Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů
Přeshraniční platební styk Bakalářská práce
Autor:
Eva Harantová Bankovní management
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Ivana Šímová
Leden, 2009
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.
V Praze dne 26. ledna 2009
Eva Harantová
Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Ing. Ivaně Šímové za odborné rady a za trpělivost při vedení práce.
Také bych chtěla poděkovat rodině za podporu, kterou mi při mém studiu poskytovala.
Anotace práce Má bakalářská práce je zaměřena na problematiku přeshraničního platebního styku, což je problematika poměrně nová a je potřeba se s ní seznámit. V úvodní kapitole se soustředím na platební styk jako takový, abych shrnula základní charakteristiku, členění či právní normy, o které se platební styk opírá. Dále se pokouším o zmapování dlouholetých snah evropských států přiblížit se k měnové unii a o seznámení s nejmladším projektem SEPA. Ve své práci jsem porovnala poplatkovou politiku v mezinárodním měřítku. Další kapitola pojednává o zahraničním platebním styku, jako nutném zdroji pro porovnání s přeshraničním platebním stykem. V této části uvádím i společné znaky obou, a to druhy instrumentů a soudní řešení sporů. Poté následuje kapitola věnující se pouze přeshraničnímu platebnímu styku, jeho vymezení, provádění a vytýčení specifik odlišujících ho od zahraničního platebního styku. Závěr práce věnuji platebním systémům, které mohou používat členové Evropské unie.
Annotation My bachelor thesis focuses on the issue of cross-border payments, which is a relatively new issue and users still need to get familiar with it. The introductory chapter focuses on payments, as
such. I summarized the main features, segmentation and legal rules on which the payment is based. I am also trying to map the long-standing efforts of the European nations to approach the monetary union and get acquainted with the youngest project of the SEPA. In this context, I wrote out a work that compares the fee policy on the basis of an international scale. The next chapter deals with foreign payments, as a necessary resource for comparison with cross-border payments. In this section I present the common features of both types of instruments and judicial settlement of disputes. This is followed by a chapter dedicated to the only cross-border payment transactions, its definition, implementation and identification of the specifics of distinguishing it from the foreign payments. The paper incloses with the topic of payment systems that can be used by the members of the European Union.
Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 7 1.
2.
3.
4.
5.
Platební styk ................................................................................................................... 8 1.1
Vývoj platebního styku 1990 – 2008 ...................................................................... 9
1.2
Legislativa týkající se platebního styku ................................................................ 12
1.2.1
Legislativa týkající se platebního styku v České republice ........................... 12
1.2.2
Legislativa týkající se platebního styku v rámci Evropské unie ................... 15
Cesta k měnové unii ..................................................................................................... 17 2.1
Mezinárodní měnová spolupráce .......................................................................... 17
2.2
SEPA ..................................................................................................................... 20
Zahraniční platební styk ............................................................................................... 30 3.1
Provádění zahraničního platebního styku ............................................................. 30
3.2
Druhy instrumentů zahraničního platebního styku ............................................... 31
3.3
Soudní řešení sporů ............................................................................................... 38
Přeshraniční platební styk ............................................................................................ 41 4.1
Specifika přeshraničního platebního styku ........................................................... 41
4.2
Provádění přeshraničního platebního styku .......................................................... 43
4.3
SWIFT .................................................................................................................. 43
Platební systémy eurozóny ........................................................................................... 46 5.1
Platební systém TARGET .................................................................................... 46
5.2
Platební systémy EBA .......................................................................................... 47
Závěry a doporučení ............................................................................................................ 49 Seznam použité literatury .................................................................................................... 50 Seznam schémat .................................................................................................................. 53
5
Seznam grafů ....................................................................................................................... 53 Seznam tabulek .................................................................................................................... 53 Seznam příloh ...................................................................................................................... 53 Přílohy ................................................................................................................................. 54
6
Úvod Přeshraniční platební styk je poměrně novou problematikou, se kterou se prozatím seznámil poměrně malý počet osob z mimo bankovního prostředí, ať už mluvíme o fyzických osobách - občanech či právnických osobách - podnikatelských subjektech. Tato skutečnost byla mým důvodem pro vybrání si tohoto tématu k vypracování bakalářské práce.
Toto téma jsem pojala jako dobrý způsob seznámení okolí s novou službou, kterou naše banky poskytují. Za svůj cíl jsem si tedy vytýčila shrnout poznatky o přeshraničním platebním styku v porovnání se zahraničním platebním stykem. Důvodem pro porovnání poznatků se zahraničním platebním stykem je skutečnost, že se přeshraniční platební styk vyčlenil se zahraničního. Má tedy několik stejných prvků, jako např. druhy instrumentů, ale je obohacen specifiky, díky kterým se právě jedná o přeshraniční platební styk.
Přeshraniční platební styk zvýhodňuje provádění příkazů v rámci Evropské unie či Evropského hospodářského prostoru do výše 50 000 eur. Podmínkou je uvedení standardizovaného formátu bankovního spojení, standardizovaného mezinárodního kódu banky a vybrání si poplatkové povinnosti SHA. Ta představuje také velkou výhodu pro obě zúčastněné strany, neboť příkazce platí pouze poplatky své bance a příjemce hradí poplatky své bance a bance zprostředkující. To znamená, že ani jedna ze stran není znevýhodněna.
Evropské státy se snaží o sjednocení Evropy a mají za sebou již dlouhou cestu. Snaží se sjednotit povinnosti a práva všech účastníků, zvýhodnit postavení spotřebitelů a dosáhnout tak systému, který bude pracovat na stejných podmínkách po celém světadíle. Přestože je jistě před nimi ještě dlouhá cesta, přeshraniční platební styk je jedním z důležitých kroků vpřed.
7
1. Platební styk Platební styk můžeme definovat jako vztah mezi plátcem a příjemcem platby, který je uskutečňován v určitých formách buď přímo mezi nimi, nebo prostřednictvím peněžního ústavu.1 Z účetního hlediska jde o obchod bilančně neutrální, neboť nemá vliv na bilanci banky. Hlavní podmínkou pro realizaci platebního styku je existence účtů klientů u obchodních bank, existence účtu obchodních bank u centrálních bank a v neposlední řadě existence účtů bank v korespondenční síti. Tato bankovní služba je určena opravdu pro celou škálu zákazníků. Proto není pochyb o tom, že je tato služba, kterou mohou vykonávat pouze peněžní ústavy, považována za službu základní.
Platební styk můžeme dělit z různých hledisek: dle formy plateb (hotovostní, bezhotovostní platební styk) dle teritoria (tuzemský, zahraniční, přeshraniční platební styk) dle klientů (retailový, wholesalový platební styk) dle počtu bank realizujících transakci (vnitrobankovní, mezibankovní) dle předmětu platebního závazku (obchodní, neobchodní) dle lhůt k provedení (přednostní, standardní platební styk) dle náležitosti původních dokumentů (hladké, dokumentární platby) zda-li vstupuje banka do závazku či nikoli (závazkový, bezzávazkový platební styk) Hotovostní platební styk je realizován pomocí hotovosti ve formě bankovek a mincí. Jejich největší výhodou je skutečnost, že účastník obchodu dostane okamžitě zaplaceno, nevýhodou jsou náklady na úschovu. Bezhotovostní platební styk využívá bezhotovostní převody a další nástroje, i zde vidíme výhody a nevýhody. Například zde není potřeba nákladů na transport, ostrahu a nevýhodu můžeme spatřovat u méně rozvinutých bankovních systémů, u kterých může být problém s rychlostí odeslání či přijetí platby.
Tuzemský platební styk se uskutečňuje uvnitř určitého státu v národní měně. Zahraniční platební styk je realizován z jedné země do jiné a to v měnách, ve kterých banky realizují platební styk. Přeshraniční platební styk probíhá mezi subjekty jednoho členského státu
1
SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a rozšířené vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2007. ISBN 978-80-7265-107-8, str. 24.
8
Evropské unie2 nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor3 do jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, kdy musí být splněna podmínka výše protihodnoty do 50 000 eur.
Retailový platební styk se týká klientů, kteří provádí více plateb při nižších částkách, oproti wholesalovému platebnímu styku, kdy výše jednotlivých plateb je vyšší.
Při vnitrobankovním platebním styku probíhá platba mezi klienty téže banky. Při mezibankovním platebním styku je platba realizována pomocí mezibankovního platebního systému, kdy se transakce účastní dvě či více bank.
Pokud jde o platby vyplývající z obchodního závazku, mluvíme o obchodním platebním styku. Závazky netýkající se obchodní transakce spadají do neobchodního platebního styku.
U přednostních plateb jde o okamžité odepsání peněžních prostředků z účtu klienta, u standardních se provedení řídí dohodnutými podmínkami.
Při hladkých platbách není vazba na původní dokumenty, oproti tomu dokumentární platby vazbu na původní dokumenty mají.
Závazkový platební styk vznikne, pokud banka vstoupí do závazku klienta místo něj nebo s ním. Při bezzávazkovém platebním styku vystupuje banka pouze jako zprostředkovatel.
1.1 Vývoj platebního styku 1990 – 2008 Hotovostní platební styk Vývoj hotovostní platebního styku je spojen se zavedením české koruny, která byla zavedena po vzniku České republiky. S jejím přijetím přišla i poměrně vysoká inflace,
2
Členy EU jsou Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko. 3
Členy EHP jsou EU + Island, Lichtenštejnsko, Norsko.
9
která měla za následek prudký nárůst objemu oběživa. A na základě následujícího grafu vidíme, že nárůst objemu oběživa neustále pokračuje. Také si nemůžeme nevšimnout skoku, který byl v druhé polovině roku 2000. Tuto skutečnost můžeme spojit s krachem IPB, a. s., se kterým souvisel větší výběr hotovosti.
Graf č. 1 – Vývoj výše oběživa od 8. 2. 1993 do 30. 6. 2008
Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/platidla/obeh/obeh.html, staženo 28. 10. 2008
Bezhotovostní platební styk Začátek 90. let byl ve znamení velkých změn. Po systému plánovitě řízeného bankovnictví přišla na svět dvoustupňová bankovní soustava a s ní nárůst počtu bank. Důsledkem toho byla změna postavení centrální banky, která byla pověřena zajištením fungování mezibankovních platebních systémů, které budou zároveň kontrolou likvidity obchodních bank. Jediný systém mezibankovního platebního styku v České republice, který zpracovává mezibankovní platby v českých korunách, je CERTIS (Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement systém). CERTIS zahájil provoz dne 8. 3. 1992 v rámci zúčtovacího centra Státní banky československé v bývalém Československu. Principy systému CERTIS4 brutto vypořádání v reálném čase vypořádání mezibankovních plateb v českých korunách
4
http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/platebni_styk/modra_kniha/download/modra_kniha_text_2007_srpen.pdf, staženo 20.10.2008
10
vypořádání v penězích centrální banky probíhá na účtech mezibankovního
platebního styku vedených v ČNB přímá účast bank a úvěrních a spotřebních družstev přímé bilaterální vztahy mezi centrálou dané banky/úvěrního a spotřebního
družstva a CERTIS neodvolatelnost položek akceptovaných systémem zpracování různých typů transakce nekryté platby nejsou ani realizovány ani odmítnuty, ale drženy ve frontě na účtech mezibankovního platebního styku není povoleno debetní saldo ČNB poskytuje bankám bezúročný plně kolateralizovaný vnitrodenní úvěr formou
zastavených cenných papírů s cílem zajistit dostatečnou likviditu ČNB poskytuje bankám plně kolateralizovaný úvěr přes noc
Na základě zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, provádí ČNB platební styk pro organizace, které jsou navázané na státní rozpočet a to prostřednictvím ABO (Automatizované bankovní operace).
