Bezhotovostní platební styk

Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta

Veronika Hlaváčová

Bezhotovostní platební styk Diplomová práce

Olomouc 2015

Čestné prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Bezhotovostní platební styk vypracovala samostatně a citovala jsem všechny pouţité zdroje."

V Olomouci dne 24. března 2015 …………………………. Veronika Hlaváčová

2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Zdence Papouškové, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce, poskytnutí cenných rad a čas, který mi věnovala.

3

Seznam zkratek BPS – bezhotovostní platební styk HPS – hotovostní platební styk ČR – Česká republika ČSSR – Československá republika ČSFR – Československá federativní republika ČNB – Česká národní banka FO – fyzická osoba PO – právnická osoba SBČS – Státní banka československá ZPS – zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů ZČNB – zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů NOZ – zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník OZ – zákon č. 40/1964 Sb., ve znění zákona č. 428/2011 Sb., účinném ke dni 1. 1. 2013 ObZ – zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 179/2013 Sb., účinném ke dni 1. 7. 2013 TZ – zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů ZoB – zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů ZOPH - zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů NSS – Nejvyšší správní soud NS – Nejvyšší soud ECB – Evropská centrální banka MA – MasterCard EK – Evropská komise EU – Evropská unie

4

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1.

Historie a vývoj bezhotovostního platebního styku na území ČR ...................................... 9

2.

Základní charakteristika bezhotovostního platebního styku ............................................. 14 2.1

Definice a vymezení platebního styku ....................................................................... 14

2.2

Formy platebního styku ............................................................................................. 17

2.2.1

3.

Omezení plateb v hotovosti ................................................................................ 18

2.3

Běţný účet.................................................................................................................. 20

2.4

Nástroje bezhotovostního platebního styku ............................................................... 23

2.4.1

Příkaz k úhradě ................................................................................................... 24

2.4.2

Příkaz k inkasu ................................................................................................... 26

Organizace bezhotovostního platebního styku .................................................................. 28 3.1

Česká národní banka .................................................................................................. 28

3.1.1 3.2

Pojem a funkce ve vztahu k bezhotovostnímu platebnímu styku ....................... 28

Systémy platebního styku .......................................................................................... 29

3.2.1

Mezibankovní platební styk ............................................................................... 29

3.2.1.1 Tuzemský platební styk .................................................................................. 30 3.2.1.2 Zahraniční platební styk.................................................................................. 31 3.2.1.3 Přeshraniční platební styk ............................................................................... 33 4.

5.

Právní aspekty bezhotovostního platebního styku ............................................................ 37 4.1

Právní úprava bezhotovostního platebního styku v rámci EU ................................... 37

4.2

Právní úprava bezhotovostního platebního styku v ČR ............................................. 39

Platební karty .................................................................................................................... 43 5.1

Charakteristika platebních karet ................................................................................ 43

5.2

Právní úprava platebních karet .................................................................................. 44

5.3

Druhy platebních karet............................................................................................... 45

5.4

Bezpečnost platebních karet ...................................................................................... 46

5.5

Transakce ................................................................................................................... 48

5.5.1 5.6

Judikatura ve věci MasterCard v. Evropská komise .......................................... 50

Budoucnost platebních karet ...................................................................................... 51

Závěr ......................................................................................................................................... 53 BIBLIOGRAFIE ...................................................................................................................... 56 Shrnutí ...................................................................................................................................... 63

5

Summary................................................................................................................................... 63 Klíčová slova ............................................................................................................................ 64 Key words ................................................................................................................................. 64

6

Úvod Bezhotovostní platební styk jako téma mé diplomové práce jsem si zvolila proto, ţe platební

styk,

zejména

tedy

ten

bezhotovostní,

je

obecně

nejenom

jednou

z nejvýznamnějších funkcí banky, ale zároveň představuje nedílnou součást kaţdodenního ţivota jak občanů, jakoţto osob fyzických, tak obchodních společností, jakoţto osob právnických. V posledních letech lze vypozorovat, ţe hotovostní platební styk ustupuje do pozadí, zatímco BPS se díky řadě svých výhod stává čím dál vyhledávanější a ţádanější formou, jak provést příslušnou peněţní operaci. Platební styk je dle mého názoru značně široká oblast pro zpracování, proto jsem se rozhodla zabývat ve své diplomové práci pouze jednou ze dvou jeho forem, a to tou bezhotovostní. Proč je tedy důleţité tuto problematiku podrobněji zpracovat? Nabízí se vícero odpovědí. Prvním důvodem je aktuálnost tématu, a to ať uţ ve vztahu k jednotlivci, společnosti jako celku či státu, kdy kaţdá tato skupina se více či méně dostává do kontaktu s BPS. Na důvod první navazuje důvod druhý, a tím je potřeba zanalyzovat právní úpravu BPS de lege lata obsaţenou v poměrně novém zákoně č. 284/2009 Sb., o platebním styku a vymezit základní pojmy, se kterými se v něm pracuje. V neposlední řadě je potřebné se podívat na to, nakolik a jakým způsobem do naší vnitrostátní právní úpravy zasahuje právo komunitární. S rostoucím zájmem o BPS dochází k tomu, ţe je této oblasti věnována čím dál větší pozornost. Přední odborníci se kaţdým rokem snaţí reagovat na novinky, které s sebou změny platného práva přináší, a tak přicházejí s řadou odborných publikací a článků, z nichţ chci při psaní své práce čerpat. Pro pochopení některých institutů a bliţších souvislostí v ZPS je nutné vycházet z komentáře k tomuto předpisu. V diplomové práci budu pouţívat historickou metodu, na jejímţ základě se budu snaţit nastínit vznik a postupný vývoj BPS. Čtenáře tato kapitola nasměruje k pochopení tohoto právního institutu s odstupem času v jeho širších souvislostech. Pomocí analýzy se budu snaţit zkoumat a rozebrat jednotlivé pojmy a instituty BPS. Na základě syntézy se pokusím získané poznatky vzájemně spojit, a čtenáři tak přiblíţit vzájemnou provázanost mezi jednotlivými dílčími prvky, které spadají do předmětné problematiky. Na závěr s pomocí metody komparace provedu srovnání tuzemské a evropské právní úpravy. Důvodem je fakt, ţe se v dnešní době tuzemská právní úprava od té evropské do značné míry odvíjí. Diplomová práce se člení na sedm částí včetně úvodu a závěru. 7

V první kapitole čtenáře stručně obeznámím s historií a vývojem BPS na území ČR. Druhá kapitola, která je mnou povaţována za stěţejní část práce, se bude zabývat základní charakteristikou BPS a vymezením jeho nejdůleţitějších pojmů. Na tomto místě přiblíţím a konkrétně rozeberu pojem platební styk a následně další dva pojmy s ním bezprostředně související, kterými jsou BPS a platební sluţby. Třetí kapitola bude věnována organizaci BPS, kde bude čtenář seznámen s činností České národní banky na úrovni BPS a s jednotlivými platebními systémy, bez kterých by nemohl BPS v praxi fungovat. Čtvrtá kapitola bude pojednávat o právních aspektech BPS, kde se zmíním nejen o právní úpravě vnitrostátní, která je reprezentována především ZPS, ale taktéţ provedu korelaci právní úpravy BPS v ČR v návaznosti na úpravu evropskou. Jako samostatnou pátou kapitolu jsem vyčlenila problematiku platebních karet a rozbor jejich pouţívání s ohledem na to, ţe jde o významný prostředek v realizaci BPS. Hlavním cílem mé práce je odpovědět si na otázku, jaký má BPS význam pro moderní společnost, ve které ţijeme, a zároveň zhodnotit její současnou právní úpravu. Konkrétně se budu zabývat otázkami: Jaký je aktuální vývoj v dané legislativě? Jaké nedostatky a problémy v právní úpravě byly díky nabytí účinnosti ZPS, kterým byla nahrazena starší právní úprava v zákoně č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech odstraněny, a jaké záleţitosti byly nově upraveny, zpřesněny či doplněny. Dílčí výzkumnou otázku představuje i otázka, jak významnou roli hrají platební karty, a jaký bude, respektive by měl být jejich další vývoj. Svou prací chci dosáhnout toho, aby čtenář, který se s touto problematikou setkává poprvé, pronikl do základních oblastí BPS, popř. aby osoba problematiky znalá prohloubila své dosavadní znalosti. Jsem toho názoru, ţe má diplomová práce zdokonalí povědomí o současné situaci v BPS a utřídí, co vše je moţné pod tak široký pojem, jakým je BPS, podřadit. Přínosem mé práce je bezesporu i to, ţe jsem se zabývala aktuálními problémy v dané oblasti, které jsem se pokusila s pomocí odborné literatury analyzovat. Diplomová práce vychází ze stavu, který je platný ke dni 31. března 2015.

8

1. Historie a vývoj bezhotovostního platebního styku na území ČR BPS jako kaţdý právní institut prošel určitými etapami vývoje, které jej od počátku jeho vzniku dovedly aţ k současné podobě, která ovšem neustrnula, a neustále se poměrně dynamicky vyvíjí. Na území dnešní ČR se objevily zárodky bezhotovostních plateb uţ v 19. století, a to v souvislosti s existencí tzv. ţirových účtů, na kterých docházelo k vzájemnému proúčtování plateb mezi jejich majiteli. Po rozpadu Rakouska - Uherska byla převzata stejná koncepce platebního styku i do českého právního řádu. Pokud měli klienti účty u jednoho peněţního ústavu, pak byly jejich vzájemné pohledávky vyrovnány přímo na těchto účtech. Jinak tomu bylo v případě, kdy měl klient účet v jedné bance, ale potřeboval provést platbu na účet v jiném ústavu. Tuto situaci bylo moţno vyřešit dvěma způsoby – buďto vzájemnými kontokorentními účty nebo tzv. skontrací (odúčtovacím řízením). První způsob byl pouţitelný pouze pro menší obnosy peněz a zároveň byl náročný na vedení účtu. Druhý způsob předpokládal spolupráci peněţních ústavů, která spočívala na domluvě, ţe vzájemné pohledávky a závazky nebudou mezi nimi přímo vyrovnávány, ale zaplatí se aţ konečné saldo nadřízené centrále prostřednictvím ţirových účtů. Subjektem, který nesl odpovědnost za tento systém zaloţený na důvěře a kooperaci mezi peněţními ústavy, byla centrální banka. Pokračující spojení mezi centrální bankou a institucemi zabezpečujícími platební styk posvětil i tzv. cedulový zákon, který centrální bance stanovil jako jednu z povinností péči o odúčtovací zařízení.1 Změny v systému nastaly v souvislosti s okupací Československa nacistickým Německem. Cílem nacistů nebyla jen absolutní kontrola nad územím tehdejší ČSR, nýbrţ i kontrola veškerých peněţních operací, které zde byly prováděny. Ze strany Německa se objevily snahy o koncentraci peněţních prostředků na účtech peněţních ústavů se současným napojením tehdejších ţirocentrál lidového peněţnictví a ţirového styku na systém říšský. Tyto kroky byly vedeny za účelem, co nejrychlejšího převodu peněţních prostředků do Říše. Po osvobození došlo k odtrţení všech ţirocentrál od říšskoněmeckých ústředí. Z hlediska BPS byl po válce před Národní banku postaven poměrně komplikovaný úkol. Tím bylo sjednocení území, která byla od těch českých odtrţena, 1

Bezhotovostní platební styk: Vývoj platebního styku do roku 1939 [online]. Česká národní banka: Historie ČNB, © 2003-2014 [cit. 4. října 2014]. Dostupné na .

9

přičemţ hlavním problémem se stala otázka sjednocení platebního styku se Slovenskem. Do roku 1948 nebyl způsob provádění platebního styku jednotný a ucelený, ovšem od tohoto roku jiţ lze konstatovat, ţe postupně docházelo k jeho sjednocování na všech úrovních. V této době byl největší podíl zodpovědnosti za provádění platebního styku přenechán Poštovní spořitelně. Následně se i ostatní bankovní instituce začaly podílet na činnostech souvisejících s platebním stykem, čímţ bylo nakročeno k významnému rozvoji BPS.2 V letech 1950 aţ 1952 došlo v souvislosti se zaloţením Státní banky československé, která se stala nástupkyní Národní banky československé, ke sloučení dvou doposud samostatně existujících platebních systémů, kdy první z nich byl provozován obchodními bankami (a NBČS) a druhý Poštovní spořitelnou. V důsledku toho, ţe byl platební styk takto sjednocen, byl zaveden nový instrument, a to tzv. inkasní příkaz, kdy příkaz k úhradě dával v tomto případě dodavatel, nikoli majitel účtu. Novinkou a zároveň problémem se stalo zavedení tzv. okruhového systému vzájemného zúčtování, kdy tento způsob směřování bankovnictví jako celku poněkud jiným směrem, neţ tomu bylo před druhou světovou válkou, byl projevem centralizace systému bankovnictví, kdy tyto postoje k fungování bankovnictví vycházely z politické ideologie tehdejší doby. Kdyţ systém zjednodušeně vysvětlím, mohu říci, ţe byl zaloţen na tzv. spojovacích účtech. Na nich docházelo k soustřeďování platebních obratů pro všechny jednotky peněţnictví v rámci okresních poboček Státní banky a operace je přesahující byly vyřizovány na krajské úrovni. Tyto byly následně účtovány v celostátní účtovně na krajské pobočce v Praze. Na Slovensku fungovalo navíc oblastní zúčtování v Bratislavě. Ještě další kategorii tvořily platby, které byly prováděny v rámci celé republiky, a pro ně existoval zvláštní ústřední okruh. Tento systém ovšem nenaplnil očekávání, která do něj byla vloţena, a navíc obsahoval celou řadu nedostatků, mezi kterými lze zmínit zpoţďování plateb a nejistotu v zúčtování. Největší mínus lze spatřovat v tom, ţe bylo upuštěno od vzájemné nutnosti odsouhlasení stavů a obratů účtů, čímţ došlo k absenci jejich vzájemné vazby. V návaznosti na to proto docházelo kupříkladu k tomu, ţe na spojovacím účtu byly některé poloţky zúčtovány i vícekrát.3 2

Bezhotovostní platební styk: Platební styk během II. světové války a těsně po ní [online]. Česká národní banka: Historie ČNB, © 2003-2014 [cit. 4. října 2014]. Dostupné na . 3 Bezhotovostní platební styk: Okruhový platební styk v SBČ [online]. Česká národní banka: Historie ČNB, © 2003-2014 [cit. 14. října 2014]. Dostupné na < http://www.historie.cnb.cz/cs/bezhotovostni_platebni_styk/okruhovy_platebni_styk_v_sbcs/>.

10

V důsledku opakujících se problémů okruhového systému byla dne 6. února 1952 ustanovena „komise pro odstranění nedostatků platebního a zúčtovacího styku“, načeţ ta ve spolupráci se sovětskými poradci navrhla tzv. mezipobočkový platební styk, který od září 1952 začal fungovat. Nový systém s sebou přinesl uplatnění zásady povinného soustředění peněţních prostředků hospodářských, rozpočtových a jiných organizací jen na účtech SBČS a Investiční banky, i minimalizaci HPS. Došlo k vytvoření nové soustavy účtů a zakotvení závazné formy zúčtování. Přestaly existovat zúčtovací okruhy s centrálními účtovnami a na jejich místo byla zavedena ústřední a oblastní kontrola, která jiţ neprováděla samotné zúčtování, které probíhalo pouze mezi příslušnými pobočkami, ale jen kontrolovala a evidovala mezipobočkové obraty. I přes tyto změny platebního styku, které měly vést k usnadnění celého systému, docházelo ve druhé polovině 50. let k poruchám. Jejich příčinou byla špatná platební morálka některých jeho účastníků, a proto pod dohledem SBČS vznikly tzv. zúčtovny v Praze, Brně a Bratislavě. Součástí tohoto systému mohly být jen řádně platící organizace. Zde byly platby mezi účastníky vypořádány vzájemným započtením.4 Od konce 60. let dochází k vyuţívání moderních komunikačních prostředků, a to jak ve styku s bankou, tak v souvislosti s ovládáním účtů u ní vedených. V průběhu let 1968 – 1972 došlo k zprovoznění výpočetních středisek pro zpracování dat na pobočkách v Praze a Bratislavě. Toto vybavování středisek moderními technologiemi pokračovalo následně i na dalších pobočkách a došlo k napojení krajských sběrných středisek na hlavní sběrná střediska v Praze a Bratislavě. V roce 1975 byl vytvořen přímý zúčtovací okruh mezi pobočkami bank, na který byly napojeny i ostatní československé bankovní ústavy. Došlo tedy k vzniku tzv. jednotného platebního okruhu, který je základním kamenem pro moderní systém bezhotovostního placení. V roce 1980 byl spuštěn tzv. systém ABO – „Automatizace bankovních operací“. Díky němu byly banky schopny spravovat účty všech státních podniků a institucí. Systém s sebou přinesl moţnost kaţdodenního zpracování statisíců poloţek, a zároveň dal bance prostor k odesílání a přijímání dat do jiných peněţních ústavů.5 Politický převrat v listopadu 1989 se odrazil i v BPS a záhy se ukázalo jako zcela nezbytné přistoupit k zásadním změnám v nastaveném systému. Do roku 1989 banky 4

Bezhotovostní platební styk: Mezipobočkový platební styk v SBČS [online]. Česká národní banka: Historie ČNB, © 2003-2014 [cit. 14. října 2014]. Dostupné na . 5 Bezhotovostní platební styk: Automatizace platebního styku a ABO [online]. Česká národní banka: Historie ČNB, © 2003-2014 [cit. 14. října 2014]. Dostupné na .

