JÁ MEZI CECKOUNY
THE BEST WOMAN
Vystoupili jsme z auta před venkovní, ale zastřešenou diskotékou a chvíli jsme nechápali, kde jsme se to vlastně ocitli. Kromě nás, obsluhy za barem a diskžokeje, nebyla na diskotéce absolutně ani noha. Holky byly víc než zklamané, ale přesto doufaly, že snad ještě někdo dorazí. Zabrali jsme jeden z nízkých stolů, který měl okolo sebe několik sedátek ve tvaru kostek a Marek šel k baru koupit lahev vína. Mirka se rozhodla nenechat odradit tím, že kromě nás na diskotéce nikdo není a po pár minutách vzala parket útokem. Začala se na něm sama vlnit v rytmu hudby jako had a vypadala při tom skutečně eroticky. Já jsem se pohodlně usadila na jednu z kostek, pozorovala jsem tančící Mirku a povídala si se Soňou. Celý večer se pak odvíjel v různých epizodách a přinesl neuvěřitelné události. Právě tento večer rozhodl o tom, že jsem na lodi nakonec zůstala ještě o týden navíc a o tom, že spatřila světlo světa tato moje zpověď. Nebudu, ale předbíhat událostem a vrátím se teď zpátky na „místo činu“. Zhruba za dvacet minut po našem příchodu se začala diskotéka plnit i dalšími návštěvníky. Tak, jako my, dorazili autem, které je sem dovezlo zdarma. Do hodiny byl celý parket nacpaný k prasknutí. Většina příchozích byli muži, nebo spíše chlapci. Bytostí ženského pohlaví se objevilo jenom pár. 1
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Marek z toho byl vedle stejně jako já a podezřele to komentoval slovy: „Jak je možný, že tady nebyl v jedenáct hodin večer vůbec nikdo a během chvilky je plno. Mám pocit, že ten řidič sem nalákal ty další lidi na naše holky. Rozhlásil, že jsou tady pěkný baby a navnadil je na ně.“ „Jo, taky bych řekla, že to takhle nějak bude“, přitakávala jsem, „ale myslím, že je to dobře, že holky mají konečně najaký potencionální obdivovatele.“ Marek, který stejně jako já netancoval, seděl u stolu a pozoroval dění okolo nás, ještě dodal: „No a taky jim můžou klidně koupit něco k pití. Je to tady strašně drahý.“ Později jsme zjistili, že ceny byly na diskotéce nastaveny různě. Marek, za stejnou lahev vína, platil jednou tolik, než později Mirka. A Bety, ve svých obtažených šatičkách, pak platila ještě o něco méně. Bety se ještě trochu posilnila vínem, přidala se k Mirce a do našeho ranního odchodu se z víru tance už téměř neutrhla. Renata s Alenou se na parket vrhly pár minut poté, co uviděly vlnící se Mirku, a když se diskotéka začínala plnit lidmi, přidala se k nim i Soňa. Okamžitě se ze všech svých sil snažila nebýt pozadu za Mirkou a zády otočená ke mně a Markovi, se na parketu rozvlnila, jak jen jí síly stačily. Oproti Mirce, ze které při každém pohybu sršel živočišný sexappeal, působila Soňa, se svojí drobnou, až vyzáblou postavou, jako vlnící se klučík. To ale nikterak nepřekáželo v tom, aby si to sama za sebe nesmírně užívala a byla spokojená. To bylo dobře a těšilo to i mě.