Vývoj platebního styku v číslech Na tomto grafu vidíme, jak od roku 1992 do roku 2007 průměrný denní počet položek vzrostl z 300 000 položek na neuvěřitelných 1 600 000 položek za den, dle tohoto trendu můžeme předpokládat, že i v dalších letech tento počet nadále poroste.
Graf č. 2 – Průměrný denní počet položek
Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/certis_stat.html, staženo 28. 10. 2008 11
Na dalším grafu máme vyobrazeny průměrné denní obraty v miliardách Kč. S předešlým grafem, který ukazoval nárůst počtu denních položek, souvisí tedy i růst průměrných denních obratů. Během 16 let vzrostly z 40 miliard Kč na 700 miliard Kč.
Graf č. 3 – Průměrné denní obraty v mld. Kč
Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/certis_stat.html, staženo 28. 10. 2008
1.2 Legislativa týkající se platebního styku Platební styk podléhá mnoha tuzemským právním normám a vstupem České republiky do Evropské unie dne 1. května 2004 jsme museli začít plnit několik nařízení, která jsou závazná pro všechny členské země.
1.2.1 Legislativa týkající se platebního styku v České republice Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Obchodní zákoník obsahuje paragrafy týkající se smlouvy o otevření akreditivu (§ 682 – § 691) a smlouvy o inkasu (§ 692 - § 699), ve kterých charakterizuje podstatu těchto smluv, formu těchto smluv, povinnosti stran. Dále upravuje smlouvu o bankovním uložení věci, smlouvu o vkladovém účtu, cestovní šeky. Nejdůležitější částí tohoto zákona, týkající se platebního styku, je § 708 - § 715 upravující smlouvu o běžném účtu. Zákon zde tuto smlouvu charakterizuje a vymezuje její zákonnou formu a její podstatné náležitosti. Dále se zde seznamujeme s povinnostmi banky, s podmínkami, za kterých je smlouva vypovězena, či za kterých podmínek zaniká. Státní banka československá vydala roku
12
1992 Všeobecné obchodní podmínky, které slouží jako vzor pro komerční banky při tvorbě vlastních obchodních podmínek pro vedení účtu a provádění platebního styku.
Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů Tento zákon nás seznamuje s Českou národní bankou, s jejími povinnostmi, činnostmi, cíli, organizací, jejími obchody a hospodařením a vztahy k vládě a dalším orgánům.
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů Je základním legislativním rámcem pro banky a pobočky zahraničních bank v České republice. Jeho principy vycházejí ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu. Zákon v úvodu definuje banku a stanovuje její činnosti. Druhá část zákona vymezuje postup udělování bankovní licence, základní podmínky pro její udělení a také pár případů zániku licence, jsou zde upraveny i podmínky jednotné bankovní licence v EU. V třetí části zákon stanovuje povinnost banky mít statutární orgán a dozorčí radu, jsou tady vymezena pravidla pro jejich složení i povinnosti jejich členů i jiných zaměstnanců banky. V další části jsou stanoveny povinnosti banky, které musí dodržovat, a to ve vztahu ke klientům i ve vztahu k ČNB. Informační povinnosti banky vůči klientům, pravidla obezřetnosti, úkony vázané na souhlas a podání informací ČNB, omezení majetkových účastí, povinnosti bank při provádění obchodů, to vše je náplní čtvrté části. V ostatních částech zákon vymezuje povinnosti bank v oblasti vedení účetnictví, základní principy bankovního dohledu, případy kdy je ČNB oprávněna k provedení nucené správy nebo odnětí licence a postup při zrušení banky s likvidací.
Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), ve znění pozdějších předpisů Základním pramenem týkajícím se platebního styku je tento zákon. Tímto zákonem se musí řídit všechny banky, pobočky zahraničních bank i jiné zprostředkující instituce působící na území České republiky. Tento zákon se skládá ze třech okruhů: První problematikou je provádění převodů peněžních prostředků, je zde přesně vymezen den účinnosti příkazu k převodu a lhůty pro provádění převodů. Druhá problematika se týká elektronických platebních prostředků, jejich vydávání a užívání. Definuje zde elektronický platební prostředek, elektronický peněžní prostředek a elektronické peníze. Poslední částí 13
zákona jsou platební systémy. Zabývá se vznikem a provozováním platebních systémů. Zákon zde vymezuje jejich účastníky a jejich povinnosti. Tento zákon je v souladu se Směrnicí č. 98/26/ES, o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry.
Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů Tento zákon určuje povinnost osobám, které převádějí částku vyšší než 15 000 EUR tuto platbu provést bezhotovostně. Zákon definuje pojmy jako bezhotovostní platba, poskytovatel a dále vymezuje, na jaké platby se tato povinnost váže, a na které ne. Kdo je pověřen kontrolou a jaké sankce mohou tyto orgány udělit za nedodržení povinnosti.
Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu V úvodu se tento zákon zabývá výkladem pojmů povinná osoba, legalizace výnosů z trestné činnosti či podezřelý obchod. V další části je popsána základní povinnost povinných osob - identifikace a kontrola klienta. Identifikace musí proběhnout vždy při obchodě s částkou vyšší než 1000 EUR, ale také v dalších případech definovaných tímto zákonem. Provádění kontroly je pro povinnou osobu povinné při obchodě s částkou vyšší než 15 000 EUR. Důležitou částí zákona je také oblast popisující, jak postupovat při podezřelém obchodu.
Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů Splněním požadavku zákona o platebním styku na mimosoudní urovnání sporů, které vzniknou mezi poskytovateli služeb a jejich klienty, je tento zákon. Proto tento zákon definuje finančního arbitra a oblasti, ve kterých lze jeho služeb využít. Popisuje průběh řízení, náležitosti žádosti.
Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů Tento zákon navazuje na Ženevské konvence, ke kterým přistoupilo Československo ve třicátých letech dvacátého století. Zákon se skládá ze dvou článků, první definuje směnky a druhý šeky. V článku Směnky zákon vymezuje vystavení, povinné náležitosti, operace prováděné s těmito platebními instrumenty a to jak u směnky cizí, tak u směnky vlastní. V článku Šeky se vymezují stejné problematiky.
14
Vyhláška č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování. Pravidla pro mezibankovní platební styk, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování jsou náplní této vyhlášky. Dále definuje pojmy jako úhrada, inkasní forma placení, příkazce, plátce, příjemce. Také obsahuje náležitosti platebních příkazů či výpisu z účtu.
Vyhláška č. 548/2002 Sb., stanovuje podmínky pro principy zúčtování v platebních systémech a určuje podmínky pro získání licence pro provozování tohoto systému.
1.2.2 Legislativa týkající se platebního styku v rámci Evropské unie Nařízení EP a ER č. 2560/2001, o přeshraničních platbách v eurech Nařízení Evropského Parlamentu a Evropské Rady (ES) č. 2560/2001 ze dne 19. prosince 2001, o přeshraničních platbách v eurech, má za cíl umožnit i menším klientům provádět převody z jednoho státu Evropské unie do druhého, při stejných poplatcích jako u domácích platebních převodů v eur. Vzhledem k tomu, že Česká republika ještě nepřistoupila k Evropské měnové unii, nemá toto nařízení na našem území ještě plné praktické uplatnění.
Nařízení EP a ER č. 1781/2006, o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků Nařízení
Evropského
Parlamentu
a
Rady
(ES)
č.
1781/2006
ze
dne
15. listopadu 2006, o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků, vychází z hrozby terorismu, která obklopuje celou zemi, a proto Evropská Rada rozhodla tímto nařízením předcházet financování terorismu a zamezit praní peněz. Nejlepším nástrojem pro toto předcházení se jeví přesné informace o plátci a dohledatelnost převodů peněžních prostředků. Oblastí působnosti tohoto nařízení jsou převody peněžních prostředků v kterékoli měně. Je zde uvedeno spoustu výjimek, na které se nařízení nevztahuje, např. převody debetní či kreditní kartou, pokud má příjemce s poskytovatelem platebních služeb dohodu, která umožňuje platbu za poskytování zboží a služeb a převod těchto peněžních prostředků doprovází jedinečný identifikační kód, podle kterého lze platbu dohledat. Dále převody provedené prostřednictvím mobilního telefonu či jiného
15
digitálního zařízení, pokud jsou převody předplaceny a částka nepřesahuje 150 EUR. Ale převody, které jsou placeny v hotovosti ve prospěch příjemců převyšující hranici 1 000 EUR, se tímto nařízením musejí řídit. Dále je zde vymezena základní povinnost poskytovatele platebních služeb plátce, kterou je zjištění úplných informací o plátci – jméno, adresa, číslo účtu. Případné nahrazení jinými údaji. Nařízení také obsahuje články týkající se definic, sankcí, obecných povinností a pravomocí a postupů projednávání ve výboru.
Směrnice EP a ER č. 2007/64/ES, o platebních službách na vnitřním trhu Směrnice Evropského Parlamentu a Evropské Rady (ES) č. 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007, o platebních službách na vnitřním trhu, reaguje na problém nedostatečné harmonizace fungování jednotného trhu platebních služeb. Platební služby jsou řízeny tuzemskými právními předpisy a to má za důsledek nejasnost právní jistoty. Tato směrnice má tedy působnost na platební služby poskytované v členských zemích Evropské unie. Jsou zde uvedeny i výjimky, jako na příklad přesun peněžních prostředků v hotovosti přímo od plátce k příjemci. Dále zde směrnice definuje určité pojmy jako domovský členský stát, platební instituce, plátce, platební prostředek, platební příkaz a další. Udává podklady, které je potřeba předložit společně s žádostí k získání povolení působit jako platební instituce (plán činností, obchodní plán). Jaký je potřeba kapitál, či jak se určí instituce odpovědné za udělení povolení platebním institucím.
Tato směrnice bude s účinností od listopadu roku 2009 transponována do všech právních řádů zemí Evropské unie, v České republice do zákona o platebním styku.
16
2. Cesta k měnové unii V poválečných západoevropských zemích byl platební styk realizován dvoustrannými clearingovými platbami, které byly založeny na vzájemné vyrovnanosti plateb. Proto se hledal způsob, při kterém by se mohl obchod rozvíjet, bez závislosti na možnostech slabšího článku obchodu. Po spoustě snah se však řešením stala až Evropská platební unie, která zahájila cestu zavedením vzájemné směnitelnosti měn, tato cesta však pokračuje dodnes, kdy aktuální snahou pokračování k jednotné Evropě se stává SEPA – Jednotný eurový platební prostor.
2.1 Mezinárodní měnová spolupráce Evropská platební unie Evropská platební unie byla založena 19. září 1950 podepsáním Dohody o založení Evropské platební unie. Mnohostranným zúčtováním plateb, automatickým poskytnutím úvěru, vyrovnáváním měsíčních sald v dolarech, zlatě či úvěrem chtěla dosáhnout odstranění devizových opatření a zavést vnější směnitelnosti mezi členskými zeměmi (Belgie, Lucembursko, Dánsko, Francie, Island, Irsko, Itálie, Nizozemsko, Norsko, SRN, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Velká Británie).
