JÁ MEZI CECKOUNY
ODJEZD JE TADY
Bylo pondělí a v pátek jsme měli odjíždět. Stále jsem netušila, kdo, kdy a co má na lodi vařit. Se Soňou nemělo smysl nic řešit. Byla pohroužena do svých depresí a litování se a Marek měl spoustu jiných starostí. Rozhodla jsem se tedy sama kontaktovat Bety. Zavolala jsem jí: „Dobrý den Bety. Odjezd se nám blíží a Marek říkal, že se mi ozvete kvůli rozvrhu služeb v kuchyni a co mám vzít s sebou.“ Bety působila do telefonu trošku zaskočeně: „No, my jsme se zatím na ničem nedomlouvaly, ale máte pravdu, že by to bylo dobrý. Zítra má k nám do kanceláře dorazit i Mirka, já jsem tady a Míša taky. Jenom Zdenka nemůže přijet souběžně s Mirkou, ale bylo by fajn, kdybyste se mohla zastavit taky a domluvily bychom se společně na místě.“ To mi připadalo jako dobrý nápad: „Super, tak mi zítra dejte echo, že Mirka dorazila a já přiběhnu za vámi do kanclu.“ Druhý den jsem dorazila na schůzku, ale moc informací jsem si z ní neodnesla. Pět minut se Bety s Míšou dohadovaly o tom, co měl kdo vzít loni a nevzal. Připadala jsem si jako ve snu. Aha, Nikčo, vítej do reality „ženského kolektivu“, na kterou jsi už díky mnoha letům svojí pracovní svobody zapomněla. Když se holky přestaly dohadovat a uklidnily se, tak jsem se od Bety dozvěděla alespoň něco: „Já a Míša budeme vařit hned v neděli. Chceme vařit jako první a společně, protože loni jsme vařily nejvíc. Letos si chceme odpočinout a mít to rychle za sebou.“ Musela jsem se v duchu usmívat, ale svoje myšlenky jsem si nechala v tu chvíli pro sebe. Míša pokračovala místo Bety: „K snídani jsme naplánovaly ovoce, nebo müsli s jogurtem, k obědu špageti „aglio olio“ a k večeři palačinky.“
Nikol Kariková
1
JÁ MEZI CECKOUNY
Mirka
byla
hezká,
mladá
dívka,
která
působila
nejen
sexy,
ale i inteligentně. Byla taky celkem vysoká a působila trošku mohutněji než ostatní holky, ale měla moc pěknou figuru a čišela z ní energie. Byla celou dobu v klidu a získala si moje sympatie tím, že se příliš nevměšovala do počátečního dohadování. Měla jasno v tom, co chce na lodi přichystat k jídlu. „Já bych měla vařit zřejmě ve čtvrtek. K snídani beru vánočky. Jednu s rozinkami a jednu bez nich, aby byl výběr. K obědu bych chtěla uvařit nějaký ryby, který pořídíme tam a k večeři kuskus s tuňákem.“ Víc informací se mi získat nepodařilo a jediné instrukce, co jsem obdržela, byly ty, že mám vzít kafe a cukr. Naštěstí mne před odchodem naprosto uklidnila Bety: „Nebojte se, Nikolko, všechno bude v pohodě. Když bude někdo, něco potřebovat, tak mu ostatní pomůžou a půjčí mu to. Loni jsem třeba několika holkám půjčovala kabelky, co jsem měla s sebou.“ Proč měla s sebou na lodi několik kabelek? Nevěděla jsem, jestli se mám začít smát, nebo spíš brečet: „No tak, to jsem Alžbětko naprosto v pohodě“. Nastal den plánovaného odjezdu. Přesně v poledne jsme se měli všichni sejít před kancelářemi Marka a Soni: Odtud měla naše výprava vyrážet společným autem pro devět lidí do chorvatského Trogiru. V tamější maríně měl čekat náš zamluvený katamarán. Díky loňské zkušenosti s pobytem na katamaránu, jsem byla „chytřejší“ v tom, co je opravdu nezbytné s sebou brát a co je zhola zbytečné. Loni jsem trochu postrádala ještě jeden ručník a nějaké triko, ve kterém bych se mohla „schovávat“ před sluníčkem a nebylo mi horko. Myslela jsem letos taky na kolíky na prádlo, které jsou z mého pohledu celkem nezbytným instrumentem 2
na lodi, ale nakonec jsem na ně stejně zapomněla.
