i*- NOVÉ. ico STUDIE A PODOBIZNY. JAROSLAVA VRCHLICKÉHO. V PRAZE. KNIHTISKÁRNA F. ŠIMÁEK NAKLADATELÉ

Af 65/

o

i*-

NOVÉ ico

STUDIE A PODOBIZNY.

OD

JAROSLAVA VRCHLICKÉHO.

V PRAZE. KNIHTISKÁRNA F. ŠIMÁEK NAKLADATELÉ. 1897.

Tiskem a nákladem knihtiskárny F. zalémská ulice íslo 11, vyšly mimo jiné tyto knihy:

ŠIMÁKA

v Praze, Jeru-

BÁSN A PROSA JAROSLAVA VRCHLICKÉHO:

Hudba

VerSe

v duši.

. E„ u Cena 50 kr

v

CarOVná w m* Zahrada ^wniuwtu.

Hoká

jádra.

S Podobiznou a autografem

-

spisovatelovým.

Cena 50

kr.,

skv. váz. 90 kr.

Cena 50

kr.,

skv. váz.

Cena 50

kr.,

skv. váz. 90 kr.

Verše

Okna v boui. Kniha sudiek. ** qi "^WQ*l' TWardOWSkí

Verše

kr.

Verše.

Cena 70

Báse

kr.,

.

rozšífene

y

profily =

a

zi.

1-10.

novým zpvem

(Po zrušené konfiskaci.)

Barevné stepy. SLil Nové barevné steov .

skv. váz.

V Y dání prologem

-

kr.,

Nová p™sa. Cena 50 *

rty 60

skv. váz.

kr..

90

skv. váz.

a p° vídk ykr..

kr.,

Studie a podobizny. — —

1-40.

zl.

.

skv. váz.

francouzské Cena 60

OBSAH:

90

Verše

Cena 80

Básnické

skv. váz. 90 kr.

,

zl.

kr.

1— menší

studie

a vtší.

—

skv. váz.

zl.

1

Cena

zl.

150.

— —

Slovo úvodní. „Pátý kvten". Nkolik slov o Erbenov Goethe a Hugo. Básník - vrah. Frederi Mistral. Hrab -Tacopo Sanvitale a jeho elegie „Stesk po vlasti". Byron a Lamartine. Emanuel Bozdéch. Autor „Antonyho". Sara Bernhardtová. Charles Baudelaire a Richard Wagner. aiossy k novjší poesii italské. Robert Hamerling. Z pamtí slavné tragédky. Glossy k novjší poesii francouzské. P. B. Shelley. O poesii Viktora Huga. Rejstík jmen „Kytici".

_

_

—

—

_

osobních.

—

—

—

—

— —

—

—

—

NOVÉ STUDIE A PODOBIZNY.

OD

JAROSLAVA VRCHLICKÉHO

4*

V PRAZE-. KNIHTISKÁRNA

F.

ŠIMÁEK NAKLADATELE 1897.

Purchased From Funds Donated by the

Andrew W

Mellon

Foundation

Kniha

tato

obsahuje výbor dalších

literárních

mých

od roku 1892 až na dobu

prací

historicko-

dnešní

napsaných.

Nkteré vyvolala píležitost, jiné jsou pepracované a kondena zpsobu sované partie mých výklad universitních. O method jejíž tvoí ad, jejich první k úvodu práce vyslovil jsem se již v tyto další a snad ne poslední pokraování.

V PRAZE,

1.

ledna 1897.

J.

V.

I.

PORTRÉTY DOMÁCÍ.

0* b>

J.

Jan Kollár. básnické. — Sonet KoHárv^po jeho

Kollára dílo

Jana Kollára Vždy zdálo a

dílo .básnické.

všech

poesie

dob,

koeny

zemi; druhá vášnivjší, mající své

jedna plna klidu

:

výlun

nepatí v

otin, ve

žádné

stínu rodné

dvoe domu mateského první poesie Homera, Virprorok starozákonních, Danta,

zvonice, na gila,

druh poesie

se mi, že je dvojí

olympické jasnosti,

stránce formální.

:

Torquata, Tassa, druhá poesie

Shakespeara, Byrona."

Tak praví Aleardo Aleardi

Výmr

pedmluv

v

ku vlastním básním.

niím jiným než opisem volnjším starých definic o poesii objektivní a subjektivní. Ješt píklad by mohlo býti a pípadnjších po mém soud. Do první ady zaadil bych ten není v jádru

na píklad ješt Ariosta, Goetha, Shelleye a Puškina, do druhé ješt Schillera, Mickiewicze a Lermontova. A z našich velkých mrtvých básník do první elakovského, do druhé Jana Kollára. Vta vyžaduje však ješt jakéhos ohraniení. Nekladl bych ani hlavní

váhu na

obzírá-li

to,

kout otiny, jako spíše na

A

ment.

tu

i

to,

pes nebezpeí

autor celý

jak

svt anebo

jen úzký

co objímá, na jeho tempera-

starého poekadla „omnis claudicat

comparatio" neváhal bych oznaiti první kategorii básník jménem

umlc, píliš

druhou pak jménem vštc.

slavnostní

zvuk

snad jinak vykládán. a jas

pi

tohoto

Jedno

slova

jest

ekl

bych

i

prorok, kdyby

neinil dojem pósy a nebyl

jisté.

U

prvních

pevládá

klid

tvoení, vcházíte v ona „templa serena", o nichž mluví

starý básník; u druhých

se pipisovalo

starým

je živlem

bou, váše, záchvat, vše, Staí pirGvatí

prorokm i vštcm.

co tu

Homera

pd

— zstame

a Danta, Goetha a Mickiewicze anebo

juž na

—

elakovského a Kollára. S jakým objektivním elakovský slokové tvary svých nedostižných jist klidem tvoil „Ohlas", a s jakou, takka živelní bouí dralo se z nitra Kolládomácí

rova, co víí a

ve

jeho lepších sonetech

v

Oba druhy poesie teprve dohromady podávají básnického lovka celého, myslím v jeho celé mohutnosti poetické. Dkazem toho se mi zdá, že pírodou samou jaksi je k tomu pra cováno, že v každé skoro literatue oba druhy se doplují, pedGoetha postaven Schiller, vedle Danta Ariosto, vedle Homera Aischylos. V menších ovšem rozmrech u nás vedle elakovského Kollár. Maje promluviti o tom, co tvoí hlavní podstat ahlavní jádro poesie Kollárovy, zastavil jsem se vždy u tohoto prvního poznatku. Zdá se mi základním tónem celé jeho povahy. Vyslovím stavujíce takto poesii toho kterého národa. Vedle

ješt

to

mrn

jinak. Kollár

Cos živelného bylo

v

aspo

pracoval více fantasií a srdcem,

více než kdokoliv

nm,

souasník na eském

jeho

z

Parnasse.

co hranií s démoniností, co se vznáší

nad meze tohoto svta a skutenosti a hledá

pokraování lidské

si

epopeje v koninách, o nichž stízlivý rozum pochybuje. si

„Peklo" a vytvoil svj „Ráj",

sklenul své

sny

které

svoje,

po-

pojmouti

již

Své nejlepší vci psal

naše pozemská

jisté

I

Kollár

kam promítnul

další

hrouda nestaila.

vždy jako ve varu a víru

ne-

:

dovedu si pedstaviti, že by „Pedzpv" anebo nkterá ísla lepších sonet mohla povstati chladnou kombinací, umleckým rozpotem. Psal, když na slétl ten apokalyptický pták, kterému íkáme nadšení, a

ohnm a slzami. Kde psal jinak, z rozmyslu uených udai, jiných a jiných drobnstek, nerozesám, jen pracn shledával rýmy k vyvolenému jednou

tam

psal

a shledáváním

hál

se již

thematu

—

dkazem

toho

nejlepším

dv

poslední

ásti

jeho

veledíla.

Básníci

takoví

mody nebo

jsou více

mén

improvisatoi.

Slovo trochu

nevím pro okamžik nestydl, nadepsav nejkrásnjší lepšího. Ani Mickiewicz se za skvost svých Dziad, velkolepý monolog Konrádv, improvisací. A je známo z jeho životopisu, jak jej napsal jedním tryskem, jak

z

s

píhanou vyslovované,

ale

n

vyšlehl

z jeho

duše

s

celým napjetíra

všech

sil

duševních a

fy-

Neznám

sických.

—

ovšem v jiných pomrech obsahu

—

práv Pedzpv Kollárv.

druhé vtší improvisace, než jakou je Jsou velcí misti, kteí

formy

i

v nejvtším vzruchu vášnivého tvo-

i

ení dovedou zachovati klid Olympan a dívati se takka sob samým pes rameno, aniž jich to uráží — a pi tom dovedou tvoiti dlouho,

stejnomérn po

celý život. Jsou jiní,

umleckým

neochabujícím zápalem a posvcením

ke kamínku do své mosaiky a

scelí

klidn,

ji

kteí se stejným, kladou kamínek

že nerozezná oko

nezasvcence onoho skládání a tmelení, nýbrž vidí jednotný, krásný, života plný obraz. Jsou konen jiní, kteí jen vybuchnou jako zázraný kvt aloe a jednou vydají dlouho nastádaný náboj v jednom díle nesmrtelném a pak jen živoí plamínky a oharky velkého ohostroje, anebo zhasnou záhy docela. K tm posledním náležel Jan Kollár. Ped Janem Kollárem bylo málo dobrých básní eských, ale bylo ješt mí básnických skutk. A to mu vždy zstane, že „Slávy dcera" prese všecko,

mže,

co se

jí

s

rzných

hledisk vytýkati

básnickým skutkem prvního ádu.

Jest jím mohutnou obrazností svého pvodce, velostí citu a hojností i silou myšlének, a na svou dobu i virtuosním ovládáním umlecké formy,

jest

je

jím

Až do

konen

svou

stavbou,

svou rozlohou, svými rozmry.

pevod

K

Parnasse.

i

vru

málo takových básnických skutk na eském prvnímu poítám velkolepý Milto-

ní bylo

nova Ztraceného ráje patriarchou Josefem Jung-

íaannem

k u 181

ovšem jen peklad, ale Mžeme klidn íci: od vydání tohoto pekladu zaíná nová doba v poesii eské, nebo r o

v y d a n ý. Je to

1

po stránce jazykové je to více než zjevení.

nám dlouho

jím teprve vrácen byl zosti a bohatosti.

Snad

se

ztracený jazyk v celé

báse

in

nazvanou „Vznešenost pírody"

úkosem a

ml

básnický pokládám

upírati

mu

u nás odvahy,

Hnvkovského genru

docela

ne

—

skladbu,

Kleistov neb

vydanou

a

poslední dívati se na Poláka

nadání básnické. Ale ptám

i

bylo

té

dostatek

zajisté

velkou samostatnou v

módou v dob

Stalo se

ry-

Miloty Zdirada Po-

takový

láka,

roku 1819.

síle,

dopustím kacíství, eknu-li, že za druhý

—

u Vojt. ale

by teba

Nejedlého

pravé jen

síly

se,

kdo

u Šeb.

básnické

v genru

Thomsonov, kolem roku

i

na

popisném,

1817?

Znám

10

dobe

slabší stránky skladby Polákovy, ale velkost

posvcení upíti souasných básník ped rokem 1819 pravého básnického

koncepce a místy

Nevím, kdo by ze byl se zmohl na úchvatnou

jí

nelze.

apo strofu

Mhou

klenutý strope, odvážným ve blankytu rozpjat obloukem! tob pozdravení a radosti pináším usmání

.

.

.

plným tokem lyrickým se nesoucí vprovod básn. Vím, že po stránce jazyka skladba prošla dílnou Jungmannovou, ale to jí ceny neubírá. Jsou tam vedle nkterých hluchých škvár a nkdy a celý

ten,

se nesoucích míst patrné partie vzácné krásy a opravdo-

toporn

mám pímo

vého básnického vzrušení, a já

erváncích našeho obrození v stylu opravdu velkém.

ml

smysl,

vlohu

i

péro

v prvních

pro poesii

první vydání „Slávy dcery". Tetí

1824 vyšlo

R.

za svou povinnost na

neobyejnému duchu, který

tomto míst vzdáti hold

to velký skutek básnický na mladém, sotva se zazelenavším Par-

nassu eském.

Tím

1824.

poesie

dobe

Je

—

nepatrné

obrnna

tryskla

z

té

vými ztlumené

;

z hlavy

nesmrtelné, síly

takka

v

mohlo se

noc

—

Minerva na

již

ty

íci:

ne

—

eská

Ejhle,

mezery asové jsou

z hlavy Jovišovy,

Jovišovy,

jen

nebo

skoro

—

eeno

lépe

celá

vy-

njaký as pomry nepízni-

národní. Nejprve na arcidíle básnickém cizím,

a to na díle prvního již

pes

jako

byla tu

a také

a

zapamatovati tato data: 1811, 1819,

bylo již rozhodnuto,

Byla tu takka

!

si

ádu

moc k

vzletu,

popisné,

vlaste-

zkusila své perut, svou

záptí zaznla na

poli

lyriky

—

tu pipjal nové necké a intimní; scházela ješt struna epická lye Fr. Lad. elakovský uveejniv o pt let pozdji, r. 1829, svj

mistrovský „Ohlas písní ruských". Kollárovi stejn jako obma jeho pedchdcm Josefu Jungmannovi a Milotu Zd. Polákovi patí vedle básnického jména pedevším také titul pedního pstitele mluvy domácí. Byl to kus olbímí práce, provésti nepodajný a ekl bych ješt poloospalý jazyk,

který sotva choditi

uml, dlouhou adou

básní ve

form

tak slo-

žité a umlecké, jako je sonet. K monumentální práci Jungmannova zmínného pevodu Miltonova Zraeného ráje pibyl tu ješt rým v takovém neobvyklém eskému uchu sdružení, a práv on to

11

který

byl,

vedl

básníka ješt hloub

do bání jazykových, polo-

neznámých, než mohl to uiniti Jungmann prostým, pekladu Ztraceného ráje pouze nerýmovaným veršem. i ta jest charakteristická. A ješt malikost, Nová eská

zasutých a v

a

mla

poesie

strojené, ale

po stránce metrické olovné, které

a Benedikti v „Poátcích totiž

jí

dv

dkladn

kídla: jedno

se-

pipjali Palacký, Jungmann, Šafaík

eského

básnictví (1818)"

—

asomíru

druhé motýlí a ptaí, svou pružností pro budoucnost urené,

;

nm

Dobrovský a jež po zkoušeli, vtší ovšem vlastenci než básníci, Puchmajer, Nejedlý a Hnvkovpízvuk. A Jan Kollár, rovnž jako Polák ve Vznešenosti ský které

veliký

našel

jí

slavista

—

pírody, jakoby dokázati, že

umí

chtl zkusiti na obojím,

to

lítati

její,

i

lépe,

jakoby chtl

napsal prolog své skladby asomírou,

pesvden,

a zase, jakoby byl napsal vtšinu

obma,

pízvuk má budoucnost, báse veršem pízvuným spádu

že pouze

ostatní celou

trochaického.

Vc voji

—

ale nic není nahodilého v roz-

takových vcí.

A o

snad na oko nahodilá

sob

jednou z nich je „Slávy dcera".

Portálem, který je sám

srouben v stylu staré Hellady, vcházíme v romantický park

plný kiosk, besídek, zasmušilých jezer, osamlých strmících skalisk, partií lesních a

náských

s

v minulost

luních, v pravý kaleidoskop nálad, obraz kraji-

historickým i

pozadím

a

ovzduším,

s

perspektivami

budoucnost eskou a slovanskou.

Prolog je stylem klassický, monumentální,

jako samostatná,

velebn sklenutá architektura

projdete jím a vítá

vás

nco

zcela jiného,

lapidární,

zcela pro

nco

ní

tu

sebe;

romantického,

—

moderního báse v sonetech, které se k sbé pnou a pojí dost voln, jako zrna na rženci, a které místy iní dojem erstvých momentních zápisk z denníku poetického turisty.

skoro

Ovšem

tento turista vidí vše s jednoho stanoviska a pod jedním úhlem jeho láska k dívce a vlasti, resp. k Slovanstvu, jest jeho východiskem a cílem ale vidí to zcela básnicky a vždy s hojnou dávkou vzpomínek na minulost. Naskytuje se samo myslícímu tenái a pozorovateli pirovnání „Slávy dcery "^k jednomu z nejvtších dl moderní poesie, vbec, k Byronovu ChildeHaroldovi. Ovšem obzory obou básník i obou básní jsou jiné. Byron

—

—

12

objímá celé lidstvo

v jeho historii,

stva na své pouti.

Tam

tímá

Kollár

se jen

Slovan-

Benátky, Švýcary, Alpy,

Rýn, Pyreneje,

—

—

obzor a okruh zde Sála, Labe, Vltava, Rýn, Dunaj, Praha Róma ale jádro je ovšem valné užší; tam jiný aparát a jiná forma totéž: retíexe a vzpomínky cestujícího básníka spjaté v cyklus

—

rozjímavé a filosofující poesie sonety Kollárovy

v strofy

Byronov 9ádkové

zpv

První

s

hlediska ryze subjektivního. Spojte

jednotné, a jeho

jist nezadá

sloce.

Childe-Harolda je

roku

z

1812,

poslední je

básní.

datován

1818. Pochybuji, že cestopisné sonety Kollárovy jsou z doby

z

r.

o

víc

5—6 rok

pozdjší. Rozdíl

íci, že v jistém

smru

šel

slova smyslu, že „Slávy

na váhu nepadá.

dcera" v jistém

Haroldem, že jest také básní v své

stence

dob

mítku

lidským

je

moderního

tak

mžeme

naším Childe-

ovšem moderním,

turisty,

vn

prvodem Milkovým a prvodem nadšeného pro velkou

staromodním

trochu

protože

A

neznámý eský básník tsné na svou dobu moderní v pravém

tu tenkrát

za stopou svtového genia, že byl

s

Hadková

A uvažme dobu vzniku obou

minulost vla-

!

Žádáme-li právem od velkého díla básnického, aby ukazovalo mocnou obraznost svého pvodce, vely a žhoucí jeho cit, pestrost a bohatství a sílu myšlének ve form co možná na dobu jeho dokonalé,

pímo

ano

virtuosní,

žádáme-li

od takového

díla,

aby

bylo pravým výrazem doby své a takka výrazem duše národa svého, jist nalézáme všecky tyto požadavky u „Slávy dcery" splnny. Ne ovšem vždy stejné splnny, ale do jisté míry vždy. Jedny víc, druhé mén, vždy dle individuality a temperamentu básní-

kova,

stupn dokonalosti, kterou mžeme zárove zakladatelem, buditelem, kiu poety, kde zájem ryze umlecký byl kižován nejednou

ale vždy

žádati u poety, sitelem,

též do toho

který byl

tendencí politickou a vlasteneckou. lárovu ve všech tchto zde

Jen

Pihlédnme

se

ped

ten

vámi

v

prostot jímavé

Aj, zde leží

nkdy

zem

ta

k

dílu Kol-

naznaených smrech.

mohutnost obraznosti neobyejná

Pedzpv, který je pravou Slovan polabských. Mocným úderem jak

velebný

blíže

celé

na slova

mohla vyvolati celé

mého

slzy ronícím,

rakev.

minulosti

arodje

djišt velkých

ped okem mým

kolébka, nyní národa

evokací

otvírá

událostí:

:

;

:

13

A jdeme

básníkem po stopách velkých tchto

s

„Jedni uíce chudou Evropu plachty chystati a

Kov

moe

k bohatým pes

dd,

z nichž

vesla

i

behm.

vésti

rudných

tu jiní ze hlubin skvoucí vykopávali

ku poct bohm nežli ku zisku lidem. ti neúrodné rolníku ukázali rádlem,

více

Tam

by klas neslo zlatý, brázditi lno zem. Lípy tito, svcený Sláv strom, vedle pokojných

by

cest sadili, chládek

muž syny msta uil

vkol

stlaly

i

ich;

stavti, v nich vésti kupectví,

a mlád! svou uily stkávati plátno ženy."

V desíti verších a bohatého národa. O mohutné

ped námi

plastický

obraznosti Kollárov spjaté

obraz

ilého, jarého

pi tom písnou kázní zpvu I. Jiný

formovou nad jiné skvlé dává svdectví sonet 120.

básník by ze sujetu toho byl vytvoil samostatnou episodu vtších

rozmr,

Kollár vtsnal vše do 14

Pedstavme bdícímu se zjeví

si

Jsme v

scénu.

duch

holým

s

Ode Babigory

ádek

meem:

mne

slyš,

by sokyní dél nebyla:

heslem

sláti

ráila,

Minu?

miluješ-li vlast svou více, ili

A

za ním

Tomu

v tomto rouše stínu

vlast

8

plných skutené plastiky:

noci v ložnici básníkov.

kráí druhý duch

s

lukem napaženým:

A já tam z tch beh, tob známých, plynu, ti dni šíp ten Lada ostila, mluv, neb chce, by jednou zkusila, Minu?

miluješ-li vlast svou více, ili

Víme, jak dopadlo rozhodnutí básníkovo.

Trochu

sofisticky,

namítne mnohý Mlím, váhám

:

srdce vyrvu, na na,

Ale to kryly

ku, jednu

rázem rukou

dv vlasti

v

adra

plku, druhou Mín.

nes tni nás klamati.

Jist

byla to jen dvojí

duše byla pedevším vlast, a*kvtu krásnou tvá Miny,

již

tenkrát vlast a Mina

dv

jména pro jeden cit maska jednoho zjevu. V hloubi jeho vypjila si v dob básníkova rozvoje

se v nitru básníkov, byly to jen

a pojem,

sáhnu

rozlomím,

nic víc;

odložila brzy masku,

trans-

14

takka ped zrakem naším

Mina se stala symbolem dobe, jako Beatrice Dantova symbolem theoI k tomu je teba velké mohutnosti v Božské komedii.

figurovala se

;

lásky k vlasti tak logie

tvrí, aby takováto promna

bytosti

živé

v

bytost

abstraktní

Nemyslím, že a allegorkkou nebyla násilná, náhlá, nepirozená. Kollár hned zprvu skládaje první znlky své, pouze lásce jeho k

Mín

svdící,

ml

zárove hned na mysli

vlast a Slovanstvo;

každý mladý muž pouze erotické básn, že byl zamilován, ale v jeho duchu bez jeho vdomí jist již se vždy pi slov Mina ozvala vlast, jinak by slití ono nemohlo býti provedeno

psal

zajisté jako

snadn

tak hladce, by se nan

abych tak ekl,

tepech

obraz velkolepých a Aj, jak

pistoupiti mohlo.

Kollárovy

obraznosti

Vizte hoící Moskvu

grandiosních.

pyšn tvj

se

O velikých pak, svdí celá ada :

zlatovžný

Kreml, Moskvo svatá, blýskoce

Jak

stkví

krásou

a ta hrdá

odpov

dávno

msta

Slávy,

se a vysoce

celý sever

pro

snžný!

ten požár vznícen:

„Svtlo slepcm rozžati jsem chtla, by už pece jednou vidli, kdo jsem já a co jsou moje dti I

A pak hned

následující sonet velkého stylu

Slavie!

ó,

Slavie! ty

sladkých zvuk,

jméno

hokých památek!

Staí dále ukázati ku provedení naznaené promny Miny na vlast a Slovanstvo, lásky smyslné na lásku ideálnou v sonetech 87.-89. konících metamorfosu tuto pekrásným na Goethovu „Píse Mignoninu" upomínajícím sonetem: „Znáš-li kraj ten, tu vlast Slávy

Ráj všech krás a

duch

Znáš-li kraj ten, kde

vné,

palouky

tma

s

horkem

zajde,

rže ervená, a svou jilmu každý betan najde? Tam, kde mutné vyschnou asu eky, bez

trn

se

kde cho, sestra jedno znamená, tam jsem tvá a ty mj po vše vky."

15

jest jako

Jak velkými rysy kreslen první

apokalyptické

zjevení

sonetu 109.:

díl

Aj, zde pode šírým

nebem

tvojím,

podivem a s velebou, jednou nade Tatrou stolebou, druhou nohou nad Uralem stojím; hvzdy plynou pede zrakem mojím, zem jak hrudu vidím pod sebou .... Slávo!

A

8

v znlce hned následující mluví

již

vštec hotový:

Co z nás Slávu bude za sto rok? Cože bude z celé Evropy? Slávský život, na vzdor potopy,

krok:

rozšíí svých všudy meze

Vdy

slavským potekou též žlabem, kroj, zvyk i zpv lidu našeho

bude módným nad Seinou

i

Labem!

Ne bez dojmutí teme práv po letech místa taková. Zda ? Sotva. Alespo zkušenosti dob posledních mluví víc

zastarala

a více v prospch básníkv. a

Avšak

noucího

pravé velikosti

nco

i

sklenutí slovanského Pekla

— nech tyto partie ukazují osláblou ruku básníka — jednotlivosti pozoruhodné a velkolepé.

Nebe vykazují

již

šlehne

najednou

i

mezi umdlévajícími

již

náhle obrovitého, opravdu velkolepého se objeví mezi

stedu archaeologických

znjícími slovy, v

A ješt mannovou teme nstek.

i

archaických

po letech drahných v zalkání nad

stár-

Rys ádky,

divn podiv-

smrtí Jung-

tuto jist velkolepou apostrofu: Ó, ty prachu, hodný, aby mater

Sláva mohylu z ó,

ti

skupila

Krkonoš, Uralu

a Tater;

ty duchu! jehož ctnostmi všude

sídla nebes tak se zlidnila,

že již jiným sotvy místa zbude!

Velkost,

skutenou velkost

nemže

nikdo upíti tomuto roz-

orlích vru kídel! Vedle mocné obraznosti, která vlastn tvoí, hlásí se hned silný cit. Ve šastném obou sdružení leží hlavní moc umní

machu

Kollárova.

Že

ti

dva faktoi, obraznost a

cit,

jsou u

nho

v rovno-

u vzájemné doplují, vyváží místy i jeden dosti citelný myslím epické plastiky. Kollár je v svém díle

váze, že se

jeho nedostatek bližší

—

hudebníkovi než malíi a sochai, a stopujeme-li stále tuto

cestu,

ozývá se v

Dante,

kdo

skrovnu

všech

ve

nm

stavitel

píbuzní stejn

stáli

všem umnám, Byl

literaturách.

Tch

nejslabji.

velkých jako který

Schlosser,

to

ovšem po-

je

první

k tomu, že první ást Božské komedie (Peklo) je analogická k sochaství, druhá (Oistec) k malb, tetí (Háj) k hudb, a celek že ukazuje na velikého architekta. U Kollára pevládá smysl hudební, jeho popisy nejsou nikdy široce rozvlnné, kreslí vše strunými pouze údery šttce, ale jeho velý cit iní z nho hudebníka. Nemyslím ani tak formáln na hudbu slova, jako spíše na vnitní to vlnní, na tu skrytou hudbu duše, kterou nosí každý básník více mén v svém nitru. On vzbuzuje pípadné naladní ani ne tak volbou obraz jako spíše jejich sledem nebo proti sob postavením, a city jeho splývají a rozcházejí se stejn jako vlny akkord. Hned za vykresleným jako na rychlo obrazem pichvátá ukázal

osobní

cit

básníkv a vyslovuje sám,

v

co

tenái

by se

zajisté

též ozvalo.

Cit silný, mužný propuká hlavn v sonetech zpvu III.,

a otázek slovanských.

V

u

nho

s

týkajících

erotice je

vehemencí neobyejnou se povšechných zájm

vždy jaksi skonejšený, víc

Lze snadno souditi

elegický, po ztrát brzy se tšící.

nho pece

láska k Slovanstvu a vlasti byla vždy u

z toho, že

jen pružinou

hlavní a specieln láska k dívce cit podružný, sekundární. Ustoupí

pak také brzy láska k dívce lásce k Slovanstvu docela. Ale pes v prvních ástech „Slávy dcery" pravé perly eské to jsou erotiky. Zná je každý, nebudu jich uvádti doslova. Možná dost, že kdyby stály zvláš zcela pro sebe bez partie sonet vlasteneckých a didaktických, že by psobily ješt ohnivji a mohutnji; i

takhle

kovsky

jsou

trochu

stísnny a vypadají

chladnjší než prorocké výlevy

mdlejší,

hnvu

skoro

Petrar-

a rozhorlení

v so-

netech ostatních ástí následujících. Bylo vysloveno jméno Petrarkovo. v

Že

ml

na Kollára

vliv,

svém klassickém rozboru Slávy

má

Kollár

nkdy

a jakousi

zálibu

v

od Petrarky tickou

vycítil

již

dcery.

Mn

ono

si

koncettech

bystrý

zvláš se zdá, že

pohrávání a

elakovský

myšlénkou ero-

kudrlinkách,

vlastnosti,

17

které

jinak

písnosti

jeho

odporují

vážné

a

monumentálnosti.

Nemyslím ani ono nahodilé setkání se s Minou v chrámu, obdobné Petrarkov setkání se s Laurou, jako spíš podivn allegorisující ti vci, jež nutí básníka k smíchu s hnvem Tak se mi zdá pekrásný v sonetu II. zpvu I.

a klassifikované

spojenému sonet 20.

Tžko zlaté

ryze Kollárovský,

íci OTŠem, když se v krásy

na Tatrách den obléká

.

.

.

mocnými rysy nakreslený a silným stupováním

k úinu pádnému postupující: Pohled

její!

6,

ml

nyní, vtipe,

srdce mluv, jak jeden jediný

stely, svty, bohy do

mne

sype;

hned následující 21. stou hádankou, „pro jsou slávské tváe

ale

okrouhlé", vyznívá suše jako Petrarkovsky pistižena, vtipná

híka. Sem patí

i

anakreontický sonet

básník vely, aby nepopíchaly jeho milenku, skládají

dohromady krásu

36.,

33.,

v

teba

nmž

dost

zaíká

kde rzné bohyn vtipn filosofu-

jejího tla, 440. o lásce

svými antithesami duchaplný:

jící,

Chladný ohe, smutek radostný, sladká hokost je a radost smutná;

milá rána, trávenina chutná, žalost smíšená, smích žalostný,

zdravá nemoc, katan milostný, rozkošný hrob a smrt neukrutná.

To

je ryze Petrarkovské.

práv

duchosti

Jak proti tmto sonetm je v své jednomocný na píklad sonet 86.

silou citovou

Oi! oi! modré, ó,

v nichž se

jako v

A

milostivé,

kvtu rozvitém, zem i nebe s blankytem

vy perly v

ece

svítí

zrcadlivé!

jak zase až skoro titrné detaily nakupil básník v sonetu

kde rozumuje, odkud vzal Mílek látku iny zde opt zaráží manýra ani ne již pímo arkadist italských z doby Mariniho. byly velkému a v jádru seriosnímu duchu 94.,

;

Jar.

Vrchlický: Nové

studie a podobizny.

k

slití

ruky

milen-

Petrarkovská,

nýbrž

Myslím, že tyto vci Kollárovu

cizí

2

a že

18

zabloudily do erotické jeho poesie jen pod

vzor; v jeho

cizích

Za

to

jsou to pravé

nného,

U

Zídka

následujících

se k

vždy

není

více

mocný akkord

zde jeden

vštecké hlasy nesoucí

tické podávající

jakousi

híky,

rozháraného,

tu

vtšiny

zpv

v sonetech

drobení se citu v

silným vlivem

studia

k nim rys nenalézám.

vlastní bytosti

takového

stihá druhý;

se z hlubin nitra tu rozbol-

ozvy jednotné individuality.

silné

pouhým výlevm citovým druží v nich tony didakv úsených, lapidárních vtách velké životní pravdy, básníkovu,

filosofii

pokyny,

rady,

povznesení,

horování.

na samém prahu pouhé rétoriky neb suchého moralisování. Sem patí ony známé a hojn citované: Život

jesti (II.

ty

se octne básník v nich

roven

123.),

jméno

ece

dravé

(II.

8.),

Nepipisuj svaté jméno (II.

s

chutí

Všecko máme, vte, moji drazí

138.),

Slávové vy ducha

každý

Pracuj

nesvorného

usilovnou

vlasti (II. 124.), Slavie, ó Slavie,

(II.

141.) a jiné a jiné,

(II.

140.),

jež každý

z doby studií a na nichž by vru mla býti odchovávána mládež eská, jako se na ódách Pariniho odchovává mládež italská.

zpamti zná

V

neobyejná bohatost mynad všecky své souasníky. A tato bohatost nebyla u nho jen plodem studií a vlastní, postupem let se kupící zkušeností životní, nýbrž byla údlem jemu vrozeným, šla ruku v ruce s jeho obrazností a s jeho citem. Jak tchto sonetech

šlenková, kterou

prof. Fr.

se objevuje

vynikal

Bílý ve své

Kollár

zajímavé

studii

ve Sborníku Kollárovském ukázal, v ruce s milostnými.

„Jak

šly tyto

si

jeden istý,

didaktické tony ruku

smlý

úel místo mnohých pedstaví z prvního

dcera rostla"

Tak hned krásný sonet:

Blaze, kdo

hned

Slávy

(III.

117.)

vydání „Básní" Kollárových,

kdy ješt v jedi jiné na dkaz, že tato hojnost a bohatost myšlenková byla básnickému duchu Kollárovu vrozena a že nebyla dílem studia neb stáím se obyejn dostavujícího rozumování. Byly mu zajisté velké myšlénky stejn vnukány jako velké obrazy a velké city, a v této trojici

je

notnou koncepci sceleny nebyly.

fantasie,

citu a

Mohli bychom citovati

rozumu vidím nezvratný dkaz geniálnosti

vodce „Slávy dcery".

Jisto jest, že

p-

žádný básník nehodil do ná-

19

ped vystoupením Jana Kollára. Idylické, nerýmování Puchmajer a Hnvkovských bylo v jádru svém neobyejn chudiké a jednostranné. Polák, jediný básnický duch

roda tolik myšlének vinné

ped

Kollárem,

byl

více

malíská

elakovský nebyl ješt

vloha,

vykrystalován a také Palacký a Šafaík

záhy umlkli obrátivše se

mžeme smle íci, že jest Jan Kollár náš první básník reflektivní, myšlen-

k studiím ryze vdeckým, a tak

kový. Jeho básn mají vždy jádro, jsou tžké až na nkteré híky, o nichž jsme soudu svého netajili. Takové strav nebyli zvyklí v echách a bylo teba zase toho zápalu pro 'ideje Kollárem hlásané a také teba sdružení dvou druhých jeho stžejních básnických mohutností, obraznosti a

ková mohla

si

raziti cestu

hlav tehdejších vrstev.

vým

v lahodné

A

nejen

citu,

do

aby poesie jeho myšlen-

poesie, která není

form anebo híkou

nýbrž

srdcí,

i

do myslících

pouhým výlevem

slovní a rýmovou,

je

cito-

práv

poesie moderní. Poesií myšlenkovou elili Parini a Foscolo v Itálii

arkadickému klinkání, tou se zdvihl Byron nad ulízané sloky nkterých lakist, tou pikryl Schiller chabé pokusy svých ped

chdc je tedy Kollár také prvním moderním; on uí mysliti svého :

hudbou slova a rýmu,

naším básníkem

tenáe,

neopájí

ale vlévá do srdce a mysli

opravdu jej

pouze

bohatou setbu

zárodk myšlenkových,

obraceje ducha k velkým cílm a snahám. Odtud chápeme potajný útok dobrého Hnvkovského, „že prý se sonety Kollárovy ani zpívati nedají" odpovcT na to by man pi;

pomínati musila

slov,

kterými odbyl hrdý

vytýkající jeho verši tvrdost a nehudebnost,

Alfieri

ka o

své

nepátele,

vlastních slokách:

„non son cantati, saran pensati";

nejsou zpívané, ale bude pemýšleno o nich.

Zbývá nám promluviti o posledním požadavku, jejž iníme pravému, vskutku velkému dílu básnickému, o tom, aby velké a velé city byly též tlumoeny uhlazenou, ano virtu osnou formou zevnjší. Více než pi kterémkoliv z minulých požadavk zde musíme býti spra-

myšlénky

vedliví

vzhledem k dob, kdy básník

voje jazykového,

v

nmž

tento

žil,

vzhledem ke stadiu rozi vzhledem ke

práv tkvl, ano

20

dob

stupni dokonalosti a vysplosti, na kterém se poesie v jeho ocitla.

kivdou

Vzpomínáme -li na to málo, málním, budeme spravedliví ve

pípad

tomto

proti jeho

dob.

Jiné je stanovisko soudu absolutního, ale v

bylo by stanovisko to

co bylo i

ped

k form

výlun

Kollárovském,

sborníku

básníkovi

proti

i

Kollárem v ohledu

for-

jeho. Ukázal jsem to jinde,

jednaje

o

form Kollárov

a resumuji zde své pozorování proto krátce. Kollár volil pro hlavní,

základní

ást

byla teprve

své skladby formu sonetu, formu, která v

v plénkách.

Je to forma

zajisté

krásná,

dob ale

jeho

stejn

tžká a komplikovaná.

Žádá vytíbeného veršovce, ano mistra formy, má-li psobiti plným a celým dojmem. Pro celý tvar a pochod básn Kollárovy hodí se ovšem výborn, jako se hodí stance Spencerova pro Byronova Childe-Harolda, a jako se hodí volná slova Puškinova pro Eugena Ongina. Ale nezapírejme si, že forma ta je zárove poutem a že vyžaduje co nejvtší rznosti v ovládání, aby se nestala na dlouho monotónní. Pro ásti básn, které mají splývati v jedno a tvoiti celek zamýšlený a promyšlený, rozhodn není; k tomu jest její sestra tercina daleko výhodnjší. S tmito formálními vcmi má se to vždy jako se znaným vejcem Kolumbovým

teba,

;

aby pišel genius a

rozluštil

je zá-

zrakem. To se povedlo Dantovi. Znal také sonet, psal jich mnoho a pekrásných,

ale

k své velebásni

tercinu.

volil

Pro

sonet, který tvoí podstatnou ást jeho „Nového života"

práv

tajemství

jest jako

hrakou

genia.

jíti

v stopách

skladb, ale udeiti Kollár

Nám

je dnes snadno íci

stvoena pro epopej visionáskou

volil

:

nevolil

To

je

forma terciny

Montimu bylo na p.

tohoto objevu, jak vidíme v nejedné jeho

první

sonet pro

;

?

svou

na

to onen Rhodus bajky. báse zajisté pro práv volil sonet, který

pravé,

putovní

a

reflektivní

dobrým rozmyslem a trefn, ale pi všem chce býti pánem samostatným každý pro sebe a tžko se spájí v etZj to je hádankou. Myslím, že ješt dív, než na s

„Slávy dceru"

svého citu

vbec

sonetem,

myslil, i

psal první ryze erotické

zde jest

asi

píklad a

vliv

básn

a výlevy

Petrarkv

roz-

pozdji byl básník již ve jhu a ve vleku této formy, a pro žádoucí jednotu zevnjší se jí pidržel, akoliv pozdji, zvlášt ve dvou posledních zpvech, kde musil nahrazovati vzlet archaeologií a poesii výpotem jmen a dat, jist tato forma více hodující;

21

mu pekážela

než

mu pomáhala

pi tchto

dobré bylo

básních,

t.

a

jej

j.

skutená

nesla.

Jedno v-ak vždy škola,

jíž tu

sotva

vzkíšený jazyk prošel. Mluva posud tžká a toporná musila se probírati nkolikerým jhem a spežením rým, byla energií a silou vlita jako tekutý bronz v kadlub tyzvuku a trojzvuku neústupného a jednotvárn skoro komandovaného. Ani zmny rythmu trocheje v jamb, ani zmny rýmu žen-

vle neobyejnou takka

ského v mužský trochajský

s

si

Kollár nedopál,

Chápeme

v stedních až do konce.

jednotu

své

pi tom padá na až pšílš

to,

chtl míti aspo

skladby a této obtoval místy

Provedl násilné trojzvuky

nkde

neúprosn provedl svj sonet s mužským

ženskými východy v obkroných rýmech a

i

tyzvuky na

i

zevnjší

libozvuk

i

svou dobu virtuosn.

vkus.

A

co

váhu, sáhl do pokladu jazykového rukou smlou, snad

smlou. Ale

i

to je

pirozené; v každém velkém tvrci

tvrcem velkým bez odporu Kollár byl a logicky byl i novotáem. Mnoho se v jednotlivostech neujalo z jeho novot, ale celkový výtžek jazykový jest ze „Slávy dcery" na dobu svou pekvapující. Toho „bujného oe" mluvy naší, o kterém pozdji tak krásn pl elakovský, Kollár zkrotil rukou pevnou pohánje jej z luin a pastvisk idylických svah Tempe až k závratným výším Pindu i Sinaje. Že nkdy v tomto

je

vždy utajeno kus smlého novotáe, a

letu se

pod kopytem božského okídlence odloupl kus štrku nebo

skaliska a prachem

ztemnil

triumfálný

let

jeho,

jest

v té

dob

Sám velký Goethe v jazyku za doby vysplém nepál valn sonetu, vymlouvaje se, že prý rád eže z celého deva a pi sonetu že musí nkdy též klížit, a také jeho že sonet je malá. V Babelu poesie, který vztýil Viktor Hugo, jsou sotva ti, tyi sonety, v dob, kdy romantikové a parjen pirozeno a pochopitelno.

jeho tak

k Sully-Prudhommovi si pohrávali se sohle, u nás, na samém prahu poesie nové, vystoupí básník se skladbou ítající sonet hned nkolik set. To jest nco, emu íkáme „tour de force", co vzbuzuje pekva-

nassisté od Gautiera až

netem jako kejklí

s

hady: a

pení, úžas a úctu. Ocitli

jsme se u

konce

svého

pozorování.

Výsledek jest

patrný. Básnické dílo Kollárovo jest v

svém zpsobu velké vbec

a pro nás zvláš významné a památné.

Ob raz no st, cit, mya obzor ve form

šlénka, celý kulturní názor

22

na dobu svou virtuosní se tu spojují v celek bodný, aby vyplnil život celého poety a šlehl v život celého národa. A obé se stalo, jak víme. Básnické

dílo

Kollárovo

nm

ukrytá v

sice

síla životní

již

pravé

své

poslání vykonalo,

je tak veliká, že

ono

pouhou raritu literárn historickou,

partiích svých na

antikvovanou ani sklesnouti

nemže. Chví

se v

ale

v nejkrásnjších

nm

na

báse

srdce celého

národa, a toto jest nesmrtelné.

Sonet

Ml

Kollárv po jeho

stránce formální.

pvodn

v úmyslu napsati djiny sonetu v eské ku etným promnám, jež prodlal po stránce formální, tak i ku myšlenkovým i obsahovým metamorfosám, jichž se dožil od prvních poátk naší znovu vzkíšené poesie až na dny naše. Brzy však shledal jsem, že rozsáhlost látky, hlavn nutností ustaviných citát, sahá daleko pes meze slavnostnímu spisu vytené. Také by práce ve vtší své ásti valn se vzdálila od jména Kollárova. Vyjímám tedy z celého etzu rozvržené studie pouze partie o sonetu Kollárovu a i tu

poesii a

hodlám

jsem

pihlížeti,

si

jak

všímati více stránky ryze formální než obsahové.

První pokus eského

Jungmanna

sonetu

je spojen

s

jménem Josefa

a dle poznámky v jeho sebraných drobných spisech

spadá do roku 1798. Oyl tenkrát první mistr eského sonetu Jan Kollár, hošík ptiletý. Sonet Jungmannv, který dle pipojené po-

tenáova", jest obsahem neFormou dopadl, uvážíme-li dobu vinná anakreontická híka. a pomry, kdy vzniknul, dosti šastn, aspo v niem kiklav vkus náš neuráží. Nazývá se „Tžké vybrání" *) a líí rozpaky zamilovaného do dvou krásných dívek, rusé Lily a ernooké Lolí, zamilovaný lstí si porozpaky, které se usmíí lehkým vtipem

známky „nadje

se laskavého soudu

—

mže

z dilematu

*)

Vydání Kobrovo,

sv. II. str. 41.

23 Slep, vztáhna ruce, když mne zoí, horkým prsm skoí,

která díve k

k

prsm horkým slep

pivinu.

Forma znlky je zcela pravidelná. Rýmy jdou obvyklým seskupením abba, abba v prvních tyverších a propleteni c d c, d d c je trochaický. Jako v dvou tercinách závrených. zvláštnost pro další rozvoj eského sonetu význanou, ano osudnou

Rozmr

uvádíme, s

b

že

verše

mužského,

s

rýmem a

jsou

a sice trojpadého.

deno v tercetech, kde verše

s c

ženského

rýmu,

Totéž stídání

pak proved mužského,

jsou ženského a ony s

verše

taktéž trojpadého východu.

Tato zdánlivá malikost není pro rozvoj sonetu eského bez

Byl patrn takto Jungmannem upravený sonet dlouho vzorem básníkm eským. Je to jeho první forma, a to forma nejobecnjší a jist z dobrých dvod Jungmannem volená. Pihlížíme-li k for-

váhy.

mální podstat sonetu vbec, tu vidíme, že základní jeho tvar je

pedevším

v trnácti verších, rozvržených na 8 a

tyech a po tech, spjatých v stejného zvuku. Zvuk patrn

první

po

sonetu zvuk jich

jest

v

rým

a

b,

nejstarších

i

6,

vždy dvakrát

v druhé polovici dvojicí

rozhodoval, a sice v první polovici

v druhé pak zvuk

nám známých

rým

c

sonetech

cl.

Propletení

proven^aiských,

francouzských dost libovolné, ale srovnáním vysvítá pec, že forma tveroverší Jungmannem volená jest nejobecnjší a pro sonet skoro typická.*) Vedle tvar tveroverší abba, abba vyskytují se zajisté u nejstarších sonetist ješt hlavn tvar abab, italských a

abab,

mén

však

již

tvar aabb, a a b'b, kterého

Jungmann

užil

hned v druhém svém sonetu nazvaném „Létaví mravenci".**) I tento hlubší myšlenkou (upomínající pibližn na Dantovu krásnou sentenci, jíž zakonuje svou velebáse) formáln mimo uvedený I v již poad rým nijak se neliší od svého pedchdce.

nm

*)

a

Fra Guittone

caro padre meo, di vostra laude atd. psán ve

form: abab abab

V

sonetech zvaných

Viz z nejstarších sonet:

Arezzo: O

Guido Guinizelli

cdc dcd, nebo sonet: „Chi vedesse atd."

„Diavol te levi".

Folgore da San Gemignano a Cen de la Chitarra jest u nás forma abba abba. Taktéž Cavalcanti atd. Fra Guittone

již

užívá obou forem uvedených. **} J. J.

Sebrané drobné spisy veršem

i

prosou,

sv.

II str. 42.

obecná

Arezzo

24 daktylické

dopady

s

dopady s mužským rýmem se stídají s rýmem ženským, a to v tvéroverších jako

trochaiskými v troj verších

závrených. napadne pi prvním sonetu eském, poetice své Jungmann ovšem 4- neb 5stopý jamb neb trochej.

co pozorovateli

První, jest jeho

trochaický rozmr. V

výslovn praví:

Verš jest

(Slovesnost, 1846,

str. 110.)

pesvdení

Sdílel tu patrné

své doby,

eštin jest rozmr trochaický píbuznjší, duchu jejímu mnohem bližší než jamb. VždyC je tím ohledem veden zmnil blankže

wers Miltohova „Ztraceného ráje" v trochej a tím citeln porušil hlavní tepnu rytmickou

této

skladby,

jíž

znalec originálu bez

si

jambu ani pedstaviti nedovede. Taktéž hovl v sonetu trocheji Šafaík,*) který duchem básnickým daleko pedil Jungmanna i a jehož sonety mají pes veškeru zastaralost nkterých slovesných obrat myšlenkovou hloubku a vždy uritou náladu. Trochej em mistr elakovský, **) z jehož sonet jediný psal své sonety i

(ís. 6. str.

až na verš

235. vydání z 9.

a

11.

r.

1847) jest chodu jambického,

ženským

rýmem

pi emž

provedený a tím mo-

jest

dernímu našemu sonetu relativn nejbližší. Z pozdjších elných básník i Koubek ve svých bitkých sonetech satirických i Mácha v svých cituplných sonetech elegických zstali místy dost neuritém a laxním.***)

pi

trocheji,

ovšem

Nenamítej nikdo, že rozdíl v rytmu trochaickém a jambickém by nebyl také dležitosti. Naopak, nám se zdá, že celý cha-

rakter, celá bud

si to již

rytmu. njší

*)

sonet

i

epopej

Staí doklady

sonety

**)

fysiognomie básnické skladby

—

se ohraditi.

Kollárovy,

trochaické

pímo

závisí od volby

Položme vedle sebe nejkrása vedle nich sonety z doby

Bakovského (1887). Spis básnických knihy šestery (1847).

Srovnej sonety jeho ve vydání

Srovnej

***) Srovnej

Máchv: V

hloubi citu, kde

mám

slova

vzíti,

bych pronesl prosbu dosti jemnou nebo téhož

:

Druhá žádost

—

jest to

samé pání,

by nového jasná slza máje, až provodí slavíka volání

.

.

.

25 pozdjší, na p. Rudolfa Mayera, by i v jambech místy dost povážlivých, ale celkem pece jen jambické, a rozdíl každému vysvitne. Rozdíl

pímo

Tu

zásadní.

starší škola,

tam novjší.

A

ne-

pouze jiný názor svta, jiné ovzduší, jiný svt myšlenkový a citový, dlá to i ta nepatrná pedrážka jambická. Jak zmní ona fysiognomii celku, je až úžasné. Položte na píklad

dlá

to

vedle sebe

Mayerovo: tvém oku uslzeném, nestvoený svt se díval, a zrstal svt, kde jeho zrak prodlíval

Divná

noc

to

Bh

jak

by

v

v

moe

a šumí les a

a

temným stenem

Kol lárovo: Oi, oi modré,

milostivé,

kvtu rozvitém, v nichž se zem i nebe s blankytem jako v ece svítí zrcadlivé ó,

vy perly v

.

a vidíte hned z

vtšiny na rytmu

ale dlouhé

lip

starší a

nové

v sonetu,

rozdíl,

Nevím, zdali každý mi ihned porozumí, na etných píkladech, jichž zde

závislý.

studium

této otázky

pro omezenost místa

svdí

doby

rozdíl

celý

.

uvésti

nemohu, pisvduje, že sonetu jamb vzruch a síla,

jamb než trochej. Je

rozproudní a, chcete-li, rozháranost, energie a život, kdežto trochej hovoí více sebevdomým klidem, tichou kontemplací, elegickým usínáním.

Však pistupme

již

tsn

k sonetu Kollárovu.

Jest

šmahem

trochaický, jak to, jak jsme ukázali, pinesl duch doby a trochaický

chod jest jeho první

význanou známkou.

druhou charakteristickou,

—

Vedle toho

nezná obmn, ani v první ani

totiž

obmn

je

má

ihned

neúprosn

v druhé své týž nezná polovici.*) Naznaím-li velkou písmenou spád ženský a malou mužský a rýmy dle abecedy obvyklým zpsobem, dostanu pro

tyverší Kollárovo tento nezmnitelný vzorec: *)

Obmnou

sonetu

nelze

na p. jmenovati pouhé

veiše každé sloky, jaké efektn je provedeno v znlce:

hory skalné" 275 z

r.

1845),

anebo nahodilé

cdc dee, jaké jest v sonetu 49. téhož vydání.

pehození

opakování prvního „Hory,

hory, slyšte

rým

cdc ede na

z

26

A

Maluj obraz, jenž se záí hravou

b

na aujela

strojí

zmniti,

b

duši jeho

tém

spatiti

A A

pes

b

k zemi láskou istou

b

avšak nesmí elo zuiti

A

na bubínku sladce usmívavou.

jasnotu tla pronikavou

oko musí k nebi víru zdravou, svítiti,

Je týž, který volil Jungmann první sonet „Tžké vybrání" a v jehož

r.

pro

1798

železném

svj

tvaru se

pohybovali všichni eští sonetisté oné doby.

V

troj verších

Kollár upustil od základního

dvojice zvukové,

pravidla sonetu,

mistr italských ve vzorci rýmovém c d c c d c oblíbené, jejž Jungmann s malou obmnou pevzal (cdcddc) a zavedl pravidlem trojAvšak to nijak není proheškem z v u k dle vzorce c d c e d e. proti základní form sonetové. Panuje, což bychom nesetnými píklady mohli doložiti, již u prvních mistr sonetu italského totiž

v

od

nejvtší libovle.

troj verši

u nejstarších

*)

Avšak pijetím tchto vzorc pevných a nezmnných Kollár svému pancí, jehož svor zajisté brzy sám nejlépe pocítil. K tomu dodejme, že v troj verších jest co do východu mužského táž neúprosná pravidelnost, již hodlám dle prvnjšílio vzorce skoval sonetu

takto naznaiti:

C

Muži vle, in a smlost sluší, žen prosba, cit a mlení, ten bud více duchem, tato duší.

E

Muž

d

žena zemi

E

jen tak pijdou krásné k

C d

Máme

a

táhne nebe k ctnostem dol,

vzhru k

blažení, cíli

spolu.

tedy nezvratný vzorec sonetu Kollárova, v

nmž

velké

písmeny znaí východ rytmu ženský a malé mužský, postup jich pak rznost zvukovou, tento: A bb A, A bb A, Cd G, EdE. *)

Quido Guinizelli má na p. tyto formy: cde Quido Cavalcanti: cdc dcd — cde edc — Dante Alighieri: cJe cde — cde edc —

ino

da Pistoja:

Fr. Petr ar ca: cdc ede atd.

cde

cdc cdc cde

—

—

cde

—

cdc dcd

— cde edc — — cdc cdc — cde

cdc dcd

cdc dcd

dce

— —

27

Šnrovaka patrn dost úzká, jde-li o víc než 600 sonet. Tím vtší musil Kollár zde rozvinouti mistrovství, aby neunavil píliš rýmy se opakujícími, kde již dosti únavy diktovaly hlavn vnitní zvuky Ib, bb. A eknme si upímn: tyto rýmy stední jsou hlavním úskalím sonetu Kollárova. Ony jsou to, které mu dodávají po výtce

toho cinkavého, až píliš

znlka

rázu (snad jméno

sama

jako

hlavní podstatu sonetu vyznaujících.

Mžete

nkdy

až zarazí

aspo nám je

samým

dnes.

ale

to

—

kázání, nutkání, skládání, u paní

—

okliku, vozníku, jazyku,

—

blízkosti

—

—

zloeí

zajeí,

žvatlavým,

600

i i

—

voavým

mluvili,

košili,

—

—

slepého,

je hlavní

jejich hudebnosti a

rádi

uznáváme

svj nástroj, tenkráte

stal se

první

Kollár opravdu

s

píinou

jakou

tak neohybný

úzkých mezích, jež

tvrcem eského

si

so-

period jeho

rozvoje, nebo vc jiná jest neb osm i deset a jiná napsati jich pes s tou podmínkou, že z nich snad jen tetina podrží životní po letech. Kollár a jist tak i ješt jeho souasníci n e-

napsati

sílu

—

pochlubíc

a

položil,

netu

—

mladosti, skvost-

pevnosti,

nepružný, Kollár ovládal. V

sám

synové, zvu-

zpváka, Poláka, chudáka, vo-

závadou únavné jednotvárnosti,

virtuosností a

—

smrtníka,

nohami, nikami, modlami

laskavým,

hubic,

—

homolku, na holku, v okolku, za Polku

sonet Kollárových jich místy

eníka,

loerného, bludného, tkliNení pochyby, že tento vtíravý zvuk obkroených verš

ví, náeí, vého atd.

