STAROŘECKÁ SLOVESA DENOTUJÍCÍ POHLAVNÍ STYK

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií Klasická filologie

STAROŘECKÁ SLOVESA DENOTUJÍCÍ POHLAVNÍ STYK

Disertační práce

Vypracovala: Mgr. Jana Steklá Školitel: prof. PhDr. Antonín Bartoněk, DrSc.

Brno 2011

Prohlašuji, že jsem tuto disertační práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

Děkuji všem, kteří mi během studia pomáhali, rodině pak za trpělivost a shovívavost při dokončování této práce.

OBSAH OBSAH ................................................................................................................................ 1 ÚVOD .................................................................................................................................. 3 1. TEORETICKÁ VÝCHODISKA A PROBLÉMY .................................................... 11 1.1. SÉMANTICKÉ A LEXIKOLOGICKÉ HLEDISKO ............................................................. 11 1.1.1. Význam lexikální jednotky ................................................................................ 11 1.1.2. Synonymie ......................................................................................................... 14 1.2. HLEDÁNÍ ADEKVÁTNÍHO PŘEKLADU A STYLISTICKÉ ASPEKTY ................................ 16 1.3. LITERÁRNÍ A JAZYKOVÉ POZADÍ ZKOUMANÝCH TEXTŮ .......................................... 22 2. HESLÁŘ......................................................................................................................... 26 2.1. VERBA PROPRIA ........................................................................................................ 26 2.2. CHŮZE ...................................................................................................................... 47 2.3. POHYB, ÚDER A PERFORACE ..................................................................................... 62 2.4 FYZICKÝ A SOCIÁLNÍ KONTAKT ................................................................................. 83 2.5. SPÁT, LEŽET, ODPOČÍVAT ....................................................................................... 105 2.6. ZÍSKÁVÁNÍ, ODEVZDÁVÁNÍ, VLASTNĚNÍ ............................................................... 120 2.7. ČINNOST ................................................................................................................. 138 3. ANALÝZA ................................................................................................................... 145 3.1. SÉMANTICKÉ KATEGORIE ....................................................................................... 145 3.1.1. Verba propria (tabulka 1A, B)........................................................................ 146 3.1.2. Chůze (tabulka 2A, B) ................................................................................... 146 3.1.3. Pohyb, úder (tabulka 3A, B) .......................................................................... 147 3.1.4. Kontakt (tabulka 4A, B) ................................................................................. 147 3.1.5. Spaní (tabulka 5A, B) .................................................................................... 148 3.1.6. Vlastnictví (tabulka 6A, B) ............................................................................ 148 3.1.7. Činnost (tabulka 7A, B) ................................................................................. 149 3.2. SKLADBA LEXIKA VS ŽÁNR ..................................................................................... 164 3.3. ČASOVÁ ROVINA .................................................................................................... 166 3.4. EXPRESIVITA VS ŽÁNR............................................................................................. 167 3.5. EXPRESIVITA VS SÉMANTICKÁ SKUPINA ................................................................. 170 3.6. PREFIXACE .............................................................................................................. 170 3.7. SLOVESNÁ REKCE VS EXPRESIVITA.......................................................................... 172 1

ZÁVĚR ............................................................................................................................. 174 SEZNAM SLOVES ........................................................................................................ 177 INDEX LOCORUM ....................................................................................................... 179 BIBLIOGRAFIE.............................................................................................................. 189 SUMMARY ..................................................................................................................... 199

2

ÚVOD Rozmnožování patří mezi základní lidské potřeby a pro akt pohlavního styku existuje v přirozeném jazyce velké množství výrazů1 různých stylistických zabarvení – od medicínských termínů přes básnické metafory po eufemismy a vulgarismy. Nejinak tomu bylo i ve staré řečtině, i když dříve převládaly tendence tuto skutečnost přehlížet nebo jí věnovat pozornost jen nezbytně nutnou. Snad i z jakéhosi (falešného) studu bývalo zvykem při překladu řeckých textů do moderních jazyků řecké termíny pro pohlavní styk a pohlavní orgány překládat do latiny, nebo v horším případě je zcela ignorovat. Dovolím si uvést jen pár příkladů: Greek-English Lexicon Liddella-Scotta-Jonese (dále jen LSJ) hledá překladové ekvivalenty buď v latině, zvláště když se nejedná o heterosexuální styk, přičemž vůbec nevystihuje expresivitu lexikálních jednotek (paedico, masturbari, contrario more futuo, praeputium retrahere aj.), nebo uvádí zkratku sen.obsc. (= sensu obsceno). Gow se ve svém překladu Theokritových idyl do angličtiny při zvlášť lechtivých scénách uchyluje taktéž k latině,2 pokud jde o českou překladatelskou produkci zmíním překlad Pseudolúkiánova spisku Lúkios neboli Osel,3 ve kterém Bahník zcela „zapomněl“ přeložit 10. odstavec naturalisticky a detailně popisující pohlavní styk Lúkia se služkou Palaistrou. Situace se mění zhruba v 60. letech minulého století, kdy se objevují ve větším počtu studie týkající se sexuality i literárních děl s erotickou tematikou. Znovu vychází lexikon řeckých a latinských erotických výrazů Gastona Vorberga (Glossarium Eroticum, Hanau, 1965), který byl poprvé vydán roku 1932, monumentální dílo vycházející z latinských erotických glosářů 18. a začátku 19. století (Pierrugues, Blondeau), a Taillardat uveřejňuje monografii týkající se Aristofanova jazyka (Les Images d’Aristophane. Études de langue et de style, Paris, 1965). Právě attická komedie byla a je předmětem nejrozsáhlejších jazykových bádání,4 protože v živých dialozích, ve kterých promlouvají otroci, ženy, prodavači a obyčejní vojáci, lidé, jejichž jazyk a způsob vyjadřování koresponduje s nízkým sociálním Ačkoli tato sémantická oblast není řazena dosavadními badateli mezi jazykové univerzálie, lze předpokládat, že většina jazyků disponuje výrazy pro tuto činnost podobně jako vlastní označení pro části lidského těla a příbuzenské vztahy. Hledání jazykových univerzálií je záležitostí složitou, vyplývající z omezeného poznání některých jazyků. Nejvýraznější na tomto poli jsou práce lingvistky polského původu žijící v Austrálii Anny Wierzbické. 2 Gow 1952, např. „Ubi te paedicabam...“ 5.41 (ἁνίκ’ ἐπύγιζόν τυ…), „Nonne meministi cum ego te subagitaui...“ 5.116 (ἦ οὐ μέμνασ’, ὅκ’ ἐγώ τυ κατήλασα...). 3 Překlad vyšel v souboru O bozích a lidech v nakladatelství Svoboda roku 1981. 4 Např. Dover 1972, Fantham 1975, López Eire 1986, id. 2004, Komornicka 1981, Willi 2007, z pokusů o sociologický rozbor komedie jmenuji alespoň Ehrenberga 1962. 1

3

postavením, je dochováno velké množství hrubých a vulgárních výrazů. Zásadním a snad nejvíce citovaným dílem o jazyce komedie je Hendersonův spis The Maculate Muse. Obscene Language in Attic Comedy (Yale, 1975). V 80. a 90. letech publikoval celou řadu článků a drobnějších studií profesor univerzity v Manchesteru David Bain (viz bibliografie), který si byl vědom insuficience slovníků5 a bílých nedostatečně probádaných a popsaných míst na pomyslné mapě řecké slovní zásoby. Předčasná smrt mu však zabránila pokračovat ve slibně započaté práci. Na přelomu tisíciletí a v našem století pak vyrůstají práce týkající se zvyklostí starých Řeků v sexuální oblasti jak houby po dešti. Vycházejí encyklopedie, antologie textů, sborníky, díla odborná i populárně naučná.6 Přesto ale dosud chybí rozsáhlejší monografie, která by se zabývala nižším registrem starořeckého lexika napříč literárními žánry. Právě absence zevrubné systematické studie byla jednou z hlavních pohnutek pro volbu tématu mé disertační práce; dalším podnětem pak byl způsob, jakým se slovníky (hlavně LSJ, viz výše) vypořádávají s překlady výrazů týkající se sexuální oblasti. Ve své diplomové práci Vulgarismy a slova s erotickým významem ve staré řečtině (obhájena r. 2004) jsem se zabývala jak slovesy, tak substantivy a adjektivy a zahrnula jsem do ní i výrazy mající konotační složku významu v širší erotické oblasti. Práci chybělo systematické roztřídění shromážděného materiálu a hlubší teoreticko-metodologický vhled. Protože tyto nedostatky byly mimo jiné zapříčiněny snahou o co největší záběr jak sémantický, tak časový i žánrový, shledávám v další práci nezbytnou nutnost užšího vymezení předmětu zkoumání. Mým prvořadým záměrem je proto omezit se pouze na verba a vytvořit tak heslář starořeckých sloves, jejichž denotátem je akt pohlavního styku. Dokladem toho, že v řečtině existovalo velké množství takovýchto sloves, je výčet v díle Onomastikon sofisty Polluka.7 Jak se pokusím ukázat ve své práci, jeho seznam je jen pouhým zlomkem toho, čím řečtina po dobu své téměř tisícileté historie disponovala a co se nám dochovalo až do dnešní „Not all of them are adequately covered in the lexica…. Indeed there is a tendency in LSJ for entries on the lower areas of Greek vocabulary to leave the reader in the air.“ „Ne všechna z nich (tj. sloves diskutovaných v tomto článku) jsou dostatečně zahrnuta ve slovnících… U hesel z nižší oblasti řeckého lexika LSJ vykazuje tendenci nechat čtenáře na holičkách.“ (Bain 1991: 51). 6 Z nepřeberného množství uvádím alespoň Sommerstein 1995, Richlin 1992, Nussbaum-Sihvola 2002, Laqueur 1992, Johnson-Ryan 2005, Calame 1999, Bing-Cohen 1991. 7 Pollux 5.93: „Καὶ μὴν τὸ μίγνυσθαι ἐπὶ μὲν τῶν ἀλόγων βαίνειν ἐπιβαίνειν, ὀχεύειν, βιβάζειν, συνδυάζειν συνδυάζεσθαι, ἐπάγεσθαι, καὶ ἐπὶ ὄνων ἴδιον τὸ ὀνοβατεῖν, ὁπόταν ἵπποις ἐπιβαίνωσιν. κοινὸν δ’ ἐπὶ πάντων τὸ παιδοσπορεῖν, ὥσπερ καὶ ἐπ’ ἀνθρώπων. ἐπὶ δὲ τούτων καὶ ὁμιλῆσαι, μιχθῆναι, διαλεχθῆναι, ἐντυχεῖν, πλησιάσαι, κοινωνῆσαι, συναναπαύσασθαι, εἰς ταὐτὸν ἐλθεῖν, συγκατακλιθῆναι, συγκατακοιμηθῆναι, συγγενέσθαι, σποδεῖν, ὀπύειν, ἀφροδισιάζειν, συμπλέκεσθαι, καὶ τὰ τεθρυλημένα, ἃ δὴ παίζουσιν οἱ κωμικοί, ληκεῖν, δρυμάττειν, φλᾶν, σκορδοῦν, στενάσαι, σπλεκοῦν. 5

4

doby. V první fázi práce jsem excerpovala slovesa označující pohlavní akt ze slovníku LSJ, který přes všechny své nedostatky ve výkladové části lemmat obsahuje kompletně literárně a v omezené míře i nápisně doložené starořecké lexikum. Protože jsem došla k číslu blížícímu se dvěma stům lexikálních jednotek, naznala jsem, že jestliže chci každé sloveso analyzovat sémanticky, valenčně, přiřadit mu české funkční ekvivalenty a dostatečně exemplifikovat, což považuji za hlavní úkoly své práce, budu muset výběr zúžit. Budu tedy v prvé řadě pracovat pouze s literárními8 texty, stranou ponechávám nápisně doložený materiál. Nápisy sice, zvláště pak na keramických nádobách používaných při hostinách, představují velmi zajímavý materiál,9 který je unikátním dokladem sexuálního života Řeků zvláště proto, že je doprovázen bohatým výtvarným zpracováním. Jejich zahrnutí by však mou práci neúměrně rozšířilo a nadto by vyžadovalo archeologickou teoretickou základnu. Tato oblast navíc nepředstavuje žádné novum v badatelském úsilí, například o červenofigurové malbě s erotickými náměty pojednal v obsáhlé monografii Greek Erotica on Attic Red-Figure Vases (London, 1993) M. Kilmer. Přes počáteční úmysl se v časové rovině neomezovat a zmapovat výskyt jednotlivých sloves i v byzantské řečtině a kontinuálně přejít do řečtiny moderní jsem shledala, že je to úkol přesahující rozměry disertační práce. Budu proto pracovat pouze s antickými texty, jejichž vznik se datuje nejpozději do 6. stol. n. l. Zde vyvstává problém příznačný pro všechna přechodová období: kdy ještě můžeme hovořit o antické literatuře a kdy už jde o díla raně byzantská? Karl Krumbacher, otec moderní byzantologie, začal na konci 19. stol sepisovat dějiny byzantské literatury od poloviny 6. stol., za rozhodující mezník tedy pokládal vládu císaře Justiniána. Většina moderních badatelů pociťuje, že toto vytyčení literárního období není ideální, zároveň však chápou, že jakákoli volba bude subjektivní (Hunger 1991: 10, Kazhdan 1999: 3). Za nevhodné se též považuje umístit počátek byzantské literatury na začátek 4. století, kdy byla založena Kontantinopol a centrum římské říše se přeneslo dále na východ (Kazhdan 1999: 2, Rosenqvist 2007: 2). Shoda panuje v tom, že od 6.-7. stol. mluvíme již o byzantské literatuře, otazník visí nad obdobím 4.-6. stol., kdy probíhalo „postupné předávání starověkého dědictví na byzantské území“.10 Jazykové hledisko nám příliš v tomto ohledu nápomocno

Literaturou na tomto místě myslím nejširší význam slova, jak jej definují Wellek ‒ Warren (1996: 25), tj. „vše, co je vytištěno“, vztáhnuto na antické poměry všechny texty dochované na papyrech či ve středověkých rukopisech, které prošly ediční praxí a jsou součástí korpusu TLG. 9 Můžeme tu vysledovat například paralelu mezi použitím řeckého βινέω a latinského futuo. 10 Hunger 1991: 9: «σταδιακὴ μεταφορὰ τῆς ἀρχαίας κληρονομιᾶς στὸν βυζαντινὸ χῶρο». 8

5

nebude, protože v tomto období nemůžeme zaznamenat žádnou náhlou a převratnou jazykovou změnu, která by přesně stanovila přelom dvou epoch. Opět díky silným tradicím a ustanovením attické řečtiny liturgickým jazykem východní církve proniká hovorový jazyk do literatury velice pozvolna a to vždy smíšen s jazykem „klasickým“ (Adrados 2005: 226). Přestože přelom 3./4. století jakožto hranice mezi antickou a byzantskou literaturou je badateli vesměs odmítán, domnívám se, že mým potřebám vymezení relevantního řeckého dochovaného materiálu bude dostačovat. Jsem si vědoma, že při tomto umělém (zdá se totiž, že jakýkoli stanovený mezník se bude jevit jako umělý) vytyčení budu nucena některým autorům udělit výjimku, zvláště tam, kde kontinuum určitého literárního žánru bude přesahovat tuto časovou hranici.11 Toto omezení se však týká pouze textů literárních v užším smyslu, to znamená děl imaginativních. Naopak při rekonstrukci významu a hledání případných konotací budu hojně čerpat z pozdějších antických gramatiků a lexikografů a byzantských scholiastů, jejichž spisy, kompilace a poznámkový aparát k literárním dílům antického období jsou pro nás cenným zdrojem informací, i když i k nim je potřeba přistupovat obezřetně a kriticky. Vždyť je dělí od doby vzniku komentovaných textů v některých případech i jedno tisíciletí. V průběhu tak dlouhého časového období sice postupně docházelo ve vývoji jazyka k závažným změnám, a to jak v rovině lexikální, tak v rovině morfologické a syntaktické, nicméně kontinuita řečtiny, důkladná znalost děl klasických autorů daná vzdělávacím systémem, který se zakládal na četbě Bible, Homérských eposů a rétorském výcviku (Dostálová 2003: 38, 92) a sklony k nápodobě klasické attičtiny vyvažují relativně velký časový odstup. Neopomenutelná je též skutečnost, že soubory scholií, které dnes máme k dispozici, jsou svody a výtahy starších komentářů a hypomnémat pocházejících z římského a raně byzantského období, dnes pro nás již ztracených. Omezit se při výběru sloves na jeden literární žánr by nemuselo přinést mnoho nových poznatků, protože studie zabývající se erotickým lexikem či erotickými náměty v díle konkrétního autora nebo žánru byly postupně sepisovány12 a nadto se v tomto kontextu přímo nabízí komedie, jejíž jazyk byl již obšírně zpracován. Protože bych také chtěla vysledovat, zda a jaké jsou rozdíly ve slovní zásobě jednotlivých literárních žánrů a sledovat vývoj této lexikální zásoby i v časové rovině, nepřipadá

Již teď mohu uvést, že tomuto časovému vymezení nebudou odpovídat milostné dopisy Aristaineta, sepsané v 5. stol. 12 Vedle již zmíněných studií o komedii jde např. o studie týkající se díla Anakreonta (Lasserre 1993), Stratóna ze Sard (Maxwell-Stuart 1972, Clarke 1994), Aristaineta (Arnott 1982), Kratína (Beta 1992) či jazyka tragédie (Cassanello 1993). 11

6

toto kritérium v úvahu. Lze totiž předpokládat, že jiné výrazy budou volit autoři medicínských odborných traktátů, jiné básníci popisující své osobní zkušenosti a erotické touhy a jiné autoři komedií. Vzhledem k tomu, že lexikální zásoba nepředstavuje neměnný stav, ale jde o organismus znovu a znovu ožívající v myslích a ústech lidí, je vysoce pravděpodobné, že u některých výrazů dojde k posunu významu, ztrátě nebo naopak získání erotických konotací apod. Zvláště rychle tyto změny probíhají u tabuových slov (Palmer 1976: 12, Leech 1990: 46), protože eufemismus rychle nabude stejné síly jako původní výraz a je nutné jej nahradit jiným. Zbývá mi tedy zúžit výběr sloves na základě sémanticko-syntaktického hlediska. Hlavním kritériem bude denotát daného slovesa: do hesláře zařadím verba označující pohlavní akt, mající tedy konceptuální význam souložit. Všechna slovesa tedy budou synonymní,13 alespoň pokud jde o jejich pojmovou složku, budou se však navzájem lišit v ostatních typech významu, zvláště v sociálním a afektivním14 a stylistickou diferenciací. Nebudu však uvádět slovesa mající valenční sém násilí (βιάζω, ὑβρίζω), prvního pohlavního styku (διακορεύω, ἐκκορίζω) a explicitně nemanželského styku (μοιχεύω15). Vyřadím také slovesa vyskytující se v sexuálním smyslu pouze v kolokaci s jinou lexikální jednotkou, např. vazbu αἴρω τὼ σκέλει zvedat nohy (Ar.Ecc. 265, Pax 889, Ael.Ep. 9), protože sloveso αἴρω samo o sobě pohlavní styk nepopisuje. Tyto kolokace a frazémy by si určitě zasloužily vlastní studii stejně tak jako různá metaforická přirovnání. Dále do hesláře zahrnu pouze slovesa popisující styk lidí, to tedy znamená slovesa s pravou valencí buď neobsazenou nebo zastoupenou pojmenováním lidské bytosti. V řečtině existovala totiž početná skupina sloves, která se používala pouze pro kopulaci zvířat a která nejsou doložena pro styk lidí (ἐφιππεύω, παροχεύομαι, πατέω, συνδυάζω, διατρίβω, ἐπεμβαίνω, βατέω a jeho složeniny, ἐμβατέω, βιβάζω, θόρνυμαι). I Pollux rozlišuje mezi stykem lidí a zvířat a dokonce uvádí pro některé druhy zvířat speciální výrazy pro kopulaci (viz pozn. 7). Ze své práce jsem nucena vyškrtnout i slovesa označující jiný než heterosexuální vaginální styk, tj. výrazy pro orální sex

13

Synonymy se podrobněji budu věnovat v kapitole 1.1.2.

14

Terminologii přejímám podle Leeche (1981, 9 nn), viz

Synonymie. kapitola 1.1.1. Význam lexikální

jednotky. Přesněji řečeno termín μοιχεία označoval v klasické době nemanželský styk muže se ženou stejného sociálního statutu, nezahrnoval tedy styk s prostitutkami a hetérami (Fantham 1975: 71). Bylo tomu tak také proto, protože cizoložství nebylo bráno jako útok na city ženy, jejíž manžel se mimomanželského styku dopouštěl, ale urážka manžela či poručníka, kterému žena náležela (Dover 1973: 62). Proto také podváděný manžel mohl cizoložníka beztrestně zabít (D. 23.53-55). 15

7

(prováděný muži: λεσβίζω, λαικάζω, prováděný ženě: φοινικίζω), anální (πυγίζω, νωτοβατέω, σιφνιάζω), homosexuální styky (ἀνδροβατέω), erekci (στύω) nebo masturbaci (δέφω, τρίβω). Stejně tak vyřadím slovesa, která mají speciální význam (např. popisující činnost prostitutek: πορνεύω, κασωρεύω, χαμαιτυπέω) a která nepopisují styk obecně, ale označují konkrétní polohu (κελητίζω) nebo specifický pohyb vykonávaný při styku (κύπτω, λορδόω). Do disertace naproti tomu zařadím ‒ přes všechna ekonomická opatření ‒ lexikální jednotky, které jsou doloženy pouze fragmentárně jako izolované tvary, většinou jako hapax legomena. Taková slova kvůli absenci situačního i jiného kontextu mají sice malou vypovídací hodnotu pokud jde o stylistické zařazení, také rekonstrukce jejich přesného významu je značně nejistá a jakékoli závěry by byly pouhé spekulace, přesto je alespoň zmíním, aby výčet byl pokud možno co nejúplnější. Naopak pominu aktuální metafory vytvořené ad hoc a různé slovní hříčky pro jejich neustálenost v systému lexika16 a slovesa, jejichž existenci dokládají pouze byzantské slovníky.17 Pokud jde o makrostrukturu hesláře, slovesa nebudu řadit alfabeticky, ale rozčlením je do několika subkapitol podle převažujícího sémantického pole. Půjde o vlastní slovesa pro pohlavní styk, verba propria, která jsou monosémická, dále pak slovesa chůze, pohybu, kontaktu, vlastnění, spaní a činnosti. V rámci jednotlivých skupin budu řadit slovesa abecedně. Kompozita budu hnízdovat do jediného lemmatu fundujícího slovesa. Pokud se ovšem základové sloveso nevyskytuje ve významu souložit a s erotickými konotacemi je doložena pouze jedna složenina, pak tuto uvedu jako samostatné heslo (např. σύνειμι). Při zpracování jednotlivých lemmat budu postupovat následovně: uvedu nejprve konceptuální význam daného slovesa podle moderních slovníků (především LSJ a

Např. Aristofanovo chci orat γεωργεῖν βούλομαι (Ar.Lys. 1137), další metaforu ze zemědělské oblasti ἀγρὸν σκάπτειν (obdělávat pole) doloženou v Životě Ezopa (Vit.Aesop. (W) 75), nebo sloveso κατατριακοντουτίζω (Ar.Eq. 1391 ἔξεστιν αὐτῶν κατατριακοντουτίσαι;), které je slovní hříčkou na předchozí τριακοντούτιδας σπονδάς třicetileté smlouvy či καταγιγαρτίζω vypeckovat (Ar.Ach. 275 τὴν Στρυμοδώρου Θρᾷτταν … καταγιγαρτίσαι). Dále mohu uvést pseudolúkiánovské ἐμβάπτω zasunout, ponořit (Luc.Asin. 6 μακάριος ὅστις ἐνταῦθα ἐνεβάψατο), které dvojsmyslně použil Lúkios, když pozoroval u vaření služku Palaistru, πελεκάω osekávat sekyrou doložené ve zlomku komika Arara (Arar. 5 ὅτ’ ἐκεῖνος αὐτὴν ἐπελέκα), Aristofanův neologismus a hapax legomenon σκαλαθύρω klepat na branku (Ar.Ec. 611 βούληται σκαλαθῦραι) nebo γυμνάζω cvičit komika Eupolida (Eup. 158 τὴν σεαυτοῦ γυμνάσεις δάμαρτα). Podobnou metaforu pro pohlavní styk slovesa γυμνάζω najdeme také v Asklépiadově epigramu AP 5.203 Λυσιδίκη … πολὺν ὕπτιον ἵππον ἐγύμνασεν (Lysidiké vycvičila mnohého koně ležícího na zádech). Metafora sexu jako jízdy na koni je tu využita tak dovedně, že „nevinný čtenář by se mohl domnívat, že báseň pojednává o skutečné jezdkyni na koni“ (Cameron 1990: 297). 17 Např. σκορδόω, σμοκορδόω či ἡδυλίζω. 16

8

Diccionario Griego-español (dále jen DGE), a pokud to bude nutné, i výklady pozdně antických a byzantských lexikografů (Pollux, Hésychios, Súda, Etymologicum Magnum), popřípadě názory scholiastů a gramatiků, především pokud jde o doklady z děl Aristofanových. Dále budou následovat (budou-li existovat) významy konotační, sociální či afektivní, zařazení slovesa do roviny časové a literárně žánrové, analýza gramatická (převážně syntaktická) a stylistický rozbor. Jak postuluje Zgusta (1971: 27) pro tvorbu slovníkového hesla, půjde o tři hlavní aspekty lexikálního významu: denotace, konotace a použití. Zaměřím se také na to, v jakém literárním žánru a funkčním stylu je výraz používán, ve kterém jeho výskyty převažují a pokud půjde o lexém užitý v komunikátu v přímé řeči, na aspekty sociolingvistické, tj. zda je použití daného výrazu dané variantností stratifikační18 (závislé na sociální skupině, a to jak produktora tak receptora) nebo situační (závislost na sociální situaci, za které je pronášen). Na základě zjištěných skutečností určím míru vulgarity a expresivity a pokusím se najít vhodný český ekvivalent. Vše budu dokreslovat originálními starořeckými příklady, které opatřím vlastním českým překladem. Příklady se budu snažit vybírat tak, aby nejlépe dotvářely obraz daného slovesa, aby zahrnovaly co nejširší časové období a reprezentovaly co nejvíce literárních žánrů. Pokud bude existovat dokladů více, budu vybírat příklady z těch děl, která dosud nebyla přeložena do češtiny (např. fragmenty komedií, epigramy Antologie palatínské, menší a méně významné spisky Aristotela, Lúkiána nebo Plútarcha). U každé lexikální jednotky se budu snažit najít co nejvíce komunikátů, kde se daný lexém vyskytuje ve významu souložit, při velkém počtu je budu uvádět v poznámce pod čarou. U velmi frekventovaných sloves (ἔρχομαι, σύνειμι apod.) si nekladu za cíl nalézt všechny jejich výskyty v dochovaných textech. Druhotně budu uvádět, zda zkoumané sloveso bylo používáno pro jiný než heterosexuální styk lidí nebo v různých vazbách, protože však nejde o primárně záměr mé práce zabývat se i těmito aspekty, doklady těchto faktů a překlady budu uvádět v poznámce pod čarou. Všímat si budu též syntaktických vlastností jednotlivých sloves, zvláště pak jejich valenčního potenciálu a kolokability. Na závěr získaná data a poznatky shrnu v přehledných tabulkách, ve kterých zobrazím diachronní vývoj této oblasti lexikální zásoby a míru závislosti výskytu slovesa nejen na konkrétním literárním žánru, ale také na funkčním stylu. Texty budu citovat podle edicí vybraných pro databázi Thesaurus Linguae Graecae, zkratky autorů a děl užívám v souladu s územ podle slovníku Greek-English Lexicon 18

Terminologie viz Švejcer 1983: 102.

9

(LSJ). Pokud LSJ používá k určení lokace textů jiné edice než TLG, budu se řídit edicí v TLG. Týkat se to bude např. Sórána, kterého LSJ cituje podle teubnerské edice V. Roseho z roku 1882, kdežto do TLG byl zařazen text podle novější – rovněž teubnerské – edice J. Ilberga z roku 1927. Stejnou edici (Foerstrovu) používají TLG i LSJ pro dílo Libániovo, nicméně LSJ (i DGE) vyčleňuje z 8. knihy všechna drobnější dílka, kdežto TLG z ní vyděluje pouze obsahy Démosthénových řečí a ostatní spisy seskupuje pod stylistická cvičení (progymnasmata). U autorů neuvedených v LSJ se řídím zkratkami a edicemi uvedenými ve slovníku Diccionario griego-español (DGE). Při přepisu řecký jmen vyznačuji délku všech vokálů v souladu s Encyklopedií antiky a Dějinami řecké literatury. Dříve než se pustím do jádra své práce – samotného hesláře a popisu jednotlivých lexikálních jednotek ‒, bych se chtěla dotknout teoretických problémů, se kterými se ve své práci budu potýkat.

10

1. TEORETICKÁ VÝCHODISKA A PROBLÉMY 1.1. Sémantické a lexikologické hledisko 1.1.1. Význam lexikální jednotky Hlavním záměrem mé práce – kromě excerpce sloves a sestavení hesláře – je určení významu jednotlivých lexémů. Nejprve bude ale třeba se zaměřit na samotný pojem lexikální význam a jeho vymezení. Touto problematikou se intenzivně zabývalo od druhé poloviny 60. let mnoho lingvistů, logiků a filozofů, a přestože vzniklo mnoho koncepcí, které kladly důraz na různé aspekty lexikálního významu, na všeobecně přijímanou teorii si musíme ještě počkat.19 Mým záměrem není představovat jednotlivé směry a vymezovat se vůči nim, ale pokusit se uplatnit poznatky moderní jazykovědy na popis starořeckého materiálu. Lexikální význam je jazykové

promítnutí

mimojazykové

skutečnosti

a

„je

určován

souhrnem

významotvorných vztahů jazykových a mimojazykových“ (Němec 1965: 139). Protože z toho vyplývá, že faktorů utvářejících význam lexikální jednotky je celá řada20 a nelze na ně nazírat komplexně, se zpravidla rozlišují dvě základní složky: pojmová (nazývaná též denotační, konceptuální, nocionální či kognitivní) a pragmatická21

(neboli

konotační).

Denotační

složka

určuje

označovanou

mimojazykovou skutečnost a je nezávislá na aktuálním kontextu, konotační složka pak vyjadřuje to, jaký postoj mluvčí zaujímá k popisované skutečnosti (expresivitu, emoce, hodnocení, afekt, asociace), projevuje se tedy až v konkrétní komunikaci. Zkoumání denotační složky je záležitostí sémantiky; hodnotných výsledků v této

Vědce trápí už jen samotné vymezení termínu význam. Ogden a Richards ve své slavné publikaci The Meaning of Meaning vydané r. 1923 podali 22 definicí významu a další badatelé je následovali. Já skromně budu citovat SSČ, podle kterého význam je „myšlenkový obsah vyjádřený jazykovým nebo jiným znakem“ a spolu s Leechem (1990: 4) budu čekat, že „definice, jestliže budou potřeba, vyplynou ze zkoumání samotného.“ 20 Němec (ibid.: 176) vyjmenovává významotvorné činitele: označovaná skutečnost, zpracování v lidském vědomí, uživatelé jazyka, vztah lexikální jednotky k jiným jednotkám, valence v konkrétních kontextech a emočně-stylistický prvek. 21 Dělení významu na denotační a konotační je záležitostí poměrně nedávnou. Ještě začátkem 60. letech Mounin ve své disertační práci věnované teorii překladu uvádí, že „denotace a konotace jsou stále předmětem diskuse a jejich chápání je proměnlivé.“ (Mounin 1999: 140). On sám nepovažoval konotace za součást významu, protože nejde o vztah mezi předměty a znaky, ale o vztah pragmatický, tj. mezi znaky a jejich uživateli (ibid.: 145). Nakonec ale i on rezignuje a přiznává, že „pro teorii překladu je však důležité, že jsou součástí jazyka, ať už jsou zařazeny kamkoliv a pojmenovány jakkoliv“ (ibid.: 155). 19

11

oblasti dosáhli představitelé strukturalismu, kteří ve snaze o co nejformálnější a nejpřesnější popis využívali komponentovou analýzu, díky které lze přiřadit lexikální jednotce pevné místo v jazykovém systému. Této metodě bývá však právem vytýkáno, že takto lze rozložit na jednotlivé binární rysy (sémy) pouze omezený počet lexémů,22 přičemž nezahrnuty zůstávají ostatní složky významu, neboť jejichž postihnutí touto metodou je nemožné. Tím je nahlížení na jazyk odtrženo od člověka-uživatele a komunikační situace. Zkoumání konotační složky je pak doménou pragmatické lingvistiky, prolínání obou složek a nemožnosti vymezit pevné hranice si je vědoma kognitivní lingvistika. Konotace se liší mezi jedinci stejného jazykového společenství na základě jejich vlastních zkušeností s reálným světem, mezi skupinami lidí i celými společnostmi. Ačkoli je denotační složka významu „centrálním faktorem v jazykové komunikaci“,23 nemusí být nejdůležitější ve všech řečových projevech. Ze závislosti konotační složky na kontextu a použití v konkrétní situaci vyplývají další vlastnosti: je méně stálá než složka pojmová, rychleji podléhá změnám kulturním, historickým i společenským, u polysémních slov může mít určité konotace pouze jeden z denotačních významů (Leech 1990: 13, Čechová 2008: 169). Já budu ve své práci vycházet z teorie sedmi složek významu vytvořené Leechem (1990: 9nn), neboť toto rozdělení v sobě zahrnuje jak složku kognitivní, tak složku pragmatickou a postihuje význam lexému v celé jeho šíři. Leech dělí význam na dvě složky, konceptuální a asociativní, druhou pak dále rozděluje na pět podtypů: složku konotační, sociální, afektivní, reflektovanou a kolokace. Jako poslední vyčleňuje tematický význam, který odpovídá na větné úrovni rozdílům daným aktuálním větným členěním. Zatímco konceptuální složkou disponuje význam každé lexikální jednotky, asociativní významy mají fakultativní povahu. Základní a od jazykového nazírání neoddělitelnou složkou, jak již bylo uvedeno, je složka denotační (Leechem nazývaná konceptuální), kterou lze popsat objektivními metodami, jako je např. rozklad na sémy při již zmíněné komponentové analýze. Hlavní rozdíl mezi denotačním a asociativními významy vidí Leech v tom, že „zatímco konceptuální význam je v podstatě částí ͵společného systémuʹ jazyka, který je sdílen členy řečové společnosti, asociační význam je méně stabilní a liší se na

V 80. letech prováděl komponenční analýzu na českém materiálu tým pod vedením Vladimíra Smetáčka, kterému se podařilo vydělit kolem 700 sémantických rysů, s jejichž pomocí popsal 20 000 jednoduchých jazykových znaků (Machová-Švehlová 2001: 25). 23 Leech 1990: 9: „...central factor in linguistic communication“. 22

12

základě individuální zkušenosti“.24 Tento fakt způsobuje nejasnosti v oblasti lexikografické, a to do jaké míry se mají konotace začleňovat do popisu lexikálního systému právě vzhledem k tomu, že jde o záležitost subjektivní a podléhající rychlým změnám (Čermák-Blatná 1995: 85). Podívejme se nyní na oněch pět složek Leechem spojených do velké skupiny asociačního významu. Konotační význam chápe v užším slova smyslu, a sice jako ten, který je vyvolán asociací při konkrétním použití na základě předchozích zkušeností uživatele jazyka s reálným světem. Leech uvádí jako příklad možné konotace, které se můžou vybavit při slově žena: křehká, nestálá aj. Sociální význam signalizuje sociální okolnosti promluvy. Poskytuje údaje o stylu, dialektu, společenském vztahu produktora a recipienta a jejich postavení uvnitř společnosti a časového období, ve kterém se promluva realizuje. V neposlední řadě sociální význam udává sílu ilokučního aktu. Tento fakt se bude mé práce týkat jen okrajově, protože jednotlivé nuance mohou být spolehlivě rozlišeny pouze na základě intonace a fonetických znaků. Tato složka významu bude důležitá pro rozlišování synonym, jak ukážu později. Afektivní složka odráží osobní pocity produktora včetně jeho evaluativních postojů jak k recipientovi, tak k samotné promluvě, čehož bývá dosaženo explicitně použitím lexémů s příslušným denotačním a konotačním významem (např. nadávky, pejorativa, dysfemismy a jejich opozita). Diferenciace afektivní složky významu může probíhat i v rovině větné a pak jde spíše o stylistický prostředek, kterým lze vyjádřit různé stupně zdvořilosti či rozhořčení. Intonace a zabarvení hlasu opět bývá nedílnou součástí této složky. Reflektovaný význam se týká polysémních slov a spočívá v tom, že je vyvolán na základě asociace s jiným významem téhož lexému při konkrétním užití. Kromě poezie je aplikace tohoto procesu markantní u tabuových slov ze oblasti sexu, u kterých silné sexuální asociace vytlačily původní význam, takže může být riskantní je použít v jejich neutrálním nebo netabuovém významu. Je totiž pravděpodobné, že v příjemci vyvolá nechtěné asociace (např. české orgán, styk).25

Leech 1990:19: „…whereas conceptual meaning is substantially part of the 'common system' of language shared by members of a speech community, associative meaning is less stable, and varies with the individual's experience.“ 25 Už L. Bloomfield píše, že v americké angličtině převládají sklony výrazy cock a ass nahrazovat termíny rooster a donkey (Bloomfield 1967: 396). 24

13

Kolokační význam26 je dán kolokabilitou lexému, který vytváří smysluplná syntagmata nikoli náhodně, ale jen s určitými lexémy. Spojení s jiným lexémem je pak vnímáno jako stylistická neobratnost, či dokonce nepřijatelnost. Dostáváme se tu tedy spíše do roviny stylistické. Nesprávné užití kolokací jen stěží bude zásadní problém, který by znemožňoval komunikaci, může být ale prostředkem komických situací. Tematický význam je relevantní pouze u výpovědí, kde v závislosti na slovosledu a celkové organizaci textu se mění komunikační hodnota. Protože je to však záležitost spíše syntaktická, mé práce se bude dotýkat pouze omezeně. Leech sám nepokládá tento výčet za konečný a připouští, že kdokoli jiný by mohl přidat ještě další hlediska, na základě kterých by bylo možno význam slova ještě více specifikovat. Dále upozorňuje na problematiku vytyčení pevných hranic mezi jednotlivými složkami významu a jejich vzájemné prolínání.

1.1.2. Synonymie Jak jsem již v úvodu předeslala, všechna mnou zkoumaná slovesa budou do určité míry synonymní. I tady je ale potřeba synonymum blíže specifikovat a vysvětlit právě onu míru. Synonymie27 je jev, při kterém různé lexémy v paradigmatickém vztahu označují stejnou skutečnost, plní stejnou funkci. Synonyma se však mezi sebou liší v mnoha ohledech, jednak ve složkách významu, především v konotacích, ale také ve stylové příznakovosti, valenčních možnostech, frekvenci, distribuci a kolokabilitě. Jak je vidět, typů aspektů je mnoho a je obtížné je taxativně vymezit. Pokoušel se o to na české slovní zásobě Josef Filipec (1961), který synonyma dělil např. podle podobnosti významových prvků na významově blízká, částečná a okrajová, dále podle společenského příznaku, časového aspektu, místního hlediska, počtu slov atd. Specifikoval synonyma kontextová, amplifikační, systémová, expresivní, terminologická atd. Dříve se o pravé synonymii (a pak už by se vlastně

Někteří badatelé jsou jiného názoru a zahrnují kolokace k denotačnímu významu: „Do pojmové složky významu lze zahrnout i tzv. složku kolokační, která odpovídá obvyklému, nepřenesenému zapojení lexému ve výpovědi.“ (Čechová 2008: 169). Machová (Machová-Švehlová 2001: 18) zahrnuje kolokace spolu s denotačním významem do sféry sémantiky, kdežto ostatní složky přisuzuje ke zkoumání pragmatice. 27 Z lexikologické povahy mé práce vyplývá, že jde o synonymii lexikální. Synonymii v rovině výpovědí řeší např. Leech 1990: 74, Sgall 1986: 142nn. 26

14

nejednalo o synonymii, ale o identitu28) alespoň teoreticky uvažovalo,29 dnes je však díky práci s korpusy a silnému vlivu logiky existence dokonalých synonym vyvrácena (Čermák 2010: 264).30 Čechová (2008: 175) sice připouští – s dodatkem, že jde o jev velmi vzácný – možnost úplné synonymie a jako příklad uvádí výrazy výtah a zdviž, neboť tato jsou zaměnitelná ve všech kontextech.31 S tím nelze než souhlasit, pojmová složka bude tatáž, lišit se nicméně budou již svou frekvencí, a to velmi výrazně. Ullmann (1964: 143) navrhuje jako nejlepší metodu pro zjištění hranice mezi synonymy jejich vzájemné nahrazení32 nebo srovnání jejich antonym. Pro mou práci bude důležitý lexikografický pohled na synonyma, to znamená především otázka, jakým způsobem mají být synonyma ve slovnících popisována, aby se zamezilo tautologiím a nepřesnému popisu lexikálních jednotek. Podle Manuálu lexikografie (Čermák – Blatná 1995: passim) je hlavním požadavkem, aby synonymum nebylo součástí heslové sémantiky33 (totéž znovu Čermák 2010: 264), protože se synonyma uvádějí bez jakéhokoli odlišení a nuancí a dochází též k tomu, že polysémní lexém bývá vysvětlován opět slovem polysémním. Přičemž lze obecně stanovit, že synonymie se nevztahuje na celý polysémní lexém, nýbrž jen na jeden nebo některé z jeho významů. Naproti tomu je doporučováno lexém popisovat na základě hyponymicko-hyperonymických vztahů. Dále je třeba sémantickou skupinu popsat nejen v oblasti paradigmatických rozdílů, ale zvláště pak i rozdílů syntagmatických. Ze skutečnosti, že se synonyma z velké části liší v pragmatickém aspektu významu vyplývá několik závěrů: nelze je zkoumat nezávisle na kontextu a jejich vnímání je do jisté míry subjektivního charakteru.

Na tomto místě je opět třeba rozlišovat mezi synonymií v obecné slovní zásobě a ve speciální terminologii, kde právě pouze identita – ve snaze o co nejpreciznější vyjadřování a o jednoznačnost hlavně v exaktních vědách – je považována za jedinou možnou synonymii. Synonyma v této oblasti jsou poměrně vzácná. (Čermák-Blatná 1995: 149). 29 Srov. Filipec 1961: 109, podobně Ullmann (1964: 141) píše, že „by bylo chybné popírat možnost úplné synonymie“ („...it would be wrong to deny the possibility of complete synonymy“) a jako doklad její existence uvádí technické názvosloví. 30 Čermák toto tvrzení dokládá na příkladu synonym „lingvistika“ a „jazykověda“ a píše: „Diferenčních aspektů, které vyvracejí identitu obou lexémů, je ovšem víc. I tak je ale jasné, že oba lexémy, jakkoliv to jsou stejně definované termíny (jsou stejné sémanticky, resp. označují totéž), žádnými ideálními synonymy nejsou. Lze však tvrdit i obecně: žádná dvě synonyma se nedají zcela a všude zaměnit, takové kontexty neexistují.“ 31 Zgusta 1971: 90 uvádí jako absolutní synonyma česká substantiva hoch a chlapec. I zde však můžeme pozorovat rozdíly ve frekvenci, kolokabilitě a geografické oblasti. 32 Srov. Filipec (1961: 111), který mluví o jazykovědném experimentování. 33 Speciálním případem synonymie je deskripce, která je naproti tomu běžně využívána při tvorbě slovníkových definic. 28

15

Zanedbatelná není ani otázka vzniku a funkce synonym v jazykovém systému. Přepokládá se, že synonyma vznikají proto, aby se u zvláště frekventovaných slov zamezilo jejich opakování. Jejich funkcí je tedy funkce kompoziční, snaha o výstižnost, charakteristika osob výrazovými prostředky (např. neformální nebo nářeční mluvou), v poezii je jistě výběr synonym určován i zvukovou stránkou slova (Filipec 1961: 148nn). Výběr synonym také spočívá ve společenském ohledu a vede ke vzniku eufemismů nebo v opačném případě dysfemismů. Historickým vývojem se významy synonym mohou sbližovat, nebo naopak vzdalovat (Čermák 2010: 268). Ráda bych všechny výše zmíněné obecné aspekty a vlastnosti synonym postihla v rozboru lexémů předkládaného hesláře vybraných starořeckých sloves, i když jsem si vědoma značných obtíží (např. v oblasti kolokací nebo frekvence) spojených s neúplně dochovaným jazykovým materiálem a s těsnou závislostí komunikátu na literárním žánru, který – a pokusím se ukázat do jaké míry – určoval výběr synonym.

1.2. Hledání adekvátního překladu a stylistické aspekty Fenoménem, který úzce souvisí se sémantickou stránkou lexikální jednotky, šíře pak celého komunikátu a kterého bych se chtěla ve své práci parciálně dotknout, je teorie překladu. Po vlně jazykového solipsismu, který popíral možnost samotné komunikace a odporoval tím tisíciletým zkušenostem celého lidstva, je dnes všeobecně uznáváno, že překlad možný je, „ačkoli není možný vždycky a přeložitelnost existuje jen v jisté míře a v jistých mezích“ (Mounin 1999: 245). Pokud nahlížíme na překlad jako na prostředek mezijazykové a mezikulturní komunikace, musí být na překladatele kladeny vysoké nároky, protože jeho úkolem není jen prosté převedení textu (nebo promluvy) z jednoho jazyka do druhého, ale o jeho uchopení a postihnutí se všemi konotacemi, které se za slovy skrývají. Pokusím se teď nastínit některé problémy, se kterými se v průběhu své práce budu muset vypořádat, budu je konfrontovat s poznatky moderních badatelů a pokusím se navrhnout prakticky na vlastních překladech citovaných pasáží v hesláři možná řešení pro jednotlivé případy, protože „není možno, a ani záhodno, psát návod k překládání“ (Levý 1983: 41). Není tedy mým záměrem postihnout do detailu celou škálu překladatelských oříšků ani analyzovat a hodnotit tvůrčí či méně nápadité překlady z antických literatur, byť je to téma bezesporu zajímavé.

16

V moderních teoriích překladu se již upouští od modelu doslovného překladu,34 daleko větší důraz se však klade na nalezení vhodného funkčního ekvivalentu, který by jednak převedl všechny informace obsažené v textu do cílového jazyka a jednak zachoval všechny funkce sdělení výchozího textu. Je přitom irelevantní, jakých jazykových prostředků je k tomu použito35 (Nida-Taber 1969: 4 nn, Vilikovský 2002: 21, Knittlová 1995: 5). Levý (1983: 40) se vyjadřuje obdobně: Nepůjde nám nikterak o zachování „díla o sobě“, nýbrž jeho hodnoty pro příjemce (tedy distinktivních, sociologických funkcí jeho prvků). Nebudeme trvat na tom, že zážitek čtenáře originálu musí být totožný se zážitkem čtenáře překladu,36 nýbrž na identitě z hlediska funkce v celkové struktuře kulturněhistorických souvislostí, do nichž jsou zapojeni oba čtenáři.

Tento postup bude potřeba dodržet při překládání vtipů či žertovných narážek, kde by doslovný sémantický překlad byl ke škodě. Zastávám názor, že kromě zachování funkčního ekvivalentu je třeba také zohledňovat stránku pragmatickou, přičemž je třeba brát ohled na potenciálního čtenáře do té míry, aby mu byl cílový text srozumitelný a aby ho neadekvátní archaizace jazyka od četby neodradila a nevzbuzovala nenáležité konotace.37 Při překládání z jazyka časově a kulturně vzdálenějšího musí překladatel zohledňovat znalosti kulturních a mimojazykových souvislostí potenciálního čtenáře, které bývají nižší než jeho vlastní, a proto musí ústrojně do výsledného textu zakomponovat informace, které ve výchozím textu nejsou, neboť by byly pro tehdejšího příjemce redundantní, pro současného recipienta jsou však nezbytné k pochopení textu. Toto zakomponování dodatečných informací se však musí dít diskrétně. Nesouhlasím s

Tato otázka nicméně stále zůstává stále otevřená u překladů ze starých literatur. Povejšil píše: „Je více než jisté, že po překladu textu ze staršího období sáhne jen čtenář na této oblasti zainteresovaný, a proto tu je možný a snad i žádoucí filologický přístup k překladu.“ (Kufnerová 1994: 180). 35 Tato myšlenka ovšem není nová, podobně se vyjádřil Cicero o svém překladu Aischina a Démosthéna: „a nepokládal jsem za nutné překládat doslovně, ale zachoval jsem styl a sílu.“ „…non verbum pro verbo necesse habui reddere, sed genus omne verborum vimque servavi.“ (Cic. Opt.gen. 14.6). Podobně např. Horatius (Hor.Ars P. 133): „jako volný překladatel se nebudeš snažit překládat doslova“ „nec verbo verbum curabis reddere fidum / interpres…“ 36 Toto je ostatně požadavek, kterému lze velmi těžko dostát zvláště u překládání ze starších literatur, neboť je obtížné zjistit reakci adresáta výchozího textu, v případě starověkých literatur není možné opomenout fakt, že výtvory literární estetické se šířily hlavně orálně; zážitek čtenáře bude determinován také tímto faktem. Navíc potřeby a očekávání působení literárního díla se za staletí měnily. 37 Srov. Levý (1983: 118): „Např. Don Quijote byl napsán jazykem neutrálním, pro současného čtenáře dobově i národně bezpříznakovým, tedy nikoli archaickým: je logické jej překládat zase bezpříznakovým jazykem domácím. Kdybychom jej překládali archaickou češtinou, přestala by být pouhým materiálem, vstoupila by do popředí nezvyklá forma, a ta by se stala nositelem jistých hodnot významových.“ 34

17

Povejšilem (Kufnerová 1994: 181), že „jde však přece také o to, aby čtenář onu okolnost, že má v ruce text jiné historické epochy, poznal přímo z překladu, nikoli z doslovu či předmluvy. Jistá historizující stylizace není tudíž nemístná.“ Poznat dílo vzniklé před delší dobou umožňují narážky a historické reálie, nikoli však samotný jazyk překladu. Potřebu zachovávat historické rysy výchozího jazyka postuloval roku 1827 Antonín Liška v časopise Krok38 a vůbec mu nevadilo, že překlad je jeho současníkům zcela nesrozumitelný.39 Odpovídal však překladatelskému záměru své doby, kdy překlady nebyly pořizovány pro přiblížení zaniklé literatury lidem neznalým výchozího jazyka, ale aby na nich byla dokázána schopnost češtiny vyrovnat se ostatním evropským jazykům. Překladatelé volili bizarní termíny a jazyk překladu byl tak na hony vzdálen nejen mluvené češtině, ale i jazyku literárnímu. Jazyk překladu by měl být především přirozený a neměl by nést stopy dikce výchozího jazyka. Jako první z českých překladatelů antických děl toto pochopil v polovině 19. století Václav Bolemír Nebeský, který uvedl do praxe adaptační substituční metodu a tím předešel Ulricha von Wilamowitz-Moehllendorffa (Šprincl 1979: 32). Na druhou stranu je třeba se také vyhnout falešné aktualizaci, kdy překladatel ve snaze přiblížit se čtenáři co nejvíce užije v rozporu s originálem substandardní jazykové vrstvy. Zlatou střední cestu naznačil J. Porák, který v předmluvě ke Starým letopisům českým (1980: 14) uvádí, že se snažil navozovat starou dobu spíše negativně, tj. vyhýbal se slovní zásobě a skladebným prvkům, které jsou výrazně spjaty s moderní dobou, než aby záměrně používal archaismů. Je proto dobré vyhýbat se výrazným neologismům a nepřekládat historické reálie moderními. Čtenář/divák konfrontovaný se starším dílem si je vědom doby vzniku, a proto příliš moderní elementy můžou působit ba naopak rušivě. Překlad zastarává,40 proto je potřeba novějších překladů, které budou reflektovat změny jazykové, společenské, schopnosti a znalosti čtenáře a zároveň budou

„… tak též překladatel Homéra gedney, sloku od sloky, slowo od slowa překládey … Mluwa tedy w přeloženj tak starowěkého básnjka budiž, co možno staročeskoslowanská. Mluwa basnická ljšj se daleko od mluwy prosaické neb od prostomluwy. … Homéros w našem předokonaleném a přebraušeném českém nářecj něgakby nowotau zapáchal… (211, 216, 217). 39 Např. Il 5.9 nn překládá: Tam w Troiských by gakýsi Dares, bohatý, neùhonný, Kněz Hèfaistow, dwa syny též gemu biesta u wogště, Phégeus, Idaios tè, welmi zběhlá w bogi každém, Naň tatě odlučená swých, naproti teď přitěžista. 40 Srov. příspěvky Richtereka a Veselého ve sborníku Mezinárodní vědecké konference na paměť 50. výročí úmrtí českého klasického filologa a překladatele Otmara Vaňorného. 38

18

akcentovat ty elementy výchozího textu, které odpovídají náladám a potřebám současné generace. Je zcela legitimní, když překladatel vypustí určitý prvek, který by byl čtenářem vnímán nepatřičně nebo rušivě, ale každou změnu je nutno nahradit a kompenzovat na jiném místě tak, aby byla zachována funkce komunikátu i objem převáděné informace. Je také otázka, do jaké míry nás ovlivňují překladatelské tradice, na poli české klasické filologie zvláště překlady Vaňorného a Stiebitze, jimiž jsme byli odkojeni a které nás provázely po dobu studijních let.41 Zvláštní kapitolu by si zasloužil překlad Bible. Styl kralického překladu je v hlubokém povědomí recipientů nejen jako čtenářů, ale především jako posluchačů a účastníků liturgických obřadů42 a při překladu je potřeba vzít v potaz, že výsledný text je určen také k hlasitému předčítání. Podobně tomu bude u překladu dramat, kdy je potřeba předem stanovit, zda má být překlad určen ke čtení či divadelnímu předvádění.43 S překladem z antických literatur (a obecně z literatur zaniklých civilizací) souvisí další problém, a tím je překlad historismů, tj. termínů, které označují již zaniklé skutečnosti a pro které tedy v češtině neexistuje ekvivalent.44 Antická díla jsou specifická především tím, že obsahují velké množství narážek, aluzí a citací, které tehdejšímu adresátovi byly zcela známé a zřejmé, ale u současného čtenáře předpokládají důkladnou znalost historie, mytologie i děl antických autorů. Překladatel stojí před rozhodnutím, zda termín popsat, vytvořit tedy jakousi definici, kterou ovšem text nepřiměřeně zvětší svůj objem a je pak nutno tento stav kompenzovat vypouštěním nedůležitých detailů, nebo nahradí termín obecným pojmenováním. Levý (1983: 141), který si tuto problematiku také uvědomuje, k tomu poznamenává: „Takové vysvětlující zobecnění je zde nutné, protože podrobná znalost antických reálií je stále méně běžná.“ Všeobecně se má za to, že řešení pomocí poznámky (ať už pod čarou nebo na konci textu) nebývá zvláště u beletristického textu nejvhodnější, zcela

Tohoto tématu se okrajově dotýká Peňáz ve stati v témže sborníku (str. 163). Srovnání ekumenického a kralického překladu viz Kurzová 2006. Na problematice překladu biblických textů vysvětluje svou teorii překladu Eugene Nida. Také on si je vědom problematiky stylistické diferenciace a jako příklad uvádí Listy apoštola Pavla, u nichž převládají tendence překládat je jako právnické dokumenty spíše než osobní dopisy (Nida ‒ Taber 1969: 129). 43 Viz Sommerstein (1973: 141nn) vypočítává možné druhy překladu v závislosti na potenciálním receptorovi textu. Jako hlavní cíl při překládání Aristofanových komedií stanovuje zachování komičnosti v co nejvyšší míře (ibid. 143). 44 Uvědomuji si, že toto není specifikum pouze antické literatury, ale obecně jakékoli geograficky či typově vzdálené kultury, kdy v cílovém jazyce chybí pojmenování zkrátka proto, že daná věc v oné kultuře neexistuje. Ale nemusíme chodit příliš daleko, i v příbuzných jazycích a kulturách najdeme výrazy s nulovým ekvivalentem, např. názvy jídel nebo institucí. 41 42

19

nemožné je pak u překladu divadelních her určeném k provozování na jevišti. Vilikovský (2002: 141) uvádí, že pokud je čtenáře nutno konfrontovat se znaky cizího prostředí, převládá tendence náhrady (naturalizace) dobových prvků, „protože primární funkce je estetická, nikoli rozumově-poznávací.“ Další problematiku představují řecké dialekty a jejich funkční užití45 v komunikátu. Střídání jednotlivých jazykových kódů je např. v komedii prostředkem k charakteristice osob a sociální diferenciaci aktérů dramatu. Typickým příkladem je na tomto místě skythský voják v Aristofanově komedii Ženy o Thesmoforiích.46 Stiebitz v Aristofanově Lýsistratě překládá dórské repliky do slovenštiny. Další možností by bylo užít nějaké výrazné moravské nářečí, např. hanácké. Kufnerová (1995: 69) nářeční substituci nedoporučuje, protože „vysoká frekvence nestylizovaných nářečních forem v dialogu celý text nejen výrazně konkrétně lokalizuje, ale zároveň ztěžuje i jeho čtivost.“ Výběr dialektu v překladu by také měl mít stejné konotace jako v originále. Tento požadavek však hanáčtina nesplňuje; důvodem pro její zavedení je především výrazná odlišnost od obecné češtiny. Odlišení jednotlivých postav řeckého dramatu nářečím mělo však hlubší význam. Například v Lýsistratě Athéňané a Sparťané nepředstavují pouze protiváhu jazykovou, ale především politickou. Opozice obecné češtiny vůči jakémukoli dialektu by zastupovala pouze různost jazykovou, ztratil by se aspekt politického antagonismu.47 Pro české prostředí mě ovšem nenapadá žádné vhodné řešení, které by oba aspekty zachovalo do té míry, že by byly pro čtenáře/diváka snadno identifikovatelné. Obecně bude platit pravidlo zlaté střední cesty: jednotlivým jazykovým kódům uvnitř jednoho komunikátu

přiřadit

různé

vrstvy

češtiny,

od

spisovné

přes

hovorovou

k nejrůznějším substandardním vrstvám v závislosti na funkci rozlišení ve výchozím jazyce. Jazyk dramatu si zaslouží zvláštní pozornost hned z několika důvodů. Jednající postava se neobrací ve své promluvě pouze k ostatním postavám na jevišti, ale také k divákovi, dále vyjadřuje (verbálně i neverbálně) svůj vztah k věcem na jevišti.

Stranou nechávám závislost dialektu na literárním žánru; toto užití bylo závazné a pro překladatelskou praxi je irelevantní, protože nemá funkční význam. 46 Samostatnou kapitolou by si zasloužilo překládání názvů literárních děl a vlastních jmen. U názvů literárních děl bývá ovšem tradice a zakotvenost v povědomí uživatelů natolik silná, že změna je téměř nemožná (např. u Tolstého Vojny a míru nebo u Stendhalova nepřesně pojmenovaného románu Červený a černý – francouzské Le Rouge et le noir označuje barvy a v tomto kontextu se používá v češtině adjektivum ženského rodu, tedy přesněji Červená a černá). 47 Srov. Henderson (1993: 86), který navrhuje různá řešení s ohledem na jazykovou diferenciaci americké angličtiny. 45

20

V klasickém Řecku byly psány divadelní hry pro divadelní reprodukci, receptor tedy vnímal drama komplexně, akusticky a vizuálně. Dramatik si může dovolit některé skutečnosti jazykově pouze naznačit – zbytek za něj obstarají posunky a rekvizity. Při překladu dramat je nutné mít tento třetí rozměr (jeviště a vše co k němu patří) na paměti, i přesto, že o něm pokud jde o řecké prostředí máme málo zpráv. Výrazným rysem attické komedie je užívání silných expresivních výrazů, nadávek, vulgarismů a expletiv. I v těchto situacích je lepší pokusit se najít funkční ekvivalent než důsledně trvat na překladu sémantickém (Kufnerová 1994: 108). Levý (1983: 142) varuje před sklonem k zesilování hrubých stylistických prostředků. Zde ovšem vstupujeme na tenký led subjektivity, neboť vnímání vulgarismů je odlišné pro jedince uvnitř jednoho jazykového společenství v závislosti na více faktorech, např. na věku, pohlaví, sociálním postavení, výchově. Výraz, který je starší generací vnímaný jako silný vulgarismus, se může stát v kolektivu teenagerů běžným prostředkem k vyjádření kladných emocí (např. české kunďák). Z výše uvedeného je zřejmé,48 že nejméně problematické bude funkční překládání odborných formálních textů, u kterých nebude akcentována estetická stránka, naopak při překladu poezie překladatel nutně bude muset hledat kompromisy mezi stránkou významovou, fonetickou, rytmickou a funkční. Snad největší problémy a spory způsobila řecká (a latinská) časoměrná prozódie. Až do konce 19. stol. bylo zvykem překládat časoměrně, pouze dialogické pasáže v komediích bylo přípustné překládat přízvučně. Překlady volným veršem nebo prózou byly považovány za experimenty a vesměs odmítány. Josef Král, ač původně velký zastánce časoměrné poezie, rozhodl nakonec tuto při ve prospěch přízvučného překladu ve své zásadní práci O prosodii české, zvláště pak ve druhé části nazvané O přízvučném napodobení starověkých rozměrů časoměrných, která vyšla roku 1923.49 Za dílčí cíl jsem si vytyčila přeložit úryvky relevantních textů se zřetelem na co nejvěrnější postihnutí komunikační hodnoty rozebíraných sloves. Ohled budu brát pouze na obsah a funkci výpovědi, nikoli její formu, protože ta je z hlediska mé práce ve většině případů nedůležitá. Verše budu proto překládat prózou, stejně tak budu víceméně rezignovat na zachování fonetických a grafických rovin (onomatopoia, aliterace), nepůjde proto o umělecké překlady v pravém slova smyslu.

Toto samozřejmě nejsou všechny otázky, na které musí překladatel během procesu překládání najít odpovědi. Nebylo mým úkolem pojednat komplexně o problematice překladu, ale dotknout se problémů, se kterými se budu během své práce potýkat i já. 49 „...časomíra je možná a nutná jen v jazycích s přízvukem po výtce musikálním… jazyky s přízvukem exspiratorním … nejsou časomíry schopny.“ str. 23 vydání z roku 1938. 48

21

Řeckým specifikem, pokud jde o oblast vyjadřování sexuálních činností a zároveň gramatického pole, ve kterém se odlišuje od prostředků používaných češtinou, je distribuce slovesných rodů u sloves popisujících pohlavní styk. Řekové totiž nechápali sex jako činnost vykonávanou víceméně rovnoprávnými partnery, ale jako akt, který provádí jeden (nadřazený, aktivní) člověk druhému (podřizujícímu se, pasivnímu).50 Tato dichotomie byla důležitější než opozice heterosexuálního vztahu proti vztahu homosexuálnímu a odpovídala sociálnímu postavení partnerů. Z toho vyplývá skutečnost, že se v řečtině důsledně rozlišovalo pomocí slovesných rodů, kdo je aktivním partnerem, tedy tím, který zakouší při styku rozkoš, a pasivním, který je degradován na nástroj uspokojení sexuálních potřeb dominantního (sociálně i sexuálně) partnera. Žena zastávala ve vztahu téměř vždy submisivní roli, což kromě jazykového vyjadřování dosvědčují i erotické malby na vázách. Žena je vyobrazována při sexu buď ležící na zádech, protože „v této formě je sexuální styk aktem úplného zmocnění“ (Foucault 2003: 34), nebo ohnutá s rukama téměř se dotýkajícíma země.51 Podobně podřízenou roli hraje při felaci, což bývá ještě umocněno holí, kterou muž třímá v ruce a jíž ženě hrozí. Současná společnost však již takto lidskou sexualitu nevnímá a to se odráží i v jazykové skutečnosti. Při překladu je pak potřeba přihlédnout k tomu, jestli je v konkrétním textu nezbytně nutné v řeckém textu explicitní vyjádření aktivního/pasivního zachovat. Pokud ano, je třeba volit výrazové prostředky nenásilné, zvláště pak pokud je subjektem submisivní žena. České pasivní tvary působí podle mého názoru šroubovaně a nepřirozeně, je proto nutné volit buď opis nebo převést celou pasivní konstrukci na aktivní.

1.3. Literární a jazykové pozadí zkoumaných textů Celou práci se starořeckým materiálem ztěžuje také fakt, že velká část dochovaného písemného materiálu jsou literární díla, přičemž naše představa o skutečné mluvené řeči je fragmentární. Literární texty jsou komunikáty stylizované, nadto je třeba si uvědomit, že ani nápisně dochované památky nemohou být považovány za přímé doklady mluveného jazyka. Jejich autorem musel být nutně někdo, kdo ovládal písmo, to znamená člověk s alespoň minimálním vzděláním.

Halperin (1990: 266) používá termínů penetrator a penetrated. V tomto případě je mnohdy těžké usoudit, zda je o anální či vaginální penetraci, konkrétní příklady uvádí Dover (1989: 100), Kilmer (1993: 34). 50 51

22

Máme tedy před sebou výtvory pouze určité – a to střední a vyšší – třídy řeckého obyvatelstva. I když jazyk komedie, mímiambů a ostatních „nižších“ literárních druhů zachycuje každodenní řečtinu lépe než ostatní literární druhy, přece jen je potřeba si uvědomit, že „jazyk dialogu není kopií běžné mluvy, nýbrž pečlivě a uváženě stylizovaným funkčním prvkem výstavby dramatického díla.“ (Kufnerová 1994: 142). Hiersche (1970: 74) pak poznamenává: Nenucené dialogy v jeho [Aristofanových] komediích nejsou ale dialogy prostého lidu, ale kultivovaného občana, tedy výše postavený hovorový jazyk. Jen příležitostně je použit jazyk lidový: v citoslovcích, kletbách, hrubostech aj. Přitom se jedná jen o ojedinělá slova a spojení, která mají charakterizovat jednající postavu.52

Podobného názoru je i Willi (2007: 2) když prohlašuje, že jazyk komedie jako celek není o nic umělejší než jazyk tragédie nebo prózy, ale že jednotlivosti jsou vzaty z každodenního života. Laura McClurová (1999: 205) vyslovuje názor, že stará attická komedie ve srovnání s tragédií poskytuje věrnější obraz postavení a funkce promluvy, protože pojednává o současných politických tématech. V této souvislosti se budu snažit odpovědět na otázku, zda musí jít jen o politická témata, která můžeme dát do přímé závislosti na míře použití nestylizované každodenní mluvy, kterou charakterizuje použití expresivních výrazů a vulgarismů, a zda vůbec takovou korespondenci můžeme vysledovat. Studium jazyka dramatu v sobě skrývá také další úskalí. Autor pracuje s předpokládanou okamžitou odezvou diváků a na možnostech jejich percepce staví nejrůznější narážky a dvojsmysly. Aktuální význam slova je tak modifikován vnímavostí auditoria (Craik 1990: 2). Dramatik využívá samozřejmě také nonverbální stránku, jako například rekvizity, kostýmy a v neposlední řadě posunky a gesta, kterými herci mnohdy mohli vyjádřit více než slovy. Tyto možnosti ovšem současný čtenář antických dramat využít nemůže. Pod tlakem současných tendencí sociolingvistiky a genderových studií se objevily pokusy o rozbor mluvy žen a mužů na základě dialogů v Aristofanových komediích53 nebo Eurípidových tragédií,54 ale ať už jsou závěry jakékoli, o skutečném

„Die zwanglose Spracheder Dialoge in seinen (Aristophanes) Komödien ist aber nicht die des einfachen Volkes, sondern die des kultivierten Bürgertums, also gehobene Umgangssprache. Nur gelegentlich wird Vulgärsprachliches verwendet: in Interjektionen, Flüchen, Derbheiten u.ä. Dabei handelt es sich nur um einzelne Wörter oder Wendungen, die die betraffende Person charakterisieren sollen.“ 53 Např. Sommerstein 1995, Duhoux 2004, Willi 2007 (kapitola Female Speech, str. 157-197). Gilleland (1980) shromáždil názory a pohledy antických (řeckých i římských) gramatiků a filozofů na mluvu žen. 52

23

stavu toho mohou napovědět málo. Duhoux si toto úskalí uvědomuje a poznamenává (2004: 135), že jeho cílem není popsat skutečné sociolekty, ale vysledovat, zda (resp. jak) Aristofanés rozlišoval mluvu mužů od řeči žen. Nemožnost stanovení jakýchkoli rozdílů v řeči mužů a žen si uvědomuje i O´Higgins (2001: 148), byť připouští, že rozdíly s největší pravděpodobností existovaly a byly podmíněny sociálními rolemi a rozdílným prostředím, ve kterém se muži a ženy pohybovali. Manželka svobodné občana v Athénách klasického období měla jen málo příležitostí vyjít z domu, které se většinou omezovaly na svátky a náboženské slavnosti. Muži své ženy dokonce v domech zamykali.55 Podle McClurové (1999: 205nn) existoval i rozdíl mezi vulgarismy užívanými muži a ženami: mužskou doménou byly narážky na homosexuální a pederastické praktiky a na anální oblast, kdežto ženské obscénní výrazivo mělo heterosexuální povahu. Ženy také málokdy používají hrubší výrazy, jsou-li v dramatu na scéně přítomny osoby mužského pohlaví (Sommerstein 1995: 79). Jazykové rozdíly spočívaly i v sociálním statutu jednajících postav stejného pohlaví. Jsou patrné například rozdíly mezi mluvou stařen a mladých dívek.56 Kromě toho, že v případě staré řečtiny nemáme možnost zkoumání v přirozeném prostředí, je třeba si uvědomit, že velká většina textů jsou produkty mužů, reprezentují nám tedy pouze jednostranný pohled na jazykovou situaci. Víme tedy, jak se cítili muži, co očekávali od svých manželek, milenek a souložnic,57 ale zcela nám chybí informace o tom, jak své postavení ve společnosti vnímaly samy ženy, jejichž možnosti byly ve společnosti antických poleis značně omezené. Největší volnost a svobodu pohybu měly otrokyně a ženy velmi nízkého sociálního statutu, ty ovšem byly negramotné a nemohly nám tak výhody či nevýhody svého postavení zprostředkovat. Známe několik jmen žen, které skládaly básně nebo byly jinak umělecky činné, všechny náležely k vyšší společenské třídě, bohužel jejich tvorba se dochovala jen fragmentárně. Ale ani Sapfó ve své poezii nevyjadřuje pocity k mužům. Postavení ženy-manželky se v helénistické a římské době díky ztrátě McClure 1995. Ar.Th. 414 ταῖς γυναικωνίτισιν / σφραγῖδας ἐπιβάλλουσιν ἤδη καὶ μοχλοὺς / τηροῦντες ἡμᾶς; X.Oec. 9.5 ἔδειξα δὲκαὶ τὴν γυναικωνῖτιν αὐτῇ, θύρᾳ βαλανωτῇ ὡρισμένην ἀπὸ τῆς ἀνδρωνίτιδος, ἵνα μήτε ἐκφέρηται ἔνδοθεν ὅ τι μὴ δεῖ μήτε τεκνοποιῶνται οἱ οἰκέται. 56 K úloze starých žen v komedii viz Henderson 1987. 57 Jak je stručně shrnuto v řeči proti Neaiře připisované Démosthenovi (D. 59.122): τὰς μὲν γὰρ ἑταίρας ἡδονῆς ἕνεκ’ ἔχομεν, τὰς δὲ παλλακὰς τῆς καθ’ ἡμέραν θεραπείας τοῦ σώματος, τὰς δὲ γυναῖκας τοῦ παιδοποιεῖσθαι γνησίως καὶ τῶν ἔνδον φύλακα πιστὴν ἔχειν (prostitutky máme kvůli rozkoši, konkubíny kvůli každodenní péči o tělo, manželky pro zplození zákonných potomků a abychom měli věrného strážce domu). 54 55

24

politického významu jejího manžela uvolňuje a mění se i vnímání vztahu partnerů v manželství (Foucault 2003: 98nn), to však nic nemění na absenci literárních děl psaných ženami. Proto je podle mého názoru choulostivé snažit se nelézt rozdíly mezi jazykem mužů a žen pouze na základě komunikátů, jejichž produktory byli výhradně muži. Takové analýzy jsou realizovatelné s uspokojivými výsledky pouze u současného stavu moderních jazyků, kdy je možné brát v potaz nejen samotný jazyk, ale také rovinu nonverbální, jako např. posunky, zabarvení hlasu, intonaci aj., jak se o ně pokusila například D. Tannenová.58 V neposlední řadě vyvozované závěry ovlivňuje i fakt, že jde o písemné doklady, tedy o předem promyšlené komunikáty podléhající jisté stylizaci a korekci. Výsledkem jakéhokoli bádání v této oblasti budou pouhé statistické sumarizace výskytu jednotlivých výrazů prováděné pouze na zlomku toho, co v řeckém jazyce skutečně bylo napsáno, nemluvě o tom, že literární texty nejsou k podobným sociolingvistickým výzkumům vhodné a nepřinášejí relevantní výsledky. O řecké slovní zásobě týkající se pohlavního styku uvádí Dover (1972: 83) následující: Řecké vyjadřování v pohlavní oblasti se skládá ze čtyř vrstev: první odpovídá našim slovům o čtyřech písmenech, která mají pouze fyziologický nebo anatomický význam a nikdy se s nimi nesetkáme v próze nebo vážné poezii; druhou vrstvu představuje slang, tj. výrazy obvykle znamenající „udeřit“, které jsou ale také pro pohlavní styk. Obě tyto vrstvy jsou charakteristické pro komedii. Třetí vrstva, „slušná slova“, tj. např. „intimní záležitosti“ nebo „být s někým“ a čtvrtá, zdrženlivé eufemismy, jako např. „však vy víte co“, jsou typické pro prózu a velmi řídké v komedii.59

Pokusím se ukázat, že toto rozdělení není zcela přesné a že obsahuje i mylné informace.

Knihy: You just don’t understand : women and men in conversation (New York 1991), Gender and discourse (New York 1994). 59 Greek sexual language is composed of four strata: one corresponds to our four-letter words, which have only a physiological or anatomical meaning and are never to be found in prose literature or in serious poetry; the second consists of slang, e.g. words normally meaning ‘strike’ but used also of sexual intercourse. Both these strata are characteristic of comedy. The third, ‘proper’ words, e.g. ‘private parts’, or ‘be with’, and the fourth, coy euphemisms such as ‘we all know what’, are characteristic of prose but very rare in comedy. 58

25

2. HESLÁŘ 2.1. Verba propria Do této skupinu budou náležet monosémní lexémy, u nichž žádný další význam není v průběhu historického vývoje doložen. Motivace jejich vzniku může být u některých jednotek zřejmá (ἀφροδισιάζω, συνουσιάζω) u jiných (βινέω, μύλλω) je etymologický původ nejasný. Lišit se mezi sebou budou především ve stylistickém zabarvení a s tím souvisejícím výskytu podle literárních žánrů, popřípadě ve vedlejších konotacích i sociálním významu. Z českých výrazů zaznamenaných Obrátilem (1999) jmenuji např.: kurvit se, jebat, pářit se, picat, prcat, souložit.

ἀφροδισιάζω Souložit. Monosémické, stylisticky neutrální sloveso doložené teprve v řečtině klasického období. Náleží ke skupině lexémů derivovaných od jména bohyně lásky Afrodíty.60 Přestože by se mohlo zdát, že tento lexém bude obsahovat na základě etymologických souvislostí konotace vášnivého či nemanželského styku, opak je pravdou. Sloveso je doloženo převážně u autorů prozaických odborných spisů, konkrétně lékařských a filozofických, jako např. u Aristotela, Hippokrata či Galéna, velmi často se vyskytuje ve spise Problemata zahrnutém do aristotelovského korpusu.61 Ačkoli je Aristotelés v Zoologii používá výhradně pro styk lidí, u Galéna62 (a pouze u něj) máme doklad použití pro kopulaci zvířat. Dále bylo oblíbené u Patří sem adjektiva ἀφροδίσιος a ἀφροδίσιακος pohlavní a substantiva τὰ ἀφροδίσια sexuální uspokojení, potěšení a ὁ ἀφροδίσιασομος pohlavní styk. Milování pak bývá metaforicky označováno např. jako dary Afrodíty δῶρα Ἀφροδίτης (h.Cer. 102), milostný zápas ἀφροδίσια πάλη (Ach.Tat. 5.3.5) nebo tajemné obřady Afrodíty ὄργια Ἀφροδίτης (Ar.Lys. 832, Ach.Tat. 4.1.2, Him.Or. 9.37) či ἱερὰ Ἀφροδίτης (Ar.Lys. 898), sexuální polohy jako τρόποι nebo σχήματα Ἀφροδίτης (Ar.Ec. 8). Jméno samotné bohyně pak bývá používáno jako eufemismus pro sexuální aktivitu (Pi.O. 6.35 γλυκείας πρῶτον ἔψαυσ’ Ἀφροδίτας – poprvé dosáhla sladké Afrodíty, Alciphr. 4.17 τὴν πρώτην ἀφροδίτην ἔμαθον παρ’ αὐτοῦ – od něj jsem se naučila první krůčky lásky, X.Eph. 1.9.9. τὰ πρῶτα τῶν Ἀφροδίτης [ἐρώτων] ἀπήλαυον – užívali si své první milování). V papyrech s milostnými zaklínadly máme doloženo spojení τὰ ἀφροδισιακὰ ἐκτελεῖν (PMag 4.404 τὰ ἀφροδισιακὰ ἑαυτῆς ἐκτελέσῃ ἡ δεῖνα μετ’ ἐμοῦ – ať dotyčná má se mnou sex). 61 Aristotelovo autorství je dnes již odmítáno, text je výsledkem kompilace různých materiálů z různých časových období. K recepci tohoto spisu ve středověku a osudy literárních „Problemat“ (spisy především přírodovědného zaměření koncipované formou otázek a odpovědí) viz Leemans – Goyens 2006. 62 Gal. 4.589 καθ’ ὃν οὐκ ἀφροδισιάζει χρόνον τὰ ζῶα (v této době se zvířata nepáří). 60

26

autorů historických spisů, např. u Theopompa, Flavia Filostrata, Xenofónta a Plútarcha. Ἀφροδισιάζω je tedy termínem odborným a formálním, používaným v textech majících vědecké ambice či primárně usilujících o zachycení a předání informací. Proto je překvapivý jeho výskyt v antické sbírce Filogelós ve vtipech o nemravných a lascívně se chovajících ženách. V případě vtipu 244 by důvodem mohl být stylistický prostředek, totiž aliterace k předchozímu ἀριστοῦμεν. Jako plausibilnější se mi však jeví vysvětlení, že autor tímto formálním výrazem chtěl vyjádřit protiklad k bezuzdnosti a nadrženosti karikovaných žen a sociální nadřazenost tázajícího se mladíka: Νεανίσκος πρὸς τὴν ἑαυτοῦ γυναῖκα ἀσελγῆ οὖσαν εἶπεν· Κυρία, τί ποιοῦμεν; ἀριστοῦμεν ἢ ἀφροδισιάζομεν; κἀκείνη ἔφη· Ὡς θέλεις· ψωμὴν οὐκ ἔχομεν. Hierocl.Facet. 244β63 Mladík řekl své nadržené ženě: „Ženo, co budeme dělat? Snídat nebo souložit?“ A ona odpověděla: „Co chceš. Ale nemáme co jíst.“

Jediný doklad v poezii pochází z fragmentárně doložené Filetairovy komedie Filaulos: Τούτοις ἐν ᾅδου γὰρ μόνοις ἐξουσία ἀφροδισιάζειν ἐστίν. Philetaer. 18.3 ap. Ath. 14.633f Těmto jediným [kteří zemřeli za zvuku flétny] je v Hádu dovoleno souložit.