11

pouţívaly pouze výše zmíněný systém ABO, kdy si mezi sebou vyměňovaly a následně zpracovávaly velké mnoţství dat. Po sametové revoluci ovšem SBČS začala přicházet celá řada ţádostí nově vzniklých bank o zapojení do platebního systému. Tyto obchodní banky projevily zájem podílet se na daném systému a nabízet své sluţby veřejnosti. SBČS vyhodnotila, ţe dosavadní systém ABO bude těţko udrţitelný, pokud by se do něj mělo zapojit i několik desítek bankovních institucí, a proto nebude do budoucna vhodný pro realizaci mezibankovních převodů a BPS vůbec. SBČS se tak rozhodla přistoupit k vytvoření nového systému, kdy na návrzích pracovali jak odborníci ze strany SBČS, tak jednotlivé osoby z komerčních bank, které svými nápady, vizemi i názory přispívaly k vypracování nejlepšího návrhu. Avšak v souvislosti s problémy, se kterými se komerční banky v počátcích své existence potýkaly, se SBČS nakonec rozhodla daný projekt zrealizovat sama. Nový systém provozovala pouze ve vlastní reţii s tím, ţe za jeho pouţívání vybírala od bank poplatky. V březnu 1992 došlo ke spuštění systému.6 Krátce po tom, co byl zprovozněn první automatizovaný systém československého mezibankovního platebního styku, zazněly na politické scéně hlasy volající po rozdělení ČSFR na dva státy samostatné. Z hlediska BPS šlo o věc velmi významnou, neboť mnoho subjektů mělo své peněţní zájmy v obou částech republiky. Otázka zněla, jak zajistit bezproblémové rozdělení státu i v oblasti BPS. Odborníci se shodli na vyřešení této situace takovým způsobem, ţe došlo k vzniku kopie praţského systému v Bratislavě. Oba státy poté uzavřely tzv. Platební smlouvu, ze které plynulo, ţe je moţné ze všech bank působících v ČR provádět platby prostřednictvím centrální banky, ČNB, do všech bank působících ve SR, a to opět prostřednictvím tamní centrální banky, Národní banky Slovenska, (systém fungoval i obráceně). Pro tyto situace si centrální banky vzájemně vedly speciální clearingové účty, jejichţ prostřednictvím byly transakce denominované v měně státu plátce připsány na účet příjemce ve měně státu druhého. K převodu měn docházelo za pomoci konverzí přes ECU (European Currency Unit – tehdejší virtuální evropská měna). Poměrně velké mnoţství závazků vzniklo jiţ v době existence společné měny, a proto bylo rozhodnuto, ţe budou existovat dva výše uvedené zúčtovací okruhy. První tzv. starý, kde byl zafixován poměr CZK a SKK ve výši 1:1, a druhý nový, který fungoval na základě aktuálních kurzů CZK a SKK vůči ECU. Díky Platební smlouvě bylo moţné i po rozdělení ČSFR realizovat mezistátní platební styk mezi oběma státy. Platební 6

Bezhotovostní platební styk: Vznik systému mezibankovního platebního styku [online]. Česká národní banka: Historie ČNB, © 2003-2014 [cit. 14. října 2014]. Dostupné na .

12

smlouva byla platná přibliţně dva roky. V roce 1995 byla její platnost ukončena a od té doby mezi oběma státy probíhá standardní mezistátní platební styk.7 Po rozdělení ČSFR bylo zaloţeno na Slovensku nové zúčtovací centrum. Systém v Praze naproti tomu od okamţiku rozpadu začal zajišťovat zúčtování plateb jenom na území ČR pro platby dominované v českých korunách. V průběhu dalších let se pro tento systém vţilo označení CERTIS, který je akronymem z anglického názvu Czech RealTime Interbank System. Tak jako v minulosti SBČS, tak v současné době ČNB věnuje značnou část své pozornosti vývoji nových bezhotovostních platebních prostředků. Předním důvodem tohoto vynaloţeného úsilí je zajištění maximální ochrany účastníků transakcí, které jsou v BPS dennodenně prováděny.8

7

Bezhotovostní platební styk: Rozdělení Československa, měnová odluka v platebním styku [online]. Česká národní banka: Historie ČNB, © 2003-2014 [cit. 14. října 2014]. Dostupné na . 8 Bezhotovostní platební styk: Vývoj platebního styku v samostatné České republice [online]. Česká národní banka: Historie ČNB, © 2003-2014 [cit. 14. října 2014]. Dostupné na .

13

2. Základní charakteristika bezhotovostního platebního styku Na začátek a zejména pro přiblíţení BPS povaţuji za vhodné vymezit některé základní pojmy a charakteristiky této oblasti finančního práva. Na BPS lze nazírat minimálně ze dvou úhlů pohledu, kdy nejvýznamnější je úhel ekonomický a úhel právní. Kdyţ se ovšem podrobněji zaobírám touto problematikou, docházím k závěru, ţe mezi nimi existují styčné body. Nelze tyto aspekty od sebe zcela oddělovat, ovšem ani je ztotoţňovat. Obě kategorie se vzájemně propojují, načeţ jedna ovlivňuje v konkrétním případě druhou a naopak. Není moţné proto mou práci pojmout jen z ryze ekonomického a poté z ryze právního pohledu, protoţe ani BPS nelze realizovat bez toho, aniţ by došlo ke spojení všech dílčích prvků do jednoho celku.

2.1

Definice a vymezení platebního styku Český zákonodárce pouţil pro tuto oblast finančního práva označení platební styk.

Jedná se o pojem, který není v ţádném právním předpise legálně definován. Podle O. Schlossbergera jej v nejobecnější rovině lze vymezit jako „vztah mezi plátcem a příjemcem, který je uskutečňován v určitých formách buď přímo mezi nimi, nebo prostřednictvím peněžního ústavu.“9 M. Mejstřík pak ve své publikaci konkrétněji vymezuje BPS jako činnost, při které dochází k transferu peněz ve formě zápisů na účtech plátce a příjemce a poukazuje na fakt, ţe právě při takovémto zprostředkování hrají banky klíčovou roli.10 Zjednodušeně řečeno při BPS dochází k přemisťování peněţních prostředků mezi dvěma subjekty finančně-právního vztahu za přítomnosti banky jako zprostředkovatele peněţní operace, která tak činí na příkaz svého klienta. Jak jiţ bylo zmíněno výše, v rámci tuzemské úpravy nelze nalézt legální definici pojmu platebního styku. Ovšem to neznamená, ţe z právního hlediska na něj není určitým způsobem nazíráno, coţ nastíním níţe. Platební styk je předmětem zejména veřejnoprávní regulace. Ovšem při akceptování tradičního dualismus práva, tedy dělení práva na právo veřejné a právo soukromé, je potřeba si uvědomit, ţe je platební styk upraven jak normami soukromoprávními, tak normami veřejnoprávními, ačkoliv v pořadí druhými jmenovanými ve značně větší míře. Jde konkrétně a primárně o regulaci normami finančního práva jakoţto odvětvím práva veřejného. 9

SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a. s., 2007. s. 24. 10 MEJSTŘÍK, Michal, PEČENÁ, Magda, TEPLÝ, Petr. Základní principy bankovnictví. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2008. s. 318.

14

Finanční právo lze dělit na část obecnou, která upravuje obecné poznatky o finančním právu, vymezuje základní pojmy, instituty a prameny finančního práva, a na část zvláštní, která představuje vlastní pozitivní finanční právo jako takové. To je tvořeno řadou zákonů a velkým mnoţstvím podzákonných právních předpisů. Následně dle hlediska příbuznosti finančně-právních norem je zvláštní část tvořena šesti částmi. Pro oblast platebního styku je pak stěţejní právní úprava měny, peněţního oběhu a platebního styku. P. Mrkývka k této problematice podrobněji uvádí, ţe lze platební styk zahrnout do tzv. nefiskální části finančního práva a jeho vnitrostátní právní úpravu označit jako oblast, která spadá do dvou, resp. tří subsystémů finančního práva, a to do práva měnového, devizového a veřejného bankovního.11 Oblast BPS tedy chápu jako odvětví práva veřejného, konkrétně jako součást samostatného právního odvětví práva finančního, která je regulována jak veřejnoprávními, tak i soukromoprávními předpisy. Zároveň je patrná značná roztříštěnost pramenů právní úpravy, s čímţ souvisí i fakt, ţe zde existují styčné body ve vztahu k jiným právním odvětvím, zejména pak k právu občanskému. Nyní bych se ráda vrátila k jádru této kapitoly, coţ představuje vymezení platebního styku a pojmů s ním souvisejících. Vedle termínu platební styk se s účinností ZPS objevil i nový pojem platební sluţby. Dle mého názoru stojí za povšimnutí, ţe slovní spojení „platební styk“ bylo vloţeno přímo do znění výše uvedeného zákona, ačkoli jinak tento pojem není v zákoně na jiném místě ani vysvětlen, ani znovu pouţit, coţ povaţuji za nevýhodu stávající právní úpravy. V převaţující části evropských úprav (např. Slovensko, Rakousko, Belgie) je naproti tomu pouţíváno pro tuto oblast finančně-právních vztahů právě označení platební sluţby.12 Proč jsou v daném pojmosloví rozdíly? Nečiní to z hlediska spolupráce států či při aplikaci cizích právních předpisů obtíţe? Částečnou odpověď na otázku rozdílů v pojmosloví poskytuje komentář k ZPS, kde jeho autoři poukazují na skutečnost, ţe pojem „platební styk“ je i v samotném kontinentálním systému práva raritou. Tento výraz pochází z německé právní kultury (něm. Zahlungsverkehr, přesněji bargeldsparender Zahlungsverkehr)13, načeţ jde o určité souhrnné označení pro veškerou materii, kterou následně upravuje ZPS. Spadá sem problematika poskytování 11

MRKÝVKA, Petr a kol. Finanční právo a finanční správa. 1. vydání. 1. díl. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 181. 12 BERAN Jiří. In BERAN Jiří a kol. Komentář k zákonu o platebním styku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. s. 4. 13 ŠIMKOVÁ, Jarmila, BABĚRADOVÁ, Helena. Německo-český bankovní a finanční slovník. 1. vydání. Praha: PROSPEKTRUM spol. s r. o., 1999. s. 227.

15

platebních sluţeb, vydávání elektronických peněz a činnost platebních systémů, a to jak z hlediska soukromoprávního, tak z hlediska veřejnoprávního. Tento termín nemůţe být pouţit v jiných evropských právních úpravách právě proto, ţe tyto nemají ve svých jazycích vhodný ekvivalent.14 Konkrétní odlišení pojmů platební styk a platební sluţby nabízí O. Schlossberger. Uvádí, ţe platební styk je kategorií podstatně širší neţ platební sluţby, a to proto, ţe v sobě zahrnuje širší právní vztahy, které vznikají mezi dotčenými subjekty, tj. klientem a bankou, jeţ jsou dány širší škálou uţívaných platebních instrumentů. Toto své tvrzení zároveň opírá o právní východiska, která jsou zakotvena v ZPS. Dále uvádí, ţe platební styk a sluţby s ním spojené mohou poskytovat jen banky nebo druţstevní záloţny podle zvláštních právních předpisů. Platební sluţby naopak vymezuje jako ekonomickou kategorii, která v sobě zahrnuje jen vybrané platební instrumenty, a mohou je poskytovat i další subjekty.15 O. Schlossberger tedy pojímá platební styk obsáhleji neţ platební sluţby, které do platebního styku taktéţ zahrnuje. Podle mého názoru jiţ dle jazykového výkladu lze cítit, který z těchto dvou pojmů je pojmem širším. Domnívám se ovšem, ţe kdyby se vycházelo jen z jazykového výkladu, měl by kaţdý z nás tendenci zahrnout do výše zmíněného pojmu snad všechny formy přesunů peněz mezi subjekty daného finančně-právního vztahu, které se v praxi mohou naskytnout. Kdyţ se však podívám na vymezení věcné působnosti ZPS, pak vidím, ţe ten ve svém § 3 odst. 3 negativně vyjmenovává případy, ve kterých o platební styk nejde, ačkoli jazykový výklad by k podřazení vyjmenovaných právních institutů mohl svádět. Proto si myslím, ţe je nezbytné vycházet i z jiných metod výkladu právní normy. Nabízí se teleologický výklad, dle něhoţ se zkoumá, jaký byl úmysl a záměr zákonodárce při tvorbě dané právní normy v rámci celého právního předpisu. Na základě toho jsem zjistila, ţe pojem platební styk v českém právním pojetí není vymezen v nejuţším slova smyslu, tzv. jako synonymum platebních sluţeb, ovšem ani v nejširším slova smyslu, ţe by zahrnoval cokoliv, co nás můţe ve spojitosti s ním napadnout. Zákonodárce zvolil úpravu pouze některých forem platebního styku, které uznal dle svého názoru za vhodné. Na základě výše zmíněného bych doplnila, ţe při práci s českými právními předpisy a právními předpisy zahraničními, které upravují tuto problematiku, je důleţité zabývat se i otázkou věcné působnosti toho kterého zákona. Naše právní úprava totiţ můţe mít značně širší pole působnosti, neţ je tomu v zahraničí, a proto tento fakt můţe vyvolávat nejasnosti. 14

BERAN: Komentář…, s. 4. SCHLOSSBERGER, Otakar. Platební služby. 1. vydání. Havlíčkův Brod, a. s.: Management Press, s. r. o., 2012. s. 14. 15

16

Tam, kde zahraniční právní úprava hovoří o platebních sluţbách, český zákon hovoří o platebním styku a je nutno mít na paměti, ţe se tyto dva pojmy nepřekrývají a nejde z jazykového hlediska o slova stejného nebo podobného významu. Je třeba na význam slov, která se řadí pod odbornou terminologii vţdy nahlíţet tak, jak se utvářela, v tom kterém právním systému, na území toho kterého státu. Tím předejde adresát právní normy případným nezřetelnostem a komplikacím při její aplikaci. Ze shora uvedeného vymezení obecně vyplývá, ţe s platebním stykem je nerozlučně spojena existence určitého mnoţství peněţních prostředků. Peněţní prostředky, které jsou materiálním nositelem finančních vztahů, následně vystupují v příslušných hospodářských situacích u různých hospodářských subjektů. Pokud jde o jejich formu, vedle klasické hotovostní se vyčlenil v návaznosti na přirozený vývoj moderních technologií BPS. Jím v konkrétní rovině rozumím převod peněz mezi plátcem a příjemcem za asistence finanční instituce (banky), která přesun peněţních prostředků potvrdí zápisem na účtech klientů. Celý tento proces, který je jádrem BPS, je upraven příslušnými právními předpisy, nad kterými vyniká ZPS, jemuţ se budu věnovat níţe.

2.2

Formy platebního styku

Platební styk lze členit dle několika hledisek podle toho, v jaké podobě probíhá, a to: I.

dle způsobu placení:

a) hotovostní – dochází k přesunu peněţních prostředků mezi plátcem a příjemcem v hotovosti. Banka zde vystupuje pouze v určitých případech. (např. v souvislosti s výběrem peněz prostřednictvím výběrního lístku, při vloţení peněz pomocí pokladní sloţenky) b) bezhotovostní – dochází k přesunu peněţních prostředků mezi plátcem a příjemcem prostřednictvím převodů na účtech, tedy bez peněz v hotovosti. II.

Dle teritoriálního hlediska:

a) tuzemský – platební styk probíhající mezi subjekty v rámci ČR. b) zahraniční – platební styk probíhající mezi subjekty tuzemskými a zahraničními, který v sobě zahrnuje platby prováděné do a ze zahraničí, a taktéţ platby, které jsou prováděny tuzemskými subjekty v zahraničí.

17

III.

Dle náležitostí původních dokumentů:

a) hladké platby – platby, které nejsou závislé na původních dokumentech. Jde o nejčastější způsob prováděných plateb pro svou jednoduchost

a finanční

nenákladnost. b) dokumentární platby – platby, které jsou závislé na původních dokumentech. Mohou obsahovat i písemný závazek banky. IV.

Dle lhůty k provedení:

a) přednostní (expresní) platby – jde o urychlené zabezpečení peněţní operace oproti standardním (běţným) peněţním operacím z účtu na účet. b) standardní platby – jde o standardní (obvyklé) provedení peněţní operace dle předem dohodnutých podmínek. V.

Podle toho, zda banka vstupuje do závazku či nikoli:

a) bezzávazkový platební styk – banka zde vystupuje vedle klienta či přímo v jeho pozici při realizaci daného platebního instrumentu (např. dokumentární akreditiv). b) závazkový platební styk – banka zde vystupuje pouze jako prostředník mezi plátcem a příjemcem a nevzniká jí k provedené platbě ţádný závazkový právní vztah (např. hladké platby, dokumentární inkaso).16

2.2.1 Omezení plateb v hotovosti Ačkoliv se primárně zabývám problematikou BPS, ráda bych se na okamţik zastavila u druhé formy způsobu placení, tedy platebního styku hotovostního, neboť právě tato pasáţ velmi úzce souvisí s BPS. Konkrétně jde o právní regulaci omezení plateb v hotovosti. Povinnost FO a PO provést platbu bezhotovostně od určité zákonem stanovené hranice je upravena zákonem o omezení plateb v hotovosti. Tato právní norma významně omezuje moţnost provést platbu v hotovosti bez ohledu na to, zda jde o podnikatele či nikoli. S porušením zákona je pak spojena sankce ve formě uloţení výrazné pokuty.17 Aplikace některých ustanovení tohoto zákona v praxi ještě v nedávné době představovala problém, na který ve svém rozhodnutí upozornil i NSS. Ten v jím posuzovaném případě poukázal na to, ţe úmysl zákonodárce při tvorbě tohoto zákona směřoval na snahu omezit 16 17

SCHLOSSBERGER, SOLDÁNOVÁ: Platební styk…, s. 25. ROD, Jiří. Pozor na platby v hotovosti. Právo a podnikání, 2005, roč. 14, č. 5, s. 6.

