nabízí i turbo certifikáty na zlato, jeden se spekulací na růst a druhý na pokles. Další, mnohem širší možnosti poskytují trhy po celé Evropě. Nejrozšířenější jsou indexové certifikáty. Ovšem daleko více zájmu i krátkodobých spekulantů nyní kvůli stále vysoké volatilitě ceny zlata začaly přitahovat pákové certifikáty, které emitenti nabízejí s pestrou škálou knock-outových bariér. Psychologická bariéra 1000 USD/ozt. nejdříve v minulém roce ale také již letos v únoru „pročistila“ short knock-out certifikáty, nicméně právě ty, které mají bariéru stanovenou mírně přes 1000USD/ozt., jsou v současnosti díky vysokým pákám mezi nejoblíbenějšími. Nicméně z pohledu rizika se právě tyto produkty vzdalují od povahy zlata jako jednoho z „bezpečných přístavů“. Takže i zlato prakticky nabízí zajímavé příležitosti a tržní situace „všemi“ směry a investor si může vybrat podle svých očekávání.

Peter Čaputa

Březnové posílení akcií společnosti New World Resources (NWR) zatím nebylo příliš výrazné. Například k 25. 3. byl zisk těchto akcií proti začátku března jen +10 %, zatímco hlavní index pražské burzy PX si ve stejném období polepšil o +21,5 %. Přitom výsledky společnosti NWR za rok 2008, jak byly zveřejněny koncem letošního února, až tak špatné nejsou. V zásadě totiž splňovaly očekávání trhu, či byly jen lehce pod jeho odhady, takže žádné velké překvapení nepřinesly. Podle očekávání za růstem tržeb a zisku stál především velký meziroční nárůst prodejních cen uhlí a koksu (zhruba +40 až 75 % Y/Y podle kategorie), zatímco naturální objemy prodeje ve skutečnosti mírně stagnovaly pod objemy roku 2007 (přibližně –6,3 % Y/Y).

Letos na ceny uhlí příliš spoléhat nelze, půjde hlavně o prodané objemy O to větší pozornost se soustředila na výhledy na rok 2009, které však zatím potvrzují jak pokles aktivity (očekávaný pokles těžby o přibližně –4 %), tak snížení cen uhlí. Indikované ceny uhlí a koksu jsou sice nad cenami roku 2007, ale pod úrovní roku 2008. Naštěstí růst cen elektřiny v roce 2009 dává předpoklad, že ceny energetického uhlí by už dále neměly klesat, ale naopak mohly stoupnout z 69 na 79 EUR/t, což může společnost NWR hodně podržet nad vodou. Přesto letos půjde hlavně o prodané objemy uhlí. Jenže zvláště počátek roku byl poznamenán výrazným útlumem výroby v ocelářství (více jak –20 %), což zavdává důvod k obavám, jak si akcie NWR dál povedou.

Co naznačuje navrhovaná dividenda Druhým faktorem, který se promítá do ceny akcií NWR, je patrně navrhovaná dividenda 0,18 EUR/akcii hrubého, což nyní představuje kolem 7% dividendového výnosu. Jde o roční „doplatek“ k předchozí pololetní dividendě 0,28 EUR/akcii, tedy celkem 0,46 EUR na akcii. Akciový trh čekal více a nemůže to společnosti NWR odpustit. V porovnání se zmíněnou pololetní dividendou představuje „roční doplatek“ určitý pokles, který podle našeho mínění indikuje větší opa-

04

trnost a očekávání poklesu hospodářského výsledku v roce 2009. To ostatně lze odvodit i ze zmíněných indikací objemů a prodejních cen uhlí společnosti pro rok 2009. Poznamenejme, že naše očekávání bylo přibližně 0,40 EUR roční dividendy a že za rok 2009 ji zatím orientačně odhadujeme mezi 0,20 až 0,25 EUR/akcii.

Byla by akvizice Ferrexpo přínosem? Společnosti NWR se také vyčítá její loňská akvizice ruské společnosti Ferrexpo a nynější snaha zahrnout tuto akvizici do konsolidačního celku NWR. To by však mohlo odčerpat část prostředků, které by jinak mohly být vyplaceny na dividendu. Navíc kupní cena společnosti Ferrexpo patrně byla zbytečně vysoká. Podle nejčerstvějších zpráv by ke konsolidaci této společnosti v rámci NWR dojít zatím nemělo; jedná se patrně o odklad do doby, než se ekonomické prostředí (a také akciové trhy) více stabilizuje. Trh tedy vnímá akcie NWR opatrně a se smíšenými pocity. Pokud jde o další vývoj kurzu akcií NWR na burze, pak růst může přijít buď s celkovým vzedmutím trhu (což se vlastně děje), nebo prokáže-li se, že objemy prodejů uhlí nebudou v tomto roce propadat. Růstu akcií NWR by pomohl i růst cen komodit. Petr Hlinomaz

05

finance

finance

B.I.G. EXPERT

CO NAPOVÍDAJÍ AKCIOVÉ ANALÝZY PROJEKT A NAKOLIK NA NĚ lze SPOLÉHAT za Účasti MAKLÉŘŮ BH SECURITIES Naše společnost se již dva roky pravidelně a velmi úspěšně účastní projektu B.I.G. EXPERT (viz http://www.kurzy.cz/big-expert/), který veřejnosti poskytuje systematickou informaci o názorech investičních odborníků na budoucí vývoj na kapitálových trzích. Účastníky projektu jsou makléři předních subjektů působících na českém kapitálovém trhu (BH Securities, Böhm & Partner, Cyrrus, J&T, PPF, ČP Invest, UniCredit Bank, X-Trade Brokers, Finance Zlín atd.). Projekt si neklade za cíl vydávat investiční doporučení; jde v něm pouze o prezentaci odhadů budoucího vývoje kapitálového trhu, jak tyto odhady poskytli zúčastnění experti. Projekt se ve třech částech zabývá predikcí vývoje na českém kapitálovém trhu (nejobchodovanějších akcií), dále odhady vývoje českých úrokových sazeb a kurzu koruny k dolaru a euru, a konečně odhady vybraných světových akciových trhů sledovaných prostřednictvím indexů.

Odhady jako investice Účastníci ve statistice Akcie provádějí hodnocení sledovaných titulů v pěti stupních (Rozhodně koupit, Koupit, Žádná akce, Prodat, Rozhodně prodat). Zvolené hodnocení zároveň znamená imaginární investici, kdy s jedním cenným papírem lze provést operaci v maximální hodnotě 100 peněžních jednotek. Experti ve statistice Akcie jsou čtvrtletně hodnoceni podle výnosu, který by za hodnocené období získali, pokud by investovali podle svých doporučení. Při sestavování pořadí je rozhodující výnosový průměr.

Nejmenší odchylka Ve statistice Měny, úrokové míry a ve statistice Zahraniční trhy se jako nejlepší umístí expert s nejnižší průměrnou odchylkou odhadů od skutečné hodnoty, kterou sledovaný ukazatel dosáhl.

Porovnání kvality

Odhady zúčastněných odborníků jsou pravidelně porovnávány s následným skutečným vývojem kapitálového trhu a vyhodnocovány. Pořadí nejlepších účastníků je zveřejňováno. U statistiky Akcie jsou jako nejlepší vyhodnoceni experti, kteří by svými odhady dosáhli nejvyššího zisku. U statistik Měny, úrokové míry a Zahraniční trhy je kritériem nejmenší odchylka skutečné hodnoty od odhadu.

Na základě zhodnocení úspěšnosti odhadů ve sledovaném období se jednou za čtvrtletí vyhlašují nejlepší investiční odborníci. Individuální výsledky se rozesílají přímo jednotlivým expertům. Účastníci tak mají možnost získat zpětnou vazbu o kvalitě svých odhadů od začátku existence projektu, společnosti potom informace o kvalitě analytické práce svých expertů. Naši makléři Antonín Žmuran (zahraniční trhy), Peter Čaputa (měny, úrokové míry) a Tomáš Matuška (české akcie) se pravidelně umisťují s velkým náskokem na prvních či předních místech tohoto projektu, a to jak v krátkodobých (měsíčních), tak dlouhodobých (šestiměsíčních) odhadech. Společnost BH Securities .a. s. získala za rok 2007 souhrnné i jednotlivá ocenění za vynikající výsledky ve všech třech kategoriích. IK

Konkrétně jsou to tyto tři sledované statistiky: Statistika B.I.G. EXPERT – akcie: odhady investičních atraktivity českých akcií. Cílem této statistiky je zaznamenat vyjádření expertů k atraktivitě investování do vybraných titulů (s nejvyšším objemem obchodů a obchodovaných nejčastěji) obchodovaných na BCPP. Tyto odhady vyjádřují názory, jak se vzhledem ke konkrétní situaci na trhu bude vyvíjet kurz těchto cenných papírů v horizontu jednoho a šest měsíců. Při odhadech i při následném hodnocení se vychází z pondělních kurzů. Ve statistice je uváděna vždy pouze suma názorů odborníků na hodnocený titul, nejsou uváděna jednotlivá konkrétní hodnocení.

Statistika B.I.G. EXPERT – měny, úrokové míry: odhady vývoje úrokových sazeb a kurzu koruny. Tato statistika zachycuje názory odborníků na odhadovaný vývoj vybraných ukazatelů

06

peněžního trhu v horizontu jednoho a šesti měsíců. Experty je sledován a odhadován budoucí vývoj krátkodobých úrokových sazeb PRIBOR, dlouhodobé úrokové sazby jsou reprezentovány výnosem vybraného dluhopisu. Dále se v rámci této statistiky odhaduje vývoj kurzu Kč/USD a Kč/EUR. Při odhadech i při následném hodnocení se vždy vychází z pondělních hodnot.

Střet nabídky s poptávkou je příznačný pro každý trh, ten burzovní nevyjímaje. Většina kupujících i prodávajících, kteří aktivně vstupují do burzovních obchodů, přichází s vlastní představou o budoucím vývoji kurzu, na němž chtějí postavit své nákupy a prodeje. Čím se však kurzy akcie vlastně řídí?

Jednoznačný matematický vzorec, který by předurčoval vývoj cen akcií, neexistuje. S určitou mírou zjednodušení se hovoří o třech skupinách faktorů, které různou měrou a v různých okamžicích působí na ceny akcií. Jsou to faktory fundamentální, technické a psychologické.