Význam tohoto slovesa je zcela obecný a nespecifikovaný, bez výrazných vedlejších konotací. Subjekt bývá často nevyjádřen, valenční pozice objektu je pravidelně neobsazená. Při překladu do češtiny přichází v úvahu termín souložit. Δι’ ὧν μόνων ἔστιν ἡδέως μὲν φαγεῖν τε καὶ πιεῖν καὶ ἀφροδισιάσαι 4.5.964

X.Mem.

Dále Hierocl.Facet. 245 Νεανίσκος γραίας δύο καπριώσας ἐκάλεσε, πρὸς δὲ τοὺς οἰκείους διακόνους ἔφη· Τὴν μίαν κεράσατε, τὴν δὲ θέλουσαν ἀφροδισιάσατε. αἱ δὲ ὑφ’ ἓν εἶπον· Ἡμεῖς οὐ διψῶμεν. (Mladík si pozval dvě nadržené starší ženy a otrokům řekl: „Jedné nalijte, s druhou souložte.“ Obě ženy však zároveň řekly: „Nemáme žízeň.“). 64 Protože dokladů tohoto slovesa s týmž významem při stejných syntaktických podmínkách je poměrně hodně a bylo by zbytečné je tu všechny vypisovat, uvedu u každého autora pouze jeden citát: Pl.R. 426a πρὶν ἂν … ἀφροδισιάζων παύσηται (dokud nepřestanou souložit), Hp.Vict. 80.17 χρὴ δὲ καὶ ἀφροδισιάσαι τι (je třeba souložit), Arist.EE 1230b33 μὴ βούλοιτο μήτε ἐσθίειν μήτε πίνειν μήτε ἀφροδισιάζειν (ať nechce ani jíst, pít ani souložit), Theopomp.Hist. 204.25 ἀφροδισιάζουσιν δὲ καὶ ποιοῦνται τὰς συνουσίας, Plu. 2.65f ἀπιστεῖν ἔφη … ἐν τῷ καθεύδειν μάλιστα καὶ ἀφροδισιάζειν (řekl, že tomu nevěří na základě dvou věcí, a sice že spí a souloží) – tutéž informaci o Alexandrovi uvádí Plútarchos i v jeho životopise (Alex.22 καθεύδειν καὶ συνουσιάζειν ‒ že spí a souloží), Luc.Icar. 30 ὅσα μὲν ἐσθίουσιν, ὅσα δὲ ἀφροδισιάζουσιν (kolik toho sní a jak mnoho souloží), Artem. 1.2.96 vypočítává činnosti, které můžeme ve snu dělat, mezi nimi je i ἀφροδισιάζειν, byť přímo toto sloveso jinde ve Snáři nepoužil, Max.Tyr. 33.6a Πλάττωμεν … ἄνδρα εὐδαίμονα .. ἀφροδισιάζοντα ὁμοῦ (představme si šťastného muže, jak souloží), Philostr.VA 1.33 ἐπειδὴ γὰρ ἡ 63

27

Pouze skrze tyto [žádosti, touhy] je možné se příjemně najíst, napít a souložit.

V několika textech jsou doloženy pasivní tvary, zvláště tam, kde se explicitně mluví o ženách.65 Jak již bylo napsáno v úvodu, pro Řeky byla daleko důležitější dichotomie aktivního / pasivního partnera při sexuálních činnostech, než opozice heterosexuální / homosexuální orientace. S tímto fenoménem se setkáme u většiny sloves, výjimky se budou vyskytovat jen zřídka. Pokud sloveso běžně popisující heterosexuální styk bude použito pro styk homosexuální, lze předpokládat, že bude odkazovat na anální penetraci.66 Hésychios

vysvětluje

mediopasivní

ἀφροδισιάζεσθαι

pomocí

lexému

γυναικίζεσθαι, tj. chovat se jako žena, při sexu zastávat úlohu ženy. Pasivní tvary jsou použity také pro pasivní partnery v homosexuálních vztazích v již zmíněných pseudoaristotelovských Problematech: Διὰ τί ἔνιοι ἀφροδισιαζόμενοι χαίρουσι; Arist.Pr. 879a3667 Proč si někteří libují v tom, že jsou předmětem uspokojení druhých?

Přesto v jednom textu neodpovídá použití slovesného tvaru výše uvedenému schématu. Jde o parafrázi historika 4. stol. př. n. l. Theopompa z Chiu u Athénaia v Hodujících sofistech (Theopomp.Hist. 204.16 ap. Ath. 12.517f). Theopompos prý ve 43. knize Dějin popisoval uvolněné mravy Etrusků, kteří spí náhodně s různými ženami a nemají zábrany souložit dokonce ani na veřejnosti. A jsou tak nestoudní, že když někdo přijde na návštěvu za pánem domu a ten se zrovna oddává milostným hrátkám (ὅταν ὁ μὲν δεσπότης τῆς οἰκίας ἀφροδισιάζηται), sluhové to příchozímu neomaleně řeknou a onu činnost sprostě pojmenují (προσαγορεύοντες αἰσχρῶς τὸ πρᾶγμα). Podle použitého slovesného tvaru by pán domu musel být předmětem ukojení sexuálních potřeb jiného muže, širší kontext však tuto možnost nepotvrzuje. V celém úryvku je zmínka u homosexuálních vztahů u Etrusků až na samém závěru, τομὴ τὸ ἀφροδισιάζειν ἀφαιρεῖται σφᾶς (operace je zbavuje možnosti souložit), D.L. 8.20 οὐδεπώποτε ἐγνώσθη οὔτε ἀφροδισιάζων οὔτε μεθυσθείς (a nebylo o něm známo, že by souložil nebo se opil), Orib.Syn. 6.38.27 οὐ δυναμένοις ἀφροδισιάζειν, Ath. 7.325d cituje nedochované a jinak zcela neznámé dílo Terpsikla Περὶ ἀφροδισίων (O sexu): ἀφροδισιάζειν οὐ δυνήσεται (nebude schopen styku). O Terpsiklovi viz Spanoudakis 1999. 65 X.Hier.3.4 ὅταν γε ἀφροδισιασθῇ κατὰ συμφοράν τινα γυνή (když žena nešťastnou souhrou okolností musí strpět pohlavní styk), Arist.HA 581b17 Αἵ τε γὰρ νέαι πάμπαν ἀφροδισιαζόμεναι ἀκολαστότεραι γίνονται (ty, které souloží jako mladé, se stávají nestoudnějšími), ibid. 637a23 (γυναῖκες) διὸ καὶ ὅταν ὀργῶσι ἀφροδισιασθῆναι (když ženy touží po sexu). 66 Srov. Cantarella (1992: 25). 67 O pasivních homosexuálech dále Arist.Pr. 879b37 διὰ τοῦτο ὅσοι ἂν … περὶ ἥβην ἐθισθῶσιν ἀφροδισιάζεσθαι (proč někteří mají ve zvyku udržovat homosexuální styky až v dospělosti), ibid. 880a7 διὰ τί μάλιστ’ αἰσχύνονται ὁμολογεῖν οἱ ἐπιθυμοῦντες ἀφροδισιάζεσθαι (proč se stydí přiznat, že touží po homosexuálním styku).

28

kdy Athénaios uvádí, že souložili s ženami, chlapci i mladíky. Domnívám se proto, že v tomto případě nepůjde o pasivum, ale o medium prospěchové a navrhuji je překládat např. užívat si sexu.

ἐναφροδισιάζω Kompozitum slovesa ἀφροδισιάζω tvořené prefixem ἐν-, který je pro slovesa denotující pohlavní styk poměrně neobvyklý. Vše nasvědčuje tomu, že jde o Aristainetův neologismus, který se však v systému lexika pravděpodobně neuchytil, neboť pro něj neexistují žádné jiné literární doklady. Význam je totožný jako u fundujícího slovesa, prefix ἐν- pak určuje jeho rekci – objekt stojí v dativu. Ἔφη δ’ οὖν ὁ νυμφίος ἐρασμίως ἐναφροδισιάσας τῇ κόρῃ καὶ σπεύδων αὐτῇ πρέπουσαν ἀμοιβὴν ἀποδοῦναι· Aristaenet. 1.15 Řekl mladík, když se s dívkou vášnivě pomiloval a spěchal ji náležitě odměnit. Εἰ μὴ τὸ μειράκιον ἀπηύχετο παντελῶς ἐναφροδισιάσαι Aristaenet. 2.1 Kdyby mladík zcela neodmítl vyspat se po tobě s jinou.

τινὶ μετὰ σέ.

βινέω Primární, monosémický výraz pro akt pohlavního styku. Jde o univerzální výraz, používaný pro různé sexuální praktiky nezávisle na pohlaví partnerů. Výklady lexikografů i gramatiků se shodují ve stanovení významu a βινέω vysvětlují pomocí συνουσιάζω. Problémy však badatelům působí lemma u Hésychia, který uvádí, že u Solóna βινεῖν znamená souložit násilím, protizákonně (βινεῖν· παρὰ Σόλωνι τὸ βίᾳ μίγνυσθαι. τὸ δὲ κατὰ νόμον ὀπύειν). V dochovaných zlomcích Solónových spisů se toto sloveso nevyskytuje, je ale samozřejmě možné, že ho Solón použil v textu pro nás bohužel ztraceném. Pokud budeme považovat Hésychiovo vysvětlení za věrohodné,68 pak existuje více možností. βινέω se mohlo vyskytovat přímo v Solónových zákonech jako termín pro nelegální styk v protikladu k ὀπύω pro styk manželský. Bain (1981: 43) nachází pro tuto teorii podporu v tom, že uvádí několik

Jocelyn (1980: 67) uvádí, že lemma v Hésychiovi zřejmě pochází od Diogeniána a je obskurní. Jocelyn je přesvědčený, že Diogeniános opravdu někde u Solóna βινέω našel v souvislosti se sexuálním násilím, pravděpodobně v Axones. Zaznamenal pak jen toto užití, protože mu připadalo zvláštní, což byla běžná praxe gramatiků a scholiastů. Lexikální jednotky patřící do aktivní slovní zásoby běžného uživatele zůstávají v jejich dílech nepovšimnuty. Není možné taky pominout fakt, že z lexikografů to byl právě Hésychios, který se snažil o zachycení neobvyklých a podivných slov a jejich významů. 68

29

nápisných dokladů právního charakteru, ve kterých se také sloveso βινέω objevuje. Jde však o nápisy z mimoattické oblasti, kde sloveso nemuselo nutně mít vulgární zabarvení. Na druhou stranu je však těžko představitelné, že by zákonodárce v oficiálním úředním dokumentu vystaveném veřejně na Akropoli použil jeden z nejhrubších řeckých výrazů, který v řečtině existoval. Proto Henderson (1980: 243) vyslovuje hypotézu, že se βινέω mohlo objevit v Solónových Iambech, tedy literárním žánru, do kterého by se vulgární βινέω stylisticky hodilo. Solónovy dochované fragmenty jsou však spíše politického obsahu, útočné či eroticky laděné jamby ve stylu jeho literárních předchůdců chybí a nemáme ani přímá konkrétní svědectví69 o tom, že by se Solón takové poezii činně věnoval. Není mým primárním záměrem zpochybňovat či argumentovat pro pravdivost Hésychiovy informace, to je úkol spíše pro literární historiky; domnívám se však, že není důvod na tomto místě Hésychiovi vyslovit nedůvěru jen proto, že jeho výklad nezapadá do nám známých faktů. Jde tu spíše o konotace násilí a nedobrovolného styku, které slovesu byly na základě tohoto údaje chybně přisouzeny (Henderson 1975: 151, jeho názor následuje např. Collard 1979: 213, Wheat 1992: 167, Younger 2005: 137). Jedním z textů, který bezpochyby

vyvrací

představu

násilného

a

nezákonného

sexu,

je

scéna

z Aristofanovy Lýsistraté (Ar.Lys. 845nn): ke stávkujícím ženám přichází Kinésiás, manžel Myrriny, aby si vyprosil sex se svou manželkou a přemluvil ji k návratu domů. Když ho Myrrina napíná a neustále vymýšlí další překážky v uskutečnění aktu, Kinésiás zoufale volá: Μὰ Δί’ οὐδὲ δέομαί γ’, ἀλλὰ βινεῖν βούλομαι. Při Diovi, nic nechci, chci jen šukat!

Ar.Lys. 934

Je zřejmé, že zde nejde ani o násilný, ani o nezákonný styk, protože jednak Kinésiás sám sebe označuje za manžela Myrriny (ἀνὴρ ἐκείνης) a jednak „stávka není ve skutečnosti stávkou všech žen, ale stávkou manželek občanů“ (Dover 1972: 160).70 Βινέω bylo však nepochybně výrazem vulgárním, badatelé často srovnávají jeho sílu s anglickým fuck (Henderson 1975: 151, Sommerstein 1980: 47). Hovoří pro to situační kontext, za kterého se objevuje v komediích, osoby, které repliky pronášejí, neméně závažné je též hledisko literárního žánru. Βινέω se vyskytuje Snad jedinou antickou zmínkou o „lehčí“ Solónově tvorbě je v Životě Solóna, kde Plútarchos píše, že Solón ve svých básních mluví o rozkoších spíše hruběji než jako filozof (Plu.Sol. 3: τὸ φορτικώτερον ἢ φιλοσοφώτερον ἐν τοῖς ποιήμασι διαλέγεσθαι περὶ τῶν ἡδονῶν). Erotický (pederastický) motiv se pak objevuje i v jedné z jeho elegií (Sol.Fr. 25.): ἔσθ’ ἥβης ἐρατοῖσιν ἐπ’ ἄνθεσι παιδοφιλήσηι, / μηρῶν ἱμείρων καὶ γλυκεροῦ στόματος. (Dokud miloval chlapce v rozpuku milostného mládí a toužil po jejich stehnech a sladkých ústech). 70 „… that the strike is not in fact a strike of all women but a strike of the wives of citizens“. 69

30

převážně v komediích, popřípadě žánrech s ní obsahově spojených, naproti tomu doklady v próze jsou řídké a zcela pak chybí v historiografii, filozofických spisech, lékařských traktátech, nebo také románech, jejichž jazyk je spíše uhlazený a téměř prostý hrubých a neslušných výrazů. Přesto je sloveso βινέω ve většině doložených textů prosto sému ponížení a zesměšnění adresáta,71 snad s výjimkou narážek na homosexualitu Agathóna (Ar.Th. 50, 206). V tomto případě však výsměch nespočívá ve slovesném tvaru, nýbrž v mimojazykovém kontextu a ve všeobecném opovržení, kterého se dostávalo pasivním homosexuálům.72 Βινέω přímo a bez okolků pojmenovává činnost lidského života, pro kterou v oficiálním a formálním projevu byly voleny eufemismy a metaforická přirovnání. Příležitosti, při kterých byly sexuální projevy uvolňovány, byly slavnosti Démétry a Dionýsa, s čímž souvisí jeho výskyt v komedii. Jocelyn zachází však do opačného extrému, když tvrdí, že βινέω mělo „tón citové důvěrnosti, která se zdála neadekvátní při formálních příležitostech. Vyhýbali se mu ze stejného důvodu, proč se vyhýbali slovům jako μάμμη (maminka) či πάππα (tatínek)“.73 Pokud by tomu tak opravdu bylo, bylo by využíváno častěji i v jiných literárních žánrech, např. poezii, dopisech nebo románu a zcela určitě by se mu Aristofanés vyhnul při slovních útocích na Agathónovu a Kleisthénovu homosexualitu. Často se též vyskytuje v milostných zaklínadlech a setkáme se s ním v nejrůznějších příležitostných nápisech ve významu a tónu totožném s latinským futuere. Bain (1991: 56) uvádí dva doklady βινεῖν přímo z Pompejí.74 Nejstaršími literárními doklady slovesa βινέω jsou Archilochovy fragmenty 328.4 βινούμενοί τε καὶ διεσπεκλωμένοι (buzeranti a teplouši) a 152.2 γυναῖ]κα βινέων (ten, který šuká ženu). Je zde patrný syntaktický rámec, který bude uplatňován na většině míst, tj. subjektem je muž a objektem žena vyjádřená bezpředložkovým

Srov. Jocelyn 19802: 66. Homosexuální vztahy mezi dospělými muži (na rozdíl od vztahů pederastických) nebyly athénskou společností klasického období schvalovány (Keuls 1985: 291) a anální penetrace nebyla považována ani za projev lásky, ale za „násilný akt demonstrující nadřazenost aktivního partnera nad pasivním“ (Dover 1989: 104), jeho převahu sociální i mocenskou. S podobným úkazem se setkáme např. u sošek Priapa či u hermovek, u kterých velký vztyčený penis měl odehnat a zastrašit případné škůdce tím, že naznačoval možnost trestu sexuálním násilím. Dalším důkazem ponížení při análním styku je jeden z trestů pro cizoložníky ‒ strčení ředkvičky do konečníku, která symbolizovala penis potupeného manžela (Ar.Nu. 1083, Luc.Peregr. 9). 73 Jocelyn 1980: 66: „…it had a tone of emotional intimacy which seemed inappropriate to formal occasions. They avoided it for much the same reasons as they avoided words like μάμμη and πάππα.“ 74 CIL iv.2176 a 2253. Bain dále uvádí další neliterární doklady řecké provenience a vysovuje hypotézu, že Athénské nápisy na střepech jsou s největší pravděpodobností homosexuálního charakteru (Bain 1991: 59). 71 72

31

akuzativem. Dalším dokladem v lyrické poezii archaického období je Hippónaktův zlomek 84.16 ἐγὼ δ’ ἐβίνεον (já jsem šukal). V próze je βινέω doloženo jen u tří autorů: u Lúkiána, ve sbírce vtipů Filogelós a na magických papyrech, mezi kterými byly identifikovány zlomky Démokritových Hříček, dvanáct návodů a rad ne příliš vážného obsahu. Πολλὰ βινεῖν δύνασθαι: στροβίλια πεντήκοντα μετὰ δύο κυάθων γλυκέος καὶ κόκκους πεπέρεως τρίψας πίε. Democr. 300,19.1975 Abys mohl hodně šukat: vezmi padesát šišek z borovice, dvě naběračky sladkého vína a kuličky černého pepře, rozetři to a vypij.

Jak již bylo několikrát naznačeno, βινέω v míře více než hojné používali autoři komedií. Přesný počet dokladů je však obtížné přesně stanovit, protože v rukopisech jsou často zaměňovány tvary βινεῖν a κινεῖν, snad z upřímné snahy opisovače ubrat textu na vulgaritě a stylisticky jej vylepšit. Já se při své práci budu řídit čteními v edicích zařazených do databáze TLG. Posledním literárním žánrem, kde se s βινέω setkáme, jsou epigramy Antologie palatínské. Svou četností se ovšem nemohou rovnat komedii. Jazyk epigramů je více poetický a uhlazený a i když je velmi často náplní básní láska nešťastná či nenaplněná a básník vyjadřuje zlost nebo se s výčitkami obrací k dívce, která se mu odmítá oddat, s vulgarismy tohoto kalibru se setkáváme poměrně zřídka. Povědomí o obscénnosti βινέω přesahovalo geografické hranice Řecka. Zmiňuje se o něm i Cicero ve svém dopise Paetovi, ve kterém naráží na skutečnost, že latinská podílná číslovka bini mohla vyvolat vulgární asociace, zatímco např. terni nikoli.76 Βινέω bylo používáno jako všeobecné, univerzální vulgární sloveso označující pohlavní styk; konkrétní praktika, je-li tomu zapotřebí, může být lexikálně konkretizována (např. βινεῖν στόματι pro orální sex).77 Primárně snad označovalo

Luc.Par. 10 ὅτε αὐτῷ ὑπῆρχεν … βινεῖν τὴν Ἄτλαντος θυγατέρα (mohl šukat Atlantovu dceru), Hierocl.Facet. 251 Κῦρι, κῦρι, τὸν ὀρχηστὴν ἐβίνησα, καὶ ἡ κυρὰ ἦν ἔσωθεν (Pane, pane, ošukal jsem tanečníka a uvnitř byla tvá manželka!), PMag. 4.351 μὴ βινηθήτω, μὴ πυγισθήτω μηδὲ πρὸς ἡδονὴν ποιή[σ]ῃ μετ’ ἄλλου ἀνδρός (ať s ní nikdo nešuká, ani jí to nedělá do zadku a ona ať není s žádným jiným chlapem). 76 Cic.Fam. 9.22.3: „cum loquimur 'terni', nihil flagiti dicimus; at cum 'bini' , obscenum est? 'Graecis quidem' inquies.“ (Když vyslovíme „terni“, neříkáme nic sprostého. Ale když řekneme „bini“, je to vulgární? „Jen u Řeků“, namítneš.). Srov. Shackleton Bailey (1961: 164). Baldwinovi (1992: 5) připadá zvláštní, že příjemcem takového bezstrarostného pojednání je zrovna stoupenec Epikúra. 77 AP 11.223 (Mel.) Εἰ βινεῖ Φαβορῖνος, ἀπιστεῖς· μηκέτ’ ἀπίστει· / αὐτός μοι βινεῖν εἶπ’ ἰδίῳ στόματι. (Jestliže Favorínos šuká, nevěříš tomu. Tak si nevěř. On sám mi řekl, že to dělá vlastními ústy). Druhý verš připouští dvojí interpretaci: buď řekl mi vlastními ústy, nebo že šuká ústy. Pokud s Bainem (1991: 60) připustíme pouze druhou možnost, vyvstane otázka, koho Favorínus ústy uspokojoval, zda ženy či muže. Všechny důkazy a svědectví antických pramenů, které Bain 75

32

pouze vaginální heterosexuální styk, jak tomu nasvědčuje postavení v opozici při výčtu sexuálních praktik k πυγίζω (souložit análně), jako např. v následujícím Stratónově epigramu. Stratón s hrdostí píše, že člověk se liší od zvířat také tím, že nemusí souložit jen se ženou, ale taky s chlapci a lituje heterosexuální současníky, kteří se svou sexuální orientací snižují na úroveň zvířat: Πᾶν ἄλογον ζῷον βινεῖ μόνον· οἱ λογικοὶ δὲ τῶν ἄλλων ζῴων τοῦτ’ ἔχομεν τὸ πλέον πυγίζειν εὑρόντες. ὅσοι δὲ γυναιξὶ κρατοῦνται, τῶν ἀλόγων ζῴων οὐδὲν ἔχουσι πλέον. AP 12.245 (Strat.) Všechny němé tváře na sebe jen naskakují. My rozumní lidé znamenáme víc než zvířata, protože jsme objevili análek. Ale ti, které mají v moci ženy, jsou na tom stejně se zvířaty.

Podobnou opozici najdeme i na papyrech s kouzelnými zaklínadly majícími způsobit, aby milovaná neměla styk s jiným mužem, a to ani vaginálně, ani análně.78 Βινέω má však uplatnění širší, je doloženo v aktivu i mediopasivu v závislosti na tom, zda subjekt zastává ve vztahu a při styku aktivní nebo pasivní roli, proto tvary pasivní jsou užívány pro ženy79 a pro pasivní homosexuály: Θεράπων. Μέλλει γὰρ ὁ καλλιεπὴς Ἀγάθων πρόμος ἡμέτερος— Κηδεστής. Μῶν βινεῖσθαι; Ar.Th. 5080 Sluha: Náš nejskvělejší výřečný Agathón hodlá ‒ Příbuzný: nechat se vojet?

Popis homosexuálního styku není ale omezen na pasivní slovesné tvary. Další možností je sloveso v aktivu při vyjádřeném objektu mužského rodu.81 Přímý předkládá, vedou k závěru, že zde Meleágros měl na mysli uspokojení ženy, tedy cunnilingus. Řeč je o Arifradovi, který byl známý tím, že ženám dopřával potěšení z orálního sexu (Sch.Ar.Pax 885: ὅτι λείκτης διεβάλλετο ὁ Ἀριφράδης καὶ μεμηνὼς ἐπὶ γυναιξίν). Lze vysledovat analogická syntagmata v latině např. moechus ore Nanneius (Mart. 11.1), ore vir es (Mart. 3.81.6), podobně i v řečtině τῷ στόματι αἰσχρουργοῦντα (Sch.Ar.V. 1275). 78 Text a překlad viz pozn. 75. 79 Eup. 351 πολλὰς δ’ οἶμαι νῦν βεβινῆσθαι (myslím, že hodně žen teď šukalo), Ar.Ec. 228 βινούμεναι χαίρουσιν (rády šukají), ibid. 525 τί δ’; οὐχὶ βινεῖται γυνὴ κἄνευ μύρου; (Cože? Žena nemůže šukat, aniž by se navoněla?), Philetaer. 9.4 οὐχὶ Λαῒς μὲν τελευτῶσ’ ἀπέθανεν βινουμένη; (Nezemřela Lais, když zrovna končila šukačku?). Jak jsem již zmínila v úvodní kapitole, nepokládám za adekvátní zachovávat v těchto případech slovesný rod a pasivní predikáty při subjektech ženského pohlaví překládám aktivně. 80 Dále Eup. 100.2 ἐάσατ’ ἄρχειν μειράκια βινούμενα (nechte vládnout mladý teplouše), Ar.Eq. 877 ἔπαυσα τοὺς βινουμένους (zastavil jsem buzeranty), ibid. 879 παῦσαί τε τοὺς βινουμένους, ibid. 1242 ἠλλαντοπώλουν καί τι καὶ βινεσκόμην (prodával jsem párky i sebe), id.Th. 206 ἰδού γε κλέπτειν· νὴ Δία, βινεῖσθαι μὲν οὖν (ukradnout-neukradnout. Spíš se při Diovi nechat ojet!), Ar.Fr. 377 κείτεσθον ὥσπερ πηνίω βινουμένω (ležíte jako dva přihřátí moli) – Fótios uvádí, že Aristofanés se v tomto verši posmívá hubenosti a slabosti Sókratova přítele Chairefónta.

33

předmět sice není vyjádřen ve 35. verši Žen o Thesmoforiích, přesto z kontextu vyplývá, že slovesem βινέω je tu myšlen homosexuální styk: Eurípidés připomíná Mnésilochovi, že měl poměr s Agathónem (Ar.Th. 35 καὶ μὴν βεβίνηκας σύ). Ze všech ženských hrdinek pouze Praxagoře napsal Aristofanes repliky s βινέω ‒ vulgárním výrazem, který byl doménou mužského slovníku, což muselo být pro diváky šokující (McClure 1999: 244). To, že je pronášel herec hrající Praxagoru ale ještě neznamená, že to byla sama Praxagora, kdo by měl odvahu je vypustit z úst. Ve verších 214-240 ukazuje Praxagora ostatním ženám, jakou ohnivou řeč si připravila, aby ji přednesla na sněmu převlečená za muže. Je tedy uzpůsobená tomu, aby působila jako řeč muže, aby Praxagora nebyla prozrazena jako Eurípidův příbuzný v obdobné situaci v Ženách o Thesmoforiích. Podobně ve verších 703-709 předvádí Praxagora Blepyrovi, jakým způsobem budou oškliví muži bránit mladým, aby je nepředběhli v sexu s mladými dívkami (Ar.Ec. 706 τοῖς γὰρ σιμοῖς καὶ τοῖς αἰσχροῖς ἐψήφισται προτέροις βινεῖν). Opět je to tedy muž, kdo vulgární slovo vypouští z úst. Jediným známým případem, kdy βινέω skutečně pronáší žena, je zlomek mímu v textu dochovaném na papyru POxy. 413, II.107 (Bain 1991: 55). Βινέω může být užíváno samostatně bez vyjádřeného objektu; pokud je sexuální partner vyjádřen, pak bývá v akuzativu. Při překladu do češtiny připadá v úvahu jako funkční ekvivalent jakýkoli vulgární výraz, např. šukat, šoustat, mrdat. Ὤ τρισκακοδαίμων, εἰ γυναῖκα δεῖ σαπρὰν βινεῖν ὁλὴν τὴν νύκτα καὶ τὴν ἡμέραν Ar.Ec. 109982 Já nešťastník, když musím celou noc a celý den šukat vetchou stařenu! Οὗτος ἂν πάλιν παρ’ ὑμῶν πτερυγίσας ἀνέπτατο, εἶτα βινήσας ἐκεῖθεν αὖθις αὖ κατέπτατο. Ar.Av. 79683 Ar.Lys. 1092 οὐκ ἔσθ’ ὅπως οὐ Κλεισθένη βινήσομεν (nezbyde nám nic jiného než ošukat Kleisthena). 82 Dále s vyjádřeným objektem: Ar.Lys. 954 οἴμοι τί πάθω; τίνα βινήσω; (Běda, co se mnou bude? Koho budu šukat?), id.Av. 560 ἐπιβάλλειν σφραγῖδ’ αὐτοῖς ἐπὶ τὴν ψωλήν, ἵνα μὴ βινῶσ’ ἔτ’ ἐκείνας. (zapečetí jim ptáka, aby je už nemohli šukat), Xenarch. 4.22 ἃς πῶς ποτ’ … βινεῖν δύνανται (jak je pak můžou šukat), AP 5.126 (Phld.) Πέντε δίδωσιν … τάλαντα, καὶ βινεῖ … οὐδὲ καλήν (dal pět talentů a šuká nehezkou). 83 Dále bez vyjádřeného objektu: Cratin. 76.10 (= POxy. 2806 datovaný do 2. stol. n.l., na kterém je dochován zlomek staré komedie pravděpodobně Kratínův, srov. Handley 1982) κἆιτα βινήσουσιν ἄλλων πεντεκαίδεχ’ ἡμερῶν (za dalších 14 dnů pak budou šukat), Ar.Ec. 1090 βινεῖν δεῖ με διαλελημμένον (musím se rozpůlit a pak šukat), id.Lys. 966 καὶ μὴ βινῶν τοὺς ὄρθρους (a nezašukal si ráno), ibid. 1180 οὐ ταὐτὰ δόξει τοῖσι συμμάχοισι νῷν,βινεῖν, ἅπασιν; (Copak jsme se nedomluvili, že budeme všichni šukat?), id.Ra 740 ὅστις γε πίνειν οἶδε καὶ βινεῖν μόνον (umí jen pít a šukat), id.Ach. 1052 ἀλλὰ βινοίη μένων (aby zůstal a šukal), Philetaer. 6.2 ἥδιστόν ἐστιν ἀποθανεῖν βινοῦνθ’ ἅμα (nejpříjemnější je zemřít při šukání), AP 5.29 (Cillactor) ἁδὺ τὸ βινεῖν ἐστι (je příjemné si zašukat). Sloveso je doloženo též ve fragmentu o Ioláovi (POxy. 42.3010.30) ὅτι δόλῳ σὺ βινεῖν 81

34

A on by zamával křídly a vzlétl by od nás, zašukal by si a pak by k nám zase slétl.

Komornicka (1981: 72) uvádí ve spojitosti se βινέω vlastní jméno Σεβῖνος a jako výklad udává ὁ σε βινῶν, tedy ten, kdo tě šuká. Etymologickou souvislost βινέω s tímto vlastním jménem podávají i scholia k Aristofanovým Žábám (καὶ Σεβῖνος ἴσως παρὰ τὸ βινεῖν. Sch.Ar.Ra. 427). Podobně Hipponikovu synu Kalliovi přezdívali Syn Hippobina, protože rozházel otcův majetek s prostitutkami.84 Dalším vlastním jménem, který snad má etymologický původ ve slově βινέω, je město Βίνη. To prý bylo založeno Filipem a uměle osídleno nevěstkami.85 Složenin motivovaných slovesem βινεῖν je velice málo, jedná se vlastně o aktuální metafory a slovní hříčky, které Aristofanés ad hoc vytvořil. V Acharňanech (1219) Lamachos říká: εἰλιγγιῶ κάρα λίθῳ πεπληγμένος καὶ σκοτοδινιῶ (nějak se mi po té ráně kamenem motá hlava a chce se mi zvracet), načež Dikaiopolis velmi pohotově a vtipně odpovídá (1220): στύομαι καὶ σκοτοβινιῶ (už mi stojí a chce se mi šukat). V Ženách o Thesmoforiích Aristofanés nechal vytvořit Skythského lučištníka mluvícího pidginskou řečtinou kompozitum καταβινέω. Protože sloveso používá člověk, který neumí dobře řecky, neobjevuje se tu βινέω ve svém denotačním významu, ale v reflektovaném přijít o něco kvůli souložení, promrdat, přošukat. Navíc tu Aristofanés vytváří aluzi na předchozí substantivum συβήνη toulec a vytváří tak dojem etymologické souvislosti mezi oběma výrazy. Skyth se chce potěšit s mladou dívkou, která byla nastrčena jako volavka, aby odlákala jeho pozornost a Eurípidés mohl osvobodit svého příbuzného. Dříve, než s ní odejde, dá do zástavy svůj toulec, protože nemá peníze, aby zaplatil za poskytnuté erotické služby. Když se pak vrátí, nenajde ani rukojmí, ani Eurípida s toulcem a říká (Ar.Th. 1215): ὀρτῶς συβήνη δ’ ἦν· καταβεβίνησι γάρ. (Právem ti říkají šoulec. Vždyť jsem tě s tou holkou prošoustal).

μέλλεις̣ (že hodláš šukat lstí). Jde o narativní text datovaný do 2. stol. n. l, ve kterém se střídají prozaické pasáže se sótadejským veršem. Pravděpodobně je však staršího data a byl tak předlohou Petroniovu Satyriconu (srov. Parsons 1971). 84 Sch.Ar.Ra. 428a (Tz.Comm.): ὁ Καλλίας γὰρ Ἱππονίκου υἱὸς ἦν· οὗτος δὲ Ἱπποβίνου τοῦτον παραγραμματίζων φησὶν ἱπποβίνου ἤτοι μεγάλως πορνεύοντος. Sch.Ar.Ra. 429: ὁ Καλλίας ὡς σπαθῶν τὴν πατρικὴν οὐσίαν, καὶ μάλιστα ἐπὶ γυναιξὶ μεμηνώς. 85 Et.Gen. πόλις. μέμνηται δὲ ταύτης Ἡρόθεος, καί φησιν ὠνομάσθαι ὑπὸ Φιλίππου οἰκισθεῖσαν ἀπὸ τῶν ἐν αὐτῇ συνοικισθέντων μοιχῶν.

35

Dalším motivovaným lexémem je desiderativum βινητιάω86 mít chuť na sex, být vilný, jak uvádí i Hésychios (βινητιᾶν· τὸ πασχητιᾶν. καὶ τὸ ὄρεξιν ἐπὶ συνουσίαν ἔχειν).

ἐπιθόρνυμαι Kopulovat. Složenina slovesa θόρνυμαι, které je doloženo pouze pro styk zvířat.87 Jde o technický termín, Hésychios vysvětluje od něj utvořené participium ženského rodu jako ta, která byla oplodněna (σπερμαίνουσαι καὶ ζωογονοῦσαι). V podobném duchu se nese i výklad Fótia (ἐπιοῦσα καὶ σπερμαίνουσα). Poprvé je toto sloveso doloženo mezi Démokritovými zlomky jako výraz pro kopulaci zvířat a ve stejném významu jej použil ve svém zoologickém spise Klaudios Ailiános. V umělecké próze je doloženo opět pro zvířata u autora Lásek tradicí připisovaných Lúkiánovi a u Filostrata Staršího v Obrazech pro spojení Kentaura s klisnami.88 Jediným textem, kde se zcela evidentně hovoří o pohlavním styku lidí, je charakteristika císaře Vittelia u Flávia Filostrata, tedy v prozaickém spise římského

Doloženy jsou pouze aktivní tvary, ale protože subjektem jsou převážně ženy, převládl názor, že sloveso vyjadřuje pasivní diatezi, tedy totéž co βούλομαι βινεῖσθαι (Bain 1991: 61, Platter 1996: 211). Opět se tu tedy promítá do jazyka podřízenost ženy muži, kterou ukázala i distribuce užití βινεῖν/βινεῖσθαι. Tím se také ukazuje oprávněným názor, že není primárně důležité, zda je styk heterosexuální nebo homosexuální, ale který participant v něm hraje aktivní a který pasivní roli. Toto schéma narušuje ovšem doklad na kolínském papyru PKöln 203 A14 obsahující zlomek nové komedie (pravděpodobně Menandra), jehož verš dokládá poprvé aktivní význam slovesa (Bain 1994: 29). Jsem toho názoru, že βινητιᾶω je rodově bezpříznakové a používané pro různé praktiky, s významem mít chuť na sex, být nadržený, ať už je účastník aktivní nebo pasivní. Čtyři doklady poskytuje komedie, dva próza římského období: Ar.Lys. 715 Βινητιῶμεν, ᾗ βράχιστον τοῦ λόγου. (Stručně řečeno, chceme šukat!), Macho 18.455 ap. Ath.13.583c περίμενε τοίνυν καὶ σύ, φησίν, ἕως ἂν οὗ βινητιάσω (tak počkej, dokud nedostanu chuť si zašukat), Pl.Com 174.21 εἰ δὲ μή, μάτην ἔξεστιν ὑμῖν διὰ κενῆς βινητιᾶν (jestliže ne, nadarmo budou moci mít chuť), Luc.Pseudol. 27 καὶ αὐτὸς μὲν ἔκεισο μεθύων ἤδη, κισσύβιον ἔχων ἐν τῇ χειρί, βινητιῶν Πολύφημος (a nadržený Polyfémos tam ležel už opilý s pohárem v ruce), Vit.Aesop. (W) 32 ὑπὸ καλῶν νεανιῶν δουλεύεσθαι θέλεις, ἵνα βινητιῶσα ὕβριν τῷ ἀνδρὶ ὑπενέγκῃς; (Chceš se nechat obsluhovat krásnými mladíky, abys působila svému muži potupu tím, že se chováš chlípně?), Com.Adesp. 13 οὐδεὶς κομήτης ὅστις οὐ βινητιᾷ (není žádného vlasatce, který by neměl chuť být opíchán). Podrobněji k tomuto verši viz Platter (1996). Βινητιάω motivovalo další kompozitum ὑποβινητιάω doložené pouze u Menandra (Men. 462.11) ve spojení ὑποβινητιῶντα βρώματα (pokrmy mající afrodisiakální účinek). 87 Hdt. 3.109 (αἱ ἔχιδναί ... ἐπεὰν θορνύωνται κατὰ ζεύγεα), Nic.Th. 99 (ζωὰ νέον θορνύντα), ibid. 130 (ἡνίκα θορνυμένου ἔχιος). 88 Democr. 151 δίς τε καὶ τρὶς ταῦτα τὰ ζῶια ἐπιθόρνυται (tato zvířata se páří dvakrát až třikrát), Ael.NA 17.46 ὅταν ᾖ καιρὸς ἐπιθόρνυσθαι (když je vhodná doba k páření), ibid.10.2 οἳ μὲν ἦρος ἐπιθόρνυνται (jeden druh ryb se páří na jaře), Luc.Am. 22 ταῦρος ἀγελάρχης βουσὶν ἐπιθόρνυται (býk-vůdce stáda se páří s krávami), Philostr.Im. 2.3. αἷς τὸν τοῦ Ἰξίονος ἐπιθόρνυσθαί φασιν (které prý obskakoval syn Ixiona). 86

36

období. Vzhledem k odbornému stylu většiny textů, které hovoří o kopulaci zvířat, navrhuji překládat spíše stylisticky neutrálním výrazem, i když je možné, že Filostratos použitím termínu pro páření zvířat hodlal umocnit zesměšnění či vyjádření opovržení nad císařovým jednáním. Ἑταίραις δὲ ὑποκείμενος ἐπιθόρνυται ταῖς γεγαμημέναις ἡδίω φάσκων τὰ μετὰ κινδύνων ἐρωτικά. Philostr.VA 5.29 I když si užíval s hetérami, měl poměr i s vdanými ženami a říkával, že má raději milostné poměry, při kterých hrozí nebezpečí.

ἱμερόομαι Souložit. Sloveso doložené pouze dvakrát u Hippokrata a jednou u Galéna ve výkladu hippokratovských termínů (Gal. 19.105 ἱμερωθεῖσαι: ἀνδρὶ μιγεῖσαι, ἀντὶ τοῦ τῆς ἐπιθυμίας τυχοῦσαι). Ve všech případech je subjektem žena. Jako u všech ostatních termínů vyskytujících se především v odborném stylu jeví se mi jako adekvátní funkční ekvivalent stylisticky neutrální výraz souložit. Καὶ ἐν τῇσιν ἄλλῃσιν ἡμέρῃσιν ἱμεροῦσθαι χρὴ τοῦ ἀνδρὸς, ἢν ἄριστα ἔχωσιν αἱ ὑστέραι. Hp.Mul. 12.989 Jestliže je děloha v nejlepším pořádku, je třeba, aby v dalších dnech souložila s mužem.

λαγνεύω Souložit, vést nezřízený sexuální život. Z lexikografů je zaznamenal pouze Pollux, který jako význam uvádí chorobně toužit po sexu, být vilný a chlípný (λαγνεύων, εἰς Ἀφροδίτην νοσῶν, ἀσελγαίνων, ἀκολασταίνων, πορνοκοπῶν, πορνοβοσκοῖς συνών, ἑταιριζόμενος). Použito bylo též scholiastou Aristofanových Oblak, který jeho pomocí vysvětluje sloveso παννυχίζειν – prostopášně souložit po celou noc (Sch.Ar.Nu 1060 παννυχίζειν· ἐν τῷ λαγνεύειν ὅλην τὴν νύκτα διάγειν). Poprvé je doloženo v hippokratovském korpusu, dále pak bylo ve větší míře používáno Galénem. Vzhledem k ojedinělým výskytům mimo lékařskou prózu a naprosté absenci v dílech básnických všech časových období lze usuzovat, že šlo o odborný termín. V medicínských spisech zřejmě ještě označuje sex obecně, je-li potřeba zdůraznit jeho nadměrné provozování, volí k tomu autoři další lexikální doplnění (např. Gal. 4.586 εἰ δ’ ἀμετρότερόν τις λαγνεύοι – jestliže někdo souloží více

89

Dále Hp.Mul. 24.2 ἐν γαστρὶ λαμβάνουσιν ἱμερωθεῖσαι (když mají styk s mužem, otěhotní).

37

nepřiměřeně).90 V dílech imaginativní povahy pak opravdu označuje neuměřenost v pohlavním životě. Vždy stojí samostatně bez předmětu, slovesný rod je závislý na rodu subjektu. V mnoha případech je užito zcela obecně a bez jakékoli konkretizace a je těžké tedy rozhodnout, zda označuje pohlavní styk nebo jen nezřízenou chuť na něj. Nelze též určit, zda jsou myšleny jen styky heterosexuální, či jiné praktiky. Při překladu do češtiny připadá v úvahu sloveso souložit nebo frazémy s výrazem styk vhodně doplněné tak, aby bylo dosaženo negativních konotací. Ἐν Λαρίσσῃ, ἀμφίπολος Δυσήριδος, νέη ἐοῦσα, ὁκότε λαγνεύοιτο, περιωδύνεεν ἰσχυρῶς, ἄλλως δὲ ἀνώδυνος ἦν. Hp.Epid. 5.1.2591 Dyséris z Larissy měl služebnou, která když byla mladá, trpěla při styku velkými bolestmi, jinak ale žádné bolesti neměla.

Mimo lékařskou prózu má λαγνεύω silné negativní konotace a označuje patologické projevy nemírného pohlavního života, což je káráno a kladeno na stejnou úroveň s neřestmi jako hazardní hra v kostky či opíjení se. Chybí pro ně doklady v helénistické literatuře, setkáme se s ním až u autorů 2. století n. l., hojně je pak používáno autory byzantskými. Vzhledem k silnému nádechu odmítnutí a opovržení nad takovým jednáním nepřichází neutrální význam a smysl termínu souložit v úvahu, protože přiměřený sex sám o sobě nebyl zatracován, ba naopak byl vnímán velmi pozitivně a považován spolu s jídlem a pitím za největší životní potěšení.92 Τίς δὲ σχολὴ τῷ ἀνδρὶ τούτῳ νῦν ἀπεπτεῖν ἢ μεθύειν ἢ λαγνεύειν; Plu. 2.136d93

Podobně Hp.Aff. 28.14 ἢν γὰρ μεθυσθῇ παρὰ καιρὸν ἢ λαγνεύσῃ ἢ ἄλλο τι ποιήσῃ μὴ ἐπιτήδειον (když se po čase opije nebo chlípně souloží nebo dělá něco jiného nevhodného), Gal. 4.588 τοὺς λαγνεύοντας ἀμετρότερον (kteří se nemírně oddávají sexu), Hp.Nat.Puer. 21 ὁ ἀνὴρ ἢν λαγνεύῃ πολλὰ (jestliže muž často souloží). 91 V hippokratovském korpusu dále např. Superf. 13 Κυέουσα ἡ γυνὴ, ἢν μὴ λαγνεύηται (těhotná žena, jestliže se pohlavně nestýká), Genit. 21.35 ὁ ἀνὴρ ἢν λαγνεύῃ πολλὰ (jestliže muž hodně souloží), ibid. 2.1 οἱ δὲ εὐνοῦχοι διὰ ταῦτα οὐ λαγνεύουσιν (eunuši však proto nesouloží), Mul. 2.16 ὥστε αὐτὰς ξυμμύειν, οἷα μὴ λαγνευομένης τῆς γυναικός (takže se jim zavírá děložní hrdlo, podobně jako ženám, které nemají pohlavní styk), Aff. 17.22 μὴ λαγνευέτω (ať nesouloží). 92 Triáda životních slastí „jez, pij, miluj“ je v literatuře často zmiňována, např. Alex. 271.4 τρεῖς δ’ εἰσὶν αἵδε τὴν δύναμιν κεκτημέναι / τὴν ὡς ἀληθῶς συντελοῦσαν τῷ βίῳ, / τὸ πιεῖν, τὸ φαγεῖν, τὸ τῆς Ἀφροδίτης τυγχάνειν, X.Mem. 4.5.9 δι’ ὧν μόνων ἔστιν ἡδέως μὲν φαγεῖν τε καὶ πιεῖν καὶ ἀφροδισιάσαι, Epict.Diss. 1.6.14 διὰ τοῦτο ἐκείνοις μὲν ἀρκεῖ τὸ ἐσθίειν καὶ πίνειν καὶ τὸ ἀναπαύεσθαι καὶ ὀχεύειν, Clem.Al.Strom. 7.12.78 διὸ καὶ ἐσθίων καὶ πίνων καὶ γαμῶν, Longus 4.11.2 οἷα μαθὼν ἐσθίειν ἄνθρωποςκαὶ πίνειν εἰς μέθην καὶ λαγνεύειν. Srov. Cameron 1998: 140. 93 Dále Luc.Rh.Pr. 23.2 πάντα πράγματα ποιεῖν σοι δεδόχθω, κυβεύειν μεθύσκεσθαι λαγνεύειν μοιχεύειν (pokládáš za vhodné tohle všechno: hrát v kostky, opíjet se, nezřízeně souložit, mít styk s vdanými ženami), Longus 4.11.2 μαθὼν ἐσθίειν ἄνρωπος καὶ πίνειν εἰς μέθην καὶ λαγνεύειν μετὰ τὴν μέθην (naučil se jíst a pít, opíjet se a v opilosti nezřízeně souložit), S.E.P. 3.180 οἱ μὲν εὐεξίαν σώματος ἀγαθὸν εἶναι νομίζουσιν,οἱ δὲ τὸ λαγνεύειν, οἱ δὲ τὸ ἀδηφαγεῖν (jedni sice 90

38

Jak tento člověk může mít čas trpět zažívacími problémy, opíjet se a oddávat se nezřízenému sexuálnímu životu?94

ληκάω Souložit. Toto sloveso je v literárních textech doloženo pouze třikrát (2x v komedii u Aristofana a Ferekrata, třetí text je Kallimachův verš), dále se dochovaly komentáře a výklady u Polluka a Hésychia. K obtížím spojeným s malým počtem dokladů přistupuje ještě další překážka, která brání objasnění některých otazníků visících nad tímto výrazem, a tou je existence stejného staženého slovesa pouze s kmenem na -ε ληκέω křičet. Zatímco Pollux zřejmě mezi oběma slovesy rozdíly nedělal, protože ve výčtu sloves označujících pohlavní styk a stále se opakujících slovních hříčkách komiků (τὰ τεθρυλημένα, ἃ δὴ παίζουσιν οἱ κωμικοί, Poll. 5.92), uvádí výraz ληκεῖν. Hésychios o pár století později významy obou výrazů rozlišil; ληκεῖν podle něj znamenalo volat, tančit na hudbu (ψοφεῖ, βοᾷ, τὸ πρὸς ᾠδὴν ὀρχεῖσθαι), zatímco ληκᾶσθαι souložit (περαίνεσθαι). Byzantský slovník Súda vysvětluje Aristofanovo ληκώμεθα pomocí κινώμεθα. Doklad u Ferekrata představuje pouze jednoveršový zlomek, tedy komunikát bez bližšího kontextu. Ληκούμεσθ’ ὅλην τὴν νύκτα. Milujme se celou noc.

Pherecr. 177

Ferekratés zřejmě vybízel strávit noc milováním, nikoli křikem, jak dokazuje Fótios, ačkoli si samozřejmě nemůžeme být jisti, že měl na mysli konkrétně tento verš (ληκῆσαι: παῖσαι· καὶ ἐπὶ τοῦ πλησιάσαι τίθεται· οὕτως Φερεκράτης). Ve 3. Kallimachově jambu čteme Φοῖβε, ληκῆσαι (Call.Fr. 193.10 Pf). Text je však dosti porušen a chybí kontext tolik potřebný k tomu, aby se dalo jednoznačně posoudit, zda tvar infinitivu aoristu náleží ληκέω či ληκάω. Dawson (1946: 5) se na základě Fótiova vysvětlení přiklání k druhé možnosti a klade rovnítko mezi ληκάω a λαικάζω. Zbývá uvést poslední doklad, Aristofanův verš z Žen o Thesmoforiích: Οὐδ’ ὡς ὅταν μάλισθ’ ὑπό του ληκώμεθα τὴν νύχθ’, ἕωθεν σκόροδα διαμασώμεθα… Ar.Th. 493 [Ani to Eurípidés neřekl], že když někoho máme v noci v posteli, ráno pak žvýkáme česnek… považují za dobro zdravé tělo, jiní ale nezřízeně souložit a jíst), Lib.Ep. 1163.2 οὐ κυβεύων οὐδὲ μεθύων οὐδὲ λαγνεύων ὀφείλει (není nucen ani hrát kostyk, ani se opíjet, ani nezřízeně souložit). 94 Plútarchos tu parafrázuje údajný výrok Epameinónda, který si po bitvě u Leukter nad jedním mužem, který se bitvy nemohl zúčastnit, protože zemřel, povzdechl, jak prý někdo má čas zemřít, když se kolem dějí tak důležité věci.

39

Verš je z poměrně dlouhé repliky, ve které Eurípidův příbuzný, převlečený za ženu, vášnivě obhajuje Eurípidův negativní postoj k ženám. Mimo jiné jim vyčítá, že jakmile jejich muži nejsou doma, už se vrhají do postele k otrokům. Aby ženy zahnaly podezření z noční nevěry, snědí ráno stroužek česneku. Pach česneku, alespoň ve starověkém Řecku, odháněl potenciální milence a měl velmi odpuzující účinky.95 Seager (1983: 140) se domníval, že textu by dávalo více smysl, kdyby ληκάω označovalo felaci a ženy by se tedy snažily zápachem česneku zahnat jiné pachy z úst, které by mohly vést k jejich prozrazení. Svou hypotézu podporuje další hypotézou: u lexikografů máme doloženo sloveso pro styk σκορδοῦν, od kterého by mohlo analogií s podobnými lexémy být odvozeno subst. σκόροδον pro mužský úd. Pro tuto teorii ale chybí opora jednak v dochovaných textech, jednak ve slovnících či scholiích. Seager pak vidí Aristofanovu genialitu ve dvojmyslném významu a verše interpretuje: „Jíme σκόροδα (doslovně), abychom zatajily fakt, že jsme v noci „jedly“ σκόροδα (přeneseně).“96 Bain (1991: 71) se však domnívá, že takováto interpretace není nutná, že význam souložit do kontextu zcela zapadá a Aristofanés slovesem ληκάω obohatil repertoár výrazů pro pohlavní styk. Přidám ještě jeden aspekt, kvůli kterému se zdá Seagerova a Dowsonova (λαικάζω bylo termínem označujícím felaci) teorie nepřijatelná: je nepravděpodobné, že by sloveso existující v aktivu bylo v mediopasivu používáno pro felaci. Navíc tvar ληκώμεθα je doložen pouze ve slovníku Súda, v rukopisech lze usuzovat na tvar κινώμεθα. Mohlo se jednat o interpolaci podle Ferekratova verše (Sternbach 1886: 237). Vzhledem k extrémně nízkému počtu dokladů, z nichž většina je doložena pouze fragmentárně a s

Fótios zaznamenal informaci z dopisu historika Filochóra adresovaného Alypovi: ἐν δὲ τοῖς Σκίροις τῆι ἑορτῆι ἤσθιον σκόροδα ἕνεκα τοῦ ἀπέχεσθαι ἀφροδισίων, ὡς ἂν μὴ μύρων ἀποπνέοιεν (při Skirských slavnostech jedly česnek, aby se vyhnuly milostným hrám tím, že by hezky nevoněly; FGrHist 328 F 89). Fakt, že se ženy chtěly vyhnout sexu pomocí česneku, považuje Burkert (1983: 145) za pomluvu, ačkoli se dobře hodí ke Skirským slavnostem, pořádaným poslední měsíc v roce, kdy vše bylo naruby a tradiční hodnoty a vztahy byly bořeny. Dalšími slavnostmi, při kterých se též konzumovalo velké množství česneku, byly právě Thesmoforie (Burkert 1970: 11). Tehdy podobně docházelo k přerušení všedních úkonů a separaci obou pohlaví. Neslučitelnost konzumace pochutin botanické čeledi česnekovitých s milostnými aktivitami je porůznu zmiňována v literatuře, např. Athénaios cituje verš Alexise nebo Antifana (Ath. 13.572c): διὰ ταῦθ’ ὁ πόρνος οὗτος οὐδὲ τῶν πράσων / ἑκάστοτ’ ἐπεδείπνει μεθ’ ἡμῶν· τοῦτο δ’ ἦν, / ἵνα μή τι λυπήσειε τὸν ἐραστὴν φιλῶν (Kvůli tomu si nikdy prodejný mladík s námi nedá ani kousek pórku. A to proto, aby nelitoval, až bude líbat milence.). O podobných účincích cibule mluví Sókratés se svými přáteli v Xenofóntově Hostině (X.Smp. 4.8): ὁ Νικήρατος κρομμύων ὄζων ἐπιθυμεῖ οἴκαδε ἐλθεῖν, ἵν’ ἡ γυνὴ αὐτοῦ πιστεύῃ μηδὲ διανοηθῆναι μηδένα ἂν φιλῆσαι αὐτόν (Nikératos chce přijít domů s cibulovým zápachem, aby mu žena věřila, že nikoho ani nenapadlo, aby ho jen políbil). 96 Seager (1983: 141): „We eat σκόροδα (literal) to conceal the fact that we’ve been “eating” σκόροδα (metaphorical).” 95

40

nevyjádřeným objektem, je těžké určit přesný význam (což si uvědomuje i Seager) i stylistickou hodnotu. Vzhledem k výskytu převážně v komedii a faktu, že scholiasta se k tomuto lexému nijak nevyjádřil, se domnívám, že půjde o běžný lidový výraz spíše hrubšího zrna, určitě šlo o termín expresivní. Mlčení scholií k obscénním slovům je jev pozorovatelný u většiny vulgarismů. Scholiasté si všímali neobvyklých použití a lexikálních spojení, kdežto běžné použití nebylo třeba komentovat (Jocelyn 1980: 22). Je také potřeba mít na paměti, že se nám gramatiky a slovníky nedochovaly v původní podobě, ale v průběhu času byly zkracovány, upravovány a byly z nich pořizovány pouze výtahy. Kvůli nejistotě, která se nad tímto lexémem vznáší, bych volila při překladu raději termíny lehce citově zabarvené až expresivní, vyhnula bych se vulgarismům. Máme doloženo několik odvozených slov, všechny bohužel jen u lexikografů. Např. Hésychios uvádí termín ληκώ pro mužský pohlavní úd a kompozitum ὑποληκᾶν vysvětlené slovesem ὑποκρούειν. Tvar ἐνελήκησα zaznamenaný rovněž Hésychiem je zřejmě odvozen od ἐλληκέω.

μύλλω Εἴπ’ ἄγε μ’, ὦ Κορύδων, τὸ γερόντιον ἦ ῥ’ ἔτι μύλλει τήναν τὰν κυάνοφρυν ἐρωτίδα τᾶς ποκ’ ἐκνίσθη; Theoc. 4.58 Tak mi řekni, Korydóne, má ještě ten stařík něco s tou snědou holkou, po které tak šílel?

Theokritovo hapax legomenon hojně komentované byzantskými učenci. Jedni ho kladou jako synonymní se slovesem μυάω nespokojeně špulit rty (Ar.Lys. 126, schol. ad loc, Súda), další uvádí význam líbat: μύλλει: ἀντὶ τοῦ φιλεῖ. Μυλλὸν γὰρ τὸ διεστραμμένον, οἱ δὲ γέροντες διεστραμμένοις τοῖς ὄμμασι φιλοῦσιν (schol. ad loc., μυλλόν znamená zavřené, pokroucené. Starci totiž líbají se zavřenýma očima.). Pollux uvádí τὸ μύλλον jako termín pro ret. Je zcela možné, že sloveso vyjadřovalo posunek či činnost prováděnou rty, tedy pokud jde o erotickou oblast přichází v úvahu líbání nebo orální sex. Pro druhou variantu by mohla hovořit existence substantiva μυλλός, které označovalo koláček ve tvaru ženského přirození zhotovovaný z medu a sezamu u příležitostí Thesmoforií v Syrakúsách a určený k obětem bohyním Déméter a Persefoné (Hérakleidés ap. Ath. 14.647a). Subjektem činnosti je u Theokrita starší muž, i to by mohlo být indikátorem pro jinou praktiku

41

než penilní penetraci, která může mužům ve vyšším věku působit problémy.97 Přesto si však nemyslím, že teorie orální sexu by mohla být plauzibilní. Orální sex prováděný ženě mužem byl pro Řeky tabu, neboť muž při něm byl degradován na prostého uspokojovatele ženiných erotických tužeb a postaven mimo centrum dění do pasivní role (Reinsberg 1989: 136). Eustathios s Hésychiem uvádějí ovšem ještě jako možný význam (nemravně) souložit, oba shodně odkazují na tentýž Theokritův verš: καὶ τὸ μύλλειν παρὰ Θεοκρίτῳ ἐλέχθη ἐπὶ μίξεως οὐ σεμνῆς (Eust. 2.228), μύλλει· πλησιάζει (Theocr. 4.58) (Hsch.). Eustathiovo οὐ σεμνῆς může odkazovat jednak na jiné než heterosexuální vaginální spojení, může ale také poukazovat na to, že šlo o styk mimomanželský. Gow ve svém komentáři Theokritových Idyl uvádí, že μύλλω nepochybně znamenalo mlít, na μύλλω odkazuje i Adams (1982: 152) při výkladu latinského molere (mlít). Tento význam však neuvádí žádný lexikograf a pokud jej lexém původně měl, nemáme pro to žádný přímý ani nepřímý důkaz. Ať již sloveso μύλλω označovalo jakoukoli sexuální praktiku, nemyslím si, že její přesná deskripce tu byla Theokritovým záměrem. Battus se mezi řečí ptá Korydóna, zda onen stařík ještě s dívkou je, jestli s ní má poměr. Jakým způsobem se tento vztah mezi starcem a dívkou realizuje, je tu vedlejší. Korydón přitaká, že je onehdy dokonce přistihl při činu (viz lemma ἐνεργέω). Pokud budeme věřit Eustathiovi, že μύλλω označovalo pohlavní styk, pak muselo jít o výraz expresivní, což dokládá situace, za které je pronášen, i sociální statut osob, mezi kterými se dialog odehrává. Předmět je vyjádřen akuzativem, což podporuje mou hypotézu a posouvá termín spíše k vulgárnímu zabarvení. Kromě mnou výše uvedeného překladu mít něco s někým by přicházely proto v úvahy expresivně více zabarvené termíny jako např. tahat se s někým. Snad v erotickém smyslu je u Hippónakta (Hippon. 123) doložená složenina μοιμύλλειν: μηδὲ μοιμύλλειν Λεβεδίην ἰσχάδ´ ἐκ Καμανδωλοῦ (nejíst lebedijské sušené fíky), což je podle Hendersona (1975: 22) narážka na cunnilingus.

Např. v Aristofanově Ženském sněmu Blepyros vyslovuje obavy z nového uspořádání sexuálních záležitostí a ptá se Praxagory, jak starci zvládnou souložit se dvěma ženami, protože aby mohli mít styk s mladou a hezkou, musí nejprve uspokojit starou a ošklivou (Ar.Ec. 619). Na problémy s erekcí existovalo velké množství „zaručených“ receptů. Dovolím si uvést jeden dochovaný na papyrech s kouzelnými návody: PMag. 7.186 Στ[ύ]ειν, ὅτε θέλεις· πέπερι μετὰ μέλιτος τρίψας χρῖέ σου τὸ πρᾶ̣γ̣μ̣α (aby se ti postavil, když budeš chtít, rozetři pepř s medem a natři si ho tím). 97

42

οἴφω, οἰφέω Souložit. Sloveso doložené daleko více nápisně98 než literárně. Všeobecně je považováno za dórský ekvivalent slovesa βινεῖν, doklady však pocházejí i z jiných oblastí než jen dórsky hovořících. O významu slova není pochyb, lexikografové i gramatikové se shodují a vysvětlují je pomocí συνουσιάζειν (Sch.Theoc. 4.62, Paus.Gr., EM), popř. ὀχεύειν (Hsch.) či περαίνειν (Ar.Byz.fr. 15, Suetonius, Eustathios). V literárních textech máme pouhé dva doklady. Plútarchos v životopise Pyrrha vypravuje, že když se Akrotatovi podařilo odrazit Ptolemaiovo vojsko, tak při vítězném tažení městem na něj jakýsi Sparťan zavolal, aby se vyspal s Chilónidou, která, ač vdaná, jej milovala a manžela nenáviděla, což bylo veřejným tajemstvím. „Οἶχε, Ἀκρότατε καὶ οἶφε τὰν Χιλωνίδα· μόνον παῖδας ἀγαθοὺς τᾷ Σπάρτᾳ ποίει.“ Plu.Pyrrh. 28 Běž, Akrotate, picej Chilónidu! Dělej Spartě dobré děti.

Druhým dokladem je přísloví, které se nám dochovalo u různých autorů, z nichž někteří jej i komentují a vysvětlují (Plu.Prov. 1.15, Diogenian. 2.2, Paus.Gr. α149, Phot.). Kock je zařadil mezi fragmenty neznámých komických básníků. Jeho parafrázi použil Athénaios ve svém doporučení adresovaném thesalskému Myrtilovi (Ath. 13.568e ἄριστα χωλὸς οἰφεῖς). Ἄριστα χωλὸς οἰφεῖ. Nejlépe picá chromý.

Com.Adesp. 36

Původkyněmi přísloví jsou podle antických zpráv bojovné Amazonky, které chlapcům, a tedy budoucím mužům – sexuálním partnerům, lámaly ruce a nohy a tak je mrzačily. Určit stylistický odstín tohoto výrazu je obtížné. Nápisy ve svatyni na Théře99 ukazují spíše na pejorativní vyznění (Bain 1991: 74), stejně jako objekt v akuzativu u Plútarcha. Šlo zřejmě o výraz lidový, silně expresivně zabarvený, náležící výhradně do mluveného projevu. I Plútarchos jej používá v přímé řeči starce, neznámého muže z pokřikujícího davu, i když οἴφω zde mohlo být Plútarchem použito záměrně ze stylistických důvodů jako aliterace ke tvaru οἶχε. Přísloví pak dle frekvence zachycení u jednotlivých autorů patřilo do širšího povědomí řeckého člověka.

Epigrafické doklady uvádí Bain (1991: 72-74) s odkazy na relevantní odbornou literaturu. IG XII,3 537 κ(?)αὶ τὸν Δελπℎίνιον ἦ Κρίμων τε(ῖ)δε ὦιπℎε, παῖδα Βαθυκλέος, ἀδελπℎεὸν. 98

99

43

ὀχεύω Kopulovat. Jde o standardní termín pro kopulaci zvířat.100 Pro pohlavní styk mezi lidmi jej najdeme poprvé ve fragmentu historiografa 5. století Hellanika, tentýž text se pak objevuje i ve zlomku Kallisthena (124 F 34). Uvádí se, že šlo o nápis na nějakém památníku: Ἔσθιε πῖνε ὄχευε, ὡς τά γε ἄλλα οὐδὲ τούτου ἐστὶν ἄξια. Jez, pij, vobskakuj, protože to ostatní nestojí zato.

Hellanic. FGrH 687aF2b

Vzhledem k absenci dokladů z klasické či hellénistické řečtiny pro styk dvou lidí a naopak početné doklady pro páření zvířat lze souhlasit s Bainem (1990: 257), že toto sloveso mělo venkovské konotace a je používáno nízkými sociálními vrstvami (což potvrzují texty Theokrita a sbírka Philogelós). Objekt, je-li vyjádřen, bývá v akuzativu, což by mohlo opět poukazovat na vulgární zabarvení. Kromě Theokrita pochází všechny ostatní doklady z prozaických textů. Na pomezí mezi pářením a milováním stojí zoofilní styky, pro jejichž popis použili někteří autoři právě toto sloveso. Např. Filón z Alexandrie ve Speciálních zákonech jmenuje zákon postihující zoofilii smrtí, Artemidóros vykládá i sny, ve kterých člověk má styk se zvířetem. U Theokrita končí rozhovor pastýřů Komáta a Lakóna varováním před styku s kozami: Οὗτος ὁ λευκίτας ὁ κορυπτίλος, εἴ τιν’ ὀχευσεῖς τᾶν αἰγῶν, φλασσῶ τυ, πρὶν ἢ ἐμὲ καλλιερῆσαι. Theoc. 5.147101 Ty svině, ty neotesanče, jestli vojedeš nějakou z mých koz, tak ti ho useknu ještě dřív, než stihnu obětovat.

Zvláštním případem je úryvek z Lúkiánových Pravdivých příběhů (Luc.VH 1.22). Je v něm popisováno rozmnožování podivného druhu tvorů, kteří obývají Měsíc, jsou pouze mužského pohlaví a páří se a souloží (ὀχεύουσι καὶ πλησιάζουσι) pomocí umělých penisů. Sloveso ὀχεύω použité pro pohlavní styk bytostí rodu homo sapiens máme (kromě výše zmíněného fragmentu) doloženo v řečtině pouze u Epikteta102 a ve sbírce vtipů Philogelós. U Aristotela GA a HA passim, dále např. Hdt. 3.86 ἐπῆκε ὀχεῦσαι τὸν ἵππον (nechal koně připustit), Pl.Euth. 298e Ἔγωγέ τοι εἶδον, ἔφη, αὐτὸν ὀχεύοντα τὴν κύνα (viděl jsem ho, jak se páří s fenou), Anaxandr. 47 ὀχευομένους δὲ τοὺς κάπρους … θεωροῦσ’ (pozorují pářící se kance), D.S. 2.42.1 ὀχεύεται δὲ τοῦτο τὸ ζῷον (toto zvíře [slon] se páří), Ath. passim. 101 Ph.De specialibus legibus 3.49 ἐάν τε οὖν ἀνὴρ ὀχεύῃ τετράπουν ἐάν τε γυνὴ ὑπὸ τετράποδος ὀχεύηται, θνῃσκέτωσαν καὶ οἱ ἄνθρωποι καὶ τὰ τετράποδα (jestliže muž či žena mají styk se zvířetem, musí lidé i zvířata zemřít), Artem. 1.80.55,5 οἵῳ δ’ ἄν τις ὑπολάβῃ θηρίῳ μιγῆναι, ἐὰν μὲν αὐτὸς ὀχεύῃ, … ἐὰν δὲ ὀχεύηται… (jestliže se někomu zdá, že má styk se zvířetem, jestli on sám je aktivní… jestliže je však pasivní…). 102 Epict.Diss. 1.6.14 ἐκείνοις μὲν ἀρκεῖ τὸ ἐσθίειν καὶ πίνειν καὶ τὸ ἀναπαύεσθαι καὶ ὀχεύειν (bohům stačí jíst, pít, odpočívat a milovat se), id.Ench. 41.1 οἷον ἐπὶ πολὺ γυμνάζεσθαι, ἐπὶ πολὺ 100

44

Σύ, εἶπεν, τοσοῦτος χρόνος ἐστὶν ἐξ οὗ τὴν μητέρα μου ὀχεύεις, μηδὲν ὑπ’ ἐμοῦ παθών, καὶ νῦν ὀργίζῃ ἐπὶ τῇ μητρί σου ἅπαξ με εὑρών; Hierocl.Facet. 45 Řekl: „Hej, ty už tak dlouho vojíždíš mou matku a nic jsem ti za to neudělal a teď se čílíš, kdyžs mě jednou na matce přistihl.“

Lze usuzovat na expresivní výraz, ve kterém se díky přenesení z říše zvířat odráží naturalismus pohlavního aktu. Z dialogických pasáží je patrné, že výraz může mít vulgární zabarvení; na základě toho je třeba volit překlad do češtiny. Jako hapax legomenon je v antické literatuře doloženo kompozitum παροχεύω, a to u Aristotela pro páření holubic s jiným samečkem, než kterého si zvolila jako životního druha.103 Další hapax legomenon, tentokrát v celém dochovaném literárním materiálu, je ἀντιοχεύω souložit opačným způsobem použité epigramatikem Palladem.104 Domnívám se, že je tímto výrazem myšlen homosexuální anální styk jakožto praktika protikladná k heterosexuálnímu vaginálnímu styku.

σπλεκόω Souložit. Vše nasvědčuje tomu, že šlo o verbum proprium pro pohlavní styk, neboť nemáme žádné zmínky o tom, že by mělo jiný význam (Hsch σπλεκοῦν· πλησιάζειν, συνουσιάζειν, περαίνειν). Gramatikové zmiňují i variantu σπεκλόω, ta je však v literárních textech nedoložená. Svědectví v uměleckých literárních textech je však velice chabé, sloveso je doloženo pouze v jediném verši Aristofanovy Lýsistraty. Protože je však uvádí Pollux ve výčtu slov pro styk a lexikografové u lemmatu σπλεκόω neuvádějí Aristofanovo jméno, domnívám se, že mohlo jít o vcelku běžný termín, který nebyl omezen jen na Aristofanův slovník. Slovesný tvar je zde v aktivu, subjektem jsou muži, objekt není vyjádřen. Lýsistraté představuje ženám svou taktiku pro nastolení panhelénského míru: Εἰ γὰρ καθῄμεθ’ ἔνδον ἐντετριμμέναι, κἀν τοῖς χιτωνίοισι τοῖς Ἀμοργίονις γυμναὶ παρίοιμεν δέλτα παρατετιλμέναι, στύοιντο δ’ ἅνδρες κἀπιθυμοῖεν σπλεκοῦν. Ar.Lys. 152 Když budeme sedět doma namalované, procházet se v šatech z Amorgu, tam dole vyholené, mužům se postaví a zatouží po sexu.

ἐσθίειν, ἐπὶ πολὺ πίνειν, ἐπὶ πολὺ ἀποπατεῖν, ὀχεύειν (jako např. cvičit, jíst, pít, ulevit si, milovat se). 103 Arist.HA 613a7 παροχεύονται δέ ποτε καὶ τῶν τοὺς ἄρρενας ἐχουσῶν τινες (občas se „nemanželsky“ páří i ty, které mají samečka). 104 AP 11.284 (Pall.) Λυκάων … ἀντιοχευόμενος.

45

Bohužel je velmi obtížné stanovit stylistickou hodnotu tohoto lexému. Vzhledem k tomu, že Lýsistraté nepatří k nejvulgárnějším ženským postavám Aristofanových dramat,105 navrhuji překládat raději neutrálním výrazem.

διασπλεκόω Kompozitum předchozího se zesíleným významem. Je doloženo též ve variantě διασπεκλ- (Archilochos) a jeho existence i mimo komedii podporuje mou hypotézu, že sloveso σπλεκόω mohlo být standardním běžným výrazem. V literárním zpracování se dochovalo na dvou místech, dále bylo komentováno gramatiky, lexikografy a scholiasty. Pravděpodobně se jednalo o výraz svým významem, použitím a stylistickým zabarvením velmi podobný slovesu βινέω, v Archilochově zlomku jde s největší pravděpodobností o synonymní výrazy. V obou dvou komunikátech je použito v mediopasivním tvaru při subjektu, kterému je při styku tradičně přisuzována pasivní role. Situační kontext obou textů naznačuje, že mohlo jít o termín expresivní až vulgární. Scholiasta Aristofanova Míru jej vysvětluje pomocí slovesa γαμέω. Ἴσος κιναίδου καὶ κακῆς πόρνης ὁ νοῦς· … βινούμενοί τε καὶ διεσπεκλωμένοι. Archil. 328.4 Buzerant a špatná děvka mají stejnou povahu: oba se nechají šukat a šoustat. Οὐκ ἂν διαλεχθείην διεσπλεκωμένῃ ὑπὸ μυρίων τε τῶνδε καὶ τρισχιλίων. Ar.Pl. 1082 Nemohl bych jít do postele s tou, kterou šukalo tisíce jiných chlapů.

Jako jedno z možných čtení se uvádí složenina καταδιασπλεκόω (LSJ) ve scholiích k Aristofanovu Bohatství (Sch.Ar.Pl. 1082) a Hésychios uvádí κατασπλεκόω (Hsch. κατασπλεκῶσαι· κατελάσαι).

συνουσιάζω Souložit. Lexém doložený poprvé až ve zlomcích Aristotela, používaný výhradně v prozaických spisech, většinou v historické (Theopompos) a odborné lékařské literatuře (Dioklés, Sórános), nebo v textech popisného zaměření (např. magické

Daleko hrubší výrazy používají stařeny, mezi nimi i termíny týkající se vyměšování (např. Kleoníké v Ar.Lys. 440), které byly doménou mužského jazyka (McClure 1999: 205). Souviselo to s větší volností pohybu, jíž se ženě dostávalo po ukončení plodného období, neboť již nehrozilo nebezpečí, že zplodí a porodí nemanželské potomky. 105

46

návody).106 Je doloženo také pro styk zvířat, a to opět v odborných spisech (Aristofanés Byzantský, Erótianos). Byl velmi často využíván scholiasty a lexikografy pro vysvětlování výrazů týkajících se pohlavních aktů zřejmě pro svůj technický a prakticky odborný charakter a bezpříznakovost. Pro stereotypní zapojení do textu zde uvedu pouze příklady z umělecké literatury. Sloveso bývá používáno absolutně, pokud je objekt vyjádřen, pak většinou dativem nebo řidčeji jinou přeložkovou vazbou. Ἔλεγε δὲ μάλιστα συνιέναι θνητὸς ὢν ἐκ τοῦ καθεύδειν καὶ συνουσιάζειν. Plu.Alex. 22.6107 Říkal, že si je vědom své smrtelnosti podle toho, že spí a souloží.

2.2. Chůze Do této skupiny budou náležet slovesa s denotačním významem kráčet, jít, přicházet, jejichž význam byl synekdochicky zúžen na přicházet do styku, vcházet ke komu za účelem pohlavního styku, tedy na prosté označení sexuální činnosti. U textů s nedostatečným nebo nepříliš jasným kontextem pak bývá obtížné rozhodnout, zdali měl produktor komunikátu na mysli pouze kontakt partnerů bez jakýchkoli erotických podtónů, nebo zda při něm došlo k pohlavnímu styku. Z českých výrazů zachycených Obrátilem uvádím např. sejít se, sloveso jít je používáno pouze ve frázích.

Theopomp.Hist. 62 συνουσιάζειν καὶ πίνειν εἰθισμένοι ἐπὶ τῶν καπηλείων (zvyklí souložit a pít po krčmách), Diocl.Fr. 183a.121 τοῦ συνουσιάζειν ἀπέχεσθαι (vyhýbat se pohlavnímu styku), Sor. 1.31.5 διὰ τὸ μὴ συνουσιάζειν βλάπτονται παραποδιζομένης τῆς ἐμμήνου καθάρσεως (tím že nesouloží, si škodí, protože je bráněno menstruaci),Cyran. 1.18.49 τοῖς μὴ δυναμένοις συνουσιάζειν (těm, kteří nemůžou souložit). 107 Dále Epict. 2.20.11 ἔσθιε καὶ πῖνε καὶ συνουσίαζε (jez, pij a soulož), Apollod. 3.111.9 ταῖς δὲ λοιπαῖς Ἀτλαντίσι Ζεὺς συνουσιάζει (Zeus pak souloží s ostatními dcerami Atlanta), Artem. 1.8 Μόσσυνες οἱ ἐν Ποντικῇ συνουσιάζουσι δημοσίᾳ (Mosynové u Černého moře souloží veřejně), Theopomp.Hist. 204.18 ap. Ath. 12.517f ἐπειδὰν δὲ συνουσιάζωσι καθ’ ἑταιρίας ἢ κατὰ συγγενείας (kdykoli [Etruskové] souloží na večírcích s přáteli nebo příbuznými), X.Eph. 2.9.2 τὴν δὲ Ἄνθίαν οἰκέτῃ συνουσιάζειν ἐνενόει (měla v úmyslu dát Anteiu za souložnici otrokovi). 106

47

ἀφικνέομαι108 Přicházet. Jak to bude u sloves tohoto sémantického pole běžné, autoři textů nemusí klást důraz na samotný pohlavní styk, ale na fakt, že někdo má schůzku s milenkou,109 při které může samozřejmě přijít na sex řada, jeho vyjádření se však odehrává v mimojazykové rovině nebo v širším kontextu. Tak tomu může být např. v Plútarchově životopise Alexandra Velikého, ke kterému prý přišla královna Amazonek (Plu.Alex. 46 πρὸς αὐτὸν ἀφικέσθαι τὴν Ἀμαζόνα οἱ πολλοὶ λέγουσιν). Od Diodóra Sicilského (17.77) víme, že Thalléstris se s Alexandrem setkala za účelem zplození co nejlepších potomků, což mělo být zaručeno výjimečností a bezvadností obou rodičů. Jediné doklady explicitně pro pohlavní styk pocházejí z Hippokratových lékařských spisů, objekt je v nich vždy připojen předložkou παρά. Μέγα δὲ τεκμήριον αἱ οἰκέτιδες ποιέουσιν· οὐ γὰρ φθάνουσι παρὰ ἄνδρα ἀφικνεύμεναι, καὶ ἐν γαστρὶ ἴσχουσι διὰ τὴν ταλαιπωρίην καὶ ἰσχνότητα τῆς σαρκός. Hp.Aër. 21.14110 Velkým svědectvím toho jsou služebné: jakmile mají styk s mužem, otěhotní, a to kvůli těžké práci a štíhlým tělům.