18

daňové úniky a působit proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Proto NSS vyslovil údiv nad tím, ţe zákonodárce v ZOPH nepodrobil reţimu daného zákona všechny peněţní transakce, jeţ jsou činěny v hotovosti a převyšují určitý zákonem stanovený limit. Jak dále uvádí, citovaný zákon se vztahuje pouze na takové peněţní operace, kterými je uhrazován závazek. Tento pojem obsaţený v § 2 odst. 1 písm. b) byl chápán jako závazkový právní vztah (obligace). Z toho vyplývá, ţe se věcná působnost zákona nevztahovala na smlouvy reálné, tj. dle nové terminologie NOZ na smlouvy o zápůjčce, výpůjčce, darování, výprose, aj., u nichţ se vyţaduje vlastní předání věci.18 Zákonodárce na vytknuté nedostatky zareagoval přijetím novely č. 261/2014 Sb., která obsahuje řadu změn oproti dosavadní právní úpravě. Díky této novelizaci došlo k vyplnění vytýkané mezery v zákoně, která spočívala v tom, ţe byly předmětné platby v hotovosti omezeny pouze na plnění závazku, který však nebyl ani v zákoně, ani v důvodové zprávě blíţe vymezen. Proto se vycházelo pouze z pojmu poskytovatel platby, kdy důvodová zpráva k ZOPH uváděla, ţe se pojem „platba“ vztahuje na všechny platby v hotovosti, nehledě na jejich účel. K tomu NSS poznamenal, ţe takovýto výklad je neudrţitelný a nelze v daném případě uplatnit extenzivní výklad, popř. interpretovat ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) teleologicky s odkazem na skutečný úmysl zákonodárce. Takováto interpretace ultra vires by byla v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Slovy soudců NSS by šlo o výklad contra legem.19 Zákonodárce v reakci na to v novelizovaném znění zákona definuje platbu obecně jako předání či převedení peněţních prostředků poskytovatelem příjemci. Z tohoto vymezení stanovuje výjimky, jejichţ výčet byl v zákoně rozšířen. Novinku představuje zakotvení výslovného zákazu přijmout platbu v hotovosti ze strany příjemce. Tímto zpřesněním byl odstraněn formální nedostatek dosavadní právní úpravy, která sice stanovovala pokutu za porušení zákonné povinnosti, ovšem nestanovovala odpovědnost příjemce.20 Pro běţného občana asi nejviditelnější změnu představuje sníţení zákonného limitu pro platby v hotovosti z 350 000 Kč na 270 000 Kč, která začala platit od 1. prosince 2014. Zákonodárce si od dalšího omezení plateb v hotovosti slibuje sniţování rizika korupce a zajištění větší bezpečnosti při provádění transakcí právě s upřednostňováním plateb bez hotovosti.21

18

rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. února 2011, č. j. 1 Afs 91/2010-45 Tamtéţ 20 KUČERA, Petr. Limit pro platby v hotovosti klesne na 270 tisíc korun [online]. Aktuálně.cz: zprávy, 24. září 2014 [cit. 11. ledna 2015]. Dostupné na . 21 VOJÍKOVÁ, Martina. Snížení limitu pro platby v hotovosti [online]. Zprávy Alfa 9: denní zpravodajství o legislativě a ekonomii. 27. listopadu 2014 [cit. 11. ledna 2015]. Dostupné na 19

19

Učinil zákonodárce touto změnou, která vede k rozšíření věcné působnosti ZOPH, krok správným směrem nebo je to rozhodnutí unáhlené či nadbytečné? Podle mého názoru je tato změna legislativy rozhodně ku prospěchu. Zákonodárce zareagoval na nedostatky obsaţené v právní úpravě a postavil předmětné platby sobě naroveň tak, jak jiţ byl jeho primární úmysl při prvotní tvorbě zákona. Zároveň se domnívám, ţe v moderní společnosti BPS nabývá na stále větším významu, coţ se přímo úměrně projevuje i v tom, ţe banky pouţívají technologie na čím dál vyšší úrovni. Z tohoto úhlu pohledu je pro mě BPS bezpečnější a spolehlivější formou placení. Souhlasím i s úvahami normotvůrce, ţe sníţení limitu pro platby v hotovosti je jedním z prvků boje proti korupci. Právní úprava, která je vágní, nedostatečná, slabá, obsahuje mezery, můţe svádět a přispívat ke korupčnímu chování ze strany osob, které mají větší prostor pro zneuţívání či vyuţívání svého postavení nebo funkce. Podpora bezhotovostního způsobu placení, které je podle mě mnohem lépe zabezpečeno a kontrolováno, vede k posilování důvěry a jistoty občanů v demokratickém právním státě.

2.3

Běžný účet Kdyţ hovořím o charakteristice BPS v širším slova smyslu, je běţný účet její nezbytnou

součástí, proto povaţuji za nutné jej na tomto místě rozebrat. V praxi jde o hojně uţívaný pojem, který obrazně řečeno představuje pro jednotlivce i obchodní společnosti bránu, kterou projdou do světa BPS. Běţný účet je místem, na němţ mají klienti uloţeny své peněţní prostředky, se kterými mohou na dálku nakládat. Jedná se o institut, jenţ slouţí k realizaci BPS, a to pomocí převodů peněţních prostředků z účtu na účet. Běţný účet představuje určitý standard, který banky poskytují svým klientům. Z. Kalabis jej vymezuje jako základní depozitní produkt, který je určen jak pro FO, tak pro PO, a který můţe být veden jak v českých korunách, tak i v cizí měně. Řadí se k tzv. vkladům na viděnou, tzn., ţe s prostředky na něm uloţenými můţe klient kdykoliv disponovat. Tento prvek je hlavním smyslem běţného účtu – tedy mít peněţní prostředky v libovolnou dobu k dispozici.22 Z výše uvedeného logicky vyplývá, ţe jednou ze základních podmínek BPS je uzavření smlouvy o účtu. Právní úprava účtu je v nejobecnější rovině obsaţena v NOZ. Zde je stanoveno, ţe se pod pojem účet zahrnuje platební účet, jiný neţ platební účet a vkladní kníţka. Do konce roku 2013 však byla úprava účtu jiná. Existovaly vedle sebe dva samostatné 22

KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. 1. vydání. Brno: Computer Press, 2005. s. 27 – 28.

20

smluvní typy, a to smlouva o běţném účtu a smlouva o vkladovém účtu. Obě smlouvy byly upraveny v ObZ. Ten dále stanovoval, ţe pokud je některý z těchto účtů účtem platebním, pak se na něj přednostně pouţijí ustanovení zvláštního právního předpisu, tj. ZPS. Zcela samostatně byla naproti tomu upravena vkladní kníţka, která byla regulována OZ. NOZ účinný od 1. 1. 2014 opustil shora uvedené dělení na dva smluvní typy a zvolil zastřešující pojem, kterým je smlouva o účtu. Důvodová zpráva k tomu dodává, ţe tento přístup byl odůvodněn tím, ţe rozlišování mezi smlouvou o běţném účtu a smlouvou o vkladovém účtu ztratilo z velké části své původní opodstatnění. Je tomu tak proto, ţe velká část právní úpravy byla společná oběma smluvním typům, tím pádem se jejich samostatná úprava jevila nadbytečná. Vedle toho v praxi nelze vyloučit ani takové smlouvy, které jsou přímo kombinací obou smluvních typů. Na základě výše zmíněného se tak volba obecného smluvního typu smlouvy o účtu jeví vhodnější alternativou.23 Pojem účet není nikde legálně zakotven. P. Liška ve svém článku uvádí, ţe jej lze z hlediska právní teorie vymezit jako „způsob evidence pohledávky majitele účtu za tím, kdo vede účet a způsob evidence dluhu toho, kdo vede účet vůči majiteli účtu.“24 NOZ následně v § 2662 stanovuje základní náleţitosti smlouvy o účtu. Ten, kdo účet vede, se uzavřením smlouvy zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umoţnit mu vloţení hotovosti na účet nebo její výběr z účtu nebo provádět převody peněţních prostředků z účtu na účet. V obecných ustanoveních se nehovoří o formě uzavření smlouvy, jinými slovy není stanovena povinnost písemné formy. A contrario lze uzavřít smlouvu o účtu i v jiné neţ písemné podobě. Je ovšem potřeba mít na paměti, ţe jde o ustanovení dispozitivní povahy a strany si mohou ujednat povinnost uzavření smlouvy v písemné formě jako podmínku pro její uzavření. Jak jsem jiţ řekla, NOZ pod pojem účet zahrnul dvojici tzv. bankovních smluv, a to smlouvu o běţném účtu a smlouvu o vkladovém účtu. Aktuální podoba smlouvy o účtu ve formě tzv. smlouvy o platebním účtu je promítnuta v ZPS v § 74 jako „smlouva o platebních službách, kterou se poskytovatel zavazuje uživateli a) provádět pro něho platební transakce ve smlouvě jednotlivě neurčené, nebo b) provést pro něho jednotlivou platební transakci neupravenou rámcovou smlouvou.“25 Vedle smlouvy o účtu je ve stejném dílu, ovšem ve zvláštním oddílu, upravena v § 2680 NOZ smlouva o jednorázovém vkladu. Tu lze charakterizovat jako určitý protipól obecné 23

ELIÁŠ, Karel a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012. s. 952 – 953. 24 LIŠKA, Petr. Právní úprava účtu v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy, 2013, roč. 21, č. 11, s. 401. 25 zákon č. 284/2009 Sb., zákon o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů

21

smlouvy o účtu. Zde na rozdíl od smlouvy o účtu nedochází ke změnám výše vloţených peněţních prostředků. Základ pro úpravu této smlouvy představují ustanovení staré právní úpravy OZ o vkladech a téţ některá ustanovení smlouvy o vkladovém účtu zakotvená v ObZ. Speciálním případem jednorázového vkladu pak je vkladní kníţka. V této souvislosti je vhodné poznamenat, ţe dříve samostatně upravená smlouva o vkladovém účtu v určitém směru „přeţila“, a to v podobě smlouvy o jednorázovém vkladu.26 Co se týče právní úpravy účtu, tak ta je stále výrazně roztříštěna. Obecná ustanovení o účtu jsou zakotvena v NOZ a určitá část regulace je obsaţena v ZPS, který je ve vztahu k NOZ lex specialis, popř. i v předpisech dalších. Nejde si nepoloţit otázku: je současná právní regulace účtu a jednorázového vkladu zvolena tím nejvhodnějším způsobem? Na to není moţné podle mého názoru dát jednoznačnou odpověď právě proto, ţe aktuální úprava účtu v NOZ je účinná teprve rok a aţ dlouhodobější praxe ukáţe, zda to byl krok kupředu či nikoli. Osobně si myslím, ţe je pozitivní nynější spojení právní úpravy smlouvy o běţném účtu a smlouvy o vkladovém účtu pod jeden smluvní typ. Povaţuji na jedné straně za přínosné, ţe byl vytvořen jeden obecný druh smlouvy o účtu, který byl vloţen do NOZ, díky čemuţ je právní úprava této problematiky přehlednější. Na tomto místě jsou pak zakotveny minimální náleţitosti smlouvy, které musí strany při jejím uzavírání dodrţet, pokud neexistuje speciální právní úprava ve zvláštním právním předpise, která by stanovila další povinné náleţitosti. Za pozitivum povaţuji i to, ţe se nenaplnily obavy některých osob v souvislosti s uzavíráním smluv na přelomu roku. Tyto měly strach, jak si banky a klienti poradí s chystanými změnami právní úpravy a zda nedojde k vzniku právní nejistoty, pokud by kaţdá ze stran podepsala smlouvu v jiném roce. Obavy ovšem nebyly na místě, protoţe tato problematika byla velmi dobře podchycena přechodným ustanovením, které stanovuje, ţe se smlouva o účtu od účinnosti NOZ řídí jeho zněním bez ohledu na okamţik uzavření.27 Nedostatek ovšem spatřuji ve změně terminologie, kterou s sebou NOZ přinesl, a která můţe vyvolávat nejistotu v tom, jakým právním předpisem se má daný smluvní typ řídit. I kdyţ z právního hlediska došlo ke sloučení výše zmíněné dvojice smluv, tedy ţe se na oba dva smluvní typy bude vztahovat stejná právní úprava, nemusí to podle mého názoru nutně znamenat to, ţe se automaticky upustí od jejich rozlišování i v praxi. Pokud mají bankovní instituce určité obecné formuláře, které při uzavírání smluv s klienty pouţívají, není podle mě jejich povinností je přetvářet tak, aby formálně kopírovaly dikci zákona. Ta slouţí pouze pro 26 27

ELIÁŠ a kol.: Nový občanský…, s. 953 – 954. HOUDEK, Tomáš. Jak se banky vypořádávají s novým zákoníkem. Bankovnictví, 2014, roč. 22, č. 3, s. 10.

22

splnění povinných obsahových náleţitostí smluvního typu. Můţe se proto jevit chaotické, v jakém smluvním typu se člověk pohybuje, pokud potřebuje při uzavírání smlouvy pracovat s oběma právními předpisy, a to jak se ZPS, tak s NOZ. Druhý zmiňovaný sice plní podpůrnou či doplňkovou úlohu, ovšem můţe být nepostradatelný, protoţe zvláštní úprava nebude v konkrétním případě dostačující. Pokud jde o výše zmíněné nedostatky v terminologii, pak se přikláním k názoru vyslovenému P. Liškou, ţe případné problémy aplikace nové právní úpravy v praxi bude moţné vyřešit pomocí jednotlivých metod interpretace, které představují určitou sadu postupů, na základě kterých se lze dobrat k původní myšlence normotvůrce, jeţ osvětlí, co předmětnou právní úpravou zamýšlel. Výklad zároveň pomůţe lépe se vyznat v poněkud nepřehledné systematice nové právní úpravy a ve změně terminologie, která můţe být matoucí.28 V souhrnu však změny v této oblasti povaţuji za prospěšné.

2.4

Nástroje bezhotovostního platebního styku Nástroje lze jinými slovy označit jako prostředky, prostřednictvím nichţ dochází

k reálnému uplatňování BPS. Pokud by nebyly k dispozici, jednalo by se o institut bezbřehý, který nemá praktické uplatnění. Jsou to právě nástroje, které umoţní subjektu finančněprávního vztahu, aby uskutečnil poţadovanou operaci nebo aby v jeho prospěch byla takováto operace provedena. Z tohoto hlediska povaţuji za důleţité seznámit čtenáře s níţe vyjmenovanými druhy nástrojů BPS a zaměřit se na nezbytné prvky předmětných finančněprávních vztahů. M. Máče je charakterizuje jako jednotlivé druhy instrumentů, které banky a jiné instituce vyuţívají k provádění platebních operací. Uvádí demonstrativní výčet nástrojů, které jsou v současné době vyuţívány k BPS a k zúčtování v tuzemsku. Řadí mezi ně: a) příkaz k úhradě, b) příkaz k inkasu, c) hromadný příkaz k úhradě/inkasu, d) trvalý příkaz k úhradě/inkasu, e) platební příkaz pro zahraniční/přeshraniční platební styk, f) šek,

28

LIŠKA: Právní úprava…, s. 405 – 406.

23

g) bankovní platební kartu.29 Jednotlivé způsoby provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování jsou zakotveny v příslušné vyhlášce ČNB, kterou tato vydává jako druh podzákonného právního předpisu, k čemuţ je oprávněna na základě čl. 79 odst. 3 Ústavy. Zde je stanoveno, ţe ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě zákona a v jeho mezích vydávat právní předpisy, jsouli k tomu zákonem zmocněny.30 V tomto případě vystupuje ČNB jako správní úřad, respektive v terminologii finančního práva má postavení ústředního finančního orgánu. Níţe na tomto místě popíšu pouze první dva shora uvedené nástroje, neboť se domnívám, ţe jsou klíčové pro BPS v tuzemsku. Jejich zásadní význam spatřuji v tom, ţe se jedná o nástroje co do četnosti nejvyhledávanější a nejvyuţívanější. Pokud se ve stručnosti zmíním o nástrojích ostatních, pak hromadný příkaz se liší od klasického v zásadě pouze tím, ţe je jedním příkazem provedeno více plateb najednou. Trvalý příkaz se vyznačuje určitou pravidelností plateb. Jde o opakující se platby, které jsou placeny či strhávány z účtu aţ do okamţiku, neţ je majitel účtu zruší. Platební příkaz pro zahraniční či přeshraniční styk je odlišný od klasického zejména v tom, ţe probíhá na mezinárodní nebo unijní úrovni. Pokud jde o šeky, pak tyto představují značně specifickou kategorii, která by si zaslouţila samostatné zpracování, a proto se jim v práci blíţe věnovat nebudu. Na samotnou problematiku platebních karet bych se naopak ráda zaměřila v kapitole páté, protoţe se jedná o instrument, který se na poli odborné veřejnosti v posledních letech často probírá a diskutuje.