Tři základní typy analýz Z těchto tří skupin vycházejí i stejnojmenně pojmenované typy analýz, tj. analýzy fundamentální, technické a psychologické. Přibližujeme je v pořadí, v jakém se s nimi obvykle setkáme v praxi. Fundamentální analýza se pokouší o odhad vnitřní hodnoty akcie. Vzhledem k této vnitřní hodnotě pak analýza posuzuje minulý i budoucí vývoj akciového kurzu. Nejčastěji se hodnota odhaduje na podkladě modelu budoucích finančních toků, které jsou chápány jako možný bezprostřední užitek pro akcionáře, přičemž se počítá jejich současná hodnota (k datu ocenění). V diskontní sazbě pro výpočet současné hodnoty je obsažena reálná úroková míra, očekávaná míra inflace a prémie za riziko. Již jen z této krátké charakteristiky je zřejmá náročnost metody na vstupní data, model finančních toků i stanovení diskontní sazby, což ve svém součtu vede k větší časové náročnosti. Díky své podrobnosti je však patrně nejčastějším typem analýz, s nimiž se lze setkat. Snad i proto, že modifikace tohoto postupu se používají i v jiných situacích, například pro fúze, prodeje podniků či jejich částí atd. Technická analýza k odhadům budoucího pohybu cen akcií využívá především studia historického vývoje kurzů a objemu obchodů. V předchozích pohybech cen se snaží v různých časových úsecích hledat trendy, jejich změny, tendence k opakujícím se formacím v grafech vývoje kurzů a objemů atd. a na základě toho usuzovat na možný budoucí pohyb cen akcií, případně hledat nějaké indikace k vhodnému nákupu či prodeji. Technická analýza staví na předpokladu, že kurzy akcií jsou určovány pouze nabídkou a poptávkou, které jsou ovlivňovány racionálními i iracionálními činiteli. Výhodou tohoto typu analýzy je, že občas nalézá relativně dobrá vysvětlení pro minulý vývoj kurzů, se „strojovou“ předpovědí vývoje cen je to již horší. Tento přístup svým způsobem představuje reakci na určitá omezení, zdlouhavost a náročnost fundamentální analýzy.

Psychologická analýza běžně nebývá tak často zmiňována jako oba předchozí typy a svým způsobem je částečně obsažena již v analýze technické. Z teoretického pohledu staví na teorii davu a na předpokladu, že většina účastníků burzovních obchodů takový dav tvoří a podléhá jeho vlastnostem, sdílí s davem společná očekávání, podléhá emocím, panikám apod. Praktickým projevem je například taktika obchodování „proti proudu“, která vychází právě z předpokladu davového chování. Smyslem této analýzy není tedy studium kurzů a objemů, či vnitřní hodnoty akcií, nýbrž pokus odhadnout chování většiny ostatních investorů a podle toho směrovat vlastní strategii.

Investoři a spekulanti: Jak analýzy akcií využívají? Jestliže dosud byla řeč o analýzách ve vztahu k jejich předmětu, tedy v tomto případě ve vztahu k akciím, všimněme si ještě těchto analýz ve vztahu k jejich uživatelům. Účastníky burzovních obchodů lze v zásadě rozdělit na dvě skupiny – spekulanty a investory. Spekulanti většinou těží z krátkodobého rozdílu kupní a prodejní ceny akcie. Své investice tvoří nahodile, podle okamžitého vývoje, očekávání a odhadu vývoje akciových kurzů. Snaží se tedy odhadnout budoucí vývoj akcie a k tomuto účelu využívají i výše zmíněných analýz. Investoři se nepokoušejí odhadovat budoucí kurz akcií, ale stavějí široce diverzifikovaná portfolia konstruovaná tak, aby dosahovala průměrných výnosů v míře odpovídající stupni přijatého rizika. Krátce řečeno, obě skupiny se liší přístupem k hypotéze efektivního trhu, která předpokládá, že všechny informace jsou už obsaženy v kurzu akcie. Investoři z ní vycházejí, spekulanti ji naopak popírají. Realita bude asi někde uprostřed. Proto ani hranice mezi oběma těmito skupinami nemusí být příliš ostrá, stejně jako nemusí být zásadní rozdíl, jak investoři a spekulanti využívají, případně nevyužívají akciové analýz.

Petr Hlinomaz

Statistika B.I.G. EXPERT – zahraniční trhy: odhady vývoje indexů akciových trhů. V této části experti odhadují vývoj vybraných indexů jednotlivých akciových trhů v horizontu jednoho a šesti měsíců. Je sledován a odhadován budoucí vývoj indexů: PX 50, Dow Jones, NASDAQ, FTSE 100, DAX 30 a Nikkei 225. Experti tak hodnotí český kapitálový trh v porovnání se zahraničím. Výchozími hodnotami jsou vždy páteční uzavírací hodnoty indexů.

07

lidé

Tomáš Ježek: NĚKOLIK OHLÉDNUTÍ

ZA NOVODOBOU HISTORIÍ PRAŽSKÉ BURZY CENNÝCH PAPÍRŮ Obnova kapitálového trhu po padesátileté pauze přišla brzy po roce 1989. Státní banka československá, tehdy ještě ve dvojjediné funkci centrální i obchodní banky, začala organizovat sekundární trh s cennými papíry. Vždy jednou za 14 dní pořádala aukce obligací a podílových listů emitentů – mezi prvními byly dvě banky, strojírenský podnik, pivovar a investiční společnost. V prvních dvou letech tak na tento prozatímní sekundární trh přišlo 282 emisí cenných papírů, z nichž 100 bylo obchodovatelných. V té době však už vznikal i Přípravný výbor pro založení burzy, který byl transformován na Burzu cenných papírů Praha, a. s. Do obchodního rejstříku byla zapsána 24. listopadu 1992 a 22. prosince téhož roku se konala poslední aukce na prozatímním trhu. První obchodní systém burzy byl darem francouzské vlády, používala ho regionální burza v Lyonu. Franouzi se o své pražské „dítě“ poctivě starali a spolu s našimi odborníky pracovali na dalším rozvoji obchodního systému a formulaci stále košatějších pravidel. Francouzský systém se totiž musel velmi rychle a do hloubky přizpůsobovat faktům, na která nemohl být ze země svého původu připraven. Roli francouzských „rodičů“ tak museli stále výrazněji přebírat domácí specialisté. To, že se tu objevili a byli schopni svou kvalifikovaností být Francouzům od začátku partnery, byl jeden ze zázraků té zakladatelské doby. Vývoj pražské burzy – a českého kapitálového trhu vůbec, byl totiž hned na samém svém počátku a na dlouhou dobu předurčen velkým třeskem v podobě kuponové privatizace.

Co přinesla kótace z „moci úřední“ Kuponová privatizace skončila v roce 1995 se svou druhou vlnou. Byla to gigantická počítačová hra pro 8,1 miliónu lidí v první vlně a pro 6,1 miliónu ve druhé vlně. V první vlně bylo na akciové společnosti přeměněno 1430 státních podniků a nabídnuto 299 miliónů akcií, ve druhé vlně dalších 861 podniků a 155 miliónů akcií. Obě tyto skupiny akciových

08

společností byly na burze kótovány z moci úřední, tj. rozhodnutím ministerstva financí. Tento administrativní akt burzu nadlouho poznamenal. Standardním postupem, kdy společnosti samy žádají burzu o přijetí k obchodování a musí splňovat řadu velmi restriktivních podmínek, by se totiž drtivá většina těchto „kuponových“ společností na burzu nikdy nedostala. Emise jejich akcií byly vesměs velmi malé, a proto byly od počátku odsouzeny k velmi malé likviditě. Ta vedla ke snadné manipulovatelnosti s kurzy těchto akcií, a tudíž i ke ztrátě jakékoli jejich informační hodnoty. Stačilo pár domluvených obchodů a zájemci snadno dostali kurz přesně tam, kde ho potřebovali mít. To samozřejmě těžce poškozovalo pověst burzy. Na konci kuponové privatizace a na samém začátku fungování sekundárního trhu akcií na burze nemohla z povahy věci existovat tržní cena (kurz) akcií, ale všechny akcie měly jen svou jmenovitou hodnotu (účetní cenu) ve výši 1000 Kč „nastřelenou“ pokusně s tím, že ji sekundární trh bude korigovat. Jakmile to však začal skutečně dělat, tržní cenu akcií v drtivé většině případů nalézal hluboko pod úrovní jejich jmenovité hodnoty. Tento strmý pohyb dolů však neměl a ani nemohl mít žádné učebnicové vysvětlení, že snad tehdy šlo o „medvědí“ trh. Kdyby autority ministerstva financí předtím včas stanovily jmenovitou hodnotu akcií, např. na 100 Kč, následoval by po spuštění sekundárního trhu strmý vzestup akcií. Opět by to však nebyl žádný klasický, tentokrát „býčí“ trh. Mimochodem, také kurz dolaru musel být tehdy pokusně „nastřelen“. Jenže tento krok měl spolehlivou oporu v černém kurzu jako produktu nelegálního obchodování s konvertibilními měnami a tuzexovými bony. Proto „nastřelení“ kurzu dolaru nebylo takovým „skokem do tmy“ jako „nastřelení“ počátečního kurzu akcií.

Než naplno vypukla krize důvěry Administrativně nařízená kótace kuponových

společností na burze měla kromě svého destruktivního dopadu na spolehlivost kurzové tvorby stejně destruktivní dopad i na disponibilitu a spolehlivost finančních informací, které společnosti musí trhu poskytovat. Společnosti, které se na burzu dostaly z moci úřední a proti své vůli, viděly v povinné informační otevřenosti opovážlivý zásah státu do svého obchodního soukromí a odmítaly informační povinnosti plnit. Nevyhnutelným důsledkem informačního embarga, formálně sice nikdy nevyhlášeného, ale kolektivně a spontánně dodržovaného téměř všemi těmito společnostmi, nemohlo být nic jiného než pomalá smrt sekundárního akciového trhu. Burza reagovala jediným možným způsobem, totiž masívním vyřazováním kuponových společností z obchodování. V roce 1997 se to během krátké doby stalo 1400 společnostem, tedy jen o málo menšímu množství, než jaké jich tam bylo nedávno předtím úředně kótováno. Velká část takto vyřazených společností si navíc ještě přeměnila podobu svých akcií ze zaknihované na listinnou, aby se tím pojistila proti zájmu veřejnosti vidět do svého hospodaření. Krize důvěry v nově zrozený český kapitálový trh s pražskou burzou ve svém středu vrcholila v roce 1997. Těžké problémy se však objevily již krátce po zahájení obchodování s akciemi v roce 1993. Legislativa kapitálového trhu vznikala od samotného počátku v 90. letech ve velmi úzkém a uzavřeném kruhu několika vedoucích pracovníků ministerstva financí a byla modelována pro jednorázovou potřebu technického zvládnutí kuponové privatizace spolu s institucemi, které byly rovněž vytvořeny jen pro potřeby kuponové privatizace. Pro postprivatizační období však modifikovány nebyly, a tak se brzy staly vážnou překážkou směřování českého kapitálového trhu ke standardním poměrům.