Zúčtovací operace byly úkolem Banky pro mezinárodní platby, která ke každému měsíci provedla zúčtování pohledávek a závazků členů. Z nichž plynuly přebytky či schodky členského státu vůči celé unii. Zúčtovací jednotkou byl epunit, jehož zlatý obsah se shodoval se zlatým obsahem dolaru. Kurzy měn se propočítávaly dle oficiálních měnových parit odsouhlasených Mezinárodním měnovým fondem.
Evropská platební unie ukončila svoji činnost roku 1958, kdy splnila svůj cíl - zavedení vzájemné směnitelnosti měn západoevropských zemí.
Evropská měnová dohoda Na Evropskou platební unii navázala Evropská měnová dohoda roku 1958. Měla přispět k rozšíření vnější směnitelnosti a prohloubení spolupráce mezi centrálními bankami členských zemí. Mezi další cíle patřilo zabezpečovat rovnováhu platebních bilancí, stabilitu měnových kurzů členských zemí. Prováděla mnohostranné zúčtování vzájemných pohledávek a závazků a poskytovala limitované úvěrové pomoci k vyrovnání pasivního 17
salda obchodní bilance. Všechny státy se zavázaly k tomu, že budou k vyrovnávání sald přijímat od svých partnerů i jejich nesměnitelné měny.
Evropské hospodářské společenství Evropské hospodářské společenství bylo založeno Římskými dohodami z 25. března 1957, při kterých se členské země zavázaly k vytvoření oblasti volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu. Římské dohody neupravovaly měnovou spolupráci.
Wernerův plán Lucemburský ministr financí Pierre Werner vypracoval plán přechodu zemí Evropského hospodářského společenství k hospodářské a měnové unii ve třech etapách v průběhu deseti let. Chtěl vytvořit neodvolatelnou směnitelnost měn a neodvolatelné fixování parit kurzů měn členských zemí. Tento plán předložil 8. října 1970, avšak kvůli nesouhlasu Francie, které se nelíbil velký zásah do národní suverenity, nebyl nikdy zrealizován.
Evropský měnový systém Aby byla vytvořena oblast měnové stability, založily členské země Evropského společenství Evropský měnový systém (13. března 1979). Mezi základní pilíře patří: intervenční mechanismus, zajišťující kurzovou stabilitu nadnárodní měnová jednotka ECU Evropský měnový fond, nahrazující Evropský fond měnové spolupráce členské země si samy řídí politiku měnových kurzů vůči třetím zemím Jednotný vnitřní trh Evropský měnový systém dosáhl měnové stability, a tak se roku 1985 přešlo k jednotnému vnitřnímu trhu, umožňujícímu volný pohyb osob, zboží, služeb, kapitálu. Opatření nezbytná k jejímu zrealizování jsou uvedeny v Bílé knize, kterou roku 1985 předložila Komise ES. Vzhledem k tomu, že Bílá kniha neměla žádný právní účinek, byl vytvořen roku 1986 Jednotný evropský akt.
Druhým pokusem přechodu k hospodářské a měnové unii byla Delorsova zpráva, která oproti Wernerovu plánu obsahovala potřebu vzniku jednotné měny, která by nahradila jednotlivé národní měny. Delorsova zpráva také počítala se třemi etapami, ale byla schválena pouze opatření pro první etapu a datum jejího zahájení bylo určeno na 18
1. července 1990 a dokončení k roku 1993.
Maastrichtská dohoda Dne 7. února 1992 byla členskými zeměmi ES podepsána Smlouva o Evropské unii, která specifikuje cestu k hospodářské a měnové unii. Do druhé etapy vstoupily členské země ES 1. ledna 1994 a vstup do třetí etapy byl podmíněn splněním Maastrichtských kritérií: cenová stabilita (inflace nesmí přesáhnout 1,5 procentního bodu; průměrné míry inflace ve třech zemích s největší cenovou stabilitou) rozpočtová stabilita (podíl deficitu veřejného rozpočtu na hrubém domácím produktu by neměl být vyšší než 3% a podíl veřejného dluhu na hrubém domácím produktu nesmí být větší než 60%) stabilita na finančních trzích (dlouhodobá nominální úroková sazba by neměla překročit o více než dva procentní body průměrnou dlouhodobou nominální úrokovou sazbu ve třech zemích s největší cenovou stabilitou) kurzová stabilita (zajištěna bez podstatných výkyvů měnového kurzu v průběhu dvou let před vstupem do Evropské unie)
Zelená kniha Zelená kniha z roku 1995 specifikuje závěrečnou etapu, která se skládá ze tří fází. V první fázi měl být schválen seznam zemí, které splňují maastrichtská kritéria, realizace proběhla v průběhu roku 1998. Při druhé fázi se mělo uskutečnit zafixování kurzů národních měn, to proběhlo 1. ledna 1999. V závěrečné fázi se měly národní bankovky a mince stáhnout z oběhu a jednotná měna se měla stát zákonným platebním prostředkem v celé měnové unii a tato fáze byla zahájena 1. ledna 2002. Země, které vstoupily do měnové unie, tvoří eurozónu a jejich společnou měnou je euro.
Vliv zavedení euro na českou ekonomiku Česká republika, která v roce 2002 ještě nebyla členem Evropské unie, se zavázala pravidla spojená se zavedením jednotné měny členských států respektovat, neboť takovéto konverze měn začínaly být prováděny všemi bankami. Potřebu přizpůsobit se pociťoval zejména finanční sektor, který chtěl být připraven na zvládnutí všech operací v euro. Avšak jsou zde i další subjekty. Nebankovní a nefinanční společnosti se zahraniční majetkovou účastí se musely připravit na změny ve vedení účetnictví v euro. Ale na
19
druhou stranu pro samotné občany přišlo ulehčení díky jednotné měně hlavně v cestovním ruchu.
Poté, co se v lednu roku 2002 dostaly do oběhu eurobankovky a mince, staly se náklady na převod peněz v hotovosti z jednoho státu eurozóny do druhého nejen nižšími, ale dokonce nulovými. Aby se stala eurozóna skutečně jedním měnovým územím, bylo zapotřebí vytvořit podmínky pro stejné provádění i bezhotovostních plateb, což by znamenalo, že na území eurozóny zaniknou rozdíly mezi vnitrostátními a přeshraničními platbami. Tyto snahy se projevují ve dvou větvích. První je zákonná, která vyústila ve vydání směrnice o platebních službách na vnitřním trhu. Druhou větví je aktivita obchodních bank, která je vyjádřena projektem SEPA.
2.2 SEPA O vytvoření systému SEPA (Single Euro Payment Area, nebo-li jednotný eurový platební prostor) rozhodla Evropská komise, Evropská centrální banka a Evropský výbor pro platby založením Evropské platební rady v červnu roku 2002.
SEPA je tedy oblast, ve které budou občané, podnikatelé, i jiné subjekty provádět a přijímat platby v eurech ve své zemi i v rámci všech zemí za stejných podmínek, práv i povinností a to v rámci celé Evropské unie. Platby v eurozóně budou tedy vnímány jako platby domácí. Aby došlo k harmonizaci práv a povinností všech účastníků, měla by být nejpozději do 1. listopadu 2009 transponována Směrnice EP a ER č. 2007/64/ES, o platebních službách na vnitřním trhu do pramenů práva členských zemí Evropské unie.
Cílem je tedy posílit evropskou integraci konkurenceschopným a inovativním trhem služeb platebního styku pro klientské platby v eurozóně, který může nabídnout vyšší úroveň služeb a efektivnější a levnější možnosti platebního styku.5 SEPA zároveň přispěje k větší evropské konkurenceschopnosti. Aby bylo cíle dosaženo, musí se vyvinout nové společné nástroje a infrastruktury, znamená to vybudování panevropského clearingového centra. Také je zapotřebí odstranit některé právní a obchodní bariéry mezi jednotlivými členskými státy. 5
http://www.ecb.int/pub/pdf/other/sepa_brochure_2006cs.pdf, staženo 21.10. 2008
20
Země eurozóny účast akceptují přednostně, ostatní evropské země budou mít také možnost zúčastnit se systému a podpořit tím vytvoření jednotného vnitřního trhu. Důležité je také vědět, že k systému nepřistupují pouze státy, ale především jednotlivé banky či bankovní skupiny.
K datu 26. listopadu 2008 se k projektu připojilo 31 zemí Evropy (27 zemí EU + Norsko, Irsko, Lichtenštejnsko a Švýcarsko). Počty bank v konkrétních zemích jsou uvedeny v příloze (viz příloha č. 1).
V České republice byla pověřena prací na projektu Česká bankovní asociace. Její práce je podporována Národní koordinační skupinou. Hlavní úkolem této skupiny je sice příprava technických aspektů na zavedení eura, ale zabývá se také podporou projektu SEPA. Národní koordinační skupina se skládá z České národní banky, Ministerstva financí, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva vnitra a dalších.
Pro náš stát však prozatím systém jednotného eurového platebního prostoru dopad do platebního styku nemá, neboť většina našich platebních transakcí probíhá v korunách českých. Ačkoliv naše země projekt SEPA plně podporuje, stane se pro nás aktuálním až po vstupu České republiky do Evropské měnové unie. Přesto se k projektu připojilo již 5 bank: Československá obchodní banka, a.s. Komerční banka, a.s. Česká spořitelna, a.s. UniCredit bank, a.s. Citibank, a.s. V následujících tabulkách jsem těchto pět bank vybrala k porovnání poplatků, které si účtují při provádění platebního styku jak tuzemského, zahraničního, tak i přeshraničního. Soustředila jsem se pouze na odchozí platby. Pro větší přehlednost jsem vypracovala tabulku pro poplatky provádění příkazů na pobočce a tabulku pro poplatky provádění příkazů přes internetbanking. K našim bankám jsem dále přidala několik bank sídlících v zahraniční, abych mohla posoudit poplatkovou politiku z hlediska mezinárodního. Abych tak mohla učinit, bylo nutnou podmínkou přepočítat CZK na EUR.
21
Tabulka č. 1 – Poplatky za provedení platebního příkazu pro občana – na pobočce (v EUR) Platby
Banka Česká republika
tuzemské přeshraniční
zahraniční
1
ČSOB, a. s.
1,07 1 položka
12,86
KB, a. s.
1,04 1 položka
20,67
ČS, a. s.
0,29 1 položka
15,03
UniCredit Bank, a.s.
0,71 1 položka
19,64
Citibank Europe plc
1,75 1 položka
x
1% z částky, min. 8,93 max. 53,6 + 8,93 0,9% z částky, min. 8,93 max. 53,6 + 10,71 1% z částky, min. 7,86 max. 53,6 + 7,14 0,9% z částky, min. 8,93 max. 53,6 + 10,71 1% z částky2, min. 10,71 max. 71,43
Slovenská republika Tatra banka, a. s.
0,83
0,83
Sl. sporitelňa, a. s.
0,83
0,83
do 3 319,39 EUR 3 319,39 - 16 596,96 EUR 16 596,96 - 33 192,92 EUR od 33 192,92 EUR do 2 000 EUR 2 000,01 - 4 000 EUR 4 000,01 EUR
16,60 26,56 36,51 46,47 19,92 29,87 43,15
Belgie
ING Bank N.V.
1 2
0,35
0,1% z částky, min. 9,08 max. 121 +O,35
0,35
přepočet na EUR při kurzu 28 CZK/EUR týká se dispozic OUR, SHA, při BEN jednotná sazba 1000Kč
Zdroj: vlastní úpravy + webové stránky obchodních bank
Již na první pohled vidíme, že v mezinárodním měřítku jsou poplatky velice různorodé.