2.4.1

Příkaz k úhradě

Ztotoţňuji se s O. Schlossbergerem a jeho základním vymezením pojmu příkaz k úhradě, ve kterém uvádí, ţe se v současné době jedná o základní formu placení za nákup zboţí a sluţeb, a taktéţ, ţe jde o velmi vhodný prostředek k úhradě plateb finanční povahy, jakými jsou kupříkladu daně, zálohy na daně, clo apod. Zjednodušeně řečeno jej lze označit jako platební příkaz, který je činěn z podnětu plátce.31 Pokud jde o subjekty tohoto finančně-právního vztahu, pak na jedné straně vystupuje osoba plátce, tedy ta, která dává své bance příkaz k provedení příslušné peněţní operace 29

MÁČE, Miroslav. Platební styk: klasický a elektronický. 1. vydání. Praha: Grada, 2006. s. 34. ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů 31 SCHLOSSBERGER, SOLDÁNOVÁ: Platební styk…, s. 76. 30

24

z účtu, který má u ní veden. Na druhé straně je to osoba příjemce, které svědčí právo na přijetí odeslané platby. Jako třetí subjekt zde vystupuje banka, která plní úlohu zprostředkovatele transakce. „Obsahem příkazu k úhradě je pokyn klienta jeho bance, aby na vrub jeho účtu provedla určitou platbu ve prospěch účtu třetí osoby – příjemce platby.“32 Obsahem jsou tedy práva a povinnosti subjektů finančně-právního vztahu, kdy tato práva a povinnosti jsou stanovena příslušným finančně-právním předpisem. Konkrétně vyhláškou ČNB č. 62/2004 Sb. Objektem jsou pak peněţní prostředky nebo určitá stanovená peněţní plnění, ke kterým se vztahují práva a povinnosti subjektů. Samotnou právní skutečností, která ovlivňuje či zakládá vznik či zánik daného finančně-právního vztahu, je v tomto případě existence určitého právního důvodu, na základě kterého příjemce získává majetkový prospěch ze strany plátce za přítomnosti zprostředkovatele této operace, kterým je banka. Jak je pro kaţdý finančně-právní vztah charakteristické, je tedy druhem právního vztahu a od toho se odvíjí i jeho obsahové náleţitosti. Tyto lze dělit na obligatorní, tj. náleţitosti povinné, nutné, bez kterých ţádný právní vztah nemůţe vzniknout, a náleţitosti fakultativní, tj. nepovinné, které mohou, ale nutně nemusí být vţdy součástí daného právního vztahu. Výše zmíněná vyhláška ČNB v § 3 odst. 2 vyjmenovává takové náleţitosti, které musí příkaz k úhradě obsahovat vţdy. Jsou jimi: -

označení, ţe se jedná o příkaz k úhradě,

-

bankovní spojení plátce,

-

bankovní spojení příjemce,

-

částka v české měně,

-

podpis, elektronický podpis nebo jiný kód zajišťující identifikaci příkazce.

Příkaz k zúčtování musí dále obsahovat konstantní symbol, který vyjadřuje charakter platby, jestliţe: -

tak stanoví zvláštní právní předpis,

-

nebo se jedná o platbu, která je příjmem státního rozpočtu nebo výdajem státního rozpočtu.

Tyto konstantní symboly stanoví Ministerstvo financí a jejich přehled uveřejňuje ve Finančním zpravodaji.

32

Tamtéţ

25

Pokud by některá z výše uvedených náleţitostí chyběla, pak nemůţe předmětný finančně-právní vztah vzniknout ani existovat. Jinými slovy by banka nemohla provést danou finanční operaci. Dále § 3 v odstavci 4 výše citované vyhlášky uvádí fakultativní náleţitosti, které je moţné uvést na příkazech k zúčtování. Jsou jimi: -

datum splatnosti, kterým je den, kdy mají být peněţní prostředky odepsány z účtu plátce,

-

variabilní symbol,

-

specifický symbol,

-

textová zpráva,

-

datum vystavení příkazu k zúčtování.33

2.4.2

Příkaz k inkasu

Druhý instrument BPS je velmi podobný, co do subjektů i předmětu finančně-právního vztahu, výše popsanému příkazu k úhradě s tím rozdílem, ţe podnět k provedení peněţní operace dává příjemce platby. Obsah právního vztahu je vymezen jako příkaz příjemce platby, kterým ukládá své bance povinnost ke zprostředkování převodu peněţních prostředků na vrub účtu plátce ve prospěch účtu výstavce inkasního příkazu.34 Příkaz k inkasu dále obsahuje stejné obligatorní i fakultativní náleţitosti, které jsou stejně jako pro příkaz k úhradě zakotveny v § 3 vyhlášky č. 62/2004 Sb. Příkaz k inkasu jako forma placení je nejčastěji vyuţívána na základě dohody mezi plátcem a jeho bankou, pokud si plátce přímo s bankou ujedná, ţe si přeje převádět peněţní prostředky tímto způsobem. Ujednání zpravidla předchází dohoda mezi plátcem a příjemcem platby. Shodu na tomto způsobu placení mezi výše zmíněnými zainteresovanými subjekty finančně-právního vztahu však banka nezkoumá. Pro ni je výchozí vlastní ujednání s klientem. Pokud se jedná o praktické vyuţití příkazu k inkasu, pak tento se objevuje při tzv. SIPO (Soustředěné inkaso plateb obyvatelstva), jímţ se po dohodě mezi plátcem a příjemcem zajišťují pravidelné úhrady plateb (např. za elektřinu, plyn, telefonní poplatky, nájem či anuity bytu apod.). Jako poznámku na závěr povaţuji za vhodné uvést, ţe příkaz k inkasu

33

vyhláška č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování, ve znění pozdějších předpisů 34 SCHLOSSBERGER, SOLDÁNOVÁ: Platební styk…, s. 82.

26

představuje pro banku rizikovější formu placení zejména tím, ţe při její realizaci banka provádí více úkonů, neţ je tomu při příkazu k úhradě.35 V této kapitole jsem se snaţila rozebrat pojem BPS tak, jak je pojímán a jak je na něj nahlíţeno v českém právním řádu a zároveň jej porovnat s kategorií platebních sluţeb, kdy toto označení je samostatně pouţíváno v některých členských státech EU namísto kategorie platební styk. Vyjmenovala jsem jednotlivé formy platebního styku a konkrétně jsem pak přiblíţila aktuální změny v právní úpravě omezování plateb v hotovosti. Věnovala jsem se základním prvkům právního institutu účtu a blíţe úpravě a procesu uzavírání smlouvy o účtu v návaznosti na změny, které s sebou přinesl NOZ. V neposlední řadě jsem vymezila nástroje BPS, přiblíţila příkaz k úhradě a příkaz k inkasu jako dva základní zástupce této skupiny a popsala příslušné finančně-právní vztahy, které z nich vycházejí.

35

Tamtéţ, s. 82 – 83.

27

3. Organizace bezhotovostního platebního styku V této kapitole se v její první části budu věnovat postavení ČNB se zaměřením na roli, jakou hraje ve vztahu k BPS. Ve druhé části vymezím jednotlivé systémy mezibankovního platebního styku – tuzemského i zahraničního, které jsou reprezentovány systémy CERTIS, TARGET, resp. TARGET 2 a projektem SEPA. Platební systémy mají vedle nástrojů v BPS nezastupitelné místo. K tomu, aby mohla úspěšně proběhnout jakákoliv bezhotovostní platba je nezbytný určitý stupeň technologického vývoje, technického pokroku a zpracování poţadovaných dat. Pokud by tyto systémy neexistovaly, nelze hovořit o BPS v takové podobě, v jaké je známý a v jaké se s ním lze setkat dnes a denně. Ačkoliv jde primárně o oblast techniky, povaţuji za vhodné základní platební systémy, na kterých je BPS vybudován, zmínit.

3.1 Česká národní banka 3.1.1 Pojem a funkce ve vztahu k bezhotovostnímu platebnímu styku Centrální banka hraje nezastupitelnou roli v kaţdém státě. V kaţdé zemi je jí svěřena určitá sada úkolů, které musí plnit. Obecně jsou jimi snaha o zajištění vyšší zaměstnanosti obyvatelstva, financování státního rozpočtu, stabilita finančního systému a dosahování cílů platební bilance.36 V současné době existuje v ČR dvoustupňový bankovní systém, kdy na první úrovni stojí centrální banka, u nás nese název ČNB, a na druhém stupni vystupují ostatní obchodní banky (komerční). Pravomoc a působnost ČNB je blíţe upravena ZČNB. Ve vztahu k BPS je podstatné, ţe řídí měnovou politiku, oběh peněz a platební styk. Pokud jde o konkrétní vzájemné vazby ČNB a platebního styku, sama uvádí, ţe se podílí na přípravách zákonného rámce pro oblast platebního styku a zúčtování bank, poboček zahraničních bank a spořitelních a úvěrních druţstev. Jejím úkolem je dozírat na plynulost a hospodárnost platebního styku a záměrem pak zajištění bezpečnosti, spolehlivosti a efektivnosti platebních systémů s cílem pracovat na jejich dalším rozvoji. ČNB provozuje systém mezibankovního platebního styku CERTIS, ve kterém vede účty bankám, spořitelním a úvěrním druţstvům a pobočkám zahraničních bank a zabezpečuje jejich vzájemný platební styk. V neposlední řadě vede účty a poskytuje sluţby platebního styku organizačním sloţkám státu, jejich příspěvkovým organizacím, státním 36

CUKIERMAN, Alex. Central Bank Strategy, Credibility and Independence: Theory and Evidence. Fourth printing 1998. Massachusetts Institute of Technology, © 1992. s. 3.

28

fondům, územně samosprávným celkům a dalším subjektům v souladu se zákonem o rozpočtových pravidlech. ČNB nevede účty a neposkytuje ani sluţby s tím související FO, s výjimkou svých zaměstnanců.37 Lze konstatovat, ţe ČNB vystupuje jako vrcholný orgán v různých oblastech finančního práva a v oblasti platebního styku nevyjímaje.

3.2

Systémy platebního styku Platební systém lze obecně definovat jako systém, který zajišťuje převody peněţních

prostředků, čímţ dochází k realizaci BPS. Pokud chce někdo začít provozovat platební systém, pak musí splnit zákonem stanovené podmínky, a musí mu být udělena licence k provozování systému ze strany ČNB.38 V souvislosti s platebními systémy lze platební styk dělit dle vyuţívání jednotlivých platebních instrumentů na: a) vnitrobankovní platební styk – platební instrumenty lze vyuţívat v rámci jedné banky (situace, kdy plátce a příjemce platby mají vedeny účty u stejné banky) b) mezibankovní platební styk – zúčtování probíhá na základě podnětů různých platebních instrumentů mezi uţivateli platebních sluţeb (situace, kdy plátce a příjemce platby mají účty u různých bank)39

3.2.1 Mezibankovní platební styk Pokud jde o zabezpečování BPS mezi různými bankami uvnitř ČR, pak existují dvě moţnosti, kterými tak můţe být činěno: 1) Korespondentní platební systém - přístup, který je zaloţen na přímém spojení poskytovatelů platebních sluţeb přes navzájem otevřené účty platebního styku (tzv. nostro a loro účty) 2) Zúčtováním (clearingem) – přístup, který je zaloţen na tom, ţe jeden subjekt vystupuje jako zúčtovací místo pro obchodní banky, popř. další poskytovatele 37

Platební styk [online]. Česká národní banka, © 2003-2015 [cit. 14. ledna 2015]. Dostupné na . 38 MÁČE: Platební styk…, s. 145. 39 SCHLOSSBERGER: Platební…, s. 175 – 176.

29

platebních sluţeb, kteří jsou na ni napojeni prostřednictvím svých účtů platebního styku. O. Schlossberger uvádí, ţe pro potřeby mezibankovního platebního styku a zúčtování na území ČR se pouţívá druhý výše uvedený systém s prvky přístupu prvního. Pro zajištění zahraničního platebního styku se naopak vyuţívá první způsob spočívající v navzájem otevřených účtech platebního styku.40 3.2.1.1 Tuzemský platební styk Jak jsem uvedla výše, v ČR je systém mezibankovního platebního styku zaloţen na tzv. clearingovém systému, coţ znamená, ţe jednotliví členové platebního systému jsou napojeni svým bankovním spojením na jednu zúčtovací autoritu, kterou je buď banka (velmi často centrální banka státu), nebo jiná k tomu určená PO bankovního typu. Účastníci platebního systému neprovádějí zúčtování peněţních operací přímo mezi sebou, ale prostřednictvím jediné nad nimi působící zúčtovací centrály.41 Aktuálně jediným platebním systémem, který funguje na území ČR, je systém CERTIS. Tento je provozován ČNB a je zaloţen na následujících principech: -

brutto vypořádání v reálném čase (transakce jsou vypořádány kontinuálně a v reálném čase)

-

vypořádání mezibankovních plateb probíhá v českých korunách bez ohledu na částku i na to, zda platby byly iniciovány přímo příkazem klienta bance nebo nepřímo jako výsledek karetních operací, popř. operací na burze

-

vypořádání v penězích centrální banky probíhá na účtech mezibankovního platebního styku vedených v ČNB (tyto zároveň slouţí jako účty povinných minimálních rezerv)

-

přímá účast bank a úvěrních a spořitelních druţstev

-

přímé bilaterální vztahy mezi centrálou dané banky/úvěrního a spořitelního druţstva a CERTIS

40 41

-

neodvolatelnost poloţek akceptovaných systémem

-

zpracování různých typů transakcí

-

nekryté platby nejsou ani realizovány ani odmítnuty, ale drţeny ve frontě

Tamtéţ, s. 176. Tamtéţ, s. 180.

30

-

na účtech mezibankovního platebního styku není povoleno debetní saldo42

3.2.1.2 Zahraniční platební styk Zahraniční platební styk jak jiţ bylo řečeno, je zaloţen na korespondentním platebním systému, coţ znamená, ţe funguje na vzájemném vedení nostro a loro účtů v příslušných měnách dané země s výjimkou zemí, které spadají do Evropské měnové unie, a to při realizaci plateb v eurech nebo v národních měnách. Tato problematika je označována jako tzv. přeshraniční platební styk.43 Pokud systém, na kterém je zahraniční platební styk zaloţen, zjednodušeně vysvětlím, funguje následovně: v rámci příslušných právních vztahů vystupuje tzv. korespondentská banka, tj. banka, která pro danou jinou banku vede účet a naopak, daná jiná banka vede účet pro tuto banku. Na základě převodů mezi těmito účty se realizuje (v současné době zahraniční) platební styk. Zřejmé ovšem je, ţe ţádná banka na světě nedokáţe pouze na základě bilaterální spolupráce pokrýt spojení se všemi bankami, a tak v případě, kdy dá klient bance příkaz k provedení peněţní operace vůči bance, se kterou nemá přímé bankovní spojení, musí banka vyuţít prostředníka – tzv. zprostředkující banku. Díky tomu se ovšem předmětná transakce pozdrţí a zároveň vzrostou i poplatky, které je třeba uhradit zprostředkující bance za zpracování dané operace.44 SWIFT Aby si čtenář dokázal lépe představit, na jakém principu probíhá BPS mezi bankami a dalšími finančními institucemi ve všech částech světa, je nutné zde přiblíţit instituci, která tuto spolupráci zajišťuje. SWIFT

je

označení

Společnosti

pro

celosvětovou

mezibankovní

finanční

telekomunikaci se sídlem v Bruselu, která zabezpečuje mezinárodní telekomunikační síť, jejímţ prostřednictvím se spojují banky i další finanční instituce. Díky této síti probíhá přenos dat, která se týkají platebních a finančních transakcí v souladu se zásadami rychlosti, spolehlivosti a bezpečnosti. Jedná se o druţstevní společnost, která je ve vlastnictví členských bank a tyto zároveň vytvářejí účastnickou síť. Jde o otevřenou mezinárodní organizaci, to znamená, ţe je otevřena k přístupu novým členům. Ačkoliv je nevýdělečného charakteru, její sluţby jsou pro členy zpoplatněny. Síť je sloţena ze dvou operačních středisek, kdy první se 42

Popis systému CERTIS. Co je mezibankovní platební styk [online]. Česká národní banka: Platební styk, © 2003-2015 [cit. 15. ledna 2015]. Dostupné na . 43 MÁČE: Platební styk…, s. 150. 44 SCHLOSSBERGER: Platební…, s. 178 – 179.