Netečnost, či neschopnost legislativy? Legislativa upravující dění na kapitálovém trhu, zejména zákon o cenných papírech,

lidé zůstávala netečná k úkolu rozvíjet a regulovat to, co měla kupónová privatizace vytvořit, tj. standardní kapitálový trh. Nebyla připravena nejen na korigování a odstraňování specifických důsledků kuponové privatizace, tedy zejména zejména fragmentace trhu, několikerých kurzů těchže akcií, velmi nízkou likviditu trhu akcií, netransparentní tvorbu kurzů, obchodování s akciemi na přepážce Střediska cenných papírů, snadnou manipulovatelnost s trhem a zejména neexistující ochranu minoritních akcionářů. Nebyla ani připravena čelit problémům notoricky známým ze všech světových burzovních trhů, jako je obchodování s akciemi na základě důvěrných informací (insider dealing), obchodování ve vlastní prospěch obchodníků (self dealing), obchodování se spřízněnými stranami či jako jsou krádeže svěřených aktiv prováděné obchodníky a správci fondů (asset striping).

90. let rozuměli financím, takže to nutně museli být oni, kdo stáli u zrodu burzy. Nemůže proto překvapovat, že pak na dlouhou dobu určovali strategii vývoje kapitálového trhu a že burzu chápali a využívali spíše jako užitečný nástroj svých bankovních cílů než jako svébytnou instituci, která ve své rozvinuté podobě bankám nutně konkuruje. Byl to Dr. Salzmann, kdo navrhl, abych po něm v roce 1996 převzal předsednictví v burzovní komoře. To jsem už měl za sebou funkci ministra privatizace i předsedy výkonného výboru Fondu národního majetku. S Dr. Salzmannem jsem byl domluven, že předsednictví v burzovní komoře využiji k tomu, abych se pokusil burzu (a s ní i celý kapitálový trh) posunout směrem ke standardním poměrům známým z rozvinutých trhů – a samozřejmě z Francie jako ze země „rodičů“ pražské burzy.

Udrželi se jen nejlepší obchodníci

Zákon, který ublížil Nepochybně největší škody však nově vzniklému kapitálovému trhu, a tím i pověsti burzy, způsobil koncepčně nedokonalý zákon o investičních společnostech a investičních fondech z roku 1992. Ten totiž správce majetku ve fondu povýšil na jeho vlastníka, čímž o vlastnictví připravil čerstvě zrozené akcionáře investičních privatizačních fondů. Slabý a zcela nepřipravený dozor ministerstva financí nečinně přihlížel, jak bují inovativní způsoby vykrádání fondů pomocí smluvních pokut, neplacením kupní ceny akcií, fakturacemi nevýhodných cen či fiktivních nebo bezcenných služeb, půjčováním cenných papírů na extrémně dlouhou dobu a bez záruky, placením extrmně vysokých záloh spřízněným osobám, poskytováním pro fond nevýhodných úvěrů spřízněným osobám, přečerpáváním aktiv fondu do společností založených spřízněnými osobami a upisováním bezcenných cenných papírů, které emitovaly spřízněné osoby. Fondy používaly pro své nečisté transakce velmi často služeb spřízněných obchodníků s cennými papíry, kteří byli nezřídka i členy burzy. Prakticky bez dozoru působili i obchodníci s cennými papíry. Díky extrémně permisivní licenční politice ministerstva financí jich totiž po skončení kuponové privatizace působilo na českém kapitálovém trhu na 500, což by byl astronomický počet i na mnohonásobně větší londýnský trh. Stejně permisivní byla politika státu při licencování investičních privatizačních fondů.

Kurz ke standardním poměrům Prvním předsedou burzovní komory byl JUDr. Richard Salzmann, šéf Komerční banky. Bankéři byli obecně ti jediní, kdo na počátku

byl na burze návrh zákona o Komisi pro cenné papíry poměrně brzy připraven. Pouze zprvu nebylo komu ho dát, aby se dostal do parlamentního schvalovacího procesu a měl šanci, že se stane zákonem. Jenže v té době se už schylovalo k finanční krizi, v jejímž pozadí byly neutěšené poměry na českém kapitálovém trhu ohrožující celý proces transformace. Finančni krize v roce 1997 skutečně přišla a po pádu Klausovy vlády nastoupila vláda Tošovského. Ta okamžitě přijala návrh zákona o Komisi pro cenné papíry vypracovaný na burze za svůj, předložila ho do Parlamentu, kde byl zákon rychle schválen, takže Komise mohla již od 1. dubna 1998 začít pracovat. Bohužel téměř přesně na den o pět let později, než jak by to bylo bývalo zapotřebí už v roce 1993, tedy ihned po ukončení první vlny kupónové privatizace...

Počátky Komise pro cenné papíry Při burzovní komoře jsem založil pracovní skupinu, která začala intenzívně pracovat na návrhu zákona o Komisi pro cenné papíry. Vycházeli jsme z předpokladu, že v neregulovaném prostředí a bez dozoru burza nemůže ani pomýšlet na svůj rozvoj a úspěch v mezinárodní konkurenci. Burza se tak začala starat o vznik autority, které by sama podléhala. Bylo to tím paradoxnější, že samotné ministerstvo financí, jemuž toto zadání příslušelo, nedokázalo orgán dozoru nad kapitálovým trhem ustavit a přivést k náležitému výkonu. Však také Finanční úřad pro Prahu 1 burze neuznal náklady na činnost pracovní skupiny. Samozřejmě měl pravdu: Burza opravdu neměla žádné živnostenské oprávnění psát návrhy zákonů... Přestože se o žádné vstřícnosti a pochopení ze strany ministerstva financí nedalo mluvit,

Komise pro cenné papíry získala ze zákona dvě mimořádně důležitá zmocnění – zmocnění revidovat všechny licence, které ministersvo financí v minulosti udělilo, a zmocnění prověřovat plnění informačních povinností emitentů veřejně obchodovaných cenných papírů. Výsledkem byl i dramatický pokles počtu obchodníků s cennými papíry z pěti set na pouhých pět desítek. Také informační disciplína společností se po rozsáhlém pokutovém „bombardování“ dramaticky zlepšila. Před zahájením revize totiž jenom polovina společností uveřejnila alespoň jednou výroční zprávu o svém hospodaření. Kromě přelicencování a revize plnění informační povinnosti emitentů musel být „hlavní tah“ Komise obecně veden proti tehdejší noční můře emitentů cenných papírů, ale i investorů, totiž proti strachu z nepřátelského převzetí. Jen si připomeňme bezohlednou „třetí vlnu privatizace“ a bezmoc, s níž všichni museli přihlížet řádění nájezdníků, i na spoušť, která po nich zůstala. Nechali jsme se inspirovat londýnskou City jako nejvyspělejšího evropského trhu a její principy regulace převzetí a ovládnutí společností se snažili co nejrychleji zabudovat do našeho obchodního zákoníku. Jako poslanci se mně to podařilo již v roce 1996. Kvůli právnickým kličkám ministerstva financí však samotná regulace mohla být začít vynucována až na třetí pokus, tedy teprve od roku 2001.

Všichni „do trenýrek“! Strach z nepřátelského převzetí však určitě nebyl jedinou psychologickou bariérou v cestě společnosti pro kapitál na veřejný trh. Podnik, který se rozhodne získat kapitál prodejem svých akcií široké anonymní veřejnosti (mimochodem Francouzi nazývají akciovou

09

lidé společnost příznačně société anonyme), musí počítat s železným pravidlem, že se bude muset před touto veřejností, obrazně řečeno, čtyřikrát do roka „svlékat do trenýrek“. Seznam toho, co všechno o sobě musí pravidelně uveřejňovat, je opravdu dlouhý a navíc je doplněn výčtem toho, co by uveřejnit měl, protože se to tak v dobré společnosti zkrátka dělá. Mnoha českým podnikům se proto nechce vykročit ze soukromí pod reflektory burzovního dohledu a jeho analytiků, specializovaného tisku a armády zvídavých akcionářů, nemluvě o nepříjemném zájmu orgánů dozoru nad kapitálovým trhem. Ztráta soukromí je pro ně příliš vysokým nákladem. Restriktivní jsou i ekonomické podmínky pro úspěšné primární emise – a jinak to ani nemůže být. I poté, co byly z cesty k nim odklizeny snad už všechny známé klacky a klacíčky, zůstává tvrdý fakt, že společnost, která má roční obrat menší než 1 mld. Kč, by se do primární emise akcií kvůli jejím vysokým fixním nákladům asi pouštět neměla. Pravda tedy je, že českých společností, které již dokázaly setřást všechny psychologické zábrany a jsou nadto dost silné, aby mohly být ještě silnější, asi skutečně zatím mnoho není.