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Nakoupila jsem si osm krabiček cigaret. Na každý den jednu a jednu do rezervy. Cigarety patřily k mojí dlouhodobé berličce, které jsem se chtěla zprostit, ale nedařilo se mi to. Cigarety patřily k mojí nejnezbytnější výbavě, bez které bych si „přežití“ týdne na lodi nedokázala představit. Díky svojí tehdejší aktuální finanční situaci jsem si s sebou nemohla vzít moc velký obnos peněz a zároveň jsem nehodlala za nic zbytečně utrácet. Všechno potřebné jsem měla zajištěno. Připravila jsem si přesně 120 eur. Pro svoji potřebu bych ani takovou sumu nepotřebovala. Chtěla jsem mít u sebe, ale nějaké peníze, kdyby nakonec Soňa „nedodržela slovo“ a přece jen by bylo zapotřebí, abych nakoupila jídlo na jeden den svojí služby v kuchyni. Pokud by vše mělo probíhat na základě informací, které jsem od Soni těsně před odjezdem získala, tak jsem si neměla s sebou brát nic. Neměla jsem v Čechách nakupovat k jídlu nic a ani jsem si neměla brát žádnou hotovost s sebou. Soňa říkala, ať si vezmu pouze svoje „kapesné“, že vše ostatní obstará ona. Dovolená na lodi je úžasná právě v tom, že člověk skoro nic nepotřebuje a nemusí s sebou vozit spousty oblečení, bot a dalších „nesmyslů“. Hlavně ručník, plavky, trička, kraťasy a jednu mikinu a tepláky, kdyby se ochladilo. Nesmím zapomenout pas, ten je přece jen důležitý. Vzala jsem si na cestu ještě dvě stovky. Přišlo mi, že na kafe a toalety cestou mi to musí stačit a mohla jsem vyrazit. Všechny svoje věci jsem nastrkala do jedné menší tašky na rameno a jednoho batůžku na záda a vyrazila jsem na místo určení, ze kterého jsme měli hromadně odjíždět. 3
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Všechny holky, kromě modelek, byly už připravené a řešily poslední nezbytnosti před odjezdem. Bety přinesla „stejnokroje“, které byly předem pro všechny nachystané: „Holky, všechny se do nich převlečte. Jedeme se ještě společně vyfotit před provozovnu na náměstí.“ Červené kraťasy pod zadek a bílé tílko s logem firmy a nápisem „yachtteam“. K tomu červené kšiltovky
a vypadáme dokonale. Přesně
jako skupinka „yacht-prostitutek“. Marek, coby kapitán a jediný zástupce mužského pohlaví na lodi, měl namísto červených „vytahaných bombarďáků“ pod zadek, delší pánské kraťasy. A namísto tílka měl připravené bílé tričko s krátkým rukávem. Vypadal na rozdíl od nás celkem normálně, ale mezi námi stejně působil spíš jako pasák, než kapitán. Už když se zajištění stejnokroje realizovalo a Bety mi kvůli tomu volala, jsem předem avizovala: „Bety, já na svoji hruď, respektive na svoje prsa, která mají přes obvod 112 cm, určitě nebudu navlíkat žádnou šprcku.“ Nedokázala jsem si představit tílko, které by na mě mohlo vypadat normálně. Situace se naštěstí vyřešila tím, že se Markovi nezamlouvalo jeho připravené bílé triko s krátkým rukávem, a tak ho věnoval mě. Já byla šťastná a on si na poslední chvíli zajistil bílou košili s potiskem. Jelikož znám Marka i Soňu tolik let, tak vím, že jsou největšími experty na různé exhibice a upoutávání pozornosti na sebe. Marek si libuje ve všem, co zavání luxusem a megalomanií a s ničím nižším se nesmíří. Soňa ho dokonale doplňuje nejen svojí visáží a vystupováním, které přesně zapadají do „jeho škatulek“, ale především nepostradatelnou armádou „služebnic“. Ta její statut úspěšné podnikatelky podtrhuje. Markovi je 34 a Soně 38, ale v tomto směru se 4
projevují stejně, jako když jim bylo o deset let méně.