Podobně jako fundující sloveso spojuje se i ἀφικνέομαι do frazémů se substantivy označujícími buď samotný styk, nebo místo, kde k souloži dochází.111 V odborné přírodovědecké literatuře máme doložen frazém εἰς μίξιν ἀφικνεῖσθαι.112

βαίνω Kráčet, stoupat. Eufemismus pro pohlavní styk. Sloveso βαίνω stejně jako ostatní jeho složeniny se primárně používalo pro kopulaci zvířat,113 jak uvádí i gramatik Základové sloveso ἱκνέομαι se s erotickými konotacemi používalo pouze ve frazémech jako přijít na lůžko (Od. 23.354 ἱκόμεθ’ εὐνήν, Ar.Ec. 959b ἐς εὐνὴν / τὴν ἐμὴν ἱκέσθαι, ibid. 968 totéž, Musae. 127 ἐπὶ λέκτρον ἀμήχανόν ἐστιν ἱκέσθαι) nebo vejít pod pokrývku (Theoc. 18.19 ὑπὸ τὰν μίαν ἵκετο χλαῖναν). Přikrývka podobně jako lůžko bývá známkou důvěrného styku, srov. S.Tr. 540 (ὑπὸ χλαίνης ὑπαγκάλισμα), E.Fr. 603 (ὅταν δ’ ὑπ’ ἀνδρὸς χλαῖναν εὐγενοῦς πέσῃς), AP 5.169 (Asclep.) (ὁπόταν κρύψῃ μία τοὺς φιλέοντας χλαῖνα), Ath. 13.604e τὴν δὲ τοῦ Σοφοκλέους χλανίδα περιεβάλοντο (přikryli se Sofokleovým pláštěm). I na vázách bývá často zobrazena dvojice milenců pod jednou přikrývkou. 109 Např. Parth. 17.4 παρ΄ αὐτὸν ἀφικέσθαι (přijít k němu). 110 Dále Hp.Aër. 22.20 Οἱ δὲ μετὰ ταῦτα, ἐπειδὰν ἀφίκωνται παρὰ γυναῖκας, καὶ μὴ οἷοί τε ἔωσι χρέεσθαι σφίσιν (Ti pak, když souloží s ženami, ale nejsou styku schopni). 111 Např. X.Eph. 3.5.3 ἐπ’ εὐνὴν ἀφίξομαι τὴν Περιλάου (budu spát s Periláem). 112 Hp.Genit. 7 ἑτέρων γυναικῶν ἐς μίξιν ἀφικόμενοι, ἄρσενα γόνον ἐποίησαν (když měli styk s jinými ženami, zplodili mužského potomka), Ael.NA 1.50 καὶ ἐκεῖνος ἐς μῖξιν ἀφικνεῖται πρὸς τὴν θάλατταν (i [zmije] se chodí pářit k moři). 108

48

Pollux (καὶ μὴν τὸ μίγνυσθαι ἐπὶ μὲν τῶν ἀλόγων βαίνειν ἐπιβαίνειν). S tím souvisí i syntaktická struktura – předmět je v bezpředložkovém akuzativu. V literárním zpracování se nám dochovalo βαίνω pro pohlavní styk lidí pouze na jednom místě, a to u tragika Achaia. Bohužel se jedná o jednoveršový zlomek, který nedovoluje další spekulace ohledně stylistického zabarvení. Tento verš však cituje Hésychios v lemmatu νυμφόβας (ten kdo souloží s nymfou) a uvádí, že verš pronášel Silénos a že jeho smysl byl erotický (ἐπὶ τῆς Ἀφροδίτης). Je tedy pravděpodobné, že mohlo jít o satyrské drama, což by hovořilo pro expresivní, popřípadě vulgární termín. Βαβαὶ βαβαί, βήσομαι γυναῖκας. Sláva, pomiluju se s ženami!

Achae. 28

Pro popis pohlavního aktu se používala také vazba jít do postele s výrazy označujícími lůžko.114 Výrazy pro lůžko (εὐνή, λέκτρον, λέχος, δέμνιον) velmi často označují místo, kde se pohlavní styk odehrál, v tragédii pak metonymicky označují manželství a pohlavní styk.115

ἀναβαίνω Stejně jako fundující sloveso bylo primárně používáno pro kopulaci zvířat.116 K tomuto posunutí došlo z původního významu vystupovat nahoru, nastupovat (např. na dopravní prostředek) vlivem podoby pohybu, který samec domácích (tedy snadno pozorovatelných) zvířat vykonává při kopulaci. Styk lidí máme doložen v jediném textu, a to v jednoveršovém zlomku Aristofanovy komedie, což nám

Např. Hdt. 1.192 αἱ δὲ βαινόμεναι ἑξακισχίλιαι καὶ μύριαι (klisen, které byly určeny k chovu, bylo 16 tisíc), Longus 3.13 οἱ κριοί ... ἔβαινον ἄλλος ἄλλην (berani … obskakovali každý jinou samici), Thgn. 185 κριοὺς καὶ ὄνους καὶ ἵππους… καί τις βούλεται ἐξ ἀγαθῶν βήσεσθαι (jaký dobrý [beran, osel či kůň] je chce obskočit), Arist.HA 575a13 ὁ ἄρρην… βαίνει δὲ σφοδρῶς ὥστε συγκάμπτεσθαι τὴν βοῦν (býk naskakuje tak prudce, až se kráva prohne), AP 9.730 (Demetr. Bith.) Ἤν [μ’ ἐσίδῃ] ταῦρος, βήσεται (jestliže mě spatří býk, obskočí mě), Longus 4.12.2 λέγοντος ὡς αἶγας μὲν βαίνειν τράγους καλόν, τράγον δὲ οὐπώποτέ τις εἶδε βαίνοντα τράγον (a říkal,že je v pořádku, když kozli obskakují kozy, ale že ještě nikdy nikdo neviděl kozla naskakovat na kozla), Arr.Ind. 14.7 βαίνεται δὲ ἐλέφας ἦρος ὥρῃ (sloni se páři na jaře), Ar.Byz.Epit. 2.169 ἡ δὲ θήλεια βαίνεται ὀκταμηνιαία (samice [psa] se páří ve stáří 8 měsíců). 114 Od. 8.313 εἰς ἐμὰ δέμνια βάντες, Od. 8.296 ἐς δέμνια βάντε, Hes.Op. 328 ἀνὰ δέμνια βαίνῃ , skladatel parodií na homérské eposy Matro Conv. 75 εἰς λέχος ἡνίκ’ ἔβαινε, Theoc. 17.42 βαίνῃ λέχος. Z dalších frazémů tvořených substantivem lůžko a slovesem, které nebude zahrnuto do tohoto hesláře, si dovolím uvést πεσεῖν ἐς εὐνὴν καὶ γαμήλιον λέχος (E.Fr. 889, Ar.Th. 1122). 115 Srov. Kaimio 2002: 97nn. 116 Luc.Eun. 13.10 οὐδὲν χείρων ἐστὶν τῶν τὰς ἵππους ἀναβαινόντων ὄνων (není o nic horší než osli, kteří naskakují na klisny), Hdt. 1.192 οἱ μὲν ἀναβαίνοντες τὰς θηλέας ὀκτακόσιοι (chovných hřebců bylo osm set). 113

49

bohužel neposkytuje dostatečný prostor pro určení stylistické hodnoty lexému. Objekt je vyjádřen bezpředložkovým akuzativem, což opět odpovídá spíše rekci při popisu rozmnožování zvířat než při nastupování na dopravní prostředek, kdy je předmět řízen předložkou ἐπί,117 i když ve zlomku historika Theopompa (Theopomp.Hist. 1 J) máme doložen přímý předmět ἀναβῆναι τὸν ἵππον, u kterého však chybí zasazení do konkrétního kontextu. Lexikograf Aelius Moeris uvádí, že syntaktická podoba předmětu byla závislá i na dialektu řečtiny: ἀναβῆναι τὴν γυναῖκα βούλομαι Ἀττικοί, ἀναβῆναι ἐπὶ τὴν γυναῖκα Ἕλληνες. Ἀναβῆναι τὴν γυναῖκα βούλομαι. Chci souložit se ženou.

Ar.Fr. 329

Kombinaci lidské i zvířecí kopulace představuje pseudolukianovský spis Lúkios čili osel. Jeho autor na dvou místech použil toto sloveso pro styk ženy s mužem, který byl začarován do podoby osla. Jde tu vlastně o příklad zoofilie, protože žena celou dobu žije v domění, že souloží s opravdovým oslem, o jeho proměně jí není nic známo. Ἠπόρουν ὅπως ἀναβήσομαι τὴν ἄνθρωπον. … πάντων ὀφθαλμοῖς ἐπὶ τὴν γυναῖκα ἀναβήσεται. Luc.Asin. 51, 52 Byl jsem na rozpacích, jak ženu obskočím. … Před očima všech naskočí na ženu.

Pravděpodobně se erotická narážka skrývá za slovesem ἀναβαίνω i v Sósiově replice v Menandrově komedii Ostříhaná. Sluha Sósiás vyzdvihuje přednosti flétnistky Habrotonon: Δύνασαί τ’ ἀναβαίνειν, περικαθῆσθαι. ποῖ στρέφει, λαικάστρι’; ἠισχύνθης; Men.Pk. 484 Umíš naskočit a posadit se. Kam se otáčíš, děvko? Stydíš se?

Vzhledem ke slovesu περικάθημαι měl Sósiás na mysli polohu na koníčka, která byla příznačná pro hetéry a považována za jejich specialitu, ačkoli i pro ně byla zřejmě ponižující (McClure 2003: 278).118

Např. Thuc. 4.44.6 ἀναβάντες ἐπὶ τὰς ναῦς, And. 44 ἐπὶ τοὺς ἵππους ἀναβάντες, X.Cyr. 3.3.60 ἀνέβαινόν τε ἐπὶ τὰ ἅρματα, ibid. 7.1.1 ἀνέβαινεν ἐπὶ τὸν ἵππον. 118 Např. AP 5.202 (Asclep. nebo Posidipp.) νικήσασα κέλητι Φιλαινίδα. Některým hetérám se dostalo za mimořádné výkony na tomto poli významných odměr, jak nás o tom informují verše komika Machóna dochované u Athénaia (Macho 12.171 ap. Ath. 13.577d φασὶ καὶ τὴν Λαμίαν / τὸν βασιλέ’ εὐμελῶς κελητίσαι ποτέ / ἐπαινεθῆναί – Lamia to prý udělala králi šikovně na koníčka a dostala pochvalu). Vdané ženy bývají naproti tomu ve výtvarném umění zobrazovány, jak souloží v misionářské poloze za pootevřenými dveřmi. Zavřené dveře na vázách označují ženskou část domu. To, že muži ženy doma zamykali, aby nemohly zplodit s otroky nemanželské děti, dosvědčuje i Ischomachos v Xenofóntově spise O hospodaření (X.Oec. 9.5). Na vázách byly také více zobrazovány polohy, při kterých je muž nad ženou a proniká do ní zezadu, což vedlo k názoru, že jde o nejoblíbenější polohu (Keuls 1985: 176). Podle Artemidóra je pro člověka nejpřirozenější poloha 117

50

διαβαίνω Vykračovat si, dělat velké kroky, rozkročit se, překročit. Toto kompozitum se vymyká dosavadnímu schématu složenin slovesa βαίνω (tj. kopulace zvířat a pouze ojedinělé doklady pro styk lidí v komedii) v tom ohledu, že zcela chybí použití pro kopulaci zvířat.119 Přenesení významu bylo způsobeno podobností s pohybem vykonávaným při určitých milostných polohách. Protože subjektem bývají ženy, můžeme se domnívat, že v těchto případech autor měl na mysli polohu na koníčka, při které se žena staví rozkročmo nad na zádech ležícím mužem.120 Tomu nasvědčuje i dvojsmyslný verš z Aristofanovy Lýsistraty: Ἀλλ’ ἐκεῖναί γ’ οἶδ’ ὅτι ἐπὶ τῶν κελήτων διαβεβήκασ’ ὄρθριαι. Ar.Lys. 60 Vím, že ony brzy ráno nasedly na lodě/koníčka.

Řeč je o ženách ze Salamíny, které mají – jako ostatně i mnohé další – zpoždění na schůzku svolanou Lýsistratou. Substantivum κέλης označovalo jednak neosedlaného koně, jednak se používalo pro druh lodi.121 Ženy ze Salamíny však musely dorazit do Athén na lodi, nikoli na koni. Od substantiva κέλης (kůň) je odvozeno sloveso κελητίζω (jezdit na koni), které se používalo pro označení milostné polohy „na koníčka“.122 Nenašla jsem však doklad pro to, že by se používalo pro nastupovaní na dopravní prostředky, ať už šlo o koně či lodě. Máme tu tedy hříčku se slovy, ve které Aristofanes spojil dvojsmyslný výraz κέλης, který asociuje konkrétní sexuální polohu123 a διαβαίνω, které označuje činnost, kterou musí žena vykonat při „misionářská“, kdy muž a žena se vzájemně dotýkají celým tělem (Artem. 1.79.101 οὕτως εἰκὸς καὶ ἀνθρώπους τὸ μὲν οἰκεῖον σχῆμα τὸ πρόσχρωτα ἔχειν, τὰ δὲ λοιπὰ ἐπιτεχνήσασθαι ὕβρει καὶ ἀκολασίᾳ εἴκοντας). 119 U Aristotela v HA 540a22 je διαβαίνω použito při popisu kopulace, neznamená však pářit se, ale popisuje a upřesňuje polohu, v jaké kopulují sloni: ὀχεύεται δ΄ ἡ μὲν θήλεια συγκαθιεῖσα καὶ διαβαίνουσα (samice se páří tak, že si podřepne a roztáhne nohy). 120 O tutéž polohu by mohlo jít taky v AP 5.55 (Diosc.), kde máme spojení διαβαίνω ποσσίν – rozkročit se nohama: ἡ … μέσον διαβᾶσά με ποσσίν (ona se uprostřed nade mě rozkročila). Baldwin (1980: 358) uvádí jako další možnost polohu, ve které Doris leží na zádech a nohy má roztažené a položené okolo partnerových beder. Tato poloha by objasňovala použití aktivního participia διατείνας (položil jsem Doridu na lůžko … a ona položila nohy kolem mých boků). 121 Viz Fótiův Slovník nebo scholia ad loc. 122 Sloveso κελητίζω není předmětem mé práce, protože neoznačuje obecně pohlavní styk, ale má již zmíněný speciální význam, ve kterém ho najdeme u autorů komedií (Macho ap. Ath. 13.577d, Ar.Th. 153, Ar.V. 501). 123 Stejně jako např. dvojsmysl u Aristofana: Ar.Pax 900 ἵνα δὴ κέλης κέλητα παρακελητιεῖ (aby kůň předkonil koně), kde je využita metafora sexu jako zápasu (srov. García Romero 1995: 67nn), nebo v epigramu připisovaném buď Asklépiadovi nebo Poseidippovi: AP 5.202 Πλαγγὼν …νικήσασα κέλητι Φιλαινίδα (Plangón, která v jízdě „na koníčka“ porazila Filainidu). Cameron (1990: 296nn) snáší důkazy, že autorem musí být Poseidipus a že se ve skutečnosti jedná o parodii na Ptolemaiovu

51

zaujímání této polohy. Aristofanés tu tedy vtipně říká obojí: ženy ze Salamíny se už vypravily na cestu, ale ještě předtím si stihly zajezdit na svých manželích, což vysvětluje jejich zpoždění, protože si nedokázaly odepřít ranní potěšení. Síla jejich sexuální nenasytnosti je podtržena ještě polohou, kterou praktikovaly, protože poloha na koníčka byla spojována s profesionálními společnicemi a nestoudnými ženami (Henderson 1975: 164).124 Jediným místem, kde máme διαβαίνω použito synekdochicky pro pohlavní styk, je epigram Platóna, který byl zařazen do páté knihy Antologie palatínské. Platón v něm vyjadřuje rozhořčení nad nedokončeným homosexuálním stykem, který překazila svou přítomností zřejmě nějaká hetéra. Τὴν ψυχὴν Ἀγάθωνα φιλῶν ἐπὶ χείλεσιν ἔσχον· ἦλθε γὰρ ἡ τλήμων ὡς διαβησομένη. AP 5.78 (Pl.Jun.) Při líbání jsem měl mezi rty miláčka Agathóna, ale pak přišla ta mizera, aby se s ním vyspala.

Obrátil (1999: 194) zaznamenal erotické konotace slovesa překročit i v češtině: překročil ji = obtěžkal ji, dále pak spojení překročit prahy se používalo o muži vyhledávajícím mimomanželské vztahy.

ἐπιβαίνω Vstupovat, vystupovat. Opět máme více dokladů pro styk zvířat125 než pro styk mezi lidmi, Pollux jej uvádí konkrétně pro páření koní. Hésychios pomocí něj vysvětluje význam substantiva νυμφόβας (ὁ Σειλήνος ἐπιβαίνων ταῖς νύμφαις). V erotickém smyslu se používalo ve vazbách vstoupit k někomu,někam, a to jak při životných, tak při neživotných126 předmětech. Jak jsem již naznačila v úvodu ke své práci, zaměřím

milenku Bilistiché, která dvakrát vyhrála Olympijské hry v jízdě na vozíku taženém koněm. Jiného názoru je Matthews (2000: 32nn), který v epigramu vidí pouze sexuální metaforu umocněnou ironií a parodií na Kallimachův jazyk. 124 Na jezdecké umění žen dvojsmyslně poukazuje sbor mužů v téže komedii (Ar.Lys. 676 ἢν δ’ ἐφ’ ἱππικὴν τράπωνται, διαγράφω τοὺς ἱππέας· / ἱππικώτατον γάρ ἐστι χρῆμα κἄποχον γυνή. Jestli se dají na jezdectví, tak jsou jezdci na odpis. / Žena je k ježdění stvořena a je v sedle jako doma.). 125 Artem.1.79.94 τὰ μὲν ὄπισθεν ἐπιβαίνει, ὡς ἵππος, ὄνος … καὶ τὰ λοιπὰ τετράποδα (tato zvířata se páří zezadu, jako například kůň, osel … a jiní čtyřnožci), τὰ ἐπιβαίνοντα τῷ βάρει τὰς θηλείας συνιζάνειν ἀναγκάζει (kopulující zvířata svou vahou nutí samice poklesnout), Arist.HA 539b26 ἐπιβαίνοντος ἐπὶ τὸ θῆλυ τοῦ ἄρρενος (když samec naskakuje na samici), 574a20 ἅπαξ γὰρ ἐπιβάντες πληροῦσιν (psi… jsou hotoví, poté co jedinkrát kopulují), Luc.Asin. 27 ταῖς ἵπποις ἐπιβήσεται (osel-člověk bude obskakovat klisny), Horap.1.46 μηδέποτε ... τοῦ θήλεος ἐπιβαίνειν μετὰ τὴν σύλληψιν (nikdy se nepáří se samicí po zabřeznutí), ibid. 2.78 (totéž). 126 Jak uvidíme později, je velmi časté u sloves pohybu spojení vstupovat na lůžko, které bylo básnickým eufemismem pro pohlavní styk: Od. 10.347 ἐγὼ Κίρκης ἐπέβην περικαλλέος εὐνῆς (vstoupil jsem ke Kirké na překrásné lůžko), Hes.Sc. 40 ἀλόχου ἐπιβήμεναι εὐνῆς (vstoupit na lůžko manželky),

52

se především na vazby, ve kterých figurují jako syntaktické objekty živé osoby. Všechny texty s životnými objekty jsou epigramy Antologie palatínské. Konkrétně v epigramech kvůli zkratkovitosti, metaforám a abstrakci bývá obtížné určit, zda básník oním vstoupením k dívce myslí pouhou návštěvu nebo naznačuje i to, že při schůzce došlo k sexuálnímu styku. Stejné nesnáze, a to i v ostatních literárních žánrech, budou doprovázet téměř všechna slovesa této sémantické kategorie. Dvojí výklad přichází v úvahu v případě epigramu Asklépiada, ve kterém autor líčí pro něj nešťastný poměr s hetérou Filainion. Spojení εἰς γὰρ ἑταίραν ἐπέβην může znamenat narazil jsem na hetéru nebo též vyspal jsem se s ní, což je pravděpodobnější, neboť z pouhého setkání by autor nebyl tak zničen (ὄλωλα, διοίχομαι). Gow-Page (1965: 46) preferují čtení εἰς ἔχιδναν, při kterém je smysl jednoznačný (šlápl jsem na zmiji), a svou volbu odůvodňují tím, že „básník by neřekl ͵náhodou jsem potkal lehkou holkuʹ, když epigram je o oné holce.127 … εἰς γὰρ ἑταίραν νυστάζων ἐπέβην ἠδ’ ἔθιγον γ’ Ἀίδα. AP 5.162 (Asclep.) Když jsem byl rozespalý, vyspal jsem se s hetérou a málem jsem z toho měl smrt.

V Meleágrově epigramu se opět setkáváme s metaforou nevěstky ‒ lodi,128 tentokrát řízené dvaceti vesly, tedy obsluhované větším počtem mužů:129

Musae. 79 λεχέων ἐπιβήμενος Ἡροῦς (až vstoupí na Héřino lůžko), h.Ven.154 σῆς εὐνῆς ἐπιβάς (když vstoupím na tvé lůžko), Il. 9.133 μή ποτε τῆς εὐνῆς ἐπιβήμεναι ἠδὲ μιγῆναι. Metaforicky pak milenec může vstupovat i jinam: v AP 9.415.7 (Antiphil.) hetéra-loď zve své potenciální zákazníky slovy πάντες ἐμῆς ἐπιβαίνετε πρύμνης (všichni vstupujte na mou příď) a Héro a Léandros vstoupili do řádu moudré Afrodity θεσμῶν ἐπέβησαν ἀριστονόου Κυθερείης (Musae. 273). 127 Gow – Page (1965: 122): „... but stylist does not say „I have inadvertently encountered a harlot“ when the harlot in question is the subject of his epigram.“ 128 S tímto přirovnáním se v epigramech setkáváme poměrně často, dále např. AP 9.415 (Antiphil.) – viz pozn. 126, AP 9.416 (Phil.) ἔμβαινε θαρρῶν (směle nastup). V epigramu antickou tradicí připisovaném Platónovi (Pl.Epigr. 8, epigram je citován u Ath. 13.589c a D.L. 3.31) jsou oslovováni ti, kteří se setkali s mladičkou Archeanasou, když se vydávala na první plavbu (νεότητος ἀπαντήσαντες ἐκείνης πρωτοπόρου). Celý proces tělesné lásky je pak nejen v epigramech metaforicky přirovnáván k plavbě po moři, završení pohlavním stykem se vyjadřuje jako doplutí do přístavu, loď či osoba na lodi představuje participanta styku, pohyb jím vykonávaný označuje samotný sex. Toto se týká nejen kontaktů s nevěstkami. Například Theognis varuje starší muže před sňatkem s mladými dívkami, protože jsou nezkrotné, namají kotvy a často si v noci hledají jiný přístav (Thgn. 1.458 οὐδ’ ἄγκυραι ἔχουσιν· ἀπορρήξασα δὲ δεσμά /πολλάκις ἐκ νυκτῶν ἄλλον ἔχει λιμένα). Stejnou myšlenku zpracovává Theofilos v komedii Neoptolemos (Theophil. 6 οὐ συμφέρον νέα ’στὶ πρεσβύτῃ γυνή· /… / ἐκ νυκτὸς ἕτερον λιμέν’ ἔχουσ’ ἐξευρέθη). Mladé ženy vyhledávají uspokojení u milence, protože nejsou uřiditelné jedním „veslem“ (id. 6.3 οὐδὲ μικρὸν πείθεται / ἑνὶ πηδαλίῳ). Další erotické epigramy využívající metaforu láska je plavba po moři viz Murgatroyd 1995. Námořnickou metaforu pro partnerské soužití využil i Héróndás v prvním mímiambu. Gyllis varuje Métriché, že loď s pouze jednou kotvou (= mužem) nepluje bezpečně (Herod. 1.41 νηῦς μιῆς ἐπ’ ἀγκύρης / οὐκ] ἀ̣σ̣φ̣α̣λ̣ὴς ὀρμε̣ῦσ̣α̣).

53

Δύστανός γ’, ὃς ζωὸς ἔτ’ ὢν Ἀχερουσίδα λίμνην πλεύσετ’ ἄνωθ’ ἐπιβὰς γραὸς ἐπ’ εἰκοσόρου. AP 5.204.10 (Mel.) Já ubožák, za živa jsem se plavil po Acherónském jezeře, protože jsem nastoupil na stařenu, které dvacet chlapů nestačí.

Oba dva epigramy jsou laděny negativně a čiší z nich zoufalství nad mizernými hetérami, se kterými mít poměr bylo svou hrůzou podobno smrti. Nic podobného ovšem nevyplývá z poslední ukázky. μοῦνος δ’ ἠιθέοισι καὶ ἀνδράσιν ἠδὲ γέρουσιν παρθενικαῖς τ’ ἐπέβην... AP 14.55 Jako jediný jsem měl poměr s mladíky, muži, starci i dívkami.

Na základě kontextu uvedených dokladů a jejich literárního žánru můžeme usuzovat, že βαίνω a jeho složeniny používané pro sexuální styk nebyly výrazy stylisticky bezpříznakovými, šlo o termíny expresivní, mnohdy s negativními konotacemi. I jiná kompozita βαίνω se vyskytují se sexuálním podtextem, ale neodpovídají kritériím pro zařazení do mé práce, která jsem vymezila v úvodu. Buď se nám dochovaly texty popisující pouze kopulaci živočichů (ἐπεμβαίνω)130 nebo tato slovesa mají sexuální konotace pouze ve spojení s jiným výrazem (nejčastěji se substantivem označujícím lůžko) a sama o sobě si uchovávají pouze primární význam, jako např. εἰσαναβαίνω užívané hojně v homérských eposech a u Hésioda,131 nebo u Aristofana εἰσβαίνω či περιβαίνω v syntagmatu se substantivy označujícími přirození.132 Významem slovesa βαίνω bylo motivováno i substantivum ἀμφίσβαινα, které podle Martose (2001: 45) označovalo oboustranné olisby

Stejně jsou nespoutané nevěstky přirovnávány k lodi s dvaceti vesly v epigramu připisovaném Hédylovi nebo Asklépiadovi AP 5.161 ὁλκάδες εἰκόσοροι. Substantiva pro veslo byla používána pro mužský pohlavní úd (např. ἐρετμόν), proto je metafoře potřeba rozumět tak, že žena je poháněna více vesly, tj. údy, tedy muži. 130 O kohoutovi v Aesop. 16.8 καὶ ἀδελφαῖς καὶ μητρὶ ἐπεμβαίνων (protože obskakuješ sestry i matku). 131 Il 8.291 ἥ λέχος εἰσαναβαίνοι (která vstoupila na lůžko), Hes.Th. 508 ὁμὸν λέχος εἰσανέβαινεν (vstoupil na společné lůžko), ibid. 57 Ζεὺς … ἱερὸν λέχος εἰσαναβαίνων, id.Fr. 129.7 ὁμὸν λέχος εἰσαναβῆναι. 132 Ar.Av. 208 ὡς τάχιστ’ εἰς τὴν λόχμην / εἴσβαινε. Substantivum λόχμη (houština) je zde metonymicky použito pro pubické ochlupení, šířeji pro ženské přirození. O erotickém významu slovesa εἰσβαίνω v tomto verši je přesvědčen O´Connor (1991:400), Dunbar (1998: 150) píše, že toto kompozitum není jinde v obscénním smyslu doloženo. Dále Ar.Lys. 979 κᾆτ’ ἐξαίφνης / περὶ τὴν ψωλὴν περιβαίη (a pak náhle naskočí na penis). 129

54

používané ženami při lesbických praktikách. Pro toto tvrzení jsem ale nenašla nikde oporu, žádné antické, byzantské i moderní zdroje tento význam neuvádějí.133

εἶμι Přijít k někomu. S denotačním významem souložit jsem toto sloveso nalezla pouze u Hippokrata ve spisech O ženských záležitostech a O přirozenosti žen (passim) a to ve spojení přijít k muži (παρὰ / πρὸς τὸν ἄνδρα). Hippokratés je používal při subjektu ženského pohlaví, tedy pro heterosexuální styk. Např.: Hp.Mul.11.43, 12.7 ἴτω παρὰ τὸν ἄνδρα (ať jde k muži), ibid. 11.45 ὅταν δὲ μέλλῃ ἰέναι παρὰ τὸν ἄνδρα (když má jít k muži), ibid. 12.12 μὴ ἰέναι ὡς τὸν ἄνδρα (ať nechodí k muži). Podobně jako u slovesa ἔρχομαι je u Hippokrata doloženo spojení přijít blíže k muži: Hp.Mul. 221.39 μήτε ἡ γυνὴ ἴτω ἆσσον τοῦ ἀνδρὸς, μήθ’ ὁ ἀνὴρ παρὰ τὴν γυναῖκα (ani žena ať nesouloží s mužem, ani muž se ženou). Eurípidés v Orestovi použil toto sloveso ve spojení se substantivem λέκτρον (lůžko): E.Or. 559 ἐς ἀνδρὸς ἤιει λέκτρ’ (vstoupila na lůžko k muži).

πρόσειμι Význam totožný jako u základového slovesa. Jako výraz pro pohlavní styk se mi podařilo nalézt pouze u autorů prozaických spisů. Pozice objektu je buď neobsazená, nebo vyjádřena dativem, popř. akuzativem řízeným předložkou πρός. … διὰ τὸ μηδένα ἄλλον αὐταῖς ἐθέλειν προσιέναι. …protože nikdo jiný s nimi nechce mít styk.

X.Smp. 4.38134

Ὅτι οὐχ ἡδονῆς ἕνεκα πρόσιμεν ἀλλὰ τέκνων γενέσεως· Nesouložíme kvůli tělesné rozkoši, ale kvůli plození dětí.

Ocell. 4.1135

Z kontextu a literárních žánrů výše uvedených ukázek lze usuzovat na to, že πρόσειμι bylo termínem bezpříznakovým a neutrálním. Navrhuji jej překládat výrazy se stejnou stylistickou hodnotou, např. souložit, mít styk. Artemidóros ve Snáři je použil pro styk zvířat.136

Podle byzantských lexikografů i LSJ bylo ἀμφίσβαινα označení pro druh hada, který se plazil dopředu i dozadu. 134 Dále v klasické době Hp.Mul. 230.85 σκέπτου, καὶ ὅκως πρὸς ἄνδρα μὴ πρόσεισιν ἐν ᾧ θεραπεύεται χρόνῳ (dávej pozor, aby v té době, kdy se léčí, neměla styk s mužem). 135 Dále v době poklasické: Plu. 2.144d ἁγνοὺς καὶ καθαρεύοντας ἑτέρων συνουσίας προσιέναι ταῖς γυναιξίν (aby přistupovali k ženám čistí a prostí styku s jinými), Plu. 2.654b ὁπηνίκα δεῖ μάλιστα γυναικὶ προσιέναι (kdy má muž spát se ženou). 133

55

σύνειμι Kompozitum s týmž významem. Zdá se, že použití tohoto slovesa pro pohlavní styk je omezeno na odbornou prózu, jak dokazují četné výskyty v Hippokratových spisech O ženských záležitostech a O ženské přirozenosti (passim). Např.: Hp.Nat.Mul. 16.15 ξυνίτω τῷ ἀνδρί (ať má s mužem styk),137 Hp.Mul. 7.2 μὴ ξυνιούσῃσι ἀνδράσι (těm, které nemají styk s mužem), ibid. 17.20 ξυνιέναι τῷ ἀνδρί (mít styk s mužem). U Hippokrata bývají subjektem ženy, objekt – muž je vyjádřen dativem. Aristotelés v Zoologii užil toto sloveso několikrát pro kopulaci zvířat.138 Mimo odbornou prózu se mi nepodařilo σύνειμι pro pohlavní styk nalézt.

ἔρχομαι Vstupovat k někomu. U tohoto slovesa je obtížné určit, zda tvůrce komunikátu měl na mysli pouze návštěvu u milence či milenky139 a kdy ἔρχομαι je eufemismem pro souložení. Rozhodnutí může být vyneseno pouze na základě pečlivé analýzy kontextu. Sloveso bylo používáno převážně autory prozaických spisů klasického období, nejvíce dokladů pochází ze spisů Hippokrata. Jde o výraz stylově neutrální, bezpříznakový, podle četných výskytů ve vědecky zaměřených literárních dílech a Starém zákoně spíše formální. Množství dokladů v odborné literatuře, které se mi podařilo shromáždit, je možno ovšem přičíst tomu, že v medicínských spisech je snazší identifikovat významový odstín lexému než v umělecké próze, kde se eufemismy střídají s metaforami, dvojsmyslnými výrazy a slovními hříčkami. Ve

Artem. 1.79.99 τὰ δὲ οὐδὲ πρόσεισιν ἀλλήλοις, ἀλλ’ ὑπὸ τῶν ἀρσένων ἀποθλιβέντα ἀναλέγουσιν αἱ θήλειαι τὰ σπέρματα, ὡς ἰχθύες (některá zvířata se ani spolu nepáří, ale samičky sbírají semena, která vypustili samečci, jako například ryby). 137 Totéž Hp.Mul. 19.6, 58.14, 135.20. 138 Arist.HA 540a10 Οἱ δ’ αἴλουροι οὐκ ὄπισθεν συνίοντες (kočky nekopulují zezadu), 539b22 ἀλλὰ τὰ μὲν ὀπισθουρητικὰ συνιόντα πυγηδόν (nazpět močící zvířata kopulují tak, že jsou zadnicemi k sobě), 579b30 Οἱ δὲ δασύποδες ὀχεύονται μὲν συνιόντες ὄπισθεν (zající se páří tak, že kopulují zezadu). 139 Takto je to myšleno v milostných epigramech Antologie palatínské, kdy autoři popisují své návštěvy u nevěstek nebo naopak. Je sice pravděpodobné, že hlavním účelem těchto návštěv bylo uspokojování sexuálních tužeb, to však není dle mého názoru v básních akcentováno (např.: AP 5.25 (Phld.) ἀποτολμήσας ἤλυθον ἑσπέριος, 5.120 (Phld.) τὸν ἐμὸν κλέψασα σύνευνον / ἦλθον, 5.164 (Asclep.) κληθείς, οὐκ ἄκλητος, ἐλήλυθα, 5.235 (Maced.) ἦλθες ἐμοὶ ποθέοντι παρ’ ἐλπίδα, 9.416 (Phil.) Ἡ ναῦς ἀπ’ ἔργων Κύπριδος γομφουμένη / ... ἤλυθον, 11.29 (Autom.) ἢν δέ τις ἔλθῃ. Sloveso ἔρχομαι na těchto místech nelze přeložit českým souložit, proto jim nebudu dále věnovat pozornost. 136

56

všech předkládaných textech140 je popisován heterosexuální styk, předmět je připojen prostřednictvím předložek πρός nebo παρά. Jako vhodným českým ekvivalentem by se tu mohlo zdát být vstoupit/vejít k ženě/muži. Já osobně ale toto spojení vnímám jako knižní, což je funkčně neadekvátní. Navrhuji proto překládat bezpříznakovým mít poměr nebo univerzálním bezpříznakovým souložit. Φασί σε ἐλθεῖν παρὰ τῶν οἰκετέων τὸν ὀνοφορβόν, καὶ ἐμὲ ἐκείνου εἶναι παῖδα. Hdt. 6.68 Říkají, žes měla poměr se sluhou, který měl na starosti osly, a že já jsem jeho synem. Σὺ δέδωκας μισθώματα πᾶσι τοῖς ἐρασταῖς σου καὶ ἐφόρτιζες αὐτοὺς τοῦ ἔρχεσθαι πρὸς σὲ. LxxEz. 16.33141 Ty jsi platila všem svým milencům a zahrnovalas je odměnami za to, že s tebou souložili.

Jedinými místy v poezii, kde se mi tento význam podařilo zachytit, je Aristofanova komedie Jezdci ve sborové pasáži o personifikované lodi a zlomek Aischylovy tragédie Spor o zbraně. Místo předložky je zde použito adverbium ἆσσον, tedy přijít blízko k někomu. Jde tedy o stejné spojení jako u Hippokrata se slovesem εἶμι. Ἥτις ἀνδρῶν ἆσσον οὐκ ἐληλύθει Ar.Eq. 1306142 Která ještě neměla poměr s mužem [tj. panna].

Velmi častý je frazém εἰς εὐνὴν ἔρχεσθαι vstupovat na lůžko, jít do postele s někým.143

εἰσέρχομαι Vstoupit, vstoupit do domu, navštívit. Toto sloveso jako eufemismus pro pohlavní styk se velmi hojně vyskytuje v různých knihách Starého zákona a následně v pozdějších komentářích Bible,144 popřípadě v textech, které s Biblí úzce souvisí, např.

Vzhledem k rozsáhlému materiálu a frekvenci tohoto slovesa pokládám za příliš sebevědomé a neuvážené tvrdit, že neexistují žádné další texty, ve kterých by bylo použito ἔρχομαι ve významu ekvivalentním českému souložit. 141 Další doklady: Hdt. 2.115 Παρὰ τοῦ σεωυτοῦ ξείνου τὴν γυναῖκα ἦλθες (měl jsi poměr s manželkou svého vlastního hosta), Hp.Superf. 26 μὴ ἔλθῃ τοῦ πρώτου χρόνου πρὸς τὸν ἄνδρα (ať s mužem zpočátku nesouloží), Hp.Mul. 221.39 παρὰ τὸν ἄνδρα ἐλθέτω, ibid. 220.4 μὴ ἔλθῃ παρὰ τὸν ἄνδρα, id.Nat.Puer. 7.4 παρὰ δὲ ἑτέρους ἄνδρας ἐλθοῦσαι, id.Carn. 19 ὁκόταν παρὰ ἄνδρα ἔλθῃ, X.Lac. 1.5 ἐπεί γε μὴν γυνὴ πρὸς ἄνδρα ἔλθοι (kdykoli žena měla styk s mužem). 142 A.Fr. 175 ἀλλ’ Ἀντικλείας ἆσσον ἦλθε Σίσυφος. 143 Např.: h.Ap. 344, X.Eph. 2.1, 2.5. 144 Např. v Origenově komentáři k Matoušovu evangeliu Origenes Comm. in Mt.17.32.157 (εἰσέρχεται πρὸς τὴν γυναῖκα τοῦ ἀδελφοῦ). 140

57

v příběhu o Josefovi a Aseneth.145 Mimo Starý zákon se mi nepodařilo nalézt žádný text, ve kterém by εἰσέρχομαι bylo nepochybně použito ve významu souložit. Ve všech mnou nalezených textech je popisován heterosexuální styk, subjektem je muž, objekt je v akuzativu připojen předložkou πρός. Pro překlad do češtiny se nabízí doslovný překlad vstoupit k ženě, který sice působí knižním dojmem, ale v celkovém kontextu dikce českého překladu biblického jazyka nepůsobí rušivě. Εἶπεν δὲ Σαρα πρὸς Αβραμ · …εἴσελθε οὖν πρὸς τὴν παιδίσκην μου ... καὶ ἔδωκεν αὐτὴν Αβραμ τῷ ἀνδρὶ αὐτῆς αὐτῷ γυναῖκα. καὶ εἰσῆλθεν πρὸς Αγαρ, καὶ συνέλαβεν. LxxGe 16.1, 4146 Sára řekla Abramovi: „… Vejdi tedy k mé služce.“ … A dala ji Abramovi, svému muži, za ženu. A Abram vešel k Hagar a ona počala.

Sporný je smysl spojení ἔρχεσθαι πρὸς γυναῖκα v magicko-lékařském spise Kyranidy. Λάρος πετεινόν ἐστι θαλάσσιον, τὰ αὐτὰ δυνάμενον τῇ ἀλκυόνι. τούτου τὴν καρδίαν κρατῶν, εἴσελθε πρὸς δυστοκοῦσαν γυναῖκα, καὶ εὐθέως τέξεται. Cyran. 3.25 Racek je mořský pták, který má stejnou moc jako ledňáček. Drž jeho srdce, vejdi k ženě, která má obtíže při porodu, a ona ihned porodí.

Toho, že porod lze urychlit pohlavním stykem, si byl vědom už Aristotelés.147 Ostatně i dnes lékaři doporučují jako přípravu na porod pohlavní styk, neboť mužský ejakulát obsahuje hormony prostaglandiny, které povzbuzují děložní svalstvo ke kontrakcím. Text Kyranid lze interpretovat dvěma způsoby: buď výzvou εἴσελθε πρὸς γυναῖκα nabádá autor opravdu k pohlavnímu styku, nebo pouze doporučuje, aby byl u rodičky přítomný někdo někdo se srdcem racka. První verze mi přijde méně pravděpodobná především z důvodu absence stejného lexikálního spojení mimo jazyk Starého zákona, tedy jazyk blízký každodenní psané řečtině helénistického Egypta. Zadruhé je pro mě jako pro ženu již několikrát odrodivší nepředstavitelné mít v porodních bolestech pohlavní styk. Přikláněla bych se tedy k interpretaci bez sexuálních konotací.

Confessio et precatio Aseneth 21.8 εἰσῆλθεν Ἰωσὴφ πρὸς Ἀσενὲθ καὶ συνέλαβεν Ἀσενὲθ ἐκ τοῦ Ἰωσήφ (Josef vešel k Aseneth a ona z něj počala). 146 Dále ve Starém zákoně např. LxxGe. 30.10 εἰσῆλθεν δὲ πρὸς αὐτὴν Ιακωβ, Ge. 30.16 Πρός με εἰσελεύσῃ σήμερον (vejdi dnes ke mně), Le. 18.14 πρὸς τὴν γυναῖκα αὐτοῦ οὐκ εἰσελεύσῃ (nevstoupíš k jeho ženě), Jd. 16.1 καὶ εἶδεν ἐκεῖ γυναῖκα πόρνην καὶ εἰσῆλθεν πρὸς αὐτήν (uviděl tam nevěstku a vešel k ní), Ru. 4.13 καὶ εἰσῆλθεν πρὸς αὐτήν, 2Ki 3.7 εἰσῆλθες πρὸς τὴν παλλακὴν τοῦ πατρός μου (vešel jsi k souložnici mého otce), 1Ch. 7.23 εἰσῆλθεν πρὸς τὴν γυναῖκα αὐτοῦ. 147 Arist.HA 584a30 αἱ δὲ πλησιάζουσαι πρὸ τῶν τόκων τοῖς ἀνδράσι θᾶττον τίκτουσιν (rychleji rodí ty ženy, které měly před porodem styk s mužem). 145

58

προσέρχομαι Přistupovat. S významem přistupovat k partnerovi, tedy souložit se mi podařilo najít pouze na dvou místech. V obou případech jde o prozaické spisy. V Hippokratově O běžných nemocech je použito absolutně bez vyjádření objektu. Οἱ δ’ ἐπὴν προσέλθωσι, φυσῶνται κοιλίην, οἷον Δαμναγόρας. Ti když souloží, mají nafouklé břicho, tak jako Damnagorás.

Hp.Epid. 6.3.14

O Damnagorovi není nic bližšího známo, jeho jméno se objevuje pouze v medicínských dílech Hippokrata a v Galénových a Palladiových komentářích hippokratovských spisů. Je zřejmé, že na tomto místě προσέρχομαι bude označovat pohlavní styk, protože Hippokratés popisuje tentýž jev ještě jednou, jen používá místo προσέρχομαι sloveso ἀφροδισιάζειν: Οἷσιν, ὅταν ἀφροδισιάζωσι, φυσᾶται ἡ γαστὴρ, ὡς Δαμναγόρᾳ· A těm, když souloží, se nafoukne břicho, tak jako Damnagorovi.

Hp.Epid. 6.3.5

Druhým místem je Plútarchův spisek Rady do manželství. Tentýž text je doložen i v Plútarchovi připisovaných Lakónských výrocích (242c) Λάκαινα παιδίσκη, πυνθανομένου τινὸς εἰ ἤδη τἀνδρὶ προσελήλυθεν, «οὐκ ἔγωγ’,» εἶπεν, «ἀλλ’ ἐμοὶ ἐκεῖνος.» Plu. 2.140c Kdosi se zeptal jedné spartské dívky, jestli už přišla k muži, a ona odpověděla: „Já ne, ale on ke mně.“

συνέρχομαι Setkat se. Výraz, jehož doklady pro pohlavní styk se mi podařilo najít pouze v próze všech období i žánrů. Vyskytuje se v lékařských spisech stejně jako v umělecké literatuře, např. románu. Vzhledem k žánrové rozmanitosti může být konstatováno, že šlo o univerzální bezpříznakový lexém. Καὶ τὸν οἶνον ὑδαρέα λευκὸν πινέτω, καὶ μὴ λουέσθω, μηδὲ τῷ ἀνδρὶ ξυνερχέσθω. Hp.Mul. 143148 Ať pije vodou ředěné víno, nemyje se a ani nesouloží s mužem. Ἐκ δὲ τῆς καθημερινῆς σὺν τῇ κόρῃ διαίτης εἰς ἐπιθυμίαν Ἀνθίας καὶ Ἱππόθοος ἔρχεται καὶ συνελθεῖν ἐβούλετο καὶ πολλὰ ὑπισχνεῖται αὐτῇ. X.Eph. 5.9.11149

V klasické době dále např. X.Mem. 2.2.4 αἷς συνελθόντες τεκνοποιούμεθα (s těmi souložíme a plodíme děti). 149 Dále Str. 15.3.20, Ach.Tat. 4.7.7 ἀνδρὶ συνελθεῖν οὐ θέμις (není dovoleno souložit s mužem), ibid. 5.12.3 ἐπομοσάμενος ἐνταῦθα μὴ συνελθεῖν, ἔνθα Λευκίππην ἀπωλόλεκα (přísahal, že nebude souložit tam, kde ztratil Leukippu), Plu.Lyc. 15.7 ἐξῆν… πεῖσαι τὸν ἄνδρα συνελθεῖν (bylo možné přesvědčit manžela, aby měl styk s jeho ženou), Vit.Aesop. (W) 75.9 ἡ δὲ γελάσασα ἔφη “ἐάν μοι 148

59

Protože spolu trávili čas každý den, Hippothoos se do Anthie zamiloval, chtěl se s ní vyspat a sliboval jí mnoho věcí.

Nalezla jsem také doklady pro incest, u Strabóna souloží matky se syny, u Parthenia dcera s otcem, ve výtahu z děl Aristofana Byzantského je zmiňován styk Oidipa s matkou. Τούτοις δὲ καὶ μητράσι συνέρχεσθαι πάτριον νενόμισται. Soulož s matkou považují za zvyk zděděný po otcích.

Str. 15.3.20150

Toto sloveso se (převážně v pozdější řečtině) vyskytuje i ve vazbách se substantivy ὁμιλία, εὐνή nebo λέχος,151 máme doklady i pro použití pro kopulaci zvířat.152 Ve sbírce vtipů Filogelós je jako rukopisná varianta doložený ve stejném významu tvar slovesa συνεισέρχομαι.153

ἥκω Přijít na schůzku za účelem pohlavního styku. Podobně jako u jiných sloves tohoto sémantického pole je v mnohých případech obtížné i na základě kontextu určit, zda měl autor na mysli opravdu pohlavní styk, nebo jen mileneckou schůzku (při které ovšem mohlo ke styku dojít) a jakou oblast vztahu akcentoval. Tak je tomu vždy v milostných epigramech Antologie palatínské,154 ve kterých má ἥκω velmi jemný erotický podtext a kde nám k přesnému pochopení chybí širší jazykové i

δεκάκις συνέλθῃς… (zasmála se a řekla: jestliže mi to uděláš desetkrát…), Ath. 12.535b οὐκ ἀκρασίας ἕνεκεν συνελθεῖν ἔφη (říkal, že se s ní vyspal ne z nezřízenosti). 150 Dále pro incest: Parth. 13.1 λαθραίως αὐτῇ συνῆλθεν (tajně se s ní vyspal), Ar.Byz.Epit. 2.465 τοσαύτην ἄγνοιαν τοῦ παιδὸς τοῦ Λαΐου καταχέουσι τοῦ συνελθόντος τῇ μητρὶ τὴν δυστυχῆ σύνοδον (pomíjí nešťastný styk Láova syna souložícího se svou matkou). 151 D.S. 3.58.4 συνελθοῦσαν δ’ εἰς ὁμιλίαν αὐτῷ λάθρᾳ (když se s ním tajně vyspala), Eus.PE 2.2.42 τὴν δὲ Κυβέλην συνελθοῦσαν εἰς ὁμιλίαν Ἄττιδι γενέσθαι ἐγκύμονα (když Kybelé měla styk s Attidem, otěhotněla), Αristaenet. 1.15.29 ἄμφω συνῆλθον εἰς εὐνή (oba se sešli na lůžku), E.Fr. 1132.28 Ζεὺς ... εὐνῇ συνελθεῖν λάθρᾳ πως ἠβούλετο (Zeus se chtěl tajně sejít na lůžku). Syntakticky zvláštní vazbu s bezpředložkovým akuzativem máme u Sofoklea S.Aj. 491 ἐπεὶ / τὸ σὸν λέχος ξυνῆλθον (protože jsem šla spolu s tebou do postele). 152 Arist.HA 541b34 τὰ ἔντομα συνέρχεται μὲν ὄπισθεν (hmyz kopuluje zezadu), Artem. 1.79.97 τὰ δὲ κατὰ βραχὺ συνέρχεται, ὡς στρουθός (některá zvířata se páří v krátkých intervalech, jako třeba vrabec). 153 Hierocl.Facet. 251 ὁ δὲ ἐν τῷ παίζειν συνεισῆλθεν αὐτῇ (a jak tak spolu laškovali, tak se s ní vyspal). 154 Např. AP 5.7 (Asclep.) τρὶς ὤμοσεν Ἡράκλεια / ἥξειν κοὐχ ἥκει (Hérakleia třikrát přísahala, že přijde, a ještě tu není), 5.150 (Asclep.) Ὡμολόγησ’ ἥξειν εἰς νύκτα μοι ἡ ’πιβόητος / Νικὼ (proradná Nikó souhlasila, že v noci ke mně přijde), 5.279 (Paul.Sil.) ἆ πόσα τὴν Κυθέρειαν ἐπώμοσεν ἕσπερος ἥξειν (ach, kolikrát přísahala při Afrodítě, že večer přijde).

60

mimojazykové souvislosti. Nejvíce patrný je účel schůzky v epigramu Filodéma, který nám tlumočí rozhovor mladíka objednávajícího si služby prodejné dívky.155 Nepochybně pro pohlavní styk však použil tento termín Hippokratés. Vzhledem k odbornému stylu bude při překladu do češtiny přicházet v úvahu jako funkční ekvivalent bezpříznakový nebo formální výraz. Ἐν δὲ τοῖσιν ἐπιμηνίοισι πινέτω τὸν κάστορα, καὶ ἀσιτέουσα ἀλουτείτω, θυμιωμένη, καὶ τὸν κυκεῶνα πίνουσα, παρὰ τὸν ἄνδρα ἡκέτω. Hp.Mul. 157.29 Při menstruaci ať pije sekret z bobra, nejí a nemyje se, okouří se kadidlem, pije odvar z ječmene156 a pak ať jde k muži.

φοιτάω Chodit tam a zpátky. V reflektovaném významu chodit k někomu za účelem pohlavního styku157 bylo používáno jako eufemismus pro sex. Takto je poprvé doloženo u Homéra ve spojení vstupovat na lůžko εἰς εὐνὴν φοιτᾶν,158 v době klasické a v pozdější řečtině je pak užíváno samostatně. Někdy může být obtížnější stanovit míru reflexe a tím i význam slovesa, většinou lze na základě kontextu určit, jakým činnostem se zainteresované osoby na schůzkách věnují. Objekt je připojen pomocí předložek παρά nebo πρός, slovesné tvary jsou aktivní nezávisle na rodu subjektu. Až na zmíněnou vazbu v Íliadě jsou všechny ostatní doklady, které se mi podařilo excerpovat, v prozaických spisech převážně narativního charakteru. Při překladu do AP 5.46 (Phld.): Θέλεις ἅμα σήμερον ἡμῖν / δειπνεῖν; —„Εἰ σὺ θέλεις.“ —Εὖγε· πόσου παρέσῃ; — / „Μηδέν μοι προδίδου ...“ —Τοῦτο ξένον. —„ἀλλ’ ὅσον ἄν σοι / κοιμηθέντι δοκῇ, τοῦτο δός.“ — Οὐκ ἀδικεῖς. / ποῦ γίνῃ; πέμψω ... —„Καταμάνθανε.“ —Πηνίκα δ’ ἥξεις; (Chceš s námi dnes povečeřet? — Jestli chceš ty. —Výborně, za kolik půjdeš? — Nedávej mi nic dopředu. — To je divný. — Dáš mi tolik, kolik budeš chtít, až se se mnou vyspíš. — Máš pravdu. Kde bydlíš? Pošlu… — Dobře se dívej. — V kolik přijdeš?) 156 Základ pro nápoj κυκεών tvořila ječmenná mouka smíchaná s vodou nebo jinou tekutinou v závislosti na účelu, ke kterému byla určena. Z léčebných důvodů byly přidávány různé byliny (Rosen 1987: 416). Tentýž nápoj připravila Kirké Odysseovi (Od. 10.316) a byl nabídnut i Démétře, když dorazila do Eleusíny (h.Cer. 210). 157 Doslova takto použito např. Plútarchem v životopise Lykúrga, ve kterém popisuje pohlavní život spartských mužů. Ti dny trávili společně s ostatními muži, s nimi též spali a k manželkám docházeli tajně jen na dobu nezbytnou k vykonání pohlavního aktu: Plu.Lyc. 15.4 πρὸς δὲ τὴν νύμφην κρύφα μετ’ εὐλαβείας φοιτῶν (za novomanželkou chodil tajně a opatrně). 158 Il. 14.296 εἰς εὐνὴν φοιτῶντε, φίλους λήθοντε τοκῆας (a poprvé se spolu milovali, aniž by o tom drazí rodiče věděli). Stejná vazba je v řečtině období starověku doložená pouze u historika Níkoláa z Damašku: Nic.Dam. Fr. 101.304 βασιλίδα Κλεοπάτραν αὐτοῦ τεκεῖν παῖδα Κῦρον φοιτήσασαν εἰς εὐνήν (královna Kleopatra se s ním vyspala a porodila mu syna Kýra). Další spojení je doloženo v epigramu Asklépiada namířeném proti lesbickým ženám, a sice chodit k záležitostem Afrodíty: AP 5.207 (Asclep.) αἱ Σάμιαι Βιττὼ καὶ Νάννιον εἰς Ἀφροδίτης φοιτᾶν οὐκ ἐθέλουσι (Bittó a Nannion ze Samu nechtějí souložit). 155

61

češtiny připadá v úvahu jakékoli bezpříznakový výraz či spojení, pokud jde o odborný funkční styl Hippokrata pak termín souložit. Jako jeden z příkladů nemohu neuvést Platónovu parafrázi na již citovaný homérský verš: λέγοντα ὡς οὕτως ὑπὸ ἐπιθυμίας ἔχεται, ὡς οὐδ’ ὅτε τὸ πρῶτον ἐφοίτων πρὸς ἀλλήλους φίλους λήθοντε τοκῆας. Pl.Rep. 390c159 A říkal [Zeus při pohledu na Héru], že je svírán takovou touhou, jakou ani tehdy, když se bez vědomí rodičů spolu milovali poprvé. Σὸν ἂν εἴη τὸ ἐντεῦθεν Ἀρσινόην εἶναι δοκεῖν καὶ φοιτᾶν παρ’ αὐτὸν ὡς ἐκείνην. Hld. 1.15.7160 Tvým úkolem teď bude vypadat jako Arsinoé a milovat se s ním jako ona.

Od erotického zabarvení slovesa φοιτᾶν lze odvodit význam adjektiva περίφοιτος (otáčivý, toulavý), které Cameron (1995: 389) v Kallimachově epigramu (Call.Epigr. 28) překládá jako promiskuitní.

2.3. Pohyb, úder a perforace Další produktivní sém, který motivoval k reflexi významu poměrně velkou skupinu lexémů, je sém rychlého či otáčivého pohybu s případnou následnou deformací nebo perforací, která tímto pohybem vzniká. Do této skupiny budou náležet slovesa z oblasti námořnictví a sportu, která byla velmi často používána metaforicky pro sex. Slovesa s takto přeneseným významem jsou výrazně citově zabarvená, některá můžeme označit dokonce za dysfemismy. Na základě toho se pak bude odvíjet také jejich distribuce v literárních žánrech. Tento sém byl velmi produktivní i v českém jazyce, z Obrátilova slovníku jmenuji např.: brnkat, břinknout, klátit, nabíjet, obtáhnout, párat, píchat, prošťouchnout, přeříznout, říznout si, rajtovat, sekat, šibovat, šoupat, šťouchat, šukat, vhodit si, švihnout si, ťukat.

Dále v klasické době Hdt. 2.111 ἥτις παρὰ τὸν ἑωυτῆς ἄνδρα μοῦνον πεφοίτηκε (která měla styk pouze s vlastním mužem), id. 4.1 αἱ γὰρ τῶν Σκυθέων γυναῖκες ἐφοίτων παρὰ τοὺς δούλους (skythské ženy souložily s otroky), Hp.Mul.135.22 φοιτᾶν πρὸς τὸν ἄνδρα, Hp.Nat.Puer. 13.5 μουσοεργὸς … παρ’ ἄνδρας φοιτέουσα (zpěvačka chodila s muži), Lys. 1.19 εἶπον ὅτι οὗτος ὁ φοιτῶν εἴη πρὸς τὴν γυναῖκα (řekl jsem, že to on měl poměr s mou ženou), ibid. 15 ὅτι οὐκέτι ὁμοίως ἐφοίτα παρ’ αὐτήν (že už za ní nechodí jako dřív). 160 V poklasické řečtině dále Parth. 17.5 οὐκ ἀνίει φοιτῶσα πρὸς τὸν παῖδα (a pravidelně se s hochem milovala). 159

62

ἀλινδέω Otáčet ze strany na stranu, válet, v mediu pak válet se (v tomto významu velmi často používáno o koních; místo, kde se koně válí, je pak nazýváno ἀλινδήθρα), potloukat se s někým nebo někde.161 Lexikografové a scholiasté uvádějí pouze tento význam, jako synonymum kladou sloveso κυλίω, ο sexuálních konotacích se však nezmiňují. Literárně je toto sloveso doloženo nejdříve u Aristofana v Oblacích a to ve složenině ἐξαλίνδω. Je zde použito hned dvakrát (Ar.Nu. 32, 33), přičemž ve druhém případě jako slovní hříčka. Feidipidés říká otci, aby nechal koně vyválet a pak jej odvedl domů. Na to Strepsiadés odpovídá: „Vyválels ze mě peníze, synku,...“, tj. vyždímals mě (ἄπαγε τὸν ἵππον ἐξαλίσας οἴκαδε. Στ.: ἀλλ’, ὦ μέλ’, ἐξήλικας ἐμέ γ’ ἐκ τῶν ἐμῶν...). Chybí tu tedy jakýkoli erotický podtext. Přesto jej na dvou místech najdeme ve významu odpovídajícímu českým výrazům válet se s někým, tahat se s někým, tedy expresivním až negativně zabarveným termínům. V obou případech (ne jistě náhodou u autorů tvořících ve stejné době, a sice Héronda a Kallimacha) je subjektem muž a slovesný tvar v mediopasivu, ostatně aktivní tvary nejsou v literárních textech vůbec doloženy. Ze situačního kontextu Hérondova pátého mímiambu je zřejmé, že jde rovněž o expresivní výraz s negativním zabarvením, který má ponížit adresáta a vulgarizovat jeho milostný vztah. Je vložen do úst podváděné Bittiny, která rozhořčeně vyčítá svému otrokovi Gastrónovi, že má poměr kromě ní i s jistou Amfytaiou. Πρὸς Ἀμφυταίην ταῦτα, μὴ ’μὲ πληκτίζευ, μετ’ ἦς ἀλινδῆι… Herod. 5.30 Nedělej si ze mě srandu a nech si to pro Amfytaiu, se kterou se válíš.

Naproti tomu z Kallimachova prvního jambu despekt a nevole cítit není. Samotná interpretace i stanovení expresivního zabarvení je ovšem obtížné, neboť začátek jambu je porušen, a proto situační (a částečně i jazykový) kontext lze rekonstruovat jen v obrysech. Ἔστησε τοῦ κλιντῆρος—εἶχε γὰρ δεσμός— μέλλοντας ἤδη παρθένοις ἀλινδεῖσθαι. Call.Fr. 191.42 Pf Rozestavěl k lehátku ty – pouto je spojovalo, co už měli spát s dívkami.

V tomto významu synonymní se slovesem κυλίνδω: Plu. 2.184f: Θεμιστοκλῆς ἔτι μειράκιον ὢν ἐν πότοις ἐκυλινδεῖτο καὶ γυναιξίν· (Themistoklés, když byl ještě mladík, se potloukal po hospodách a se ženami). 161

63

βάλλω Házet, vrhat. V erotickém významu se toto sloveso ani jeho složeniny příliš často neobjevují. Přímo ve smyslu souložit, rozdat si to se mi podařilo nalézt jediné místo, a to u komika Machóna. Jedná se o část rozhovoru nevěstky se zákazníkem, který se jí ptá, jakým způsobem ho obslouží: Κᾆθ’ ὡς ἐπηρώτησε ‘πότερ’ ἄνω θέλεις ἐλθοῦσ’ ἅμα βαλεῖν ἢ κάτω;’ γελάσασ’ ‘ἄνω, βέλτιστε, φησίν. ὑπό τι γὰρ δέδοικά σε, μή μου προπεσούσης τοὐμπλόκιον ὑπεκτράγῃς.’ Macho 15.255 ap. Ath. 13.579d A když se jí zeptal: „Až přijdeš, chceš si to rozdat zepředu nebo zezadu?“, ona se zasmála a říká: „Zepředu, dobrý člověče. Bojím se totiž, abys mi neukousl cop, když bych ležela na břiše.“

Nevěstka Mania si mohla vybrat, zda bude ἄνω nahoře, tj. v poloze na koníčka, nebo dole. Vzhledem k Maniině odpovědi je adverbiem κάτω myšlena poloha zezadu, protože při ní by měl muž možnost poškodit ženě snáze účes. Další místo s erotickými konotacemi jsem nalezla v Antologii palatínské, a sice epigram Meleágra,162 kde máme spojení vrhnout se pod pokrývku. Hlavním nositelem erotického významu tu však není sloveso, nýbrž substantivum pokrývka χλαίνη, které plní stejnou funkci jako v jiných spojeních lexémy označující postel, tedy místo, kde se pohlavní akt odehrává. Jediná složenina slovesa βάλλω, která se objevuje s erotickými konotacemi, je καταβάλλω hodit na zem. Καταβάλλω se používalo ve sportovní terminologii v zápasnictví163 a obsahuje tedy sém násilí a fyzické převahy. V Aristofanově Míru Trygaios vypočítává, jaké různé závody budou moci s Theórií provozovat. Slova, AP 5.165 (Mel.) εἴ τις ὑπὸ χλαίνῃ βεβλημένος Ἡλιοδώρας (jestliže ten, kdo se vrhl pod pokrývku Héliodóry). 163 Srov. García Romero (1995: 68), který uvádí příklady a možnosti použití ve sportovní oblasti, jak je máme doloženy u Aristofana. Na fakt, že polohy zápasníků a milenců jsou podobné, upozorňuje i Jocelyn (19802: 432) a uvádí příklady i z římské literatury. Já bych Garcíův výčet sprotovních metafor doplnila ještě o Lúkiovo milování se služkou Palaistrou (Luc.Asin. 9-10), epigram Paula Silentiaria (AP 5.259 παννυχίῃσιν ὁμιλήσασα παλαίστραις – bylas zaměstnaná celonočním zápasením), milostné zápasení v románu Achillea Tatia (Ach.Tat. 5.3.5 παλαίων πάλην Ἀφροδίσιον), Aristainetovo ὃς δ’ οὖν τῇ παρθένῳ βραχέα νυκτομαχήσας ἐρωτικῶς (Aristaenet. 1.10 když tedy v noci svedl s pannou krátký milostný zápas), φιλονεικεῖν πρὸς ἀλλήλους δι’ ὅλης τῆς νυκτός (zápasit spolu po celou noc: X.Eph. 1.9.9, Aristaenet. 1.16) a Eupolidův verš s aktuálním metaforickým významem slovesa γυμνάζω (Eup. 158 τί ληρεῖς; / οὐκ οἴκαδ’ ἐλθὼν τὴν σεαυτοῦ γυμνάσεις δάμαρτα ‒ Co žvaníš? Mazej domů a zacvič si se svou starou.). Podobnou metaforu pro pohlavní styk slovesa γυμνάζω najdeme také v Asklépiadově epigramu AP. 5.203 Λυσιδίκη … πολὺν ὕπτιον ἵππον ἐγύμνασεν (Lysidiké vycvičila mnohého koně ležícího na zádech). Metafora sexu jako jízdy na koni je tu využita tak dovedně, že „nevinný čtenář by se mohl domnívat, že báseň pojednává o skutečné jezdkyni na koni“ (Cameron 1990: 297). 162

64

slovní obraty a scholiasta (sch. ad loc. ὡς ἐπὶ συνουσίᾳ λέγει … ὡς ἐπὶ συνουσίας σχημάτων … τὰ μὲν ὡς ἐπὶ παλαισμάτων, τὰ δὲ ὡς ἐπὶ γυναικείων σχημάτων) nás nenechávají na pochybách, jaké zápasení má Aristofanés na mysli, jde tu opět o důvtipnou hříčku se slovy a aktuální metaforu. Domnívám se, že sloveso (ostatně jako v předchozím verši Machóna βάλλειν κάτω), označuje polohu, při které má subjekt (ve všech doložených textech muž) výraznou převahu nad pasivním partnerem, tedy buď polohu zezadu,164 nebo tzv. „misionářskou“ polohu, při které je žena zcela v moci partnera, jenž kontroluje sílu i hloubku penetrace.165 Ἔπειτ’ ἀγῶνά γ’ εὐθὺς ἐξέσται ποεῖν ταύτην ἔχουσιν αὔριον καλὸν πάνυ, … πλαγίαν καταβάλλειν… Ar.Pax 896 A pak ti, kteří ji mají, můžou zítra začít pěkný závod … povalit na bok a vrhnout se na ni.

Poloha, při které muž i žena leží na boku, je doložena i na vázách. Kilmer (1993: 42nn) uvádí tři artefakty, na kterých je vyobrazena žena ležící zády k muži, a jedno ztvárnění frontálního styku. Ve všech případech může jít ovšem pouze o formu milostné předehry, nikoli přímo o vyobrazení penetrace.166 Stejnou metaforu sex je zápas, navíc s podobnou slovní zásobou, využil Aristofanés ještě v Acharňanech (Ar.Ach. 275).167 Dikaiopolis sní o sexu se služkou přistiženou při krádeži dřeva a popisuje, jak by násilný akt probíhal: μέσην λαβόντ’, ἄραντα, καταβαλόντα καταγιγαρτίσαι (vzít v pase, nadzvednout, vrhnout se na ni a ošukat). S erotickými konotacemi se pak καταβάλλω objevuje v komedii ještě jednou, a sice v Menandrově Sporu o dítě. Habrotonon vymýšlí způsob, jak zjistit, zda je otcem nalezeného dítěte Charísios, a předstírá, že to byla ona, se kterou se vyspal o slavnostech ve Vravroně. Aby zvýšila hodnověrnost, hodlá Charísiovi líčit, jak k sexu došlo: Κατέβαλες δέ μ’ ὡς σφόδρα· ἱμάτια δ’ οἷ’ ἀπώλεσ’ ἡ τάλαιν’ ἐγώ. Men.Epitr. 528 Jak zhurta ses na mě vrhl. Já ubohá jsem při tom přišla o šaty.

Srov. též García Romero 1995: 69. Viz též Foucault (2003: 34). 166 Kilmer 1993:49: „… their positions do not seem quite right for actual penetration, though that depends in part on the imagined length of the penis.“ 167 Podobně popisuje zápasení Stratón v AP 12.206 (Strat.): τὸ μέσον λάβε καὶ κατακλίνας ζεύγνυε καὶ πρώσας πρόσπεσε καὶ κάτεχε (popadni ho v pase, polož ho, svaž, přiraz, padni a měj ho ve své moci). Stratón ovšem tvrdí ve verši 4 téhož epigramu, že milostný zápas (v jeho případě s chlapci), je zcela jiný (παίδων δ’ ἡ πάλη ἔσθ’ ἑτέρα). 164 165

65

διακροτέω168 Propíchnout naskrz. Sloveso v řečtině období starověku doložené pouze třikrát, o sexuálním styku pouze v Eurípidově satyrském dramatu Kyklóps; sbor se tu velmi nelichotivě vyjadřuje o Heleně: Οὔκουν, ἐπειδὴ τὴν νεᾶνιν εἵλετε, ἅπαντες αὐτὴν διεκροτήσατ’ ἐν μέρει, ἐπεί γε πολλοῖς ἥδεται γαμουμένη. E.Cyc. 180 A když jste tedy tu dívku zajali, neopíchali jste ji postupně všichni, když má ráda sex s hodně chlapama.

Na základě kontextu šlo o výraz silně expresivní, s konotacemi násilného a nedobrovolného sexu, vzhledem k výskytu slovesa γαμέω v následujícím verši snad i o termín vulgární. Navrhuji překládat českým píchat, vopíchat z důvodu stejného etymologického základu i expresivního zabarvení. Zbylé texty, ve kterých se διακροτέω objevuje, nemají se sexuální stránkou nic společného. Platón v dialogu Kratylos chválí Sókrata za to, jak dobře si poradil se slovy, Plútarchos v Řeckých otázkách líčí jak Megarští zajatci byli zbaveni okovů, aby mohli osvobodit Samos.169

διαμηρίζω Dávat mezi stehna, roztahovat nohy od sebe. Je možné, že se používalo původně pro pederastický styk, při kterém se muž – erastés uspokojoval tak, že vkládal svůj penis mezi chlapcova stehna. Tomu by nasvědčoval zlomek Zénóna z Kitia dochovaný u Sexta Empeirika. O homosexuálních praktikách s mladými chlapci se hovoří i ve verši Aristofanových Ptáků, ve kterém je opěvována moc ptáků, kteří dokážou přesvědčit mladého chlapce, aby byl povůli svému ctiteli, protože milenci dávali mladíkům darem zvířata, např. zajíce, z ptáků pak je na vázách170 vyobrazován nejčastěji kohout. Aristofanés v následujícím verši (707) jmenuje i křepelku, lysku a husu: Πολλοὺς δὲ καλοὺς … παῖδας …

Fundující sloveso κροτέω je doloženo v erotickém významu pouze na nápise z ostrova Amorgu (IG XII.7, 414 Ἔρασίς με ἐϟρότε(ι)). 169 Pl.Cra. 421c Ταῦτα μέν μοι δοκεῖς, ὦ Σώκρατες, ἀνδρείως πάνυ διακεκροτηκέναι· (Zdá se mi, Sókrate, žes to rozlouskl velmi dovedně), Plu. 2.304b βουλευομένοις δὲ κοινῇ περὶ τῆς πράξεως ἔδοξε τῶν πεδῶν τοὺς κρίκους διακροτῆσαι (když se společně o tom činu poradili, napadlo je sundat okovy z nohou). 170 Srov. Dover (1989: 92). 168

66

διὰ τὴν ἰσχὺν τὴν ἡμετέραν διεμήρισαν ἄνδρες ἐρασταί, ὁ μὲν ὄρτυγα δούς, ὁ δὲ πορφυρίων’, ὁ δὲ χῆν’, ὁ δὲ Περσικὸν ὄρνιν. Ar.Av. 706 Muži – milenci měli díky naší moci styk s mnohými krásnými chlapci, když jeden dal křepelku, druhý lysku, další husu a jiný kohouta. Διαμεμήρικας τὸν ἐρώμενον; οὐκ ἔγωγε. πότερον οὐκ ἐπεθύμησας αὐτὸν διαμηρίσαι; Zeno Stoic. 251 Už jsi ho měl mezi stehny svého miláčka? Ještě ne. A tos ho vůbec netoužil dostat?

Lexikografové však mou domněnku nepotvrzují a jako synonymní kladou sloveso συνουσιάζω a žádný speciální význam či zabarvení nezmiňují.171 Pro heterosexuální styk použil διαμηρίζω Aristofanés ještě na jiných místech v Ptácích. Slovesné tvary jsou aktivní a objekt ženského pohlaví je v akuzativu, což by mohlo ukazovat na vulgární použití. Ostatně útočné a degradující je i použití substantiva διάκονος sluha pro bohyni, byť šlo o poselkyni bohů Iris. Scharffenbergerová (1995: 172) vidí na tomto místě paralelu se sexuálně násilným postojem satyrů vůči Iris, často zobrazovaným na vázách,172 a již zmiňovaným verbálním útokem proti Heleně v Eurípidově satyrském dramatu Kyklóp (viz výše sloveso διακροτέω). Domnívá se, že oba dva vulgární termíny mohly být součástí typické slovní zásoby používané satyry. K potvrzení nebo vyvrácení této hypotézy nám chybí dostatek literárního materiálu. Bohužel jiná dramata s ústřední postavou satyrů se nám nedochovala, víme pouze to, že tragik Achaios složil satyrské drama s názvem Iris, ze kterého zůstalo jen několik málo veršů (Fr. 19-23). ...τῆς διακόνου πρώτης ἀνατείνας τὼ σκέλει διαμηριῶ τὴν Ἶριν αὐτήν… Ar.Av. 1254 Jako první roztáhnu té služce nohy a vojedu samotnou Iris… Ἆρά γ’ οἶσθ’ ὅτι ἐγὼ διαμηρίζοιμ’ ἂν αὐτὴν ἡδέως; Ar.Av. 669 A víš, že bych se jí rád dostal mezi stehna?

Pouze nápisně je na černofigurové váze ze 6. století doloženo substantivum διαμήριον (Kretschmer GV89 platba za sex (LSJ), v Plútarchových Hovorech při hostině (Plu. 2.653e) je citován Zénónův výrok obsahující lexém διαμηρισμός sex.

Διαμηριῶ: Συνουσιάσω (Sch.Ar.Av. 1254), διεμήρισαν δὲ, συνουσίασαν (Sch.Ar.Av. 706), διαμηρίζοιμ’ ἂν, συνουσιάσαιμι (Sch.Ar.Av. 669). 172 Scharffenbergerová (ibid.: 172, pozn. 2) uvádí bohatou sekundární literaturu týkající se tohoto tématu. 171

67

ἐλαύνω Jezdit, veslovat. V tom, že sloveso ἐλαύνω se opravdu používalo pro sexuální styk, nás utvrzuje scholiasta k Aristofanovu Míru, který jako synonyma παίω uvádí συνουσιάζω a ἐλαύνω (Sch.Ar.Pax 874). Ve významu souložit lze pozorovat dichotomii aktivního a pasivního partnera, a to jak v heterosexuálním, tak homosexuálním styku. Některé skutečnosti, jako např. doklady omezené na komedii, použití kompozita κατελαύνω ve stejném významu (viz níže), nasvědčují tomu, že mohlo jít o vulgární výraz. K této teorii se přiklánějí i moderní badatelé (White 1979: 129, Marzullo 1983: 87, LSJ), kteří kladou rovnítko mezi ἐλαύνω a βινέω. Bohužel dochovaný literární materiál nám poskytuje pouze dva doklady, ve kterých je ἐλαύνω použito jako synonymum pro pohlavní styk; v obou případech jde o starou attickou komedii. První ukázka je z Aristofanova Ženského sněmu. Jedna z žen vysvětluje, proč se nemohla včas dostavit na schůzku, a vinu svádí na manžela: …τὴν νύχθ’ ὅλην ἤλαυνέ μ’ ἐν τοῖς στρώμασιν… Celou noc mě pěkně proháněl v posteli.

Ar.Ec. 39

Sloveso je zde tedy použito pro manželský sex. V předchozím verši žena ospravedlňuje nadměrnou manželovu sexuální aktivitu tím, že je ze Salamíny (Σαλαμίνιος γάρ ἐστιν). Scholiasta k tomuto verši podává vysvětlení, že „Salamínští jsou námořníci a taky náruživí“ (Sch.Ar.Ec. 38 Σαλαμίνιος: Ὡς ναυτικῶν ὄντων τῶν Σαλαμινίων καὶ κατωφερῶν). Bohužel neexistují žádné přímé důkazy o zvýšeném nebo nezvyklém sexuálním apetitu obyvatel Salamíny, ačkoli se u Aristofana i na jiných místech objevují narážky na Salamínské ve spojitosti s obscénními dvojsmysly,173 což mohlo být zapříčiněno tím, že muži ze Salamíny byli zručnými a zkušenými veslaři.174 Ἐλαύνω tu Aristofanés použil zřejmě záměrně právě pro jeho námořní konotace, lehce vulgární a expresivní tón má pak dodat oprávněnost a nevyhnutelnost ženina zpoždění. Také Pellicia (1991: 31) se domnívá, že ačkoli neexistuje důkaz toho, že údaj o geografickém původu „ze Salamíny“ obsahoval implicitní informaci sexuálního obsahu, „struktura vtipu je průhledná a má takovou sílu, že odnímá veškeré pochybnosti o významu, který si máme domyslet.“175

V Ar.Lys. 59 nn oznamuje jedna žena, že spojenkyně za Salamíny mají zpoždění kvůli rannímu sexu, ve verši 411 téže komedie žena, jejíž manžel odjel na Salamínu, zve na večer domů zlatníka pod záminkou opravení rozbitého řetízku. 174 Srov. Ussher (1973: 78). 175 Pellicia (1991: 31, pozn. 5): „The structure of the joke is so transparent and so powerful that it removes all doubt about the kind of meaning to be supplied.“ 173

68

Druhým textem je zlomek komika Platóna z komedie Adónis citovaný Athénaiem (10.456b). Jde o věštbu danou Adónidovu otci Kinyrovi ohledně jeho vlastního syna a Athénaios podává vysvětlení, že ve verši 4 se mluví o Afrodítě a Dionýsovi, kteří oba Adónida milovali. Δύο δ’ αὐτὸν δαίμον’ ὀλεῖτον, ἡ μὲν ἐλαυνομένη λαθρίοις ἐρετμοῖς, ὁ δ’ ἐλαύνων. Pl.Com. 3.4 Dvě božstva budou příčinou jeho záhuby: ta, kterou bude prohánět tajnými vesly, a ten, který bude prohánět ho.

Ἐλαύνω použité pro sex je určitě expresivně zabarvené, při přirovnávání co do vulgárnosti k βινέω bych byla ovšem opatrnější. V obou textech jsou nositeli erotického obsahu i substantiva doplňující a upřesňující sloveso ἐλαύνω (στρῶμα, ἐρετμόν), což nasvědčuje spíše tomu, že pro vyjádření sexuální činnosti bylo potřeba lexikální doplnění, sloveso samo o sobě nemá tedy takovou intenzitu a vulgární sílu jako βινέω. Pokud jde o slovesnou rekci, v Aristofanově verši se může sloveso pojit s akuzativem (μ’); ten bych zde nepřičítala snaze o vulgarizaci, ale vysvětlení bych hledala ve standardním použití vazby ἐλαύνω τινά ve smyslu jezdit na něčem. Ostatně přirovnání jízdy koni pro pohlavní styk bylo v řečtině poměrně časté, srovnat můžeme např. s oblibou slovesa κελητίζω. Snad je to dáno obrazem krocení a ochočování si zvířete a následná podřízenost v manželství (srov. české manželský chomout), v neposlední řadě také podobností pohybu jezdce a rytmického pohybu při sexu (Craik 1990: 3). White (1979: 129) dále uvádí jako příklady obscénního použití verše Theokrita (20.33 χὠ καλὸς Διόνυσος ἐν ἄγκεσι πόρτιν ἐλαύνει) a Kallimacha (Epigr. 1.12 = AP 7.89.12 τὴν κατὰ σαυτὸν ἔλα). Ani v jednom případě jeho názor nesdílím. Theokritos líčí nářek mladého pasáka, kterého nechce líbat milovaná dívka, protože prý neumí líbat po městském způsobu. Pastýř to dává za vinu nikoli neznalosti příslušné techniky, nýbrž nízké prestiži svého zaměstnání a na obranu svého povolání uvádí, že i Dionýsos se zabývá pasteveckou činností, když prohání po údolích telátka. Pokud jde o Kallimachův epigram, detailní výklad a vysvětlení podává Livrea 1995. Podle něj nejde v žádném případě o erotický dvojsmysl, ale o programový

manifest

Kallimachovy

novátorské

poezie.

Uvedený

citát

(pravděpodobně druh magického nebo rituálního popěvku) je v něm vložen do úst hrajícím si dětem, což je další aspekt, který hovoří proti vulgárnímu zabarvení.

