JÁ MEZI CECKOUNY
NOC PLNÁ VÁŠNÍ
Chápala jsem Markovo rozpoložení a bylo mi ho líto, ale neodpustila jsem si říct, co jsem si v tu chvíli myslela. „Já tě chápu a vím, jak se musíš cítit, ale i ty máš na tom všem svůj podíl.“ „Já?“, nechápal Marek. „No i ty! Nechci tady rozvádět detaily, ale nemůžeš popřít minimálně to, že jsi Soňu neskutečně rozmazlil. Měla služebnou, chůvu pro děti a postupně se vlastně začala svým způsobem nudit. Kdyby byla víc zapřažená v běžných věcech, který musí ostatní ženský taky řešit, tak by neměla tolik prostoru na jiný věci. Ale i to je jenom jeden úhel z toho všeho. Zároveň jí chybělo nejspíš i něco dalšího, o čem jste možná měli víc komunikovat. Co já vím….“ Markovi nebyla moje slova očividně úplně příjemná, ale neodporoval a jen tiše zamumlal: „Já to vim. Jenže co teď s tím?“ Pokračovala jsem ve svém monologu: „Četla jsem si ty vzkazy na kartičkách a všechny holky napsaly Soně, že jí obdivujou, jakej má styl, jak chodí oblíkaná a podobně. Vůbec nic jinýho tam ale nebylo. Pro mě jsou to naprosto nepodstatný věci. Já si Soni vážím za úplně jiný věci a vlastně mě mrzí, že se tak často chová jako madamkráva. Je mi líto, že si nasazuje tu svoji umělou masku.“ Marek souhlasně přikyvoval a bylo cítit, že se v něm mísí strašně moc emocí a myšlenek. Bylo dobře, že nás z hovoru nečekaně vyrušila Renata, která si přišla oddychnout ke stolu. Začínala být více a více opilá a se zvyšující se opilostí na ni přicházely i větší chmury. Byla už načatá z celého dne, díky tomu, jak všichni neustále chválili Alenu. Chvíli jsem si s depresivní Renatou u našeho stolu povídala o životě a nemohla jsem si odpustit otázku: „Máš vlastně ambice být modelkou, když se věnuješ hlavně tancování? Mám pocit, když tě vidím tancovat, že jsi to fakt ty.“ Nikol Kariková
1
JÁ MEZI CECKOUNY
„Jo, je to tak, že tancování mě fakt baví“, souhlasila Renata. Snažila jsem se ji povzbudit, aby šla tancovat. Doufala jsem, že jí prospěje, když alkohol z těla alespoň trochu vyhopsá. Renata se zvedla od stolu, ale místo na parket, zamířila k baru. Posilnila se dalším panákem a najednou se ocitla na Markově klíně. Poskakovala na něm a chtěla se s ním líbat. V tomto směru ovšem úspěch nesklidila. Marek jí taktně usměrnil, ale to ji rozladilo ještě víc. Začala být agresivní a rozčilovat se. Říkala jsem Markovi: „Obávám se toho, že pokud nepůjde Renata hned tancovat a nevytancuje „tu náladu“, tak budeme mít ještě velký potíže. Mám dojem, že budeme řešit zbytečný problémy.“ Marek se na mě díval a zřejmě věděl, že říkám něco, co by mohla být pravda, ale zároveň bylo patrně, že nejspíš nevěděl, co by s tím mohl udělat. Renata se ještě chvíli u stolu rozčilovala a byla naštvaná na celý svět, ale pak se přece jen nechala přesvědčit, aby šla tancovat. Pozorovali jsme s Markem její vrávoravé kroky a doufali, že neupadne dřív, ne se dostane na parket. Jakmile se ponořila do víru tance, vrátili jsme se s Markem zpátky k našemu povídání. „Víš, Marku, mám tě fakt moc ráda a Soňu taky. V poslední době jsi to, ale spíš ty, kdo si na mě udělá čas a skutečně vnímá to, co případně povídám. Obdivuju tě za to, jak se snažíš, aby byla rodina spokojená a zajištěná. Vím, že většinu věcí řešíš ty a Soňa je často úplně mimo toho, co se děje. Jenže zároveň vím, že i ty bys mohl být daleko spokojenější a šťastnější, kdybys ubral z těch svých megalomanských nápadů a toho svýho exhibicionismu. Právě do těchhle tvých škatulek zapadá i Soňa se svým chováním. Až ty ubereš v tomhle směru, tak se spousta věcí může změnit. Jestli se to, ale stane nebo nebo ne, to nevím. To záleží jenom na tobě.“ Nikol Kariková
