Kam směřuje elektronický platební styk

Bankovní institut vysoká škola Praha

Katedra finančních obchodů

Kam směřuje elektronický platební styk Diplomová práce

Autor:

Tomáš Skoupý Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Dana Herciková

Duben, 2009

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně pod vedením Ing. Dany Hercikové a s pouţitím uvedené literatury.

…………………………… V Praze dne 15.4.2009

Tomáš Skoupý

Děkuji vedoucí mé diplomové práce Ing. Daně Hercikové za trpělivost, vedení a vstřícný přístup, který mi v průběhu psaní tohoto díla poskytovala.

Anotace práce Cílem této diplomové práce je zhodnocení moţných směrů vývoje v rámci produktů a sluţeb elektronického platebního styku. Po stručném představení komunikačních kanálů, které umoţňují klientovi přístup k jeho účtu a penězům, je pozornost upřena především na internetové bankovnictví a platební karty, jakoţto nejperspektivnější oblasti elektronického platebního styku. Predikce dalšího vývoje je vybudována na analýze současného stavu, který je prostřednictvím trendů aproximován na budoucí vývoj. Pozornost je věnována i specifické skupině zákazníků, firmám, jeţ vytvářejí svými poţadavky budoucnost platebního styku společně s bankami. Závěr práce se zamýšlí nad alternativními informačními kanály s moţností dalšího významného vývoje.

Abstract The goal of this thesis is valorizing possible directions of development of products and services of electronic system of payment. After short presentation of communication channels which can be used by clients to control his banking account and money, it focuses on payment cards and Internetbanking which are most prospective components of electronic system of payment. Prediction of further development is based on analysis of current situation which is approximated for the future. Attention is also paid to the specific group of customers, companies, which design advancements of system of payment in cooperation with banks. Final conclusion is looking for well-advanced alternative communication channels.

Klíčová slova: Elektronické bankovnictví, elektronický platební styk, platební karty, internetbanking, banka, klient

Key words: Electronic banking, electronic system of payment, payment cards, Internetbanking, bank, client

OBSAH 1. Elektronický platební styk .............................................................................................. 7 1.1. Definice platebního styku ........................................................................................... 7 1.2. Nástroje elektronického platebního styku .................................................................. 8 1.2.1. Příkaz k úhradě .................................................................................................... 9 1.2.2. Příkaz k inkasu .................................................................................................. 10 1.2.3. Příkaz pro zahraniční/přeshraniční platební styk............................................... 12 1.3. Formy elektronického bankovnictví ......................................................................... 14 1.3.1. Homebanking .................................................................................................... 14 1.3.2. Internetbanking ................................................................................................. 14 1.3.3. Phonebanking ................................................................................................... 15 1.3.4. GSM banking..................................................................................................... 16 1.3.5. WAP banking .................................................................................................... 17 2. Aktuální předpisy .......................................................................................................... 18 3. Platební karty................................................................................................................. 22 3.1. Členění platebních karet ........................................................................................... 23 3.1.1. Členění dle způsobu zaúčtování ........................................................................ 23 3.1.2. Členění dle způsobu záznamu dat ..................................................................... 25 3.2. Trendy v České republice ......................................................................................... 27 3.3. Bezpečnost platebních karet ..................................................................................... 32 4. Internetbanking ............................................................................................................. 37 4.1. Stručné srovnání největších bank v ČR .................................................................... 38 4.1.1. Česká spořitelna................................................................................................. 39 4.1.2. Československá obchodní banka ....................................................................... 40 4.1.3. Poštovní spořitelna ............................................................................................ 42 4.1.4. Komerční banka................................................................................................. 43 4.1.5. Raiffeisenbank ................................................................................................... 44 4.2. Bezpečnost internetbankingu.................................................................................... 48 5. Platební styk pohledem podniků .................................................................................. 53 6. Kam směřuje elektronický platební styk .................................................................... 57 Závěr ................................................................................................................................... 65 Seznam použité literatury a dalších pramenů ................................................................ 67

5

Úvod Bankovnictví bylo vţdy vnímáno jako konzervativní sektor. Jenomţe čilý technologický rozvoj spolu s turbulencí doby nutí banky ke změnám. Elektronické bankovnictví se stalo nejen samozřejmou součástí nabídky českých bank, ale patří k nejdynamičtěji se rozvíjejícím oblastem bankovních sluţeb. Stále více klientů vyţaduje promptnější sluţby, které by nebyly banky schopny poskytnout bez pomoci elektronických cest. Fenomén internetu pronikl do celé republiky, téměř do kaţdé domácnosti, do kaţdé firmy. Počty mobilních telefonů uţ v České republice převyšují počet obyvatel. To všechno se stává pro banky výzvou, aby zmodernizovaly své sluţby, k větší spokojenosti klientů. Cílem této diplomové práce je analýza současného stavu elektronického platebního styku v České republice pro moţnost predikce dalšího vývoje, případně identifikovat chybějící produkty a sluţby, které by v budoucnu měly být zavedeny. První kapitola definuje pojem elektronického platebního styku. Zaměřuje se především na nástroje platebního styku a stručně popisuje formy elektronického bankovnictví. Druhá kapitola se věnuje legislativní úpravě platebního styku v České republice. Zaměřuje se na nejpodstatnější zákony upravující tuto oblast a naznačuje úzké spojení s legislativou Evropské Unie. Třetí kapitola se detailně zabývá popisem platebních karet jakoţto nedílnou součástí elektronického platebního styku. Líčí širokou škálu druhů platebních karet, současně dokládá základní trendy týkající se tohoto platebního prostředku a věnuje se i otázce bezpečnosti jeho pouţívání. Ve čtvrté kapitole je popsáno internetové bankovnictví jako forma elektronického bankovnictví, která je v současné době vlajkovou lodí přímého bankovnictví bank a navíc má nepochybně největší potenciál dalšího rozvoje. Vzhledem k rozsahu této diplomové práce bylo vybráno několik největších bank, na jejichţ příkladu jsou identifikovány současné přístupy k internetbankingu, které jsou poté povaţovány z hlediska potenciální budoucí perspektivy. Nedílnou součástí této kapitoly je identifikace bezpečnostních otázek tohoto kanálu přímého bankovnictví. Pátá kapitola se věnuje specifické skupině klientů, středním a velkým firmám. Nadstandardní poţadavky těchto klientů se většinou stávají motivací pro banky k inovačním řešením, které jsou posléze zpřístupněny i běţné klientele. V šesté kapitole je predikován směr, kterým by se banky měly v budoucnu ubrat, aby byly schopny uspokojovat poţadavky nových generací.

6

1. Elektronický platební styk K pochopení pojmu elektronický platební styk je nejdříve potřeba nastínit význam pojmu platební styk jako takový.

1.1. Definice platebního styku Platební styk lze definovat1 jako vztah mezi plátcem a příjemcem, který je uskutečňován specifickým způsobem buď přímo mezi nimi nebo prostřednictvím peněţního ústavu a to jak hotovostní tak i bezhotovostní formou. Hotovostní platební styk lze definovat jako fyzický přesun hotovosti tzn. mincí a bankovek mezi ekonomickými subjekty. Bezhotovostní platební styk je definován jako: „Platba provedená bezhotovostním převodem peněţních prostředků na území České republiky prostřednictvím peněţního ústavu v české nebo cizí měně a bezhotovostním převodem peněţních prostředků prostřednictvím peněţního ústavu v české nebo cizí měně z území České republiky na území jiného státu“2. Hotovostní a bezhotovostní platební styk patří mezi základní sluţby poskytované všemi bankami na území, přičemţ na uskutečňování bezhotovostního platebního styku dohlíţí na našem území Česká Národní Banka. Bezhotovostní platební styk je úzce spjat s vedením běţného účtu, který je jednak nejzákladnější sluţbou poskytovanou bankami a také základním stavebním kamenem všech ostatních bezhotovostních sluţeb bank. Rozdělení platebního styku na hotovostní a bezhotovostní je pouze jedním z mnoha moţností jak platební styk rozdělovat. Dalším hlediskem, podle kterého můţeme rozlišovat platební styk, je územní kritérium. Takto rozdělujeme platební styk na tuzemský platební styk a zahraniční platební styk. Tuzemským platebním stykem se rozumí platební styk na území jednoho státu ve většině případů pak v národní měně, v České republice tedy v českých korunách. Zahraničním platebním stykem se rozumí platební styk mezi subjekty různých států, platby do a ze zahraničí a dále platby českých občanů trvale ţijících na území (tzv. tuzemců) v zahraničí. Specifickým způsobem platebního styku z hlediska územního členění je pak platební styk zemí Evropské unie, kterým jsou označovány převody v eurech mezi osobami z různých států Evropské unie.

1

Schlossberger, O., Soldánová, M. Platební styk. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: Bankovní institut, 2005, str. 24 2 § 2 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů

7

Jiným kritériem členění platebního styku jsou náleţitosti průvodních dokumentů platebních operací. Podle tohoto kritéria je platební styk dělen na nedokumentární a dokumentární. V rámci nedokumentárních plateb jsou nejčastěji zmiňovány hladké platby, které neobsahují ţádný další bankovní závazek a nevztahují se k ţádným průvodním dokumentům. Dokumentární platební styk je nejčastěji spojován s tzv. dokumentárním akreditivem či dokumentárním inkasem, které obsahují bankovní závazek a vztahují se k průvodním dokumentům. Je moţné nalézt spoustu jiných kritérií, podle kterých by bylo moţné rozdělit platební styk. Nicméně je potřeba se zmínit o specifickém druhu platebního styku a to je elektronický platební styk. Tento pochopitelně představuje bezhotovostní formu placení zaloţenou na nových informačních technologiích. Bezhotovostní platební styk je jednou ze základních sluţeb nabízených bankami a nutno podotknout, ţe jsou to právě a pouze banky, které jsou oprávněny k provádění bezhotovostního platebního styku a pochopitelně i k provádění elektronického platebního styku. Aby mohly finanční instituce provádět bezhotovostní respektive elektronický platební styk, tedy na základě příkazů svých klientů provést na vrub jejich účtů ve prospěch účtů příjemců jakékoli transakce, je třeba vyuţít tzv. nástrojů platebního styku.

1.2. Nástroje elektronického platebního styku Nástrojem elektronického platebního styku se rozumí „dokumenty“ či elektronické formuláře, na základě kterých banky mohou provést platební operace. Nejčastěji se jedná o tyto nástroje: -

příkaz k úhradě

-

příkaz k inkasu

-

hromadné příkazy (k úhradě či inkasu)

-

trvalé příkazy (k úhradě či inkasu)

-

příkaz pro zahraniční/přeshraniční platební styk

-

bankovní platební karty

8

1.2.1. Příkaz k úhradě Jedná se o nejčastější nástroj elektronického platebního styku. Jde o příkaz bance, aby na vrub účtu příkazce převedla poţadovanou částku ve prospěch účtu příjemce. Následující schéma zobrazuje cesty v rámci mezibankovního zúčtování. Schéma 1 - Zúčtování příkazu k úhradě

příkaz k úhradě

banka příkazce

předání a mezibankovní vyúčtování clearing

účet příkazce

banka příjemce

účet příjemce

cesta bezhotovostních peněz cesta nástroje platebního styku

Zdroj: vlastní konstrukce

Příkaz k úhradě můţe být buď jednotlivý, kdy příkazce zadává provedení pouze jediné konkrétní platby, či hromadný, který slouţí pro převod více plateb i pro více příjemců za předpokladu, ţe je na účtu dostatečný disponibilní zůstatek (v opačném případě jsou pak příkazy provedeny pouze do výše disponibilního zůstatku – viz následující obrázek). Všechny tyto platby jsou splatné v jednom dni. Specifickým případem je pak trvalý příkaz k úhradě, kde se jedná o opakující se plnění ve stanovených termínech stejnému příjemci. Vzhled elektronické podoby příkazu k úhradě představuje následující obrázek. Obrázek 1 - Příkaz k úhradě České spořitelny

Zdroj: www.servis24.cz/ebanking-s24/

9

Jediným poţadavkem na realizaci příkazu k úhradě je splnění dostatečného disponibilního zůstatku, jak naznačuje následující obrázek. Obrázek 2 - Požadavky na příkaz k úhradě


1.2.2. Příkaz k inkasu Příkaz k inkasu je operace prováděna na základě příkazu, který dal příkazce, který je zároveň příjemcem prostředků, své bance za účelem převedení prostředků z účtu plátce ve svůj prospěch. Cesty mezibankovního zúčtování zobrazuje následující schéma. Schéma 2 - Zúčtování příkazu k inkasu banka dlužníka

prověření oprávněnosti příkazu

předání a mezibankovní vyúčtování clearing

předání příkazu k inkasu

účet dlužníka

banka příjemce

příkaz k inkasu

účet příjemce cesta bezhotovostních peněz cesta nástroje platebního styku


Předkládá-li klient bance příkaz k inkasu, nezkoumá banka oprávněnost tohoto příkazu, toto „zkoumání“ leţí na bance příjemce prostředků. Banka zúčtuje prostředky na vrub účtu plátce pouze za předpokladu, ţe je na účtu dostatečný disponibilní zůstatek. Většina bank zkouší provést zúčtování tohoto příkazu k inkasu ještě několik dní po termínu (okolo pěti dní). V případě, ţe i po této době není na účtu dostatečný disponibilní zůstatek, banka 10

příkaz k inkasu neprovede a informuje o této skutečnosti klienta. Nutností pro moţnost aplikace tohoto nástroje je pochopitelně písemná smlouva mezi plátcem a příjemcem platby. V rámci příkazu k inkasu stejně jako u příkazů k úhradě lze nalézt jednotlivé, hromadné i trvalé příkazy. Tato forma placení je v České republice vyuţívána nejčastěji pro tzv. sdruţeném inkasu plateb obyvatelstva tzv. SIPO, kde jsou obsahem např. platby za nájemné, elektřinu, plyn atd. Specifickým způsobem vyuţití příkazů k úhradě je situace, kdy si banka z účtu svého klienta strhává poplatky pramenící ze smlouvy uzavřené mezí ní a klientem. Jedná se například o poplatky za vedení účtu, pravidelné splátky úvěrů atd. Příkazy k úhradě i k inkasu mají své povinné náleţitosti, bez kterých banka není oprávněna tyto příkazy splnit. Jedná se zejména o označení o jaký příkaz se jedná, bankovní spojení (čísla účtů včetně kódů bank či banky) plátce i příjemce, částku v české měně a označení, ţe se jedná o české koruny a v neposlední řadě elektronický „podpis“ umoţňující identifikaci příkazce. Nespornou výhodou elektronických podob těchto příkazů je to, ţe ţádná z forem elektronického bankovnictví (internetbanking, phonebanking, GSM banking, atd.) neumoţňuje klientovi přikázat bance provedení převodu peněz, aniţ by nevyplnil všechny povinné náleţitosti příkazu. Následující obrázek zobrazuje příkaz k inkasu s vyznačenými povinnými poli. Obrázek 3 - Příkaz k inkasu České spořitelny


11

1.2.3. Příkaz pro zahraniční/přeshraniční platební styk Platební příkaz pro mezinárodní platební styk označovaný jako payment order je nejrozšířenějším nástrojem pro platbu přes hranice. Realizací tohoto příkazu je tzv. hladká platba. Řadí se mezi nedokumentární způsoby placení, neboť nevyţaduje ţádné průvodní dokumenty ani nemusí splňovat ţádné nestandardní podmínky v porovnání s tuzemskými příkazy k úhradě. Z pohledu banky jsou hladké platby rozdělovány na došlé hladké platby tzn. úhrady ze zahraničí, a na vyšlé hladké platby tzn. úhrady do zahraničí. Cesty mezibankovního vyúčtování jsou zobrazeny v následujícím schématu. Schéma 3 - Zúčtování hladkých plateb

payment order

banka příkazce

LORO / NOSTRO účty

účet příkazce

banka příjemce

účet příjemce

cesta bezhotovostních peněz cesta nástroje platebního styku


Stejně jako u tuzemského platebního styku má payment order své povinné náleţitosti mezi které patří zejména identifikace plátce (jméno, číslo účtu), částka, která má být připsána včetně označení měny, identifikace příjemce, označení převádějících institucí, platební titul odpovídající účelu platby, určení strany platící poplatky za převod a podpis umoţňující ověření oprávněnosti příkazce. Z následujícího obrázku je na první pohled zřejmé, ţe zahraniční platební příkaz vyţaduje zadat mnohem více údajů, neţ je tomu v případě tuzemského platebního styku.

12

Obrázek 4 - Příkaz pro přeshraniční platební styk České spořitelny


Nástroje elektronického platebního styku jsou realizovány prostřednictvím různých forem elektronického bankovnictví, jak je popisuje následující podkapitola.

13

1.3. Formy elektronického bankovnictví Všechna data v rámci elektronického bankovnictví musí splňovat náleţitosti ustanovení Všeobecných obchodních podmínek ČNB. Za předpokladu splnění těchto poţadavků mohou klienti vyuţívat sluţeb bank prostřednictvím následujících forem elektronického bankovnictví.

1.3.1. Homebanking Homebanking, často také nazývaný PC bankovnictvím, je způsob komunikace klienta s bankou prostřednictvím počítače, na kterém je nainstalována aplikace kompatibilní s bankovním informačním systémem. Pomocí těchto programů mohou klienti vyplňovat transakce, které pak zasílají elektronickou cestou do banky, jeţ je můţe takto zpracovat mnohem rychleji a efektivněji neţ by tomu bylo klasickou papírovou cestou. Zřejmou výhodu přináší homebanking, zejména při hromadných příkazech. Protoţe se transakce zasílají do bank prostřednictvím internetových kanálů (v dřívější době přístupné zejména pomocí vytáčeného telefonního připojení), mohl klient do nainstalovaného programu vkládat transakce i v reţimu off-line a přenos byl uskutečněn aţ po připojení k internetu. Komunikační kanál mezi klientem a bankou byl obousměrný, tudíţ i banka posílala určitá data (např. data o aktuálním stavu účtu nebo o posledních provedených transakcích) klientovi touto cestou. Velkou výhodou této formy přímého, tedy elektronického bankovnictví bylo a je moţné propojení s jinými programy uloţenými v klientově počítači, například pro podnikatele přímé propojení s účetním systémem. Pro klienty přinesla tato forma elektronického bankovnictví nedocenitelnou výhodu, ţe nemusel docházet fyzicky na pobočky, coţ na druhé straně přineslo nemalé starosti na straně banky. Zejména co se týkalo bezpečnosti z hlediska autorizace klienta, popřípadě dodrţení poţadavku ochrany osobních dat.