Kapitálový trh a finanční kulutura Těsně před tím, než pravomoci Komise pro cenné papíry přešly na Českou národní banku, vydala Komise brožuru nazvanou Jak emitovat dluhopisy a akcie na veřejném trhu. U zrodu této „kuchařky“ pro potenciální emitenty byla domněnka, že jednou z významných příčin obecně velmi nízké emisní aktivity na trhu cenných papírů – a tehdy ještě zcela nulové emisní aktivity na primárním trhu akcií, bývá obyčejná neznalost, jak se to vlastně všechno dělá. Jedna z příčin to zcela určitě je. Víme přece, jak je obtížné měnit navyklé stereotypy uvažování i při zvládání mnohem jednodušších úkolů, než je obstarání kapitálu. Společnosti měly vybudované a léty „vyšlapané“ cestičky ke svým bankám. Nedalo se tedy očekávat, že by jim jejich bankéř najednou poradil něco v tom smyslu: Nechoďte ke mně, vím o lepším způsobu, jak se ke kapitálu dostat. Používání kapitálového trhu nejenom v ojedinělých případech, ale ve velkém měřítku proto vskutku není nic menšího než výsledek hlubokých a pozvolných proměn ve finanční kultuře národa. Doc. Ing. Tomáš Ježek

10

zlato

PROKLETÝ HLAD PO ZLATĚ aneb INSTINKTY

V LIDSKÉM PODVĚDOMÍ Zaslepená touha po zlatě provází lidstvo v celých jeho dějinách. Ať už máme na mysli objevitelské cesty či dobyvatelské výpravy do nitra Ameriky, Afriky i Asie, nebo četná období „zlaté horečky“ v nejrůznějších místech planety. Zlato, to je slovo znějící vánkem přeludů a tající v sobě vždy něco mimořádného a kouzelného – což plně platí i pro dnešek. Kdo nic nemá, přeje si něco. Kdo něco má, přeje si všechno. (české přísloví)

Lidé byli žlutým kovem odjakživa magicky přitahováni a pod příslibem zisku či pod hrozbou jeho ztráty neváhali dopustit se těch nejstatečnějších nebo naopak těch nejpodlejších činů. Pokaždé bude záležet na tom, kdo zlato vlastní a k jakým cílům je využívá. V kritických okamžicích historie lidstva zlato bylo a vždy bude univerzálním platebním prostředkem. Není mrtvé ani v době, kdy kliknutím do počítače lze elektronicky v jediném okamžiku přesunout miliardové sumy z jednoho konce světa na druhý. Zlato stále zůstává kovem nadmíru přitažlivým pro peněžní hospodářství i současného světa. Kdykoliv a kdekoliv se hroutí měny a hodnoty, lidé se ve strachu o svůj majetek utíkají ke zlatu.

Překlenulo strnulost prosté směny a umožnilo přesouvat „kupní sílu“ v čase Zlato bylo od počátku svého soužití s člověkem symbolem bohatství a moci. Také bylo prostředkem směny – umožňovalo placení za zboží a služby a úhradu dluhu (prostřednictvím úvěrové expanze tak podpořilo akceleraci ekonomiky), bylo platebním prostředkem a oběživem. Zlato ve funkci peněz může vyjadřovat ceny veškerého zboží, jako prostředek akumulace a tezaurace umožňuje přesouvat akumulovanou kupní sílu v čase. Zlato je lokálními, lokálně národními, mezinárodními a světovými penězi. To jsou zhruba funkce, které penězům přisuzovala klasická politická ekonomie. Zlato je plnilo nejen v dobách historicky vzdálených, ale prakticky až do druhé poloviny 20. století – a ani dnes se nedá z mezinárodního měnového systému jen tak snadno vyloučit. Nutnou historickou podmínkou byl vznik peněžní směny. S rozvojem pravěké společnosti docházelo k několika fázím dělby práce. V rámci tohoto dlouhého procesu vznikla potřeba statky v rukou jedněch směňovat za statky v rukou jiných, kteří rovněž měli potřebu směnit svoje zboží. To nebylo vždy snadné, a proto se hledal prostředek, který by to ulehčil. Hledalo se zboží, které by se směňovalo za většinu jiných zboží, čímž by se jednak překlenula strnulost prostésměny, jednak by bylo možné přesouvat „kupní sílu“ v čase.

... až se našlo zboží, které by přijímal každý Zprvu to byly komoditní peníze, zboží, které mělo všeobecně uznávanou hodnotu. Známý je příklad z časného Říma, kdy tuto funkci převzal snadno počitatelný a snadno „směnitelný“ dobytek (pecus) – odtud pecunia, peníze. V našich zemích kdysi frekventované platidlo plátno zase dalo vznik slovesu platit. Ze všech komoditních peněz se však ukázaly být nejvhodnějšími kovy. Německý ekonom Karl Marx (1818–1883) k tomu poznamenal: „Tou měrou, jak směna zboží prolamuje své úzké lokální hranice, jak tedy hodnota zboží vyrůstá v materializaci lidsské práce vůbec, přechází forma peněz na ta zboží, která se svou zvláštní povahou dobře hodí pro společenskou funkci všeobecného ekvivalentu, na drahé kovy.“ Všechny tyto vlastnosti najdeme u zlata, i když k jeho použití jako peněz nedospělo lidstvo přes noc. Zlato je neobyčejně kujné. Je také neomezeně dělitelné, má možnost vyjádřit jakoukoli velikost hodnoty. Vyznačuje se homogenností – všechny části mají stejnou, velmi přesně měřitelnou ryzost. Když k tomu připočteme vysokou hustotu kovu, tedy vysokou hustotu hodnoty a jeho faktickou nezničitelnost, máme ideální všeobecný ekvivalent. Zmíněná nezničitelnost a neznehodnotitelnost činí ze zlata ideální prostředek akumulace a tezaurace. Přeměna formy nemá vliv na hmotnost kovu, ani na jeho hodnotu, neuvažujeme-li ovšem o tzv. ážiu u některých výrobků ze zlata. Ažio (agio) označuje cenový rozdíl mezi prodejní cenou například zlatých mincí, někdy i šperků, a cenou zlata v nich obsaženého. Vyjadřuje vlastně zhodnocení práce mincovny nebo zlatníka. Trvalo dlouho, než člověk dospěl ke zlatu jako k formě všeobecného ekvivalentu. Zlato nebylo všude k dispozici a také ho nebylo vždy dost. Zlato se však, a to jednoznačně ve všech historických obdobích včetně žhavé současnosti, prokázalo jako nejlepší nástroj garance hodnoty peněz, svobodné směny a svobody jednotlivce. Zlato představuje pro člověka pevný bod civilizace. Je-li zlato základem měny, pak ověření poctivosti obchodních partnerů nebo kvality zlaté mince emitujících bank je poměrně snadné a dostupné. Stačí zlato převážit, přezkoumat

11

zlato

zlato

KOMODITA, O NIŽ NIKDY jeho ryzost a získané údaje porovnat s úředně deklarovaným zlatým obsahem měnové jednotky.

U zrodu zlatého monometalismu stál sovereign Novodobá historie zlata jako měnového kovu počíná rokem 1816. V tomto roce bylo zlato ve Velké Británii uzákoněno jako jediná míra hodnot. Pro částky vyšší než dvě libry se legálním platidlem staly zlaté mince. V návaznosti na tento zákon bylo v roce 1817 započato s ražbou zlaté mince nazývané sovereign. Tento systém nazýváme zlatým monometalismem. Monometalismus je měnová soustava, ve které jsou legální platidla ražena pouze z jednoho kovu. Obdobně existoval monometalismus stříbrný a také měděný. Jinou možností měnového systému byl bimetalismus, založený na souběhu zlatých a stříbrných mincí, zákonných a rovnocenných platidel. Problém spočíval v tom, že poměr cen zlata a stříbra nebyl stálý a v závislosti na něm se měnily i hodnotové vztahy obou mincí. V době krizí tedy docházelo k jevu, kdy špatná mince vytlačovala minci dobrou. Levnější kov zůstal v oběhu, dražší kov byl tezaurován nebo vyvezen do ciziny, aby tam byl ve výhodnějším poměru směněn za kov horší, který byl pak znovu dovezen do původní země (Greshamův zákon). Stálý pokles ceny stříbra nutil jednotlivé státy, aby v průběhu 19. století přecházely k monometalismu, zpravidla ke zlatému. Zavedením zlatého monometalismu dospěly vyspělé průmyslové státy k měnovému systému, který byl teoreticky vypracován již ve druhé polovině 18. století anglickým filozofem a ekonomem Davidem Humem (1711–1776) a který nazýváme standardem zlaté mince. Tento měnový systém se udržel s určitými přerušeními až do první světové války. Jaké jsou jeho základní rysy? Je povolena volná ražba zlatých mincí, avšak jejich zlatý obsah je stanoven zákonem; papírové peníze, které fungují jako doplňkové oběživo, lze volně měnit za zlaté mince podle uzákoněné nominální hodnoty; existuje svobodný pohyb zlata ze státu do státu, ať už ve formě mincí nebo slitků. V letech 1870–1878 přešly ke zlatému monometalismu Německo, Holandsko, Francie, Švýcarsko, Belgie a skandinávské státy. Následovány byly Spojenými státy (1900), Rakouskem-Uherskem (1898), Japonskem (1897) a Ruskem (1899). Na přelomu století zůstala u systému stříbrného monometalismu jen Čína a několik menších jihoamerických států. Hovoříme o vzniku tzv. mezinárodního zlatého standardu. Během fungování systému zlatého standardu se jedna měna směňovala za druhou v poměru, který vycházel z pevně stanovených zlatých obsahů základních měnových jednotek. Kurzy měn byly tedy stabilní a kolísaly jen v rozmezí tzv. zlatých bodů. Dolní zlatý bod neboli bod vývozu zlata byl takový stupeň poklesu kurzu určité měny, kdy bylo výhodnější platit do ciziny přímo zlatem než nakupovat za tuto měnu devizy. Při dosažení horního zlatého bodu neboli bodu dovozu zlata byl kurz deviz určité měny v zahraničí tak vysoký, že zahraniční dlužníci se vyhýbali nákupům deviz znějících na tuto měnu a raději platili dotyčné zemi zlatem. To vedlo bankéře a ekonomy k tomu, aby různými ekonomickými nástroji působili na kurz měny tak, aby nedosáhl ani dolního, ani horního zlatého bodu. Zlatý standard přinesl tehdejším ekonomikám stabilizaci měnových systémů

12

při dostatečné volnosti pohybu kapitálu. Ve srovnání se systémy, které ho nahradily později, představoval naprostou „měnovou idylu“.

Kde se vzala odvěká lidská touha po zlatě? To se pokoušel vysvětlit prostřednictvím psychoanalýzy Sigmund Freud (1859–1939). Hluboko v lidském podvědomí jsou prý zakotveny speciální instinkty, které právě zlato jako symbol uspokojuje. Tvrdili to i Freudovi názoroví souputníci a následovníci. Psychoanalytik E. Jones v roce 1917 zcela trefně prorokoval, že „myšlenky o vlastnictví a bohatství stále tvrdošíjněji přiléhají k myšlence peněz a zlata, a to ze zcela psychologických důvodů. Tento pověrčivý postoj bude stát zejména Anglii po válce mnoho obětí, neboť budou činěny pokusy za jakýchkoliv nákladů znovu obnovit zlatou měnu“. Nemýlil se. Proto tyto a mnohé další psychologty a psychoanalytiky v roce 1930 odcitoval J. M. Keynes ve své knize „A Treatise on Money“ a jednu kapitolu nazval příznačně – Auri sacra fames (Prokletý hlad po zlatě). Poučení? Jakkoliv to v mámivém třpytu žlutého kovu ani pod dojmem snadných pravd, které jsou „vždy rychle po ruce“ ,nikdy není snadné, mělo by platit: Nelze podléhat ani posedlosti po zlatě, ani jednoznačným teoriím.