2
JÁ MEZI CECKOUNY
Marek mlčel a bylo vidět, že přemýšlí nad tím, co jsem říkala. „Víš, že i mě trvalo dost let, než se mi podařilo některý svoje zajetý koleje změnit, ale teď s odstupem vím, jak je to osvobozující a jsem za to vděčná. Život je z mýho pohledu moc krátkej na to, abych s ním mrhla na zbytečnosti. A mezi to pro mě patří i zaobírání se tím, kdo s kým spí, nebo nespí. Dřív jsem byla taky žárlivá a vyváděla jsem jako černá ruka, když mi Petr zahejbal. Dneska je to něco, čím se vůbec nezaobírám a absolutně mě to nevzrušuje.“ Marek mi skočil do řeči: „Nevěřím tomu, že bys byla v klidu, kdyby tě Petr podváděl.“ Musela jsem se začít usmívat a odpověděla jsem: „Podvedl mě tolikrát a tolikrát jsem mu odpustila, že bych teď musela být po tolika letech trapná, kdybych to vůbec řešila. Marku, jsme spolu 25 let a za tu dobu jsou pro mě v našem vztahu prostě důležitější priority, než to, jestli Petr s někým spí, nebo nespí. Dneska tady jsme a zítra tady být nemusíme. Myslíš, že kdyby se stalo něco se Soňou, že bys dál myslel na to, jak ti byla nevěrná? Nebo bys myslel na jiný zážitky?“ Marek raději změnil téma hovoru a nečekaně se zeptal: „Tak co si myslíš o našich holkách, když jsi je poznala osobně, nebo trošku víc?“ „No, jsem ráda, že už je alespoň tak nějak rozliším a nepletou se mi tolik, jako na začátku. To jsem v nich měla úplnej hokej. Taky jsem ráda, že jsou už v pohodě a je klid. Ale můžeš mi o nich říct něco ty“, dodala jsem spíše v legraci. Nečekala jsem, že se Marek tak rozpovídá. Měl celkem jasno. „Po profesionální stránce si nejvíc vážím Bety, ale jako ženská není absolutně moje krevní skupina. Je to fakt blondýna, která se zajímá o blbosti. Někdy se chová jako puberťačka a její představy o životě jsou dost naivní. Je ale naprosto úžasná, když je zapotřebí cokoliv zařídit, nebo vyřídit.“ Nikol Kariková
3
JÁ MEZI CECKOUNY
„Vážím si jí za to, že nevynáší z firmy žádný informace, je loajální a na sto procent k dispozici.“ Marek se napil ze svojí skleničky, zapálil si jednu z nalezených camelek a pokračoval ve svém povídání. „Mirka dělá svojí práci dobře a líbí se mi i jako ženská. Je inteligentní, zajímá se o různý věci a má vlastní úsudek. Navíc je s ní fakt sranda a je to prostě takovej živel.“ Marek se usmíval a pokračoval: „Koukal jsem, jak jste si to v těch vlnách na přídi užívaly, pak za kormidlem a dneska při focení taky. Jo, Mirka je super a já jsem to tušil, že si budete vy dvě rozumět.“ Pak se mu myšlenky stočily k další dvojici týmu a úsměv z jeho tváře se definitivně vytratil: „Míšu a Zdenku bych dávno vyhodil, kdyby záleželo na mně. Teleruju je vlastně jenom kvůli Soně.“ Nevěděla jsem, co na to mám říct a Marek pokračoval: „Všimla jsi si toho, jak mi Zdena leze do zadku?“ „No, to jsem si všimla, ale mám pocit, že ti tak nějak do zadku lezou svým způsobem všechny.