1.3.2. Internetbanking Internetové bankovnictví bezesporu patří mezi nejdůleţitější formu elektronického bankovnictví. V dnešní době téměř neomezeného přístupu k internetu je internetbanking ideálním řešením, jak mít své peníze neustále pod kontrolou. Je k dispozici 24 hodin denně, 7 dní v týdnu (ostatně jako všechny ostatní formy elektronického bankovnictví). Výhodou, v porovnání s výše zmiňovaném homebankingu je to, ţe si klient nemusí nic na

14

svém počítači instalovat, stačí mu pouze počítač připojený k internetu a prostřednictvím webového prohlíţeče má umoţněn přístup ke svému účtu (za předpokladu dodrţení určitých bezpečnostních pravidel). Stejně jako u jiných forem elektronického bankovnictví, nemusí klient chodit do kamenné pobočky, oproti ostatním je však internetbanking nejlevnější formou e-bankingu. Uţivatelskému prostředí, které je klientovi prostřednictvím monitoru počítače nabízeno, nemůţe konkurovat (alespoň prozatím) ţádná jiná forma e-bankingu. Masivní vyuţívání internetového bankovnictví je velmi dobrou zprávou i pro finanční domy, které se v kamenných pobočkách nemusejí toliko zabývat „nicotnými“ operacemi jako jsou příkazy k úhradě apod., ale mohou převést svoji pozornost na poradenské a konzultační sluţby. Díky obrovskému rozvoji přenosných počítačů a zároveň moţnosti připojit se k internetové síti prakticky kdekoli například pomocí Wi-fi, či pomocí sluţeb všech mobilních operátorů, je internetbanking v podstatě nedostiţnou a moţná i nepřekonatelnou formou. Nicméně i tato forma elektronického bankovnictví není bez nebezpečí. Klienti si s bankou vyměňují velmi citlivá data, ať uţ osobního tak zejména finančního charakteru, a to je velmi úrodná půda pro útoky tzv. hackerů3. Pokud má klient nějaké výtky či obavy vůči internetbankingu, je to právě otázka bezpečnosti. Řešení zabezpečení má dva hlavní úkoly. Zaprvé je důleţité zajistit bezpečné datové cesty mezi vlastním systémem internetového bankovnictví a serverem na straně banky a druhým úkolem je zabezpečit ochranu dat při ověřování identity klienta a jeho oprávnění k provedení poţadovaných transakcí (autorizaci).

1.3.3. Phonebanking Phonebanking patří mezi historicky nejstarší kanály elektronického bankovnictví. Klient pro komunikaci s bankou vyuţívá telefonní přístroj, tzn. telefon s vytáčením, tónovou volbou nebo mobilní telefon. Phonebanking, nebo-li telefonní bankovnictví nabízí svým klientům dva rozdílné přístupy. Tím prvním je pochopitelně komunikace přímo s osobním bankéřem, se kterým je v podstatě moţno vyřešit téměř jakýkoli poţadavek. Druhým přístupem je vyuţití tzv. IVR4, tedy automatu kde pomocí kláves telefonu prochází klient

3

Slovo hacker, resp. hacking znamená neoprávněný průnik do počítačového systému. Zneuţití, krádeţ nebo poškození dat. Tedy hacker je člověk, který se neoprávněně nabourává do počítačových systémů. Dříve byl ale tento pojem vyjádřením respektu mezi programátory a počítačovými inţenýry pro člověka, který vytvořil originální a důmyslný program. 4

Interactive Voice Response – automatický systém hlasové sluţby

15

nabízené menu, jenţ jej dovede k řešení jeho poţadavku. Pokud se jedná o problém, který nelze řešit pomocí automatu (automat má omezené moţnosti a ani klienti častokráte přesně nevědí, co chtějí), je klient přepojen na osobního bankéře. Ve smlouvě o elektronickém (přímém) bankovnictví, kterou klient podepíše s bankou, je mimo jiné uvedeno, jaké aktivní operace lze pomocí telefonního bankovnictví provádět a také jaký je peněţní limit buď pro jednotlivé operace, nebo pro určité období. Z hlediska poplatků je logicky levnější varianta phonebanking prostřednictvím IVR. Banky dnes jiţ většinou nastavují systém tak, ţe se klient dostane právě do hlasové sluţby a v případě, ţe se mu nepodaří vyřídit co potřebuje, je přepojen na bankéře. Provozovat oba typy je z hlediska marketingu banky výhodné, protoţe někteří klienti preferují „ţivé“ operátory, jiní naopak systém menu. Další výhodou spojení obou typů telefonního bankovnictví je fakt, ţe v systému menu se můţe klient po čase ztratit, či se dostat do „slepé uličky“ a operátor/ka mu v takové situaci pomůţe nejlépe.

1.3.4. GSM banking Příchodem mobilních telefonů a dalších digitálních technologií rostl tlak na „vylepšení“ telefonního bankovnictví a logickým vyústěním byl vznik GSM5 bankingu. Z podstaty mobilních, tedy přenosných telefonů vyplývá základní výhoda oproti phonebankingu, tedy neomezený přístup prostřednictvím sítí mobilních operátorů (aţ na malé výjimky je pokryta celá Česká republika). Přestoţe je moţno pomocí mobilních telefonů vyuţívat všechny sluţby phonebankingu, tedy jak IVR, osobního bankéře či operátorku, smysl GSM bankingu je třeba hledat jinde. Nejjednodušší podoba GSM bankingu je komunikace klienta s bankou pomocí SMS tzn. krátkých textových zpráv. To by samo o sobě příliš velký pokrok neznamenalo. To, co mělo prosadit GSM banking, byla aplikace GSM SIM Toolkit. Jedná se o software, který je instalován v paměti mobilního telefonu, kde jsou zobrazeny pro klienta (pokud konkrétní mobilní telefon tuto sluţbu nabízí) dostupné sluţby, které takto můţe ovládat. Nutno podotknout, ţe tato forma elektronického bankovnictví není oproti internetbankingu či phonebankingu klienty příliš vyuţívána, zejména z důvodu nepříliš uţivatelsky příjemnému prostředí a tak je tento kanál vyuţíván pro jednodušší operace typu zjištění zůstatku na účtu nebo k základním platebním operacím. Přestoţe GSM banking nepatří mezi příliš oblíbené formy elektronického

5

Global System for Mobile Communication – globální systém mobilní komunikace

16

bankovnictví zůstává i nadále v nabídkách všech bank. Vysvětlení lze hledat v tom, ţe se banky snaţí alespoň minimalizovat ztráty spojené se zaváděním tohoto systému.

1.3.5. WAP6 banking Přestoţe, ale moţná i právě proto, ţe se elektronické bankovnictví prostřednictvím mobilních telefonů (které měly bezesporu velké výhlídky do budoucnosti) SIM Toolkit příliš neosvědčilo, přišly banky s novou formou elektronického bankovnictví a to s WAP bankovnictvím. Tato forma se blíţí internetovému bankovnictví, neboť se na displeji mobilního telefonu objevuje obdoba webových stránek, přes které je realizován právě internetbanking. Nicméně moţnosti displeje telefonu oproti monitoru počítače jsou značně omezené. Na druhou stranu jiţ tato technologie není závislá na moţnostech SIM karet, ale pracuje na principu GPRS7 přenosu dat. Toto elektronické bankovnictví jiţ není omezeno ze strany mobilních operátorů. Bohuţel v neprospěch GSM bankingu mluví to, ţe při jeho zavádění nebyly k dispozici mobilní telefony podporující tuto sluţbu, respektive byly, ale jejich cena byla pro většinovou klientelu nedosaţitelná. Pravděpodobně z tohoto důvodu nedošlo k masovějšímu rozvoji tohoto kanálu a ani současná situace nenaznačuje, ţe by mělo dojít k výraznější změně. Vzhledem k tomu, ţe většina přenosných počítačů jiţ nemá větších problémů s připojením k internetu „běţným“ způsobem, nebude nejspíš v budoucnu GSM banking příliš vyuţíván. Většinu výše zmíněných forem přímého bankovnictví lze nalézt v nabídkách velkých bank v České republice. Nicméně z hlediska preferencí klientů je zřejmé, ţe jsou určité formy vyhledávanější neţ jiné. Jedná se především o internetbanking, popřípadě o určité hybridní spojení internetového bankovnictví s homebankingem. Z důvodu určitého výsadního postavení a největšího potenciálu do budoucna je detailněji analyzováno internetové bankovnictví ve čtvrté kapitole. Ostatní formy přímého bankovnictví, snad aţ na phonebankingu, stojí ve stínu internetbankingu a to nejen z pohledu klientů, ale i bank. Phonebanking, který patří k relativně hojně vyuţívané sluţbě, je z hlediska moţnosti rozvoje nepříliš perspektivní, neboť naráţí na technické moţnosti a také sníţený uţivatelský komfort. Za určitý moţný rozvoj této sluţby můţe být povaţováno potenciální zavedení sluţby videobankéře, tak jak jej popisuje šestá kapitola. 6

Wirless Application Protocol - zjednodušená verze internetu pro mobilní telefony General Packet Radio Service – sluţba pro přenos dat pro uţivatele GSM mobilních telefonů. Cena této sluţby je odvozena od objemu přenesených dat 7

17

2. Aktuální předpisy8 Je zřejmé, ţe se v posledních letech stále více prosazuje bezhotovostní způsob platebního styku a tento trend lze očekávat i v budoucnosti. Z hlediska právních předpisů došlo v poslední době ke značným změnám. Nedělo se tak jen kvůli zvyšování objemu bezhotovostních transakcí. Dalším, ne-li důleţitějším důvodem, byla vůle a potřeba kooperace a sladění se s právními předpisy Evropské Unie. Významnou změnou z hlediska právních předpisů se stalo přijetí zákona č.124/20029 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech, (zákon o platebním styku), ve znění zákona č.257/2004 Sb. (ČÁST PÁTÁ), zákona č. 62/2006 Sb. změna zákona o platebním styku a změna některých dalších zákonů, zákona č. 70/2006 Sb. (ČÁST TŘINÁCTÁ), zákona č. 120/2007 Sb. (ČÁST ČTVRTÁ) a zákona č. 254/2008 Sb. (ČÁST DVACÁTÁ PRVNÍ, týkající se především licencí k převodům peněţních prostředků).

Právě tento zákon přinesl tak potřebnou regulaci

bezhotovostních plateb a platebního styku vůbec. Dříve platné vyhlášky Státní banky československé byly z tohoto pohledu nedostačující. Pokud jiţ nějaké regulace platebního styku obsahovaly, vztahovaly se pouze na tuzemský platební styk. Zákon o platebním styku je logickým vyústěním snahy harmonizovat právní předpisy České republiky s právními předpisy Evropské Unie v oblasti platebního styku. Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství10 a upravuje: -

provádění převodů peněţních prostředků na území České republiky v české měně a provádění přeshraničních převodů

-

vydávání a uţívání elektronických platebních prostředků,

-

vznik a provozování platebních systémů v jakékoli měně a práva a povinnosti jejich účastníků, jestliţe se tito účastníci dohodli, ţe se tyto platební systémy řídí právním řádem.

8

Zdroj: Modrá kniha ČNB – leden 2009 http://business.center.cz/business/pravo/zakony/platebni_styk/ 10 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/5/ES ze dne 27. ledna 1997 o přeshraničních převodech. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES ze dne 19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/46/ES ze dne 18. září 2000 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006, týkající se přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (přepracované znění). 9

18

V druhé části zákon o platebním styku implementuje směrnici o přeshraničních převodech. Je zde stanoven obsah následujících pojmů a jsou zde mimo jiné upraveny následující okruhy problémů : -

příkaz k převodu, den účinnosti příkazu, podmínky účinnosti příkazu k převodu

-

informační povinnost převádějící instituce, lhůty provádění převodů

-

úrok z prodlení, zákaz provádění sráţek z částky převodu

-

povinnosti v případě neúspěšného převodu, řešení sporů, nepředvídatelné překáţky

-

ţádost o udělení, odnětí a zánik licence k převodům peněţních prostředků

Třetí část zákona řeší problematiku elektronických platebních prostředků: -

definuje elektronický platební prostředek a elektronické peníze

-

uţití elektronického platebního prostředku na dálku

-

definuje osoby oprávněné vydávat elektronické peníze

-

zpětnou výměnu elektronických peněz

-

odkazuje v § 16 na Vzorové obchodní podmínky zveřejňované ve věstníku České národní banky. Tyto obchodní podmínky stanovují zásady vedení účtů klientů u bank a provádění platebního styku.

Čtvrtá část definuje platební systém, účastníky a pravidla systému. Z hlediska běţného spotřebitele řeší tato část velmi důleţité otázky související s bezpečností a to zejména § 27 Zajištění neodvolatelnosti příkazu a § 31 Dohled nad systémy a povinnost mlčenlivosti. Přestoţe je zřejmé, ţe podstatu samotného platebního styku obsahuje především zákon č.124/2002 Sb., v širším slova smyslu upravují platební styk v České republice i další zákony. Vzhledem k podstatě bezhotovostního platebního styku je zřejmé, ţe se na regulaci platebního styku podílejí jak veřejnoprávní tak soukromoprávní normy. Lze tedy konstatovat, ţe mezi nejzákladnější právní úpravy v oblasti platebního styku patří zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů či zákon č.513/1991 Sb., Obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů, zejména z toho důvodu, ţe tento zákon upravuje vedení běţného účtu, který je nedílnou součástí elektronického platebního styku. Mezi další základní stavební kameny lze zařadit zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, a to zejména § 2 odst. c). Česká národní banka řídí peněţní oběh, platební styk a zúčtování bank, pečuje o jejich plynulost a hospodárnost a podílí se na zajištění 19

bezpečnosti, spolehlivosti a efektivnosti platebních systémů i na jejich rozvoji. Na platební styk mezi bankami na území České republiky se nepochybně vztahuje úprava zákona č.21/1992 Sb., o bankách ve znění pozdějších předpisů, která stanovuje, ţe banky si na území převádějí navzájem peněţní prostředky v české měně podle jednotlivých poloţek, vytvořených na základě vlastních příkazů a příkazů svých klientů prostřednictvím platebních systémů, provozovaných v souladu se zvláštním zákonem nebo prostřednictvím platebních systémů, které provozuje Česká národní banka (§ 20b). Mezi úzce spjaté zákony či vyhlášky s platebním stykem lze označit zákon č.229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, vyhlášku ČNB č. 62/2004 Sb., vyhlášku ČNB č. 92/2006 Sb. a zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Legislativním naplněním předpokladu zákona o platebním styku pro tzv. mimosoudní urovnání sporů, které vzniknou mezi poskytovateli sluţeb, je zákon č.229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. Tento zákon implementuje Článek 10 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/5/ES ze dne 27. ledna 1997 o přeshraničních převodech, týkající se mimosoudních

vyrovnání

spotřebitelských

sporů.

Finanční

arbitr

je

příslušný

k rozhodování sporů mezi osobami provádějícími převody peněţních prostředků a jejich klienty, sporů týkajících se převodů peněţních prostředků dle zákona o platebním styku, inkasní formy placení na území České republiky jestliţe výše částky, která je předmětem sporu, nepřesahuje 50.000,- EUR. Dále je finanční arbitr příslušný k rozhodování sporů mezi vydavateli a drţiteli elektronických platebních prostředků. Vyhláška České národní banky č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování, známá téţ jako vyhláška o platebním styku. Tato vyhláška řeší především náleţitosti platebních příkazů, zúčtování prostřednictvím Zúčtovacího centra České národní banky, technické postupy opravného zúčtování, ale i náleţitosti výpisů z účtů či identifikaci plateb a bankovních spojení. Z hlediska klienta je tato vyhláška přínosná, protoţe řeší pravidla pro vyřizování reklamací týkajících se bezhotovostních plateb. Vyhláška České národní banky č. 92/2006 Sb., kterou se stanovují náleţitosti ţádostí o povolení k vydávání elektronických peněz.

20

Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Tento zákon upravuje v souladu s právem Evropských společenství11 pouţívání elektronického podpisu, elektronické značky, poskytování certifikačních sluţeb a souvisejících sluţeb poskytovateli usazenými na území České republiky, kontrolu povinností stanovených tímto zákonem a sankce za porušení povinností stanovených tímto zákonem.

Další zákony, řešící problematiku platebního styku -

Zákon 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné

činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů Tento zákon řeší primárně problematiku zabránění praní špinavých peněz. V oblasti platebního styku stanoví omezení, která mají zamezit legalizaci výnosů z nezákonné činnosti. Dále stanoví povinnost oznamovat podezřelé transakce Finančnímu analytickému útvaru Ministerstva financí. -

Zákon č.219/1995 Sb. devizový zákon ve znění pozdějších předpisů

Devizový zákon se dotýká problematiky platebního a zúčtovacího styku v několika málo paragrafech. Vesměs se dotýkají zahraničního platebního styku nebo směnárenské činnosti, tedy těch oblastí, kde se platební styk prolíná s činností vyţadující licence či povolení ČNB k výkonu některých činností. -

Zákon č.254/2004 Sb. o omezení plateb v hotovosti

Zákon o omezení plateb v hotovosti má za cíl zabránit daňovým únikům z plateb v tzv. šedé ekonomice. Zákon ukládá povinnost poskytovatelům plateb (s výjimkou zákonem přesně vymezeného okruhu plateb), provést tento úkon, jenţ překračuje částku 15.000,EUR, pouze bezhotovostně.

Předpisy EU vztahující se k platebního styku12 -

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2560/2001 z 19. prosince 2001 o přeshraničních platbách v eurech

-

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků

-

Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu

11

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 99/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy 12 http://www.cnb.cz/cs/legislativa/predpisy_CNB/platebni_styk/index.html

21

3. Platební karty Platební karta je dnes stejnou samozřejmostí jako notebook, mobilní telefon, DVD přehrávač a jiné zboţí vyplívající z technologického rozvoje současného světa. Opravňuje drţitele jak k moţnosti výběru hotovosti ze svého účtu prostřednictvím bankomatů, tak i k přímým bezhotovostním platbám za zboţí a sluţby a to v obchodech, přes různé terminály a bankomaty, či přes internet. Ať je platební karta vyuţívána v hotovostním nebo bezhotovostním platebním styku, je pro její vyuţití téměř vţdy potřeba provázanost k bankovnímu účtu (moţno i více karet k jednomu účtu). Při zakládání běţného účtu je jiţ v dnešní době prakticky samozřejmé obdrţet automaticky platební kartu (konkrétně kartu debetní – viz dále) a to ve spoustě případů při prvním vydání dokonce i „zdarma“. Nesporná výhoda platebních karet oproti papírovým penězům je jednoznačně vyšší bezpečnost (pochopitelně při zachování určité úrovně opatrnosti), dále pak úspora času v souvislosti se směnou a výběrem hotových peněz. Zprostředkovanou výhodou platebních karet je pak spojitost s běţným účtem, který je úročen (i kdyţ ve srovnání s jinými finančními instrumenty minimálně), přičemţ odepsání peněz je provedeno aţ v době zúčtování platby, tedy nikoli v době placení (moţná prodleva v řádech dnů). Platební karty nabízejí nejen celostátní, ale i mezinárodní vyuţití. V případě placení za hranicemi je suma placená v cizí měně převedena na domácí měnu výhodnějším kurzem, neţ by byl nabídnut při koupi hotových valut. V dnešní době, kdy vydání platební karty jiţ není konkurenční výhodou, ale samozřejmostí, nabízejí banky i spoustu dalších doplňkových sluţeb spojených s vlastněním či vyuţíváním karty. Platební karty přinášejí výhody i obchodníkům, kteří tento způsob placení zásadě podporují (nutno však podotknout, ţe někteří obchodníci s menším objemem transakcí stále preferují platby v hotovosti). Stejně jako klientům i obchodníkům přinášejí platební karty vyšší bezpečnost, a to v důsledku přijímání a uchovávání niţší hotovosti. Další nespornou výhodou je snadnější moţnost uspokojit i zahraniční klientelu, coţ bezpochyby přináší vyšší prestiţ. Příjem platebních karet nabízí v neposlední řadě moţnosti vyššího obratu a to zejména v souvislosti s povinností platící od 1. července 2004, nucené bezhotovostní platby v případě platby nad 15.000 EUR. Výhody však lze nalézt i na straně vydavatele karet, zejména bank. I pro banky je bezpečnější elektronická cesta peněz neţ sváţení hotovosti v pancéřových autech bezpečnostní sluţbou, která v podstatě nenese odpovědnost za převáţené peníze.