31

nachází v Evropě (Leiden) a druhé v USA (New York). Jedná se o vzájemně propojená střediska, která slouţí především jako záloţny k ukládání vyměňovaných dat. Vazby jsou natolik pevné, ţe pokud by jedno středisko přestalo fungovat, pak druhé převezme jeho činnost. Na tato střediska jsou napojeny tzv. národní koncentrátory (regionální zpracovatelé) pro jednotlivé členské země nebo regiony.45 Základem pro přenášení dat a informací je tzv. swiftová zpráva. Mezi obecné prvky přenosu zpráv patří pouţití angličtiny jako univerzálního jazyka a vysoký stupeň standardizace formy i obsahu zprávy. Před případným zneuţitím jsou chráněny zakódováním a vzájemnou výměnou kódových klíčů mezi jednotlivými bankami. Zprávy jsou následně teoreticky kategorizovány podle účelu nebo předmětu obchodu, kterého se v praxi týkají. Kaţdá zpráva má svůj obsah seřazen do pěti bloků. První je povinný pro všechny zprávy, ostatní jsou nepovinné a odvíjí se od druhu zprávy. Zpráva se skládá z 1) záhlaví (první tři bloky), zde je identifikace odesílající banky, vstupní pořadové číslo, typ zprávy, její priorita a identifikace adresáta, 2) vlastního textu zprávy (čtvrtý blok), kde je definováno cca 95 textových polí, která jsou uskupena do devíti skupin a 3) z tzv. traileru (pátý blok), který obsahuje technické informace.46 Pro identifikaci jednotlivých bank či jiných finančních institucí odesílatele a příjemce slouţí swiftová adresa. Tato je uvedena v záhlaví swiftové zprávy a obsahuje: -

kód banky, který identifikuje banku pomocí čtyř abecedních znaků,

-

kód země identifikující zemi nebo geografické území, na němţ je umístěno sídlo banky,

-

kód místa, který identifikuje region nebo město, v němţ je umístěno sídlo uţivatele.

Pro zahraniční BPS jsou pouţívány nejčastěji swiftové zprávy MT 103 (klientský převod) – slouţící k převodu peněţních prostředků formou hladké platby mezi příkazcem a příjemcem, z nichţ ani jeden není finanční institucí, a swiftové zprávy MT 202 (všeobecný převod) – pouţívané jako příkaz k převodu finančních prostředků mezi dvěma finančními institucemi.47 Význam sítě SWIFT lze demonstrovat i na aktuálních zprávách, které se objevily na konci prosince 2014 ve spojení s rezolucí Evropského parlamentu, která vyzvala k tomu, aby došlo k odpojení Ruska od této sítě v souvislosti s jeho kroky na Ukrajině, které vedou k porušování mezinárodního práva. Rusko na tato slova zareagovalo značně agresivně, kdyţ

45

SCHLOSSBERGER, SOLDÁNOVÁ: Platební…, s. 286 – 291. Tamtéţ, s. 293 – 295. 47 SCHLOSSBERGER: Platební…, s. 245 – 247. 46

32

uvedlo, ţe odpojení ruského bankovního systému od sítě SWIFT by se rovnalo vyhlášení války.48 3.2.1.3 Přeshraniční platební styk Dnešní podobě přeshraničního platebního styku předcházela řada fází a etap, které formovaly poskytování platebních sluţeb v rámci členských států EU. První fáze spočívala ve vytvoření jednotného vnitřního trhu zemí EU, který stojí na čtyřech základních svobodách – volnému pohybu zboţí, osob, sluţeb a kapitálu. V rámci druhé etapy bylo klíčové přijetí rozhodnutí o vzniku Evropské centrální banky a v návaznosti na to shoda na jednotné měně členských států EU eura. V rámci třetí etapy byla zahájena činnost nového platebního systému uvnitř Evropského společenství, a to systému TARGET.49 TARGET lze charakterizovat jako „decentralizovaný evropský mezibankovní zúčtovací systém, který byl vytvořen k podpoře úkolů ekosystému v oblasti definování a implementace měnové politiky eurozóny a aby podporoval hladký průběh platebního styku.“50 Tento systém je zaloţen na okamţitém provedení zúčtovací operace (převod peněţních prostředků z účtu jedné centrální banky na účet druhé centrální banky) za předpokladu otevření účtů centrálních bank u ECB.51 V listopadu 2007 byl systém TARGET nahrazen modernizovanou verzí TARGET 2, která je zaloţena na jednotné technické a technologické platformě s označením Jednotná sdílená platforma.52 V rámci tohoto platebního systému jsou transakce u centrální banky jedna po druhé vypořádávány. Není zde dán ani spodní, ani horní limit pro provedené peněţní operace. Za účastníka tohoto systému je povaţován jeho uţivatel a příslušná centrální banka. Co do objemu zpracovaných údajů konstatuji, ţe TARGET 2 je jedním z největších platebních systémů na světě.53 To jsou tedy nesporné výhody systému TARGET 2, ovšem i ten má svoji „druhou stranu mince“. Jak upozornil přední německý ekonom Hans-Werner Sinn, riziko systému se začalo projevovat v souvislosti s vypuknutím finanční krize v eurozóně. Do té doby systém fungoval v rovnováze mezi vyrovnáváním vzájemných pohledávek a závazků, ovšem 48

TREJBAL, Václav. Šéf ruské banky VTB: Případné odpojení od systému SWIFT se rovná vyhlášení války [online]. Hospodářské noviny: ihned.cz, © 1996-2015 [cit. 19. ledna 2015]. Dostupné na . 49 SCHLOSSBERGER: Platební…, s. 251 – 253. 50 Tamtéţ, s. 278. 51 SCHLOSSBERGER, SOLDÁNOVÁ: Platební…, s. 324. 52 SCHLOSSBERGER: Platební…, s. 279. 53 TARGET 2 [online]. European central bank: eurosystem. 15. ledna 2015 [cit. 15. ledna 2015]. Dostupné na .

33

s nástupem krize se začal objevovat mezi členskými státy na severu a jihu propastný rozdíl. Kupříkladu německá Bundesbank má momentálně ve svých závazcích vůči ostatním členským státům 700 miliard eur. Sinn upozorňuje na to, ţe nikdo nemá tušení, co by následovalo, kdyby se některá ze zemí rozhodla vystoupit z eurozóny. Klade si otázku, zda by např. Řecko uhradilo zpětně své eurové závazky, kdyţ by se vrátilo zpět k řecké drachmě. Tuto otázku ponechává bez odpovědi. Mezi německými ekonomy ale převaţuje názor, ţe by Německo v takovémto případě o své pohledávky s největší pravděpodobností přišlo.54 K těmto obavám se vyjádřil i viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík, který připomněl, ţe měnová odluka představuje velké riziko. Samotná ČR ji zaţila v souvislosti s rozdělením ČSFR, kdy v procesu odluky vznikly pohledávky ČNB za Národní bankou Slovenska, ovšem tyto nebyly ze strany Slovenska nikdy uznány, proto nezbylo nic jiného neţ je odepsat.55 Právě proto, ţe uţ jsou členské státy eurozóny díky společné měně provázány tak pevně, ţe pád jedné ekonomiky s sebou stáhne i ty ostatní, jsem názoru, ţe by měli přední experti z oblasti ekonomie pracovat na tom, jak opět nastolit rovnováhu obchodních bilancí v systému TARGET 2. Jedním z odborníky navrhovaných způsobů řešení je zvýšení domácí poptávky, která by mohla pomoci exportérům na jihu Evropy. Z výše uvedeného je jasné, ţe i kdyby Německo o vystoupení z měnové unie uvaţovalo, nemůţe tak učinil ze dne na den, pokud se ovšem nehodlá vzdát stovek miliard eur.56 Otázka nalezení vhodného řešení, se kterým by byla ochotna souhlasit většina zainteresovaných členských států, zůstává otevřená. Osobně si myslím, ţe celé Evropské společenství je zaloţeno na vzájemné důvěře a loajalitě všech členských států, proto i vyřešení tohoto problému by se mělo nést v duchu diskuse a empatie mezi jednotlivými státy a nikoli při pouţívání napadání a obviňování z toho, ţe plnění, ke kterým se strany zavázaly, nebudou poskytnuta. Kromě systému TARGET 2 se posléze vyrojily názory na vytvoření tzv. Jednotného eurového platebního prostoru – projekt SEPA. V souvislosti se zavedením společné měny EURO pro některé členské státy EU, které splnily konvergenční kritéria, a zároveň si nesjednaly výjimkou z povinnosti přijmout společnou měnu, se objevily hlasy volající po větší míře regulace této oblasti. Samozřejmě s cílem větší míry integrace členských států

54

BYDŢOVSKÁ, Marie. Německo v pasti systému TARGET 2 [online]. 15. října 2012 [cit. 19. ledna 2015]. Dostupné na . 55 MAHDEL, Martin, TOMŠÍK, Vladimír. Nový rozměr finanční nerovnováhy eurozóny. Bankovnictví, 2012, roč. 20, č. 3, s. 21. 56 BYDŢOVSKÁ: Německo…, Dostupné na .

34

EU.57 V roce 2001 došlo k vytvoření Evropské platební rady – orgánu sloţeného ze zástupců 42 evropských bank, která projekt koordinuje a řídí.58 Systém SEPA je jeho tvůrci vymezen jako oblast, ve které mohou spotřebitelé, podniky a další hospodářské subjekty provádět a přijímat platby v eurech uvnitř jednotlivých zemí i mezi nimi, a to za stejných podmínek, práv i povinností bez ohledu na svou zeměpisnou polohu.59 Z výše uvedeného vymezení je tedy zřejmé, ţe má SEPA usnadnit provádění peněţních operací v rámci členských států EU, které mají společnou měnu EURO a odstranit tak rozdíl mezi tím, zda se platba provádí vnitrostátně či přeshraničně. Projekt soustředil svou pozornost na schválení trojice platebních instrumentů, kterých se tato vize dotýká a kterými jsou: a) přeshraniční finanční převody, b) přeshraniční přímá inkasa, c) celoevropské platební debetní karty.60 Na jedné straně je záměrem poskytnout klientům větší míru pohodlí při provádění bezhotovostní platby bez toho, aniţ by musel přemýšlet, zda ji činí do sousedního města či sousední země, na druhé straně projekt představuje z dlouhodobého výhledu výraznou úsporu nákladů jak pro klienty, tak pro komerční banky jako poskytovatele platebních sluţeb. Pokud jde o přístup do systému SEPA, pak o něm rozhodují jednotlivé komerční banky samostatně na základě svého rozhodnutí a při současném splnění nastavených podmínek pro přistoupení. Přehled všech komerčních bank, které se účastní projektu, je zveřejněn na webových stránkách EPC.61 Mezi základní prvky SEPA patří: -

jednotná měna

-

jedna sada nástrojů pro platby v eurech

-

efektivní infrastruktura pro zpracování plateb v eurech

-

jednotné technické normy

-

jednotné provozní postupy

57

SCHLOSSBERGER: Platební…, s. 257. CHUCHVALCOVÁ, Jana. Příprava na SEPA je z velké části hotová, na euro teprve začíná. Bankovnictví, 2007, roč. 15, č. 2, s. 14. 59 Jednotná oblast pro platby v eurech SEPA. Integrovaný trh služeb platebního styku pro malé platby [online]. Evropská centrální banka, © 2009 [cit. 15. ledna 2015]. Dostupné na . 60 JEDLIČKA, Jan. Právní rámec pro SEPA před schválením. Bankovnictví, 2007, roč. 15, č. 6 – 7, s. 20. 61 SEPA [online]. Česká bankovní asociace: Aktivity, © ČBA 2015 [cit. 20. ledna 2015]. Dostupné na . 58

35

-

harmonizovaný právní základ

-

neustálá práce na rozvoji nových sluţeb pro zákazníky62

Jak se tedy dotklo zavedení projektu SEPA některými komerčními bankami v ČR českých občanů, pokud jde primárně o oblast provádění a přijímání plateb v eurech, kdyţ u nás je stále národní měnou česká koruna? Změny nejsou nějak závratné, a to právě proto, ţe drtivá většina bezhotovostních plateb probíhá v českých korunách. Pro ČR nastanou větší změny právě aţ v souvislosti s přijetím EURA, načeţ nikdo netuší, kdy k tomu skutečně dojde, protoţe není doposud stanoveno přesné datum přechodu na společnou měnu. Aktuálně tento způsob úhrady mohou čeští klienti pouţít v případě, kdy provádějí přeshraniční platbu za zájezdy či pobyty, s čímţ je spojena cenová výhoda.63 Výstupem této kapitoly je poskytnutí stručného přehledu o tom, do jakých oblastí platebního styku ČNB zasahuje a jakou úlohu v tomto směru plní. Vzhledem k tomu, ţe spravuje výše zmiňovaný systém CERTIS, nepochybuji o tom, ţe na ČNB spočívá primární odpovědnost za provádění platebního styku a je povinna v této oblasti aktivně vystupovat. V návaznosti na to jsem přiblíţila dva základní evropské platební mezibankovní systémy, kterými jsou TARGET, resp. nyní TARGET 2, a SEPA. Cílem bylo čtenáře seznámit s tím, co si vůbec představit pod těmito zkratkami, které se v čím dál větší míře objevují v oblasti bezhotovostního způsobu placení. Zároveň také poukázat na to, ţe ačkoliv hlavním smyslem těchto systémů je snaha usnadnit, zjednodušit a zlevnit bezhotovostní způsob placení v rámci členských států EU, ne vţdy tomu tak musí být, a to např. z důvodu špatné platební morálky některých členských států EU. Naopak zmiňovaný projekt SEPA se ČR aktuálně dotýká pouze okrajově, a to v souvislosti s platbami do zahraničí v eurech. Na větším významu nabude aţ s očekávaným vstupem ČR do eurozóny. Povaţovala jsem za nutné více přiblíţit i mezinárodní mezibankovní síť SWIFT, která je celosvětovým spojníkem mezi všemi bankovními institucemi světa, a díky ní probíhá komunikace a vyměňování zpráv mezi nimi na tak vysoké úrovni.

62

SCHLOSSBERGER, Otakar, HAVLÍČEK, Karel. Cross-Border Credit Transfers. SEPA Project Implementation and their Effect on SME´s. Journal of Business. 2013, Vol. 2, No. 1, s. 37. 63 KADORÍK, Martin. SEPA povede k zefektivnění a zlevnění platebního styku [online]. Bankovní poplatky.com, 27. září 2010 [cit. 20. ledna 2015]. Dostupné na .

36

4. Právní aspekty bezhotovostního platebního styku Cílem této kapitoly je podat přehled o aktuální právní úpravě BPS účinné na území ČR. V první části se zaměřím na právní úpravu evropskou, konkrétně na regulaci BPS v rámci EU a na její provázanost a styčné body s tuzemskou právní úpravou. Ve druhé části seznámím čtenáře se stěţejním právním předpisem pro oblast BPS na území ČR, kterým je ZPS. Smyslem této kapitoly je poskytnout čtenáři náhled do právní úpravy BPS, poukázat na vývoj v legislativě, zejména jej upozornit na nejvýznamnější a nejpřínosnější změny, které s sebou nový zákon oproti staré právní úpravě přinesl.

4.1

Právní úprava bezhotovostního platebního styku v rámci EU Pokud se jedná o právní úpravu v rámci EU, povaţuji za vhodné na začátek uvést obecné

souvislosti s ní spojené. ČR je jiţ více neţ deset let členským státem EU, s čímţ souvisí i skutečnost, ţe se do našeho právního řádu promítají právní předpisy jejími institucemi přijaté. Jednotlivé členské státy se v souvislosti se svým vstupem do EU vzdaly části svých práv ve prospěch nadnárodní organizace. V terminologii evropského práva se pouţívá termín derogace zásady svrchované rovnosti států. Právo EU pak lze vymezit jako autonomní systém, který je nezávislý na právu členských států, ale do jejich práva významně zasahuje. Právo EU se do českého právního řádu promítá hlavně prostřednictvím tzv. sekundárního práva EU, a to v podobě nařízení, směrnic, rozhodnutí, doporučení a stanovisek. Kaţdý z těchto předpisů má ovšem jiné právní účinky a vzájemně se od sebe liší. Nejvýznamnější jsou zásahy prostřednictvím nařízení a směrnic, a to v důsledku své obecné závaznosti. Naproti tomu rozhodnutí je aktem s individuální povahou a je závazné jen ve vztahu k osobám, kterým je určeno. Doporučení a stanoviska právně závazná nejsou a nabízejí spíše alternativy řešení určitých problémů či situací. Nařízení je povaţováno za obecně závazný právní akt s neurčitým okruhem adresátů, u kterého se vyţaduje, aby byl aplikován ve všech členských státech. Z výše vyjmenovaných má nejblíţe k vnitrostátním právním předpisům, protoţe jeho obsahem jsou práva a povinnosti všech subjektů práva EU – Unie, členských států, FO i PO. Směrnice je naproti tomu primárně adresována členským státům, které mají za úkol takovouto směrnici implementovat do svých právních řádů. Je označována jako akt na cíl,

37

protoţe je závazná, co do dosaţení vytyčeného výsledku, ovšem jiţ nestanovuje, jakým způsobem ho má být dosaţeno. Pro oblast platebního styku je nejdůleţitější následující dvojice nařízení, a to: -

nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001

-

nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněţních prostředků

Nařízení č. 924/2009 má za cíl usnadnit provádění přeshraničních plateb v měně euro, blíţe hovoří o základních pojmech v souvislosti s poskytováním platebních sluţeb a řadu z nich definuje. Zakotvuje taktéţ povinnosti členských států při provádění peněţních operací v rámci domácího a zahraničního platebního styku. V neposlední řadě věnuje pozornost postupům při provádění inkasní transakce. Nařízení č. 1781/2006 bylo přijato v souvislosti s bojem proti zneuţívání finančního systému k praní špinavých peněz a financování terorismu a jako prostředek k zabezpečování ochrany vnitřního trhu. V zájmu zajištění předávání informací o plátci v rámci celého platebního řetězce byl tímto nařízením zaveden systém, který ukládá poskytovatelům platebních

sluţeb

povinnost

doprovázet

převody

peněţních

prostředků

přesnými

a smysluplnými informacemi o plátci. Smyslem je tedy dokázat včas zareagovat na podezřelou transakci a umět na ni adekvátně odpovědět. Byla stanovena minimální hranice, do které se poskytovat tyto informace nemusí, která představuje částku 1 000 euro. Pokud jde o směrnice, pak se základem pro úpravu platebního styku staly následující tři: -

směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/26/ES, o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/44/ES

-

směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2007/64/ES, o platebních sluţbách na vnitřním trhu

-

směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/110/ES, o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetném dohledu nad touto činností

Na základě výše zmíněných obecných souvislostí je zcela nepochybné, ţe evropské právo nepřehlédnutelně zasahuje do vnitrostátní právní úpravy BPS. Nenávratně tak ovlivnilo vývoj

38

a směřování českého práva jako takového. Mohu však ze svého úhlu pohledu konstatovat, ţe vliv práva EU na vnitrostátní právo je v této oblasti z větší části pozitivní, a to právě proto, ţe naplňuje svůj základní cíl, jímţ je sbliţování právních řádů členských států EU se záměrem usnadnit, zlepšit a zjednodušit FO a PO způsob placení formou BPS.