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Marek byl vždycky megaloman a exhibicionista, ale k tomu je pragmatik a praktik, který je zaměřený na výsledek. Soňa je tou, která spíše spoléhá na svoji intuici a vždycky byla a stále i je v mnoha směrech nezodpovědná a právě nedochvilnost patří neodmyslitelně k její image. I to byl jeden z důvodů, proč jsem byla ráda, když po několika letech převzal místo mě účetnictví někdo jiný a my mohly náš vztah přenést mimo rovinu pracovní. Její nezodpovědnost mě strašně rozčilovala. Ani teď nebyla Soňa na místě odjezdu s námi, i když bylo už půl hodiny po dvanácté. Poslední dva roky nás osud svedl zase intenzivněji do kontaktu. Nastěhovala jsem se i se svojí rodinou do bytu, který byl jen pár metrů od domu, kde bydleli Marek a Soňa. Hodně času jsme začali trávit společně. Byly to společné večerní „pařby“, společné snídaně, společné výlety a společná loňská dovolená na katamaránu. Nejen Soňa a Marek si uvědomili, jak jsem z pobytu na lodi a hlavně z moře naprosto unešená, ale především já jsem si uvědomila, že v moři se cítím jako doma, a že plavání v něm mi přináší největší slast, kterou si dokážu představit. Byla jsem ráda, když mi letos oznámili, že se mnou na lodi zase počítají, ale díky dalším událostem a naprosto jiné sestavě, se kterou jsem letos na lodi měla být, jsem se netěšila tak, jako loni. Víc než na loď jako takovou, jsem se těšila, že prostě na týden mohu vypadnout z domu a mohu se pokusit dát trochu dohromady svoji psychiku. Zhruba týden před odjezdem si Marek našel čas, aby mi sdělil, jaký je plán plavby a celkový program, a to včetně focení modelek. Chtěla jsem podle toho doladit program připravených aktivit. 5
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Kromě konkrétních informací ohledně plavby, jsem se dozvěděla zásadní informaci, která mne absolutně nepotěšila, ale naopak podnítila moje úvahy o tom, že na katamarán vůbec nepojedu. Marek mi totiž oznámil: „Nikolko, tvojí hlavní funkcí bude starat se o Soničku“. „Jak starat?“, zhrozila jsem se. Marek naprosto vážně pokračoval: „Víš, jak je teď Soňa rozhozená a co vymejšlí za překvapení“. Myslel tím Soniny hysterické záchvaty, během kterých vyhrožovala tím, že se zabije a podobnými „veselými“ nápady. „Chci, aby na lodi bylo všechno v klidu a nedělala tam nějaký scény před holkama z firmy. Mám strach z toho, že se opije, bude chtít sex a bude mě svádět. Tomu bych se chtěl hlavně vyvarovat, ale jsem taky jenom chlap a víš, jak na lodi všechno člověk vnímá jinak.“ Hlavou mi projelo, že to bude tedy fakt zábava. Vzápětí jsem se přistihla, že cítím otrávenost a naštvanost a Markovi jsem řekla: „Myslela jsem si, že jste mne pozvali z toho důvodu, že mám nějaký úkol. Tedy zajistit program pro holky. Abych jela jako hračka pro Soňu, se mi vůbec nezamlouvá, protože vím, že pak budu akorát naštvaná a naše společné přátelství to každopádně neumocní, ale spíše naopak.“ Marek chvíli mlčel a pak povídal: „Se školením pro holky počítám, ale ještě důležitější je pro mě, abychom byli Soňa i já v klidu.“
S nepříjemným tušením jsem se ještě zeptala na jednu pro mne
podstatnou věc: “Budu moct spát na síti?“ Už když jsem byla na katamaránu loni, tak jsem ani jednu noc nespala v kajutě. Spala jsem celý týden venku, ve spacáku na síti. Na převážné části přídě má katamarán namísto paluby síť, na které se dá během jízdy opalovat, nebo odpočívat. Přes síť je vidět do moře pod sebou a v noci se na ní dá naprosto úžasně spát. Nikol Kariková
6