22

Vzhledem k poplatkové politice bank v České republice je pak pro bankovní rozpočty nesporným přínosem celkem nemalý příjem z poplatků vztahujících se k platebním kartám. Na druhé straně je třeba vidět, ţe pouţívání a samotné drţení platebních karet není bezrizikové. Od samotného rizika na straně uţivatele, který si například pro lepší zapamatování napíše PIN13 přímo na platební kartu, popřípadě uschová v peněţence hned vedle platební karty, coţ můţe mít fatální dopady při ztrátě či odcizení karty, aţ po tzv. skimming tedy kopírování informací a bezpečnostních kódů přímo z karty pomocí různých záznamových zařízení připevněných na bankomatech či jiných terminálech. Dalším negativem jsou jiţ zmiňované poplatky, jenţ jsou sice příjemným zdrojem pro finanční instituce na straně jedné, nicméně na straně druhé jsou to klienti a obchodníci, kteří si musejí připlatit. Platební karty prošly dlouhou etapou vývoje. První karty se objevily jiţ v roce 1914. Vzhledem k technologické rozvinutosti té doby je zřejmé, ţe tehdejší platební karty a ty současné nemají společného vůbec nic, snad jen to nejdůleţitější a to je podstata zamýšleného vyuţívání. Následující kapitola stručně ukazuje různorodost platebních karet vycházející z dlouhodobého vývoje.

3.1. Členění platebních karet Při vývoji platebních karet fungoval konkurenční boj mezi vydavateli těchto karet. Proto se snaţili své karty nějak odlišit od těch konkurenčních. Postupem času však sílil tlak na unifikaci platebních karet z důvodu univerzálního vyuţití ve všech institucích po celém světě. Platební karty můţeme členit dle různých kritérií do několika skupin:

3.1.1. Členění dle způsobu zaúčtování Způsob zaúčtování patří mezi nejzákladnější dělení platebních karet. Podle tohoto členění rozlišujeme následující platební karty: Schéma 4 - způsob zaúčtování platebních karet Způsob zaúčtování

Charge karty

Debetní karty

Kreditní karty běžné

co-brandové

Zdroj: vlastní konstrukce 13

Personnal identification number – osobní identifikační číslo, zjednodušeně heslo

23

Charge karta14 – historicky nejstarší platební karta. Zjednodušeně lze říct, ţe se jedná o prostředek k placení „off-line“. Zákazník u obchodníka platí pomocí této karty v reálném čase, ale peníze se z účtu v tu chvíli neodečítají. Následně obdrţí klient od své banky (většinou měsíčně) výpis závazků a ty je pak povinen ve stanovené lhůtě (zpravidla do 14 aţ 30 dní) splatit, popřípadě (na základě smluvního ujednání) je banka oprávněna vyuţít inkasa z účtu klienta. Výhodou charge karet je, ţe peníze zůstávají na účtu klienta relativně dlouhou dobu po nákupu u obchodníka nesou tedy výnosový úrok a na druhou stranu není z čerpané částky účtován úrok nákladový. Dá se tedy říct, ţe se jedná o krátkodobou bezúročnou půjčku s jedinou vadou na kráse a to, ţe dluţnou částku musí klient ve stanované lhůtě splatit jednorázově. Tato karta však není určena běţným klientům. Za moţnost drţet a vyuţívat tuto kartu se většinou platí nemalé roční poplatky. Moţná i proto nepatří tato karta mezi nejprotěţovanější z pohledu bank, přestoţe je o ně mezi klienty zájem. Debetní karta15 – nejrozšířenější karta pro kaţdodenní pouţití dostupná téměř pro všechny občany způsobilé k právním úkonům. V České republice se jedná o nejvyuţívanější platební kartu vůbec. Tato karta je vhodná pro platbu u obchodníků, stejně tak pro výběr z bankomatů. Na rozdíl od jiných karet, s touto kartou klient disponuje pouze s penězi do výše disponibilního zůstatku (součástí můţe být i kontokorentní úvěr jako doprovodná sluţba bankovní karty, který je v disponibilním zůstatku jiţ započten). Po zaplacení u obchodníka či výběru peněz z bankomatu je tato operace zaúčtována (včetně strhnutí peněz z klientova účtu) ihned poté, co se o dané operaci banka dozví (jedná se o relativně velmi krátkou dobu, maximálně v řádech dní). Kreditní karta16 – lze ji pochopitelně pouţít k nákupu zboţí a sluţeb i k výběru z bankomatu, ale podstata této karty tkví v tom, za jakých podmínek a s jakými moţnostmi. Jak jiţ ze samotného názvu vyplývá, jde touto kartou nakupovat na úvěr. Klient při placení kreditní kartou nevyuţívá peněz na svém běţném či jiném účtu, ale rovnou čerpá zmiňovaný úvěr. Tento úvěr pak není po určitou dobu (v rozmezí 30 aţ 50 dní) úročen. Dá se tedy říct, ţe během této doby klient vyuţívá cizí peněţní prostředky zdarma. Úvěr můţe být čerpán prostřednictvím opakujícího se (revolvingového) úvěrového 14

http://www.mesec.cz/clanky/charge-karta-pujcka-bez-uroku/ http://en.wikipedia.org/wiki/Debit_card 16 http://dumfinanci.cz/ekonomika/kreditni-karty 15

24

limitu, který je automaticky obnoven po splacení dluţné částky. Při splácení můţe klient vyuţít zaplacení pouze minimální částky jednorázově (kolem 5 aţ 10% z dluţné částky) a zbytek postupně splácet. V případě překročení bezúročného období, patří tento způsob úvěru k velmi drahým, ne-li k nejdraţším. Ani samotná moţnost čerpat bezúročné úvěry není zdarma. Většina bank zpoplatňuje tyto karty v řádech aţ stokorun měsíčně. Jsou banky, které kreditní karty nabízejí zdarma, ale většinou bývají karty podmíněny minimálním ročním obratem. Pro klienty jsou kreditní karty ideálním způsobem získat kvalitní platební historii, která můţe velmi pomoci při sjednávání například dlouhodobých úvěrů či hypoték. Co-brandová karta17 – jedná se o specifickou formu kreditní karty. Vzniká spoluprácí bankovních a nebankovních institucí. Za útraty pomocí co-brandové karty získávají klienti dodatečné výhody poskytované právě nebankovními partnery. Jedná se zejména o výhody typu slev při nákupech, zisk bonusových bodů, za které lze u konkrétních obchodníků nakupovat atd. Jde o formu věrnostního programu jak samotných bank tak i strategických partnerů. Oběma stranám přináší co-brandová karta moţnost získání konkurenční výhody, zvýšení podílu na trhu a zisk nových klientů či zákazníků.

3.1.2. Členění dle způsobu záznamu dat18 Následují schéma stručně naznačuje rozdělení podle způsobu záznamů dat. Schéma 5 - Způsob záznamu dat na platební karty Způsob záznamu dat

Embosované karty

čipové karty

karty s magnetickým pruhem

Hybridní karty

procesorové

internetové karty

paměťové


Embosovaná platební karta – jedná se o nejstarší způsob záznamů dat na platební kartu. Tato karta je opatřená tzv. reliéfním písmem. Pouţívá se tam, kde obchodník není vybaven elektronickým terminálem. Na místo toho pouţívá mechanický snímač tzv. imprinter, který obtiskne všechny embosované údaje na papír a zákazník poté uţ celou platbu stvrdí svým 17 18

http://www.finexpert.cz/default.aspx?section=17&server=1&article=23119 http://www.mesec.cz/clanky/platebni-karta-jakou-vybrat/

25

podpisem. Obchodník se pak „vyrovná“ s bankou sám. Vzhledem k technologickému rozvoji je tento způsob nepraktický, administrativně velmi náročný a ne příliš bezpečný. V případě ztráty embosované karty musí klient v co nejkratší době informovat banku, která pak obchodníkům zašle tzv. stoplist. V realitě se tak děje aţ s týdenní frekvencí, takţe má následný nálezce dostatek času na zneuţití karty. Obchodník má povinnost se informovat na oprávněnost k platbě embasovanou kartou aţ od určitého limitu. Karta s magnetickým pruhem – s příchodem této karty přišla i moţnost výběru hotovosti v bankomatech a snadnější způsob placení u obchodníků. Karta je vybavena magnetickým prouţkem schopným pojmout několik málo dat. Nevýhodou však je, ţe paměťová kapacita magnetického prouţku je velmi omezená a není zde prostor pro dostatečnou ochranu klientových peněz. Pro ověření oprávněnosti pouţití karty se vyuţívá vizuální kontrola podpisu dle vzoru na zadní straně platební karty. Čipová karta –čip, uloţený na přední straně karty je schopen pojmout mnohem více informací neţ magnetický prouţek. Vzhledem k nákladům na výrobu těchto čipů jsou čipové karty děleny na paměťové a procesorové. Paměťová karta – se pouţívá pro jednoduché operace, čip nemá velkou kapacitu. Pouţívá se pouze jednou a po pouţití se znehodnocuje a vyhazuje. Vhodné například pro telefonní karty nikoli však pro bankovní karty. Procesorová karta – obsahuje mikroprocesor, který umoţňuje kontrolu informací na něm uloţených. Má velkou kapacitu. Pouţívá se pro nejdůleţitější operace a jako taková je velmi vhodná pro bankovní platební kartu. Dvě největší kartové společnosti MasterCard a VISA se z důvodů poţadavků na větší bezpečnost dohodly k plošnému přechodu z karet s magnetickým pruhem a karet embosovaných na čipovou technologii. Od 1.1.2005 doporučily bankám, aby přešly na čipovou technologii s upozorněním, ţe veškeré náklady na škody způsobené zneuţitím karet s magnetickým pruhem ponesou samy banky. I z tohoto důvodu spatřily světlo světa tzv. hybridní karty, které kombinují magnetický prouţek s čipem, aby tak dočasně umoţnily přechod na výhradně čipovou technologii, a aby tak nebyli znevýhodněni ti obchodníci, kteří ještě nejsou na „čipy“ připraveni a ani klienti, kterým ještě nebyly karty vyměněny. Současnou připravenost na přechod k čipové technologii jednotlivých

26

obchodníků ukazuje následující graf (z pohledu technologie autorizace a akceptace platebních transakcí). Graf 1 - Vybavení provozoven v České republice 13%

87% pouze imprinterem

včetně POS terminálů

Zdroj: www.bankovnikarty.cz/web_sbk/czech/menu/statistiky_cz.htm

Internetové karty – čím dál tím větší důleţitost a dostupnost internetu způsobuje rozvíjení obchodování po internetu. Aby tedy byla elektronická cesta nakupování dokonalá, vznikly tzv. internetové karty, kterými lze platit pouze na internetu. Nemají podobu klasických „plastikových“ karet, ale jedná se pouze o jakousi virtuální kartu, obsahující číslo karty, časovou platnost a kód CVC2, coţ je obdoba hesla či PIN.

3.2. Trendy v České republice Reálná moţnost predikce potenciálního vývoje v oblasti platebních karet vyţaduje znalost historických dat respektive trendů, které byly zaznamenány v nedávné minulosti. Faktem zůstává, ţe fenomén platebních karet, přestoţe jeho zavádění na území České republiky začalo později neţ v západních vyspělých státech, získal a stále získává větší oblibu. Vzhledem k podstatě jednotlivých druhů platebních karet není překvapivé, ţe nejčastěji vydávanými platebními kartami jsou karty debetní, následovány kartami kreditními. V následující tabulce o vývoji počtu vydaných platebních karet v letech 2001-2008 lze vidět, jak počty jednotlivých druhů karet narůstaly. Tabulka 1 - Vývoj počtu vydaných platebních karet v ČR 2001 – 2008 Vydané karty Karty celkem Debetní Kreditní Charge

2001 4 554 902 4 504 285 48 520 2 097

2002 5 295 711 5 194 057 97 629 4 025

2003 6 368 400 5 829 857 203 274 335 269

2004 6 573 776 5 873 728 372 933 327 115

2005 7 390 357 6 418 446 614 542 357 369

2006 7 865 453 6 602 775 885 266 377 412

2007 8 623 124 6 974 147 1 212 401 436 576

2008 8 931 872 7 220 667 1 276 714 434 491

Zdroj: www.bankovnikarty.cz/web_sbk/czech/menu/statistiky_cz.htm, vlastní konstrukce

V roce 2003 došlo k boomu vydání charge a kreditních karet. Zajímavostí je i ta skutečnost, ţe charge karet bylo vydáno více neţ karet kreditních. Následující roky tuto

27

tendenci nepotvrdily, ale naopak lze vidět, ţe růst počtu kreditních karet pokračuje, kdeţto počet charge karet stagnuje. Pro názornost růstového trendu je zobrazen graf vývoje počtu vydaných platebních karet v letech 2001 aţ 2008. Graf 2 - Vývoj počtu vydaných platebních karet v ČR 2001 – 2008 10 000

počet karet (tis.)

8 000

6 000

4 000

2 000

0 2001

2002

2003

2004

debetní karty

2005

kreditní karty

2006

2007

2008

charge karty


Absolutní hodnoty počtu debetních i kreditních karet rostou, ale odpověď na otázku, jaký druh má do budoucna největší potenciál rozvoje, přináší aţ následující graf o vývoji poměru mezi jednotlivými druhy platebních karet. Graf 3 - Podíl jednotlivých druhů platebních karet 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 2003

2004

2005

debetní karty

2006

kreditní karty

2007

2008

charge karty


Z grafu vyplývá, ţe tempo růstu u debetních karet má tendenci se zpomalovat, kdeţto nárůst kreditních karet zrychlovat. Lze očekávat, ţe počet debetních karet ještě mírně poroste (nejspíše do hranice někde okolo deseti miliónů), kdeţto kreditním kartám se otevírá obrovský prostor pro růst, zejména v podobě co-brandových karet. Dalo by se namítat, ţe rok 2008 tyto předpoklady nepotvrzuje (vodorovný vzhled křivek mezi roky 2007 – 2008), ale z hlediska střednědobého vývoje je tento trend evidentní.

28

Platební karty jsou v České republice dlouhodobě vyuţívány zejména pro k výběrům hotovosti z bankomatů, nicméně obliba vyuţití platby kartou u obchodníků má stále vzrůstající tendenci. Z hlediska počtu provedených transakcí se stal rok 2007 přelomovým, neboť poprvé převýšil počet plateb kartou u obchodníka počet výběrů z bankomatů. Na druhou stranu z hlediska objemu peněz, zůstává na prvním místě stále výběr z bankomatu, jak ostatně dokumentují následující grafy. Graf 4 - Vývoj počtu transakcí - bankomaty 162,7 146,0 116,8

126,8

133,5 609 466

108,2 510 310

96,3 401 818

152,1

554 990

447 277

352 253 292 493 233 991

2001

2002

2003

2004

2005

objem transakcí (mil. Kč)

2006

2007

2008

počet transakcí (mil.)

Zdroj: www.bankovnikarty.cz/web_sbk/czech/menu/statistiky_cz.htm, vlastní konstrukce Graf 5 - Vývoj počtu plateb u obchodníků 159,1 120,3

132,1 210 375

83,5

190 019

67,7 21,9

142 735

35,8

77 588 32 896

2001

181,2

157 066

91 727

42 484

2002

2003

2004

2005

objem plateb (mil. Kč)

2006

2007

2008

počet plateb (mil.)


Trendy jsou u obou způsobů vyuţití zřejmé. V obou případech jsou rostoucí a to jak z hlediska počtu samotných transakcí, tak z hlediska objemu vyjádřeném v peněţních jednotkách. Navíc je zřejmý fakt, kterým se drţitelé platebních karet ubírají a to ten, ţe jednorázově vybírají z bankomatů vyšší částky, neţ které platí u obchodníků. Příčinu lze hledat ve dvou vlivech. Prvním je vyšší zpoplatnění výběru z bankomatů jiné banky neţ je vydavatel platební karty a druhým, bezesporu pro budoucí vývoj podstatnějším vlivem je

29

skutečnost, ţe se platební karty staly samozřejmou součástí platebního styku, neboť jimi drţitelé platí i běţné nákupy a ne pouze luxusní a drahé. Údaje v grafech naznačují, ţe růst počtu plateb u obchodníku mají tendenci růst rychleji neţ je tomu u výběru z bankomatů. Ty naopak naznačují pozvolný, proporcionální růst. Povaţujeme-li rok 2001 za bázi, následující graf potvrzuje výše zmíněný předpoklad. Graf 6 - Vývoj růstu objemu transakcí v % (r.2001 báze) 7,00 6,00 5,00 4,00 3,00 2,00 1,00 0,00 2001

2002

2003

2004

ATM

2005

2006

2007

2008

obchodníci


Do budoucna nelze předpokládat, ţe by klienti přestali vyuţívat platební karty k výběrům z bankomatů, ale je pravděpodobně jen otázkou času, kdy hlavní způsob vyuţití platební karty bude platba u obchodníků. Od roku 2001 vykazují objemy plateb vzrůstající tendenci okolo jednoho procenta ročně. Navíc v současné době je evidováno 58.007 provozoven, které umoţňují tento způsob platby a lze s úspěchem předpokládat, ţe toto číslo není konečné. Pomalu a jistě se přidává skupina obchodníků, provozujících svůj business přes internet v rámci tzv. e-commerce, kteří bezesporu v blízké budoucnosti značně rozšíří statistiky plateb kartami. Momentálně (údaje z roku 2008), tvoří platby na internetu 1,24% (navýšení oproti 1,01 % v roce 2007) z celkového objemu plateb kartami u obchodníků respektive 0,72% (0,41% v roce 2007) z celkového počtu plateb u obchodníků. Stejně jako ve vyspělých státech, i u nás jsou banky motivovány k přechodu na tzv. EMV19 standardy respektive na čipovou technologii. Jednoznačně dochází k převaze čipových či hybridních karet nad kartami s magnetickým prouţkem a to z důvodů bezpečnosti, zrychlení autorizací při platbách u obchodníků či moţnosti vyuţití moţnosti přidání různých nadstandardních sluţeb. Spolu se změnou samotných platebních karet je třeba uzpůsobit i POS terminály a bankomaty (ATM), aby byla zajištěna plná kompatibilita. Následující tabulka reflektuje stav konverze na EMV karty v České republice. 19

EuroCard-MasterCard-VISA

30

Tabulka 2 - Konverze na EMV karty v ČR v % 2005 2006 2007 1.pol 2008 debetní karty 32,37 44,19 68,79 76,86 kreditní karty 10,85 48,33 61,22 68,43 POS terminály 35,78 84,34 83,49 97,46 ATM 24,62 80,97 97,76 97,76 Zdroj: www.bankovnikarty.cz/web_sbk/czech/menu/statistiky_cz.htm, vlastní konstrukce