Iveta Kmochová Zdroj: Jan Struž , Bohumil J. Studýnka: ZLATO – příběh neobyčejného kovu

NEOPADNE ZÁJEM CENU ZLATA OVLIVŇUJE POPTÁVKA A CENA DOLARU Rýže, kukuřice, káva... Ale také třeba vepřové půlky, pomerančový koncentrát či bavlna, nikl měď, stejně jako zemní plyn, ropa (lehká nebo typu brent). A ovšemže i zlato. Jakmile se s těmito surovinami a produkty začne obchodovat ve velkém na komoditních burzách po celém světě, stávají se „komoditami“. Mluvíme o komoditách energetických (ropa, zemní plyn…), základních průmyslových kovech (měď, hliník, olovo, zinek…), drahých kovech a kamenech či o zemědělských plodinách (kukuřice, pšenice, sojové boby...). Počátky komoditních trhů sahají až do starověku. Ovšem počátky dnešního stylu komoditního obchodování spadají teprve do 16. století, kdy v Antverpách vznikla první komoditní burza. K velkému rozvoji tohoto typu obchodování došlo až v 19. století. Dnes komoditní trhy představují důležitou součást světové ekonomiky, svůj podíl na tom mají moderní technologie a globální tok kapitálu.

Cena se pro každý obchodní den určuje v Londýně K nejžádanějším komoditám patří zlato. Vždy představovalo a stále představuje reálné aktivum, finanční zabezpečení, rezervu či ochranu majetku před vlivem inflace. Pokaždé bylo a zřejmě nadlouho zůstane záchranou zmenšující dopady krize, jakousi instinktivní pojistkou. Stabilní cena zlata je dána jeho omezenou nabídkou na trhu, jež souvisí s počtem nalezišť tohoto ušlechtilého kovu a jeho těžbou. Množství vytěženého zlata zůstává konstantní, přitom poptávka po něm není stále plně uspokojena. To způsobuje růst ceny zlata, který se promítá například do kurzu indexu S-Box global gold mining performance, jenž odráží ceny akcií největších producentů zlata. Cenu zlata už více než sto let určuje London Gold Fixing. Dvakrát denně se zkontaktují světoví obchodníci se zlatem, aby složitou procedurou a za pomoci počítačového spojení s celým světem sjednotili globální nabídku a poptávku a našli pro zlato jeho okamžitou rovnovážnou cenu. Za ni pak provedou obrovské množství transakcí, čímž ovlivní celosvětový průběžný čtyřiadvacetihodinový trh zlata na několik hodin, než příští podobný „ceremoniel nazvaný „zlatý fixing“, udá směr ceny na další obchodní den. Základní obchod se zlatem se nazývá spot. Cena zlata se stanovuje v amerických dolarech za jednotku, tedy trojskou unci (31,103 gramu),

a obvykle se uvádí jako poměr nákupní ceny (tzv. bid) a nabízené ceny (tzv. offer). Kurz ceny zlata se vyvíjí v protikladu k americkému dolaru: Jestliže dolar oslabuje, roste cena komodity – a naopak. Cenu zlata tedy ovlivňují dva základní faktory – poptávka po tomto kovu a cena dolaru. Ovšem ani tyto veličiny nejsou ve stanovení ceny zlata úplně přesné. Investor by totiž měl brát v úvahu rovněž inflaci i to, k jaké měně dolar poměřuje.

Než koupíte zlatý slitek Investiční zlato se vyskytuje v podobě zlatých cihel, zlatých slitků a mincí, ale do obchodů se zlatem lze vstoupit také prostřednictvím zlatých certifikátů, zlatých fondů apod. Zlaté cihly (zlato ve tvaru uzančních slitků, zpracované v certifikované rafinerii ve tvaru cihly) se vyrábějí v různých velikostech a různých tvarech. Výrobce je povinně označuje identifikačním číslem, přesným údajem o hmotnosti a ryzosti. Podle zákona musí dosahovat ryzosti nejméně 995 tisícin (14 karátů =585 tisícin), Dodávají se v hmotnosti od jednoho do tisíce gramů (obvykle 1 g, 5 g, 50 g, 250 g, 500 g a 1000 g). Mezi nejznámnější patří švýcarské zlaté slitky Argor Heraus, v nichž ryzost kovu dosahuje 999,9 tisícin. Tento producent je certifikovaným dodavatelem nejen pro londýnskou burzu LBMA, ale i pro burzy v Tokiu, Hongkongu i Šanghaji. Ke zlatým slitkům se obvykle dodávají certifikáty, osvědčující jejich pravost (což je zvlášť důležité u menších slitků). Pokud však netrváte na vystavení certifikátu, který zaručuje slitku bezproblémový prodej, lze slitek koupit v jakékoliv větší klenotnické firmě, kde mají svou výrobu.

Zlaté mince: Hodnota i krása Investiční zlaté mince se vyrábějí o hmotnosti jedné trojské unce a jejích zlomků (1/2, 1/4, 1/10), s ryzostí nejméně 900/1000 (23,9976 karátu). Za investiční jsou považovány také novoražby původních rakouských mincí. Zlatníky, dukáty i koruny se však liší jak hmotností, tak ryzostí, ale protože vypadají podobně, je možné je zaměnit. Proto je dobré omezit riziko chyby či nákupu padělků a raději nakupovat (podobně jako všechny mince) u prověřených obchodníků.

13

zlato

Další možností investice do mincí jsou pamětní mince, které u nás vydává ČNB. Ty jsou na rozdíl od investičních mincí raženy v přesně stanovených nákladech a přesnými parametry, daných zákonem. U pamětních mincí se nevykonává žádná dodatečná ražba, jako je tomu u klasických investičních mincí. Prodávají se ve speciálním pouzdře a etui doplněné certifikátem a jsou vyhotoveny ve dvou provedeních – špičkové kvalitě (proof) a běžné kvalitě. Provedení proof má na rozdíl od běžné kvality leštěné pole mince a hladkou hranu. Mince v běžné kvalitě má vroubkovanou hranu a není leštěna. Rozdíl je na první pohled patrný, a někteří sběratelé tak nakupují oba druhy u každé mince. Zlaté mince se stávají stále populárnějšími, Lze je nakoupit v kamenném obchodně nebo přes internet. Kromě hodnoty zlata mají také historickou a uměleckou hodnotu. Snad nejznámější a nejpopulárnější investiční zlatou mincí je Krugerrand. Tato mince se začala razit v roce 1967 v Jihoafrické republice a její název je odvozen od jména tehdejšího jihoafrického prezidenta (Paul Kruger) a názvu tamní měny (Rand). Důvodem ražby této mince byla podpora obchodu se zlatem a rozvoj jihoafrických zlatých dolů. Mince má ryzost 22 karátů s přídavkem 83,33/1000 mědi, což dodává minci zvláštní načervenalý nádech. Mezi další zajímavé mince patří také americké Gold Eagle a kanadská Gold Maple Leaf.

svět

Investiční zlato bez DPH Po vstupu do Evropské unie není již zlato (splňující zákonné podmínky) nakupované v Česku zatíženo daní z přidané hodnoty, clem či jakkoliv jinou povinností. Tzv. investiční zlato, tj. uzanční slitky (certifikované oprávněnými výrobci) a zlaté oběživo, které bylo emitováno centrálními bankami států EÚ a je či bylo legálním platidlem (zlaté mince), je možno kupovat prakticky za denní cenu zlatých trhů plus ážio (přirážka za zpracování mincí, distribuci atp). Od DPH nejsou osvobozeny surové zlato, zlaté nuggety ani pamětní mince ražené soukromými subjekty. (Zákon č.2 35/2004 Sb. Hlava III: Zvláštní režimy)

NOVÝ ZÉLAND ZEMĚ DLOUHÉHO BÍLÉHO MRAKU

IK

Jedno z nejvzdálenějších míst, kam se můžeme vypravit, se nachází několik tisíc kilometrů od Antarktidy. Zelená ostrovní země, považovaná též za osmý div světa, leží v jihovýchodní části Tichého oceánu jen kousek od Austrálie. Měl jsem možnost v této krásné zemi, zaslíbené lidem milujícím přírodu, turistiku a adrenalinové sporty, strávit šest nezapomenutelných měsíců.

Ostrovy byly po mnoho tisíc let hustě zalesněnou zemí ptáků. Až na konci prvního tisíciletí je objevili Polynésané (předchůdci Maorů) ze severněji položených ostrovů. Ze svých kanoí spatřili na obzoru dlouhý bílý mrak, který se držel nad ostrovy, proto tedy AOTEAROA – Země dlouhého bílého mraku. Prvním Evropanem, který stanul na ostrovech, byl holandský mořeplavec Abel Tasman; až o více než 200 let později je důkladně zmapoval James Cook. Poté se ostrovy dostaly do zájmu obchodních lodí i nových osadníků a staly se svrchovaným územím britského Commonwealthu.

Naruby a trochu doma

trochu obrácené (nejteplejší měsíce jsou leden a únor, nejchladnější je naopak červenec). Z toho důvodu žije převážná část ze čtyř milionů obyvatel Nového Zélandu na Severním ostrově. Rád bych upozornil případné turisty, že v této zemi je počasí tzv. ostrovní. Tedy je dobré být připraven na vše. Ráno je zima, dopoledne teplo, po poledni vedro a k večeru znovu zima. Teplotní rozdíly během dne mohou oscilovat i v řádu několika desítek stupňů. Mimo jiné se velmi často střídá také déšť s jasnou oblohou. To je dáno přílivem nevyzpytatelného počasí z oblasti Tasmánského moře. Proto se vyplatí mít všechno potřebné oblečení s sebou, ať už na ostrovech putujete kamkoliv.