—

slovníku

eavým,

holubic, u

obrubíc, istili

vložili,

otevíti, kde chcete,

básníka,

— ped námi,

kvítkový, takový kovový, jakový

jáka

Ani v násle-

uložené trojpádné rýmy

milenka, jitenka, krásenka, blaženka

kové, domové, zbytkové

nosti,

znícího

svým seskupením. Vnucují se píliš uchu, a to Snad to nebylo tak citelné za doby básníkovy, místy až osudné. Staí uvésti nkteré píklady:

uráží,

vlastníka

si

i

v prvních tyverších,

dujícím trojverší není to tak citelné „Slávy dceru", a tyto básníkem

zvonivého

k tomu svedla)

jej

v

sonet

jeden,

cítili to, co dnes nás v nkterých jeho sonetech, zaráží, ucho eské nebylo tak vyškolené, jazykové odstíny nebyly tak vyhranné, vkus, krátce eeno, nebyl tak vytíben. Poteba rýmu pak omluvila konen všecko. Rým stal se tyranem myšlenky a aby jen jemu se vyhovlo, musilo býti asto hešeno na

28

úkor vkusu, gramatiky, libozvuku a poetické krásy. Nám je na p. nesnesitelné dnes a nedovedeme si ani pedstaviti, jak by krásný sonet jediným výsi mohl básník zkaziti celý mnohdy

máme

dnes pouze slovo,

že

razem,

pro

saický,

nevkusný. Místo etných doklad, jichž má hojnost po ruce, uvedu jen nkteré:

dcery

1 '

který

je

banální,

tená

pro-

„Slávy

Mnohý jazyk, znlky milé, laje vám jak upýpavým híšnicem,

žvanicem

ze jste jeho útlým

košík daly, k tanci

vámi maje.

s

(I.

2.)

Zde patrn básník necítil ani vulgárnost proloženého výrazu, tím mén nepknost obkroeného trojpadého rýmu. Hned v následujícím sonetu praví, že v díví spanilost oi

vezdy

8

podivem jsem vlepil.

(I.

3.)

Jinde teme, že Kikdy takým

rže

šttka jara

nebarvila erveném.

nová

(I.

48.)

Milenka básníkova, Když

oi k zemi

se smlouvá,

když se smje,

to jen

když co dává, ruka se

nese,

polhubkem, jí

tese;

nedobýval hradu Vlastislavky

Pemysl

tak

s

tžkým postupkem, upýpavky.

jak já outlost této

(I.

53.)

Následující pak sonet 54 jest svými stedními rýmy *) ješt živjším dokladem našeho tvrzení. Z etných analogických doklad jeden nejdrastitjší: Sonet je velkolepý, ale pokažen jediným

slovem, a to hned v první

ádce

Z pahork *)

se

na pahorky klátím.

svých Djinách eského písemnictví

vkusu na

a pravopisným, na poukázal podrobnji Bakovský ve

Ku zavádným Kollárem novotám mluvnickým

které trpce želel mezi jinými elakovský,

str.

536

— 538.

str.

334 a násl

K

jiným

proheškm

proti

:

!

n

!

29 Ošklivé

slovo,

které

kazí

i

velebný

dojem lapidárních

terci

závrených Ú

vy skály staré, hvzdonosné,

svaté pyramidy Severu,

ob

má

Neste lité

je

jsou tyto slzy rosné tam, tu je všecky složím,

pro matku

i

aby byly perly v

pro dceru,

trnu božím

Pestávám na tchto ukázkách, a v dalších zpvech (zvlášt v dvou posledních) jsou pehojné doklady, že Kollár ovládal jazyk se vzácným mistrovstvím, pokud se látky a obsahu týe, malou ješt vytíbeností citu pro grácii a míru, lahodu a huPipouštím, že i v elakovském místy a tu i tam relativn nejmén, se shledáváme s podobnými proi v Máchovi, hešky proti nynjšímu vkusu. To nesla doba s sebou a stav jazyka, v jakém jej práv pistihl básník. Div je, že uinil ale

s

debnost jeho.

a

Kollár tolik z této nepodajné hmoty, d v j e, že hndna prahu nového života eské poesie zapáli tohoto „bujného oe" v pluh formy tak tsné, jako práv jest sonet. O tu byl elakovský i

Pro „Rži stolistou" radji si adoptoval lehí (Kisfaludyho), nežli by se nutil k násilnostem, jež pemoci, i lépe, jimž vyhnouti se mohl teprve pozdji básníkumlec, u jež na ten as ani dobe cítiti nemohl básník - vštec, opatrnjší a prozíravjší

!

formu

jímž Kollár bez odporu právo, k

byl.

A

básníci-vštci

mají

již

ponkud

vli myšlénce nedbáti zrovna tak úzkostliv všady noblesy

a grácie výrazu. (Jeremiáš, Dante.)

Nešastné obkroené trojzvuké rýmy zavedly básníka peasto gramatikálním, planým, prázdným, jen koncovkovým. k Tak jsou mi na p. i kusé rýmy Tvé, své, zve a zde (I., 110) daleko ješt milejší, než zoufalé žalují, sužují, vstupují, spojují (II., 126). nebo „potkala, plakala, volala, spáchala" (II., 184), nebo

rýmm ist

:

:

„pochoval, ukoval, zvstoval, miloval"

kého, slavného,

tžkého,

vdného"

(111.,

(III.,

289) neb docela „vel-

348).

Zvláštní úkaz je

na p. v sonetu 365, kde se rýmují docela „vychází, zachází, u Jiný druh zvláštní virtuosnosti jest rýmovati „kabát p r o ch á z í .

30 s

a bát" (IV. 525) „divotvorce,

ješt

znaiti, co

to rce"

Našly

235).

(III.,

by se

úelem tchto ádk, chtl jsem jen nacharakterisuje sonet Kollárv po stránce formální.

jiné, ale

není

to

Ovšem

jsou obzor básníkv a myšlenková tíha jeho tak velké a na dobu svou neobyejné, že v celé spoust sonetv jeho tyto prohešky proti nynjšímu našemu vytíbenjšímu vkusu budou se mnohým snad zdáti nevasnou pedanterií. Však nám v celku nijak nejsou

závadné,

nám

jsou jen

charakteristické

sonet Kollárv

pro

a celou dobu jeho.

Vedle této ryze formální stránky sonetu, jako jeho rozmr, postup a spád rýmu a vyhranní

Teba

smyslu.

si

poítám

atd.,

v této

i

píin

form

pipomenouti, co

pihlédnouti k praxi básnické a si

k

jeho též vnitní složení

To nazval bych formou v širším

myšlénky.

uí

poetika

o

konen zodpovdti

sonetu,

slova

pak

otázku, jak

Kollár poínal.

pocit

Josef Jungmann*) praví, že „sonet pronáší jednotlivý itím, djem neb pomyslem rozplamenný, takoka jediné

Každá strofa má míti celý smysl.**) znlce nejlépe svdí a ráz její až k elegickému se naklonívá. Jakosti jí potebné jsou pirozenost, jemnost, správnost rýmu a melodického rytmu, slovem lyrická dokonalost."

zaznní

citu v

Nžnost

urité form.

a pemyslnost

Osteji a význanji charakterisuje toto vnitní uložení myšlenky v sonetu Josef D u r d í k. ***) Praví: „Znlka vyžaduje ráz a protiráz myšlenky, obraz a výklad jeho,

dvod

a ná-

sledek nebo podobné pro své dvojí tyroverší, která mají týž dvoj-

rým,

abychom jednotu

kontrastujících

Šestiádkový konec pak pivádí smír hrot

ei, mravní nauení *)

**)

Slovesnost,

3.

i

na povrch

str.

závr

pí.

celku. f)

110.

sonet anglický z pravidla pomíjí. Srovnej

Shakespeara až k sonetm

cítili.

dokonané rozjímání,

a podobné, zkrátka spád a

vydání 1846,

Pravidla tohoto

obrat protiv,

sonety od

Robinson-Darmestetrové.

***) Poetika 1881, str. 441. f) Z konce tohoto výmru jest zjevno, jak barokní a niím neodvodnný nápad nkterých básnických diletant pevraceti sonet vzhru nohami zaínati trojverším a koniti tyverším, to jakoby nkdo gotický dóm postaviti chtl širokoa basí do vzduchu a hrotem štíhlých vží na zem. Analogický nesmysl jest psáti „sonety bez rýmu" (Gabrielle d Annunzio), t. j. zbaviti

je

:

:

sonet toho, co jej nejvíc cbarakterisuje:

zvuku.

31

pokud

Vidíme, jak sonet je elastický, šlenky neb citu,

krátce jádra

básnického

se

týe

v lesklou

složení

my-

jeho amforu

Lze jím práv všecko vysloviti. Avšak již zevnjší od tyverš k trojveršm postupující ukazuje na základ pro myšlenku, a již podanou v obraze, paralele

formální.

stavba jeho širší

pedbžném

njaké, v neuritjším

takka ped okem tenáe

rozjímání a hrotící se ke konci

závrenou

paprsky

sebere všecky

v ohnisku

v

silnou pointu, která jako

pedcházejících v jediný

slok

svtelný bod. Dle toho by v sonetu mla míti gradace hlavní Tento postup je také pirozený, nebo íci svou myšlenku, slovo.

hned v prvním tyverší nebo docela autor pak již vládl bh ví jakými a obraty, pece jen rozhodn úin seslabuje. Jsou ovšem kde nedbáno tohoto pravidla, ale úel tchto jest patrn nevyslovují myšlenky neb pravdy všeobecné, nepotebují

svj

vysloviti

první

ádce,

cit

by

i

v

jeho

obrazy sonety, jiný, ty

pointy

eeno, rozpadá se celá velká íš sonet v dv valné skupiny, sonety s pointou ili gnomické, didaktické, myšlenkové, sonety bez pointy, náladové, popisné, a spokojují se náladou. Tím,

Tento rozdíl

líící a malující.

Kamarýtovi: nic,

jsou

než

nezmnný

již

již

elakovský v

živly,

listu

ke

První nejsou

obraz nebo proud, ale ne trhající cit (takové jsou epigramatické, které v posledních

jiné

ádcích neoekávaný obrat náladou,

vycítil

„Já pozoruji dvojí rozdíl v znlkách.

Petrarcovy),

šastn oba

co

rozvíjejí a

Najdeme

dávají."

v první

polovicí

své

v trojverších

sonety, které spojují

zaínají

v polovici

s obrazem neb druhé brousí a

v bitkou pointu, která pekvapí, dojme, uchvátí dle umlcovy. Kollár byl mistrem v obem druhu a nezídka

krystalují

intence

podailo se

mu

slouiti

oba zpsoby

Bakovský: Zevrubné djiny

Voliti vždy ten pravý myslícího,

vdomého

svých cíl

hrávati se sonetem,

v

sonetu jediném

(srovnej

atd. str. 490.).

obraceti jej

zpsob, poety.

je

práv vcí

Diletant bude

jako rukaviku,

si

a úlohou jen po-

ale nevycítí ty

jemné vztahy, ten ukrytý mechanismus a paralelismus obou ních skupin slohových

i

vedlejších skupin mezi sebou.*)

hlav-

Ježto je

*) V dobrém sonetu jest paralelismus mezi slohami tyveršovými a trojveršovými. Po posledním verši druhého tyverší je v každém sonetu pravidelný

32

uzaveným

každý sonet pro sebe myslím,

nehodí se

že

Chybí vždy pojidlo ideou

spjaty

;

tu

vnitní není sonet formou

jednotlivé sonety stojí osamoceny, jen

poutány.

a

celkem, svým svtem,

píliš pro skladby cyklické. Již

proto

e p i c k o u, kterou je pedevším z družek jeho tercina. Také se posud ryze epické sonety nikomu nezdaily, ani Carduccimu

sonety

„Qa

v jeho

postavy jednotlivých není ani tento

vždy jako medaillony,

reliéfy,

U

Kollára

ira"

vypadly

lidí,

nikdy ne jako djové pochody.

pehmat

ve

volb formy

tak citelný,

jeho nebyla v zárodku a poátcích svých epická rozjímavá,

íínomická,

ásti „Slávy Dcery"

citová, aforistická. líí,

dobe

hodí se

I

jelikož látka

vbec, byla

potulky,

do sonetu.

H

které

víc

první

je v po-

sledních dvou zpvech, v Lethe Acherontu. A také jsou sonety tchto dvou oddíl nejslabším, co vyšlo z péra Kollárova. Jak v erotických sonetech dostihnul Kollár Petrarcu, tak zstal v partiích démonických svého díla za Dantem. Zde je forma volena nešastn, sonet se k tomu naprosto nehodí. O pochybné cen i

zpv „Slávy Dcery" mli již souasníci Kollámínní. Srovnej výroky elakovského a hlavn píkrý úsudek Havlíkv („Slovan" téhož 1850 str. 1406.). Modernímu tenái psobí tení sonet tchto nkdy dojem, který jest v pravém opaku k zamýšlenému úinu.

posledních

dvou

rovi správné

Ješt drastitjší doklad, jak neepickou formou podal pozdji

Vacek Kamenický

je

sonet,

ve svých „Liliích a ržích",*)

v nichž také partie didaktické nebo gnomické jsou zdailejší ástí

popisných neb ryze epických. Leží tedy

kvt sonet

Kollárových bez odporu v

tech zpvech „Slávy Dcery". granáty,

které založily právem

lepší tato ísla

stala se již více

Zde jsou ony

básnickou

mén

prvních ryzí ohnivé

slávu Kollárovu.

Nej-

majetkem našich antholo-

oddech.

tyverší

je

tudíž

Proto petahovati smysl verše ze vždy choulostivé a nebezpené'. Lze

do trojverší dobe upraviti sonet verš jeho menší polovici

že prvních 8 verš tvoí jeho vtší, druhých 6 uzavenou aspo gramaticky. *) V tchto znlkách (vydaných r. 1846) aspo již se stídají v obkroných rýmech ženské spády s mužskými v obmnách ABBA AbbA. Rovnž v troj-

tak,

verších panuje daleko vtší rozmanitost, za to je poetická cena skladeb nepatrná.

33 Jaroslav

logií.

Goll*)

první

dv

skupiny,

a roztídil je ua

do

neckých,

Chalupa a

druhé

do první

není

—

zvláš nijak

milostnému docela. Bakovský

vybral

položil

viz

úel

pi

19

znlek

sonet

vlaste-

výbor

podali

jeho knihy,

nebezpených,

z

8

Daleko menší

erotických.

11

Bílý, poslední

erotika Kollárova

jemným taktem

s

vyhnul

—

akoli

se

živlu

svých hojných citátech ze „Slávy

Dcery" hledl více k obsahu, k niti pojící v celek jednotlivé myšlenkové obzory básn, nepihlížeje k esthetické cen volených znlek. Nejšastnji posud do šachty Kollárova zlatodolu zasáhl Goll

;

ovšem úzký rámec jeho

plnou hrst drahokam, jak by

publikace

si

nedovolil

byl zajisté

nabrati

tak

sám pál. Ale} jedno

kdoby chtl podati výbor z Kollára, tres jeho poetickou, co po zbude potomstvu nejen po Slovanu, nýbrž hlavn po básníkovi, že musí sáhnouti pro základ k výboru Gollovu, který jak v hlavní myšlence rozdlení celku v dv skupiny, jest jisto,

krátce

nm

to,

:

vlasteneckou

a

A k výboru naše doba asu

erotickou,

tak v jednotlivostech

takovému

*) Goll,

**)

bude

základní.

Kollára dojíti musí; nema

více hledati zlatá zrnka z celé šachty, která

logm, archaeologm a jiným kde básník

z

vdcm

a esthetik docela s Anthologie

Zatím vyšel

již

eské

podá vždy ješt dosti prázdnem odcházejí.**)

i

filo-

tam,

lyriky, 1872, str. 116.

výbor takový péí

p. prof.

Dra.

Jana Jakubce

a

ást I. obsahující lyriku erotickou nákladem Šimákovým (100 znlek), ást II. nákladem Bakovského (velkolepý Pedzpv a 87 znlek) obsahující lyriku vlasteneckou a gnomickou s výborem menších básní Kollárových. Výbor, jemuž pedeslána je podrobná studie, jest velice šastný v seskupení a roztídní iálky a pináší všejco^vždy zstane ..t o cí mu obecenstvu nezbytným. sice

Jar.

Vrchlický: Nové

studie a podobizny.

Dv

starší sbírky básnické.

Pavla Josefa Šafaríka „Tatranská

Múza

s

lyrou slovanskou".

—

Václava Bole-

míra Nebeského „Básn".

'v malé První patí

již

knížky,

zcela

ale

ob

jsme potebovali

historii literární,

v literatue.

avšak jméno, které nese,

piostí interess eského tenáe k zvdavosti a tato stále poroste tením, tak že bez zábavy a vzrušení neodloží tenký ten sešitek. Druhá publikace má význam posud aktuální; není dnes, kdy forma poetická dospla k netušené výši, takových básnických duší, i

jakou byl Nebeský,

práv mnoho,

a jest tudy vydání básnické jeho

pozstalosti opravdu pozoruhodným literárním inem.

Vydání sbrateli

básní

Šafaíkových

literárních

Pvodní vydání

jest

vdíme

horlivému a pilnému panu dru. Frant. Bakovskému. dnes opravdovou vzácností, pravým unikem zajímavostí

u nás). Pan dr. Bakovský poídil své vyzáklad jediného známého exempláe, který mu zapjil ze své knihovny pan Lud. V. Rizner, uitel v Zem. Podhradí na pro bibliofily

(jsou- li

dání na

Slovensku.

Mžeme smle

íci, že p. dr.

Šafaríka poetu, nebo kdyby se byl

Bakovský

bhem asu

zachránil

ztratil

i

nám

tento je-

diný výtisk pán Riznerv, byl by Šafaík poeta jen mythem píštím pokolením. Básn Šafaíkovy se všemi zvláštnostmi své mluvy a svých názor jsou a díváme-li se na se stanoviska doby, kdy vyšly dílem památným neváháme a to íci, že u nás proítání jich (1814), naplnilo podivným pocitem. tyi roky ped vydáním „Poátk

n

eského básnictví" vystoupil tu básník šestnáctiletý (praví sám Louení s Múzou: Zaml též, že jemu bylo málo víc než šest-

v

náct

let),

ovládající jazyk

i

formu na dobu svou svrchovan a mi-

35

Vše v ^básních tch jihne ^výš ±jý&, je vidt, že popod vlivem velkých vzor, žeThnaly se po" vyjádí pomysl nejtžších, že lyrismus Klopstockv byl v nich místy dost šastn

strovsky.

vstaly

postižen.

aspo

jazyka a máme o básníka pravého, plnozrnného poetu. Písem ta

derní a s

Dejme básním Šafaíkovým formu co do

to o dobrým rozmyslem.

Co dnes iní

jazyk, jest jen sukovitá forma

básn^

ty

[movíc, slova

nezáživné, jest jen

myšlenky a cit v nich jsou a šlehají z nich pes všecky zdánlivé smšnosti, jež zavinil pouze as, silou neodolatelnou. Avšak i ten jazyk, který dnes^iní básn *ty ;

vtšin tenástva cizí, ten byl na onu dobu zázrakem. Dnes zane u nás básniti každý s hotovou zbrojnicí obrat a slov, dnes i

je lehko napsati

obstojný

sonet,

ale

jak jinak bylo

roku 1814!

Dnes ani nemže být zaáteník triviálním nebo naivním, jazyk sám má jisté meze a klade velitelsky své^veto pi nejmenším jen pehmatu, ale tenkrát, kdy všecko bylo nehotovo, kdy výraz a význam slov byl neustálen, tenkrát básník zajisté vážn myslil, co dnes, po letech asto znífdost komicky. Tenkráte zázrakem neb divinací božskou

padlo se na pravý slova význam a dle toho lze

jen posoudit, co vykonali

Jungmann svým pekladem Miltona a

Ša-

faík svými básnmi. Dnes by ~ nemohl básník^osloviti-Múzu:

Mj

se

dobe, Múzo milá, bac šastlivá,

cesta tvá

svižn mrštiž stehna ilá, ježto

ekl by

to asi jinak,

šlenku

nevyslovil.

V

jsi

vždy inlivá;

ozdobnji, ale v podstat by také jinou mybásních Šafaíkových mžeme miti jen

pokrok básnické formy, nic víc a tu se namane mnohá

vc vysoce ohledu myšlenek, pomysl a cit zde vyslovených stojí poeta Šafaík zcela za sebe a nepotebuje ani obhájce ani komentátora. Cízajímavá

—

v

tíme v hochu objímal

celý

šestnáctiletém

velkého

ducha,

který

již

tenkrát

vzdlaný svt, který mohl tak dobe být velkým

poetou, jako byl opravdu pozdji velkým badatelem. Tedy jen po stránce formální neb jazykové, jak íkají naši puristé, se nám tyto básn zamlouvají, ale za to nemže básník. vykonal tu v dob krátké práci ohromnou.

as

mén pomrn

3*

36

Avšak jistá

význam v básni

tato

i

slova

pozorování jsou vysoce zajímavá. básnické právo

ztratila

neb výraz

jiný

— leda i

neb komický.

triviální

Vidíme, jak

asem

dostala

Milenec sotva by

snad v duchu národním neb v básni rozmarné

moh' být nazván „holka". Takž

buc

jak

své,

—

„holeek", milence sotva by se eklo jen tak

slova „pacholek", „droby" atd. nabyla zcela jiného

významu, a teme-li dnes u Šafaíka

básn

titul

„Slavení slovan-

mimovoln usmát. Takž i slovo „hopvodní význam svj, který zrail mladíka, lovka

ských pacholk", musíme se

lomek"

ztratilo

Dnes by sotva kdo

neženatého.

v

erotické

básni

kikl na svou

milenku „pes plot se vhoó!" místo pelez

plot,

napsal, že „všecko se pojí, co se jen zná."

Netroufám

totéž a snad

A

i

víc,

a

moderní básníci ale ovšem jinak.

vati verše ze str. 75.,

jako knihy mají „vesmír" se

ujala, ale

i

vyslovili

„rozsocha"

si

ani cito-

bez

ostychu

„Umka" (Múza)

slova své osudy.

ujal,

a básník by sotva

se ne-

neb „rozsochatý", které

Jungmann má v pevodu Ztraceného ráje, zapadlo, „tvar" místo idea dostal význam jiný atd. atd. Pro básníka a spisovatele slovo

i

zvláš jest tení básní Šafaíkových velmi zajímavé a zábavné. Pi této nehotovosti formové je to pímo zázrakem, že se Šafaík odvážil tenkrát

skladeb,

—

na znlku,

—

a jsou to skorém nejlepší

z

jeho

a na triolet.

Obsahem vyniká nad jiné Zdání (sen) Slavomilovo. Báse hexametrem psaná má ovšem nkteré délky, ale pkné popisy pírodní plné plastiky a malebnosti. Je to ve

konfesse o

vnosti

poesie,

zpsobe snu básníkova

thema pozdji tak asto zpracované.

Slyšte výsledek:

Díve díve

se,

milý, to

v, tam sítí neoesa hvzdná; tm pohnou, z nichž vznikli,

se potokové k

dív posvátným jaté pestane tlouci plamenem srdce a v nm ta poslední lovéství

zpt k zídlm,

citedlné

zhasne: než zvolní se kunšt a

pkné umní

jiskra

mine.

Pokavad objímati zem obloha blankytomodra bude a láskyplné své oteve náruí choti; pokavad po žalostných city: tu

t

nepochybn

nepromnném

se

se radostné v

budou

blýštti svtle

umlc .

.

.

lovku hvzdy

zjeví

37

pozdji pípadn ekl Anastasius bude též posledním básníkem, aneb jak to

potud bude poesie, ili jak to Griin, poslední

lovk

vyslovil Zendrini v své krásné písni:

Odpotme

Neume

poesie!

podivnstky a máme dosud pkné básné na str. 26 (asové), 60 (Ctnost), 62 (Sen) 72. (Já i ty). Zmínné „Slavení slovanských pacholkv" má mnohý pkný detail, a „Poslední noc" je pokusem ballady s nejednou realisticky silnou rtou. „Zašlý a vzešlý ráj" jest pokus jinotaje. Je vidt,

nkteré jazykové

Šafaíkv zkoušel všecky struny. Bakovského je dobré snad až píliš pedanv poznámkách pod arou a v stylisaci nkterých poznámek,

jak mladý, horující duch

Vydání tické

dra.

p.

jsme však velmi

hodn

vdni

pejem panu

za poízení jeho a

vydavateli

štstí na dráze nastoupené.

Jaký skok od básní Šafaíkových

kbásním Nebeského.

Zde dýšeme v ovzduší zcela moderním. Jen pár let do zadu, a chápem docela ten bol, tu melancholii. Nebeský má jen jednu strunu na své lye, ale dlužno piznati, že na ni hraje výborn. „eský Lenau", ekli byste a právem. Táž noblessa výrazu, týž cit jemný až panenský, táž forma jednoduchá a psobivá. V nkterých akkordech ješt Rudolf Majer mže s ním konkurovat, ale jen v

nkterých.

Básn Nebeského poesie eské.

Na

melancholie

v naše

zdjším

i

jsou velmi dležité

nich vidíme, jak šlehli

eské

kruhy.

pessimismem

filosofujícím

pro studium pozdjší

nkteí nmetí

básníci

Bol Nebeského není ješt po-

— on

jest

pouze snivou, sladkou,

píkejší a mén poetický. Melancholie Mathissonovská a Lenauovská více cítí, pessimismus Lormv jen filosofuje. Nebeský patí do kategorie první, jest víc poetou snílkem než poetou rozumáem. Chápem, že pozdji na své básn patil s nedvrou; duch tak vzdlaný a bohatý, jenž se slunil v zái poetických skvost všech a národ a písn

melancholií,

pravý

pessimismus

jest

vk

mladického stesku a mladické lásky!

My i

se

ty vci a s pietou sbíráme Nkteré písn jsou pravé perly, cit pehledném i nepirozené neeské sklá-

díváme trochu jinak na

tyto zbytky vzácné té duše.

jde tak

do

hloubky,

notlivé obrazy

že

nkde

zcela obyejnou základní myšlenku. Jedpekvapují svou pípadností a smlostí, jiné svou

dání adjektiv aneb

38 jemností a koloritem.

kám

Víme,

že byl lyrik Nebeský ženám a dív-

své doby nad jiné sympatickým.

Vydáním básní Nebeského vykonaly Válekový „Poetické dobrý in. Což se nenajde nikdo pro klassickou prosu Nebeského ? Komu jsou tak snadno pístupné všecky roníky Mu-

besedy" sejuíku,

kde

tlí

jeho znamenité studie o

eckém

a antickém dra-

mate? Kdo nám vydá souborn jeho peklady? Zde dluh velký a velká povinnost

—

zatím ást

toho a doufejme,

úkolu

bume

rádi,

že „Poetické besedy" vykonaly že

asem

i

v ostatním

se spravedlnost essayistovi, jako se stala dnes básníkovi.

stane

ech.

Svatopluk

(Lístek jubilejní.) (1896.)

Vím, že jest obtížno, psáti dnes lánek jubilejní. Nedávno ješt, práv na tomto míst*), z péra kompetentního, byly takové projevy prohlášeny jako

tyicítka a padesátka

ml

vzácné štstí,

to

vika

dožiti

—

píznaky

ovšem,

senilnosti a

co je to

vi

Tak

se osmdesátky?!

marasmu. tomu, kdo

asi jako

polo-

lidské dráhy.

Ale léta

ramus

lidského

života

neleží

práv v

et ignorabismus" jest vše, co tu íci

ruce

„Igno-

naší.

mžeme. My

nevíme,

chceme a musíme íci v ten významný den upímné slovo souhlasu a dík, za vše, co vykonal, té vytoužené mety: my víme jen a cítíme, nám jest a co posud vykonal, a když váha toho vykonaného imponuje, jest povinností doká-li se muž, jemuž

ím

promluviti

—

teba

i

v padesátce.

„Let našich jest šedesát neb sedmdesát a co nad

to,

bolest

Dante ne bez významu zaíná svou epopej veršem: „Nel mezzo del cammin di nostra vita". A tím stedem lidské dráhy dle míry žalmistovy není

a strádání jest!"

pravil

již

starý

žalmista, a

ani plná padesátka!

A ješt nco. My dnes

všickni

rychleji

žijeme.

Sofokleovi

nechtlo se ani se svta; prvního musilo zardousiti zrno hroznu a druhému musil rozbiti želvou symbolický orel Zevv

i

Aischylovi

lysou

lebku, *)

pokládaje

lánek uveejnn

Zde doplnn

jest

ji

v

za

holé

skalisko.

pvodní form

Rovnž

dnes nikdo

ve feuilletonu „Národních List".

pouze vzhledem k „Modlitbám k Neznámému".

40 zda

neví,

mu popáno bude

let

onoho

a všeumla,

polyhistora

jakým byl Lionardo da Vinci, anebo požehnaného stáí velkého tvrce „Posledního soudu". A tato léta byla na konci plna nudy i

a bolesti.

stáí

líí

smutné

Známé

terciny

své a chorobu

konce

všech

lidí.

milence Vittorie

Colonny,

„v kterých

dostatené illustrují konce, ty pravými titany poesie teba byli

svou",

i

a myšlenky.

Moderní doba zvláš nepeje dlouhého života velkým poetm. Walt Whitman, V. Hugo, lord Tennyson, Leconte de Lisle jsou ale vzpomeme, jak brzy odešli proti ovšem vzácné výjimky

—

tomu

ped

lord Byron, Puškin, Schiller, Keats, Slowacki,

z nich

dob

vykonal v

Mácha! Práv každý

vymené. A pece pro jej slavíme a

nebo v polovici této dráhy, osudem té zrovna tolik,

milu-

k vavínm starším mnohé nové, mohli se ješt rozvinouti ve smrech, námi dnes netušených ale nejsou proto menší v naší vdné pamti. A proto zastavujeme -li se u osudného mezníku padesátky nebo teba i tyicítky svých zamilovaných umlc pejte nám

jeme

!

Je

mohli

pravda,

pipojiti

i

—

—

tu radost! si

myslíme o

Máme

píležitost, íci jim to

jich innosti; lkáti

pozdji

i

upímn

a

oteven,

co

hyperbolami nad popelem

—

ale mrtvým to nieho již nepoví. píkazu prosté nutnosti, následkem toho kategorického imperativu, jemuž podléháme všichni, když

mrtvých, jest vždy krásné

Stalo by se to tak jako tak z

nezbude nic jiného. Již tento

sám

úvod vzbuzuje náladu elegickou, která

—

cítím to

— není dnes zcela na

míst. Ale byl mi vnucen situací. Nevážíme tch tyicet nebo padesát let, ale vážíme tu v nich vykonanou práci. Pes všechen kriticismus moderní doby naší neklesli jsme na takové barbary, hoditi velký kus života, vnovaného pouze ideálu a umní, mezi staré železo. Je to smutné dost, že se to musí pipomínat,

Cítím,

že jest

k významnému dni

jsem roztrpený

pímo obžalobou našich pomr tento úvod Svatopluka echa. Snad se mi ekne, že

škarohlíd

—

ale,

prosím vás, kdo jím není dnes

41

Nechci disputovati tef, kdo to

u nás?!

nejpopulárnjšího

šeho

obrnným úvodem. Moment všady

nejistší radostí

s

k svátku nas takovým

zavinil, že

básníka je nutno vystupovati

—

dnešní

ml

slavnosti by

ruku

ale,

pijat býti

na srdce, víme sami dnes,

kdo nám do této íše nasype ihned celé hrst trpkého pelyku?!

ech dokal

Svatopluk

tvrího

se

ve

zdraví a v plné

síle

genia osudné padesátky. Osudné zajisté. Zvykli jsme po-

kládat tuto íslici za jakýsi mezník lidského života. Ale

hoto názoru vnutkal nás je

svého

as

a

pomry.

absolutn ztraceno, co vykonáš pozdji,

vykonati

—

více

i

nad propastí

ano,

ale co chcete

i

do to-

Co's nevykonal do té doby, jest jen dar nebes.

Lze

žádati od efemér, visících

?

Je v tom jen kus zdravé lidské logiky

konen

I síla

nejvtšího genia

v umní platí pipoutána mladost pedevším, nebo samo umní jest v plném rozpuku a výjak Emerson buchu svém celá mladost lovka: a je-li to náhodou jest

íká

A

—

—

a tudíž

na fysické jeho zdraví.

lovk

representativní,

mladostí lidstva,

i

jest

aspo

v

ono mladostí

celé generace

jednom jeho údobí.

A nám representuje Svatopluk ech v dosavadní innosti Ne onu mladost prchavých sn a dojm, ale

celou naši mladost.

snah a cit

sytou mladost

také velký a plamenný

in.

sebevdomých, I

v

uje.

nho pee

sn

zralosti a síly, která ví,

On svou mladost

obrnil

v záptí šel vždy

jeho prvním mládí, kde jiní na

neurito se rozbíhali celým velkým svtem rujete u

jíž

o

a poesie, vypozo-

chce a

ech

kolbišt literární neobyejnou mužností a vysplostí. první své

básn

kam sm-

hned pi prvním vstupu svém na

zralý a hotový. Jestli kde, platí o

nm

byl od

staré „ex

ungue leonem".

Vzpomínám jeho Ovšem, mohli jsme všecky sliby

ech

byly

„Kandiotek" a jeho

„Husity

na Baltu".

—

mnoho z tchto ukázek vrchovat splnny po dvaceti a ticeti si

slibovati

ale jak

letech

•'

s erotikou ani s elegií, ale hned s epickým tomuto lvímu drápu své povahy umlecké zstal vren, zatásl brzy svou hívou v „Adamitech", aby v „Evrop a „Vác-

nevystoupil

skutkem.

A

11

lavu

z Michalovic"

doby moderní.

utvrdil

své poslání jako nejvtší epik

eský

42 to jen moje osobní záliba — ale zstane „Adamit", „Boue" a „Michalovice" nejvzácnjší upomínkou mého vlastního literárního života. Cením jist spravedliv a v detailech i výše mnohé jeho práce pozdjší po-

mn

Nevím, jeli

ech „Sn",

i

—

slední

kdo

ale

mže

za tu vnímavost prvního mládí,

niím

ne-

Zde jsme pili plným douškem katarakty velké poesie, inoucí se z ducha záícího a skvlého. A pili jsme je hltaví a lani, a velké dojmy ty potrvají v síle neztenené. Jako zázranou holí Mojžíšovou udeeno zde na pramen velké poesie, a pramen záil, hrál a tryskal, až oi pecházely a dech se tajil. Byl to hodokvas poesie velkého stylu, smlých rozmach, as pozdjší síly, obraznosti, u nás posud netušené a nezvyklé. nieho v tom nezmní. Každé pokraování „Adamit" bylo nám v skutku literární událostí. Leccos tkvlo sice v Byronu a velkých vzorech doby pedcházející, ale vtšina byla svérázná a~naprosto nová. Smlost koncepce a mohutný lyrický tok, pesnost, pádnost dikce, lepá, uhlazená forma, dovednost, s jakou mohl básník fanaotrávenou

?

blud

tický

šílených

kosmických,

fysických a

meta-

fantast vznésti až v ovzduší otázek

neobyejné velké perspektivy všelidské, lví spár na každém verši, bohatost

lokálním koloritem jen sesílené,

forem v pasážích lyrických a ten kovový, dunivý a zase laškující

rým v ástech docela zpvných,

báse!*) nesmíme

Podtrhuji slovo

žádati

i

dnes. Jazyk náš sotva kdy se zastkvl a zastkví

hávu tak

v lesku a

vn exotická nad vším — pravá — a víc jsme tenkrát nežádali a

báse

královském, jako

v scenerii

„ohvzdného

nebe", kde „obrovského dubu na mrtvole, v

mechovém jenž

stlívá rubáši,

Mojžíš sedí jako na prestole, hrdostné své elo povznáší

A blické

položte vedle toho jásající

*)

."

závrenou hymnu andl

v bi-

„Andl" to lkáni, to šepotání, ten chvalozpv, hymnou a elegií zárove a jemuž se rovná jediné kou-

Man

pipadne dnešnímu tenái „Adamit"

obraz historický

„Nahá"

.

—

básni

jenž jest

.

„Proti všem"

se týkajících.

Obé

tato

srovnáním pojímání a názoru obou

Jiráskv

klassický

a zvláš v posledních partiích svých,

pední

pvodc

díla širší

naší

belletrie

studie.

sekty

zasluhovala by

43 zelný epilog

luzné

echa

a máte

„Sníh"

idylky

poetu, ryzího

lickým stránkám jeho

„Sn"

z

dob

pozdjších

daleko

poetu, a nemusíte sahati ani

anebo k dojemným

—

k idy-

íslm

lyrickým

„Lešetíuského kováe" a pozdjších básní jiných.

Práv

Nechci ani íci, že život dost záhy zburcoval básníka.

—

tchto snech mládí tam a jestli setel tu nco pelu s kídel jeho, tím více vystupovaly tony základní, které uinily tvorbu jeho tak drahou každému srdci eskému. Sny prchly a skutenost se pihlásila. Nejdív zcela pirozen v masce histobyl

život

rické

v

již

i

Máme

nebo polohistorické a legendární.

tu

široce roz-

loženou, pravou epickou vlnou se nesoucí „Dagmar", dále symbo-

„Evropu" a „Slavii", Václava

lickou

z

Michalovic"

Z tch kladu na první místo

skutky.

naši nejryzejší

báse

epickou a zárove

a

síly

dílo

nemžem

rozseto

nikdy

štdrou

dost

býti

samé epické

z

Michalovic",

Je

historickou.

odporu básnické arcidílo prvního ádu, za ktefé

—

„Václava

v

koncepci

vdni.

dlaní: ne pasáže,

Zde

i

to

je krás,

ale celek

bez

provedení,

nhy

ve všem jest

bezvadné a naprosto umlecké.

„Evropa" a její pendant „Slavie" sahají daleko hloub v souasnost a pítomnost. „Evropa" jest originálnjší koncepcí, smlejší provedením a vtší obzorem. Malou introdukcí byla k ní baladická báse „Na lodi vysthovalc". Ale „Evropa" jest mohutným a silným rozvedením daného thematu. V ní jest mnoho látek holavých, ale všecky jsou ovládány rukou zkušeného mistra. Mohutný lyrický tok je poután silnou rukou epika a pece jest

—

—

cítíte

to všady a pes všecko hlavní vzpružinou básn. Jak vedle tchto, ideami souasnosti rozháraných skladeb,

stojí

jako

mramorový pomník „Žižka" Zde jestli kdo, mohl by on jediný

veršem velkou báse

V

„Žižkovi"

je

!

coulem epikem a

jest

o „božích bojovnících",

vše

vryto

do

žuly

se

ech každým zdarem napsati

na niž posud ekáme.

veršem,

pd

jako

v Jiráskov

„Proti všem" je to vykonáno na pesných studií rozmrech daleko vtších klassickou prosou. Nkolik menších skladeb epických, lyrických a píležitých pojí se k tomuto vnci. „erkes" jest obrázek harmonicky zaokrouhlený, plný vzácné malby lokální, z autopsie zachycené. „Ve stínu lípy" jest ada obrázk z eského venkova, plna poesie

epopeji a v

44 intimní a neodolatelné,

smsi

v pestré

se

humoru a

stídající.

vtipu,

romantiky a skutenosti, „Handžar" a elegie

„Zimní noc",

„Nad hrobem Havlasovýin" jsou vzácné drahokamy lyriky kons ostrými pointami a výpady z íše romantiky v drsnou skutenost. Zvláš tato poslední jest i psychologicky templativní a popisné,

pro

echa

karakteristickou, jako

„Zimní noc"

opt po

stránce

biografické.

Druhou skupinu poetické innosti echovy tvoí satiry. „Hanuman", „Pravda", „Šotek", „Pohádka o ptáku Velikánu Velikánovii" jsou rázu allegorického, místy siln pohádkového, a proto družím k nim

i

více humoristické než satirické

„Petrklíe", které

vedle „Hanumana" jsou rejpoetitjšími ísly této skupiny. Satira

echova

jest

myslná

a

pi veškeré

pihlíží

spíše

ostrosti v jednotlivostech

srašnostem souasník, než aby jednotlivé ze spoleenského života. a

plnou rukou

sentence

celkem dobro-

ku povšechným kehkostem, si

vybírala

slabostem

speciální

Nezídka rozhazuje

vzácné moudrosti životní a místy

pípady v nich

—

jako

— mocným

tepem orlího kidla zasahá až k nejvtším „Pravd" záhadám lidstva a kosmu. Didaktickou kostru obaluje, jako thyrsus, liánami spanilých a víících obraz, které vsí se na sebe jako kaskády kvtné v pralesích jeho „Hanumana". Bodá-li v satie,

v

laškuje v pohádce

—

osluje- li v popisu,

dojímá v

popvku neb

Staí ukázati na p. k velkolepé apostrofé pralesa v „Hanumanu" (str. 17. . IV.) a hned vedle ke vstupní básni „Petrklí". Jaká to pestrost a rozmanitost! intonaci národní písn.

Od

poesie satirické k písni isté politické není daleko.

—

Ti

„Jitní písn", „Nové písn" a „Písn otroka" — knihy písní uinily jméno echovo daleko populárnjším, než velké jeho klassické a romanticko-pohádkové skladby. Skvlá dikce z ep a básní popisných pešla i na tyto hrdé výlevy cit vlasteneckých. Mužnost a ráznost má každá v ele a pi nkterých se hlubokému dojmu

„Dva zvony", „Zimní noc", „Sen Koniášv", „Divní smích", „Podzemní hlas" vynívají hloubkou plastikou zpracování, hudbou veršovou nad rozvlnné

neubráníte. svatí",

invencí,

„Geronv

45

moe

ostatních

let

domlouvajících,

kárajících a píležitostných

slok,

echova kídlo ódy a hvzdný hymnický. Ve všech tch sbírkách nejednou jest smlou rukou nejednou dostává píse

v nichž

zasáhnuto do nejpalivjší rány souasné doby, v otázku sociální. Žíravá

satira

v samé

nkterých ísel

zmnou

ostí ani

koeny

pomr

„Písní otroka"

z

nynjších,

a základy celého

nebo

neztratí na

svém

sahá hloub, místy až

organismu spoleenského a celé

bytosti lidské.

Mimochodem pipomínáme, že názvy „Jitní písn" a „Nové neteba bráti do slova dle definice poetiky. Básníkem písní — teba se mu tu i tam nkteré i skvostné podaily — ech není. Všecky jeho písn zvlášt v obou tchto cyklech uvedených tihnou daleko více k ód, k hymn a v dob poslední v „Modlitbách k Neznámému" k poetické meditaci, kterou bychom písn"

nejradji jsou

nazvali

lyrickou

pekrásný „Lesní

rhapsodií.

žalm"

a

Vzory

„Zboený

takových

chrám",

„Klekání" a jiné kusy. Všecka tato ísla poesie

skladeb

„V boui",

echovy

vynikají

neobyejnou rhetorickou mohutností, která mla již své pedchdce v starších písních echových a v nkterých lyrických pasážích jeho epických skladeb.

U

nás kivdou stalo se zvykem,

nejnovjší

— Je

cizí

poesie

pohlížeti

—

patrn vlivem

symbolické, která jest pedevším náladová,

na rhetoriku v poesii jako na kardinální chybu lyrických básní. to jen jednostrannost mody, která brzy pejde. Jinak bychom

musili škrtnouti z poesie

nemluv

nejmén

dv

tetiny Lamartina a Huga,

nkterých básnících nmeckých a i anglických, jichž hlavní tžisko tkví v brillantní rhetorice. Ovšem má rhetorika své úskalí, ale ovládána rukou mistra jest pákou velkých efekt a nevyluuje nikdy pravou poesii. Uvádím jen vstupní sloku o

echovy ódy „Bh". Nad

hemžením jak nad mravenc rejem, i vely bzukotem, nad tancem jepice jak nad staletí djem, nad zemí veškerou, nad jejím životem, nad

lidstva

evem

orkánu

nad mraen oblastí, nad etherovým šírém, nad planet, vlasatic, všech sluncí tpytným vírem, nad hmotou bez mezí a všakým jejím ruchem, nad každou myšlenkou a vším, co zveme duchem,

46 nad každým tušením, jež myslí zbožnou chví, neznámo vznášíš se, ty iré nekonené,

v

ty

nepromnné, vné,

ty

nevybadatelné

a nedohádatelné, ty velké, nejvtší všech

To

je

taj Tajemství.

skutený velký rozbh

rhetorický, ale zde jist nutný

a svými mistrné umísténými protivami poetický rozbh. Analogická místa najde

tená

„Andla" skutenou

místech

velkou a

a jisté poesii.

geniu pedstaviti a jsou

elakovského „Bud! vle

vycítí

pak Deržavinova óda na „Boha", jako také rhetorikou, ale

tvá!"

báse „ó Bože mj,

krásná a hluboká

lainova

„Snhu" a v úvodních a závreních pes všechnu rhetoriku jich Jinak nelze si ani dobe básn tohoto

v prologu

Že pak zvláš lyrika

láskou".

vlastenecká

a

ty

rovnž ranil

tendenní

i

Ver-

jsi

mne

se

bez

Hugovy „Pokuty" a „Dsný rok", kde ist zpvných lyrických ísel jest nesmírn poídku, Barbierovy „Jamby" atd. rhetoriky neobejde, ukazují

Poslední jichž je

ech

básnické tvorby echovy tvoí skladby, tvrcem v nejednom ohledu samostatným a Jsou to básn moderních látek, ze života na-

skupinu u nás

skoro ojedinlým.

mnoze venkovského neb chcete-li, zvete je

mány.

V

lidmi stedních

kruh

spoleenských:

velkými idyllami anebo radji veršovanými ro-

genru tom jest patrné rošíení staré poetiky. První živly

a tony k nim našel by lípy",

s

—

hádkové

tená

již

v „Snech" a v cyklu „Ve stínu

tam nad vším ješt tepetá

ale

a proto

adím

se kouzelné

ovzduší po-

ony skladby do první periody tvoeni

echova. Ale sem poítám „Lešetínského kováe", „Zpvník Jana Buriana", „Václava Živsu" a „Sníh". Jsou to

vesms

skladby velkých

krás poetických, ale vedle tchto jsou to skladby, v nichž stvoil

ech nco Myslím,

docela nového, naši totiž moderní povídku veršovanou.

že

hudba jeho

snad Karel Leger uhodil na jest

pece

podobnou

strunu,

Ve všech tchto tyech jmenovaných skladbách všelijaké a skutky.

ale

zase docela jiná.

akutní otázky našeho

života a

eší

se

hlásí

debatami,

se

písní

Scenerie lokální a postavová jest sk^ro jen skvostným

rámcem obsažné debaty myšlenkové.

V

„Lešetínském

kovái"

47

„Snhu"

a v

duní otázka sociální,

v

„Zpvníku Jana Buriana"

pomr eského sedláka k šlechtici odrodilému, konen v debatách rzných petásají se etné

diskutuje sovi"

se

„Živ-

v

asové

otázky jiné, od otázky národnosti a svtoobanství až k záhadám víry.

ležel

A

skoro se místy zdá, že

petes tchto problém

hlavn básníkovi na

srdci a vedl jej

echovo vyznání

sociální,

v nich

víry,

politické,

ženské. Celý poetický apparát jest jen zde

šetínskem kovái" vyniká lyrika líbezností,

—

hudebností

a

ve

prostedkem k jinému

form písn

—

první

dostupuje

šttec

echv

šíky

rovské, v druhé dojímá vroucností citovou

a

V

„Le-

národní grácií,

k ní se druží sestersky

—

V

Je

nábo-

národní,

ve „Zpvníku Jana Buriana". V ostatních dvou v „Snhu" leží umlecké tžisko v popisné ásti •

a zásad

práci.

stále stejn skvostný a bohatý.

Ale apparát ten jest

cíli.

k poetické

lyrika

ze

„Živsovi" a

a v reflexi.

homé-

plastiky

neobyejn, zvláš tam,

kde se dotýká vzpomínek na vlastní své uplynulé mládí a dtství. Vstup k „Václavu Živsovi" zstane klassickým kusem, v nmž popis a reflexe splývají v dokonalý souzvuk. Mistrné kusy popisné s

tenorem homérovské šíky a pohody najde

skoro v každém zpvu.

tená

Vzpomínám jen krásné

v „Živsovi"

digresse o vesni-

ckých stavbách staroeských, popis domácího lesa s florou naší místo, plastikou svou s apostrofou šumivé hudby strom tvoící pendant k popisu hvozd litevských v Mickiewiczov „Panu Tadeáši u ovšem s rozdílem v povaze obou les: zde rozkošná

—

a

,

líbeznost a snivost

pralesa litevskéko

eského

—

lesa a

tam veleba a posupná hrza

ale v podání a vylíení obou, až do

detail

nejmenších, stejné mistrovství u Svatopluka jako u Adama.

Menších pasáží podobné malby i hudby je v „Živsovi" plno. Tak mkkostí nálady vyniká zvláš popis veera a ústní jeho do hvzdné noci („Kvty" str. 569. a 570. 1891—11.). Avšak daleko by nás zavedlo citování, a také zde není k tomu místa, ani vhodné píležitosti. „Václav Živsa" eká ješt rozboru z péra povolaného znalce. Je to rozsahem i provedením první náš veršovaný román, který neklesl nikdy na úrove prosy a zstal ve všem básní

Volba hexametru jen zprvu zaráží, však brzy se ním spátelíte lehce a na konci se vám stane docela milým

celou a sytou. s

a nezbytným.

48 Dalším krokem na této dráze jest roztomilá idylka „Sníh", jedna z nejlepších

prací

echových vbec, obestená pelem ryzí echovy tvorby stojí stále v zenitu

poesie a ukazující, že slunce své síly a sálajícího plápolu.

Divno

dost, že

„Živsa" a „Sníh" posud se nedokaly vydání

knihového.

Tak jsme od hvzdných

na palivé

—

pas i

kde

v

je

sn

pd

bujné mladosti až k

bojm

s

tvá.

pímo smlý

nimi podniká

A

tvoení echova,

a otázkám, vyrostlým

a spoleenských zábarevným sklem satiry,

skutenosti a národnostních

tam, kde na vše básník se dívá

tam, kde

tváí

prošli celou stupnicí básnického

stanuli

zápas Jakuba

rozsáhlý,

jejž

Jaké tu

množství

námt

sardanapalské

to dráha,

jaký

olbími jeho duch za málo motiv, jaké bohatství pímo

proletl

veliký obzor,

a

hlubokých a aktuálních

cit lovstva, pnouckh

ryzích

andlem

kouzelnou svítilnou své poesie, vrhá jako velké idylické

neb epické fresky na pozadí pohyblivé doby. Jaká let!

s

jsme u velké poslední mety jeho innosti,

se

myšlenek, jaká klenotnice

k nejvyšším, jaké orgie obraz

vn!

Od kalíšku drobné mateídoušky domácí meze k bujnému bizarrnímu kvtu tropické orchideje, od

a metafor, jaké barvy, jaké

k pestré tapet výkiku utlaeného lidu k nadšenému paianu bohorovných vštc! Jaká to stupnice, jaké vení a vli.ní, jaké stídání, jaký plný a s}tý život! Jaký mogoticky

stylisované

kontury starého

kancionálu

v barvách hárajícího východu, od prostého

v dob, kdy každé sebe sebevdomé na podstavec lyrické povykikuje do všech úhl svta svou individualitu! Jaké

hutný epický tok ryze objektivní poesie

menší „já" se dere tence a

hrd

a

sebezapení zde a jaká až bezpíkladná skromnost*) ve splynutí s

látkou svou, v pochování sebe za pochody

nebo

v ztajení se

za dialogy osob jiných

!

A

bud prost epickými jaká míra pi všem

pekypujícím tom bohatství! Jaké sebeovládání, jaká káze umlecká ve všem a jaká až úzkostlivá svédomitost ve formální stránce *)

v

Viz v ohledu tom zvláš pro

„Modlitbách k Neznámému."

echa

psychologicky cennou

báse „Zpov"

49

každé sebe menší práce! Jaká pvodnost myšlenek a jaká nápl nápad! V celé bohatosti své' pipomíná nám poesie echova. ony velké eky americké, které moi nezadají v ústí svém, ale na jichž i

vlnách vždy se tesou obrysy a stíny pobežních hvozd, na nichž

východ

západ

zhlíží o plnoci záivých konsteabychom lací A pod všemi tmito oslnnými duhami jsou základem žulové polského vštce pevné, významných slov užili sloupy skutenosti a opravdového života. Pevný, uritý názor, jistota svrchovaná, nejušlechtilejší realismus jest jádrem celého jeho tvoení. A toto tvoení jest každým

sláva

celá

leží

hvzdnatá nebesa

s

i

a

v nichž

se

celou stupnicí nevystihlý ch,

—

!

—

coulem eské a slovanské. Neklademe

to za zásluhu snad zvláštní,

nám jen spravedlivé a nutné. Chceme-lu nomen — omen V echovi skuten promluvil ech poeta pln, hrd a sebevdom, zstal pes všecky své asté a hojné výlety to není pov svty vzdálené a cizí ryze eským svým — a sledním kohinorem na jeho stkvlém diadému umleckém.

ale vytknouti to, zdá se !

i

Krátké toto resumé poety by opravovalo dostaten k sláv a úct.

jíž

se Svatopluk

ech

tší vším právem po vlastech

ských. Ale to jest jen jedna stránka medaille.

vám

vedie velkého,

ech

prosou.

je

zape dokonalého skladby,

rozlehlé

souverenního

básníka

stejn velký prosaik a poetu.

ovládá

kresb povídkové

pesném Od

své

básnické,

i

feuilletonové.

Od rozpedeným nápadem, ku široeji zake skladb románové, spoívající na

pel leží na všem, co vyšlo z jeho péra.

prosté arabesky, která jest

ložené

e-

a kyne

jeho prose arabeskové,

povídkové, románové, humoreskní, ceitopisné

Jemný poetický

—

v prose své nikdy ne-

i

v

ji

znamenitý spisovatel

i

Klid a jas, jímž

ješt více vystupuje

Obrate

a

a bedlivém studiu postav

i

jejich okolí a prostedí.

prvních jeho arabesek a povídek až k poslední „Rozliné

prose" stejné bohatství, stejná,

nepebraná klenotnice nápad, my-

jest

dnes

frásí

— ale

i

malých

—

a nad vším jasný vzduch pohody práv Dickensovské a oslující slunce božského vše ladícího a vyrovnávajícího humoru. Vím, že výraz „kabinetní kousek" šlenek, situací, :>cén velkých

jest jist v

Jar Vrchlický: Nové

nm

studie a podobizny.

definice uritá,

teba astým 4

50 diskreditovaná. Ale to, co chce íci, vyslovuje pln A jakou adu pravých kabinetních kousk vytvoila poesie echova v prose Od lehké, vzdušnou fantasií obestené „Nikotiny k „Ledové

užíváním a cele.

knžn",

od „Signoriny Gioventú" k „Brejlím", od žertu a vtipu,

povahy"

od satiry „Zastavené

k hlubokým

nejen prosy echovy, nýbrž

záchvvm

pravé

kontra Hrdlika", toto

jakou dýše „Jestáb

tragiky životní,

oeuvre

až

eské

belletrie

!

chef

Jakou snivou

náladou se zamlouvá povídka „Mezi knihami a lidmi", jaké zdroje

vztah

intimních

a vzpomínek, plných vzácného pelu, vrou v ka-

„Druhého kvtu", co polozakrytých reminiscencí osobních

pitolách

„Kandidátu

v

a literárních

nesmrtelnosti"

sebe vtším zapomenouti jeho románové která

ped „Písnmi

již

!

Nelze tu ani

trilogie o

otroka" roznesla jméno

v letu

panu Broukovi,

echovo do všech

Do této klenotnice humoru, satiry a životních vzpomínek vložil ech nkolik básní vlasteneckých motiv, které patí k jeho nejsilnjším projevm umleckým. Kusy ty nadepsané „Z cestovního denníku Jana Vraného" (jeden z etných pseudonym vrstev národa.

jeho prosy), zasloužily by jist vydání samostatné.