Z tabulky vyplývá, ţe přechod na EMV standardy je prováděn rychle a zodpovědně, zejména POS terminály a bankomaty jsou jiţ téměř všechny schopny akceptovat karty s čipovou technologií. Určité nedostatky lze spatřit u platebních karet, především karet kreditních, ale to bude vyřešeno povinnou výměnou po skončení doby platnosti jiţ dříve vydaných karet. Nové karty jiţ nejsou vydávány bez čipové technologie. Většina bank na našem území nabízí široké portfolio platebních karet. Samozřejmostí jsou debetní karty, které jsou v zásadě automaticky rozdávány při zaloţení běţného účtu, kreditní karty se stále se rozšiřující nabídkou co-bradových karet, charge karty většinou pro exkluzivní klientelu. Nabízeny jsou karty elektronické pro vyuţití v České republice, stejně tak karty embosované vyuţitelné zejména zahraniční. Speciální nabídky pro mládeţ ke studentským účtům, aţ po top klienty se speciální nabídkou karet American Express či Diners Club. Všechny velké banky vydávají platební karty pod hlavičkou MasterCard i VISA. K většině platebních karet jsou nabízeny různé bonusy, jako je pojištění na léčebné výlohy při cestách do zahraničí, pojištění zneuţití platební karty, k ochraně finančních prostředků pro případ ztráty a podobně. Globálně je moţno konstatovat, ţe v rámci nabídky jednotlivých bank nejsou výraznější rozdíly. Jediným výraznějším rozdílem, jsou nabídky co-brandových produktů. Následující graf demonstruje rozdělení platebních karet dle bank, která je vydala. Graf 7 - Rozdělení bankovního trhu dle platebních karet (31.12.2007)

Komerční banka 14,62%

Raiffeisenbank

4,02%

Poštovní spořitelna 11,92%

GE Money Bank 6,42% ostatní 0,78%

Česká spořitelna 49,92%

ČSOB 12,32%

Zdroj: www.bankovnikarty.cz/web_sbk/czech/menu/statistiky_cz.htm

31

Budoucnost platebních karet lze spatřovat v široké nabídce kreditních a zejména co-brandových platebních karet. Musí se však jedna opravdu o širokou nabídku, neboť tyto karty nejsou pro kaţdého klienta, vyplatí se pouze těm, kteří mají v úmyslu vyuţívat sluţby toho či onoho obchodního partnera banky (např. Shell MasterCard od Citibank, určená pouze těm klientům, kteří čerpají pohonné hmoty na benzinové pumpě Shell a natankují ročně přes 2500 litrů pohonných hmot). Nicméně odborníci se shodují, ţe český trh platebních karet bude pokračovat právě cestou co-brandu. Nutno však podotknout, ţe povědomí o co-brandových platebních kartách není v České republice příliš vysoké. Dá se tedy předpokládat, ţe aby banky tyto karty prosadily budou je muset více medializovat.

3.3. Bezpečnost platebních karet Všechny karty jsou dnes vydávány minimálně jako hybridní, tedy jak s magnetickým prouţkem tak s čipem (někdy i s embosem) a při obdrţení karty jsou klienti často ubezpečováni, ţe karta s čipovou technologií je nejbezpečnější kartou ze všech. Ve skutečnosti se však najde spousta obchodů kde klienti při platbách kartou nezadávají PIN, ale oprávněnost transakce je ověřována pouze podle podpisového vzoru. V praxi navíc prodávající většinou vrátí platební kartu ještě před podpisem klienta, takţe kontrola je nulová. Z toho vyplývá, ţe přechod na karty s čipem musí jít ruku v ruce s rozšířením terminálů spolupracujících s čipovou technologií. Ve chvíli kdy po klientovi bude poţadován PIN a nikoliv podpis sniţuje se moţnost neoprávněného vyuţití. Výhoda čipové technologie však není pouze ve vyuţití PIN. Karty s magnetickým prouţkem mohou být zneuţity kvůli tzv. skimmingu neboli vyuţití skrytého čtecího zařízení, kopírující potřebná data. Zároveň s tím je zadání PIN zaznamenáno skrytou kamerou, která je namontována na bankomatu nasměrována na klávesnici. Na základě takto získaných informací jsou vytvořeny padělky karet, které jsou vyuţity jak pro platby u obchodníků, tak pro výběry z bankomatů. Karty s čipem jsou proti skimmingu imunní. Prozatím. Za nevýhodu čipových karet můţe být povaţována snad jen právě povinnost pamatovat si PIN. Nutno podotknout, ţe sebelepší technický rozvoj nedokáţe eliminovat chyby na straně klienta. Pokud např. klient sdělí PIN karty někomu jinému nebo si například napíše PIN

32

přímo na kartu, sebedokonalejší technologie neznemoţní zneuţití karty. V případě ztráty či odcizení karty jsou podobné prohřešky zaplaceny vysokou daní. Ať uţ klient ztratí jakoukoliv kartu, embosovanou, s magnetickým pruhem, s čipem či hybridní, základním pravidlem je blokace karty. To lze provést na bezplatné telefonické lince kaţdé banky nebo přímo na pobočce. Mezi další způsoby zneuţití platebních karet patří podvody bez přítomnosti karty (tzn. platební karta popřípadě klient nejsou fyzicky na místě uskutečnění prodeje, nejčastěji bývájí vyuţívány písemné, telefonické, faxové nebo internetové objednávky), podvody kartou ztracenou v poště (k zcizení karty dojde během dopravy karty ještě před tím, neţ ji mohl oprávněný uţivatel převzít) nebo podvody se zcizenou identitou (podvodník buď pomocí zcizených osobních dokladů zaţádá o vystavení platební karty, nebo se snaţí změnit parametry karty či účtu s následnou ţádostí o vydání nové platební karty). Aby měl přechod na čipovou technologii smysl musí být vyměněny všechny karty nemající čip. Toto doporučení platí pro země eurozóny, ale Česká republika se jím také řídí. S největší pravděpodobností budou do roku 2008 platební karty plně odpovídat standardu evropské unie. Od 1.1.2005 bylo společnostmi VISA a MasterCard doporučeno všem bankám přejít na čipovou technologii a to zejména z toho důvodu, ţe od tohoto data jsou za škody způsobené zneuţitím jiných neţ čipových karet odpovědny banky. Aby banky co moţná nejvíce minimalizovaly moţnosti zneuţití, sestavily ve spolupráci se Sdruţením pro bankovní karty desatera rad jak pro drţitele platebních karet tak pro obchodníky.

Desatero pro držitele platebních karet20 1. KARTA JE VÍC NEŢ HOTOVOST. K platební kartě se chovejte stejně jako k penězům. Buďte na ni opatrní a noste ji odděleně od dokladů. Platební kartu podepište ihned při převzetí do podpisového prouţku. Po skončení platnosti se řiďte pokyny své banky. Neodevzdanou neplatnou kartu znehodnoťte. 2. JAKO OKO V HLAVĚ. Stále si kartu hlídejte a při provádění transakcí ji nespouštějte z očí. Platební kartu nikomu nepůjčujte ani nedávejte do zástavy. Pravidelně kontrolujte, ţe stále víte, kde kartu máte, i kdyţ ji nepouţíváte kaţdý den. 20

http://www.bankovnikarty.cz/web_sbk/czech/menu/desatero_pro_drzitele_cz.htm

33

3. PIN JE KLÍČ K VAŠEMU ÚČTU. PIN uchovejte v naprosté tajnosti. PIN si nikam nezaznamenávejte! Za ţádných okolností jej nesdělujte jiné osobě, bance ani policii či jiným orgánům. 4. DŮVĚRYHODNOST. Platební kartu pouţívejte pouze na důvěryhodných obchodních místech (včetně internetových) a důvěryhodných zařízeních. Nemáte-li k obchodníkovi důvěru, pouţijte k platbě raději hotovost. 5. ZADÁVÁNÍ PIN. PIN zadávejte vţdy diskrétně. Dbejte na to, aby ho nemohl nikdo odpozorovat. Při zadávání PIN u bankomatu nebo terminálu zakryjte klávesnici tělem a volnou rukou i shora a zabraňte jeho odezření nebo snímání kamerou. 6. PLATBA KARTOU. Po skončení transakce zkontrolujte, zda vám byla vrácena skutečně vaše platební karta. Uschovejte si potvrzení o kartové transakci. Obchodník je oprávněn ověřit si vaši totoţnost, proto s ním spolupracujte. 7. POZOR NA DOKUMENTY. Zbavujte se opatrně všech dokumentů, které obsahují celé číslo vaší karty. Před vyhozením je roztrhejte nebo rozdrťte. 8. NEODKLÁDEJTE KONTROLU. Pečlivě kontrolujte výpisy kartových transakcí z banky nebo kartové společnosti vůči prodejním a výplatním dokladům. Pokud zjistíte neobvyklou transakci, kontaktujte ihned vydavatele karty. 9. ZTRÁTA KARTY. Při ztrátě nebo odcizení platební karty jednejte rychle a kartu ihned zablokujte u vydavatele, poté v případě krádeţe kontaktujte policii. K zablokování pouţijte telefonní číslo určené vydavatelem. Telefonní čísla určená pro blokaci karet dle jednotlivých vydavatelů naleznete také na našich stránkách v sekci "BLOKACE KARET". 10. INFORMUJTE SE. Některé vydavatelské banky poskytují k platebním kartám další doplňkové sluţby a produkty slouţící ke zvýšení bezpečnosti nebo zmírnění následků případného zneuţití karty.

34

Desatero pro obchodníky21 1. MĚJTE KARTU POD KONTROLOU Ponechte si platební kartu v ruce aţ do úplného dokončení transakce. 2. KONTROLUJTE BEZPEČNOSTNÍ PRVKY Kromě platnosti karty, existují další bezpečnostní prvky popsané v pravidlech akceptace od kaţdé kartové asociace. 3. SLEDUJTE ZÁKAZNÍKA Pokud se drţitel karty chová podezřele, hrozí riziko, ţe se jedná o podvodníka. Za znaky podezřelého chování je obvykle povaţováno: -

nakupování většího mnoţství zboţí bez ohledu na velikost, styl, barvu či cenu;

-

nakupování zboţí za mimořádně vysoké částky;

-

nezájem o doplňkové informace při významnějších nákupech;

-

snaha rozptýlit personál při provádění transakce;

-

přílišný spěch a snaha transakci maximálně urychlit;

-

nakupování těsně po otevření nebo v posledních minutách před uzavřením obchodu.

4. POUŢÍVEJTE TERMINÁL Jste-li vybaveni POS terminálem, protáhněte kartu čtečkou terminálu a získejte autorizační kód. Zkontrolujte shodu čísla karty zobrazené na displeji terminálu s číslem na kartě. Pokud číslo nesouhlasí, proveďte telefonickou autorizaci s domluveným kódem. 5. AUTORIZUJTE TELEFONICKY Jste-li vybaveni mechanickým imprinterem, proveďte telefonickou autorizaci v souladu s pravidly banky. Telefonicky autorizujte také kaţdou podezřelou transakci. 6. POROVNEJTE PODPISY Nikdy nevynechávejte kontrolu podpisu drţitele karty a kontrolujte, zda se shodují podpisy na prodejním dokladu a na platební kartě. 21

http://www.bankovnikarty.cz/web_sbk/czech/menu/desatero_pro_obchodnika_cz.htm

35

7. KONTROLUJTE TOTOŢNOST V případě, ţe máte podezření, ţe se nejedná o právoplatného drţitele karty, můţete zákazníka poţádat o průkaz totoţnosti k ověření shody s údaji uvedenými na platební kartě. 8. HLASTE PODEZŘELÉ CHOVÁNÍ Setkáte-li se s podezřelým chováním zákazníka, řiďte se postupy své obchodní společnosti. Dále: je-li to moţné, přivolejte na pomoc kolegu nebo nadřízeného a situaci řešte ve dvou; pokud je to pro vás bezpečné, ponechte si zákazníkovu kartu; zavolejte autorizační centrum, operátorovi nahlaste domluvený kód a dále se řiďte pokyny operátora. 9. ZBOŢÍ AŢ NA ZÁVĚR Zboţí vydejte zákazníkovi aţ po dokončení platby. 10. SPOLUPRACUJTE Seznamte všechny své zaměstnance oprávněné přijímat úhrady platební kartou s pravidly akceptace karet a ve spolupráci s bankou pro ně zajistěte školení na akceptaci platebních karet. Sníţíte tak riziko, ţe se vaše společnost stane obětí kartového podvodu.

36

4. Internetbanking 21.století bez internetu by snad ani nebylo představitelné. V době, kdy i političtí vůdci různých zemí zdůrazňují důleţitost neomezeného přístupu k informacím prostřednictvím internetu, je nemyslitelné, aby banky své produkty touto cestou neprezentovaly. Zároveň tedy není překvapivé, ţe je to právě internetbanking, který je vlajkovou lodí přímého bankovnictví všech bank. Podle dat vydaným českým statistickým úřadem v říjnu 2008 má v České Republice k dispozici připojení k internetu více neţ 40 % domácností. Podle neoficiálních dat z ledna roku 2009 má toto číslo rostoucí tendenci. Tím vzniká pro banky prostor pro kaţdodenní získávání nových klientů. Nebylo tomu tak však vţdy. První náznaky internetbankingu se objevují v roce 1998 kdy druţstevní záloţna FIO nabízela moţnost ovládání bankovního účtu prostřednictvím internetu. O zpopularizování této sluţby se však postarala Expandia banka alias eBanka. Klient tehdy mohl prostřednictvím internetbankingu provádět pouze omezené základní transakce, jako například jednorázové příkazy k úhradě. Postupem času i ostatní finanční instituce pochopily, ţe s rozvojem internetu bude tato sluţba důleţitou zbraní v konkurenčním boji. Z nejdůleţitějších bankovních domů zavedla internetbanking Komerční banka a to v roce 2000. ČSOB a Česká spořitelna rozjely tuto sluţbu ve stejné době a to v roce 2002. Z počátku všechny banky nabízely pouze základní sluţby a ve spojení s omezenými technickými moţnostmi internetu byly začátky z dnešního pohledu poněkud úsměvné. Zajímavým faktem je i to, ţe eBanka, která rozjíţdění tohoto projektu v České Republice odstartovala jiţ dnes samostatně nepodniká, dá se tedy říct, ţe produkt přeţil svého zakladatele. Ve srovnání s jinými způsoby přímého bankovnictví je internetbanking mnohem operativnější a uţivatelsky příjemnější. Oproti homebankingu například není potřeba instalace ţádného softwaru (s výjimkou instalovaných certifikátů certifikační autority I.CA v prohlíţeči, například u Max internetbankingu Poštovní spořitelny, či „Moje banka“ od Komerční banky, které jsou však volně staţitelné na internetu). Oproti WAP bankingu či phonebankingu nabízí internetbanking vzhledem k nesrovnatelným technologickým moţnostem širší nabídku poskytovaných sluţeb a pochopitelně i uţivatelsky komfortnější prostředí. Z finančního hlediska jsou transakce prováděné přes internetbanking nejlevnější a to ve srovnání jak ve srovnání s osobní účastí v kamenné pobočce banky, tak i ve srovnání s ostatními kanály přímého bankovnictví. Z ceníku bank jednoznačné vyplývá, ţe je tato

37

sluţba preferována, neboť i pro banku se jedná o velmi operativní a bezpečný způsob správy klientových peněz. Globálně se dá říct, ţe banky jednoznačně preferují především elektronickou cestu příjmu dat, před papírovou podobou (například příkaz k úhradě podaný na pobočce banky, či data zasílaná faxem) jinými slovy, čím více klientů se podaří přesvědčit k vyuţívání internetbankingu (respektive jakýchkoliv způsobů přímého bankovnictví), tím více prostoru banka získá pro poradenské a konzultační sluţby prováděné v kamenných pobočkách. Tento trend zdá se být společný všem bankám, nicméně zdá se, ţe se mohou objevit i způsoby přímého bankovnictví, které by mohly definitivně odstranit nutnost návštěvy kamenné pobočky. Internetové bankovnictví je pochopitelně dostupné 24 hodin 7 dní v týdnu. Obsluha je relativně snadná i kdyţ s určitou potřebou znalostí ekonomické terminologie. Vypadá to tedy, ţe internetové bankovnictví nabízí samá pozitiva, ale opravdu neexistují ţádné otázky, které je nutno neustále řešit? Je internetbanking bezpečný? A kde je hranice mezi uţivatelskou přijatelností a úrovní bezpečnosti? Jak moc můţe být klient „obtěţován“ zadáváním hesel, elektronických klíčů, atd. aby jej to neodradilo od dalšího vyuţívání internetového bankovnictví? To jsou otázky které musí banky řešit dennodenně. Technické parametry otázky bezpečnosti skýtají dva pohledy a to, jak je bezpečná samotná cesta dat mezi klientovým počítačem a sběrným místem banky a jak je bezpečný způsob ověřování klientovi identity. Bankovní informace jsou totiţ velmi citlivé a počítačové sítě často vystavené útokům a nástrahám počítačových hackerů. Ačkoliv spousta bankovních operací retailových klientů se uskutečňuje prostřednictvím internetového bankovnictví, klienti si cestu k internetbankingu hledají pomaleji, neţ by banky chtěly. Počet klientů se však rok od roku zvyšuje v souladu s rozvíjením se internetové sítě jako takové. Další faktory masovějšího vyuţívání internetového bankovnictví jsou například rostoucí oblíbenost nakupování přes internet nebo rozšiřování nabídky aplikací ovladatelných prostřednictvím internetového bankovnictví.

4.1. Stručné srovnání největších bank v ČR Jak jiţ bylo naznačeno všechny banky v České republice prezentují své sluţby na webových stránkách a všechny rovněţ podporují i internetové bankovnictví. Nabízejí jak pasivní tak i aktivní operace a stále svou nabídku rozšiřují. Produkt jakým je internetbanking si v podstatě hledá klientelu sám, ale pokud by konkrétní banka nabízela jen opravdu nejzákladnější aplikace a nadále svou nabídku nerozšiřovala, s největší

38

pravděpodobností neuspěje v stále pokračujícím konkurenčním boji. Je pravda, ţe téměř všechny banky popisují ve svých materiálech výhody internetového bankovnictví téměř stejně, tedy ţe se jedná o levné a jednoduché bankovnictví, které můţe klient ovládat v teple svého domova, jenomţe to samo o sobě k přilákání klienta nestačí. V čem se tedy nabídky jednotlivých bank liší? Čím se konkrétní banky snaţí porazit konkurenci a přilákat klienty na svou stranu nebo spíš stránku (webovou)? V následujícím textu jsou uvedeny příklady sluţeb nabízených největšími bankami a jsou naznačeny rozdílné přístupy bank k internetovému bankovnictví jako takovému.