2
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
S Markem jsme zpočátku spíš mlčeli a pozorovali holky. Občas jsme prohodili pár slov a byli spíše každý se svými vlastními myšlenkami. Takto v klidu jsme si přemýšleli až do okamžiku, než mi Marek řekl: „Hele, Nikolko, mám s sebou taky nějakej ten gram koksu a chceme si se Soničkou na záchodě dát. Vezmeme s sebou i Mirku s Alžbětou. Nechci ale, aby to věděly modelíny. Až půjdeme, chceš jít s námi?“ Byla jsem jeho slovy v první chvíli naprosto zaskočená a ještě víc z hlasu svého „vnitřního pokušitele“: „ Po tom jednom pokusu jsi nic necítila, tak zkus ještě jeden, ať zjistíš, jestli to něco dělá, nebo ne!“ Paralelně jsem cítila, že nemám potřebu to testovat znovu a tak nějak jsem to vlastně vycítila i z Markových slov. Měla jsem pocit, že mi to nabízí spíš ze slušnosti. O to víc, když dodal: „Tobě, Nikolko, pálí mozek i normálně a asi ho nepotřebuješ povzbuzovat.“
Zároveň jsem ale v jeho hlasu cítila určitou
zvědavost, jestli nabídku přijmu a co „to“ se mnou případně udělá. Nahlas jsem tedy diplomaticky odpověděla: „Řekni mi, až půjdete a já ti v tu chvíli řeknu, jestli jdu, nebo ne. OK?“ Než mi Marek stačil odpovědět, přiřítila se ke stolu Mirka, která už před nějakou chvílí zmizela z tanečního parketu v davu ostatních lidí. Byla celá euforická, roztáhla sevřenou dlaň a mrkla na mě: „Podívej, co mám?“ Nakoukla jsem do její pootevřené dlaně a uviděla kousek paličky marihuany. Vzhledem k Markově nabídce opravdu úžasné načasování! Vytřeštila jsem na ní radostně oči a zeptala se: „Kde jsi to vzala?“
3
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Mirka se ke mně naklonila, abych ji slyšela i přes hlasitou hudbu, která otřásala diskotékou: „Někdo mi to strčil do ruky, ale vůbec nevím kdo. Chvilku jsem se mezi lidma ptala, jestli má někdo trávu. Každej odpovídal, že nic nemá a najednou mi tohle u baru přistálo v ruce. Když jsem se otočila, abych poděkovala, tak nikde, nikdo, jenom dav lidí. Naprosto neuvěřitelný! Jako kdyby to přistálo přímo z vesmíru.“ Měla jsem radost a říkala si, že je to asi opravdu zázračný večer. Večer expresních zásilek a plnění přání na počkání. Mirka neztrácela čas a pokračovala v plánování: „Necháš si, Niky, tu paličku u sebe? Já jdu shánět papírek, abysme si mohly dát společně jednoho špeka.“
Za okamžik přiběhla i s papírkem
a odebraly jsme se společně na záchod. Mirka smotla jointa z poloviny paličky a zbytek jsme schovaly ke mně, do mojí „Prady“. Tu jsem měla neustále u sebe. Vylezly jsme ven, udělaly jsme pár kroků od východu z diskotéky, směrem do naprosté tmy, Tam jsme si stouply a jointa zapálily. V ten moment se u nás ale objevil nějaký maník z diskotéky a dost rázně na nás spustil: „Hej, jděte támhle“, a ukázal o tři kroky dál. „Tam za závoru. OK?“ Poslušně jsme s Mirkou udělaly ještě další tři kroky do tmy a naráz jsme obě vybuchly smíchy z toho, jak nám v ten moment připadala celá situace absurdní. Já jsem ze sebe mezi záchvaty smíchu vysoukala: „ Chápeš to, jak tři kroky hrajou tu zásadní roli. Nejde o to, že hulíme trávu, ale o to, že jsme ji kouřili tam. Tady za závorou, o tři metry dál, je to v pořádku. Absolutně vysmátá Mirka kývala hlavou: „Jsme za závorou, tak je to v pohodě. To dává naprostou logiku, ne?“ 4
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Když jsme se dosmály, tak se na mě Mirka podívala a spustila se zcela jiným tématem: „ Niky, já bych ti chtěla strašně moc poděkovat, že tady jsi. Jsi naprosto úžasná bytost.“ Valila jsem na ní oči a nechápala jsem ten příliv slov a ocenění, která na mě hrnula. „Proč?“, zeptala jsem se zmateně. „Protože nám neskutečně pomáháš to tady zvládnout. Udělala jsi most mezi námi a modelkama. Vždyť to bylo zpočátku hrozný. Pořád se s nima holky jenom hádaly a rejpaly do nich. Musí tě to stát strašně energie. Vůbec nechápu, jak můžeš být pořád tak v pohodě a mít dobrou náladu.“ V první chvíli mi proletěla hlavou myšlenka: „Proč musím tohle poslouchat zrovna v den, kdy jsem tak našlápnutá na to, abych konečně nebyla tou „hodnou Nikolkou?“ Zároveň jsem si uvědomovala, jak je dnešní den nabitý „vesmírnými dary“ a jak je celkově nabíjející. Měla bych tuhle hojnost přijímat a ne se zaobírat tím, že to není v pořádku. Snažila jsem se přeladit na pocit vděčnosti a přijímání Mirčiných pochvalných slov a zbytečně je neanalyzovat. Mirce jsem nahlas odpověděla: „Kdybys mi to neřekla, tak to vlastně ani tak nevnímám, že bych dělala nějaký most. Tudíž nemůžu říct, že by mě to stálo nějakou energii navíc. Každopádně, pokud to vnímáš tak, že jsem tady určitým přínosem, tak jsem jedině ráda a moc děkuju. Tak to mělo víceméně být.“ Zároveň mi hlavou proletělo, že určitou energii mě, ale stojí, ustát vůbec nějakou roli mezi Markem a Soňou. Bylo pro mne čím dál těžší je oba vnímat jako rovnocenné přátele.