4.2

Právní úprava bezhotovostního platebního styku v ČR Pokud se jedná o vnitrostátní právní úpravu, jejím základním pramenem je jiţ zmiňovaný

ZPS, který nabyl účinnosti dne 1. 11. 2009. Nejde o první právní předpis, který by upravoval tuto oblast finančního práva. Tím byl zákona č. 124/2002 Sb. (starý zákon o platebním styku), který byl zrušen a nahrazen zákonem novým, jehoţ přijetí je spojeno s plněním závazků, které pro ČR vyplývaly z členství v EU. V konkrétní rovině jde zejména o transpozici směrnice o platebních sluţbách na vnitřním trhu. Nutnost přijetí a následného zapracování právních předpisů EU vyvolal fakt, ţe byla dosaţena názorová shoda na poli EU týkající se potřeby slaďování právních řádů členských států v oblasti platebního styku. ZPS v § 1 uvádí, ţe upravuje činnost poskytovatelů platebních sluţeb a vydávání elektronických peněz, účast v platebních systémech a jejich vznik a provozování, práva a povinnosti poskytovatelů platebních sluţeb a jejich uţivatelů a práva a povinnosti vydavatelů elektronických peněz a jejich drţitelů. Obecně lze ZPS rozdělit na část veřejnoprávní a soukromoprávní. Předmětem veřejnoprávní regulace je stanovení podmínek pro získání povolení podnikat jako poskytovatel platebních sluţeb, pokud ţadatel nezískal povolení jiným způsobem podle jiných právních předpisů. Dále jsou zde vyjmenovány nové subjekty, které mohou poskytovat platební sluţby a je zde upraveno i právní postavení platebního systému, podmínky pro jeho fungování a základní náleţitosti pro získání povolení poskytnout sluţby platebního styku spočívající v provozování platebního (zúčtovacího) systému. Do oblasti soukromoprávní je zařazena úprava podmínek při poskytování platebních sluţeb se zaměřením na práva a povinnosti poskytovatelů vůči jejich uţivatelům. ZPS s sebou přináší i nový pojem v platebním styku, a to „platební účet“. Jeho zakotvením dochází k tomu, ţe platební sluţby jiţ nejsou oprávněny poskytovat pouze banky nebo spořitelní a úvěrní druţstva, ale také jiné právní subjekty.64

64

SCHLOSSBERGER: Platební…, s. 21 – 22.

39

Pokud jde o nejznatelnější změny oproti předchozí právní úpravě, pak jsou následující: 1. ZPS výslovně zakotvuje pojem platební sluţba a rozšiřuje okruh činností, které pod ni lze podřadit. 2. ZPS rozlišuje mezi dvěma do té doby právně neupravenými poskytovateli platebních sluţeb, a to: 1) platebními institucemi oprávněnými na základě povolení ČNB (§ 7) a 2) poskytovateli sluţeb malého rozsahu na základě registrace u ČNB (§ 37). Rozdíl spočívá v tom, ţe na platební instituce jsou kladeny větší poţadavky co do splnění zákonných podmínek pro udělení příslušného povolení. Pokud je však splní a povolení získá, můţe své sluţby poskytovat i v jiném neţ domovském členském státě EU, a to na základě principu oznamovacího (získá tzv. jednotný pas). Naproti tomu druzí jmenovaní jsou oprávněni ke své činnosti pouze na území domovského členského státu, avšak podmínky a dohled, který je na jejich činnost kladen, je výrazně mírnější.65 3. ZPS posiluje práva a postavení spotřebitelů ve vztahu poskytovatel platební sluţby a její příjemce. To se projevuje např. v informační povinnosti poskytovatelů vůči klientům, kdy došlo ke zpřísnění podmínek pro sdělení obsahu poskytovaných informací jak v tzv. předsmluvní fázi uzavření smlouvy o platebních sluţbách, tak během trvání tohoto právního vztahu.66 4. ZPS uloţil poskytovatelům platebních sluţeb povinnost standardně poskytovat výpisy z účtu nejméně jednou měsíčně a zdarma. Banky však v praxi tuto povinnost plní po svém a to tak, ţe bezplatně poskytují elektronický výpis ohledně pohybů na účtu a papírový výpis je zpoplatněn. Klient tak má na výběr, který způsob informování o stavu svého účtu zvolí.67 5. Za jednu z nejvítanějších změn je pak povaţováno zkrácení lhůty pro provedení platební transakce. Co se týče stanovení lhůt, pak pro ně platí obecná ustanovení pro počítání lhůt dle NOZ. Lhůty jsou stanoveny počtem pracovních dnů a vyjádřeny jako

65

MAŠKOVÁ, Monika. Nový zákon o platebním styku [online]. epravo.cz, 15. července 2009 [cit. 16. ledna 2015]. Dostupné na . 66 BERAN a kol. Komentář…, s. 365. 67 JIRKŮVOVÁ, Margita, MAREK, Karel. Platební styk, platební sluţby a smlouvy o účtech. Obchodní právo, 2012, roč. 21, č. 4, s. 132.

40

D+0 a D+1.68 Pokud má plátce a příjemce zřízen účet u stejné banky, pak je lhůta stanovena jako D+0 – platba musí být připsána na účet tentýţ den, kdy byl dán platební příkaz. Pakliţe mají plátce a příjemce platby vedeny účty u různých bank, je lhůta stanovena jako D+1 – převod musí být proveden do dvou dnů od přijetí platebního příkazu.69 6. ZPS taktéţ umoţňuje vrácení částky autorizované platební transakce (§ 103) při kumulativním splnění zákonných podmínek, ţe -

v okamţiku autorizace nebyla stanovena přesná částka platební transakce a

-

částka převyšuje částku, kterou plátce mohl rozumně očekávat se zřetelem ke všem okolnostem.

Plátce je oprávněn do osmi týdnů poţadovat vrácení peněţních prostředků, které mu byly takto odepsány a poskytovatel má povinnost mu je do deseti pracovních dnů ode dne obdrţení jeho ţádosti vrátit. 7. Jednu z nejvýznamnějších změn představuje vytvoření společné části o dohledu, která je vloţena za dosavadní část pátou zákona.70 Mezi další zákonné prameny právní úpravy, které upravují dílčí otázky BPS, se řadí: -

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

-

zákon č. 6/1993 Sb., o ČNB, ve znění pozdějších předpisů

-

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

-

zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů

-

zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních druţstvech, ve znění pozdějších předpisů

-

zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů

-

zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů

-

zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů

68

„D“ označuje den, v němţ nastal okamţik přijetí platebního příkazu, okamţik přijetí peněţních prostředků nebo okamţik připsání částky platební transakce. „Číslo“ označuje maximální počet pracovních dní, v nichţ musí být určitý úkon, k němuţ v rámci provádění platebních transakcí dochází, proveden. 69 BERAN a kol. Komentář…, s. 520. 70 Vláda. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, a některé další zákony. Právní rozhledy, 2010, roč. 18, č. 23, s. II.

41

Na závěr chci shrnout následující poznatky, které jsem o dané problematice získala. Současná vnitrostátní právní úprava BPS je obsaţena ve více právních předpisech, kdy hlavní jádro je zakotveno v ZPS. Vedle toho jednotlivé prvky s BPS související jsou regulovány ostatními výše zmíněnými právními předpisy. Jsem názoru, ţe je platební styk v jeho aktuální podobě upraven vhodně, protoţe se jedná o natolik širokou oblast, kterou nelze jednotně zpracovat výlučně do jednoho komplexního právního předpisu, a proto se mi jeví současná podoba dobře nastavena. Krom toho nový ZPS oproti staré právní úpravě přinesl řadu nových termínů, zpřesnění a konkretizaci právních institutů a zároveň naplnil závazky plynoucí pro ČR z členství v EU tím, ţe implementoval příslušné směrnice. Jak lze ostatně vypozorovat z dění v posledních letech, které se dotýká platebního styku, práce na sbliţování jednotlivých právních řádů členských států nepolevují, a tak je potřeba počítat s tím, ţe bude muset být ZPS připraven i v následujících letech na další slaďování s právní úpravou přijatou na půdě EU.

42

5. Platební karty Platební karty jsou pozoruhodným fenoménem moderní společnosti, který díky vývoji nových technologií dostává čím dál větší prostor. Ve svém tradičním slova smyslu představuje nedílnou součást balíčku sluţeb, které klient získává při zřízení účtu u banky. Je to tedy i v určitých případech samotná platební karta, díky které klienti více přesouvají své peněţní operace do světa BPS na úkor plateb v hotovosti. Ráda bych proto níţe učinila krátký exkurz do světa platebních karet.

5.1

Charakteristika platebních karet

Platební kartu lze charakterizovat jako „moderní instrument bezhotovostního platebního styku, využívaný zejména k úhradě spotřebních výdajů a výběru hotovosti.“71 Tato stručná definice obsahuje dva základní prvky, které tvoří její podstatu. Její pouţívání přináší uţivateli řadu výhod. Tou první je neustálé propojení klienta se všemi svými penězi. Prostřednictvím platební karty můţe zaplatit jakoukoliv částku bez toho, aniţ by byl vázán a jakkoli omezen hotovostí v peněţence. Tento způsob dispozice s penězi je výhodný i pro banku samotnou. Ta nepřichází o hotovost, kterou musí kaţdý den uloţit v bankomatech pro případné výběry ze strany klientů. Druhá výhoda spočívá v zajištění větší bezpečnosti peněţních operací. Větší míra zabezpečení se projevuje v povinnosti zadat PIN kód či provést řadu nezbytných kroků k tomu, aby byla transakce vůbec provedena. Třetí výhodou je moţnost výběru hotovosti z bankomatu. Řada lidí stále zaujímá ke způsobu placení kartou zdrţenlivý postoj, a tak si raději peníze ze svého účtu vybere v hotovosti. Karta v tomto případě hraje roli prostředníka k rychlému přístupu k penězům. Na druhou stranu pouţívání platební karty s sebou přináší i vysoký poţadavek na opatrnost ze strany klienta. Zejména pak v souvislosti s nebezpečím, které spočívá v odcizení platební karty a jejím následném zneuţití. Drţitel karty by měl být velmi obezřetný při manipulaci s ní, a pokud uţ dojde k její ztrátě či odcizení, měl by to bez zbytečného odkladu řešit adekvátním způsobem a minimalizovat tak negativní následky.

71

MÁČE: Platební styk…, s 55.

43

5.2

Právní úprava platebních karet Ve snahách o nalezení legální definice platební karty jsem nebyla úspěšná. Je tomu tak

proto, ţe platební karta není výslovně v ţádném právním předpise definována. Při jejím vymezení je nutno vyjít z obecnějších pojmů, kterými jsou v první řadě zákonné peníze. Tyto vymezuje § 16 odst. 1 ZČNB, kdy uvádí, ţe „platné bankovky a mince vydané Českou národní bankou jsou zákonnými penězi ve své nominální hodnotě při všech platbách na území České republiky“.72 Přímo o platební kartě se zmiňuje ZoB v ustanovení § 1 odst. 3 písm. d), a to v souvislosti s dalšími činnostmi, které můţe banka v rámci své působnosti vykonávat. Jednou z nich je i vydávání a správa platebních prostředků, například platebních karet a cestovních šeků.73 Obšírněji je problematika platební karty upravena v ZPS, a to konkrétně v souvislosti s vymezením pojmu platební prostředek, kdy je uvedeno, ţe se takovýmto platebním prostředkem dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) rozumí „zařízení nebo soubor postupů dohodnutých mezi poskytovatelem a uživatelem, které jsou vztaženy k osobě uživatele a kterými uživatel dává platební příkaz“.74 Jak uvádí autoři komentáře k ZPS, platební prostředek je jediným ze způsobů, jakým lze dát platební příkaz nebo souhlas s platební transakcí. V praxi je takovýmto platebním prostředkem typicky platební karta. Mohu konstatovat, ţe definice platebního prostředku je situována značně široce a lze pod ni podřadit celou řadu platebních prostředků hmotných i nehmotných, popř. můţe jít o takový platební prostředek, který v sobě kombinuje jak prvky hmotné, tak nehmotné.75 Naproti tomu lze nalézt zcela samostatnou definici platebního prostředku nezávislou na vymezení výše zmíněném v kontextu TZ. Konkrétně jde o ustanovení § 234, které dopadá na situace, v nichţ se pachatel dopustí trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku.76 Po srovnání obsahového vymezení platebního prostředku v TZ a v ZPS mohu konstatovat, ţe pojem platební prostředek dle TZ je v určitém směru širší (viz demonstrativní výčet), ale zároveň uţší z důvodu jeho omezení výlučně na hmotné platební prostředky.77

72

zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů 74 zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů 75 BERAN a kol.: Komentář…, s. 20 – 21. 76 zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 77 BERAN a kol.: Komentář…, s. 2. 73

44

5.3

Druhy platebních karet Platební karty lze členit podle různých hledisek. To, které je většinou autorů v čele

s P. Juříkem povaţováno za základní, je dělení dle způsobu zúčtování transakcí na: a) kreditní karty a b) debetní karty.78 Před tím, neţ blíţe rozvedu rozdíl mezi výše zmíněnými, povaţuju za vhodné poukázat na hovorové zaměňování obou druhů. Většina lidí v běţném styku hovoří o „kreditní“ kartě, kterou dle jejich přesvědčení vlastní. Je tomu ale naopak. Jde o kartu debetní, pro kterou si majoritní společnost osvojila univerzální označení „kreditní karta“. Pokud jde o kreditní kartu, pak tato slouţí primárně k čerpání spotřebitelského úvěru. To znamená, ţe si klient díky ní můţe půjčit od banky peníze a úvěr následně včetně úroků bance splácí. Pokud o to klient projeví zájem, můţe dojít k opakovanému půjčování a splácení úvěru, a to aţ do výše stanového úvěrového limitu. V bankovnictví je tento druh úvěru nazýván úvěr revolvingový.79 V případě některých kreditních karet nemusí mít klient vedený účet u banky a kreditní karta mu je vydána na základě doloţené listiny, která obsahuje údaje o jeho měsíčním příjmu.80 Pokud se jedná o moţnost výběru z bankomatu či obvyklé platby v obchodech, pak plní zcela totoţnou funkci jako karta debetní, protoţe ve finále jde stále o platební kartu určenou k úhradě zboţí a sluţeb.81 Debetní karta je naproti tomu klasickou platební kartou, kterou klient získává při zaloţení účtu u banky. Celý princip tkví v tom, ţe má klient na svém účtu určité peněţní prostředky, ke kterým se nejjednodušším způsobem jako k hotovosti můţe dostat prostřednictvím platební karty. To znamená, ţe slouţí klientovi k výběru hotovosti z bankomatu nebo s její pomocí můţe uhrazovat platby za pořízení zboţí či sluţeb. K debetní kartě banka klientovi neposkytuje ţádný druh úvěru. Kromě způsobů dělení a moţností podob platebních karet, které jsou stanoveny mezinárodní normou ISO 3554,82 má kaţdá platební karta povinné náleţitosti, mezi které patří: a) označení vydavatele, 78

MÁČE: Platební styk…, s. 60 – 61. Tamtéţ 80 KALABIS: Bankovní…, s. 64. 81 PŘÁDKA, Michal, KALA, Jan. Elektronické bankovnictví. 1. vydání. Praha: Computer Press, 2000. s. 17. 82 Tamtéţ, s. 13. 79

45

b) číslo platební karty, c) část čísla BIN (tj. číslo přidělené karetní asociací), d) platnost, e) jméno drţitele, f) podpisový prouţek, g) záznam dat.83

5.4

Bezpečnost platebních karet Zajistit co nejvyšší míru bezpečnosti pouţívání platební karty by mělo být dle mého

názoru jednou z priorit kaţdého jejího vydavatele. Jednak je zde jeho zájem na tom, aby v ně měli jejich drţitelé důvěru a jednak případné zneuţití představuje pro vydavatele zátěţ, se kterou se následně musí sloţitým a zdlouhavým způsobem vypořádat. Postupem času se vyvinuly čtyři oblasti zabezpečení, na které se vydavatelé soustředí. Patří mezi ně výběr výhodných klientů, nenapodobitelnost karty, ověření totoţnosti drţitele karty a ověření oprávněnosti obchodního místa kartu přijmout – pouţívané u plateb kartou přes internet.84 Kromě zajištění ochrany na vnitrostátní úrovni se v pozdějších letech rozšířila spolupráce i na mezinárodní úrovni a následně v souvislosti s těsnějšími vazbami mezi jednotlivými členskými státy EU byla přijata řada doporučení směřující k zajištění bezpečnosti a ochrany v co největší moţné míře na území EU. Jaká rizika se mohou objevit v souvislosti s pouţíváním platebních karet? Jaká nebezpečí jejich majitelům hrozí? 1. úvěrové ztráty85 Jde o situaci, kdy si vydavatel karty dostatečně neprověří osobu, které kartu vydává. Vydavatel ve svém vlastním zájmu náleţitě zjišťuje bonitu klienta, tj. schopnost splácet. Tento způsob prověřování je označován termínem scoring. Posuzuje se zde řada faktorů, mimo jiné věk, pohlaví, dosaţený stupeň vzdělání, vykonávaná profese, rodinný stav, počet