69

κατελαύνω Stáhnout dolů. Scholia k Aristofanovi potvrzují použití pro pohlavní styk a doplňují, že se původně používalo pro zvířata (κατελάσας: συνουσιάσας. ἀπὸ τῶν ἀλόγων ζῴων). Toto sloveso ovšem pro styk zvířat doloženo není, je však vícekrát použito v Longově románu pro zahánění dobytka (celkem 6x, např. 1.10, 2.2). Na rozdíl od ἐλαύνω má toto kompozitum zřetelný vulgární odstín, který je umocněn prefixem κατα-, který navíc implikuje směr dolů nebo nepřátelství proti někomu a tím i odstín násilí, tj. povalit na zem a souložit. U Aristofana jsou doloženy další dvě složeniny s prefixem κατα-, které mají erotické podtóny, a to καταγιγαρτίζω a καταβάλλω.176 Velmi dobře je doloženo substantivum vulgárně označující pasivního homosexuála καταπύγων, Fótios zaznamenal denominativum καταπυγίζειν, přisoudil mu ovšem poněkud jiný význam (τὸ τὴν πυγὴν ἐπὶ πολὺ μεταφέρειν ἐν τῷ βαδίζειν – při chůzi příliš vrtět zadkem). Prefix κατα- se objevuje u sloves pro pohlavní styk dále u sémantické skupiny spaní a ukládání se na lůžko (καθεύδω, κατακλίνω, καταδαρθάνω), zde nebude ovšem obsahovat sém násilí nebo soupeření, ale směru dolů, tj. ukládání se ke spánku a uléhání na lůžko. Dva doklady slovesa κατελαύνω pro heterosexuální styk máme v Aristofanových komediích, třetí pro styk homosexuální v Theokritových Idylách. V Ženském sněmu mladík neví, kterou stařenu uspokojit jako první, aby splnil povinnost ukládanou novým zákonem a mohl se oddat milostným rozkoším s mladou dívkou. Sloveso tu má negativní zabarvení, mladík považuje styk se staršími ženami za nutné zlo, které je potřeba co nejrychleji překonat. Stařeny jsou v literatuře líčeny jako chlípná stvoření mající sklony k vulgárnostem a obscenitám (McClure 2003: 286). Lze to přičítat faktu, že ženy po přechodu, tedy po skončení plodného období, měly větší volnost pohybu a nebyl kladen takový důraz na jejich sexuální věrnost, protože pominulo nebezpečí zplození a zrození nemanželských dětí. V Míru přivádí Hermés Úrodu a dává ji Trygaiovi za ženu, aby spolu žili ve štěstí a radost. Trygaios však vyslovuje obavy, zda mu sex po tak dlouhé době půstu neublíží. Volbu lexika je tu třeba přičíst Trygaiovu venkovskému původu. Ποτέρας προτέρας οὖν κατελάσας ἀπαλλαγῶ; Tak které z vás se mám zbavit jako první a ojet ji? Ἆρ’ ἂν βλαβῆναι διὰ χρόνου τί σοι δοκῶ, ὦ δέσποθ’ Ἑρμῆ, τῆς Ὀπώρας κατελάσας;

176

Ar.Ec. 1082

Ar.Pax 711

Ar.Ach. 275, Ar.Pax 896 (oba texty viz sloveso βάλλω).

70

Nemyslíš si, vládce Herme, že by mi po dlouhé době mohlo uškodit, když bych Úrodu ojel?

U Theokrita máme sice použito κατελαύνω pro homosexuální styk, je ale podobně jako v případě Aristofanova Trygaia vloženo do úst muži sociálně nízkého postavení vesnického původu, a to pasákovi dobytka.177 Scholiasta je vysvětluje slovesem περαίνω (ὅτε σε ἐπέραινον – sch. ad loc.). Do češtiny navrhuji překládat expresivními výrazy majícími etymologický původ v některém ze sloves pohybu.

ἐρείδω Naklonit (se), ohnout. O použití pro pohlavní styk nás utvrzuje scholiasta k Aristofanovu Ženském sněmu (Sch.Ar.Ec. 616), který ἐρείδω vysvětluje pomocí slovesa συνουσιάζειν. V erotickém významu je doloženo pouze třikrát, a to právě v Aristofanových komediích. Ve dvou případech jde prokazatelně o mimomanželský styk, je dodržena typická distribuce slovesných rodů, předmět je vyjádřen akuzativem, repliky proslovují postavy mužského pohlaví (v případě Žen o Thesmoforiích Eurípidův příbuzný převlečený za ženu). Z toho vyplývá, že šlo velmi pravděpodobně o vulgární výraz. Πῶς οὖν οὐ πάντες ἴασιν ἐπὶ τὴν ὡραιοτάτην αὐτῶν καὶ ζητήσουσιν ἐρείδειν; Ar.Ec. 616 A jak teda, to všichni půjdou k té nejkrásnější a budou ji chtít ohnout? Ὅστις ἐν ἡδυόσμοις στρώμασι παννυχίζων τὴν δέσποιναν ἐρείδεις. Ar.Fr. 695 Celou noc budeš v navoněných peřinách šoustat paničku. Ἐγὼ δὲ καταχέασα τοῦ στροφέως ὕδωρ ἐξῆλθον ὡς τὸν μοιχόν· εἶτ’ ἠρειδόμην παρὰ τὸν Ἀγυιᾶ κῦβδ’… Ar.Th. 488 Nalila jsem vodu do pantů od dveří a šla jsem ven za milencem. Stoupla jsem si na čtyři a on mě na Apollónově oltáři šukal…

Theoc. 5.116 v rozhovoru mezi pasákem ovcí a pasákem koz: ἦ οὐ μέμνασ’, ὅκ’ ἐγώ τυ κατήλασα (A to si už nevzpomínáš, jak jsem tě tady ojel?).

177

71

ἐρέττω Veslovat. Další z mnohých metaforických termínů pro sex čerpajících z námořnické terminologie, která nabízela nepřeberné množství přirovnání už před attickou komedií.178 Při veslování veslař dělá podobné pohyby, jako aktivní partner při pohlavním styku. Distribuce slovesných rodů není závislá na pohlaví partnera, ale na tom, kdo při aktu hraje pasivní a kdo aktivní roli. Whitehorne (1989: 364) se domnívá, že je to právě typ rytmického pohybu, který stojí za touto metaforou, nikoli falický obraz noření vesla do vody. Představa pohlavního styku jako plavby po moři a nevěstky jako lodi je zvláště oblíbená u epigramatiků.179 Právě Antologii palatínské vděčíme za jediné doklady použití ἐρέττειν pro pohlavní akt. Ve svém epigramu (5.54) naráží Dioskoridés na v literárním zpracování netradiční situaci, a to sex s těhotnou ženou.180 V dalším epigramu (9.416) Filippos Thessalonícký využívá již zmíněného přirovnání nevěstky k lodi. Μεσσόθι γὰρ μέγα κῦμα καὶ οὐκ ὀλίγος πόνος ἔσται τῆς μὲν ἐρεσσομένης, σοῦ δὲ σαλευομένου. AP 5.54 (Diosc.) Uprostřed je velká vlna a budete muset oba vynaložit nemalé úsilí i ona proháněná, i ty přirážející. Ἐλθόντα δέχομαι πάντα· βαστάζω ξένον ἀστόν τ’· ἐπὶ γαίης κἠν βυθῷ μ’ ἐρέσσετε. AP 9.416 (Phil.) Vezmu k sobě všechny, co přijdou. Snesu cizince i domácího. Prohánějte mě po zemi i po moři.

Podle mého názoru nejde o výraz vulgární, nýbrž expresivní. Při překladu do češtiny nebude přicházet v úvahu doslovný překlad, protože čeština kvůli absenci bezprostřední zkušenosti s plavbou po moři podobnými metaforami nedisponuje. Jako vhodný funkční ekvivalent navrhuji jakékoli sloveso pohybu. Podobná metafora veslování jako soulože existuje i v rovině příbuzných substantiv: ἐρετμόν či ἐρετμίον označovala mužský úd,181 veslař ἐρέτης pak

Henderson (1975: 161) uvádí jako příklad Alkmána, Theognida a autory sicilské komedie. Příklady viz sloveso ἐπιβαίνω. 180 O sexu v těhotenství se zmiňuje např. Aristofanés Byzantský: Ar.Byz.Epit. 1.100 μόνη γυνὴ κύουσα ὀχείαν ἐπιδέχεται, τὰ δ’ ἄλλα ζῷα οὐκέτι (jedině žena souloží, když je těhotná, samice ostatních zvířat vůbec), ibid. 1.105 ὅσαι τῶν γυναικῶν κύουσαι πλεονάκις μετ’ ἀνδρὸς γίνονται, αὗται καὶ εὐμαρέστερον τίκτουσι (pokud těhotné ženy častěji souloží s muži, mají lehčí porod). Styk v těhotenství patřil podle Foucaulta (2003: 237) k tradičním zákazům jednak kvůli tomu, že žena byla neplodná, a tedy sex neměl opodstatnění, dále proto, že by pohlavní akt mohl poškodit zárodek. 181 Hsch., reflektovaný význam pak u Pl.Com. 3.4 (viz ἐλαύνω), stejně jako κώπη ἐρέτου v AP 11.29 (Autom.) znamená doslova držadlo veslaře, tj. penis. 178 179

72

milence,182 veslování Kyperské bohyně εἰρεσία Κύπριδος183 bude označovat milování. Podobnou situaci můžeme pozorovat i v rovině dalších sloves, která označovala veslování nebo plavbu na lodi. Jde o aktuální metafory, např. u Aristofana sloveso δικωπέω veslovat dvěma vesly,184 a další hapax legomenon ἐρωτοπλοέω, které přímo znamená plavit se po moři lásky, tedy souložit, doložené v Meleágrově epigramu (AP 5.156 συμπείθει πάντας ἐρωτοπλοεῖν).

κινέω Hýbat. Baldwin (1981: 79) vyslovuje názor, že κινεῖν bylo nejprve eufemismem pro pohlavní styk. Jeho stanovisko je jistě pravdivé, neboť vulgarismy vznikají z eufemismů ustoupením původních „nevinných“ významů. Příčina tohoto posunu se totiž neskrývá ve slovech v samotných, ale v jejich denotátu. Proto eufemismy po určité době dosáhnou stejné síly jako vulgarismy, které původně nahradily (Leech: 1990: 46). Nicméně Baldwino stanovisko, jakkoli teoreticky správné, půjde v řečtině jen obtížně dokázat. Za eufemismus by mohlo být snad považováno v nejstarším literárním dokladu pro význam souložit, který pochází z archaické lyriky od Archilocha. Tento fragment zcela opomíjí Bain, když tvrdí (1991: 64), že v archaickém období nemáme žádný evidentní důkaz pro κινεῖν s erotickými konotacemi. Dále ve sbírce jambů neznámých básníků je sice dochován verš παχυσκελὴς ἀλετρὶς πρὸς μύλην κινουμένη (Iamb.adesp. 37 W – otrokyně ve mlýně s tlustýma nohama se pohybovala směrem ke mlýnu), chybí nám u něj ale celkový kontext, ze kterého by se daly usoudit případné erotické konotace. Stejně tak není jasná doba vzniku a původ Např. v AP 9.415 (Antiphil.) opět máme loď-nevěstku, která o sobě tvrdí, že unese mnohé veslaře (πολλοὺς οἶδα φέρειν ἐρέτας). 183 AP 5.204 (Mel.). 184 Hapax legomenon doložené v Aristofanově Ženském sněmu. Mladík, o kterého ženy doslova bojují, se ocitá v rozpacích, jak je všechny zvládne. Přirovnání bylo zřejmě pro diváka a čtenáře natolik jasné, že scholiasta nepovažoval vysvětlení tohoto termínu za nutné. Akuzativní rekce ukazuje na vulgární charakter, což potvrzuje i Whitehorne (1989: 365), když „překládá“ δικωπεῖν pomocí βινεῖν, nicméně se domnívám, že není možné považovat tyto dva termíny za ekvivalentní (jako to činí např. Taillardat 1965: 101). Δικωπέω obsahuje erotické konotace, které doprovázené příslušnými pohyby byly zdrojem komična. 182

…βινεῖν δεῖ με διαλελημμένον. πῶς οὖν δικωπεῖν ἀμφοτέρας δυνήσομαι; Ar.Ec. 1091 Musím se přetrhnout a pak šukat. Jak zvládnu vojet obě dvě najednou? Že Aristofanés tímto výrazem měl na mysli pohlavní styk, je nade všechnu pochybnost, neboť stařena mladíkovi odpovídá, že to zvládne dobře, když sní hrnec modřence, k čemuž scholiasta přidává komentář, že modřenec je ke styku vhodný (ἐπιτήδειοι γὰρ πρὸς συνουσίαν οἱ βολβοί).

73

autora tohoto zlomku. V klasické době se sice mediopasivní tvary používají pouze pro homosexuální styky a není také doložen žádný poetický text klasického období, ve kterém by byla subjektem žena, nelze ovšem položit jednoduché rovnítko mezi není doloženo a neexistovalo. U slovesa βινέω naproti tomu máme dostatek dokladů pro mediopasivní tvary při ženském subjektu. Podobně Sémónidés ve svém slavném jambu věnovaném ženskému pokolení nelichotivě prohlašuje o ženě pocházející z opice, že se sotva hýbe (7.75 κινεῖται μόγις) a chudák muž, který ji objímá. Samozřejmě tu Sémonidés může narážet na ženin chabý výkon v posteli, proti ale hovoří stejné důvody jako u předchozího jambického fragmentu. Zastávám tedy názor, že jde na tomto místě zkrátka o línou ženu. Ve zlomku 328 Archilochos prohlašuje, že pasivní homosexuál a prostitutka mají mnoho společného, a vyjmenovává činnosti typické pro obě skupiny. Participium κινούμενοι tu označuje patienta děje a negativně akcentuje pasivní podřízenou úlohu při sexu. Na tomto místě vyjadřuje spíše ještě pohyb při styku, pro samotný akt jsou použita slovesa βινέω a διασπεκλόω v následujícím verši. Celé vyznění veršů je ale natolik útočné a negativně zabarvené, že se přikláním k možnosti, že κινέω mohlo mít vulgární charakter již v 7. stol. př. n. l., byť ještě neoznačovalo přímo pohlavní styk. Ἴσος κιναίδου καὶ κακῆς πόρνης ὁ νοῦς· χαίρουσιν ἄμφω λαμβάνοντες κέρματα κινούμενοί τε καὶ διατρυπώμενοι Archil. 328.3 Buzerant a špatná děvka mají stejnou povahu: oba rádi berou peníze, nechají se ojíždět a píchat.

Otázkou také zůstává motivace vzniku erotického významu u tranzitivního slovesa pohybu. Slovník Súda na tuto otázku lakonicky odpovídá, že „při styku se lidé hýbají“ (κοινουμένων· ἐπειδὴ οἱ συνουσιάζοντες κινοῦνται). Tímto ovšem není vysvětleno používání aktiva na místech, kde by sloveso v původním významu mělo mediální tvar. Henderson (1975: 151) vidí souvislost mezi κινέω a προσκινέω (hýbat se směrem k někomu, přirážet). Komentátoři Héronda (např. Headlam-Knox 2001: 229, ad Heron. 5.2) pokládají κινεῖν τινα za synonymní s vazbou σκέλεα κινεῖν185 (roztahovat ženě nohy, tj. připravit ji k penetraci). Tato vazba byla ovšem používána pro pohyb nohou obecně, např. při chůzi nebo při tanci,186 prvním dokladem

Nohy byly důležitým prvkem i v obdobném frazému zvedat nohy αἴρειν τὼ σκέλει (např. Ar.Ec. 265). 186 Např. Ar.Pax 325 ἀλλ’ ὑφ’ ἡδονῆς / οὐκ ἐμοῦ κινοῦντος αὐτὼ τὼ σκέλει χορεύετον (to nohy samy z radosti tancují, i když jimi nehýbu), Arist.MA 703a1 κινοῖεν τὰ σκέλη, id.Rh. 1361b23 ὁ γὰρ δυνάμενος τὰ σκέλη ῥιπτεῖν πως καὶ κινεῖν ταχὺ (ten, kdo umí určitým způsobem kmitat a rychle hýbat nohama). 185

74

s erotickými konotacemi je právě až Hérondův mímiamb. Bain (1991: 63) považuje tuto teorii za neplauzibilní z toho důvodu, že by část frazému označujícího inicializaci sexuálního styku byla používána pro samotný akt. Důvod pro ztotožnění s βινεῖν vidí ve zvukové podobě obou slov. Právě fonetická a grafická podoba obou verb působí značné problémy, protože mnohé rukopisy nabízejí dvě varianty čtení, a to formy κιν- a βιν-. V 19. stol. a dříve proto měli někteří editoři187 sklony nahrazovat veškeré formy slovesa κινέω tvary slovesa βινέω a zpochybňovat tak jeho erotický význam. Ačkoli je obtížné na mnoha místech určit, která forma byla primární, jsou texty, u kterých existuje na základě kontextu a stylistického rozboru velká dávka pravděpodobnosti pro stanovení jedné či druhé varianty. Bain (1991: 65) například uvádí dvě místa, kde je více pravděpodobná κιν- forma. Jde o Ar.Ach. 1052 κινοίη μένων (ačkoli tu má TLG βινοίη) s protikladnou juxtapozicí (κινέω = hýbat x μένω = zůstávat, setrvávat na místě) a Ar.Pax 341 s aliterací κινεῖν a καθεύδειν. Scholiastovi se zdálo, že tu Aristofanés žertovně naráží na hedonistické (ἐσθίειν) πίνειν καὶ καθεύδειν. Ani jedna stylistická figura by ovšem nebyla možná s uplatněním slovesa βινέω. Já se však budu řídit čtením uvedeném v korpusu TLG, tedy edicí Wilsona. Nejvíce dokladů pro použití κινεῖν jako výrazu pro pohlavní styk pochází až ze staré komedie, kde již mají nepopiratelně vulgární odstín. Podle Hendersona (1975: 151) není mezi βινεῖν a κινεῖν žádný rozdíl a mohou být považovány za zcela synonymní. S tím nesouhlasí Bain (1991: 64): Musí existovat nějaké nějaký rozdíl mezi vyloženě vulgárním slovem, které nemá prakticky žádné další konotace a postrádáme u něj zjevný metaforický původ, a mezi slovem velmi běžným bez sexuálních podtónů, které je používáno, protože připomíná první slovo.188

Zcela souhlasím s Bainem a pokusím se nyní dokázat, že ačkoli denotační složka obou významu je totožná, slovesa se od sebe liší v dalších aspektech. Především v komediích repliky obsahující κινεῖν pronáší vždy muži. Subjektem slovesného děje jsou také muži, a to i při mediopasivním slovesném tvaru, jakkoli je řídký. Doložen je pouze ve vokativu participia ὦ κινούμενοι v Ar.Nu. 1102 a ve zlomku Eupolida (Eup.Dem. 13.2 Meineke μειράκια κινούμενα) jde o mladíky poskytující se mužům. Jedinou výjimku v tomto směru představuje Artomidórův snář, kde je použito

Bain (1991: 63, pozn. 90) jmenuje A. Naucka (1891). „There must be some difference between an outright vulgar word which has virtually no secondary connotations and lacks a transparent metaphorical origin, and a word which is extremely common in contexts without a sexual reference and which is used because it suggests the other word.“ 187 188

75

sloveso v mediopasivu při ženském subjektu a popisovaný styk je heterosexuální. Opět tu můžeme mluvit spíše o roli aktivního/pasivního participanta na sexuálním styku, než o čistě homosexuálních nebo heterosexuálních vztazích. Κινεῖν se tedy používalo většinou pro heterosexuální vaginální styk, pro jiné typy styků (anální, felace) není u tohoto slovesa doklad. Jedinou výjimku představuje sporný verš v Aristofanových Jezdcích (Ar.Eq. 364) ἐγὼ δὲ κινήσω γέ σου τὸν πρωκτὸν (ošukám ti prdel), kdy je sloveso doplněno neživotným předmětem, který specifikuje jeho význam. Moderní badatelé čtou však místo κινήσω βυνήσω, čtení s βυνήσω uvádí i TLG.189 Pokud je κινέω použito obecně, bez implicitně vyjádřeného objektu, má dokonce i kladné konotace např. v Ar.Pax 341 (πλεῖν, μένειν, κινεῖν, καθεύδειν), kdy Trygaios vypočítává, jakým činnostem se budou moci oddávat po uzavření míru (totéž Ar.Pax 867 κινεῖν τε καὶ καθεύδειν). Podobné kladný odstín pozorujeme v Ec. 470 (δρᾶ ταῦθ’, ἵν’ ἀριστᾷς τε καὶ κινῇς ἅμα – dělej to, abys posnídal i zašukal si), kdy Chremés utěšuje Blepyra, že když bude manželku sexuálně uspokojovat, bude to mít pro něj dvě výhody: a sice bude mít dostatek sexu a dostane také najíst.190 Naopak znechucení je zřetelné v Ar.Nu. 1371 (ὡς ἐκίνει ἁδελφός τὴν ὁμομητρίαν ἀδελφήν – jak šuká bratr vlastní sestru): Strepsiadés pln opovržení vykládá, jak jeho syn Feidippidés zpíval píseň z Eurípidova dramatu, která pojednává o bratrovi, který souložil s vlastní sestrou. Despekt cítíme také mezi řádky epigramatika Níkarcha, když prohlašuje, že nikdo nemůže trvale rád souložit s vlastní manželkou (AP 11.7 Οὐδεὶς τὴν ἰδίην γυναῖκα κινεῖν τερπόμενος δύναται). Kromě již citovaných či zmiňovaných úryvků nemáme v žádném jiném literárním žánru doklad pro použití slovesa κινέω pro pohlavní styk. Jde tedy o komedii a epigram, z prozaických spisů pak pouze Artemidórův Snář. V klasické době šlo nepochybně o vulgární výraz, čemuž by měly odpovídat termíny v českém překladu. Βλ. …ἔπειτ’ ἀναγκάζωσι πρὸς βίαν— Χρ. τί δρᾶν; Βλ. κινεῖν ἑαυτάς. ἢν δὲ μὴ δυνώμεθα, ἄριστον οὐ δώσουσι. Ar.Ec. 468191 Text je citován podle edice N.G. Wilsona, Aristophanis Fabulae. Oxford: Oxford University Press, 2007. 190 Je vidno, že potřeby mužů se za dva a půl tisíce let příliš nezměnily. Dobře se najíst a souložit (v tomto pořadí) je hybnou sílou veškerého jejich počínání. Srov. české rčení láska prochází žaludkem, nebo parafráze na přísloví nechval dne před večeří. 191 Dále úryvky komedií, které ještě nebyly citovány: Ar.Lys. 1166 ᾆτα τίνα κινήσομεν; (Koho pak budeme šukat my?), Ar.Ra. 148 παῖδα κινῶν τἀργύριον ὑφείλετο (nezaplatil děvce za to, že s ní šukal), Eup. 233.3 γυναῖκ’ ἐκίνουν κολλύβου (za halíř jsem šukal s ženskou). 189

76

Bl: …a pak když nás přinutí násilím – Chr. udělat co? Bl. ošukat je. A když nebudeme moct, tak nám nedají večeři. Ἄξιον αἰνῆσαι Μόσχου φρένας, ὃς μόνος οἶδε, καὶ τίνα δεῖ κινεῖν καὶ τίνα κληρονομεῖν. AP 11.202 (adesp.) Je dobré Moscha pochválit, protože jako jediný ví, kterou má šukat a po které dědit. Εἰ δὲ γυνὴ εἰς ἄνδρα μεταβάλοι ... δούλῃ δὲ τὸ ὄναρ πλείονα τὴν δουλείαν ἐπάγει, ἀγαθὸν δὲ ἑταίρᾳ· ἡ μὲν γὰρ ἐπὶ πλεῖον ὡς ἀνὴρ ὑπομενεῖ τοὺς πόνους, ἡ δὲ οὐ παύσεται κινουμένη. Artem. 1.50 Jestliže se žena změní v muže ... pro otrokyni tento sen znamená těžší otroctví, příznivý je však pro hetéru. Otrokyně totiž podstoupí jako muž více námah, hetéra nepřestane být šukána.

Od slovesa κινέω je doložena jediná složenina s erotickým významem: προσκινέω, hýbat (se) směrem k něčemu. Mediální tvary tohoto slovesa ovšem nepopisují styk obecně, nýbrž označuje specifický pohyb při sexuálním styku, tedy pouze určitý aspekt koitu (Bain 1991: 66). Čeština pro tento pohyb disponuje termínem přirážet. Tuto teorii jasně potvrzuje pasáž z Lýsistraty, kdy ženy přísahají, jakým způsobem budou realizovat stávku manželek. V případě, že je muži k sexu donutí násilím, radí Lýsistraté s nevolí se poddat, ale nespolupracovat a nepřirážet. Κακῶς παρέξω κοὐχὶ προσκινήσομαι. Ar.Lys. 227 Jen nerada se mu odevzdám a nebudu přirážet.

Bain (1991: 66) rezolutně odmítá synonymitu βινεῖν a προσκινεῖσθαι i v případě veršů Xenarcha citovaného Athénaiem, kterou naopak podporuje Henderson (1975: 151). Domnívám se, že by tu προσκινήσομαι mohlo být synekdochicky použito pro pohlavní styk, obě dvě možnosti odpovídají kontextu a ten ani jednu nevylučuje. Participium mužského rodu zde dokazuje, že nepřirážely pouze ženy, jak se domnívá García Romero (1995: 62). Βινεῖν δύνανται, τῶν Δρακοντείων νόμων ὁπόταν ἀναμνησθῶσι προσκινούμενοι; Xenarch. 4.23 ap. Ath. 13.569d Jak mohou šukat, když při přirážení myslí na Drakontovy zákony?192

Dále je προσκινέω doloženo ještě na dvou místech u Aristofana. V Míru (Pax 902 ἅρματα

δ’

ἐπ’

ἀλλήλοισιν

ἀνατετραμμένα

/

φυσῶντα

καὶ

πνέοντα

προσκινήσεται) je použito jako dvojsmysl při popisu závodu vozíků, který je

Podle Drakontových zákonů byly považovány za nelegální a trestány mimomanželské styky vdaných žen, viz βινέω. Muž, který přistihl manželku při nevěře, mohl záletníka beztrestně zabít.

192

77

metaforou pro pohlavní styk. V Ženském sněmu (Ec. 256 προσκινήσομαι, / ἅτ’ οὐκ ἄπειρος οὖσα πολλῶν κρουμάτων ‒ taky budu vrážet, v tlačenici se já dobře vyznám) dle mého názoru erotický smysl vůbec nemá, protože nepředpokládám, že by Praxagora souložila s někým veřejně přímo na sněmu. U komika Ferekrata (131.3 προσκινῶν δὲ σέλινα) máme doložen jediný aktivní tvar v klasickém období, navíc s přímým objektem. Význam je bohužel nejasný. Přestože u Fótia ve Slovníku193 máme zmínku, že termín σέλινον používali komikové pro ženské přirození, domnívá se Bain (1991: 67), že je mylné interpretovat tento verš tímto způsobem. Připouští nicméně sexuální obsah celého zlomku.194 Stejně jako je od βινέω utvořeno desiderativum βινητιάω, tak je se stejným významem doloženo κινητιάω, a to 2x v komedii a jednou v Životě Aisópa.195

κρούω196 προκρούω Údery natahovat. V řečtině období starověku je doloženo pouze 4x, z toho 3x u Aristofana. V Ženském sněmu nemůže být o významu προκρούω pochybnost.

Σάραβον: τὸ γυναικεῖον αἰδοῖον οἱ κωμικοὶ καλοῦσι· καὶ σάκταν· καὶ σάβυτταν· καὶ σέλινον· καὶ ταῦ ρον καὶ ἕτερα πολλά. 194 Taillardat (1956: 191) se domnívá, že σέλινον je v tomto verši synonymem pro zadnici. 195 Pl.Com.Pha. 2.21 Meineke ἔξεστιν ὑμῖν διὰ κενῆς κινητιᾷν (marně toužíte šukat), Men.Dysc. 462 οὐδὲν ἄλλο πλὴν κινητιᾶν ἐπίσταται (neznají nic jiného než chuť na sex), Vit.Aesop. (G) 32 σὺ δέ μοι δοκεῖς κινητιᾶν (zdá se mi, že na to máš chuť). 196 Fundující sloveso κρούω se objevuje také se sexuálními konotacemi, ale vždy jako velmi jemná metafora, narážka či dvojsmysl, nikdy ne jako výraz synonymní s termínem souložit. Tak je tomu např. ve Stratónově erotickém epigramu (AP 12.187 ἀμφοτέρους δὲ / κρούων τοῖς φθονεροῖς λάμβδα καὶ ἄλφα λέγε – udeř na oba dva a závistivcům řekni „L“ a „A“). Interpretace celého epigramu je problematická. Dionýsios, ke kterému se Stratón v epigramu obrací, učí chlapce číst za pomoci hudebního nástroje. Sloveso κρούω se používá často právě při popisu hry na strunný hudební nástroj, tj. udeřit do strun (např. Pl.Ly. 209b). Podobné vyjádření a snad i erotický náboj (Steinbichler 1998: 225) se objevuje v epigramu neznámého básníka: AP 5.99 τὴν ὑπάτην κροῦσαι τήν τε μέσην χαλάσαι (na nejvyšší strunu udeřit, prostřední povolit). Podle Clarka (1978: 434) nejde však u Stratóna o výuku čtení, nýbrž masturbace, ἀμφοτέρους κρούειν pak interpretuje jako udeřit na oba dva údy, tj. na chlapcův i svůj. Κρούω je na tomto místě prý obscénní, ale ne samo o sobě, nýbrž na základě kontextu. Maxwell-Stuart (1972: 232) volí jako přesný ekvivalent anglické to knock. Nepochybně vulgární je použití pro pohlavní styk ve vazbě κρούω τὴν θύραν tlouct na branku (další použití s erotickými konotacemi substantiva θύρα brána, vchod, tj. ženské přirození viz Henderson 1975: 137-8) a πέπλον κρούω (tluču penisem na plášť) použité na zádech ležícím nadrženým Kyklópem v E.Cyc. 328. Bezesporu erotické konotace má sloveso i v pseudolukiánovském Oslovi (Luc.Asin. 10). Služka Palaistra instruuje Lúkia, jakým způsobem se s ní má utkat v milostném zápase a jedním z pokynů je κρούσας κῦψον (přiraz a předkloň se). 193

78

Objevuje se hned dvakrát v replice stařeny, která informuje mladíka o slavném ustanovení žen ohledně práv a povinností v záležitostech pohlavního života. Ἔδοξε ταῖς γυναιξίν, ἢν ἀνὴρ νέος νέας ἐπιθυμῇ, μὴ σποδεῖν αὐτὴν πρὶν ἂν τὴν γραῦν προκρούσῃ πρῶτον. ἢν δὲ μὴ ’θέλῃ πρότερον προκρούειν, ἀλλ’ ἐπιθυμῇ τῆς νέας… Ar.Ec. 1017, 18 Ženy se usnesly takto: jestliže mladík zatouží po dívce, nesmí ji ošukat dřív, než prvně zbouchne starou. A pokud ji nechce napřed zbouchnout, ale zatouží po mladé…

Soudě podle ostatních výrazů použitých v prohlášení (σποδέω) a podle hovořící osoby, mělo προκρούω silně expresivní až vulgární odstín. Oním třetím Aristofanovým použitím προκρούω je verš v závěru Lýsistraty (Ar.Lys. 1251 ὅκα τοὶ μὲν ἐπ’ Ἀρταμιτίῳ / πρὠκρόϜον σιεικέλοι). Sparťané tu vzdávají díky za mír a přátelství s Athéňany. Při té příležitosti vychvalují, jak zmužile útočili Sparťané společně s Athéňany na Peršany u Artemísia, což v sobě nic erotického neskrývá, ale použití polysémního προκρούω mohlo vyvolat mezi diváky pobavení a erotické konotace navodit, zvláště bylo-li doprovázeno patřičnými gesty.197 Mimo Aristofanovy komedie jediným starověkým dokladem tohoto slovesa – tentokrát ovšem bez erotických konotací ‒ je pasáž z Knihovny Diodóra Sicilského, ve které vysvětluje etymologii vlastního jména Prokrústés. Prokrústés drobným lidem natahoval nohy, a tím si zasloužil toto jméno (D.S. 4.59.5 τῶν δ’ ἐλαττόνων τοὺς πόδας προέκρουεν, ἀφ’ οὗπερ Προκρούστης ὠνομάσθη). Aristofanés mu však na základě vulgárního významu slovesa προκρούω propůjčil erotický význam právě v komedii Ženský sněmu (Ar.Ec. 1021). Když se mladík dovídá, že se nedostane k mladé milence, dokud neuspokojí také stařenu, zoufale volá: οἴμοι, Προκρούστης τήμερον γενήσομαι (hrůza, dnes ze mě bude Šoustal!).

ὑποκρούω Přerušit, ťukat. Sloveso poprve doložené u Aristofana a jím použité ve stejném smyslu a kontextu jako předchozí kompozitum. Reflektovaný erotický význam najdeme právě v Ženském sněmu (Ar.Ec. 256).198 Praxagora oznamuje ženám, že v přestrojení pronikne na shromáždění mužů, a ostatní ženy vyslovují své obavy, zdali může být tento počin úspěšný, a ptají se: τί δ’ ἢν ὑποκρούωσίν σε; (A co když

Otázkou zůstává význam adjektiva σιεικέλοι. Scholia jej vysvětlují jako bohům podobní (θεοῖς ὅμοιοι). Mohlo v něm však být slyšet již zmíněné polysémní substantivum κέλης. 198 Na erotické dvojsmysly na tomto místě poukazují i Herrero-Montero (1987: 94) a García Romero (1995: 60). Ten kromě toho uvádí, že slovesa použitá v této pasáži jsou sportovní a zápasnické termíny. 197

79

do tebe vrazí?). Určitě se nedomnívají, že by s Praxagorou na veřejném sněmu někdo souložil, ale právě přenesený význam vyvolává komický účinek. Tím ovšem Aristofanés se slovní hříčkou nekončí, protože Praxagora v následujícím verši odpovídá podobným dvojsmyslem: προσκινήσομαι, ἅτ’ οὐκ ἄπειρος οὖσα πολλῶν κρουμάτων. (Taky do něj vrazím, ve šťouchání se já dobře vyznám.). Aristofanés tu reflektuje

významy

slovesa

προσκινέω

a

erotickými

konotacemi

opatřuje

substantivum κροῦμα. Je velmi pravděpodobné, že tento dialog byl doprovázen názornými posunky. Jediný doklad, kde ὑποκρούω opravdu označuje pohlavní styk, je opět Aristofanův Ženský sněm. Praxagora vysvětluje svou představu uspořádání sexuálních povinností. Její lexikální repertoár je velmi bohatý a obsahuje eufemismy stejně jako vulgární výrazy. Rozhodně i na tomto místě nejde o výraz neutrální a bezpříznakový, jako vhodný ekvivalent stejného etymologického základu bych volila expresivní termín narazit si. Κᾆτ’ ἢν ταύτης ἐπιθυμήσῃ, τὴν αἰσχρὰν πρῶθ’ ὑποκρούσει. Ar.Ec. 618 A když zatouží po téhle, nejdřív si narazí stařenu.

παίω Udeřit, uhodit. Sloveso použité v obscénním smyslu ojet, ošukat jedenkrát Aristofanem, jak to dokládají i scholia (ἐπαίομεν: συνουσιάζομεν, ἠλαύνομεν). Scholiasta dále k tomuto verši poznamenává, že v Braurónu (dnešní Vravrona) bylo mnoho prostitutek a konaly se tam slavnosti, při kterých opilí muži využívali volně jejich služeb. Repliku pronáší Trygaios a jedná se o rozhovor s otrokem. Oba účastníci dialogu byli osobami nízkého sociálního postavení, což je akcentováno zvoleným lexikem. Proto je možné se domnívat, že šlo o termín vulgární. Αὑτὴ Θεωρία ’στίν, ἣν ἡμεῖς ποτε ἐπαίομεν Βραυρωνάδ’ ὑποπεπωκότες, σάφ’ ἴσθι, κἀλήφθη γε μόλις. Ar.Pax. 874 Tohle je Theória, kterou jsme kdysi opilí vojížděli o slavnostech ve Vravroně, však víš, vůbec se nechtěla nechat.

Ještě jeden Aristofanův verš bych si dovolila v souvislosti s παίω zmínit. Je jím dvojsmysl v Bohatství (Ar.Pl. 1055) založený na záměně infinitivů aoristu sloves παίω a παίζω.199 Mladík se ptá stařeny, zda si s ním nechce zahrát (βούλει πρός με παῖσαι;). Stařena celá nažhavená se domnívá, že jí nabízí sexuální uspokojení, a 199

Srov. Coulon (1962: 27).

80

bystře se ptá: „Ale kde, ty šibale?“ Je pak velmi zklamaná, když jí mladík podává ořechy.200

σποδέω Bít, tlouci. Aristofanem hojně používaný vulgární výraz pro pohlavní styk. Kromě formy σποδέω existovala mladší podoba σποδόω citovaná Fótiem. U Aristofana se setkáme pouze s tvary slovesa s kmenem na –ε, i když u forem s výslednou kontrahovanou dvojhláskou ου nelze rozhodnout, kterému slovesu patří (Sternbach 1886: 235). Významem i stylistickou hodnotou je srovnatelné s βινέω: distribuce slovesných rodů závisí na aktivní/pasivní roli subjektu, objekt, je-li vyjádřen, stojí v akuzativu. Jedenkrát je mediopasivní tvar použit pro subjekt mužského rodu (Ar.Ec. 113), a to na místě, kde Aristofanés hovoří o mladících poskytujících své tělo mužům. Λέγουσι γὰρ καὶ τῶν νεανίσκων ὅσοι πλεῖστα σποδοῦνται, δεινοτάτους εἶναι λέγειν· Ar.Ec.113 Říkají, že nejlíp mluví ti mladíci, co se nejvíc nechávají jebat.

Zvláštní na tomto slovese je fakt, že všechny repliky, ve kterých je použito, pronášejí ženské postavy. Pokud toto sloveso bylo opravdu typické pro slovní zásobu žen, pak velmi vtipně muselo působit jeho použití Eurípidovým příbuzným převlečeným za ženu v Ženách o Thesmoforiích. Příbuzný i přes snahu užívat tvarů ženského rodu či přísah při ženských bohyních se nedokáže oprostit od výrazů, které byly doménou mužského řečového projevu.201 Bohužel se nám sloveso v erotickém významu dochovalo pouze na 5 místech u Aristofana, což je poměrně malý vzorek (a navíc jediného autora) na to, abychom mohlo být spolehlivě rozhodnuto, zda tomu tak ve skutečnosti bylo, či zda zde sehrála velkou roli náhoda. Οὐδ’ ὡς ὑπὸ τῶν δούλων τε κὠρεωκόμων σποδούμεθ’, ἢν μὴ ’χωμεν ἕτερον, οὐ λέγει· Ar.Th. 492202 A ani nezmiňuje, že se necháváme šukat otroky a mezkaři, když nemáme jiného.

Podle scholiasty měl mladík v úmyslu hrát se stařenou hru, při které se hádalo, kolik má kdo v ruce ořechů. Aristofanés na tomto místě opět žertuje a zesměšňuje stařenu poukazováním na vysoký věk tím, že se ptá, kolik má zubů, místo aby se zeptal, kolik má ořechů (Ar.Pl. 1057 πόσους ἔχεις ὀδόντας). 201 Naproti tomu Praxagora v Ženském sněmu plní svou mužskou roli na výbornou i po jazykové stránce a je ostatními ženami pro svou „mužskou“ řeč obdivována. 202 Dále Ar.Ec. 908 τό τ’ ἐπίκλιντρον ἀποβάλοις βουλομένη σποδεῖσθαι (kéž ztratíš lehátko, až budeš chtít šukat), Ar.Ec. 942 οἰμώζων ἄρα, νὴ Δία, σποδήσεις (při Diovi, s nářkem budeš šukat), Ar.Ec. 1015 ἔδοξε ταῖς γυναιξίν, ἢν ἀνὴρ νέος νέας ἐπιθυμῇ, μὴ σποδεῖν αὐτὴν (ženy se usnesly takto: jestliže mladík zatouží po dívce, nesmí ji ošukat dřív…). 200

81

διασποδέω Kompozitum stejného významu jako fundující sloveso. Doloženo je pouze jedenkrát u Aristofana a snad i ve zlomcích neznámého komika dochovaných na papyru (Com.Adesp. 238.11 A διε̻ποδηκώ̻) a následně pak v lexicích. Hésychios ho překvapivě nevysvětluje jako souložit, ale zuřivě třást (διέσεισε, διετίναξε). Vzhledem k tomu, že těmito výrazy vysvětluje tvar διεσποδήσατο, tedy jiný než je infinitiv aoristu dochovaný u Aristofana, lze předpokládat, že διασποδέω nebylo jen specialitou Aristofanova lexika a že bylo podobně jako σποδέω polysémní a označovalo v denotačním významu prudký pohyb. Scholiasta Aristofanova Ženského sněmu použití tohoto slovesa nekomentuje, což by mohlo být dalším důkazem toho, že šlo o termín vcelku běžný. Objekt je v jediném dochovaném souvislém textu v akuzativu a repliku pronáší mladý muž nespokojený s Praxagořiným uspořádáním sexuálních záležitostí. Vzhledem k jedinému výskytu je obtížné stanovení stylistické hodnoty lexému. Na základě významu fundujícího slovesa a kontextu, kdy mladík vyjadřuje znechucení a odpor ze sexu se starou ženou, lze usuzovat, že šlo o termín expresivní, ne-li přímo vulgární. Εἴθ’ ἐξῆν παρὰ τῇ νέᾳ καθεύδειν, καὶ μὴ ’δει πρότερον διασποδῆσαι ἀνάσιμον ἢ πρεσβυτέραν· Ar.Ec. 939 Kéž by bylo možné spát s dívkou a nemusel bych napřed ošukat nosatou nebo babku.

συγκυλίνδομαι, συγκυλίομαι Točit, válet se. Zřídka se vyskytující lexémy. Podařilo se mi najít dva doklady, ve kterých mají význam válet se s někým, tj. mít s někým pohlavní styk. V obou případech se jedná o texty prozaické římského období, v obou je objekt vyjádřen dativem. Sloveso se používalo v mediopasivních tvarech nezávisle na rodu subjektu. Athénaios uvádí příhodu ze života filozofa Aristippa. Ten prý rád trávil pravidelně dva měsíce v roce s hetérou Láis na Aigíně. Kdosi mu prý vyčítal, že Láis si od něj nechává štědře zaplatit, zatímco s jinými muži chodí zadarmo: …ὅτι ὁ μὲν αὐτῇ τοσοῦτον ἀργύριον δίδωσιν, ἣ δὲ προῖκα Διογένει τῷ κυνὶ συγκυλίεται Ath. 13.588e … že on jí dává tolik peněz, zatímco ona se válí se psem Diogenem zadarmo.

Pro svou nezvyklost a nápadnost šlo zřejmě o termín expresivní, jak dokládá i pohrdlivý tón v textu Athénaia. Expresivní je i líčení Sexta Empeirika, jak nedočkavý Zeus souložil se svou manželkou Hérou. 82

Θεασάμενος τὴν Ἥραν ἐπὶ τῆς Ἴδης κεκοσμημένην … χαμαὶ ῥίψας ἑαυτὸν συγκυλίνδεται τῇ γυναικί. S.E.M. 1.291 Když uviděl Héru nastrojenou, jak stojí u Ídy, vrhl se na zem a válel se tam s ní.

τρυπάω Propíchnout, provrtat. Jako výraz pro pohlavní styk jsem jej našla na 3 místech: v epigramu, u Theokrita a ve scholiích k Aristofanovi, kde je tvar ὀπύσει vysvětlen pomocí τρυπήσῃ.203 Antistios ve svém epigramu hovoří zřejmě o homosexuálním styku, Theokritos výraz používá pro popis páření koz. Objekt bývá vyjádřen akuzativem a i kontexty a nízké sociální postavení Theokritova pastýře, který výraz používá, nasvědčuj tomu, že šlo o expresivní až vulgární výraz. Při překladu do češtiny připadá v úvahu sloveso stejného etymologického základu opíchat. Ἁνίκ’ ἐπύγιζόν τυ, τὺ δ’ ἄλγεες· αἱ δὲ χίμαιραι αἵδε κατεβληχῶντο, καὶ ὁ τράγος αὐτὰς ἐτρύπη. Theoc. 5.42 Když jsem ti to dělal do zadku, bolelo tě to. Kozy mečely a kozel je píchal. Ἢν δὲ παρεκβήῃς ἐς ἃ μὴ θέμις, οὔτι σ’ ὀνήσει ἡ λάχνη· τρυπᾶν πάντας ἐπιστάμεθα. AP 16.243 (Antist.) Jestliže přistoupíš k tomu, co není dovoleno, neprospějí ti ani vlasy. Umíme opíchat všechny.

2.4 Fyzický a sociální kontakt Velmi produktivní byl sém vzájemného kontaktu, ať už fyzického (dotýkat se někoho) či společenského (stýkat se s kým). Takto motivované eufemismy patří k univerzálním lexémům pro pohlavní styk, které jsou doloženy napříč všemi literárními žánry i časovými obdobími. Podobně jako tomu bylo u sloves přicházení, tak i některá slovesa z této sémantické skupiny nebudou vyjadřovat explicitně, jaké činnosti se spolu partneři věnují, budou pouze konstatovat, že spolu tráví čas. Přesný významový odstín tak bude možno určit jen na základě analýzy kontextu. Z českých výrazů obsažených v Obrátilově slovníku bych jmenovala např.: dotýkat se, mačkat, milovat se, obcovat, pošmajchlovat a stýkat se.

203

Sch.Ar.Ach. 255 ὀπύσει] τρυπήσῃ ἤγουν συγγένηται μετὰ σοῦ.

83

ἅπτομαι Dotýkat se. Citově nezabarvený bezpříznakový eufemismus používaný především autory prozaických spisů, v klasické době je jeho výskyt omezen na odbornou či filozofickou literaturu. Se stejným významem je i v poezii doložen frazém ἅπτεσθαι εὐνῆς dotýkat se lůžka.204 Výraz se používal obecně pro manželský i mimomanželský styk, objektem v genitivu bylo možno dále specifikovat partnera, tj. zda šlo o heteronebo homosexuální styky. V Aristotelově Zoologii je ἅπτομαι dvakrát použito pro popis kopulace slonů.205 Jako funkčně adekvátní výraz se jeví jakýkoli neutrální výraz bez výrazných kladných či negativních konotací, např. souložit, stýkat se. Περὶ δὲ τῆς πρὸς ἄλλην ἢ πρὸς ἄλλον [tj. ὁμιλίας], ἔστω μὲν ἁπλῶς μὴ καλὸν ἁπτόμενον φαίνεσθαι μηδαμῇ μηδαμῶς, ὅταν <ἀνὴρ> ᾖ καὶ προσαγορευθῇ πόσις· Arist.Pol.1335b40206 Pokud jde o mimomanželský sex, jednoduše ať není nikdy a nijak považován za dobrého muž nazývající se manželem, který pěstuje takové styky.207

γίγνομαι Stát se. Sloveso, od kterého je odvozen jeden z nejvíce používaných lexémů pro pohlavní styk. Ve své základní podobě se rozhodně v tomto významu standardně nepoužívalo, podařilo se mi nalézt pouze tři texty, a to Lúkiána, Plútarcha a ve výtahu Aristotelovy Zoologie pořízeném Aristofanem Byzantským. Plútarchos

E.Ph. 946 κεἰ μὴ γὰρ εὐνῆς ἥψατ’, J.AJ 4.257 βουλομένῳ συνοικεῖν μὴ πρότερον ἐξέστω εὐνῆς ἅψασθαι καὶ κοινωνίας (a ten, kdo s ní chce žít, nesmí s ní souložit dříve…), Lib.Decl. 39.1.8 ἥψαντο εὐνῆς ἀλλοτρίας, AP 5.296 (Agath.) εὐνῆς ἡμετέρης πάννυχος ἁπτομένη (celou noc trávíš se mnou v posteli). Hippolytos se ve stejnojmenné Eurípidově tragédii přísahá, že nikdy neměl nic s nevlastní matkou Faidrou. Ἅπτομαι je tu použito ve spojení se substantivem γάμος, metonymicky použitým pro manželku: E.Hipp. 1026 ὄμνυμι τῶν σῶν μήποθ’ ἅψασθαι γάμων (přísahám, že jsem se nikdy nedotkl tvé manželky). V pseudolúkiánovském Oslovi je doloženo pro souložení spojení ἅπτομαι συνουσίας (doslova dotknout se soulože): Luc.Asin. 51 συνουσίας ἀλλ’ οὐδὲ τῆς ὄνοις συνήθους ἔτυχον ἁψάμενος (ani jsem neměl styk tak, jak to osli obvykle dělají). 205 Arist.HA 546b11 ὃν δ’ ἂν ἐγκύμονα ποιήσῃ, τούτου πάλιν οὐχ ἅπτεται, ibid. 630b22 Ὃ δ’ ἂν ὀχεύσῃ καὶ ἔγκυον ποιήσῃ, τούτου πάλιν οὐχ ἅπτεται. 206 Dále Pl.R. 461b ἐάν τις τῶν … ἅπτηται τῶν ἐν ἡλικίᾳ γυναικῶν (jestliže má někdo styk s ženou v produktivním věku), id.Lg. 840a οὔτε τινὸς πώποτε γυναικὸς ἥψατο οὐδ’ αὖ παιδὸς ([Ikkos z Tarentu] se nedotkl ani ženy ani chlapce), Nic.Dam. 90J 15 τῆς δὲ γυναικὸς οὐχ ἥψατο, 1Ep.Cor. 7.1 καλὸν ἀνθρώπῳ γυναικὸς μὴ ἅπτεσθαι (pro muže je dobré, když nemá styk se ženou), Plu.Alex. 21 καλῆς καὶ γενναίας ἅψασθαι γυναικός ([Alexandros] měl poměr s ženou krásnou a urozenou). 207 Už u Aristotela vidíme změnu pohledu na sexuální život v manželství a mimo něj, jak jej následně v 1. stol. n.l. budou formulovat stoičtí filozofové (Músónios Rúfos, Epiktétos) a později pak Plútarchos. I když se s návrhem na vyvarování se mimomanželských styků setkáme u filozofů, nevypovídá to nic o běžné každodenní praxi průměrného občana. 204

84

v Manželských radách doporučuje mužům, jejichž ženy popuzuje styk manželů s nevěstkami, aby se styku s prostitutkami vyhnuli a neubližovali manželkám pro chvilku rozkoše, a za příklad dává včely, které zaujímají bojovné postavení k promiskuitním jedincům. U Lúkiána povzbuzuje matka dceru po prvním sexuálním styku; doufá totiž, že se z ní stane vyhledávaná hetéra a zabezpečí tak živobytí pro obě dvě. Δοκοῦσι μάχεσθαι τοῖς μετὰ γυναικῶν γενομένοις. Plu. 2.144d Zdá se, že [včely] jsou nepřátelsky nakloněni těm, kdo měli poměr se ženami. Μετὰ μειρακίου μὲν ὡραίου γενομένη. Když ses vyspala s hezkým mladíkem.

Luc.DMeretr. 6.1

Ὅσαι τῶν γυναικῶν κύουσαι πλεονάκις μετ’ ἀνδρὸς γίνονται, αὗται καὶ εὐμαρέστερον τίκτουσι. Ar.Byz.Epit. 1.105 Ty ženy rodí snadněji, které v těhotenství měli často styk s mužem.

Ze všech tří výše uvedených textů vyplývá, že sloveso γίγνομαι se používalo pro oba rody, objekt v předložkovém pádě, v všech uvedených případech figuruje předložka μετά s genitivem. Kontext nenasvědčuje, že by šlo o termín expresivní, navrhuji proto překládat bezpříznakovými výrazy.

παραγίγνομαι Toto kompozitum jsem v erotickém významu nalezla pouze jedenkrát, a to u Athénaia. Zcela jistě jde o pohlavní styk, neboť Athénaios zaznamenal rozhovor nevěstky s potenciálním zákazníkem. Moirichos se ptá, za kolik s ním Fryné půjde. Ona ale žádá příliš mnoho a proto Moirichos reaguje otázkou: Μέγ’, εἶπεν· οὐ πρῴην δύο χρυσοῦς λαβοῦσα παρεγένου ξένῳ τινί; Ath. 13.583c Řekl: „To je hodně. Copaks naposledy nešla s jakýmsi cizincem jenom za dva zlaté?“

συγγίγνομαι Setkat se, být ve společnosti. Kompozitum předchozího slovesa zahrnuté Pollukem do výčtu sloves pro pohlavní styk. Jako eufemismus pro styk bylo používáno velice často, a to převážně v próze. Pojí se vždy s bezpředložkovým dativem a zpravidla popisuje heterosexuální styk, subjektem může být jak muž, tak žena. Existují však i texty obsahující συγγίγνομαι týkající se mužské homosexuality. Například u Aristofana v Žábách vykládá Dionýsos Hérakleovi, jak na něj při čtení tragédie Andromeda přišla touha. Héraklés vyzvídá, po kom zatoužil, a ptá se, zda měl poměr i s Kleisthénem (ξυνεγένου τῷ Κλεισθένει; Ar.Ra. 57), protože Dionýsos se již dříve Hérakleovi svěřil, že bojoval s Kleisthénem u Arginús (ibid. 48nn). 85

Aristofanův verš je zároveň jedním ze dvou míst mimo prózu, kde se mi podařilo συγγίγνομαι ve významu souložit nalézt. Druhým textem jsou verše komika Machóna zaznamenané Athénaiem: …λέγων ἑτέρῳ τρόπῳ μὲν συγγεγενῆσθαι μηδενί ἑξῆς καθιππάσθαι δ’ ὑπ’ αὐτῆς πεντάκις. Macho 17.361 ap. Ath. 13.581d …a říkal, že [Gnathaina] nesouložila žádným jiným způsobem, ale že mu to udělala pětkrát za sebou na koníčka.

V některých případech může být nesnadné určit, zda autor textu neměl v úmyslu vyjádřit pouhé setkání nebo trávení času s partnerem, při kterém nemuselo dojít k žádným sexuálním aktivitám. Vždy je potřeba pečlivě zhodnotit celkový kontext výpovědi, abychom jí nepřisoudili nenáležité konotace. Vzhledem k širokému použití prozaickými autory lze předpokládat, že šlo o bezpříznakový formální výraz, kterému v češtině odpovídá sloveso souložit, mít poměr. Ὦ Σοφόκλεις, ἔχεις πρὸς τἀφροδίσια; ἔτι οἷός τε εἶ γυναικὶ συγγίγνεσθαι; Pl.R. 329c208 Sofoklee, jak je to s tebou a sexem? Můžeš ještě souložit se ženou? Τὸν δὲ Ἡρακλέα τὸ κάλλος ἐκπλαγέντα τῆς κόρης συγγενέσθαι αὐτῇ 30209 Héraklés byl prý ohromen krásou té dívky a pomiloval se s ní.

Parth.

Ojediněle byly pro pohlavní styk používány i jiné složeniny. Ἐπισυγγίγνομαι je doloženo pouze jako různočtení u Aisópa v bajce 299 εἰ τοίνυν ταῖς αὐταῖς

Dále v próze klasického období: Pl.R. 390c ἀλλ’ αὐτοῦ βουλόμενον χαμαὶ συγγίγνεσθαι (ale chtěl tady na zemi souložit), ibid. 461b ἀφήσομέν που ἐλευθέρους αὐτοὺς συγγίγνεσθαι ᾧ ἂν ἐθέλωσι (necháme svobodné občany, aby měli styk, s kým budou chtít), Pl.Lg. 930d ἐὰν δέ τις ἐλευθέρα δούλῳ συγγίγνηται (jestliže svobodná žena má poměr s otrokem), Hdt. 2.121e πρὶν συγγενέσθαι, ἀναγκάζειν λέγειν (a dříve než spolu souložili, byl nucen říct), X.An. 1.2.12 ἐλέγετο δὲ καὶ συγγενέσθαι Κῦρον τῇ Κιλίσσῃ (prý měl Kýros poměr s Kilissou), X.Smp. 8.29 Ζεὺς συγγενόμενος, Aesop. 299.1 μετ‘ αὐτῆς συγγενέσθαι (souložit s ní), ibid. συγγενόμενος ἐνέπαιζεν αὐτῇ (laškoval a pomiloval se s ní), Aesop. 300.1 εἰσελθὼν συνεγένετο αὐτῇ, Aesop.Fabulae Syntipae philosophi 54.10 ταύτῃ ἀκολάστως συνεγίνετο (necudně se s ní pomiloval), Hp.Mul. 11.55 ξυγγενομένη τῷ ἀνδρί, ibid. 11.60 ὅταν ξυγγένηται, Hp.Vict. 12.6 ἀνὴρ γυναικὶ ξυγγενόμενος, D. 59.33 ἄλλοι τε πολλοὶ συνεγίγνοντο αὐτῇ μεθυούσῃ (a jiní mnozí s ní spali, když byla opilá), Arist.Rh. 1383b τὸ συγγενέσθαι αἷς οὐ δεῖ (souložit s těmi, se kterými se nesmí). 209 Dále v próze poklasického období: Plu.Sol. 23 πλὴν ἂν μὴ λάβῃ παρθένον ἀνδρὶ συγγεγενημένην (ledaže by si vzal dívku, která ještě neměla poměr s mužem), id. 2.251a ἐπεχείρησε... ἔρωτι συγγενέσθαι, id. 2.144d συγγιγνομένων ἑτέραις, Plu.Fr. 134.34 τῇ αὐτῇ συγγενόμενον, id.Thes. 3 γυναικὶ συγγενέσθαι, Paus. 8.25.5 συγγίνεται τῇ Δήμητρι, Ach.Tat. 2.37.6 συγγινόμενος περιβάλλεται ἡδονῇ (ten, kdo s ní spí, je obklopován rozkoší). 208

86

περιεπέσαμεν λύπαις, τί οὐκ ἐπισυγγινόμεθα ἑαυτοῖς; (Když jsme tedy upadli do téhož trápení, proč se spolu nepomilujeme?).

διαλέγομαι Rozmlouvat. Další z eufemistických výrazů, který je ve významu souložit doložený poprvé u Aristofana. Všechny doklady jsou mediopasivního rodu, ať už je subjektem žena nebo muž. Důkaz toho, že διαλέγομαι bylo používáno pro sexuální styk, podává řečník Hypereidés (Fr. 171: διαλέγεσθαι καὶ τὸ πλησιάζειν ταῖς γυναιξίν) i gramatik Pollux. Slovník Súda cituje stoického filozofa 2. stol. n. l. Hieroklea (Διαλέγοιντο γυναιξίν: ὁμιλοῖεν ἢ συνουσιάζοιεν. οὕτως Ἱεροκλῆς). Sloveso popisovalo heterosexuální styk, objekt bývá vždy vyjádřen prostým dativem. V poezii se s ním setkáme pouze u Aristofana, hojnější doklady poskytují prozaické spisy převážně narativního stylu. Všechny příklady, které se mi podařilo najít, popisují styk mezi mužem a ženou a vždy jde o mimomanželský styk. Vzhledem k tomuto faktu, absenci v odborném stylu a k emotivně nabitým situacím, ve kterých je tento výraz použit, se domnívám, že nešlo o lexém zcela bezpříznakový. Vyhýbám se proto při překladu formálním termínům a překládám jej výrazy jako milovat se, spát s někým. Οὐκ ἂν διαλεχθείην διεσπλεκωμένῃ ὑπὸ μυρίων τε τῶνδε καὶ τρισχιλίων. Ar.Pl. 1082210 Nemohl bych spát s tou, kterou vojíždí desítky dalších chlapů. … λέγεται τὴν γυναῖκα Νέαιραν ἐρασθῆναι αὐτοῦ. καὶ παρόντος μὲν τοῦ Ὑψικρέοντος μὴ τολμᾶν αὐτὴν διαλέγεσθαι τῷ ξένῳ… Parth. 18.1211 … a říká se, že jeho žena Néaira se do něj zamilovala. Když byl Hypsikreón doma, neodvažovala se ale s hostem se vyspat…

Ještě je třeba zmínit repliku staré ženy v Aristofanově Ženském sněmu. Stařena říká na adresu mladé dívky: τούτῳ διαλέγου κἀποχώρησον· Dělej si to (s) tímto a jdi pryč.

Ar.Ec. 890

Dálší doklady se subjektem mužského pohlaví: Aeschin.Ep. 10.9 Ἐγὼ δὲ οὐκ ἐπαιδοποιησάμην, ἔφη, ἅπαξ δὲ διελέχθην παιδὶ ὑπερώρῳ τε ἤδη (Řekl: „Žádné dítě jsem nezplodil, jen jednou jsem se pomiloval s již dospělou dívkou.“), Aristaenet. 2.8. πῶς οὖν διαλέξομαι γυναικί, ἣν πολλάκις μητέρα προσεῖπον; ( Jak bych se mohl vyspat s ženou, kterou jsem tolikrát nazval svou matkou?). 211 Další doklady při ženském subjektu: Plu.Sol. 20 εὖ δ’ ἔχει καὶ τὸ μὴ πᾶσιν, ἀλλὰ τῶν συγγενῶν τοῦ ἀνδρὸς ᾧ βούλεται διαλέγεσθαι τὴν ἐπίκληρον (Je také dobře, že dědička nemůže spát s každým, ale jen s kým chce z manželových příbuzných.). 210

87

Zde máme na pozici objektu deiktické zájmeno ve tvaru neutra nebo maskulina, které tedy může odkazovat buď na osobu, nebo na věc. Žádný vhodný muž však v době promluvy není na scéně. Henderson (1975: 155) se domnívá, že stařena doprovází svůj projev zdviženým prostředníčkem,212 a doporučuje tedy mladé dívce uspokojení masturbací. Zdvižení prostředníčku ze sevřené pěsti bylo už ve starověku vulgárním gestem představujícím penis v erekci, kterým se posměšně ukazovalo převážně na pasivní homosexuály (Sittl 1890: 101).213 Sommerstein (1999: 198) ještě dodává, že τούτῳ může poukazovat i na olisbos, na celkovém vyznění to však nic nemění.

θιγγάνω Dotknout se, svést. Srovnatelně se slovesem ἅπτομαι bylo používáno jako eufemismus pro pohlavní styk. Doklady jsem nalezla v Eurípidových tragédiích a ve spisech Plútarcha. Podobně jako u slovesa ἅπτομαι je subjektem vždy muž, neboť dotknout se znamená zahájit kontakt, vyslat jako první erotické signály, zastávat ve vztahu aktivní roli, což příslušelo samozřejmě mužům. Žena – objekt bývá v dativu, popisované styky jsou mimomanželské heterosexuální. Ἔκτεινά τοί σ’ ἂν κοὐ φυγαῖς ἐζημίουν, εἴπερ γυναικὸς ἠξίους ἐμῆς θιγεῖν. E.Hipp.1044214 Zabil bych tě a netrestal tě vyhnanstvím, kdyby ses odvážil dotknout se mé ženy. Οὐδ’ ἧς μόνης ἡττήθη γυναικὸς ἄνευ νόμου θιγεῖν ὑπέμεινεν. Plu.Alex. 47215 Ani nepřipustil, aby se nezákonně dokl jediné ženy [tj. Roxany], které podlehl.

U Eurípida se objevuje se stejným významem vazba dotknout se lůžka θιγγάνειν εὐνῆς.216 Podobně s erotickými konotacemi je využíváno i odvozené adjektivum

Srov. DGE διαλέγω B III: „prob. acompañado de un gesto obsceno“ (pravděpodobně doprovázeno vulgárním gestem). 213 Pollux (2.184) nás informuje o tom, že v attičtině se prostředníček nazýval καταπύγων, což byl právě termín, který označoval pasivní homosexuály, tedy ty, kteří byli trpnými partnery při análním styku. Diogenés Láertios líčí příhodu ze života Diogena ze Sinópy; ten prý ukázal prostředníček (τὸν μέσον δάκτυλον ἐκτείνας) na ty, kteří chtěli vidět Démosthéna, se slovy, že prostředníček je vůdcem Athéňanů (D.L. 6.34). U Římanů srov. Pers. 2.33 digitus infamis, Mart. 6.70 d. impudicus. 214 E.El.51 εἰ λαβὼν νέαν ἐς οἴκους παρθένον μὴ θιγγάνω (jestliže jsem přijal do svého domu mladou dívku a nechávám ji nedotčenou). 215 Plu. 2.760d ἀποσχέσθαι καὶ μὴ θιγεῖν τῆς γυναικός (zdržet se a nedotknout se ženy), id.Alex. 21.7 ἀλλ’ Ἀλέξανδρος … οὔτε τούτων ἔθιγεν (ale Alexandros se těchto [Dáreiovy manželky a dcer] ani nedotkl. 212

88

ἄθικτος nedotčený: např. Herod. 1.55 ἄθικτο̣ς̣ ἐ̣ς̣ Κ̣υ̣θ̣ηρίην σφρηγίς (pečeť nedotčená Afrodítou).217

κοινωνέω Mít s kým co do činění. Pro pohlavní styk jsem toto sloveso nalezla pouze u autorů narativní prózy římského období. U nich je κοινωνέω použito pro styk bohů, většinou Dia. Pojí se s dativem a všechny mnou nalezené texty hovoří o heterosexuálním styku. Jde o bezpříznakový eufemismus s konotacemi vznešenosti, navrhuji ho překládat neutrálními českými výrazy mít poměr, milovat se. Termín obcovat se mi zdá příliš zastaralý a archaický a vzbuzuje proto v současném uživateli nenáležité konotace. Οὐδεμία δὲ ἀνέβη ποτὲ εἰς οὐρανοὺς διὰ κάλλος γυνή (καὶ γὰρ γυναιξὶ κεκοινώνηκεν ὁ Ζεύς). Ach.Tat. 2.36.4218 Žádná žena nikdy nevstoupila na nebe díky kráse (a to Zeus měl poměr i se smrtelnými ženami).

Dále se κοινωνέω vyskytuje ve vazbách, jako např. τὰ τοιαῦτα κοινωνεῖν sdílet společně ty věci: Pl.Lg. 784e ἐὰν ἀλλοτρίᾳ τις περὶ τὰ τοιαῦτα κοινωνῇ γυναικὶ (jestliže někdo bude mít styk s cizí ženou), κοινωνεῖν εἰς Ἀφροδίτην sdílet Afroditu: Ach.Tat. 8.11.2 εἰ μὴ κεκοινώνηκεν εἰς Ἀφροδίτην τῷδε τῷ ξένῳ (kdyby neměla poměr s tímhle cizincem) nebo κοινωνεῖν γάμων mít poměr: S.Tr. 546 (κοινωνοῦσα τῶν αὐτῶν γάμων), totéž D.Chr.Orr. 74.3. Nejde však o ustálené frazémy, jejich výskyt se omezuje na několik málo textů.

μείγνυμι Spojovat se s kým. Velmi častý, dalo by se říci univerzální eufemismus pro pohlavní styk používaný především autory básnických děl, zvláště epiky archaického období a jejich pokračovateli a napodobovateli. Standardní postup při uvádění rodičů a jejich potomků spočívá v epice v tom, že je uvedena matka, která porodila (ἔτεκε)

E.Hipp. 885 Ἱππόλυτος εὐνῆς τῆς ἐμῆς ἔτλη θιγεῖν (Hippolytos se odvážil dotknout se mého lůžka), El.255 οὐπώποτ’ εὐνῆς τῆς ἐμῆς ἔτλη θιγεῖν. 217 Dále např. Plu.Comp.Lyc.Num. 4 τὸ σῶμα καὶ τὸ ἦθος καθαρὸν καὶ ἄθικτον (tělo a mravy čisté a nedotčené), E.Hel. 795 ἄθικτον εὐνὴν. 218 Dále: Luc.DDeor. 5.2 Μηδέν, ὦ Ζεῦ, κοινωνήσῃς τῇ Νηρεΐδι (Nemiluj se, Die, s Néreidou), ibid. 14.2 οὐδ’ ἂν ἐκοινώνησέ ποτε ἐκεῖνος θνητῇ γυναικί ([Kronos] by nikdy neměl poměr se smrtelnou ženou). 216

89

poté, co se spojila (μιγεῖσα, ἐμίγη) s otcem dítěte. Doklady v próze také nejsou nikterak ojedinělé, ať už u historiků, kteří udávají původy panovnických rodů, nebo u pozdně antických autorů milostných narativních próz. Výraz může konotovat vznešenost a vysoký umělecký styl, neboť Homér jím spojoval bohy se smrtelníky k milostným hrám, velmi často se používá pro popis styku mytologických postav. Tento termín používali i autoři komedií, u kterých ale právě díky asociacím na vznešený homérský styl vzbuzoval komický účinek. Sloveso je doloženo pro popis pohlavního styku i u autorů lékařských spisů.219 Používaly se pasivní tvary, objekt býval vyjádřen bezpředložkovým dativem. Sloveso označovalo pohlavní styk obecně, většinou jsou popisovány vztahy heterosexuální, ale vyskytuje se i pro vyjádření jiných praktik,220 zvláště je-li ještě jinak lexikálně doplněno. Na nepřirozené či neobvyklé sexuální praktiky poukazuje spojení μείγνυμι οὐ κατὰ νόμον, kterým např. Hérodotos popisuje jednu z možných antikoncepčních metod, tedy buď anální nebo orální sex.221 Opačný termín, tj. μείγνυσθαι κατὰ νόμον, použil Artemidóros ve smyslu nenásilného sexu, kdy žena se stykem souhlasí a dobrovolně se poddává partnerovi.222 Artemidóros rozdělil sexuální sny na tři kategorie, κατὰ νόμον, παρὰ νόμον a παρὰ φύσιν. Neznamená to však, že toto rozdělení odpovídá morálnímu a etickému pohledu člověka 2. století. Podle

Artemidóra

sexuální

sny

předpovídají

sociální

postavení

snícího

Např. Hp.Genit. 5 Ἐπὴν δὲ μιχθῇ ἡ γυνὴ (když má žena pohlavní styk), ibid. 7 ἐς ἑτέρας γυναῖκας μιχθέντες θῆλυν γόνον ἐποίησαν (když měli styk s jinými ženami, tak zplodili dcery), id.Mul. 24 ἢν μιγέωσιν ὅτε χρὴ (jestliže souloží, když je třeba). 220 Např. u Hérodota popis veřejného styku kozla se ženou: Hdt. 2.46 γυναικὶ τράγος ἐμίσγετο ἀναφανδόν. Egyptské město Mendés, kde se tato příhoda udála, bylo zřejmě podobnými praktikami proslaveno, jak dokládá i Pindaros: Pi.Fr. 201 Αἰγυπτίαν Μένδητα ... αἰγιβάται ὅθι τράγοι γυναιξὶ μίσγονται. V homérském hymnu na Herma se páří krávy s býky: h.Merc. 493 βόες ταύροισι μιγεῖσαι. Pro páření zvířat použil μείγνυμι několikrát Aristotelés v Zoologii, např. 577b8 ὅταν μιχθῇ ἵππος καὶ ὄνος, dále např. Ael.NA 6.1 Κλειτόμαχος ... κύνας εἴ ποτε εἶδε μιγνυμένους (když snad Kleitomachos viděl pářící se psy). 221 Hdt. 1.61.1 οὐ βουλόμενός οἱ γενέσθαι ἐκ τῆς νεογάμου γυναικὸς τέκνα ἐμίσγετό οἱ οὐ κατὰ νόμον (protože [Peisistratos] nechtěl mít s novou manželkou děti, nestýkal se s ní obvyklým způsobem). Peisistratův případ zmiňuje i Plútarchos ve spise O Hérodotově zlomyslnosti (Plu. 2.858c) (οὐ μίγνυταί μοι κατὰ νόμον Πεισίστρατος). Pokud jde o antikoncepční metody známé a používané v antickém světě, Hippokratés například doporučoval pít ženě fazole namočené ve vodě s přídavkem měděné rudy (Hp.Nat.Mul. 98, id.Mul. 76 μίσυος ὅσον κύαμον διεὶς ὕδατι, δίδου πίνειν); etické stránce problematiky se věnoval např. Sórános (Sor. 1.60nn), více viz Riddle (1994). 222 Artem. 1.79.21 ὁ μιγνύμενος κατὰ νόμον Ἀφροδίτης παντὸς ἄρχει τοῦ σώματος τῆς συνούσης πειθομένης καὶ ἑκούση (ten, kdo souloží podle zákona Afrodíty, ovládá celé tělo své partnerky, která se dobrovolně a poslušně poddává), id. 1.78.6 πρῶτον μὲν οὖν περὶ τῆς κατὰ νόμον συνουσίας ὧδέ πως ἔχει. γυναικὶ τῇ ἑαυτοῦ μιγῆναι ἑκούσῃ (zaprvé pokud jde o soulož podle zákona, je to takto: souložit se ženou, která se oddává dobrovolně…). 219

90

v budoucnosti a musí být nahlíženy z tohoto hlediska. Důležitější než forma styku je společenské postavení obou partnerů (Foucault 2003: 28nn). Za český funkční ekvivalent můžeme považovat v některých případech výraz spojit se s někým, výraz básnický a lehce archaizující, což souhlasí s vnímáním homérské řečtiny a poetickým stylem. V textech, kde je vhodnější se konotacím na vysoký básnický styl vyhnout, lze sáhnout po některém z bezpříznakových termínů. Nyní se pokusím dokázat šíři použití slovesa μείγνυμι. Je naprosto zbytečné a v této práci nemožné vypsat všechny doklady, neboť je jich nepřeberné množství. Uvedu tedy u každého období jednoho zástupce od každého literárního druhu, z týchž důvodů představím pouze po jednom textu u každého spisovatele. … Θόωσα δέ μιν τέκε νύμφη, Φόρκυνος θυγάτηρ, ἁλὸς ἀτρυγέτοιο μέδοντος, ἐν σπέεσι γλαφυροῖσι Ποσειδάωνι μιγεῖσα. Od. 1.73223 Porodila jej [Polyféma] nymfa Thoósa, dcera Forkyna vládnoucího nad neúnavným mořem, když se v spojila v hluboké jeskyni s Poseidónem. Ὁ δὲ δὴ αἴσχιστος τῶν νόμων ἐστὶ τοῖσι Βαβυλωνίοισι ὅδε· δεῖ πᾶσαν γυναῖκα ἐπιχωρίην ἱζομένην ἐς ἱρὸν Ἀφροδίτης ἅπαξ ἐν τῇ ζόῃ μιχθῆναι ἀνδρὶ ξείνῳ. Hdt.1.199224 Toto je nehorší zákon Babylóňanů: každá žena, která odtamtud pochází, se musí jednou za život posadit do chrámu Afrodíty a souložit s cizincem. Οὐ προαγωγοὺς κατέδειξ’ οὗτος, καὶ τικτούσας ἐν τοῖς ἱεροῖς, καὶ μειγνυμένας τοῖσιν ἀδελφοῖς…

Ar.Ra. 1081225

V poezii archaického období dále: Hes.Th. 53 τὰς ἐν Πιερίῃ Κρονίδῃ τέκε πατρὶ μιγεῖσα Μνημοσύνη (Mnémosyné je v Pierii porodila, když se spojila s jejich otcem), h.Ven. 46 ἀνδρὶ καταθνητῷ μιχθήμεναι (aby se spojila se smrtelným mužem), h.Hom. 15.3 Ἀλκμήνη μιχθεῖσα κελαινεφέϊ Κρονίωνι, Pi.P. 4.13 ἀκερσεκόμᾳ μιχθεῖσα Φοίβῳ (která se spojila s Foibem, který si nestříhá vlasy), Parm. 12.5 ἄρσενι θῆλυ μιγῆν (aby se spojilo ženské s mužským), B. 17.31 σε κεδνὰ τέκεν / λέχει Διὸς ὑπὸ κρόταφον Ἴδας / μιγεῖσα Φοίνικος ἐρα- / τώνυμος κόρα (tebe zrodila slavná a vznešená dcera fénického muže, když se na svazích Ídy spojila na lůžku s Diem). 224 V próze klasického a hellénistického období dále: Pl.Lg. 838c ὅταν … εἰσάγωσιν ἢ Μακαρέας τινὰς ἀδελφαῖς μειχθέντας λαθραίως (když uvádějí .. nebo Makaree souložící tajně se sestrami), Nic.Dam. 49.192 ὁ Γύγης … ὡς μιγῆναί οἱ ἤθελεν (že s ní Gygés chtěl souložit), Palaeph. 13 ἀναπείθει δὲ τὴν κόρην ὁ Μειλανίων μιγῆναι αὐτῷ. εἰσέρχονται δὲ εἴς τι σπήλαιον μιχθησόμενοι (Meilanión přesvědčil dívku, aby se s ním vyspala. Vešli tedy do jeskyně, aby se pomilovali.). 225 Volba lexika je tu odůvodnitelná tím, že replika je vložena do úst Aischylovi. Dále v komedii: Ar.Av. 698 οὗτος δὲ Χάει πτερόεντι μιγεὶς (spojil se s okřídleným Chaosem), Theopomp.Com. 5 ὄνῳ μιγείσης μητρὸς ἔβλαστεν πόλει (městu byl zrozen z matky, která souložila s oslem) ‒ posměch namířený na Filónida, který podle scholií k Aristofanovu Bohatství (Sch.Ar.Pl. 179) byl bohatý, velkého vzrůstu, ale hloupý. V tragédii pak A.Fr. 281a.32 Ἥρα μιγεῖσα Ζηνὶ, S.OT 995 χρῆναι μιγῆναι μητρὶ τἠμαυτοῦ (musím souložit se svou vlastní matkou), podobně ibid. 791, E.Andr. 174 πατήρ τε θυγατρὶ παῖς τε μητρὶ μείγνυται / κόρη τ’ ἀδελφῶι (otec spí s dcerou, syn s matkou, sestra s bratrem). 223

91

A nevylíčils je jako kuplířky, jak rodí v chrámech, jak souloží s vlastními bratry… Ἀργεία κυάνοφρυ, σὺ λαοφόνον Διομήδεα μισγομένα Τυδῆι τέκες, Καλυδωνίῳ ἀνδρί. Theoc. 17.54226 Ty, černooká dcero argejského krále jsi zrodila Kalydónskému Týdeovi Dioméda, který pobíjí národy. Ταύτην δὲ ἐρασθεῖσαν τοῦ Ἡρακλέους κατακρύψαι τὰς βοῦς μὴ θέλειν τε ἀποδοῦναι, εἰ μὴ πρότερον αὐτῇ μιχθῆναι. Parth. 30227 A ta že se zamilovala do Héraklea, schovala mu krávy a nechtěla mu je vrátit, pokud se s ní napřed nevyspí. Πλανωμένῃ γὰρ τῇ Δήμητρι, ἡνίκα τὴν παῖδα ἐζήτει, λέγουσιν ἕπεσθαί οἱ τὸν Ποσειδῶνα ἐπιθυμοῦντα αὐτῇ μιχθῆναι. Paus. 8.25.5228 Říkají, že když Déméter bloudila a hledala dceru, šel za ní Poseidón, protože se s ní chtěl vyspat.