5
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Bylo načase si přiznat, že v současné době více jako svého přítele vnímám Marka než Soňu. S jeho myšlenkovými pochody, názory a nápady jsem rezonovala více, i když to možná ve vnější realitě mohlo na ostatní působit jinak. Neznamenalo to, že bych chtěla zapomenout na to, jak mi Soňa několikrát v životě pomohla. Naučila jsem se díky ní spoustu věcí a měla jsem jí stále hodně ráda. Byla jsem stále připravena jí pomoci, když bude potřebovat a nechtěla jsem ji ze svého života úplně vypustit. Začínala jsem ovšem cítit, že po návratu z katamaránu by bylo dobré, si dát na chvíli pauzu. Omezit trochu osobní kontakt a především telefonování. Tenhle pocit a myšlenka ve mně sílily a začínala jsem plánovat, že po návratu právě tohle Soně navrhnu. Odpočineme si od sebe na chvilku, aniž by náš „rozchod“ musel být důsledkem konfliktu, který mezi námi může takhle ale brzy vzniknout. Než stačila Mirka na moje slova nějak zareagovat, tak se vedle nás, jako z čistého nebe, objevila cizí postava. Byla to sympatická námořnice, které jsem si všimla už uvnitř na diskotéce. Byla na parketu jednou z mála cizích dívek, a navíc v uniformě. Okolo ní tančilo šest mladých mariňáků. Zaujalo to hlavně Marka, který mě na ni upozornil: „Hele Niky, vidíš tu holku? Vypadá to, že je sama na lodi s těma ostatníma klukama.“ „Jo, taky jsem na ně koukala. Tedy respektive na ní, jak se mezi nima, v té modré sukýnce, vyjímá. A taky jsem si říkala, že jí asi trochu závidím, protože může na lodi zřejmě trávit víc času než tejden.“ 6
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Nevím, kde se tak najednou objevila venku vedle nás, ale hned se zapojila do hovoru. Anglicky na nás spustila: „Ahoj, jsem Maryanne. Můžu si dát s vámi? Ukázala na hořícího jointa. „No jasně“, odpověděla pohotově Mirka, podala jí ho a představila se. Pak představila mě se slovy: „ This is Niky. Niky is the best woman in the world.“ Dostala jsem záchvat smíchu, kroutila jsem zamítavě hlavou a Mirka mezitím líčila, proč jsem tak „best“. Znovu shrnula to, co mi říkala před příchodem Maryanne. Ta jí poslouchala a příjemně se usmívala. Pak Mirka stručně nastínila, kdo jsme a jak jsme se tam ocitly, včetně toho, jak získala materiál na jointa. (Až později nám s Mirkou došlo, že jí ho do ruky strčila nejspíš právě Maryanne.) Maryanne byla příjemná a čišela z ní neskutečně pozitivní energie. Pokuřovaly jsme a bylo nám společně víc než dobře. Vyslechla si náš příběh a na oplátku nám prozradila, že je skutečně na palubě jejich lodi jediná dívka, mezi dalšími šesti námořníky. Všichni pocházeli z Holandska a na Jadranu byli už třetí týden na cvičení. Svoje vyprávění uzavřela slovy: „Už mi z toho začínalo hrabat, tak jsem ráda, že jsme mohli vyrazit na diskárnu. Trošku užít pevniny.“ Já jí okamžitě ve skrytu duše záviděla, ale přála zároveň, že je na lodi už třetí týden. Jak bych si přála být na lodi alespoň čtrnáct dní. Měsíc by byl naprosto super. Z Maryanne na mě dýchala nejen neuvěřitelná pohoda, ale především něco, co se nedá asi přesně definovat. Pojmenovala bych to nejvýstižněji jako „člověčenství“. Působila tak nějak přirozeně a autenticky. 7