Ale listické

obraz

i

tam, kde se zdá, že básník byl

povinnosti

—

co sršelo

pod jeho pérem

jisker a

šleh,

obepjat byl zde diktátem

a myšlenek, jak velký horizont

tvrí vle

vpažen ve jho žurna-

souverénní

Tak stojí ped zrakem naším básnická postava Svatopluka echa. O lovku, víte sami, jak málo lze íci, jak úzkostliv tají svj život ped veejností, jak vyhýbá se všem stykm s širšími kruhy, jak se konen vyhostil dobrovoln v zátiší polabské. Ne jist, aby odpoíval na laurech

dobytých, ale aby chystal

Silné individuality, jako jeho, znají

opt

ím je ranil život. ech mže býti ujištn,

si

nové.

jen v nové práci oddech

a ukoj po všem,

Svatopluk všecka úcta v závratné

A

—

ano

tn jeho

víc,

že v zátiší jeho jej provází

všecka láska tch, kteí se kdy pohroužili

genia a erpali

z

nich

téch jsou legie, to jest celý národ.

movin tak hned klidnjších a utšenjších.

sílu,

nadji a osvžení. býti Abrahá-

Nemže

O

Jana Nerudy.*)

poesii

Y7,

ivláštuí jest, že v letech

jméno Jana Nerudy jako

sedmdesátých a osmdesátých, kdy

feuilletonisty „Národních

plného causeura a cestopisce bylo vrstvách národa, kdy

s

neobyejn

dychtivostí se

List", ducha-

populární ve všech

ekalo na každý

feuilleton,

jehož okídlené jiskry brzy se rozlétly celou vlastí a kolovaly z úst

k ústm, Jan Neruda, poeta, byl stále nedocenn a zneuznáváu. Jakoby jedna innost bránila druhé. Neruda básník byl s ále odstrkován, a pece by samotné „Knihy verš" staily i ve vtších literaturách a pomrech jiných pojistiti každému jméno a váhu vynikajícího básníka. Trochu byl tímto nepomrem vinen i auktor f

sám; nedral se nikdy do popedí se svými verši, tak že teprve po „Balladách a romancích" a hlavn po „Písních kosmických" a „Prostých motivech"

—

znan

zalo

pokroilém,

—

tedy si

v stáí širší

již

pro poetickou tvorbu

obecenstvo

všímati též více

Nerudy básníka. A pece piznati musí každý, že v básních Nerudových jest pravé jeho umlecké tžišt, již proto, že básníkem byl Neruda zrozen a žurnalistou že se teprve stal sbhem pomr a okolností. Že žurnalista zstal tak dlouho svží, jest ovšem zase jen zásluha poetova, ale jisto jest, že básník dosti a asto trpl pod tmito zvrácenými pomry. Ješt jedno stojí za povšimnutí a nutí ku pemýšlení. Druhé vydání „Knih verš" nese datum 1873. „Kosmické písn" datum

V básnické innosti Nerudové je tu patrná stagnace. ím zavinna? Patrn hlavn nepízní doby, ale možná dost, že i vnitními pomry básníka, posud neobjasnnými. Až dojde pragmatický životopis Nerudv ze svdomitého péra Boh. ermáka v „Kv1878.

byla

*) Psáno úvodem k soubornému vjdání básnických daných firmou Topiovou.

dl

Nerudových,

vy-

52 tech

postupné uveejovaný k této period života jeho, snad se

::

pece aspo do

jisté míry tato záhada. Ale dnes je tu v vzpomínáme, že i poetické innosti Adolfa a tíží nás. Heyduka, vrného Nerudova soudruha od poátku „májového" sdružení, je analogická pausa. My, kteí jsme v onch letech s ostychem, jehož nynjší mlád nezná, vystupovali na veejnost,

osvtlí

Man

dobe jsme i

Heyduk

A tjších

tu

a

obrození.

toho všimli. Nejednou zdálo se nám, jakoby Neruda odmleli nadobro. po roce 1878 náhle nové žn verš, plnjších a sy formáln dokonalejších Stalo se tu patrn njaké

si

se

i

!

Za

staršími

Hálkem

kupila v „Lumíru",

A

vždy plodná.

práce je

který

mistry stála

patrn

že po

cítil,

a I

nová

již

generace,

která se

Nerudou nedávno znova založeném. starší

a u Nerudy,

zaali reagovati

neoekávané

smrti

Hálkov

spadl

jemu

že

zvláš bohatou. Tak máme po II. vydání „Knih verš" (1873) roku 1878 „Písn kosmické", které byly na Parnasse eském hotovou událostí, roku 1883 klassické dnes „Ballady a romance", r. 1886 „Prosté motivy". Že poetický primát do klína, neslo to

„Zpvy pátení

4

nemohly korunovati pln tuto innost, zavinila

jen dlouhá choroba a smrt básníkova.

Bylo již nejednou naznaeno, jakoby byl Hálek v rychlém svém a vítzném pochodu k populárnosti Nerudovi ponkud pekážel a jej

aspo

jako poetu zastioval.

Rozhodn pravdou

že byl Hálek poeta Nerudy daleko populárnjší a že

pi

jest,

Neruda práv

A pirozeno jest, ku prose, kde neml té

své písné autokritice to vycioval.

že chvil-

doby soukov disgustován obrátil se více pee, zvlášt ne v prose feuilletonu, causerie a cestopisu. Tato populárnost Hálkova nijak však nesouhlasila se stránkou umleckou v tvoení obou básník. Byla zajisté, jak patrno, ryze látková. Položme vedle sebe Hálkovy „Veerní písn", první to stopu jeho popularity, a „Hbitovní kvítí", a vmysleme se do situace tenástva onch dob. Srovnejme ballady Hálkovy s Nerudovými z téže doby, kdy ml Hálek v oích tenáe prostšího a naivního pirozen primát. A prostá a naivní byla tenkrát vtšina tenástva. A postupme i k byronicky nadchnutým epickým

skladbám Hálkovým skladby Nerudovy

,

a vše

položme

vedle

analysující a

nich

pesn

hluboce

reflektující

vymezující

a

uvé-

7

53

írae brzy, že vtší oblíbenost Hálkova byla snadno pochopitelná. Stejné

je

pi dramatických

to

zápasech obou.

kothurn v duchu Shakespearov, a to ším

úspchem;

Neruda

místo,

Hálek opanoval

rozhodným,

aspo zevnj-

se spokojil s veselohrou a brzy

opustil a koncentroval

besed"

s

se

docela na

to

i

pole

prosu a oblíbený feuilleton.

Roku 1883 postavil se Neruda redigováním „Poetických v elo celého básnického hnutí novjšího, postavil se na které

úspchy

mu

jen

vedlnosti rád

právem a držel

píslušelo

jimž vždy

mladších,

zatleskal,

v své

ryzí

až do své,

pro

je

pes

velkomyslnosti

všecky

všecky a spra-

pedasné

smrti.

nkolik chronologických poznámek. Jsou nejlepším dkazem, že pravda asem, nkdy ovšem tempem ponkud pomalým, vždycky zvítzí. Nepipadá nám ani vlásku ubírati velké vloze a práci Hálkov a významu jejímu u nás v letech onch chceme jen íci, že vdomí, jak velký básník Bylo

nutno pedeslati tchto

—

v Nerudovi

nám

zhasnul, klestilo

zvolna, ale za to

odkaz

bezpen. Dnes

Nerudv adíme

pokladm,

k

si

do širších vrstev národa cestu

není tajemstvím, že

vedle Kollára, elakovského,

že

poetický

svým velkým básnickým Máchy

a Erbena

vždy u nás pevné, že on jest naším národním klassikem, jedním ze stžejních sloup naší

jest místo jeho

nové poesie.

ped

Neruda vždy spl daleko svou dobou. Ale je také pirozeno a nesetnými doklady u nás i jinde dokázáno, že takový záící let vždycky se trestá a odpykati musí v oích duševn línjších a pohodlnjších souasník. Vezmme hned jen „Hbitovní kvítí". Toto veskrze skepsí otrávené kvítí bylo roz-

hodn pedasné

dob

v

poesie vlastenecké a v ovzduší všeobecné

Nerozumlo a nemohlo se ani rozumti jeho blasfemiím a jeho bitkému sarkasmu, jeho negaci, jeho ryze individuální trpkosti. A jdme dále. „Kosmické písn" mly rozhodn na pomry naše pkný úspch zevnjší — ale ptám se, kolik tez let 1878 J pojalo je v celém jich významu? A je možno, že klassické, ve všem tak pístupné a ryze eské „Ballady a roreakce duševní

ná

—

(

mance" nebyly okamžit rozprodány a znova a znova tištny, právem zasluhovaly? A stihl lepší osud tklivé a tak všem pístupné „Prosté motivy"? Vru ani ne otázka: „Kdo te

jak by byly

54 v

echách?"

ale

pjatá a zbytená.

„Jak Co

se

ušlo

te v echách", není eskému tenástvu

tak docela íinessy

a

pekrásy

tchto knihách?! A ušlo rozhodn, nebyly vycítny a ocenny dle zásluhy. Rvavý náš život veejný zaplavil i tyto vzácné kvty, nové a nové spousty hlíny a štrku zjev eemernanesl na ních. Zanikly jako jiné publikace v první dob po svém objevení se bez hlubší stopy. Dnes pomalu se ta hlína a ten prach stásají. Mlkost a bezobsažnost etných eíemerních zjev dnešních ukazuje sama, co ryzího jádra, co živné šávy jest uloženo v básnických sbírkách Nerudových pro generace píští, dá Bh, že vnímavjší a uznalejší. Neruda se toho nedokal. Patrn cítil v duši své nepochopení a jen zvolna pipisoval íslo po ísle k svému v

n

„Zpv

nejvzácnjšímu cyklu

lovka

srdce

a

umlce

páteních", psaných

skuten krví pes to

hluboce zkoušeného a ztrpeného,

však národ svj vždy vtší, vždy horoucnjší láskou objímajícího.

Dkazem

toho jest malá

„Láska",

—

jejíž

báse

—

ale ryzí jako rubín ztuhlé krve,

rukopis Roudnití chovají

v

mstském

archivu

jako vzácnou památku.

V prvním vydání „Hbitovního str.

32.

z

teme

1858

r.

malou básnickou apostrofu Erbenovy „Kytice".

žitá velice,

jak tenkráte

ukazuje,

hlavního základu svého básnického ale

kvítí"

slep

v stopách

jeho

jíti

již

Neruda byl

poslání.

nemohl;

si

na

Je dle-

pln vdom

Hlásí se k Erbenovi,

bránila

tomu sama jeho

komplikovanjší a modernjší, studiem cizích a vyzrálá. Ale eské jádro zstalo neprosycená proud a eknme, že bhem asu se jen více tknuté a udrželo se, ano vybavovalo z cizího obalu, jejž utvoila erudice a setlost. V prvním individualita daleko

smr

„Knih verš" jsou již pokusy, v nichž Neruda pímo Erbenem, ovšem se stanoviska svého, rivalisoval. „Jeník", „Mrtvá nevsta" a hlavn „Matka" a „Rubáš" jsou toho pádnými a pe-

vydání s

svdivými

doklady.

A

tená

znova je

pete

a srovná.

V

jiných

kusech se hlásí studium cizích vzor, jako v pekrásné indické legend „Žena" nebo v balladách: „Se srdcem rekovým" nebo v silné básni

„V zemi Mokha". Ale vedle tch jsou již zde ísla. pod žádným vlivem, kde jest ryze svj

v kterých není Neruda a která jsou a budou poetické.

„Slamný

vždy

vínek",

státi

na prvním míst jeho innosti

„Ddova

mísa",

Prvod", „Obšenec",

55

„O tech kolech" a „Poslední ballada kolik" jsou kusy

z

2000 a ješt

roku

n-

pravdi-

podstatou,

svou originálností,

klassické

duchem ryze národním. Tohle jest specificky Nerudv ten v lecems prohloubil a formáln piozdobil živel zaudeen, epický šastn tón jest základní pozdji, ale vostí a

genre. Rozšíil

i

i

snouben lyrickému

eská

ballada

dom

je

virtuosností pekvapující, moderní a sociální

s

stvoena bez

—

pracovali spolu

tomu

leckdo, ale

vzor.

cizích

Básník

umlec v-

i

trochu quantitativn málo, namítne snad

odpovdíti nejlépe slovy Nerudovými, která jej žádal o druhou

lze

prý pronesl jednou k svému nakladateli, když sérii

to

„Ballad a romancí"

Na

mj

„Ale,

výbornost a vysokou

pípadn

ukázal r.

:

milý, což si myslíte, že jsou

hrušky?"

umleckou cenu

professor Ed. Albert ve

ballad

své

Nerudových

studii

uveejnné

1895 ve „Svtozoru", pojednávající o národním duchu v nové poesii

naší.

Musil bych sem klásti vše, co tam vysloveno,

ádek

za

ádkou,

tak jest to pravdivé, trefné a nové. Já bych vedle všeho toho kladl hlavní váhu na vci dv, první na ryzí národní tón, druhé na

etnickou stránku tchto skládání Nerudových. Volím slovo prosté, chci tu báji vypravovat, z úst

jak lidu roste

nových epických básní. Ovšem slovo volb toho slova, v jeho nalezení a umístní bylo práv velké Nerudovo umní. Formami umle stavnými, kombinací rým, híkami slohovými Neruda nikdy se neblýskal. Forem napsal

si

Neruda v elo

prosté, ale ve

uzavených, pevných, jako sonetu vykazuje.

cené

Jeho verš jest volný, v

pohybující a

pi

i

komplikovanjší, jsou jednoduché.

V

dikci

základní

práce umlecké.

Bývala druhdy

i

v

asem

ty- neb dvouverší rozmr, hlavn

prvky slok

místy se ozývá

Je patrn

ení, mizela

innost

vtších

sloce

charakteristická.

jsou

atd. jeho celá

jakási

tch opt

vbec

ne-

se nenu-

v ballad

co

drsnost, ale

možná

pro

je

zbytkem práce, skutené vtší v první period jeho tvo-

posledním i

rostoucí veršovnickou routinou,

„Páteních zpvech", v mistrov

díle

ale stopy její

posledním.

e

trochu drsná, která se nebojí hiátu a nahodilého seskupení tvrdších

50

zvuk, jen když jest

z

výhn tvrí

zachrání

Nerudovou. Není Nikdo práv nebyl v této

zvláštností

formy.

ruda, ale patí to

to

istý odlitek myšlenky,

si

snad nedbalostí

píin

v pilování

tak úzkostlivý jako Ne-

k celku jeho fysiognomie, dodává to myšlence

ostejšího ješt reliéfu. Nejedno by

ekl básník novjší

školy hlad-

eji a elegantnji, sotva však pípadnéji a plnji. V tomto pihrocování základní myšlenky v ostré závrené pointy bylo Nerudovo mistrovství od poátku a práv na takových místech, kde hledl k plnému vystihnutí základní své ideje, neohlížel se

nkdy

píliš

úzkostliv po rythmu nebo rýmu.

postehnut je hned v „Balladé horské". úvodním mezi díttem a babikou Osmi verši víme skoro jest pravé rozluštní vejce Kolumbova. Dít chce nkomu uleviti Ale nevíme ješt to hlavní. všecko. v bolestech. Myslíte, matce as neb seste? Chyba lávky! Je práv Velký pátek, ped oltáem v božím hrob chudého horského národní

Ryzí

Úsenost

kostelíku

tón

hlavn

její

v dialogu

umuené tlo

leží

vzkypí

dítte

Soucit

Spasitelovo.

v krásnou apostrofu:

Tvj

„Potírám Tvá svatá prsa, myju bok

tlíko

zas uzdraví se, Ježíšku

kladu erstvé

listí

lesní

mj

na hlavu a

zlatý

svatý,

—

líce,

nebude Ti hlaviku Tvou bodat úpal

více."

Rozluštní je krátké: jak to duše dtská

vle

snila,

boží vyplnila.

Podnes mají v horské vísce obraz Trpitele, ve svém boku, nemá trnu v ele, bílá lilje v ranní zái po celikém tle.

nemá rány

Tohle dvacíti

plnou

verši

liboval.

dokázati malými prostedky

napsal

hluboké

základní!

jednou

jest,

skutenou báse

symboliky zárove

V symbolice A pirozen,

si

s

velkou

práv Neruda

protože

byl

ideou otvíraly jiné a jiné

nco

ím

etnickou

to

k

látce

mu

asto

více vrátil,

nestailo.

když

ji

duch hloubavý, jemuž

se

za

v nedohledných perspektivách.

Pkný byl

myšlenkou

dále do let tím více

Zrymovati pouhou balladickou látku pro pouhý staí,

velkého! Péta-

ducha národního a

plnou

toho

její

dj, jak dlali

doklad máme, jak se

myšlenkové prohloubil.

Vezmte

57

Jeto dobrá ballada, Uhlanda až k Strachwitzovi jakých psali nmetí romantikové od celé stohy. Nechci ji ani srovnávati s uvedeným již Strachwitzem, nad jehož zpracování, celkem mnohomluvné, vyniká Nerudovo struností a bitkostí, ano i vtší malebností obraz, ukáži jen, balladu „Se srdcem rekovým" z „Knih verš".

jak Neruda

k

vrátil se

vyhledav

látce,

Báse

v ní

jádro

ryze myšlen-

„Zpvech páteních"

a nadepsána „Za srdcem!" Duchapln aplikován jest zde základní motiv básn, ono vržení srdce králova, zde ovšem srdce básníkova, do víru boje, a jako se vrný Douglas ani v smrti od srdce králova ne-

kové, symbolické.

jest v

básník

praví

svému

jeho srdce, jeho dobré

eské

srdce:

odlouil,

tak

i

pi

rád byl bych

A

tená

lidu,

který

vás do skonání svta

pete

si

má

1

—

ob

básn. lickými jsou skoro všecky poslední ballady Nerudovy. si

laskav

nkteré mén,

více,

šlenkových

s

a srovná

ale všecky jsou

mravní ideou na dn.

plny

vysekati

Symbo-

Nkteré hlubokých vztah my-

V nkterých

motivech se jeví

nco, co bylo Nerudovi cizí, ekl bych až vyumlkovanost, kdyby slova toho se vbec neužívalo s píhanou. práv Satana výborn charakje na p. rafinovaností

i

jistá

rafinovanost a

— a

Mn

terisující

—

pání áblovo,

který chce, aby Ježíš se musil dívati

na muka své vlastní matky pod kížem, a

to

že

teprve

bude

pravou cenou lidského vykoupení. Nco, pi emž mráz po zádech bží, je takové pibroušení pointy v „Romanci helgolandské", a rafinovanost pímo ábelská jest v slovech obšenc v „Ballad zimní", jimiž provázejí své

Vbec

je tato

rzné

„Ballada zimní"

dary,

arodjníku je snášejíce. eských ballad, ano

velký skvost

velký skvost v klenotnici naší poesie. Pravý Callot, jako je lada

dtská" pravý Drer: Malá Smrtka, sama dít, na hlavice vnce ve košili e drobné v

rukách

jako k

A

ty

bílý,

tilko,

drží hravi sít,

bonb

na motýly.

ruce jako hlky,

žluté jako z vosku ílko,

místo

oek modré dlky.

r

Ba'-

58

A vedle toho plastické, groteskn-bizarrní obšenc v „Ballad zimní:"

nosti

spole-

vylíení

První jako pes je erný, kde ramena, tu kolena,

brada

vky

druhý

8

neholena;

hlavou rozsochatou,

nohou devem podepjatou, pán bh budiž s námi v oích ledy, celý nahý po tvái je jíním šedý 8

—

tetí

!

—

—

tle stechy 1 samý.

a po

vložky „pán bh budiž s námi!" jaký v ní duchu a tónu ryze národním, ona není zde pouhým klínkem k vli rýmu, a je-li, pak je ten klínek mistrn zasazen, nebo pipravuje, ano stupuje úžas tenáv s úinností

Všimnte

si

úžas

v

vysloven

té

neobyejnou.

Tím jsme

se octli u

ckého. Jak zjevno,

uml

malíské stránky Nerudova genia básniale svým zpsobem, strun, lapidárn,

to,

ponkud hranat, trochu jako Rethel ve svých kresbách byl pi tom každým coulem velkým umlcem. Nkterá jeho epitheta jsou skvostná svou rázovitostí a silou masnad

i

„Rej smrti", ale

lující.

dv

Jedno,

neobyejná

slova a postava jest s celým

ped

celým ovzduším

vámi jako

soucitnost!

reliéfem

z žuly vytesaná.

Zázrak: smstnati

celý

i

svým

A pi tom

ta

román nešastné

—

starou!" verš, a máte: „Balladu starou v „Horské ballad" místo dlouhého vypravování bystrým, v duchu národním pointovaným dialogem Jaké

lásky

A

do

co tu

šestnácti

zmže

jako

!

mistrovství u vy vršení

dojm

Po vod

v ádcích:

se

dáme

spolu,

zastavíme mlýnská kola.

mlyná vdl, ped soud boží volá.

aby mladý

kdo ho

Jak

hluboce

nmou

touto

jako cynismem pekypující

„O tech kolech"

obžalobou

k

srdci

vykrystalování pointy

sahající

,

zrovna

v starší ballad

!

:

59 „Ne? nu tedy na pozoru, k tvrtým vdavkám svedu!" „„Budiž tedy, aspo k peklu o tech kolech nepojedu!""

sic vás

Vidli

eí

jak Neruda

jsuie,

—

hladinu cit,

jak hluboce se

zarývá v problémy duševní a nadsmyslné, jak malebné ovládá

se

stejnou

—

virtuosností

i

groteskní

ukažme, že v rámci

pomrn

nejmalém, jaký ballada a romance poskytují, ovládal vítzn humor. Je to vždy velký dar, míti tžší obor pravých umlc humor, ale vtší umní jest, nestati se pi tom banálním a trivii

—

Tak

álním. Neruda vznášel se tu vždycky „nad vodami".

tak souvérenn pusti

ten

humoru leckdy

paprsek

zlatý

výše,

s

trochu

pohodou která jeho „Romanci A humor je zde snouben s vážnou a hlubokou o Karlu IV." pravdou, prosycenou opt symbolikou netušené hloubky. Nejen ta protihra s vínem zprvu trpkým a pozdji dále lahodnjším, ale ten hluboký smysl za ní, když srovnáme jej s výrokem císaovým satirou

piostený,

práv svdí

vždy

a

dlal

to

o jeho svrchované

Však jaká

zda všimnou

bucT

—

zem

vás kdyby si

taký

lid

uit chtli všichni jich

eši

Nech

paliatí

A pak

krátký

—

všechno jinak zvrtne zas

mám

—

svatý rád, když není chci, co chci, za

já to bídu

8

,

Vezmte

jistot.

Jak bych zde mlátil otep slámj se

velkou

s

svatí,

bit!

!

as

vámi!

to rozluštní:

„„Nu,

Má

vidíš, králi: tak

duši zvláštní

—

náš

lid!

však kvete po svém, v osobité kráse ted perušil

—

trochu drsná zdá se

svj náhle

— ""

klid

—

hned rozveselen Vilhartice „„ach, pibliž k tomu lidu hled a a

Stejné

pitiskneš svj k nmu neodtrhneš více!""'

vyznní zde na

poli

ret

humoru,

srdcem" rád byl bych

pi

vás do skonání svta!

jako

v

básni

„Za

60

To jsou

vety

by

jimiž

lapidární,

mely

odchovávány

být

nové generace naše.

Humor Nerudv prokmitá

nejvíce v zpracování starých látek

Zde mi pipadá Neruda jako starý nizozemský

biblických.

který známé údaje se mnoho o barvu

biblické

zcela po svém

mistr,

zpracovává. Nestará

udati pouze svou myšlenku a své

lokální, chce

pojímání legendy neb báje. Ale to je vždy velice originální. Již Ovšem kivdil Albert poukázal v studii zmínné k. této zálib.

kdo by

by Nerudovi velice,

mu

jediným

hollandské

umleckým

pi

ideálem

pedstavující

školy,

úmyslem jeho bylo

Nikoli, on je pojímal jen s celou

tradic a vystižení

starých

naivností

ryzí

že snad

myslil,

ironisovati tyto posvátné dje.

tohoto

narození

archaismu bylo

Vzpomínám na obraz

tom.

Panny

V

Marie.

tom na

koka

matky a dítte má Neruda nepehlíd ani tu koku. Pravý genrista. Ale i do této naivné jaksi jeslikov vyezané scenerie dovedl Neruda vložiti po svém zpsobu hluboký symbol kolem

shonu a ruchu podlaze

dosti

mlsn

mísu

—

Vezmte

všelidský.

místa

vylizující.

„Balladu

jeho

Ti

tíkrálovou".

králové

jdou se poklonit Jezulátku. Látka prastará a tolikrát zpracovaná. Ale

s

jakou finessou vložena zde do

mé cest

a k poslední

Vás tí

A

po

této

ní hlavní

myšlenka

ku Golgat, dím to svatosvat

skalní

—

se nedostaví

žádný

všelidské,

hluboké

vt,

zas

!

ten

filosofická!

— ryze

prosto-

národní humor: Král

eník

s

ela korunu

rád ek' by nco, neví

To rvoucí a

jest jediné svého

si.

co, a

honem k uchu šoupnul,

zdá se mu, že zhloupnul.

druhu v naší poesii! Seriosnost srdce-

humor svrchovaný padly

si

tu

v objetí.

Neznám

tak

hned v literaturách pípadu analogického Sem patí „Ballada štdroveerní", „Ballada rajská", „Ballada Karla Havlíka Borovského" a „Balladu o svatb v Kanaan", duši o které rozebral

tenáe

již

Albert

stejn

dmysln

jako

vnímav

a

kamž

odkazuji.

Z kruhu tohoto

se

vymyká docela „Ballada májová". Tónem

ryze národním je sestrou „Ballady

staré

—

staré",

ale výsledek

"

61

opaný.

jest

Jest jako

první

i

jako

naskrze z lidových zvstí, a zdá se kyni ve

Tu

starší básni

Necht

poví".

tená

z

horská"

„Ballada

rni,

„Knih verš".

že má i Tam se

svou

erpána

pedchd-

nazývá „Kdož

jí

srovná laskav oba varianty jedné myšlenky.

tam hádá dívka na svou budoucnost. sám statný hoch v náru ve básni data novjšího spokojí se dívka s

V

i

starší básni

zaklínace

chvíli

V

tím,

Je vás ve

vsi

trochu

mnoho

práv

padne

kritické.

co je;

—

zbyl jen hajných synek chudý

a ten je jak liška rudý; sivé

oi jako

liška,

tlo vychrtlé jak tíštka a je

—

„Dej mi tedy toho!"

Tím

louíme

se

s

Nerudovou

Erbenovy nejráznjší

eské

poesii.

Víme

turách se dotkli jejích

a

bod

odporu v

že jsme jen v hlavních

a cítíme,

em

stžejních, v

a velký a vždycky náš a ryze

bez

epikou,

nejoriginálnjší je

vedle

celé kon-

Neruda pvodní

umlecký.

Lyrika Nerudova byla zahájena, jak známo, „Hbitovním kvíVyšlo

tím".

a nebylo

dov

dle zásluhy.

básnické povsti

píiny

již

nákladem Bellmanovým

ocenno toho

šenosti, jak bylo

r.

1858.

v kruzích širších.

ponkud.

Pisatel

„Hbitovní

Nebylo pochopeno

Naopak neposloužilo valn Neru-

kvítí"

tchto

Naznaili jsme v

ádk

úvod

ví z vlastní zku-

proskribováno ješt po dvacíti

—

tam, kde by toho byl nejmén oekával. A pece má Hbitovní kvítí" pro rozvoj eské poesie reflektivní význam mnohem vtší než na p. Hálkovy „Veerní písn" pro rozvoj lyriky citové. A práv tato dležitost jeho, dnes již ovšem ryze historicko-literární, pimla vydavatelstvo „Sebraných spis Neru-

letech r

dových", aby pojalo dílko to v celém rozsahu do sbírky souborné,

a

by toho snad básník sám nebyl uinil.

této publikaci, ona

má

Nám

krátce „záleží" na

dnes svou historickou dležitost.

Nechceme

„Hbitovního kvítí" nemohla eská lyrika retlektivní existovati, ale klidn pravíme, že ono bylo prvním stupnm k ní, a to stupnm na poátek neobyejn smlým. Vysvtlujeme si stanovisko Nerudovo, které dost jasn oznail v úvodním slov

íci, že by bez

i

62

k prvnímu vydání „Knih verš". Je tak výmluvné, že je sem opisujeme v plném znní: „V obsahu knihy mé najde tená také oddíl Xístky hbiMnohostrann kaceované .Hbitovní tovního kvítí' nadepsaný.

mlo ped

kvítí'

alespo

z

desíti

zvláštní

lety

a

jisté nehodilo,

tená

úkol

svj,

Do rámce nynjší

ásti také dostálo.

jetnuž tenkrát

sbírky by se za-

najde zde tedy jen úryvky z nho, místy

doplnné, místy zjinaené."

Pes

toto ohrazení mistrovo otiskujeme v tomto vydání

kvítí"

tovní

autokritikou,

rozsahu

v

ped

notlivá

do nové

ploval.

*)

plném.

písností, sbírky

a

s

Stojíme

„Hbi-

ped Nerudovou

dojati

jakou vybíral a seadoval ísla jed-

jak

je

novými

ísly

své

lyriky

do-

Jen úctou musí nás naplniti vzhledem k dob písné stanovisko básníkovo. Že ho nesdílíme, je snad proheškem proti jeho vli a intenci, ale tohoto prohešku se dopouštíme rádi v myšlence, že obecenstvo, které

nemá pístupu k prvnímu, dnes úpln

rozebranému vydání „Hbitovního jeho a plné

otištní.

kvítí", uvítá

Pirozen, aby

se

básn

s

povdkem

nové

neopakovaly, jsou

chronologický poad pevládal v našem spoádání. lpíme tak na prvním vydání „Hbitovního kvítí" ? Básník sám obdaen vzácnou autokritikou po letech rozpoznal dobe, co tu nezralého a kde tu pesteleno a vymýtil všecky tyto kusy

jinde pominuty

;

Pro

Piznáváme, že jsou kusy tyto i formáln slabší než jiná ísla jeho lyriky, ale jsou pi všem tak ryze intimní, ryze Nerudovská, pro básníka a jeho dobu a ovzduší tak bezohledn.

charakteristická,

práv lyriky,

že

se od

nich odlouiti

v této své subjektivnosti píliš

zejména

reflektivní,

že

nemžeme. Znamenají

mnoho pro

pominutí jich

celý rozvoj naší

bylo

Jsou literárním datem. Jsou jako pták boulivák, jenž

by híchem. kií a hýká

do noci a vtru, ale nesmí utonouti v moi zapomnní. Vybírati ze svého materiálu mže si básník sám, jak za dobré uzná, ale kniha

jednou tištná jest majetkem všeobecným.

*) Celkem z 59 ísel pvodního „Hbitovního kvítí" pojato jest do „Knih verš" pod záhlaví „Lístky hbitovního kvítí" pouze ísel 25, jeden kus vzat je do verš asových a píležitých, dva do knihy verš výpravných. Ticet a jeden kus Neruda z pvodního vydání „Hbitovního kvítí" vylouil.

63

Neruda by nebyl celý bez „Hbitovního kvítí" a proto je sem klademe ne z pouhé piety, která sbírá každý drobet milované

—

bytosti — ale

prosté literární nutnosti

z

Je dležito, ano myslil a

ale stál

i

umleckými

Do cukrování

poteby.

a

šedesátých

spl ped ním daleko svou

nad ním svým

ními, národními

let

nkdo

tupé reakce, takto se zrcadlila duše vynika-

v davu;

jícího jedince ironií,

dob

v

cítil

Takhle kolem

nutno íci:

a sladké

ist

skepsí, svou

lidským citem, svými humán-

aspiracemi.

nhy

dosavadní lyriky erotické a vla-

píse Nerudova kovovým zvukem. To bylo rozhodn nco nového a neslýchaného u nás. U soused zpíval podobn Heine, a jestliže se eklo, že Hálek vzal vele Heineovské stenecké padla drsná

—

žihadlo, i

kídla

mžeme i

íci

opt

o Nerudovi,

bzuení a

sladké uspávavé

které ješt pibrousil a naostil.

že jí

jí

vzal

všecko, vzal

nechal jedin žihadlo,

Ale já bych ani nevidl velkou

píbuznost mezi Nerudou a Heinem. a písnjší.

že

Neruda

je

mnohem vážnjší

Heine pi veliké vloze lyrické hlavn v oboru písn,

která Nerudovi

rozhodn

dlá vtšinou pece

jen dojem Neruda nkomu kongenialní z moderních lyrik, pak jest to ruský Nkrasov. Tomu jest Neruda mnohem bližší svou hokostí a trpkostí, svou písnou vážností v sujetech sociálních a národních. Dlati šprýmy z pomysl velkých a svatých, nebylo nikdy prací Nerudovou, tím jest výš nad Heinem, teba neml jeho brillantnosti, hudebnosti a lehkosti formální. Neruda

roztomilého „gamina". Je

hledal a vidl jen stal

scházela, li

hokou pravdu

se hlasatelem, on

životní ležeti na

ty lesklé slupiny odstíral

dn

všeho a té

jednu po druhé,

aby se dodlal trpkého jádra, nehýil v jejich barvách, ostím své analyse i

byl

hned u centra každé

suše a drsn, co objevil.

Kdo

záhady a ekl

krátce,

místy

se probere jeho lyrikou, uvidí, jak

pomalu zmkla jeho tuhost a jak místo hokosti nastoupila tichá elegie a mužná, svých cíl i své ceny vdomá resignace. Ale boj to stálo a jist mnohých, neveselých, pravých zkušeností životních. Tak to bylo i s jeho láskou k vlasti. V „asových verších" a v „Popvkách k vlasti" vidíte jasn, jak se stále škorpí se svou láskou, je nespokojen

ustaviné,

a sarkasmem.

To

ryzí a hluboká, jak

se ji

kára,

pozdji

vytýká,

napomíná,

utiší a skonejší a

vyslovil v celé

ad básní,

trestá

ironií

zbude jen láska které jsou modlit-

64 barai a které

sten

„Zpvech páteních"

v

dostoupily vrcholu

„Tys jako. kytka

mj

z

síly

mly

dostbupiti

a také

á-

a krásy.

krajin tropických,"

volá,

„o

mé

spaní,

mj

rozum mne pipravíš." „Jen mne kopej, ínilko, jen mne trýzni, tím mne milovati Tebe ješt více nauíš." Jak mkce a mužné pi tom zní již jeho „Poslání na Slovensko", o

mladý sen a

o

jak se zarývá do srdce krátká, ve své úsenosti mistrná elegie „Na

pešské Kalvariji", jedna z nejkrásnjších básní Nerudových a eských vbec. Elegie pak „Ve východní zái" zní již akcenty pímo všteckými, u Nerudy posud docela nezvyklými. Jest patrm'' pedzvstí budoucích „Zpv páteních". s „Pešskou Kalvárií" Intimní lyrika Nerudova toí se kol vztah srdci jeho nejbližších.

Máme

vdomého

citu,

tu c\klus

kdo podobné situace sám „Dále, chaso

mužného, vzdorného, sebeaž se toucímu,

„Otci", plný

pekrásná,

ísla jsou

jednotlivá

prožil,

bolestí hrdlo stahuje.

pomahaská, pibij u

sáni ty

si

Kusy jako

heby" aneb „Já

ležel

na rov natažen", jsou znamenitý svou výmluvnou lapidární struA v bolu nejvtším opt ech zahovoí, spouštjí ností a silou. rakev otcovu do hrobu

„Nemá

se snad

otenášek,

pedíkávat pouze esky?"

Cyklus „Matice" je dávno u nás populární a zvláš úvodní Ale jiné

perlika.

jeho

kusy jsou ješt hlubší a

Neslyšel jsem

Té zpívat..

Zakoupila's místo

Tys

šla

.

.

v

nm:

.

.

a v naší svtnice

doslov, psaný na asijském Burghurlu,

I

mkí

.

.

nevymizí více

z

pa-

mti, svou prostotou, srdce jímající mkkostí, nžností práv dtinnou. To jest zase jiný Neruda; cykly tyto jsou nejlepší odpo-

vdí na domnlý Verše tyto

innosti jeho

a opravdu zlaté

své

srdce, a

víe sklamáui.

styky

s

pedstíraný a vytýkaný mu cynismus. z druhé pozdjší periody

a dlouho

onch vlasteneckých povdly tm, kdo u nás

vedle

Jeho

ti,

kdo

drsnost

lidmi a skuteností

to

tli,

že

Neruda má velké

vili, jist nebyli jen

byla

dotrnou.

V

jeho

nikdy ve

krunýem ped

jádru byl dobrý, o jeho

:

65 privátní dobroinnosti 'mohly by se psáti kroniky, ale to patí na

jinou stránku jeho biografie. Zvláštní jest

Nerudova poesie

erotická. Docela jiná než byla

u elakovského a Hálka,' u Eollára a Jablonského. Zde bych ekl, že Neruda rád si trochu zakoketuje. Cit jeho nevyzní skoro nikde

ekl

pln admirativn. své

pevahy muže

bych,

že jest

si

vdom

i

v lásce stále

zralého a myslícího, a že kritika vlastních cit

ješt více strach, nezdáti se sentimentálním nebo banálním, honí jej k ironii a pouští sprchu na vnitní vždy se zmáhající požár. „Nebes pomsta teprv pozdj pijít mla," praví již v jedné Snad i vdomí, že v poz neprvnjších básní svých milostných. a

mrech, v nichž musil žíti, nemže uvésti svou lásku k vytouženému krbu, pispívalo svou hivnou k tomu, že po krátkém horování nastoupila v svá práva neúprosná analysa a kritika

vn

„Neznám vné nadje s

nouzi neunavit,

své v sypký písek stavit

osudem psát na led úmluvu;

nejsem dít že bych vise

A

žíznit, v

:

více,

vn

bych snad

obstál,

vn

sílu bájil,

život hájil,

na koenu v bezednu."

výsledek nemohl býti jiný než

„Radj bych však po

ulicích žebral,

radj kletby lidstva na se kopii, nežli bych snad u sobectví podlém lásku svoji v bídy blát ztopil." Ostatní vztahy milostné byly ního.

pak

již

Daly sem tam podnt k mnohému

rázu rozhodn efemer-

duchaplnému

i

procít-

oznaeném písmeny N* N*. Ba ješt v „Prostých motivech mihne se nám opoždný profil ženský „Tereza a Gesu" a vedle toho nejeden hluboký a pesvdující nému

verši; nalézáme je

v cyklu

1

vzdech za láskou bud ztracenou nebo bezúspšnou.

Mimo

tiché

ím

híky"

a hlavn cyklus „Z kraje" jsou pedzvstí „Promotiv". Zvlášt v posledním jsou nkteré kusy pravé perly kontemplativní lyriky. „Stará chatr" anebo „U studánky",

„Elegické stých

Nerudova poesie lyrická objektivnjšího dále tím více k genru a drobné perokresb.

tyto cykly jest

rázu a chýlí se

Jar.

Vrchlický: Nové

studie a podobizny.

5

66

která

si

našla pozdji trefný pendant v píšerné námi již

„Ballad staré

— staré",

cisností v provedení.

právem

býti ísla

jsou ísla prvního

dm"

„Loretánské zvonky", „Starý

všech

V

anthologií.

ocenné

ádu naladním

i

by

kon-

mla

ryze osobní ozvala

lyrice

ješt ve skladbách „Našel jsem se!" a „Vším jsem byl rád" v první bolestn a dravé, v druhé s lehkým nádechem humoru, který nesetel ješt slzu s brv, co zaíná se usmívati. Však najdeme tóny analogické ješt v „Prose resignace mohutností

velikou

—

stých motivech".

Místo

kosmické".

zcela

výluné

zaujímají

v

tvorb Nerudov

Dosáhly úspchu u nás na onen

as

„Písn

neobyejného,

a

pochybuji, že by je všichni zažili, kdo je tli, a že je všichni tli,

kdo

je koupili.

pece

Mn

bylo vždy

podivné,

jak

práv

tyto,

celkem

tžké skladby (až na nkolik málo výjimek), našly vtšího úspchu než mnohem pístupnjší a umlecky též dokonalejší „Ballady a romance". V „Kosmických písních" jsou ísla velkého dmyslu, velké originálnosti, ale celek neujde výtce poesie jen

programové. Je to básnéno víc hlavou než srdcem,

prvním

petení.

Vzácné

detaily,

myšlenkové

duchaplné apergue, to vše teprve po delším studiu

Pro nkteré

to je

vztahy

patrno po a finessy,

mže

býti

pln

vci látkov tak nepsobí, vyve stihnul též Albert své námi již uvedené studii a tam tenáe odkazujeme. Jedno jest podivuhodné: jak zpracoval Neruda nkteré sujety tónem a duchem prostonárodním, tak hluboce se vžil

ocenno

a zažito.

do krás a zvláštností poesie

ty

národní,

že její obraty a obrazy se

zdarem applikoval u pedmt a idejí, jimž na oko zdají se býti co nejvzdálenjší. Látky tyto skoro všecky vyzývají ke zpracování bu kontemplativnimu s didaktickým nádechem, nebo hymnickému. Neruda bál se patrné trase i jednotvárnosti, hledal též zde nco nového a tak stvoil tyto veršované feuilletony o hvzdách a živoi

bytí

kosmickém. Abstrakci pemohl humorem a vtipem, by i nkdy konen pece neušel tónu hymnickému, který látkám

násilným, ale

nejlépe svdí. „Poeto Svte! co jsi aeon prožil", „Msíc mrtev", „Oblaky Zem jsou synové tkliví", „Promluvme sob

tohoto druhu

spolu",

„Pijdou dnové,

léta,

vky,

vk

vky",

„Aj, tamhle dí-

k slunci zpt",

mavých jiskerek", „Až planety sklesnou ada skutených, úchvatných hymn kosmických,

—

to

jimiž se poesie

67

eská vždy bude

hvzdo

ního tepla jako ta arovná píse „Zelená

sourodá „Po

nebi

pesvdiv

národe", „Kdo o

je rozseto" a

si

vru

mických"

pomr

která se ozve

mkkým

„Jak

bídn me!",

ten

je,

pes všecku

trochu

jen zídka,

„Vzhru

U

jí

di-

ale

již hlavu,

lvové bijem

se vždy líbily a jež

tetí kategorie „písní kos-

duchaplnost a obratnost básníkovu ne-

mezi látkou a formou patrný,

nám

písn

mluví v sentencích vyhránných.

zapamatovati pro život.

jest

v zenitu" a

nkterá ísla

míže", jsou takové básn didaktické, které

lze

se

hvzdic

ale oné vyšší didaktiky,

daktická,

pak

nkolik ísel intim-

vychloubati. Vedle nich jest

tsná pro

tyto neobsáhlé

nebeských, a patí k tomu stihnouti vykasanou suknici

rozmry kosmu

umní

všecko

žertu a ironie zdá

kazajka

popvkovou,

i

na

Nerudovo,

je

a tles

chtít

vy-

asnatá íza hymny

sama dost tsná. Ovšem to jest pisatele náhled ryze subjeksnad práv jiným budou se tato ísla lépe zamlouvati pro neobyejný jejich ráz a rozhodn velké poetické umní, s jakým

a ódy

tivní;

jsou provedena,

pro naprostou originalitu své koncepce.

i

„Prostými motivy" básnický r.

1888

z

a

1879

let

obsahuje

podal

— 1882. 51

nám Neruda svj Druhé,

kratších

intimní denník

rozmnožené

obrázk

vydání

citových,

vyšlo

náladových

Co do hloubky, prostoty a ducha, jenž jimi vane, Nerudou je tu stojí knížeka tsn vedle „Romancí a ballad". vyhránna individualita básnická do nejtenší nitky, v plné síle, teba se hlásilo neodbytné stáí a teba se elegie podzimku drala do popedí i v intonacích jarních motiv. Jsou to vci rozkošné, teba vtšinou vážné, místy až bolestné. Žert vázne na rtu a zní místy s píchutí pelykovou:

a genrových.

„Mé

vlasy a vousy jsou

chvjná chiný,

jak moly bych kolem byl

—

zplašil,

bych se potkal já vyhnu jen abych se nepoprášil." a

kel)

se,

pekrásným dtským motivem, „Já zanevel jest ryze Nerudovské, jako závrená pointa básn na svt a v samotu". V své prostot hluboce jímavých jest jich celá ada, sem tam reminiscence ze studií písní národních psobí kouzeln krásné a jest vždy udána na pravém míst. „Kde jsem

se to octnul*

s

:

68 „Ba já

cítím, že

nkde je už pán Ježíš

andlov peje

si

duse

mn

postj

—

hlavách, po všech stranách!" v

v letní siesté. Mistrovským

básník

boliky jest

má

v limbu branách

báse

bouce „Náš

o

„V podzimních"

obzor

se

kusem pírodní sym-

Nevyrovnan krásná

druží se dojemná „Tak

zvolna

s

pointou dvou bílých rukou za

a

ím

s

dále ke

leskem

slz,

konci, tím

—

tak

jest

pedtuchám

„Já

perel,

„Starý strom a starý

a

me-

pojdi", k ní

smutn, tak sám a sám" se zvedajících,

ale jsou to perly

perly, které porodily dlouhé noci v

má

.

„Poj—

lokou básníkovou

pibývá

.

víc a více zasmušuje.

stále

hnal se pestrým, luzným za motýlem" ukazuje k ditacím hbitovním.

."

kraj se ženil dnes

chorob

erné

strávené.

lovk

iak málo spaní."

Všecka ísla závrená dýší smutkem až nakažlivým, bez sentimentalnosti jsou prost bolestná, jako každý konec, ale ta bolest je ryzí a pravá, prožitá, neumlkovaná. Ona pesvduje každým dechem. „ekla je

resumé

vína k seste

vln"

celé tragiky lidských bolestí.

Lampika

v

okn

chorob-

ného ukazuje smrti, aby nezbloudila na své cest.

Tak jsme opt mladý poeta, když

u

motiv hbitovních. S tmi zaal ped

lety

vyjel a

Byl pevný koráb to a

hrd

vzueslý,

dub stže jebo, boky jako z žuly, a rovno cestu svou si moem brázdil,

necb

arovný kruh

vlny orkanem se rozedmuly.

jeho poesie jest uzaven. Ale jaká práce

um-

hbitmito prvními a posledními tovními! Jaký život mezi touto náladou na poátku a konci dráhy, takými žnmi bohaté Kdyby mohl si býti každý pln vdom domotivy

lecká a národní mezi

!

sahu svého

díla,

bylo

by snad

mí

elegie

v posledních

básník, ale tím snad práv bychom pišli o

zpvech

nejlepší, co napsali.

Avšak veškerá poesie Nerudova nevyznla tak naprosto bolestn

:

!

69 a elegicky. Hotovil cyklus, který by byl poslední metou jeho

um-

—

leckých a vlasteneckých snah a plným výrazem jeho charakteru žel,

jen trosky zbyly,

teních"

tchto

I z

ale

každá

je

Tch

dílo.

kus mžeme

desíti

souditi na celek

torso ukazuje podstatné rysy jeho

výmluvn

cyklus vlastenecké

stylu,

mla

deset

„Zpv

pá-

pravou korunou Nerudovy poesie.

jest

lyriky

vyššího

a

urit. v

cyklus,

— zbývající Ml

nmž

to býti

vyznti

individualita básníkova plnými, k celku své innosti hloubky se sbírajícími, mohutnícími akkordy. Tón elegie a hymny by byl pevládal. Slavnostní šero jako v chrámu gotickém celá

stále z

malovanými okny tlumené, anebo ješt lépe posvátný šer eského zadumaného hvozdu v podjeseni, mlo býti naladním celkovým

aspo

ásti

v první

osudem národa,

nák

ditacích, bez

A

na celém cyklu.

se

zženštilých a apostrof blaslemických,

tžká, plna ticha

to drtící,

jako zkamenlá bolest nad pomalu a zvolna po dlouhých me-

Hluboká,

díla.

vyslovující

ped

bouí, ležeti

vše objato a vysloveno

ubohé zemi a k tomu nešastnému lidu všeho sobeckého rmutu,

vyzkoušeného

muže

Matka sedmibolestná „Hle,

s

matka Vlast

znává, že

vlasti

„V zemi

krásná

v

„zem trpkou,

do kola vroubí" s

;

tak

prvního

s

láskou

milence.

:

syn Národ v jejím klínu"

ten kus

upímné

zachovala

jej

kalicha",

zpovdi

istým a nepotísn-

kde s

osobní

kde auktor vy-

úinn

zpracován

tou duchaplnou apli-

jižto hrdý kámen hor jako kalichem by kol pesvdivá, duchaplná, rázuá „Za srdcem"

tím radostným vyznáním (rozumj eské dobré srdce), nech soudí bh sám v nebesích Zda jindy duše moje blahem výskla, le když tvé, lide, líce samý nach a smích a zdali slza jindy do oka mi vtryskla, než když t ruka vraha bídn tiskla ?" „To moje

té

oištnou

láskou

s

horoucností

motiv o Kristu v lesní kapli mši sloužícím, kací na

ní,

strážce" a „Ecce homo",

jedin láska k

bájen

—

bolestí,

„Andl

v obou kusech

ásten

a leží

láskou bez frase a bombastu, s

ale za

nesmírnou láskou k

tou srdcervoucí pointou

sama kamenla

jakoby

ným,

s

pi tom

a

s

mla

jest

70

ta

prost naivní „Ukolébavka vánoní", kam zalehá dojemn ohlas

starých písni církevních v ádcích: „za tvé o bratích nauení

svt vezme

mohutná, vskutku

lví

síly

do muení"

té zas

plna „Ve

stop", jedna z nejdmysl-

lví

njších koncepcí Nerudových — zda

akcenty poesie nové,

to nejsou

netušené, silné, ve všem naprosto originální a pekvapující? Jaká

invence v básni „Ve

stop"

lví

Jen jednou

!

šel

krajinou lev a ona

posud trne pod vlivem jeho majestátu. „Snad

A

nm

hrze,

ztrnul v

jak se chápe básník nadhozeného motivu! „Jak

1

po

kraj jak

cítíš,

Vždy jsem

bych!

necítil

z

eské zem!"

u nás tak: „Jen jeduou krajem tím

šel

ped dávnem

jen jednou,

národ

hml

lev,

jebo ev,

a sama zem slouchá s zatajeným dechem, zda hrzný hrom ten navrátí se echem, a co kde dýše, choulí se v své skrýši

a

O

„Lásce" jsme

chvním

s

již

Jsme zde

cítí:

ve lví íši!"

se jinde zmínili.

„Všecko jsem vyplakal, zase se osvžil, tebe bych, národe, tebe bych nepežil!"

nemže

Taková láska láska je

nutn

silná a

ovšem

dova míti vlastn cykly

„Zpvy pátení", k

Myslím první

si,

že

mla

opravdové,

zpvy

klidu a

mužné

síly,

Zpvy bílé soboty, Tomu nasvdují dva

vlasti a národu,

veleby a jásavého

triumfu.

kniha Neru-

vážné,

jejichž velebné intonace zaznívají

posud rozebraných, druhý z této lásky

dva:

Taková

v zoufalé bolesti.

ztrnouti

inorodá.

hluboké

k nám

z

kus

erpané práv plné slavnostní kusy,

z

nichž

jeden jsme položili v elo, druhý na konec cyklu zbylého. Báse na konci je více rázu povzbuzujícího, ve form chansony Bérangerské, ale plna jemných odstín a detail,

vých

pi

veškeré

své

asovosti a

obrat

píležitosti.

trefných a no-

Nazývá

se

„Jen

71

dál!".

Ta

jedním

z

v

ele nadepsána

„Moje barva ervená a

jest

nejvzácnjších ísel Nerudovy gallerie. stkáti takovou

všednlý

adu pípadných

obraz, pohrávati

v gradaci tak úinné, dovede jen mistr prvního ádu. zoruje ve

vznášení

vtru vztýený prapor zdouvání,

se,

míchání

našich barev.

obou

bílá" a jest

Na motiv

barev

tak ses

nimi

Básník po-

To vláni, klesání, ervené a bílé jest

šastn vystiženo nestejností rythmickou, která zde schváln a bravurn je provedena. Krátký ádek sleduje na delší verš a obrácen. Je v tom kus vdom vypoítaného efektu. A nyní pijde na

adu

symbolika barev tónem ryze Erbenovským vyznívající: „Ta jedna stránka, jak když andl nám ji pje brkem z blostného jeho kídla, však druhá psána již zas rudým dábla perem a psána

a

namoeným

v

kouná

pekel vídla."

Z barev pejde básník duchapln na barvu našich vin

a

koní

stálým stupováním.

„A

pakli lidstvo po zemi se

hlubným

moem

vlní,

rudý koral bud, jenž moe vzdorn plni, a pakli lidstvo výší se jak alpstvo nad tou zemí, ech bud Mont blanc a Mont rosa a zvýšen nade všemi,

ech

bílý,

a pakli lidstvo podobá se nebes

ech

bud

v ní bílou

hvzdné

tvái,

jitenkou a rudým Marsem zái!"

Myslím, že zde poesie Nerudova dostoupila jednoho ze svých

vrchol nejvíce záivých. „Bud

v

echách

volá básník na konci, a

ervená

básni,

— den

a

ob

den a plno rží kolem

bílý

!"

naše barvy v poslední metamorfose bílá

rže. Pravý

to kontrast nazírání

na vlast v jiné

kde bylo „dno v erných tmách a povrch v šedém koui."

Tento kontrast mezi vlasti

radostné a

vítzící

vlastí

ml

Dolorosou, ušlapanou a trpící ku býti

peklenut,

vyrovnán a

zd-

vodnn. Snad jen dv ísla tvoí zde zaátek pechodu, ona znamenitá „Ve lví stop" a „Láska". Myslím jen, že z lásky a z v-

72

domí

síly

vlastní lze

ísla, která

mla

vzkísiti

státi

mezi

i

svty zapadlé a ztroskotané.

tím,

nám

scházejí.

Ta

Byla by musila

uzrávati pomalu v duši básníkov, jako pomalu rostla

i

tato.

Léta

1887 jsou etapy vzniku tchto vzácných kus. dával Neruda v pravém slova smyslu „záležet" na

1881, 1883, 1886,

Vidíme, jak

si

tchto skladbách, v jiné

obmn

cítil,

své.

že

Prchl

v nich

sarkasmus,

koupení. ale

tená

k

otin

a z

celý a ztichla

pece

zase nový

ironie,

zbyla jen

vdomí síly národní, horoucí, tch ml vzrsti konený triumf

tžká, dusivá bolest a pevné rostoucí láska

jest

stále

a vy-

Nebylo dopáno mistrovi dokonati svj cyklus poslední, probíraje dojat listy jeho, cítí, že kráí „ve lví stop".

II.

OTÁZKY ASOVÉ.

Dilettantismus v nové literatue. <ž|est

známo,

že

slova

v nové literatue francouzské

mají

svou

nemá

Dilettantismus

historii.

pranic spoleného

s

pojmem

u nás posud užívaným. My, jak známo, nazýváme dilettantem toho, kdo mimo své povolání zabývá se njakým umním více pro svou zábavu, Lež aby mu to bylo cílem životním. Jeden dilettuje na divadle a jiný konen ve vyezávání lupenkou. Je také známo, jak dsní mohou býti takoví dilettanti a že proto se slovem dilettantismus pojí se obyejn píhana ano nkdy i dost píkré odsouzení. „Vný dilettant" bývá pohebním nápisem nejednoho aspiranta slávy umlecké. Kdyby nkdo znající jen tento význam slova etl, na p. že Ernest Renan je dilettantem, myslil by patrn, že to bud! nedo-

rozumní anebo v prose,

nýbrž

i

urážka.

A pece

v

a

poesii

adí

dnes

se

jsou

dilettanti

nejen

k nim nejzvunjší jména

moderní literatury.

Co

tená.

je tedy tento nový dilettantismus, ptá Pokusíme se o vysvtlení.

eknem nici

hned,

že

nepjde

to tak

se

znepokojený

snadno a že uritou

nového pojmu starého slova jsme posud nikde nenašli.

defi-

Sám

Paul Bourget, který nazývá Renana otcem veškerého dilettantismu,

tenáe pi této píležitosti spíše výkladem než nho není dilettantismus doktrínou, nýbrž spíše

odbývá Die

definicí.*)

disposicí

ducha dmyslnou zárove a velice rozkošnickou, v které se s láskou uchylujem k nejrznjším formám životním, chápem všecky a pece

pi tom *)

se žádné z nich

s

celou duší neoddáme.'

Obyejn vyrstá

Paul Bourget: Essais de Psychologie contemporaine

I.

str.

59 a násl.