Velmi často se vyskytuje spojení μιχθεῖσα ἐν φιλότητι která se spojila v lásce, u Homéra pak rozvinuté φιλότητι καὶ εὐνῇ v lásce a na lůžku, u Hésioda ἐρατῇ φιλότητι v líbezné lásce. Jde o ustálený frazém zvláště díky častému výskytu u Homéra na konci hexametru. Ačkoli by se toto spojení mohlo zdát redundantní, podle Calameho (1999: 41) tomu tak není. Vyjadřuje rovnováhu mezi tělesnou a sexuální stránkou vztahu, kterou reprezentuje μείγνυμι (resp. εὐνή), a přátelstvím a vzájemnou náklonností, která je zdůrazněna substantivem φιλότης. Αἰνείαν δ’ ἄρ’ ἔτικτεν ἐυστέφανος Κυθέρεια, Ἀγχίσῃ ἥρωι μιγεῖσ’ ἐρατῇ φιλότητι. Hes.Th.1009229

Helénistická poezie dále A.R. 4.1495 Ἀμφίθεμις δ’ ἄρ’ ἔπειτα μίγη Τριτωνίδι νύμφῃ, Nonn. 6.262 μή ποτε Πᾶνα φυγοῦσα Ποσειδάωνι μιγείη (kéž by unikla Pánovi a nespojila se s Poseidónem), AP 5.302.15 (Agath.) εἰ δὲ μιγῇς ἰδίῃ θεραπαινίδι (když budeš mít poměr s vlastní otrokyní), AP 14.55.8 ἂν μαχοίμην ὑπὲρ ψυχῆς τῶν, ὁπόσοις ἐμίγην (mohl bych bojovat za duše těch, se kterými jsem se miloval). 227 U Parthenia velice častý výraz. 228 Dále próza římského období: Iamb.Bab. 35.3 τούτῳ ἐν τῷ τῆς Ἀφροδίτης ἱερῷ ἐμίγη (že s ním souložila v Afrodítině chrámu), Artem. 1.78-80 passim, Luc.VH 2.19 μίσγονται μὲν ἀναφαντὸν πάντων ὁρώντων (otevřeně souloží, když se všichni dívají), Alciphr. 4.7 οὐδ’ ἀξιοῦμεν ἀδελφαῖς καὶ μητράσι μίγνυσθαι τοὺς ἄνδρας (nedovolujeme, aby muži souložili se sestrami a matkami), Clem.Al.Paed. 3.3.21 θυγατράσιν ἀγνοήσαντες πολλάκις μίγνυνται πατέρες (otcové často z nevědomosti souloží s dcerami), Ant.Lib. 5.2.2 πείσας χρήμασιν ἐμίγνυτο (uplatil ji a spal s ní). 229 U každého autora uvádím pouze jeden příklad, byť frazém uplatnil vícekrát: Od.5.126 μίγη φιλότητι καὶ εὐνῇ, h.Ven. 150 πρὶν σῇ φιλότητι μιγῆναι, Cypr. 9.2 καλλίκομος Νέμεσις φιλότητι μιγεῖσα Ζηνὶ, A.R. 4.1737 μίχθη δέ οἱ ἐν φιλότητι, Batr. 20 μιχθεὶς ἐν φιλότητι, Plu. 2.32b κρυπταδίῃ φιλότητι μιγήμεναι, Luc.Cal. 26.5 ὅς μ’ ἔθελεν φιλότητι μιγήμεναι οὐκ ἐθελούσῃ (který se chtěl se mnou vyspat, ačkoli jsem nechtěla), Paus. 2.26.7 ὃν Φλεγυηὶς ἔτικτεν ἐμοὶ φιλότητι μιγεῖσα, Clem.Al.Strom. 1.21.105.5 μιχθεῖσ’ ἐν φιλότητι, Nonn. 35.35 μιχθεῖσ’ ἐν φιλότητι, Musae. 178 ἐμοὶ 226

92

Kytherská bohyně s krásným věncem porodila Ainea poté, co se něžně spojila v lásce s udatným Anchísem.

ἐπιμείγνυμι Přimíchávat. Na rozdíl od fundujícího slovesa bylo toto kompozitum pro pohlavní styk používáno spíše výjimečně. Všechny doklady, které se mi podařilo shromáždit, jsou z prozaických textů většinou poklasického období. Silná zakotvenost, ustálenost vazeb a univerzální použití slovesa μείγνυμι neposkytovaly příliš velký prostor pro uplatnění dalších kompozit. Objekt bývá v dativu, popisovány jsou vztahy (většinou heterosexuální) obyčejných lidí, chybí vznešené konotace obsažené ve výrazu μείγνυμι. Diodóros Sicilský popisuje zvyky kmene žijícího na pobřeží v dnešním Pakistánu, Artemidóros sloveso používá jako jedno z mnoha v pasáži vykládající erotické sny. Jen v pseudolúkiánovském spise Lásky je sloveso použito pro styk zvířat (λυκαίναις ἐπιμίγνυνται λύκοι Luc.Am. 22). V případě ἐπιμείγνυμι jde tedy o bezpříznakový termín, jemuž v češtině odpovídá souložit. Πρὸς δὲ τούτοις ἐπιμίσγονται τότε ταῖς γυναιξὶν αἷς ἂν τύχωσι παιδοποιίας ἕνεκα. D.S. 3.17.1230 V tyto dny kvůli plození dětí souloží s těmi ženami, které jsou po ruce.

συμμείγνυμι Spojit. Aktivní tvary byly používány ve významu spojovat někoho v lásce, způsobovat, aby se někdo s někým pomiloval.231 Pasivní pak znamenaly souložit. Velmi obdobně jako předchozí kompozitum se vyskytuje v próze, a to jak v odborných spisech (Hippokratés), tak v beletrii (Parthenios). I zde máme jeden doklad pro páření zvířat (Pl.Smp. 207b τὰ θηρία … περὶ τὸ συμμιγῆναι ἀλλήλοις). Slovesná rekce i ostatní syntakticko-stylistické vlastnosti jsou shodné s ἐπιμείγνυμι. Δούλη μὲν ἐὰν συμμείξῃ δούλῳ ἢ ἐλευθέρῳ ἢ ἀπελευθέρῳ, πάντως τοῦ δεσπότου ἔστω τῆς δούλης τὸ γεννώμενον. Pl.Lg. 930d232

φιλότητι μιγείης, Orph.A. 220 Ὠρείθυια φιλότητι μιγεῖσα, AP 9.489 (Pall.) Γραμματικοῦ θυγάτηρ ἔτεκεν φιλότητι μιγεῖσα. 230 Dále D. 59.75 μὴ ἐπιμεμειγμένην ἑτέρῳ ἀνδρὶ ἀλλὰ παρθένον γαμεῖν (musí se oženit s dívkou, která neměla styk s žádným jiným mužem), Artem. 1.80.39 σελήνῃ ἐπιμιγῆναι (mít styk s bohyní Měsíce), Vett.Val. 75.13 ἀργυρωνήτοις ἢ πρεσβυτέραις ἐπιμίσγονται (souloží s otrokyněmi nebo stařenami). 231 Takto např. hVen. passim. 232 Dále Hp.Superf. 26 ξυμμιγέσθω μέχρις ἂν συλλάβῃ (ať souloží, dokud neotěhotní), Parth. 32 πείθει αὐτῷ συμμιγῆναι (přemlouvá, aby se s ním vyspala).

93

Jestliže má otrokyně poměr s otrokem, svobodným mužem či propuštěncem, její dítě ať náleží jejímu pánovi.

Pouze jedenkrát je v umělecké literatuře, a to u Homéra,233 doložena další složenina προμείγνυμι napřed souložit. Matka prosí syna, aby se vyspal s konkubínou, kterou si její manžel přivedl do domu. Eustathios vysvětluje, že pomsta by spočívala v tom, že když by mladá dívka okusila sex s mladým mužem, nechtěla by pak souložit se starcem (Eust. 2.755). Ἣ δ’ αἰὲν ἐμὲ λισσέσκετο γούνων παλλακίδι προμιγῆναι, ἵν’ ἐχθήρειε γέροντα. Il. 9.452 [Matka] mě prosila na kolenou, abych se vyspal se starcovou milenkou a tak ho nazlobil.

ὁμιλέω Stýkat se. Velmi jemný eufemismus pro pohlavní styk, spíše naznačuje a dává možnost, že ve vztahu dvou lidí je i tělesná složka, než že by ji vyjadřoval explicitně. Pro produktora textu je důležitější akcentovat sociální aspekt vztahu, pohlavní styk v něm ale není vyloučen. Na mnoha místech je proto těžké rozsoudit, zda dotčení partneři spolu žijí i pohlavně a zdali bylo autorovým záměrem nás o této skutečnosti informovat. Klíčové je stanovení významu tam, kde se hovoří o zákonech nebo zvycích upravujících vztahy mužů a žen nebo mužů a chlapců, jako např. v Xenofóntově Lakedaimonské ústavě (X.Lac. 2.12). Zde je popisována situace u Boióťanů, kde ἀνὴρ καὶ παῖς συζυγέντες ὁμιλοῦσιν („stýkají se spolu jako manželský pár“, jak překládá Leitao 2002: 154234). Znamená to tedy, že se i pohlavně stýkali? Pravděpodobně ano, kdyby tu totiž ὁμιλέω nebylo použito pro vyjádření pohlavní

aktivity,

bylo

by

vlastně

redundantní.

Podobná

situace

panuje

přinejmenším v řečtině klasického období. Autoři pozdější, zvláště prozaici římského období, se stávají explicitnější a používají ὁμιλέω v kontextu, kde o jeho významu již nemůže být pochyb. I když i zde je možno narazit na nejednoznačný text, jak je tomu např. v případě úvodního epigramu Stratónovy Musy puerilis (AP 12.1): εἰ γὰρ ἐγὼ παῖδάς τε φιλῶ καὶ παισὶν ὁμιλῶ (jestliže mám rád chlapce a s chlapci se stýkám). Řecké ὁμιλέω je tu stejně dvojznačné jako české stýkat se. Steinbichler (1998: 28) je advokátem Stratónovy nevinnost, když tvrdí, že v tomto epigramu žádné erotické Pomíjím text pozdně antického lékaře Severa (Sever.Clyst. 33), který nepokládám za uměleckou literaturu. Προμείγνυμι tu navíc není použito ve významu souložit. 234 „… having intercourse with boys as ‘married’ pairs.“ 233

94

podtóny nejsou, a nesouhlasí s Maxwell-Stuartem (1972: 215) uvádějícím, že pohlavní styk je tu ve významu slovesa zahrnut. Osobně se přikláním k druhému názoru. Vzhledem k tomu, že jde o první epigram celé sbírky, je v něm zachycen program Stratónovy poezie, která emočně čerpá ze styků s chlapci, tedy vztahu se všemi aspekty, které k němu patří. Stratónovy styky s mladými hochy zcela jistě nebyly prosty vší nevinnosti, jak on sám dále dokládá v celé své tvorbě. Daleko častěji se s ὁμιλέω označujícím pohlavní styk setkáme v próze (historická, narativní), v poezii jen ojediněle. Vždy bývají používány aktivní tvary slovesa nezávisle na rodu subjektu, objekt bývá většinou v bezpředložkovém dativu, méně často v předložkové vazbě. Protože český výraz obcovat je zastaralý a tedy funkčně neadekvátní, navrhuji překládat neutrálními výrazy či frazémy jako souložit, stýkat se, mít poměr apod. Ὁ δὲ Ἀπολλωνίδης ὁ ἰατρὸς ὁ Κῶιος, ἐπεὶ ἀσθενῶς εἶχεν Ἄμυτις, ἔφη εἰς τὴν ὑγιείαν αὐτὴν ἐπανελθεῖν, ἐὰν ἀνδράσιν ὁμιλήσηι. Ctes. Fr. 14.96 J.235 Když Amytis byla nemocná, lékař Apollónídés z Kóu prohlásil, že se jí navrátí zdraví, když bude souložit s muži. Ἐγὼ δὲ ᾤμην ταῖς γυναιξὶ μόναις χαλεπήν σε εἶναι, ὁπόσαι ἂν ὁμιλήσωσί μοι. Luc.DDeor. 8.1236 Myslel jsem si, že se zlobíš jen na ženy, které se mnou něco mají.

Ὁμιλέω se objevuje i ve frazémech a metaforických obratech, např. ὁμιλήσει τὰ Ἀφροδίτης (Hld. 4.18.5), παννυχίῃσιν ὁμιλήσασα παλαίστραις (stýkat se

Dále ve starší próze (klasického a helénistického období): LxxJu. 12.12 εἰ γυναῖκα τοιαύτην παρήσομεν οὐχ ὁμιλήσαντες αὐτῇ (kdybychom propustili takovou ženu, aniž bychom se s ní vyspali), X.An. 3.2.25 μάθωμεν …γυναιξὶ καὶ παρθένοις ὁμιλεῖν (když se naučíme stýkat se s ženami a dívkami), Arist.Pr. 877b10 αἷς ἂν ὁμιλήσωσι (se kterými souloží), dále v tragédii S.OT 367 σὺν τοῖς φιλτάτοις αἴσχισθ’ ὁμιλοῦντ’(stýkal ses nejohavnějším způsobem se svými nejbližšími), ibid. 1185 ξὺν οἷς τ’οὐ χρῆν ὁμιλῶν (se kterými jsem se neměl stýkat). 236 Próza římského období dále Vit.Aesop. (G) 109.8 τῇ γυναικί σου χρηστὰ ὁμίλει, ὅπως ἀνδρὸς ἄλλου πεῖραν μὴ θέλῃ λαβεῖν (řádně se miluj se svou ženou, aby nechtěla zkusit mít jiného muže), Luc.DMort. 13.1 περὶ τῆς Ὀλυμπιάδος ὅμοια ἐλέγετο, δράκοντα ὁμιλεῖν αὐτῇ (to samé se říkalo o Olympiadě, že s ní souložil drak), Luc.Nav. 44.30 τοῖς παιδικοῖς δὲ ὁμιλεῖν ἀκωλύτως ἂν ἐξῆν (mohl bych se bez zábran milovat se svými dívkami a chlapci), Ael.VH 3.30 ἐλέγετο καὶ γυναῖκα ὡραιοτάτην ἔχων μὴ ὁμιλεῖν αὐτῇ (říkalo se, že měl překrásnou manželku a přesto s ní nespal), Ach.Tat. 2.37.5 ὅσον ὁμιλῆσαι ταῖς εἰς Ἀφροδίτην πωλουμέναις (pouze jsem se stýkal s těmi, které lásku prodávají), Plu. 2.403f μὴ ὁμιλεῖν γυναικί, Ath. 13.602e ταῖς παρθένοις ὡς παιδικοῖς νόμος ἐστὶν ὁμιλεῖν (zákon říká, aby s dívkami souložili jako s chlapci). 235

95

v celonočním zápasení, AP 5.259 (Paul.Sil.). U Aristaineta máme dvakrát spojení ὁμιλεῖν ἐρωτικῶς.237

προσομιλέω Složenina předchozího se stejným významem i syntaktickými vlastnostmi. Použití ve významu souložit jsem nalezla pouze u Héliodóra. Εἰ γὰρ ἐμὲ θεράπαιναν οὖσαν καὶ ἀργυρώνητον ἡγῇ χαλεπὸν εἶναί σοι προσομιλοῦσαν ἁλῶναι... Hld. 1.11.4238 Jestli si myslíš, že pro mě jakožto služku koupenou za peníze je nepříjemné, když mě přistihnou, jak se s tebou miluju...

συνομιλέω Rozmlouvat, hovořit. V erotickém významu jsem toto kompozitum nalezla pouze na jednom místě, a to v epigramu Rúfína. Samozřejmě i zde by συνομιλέω mohlo být chápáno ve významu mluvit s někým, vzhledem ale k tomu, že se v epigramu pojednává o tom, že ženy jsou po sexu protivné a že celkové vyznění básně je silně erotické, se přikláním k významu souložit. Εἰ τοίην χάριν εἶχε γυνὴ μετὰ Κύπριδος εὐνήν, οὐκ ἄν τοι χρονέεσκεν ἀνὴρ ἀλόχῳ συνομιλῶν. πᾶσαι γὰρ μετὰ κύπριν ἀτερπέες εἰσὶ γυναῖκες. AP 5.77 (Rufin.) Kdyby byla žena po sexu příjemná, nedával by si muž načas, aby s ní zase souložil. Všechny ženy jsou po styku nerudné.239

Domnívám se, že ve stejném významu použil συνομιλέω scholiasta Eurípidovy tragédie Andromaché v komentáři k Andromašině obhajobě mužské nevěry a četných nemanželských styků (E.Andr. 184nn): Βούλεται δὲ λέγειν ὅτι οὐκ ὀφείλει γυνὴ ἀνδρὸς ἑτέρᾳ γυναικὶ συνομιλοῦντος οὕτως φανερῶς ἀγανακτεῖν. Sch.E.Andr. 220 [Andromaché] chce říct, že žena se nemá navenek trápit, když její muž souloží s jinou ženou.

Aristaenet. 2.7 πολλάκις οὖν αὐτῶν ἐρωτικῶς ὁμιλούντων ἀλλήλοις ἠκροᾶτο ([služka] často slyšela, jak se spolu milují), id. 2.10 ὁμιλεῖν ἐρωτικῶς προτρέπω τὴν κόρην (vybízím dívku k milování). 238 Dále u Hédiodóra: Hld. 4.8.4 μοι προσωμίλει ὁ πατὴρ ὁ σός (tvůj otec se se mnou vyspal), Hld. 10.7.7 εἰ προσομιλήσασά τῳ φωραθείη (jestliže by se snad prozradilo, že s někým měla pohlavní styk). 239 Srov. latinské přísloví „post coitum omne animal triste est“ (po styku je každý tvor smutný) označující stav, který je dnes odborně nazýván postkoitální smutek (PCT, post-coital tristesse). 237

96

πλέκω240 ἐπιπλέκω Smíchat, splést. Řídký eufemismus pro styk, doložený pouze v historické próze u Poseidónia a Diodóra Sicilského. Na všech místech se jedná o mimomanželský heterosexuální styk, při překladu do češtiny přichází v úvahu stylisticky neutrální výrazy jako např. mít poměr nebo termín stejného etymologického základu zaplést se s někým. Objekt bývá v dativu, všechny slovesné tvary jsou pasivní a subjekt je mužského rodu. Διαδοθείσης φήμης ὅτι τετελεύτηκεν Εὐμένης, Ἄτταλος ἐπεπλάκη τῇ βασιλίσσῃ προχειρότερον. D.S. 29.34241 Když se rozšířila zpráva, že Eumenés je mrtvý, Attalos se velmi rychle zapletl s královnou.

συμπλέκω Spojit, smíchat. Sloveso stejného významu a vlastností jako předchozí kompozitum, Pollux je udává ve výčtu výrazů pro styk lidí. Συμπλέκω bylo bez erotických konotací často používáno pro boj a zápasení (střetnout se v boji, utkat se v boji tělo na tělo).242 Metafora „milování je zápas“ je v řecké erotické literatuře velmi oblíbená.243 Jako ukázkový příklad erotického významu tohoto slovesa může sloužit pasáž z pseudolukiánovského Osla, ve které je i na řecké poměry detailně popisováno souložení Lúkia se služkou Palaistrou (už samo její jméno dává tušit mnohé). Ta Lúkia vybízí k činu (Luc.Asin. 9.4): „Ὦ μειράκιον, ἔκδυσαι καὶ ἀλειψάμενος ἔνθεν ἐκ τοῦ μύρου συμπλέκου τῷ ἀνταγωνιστῇ (tak se borče svleč, natři se olejem a utkej se se svým soupeřem). Pro překlad συμπλέκω přicházejí v úvahu výrazy jako zaplést se, spojit se nebo mít poměr. Doloženo je především v prozaických textech římského období a pozdní antiky pro mimomanželský heterosexuální styk. Ὁ δὲ Αἶνος γαμητιῶν μιᾷ τῶν τοῦ βασιλέως παλλακῶν συνεπλάκη. Vit.Aesop. (W) 103244 Fundující sloveso se pro pohlavní styk nepoužívalo, ani nejsou doloženy erotické konotace. Dále Posidon. ap. Ath.5.211f ὅστις Αἰγυπτίαν ὠνησάμενος θεράπαιναν ἐπεπλέκετο αὐτῆι (kdosi si zakoupil egyptskou služku a měl s ní styk), D.S. 36.2a εἰς ἐπιθυμίαν ἦλθεν ἀλλοτρίας θεραπαινίδος κάλλει διαφερούσης. ἐπιπλακεὶς δὲ αὐτῇ (…zatoužil po cizí služce vynikající krásy. A měl s ní poměr.). 242 Např. Hdt. 3.78 συμπλεκέντος δὲ τοῦ Γωβρύεω τῷ μάγῳ (když Góbryás zápasil s mágem). 243 Srov. García Romero (1995) a sloveso βάλλω této práce. 244 Dále varianta textu Diodóra Sicilského uvedeného pod heslem ἐπιπλέκω D.S. 36.2 συμπλακεὶς δ’ αὐτῇ (měl s ní poměr), S.Fr. 618 Θέτιδι συμπλακείς ποτε (tehdy se spojil s Thetidou), Aristaenet. 2.7 συμπλεχθέντας αὐτοὺς εἶδεν ἡ κόρη (dívka je zahlédla, jak se spolu milují). 240 241

97

Ainos toužil po sexu a zapletl se s jednou z králových konkubín.

Další kompozitum διαπλέκω je doloženo u Aristaineta ve spojení s adverbiem ἐπαφροδίτως,245 které propůjčuje celému syntagmatu erotický význam.

πλησιάζω Přibližovat se. Poměrně často používaný eufemismus, vyskytuje se v próze všech žánrů (především řečnictví a narativní próze) i časových období. Jde o bezpříznakový výraz, nemá žádné zvláštní konotace. Existují doklady pro styk mezi manžely stejně jako pro kontakty mužů s mladými chlapci, u Lúkiána v Rozhovorech hetér je jím popisována záliba žen na Lesbu246 v homosexuálních stycích mezi sebou: Luc.DMeretr. 5.2 ἐν Λέσβῳ ... γυναιξὶ δὲ αὐτὰς πλησιαζούσας ὥσπερ ἄνδρας (na Lesbu že souloží ženy s ženami jako muži). Použití pro kopulaci zvířat v Aristotelově Zoologii247 nasvědčuje tomu, že šlo o univerzální termín. Slovesné tvary jsou vždy aktivní, subjektem a agentem může být žena i muž, objekt stojí v dativu. Při překladu do češtiny připadají v úvahu neutrální souložit, mít poměr, popř. spát s někým. Ἡ δὲ τούτων μήτηρ Πλαγγὼν καὶ πρότερον καὶ μετὰ ταῦτα εὐπρεπὴς τὴν ὄψιν οὖσα ἐπλησίαζεν αὐτῷ. D. 40.27248 Jeho matka Plangón, která byla velmi hezká, s ním měla poměr i dřív i potom.

Aristaenet. 1.3 διαπλεκομένων ἐπαφροδίτως ἀλλήλοις ἡμῶν (když jsme se spojili v lásce). Není vyloučeno, že by velká obliba Lúkiánových spisů v 10. století mohla být příčinou toho, že dnes lesbickou láskou označujeme výlučně stejnopohlavní vztahy žen (Cassio 1983: 297). Ženy na Lesbu však nebyly známé pouze homosexuálními praktikami, ale také upřednostňováním orálního sexu. Sloveso λεσβιάζω označovalo právě felaci (srov. Hsch. λεσβιάζειν· πρὸς ἄνδρα στόμα μολύνειν· Λεσβιάδας γὰρ τὰς λαικαστρίας ἔλεγον). O ženské homosexualitě máme jen málo antických zpráv, viz Martos Montiel 2001. Na vztahy mezi ženami bylo ve starověkém Řecku nazíráno s opovržením a Artemidóros zařadil lesbické vztahy do kategorie protipřirozených styků. Foucault (2003: 36) k tomu poznamenává: „Důvod tkví nepochybně ve formě vztahu ..., což je forma penetrace: žena se nějakým trikem zmocňuje úlohy muže, zneužívá jeho pozice a vlastní jinou ženu.“ 247 Arist.HA 539b21 οὐ μὴν ὁμοίως γε πάντα πλησιάζουσιν, ἀλλὰ τὰ μὲν ὀπισθουρητικὰ συνιόντα πυγηδόν (ne všechna zvířata se páří stejným způsobem, ale ta, která močí dozadu, i zezadu kopulují), další příklady viz Steklá (2006: 84, pozn. 17). 248 V klasické době dále Aesop. 31.3 αἰδουμένη νεωτέρῳ αὐτῆς πλησιάζειν (styděla se, že souloží s mladším než je sama), D. 59.19 τοὺς βουλομένους πλησιάζειν αὐταῖς (ty, kteří s nimi chtěli souložit), D. 59.67 μητέρα συνειδέναι πλησιάζουσαν αὑτῷ (že matka věděla, že s ním má poměr), ibid. 37 πλησιάσαντα αὐτῇ (vyspal se s ní), Isoc. 3.36 οὐδενὶ σώματι πεπλησιακὼς πλὴν τῆς ἐμαυτοῦ γυναικὸς (nesouložil jsem s nikým jiným leda s vlastní manželkou), Is. 3.10 passim, Hyp.Lyc. Ar 3.25 παρεκελευόμην αὐτῆι, ὅπως μὴ πλησιάσῃ Χαρίππωι (radil jsem jí, aby s Charippem nesouložila), Arist.HA 584a30 Αἱ δὲ πλησιάζουσαι πρὸ τῶν τόκων τοῖς ἀνδράσι θᾶττον τίκτουσιν (ty ženy, které mají před porodem styk s mužem, rodí rychleji), Theopomp.Hist. 204.11 ap. Ath. 12.517f πλησιάζοντες ταῖς γυναιξὶν ἁπάσαις ([Etruskové] souloží se všemi ženami). 245 246

98

Παρῄνεσε … μήτε παιδὶ ὑπὲρ τὰ ὀκτωκαίδεκα ἔτη πλησιάζειν· A poradil … nemít nic s chlapci nad osmnáct let.

Luc.VH 2.28249

Od tohoto slovesa je odvozeno substantivum pro pohlavní styk πλησιασμός, poprvé doložené u Aristotela a používané především autory odborných spisů (Arist.HA 536a15, Sor. passim).

σύνειμι250 Stýkat se s kým, pobývat s někým, mít sexuální styk. Velmi častý eufemismus pro pohlavní styk, zvláště pak v próze římského období, jak dokazují četné úryvky z Parthenia či Lúkiána. Na mnoha místech je ovšem obtížné i na základě analýzy kontextu rozhodnout, zda autor akcentoval pouze společné žití partnerů (ke kterému ovšem patřil i sex), nebo měl opravdu aktuálně na mysli samotný pohlavní styk.251 V mnou předkládaných textech jde zcela evidentně o sex, ostatní doklady ponechávám stranou, neboť je jich velké množství a zasloužily by si speciální pojednání. Zdá se, že σύνειμι patřilo k univerzálním, stylisticky neutrálním výrazům, které se používaly nejen pro heterosexuální styk, ale též pro jeho různé varianty a odchylky.252 V poklasické době dále Plu. 2.769a μὴ ἔλαττον ἢ τρὶς κατὰ μῆνα τῇ γαμετῇ πλησιάζειν (nesouložit s manželkou méně než třikrát do měsíce), id.Per. 24 πάντας δὲ προσεποίησε βασιλεῖ τοὺς πλησιάσαντας αὐτῇ (přivedla ke králi všechny své milence), Parth. 29 παρακελεύσασθαι αὐτῷ γυναικὶ μὴ πλησιάζειν (prosila ho, aby nikdy neměl poměr s ženou), Artem. 1.78 ταύταις πλησιάζοντες οἱ ἄνθρωποι (lidé se s nimi [hetérami] stýkají), ps.-Apollod. 3.208 τῇ δὲ αὐτῇ νυκτὶ καὶ Ποσειδῶν ἐπλησίασεν αὐτῇ (té samé noci se s ní vyspal i Poseidón), Luc.Asin. 32 ὡς εἴ τις ἐρᾷ ἄνθρωπος … πλησιάζειν βιάζεται (tak jako když miluje člověk … nutí k souloži), Phleg. Mir. 1.10 οὐ πιστεύων, εἰ νεκρᾷ πλησιάζοι (nevěřil tomu, že měl styk s mrtvou), Gal.Phil.Hist. 117 Οἱ Στωικοὶ αἰτιῶνται τὰς συμφύτους εἰς ἑκάτερον τῶν πλησιαζόντων δυνάμεις τε καὶ ποιότητας (Stoikové vidí příčinu [neplodnosti] ve vrozených schopnostech a kvalitách obou partnerů), Sor. 1.61.2 συνεργεῖ δὲ τῇ ἀσυλληψίᾳ καὶ τὸ διαχρίειν τὸ στόμα τῆς ὑστέρας ἐλαίῳ παλαιῷ ἢ … πρὸ τοῦ πλησιάζειν (proti početí pomáhá natřít děložní krček před souloží starým olejem nebo …). 250 Fundující sloveso se vyskytuje v erotickém významu pouze ve vazbách, kde hlavním indikátorem sexuálního smyslu je jmenný člen frazému, např. být na lůžku Hp.Mul. 145.12 ἢν ἔτι ἐν τῇ ἡλικίῃ ᾖ ἐν εὐνῇ εἶναι (jestliže je ještě ve věku, kdy spí s mužem). 251 Např. u Sofoklea Élektrá naráží na společné žití Klytaimnéstry a Aigistha: S.El. 276 ἡ δ’ ὧδε τλήμων ὥστε τῷ μιάστορι /ξύνεστ’ (a ona je tak mizerná, že žije s tím bídákem). Je zřejmé, že se spolu stýkali i pohlavně, neboť ve verši 589 Élektrá říká, že Klytaimnéstra rodí Aigisthovi děti. 252 Např. u Parthenia v příběhu 31 o Thymoitovi se sloveso σύνειμι vyskytuje hned dvakrát, jednou pro krvesmilný styk sestry a bratra (αἰσθανόμενον δὲ συνοῦσαν αὐτὴν διὰ σφοδρὸν ἔρωτα τἀδελφῷ ‒ když si všiml, že vášnivě miluje bratra a spí s ním) a dále pak pro nekrofilní styk Thymoita s tělem utopené ženy (αὐτῆς εἰς ἐπιθυμίαν ἐλθόντα συνεῖναι ‒ velmi zatoužil milovat se s ní). U Athénaia máme dochován podrobný popis sexuálních zvyklostí Etrusků, jak je zachytil historik Theopompos. Etruskové se taky nebránili homosexuálním stykům: Theopomp.Hist. 204.31 ap. Ath. 12.517f πολὺ μέντοι γὲ χαίρουσι συνόντες τοῖς παιςὶ καὶ τοῖς μειρακίοις (ovšem velmi rádi se také stýkají s chlapci a mladíky). 249

99

V Aristotelově Zoologii máme doklad pro použití pro kopulaci zvířat,253 u Aristofana a komiků pro homosexuální styky mezi muži.254 Přestože subjektem bývá většinou muž, nemůžeme podmět ženského rodu považovat za anomální, naopak v lékařské próze u Hippokrata je zcela běžný. Objekt je vyjádřen dativem, popřípadě předložkovou vazbou. Doklady pocházejí z komedie, odborné prózy i prózy římského období. Naproti tomu chybí podobné užití v epigramech Antologie palatínské, kde se sloveso vyskytuje pouze třikrát ve významu být spolu s někým, i když sexuální podtóny nejsou vyloučeny (Steinbichler 1998: 59).255 Καὶ πῶς ἡμᾶς τοὺς πρεσβύτας, ἢν ταῖς αἰσχραῖσι συνῶμεν, οὐκ ἐπιλείψει τὸ πέος πρότερον πρὶν ἐκεῖσ’ οἷ φῂς ἀφικέσθαι; A copak nás starší, když budeme souložit s ošklivými, neopustí síla v údu dřív, než dorazíme tam, kam říkáš?

Ar.Ec. 619256

Ἢν δὲ συνοῦσα ἀλγέῃ τὴν νειαίρην γαστέρα καὶ αἷμά οἱ φανῇ νεαρὸν… Hp.Mul. 246257 Jestliže žena při souloži cítí bolest v podbřišku a objeví se čerstvá krev… Περιβάλλωμεν δὲ ἀλλήλους καὶ φιλῶμεν καὶ ἀληθῶς συνῶμεν· 11.4258

Luc.DMeretr.

Arist.HA 540a13 προσάγονται τοὺς ἄρρενας εἰς τὰς ὀχείας, καὶ συνοῦσαι κράζουσιν ([kočky] svádějí samečky ke styku a při kopulaci mňoukají). 254 Ar.V. 475 ξυνὼν Βρασίδᾳ, id.Eq. 1287 ξυνὼν Οἰωνίχῳ, Eup. 337 ὃς τὸν νεανίσκον συνὼν διέφθορεν (zničil mladíka tím, že se s ním stýkal). 255 Snad nejvýraznější erotické podtóny zaznívají z pederastického epigramu Stratóna (AP 12.248): Τίς δύναται γνῶναι τὸν ἐρώμενον εἰ παρακμάζει, / πάντα συνὼν αὐτῷ μηδ’ ἀπολειπόμενος; (Kdo může říct, jesli jeho milý má nejlepší léta za sebou, když je s ním pořád a vůbec ho neopouští?). Steinbichler (1998:90) se domnívá, že participiem συνών není myšlena pouze žití vedle sebe, ale také sexuální soužití. 256 Další doklady v komedii: Ar.Pax 863 τί δῆθ’ ὅταν ξυνὼν τῶν τιτθίων ἔχωμαι; (A co až s ní budu spát a držet její prsa?), Anaxil. 22.24 αἳ λαλοῦσ’ ἁπλῶς μὲν οὐδέν, ἀλλ’ ἐν αἰνιγμοῖς τισιν, ὡς ἐρῶσι καὶ φιλοῦσι καὶ σύνεισιν ἡδέως. (jasně neřeknou nic, jen v jakýchsi hádankách, že milují, líbají a sladce souloží). 257 V odborné próze najdeme sloveso σύνειμι ještě několikrát u Hippokrata, např. Mul.223.9 μετὰ δὲ συνέστω (poté ať souloží), id.Nat.Mul. 8.19 ἀσιτήσασα ξυνέστω τῷ ἀνδρί (ať souloží s mužem, aniž by pojedla) a Aristotela Pol.1262a33 ἄτοπον δὲ καὶ … τὸ συνεῖναι μόνον ἀφελεῖν τῶν ἐρώντων, τὸ δ’ ἐρᾶν μὴ κωλῦσαι (je nemístné odebrat milencům pouze souložení, ale v lásce jim nebránit). Mimo odbornou prózu v klasickém období ještě např. v řeči proti nevěstce Neaiře, dříve připisované Démosthenovi D. 59.33 συνῆν τ’ ἐμφανῶς ὁπότε βουληθείη πανταχοῦ (veřejně se s ní stýkal, kdykoli a kdekoli chtěl), X.Lac. 1.5 ὁρῶν τοὺς ἄλλους τὸν πρῶτον τοῦ χρόνου ἀμέτρως ταῖς γυναιξὶ συνόντας (když viděl, že ostatní zpočátku příliš souloží s ženami). 258 Lúkiánem velmi oblíbené. Dále u něj např. Luc.Gall. 19 καὶ συνῆσθα Περικλεῖ Ἀσπασία οὖσα καὶ ἐκύεις ἀπ’ αὐτοῦ (a když jsi byl Aspasií, miloval ses s Perikleem a zplodil jsi jeho dítě?), Eun. 12 μεταστειλαμένους τινὰς τῶν ἐξ οἰκήματος γυναικῶν κελεύειν αὐτὸν συνεῖναι (někteří posílali domů pro ženy a přikazovali, aby s nimi souložil), DMar. 13.2 συνῆσθα τῇ παιδὶ ἀντ’ ἐμοῦ (vyspal ses s dívkou místo mě), DDeor. 5.2 Παρὰ τὴν Θέτιν, συνεσόμενος αὐτῇ (za Thetidou, aby ses s ní 253

100

Objímejme se, líbejme se a opravdu se pomilujme.

Velmi často je toto sloveso doloženo pro incest. Pokud je mi známo, řečtina nedisponovala žádným speciálním slovesem pro označení krvesmilného styku, ačkoli substantiva jsou ojediněle doložena (μητρομιξία a μητρογαμία pro styk s matkou, na papyru pak θριπομιξία pro styk s dcerou). Sloveso σύνειμι jakožto univerzální a neutrální pak bylo vhodné i pro označení takovýchto anomálií, podobně jako slovesa μείγνυμι nebo συγκαθεύδω. Ἑώρων …Πτολεμαῖον μὲν συνόντα τῇ ἀδελφῇ. Viděl jsem Ptolemaia, jak souloží se svou sestrou.

Luc.Icar. 15259

συνοικέω Žít společně. I u tohoto lexému je obtížné určit i po pečlivé analýze kontextu, zda označoval žití ve společné domácnosti či v manželském svazku, tedy nejen tělesné, ale i sociální soužití, nebo zda akcentoval pouze fyzickou a sexuální stránku partnerství. Relativně nejjednodušší je přesná identifikace významu v odborném literárním stylu, konkrétně v medicínských dílech hippokratovského korpusu. Například v kratičkém spise věnovaném problémům spojeným s panenstvím Hippokratés doporučuje dívkám při šílenství začít co nejdříve žít s mužem, protože když otěhotní, vyléčí se. Domnívám se, že na tomto místě je opravdu důležitější sexuální stránka společného žití. Κελεύω δ’ ἔγωγε τὰς παρθένους, ὁκόταν τὸ τοιοῦτον πάσχωσιν, ὡς τάχιστα ξυνοικῆσαι ἀνδράσιν· ἢν γὰρ κυήσωσιν, ὑγιέες γίνονται. Hp.Virg. 1.42260 pomiloval), ibid. 14.1 παρὰ τῆς Ἀμφιτρύωνος, ᾗ σύνεστιν (od Amfitryónovy ženy, se kterou se právě miluje). Dále v pozdější próze Plu.Sol. 20 μὴ δυναμένους συνεῖναι (ty, kteří nejsou schopni styku),ibid. ᾧ βούλεται τὴν ἐπίκληρον συνοῦσαν (dědička souloží s tím, s kým chce), Plu. 2.140a οὕτως οἱ μὴ συνόντες ἱλαρῶς ταῖς γυναιξὶ (a tak i ti, kteří se neradi milují se svými manželkami), Parth. 35 ταύτῃ κρύφα συνὼν ἐλελήθει (tajně s ní souložil),ibid. ὡς ἐκ πολλοῦ χρόνου συνείη αὐτῇ (že s ní měl již dlouhý čas poměr), Ath. 13.588b πᾶσι δὲ τοῖς Ἐπικουρείοις συνῆν (měla poměr se všemi epikúrejci), X.Eph. 5.1.6 χρόνῳ τινὶ ἀλλήλοις συνῆμεν λανθάνοντες (a nějaký čas jsme se spolu milovávali), Ael.VH 9.8 Διονύσιος ... συνῆν αὐταῖς ἀκολαστότατα (a velmi nemravně se s nimi stýkal). 259 Dále pro incest: Luc.Merc.Cond. 41 Οἰδίπους τῇ μητρὶ συνὼν (Oidipús souloží se svou matkou), Parth. 5 κἀκ τούτου συνῆσαν οὐ μάλα τινὰ δεδοικότες (a od té doby spolu beze strachu souložili; bratr a sestra), Parth.17 διὰ τὸ μὴ ἐφίεσθαι αὐτῷ καθορᾶν τὴν ἐκ πολλοῦ χρόνου συνοῦσαν αὐτῷ (protože mu nebylo dovoleno, aby spatřil tu, se kterou už tak dlouho souloží; tj. vlastní matku), Parth. 31 συνοῦσαν αὐτὴν διὰ σφοδρὸν ἔρωτα τἀδελφῷ (že kvůli velké lásce souloží se svým bratrem), Artem. 1.78.117 τῇ θυγατρὶ τῇ ἑαυτοῦ συνεῖναι (souložit s vlastní dcerou). 260 Dále u Hippokrata: Hp.Nat.Mul. 3 τὴν δὲ παρθένον πείθειν ξυνοικῆσαι ἀνδρί ([je třeba] přesvědčit dívku, aby žila s mužem).

101

Já proto vybízím dívky, pokud tímto trpí, aby co nejrychleji žily společně s muži. Jestliže otěhotní, uzdraví se.

Další místa, kde by συνοικέω mohlo být použito primárně pro pohlavní styk, jsem nalezla v řečtině římského období v románech a u Plútarcha. V Efeských příbězích Habrokomés vybízí Antheiu k přísaze věrnosti, v románu Achillea Tatia Melité přemlouvá Kleitofónta, aby s ní strávil byť jedinou noc. Plútarchos prozrazuje, že slavná hetéra Thargélia měla styk s mnoha významnými řeckými muži.261

φέρω262 συμπεριφέρω Stýkat se. Pro pohlavní styk jsem je nalezla v Knihovně Diodóra Sicilského v popisu setkání Alexandra Velikého s královnou Amazonek Thalléstridou, která za ním přišla, aby s ním zplodila co nejlepší děti (παιδοποιίας ἕνεκεν): Καὶ πέρας ἡσθεὶς ὁ βασιλεὺς καὶ προσδεξάμενος τὴν ἔντευξιν αὐτῆς καὶ συμπεριενεχθεὶς ἡμέρας τρεισκαίδεκα τιμήσας τε ἀξιολόγοις δώροις ἐξαπέστειλεν εἰς τὴν οἰκείαν. D.S. 17.77.3 Král byl velmi potěšen, souhlasil se setkáním, souložil s ní dva týdny, poctil ji cennými dary a poslal domů.

συμφέρω Shodovat se, setkat se. Stejně jako u předchozího kompozita jsou ve významu souložit použity jen pasivní tvary nezávisle na rodu subjektu a doklad pro toto použití pochází z řečtiny římského období, konkrétně z Lúkiána. Τῷ γὰρ Συρακουσίῳ Γέλωνί φασι δυσῶδες εἶναι τὸ στόμα καὶ τοῦτο ἐπὶ πολὺ διαλαθεῖν αὐτὸν οὐδενὸς τολμῶντος ἐλέγχειν τύραννον ἄνδρα, μέχρι δή τινα γυναῖκα ξένην συνενεχθεῖσαν αὐτῷ τολμῆσαι καὶ εἰπεῖν ὅπως ἔχοι. Luc.Herm. 34 Syrakúskému Gelónovi prý velmi páchlo z úst. On sám o tom nevěděl, protože se nikdo neodvážil to prozradit o vladaři. Až jednou se toho odvážila nějaká cizinka, která s ním měla poměr, a řekla mu, jak se věci mají.

V případě obou kompozit šlo o velmi jemné eufemismy, do češtiny proto navrhuji překládat stylisticky neutrálními výrazy. X.Eph. 1.11.4 οὐκ ἄλλῃ γυναικὶ συνοικήσαιμι (nebudu žít s jinou ženou), Ach.Tat. 5.26.4 εἰ μὲν γὰρ καὶ συνοικεῖν ἤθελες, ὥσπερ ὤμοσας, οὐκ ἂν ἐφρόντισα μυρίων Θερσάνδρων (kdyby ses chtěl se mnou vyspat, jak jsi přísahal, nestarala bych se ani o tisíc Thersandrů), Plu.Per. 24 πλείστοις μὲν Ἑλλήνων συνῴκησεν ἀνδράσι. 262 Fundující sloveso se mi nepodařilo najít v erotickém významu, a to dokonce ani v žádné vazbě. 261

102

φιλέω Milovat, líbat. Výraz pro projevy lásky v jejím nejširším možném smyslu, od tělesného aspektu263 (české pomilovat se s někým) po standardní termín užívaný pro přátelství podobně jako substantiva φίλος a φιλία.264 Φιλέω bývá zřídka používáno pro lásku na chvíli, pro jednorázové milostné záležitosti, naopak zahrnuje v sobě i sém přátelství, oddanosti a vzájemné náklonnosti a liší se tak od termínů jako např. μείγνυμι. Proto je ve většině případů velmi obtížné rozlišit, která složka a projev lásky je produktorem textu považován v dané situaci za aktuální a primární. I když lze erotický charakter textu snadno identifikovat (např. v milostných epigramech Antologie palatínské), je mnohdy téměř nemožné rozhodnout mezi významy milovat / líbat / souložit. Z lexikografů zaznamenal význam souložit pouze Hésychios, který pomoci něj vysvětluje sloveso βαίνω. Φιλέω pro vyjádření tělesné stránky vztahu najdeme již u Homéra, ačkoli ji sloveso nevyjadřuje explicitně, ale lze ji vytušit z širšího kontextu. Příkladem může být Héfaistova rozhořčená řeč, když přistihne in flagranti Afrodítu s Áreem. Je nabíledni, že φιλέει tu nebude označovat pouze platonický vztah: Ὡς ἐμὲ χωλὸν ἐόντα Διὸς θυγάτηρ Ἀφροδίτη αἰὲν ἀτιμάζει, φιλέει δ’ ἀΐδηλον Ἄρηα. Od. 8.309265 Že Afrodíta, dcera Dia, mě nemá v úctě, protože jsem chromý, ale zato se miluje se zlovolným Áreem.

Zcela evidentní je pak smysl následujícího textu. Hérodotos pojednává o tom, že ženy z kmene Gindánů, který údajně obýval sever dnešní Libye, jsou považovány za tím lepší, s čím větším počtem mužů měly pohlavní styk. Za každého muže pak mohly nosit jeden kožený řemínek na kotníku. Ἣ δ’ ἂν πλεῖστα ἔχῃ, αὕτη ἀρίστη δέδοκται εἶναι ὡς ὑπὸ πλείστων ἀνδρῶν φιληθεῖσα. Hdt. 4.176 Jako jediné ze sloves s významem milovat obsahuje φιλέω erotické konotace. U ἀγαπάω je implicitně vyjádřen tělesný kontakt mezi milujícími pouze ve sbírce Philogelos (Hierocl.Facet. 239): Νεανίσκος τραγῳδὸς ἠγαπήθη ὑπὸ γυναικῶν δύο, ὀζοστόμου καὶ ὀζοχρώτου (mladý herec byl milován dvěma ženami, jedna smrděla a druhé zapáchalo z úst), podobně στέργω nevylučuje tělesnou lásku např. v epigramu AP 5.180 (Mel.) οὐ μάτηρ στέργει μὲν Ἄρη; (Copak jeho matka [Eróta, tj. Afrodíté] nemiluje Área?). Nikde ale nejsou použita přímo pro pohlavní styk. Podobná situace panuje i na poli substantiv, např. ἔρως nebylo běžně používáno jako eufemismus pro pohlavní styk (Sommerstein 1999: 200). 264 Srov. Konstan 1996. 265 Velmi podobnou lexikální situaci (φιλεῖν má za následek ἀτιμάζειν) lze pozorovat v Il. 9.450: Foinix, Achilleův vychovatel, popisuje milostný poměr svého otce Amyntóra se svou vlastní milenkou. Amyntór tímto mimomanželským stykem (τὴν αὐτὸς φιλέεσκεν) pohaněl nejen svého syna, ale i manželku (ἀτιμάζεσκε δ’ ἄκοιτιν μητέρ’ ἐμήν). 263

103

Která jich pak má nejvíc, ta je považována za nejlepší, protože ji pomilovalo nejvíce mužů.

Aristofanés v Lýsistratě vtipně využívá polysémii slovesa φιλεῖν. K Akropoli obsazené ženami se blíží zoufalý a nadržený Kinésiás a Lýsistraté dává Myrrině příkaz φιλεῖν καὶ μὴ φιλεῖν (miluj ho a přece se s ním nepomiluj, Ar.Lys. 840), vyzývá ji tedy, aby neporušila dříve složenou přísahu. Myrriné se jejího návodu přesně drží a dráždí Kinésia slovy: φιλῶ φιλῶ ’γὼ τοῦτον· ἀλλ’ οὐ βούλεται ὑπ’ ἐμοῦ φιλεῖσθαι (Mám ho ráda, mám. Ale on se se mnou nechce pomilovat; ibid. 870). V Ženském sněmu (Ar.Ec. 910) vyhrožuje řevnivá a závistivá stařena mladé dívce, že až se bude chtít milovat (βουλομένη φιλῆσαι), najde na své posteli hada. Zde musel mít Aristofanés na mysli přímo sex, protože celý výstup se týká hádky o milence a k líbání by nebylo nutné uléhat na lůžko. Stejný důvod mě vede k přesvědčení, že φιλέω bude označovat pohlavní styk i v Asklépiadově epigramu:266 Εἰπὲ δὲ σημεῖον, Βάκχων ὅτι πέντ’ ἐφίλησεν ἑξῆς, ὧν κλίνη μάρτυς ἐπεγράφετο. AP 5.181 (Asclep.) 267 A jako znamení uveď, že to je Bakchón, který ji pětkrát za sebou pomiloval,268 což může dosvědčit lůžko.

Podobu mezi tímto epigramem a zlomkem Kallimacha (Fr. 554 Τόν με παλαιστρίταν ὀμόσας θεὸν ἑπτάκις φιλήσειν) vidí White (2000: 178), který uvádí, že zde φιλήσειν znamená penetrate a verš pak překládá make love seven times. Vzhledem k tomu, že chybí širší kontext (zlomek je jednoveršový), je podle mého názoru nemožné vynést jednoznačné stanovisko. Na rozdíl od Asklépiadova epigramu u Kallimacha chybí zmínka o lůžku či jiná narážka, která by poskytla opěrný bod pro jednu či druhou hypotézu. Obdobnému problému je nutno čelit i na jiných místech, jako např. v Eurípidově satyrském dramatu. Kyklóps je na vahách, zda si má něco začít s Charitkami (E.Cyc. 581 οὐκ ἂν φιλήσαιμι;). V textu chybí záchytný bod, na jehož základě by bylo možné určit, zda by je chtěl líbat nebo se s nimi milovat. Podobné kolísání mezi významy líbat / milovat můžeme pozorovat např. v dalším Asklépiadově epigramu AP 5.158 φίλει με / καὶ μὴ λυπηθῇς, ἤν τις ἔχῃ μ’ ἕτερος (líbej / miluj mě a netrap se, když mě bude mít někdo jiný). Garrison

Srov. Gow-Page (1965 II: 134): „ἐφίλησεν is no doubt euphemistic for συνεγένετο.“ Dále o sexuálním styku: AP 5.78 (Pl.) Ἀγάθωνα φιλῶν (když jsem se miloval s Agathónem), Luc.DMeretr. 14 εὕρηκας ἐραστήν … ὁ δὲ τῶν νυκτῶν φιλεῖται … καὶ κυεῖν φῂς ἀπ’ αὐτοῦ (našla sis milence, s kterým se v noci miluješ, a říkáš, že jsi s ním těhotná).V epigramech se také vyskytuje označení pro milence ὁ φιλῶν, např. AP 5.85 (Asclep.) οὐ εὑρήσεις τὸν φιλέοντα (nenajdeš milence). 268 Srov. Cameron (1995: 506) „who made love to her five times in a row“. 266 267

104

(1978: 53) překládá „miluj mě na každý pád“.269 Nejistotu pokud jde o toto sloveso naznačují Bing a Cohen (1991: 87), kdy v Anakreontově verši 2.1 οὐ φιλέω překládají „nelíbám toho chlapce“,270 ačkoli si jsou vědomi, že „řecké οὐ φιλέω snese smyslnější překlad, než jaký mu byl přiřazen.”271 Jak jsem ukázala na vlastních překladech, v češtině termínu φιλεῖν snad nejvíce odpovídá výraz pomilovat se nebo milovat se, které jednak může vyznít stejně nejednoznačné jako termín řecký a dále obsahuje sém přátelství a vzbuzuje v příjemci komunikátu kladné asociace.

2.5. Spánek, ležení, odpočinek Další skupina eufemismů pro pohlavní styk byla motivována sémem uléhání do postele, odpočívání či spaní. Slovesa tohoto sémantického pole patří k univerzálním výrazům, které se vyskytují velmi početně ve všech literárních žánrech. I u těchto termínů bude nutno na základě analýzy kontextu a mimojazykové skutečnosti pečlivě zvážit, zda-li bylo opravdu úmyslem produktora textu akcentovat fakt, že došlo ke styku, nebo jestli chtěl vyjádřit, že muž a žena pouze ke spánku užívali jednu postel. Bohužel nemáme k dispozici statistiky v moderním smyslu slova, jak často měl průměrný řecký občan pohlavní styk (zvláště pak se svou zákonnou manželkou272) a není tedy zřejmé, zda to, že ulehl s manželkou do společné postele, implikuje sexuální aktivitu. Klíčovou v této problematice se zdá být otázka, zda manželé spolu v noci sdíleli jedno lůžko. Pokud spali odděleně, lze předpokládat, že výrazy typu vejít na lůžko nebo ulehnout opravdu označují pohlavní styk. Archeologické doklady jsou bohužel poměrně chudé. Dochované pozůstatky základů obytných domů naznačují rozdělení domů na část používanou výhradně muži a část ženskou (Keuls 1993: 210), a to i v malých domech (Ehrenberg 1962: 201), v některých případech lze předpokládat existenci nadzemního podlaží, které bylo určeno jako pracovní prostory, kam měly ženy volný přístup (Walker 1993: 85). Taktéž postele svými rozměry nasvědčují spíše tomu, že sloužily jediné osobě, o oddělených ložnicích nebo přinejmenším ložích máme zmínky i v literatuře klasického období (např. Lys. 1.9). Podobně ani na vázách klasického období nejsou

„Love me by all means“. „I don´t kiss the guy”. 271 „The Greek οὐ φιλέω can sustain the more erotic translation we have given it.“ 272 Např. Plútarchos nás informuje o Solónově moudrém nařízení, že manžel by se měl stýkat s manželkou 3x do měsíce (Plu.Sol. 20.4). 269 270

105

vyobrazena dvojlůžka (Keuls 1993: 212). Bytové dispozice zcela nepochybně záležely na sociálním a majetkovém postavení rodiny. V této oblasti máme bohužel více nezodpovězených otázek než jasných faktů, proto při stanovování přesného významu a konotací lexémů této sémantické kategorie musíme přistupovat ke každému textu jednotlivě a brát v úvahu jazykovou situaci i mimojazykové pozadí textu. Z českých výrazů z Obrátilo slovníku uvádím např.: pelešit se, spát, ležet, líhat.

ἀναπαύομαι V mediu a pasivu odpočívat, uléhat ke spánku. Nepříliš častý eufemismus univerzálního použití pokud jde o sexuální praktiky (sex manželský, s hetérou a dokonce i zoofilní styk doložený u Lúkiána), literární žánr i časové období. Slovesný tvar bývá mediopasivní při subjektech obou pohlaví, objekt je vyjádřen předložkovým pádem. Sloveso má kladné konotace, očekává se, že alespoň jednomu z partnerů přinese styk požitek a rozkoš. Z českých výrazů připadá při překladu v úvahu např. lexém (po)milovat se. Γανυμήδη τόνδ’ ἔχων ἀναπαύσομαι κάλλιον ἢ τὰς Χάριτας. E.Cyc. 582273 S Ganymédem se pomiluju lépe než s Charitkami. Μισθὸν αὐτῷ ἁδρὸν ὑπέσχετο, εἰ συγχωρήσειεν αὐτῇ σὺν ἐμοὶ τὴν νύκτα ἀναπαύσεσθαι· Luc.Asin. 50274 Slíbila mu tučnou mzdu, kdyby jí dovolil, aby se mnou v noci pomilovala.

συναναπαύομαι Kompozitum předchozího se stejným významem i způsobem realizace v kontextu jazykovém i mimojazykovém. Pollux uvádí toto sloveso ve výčtu sloves používaných pro pohlavní styk lidí, poprvé je literárně doloženo u historika Theopompa. Na mnoha místech může být obtížné rozhodnout, zda měl produktor textu na mysli přímo pohlavní styk, nebo jen společné soužití či trávení noci v posteli. Na rozdíl od fundujícího slovesa se συναναπαύομαι vyskytuje pouze v prozaických textech, především pak římského období (velmi často např. u Plútarcha). Dále v komedii Macho 16.286 apud Ath. 13.580a Μαστιγίας … μετὰ τῆς Γναθαίνης ἀπὸ τύχης ἀνεπαύετο (náhodou se stalo, že darebák spal s Gnathainou). 274 Dále v próze Plu.Alex. 2 ὡς μηδὲ φοιτᾶν ἔτι πολλάκις παρ’ αὐτὴν ἀναπαυσόμενον (Filip už často nepřicházel [za Olympiadou], aby se s ní pomiloval), Ath. 13.580f Ποντικόν τι μειρακύλλιον ἀναπαυόμενον μετὰ τῆς Γναθαίνης (když se jakýsi hošík od Pontu miloval s Gnathainou). 273

106

Τίς δ’ ἂν ἡσθείη συναναπαυσάμενος τῆι καλλίστηι γυναικί. 115J 337 Kdo by se nerad pomiloval s hezkou ženou.

Theopomp.Hist.

Ὡς ἐνέπλησεν ἑαυτὸν οἴνου, μετὰ δεῖπνον ἐκάλει συναναπαυσομένην. Plu. 2.259f275 Když vypil dost vína, po večeři ji zavolal, aby se s ním vyspala.

βαυβάω Spát, dávat spát. Podle Chantraina jde o původně žvatlavé dětské onomatopoické slůvko. Literární texty bohužel poskytují jen velmi málo dokladů, a to navíc pouze ve fragmentech, což celou situaci ještě ztěžuje. První doklad máme mezi zlomky neznámých komiků, přičemž tentýž verš je uveden i ve sbírce zlomků tragédie. Druhý doklad je z fragmentárně doloženého Eurípidova satyrského dramatu Syleus, jako izolovaný tvar je zachováno βαυβήσομεν mezi zlomky komika staré komedie Kanthara. Ἡ δὲ προὐκαλεῖτό με βαυβᾶν μεθ’ αὑτῆς. Ona mě vyzvala, abych s ní spal.

Com.Adesp. 1295.2276

Βαυβῶμεν εἰσελθόντες· ἀπόμορξαι σέθεν τὰ δάκρυα. Pojďme dovnitř a spěme. Utři si slzy.

E.Fr. 694

Hésychios a ostatní lexikografové a komentátoři vysvětlují význam βαυβάω stylisticky neutrálním a polysémantickým καθεύδειν, což ovšem neposkytuje důkaz erotických konotací, které bohužel z pouhého kontextu výše uvedených úryvků nejsou patrné. Kdyby chtěl Hésychios zdůraznit to, že βαυβάω může mít i jiný význam než spát, použil by pro vysvětlení jiný výraz, jako činí u ostatních sloves pro pohlavní styk. Καθεύδειν však mohl zvolit zcela záměrně pro shodnost i denotačních významů obou lexikálních jednotek. Pro možnost použití βαυβάω v erotickém smyslu hovoří skutečnost, že jedno z označení pro dildo je substantivum βαυβών, tedy uspávač, utěšitel, doložené pouze

Dále např. D.H.Rh. 9.4 συναναπαύσασθαι τῇ γυναικὶ τὴν ἀνάμνησιν ἐποιήσατο (připomněla mu, že měl poměr se ženou), Plu. 2.125a ἰδίαις … καλαῖς καὶ ἀγαπώσαις συναναπαυόμενοι τὴν ἡσυχίαν ἄγουσι (když spí se svými vlastními krásnými milovanými ženami, vedou klidný život), id. 2.245f νόμον … συναναπαύεσθαι τοῖς ἀνδράσι τὰς γεγαμημένας (zákon, aby vdané ženy souložily se s vými muži), id.Pomp. 2 λέγουσαν ὡς οὐκ ἦν ἐκείνῳ συναναπαυσαμένην ἀδήκτως ἀπελθεῖν (prý říkala [hetéra Flora], že když se s ním [Pompeiem] vyspala, neodešla nepokousaná). 276 Stejně tak Trag.Adesp. 165. 275

107

jedenkrát u Héronda.277 Další postavou spojovanou s erotickými projevy je mytologická Baubó, která rozesmála zasmušilou Démétru tím, že rozhrnula šaty a obnažila své přirození, okolo kterého se ochomýtal malý Iacchus.278 Hésychios uvádí v lemmatu βαυβώ jednak jméno Démétřiny chůvy, jednak označení pro dutinu (κοιλία),279 jak je použil Empedoklés. Bohužel žádný z těchto faktů není přesvědčivým důkazem pro to, že by sloveso βαυβάω mělo erotické konotace, zároveň ale tuto možnost nevyvracejí. Pokud bychom použití ve významu souložit připustili, mohli bychom ho zařadit mezi básnické eufemismy.

δαρθάνω280 καταδαρθάνω Usnout. Velmi jemný eufemismus pro pohlavní styk. Tento význam je zřetelný pouze na základě rozboru širšího kontextu. Např. v Odysseii (Od. 8.296) je zřejmé, s jakým (nepočestným) úmyslem ulehla Afrodíté ke spánku s Áreem, protože v předchozích verších je zdůrazněno, že Héfaistos nebyl doma, ale na Lémnu: τὼ δ’ ἐς δέμνια βάντε κατέδραθον (vstoupili na lůžko a spali). Zcela evidentní je smysl Aristofanových veršů komedie Ženský sněm. Blepyros je znepokojen novým uspořádáním záležitostí pohlavního života a vyslovuje obavu, že ženy budou raději k sexu vyhledávat mladíky a krásné muže. Praxagora ho uklidňuje, že ženy budou muset povinně souložit napřed s ošklivými muži. Κοὐκ ἐξέσται παρὰ τοῖσι καλοῖς <καὶ τοῖς μεγάλοις> καταδαρθεῖν ταῖσι γυναιξὶν, πρὶν τοῖς αἰσχροῖς καὶ τοῖς μικροῖς χαρίσωνται. Ar.Ec. 628 Ženy nemůžou spát s krásnými a urostlými, dokud se nepotěší se škaredými a nedomrlými.

Herod. 6.19 τίς κοτ’ ἦν ὄ σοι ράψας τὸν κόκκινον βαυβῶνα; (Kdo ti tehdy ušil ten červený robertek?) 278 Kleméns Alexandrijský cituje (Clem.Al. Protr. 2.21.1) verše orfického hymnu, kde je scéna popisována. S Baubónou též bývají ztotožňovány sošky nalezené koncem 19. stol. v Priéné na místě chrámu Déméter a Kóré, které jsou datovány do 4. stol. př. Kr. Tyto sošky mají nepoměrně velkou hlavu posazenou přímo na pánvi, takže místo brady mají přirození (srov. Olender 1990: 83 nn.). Mýtus o Baubó s českými překlady relevantních textů uvádí Dostálová-Hošek (1997: 50nn). 279 Devereux (1983) ztotožňuje tuto dutinu s ženskými pohlavními orgány. 280 Pro fundující sloveso δαρθάνω máme ve starověké řečtině uměleckého funčního stylu jediný doklad, a to u Homéra (Od. 20.143) s významem spát, nikoli souložit: κώεσιν οἰῶν ἔδραθ’ ἐνὶ προδόμῳ (usnul v předsíni na ovčích rounech). Dále je doloženo u lexikografů a gramatiků a na sklonku antiky v díle Quinta ze Smyrny navazujícím na Homérské eposy (Q.S. 3.659): ἐν ψαμάθοισιν Ἀχαιῶν ἔδραθον υἷες (na břehu v písku spali synové Achajů). 277

108

Více dokladů tohoto slovesa pro pohlavní styk se mi nepodařilo nalézt. Ani jeden doklad však nenasvědčuje tomu, že by καταδαρθάνω mělo zvláštní konotace, přikláním se proto ke stylisticky neutrálnímu překladu.

συγκαταδαρθάνω Spát s někým. Eufemismus pro pohlavní styk, doložen pouze u Aristofana a raně byzatského historika Prokopia.281 V Ženském sněmu je opět rozebíráno uspořádání sexuálních vztahů mezi muži a ženami: …τῶν ἐκ κοινοῦ δὲ μεθέξει ξυγκαταδαρθών. {Πρ.} ἀλλ’ ἐξέσται προῖκ’ αὐτῷ ξυγκαταδαρθεῖν. Ar.Ec. 613 … a tím, že se s ní vyspal, bude mít účast na společné věci. (Praxagora) Ale on s ní bude moct spát zadarmo. {Πρ.} οὐχὶ μαχοῦνται περὶ σοῦ, θάρρει· μὴ δείσῃς· οὐχὶ μαχοῦνται. {Βλ.} περὶ τοῦ; {Πρ.} τοῦ μὴ ξυγκαταδαρθεῖν. Ar.Ec. 622 (Prax.) Žádný strach, kvůli tobě se hádat nebudou, neboj. Nebudou se hádat. (Blep.) Kvůli čemu? (Prax.) Že se s nimi nevyspíš.

εὕδω Spát. Jako eufemismus pro heterosexuální styk se mi podařilo nalézt pouze jednou v Odysseii na místě, kdy Héfaistos přistihne Afrodítu a Área in flagranti. Τάχ’ οὐκ ἐθελήσετον ἄμφω εὕδειν· Od. 8.317 Brzo už spolu nebudou chtít spát.

V archaické době je se sexuálními konotacemi doloženo u Theognida, a to v elegiích opěvujících styky s mladými chlapci: Thgn. 1063 ξὺν ὁμήλικι πάννυχον εὕδειν (celou noc spát se svým druhem) a Thgn. 1335 εὕδειν σὺν καλῶι παιδὶ πανημέριος (spát celou noc s krásným chlapcem). V textu Hérodota je εὕδω dvojznačné, podle mého názoru znamená spíše spát než souložit: Hdt. 3.84 ἢν μὴ τυγχάνῃ εὕδων μετὰ γυναικὸς βασιλεύς (pokud král nebude náhodou spát s ženou). Z důvodu nedostatku dokladů pokládám za vhodné překládat stylisticky neutrálním výrazem. Dále εὕδω použil Homér ve spojení se substantivem pro lůžko εὕδειν ἐν λέκτροισι παρὰ χρυσῇ Ἀφροδίτῃ (Od. 8.337). 281

Procop.Arc. 17.36 ξυγκαταδαρθὼν δὲ ὁ Σατορνῖνος τῇ νύμφῃ.

109

καθεύδω Spát. Další z univerzálních termínů používaných autory různých žánrů ve všech obdobích. Nekladu si proto za cíl najít veškeré doklady pro pohlavní styk, ale mým záměrem je ukázat časovou i žánrovou rozmanitost. Nejstarší literární doklad slovesa καθεύδω máme v Odysseii ve spojení ἐν φιλότητι καθεύδειν (Od. 8.313 καθεύδετον ἐν φιλότητι), nejčastěji se však objevuje v próze římského období (u Plútarcha a Lúkiána) a dále v Aristofanových komediích. Ve většině textů, které se mi podařilo najít, je popisován nebo myšlen heterosexuální styk. Výjimkou je např. Lúkiánův rozhovor Dia s Ganymédem, ve kterém Lúkiános využil obou významů sloves označujících spánek. Ganymédés se po svém únosu do nebe ptá, kde bude spát (a má na mysli spánek). Zeus mu odpovídá, že bude spát s ním (a myslí na milostné hry).282 Καθεύδω tedy patří k těm univerzálním výrazům, které bylo možno použít pro jakýkoli pohlavní styk. Sloveso bývá v aktivu nezávisle na rodu subjektu, i když lze vysledovat, že v klasické době byl častějším subjektem muž. Objekt bývá připojen předložkami παρά s dativem a μετά s genitivem. Syntaktickou výjimkou (παρά s akuzativem) je verš v Aristofanových Ženách o Thesmoforiích (Th. 1193 Τί οὐ κατεύδει παρ’ ἐμέ;), a to proto, že jde o repliku skythského strážníka, který mluví řecky velmi špatně. Pro překlad do češtiny se nabízí lexém vyspat se s někým, který odpovídá dle mého názoru sémanticky i funkčně. Πρότερον μέντοι δεῖ σε καθεύδειν αὐτῆς παρ’ ἐμοί. Ar.Ec. 700283 Dřív než s ní se musíš vyspat se mnou. Ὅτι μὲν γὰρ οὐκ ἀπορία ἦν μεθ’ ὅτου ἄλλου ἐκαθεύδομεν ἄν, οἶδ’ ὅτι καὶ σοὶ καταφανὲς τοῦτ’ ἐστί. X.Oec. 7.11284 Protože není pochyb, že bychom mohli spát s kýmkoli jiným, a vím, že i tobě je to jasné. Luc.DDeor. 10.4 ΓΑΝΥΜΗΔΗΣ: Κοιμήσομαι δὲ ποῦ τῆς νυκτός; ἢ μετὰ τοῦ ἡλικιώτου Ἔρωτος; ΖΕΥΣ: Οὔκ, ἀλλὰ διὰ τοῦτό σε ἀνήρπασα, ὡς ἅμα καθεύδοιμεν. ΓΑΝΥΜΗΔΗΣ: Μόνος γὰρ οὐκ ἂν δύναιο, ἀλλὰ ἥδιόν σοι καθεύδειν μετ’ ἐμοῦ; (Ganymédés: Kde budu spát v noci? S Érotem, který je stejně starý? Zeus: Ne, unesl jsem tě proto, abychom spali spolu. G: A ty bys nemohl spát sám? Je ti milejší spát se mnou?). 283 Dále poezie: Ar.Ach. 1147 καθεύδειν μετὰ παιδίσκης ὡραιοτάτης, ibid. 1220 καθεύδειν βούλομαι, Ar.Ec. 894 παρ’ ἐμοὶ χρὴ καθεύδειν, ibid. 938 παρὰ τῇ νέᾳ καθεύδειν, ibid. 1039 παρὰ σοὶ καθεύδειν, ibid. 1051 παρ’ ἐμοὶ καθεύδειν, Ar.Th. 479 παρ’ἐμοὶ καθηῦδεν, Theoc. 20.39 παιδὶ κάθευδε. 284 Dále próza: Luc.Asin. 6 καθευδήσῃ, Luc.DMeretr. 6.4 μεθ’ οὗ χθὲς ἐκάθευδον,ibid. 7.3 καθεύδεις δὲ μετὰ τοῦ Ἀδώνιδος Χαιρέου, ibid. 14.2 ὁπότε ἐκάθευδε παρ’ ἐμοί., Plu.Demetr. 27 μετ’ αὐτῆς καθεύδειν, Plu. 2.781e ἐκάθευδε μετὰ τῆς ἑταίρας, Alciphr. 4.12 ἐλεῶ σε… οἷα πάσχεις μετ’ ἐκείνης καθεύδων (lituju tě, jak musíš trpět, když s ní spíš). 282

110

συγκαθεύδω Spát s někým. Podobně jako καθεύδω nacházíme toto kompozitum především v pozdější próze, ojedinělé doklady poskytuje i komedie. Slovesný tvar bývá v aktivu nezávisle na rodu subjektu, objekt je v dativu, popisovaný vztah heterosexuální. Vykazuje obdobné stylistické vlastnosti jako předchozí καθεύδω. Ὡς ἐγὼ τοῖς τηλικούτοις ξυγκαθεύδουσ’ ἥδομαι. Jak ráda spím se stejně starými muži. Ὑπεσχόμην γὰρ αὐτῷ συγκαθευδήσειν. Slíbila jsem, že se s ním vyspím.

Ar.Ec. 1009285

Hld. 1.16.1286

συνεύδω Spát s někým. I toto kompozitum bylo používáno pro označení činnosti pohlavního aktu, ačkoli ne tak často jako předchozí výrazy. Složení žánrů, ve kterých se συνεύδω vyskytuje, je však zcela odlišné od ostatních kompozit slovesa εὕδω. Nejvíce dokladů obsahuje hippokratovský korpus, dále pak tragédie. Subjektem je ve většině případů žena, popisované styky jsou heterosexuální. Ἣ παιδὶ πατρὸς ὃς σὸν ὤλεσεν πόσιν τολμᾶις ξυνεύδειν… E.Andr. 172287 A troufáš si spát se synem muže, který zahubil tvého manžela. Καὶ ξυνευδέτω τῷ ἀνδρὶ ὡς πυκνότατα, καὶ τὴν κράμβην ἐσθιέτω. Hp.Nat.Mul. 43.9288 Ať souloží s mužem co nejčastěji a ať jí kapustu.

V komedii dále Cratin. 279 ἐφ’ ᾧ τ’ ἔμ’ αὐτὴν συγκαθεύδειν τῷ πατρί (pod podmínkou, že se vyspím s vlastním otcem). 286 V próze dále: Pl.Lg. 838b περὶ ὑέος ἢ θυγατρὸς ὁ αὐτὸς νόμος … φυλάττει μήτε φανερῶς μήτε λάθρᾳ συγκαθεύδοντα (pokud jde o syny a dcery, tentýž zákon hlídá, aby člověk ani zjevně ani tajně s nimi neměl styk), Plu. 2.143d ἡδονῆς ἕνεκα συγκαθεύδοντας ἀλλήλοις (spí spolu kvůli rozkoši), id. 2.143e φυλάττεσθαι τοῦτο ποιεῖν ἐν τῷ … συγκαθεύδειν (a měli by se toho chránit, i když jsou spolu v posteli), Luc.Asin. 56 οὐχὶ σοὶ συνεκάθευδον, Luc.DMeretr. 6.2 συγκαθεύδουσα ἐπὶ μισθῷ, ibid. 6.4 τοιούτοις συγκαθεύδειν, ibid. 8.2 συνεκάθευδέ μοι, ibid. 13.4 ἀνδροφόνῳ συγκαθεύδειν, ibid. 13.6 πεῖσον αὐτὴν συγκαθευδήσουσαν, ibid. 14.4 συγκαθεύδεις αὐτῷ, Ael.Ep. 9 οὐ βούλονται συγκαθεύδειν (nechtějí se milovat), Hld. 1.16.2 τῇ δεσποίνῃ συγκαθεύδοι, X.Eph. 5.5.3 συγκαθεύδειν νεανίσκοις, Philostr.VA 1.33 ξυνκαθεύδειν ταῖς γυναιξὶ βούλωνται. 287 E.El. 1147 ὧιπερ ξυνηῦδες ἐν φάει (se kterým jsi spala na zemi), S.El. 587 ἥτις ξυνεύδεις τῷ παλαμναίῳ (ty, která spíš s vrahem). 288 Dále u Hippokrata: Hp.Mul. 139.9 τῷ ἀνδρί ξυνευδέτω, ibid. 141.12, 162.34. 285

111

εὐνάζω Ukládat do postele, dávat spát. Ve významu vyspat se s někým jsou používány pouze mediopasivní tvary bez ohledu na rod subjektu, objekt bývá vyjádřen dativem. Výraz používaný především v poezii. V klasické době se používal pro styk bohů s lidmi, v helénismu už máme doklady i pro styk lidí mezi sebou. Minimálně v klasické době tedy mohl být vnímán jak termín vznešený, básnický. Οἵ τε θεαῖσ’ ἀγάασθε παρ’ ἀνδράσιν εὐνάζεσθαι Ἀμφαδίην, ἤν τίς τε φίλον ποιήσετ’ ἀκοίτην. Od.5.119289 Závidíte bohyním, že otevřeně vstupují na lůžko s mužem, když si ho vyberou za milence.

Kallimachos290 byl první, kdo nepoužil εὐνάζω pro styk bohů. Nicméně jeho text je básnickým zpracování mytologického příběhu o Akontiovi a Kýdippé, což vysvětluje volbu lexika. Jediný doklad v próze, který se mi podařilo vyhledat, pochází z prvních století našeho letopočtu z díla Antónína Liberália. Můžeme zde pozorovat zřetelný posun od vznešeného ke všednímu, nicméně i v jeho příbězích hrají bohové svou roli tím, že postavám příběhu někdy pomáhají a na závěr je proměňují. Zatímco v době klasické básníci líčí pletky bohů a lidí, Antónínus popisuje milostný čtyřúhelník dvou matek a jejich synů. Výběr slovní zásoby však může být do jisté míry ovlivněn zpracovávanými mytologickými náměty. Δοὺς πλεῖστα δῶρα καὶ ἀναπείσας Βουλίδα τὴν Αἰγυπιοῦ μητέρα καὶ ἀγαγὼν εἰς τὰ οἰκεῖα εὐνάζεται σὺν αὐτῇ· Ant.Lib. 5.3.2 Dal Búlidě, matce Aigypia, hodně dárků, tím ji přesvědčil, přivedl ji do domu a ulehl s ní na lůžko.

Εὐνάζω se také objevuje v redundantních spojeních se substantivy označující lůžko (λέχος, λέκτρον).291

συνευνάζω Položit na lůžko. V pasivu s významem ležet s někým na lůžku. Stejně jako základní sloveso

je

v klasické

době

používali

autoři

děl

(prozaických

i

poezie)

Dále h.Ven.190 ὅς τε θεαῖς εὐνάζεται ἀθανάτῃσιν (kdo dlí na lůžku s nesmrtelnými bohyněmi), E.Ion 17 οὗπερ ηὐνάσθη θεῶι Κρέουσα (tam, kde se Kreúsa spojila s bohem), ibid. 1484 (viz pozn. 291). 290 Call.Fr. 75.1 Pf ἤδη καὶ κούρῳ παρθένος εὐνάσατο (i dívka již ulehla na lože s chlapcem). 291 E.Ion 1484 Φοίβῳ κρυπτόμενον λέχος ηὐνάσθην (s Foibem jsem se spojila na tajném lůžku), Pi.P. 3.25 ἐλθόντος γὰρ εὐνάσθη ξένου λέκτροισιν ἀπ’ Ἀρκαδίας (ulehla na lůžko hosta, který přišel z Arkadie). U Eurípida máme spojení se substantivem γάμος: E.Med. 18 γάμοις Ἰάσων βασιλικοῖς εὐνάζεται (Iásón uléhá v královském svazku). 289

112

s mytologickými prvky (Sofoklés v Oidipovi, Pindaros když líčí mýtus o Théseovi a Hypsipylé, dále se vyskytuje na různých místech spisu Βιβλιοθήκη mylně připisovaného Apollodórovi). Výjimku v tomto směru představuje Hippokratés a jeho odborné medicínské spisy, kde doporučuji συνευνάζω překládat stylisticky neutrálním termínem. V poklasické době je doloženo v psedolúkiánovském Oslovi, zřejmě jako umocnění bizarní situace, kdy se Lúkios proměněný v osla stal předmětem sexuálních tužeb bohaté paničky. Pokud je vyjádřen objekt, pak bývá v dativu. Z důvodu konotací vznešenosti bych volila při překladu spíše básnické výrazy a spojení jako vejít na lůžko nebo ulehnout spolu. Πολλοὶ γὰρ ἤδη κἀν ὀνείρασιν βροτῶν μητρὶ ξυνηυνάσθησαν. S.OT 982292 Mnohým smrtelníkům se ve snu zdálo, že souloží s vlastní matkou. Ἢ ὁκόταν τὰ καταμήνια παύηται, χηναλώπεκος ἄφοδον ἐν ῥοδίνῳ μύρῳ τρίβειν, καὶ τὸ αἰδοῖον χρίεσθαι, καὶ ξυνευνάζεσθαι. Hp.Mul. 89.21293 Až skončí menstruace, musí rozetřít husí lejno s olivovým olejem, natírat si přirození a souložit. Διά τινος ὀπῆς τῆς θύρας δείκνυσί με ἔνδον τῇ μείρακι συνευναζόμενον. Luc.Asin. 52 A škvírou ve dveřích mu ukázal, jak vevnitř souložím s tou dívkou.

εὐνάω Uléhat ke spánku, dávat spát. Podobně jako předchozí sloveso εὐνάζω se vyskytuje ve starších a klasických textech s mytologickými náměty a autoři je používají převážně pro styk bohů, ať už s jinými bohy nebo se smrtelníky. Nejčastěji se s ním setkáme v Íliadě, u Hésioda a Apollónia Rhodského. V hexametru bývají tvary jako např. εὐνηθεῖσαι, εὐνηθεῖσα či εὐνηθέντε na konci verše. Stylistická hodnota je obdobná jako u předchozího εὐνάζω. Ὃν τέκε Πηλῆος θυγάτηρ καλὴ Πολυδώρη Σπερχειῷ ἀκάμαντι γυνὴ θεῷ εὐνηθεῖσα

Il. 16.176294

Dále Pi.P. 4.254 συνεύνασθεν (a šli s nimi do postele) ‒ scholiasta (scholia ad loc.) zde vysvětluje výrazem συνεμίγεσαν; Apollod. 1.27 ὅτι Ἄρει συνευνάσθη (protože měla poměr s Áreem), id. passim. 293 Dále Hp.Mul. 11.52 ξυνευναζέσθω τῷ ἀνδρί, totéž 89.19, Hp.Nat.Mul. 17 ἀσιτέουσα καὶ ἀλουτέουσα συνευναζέσθω τῷ ἀνδρί (pak ať nemytá a na lačno souloží s mužem). 292

113

Toho zrodila vytrvalému Spercheiovi krásná Polydóré, dcera Pélea, žena, která ulehla na lůžko s bohem. Μοῦσαι Ὀλυμπιάδες, κοῦραι Διὸς αἰγιόχοιο, ὅσσαι δὴ θνητοῖσι παρ’ ἀνδράσιν εὐνηθεῖσαι. Olympské Múzy, dcery Dia Ochránce, které jste ulehly se smrtelnými muži.