Nečekejte žádnou divočinu. Životní úrovní se Nový Zéland podobá evropským státům, ale kulturu tak, jak ji známe a jsme zvyklí ji přijímat, tam najdeme pouze v těch největších městech, jako například v Christchurchu, univerzitním městě Dunedinu na Jižním ostrově, či Aucklandu na Severním ostrově. V jiných lokalitách jsme zažili kulturu multiplexů, Coca Coly a popcornu. Ale toto všechno vynahradí příroda, kterou nelze najít nikde jinde na světě. Díky vzdálenosti od ostatního světa a skutečnosti, že převážná část ostrovů je národním parkem, se tam vyvinuly unikátní druhy rostlin a zvířat (nelétavý pták kiwi), které nelze spatřit nikde na světě. Nový Zéland tvoří dva velké ostrovy Severní a Jižní – a také spousta menších ostrůvků, na nichž panuje oceánské podnebí. Severní část ostrovů patří do subtropického pásma, které směrem k jihu přechází v pásmo mírné.Na samém konci ostrovů zvolna začíná pásmo antarktické. Je to proto, že se ostrovy nacházejí na jižní polokouli, a tedy i podnebí je

„Hornatější, pustější, panenštější, divočejší…,“ tak lze označit Jižní ostrov. Ostrov rozlohou třiapůlkrát větší než naše republika, s vrcholky Jižních Alp, se sněžnými poli, ledovci a nádhernými jezery. Na samém jihu se do ostrovní půdy zařezávají fjordy, které nabízejí neopakovatelnou podívanou. Po dvou dnech aklimatizace v největším městě Christchurch (není lehké si zvyknout, že „v noci“ vlastně bdíte a „ve dne „ spíte) jsme se vydali podél pobřeží na samý sever ostrova, který jsme nakonec projeli křížem krážem. Celou cestu jsme si díky úžasné krajině připadali jako na jiné planetě a neustále jsme žasli nad rozmanitostí přírody. Stojí za to zastavit se v malebném městečku Kaikoura na úpatí hor, které dosahují nadmořské výšky okolo 2000 metrů a prudce klesají až k hladině Tichého oceánu, kde se nachází i samotné centrum města. Kaikoura se proslavilo

západní pobřeží

14

Krásy Jižního ostrova

jezero Hawea

15

svět hlavně vynikajícími podmínkami k pozorování největší kolonie tuleňů na celém Jižním ostrově. Také velryby a delfíny lze sledovat velmi blízko pobřeží, protože mořské dno již nějakých 150 až 200 metrů od břehu prudce klesá do hloubky několika tisíc metrů. Z jihu jsme pokračovali na samý sever Jižního ostrova do malebného přístavního městečka Picton, odkud vyplouvají trajekty na Severní ostrov. Z Pictonu doporučuji vydat se na několik desítek kilometrů dlouhou vyhlídkovou cestu podél přírodní rezervace Marlborough Sounds (směrem na přístav Nelson). Na této trase vás čeká nádherné panorama malých ostrůvků u pobřeží. Určitě nebudete litovat, pokud se na místě alespoň na pár dnů ubytujete a tento národní park si proplujete na kajaku. Dostanete se tak do malebných zátok s malými, takřka opuštěnými a bezpečnými plážemi. Zkuste na noc na některé z těchto pláží kajak vytáhnout na břeh a přenocovat pod vysokým novozélandským nebem. Odtud jsme pokračovali na tzv. písečnou kosu Farewell Spit. Tato rezervace vyhrazená ptákům, je známá i z našich televizních zpravodajských relací: Bohužel tam často uhyne velké množství kytovců, kteří nedokážou rozpoznat písčitý výběžek, na němž uvíznou.

V národních parcích nezabloudíte Každý národní park nejlépe poznáte, vydáte-li se po něm pěšky. Ztráty orientace na četných turistických stezkách se nemusíte obávat, jsou výborně značeny. Navíc u každého národního parku bývá hned několik informačních středisek, kde vám poskytnou a také zprostředkují různé služby. Například zapůjčení kajaků, horských kol či vám domluví vodní taxi, které vás doveze, kam si jen budete přát. Pracovníci středisek velmi ochotně podají naprosto podrobné informace k jednotlivým trasám, včetně podrobné předpovědi počasí. O každé

trase se dozvíte, jak je dlouhá (na NZ se používá metrický systém) a kolik času přibližně zabere její absolvování i s návratem. Trasy jsou rozděleny do různých stupňů obtížnosti a nemálo jich je upraveno i pro handicapované lidi, děti, seniory... S popisem přírodních zajímavostí a značením turistických stezek jsou Novozélanďané na světové špičce.

Kde ledovce „tečou“ z hor do moře Nevynechat cestu dolů na jih po nehostinném, větry bičovaném západním pobřeží, k nejníže položeným ledovcům na světě se nám vyplatilo. Ledovce Franz Josef Glaicer a Fox Glaicer rozprostírající se pod Mount Cook, (3754 m n. m.), nejvyšší horou Jižních Alp – a Nového Zélandu vůbec, nám připravili monstrózní a fascinující podívanou na ledovce tající přímo do moře. Nejlepší pohled na tuto scenérii umožňuje paluba vrtulníku, který s vámi vykoná vyhlídkový let, přistane na horní části ledovce ve výšce přes 2000 m n. m. a opět vás bezpečně dopraví zpět na heliport. Bohužel kvůli globálnímu oteplování tyto ledovce velmi rychle tají, takže honem na dovolenou, ať tam na vás ještě něco zbude. Za hranicí Jižních Alp se rozprostírají obrovská a nádherná sladkovodní jezera Lake Hawea a Lake Wanaka (podél nejdelšího jezera trvá jízda autem více než hodinu). Jezera jsou lemována horami dosahujícími nadmořské výšky 1000 až 2200 metrů. Stojí za to se na několik dnů ubytovat v horském městečku Wanaka, které v zimě nabízí příslušné vyžití na přilehlých kopcích. Jsou tam výborně vybavená lyžařská střediska. O něco níže leží město Queenstown, ráj všech vyznavačů adrenalinových sportů.

Král fjordů Samotná cesta k tomuto přírodnímu unikátu nepostrádá své kouzlo: výhledy na okolní štíty

se střídají s úseky hlubokých lesů a tato stovka kilometrů nádherných scenérií je malou předehrou k fenoménu Milford Sounds. Místo leží na zlomu dvou kontinentálních desek – pacifické a australské, které svými pohyby vyzdvihly okolní štíty do výšek. Samotný fjord vznikl zaplavením ledovcového údolí a dosahuje hloubky několika set metrů. Tuto scenérii lze si prohlédnout z paluby vyhlídkové lodi, která svou plavbou kopíruje pobřeží celého fjordu, takže můžete obdivovat nejen štíty hor, ale i unikátní vegetaci, zvířenu a nekonečné vodopády. V této oblasti centrálního Otaga se nabízí příležitost k řadě výletů, nejen do nejkrásnějších fjordů na Novém Zélandu – Milford Sounds. Výlety se musí dobře naplánovat, po většinu roku totiž v těchto místech bývá zataženo až deštivo. Vysoké srážky mají na svědomí fjordy lemující pobřeží, které zachytávají mraky a vlhkost vanoucí od Tasmánského moře. Z tohoto důvodu má Otago, které se nachází za fjordy v jižní centrální oblasti ostrova, příhodné podmínky pro pěstování různého peckovitého ovoce. Jediným nepříjemným doplňkem jsou hejna mušek tzv. sandfly, které mohou návštěvu tohoto překrásného místa znepříjemnit. Útočí v hejnech a repelent na ně příliš nepůsobí.

Potomci kanibalů Maorové jsou zvláštní národ. Jejich každodenní život je dodnes úzce spjat se starými tradicemi a kulturou. Přestože tvoří jeden národ, tradiční rituály, jazyk, umění a pravidla chování se kmen od kmene liší. Centrum maorské kultury a folkloru najdeme na rozlehlém a řídce osídleném poloostrově East Cape ve městě Roturua a jeho okolí, které leží stranou od hlavních turistických tras.

Jan Kozel

Co by vás mohlo (nemuselo) překvapit: • Za volantem si určitě dejte pozor na novozélandskou policii. Policejní hlídky měří vaši rychlost, i když jedou proti vám. Vyjížděl jsem z parkoviště u supermarketu a už po několika metrech, ještě než jsem si tačil zapnout bezpečnostní pás, mě stavěla hlídka – a hned to bylo za 150 novozélandských dolarů. • Velmi příjemná je komunikace s úřady, jejichž pracovníci jsou vždy rychlí, věcní a pokaždé se klientovi snaží vyjít vstříc. • Nákup auta znamená zajít na kteroukoliv poštu, vyplnit tam krátký formulář a zaplatit 9 dolarů. Tím je vše vyřízeno a auto je vaše. • Nedomnívejte se, že na Novém Zélandě jste široko daleko jediní Češi. Nikoliv, Čechy tam potkáváte až moc často. • Všude na Novém Zélandu vám budou nabízet výrobky z nefritu jako suvenýr. Doporučuji však raději zajít do dílničky na zpracování nefritu, kde lze koupit kvalitnější kusy.

Kuchyně:

fotografie: Jan Kozel

16

• Nový Zéland bohužel nemá svoji specifickou kuchyni, snad až na tradiční maorskou hostinu Hangi (maso a zelenina společně upečené na rozpálených kamenech zakopaných v zemi). Všude převládá Fish and Chips, které v malých rodinných fast-foodech prodávají velmi ochotní lidé. • Pozor, když si na NZ koupíte hot dog, nedostanete párek v rohlíku, ale něco jako párek na špejli obalený těstíčku usmaženém v rozpáleném oleji. Z mého pohledu je to pokrm opravdu jen pro skutečné dobrodruhy. • Třebaže Nový Zéland je ostrovní stát, nabídka ryb v restauracích je velmi chudá.

Milford Sound

17

svět

svět

ŽIVOT VE TVÁŘI VEPSANÝ

a jimiž se dělal zářez do hloubky až tří milimetrů! Srdnatí mužové přitom prý nehnuli ani brvou. Rýha se pak obarvila šťávou z rostlin smíchaných s popelem. Bolestivý a časově náročný proces byl spjat s řadou rituálů, zpěvů a potravinových tabu. A význam spirál? Byl následující: vrchol čela znamenal hodnost, levá a pravá strana nad obočím pozici, znaky pod očima vyjadřovaly genealogii, lícní strany značily manželství a místo pod ušima sloužilo k vyjádření zaměstnání. Prostor mezi nosem, obočím i ústy individualizoval a nahrazoval podpis. Pod Dohodou z Waitangi (1840), ale i na dalších dokumentech o nárocích na půdu, se vyjímají zakreslená moko, která měla zvýšit magickou ochranu smluv. Každý Maor považoval své moko za výraz jedinečnosti a důstojnosti. Chcete příklad? Když jednou jistý běloch namaloval portrét starého Maora a s hrdostí mu jej dával, odložil náčelník obraz s pohrdlivým úsměvem. A když se jej malíř zeptal, jak skutečně vypadá, namaloval stařec ornament, jenž měl vytetován na obličeji, a řekl: „Tohle jsem já. To, co tys namaloval, nemá vůbec žádný smysl.