4.1.1. Česká spořitelna Česká spořitelna si co do počtu klientů vyuţívajících internetové bankovnictví nemůţe příliš naříkat. Následující graf ukazuje jak se vyvíjel počet klientů od roku 2004 (ČS ve svých výročních zprávách uvádí data pouze za obě sluţby dohromady, tedy jak pro občany – Servis 24, tak pro podnikatele – Business 24) Graf 8 - Vývoj internetového bankovnictví ČS (Servis 24 + Business 24) 65,7

2000

18,9

1200 800

765,3

60

29,8

40

1400 1000

80

46,2

1800 1600

79,3

932,2

1 033,2

1 142,2

1 199,3

20 0 -20 -40

600 400

-60

200

-80

0

-100 2004

2005

2006

počet klientů v mil.

2007

2008

počet transakcí v mil.

Zdroj: Výroční zpráva České spořitelny, vlastní konstrukce

Česká spořitelna zřizuje majitelům účtů tuto sluţbu zdarma, stejně tak zaslání potvrzení transakce, výčtu z historie transakcí, detailu účtu či výsledku simulace stavebního spoření. Zpoplatněno je vedení internetbankingu (měsíčně), blokace sluţby ze strany klienta, vygenerování klientského certifikátu, poplatek za transakci, atd. V rámci nabízených sluţeb lze nalézt například moţnost sjednání předschváleného spotřebitelského úvěru nebo kontokorentního úvěru, měnit průběh penzijního připojištění, přehled hypoték, účtů stavebního spoření, přehled smluv ţivotního pojištění atd. Tato banka však přišla s novinkou, která viditelně předbíhá ostatní konkurenty a to jsou tzv. e-faktury. Jedná se o elektronickou verzi klasické „papírové“ faktury, která však klientovi nedojde do poštovní schránky, ale do předpřipraveného místo jeho internetbankingu. 39

O příchodu takovéto faktury je informován prostřednictvím SMS nebo e-mailu. Výhodou takovéto e-faktury je to, ţe klient jiţ nemusí vyplňovat ţádný příkaz, ale ten je mu automaticky předvyplněn na základě dat na e-faktuře. Nevýhodou této sluţby je alespoň prozatím malý počet firem, které tyto e-faktury zasílají. Jedná se momentálně pouze o ČEZ a E.on. Z hlediska bezpečnosti banka vyuţívá k moţnosti přístupu do účtu internetbankingu klientské číslo a heslo, popřípadě volitelně kód z autentizačního kalkulátoru či klientského certifikátu (viz. následující obrázek). Obrázek 5 - Přihlášení do Servis 24


Pro minimalizaci moţnosti podvodu se ztrátou identity klient získává více kódů pro první vstup do internetbankingu. Jeden v bance a další dva poštou. Po správném zadání všech potřebných údajů je po vstupu do internetbankingové aplikace klientovi umoţněno uţívání všech pasivních operací. Pro uţití aktivních operací je znovu vyţadována autorizace pomocí autorizační SMS, autentizačního kalkulátoru nebo klientského certifikátu. Pro stále nerozhodného klienta, který neví zda bude schopen ovládat svůj účet prostřednictvím internetového bankovnictví, je připravena demoverze. Nutno však podotknout, ţe tuto sluţbu nabízí většina bank.

4.1.2. Československá obchodní banka ČSOB ve svých kaţdoročních prezentacích výsledků vykazuje nárůst jak v počtu klientů tak ve výši provedených transakcí. Níţe uvedené hodnoty jsou však společné s Poštovní spořitelnou.

40

Graf 9 - Vývoj internetového bankovnictví ČSOB + Poštovní spořitelny 21,4

1500

24,6

15,1

1300

20

9,3

1100

4,9

900

712

700

30

749

10 0

564 439

500

-10

294

300

-20

100 -100

2004

2005


2006

2007

2008

-30

počet transakcí v mil.

Zdroj: Výroční zprávy ČSOB (2004 - 2008), vlastní konstrukce

ČSOB nepatří mezi největší průkopníky internetového bankovnictví v České republice. Dá se říct, ţe nenabízí nic navíc, ale zároveň ji nic nechybí. Svůj produkt ČSOB InternetBanking 24 nabízí pouze v balíčku společně se sluţbou ČSOB Linka 24, která představuje telefonní bankovnictví. Zřízení tohoto balíčku je zdarma, stejně tak zřízení jednorázového i trvalého příkazu k úhradě, inkasu či svolení k inkasu včetně SIPO. Zajímavostí pak je měsíční paušální platba. Samotné vedení internetbankingu je zdarma, ale sluţba Linka 24 zpoplatněna je a protoţe je internetové bankovnictví poskytováno pouze v kombinaci s telefonním bankovnictvím, je tedy celý balíček zpoplatněn. Jinými slovy při výhradním pouţívání internetbankingu klient zaplatí, i kdyţ informační server banky hlásá „zdarma“. Pro přístup do aplikace ČSOB Internetbanking 24 musí nejdříve klient nainstalovat do svého počítače (respektive vyhledávače) tzv. certifikát certifikační autority I.CA. Bez tohoto certifikátu, se klientovi nezobrazí přihlašovací webová stránka. Menší zradou této povinnosti je, ţe pokud si klient předem nepřečte, ţe musí tento certifikát nainstalovat, je mírně řečeno zmaten, neboť při pokusu o vstup na přihlašovací stránku je mu zobrazeno chybové hlášení:“Page not found22“ a nikoli zpráva o potřebě instalace certifikátu. Samotné přihlášení je prováděno pomocí identifikačního čísla, PIN, SMS klíčem či na čipové kartě uloţeným certifikátem k elektronickému podpisu. Obrázek 6 - Přihlášení do ČSOB Internetbanking 24

Zdroj: https://ib24.csob.cz/ 22

Stránka nenalezena

41

Následná autorizace aktivních operací je prováděna pomocí elektronického podpisu (čipová karta) popřípadě SMS klíčem.

4.1.3. Poštovní spořitelna Jak jiţ bylo zmíněno, Poštovní spořitelna neprezentuje výsledky ani nevydává výroční zprávy samostatně, nýbrţ pod hlavičkou ČSOB. Na základě výše zobrazeného grafu lze tedy předpokládat, ţe i Poštovní spořitelna zaznamenává růst počtu klientů svého elektronického bankovnictví. Vzhledem k blízkosti k ČSOB není překvapením, ţe ani Poštovní spořitelna nepatří mezi dominantní hráče z pohledu nabízených sluţeb v rámci internetbankingu. Unikátnost této banky je ve spojení s Českou Poštou a Českomoravskou stavební spořitelnou. Na rozdíl od otázky platebních karet, kde síť pošt v České republice značně napomáhá této bance k zisku klientely, nemoţnost zaţádání o zaloţení internetového bankovnictví elektronickou cestou s argumentem, ţe si klient o sluţbu můţe zaţádat na jakékoli poště nebo na finančních centrech Poštovní spořitelny, není zrovna dobrým marketingovým tahem. Fakt, ţe si tuto sluţbu nelze objednat alespoň telefonicky, jaksi nekoresponduje s podstatou internetového bankovnictví ve smyslu pohodlného ovládání účtu bez nutnosti návštěvy pobočky (v tomto případě i pošty). Tento nedostatek nevyrovná ani moţnost zaţádat si o internetové bankovnictví Poštovní spořitelny prostřednictvím obchodních zástupců Českomoravské stavební spořitelny. Z technického hlediska pak ve srovnání s ostatními bankami (zejména s těmi většími z pohledu klientské základny) zaostává, protoţe Max Internetbanking nepodporuje internetový prohlíţeč „Opera“, coţ ve srovnání s konkurencí jistě nepomůţe. Navíc povinnost povolit tzv. cookies23 také nenadchne leckterého opatrného uţivatele. Přihlašování do aplikace internetového bankovnictví je prováděno standardně pomocí identifikačního čísla a PIN (volitelně pak pomocí SMS klíče) a autorizace aktivních operací je poté prováděna právě SMS klíčem. Obrázek 7 - Přihlášení do Max Internetbanking PS

Zdroj: https://maxibps.postovnisporitelna.cz/ 23

Cookies jsou malé textové informace, které se dají uloţit na počítači klienta. Z bezpečnostních důvodů je ukládání všech souborů na klientovi zakázáno, cookies jsou jedinou omezenou výjimkou. Lze je vypnout (zakázat ukládání) a smazat.

42

4.1.4. Komerční banka Stejně jako ostatní velké banky i Komerční banka vykazuje (ve svých výročních zprávách) kaţdoroční nárůst počtu klient svého internetového bankovnictví pod názvem Mojebanka. Vzhledem doposud nevydané výroční zprávě za rok 2008, je odhad počtu klientů v roce 2008 zaloţen na předpokladu z pololetní zprávy o hospodaření banky, která předpokládá růst počtu klientů přímého bankovnictví okolo 7%. Graf 10 - Vývoj internetového bankovnictví KB 500

439

450 400

352

350

289

300

223

250 200 150

470

147

100 50 0 2003

2004

2005

2006

2007

2008 (odhad)


Zdroj: Výroční zprávy Komerční banky, vlastní konstrukce

Komerční banka nabízí spoustu kanálů přímého bankovnictví včetně internetbankingu a zakládá svou strategii na nabízení „balíčků“, které pak jednotlivé sluţby zlevňují (celkově však cena můţe být vyšší, neţ kdyby si klient aktivoval pouze jen tu sluţbu, kterou skutečně vyuţívá). Od 1.1.2009 Komerční banka změnila cenu svých nabízených sluţeb, ze které opět jednoznačně vyplývá její záměr přivést své klienty k ještě častějšímu vyuţívání přímého bankovnictví. Nešla cestou zlevnění přímého bankovnictví, ale naopak zdraţuje „papírovou“ cestu platebního styku, aby tak klienty od tohoto starého způsobu odradila. Z podstaty internetbankingu vyplývá, ţe dává klientovi moţnost se ke svému účtu dostat prostřednictvím internetu kdykoli a kdekoli (jinými slovy i na jakémkoli počítači). U Komerční banky je tento přístup mírně ztíţen, neboť je klient povinen si zaloţit osobní certifikát, který je uloţen na přenosném médiu (disketa, CD, USB flash disk, atd.) nebo čipové kartě. K tomuto je samozřejmostí zaregistrování mobilního telefonního čísla k moţnosti příjmu autorizačních SMS zpráv. Přenosné medium (popřípadě čipovou kartu) s uloţeným osobním certifikátem pak klient musí mít u sebe vţdy, kdy chce vyuţít internetové bankovnictví Mojebanka. V případě vyuţití čipové karty pak musí být

43

pochopitelně nainstalováno čtecí zařízení. Navíc na rozdíl od ostatních větších bank má internetové bankovnictví Komerční banky specifické poţadavky na hardwarové a softwarové vybavení klientova počítače. Při vstupu do Mojebanka je zkontrolována konfigurace klientova počítače a pokud neodpovídá poţadavkům banky, není klient do internetbankingu připuštěn (viz. následující obrázek). Obrázek 8 - Konfigurační průvodce aplikace "Mojebanka"

Zdroj: www.mojebanka.cz/confwiz/install/ctrl-mojebanka/jsok.page

Poté, co klient splní všechny poţadavky banky, je připuštěn ke svému účtu. Zadá cestu ke svému certifikátu a heslo (popřípadě pouţije čipovou kartu). Obrázek 9 - Přihlášení do Mojebanka (demoverze internetbankingu Komerční banky)

Zdroj: www.kb.cz

4.1.5. Raiffeisenbank Raiffeisenbank, přestoţe nepatří mezi Top banky v České republice, po fúzi s eBankou radikálně rozvinula svou nabídku internetbankingu a vzhledem k opravdu masivní kampani má značný potenciál přilákat spoustu nových klientů. Před fúzí byla Raiffeisenbank v oblasti internetového bankovnictví spíše průměrnou bankou, navíc ve srovnání

44

s konkurencí i relativně drahou bankou. Její největší doménou byla relativně rozvinutá síť poboček. Fúze s eBankou pak přinesla výrazné změny právě v oblasti elektronického bankovnictví a v ceně poskytovaných sluţeb. Byla přejata prověřená taktika eBanky, kdy si klient posílá pravidelně (měsíčně) do banky určitou minimální výši peněz a na oplátku je osvobozen od některých poplatků. Výše pravidelně zasílané částky je spjata s úrovní eKonta (základní, Extra, Premium), na níţ záleţí výše „slevy“ na poplatcích. Bylo to však elektronické bankovnictví, které dělalo eBanku eBankou. To si Raiffeisenbank uvědomila a přišla s několika novými projekty, které jednoznačně nesou rukopis právě eBanky. Jedná se zejména o projekt eKonto, tedy osobní internetový účet ovládaný prostřednictvím internetového bankovnictví. Komplexní internetbanking pomocí něhoţ lze ovládat základní operace platebního styku, zakládat si termínované vklady dle vlastních poţadavků, moţnost investování do podílových fondů Raiffeisenbank. K dispozici jsou fondy peněţního trhu, fondy dluhopisové, fondy smíšené, akciové a zajištěné. Klient má následně k dispozici analýzy s moţnou historií aţ pět let. Aktuálně pak vidí porovnání investované částky se současnou hodnotou investice a tedy i potenciální nerealizovaný zisk (nebo ztrátu). Samozřejmostí eKonta je také ovládání penzijního či ţivotního pojištění a také hypotéky. Pokud si klient na účet posílá pravidelně peníze, například mzdu, po určité době (několik měsíců) se mu objeví nabídka úvěrů k okamţitému čerpání. Pokud klient o takovouto půjčku má zájem, prostřednictvím internetu si sluţbu objedná a to bez nutnosti následné návštěvy banky. Veškeré operace potvrzuje klient unikátním kódem. Informace o kaţdé transakci na účtu je klientovi zaslána na mobilní telefon prostřednictvím SMS. Ve spojitosti s moţností blokace platební karty přes mobilní telefon získává klient pocit větší bezpečnosti. Pro samotný vstup do internetového bankovnictví si můţe klient zvolit úroveň zabezpečení (viz. následující obrázek) Obrázek 10 - Přihlášení do eKonta

Zdroj: www.rb.cz

45

Ze stručného nastínění přístupů největších bank je moţno vytušit, kam by se internetové bankovnictví mohlo v budoucnu ubírat. Je zřejmé, ţe ţádná banka se bez produktu jakým je internetové bankovnictví neobejde. V současné době sice všem bankám v České republice přibývá počet klientů tuto sluţbu vyuţívajících, ale to je do značné míry způsobeno faktem, ţe internet ještě stále není stoprocentně dostupný ve všech koutech našeho území. Dalším faktem je, ţe mladší generace jiţ vyrůstají s počítačem „v krvi“ a lze se tedy oprávněně domnívat, ţe se stanou klienty pouţívajícími internetové bankovnictví pravidelně. Aţ se vyčerpá tento přirozený příliv klientů, bude leţet na nabídkách bank daleko větší důraz neţ je tomu nyní. Co lze vydedukovat, ze současného stavu internetbankingu, na základě výše popsaných bank? V první řadě je zřejmé, ţe internetové bankovnictví je ovládáno elektronickou cestou a musí tomu tak být i do budoucna. Předpokladem je stále se zdokonalující bezpečnostní prvky, které dokonale zabezpečí nepřetrţitý přístup k účtu a k moţnosti vyřízení jakéhokoli klientova poţadavku. Přístup Poštovní spořitelny, která neumoţňuje klientům objednání této sluţby elektronickou cestou, s největší pravděpodobností v budoucnu neobstojí. Na druhou stranu marketingový tah nabízet klientovi moţnost upsat se bance při podepisování smluv o stavebním spoření je cestou, která je jiţ v dnešní době (v jiných odvětvích, respektive u jiných produktů) hojně vyuţívána a jistě má své místo i v budoucnu. Ba dokonce lze očekávat, ţe všemoţné kooperace s firmami z nefinančního sektoru budou nejdůleţitějším bonusem v honbě za novými klienty respektive při snaze o udrţení stávající klientely. Přestoţe

banky

elektronickou

dodrţí

cestou,

předpoklad

musí

neustále

stoprocentního sledovat

a

přístupu

k internetbankingu

přizpůsobovat

své

nabídky

technologickému vývoji. Poštovní spořitelna nezpřístupnila své internetové bankovnictví pomocí internetového prohlíţeče Opera, který je shodou okolností hojně vyuţíván zejména mladšími generacemi, které jistě znamenají pro banky velký potenciál a to můţe způsobit odklon nerozhodnutých klientů ke konkurenci. Stejně tak v dnešní době běţná povinnost (Poštovní spořitelna, Komerční banka atd.) umoţnit zobrazení cookies, jistě nelze povaţovat za nejšťastnější strategii. Současné operační systémy například Microsoft Vista neumoţňují zobrazení cookies bez manuálního potvrzení uţivatelem a je zřejmé, ţe je tato povinnost spjata s bezpečností operačního systému a počítače jako takového. A protoţe bezpečnost je předpokladem pro přivedení klienta k internetovému bankovnictví není tato povinnost smysluplná. Stejně tak přístup Komerční banky, která vyţaduje nainstalování konkrétních programů v klientově počítači nemá budoucnost. 46

Na počátku roku 2009, v době kdy je prakticky celý svět zasáhnut krizí, se stále více objevuje problematika poplatků. Komerční banka zlevnila elektronické bankovnictví tím, ţe zdraţila papírovou cestu platebního styku. Touto cestou se však banky dlouhodobě ubírat nemohou. Dnes banky volí různé cesty poplatků za elektronické bankovnictví, ale v konečném srovnání se výše poplatků liší (v mezibankovním porovnání) pouze v řádech korun. Některé banky nabízejí vedení internetového bankovnictví téměř zadarmo, ale zpoplatňují konkrétní operace vyšší sazbou v porovnání s konkurencí. Jiné banky, například ČSOB volí cestu balíčku s vyšším paušálním poplatkem a niţší sazbou konkrétních operací. Ať uţ banky volí jakýkoliv způsob cenové politiky reálné náklady na poskytování sluţeb prostřednictvím internetového bankovnictví jsou mnohem niţší neţ by se mohlo zdát z výše poplatků. Lze tedy předpokládat, ţe banky nastavily takto vysoké poplatky z důvodu toho, aby se jim vrátily počáteční investice. Vzhledem k tomu, ţe jiţ v dnešní době má většina bank v České republice silného zahraničního partnera či vlastníka, je pravděpodobné, ţe pokud nejsou náklady na investice jiţ pokryty, stane se tak v blízké době. Je tedy pouze otázkou blízké budoucnosti, kdy se poplatky za elektronické bankovnictví přiblíţí reálným nákladům bank na tuto sluţbu. Z časového hlediska získá mírnou konkurenční výhodu ta banka, která se zlevňováním začne jako první, ale z dlouhodobého hlediska musí stejně zlevnit všechny banky. V této oblasti tedy banky nemohou získat velkou konkurenční výhodu, ale mohou svojí rychlou reakcí udrţet stávající pozici na trhu. Moţnost plně vyuţívat internetové bankovnictví elektronickou cestou, neustále se přizpůsobování technologickému vývoji a postupné sniţování poplatků umoţňuje bankám udrţovat si své postavení na trhu, ale k vylepšení situace nemůţe dojít aniţ by nepřišly s novými produkty v rámci internetbankingu. Příkladem můţe být Česká spořitelna a její produkt e-faktura. Takovýto produkt plně splňuje současné poţadavky klientů, kteří upřednostňují co nejjednodušší a nejrychlejší správu svých peněz. Banka, která jako první přijde s podobnými nabídkami, má velký potenciál zaujmout nejen nové klienty, ale i zvyšovat spokojenost těch stávajících.To ale pouze za předpokladu, ţe nové nabídce dodá dostatečné mediální zázemí. Konkrétně popisovaná e-faktura nebyla nijak zvlášť medializována a kromě klientů samotné České spořitelny se nedostala do podvědomí běţných občanů z nefinanční sféry. Oproti tomu nové sluţby a produkty Raiffeisenbank jsou denně medializovány a málokterý potenciální klient můţe prohlásit, ţe nabídku této banky nezná.