V tuzemském platebním styku dominuje v nejlevnějších poplatcích ING, i přesto, že je ze tří států nejmenší, může nabídnout pro své občany nejlacinější domácí platby. Překvapující je skutečnost, že dvě náhodně vybrané slovenské banky mají stejné poplatky pro provedení tuzemského platebního příkazu. Nejdražším státem je Česká republika. UniCredit Bank má 22
poplatek téměř 50 Kč, což považuji za velice přehnané. Zato Česká spořitelna je v tuzemském platebním styku nejlevnější.
V přeshraničním platebním styku vidíme naprostou shodu s tuzemským platebním stykem u zemí eurozóny, což můžeme považovat za důsledek splnění Nařízení EP a ER 2560/2001, o přeshraničních platbách v eurech a splnění podstaty projektu SEPA. Poplatky našich bank jsou o poznání vyšší, ale zlepšení by mělo nastat po přijetí eura za národní měnu. Nemohu se zde však nepozastavit nad tím, že Citibank, která je členem projektu, doposud neposkytuje přeshraniční platby. Poté co jsem nenalezla žádnou zmínku o SEPA převodech v jejich ceníku, obrátila jsem se na bankovní úředníky jejich pobočky. Velkým překvapením pro mě bylo, že nejen neposkytují SEPA převody, ale ani nemají tušení, co tyto převody znamenají.
Poplatky pro zahraniční platební styk jsou v České republice bez větších výkyvů. Nejdražší je Citibank, u které mi i chybí poplatek za platbu zadanou na papírovém nosiči. ING má oproti ostatním zemím vysokou maximální částku, což považuji za velkou nevýhodu. U slovenských bank jsou poplatky členěny dle určitých rozhraní. Na první pohled nelze říci, jaký princip je výhodnější, zda České republiky a Belgie nebo Slovenské republiky. Při nižších částkách bych slovenský princip viděla jako nevýhodný, ale u částek nejvyšších za výhodný. Přesto mi přijde náš princip jednodušší a transparentnější pro klienta.
Při porovnání poplatků tuzemského platebního styku České republiky a poplatků tuzemského platebního styku eurozóny jsem byla zprvu pesimistická, zejména při porovnání naší země s Belgií, ve kterém je cenový rozdíl vidět na první pohled. Avšak při vypočítání si průměrného poplatku naší země, který mi vyšel 0,97 EUR, jsem došla k závěru, že naše poplatky nejsou o moc vyšší než poplatky Slovenské republiky, která je také členem eurozóny.
U porovnávání poplatků přeshraničního platebního styku již spatřujeme velkou nevýhodu neúčasti České republiky v měnové unii, neboť náš průměrný poplatek činí 17,05 EUR, který je naprosto nesrovnatelný s poplatky zemí eurozóny, jejichž poplatky nejdou nad 1 EUR.
23
Poslední bod srovnání tohoto rozboru bych viděla v porovnání poplatků tuzemského a přeshraničního platebního styku České republiky a tuzemského a přeshraničního platebního styku zemí eurozóny. U nás jsou opravdu vysoké rozdíly v poplatcích, oproti shodným poplatkům zemí eurozóny. Jak jsem již zmínila, domnívám se, že jde o vliv působení Nařízení EP a ER 2560/2001, o přeshraničních platbách v eurech, proto může i náš stát očekávat velké zlepšení v této oblasti po přijetí eura za národní měnu.
Tabulka č. 2: Poplatky za provedení platebního příkazu pro občana – přes internetbanking (v EUR) Banka
Platby tuzemské přeshraniční
zahraniční
Česká republika1 ČSOB, a. s.
0,11 1 položka
8,93
KB, a. s.
0,14 1 položka
6,96
ČS, a. s.
0,07 1 položka
7,86
UniCredit Bank, a. s.
0,14 1 položka
8,93
Citibank Europe plc
0
x
1% z částky, min. 8,93 max. 53,6 0,9% z částky, min. 8,93 max. 53,6 1% z částky, min. 7,86 max. 53,6 0,9 % z částky, min. 8,93 max. 53,6 1% z částky2, min. 10,71 max. 71,43
Slovenská republika Tatra banka, a. s.
0,10
0,10
Sl. sporitelňa, a. s.
0,13
0,13
do 3 319,39 EUR 3 319,39 - 16 596,96 EUR 16 596,96 - 33 192,92 EUR od 33 192,92 EUR do 2 000 EUR 2 000,01 - 4 000 EUR 4 000,01 EUR
9,96 19,92 29,87 39,83 9,96 19,92 33,19
Belgie ING Bank N.V. 1 2
0,00
0,1% z částky, min. 9,08 max. 121
0,00
přepočet na EUR při kurzu 28 CZK/EUR týká se dispozic OUR, SHA, při BEN jednotná sazba 1000Kč
Zdroj: vlastní úpravy + webové stránky obchodních bank
24
Vzhledem k tomu, že většina občanů již v převážné míře používá internetbanking, zpracovala jsem tabulku týkající se i těchto poplatků.
V platbách za tuzemský platební styk vidíme bezkonkurenční postavení ING s jejími nulovými poplatky. U nás a našich slovenských sousedů tomu tak (až na výjimky) není i přesto, že se k tomu obě země velmi blíží. Zde musím zdůraznit Citibank, která je právě tou zmiňovanou výjimkou, která nemá poplatek za tuzemské převody v rámci internetbanking.
Poplatky za přeshraniční platby jsou u zemí eurozóny na úrovni poplatků za tuzemské převody, tedy velmi nízké i nulové. U nás jsou podstatně vyšší, ale mezi bankami nepanují přílišné rozdíly.
U poplatků za zahraniční platby vidíme odlišnost Slovenské republiky, která člení poplatky dle určitých rozhraní. Při nižších částkách shledávám slovenský princip jako nevýhodný, ale u částek nejvyšších za výhodný. Slovenské banky se navzájem nikterak neodlišují, podobně jako je to u našich bank. Žádné výrazné rozdíly. U ING vidíme zčásti výhodné poplatky, ale na straně maximální částky nevýhodné.
Závěrem zhodnocení lze dodat, že využívání internetbanking pro jakékoliv platby je o poznání výhodnější, a to nejen v České republice, ale i v ostatních zemích. Prvky SEPA6 jednotná měna jednotný soubor platebních nástrojů – bezhotovostní úhrady, přímé inkaso a platby uskutečňované prostřednictvím platebních karet efektivní infrastruktura pro platební styk v eurech jednotné technické normy jednotné provozní postupy harmonizovaný právní základ průběžný rozvoj nových služeb orientovaných na zákazníka
6
http://www.ecb.int/pub/pdf/other/sepa_brochure_2006cs.pdf, staženo 21.10. 2008
25
Harmonogram projektu V roce 2004 byly stanoveny tři hlavní časové úseky: plánovací etapa, prováděcí etapa a migrační fáze. Těmito úseky musejí projít všechny tři produkty: bezhotovostní úhrady („credit transfer“), přímá inkasa („direct debit“) a platební karty („debit cards“).
Plánovací etapa byla zahájena v roce 2004. Výsledkem jsou soubory nových pravidel pro bezhotovostní úhrady a přímá inkasa a návrh rámců pro platební karty. Stanoveny byly lhůty, technické postupy, rámce pro infrastrukturu zúčtování a vypořádání, a také byly vyvinuty normy a specifikace bezpečnostních požadavků. Touto etapou již úspěšně prošly všechny tři produkty.
Prováděcí etapa představuje přípravu a rozšíření nových nástrojů, norem a infrastruktur. Součástí je i proběhnutí zkušebního provozu. Tato etapa začala pro „credit transfer“ v červnu roku 2006 a byla ukončena koncem roku 2007. Pro ostatní dva produkty tato etapa neskončila, zde stále probíhá příprava na migrační fázi.
Závěrečná migrační fáze představuje možnost zákazníka rozhodnout se buď pro „stará“ vnitrostátní pravidla platebního styku či nová pravidla SEPA. Infrastruktura bude schopna pracovat s oběma druhy nástrojů, tudíž budou „stará“ pravidla platit souběžně s „novými“. První část této fáze, která byla již spuštěna k 28. lednu 2008, se týká „credit transfer“. V této části dochází k odstraňování rozdílů mezi tuzemskými a přeshraničními platbami, a tudíž jsou již k dispozici SEPA bezhotovostní převody. Druhá část, týkající se „direct debit“, by měla být spuštěna koncem roku 2009, kdy by se měl začít používat společný nástroj pro uskutečňování přímých inkasních plateb. V závěrečné části migrační fáze, by měla být zavedena „evropská platební karta“. Koncem roku 2010 se očekává, že budou nástroje SEPA v běžném provozu.
Vzhledem k tomu, že jsme na začátku roku 2009 a dva produkty jsou stále v prováděcí etapě, vidina běžného provozu všech tří produktů ke konci roku 2010 je velmi optimistická.
26
Schéma č. 1 - Očekávaná změna struktury plateb po vzniku SEPA Před zavedením SEPA (2007-)
Přechod na SEPA (2008+)
Plná SEPA (2010+)
Mezinárodní platby
Mezinárodní platby
Mezinárodní platby
Přeshraniční platby v EU
SEPA platby (přeshraniční) SEPA platby (domácí)
SEPA platby (přeshraniční i domácí)
Domácí platby Národní domácí platby*
Národní domácí platby*
* zbývající národní domácí platby bez souladu s principy SEPA
Zdroj: http://img.ihned.cz/attachment.php/13405100/i7cA6jRpnJ5vsbzSMVLhtmOQWgduFGr2/ BA0607s20a.jpg, staženo 28. 10. 2008
Vliv projektu SEPA Pro běžné spotřebitele bude znamenat zapojení do SEPA usnadnění platebního styku. Největším plusem pro ně zajisté bude potřeba jen jediného bankovního účtu, ze kterého budou moci provádět platby kdekoli v eurozóně stejně, jako je tomu u vnitrostátního platebního styku. A podobně tomu bude i s platebními kartami, neboť bude stačit pouze jedna pro všechny platby v rámci eurozóny.
Obchodníci jistě uvítají, že terminály v místě prodeje budou více standardizovány, takže budou moci na jednom jediném terminálu přijímat více druhů karet. Také si obchodníci budou moci vybrat libovolného příjemce, který platby provedené prostřednictvím platební karty zpracuje. Podnikům se pro změnu zjednoduší správa plateb. Využitím jednoho bankovního účtu a použitím stejného formátu platebních nástrojů ušetří čas i náklady, které je v podnikání tak důležité minimalizovat.
27
Platební nástroje Platební nástroje, které jsou využívány ve vnitrostátním platebním styku, budou pomalu nahrazovány nástroji SEPA, které budou vycházet z jednotných pravidel pro bezhotovostní úhrady, přímé inkaso a rámce pro platební karty.
Bezhotovostní úhrady SEPA každý zákazník je dosažitelný na účet příjemce připsána celá částka výše platby není omezena maximální doba vypořádání - tři pracovní dny pravidla jsou oddělena od infrastruktury pro zpracování IBAN, BIC se používají jako identifikátory komplexní soubor pravidel upravuje odmítání vrácení plateb Tabulka č. 3 - Vývoj zpracovaných SEPA Credit Transer za období leden – červen 2008 Měsíc
Průměrný počet transakcí/den
Průměrný denní objem (mld. EUR)
Leden Únor Březen Duben Květen
32 741 95 041 152 385 159 114 169 526
194 535 878 1 007 1 138
Červen
185 187
1 318
Zdroj: http://bankovnictvi.ihned.cz/2-26542020-900000_d-1c, staženo 28. 10. 2008
Přímé inkaso SEPA Nová pravidla budou obsahovat dva různé modely definující přímé inkaso. První model se charakterizuje tak, že dlužník vydá souhlas s inkasem přímo věřiteli. U druhého modelu vydá dlužník souhlas své bance. Zároveň se připravují pravidla pro přímé inkaso mezi podniky.