76

lovk

vnitním život svém

ve

v

jisté,

jedné

urité

a

koleji,

jednom smru. Pirozen stává se pak asem nesnášelivým k svému okolí, chce všady shledávati se s názory výlun svými, Bývá za tžko vmysliti se s tmi, jimž zvykl a jež si osvojil.

v

v existenci jinou, v doby dávno zašlé, v stanoviska a názory

konané

neb

Pouhé

odbyté.

k tomu, zapotebí tu vtší

sympatisování

síly

ducha,

pe-

nestaí

minulostí

s

která by provedla

úplnou

metainorfosu v názorech a v smýšlení.

Až sem

postup myšlenek Bourgetových, zbývá

jde

asi

kovati pojem nového dilettantismu na jednotlivé

Napadá nám známá vta: Vše

praktické.

odpustiti, a vidíme v

Objasníme liturgie

Ne njší,

v

klí nové theorie.

píklady. Odchovanec moderních ideí svobody,

to

vcí

s

duší

s

formu.

i

lovk

tak

hrouží se

pvab

moderním celou a vící, teba sám dilettant v

mystického kesanství,

poetické form, pozdji se slast, již

všecko

celou jich mnohotvárnou poesií. Fanatismus jest slepý

s

i

pochopiti jest

atheismu bude šmahem zavrhovati obady katolické

neodvislosti,

a zavrhne

ní

apli-

skutené pípady

smíí

i

byl sebe svobodomysl-

zprvu zachytí se na jeho

pedmtem,

s

Ten po-

slova smyslu.

on chce okoušeti

lovenstva.

poskytuje duším tento stav

pravým náboženstvím neb ne, ano je-li náboženstvím, nejde, jemu jedná se toliko o požitek, vycházející 2 úplného pochopení stylu doby a stavu, v nmž se tenkrát octlo lovenstvo. Dnes je tedy dilettant v moderním slova smyslu kesanem, žákem Fra Angelika a lenem kollegia Dantova z jeho zítra zcela klidn jest pohanem pozdní renaissance, Nového žití Je-li

o to

mu

ani

—

vyznavaem Machiavelliho Požitek leckých té

i

Aretina.

duševní, plynoucí z istého zažívání nejen

:

které

doby,

nýbrž

celého

ovšem hezký stupen vzdlání, lépe

pímo

k raffinovanosti.

návati

ponkud

s

má

eklektismem.

více praktického

a v nkterých

vcech

eeno

Dilettantismus lze

její,

tomto smyslu srov-

významu

si

ze všeho

všeho.

Eklek-

dilettantismus jest

výluný

ideáln užívati

—

dl um-

pedpokládá

hyperkultury a vede v

Tento hlásá, vybrati

nejlepší, kdežto dilettantismus chce

tismus

ovzduší

ani docela provésti se nedá. Obojí však dostaví

77

když odkvete,

vždy,

se v civilisaci

po

dob

klassické,

v

chvíli

úpadku a rozrušení spolenosti. Jedním z nejstarších dilettant v tomto slova smyslu Alkibiades,

který

mnil barvu

byl

a choutky své jak chameleón, velký

Leonardo da Vinci tíhnul svou všestranností rovnž k dilettantismu, Montaigne i Shakespeare nesou jeho stopy v dílech svých. V literatue moderní jest podle Bourgeta Ernest Renan pravým otcem dilettantismu, který zvláš v jeho dramatických básních a jeho „filosofických

dialogách" došel nejostejšího vyjádení.

plodem dilettantismu jest vnitní odpor. Dilettanustavin vlastní výroky své. Renan je až píliš

Prvním

tismus opravuje

znám

obojetností

Druhým

Dilettant se vmyslí je a

svých

výrok

pesvdení.

svého

a nejistotou

jeho plodem je stálá jemná ironie. v

tomto slova smyslu je nad všemi theoriemi, on chápe všecky,

do všech,

má práv

ustavin na

proto

Dilettanta nic neurazí, on vymluví,

pólu k druhému

jednoho

slovo a pro vše výklad a

úsmv

ironický.

on skáe od

on pochopí vše,

pes vnitní spory omluvu. On pochopí

ovládá

všemi,

stotožní se se rtu dobrácký

Pro vše

lehce.

má

Krista jako Nerona,

Madonnu jako Lucretii Borgii, Danteovou Beatrici jako Messalinu. Jeho duše, jak praví Bourget, má tisíc hran, v nichž se odráží všecko se stejnou podrobností a láskou. Dilettant chápe orgie biování se stedovkých flagellant, písnost Seneky nespoutanost Aretina, jemu by svt byl nudný, kdyby v byli samí obrazoborci a pedantové ctnosti, rovnž jako jedin Falstaíové a Don Juanové. Náhledy dilettanta se podobají dnes paradoxm a zítra mystifikaci, dnes pyrrhonismu a zítra sadismu, jemu svt je stále dost obsáhlý a šírý, on pije ze všech zídel Tiberia

i

nm

i

a

íší,

chce

poznat,

pocítit,

pochopit,

možná

co

prožit

nejvíc,

ne-li všecko.

Nezapíráme, že dilettantismus jest stav duše dost vzácný, Nemá-li být jen povrchním rozechoulostivý ano i nebezpený.

ením

všech

stadií,

jimiž

prošel

duch

pedpokládá silné V tom jeho

lidský,

duševní konstituce, velké práce, studií a sebeovládání. vzácnost a choulostivost. Jeho nebezpeí pak jest co

zjemní

lovka

a

a

zbystí

uiní

jej

neobyejným zpsobem náhle

obanem

íší

a

v

tom, že v tom,

duši

vk

i

schopnosti

všech

i

dávno

78 zašlých a minulých, vede k neobyejnému roztíštní náhled všeobecn za platné uznávaných.

Jiné jeho nebezpeí jest,

nkdy

smr mže

že tato nesetnost

se

Z toho jest zjevno, že tento moderní dilettantismus jest pouze pro duchy silné, již jemu holdujíce zárove sebe ovládati dovedou, a že by mohl v ruce lidí zteštných vésti k nejvtším abnormitám i absurdnostem. a

zdáti

i

bezcharakterností.

státi

Nejeklatantnjším toho píkladem

mansv „A

rebours",*)

který

nelze

ponkud svj pedmt. Hrdina

jen

je.it

podivný román Huys-

vyerpati

chceme-li

pejíti,

tohoto románu jest dilettantem

v moderním slova významu, ale neomezuje se na pouhou theorii,

Náhodou

provádí vše prakticky.

nýbrž

boháem

jest

mže

a

si

Divnou Odysseju svou provádí na podle své choutky, sob na všech smyslech svých, zaídí si poádá pouze pro sebe koncerty vní a chutí, opájí se literaturami úpadku všech národ a dob, zamuje den a noc, hraje si v pevrácenostech a výstednostech všeho druhu, ukájí všecky své všecky extravagance.

dovoliti

dm

nápady až

choutky,

a

stane

celý

si

—

obtí mrtvice

systém nervový a žaludení,

cizí.

ukázáno

smru

zrovna jako druhdy v jiném

Oblomov jest,

nm

V

neb Faust.

na nejzazší své mezi,

tismus

jinak než

žil

které jiným posud

Tento hrab des Esseintes jest typickou figurou moderní

literatury,

Manfred,

aby

vše jen proto,

aby pochopil a zažil dojmy a pocity,

ostatní,

jsou

se

rozruší

pímo

vedoucí

jak dilettantismus

mže

slabé organisace zvlášt tam, kde

byl

zosobnn

dilettan-

úpadku,

v

nm

nebezpený povahám

býti

provádn

k

Lara neb

jí

jest

jest pedanticky a

kde

chce všemu, jak íkáme, pijíti na kloub.

Z toho záleží,

jest

zejmo,

že

podstata

abych tak ekl, ve virtuosnosti,

jednotlivých

vrstev

s

moderního

dilettantismu

jakou dotýká se dilettant

erpaje

a fasí kultury lidské,

z

pochopení

všech rozkoš a požitek nejvzácnjší. I tak

není

zvaný praerafaelismus

niím jiným

než

v

umní

dilettantismem

výtvarném a

neb

stránkou.

*) J.

K, Huysnians:

A

v

aspo jednou

rebours, Charpeutier 1881.

poesii

jeho

79

Jsou známí praerafaelisté a

pedchdc

napodobitelé

v malíství,

souasník

a

slepí to obdivovatelé

Lippiho

Rafaelových,

a Raiboliniho, dále Botticelliho, Fra Angelika a Fra Bartolemraea.

Mén

známa

národ

jest u nás škola ta v poesii, a divné jest, že

tak positivní, jako Angliané,

smru tomu

vévodí v

osob velkého

poety Danta Gabriela Rossettiho. Poesie jeho a celé velké skupiny v jeho

básnické jdoucí

dnes

lyrice

Šlépjích

tsn

stedovkých trouver

s

se

k

zapomenuté

jich

subtilností,

druží

veškerou

znapodobujíc kterém pološer, v si tenkrát allegorický i mystický symbolisující poesie tak libovala. ástea sem spadají nkteré verše nejvtší

jich nuancemi, jich skolastikou a jich raffinovaností,

i

anglické poetky Elisy Barrett-Browningové.

Nejblíže dilettantismu však stojí poslední škola básnická ve Francii, zvaná

obyejn jménem dekadant

Mají

neb symbolist.

vyznavai její zajisté mimo dilettantismus vyznaený v tchto ádcích také ješt jiné snahy, ale jádro je stejné, Verlaine jako Mallarmé, Tristan Corbier jako Jean Moréas jsou dilettanty ve Ano Bourget sám kokesmyslu slova Renanova neb Bourgetova. tuje s touto skupinou básnickou, které nelze upíti neobyejné ovládání jazyka a

formy básnické, ale které nejastji chybí, ta

dle našeho zdání nejpodstatnjší vlastnost díla

umleckého, jasnost

a prhlednost.

Naposledy, pokud víme, zabýval se dilettantismem v našem smyslu slova Jules Lemaitre*) pojednávaje v „portrétech souas-

ník"

Paulu

o

jakožto

dilettantismus

dovede se

vžíti

dar

oddati se jedné

ukazuje, že dilettantismus

než

v

zái

obraznosti,

malebným

má

z nich

urit

a

pibližn s

láskou

nejrznjších, pi tom

úpln.

Lemaitre dále

bratra v exotismu, který není

kosmopolitismem,

deskriptivní poesie,

první

definuje

která

v morální život dob a fásí

vyluujíc možnost, jiným,

Lemaitre

Bourgetovi.

jak

Pierre, Chateaubriand a Victor

jej

ili

zahájili již

Hugo

niím

kosmopolitismem

Bernardin de Saint-

(Orientaly) a jak jej dovršil

Pierre Loti v svých románech.

Zbývá ješt jedna poznámka. mismu aneb aspo k melancholii. K )

Dilettantismus vede

Je

to

zjevno

Jules Lemaitre: Les Contemporains, Paris 1892.

k pessi-

na celé

ad

80

mu

autor, kteí

úsmv

Baudelaire,

Leconte

de

Víc než jiný

Bourget.

skuteností

a

Renan pes všecken úlisný a dobrácký svém otráven hokostí tak dobe jako

holdovali. I

jest v nitru a jádru

ideálem,

duše

stav jet

brati

Flaubert,

Lisle,

on

cítí

stále

Goncourtové

spor mezi

chimérami

minulosti,

živ

a odtud smutek, stísnnost a v nejlepším

pípad

trpká resignace.

Exotismus pak zvláš nese zárodek tísn a smutku v sob,

lovka

on nicotu

román

mí

ohromnosti vesmíru, a také jediný refrain

dle

lovka

Lotiho jest malichernost

ramatu cizích kraj a moí, víc,

a

dilettantismus

smutná

ta

vi

ohromnému panoneuvidí je nikdy

jistota, že

že zmizí beze stopy, kdežto ony zstanou.

Jiná otázka.

ím

budou

ob

tato stadia duševní v

píští civilisace, jaká jest cena jejich a jaký jich

trochu

pedasná, nám možno

a vysvtlovati,

radostn

vše, co z

pouze je konstatovati

dnes

jen

stopy jich

hledati

v

djinách

význam? Otázka

literatue

a

umní,

uvítati

nich opravdu osvžujícího a dobrého plyne pro

celek, a to že z nich plyne,

by

psobivost

jich

omezena byla na

kruh nejužší, nikdy upíti nelze. Kdyby nic jiného, jde jim v zá-

ptí rozšíení obzoru lidského a tyto symptomy pro

ignorovati

svými v

umní nkdy

i

pímo

vi

této

civilisaci

imponující.

výhod tak

bylo

by híšné

dležité a výsledky

Nová

literárn kritická.

díla

— Filon. — Biré. — Monod. — Carducci.

Taine.

Píálo jest jmen v literární

staví s úctou tak úplnou a hlubokou,

storik literární

jest skoro

vbec. Duch

žárliv, že

jeho

historika

stati

schopný

i

o Balzacovi, o Carleylovi),

dovršitel

Sainte-Beuvv

práce obrátil

výhradn

ztratila tím historie

—

škoda,

že

rozsudí ve ano,

ztratila tím

rozhodn získala, ale kritika. Nic plátno,

všecka duchaplnost bystrých eklektikv,

a

Lemaítre, nevyváží tento hlas kovového

pesvdení,

mentace, tu logiku soudu, je

píjemný, a co

tantismus

—

jíž

více, jest

ale jak je

i

on

slují

promnlivý, jak

vlnivý, jak stará otázka

podati

se zcela

astji znavenému a po

Dáti se kolébati vlnami všech

unášeti v dálku fanatických vidin, civilisací,

tu sílu argu-

pohodlný, zrovna jako dilet-

Pilátova „Co jest pravda?" se naskýtá tím

pravd dychtícímu tenái.

Desjardin, France,

Kritický impressionismus

vládl.

velice

vcech

chceme-li

vtší a úrodnjší ást své

k historii. Tato tím

literární,

pi tom

vzletu básnického

vkusu tak povolaný, pravý ddic a pokraovatel, i

historikem

též

tak povznesený, obsáhlý a vše objímající,

stízlivý a nejvýš spravedlivý a zase (viz jen

se znalec za-

jako jméno Tainovo. Himohl autor „djin anglické

literárního

býti vedle

literatury"

u kterých

historii,

umti

smr,

stotožniti se s jakoukoliv

chvilkovému

rozmaru,

jak to zábavné

pedevším, jak vdné! Ale jak prchavé zárove! Zdá se skoro, že naše doba odvyká vážné kritice. Dnes má skoro všady vrchol kritika,

dla. A

která

snad

nco

cítí,

kdežto

stará

kritika

nco

v tom je podstatný rozdíl.

Jar. Vrchlický: Nové studie a podobizny.

6

v-

82 S tím Ytším zájmem sáhli jsme po posledním svazku essayí Tainových,*) autor

jichž

obstarati.

uspoádání dedikace,

I

a

korrektury

Leonu

nemohl

Bonnatovi,

zvnlý

již

jest

piinna

rukou vydavatelovou podle pání zesnulého mistra. Je to dojemné a smutné. Autor v posledních letech byl tak zcela zabrán svými studiemi historickými, že zapomnl na své studie literární které vedle ohromné epopeje revoluce francouzské byly mu asi

—

jako eferaerní

bubliny,

možná, šastnjších

Konen ped oima

poslední zbytky studií z let

—

zajisté.

zde je klam možný.

i

mladších

Nebo

ped soudem

pozdjších djin,

co

je

vskutku velké

píštích

vk?

Dost

možná, že ten celý nádherný palác djin revoluních, jemuž Taine zasvtil pl života svého, pod kahancera nových badání se sítí,

jiným úhlem bystrého pozorovatele, zahraje do-

že osvtlen pod

pod jeho podrobným, všecky snad detaily vystihujícím pérem. Nové doba pinese snad ješt jiné a nové stanovisko a toto i nové závry a nové soudy. Nic není tak klamného jako djiny, kde tolik nitek se sbíhá, kde tolik malých osud tvoí velikou výslednici svtového

cela v jiných barvách, než v jakých jej vidíme dnes

Možná, že i tomuto zákonu podlehnou Tainem tak pracn zbudované djiny revoluce francouzské, kdežto jeho essaye ist literární historii a zjevm jejím vnované budou státi v své klasíáta.

sické

dokonalosti na

vého srdce

pevn

pevných základech

bystré logiky a vníma-

pro vždy.

Ano, vnímavého srdce, to jest velké slovo tam, kde neúprosný soud rozumu pevládá z pravidla. Pak platí vývody srdce dvojnásob. A to se mi stalo pi tomto posledním svazku Tainových

studií.

hovoí vedle

Víc než dojat odložil jsem knihu, tolika

kde tolik srdce

rozumu.

Stránky poslední knihy Tainovy mají celkem ráz více píležitostný a asový, ale

nieho

snad jen volné

pohrobní

listy,

sové poznámky, zuje celý

")

lovk

H. Taine

:

to neubírá jejich

vzpomínky,

akademické hovory.

cen. Nkteré jsou

píležitá oslovení,

Budiž, ale

i

v

tom

a-

se uka-

a celý myslitel.

Derniers Essais


critique et histoire, Paris, Hachette 1894.

!

83 Nejlepší

dkaz, jak

Taine, jsou jeho

obsáhlý, vnímavý, vše chápající duch byl

v této

stati

Victor a George Sandovi.

zasvcené Paulu de

knize,

Nelze

sob

v literární

kritice

Saint-

mysliti

vtších protiv, než práv geniální kolorista tovati

byli Paul de Saint-Victor a Taine. Onen pedevším, který za krásný obraz byl hotov ob-

myšlenku, a tento geniální myslitel, jenž se o krásu obraz

i

jen potud staral, pokud se snášela

ml

A

pece, jaký smysl

tento „suchý patron" pro paletu záivého koloristy, jaké po-

chopení své

pravdou.

s

!

obraz a metafor tch tenáv. Taina nikdy neunavil, jest prou zrovna myšlénkou. Sám Victor

Paul de Saint-Victor prý leskem svých

tenáe

unavoval. Lituji

nebo Saint- Victorv obraz Hugo prý se vyslovil, že lánky jeho lze ísti pouze s modrými brejlenu na oích, ale týž Victor Hugo ekl, že pro jednu stránku Paula de Saint-Victor by napsal nyní, jak my,

uiuní

z

kacíi malebného

takových

úst.

lemi" poesie, ano víc,

radostí celou knihu.

Taine, duch

stízlivý, mathematický, dal

rád,

s

slova, se

Pochopíte

chápeme takového zadost-

neobyejn

hluboký, myslící,

tmito „modrými brejuznal mistrovství jich pvodce bez okolk, se podmaniti

ano nadšen

„Vzpomínám kdesi na

venkov

si,"

praví

Taine

„že loni etl jsem Nancy mezi desíti asoShakespearovi. V spoust tolika (str.

28.),

v poloviní poušti blíž

jakýs lánek o utváených a pólo pochybených, jež mly vysloviti den ke dni myšlenku neuritou, tento zdál se mi býti hlaholeni posounu, jenž nasazen a vyplnn byl z plných plic zvukem napisy

hlas

najednou

pólo jen

pjatým, chvjícím se a nádherným, který

mužný pízvuk

v odstínovaných

lacích nevýslovné

pi všem zjemoval svj

inflexích a v

rozmarných modu-

nhy."

Nelze ani lépe vyjáditi slovem celou podstatu a bytost tohoto velkého kouzelníka, jímž byl Paul de Saint-Victor. Taine jej vycítil a pochopil na první ráz. V momentu tom, aniž snad to

vdl,

tiskl

ruku Victoru Hugovi, který v svých apokalyptických

dumách na Guernsey samotái

paížském.

ml souasn

asi

totéž smýšlení

o

tichém

rozum se zde potkaly a nevdly o sob a to práv je pro nás tak stejn pouné, jako dojemné zárove. Dkaz, že abstrakce rozumová se mže setkati v svorném objetí s horující obrazností. Nejvtší láska Nejvyšší

obraznost a nejbystejší

—

34 a nejvtší spravedlnost objaly se v smrti Kristov, pravil kýs otec církevní.

Neznám

pípadu

lepší applikace tohoto

práv zde

než

rární historie,

mluv

lánky, praví Taine,

v

djinách

o klassické dnes knize Paula de Saint-

mnohé

Victor „Lidé a bozi", snad až na dva nebo ti jsou krásné,

Celek je jakýsi

arcidílem.

loské) jest

nimi (patrn studie o Venuši Mi-

mezi

jsou podivuhodné, jeden

Komancero Heineovo,

a

lite-

„Skoro všecky tyto

naskytuje.

se

druh Pantheonu,

máme-li íci pravdu, jen

historie oku básníka

jako

asi

takto se jeví

umlce."

a

Zdá se vkutku, jakoby v lánku tom byl si Taine nasadil „modré brejle" svého vzoru. Sám stává se poetou, vystihuje to, co jest specificky poetické. Jak duchaplná jest definice, že autor smru Pauia de Saint- Victor musí býti fantastem, „on nenáleží djinám, ale djiny náležejí jemu". A tytéž obraty dovede najíti u svého pedmtu. Se svdomitostí historika je zaznamenal všecky a vytknul v své studii. Jaké to zadostuinní pro básníky všech a národ, vyslovené ústy Tainovými „Heine, Goethe, Mckert, Victor Hugo, Tennyson a tolik jiných básník veršem a prosou užili

vk

:

svého genia nebo svého talentu v divinacích historických a „našli

pravdu

poesii".

v

Mže

býti trefnjší

nad románem

odpovdi všem, kteí dnes lámou ttinu

nebo básní historickou

sudcích proti tomuto úsudku.

?

Jak jsou malí v svých ped-

Našli pravdu

není všecko? Realisté hledají tuto pravdu nenacházejí; idealisté zmýliti, ale

ani

pro

ji

hledají v poesii,

Taine storických

má pln

pravdu,

vk,

a

opt

tmito výmluvnými Tainovi

úsudek

cítiti

slovy:

samému

se stanoviska

mila nová doba velmi

uchvátiti

sta

platí.

pesné

liniích.

o Paulovi

de Saint-Victor

„Kdyby historie mohla

Stejn jako nad románem

nalézti

a vysloviti hluboké rozdíly plemen

krásnou

,Tys mi byl vzat!'"

jí

nco

v koncepcích hi-

že dlužno

vidti v massách a ve velkých

Taine zavírá svou

by ekla:

nenajdou, že

jí

nkdy

se zajisté také

historie, a

tvrdí-li,

poesii, zda v tom

pedevším vidti, ob jí máti celek,

základní povahy jisté doby, a

ji

v

skutenosti a asto

mohou

jim a priori upírati, že

nemohou? Zde promluvil mistr

v

—

mluviti, jist

Jaká frappantní analogie

literární

vi

historie!

a skladbou historickou

hrav ttinu nad románem

vbec

zlo-

sentimentálním.

85 Odsoudila

A

jedním

jej

vskutku:

nWa

panující

druhdy

od tohoto

Tím zajímavjší

velebeného

tak

jest hlas

teba tosti

„Román

:

zajisté toho

mistra

litovati,

vyhledávaného spisovatele.

a

jak známo, klestil cestu

který,

významnou nástupc a nevedle podrobnosti a svdomi-

že žáci

rozšíili 'celkové

z Balzaca,

v

položiti do slova

dostal se do ruky Balzacových

mohutnost kombinace, dlají

Tainv,

Neváháme sem

Balzacovi a jeho škole. tu stránku

osob George Sanda. mezi tenástvem odvrátila se na as péra

škrtnutím

jako

mají hloubku analysy,

rozhledy, že

pronikavost filosofickou,

kteréž

vlastnosti

Rembrandta, velkého malíe lovenstva.

z

Ale jest více forem umleckých, a umní George Sanda, založené na principu zcela opaném, jest rovnž umní druhu vyššího." A nyní vypoítává Taine celou

adu román a povídek a ped zrakem

asem,

neztratily

prvního

dotknuty jako

dne.

Sandovýcb, které na i

moderního

cen

své

jsou ne-

S bystrostí úžasnou vymezuje pak

dobývá pro

rozdíl mezi tvorbou realistickou a idealistickou,

romanopisce poloztracenou

tenáe

doménu

již

sn

umní

a touhy, srovnává vý-

hudbou a oceuje illusi, do které nás kolébá péro spisovatele-idealisty. Velký dar, tvoiti a udržeti v tenái

sledek innosti té

illusi,

nazývá

padesáti

práv

s

žádný spisovatel

Uznává vysoké

G. Sand.

pro

neocenitelnou

službou

rok

neml cíle

lidstvo, a

tvrdí,

že od

daru toho v té míe, jako

a mety

umní

tohoto, jakými

problém filosofických, náboženských nebo morálních, problém srdce, svdomí a vychování. Pichází k výsledku, že tyto

jsou ešení

sujety dnes jako všeobecné otázky bagatelisované jsou vlastn ty

nejdramatitjší,

nebo

hrává v nitru našem"

tvoí podstatu

dl

„pravé drama jest vždy (str.

Praví

literárních, která

až píliš zapomíná, a že podrží svou

134.).

práv

to,

které se ode-

konen,

že tyto otázky

na

dnešní pokolení

zstanou,

tyto abstrakce a chceme-li

sympatickou a trvalou pitažlivost,

i

když

tirády

„nejpo-

drobnjší kopie nejobratnjších malí nebudou již chápány, anebo budou pouhými historickými dokumenty" (str. 136.). Všem pak

Sand svým slohem. dvou století neml a takové výmluvnosti, takové crescendo vášn, kde enický

Nikdo od tolik

as

+

vévodí

velkých

dle

Taina George

klassik

posledních

86 a

nadšený

dech

slova Taine,

bez

kypujícího,

eištm

uevázne ani na okamžik.

„prýští

se

zastávky,

pirozeným

s

„Vše zde," praví do hlubokého a pe-

jednotného zdroje

z

bez

zakalení a pekážek,

vše

eky.

jasností veliké, proudící

plyne

Nic tu ná-

silného, nuceného, nestejného, vše jest bohaté, spontánní a zdravé."

pak pokládá Sandovi jeho vesnické romány

Za velkou zásluhu

V

a povídky.

stvoil on nový

nich

poslední zbytek

deklamace

genre.

V

a frase a piblížil

nich odhodil Sand se jasností,

jedno-

duchostí a plastikou svých výtvor ke Goethovi a ke starým klas-

sikm. „V

jako naše," praví Taine v

civilisaci

závrku

své studie,

„pod takovou spoustou

abstrakcí a theorií, ve víru literatury tak

komplikované a

toto obnovení

složité

ei

primitivní

jest

skoro

bezpíkladné tour de force, a v ohromném díle George Sanda nic nedává tak velký pojem o originálnosti jeho genia a pružnosti jeho ducha, jako práv tento druh tvorby jeho."

zárove Taine sám po vyslovení tohoto úsudku Jeho nezávislost je práv tak velká jako láska ku pravd, která nezná ohledu osoby ani ohled kast, škol a literárních obcí Jak vysoko zde

stojí

!

To

a kapliek.

úsudek zcela

jiný,

Goncourtové, Barbey Aurevilly a

než vyslovili o Sandovi Zola,

jiní.

na praporu kast a škol vychází Taine

jemuž „I

vnována

jest

jiná

on miloval pravdu

krásn

se

sympatická

V

této nezávislosti

práv od sta

—

z celého srdce a sloužil jí

vyjaduje Taine o

velikého

úsudku mistra,

od Sainte-Beuva.

všemi silami," jak

nm.

Sainte-Beuve nevyložil nikdy

pln svj

systém kritický. Taine

ku pravd, obávaje se ublížiti jí tvrzením píliš všeobecným aneb píliš uritým. Myslil, že pravda jest píliš velká, než aby mohla býti vtsnána v mathematické formulky. Takové úzkosti neznali kritikové pozdjší. Jak myslí, že uinil tak z opatrnosti a šetrnosti

rychle byla zosnováoa formule realismu a naturalismu, a jak rychle bylo souzeno podle

ného, nehodila-li

jak deptána arcidíla poesie a uméní sloves-

do kadlubu

nov

objevené theorie!

Práv

píkladem pípadným. Musil pijíti jeden duševních otc nové školy a úsudkem svým práv citovaným

George z

ní,

se

Sand

je

tu

ukázati, jak úzké jsou tyto formulky,

jak jednostranné a výluné,

jak, co je vskutku velkým a krásným a tudíž logicky

petrvá,

a

již jest

tvoeno

dle princip jakýchkoliv.

i

pravdivým,

87

sám Taine ml v míe svrchované a jíž také hlavn vdc, vyhledával, bylo ono již u píkdy mluvil o Paulu de Saint- Victor, vyslovené zení

Vlastnost,

již

umlc,

u jiných ležitosti,

ale

k celku, objímání velkých mass, zachyceni jádra a charakteristiky celých epoch. V jakém stupni tuto obdivuhodnou vlastnost shledává Taine u Sainte-Beuva, o tom podávají stránky 54. až 57. svdectví nejvýmluvnjší. Z úst nad jiné povolaných vysloveno, jaký tvrí duch byl Sainte-Beuve, a za pomníky jeho innosti právem vytena díla „Port-Royal" a „Causeries du lundi". Charakteristika Sainte-Beuva podána tu vrn a neobyejn vele. Ukázáno,

v

djin

vd

em

byl

on vynálezcem,

že to

v applikaci

bylo

zákon

pírodních na djiny morální, že pochopení musilo vždy pedcházeti pozorování, že musila se individualita takka vyloupnouti, aby správn mohla být ocenna, ze svého prostedí po

dokonalém prostudování a pochopení tohoto prostedí. Tato snaha po pravd tvoí takka etnické jádro všech statí v této knize Tainov. Setkáváme se s ní opt a opt ve variantech nejrznjších, v jádru je však táž. Tak pojednávaje o Ribotov knize o ddinosti pichází k závrku na otázku rozvoje lidského pokolení a vyslovuje tuto krásnou myšlenku ve form umle vytváené jako pravá kam eje antická: „Tak každý život intelligentní nebo ctnostný piiuje njaké malé zvtšení k dobrým pudm a ke krásným schopnostem budoucího lidstva, jako pochode, která po shoení zanechává po sob hrstku popela, jímž zúrodní pole, které ped tím osvcovala a zahívala; a to je ta hromada tvoí látku myšlenek pravpopela, která rostouc od do divých a ušlechtilých skutk a postupem mní v bohatou že nuzné klasobraní dob starých." Celou knihou vane duch snášenlivosti a pravého ušlechtilého

vk

vk

Možno -li

mudrctví.

u Tainea,

který

již

prvními

svými pracemi

vystoupil hotový, zralý a celý, mluviti o evoluci, jest ona zajisté

jediné v této stránce povahy jeho.

method

k pronikavé a originální lantnímu lépe

stylu,

eeno

ušlechtilost

šené jest

jímž

Taine

vystupuje

v

K

bystrému, hlubokému soudu,

srovnávací a analytické, k

vždycky

posledních

vládl,

pistupuje zde,

pracích,

povahy a velkost srdce rozhodn

v

o

nichž

bril-

spíš

mluvíme,

popedí. Jak vzne-

na p. stanovisko vyslovené na stránce

108.,

pojedná-

88 o snášenlivosti s nepáteli.

vající

své protivníky,

žíti

v sociálním organismu

Dle

nho

tžiti z jejich

nimi,

s

za ústroje

rovnž

jest nejlépe

opposice,

„snášeti

pokládati je

tak podstatné,

za jaké

Takovýmito vážnými pravdami jest prosycena provívá mimo to dech mužného sebevdomého

pokládáme sebe." celá

kniha,

klidu

;

již

sem tam

elegie,

se

pimísí

z pravidla

která se

nota vážné

resignace a jakési tiché

dostavuje u každého

s lety

pibýva-

zvláš dojemná pi nkterých vzpomínkách

Tato nota je

jícími.

i

dojemn koní

se na p. lánek posvcený památce pítele Marcelina, zakladatele asopisu „La Vie parísienne". Pipomínaje si úmrtí jiného pítele, záhy zesnulého, nadaného mathematika Woepcke, jemuž vnoval tklivou vzpomínku v prvním svazku svých essayí, praví již r My jdeme za tmito mrtvými v malé jen vzdálenosti stezkou, která se ztratila pod

ryze

Jak

osobních.

:

pod našimi

jich kroky. I

hloub a hloub, a tato

již

zem,

se propadává,

která

každým dnem

se

noíme

pikrývá, vystupuje nám

je

již

až po kolena."

Tyto

ádky

byly psány

3.

kvtna

1888.

zavely se vlny nad hlavou daleko genialnjší, nad srdcem jist stejn ušlechtilým.

Za málo

Postava

let

Prospera Mérimée

rýsuje se nad jiné

markantn

na obzoru moderní prosy francouzské, dík etným, vysoce a psali Blaze du Bury, Taine a jiní, zajímavým pracím, jež o

urit

nm

hlavn též dík hojnému materiálu z jeho list soukromých, soustavn v posledních letech vydávaných.*) Pochybuji, že nové hlavní rysy této rázovité publikace by mohly zmniti v

a

nem

fysiognomie literární; ani pítel, ani nepítel, ani indiskrece vy-

davatel jeho korrespondence nepiiní již více k ustálené této pólo A pece skeptické, pólo zadumané, písn aristokratické masce. knihu velkou celou Filon Augustin pan vydal nedávno *)

Taine: Prosper Mérimée úvodem ku prvnímu svazku

1875.

Lettres a une

XXXII. Blaze de Bury, Avant-propos ku Lettres á une autre Inconnue. Lévy, pag. I.— LXXII.

Inconnue pag.

I.

Paris.

89

nejednom ohledu pozoruhodnou, i amateurovi poskytne nejednu chvíli píjemnou. Zásadn tedy v liniích velkých jednou silnými tahy nartnutého portrétu nieho nového, ale jaké množství zajímavých detail pro dobu i pro spisovatele! A všecko psáno neobyejn svižn, byste a elegantn, a pi veškeré zdánlivé indiskretnosti delikátn a rovnž aristokraticky. Pan Filon patí k literární družin bývalé císaovny Eugenie, Mérimée byl pak dlouholetým pítelem matky císaovniny staré hrabnky Montijo a pozdji takka osobním peditatelem císaovny, psal nkteré no velký, jako zejména „Modrý pokoj" výslovn pro ni, a také jeden as byl aranžérem literárních dychánk a zábav za šastných dn aranjuezských v Tuileriích. Císaovna dala panu Filonovi celou velice obsáhlou korrespondenci Mériméeovu s hrabnkou Montijo a ješt s jinými vynikajícími osobnostmi oné doby k úpln volné disposici, a z celé této bohaté pokladnice vyvážil pan Filon pokud toho jen ohledy na ješt žijící osoby dovoo Mériméeovi, *)

a

to

knihu

v

bez které se žádný badatel na tomto poli neobejde a která

—

lovaly

—

nejednu vzácnou a vysoce zajímavou

pirozenjšího, „v

dkaz

že

knihu

uctivé uznalosti

První své Filon do srpna

seznámení se 1868.

vnjšek Mériméev,

podrobnost.

Nic

vnoval vdný autor císaovn a nezmnitelné vrnosti." svou

s

autorem „Coloinby"

pi tom nkolika

Kreslí

datuje

ostrými

pan

rysy ze-

aby byly doslovn reprodukovány. „Vcházeje do Cour des Fontaines uzel jsem císaovnu picházející z anglické zahrady. Po jejím boku kráel rysy,

které

starý pán, dívaje se na dláždní.

ml

šedé kalhoty, bílou vestu,

rého stihu. Nos

tymi

ml

velký,

stojí

za

Obleen

to,

byl

peliv, ano koketn:

širokou blankytovou

kravatu sta-

na konci tyhranný, elo zbrázdné

výrazem ponkud tvrdým krylo se ve stínu hustého oboí za blyskotavým sklíkem skipce. Celkové držení tla ztuhlé. Patrn njaký anglický diplomat. Císaovna mne zavolala, aby mne pedstavila. Byl to Mérimée." Pan Filon darmo hledal píležitosti seznámiti se blíže s Mériméem. Zdálo se, že tímto formálním pedstavením bylo vše od*)

oeuvres

kížovými rýhami; oko

velké,

chladné,

s

Augustin Filon, Mérimée et ses amis avec une bibliographie des compltes de Mérimée par le Vte. Spoelberch de Lovenjoul. Paris,

Hachette 1894.

90

pi Mériméeov upjatosti a zdrženlivosti až píslovbec a literární zvláš. Byl již v té

byto, zvlášt

vené ku

mladší generaci

dob Mérimée

samotá, podivný pavouk, omezující styky své na málo osob z periody svých mladších let, a tmito byli ješt spíše pouze lidé o literaturu se starající než literáti sami. Pan Filon pidržel se tchto a jelikož sám o sob praví, že má pár pozorných uší, vyslechl leccos, že ínohl postavu svého modelu zachytiti vrn

takka detail. Náhodou dostal se Mériméeovy klassické poslední práce „Lokis", pak

a reprodukovati do nejmenších

k pedítání

zmínnou korrespondenci od císaovny, jiné od pátel Mériméeových a tak napsal toto dílo o Mériméeovi ocenil a jeho pátelích zcela v tradici Sainte-Beuvov, již tak do ruky

dostal

starších

pkn

Podrobnosti o posltdní

Taine.

stylisty podal autorovi

aspo

nm

co o

léka

Cannes,

doktor Buttura.

pán

Filonova teprve

lázeský

má

Blazovy se daly

pibližné zná díla

od

Mériméeova jakož

i

vše,

Pro nezasvécence

napsáno.

de Bury nanášeti

pedcházející a námi

a Tainovy.

Teba

jemnjší rysy

Nicmén zkusíme pece

je

a

míti

odstíny

uvedené studie

již

podklad,

na který

pán

líení

pramen

na základe uvedených

by

Filonova. vystih-

tenáe, který zná aspo elnjší novelly Mériméeovy peklad Bedicha Fridy, *) hlavní podstatné rysy této origipro

nouti z

bylo

jiných

zajisté poslouží

lip

v

kniha

vyznati se prima vista v pednostech knihy Filonovy.

tžko

trochu

Tomu

posud

slavného

smrti a

Pirozeno, že pravý význam pro toho, kdo

pohbu

nemoci,

nelní postavy.

Mérimée

jest

pravý typ

siln akcentuované jednostrannosti.

Talent bez odporu neobyejný, záhy však utkvlý v jediné koleji. Z rodiny moderních Stendhalv jist první. Duchaplný nad míru, ale ne tak ve smyslu slova, jak my je pojímáme. Francouzské „esprit" není

vezme.

Má

ješt naše duchaplnost.

to jistou

dosi

nedvry

Je to víc

v sebe a

i

mí,

ješt vtší

jak se to dosi ko-

pímo nepeložitelné, v em se krystalloval tento de n'étre pas dupe de soi méme. Vné esprit Mériméev ped sebou samým. Státi nejen stále každým „méfiez vous" ped

keterie.

Je to

—

i

na

stráži vlastní hlouposti,

*)

aby nevybuchla,

Ottova Salonní bibliotéka ís.

3.

ale

i

maskovati tuto

91

záchvv

úzkostlivost vtipy a kotrmelci. Neukázati ani

citu,

Neviti boulivjším

gentlemana a finessu aristokrata.

noblessu

hnutím svého

nitra, státi

mén

tím

pi tom vždy

Bráti vše hrav, kavalírsky, ironicky a zachovati

slzu.

nad nimi svrchovan, shlazovati je spr-

chami skepse, která hraje sterými blesky tryskajících raket nejedno nebezpené

také své

maní

i

Ona

nco

V

ní klíí

i

Logicky jsou

digresse

svému

cizí

„jenž stále za-

zcela pln, s horouc-

v ní

i

hezká dávka dan-

Renanov

pozdjší dilettantismus ve smyslu

(a siln rozedn pedsudky

a ohledy)

i

dekla-

hmní

všech Sand, Quinetv

pedmtu

posvcených. Je

jí

vulkanické

emfatické

z Mefistofeíského ducha,

se nikdy nevydá

ností duší vyvolených a

dysmu.

pednosti, ale zárove

jisté

úskalí.

filosoficko-humanitarní

a Micheletv. Je v ní pírá".

své

Lamartineovy,

výlevy lyriky

Hugovo

má

ducha

Tato disposice

snobbismus

Bourgetv.

Mérimée sám íkával, že psáti jest mu v pozdjších letech života vcí trapnou, že se mu zdá, jakoby stále kdosi se díval mu pes rameno a jej kontroloval. Z toho pirozen klíí záhy nedvra v sebe. Býti ustavin na stráži sám nad sebou konen unaví. Skepse a ironie, moderní tyto musy, mají pouze žlu v svém pohledu a ne živné mléko starého nadšení a svží rozhorlenosti. Autor bojící se úzkostliv vlastní obrazotvornosti stane se postu-

pem asu suchým.

tenáe

Suchým

k

až

fadesse, a tato

horší než sebe vtší výmluvnost všech

suchost je

Lamartinev

i

pro

Sandv.

Viz doklady toho hlavn v pozdjších pracích Mériméeových. Jeho

„Djiny Dona Pedra Castillského" a jeho „Djiny vlády Petra z posledních novel nkteré opravovaly zajisté Victora Huga k výroku: Velkého" a

Le paysage

étant

plat

comme Mérimée.*)

Tato disposice ducha se výborn hodí k jednomu genru rární produkce: k

padlkm

lite-

výtvor. Zde není teba srdce, nýbrž pedevším ducha. Zde nemusí se míti autor na pozoru, aby nedlal hlouposti, již proto ne, že každým pastichem pibíjí hlou-

post jiných na praný.

A

cizích

v genru tomto excelloval

aspo

v svém

mládí Mérimée znamenit. Jeho divadlo Clary Gazulové je hotová *)

Toute

la

lyre,

Lettre

str.

86.

92 restaurace starých španlských meziher a komedií; na Guzlu chytili se

i

Puškin a Goethe, Mérimée pozdji sám upustil od

znalci, jako

patrn v souzvuku se známým výrokem Goethovým, že každá anonymita je hloupá. Piznal, že není nic lehího než dlati pastiche, parodie a travestie, ale zapro lovka duchaplného. pomnl ovšem dodati tohoto druhu produkce literární, asi

—

Omezil se pozdji na novelu menšího rámce a v té stal se mistrem prvního ádu, v té stojí vysoko nad nejlepšími genry. Napsal jich nkolik, které jsou opravdu kabinetními kusy.

skuten A a

a

toho prostedky nad míru jednoduchými

docílil

— na oko: finessou

pedevším mírou. Kde byl Hugo rozpoutané moe obraznosti digressí, tam byl Mérimée druhý pol: koncisnost a soulad. Ne-

bylo vtšího nepítele tak zvané básnické ftase, než byl „Bídníci" Hugovi

„Dlníci

i

moe"

práv

on.

jsou zajisté v jistém vzhledu

pedstavte si je bez nekonených digressí všeho pipouštím, že asto hlubokých, originálních, druhu, bez exkursí ale pece jen vedlejších ve smyslu Mériraéeov. Negeniálních mli by pak ovšem svazk deset neb ti, snad jeden nejvýše neb ale

arcidíla,

—

—

nkolik upete,

stránek,

set

o

by

stáli

ale se

výše!

stanoviska absolutního

Ovšem

umní

ne-

byl by musil tyto látky dostati

do rukou Mérimée.

U Mériméa

je

Ale jak mistrovsky. nepatrný na oko

nkdy novela Vzpomete

motiv,

anekdotou málo jen rozpedenou. „Mattea Falcone".

narážku,

lokální povst,

Jinde ale

pak

chytne pro-

ji

hloubí až démonicky píšern. A pi všem je koncisní až k suchoparu. Zde hranií nkdy na Poea, nemaje ovšem jeho bizarrní fantastinosti.

Že mu proto forma Hugova a G. Saudova nemoly sympatickými, jest jen pochopitelno.

Nic

jej

býti nikdy

tak neuráželo jako

posy apokalyptické, jako emfase a rhetorika. Nemusilo se ani co se stalo v osobním styku obou velkých spisovatel po

to,

vratu státním; se stanoviska

ist

literárního,

leckého byl

by Mérimée vždy pravý antipod

tento výrok

v

konal

u

„Bídník"

privátním

píležitosti

dopise o

banketu

ei

na

pe-

eknme umHugv. tte jen

ano

Victora

poádaného

státi

Huga, oslavu

již

tento

dokonení

93

etla jste speech Viktora Huga vydavatel belgických a jiných niem (escrocs) brusselských ? Jaká škoda, že ten hoch, který má k disposici tolik krásných obraz, nemá ani stín rozumu (de bon sens) ani studu, zdržeti se, aby nemluvil banálnosti nehodné poestného

„A co

V

lovka.

týe

se

literatury,

hostin

na

pronesený

jeho srovnání tunnelu a dráhy jest víc poesie než ve

všech knihách, jež jsem etl za

smyslu; je to

lovk,

pt

posledních

nemá

v jádru jsou to jen všecko obrazy,

a

to jádra,

který se opíjí slovy a nedá

šest

let,

ale

solidnosti, ani si

ani práci, by

o nich pemýšlel."*)

— vlastnost,

Tato koncisnost

mu

pro kterou

thický Puškin v své prose a pozdji

Turgenv,

byl tak sympa-

z nichž

ady

celé

— mže

ovšem pi jiných stránkách duševních vésti ke stagnaci v tvoení a k suchoparu. Škoda, eknete nejednou, pro nepsal Mérimée více takových mistrovských novel, jako jsou Venuše Illská, Duše v oistci, Abbé Aubain, Modrý pokoj, Dobytí reduty a Lokis? Snad práv proto, že byl píliš velký umlec a že nikdy nevydlával svými pracemi jako Hugo neb Duinas starší. Jemu stailo, že podal v jednom genru klassické ukázky neobyejného svého umní vypravovatelského. Že mu „došla, jak íkáme,

novel peložil

žíla

básnická", bylo jen zcela v souhlase

Úad žitností a

O

—

jeho

stal

s

jeho vlohou a povahou.

inspektorem a konservátorem

se

umleckých památek

—

odvedl

jej

staro-

záhy na pole

jiné.

vci opravdu výtený konser-

tom, jaký byl v tchto úadech, vypravuje pan Filon

Z duchaplného

nové a dležité.

vato, který starému ocenitelné.**)

k tornu

On

veliké

umní

stal se

ady

své vlasti prokázal služby

vzorem všech, kteí pišli po

vzdlání klassické,

vbec

smysl. Zachránil, co se celé

novelisty stal se

skvostných

zdravý

instinkt

dalo zachrániti,

památek starého

umní

a

pímo

ne-

nm. Ml umlecký

upozornil vládu na

domácího,

hlavn

Philippe

a právem praví znalec nad jiné povolaný, „Kdyby byl Victor Hugo nebyl napsal Notre-Dame deParis a Mérimée nebyl uvedl v život stálé dozorí komisse nad památkami historickými, byly by jist rozboeny všecky naše staré gotického,

Buty:

*J

**)

Viz Lettres á unne Inconnue Viz Filon, str. 109 až 126.

II. p.

201.

94 stavby

místo

a

by

nich

samé Madeleiny a

byly vystavly

se

bursy" (L'áge du romantisme).

Rozsáhlé studie archeologické a kulturní, které takka z povolání pstoval, jen jej stále více pibližovaly ke studiu djin, pro

ml

které

neobyejn

záhy smysl

již

vyvinutý, jak dokazují jeho

scény ze selských válek francouzských (La Jacquerie) z roku 1828 a jeho Kronika Karla IX. z roku 1829. Žel, že jeho

vous"

zde

i

sím

innosti jeho neslo

mén

skepse Stendhalovy ovoce nejsilnjší a nej-

konen

nedoceniti jednu jeho velkou zásluhu literární.

byl prvním, který seznámil Francii s literaturou ruskou. Dost

v pozdním

vku piuil

již

ruštin

se

houževnatostí u Fran-

s

která jest obdivuhodnjší vytrvalosti Sainte-

couze neobyejnou,

Beuva, jenž ješt krátce loži

takka smrtelném

ped

smrtí

ítal

professora

si platil

A

staré klassiky.

nejen

literatury ruské v hlavních jejích zástupcích, ale

ruských a duše ruské ve Francii

má

úrodnou pdu, Zoly

ped

Goncourtv a Daudeta

sotva by bylo vyneslo to ovoce dnešní, kdyby

mu

pln

že on nepochopil

nebyl tak

duši ruskou

úinn

Francouz

svt

jaký

Mimo

vždy,

že

to

neml

muž

lásku za galantní boj

neb dovolovati

o

ženách

státi

damami ode dvora

sml

i

V

vbec

za

muže jisté

s

jeho

soukromý?

život

Masku

Zdálo se

stává

smšným

V etných

liaisonách

Pi tom

familiarnosti,

pojm

se

proto vždy

ženou.

zde vavín.

i

valných

žádnou cenu.

aristokratie

hloub

zde zvítzilo jeho „uiéfiez

I

podléhá a snadno

korrektní a duchaplný pedevším. sadil, neodložil ani

a jaký

mládencem.

v lásce

a tím on se nechtl s

lovk

byl

hodn

slovanský, ale on byl

první, a prvním jako vždy náleží

A konen

mu

že snad se díval na

jednostrann a že pan de Vogué sáhl

Mérimée zstal starým vous".

cestu proklestil. íkají,

— možná,

v tento pólo realistický, pólo mystický

u

pro seznání djin

i

on svj nepopiratelný význam.

pátelství nebo koketování

lety již

ni trochu píliš

a na

pro seznání

byly padly na takovou

Turgenvem

s

Mérimée

etiny

Vogu

Sotva by snahy pana Melchiora de

i

„méfiez

této stránce

utšené. Nelze

On

vné

V

k suchosti až kronikáské.

vedlo

jej

posoval, i

kde

si

zstával vždy skeptika, již

si

považuje dovoloval elegantní,

záhy na-

v stáí.

náboženském

pesvdení svém

byl úplný atheista.

Chtít jej

95

oisovati

tohoto údaje,

z

asto koketoval

dobe

praví

bylo by obviovati jej ze

tím, že nebyl

na

kikl

kde

A zstal si konsekventním.*) plna hoké ironie. Celý život byl

pátého patra; když dopadl k tetímu,

s

kdosi: „Jak se

ti

—

daí?"

„Velmi dobe, jen aby

to

Život je ustaviný pád. Nevíme, odkud se í-

tak trvalo poád."

Ve vtein

tíme, ani kam.

poslední životopisec,

tím ani u dvora,

Nejlépe vyslovil to v jednom soukromém

sklamáním.

Harlekin padal

dopise.

s

ktén.

Koncepce jeho života byla

mu velkým

jeho

Netajil se

lži.

ležíme

rozbitými údy; ale jak je to

s

píjemné, pokud jsme ve vzduchu!

Má

pravdu pan Filon, že je

bylo páti, aby lidstvo našlo

On

s

to filosofie tvrdá, a že by si Mériméeovi patrn dostaovala.

se starou vírou a nevil rovnž buvdou. Vytrval v své mefistofelské negaci na konci po dlouhé chorob promnil své

minulosti

nelitoval ani

doucnosti

si lepší.

novou

její

po celý život, a

jestli

„ne" v „snad",

byla to jen konvence,

opt

jen

strach,

aby ani

v smrti nehrál komedii.

Ale kdo mže nám zaruiti, že ze samé bázn nebýti „napáleným" se nenapaloval po celý život dobrovoln sám?

tysvazkové

Velké

dílo

8

i

r é o v o o Victoru

Hugovi bylo

dob

vyhnanství a

nedávno dokoneno svazkem, pojednávajícím o

Zdá

posledních letech básníkova života. promluviti

píležitostí

o

celku.

Hugovi svj nepopiratelný význam stanovisku píle,

i

ale práce

*)

Pece se obrátil

— prudce

—

i

jeho namítati.

jí

provází

neho

na pravou

XLVUI.)

odpovdla

vhodnou

prese

všecko,

co

lze proti

Je to nejen práce mravení

—

pravého policej-

císaovn Eugenii ke všemu zdaru

Mérimée sedl stranou a

postrádám,

kreslil.

císaovna, dožiti

se,

aby Mérimée

víru.

A, madame,

vstal, vzal

;

to býti

v literatue o Victoru

pronesme hned pravé slovo

Kdosi ve Fontainebleau gratuloval

a štstí, které

p.

method

nám

se

má

Dílo

stále

osobní

klobouk, pozdravil

narážky,

pravil

a odešel. (Blaze

autor

Oolomby

kysele,

de Bury, Avant-propos

96 ního slídiství. Tendence

až píliš patrná, vnucuje

její jest

se

pi

každém ádku i tomu, kdo by neznal výluné stanovisko autorovo. Tendence, která piznává pi každé píležitosti Hugovi zaslouženou palmu básnickou, spravedliv oceujíc i slabší díla jeho, ale která vedle velkého poety kreslí co možná malého lovka, malou povahu. Tendence stále k tomu ukazující, jak teprve velký by mohl býti Hugo, kdyby byl zstal na stanovisku svých prvních pokus, royalistou a katolíkem, jakým je pan Biré sám. kdyby byl zstal dokázati, malicherný byl tento velký básník ve vcech jak Tendence tisícerých, jak hlavn nespolehlivý v údajích o vlastním život a vlastních dílech; jak byl ješitný, o vzrst své slávy a svého jmní dbalý, jak rozuml reklam, jakým byl prospcháem a

—

sobcem, jak hromadil milliony, kázal soucit a milosrdenství, a

tom

byl

barvuje své dílo místy pravého

A pravd

to je

i

tato

pi

vystupuje

na první povinnost literár-

umírnnost a objektivnost, a zanesympatickým tonem zjevného nepátelství, ano

velikého

historika

zapomíná

že autor

místy tak siln, ního

Tendence

lakotný a bezohledný.

tvrdý,

slohu:

záští.

chyba celého díla. I pi veškeré snaze po pravda objevená sama a málo jen schází Birému,

hlavní

trpí tím

i

a zaadili byste velké a pracné

dílo jeho

mezi pamflety a hano-

pisy Veuillotovy nebo Barbeye Aurevilly.

fakt, již

Jedna stránka na štstí chrání je pece. Veliká bohatost údaj pesn vyšetených, na které lze aspo z vtšiny dnes

spoléhati*)

úlohu

pi

studiu celé

otázky Hugovské.

Kontroluje

a

korrektivy.

opravuje

data

Biré a

vytyil

si

v tom je

pi

veškeré své malichernosti neúprosný, ale užitený zárove. Nelze se zabývati studiem

nco znamená o

Hugovým

Hugovi a dílech jeho.

to ani

a pominouti

dílo Biréovo,

jinak býti

A

Sama naskytuje

Hugo

se

a

reliéfu prací Biréovou.

otázka,

jak

se

stal

Biré

vášnivým nepítelem básníkovým? Mnoho vykládá

již

tak

zarytým,

námi vytené

Že pi veškeré usilovné snaze autorov i zde vyskytly ukázala Revue encyclopédique 1892 ís. 33. a 34. Victor Hugo raconté par Alex. Dumas. *)

již

innost jeho, nýbrž, jak nemže, celá doba, již tato innost obsahuje, nejen

nabývá nových svtel a nového

nesprávnosti,

a to

v tak velké literatue, jakou jest již dnes literatura

se v

nkteré

lánku

:

97

politické

stanovisko

autor sám v

náboženské,

i

pedmluv

ale

nejlépe

k poslednímu svazku

odpovídá k tomu díla svého

„Victor

Dle vypravování toho temeni prý všecka Hugo aprs 1852 u hokost autorova proti pedmtu svého studia z uraženého citu mravního. Biré byl ped lety, v mládí svém, nadšeným stoupencem a pívržencem Hugovým — patrn pokud Hugo sám byl písn vícím katolíkem a nadšeným pívržencem strany královské .

—

materiál, zejména listový a biografický, pišel na ne-

pak

sbíraje

na

psobily nemile a urazily jeho morální cit. Tato nelibost byla stupována pak evolucí Hugovou v obou smrech, politickém i náBiré praví apostasií boženském. Z Birého stal se apostata kultu Hugova, a známo, že odpadlíci jsou zpravidla fanatiky. íká se: „Poturenee Turka srovnalosti a falešné údaje,

které

—

—

horší.

44

podnt k podrobnému badání Biréovu

První V.

Huga

známé (V. Hugo

dalo

de sa vie" od

denníku,

dílo ;

o

životopise

„Victor Hugo, raconté par un témoine

:

líí

svdek

jeho

života).