Hes.Th. 967295

Πρῶτά νυν Ὀρφῆος μνησώμεθα, τόν ῥά ποτ’ αὐτή Καλλιόπη Θρήικι φατίζεται εὐνηθεῖσα ... Οἰάγρῳ τεκέσθαι. Nejprve připomeňme Orfea, kterého kdysi prý sama Kalliopé porodila, když ulehla s Oiagrem z Thrákie.

A.R. 1.24296

V Homérských eposech se často vyskytuje fráze ἐν φιλότητι εὐνάζεσθαι,297 která odpovídá podobnému spojení slovesa μείγνυμι.

συνευνάομαι Ležet s někým na lůžku. Významem odpovídá kompozitu předchozího slovesa συνευνάζομαι. Na rozdíl od základního εὐνάω je však jeho použití omezeno výhradně na prózu,298 a to historickou, narativní či lékařskou v časovém rozpětí od Hérodota po církevní autory pozdní antiky a byzantské scholiasty. Shodně se slovesy majícími ve svém etymologickém základu označení pro postel jde většinou o texty týkající se mytologických příběhů nebo historických postav, přímo o styk bohů se však jedná zřídka. Domnívám se proto, že v tomto případě jsou konotace vznešenosti a vysokého stylu oslabeny, překládám proto spíše neutrálními termíny. Ve všech případech jde o heterosexuální styk. Nezávisle na rodu subjektu bývá predikát

Dále u Homéra např. Od. 10.296 ἡ δέ σ’ ὑποδδείσασα κελήσεται εὐνηθῆναι (Ona [Kirké] se tě ulekne a vyzve tě, abys s ní ulehl), Il. 2.821 Ἀφροδίτη ... θεὰ βροτῷ εὐνηθεῖσα (Afrodíté, bohyně, která ulehla se smrtelníkem), o Afrodítě též h.Ven 255 βροτῷ εὐνηθεῖσα. 295 Spojení θνητοῖσι παρ’ ἀνδράσιν εὐνηθεῖσαι se u Hésioda opakuje několikrát, např. Th. 1019, Sc. 6, dále Hes.Th. 634 Ῥείη Κρόνῳ εὐνηθεῖσα (Rheia, která ulehla s Kronem). 296 U Apollónia Rhodského dále 2.952 Ἀπόλλωνα ... εὐνηθῆναι ἱέμενον (Apollóna toužícího s ní ulehnout), 1.137 Ποσειδάωνι ... Ἀμυμώνη ... εὐνηθεῖσα, 2.3 Ποσειδάωνι Γενεθλίῳ εὐνηθεῖσα Βιθυνὶς Μελίη (Melié z Bithýnie, která ulehla s Plodným Poseidónem). 297 Dále v Íliadě Il. 3.441 φιλότητι τραπείομεν εὐνηθέντε (ulehněme spolu v lásce), 14.314 ἐν φιλότητι τραπείομεν εὐνηθέντε, 14.331 εἰ νῦν ἐν φιλότητι λιλαίεαι εὐνηθῆναι (jestliže nyní toužíš ulehnout v lásce), 14.360 Ἥρη δ’ ἐν φιλότητι παρήπαφεν εὐνηθῆναι (Héra ho lstí přiměla spojit se s ní), dále u Hésioda Th. 380 ἐν φιλότητι θεὰ θεῷ εὐνηθεῖσα. 298 Jediný doklad v poezii pochází z helénistické řečtiny. Meleágros ve svém epigramu ale nepoužil συνευνάω ve významu souložit: AP 5.195 τρισσὸν στεφάνωμα συνευνᾷ Ζηνοφίλᾳ (trojnásobný věneček leží na hlavě Zénofily). 294

114

v mediopasivu, jediné aktivum je doloženo u Hippokrata,299 paradoxně u subjektu ženského rodu. Ἦλθέ μοι φάσμα εἰδόμενον Ἀρίστωνι, συνευνηθὲν δὲ τοὺς στεφάνους τοὺς εἶχε ἐμοὶ περιετίθει. Hdt. 6.69300 Přišel ke mně duch v podobě Aristóna, ulehl se mnou na lože a dal mi na hlavu věnečky, které měl s sebou.

κλίνω Pokládat, sklánět se, uléhat. Byť toto sloveso vykazuje erotické konotace, nemusí však nezbytně nutně poukazovat přímo na pohlavní styk, ale spíše obecně na manželský či milenecký svazek. Takto je například v Odysseii vyjádřena touha ženichů po Pénelopé, Héraklés v Sofokleových Trachíňankách hovoří o svém vztahu k Iolé, epigramatik Poseidippos přiznává důvěrný vztah s hetérou.301

κατακλίνω Ležet, lehat si. Eufemismus mající základ v ukládání se na lůžko s větší či menší touhou po pohlavním styku. Na mnoha místech je nejasné, zda k souloži opravdu došlo, jak jsme ostatně pozorovali i u jiných eufemismů tohoto sémantického pole. Erotické konotace jsou tu velmi jemné a mnohdy nezřetelné. Přesto na několika místech můžeme rozborem celkového kontextu a povahy díla potvrdit, že se opravdu pro sex používalo. Nejstarší zcela evidentní doklady máme u Aristofana a Platóna. V Lýsistratě Kinésiás úpěnlivě prosí svou ženu Myrrinu, aby se s ním šla po dlouhé době nedobrovolné zdrženlivosti pomilovat. Zatímco ve verši 904 ji vybízí Kinésiás k souloži (κατακλίνηθι μετ’ ἐμοῦ), v následujících verších (906, 910, 918) reaguje na Myrrinino otálení a ptá se jí, proč už si k němu nejde lehnout (τί οὖν οὐ κατεκλίνης … σὺ δ’ οὐ κατακλινεῖ … κατακλινῶ χαμαί). V Platónově Hostině (Pl.Smp. 203c) je líčen původ Eróta: Penia (Chudoba) ulehla s Porem (Hybnou silou) Hp.Nat.Mul. 94.5 τῷ ἀνδρί ξυνευνάτω (ať souloží s mužem); dále u Hippokrata Mul. 162.2 ἐπὴν ξυνευνηθῇ τῷ ἀνδρί (když má styk s mužem). 300 Dále Hdt. 6.107 ἐδόκεε ὁ Ἱππίης τῇ μητρὶ τῇ ἑωυτοῦ συνευνηθῆναι (Hippiovi se zdálo, že souloží se svou vlastní matkou), Nic.Dam. 18.8 Ὑψιπυλή ... τοὺς ἄλλους πεῖσαι ταῖς λοιπαῖς συνευνᾶσθαι (Hypsipylé je přesvědčila, aby se vyspali i s ostatními ženami), Apollod. 3.27 συνηυνῆσθαι θνητῷ τινι Σεμέλην (že Semelé měla poměr s nějakým smrtelníkem), Luc.VH 2.46 συνευνηθεῖσαι κοιμωμένοις ἐπιχειροῦμεν (a když s nimi ulehneme, ve spánku pak na ně zaútočíme), Hippol.Haer. 1.26.1 συνευνηθέντος τῇ Μνημοσύνῃ τοῦ Διός (Zeus vešel na lůžko s Mnémosyné). 301 Od. 18.213 πάντες δ’ ἠρήσαντο παραὶ λεχέεσσι κλιθῆναι (všichni si přáli s ní ulehnout na lůžko), S.Tr. 1226 τοῖς ἐμοῖς πλευροῖς ὁμοῦ / κλιθεῖσαν αὐτὴν (tu, která ulehla po mém boku), AP 5.186 (Posidipp.) τοῦτον ὅσον παρ’ ἐμοὶ κέκλισαι χρόνον (když ležíš se mnou). 299

115

(κατακλίνεταί τε παρ’ αὐτῷ) a z tohoto spojení počala Éróta. V Jambech Kerkida máme dokonce κατακλίνω s předmětem v akuzativu, což mu dává vulgární odstín a nádech obhroublosti. Τα[ύ]ταν ὀβολῶ κατακλίνας. Cerc. 5.31302 Ten, který se s ní vyspal za jediný obol.

Zpravidla se však pojí se s dativem nebo předložkovou vazbou (μετά a πρός) a používá se o heterosexuálním styku. Pokud je subjektem žena, slovesný tvar je v mediopasivu nebo pasivu. Vyskytuje se taktéž ve spojení ulehnout na lůžko ἐπὶ ταῖς κοίταις, ἐπὶ στιβάδος κατακλίνειν (Ar.V. 1040, X.Cyr. 5.2.15).

συγκατακλίνω Pokládat na lůžko. Erotické konotace mohou mít i aktivní tvary, které vyjadřují činnost subjektu vedoucí k tomu, že někdo se s někým pohlavně stýká.303 Nemusí být nutně použito pro samotný akt pohlavního styku, nýbrž jako jeden z kroků k jeho úspěšnému provedení, tj. odebrání se do postele. Sloveso pak bývá doprovázeno jinými lexémy, které označují další erotické činnosti, popřípadě úspěšné završení kopulace. Jednotlivé kroky popisuje Antheia v románu Xenofónta, když se do ní zamiluje Euxeinos: Πείσας ἤλπιζεν εἰς εὐνὴν ἐλεύσεσθαι τὴν ἐμὴν μετὰ Ἁβροκόμην καὶ συγκατακλιθήσεσθαι καὶ ἀπολαύσειν ἐπιθυμίας. X.Eph. 2.1.5 A doufá, že mě přesvědčí, aby mohl vstoupit na mé lůžko po Habrokomovi, ulehnout se mnou a ukojit svou touhu.304

Jako eufemismus pro styk se mi podařilo toto sloveso nalézt na dvou místech, obě jsou z prozaických děl římského období. Plútarchos tlumočí Solónovu radu novomanželům, druhý doklad je opět z Xenofóntových Efeských příběhů.305 Pravděpodobně se jednalo o stylisticky neutrální termín. Ὁ Σόλων ἐκέλευε τὴν νύμφην τῷ νυμφίῳ συγκατακλίνεσθαι μήλου κυδωνίου κατατραγοῦσαν. Plu. 2.138d Další doklad jsem nalezla v Alkifrónových Dopisech: Alciphr. 4.1 ἵνα ἐν τῷ τεμένει μετ’ ἀλλήλων κατακλινῶμεν (abychom se pomilovali v posvátném háji). 303 Např. Apollod. 3.208 μεθύσας αὐτὸν τῇ θυγατρὶ συγκατέκλινεν Αἴθρᾳ (opil ho a položil ho do postele se svou dcerou Aithrou). 304 Podobně používá συγκατακλίνω Aristotelés pro popis kopulace prasat: Arist.HA 546a26 συγκατακλιθέντες πλησιάζειν (položí se a pak se páří). 305 Z řeckého románu pochází také doklad pro homosexuální styk mezi muži: Longus 4.17 εἰ σπουδάζει συγκατακλιθῆναι νέμοντι αἶγας μειρακίῳ (jestli se chce milovat s chlapcem, který pase kozy). 302

116

Solón přikázal, aby nevěsta ulehla s ženichem, až sní kdouli. Καταλιπὼν αὐτήν, οὐκ ἄν ποτε μιαιφόνῳ συγκατακλιθῆναι φήσας. 3.12.5 A nechal ji být se slovy, že by nemohl sdílet lůžko s vrahem.

X.Eph.

συγκλίνω Ležet s někým. S implicitně vyjádřeným erotickým významem se dochovala pouze dvě místa v antických literárních textech, a to klasického období. Admétos v Eurípidově Alkéstidě přísahá, že žádná žena po smrti jeho manželky neulehne v její posteli (E.Alc. 1090 οὐκ ἔστιν ἥτις τῶιδε συγκλιθήσεται). Druhý text – striktně vzato ‒ do mé práce nepatří, neboť nepopisuje samotný akt, kterého Amasis vlastně nebyl schopen. Hérodotos při líčení impotence egyptského faraona Amasise využívá téhož klimaku jako u předchozího slovesa Xenofón, tedy napřed odebrání se na lůžko a následně pohlavní styk. Τῇ ἐπείτε συγκλίνοιτο ὁ Ἄμασις, μίσγεσθαι οὐκ οἷός τε ἐγίνετο, τῇσι δὲ ἄλλῃσι γυναιξὶ ἐχρᾶτο. Hdt. 2.181 Když s ní byl Amasis v posteli, nebyl schopen souložit, ačkoli už měl poměr s jinými ženami.

κοιμάω Ukládat (se) ke spánku. Další z univerzálních výrazů pro pohlavní styk doložený ve všech literárních žánrech. Mým úkolem tu opět nebude vyhledat a představit všechny doklady pro styk, ale ukázat časovou i žánrovou rozmanitost – od děl historických přes Hippokratovy odborné spisy k románu. Slovesné tvary bývají v pasivu, objekt, pokud je vyjádřen, bývá v dativu zpravidla řízeném předložkami (σύν, παρά) nebo v genitivu s přeložkou μετά. Popisovaný styk je vždy heterosexuální.

Při

překladu

do

češtiny

se

nabízí

eufemismus

stejného

etymologického základu spát s někým. Ὣς φάτο, τῇ δ’ ἀσπαστὸν ἐείσατο κοιμηθῆναι. Jak to řekl, uvítala příležitost se s ním vyspat.

Od. 8.295306

Ὁ Ὀτάνης … ἐπυνθάνετο παρ’ ὅτεῳ ἀνθρώπων κοιμῷτο, εἴτε μετὰ Σμέρδιος εἴτε μετὰ ἄλλου τεο. Hdt. 3.68307

V poezii archaického období dále např. Hes.Th. 213 οὔ τινι κοιμηθεῖσα θεῶν τέκε Νὺξ (Noc porodila, aniž by s kýmkoli spala), Pi.I. 8.21 σὲ δ’ ἐς νᾶσον Οἰνοπίαν ἐνεγκὼν κοιμᾶτο (dovedl tě na Aigínu a spal s tebou). 306

117

Otanés se vyptával, s kým spí, jestli se Smerdisem nebo s někým jiným. Δεῖ … ἀλλὰ παρὰ τοῖς δούλοισι κοιμᾶσθαι μόνον Ale musí spát jenom s otroky.

Ar.Ec. 723308

Λιμοῦ καὶ γραίης χαλεπὴ κρίσις·… πεινῶν εὔχετο γραῦν, κοιμώμενος εὔχετο λιμὸν. AP 11.65 (Parmen.) 309 Je těžké rozhodnout se mezi stařenou a hladem. Když měl hlad, přál si být se stařenou. Když s ní spal, přál si mít hlad.

παρακοιμάομαι Spát vedle koho, držet stráž. Poprvé je použil Hippokratés, který je zároveň jediným autorem klasického období, u něhož je doloženo. Gramatik Augustova období Aristoníkos ve výkladu Homérovy Íliady považuje tvar παρελέξατο (Il. 20.224310) za nesprávně použitý a odůvodňuje to tím, že koně nesouloží, ale kopulují (ἵππος γὰρ οὐ παρακοιμᾶται ἀλλ’ ἐπιβαίνει). Ve verši není ale popisováno páření zvířat, nýbrž spojení klisen a boha severního větru Borea, který na sebe vzal podobu koně. Lidský faktor, byť jakkoli dobře maskovaný, tu zdůvodňuje volbu lexika. Početněji je παρακοιμάομαι

využíváno

autory

byzantských

kronik

(Malalás,

Georgios

Monachos, Zónarás), scholií a slovníků.311 Ταῦτα πάσχει, ἢν ἐκ τόκου ἐοῦσα τῷ ἀνδρὶ παρακοιμᾶται. Tímto trpí, když po porodu souloží s mužem.

Hp.Mul. 247.4

συγκοιμάομαι Spát s někým. Univerzální výraz doložený od 5. stol. př. n. l. (Hérodotos) po konec antiky, procházející všemi žánry od čistě imaginativních forem po Hippokratovy odborné medicínské spisy. Zatímco ale v klasické době se s ním setkáme především v poezii (v tragédii), jeho doménou v římské době je próza (např. Plútarchos, Dión V próze dále např. LxxLe. 18.22 μετὰ ἄρσενος οὐ κοιμηθήσῃ κοίτην γυναικός (nebudeš spát s mužem stejně jako s ním spí žena), LxxGe. 30.15 κοιμηθήτω μετὰ σοῦ, LxxGe. passim, Hp.Mul. 75.50 κοιμάσθω μετὰ ἀνδρός, ibid. 75.5 κοιμάσθω ξὺν τῷ ἀνδρὶ, Hp.Nat.Mul. 109.24 κοιμάσθω παρὰ ἀνδρί, Luc.DMeretr. 14.2 ἐκοιμήθης νύκτας δύο (spals se mnou dvě noci), Alciphr. 4.10 κἂν ἔλθῃ ποτὲ πρὸς ἡμᾶς κοιμη[θη]σόμενος (a jestli ke mně někdy přijde, aby se se mnou vyspal), Longus 4.28 Λάμπις ... κοιμήσεται (Lampis se s ní vyspí). 308 Dále v dramatu např. Timocl. 22.2 μετὰ κορίσκης ἢ μετὰ χαμαιτύπης τὴν νύκτα κοιμᾶσθαι (s dívkou nebo nevěstkou strávit noc), E.Andr. 390 ἐκοιμήθην βίαι σὺν δεσπόταισι (nedobrovolně jsem spala s pánem). 309 Dále epigram AP 5.46 (Phld.) σοι κοιμηθέντι (tobě, až se se mnou vyspíš). 310 ἵππῳ δ’ εἰσάμενος παρελέξατο κυανοχαίτῃ (ulehl s nimi podoben hřebci s černou hřívou). 311 Např. Sch.Pi.P. 4.449 οὕτως ἐκεῖνοι…κἀκ τοῦ πολέμου τὰς αἰχμαλωτίδας λαβόντες παρεκοιμῶντο (tak oni vzali válečné zajatkyně a souložili s nimi), Tz. ad Lyc. 33.7a φασὶ τὸν Δία παρακοιμώμενον τῇ Ἀλκμήνῃ (říkají, že Zeus souložil s Alkménou). 307

118

Kassios). Sloveso popisuje heterosexuální styky, objekt bývá zpravidla v dativu, popř. s předložkou vyjadřující sounáležitost. Εἰ γὰρ δὴ μή ἐστι ὁ Κύρου Σμέρδις, οὔτοι μιν σοί τε συγκοιμώμενον δεῖ χαίροντα ἀπαλλάσσειν, ἀλλὰ δοῦναι δίκην. Hdt. 3.69312 Jestliže tohle není Smerdis, Kýrův syn, nesmí mu projít, že s tebou rád spal, ale musí být potrestán. … μητέρ’ εἰ χρεὼν ταύτην προσαυδᾶν τῷδε συγκοιμωμένην· S.El. 274313 … jestli je správné nazývat matkou tu, která s ním spí.

Dalším kompozitem slovesa κοιμάω je συγκατακοιμάομαι, hapax legomenon doložené u Polluka ve výčtu sloves pro pohlavní styk (Poll. 5.92).

παραλέχομαι314 Ležet vedle někoho nebo s někým. Eufemismus pro pohlavní styk používaný pouze v poezii už od dob Homérských eposů (a hlavně v nich), proto se s ním setkáme především u těch autorů, kteří usilovali o nápodobu homérského vzoru (Apollónios Rhodský, Nonnos) nebo kteří popisovali milostné zápletky bohů a čerpali náměty z mytologie. Dvojsmyslný je zlomek komika Kratína (Cratin. 129) τυρῷ καὶ μίνθῃ παραλεξάμενος καὶ ἐλαίῳ (ulehl se sýrem, mátou a olivovým olejem), ve kterém básník snad naráží na mytologické postavy – milenky bohů Poseidóna a Háda. V Íliadě máme jediný doklad παραλέχομαι pro páření zvířat. Boreás na sebe vzal podobu koně s černou hřívou a kopuloval s Erichthóniovými klisnami: Il. 20.224 ἵππῳ δ’ εἰσάμενος παρελέξατο κυανοχαίτῃ (ulehl s nimi v podobě hřebce s černou hřívou).

Dále próza: Hp.Mul. passim, id.Nat.Mul. passim, Phleg.Mir. 2.2.5 συγκοιμηθεὶς τρισὶν νυξὶ τῇ τετάρτῃ τὸν βίον ἐξέλιπεν (poté co s ní spal tři noci, čtvrté zemřel), Ath. 12.535a ξυνεκοιμῶντο καὶ ταύτῃ (spali s ní), Arist.Fr. 3.24.144 ap. Ath. 13.556d οὐδαμοῦ Ὅμηρος ἐποίησε Μενελάῳ συγκοιμωμένην παλλακίδα, πᾶσι δοὺς γυναῖκας (Homér nikde nevylíčil Meneláa, jak souloží s milenkou, ačkoli všem ostatním přidělil ženy), Aristaenet. 1.11 μακαρία ἡ συγκοιμωμένη τούτῳ (šťastná ta, která s ním spí). 313 Dále tragédie A.Ag. 1258 αὕτη δίπους λέαινα συγκοιμωμένη λύκωι (tato dvounohá lvice, která spí s vlkem), E.Ph. 54 οὐδ’ ἡ τεκοῦσα παιδὶ συγκοιμωμένη (ani matka nevěděla, že souloží se synem). 314 Fundující sloveso λέχομαι (ležet s někým, spát) může označovat pohlavní styk, tyto erotické konotace jsou ovšem velmi nezřetelné a vyplývají pouze z širšího kontextu, jako např. v Hésiodově Štítu, kde se v následujícím verši mluví o darech Afrodity. Pohlavní styk tedy není akcentován slovesem, ale odkazem na bohyni lásky: Hes.Sc. 46 παννύχιος δ’ ἄρ’ ἔλεκτο σὺν αἰδοίηι παρακοίτι / τερπόμενος δώροισι πολυχρύσου Ἀφροδίτης (celou noc ležel s cudnou manželkou a užíval si darů zlaté Afrodíty). 312

119

Sloveso bývá vždy v mediopasivu, popisované styky jsou heterosexuální, předmět bývá v bezpředložkovém dativu. Vzhledem k výskytu pouze v poezii, a to převážně v dílech s mytologickými motivy, se domnívám, že šlo o termín básnický s konotacemi vznešenosti. Palladás ve svém epigramu pak záměrně vybraným termínem παραλέχομαι umocňuje ironii a výsměch. Παρθένος αἰδοίη ὑπερώϊον εἰσαναβᾶσα Ἄρηϊ κρατερῷ· ὃ δέ οἱ παρελέξατο λάθρῃ· Il. 2.515315 Cudná panna vyšla do horní části domu k mocnému Áreovi a ten s ní tajně ulehl. Ἑρμολύκου θυγάτηρ μεγάλῳ παρέλεκτο πιθήκῳ· ἡ δ’ ἔτεκεν πολλοὺς Ἑρμοπιθηκιάδας. … Ἑρμιόνῃ γε Κόραξ παρελέξατο· ἡ δὲ τάλαινα φρικτῶν δαιμονίων ἑρμαγέλην ἔτεκεν. AP 11.353.1,5 (Pall.) 316 Dcera Hermolyka ulehla s velkou opicí a porodila mnoho Hermopičátek. … Korax ulehl s Hermionou; ta bídnice porodila herstádo hrozných příšerek.

2.6. Získávání, odevzdávání, vlastnění Aktivním partnerem v heterosexuálním vztahu byl ve starověkém Řecku vždy muž, což nám (mimo jiné) dosvědčuje i distribuce slovesných rodů u sloves označujících pohlavní styk. Existovala pak skupina lexémů, která tuto skutečnost vyjadřovala explicitně, protože byla zakódována v denotačním významu lexikální jednotky. Řekové se žen zmocňovali, získávali je sňatkem, měli je pro ukojení sexuálních potřeb. V klasické době bylo uzavírání manželství čistě soukromým aktem, kdy žena byla převáděna z moci jednoho muže (otce) do moci druhého (manžela). Ženy se pak mužům dobrovolně či méně ochotně podřizovaly, podvolovaly, odevzdávaly nebo poskytovaly tělesné potěšení. U těchto eufemismů je prominentní vlastností závislost rodu subjektu na slovesném rodu predikátu. I u této skupiny polysémních

Dále u Homéra a v archaické lyrice: Il. 6.198 Λαοδαμείῃ παρελέξατο Ζεύς, Il. 16.184 παρελέξατο λάθρῃ, Od. 11.242 τῷ εἰσάμενος γαιήοχος ἐννοσίγαιος παρελέξατο (Poseidón vzal ne sebe jeho podobu a ulehl [s Tyró]), h.Ven. 167 ἀθανάτῃ παρέλεκτο θεᾷ βροτός (člověk ulehl s nesmrtelnou bohyní), Hes.Th. 278 τῇ δὲ μιῇ παρελέξατο Κυανοχαίτης (s ní jedinou ulehl Poseidón), Ibyc. 21 παρελέξατο Καδμίδι κούραι (ulehl s dcerou Kadma). U Homéra máme pak i spojení se substantivem φιλότης, podobně jako je tomu u slovesa μείγνυμι: Il. 14.237 ἐγὼ παραλέξομαι ἐν φιλότητι (a já s ním ulehnu v lásce). 316 Dále v poezii mladších období: A.R. 2.1235 Ῥείην ἐξαπαφὼν παρελέξατο (Kronos byl nevěrný Rheii a ulehl s Filyrou), Nonn. 13.350 Ἁρμονίῃ παρέλεκτο Κάδμος, id. 42.407 Ἀμυμώνῃ παρελέξατο Κυανοχαίτης, id. 48.708 μοι παρελέξατο Φοῖβος Ἀπόλλων, Callippus 1a Ἄσκρῃ παρέλεκτο Ποσειδάων. 315

120

eufemismů může být obtížné určit, jestli záměrem autora bylo vyjádření pouhého vlastnictví, či zda chtěl akcentovat skutečnost, že muž-vlastník se ženou pohlavně žije. Mezi tyto lexémy zařazuji i slovesa s významem ženit se, brát si za ženu, která by sice mohla být zařazena i mezi slovesa se sémem kontaktu, ale sémantickou i formální podobností spadají spíše do této kategorie. Z Obrátilova slovníku jmenuji např. brát, mít, pojímat, dát si.

γαμέω Ženit se. Eufemismus pro pohlavní styk, který v průběhu vývoje získal vulgární odstín a nahradil tak sloveso βινέω. Může obsahovat sém násilí a nedobrovolnosti, který vyplývá z denotačního významu brát si za ženu, tedy bez jejího souhlasu a bez ohledu na její názor. Reflektovaný význam uvádí např. scholiasta k Aristofanovu Bohatství (Sch.Ar.Pl. 1082), který pomocí něj vysvětluje tvar διεσπεκλωμένη: (γεγαμημένη. γαμηθείσῃ. γεγαμημένῃ), nebo k Oblakům (Sch.Ar.Nu. 1070: σιναμωρουμένη: ἀντὶ τοῦ “συνεχῶς ἀνδρὶ συνουσιάζουσα, τουτέστι γαμουμένη), zatímco lexikografové uvádějí pouze význam ženit se. Zajímavý je fakt, že sloveso označující řádný manželský stav se začne užívat pro pohlavní styk mimomanželský. Příčinou je snad skutečnost, že sex toto sloveso implicitně vyjadřovalo i v denotačním významu ženit se, protože k manželství náleželo i pohlavní soužití. V římském období pak převládaly snahy filozofů legitimizovat sex pouze uvnitř manželství.317 Ve chvíli, kdy do popředí vystupuje pouze sexuální stránka vztahu, získává sloveso negativní a vulgární konotace, a tím se jeho pole působnosti rozšíří i na jiné oblasti mezilidských vztahů. Většina textů, ve kterých je γαμέω použito pro pohlavní styk, pocházejí z poezie klasického a helénistického období. Stylistický odstín slovesa a do jisté míry i jeho konotace tu záleží na literárním žánru, celkovém kontextu a dikci díla. V tragédii, která je mytologickými náměty spojena úžeji s homérskými eposy, pozorujeme konotace mužské nadřazenosti, popřípadě nedobrovolného styku, zodpovědnost za inicializaci kontaktu je ponechávána na muži. Naproti tomu v satyrském dramatu je žena líčena jako ten, kdo má ze styku potěšení, a lexém tak dostává výrazné citové, ne-li vulgární zabarvení. V antickém Řecku byla záliba v sexu veřejně přiznávána pouze hetérám či zhýralým a mravně zkaženým ženám, naopak řádným a počestným manželkám byla Např. Muson.Reliquiae 12 χρὴ δὲ τοὺς μὴ τρυφῶντας ἢ μὴ κακοὺς μόνα μὲν ἀφροδίσια νομίζειν δίκαια τὰ ἐν γάμῳ καὶ ἐπὶ γενέσει παίδων συντελούμενα, ὅτι καὶ νόμιμά ἐστιν.

317

121

doporučována zdrženlivost i v tělesném soužití.318 Podobně je tomu i u Kallimacha v hymnu na ostrov Délos. Héra žárlivě brojí proti Diovým milenkám, které také nesou vinu na tom, že s nimi vládce bohů měl poměr. …γαμέοισθε λάθρια καὶ τίκτοιτε κεκρυμμένα ... jen si tajně spěte s muži a ve skrytu roďte

Call.Del. 240

Τὸ δ’ εἰδέναι τί δεινόν; οὐχὶ χἀτέρας πλείστας ἀνὴρ εἷς Ἡρακλῆς ἔγημε δή; S.Tr. 460319 Co je hrozného na tom vědět to? Copak Héraklés jako jediný měl poměr se spoustou dalších žen?

V řečtině římského období se γαμέω jako termín pro pohlavní styk objevuje jak v próze, tak i v epigramech. Je nepochybně citově zabarveno, do popředí vystupuje sém nemanželského nebo jinak nedovoleného styku. Scholia k Lúkiánovi u výkladu tvaru γαμήσειας (Luc.DDeor. 8) upozorňují, že na tomto místě nemá vulgární význam (οὐ τὸ αἰσχρὸν τοῦτο σημαίνει ἀλλὰ τὸ νόμῳ ἀγαγέσθαι ἅτε γαμετήν) a podávají nepřímý důkaz toho, že první význam, který čtenáři vytanul na mysli, bylo souložit (Robert 1967: 79) a uvádějí skutečný význam v konkrétním textu na pravou míru. U Lúkiána ho v dialozích používají prostí lidé nízkého sociálního statutu, jako například

venkovan

či

hetéra.

Jako

ukázku

předkládám

úryvek

z pseudolúkiánovského Osla. Lúkios zakletý do podoby osla je lživě obviněn, že se na cestě snažil znásilnit ženu. Τὴν δὲ γυναῖκα ἐς τὴν ὁδὸν ἀνατρέψας γαμεῖν ἐβούλετο.

Luc.Asin. 32320

Viz např. Plútarchova doporučení ve spisku Rady manželské. Ostatně Plútarchos už je poznamenán postojem stoických filozofů a moralistů k manželskému sexu, kteří vyslovovali požadavek nejen na zdrženlivosti ze strany ženy, ale také uměřenosti muže. Pohlavní styk je také legitimní tehdy, je-li provozován za účelem zplození potomků (např. Clem.Al.Paed. 2.10.95.3 Γάμος δὲ ἡ παιδοποιίας ὄρεξις, οὐχ ἡ τοῦ σπέρματος ἄτακτος ἔκκρισις ἡ παράνομος καὶ ἡ παράλογος). Přesto se v žádném spise, ani řeckém, ani latinském, neobjevují tyto etické požadavky ve formě přesně a přísně formulovaných pravidel, co je zakázáno a co je povoleno. 319 Dále toto sloveso vložil do úst Eurípidés sboru Kyklópů, kteří se velmi nelichotivě vyjadřují o Heleně: E.Cyc. 181 ἐπεί γε πολλοῖς ἥδεται γαμουμένη (líbí se jí, když ji mrdá mnoho mužů). Eurípidés v Trójankách použil dále spojení brát si lůžko: E.Tr. 44 εὐσεβὲς / γαμεῖ βιαίως σκότιον Ἀγαμέμνων λέχος (Agamemnón si násilím bez práva bere zbožné lůžko). 320 V Luc.DMeretr. 5.3 odkrývá lesbická Megilla kamarádce Leaině tajná zákoutí svého milostného života s přítelkyní Démónassou a říká, že je vlastně muž (proto je slovesný tvar v aktivu) a že s ní má milostný poměr: Μέγιλλος γὰρ ἐγὼ λέγομαι καὶ γεγάμηκα πρόπαλαι ταύτην τήν Δημώνασσαν (jmenuji se Megillos už dávno to dělám tadyhle s Démonassou), id.Sacr. 5 ἔγημε δὲ πολλὰς μὲν καὶ ἄλλας, ὑστάτην δὲ τὴν ἀδελφὴν (Zeus měl poměr s mnohými ženami a nakonec i se svou sestrou), id.VH 1.22 je popisován pohlavní život hermafroditů na Měsíci: μέχρι μὲν οὖν πέντε καὶ εἴκοσι ἐτῶν γαμεῖται ἕκαστος, ἀπὸ δὲ τούτων γαμεῖ αὐτός (do 25 let souloží jako ženy, od 25 let jako muži). Vzhledem k tomu, že v této pasáži je zmiňováno také jejich rozmnožování a plození dětí, domnívám 318

122

Povalil ženu na zem a chtěl ji šukat.

Dalším prozaickým autorem, u kterého najdeme γαμέω ve významu souložit, je Kleméns Alexandrijský. Ve Vychovateli kritizuje sexuální vztahy proti přírodě, mimo jiné i homosexuální vztahy žen. V Pobídce Řekům upozorňuje na nestoudné a nemravné chování bohů a vypočítává muže, které milovala bohyně Afrodíté. Zde je γαμέω použito očividně pro mimomanželský sexuální vztah.321 Γαμέω označuje spíše pohlavní styk než manželský svazek i v kouzelnických návodech doložených na papyrech (Dickie 2000: 570). Zcela neočekávaně je zde aktivní slovesný tvar při subjektu ženského rodu: PMag. 5.329 ὅπως μὴ γαμήσῃ τὸν δεῖνα ἡ δεῖνα (aby žena X nešukala muže Y). Ἀφροδίτη δὲ ἐπ’ Ἄρει κατῃσχυμμένη μετῆλθεν ἐπὶ Κινύραν καὶ Ἀγχίσην ἔγημεν καὶ Φαέθοντα ἐλόχα καὶ ἤρα Ἀδώνιδος. Clem.Al.Protr. 2.33.9322 Afrodíté si udělala ostudu s Áreem, ucházela se o Kinyra, narazila si Anchísa, uháněla Faethonta a milovala Adónida.

Méně explicitní jsou verše epigramů Antologie palatínské. Rúfínovo klimax obdivu k dívce vrcholí přirovnáním, že nesmrtelným se stane ὁ γαμῶν ‒ tedy ten, kdo si dívku Melité buď vezme za ženu, nebo ji dostane do postele. Přikláním se k druhé možnosti, protože manželství určitě nebylo vrcholnou rozkoší, které mladý muž mohl dosáhnout, ba naopak odpor k uzavírání sňatku a trávení života s jedinou ženou je oblíbený topos v komediích a poezii.323 Tento pohled zcela odporuje obrazu, jak nám manželství zachycují filozofové a historici.324 Navíc v římské době (Rúfínus byl literárně činný pravděpodobně na začátku 2. stol.) již bylo sloveso γαμέω

se, že snahou autora bylo informovat o tělesné stránce problematiky, nikoli o jejím společenském uchopení. 321 Srov. Cameron (1998: 140). 322 Dále Clem.Al.Paed. 3.3.21 γυναῖκες ἀνδρίζονται παρὰ φύσιν γαμούμεναί τε καὶ γαμοῦσαι γυναῖκας (ženy se proti přírodě chovají jako muži, při sexu mezi sebou hrají muže a samy šukají ženy) ‒ zde je použito stejné rodové opozice pro aktivního nebo pasivního partnera jako v Luc.VH 1.22, viz pozn. 320; id.Strom. 7.12.78 διὸ καὶ ἐσθίων καὶ πίνων καὶ γαμῶν (proto jí, pije a souloží). 323 Srov. např. Nikarchův epigram (AP 11.7), ve kterém píše, že nikdo si nemůže trvale užívat sex se svou manželkou. Proti manželkám byly namířeny i útočné verše Hippónakta (Fr. 68 δύ’ ἡμέρ⌋αι γυναικός εἰσιν ἥδισται, / ὅταν γαμῆι τις⌋ κ⌊ἀ⌋κφέρηι τεθνηκυῖαν – Dva dny v životě ženy jsou velmi příjemné, když si ji bereš a když ji pohřbíváš). Podobně nelichotivě se o manželství vyjadřuje komik Eubúlos: κακῶς ἀπόλοιθ’ ὅστις γυναῖκα δεύτερος / ἔγημε· τὸν γὰρ πρῶτον οὐκ ἐρῶ κακῶς / ὁ μὲν γὰρ ἦν ἄπειρος, οἶμαι, τοῦ κακοῦ, / ὁ δ’ οἷον ἦν γυνὴ κακὸν πεπυσμένος. (Eub. 116-117 Ať bídně zhyne, kdo se oženil jako druhý. Prvnímu nezlořečím, ten totiž nic nevěděl o neštěstí, myslím. Ten druhý však si byl již vědom, že žena je zlo.). 324 Ti považují manželství za instituci nezbytnou pro zachování obce a někteří dokonce kladou každému občanovi za povinnost oženit se. Manželství a nazírání na něj samozřejmě procházelo vývojem s měnícími se politickými a ekonomickými potřebami obyvatelstva.

123

užíváno jako velmi hrubý výraz (Cameron 1982: 163). Dokonce tak hrubým, že Planúdés ho ve své edici nahradil eufemistickým συνών. Εὐδαίμων ὁ βλέπων σε, τρισόλβιος ὅστις ἀκούει, ἡμίθεος δ’ ὁ φιλῶν, ἀθάνατος δ’ ὁ γαμῶν. AP 5.94 (Rufin.)325 Šťastný kdo tě vidí, přeblažený kdo tě slyší, skorobůh kdo tě líbá a nesmrtelný kdo tě šuká.

Celkové stylistické zhodnocení tohoto lexému je poměrně problematické, neboť jeho hodnota a celkové vyznění závisí na více faktorech. V textech sepsaných v klasickém období a v poezii čerpající z mytologických námětů rozhodně nelze překládat γαμέω českým vulgárním výrazem (výjimku tu tvoří zmíněné satyrské drama, kdy γαμέω pronáší sbor chlípných a vulgárně se vyjadřujících Kyklópů), případné negativní konotace je třeba vyjádřit jinými jazykovými prostředky. Naopak v prozaických textech římského období lze při překladu sáhnout i po hrubších termínech. Předmět, je-li vyjádřen, bývá v akuzativu, což je rekce obvyklá i ve významu brát si za ženu. Podobně jako u slovesa βινέω je jím motivováno odvozené desiderativum γαμητιάω toužit po sexu, doložené jako hapax legomenon v Životě Aisópa: Vit.Aesop. (W) 103 ὁ δὲ Αἶνος γαμητιῶν μιᾷ τῶν τοῦ βασιλέως παλλακῶν (Ainos toužil po jedné z králových konkubín). Jako nomen actionis je používáno substantivum γάμος.326

δαμάζω Přemoci, podrobit si. Eufemismus pro pohlavní styk, vyskytuje se u Hésioda v participiu ženského rodu jako součást formule na začátku hexametru: Ῥείη δὲ δμηθεῖσα Κρόνῳ τέκε φαίδιμα τέκνα Rheá se poddala Kronovi a zrodila skvělé děti.

Hes.Th. 453327

Dále Stratón (AP 12.9) ubezpečuje Diodóra, že ho neopustí, i když bude udržovat poměr s ženami: ἀλλὰ καὶ ἢν γήμῃς, οὐκ ἀπολειψόμεθα (ale i když budeš spát z ženami, neopustíme tě). MaxwellStuart (1972: 216) sice překládá even if he marries, his lovers will not abandon him, já se ale domnívám, že γαμέω jakožto výraz primárně pro heterosexuální styk stojí v opozici ke Stratónem preferovaným homosexuálním praktikám (především análnímu sexu), podobně jako sloveso βινέω stojí v opozici k πυγίζω. 326 Např. Ar.Lys. 943 μύρον ... κοὐκ ὄζον γάμων (ta mast vůbec není cítit šukáním), Aristaenet. 1.21 γάμον δὲ μήτε πολυπραγμόνει μήτε προσδόκα (sexem se vůbec nezabývej a nedoufej v něj). Oblíbené zvláště ve spojení se slovesem χράομαι γάμοις, např. D.18.129 μεθημερινοῖς γάμοις … χρωμένη, Luc.VH 1.22 γάμοις γὰρ τοῖς ἄρρεσι χρῶνται. Pro kopulaci zvířat je γάμος použito např. v Pl.R. 459a προσέσχηκάς τι τοῖς τούτων γάμοις τε καὶ παιδοποιίᾳ (přihlížel jsi vůbec k něčemu při jejich páření a rozmnožování?), D.P.Au. 1.24 γάμον στέργουσιν ἕνα. 327 Dále ibid. 1006 Πηλεῖ δὲ δμηθεῖσα θεὰ, id.Sc. 48 ἣ δὲ θεῷ δμηθεῖσα. 325

124

Δαμάζω konotuje převahu jednoho partnera (v řeckém prostředí muže) nad druhým. Nemyslím si však, že obsahuje sém násilí, ale spíše pokorné a tiché oddanosti na straně podrobeného partnera. Vždyť Zeus nebyl násilník, ale svůdce. Vzhledem k výskytu v tomto významu pouze u Hésioda, a to vždy pro styk bohů, se domnívám, že šlo o termín básnický náležící vyššímu stylu.

ὑποδαμνάω Ovládnout. Eufemismus pro styk, podlehnout druhému, poddat se mu, svolit ke styku. V tomto významu doloženo u Hésioda a děl navazujících nebo snažících se napodobit jazyk epických básníků. Slovesný tvar je vždy použit v pasivu při subjektu ženského rodu, mužem je velmi často některý ze záletných bohů. Τοὺς ὑπὸ Ταϋγέτου κορυφῇς τέκε πότνια Λήδη λάθρῃ ὑποδμηθεῖσα κελαινεφέϊ Κρονίωνι. h.Hom. 17.4328 Pod vrcholem Taygetu je zrodila vládkyně Léda, poté co se tajně poddala černomrakému Kronovci.

δέχομαι Přijímat, přijímat na lůžko, přijímat za ženu. Jediný doklad pro poslední jmenovaný význam jsem nalezla v Antologii palatínské v epigramu Filippa Thessaloníckého. Nevěstka je tu přirovnávána k lodi, která láká potenciální zákazníky, aby směle nastoupili, protože na svou palubu přijme každého. Ἐλθόντα δέχομαι πάντα. Přijmu každého, kdo přijde.

AP 9.416 (Phil.)

Metaforicky je sloveso δέχομαι použito v Meleágrově pederastickém epigramu (AP 12. 167). Autor prosí Myiska, aby ho – plavce po moři Afrodíty – přijal do klidného místa přístavu (μ’ ἐς ὅρμον δέξαι, τὸν ναύτην Κύπριδος ἐν πελάγει). Δέχομαι bývá součástí frazémů. Tak v Nonnově pozdně antické epické skladbě Dionýsiaka jsem našla spojení se substantivem ἀκοίτης,329 které celému syntagmatu propůjčuje erotické konotace. Frazém přijmout někoho k dílu Afrodíty je doložen u Semonida 7.49 W: ὁμῶς δὲ καὶ πρὸς ἔργον ἀφροδίσιον / ἐλθόντ’ ἑταῖρον ὁντινῶν

Dále Hes.Th. 327 Ὄρθῳ ὑποδμηθεῖσα, ibid. 374 ὑποδμηθεῖσ’ Ὑπερίονος ἐν φιλότητι, ibid. 962 ἐν φιλότητι γείναθ’ ὑποδμηθεῖσα (v lásce se poddala a zrodila), id.Sc. 53 ὑποδμηθεῖσα κελαινεφέι Κρονίωνι, Q.S. 8.121 Κλείτη καλλιπάρηος ὑποδμηθεῖσ’ Ἐρυλάῳ. 329 Nonn.D. 38.135 ψυχροῖς μελέεσσιν ἐδέξατο θερμὸν ἀκοίτην (mdlými písněmi [Klyméné] přijala jasného manžela [Hélia]). 328

125

ἐδέξατο. Dvojsmyslně použil vazbu přijmout hada do dírky Stratón v epigramu týkajícím se mužského análního styku: AP 11.22 πῶς εἰς τὴν τρώγλην ἄλλον ὄφιν δέχεται. Následující složeniny mají stejný význam a způsob použití jako základní sloveso a jsou stylisticky neutrálními eufemismy.

εἰσδέχομαι Podařilo se mi nalézt jediný doklad, opět mezi epigramy. Túdikios Gallos v něm nechává promlouvat zkušenou hetéru Lýdé: Εἰσδέχομαι φιλόπαιδα, γυναικομανῆ, φιλυβριστήν. AP 5.49 (Tudicius Gallus) Obsloužím milence chlapců, sukničkáře i sadisty.

Erotické konotace najdeme také u Lúkiána ve stížnosti Charmida na nevěstku Filémation, že k sobě pustila jiného a jeho nechala stát přede dveřmi: Μοσχίωνα ἐσδεξαμένη ἀπέκλεισέ με (Luc.DMeretr. 11.3).

προσδέχομαι Doklad použití ve významu přijímat, souložit najdeme již u Hérodota. Král nutí svou dceru k prostituci v nevěstinci, aby při důvěrném styku od klientů zjistila, kdo ukradl peníze z jeho pokladnice. Ἐντειλάμενον πάντας τε ὁμοίως προσδέκεσθαι. Rozkázal, aby přijímala všechny bez rozdílu.

Hdt. 2.121e

Aristotelés používal toto sloveso pro styk zvířat.330

ὑποδέχομαι Z dalších kompozit by bylo možno uvést ὑποδέχομαι použité Achillem Tatiem ve vazbě přijmout v ložnici.331 Absolutně bez vysvětlujícího určení použil ὑποδέχομαι Artemidóros při výkladu snu o mostu. Ten, kdo se ve snu stane mostem, se ve skutečném životě stane prostitutem a bude přijímat mnoho zákazníků. Ἔδοξέ τις [αὐτὸς] γέφυρα γεγονέναι … ἴδοι δ’ ἄν ποτε καὶ γυνὴ τὸν ὄνειρον τοῦτον καὶ παῖς ὡραῖος, καὶ πόρνοι γενόμενοι πολλοὺς ὑποδέξονται. Artem. 4.66 Kdosi měl sen, že se stal mostem. … Má-li tento sen žena nebo hezký chlapec, budou se prodávat a budou mít styk s mnoha lidmi.

Arist.HA 577b15 οὐ προσδέχεται δ’ οὔτε ἡ ἵππος τὸν ὄνον οὔτε ἡ ὄνος τὸν ἵππον (a nepáří se ani kůň s oslem, ani osel z koněm) a dále ve spojení προσδέχωνται τὴν ὀχείαν (ibid. 575b17). 331 Ach.Tat. 2.19.2 ἐπεπείκειν τὴν κόρην ὑποδέξασθαί με τῷ θαλάμῳ (a přesvědčil dívku, aby se se mnou vyspala). 330

126

V erotickém kontextu jsem našla i kompozitum παραδέχομαι. Použil jej autor spisu Lucius neboli osel při popisu sexu Lúkia proměněného v osla se sexuchtivou ženou. Sloveso tu má valenční pozici přímého předmětu obsazenou adjektivem celý, které může označovat penis nebo pak přeneseně celé tělo. Lúkios se totiž ještě před stykem obával, zda ženě neublíží svým velikým přirozením. Ἄρασα εἴσω ὅλον παρεδέξατο. Luc.Asin. 51 Nadzvedla se a celého mě přijala dovnitř.

δίδωμι Dávat. Poměrně řídký eufemismus s významem odevzdat se, poddat se. Byl používán většinou pro submisivních a sociálně podřízené partnery, tedy pro ženy a pasivní homosexuály. V epigramu se hojněji vyskytuje spojení se slovesem λαμβάνω pro sex za peníze, podobně jako byly používány termíny πωλεῖν či μισθοῦν ἑαυτόν. Spojení δός λάβε (dej mi sebe, vezmi peníze) může být považováno za jakousi formuli, se kterou přistupoval zákazník k prostitutce: Δός μοι καὶ λάβε χαλκόν. Dej mi a vem si peníze.

AP 12.214 (Strat.)332

V podobném významu se ve sbírce epigramů objevuje ještě několikrát.333 Je tu v elipse vlastně substantivum nebo demonstrativum označující pohlavní styk. S erotickými konotacemi je použito též Aristofanem, v dramatu dále Sofokleem ve Filoktétovi ve scéně, kdy se Odysseus snaží svést mladého Neoptolema.334 V Míru Aristofanés

využívá

polysémního

charakteru

slovesa

k eroticky

laděnému

dvojsmyslu. Trygaios upozorňuje, že ženy ještě nedostaly ječmen. Nato sluha reaguje, že muži jim večer dají. Dvojznačnost tkví nejen v δίδωμι, ale také v substantivu κριθή, které bývalo používáno pro mužský pohlavní úd.335 Trygaios mluví tedy o jídle, zatímco sluha má na mysli sex. Οὐχ αἱ γυναῖκές γ’ ἔλαβον. {ΟΙ.} Ἀλλ’ εἰς ἑσπέραν δώσουσιν αὐταῖς ἅνδρες. Ar.Pax 967 Ještě nedostaly ženy. Sl.: Nevadí, těm dají večer muži. Dále toto spojení AP 12.204 (Strat.), 5.208 (Mel.), 9.546 (Antiphil.), 16.240 (Phil.). AP 12.19 (adesp.) οὔτ’ αἰτοῦντι δίδως οὔθ’, ἃ δίδωμι, δέχῃ (ani nedáváš tomu, kdo prosí, ani nebereš, co dávám), AP. 12.237 (Strat.) ὁ πρῴην ὀμόσας μηκέτι μὴ διδόναι (přísahal jsi, že už nikdy nedáš). 334 S.Ph. 84 δός μοι σεαυτόν. 335 Sch.ad loc. πρὸς τὴν κριθὴν παίζει, ὅτι τὸ τῶν ἀνδρῶν αἰδοῖον κριθὴν ἔλεγον. 332 333

127

Jediný doklad v próze jsem nalezla u Klémenta Alexandrijského, který popisuje, jak se kdosi snažil svést mladou dívku tím, že jí tvrdil, že prý se má odevzdat tomu, kdo ji o to požádá (Clem.Al.Strom. 3.4.27.3 γέγραπται ‹παντὶ τῷ αἰτοῦντί σε δίδου›) a použil k tomuto účelu citát z Matoušova evangelia (τῷ αἰτοῦντί σε δός, Ev.Matt. 5.42). Dvojí interpretace je možná díky zájmenu σε, které je možno chápat jako předmět k αἰτοῦντί nebo k δίδου. Při překladu do češtiny navrhuji překládat českým dát, které se používá ve stejném významu. Sloveso δίδωμι jsem našla ve frázi spolu se substantivem pro pohlavní styk δίδωμι κοίτην vyskytující se ve Starém zákoně.336

ἀποδίδωμι Odevzdat se. Podařilo se mi najít pouze dva doklady s erotickým významem, a to v románu Achillea Tatia. Melité přemlouvá Kleitofóna, aby se s ní vyspal, a vyléčil tak její touhu. Ἀλλὰ δέομαι, Κλειτοφῶν δέσποτα (δεσπότης γὰρ εἶ ψυχῆς τῆς ἐμῆς), ἀπόδος σεαυτὸν τήμερον πρῶτα καὶ ὕστατα·… ἀλλά μοι σαυτὸν ἀπόδος.” Ach.Tat. 5.26.7, 13 Ale prosím, můj vládce Kleitofóne (jsi totiž vládce mého srdce), odevzdej se mi dnes poprvé a naposledy… tak se mi tedy odevzdej.

ἔχω Mít. Mít milence, mít někoho na sex. Standardní výraz pro mít někoho za ženu (přičemž substantivum žena je často v elipse), šířeji pak mít milence. V tomto případě jde však nejde o náhodnou známost na jednu noc, ale o vztah dlouhodobější337 a nezáleží na pohlaví milého (Cameron 1995: 392). V tomto významu se velmi často vyskytuje v epigramech, zvláště pak v milostných (5. kniha Antologie palatínské). Jsem toho názoru, že autorům nešlo prvoplánově o vyjádření toho, že s někým oni nebo jejich milenky souloží, ale že mají někoho sobě citově blízkého, s kým se schází a

LxxNu. 5.20 εἰ … ἔδωκέν τις τὴν κοίτην αὐτοῦ ἐν σοὶ πλὴν τοῦ ἀνδρός σου (jestliže s tebou měl styk někdo jiný než tvůj vlastní muž), Le. 18.20 πρὸς τὴν γυναῖκα τοῦ πλησίον σου οὐ δώσεις κοίτην σπέρματός σου (nebudeš mít styk s ženou svého bližního), ibid. 18.23 πρὸς πᾶν τετράπουν οὐ δώσεις τὴν κοίτην σου (nebudeš souložit s čtyřnohým zvířetem). 337 Např. doporučení sv. Pavla křesťanům do Korintu: 1Ep.Cor. 7.2 ἕκαστος τὴν ἑαυτοῦ γυναῖκα ἐχέτω, καὶ ἑκάστη τὸν ἴδιον ἄνδρα ἐχέτω (každý ať má vlastní ženu a každá žena ať má vlastního muže). 336

128

touhou po němž zmírají, a k takovýmto vztahům sex samozřejmě patřil.338 Vtahují nás do svých milostných trápení, když odhalují, že jejich vyvolená u sebe někoho má. Nechtějí tím sdělit, že v onu chvíli zrovna souloží, ale že si našla jiného muže, se kterým se schází a pro kterého zapomněla na předchozí lásku. Některé epigramy zachycují úvodní rozhovor prostitutky s klientem, kdy se muž ptá, zda-li je dívka ještě volná;339 v nich je pohlavní styk implicitně vyjádřen podobně jako v českém Už někoho máš? Explicitně je sex vyjádřen tehdy, je-li sloveso ἔχω doplněno bližším určením, např. ve frázích mít na lůžku.340 Kromě Antologie palatínské se řidčeji vyskytuje ἔχω v podobném smyslu v komediích (střední a nové), po jednom dokladu jsem nalezla ve sbírce symposiálních písní Carmina convivalia a ve sbírce vtipů Filogelós. Dva z textů, ve kterých sloveso ἔχω označuje pohlavní styk samo o sobě bez pomoci dalších větných členů, pocházejí z prozaických spisů. Jde o již zmíněný vtip ve sbírce vtipů Filogelós a citát řečníka Lýsia o společné ženě a dceři Alkibiada a Axiocha, který se dochoval u Athénaia: Εὐτράπελόν τις ἐλοιδόρει, ὅτι Σοῦ τὴν γυναῖκα δωρεὰν ἔσχον. ὁ δὲ εἶπεν· Ἐμοὶ μὲν ἀνάγκη τοσούτου κακοῦ ἀνέχεσθαι· σοὶ δὲ τίς ἀνάγκη; Hierocl.Facet. 263 Kdosi vytýkal pohotovému člověku, že měl zdarma styk s jeho ženou. Ten mu na to však řekl: „Já tohle zlo snášet musím. Ale co tebe k tomu vedlo?” Ξυνεκοιμῶντο καὶ ταύτῃ, καὶ εἰ μὲν χρῷτο καὶ ἔχοι Ἀλκιβιάδης, Ἀξιόχου ἔφασκεν εἶναι θυγατέρα· εἰ δὲ Ἀξίοχος, Ἀλκιβιάδου. Ath. 12.535a Spali s ní a když s ní měl styk Alkibiadés, tak říkal, že je to dcera Axiocha. Když s ní souložil Axiochos, tak byla dcerou Alkibiada.

Zcela evidentně mluví básníci o sexu v těch textech, kde popisují jednorázový styk s prostitutkou nebo náhodnou dívkou: Εἶτ’ οὐ δικαίως εἰμὶ φιλογύνης ἐγὼ

Např. AP 5.186 (Posidipp.) εἰ δ΄ ἕτερός σε εἶχε (kdyby tě měl jiný), 5.191 (Mel.) ἦ τιν΄ ἔχει σύγκοιτον (máš nějakého milence), 5.213 (Posidipp.) εἰ μὲν ἔχει τιν΄(jestli mě bude mít jiný), 5.158 (Asclep.) ἦν τις ἔχῃ μ’ἕτερος, D.L. 2.75 ἔχω [Λαΐδα], ἀλλ’ οὐκ ἔχομαι (mám Láidu, ale přesto jsem jí nepodlehl), Aristaenet. 1.24 λέγε σαφέστερον, εἰ τοῦτον ἔχειν ἀντὶ πάντων ἐθέλεις (jasně řekni, jestli chceš mít místo všech ostatních tohoto jediného). 339 AP 5.46 (Phld.) Μή τιν’ ἔχεις; (A už někoho máš?), 5.308 (Antiphil. nebo Phld.) μή τις ἔχει σε; (Nebo tě někdo má?). Vztah mezi prostitutkou a klientem vyjadřoval pomocí ἔχειν i Lúkiános v Rozhovorech hetér: Luc.DMeretr. 8.3 τέλος τάλαντον δοὺς μόνος εἶχεν ὀκτὼ ὅλους μῆνας (nakonec mi dal talent a měl mě jen pro sebe celých osm měsíců). 340 AP 5.249 (Iren.) μ΄ἔχεις παρὰ σὸν λέχος, 5.283 (Paul.Sil.) εἶχον ὑπὲρ λέκτρων, 5.127 (Marc.Arg.) εἶχον ἐπὶ κλισίῃ, 5.173 (Mel.) κόλποις ἔχον (v klíně), 5.259 (Paul.Sil.) περιπλέγδην ἔχε πήχεσιν (tě měl v náručí), Luc.Eun. 10 μοιχὸς ἑάλω ποτέ... ἄρθρα ἐν ἄρθροις ἔχων (byl jednou přistižen při nevěře, když měl přirození v přirození). 338

129

καὶ τὰς ἑταίρας ἡδέως πάσας ἔχω; Antiph. 102.2341 Copak mi neprávem říkají sukničkář a nerad mám v posteli všechny nevěstky?

Šlo o stylisticky neutrální eufemismus, který navrhuji překládat českým slovesem mít nebo vazbami toto sloveso obsahujícími, např. mít u sebe, mít poměr, mít sex. Zmíním ještě epigramy, ve kterých je popisován homosexuální poměr,342 zvláště pak felace, kterou provádí muž muži, lexikálně vyjádřenou pomocí obratu mít mezi rty (AP 5.78 (Pl.) ἐπὶ χείλεσιν ἔσχον).

παρέχω Poskytovat, nabízet. Sloveso používané o ženách nebo ženami jako eufemismus pro styk, často ve spojení se zvratným zájmenem, tj. poskytnout sama sebe, podvolit se muži. Mnou nalezené doklady pocházejí převážně z pozdější prózy. V Aristofanově Lýsistraté a u Lúkiána v Pravdivých příbězích je sloveso použito samostatně bez vyjádřeného objektu. Lúkiános popisuje sexuální zvyklosti na Ostrově blažených, mezi které patří i to, že se chlapci dobrovolně stýkali s muži. Ἡ δὲ ᾤετο ὑπ’ ἐμοῦ αὐτὸ πεπονθέναι καὶ διὰ τοῦτο παρεῖχεν ἑαυτήν. Luc.DMar. 13.1343 Ona si myslela, že jí to dělám já, a proto se podvolila. Κακῶς παρέξω κοὐχὶ προσκινήσομαι. Ar.Lys. 227344 Nerada se podvolím a nebudu vůbec přirážet.

Παρέχω má nepochybně erotické konotace i ve Stratónově pederastickém epigramu, ve kterém si autor stěžuje, že v noci nebyl schopen styku, ačkoli se jeho

AP 5.243 (Maced.) Τὴν φιλοπουλυγέλωτα κόρην ἐπὶ νυκτὸς ὀνείρου εἶχον (v noci jsem měl ve snu v posteli rozesmátou dívku), 5.109 (Antip.) Δραχμῆς Εὐρώπην ἔχε (za drachmu měj Európu), Carm.Conv. 21.2 κἀγὼ παῖδα καλὴν τὴν μὲν ἔχω (rád mám v posteli krásnou dívku). 342 AP 5.277 (Eratosth.) Ἄρσενας ἄλλος ἔχοι (jiný ať si má chlapy), 5.160 (Mel.) σὲ μέν τις ἔχων ὑπόχρωτα / τέρπεται (kdo tě má vedle sebe, je rád), 12.11 (Strat.) Ἐχθὲς ἔχων ἀνὰ νύκτα Φιλόστρατον (včera v noci, když jsem měl u sebe Filostrata). 343 S vyjádřeným reflexivním, resp. osobním zájmenem dále Aesop. 304 ἤθελον μᾶλλον ἑκατὸν ἀνδράσι με παρασχεῖν ἢ σοί (raděj bych se podvolila stu mužům než tobě), totéž Vit.Aesop. (W) 141, Artem. 1.78.13 εἰ γυνὴ μὴ παρέχοι ἑαυτήν (když žena nechce souložit) , ibid. 19 παρέχουσιν ἑαυτάς , ibid. 36 ἑαυτὴν παρέχουσα, ibid. 39 εἰ μὴ παρέχοι ἑαυτήν, Philostr.Ep. 1.38 γεωργοῖς παρέχεις σεαυτήν (dáváš se rolníkům). 344 Dále Ar.Lys. 162 Παρέχειν χρὴ κακὰ κακῶς (jen nerady a s odporem se musíme podvolit), Luc.VH 2.19 οἱ παῖδες δὲ παρέχουσι τοῖς βουλομένοις (chlapci poskytují sexuální služby každému, kdo chce), Luc.DMeretr. 5.4 Πάρεχε γοῦν, ὦ Λέαινα, εἰ ἀπιστεῖς …πάρεχε, ὄψει γάρ. παρέσχον, ὦ Κλωνάριον (Dej se mi, Leaino, jestli nevěříš… dej se mi a uvidíš. A tak jsem se jí dala, Klónarion). 341

130

milenec snažil všemi způsoby.345 Dále se παρέχω vyskytuje také ve frázích s explicitním upřesněním, co je poskytováno, např. poskytovat rozkoš, tělo, všechno apod.346 Dalším kompozitem doloženým pro pohlavní styk je συνέχω držet spolu, které by snad mělo být zařazeno do kategorie sloves označujících kontakt. Συνέχω je ovšem doloženo pouze v odborné literatuře pro kopulaci zvířat, Theofrastos pak přirovnává veřejné provozování nejstaršího řemesla k páření psů.347

ὀπύω Ženit se, vdávat se. U tohoto slovesa můžeme sledovat stejný vývoj jako u γαμέω. Hésychios je pokládá za synonymní (ὀπυίειν· γαμεῖν). V homérských básních (doloženo celkem 12x) označuje manželský svazek, stejně tak u básníků usilujících o nápodobu homérského stylu nebo líčících scény ze života bohů a příběhy s mytologickými náměty (Hésiodos, Pindaros, Platón, Theokritos, Apollónios Rhodský). Ještě u Plútarcha (Plu.Sol. 20) máme ὀπύω ve významu ženit se. V Solónově životopise je uváděn na první pohled divný a směšný (ἄτοπος καὶ γελοῖος) zákon, podle kterého se žena, jejíž manžel není schopen pohlavního styku, může provdat za některého z jeho nejbližších příbuzných (ὑπὸ τῶν ἔγγιστα τοῦ ἀνδρὸς ὀπύεσθαι). V řečtině pozdní antiky však dochází k posunutí významu a ὀπύω je používáno pro prostý pohlavní styk (Baldwin 1981: 80, Bonanno 1984: 94). Není to nic překvapujícího, vždyť instituce manželství byla zřízena hlavně kvůli zachování rodu zplozením zdravých potomkům a jejich ekonomickým zabezpečením (Reinsberg 1989: 34) a v průběhu času se stala složka denotující sex dominantní. Pollux ὀπύω zařadil do svého seznamu sloves pro pohlavní styk, scholiasta Aristofanových Acharňanů vysvětluje ὅστις σ’ ὀπύσει (Ar.Ach. 255 kdo si tě vezme) jako τρυπήσῃ AP 12.11 (Strat.) Ἐχθὲς ἔχων ἀνὰ νύκτα Φιλόστρατον οὐκ ἐδυνήθην / κείνου—πῶς εἴπω; — πάντα παρασχομένου. (Včera v noci jsem měl u sebe Filostrata a nepostavil se mi, ačkoli on – jak to říct – mi vyhověl ve všem). 346 Poskytovat rozkoš Afrodíty: Ach.Tat. 7.5.4 παρέσχον τὴν Ἀφροδίτης χάριν, Artem. 1.80.18 τὰ ἀφροδίσια παρέχειν; poskytovat potěšení: AP 12.238 (Strat.) παρέχουσιν ἀπόλαυσιν; poskytovat všechno: AP 5.121 (Phld.) παρέχουσα πάντα, AP 12.11 (Strat.) πάντα παρασχομένου; poskytovat tělo: Artem. 1.78.57 σῶμα τὸ ἑαυτῆς παρέχουσα. Anální styk vyjádřený spojením poskytnout prdel je doložen u Athénaia: Ath. 13.580f ὥστε τὴν πυγὴν ἅπαξ αὐτῷ παρασχεῖν (aby jí to mohl udělat do zadku). 347 Thphr.Char. 28.3 ὤσπερ αἱ κύνες ἐν ταῖς ὁδοῖς συνέχονται (prostitutky… se páří na ulicích jako feny), dále Arist.HA 540a24 συνέχονται ἐν τῇ ὀχείᾳ, id.GA 731a19 τὰ μὲν γὰρ ἡμέρας τι μόριον συνέχεται. 345

131

ἤγουν συγγένηται μετὰ σοῦ (opíchá tě, tedy bude s tebou souložit). Tento výklad mi však přijde neadekvátní. Τρυπάω bylo vulgárním výrazem a pokud by měl scholiasta pravdu, že bylo funkčním ekvivalentem ὀπύω v tomto konkrétním verši, muselo by se ὀπύω už v 5. století používat jako vulgarismus pro styk, takto je však doloženo až u Lúkiána o více než 500 let později. Henderson (1975: 157) sice předpokládá posunutí významu už u Aristofana a jambografa Kerkida, ale podle mého názoru u Aristofana (Fr. 222 Τί καλοῦσιν ὀπυίειν;) i Kerkida (17.41 Λυδ̣ὴν / ἔχων ὁπυ<ί>ειν) kvůli fragmentárnosti, porušenému textu a neznalosti širšího kontextu je jakýkoli soud ohledně stylistické hodnoty výrazu nepodložený a představuje pouhé spekulace. Naproti tomu Willi (2007: 71) považuje ὀπύειν za starý výraz náležící registru právnického jazyka. Při své úvaze vychází z předpokladu Dovera (1997: 115), který považuje za indikátor odborného termínu použití slovesa καλέω348 a dodává, že podobně jsou uváděna v řeckém textu i cizí slova.349 Konkrétně v již citovaném verši z Acharňanů je nepravděpodobné, že by ὀπύω označovalo styk, protože jde o Dikaiopolidovu repliku, ve které nazývá šťastným toho, kdo si vezme za ženu jeho dceru a zplodí s ní děti. Svobodný občan si na prvním místě bude přát, aby se jeho dcera dobře provdala a dala život manželským dětem, budoucím plnoprávným občanům, nikoli aby si s ní muž užil a ona mu porodila děti z nemanželského svazku. Prvním textem, kde se zcela evidentně mluví o pohlavním styku, je Aristotelova Etika Níkomachova (EN 1148b33). Podle Aristotela to, čeho je původcem přirozenost, nemůže být nazýváno nezdrženlivostí, podobně jako nelze vytýkat ženám, že hrají při styku pasivní, nikoli aktivní úlohu (οὐκ ὀπύουσιν ἀλλ’ὀπύονται), zatímco pro muže je zastávat při sexu (zvláště homosexuálním) pasivní roli nepřirozené, protože útočí na jeho sociální pozici a oslabuje ji. Opět tu tedy máme opozici pasivního x aktivního, nikoli homo- x heterosexuálního. Sloveso se pojí s akuzativem, což je pravidelná slovesná rekce při významu ženit se doložená už u Homéra a nelze z ní tedy usuzovat na vulgární podtóny. Sloveso si ponechalo svou původní rekci i po posunutí významu, kdy již evidentně disponuje citovým zabarvením. Vraťme se však ke scholiastovi Acharňanů. Ὀπύω bylo expresivním termínem, jak dokládá přirovnání k τρυπάω, nikoli však v době Aristofana. Tento odstín dostává až v římské době, jak ukazují spisy Lúkiána, které nám poskytují nejvíce dokladů.

Dover jako příklad uvádí citát Diogena z Apollónie καλεῖται ἡ μὲν σπληνῖτις, ἡ δὲ ἡπατῖτις (Diog.Apoll. 6.25). 349 Willi (2007: 64 pozn. 36). Jako příklad zařazení slov neřeckého původu uvádí např. Ar.V. 1137 οἱ μὲν καλοῦσι Περσίδ’, οἱ δὲ καυνάκην. 348

132

Přesto si nemyslím, že šlo o vulgární výraz v užším slova smyslu. Při překladu do češtiny navrhuji volit výrazy citově zabarvené nebo lidové. V Alexandrovi čili Lžiprorokovi máme ve verších věštbu: Δίζεαι ὅστις σὴν ἄλοχον μάλα πάγχυ λεληθὼς Καλλιγένειαν ὑπὲρ λεχέων σαλαγεῖ κατὰ δῶμα; δοῦλος Πρωτογένης, τῷ δὴ σύ γε πάντα πέποιθας. ὤπυιες γὰρ ἐκεῖνον, ὁ δ’ αὖθις σὴν παράκοιτιν. Luc.Alex. 50 Ptáš se, kdo zcela tajně prohání doma v posteli tvou manželku Kalligeneiu? Otrok Prótogenés, kterému ve všem důvěřuješ. Pígloval jsi ho a on zase tvou ženu.

Zde je význam ženit se nemyslitelný, pán si nemohl vzít za manžela svého otroka. Podobné důvody proti významu ženit se pak najdeme i v ostatních textech Lúkiána.350 Poslední ukázkou je epigram Pallada: … πολλὰς δ’ ἔστι γυναῖκας ἰδεῖν οὐχὶ καλὰς τὴν ὄψιν, ὀπυιομένας ἀκορέστως, καὶ τοῖς χρησαμένοις πολλὰ χαριζομένας. AP 10.56 (Pall.)351 Můžeš vidět mnoho žen, které nejsou krásné na pohled, jak neúnavně sexují a poskytují mnoho těm, kteří jsou s nimi v posteli.

προσίημι Přijímat. Doklady pro použití pro pohlavní styk jsem nalezla pouze v klasické době u dvou zcela odlišných autorů, a to u Hippokrata ve spojení přijímat muže a u komika střední komedie Epikrata ve hře o známé korintské nevěstce Láis. Τὸν ἄνδρα οὐ προσίεται καὶ σφόδρα ἄχθεται τὴν εὐνήν. Hp.Mul. 177.3352 [Žena, když má onemocnění dělohy] nepřijímá muže a sex se jí velice oškliví.

Luc.Merc.Cond. 41 Τηρεὺς δύο ἀδελφὰς ἅμα ὀπυίων (Téreus pígloval zároveň dvě sestry), id.Gall. 19 πότερος ἡδίων ὁ βίος σοι ἦν, ὅτε ἀνὴρ ἦσθα ἢ ὅτε σε ὁ Περικλῆς ὤπυιεν; (Žilo se ti líp, kdyžs byl mužem, nebo kdyžs jako Periklés píchal Aspásii?), o trestu pro kleštěnce se píše v id.Eun. 12 τινὰς γυναικῶν κελεύειν αὐτὸν συνεῖναι καὶ ὀπυίειν (přikázali, aby se nějaké ženy s ním milovaly a dělaly to s ním). 351 Dále AP 14.55.7 ἀμφὶ δ’ ὀπυιομένοισι καὶ ἂν Πλουτῆι μαχοίμην / αἰὲν ὑπὲρ ψυχῆς τῶν, ὁπόσοις ἐμίγην (pokud jde o mé milence a milenky, s Plútonem bych bojoval o duše těch, se kterými jsem spal). 352 Vzhledem k tomu, že některé prézentní tvary προσίημι jsou totožné s tvary πρόσειμι (εἶμι), může na některých místech vzniknout spor, které sloveso je tam vlastně použito. Jako příklad uvedu infinitiv prézentu προσιέναι v Knihovně Diodóra Sicilského při popisu zvyklostí jednoho kmene v Libyi: D.S. 3.53.1 διελθόντων δὲ τῶν ἐτῶν τῶν τῆς στρατείας προσιέναι μὲν τοῖς ἀνδράσι παιδοποιίας ἕνεκα (když [ženy] splní vojenskou službu, přijímají muže kvůli plození dětí. Přikláněla bych se tu ale spíše ke slovesu πρόσειμι kvůli použitému slovesnému rodu (προσίημι bych očekávala v mediu) a předmětu v dativu. Takto i např. Plu. 2.144d, id. 2.654b (viz lemma πρόσειμι). 350

133

Προσίεται δὲ καὶ γέροντα καὶ νέον. Přijímá starce i mladíka.

Z důvodu

malého

počtu

Epicr. 2-3.23

dokladů

navrhuji překládat

výrazem

stejného

etymologického základu.

τυγχάνω Dosáhnout něčeho. Zřídka používaný eufemismus. Doklady jsem nalezla pouze v klasické době, objekt je vždy vyjádřen, a to genitivem. Subjektem je ve všech případech muž, který získává ženu k pohlavnímu styku. Tato interpretace je ovšem možná až na základě znalosti širšího kontextu, typicky tehdy, když se na jiném místě v textu hovoří o styku jinými výrazovými prostředky nebo o dětech z tohoto svazku vzešlých. Šlo o bezpříznakový výraz konotující mužskou převahu a nadřazenost. Ὁδὲ διαμειψάμενος ἤρα τε καὶ ἐτύγχανε τῆς Δαρείου μὲν γυναικός, Μασίστεω δὲ θυγατρός. Hdt. 9.108353 On však změnil názor, zamiloval se do Dareiovy ženy, Masistovy dcery, a podařilo se mu ji získat.

K vyjádření pohlavního styku se používalo τυγχάνω v různých frázích, např. dosáhnout toho, co je Afrodíty τὸ τῆς Ἀφροδίτης τυγχάνειν,354 styku či lůžka συνουσίας resp. εὐνῆς.355 V Eurípidových Trójankách (E.Tr. 259) je použito spojení dosáhnout královského lůžka βασιλικῶν λέκτρων τυχεῖν ve významu stát se královou konkubínou.

ἐντυγχάνω Setkat se, hovořit s někým. Podobně jako u τυγχάνω se mi podařilo nalézt ojedinělé doklady, tentokrát ale v próze římského období. Protože však bylo Pollukem zahrnuto do seznamu sloves označujících pohlavní styk, je možné předpokládat, že jeho užití v každodenní řečtině bylo daleko širší. Stejně jako u fundujícího slovesa je erotický význam rozpoznatelný jen na základě kontextu. Plútarchos vysvětluje zákony týkající se pohlavního života manželů, v Lúkiánově dialogu Poseidón Dále X.Smp. 9.7 ἀπήλαυνον πρὸς τὰς ἑαυτῶν γυναῖκας, ὅπως τούτων τύχοιεν (odjeli za svými manželkami, aby se s nimi vyspali), Supp.Com. 16.15 εἰ̣ δ̣υν̣α̣τόν ἐϲτι τῆϲ κόρηϲ αὐτῶ̣ι̣ τυχεῖν (jestli je možné získat jeho dceru) – kvůli porušenému textu bude asi obtížné rozhodnout, jestli je zde myšlen sňatek či chvilkové potěšení. 354 Alex. 271.4 τρεῖς δ’ εἰσὶν αἵδε τὴν δύναμιν κεκτημέναι / … / τὸ πιεῖν, τὸ φαγεῖν, τὸ τῆς Ἀφροδίτης τυγχάνειν. 355 Luc.Asin. 51 συνουσίας ἀλλ’ οὐδὲ τῆς ὄνοις συνήθους ἔτυχον (ani jsem neměl styk tak, jak je to běžné u oslů), Pi.P. 9.41 τυχεῖν τὸ πρῶτον εὐνᾶς (poprvé se pomilovat). 353

134

objasňuje Enipeovi, proč svedl jeho dívku. V obou případech jde o heterosexuální styk, subjektem je vždy muž, objekt je vyjádřen dativem. Εἰς τοῦτο δὲ συντελεῖ …τὸ τρὶς ἑκάστου μηνὸς ἐντυγχάνειν πάντως τῇ ἐπικλήρῳ τὸν λαβόντα. Plu.Sol. 20.5356 K tomu přispívá i to, že manžel řádně souloží s dědičkou třikrát do měsíce.

χαρίζω Těšit, s radostí poskytnout. Eufemismus používaný pro pasivní participanty sexuálního aktu dobrovolně poskytující aktivnímu partnerovi rozkoš vlastním tělem, tj. pro mladíky a hochy v pederastickém svazku357 a pro ženy ve vztahu heterosexuálním, přičemž je explicitně akcentováno potěšení, které tento styk přináší aktivnímu partnerovi, tedy muži. Jde o expresivní výraz kladně zabarvený. Cantarella (1992: 25) považuje právě sloveso χαρίζω za termín velmi často označující moment, kdy se hoch oddává muži; celá situace pak bývá dokreslována dalšími termíny vyjadřujícími poslušnost ὑπουργέω nebo ὑπηρετέω.358 Význam χαρίζω vysvětluje i scholiasta k Pindarovi (Sch.Pi.P. 2.78a χαρίζεσθαι γὰρ κυρίως λέγεται τὸ συνουσιάζειν) a cituje verš Theopompa. V Plútarchově dialogu O lásce Dafnaios, zastánce lásky k ženám, vysvětluje termín χάρις jako povolnost ženy vůči muži (χάρις ἡ τοῦ θήλεος ὕπειξις τῷ ἄρρενι). V psedolúkiánovských Láskách je doložena vazba χαρίζομαι ἀπόλαυσιν,359 která se pak – bez erotických konotací ‒ stává četnější u pozdních antických a byzantských autorů. Mnou nalezené doklady pocházejí z velké většiny z řečtiny klasického období, pokud jde o popis heterosexuálních styků pak konkrétně z attické komedie. Mimo komedii jsem

Dále Luc.DMar. 13.1 ἡ δὲ … ηὔχετό σοι ἐντυχεῖν (ona však se chtěla vyspat s tebou), Aristaenet. 1.17 ἐνέτυχον θεραπαίναις (dělal jsem to i se služkami). 357 Protože výrazy používané pro jiné než heterosexuální vztahy nejsou předmětem mé práce, zmíním se o tomto jen ve stručnosti. Doklady pro pederastický pohlavní styk pochází především z Platónových spisů. Hoch-erómenos nabízí své tělo staršímu muži-erastovi: Pl.Smp. 182a ὡς αἰσχρὸν χαρίζεσθαι ἐρασταῖς (že je špatné odevzdat se milenci, Saphiro (1992: 57) tu překládá „to allow himself to be penetrated“), ibid. 184d τὸ ἐραστῇ παιδικὰ χαρίσασθαι (že chlapci se poskytují milenci), id.Phdr. 256a τὸ αὑτοῦ μέρος χαρίσασθαι τῷ ἐρῶντι (poskytnout sám sebe milenci). Pro homosexuální poměr dále Theopomp. 29 παρ’ ἐμοὶ τὰ λίαν μειράκια χαρίζεται τοῖς ἡλικιώταις (u mě se skvělí mladíci poskytují svým vrstevníkům), Timocl. 1.3 χαριζόμενοϲ γὰρ Ἀρ[ι]ϲτομήδηι τῶι καλῷ (dával své tělo krásnému Aristomédovi). 358 Např. Pl.Smp. 184d ὁ μὲν χαρισαμένοις παιδικοῖς ὑπηρετῶν ὁτιοῦν δικαίως ἂν ὑπηρετεῖν, ὁ δὲ τῷ ποιοῦντι αὐτὸν σοφόν τε καὶ ἀγαθὸν δικαίως αὖ ὁτιοῦν ἂν ὑπουργῶν... 359 Luc.Am. 27 τὸ δὲ ἄρρεν οὐδενὶ τρόπῳ χαρίζεται θήλειαν ἀπόλαυσιν (muž ale v žádném případě neposkytuje takový požitek jako žena). 356

135

χαρίζω pro pohlavní styk nalezla v poezii pouze v Antologii palatínské v epigramu neznámého básníka.360 Z adekvátních českých výrazů by přicházely v úvahu např. dát někomu, potěšit se s někým. Κοὐκ ἐξέσται ... καταδαρθεῖν ταῖσι γυναιξὶν πρὶν τοῖς αἰσχροῖς καὶ τοῖς μικροῖς χαρίσωνται. Ar.Ec. 629361 Ženy nemohou spát s hezkými muži, dokud nedají taky škaredým a malým.