Charakteristika přímého inkasa SEPA plná dostupnost v rámci celého systému SEPA opakované i jednorázové platby
28
maximální doba vypořádání – pět pracovních dnů pro první platbu a dva pracovní dny pro platby opakované pravidla jsou oddělena od infrastruktury pro zpracování IBAN, BIC se používají jako identifikátory komplexní soubor pravidel upravuje odmítání vrácení plateb ´ Platební karty v systému SEPA Vydavatelé, příjemci, kartové systémy a provozovatelé se budou muset přizpůsobit novému souboru zásad. Jsou označovány jako rámec SEPA pro platební karty a byly připraveny Evropskou radou pro platební styk. U nových platebních karet vydávaných od 1. ledna 2008 je povinností používat čip ve spojení s PIN. Tuto povinnost již Česká republika splňuje, ale není to tak u všech zemí.
Ve spojení s platebními kartami požadují Evropská komise a Evropská centrální banka vytvoření nového pan-evropského karetního systému, který by fungoval společně se současnými systémy. Vývojem systému by se mělo začít počátkem roku 2010.
Charakteristika plateb SEPA uskutečněných prostřednictvím platební karty držitel karty může jednou kartou provádět platby v celé eurozóně držitel karty a obchodník může prostřednictvím platební karty jednotným způsobem provádět i přijímat platby v rámci celé eurozóny zpracovatelé platebních karet si budou moci konkurovat v celé eurozóně Hotovost SEPA Pravidla a požadavky na subjekty zpracovávající hotovost zahrnuje SECA, nebo-li jednotná oblast pro hotovostní služby v eurech. Účelem těchto pravidel a opatření je vytvoření konkurenčního prostředí pro poskytování hotovostních služeb.
29
3. Zahraniční platební styk Zahraničním platebním stykem rozumíme pohyb hotovostních a bezhotovostních peněžních prostředků z jednoho státu do druhého. Mezi základní rozdíly zahraničního platebního styku od tuzemského patří tedy překročení měnové oblasti, tzn. realizaci platebních operací minimálně ve 2 měnách a důležité je, že zde chybí clearingové centrum pro zúčtování plateb.
Prostředky zahraničního platebního styku jsou převody hotovosti, převody platebních dokumentů, převody zlata a jiných drahých kovů. Hotovostní platební styk se objevuje v cestovním ruchu a při valutových obchodech bank – směnárenské služby. Při bezhotovostním platebním styku se využívá bankovních převodů, směnek, šeků, akreditivů. Vzniká hlavně z platebních závazků importérů či exportérů. S převodem zlata a drahých kovů se setkáváme u centrálních bank, které tímto způsobem vyrovnávají salda vzájemných pohledávek a závazků, které země mezi sebou mají.
3.1 Provádění zahraničního platebního styku Zahraniční platební styk je prováděn bankami s devizovým povolením a provádí se prostřednictvím celosvětové korespondenční sítě bank. To znamená, že banky musejí mít otevřené účty u korespondenčních bank všude, kde nemají zastoupení. Účty vedené v korespondenční síti se nazývají nostro (loro) účty. Nostro účet má tuzemská banka u zahraniční banky a tomuto nostro účtu tuzemské banky říká zahraniční banka, která ho vede (spravuje), loro účet. Obdobně může zahraniční banka vést své nosto v tuzemské bance a ta ho bude nazývat loro účet. A jak vlastně takový nostro (či loro) účet vznikne? Jako na začátku každého obchodního jednání je poptávka, kde banka (která má zájem otevřít si účet) oznámí, jaké operace by přes účet vykonávala a po obdržení nabídky korespondentkou bankou se domluví na všech podrobnostech (cut-off time, kreditní a debetní úrok, číslo účtu). Aby byl provoz možný, musejí si banky vyměnit kontrolní dokumenty (podpisové vzory, swiftové klíče). Následuje otevření účtu a poptávající banka si musí otevřít ve svém účetnictví zrcadlový účet k příslušnému nostru. Na základě mezinárodních uzancí nejsou zpravidla korespondentské účty úročeny, proto udržují banky na nostro účtech minimální potřebné stavy. Na druhou stranu je pro banky výhodné vést loro účty, neboť tak získávají neúročené zdroje.
30
K realizaci zahraničního platebního styku jsou důležité tuzemské zákonné normy a předpisy - jde o devizový zákon, obchodní zákoník, zákon o bankách. A dále mezinárodní normy – mezinárodní systém smluv, mezinárodní směnečné a šekové právo, jednotná pravidla pro inkasa. Dalším předpokladem fungování jsou obchodní a platební dohody, které obě strany musejí důsledně respektovat. INCOTERMS jsou pravidla vypracovaná Mezinárodní obchodní komorou v Paříži, která zakotvují zvyklosti v mezinárodních ekonomických vztazích.
Samotná realizace pak probíhá na základě klientova příkazu, kdy úhrada musí být podložena krytím prostředků. Banka požádá svého zahraničního korespondenta, aby na vrub jejího účtu vyplatil příslušnou částku příjemci. Poté banka příjemce, po ověření platnosti příkazu, provede výplatu příjemci. Pokud však nejsou tyto dvě banky v přímém styku, vstupuje mezi ně další banka, která vede nostro účet cílové instituci. Technicky se platba provádí prostřednictvím SWIFT.
3.2 Druhy instrumentů zahraničního platebního styku V zahraničním platebním styku se využívají dokumentární platby a nedokumentární. Platby dokumentární neboli zajištěné souvisejí s dokumentárním inkasem nebo dokumentárním akreditivem. Všechny ostatní se nazývají nedokumentární, hladké nebo nezajištěné. Nazývají se tak proto, neboť s jejich realizací není potřeba žádných dokumentů (na rozdíl od dokumentárních plateb) a proto, že příjemce platby nemá záruku, že partner splní svou platební povinnost. Proto je zde zapotřebí velké důvěry mezi partnery, neboť se tyto platby uskutečňují buď jako akontace nebo jako platby proti otevřené faktuře. Do této skupiny patří hladká platba, šek, směnka.
Tyto platební instrumenty však můžeme dělit i na základě jiných hledisek: bezzávazkové (hladká platba, dokumentární inkaso) závazkové: − abstraktní (charakterizující se bezpodmínečným závazkem, jenž je oddělen od kontraktního závazku, při kterém se banka zříká možnosti uplatnit námitky hlavního dlužníka) − akcesorické (ručitel při uplatnění může použít námitek hl. dlužníka) 31
platební (u těchto instrumentů předpokládáme, že jejich prostřednictvím proběhne platba – dokumentární akreditiv, dokumentární inkaso) zajišťovací (jejich výplata proběhne pouze, když dlužník nebude plnit své závazky bankovní záruky)
Hladké platby Platební příkaz je považován za nejpoužívanější a zároveň nejjednodušší nástroj pro provádění mezinárodních bezhotovostních plateb. Jedná se o realizaci hladkých plateb. Ze strany převádějící instituce či pohledu klienta banky rozlišujeme došlé hladké platby (úhrada ze zahraničí) nebo vyšlé hladké platby (úhrady do zahraničí). O způsobu provádění hladký platů a současně o všech náležitostech je klient informován z obchodních podmínek své banky. Výhodami hladkých plateb jsou rychlost, jednoduchost, nízké náklady, všestranná využivatelnost.
Příkazem k převodu se rozumí bezpodmínečný pokyn příkazce daný převádějící instituci k provedení převodu nebo pokyn příkazce daný převádějící instituci k provedení převodu, jehož všechny podmínky stanovené příkazcem byly splněny.7
Převodem se rozumí operace prováděná na základě příkazu, který dal příkazce své převádějící instituci za účelem převedení peněžních prostředků ve prospěch příjemce. Převod může být uskutečněn zejména odepsáním z účtu příkazce nebo složením hotovosti příkazcem a připsáním na účet příjemce nebo výplatou hotovosti příjemci. Příkazcem a příjemcem může být tatáž osoba.8
Obligatorní náležitosti zahraničního platebního příkazu: − jméno/název plátce a jeho bankovní spojení − částka, která má být placena − mezinárodní označení měny v kódu ISO − jméno/název příjemce platby a jeho bankovní spojení 7 8
Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředích a platebních systémech § 5 Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředích a platebních systémech § 3 odst. 1, 2
32
− označení převádějících institucí − určení toho, kdo má poplatkovou povinnost − podpis dle podpisového vzoru − popřípadě další náležitosti vyplývající z obecně platných předpisů nebo smlouvy s klientem
Poplatková povinnost BEN – Tento systém představuje zatížení pro příjemce. Příjemce hradí veškeré poplatky své bance, bance příkazce, tak i všech ostatních zprostředkujících bank. OUR – Představuje zatížení pro příkazce. Hradí veškeré poplatky své bance, bance příjemce a dalších zprostředkujících bank. SHA – U systému SHA hradí příkazce poplatky své banky a příjemce hradí výlohy své banky a též poplatky zprostředkující banky.
Pro představu uvádím v přílohách dva vzory zahraničních platebních příkazů (viz přílohy č. 4, 5).
Šek Šeky jsou cenné papíry, které se řídí zákonem č. 191/1950 Sb., směnečným a šekovým. Tento zákon určuje jeho podstatné i nepodstatné náležitosti. Při použití šeku při zahraničním platebním styku rozlišujeme právní úpravy Ženevské dohody a oblast anglosaského práva. Ženevské dohody podepsala většina států Evropy a Jižní Ameriky. Velká Británie a Kanada se řídí oblastí anglosaského práva.
Jde o obdobu platebního příkazu, ve kterém dává příkazce peněžnímu ústavu pokyn, aby k tíži jeho účtu zaplatil určitou částku ve prospěch osoby uvedené na šeku.
Pokud platíme šekem do zahraničí je nejlepší, když použijeme bankovní šeky na řad, které jsou vystaveny peněžními ústavy. Jsou vystavovány v domácí měně, i měně zahraniční. Pokud se jedná o šeky v zahraniční měně, znějí na korespondenční banky v zahraničí. Ty je zaplatí k tíži nostro účtu naší vystavující banky. Šeky znějící na domácí měnu se vystavují na tuzemský peněžní ústav, jeho vystavení se oznamuje bance, která má platit. Pokud je šek splatný v hotovosti, banka buď odevzdá šek příkazci, který ho pak sám odešle
33
příjemci platby, nebo šek banka sama pošle do zahraničí. Druhým způsobem, jak provést platbu do zahraničí je prostřednictvím soukromého šeku, který vystavujeme do zahraničí, ale zní na naši banku. Vzhledem k tomu, že se tyto šeky musejí zaslat cestou inkasa peněžnímu ústavu, na který je šek vystavený, dochází ke zdržení a zdražení.