83

MÁČE: Platební styk…, s. 62. JUŘÍK: Svět platebních…, s. 123 – 124. 85 Tamtéţ, s. 128. 84

46

vychovávaných dětí atd. Dále jsou posuzovány příjmy klienta. Těmi se rozumí příjmy trvalé, u kterých je dán předpoklad jejich dosahování i v budoucnosti.86 2. zneužití karty cizí osobou87 K tomu můţe dojít buď způsobem, kdy pachatel kartu úmyslně drţiteli odcizí, tj. bez souhlasu oprávněného drţitele, anebo jde o situace, kdy byla karta ztracena, pachatel ji nalezne a pojme úmysl si ji ponechat a zneuţít.88 Takovýmto případem se zabýval i NS, který uvedl, ţe zákonný znak trestného činu neoprávněné drţení platební karty je naplněn jakýmkoli způsobem jejího získání bez právního důvodu. Tedy i její ponechání bez úmyslu ji odevzdat na příslušném místě.89 3. nedoručené karty90 Na mysli se mají karty, které banka klientovi zasílá prostřednictvím poskytovatele poštovních sluţeb např. v souvislosti s končící dobou platnosti anebo v důsledku rozšiřování bezkontaktního způsobu placení. Jde o nahrazení starších platebních karet novými. Tyto karty mohou být před svým dodáním odcizeny bez vědomí klienta. Banky proti těmto praktikám v praxi bojují dvojím způsobem. První moţností je upuštění od jejich zasílání a karty tak klientům odevzdávají pouze na svých pobočkách při osobních setkáních. Druhou moţností je zasílání neaktivních karet, které jsou aktivovány aţ po svém prvním pouţití předepsaným způsobem. (např. zadáním dotazu na zůstatek nebo výběrem hotovosti). 4. padělání karet91 Kopírování karet a výroba padělků je povaţována za specializovanou formou hospodářské kriminality. Vydavatelé se proti padělání platebních karet snaţí bojovat. Jedním ze způsobů jsou investice do vývoje ochranných prvků, které jednak chrání karty před paděláním, a jednak ztěţují pachatelům výrobu padělku.92

86

BUČKOVÁ Veronika. Bonita klienta - jak a proč ji banky zjišťují? [online]. Finance.cz, 6. listopadu 2013 [cit. 10. listopadu 2014]. Dostupné na . 87 JUŘÍK: Svět platebních…, s. 128. 88 zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 89 rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. února 2008, sp. zn. 7 Tdo 155/2008 90 JUŘÍK, Pavel. Platební karty: velká encyklopedie 1870-2006. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2006. s. 201. 91 JUŘÍK: Svět platebních…, s. 130. 92 Tamtéţ

47

Nabízí se otázka, jak nejlépe a nejúčinněji předcházet rizikům a hrozbám, které plynou z pouţívání platebních karet? První důleţitý faktor představuje zabezpečení fyzické ochrany karty. V současné době jsou chráněny řadou ochranných prvků, mezi které patří obzvláště hologram. Ten je uţitečný především proti padělání. Dalšími ochrannými prvky jsou: -

podpisový prouţek,

-

tisk čísla karty na podpisový prouţek,

-

ceninový tisk a ultrafialové barvy,

-

zvláštní embosovaný znak,

-

elektrické kódy,

-

tisk identifikátoru BIN na kartu.93

Pokud jde o dílčí závěr v souvislosti se zkoumáním problematiky bezpečnosti a ochrany platebních karet, pak mohu konstatovat, ţe je tento systém nastaven dobře a kvalitně. Vydavatelé karet se snaţí vydávat svým klientům to nejlepší, co současné technologie nabízejí a stále investují do dalších projektů, které by mohly přinést nové inovace v oblasti bezpečnosti. Výše zmíněné ochranné prvky jsou určitým standardem, který je všem platebním kartám společný a kaţdý vydavatel jej dodrţuje.

5.5

Transakce Pod pojmem transakce v BPS si představuji průběh konkrétní operace, na jejímţ počátku

je snaha plátce o provedení bezhotovostní platby a na konci pak úspěšné připsání platby na účet příjemce. Transakce představuje proces, ve kterém nezbytně figuruje pět účastníků. Jsou jimi klient (drţitel karty, plátce), banka (vydavatel karty), banka (obchodníka), obchodník (dodavatel, příjemce platby) a autorizační středisko.94 Celý průběh transakce lze rozdělit do tří základních fází: 1. Ověření transakce (autorizace)

93

Tamtéţ, s. 134 – 135. MÁČE, Miroslav. Jak funguje platební karta? [online]. IDNES.cz: finance, 1. prosince 2006 [cit. 10. listopadu 2014]. Dostupné na . 94

48

V této fázi dochází ze strany banky ke kontrole údajů, které jsou na kartě umístěny (osobních údajů a ochranných prvků). Pokud má autorizační středisko i po zhodnocení údajů pochybnosti a chce ověřit podezřenou transakci, kontaktuje telefonicky drţitele karty a zeptá se ho na určitý počet údajů, který povaţuje z bezpečnostního hlediska za nezbytný. Pokud výše transakce převyšuje tzv. autorizační limit, je nutné provést tzv. autorizaci – tedy ověření finančního krytí transakce. Pokud jde o transakci prováděnou pomocí zařízení online, které je napojeno na určitou síť (tj. bankomaty, platební terminály), dojde k autorizaci automaticky. Pokud dochází k úhradě plateb takovýmto způsobem, je nutné, aby drţitel zadal při pouţití karty i PIN (tj. osobní identifikační kód). Celý proces pak trvá několik vteřin. Pokud dojde autorizační středisko k závěrům, ţe není sporu o oprávněnosti transakce, dojde k její realizaci.95 2. Přenos transakce do clearingového systému Druhá fáze je charakteristická tím, ţe je „daná transakce přenesena do systému prostřednictvím počítačové sítě, na kterou jsou jednotlivé banky zúčtované v daném kartovém systému napojeny. Systém provádí clearing veškerých plateb uskutečněných prostřednictvím karet během daného dne. Jednotlivé banky obdrží seznam plateb, které jdou ve prospěch či na vrub účtů jednotlivých klientů.“96 3. Vypořádání plateb Vypořádání jednotlivých plateb provede zúčtovací banka, která je k této činnosti určena. Vypořádání realizuje na základě výstupu z clearingového systému v podobě kreditních či debetních sald jednotlivých bank. Pomocí tzv. nostro účtů, které jednotlivé banky vedou k tomuto účelu u zúčtovací banky, dochází k zúčtování výše zmíněných sald. Banky poté zatíţí či kreditují příslušné účty svých klientů.97 V souhrnu lze konstatovat, ţe transakce představuje určitý proces, v tomto případě trojfázový, který je nutno dodrţet, aby platba prostřednictvím platební karty proběhla řádně a bezpečně. K tomu bankám napomáhá řada přijatých opatření, kterými je moţno eliminovat případné snahy o zneuţití karty. V případě splnění všech stanovených podmínek dojde na základě poţadavku klienta k odečtení částky z účtu a transakce bude úspěšná. Pokud však 95

MÁČE: Platební styk…, s. 58 – 59. Tamtéţ 97 Tamtéţ 96

49

dojde ze strany subjektů provádějících tuto kontrolu k nějakým pochybnostem o oprávněnosti poţadavku na provedení transakce, k provedení platby nedojde a stav účtu zůstane nedotčen.

5.5.1 Judikatura ve věci MasterCard v. Evropská komise Rozbor tohoto poměrně nového rozhodnutí Soudního dvora EU je zařazen pod podkapitolu transakce právě z toho důvodu, ţe řeší problematiku přeshraničních poplatků, které jsou s transakcemi u bezhotovostních plateb spojeny. Jádro sporu tkví v zákazu přeshraničních poplatků při platbách platebními kartami společnosti MA v rámci EU, které EK shledala nezákonnými. Poplatek byl zaveden za pouţití platební karty v zahraničí jako procento z transakce. EK došla k závěrům, ţe jde ze strany MA o porušení práva hospodářské soutěţe, protoţe jde o poplatky, které mají na hospodářskou soutěţ trvale omezující účinky, a to ve vztahu k obchodníkům. Soudní dvůr EU se jako odvolací orgán ztotoţnil se závěry EK, ţe tyto poplatky nelze povaţovat za objektivně nezbytné a na základě toho vydal rozhodnutí stanovující povinnost zrušení poplatků pro jejich nezákonnost.98 Paradoxní na celé situaci je, ţe pro obchodníky jsou zahraniční platby pomocí karty přesto levnější neţ v rámci ČR. I tuto skutečnost by EK ráda změnila, a to tak, ţe plánuje stanovit maximální výši poplatku i na platby vnitrostátní. Touto problematikou se od listopadu 2014 začala zabývat Rada EU. Proti návrhu se však ostře ohradily jak banky, tak karetní společnosti, které jej povaţují za nepřiměřený zásah do svobodného výkonu své činnosti a upozorňují, ţe by jej nenechaly bez odezvy.99 Na závěr této podkapitoly povaţuji za vhodné poznamenat, ţe transakce je jedním ze stěţejních prvků při vyuţívání platebních karet. Systém samotný, který je jejich vydavateli nastaven a vyuţíván se stal rutinou, bez které ţádná platba nemůţe proběhnout. Banky se s tímto procesem sţily, protoţe jak jsem sama zjistila, je jednak poměrně jednoduchý, zároveň bezpečný, a jednak v případě nenadálých událostí jsou na vyskytnuvší problémy banky schopny dobře zareagovat.

98

rozsudek ze dne 11. září 2014, Komise v. MasterCard a další, C-382/12 P HOVORKA, Jiří. Příliš vysoké poplatky. MasterCard prohrál dlouhý spor s EU [online]. Aktuálně.cz: zprávy, 11. září 2014 [cit. 15. listopadu 2014]. Dostupné na . 99

50

5.6

Budoucnost platebních karet Při příleţitosti desetiletého výročí vstupu ČR do EU se zdálo českým odborníkům z oboru

bankovnictví vhodné zhodnotit vývoj v tomto sektoru v tuzemsku. Závěry jsou více neţ příznivé. Výsledky ukázaly rostoucí vyuţívání bankovních sluţeb klienty a zároveň rozšiřování nabídky ze strany bank. Největšímu zájmu klientů se v tomto směru těší platební karty, u kterých byl zaznamenán nárůst v oběhu aţ desetinásobně.100 Na základě těchto zjištění se nabízí otázka, co lze očekávat ve světě platebních karet v následujících letech? Na co odborníci soustředí svou pozornost? Jednou z odpovědí je zaměření jejich pozornosti na bezkontaktní technologie.101 Banky se nenásilnou formou snaţí klientovi vnuknout myšlenku, ţe jiţ nepotřebuje hotovost ani při drobných nákupech, tj. u plateb do 500 Kč. Obchody, restaurace a další podniky na tento trend reagují pořizováním bezkontaktních platebních terminálů. Je ale nutné mít nadále na mysli, ţe podle platné právní úpravy nemá zákazník právní nárok na to, aby platil bezhotovostně prostřednictvím platební karty. Nejde v daném případě o formu diskriminace, jak konstatoval NSS, kdyţ uvedl, ţe „diskriminací spotřebitele ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je třeba rozumět obchodní praktiky, které při srovnatelných transakcích nedůvodně zvýhodňují některé spotřebitele před jinými. Platba v hotovosti a platba platební kartou nejsou srovnatelnými transakcemi, a nezakládají tak diskriminaci jedné z uvedených skupin.“102 Kromě bezkontaktních platebních karet, které si jiţ ve společnosti budují své pevné místo, je aktuálně věnována pozornost tzv. multifunkčním platebním kartám, které by měly svým majitelům přinést celou řadu výhod, a to úsporou nákladů a transparentností počínaje a zjednodušením procesů a integrací neomezeného mnoţství aplikací konče.103 Výsledkem projektu má být jedna jediná platební karta, která bude obsahovat naprosto všechno. Na základě ní bude moţno provést identifikaci oprávněné osoby, zároveň můţe slouţit jako tzv. městská karta, prostřednictvím které bude moţné koupit si jízdenku namísto její koupě v hotovosti. Budou se v ní nacházet aplikace městských organizací (galerie, knihovny, divadla, muzea, ZOO, sportovní a relaxační centra) a současně i soukromé

100

ŠTĚPÁNEK, Pavel. Deset let českého bankovnictví v Evropské unii. Bankovnictví: Banky a finance, 2014, roč. 22, č. 5, s. 34 – 36. 101 KUBÁŇ, Michal. Vlak do světa bezkontaktních technologií. Bankovnictví: Produkty a služby, 2014, roč. 22, č. 1 – 2, s. 19. 102 rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 11. dubna 2006, sp. zn. 8 As 35/2005-51 103 HOUDEK, Tomáš. Karty s otevřeným potenciálem. Bankovnictví: Platební karty, 2014, roč. 22, č. 1 – 2, s. 16 – 17.

51

společnosti (lékárny, drogerie, knihkupectví, restaurace či kavárny atd.). Její další vyuţití můţe spočívat ve vytvoření věrnostního programu „šitého uţivateli na míru“. Uplatnění můţe najít i ve sféře sociální, tj. sociálních sluţeb, školství či zdravotnictví. Tyto systémy jiţ existují a dobře fungují v jiných státech (USA, Itálie či Rusko) a jsou úspěšné právě pro velkou úsporu finančních nákladů a populární v důsledku pozitivních efektů.104 Pokud by byl jednoho dne skutečně vytvořen „ideál“ platební karty, ve kterém by došlo ke spojení všech výše zmíněných funkcí, pak by to znamenalo skutečný převrat ve vnímání platebních karet, které jsou stále povaţovány primárně za spojník s bankou a její produkt. Pokud by došlo k tomuto sjednocení všech funkcí na jeden nosič a nemusel by tak zákazník nosit v peněţence x-karet či průkazů, zajistili by tím vydavatelé pro své klienty komfort v nejvyšší moţné míře. Přes veškeré výše zmíněné trendy a snahy o eliminaci hotovostních plateb jsem názoru, ţe hotovost si stále drţí silnou pozici. Podíl plateb prostřednictvím platebních karet rozhodně roste a čeští klienti je vyuţívají stále častěji, ovšem hotovost představuje u řady lidí stereotyp, kterého se nechtějí vzdát. Přece jen bankovka v ruce je pro ně zárukou větší jistoty, ţe platba proběhne tak, jak má a nedojde k ţádným komplikacím. Na to existuje řešení v podobě větší informovanosti a moţností si takovýto způsob placení pod vedením odborníka vyzkoušet. Je však otázkou, zda by o to vůbec byl ze strany občanů zájem. Platební karty podle mého názoru určitě v následujících letech nevytlačí hotovost úplně, ale podle poznatků ze studií, které aţ do této doby máme, je zcela zřejmé, ţe jejich vývoj a inovace zdaleka nekončí.