MAOROVÉ, PŮVODNÍ OBYVATELÉ NOVÉHO ZÉLANDU, PROSLULI NEJEN TETOVÁNÍM Líbání nosem? Ale ano. Jedním z nejznámějších zvyků někdejších pánů Nového Zélandu je pozdrav hongi, při němž si přátelé podají pravice, blíží se k sobě obličejem, dotknou se špičkami nosů a vzlykají či kňučí. Dalším neodmyslitelným obyčejem je tetování. Nenajdete národ, který by s ním byl tolik spjatý jako hrdí Maorové.

Maorové získali díky lidojedství výtečnou znalost anatomie. Důvod je zjevný na první pohled: Maoři se odhodlali zdobit tváře, nejosobitější část těla, jíž komunikujeme. A činili tak vysoce uměleckým stylem – vyrývanými spirálami u mužského lícního zdobení moko a ornamenty na bradách žen. Složitost tatuáže značila místo ve společenské hierarchii i rodové vazby. Kromě toho měli Maoriové, jak správně zní jejich jméno s významem Domácí či Místní, výjimečnou kulturu; byli vyspělými řezbáři, čehož důkazem jsou třeba dřevěné domy whare. A ze všech polynéských národů se nejdůrazněji vzepřeli koloniálnímu panství.

Aotearoa a prvotní okouzlení Předkové Maorů osídlili Zéland, domorodým názvem Aotearoa (mohutná záře), asi ve 12. až 14. století. Evropa se o existenci ostrovů dozvěděla roku 1642, kdy tam připlul nizozemský mořeplavec Abel Janszoon Tasman. V boji však ztratil čtyři muže a odplul. V říjnu 1769 u břehů zakotvila Cookova loď Endeavour, jež měla na palubě přírodovědce Josepha Bankse. Bystrý mladík si po jedné ze šarvátek nad mrtvým poznamenal: „Byl to muž střední postavy, v obličeji na líci tetovaný spirálou tvaru pravidelného,“ což je první zmínka o zdejší tatuáži, již Banks začal studovat. Do deníku si zapsal: „Jejich tváře jsou na nich nejpozoruhodnější, nějakým uměním mně neznámým si do lící hloubí brázdy široké a hluboké, jejichž kraje jsou zařízlé a dokonale černé. Tak činí možná proto, aby děsivěji vypadali ve válce; každopádně jim to dodává enormní ošklivosti, alespoň starým, kteří mají celou tvář takto pokrytou… I když vypadá to ošklivě, je nemožné se vyhnout obdivu nesmírné elegance a pravosti vzorů, které jsou vždy jinak vykroužené a dokončené s mistrovským citem a zpracováním. Ze stovek, které by se vám na prvý pohled jevily jako totožné, nejsou při bližším ohledání ani dva stejné.“ Jako by zde byly vystiženy pocity, jež se prolínají i dalšími zprávami Evropanů: údiv, odpor, ale i čirá fascinace dosud neviděným...

Války, lidojedství & duše Maoři, odění do pláštíků z peří ptáků kiwi, nebyli žádná ořezávátka. Naopak! Bývali výbojnými válečníky, u nichž se urážka trestala smrtí

18

a mezikmenové boje takřka neustávaly. Nejlepší postavení v panteonu měl Tu, bůh války. V boji užívali oštěpů a holí s nazelenale nefritovými hroty či obouručního „meče“ z velrybí kosti nazývaného hoeroa. Luk neznali. Vyspělejší kmeny, k nimž patřili obyvatelé Severního ostrova, si na těžko přístupných místech stavěli pevnosti paa, jež obklopovaly palisády a spleť příkopů. Náčelník Hongi Hika, jemuž se dostalo cti vypravit se do Londýna a hovořit s „kolonizátorským“ králem Jiřím IV. (1820), se neváhal poučit ve vojenské praxi Evropanů. Hned po návratu vyměnil dary za muškety, aby soky zničil. K válce patříval i zastrašující tanec s vyplazenými jazyky (haka), jemuž dosud holdují novozélandští ragbisté. A tetování. „Hlavním účelem, s přihlédnutím k důležitosti obličeje, bylo válečnictví. Bojujícímu muži mělo dodat více výhrůžnosti, a spolu s divokými grimasami a vystrkováním jazyka patřilo k základům válečného umění,“ napsal roku 1907 etnolog J. Macmillan Brown. Pro našince děsivé jsou historky o kanibalských choutkách Maorů, kteří měli díky antropofágii výtečnou znalost anatomie (kuriozitou jsou flétny a kolíčky na prádlo vyráběné z lidských kostí). Zhrozeni byli Cook i Banks, když viděli okousané ostatky a dostalo se jim poučení o pojídání mozků. Mrtvoly se napichovaly na kůl turuturu, hlavy byly kouřem konzervovány. Šlo o to pozřít waidoua – duši poraženého, neboť ta se měla smísit s duší vlastní. Obvykle vítěz pozvedl uříznutou hlavu za vlasy, okusil teplé krve a spolkl levé oko. Edward Tregear uvádí případy, kdy došlo k lidojedským hodům, při nichž byly obětovány stovky zajatců. Maorové, u nichž měly ženy až překvapivě dobré postavení, přikládali lebkám posvátnou důležitost. Lidé obou ostrovů si useknuté tetované hlavy – obsahující magickou energii – schovávali, říkali jim pakipaki, zatímco nezdobené hlavy papateas s posměchem odkopávali stranou… Mimochodem: dodnes má nejedno muzeum takovou neúplnou „mumii“ ve svém depozitáři.

Martin Rychlík autor dějin tetování, etnolog a reportér týdeníku EURO.

Jedno z nejlepších svědectví o tatuážích Maorů zanechal voják H. G. Robley, jenž původně potlačoval domorodá povstání.

zajímal se i o umění: řezby a tetování. V knize shrnul vše, co o něm bylo napsáno, doplnil vlastní zkušenosti a přidal 180 kreseb, z nichž etnografové čerpají dodnes. Výjimečnou pozornost věnoval pohlavárovi Te Pehi Kupemu, jenž „byl ve složitosti zdobení dokonce před králem Tawhiaoem.“ K tetování, jež mohl vykonávat jen kněz-umělec (tohungata-moko), se užívalo kostěných dlátek uhi, do nichž se klepalo paličkou

Tvář náčelníka Te Pehi Kupeho patří k vůbec nejvyzdobenějším.

Plzeňák mezi lidojedy Tím, kdo přispěl k poznávání tradiční maorské kultury, byl i český malíř Bohumír (Gottfried) Lindauer (1839-1926). Portrétní specialista se roku 1874 vydal na Nový Zéland, kam přijel krátce po ukončení bojů. Rok nato se seznámil s obchodníkem Partridgem, jenž si záhy objednal první práci – portrét náčelníka Hori Ngakapa. Lindauerova barevná podobizna ukázala své kvality; na hony vzdálené matným fotkám. Tak vznikly dvě stovky obrazů náčelníků, jejich dcer či scén z

Obdiv k umění, odpor k písmu

domorodého života. Většina pláten s maorskou tematikou, považovaných za národní poklad, je

Tím vším byl fascinován generálmajor Horatio G. Robley, jenž potlačoval četná povstání a publikoval dílo Moko, or Maori Tattooing (1896). Voják, spisovatel a ilustrátor měl respekt k domorodému válečnictví, leč

majetkem Auckland Art Gallery. Další jsou v soukromých sbírkách, dva obrazy vlastní i pražské Náprstkovo muzeum. Zde je vyobrazen král Tawhiao, zvěčněný Lindauerovým štětcem.

19

sport

MARTIN ŠTĚPÁNEK ÚTOČÍ NA POST NEJHLUBŠÍHO FREEDIVERA SVĚTA 113 METRŮ POD HLADINOU... A PAK SE UVIDÍ Co člověku dává freediving, tedy potápění na pouhý nádech a bez přístrojů? Pocit, že si sám na sobě vyzkouší maximum svých schopností a svou odvahu, když se opakovaně na jediný nádech ponořuje do stále větší a větší vodní hloubky? Nebo je to snad potřeba vyhovět neodolatelném nutkání stále a znovu zakoušet úžasný osvobozující pocit volnosti, jak lidské tělo proráží podmořskou hlubinu a stává se jakoby přirozenou součástí hutného trojrozměrného prostoru vodní říše? Či snad jde o to prožít úchvatný pocit při objevování, většině ostatních smrtelníků nedostupnéhoa tajemného světa hluboko pod vodní hladinou?

sport Martin Štěpánek, pokořitel více než desítky světových rekordů v různých kategoriích freedivingu, říká: „Freediving je především zábava. Pro mnohé však představuje i sport, který se může provozovat až na špičkové úrovni. Ovšem snad největším kouzlem freedivingu je jeho mnohotvárnost. Každého na potápění bez přístrojů na jediný nádech přitahuje něco jiného. Takže to opravdu může být snaha dokázat si svou odvahu a sáhnout si přitom až na dno svých fyzických i psychických sil. Někdo jiný zase může být motivován tím, jak ho v hlubině vnímají okolní živočichové. Ti se od běžných přístrojových potápěčů obvykle drží v uctivé vzdálenosti, ale k freediverům se přiblížit nebojí. A delfíni nebo lachtani je dokonce ochotně přibírají ke svým hrám. Freediveři většinou říkají: Musíte si to vyzkoušet sami, abyste to pochopili... Jenže freediving vábí i ty, kdo se zatím jen běžně potápějí na otevřené vodě a hodlají si vyzkoušet, jak zůstat pod hladinou ještě trochu déle. Osvojit si alespoň základy freedivingu však může chtít rovněž přístrojový potápěč, jenž by si rád vyzkoušel potápění do rekreačních hloubek či hlouběji bez těžkého přístroje. Nebo spearfisher, který se rozhodl lovit v hloubkách, jimž vládnou velké ryby. Řekl bych, že mnoha lidem freediving poskytuje možnost jakéhosi vlastního sebeztvárnění, které je příznačné pro uměleckou tvorbu.”

tělesné výchovvy vyučují dokonce i některé základní školy. A vezmu-li to zase z opačného konce, pak v mé škole freedivingu Freediving Instructors International (F.I.I.) jsem měl zatím jako nejstaršího studenta třiasedmdesátiletého pána. Mimochodem, potápění na nádech si stále užívá – a dnes je mu už 77 let. Má-li však někdo zájem o závodní formu freedivingu, tak mu samozřejmě sportovní minulost může hodně pomoci. Ještě lepším přípravným sportem než plavání je ploutvové plavání či rychlostní potápění. Ze suchozemských sportů budou mít největší výhodu vyznavači bojových uměni nebo gymnastiky. Psychická kontrola, kinestetická uvědomělost a flexibilita jsou pro závodní freediving nezbytné.