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Na zádech měla vytetovaný indiánský lapač snů. Mirka, která si tetování všimla, se zeptala: „Proč tam máš zrovna tohle?“ Maryanne svým pohodovým hlasem odpověděla: „Nechala jsem si to vytetovat po tom, co mi zemřel přítel. Lapač mám jako ochranu a památku na něj.“ Než jsme se vydaly společně zpátky do útrob diskotéky, tak mě Maryanne začala přemlouvat, abych s ní šla tancovat. Přemlouvala mě vehementně, a při tom mne neustále horlivě objímala. V jednu chvíli jsem měla intenzivní pocit, že by se možná chtěla „družit“ ještě více, než jen prostřednictvím tance. Byla ale tak neskutečně v pohodě, že mi to od ní připadalo upřímné a čisté. Teď s odstupem času, a především díky svým dalším zkušenostem, ji o to víc chápu. Už jí musela po té době mezi pánskou posádkou prostě chybět ženská společnost a ženská energie. Došly jsme zpátky k tanečnímu parketu, kde Mirka už znovu řádila. Všimla jsem si, že okolo Soni přibyli nějací noví tanečníci a taky Marka, který jí ostřížím zrakem hlídal od stolu a netvářil se zrovna nadšeně. V tu chvíli mi dozrál v hlavě nápad, jak by mohli být spokojeni všichni. Obrátila jsem se na Maryanne: „Mohla bys pro mě, prosím, něco udělat? Usmála se a souhlasně kývala. „Mohla bys, místo se mnou, tancovat s támhletou blondýnkou?“ ukazovala jsem na Soňu, „ já fakt tancovat nechci, ale naopak ty i ona chcete a podívej se na jejího manžela. Maryanne se podívala ke stolu, kde seděl Marek a já jsem pokračovala ve svém záměru: „Vidíš, jak je nervózní z toho, že se okolo ní motají ty týpci. Budu ti moc vděčná, když jí ohlídáš. OK?“ Maryanne se na mne úžasně usmála: „Spolehni se na mě, Nikol.“
8
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Objaly jsme se a ona mne znovu zahrnula přílivem svojí příjemné energie, lásky a tepla. Byla jsem vděčná za ten okamžik, kdy nemusíte říkat vůbec nic, a přesto je řečeno všechno. Nenadálé, nečekané, neplánované sdílení dvou duší, které se náhodně na ten kraťounký okamžik potkaly. Super! Šla jsem si sednout k Markovi. „Tady se to teda fakt neskutečně zaplnilo, co?“, říkal Marek, který ze Soni nespouštěl oči. „To jo, je tady hrozně lidí. A kde jsou vlastně holky?“, zajímalo mě. Myslela jsem Renatu s Alenou. Marek se otočil na druhou stranu parketu, směrem k diskžokejovi a ukázal prstem. Spatřila jsem mezi lidmi i tančící Renatu s Alenou. „Myslím, že bys měl Marku hlídat hlavně ty dvě. Soňu neřeš. Ta je v klidu, a navíc je o ní postaráno“, mrkla jsem na něj. Marek se na mě nechápavě podíval. „ Tamhle kamarádka Maryanne z ní nespustí oči a nehne se od ní. Můžeš se na to, na sto procent, spolehnout.“ Usmála jsem se na něj a v rychlosti mu objasnila, co se událo venku. Marek ještě chvíli Soňu pozoroval, ale když zjistil, že se od ní Maryanne skutečně ani nehne a tancuje pořád s ní, tak se uklidnil a začali jsme si povídat spolu. Marek si mohl více všímat Renaty s Alenou. Okolo těch se začali ochomýtat nějací místní kluci a zvali je na drinky. V průběhu večera si všechny holky chodily průběžně k našemu stolu oddychnout. Napily se, vydechly si a většinou se i trochu vypovídaly. Když seděla chvíli u stolu Renata s Alenou, tak se Alena rozpovídala: „Nikolko, my ti musíme znovu moc poděkovat za to, jak jsi nám v počátku na lodi pomohla. Hlavně hned v Trogiru, při tom nákupu. A taky, aby nás ostatní holky začaly respektovat a nerejpaly pořád do nás.“ 9