“ Na Markovi bylo vidět, že má „něco“ v sobě. Byl hodně upovídaný a hlasitý, což normálně v komunikaci nebýval a zcela nečekaně se rozpovídal o sexuálních praktikách mezi ním a Soňou. Nebylo běžné, aby se Marek se mnou na tohle téma bavil, ale v tu chvíli mi to nepřipadalo nikterak „mimo mísu“. Povídali jsme si víc než otevřeně. Náš hovor se dostal až do bodu, kdy mě napadla spontánní myšlenka, kterou jsem se odvážila i vyslovit nahlas: „Víš Marku, jsem ráda za to, že se spolu můžeme bavit vlastně o čemkoliv a můžeme se bavit takhle otevřeně. Když jsme se teď bavili o tom sexu, tak mě napadla taková, možná pro někoho perverzní, myšlenka, ale myslím, že ji můžu vyslovit nahlas a to je právě super.“ Marek se na mě zvědavě podíval:“ Tak to řekni.“ „Umíš si představit, že bysme se spolu vyspali?“ Nikol Kariková
4
JÁ MEZI CECKOUNY
Marek se začal smát a říkal: „No, to by bylo něco! Myslím, že bysme si to oba užili.“ Smála jsem se té představě taky, ale dodala jsem: „No a super je právě to, že víme, že se to nikdy nestane, ale můžeme se o tom takhle otevřeně bavit.“ Z naší, hodně intimní, konverzace nás vytrhla Maryanne, která za mnou přišla, aby se rozloučila. Už musela z diskotéky odejít s ostatními. Poděkovala jsem jí za Soňu, vroucně jsme se objaly a popřály si šťastnou další plavbu. Jakmile Maryanne opustila parket, přihnala se ke stolu tancováním uřícená Soňa. Byla už taky trošku v náladě a euforicky na mě spustila: „ Nikolko, jsem tak ráda, že jsi šla s námi a vůbec jsem ráda, že jsi tady s námi. Mám tě strašně moc ráda.“ Objala jsem jí jednou rukou okolo holých ramen a naklonila se svojí hlavou víc k její blonďaté hlavě, abych slyšela, co mi říká. „Víš Niky, miluju tě hlavně za tvojí vnitřní krásu a moudrost. Ty se prostě nemusíš líčit a čančat, abys byla krásná. Ty jsi krásná sama o sobě.“ Její slova mě zaskočila a celkově už na mě bylo té chvály v jednom dni trochu moc. Nebyla jsem schopná nikterak reagovat. Soňa ale pokračovala dál: „Jsem tak ráda, že jsi na lodi s námi. Je úplně jedno, že se nezrealizovalo to, co jsi měla pro holky a nás připravený, protože ty jim i tak vlastně ukazuješ spousty věcí. Ukazuješ nám všem zrcadlo, ve kterým my můžeme vidět svoje jiný části, než jenom to, jak vypadáme, jaký krémy používáme a jaký značky máme zrovna na sobě. Ukazuješ nám přirozenost, porozumění, spolupráci a radost.“ Paradoxně mně bylo z jejích slov spíš smutno, než abych se z nich radovala. Začal na mne padat splín. 5
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Proč mně každý blahořečí? Mně osobně by daleko víc potěšilo, kdybych cítila nějakou spřízněnou duši, která by mi neříkala, jak jsem úžasná, ale která by sama „to úžasné“ aplikovala ve svém životě. Takovou duši, které by, kromě sebe sama, záleželo i na ostatních a na tom, jak udělat svět prostě o něco lepším. Začaly mě přemáhat slzy smutku a lítosti nad celkovou lidskou povrchností a sobectvím a cítila jsem se tak nějak mizerně a ztraceně. Soně jsem řekla: „Soni, ty víš, že já tě neuznávám za to, že se vyznáš v módě, doplňcích a umíš se hezky oblíknout.