Dílo

dtství básníkova až do jeho vstoupení

ve

form

do života

veejného, psala paní Hugova sama dle údaj chot svého, který

tám

pozdji nejednou

se

Dílo je anekdotické

nosti.*)

básníka

pedevším,

upomínek rodinných,

z

vše do slova,

bráti

vyslovil, že jsou v

z

rovnž jako ne

knize

mnohé nespráv-

jest psáno od

vypravování tradic. v

manželky Nelze tu

Goetheov „Wahrheit und

Dichtung."

cit.

Tedy zde našel pan Biré první lež, která Udává se v knize, že Hugo pocházel „ze jednoho

tické",

nejvtších

z

dom

urazila jeho mravní staré ro iiny šlech-

Lotrinských.

Udává

se

do-

genealogie Hugovy

po stop Hugo (nebo jeho cho) sestrojil falešný pvod, že zapel svého dda, který byl prostý truhlá. Našel dále, že matka Hugova proti vlastní výpovdi básníkov nikdy se nesúastnila boj ve Vendée, že oboje, jak šlechtictví tak heroismus matin byl vymyšlen a zbásnn jen ku gloriole kolem jména básníkova. Ale hebem do rakve jeho kultu Hugova bylo prý toto faktum.

konce

i

rodinný

a shledal, že

si

znak.

Biré

šel

V.

i

*)

(V. H.

O tom

doma) Jar.

str.

viz 2.

pedmluvu Rivetovu k jeho

knize

„V.

Hugo chez

a uásl.

Vrchlický: Nové

studie a podobizny.

7

lui"

98

V

mládí svém úastnil se Hugo

servateur littéraire", kde

nýbrž

znanji redakce asopisu „Con-

uveejoval nejen

své básnické prvotiny,

kratší a delší studie literární a kritické.

i

za patnáct

vydal

let,

„Littérature

et

Hugo dva svazky

philosophie

mélées",

lánk

a

zmny,

jak to bylo své doby vytištno.

studií.

V úvodu

vzácný exemplár onoho

1834, tedy

názvem

s

onch zmínných

otisky

reprodukuje

že

praví,

Roku

literární prosy

beze

všecko

Pan Biré dovedl

opatiti

si

pirovnával a shledal, že autor

asopisu,

onch lánk, nýbrž že v tch, zmny, že hlavn zfalšoval data jedno-

nereprodukoval ani dvacátý které otiskl, uinil veliké

díl

i

statí, že vci, psané dlouho po r. 1830, datoval až do prosince 1820 a do „Tenkráte 1820. bylo po kouzlu, žádná dubna

tlivých

nebyla tu již možná," praví Biré. I zaal svou práci Hugovi seriosn a systematicky: opravovati data, shánti a otiskovati dokumenty a doklady jediné za úetem zjištní pravdy,

illuse

o

obtoval skoro patnáct let neúnavné práce nkomu, koho dávno pestal milovati a zbožovati, jal se shrnovati, kde jen se naskytly stíny na povahu nenávidného básníka, který prese vše jen vynucoval

si

jeho úctu a nejvýše

lítost,

pro

ten charakter nebyl

plném souzvuku s neobyejným geniem. Šastné okolnosti a lidé, kteí rádi odhalují sebe menší skvrny na soukromém život svých bližních, dali mu do ruky vzácný materiál dopisový z doby pro v

rozvoj

men

Hugv

vysoce

Mnohé studium souasných

dležité.

pípad

žurnalistických a po

i

úedních vedlo

pra-

k sesta-

jej

údaj

a fakt, k detailnímu probírání celého Zprvu se mlo dílo zastaviti u roku 1852, roku vyhnanství Hugova; pozdji dovršeno bylo až k jeho smrti. Akoliv se zdá, že jízlivost a nepátelství kritikovo k básníkovi v posledním svazku pece jen ponkud umdlévá a ochabuje,

vování jiných a jiných životopisu básníkova.

zbývá

pece

vyššího,

jen litovati,

naprosto

že není

objektivného

;

celé díio

že

psáno

nepestal

stanoviska

se

pilný

a

vytrvalý

sám nazývá, na pouhém konstatování blud, chyb a omyl, nýbrž že Yšady piinil onu ošklivou, stran„sbratel", jak se autor

nickou notu osobní nechuti. Našinci je naprosto nepochopitelno, jak je možná práce tak

dlouhá a únavná, pracuje se

pece

když jen

mimo

ideálny

více z choutky

podnt

lásky

ku

osobní antipathie

pravd

místy až

99

k záští stupované. které

ovšem

Je to

nemohu

tolik

subjektivní,

ale

života postav,

let

já

ke

pán Biréova ve Hugov má až cos

Houževnatost

míti úcty a lásky.

vyhledávání nejmenších

zcela

cit

že bych nemohl vnovati

vyznávám,

skvrnek na

povaze

démonického; to mi kazí radost ze získané pravdy. Neteba býti slepým panegyristou V. Huga, a pece zaráží tento stále syící nepívtivý ton. A napsati tyi tlusté knihy, kde se jen osouje a obviuje, ukazuje snad na velkou lásku ku pravd, ale na velmi malou lásku k bližnímu vbec. Nám nepipadá hájiti V. Huga nebo vyvraceti rzná obvinní p. Birého. Jsou, bohužel, z vtšiny pravdou, a každý s

geniem.

dlouholeté

mají

ty

Vysvtlí

ekne konené,

Jestliže

to

dílo zdailo,

chtl

p.

jak jen

malé špinavosti initi

nco

k osvtlení

té

pvodu

o

že charakter nebyl tu v souhlase

mu

Biré dokázati,

pak se

mohl páti.

Ale co

si

s

poesií

a

umním

s

a evoluci velkých jeho dl,

jeho

konen Huga?

V.

pispjí njak

neobyejné dílny duševní, podají nit do labyrintu XIX. století? Nezbude z nich vtšina jen drobným

této lyrické duše

klepem zákulisním, pochoutkou laným literárním gourmandm? Je tak nutno, jak míní Sainte-Beuve, života básníkova až na jeho

souasník, pátel

i

zvdti

úty, privátní

nepátel?

všecko z intimního

lístky,

Bude proto

zábavy, posudky

nebo

Booz"

„Spící

„Orel pilby" menší arcidílo poetické, když se dovím, že V.

odepel jednomu

starému

píteli

pjku

jednou daroval jeho vlastní poprsí, 15

frank?

že v

a

druhému,

dob

jenž

když se dovím, že

nesvdí

choti

na zachránní života Barbsova byl jen ryze

toho veera, kdy psal známé tyverší,

útoníka, nehrál vlastního Filip dal

se,

jak

vypravování

Barbsovi

Hugv, a mu hodila,

již

Hugo básník

tvrdí,

svdící

ze své initiativy

že

králi o milost pro

zabloudil,

milost

Hugv

illusorní,

jeho kus v divadle,

náhodou

mén

básníkov,

nýbrž paní Drouotové? Je to tak nezbytné konstatovati, že podíl

mu

bídy poslal pouze

Budou erotická ísla nkterých sbírek proto

jímavá a krásná,

Hugo

a

že

kam

dle

Ludvík

díve než pišel

odpovdi královy pouze ást, která aby si zachoval domnnku zachránného života se lidského ? ^Nezapomeme, že snadn se nkdo obviní ze sobectví a lakoty obzvlášt, nevyhoví-li nebo nemže-li vyhovti každé prosb a žádosti, a že pravé pohnutky lidského jednání jsou pes verš

že týž uvedl z

7*

100

dokumenty pece jen ukryty

všecky

každého jednotlivce,

v srdci

ani nejbystejší biograf a kritik. A když se již malé a nejmenší stíny vyhrabou a shrnou, pro se

kam nepronikne všecky tyto

neuvedou také všecky skutky krásné a

svj

—

koliv se

pece také

život básník

anebo pro,

vyhledává

k tomu

že

zbarvené,

po

a

pohnutka

už z pohnutek jakých-

vždy

nejnižší

—

utvrzen je v tom,

zajímavou, ale celkem

pece

ím

dále

s

psobí

na první

touto

vysoce

—

velkou sympatií,

s

Kdo

a zahívají.

sluje Rod,

není obeznámen

celým velkým dílem tí historik, jež autor studuje v jich život díle,

i

a jist s

už

tená

jen trapnou publikací.

Pravý opak knihy pedešlé. Vše tu psáno úctou a láskou, které mile

a

probírá

se

tendenn

píliš

až

každý objektivní

to vidí

konstatuje,

prospcháství,

:

atd.?

odprce Hugv,

ani nejvtší

Lemaítre nebo Zola pohled,

a

stránce je dílo Biréovo

této

neupe

ušlechtilé, které za dlouhý

konené nco dobrého

se

hluné reklam

egoismus, snaha po

A

když

vykonal,

nimi;

tomu se

v

otvírá

nm

kdo pak

se

vznítí

je zná,

rázem

ješt

svt

celý

s

velké

duševní

práce,

podrobn vtším zájmem probere krásn

seznámiti

touha,

psané tyto studie, formou tak elegantní,

se

blíže

a

obsahem stejn poutavé

jak vcné.

Autorovi jest uvedená

historik francouzských sou-

trojice

borem nejvyššího a nejpodstatnjšího, v moderní Francii vykonalo. Všichni ti se v obraze, který

doplují. Úkolem historie jest dle a

údaj,

vyšetení

filosofické

si

v

oboru

historie

kritika tradic,

myšlenky a

vyhledání

konen

Na základ výmru

se

vzájemné

o historii vytvoil,

nho

zákoti, které urovaly jednání lidské, a ili oživení minulosti.

co

dokument vdeckých

navrácení života

tohoto ovšem

výborn

se hodí uvedení ti historikové v rámec studií autorových.

Pod-

mínce první vyhovuje znamenité Renan, historik po výtce kritický, druhé Taine, historik filosofický, tetí pak Michelet, historik tvrí.

Ne

snad, že by vytýkal autor

každému

z

nich nedostatek ostatních

101

dvou vlastností

práv vždy

pravého historika, ale zdá se mu,

vlastnost

že

u každého

jemu pidlená jako nejvíce charakteristická

tuto myšlénku svých studií vyvíjí nad míru elegantním a duchaplným. Z celku pak odvozuje, jak se tito ti historikové doplují, vtou, již dlužno uvésti doslovn: „Kdyby se tená svedený ironickými

Základní

nejsilnji vystupuje.

Monod

pedmluv zpsobem

v

a skeptickými stránkami genia

Renanova snad

obával, že historie

pouze klamná hra imaginárních zdánlivostí, hned uslyší vážný

je^t

vd a objevovati

pod mnícími se nezmnitelné zákony všehomíra, zdánlivostmi positivní pravdu a a kdyby se dle písných a krutých vývod Tainových snad obával, že ztratí smysl a lásku pro pírodu a lidi, nauí se od Micheleta, morálních pravd nesmíme se obraceti pouze že pi stopování k dmyslu, nýbrž stejn též k obraznosti a k srdci, odkud tryskají prameny života." hlas

Tainev, který

velí

Stati biografické

a

pi veškeré

drobností.

všech studií vynikají pehledností,

strunosti velkým

je

Šírý

miluje.

a

obor

prhledný

zvláš pro

strun

a

Renanovu

dob

pi tom

n

dkladn

zná,

jejich

ovládá

innosti

banálních

nýbrž

i

že

úplnou

s

zachytiti

na p., jak vyerpává obrovskou innost Poslyšte

charakteristické.

pi tom pece podstatn v

a blíží se místy až

nkolika markantními rysy

znalostí a jistotou, a dovede

co je

jasností

nových a zajímavých po-

povznesení, prost jsa

Vidíte, že autor své vzory nejen

cení

vše,

potem

Styl jejich jest prostý,

k jakémusi básnickému frasí.

viti

jeho nejvtšího rozvoje po roce 1870.

Ernest Renan, praví,

nm

byl si

toho

vdom,

že

duše

moderní

souassvobodn, tše se té populárnosti, která inila jej hostem snad nejvíce hledaným salon módních, oblíbeným eníkem nejrznjších shromáždní, a uených a

Francie žije v

ník.

dal

1

jí

daleko více než v kterémkoli

rozvinouti

frivolních, aristokratických

z jeho

se

neb lidových.

Byl

i

oblíbenou koistí

všech žurnalistických reportérv. Neítaje jich rozhazoval poklady svého ducha, svého loval

si

barvami. exegese, tu

vdní

a své obraznosti

i

své

grácie.

Dovo-

ve spisech svých dotknouti se všech sujet a hráti všemi

skýtal

Tu pokraoval tu

pekládal

ve

svých

knihu „Job",

k francouzským

djinám

velkých

pracích

historie

„Píse

„Kazatele"

a

literárním

poznámky,

a

písní",

které

102 jsou arcidíla vzdlání jistého a podrobného,

ron

každo-

tu sestavoval

pro „Spolenost asijskou" soujem prací o studiích oriental-

ských, tu zakládal a redigoval

s

inností obdivuhodnou obtížný podnik

s vdeckého pi všem tom vykládal své rozhledy a utopie o vesmíru a lovenstvu, o život a morálce bud! ve vážné form „dialog filosofických", bud! v lehím

„Corpus

inscriptionum

bude

který

semiticaruni",

hlediska vždy nezvratným titulem jeho slávy, a

útvaru svých

jemn ironických fantasií dramatických: „Caliban", „Knz z Neini" a „Abatyše Jouarrská" a zase

mladosti",

„Zdroj

pracoval o

;

reform vysokých

škol a psal

autobiografie, které spojil pod

pi tom

rozkošné zlomky své

názvem „Upomínky

z

dtství a mládí".

Stejn výborn jako tato synthesa mnohostranné innosti Renanovy jest vystižen jeho dilettantismus, který mu zpsobil tolik nepátel a byl nejednou tak špatn vykládán. Monod tvrdí, že kdo znal lépe a hloubji dílo jeho, nemohl tento dilettantismus bráti do slova a vážn. Byla to jen jistá forma jeho výrazu a jeho dobrácké ironie. Ten epikureismus zdánlivý — sám žil jak pravý ten skepticismus nebyly v hloubi jeho bytosti, byly pouhou stoik

—

výslednicí

vodn ením,

vnitního sporu,

že

vda

mezi jeho povahou

se zakládati

mže

toliko na

p-

vdeckým pesvdzjevech skutených,

byl píliš upímným, aby mohl tvrditi, co není vdomostí positivních, a byl píliš skromným, píliš

na jistot fakt

pedmtem

který vznikl

nábožensky založenou a jeho

hluboce

;

nepítelem každého stínu posy a farisejství, aby sebe vydával za píklad a pravidlo, aby vynášel jako pednosti, ctnosti a zásady mravní, které byly basí jebo vlastního života.

Jeho optimismus nebyl blaženou satisfakcí lovka írivoluího, optimismem dobrovolným lovka skutku, který myslí, že máme-li jednati, musíme viti, že život stojí za to, aby byl prožit Nikdo nebyl tak bezprostedn dobrý, a že innost jest radostí. jako on, akoliv se asto obvioval z chladúslužný a blahosklonný Nikdo nebyl tak pedantický ve nosti v úsluhách pátelských. vykonávání svých povinností, soukromých a veejných, vrný až k heroismu k mezím, jež sám sob uril, nepijímaje úadu, jehož ale

všecky života

vazkm

povinnosti

by nebyl vykonával,

ukládaje

si

až

ve sklon

nejvtší útrapy tlesné, jen aby mohl dostáti svým záaž do konce.

103

A rovnž

lovka i ocenní uence. Jeho nepatrný a na první pohled málo okouzlující zjev, jeho manýry (které tak nešetrn karikoval Lemaitre ve své studii,)*) tak trefný jest portrét zevnjšího

jeho shovívavost a dobrota k i

úsudkm

jiných, jeho

obraznost tvrí, jeho dar vyprávcí, jeho

každého druhu, jeho delikatnost a shrnuto v obraz pravdy. v exaktní

vd.

jest jeho vliv

citová, vše

Rovnž trefn

pam bájená

nechu k polemikám je vystiženo Monodem

jest postiženo jeho místo

Vedle jeho monumentálních prací epigraíických v historii nejvtší.

On

rozšíil obor

její,

uvedl do

djiny náboženství. íše tato, až do jeho vystoupení byla majetkem theolog, a již vících, a rozumujících. On první pojímal djiny náboženství se stanoviska laického a uinil je pístupné širším vrstvám; on vzbudil zájem pro otázky a záhady náboženské, on uvedl djiny náboženství do všeobecných djin lidského ducha. Positivista, syn doby své, vylouil pedem vše nadpirozené z djin, ale vedle toho nebylo vtšího sbratele mystických povzdech ní

trpícího lidstva po osudech lepších a vyšších, než jakých

skytnouti

známé

zem.

I v

tom

je

klí k jeho dilettantismu

mže i

po-

k jeho

ironii.

A pi tom byl z nejvtších stylist svého národa. Kusy z jeho dl budou co do vytíbenosti jazykové a mistrovské dokonalosti pokud se bude mluviti a psáti francouzsky. Není lovka, nímž by mohl býti srovnáván; ani Voltaire ani Goethe zde nestaí, on byl dle Monoda nejobsáhlejší mozek, který celý vesmír ve své hlav pemyslil a znova sestrojil, a k tomu ml ten zvláštní dar: tuhou práci duševní podávati formou tak okouzlující.

živy, s

V

obsáhlejší stati o Tainovi jsme Monodovi hlavn mnohá nová data biografická. Taine byl z lidí, kteí dle Hugových „skrývali svj život, aby rozšiovali svou myšlénku".

vdni slov

O

daleko

jeho

za

method

kromém život

kritické a historické jsou celé stati

se

vdlo

dosud velmi málo.

se spádají pak legendy a mythy.

jedna o tuhé

bíd

a o

si

V

o jeho sou-

takových pípadech

Taine jim neušel. Z

tžkých zápasech

polovici jeho života, než

*)

I

;

životních

tch

aspo

vybojoval uznání a své místo.

Viz Lemaitre: Les contemporaines,

ser.

I.

str.

197

— 203.

byla

v první

Monod

104

pivádí vše na základ autentických zpráv choti Tainovy etných pátel jeho na pravou míru, pi emž ovšem nijak neubližuje i

ohromné, ano pímo obrovské jeho pilnosti a práci. Pravé, že mohla býti Vj konána, je dkazem pravdy, že Taine žil, ne-li vždy v pomrech skvlých, aspo vždy dobe spoádaných. V druhém odstavci studie jsme svdky této práce. Autor vede nás od díla k

koene

ukazuje, jak vyrostla z jednoho

dílu,

a jak všecka kotví v hlavní základní myšlénce Tainova života, ve

vyhledávání

vdecké

hledání pravdy bylo

pravdy. Trefn pi tom ukazuje, jak toto spoleným rysem doby mezi lety 1850—1870,

jak se zrcadlilo na poli

umní

výtvarných v obrazech Meissoniera,

v života plných dramatech Augiero-

Milleta, Bastien-Lepage, jak

v poesii Leconta de Lisle, Hérédie, Sully-Proudhomma, románech Flauberta, Zoly a Maupassanta. Ukazuje, jak hledání

vých, v

pravdy zevnjší

a

vrná reprodukce

životních

rovnž jako

rozených

dvod

sochae, malíe, básníky

vdce. Skryté

i

duch

všecky

citových sil

oživovalo

zjev a

pi-

stejn

tyto tendence formuloval

a také byl jeho

vliv

na celou

hluboký.

Jeden význaný rys

Následuje vylíení charakteru Tainova. ovládá

i

tyto zjevy jednotlivé urujících

však Taine nejosteji a nejjasnji, tuto kohortu

barvitých

hledání pravdy vnitní, setkání se

ostatní:

prostota, skromnost a

veliká

odvaha

láska hájiti

ku pravd

z ní plynoucí

a

svého vdeckého

pesvdení.

Tuto poslední zvláš osvdil pi velkém díle svém „Origines de contemporaine", jímž vzbouil proti sob rozhorlení la France a

hnv

šitelná

politických stran.

Odvahu prosté pravdy,

i

i

smutná, mravná

nemravná, jen když

a

jest již

pot-

je pravdou,

uinil

prvním požadavkem svého badání, a záhy vylouil z práce své všecky ohledy i vztahy morálky praktické nebo náboženství. Nepisuzoval, praví Monod, pravd vdecké ani mystických ctností, si

Sám ídil se ve všem MarkemAurelem: žíti ve shod s pírodou, a íkal, že tato morálka pevyšuje pravdou a vznešeností všecky ostatní, a že je v souzvuku

ani nežádal od ní životních pravidel.

s

našimi

v

sob

positivními

Epikura

sanství autora

vdomostmi.

a Zenona.

Tak

žil

jako

mudec

spojující

Ideálem jeho nebylo asketické ke-

„Následování Ježíše Krista",

ani

samotá

Port-

Royalských, nebyl jím též píkrý a pepjatý stoicismus Epiktetv,

105 nýbrž rozumný a dojatý stoicismus žil

Markv-Aurelv. Dle toho

v neúmorué práci a v jasnosti ducha

Monod

líí dále genesi a rozvoj jeho

Véren jsa Taine par

své

známé

excellence

pímo

ducha a jeho schopností.

theorii o prostedí a o pravé

zástupcem

své

doby a svého

chvíli,

dobu

žil,

uložilo na

nm

své vrstvy.

i

zhrdání úsudkem

nosti,

stykm

s

jakmile

cizím,

romantiky

se

v kterém

Pvodu svému

nostem rasy své dkoval za vytrvalost a neúmornost v

pesvdil

a vlast-

práci, jakož

o jeho

nespráv-

prvních dob mládí za rozvinutí svého

z

vnímavého smyslu, škole normální a universit za po-

poeticky

tebu generalisace a abstrakce, oblíbené spolenosti léka a log za zvyk, odnášeti všecko ku vztahm fysického života všeobecnému

podizovati

umlc

jest

Autor

okolí.

vede nás jeho životem a ukazuje, jak vždy prostedí, jistou

ideálu

antické.

za

smysl

pro

Ale nad tím vším

a vše

výtvarných

kostum a zevnjší výzdobu vcí. nejmohutnjší vlastnost jeho, které se

kolorit,

vládla

podizovaly ostatní: jeho

síla logiky.

tajemství jeho velkosti, ale vše na dynamický

spolenosti

determinismu,

fysio-

problém,

i

V

této

jeho manýry. lidské

On

logice

vidí

Monod

svou logikou svádí

já jako smyslový vesmír, dílo

umlecké jako historickou událost. Tak si poínal pi odhadu umlce nebo spisovatele, pi odhadu ideálu v umní, pi odhadu francouzské revoluce, kde nebezpeí a úskalí

nejvtší a nejcitelnjší.

Dospl zvlášt

terminismu neúprosnému, jenž se

mu

methody jeho bylo svém k debasí veškerého pokroku

v posledním díle stal

vdecké kritiky, a v nm hledal vysvtlení údaj listorických práv jako jednotlivých dl ducha lidského. Byl pedevším hlava mathematická, ale pi tom nadaná neobyejnou silou obraznosti, která vidí. Když poítal z hlavy, vidl prý íslice ped sebou jako na erné tibuli. Východištm jeho logické práce byla vždy fakta, pozorována

neobyejnou

silou vidní,

sebrána se svdomitostí neumdlévající a seskupena methodou nej-

písnjší. Tak postupoval ve všem. Úskalí mechanismu je tu patrné, a

právem

fysice,

nmž

tvrdí

byla

by

Monod, že kdyby se byl Taine pozvedl k metatato

jist

pouhým mechanismem monistickým,

fenomény svta smyslového a myšlenky myslícího já byly by jen postupnými zjevy, kteréž jen našim smyslm se objevují jako bytosti, ideje a iny o sob. v

106

Monod vysvtluje a pichází

vdeckou

pelud svého.

:

a

konen

dále jeho obraznost, utváení se jeho stylu co pokládá

k tomu,

hlavní jeho zásluhu

za

vymýtní z oboru, kde pravda se vyhledává, veškerých domnnek, jimiž si lovk tvoí vesmír dle pání srdce

Tím,

že vymýtil

z

všecko

že

a metafysické,

všecky

koncepcí svých se

snažil

živly mystické

pouhé seskupení

na

uvésti

promnil Taine všecky problémy literatury a esthetiky historické. Tím jsou mu djiny literární i djiny umní pouhými fragmenty djin pírodopisu lovka, a tento sám jest pouhý fragment djin pírodopisu všeobecného. V historii vyhledává s oblibou typy nejdokonalejší rzných druh lidského zvíete. Pak jen klassiikuje a podaduje dle stupn jich užitku nebo dležitosti typy typm. Pouze v posledním velkém díle svém pistupuje k popisu a rozboru též soud, a bývá to asto trpký a rozhorlený soud. Toto ástené opuštní methody pvodní, které mu zle bylo odprci jeho vytýkáno, vykládá Monod jako následek jeho vlastenectví. Poslední válka a hrzy kommuny pisply k tomu též svýrn dílem. Vidl v tom znamení úpadku Francie a chtl ji zaudálostí,

ve problémy

držeti nad

propastí

ale nebyl

vlast,

mu

vylíením

tragického

zla,

jímž

trpí.

Miloval

sympatický národní charakter francouzský, ani

veejné iustituce domácí. Pobytem uékolikerým i studiemi pilnul filosofové. k Anglii; tam byli jeho oblíbení básníci Determinismus jeho methody neobjal sice celou pravdu o rei

voluci francouzské,

Monod

nevyvrátí a které

pece adu

ale objevil

takto seskupuje

archie starého regimu pipravila jí

býti

podporou omezujíc moc

poutala anarchii je institucemi jest,

že duch

zniivši

:

pravd,

Jest pravdou, že

její; jest

instituce

pravdou, že revoluce roz-

domácích a nahradivši djinách a zvycích pravdou

podání

koen

jakobinismu

jest

duch záští a

jest,

že centralisace

;

pravdou

mon-

jeho pád zniivši vše, co mohlo

rozumu bez

cesty despotismu

kterých nikdo

v

;

závisti

pipravující

Napoleonovc

jest

kde se mohou vydaiti plody záící a ukvapené, ale který vysušuje šávu a život národní. Tyto pravdy jsou zjevné z jeho djin revoluce francouzské, a jeho velkou zásluhou zstane, vláda skleníku,

že

historický

valn k tomu

problém revoluce peložil se

piinil,

aby

nických banálních frasí svedl

ji

z v

v nové

názvosloví a že

íše mythických legend a eobor skutené a lidské reálnosti.

107

Ze všech tí na místo první.

Monodov

v knize

studií

Studie o Renanovi

vypracování; studie o Micbeleíovi

kladu tuto o Tainovi

snesla by širší a podrobnjší

a

jest,

rozsahem nejvtší, více

sympatickým výlevem, holdem žáka uiteli. Autor sám to dí v úvodních ádcích stati. Praví že splácí zde svj osobní dluh, an poukazuje k velikosti díla Micheletova, k ryzosti a ušlechtilosti jeho inspirace.

„Zstavuji jiným a budoucnosti." praví, „prosíti ešetem

soudu jeho

a

díla

stanoviti

život,

chyby jeho jako

spisovatele

a uence."

Monodovi byl Michelet pedevším šastným inspiratorem mláDovedl vdechnouti a udržeti zájem pro badání a práci historickou. Trefn praví autor, že školy ani zanechati nemohl, byl deže.

zpsob

jeho psaní píliš osobitý, a srdce v jeho

místa

vdecké

podobiti jeho sloh. intuice a divinace.

O method nemže

knihách

podivuhodné poesie,

historických

ei

býti

to a bizarrní

jako o

i

rozumu.

a nekonejší

u

nho;

vyvracení.

asto smsi vdy,

Michelet

ukázal,

že

byla vše

vdy

ale

mohlo touto cestou

pokraovati,

nenašel

methody, jak aniž ukázal

s

platí o jeho

publikacích,

psychologie,

filosofie,

citm náboženským,

duch a objevovatel,

To

menších

jeho

které unášejí a tší obraznost a srdce,

nové dráhy umní, poesii a

lze

obraznost zajímají píliš

Proto vidí sice siln, ale jednostrann, pote-

buje ustaviné kontroly, opravování, ano

velkých

i

Bylo by dtinské a nebezpené na-

práci.

nepesvdují

ale

pírodní v

otvírají

tvrí bezpen

tom byl

by

se

uritostí

cíl,

kam

dospti.

V

kapitolách

následujících

probrán jest

život

Micheletv,

zárove životem jeho dl. Autor dotýká se jeho styk romantismem, uruje jeho pomr k historikm cizím a domácím:

který jest s

k Niebuhrovi, Guizotovi, Augustinu Thierrymu a pichází k výsledku, že Micheletovi nebyla

historie

filosofického rozboru, nýbrž

nadšené boulivé

dob

let

France pednášel celým

promnna

pouze kusem

pkného

slohu nebo

vzkíšením. 1838

—

Pechází pak k oné 1848, kdy Michelet v Collge de

davm, kdy

vedle Quineta a Mickiewicze

byla stolice jeho v jakousi kazatelnu apoštolátu filoso-

Stejn správn jako díve jeho djiny Francie svazk) oceuje Monod jeho djiny revoluce, nazý-

fického a sociálního.

(prvních šest

vaje je epickou básní o sedmi svazcích, která z

vtšiny neobstojí

108

ped

historik

píštích

kritikou

Taine),

(viz

partie zachovají trvalou krásu velkých

aie

jejíž jednotlivé

skutk literárné-umleckých.

Následuje líení jeho horlivé a velé úasti v myšlenkovém ruchu k neštstí, jež ho stihlo státním pevratem 1852, zachmuených, kdy jen velká jeho nadje nedala mu klesnouti, až k dob, kdy satkem byl probuzen k novému životu. Nucen žíti pro úspory na venkov, obrátil zetel k pírod, která

roku 1848 až jeho

dn

stala

se

Opustil

mu

a otevela

tšitelkou

od

historii a napsal

(„Pták", „Hmyz",

mu

nových

zdroj

1856-1868 adu

r.

„Moe", „Hory"), v

nichž poesie byla

vdeckých

pravd, v nichž básnická jeho duše našla

vdnjší,

než

mu

Methoda

roku 1789.

struny daleko

„Žen"

povstaly „Naši synové" a

1855—1867 dokonil

si

tlumoníkem

mohla podati písná historie. Následovaly (1859), pešel k vychovatelství, a tak

jich

knihy o „Lásce" (1858),

r.

myšlenek.

originálních knih

své

známá „Bible lovenstva" „Djiny Francie" od Karla

série této jest jiná.

tlail sociolog, básník a

filosof.

Dojemn

(1864).

Od

VIII. až do

Historika a kritika zajsou líeny poslední

dny

jeho života, kdy churav a se srdcem krvácejícím pihlížel z ciziny k událostem ve vlasti

novém

pracovati o

r.

1870.

díle historickém, o

tvrtá svazku ve tech letech zemel v cizin 9. února 1874.

Co následuje s

tím, co jsme

tovi bylo

vné

zosobnno Monod

vlasti a

a díle

„Djinách IX.

Od

v plném souhlasu

jeho, jest

V

Michele-

mládí, ustaviný žár a svžest, a zdroj

asto nedostává duchm silnjším mu byla základem všeho, pecházel celému. Miloval vášniv Francii. Náboženství i

rodiny, která

z citu

a ze srdce. Víra jeho byla více mystická

a sentimentální než uritá,

u Taina logika

Pl

v jeho srdci. Michelet miloval lidstvo a život

k lidstvu

jeho se odvozovalo

století".

ale fysické síly jeho podlehly,

vlastnost, které se

než byl on sám.

k

lovku

o

—

krátkých výatcích mohli nartnouti.

v

jejich hledá

pedevším,

Ješt ped vládou kommuny zaal

i

dogmata byla

všecko, u Micheleta

byla to

mu

symboly.

Byla-li

poteba miHorený, chvatný,

láska a

pírodu. Odtud i jeho styl. obrazný jako mluva lásky. Velice trefnou se mi zdá parallela, již Monod vyvozuje mezi Micheletem a Victorem Hugem. Tento ma-

lovati

:

lidstvo, vlast a

onen oduševuje hmotu. Velice duchaplné jest rovnž, co vyvozuje Monod o hudební stránce jeho mluvy, srovná-

terialisuje duše,

109

vaje

mluvou Lamartinea, Cousina a George Sanda, prohojnými píklady z jeho etných zvláš bás-

s

ji

tkávaje své vývody

nických dl.

Na konec

dv vty

„Srdce jest u

z

jeho denník:

mne asto východištm mých myšlenek; ono

zúrodnuje mého ducha."

„Ze slz našich nechme vidti jen ty, které roníme nad neštstím jiných, ty pouze jsou zúrodující." V tom je Michelet celý. Kniha Monodova je z tch nemnohých, které by zasluhovaly úplného pekladu. Pouí, potší a povznese, a to nelze íci v plném souzvuku o každé souasné publikaci.

Carducci, básník, je

eskému tenái dostaten znám.

Nej-

díve v asopisech, pozdji ve vydání samostatném pokusil se pisatel tchto ádk vystihnouti aspo hlavní rysy mohutné jeho íýsiognomie poetické. Co podal, je ovšem jen výbor, ale na pomry pvodce jeho sám si netají, že by aspo naše dostaí zatím, proslavené „ódy barbarské", mly býti Carducciho, poesie arcidílo pedvedeny v celku svém. U básní menších není toho poteba; je zde, jak pirozeno, mnoho asového a výhradn italského, eho slušn mžeme pohešiti. Za to Carducci, prosaik, jest tenái eskému posud terra

a

A pece

incognita.

ást

jeho díla, ne-li

zaala

r.

máme

v

tvoí prosaická innost Carducciho daleko vtší

práv

ruce prvních

huje verše. a uritji,

Pt

jest

Boloská

jeho významu.

vydávati veškerá

1889

šest

firma Zanichelli

sebraná díla Carducciho;

svazk, a

z

tch

teprve jediný

dnes obsa-

naplnno prosou Tento pomér vynikne jasnji

srovnáme- li dle

prospektu

úplnou

kollekci,

která je

vypotena na dvacet svazk (prmrn až k 500 stran silných). Z tchto dvaceti svazk budou básn Carducciho obsahovati pouze svazk pt patnáct svazk pipadne prose. innost vru veliká

—

a oslující.

Nejdíve

Odpov

se

ovšem

je krátká.

tená

zeptá, co obsahuje prosa Carducciho.

Samou skoro

literární historii.

Po výtce ovšem

110

domácí

historii

až k

polemiky

mluvy

toho najdete tam nejpestejší

hluboké

kritiky

a

pedk,

duchaplné poznámky a glossy k

celý vnitní

poátk

literatury, a to od prvních

souasníkm. Vedle

osobní,

rozhledy

v

domácí

sms uené

kulturní

zjevm soudobým,

život

zkrátka,

autorv, zahrnující v sobe dobu více než ti-

život

nnosti spisovatelské. Carducci jest, jak známo, životním

cetileté

povoláním

filolog klassický

;

aspo

jsou tudíž studie jeho

z velké

také kusem jeho života praktického. Byla doba v život jeho, kdy básník buc se ješt neozval svou pravou notou, anebo zase v nepízni situace politické se na dlouho odmlel; tu však Carducci, filolog, kritik a essayista, vydavatel a komentátor autor starých, nespal. Chléb denní z ásti, z ásti pak i skutená záliba

ásti

a celkem

péro

opravdová

práce athlety, s

vloha ku pracím tohoto druhu vedly jeho materieln pro nejhorších. Podnikal heroicky komentoval klassiky domácí, a jen úkradkem skanul

dobách

v

péra jeho sem tam sonet píležitostný,

mrany

jenž jako zlatý paprsek

ástené, jak dovedl si osladiti autor tuto práci klopotnou, a ástené, jak tato práce pi tom, že byla velmi užitená, jej relativn dost bavila. Vzpomínám mimochodem na kouzelný jeho sonet „Když jsem komentoval Petrarku" (Jamby a epody str. 33.), anebo tch rzných stejn duchaplných jako trefných sonet-portret starších autor, rozptýlených v celém ukazuje

zbloudilý

i

i

jeho díle básnickém.

A

léta míjela.

„Hymny Satanu"

Pišlo uznání domova

evropském vedle Leconta de Lisle odporu nejvtších jmen básník

a vzdoru,

síiy

pítž

sebou

patnácti

která byla jednak

i

uznání ciziny, básník

trní dnes na Parnasse dvou to bez a Swinburna

„ód barbarských"

a

—

—

poet

z žijících

,

ale

kdož

že tento

ví,

výbuch revoluních a pós lvích táhne za svazk uené prosy literárné historické,

jeho chlebem a jednak

granitem jeho bytosti,

na který mohla teprve vystoupiti socha jeho mohutnosti poetické?

Nemže

býti

stva docela

ovšem sporu, že by

dobe

staí zbudovati

stailo

tch

nesmrtelnost

vdku souasník

a úcté potom-

pt svazk

poesie, kteréž

zbývajících i

v naší

tento žulový podstavec neúmorné píle, úl bystrého ducha,

pad

a

pln žhavých

poznámek nesmí

býti

tak

nenasytné

dob;

mravení setlosti,

jisker sarkasmu,

ironie,

ale

tento

pln ná-

pehlédnut, kde jde o poznání celého

111

umlce

Nebo

lovka.

a celého

Máme ovšem

navzájem.

v

vysvtluje a objasuje se moderních poet celé ady lidí vzdlaných staí optovati jména obé

ad

uených, zejména klassicky

;

Leconta de Lisla a Swinburna, nahoe vzpomenutá, možno uvésti

hrabte de Spuches, který

jen s patra

logem

báse

epickou,

básní

ve

pouze

talent,

ducci

vykonal

ji

slovo

autorem básní latinských a eckých

i

genialuího Waltera Savage Landora,

i

jsa poetou

interpretem Euripida a na

byl geniálním

sotva

tech

i

ji

teba

nýbrž

i

jazycích, a jiné.

hojn

práci a ne

tuto

staí vzpomenouti na

;

který napsal latinsky velkou

anglicky dokonil,

byl

tyech

vdní jen

dobrého zrna, vzatým archaeo-

Cannizzara,

který

Dnes nestaí k

poesii

a práce kyklopické.

jako

A

Car-

dilettant, nýbrž vykonal

vtší ásti

z

z povoláni životního, a to rozhoduje o její jakosti významu. Tchto patnáct svazk prosy literárn historické

o její

a kulturní a polemické jest vlastn nuré,

úmorné práce mezi knihami

celý

život

biblioték,

autorv plný

po-

které jeho slunná

v

a záící poesie nabývá teprve pravého kouzelného lesku, pravého

tonu intimnosti a slavnostního povznesení. edicemi,

umdlévajícímu v prachu

Mezi kodexy a starými

uenosti a

filologie

kmitla

se

náhle svtlá íza velké bohyn, a tu on neodolal a zachytil peletavý její

zjev

v

sonetu neb

všem klassického genia

—

nesmrtelného

verši

se

pevážn

plným vzácné erudice;

touto pítží.

Ona

byla

mu

strávil

pln, a jen

Zde

reflex jeho

reliéfu

ve

tlapa jeho

poeta,

lovkem

jako

ušlech-

však zajásal poetou nad

Carducci

pouze, jak

a

lví

Jiný menší

vtiskla.

hellenistou nebo

bkou komedii", chlebem silných, a on i

pvabu

moderního zárove.

nejvíce a nejhloubji

Spuches, zstal vždy tilým,

a

sám druhdy nazval „Božjej

hltal

celou duší, on

jej

kmitá ryze moderní jeho kon-

cepcí poetickou.

S tohoto

hlediska

má

jeho

prosa pro

nás

význam daleko

Není ona pouze výsledkem pilného tenáe a dmyslného badatele, nýbrž jest podstavcem básnického genia prvvtší a hlubší.

ního

ádu,

jest olovnicí,

zasahující z lehkého

do závratných hloubí minulosti.

A konen „Jamb

to je

i

i

v

této prose

pny ne-

epod". Má ona cenu formáln umleckou. Nebo

zapel se poeta „ód barbarských" a vedle velké meritorní své ceny

víru básnické

pedevším znakem opravdového

a

genia, že vše,

eho

se jeho

112 péro dotkne,

by

nabývá rázu

jisté

to byla

i

vc

sebe píležitéjší,

asová

a nahodilá,

monumentálnosti a velkosti. Malá noticka

v

den-

ním list vyrovná se nejednou verši jeho satir neb epod; intimní vzpomínce z mládí chybí jen háv verše, aby z ní byla druhá „Idylla Maremmská" aneb „Upomínka ze školy". Vedle poety cliarakterisuje tato prosa i lovka znamenit. Je ve všem silný, chcete-li, místy neurvalý, ano i brutální, v poi

lemice zdrcující a bezohledný,

prchlý

a

vášnivý,

ale

je to vždy

„nkdo", kdo mluví a se ozývá. Ví vždy, co chce íci, a ekne lapidárn. Ryje takoka svá slova v žulu a mramor. Je pevné pesvden, že, co praví, je pedevším jeho pesvdení, které je to

mu

pravdou nepodplatitelnou.

neúprosný

mu

v

Má

své ideály, pro které se rozohní

Dovede

urážku tresce a mstí hrozné.

do krajnosti a jichž

býti

invektiv a nešetí svého nepítele. Jemnost v prose

chybí naprosto,

a

ji

má

v básních svých

nejednou.

tam,

I

ním nesouhlasíte, ctíte jeho pesvdení; nebo cítíte, že A ve všem záí jeho heslo, které vyslovil v pedmluv k pátému dílu svých sebraných spis: „V politice pedevším Itálie, v estetice nade všecko poesie klassická, v praktickém živote nade všecko pímost a síla."

kde

s

jde z hluboká.

Na

první

místo ze

studií

Carducciho kladu

stati

pojedná-

Zde vyniká autor svrchovaným ovládáním svého pedmtu, zevrubným pochopením doby, filologickou literatue

vající o

domácí.

znalostí všech podrobností textu a tím

vzácným smyslem srovnáprávem po zpsobu Tainea a Brandesa nazýváme moderním pojímáním djin literárních a kulturních. K tomu se druží dojemná pieta ku prvním památkám domácí literatury, která který

vacím,

však

nikdy

nejde na

úkor

historických a kulturních

drobným velost

a

a

s

pravdy.

Otvírání

velkých

prhled

hlediska vyššího jde tu pospolu

pesným rozborem vci

samé.

s

po-

Celek pak ovládá zvláštní

lahoda stylu, která mizí v láncích ostatních,

ustupujíc

nkdy suchému

konstatování fakta, jinde zvláš v polemikách kou-

savé a bodavé

ironii.

I

u Carducciho jeví

se

stará

pravda,

že

113

musíme

zamilovati,

si

o

em

chceme dobe

antipatie

má konen

illusorní

jako ryzí

psáti,

osvdená.

trochu paradoxní, ale v jádru vždy

a svrchovaná

každý,

pravda sama.

pravda snad

Jisté sympatie a

objektivnost je

Kde jedná Carducci

tak

o zjevech

tam jest více bystrým kritikem a zruným polevelým vykladaem. Mohu hned podati píklad malý Ve svém zpsobu snad monumentální studie a dosti zajímavý. jeho „o díle Dantov"*) te se docela jinak než studie o Calderonov dramat „Život a sen".**) Po petení prvních stránek cítíte, že je autor doma na pd, z které vyrostla arcibáse Dantova, a nejen to, že mohutným duchem ovládá všechen materiál tak, že i s ohledem na pednášku veejnou, kde musí se zavaditi o vci pomrn známé, pece povídá mnoho nového zpsobem literatur cizích,

mistou, než

mistrným.

Vedle pravdivého pojmutí celé doby

okouzlují

tu

zmínné

již

šlehy

i

ducha Dantova

v pítomnost, a celkem

hárá ona

možná jen tam, kde autora a dílo jeho milujeme. druhé, které mže býti ponkud omluvou píležitostný

velost, která je

V

studii

—

její ráz

Ernesta z níž

pak

píinou pohostinských

vznikla za

Rossiho vyvíjí

— se

zaráží

her slavného tragéda

na první pohled

pirozen

jakási

terrainu,

nejistota

upjatost a chladnost,

která

na konci zvrhne v píkré odsouzení básníka stejn katolického, jakým Dante byl, a velkostí svou dost mu blízkého. Pipouštíme se

že

milerádi,

ponkud

Carducci

jak

ili,

katolicismus

Dantv, katolicismus

jiný než katolicismus

Carducci

jej

pes

nazývá, jesuitismus;

Calderona

pro

vku

Calderonv, katolicismus to

XIII.,

b\l

vku XVIL, však neml

dobu toho pravého pochopení, které má pro Danta. Upímná poznámka na konci druhého odstavce, že po toliké chvále aesthetik a kritik nmeckých, hlavn a jeho

ekal autor „Ód barbarských" od dramatu Calderonova „qualche cosa di piu", nás ponkud zaráží. Kdo zná Pipoesie Calderonovy, nikdy ekati více.

Schlegela,

nco

více

celý ráz

nemže

pouštíme dále

rádi,

Calderonova

útvary

*)

s

že Schlegel

starých

nadsazoval

Hellenv

a

s

srovnávaje

dramaty

Discorsi letterari e storici: L' opera di Dante

str.

dramata

Shakespea-

205—236.

scherme: Dopo una rappresentazione della commedia Pietro Calderon str. 22 42.

**) Bozzetti e

vida es sueúo" di Jar.

Vrchlický: Nové

—

studie a podobizny.

3

„I ,&

114

rovými a nejen nadsazoval, nýbrž pímo zásadn chyboval tímto a Carducci má docela pravdu, obrací-li hrot své S tím polemiky proti krasoenickým hyperbolám Schlegelovýin. srovnáváním,

docela souhlasíme.

Ale obraceti proto hrot proti Calderonovi, zdá se nám jedno-

Zde

stranné a nespravedlivé.

jej

souditi

vkem

na žhoucí

nouti

život (eský

„Zpv

lásky"

tená

to si

jeho, a

sice

mže

Tai-

zaal

básníka,

u

jen vzpome-

vášnivým koncem

jeho

s

pomry

Chápeme

devatenáctým.

jemuž jest výkik po

pdu

docela

opustil Carducci

novské kritiky, souditi autora dobou jeho a

„Salute

o genti affaticate!" a pochopí tuto zásadní animositu proti poesii Calderonov velmi snadno) prvním a posledním heslem jeho poesie, ale zaráží to

nad

vidli z

stranami

pece na

i

u kritika, poli

kterého bychom všady rádi vyvozuje

Carducci

náboženství.

monologu Sigmundova na konci druhého jednání dramatu, že

by poesie

Calderonova,

hlásajíc

evangelium

o

marnosti

'

všeho,

chtla ukolébati každý mužný in v adrech souasník, a propímo poesii Calderonovu za poesii úpadku a smrti.

hlašuje

Uhlazený a studený katolicismus Calderonv njší, než žhavý a fanatický katolicismus

že

tuto

poesii

chtli brati

umlecký nové Evrop. pehmatu,

ekli jsme

skoro zbyteností, a za

Schlegelové

ale

vztyiti

jako

vražeddiví se,

zákonnik

se dopustili

bojovati s nimi dnes

blud Schlegelv

mu

dominikánv, a

Že Schlegelové zde

již,

je

patrn

zdá se

nemže pece

nám

Calderon.

kterému zajisté ani ve snu na mysl nepišlo, aby chtl býti zákonníkem umleckým devatenáctému století. Calderon psal, jak mu jeho genius diktoval, a jak jeho doba tohoto genia vychovala, a bylo by divné žádati od nho „Hymnu Satanovi" nebo „Zpv Calderon nemusí býti proto ani za mák sympatický tchto znamenitých skladeb, ale proto zstane, ím jest, jedním z nejvtších básnických duch celého lidstva. Žádati od nho bachanaly anebo jásavé pozdravy rozkoši a požitku bylo by totéž, jako žádati na malíích školy Nazarenské, aby malovali Calderon jako každý má právo, aby jako Boeklin nebo Makart. byl posuzován svou dobou. Vliv jeho nemže ovšem býti a nebude lásky".

autoru

nikdy tak hluboký jako Shakespearv,

ale

na své

hroud

on je

;

115

nmž konen

svrchovaným králem, o

jako o všech platí zdánliv

Goethv:

banální, v jádru však tak trefný výrok

Kdo chce pvci rozumti, musí v jeho zemi spti.

Poznámkou touto nepipadá nám ducciho

Ukázal,

fanatismu.

z

kladem, jinde

kdyby byl

ml as

Car-

že by byl

ponoiti se ve studium ce-

teba mu nesympatické. Ukázku

lého Calderona a doby jeho,

objektivnosti Carducciho

kritické

viniti

Myslíme,

svou objektivnost.

dostatek

s

také jinak soudil,

nijak na mysl

jak hned doložíme klassickým pí-

této

chceme demonstrovati na pí-

Alessandrem Manzonim. Je známo, jak slaven byl a jest autor „Zasnoubencv" a „Pátého kvtna" v Itálii. Ale stejn jako

padu

s

píin

Calderonov v Nmcích, tak našli se Manzoniho vyhlásiti za jediný umlecký zákonník pro doby souasné i budoucí. Jim nestaila klassinost ód jeho, at
Schlegel

v Itálii lidé,

v

kteí chtli

díla

horliví Manzoniani šli dále a prohlašovali i isté knihová dramata Manzoniho „Adelchi" a „Hrab z Carmagnoly" za vrcholy tvorby dramatické, kladouce je po bok i dílm Aisdrylovým (Ferrari a Rovani). Pirozen tento pepjatý kultus vyvolal reakci a v její elo se postavil Carducci. Soujem jeho polemik Manzonianských

teme

v

mnoho

III.

svazku sebraných jeho enthusiasmus

trpké pravdy,

dl

Je zde dostává zde sprchu

v delší studii. *)

odprcv

ledovou; Manzoni je postaven na podstavec, který

pi tom

mu

dost

tchto, místy

Manzoniho

zbývá k nesmrtelnosti,

pece

snad

poesií jeho

s

stranné úsudky slepých kteréž

místo,

Uvedeme

vývod

ciho, nakresliti totiž

podati v\ kázati

*) str.

v

pesné

mu

i

Bozzetti

doklad o

konfrontacích

poesie

vyvolaly pouze jednotéže knize Carducciho kritické

objektivnosti.

ponvadž ho potebujeme jako

dalšího do-

a jako ukázky jiné vzácné schopnosti Carduc-

nkolika vtami

a silné synthesi

pravé e

jeho

písluší, ale

práv Manzonim. A po

je

píkrých

pedchdc, které velebitel, teme v

dává

jasný

inííto celé,

kladu svých

trochu

mu

místo,

scherme

:

A

celý obraz a

význam umlcv,

nejen jeho celou

kteréž proposito

mu di

v rozvoji

alcuni

bytost, nýbrž

celku

náleží.

giudizi su AI. Manzoni,

14:1—219.

8*

116

Mluv

za píležitosti úmrtí Giovanniho Pratiho*) o stejném osudu,

jemuž propadl tento tklivý poeta-lyrik, byl od slepých zbožnovatel kladen na Parnasse italském vedle Danta a Alfieriho, vyvrací Carducci tento omyl a pi tom podává tento mistrnou rukou

ty

nakreslený obraz

velkých básník italských,

jiných

do jichž

(

po jeho soudu Práti rovnž ítán býti nemže, tím mén mezi Danta a Alfieriho. Jsou to Monti, Foscolo, Manzoni a Leopardi. Však slyšme již Carducciho sama: „Však ani významem

ady

svého

díla

rovnán

s

tymi

Foscola, Manzoniho a Leopardiho. a nové tvary

umní nemže

býti Práti po-

kteí skutené zanechali svou moderní Itálie; myslím na Montiho,

básníky,

djinách

v duševních

stopu

svého

zajímavostí

ani

tmito

Nebo

získali

tito

nové

ruch tak mocný, že potrval a potrvá. Vincenzo Monti stvoil

chod k modernosti a

živly

a vtiskli jim impulsem mladické kepkosti

umlecké

k

síle

cítiti

historické

a zobraziti

pe-

faktum

bezprostednou volností (mluvím o jeho Mascheronian), jaká od Dantových se nenaskytla; Ugo Foscolo pohnutí ohrožující se individuality pod úhlem vyššího idealismu obanského, a to ve form zúmyslné originální a vášniv plastické Alessandro Mans

as

:

zoni, duch co nejvnitrnji osvžující, našel toto pohnutí ve sborech

lyrických tak

pravdivých a ve vyšším slova

pedchdc

smyslu historických,

souasných literaturách; Giacomo a svrchovan poetickou analysu rozervané duše moderní a svétobolu ve zpvech, z nichž nkteré náležejí k nejkrásnjším íslm lyriky evropské." Tento citát dostaí, tuším, ukázati, v jak úzký rámec umí velduch stsnati velduchy, aniž jediný z nich tratí na svém že,

myslím, nemá

Leopardi

objevil

obrazu a významu.

Práv jest

v

nemilosrdnou

A Manzonimu

není

kivdno

v této

galerii.

naopak, velký význam jeho v evoluci moderní poesie italské nad míru šastn a plasticky, lvím drápem; je

postižen

ražen jako bronzová mince.

Vedle tchto

statí,

které

Carducciho, obsahuje dosud *)

Tamtéž: Giovanni

adím k

pt

Práti, str.

nejlepšímu, co vyšlo z péra

vyšlých 391—416.

svazk adu

lánk

ryze

117 osobních, adu menších referát a noticek píležitostných a pak nkolik polemik rázu jednak vcného, jednak osobního. Vzpomínky

debut literární

na první

*)

jsou

mén

více

u každého zajímavé,

tím více u autora tak svérázného jako Carducci.

asové trefn Carducci nazývá „Popel a

Referáty a no-

Posud jest dobu zahrnující innosti jeho žurnalistické od jich první r. 1859—1870. Jsou to vtšinou krátké kritiky rázu více povrchticky

jiskry".

série,

všechny.

Ne

Aleardiho.

Teba

vci niká.

pohnutí tete na

bez

znáti

Na

vynikla.

vlastností

poteba asopisu

je místo a

jak

ního,

U

Tak bylo

tsn

nich sláva brzy

Aleardim.

s

i

V

vedlo lépe.

V

dobách, i

kdy o

starý citát: i

nm

Itálii.

že

i

—

— ekl

—

psal

s

kritiku

vybavil se z aífairy

dobrý Aleardi byl spokojen.

bych

—

zrovna tak za-

zaátkem

let

Regaldimu se nedo-

a týrán.

Tak

s

se mstí

bolestným povzdechem

chraniž dne, kdy budu chválen!"

Carducci

kladatele Barbery

I

kanzonách pikantnost

psal Carducci, byl již Aleardi

mnohonásobn napaden

„Bh mne

Aleardi.

ale

letech padesátých a

každé pecenní. Carducci sám uvedl kdesi kusil

národní

s

vzniká,

šedesátých nebylo slavnjšího básníka v

starým pánem, byl

Zajímavé jsou

o dvou

ponkud pomr obou autorv, aby

narážím, souvisí

Vlach.

diktovaly.

p. úvahy

To

za-

pouze na naléhání nanejvtší noblessou, tak

Takových krátkých, pro znalce

úvah a gloss jest v knize dlouhá ada. Leccos je ovšem rázu a významu mén všeobecného a výlun místního, jiné, kde cizí tená mže najíti již spojovací nitky a pechody, je vždy poutavé i tam, kde teba musí opraviti si své do-

však velice zajímavých

mínní

savadní

hého a tetího

o stavu

ádu

vci.

Však

i

v úvahách o autorech dru-

bleskne mnohdy pravý názor a pípadná my-

Tak u píležitosti kritiky o básních Gazzolettiho teme ballad v literaturách evropských velmi pravdivou poznámku, o které zajisté byl mnohý pesvden a jejíž pravdu v hloubi duše cítil, jíž však nevyslovil. Všecky skorém ballady z doby tak zvaného romantismu jsou vlastn pebrané zboží z druhé a tetí ruky. Jediný Herder a po Goethe stáli u pramene ballady, jímž jest šlenka.

o

nm

píse

národní

ml

ji

*)

z

skotská, anglická a

ásten

nmecká.

Victor

Hugo

ruky druhé; odtud ta neuritost kontur jeho tak zvaných Confessioni e battaglie: Ricordo

infanzia a

Primo passo: 3—11.