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Poslouchala jsem její slova a hlavou mi běželo: „ To dostanu dneska fakt takovou nálož děkovačky?“ Byl to pro mne skutečně paradox. Musela jsem se už v duchu smát. Renata se k Aleně přidala a nešetřila mě: „ Už když jsme tě viděly před odjezdem v kanceláři, tak jsem říkala, že budeš zlatíčko. No a to jsi.“ Musela jsem být červená, až za ušima. Ještěže to nebylo v mihotavých, barevných, světlech reflektorů vidět. „Děkuju moc. Je to od vás hezký, ale nezapomeňte, že je to hlavně vaše zásluha, že jste prostě fajn“, připomněla jsem. Během mého rozhovoru s Renatou a Alenou se Marek „nenápadně“ zvedl od stolu a zmizel i se Soňou, Mirkou a Bety. Povídala jsem si s Renatou a Alenou dost dlouho, než znovu odešly tancovat, ale i tak jsem potom seděla u stolu ještě další půl hodinu sama. Měla jsem pocit, že už nikdy, nikdo nepřijde zpátky. Když Marek, Soňa, Mirka i Bety zmizeli, nic neřekli, ale já jsem pochopila, kam šli. Marek už se mne ani neptal, jestli chci jít s nimi. Věděl, že jsme si s Mirkou daly venku jointa a sama jsem mu potom říkala: „ Po tej travičce se cítím daleko víc v pohodě, napumpovaná a spokojená než po celým šňupání. Za takový peníze, co to stojí, z toho mám fakt rozpačitý pocity a nějak vlastně nechápu k čemu je to dobrý?“ Čekání mě už ale přestávalo bavit a začínala jsem být nervózní z toho, kde všichni tak dlouho jsou. Vysrkala jsem brčkem ze všech našich skleniček na stole zbytky rozpuštěného ledu od našich mojit. Když nám je Marek koupil a přinesl ke stolu, podařilo se mi to moje okamžitě rozlít. Teď jsem tedy byla šťastná alespoň za nějaké zbytky tekutiny z rozpouštějícího se ledu.
10
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Koupila bych si něco k pití, ale od stolu jsem se nechtěla ani hnout, protože by nám ho okamžitě někdo zabral. Konečně se všichni vrátili! Dámy, posilněné novou dávkou kokainu, se znovu vrhly nadšeně na parket. Cítila jsem se trošku opile, ale byl to spíš takový pocit, kdy už jsem nevnímala, jestli se houpu díky houpání z lodě, nebo díky alkoholu. Mozek mi ale fungoval naprosto v pohodě a cítila jsem se spokojeně. Těšila jsem se zpátky na loď, ale byla jsem schopná si užívat i přítomného okamžiku na hlučné diskotéce. Pozorovala jsem tančící Renatu s Alenou a náhle jsem dostala spontánní neodolatelnou touhu vidět je převlečené. Chtěla jsem Alenu, s jejími tmavými vlasy, vidět v černých šatech a Renatu, s jejími blond vlasy, naopak v šatech bílých. Vyslovila jsem svoje přání nahlas a obě holky se okamžitě odebraly na záchod, aby si kvůli mně prohodily mezi sebou šaty. Přiběhly zpátky ke stolu s výkřikem: „Pro Nikolku.“ Byla jsem skutečně nadšená, že s takovou ochotou a radostí můj rozmar splnily. Zřejmě jsem byla asi trošku připitá, ale jelikož jsem už nic dalšího nekonzumovala, tak se můj stav udržoval na příjemné a pohodové frekvenci. S Markem jsme si u stolu, mezi jednotlivými vstupy holek, hodně povídali. Víceméně jsme proklábosili celou noc. Rekapitulovali jsme uplynulé dny. Vzpomínali jsme na bouřku, na ztroskotanou loď a další zážitky. „Víš Marku, vůbec nevím, jak bych to měla vyjádřit, jak jsem ti vděčná, že jste mě vzali s sebou. Jsem na lodi a na moři fakt neskutečně šťastná“, líčila jsem svoje pocity. Marek se usmál, přimhouřil oči a řekl: „Já vím. Já to vidím, jak jsi ve svým živlu. Jen vždycky trnu, že uplaveš kdoví kam a říkám si, no tak Nikču už nemáme.“ Nikol Kariková
11
JÁ MEZI CECKOUNY