JÁ MEZI CECKOUNY
Miluju spaní pod hvězdnou oblohou i u nás, a natož na moři, kde je to ještě větší zážitek. A obzvláště na síti má člověk pocit, že spí skutečně „na vodě“. Cítí ji přímo pod sebou. Miluju vstávat tak, že mě sluníčko samo tahá ze spacáku. Miluju cítit čerstvý vzduch celou noc a miluju východ slunce na moři. Marek mi zcela vážně a celkem razantně odpověděl: “Ne. Budeš spát se Soňou v kajutě a já budu spát venku. Ty právě dohlídneš na to, aby Soňa v noci neutíkala za mnou a nesváděla mě.“ Já jsem se úplně zhrozila: „No, to si děláš srandu Marku! Takže tím chceš říct, že když bude mít Soňa nějaký takový nápad, tak já si stoupnu mezi futra dveří od kajuty a vlastním tělem jí budu bránit, aby nemohla jít za tebou. Chápeš, co to meleš za absurdity?“ Marek na mě koukal a usmíval se tomu, co jsem právě řekla a předváděla. Mě to k smíchu nepřipadalo ani trochu. Připadalo mi to naprosto trapný a uhozený. „Marku, ale aspoň jednu noc bych na tý síti chtěla fakt spát. Šla by jedna, jediná noc?“ „Ne, ani jednu noc nebudeš spát venku. Potřebuju, abys spala pořád se Soňou.“ „Dobře, a když bude Soňa spát venku se mnou?“ Tomu se Marek naprosto vysmál se slovy: „Ty si umíš Soňu představit, že by spala venku? To nedá ani náhodou. Jen co na ní spadne rosa, tak bude utíkat do kajuty.“ Byla jsem totálně otrávená a měla jsem fakt chuť Markovi říct, že na celou jejich slavnou plavbu kašlu. Jenže,…to moře, ty vlny, ten vítr v plachtách, ta svoboda a hlavně oddych od vlastních problémů se nemohly dát na stejnou misku vah se spaním na síti a tak jsem si řekla, že to i v kajutě přežiju, a že to za to bude stát i tak.
7
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Když jsem se šla i já před odjezdem poslušně obléct, do (pro mě) příšerných hadrů, potkala jsem konečně i obě modelky, co s námi měly brázdit vody Jadranu. Podala jsem si ruku nejdříve s dlouhovlasou blondýnkou Renatou a potom i s brunetkou Alenou. Obě byly moc příjemné, navzájem jsme si začaly hned tykat a měla jsem z nich dost dobrý pocit. Bylo chvilku po jedné hodině a skoro celý tým účastnic plavby stál nachystaný ve stejnokrojích u auta na ulici. Budily jsme značnou pozornost všech kolemjdoucích lidí i projíždějících v autech kolem nás. Kufr auta byl v tu chvíli naplněný k prasknutí, a to nebyla ještě naložená Soňa, na kterou jsme stále všichni čekali. Vzhledem k tomu, že v tu chvíli měla pouhou hodinu zpoždění, nám všem bylo jasné, že naše čekání není ani zdaleka u konce. Za další hodinu začala docházet trpělivost už i jinak hodně trpělivému Markovi. Zavolal jí: „Soni, kde jsi? Čekáme na tebe dvě hodiny, to je děsný. My už se prostě přemístíme na náměstí a ty tam za námi přijeď.“ Obdivovala jsem Marka, že dokáže být po dvou hodinách čekání na Soňu pořád tak v klidu a zároveň jsem si pro sebe říkala, že je škoda, že Soňa ukazuje svým zaměstnancům právě takový příklad. Čekací dobu si holky z firmy krátily tím, že se dohadovaly, která z nich bude sedět vzadu s modelkami. Respektive, kdo tam sedět nebude. Zdenka pohotově použila nejpádnější argument: „Mně se dělá vzadu špatně. Já tam sedět nemůžu, protože bych se pozvracela.“
Bety byla kreativnější a prohlásila:
„Radši bych zemřela, než abych tam s nima seděla.“ Já jsem si v tu chvíli pro sebe říkala: „No, možná nebude tak důležitý výstup z teambuildingu, ale spíš to, abychom to všichni přežili.“ 8
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Naskládali jsme se do auta, Marek sedl za volant a my mohli konečně vyrazit směrem k náměstí. Hurá!