Podstatné náležitosti šeku: písemná forma a jeden jazyk, ve kterém musí být celá listina sepsána označení, že jde o šek bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu jméno šekovníka místo, kde má být placeno datum a místo vystavení šeku podpis výstavce Směnka Směnka je cenným papírem, jehož náležitosti jsou stanoveny zákonem č. 191/1950 Sb., směnečným a šekovým. I použití směnky při zahraničním platebním styku se řídí právní úpravou Ženevské dohody a oblastí anglosaského práva. Rozdíl mezi úpravami je v náležitostech a v užití právních institutů.
Pokud se výstavce zavazuje zaplatit určitou částku majiteli směnky v přesně stanovený den a na stanoveném místě, jedná se o směnku vlastní. Při směnce cizí nařizuje výstavce dlužníkovi (směnečníkovi), aby osobě označené v řadu zaplatil určitou částku v přesně stanovený den a přesně stanoveném místě.
Při vývozu slouží směnka jako instrument, na základě kterého je kryt poskytnutý úvěr, který byl poskytnut směnečníkovi. Směnečník se podpisem směnky zaváže k úhradě částky ujednané ve směnce v přesně stanoveném místě a termínu. Závazek směnečníka může být ještě dále stvrzen podpisem další osoby, nejlépe banky, který bude sloužit jako aval.
V mezinárodním obchodě se však směnka používá pouze ve spojení s dokumentárními platbami.
34
Podstatné náležitosti směnky cizí: slovo směnka ve vlastním textu listiny a v jazyce, ve kterém je listina sepsána bezpodmínečný příkaz výstavce zaplatit částka, měna jméno směnečníka údaj splatnosti přesné stanovení místa, kde má být placeno jméno osoby, které má být placeno datum a místo vystavení směnky podpis výstavce Dokumentární akreditiv Dokumentární akreditivy se řídí Jednotnými zvyklostmi a pravidly pro dokumentární akreditivy, která vydala Mezinárodní obchodní komora v Paříži a zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem.
Jedná se o platební instrument, ve kterém se na základě žádosti klienta banka zavazuje zaplatit prodávajícímu – beneficientovi - určitou částku, pokud on ve stanovené lhůtě předloží požadované dokumenty.
V současné době je tento platební instrument jedním z nejdůležitějších v zahraničním obchodě, avšak setkáváme se s ním i u tuzemských obchodů. Důvodem jeho oblíbenosti jsou jistě výhody, které sebou pro obě strany kontraktu přináší. Prodávajícímu, pokud splní akreditivní podmínky, zaručuje zaplacení zboží, takže akreditiv kupujícímu zajistí splnění podmínek. Banky prověřují splnění podmínek na základě předložených dokladů, ale nekontrolují samotný předmět kontraktu a neručí za pravost či právní účinnost dokladů.
Základní druhy dokumentárních akreditivů: odvolatelný (vystavující banka může provádět změny či akreditiv odvolat, a to bez souhlasu beneficienta) neodvolatelný (lze měnit pouze při souhlasu všech stran) potvrzený (obě banky jsou vůči beneficientovi zavázány plnit společně) nepotvrzený (povinnost plnit má vůči beneficientovi pouze vystavující banka) 35
Průběh Dodavatel - příjemce
6
7
1
Odběratel - příkazce
5
4
2
10
11
3 Potvrzující banka
8
Vystavující banka
9
1. dodavatel a odběratel mezi sebou uzavřou kontrakt 2. odběratel podá vystavující bance žádost o otevření dokumentárního akreditivu, podepíše smlouvu o otevření akreditivu včetně zajištění pohledávek ze strany vystavující banky, oznámení o otevření akreditivu 3. vystavující banka informuje potvrzující banku o otevření akreditivu s instrukcí avizovat nebo potvrdit 4. avizování/potvrzení akreditivu potvrzující bankou a následné oznámení dodavateli 5. proběhne dodávka zboží 6. dodavatel předá akreditivní dokumenty potvrzující bance 7. platba nebo akcept směnky 8. potvrzující banka provede kontrolu dokumentů a zašle dokumenty vystavující bance 9. platba 10. vystavující banka provede kontrolu dokumentů a předá je odběrateli 11. zatížení účtu příkazce
Dokumentární inkaso Dokumentární inkasa se řídí Jednotnými pravidly pro inkasa, která také vydala Mezinárodní obchodní komora v Paříži a zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem.
Je to platební instrument, ve kterém příkazce dává příkaz své bance (vysílající banka), aby pro něj inkasovala sama, či prostřednictvím své korespondenční banky (inkasní banka) od kupujícího určitou peněžní částku nebo jiné plnění proti předání dokumentů. 36
Příkazce předá své bance sjednané dokumenty s požadavkem předat je bance kupujícího a požaduje, aby byly vydány kupujícímu proti zaplacení. Kupující se tedy dostane k dokumentům až po zaplacení. Dokumentární inkaso však neslibuje příkazci, že kupující zboží převezme a zaplatí. Proto se tento platební instrument využívá tehdy, kdy si obě strany kontraktu důvěřují. Zúčastněné banky nejsou povinny platit, proto jsou poplatky za provedení nižší než u dokumentárního akreditivu.
Doklady jsou vydány: proti zaplacení (D/P) proti akceptaci směnky (D/A) proti částečnému platu a akceptaci směnky Průběh Dodavatel - příkazce
3
1
Odběratel - trasát
2
9
Vysílající banka
5 4
6
7
Inkasní banka
8
1. dodavatel a odběratel mezi sebou uzavřou kupní smlouvu 2. proběhne dodávka zboží 3. dodavatel uzavře s vysílající bankou smlouvu o obstarání dokumentárního inkasa, předloží potřebné dokumenty 4. vysílající banka zašle příkaz k inkasu a zašle dokumenty inkasní bance 5. avizování dokumentů inkasní bankou, vyzve odběratele ke splnění podmínek 6. odběratel splní inkasní podmínky – zaplatí 7. inkasní banka vydá odběrateli dokumenty 8. inkasní banka převede plnění 9. vysílající banka provede převod plnění ve prospěch dodavatele
37
Dokumenty používané při dokumentárních platbách Pokud se prodávající rozhodne pro použití dokumentární platby, bude potřebovat dokumenty, které musí předat příslušné bance, které mu zajistí finanční vyrovnání mezi ním a kupujícím dle dohodnutých podmínek. Na základě použití této formy má i kupující jistotu, že dodávka bude zajištěna.
Funkce dokumentů: prokazují splnění povinností vývozce iniciují platební povinnost dovozce umožňují přenést vlastnictví na dodané zboží jsou podkladem pro zajištění úvěru Dokumenty se dělí dle různých hledisek, těmi nejdůležitějšími jsou: dle funkce dopravní (prokazují dopravu zboží do místa určení – letecký nákladní list, silniční nákladní list, námořní konosament, říční náložní list) pojistný (prokazují uzavření přepravního pojištění, jeho obsah a nárok na pojistné) skladovací (skladovatel písemně potvrzuje převzetí zboží na sklad – skladištní list) obchodní (obchodní faktura, celní faktura, balící list, osvědčení o jakosti zboží) dle charakteru dispoziční (jsou cennými papíry, jejichž majitel je se zbožím oprávněn disponovat – konosament, náložní list) legitimační (dokládají určité plnění kontraktu – letecký nákladní list)
3.3 Soudní řešení sporů Při platebním styku se bohužel setkáváme s případy, kdy jedna ze smluvních stran není schopna či ochotna dodržovat povinnosti z kontraktu. Nejčastějším případem u obchodních partnerů je, že odběratel odmítá zaplatit za zboží v dohodnuté lhůtě či výši nebo odmítá z různých důvodů převzít zboží. U občanů se nejčastěji setkáváme s případy zneužití odcizené platební karty.
38
Náklady při soudním sporu často převyšují spornou částku a složitost i zdlouhavost často spotřebitele odrazují. Proto byl vytvořen orgán pro rozhodování sporů v oblasti působnosti zákona o platebním styku. Jeho cílem je zvýšit ochranu drobného klienta ve vztahu k peněžním institucím. Dle zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi je zřízena zvláštní právnická osoba v čele s fyzickou osobou – arbitr. Finanční arbitr je volen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR na pětileté funkční období. Procesní pravidla musejí splňovat základní požadavek evropských předpisů na rychlost a efektivnost. Povinností banky je přihlásit se k Finanční arbitráži a platit příspěvek na její činnost. Finanční arbitr poskytuje své služby pro klienty bezplatně, náklady nese každý účastník sám.
Finančního arbitra zákon opravňuje řešit spory mezi osobami, které provádějí převody peněžních prostředků a jejich klienty při provádění:9 převodů peněžních prostředků opravného zúčtování inkasních forem placení na území ČR jestliže výše částky, která je předmětem sporu vyjádřená v eurech, nepřesahuje ke dni podání návrhu částku 50 000 Návrh je nepřípustný jestliže:10 spor nenáleží do působnosti arbitra ve věci samé již rozhodl soud nebo řízení ve věci samé bylo před soudem zahájeno spor je nebo již byl předmětem řízení před arbitrem spor je nebo již byl předmětem rozhodčího řízení Náležitosti návrhu na řízení:11 označení účastníků řízení doklad o tom, že instituce byla neúspěšně vyzvána k nápravě úplné a srozumitelné vylíčení rozhodných skutečností 9
KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. 1. vyd. Brno: Computer Press, a. s., 2005. ISBN 80-251-0882-1, str. 68.
10 11
Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi § 9 Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi § 10 odst. 1
39
důkazní prostředky nebo označení důkazů označení, čeho se navrhovatel domáhá prohlášení, že navrhovatel nepodal v téže věci žalobu k soudu nebo k rozhodčímu soudu anebo rozhodci a že neuzavřel s institucí dohodu o mimosoudním vyrovnání a je si vědom závaznosti nálezu plnou moc, je-li navrhovatel zastoupen na základě plné moci datum a podpis navrhovatele Pokud se navrhovatel dopustí v návrhu nedostatků, finanční arbitr ho upozorní na vady a způsob jejich odstranění. Navrhovatel je musí do určité lhůty opravit, jinak bude řízení zastaveno. Pokud je navrhovatelův návrh bezchybný, finanční arbitr zahájí řízení. Instituci písemně vyrozumí a požádá, aby se do 15 dnů k návrhu vyjádřila. Pokud se nevyjádří, může jí finanční arbitr uložit i opakovaně pokutu. Na konci řízení vydá finanční arbitr nález, možným opravným prostředkem jsou námitky, které mohou podat obě strany sporu.
40
4. Přeshraniční platební styk Ze zahraničního platebního styku se v posledních letech vyčlenil přeshraniční platební styk. Přeshraničním převodem se rozumí převod peněžních prostředků z jednoho členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor do jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor v domácí měně kteréhokoliv členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor až do výše protihodnoty 50 000 eur.12
Provádí-li převádějící instituce příkazce přeshraniční převod, je povinna zajistit připsání částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce a předat jí podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci ve lhůtě dohodnuté s příkazcem; není-li taková lhůta dohodnuta, do 5 bankovních pracovních dnů ode dne účinnosti příkazu k převodu.13
Porovnání zahraničního a přeshraničního platebního příkazu Obligatorní náležitosti přeshraničního platebního příkazu jsou shodné s obligatorními náležitostmi zahraničního platebního příkazu, ale nadále musí splňovat následující podmínky: bankovní spojení plátce i příjemce musí být ve formě IBAN poplatková povinnost SHA zadaný BIC (SWIFTový kód) banky příjemce V přílohách jsou pro ukázku přeshraniční platební příkazy z dvou různých bank (viz příloha č. 2, 3).