Začala jsem se smát a ubezpečovala ho: „Buď v klidu! Zatím jsem za celou dobu, ani loni, necítila ve vodě únavu, nebo pocit, že bych už nemohla. Důvěřuj mi, že nikdy nepřeceňuju svoje síly, i když ti to tak může připadat. Neplavu bezhlavě a nad limit svých možností. Neboj, nevymyslím už žádnou debilitu. To, co jsem vyvedla v tom kotvišti před tou bouřkou, tak to už ti neudělám.“ Marek sice nevypadal, že by mi věřil, ale neříkal nic. Já jsem pokračovala ve svém rozjímání: „Těším se, až zítra zase vyrazíme na moře. Mám pocit, jako kdybychom na moři pořádně zatím nebyli.“ Marek se usmál a nic neříkal. Nemohla jsem se nezeptat na jednu otázku, která mně skutečně vrtala v hlavě: „Marku, proč jsou holky vlastně tady. Vypadá to, jako když je to pro ně spíš utrpení. Proč jedou na dovolenou, která vůbec nezapadá do jejich představ? Míša nesnáší slanou vodu, nestrčí do ní ani prst, a k tomu nemá moc ráda ani opalování. Bety sice do moře vleze, ale dvakrát nadšená z toho není a Zdenka neumí plavat a má fobii z lodě. Pro mě sestava na loď fakt nepochopitelná.“ Marek se na mě podíval a trochu naštvaně, a smutně zároveň, mi odpověděl: „Chceš vědět proč? Protože je to nestojí skoro žádný peníze. Tak proč by nejely na dovolenou za pár šupů“ „Já myslela, že musely něco zaplatit?“, skočila jsem mu do řeči. Marek se na mě podíval a zatvářil se, jako by se cítil trochu provinile. Pak povídal: „ Zaplatily zhruba dva tisíce jako symbolickou částku a to je všechno.“
12
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
V ten okamžik mně celá tahle akce připadala naprosto absurdní a neubránila jsem se, abych to Markovi neřekla: „Takže jsi ten katamarán a všechno okolo víceméně zaplatil ze svýho, na celejch těch čtrnáct dní? Nezlob se, ale pak docela chápu Soňu, která řešila právě to, že to vyjde na spousty peněz a vlastně si to vy nikterak neužijete. No, ty si to snad užiješ příští týden s těma klukama, ale pro Soňu je to fakt spíš stres.“ Marek se ohradil: „Kluci si to zaplatili. Každej musel dát ještě v ČR patnáct tisíc, a pokud bude zapotřebí něco doplatit, tak budou muset zase složit peníze dohromady. A právě proto, že holky neplatily skoro nic, jsem chtěl pobyt s nima spojit s focením medelek, aby to mělo nějakej přínos pro firmu.“ Marek znenadání změnil téma hovoru a začal se mi omlouvat za to, že jsem nejdřív nemohla spát na síti: „Nikolko, já vím, že to bylo trapný, když se to hned potom vlastně změnilo.“ Nechtělo se mi to rozebírat a tak jsem ho rychle zastavila: „Víš, já bych to asi radši nekomentovala. Je mi z toho všeho spíš smutno. Když vidím tebe a Soňu, tak vidím i sebe a Petra a naše nekonečný pokusy o to, aby náš vztah byl lepší a v pohodě. Vidím vaší snahu, stejně tak jako tu naší, která se pak stejně míjela účinkem, protože dokud nezměníte každej sám něco na sobě, tak to prostě fungovat nebude.“ Marek chvíli mlčel a dál pozoroval tančící Soňu. Najednou povídal: „Je to prostě čubka a já potřebuju, aby byl na lodi klid.“ Mně jeho slova nebyla vůbec příjemná. Jednak jsem měla Soňu stále ráda a považovala jsem ji za svoji kamarádku a zároveň i z obecného principu, kvůli sobě a ostatním „smilnicím“.
Nikol Kariková
13
JÁ MEZI CECKOUNY
Po chvilce přemýšlení jsem odpověděla: „Víš, Marku, je to těžký. Chápu tvojí naštvanost, ale já si o Soně nemyslím, že je čubka. Těžko hodnotit, co přesně jí vedlo k tomu, že se s někým jiným potřebovala stýkat. Nicméně jsem přesvědčená, že tě má fakt hodně ráda a záleží jí na tobě.“ Marek uraženě odpověděl: „Kdyby jí na mně záleželo, tak to neudělá podruhý. Když se mnou už nechtěla být, tak to měla říct už před rokem narovinu. Neměla mě další rok tahat za nos. Vůbec nevím, co dál? Z jedný strany jí nenávidim a z druhý strany jí strašně miluju.“
14
Nikol Kariková