“ „Já tě mám ráda za to, co na tobě ostatní vlastně vůbec nevidí. Je mi jedno, že nechápou, jak s tebou můžu kamarádit. Já tě mám prostě ráda a mrzí mě, že si neustále nasazuješ ty svoje masky, abys byla „lepší“ a pak se sama pozastavuješ na tím, jak tě pak ostatní posuzujou.“ Soňa se rozplakala taky a říkala: „Víš Niky, některý tvoje hlášky jsou fakt hodně drsný a jsem z nich někdy v první chvíli hotová. Pak o nich, ale vždycky přemejšlim a to mi pomáhá.“ Pohladila jsem Soňu po hlavě: „Já vím Soni, že někdy jsem upřímná až moc, ale ty víš, že mi nebaví nikomu mazat med okolo pusy.“ Po dlouhé době jsem ze Soni cítila opravdovou upřímnost. Nepřemýšlela tolik nad tím, co říkala, ale říkala to spontánně. Ještě pokračovala: „Niky, ty jsi prostě můj anděl a kolikrát, když něco dělám, nebo nějak reaguju, tak si říkám „co by tomu řekla Nikča?“ „Nemyslím si Soni, že jsem anděl. Jsem prostě obyčejnej člověk, jako každej jinej. Jenom jsem za svůj život došla do bodu, kdy jsem si uvědomila, že je zapotřebí všechny lidi vnímat jako rovnocenný bytosti a respektovat je, ať se mi jejich chování a názory zamlouvají, nebo ne. Uvědomuju si, že je zapotřebí odpouštět.“ Nikol Kariková
6
JÁ MEZI CECKOUNY
„ Občas mě mrzí, že to moc lidí okolo mne takhle „nemá“ a spíš se snaží mě i ostatní lidi posuzovat a říkat, co je podle nich špatný. Dobrý je naštěstí to, že se můžu sama rozhodnout a vybrat si, se kterýma lidma budu trávit svůj čas, tak abych se nějakým způsobem inspirovala a posunula se kupředu.“ Soňa mlčela a slzy jí tekly po tvářích. Pokračovala jsem tedy dál ve svých úvahách: „Vím, že depky k ničemu nevedou a jediná cesta, jak něco změnit, je makat sám na sobě. Občas mě to ale prostě stejně přepadne a nemůžu si poručit.“ „Vím, že to zní jako klišé, ale fakt mě často víc než nějaký malicherný nesmysly trápí to, že všichni společně plundrujeme naší společnou planetu a obecně se k sobě chováme často jako v pravěku.“ Soňa i já jsme se objímaly, usmívaly se a přitom nám dál tekly slzy z očí. Ulevilo se mi tím, že jsem mohla vypustit nějaké svoje myšlenky a cítila jsem, že mi Soňa v tu chvíli skutečně naslouchá a chápe, co se jí snažím sdělit. Marek nás pozoroval a nechápal, co se děje: „Co tvoříte, vy dvě? Proč brečíte?“ V tu chvíli jsem se už musela smát: „Ale vedeme tady takový filosofický povídání, který nakonec stejně bohužel vyzní jako nějaký nablblý klišé. Bavíme se o tom, že se lidi moc zaměřujou na to, co můžou získat, mít a zpeněžit, a že by se měli taky zaměřovat na to, aby se nám všem prostě líp žilo. Jak by to bylo fajn, kdybychom se dokázali víc tolerovat, respektovat a pomáhat si. Že by pak spousta životů mohla vypadat úplně jinak a spousta lidí by nemusela mít pocit, že jenom tak nějak přežívají.“ Marek mě svojí pravou rukou chytil okolo ramen a chvíli jsme jen tak všichni tři seděli. Byli jsme intenzivně fyzicky i emocionálně propojeni a mlčky jsme sdíleli svoji přítomnost. Na chvíli zmizela hlasitá hudba a ruch diskotéky a vnímala jsem jenom jakési uklidňující „teď“. Nikol Kariková
7
JÁ MEZI CECKOUNY