47

Nedílnou součástí budoucnosti internetového bankovnictví je jeho bezpečnost. Ta je úzce spjata s technologickým rozvojem v oblasti softwaru. Otázka bezpečnosti je popsána v následující kapitole.

4.2. Bezpečnost internetbankingu Je to právě otázka bezpečnosti, kterou musejí banky řešit na prvním místě. Samozřejmě, ţe velkou roli hraje obsáhlost nabídky, ale pokud banky dostatečně klienty nepřesvědčí, ţe je internetové bankovnictví bezpečné, nebudou klienti ochotni podstupovat riziko, ţe mohou přijít o své úspory jen proto, ţe nemusejí chodit do banky. Na druhou stranu vytvoření zcela nenapadnutelného internetového bankovnictví je moţná jen utopií. Pokud by se totiţ něco takového vůbec někdy někomu povedlo, s největší pravděpodobností by byl způsob ovládání pro klienta přespříliš sloţitý a nebo absolutně uţivatelsky nepřijatelný. Zachování komfortu ovládání je totiţ protiváha k absolutní bezpečnosti. Existuje vícero způsobů zabezpečení internetbankingu v závislosti na klientových nárocích a četnosti vyuţívání. Zabezpečení internetbankingu je moţno rozdělit na tří sloţky. Jedná se o identifikaci banky a zabezpečení přenosu dat, zabezpečení klientova počítače a identifikace klienta. Identita banky je ověřována pomocí SSL certifikátu, který slouţí k tomu, aby zadané údaje nemohly být zneuţity třetí stranou. Následují příklady certifikátů vybraných bank: Obrázek 11 - Certifikáty České spořitelny a Poštovní spořitelny

Zdroj: www.csas.cz, www.postovnisporitelna.cz

Pro ověření identity klienta existuje více způsobů, které se liší svou bezpečností a uţivatelskou příjemností. V následujícím schématu jsou zjednodušeně naznačeny současné způsoby ověřování identity klienta.

48

Schéma 6 - Ověření identity klienta Chyba! Chybné propojení. Zdroj: vlastní konstrukce

Autentizační kalkulátor – zařízení podobné kalkulačce, které po zadání PIN vygeneruje autentizační kód, kterým následně klient potvrzuje poţadované transakce. Jedná se o téměř nenapadnutelný způsob zabezpečení, navíc je takto moţno obsluhovat internetbanking v podstatě z jakéhokoli počítače. Nevýhodou pak je zpoplatnění kalkulátoru (téměř u všech bank). Uživatelské jméno a heslo – přestoţe se jedná o pravděpodobně nejnebezpečnější způsob ověření identity klienta, je to typický příklad toho, jak se banky snaţí zachovat uţivatelský komfort internetového bankovnictví. Po zadání zmíněných údajů se klient dostane do internetbankingu, ale je oprávněn provádět pouze pasivní operace, například zjištění zůstatku na účtu. V případě potřeby provedení jakékoli aktivní operace, například převodu peněz, je zapotřebí dalšího bezpečnějšího způsobu zabezpečení, nejčastěji autorizační SMS. Autorizační SMS – všechny banky, které umoţňují autorizaci pomocí autentizační SMS poţadují od klienta, aby do svých osobních údajů ke klientskému účtu zadal i číslo mobilního telefonu (popřípadě jiného zařízení schopného přijímat SMS). Při poţadavku ze strany klienta, obdrţí na zaregistrovaný mobilní telefon SMS s kódem transakce, poţadovanou částkou a vygenerovaným heslem, kterým potvrdí poţadovanou transakci. Takto vygenerované heslo je většinou pouze jednorázové, při dalším poţadavku, musí klient celou proceduru opakovat. Podpisový certifikát – takovýto certifikát, jak uţ název naznačuje, nahrazuje podpis klienta. Bývá uloţen na přenosném médiu nebo přímo v počítači. Čipová karta – zjednodušeně se dá říct, ţe se jedná o podpisový certifikát, uloţený na čipové kartě, který je pouţitelný pouze prostřednictvím čtečky karet. Jedná se technologicky o nejdokonalejší způsob ochrany, na druhé straně je navíc potřeba hardwarový komponent, který si musí klient nosit stále s sebou, pokud střídá počítače.

49

Výše zmíněné bezpečnostní prvky jsou iniciovány ze strany banky. Klient však také musí přispět svým dílem k bezpečnější spolupráci s bankou.. Sebelepší zabezpečování cesty dat do banky, informací v bance atd., nebudou k ničemu, pokud klient předem nezabezpečí svůj vlastní počítač, přes který se do internetového bankovnictví přihlašuje. Jedná se o instalaci a následné aktualizace různých antivirových a anti-spyware programů a firewall. Proto se téměř v kaţdém informačním materiálu bank o internetovém bankovnictví objevují doporučení o pouţívání jen těch počítačů, které klienti znají, tzn. nepouţívat počítače v internetových kavárnách atd. Další povinnost klienta k zachování bezpečnosti je co moţná nejvyšší ochrana všech přístupových údajů včetně dobře a kvalitně stanoveného hesla. Nedoporučují se hesla typu jména, data narození atd. Navíc po určité době klienta banka po přihlášení do internetového bankovnictví vyzve ke změně hesla. Následující obrázek ukazuje jakým způsobem banky klienta upozorňují pokud si pravidelně nemění své heslo (aplikace Servis 24 od České spořitelny). Obrázek 12 - Upozornění České spořitelny z důvodu zastaralého hesla


Bylo by bláhové si myslet, ţe pokud se stále najde dostatečné mnoţství lidí, kteří se ať uţ z jakéhokoli důvodu odhodlají ke krádeţi peněz v „reálné“ hotové podobě, ţe by se snad nenašli ţádní, kteří by se nepokusili dostat k penězům elektronickým, kterých navíc většinou bývá mnohem víc. Technologický rozvoj nezadrţitelně postupuje kupředu a ruku v ruce s ním se objevují lidé, kteří dokáţí najít skulinky v rozvíjejících se aplikacích. Jenomţe sloţité technologické ataky nejsou nejtypičtějšími útoky na klientské úspory.

50

Objevují se mnohem jednodušší pokusy, které více neţ na technologické nedostatky útočí na lidskou neinformovanost a snad i naivitu. Pokud pomineme moţnost „odkoukání“ zadávaných údajů přes rameno, typickým příkladem můţe být tzv. phising. Cílem phisingu je snaha získat od klienta citlivé údaje k ovládání internetového bankovnictví. Nejčastěji bývají klienti kontaktování e-mailem, který vypadá jakoby jej poslala sama banka, kde je vyzván k zadání údajů o účtu. Své by o tom mohla povědět především Česká spořitelna, která zaznamenala v České republice nejvíce phisingových útoků na své klienty. Banky se globálně snaţí informovat o všech cestách útoků, aby si klienti dávali větší pozor. Konkrétně informace o phisingu mohou klienti u nejvíce dotčené České spořitelny nalézt na přihlašovací stránce, kde banka sděluje, ţe nikdy neposílala, neposílá a posílat nebude ţádné e-maily, které by klienta vyzývaly zadávat ona zmíněná citlivá data. Podstatně nebezpečnější neţ phising, je tzv. pharming. Nejedná se uţ o útok na klienta či jeho počítač, ale přímo na tzv. DNS24 server. Pokud se útočníkovi podaří prolomit ochranu takovéhoto serveru, můţe přenastavit doménová jména na libovolnou adresu. V praxi to funguje například tak, ţe klient ve svém internetovém prohlíţeči zadá webovou adresu své banky například https://maxibps.postovnisporitelna.cz/, ale ve skutečnosti se dostane úplně na jiné stránky (připravené útočníkem), které vypadají úplně stejně jako ty originální. Jedinou obranou ze strany klienta je kontrola certifikátu (viz. výše). Neoprávněného získávání citlivých dat se také děje prostřednictvím různých virů, spyware a tzv. trojských koňů. Jedná se o programy, které většinou skenují zadávané úhozy na klávesnici, ukládají je a následně je odesílají útočníkovi. Stejně tak můţe dojít ke ztrátě citlivých dat po nakoupení prostřednictvím internetového obchodu, kdy obchodníci získávají tyto data legální cestou a následně je zneuţijí. Technologicky nejsloţitějším způsobem je tzv. hacking. Útočníci se snaţí hledat skulinky přímo v informačních systémech bank a tyto pak následně vyuţít ke svému prospěchu. Je zřejmé, ţe oběma stranám, bankám i klientům, záleţí na co moţná nejvyšší ochraně svěřených peněz. Banky ve svých informačních materiálech (volně přístupných na webových stránkách) „radí“ klientům, jak co nejbezpečněji vyuţívat internetové bankovnictví. Mezi typické rady patří zejména pouţívání pouze důvěryhodných programů, kontrola certifikátů bank, nesdělování přihlašovacích údajů (ani bance) či pravidelná

24

Domain Name System je hierarchický systém doménových jmen, který je realizován servery DNS a protokolem stejného jména, kterým si vyměňují informace

51

kontrola zůstatku na účtu, aby mohly být v případě zjištěných nejasností co nejdříve zablokován. Lze tvrdit, ţe na otázku absolutní bezpečnosti se zachováním uţivatelského komfortu neexistuje odpověď. Banky budou neustále vylepšovat ochranu svých informačních systémů, klienti si budou muset stále hlídat své počítače a pro provedení plateb budou muset stále zadávat různé ověřovací kódy. Není otázkou jestli bude do budoucna vyuţívanější autentizační SMS, podpisový certifikát či čipová karta, ale kdy přijdou na světlo světa dokonalejší způsoby zabezpečení. Budoucnost technologického vývoje se nedá odhadnout, ale i v současné době existují technologie, které by jednoznačně zvýšily bezpečnost internetového bankovnictví, jen jsou dnes moţná na plošné vyuţívání ještě moc drahé. Jedná se například o identifikaci pomocí otisků prstů či hlasu.

52

5. Platební styk pohledem podniků Z podstaty banky, ve smyslu podnikatelského subjektu, který schraňuje peníze od klientů a následně s nimi disponuje za účelem zisku, vyplývá, ţe banky obecně upřednostňují firemní klientelu, myšleno velké a střední firmy před občany, tedy drobnými střadateli. Jsou to totiţ firmy, které disponují velkým kapitálem a tudíţ je pro banky výhodnější, získat pár velkých firem s dostatečným kapitálem, neţ tisíce drobných střadatelů, kteří si na účet měsíčně posílají výplatu a do konce měsíce uţ jen peníze z účtu vybírají. Ve všech informačních pramenech, webových stránkách banky diverzifikují nabídku sluţeb dle rozdílných typů potenciálních příjemců sluţeb. Na kaţdém webu univerzálních bank klienti nalézají kategorie „lidé“ (občané, osobní finance) a „firmy“ (podnikatelé, podniky, firemní finance). Rozdíl je právě a jenom v šíři nabízených sluţeb. Proč to ale banky dělají? Jsou poţadavky firemní klientely natolik odlišné od běţných občanů? A pokud se jedná o stejnou sluţbu, zaměřují se firmy na jiné, podstatnější záleţitosti neţ běţní občané? Zjednodušeně lze říct, ţe běţnou klientelu, tedy běţné občany, nejvíce trápí otázka ceny. Ceny nabízených sluţeb. Znamená to tedy, ţe pro zejména velké a střední podniky není podstatná cena? Podstatná je, ale ne nejpodstatnější. Banky totiţ uţ s vědomím, ţe velká firma přináší velké peníze, které mohou generovat velký zisk, poskytují nabízené sluţby levněji, neţ běţným občanům. Je to pochopitelné, běţný občan provede měsíčně pár desítek „pohybů“ na účtu. Velké a střední firmy jich dělají desítky denně. I samotné portfolio sluţeb nabízené firmám není stejné jako portfolio sluţeb nabízené běţným občanům. Je obsáhlejší. I toto je pochopitelné, vţdyť kolik běţných klientů provádí dokumentární platby, má touhu pořídit si sluţební platební karty, kdyţ nemá zaměstnance či domlouvat s bankou akceptaci platebních karet, kdyţ nic neprodává? Ţe banky nabízejí firemní klientele jiné sluţby a jiné podmínky není překvapivé ani diskriminační. Je to běţné. Celá tato situace se dá připodobnit maloobchodním a velkoobchodním cenám. V dnešní době trţního hospodářství, jsou opodstatněné rozdíly v nabídce samozřejmostí. Jak jiţ bylo výše zmíněno, pro firemní klientelu nepatří cena nabízených sluţeb na první místo v poţadavcích na banky? Co je tedy pro podniky důleţitější neţ cena? Jaké produkty jsou firmami nejvíce ţádány? Jaké banky jsou firmami upřednostňovány? Firmy většinou upřednostňují spolupráci s nějakou velkou, stabilní a zavedenou bankou v České republice. Okolo dvou třetin firem má zřízen účet pouze v jedné bance, ale

53

podniky s ročním obratem nad 300 tisíc korun mívají účty ve více bankách. Firmy nemají zapotřebí měnit banku, raději upřednostňují dlouhodobý stabilní vztah. Zejména velké firmy pak pravidelně hodnotí spolupráci s bankou a na základě zjištěných okolností se rozhodují, zda ve spolupráci pokračovat či nikoli. Specifickou skupinou podniků jsou ty, které mají zahraniční vlastníky. Tyto podniky pak většinou spolupracují s pobočkou takové banky, která poskytuje zároveň sluţby v zahraniční mateřské společnosti. Vzhledem k tomu, ţe většina velkých bank na našem území patří do skupiny s mateřskou bankou v zahraničí (Česká spořitelna člen Erste Group, Komerční banka součást skupiny Société Générale, atd.), není to pro tyto firmy větší problém. Ty, které patří do skupiny firem s obratem nad 300 tisíc korun pak jako druhou banku vybírají opět velký a stabilní bankovní ústav, tzn. většinou se nepouštějí do experimentů s menšími bankami. Firmy při výběru banky mívají jasně stanované preference na základě nichţ si nakonec banku vyberou. Nejčastěji si vybírají banky podle poskytovaných sluţeb, moţnosti individuálního

nastavení

poskytovaných

sluţeb

dle

poţadavků

firmy,

rychlost

prováděných operací a kvality elektronického bankovnictví. Cena tedy rozhodně není na prvním místě, ale pravdou je, ţe v otázce cen poskytovaných sluţeb vidí firmy nedostatky, zejména ve smyslu transparentnosti stanovení ceny. Jaké produkty si firmy ţádají nejčastěji? Není velkým překvapením, ţe nejţádanějším produktem firem v České republice je běţný korunový účet. Dá se předpokládat, ţe velké firmy dělají obchody za velkou sumu peněz. V souladu se zákonem 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, je téměř nemyslitelné, ţe by velké transakce mohly být prováděny platbou v hotovosti. Jen velmi těţko by firma vysvětlovala svému obchodnímu partnerovi, dodavateli, či zákazníkovi, ţe si peníze předají osobně, v hotovosti, někde za městem. Vţdyť samozřejmou náleţitostí faktur vystavovaných firmami je i bankovní spojení. Stejně tak při náboru zaměstnanců je samozřejmostí nahlášení bankovního spojení zaměstnance, aby mu tam mohla být zasílána jeho mzda. Při potenciální ţádosti o úvěr na investiční záměr banka nevyplatí milióny na přepáţce. Firmy se jednoznačně bez běţného korunového účtu neobejdou.

54

Jak se svým účtem pracují? Vysílá firma své zástupce do kamenných poboček nebo pouţívá elektronické bankovnictví? Ať uţ se jedná o výrobní firmu, poradenskou firmu či prodejce na internetu, stoprocentně platí, ţe pokud si to konkrétní situace nevyţaduje, firmy do kamenných poboček nechodí. Rozhodně tím však není myšleno, ţe by zástupci banky chodili do firem jako k významným zákazníkům například pro papírové příkazy k úhradě. Preference firem směřuje k ovládání svých peněz prostřednictvím elektronického bankovnictví respektive internetového bankovnictví. Firmy, na rozdíl od mnohdy nezodpovědných běţných občanů, mívají své počítačové sítě dobře chráněné, pouţívají originální software a pravidelně aktualizují ochranné prvky ve svých informačních systémech. Do aplikace internetového bankovnictví se většinou přihlašují vybraní zaměstnanci, většinou členové účetních oddělení, stále ze stejných počítačů, kteří mají své pracovní počítače maximálně chráněné. I z těchto důvodů neřeší firmy tolik otázku bezpečnosti. Věří, ţe po dodrţení všech doporučení bank je internetové bankovnictví nadmíru bezpečné. Nemívají problém s náklady na nakoupení licencí uţivatelských práv, čteček čipových karet, podpisových certifikátů, atd. Všechny tyto náklady se vrací úsporou času vzniklou nenavštěvováním poboček bank. Banky tedy nemusí firemní klientelu přesvědčovat, aby si aktivovala internetové bankovnictví. Snaţí se ji jen přesvědčit, aby si vybrala právě ten její internetbanking. Jenomţe nabídka sluţeb největších univerzálních bank v České republice je přinejmenším velmi podobná. Co tedy můţe firmu přesvědčit, aby si vybrala konkrétní banku? Firmy sice zkoumají celé portfolio sluţeb které je jim nabízeno, ale kaţdá firma je jiná. Má jiné poţadavky, dokonce i v rámci jednoho odvětví. Neexistuje tedy pro banky univerzální klíč jak přesvědčit zejména ty velké firmy. Proto banky musí své sluţby upravovat dle přání zákazníka. To je způsob, který můţe firmy přesvědčit. Individuální moţnost nastavení dle poţadavků firmy s moţností flexibilní úpravy ve velice krátkém časovém období. S tím souvisí i moţnost na importování příkazů z externích zdrojů. Podniky si nemohou dovolit ztrácet čas neustálým vyplňování příkazů k platebnímu styku. V první řadě se snaţí šetřit náklady a pokud by velký objem platebních příkazů vyţadoval najmutí většího počtu zaměstnanců, nic by neušetřily. Stejně tak důleţitý jako import dat do internetbankingu je i následný export dat zpět do informačního systému. Přímé napojení na účetní program je pak téměř nutností. Samozřejmostí musí být i moţnost poţádat o bankovní reference, aby tak firmy mohly uspět na konkurenční poli, které se vzhledem k otevřené ekonomice značně rozšířilo a rozšiřuje.