χράομαι Užívat, jednat s někým, být ve styku. Často používaný eufemismus pro pohlavní styk, a to především v próze jak klasického, tak poklasického období. Protože sloveso implicitně vyjadřuje vlastnictví a moc nad druhou osobou, bývají subjektem muži, a to jak v heterosexuálním, tak v homosexuálním partnerství.362 Žena jako objekt je vyjádřena dativem. Participium οἱ χρώμενοι bývá používáno pro klienty nevěstek a pro milence.363 Jako český funkční ekvivalent můžeme uvést sloveso mít / mít poměr, které rovněž vyjadřuje nadřazenost aktivního partnera. Τῇ ἐπείτε συγκλίνοιτο ὁ Ἄμασις, μίσγεσθαι οὐκ οἷός τε ἐγίνετο, τῇσι δὲ ἄλλῃσι γυναιξὶ ἐχρᾶτο. Hdt. 2.181364 Když s ní byl Amasis v posteli, nebyl schopný styku, ačkoli už měl mnoho žen. Οὗτοι δ’ ἀεὶ βιοῦσι γυμνοὶ μὲν ἐσθῆτος, κοιναῖς δὲ χρώμενοι γυναιξὶν ἀκολούθως καὶ τοὺς γεννηθέντας παῖδας κοινοὺς ἡγοῦνται. D.S. 3.24.4365 AP 5.2 (adesp.) Σθενελαΐδα … / γυμνήν μοι διὰ νυκτὸς ὅλης παρέκλινεν ὄνειρος / ἄχρι φίλης ἠοῦς προῖκα χαριζομένην (sen mi položil v noci do postele nahou Sthenelaidu a ta mě až do milého rána zdarma obšťastňovala). 361 Dále Ar.Th. 1195 ἐμοὶ κάρισο σὺ τοῦτο (a dej mi), Alex. 165 πᾶσι γὰρ χαρίζεται (dá všem). V pozdně antické próze např. Aristaenet. 2.19 χαριοῦμαι τῷ μειρακίῳ (potěším se s tím mladíkem). 362 Např. Ath. 13.604d Σοφοκλῆς εὐπρεπῆ παῖδα ἔξω τείχους ἀπήγαγε χρησόμενος αὐτῷ (Sofoklés odvedl za hrady hezkého chlapce, aby se s ním potěšil). 363 D. 19.249 καρπουμένη τὰς τῶν χρωμένων οὐσίας (využívala majetku milenců), citát z Eurípidovy nedochované tragédie Aiolos (E.Fr 19) použitý hetérou Láis: Macho 410 ap. Ath. 13.582d Τί δ’ αἰσχρὸν εἰ μὴ τοῖσι χρωμένοις δοκεῖ; (Co je hanebné, když se to tak nezdá milencům?), Lib.Progymnasmata 10.3.2 τὴν δὲ Αἰσχίνου Γλαυκοθέαν ἐπῄνουν οἱ χρώμενοι μόνοι (Aischinovu [matku] Glaukotheu chválili jen její klienti). 364 Dále v klasické době Is. 3.10 ἢ τῶν πρότερον χρησαμένων πρὶν γνῶναι τὸν ἡμέτερον θεῖον (nebo z těch, kteří s ní souložili ještě předtím, než poznali našeho strýce), D. 59.67 ὡμολόγει μὲν χρῆσθαι τῇ ἀνθρώπῳ (přiznal se, že s tou ženou měl poměr), ibid. 29 εἶχον καὶ ἐχρῶντο ὅσον ἐβούλοντο αὐτῇ χρόνον (tak byla jejich [nevěstka Neaira] a využívali jejích služeb, jak dlouho chtěli), Hp.Aër.22.21 μὴ οἷοί τε ἔωσι χρέεσθαι σφίσιν (a když nejsou schopni pohlavního styku). 365 Dále v poklasické době Nic.Dam. 10.41 ἐκέλευον ... εἰς νύκτα χρησάμενον αὐταῖς (vybídli ho, aby s nimi v noci spal), D.C. 67.3.2 ἐχρῆτο δ΄οὐδὲν ἦττον τῇ Ἰουλίᾳ, D.C. 76.10.6 ἐκεῖνος μαθὼν ὅτι 360

136

Tito [Hylofágové] chodí nazí, také ženy mají dohromady a o děti se starají společně.

Výskyt tohoto slovesa v poezii je velmi řídký, uvádím zde verše Palladova epigramu. Dvě možné interpretace připouští verš Hérondova šestého mímiambu (Herod. 6.55). Koryttó a Myrtalé rozmlouvají o tom, který Kerdón ušil olisbos. Podle Koryttó je to Kerdón ze sousedství, kterého měla kdysi nebožka Kylaithis (τούτωι Κυλαιθὶς ἠ μακαρῖτις ἐχρῆτο). Hérondás mohl mít na mysli, že to byl Kylaithin milenec (v předchozím verši se praví, že už zestárl, což by věkem mohlo odpovídat nebožce), nebo že Kylaithis využívala jeho ševcovských služeb. Πολλὰς δ’ ἔστι γυναῖκας ἰδεῖν οὐχὶ καλὰς τὴν ὄψιν, ὀπυιομένας ἀκορέστως, καὶ τοῖς χρησαμένοις πολλὰ χαριζομένας. AP 10.56 (Pall.) Můžeš spatřit hodně nehezkých žen, které nenasytně souloží a poskytují mnoho rozkoší těm, kteří se s nimi vyspali.

Χρῆσθαι se používalo také ve vazbách se substantivy označujícími pohlavní styk, jako např. χρῆσθαι πρὸς συνουσίαν,366 συνουσίαις či συνουσίᾳ.367 Autory lékařských a odborných spisů byl velmi oblíbený frazém ἀφροδισίοις368 či τῷ ἀφροδισιάζειν369 χρῆσθαι.

γυναικί τινι ἀλλοτρίᾳ χρῷτο (když se dověděl, že měl poměr s cizí ženou), Ath. 12.535a εἰ μὲν χρῷτο καὶ ἔχοι Ἀλκιβιάδης (jestliže s ní spal Alkibiadés), id. 13.556b ὁ Πρίαμος δὲ πολλαῖς χρῆται γυναιξί (Priamos má poměr s mnoha ženami), id. 13.563e ὅς (Ζήνων) οὐδέποτε γυναικὶ ἐχρήσατο, Hld. 1.15.6 ταύτῃ ἐκέχρητο, Ach.Tat. 6.15 ὑπονοεῖν … σε χρησάμενον ἅπαξ ἀφήσειν (myslí si, že se s ní jednou vyspíš a pak ji necháš), D.L. 2.74 (měl poměr s nevěstkou Láidou), Luc.Asin. 51 οὐδὲ γυναικὶ ἐχρησάμην ὄνῳ (neměl jsem nic s oslicí), Clem.Al.Strom. 3.7.60.4 οὔτε δὲ οἱ γυμνοσοφισταὶ οὔθ’ οἱ λεγόμενοι Σεμνοὶ γυναιξὶ χρῶνται (ani gymnosofisté ani tzv. důstojní nemají styk s ženami). 366 X.Eph. 3.11.4 εὐθὺς ἐπιχειρεῖ βιάζεσθαι καὶ χρῆσθαι πρὸς συνουσίαν ([Psammis] se pokouší [Antheiu] hned donutit násilím ke styku). 367 Plu. 2.751b χρῆσθαι δὲ συνουσίαις γυναικῶν οὐκ ἐκώλυσε ([Solón] nebránil [otrokům] ve styku se ženami), Sor. 1.32 βλέπομεν δὲ καὶ τῶν ἀλόγων ζῴων ἐν τοῖς θηλυκοῖς ὄντα ἐρρωμενέστερα τὰ κωλυόμενα τῇ συνουσίᾳ χρῆσθαι (vidíme, že nejzdravější samice jsou ty, kterým se brání v pohlavním styku), Gal. 8.417 ταῖς πρὸς τοὺς ἄνδρας συνουσίαις χρώμεναι, id. 17b.668 χρῆσθαι συνουσίᾳ. 368 Pseudo-Hippokratés, Aristotelés (passim, např. HA 581b15), Plu. 655c, Galénos, Oribásios (passim), Clem.Al.Protr. 2.36.4, Sor. 1.33. Mimo odbornou literaturu např. Ath. 13.605d οἱ παρὰ φύσιν τῇ Ἀφροδίτῃ χρώμενοι. 369 Arist.GA 726b.

137

2.7. Činnost Slovesa typu dělat, vykonávat bych neměla do své práce podle kritérií stanovených v úvodu vůbec zahrnout. Sexuální styk je totiž implicitně vyjádřen nikoli slovesem, nýbrž výrazem (buď substantivem, adjektivem nebo deiktickým zájmenem) zastupujícím substantivum sex, což jako celek mohlo být v běžném hovoru nebo při provozování na jevišti doprovázeno neverbálními výrazovými prostředky. Jde tedy o pevnou vazbu (podobně jako v češtině dělat to) a ty jako takové předmětem mé disertace nejsou. Při studiu textů jsem však narazila na ojedinělá místa, kde jsou u sloves obecné činnosti nomina vynechána. Tyto případy tedy velmi stručně zmíním. Pro označení sexuální činnosti byla často používána substantiva odvozená od sloves denotujících obecnou aktivitu (ἔργον, ἐργασία).370 Jedná se hlavně o případy, kdy bylo zdůrazňováno plození či rození dětí, což bylo považováno za práci, kdežto různé milostné praktiky pak bývaly označovány jako hra.371 Carsonová (1990: 149) srovnává práci potřebnou k početí dítěte s námahou spojenou s obděláváním země a získáváním potravy. Z Obrátilova slovníku vybírám např. dopustit se, obrábět, zpracovat, robiti, udělat, ufachat, urobit to.372

ἀνύω Vykonat, dokončit cestu. Jako eufemismus pro pohlavní styk jsem nalezla toto sloveso jedenkrát v Antologii palatínské v epigramu Rúfína, který se svěřuje s potížemi při svádění dívky žijící v sousedství: Ἤνυσα πολλὰ καμών. παρακήκοα νῦν, ὅτι τίκτει. AP 5.75 (Rufin.) Dokázal jsem to, ale dalo to práci. Zaslechl jsem, že rodí.

V Antologii palatínské se dále objevuje toto sloveso v erotickém smyslu v různých spojeních buď se substantivy označujícími cestu nebo činnost, ve vazbách rovněž figuruje jméno bohyně lásky, jako např. vykonat pouť Afrodíty (AP 5.55 (Diosc.) ἤνυεν

Např. Plu. Comp.Lyc.Num. 4.1 τὸ τῆς τεκνώσεως ἔργον. Další substantiva s erotickými konotacemi téhož etymologického základu viz Gerber (1975: 183). 371 K označení milostných her bylo velmi často používáno sloveso παίζω a jeho kompozita, srov. např. Rosenmeyer (2004). Srov. české pohrát si, zašpásovat. 372 Z dalších českých sloves nezařazených ani do jedné kategorie vybírám např. cejchovat, čubčit, dupat, mastit, migať, mlít, orat, pošišmat si, puncovat, rajchnout si, ševelit, šmrholit, šolichat, šprcat, štrejchovat se, vochlovat, vrznout si. 370

138

ἀκλινέως τὸν Κύπριδος δόλιχον, AP 5.275 (Paul.Sil.) κελεύθου / ἥμισυ κυπριδίης ἤνυον, ibid. ἀνύσσαμεν ἔργον ἔρωτος).

διαπράττω373 Dokončit, uskutečnit. Polux uvádí tvary aoristu aktivního a mediálního mezi slovesy pro styk s poznámkou, že jsou spíše attické (ἀττικώτερον). Nalezla jsem dva texty s erotickými konotacemi, kde je řeč o pohlavním styku ve smyslu úspěšně dokončit akt, a to u Plútarcha ve spisku Pýthie dnes nevěští ve verších, kdy je řeč o mladíkovi, který vykonával kněžskou službu v chrámu Héraklea Misogyna ve Fókidě. Kněžím bylo zakázáno v roce služby mít styk se ženou. Druhý doklad pochází z Aristofanova Ženského sněmu. Ve stejném verši je erotickými konotacemi opatřeno i sloveso δευτεριάζω hrát druhou roli, které není jinde pro sexuální aktivity doložené. V obou případech je sloveso v mediopasivu nezávisle na rodu subjektu. Podle mého názoru jde o expresivní výraz, ovšem bez vulgárního zabarvení. Καὶ τὸ πρῶτον ἦν ἐγκρατὴς ἑαυτοῦ καὶ ἔφευγε τὴν ἄνθρωπον· ἀναπαυομένῳ δ’ αὐτῷ ποτε μετὰ πότον καὶ χορείαν προσπεσοῦσα διεπράξατο. Plu. 2.404a Napřed se ovládal a ženě se vyhýbal. Když ale jednou po pití a tanci odpočíval, ona k němu vpadla a udělala mu to. Ὅταν ἤδη ’γὼ διαπραξάμενος παραδῶ σοι δευτεριάζειν. Až budu hotový, předám ti ji, aby sis taky vrznul.

Ar.Ec. 634

δράω Dělat. Zřídka používaný eufemismus, většinou pro označení aktivního partnera a stojí tak v opozici k πάσχω (být pasivní, nechat si to dělat), v epigramech Antologie palatínské jde o styky homosexuální.374 Pohlavní styk označuje pouze nepřímo na základě kontextu, v komedii byl patrně slovní projev doprovázen patřičnými gesty a

Fundující sloveso πράττω použité pro pohlavní styk jsem nalezla pouze na jednom místě, a to u Theokrita ve spojení se superlativem adjektiva μέγας. Dívka popisuje, jak se jí povedlo dostat milého do postele: Theoc. 2.143 ἐπράχθη τὰ μέγιστα (to největší bylo vykonáno). 374 Např. ve Stratónově epigramu AP 11.225 Ἡ κλίνη πάσχοντας ἔχει δύο καὶ δύο δρῶντας, / οὓς σὺ δοκεῖς πάντας τέσσαρας· εἰσὶ δὲ τρεῖς (V posteli to dva dělají a dva si to nechávají dělat, takže se ti zdá, že jsou celkem čtyři; ale jsou tři), podobně AP 12.210 (Strat.) δύο δρῶσιν / καὶ δύο πάσχουσιν (dva to dělají a dva si to nechávají dělat), AP 12.238 (Strat.) τὸ δρᾶν καὶ τὸ παθεῖν ἀντιπεραινόμενοι (střídají se v píchání). O heterosexuálním styku domácích zvířat Longus 3.14.4 ὡς ὀρθοὶ μὲν ἐκεῖνοι δρῶσιν, ὀρθαὶ δὲ ἐκεῖναι πάσχουσιν (že oni [berani a kozli] to dělají ve stoje, a ony [ovce a kozy] drží taky ve stoje). 373

139

pohyby. V Aristofanových Vosách Bdelykleón haní svého otce, že je již starý a neschopný činu, a proto mu odvádí flétnistku, se kterou se chtěl stařík povyrazit: … νομίσας εἶναι σαπρὸν κοὐδὲν δύνασθαι δρᾶν. Ar.V. 1381 … protože si myslím, že jsi už starý a vůbec nejsi schopen činu.

Narážku na pohlavní styk najdeme u Aristofana i v Ženském sněmu na místě, kde Praxagora vysvětluje pravidla společného užívání žen a naznačuje, že hezkým mladíkům nepomůže, ani když budou za mladými dívkami pospíchat, protože nejprve musí uspokojit staré a nehezké ženy: Καὶ μειρακίοις οἱ φαυλότεροι τοιάδ’ ἐροῦσιν· “ποῖ θεῖς, οὗτος; πάντως οὐδὲν δράσεις ἐλθών. Ar.Ec. 705375 A ty ošklivější řeknou mladíkům: „Hej ty, kam běžíš? I když tam dorazíš, stejně si nevrzneš.“

U komika Strattida je doloženo spojení se substantivem στόμα a deiktickým zájmenem, tedy ve významu dělat to ústy, provádět felaci: Stratt. 40 τῷ στόματι δράσω τοῦτο. Vzhledem k výskytu v komediích a situačnímu kontextu soudím, že šlo o neutrální lexém, který kladné nebo záporné konotace získal použitím jiných výrazových prostředků.

ἐνεργέω Dělat, konat. Eufemismus pro pohlavní styk, valenční pozice objektu nebývá obsazena. Označuje pohlavní styk obecně, několikrát ve spojení s δύναμαι/δύνατος, tj. být schopen styku. U slovesa δύναμαι může být ovšem sloveso označující, jaké činnosti se schopnost či neschopnost týká, v elipse, jako např. v epigramech Stratóna.376 Jediným poetickým dokladem je verš Theokrita, dále se vyskytuje

Dále v komedii s ukazovacím zájmenem ve funkci přímého objektu Crates Com. 2.4 D ἡδὺ γὰρ / κἀκεῖνο τὸ δρᾶν (je příjemné to dělat). 376 AP 12.11 (Strat.) ἐχθὲς ἔχων ἀνὰ νύκτα Φιλόστρατον οὐκ ἐδυνήθην (včera v noci jsem měl Filostrata a nemohl jsem), AP 12.213 (Strat.) οὐ δύναται. V elipse ostatně nemusí být sloveso označující sexuální činnost pouze po slovese moci, být schopen, ale také po slovesech chtění: AP 12.29 (Alc.) Πρώταρχος καλός ἐστι καὶ οὐ θέλει, ἀλλὰ θελήσει / ὕστερον, AP 11.326 (Autom.) νῦν ὅτι βούλει, / οἴδαμεν, AP 5.42 (Ruf.) ἡ μὲν γὰρ βραδέως, ἡ δὲ θέλει ταχέως. Může zcela chybět jakékoli verbum při vyjádřeném subjektu a přímém objektu, jako např. Ar.V. 1178 ἔπειτα δ’ ὡς ὁ Καρδοπίων τὴν μητέρα—, AP 5.184 (Mel.) οὐχ ὁ περίβλεπτός σε Κλέων ...;, AP 9.241 (Antip.) Εὐαγόρας ... πάντας καὶ πάσας 375

140

v odborné próze,377 próze římského období a pozdní antiky a jedenkrát mezi zlomky komedie. Longos poměrně detailně popisuje první Dafnidovu sexuální zkušenost a Alkifrón vystoupení Myrriny na jedné hostině. Objekt je zpravidla nevyjádřen, jen u Alkifróna stojí v akuzativu, čímž by mohl být naznačen vulgární nádech. Πρόαν γε μὲν αὐτὸς ἐπενθών καὶ ποτὶ τᾷ μάνδρᾳ κατελάμβανον ἆμος ἐνήργει. Theoc. 4.61 Nedávno jsem sám přišel a přistihl jsem ho, jak to dělal támhle u ohrady. Ἐνεργοῦσί τε ἀεὶ μετρίως Vždy souloží s mírou.

Diocl.Fr.182.226

Ὡς δὲ ἐκαθέσθη καὶ ἐφίλησε καὶ κατεκλίθη, μαθοῦσα ἐνεργεῖν δυνάμενον… Longus 3.18.4 Když si sedla, políbila ho a lehla si, zjistila, že už je schopen styku… Ἡρέμα δ’ οἷον ἐνεργοῦσά τι ἐρωτικὸν ὑπεστέναξεν… Tlumeně vzdychala vzrušením, jakoby právě souložila.

Alciphr. 4.14.4378

λειτουργέω Sloužit. Našla jsem jediný text s erotickými konotacemi, a to v epigramu Túdikia Galla. Jde vlastně o reklamu na prostitutku, která se může pyšnit tím, že měla pohlavní styk se třemi muži najednou:379 Ἡ τρισὶ λειτουργοῦσα πρὸς ἓν τάχος ἀνδράσι Λύδη, τῷ μὲν ὑπὲρ νηδύν, τῷ δ’ ὑπό, τῷ δ’ ὄπιθεν. AP 5.49 (Gallus) Lýdé, která obsloužila na jeden zátah tři muže, jednoho zezadu, jedno zepředu a třetího pusou.

περαίνω Dokončit, dosáhnout, proniknout. Jako termín pro pohlavní styk býval používán především byzantskými učenci a lexikografy k vysvětlování výrazů pro pohlavní

Mezi astrologickými spisy v díle O síle pevných hvězd (Περὶ τῆς τῶν ἀπλανῶν ἀστέρων δυνάμεως) je použito sloveso ἐνεργέω ve spojení s ἐν τοῖς ἀφροδισίοις: Cat.Cod.Astr. 5.220.9 ἐνεργεῖν ἀδυνάτους ἐν τοῖς ἀφροδισίοις (ti, kteří nejsou schopni styku). 378 Dále Alciphr. 3.19.9 ἔπειτα καὶ Δωρίδα τὴν μουσουργὸν οἷος ἦν ἐν ὀφθαλμοῖς ἁπάντων [ὁρώντων] ἐνεργεῖν (a pak si dovolil vojíždět před očima všech zpěvačku Dóris). 379 Po ženě, která uspokojuje tři muže najdenou všemi svými otvory (vaginou, konečníkem i ústy), toužil i Martialis (Mart. 9.32 hac volo quae pariter sufficit una tribus). 377

141

styk.380 V antických literárních uměleckých textech jej příliš často doložen nemáme. Jeho univerzální použití pro všechny varianty a polohy při sexuálním styku ve všech kombinacích pohlaví ukazuje pasáž v Artemidórově Snáři (1.78-80 passim) popisující a vysvětlující erotické sny. Adekvátní překlad do češtiny je obtížný v tom, že čeština využívá málo pasivních tvarů sloves označujících pohlavní styk, ponejvíce u sloves nedobrovolného styku (být znásilněn). Pro Řeky bylo mimořádně důležité rozlišení pasivní a aktivní role při styku, zvláště pak u mužských homosexuálních vztahů, kdežto my se milujeme, spíme spolu, akcentováno je tedy společné provedení aktu. Artemidórovo περαίνεσθαι δὲ ὑπ΄ οἰκήτου neznamená totéž co české souložit s otrokem, v řečtině je klíčové, kdo je iniciátorem styku, kdo je při něm agentem, kdo ovládá a podrobuje si druhého, kdo penetruje. Ačkoli Artemidóros a lexikografové jsou důkazem toho, že περαίνω bylo univerzálním termínem, v literárním zpracování ho najdeme především pro pasivní mužské homosexuály praktikující anální sex.381 Τὸ δὲ ἄνωθεν ἐπικειμένην καὶ ἐφιππαζομένην τὴν μητέρα περαίνειν λέγουσιν ἔνιοι θάνατον τῷ ἰδόντι σημαίνειν· Artem. 1.79.73 Souložit ve snu s matkou, která je nahoře na koníčka, prý znamená smrt pro toho, kdo měl takový sen.

Dalšími literárními texty mimo Artemidóra, kde je περαίνω použito pro heterosexuální styk, jsou např. verše komika Máchóna dochované u Athénaia a dopis přisuzovaný kynickému filosofovi Diogenovi ze Sinópy. Ὑπερβολῇ δὲ τῆς Λεαίνης σχῆμά τι περαινομένης εὖ παρά τε τῷ Δημητρίῳ εὐημερούσης… Macho 12.169 ap. Ath. 13.577d382 Leaina skvěle souložila v určité poloze383 a trávila příjemné dny u Démétria…

Např. Hsch. σπλεκοῦν· πλησιάζειν, συνουσιάζειν, περαίνειν. Com.Adesp. 14 οὐδεὶς κομήτης ὅστις οὐ περαίνεται (všichni dlouhovlasí se nechávají píchat do zadku), diskuze k tomuto verši viz Platter (1996), Bain (1994); D.L. 2.127 περαινομένου σχῆμα (obrázek muže, který je píchán), AP 11.339 (adesp.) τὴν πυγὴν ἀνασείεις … ἓν δὲ περαινομένου (třeseš zadkem a to dělá ten, kdo je píchán). 382 Diog.Sinop.Ep. 28.4 ἐν μέσῃ τῇ ἀγορᾷ ἐσθίετε καὶ πίνετε, μεθύετε, περαίνετε, γυναικοπαθεῖτε (uprostřed náměstí jíte, pijete, opíjíte se, souložíte a necháte si to dělat jako ženy). 383 Poloha „lvice“ byla ve starověkém Řecku pověstná. Když ženy v Lýsistrátě přísahají, jak odolají touze po sexu s muži, nezapomínají tuto polohu zmínit: οὐ στήσομαι λέαιν’ ἐπὶ τυροκνήστιδος (Ar.Lys. 231 nepostavím se jako lvice na struhadle na sýr) – ke struhadlu viz Jacobstahl (1932). Scholia ad loc. dodávají: σχῆμα δέ ἐστι ἀκόλαστον καὶ ἑταιρικόν (je to nestoudná poloha a typická pro hetéry). Zřejmě šlo o polohu, při které žena klečela na čtyřech se zadnicí co nejvýše zdviženou; k penetraci tedy docházelo zezadu. 380 381

142

Stylistické hodnocení je poměrně komplikované pro žánrovou i časovou pestrost jednotlivých dokladů. Nedomnívám se, že šlo o bezpříznakový termín, mohl snad mít negativní konotace právě díky použití pro pasivní homosexuály. Zdá se však, že v pozdějších obdobích se negativní nádech vytrácí. Překládám proto různými výrazy v závislosti na žánru a celkovém kontextu.

ποιέω Dělat. Eufemismus vyskytující se v nejrůznějších vazbách.384 Jediným dokladem, kde je sloveso ποιέω použito pro styk a je vyjádřen i patiens (ten je překvapivě v akuzativu jako u vulgarismů), je dialog homosexuálních hetér u Lúkiána. Cameron (1998: 143 pozn. 14) se domnívá, že i přes tak malé množství dokladů muselo být sloveso ποιέω pro sexuální styk běžně používáno.385 Leaina se ptá Megilly na podrobnosti jejího sexuálního života s Démonassou: Καὶ τὸ ἀνδρεῖον ἐκεῖνο ἔχεις καὶ ποιεῖς τὴν Δημώνασσαν ἅπερ οἱ ἄνδρες; Luc.DMeretr. 5.3 A to ono mužské máš? A děláš to Démonasse tak, jak muži?

Dále může být ποιέω s významem milovat se chápáno v Aristainetově dopise (Aristaenet. 2.7) líčícím příběh mladičké služky, která se zamiluje do milence své paní a přichází k němu s prosbou, aby se s ní vyspal: «ποιήσεις ἤδη; ποιήσεις, οἶδα ἐγώ» (Uděláš to? Uděláš, vím to.). V erotickém smyslu je u Aristofana jako slovní hříčka doloženo kompozitum συμποιέω.386 Hlavním nositelem sexuálního náboje je však jednak mimojazykový kontext, z jazykového hlediska ostatní lexémy vyskytující se v tomtéž verši, především participium ἐστυκώς (nadržený, se ztopořeným penisem).

Např. se substantivem denotujícím pohlavní styk: Theopomp.Hist. 204.16 ap. Ath. 12.517f ποιῶ τὰς συνουσίας, Charito 2.8.4. ἐρωτικὴν γὰρ ποιησάμενοι τὴν πρώτην σύνοδον (když vykonali první milostné spojení), společně s pojmenováním bohyně lásky: Diphil. 43.22 ἀφροδίσια ποιῶν nebo ve spojení s ukazovacím zájemenem, podobně jako české dělat to: Luc.Asin. 10 εἰ ἐπίστασαι ποιεῖν τὰ ἀπὸ γονατίου (jestli to umíš dělat v kleče). V Životě Ezopa je doloženo spojení vykonat uspokojení: Vit.Aesop. (W) 75 νῦν μοι ἐὰν τὰ ἀρεστὰ ποιήσῃς (pokud mě uspokojíš), v epigramu Lúkillia máme metaforické přirovnání pro muže praktikujícího felaci dělat věci těch, kteří se pokvrňují ústy (AP 11.155 (Lucill.) ποιῶν ἔργα κακοστομάτων). 385 „But I have not found other examples of either ποιέω or facio governing a direct accusative in this sense, but it is hard to doubt that both verbs were so used.“ 386 Ar.Th. 158 Ὅταν σατύρους τοίνυν ποῇς, καλεῖν ἐμέ, / ἵνα συμποιῶ σοὔπισθεν ἐστυκὼς ἐγώ (až budeš psát roli pro satyry, zavolej mě, abych mohl svým pérem psát zezadu i já). 384

143

ὑπηρετέω Sloužit. Erotické konotace tohoto slovesa jsem nalezla na dvou místech, v Lúkiánově Oslovi a ve zlomcích Zénóna dochovaných u Sexta Empeirika. Lúkiános líčí souložení Lúkia proměněného v osla se zámožnou ženou, Zénón se vyjadřuje k výchově chlapců, jde tu tedy o homosexuální styk hochů. Při překladu do češtiny je možno zvolit výrazy obsloužit, posloužit někomu používané ve stejném smyslu. Ἀδεῶς λοιπὸν ὑπηρέτουν ἐννοούμενος ὡς οὐδὲν εἴην κακίων τοῦ τῆς Πασιφάης μοιχοῦ. Luc.Asin. 51387 Beze strachu jsem ji tedy obsluhoval s myšlenkou na to, že nic není horšího než smilstvo Pásifay.

ὑπουργέω Sloužit. Svými erotickými konotacemi velmi blízké slovesu ὑπηρετέω, tj. poskytovat někomu sexuální služby. S tímto významem se mi podařilo nalézt tři texty: ve zlomku komika Anaxila je řeč o službách hetéry, ve Stratónově epigramu je popisován homosexuální styk388 tří mužů a Hérodotos užil participia τὰ ὑπουργήμενα ve smyslu sexuální služby.389 Ve stejném významu je doloženo substantivum ὑπουργία (soulož) u komika Amfise.390 Καὶ μὴν οὐ ψεῦδος· δυσὶν εἷς μέσσος γὰρ ὑπουργεῖ τέρπων ἐξόπιθεν, πρόσθε δὲ τερπόμενος. AP 12.210 (Strat.) Není to klam. Jeden uprostřed obsluhuje dva, zezadu je zdrojem rozkoše, zepředu to dělá dobře jemu. Ἐὰν δέ τις μέτρια καὶ λέγουσα ....... τοῖς δεομένοις τινων ὑπουργῇ πρὸς χάριν… Anaxil. 21.2 ap. Ath. 13.572b Jestliže si některá říká přiměřeně [o peníze] těm, kteří chtějí, aby jim byla po vůli.

Zeno Stoic. 251 apud S.E.M. 11.191 διαμεμήρικας τὸν ἐρώμενον; … εἶτ’ οὐχ ὑπηρέτησέ σοι; (Přefikl jsi miláčka? … A on tě neobsloužil?). 388 Někteří badatelé (Adams 1982: 163, Poole 1990: 114) připisují erotické konotace popisu pederastického vztahu v Platónově Hostině (Pl.Smp. 184d ὁ μὲν χαρισαμένοις παιδικοῖς ὑπηρετῶν ὁτιοῦν δικαίως ἂν ὑπηρετεῖν, ὁ δὲ τῷ ποιοῦντι αὐτὸν σοφόν τε καὶ ἀγαθὸν δικαίως αὖ ὁτιοῦν ἂν ὑπουργῶν). Já se však nedomnívám, že Platónovi šlo především o postižení sexuální oblasti pederastickým svazků, nýbrž o jejich funkci sociálně-vzdělávací. 389 Hérodotos vypráví o Xerxovi, který byl tak spokojen s výkonem milenky Artyanté, že jí za to slíbil, cokoli si bude přát: Hdt. 9.109 ἐκέλευσε αὐτὴν αἰτῆσαι … ἀντὶ τῶν αὐτῷ ὑπουργημένων (vybídl ji, aby žádala … za to, co mu vykonala [tj. za sex]). 390 Amphis 20.5 ἀντὶ τῆς ὑπουργίας τῇ χειρὶ τρίβων (místo souložení si honit péro). 387

144

3. ANALÝZA V této kapitole se pokusím přehledně shrnout informace získané rozborem jednotlivých lexémů a zodpovědět na otázky položené v úvodu práce. K celé analýze však přistupuji s vědomím, že půjde především o statistickou záležitost prováděnou na dochovaném literárním materiálu, jejíž vypovídací hodnota bude tímto zkreslená a odpovídat skutečné jazykové situaci bude jen rámcově. Pro přesnější informace by bylo potřeba srovnat mé výsledky získané studiem literárních textů s jazykovou situací

zachycenou

na

papyrech

a

s archeologickými

doklady,

především

s výtvarnými projevy a nápisy, byť je jejich tematická rozmanitost velice omezená.

3.1. Sémantické kategorie Analýzu budu provádět podle jednotlivých sémantických skupin, do kterých jsem slovesa zařadila v hesláři. Nejprve porovnám jejich výskyt v jednotlivých literárních druzích a žánrech, přičemž se budu snažit taktéž o postihnutí časového zařazení dokladů. Skloubit dohromady tato dvě kritéria při zachování přehlednosti a vyhnutí se přílišnému rozmělnění je věc nelehká a v jednom či druhém ohledu se dopustím několika nepřesností a nedůsledností. Lyrické žánry archaického období nebudu zvlášť rozepisovat pro malý počet dokladů, epické žánry rozdělím částečně z žánrového a částečně z časového hlediska na epos a helénistickou poezii (vyjma eposu), do které zařadím i literární dramatické dílo Hérondovo. Zvláštní postavení pak bude zaujímat epigram jednak díky ustálené formální struktuře, dále také pro množství dokladů a obtížné časové začlenění způsobené množstvím autorů tvořících v různých obdobích. U prozaických žánrů nastává problém přesného žánrového zařazení, např. u některých děl Xenofóntových či Lúkiánových. Z tohoto důvodu se nebudu pouštět do přílišného členění, které by mohlo být kontraproduktivní a místo přehledu vyvolat zmatek. Prozaické spisy klasického a helénistického období rozdělím na díla historická, řečnická a filozofická, z římského období vyčlením pouze román. Nezávisle na časovém zařazení dokladů bude stát odborná próza, mezi kterou budou patřit spisy lékařské a zoologické, tj. díla, která by dnes mohla být přiřazena odbornému funkčnímu stylu. Zvláštní postavení bude zaujímat Bible jednak pro nejednotnost časovou a autorskou, dále také pro fakt, že u většiny knih se jedná o překlady z hebrejštiny nebo aramejštiny a lze předpokládat, že se na řečtině projevila dikce výchozích jazyků. 145

Dále si budu všímat a srovnávat to, zda dané lexémy byly používány i pro jiné sexuální praktiky, zvláště pro kopulaci zvířat. Dalšími sledovanými vlastnostmi budou kolokabilita, rekce, případné konotace a v neposlední řadě frekvence výskytu.

3.1.1. Verba propria (tabulka 1A, B) Mezi verba propria jsem zařadila 11 lexémů, dva z nich tvoří po jednom kompozitu; ta jsou v obou případech doložena pouze jako dis legomena. Tato skupina sloves se vyznačuje velkou rozmanitostí ve všech sledovaných kritériích. Ať už jde o frekvenci výskytu od lexémů doložených pouze jedenkrát po výrazy zcela běžné, pokud jde o stylistickou hodnotu a zabarvení jsou zde obsaženy termíny formální či odborné i vulgarismy. Protože tato slovesa jsou monosémická, nebylo obtížné vyhledat všechny texty, ve kterých se vyskytují; údaje o frekvenci jejich výskytu a žánrovém zařazení jsou tedy poměrně přesné. Monosémická povaha zároveň vysvětluje nulovou potřebu využívat tyto lexémy jako součást frazémů a syntagmat, pohlavní styk je v nich explicitně vyjádřen a není tedy třeba upřesňovat význam slovesa jinými jazykovými prostředky. Nejčastěji využívali slovesa této skupiny autoři komedií a prozaických spisů poklasického období. Velkou zásluhu na četnosti výskytu všech sloves denotujících pohlavní styk v próze římského období mají díla Plútarchova a Lúkiánova, jak tomu ostatně bude i u jiných sémantických tříd. Ze 13 lexémů jsou 4 používány běžně nebo často, pouhé 3 můžeme označit jako univerzální pokud jde o hledisko literárně druhové/žánrové, tj. jejich výskyt se neomezuje pouze na jeden či dva literární žánry. Zcela chybí jejich zastoupení v eposu, tragédii či v Bibli, tedy literárních útvarech, jejichž doménou budou spíše eufemistické výrazy.

3.1.2. Chůze (tabulka 2A, B) Nalezla jsem celkem 6 sloves, která znamenají chodit nebo přicházet a která byla zároveň používána pro popis pohlavního styku. Není jich velké množství a také jejich početní zastoupení v dochovaném literárním materiálu není ve srovnání s ostatními sémantickými kategoriemi příliš silné i přesto, že tvoří relativně hodně složenin, a to především pomocí prefixů συν- a προσ-. S výjimkou slovesa βαίνω se jedná ze stylistického hlediska především o neutrální až formální výrazy, které byly hojně využívány autory odborných přírodovědeckých a filozofických spisů. Používali je především spisovatelé prozaických děl, poetické žánry jsou zastoupeny 146

marginálně ojedinělými doklady. Velmi často jde o termíny používané primárně pro páření zvířat. Snad proto tato slovesa byla používána téměř výhradně pro heterosexuální styky. Protože se jedná o termíny v erotické oblasti nejednoznačné až dvojsmyslné, neboť z nich samotných explicitně nevyplývá, zda došlo pouze ke schůzce milenců nebo opravdu k pohlavnímu aktu, byla pociťována potřeba vágní význam upřesnit. Proto velmi často bývají členy frazémů a syntagmat, spojují se hlavně s výrazy označujícími, kde se styk odehrál, tj. převážně se substantivy denotujícími lůžko. V této skupině 14 lexémů (včetně jednotlivých kompozit) jsou pouze 3 vyskytující se častěji, ostatní termíny jsou doloženy pouze ojediněle v několika málo textech, je u nich tedy složité přesněji určit stylistickou hodnotu.

3.1.3. Pohyb, úder (tabulka 3A, B) Skupina 13 sloves, z nichž pouze 3 tvoří kompozita používaná taktéž pro pohlavní styk. Jde vesměs o ojedinělé případy doložené téměř výhradně v komedii. Všechny výrazy patřící do této kategorie jsou buď vulgarismy nebo termíny velmi výrazně expresivně zabarvené, často s konotacemi násilí. Objekt bývá až na výjimky vyjádřen akuzativem. U těchto sloves chybí použití pro kopulaci zvířat, jiné styky než heterosexuální popisují výjimečně. Ze všech 16 lexémů pouze jeden je doložen častěji v textech náležících různým literárním žánrům.. Tato slovesa nebyla běžně používána jako součást frazémů.

3.1.4. Kontakt (tabulka 4A, B) Do této skupiny jsem zařadila slovesa vyjadřující blízkost ať už fyzickou nebo sociální, dále slovesa denotující spojování a míšení. Tento sémantických rys udává slovesnou valenci: až na výjimky stojí předmět u těchto výrazů v bezpředložkovém dativu. Celkem jde o 13 sloves tvořících dalších 8 kompozit, většinou pomocí prefixu συν-. Z nich 7 bylo používáno zcela běžně, tyto výrazy patří zároveň k univerzálním, používaným hojně nezávisle na literárním žánru. Přestože slovesa byla používána ve velké míře autory prozaických spisů (opět díky četným výskytům ve spisech Lúkiána a Plútarcha převážně autory římského období), nechybí početné doklady také v ostatních poetických druzích a žánrech. Právě pro velké množství dokladů nebylo v mých silách vyhledat všechny texty, kde by byly tyto lexémy použity pro pohlavní styk. Je proto možné, že všeobecný charakter některých sloves mohl být 147

širší a bohatší, než naznačuje má tabulka spolu s příklady uvedenými u jednotlivých sloves. V některých případech jde o termíny versuskutku všestranné, které se používaly nejen pro vaginální heterosexuální styk, ale také pro kopulaci zvířat či homosexuální styky. Jde ve velké většině o výrazy stylisticky neutrální nebo termíny básnické, s konotacemi vznešenosti a posvátnosti vzájemného soužití, především pokud jde o milostné poměry bohů.

3.1.5. Spaní (tabulka 5A, B) Skupina 9 sloves denotujících spánek nebo ukládání se k němu, tvořících četná kompozita. Celkem jsem excerpovala 20 lexémů. Jde o velmi produktivní skupinu, s velkým počtem dokladů ve všech literárních druzích i žánrech všech období. Spolu se slovesy náležícími do skupiny kontaktu a spojování patří k nejvíce používaným v celém starořeckém lexiku. I u těchto sloves nebylo možné citovat všechny texty, ve kterých byla použita pro pohlavní styk, přesto si myslím, že jejich univerzální použití vyplývá z tabulky, ať už je jakkoli neúplná. Za zmínku stojí velká obliba u autorů epických skladeb, kteří slovesa ostatních sémantických skupin téměř nevyužívali. Až na výjimku slovesa παραλέχομαι se mi nepodařilo najít doklady pro kopulaci zvířat, podobně je tomu i u jiných styků než heterosexuálních. Objekt stojí buď v prostém dativu nebo předložkovém pádě, vesměs jde o stylisticky neutrální eufemismy nebo o výrazy básnické, zvláště je-li jejich použití omezeno právě na epos. Díky častému použití pro styky bohů mezi sebou nebo pro milostné pletky bohů se smrtelnými ženami jim lze přisoudit konotace vznešenosti. Z 20 lexémů jsem u 7 označila frekvenci jejich použití běžnou nebo častou, což je číslo srovnatelné se sémantickou skupinou kontaktu.

3.1.6. Vlastnictví (tabulka 6A, B) Do této skupina jsem zařadila 10 fundujících sloves a jejich kompozita, celkem jde o 17 lexémů. Jde o výrazy, které explicitně vyjadřují převahu jednoho partnera nad druhým, nebo naopak oddanost a povolnost submisivního partnera, a to jak ve vztazích heterosexuálních, tak homosexuálních. Většinou jde o termíny s ojedinělými doklady, zvláště kvůli nemožnosti rozhodnout, zda-li záměrem produktora textu bylo denotovat opravdu pohlavní styk. Ze 17 lexémů pouze 3 můžeme označit přinejmenším jako běžné výrazy. Pokud jde o žánrovou distribuci, byla tato slovesa 148

využívána nejčastěji autory epigramů, komedií, velmi často se s nimi setkáme v prozaických textech římského období. Většina lexému vykazuje vysokou míru kolokability, najdeme je v syntagmatech se substantivy označujícími akt pohlavního styku. Slovesa si ponechávají stejnou valenci jako u jiných svých významů. V této skupině najdeme výrazy jak expresivní a vulgární, tak termíny neutrální či básnické, téměř chybí doklady pro použití pro kopulaci zvířat.

3.1.7. Činnost (tabulka 7A, B) Do této skupiny jsem zařadila 9 lexémů denotujících obecnou činnost. Jde o ojedinělé doklady omezující se na několik málo textů. Častěji byla používána pro označení pohlavního styku jako součást různých frazémů a spojení. Až na výjimky se s nimi setkáme v epigramech, komedii nebo poklasické próze. Pro malou frekvenci dokladů je obtížné určení stylistické hodnoty, přesto lze některé termíny klasifikovat jako expresivní výrazy. Jejich použití nebývá omezeno pouze na heterosexuální styky, přesto doklady pro kopulaci zvířat jsou ojedinělé. Tabulka 8 pak souhrnně ukazuje srovnání všech 7 sémantických skupin jednak podle převažujícího výskytu v literárních druzích, dále pak procentuální podíl lexémů kolokabilních s jinými lexikálními jednotkami a podíl sloves, která co do frekvence výskytu v literárních textech je možno označit jako běžná nebo častá. Pokud jde o kolokabilitu, tak z tabulky vyplývá, že čím termín popisuje obecnější činnost, tím více je pociťována potřeba specifikovat jeho přesný význam i jinými jazykovými prostředky. Jak již bylo několikrát naznačeno, nejfrekventovanější slovesa jsou ze sémantické skupiny kontaktu a spánku, následovaná monosémickými lexémy. Přestože, jak píše Dover, kterého jsem citovala v úvodu, verba propria a výrazy znamenající bít, tlouci jsou typické pro komedii, jsou doloženy taktéž v prozaických spisech a výjimečně též v lyrice a epice. Obdobně eufemismy nenalezneme jen v próze, ale také v dramatu a eposu, a to nikoli v zanedbatelné míře.

149

ἀφροδισιάζω ἐνβινέω

x x

x

x

x

X x x

X

ἐπιθόρνυμαι

odborná próza x

x

ἱμερόομαι

x

λαγνεύω

x

ληκάω

x

μύλλω

x

οἴφω

X

x

x x

x

x

x

ὀχεύω σπλεκόω διασυνουσιάζω

Bible

ostatní

román

poklasická historická

řečnictví

filozofická

satyrské drama

tragédie

komedie

epigram

epos

(tab. 1A)

próza klasická

helénistická poezie

VERBA PROPRIA

archaická lyrika

poezie

x x x x

x

x

x

150

VERBA

dis leg.

ak.

vulg.

častý

dat.

neutr., form.

ojed.

ἱμερόομαι

gen.

odbor.

ojed.

λαγνεύω

0

odbor.

ληκάω

0

expres.

ojed.

μύλλω

ak.

expres.

hapax

οἴφω

ak.

lidový

ojed.

βινέω ἐπιθόρνυμαι

x

x

x

negat.

frekvence

neutr.

konotace

dat.

ἐν-

hodnota

častý

x

frazémy

odbor.

ἀφροδισιάζω

jiné

0

(tab. 1B)

homo

stylistická

heterosex. vaginální valence

PROPRIA

kopulace zvířat

jiné styky než

běžný

expres. ὀχεύω

ak.

lidový, expres.

σπλεκόω

0

?

hapax

δια-

0

expres.

dis leg.

dat., předl.

neutr., odbor.

běžný

συνουσιάζω

X

x

zoofilie

lidový

řídký

151

ἀφικνέομαι

x

βαίνω

x? x

ἀναδια-

x

ἐπι-

x

x

εἶμι

x

προς-

x

x

x

συν-

x

ἔρχομαι

x

x

x

x

x

εἰσσυν-

φοιτάω

X

X

προςἥκω

odborná próza

Bible

ostatní

román

poklasická

historická

řečnictví

filozofická

satyrské drama

tragédie

komedie

epigram

poezie

epos

(tab. 2A)

próza klasická

helénistická

CHŮZE

archaická lyrika

poezie

x

x

x

x

X

x

x

x x

x

x

x

x

x 152

βαίνω

x

ἀνα-

x

frekvence

konotace

παρά

odbor.

ojed.

x

ak.

?

hapax

ak.

?

ojed.

0

?

hapax

před., dat.

expres.

předl.

formální

ojed.

zoofilie

x

εἶμι-

hodnota

x

διαἐπι-

stylistická

valence

ἀφικνέομαι

frazémy

jiné

(tab. 2B)

heterosex. vaginální

homo

CHŮZE

kopulace zvířat

jiné styky než

x

negativní

ojed.

προς-

x

0, dat., předl.

neutr.

řídký

συν-

x

dat.

formální

ojed.

předl.

formální

εἰς-

πρός

neutr.

řídký

προς-

0, dat.

neutr.

ojed.

dat.

neutr.

běžný

předl.

neutr.

ojed.

předl.

neutr.

běžný

ἔρχομαι

συν-

x

x

incest

x

ἥκω φοιτάω

x

biblický jaz.

běžný

153

poezie

próza

ἀλινδέω

odborná próza

Bible

ostatní

román

historická

řečnictví

filozofická

satyrské drama

x

διακροτέω

x

διαμηρίζω

x

ἐλαύνω

x

κατα-

x

x

x

ἐρείδω

x

ἐρέττω

x x

x

X

προκρούω

x

ὑπο-

x

παίω

x

σποδέω

x

δια-

x

συγκυλίνδομαι τρυπάω

poklasická

x

βάλλω

κινέω

tragédie

komedie

epigram

poezie

epos

(tab. 3A)

helénistická

POHYB, ÚDER

archaická lyrika

klasická

x

x x

x

154

frekvence

hodnota

stylistická

konotace

ἀλινδέω

valence

frazémy

vaginální

jiné

(tab. 3B)

heterosex.

homo

POHYB, ÚDER

kopulace zvířat

jiné styky než

negat.

ojed.

μετά, dat.

expres.

0

expres.

ak.

vulgární

ak.

vulgární

ojed.

ak.?

expres.

ojed.

gen.

vulgární

ἐρείδω

0, ak.

vulgární

ojed.

ἐρέττω

ak.

expres.

ojed.

ak.

vulgární

běžný

προκρούω

ak.

vulgární

ojed.

ὑπο-

ak.

expres.

hapax

παίω

ak.

vulgární

0, ak.

vulgární

řídký

δια-

ak.

expres.

hapax

συγκυλίνδομαι

dat.

expres.

ak.

expres.

βάλλω

x

διακροτέω διαμηρίζω

x

ἐλαύνω κατα-

x

κινέω

incest

σποδέω

τρυπάω

x

hapax násilí

násilí

násilí

negat.

hapax

ojed.

hapax

ojed. ojed.

155

x

x

x

γίγνομαι

x

παρα-

x

συν-

x

διαλέγομαι

x

θιγγάνω

x

x

x

x x

x

x

x

x

x

ἐπι-

x

συνx

x

x

x

x

προς-

x

x

x x

x

συν-

x

ἐπιπλέκω

x

συν-

x

X

πλησιάζω

x

σύνειμι

x

x

x

x

x

συνοικέω

X

x

X

x

x

x

συμπεριφέρω

x

συμφέρω

x

φιλέω

x

X

x x

x

X

x

ὁμιλέω

x x

x X

x

x

κοινωνέω μείγνυμι

x

odborná próza

Bible

román

historická

řečnictví

poklasická

ostatní

ἅπτομαι

klasická filozofická

satyrské drama

tragédie

próza

komedie

epigram

poezie

epos

(tab. 4A)

helénistická

KONTAKT

archaická lyrika

poezie

x

x

x

x

x

x

x

156

frekvence

konotace

hodnota

stylistická

valence gen.

neutr.

běžný

γίγνομαι

μετά

neutr.

ojed.

παρα-

dat.

neutr.

hapax

dat.

neutr.

častý

dat.

expres.

milenecký styk

řídký

ἅπτομαι

jiné

x

(tab. 4B)

homo

frazémy

kopulace zvířat

KONTAKT

jiné styky než heterosex. vaginální

x

συν-

x

διαλέγομαι θιγγάνω

x

dat.

neutr.

milenecký styk

ojed.

κοινωνέω

x

dat.

neutr.

styk bohů

řídký

x

dat.

básn.

vznešenost

častý

μείγνυμι

x

zoofilie

ἐπι-

x

dat.

neutr.

řídký

συν-

x

dat.

neutr.

ojed.

dat.

neutr.

častý

προς-

dat.

neutr.

ojed.

συν-

dat.

neutr.

hapax

ἐπιπλέκω

dat.

neutr.

mimomanželský

ojed.

συν-

dat.

neutr.

mimomanželský

ojed.

dat.

neutr.

častý

dat., předl.

neutr.

častý

dat.

neutr.

řídký

0

neutr.

hapax

συμφέρω

dat.

neutr.

hapax

φιλέω

ak.

neutr.

ὁμιλέω

x

πλησιάζω

x

x

σύνειμι

x

x

συνοικέω συμπεριφέρω

incest

přátelství

běžný

157

próza

ἀναπαύομαι

x x x x

x x

x x

x

x

x

x

X

x

X

συνευνάομαι

x

εὕδω

x

κατα-

x

x

x x

συγκατα-

x

x

x

x

συν-

X x

X

x

κατακλίνω

x

x

x x

x

συγκατακλίνω συγκλίνω x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

παρα-

x

x x

συνπαραλέχομαι

Bible

ostatní

román

x

x

συν-

κοιμάω

X

x

συν-

εὐνάω

historická

x x

βαυβάω

εὐνάζω

poklasická

x

συν-

καταδαρθάνω

řečnictví

filozofická

drama

satyrské

tragédie

komedie

epigram

poezie

lyrika

archaická

epos

(tab. 5A)

helénistická

klasická

SPANÍ

odborná próza

poezie

x X

x

x

x

X

x

x

158

frekvence

hodnota

stylistická

valence

frazémy

zoofilie

konotace

ἀναπαύομαι

ostatní

homo

(tab. 5B)

kopulace zvířat

SPANÍ

jiné styky než heterosex. vaginální

pozitivní

řídký

předl.

neutr.

dat.

neutr.

řídký

0, předl.

básn. ?

ojed.

předl.

neutr.

ojed.

dat.

neutr.

ojed.

předl., dat.

básn.

vznešenost

řídký

dat.

básn.

vznešenost

řídký

dat.

básn.

vznešenost

běžný

dat.

neutr.

běžný

x

předl.

neutr.

ojed.

x

předl.

neutr.

častý

συγκατα-

dat.

neutr.

častý

συν-

dat.

neutr.

řídký

předl., dat.

neutr.

řídký

dat.

neutr.

ojed.

dat.

neutr.

ojed.

předl.

neutr.

častý

παρα-

dat.

formální

ojed.

συν-

dat.

neutr.

běžný

dat.

básn.

συνβαυβάω καταδαρθάνω συνεὐνάζω

x

συνεὐνάω

x

συνευνάομαι εὕδω

x

κατα-

κατακλίνω

x

συγκατακλίνω

x

συγκλίνω κοιμάω

παραλέχομαι

x

vznešenost

běžný

159

δαμάζω

x

ὑποδαμνάω

x

δέχομαι

x

εἰς-

x x x

δίδωμι

x

x

x

x

ἀπο-

x x.

x

παρα-

x

x

x

X

x

x

προσιήμι

x

τυγχάνω

x?

X x

x

x

ἐν-

x

χαρίζω χράομαι

odborná próza x

ὑπο-

ὀπύω

Bible

X

προς-

ἔχω

ostatní

román

poklasická historická

x

řečnictví

x

klasická filozofická

komedie

epigram x

satyrské drama

x

próza

tragédie

γαμέω

poezie

epos

(tab. 6A)

helénistická

VLASTNICTVÍ

archaická lyrika

poezie

x x

x x

x

x

X

x

160

jiné styky než heterosex.

VLASTNICTVÍ

konotace

frekvence běžný

δαμάζω

dat.

básnický

oddanost

ojed.

ὑποδαμνάω

dat.

básnický

povolnost

řídký

ak.

neutr.

ojed.

ak.

neutr.

ojed.

ak.

neutr.

ojed. ojed.

δέχομαι

x

εἰςπρος-

x

hodnota

valence

negativní

γαμέω

ostatní

expres., vulg.

homo

ak.

zvířat

x

(tab. 6B)

kopulace

frazémy

stylistická

vaginální

ὑπο-

x

ak.

neutr.

δίδωμι

x

dat.

neutr.

podřízenost

řídký

dat.

neutr.

odevzdání se

ojed.

x

ak.

neutr.

nadřazenost

běžný

x

dat.

neutr.

povolnost

řídký

ak.

expres.

řídký

ak.

neutr.

ojed.

gen.

neutr.

dat.

neutr.

ἀποἔχω

x

παραὀπύω

x

προσίημι τυγχάνω

x

ἐν-

nadřazenost

řídký ojed.

χαρίζω

x

x

dat.

expres.

potěšení

řídký

χράομαι

x

x

dat.

neutr.

nadřazenost

častý

161

ČINNOST

(tab. 7A)

ἐνεργέω

λειτουργέω

ὑπουργέω

ἀνύω

x

περαίνω

x

διαπράττω x

δράω x

x

x

x

ποιέω x

ὑπηρετέω x

poklasická odborná próza

Bible

ostatní

klasická

román

historická

řečnictví

filozofická

satyrské drama

tragédie

komedie

epigram

poezie

helénistická

archaická lyrika

epos

poezie próza

x x

x

x x

x

162

jiné styky než

neutr.

0

expres.

ojed.

x

0

neutr.

ojed.

x

0, ak.

neutr.

řídký

dat.

neutr.

hapax

0, ak.

expres.

řídký

0, ak.

neutr.

ojed.

0, dat.

neutr.

ojed.

dat.

neutr.

ojed.

διαπράττω δράω

x

x

felace

ἐνεργέω λειτουργέω περαίνω

x

anál

ποιέω

x

ὑπηρετέω

x

ὑπουργέω

x

zoofilie

frekvence

0

konotace

stylistická

x

hodnota

valence

ἀνύω

frazémy

ostatní

zvířat

kopulace

(tab. 7B)

homo

heterosex. vaginální

ČINNOST

námaha

ojed.

163

verba propria

13

x

chůze

14

pohyb, úder

16

x

x

kontakt

21

x

x

spaní

20

x

vlastnictví

17

x

činnost

9

běžná a častá

frekvence

frazémy

próza

drama

poezie

počet lexémů

Tabulka 8

x

0

0%

4

30,8 %

x

6

42,9 %

3

21,4 %

1

6,25 %

1

6,25 %

x

5

23,8 %

7

33,3 %

x

x

5

25 %

7

35 %

x

x

9

52,9 %

3

17,6 %

x

x

4

44,4 %

0

0%

3.2. Skladba lexika versus žánr Srovnání výskytu lexémů v jednotlivých literárních druzích či žánrech je věc nesnadná a ožehavá zvláště pro nevyrovnanost v objemu dochovaných textů náležících k jednotlivým žánrům. Obecně lze předpokládat, že čím více textů je dochovaných, tím větší bude pravděpodobnost výskytu rozličných sloves nebo jiných výrazů denotujících určitou činnost. Zatímco Aristofanovy komedie čítají na 106.500 slov (bez fragmentů), poezie Anakreonta 1.526 slov, Theokritovy Idyly celkem 20.502 slov, Kallimachův poetický odkaz 20.600 slov, oba homérské eposy 203.242 slov.391 Naproti tomu značné množství drobnějších spisků nejrůznějšího obsahu, charakteru a původu stojí za velkým počtem dokladů v próze poklasického období. Vždyť jen Plútarchova Moralia mají více než 533 tisíc slov. Z tabulky č. 9 vyplývá, že v próze římského období nalezneme více než polovinu excerpovaných lexémů, což je absolutně nejvíce ze všech vyčleněných žánrů. Jistě by si poklasická próza zasloužila podrobnější žánrové rozčlenění, nicméně lze říci, že většina dokladů pochází ze spisů Lúkiána a Plútarcha. Hned za poklasickou prózou následuje komedie spolu s odbornými přírodopisnými texty. Naproti tomu nejméně

391

Údaje o počtu slov jsou převzaty z databáze TLG.

164

lexémů (110)

celkem

činnost (9)

(17)

vlastnictví

spaní (20)

kontakt (21)

(16)

pohyb, úder

chůze (14)

(13)

propria

verba

Tabulka 9

epos

0

0

0

2

7

2

0

11

10 %

arch. lyrika

2

0

1

1

4

1?

0

9

8,2 %

helén. poezie

3

0

3

2

2

1

1

12

10,9 %

epigram

1

3

3

4

2

7

3

23

20,9 %

celkem poezie

5

38

34,5 %

komedie

6

2

11

5

8

6?

5

43

39,1 %

tragédie

0

1

0

4

6

2

0

13

11,8 %

satyrské drama

0

1?

1

1

2

1

0

6

5,5 %

celkem drama

6

54

49,1 %

filozofická próza

1

4

1?

6

4

2

0

18

16,4 %

řečnická pr.

0

1

0

5

0

1

0

7

6,4 %

historická pr.

2

2

0

5

6

3

0

18

16,4 %

román

2

2

0

6

3

2

1

16

14,5 %

Bible

0

2

0

2

1

0

0

5

4,5 %

odborná pr.

4

9

0

7

6

3

0

29

26,4 %

ostatní

7

5

2

17

12

9

5

57

51,9 %

celkem próza

9

77

70 %

38,5 %

46,2 %

69,2 %

3

3

11

21,4 %

21,4 %

78,6 %

4

12

3

25 %

75 %

18,8 %

4

8

20

19 %

38,1 %

95,2 %

9

13

16

45 %

65 %

80 %

9

7

13

52,9 %

41,2 %

76,5 %

4

5

5

44,4 %

55,5 %

55,5 %

165

různých výrazů je doloženo v Bibli, satyrském dramatu a archaické lyrice. U satyrského dramatu je situace způsobena velmi malým objemem a fragmentárností dochovaných textů, archaická lyrika taktéž nesnese srovnání s množstvím textů klasických a poklasických. Nezáleží ovšem pouze na rozsahu díla, ale také na náplni a obsahu. Jako příklad uvedu klasickou tragédii a komedii: zatímco v komedii se setkáme s nejrůznějšími výrazy pro pohlavní styk „na každém rohu“, tragédie je těchto termínů téměř prosta, ačkoli statistická pravděpodobnost vycházející z celkového počtu slov by hovořila ve prospěch tragédie. V téměř každém literárním žánru se setkáme se zpracováním milostných témat. Je ovšem rozhodující, čí osudy a peripetie jsou líčeny. V tragédii vystupují hrdinové mytologických příběhů a to určuje výběr lexika a zacházení s tématem lásky. Básník pouze jemně naznačuje, opisuje a i v emotivně vypjatých chvílích sahá po eufemismech. V komedii jsou ústředními postavami venkované, řemeslníci a otroci, tedy prostí lidé náležející k nejnižším sociálním vrstvám. I když se u Aristofana na scéně objeví někdo náležející k střední nebo vyšší třídě, jeho jazyk je parodována a je plný dvojsmyslů. Téma lásky a milostných vztahů je zpracováno přímo, bez oklik. Rozdíl v autorském přístupu k zpracování tématu se pak odráží i v jazykové rovině: zatímco v tragédii pro vyjádření sexuálních kontaktů převažuje použití nejrůznějších frazémů, popř. velmi jemných eufemismů, v komedii najdeme širokou škálu různě expresivně zabarvených výrazů.

3.3. Časová rovina Vývoj jednotlivých sémantických skupin na časové ose je obecně nepostihnutelný, pokud chceme sledovat diachronní vývoj, pak pouze v rámci konkrétního lexému, který je v tomto ohledu zcela nezávislý na změnách, kterými procházela jiná slovesa. Mnohé lexikální jednotky můžeme sledovat až od doby klasické, neboť v literární produkci archaického období pro ně nemáme doklad. Na vině je opět relativně malé množství literárního materiálu předklasického období. Neznamená to ovšem, že se v té době nepoužívala nebo neexistovala, byť lze samozřejmě předpokládat, že nová slova vznikala v průběhu celé existence řeckého jazyka. I když se s nějakým výrazem prokazatelně setkáme poprvé u konkrétního autora, neznamená to ještě, že onen autor jej vytvořil. Nejlépe lze pozorovat vývoj u lexémů velmi dobře doložených. Lze také říci, že čím má slovo emotivnější náboj, tím náchylnější bude k různým změnám a 166

modifikacím. Naopak téměř žádný posun jsem nezaznamenala u eufemismů ze skupiny sloves denotujících spánek.

3.4. Expresivita versus žánr Závislost míry exprese výrazu na literárním žánru je další otázkou, kterou jsem si v úvodu své práce položila. Nabízí se jednoznačná odpověď, že nejčastěji se s vulgarismy a se silně expresivními výrazy setkáme ve staré attické komedii. Jistě je tomu tak, ale proč zrovna komedie, když o sexu více či méně otevřeně píší i autoři jiných žánrů? Například v Partheniových Milostných trápeních nejde o nic jiného než o vylíčení, kdo s kým za jakých okolností měl poměr a jaké to mělo následky. Přesto výrazy jím použité jsou hodnoceny jako eufemismy stylisticky neutrální, ačkoli jsou velmi frekventované. Podle mého názoru tkví příčina v tom, že při zkoumání mrtvého jazyka je v dialogu daleko snazší určit stylistickou hodnotu lexému, navíc díky znalosti společenského postavení hovořící postavy lze identifikovat i sociální a afektivní složky významu a jsou čitelnější případné konotace. Proto jsem se z opatrnosti v prozaických spisech přikláněla k neutrálnímu stylistickému vyznění lexémů, kdežto v případě komedie jsem měla více důkazů pro citové zabarvení sloves díky interakcím jednajících postav i mimojazykové rovině. Ačkoli komedie nabízí ze všech literárních druhů nejpestřejší a pokud jde o expresivitu nejzajímavější jazykový materiál, nelze podle mého názoru její význam přeceňovat. Je třeba si uvědomit, že na jevišti nepromlouvají skuteční prostí venkované, skuteční otroci, ale že jejich jazykové vyjadřování je dramatikem velmi dobře promyšleno. Nejedná se tedy o spontánní jazykový projev, který by byl vhodný k sociolingvistickému zkoumání, byť se o to mnozí badatelé pokoušejí. Na druhou stranu je potřeba připustit, že v rámci dochovaného materiálu představuje attická komedie cenný zdroj nižších jazykových registrů, ať už jsou jakkoli stylizované. Abych se nedostala do bludného kruhu, kdy na základě žánru určím vulgarismus a pak zpětně na základě takto vybraných vulgarismů budu hovořit o převažujícím žánrovém zařazení, nebudu se pouštět do podobných úvah, pokusím se však alespoň statisticky shrnout (tabulka 10) získaná data. Uvedu počty vulgarismů a expresivních termínů podle jednotlivých již dříve vyčleněných literárních žánrů a druhů a shrnu důvody pro přisouzení takovéto stylistické hodnoty.

167

Tabulka 10

vulgarismy

expresivní

(10 lexémů)

výrazy

okolnosti a důvody

(19 lexémů) epos

0

0

archaická lyrika

2

1

kontext, téma

helén. poezie

1

6

dialog, repliky pastýřů

epigram

3

4

subjektivní pohled, pocity

komedie

8

11

dialog, nízké sociální postavení

tragédie

0

1

dialog, emotivní promluva

satyrské drama

2

0

dialog, vztah k postavě Satyra

filozof. próza

0

0

řečnictví

0

0

historická pr.

0

0

román

0

0

Bible

0

0

poklasická pr.

3

8

odborná próza

0

0

přímá řeč, kontext

Celkem ze 110 analyzovaných lexémů jsem 10 identifikovala jako vulgarismy, dalším 19 jsem přisoudila citové zabarvení. Epos a téměř všechny vyčleněné prozaické žánry jsou prosty vulgárních a citově zabarvených výrazů. Nejenže jsem na základě jazykového i mimojazykového kontextu mohla v nich použité výrazy klasifikovat pouze jako neutrální, popř. básnické termíny, ale v těchto žánrech se vůbec nevyskytují lexémy, které byly na základě analýzy v komunikátech lišících se literárním zařazením, dobou vzniku či autorem určené jako expresivní. Jedenkrát se objevuje expresivní výraz v díle řečníka Aischína (διαλέγομαι), ne však v jeho řečech, ale v jemu tradicí připisovaných dopisech, které jsou ovšem dílem daleko pozdějším. Navíc se jedná o použití v přímé řeči. Podobnou situaci pozorujeme na poli tragédie V prozaických spisech římského období jde o výrazy především v přímé řeči, kde na základě sociálního statutu hovořící osoby (otrok, nevěstka apod.) a celkové okolnosti promluvy lze snadněji určit emotivní zabarvení. Za dochování poměrně velkého množství expresivních výrazů vděčíme epigramatikům, kteří ve svých milostných básních dávali vytrysknout svým niterným pocitům a pro vyjádření opovržení či nenávisti nechodili daleko pro hrubější slovo. Expresivní výrazy jsem tu 168

identifikovala na základě celkového ladění básně, vodítkem mi byly především básníkovy subjektivní pocity (nenávist, zoufalství, rozhořčení, pohrdání) vyplývající z jazykového i mimojazykového kontextu. Nejsprostším helénistickým básníkem bychom mohli nazvat Theokrita, který drsnějšími výrazy prokládá dialogy pasáků a koření jimi jejich vzájemné verbální útoky. Při stanovování stylistického odstínu lze tedy vycházet ze sociálního postavení (v tomto případě velmi nízkého) promlouvající osoby, byť se zase nejedná o zachycení mluveného jazyka, nýbrž o promluvu stylizovanou. Nicméně lze předpokládat, že autor sestavoval repliky tak, aby alespoň do jisté míry kopírovaly živý jazyk. O vulgarismech ve staré attické komedii bylo již hodně řečeno a čísla v tabulce hovoří za vše. Vulgární výrazy používají u Aristofana převážně otroci, staré ženy a obecně osoby velmi nízkého společenského statutu, nebo se jedná o nadávky směřované na pasivní homosexuály. V satyrském dramatu pak použité vulgarismy mají nějaký vztah k postavě Satyra, ať už je výraz vložen do úst přímo jim nebo oni jsou participanty na pohlavním styku slovesem vyjádřeném. V úvodu jsem prezentovala názor Laury McClure, že za věrnějším obrazem každodenní mluvy v komedii stojí aktuální politická témata, o kterých stará attická komedie pojednává. Domnívám se, že tento postulát není zcela přesný. Ukázala jsem, že expresivní výrazy, které jistě byly součástí aktivního lexika i nevzdělaných lidí, najdeme i v jiných literárních druzích, které nemají s politikou nic společného, např. v helénistické době u Theokrita, v pozdější próze u Lúkiána či ve sbírce vtipů Filogelós. Spíše než politická témata určuje celkovou dikci děl a emotivní náboj jednotlivých lexémů sociální postavení vystupujících postav. Zatímco v eposu a tragédii jsou hlavními hrdiny příslušníci královských rodů, váleční hrdinové, bozi a jejich potomci, společenské rozvrstvení osob jednajících v komedii je diametrálně odlišné. S citově zabarveným projevem se setkáme také v dílech, která vyjadřují subjektivní pocity autora, např. v milostném epigramu nebo v archaické lyrice.

169

3.5. Expresivita versus sémantická skupina Tabulka 11 ukazuje závislost míry expresivity na sémantické skupině.

Tabulka 11

Vulgarismy

Expresivní termíny Lexémů Z toho

(celkem 10)

(celkem 19)

ve

expresivních

skupině verba propria

1

chůze

0

pohyb, úder

8

kontakt

10 %

5

26,3 %

13

6

46,2 %

1

5,3 %

14

1

7,1 %

8

42,1 %

16

16

100 %

0

1

5,3 %

21

1

4,8 %

spaní

0

0

20

0

vlastnictví

1

činnost

0

80 %

10 %

2

10,5 %

17

3

17,6 %

2

10,5 %

9

2

22,2 %

Citově nejvíce zabarvené jsou lexémy zařazené do skupiny sloves primárně vyjadřujících úder nebo prudký pohyb, všechna jsou velmi expresivní. Mezi monosémickými lexémy pro pohlavní styk najdeme jak termíny vulgární, tak výrazy formální a stylisticky neutrální. Naopak veškerá slovesa denotující spánek byla mnou určena jako neutrální, popřípadě jako básnické či formální termíny. Podobně malou míru expresivity vykazují lexémy kategorie vzájemného kontaktu. Slovesa chození a přicházení jsou dle tabulky taktéž málo citově zabarvená. U této skupiny je to ovšem dáno mou opatrností při stanovování stylistické hodnoty, neboť pro většinu lexémů

této

kategorie

existuje

velmi

málo

dokladů,

často

navíc

pouze

fragmentárních, a jejich hodnocení je tedy značně nejisté a bylo by spekulativní.

3.6. Prefixace Většina excerpovaných a analyzovaných lexémů je vytvořena kompozicí, konkrétně jde o 57 z celkového počtu 110 sloves. Na tomto místě bych chtěla stručně shrnout použití prefixů a komentovat závislost na sémantické skupině (tabulka 12). Jednoznačně nejvíce zastoupeným a zároveň univerzálním prefixem pro slovesa denotující pohlavní styk je předložka σύν, která explicitně označuje kontakt a partnerství, podobně jako u českých termínů předložka s připojující a řídící předmět (milovat se s kým, spát s kým, mít poměr s kým, apod.). Nejčastěji jsou pomocí ní tvořena

kompozita

sémantické

skupiny

kontaktu

a

spánku.

Druhým 170

nejfrekventovanějším prefixem je předložka διά, nicméně rozsahu použití prefixu συν- zdaleka nedosahuje. Pozoruhodné je na něm však to, že velká většina takto utvořených kompozit jsou expresivní nebo vulgární výrazy (διασπλεκόω, διακροτέω, διαμηρίζω, διασποδέω, διαλέγομαι, διαπράττω) a velká většina (6 z 11) kompozit s citovým zabarvením je tvořena tímto prefixem.

14 / 9

slov/s

prefixu

14

9/2

význam

13

17 / 8

celkem

20 /

činnost

21 /

vlastnictví

úder

pohyb,

16 / 7

spaní

13 / 4

kontakt

počet

chůze

12

verba

Tabulka

propria

Důvodem pro takovouto produktivitu prefixu δια- u sloves označujících pohlavní

110 / 57

prefixem ἀνα-

1

ἀπο-

1

δια-

1

εἰσ-

1

1 1 3

1

1

1

ἐν-

1

ἐπι-

1

1 1

1

κατα-

2

2 1

3+2392

1

7

roznožení

2

pohyb k

3 4

pohyb k

4+2

násilí, uléhání

παρα-

1

περι-

0+1

προ-

ὑπο-

1

2 1

2

kontakt

1 1

1

4 0+1

1

προσσυν-

2

8

1

2 9 2

5

pohyb k

21

kontakt

3

podřízení

akt by mohl být význam velmi dobře patrný u sloves jako např. διαβαίνω nebo διαμηρίζω, tj. pohyb roztahování nohou. Dva významy jsou patrné u prefixu κατα-. U sloves pohybu je to zřetelný sém nepřátelství a násilí, kterého se dopouští aktivní partner na submisivním, u sloves

Číslo za znaménkem plus označuje počet prefixů stojících na druhém místě u kompozit, která jsou tvořena více než jedním (typicky dvěma) prefixy.

392

171

denotujících spánek je to pak pohyb směrem dolů, tj. význam odebírání se a uléhání na lůžko. Předpona ὑπο- má zřetelné konotace podřízení se pasivního partnera aktivnímu, podobně jako je tomu u sloves činnosti ὑπηρετέω a ὑπουργέω. Hojně využívány byly taktéž prefixy označující směr k partnerovi, a to jednak u sloves pohybu nebo kontaktu.

3.7. Slovesná rekce versus expresivita Stručně se zmíním o vztahu slovesné rekce a expresivity sledovaných lexémů, neboť, jak se zdá, tyto dva jevy spolu do jisté míry souvisí. Nejlépe půjde tuto závislost vysledovat u monosémních lexémů, protože u nich nebude slovesná rekce ovlivněna původními či jinými významy. Ve skupině 13 monosémních sloves 4 připojují předmět v akuzativu, u ostatních bývá většinou valenční pozice přímého objektu neobsazená, méně často stojí předmět v dativu. V této skupině jsem zároveň identifikovala 6 lexémů jako expresivních nebo vulgárních. Žádný z těchto citově silně zabarvených termínů nemá dativní rekci, předmět bývá vyjádřen buď akuzativem nebo vůbec. Zdá se tedy, že slovesná rekce do jisté míry určuje expresivitu výrazů. Tuto situaci můžeme srovnat se stavem v českém jazyce: vulgární výrazy mívají rovněž předmět v akuzativu (šukat, jebat, šoustat někoho), kdežto eufemismy a slovesa neutrální připojují objekt pomocí předložky s (spát, dělat to, milovat se, souložit s někým). U ostatních sémantických kategorií půjde tuto souvislost hůře vysledovat, neboť většina sloves si uchovávala rekci, kterou vykazovala v původním významu. Tak tomu bude u všech sloves z kategorie vlastnictví vykazujících akuzativní rekci (ženit se, přijímat, mít), u nichž nelze expresivitu svádět na objekt stojící v akuzativu, byť shodou okolností expresiva této skupiny vyžadují předmět v akuzativu (s výjimkou

verba propria

13

akuzativ ní rekce 4

chůze

14

2

?

1

předl. (jde o kompozitum)

pohyb

16

12

12

16

0, dat., gen., předl.

kontakt

21

1

0

1

dat.

spánek

20

0

0

0

vlastnictví

17

8

2

3

dat. (kladné konotace)

činnost

9

3

1

2

0

Tabulka 13

z toho expres. 4

celkem expres. 6

rekce ostatních expresiv 0

172

slovesa χαρίζω mající kladné konotace potěšení). U sloves denotujících chůzi je rovněž obtížné tuto souvislost prokázat vzhledem k velmi malému počtu dokladů a tím nemožnému zhodnocení stylistického zabarvení. Nelze jen podle slovesné rekce usuzovat na expresivitu, protože i slovesa chození se pojila s prostým akuzativem. Jediný mnou určený expresivní lexém (ἐπιβαίνω) má dativní vazbu nebo předmět je připojen předložkou. To může být zapříčiněno faktem, že jde o kompozitum a slovesná rekce je řízena povahou prefixu spíše než významovým odstínem slovesa. Celkem jednoznačně vypadá situace u sloves vyjadřujících pohyb nebo úder. Jak už jsem uvedla, všechna jsou výrazně citově zabarvená, často s konotacemi násilí. Velká většina vykazuje akuzativní rekci. U některých kompozit je rekce řízena povahou prefixu (συγκυλίνδομαι), u slovesa βάλλω v jediném mnou nalezeném textu je valenční pozice objektu neobsazená. Přesto není možné u všech lexémů paušálně označit vliv exprese na slovesnou vazbu. Např. u slovesa ἐλαύνω a u sloves s významem tlouci najdeme objekt v akuzativu i v jiných významech. Akuzativní rekce je u těchto sloves nicméně tak výrazná a převažující, že svůj vliv na expresivitu mít mohla.