104

Tamtéţ

52

Závěr BPS reprezentuje oblast finančního práva, která se s nástupem moderních technologií dynamicky vyvíjí, a proto jsem povaţovala za vhodné a aktuální tuto problematiku více prozkoumat a přiblíţit tak čtenáři, jaké postavení zaujímá BPS ve společnosti 21. století. V první části mé diplomové práce zabývající se historií BPS na území ČR jsem se snaţila nastínit jednotlivé etapy vývoje tohoto právního institutu chronologicky, jak následovaly jedna za druhou. Za pomoci historické metody výzkum jsem se zaměřila na prvotní počátky vzniku BPS s cílem poukázat na zlomová období, která měla na BPS v ČR významný vliv a přivedla jej aţ k současné podobě společnosti, jeţ je zaloţena v čím dál větší míře na bezhotovostním způsobu placení. Ve druhé části jsem se zabývala základními charakteristikami BPS. Nejprve jsem zasadila zkoumanou oblast do systematiky českého právního řádu s poukazem na to, jakými právními předpisy z hlediska dualismu práva je tato problematika regulována. Podrobněji jsem se pak zaobírala jeho zařazením do oblasti finančního práva jako samostatného právního odvětví. Dále jsem vymezila klíčové pojmy mé práce, kterými jsou platební styk, bezhotovostní platební styk a platební sluţby. Na základě rozboru daných pojmů jsem dospěla k následujícímu. Platební styk jakoţto pojem nejobecnější v sobě zahrnuje dvě formy způsobu placení, a to formu hotovostní a bezhotovostní. Je tedy pojmem z výše zmíněné trojice nejširším. Bezhotovostní platební styk je pak pojmem uţším, protoţe zde dochází k zprostředkování peněţní operace mezi plátcem a příjemcem platby pouze na základě zápisů připsaných či odepsaných částek na účtech za přítomnosti příslušné finanční instituce, nejčastěji banky. Platební sluţby pak představují pojem nejuţší, protoţe obsahují pouze některé platební instrumenty, na rozdíl od BPS. BPS je tedy pojmem, který stojí nad platebními sluţbami a tyto jsou do něj taktéţ zahrnuty. Nad nimi se pak tyčí označení zastřešující, kterým je platební styk. V návaznosti na to jsem řešila vymezení pojmů platební styk a platební sluţby v českém právním řádu a v jiných evropských právních řádech, kde pojem platební styk absentuje a pouţívá se pouze termín platební sluţby. Zabývala jsem se tak dílčí otázkou, zda z toho mohou vzniknout nejasnosti a jakým způsobem je moţné je vyřešit či jim předejít. V rámci základní charakteristiky jsem dále vyjmenovala základní formy platebního styku, se kterými se lze v praxi setkat, a podrobněji se zaměřila na problematiku omezení plateb v hotovosti, protoţe tato otázka beze sporu souvisí právě se snahou o podporu bezhotovostního způsobu placení. Na tomto místě jsem se věnovala novinkám, které s sebou 53

přinesla novelizace zákona o omezení plateb v hotovosti a otázkám, jaký to bude mít obecně dopad pro FO a PO. V souvislosti s praktickou realizací BPS jsem se věnovala běţnému účtu, jakoţto základně BPS. Kromě jeho vymezení jsem se blíţe zaměřila na novou právní úpravu účtu, která je zakotvena v NOZ, a která sice nedoznala velké změny co do obsahu, ale přináší změny v oblasti terminologie. Po prozkoumání staré i nové právní úpravy účtu jsem uvedla pozitiva i negativa, která podle mého názoru nová právní úprava účtu přinesla. Závěrem jsem konstatovala, ţe změny v oblasti právní úpravy účtu jsou dle mého mínění prospěšné. V rámci další podkapitoly jsem se věnovala problematice nástrojů BPS, kde jsem v první řadě tyto vyjmenovala a následně jsem přiblíţila první zmíněnou dvojici. Hovořím o příkazu k úhradě a příkazu k inkasu. Podrobněji jsem se zabývala předmětnými finančněprávními vztahy a rozebrala jsem jejich jednotlivé prvky. Ve třetí kapitole jsem vymezila postavení ČNB v českém právním řádu a konkretizovala její vztah k platebnímu styku. S tím pak souvisí i jednotlivé platební systémy, které fungují na území ČR a v rámci EU, jejíţ jsme součástí. Z teoretického hlediska jsem si nejdříve rozdělila jednotlivé platební systémy na vnitrobankovní

a mezibankovní a následně systém

mezibankovní rozčlenila na systémy vnitrostátní, mezinárodní a přeshraniční. V rámci tuzemského platebního styku jsem zmínila jediný systém, který v našich podmínkách existuje. Tím je systém CERTIS, který je spravován ČNB. Dále jsem se věnovala problematice mezinárodních systémů, se kterými souvisí tzv. síť SWIFT, neboli celosvětová mezibankovní finanční telekomunikační síť, která je spojníkem v předávání informací, zpráv a dat mezi státy na celém světě. Pokud jde o přeshraniční platební systémy, zde jsem uvedla stručnou charakteristiku platebních systémů TARGET, resp. TARGET 2, a projektu SEPA. Jejich smyslem je nabídnout výhody při provádění transakcí v rámci Evropského společenství pro jednotlivé členské státy, aby bylo zabezpečeno rychlejší a finančně méně nákladné fungování platebního systému oproti platbám do zahraničí. Jejich cílem je větší komfort, rychlost a finanční nenáročnost plateb mezi klienty a poskytovateli platebních sluţeb v zemích EU. Ve čtvrté kapitole jsem se nejprve věnovala právní úpravě BPS v rámci EU. Na začátku jsem obecně rozebrala, jaké prameny práva EU český právní řád nejvíce ovlivňují a nejvíce do něj zasahují. Poté jsem přistoupila k vymezení konkrétních právních předpisů, které se staly součástí právního řádu ČR a jak výrazně jej ovlivnily v návaznosti na to, o jaký pramen komunitárního práva se jedná. Ve druhé části kapitoly jsem se zabývala právními aspekty BPS v tuzemsku. Hlavní část vnitrostátní právní regulace je obsaţena v ZPS, jeţ představuje základní pramen pro tuto 54

oblast. Před nabytím účinnosti výše uvedeného zákona byla právní úprava BPS obsaţena ve starém zákoně o platebním styku. Potřeba přijetí nového zákona vyvstala za prvé v reakci na stále se rozvíjející technologie a s tím související splnění poţadavku na modernizaci této oblasti, a za druhé v souvislosti s povinností implementace práva EU do českého právního řádu s poukazem na potřebu sbliţování jednotlivých právních řádů členských států EU v tomto směru. Následně jsem vyjmenovala a popsala několik zásadních změn, které přinesla nová právní úprava a které přispěly k utřídění a zpřehlednění regulace této oblasti. Zodpověděla jsem si tak otázku, jaký je aktuální vývoj v legislativě a jaké problémy, popř. nedostatky, byly přijetím nového zákona odstraněny. V poslední páté kapitole jsem podrobněji rozebrala jeden z instrumentů BPS, kterými jsou platební karty. Zde jsem se věnovala jejich charakteristice a právní úpravě, kdy jsem zjistila, ţe je platební karta právně regulována velmi okrajově. Poté jsem popsala dva základní druhy platebních karet, kterými jsou karta kreditní a debetní. Následně jsem se zabývala zabezpečením platebních karet, a to konkrétně jakým hrozbám zneuţití jsou vystaveny a naopak jak jsou chráněny. Aby měl čtenář představu, jakým způsobem probíhá samotná bezhotovostní platba, popsala jsem tři základní fáze pro průběh transakce při platbě platební kartou. Ve vztahu k platebním kartám a k poplatkům, které jsou s nimi při jejich uţívání spojeny, jsem v krátkosti zmínila aktuální judikaturu Soudního dvora EU řešící tuto problematiku. Na závěr jsem se zabývala otázkou, jakou budoucnost mají platební karty a jakým směrem bude pravděpodobně pokračovat jejich vývoj a moţnosti vyuţití. Zde jsem nastínila část představ odborné veřejnosti o vytvoření multifunkční platební karty, která by v sobě obsahovala poměrně velké mnoţství funkcí a způsobů vyuţití. Na závěr poslední páté kapitoly jsem sice obecně uvedla, ţe je dle mého názoru hotovost zcela jistě na ústupu, ovšem samozřejmě si nemyslím, ţe by bezhotovostní způsob placení v následujících letech zcela převládl a bankovky a mince vytlačil.

55

BIBLIOGRAFIE Odborná literatura BABĚRADOVÁ, Helena, ŠIMKOVÁ, Jarmila. Německo-český bankovní a finanční slovník. 1. vydání. Praha: PROSPEKTRUM spol. s r. o., 1999. 248 s. BERAN Jiří. In BERAN Jiří a kol. Komentář k zákonu o platebním styku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. 676 s. CUKIERMAN, Alex. Central Bank Strategy, Credibility and Independence: Theory and Evidence. Fourth printing, 1998. Massachusetts Institute of Technology, © 1992. 496 s. ELIÁŠ, Karel a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012. 1119 s. JUŘÍK, Pavel. Platební karty: velká encyklopedie 1870-2006. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2006. 296 s. JUŘÍK, Pavel. Svět platebních a identifikačních karet. 1. vydání. Praha: Grada Publishing spol. s r. o., 1999. 248 s. KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. 1. vydání. Brno: Computer Press a. s., 2005. 148 s. MÁČE, Miroslav. Platební styk: klasický a elektronický. 1. vydání. Praha: Grada Publishing a. s., 2006. 220 s. MEJSTŘÍK, Michal, PEČENÁ, Magda, TEPLÝ, Petr. Základní principy bankovnictví. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2008. 627 s. MRKÝVKA, Petr a kol. Finanční právo a finanční správa. 1. díl. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 404 s.

56

PŘÁDKA, Michal, KALA, Jan. Elektronické bankovnictví. 1. vydání. Praha: Computer Press, 2000. 166 s. SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a. s., 2007. 435 s. SCHLOSSBERGER, Otakar. Platební služby. 1. vydání. Havlíčkův Brod, a. s.: Management Press, s. r. o., 2012. 325 s.

Odborné články HOUDEK, Tomáš. Karty s otevřeným potenciálem. Bankovnictví: Platební karty, 2014, roč. 22, č. 1 –2, s. 16 – 17. HOUDEK, Tomáš. Jak se banky vypořádávají s novým zákoníkem. Bankovnictví, 2014, roč. 22, č. 3, s. 10 – 11. CHUCHVALCOVÁ, Jana. Příprava na SEPA je z velké části hotová, na euro teprve začíná. Bankovnictví, 2007, roč. 15, č. 2, s. 14 – 17. JEDLIČKA, Jan. Právní rámec pro SEPA před schválením. Bankovnictví, 2007, roč. 15, č. 6 – 7, s. 19 – 21. JIRKŮVOVÁ, Margita, MAREK, Karel. Platební styk, platební sluţby a smlouvy o účtech. Obchodní právo, 2012, roč. 21, č. 4, s. 131 – 146. KUBÁŇ, Michal. Vlak do světa bezkontaktních technologií. Bankovnictví: Produkty a služby, 2014, roč. 22, č. 1 – 2, s. 19. LIŠKA, Petr. Právní úprava účtu v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy, 2013, roč. 21, č. 11, s. 401 – 406. MAHDEL, Martin, TOMŠÍK, Vladimír. Nový rozměr finanční nerovnováhy eurozóny. Bankovnictví, 2012, roč. 20, č. 3, s. 19 – 21. ROD, Jiří. Pozor na platby v hotovosti. Právo a podnikání, 2005, roč. 14, č. 5, s. 6 – 9. SCHLOSSBERGER, Otakar, HAVLÍČEK, Karel. Cross-Border Credit Transfers. SEPA Project Implementation and their Effect on SME´s. Journal of Business, 2013, Vol. 2, No. 1, s. 33 – 38.

57

ŠTĚPÁNEK, Pavel. Deset let českého bankovnictví v Evropské unii. Bankovnictví: Banky a finance, 2014, roč. 22, č. 5, s. 34 – 36. Vláda. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, a některé další zákony. Právní rozhledy, 2010, roč. 18, č. 23, s. II.

Judikatura Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. února 2011, č. j. 1 Afs 91/2010-45 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2008, sp. zn. 7 Tdo 155/2008 Rozsudek ze dne 11. září 2014, Komise v. MasterCard a další, C-382/12 P Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. dubna 2006, sp. zn. 8 As 35/2005-51

Právní předpisy Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech, ve znění zákona č. 297/2006 Sb., účinném ke dni 20. června 2006 Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 428/2011 Sb., účinném ke dni 1. ledna 2013 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 179/2013 Sb., účinném ke dni 1. července 2013 Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování, ve znění pozdějších předpisů

58

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněţních prostředků Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/26/ES, o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/44/ES Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2007/64/ES, o platebních sluţbách na vnitřním trhu Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/110/ES, o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetném dohledu nad touto činností

Internetové zdroje Bezhotovostní platební styk: Vývoj platebního styku do roku 1939 [online]. Česká národní banka: Historie ČNB, © 2003-2014 [cit. 4. října 2014]. Dostupné na . Bezhotovostní platební styk: Platební styk během II. světové války a těsně po ní [online]. Česká národní banka: Historie ČNB, © 2003-2014 [cit. 4. října 2014]. Dostupné na . Bezhotovostní platební styk: Okruhový platební styk v SBČS [online]. Česká národní banka: Historie ČNB, © 2003-2014 [cit. 14. října 2014]. Dostupné na < http://www.historie.cnb.cz/cs/bezhotovostni_platebni_styk/okruhovy_platebni_styk_v_sbcs />. Bezhotovostní platební styk: Mezipobočkový platební styk v SBČS [online]. Česká národní banka: Historie ČNB, © 2003-2014 [cit. 14. října 2014]. Dostupné na . Bezhotovostní platební styk: Automatizace platebního styku a ABO [online]. Česká národní banka: Historie ČNB, © 2003-2014 [cit. 14. října 2014]. Dostupné na 59

. Bezhotovostní platební styk: Vznik systému mezibankovního platebního styku [online]. Česká národní banka: Historie ČNB, © 2003-2014 [cit. 14. října 2014]. Dostupné na . Bezhotovostní platební styk: Rozdělení Československa, měnová odluka v platebním styku [online]. Česká národní banka: Historie ČNB, © 2003-2014 [cit. 14. října 2014]. Dostupné na . Bezhotovostní platební styk: Vývoj platebního styku v samostatné České republice [online]. Česká národní banka: Historie ČNB, © 2003-2014 [cit. 14. října 2014]. Dostupné na . KUČERA, Petr. Limit pro platby v hotovosti klesne na 270 tisíc korun [online]. Aktuálně.cz: zprávy, 24. září 2014 [cit. 11. ledna 2015]. Dostupné na . VOJÍKOVÁ, Martina. Snížení limitu pro platby v hotovosti [online]. Zprávy Alfa 9: denní zpravodajství o legislativě a ekonomii. 27. listopadu 2014 [cit. 11. ledna 2015]. Dostupné na Platební styk: IBAN [online]. Česká národní banka. © 2003-2015 [cit. 13. ledna 2015]. Dostupné na . Popis systému CERTIS. Co je mezibankovní platební styk [online]. Česká národní banka: Platební styk, © 2003-2015 [cit. 15. ledna 2015]. Dostupné na .

60

TREJBAL, Václav. Šéf ruské banky VTB: Případné odpojení od systému SWIFT se rovná vyhlášení války [online]. Hospodářské noviny: ihned.cz, 4. prosince 2014 [cit. 19. ledna 2015]. Dostupné na . TARGET 2 [online]. European central bank: eurosystem, 15. ledna 2015 [cit. 15. ledna 2015]. Dostupné na . BYDŢOVSKÁ, Marie. Německo v pasti systému TARGET 2 [online]. 15. října 2012 [cit. 19. ledna 2015]. Dostupné na . Jednotná oblast pro platby v eurech SEPA. Integrovaný trh služeb platebního styku pro malé platby [online]. Evropská centrální banka, © 2009 [cit. 15. ledna 2015]. Dostupné na . SEPA [online]. Česká bankovní asociace: Aktivity, © ČBA 2015 [cit. 20. ledna 2015]. Dostupné na . KADORÍK, Martin. SEPA povede k zefektivnění a zlevnění platebního styku [online]. Bankovní poplatky.com, 27. září 2010 [cit. 20. ledna 2015]. Dostupné na . MAŠKOVÁ, Monika. Nový zákon o platebním styku [online]. epravo.cz, 15. července 2009 [cit. 16. ledna 2015]. Dostupné na . BUČKOVÁ, Veronika. Bonita klienta - jak a proč ji banky zjišťují? [online]. Finance.cz, 6. listopadu 2013 [cit. 10. listopadu 2014]. Dostupné na . MÁČE, Miroslav. Jak funguje platební karta? [online]. IDNES.cz: finance, 1. prosince 2006 [cit. 10. listopadu 2014]. Dostupné na .

61

HOVORKA, Jiří. Příliš vysoké poplatky. MasterCard prohrál dlouhý spor s EU [online]. Aktuálně.cz: zprávy, 11. září 2014 [cit. 15. listopadu 2014]. Dostupné na .

62

Shrnutí Tato diplomová práce je věnována bezhotovostnímu platebnímu styku. Jejím obsahem je zejména vymezení bezhotovostního platebního styku a analýza jednotlivých institutů, které s ním bezprostředně souvisí. Práce si klade za cíl nastínit význam bezhotovostního platebního styku ve společnosti, poskytnout charakteristiku jeho základních pojmů a upozornit na jejich vzájemné vazby. Věnuje se organizaci bezhotovostního platebního styku s poukazem na postavení České národní banky v této oblasti, jednotlivým platebním systémům fungujícím na území České republiky a v zahraničí. Práce se dále zabývá právní úpravou bezhotovostního platebního styku v rámci EU, analyzuje vnitrostátní právní úpravu, kde konkrétně přibliţuje, v čem spočívá přínos přijetí nového zákona o platebním styku. V neposlední řadě je podrobněji rozebrán jeden z nástrojů bezhotovostního platebního styku, kterými jsou platební karty. Práce vychází především z aktuálních právních předpisů, judikatury soudů, odborných publikací a odborných článků.

Summary This dissertation deals with non-cash payment relations. The content of this dissertation mainly define non-cash payment relations and includes analysis of individual institutes, which are directly related to it. The aim of this dissertation is to outline significance of non-cash payment relations in society, characterize its basic concepts and point out their mutual relations. It deals with organization of non-cash payment relations with reference to the status of Czech National Bank in this area, individual payment systems that function in Czech Republic and in foreign countries. This work also deals with legal regulations of non-cash payment in the European Union. Furthermore analyze intrastate legal regulations and specifically explains the contribution of the new law on payment relations. Moreover, it in detail discusses one instrument of non-cash payment relations, which are payment cards. This dissertation uses actual legal regulations, judicature of courts, specialized publications and articles.

63

Klíčová slova Platební styk, bezhotovostní platební styk, platební sluţby, smlouva o účtu, právní úprava vnitrostátní, právní úprava unijní, platební karty

Key words Payment relations, non-cash payment relations, payment services, contract account, national legislation, EU legislation, credit cards

64