Moje myšlenky se pak obrátily na Petra, na děti a celkově na můj život. Myslela jsem i na to, jak je vlastně dobře, že jsem si dopřála odjet na chvíli mimo domov. Jak to prospěje nejen mně samotné, ale i Petrovi a dětem. Soňa mě vrátila zpátky do okolní reality. Zvedla se od stolu a vydala se na parket k Mirce a Bety. Mě začal znovu trochu přepadat smutek z toho, že mě spousta lidí „škatulkuje“ do přihrádky „hodná“. Měla jsem potřebu se o svoje pocity podělit s Markem: „ Víš Marku, dneska je zvláštní den. Přistihla jsem se, že mě začíná víc a víc rozčilovat, že mě lidi okamžitě, a to aniž by mě pořádně znali, začnou říkat, jak jsem hodná, milá, empatická, atd. Je to z jednoho pohledu možná hezký a příjemný, ale zároveň mám čím dál větší pocit, že mě osobně to přináší víc potíží, než prospěchu. Většinou na svoji „dobrotu“ ve finále spíš doplatím.“ Marek mi naslouchal, ale nic neříkal. „Teď jsme se o tom bavily i se Soňou a zrovna jsem to dneska psala Petrovi, že bych tohle chtěla změnit. No a najednou jako kdyby se rozsypal pytel s chválou a lichotkami od tolika lidí, co jsou na lodi. Tak si říkám, co to asi znamená a co mi to má vlastně říct. Ach jo!“ Marek se zrovna nadechoval, aby zareagoval na to, co jsem právě říkala, když se před naším zrakem rozběhla naprosto jiná scénka, která strhla okamžitě naši pozornost. Soňa si všimla obrovského, růžového, asi metrového papírového srdce, které viselo na zdi, přímo za diskžokejem. Přestala tančit a vydala se k němu. Snažila se ho sundat ze zdi dolů, ale nedařilo se jí to. Během pár vteřin se u ní objevili vyhazovači a chtěli jí v tom zabránit. Soňa, která oproti nim vypadala jako chroust, se jim postavila čelem. Zvedla výstražně ukazováček a rázně jim řekla: „Ne, ne, ne pánové! Já si teď prostě to srdce půjčím pro nejlepšího chlapa na světě a za chvíli ho vrátím zpátky.“ Nikol Kariková
8
JÁ MEZI CECKOUNY
Pozorovali jsme s Markem celou scénku od stolu, a když jsme viděli, že jsou vyhazovači naprosto rozhození a nevypadají nikterak agresivně, byli jsme mrtví smíchy. Soně se podařilo srdce sundat ze zdi a přicupitala k Markovi se slovy: „To je pro tebe miláčku!“ Na Markovi bylo vidět, že ho to nesmírně potěšilo a zároveň polichotilo jeho egu. On i Soňa byli středem pozornosti. Soňa vzápětí umístila, za asistence vyhazovačů, srdce zpátky na své místo na zdi, tak jak slíbila. Přestože byl Marek víc než nadšený, tak si neodpustil komentář: „No vidíš, jak umí být úžasná, ale stejně je to čubka!“ Dost opilá Renata přestávala vnímat realitu okolo sebe, a tak se Marek rozhodl, že pro ni a Alenu zavolá auto, aby je odvezlo do přístavu. Alenu požádal, aby se o Renatu postarala: „Dejte na ní, prosím, pozor! Je fakt hodně opilá a já nechci v maríně žádnej rozruch!“ Alena byla střízlivá, moc nepila, a proto v pohodě Markovi slíbila: „Já na ní dohlídnu, můžete se na mě spolehnout! Dopravím Renatu v pořádku na loď a uložím jí do postele.“ Renata ovšem nechtěla ani slyšet o tom, že by měla z diskotéky odejít. Naopak chtěla pařit dál. Markovi to dalo velkou práci, ale nakonec se mu podařilo dostat ji do auta. Snažila se utíkat a při tom Marka nešetřila svými vulgárními nadávkami: „ Jdi do hajzlu, ty debile! Ty si fakt ……! Já nikam nejdu!“ To mi Marek líčil, když se víc než za půl hodiny vrátil ke stolu a bylo na něm na první pohled vidět, že mu to dalo hodně zabrat. Znenadání se u stolu objevila Bety, která se do té doby téměř neodlepila z parketu. Sedla si vedle mě a začala si se mnou povídat: „Nikolko, chtěla jsem vám moc poděkovat, že jste pomohla navázat komunikaci mezi námi a modelkama. Je to fajn a je to lepší, než kdyby bylo celou dobu na lodi dusno.“ Nikol Kariková