Alespoň „něco“ se už děje. Dozadu
k modelkám si nakonec zasedla Míša. Na sedadla uprostřed se usadily Bety, Zdenka a Mirka. Marek měl řídit jako první, vedle něho měla zasednout Soňa a já vedle ní. Na náměstí většina z nás přežila při focení v oblečcích několik minut trapnosti, ale nejdůležitější bylo, že jsme konečně nabrali Soničku i s jejími dvěma obřími kufry. V jednom měla naskládané oblečení na focení modelek a ve druhém měla svoje věci. Už když jsem viděla kufr Bety, tak jsem si říkala, co všechno asi tak může vláčet s sebou, když potřebuje takové obří zavazadlo. Soňa se svým kufrem Bety skoro trumfla. Na rozdíl od ní, ale měla dobrou výmluvu, že vláčí věci pro modelky a měla o důvod navíc být z toho „vypruzelá“. Konečně nám nic nebrání vydat se směrem na jih. Frčíme, co to jde. Věděla jsem, že se nejen já, ale i Marek a Soňa už neskutečně těší na to, až vyrazíme na katamarán. Marek především z toho důvodu, že být kapitánem na katamaránu a kormidlovat ho, je něco, co ho neskutečně naplňuje a baví. Zároveň i proto, že se těšil, že si na moři vyčistí pořádně hlavu a vytvoří si trochu odstup od událostí okolo Soni. Od počátku měl naplánováno, že stráví na katamaránu jeden týden se svojí firmou a další týden si udělá „pánskou jízdu“ se svými dalšími čtyřmi kamarády. To, že si užije další týden sám, byla pro něho velká motivace a podpora k tomu, aby nějakým způsobem ustál i první týden se Soňou a dalšími sedmi ženskými na palubě. 9
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Soňa se těšila už jenom proto, že věděla, že bude moct být celý týden v přítomnosti Marka, kterého si po svém „vystěhování“, moc neužívala. Myslím, že i ve skrytu duše věřila, že jí právě na katamaránu bude odpuštěno, tak jako loni. Vše se po návratu vrátí do starých kolejí a nastěhuje se zpátky k Markovi do společného domu. Současně se už ale předem „hroutila“ z toho, že má Marek zůstat na katamaránu ještě další týden sám na „pánskou jízdu“. Co všechno může vyvádět? Bude jí chtít oplatit to, co mu udělala ona? Soňa nebyla ve své podstatě nadšená ani z „firemní plavby“, natož z „pánské jízdy“. Kdyby mělo být podle ní, tak by vyrazila s Markem na katamarán sama s dětmi, nebo s lidmi, se kterými by sama vyrazit chtěla. V tom jsem jí naprosto rozuměla a chápala jí. Svoje motivy, proč jsem se této plavby zúčastnila, jsem už objasnila. Na moře, loď a vyčištění hlavy jsem se nesmírně těšila, ale ještě po cestě jsem měla stejně myšlenky typu, že „je to celý blbost, a že jsem přece jenom měla zůstat doma“. Sama jsem si po chvíli odpověděla, že bude lepší, když se s tím přestanu zatěžovat. Už prostě jedu a tím pádem to musí být to nejlepší, co jsem měla udělat a udělala. Rovnou jsem sama se sebou uzavřela dohodu, že bez ohledu na cokoliv, co se bude dít, se budu snažit užívat si to, nebudu řešit nic, co nebude nutné a nechám události co nejvíce plynout. Po uzavření této dohody jsem se začala cítit líp a více se snažila přeladit na Soňu, coby kamarádku a to i přes to, že jsem na ní byla v poslední době více času naštvaná. Věděla jsem, kolik věcí Marek zařizuje, vyřizuje a musí obstarat, ale uvědomovala jsem i to, že se musela Soňa začít starat o děti a domácnost daleko víc sama. Služebnou Jiřinu Marek, hned po incidentu s telefonem, propustil. Bylo mi jasné, že je to pro Soňu další psychický nápor a má co dělat, aby domácnost a děti zvládla. Přesto jsem se ale nemohla zbavit pocitu, že se Soňa chová, jako rozmazlenej fracek a sobec.