V čem se odlišuje rekreační forma potápění na nádech, řekněme na dovolené v Chorvatsku nebo u jihočeského rybníku, od sportovního freedivingu?

Může být freeddiving zajímavý i pro přístrojové potápěče?

Hlavní rozdíl spočívá v přístupu. Řádný freediver, ať už rekreační či závodní, má a neustále si rozšiřuje potřebné vědomosti a dovednosti. Právě to mu umožňuje užít si pobytu pod vodou naprosto bezpečně. Většinou jsou to bohužel oni lidé od „jihočeských rybníků“ nebo z dovolené na Jadranu, jimž tyto nutné znalosti a dovednosti chybějí. Pak svými tragickými osudy plní černé kroniky v novinách, které zase bez potřebné znalosti referují o tom, jak je freediving nebezpečný. Přitom se lze vše potřebné naučit v nenáročném kurzu – stejně jako je tomu u potápění s přístrojem. I pro potápění na nádech do hloubky platí to co pro mnohé další lidské činnosti: Nejnebezpečnější je samolibé lidské ego a ignorance.

Jaké fyzické a psychické předpoklady by měl mít zájemce o freediving? Může být pro něho výhodou, má-li za sebou třeba i jen rekreační sportovní minulost?

Všichni jsme se narodili jako freediveři, pouze to někteří z nás zatím nevědí. Martina Štěpánka (31) už v útlém věku přivedla k vodě jeho maminka. Říká: „Některé kluky zajímalo, jak rychle dokážou uběhnout stovku nebo jak daleko dohodí. Mě zajímalo, jak daleko či hluboku dokážu doplavat. Zkrátka, táhlo mě to k torchu jinému sportu než většinu mých vrstevníků a kamarádů. Profesionálně jsem se freedivingu začal věnovat v roce 2001 po svém prvním světovém rekordu v disciplíně statická apnea (USA, Florida – 8 minut 06 sekund), při níž je cílem vydržet co nejdéle na jeden nádech.“

20 foto: Ján Hájek

Na rekreační úrovni může freediving provozovat prakticky kdokoliv. Lidé obvykle nevědí, že každý z nás je obdařen takzvaným potápěcím reflexem savců, který je součástí naší genetické výbavy. Když se ho člověk naučí efektivně ovládat, pak ani pro nesportovce, samozřejmě zdravého, není nikterak nepřekonatelnou záležitostí tří až pětiminutová zádrž dechu nebo ponor do nějakých třiceti metrů. Uvědomme si, že freeediving je především zábava otevřená všem věkovým kategoriím i oběma pohlavím. Například ve Francii a Monaku jej v rámci

Mluvíme sice o potápění bez přístrojů, ale nějaké vybavení pro vyznavače freedivingu je snad přípustné, či dokonce nezbytné? Nezbytným základem jsou ploutve, maska a šnorchl. Freediver by taky neměl zapomenout na neopren a zátěžový opasek, které jsou nezbytné jak pro zvýšení efektivity ponoru, tak zejména pro bezpečnost. Ti, kdo se potápějí do hloubky dvacet a více metrů, by neměli zapomenout ani na freediverský computer.

Zcela určitě. Když pomineme výhody při řešení krizových situací, kdy potápěči selže přístroj, velmi znatelnou výhodou je markantní snížení spotřeby dýchaného plynu. Klíčovou dovedností pro freediving je totiž správné dýchání, které umožňuje využít více kyslíku než běžné dýchání, na něž je většina z nás zvyklá.

V čem spočívají kurzy, které ve své škole Freediving Instructors International (F.I.I.) pořádáte? Může se přihlásit i ten, kdo umí jen (snad dobře) plavat? Ano, přihlásit se může úplně každý. Jak jsem už uvedl, všichni jsme se narodili jako freediveři, pouze to někteří z nás zatím nevědí. Kurzy jsou rozděleny podle stupně pokročilosti do tří úrovní a jejich součástí je teorie, praktická výuka na bazénu a trénink na volné vodě. Kurz Level 1 pro začátečníky obvykle trvá dva dny, pro Level 2 a Level 3 si musíte rezervovat čtyři dny. V kurzu udržujeme poměr jednoho instruktora na každých šest žáků. Více podrobností je na www.freedivinginstructors.com.

K čemu je dobrý mezinárodní certifikát, který absolventi kurzů dostávají? Kvůli pojistným podmínkám a v té či oné zemi platné legislativě některé lodě na palubu nevezmou žádného freedivera, který se neprokáže takovým mezinárodním certifikátem. To samé platí pro některé bazény, treninkové lokality apod. Také většina pojišťoven dnes už s vámi neuzavře pojistku, neprokážete-li se tímto certifikátem osvědčujícím, že jste prošli příslušným výcvikem. Pochopitelně certi-

fikát sám o sobě by nic neznamenal, kdyby jeho držitel nedodržoval základní zásady bezpečnosti, jak je shrnula AIDA Czech Republic (Asociace freedivingu v ČR).

Vím, že pořizujete videozáznamy ponorů účastníků vašich kurzů a pak tyto záznamy podrobujete analýze. Jaké bývají nejčastější začátečnické chyby? Nejtvrdším oříškem pro naše žáky bývá správná pozice hlavy při ponoru. Naprostá většina lidí se totiž potápí se zakloněnou hlavou. Druhou nejčastější chybou je šnorchl v ústech při ponoru. Kvůli bezpečnosti a lepší efektivitě ponoru vedeme účastníky kurzů k tomu, aby si osvojili zásadu šnorchl vždy po posledním nádechu před ponorem z úst vyjmout.

Budu-li se freedivingu dlouhodobě a soustavně věnovat, co to může přinést pro mé zdraví? Kromě kvalitnějšího způsobu dýchání, a tím pádem i lepšího okysličování vašeho těla, se určitě zlepší také vaše fyzická a psychická kondice. Slyšel jsem, že někteří lidé freediving označují za nejstarší adrenalinový sport. Jenže freediving má určitě mnohem blíže k józe nebo meditaci než, dejme tomu, k motokrosu. Koneckonců zkuste si sám odpovědět na otázku, kolik jste už za svého života potkal sedmdesátiletých motokrosařů? Já ani jednoho! Ale zato osobně znám více než deset sedmdesátiletých (a starších) freediverů...

Kde je ona pomyslná hranice, na níž se běžný vyznavač freedivingu přetavuje ve špičkového freedividera? Těžko říci. Naše závody totiž mají mnoho úrovní, které jsou navíc mnohokrát dány i tím, jak hodně je freediving v dané zemi či lokalitě populární. Vezmeme-li si však světovou špičku, tak tu máme asi osm lidí, kteří se dokážou potopit do hloubky přes sto metrů – a z nich asi jen tři, kteří jsou schopni překonat hloubku 110 metrů. Zajímavé je, že osobní rekord ve zdolání hloubky mezi 90 a 100 metry nemá skoro nikdo. Takže s určitou nadsázkou by se dalo říci, že devadesátimetrová hloubka je takovou mezní hranicí, která rozděluje „chlapce“ od „chlapů“.

Do jak velké hloubky se ještě „chlap“ může bezpečně potopit? Určitě do 113 metrů, jako to v potápění s konstantní zátěží dokázal Francouz Guillaume Nery. A po těch 113 metrech? Nu to se ještě uvidí... V této královské disciplině našeho sportu se freediver snaží dosáhnout co největší hloubky na jeden nádech pouze za pomoci ploutví či monoploutve, přičemž během ponoru nesmí změnit své vyvážení, například odhozením zátěžového opasku při výstupu na hladinu. Já se nyní na Floridě připravuji na to, abych se tento světový rekord pokusil Nerymu uzmout. Držte mně, čtenáři Béháčka, k tomu, prosím, palce.

Ivan Ryšavý

21

kam jít

Umění zábava sport

fotoreportáž

Nový zéland

Art Consulting Brno - Aukce starého a nového umění 17 .5. 2009 - Praha , palác Žofín

Dorotheum – Aukce 23. 5. 2009 – Praha, hotel Marriot

Picasso: Challenging the Past

Warhol’s Wide World

25. 2. 2009 – 7. 6. 2009 London, National Gallery

Tongariro Crossing

18. 3. 2009 – 13. 7 .2009 National Galleries of the Grand Calais Paříž

Rembrandt

Pablo Picasso

a jeho doba

– grafické práce

4. 3. 2009 – 21. 6. 2009 Vídeň, Albertina

od 7. 6. 2009 Praha, Veletržní palác

Fenomén Baťa / zlínská architektura 1910-1960 od 31. 5. 2009, Praha, Veletržní palác

Kiakora

Colours of Ostrava

64. Mezinárodní festival

Pražské jaro 2009

9. 7. 2009 – 12. 7. 2009

12. 5. 2009 - 3. 6. 2009

Michael Jackson

Lenny Kravitz 19. 6. 2009 Brno -Velodrom

od 8. 7. 2009 Londýn – O2 Aréna

Depeche Mode

Madonna

25. 6. 2009 Praha, EDEN – fotbalový stadion SK Slavia Praha

Matai Bay

13. 8. 2009 Praha – Přírodní amfiteátr Chodov

Grand Prix 2009 – Formule 1: 24.5.2009, Monte Carlo, GP Monaka 7.6.2009, Istanbul, GP Turecka 21.6.2009, Silverstone, Velká Británie 12.7.2009, Nürburgring , GP Německa

22

26.7.2009, Budapešť, GP Maďarska 23.8.2009, Valencie, GP Evropy 13.9.2009, Monza, GP Itálie 27.9.2009, Singapur, GP Singapuru

Queenstown

23