118

pak

Vlaši

ballad.

vesms

od Carrera

mli

k Pratimu

až

ji

od

Huga, tedy až z tetí ruky! Jiná zajímavá sta vztahuje se k poesii málo známého a ocenného

hrabte Giuseppa de Spujakým se mže íci nkomu, že jest pouze poetou druhého ádu, ale jak pi tom lze uznati spravedliv a ochotn jeho jiné dobré vlastnosti a stránky vynikající. Bylo-li by teba jiného ješt dkazu o objektivnosti Carducciho, je to jeho ovšem krátký, ale velice pkný úsudek o básních Giacoma Zanelly. **) Zanella byl knz, stál dlouho v táboe Carduccimu nepátelském, a on básník „Hymny Satanu" ochotn piznává Zde imponuje jemný

ches.*)

Zanellovi

nhu

Siciliana,

takt,

verš

a eleganci

s

A

Virgilových.

lze

konen

vy-

vtší chvály a vtšího uznání r Dantisty bude zajímati vše, co psáno jest bud k jubilejním oslavám básníka nebo za píležitostí vydání nových aneb jich komentá. Ukazujeme jen k písloviti slovo

slušnému ocenní edic Fraticelliho a zvlášt jeho epochálního „Storia della

vita di

Dante

Aligliieri".

a proto úsudek platí dvojnásob. Skoro shovívav zní tu

ducciho úsudek

o

dvou

diskreditovaných

z

úst Car-

Dantistech,

prvního charakterisuje Garducci dost milo-

Balbovi a Missirinim;

srdn

dnes dosti

díla

'/As psal znalec o znalci,

nazývaje jeho „Život

Dantv"

„un

po

1

romanzesca narra-

trefn „sonante declamazione". Ovšem to je psáno již r. 1861, kdy kritika Dantovská práv Fraticellim a Carduccim zaínala se probírati z ovzduší starých legend a tradic. Naposledy nechal jsem zúmysln zmínku o statích pole

zione", o

druhém

dí

pti svazk. Jsou nejchoulostivjším bodem díla Jednak jsou rány jím zasazené ješt píliš živé, neíkáni jednak je cizinci nesnadno posuzovati, dopadají-li všady snad loyalu, nýbrž prosté objektivn. S polemikami je vbec kíž, mických tchto Carrducciho.

—

a myslím, že pouze forma jejich

ped soudem

mže

všemohoucího asu.

asu, a tento Kronos

do

jisté

míry zachrániti je

Jsou vždy více

zhltí své vlastní

mén

dti nejdíve

s

dti svého

neúprosností

démonickou. Jak zmizí zájem pro osoby, o nichž byly psány, zmizí nenáhle

i

zájem pro vc, o kterou se

nice zbude

jen

v polemikách *)

Srovnej

kostra

tak

mou

**) Detto, str.

rádo

ptka

vedla, a z celé zbroj-

útok, to nehezky lidské, co odhaduje. Ovšem každý Achilles má

vášnivých se

Authologii poesie italské nové doby,

58—61.

str.

56—58.

119

vlee za sebou adu takových Thersit, cti, když je vlee za vlasy v svj pantheon a zde jim po letech ješt jednou vtiskuje na elo žhavé železo svého sarkasmu a své vražedné ironie. svého Thersita.

Konen

jest

mlo

lépe

hojn

Cíirducci

zdá se nám, že jim prokazuje píliš

ale místy

mén

každá polemika více

zstati doma. Však jsou

poslouženo

již

lidé,

špinavé prádlo, které by které

v dosavadních svazcích

to baví, a

i

dl

tm je

Carducciho a do-

míe pehojné v svazcích nápipomínáme, že vzorem logicky vedené poles názvem „Tibulliana",*) již vybojoval Carducci 1880 s panem Rocco de Zerbi. To je polemika,

stane se jim ješt žádoucí pastvy v sledujících.

miky jsou

Tmto stati

v letech 1879 z které lze

—

mnohému

sokovi svému

na

str.

se piuiti.

Dkazy, které vede

autor proti

256, 257 a 259, jsou vzorem šermu stejn

ueneckého jako kavalírského. Více žlui tají v sob polemiky psané za píinou známé „Hymny Satanu"; zcela pak na pole osobních potyek spadají polemiky, k nimž byl Carducci nucen, ponvadž napsal pekrásnou ódu královn italské **) jako škádlení pipadají však cizinci polemiky s názvem „Rapisardiana". Ovšem jinak snad soudí o tom, komu byla po tolik let polemika živlem životním, bez kteréhož snad si ani neuml pedstaviti chléb vezdejší. Carducci mže na sebe applikovati známá slova Goetheho: „Denn ich bin ein Mensch gewesen und das heisst ein Kámpfer sein" plným právem, a je nesnadno bráti ptáku vzduch ;

a

ryb

vodu. scherme, str. 223—264. peklad ve „Výboru básní Carducciho".

*) Bozzetti e

**)

Viz

mj

Max Nordau

o „Úpadku" moderní

literatury.

Jínáiný kulturní historik nmecký pan Max Nordau vydal nedávno první svazek knihy, již nazval „Entartung" a kterou dedikoval rovnž známému psychiatrovi a professoru soudní medi-

panu Césaru Lombrosovi. Kniha jest sama o sob velice zajímavá i tam, kde s vývody spisovatele pln souhlasiti nemžeme. Kniha bude jisté hojn tena, cíny na universit turinské,

nebo zaezává

se do nejbolavjších otázek století našeho, snaží se

co jako mra leží na všech a tísní mysle hlavn pochodem zcela pirozeným, jejž doba tch, kdo se navykli vyvolává, pejímati výsledky i derouty lidského ducha z druhé

pohnouti

ním,

—

—

a

ruky,

již

asopisy nebo knihami, a kdo nemají asu a nemohou

vlastního názoru o

z

všem

Kniha však jde

patrn zavádí

lun nmecké za

ob

si

utvoiti úsudek vlastní.

píliš daleko

na nejednom míst i sama seriosnost díla jeho stanovisku pak objektivnost filosofa hlavn

v této

vi svtlým

více

.;

výlun

vi

nmeckému couzm,

Autora

v nejedné stránce.

Jednak jeho systematinost a jednak jeho výstanovisko. Této systematinosti, jak ukážeme, padá

dvojí.

stránkám

referátové

stati

i

výstelkm

zmíniti

jejich kultury.

se o všem,

Fran-

Nelze

co nás vzrušilo

neb co vzbudilo náš odpor pi tení knihy pán Nordauovy, dotkneme se pedevším onch bod, kde heší touto pílišnou systematiností a z

pílišnou

obsahu knihy, která

stojí

jednostranností.

pes

za tení a uvažování.

Pi tom podáme

veškerá paradoxa

i

leccos

všecko nadsazování

121

Náek

nad fysickým a mravním úpadkem našeho století stal se okídleným slovem celých dav. Vtipný jakýs Francouz divno dost, že národ nejvtšího úpadku je posud nejvtipnjší

—

—

našel pro celou

vc

Fin de sicle!

duchaplný název:

zbrklého, neobvyklého, absurdního,

všem pravidlm

a

Všecko, co

ádm vzdo-

se v poslední dob vyskytlo, nazývá se prost fin de Nordau uvádí celou adu takových pípad a z nich pak soudí na celek. Však již zde je chyba. Nelze nikdy zbrklost neb absurdnost jednotlivce povznášeti na kriterium celku. Dá-li si na

rujícího

sicle.

kže

vraha Pranziniho udlati schránku na doutníky

nebo na peníze, je

to nanejvýš zbrklost jednotlivce, okamžitý, šílený

p. nkdo

z

nápad, bizarerie, ale

z této

absurdnosti

pece nemohu

souditi a de-

dukovati, že celé lidstvo je v stavu duševního neb mravního úpadku.

To je vtip, a nápad, rozmar jednotlivce a nic víc. Byly takové pípady i jindy, snad i absurdnjší, rozdíl je pouze v tom, že jich nikdo nezaznamenával. Nordau uvádí za píklad „fin de siclu" i

tu malikost,

sedí jeho otec,

v tomto ale

gymnasista jde kol vzení, za jehož

že

gymnasiu studuje

mj

mížemi

Hled, svému spolužáku papá! To je vtip pro „Paleka",

bankrotá, a že

praví

nepatí do vážné, vdecké knihy.

:

Tam vede

systematinost,

která chce a musí všecko dokázat.

Stejn pochybné a málo závažné jest, co vytýká Nordau kroji a vzezení celého moderního lovka vbec. Nosí-li nkdo vous jako Lucius Verus — a jsem pesvden, že dv tetiny z tch moderních Luci Ver ani nemají zdání o svém slavném pedku

—

je to fin

de sicle.

Waldštýn, je

to fin

chodit a vypadat

Waldštýn neb a ústroji.

nkdo

Má-li

de sicle

—

musí, a sázím

Attila

nebyli

Rovnž komické

oblekem dtí a žen.

Mj

úpravu hlavy

ale pro

hlavu,

že ani Lucius Verus

absolutními originály

jest,

jako Attila neb

bh, pece nkdo njak v

ani

svém úesu

když se pan Nordau roziluje nad

bože, jak jinak se mají strojiti tyto roz-

košné loutky lidské spolenosti.

V

pytlích

pece

choditi na ulici

nemohou, a pilne-li obratná modistka k nkterému stylu, vru, to bych jí radji za zásluhu poítal. Vidíme tch strašidel po ulicích bez toho víc, než jest potebí. Stejn donquixotovský jest boj pán Nordauv proti modernímu zaízení byt, proti stylisovaným imitacím nábytku a náadí. Pipouštím rád, že se zde

122

v

leems pehání,

že takový moderní salon

—

skladu

jakého vetešnického

má

eknete

ale,

vzezení

spíše

sami,

neštstí, škodí to komu, má- li domácí pán jídelnu

s

je

to

n-

njaké

nábytkem go-

tickým a zdi se vzorky slovanského vyšívání? Chtít rozvoj lidstva

mit

dle

lenoch kesel a židlí, dle divan a kredencí, je pec nevdecké, je to dtinské. Njak nkdo

—

trochu

mírn eeno

bydlit

musí,

man,

bylo by to p. autorovi jist vhod, malebné péle-mle všech

kdyby

zaídil svou

si

jídelnu

v stylu

starých Ger-

dob a sloh jej uráží. V tom jest jistá nedslednost. A ptáme se, kdyby si nkdo zaídil svj byt docela bez každého vkusu, kdož ví, zda by se mu ve stylu Nazaren neb Tolstojovc

—

práv

tato víc než evangelická prostota

nevykládala za

—

fin

de

sicle.

S daty lékaskými a statistickými, které autor uvádí, ovšem v jejich správnost a vrohodnost,

Víme

polemizovati nebudeme. ale

klidn tvrdíme, že

víc a povznesenjší. Chtít

nieho

hodlné, ale Chtít

nosti.

to

všecko

všecko pod

mattoid

tegorii degenerovaných,

velmi

je

u

normálních

lidí

grafoman,

je

sice dosti po-

z

histerie heslo, jímž se všecko vy-

Obviovati alkohol a tabák, zdá se mi dtinské. Chtít ospravedlovati podráždnost

laciné.

nervového systému tím, že je

a

sluncem slep aditi v ka-

nevyídí ve veliké otázce stav a spolededukovati na žaludek a jeho funkce, je

rovnž jednostranné. Udlati svtlí,

jednotlivc, a že celek je

se vždy

týkají

pímo smšné.

Chtít

denn ekáme

velká

hnutí

umlecká,

na listonoše, jako

na p. jest

Wagnerova a její úspchy odbyti sumárn jako „histerii aspo nepedložené Vzíti si do hlavy, že lidstvo rychleji ale stárne než druhdy, jest pak jen pirozenou dedukcí všeho theorie

dav",

je

nikde a

—

niím nedokázanou.

Mysticismu vnuje pan Nordau víc než celé dv tetiny své se, že na nj se snaží redukovati všecky abnor-

obsáhlé knihy. Zdá malnosti

moderního lovenstva hlavn v smrech umleckých, ást jeho díla jest vnována. Pod spolené heslo

jimž tato první

123

mysticismu adí

autor

smry umlecké;

tyto

praeraphaelismus,

symbolismus, tolstoismus a kult osoby a hudby Wagnerovy.

Výklad mysticismu, jak si jej pan Nordau upravil již a priori nasvduje jeho dalším kombinacím a vývodm. On zkrátka zto-

tožuje mysticismus

se slaboduchostí vykládaje jej za neschopnost

vle ovládati a vésti sdružování pedstav a myšlenek, provázenou pedráždním nervového systému a otrlostí neb otupením funkcí mozkových, která až k iré blbosti mže býti stupována. S tohoto stanoviska ovšem se jeví panu Nordauovi celá ada umlc

údaj

jako dokonalí idioti a pan Nordau za pomocí starších

vod

Lombrosových dovede jako

vysvtliti

i

a vý-

vskutku duchaplné výroky tchto

slabomyslnost

a

dokonce

i

lidí

Francouzský

blbost.

výstednjší jeho sestra „blague" jsou mu ovocem Všecky duchaplné komedie Barriérovy, Labichovy, Millaudovy a jiných jsou dle této theorie patrn výkony lidí slaboduchých, nervov rozrušených a pece jak málo má tento „esprit boulevard" spoleného s mysticismem sv. Terezy „esprit"

i

a plodem slabomyslnosti.

neb

s

hysterií,

Nejdíve

od nichž autor si

pvodn

vyšel.

podává pan Nordau anglický praeraphaelismus.

Promluvili jsme o jeho vzniku a zakládajících osobnostech

na tomto míst v lánku o knize Rodov.

i

ideách

„Studie XIX. století",

kam tenáe odkazujeme. Praeraphaelismus zabírá dvojí pole umn, malíství a poesii; jeden z prvních sloup jeho, Dante Gabriel Rossetti, byl totiž obojím, malíem i básníkem a i jiní pívrženci školy vedle šttce rádi

perem

se

vyjadovali.

Hiiffer

praeraphaelismus jako „snahu, obroditi a zavésti znovu

naznauje

stedovké

právem dí Nordau, jednostranná a nedostatená. Nordau hledá pirozený vznik praeraphaelismu. nkolik stedovkých cetek a atribut jej neuspokojí a tu pichází k dedukci, že jest praecítní." Definice, jak

raphaelismus vnukem nmecké a synem francouzské romantiky, podporován opposicí proti positivnímu a pikrášlen blouznním a horováním pro stedovk, jeho instituce a formy. V tom má pravdu Nordau, že romantismus

nmecký

cismem a kultem

pilnul více k

stedovku

katolictví (Schlegelové, Zacharias

s

jeho mysti-

Werner, hrab

Stolberg), kdežto romantismus francouzský se piklonil postrádaje

pohanské renaissanci. Ze satku tohoto dvoromantismu vznikl dle pana Nordaua praeraphaelismus anglický,

víry a zbožnosti více k

jího

124 který vykládá jako náboženské blouznní degenerovaných a hysteri-

ckých

Anglian

lepších

se duševními bratry

tíd spoleenských. Umlci této skupiny

pedchdc Raffaellovýeh,

nové neopisujíce pouze vzorky

nov

hledali v

nýbrž

staré,

snažíce

umní

cítili

cesty

snoubiti

se

myšlenkami novými a asto i moderními. Ale tuto malikost pan Nordau pehlíží. Snad není ani tak, pipouštím rád, patrná v malíství praeraphaelit jako spíše starší,

obrozené formy

Nebo

v jejich poesii.

applikovati estetiku Ruskinovu

a myšlenka je všecko,

jevem

víry a

nejde ani

zvláš myšlenka,

náboženského

v malíství,

Nordau, že

básn

s

citu,

která jest

:

forma je nic

zárove

na všecky praeraphaelity

pro-

dobe

však již docela ne. Neupe pan Swinburnea a Morrise jsou vesms nýbrž i brillantní virtuosní formou i pi

v poesii

Rossettiho,

psány nejen korrektní,

O neobratnosti praeraphaelit v mapan Nordau se stále ohání, souditi nemohu, vidl jsem málo obraz této školy a co jsem vidl, to bylo ješt jen v revšech zúmyslných archaismech.

líství, jíž

produkcích, ale o formální jejich bravoue v poesii

nebo etl jsem

jejich díla.

mohu

mluviti,

Tento spor formální dokonalosti u jednch

pan Nordau nevysvtlí. Následující pak rozbor proslavené básn Rossettiho „The blessed damozel" (srovnej výborný peklad Sládkv v „Lumíru") ukazuje, ža pan Nordau pro poesii má tak pramálo smyslu, jako inu, jako a formální neobratnosti u druhých

vci na svt, znní na obrátiti.

kdokoliv u nás. Shakespearv známý výrok: „Jsou o nichž se nezdálo naší filosofii" lze

pan Nordau nerozumí. Jsou

Poesii, zdá se,

unikají každé analyse chladného

v íš

duše odkázati

práv „The

v ceiém

slabomyslnosti

jich nelze jedno-

neb idiotismu.

K tm

patí

tak dobe, jako nkteré

blessed damozel" Rossettiho

kusy Poeovy.

city a pomysly, které

rozumu a pece

pak celou básnickou individualitu RosDanta a líiti jej jako pouhého cizopasníka a odvar velkého Florenana, a to jen proto, že prý se opíjel zvukem jména Vyvozovati

setiho jediné z

„Dante", jímž

poktn

byl,

jest

jedno

z

tch etných

dtinství,

v která zavádí pana Nordaua jeho pílišná systematinost. Již sám se poráží na stránkách následujících,

smyslnost, která

pece

provádí Nordau

se

kde vytýká Rossettimu velkou Dantv netvoí. Co dále

základní charakter

zvukovou

stránkou

nad slunce jasnji, že pro tyto vci

mu

básní Rossettiho, ukazuje

chybí každý smysl. Totéž

125

by mohl provádti se zvukomalbou Goethovou neb Platenovou, kdyby si zrovna tyto básníky za ter svého rozboru byl vyvolil. Ba i v naší literatue by našel podobné vci, krátce všady, kde básník sáhne k zvukomalb, dával by svdectví o své echolalii a dokazoval by, že je slaboduchým neb dokonce blbcem. Stejn zle pochodili u Nordaua Swinburne i Morris. První je prost zá-

stupcem školy „ábelské smyslnosti" a druhý, ponvadž mu „chybí Krátce je slepým napodObitelem stedovku. všickni básníci tohoto smru jsou histerití blázni, a jediný Ten-

každá originálnost", nyson byl rozumný

umlec mezi

nimi.

h

Daleko než praeraphaelitm vede bolistm pod nožem pana Maxa Nordaua. Ti zralí pro blázinec

umlecké

a celé jejich

se francouzským již všichni

sym-

jsou dávno

aspirace redukují se na

slavomam, histerii a šílenství. Goudeau, Rollinat ano i Haraucourt tento relativn nejvtší parnassista mezi mladšími, stojící patrn pod vlivem Huga a Leconta de Lisle, jsou prý pvodci této školy. Nevím, zná-li pan Nordau verše Emila Goudeaua,

ješitnost,

—

kterého prost nazývá „velkým žvanilem", já je znám a

mohu

íci,

vtší dosí hokosti a trpkosti a modernosti, že však se symbolisty a dekadenty nemá pranieho spoleného. Goudeau, který je dosti svérázný že je Emile

Goudeau odrda Alfreda de Musset

mezi francouzskými poety, slepý k houslím a

rovnž

s

do této spolenosti skoro jako Haraucourt, který je mezi doro-

pišel tak

i

stem francouzského Parnassu pravým klassikem.

Za touto divn ve spolek speženou skupinou následují u pana Nordaua Jean Moréas, Laurent Tailhade a Charles Morice. I to je chybné po našem soudu, aspo pokud se Tailhada týe, jenž jest aspo v své starší period rovnž parnassistou nejistšího Jak najednou mezi symbolisty zabloudí Richepin se svou zrna. známou „Písní žebrák", je nám naprosto nepochopitelné. Pan Nordau potebuje krátce jména, jak se mu hodí do krámu, bez rozdílu a ohledu na jejich význam. Tak na p. Roda jednou cituje pro a podruhé „proti" symbolismu

(str.

137 a 168).

126

tená

pipomene

si

sut l'evolution littéraire". s

velkým zadostiuinním,

kolik stránek

nim

dív oznail

slabé stránky symbolismu,

smrem

myslí a

mžeme. Je

pomr

neupe,

pedchdce,

n-

cituje nyní proti

výstelk mnoho pravdivého

vedle

k celku

ale vyhlašovati všecky,

za idioty a Boulangery poesie, to

píší,

je asi

týž,

vota ku fantastickému životu

nost v

kterého o

ale divno. Iíaraucourta,

jako jejich

158 a 185). Nechcera dlati symbolistm advokáta, známe

(str.

dobe

a

náš referát o knize Huretov „Enquéte Všecky výroky iluretovy opakuje Nordau

pomr

jako

sn

I

denního

jsou,

tyto

ne-

v celém hnutí

stízlivého

a tuch

kdo tím

pece

to

ži-

nikdo

nezdravé, chcete-li, ale jsou a tudíž mají svou oprávn-

i

umní.

pana Nordaua ovšem Paul Verlaine. tu proti panu Nordauovi Lemaitra, kterého on Dovoláváme se cituje proti symbolistm. A hle, Lemaitre „un Normalien", jak mu posmšn íkají, piznává o Verlainovi že „je to nemocné dít, ale Nejvíce

odnese u

to

i

dít má asem

že to

Nordauovi všecka

nikdo nenapíše, když jde

již

A

v duši nebeskou hudbu".

„nebeská

musí

tu

býti Verlaine

Nordau zaadil lamími",

t.

jej

verš a

hudba"

mu

ím

Ale

je

panu

jimž rovných

slok,

o to jen dokázati vlastní theorii?

alkoholistou,

histerikem, bláznem.

Pan

mezi blázny, které psychiatrové zovou „cirku -

blázny, u nichž se jistá rozrušení a ochabnutí pra-

j.

videln stídají. Tak chce vysvtliti pan Nordau Verlainovu smysl

-

nost vedle jeho zbožnosti a dokládá ihned velmi delikátn: „Cirkulární"

jsou

Nordaua aspo

A

chcete-li,

ím

jiskru genia jim tito

bu

všichni

tuláky

celý život tulákem.

byl

nebo zlodji. A

ím

náš Václav Šolc?

neupe

Verlaine byl dle

byl Villon,

pane Nordau?

tedy

Dobrá,

tuláky,

ale

nikdo ani pan Nordau, a nkteré vci, které

tuláci psali, jsou perlami v

diademu poesie. Ale

to

nepomže.

Byli grafomani a hysterikové, a bašta.

Mallarmé ristice

je

odbyt ješt

h

K

uež Verlaine.

poety staí panu Nordauovi údaj Huretv,

a zašpiatlé uši satyra".

Rozumí

se samo,

má

„dlouhé

že na doklad takové

degenerace se ihned cituje Hartmann, Lombroso

zašpiatlé

jeho charakteže

i

Darwin. Dlouhé,

nkterých zloinc a blázn, pan Mallarmé má „dlouhé, zašpiatle uši", ergo je pan Mallarmé, který jest

svého

uši se našly u

povolání

zcela

tichý

professor

augliiny

na jednom

127

gymnasiu paížském, p.

Mallarmév

nebo

blázen

život asi ticet básní, z nichž

dv

který

poesie Poea a psal nkolik

ních, jest proto,

že

leccos

svj

napsal za

celý

tetina jest jasná a rovná arcidílm,

tetiny teba že jsou nejasné a mlhavé,

peložil

A vezmme pípad

zloinec.

lovk,

zcela stízliv:

studií

lovk,

jenž výborné

estetických a literár-

v jeho st;lu je bizarní neb mlhavé,

—

ponvadž má „dlouhé, zašpiatlé uši jako satyr" ? A dodávám, kdyby básním Mallarméovým nikdo nerozuml, proto pece nemusí býti autor jejich degradován na idiota a zloince. Zde propadá pan Nordau opt své nejednou „blázen neb zloinec"

mánii klasifikaní a systemisující.

Ani ve snu

Moréas, Ghil.

Vignier,

nám nepipadá Darzens,

chtít hájit

všecko,

co napsali

Rimbaud, Vielé-Griffin a zvláš René

Je v tom mnoho nejasností, a chcete-li,

i

nejapností

(staí

k barv samohlásek dle Rimbauda anebo k symbolismu s velkou i malou písmenou uprosted neb na konci slov, jak jej pstuje René Ghil), ale prohlašovati všecko šinahem za liteodvahy. raturu blázince a káznice, k tomu pece nemáme Aberace byly v poesii od jakživa. Vystupovaly snad pod jinými formami a jmény, ale byly. Ml je již cénacle Nodiera a Huga (škola „básník ohn", Petrus Borel atd.), pro by je nemohla míti spolenost na prahu XX. století? Ale, jiná otázka: lze z tchto

jen ukázati

—

úkaz pemrštnosti uzavírati na psychickou disposici celku? Vedle Moreasa, Mallarraého, Viele-Griffina, Régniera atd. jednotlivých

pjí ješt ve Francii Leconte de Lisle, Sully Prudhomme, Coppée, Máni vet, Fuster, Manuel, Herédia, celé ady lidí, chcete-li, normálních a zdravých. Pro tedy ten zoufalý náek k vli nkolika lidem, kteí žijí jen rhytmu a rýmu, kteí jsou teba nevinní nadšenci a illusionisté, ale proto nejsou ješt zloiuci, káranci a propuštnými odchovanci blázinc. Zde pestelil opt pan Nordau a

—

poádn.

Pichází na

adu

tolstoismus. Naši stoupenci velkého

mudrce

sotva budou spokojeni rozborem Nordauovým, který celou innost

Tolstojovu šinahem

prohlašuje

za druh duševního poblouzení,

za

128

Však

formu úpadku spoleenského.

jistou

nepihlížeje k mora-

i

umlci vytýká Nordau Tolstému rozvlánost a nezáživnost a tvrdí, že umlecké míry Turgenvovy postrádá. Celou nauku tolstoismu sbírá Nordau v tyto vty: jednotlivec jest niím, duch je všecko, individuum má žíti pouze proto, aby prokazovalo dobro svým spolubližním. Mysliti a bádati je velké zlo, vda je záhubná, pouze ve víe jest spása. sociologu a uvažuje jen

a

listovi

Nordau vyvádí

„Má

zpov"

.

spisovateli a

o

soujem názor Tolstojových z jeho knihy záptí láme nad touto ttinu soudu, pro její

tento

ale v

Zdroj této vidí v úelnosti

nesmyslnou argumentaci.

pedpokládá a

života

lid-

Nordau považuje náš život za pouhý výsledek daných fakt a jemu by lépe znla otázka „pro žijem", než „k jakým úelm žijem". Jemu jest optimismus pessimismus pouhý projev životní síly bu pekypující bu neského,

již

Tolstoj

hledá.

i

dostaující,

a

ili jinak

chorobou.

s

jsou oba

Nordau

projevy

tyto

staví

se

totožný

výroku

proti

i

zdravím

se

Bismarckovu:

„Nevím, pro bych ml snášeti všecky nesnáze života, kdybych neml viti v Boha a vnost" a tvrdí, že železný kanclé zstal lidské myšlenky

na stanovisku Hamleta a že se o rozvoj nestaral. Již z toho je patino, že Nordau,

života v prostém, radostném ukájení

písnou naukou

snésti s lidí

a

pes všecku

toho jedin vírou. za

volný,

o

odíkání

který hledá

krátce

cíl

poteb pírodních, nemže Tolstoj

a utrpení.

bídu jejich lásku k životu a vykládal

se

vidl bídu si

možnost

Tento závr považuje Nordau za špatný,

mystický skok

úel

a

libo-

Nordauovi jest víra lidu

myšlenkový.

prvodním motivem jeho optimismu, který pes všechen bdy pes námahu práce u nho kypí tak silné, že pe-

jen jaksi

trud a

i

hluší všecken neblahý cit

únavy a rozervanosti.

daaa proto šastný, ne že prost

Není tu místa stopovati

zvláš v

píin

jak Tolstoj

splyne

Celý

s

další

ví,

Lid je dle Nor-

nýbrž že je v jádru zdráv.

dedukce polemické, které Nordau

Tolstojova kultu evangelia rozpádá, kde ukazuje,

do evangelií vkládá daleko

víc.

než

v nich jest,

až

pantheismem Spinozovým, kterého jist v evangeliu není.

svtový názor Tolstojv prohlašuje Nordau za mlhu a ne-

rozum. Ani jeho morálka není prý

lepší,

jeho theorie o

almužn

nemravná, zrovna jako jeho theorie o umrtvování tla (Plody osvty) jsou pímo je zhoubná; jeho výpady proti je docela

vd

129

smšné, vývod pak

lovka

celé filosofie, úplný návrat

není ani nový (viz Rousseau) ani v nynjších

pírod

ku

pomrech

sociálních

možný. Tolstoismus jeví se Nordauovi jako

filosofie

úpln

nedosta-

mu

pouhou snškou prpovídek nesmyslných aneb z bible a evangelií úmysln znetvoených, jako morálka hlásající tolerování zla a nepravosti, dlení jmní a statk, zniení lovka odíkáním tlesným jest zhoubný a venkoncem nemravný. Pi tom prý tolstoismus nevidí vlastní svou zbytenost. Hledá stále njaký

tený,

je

úel životní; pro se tak namáhá, když hlavním jeho cílem jest vymení lidského pokolení úplnou zdrženlivostí? Ohromný svtový úspch tolstoismu vysvtluje Nordau ne silou a cenou spis Tolstojových, nýbrž hlavn tím, že v zkaženém lidstvu naší doby již byla disposice k naukám takovým.

Až posud byla kniha pán Nordauova pes všecky skuten zdánliv duchaplné výroky paradoxní pece jen lekturou vážnou a k pemýšlení nabádající, co však následuje od stránky 265 až

i

333,

zaíná

býti

tením pímo humoristickým.

Kapitola tato pro-

hudby Wagnerovy a kult jeho genia. Nenašli jsme posud nikde nakupeno tolik záští, tolik hokosti, šklebu, jízlivosti, umínnosti stupované až v slepotu jako na tchto stránkách. bírá otázku

Eichard Wagner

pronásleduje „svou nekonenou melodií" pana Nordaua celým životem, a kdož ví, zda mu dá v hrob pokoje. Pan Nordau mstí se na Wagnerovi nyní zpsobem zdrcujícím, škoda, že na vážnou knihu tak málo vcným a vdeckým. Wagner Celé snažení Waje prost grafoman, což dokazuje jeho hudba. gnerovo probíhají dle pana Nordaua dva hlavní proudy: proud anarchismu a proud pohlavní lásky. Tmto prý podléhá veškeré jeho tvoení. Doklady sbírá k tomu ze spis, hlavn z libret Wagnerových. Byl prý erotikem ve smyslu blázince, a to nejen vnitním obsahem, nýbrž prý i zevnjškem svých prací. Lombroso objevil, že

grafomani rádi podtrhují jednotlivá slova nebo je pro-

kládají. Jest prý to stále se opakující

úkaz u slabomyslných, jimž nestaí jeden výraz myšlenky, kteí se ustavin opravují. Wagner Jar.

Vrchlický: Nové

studie a podobizny.

9

130

prokládá

teek; jako

stránky

celé

libuje

si

t(

v

ž

textu,

hojn vykiník, pomlek,

užívá

hrakách

slovních a

francouzští symbolikové, ano

i

doklad pro jeho slabomyslnost

jest vítaný

v zvukomalbo,

proslulý „stabreim"

Pan Nonlau

284.)

(str.

zcela

Wagnerav

patrn zapomíná, že jedna z nejvtších moderních skladeb nmeckých Jordánovy „Niebelungy" jsou psány stabreimem, patin jest Jordán také slaboduchý lovk. Co nejdíve snad se dokáme, že každý, kdo rýmuje, jest slaboduchý, nebo není tomu tak dávno, co stoupenci

pán

básn

Nordauovi prohlásili

rým

nebo na cinkání

mohou

za zbytky kultury,

prý míti potšení

národové

toliko

barbarští a primitivní.

Wagqer

konen

je

život proti

To

mystik.

úšklebkm a umlecký boj

touhou po vykoupení.

jenou

s

celou

adu dl

a

skladeb,

plodný, bez veškeré pvodního, cetky

z

ústroje.

že „Parsifal"

Pi tom

jako

byl prý

Wagner,

tvrí

je sen

noc

hašiše,

Wagner

arodjek.

v nové života,

prý poslední

je

na hnojišti romantiky

Hudba

trochu cennjší,

jeho, ale

ad

Wagnera, spisovatele piznává pan Nordau blahosklonn, je prý

nieho nevyvrátí na jeho dívjším

slaboduchost, blbství a šílenství se prý zcela

lentem hudebním.

jej

chválí,

podezení, že jsou sami

hudb Wagnerov zraným motivm"

dobe

Dokázali to Sollier a Lombroso,

pravda. Jako hudebník je prý

kteí

e-

Wagner nemá prý nic druhé ruky pebírá obnovené

Tato argumentace týká se v první a básníka.

napsal

síly!

je prý vetešník, který z

muchomrka

tikové,

a

každý degenerovaný úpln n

pohádek, kteréž nejapným píštipkástvím látá Maškarové pochody jeho hrdin jsou prý úplu bez

všechno

Wagner rozhodn

podlehli

hysteriky

prý

vesms

tvrzení,

snáší s ta-

a tudy

je to

slabý a jeho kri-

mód

a propadají

jako to celé obecenstvo, které

nadšen tleská. Následující boj proti „pí„nekonené melodii" je pímo dtinský, jimi

tak a

umlec prý pracuje voNekonená melodie jest prý výrazem umlecké impoWagner byl prý v zásad duch nehudební(I). Žé prosadil

prý snižuje Wagner hudbu na adresá, a

lapúkem. tence.

rozumí,

jízlivým

podlehnutí a lítost následující spo-

boje toho,

jeho líí zoufalost

nebo

se

poznámkám. Celý proti démonu smyslnosti, Wagnerv byl prý žen od „Tannháusera" až ku „Parsialu". Veškeré skladby

podává tu hojné koisti k

!

131

svou

pes všecky

svdí

dnes proti

pekážky,

obtíže a

tato

i

houževnatá vytrvalost

nmu, vždy Lombroso pece

dokázal, že každý

grafoman a slaboduchý lovk vyniká obzvláštní vytrvalostí v provádní svých myšlenek a plán Rovnž jako úspch Tolstojv, tak vykládá Nordau též úspch Wagnerv. Ml prý to štstí, že svt uzrál pomalu k takovému stupni hysterie, na

jakém

do blázince Wagnera

Nordau by zavel nejradji

byl on sám.

Wagneriany.

i

Posledním dokladem úpadku lidského jsou autorovi horené

vku

snahy

našeho,

vniknouti

v

jeho

sluje spiritismem ve všech

záhrobní a zkrátka

taj

obmnách

vše,

co

Kapitola

a odstínech.

náelníky a vdci okultist a kabalist francouzských i cizích. Nordau sám spisy jejich nazývá trefn „parodií mystiky" a v tom s ním z celého srdce souhlasíme. Co ve Francii na p. provádí Papus (pseurelativn zajímavá, pokud nás totiž seznamuje

jest jen

donym lékae a Josephin z

Ernest Bose,

dra. Encausse), Stanislav Guaita,

Peladan,

hranií opravdu

s

nerozumem.

denních list, že Peladan založil zvláštní sektu

„Rže

a kíže",

že

sám

si

piložil jméno

že

Neho známo

Je

mág,

„Sar",

vykoupiti a spasiti svt, že se šatí po

poslání

s

spolenost

ví

v své

assyrsku a myslí,

že jest androgynem atd.

To jsou ovšem aberace, ale opt aberace jednotlivce, které každý nepedpojatý lovk rázem a u nichž se vážný duch ani nezastaví. Byly díve snad ve formách ponkud jiných, ale byly jist též, a lidstvo proto nekleslo pro nkolik výstedních blouznivc. Že však do potu tchto kabalist a okultist mže najednou pan Nordau aditi básníky tak vážné a svérázné jako prohlédne

Rollinata a Maeterlincka,

íší

cizí

a

neznámou.

dokazuje

Rollinat

snaze daleko, ale zstali vždy vynikl

v

líení

stav

i

že

poesie jest

mu

ve

své

šli

oba

pi tom pravými umlci.

duševních,

„Anxiomanie", pro Maeterlincka

na novo,

Maeterlinck

najíti

prost dtinsky blbým mystikem, a pece pole innosti Maeterlinckovy nad pochybu oste vymezené

ani nestaral, toho nazval jest

Rollinat

Nordau pikládá názvu trefný výraz se pan Nordau

jimž

9*

m Líit jeho poesie hlavn stavy duše mezi snem a skuteností, stavy visionáství, neurité scenerie, kdy ztrácí lovk duševní rovnováhu, kdy to neznámé v nás se ozývá a mluví hlasy píšernými. A zde se povedly Maeterlinckovi nkteré vci a pasáže, že nebyly od dob Shakespearových napsány. Mnohé zstává a urité.

ovšem nejasné

—

jasný?

mnohé

—

ale

ale což je stav duševní je

pímo

námsíník

visioná Kdo etl pisvdí. Avšak a

mistrovské a úchvatné.

„Princeznu Maleinu", mi zajisté Nordauovi panu je pomalu každý bláznem a hysterikem jako jeho „Slepce" nebo

Osudu témuž propadl nedávno zesnulý americký lyrik Walt Whitman. Již to, že byl typografem, uitelem, vojákem, truhláem a úedníkem, což prý je pro básníka dle Lombrosa zvláš nepístojné zamstnání, odsuzuje ho mezi lidi slaboduché. Že psal v ádcích bez rým, to teprve docela povrzuje, jako hojné rýmy a zvukomalba potvrzovaly nedávno totéž u Rosmistru Lombrosovi.

settiho a Swinburnea!

Nedávno vydal pan Max Nordau druhý

díl

díla,

které

míst ekli

o díle

svého

pojednává o úpadku moderní literatury. Díl tento zahrnuje tyto stati:' I.

II.

III.

Psychologie egotismu. Parnassisté a diabolikové.

Decadenti a esthetové.

IV. Ibsenismus.

V. Friedrich Nietzsche. VI. Zola a jeho škola. VII.

Mladonmetí opiáci

Zoly.

VIII. Prognosa.

IX. Therapie.

Odvolávajíce se k tomu, co jsme na tomto

pán

Nordauovu okítom methoda." Nicmén máme za svou povinnost, zdržeti se u nkterých statí prvním, mohli bychom klidn odbyti knihu

dleným slovem

z

Hamleta: „Je

to šílenství, ale je v

trochu déle a osvítiti názory autorovy se stanoviska svého, zvlášt tam, kde spisovatel spoléhaje na neznalost svého tenástva, trochu

paušáln

si

poíná

a stav se slepým otrokem svého systemisování

133

a klassifikování, siln

Hledíce

—

pravdu

a

mají, jak to

naprosto nerozumí.

písné objektivnosti vytkneme milerádi, kdo má píí se našemu citu, když ji leckdo — avšak Nordauovy asto se piknihy pán v druhém díle si

má

hází, daleko víc než v

O

nejednom míst

ano, jak jsme na

pehání;

postehli, vci, o které píše,

egotismu

v

prvním trpti nevinní

s

vinnými.

moderních literaturách dala by se ovšem na-

V život praktickém íkáme tomu prost egoismus, snažil se Max Stirner v díle svém „Der Einzige und

psati veliká sta.

ve

filosofii

Eigenthum" obhájiti stanovisko, pro které na poli umní Není to v novjší dob zvláš Francouzi (Barrs) oštpy lámou. nic jiného, než stará sporná otázka o pomru jednotlivce k celé sein

Má

spolenosti.

v ní zmizeti každá individualita dle

mého receptu „k si

celku se služn pipoj",

i má

Goethova zná-

tato právo uhájiti

stanovisko v kterémkoliv poli obvodu lidské inPan Nordau se siln kloní k tm, kteí hlásají, že jednomá se vždy obtovati celku a prospchu jeho, že má zapíti

své výluní

nosti? tlivec

sebe docela a spokojiti se docela úlohou koleka ve velikém stroji svtovém. Theorie na oko vznešená, plna apoštolské obtavosti,

—

kdyby nemla též svoje ertovo kov davu zvláš pro lidi poloviaté a povrchní! Je také kolekem celku, jakým, kdo se po tom táže a pi tom se mže teba rovnati i tm nejvtším duchm, má-li

plna odíkání a heroismu

Jak

pyto.

pohodlné zmizeti

to

k tomu potebnou dávku nejmenší nouze.

geni, jsou

si

skosti, všickni

ješitnosti, o

Výslednicí

koleka jednoho

i

u nás hlásána a že

duchých.

jí

Není

Není

jednom to pi veškeré díle lid-

Jak

stroje.

tleskáno od

známé:

jest ono

všickni rovni, všickni pracují na

jsou

pohodlnosti liberální a demokratické! byla

kterou v našem století jest

této theorie

divu,

lidí

že tato theorie

prmrných

a malo-

Je to pohodlné pedevším, a to rozhoduje.

Skutenost však mluví práv proti této nivelisující theorii. Skutenost svdí Danvinské nauce o právu silnjšího a nedá se odiniti. V dob, kde jsou neb mají si duševn všickni stejni a rovni býti, povstali básníci jako

Hugo

a Swinburne,

hudebníci

134 jako Wagner,

pee

výtvarníci

své mohutné

Burne Jones a Whistler

jako

individuality

dob, která jako

prost všecko oíslovati a ocejchovati jen

chtla

impotentnost

kryla

poátku

Byronismus.

století

silné,

že stojí

potlaí je ani pan Nordau. individuality od

Egotismus

v

slabých,

eknu-li za

a,

proto,

literaturách

akcentováním subjektivismu,

dalším a silnjším

tvé „já" tak

vtšiny.

který

aby zajest

jen

zahájil na

tžko neíci

je

abys ovládal jím

to,

vtiskující

ve falansteriu

b.

celek,

Je-li

ne-

Bželo by pouze o to, rozeznati silné eknem na p. Ibsena od kteréhokoliv

z jeho nohsled. Není pochyby, že za dob Napoleonových snil nejeden mladík o tom, státi se Napoleonem, pro by nechtlo dnes

gymnasist

tisíce

vésti to, svou to

býti

Ibsenem neb ZolouV

individualitou se

umní

vskutku iní Ibsen a Zola, je to

tismu splasknou

asem, jak

Ale dokázati

to,

do-

prosekati a imponovati davu, jak

Mýdlové bubliny egotm jest škoda asu

vznikly a proti

a práce k boji a polemice.

Nejtrapnjší kapitolou druhého dílu knihy bez odporu sta

kázal

doma

již

—

Nordauovy

jest.

druhá, pojednávající o „Parnassistech a diabeticích".

Zde aspo v první ásti docela

pán

stati zabloudil

pan Nordau na pole, kde není

na pole poesie, kteréž

nerozumí, jak jasn do

básn „The

v díle prvním nešastnou kritikou Rossettiho

blessed damozel".*)

Již

spežení obou

záhlaví je naprosto krok nešastný.

smr

i

škol

pod jediné

Rozhodn pak pochybené

jest,

zaradovati parnassisty mezi modloslužebníky moderního egotismu

nebo práv

nic není tak škole této

odporné jako vlastní

pihodil se panu Nordauovi logický

Mendsv

lapsus.

„Pas des sanglots humains dans

Cituje

les

„já".

Zde

známý výrok

chant des potes",

mluví o nehybnosti a mramorovosti školy (impassibilit), theorii to

dávno vyvrácené a pekonané, a

pi tom zárove

tvrdí, že

parnas

-

Srovnej nedávno vyšlé pojednání: Ettore Giccotti: La fanciulla Dante Gabriele Rossetti e un gindizio di Max Nordau, Milano 1893 Formou velice urbání, ale tónem rozhodným obrací se autor proti také kritice dl básnických, již praktikuje pan Nordau, nemaje pro poesii pražádného *)

beata

di

smyslu a porozumní.

135

Pan Nordau neetl jist básn Le-

svého „já".

sisté jsou otroci

conta de Lisle nebo José Marie Heredia, kde to lidské Já" v skutku v pravém slova smyslu zasteskne. mizí tak, že tenái se po

nm

O

parnassistech v celku vynáší pan Nordau tento celkem pohodlný

etné skupiny nemusím

„S vtšinou jmen této velmi

soud:

se tu

ani zabývati, majitelé jejich nejsou žádní degenerovaní (sind keine

Entartete), nýbrž jsou to hodní lidé prostední vlohy (brave Dutzend-

kteí školácky

menschen), Podivno,

pro

Pan Nordau dále

blázny?

je dokonalost

Mendsa

Cat.

co jim jiní

praví,

parnassisty

i

formová a ona legendární impassibilita

a chladnost, a vybírá tiera,

pedzpvovali." šmahem mezi že hlavním znakem parnassist

cvrlikali,

adí pan Nordau

tedy

si

na

a Th.

dkaz

svého

pi emž

de Banville,

bezcitnost

tvrzení Theophila Gau-

docela

pomíjí

prvního náelníka a otce Parnassu, Leconta de Lisle, Sully-Prud-

ad

homma, Herediu, Coppéea atd., když již ani nemluvím o celé menších, ale posvcených básník, jako jsou Valade, Lemoyne, Lucas, Rameau, Tailhade a j. O Baudelairovi a jeho následnících, Verlainovi, Rollinatovi atd. a básních belgických schváln nemluvím,

nebo zde by

pán

theorie

Nordauova o „irnpassibilit" teprve netyto adí pan Nordau mezi „diaboliky",

a pak básníky

staila,

tedy na rejstík vedlejší.

Že umlecká theorie Gautierova byla jednostranná, o tom pochybovati. Rovná se asi známé anekdot, již nkdo vypravuje o Mozartovi, který prý na „jelito, kroupami je nabito" složil pímo rajskou melodii. Obsah díla umleckého jemu neroznelze

hoduje, pouze forma jeho a v té

To

jeho libozvuk. zeje

tohoto

s

krásných,

slovo, recte jeho

dávno odbyté. Ale

stanoviska, napsal Gautier

kteréž

A

opt

je dnes stanovisko

žíti

budou,

celou

adu

zvunost, i

vychá-

básní aro-

pokud jazyk francouzský nevyme

nho

nenajde pan Nordau v básni místo banální, prázdné nebo m»poetické. Najde snad stopy manýry, pea

i

dále.

nikde u

hnaný kolorit, abusus metafor, ale nikde sprostotu nebo prázdnotu. Najde pravé akrobatské kousky rýmu a rhytmu, ale nenajde nikde nedostatek umní aneb impotenci duševní. Totéž platí o Banvilleovi

jakým

i

ásten je

Mendsovi. Chytati se na jediný „faux pas", bez odporu panem Nordauem citovaná báse „Récapituo

lation", jest skoro

puntikáské

a trochu

i

nepoctivé. Chtíti z bril-

136

paradox vykesati

lantních

a malicherné. Jednotlivé, o

materiál

sob

k obviování,

politování

laciné

jest

hodné pípady choro-

myslnosti: Baudelaire, Gille, applikovati na

školu, je

nev-

V

kapitoly

mén

decké a zlomyslné.

vdetjší

než

celou Nordauov není

celé knize

kdybychom pipustili nkteré v skutku cho-

tato. I

robné výstelky u jednotlivc, je tu celá velká ada skutených básník úpln normálních a zdravých, které pan Nordau prost jsou mezi nimi básníci prvního ádu. Pomr chorobignoruje,

a

ných výjimek k zdravému celku parnassist nebude nic jiný než jest pomr blázn a normálních lidí v ostatní spolenosti. Methoda pán Nordauova pi parnassistech se naprosto neosvdila.

Co

svou oprávnnost.

vku

pan Nordau

o diabolicích

Byl

vypravuje,

satanismus a co

nezdravým výstelkem duševního

s

má

do

ním spojeno

života,

i

jisté

již v

míry

stedo-

eeno,

lépe

byl

zbytkem kultury starší a nemže býti ním jiným ani v dob naší. Tím ovšem nechceme vyslovovati poslední soud nad celým životním dílem talent tak velikých, jakými byli Villiers Isle Adam, Barbey d*Aurevilly a jakým jest Huysmans. Autoi tito vždy

trochu stranou,

stáli

píchu

satanská

nevoní,

Theurieta, Ohneta a

Ale ony teba

pisc. které

jinou

s

komu

takka na ztracené

stráži,

nemusí

maje svého Fabra,

potem

stinné a

oblibou líí diabolikové,

jich .

ísti,

daleko

zhoubné

pece

silnjší

stránky

jen

a

jich

obec romano-

lidského

existují

života,

a mají tudíž

práva na zpracování umlecké. Z toho nenásleduje, že mají vych ovávati mládež a lid. Zabíhají ovšem nejednou daleko v zámezí

možnosti

a

píetnosti, ale jsou

pi tom

vždy jen plody jednotlivc,

osamocené ostrovy zmatených nauk a pevrácených názor v celém jinak normálního života. Kdyby se francouzská výroba románová uvážila jen íseln, statisticky, zstaly by knihy diabolik

moi

zajisté

v

v povážlivé

menšin

menšin, jako jsou pomry, jež líí, zajisté Pan Nordau tu opt pra-

v stavu nynjší spolenosti.

cuje svou oblíbenou

methodou;

stednosti jednotlivc.

initi

zodpovdným

celek za vý-

137

Pipusme konen

i

že Baudelaire

to,

mže

zvrácený, zkažený, že vliv jeho poesie

nemže umní — dotknouti slovem

mohutné potence básnické

umti

poesii a

svdn

býti

se nikdo —

krásný, barev žhavých,

omamné

moráln

duch

byl

zhoubný: jeho

i

kdo trochu chce

jediným. Je to tropický

vn,

roz-

kvt

pln skrytých, chcete-li,

bolestn lidských akcent, pln úzkosti a slitování i kde se rouhá a klne. Neznám v moderní poesii ísel úchvatnjších než nkolik tch skladeb plných smutné noblessy a vážného spiritualismu,

jed,

ale je pln

jako jsou „Mrcha", „Cesty", „Smutek veera". bati pár

je suchou

poetický,

již

nelze citovati

Methodou

objektivní.

dokáži

nestaí vyšku-

teba podati aspo pibližný peklad

prosou, zde bylo by

když

Pi tch

vt, které se zrovna hodí do programu, a podati

mu

snadno,

pán že

tenáv

aby soud

originál,

mohl

býti

Nordauovou, dle své chuti obrácenou,

jest

Baudelaire

básník

zdravý

docela

normální.

Ale bud jak bud!;

doma,

nických nejen

Sám od nho

i

odvozuje celou

básnické prisma v jednotlivé cele.

Jsou

Isle

Adam,

A

prý

to Rollinat,

Barbey

proud

že je otcem celých velkých

nýbrž

neupe

v cizin,

adu

lidí,

kteí prý

Mends, Richepin Josephin

z

jeho

rozložili

paprsky, jimiž vyplnili svou

Aurevilly,

bás-

pan Nordau.

ani

básník,

Péladan

poesii Villiers

prosaik.

z

aby to znlo hezky vdecky, poktil hned pan Nordau tyto jed-

notlivé

úzkost

smry jmény ped smrtí a

hniloby a chorob, filie.

inu

a

nismus.

Mends

to

vzal

rouhání,

nho

strach

pede

se nazývá

prý

od Baudelaira

vším, zálibu v líení rozkladu,

uen anxiomanie

a

nekro-

prý stránku pohlavní, Richepin velebení

jmenovaní

Pan Nordau

uili se od

latinskými. Rollinat vzal

se

prosaikové

nezmiuje hudbu

skrytou

o

jeho

zlo-

mysticismus a sata-

tch, kteí vzali i lépe nahloubku citovou, nco

nálady,

žensky sladkého

a démonicky hlubokého. Musil by ovšem znáti Mikhaela, Darzense, Gilkina, Girauda, Gregoira Le Roy, Hermanta a celou

adu

lyrik, z nichž ovšem vtšina by propadla jeho soudu

grafomanství. Nech si má pi Rollinatovi pan Nordau ponkud pravdu, již siln pesteluje pi Mendsovi. Na tomto je vliv Baudelairv nejmén patrný, ržový pudr tohoto

pro echolalie a

poety budoir špatn se celkem hebních pochod Baudelairových,

snáší se slavnostním a co se

tónem po-

týe opravdu vážných

138 ísel poesie

Mendsovy,

postehnouti i

v

tch

Victora

vlivy

Coppea, Heredie

u jiných

Mends

je

Huga,

eklektikera, lze u

Leconta

de

Lisle,

nho

chcete-li,

souasník.

Mezi obti mánie pán Nordauovy dostala se v kapitole „Dea aesthet" též Marie Baskireva. Pan Nordau jest

kadent se

moráln zkažená, zemela

rodky slavomamu a strachu

tklivou její

báse

Baskireva dívka, která na souchotiny,

mla

zá-

pronásledováním, byla plna cho-

ísti vedle toho dojemné stránky,

Coppe úvodem k

které impsal

jest

pedasn

ped

robného, erotického blouznní.

do

nho

svým soudem brzy hotov, u

byla

její

sebrané korespondenci, aneb

Theurietovu, která provází

produševnlé, etherické tváe, pak

její

denníky, zadívati se

si

peísti ješt jednou

—

komu vit? Vdti, jaký kultus k paúsudek p. Nordaua mátce této dívky vládne v celé vrstv mladší generace paížské, jak hluboko utkvla její postava v srdcích tm, kdož ji znali, a ísti pak patrn zbžný a neodvodnný úsudek pán Notdauv, to mrazí

a zaráží.

Náhodou etli jsme

Marie Baskirevy a

nái trochu

opraviti.

mžeme

i

denníky

korespondenci

i

eskému te-

úsudek pana Nordaua

Marie Baskireva pocházela

z

bohaté ruské

rodiny šlechtické a patila do kosmopolitické spolenosti,

již

znáte

románu „Cosmopolis". Byla neobyejn krásná a duchaplná, vnímavá a rozmarná, pravý typ onoho zušlechténého dilettantismu, jak si jej asi myslili Rénan a Bourget. Ovládala adu jazyk moderních, etla v originálech nejvtší díla lidského ducha, umla hráti nejlepší hudbu a byla nejen velice nadanou, nýbrž i velice pilnou a vytrvalou malíkou. Zemela tiadvacetiletá následkem nastuz^ní, kteréž si uhnala dlouhým sedním pod šírým nebem pi práci a nikoliv souchotinami neb hysterií. Její denníky ukazují ovšem dívku pedasn zralou, neobyejn vyvinutou, Pro chcete-li, kapriciosní, ale pi tom duchaplnou a roztomilou. psychologii díví v století našem mají její denníky analogický význam jako denníky Amielovy pro svt mužský. Nevím, jak celou vysoce zajímavou její postavu pojal Maurice Barrs, s nímž pan Nordau polemisuje, ve své kni/5e „Trois stations de psychothez

Bourgetova

139

mn

staí vlastní

denníky a

pak úsudky všech, kteí ji znali a jež také znám. Nebyl bych se zastavoval u vci, kdyby píkrý a odmítavý soud pán Nordauv práv zde nebyl dokladem jeho mírn eeno ukvapenosti. Že se vším, co píše Maurice Barres, nelze souhlasiti, pozná každý, kdo pete jen nkolik stránek jeho konfusních knih. Také pochybuji, že by nkdo hájil extravagance Oskara Wilde, estheta anglického, který chodí jednou v stedovkém, podruhé v rokokovém kostumu s velkou slunenicí v ruce po ulicích londýnských. Ale konen, když to anglická policie panu Wildemu dovolí, pro se nad tím zlobí pan Nordau? To jsou bubliny, které vynáší velká kultura velkých národ, a neteba se k vli nim rozilovati. Oskar Wilde stžuje si v jedné své knize na neitelnost a lhostejnost pírody a praví: „kdykoliv se procházím v Hydeparku, cítím vždy, že nejsem pírod víc nežli kráva tam se pasoucí." To víme my všichni stejn jako pan Wilde a pan Nordau, je to všední vc, nic více. Ale píina rozhorlení na Wilda jest jiná, Wilde hájí své „já" proti celku, a pan Nordau hájí celek proti každému „já". tomu jsou ovšem theorie pana Wilda ryzí „l'art pour l'art a s nimiž se pan Nordau spáteliti nemže. Tu ovšem musilo tvrzení rapie",

její

listy,

—

—

Vi

,

Wildovo, „že

vbec

umní

jest nejvyšším,

mže",

k

emu

se

lovk

povznésti

panu Nordauovi kamenem urážky. Ale paradoxní theorie pana Wilda jsou jen theorie a hádky o tik plané vci, jako „co je lepší, neb co je víc, zda umni i vda", nemusily by pece dnes více zamstnávati duchy opravdu a co

v život konati

býti

—

seiiosní.

z

Picházíme k Ibsenismu. Velkou nechu Nordauovu k Ibsenovi dovedu si vysvtliti naznaeného již stanoviska autorova, které zaujímá silným

vi

hned z poátku v slovech úvodních, kde se pan Nordau tomu diví, jak po Voltairovi a Hugovi mohl dosednouti Ibsen na stolec evropejského genia, který by byl persoindividualitám.