4.1 Specifika přeshraničního platebního styku Jak jsem již zmínila, přeshraniční platební styk se liší od zahraničního platebního styku nejen svou působností, ale také požadavky, které jsou nezbytné pro správné vyplnění platebního příkazu.
12 13
Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředích a platebních systémech § 2 odst. 2 Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředích a platebních systémech § 8 odst. 3
41
IBAN IBAN (International Bank Account Number) je bankovní spojení přeshraničního platebního styku, jehož formát je stanoven standardem EBS 204, který vydala European Committee for Banking Standards. Slouží k identifikaci účtu klienta finanční instituce v mezinárodním měřítku a napomáhá odstranit chybné zadávání čísel. Hlavním cílem je usnadnit zadávání přeshraničních převodů. Dochází rovněž ke snížení nákladů, zvýšení rychlosti a kvality mezinárodního platebního styku.
V tuzemském platebním styku není prozatím IBAN používán, ale nadále se užívá domácí formát čísla. Zavedení IBAN v tuzemském platebním styku je předpokládáno vstupem České Republiky do Evropské měnové unie. Přesto mají banky už nyní povinnost uvádět číslo účtu ve formátu IBAN na výpisu z účtu každého klienta, na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 2560/2001 o přeshraničních platbách v eurech.
Formát IBANu IBAN se skládá z řady alfa-numerických znaků, které identifikují číslo účtu i banku v zemi, u které je účet veden. Každá země si pevně zvolí pozice kódu banky a čísla účtu, odsouhlasená forma se stane závaznou. Česká Republika si zvolila na prvním místě kód banky a následně číslo účtu. Musí obsahovat maximálně 34 znaků, ve kterých jsou zahrnuty i kontrolní prvky. první dva znaky označují kód země – ISO kód dva znaky jsou kontrolními číslice IBAN max. 30 znaků – kód banky a číslo účtu v rámci banky Naše bankovní spojení 19-3321280297/0100 IBAN CZ22 0100 0000 1933 2128 0297
BIC BIC (Bank Identifier Code) je stanoven mezinárodním standardem pro zasílání zpráv v rámci SWIFT, je tedy shodný se swiftovou adresou banky. BIC je mezinárodní kód banky, kterým se příslušná finanční instituce identifikuje po celém světě. Použití BIC zprostředkující banky je povinné při provádění SEPA převodů v rámci členů Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru. Kód je osmi nebo jedenáctimístný a je závazný. 42
Formát BIC první čtyři znaky označují kód banky a jsou vyjádřeny abecedními znaky dva znaky jsou ISO kód země, ve které banka sídlí dva znaky identifikují region či město, ve kterém je sídlo banky a jsou vyjádřeny alfanumerickými znaky poslední tři znaky určují pobočku banky alfanumerickými znaky, tato část je nepovinná
V příloze jsou uvedeny BIC kódy společně s dalšími identifikačními kódy bank České republiky (viz příloha č. 6).
4.2 Provádění přeshraničního platebního styku Provádění přeshraničního platebního styku bývá většinou odděleno od provádění platebního styku zahraničního. Je to zapříčiněno tím, že provádění přeshraničního platebního styku nevyžaduje žádný manuální zásah, a tak jsou bankovní systémy nastaveny tak, že transakce bankou pouze proběhne. Jde o levnější a rychlejší způsob provádění.
Podmínkou pro plynulé provedení však je, aby byl příkaz vyplněn dle přesně stanovených podmínek právních (viz předcházející podkapitola) a na ně navazujících technických požadavků platebních systémů eurozóny. Pokud jsou tyto podmínky splněny, potom je platba provedena STP (straight through processing), nebo-li bez manuálního zpracování.
Samotné zúčtování provádí přímý účastník systému nepřímému účastníku, pro kterého platbu provedl. O provedení platby je banka plátce informovaná z výpisu z nostro účtu vedeného o přímého účastníka, kterého pro provedení platby využila.
4.3 SWIFT SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication – společnost pro celosvětové mezibankovní finanční telekomunikace), založen jako družstvo roku 1973 v Bruselu dle belgických zákonů skupinou největších bank z vyspělých zemí Evropy a Severní Ameriky, zahájil svou činnost roku 1977. Jde o nevýdělečnou organizaci, 43
celosvětovou počítačově řízenou komunikační síť určenou pro výměnu zpráv mezi bankami, vlastněnou členskými bankami, se sídlem v Belgii, jejíž náklady provozu jsou hrazeny z poplatků bank a zisk je investován do údržby počítačové sítě a jejího rozvoje. Hlavní činností byl a stále je vývoj a provoz mezinárodní komunikační sítě, s cílem umožnit v mezinárodním bankovním obchodě rychlý, bezpečny a bezdokladový přenos informací všem členským zemím. SWIFT předává doklady, ale nemá zúčtovací funkci, zúčtování příkazů probíhá prostřednictvím korespondenčních bank.
V rámci SWIFT jsou napojeny všechny členské banky a finanční instituce na počítačovou síť, která je v činnosti 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Každý člen má svůj kód, kterým se identifikuje – BIC. Síť se skládá ze dvou operačních středisek, které slouží k vzájemnému záložnímu ukládání dat. Jedno se nachází v Evropě (Leiden) a druhé v USA (New York). Střediska jsou vzájemně propojena a na tyto hlavní střediska jsou napojeny národní koncentrátory (regionální zpracovatelé pro jednotlivé členy).
Stát se členem SWIFT může každá finanční instituce, pokud obdrží kladně vyřízenou žádost o členství (potvrzenou od centrální banky či bankovní asociace příslušného státu), zaplatí členský poplatek a pokud po napojení na síť úspěšně zvládne zkušební provoz. Česká republika je členem této mezinárodní společnosti a již před 25 lety odeslala Československá obchodní banka svou první swiftovou zprávu, dne 16. května 1983. I když většina bank po celém světě využívá tohoto systému, najdou se ještě stále takové banky, které používají klasickou formu telekomunikace – dálnopis.
Swiftové zprávy podléhají vysokému stupni standardizace formy i obsahu a shodným anglickým jazykem. Vysílání zpráv i jejich příjem podléhá vysoké ochraně, takže pro třetí osoby je zpráva naprosto nerozluštitelná - šifry jsou na obou linkách měněny v náhodných intervalech. Každá zpráva se označuje písmeny MT a dále třemi numerickými znaky dle různých finančních transakcí. Zaslání zprávy trvá pouze několik vteřin, ale i přesto je zde možnost odeslání spěšné zprávy, která bude odeslána přednostně. Systém zabezpečuje, aby zprávy byly vysílány pouze pracovníky k tomu oprávněnými, kteří mají k této činnosti přiřazené své heslo. Také je zabezpečen proti změnám v textu, tzv. autentizací, která funguje tak, že je text každé odesílané zprávy s klíčem přepočten v odesílající bance algoritmem a pak u přijímací stanice automatizovaně dešifrován a ověřen. Také je v tomto systému možnost odeslat zprávu určitému okruhu bank, dokonce i všem členům. Systém 44
zaručuje, že dodá každou zprávu, takže v případě sporu lze kdykoliv prokázat, komu a kdy byla zpráva doručena. Struktura swiftové zprávy:14 MT x y z x – kategorie zprávy (označuje účel nebo předmět obchodu, ke kterému se vztahuje) y – skupina zprávy (popisuje funkci zprávy uvnitř určité kategorie) z – typ zprávy (popisuje specifické detaily funkce)
Mezi největší výhody členů patří: rychlá komunikace s ostatními účastníky v rámci celé země nízké náklady na přenos informací vysoká bezpečnost a spolehlivost při přenosu informací zvýšení produktivity zpracování informací, z důvodu automatizování
14
http://schlossberger.sweb.cz/Podklady%20k%20prednaskam/10a%20SWIFT.pdf, staženo 12.1.2009
45
5. Platební systémy eurozóny Platební systém je provozován na základě písemné smlouvy uzavřené mezi všemi účastníky systému nebo na základě písemných smluv uzavřených mezi provozovatelem systému a ostatními účastníky systému. Provozovatelem systému je držitel licence k provozování platebního systému. Existenci systému a jeho název oznámí Česká národní banka Komisi Evropských společenství.15
Platební systém zajišťuje převody peněžních prostředků dle pravidel stanovených zákonem č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech. O platební systém se jedná tehdy, jestliže má alespoň dva nebo tři účastníky vymezené zákonem.
Vzhledem k zavedení jednotné měny vzrostl význam platebních systémů, přes které může probíhat i mezinárodní platební styk.
5.1 Platební systém TARGET TARGET (Trans-European Automated Real-Time Gross-Settlement Express Transfer Systém) je nadnárodní clearingový systém, který je provozován Evropskou centrální bankou od 1.1.1999. Jde o systém, který propojuje národní clearingové systémy centrálních bank členských zemí Evropské unie s platebním systémem Evropské centrální banky. Přestože členy mohou být i země, které se nezapojily do Evropské měnové unie, zúčtovací jednotkou je pouze EUR. Pro centrální banky eurozóny je účast v systému povinná.
TARGET pracuje v reálném čase na principu brutto zúčtování. Prostřednictvím TARGETu se zúčtovávají platby zejména velkých objemů. Výhodami jsou nízké náklady, vysoké zabezpečení a velmi krátká doba zpracování transakce.
V rámci modernizace celého systému byly koncem roku 2002 zahájeny přípravné práce na TARGET 2. V listopadu roku 2007 byl spuštěn a členské země se v několika vlnách postupně zapojují. 15
Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředích a platebních systémech § 23
46
5.2 Platební systémy EBA EBA (European Banking Association) byla založena v červnu roku 1985 pro clearing v ECU a v roce 1999 změnila svou zúčtovací jednotku na EUR. Cílem tohoto platebního systému je nabídnout služby v oblasti zpracování jednotlivých i hromadných plateb v EUR všem finančním institucím v rámci Evropské unie. Platebními systémy EBA jsou EURO 1, STEP 1, STEP 2, které nabízí mezibankovní zúčtování a vyrovnání plateb velkých i malých objemů.
Členství v platebním systému EBA podléhá přísným kritériím: zejména musí mít účastník vlastní prostředky ve výši nejméně 1,25 mld. EUR krátkodobý úvěrový rating nejméně P2 (Moody´s) nebo A2 (S&P) přímý přístup k některému EU RTGS systému přímo napojenému na TARGET EURO 1 EURO 1 je systémem pro přeshraniční a domácí platby v euro ve velkých objemech mezi bankami v Evropské unii. Systém byl založen v roce 1998. Jedná se o nettingový clearingový systém, což je hlavní odlišností od platebního systému TARGET. Další odlišnost je ve způsobu, jakým jsou do systému zapojeny obchodní banky. Zde jsou obchodní banky napojeny přímo, kdežto u TARGETU přes centrální banky. Členem se může stát pouze banka se sídlem v Evropské unii s přístupem na TARGET, která splňuje kritéria EBA.
STEP 1 STEP 1 je přeshraniční retailový platební systém, který byl zaveden v listopadu roku 2000. Jeho účastníci jsou všechny členské banky EURO 1, členství zde není limitováno výši kapitálu. Je primárním platebním systémem pro komerční transakce a byl navrhnut ke zpracování jednoduchých přeshraničních plateb v euro.