55

Firmy, které svůj obchodní záměr realizují i za hranice, vyţadují, aby operace související s obchodováním se zahraničím byly stejně dostupné jako například tuzemský příkaz k úhradě. Jedná se například o dokumentární obchody, devizové operace, atd. Specifickým produktem, který firmy poţadují, jsou tzv. sluţební platební karty. Je to pochopitelné, mají tak mnohem lepší přehled o provedených transakcích. Osobní a firemní výdaje jsou jednoznačně odděleny. Sniţují se náklady, respektive ztráty na drţbu hotových peněz (fyzicky přítomné hotové peníze v pokladně nenesou úrok a náklady na specializovaného zaměstnance zaměřujícího se pouze na pokladní operace jsou v dnešní době přeţitým luxusem). V případě drţby kreditních či charge karet pak firma drţí v ruce předschválený úvěr. Navíc platební karty jsou akceptovány téměř po celém světě, takţe odpadá povinnost drţby valut, ať uţ drţitel karty (zaměstnanec) cestuje nebo jen vyřizuje firemní nákupy po internetu. Firmy ale nejsou jen v pozici uţivatele platebních karet, jsou i prodejci zboţí či poskytovatelé sluţeb, kteří umoţňují svým zákazníkům zaplatit platební kartou. Přestoţe se ještě dnes mohou zákazníci setkat s prodejci, kteří upřednostňují platbu v hotovosti a to buď z důvodu odvodu poplatků za provedenou transakci nebo z důvodu obavy z nedostatku hotovosti (například v supermarketech, kde lze zaplatit kartou jen u některé pokladny), stává se umoţnění platby kartou samozřejmou součástí obchodu. Do značné míry na tom mají svůj podíl banky. Pokud totiţ prodejce splní poţadavek na minimální měsíční objem transakcí, je instalace a poskytování této sluţby ze strany banky zdarma. Jediným nákladem pak zůstává poplatek za provedenou transakci. Co ale motivuje samotné podniky k tomu, aby umoţnily klientům zaplatit platební kartou, zvlášť kdyţ za kaţdou transakci zaplatí poplatek? Nejjednodušší odpověď se nabízí sama. Je to konkurenční boj. Je zřejmé, ţe mezi lidmi si platební karty jiţ našly svoje místo a pokud by obchodník nenabízel moţnost platby kartou, můţe přicházet o zákazníky, kteří přejdou ke konkurenci, která platby kartou umoţňuje. Navíc můţe spekulovat nad moţností impulzivních nákupů ze strany zákazníka, který sice nepřichází se záměrem koupit určitý produkt, protoţe na něj nemá dostatečnou hotovost, má však platební kartu, která nákup pokryje. Pokud se pak firma orientuje i na zahraniční klientelu, je moţnost platby kartou téměř nutností.

56

6. Kam směřuje elektronický platební styk Najít odpověď na tuto otázku není vůbec jednoduché, vţdyť ještě před pár desítkami let si málo kdo uměl představit platební styk prováděný elektronickou cestou. Pokud by se uţ někdo takový našel, představa, ţe byl elektronický platební styk vyuţíván tak masivně jako dnes, byla nereálná. Budoucnost elektronického platebního styku souvisí s technologickým rozvojem jako takovým a tudíţ lze jen těţko předpokládat, kam můţe elektronické bankovnictví dojít. Existují však určité indicie, které alespoň našeptávají přibliţný směr. Je více neţ zřejmé, ţe například bezhotovostní platební styk velmi převyšuje platební styk hotovostní. Zůstává uţ jen otázka jakým způsobem mohou klienti bezhotovostní platební styk provádět. Například platební karty. Existují objektivní důvody (popsané jiţ ve třetí kapitole) k výhodnosti jejich pouţívání. Otázka tedy nezní, jestli platební karty na úkor hotovosti pouţívat či nikoli, ale kde všude je pouţívat a jak je jejich pouţívání bezpečné? Stejně tak otázka internetového bankovnictví nezní jestli má internetbanking budoucnost či nikoli, ale jaké všechny sluţby lze tímto kanálem obsluhovat a s jakým uţivatelským komfortem při zachování nejvyšší bezpečnosti? Dá se říct, ţe platební karty a internetové bankovnictví mají potenciál pokrýt společně většinu poţadavků klientů. Existuje tedy prostor pro jiné formy elektronického bankovnictví? Odpověď zní ano, ale jak velký? Jiţ v dnešní době se objevují nové formy elektronického bankovnictví, kterými jsou například videobanking či televizní bankovnictví. Ale přicházení v pravou chvíli? Není moc brzy nebo naopak příliš pozdě? Vţdyť vzpomeňme například na WAP banking, od kterého si banky při zavádění hodně slibovaly. Investovaly do něj nemalé peníze. Jenomţe jej nabídly v nesprávnou dobu. Technologický rozvoj v té době ještě nebyl na takové úrovni, aby WAP technologie mohla být masověji vyuţívána. Vţdyť mobilní telefony či podobná zařízení, které by WAP podporovaly byly v té době příliš drahé a málo kdo si je mohl dovolit. Banky prvotně zaváděly a zavádějí a nejspíš i zavádět budou různé formy elektronického bankovnictví, především pro firemní klientelu. Jak bylo popsáno v předchozí kapitole, trend, kterým se banky ubírají, je individuální přizpůsobení se potřebám firemního klienta. To znamená, ţe jsou připraveny i do budoucna upravovat své sluţby na základě přání a potřeb těchto klientů. Ale jakým způsobem budou přistupovat k běţným občanům? Není příliš pravděpodobné, ţe by byly schopny individuálně přistupovat ke kaţdému z nich. Jak budou upravovat portfolio nabízených sluţeb, výši poplatků a přístup k běţným klientům? A jsou vůbec nějaké úpravy potřeba? Z grafů zobrazených v předcházející kapitole

57

věnované internetovému bankovnictví je vidět, ţe co se týče alespoň největších bank působících na našem území, počet klientů vyuţívajících internetové bankovnictví rok od roku roste. A to u všech bank, coţ naznačuje, ţe nejde o přetahování klientů z jiných bank, ale o klienty nové. Nutí tedy banky nějaké okolnosti k tomu, aby své sluţby radikálně měnily? Rozhodně ano. Potenciální maximální počet klientů (běţných občanů) není neomezený. Dá se předpokládat, ţe růst počtu klientů vyuţívajících internetové bankovnictví té čí oné banky můţe růst do té doby neţ dojde ke generační výměně. Běţní občané nemají stejné poţadavky a potřeby jako firmy. Většinou nepotřebují více neţ jeden běţný účet, nic je nenutí k tomu, aby si tedy zakládaly účty ve více bankách. Přijde doba kdy počet potenciálně nových klientů bude omezen a aby banka zvýšila svůj podíl na trhu bude muset přesvědčit o svých přednostech na úkor konkurenčních bank. Co tedy běţné občany trápí ve spojení s internetovým bankovnictvím nejvíce? Není to ani moţnost zadání dokumentárního inkasa či akreditivu, ani moţnost vyuţívání devizových operací, ani jiné další specifické operace. Odpověď je mnohem jednodušší. Běţné občany trápí především poplatky. Poplatky za výběr z bankomatu, za platbu kartou, za provedenou transakci pomocí internetbankingu a jiné sluţby. Vţdyť přece platí měsíční paušální poplatek. Opravdu jsou náklady bank spojené se všemi těmito sluţbami natolik vysoké, aby si museli účtovat 40,- Kč měsíčně za vedení účtu, 45,- Kč za výběr z bankomatu nebo dokonce 300,- Kč za blokaci přímého bankovnictví z podnětu klienta? Proč některé banky místo toho aby, zlevňovaly cenu elektrického bankovnictví zvyšují cenu starého „papírového“ platebního styku. Jediná banka, která naznačovala, ţe se dají nabízet zmíněné sluţby levněji, tedy eBanka, vykazovala pravidelně kaţdoročně ztrátu aţ byla nakonec donucena k fúzi s Raiffeisenbankou. Znamená to tedy, ţe není moţné poskytovat výše zmíněné sluţby levněji? Nebo je český bankovní trh natolik ustálený, tzn. nepřichází ţádná nová konkurence, ţe banky nevidí objektivní důvod k tomu, aby poplatky sniţovaly? Proč tedy přichází mBanka a v podstatě nabízí podobný koncept jakým se eBanka prezentovala na počátku svoji kariéry tedy počátkem roku 1998? Odpověď na tuto otázku není snadné najít, nicméně jednou ze základních odlišností mezi oběma průkopnickými bankami je doba, ve které se svou nabídkou na český trh přišly. Otázka načasování je podstatnou součástí zavádění jakékoli formy elektronického bankovnictví. Sebelepší projekt, s dokonalým potenciálem, nemůţe uspět, pokud je zaloţen na technologiích, které nejsou dostatečně přístupné široké mase obyvatel toho kterého státu. mBanka, stejně jako její předchůdkyně, má jen velmi málo kamenných poboček, zaměřuje se na elektronické bankovnictvím ovládané především přes internet či telefon a navíc 58

nabízí spoustu operací zdarma. Jenomţe dnes narozdíl od roku 1998 je jiţ více neţ jasné, ţe internet je určen pro masovou veřejnost, ţe uţ si klienti zvykli na představu nechození do kamenných poboček a ţe naopak elektronické bankovnictví preferují. Narozdíl od eBanky, mBanka navíc přichází s tím, ţe nulové poplatky platí pro všechny klienty bez ohledu na to, kolik si měsíčně do banky pošlou peněz. Navíc úroková míra na běţném účtu je mnohem vyšší a to i ve srovnání se zavedenými bankami v České republice. Má tento projekt šanci na úspěch nebo je to jen naivní pokus? mBanka je bankou, která přichází z Polska. Ve své rodné zemi má více neţ dva miliony klientů, navíc patří do německé skupiny Commerzbank, coţ je druhý největší finanční ústav v Německu. Je velmi nepravděpodobné, ţe by Commerzbank investovala do nepodloţeného projektu bez strategického plánu. Dalo by se tedy předpokládat, ţe projekt, který mentálně vznikl v Německu a prosadil se v Polsku by měl fungovat i v České republice. Z dosavadního vývoje je zřejmé, ţe si mBanka našla místo zejména u mladých lidí (studentů). Je moţné očekávat rozšíření počtu klientů, kteří dříve či později uslyší na nezpoplatněné sluţby. Pokud bude mBanka pokračovat v nastaveném trendu cenové výhodnosti mohli by její konkurenti zareagovat taktéţ radikálním sníţením poplatků. Ostatní banky na našem území v současné době neavizují větší změny v cenové politice, snad aţ na výjimku potvrzující pravidlo, neboť se zdá, ţe duch bývalé eBanky promlouvá k majitelům Raifeisenbank, kteří také začínají pomalu sniţovat poplatky. Na druhou stranu je třeba vidět fakt, ţe jiţ dlouhou dobu na český bankovní trh nevstoupila banka, která by se výrazněji prosadila. mBank je na trhu relativně krátkou dobu a ostatní banky stále ještě vyčkávají. Navíc současná celosvětová krize nenahrává myšlence sniţovat příjmy poníţením poplatků za elektronické bankovnictví. Hospodářskou krizí však nejsou zasaţeny pouze banky, ale také především běţní občané. Pro ty je naopak důleţité, především v době krize, nevynakládat zbytečně vyšší výdaje za sluţby, které stejně kvalitně mohou pořídit v jiné bance, za niţší poplatky. Lze tedy očekávat, ţe pokud současná krize potrvá delší dobu, dojde k výraznějším změnám ve smyslu klientských preferencí a banky budou nuceny na tuto situaci zareagovat. Pokud by však přeci jen banky nepřišly se změnami v oblasti poplatků, budou rozšiřovat portfolio nabízených sluţeb? Aktuality na počátku roku 2009 naznačují, ţe s rozšiřováním portfolia sluţeb pro běţnou klientelu to nevypadá příliš růţově. Za poslední půl rok to byly pouze dvě banky, které nějakým zásadním způsobem zvýšily nabídku pro běţnou klientelu. V září roku 2008 přišla Česká spořitelna se sluţbou e-faktura a v únoru roku 59

2009 Raiffeisenbank s novinkou pro placení daní a cel. Další banky prozatím, dle svých vyjádření, ţádné novinky v oblasti internetového bankovnictví neplánují. Obě výše zmíněné novinky prokazatelně ulehčují uţivateli zadávání příkazu k úhradě a z hlediska banky se určitě nejedná o přehnaně vysokou investici. S největší pravděpodobností lze očekávat, ţe se v relativně krátké době sluţby typu e-faktura či elektronické placení daní a cel objeví v rozhraních internetového bankovnictví i jiných bank. Není tedy příliš jasné, proč se banky nepouštějí do dalších podobných projektů. Česká spořitelna i Raiffeisenbank nepřišly s ţádnými převratnými novinkami, pouze nabídly zautomatizování pravidelných povinností všech klientů, firemních i běţných občanů. Pochopitelně i bez těchto sluţeb je moţno pomocí internetbankingu zaplatit fakturu či daně, ale proč klientovi nenabídnout vyšší komfort? Internetové bankovnictví budou klienti vyuţívat velmi dlouho a nehradit jej můţe nejspíš pouze taková cesta elektronického bankovnictví, která bude postavena na ještě dokonalejším prostředí neţ je internet. Momentálně se neobjevují ţádné náznaky, ţe by se podobné prostředí rodilo. Budoucnost internetbankingu je tedy zajištěna a zbývá zjistit jak bude vypadat. V České republice musí zákonitě dojít ke sníţení ceny nabízených sluţeb internetového bankovnictví a stávající nabídka sluţeb zpřístupněných touto cestou bude doplňována především takovými novinkami, které co nejvíce ulehčí a zautomatizují činnost klienta, se zaměřením na pravidelné povinnosti, které klienti musejí vykonávat den co den, tak jak se o to pokouší e-faktura či elektronické placení daní. V době, kdy elektronický respektive bezhotovostní platební styk čím dál více převyšuje platební styk hotovostní, se nepostradatelným prostředkem platebního styku stala platební karta. V České republice se počet vydaných platebních karet přibliţuje deseti miliónům, tedy pomalu ale jistě dochází k situaci, ţe statisticky vlastní kaţdý český občan jednu platební kartu. Nelze tedy předpokládat, ţe počet platebních karet bude v blízké budoucnosti rapidně narůstat. Tedy aţ na výjimky v podobě co-brandových karet. Banky nabízejí stále relativně široké portfolio druhů karet a to i přesto, ţe musejí znát výše zmíněná statistická čísla. Odpověď na otázku, proč to dělají, lze nalézt v potenciálním přínosu různých karet. Elektronická, debetní karta určená zejména k uţívání na území našeho státu, je z hlediska bank nejméně přínosná. Na druhé straně kreditní karty umoţňující klientům zjednodušeně řečeno ţít stále na dluh a bankám přinášejí vyšší příjmy z titulu úroků z půjčky. Cestou, kterou se banky budou vydávat v budoucnu, je bezesporu především karta kreditní a to ve spojení se spoustou doprovodných bonusů. Odborníci 60

z bankovního sektoru se shodují, ţe český trh platebních karet bude pokračovat cestou co-brandu.

Spojení moţnosti čerpat krátkodobý úvěr společně s vyuţíváním výhod

obchodníka z nefinanční sféry, je způsob, kterým lze klienta přesvědčit o přechodu na jiný druh platební karty. Platební karty jsou jednoznačnou součástí elektronického platebního styku a proto není překvapením, ţe stejně jako jiné kanály elektronického bankovnictví, nacházejí uplatnění v platebním styku na dálku. Stále oblíbenějším způsobem nakupování je on-line nákup přes internet. Je pravda, ţe čeští klienti čím dál raději na internetu nakupují, ale z hlediska placení je stále na prvním místě platba na dobírku, následuje převod z účtu příkazem k úhradě a aţ na třetím místě je platba přes internet pomocí platební karty. Nicméně ve světě patří platba kartou k nejčastějším způsobům a nemálo obchodů uţ ani jiný způsob nenabízí. V České republice si zatím tato sluţba své místo hledá a to pravděpodobně z důvodů obav klientů o zneuţití citlivých dat. Vţdyť zjednodušeně řečeno stačí opsat několik čísel ze zadní strany platební karty a následně je převod uskutečněn. Obchodník však pochopitelně nemá přístup k citlivým datům, tzn. z hlediska bezpečnosti není důvod se znepokojovat. Klienti si ale cestu k placení na internetu hledají jen postupně. Pro české klienty je to stále příliš nová sluţba a proto i čeští obchodníci, na rozdíl od obchodníků z vyspělejších států, stále ještě nabízejí moţnost dobírky či placení převodem. Je to ale jen otázka času, kdy i u nás bude internetová platba kartou upřednostňována především ze strany obchodníků, čímţ způsobí i vyšší poptávku z hlediska zákazníků. Určitou alternativou pro opatrné české klienty jsou tzv. internetové platební karty, které jsou uzpůsobeny pouze k placení na internetu. Tyto karty nejsou přímo provázány k účtu. Klient si na ně převede jen určitou sumu a tak v případě zneuţití karty nemůţe přijít o veškerý disponibilní zůstatek. Ve spojení s platebními kartami však banky musejí vyřešit ještě jednu důleţitou povinnost, která se týká dokončení přechodu na čipovou technologii. Doposud stále vyuţívané platební karty s magnetickým prouţkem jsou snadněji napadnutelné neţ je tomu u čipové technologie. Země eurozóny se zavázaly, ţe všechny platební karty budou dokonce roku 2010 odpovídat standardu EMV. Česká republika však bohuţel do tohoto data do eurozóny nevstoupí, takţe klientům nezbývá neţ doufat, ţe i přesto dojde k migraci na čipovou technologii v co nejkratší době. Na druhou stranu se zdá, ţe banky tento přechod pojaly zodpovědně a s největší pravděpodobností lze očekávat, ţe závazek platný pro členy eurozóny bude splněn i u nás. Faktem zůstává, ţe i pro banky skýtá čipová technologie nemalá pozitiva. Čip má mnohem větší kapacitu paměti a z tohoto titulu je schopen 61

pojmout mnohem více informací neţ technologie magnetického prouţku. Je tedy moţno konstatovat, ţe budoucností platebních karet je co-brandová karta zaloţená na čipové technologii. Podstata platebních karet jako elektronického platebního prostředku má rozhodně budoucnost. Ale budou v budoucnu tyto platební prostředky vypadat tak jak je známe dnes? Dle názorů britských expertů budou klasické plastikové platební karty do pěti let nahrazeny nějakou modernější technologií. Mělo by se jednat o bezkontaktní technologii. Veškerá data by měla být zaznamenávána na čipu, který však uţ nebude zabudován do plastikové karty, ale do jiného zařízení, které klienti nosí neustále u sebe, například do mobilního telefonu. Klient by pak přiloţil mobilní telefon k připravenému čtecímu zařízení a na klávesnici svého telefonu by zadal PIN a tím by byla operace potvrzena. V neprospěch této revoluční teorie mluví fakt, ţe k moţnosti přechodu na tuto technologii by bylo zapotřebí vyměnit staré terminály u obchodníků za takové, které si s novou technologií budou rozumět. Ze zkušeností s přechodem na čipovou technologii lze soudit, ţe horizont pěti let je nereálně krátká doba. Nic to však nemění na podstatě, ţe plastikové platební karty nejsou nesmrtelné. Při zavádění platebních karet existovaly názory, ţe hotové peníze budou kartami nahrazeny. Tato teorie se ale nenaplnila, hotové peníze jsou vyuţívány i nadále, ale o budoucnosti platebních karet se spekuluje jiţ dnes. Nejedná se ale o podstatu karet, jak tomu bylo u spekulací o hotových penězích, ale spíše o formu. Vţdyť i pokud bude čip zabudován v mobilním telefonu či plastikové kartě, funkce se výrazně nezmění. Snad jen způsob a šíře vyuţitelnosti. Internetové bankovnictví, platební karty, moţná telefonní bankovnictví či GSM Banking mají solidní potenciál vyuţitelnosti do budoucna, ale existují i nějaké nové rozvíjející se formy elektronického bankovnictví? Relativně nedávno, ke konci roku 2008 přišla Poštovní spořitelna s nabídkou takzvaného TV bankovnictví pod názvem TV banka. Jak jiţ z názvu vyplývá, pro obsluhu účtu je pouţíván televizní přístroj. Je však pochopitelně potřeba i jiné příslušenství, které přijímá digitální vysílání a převádí jej na analogový signál. Jinými slovy připojení k O2 TV. Přestoţe je TV banka začleněna do internetového bankovnictví a jako taková je zpoplatněna v rámci měsíčního paušálního poplatku za internetbanking, sama o sobě přijde uţivatele na nemalé peníze. Je to způsobeno právě povinností připojení k O2 TV, která je ve srovnání s jinými standardnějšími televizemi neúměrně drahá. To by však nemusel být do budoucna v zásadě větší problém, s narůstajícím počtem klientů je moţné očekávat pokles ceny, jenomţe pro koho je vlastně 62