Cítíte to

nifikací století. Již

tovati

vku

nad tím se rozilovati,

je

zbytené. Chtít dekre-

jeho zástupce, je stejná marotta, jako chtít

vybrati

140

Tu pijde vždy na

obraz.

se hlásiti o místo krále to,

umní

literatury a z celého

z celé

a

kdo by

nebo dvanáct nejlepších knih kdo vybírá. Stejn mohl by kdokoliv, pišlo by zase vždy na sto

toho,

století

uznal.

jej

Sem tam má

sice

Nordau pro Ibsena nejedno slovo uznání

a obdivu, ale celek vyznívá v strašný zdrcující soud, že jest Ibsen

mu

mattoid, anarchista a že by

pece

pro káznici dokázat,

aspo

lépe

když se

mu

již

nedá nic

v bláznici neb v

nkterém

bylo,

sanatoriu.

My máme jej

své výstednosti,

má

málo

Ibsena jej

stará,

a který k skládá.

že

a

libo

za zástupce

dobe

zná.

jest

dílo

svým problémm,

Proti

a nezvratný soud,

známe jeho

tomuto

— ale nic plátno,

domnlému

práv

ne.

nenapadlo jist nikdy se o život velmi

že Ibsen

dílem

jež ho

Má

slabiny v kon-

panu Nordauovi nebo

již

realismu,

Ví každý, jeho

adíme

a tím je vše odbyto.

století,

libuje v podivnostech

si

prvního ádu,

je to básník

tomu, kdo

duchy

své jednostrannosti,

cepci a tvoení, víme, že

Vyhlašovati

svj pevný

o Ibsenovi

krátce mezi nejvtší

samotáe,

který

zajímají, postavy

resonuje si

umle

realismu Ibsenovu vede Nordau

do boje celou armádu Ibsenových pravdnepodobností, nerealism. Jest zajímavo ísti jste

materiál.

tento

vidli hry Ibsenovy

na

jevišti,

Nejedno vám napadlo, když leccos jste

stehli, zde sneseno vše bezohledn, ano

s

i

pi lektue

po-

jakousi patrnou škodo-

libostí.

Druhá zbra Nordauova elí proti Ibsenov theorii o ddiV tomto bodu stýká se Ibsen se Zolou a proti obma bojuje Nordau. Má zde jako léka posici výhodnjší. Dokazuje, že Ibsen jen povrchn a zbžn prošli známé epochlání dílo dra. Lui Zola nosti.

case o ddinosti. Tvrdí, že nic není rozmarnjšího a neuritjšího,

zásady ddinosti. S pravou zolovskou rozkoší se pase na nkterých lapsech, které se Ibsenovi in puncto medicíny pihodily. Vytýká, že v „Podporách spolenosti" ješt „cupují šarpii na

než

rány", že v „Nepíteli lidu" tvrdí doktor Stockmann, že „miliony bakterií škodí

pi

koupání",

že

rovo od cesty do ciziny, posmívá se v „Strašidlech".

mínní,

které

má

Pan Nordau Ibsen o

je

v

„Noe"

závisí

zdraví Helme-

lékaským diagnosám publicistou.

žurnalistech.

dra.

Pirozen

Že není

to

jej

Ranka uráží

nejlepší,

ví

141

každý, kdo

si

figuru Petra

vzpomene na klassickou

Mortensgaarda

v „Rosmersholmu".

chorobu duševní,

Projednávaje Ibsenovu

má Nordau

za

to,

hlavn ti z kesanství vzaté myže trpí fixními ideami. Jsou šlenky, na nichž prý buduje celý svj svt: ddiný hích, zpovdi a vykoupení obtováním sama sebe, kterou poslední myšlenkou prý se též tak Richard Wagner (Parcifal) opíjel. Nemžeme jíti celým bludištm doklad Nordauových. Ptáme se jen soudného tenáe, nejsou-li tyto ti idey samy o sob tak velké a plodné, to

aby vyplniti mohly život básnický? básnických se staré

fátum,

ného —

jimi

zabývalo od

staré

oekávání

A ptáme

as

vysvobození

vymyslil kdo a vymyslí kdo

se dále, kolik hlav

Aischylových?

nco

Stará vina,

Promothea

spouta-

hlubšího, všelidštjšího,

více básnického?

Ibsen jest dále v oích Nordauových nebezpený anarchista.

A pro? Ponvadž ped

své

básn

tyverší:

položil toto krásné

— boj se strašidly básnní — držení soudu

Život

v hlubinách srdce a mozku,

nad sebou samým.

Ibsen a s

odboji

s

je

rozhodn duch, který

celým svtem.

Vidí,

zapírá.

Byl vždy

svého

domova,

že lež

ovládá a chce míti,

institucemi

jest

v sporu

v sporu v odboji

a

aby ve všem

a všady zavládla pravda. v jedné básni nynjší stav evropské spolena které vezou mrtvého, a v jiné básni praví o sob, ovšem pak prý „že sám klade torpédo pod plovoucí koráb"

Sám pirovnává

nosti s lodí,

—

jest anarchista.

Pan Nordau

jde tak daleko, že tvrdí (na

že jest Ibsen docela theoretický zloinec, jelikož

nemá

str.

246),

dosti síly,

aby své zloinné, anarchistické pedstavy promnil v iny, že se od zloince liší pouze tím, že jeho boící pud si dává prchodu na divadle a ne v odboji veejném. Poslední trumf, který Nordau proti Ibsenovi vynáší, jest obžaloba, že

prý Ibsen

stn

neobyejnou chudobou myšlenek. Nic obecn stylisovaný výrok. Rod chtl

není pohodlnjšího než takto

druhdy dokázati totéž o Hugovi a uinil

aspo pokus

k tomu, cituje

142

adu Hugových

myšlenek. Nordau se arci tolik nenamáhá a odsu-

mí

ml Wagner. Hugo bez myšlenek, Wagner bez myšlenek, Ibsen bez my-

zuje paušální,

má

prý ješté

šlenek, Brandes bez. myšlenek

.

.

myšlenek než

pak

ó, století,

.

jich

„entartet" ?

nejsi

Patrn zbyly všecky myšlenky jen panu Nordauovi pouškm.

Kapitolu o

filosofii

Friedricha Nietzsche

a jeho

mohu klidn

pa-

pejíti.

Nietzsche sedí tec v bláznici, byl vždy konfusní, pouze aforistická, fragmentarní hlava, kterou jen jednostranný kult nkolika

adept

mohl nadmouti k takovému významu.

adou jeho tískovitých svazk je velmi pracné tíšt jeho místy duchaplných, místy nejasných a absurdních výrok sestaviti si aspo pibližn jeho názor svtový, je nemožné. Mimo to by pedpokládalo uváduí polemiky Nordauovy s Nietzschem aspo jakous takous známost jeho nauk Probrati se

a únavné, chtíti z

u tenástva, kdyby figura taková,

jako

mlo

ovšem pipouštíme, že

je zajímati. Jinak

jest Nietzsche,

kabinet rarit duševních a že

si

jako stvoena pro tento

jest

nemohl nechat pan Nordau

ji

ujíti.

Obrátíme se k Zolovi. Naturalismus jest dle lami se

prý nebojuje,

pesvdení Nordauova

ty se

jen

pochovávají,

Nordau sám mladého Remy

praví

v úvodní kapitole své filipiky protizolovské. Cituje

de Gourmont

hotov. S mrtvo-

i

interwiew Huretových), který tvrdí, že z desíti spolupracovník asopisu „Mercure de France" ani jediný nevydržel peísti do konce román „Lidská bestie" — a pece Vnuje pan Nordau této a priori za mrtvou prohlášené vci plných sto (z

stránek polemiky a úvah. S mrtvolami se nebojuje, ty jen se pochovávají

—

Zola je

umlecká

jak to souhlasí?

pece pes všecko, Práv jako

potence.

pevný a nezvratný. koliv

jsme

zbyten ohromnou

Vytkli jsme své

mluvili o

opakovati.

co

mže,

velká

náš

soud

stanovisko nkolikrát,

kdy-

mu kdo

Ibsen.

I

o

vytýkati

nm

jest

elnjších jeho románech, a nechceme se Má ovšem jako Ibsen své slabiny, ale má

sílu pracovní,

která

vzbuzuje

úctu u každého, jen ne

143

u pana Nordaua.

Kritika,

která vysvtluje,

dnes, že Zola jest

ví

vlastn „opoždný romantik", ona zná jeho duševní pochod práci, ví, co si mysliti má o jeho lidských dokumentech, co o

pi v-

deckosti jeho studií, co o jeho kritickém bramarbasování, co o jeho

proudm a vlivm. To jsou práv ty mu nebude houževnatost v provádní detail, básnickou pímo elepro celek

snadné akomadaci panujícím slabiny,

nikdo

ale

upírati

plán, umlecký smysl mentární

i

protheovskou pružnost ve zpracování otázek a látek

sílu,

tvrího

sebe od sebe odlehlejších, krátce

dl

jeho

není pouze

Teba

ních.

toho,

špinavostí jeho v otázkách sexuál-

kdo franinou

dokonale

Zde nezadá

jeho pekladatelé.

v

Pi veškeré své jednostrannosti, že umlcem a stylistou. Co tedy Nordau nic nového.

1

my jsme

ukázali

O

popisné Hugovi nezadají. zati,

že

který

i

Zola je

duševn

kyklopickou

s

Ohromný úspch

znovu a znovu k tomu ukazovati, že Zola není lehký

autor ani pro

vdí

podmínn

genia.

všecko

vidí

Balzacovi.

erné,

zstal

smru, není

povídá v tomto

k tomu, že nkteré jeho pasáže

tedy

chorý,

vytrvalostí

Víc o tom

vládne.

niem velkému

bží? O že

nic jiného, než doká-

je mattoid a

denn osm

grafoman; on,

až deset hcdin stráví

za svým psacím stolem, který žije jako pravý sosák na své

A jak ekne se

zabrán jedin do své práce.

thodou

pán

Nordauovou.

Macquartv mohl by v

dob

se docela

ticítileté války

(str.

dobe

se to dokáže ?

na p.

:

vilie,

Známou me-

Celý cyklus Rougon-

odehrávati

teba

v Patagonii

Celá historie Rougon-

395), anebo:

Macquartv není nic jiného, než historie rodiny Kerangal na klad díla Aubreyova „Une famille de criminels" (str. 396), zní asi tak jako celý

Hamlet není

nic jiného než všelijak zpraco-

vaná stará anglická kronika a celý Ztracený

ráj

neb Faust nejsou

znovu oháté stedovké hry loutkové. Nebo celý „pessimismus a zúmyslné sprostáctví" (výrok nejnovj-

nic jiného než

Zola jest

zá-

což

:

akademika pana Brunetira), nebo celé tvoení Zolovo lze vysvtliti duchem mánie, která se nazývá „koprolalie" (str. 401), autor sám jest „sexuální psychopatii" a pro dkazy jde se k denníkm bratí Goncourtv!" Tam se totiž Zola (25. ledna šího

—

1875, Zola byl existuje dobrá je

stár

35

kuchy,

let)

piznává, že

pro

jedin na

svt

a že nemá-li nic dobrého na zub doma, že

nevýslovn nešasten, jiný požitek že

pro

neexistuje.

Kolik

144 sexuálních

psychopath by

dle toho bylo na

svt

a nejsou ani spi-

sovateli a básníky. Jsou šastní v svých požitcích, nikdo jim jich

nevyítá, nebo nikdo o nich neví. Zola je prý

neobyejn

duševn chorý také

že jest u

proto,

nho ich

vyvinutý a hraje v jeho románech velikou úlohu. Opí-

vnmi,

známka všech duševn chorých. Aby to Nordau dokázal, dlá nkdy i nechápavého, nechce rozumti nejobyejnjší dikci obrazové a básnické. Tak praví-li Zola o jedné

jeti se

jest prý fixní

své hrdince, „že byla celá jako veliká kytice opojivé že „Serge v seminái byl

jejíž

lilie,

vn",

nebo

vn okouzlovala jeho uitele",

nebo že Nana „dýchala plným životem", že „z paní Campardonové sálala zdravá erstvá podzimního ovoce", že sedlák Francois

vn

erstvým vzduchem",

„byl cítit zemí, senem,

to

všecko jsou Xor-

dauovi symptomy duševní choroby. Jako Gautier hýil v barvách,

hýí Baudelaire

a

Zola

vních

ve

—

musí

býti

proto

nkdo

bláznem. že by unavilo eského tenáe stopovati methodu Nordauovu u školy Zolovy hlavn v Nmecku. Nezná ani vtšinu plod, jež si tu Nordau dobírá, a ty si dobírá vtším prá-

Myslím,

pán

vem, jako to zasluhuje každé že

v posledních kapitolách

Zajímavo

jest,

knihy volá pan Nordau po

lite-

pitomé napodobení.

své

pál

censnru na romány a básn.

rární jakés policii, snad by

si

Jak by vypadala

kde by on byl všemohoucím censorem,

jest jiná

literatura,

i

ovšem otázka.

Prognosa a therapie! Skoro

pt

set stran

dohromady skoro

nen

teme na budou umní a

tisíc,

str.

poteboval autor k tomu,

s

prvním dílem

aby vyslovil svou tajnou myšlenku,

již

ko-

480. „Dle všeho lze souditi, že za pár století

poesie irými atavismy a že je budou pstovati pouze bytosti nejvíce nemoci schopné, totiž ženy, mládež a dti!"

Kdo

—

uví?

to

A

therapie leží prý v ruce psychiatr.

vdou

dlati takové tajnosti,

tel a

umlc,

rnají

dle

Nemají prý se svou

mají odhalovati degeneraci spisova-

módního významu

„pibíjeti" všecky ne-

145 zdravého rozumu, všecky opiáky cizích smr, všecky soky spolenosti, kteí jen své „já" mají na zeteli. Z úst tajných rad a universitních professor (str. 504) prý to jist pomže,

pátele

lid (rozumj nmecký) dá mnoho na autority. Jiný prostedek byl též vítaný. Knihy takové nemají se pouštti do ovšem by rodin, jich autoi mají býti ze slušné spolenosti vyloueni, žádný „honetní" knihkupec nemá jim otvírati svj sklad, žádný poádný

nebo

asopis se

o nich

zmiovati.

—

to

ale kdo To se vše hezky napíše možno vbec provésti, jest opt jiná

Na

konci slovo o

lovk".

že „styl je

to

slohu autorov. íká

Nevím,

jestli

uvážil

hrubostí,

vi lidem

ností a surovostí

je-li

se již

hezky dlouho,

pan Nordau tuto starou tak hned v lite-

Neznám

pravdu, spisuje své dvousvazkové dílo.

ratue vtší snšku

provede v praxi a

otázka.

neoinaleností,

sprostoty,

bezohled-

talentovaným, ano geniálním, než jakou

pan Nordau. Zde jen malá kytika jeho krasomluvy.

snesl

Paul Bourget schnitzel

jest „ein leeres Stroh dreschender, Papier-

kráuselnder Rhetor"

(str.

85),

Barbey Aurevillv

„hat mit grosster Unverschámtheit aus den Biichern des Marquis

Sade gestohlen" (str. 89), Gautier a Baudelaire „Gewásch" (str. 93), Ibsen psal „Hirnverbranntheiten" (str.

de

Bran des

jest

Erscheinungen

„einer

des

der

widerwártigsten

Jahrhunderts,

ein

psali

169),

schritstellerischen

schmarotzer

des

Ruhmes

Anderer, ein Orchestermensch der zehn Lárm-Instrumente zugieich mit Kopf, Mund, Hánden, Ellbogen, Knien und Fiissen bearbeitet, vor den Dichtern und Schriftstellern hertanzt und nach

dem Ge-

Publikum sammeln geht" (str. 181), Ibsen Dummheit, Sinnlosigkeit," jeho hry „ein Kaleidoskop aus einem Zehnpfennig- Bazar, wo paar

tose beim betáubtem

píše „verbliiffende Albernheiten,

jsou

armselige Glasscherben klappern", jeho poesie jsou „abgetretene

Hufnagel

und

weggeworfene Sardinenbúchsen

und wenn er im

Miste stobert, reicht das gefundene Metali zu einer Kanóne nicht

aus"

(str.

255).

Týž

jest

„bósartiger, gesellschaftfeindlicher aller-

dings búhnentechnisch hochbegabter" Jar. Vrchlický: Nové studie a podobizny.

(o

emž

zase

dramatikové 10

146 z professe leckdy

pochybují),

scheovy

„eine

spisy

„Faselhans"

Fiille

A. B. C. Schiitzen-Unwissenheit"

von (str.

(str.

fabelbafter 309),

258),

Netz-

Dummheit

Z olova

und

esthetika „ist

jedem Tagedieb zugánglich, der durch Schreibbewegungen seiner unsauberen Hand den Schriftstellerberuf eDtehrt" (str. 410). Sloh

Bleibtreuv (str.

420)

—

jest

sloh

však dosti,

„eines

tená

schóDgeistigen Schustergesellen"

promine, že jsme tuto kvtomluvu

nám líto setíti pel originálu. obrame otázku Kdo jest mattoid a grafoman? A Myslím, že by nebylo tžko dokázati to stejným zpsobem

nepekládali, bylo nyní

o

panu Nordauovi. Jiná vc,

:

jestli

by to za to jen

stálo.

GLOSSY v

v

POESII FRANCOUZSKÉ.

lo*

l^ej vtším poetickým

dob

v poslední

skutkem

na

Parnasse

bez odporu sbírka básní,

jest

francouzském

Les Trophées vydal José-Maria de Heredia.*) V kruzích zasvcených byla kniha tato oekávána Nkolikrát byla

ohlášena a

již

Jednotlivé kusy byly

opt

dobe známy

již

vždy zmizela ze starých

s

Leconta de

Prudhommea

Od

pt

hých

a dvacet

slavn debutoval.

—

rok

ohlašoval

se

sem tam v asopisech. Sebrati své básn Bál prý

zdráhal.

se, aby,

co se

líbí

té

názvem

již

dlouho.

repertoiru.

Parnass Lemer-

rových, kde autor vedle starších mistr,

a jiných

s

kterou

doby

Lisle, Sully-

—

po dlou-

Heredia novými kusy

—

nejvíce sonety

jednotliv,

—

se

neztratilo rázem,

kdyby spojeno bylo v knihu.

Jeho jemný takt vystihnul úskalí se opakující. Zasvcenjší, mezi nimiž kolovaly pekrásné sonety Herediovy dávno v opisech, soudili opt, že autor zamýšlí asi komponovati celek, jakousi malou

jednotvárnosti

„legendu

vku"

rámec jeho pravdy

pi form

v sonetech a že váhá

skladby

ji

rovnomrn vyplnn.

autor ovšem také

;

stále

vydati,

pokud nebude

V tom

knihu svou komponoval,

ást

jest jen

ale

v celku

musí mluviti pece jen každý sonet sám za sebe; jako celek je kniha pece jen fragmentarní, aspo potud, kdyby srovnávána býti mla s obdobnými skladbami Victora Huga, Leconta de Lisle nebo z mladších Vicomta de Guerne. Ale v jednotlivostech, každý sonet neb aspo každý cyklus

sonet

o

sob uvažován

a posuzován, jest

ryzí a isté

dílo

um-

když uvážíme, že mezi 118 sonety není ani jediného prostedního, že každý je ciselován se stejnou péí a se stejným a

lecké,

umním,

že všady mistrovství formální se pojí s originálností koncepce a duchaplností invence, pochopíme, že v záplav nejnovjší, *)

Les Trophées par José-Maria de Heridia, Paris, Lemerre 1893.

150

celkem

slabé

produkce

básnické

ve

Hugových anebo od „Tragických básní" publikace takovou sensaci jako

práv kniha Herediova.

dostalo všestranného nadšeného pijetí

toho

a vedle

velké

i

nedlala od knih Leconta de Lisle žádná

Francii,

Ze

se

jí

soudobé kritiky

se strany

Akademie francouzské, pipomínáme

ceny

jen mimochodem.

jakož

Toto ustaviné otálení uveejování nových i

s

vydáním

kus

a

sbírky

její

odroování

ve velkých, dlouhých mezerách

asových pi absolutní umlecké dokonalosti podaných básní uinilo

ných

—

díve než

—

slavnými

básníka a knihu jeho

aspo

v kruzích

došlo k vydání soubornému,

poesie fraucouzské se stalo

Nás kniha v máloem co cítil autor sám: jednotlivé daleko výše, nebo lépe eeno,

skutenou

pekvapila, ano neváháme vyznati,

písluš-

které v djinách

událostí.

sonety o sob ped lety jsme cenili psobily na nás dojmem daleko vtším jsouce teny v Parnassech Lemerrových nebo ve sloupcích „Revue obou svt" a „Figara", než psobí dnes tvoíce ást knihy. Práv že chce každý sonet neb menší jejich cyklus býti považován zcela pro sebe jako ony

zázrané figurky

a

velkého

již

z

Tanagry, že trochu

historického

i

kde

tratí,

kulturního

má

obrazu.

býti souástí

Také

obrátily

a

porznu rozptýlené, daleko ped svým dáním souborným k sob pozornost kritiky, a již Lemaítre

sonety Herediovy,

vy-

ve

svých Les Contemporains*) ocenil básníka dle zásluhy, a to pouze

na základ prací v asopisech uveejnných, klada literární portrét jeho ne bez významu hned za obraz velkého mistra, Leconta de Lisle. José-Maria de Heredia

jest sonetista

Snad

par excellence.

první na Parnasse francouzském. Soularyje všestrannjší; chcete-li,

nkdy

a daleko

modernjší íaspo pokud se volby látek týe). Claudius Popelin jest zase monotonnjší a šeejší pi veškeré dkladnosti a vytíbenosti formální. psali Ostatní mimo Sully-Prudbommea nebyli sonetisty výhradn zajisté skoro všichoi lenové Parnass Lemerrových pekrásné sonety od Banvillea až k Verlaineovi, ale nevnovali se form této ale též

povrchnjší a nestejný,

;

s

takovou výluností. *) Jules

Lemaitre: Les Contemporains

II. série,

pag.

49—65. Paris

1886.

151

Sonet Herediv jest pedevším malebný. Tpytí a hraje, ale nikdy

vcmi

rove

podstatné a nutné.

Vše je v tom lesku a v té nádhee záA považte, že má k tomu umlec vždy To vede ke koncisnosti a k nutnosti výborjen trnáct ádk. ného komponování. Pipadá mi jako nádherná fiólka tající v sob vzácnou vni, essenci kvtu. Pro myšlenku filosofickou neb pro vedlejšími.

výraz intimního citu by to vždy stailo, teristiku

epochy

celé

malebné stránky

zašlé,

celé

pro

ale jinak je

zachycení

Zde

civilisace.

pro charak-

celého

ovzduší,

pro

teba ohromné souste-

dnosti v myšlení, cítní, zde teba velké virtuosnosti v ovládání rhytmu a rýmu, zde teba pravého mistrovství, které v tom, co je uchváceno a dojato, též váží, soudí, rozlišuje a volí vždy pravé slovo pro pravé místo. V malý rámec smstnati celý velký obraz,

práv

to je

Herediv. Zde musí magie

taj

slova

asto vypomoci.

Vedle smyslu a pojmu, který slovo tlumoí, utíká se zde básník i

k

zvukové

stránce jeho. Docílí na jedné stran velikého efektu,

souasn se stává pro každý cizí jazyk nepeložiVezmte tento píklad. Antonius prodlévá s Kleopatrou veer ped bitvou u Aktia na terasse; ona skloní v touze hlavu svou tžkou vnmi, nastavuje mu ústa k polibku a oi k popipouštíme, ale

telným.

hroužení se do nich, a on sklonn nad ní vidí v nich celé ohromné

moe

prchajících lodí: Tournant sa

téte pále entre ses

cheveux bruns

verš celui qíenivraient invincibles parfums, elle tendit sa

Et sur vit

elle

bouche

et ses prunelles claires;

courbé, 1'ardent Imperator

dans ces larges yeux

toute une

mer immeose

Oíšek pro pekladatele

i

e'toilés oíi

de points

or

fuyaient des galres.

kdyby se na rozluštní vypsala

cena jakákoliv.

Pirozen byly to látky a motivy pedevším antické, které takka samy propjovaly v hojné míe básníkovi. Zde je svt hotový, uzavený. Zde teba jen vhodn vybírati a umn skládati, se

oživiti

sikové

poetickou invencí vybledlé kamínky starých mosaik. Klas-

ímští a

etí

dali

jeden ekl epopejí a druhý

dosti elegií,

látky,

teba

bylo

zachytiti,

co

v sonet v duchu jejich napsaný.

152

Není vci,

to tak snadné, jak se zdá.

eknme

Je k tomu teba

hojn

znalosti

—

uenosti, jak Lamaitre íká, a také mnoho

di-

njakou mythologií nebo píruní knihou, pipadnouti jen nedoukm. Dejte jim teba mythomže na mysl logie celého svta, a nevtlí vám v ponkud slušný sonet ani mythus sebe otepanjší a banalnjší. Teba se dív prosytiti a opojiti tím starým vínem samých mistr a teba potom ješt vinace a snu. Odbyti to

malikosti, ovládati formu svého jazyka svrchovan. v

pouhém

sklízení

ty

stejných

Již z toho vysvítá, že jest poesie Herediova skriptivní.

Je to dominující

její

A

to nezáleží

zvuk. stránka,

vyerpána. Krásný popis je mnoho,

pedevším

de-

ale tou není ona nijak

ale není všecko v básni.

Teba

Nebo ješt myšlénky, teba i také mu konen ekne moderní tená: Quid mihi Hekuba? a K pouhému to tak píliš ve zlé vykládati nesmíte a nemžete. osobního dojmu, vzrušení citového.

by staila chladná komposice, pracn shledaná asová mosaika, dobe vypotená na efekt zvukový, ale ješt nedlá báse. Teba síly emoce, vidní. Básník musí sám

dojmu

líícímu

lokální a to

plasticky vidti, co líí, ne to suše skládati v obraz,

dní

a rým.

A

nýbrž z

vi-

velkou

to konstruovati a penášeti vidní má práv Heredia, hned vedle Huga a Leconta de Pidružili se k této síle vidní Lisle stojí v této mohutnosti. rozruch citový, dovede-li autor obratn na pravém míst pustiti i své intimní já k slovu, pak je úin dvojnásobný.

v sloku

tak

sílu

i

v nkterých pípadech zdailo pln a pedevším epik v sonetu. Málo je básní,

Toto poslední se jen cele Herediovi.

On

je

kde promluvil sám; odtud jakýsi chlad, který byl i dlouho vyale jsou to nejkrásnjší ítán Lecontu de Lisle. Jen nkde mluví autor celým, plným citem. K tm íslm ísla knihy patí arovný sonet L'Exilée, který bude jist živ, pokud bude

—

—

živa poesie.

Sonety Sicílie,

krajiny,

ím

„Trofejí"

a barbai,

Píroda a

Jakýsi

jsou

rozdleny na

Stedovk

pt

skupin:

ecko

a

a reuaissance, Orient a tropické

sen.

rozbh k „Legend

vk"

v miniatue je tu patrný.

Celek není ovšem konsekventn proveden

—

ale

to je

konen

153

vc

vedlejší tam,

mluviti musí a

K

mže

kde pece jen

skuten

i

pes rámec knihový každý

sonet

též mluví za sebe sám.

tomu dokládáme, že každý peklad sonet Herediových pouze pibližný. Každý je pekladateli problémem a

býti

zkušebním kamenem jeho umní. Životopisných dat Herediových víme velmi málo. Narodil se

1842 v La fortuna Cafeyro na ostrov Kub. Pochází ze onch „konquistador", z nichž jeden pedek jeho, don Pedro de Heredia, založil na pobeží moe u Antill msto Cartagena de las Indias. José záhy pišel do Paíže a pidružil a žije v Paíži v plném ústraní. se ke skupin parnassistv roku

starého rodu

Dle soukromých zpráv chystá k tisku novou knihu básní, která má obsahovati vesms kusy nové, posud netištné.

Strada, ve své „epopeji lovenstva" pokrauje staten. nový lánek toho etzu, velkou epicko-lyricko„Charleinagne" ili „Francie, matky Evropy".*) báse dramatickou J.

Vydal práv

osmá kniha celého podniku, který vychází v tech cyklech obsahujících ti stupn lidské civilisace od Genese všeho až do stedovku. První cyklus je ukonen pti epopejemi, ásten ve form dramatické; do druhého cyklu scházejí ješt dv díla, celku svazek 6. a 7., a sice „Lid boží" (patrn Hebrejové) a „Pallas národ" (Hellada). Karlem Velkým zaíná cyklus tetí. Pouze naše doba mohla vykouzliti takovéto obrovité (aspo co do rozlohy) skladby. Nejdíve román zaal pracovati v celých cyklech, viz Zolu, Ohneta a celou adu autor jiných, nyní pišla ada i na básn, a to v dob, kdy poesie vbec a epos zvláš se pokládají od mnohých za genry mrtvé nebo zastaralé. O díle Stradov nelze je v tom si uiniti ješt pevný úsudek, jedno pouze jest jisté vdecká methoda a pak velký veršovací talent a konen i jistá mnohomluvnost u Francouz dost astá a obvyklá. Nechceme souditi naped, než bude dílo ukoneno, ale zdá se nám, že autor

Je to

již

:

*)

1894.

Charlemagne

;

la

France, mére de PEtirope par

J.

Strada,

Ollendorf

154

zaíná sám

že valí balvan Sisyfv

cítiti,

mluv neobyejn k

dojaty a elegický.

lovenstvu, jemuž obtoval svj

;

je tentokrát

Praví,

ve své ped-

že iní vše

lásky

z

život, že miluje stejné

pítele

ume

pokojn, zpsobí-li jeho dílo to dobro, které zamýšlel. Praví, že zstal schváln dlouhá léta v úkrytu dobrovolném, aby ml potebný klid k dokonení svých dl, a že neví, pro by se mlo vystupovati proti nmu, když on všady jen dobro clitl a hlásal. Na to vyvíjí znova svj program. Strada chce zbudovati celý život budoucího lovka na pouhé vd, jedin na pravdách dokázaných vdecky, tudíž nezvratn. Myslí, že všickni ostatní jsou v úpadku a pouze on že jest rekonstruktérem, a rekonstrukce Ona dovolí pokrok spoívající že bude nezvratná. ta na pokraování. Vda musí lidstva na základ vývoje a stálé v jako

nepítele a že

vd

nm

se státi

methodou ve všem, a

vdou

k universitám;

prý

se upevní

egoismus, znií osobní zájem,

To

je dojista

to již

všecko krásné, nyní v stáí

elementárních

až

duch, zapudí

se

od

které prý vedou národy k úpadku. ale co s tím

jest Strada velký utopista, který své

roky vydané,

škol

solidnost

?

Zdá

knihy,

ped

v poesii

vdecké

se,

že

ticeti

pevádí do alexandrin, hledaje my-

šlenkám v nich vysloveným jako oporu a píklady velké obrazy Strada je pesvden, že pouze z djin svtových a kulturních. vychování v duchu vdy, vychování methodické a racionalistické zachrání ád Evropy a vzkísí ducha dobroty, pokroku a svobody, pravé civilisace. K tomu chce pomáhati svými 40ti epopejemi.

Vru, kus

Strada se národního.

v

Proto,

provádla jeho

vdní

bojíme se, Sisyfovské. k této básni prohlašuje za básníka

to práce obrovské, ale

pedmluv že

prý Francie vždycky

vlastní

ideál:

v djinách civilisace

Hledati spravedlnost

svým rozumem;

a

klí

ponvadž Francie byla prý vždy

zemí spravedlnosti a methody. Ale Francie prý tento ideál stihla dosud vždy jen obyejn srdcem, a proto jsou prý velké mezery

djinách francouzských. Až pijde k tomu cestou ist rozumovou, stane se prý nerozbornou a bude lidstvu druhým eckem by i sama pi tom zahynula, bude editelkou v rozvoji tohoto ideálu v

;

s

A ponvadž zde ideál autorv se kryje ideálem Francie, stává se prý proto Strada básníkem národním

z

dvod

celé lidské budoucnosti.

vyšších,

ist vdeckých.

:

!

155

A vány v

tená sám

soudí

pkných

konen,

suché

v

ale

podobných výrocích. Jsou-li zrýmov prologu básn, snesete je

o

alexandrinech jako prose

pedmluvy pece

zarážejí

svou

—

naivností.

Svou fixní ideu dovede nejrznjších variacích:

Hovornost Stradova je neobyejná. v

rýmovaném prologu opakovati

v

France, ton ideál c'est chercher la justice et la clef du savoir; ainsi vaincre le vice

par la science et convertir

Gall

a po 70 stránkách plných alexandrin, líících osudy starých a

Frank tonem

ryze kronikáským, tvrdí

La France

opt:

est le peuple de Dieu,

parce qu'elle a ce grand feu, la clef de la science

parce qíelle a

A konen vtu

na

str.

Chercher

Mezi

juste électrise!

le

opt:

a trochu dále

benou

ou

ob

la

le sens

sacré de la Justice.

342. ústí celá epopej

cle de

i

celé

drama v

oblí-

la science et la justice.

lyrické partie nadepsané

„Ped dramatem"

a „Po

kterémžto epilogu je Francie prohlášena docela „za matku Evropy", vloženo jest veliké knihové drama o Karlu Velikém dramatu",

v

pti aktech, tvoící vlastní jádro celé skladby. Drama samo se celkem opírá o známé legendy o Karlu Velikém, líí jeho po-

v

mry

k ženám, ke dvoru, k sousedním národm, k papeži, jeho Mezi jednotlivé, veboje a porážku Rolandovu a její následky. spolek ani píliš nesouvislé akty vloženy jsou jako intermezza

zpvy mimo i

sborové to zpívá

dvakráte než

dvoan

Karlových, bojovník, prchajících Valkyr;

Roland sám,

ume;

ím

ského monologu Karlova,

pedcházejícího a

zpívá

Karel Velký a tento

i

podáváf autor

dává

si

i

seslabuje úinek monologu svdectví vlastní autokritiky.

patin

podivné

docela

variantu posledního obrov-

156

Ve spoust alexandrin, verš

sonet a

osmistopých,

tercin,

v celém tom karnevalu forem, jichž autor užívá, mihne se dost asto verš velkého stylu a velkých kídel. Ale je tžko psáti výverše

borné

Hugov k

po Vignyho melodických slokách

látkách

týchže

o

tžko

v básni „Le cor", a je

po úvodu

vystihnouti lépe paladiny

básni „Les chevaliers errants"

La

terre a vu jadis errer des paladins

Epopeje Stradovy

mžeme

.

.

.

jen signalisovati. Je nesnadno po-

dávati již ted celkový úsudek o skladb, jejíž teprve první

máme

ruce

v

váme.

Tolik jest

provedl ani stvých

nco

a jichž

dalších

co Vigny jen naznail,

snech svých Lamartine aspiroval.

velkého a pro

práce a jakého

teprve

nemu, k emu v

že Strada se odhodlal k

jisto,

Hugo sám,

adu

vtší

celou

básníka lákavého,

ale též

co ne-

mladiJisté

lidstva!

jaká

jaké úskalí,

Práce vnoval Strada jist

zapotebí!

genia tu

Epopej

lánky oeká-

Pipravil se jí studium celého života. ano zbuhistorickým, filosofickým a studiem exaktním na dílo své filosofický, systém doval díve, než sáhl k péru básníka, celý úkolu svému dost, vnoval

sociální a uveejnil

celou theorii

své myšlenky

v nejednom

díle

Takto vyzbrojen pistoupil v letech, kdy jinde tvrí První ti epojiskra z pravidla již uhasíná, ku práci básnické. peje svého valného cyklu podává nám dnes muž šedesátiletý. Co

prosou.*)

vykonal Zola lépe jedné lidstva.

v

rodiny,

to

pece

to

píliš

nám pipadá,

Chvílemi

že

vky

všecky

podniká Strada pro

Nezdá se vám, že

jednotlivcova? z

románu pro moderní dobu jedné spolenosti

tžké stojí

velkých utopist šestnáctého neb sedmnáctého

bím ped

i

celého

pro bedra

námi jeden

století.

Utopií Stradovou není myšlenka evoluce, která celé jeho dílo O zásadních ideách autoro-

ovládá, nýbrž forma jejího provedení.

vých zde se rozepisovati *)

nemžeme,

Stradova díla prosou jsou

voirs spirituels et

temporeh

:

(1862).

pohybují se a rozvíjejí zcela

Le dogme

—

sociál.

—

Séparation des pou-

Lettre á M. de Girardin sur la sépa-

ration absolue de 1'Église et de 1'État (1863).

— Essai un

ultimum organum

—

Philosophie ou CoDStitution scientifique de la méthode (2 svazky 1865). Le point de départ de la pensée et méthodique. Méthode generále (1867). L'Europe sauvée et la fédération (1868). le fait métaphysique (1868).

—

—

157

nám bží

logicky v rámci jeho systému a názoru svtového;

nám

o formu a tato se

vku

jen

Ani ne tak proto, že zaíná z pra-

nelíbí.

a musí se utíkati ke stálé allegorii a

ustavinému symboli-

nekonenost, co se poesii docela je cizí. Nešastná forma

sování, jako spíše proto, že rozvláí v

samo látkov vyhýbá, anebo didaktické a suše

poesie

v celé první knize

jako

verše,

„Les

nazvané „La

sám Lucretius ze

zmohl

byl

Louis

fossiles", to,

Kde není

jí

deskriptivní

zdá

emu

starých,

propadl

ne-

takový ciseleur

de Bouilhet ve své praehistorické básni velké koncepce Stradovy dojista. tam brzy se dostaví nuda, jíž sebe

se, zabije

života konkrétního,

A

krásnji stavné verše nezazenou. svých alexandrin dost prolixní a

ponvadž rozmanitjší formou,

La mort des

cyklu

dominuje skoro výhradn

genese universelle". Co

d

i

Strada je ve formální stránce

staromodní.

i

jest psána

Ponkud

Zde pedvádí

e u x.

svžejší,

druhá skladba velkého se

tenái

již

uritý dj ve form dramatické, prosycený pouze chórovými ísly Ovšem plujeme opt v moi iré allegorie a symboliky,

lyrickými.

místy dost podobné „Futue" Vacquerieov. Vše je dmyslné,

nemžeme

pistoupiti na hledišt

se zdá, že fakta historická a tedy

ného

;

Strada

své myšlenky.

to

i

Tak

básníkovo i

vi

opt

a

Nám

chronologie jest cos nezvrat-

pokládá za materiál, který sráží a

historii.

hnte

dle

poteby

oddaluje události historické, které

spáhnouti nedovoluje pouhý obyejný smysl historický. Námitka, že symbol není podroben tmto malikostem, „ponvadž jest sám kondensovanou historií", je snad vtipná, ale nepesvduje nás.

Bud plujeme plnými plachtami

pd

i

v

moi

fantastiky,

nebo

stojíme

musí dávati základní tón a ráz celé skladb, ale míchati libovoln historická fakta a vlastní inna

historické

venci tak,

že tím

;

to

tená

ono

místy

úpln se mate, nelze po našem zpsobem dojde asto básník

soudu nikdy ospravedlniti. Že tímto

k effektm neobyejným, rádi pipouštíme, ale tyto eftekty zá-

pak na teuáov neznalosti historie. Je to na p. asi tak, chtl kdo svésti Herakla s Columbem, nebo ješt lépe eeno, kdyby svedl Attilu ped branami ílímskými s Omarem nebo nkterým jiným z prvních kalif. Symbolicky by ovšem bylo

visejí

jakoby

krásné a snad

stup

i

hluboké takovéto konfrontování zástupc rzných

a odstín civilisace,

ale historicky (a

na

té

pd

Strada,

158

opvati

chce-li

pece

celého

evoluci

lidstva,

nejen

praehistorického,

správné to není a nebude.

stojí)

La mort des dieux souvisí tsné s tetí skladbou La mélée des races, allagorickou

Stradovou, nadepsanou

Tento nazývá se Humanus,

postavou hlavního reka.

lovka

jeho istých a velkých

symbolisuje

po dobru, jeho úplném pochopení civilisatorského úkolu na svt. Proti Humanovi se tyí Homunculus, lovk to s všedideálního

pravd, kráse,

simismu a

ímským

jí

podléhající,

malicherný,

sebevražd dokonávající.

senátorem a

má

býti

vysoké terasy.

V

básni

stále

Humanus

práv zasnouben

skou, po které pase Tiberius a Caligula. s

aspiracích

v

ností zápasící a v

v

klesající v pes-

je v první básni

kesan-

Faustou

s

Fausta

volí

radji skok

druhé prochází Humanus celou

adu

metamorfos, jest anachoretem v poušti Thébské a apoštolem evangelia v

Evrop. Pi pádu svta antického a zátop barbar

pojí tu Alaricha, Genserida a v oblacích lká Kristus,

starého svta) umírá

Theodoricha

obklopený

Humanus

ped

(autor

nad nímž

líímem,

proroky a mudrci, nad pádem

zoufalstvím, aby

avataru v básni následující prožil jiný krok

patrn zase

v jiném

další evoluce lidské.

Pokusy Stradovy jsou ovšem vysoce zajímavý.

Zatím jsme

v hlavních rysech naznaili úskalí a slabizny hrozící celému dílu. Vedle velkých freskovitých obraz je tu nejedná formální ochablost

zvláš v rhytmické stránce chorických

partií,

na

které

by

stailo péro jen Hugovo.

Nebylo snad vtších pátel než básníci Jean Richepin a Maurice Bouchor. Spolu prožili boulivá léta umlecké bohémy, spolu útoili na sosáky

a spolu

chtli zreformovati

a parnassismu na realismus a naturalismus. staviti

duch

disparatnjších,

zvuk ten nemohl Richepin, rácející, s

s

a v jejich

poesii

idealismu

Avšak nelze

povaze

trvati dlouho, že se musili

z

si

jednou

ped-

že sou-

leželo,

rozejíti.

Jean

krví africkou v žilách, je3t povaha prudká, víivá, bu-

povaha výbojná;

jistá

spojená

krutost jest jeho živlem,

uritou snahou, obraceti násiln k

sob

pozornost,

by

i

za cenu

159

*

reklamy ano

skandálu. Neštiti se v svém

i

domnlém

tého slova a umí se rouhati pro originálnost

i

z lidu,

spíše

Velký kolorista

z ulice.

v bombast, v nadsazování a deklamaci.

snad lze tu

i

V

tam znamenati odboky k

poslání kru-

Pi tom

všemu.

slova,

padající

je

snadn

jeho dosavadním vývoji

idylle

neb

k

utišení, ale

zabouí opt stará, vzteklá, skoro posedlá nota. Marnice Bouchor jest povaha aristokratická a kontemplativní. Více hudebník slova než plastik, pi tom schopný metamorfos. Zaal verši brzy

Lamartinovské grácie a Shakespearovského rozmaru. Patrn sveden

ad

jsa vlivem pítele

zaal

asn

do noty. Vrcholu dostoupil tento jeho

vpadaje

mu

v celé

knih rozvíjeti se

s

realismus poetický v „Povídkách paížských" (1880). Za se dostavil náhlý obrat. „Zora"

vanému až v

je

Další svazky

vadelních her jsou pokraováním na této dráze.

daly

v

K

léta

poesií

i

di-

silné vloze

p-

studie kulturní a filosofické,

„Symbol"

knize jeho

domnlý

tyi

návratem k idealismu stupo-

spiritualismus a mystiku.

vodní se pipojily obsáhlé

ním sou-

krásné,

a

které vy-

ne každému pístupné

ovoce. Nic pirozenjšího, nežli že Richepin pokládal tento obrat

za odpadlictví a že sútoval se svým dlouholetým pítelem. Uinil

ke své knize „Rouhání" slovy ostrými a krutými,

to v postscriptu

mu

kde

lud

vytýká, „že

mu opt

zachutnalo špatné víno ideálu,

spiritualistických a víry ve

vnou

chce sám pokraovati ve svém básnickém

spravedlnost." díle,

vren

jsa

pe-

Nicmén prvotním

svým zásadám materialistickým. Slibuje tam cyklus ty knih: písn, v nmž Rouhání, Ráj atheisty, Evangelium antikrista a

Vné

chce rozvinouti vlastní morálku, metafysiku, politiku a kosmogonii materialistickou.

Dnes po

zvem ponkud

desíti letech vychází

pozmnným. Z Nesmíme

druhá ást tohoto cyklu

s

ná-

vyzývavého „Ráje atheisty" staly

ovšem mysliti, že pouze spisování této knihy zabralo veškerou innost básníkovu v tomto desítiletí. Richepin byl horené inným na poli románu i dramatu s úspchem ovšem stídavým, ale vždy boulivým: Za tchto deset let vyznává v pedmluv nezmnil se pouze název knihy, nýbrž i její obsah sám. Básník neodložil své divoké barbarské posuky, se

„Moje ráje"*)

si

—

—

*)

Mas

paradis (Paris, Charpentier 1894).

160 výboj nost a vyzývavost,

svou a

odvolává

Již

utišil.

ale

pece

v tvá. Dostavila se nutná

vti

lip

a staiti

lip

ních básnických a filosofických desíti

knihu Bouchorovi jako

jiná hypothesa hose v svých vyzná-

stali

bhem

protinožci

ped

desíti lety.

Ale

o

tchto

opt novou

aby liichepin nevnoval

to nevadilo,

ale

let,

pravými

zstal sám pi svém

mže

Oba pátelé

jinému.

se zmírnil

vržené druhdy píteli

A

snášenlivost.

prvotním názoru svtovém, pipouští, že

ponkud

jen

slovo odpadlictví,

i

je tenor

dedikace

umírnnjší! Vidíme, že náhled se dostapisvédujeme z plna srdce básníkovi, že má každý býti ponechán ve svém zpsobu nazírání a umlecké práce, že každý smr je dobrý, jen je-li konený výsledek práce, dílo samo, dobrý. Snaha umlcova má jen smovati k tomu: dlati poctivé dnešní snášenlivjší a

vuje s lety a

a

poádn

vynašel slovo

smr

Pouze nezralý fanatismus škol a a „nemoderní" v umní. Co je pravé a z mody nevyjde. Ale to neurí dnešní

dlá.

co

to,

„zastaralé"

umní, nemže

zastarati

žurnalistická kritika, nýbrž

as

a budoucnost. Poslední slovo mají

vždy a všady díla vykonaná.

„Moje ráje" místo „Káj atheistv" zní ovšem znan skromnéji vyzývav, teba to ve výsledku celkovém vyšlo na jedno. Richepin je skuten atheistou a materialistou. Tím jest již opsán a

mén

podána definice jeho požitk. Týkají se všecky zemské hlíny, nad ni nevzlétají. Neurvalá divokost

okruh jeho rázu pouze

této

i

verš starších pechází zde v umleckou hrdost, sebevdomou. „Mám právo, tenái," praví v prologu, „pedstoupiti ped tebe s hrdou a jasnou ctností gladiatora v arén;

a jisté pósováuí klidnou, ale

ke konci, jako byla na poátku odhodlána,

jista až

ponkud

pozdravuje," a

mé svdomí býti pij

mi

mže

tvá

zde

„Vše ostatní

máš svj

kvas.

hana nebo chvála? Zde

má

divoká

má

hrdost té

mi jednostejné,

jest

šelmo,

ím

mé

tlo,

krev a

a jez!"

A

tak

naped, že jest

je klidné;

dále:

ven

již

se tedy

je to poesie

a ven

ladni." Chce se

Místo kathedry a hraje

prací

adou

spusme do tchto ráj hmoty. eknme tžká a místy dost nezáživná — ponvadž „Vidíme úel a jsme rozthematickou. krásných a nádherných slok

divadelní

Dumasa syna mluví

— lekce epikurejského

tu

nco

dokázati.

syrinx Panova

mudráctví. Hraje je ovšem virtuosn

161

s

celou silou pekypujícího verbalismu, jímž tato

práv zde

cítíte

nejvíc hloubku Goethovského

Toto nevytrysklo

ležitostné.

náladové, je to klidné

—

vládne, ale

vnitní nutné poteby citové nebo zdánliv formou až vulkanické

z

by

Musa

slova o poesii pí-

—

i

veršování na vybrané thema. To je kletba prací cyklických vbec.

Vidli jsme to již pi téhož knize autora „Rouhání" a ješt pi jeho nádherném „Moi 8

víc

.

sílu lyrického "výrazu, pímo neobyejnou moc slova. I tendence základní, vyjadovati život a jen život, se nám líbí. Konen by nás ani ústupky, které dlati pinucen jest svému evangeliu, nezarážely, teba se jevily místy v podivném, bizarrním, neobyejném a nkdy pímo barbarském vkusu svého pvodce, který se neštítí žádného slova a obratu,

Neupíráme autorovi

vervu, divokost,

Nám pekáží

když ho práv potebuje.

pece vtšinou

a virtuosní, ale

pouze ta zúmyslná thema-

—

tinost, z které vyplynulo rýmování

pipouštím,

že brillantní

jen rýmování a ne poesie.

Richepin se oznauje sám na hojných místech své knihy za básníka „života". Tímto není

mu

tak život vniní, duševní, indivi-

duální, jako spíše

se

prost

jak

život,

okem tlesným

mální, pouze

viditelný.

jímá do své knihy všecko, co

a

tahuje,

dda

to

"je

i

krásné

ist

for-

co se hemží ped ním a rozZde pipomíná ponkud velkého

všech moderních, Baudelaira,

nco duchov

podává,

tomto zorném úhlu pi-

vidí,

nic.

který látkám takovým, jako jest na až

jeví a

V

nemá jeho spiritualismu, p. „Mrcha", dovedl vdechnouti ale

píšerného.

Místy je nesnadno íci, jsou-li bravurn zrýmované náhledy

Richepinovy poesií. Na p. chází,

našel

hledá a hopkuje,

nkolik zrnek

v

formová neudlá více Jinde libuje

Mluví proti

si

„Viz kohouta a následuj ho; zde pi-

hromad z

nohama

bláta."

zobcem celý den, aby

tohoto docela suchého praktického údaje.

a

píti

v ní se kochati, píti

i

Ani nejnádhernjší úprava

v paradoxech vtipných, ale

sebevražd

zstati na živu, ale ní,

:

pracuje

ji

rovnž suše vyslovených.

doporuuje místo ní jiný zpsob, totiž smrt z každého okamžiku, pásti se na jako

mudec

a ne jako dobytek, zdlouha

po kapkách, nebo La Jar.

meilleure des morts, c'est de se laisser vivre.

Vrchlický: Nové

studie a podobizny.

]J

162

Pi tom

pedevím skvlý

je Richepin

orato. Dovede vypracovati 41

bravurních slok, kde rýmy jen haraší, na myšleneku nepatrnou. Viz

báse

Derniers Avis

(str.

Tato poznámka

43

platí

— 51.).

též o

nkterých jeho sonetech

jako skoky a

pemety clown

v cirku, ale

velmi málo povídají. „Jdi, abys dost neurit;

nám pipadají myšlenkové a obsažn

aniž

kam"

víš,

již

radí

v jedné

duchaplnou definicí

refrain druhé jest tento zajisté

lidských úst •= „díry,

Zde

šel,

a Vil-

rým

lonovských balladách, které ve své spletitosti

máš pod nosem".

ukázka této kuchyské poesie:

v originálu

Pour se garantir du trépas, pour étre heure comme une souche, voici la table et ses appáts:

soupe grasse

la

le rot,

les

les

pleine louche,

a.

légumes de coucbe,

ragots bien assaisonnés, tombe en douche

et le vin frais qui

daus

Myslím, že za sloven jeden z

Dovedeme

qu'on a souš

le trou,

le nez.

pekladu to nestojí. Ale zárove je požitek z dobré tchto ráj autorových

—

oceniti také dobré

sousto, a

pro

rati? Ale k „rajským" slastem tohoto života

kuchyn"

mohli vaditi. Ostatn „dobrá tak docela

tu vy-

práci

Starý

novinkou.

to

tabule.

pokrytecky zapí-

pece bychom

je ne-

není v poesii Richepinov

Desaugiers a moderní Charles Mon-

dávno pedstihli v opvání tchto ideál, jichž musami kuchai v bílých zástrách a ploských epicích. francouzští jsou selet jej

„Máš-li však jediný

„to jest

nadýmá"

;

refrain jiné

Že

„pij

pij

píti,

nápoj

pouze víno

rovnž pouné

ideál

lásky

jen dobré víno,"

božský;

—

alkohol a

bu

pivo

v jiné ballad,

otupuje,

voda

dobrým jako ono," uí nás

ballady.

není u Richepina

ukazuje jasn sonet XX.

teme

pálí,

rovnž

píliš

s tímto zajisté až píliš

Bourge ou temple, mets le verrou; et dormons souffle contre souffle

comme deux

bétes dans leur trou.

povznesený,

uritým koncem

:

163

Máme

tedy vedle dobré

zemských ráj

—

lásku,

Le

Jiným rájem a

mže

smlý od

s

ciel

de

positivisty

nebo

refrain

jiné

nejbližší

vaut mieux que 1'autre.

lit

—

—

a zde zplna hrdla souhlasíme

umní. Ale

býti

verše citovaného c'est le

Stejn

doušku tetí species

a dobrého

jakoukoliv,

pouuje

ballady nás

anebo

kuchyn

jest

ponkud pemet divoký k závrenému verši básn XLI. zaráží nás

mystique élan des piliers verš

les cieux.

tím ruku v ruce jde následující ballada

konící se re-

frainem Což nemáš kídel, "básníku?

Jak vidti, ne vždycky.

nám

zcela

vážn

ballada

Že „zákonem

rýma

jest

rým", povídá

následující (XLIII.), a jiná nás

pouuje,

že „každý dub vyrostl z žaludu" (XLVIIL).

Vedlo by nás daleko stopovati toto klasobraní. Ovšem vedle vcí banálních a surových mihne se i zrnko pravdy dobe vyslovené v ciselované form. Dovíme se, „že okamžité rozkoše jsou budoucími trudy" (ís. LXXXIV a že „zrnko trudu jest kvtinou )

rozkoše" (LXXXV,), staneme u zídel Sokratovského „vím, že nic

nevím", varirovaného ve vtách:

„Kdo neví

nic,

myslí,

že

mže

vdti" (LXXXVIII.) anebo „Kdo ví všecko, ví, že nemže nieho vdti" (LXXXIX.), a že nezbude v sled myslícímu lovku všecko

(XC), nebo „náš celý obzor nepesahuje špiku našeho nosu" (XCIV.).' I to jest pravdou, že konen po všem „naše vlastní já, které hledáme ustavin, jest koncem všeho" (CL). Avšak oddíl tento byl jen trnitou cestou k rájm umlcovým. Pijdou konen ty ráje, které signalisoval. Nazývají se u nho

než „ponoiti se do vlastního srdce"

,,

Zlaté ostrovy" a tvoí poslední oddíl jeho knihy.

že tuto dlužno ísti jako celek,

váhu.

Vytrhování

držme

se tedy celku,

jednotlivých

i

autor v

vt

by

akcentujme jeho

Upozorujeme,

pedmluv

mohlo

býti

klade na to

nebezpené;

finále.