9
JÁ MEZI CECKOUNY
Usmála jsem se na Bety a přistihla jsem se, že už jsem pro dnešek naprosto rezignovaná. „Já, vlastně děkuju, že je na lodi klid!“ Bety pokračovala dál: „Musím se vás na něco zeptat. Vy jste, Nikolko, taková moudrá a přitom nejste tak stará. Kam na tu moudrost chodíte a odkud čerpáte? Já jsem nepotkala ve svým životě člověka, ve vašem věku, kterej by byl takovej, jako vy. Jste fakt výjimečná.“ Tahle slova mne znovu dostala. Od Bety bych je nečekala. Domnívala jsem se, že si o mně spíš myslí, že jsem svým způsobem „pošuk“ a respektuje mne jenom proto, že jsem kamarádka jejích nadřízených. Čekala ode mne nějakou reakci na svoje slova a já tedy musela něco odpovědět: „Bety, já čerpám vlastně jenom ze svých zkušeností, nebo zkušeností ostatních. Není z čeho jiného čerpat. Ale zároveň je pravda, že jsem za svůj život ušla už nějaký kus cesty a nasbírala dost rozličných zkušeností. Možná proto, na vás působím tak, jak říkáte, ale věřte, že nejsem nikterak výjimečná. Respektive jsem tak výjimečná, jako jsme vlastně svým způsobem každý.“ Najednou se diskotéka úplně vylidnila a jedinými hosty jsme byli opět jenom my. Bylo okolo čtvrté hodiny ráno a bylo načase vrátit se do přístavu. Soně se z tancování odlepila podrážka u boty: „Tak tomuhle se říká protancovat boty“, smála se a ukazovala na vzniklý defekt. Byla jsem ráda, že je Soňa v pohodě, veselá a „normální“. Nasedli jsme do auta před diskotékou a Marek nařídil, aby nás řidič odvezl do maríny. Bety, která byla ještě značně v euforii, se v autě rozhodla, že mne požádá o ruku: „Nikolko, já bych si vás chtěla vzít za manžela. Vy jste nejlepší bytost, jakou jsem potkala, takže jste i nejlepší chlap.“
10
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Mirka, která byla do té doby trochu naštvaná, že už jdeme domů, se okamžitě probrala a začala pobroukávat svatební melodii a posléze nás i oddala. Hlavou mi proletělo: „Aha, tak asi takhle nějak by to mohlo vypadat, když se dva potkají v Las Vegas, vezmou se a druhý den neví nic.“ Celá naše pětice měla dobrou, pohodovou náladu a všichni jsme byli už téměř střízliví. Ze Soni sršela vděčnost vůči Markovi, že ji nechal vytancovat a taky na Markovi byla vidět spokojenost, že se mohl odreagovat. Bonusem navíc pro něj bylo samozřejmě to, že mohl být středem pozornosti, kterou vzbuzoval s tolika ženami okolo sebe. Prošli jsme vchodem do maríny a vydali se po molu, které vedlo k našemu zakotvenému katamaránu. Byla ještě tma tmoucí a my jsme najednou uslyšeli nějaký hlahol a zprvu neidentifikovatelný nářek. Zastavili jsme se a nechápavě jsme se na sebe podívali. Nevím, kdo z nás, vyslovil nahlas to, co jsme si mysleli všichni: „Co to je?“ Za okamžik jsme měli jasno. Na okraji mola u naší lodě jsme spatřili Renatu. Nevypadala ani trochu střízlivě, spíš hodně naopak. Seděla schoulená, kymácela se ze strany na stranu a u ucha držela telefon. Do něj hystericky kvílela tak, že se to rozléhalo minimálně přes polovinu maríny: „Mám na hlavě nádor, chápeš to! Mám takovouhle bouli a to mi udělala kamarádka. Chci domů! Jsou tady na mě hnusný. Mlátí mě tady!