TV banka určena? Sama Poštovní spořitelna tvrdí, ţe je určena pro klienty, kteří nemají zkušenosti s internetem. Na druhou stranu ale TV banku začlenila do svého internetového bankovnictví. Není tedy příliš zřejmé pro koho je tento produkt určen a i zkušenosti z ostatních vyspělých států v Evropě naznačují, ţe si tento produkt nejspíš nenajde svoji cílovou skupinu. Směr, kterým se v dnešní době banky ubírají, je zřejmý. Pokud je to alespoň trochu moţné přesvědčují klienta ať uţ cenovou politikou či rozsahem nabízených sluţeb, aby vyuţíval jakoukoliv formu internetového bankovnictví a do kamenných poboček chodil pouze v případě, ţe potřebuje konzultační sluţbu. Znamená to tedy, ţe neexistuje ţádný interaktivní způsob, kterým by šlo tyto konzultační sluţby provést? Jeden moţný způsob by se našel. Jedná se o tzv. videobankéře. Kontakt s bankéřem funguje na podobném principu jako videokonference známá zejména v mezinárodních firmách. Klient prostřednictvím video přenosu řeší s bankovním konzultantem všechny poţadavky, které není schopen zvládnout jinou formou elektronického bankovnictví sám. V roce 2006 se o tento produkt pokusila ČSOB. Projekt nedopadl příliš úspěšně. Dle vyuţitelnosti jiných kanálů přímého bankovnictví lze usuzovat, ţe stále více klientů dává přednost vzdálenému přístupu ke svým úsporám, na úkor chození do kamenné pobočky. Proč se tedy tento projekt videobankéře neprosadil? Příčin bylo hned několik, ale mezi ty nejdůleţitější patří rozhodně způsob, jakým k tomuto projektu ČSOB přistoupila. Videobankéř byl spuštěn pouze v testovacím provozu, coţ znamenalo ţe fungovaly pouze tři pobočky v celém státě, které tuto sluţbu podporovaly. Navíc se videobankéř zaměřoval pouze na hypoteční úvěry a co bylo asi největší chybou, nebyl dostupný přes internet. ČSOB pokusem o videobankéře vstoupila na neprozkoumaný led a nakonec se nepotkala s úspěchem. Projekt nebyl pořádně naplánován, vykazoval velké logické chyby (nedostupnost přes internet) a nebyl ani dostatečně medializován. Cesta, kterou zvolila ČSOB, nevedla k úspěchu, ale podstata projektu byla zcela ve smyslu současných i budoucích poţadavků klientů. Ale i pro banku samotnou, by tato sluţba představovala velká pozitiva. Stala by se plně elektronickou, minimalizovala by pak náklady na kamenné pobočky, stačilo by pár video center, kde by byli video konzultanti a většina bankovních transakcí a poţadavků vůči bance by byla realizována vzdáleným přístupem. Narozdíl od v podstatě nevyuţívaných technologií jakými jsou WAP, JAVA, nebo PDA banking, které v podstatě nenabízejí nic víc neţ daleko uţivatelsky komfortnější internetbanking, video banking přináší alternativu k nutnosti návštěv v kamenných pobočkách bank z důvodů konzultace s bankéřem. Je sice pravda, ţe klient můţe vyuţít 63

telefonního bankovnictví a tak se spojit s bankéřem, ale spousta klientů stále ještě vyţaduje osobní kontakt. Obrovská výhoda video bankingu je, ţe tento poţadavek můţe být reálně splněn. V dnešní turbulentní době, kdy si lidé nemohou dovolit ztrácet zbytečně čas, je vize absolutně elektronické banky lákavá. Ačkoli se můţe zdát vize plně elektronické banky utopická, je to cesta, kterou by se měly banky vydat. Banky zvolily prozatím cestu, kdy se klienty snaţí stále víc lákat na různé formy přímého bankovnictví, ale neustále si vynucují osobní účast klientů na pobočkách. Podobné poţadavky by měly být v budoucnu eliminovány na minimum a snaha bank by měla být směrována k plné elektronizaci. Jiţ dnes se objevují náznaky, jak by taková banka měla vypadat, Samozřejmostí je co nejvíce automatizovaný internetbanking, s co moţná největší škálou sluţeb a operací, které si klient můţe vyřídit sám bez nutnosti konzultace s bankéřem. Další nutností, je nabídka platebního prostředku typu platební karty, ať uţ v jakékoli podobě pro moţnost bezhotovostního platebního styku a to včetně moţnosti platby na internetu. Platební karty, které tuto sluţbu neumoţní, nemají do budoucna šanci přeţít. Způsob, který umoţní přesvědčit další klienty o nutnosti vlastnit tento platební prostředek, je rozšíření výhod a bonusů na základě kooperace s obchodníkem z nefinančního sektoru. Platební prostředek nabízejí všechny banky na našem území, ale důvod, proč si klient zvolí tu či onu banku, je to co nabídne banka navíc oproti konkurenci. V souvislosti s plnou elektronizací je třeba najít způsob, jak umoţnit klientovi nenavštěvovat pobočky v případě, kdy bude potřebovat vyřešit nějaký nestandardní poţadavek. Obrovský potenciál skýtá právě videobankéř. Je však potřeba promyslet všechny technologické náleţitosti, aby měl klient co moţná nejjednodušší přístup. Ještě dlouho bude platit, ţe nejrozšířenějším prostředkem komunikace bude internet a pokud se banka rozhodne zavést videobankéře bez podpory internetu, nemusí se o zavádění vůbec pokoušet. Globálně tento poţadavek platí pro jakoukoli formu přímého bankovnictví. Banky nemohou zavádět novinky aniţ by nerespektovaly technologickou dostupnost. Tak jak tomu bylo kdysi u WAP bankingu (pro běţné klienty nedostupná, pro podniky nezajímavá technologie), nebo dnes TV banka Poštovní spořitelny (propojena s televizí, která je málo vyuţívána). Příklad videobankéře ČSOB mluví sám za sebe. Nezbývá neţ doufat, ţe takto nezvládnutý projekt, jak jej představila ČSOB neodradí jiné banky, které by se rády touto cestou vydaly.

64

Závěr Tato diplomová práce se snaţí nastínit současný stav a potenciál dalšího vývoje elektronického platebního styku. Speciálně se zaměřuje na oblast platebních karet a internetového bankovnictví, vyhodnocuje jejich současnou úroveň, upozorňuje na některá rizika a nastiňuje další moţné směry vývoje. Elektronický platební styk patří k nejdynamičtěji se rozvíjející oblasti bankovních sluţeb. Je zřejmé, ţe většina klientů dává přednost bezhotovostnímu respektive elektronickému platebnímu styku, pokud lze konkrétní problém řešit elektronickou cestou. K nejvíce se rozvíjejícím formám přímého bankovnictví bezesporu patří a ještě velmi dlouho patřit bude internetové bankovnictví. Právě tento distribuční kanál má bezesporu největší potenciál přeţití a to dokonce i v horizontu dlouhodobé budoucnosti. Jeho nespornou výhodou je platforma, díky níţ můţe být provozován, tedy internet. Není příliš pravděpodobné, ţe by se snad v nejbliţší době podařilo vytvořit dokonalejší informační kanál a proto, pokud banky vytrvají v neustálém zvyšování komfortu a nabídky sluţeb v rámci internetového bankovnictví, nenajde se, alespoň prozatím, dokonalejší alternativa. To ale neznamená, ţe pouze samotný internetbanking dokáţe pokrýt veškerá přání klientů. Klientské poţadavky jsou mnohem širší a specifičtější, neţ je sebelepší automatizovaný systém schopen pojmout a proto bude vţdy prostor pro bankéře, kteří budou muset radit klientům s jejich atypickými poţadavky. Nicméně, za předpokladu neustálého vylepšování stávajících kanálů přímého bankovnictví, lze předpokládat, ţe tyto specifické poţadavky budou v menšině. Z tohoto hlediska by bylo pro banky přepychem, udrţovat si širokou síť kamenných poboček, které jsou ve srovnání s elektronickými moţnostmi neúměrně drahé. Některé banky jiţ přišly s myšlenkou tzv. videobankéře, který má potenciál vyplnit všechny nedostatky, které především internetové bankovnictví skýtá. Klient dnes navštěvuje pobočky bank pouze v případě, kdy je k tomu bankou přímo vyzván, nebo kdyţ vyhledává různé konzultační sluţby. Videobankéř můţe směle nahradit nutnost návštěv za účelem konzultace. Klient uţ tak přijde do banky snad jen vyzvednout novou platební kartu. Platební kartu, která se stala nedílnou součástí kaţdodenního platebního styku. Existují sice kacířské myšlenky, jenţ prorokují zánik platebních karet ve střednědobém horizontu, ale ty se týkají především vzhledu a ne samotné podstaty. Pravdou je, ţe na vzhledu nezáleţí, přestoţe současný trend směřuje k individualizaci platebních karet moţností navrhnout si vlastní design. Je nepodstatné, jestli se i nadále bude jednat o plastikovou

65

kartu, nebo se v budoucnu vyuţije pouze čip, zabudovaný do jakéhokoli mobilního přístroje, který budou u sebe lidé nosit. Jestli se bude muset klient i nadále „trefovat“ do prostoru určeného pro vstup platební karty, nebo bude prostřednictvím bezdrátové technologie pouze přikládat kartu ke čtecímu zařízení. Podstata platební karty jako elektronického platebního styku přetrvá i bez plastikového obalu. Rozvoj elektronického platebního styku je úzce spjat s technologickým rozvojem jako takovým. Faktem zůstává, ţe se v současné době neobjevuje ţádné technologické překvapení, které by banky motivovalo k zavádění nových forem přímého bankovnictví. Ale to ani není potřeba. Zůstává stále velký prostor ke zlepšení ve stávajících. Zejména z hlediska šíře nabízených sluţeb a vyššího uţivatelského komfortu ve smyslu automatizace pravidelně se opakujících činností. Nutno podotknout, ţe rozvoj stávajících sluţeb úzce souvisí s přístupem bank ke svým klientům. V současné době totiţ převaţuje snaha o zisk nových klientů nad pečlivou starostí o stávající klientelu. Neznamená to však, ţe by se banky neměly snaţit o zavádění dalších prvků elektronického bankovnictví. Jen je třeba zvolit tu správnou chvíli a dokonale připravit strategii implementace, aby se neopakoval podobný neúspěch jakým bezesporu byl pokus o videobankéře. Bylo by nešťastné nevyuţít podobných moţností, které bezesporu povedou k většímu uspokojení jak na straně klientů tak i bank.

66

Seznam pouţité literatury a dalších pramenů Knihy a publikace: 1. MÁČE, Miroslav. Platební styk klasický a elektronický. 1.vyd. 2006. ISBN 80-2471725-5 2. PÁNEK, Dalibor. Bankovní služby, 1.vyd. 2001. ISBN 80-210-2691-X 3. PŘÁDKA, Michal, KALA, Jan. Elektronické bankovnictví: rady a tipy. 1.vyd. 2000. ISBN 80-7226-328-5 4. REVENDA, Zbyněk; MANDEL, Martin; KODERA, Jan; MUSÍLEK, Petr; DVOŘÁK, Petr; BRADA Jaroslav. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 3.vyd. 2000. ISBN 80-7261-031-7 5. SCHLOSSBERGER, Otakar; HOZÁK, Ladislav. Elektronické platební prostředky. 1.vyd. 2005. ISBN 80-7265-073-4 6. SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. dopl.vyd. 2005. ISBN 80-7265-072-6 7. SKOUPÝ, Tomáš. Možnosti rozvoje elektronického platebního styku. 2007. Bakalářská práce Internetové články: 8. ČERNÁ, Ivana. Charge karta - půjčka bez úroků [on-line]. 2004. [cit. 2008-12-17]. Dostupný z WWW: <www.mesec.cz/clanky/charge-karta-pujcka-bez-uroku/> 9. DVOŘÁK, Jiří; CHVÁTAL, Dalibor Z. Za expresní rychlost banky zaplatíte mnohdy vysokou cenu [on-line]. 2008. [cit. 2009-02-14]. Dostupný z WWW: <www.mesec.cz/clanky/expresni-prioritni-platba> 10. FIALOVÁ, Běla. Správně vybrat platební kartu v bance je čím dál složitější [on-line]. 2009. [cit. 2009-03-17]. Dostupný z WWW: 11. HUTLOVÁ, Hana. Kreditní karty [on-line]. 2007. [cit. 2008-12-17]. Dostupný z WWW: 12. CHVÁTAL, Dalibor Z. Renesance kamenných poboček [on-line]. 2008. [cit. 2009-0214]. Dostupný z WWW: <www.mesec.cz/clanky/renesance-kamennych-pobocek> 13. JOPEK, David. Právní regulace bezhotovostního platebního styku [on-line]. 2007. [cit. 2008-12-11]. Dostupný z WWW: <pravniradce.ihned.cz/c4-10078240-22286300F00000_d-pravni-regulace-bezhotovostniho-platebniho-styku> 14. PETERKA, Jiří. Archiv článků a přednášek Jiřího Peterky [on-line]. 2001 – 2009. [cit. 2009-02-11]. Dostupný z WWW: <www.earchiv.cz/> 67

15. PIJÁK, Michal. Platební karta - jakou vybrat? [on-line]. 2003. [cit. 2009-01-13]. Dostupný z WWW: <www.mesec.cz/clanky/platebni-karta-jakou-vybrat> 16. PRAŢÁK, Bořivoj. Platební styk pohledem podniků [on-line]. 2007. [cit. 2008-12-16]. Dostupný z WWW: 17. SEDLÁČEK, David. Bezpečnost internetového bankovnictví [on-line]. 2009. [cit. 200902-01]. Dostupný z WWW: 18. ŠEDÝ, Pavel. Co umí internetová bankovnictví našich bank [on-line]. 2008. [cit. 200812-17]. Dostupný z WWW: <www.finexpert.cz/Platebni-karty/Co-umi-internetovabankovnictvi-nasich-bank/sc-68-sr-1-a-23666/default.aspx> 19. ŠEDÝ, Pavel. Do banky přes internet – kapitola 1 [on-line]. 2008. [cit. 2008-12-17]. Dostupný z WWW: <www.finexpert.cz/Platebni-karty/Do-banky-presinternet/KAPITOLA-1/sc-68-sr-1-a-23653-ch-13205/default.aspx> 20. ŠEDÝ, Pavel. Do banky přes internet – kapitola 2 [on-line]. 2008. [cit. 2008-12-17]. Dostupný z WWW: <www.finexpert.cz/Platebni-karty/Do-banky-presinternet/KAPITOLA-2/sc-68-sr-1-a-23653-ch-13206/default.aspx> 21. TŮMOVÁ, Věra. Odkud kam míří český internetbanking [on-line]. 2008. [cit. 2008-1216]. Dostupný z WWW: <www.penize.cz/42614-odkud-kam-miri-ceskyinternetbanking> 22. VYKOUKAL, Petr. Nechoďte do banky, vždyť nemusíte. [on-line]. 2001. [cit. 2008-1201] Dostupný z WWW: 23. ZÁMEČNÍK, Petr. Videobankéř - budoucnost českého bankovnictví? [on-line]. 2006. [cit. 2009-02-28]. Dostupný z WWW: <www.mesec.cz/clanky/videobanker-budoucnostceskeho-bankovnictvi/> 24. Co byste měli vědět o ELEKTRONICKÉM BANKOVNICTVÍ [on-line]. [cit. 2009-0115] Dostupný z WWW: <www.zlatakoruna.info/clanky/21-2-elektronickebankovnictvi/14561-co-byste-meli-vedet-o-elektronickem-bankovnictvi> 25. Co je to platební karta? [on-line]. [cit. 2008-12-19] Dostupný z WWW: 26. Debit card [on-line]. [cit. 2009-02-02] Dostupný z WWW: <en.wikipedia.org/wiki/Debit_card>

68

27. Desatero pro držitele platebních karet [on-line]. 2005. [cit. 2008-12-19] Dostupný z WWW: <www.bankovnikarty.cz/web_sbk/czech/menu/desatero_pro_drzitele_cz.htm> 28. Desatero pro obchodníka [on-line]. 2005. [cit. 2008-12-19] Dostupný z WWW: <www.bankovnikarty.cz/web_sbk/czech/menu/desatero_pro_obchodnika_cz.htm> 29. Electronic Banking [on-line]. 2006. [cit. 2009-01-14] Dostupný z WWW: <www.ftc.gov/bcp/edu/pubs/consumer/credit/cre14.shtm> 30. Modrá kniha: ČNB [on-line]. 2007 [cit. 2009-01-19]. Dostupný z WWW: <www.cnb.cz/cs/platebni_styk/modra_kniha/> 31. Neznámé co-brandové platební karty [on-line]. 2008. [cit. 2008-12-21] Dostupný z WWW: <www.finexpert.cz/default.aspx?section=17&server=1&article=23119> 32. Souhrnné statistiky o platebních kartách 2004 -2009. [cit. 2009-01-29] Dostupný z WWW: <www.bankovnikarty.cz/web_sbk/czech/menu/statistiky_cz.htm> 33. Zákon o platebním styku [on-line]. 2006. [cit. 2009-02-17] Dostupný z WWW: Internetové servery: 34. Server České národní banky: http://www.cnb.cz/ 35. Server České spořitelny: http://www.csas.cz/ 36. Server ČSOB: http://www.csob.cz/ 37. Server Komerční banky: http://www.kb.cz/ 38. Server Poštovní spořitelny: http://www.postovnisporitelna.cz/ 39. Server Raiffeisenbank: http://www.raiffeisenbank.cz/

69

Kam směřuje elektronický platební styk

Recommend Documents