173

ZÁVĚR Cílem mé disertační práce bylo vyhledat ve starořeckých literárních textech co největší počet sloves označujících pohlavní styk, určení jejich stylistického zabarvení a navržení funkčního a adekvátního překladu do češtiny. Při své práci jsem se musela vypořádat s několika obtížemi vyplývajícími ze skutečnosti, že šlo o studium jazyka mrtvého bez možnosti přímého kontaktu s mluveným projevem a vzdáleného nejen časově, ale i relativně kulturně a sociálně, alespoň co se zvyklostí pohlavního života týče. Při sumarizaci výsledků je tak potřeba mít na paměti, že skutečná situace se mohla v lecčems odlišovat a že naše poznání starořecké společnosti se zakládá na zkoumání zlomkovitých informací. Neznamená to ovšem, že bychom měli už předem na jakékoli bádání rezignovat, je potřeba vzít v potaz omezené možnosti našeho poznání a být si vědom rizika a úskalí dosažených závěrů. V případě analýzy založené na studiu literárních textů, především pak v oblasti vztahů mužů a žen, je potřeba si uvědomit, že dochovaný materiál nám nabízí pouze jednostranný pohled na vztahy a postavení mužů a žen v antické řecké společnosti, protože autory textů byli v drtivě většině muži, a to muži vzdělaní, příslušníci střední a vyšší společenské vrstvy. Podařilo se mi excerpovat celkem 110 lexémů prokazatelně používaných pro heterosexuální vaginální styk, jde o slovesa navzájem synonymní. Při excerpci jsem se neomezovala na určitý literární druh, časové období, nebo konkrétního autora, vycházela jsem ze všech dochovaných literárních textů. Aby toto bylo po technické stránce proveditelné, pracovala jsem s texty zahrnutými do databáze Thesaurus Linguae Graecae. Vzhledem k čerpání pouze z literárních zdrojů především z attické oblasti je celkový počet lexémů překvapivě vysoký a dokládá tak pestrost a bohatost řeckého jazyka. Lze předpokládat, že množství skutečně používaných termínů bylo vyšší, vezmeme-li v úvahu, že řečtina nebyla jazykem jednotným a mohly existovat další výrazy nářeční, zkomoleniny či slova patřící k nižším registrům jazyka používaná omezeným okruhem lidí, např. spodinou, přistěhovalci nebo samotnými prostitutkami, o jejichž skutečné jazykové vybavenosti máme jen málo zpráv. Tato slovesa jsem rozdělila do 7 skupin podle společného sémantického pole: vlastní slovesa, slovesa denotující chůzi, pohyb a úder, kontakt, spánek, vlastnictví a činnost. Nejvíce používané byly lexikální jednotky z okruhu sloves denotujících kontakt a spánek, jmenovitě μείγνυμι, κοιμάω a καθεύδω. Tyto se ukázaly zároveň být univerzálními výrazy vyskytujícími se ve všech literárních druzích a žánrech. 174

Naproti tomu ojediněle se vyskytují pro pohlavní styk slovesa označující obecnou činnost, což je pro mě překvapivé, neboť v češtině tyto eufemismy používáme velice často (např. dělat to). Kromě frekvence se sémantické skupiny i jednotlivé lexémy mezi sebou navzájem liší i v dalších ohledech, jako je míra expresivity či kolokabilita. Nejvíce citově zabarvených výrazů najdeme mezi slovesy denotujícími pohyb nebo úder a mezi vlastními monosémními lexémy pro pohlavní styk. S expresivitou do jisté míry souvisí i slovesná rekce: vulgarismy mívají většinou přímý objekt vyjádřen akuzativem. Obecně lze také říci, že čím má sloveso méně explicitní význam, tím je pociťována větší potřeba tento nejednoznačný význam specifikovat i jazykovými prostředky. Proto mnohá slovesa označující chůzi, kontakt a vlastnictví byla používána v nejrůznějších více či méně ustálených frazémech a syntagmatech. Specifikována byla především vykonávaná činnost, a to mnohdy pomocí substantiv a adjektiv majících etymologický základ ve jméně bohyně lásky Afrodíty, dále pak bývá konkretizováno místo, kde ke styku dochází, a to především pomocí substantiv denotujících lůžko. U některých dobře doložených jednotek lze vysledovat vývoj významu i v časové rovině, většinou jsem ale narazila na absenci velkého počtu sloves v literárních pramenech pocházejících z archaického období. Nejvíce dokladů nám poskytuje stará attická komedie spolu s některými prozaiky římského období (především Lúkiánem a Plútarchem) a epigramatiky píšícími milostné básně, nelze ovšem přehlížet i ostatní literární materiál. Je velká škoda, že se nám nedochovaly starořecké erotické příručky, které slovník Súda nazývá dódekatechna, tedy knihy dvanácti umění, ve kterých se popisovalo dvanáct sexuálních poloh. Máme zprávy pouze o jménech autorů, nebo spíše autorek (mohlo jít také ale o muže píšící pod ženským pseudonymem). Podle Súdy první autorkou byla služka Heleny Astyanasa, později následovaná dalšími ženami, Filainis a Elefantiné.393 Při překladu do češtiny jsem se setkala ještě s jedním problémem, do té doby netušeným, a to ve srovnání s řečtinou relativně omezenou současnou českou lexikální vybaveností pokud jde o akt pohlavního styku. V této souvislosti nemohu

Ἀστυάνασσα, Ἑλένης τῆς Μενελάου θεράπαινα· ἥτις πρώτη τὰς ἐν τῇ συνουσίᾳ κατακλίσεις εὗρε καὶ ἔγραψε περὶ σχημάτων συνουσιαστικῶν· ἣν ὕστερον παρεζήλωσαν Φιλαινὶς καὶ Ἐλεφαντίνη, αἱ τὰ τοιαῦτα ἐξορχησάμεναι ἀσελγήματα.Více k pornografické literatuře viz De Martino 1996.

393

175

zde necitovat doslov k Obrátilovu Velkému slovníku sprostých slov, který v r. 1999 napsal Jan Hýsek: ... bohatost vulgarismů je přímo úměrná bohatosti hovorového jazyka vůbec, a dlužno přiznat, že v posledních desetiletích obé značně upadá. ... ale mohou si z něho [i dítka z tohoto slovníku] výrazně rozšířit slovní zásobu, což je v pozdějším věku může dovést k užitečnému poznání, že i v nevulgárním výrazivu jim čeština nabízí daleko bohatší a zajímavější vyjadřovací prostředky, než jaké nám všem neustále vnucují verbální projevy vesměs pologramotných bardů současného světa.

Tato práce si v žádném případě neklade za cíl zcela vyčerpat možnosti, které nám studium starořeckého jazyka skýtá v této lexikologické oblasti. Snažila jsem se v rámci možností o úplnost pokud jde o excerpci lexémů denotujících pohlavní styk. Jak ve své práci několikrát zmiňuji, nebylo v mých silách a v souladu s rozsahem předkládané práce uvést u některých bohatě zastoupených lexikálních jednotek všechny doklady v textech. Na mnoha místech to nebylo možné kvůli omezené znalosti kontextu a bylo tedy obtížné ‒ ne-li nemožné ‒ rozhodnout, zda byl lexém (zvláště eufemismus) na daném místě opravdu použit pro pohlavní styk. Některá polysémní slovesa by si zasloužila vlastní studii, která by podrobněji ozřejmila distribuci významů jak u jednotlivých autorů, tak v časové rovině. Rovněž jsem si vědoma potenciálu, který se ukrývá ve studiu papyrů a nápisného materiálu. Zajímavých výsledků by mohlo být též dosaženo excerpcí frazémů a metaforických přirovnání týkajících se pohlavního života a srovnání se situací v moderní řečtině, popřípadě v jiných živých jazycích.

176

SEZNAM SLOVES V tomto seznamu jsou uvedena v abecedním pořádku všechna slovesa zahrnutá do hesláře. Číslo za slovesem udává číslo kapitoly. ἀλινδέω ... 2.3.

ἐναφροδισιάζω ... 2.1.

ἀναβαίνω ... 2.2.

ἐνεργέω ... 2.7.

ἀναπαύομαι ... 2.5.

ἐντυγχάνω ... 2.6.

ἀνύω ... 2.7.

ἐπιβαίνω ... 2.2.

ἀποδίδωμι ... 2.6.

ἐπιθόρνυμαι ... 2.1.

ἅπτομαι ... 2.4.

ἐπιμείγνυμι ... 2.4.

ἀφικνέομαι ... 2.2.

ἐπιπλέκω ... 2.4.

ἀφροδισιάζω ... 2.1.

ἐρείδω ... 2.3.

βαίνω ... 2.2.

ἐρέττω ... 2.3.

βάλλω ... 2.3.

ἔρχομαι ... 2.2.

βαυβάω ... 2.5.

εὕδω ... 2.5.

βινέω ... 2.1.

εὐνάζω ... 2.5.

γαμέω ... 2.6.

εὐνάω ... 2.5.

γίγνομαι ... 2.4.

ἔχω ... 2.6.

δαμάζω ... 2.6.

ἥκω ... 2.2.

δέχομαι ... 2.6.

θιγγάνω ... 2.4.

διαβαίνω ... 2.2.

ἱμερόομαι ... 2.1.

διακροτέω ... 2.3.

καθεύδω ... 2.5.

διαλέγομαι ... 2.4.

καταδαρθάνω ... 2.5.

διαμηρίζω ... 2.3.

κατακλίνω ... 2.5.

διαπράττω ... 2.7.

κατελαύνω ... 2.3.

διασπλεκόω ... 2.1.

κινέω ... 2.3.

διασποδέω ... 2.3.

κοιμάω ... 2.5.

δίδωμι ... 2.6.

κοινωνέω ... 2.4.

δράω ... 2.7.

λαγνεύω ... 2.1.

εἶμι ... 2.2.

λειτουργέω ... 2.7.

εἰσδέχομαι ... 2.6.

ληκάω ... 2.1.

εἰσέρχομαι ... 2.2.

μείγνυμι ... 2.4.

ἐλαύνω ... 2.3.

μύλλω ... 2.1. 177

οἴφω, οἰφέω ... 2.1.

συγκυλίνδομαι, συγκυλίομαι ... 2.3.

ὁμιλέω ... 2.4.

συμμείγνυμι ... 2.4.

ὀπύω ... 2.6.

συμπεριφέρω ... 2.4.

ὀχεύω ... 2.1.

συμπλέκω ... 2.4.

παίω ... 2.3.

συμφέρω ... 2.4.

παραγίγνομαι ... 2.4.

συναναπαύομαι ... 2.5.

παρακοιμάομαι ... 2.5.

σύνειμι (ibo) ... 2.2.

παραλέχομαι ... 2.5.

σύνειμι (sum) ... 2.4.

παρέχω ... 2.6.

συνέρχομαι ... 2.2.

περαίνω ... 2.7.

συνεύδω ... 2.5.

πλησιάζω ... 2.4.

συνευνάζω ... 2.5.

ποιέω ... 2.7.

συνευνάομαι ... 2.5.

προκρούω ... 2.3.

συνοικέω ... 2.4.

προσδέχομαι ... 2.6.

συνομιλέω ... 2.4.

πρόσειμι (ibo) ... 2.2.

συνουσιάζω ... 2.1.

προσέρχομαι ... 2.2.

τρυπάω ... 2.3.

προσίημι ... 2.6.

τυγχάνω ... 2.6.

προσομιλέω ... 2.4.

ὑπηρετέω ... 2.7.

σπλεκόω ... 2.1.

ὑποδαμνάω ... 2.6.

σποδέω ... 2.3.

ὑποδέχομαι ... 2.6.

συγγίγνομαι ... 2.4.

ὑποκρούω ... 2.3.

συγκαθεύδω ... 2.5.

ὑπουργέω ... 2.7.

συγκαταδαρθάνω ... 2.5.

φιλέω ... 2.4.

συγκατακλίνω ... 2.5.

φοιτάω ... 2.2.

συγκλίνω ... 2.5.

χαρίζω ... 2.6.

συγκοιμάομαι ... 2.5.

χράομαι ... 2.6.

178

INDEX LOCORUM Do tohoto seznamu jsou zahrnuty všechny citované a mnou přeložené pasáže řeckých, popř. latinských textů. Rejstřík je generován z Wordu 2007 a tento editor bohužel řadí čísla podle hodnoty první číslice, nikoli absolutně. Proto prosím laskavého čtenáře o shovívavost. 1Ep.Cor. 7.1 ................ 84

Ach.Tat. 2.36.4............ 89

Ant.Lib. 5.2.2 .............. 92

1Ep.Cor. 7.2 .............. 128

Ach.Tat. 2.37.5............ 95

Ant.Lib. 5.3.2 ............ 112

A.Ag. 1258 ................ 119

Ach.Tat. 2.37.6............ 86

Antiph. 102.2 ............ 130

A.Fr. 175 ..................... 57

Ach.Tat. 4.1.2.............. 26

AP 10.56 (Pall.) 133, 137

A.Fr. 281a.32 .............. 91

Ach.Tat. 4.7.7.............. 59

AP 11.155 (Lucill.) ... 143

A.R. 1.137 ................. 114

Ach.Tat. 5.12.3............ 59

AP 11.202 (adesp.) ..... 77

A.R. 1.24 ................... 114

Ach.Tat. 5.26.13........ 128

AP 11.22 (Strat.) ....... 126

A.R. 2.1235 ............... 120

Ach.Tat. 5.26.4.......... 102

AP 11.223 (Mel.) ........ 32

A.R. 2.3 ..................... 114

Ach.Tat. 5.26.7.......... 128

AP 11.225 (Strat.) ..... 139

A.R. 2.952 ................. 114

Ach.Tat. 5.3.5........ 26, 64

AP 11.284 (Pall.) ........ 45

A.R. 4.1495 ................. 92

Ach.Tat. 6.15............. 137

AP 11.29 (Autom.) .... 56,

A.R. 4.1737 ................. 92

Ach.Tat. 7.5.4............ 131

Ael.Ep. 9 ................... 111

Ach.Tat. 8.11.2............ 89

AP 11.326 (Autom.) . 140

Ael.NA 1.50 ................ 48

Achae. 28 .................... 49

AP 11.339 (adesp.) ... 142

Ael.NA 10.2 ................ 36

Alciphr. 3.19.9 .......... 141

AP 11.353.1 (Pall.) ... 120

Ael.NA 17.46 .............. 36

Alciphr. 4.1 ............... 116

AP 11.353.5 (Pall.) ... 120

Ael.NA 6.1 .................. 90

Alciphr. 4.10 ............. 118

AP 11.65 (Parmen.) . 118

Ael.VH 3.30 ................ 95

Alciphr. 4.12 ............. 110

AP 11.7 (Nicarch.) .... 76,

Ael.VH 9.8 ................ 101

Alciphr. 4.14.4 .......... 141

Aeschin.Ep. 10.9 ........ 87

Alciphr. 4.17 ............... 26

AP 12. 167 (Mel.) ..... 125

Aesop. 16.8................. 54

Alciphr. 4.7 ................. 92

AP 12.1 (Strat.) ........... 94

Aesop. 299.................. 86

Alex. 165 ................... 136

AP 12.11 (Strat.) ...... 130,

Aesop. 299.1............... 86

Alex. 271.4 .......... 38, 134

Aesop. 300.1............... 86

Amphis 20.5 ............. 144

AP 12.187 (Strat.) ....... 78

Aesop. 304................ 130

Anacr. 2.1 .................. 105

AP 12.206 (Strat.) ....... 65

Aesop. 31.3................. 98

Anaxandr. 47 .............. 44

AP 12.206.4 (Strat.) .... 65

Aesop.Fabulae Syntipae

Anaxil. 21.2 ............... 144

AP 12.210 (Strat.) .... 139,

philosophi 54.10 ...... 86

Anaxil. 22.24 ............. 100

Ach.Tat. 2.19.2 ......... 126

And. 44 ........................ 50

72

123

131, 140

144 AP 12.213 (Strat.) ..... 140 179

AP 12.214 (Strat.)..... 127

AP 5.202 (Asclep. nebo

AP 9.241 (Antip.) ..... 140

AP 12.238 (Strat.).... 131,

Posidipp.) ............... 51

AP 9.415 (Antiphil.) .. 73

AP 5.203 (Asclep.) ....... 8

AP 9.415.7 (Antiphil.) 53

AP 12.245 (Strat.)....... 33

AP 5.204 (Mel.) ........... 73

AP 9.416 (Phil.)53,

AP 12.248 (Strat.)..... 100

AP 5.204.10 (Mel.) ...... 54

AP 12.29 (Alc.) ......... 140

AP 5.207 (Asclep.) ..... 61

AP 9.489 (Pall.) .......... 93

AP 12.9 (Strat.)......... 124

AP 5.213 (Posidipp.) 129

AP

AP 14.55...................... 54

AP 5.235 (Maced.) ...... 56

Bith.) ........................ 49

AP 14.55.7................. 133

AP 5.243 (Maced.) .... 130

AP. 5.203 (Asclep.) .... 64

AP 14.55.8................... 92

AP 5.249 (Iren.) ........ 129

Apollod. 1.27............ 113

AP 16.243 (Antist.) .... 83

AP 5.25 (Phld.) ........... 56

Apollod. 3.111.9......... 47

AP 5.109 (Antip.)..... 130

AP 5.259 (Paul.Sil.) ... 64,

Apollod. 3.208.......... 116

139

AP 5.120 (Phld.)......... 56

96, 129

56,

72, 125 9.730

(Demetr.

Apollod. 3.27............ 115

AP 5.121 (Phld.)....... 131

AP 5.275 (Paul.Sil.) .. 139

Ar.Ach. 1052 ......... 34, 75

AP 5.126 (Phld.)......... 34

AP 5.277 (Eratosth.) . 130

Ar.Ach. 1147 ............. 110

AP 5.127 (Marc.Arg.)

AP 5.279 (Paul.Sil.) .... 60

Ar.Ach. 1219 ............... 35

............................... 129

AP 5.283 (Paul.Sil.) .. 129

Ar.Ach. 1220 ............. 110

AP 5.150 (Asclep.) ..... 60

AP 5.29 (Cillactor) ..... 34

Ar.Ach. 255 ............... 131

AP 5.156 (Mel.) .......... 73

AP 5.296 (Agath.)....... 84

Ar.Ach. 275 ............. 8, 65

AP 5.158 (Asclep.) .. 104,

AP 5.302.15 (Agath.).. 92

Ar.Av. 1254 ................. 67

AP

(Antiphil.

Ar.Av. 208 ................... 54

AP 5.160 (Mel.) ........ 130

nebo Phld.) ........... 129

Ar.Av. 560 ................... 34

AP 5.161...................... 54

AP 5.42 (Ruf.) ........... 140

Ar.Av. 669 ................... 67

AP 5.162 (Asclep.) ..... 53

AP 5.46 (Phld.)61,

Ar.Av. 698 ................... 91

129

AP 5.164 (Asclep.) ..... 56

5.308

118,

129

Ar.Av. 706 ................... 67

AP 5.165 (Mel.) .......... 64

AP 5.49 (Gallus) ....... 141

Ar.Av. 796 ................... 34

AP 5.169 (Asclep.) ..... 48

AP 5.54 (Diosc.) .......... 72

Ar.Byz.Epit. 1.100 ...... 72

AP 5.173 (Mel.) ........ 129

AP 5.55 (Diosc.) .. 51, 138

Ar.Byz.Epit. 1.105 72, 85

AP 5.180 (Mel.) ........ 103

AP 5.7 (Asclep.) ......... 60

Ar.Byz.Epit. 2.169 ...... 49

AP 5.181 (Asclep.) ... 104

AP 5.75 (Rufin.) ........ 138

Ar.Byz.Epit. 2.465 ...... 60

AP 5.184 (Mel.) ........ 140

AP 5.77 (Rufin.) .......... 96

Ar.Ec. 1009 ............... 111

AP

(Posidipp.)

AP 5.78 (Pl.) ...... 104, 130

Ar.Ec. 1015 ................. 81

....................... 115, 129

AP 5.78 (Pl.Jun.) ......... 52

Ar.Ec. 1017 ................. 79

AP 5.191 (Mel.) ........ 129

AP 5.85 (Asclep.) ..... 104

Ar.Ec. 1018 ................. 79

AP 5.195 (Mel.) ........ 114

AP 5.94 (Rufin.) ........ 124

Ar.Ec. 1021 ................. 79

AP 5.2 (adesp.) ........ 136

AP 5.99 (adesp.) ......... 78

Ar.Ec. 1039 ............... 110 180

5.186

Ar.Ec. 1051 ............... 110

Ar.Eq. 1242.................. 33

Ar.Nu. 1083 ................ 31

Ar.Ec. 1082 ................. 70

Ar.Eq. 1287................ 100

Ar.Nu. 1102 ................ 75

Ar.Ec. 1090 ................. 34

Ar.Eq. 1306.................. 57

Ar.Nu. 1371 ................ 76

Ar.Ec. 1091 ................. 73

Ar.Eq. 1391.................... 8

Ar.Nu. 32 .................... 63

Ar.Ec. 1099 ................. 34

Ar.Eq. 364.................... 76

Ar.Nu. 33 .................... 63

Ar.Ec. 228 ................... 33

Ar.Eq. 877.................... 33

Ar.Pax 325 .................. 74

Ar.Ec. 256 ............. 78, 79

Ar.Eq. 879.................... 33

Ar.Pax 341 ............ 75, 76

Ar.Ec. 257 ................... 80

Ar.Fr. 329 .................... 50

Ar.Pax 711 .................. 70

Ar.Ec. 265 ................... 74

Ar.Fr. 377 .................... 33

Ar.Pax 863 ................ 100

Ar.Ec. 39 ..................... 68

Ar.Fr. 695 .................... 71

Ar.Pax 867 .................. 76

Ar.Ec. 470 ................... 76

Ar.Lys. 1092 ................ 34

Ar.Pax 896 .................. 65

Ar.Ec. 525 ................... 33

Ar.Lys. 1137 .................. 8

Ar.Pax 900 .................. 51

Ar.Ec. 611 ..................... 8

Ar.Lys. 1166 ................ 76

Ar.Pax 902 .................. 77

Ar.Ec. 613 ................. 109

Ar.Lys. 1180 ................ 34

Ar.Pax 967 ................ 127

Ar.Ec. 616 ................... 71

Ar.Lys. 1251 ................ 79

Ar.Pax. 874 ................. 80

Ar.Ec. 618 ................... 80

Ar.Lys. 152 .................. 45

Ar.Pl. 1055 .................. 80

Ar.Ec. 619 ................. 100

Ar.Lys. 162 ................ 130

Ar.Pl. 1057 .................. 81

Ar.Ec. 622 ................. 109

Ar.Lys. 227 .......... 77, 130

Ar.Pl. 1082 ............ 46, 87

Ar.Ec. 628 ................. 108

Ar.Lys. 231 ................ 142

Ar.Ra 740 .................... 34

Ar.Ec. 629 ................. 136

Ar.Lys. 60 .................... 51

Ar.Ra. 1081 ................. 91

Ar.Ec. 634 ................. 139

Ar.Lys. 676 .................. 52

Ar.Ra. 148 ................... 76

Ar.Ec. 700 ................. 110

Ar.Lys. 715 .................. 36

Ar.Ra. 57 ..................... 85

Ar.Ec. 705 ................. 140

Ar.Lys. 832 .................. 26

Ar.Th. 1122 ................. 49

Ar.Ec. 706 ................... 34

Ar.Lys. 840 ................ 104

Ar.Th. 1193 ............... 110

Ar.Ec. 723 ................. 118

Ar.Lys. 845 .................. 30

Ar.Th. 1195 ............... 136

Ar.Ec. 8 ....................... 26

Ar.Lys. 870 ................ 104

Ar.Th. 1215 ................. 35

Ar.Ec. 890 ................... 87

Ar.Lys. 898 .................. 26

Ar.Th. 158 ................. 143

Ar.Ec. 894 ................. 110

Ar.Lys. 904 ................ 115

Ar.Th. 206 ............. 31, 33

Ar.Ec. 908 ................... 81

Ar.Lys. 906 ................ 115

Ar.Th. 35 ..................... 34

Ar.Ec. 910 ................. 104

Ar.Lys. 910 ................ 115

Ar.Th. 479 ................. 110

Ar.Ec. 938 ................. 110

Ar.Lys. 918 ................ 115

Ar.Th. 488 ................... 71

Ar.Ec. 939 ................... 82

Ar.Lys. 934 .................. 30

Ar.Th. 492 ................... 81

Ar.Ec. 942 ................... 81

Ar.Lys. 943 ................ 124

Ar.Th. 493 ................... 39

Ar.Ec. 959b ................. 48

Ar.Lys. 954 .................. 34

Ar.Th. 50 ............... 31, 33

Ar.Ec. 968 ................... 48

Ar.Lys. 966 .................. 34

Ar.V. 1040 ................. 116

Ar.Ec.113 .................... 81

Ar.Lys. 979 .................. 54

Ar.V. 1178 ................. 140 181

Ar.V. 1381................. 140

Arist.Pr. 880a7 ............ 28

Ar.V. 475................... 100

Arist.Rh. 1383b ........... 86

Arar. 5........................... 8

Aristaenet. 1.10 .......... 64

Ath. 12.535b ............... 60

Archil. 152.2 ............... 31

Aristaenet. 1.11 ........ 119

Ath. 13.556b ............. 137

Archil. 328.3 ............... 74

Aristaenet. 1.15 .......... 29

Ath. 13.563e.............. 137

Archil. 328.4 ......... 31, 46

Aristaenet. 1.17 ........ 135

Ath. 13.568e................ 43

Arist.EE 1230b33 ....... 27

Aristaenet. 1.21 ........ 124

Ath. 13.572c ................ 40

Arist.Fr. 3.24.144 ..... 119

Aristaenet. 1.24 ........ 129

Ath. 13.580f ...... 106, 131

Arist.GA 731a19 ...... 131

Aristaenet. 1.3 ............ 98

Ath. 13.583c ................ 85

Arist.HA 539b21 ........ 98

Aristaenet. 2.1 ............ 29

Ath. 13.588b ............. 101

Arist.HA 539b22 ........ 56

Aristaenet. 2.10 .......... 96

Ath. 13.588e................ 82

Arist.HA 539b26 ........ 52

Aristaenet. 2.19 ........ 136

Ath. 13.602e................ 95

Arist.HA 540a10 ........ 56

Aristaenet. 2.796,

Ath. 13.604d ............. 136

Arist.HA 540a13 ...... 100

97,

143

Ath. 12.535a119,

129,

137

Ath. 13.604e................ 48

Arist.HA 540a22 ........ 51

Aristaenet. 2.8 ............ 87

Ath. 13.605d ............. 137

Arist.HA 540a24 ...... 131

Arr.Ind. 14.7 ................ 49

Ath. 7.325d ................. 28

Arist.HA 541b34 ........ 60

Artem. 1.2.96 .............. 27

B. 17.31 ........................ 91

Arist.HA 546a26 ...... 116

Artem. 1.50 ................. 77

Batr. 20 ........................ 92

Arist.HA 546b11 ........ 84

Artem. 1.78 ................. 99

Call.Del. 240 ............. 122

Arist.HA 574a20 ........ 52

Artem. 1.78.117 ........ 101

Call.Epigr. 1.12 ........... 69

Arist.HA 575a13 ........ 49

Artem. 1.78.13 .......... 130

Call.Epigr. 28 .............. 62

Arist.HA 577b15 ...... 126

Artem. 1.78.19 .......... 130

Call.Fr. 191.42 Pf........ 63

Arist.HA 577b8 .......... 90

Artem. 1.78.36 .......... 130

Call.Fr. 193.10 Pf........ 39

Arist.HA 579b30 ........ 56

Artem. 1.78.39 .......... 130

Call.Fr. 554 ............... 104

Arist.HA 581b17 ........ 28

Artem. 1.78.57 .......... 131

Call.Fr. 75.1 Pf.......... 112

Arist.HA 584a30 .. 58, 98

Artem. 1.78.6 .............. 90

Callippus 1a ............. 120

Arist.HA 613a7 .......... 45

Artem. 1.79.21 ............ 90

Carm.Conv. 21.2 ....... 130

Arist.HA 630b22 ........ 84

Artem. 1.79.73 .......... 142

Cat.Cod.Astr. 5.220.9 141

Arist.HA. 575b17 ..... 126

Artem. 1.79.97 ............ 60

Cerc. 5.31 .................. 116

Arist.HA. 637a23 ....... 28

Artem. 1.79.99 ............ 56

Cic.Fam. 9.22.3 ........... 32

Arist.MA 703a1 ......... 74

Artem. 1.8 ................... 47

Clem.Al.Paed. 3.3.21 . 92,

Arist.Pol.1262a33 ..... 100

Artem. 1.80.18 .......... 131

Arist.Pol.1335b40....... 84

Artem. 1.80.39 ............ 93

Clem.Al.Protr. 2.33.9123

Arist.Pr. 877b10 ......... 95

Artem. 1.80.55,5 ......... 44

Clem.Al.Strom.

Arist.Pr. 879a36 ......... 28

Artem. 4.66 ............... 126

Arist.Pr. 879b37 ......... 28

Artem.1.79.94 ............. 52

123

1.21.105.5 ................ 92 182

Clem.Al.Strom. 3.4.27.3

D.L. 2.74 .................... 137

E.Hipp. 1026................ 84

............................... 128

D.L. 2.75 .................... 129

E.Hipp. 885.................. 89

Clem.Al.Strom. 3.7.60.4

D.L. 6.34 ...................... 88

E.Hipp.1044................. 88

............................... 137

D.L. 8.20 ...................... 28

E.Ion 1484 ................. 112

Clem.Al.Strom. 7.12.78

D.P.Au. 1.24 .............. 124

E.Ion 17 ..................... 112

......................... 38, 123

D.S. 17.77.3 ............... 102

E.Med. 18 .................. 112

Com.Adesp. 1295.2 ... 107

D.S. 2.42.1 ................... 44

E.Or. 559 ..................... 55

Com.Adesp. 13 ............ 36

D.S. 29.34 .................... 97

E.Ph. 54 ..................... 119

Com.Adesp. 14 .......... 142

D.S. 3.17.1 ................... 93

E.Ph. 946 ..................... 84

Com.Adesp. 238.11 A . 82

D.S. 3.24.4 ................. 136

E.Tr. 259 .................... 134

Com.Adesp. 36 ............ 43

D.S. 3.53.1 ................. 133

E.Tr. 44 ...................... 122

Confessio

precatio

D.S. 3.58.4 ................... 60

Epicr. 2-3.23.............. 134

Aseneth 21.8 ............ 58

D.S. 36.2a .................... 97

Epict. 2.20.11 .............. 47

Crates Com. 2.4 D ... 140

D.S. 4.59.5 ................... 79

Epict.Diss. 1.6.14 .. 38, 44

Cratin. 129 ................ 119

Democr. 151 ............... 36

Epict.Ench. 41.1 .......... 44

Cratin. 279 ................ 111

Democr. 300,19.19 ..... 32

Eub. 116-117 ............. 123

Cratin. 76.10 ............... 34

Diocl.Fr. 183a.121 ...... 47

Eup. 100.2 ................... 33

Ctes. Fr. 14.96 J. ......... 95

Diocl.Fr.182.226 ....... 141

Eup. 158 .................. 8, 64

Cypr. 9.2 ...................... 92

Diog.Sinop.Ep. 28.4 . 142

Eup. 233.3 ................... 76

Cyran. 1.18.49 ............ 47

Diphil. 43.22 ............. 143

Eup. 337 .................... 100

Cyran. 3.25 ................. 58

E.Alc. 1090 ................ 117

Eup. 351 ...................... 33

D. 19.249 ................... 136

E.Andr. 172 ............... 111

Eup.Dem. 13.2 Meineke

D. 40.27 ....................... 98

E.Andr. 174 ................. 91

................................. 75

D. 59.122 ..................... 24

E.Andr. 390 ............... 118

Eus.PE 2.2.42 .............. 60

D. 59.19 ....................... 98

E.Cyc. 180 .................... 66

FGrHist 328 F 89 ........ 40

D. 59.29 ..................... 136

E.Cyc. 181 .................. 122

Gal. 17b.668 .............. 137

D. 59.33 ............... 86, 100

E.Cyc. 328 .................... 78

Gal. 19.105 .................. 37

D. 59.37 ....................... 98

E.Cyc. 581 .................. 104

Gal. 4.586 .................... 37

D. 59.67 ............... 98, 136

E.Cyc. 582 .................. 106

Gal. 4.588 .................... 38

D. 59.75 ....................... 93

E.El. 1147................... 111

Gal. 4.589 .................... 26

D.18.129 .................... 124

E.El.255........................ 89

Gal. 8.417 .................. 137

D.C. 67.3.2 ................ 136

E.Fr. 1132.28 ............... 60

Gal.Phil.Hist. 117 ....... 99

D.C. 76.10.6 .............. 136

E.Fr. 603 ...................... 48

h.Cer. 102 .................... 26

D.H.Rh. 9.4 ............... 107

E.Fr. 694 .................... 107

h.Hom. 15.3 ................. 91

D.Chr.Orr. 74.3 .......... 89

E.Fr. 889 ...................... 49

h.Hom. 17.4 ............... 125

D.L. 2.127 ................. 142

E.Hel. 795 .................... 89

h.Merc. 493 .................. 90 183

et

h.Ven 255................... 114

Hes.Sc. 40 .................... 52

Hld. 4.8.4 .................... 96

h.Ven. 150.................... 92

Hes.Sc. 46 .................. 119

Horap. 2.78 ................. 52

h.Ven. 167.................. 120

Hes.Sc. 53 .................. 125

Horap.1.46 .................. 52

h.Ven. 46...................... 91

Hes.Sc. 6 .................... 114

Hp.Aër. 21.14.............. 48

h.Ven.154..................... 53

Hes.Th. 1006 ............. 124

Hp.Aër. 22.20.............. 48

h.Ven.190................... 112

Hes.Th. 1019 ............. 114

Hp.Aër.22.21............. 136

Hdt. 1.192 ................... 49

Hes.Th. 213 ............... 117

Hp.Aff. 17.22 .............. 38

Hdt. 1.61.1 .................. 90

Hes.Th. 278 ............... 120

Hp.Aff. 28.14 .............. 38

Hdt. 2.111 ................... 62

Hes.Th. 327 ............... 125

Hp.Carn. 19 ................ 57

Hdt. 2.115 ................... 57

Hes.Th. 374 ............... 125

Hp.Epid. 5.1.25 ........... 38

Hdt. 2.121e ......... 86, 126

Hes.Th. 380 ............... 114

Hp.Epid. 6.3.14 ........... 59

Hdt. 2.181 ......... 117, 136

Hes.Th. 453 ............... 124

Hp.Genit. 2.1 .............. 38

Hdt. 2.46 ..................... 90

Hes.Th. 508 ................. 54

Hp.Genit. 21.35 .......... 38

Hdt. 3.109 ................... 36

Hes.Th. 53 ................... 91

Hp.Genit. 5 ................. 90

Hdt. 3.68 ................... 117

Hes.Th. 57 ................... 54

Hp.Genit. 7 ........... 48, 90

Hdt. 3.69 ................... 119

Hes.Th. 634 ............... 114

Hp.Mul. 11.45 ............ 55

Hdt. 3.78 ..................... 97

Hes.Th. 962 ............... 125

Hp.Mul. 11.52 .......... 113

Hdt. 3.84 ................... 109

Hes.Th. 967 ............... 114

Hp.Mul. 11.55 ............ 86

Hdt. 3.86 ..................... 44

Hes.Th.1009 ................ 92

Hp.Mul. 11.60 ............ 86

Hdt. 4.1 ....................... 62

Hierocl.Facet. 239 ..... 103

Hp.Mul. 12.12 ............ 55

Hdt. 4.176 ................. 103

Hierocl.Facet. 244β..... 27

Hp.Mul. 12.7 .............. 55

Hdt. 6.107 ................. 115

Hierocl.Facet. 245 ....... 27

Hp.Mul. 12.9 .............. 37

Hdt. 6.68 ..................... 57

Hierocl.Facet. 251 . 32, 60

Hp.Mul. 139.9 .......... 111

Hdt. 6.69 ................... 115

Hierocl.Facet. 263 ..... 129

Hp.Mul. 143 ............... 59

Hdt. 9.108 ................. 134

Hierocl.Facet. 45 ......... 45

Hp.Mul. 145.12 .......... 99

Hdt. 9.109 ................. 144

Him.Or. 9.37 ............... 26

Hp.Mul. 157.29 .......... 61

Hdt.1.199 .................... 91

Hippol.Haer. 1.26.1 .. 115

Hp.Mul. 162.2 .......... 115

Hellanic. FGrH 687aF2b

Hippon. 123 ................ 42

Hp.Mul. 17.20 ............ 56

................................. 44

Hippon. 68 ................ 123

Hp.Mul. 177.3 .......... 133

Herod. 1.41 ................ 53

Hippon. 84.16 ............. 32

Hp.Mul. 2.16 .............. 38

Herod. 1.55 ................ 89

Hld. 1.11.4 ................... 96

Hp.Mul. 220.4 ............ 57

Herod. 5.30 ................ 63

Hld. 1.15.6 ................. 137

Hp.Mul. 221.39 .... 55, 57

Herod. 6.19 .............. 108

Hld. 1.16.1 ................. 111

Hp.Mul. 230.85 .......... 55

Herod. 6.55 .............. 137

Hld. 1.16.2 ................. 111

Hp.Mul. 24 ................. 90

Hes.Fr. 129.7 .............. 54

Hld. 10.7.7 ................... 96

Hp.Mul. 24.2 .............. 37

Hes.Op. 328 ................ 49

Hld. 4.18.5 ................... 95

Hp.Mul. 246 ............. 100 184

Hp.Mul. 247.4 .......... 118

Il. 16.176 .................... 113

Luc.Cal. 26.5 ............... 92

Hp.Mul. 7.2 ................ 56

Il. 16.184 .................... 120

Luc.DDeor. 10.4 ....... 110

Hp.Mul. 75.5 ............ 118

Il. 2.515 ...................... 120

Luc.DDeor. 14.1 ....... 101

Hp.Mul. 75.50 .......... 118

Il. 2.821 ...................... 114

Luc.DDeor. 14.2 ......... 89

Hp.Mul. 76 ................. 90

Il. 20.224 ............ 118, 119

Luc.DDeor. 5.2 ... 89, 100

Hp.Mul. 89.21 .......... 113

Il. 3.441 ...................... 114

Luc.DDeor. 8.1 ........... 95

Hp.Mul.11.43 ............. 55

Il. 6.198 ...................... 120

Luc.DMar. 13.1 130, 135

Hp.Mul.135.22 ........... 62

Il. 9.450 ...................... 103

Luc.DMar. 13.2 ........ 100

Hp.Mul.223.9 ........... 100

Il. 9.452 ........................ 94

Luc.DMeretr. 11.3 .... 126

Hp.Nat.Mul. 109.24 . 118

Is. 3.10........................ 136

Luc.DMeretr. 11.4 .... 100

Hp.Nat.Mul. 16.15 ..... 56

Isoc. 3.36...................... 98

Luc.DMeretr. 13.4 .... 111

Hp.Nat.Mul. 17 ........ 113

J.AJ 4.257 ..................... 84

Luc.DMeretr. 13.6 .... 111

Hp.Nat.Mul. 3 .......... 101

Lib.Decl. 39.1.8 ........... 84

Luc.DMeretr. 14 ....... 104

Hp.Nat.Mul. 43.9 ..... 111

Lib.Ep. 1163.2 ............. 39

Luc.DMeretr. 14.2 ... 110,

Hp.Nat.Mul. 8.19 ..... 100

Lib.Progymnasmata

118

Hp.Nat.Mul. 94.5 ..... 115

10.3.2...................... 136

Luc.DMeretr. 14.4 .... 111

Hp.Nat.Mul. 98 .......... 90

Longus 3.13 ................ 49

Luc.DMeretr. 5.2 ........ 98

Hp.Nat.Puer. 13.5 ...... 62

Longus 3.14.4 ........... 139

Luc.DMeretr. 5.3 ..... 122,

Hp.Nat.Puer. 21 ......... 38

Longus 3.18.4 ........... 141

Hp.Nat.Puer. 7.4 ........ 57

Longus 4.11.2 ............. 38

Luc.DMeretr. 5.4 ...... 130

Hp.Superf. 13.............. 38

Longus 4.12.2 ............. 49

Luc.DMeretr. 6.1 ........ 85

Hp.Superf. 26........ 57, 93

Longus 4.17 .............. 116

Luc.DMeretr. 6.2 ...... 111

Hp.Vict. 12.6 .............. 86

Longus 4.28 .............. 118

Luc.DMeretr. 6.4 ..... 110,

Hp.Vict. 80.17 ............ 27

Luc.Alex. 50 .............. 133

Hp.Virg. 1.42 ............ 101

Luc.Am. 22 ............ 36, 93

Luc.DMeretr. 7.3 ...... 110

Hyp.Lyc. Ar 3.25 ....... 98

Luc.Am. 27 ................ 135

Luc.DMeretr. 8.2 ...... 111

Charito 2.8.4............. 143

Luc.Asin. 10 ........ 78, 143

Luc.DMeretr. 8.3 ...... 129

Iamb.adesp. 37 W ........ 73

Luc.Asin. 27 ................ 52

Luc.DMort. 13.1 ......... 95

Iamb.Bab. 35.3 ............ 92

Luc.Asin. 32 ........ 99, 122

Luc.Eun. 10 ............... 129

Ibyc. 21 ..................... 120

Luc.Asin. 50 .............. 106

Luc.Eun. 12 ....... 100, 133

Il 8.291 ........................ 54

Luc.Asin. 5150, 84, 127,

Luc.Eun. 13.10 ............ 49

Il. 14.237 ................... 120

134, 137, 144

143

111

Luc.Gall. 19 ....... 100, 133

Il. 14.296 ..................... 61

Luc.Asin. 52 ........ 50, 113

Luc.Herm. 34 ............ 102

Il. 14.314 ................... 114

Luc.Asin. 56 .............. 111

Luc.Icar. 15 ............... 101

Il. 14.331 ................... 114

Luc.Asin. 6 ............ 8, 110

Luc.Icar. 30 ................. 27

Il. 14.360 ................... 114

Luc.Asin. 9.4 ............... 97 185

Luc.Merc.Cond. 41 .. 101,

Mart. 11.1 .................... 33

Od. 8.309 ................... 103

Mart. 3.81.6 ................. 33

Od. 8.313 ............. 49, 110

Luc.Nav. 44.30 ........... 95

Mart. 9.32 .................. 141

Od. 8.317 ................... 109

Luc.Par. 10.................. 32

Matro Conv. 75 .......... 49

Od. 8.337 ................... 109

Luc.Peregr. 9 ............... 31

Max.Tyr. 33.6a ........... 27

Od.5.119 .................... 112

Luc.Pseudol. 27 ........... 36

Men. 462.11................. 36

Od.5.126 ...................... 92

Luc.Rh.Pr. 23.2 ........... 38

Men.Dysc. 462 ............ 78

Orib.Syn. 6.38.27 ........ 28

Luc.Sacr. 5 ................ 122

Men.Epitr. 528 ............ 65

Origenes

Luc.VH 1.22 44, 122, 124

Men.Pk. 484 ................ 50

Mt.17.32.157 ........... 57

Luc.VH 2.19........ 92, 130

Musae. 127 .................. 48

Orph.A. 220 ................ 93

Luc.VH 2.28................ 99

Musae. 178 .................. 92

Palaeph. 13 ................. 91

Luc.VH 2.46.............. 115

Musae. 273 .................. 53

Parm. 12.5 ................... 91

Lxx1Ch. 7.23 .............. 58

Musae. 79 .................... 53

Parth. 13.1................... 60

Lxx2Ki 3.7 .................. 58

Nic.Dam. 10.41 ......... 136

Parth. 17.4................... 48

LxxEz. 16.33 ............... 57

Nic.Dam. 18.8 ........... 115

Parth. 17.5................... 62

LxxGe 16.1 ................. 58

Nic.Dam. 49.192 ......... 91

Parth. 18.1................... 87

LxxGe 16.4 ................. 58

Nic.Dam. 90J 15 ......... 84

Parth. 29...................... 99

LxxGe. 30.10 .............. 58

Nic.Dam. Fr. 101.304 . 61

Parth. 30................ 86, 92

LxxGe. 30.15 ............ 118

Nic.Th. 130 .................. 36

Parth. 31.............. 99, 101

LxxGe. 30.16 .............. 58

Nic.Th. 99 .................... 36

Parth. 32...................... 93

LxxJd. 16.1.................. 58

Nonn. 13.350 ............ 120

Parth. 35.................... 101

LxxJu. 12.12................ 95

Nonn. 35.35 ................ 92

Parth. 5...................... 101

LxxLe. 18.14 ............... 58

Nonn. 42.407 ............ 120

Parth.17..................... 101

LxxLe. 18.20 ............. 128

Nonn. 48.708 ............ 120

Paus. 2.26.7 ................. 92

LxxLe. 18.22 ............. 118

Nonn. 6.262 ................ 92

Paus. 8.25.5 ........... 86, 92

LxxLe. 18.23 ............. 128

Nonn.D. 38.135 ........ 125

Ph.De specialibus legibus

LxxNu. 5.20.............. 128

Ocell. 4.1 ..................... 55

3.49 .......................... 44

LxxRu. 4.13 ................ 58

Od. 1.73 ....................... 91

Pherecr. 131.3 ............. 78

Lys. 1.19...................... 62

Od. 10.296 ................. 114

Pherecr. 177 ................ 39

Lys. 15......................... 62

Od. 10.347 ................... 52

Philetaer. 18.3 ............ 27

Macho 12.169 ........... 142

Od. 11.242 ................. 120

Philetaer. 6.2 .............. 34

Macho 15.255 ............. 64

Od. 18.213 ................. 115

Philetaer. 9.4 .............. 33

Macho 16.286 ........... 106

Od. 20.143 ................. 108

Philostr.Ep. 1.38 ....... 130

Macho 17.361 ............. 86

Od. 23.354 ................... 48

Philostr.Im. 2.3 ........... 36

Macho 18.455 ............. 36

Od. 8.295 ................... 117

Philostr.VA 1.33 . 27, 111

Macho 410 ................ 136

Od. 8.296 ............. 49, 108

Philostr.VA 5.29 ......... 37 186

133

Comm.

in

Phleg. Mir. 1.10 ......... 99

Plu. 2.143d ................ 111

Plu.Sol. 3 ..................... 30

Phleg.Mir. 2.2.5 ....... 119

Plu. 2.143e ................. 111

Plu.Thes. 3 ................... 86

Pi.Fr. 201..................... 90

Plu. 2.144d ...... 55, 85, 86

PMag 4.404 ................. 26

Pi.I. 8.21 .................... 117

Plu. 2.184f ................... 63

PMag. 4.351 ................ 32

Pi.O. 6.35 .................... 26

Plu. 2.242c ................... 59

PMag. 5.329 .............. 123

Pi.P. 3.25 ................... 112

Plu. 2.245f ................. 107

PMag. 7.186 ................ 42

Pi.P. 4.13 ..................... 91

Plu. 2.251a................... 86

Posidon. ap. Ath.5.211f

Pi.P. 4.254 ................. 113

Plu. 2.259f ................. 107

................................. 97

Pi.P. 9.41 ................... 134

Plu. 2.304b .................. 66

POxy. 42.3010.30 ........ 34

Pl.Com 174.21 ............ 36

Plu. 2.32b .................... 92

Procop.Arc. 17.36..... 109

Pl.Com. 3.4 ................. 69

Plu. 2.403f ................... 95

ps.-Apollod. 3.208 ..... 99

Pl.Com.Pha.

2.21

Plu. 2.404a................. 139

Q.S. 3.659 .................. 108

Meineke .................. 78

Plu. 2.654b .................. 55

Q.S. 8.121 .................. 125

Pl.Cra. 421c................. 66

Plu. 2.65f ..................... 27

S.Aj. 491 ...................... 60

Pl.Epigr. 8 ................... 53

Plu. 2.751b ................ 137

S.E.M. 1.291 ................ 83

Pl.Euth. 298e .............. 44

Plu. 2.760d .................. 88

S.E.P. 3.180 ................. 38

Pl.Lg. 784e .................. 89

Plu. 2.769a................... 99

S.El. 274..................... 119

Pl.Lg. 838b ................ 111

Plu. 2.781e ................. 110

S.El. 276....................... 99

Pl.Lg. 838c .................. 91

Plu. 2.858c ................... 90

S.El. 587..................... 111

Pl.Lg. 840a .................. 84

Plu.Alex. 2 ................. 106

S.Fr. 618 ...................... 97

Pl.Lg. 930d ............ 86, 93

Plu.Alex. 21 ................. 84

S.OT 367...................... 95

Pl.Phdr. 256a ............ 135

Plu.Alex. 21.7 .............. 88

S.OT 982.................... 113

Pl.R. 329c .................... 86

Plu.Alex. 22.6 .............. 47

S.OT 995...................... 91

Pl.R. 390c .................... 86

Plu.Alex. 46 ................ 48

S.OT. 1185................... 95

Pl.R. 426a .................... 27

Plu.Alex. 47 ................. 88

S.Tr. 1226 .................. 115

Pl.R. 459a .................. 124

Plu.Alex.22 .................. 27

S.Tr. 460 .................... 122

Pl.R. 461b ............. 84, 86

Plu.Comp.Lyc.Num. 4 . 89

S.Tr. 540 ...................... 48

Pl.Smp. 203c ............. 115

Plu.Demetr. 27 .......... 110

S.Tr. 546 ...................... 89

Pl.Smp. 182a ............. 135

Plu.Fr. 134.34 .............. 86

Semon. 7.49 W ......... 125

Pl.Smp. 184d..... 135, 144

Plu.Lyc. 15.7 ................ 59

Semon. 7.75 ................ 74

Pl.Smp. 207b ............... 93

Plu.Per. 24 ........... 99, 102

Sch.E.Andr. 220 .......... 96

Plu. 2.125a ................ 107

Plu.Pomp. 2 ............... 107

Sch.Pi.P. 4.449 .......... 118

Plu. 2.136d ................. 38

Plu.Pyrrh. 28 ............... 43

Sol.Fr. 25 ..................... 30

Plu. 2.138d ............... 116

Plu.Sol. 20 ... 87, 101, 131

Sor. 1.31.5 ................... 47

Plu. 2.140a ................ 101

Plu.Sol. 20.5 .............. 135

Sor. 1.32 .................... 137

Plu. 2.140c .................. 59

Plu.Sol. 23 ................... 86

Sor. 1.61.2 ................... 99 187

Str. 15.3.20 ............ 59, 60

Theopomp.Hist. 204.25

X.Cyr. 5.2.15 ............. 116

Stratt. 40 ................... 140

.................................. 27

X.Cyr. 7.1.1 ................. 50

Supp.Com. 16.15 ....... 134

Theopomp.Hist. 204.31

X.Eph. 1.11.4 ............ 102

Theoc. 17.42 ............... 49

.................................. 99

X.Eph. 1.9.9 ................ 26

Theoc. 17.54 ............... 92

Theopomp.Hist. 62 .... 47

X.Eph. 2.1.5 .............. 116

Theoc. 18.19 ............... 48

Thgn. 1.458 ................. 53

X.Eph. 2.9.2 ................ 47

Theoc. 2.143 ............. 139

Thgn. 1063 ................ 109

X.Eph. 3.11.4 ............ 137

Theoc. 20.33 ............... 69

Thgn. 1335 ................ 109

X.Eph. 3.12.5 ............ 117

Theoc. 20.39 ............. 110

Thgn. 185 .................... 49

X.Eph. 3.5.3 ................ 48

Theoc. 4.58 ................. 41

Thphr.Char. 28.3 ...... 131

X.Eph. 5.1.6 .............. 101

Theoc. 4.61 ............... 141

Thuc. 4.44.6 ................. 50

X.Eph. 5.5.3 .............. 111

Theoc. 5.116 ............... 71

Timocl. 1.3 ................ 135

X.Eph. 5.9.11 .............. 59

Theoc. 5.147 ............... 44

Timocl. 22.2 .............. 118

X.Hier.3.4 .................... 28

Theoc. 5.42 ................. 83

Tz. ad Lyc. 33.7a ...... 118

X.Lac. 1.5 ............. 57, 100

Theophil. 6 ................. 53

Vett.Val. 75.13 ............ 93

X.Lac. 2.12 ................... 94

Theophil. 6.3 .............. 53

Vit.Aesop. (G) 109.8 .... 95

X.Mem. 2.2.4 ............... 59

Theopomp. 29.......... 135

Vit.Aesop. (G) 32 ......... 78

X.Mem. 4.5.9 ......... 27, 38

Theopomp.Com. 5 .... 91

Vit.Aesop. (W) 103 ..... 97,

X.Oec. 7.11 ................ 110

Theopomp.Hist.

115J

124

X.Smp. 4.38 ................. 55

337 ......................... 107

Vit.Aesop. (W) 141 .... 130

X.Smp. 4.8 ................... 40

Theopomp.Hist. 204.11

Vit.Aesop. (W) 32 ........ 36

X.Smp. 8.29 ................. 86

................................. 98

Vit.Aesop. (W) 75 .. 8, 143

X.Smp. 9.7 ................. 134

Theopomp.Hist. 204.16

Vit.Aesop. (W) 75.9 ..... 59

Xenarch. 4.22 .............. 34

......................... 28, 143

X.An. 1.2.12 ................. 86

Xenarch. 4.23 .............. 77

Theopomp.Hist. 204.18

X.An. 3.2.25 ................. 95

Zeno Stoic. 251 ... 67, 144

................................. 47

X.Cyr. 3.3.60 ................ 50

Αristaenet. 1.15.29 ..... 60

188

BIBLIOGRAFIE 1. Texty, komentáře a překlady Všechny texty jsou citovány podle databáze Thesaurus Linguae Graecae Online [elektronická databáze]. Irvine: University of California [citováno 2010, 2011]. Dostupné z http://litterae.phil.muni.cz/index.php.

EDMONDS, John Maxwell. (1957-61). The Fragments of Attic Comedy I-IIIB. Leiden: Brill. Gow, A.S.F. (1952). Theocritus I. Introduction, Text and Translation. Cambridge: University Press. GOW, A.S.F. – PAGE, D.L. (1965). The Greek Anthology 1. Introduction, text and translation, indexes of sources and epigrammatists. Cambridge: Cambridge University Press. DUNBAR, Nan. (1998). Aristophanes Birds. Oxford: Clarendon Press. HEADLAM, Walter ‒ KNOX, A.D. (2001). Herodas. The Mimes and Fragments. London: Bristol Classical Press. USSHER, R.G. (1973). Aristophanes Ecclesiazusae. Oxford: Clarendon Press. 2. Slovníky ADRADOS, Francisco R. a kolektiv. (1989-2002). Diccionario griego-español. Madrid: Consejo superior de investigaciones cientifacas. FILIPEC, Josef a kolektiv. (2006). Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia. CHANTRAINE, Pierre. (1968). Dictionnaire étymologique de la langue grecque. Paris: Klincksieck. LIDDELL, H.G. ‒ SCOTT, R. ‒ JONES, H.G. (1996). A Greek-English Lexicon. Oxford: Clarendon Press.

189

3. Sekundární literatura

ADAMS, J.N. (1982). The Latin Sexual Vocabulary. London: Duckworth. ADRADOS, Francisco Rodríguez. (2005). A History of the Greek Language. From Its Origins to the Present. Leiden, Boston: Brill. ARNOTT, W. Geoffrey. (1982). Pastiche, Pleasantry, Prudish Eroticism in the Letters of Aristaenetus, YCIS 27, 291–320. BAIN, David. (1981). Two further observations on BINEIN. LCM 6, 43-44. ― (1990). Greek Verbs for Animal Intercourse Used of Human Beings. Sileno 16, 253261. ― (1991). Six Greek Verbs of Sexual Congress (βινῶ, κινῶ, πυγίζω, ληκῶ, οἴφω, λαικάζω). CQ 41, 51-77. ― (1994). ΚΙΝΗΤΙΑΝ/ΒΙΝΗΤΙΑΝ in P. Köln 203 A14, ZPE 101, 29-30. BALDWIN, Barry. (1980). More Love with Doris (AP V 55). Mnemosyne, ser. 4:33:3/4, 357-8. ― (1981). The Use of BINEIN KINEIN. AJPh 102, 79-80. ― (1992). Greek in Cicero´s Letters. Acta Classica 35, 1-18. BETA, Simone. (1992). Il linguaggio erotico di Cratino, QUCC 40,1, 95–108. BING, Peter ‒ COHEN, Rip. (1991). Games of Venus: An Anthology of Greek and Roman Erotic Verse from Sappho to Ovid. New York, London: Routledge. BLOOMFIELD, Leonard. (1967). Language. London: George Allen&Unwin. BONANNO, Maria Grazia. (1984). Solone chiosato da Aristofane (Δαιταλῆς fr. 28 C. = 222 K.), Sileno 10 (Studi in onore di Adelmo Barigazzi), 93-96. BURKERT, Walter. (1970). Jason, Hypsipyle, and New Fire at Lemnos. A Study in Myth and Ritual. CQ 20, 1-16. ― (1983). Homo Necans. The Anthropology of Ancient Greek Sacrificial Ritual and Myth. (Orig. Homo Necans. Přel. P. Bing). Berkeley, Los Angeles, London: University of California Press. CALAME, Claude. (1999). The Poetics of Eros in Ancient Greece (Orig. I Greci el l’eros. Simboli, pratiche e luoghi. Přel. J. Lloyd). Princeton: Princeton University Press. CAMERON, Alan. (1982). Strato and Rufinu. CQ 32, 162-173. 190

― (1990). Two Mistresses of Ptolemy Philadelphus. GRBS 31, 287-311. ― (1995). Callimachus and his Critics. Princeton, New York: Princeton University Press. ― (1998). Love (and Marriage) between Women. GRBS 39, 137-156. CANFORA, Luciano. (2001). Dějiny řecké literatury (Orig. Storia della letteratura greca. Přel. kolektiv pod vedením D. Bartoňkové). Praha: KLP. CANTARELLA, Eva. (1992). Bisexuality in Ancient World. (Orig. Secondo natura. Přel. C. Ó Cuilleanáin). New Haven: Yale University Press. CARSON, Anne. (1990). Putting Her in Her Place: Woman, Dirt, and Desire. In: Before sexuality: the construction of erotic experience in the ancient Greek. HALPERIN, D. ‒ WINKLER, J. ‒ ZEITLIN, F. [eds.]. Princeton: Princeton University Press. 135-170. CASSANELLO, Maria Teresa. (1992). Lessico erotico della tragedia greca. Roma: Gruppo editoriale internazionale. CASSIO, Albio Cesare. (1983). Post-classical Λέσβιαι. CQ 33, 296-7. CLARKE, W.M. (1978). Problems in Straton´s ΠΑΙΔΙΚΗ ΜΟΥΣΑ. AJPh 99,4, 433-441. ― (1994). Phalic Vocabulary in Strato. Mnemosyne 47, 466–472. COLLARD, C. (1979). Binein and Aristophanes, Lysistrata 934. LCM 4, 213-4. COULON, Victor. (1962). Beiträge zur Interpretation des Aristophanes. RhM 104, 10-35. CRAIK, Elisabeth. (1990). Sexual Imagery and Innuendo in Troades. In: Euripides, Women and Sexuality. POWELL, A. [ed.]. London: Routledge. 1-15. ČECHOVÁ, Marie a kol. (2008). Současná stylistika. Praha: NLN. ČERMÁK, František. (2010). Lexikon a sémantika. Praha: NLN. ČERMÁK, František ‒ BLATNÁ, Renata. (1995). Manuál lexikografie. Jinočany: H & H. DAWSON, Christopher M. (1946). An Alexandrian Prototype of Marathus? AJPh 67, 115. DEVEREUX, Georges. (1983). Baubo, la vulve mythique. Paris: J.-C. Godefroy. DICKIE, Matthew W. (2000). Who Practised Love-Magic in Classical Antiquity and in the Late Roman World? CQ 50.2, 563-583. DOSTÁLOVÁ, Růžena. (2003). Byzantská vzdělanost. Praha: Vyšehrad. DOSTÁLOVÁ, Růžena – HOŠEK, Radislav. (1997). Antická mystéria. Praha: Vyšehrad. 191

DOVER, Kenneth James. (1972). Aristophanic Comedy. Berkeley, Los Angeles: The University of California Press. ― (1973). Classical Greek Attitudes to Sexual Behaviour. Arethusa 6, 59-73. ― (1989). Greek Homosexuality. New York: MJF Books. ― (1997). The Evolution of Greek Prose Style. Oxford: Clarendon Press. DUHOUX, Yves. (2004). Langage de femmes et d´hommes en grec ancien: l´exemple de Lysistrata, In: Indo-European Perspectives. Studies in Honour of Anna Morpurgo Davies. PENNEY, J.H.W. [ed.]. Oxford, New York: Oxford University Press. 131-145. EHRENBERG, Victor. (1962). The People of Aristophanes. New York: Schocken Books. Encyklopedie antiky (kolektiv autorů). Praha, Academia. 1973. FANTHAM, Elaine. (1975). Sex, Status and Survival in Hellenistic Athens: A Study of Women in New Comedy. Phoenix 29, 44-74. FILIPEC, Josef. (1961). Česká synonyma z hlediska stylistiky a lexikologie. Praha: Nakladatelství ČSAV. FOUCAULT, Michel. (2003). Dějiny sexuality III. Péče o sebe. (Orig. Souci de soi. III. Přel. M. Petříček, L. Šerý, J. Fulka). Praha: Herrmann & synové. GARCÍA ROMERO, Fernando. (1995). Ἔρως Ἀθλητής: les métaphores érotico-sportives dans les comédies d‘ Aristophane. Nikephoros 8, 57-76. GARRISON, Daniel H. (1978). Mild frenzy: a reading of the Hellenistic love epigram. Wiesbaden: Steiner. GERBER, Douglas E. (1975). Archilochus fr. 119 W. Phoenix 29.2, 181-184. GILLELAND, Michael E. (1980). Female Speech in Greek and Latin. AJPh 101, 180-183. HALPERIN, David. (1990). Why is Diotima a Woman? Platonic Erōs and the Figuration of Gender. In: Before sexuality: the construction of erotic experience in the ancient Greek. HALPERIN, D. ‒ WINKLER, J. ‒ ZEITLIN, F. [eds.]. Princeton: Princeton University Press. 257-308. HANDLEY, E.W. (1982): POxy 2806: a fragment of Cratinus? BICS 29, 109-117. HENDERSON, Jeffrey. (1975). The Maculate Muse. Obscene Language in Old Attic Comedy. New Haven, London: Yale University Press. ― (1980). BINEIN: Further Thoughts. LCM 5, 243. ― (1987). Older Women in Attic Old Comedy. TAPhA 117, 105-129. 192

― (1993). Translating Aristophanes for Performance. In: Intertextualität in der griechisch-römischen Komödie. SLATER, N.W. ‒ ZIMMERMANN, B. [eds]. Stuttgart: M & P. HERRERO INGELMO, María Cruz ‒ MONTERO CARTELLE, Enrique. (1987). Sermo iocosus: la anfibología erótica en la comedia grecolatina. In: Estudios de drama y retórica en Grecia y Roma. MOROCHO GAYO, G. [ed.]. León: Universidad de León. HIERSCHE, Rolf. (1970). Grundzüge der griechischen Sprachgeschichte bis zur klassischen Zeit. Wiesbaden: Reichert. HUNGER, Herbert. (1991). Βυζαντινὴ λογοτεχνία. Ἡ λόγια κοσμικὴ γραμματεία τῶν Βυζαντινῶν. (Orig. Die hochsprachliche profane Literatur der Byzantiner. Přel. Μπενάκης, Ἀναστασίου, Μακρῆς). Αθήνα: Μορφωτικό ίδρυμα Εθνικής τράπεζας. JACOBSTHAL, Paul. (1932). Λέαινα ἐπὶ τυροκνήστιδος. MDAI(A) 57, 1–7. JOCELYN, H.D. (1980). Attic BINEIN and English F… LCM 5, 65-67. ― (19802). On Some Unnecessarily Indecent Interpretations of Catullus 2 and 3, AJPh 101.4, 421-441. KAIMIO, Maarit. (2002). Erotic Experience in the Conjugal Bed: Good Wives in Greek Tragedy. In: The Sleep of Reason: Erotic Experience and Sexual Ethics in Ancient Greece and Rome. NUSSBAUM, M. – SIHVOLA, J. [eds.]. Chicago, London: The University of Chicago Press. 95-119. KAZHDAN, Alexander. (1999). A History of Byzantine Literature (650-850). Athens: The National Hellenic Research Foundation, Institute for Byzantine Research. KEULS, Eva C. (1985). The Reign of the Phallus. Berkeley, Los Angeles, London: University of California Press. KILMER, Martin F. (1993). Greek Erotica on Attic Red-Figure Vases. London: Duckworth. KNITTLOVÁ, Dagmar. (1995). Teorie překladu. Olomouc: Vydavatelství UP. KOMORNICKA, A. M. (1981). Sur le langage érotique de l’ancienne comédie attique. QUCC n.s. 9, 55-83. KONSTAN, David. (1996). Greek Friendship. AJPh 117, 71-94. KRÁL, Josef. (1938). O prosodii české II. O přízvučném napodobení starověkých rozměrů časoměrných. Praha: Česká akademie věd a umění. KUFNEROVÁ, Zlata. (1994). Překládání a čeština. Jinočany: H & H. KURZOVÁ, Helena. (2006). Biblický jazyk v ekumenickém překladu. In: Teorie a empirie. Bichla pro Krčmovó. HOSKOVEC, T. ‒ ŠEFČÍK, O. ‒ SOVA, R. [eds.]. Brno: Masarykova univerzita. 91-101. 193

JOHNSON, Marguerite ‒ RYAN, Terry. (2005). Sexuality in Greek and Roman Society and Literature. London, New York: Routledge. LAQUEUR , Thomas. (1990). Making sex: body and gender from the Greeks to Freud. Cambridge, Massachusetts, and London: Harvard University Press. LARDINOIS, André – MCCLURE, Laura [eds]. (2001). Making Silence Speak: Women's Voices in Greek Literature and Society. Princeton: Princeton University Press. LASSERRE, François. (1993). Les ἐρωτικά d´Anacréon. In: Tradizione e innovazione nella cultura greca da Omero all'età ellenistica. Scritti in onore di Bruno Gentili. PRETAGOSTINI, R. [ed.]. Roma: Gruppo editoriale internazionale. 365-375. LEECH, Geoffrey N. (1990). Semantics: The Study of Meaning. London: Penguin Books. LEEMANS, Pieter de – GOYENS, Michèle [eds.]. (2006). Aristotle's Problemata in Different Times and Tongues. Leuven: Leuven University Press. LEITAO, David. (2002). The Legend of the Sacred Band, In: The sleep of reason: erotic experience and sexual ethics in ancient Greece. NUSSBAUM, M.C. [ed.]. Chicago: The University of Chicago Press. 143-169. LEVÝ, Jiří. (1983). Umění překladu. Praha: Panorama. LIVREA, Enrico. (1995). From Pittacus to Byzantium: The History of a Callimachean Epigram. CQ 45, No. 2, 474-480. LÓPEZ EIRE, Antonio. (1986). La Lengua de la Comedia Aristofanica. Emerita 54, 23774. ― (2004). Registros lingüísticos en la Comedia aristofánica. In: Registros lingüísticos en las lenguas clásicas. LÓPEZ EIRE, A. ‒ RAMOS GUERREIRA, A. [eds.]. Salamanca: Ediciones Universidad de Salamanca. MACHOVÁ, Svatava ‒ ŠVEHLOVÁ, Milena. (2001). Sémantika & pragmatická lingvistika. Praha: Univerzita Karlova. MARTINO DE, Francesco. (1996). Per una storia del ‘genere’ pornografico. In: La letteratura di consumo nel mondo greco-latino. Atti del convegno internazionale, Cassino, 1417 settembre 1994. PECERE, O. ‒ STRAMAGLIA, A. [eds.]. Cassino: Università degli studi di Cassino. 295-332. MARTOS MONTIEL, Juan Francisco. (2001). Homosexualidad femenina en Grecia y Roma. Orientaciones 2, 37-54. MARZULLO, Benedetto. (1983). Aristoph. Ach. 993-999, MCr 18, 85-92.

194

MATTHEWS, Victor. (2000). Sex and the Single Racehorse: A Response to Cameron on Equestrian Double Entendres in Posidippus. Eranos 98, 32-38. MAXWELL-STUART, P.G. (1972). Strato and the Musa Puerilis. Hermes 100, 215-240. MCCLURE, Laura. (1995). Female Speech and Characterization in Euripides. In: Lo spettacolo delle voci. MARTINO, F. de ‒ SOMMERSTEIN, A. [eds.]. Bari: Levante. Část II, 35-60. ― (1999). Spoken Like a Woman. Speech and Gender in Athenian Drama. Princeton, New Jersey: Princeton University Press. ― (2003). Subversive Laughter: The Sayings of Courtesans in Book 13 of Athenaeus´ Deipnosophistae. AJPh 124.2, 259-294. Mezinárodní vědecká konference na paměť 50. výročí úmrtí českého klasického filologa a překladatele Otmara Vaňorného. Sborník [ed. neuveden]. Vysoké Mýto: Okresní muzeum. 1997. MOUNIN, Georges. (1999). Teoretické problémy překladu. (Orig. Les Problemes théoriques de la traduction. Přel. M. Hanáková). Praha: Karolinum. MURGATROYD, Paul. (1995). The Sea of Love. CQ 45, 9-25. NĚMEC, Igor. (2009). Slovo a význam v historickém slovníku. SaS 26, 136-150. NIDA, Eugene – TABER, Charles. (1969). The Theory and Practice of Translation. Leiden: Brill. NUSSBAUM, Martha ‒ SIHVOLA, Juha [eds]. (2002). The Sleep of Reason: Erotic Experience and Sexual Ethics in Ancient Greece and Rome. Chicago, London: The University of Chicago Press. OBRÁTIL, Karel Jaroslav. (1999). Velký slovník sprostých slov. Praha: Lege artis. Ο´CONNOR, Eugene M. (1991). "A bird in the bush". The erotic and literaty implications of bucolic and avian imagery in two related episodes og Longus’ Daphnis and Chloe”, RhM 124, 393-401. O´HIGGINS, D.M. (2001). Women´s Cultic Joking and Mockery. In: Making Silence Speak: Women's Voices in Greek Literature and Society. LARDINOIS, A. – MCCLURE, L. [eds]. 137-160. OLENDER, Maurice. (1990). Aspects of Baubo: Ancient Texts and Contexts. In: Before sexuality: the construction of erotic experience in the ancient Greek. HAPERIN, D. – WINKLER, J. – ZEITLIN, F. [eds.]. Princeton: Princeton University Press. 83-114.

195

PALMER, Frank Robert. (1976). Semantics: a new outline. Cambridge: Cambridge University Press. 1976. PARSONS, Peter. (1971): A Greek Satyricon? BICS 18, 53-68. PELLICCIA, Hayden. (1991). Anacreon 13 (358 PMG). CPh 86.1, 30-6. PLATTER, Chuck. (1996). Longhairs Get the Gnat: Comica Adespota 12, CW 89, 207211. POOLE, William. (1990). Male homosexuality in Euripides. In: Euripides, Women, and Sexuality. POWELL, A. [ed.]. Oxon, New York: Routledge. 108-150. REINSBERG, Carola. (1989). Ehe, Hetärentum und Knabenliebe im antiken Griechenland. München: Beck. RICHLIN, Amy [ed.]. (1992). Pornography and representation in Greece and Rome. Oxford: Oxford University Press. RIDDLE, John M. (1994). Contraception and abortion from the ancient world to the Renaissance. Cambridge: Harvard University Press. ROBERT, L. (1967). Sur des inscriptions d'Éphèse. Fêtes, athlètes, empereurs, épigrammes. RPh 41, 7-84. ROSEN, Ralph M. (1987). Hipponax Fr. 48 Dg. and the Eleusinian Kykeon. AJPh 108.3, 416-426. ROSENMEYER, Patricia A. (2004). Girls at Play in Early Greek Poetry. AJPh 125.2, 163178. ROSENQVIST, Jan Olof. (2007). Die byzantinische Literatur. Vom 6. Jahrhundert bis zum Fall Konstantinopels 1453. (Orig. Bysantinsk litteratur från 500-talet till Konstantinopels fall 1453. Přel. J. Rosenqvist, D. Reinsch). Berlin: Walter de Gruyter. SAPHIRO, H.A. (1992). Eros in Love: Pederasty and Pornography in Greece. In: Pornography and Representation in Greece and Rome. RICHLIN, A. [ed.]. New York, Oxford: Oxford University Press. 53-72. SEAGER, Robin. (1983). Aristophanes Thes. 493-496 and the Comic Possibilities of Garlic. Philologus 127, 139-142. SGALL, Petr a kolektiv. (1986). Úvod do syntaxe a sémantiky: některé nové směry v teoretické lingvistice. Praha: Academia. SHACKLETON BAILEY, D. R. (1961). On Cicero, Ad Familiares. Philologus 105, 263-72. SCHARFFENBERGER, Elisabeth Watson. (1995). Peisetaerus̉ ‘Satyric’ Treatment of Iris: Aristophanes̉ Birds 1253-6. JHS 115, 172-3. 196

SITTL, Karl. (1890). Die gebärden der Griechen and Römer. Leipzig: Teubner. SOMMERSTEIN, Alan. (1973). On Translating Aristophanes: Ends and Means. G&R 20.2, 140-154. ― (1980). BINEIN. LCM 5.2, 47. ― (1995). The Language of Athenian Women, In: Lo spettacolo delle voci. MARTINO, F. de ‒ SOMMERSTEIN, A. [eds.]. Bari: Levante. Část II, 61-85. ― (1999). The Anatomy of Euphemism in Aristophanic Comedy. In: Studi sull‘ eufemismo. MARTINO, F. de ‒ SOMMERSTEIN, A. [eds.]. Bari: Levante. 183-217. SPANOUDAKIS, Konstantinos. (1999), Terpsicles (RE 1). CQ 49, 637-9. Ze starých letopisů českých. [Ze staročeského originálu převedli Jaroslav Porák a Jaroslav Kašpar]. Praha: Svoboda. 1980. STEINBICHLER, Walter. (1998). Die Epigramme des Dichters Straton von Sardes: Ein Beitrag zum griechischen paiderotischen Epigramm,Franfurt, New York: Peter Lang. STEKLÁ, Jana. (2006). Greek Verbs Denoting Sexual Intercourse in Aristotle's Historia animalium, SPFFBU N 11, 79-89. STERNBACH, Leo. (1886). Beiträge zu den Fragmenten des Aristophanes. WS 8, 231261. ŠPRINCL, Jan. (1979). Vývoj českého překladu z antické literatury. Praha: SPN. ŠVEJCER, Aleksandr Davidovič. (1983). Úvod do sociolingvistiky. (Orig. Vvedenije v sociolingvistiku. Přel. J. Kraus). Praha: Svoboda. TAILLARDAT, Jean. (1956). Le groupe familier grec κινδάνω, (ς)κίνδαρος, ὀστρακίνδα, κίνδυνος. REA 58, 189-194. ― (1965). Les Images d’Aristophane. Études de langue et de style. Paris: Les Belles lettres. ULLMANN, Stephen. (1964). Semantics: An Introduction to the Science of Meaning. Oxford: Basil Blackwell. VILIKOVSKÝ, Ján. (2002). Překlad jako tvorba. (Orig. Preklad ako tvorba. Přel. E. Charous). Praha: Ivo Železný. WALKER, Susan. (1993). Women and Housing in Classical Greece: The Archeological Evidence. In: Images of Women in Antiquity. CAMERON, A. ‒ KUHRT, A. [eds.]. London: Routledge. 81-91. WELLEK, René ‒ WARREN, Austin. (1996). Teorie literatury. (Orig. Theory of Literature. Přel. M. Calda). Olomouc: Votobia. 197

WHEAT, Jennifer. (1992). Terminal Sex: Feasts into Funerals in the "Ecclesiazusae". Pacific Coast Philology 27, 166-173. WHITE, Heather. (1979). Theocritus’ Idyll XX.’ QUCC 3, 117-130. ― (2000). Further Textual Problems in Greek Poetry. Orpheus 21, 175-188. WHITEHORNE, John E. G. (1989). Rowing with two Oars at Aristophanes, Ecclesiazusae 1091. Hermes 117, 363-366. WILLI, Andreas. (2007). The Languages of Aristophanes. Aspects of Linguistic Variation in Classical Attic Greek. Oxford: Oxford University Press. YOUNGER, John G. (2005). Sex in the Ancient World from A to Z. London, New York: Routledge. ZGUSTA, Ladislav. (1971). Manual of Lexicography. Praha: Academia.

Non vidi NAUCK, A. (1891). Mélanges Gréco-Romains. St. Petersburg.

198

SUMMARY The main objective of the dissertation is to find the maximum number of verbs expressing sexual intercourse in preserved Ancient Greek literary texts, to determine the stylistic tone of the verbs and to suggest Czech translation, both functional and appropriate. In their conceptual meaning, all the verbs are synonymous; therefore, knowing that there is no true synonymy, the dissertation is also focused on distinguishing between the verbs as far as time, genre category, frequency, ability of forming collocations, and expressivity are concerned. In total, 110 lexemes provably used to denote heterosexual vaginal intercourse were excerpted. Despite the fact that only literary resources of Attic origin were analysed, the number of lexemes is surprisingly high. It proves the diversity and richness of the Greek language. It can be assumed that the number of expressions actually used was higher, taking into consideration the fact that Greek was not a unified language and there could be more expressions either vernacular, distorted, or used by a limited group of people, e.g. the dregs of society, immigrants, or prostitutes whose actual language used it is known only very little about. The verbs were divided into seven groups in accordance with their common semantic field: 1) verbs proper 2) verbs with the meaning of “walk” 3) verbs with the meaning of sharp movement or strike 4) verbs of physical or social contact 5) verbs with the meaning of sleeping 6) verbs with the meaning of ownership 7) verbs describing general activity The most frequently used lexical units were verbs denoting contact and sleep. These also proved to be universal expressions occurring in all Ancient Greek literary types and genres throughout Ancient Greek literary output. On the contrary, the least represented are those of groups 2 and 7, the occurrence of which is limited only to a few texts in old Attic comedy or later in prose by Lucian and Plutarch. In some well-represented units, it is possible to trace the development and shift of meaning with time; however, the absence of verbs was noticed in literary sources from the Archaic period. It would be interesting to follow their further history and 199

development in Byzantine Greek and compare them with their current state in the Modern Greek language. Nevertheless, these objectives go beyond this dissertation. As far as verbs denoting sexual intercourse are concerned, comedy, some prose of Roman period, and epigrammatists writing love poems include the richest vocabulary. In comedy, the majority of vulgar and highly expressive phrases can be encountered. In the author’s opinion, it is caused by the fact that in dialogue, it is much easier to determine the stylistic value of a lexeme; moreover, knowing the social status of the character speaking, it is possible to identify both social and affective components of the meaning and possible connotations are more obvious. In prosaic works of the Roman period, especially expressions in direct speech are found, where it is easier, similarly to comedy, to determine emotive tone based on social status of the person speaking (slave, prostitute etc.) and general circumstances of the utterance. For the preservation of a large number of expressives, we also owe the epigrammatists, who expressed their intimate feelings in their love poems, and when expressing contempt and hatred, they did not hesitate to use slightly more coarse word. Therefore, Theocritus could be selected as the most vulgar Hellenistic poet, who uses coarse expressions to complement the dialogues of procurers and seasons their mutual verbal attacks with such words. As far as the ability of forming collocations is concerned, a rule could be derived based on the texts studied, i.e. the more general the meaning of the verbs, the better the ability and higher the willingness of the verbs to bind with other lexemes. While proper verbs denoting sexual intercourse do not form any phrases, verbs denoting ownership need to be further specified in order to avoid ambiguity. The most frequently they collocate with words denoting place where the intercourse was executed, i.e. nouns meaning bed; then with the name of Aphrodite and other words derived from her name, and with demonstrative nouns. While translating into Czech, a few problems were encountered. First, compared with Greek, Czech has relatively limited vocabulary as far as sexual intercourse is concerned. Second, even in language, Greek emphasizes social status of sexual partners and the key moment is who penetrates and who is penetrated. This is expressed in verb forms and active / passive voice dichotomy. On the contrary, in the Czech language, sex is understood as a collective activity: we sleep together, we make love to each other – to express this activity mainly reflexive verb forms are 200

used. While translating, it should be taken into consideration whether in the specific Greek text it is necessary to preserve the active / passive voice form explicitly. If so, it is necessary to select linguistic means which are non-violent, especially if the subject is submissive woman. In the author’s opinion, Czech passive voice forms seem too complicated and artificial; therefore, it is necessary to choose either periphrastic form or to convert the whole passive voice form into active. Under no circumstances does this dissertation aim to cover all the possibilities hidden in the study of the Ancient Greek language. Only full coverage of lexeme denoting sexual intercourse excerption was aimed at. The author is fully aware of the potential hidden in the study of papyruses and inscription material. Interesting results could be obtained through excerption of phrases and metaphors concerning sexual life and to compare these with Modern Greek or other living languages.

201