STEP 2 STEP 2 je platební systém pro jednotlivé a hromadné komerční převody. První clearingové centrum určené pro objemné platby v euro. Jeho provoz byl zahájen již v roce 2003. Tento systém je velmi automatizovaný, uživatelsky jednoduchý a moderní, založen na
47
nejmodernějších technologiích. Členem se může stát každý účastník EURO 1 či STEP 1 i další aktivní komerční banka Evropské unie. Členství není limitováno výší kapitálu banky.
48
Závěry a doporučení Jak jsem již uvedla v úvodu, za cíl mé bakalářské práce jsem si stanovila shrnutí poznatků o přeshraničním platebním styku v porovnání se zahraničním platebním stykem. Domnívám se, že jsem stanovený úkol splnila. Neboť jsem vyložila základy zahraničního platebního styku co se týče základní charakteristiky a jeho provádění a vystihla jsem důležitá specifika, která popisují přeshraniční platební styk a která vyčlenila přeshraniční platební styk ze zahraničního platebního styku. Doplnila jsem rozbor také o dlouholeté působení zemí Evropy, jejichž cílem je měnová unie.
Vypracovala jsem tabulky poplatků, ze kterých vyplývá úroveň a srovnání jejich výše, pokud občan převádí platební příkaz, a to jak v rámci České republiky či do zahraničí prostřednictvím zahraničního či přeshraničního platebního styku. Naše banky se v porovnání se zahraničními jeví stále jako nejdražší a je otázkou, zda se to změní přijetím eura či zda se to změní vůbec. I poplatková politika v rámci bank je velice odlišná. Některé banky mají menší poplatky u převodů v tuzemsku v porovnání s ostatními bankami, ale ostatní banky mají oproti této bance levnější poplatky v přeshraničním či zahraničním platebním styku a naopak. Nelze tedy říci, že by jedna banka vynikala nad ostatními. Jediné, co jsem bezpečně vyčetla ze svých rozborů je, že pokud chceme provádět platby, a to tuzemské, přeshraniční i zahraniční bez ohledu na to kam, nejvýhodnější cestou je internet-banking. Výhoda není jen v pohodlí zadání příkazu z domova, ale hlavní výhodou je právě úspora na poplatcích. Při zhodnocení bank zemí, které jsou členy eurozóny, jsem ale velmi optimistická, neboť se zde projevují důsledky Nařízení EP a ER č. 2560/2001, o přeshraničních platbách v eurech, tedy poplatky za přeshraniční platební příkazy shodné s poplatky za tuzemské platební příkazy a dále vidím pozitivní působení projektu SEPA.
Závěrem bych chtěla říci, že působení centrálních bank a celého bankovního sektoru s příslušnými ministerstvy (např. ministerstvo financí) v rámci mezinárodních spoluprací je velmi výhodné pro nás všechny, neboť přicházejí do popředí nároky spotřebitelů. A dobrovolná účast několika českých bank v rámci projektu SEPA, který je prvotně pro členy eurozóny, je znakem přiblížení se Evropě.
49
Seznam použité literatury Literatura 1. DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví. 3. vyd. Praha: VŠE, 1998. ISBN 80-7079-585-9.
2. DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. rozšířené vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2005. ISBN 80-7201-515-x.
3. KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. 1. vyd. Brno: Computer Press, a. s., 2005. ISBN 80-251-0882-1.
4. KRÁĹ, Miloš. Řízení bankovních obchodů. 3. vyd. Zlín: Univerzita Tomáše Baťi ve Zlíně, 2002. ISBN 80-7318-063-4.
5. MÁČE, Miroslav. Platební styk – klasický a elektronický. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2006. ISBN 80-247-1725-5.
6. MARKOVÁ, Jana. Mezinárodní měnová spolupráce. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1053-7.
7. MARVANOVÁ, Marie; HOUDA, Martin. Platební styk – Platební a zajišťovací instrumenty ve vnitřním obchodě. 3. rozšířené vyd. Brno: ECON, 1995. ISBN 80-901627-2-x.
8. POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-462-7.
9. PULPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-245-1180-1.
10. SEKERKA, Bohuslav. Banky a bankovní produkty. 1. vyd. Praha: Profess consulting s.r.o., 1997. ISBN 80-85235-51-x.
50
11. SEKERKA, Bohuslav; NEČAS, Stanislav; ČERNOHORSKÁ, Liběna. Bankovní transakce. 1. vyd. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2005. ISBN 80-7194-809-8.
12. SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a rozšířené vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2007. ISBN 978-80-7265107-8.
13. ZAHRADNÍK, Petr. Vstup do Evropské unie – přínosy a náklady konvergence. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-472-2.
Internetové zdroje 1. http://www.bankovnictvi.ihned.cz 2. http://www.businessinfo.cz 3. http://www.businessworld.cz 4. http://www.citibank.cz 5. http://www.cnb.cz 6. http://www.csas.cz 7. http://www.csob.cz 8. http://www.czech-ba.cz 9. http://www.ecb.int 10. http://www.europeanpaymentscouncil.eu 11. http://www.finarbitr.cz 12. http://www.finexpert.cz 13. http://www.gemoney.cz 14. http://www.ing.com 15. http://www.kb.cz 16. http://www.mesec.cz 17. http://www.mfcr.cz 18. http://www.rb.cz 19. http://www.slsp.sk 20. http://www.tatrabanka.sk 21. http://www.unicreditbank.cz 22. http://www.volksbank.cz 51
23. http://www.wikipedia.cz 24. http://www.zavedenieura.cz
Právní normy 1. Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů 2. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 3. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů 4. Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů 5. Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech, ve znění pozdějších předpisů 6. Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů 7. Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů 8. Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu 9. Vyhláška č. 548/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky pro principy zúčtování v platebních systémech a náležitosti žádosti o licenci k provozování platebního systému 10. Vyhláška č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování 11. Nařízení EP a ER č. 2560/2001, o přeshraničních platbách v eurech 12. Nařízení EP a ER č. 1781/2006, o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků 13. Směrnice EP a ER č. 2007/64/ES, o platebních službách na vnitřním trhu
52
Seznam schémat Schéma č. 1 – Očekávaná změna struktury plateb po vzniku SEPA
Seznam grafů Graf č. 1 – Vývoj výše oběživa od 8. 2. 1993 do 30. 6. 2008 Graf č. 2 – Průměrný denní počet položek Graf č. 3 – Průměrné denní obraty v mld. Kč
Seznam tabulek Tabulka č. 1 – Poplatky za provedení platebního příkazu pro občana – na pobočce (v EUR) Tabulka č. 2 – Poplatky za provedení platebního příkazu pro občana – přes internetbanking (v EUR) Tabulka č. 3 – Vývoj zpracovaných SEPA Credit Transfer za období leden – červen 2008
Seznam příloh Příloha č. 1 – Seznam bank, které podepsaly přístupovou dohodu k SEPA Credit Transfer k 13. 6. 2008 Příloha č. 2 – SEPA převod / Přeshraniční převod v EUR (Česká spořitelna, a. s.) Příloha č. 3 – KB SEPA EuroPlatba – Platební příkaz (Komerční banka, a. s.) Příloha č. 4 – Zahraniční platební příkaz (Volksbank, a. s.) Příloha č. 5 – Platební příkaz – zahraniční platební styk (GE Money bank, a. s.) Příloha č. 6 - Číselník identifikačník kódů bank v České republice k 1. 10. 2008
53
Přílohy Příloha č. 1
Seznam bank, které podepsaly přístupovou dohodu k SEPA Credit Transfer k 13. 6. 2008
Země Rakousko Belgie Bulharsko Kypr Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Německo Gibraltar Řecko Madarsko Island Irsko Itálie
Počet bank
Země
727 36 16 13 5 114 4 7 249 1 857 3 17 12 4 9
Litva Lichtenštejnsko Lotyšsko Lucembursko Malta Holandsko Norsko Polsko Portugalsko Rumunsko Slovensko Slovinsko Špěnělsko Švédsko Švýcarsko
687
Velká Británie
Počet bank 18 3 6 42 11 43 45 16 21 19 7 20 178 4 130 26
Zdroj: http://bankovnictvi.ihned.cz/2-26542020-900000_d-1c, staženo 28. 10. 2008
54
Příloha č. 2
SEPA převod / Přeshraniční převod v EUR
Zdroj: http://www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/platebni_prikaz_50000.pdf, staženo 2. 11. 2008
55
Příloha č. 3
KB SEPA EuroPlatba – Platební příkaz
Zdroj: http://www.kb.cz/file/u/seg/KB-sepa_platebni_prikaz-cze.pdf, staženo 2. 11. 2008
56
Příloha č. 4
Zahraniční platební příkaz
Zdroj: http://www.volksbank.cz/vb/public/87/4e/46/cf/16580_44303__080602_Volksbank_zahra nicni_platebni_prikaz_01B_black.pdf, staženo 2. 11. 2008 57
Příloha č. 5
Platební příkaz – zahraniční platební styk
Zdroj: http://www.gemoney.cz/documents/cz/depozita/platebni.prikaz.zahranicni.pdf, staženo 2. 11. 2008 58
Příloha č. 6
Číselník identifikačník kódů bank v České republice k 1. 10. 2008
SWIFT
Kód banky
Název banky
Numer.
Znakový
KOMB CZ PP
0100
KOMB
Komerční banka, a.s.
CEKO CZ PP
0300
CEKO
Československá obchodní banka, a.s.
AGBA CZ PP
0600
AGBA
GE Money Bank, a.s.
CNBA CZ PP
0710
CNBA
Česká národní banka
GIBA CZ PX
0800
CSPO
Česká spořitelna, a.s.
BOTK CZ PP
2020
BOTK
CITI CZ PX
2600
CITI
Bank of Tokyo – Mitsubishi UFJ (Holland) N. V. Prague Branch, organizační složka Citibank Europe plc, organizační složka
BACX CZ PP
2700
CABV
UniCredit Bank Czech Republic, a.s.
INGB CZ PP
3500
INGB
ING Bank N.V.
BAWA CZ PP
4000
DRES
LBBW Bank CZ a.s. (dříve BAWAG Bank CZ a.s.)
CMZR CZ P1
4300
CMZR
Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s.
CRLY CZ PP
5000
CRLY
CALYON S.A., organizační složka
ABNA CZ PP
5400
ABNA
ABN AMRO Bank N.V.
RZBC CZ PP
5500
RZBC
Raiffeisenbank a.s.
JTBP CZ PP
5800
JTBP
J & T Banka, a.s.
PMBP CZ PP
6000
PMBA
PPF banka a.s.
BAPP CZ P1
6100
ICBN
Banco Popolare Česká republika, a.s.
COBA CZ PX
6200
COBA
COMMERZBANK Aktiengesellschaft, pobočka Praha
GEBA CZ PP
6300
GEBA
Fortis Bank SA/NV, pobočka ČR
SUBA CZ PP
6700
SUBACA
Všeobecná úverová banka a.s., pobočka Praha
VBOE CZ 2X
6800
VBOE
Volksbank CZ, a.s.
DEUT CZ PX
7910
DEUT
Deutsche Bank A.G. Filiale Prag
SPWT CZ 21
7940
SPWT
Waldviertler Sparkasse von 1842 AG
OBKL CZ 2X
8040
SMWR
Oberbank AG pobočka Česká republika
CZEE CZ PP
8090
CEXB
Česká exportní banka, a.s.
MIDL CZ PP
8150
MIDL
HSBC Bank plc - pobočka Praha
Zdroj: http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/platebni_styk/ucty_kody_bank/downloa d/kody_bank_CR.pdf, staženo 28. 10. 2008
59