“ Nejdřív jsme pozorovali scénu před naším zrakem a evidentně si nikdo z nás nechtěl připustit, že by mohl vnímat skutečnou realitu. Nechápali jsme, proč tam Renata takhle sedí a tolik vyvádí. Marek se vzpamatoval jako první a uvědomil si, že je důležité Renatu co nejrychleji ztišit, aby nebudila lidi na okolních zakotvených lodích. Navíc mu došlo, že Renata telefonuje se svým přítelem a chtěl rychle zabránit, aby mu dál vyprávěla takové nesmysly. Nikol Kariková
11
JÁ MEZI CECKOUNY
Když jsme se trochu vzpamatovali ze šoku, který nám Renaty výjev způsobil, všimli jsme si její obří boule na spánku a modřiny okolo ní. „Co se vám Renato, stalo?“ zeptal se vyděšeně Marek. Renata byla jako smyslů zbavená a začala znovu kvílet: „To mi udělala Alena! Dala mi pěstí! Tohle přece kámoška nemůže kámošce udělat.“ Podívali jsme se po sobě. „Cože? Alena?“, nechápavě opakovala Bety a kroutila hlavou. Ani mně se nezdálo, že by jí tohle mohla způsobit éterická, křehká Alena. „Já si spíš myslím, že musela upadnout a dát si dělo o beton. Tohle jí přece Alena nemohla udělat“, komentovala jsem nahlas. Renata byla pořád totálně opilá a neskutečně hysterická. Nebyla vůbec k utišení a všechny nás od sebe odstrkovala. Snažili jsme se ji zklidnit a přimět ji k tomu, aby se přesunula z mola na loď. Naprosto bezúspěšně! Neustále nadávala a bědovala nad tím, co ji Alena způsobila. Bety dostala spásný nápad a došla na loď do ledničky pro plechovku s pivem. Začala s ní Renatě chladit obří bouli na spánku. Zranění vypadalo dost nepěkně. Díky vzniklé situaci jsme byli najednou všichni ještě více střízliví a začalo nám docházet, že máme skutečný problém. Kromě toho, že dělala Renata takovou estrádu, bylo evidentní, že je po dalším focení, respektive že Renata bude sotva moci ještě svůj obličej na focení použít. Bety chladila Renatě bouli a snažila se s ní komunikovat, aby odpoutala pozornost od jejího hysterického ječení: „Renčo, buď v klidu! To bude dobrý!“ Mirka seděla na bobku na molu, byla zticha a víceméně se do ničeho neangažovala. Bylo na ní vidět, že je naštvaná. Bývala by ráda pokračovala v křepčení, a teď se navíc měla zaobírat nějakou hysterickou, zmlácenou modelkou. Nikol Kariková
12
JÁ MEZI CECKOUNY
Po pár minutách se zvedla a stručně pronesla: „Dobrou noc! Já, jdu spát.“ A šla si lehnout do kajuty. Bety dál utěšovala Renatu a Marek, Soňa a já jsme se snažili vymyslet, jak dostaneme Renatu na loď. „To je hrozná ostuda“, hodnotil zničeně situaci Marek. Měl pravdu, ale nechtěla jsem, abychom teď upadali do deprese. Bylo zapotřebí situaci nejdříve vyřešit. „Na ostudu se teď vykašli! Je zapotřebí jí dostat hlavně na tu palubu, aby nebyla ostuda ještě větší, protože za chvíli začne svítat.“ Renata nechtěla ani slyšet o tom, že by se měla přemístit na loď. Vždycky se bála přejít po lávce na loď, i když byla střízlivá, takže bylo jasné, že teď se děsila o to víc. Nechtěla spadnout do vody. Bety se podařilo ji uklidnit natolik, že už nehulákala na celý přístav. Působila na Renatu naprosto skvěle. Pochopila, co na ni působí a přestala jí odporovat v jejích nápadech. Souhlasila s tím, co říkala: „Já to vidím, jakou máš tu bouli hroznou. Je to fakt strašný.