Nikol Kariková
10
JÁ MEZI CECKOUNY
Jednu delší zastávku naplánoval Marek ve Slovinsku. Chtěl potěšit holky a najít tam pizzerii, ve které jedli loni, když jeli společně na katamarán. Bylo už dost pozdě večer a konkrétní pizzerii jsme nenašli. Našli jsme, ale docela příjemný fast food, kde se dalo sedět vevnitř. Dělali tam hlavně pizzu, ale taky hranolky a pár dalších věcí. Podstatné v první chvíli bylo to, že tam měli fakt pěkný záchody. Ty jsme vzaly okamžitě hromadným útokem. Část našeho „kolektivu“ se občerstvila pizzou a hranolky a část spíše pivem. Mirka, která si dala dva kousky, začala být docela sdílná ohledně svého sexuálního apetitu a vztahu se svým přítelem. Pochopila jsem tak, že má přítele Čendu, se kterým chodí (teď už i bydlí) deset let. Miluje ho nesmírně a ví, že si jsou oba souzeni. Zároveň rozverně přiznala: „ Intimní styk s neznámým mužem, na neznámém místě, mě hodně moc vzrušuje a nestydím se za to.“ Občerstveni pivem a pizzou jsme se vydali na druhou polovinu cesty. Marek nakonec řídil dál a já jsem se snažila usnout. Soňa si položila hlavu na moje rameno. Ona usnula, já díky její hlavě ne. Kolem třetí hodiny ranní se Marek se Soňou vystřídal za volantem a já si přesedla doprostřed mezi ně. Povídala jsem si se Soňou, aby se jí nechtělo spát. Za námi v autě bylo hrobové ticho. Všechny holky podřimovaly.
Vedly jsme se Soňou takové ty řeči
„o ničem“, fakt čistě účelově, aby byla bdělá. Kolem půl páté ráno už se mi chtělo strašně spát a nemohla jsem udržet oči. Na chvilku jsem se opřela hlavou o sedačku a snažila jsem se „pročišťovat“ dotěrné myšlenky, které mi pořád ještě lítaly hlavou. Ve chvíli, kdy jsem se začínala cítit konečně líp a dokonce usínat, se mě Soňa z ničehož nic zeptala: „A co máma?“ 11
Nikol Kariková
JÁ MEZI CECKOUNY
Vzhledem k tomu, že to pro mě bylo v posledních dnech značně ožehavé téma a rozrušilo mě to z mého nadcházejícího klidu, jsem Soně rychle odpověděla: „Soňo, nechci o mamce vůbec mluvit.“ Zároveň jsem vnitřně cítila, jak mě to od ní zabolelo. Proč tohle téma vůbec vytáhla? Přece ví, jak je to pro mě teď nepříjemný? Před odjezdem na loď jsme si přece řekli se Soňou i Markem, že tam nebudeme řešit žádné soukromé problémy a nebudeme je na lodi rozebírat. Jedeme si všichni odpočinout a vyčistit hlavy. Tak proč Soňa vytahuje kostlivce, když jsme sotva za humny?
12
Nikol Kariková