“ Betina slova pochopení a empatie působila na Renatu jako uklidňující injekce. V tu chvíli se mi Bety ukázala v naprosto novém světle. Byla naprosto úžasná, empatická a neuvěřitelně trpělivá. Můj respekt vůči ní se několikanásobně zvýšil. Bety stále chladila Renatě bouli plechovkou piva, seděla vedle ní na okraji mola a jednou rukou ji držela okolo ramen. Když se okolo páté hodiny ranní začalo rozednívat, tak už ale začala docházet trpělivost i mně: „Musíme jí na tu loď okamžitě nějak dostat! Tohle přemlouvání k ničemu nevede a za chvíli se rozední a my tady budeme dělat divadlo pro posádky okolních lodí. Chce to prostě akci a hotovo. Jdeme na to!“ Věděla jsem, že budu mít sama co dělat, abych se bez úhony dostala přes lávku na loď a nevěděla jsem, jak bych mohla táhnout ještě takhle opilou Renatu, ale bylo mi jasné, že se musíme alespoň pokusit. Nikol Kariková
13
JÁ MEZI CECKOUNY
Zvedli jsme Renatu z mola a Bety s Markem ji společně doslova dostrkali přes lávku na loď. Renata během tohoto aktu znovu začala křičet z plných plic: „Né, nechte mě. Já tam nechci!“ Marek s Bety byli už ale v tu chvíli neoblomní a během pár vteřin ji zatáhli až do Markovy a Soniny kajuty. K Aleně do kajuty jsme ji dát nemohli, protože na ní byla Renata neskutečně naštvaná a hrozil by stoprocentně další konflikt. Byli jsme šťastní, že se nám Renatu podařilo alespoň odklidit z mola dovnitř, ale tím show nekončila ani náhodou. Renata se znovu chopila telefonu a rozjela svoje telefonování s přítelem. Blábolila jedno přes druhé a neustále naříkala. Přítel to naštěstí psychicky nevydržel a telefon jí po chvíli položil sám. Renata ovšem nemeškala a chtěla okamžitě volat svojí mamince. To už ale nevydržel Marek. Telefon jí zabavil a vypnul. Pak se obrátil na mě a na Soňu se slovy: „ Soňo, ty budeš spát tady v kajutě s Renatou a já s Nikol půjdeme spát na síť.“ Soňa se zatvářila naprosto naštvaně a bylo vidět, že se jí tahle varianta vůbec nezamlouvá: „Proč bych tady s ní měla spát já?“ Marek podrážděně odpověděl: „ Protože jí tady nemůžeme nechat samotnou. Bety půjde k sobě do kajuty a ty zůstaneš tady, protože asi těžko budeš chtít spát venku, ne?“ Než stihla naštvaná Soňa znovu zareagovat, tak jsem se do toho vložila já: „Uděláme to jinak. Já zůstanu s Renatou v kajutě a vy si jděte lehnout na síť.“ „Tak jinak“, řekl Marek. „Alžběto, vy prosím zůstaňte spát s Renatou tady u nás v kajutě a my tři si půjdeme lehnout na síť.“ Bety v pohodě souhlasila a Soňa byla taktéž spokojená. Nechali jsme tedy Bety samotnou s Renatou v kajutě a šli se poskládat na síť.
14
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Síť byla ale tak prověšená, že v okamžiku, kdy jsme si na ní všichni tři lehli, se povolila ještě víc a Soňu, která si lehla doprostřed mezi mě a Marka, jsme oba svými těly úplně zavalili. Svěšená síť nám nedovolovala se od Soni téměř vůbec posunout dál a neustále jsme se kutáleli přímo na ní. I přes předešlé události, jsme se já a Soňa, začaly ohromně smát, ale Marek naši veselost rychle přerušil. Evidentně neměl na humor, ani na spánek pomyšlení: „Myslíte, že už ta Renata dá pokoj a bude spát, nebo bude ještě vyvádět?“
15
Nikol Kariková