Básník hledá v knize své štstí, ale ne vysnné nebo slibované, nýbrž štstí skutené, pístupné každému. Ne tedy „umlé ráje" Baudelairovy hašišem

neb opiem neb

cosi podobného, nýbrž 11*

164

prost štstí lidské, ty ubohé ráje hmoty, jichž lze dosáhnouti kokaždému. Jedno zbývá, kde každý za ním jíti nemže požitky a ráje, které psobí ryzí umní. Zde pes všechen mate-

—

nen

rialismus a cynismus hlásí se aristokracie

uje

knihu,

nad kterou bychom jinak

ostrovy" lidské zlaté ostrovy

umlcova

a ona zachra-

zoufati musili.

Ty

sebe více materialistické existence jsou

i

všeho

rodinného, obrázky

scény lásky a scény života

Jsou to

lidstva.

života dtského,

„zlaté

skuten

jaké dovedl

vykouzliti snad

Hugo ve své aruplné knize „Umní býti ddekem". smiujeme s divokostmi a výbuchy africké krve oddílu pese Zde XVII. a XVIII. tohoto cyklu jsou práv oasy poesie chodního, ísla stejn subtilné jako hluboké a ist lidské; íslo XXIV. jest kus kejklíské produkce s rýmy a obraty a híkami slovními všeho druhu. Co zde napsal Richepin, je stejn virtuosní jako procítné. Skutené „zlaté ostrovy" života K tmto druží se jiné pvaby. ísti znova a znova knihy prvního mládí, které urovaly naši cestu a její smr. Požitek ra-

jen Victor

finovaný a delikátní,

probírati

sami jsme

po letech, kdy

se

v pístavu, tímto „prismatickým archipelem prvních

Kus (XXXII.)

jest výborný,

tyi

knih".

synové Haymonovi, Tisíc a jedna

—

vše Don Quichotte, Poslední Mohykán smsi ped stárnoucím lovkem. Ale v jakém

noc, Robinson. v pestré

tených

již

tu ožívá

ideálním

Duše našich dvacíti rok tu mluví (XXXIII.). Za tím jdou sladké a vlídné upomínky mládí, vzpomínky, na první boje zbarvení!

a zápasy

Jak

literární,

to brillantn

á table!"

na

ten

vzlet a tu

vysloveno v básni

Propracovati se

sláv, k jakémusi uznání,

z

je

sílu

mladé, kypící vesny.

XXXIX.

„A

nemu,

nieho k

table, les amis,

k jakési relativní

také, co tší. Reflexy do sesterských

umn hudby (XLIV.) a malíství (XLV.), co ty poskytují látky je tu

i

duch nahromadné tleskali tmto „rájm".

velké poklady

chom

i

útchy,

divadlo (XLVL), je tu celá literatura minulosti, všecky ty,

již

a Shakespeare,

lovka

mudrci

východu,

vk

od

(XLViL), a zde by-

Hellas a proroci, ságy severní

samé

opojné

víno

duší.

Je tu

sama mocí vykupující a vítzící (XLVIII), je tu vítzství mužné síly nad okamžitou rozervaností a denními trudy, vítzství nad bolestí a melancholií, nový vzmach a vzlet po tyicítce života (LI, LIL), je práce

zralého

a

dosplého,

která je

165 tu heroický

úsmv

milování,

soucitu a

nastupují boj, který

starší

vi

vyslovený

v kuse

generace opouští,

tm, kdo neobyejn

pesvdivém (LV.). Odkažme mladým víru již postrádáme. A to vše jest vysloveno s formální

výmluvném a skoro v ideál, které sami

pekvapuje a

virtuosností, která

unáší.

Odpouštíte básníkovi jeho

krutosti a surovosti.

Výslednice knihy je struná. Je to ono staré Baudelairovské

„Teba

Opilým láskou, slávou, umním, jen

býti opilým vždycky!"

lovk

býti vždycky opilým, aby ušel

skutenosti otravné a nudné.

—

„Carpe diem!" ekl již Štstí lidské je zlatý ostrov okamžiku Od ísla LVU. jdou Horác. A zvláš milovati a býti milovánu 1

nauky za sebou jako zrna ržencová.

tyto

Jiných

ráj není pro

moderní.

lidi

užiti

Resumujme celek. Nauka jeho jest prostá a krátká. Užij, eho moŽDO. Hora ruit. Na to by staila i jediná báse. Zde jich

jest celá, velká kniha.

Vše

jest rozvedeno a probráno

podrobností. Idea celkem .chudá zpracována je

ejnou.

Ó

vis

eknem

superba formae!

Pochybuji,

v annalech

že

poesie

s

do všech

bravurou neoby-

se starým básníkem.

vbec

ano

i

francouzské

znamená kniha Richepinova njaké velké umlecké datum.

Ale

ním

svou

zdržeti jsme se u

ní

pece

musili,

nebo jest jediné

gymnastikou formální, tou virtuositou, tím kultem básnické formy. Souhlasiti anebo nesouhlasiti s myšlenkami proslovenými, jest volno

každému, ale svrchované ovládání formy poítati.

eknou-li dva

totéž,

mže

dle toho, jak to kdo vyslovil, jak již v prose

To

duchapln

jest již

pi

také mocí,

konen

Turgenv

s níž

dlužno

zcela rozdílné

v jedné svých básní

ukázal.

charakteristické

vždy libovala v kontrastech. jest

je

to býti

pro poesii francouzskou,

Nelze

si

také mysliti vtšího,

mezi sacerdotalní musou Richepinovou, jakou všech formálních

pemetech

i

Jacques Normand, La

si

nežli

jest poesie jeho

krutostech obsahu, a mezi poesií

pana Normanda.*)

")

že

Muse, qui

trotte.

Lévy, Paris 1894.

166

kého

Já bych pirovnal píse jeho k vrabci. V hluku a špín velmsta skáe vesele a cvrliká neznaven svou jednotvárnou

pece nijak únavnou melodii. Pošle všecky problémy a záhady prost k ertu; neexistují pro, on žije okamžiku a skáe a zpívá. A že jsme již jednou v kontrastech, abychom z nich nevyšli, malikost konstatovati musíme. Nikdo jiný, než sám Sullytuto i Prudhomme, tento Musset medik, jak jej nazvali kdysi, filosof mezi básníky, ano ješt lépe technik mezi básníky, pijal dedikaci této rozmarné sbírky. On autor hluboké básn o balonu „Zenitu", autor „Spravedlnosti" a „Štstí", vnuk a ddic Lukretiv! A pijal ji milerád a napsal úvodem nkolik slov, jichž schopni jsou lidé opravdu velcí, lidé širokých obzor, neznající úzkoprsosti. a

Pedem

nazývá tyto verše zdravé a roztomilé, vidí v nich záblesk genia ryze francouzského. Tato lehce podkasaná Musa jest pedevším „Paížanka", jak má býti, jest možná pouze v Paíži, dobrá zcela v tomto bizarrním a zcela zvláštním ovzduší,

škeré své ráznosti a samostatnosti je vše nivellující kultury mezinárodní.

které

pi

ve-

rovnž dnes ohroženo vlivem

SullyPrudhomme se zastavuje u tohoto specificky národního živlu a vnuje mu nkolik poznámek. Umní prý nemá vlasti. Ano, ale pouze pro ty, kdo poslouchají, nemá jí míti, nikoli pro ty, kdo produkují. Jest jisto, že všecky mozky nejsou stejn utvoeny, ale jest žádoucno, aby platila stejná

je

konen pece

ných

pochopiti

frasí

pro koncepce jiných

krásy a vnímavosti.

mozk, než jsou naše, Každé umlecké dílo

jen dílem svého tvrce, který je zase ástí svého

národa. Vyjáditi

umlce;

i

pravidla

mže

to,

co je vlastní jen tomuto národu, jest úlohou jest

to,

býti

Bez

úlohou obecenstva.

nejvtším vlastencem

i

tirád a

prostý

zvu-

písniká,

pokud vyjaduje ducha svého národa. Jacques Normand zachycuje jednu stránku ve vlnní tohoto ducha, život boulevard a život velké spolenosti. Je to ovšem jedna stránka, nebo ten národ má jich daleko více a jiných, ale je-li

správn zachycena

a vyslovena,

dostál básník své úloze úpln.

Jedno úskalí zilo

i

poesii

má

daleko

tato poesie, a podivno, že totéž úskalí hro-

seriosnjší,

alur

docela

—

akademických pes

úskalí prosy. Je to divné všecky výstelky, poesii Richepinov až píšerné, jak se valem vtírá všade prosa do koncepcí básnických,

167

tam pod rouškou

módy

táctví,

vdy

a iré

abstrakce,

od velkolepých koncepcí Hugo-

i

vých, od snivých meditac Vignyho!

ona milovaným

pod maskou sv-

Ale prosa je vždy, a jak jsme daleko

a koketerie.

od istých ideál Lamartinových

jest

zde

dckem doby?

Symptom vru pozoruhodný. Normand hledí maskovati

je vskutku prosa

vítzem,

Je zcela ryzí poesie zatlaena?

jistou dosi své prosy

veršem pruž-

o

se ani Richepin ve své prose neným, elegantním, moderním, namáhal. Ale je to vždy jen maska, je to clownství a virtuosnost za každou cenu; duše pod tím stejn uniká, jako pod clownstvím

a virtuosností na oko vdeckou,

pstuje Richepin anebo RolSully-Prudhomme upímný, je tak zcela rozdílný od jeho když tvrdí, obvyklých cest a kolejí! Víme ua slovo a rádi. Odchylky a finessy Musy nové mže postihnouti jen ucho cviené a domácí. Je to v malikostech rhytmu a rýmu, ale odhaluje to asto celý nový linat a

již

sám Rameau. Jak že tento modus poesie

dokonce

i

jest

svt poetických koncepcí. Možno konen i tento druh poesie oznaiti krátce a zcela pípadn. Je to kronika veršem. Je to híka okamžiku a nálady Cval

rozmarné.

ko

v moderních

saních na

dobe

ujeté dráze.

Je to vše lehké, hravé, ironické, bez posy jakékoliv. Autor kreslí souasnou spolenost tahy ostrými a bitkými, nezhrdá ni

eí

argotu, vtipy

i

laciné víí ve vzduchu, vše se

odbývá jako na par-

ketách salonu mezi valíkem. Místy

i

karikatura, vždy hravá a elegantní, se hlásí o slovo.

Smšnosti svta raéšáckého a bursovního jsou zde jako na pranýi volného, ryze francouzského smíchu. Autor jako pravý Paižan

moských

se neobejde ani bez

nen

všady se najdou tytéž

mlké

zajisté,

lázní a jejich pestrého života.

typy jeho

poesie

této

jsou

veskrz

zrcadlo na schodišti lázeského hotelu. jež ono musí zachytiti den ode dne! života se

míhá

ped

A

ním.

Sem patí nkdy

i

holub),

z

cirku,

Vezmte pejde typ a

moderní.

Co

tu

velké

mask,

Celá tragikomedie lidského

všecko dohromady, jaká to je hloupost

obrázky ryze paížské z

slavností národních, ze zábav lení

Ko-

spolenosti,

zábavné nkdy, látka k studium vždycky.

Motivy

lidská!

zamilované

lidu

lawn-tennis

i

ulic,

promenád,

ze zábav velké šlechty (stía jiných

scén spoleenských.

168

A

moské lázn

což

veršování zmocnilo

behu moském

na

a život

jak

všeho,

Vidíte,

!

jak se

prosa elegantní a svtácká

poesii

zatlauje víc a více!

— a

Ale všecko

—

prosa

jak jest

v jádru prosa a teba nesympatická výborn rýmováno a veršováno! Nejednou si i

eknete, jak by tato bravurní forma žádala obsahu

aspo

hlubšího!

cují jen to, co

leenského

—

práv

Ale to

dstojnjšího,

schází lidem moderním.

Zachy-

postihnou mdlé silhouetty, bizarrní karikatury spo-

života, odstíny, trety a

hraky, nápady

a narážky,

ale

velká, pravá a hluboká poesie stává se stále více božskou cizinkou.

Skoro celá malá bibliotéka nových publikací Paula Verlainea

pede mnou.

elegantní knížeky s hlazenou dekadent: Leona Vaniera. Nejedná ozdobena bizarrním, rovnž dekadentsky provedeným obrázkem autorovým. Jest již takových portrét celá kollekce od nártku z nkolika ar až k portrétu precisn provedenému, od vážného pojmutí ke karikatue. Tu kladl kresli hlavní akcent na hrboly na lebce básníkov a akcentoval je neobyejn dkladn; jinde pedvádí nám jej toucího se skipcem hluboko na nose spadlým v tupé melancholii; tam vbit jeho medaillon mezi struny lyry, a diabolická hlava jeho patí do svta bojovn a vyzývav. Tu konen pi poslední publikaci pedvádí nám jej umlec ze zadu,

leží

Malé,

tenké,

obálkou, jak je vydává firma

jak

vrávorá

starý

kresba, kde mluví

pán

na

jen bílá

límcem vyzdviženým, stínová hlava a široká záda. Celkem hraky, ulici

s

skoro jako ty poesie umdlévajícího starce.

rozhodn ke

Verlaiue dožil se jakési apotheosy. Patí

tám francouzského Parnassu. a ostatní, když je zdráv,

mladých.

Ale orakula

laine pravé orakulum.

Mnoho asu

v kavárnách.

mluví zpravidla

stráví

Stal se jakýmsi

temn,

Bizarrnosti v zjevu

i

kuriosi-

v nemocnicích,

orakulem

a v tom jest Ver-

chování zstal

vren

jako bizarrnosti v poesii.

Všecky ty knížky a knižeky z posledních dvou let, které iní na mne dojem nahnívajícího svtélkujícího deva. Poslední oscilace ducha jindy pružného a originálního. Ale zajímavé. nkdy i vskutku ješt poetické jsou tyto záchvvy starcovy.

vydal,

169

Jednu ze svých nejlepších sbírek starších nazval Verlaine „Parallelement", a skoro tento název by se mohl dáti celé veškeré jeho innosti

poesií,

a živel satanský,

hrub

dání zde

v

Jako tam prostupovaly dva

z let posledních.

živly celou jeho

písn

mystický,

živel

smyslný

rzných knížkách,

katolický

ale

tak,

vždy jedna sbíreka

že

hraje v dur a druhá v moll. Toto splývání dvou tak

má

pvab.

jakýsi

jak faun

básníkova,

Díve

se objímali

se v ní

prost

ted se

rzných živl

Vidíme, jak komplikovaná je duše

andlem

s

a sváili;

jedné

s

druhé, tak opakuje &e toto stí-

s

ustavin

stídají.

potýkají.

má

Básník

recidivy pokání

své

a morální kocoviny po orgiích smyslnosti a recidivy smyslnosti po

asketickém

zkrušení

snadn víte ale sítí se

ped

A umí

duše.

povdíti

všecko

Zstává lovkem schopným

obé.

vámi rázem v

kde se

bláto,

mu

že

tak,

vzletu a vzmachu,

válí více

než

s

epi-

kurejskou pohovou.

Je známo, že Lemaítre nazval Verlainea díttem nemocným,

má

které

co odpouštíme

borc

arovnou hudbu. Toto dít

v duši

a

co

konen dobe

Parnassu, jest u

nkdy

dnes staeek, a

tu,

vypadá u mladých obrazo-

staeka pece

Jeho naivnost nemá

je

jen

ponkud

podivné a chou-

k cynismu. Apollo se mní v Priapa. Již po mystické knize „Štstí" zaznla nota zcela opaná. „Písn pro ni" *) jsou orgií ženského tla a jeho vnad. Tyto tóny se ješt stupují v malé, pouze 19 ísel ítající knížce „Ody na její poest".**) Rozdíl jest jen formální; co tam neslo

lostivé.

se

popvkem, zde

šími,

rýmy

opravdu krásné XII.

Nkterá ísla

„Mais sa

deskriptivná a nepeložitelná.

vášn ponkud

více hymnickou,

hraje slokou

více zpívajícími.

daleko

sa

téte,

V

rhytmy složitj-

jsou opojná vášní jako téte!"

jiná

jsou

pouze

„Elegiích" ***) jest nota horoucí

stlumena. Alexandriny jejich plynou hladce a klidn

jako pátelský rozhovor. Je tu a konejší.

íslo

(1893) a

„V limbu" ff)

mystické

akcanty

i

jisté

teplo intimnosti, které

heje

IX. je až dojímavé. Následovaly „Intimní liturgie" j)

knih:

(1894) noty zcela jiné.

„Moudrost",

„Láska",

*) Chansons pour elle, Leon Vanier, Paris. **) Odes en son bonneur, Leon Vanier, Paris. 1893 ***) Él^gies, Leon Vanier, Paris. 1893. f) Liturgies intimes, Leon Vanier, Paris. 1893. ft) Dans les limbes, Leon Vanier, Paris. 1894.

Liturgie doplují

„Vedle

sebe"

a

170

Nevím, bude-li tato

„Štstí".

V

nám znjí ješt

uších

liturgie

také

vhod vícím.

zcela

ženských vnad plné Ruben-

apostrofy

sova koloritu a jim v záptí jde „Asperges

me! u

„Kyrie eleison",

,

„Sanctus" a oslavy velkých svátk církevních. Ale mžeme-li za-

tón

pomenouti

pedešlých, je tu mnoho hluboce procít-

sbírek

mže

podivem, jak

mystická,

ného a opravdu vroucího. Je

to až s

vní

býti v jedné a téže duši vedle lasciv-

kadidla

naplnná kaple

Zpsob

ního boudoiru.

formy je

„Naivnost, ale místy

jících.

s

jako ve svazcích pedcháze-

týž,

rozvahou ano rafinovaností, volnost

censue a rhytmu, jistá familiarnost v rozhovoru, trochu patois, rýmy opakované nebo ztlumené na pouhé assonance, ale vše v ei pesné a sevené, aby nikde myšlenka básníkova nepesáhla hranice dogmatu." Tak praví básník v pedmluv a zstává vren svému programmu. Charakteristický jest sonet úvodní vnovaný Baudelairovi. „Já t neznal, já t nemiloval* zaíná a koní se vyznáním, že jedin láska ke kíži a Kalvárii svedla oba satanské v

básníky na konec.

„Ty's padl,

ty

jsi

zrovna jako

se modlil,

Je v tom vedle kouzla hudby i veliká vroucnost. sledující básni ješt stupuje. Sloky zaínající

já."

Tato se v ná-

„Jsem pouze ttinou hysopu v Tvé dlani"

k

dosahují

K

veršm

nejkrásnjším kajícím

nim druží se

i

„Finále",

z

knihy

„Moudrost".

kterém ozývá se vskutku

v

„cor

contritum quasi cinis". jest

ješt možno-li stlumenjší. Autor

sám v krátké pedmluv nazývá

stav duše v ní se zrcadlící „uti-

Tón knihy „V limbu" šením veera". Klade

konen

„Budu

a otálení

i

si

—

šastným,

pes nemoc

i

ponkud pozd nikoliv?"

Pes

— pouze tisíc

tuto otázku:

pekážek

a váhání

a chorobu stáí doufá, že ano.

„Žiju v nemocnici jako benediktin"

zaíná první báse. Knihou se míhá opt láska, ale jak jest produševnná, jak étherická, intimní a oddaná! Nkteré akcenty až k slzám dojímají.

„Epigramy"

verš

*)

sluje

píležitostních, *)

poslední

jimiž

si

v

sbírka.

nemoci

Je to chorý

tíš nápad

kmet

Epigrammes, Bibliothéque artistigue &littéraire. 1894.

krátil

a

as.

171

V pedmluv

aby

prosí,

„II

me

ne

vka

a

práv

ne

zabloudila velká lyrická perla, ís. VII.

faut plus qu'un air de flúte"

vbec

patící k nejlepšímu, co

ísla jsou,

tom budoucnost vidla jen híku.

v

híky

Budiž, ale mezi tyto

Le

i

jiná

umlce

i

lo-

vyšlo z péra Verlaienova.

poeticky tak cenná, k studiu

stejn charakteristická a dležitá.

Sfinx promluvila.

Jinak

eeno: Stéphane Mallarmé

básn jeho form autograf

byly

asem

pístupné. Posud

v prodeji pouze pro amateury; reprodukovány ve

padesáti zlatých. poesie.

„sklonil se k obecenstvu"

form obyejnému tenái

a vydal své skladby ve

Dnes je dosplo

fotografovaných

Hezká

sumika

toto drahé

i

to

to

touto

s

rukopis,

dle i

nco kolem

stály

pro sebe vtšího milovníka

vydání rozebráno a zdá

edicí

se,

že by

kde ocitlo se ped „Odpoledne fauna", které

zrovna tam,

málo lety vydání jedné jeho ekloqy

zl. ceny pvodní po 20 až 25 zl Demau uspoádá nové vydání autografické,

prodáváno bibliofilm místo po 7 Nežli Bruselská firma svolil

aby,

autor k vydání výboru tištného svých prací veršem a prosou, citujem

jeho slova,

vlastní

souhaitant se mettre

en rapport

courantes ....

publications

ouvrages luxueux Poslední vta

„obvier á des déprédations aisé avec le lettré

comme

imiter chez

lui

et

amateur des la

curiosité

complets." je

zvláš charakteristická.

Kniha,

na kterou

zavšujeme své dnešní skromné glossy (v)šla u Parina et cie v Paíži s názvem „Verš et prose") je tedy lákadlem k širším vrstvám, má vzbuditi u nich touhu a zvdavost po dílech úplných nádhern vydaných. Pochybujeme, že Victor Hugo aneb Alfred de Vigny potebovali kdy takových lákadel. Nechceme však pedbíhati soud tenáe a pokraujem klidn v svých myšlenkách o poesii autorov. Znalec poesie ani nádherné vydání

zná všecko

z

francouzské stofrankové,

obou knih

již

nové doby ani

nepoteboval vlastn

toto populární tífrankové;

dávno. Lepší a vtší

ást

díla Mallar-

172 niéova jest obsažena

v

rovnž vzácných

dnes

„P.irnassech" Lemerrových.

Dv

skuten

obsahují

publikací,

to

z

tchto,

nejzáživ-

njší a nejlepší z celé poesie jeho. Roník prvý (1866) ozdoben básnmi „Okna", „Zvoník", „Té, jež jest klidná", „Vere novo"

je

(ti tyto

básn

„Kvtiny",

ve výboru,

nejsou

„Vzdech",

„Moský

o

kterém mluvíme, otištny),

vánek",

„Chuasovi" a „Epilog"

(ob poslední nejsou rovnž vzaty u výbor). V doplku sonetovém umístn sonet ve výbor pijatý „Smutek léta". Roník druhý

je

(1869) obsahuje zlomek „Herodias",

podivn zkomolen, Byl-li celý

který

ve vydání novém jest

ho otištna pouze menší druhá polovika.

jef

zlomek v Parnassu nejasný, což teprve lze íci o zlomku V tetím roníku „Parnassu" (1876). Mallarmé

tohoto zlomku?

vbec

již

zastoupen není.

„Parnassy" Lemerrovými jest zárove uzavena první perioda

tvrí

innosti singovitého básníka.

s ním v efemerním asopise „La Vogue", který redigoval Gustave Khan. Zde jsou dv

Skoro po desítileté pause sešel jsem se

básn v

v prose

„Stesk jesen" a „Záchvvy

novém vydání dnešním),

nejasný

dále

zimy"

(ob otištné

sonet

„Mintroduire

již

V tchto V asopise „La

dans ton historie" (taktéž zde otištný). již

druhá manýra Mallarméova.

verších hlásí se

revue indérpen-

dante" (1896), který redigovali Edouard Dujardin a Felix

tu

tyi

adu

Fnéon,

Však již zase v pozdjších ronících toho dnes již také nepístupného asopisu mizí stopa Mallarméova. Ovšem jen jméno jeho, nikoliv jeho vliv, jeho

sonety a

divadelních referát.

ten je stále citelný a patrný.

Celkem vzato, není ani poetická ani prosaická že Mallarméova valná. Co dnes podává tak blahosklonn obecenstvu, jsou jen

otisky prací celkem

pes 20

až 30 let starých.

Vydání má

jedinou cenu pehlednosti, soustavnosti a pírunosti. Každý

po ruce „Parnassy" Lemerrovy

smr

nemá

nebo efemery asopisecké nových

a škol.

Vidíme,

že

psal

Mallarmé

velmi

málo.

Nevím,

lze-li

na

pln aplikovati známý výrok Manzoniho o verších Tortiho: „Pocchi ma buoni". Necítím se povolán, vysloviti definitivní soud tam, kam nesahám svým pochopením. Mou omluvou jest, že Lemaítre také nepochopil, že Anatole France jen dlá, jakoby pochopil, a že pan

!

173

de než

Wyzewa

piznává mezi ádky, že dnes

se

ped lety. Teba však

eknme

bizarrní, exotický, ale vždy

djší,

má rozhodn dv

rozeznávati. Mallarmé

v svém tvoení. První,

z

mí

také

již

dob „Parnassu", a tu

chápe,

periody

je, chcete-li,

srozumitelný; druhou zdoby poznejasný, rebusovitý. A pec je

skroucený,

ale je nucený,

velkost a originalita za vším.

Nedovedete

ji

definovat,

ale je tu.

Mluvím ze zkušenosti. Zabývám se skoro tvrt století studiem poesie francouzské. Myslím, že rozumím V. Hugovi, jsem doma v Leconte de Lisleovi, Jaudelaire je mi blízký jako Bia náhle dostanu do ruky knihu básní chepin nebo Bourget a nerozumím. Kdo je vinen? Já, nebo autor? Zoufal bych si, .

.

—

.

kdybych neetl zárove svdectví Lemaitrovo, že on také nerozumí. Je to

útcha

—

negativní, ale

útcha pece

Kdo je tedy vinen? Myslím, .pece jen básník a nikoliv jeho vnímavý a tak rád

nadšený tená. Lidský mozek pracuje v jistých

matickou,

adách pedstav,

má

hému tenái

celku

v

jíti

adu

myšlenkovou,

zcela

nutná

a

která

nezbytná.

svtluji nejasnosti Mallarméovy. Jeho mozek,

ady

jen logicky,

s jistotou

jemu

se zdá býti

jemu Jen

patrn

mate-

Nyní vy-

býti jasná.

samozejmá, ale to se pouze je

pece

za sebou

každému výslední myšlenka

li

nechá autor jednu banální nebo

které musí

zdá, dru-

tak

vy-

si

jinak sestro-

Jen udeí vždy co je mezi na tón základní a chytne pak ihned tón výslední tím, mohl a ml by si tená domyslit, kdyby náhodou ml jený,

peskakuje

sprostedkujících pedstav.

—

mozek tak sestrojený jako sám symbolismus nejvíce.

autor.

Chtít

K tmto íci

logickým

nco

skokm

obrazem, jest

svádí

již

za-

mluvíme logicky a provládne Konen obraz i myšlenku, k tomu pidejte nepíhledn. tomnost len spojovacích, a jste docela v scestí. A ješt jedna interpunkce. Lemaitre, chtl-li rozumti jednomu somalikost netu Mallarméno byl nucen díve správn umístiti interpukci. I to je význané pro celou školu. Jedno vždy se jeví bystrému pozorovateli. Netýká se to ani tak Mallarmého, víc jeho nohsled a žák. Chce se nco neobvyklého, nového, nebývalého. Tomu se obtuje i jasnost koncepce cházkou

myšlenkovou

—

i

tenkrát,

když

174

i

obraz. Snaha, hledati nové

rým

cesty, zavádí

v scestí.

žádají obnovy, vyjeté koleje slok vedou k

bez pravidelného rhytmu a rýmu, Grifin, Régnier,

Khan, Moréas).

v myšlenkových skocích,

Vyjeté koleje

veršm

bez sloky,

assonancemi a elipsami (Vielé

s

dvod uhádnouti, ale

Ale první a zásadní

kteréž lze

jen

jest

jichž

nelze urovati nebo pedpisovati.

Mallarmé peložil též básn Poeovy prosou. Pidal k nim vlastní sonet na autora „Havrana", který byl peložen již dvakráte do angliiny. Tento sonet patí k „nejjasnjším" skladbám Mallarméovým. Kladu jej sem v doslovném peklade: Takový, jak vskutku

v

sob

vnost zmní,

jest, jej

nahým meem svj podšený vk, který nepoznal, básník vzbouzí

s

že Smrt vítzila v jeho cizím hlase. Oni, jako divoký skok hydry slyšíce druhdy andla,

jenž dává smysl jasnjší

slovm

ár

ten pil

prohlásili hlasité, že v

davu.

proudech bezectných jakési erné smsi.

Ó zloine nebe

zem, bda!

i

Nemže-li naše myšlenka tím kterým se zdobí

Poev

vytesati bas-relieí,

záící hrob,

A

aspo tento lidský balvan, jenž k zemi spad povtro zlým osudem, je mezí ernjm letm rouhání v budoucnu rozptýleným.

jak

Lemaítre podává prosou

„Když básník ukazuje,

on

dává svému cizí

hlas

je

bleskem století,

asi tuto

transkripci:

stane se tím, jakým

velkého

svého

mee

které jest polekané,

že

vci Smrti

vnost

jej

si

že jeho

nevšimlo,

se týkající).

dav, který zprvu skoil jako hydra,

jenž dává nový smysl a istší sit, že ár,

nám

probouzí a výstrahu

velkým hlasem Smrti (nebo, že nikdo jiný než on

lépe nevyslovil

Tu

konen

slyše tohoto

slovm obyejné ei,

andla,

prohlásil hla-

v který nás vplétal, erpal z podlé opilosti morálky

a absinthu.

Ó zloine nebes a zem Jestli obrazy, které nám on nemžeme vytesati v bas -reliéf, kterým by se ozdobil !

ící hrob,

vnuknul, jeho zá-

175

A

aspo

tento

tichý

balvan

roven

aerolithu,

jejž

vrhla

k zemi tajemná jakás katastrofa, jest hrází, kde se zarazí rouhání budoucích nepátel básníkových v erném svém letu." Jaká to komplikace pedstav i obraz k vyjádení jednoduché o sob myšlenky: Poe v ryzí podstat své byl básníkem Smrti, ale dav nechápaje ho, myslil si, že erpá z opilství své nadšení. Nemže-li to, co vykonal, býti jeho záícím náhrobkem, aspo o tento jeho náhrobek se zarazí kletby jeho budoucích

a

pomluva.

To si

ukázka jediného sonetu druhé manýry Mallarmého. Mže sám takový komentá k básním ostatním, když se

cizinec poíditi

Lemaitre sám piznává, že není

ném sonetu že

5., 6., 9.,

myšlenkový

pochod

autorovi *)

nái

verši 4.,

—

14!? Lemaitre je

sonetu

tohoto

škoda jen, že ne

dobe rozuml v jedipesvden, byl zcela jasný jeho

že

si jist,

12. a

tenái

Francouzi, což teprve te-

cizinci!

Mallarmé by ml rozhodn podati k vlastním básním druhé manýry své komentá. Jsou v nich bez odporu hluboké myšlenky, zvláštní nápady a náhledy, je to vše neobvyklé, zvláštní, ale stále se bojíte, že tomu nedobe rozumíte. Nejistota je s vámi pi každém ádku, jako byste chodili po tenké slupin ledové, která se mže každou chvíli proboiti. Konen vás unaví ta pohádkovitost, ty poetické rébusy, samotná hudba slov bez smyslu zní prázdn. Symbolisté namítnou, že myšlenky hudební rovnž nelze vysloviti

konkrétn a urit, že jeden a týž kus bude v každém mozku vzbuzovati jiné a jiné pedstavy, v každém

jednotlivém

jednotlivém srdci jiné dojmy,

by toho

nemla

v

každých nervech jiné nálady.

docíliti též poesie ?

Odpov

je snadná,

není hudbou, nýbrž poesií a kardinální chyba nové školy

zamovati

úlohy

umn

mezi sebou.

Pro

ponvadž je,

chtít

Zrovna jako nikdy nebude

Hamlet hudbfu vyslovovati své hluboké filosofické monology, nebude nikdy s to ani Mallarmé sám vyjáditi veršem, co ve v deváté symfonii Beethovenov. Psobiti na unavenou poesii umnou sesterskou, je ovšem myšlenka šastná a úrodná a jisté stopy *)

Lemaitre: Les Contemporains

5. série,

Geneve, Oudin et Cie. 1892.

176 vidíme

tohoto

styku

samých parnassist ano u básník chtít prost jedno umní zamniti

u

již

i

Ale

romantické.

velké školy

druhým, je aberace, která se mstí nejvíce na poesii nejasností. Psobí poesie jedin slovem, a to je tlumoníkem myšlenky, zvuk v básni

slova stojí

mén

druhém míst. Radji volím

na

teprv

dobe mou

lahodné a hudebné, jen když vyjaduje

—

Symbolisté

zvláš mli ve volb výrazu fixovali prchající

býti až

myšlenku.

pohyblivého

— by

úzkotliv pedantití, aby

práv

nco tkavého

symbol je vždy

slovo

a

skupin samohlásek anebo

symbol, ale naopak, oni

novému zbarvení verše assonancemi obtují pípadnost slova. Šikmá plocha nejasnosti Mallarméovy dá se nejlépe oznaiti tímto postupem: myšlenka, cit, nálada, snní. Pokud se jeho poesie tímala pevné urité myšlenky, byla prhledná jako kišál, hluboká jako noc, svdná jako musa Baudelairova. Viz první jeho básn.

V

byla

mén

již

jiných pozdjších

líila

silné,

dojmy

neobvyklé

uritá, ale vždy ješt srozumitelná, v tetím a

citové,

tvrtém

období* kde se obrátila na vystihnutí pouhé nálady, zvrhla se v ne-

konen pišlo snní totožné se zvukovým chaosem. Tuto stupnici mohu doložiti básnmi Mallarméovými naznaenou zde „Kvtiny", známy eskému tenái z mého pekladu, „NemocTyto tlumoí uritou, jistou myšlenku a jsou nice", „Zvoník".

jasnost,

lyriky

je

fauna"

„Letní

a

a chaosem,

má

V

francouzské.

„Zjevení",

ztápí

srozumitelné každému,

dokonalé,

klasický

se

v

již

mlhách.

ml

prý

Vše jej

jsou

co

„Azur",

plastiky.

na

„Odpoledne

Slavné

pl cest

ostatní

jsou

mezi

rébusy,

také pan Wyzewa, ale

náladou

k nimž

z

druhé

a cize.

v básních Mallarméových (rozumím

v básních

prvního ádu, jsou to skladby, na

ekl Baudelaire

klí

piznává se

skladby Mallarméovy

zí naú dnes njak podivn

z jeho první periody) krásy lze obrátiti,

již

stojí

lety ztratil a že

periody jeho innosti

A pece

moderní

„Vzdech",

na Wagnera a ostatní sonety další bez názvu

ped

jej

ubývá

ale

sonet"

sonet

jediné autor;

sám, že

velý,

cit

pravé perly

nadepsaných

kusech

o verších Poeových.

Škoda,

nž že

utopil básník svou poesii v hádankách!

Jako

neobyejn

s

verši, je to stejné

sytá, a je

a je nejasná.

i

s

prosou Mallarmého. Chce býti

peplnna, chce

Z jeho básní v prose jen

býti stylisticky asi

vybroušená

dva kusy jsou naprosto

177 srozumitelné.

Rovnž

jest nejasnost

ješt necitelnjší než v rtách básnických nebo po-

konfusní jsou jeho aesthetieké theorie, zde

vídkových. Mallarrné požívá velkého jména u laiue

mu vnoval

slepce vodí.

decadent

sten

od

a

školy.

Ver-

sta ve svých „Proklatých básnících",

zvláštní

tak málo srozumitelnou

že

škoda,

básník nové

man

;

se

vám

zdá, že slepec

Z parnassist cení jej Mends a Coppée, celá legie symbolist, romanist a instrumentist datuje se á-

nho

a

ásten

Mends

od Verlaina.

„Legend

ve své

souasného parnassu" piznává, že je Mallarmé z tch autor kterým již ve škole se íká „tžký". se zdá, že lehýnký úsmv ironický pohrává pi tom jeho rty. noblessu smýšlení a jaJedno nikdo Mallarmému neupe kousi aristokratickou upjatost reklam svých stoupenc. Nikdy se nikam netlail, stál vždy stranou, v zátiší ciseluje patrn léta na njaké sloce neb vt. Životním svým povoláním (Mallarmé je uitelem angliiny na jednom Paížském lyceu) pilnul k anglické literatue a k anglickému umní, ale neerpal z nho tu bitkou jasnost jeho myslitel, tu prhlednou soudnost a logiku i v nejvyšším

(

Mn

—

vi

zápalu lyrickém, vlastnosti, kteréž

práv

lyriku anglickou povýšily

na stolec primátu v poesii celého svta. Jeho ideálem jsou praerafaelité,

Poe a Swinburne,

malí

z

geniální Whistler, který ozdobil

nové vydání jeho poesií originelní kresbou, portrétem básníkovým.

Tvá ušlechtilá, jemn

melancholická, krátce do špiky zastíh-

nutý plnovous a ucho oste zahrocené vozuje pan

— nešastné

ucho, z

Max Nordau domnlý básníkv chorobný

nhož

od-

stav duševní.

Podivno! Tato sfinx mezi básníky je prý nejroztomilejší a nej-

duchaplnjší a

pi tom

zcela

logicky a

pesn

myslící

causeur.

Lze mu naslouchati hodiny, v nichž pouští rakety vtip a bystrých poznámek. Sotva má však ped sebou arch bílého papíru, stáí se jeho myšlenka jako hlemýžd! v svj domek v obraz, v symbol, v kuklu neprostupnou. taru pedpotopní

pro samou

Kdyby

hmyz

delikatuost,

—

v ní

aspo

spala, jako v zlatém jan-

ale ne, kukla je píliš hustá a

pro

samý cud básnický, pro

hlemýž

strach, aby

nebyl vulgárním a banálním, nevystrí rohy za žádnou cenu.

Jar.

Vrchlický: Nové

studie a podobizny.

^2

178

—

hrab Robert de MontesquiouDva básníci aristokraté Fezensac a hrab de Guerne. Oba vyplují prakticky

ideál

básnického

žití,

mén

jak

si

jej

ne-

u nás pedstašastných kolleg jejich v cizin voval. Aspo v poátcích a krásných snech své literární kamery. Musil pijíti ovšem syn farmáe a tesae Brooklynského, americký Yankee Walt Whitman, aby ukázal, že tento ideál básnického života je pístupný i dtem ervené krve, jen když mají

jeden z

i

to vydržet. Ideál ten

síly,

ekne

se krátce, ale

tžce

se

uskute-

uje. Žíti jen svému povolání, svému umní, jíti za svou chimérou bez ohledu na zakázky knihkupce a nakladatele, na choutky obecenstva, na smry vládnoucí a na hlasy kavárnické a asopisecké kritiky. Býti svým, svtem v sob. Jaké boje se tu otvírají tomu, kdo chce slouiti pojmy umlce a obana, let za chimérou a pluh denního

sousta.

Povolí na

levo,

povolí

na právo,

ztratí

k vli okamžitému prospchu svj ideál, umdlí neb záhy vyerpá zanikne. Tak málo poteb životních, jako i jiné, Walt Whitman, má málokdo, zvláš když se spoutá jhem života rodinného. Provádti velké umlecké ideály a zstati jim veskrze vrným, zdaí se lidem neobyejné houževnatosti a síly jak byl prav Walt Whitman, nebo lidem od poátku proti všern životním útokm a neshodám vyzbrojeným, kapitalistm, šlechticm. Jest ovšem pak na nich, aby umní jejich povzneslo je nad kult obyejného sportu, aby místo kultu koní a ps nastoupila ryzí snaha umlecká spojená s potebnou vlohou a prací. se,

omrzí sebe

ml

Moderní Francie

má

již

nkolik tak šastných

smrtelník,

mousvt a lidi, na tisíceré ty malicherné klopoty každodenního výdlku v boji o existenci. Jsou to pak praví velmožové umní. Patí k nim literární historik hrab LovejoulSpelborch, vzácný sbratel manuskript Balzacových, Gautierových a G. Sanda, básník nám již známý Delarue-Strada a dva básníciaristokrati, nejistšího zrna, jichž jména jsem položil v elo této

kteí

si

mohou

dle slov Soularyho dovoliti „honbu za zlatými

chami", bez ohledu na

stati:

hrabata de Montesquiou-Fezensac a de Guerne.

U

obou

houževnat a

lze mluviti o

vytrvale.

velkém ideálu umleckém, který

Oba

podali

již

záné ukázky

sledují

své vlohy

179 a svého chtní,

oba jsou skutení umlci, spisovatelé dávno hra-

nice dilettantismu pekroivší.

Hrab

Robert

Montesquiou-Fezensac je

oprávnný

básní, *) které vzbudily ve Francii

praví o býti

nm,

autor

svazk Ritter

„že syn nové šlechty jeví ušlechtilost svou ve snaze

krásným a tvoiti krásu, mezitím, co vše kolem

podlé, žíti

ty

ruch. William

samot

v

a

odlouenosti jak

je nízké a

pravý Paganini poesie,

Panamami skutenosti". Jedno ter: býti „Paganinim poesie", tím jest celé umní i celá snaha hrabte de Montesquiou-Fezensaca úpln vystižena. Tedy virtuosnost pedevším. A vskutku jako Paganini hrával na jedné strun, tak autor „Netopýr" a „Sladkých vní" koncertuje rhytmy a rýmy, až vás záchvat pojímá. Jsme již jednou v dob, kde se všecko škatulkuje a etiketou musí opatiti. ím je hrab de Montesquiou? Klassikem? Nikoli. Decadentem? Již který se vznáší vysoko nad všemi

slovo zde udeilo

docela ne!

v

Symbolistou? — Do

—

jisté míry,

jako každý pravý a velký

umlec. Parnassistou? Nejspíš ješt podle kultu formy, kterému holduje do nejzazších krajností. Zde se bravoura pojí s rafinovaností v tanec nedostižný. Kusy ty jsou prost nepeložitelné. Hugovy „Džinové" aneb „Les pas du roi Jean" jsou asi východištm tchto koncertních kus na jedné strun. V tomto smru jsou poesie hrabte prost nepeložitelný. O

chauves

—

souris!

quépes des nuits, crépes

ennuis, o chauves

—

'

souris!

Malsains essaims valseurs pris

dans les

i

brisez, filez,

*) Les Chauves-souris par Comte Robert de Monte?quiou-Fezensac, Paris, Richard. 1863. Le Le chef des odeurs suaves. Paris. J. Richard. 1873. parcours du rév au souvenir, Charpentier 1895. Les Hortensias bleus, Charpentier 1896.

J.

—

—

—

12*

180 frólez,

volez,

o

mes soeurs grises

I

anebo

O

Noctules Tulles, plis,

surplis fias

des Séraphins,

essaim dróle vótre fol vol

de frissou fróle de remous

mous en rond9, epouvantails,

aux ailerons en éventaih, gais vampires

pires

sur 1'azur

uoir

un

desespoir!

Hra v skutku na jedné strun. jako

hraky

hrajících

Hraky, ekne

jsou jeho napodobení trilk slaviích

jiný.

(str.

Teba

177—182),

jedním rýmem v 13 verzích ve všech souhláskách.

Ano,

bychom hrav takové experimenty rhytmické a zvukové predikátem hraek, kdyby byly osamocené v knize, aneb kdyby vesms vyplovaly ji. Ale za formální hrakou vzí idea a symbol. Za jonglerii se slovy a rhytmy a rýmy se tají zde jednolitá koncepce a skoro názor svtový. Kdo jsou ti netopýi? Ovšem nejdív netopýi skutení, kteí v rozvoji dalším se stávají symboly všeho, co je v povaze lidské, v citech a inech lidských, v osobnostech celých pološerého a polotajemného. Z prost popisných partií líících melancholické veery s netopýry, svtlo škami a slavíky zvedá se myšlenka k personifikaci netopýr v kusech epických. Ze všech povah záhadných, které djiny autorovi pomohly

odbyti

:

181

padá tu nejvtší svtlo básníkovy divinace na mystický chorobný zjev nešastného Ludvíka II. krále bavorského. Jeho pehmatm i umleckým aspiracím s osobou Wagnera v ele a podskytly,

,

nikem Bayreuthského místy

skuten

divadla

K

velké poesie.

síném osvtlení

vnována ísla

jsou

tomu

plná vášnivé,

žen v

pojí se postavy

m-

Whistlerov, delikátní portréty, jaké lze

v styllu

magii slova a nálady jen vystihnouti.

Pološero a polosvit je zá-

kladní tón tchto netopýr, neobyejná vzdušnost pojící se místy se závratnou hloubkou, finessa v detailu neodporující nijak velkosti

Nco

obrysv. s

z

jemných

kreseb

a

maleb japonských

Fragonarda a Bouchera

kouzlem pastelu

kantilen Baudelairovských. Knihu

umní

„Vaše poesie jsou plny

pedchází

smíšeno

podloženou

s

notou

Leconta de Lisla

list

velmi subtilného a velmi delikátního.

nov a nov peOvšem svdí pouze nemže pi díle tak pod-

Kochal jsem se v jejich zvláštním kouzlu vždy

kvapen se sympatií elit

duch

stále a

rostoucí.

stále

vyvolených, ale jinak to býti

statn originálním." byly v „Netopýrech" šer a pítmí s polosvitem msíným, tím jsou v druhé knize „Le chef des Odeurs suaves" plný jas slunení hmyz, motýly a pedevším kvtiny. Kniha je svtlým

ím

protjškem

prvé.

V

nesetných variantech

jásají tu

barvy a

svity.

Jako byste se procházeli nekonenými sálajícími kvtnicemi za hoícího poledne letního. Hlava jde kolem z toho lesku a tpytu, Je to krásné, ale únavné, lze ísti jen po kouscích z tch vní. a v pausách.

Pak mžete tím

lantní a prsvitné,

form stejn

spíš se obdivovati

komplikované a musikalní jako

v

bril-

„Netopýrech".

Tetí kniha „Procházka snem a vzpomínkou" opatena pedmluvou Jos. M. de Heredia, jest jakýsi druh denníku poety. Básník na cestách není sám,

provází

kace drsné a prosaické kráse a

k

ideálu.

Obou

kontrastující a kiklavé. skizzy,

obrázky,

dojm, cit

jej

dva duchové Caliban, personifiaspirace ku

skutenosti a vzdušný Ariel, hlasy se ozývají

Oba

silhouetty

snášejí do krajin,

v smsici

mapy

osob,

nkdy

cestovní

mst

a

vcí,

dost

básníkovi

nápad,

Hopkují s ním po Bretani, Hollandsku, mlhou Londýnskou, behy Stedomoí, Alžírem. poesie i prosy v ústech obou tlumoník tch. Ale

a myšlenek.

krajích Alpských,

Co i

tu látky,

holá prosa vystupuje v ciselované

form

dokonalosti parnassist.

182

Mnohem

hlubšími

flexe a elegické

tóny se nesou „Modré hortensie",

Pi

akkordy pevládají.

veškerém formálním mi-

hrabte na délku unavují svou

že poesie

nelze upíti,

strovství

v nichž re-

nádhernou jednotvárností.

Skutený Paganini

poesie

rázu

Zcela jiného

hrabte de Guerne.

poesie

jest

v stopách velikého mistra Leconta de Lisle. Je v

pedmluv

každého svazku svého

díla se

k

nmu

hlásí,

hlubokou pietou, nžností a vroucností, dojemnou láskou. která jest

hoch

rostlý

hraje

Leconta de

domýšlivosti

v

si

studny, z které se napil.

prapor

dob, kdy každý sotva

v nynjší

vzácností

Lisle.

u

I

nho

Poíná

skladeb evokace minulosti.

si

s

jakou

Struna,

škole odplivá

do

je slávou, aditi se

pod

na

Hrabti de Guerne

Jde

dojemné, jak

až

„mistra"

jest

a

hlavním sujetem všech

v tom jako mistr jeho pouze

apparatem vdecky ješt hlubším a složitjším, že se ocitá až na mezi, kde poesie pestává ustupujíc malému výpotu a koisténí z vdeckých badání a poznatk. Lze-li mluviti o poesii vdecké, pak jest jí poesie hrabte de s

tím rozdílem,

že pracuje

Guerne, který se jeví historik

v

s

svých skladbách jako uenec, orientalista,

pravku prvního ádu. Skoda, tikrát

škoda, že poeta není

uence, že více konstruuje než evokuje, více shledává než samostatn tvoí. Možná, že Leconte de Lisle nevidl své sujety pladlal ani tolik studií jako jeho žák, ale stitjší, o to je práv vtším básníkem. Hrab de Guerne jest

na

stejné

výši

o

bezpochyby velkým

umlcem

uencem, básník nás umdlévá. Od

a

mistra svého pejal všecky atitudy velikosti, tu široce rozvlnnou,

mohutnou kantilenu svrchovaný klid ckých.

Žel,

i

Bylo to

mramorovou chladnost

že té chladnosti

dosazuje místy poesii

heroický grandiosní rozmach, ten

ten

verše,

tu

i

je až píliš

v kusech

mnoho,

ist

epi-

že výmluvnost

myšlenky.

skuten smlé

barbarských" a „Básních

po „Básních antických" a „Básních vystoupiti s tímto velkým

tragických"

vk".*) Pokus odvážný. Roku 1890 vyšel cyklus názvem „Orient antický" obsahující poetické rekonstrukce ze

cyklem „Mrtvých první

s

staré Assyrie a Babylonu, Egypta, Israele a Iránu. Loni vyšel svazek *)

a 1894.

Lea 8icles morts par

le

Vicomte de Guerne, Paris, Lemerre.

1890

183 druhý

názvem „Orient ecký" obsahující jedinou

s

od periody Alexandra Velikého a

Ježíše

k

k dobytí Jerusalema

ist vdeckému

židovstva"

až

Titem.

Je

to

skladeb

sérii

k vystoupení Jana

Ktitele a

poetická

parallela

Renana obsahujícímu jeho „Djiny jeho „Poátky kesanství" a co více ješt objímající

i

dílu Ernesta

všecky náboženské kulty Orientu stejným

porozumním

a stejnou

kulturn historická jdoucí až do krajVedle ní jsou obdobné práce Victora Huga

láskou. Je to rekonstrukce ností lokálního koloritu.

a Alfreda de Vigny

pouze poesie,

velká poesie,

na vdecké

ale

asto povrchní, asto zcela vymyšlené a zbájené. Zde je vše na základ vdeckém. Ješt „Symboly" Maurice Bouchora mohou se jmenovati vedle tchto odvážných pokus.

basi

Pomr obou

svazkuje

asi tento.

harmonicky uzavených a asové „Orient

víc k plastice,

ecký"

i

„Orient antický"

má

splývá více v jednu symfonii a tíhne

k hudb, první ást je více epická, druhá více lyrická. jak

ných,

z

mramoru tesaných verš

trochu chladných, možná,

vzdálených v

—

pedmluv

zajisté.

defilují

ped

ady

krás-

Snad

vámi.

snad trochu cizích a snahám moderním

pesvden, praví lovživoucímu jest vná,

Autor je o tom sám

k druhému svazku

enstvo tchto skladeb

více živl

naukové obmezených, tíhne tudy

mže

:

„Jediné pouto, které zašlé

poutati k lidstvu

úzkost taje a pout náboženského ideálu nikdy dostiženého." Ale jak

vi

požadavkm, vi nízké úrovni naší doby ekne nejeden. Ale pece poesie, odpovídáme my, kde dnes máte lepší a hlubší a pedevším umletjší? málo

to jest !

snahám

a

Poesie mrtvá,

Z dvacíti celkem obsáhlejších skladeb druhého svazku jmenujeme zvláš báse „Smrt Kalana", onoho bramina, který sebrán na vítzném pochodu Alexandra Velikého chtl v Persepoli do úpadku Hellenismu zavésti kult istého božství domácího, z kteréž legendy vypedl velký švédský básník Frédéric Paludan-Mller jednu ze svých nejkrásnjších, nejryzejších dramatických básní. Látka znamenitá.

Nevíme,

zná-li

hrab de

tím interesantnjší, nezná-li plná velkého

lyrismu.

je.

Giierne

drama Paludana-Mllera,

Jeho skladba je rovnž krásná,

Vedle této jsou rovnž vysoce cenné kusy

„La Sibylle", melodramatická scéna „Les paroles de Schemouélbn-Mikah", „La fuite en Egypte", Iohan-le-Baptiste, La Tentation de Jésus a „la Révélations de Jean".

Taktéž

ist

lyrické

184

kusy

„Hymna

pozoruhodný.

na

„Hymna na Zeva"

Artemidu Epheskou" a

Cítíte, že

veliké ty symboly

a mrtvé, jak moderní dandyové

hlásají,

nejsou docela

naopak jsou

jelikož nesou na bedrách svých ty nejvyšší

k nimž se kdy vyšvihnul duch

Pohrobní

vybledlé

nesmrtelné,

pojmy krásy a pravdy,

lidský.

Theodora de

dílo

jsou

Banville nese

dosti

podivný

název: Dans la fournaise.*) Ve výhni. Myšlena-li tou výhní Paíž, kde se v posledních letech svého tvoení básník zcela zakotvil a pro kterou psal své lyrické a dithyrambické veršované feuilletony

i

—

touto výhní duše básníkova sama, kterou projíti musí kov

je-li

Kniha vyšla po smrti mikmetovy od roku 1887 do strov a obsahuje úvodní nebo pedmluva, schází roku 1891. Schází patrn báse

jeho myšlenky,

kdo

to

dnes

básnické

i

kteréž

epilog,

by

v tomto pestrém

byly Ariadninou nití

výborn ciselovaných

rintu

vysvtlí?

výtvory

slok,

duchaplných

laby-

nápad, skvlých

obrat, vtip, žert, antické poesie a moderního pošklebku, ímž tak svrchovan vládl tento moderní Aristofanes. Ne bez dojmu zaVivíráte knihu, kde záí nejeden drahokam ducha geniálního. mistr vytvoil k dokonalosti velký a pisi díte, jak genie, který vedl ve své kouzelné knize „Zvonky a rolniky", pomalu odumírá

nm

samém, jak starý veršovec se vrací k ryze poetickým snm, Jedno si vždy btarý Banville zachoval, kultus ryzí, ist parnasské formy. I zde vás pekvapí nkolika mže-li po tolika divech z jeho péra ješt pekvapovati

v

jimiž dýchali jeho „Vyhnanci".

—

—

skoky clowna v cirku. Ale co více platí, je tu lyrik hlubokého, zjite-

ného

citu,

a ten je melancholický snílek.

jemného, jako jeho Lobineau".

Básník

Neznám hned

tak nic do-

báse o hadráce paížské nadepsanou „Rue má v hlav Helenu a všecky krasavice staro-

vku

a tu potká v odlehlé ulice paížské, dsný, bídný zjev hadráky, ohyzdnou, šerednou babici, jakoby prchla z tria Shakespearových arodjek v Macbethu. Výkik jeho, jímž báse se koní „Cela, tout cet amas horreurs, c'est une femme?" má jen jedno místo sourodé v celé literatue svtové, známý onen biblický *)

Theodor de Banville: Dans

la fournaise.

Charpentier 1892.

185

„Uinis

lovku:

citát o

jej

andl,

málo menším

Velkým citem

slávou a

ctí

tchto dvacet ádek, které jsou hotové arcidílo. A takových kousk a pi tom velkých umleckých dl je v knize celá ada. Vidíte teprve, jaký korunoval

hodný

to mistr,

atd."

jsi jej

vného

lidskosti dýše

vavínu, který tak opval, odešel od

pnou,

Leccos je také v poslední knize Banvillov

duhovými

hraje

barvami.

Splaskne

silný svazek z celého Banvilla

jednou náležeti ke skvostm

Catulle

Mends

—

o

nejedná

ale

i

nás.

pna

asem,

bublina

pesvden

tom jsem

ta

ale

— bude

poesie devatenáctého století.

mezi

je pravý Próteus

básníky francouz-

skými. Dnes písný Parnassista elegantní a ciselované formy, zítra

povídká lehkého demi-mondu, jindy opt analytický romanopisec, pak zas feuilletQnista a causeur, jemuž tak hned rovného nenajdete. Poeta dlouho trpl hromadnou výtkou „eklektika". Jeden vidl v nm tu ohlas mocné ljry Victora Huga, jiný roztomilý

opt Leconta de Lisle. Mends uml se zamysliti jako Sully Prudhomme a rozvášniti jako Musset, vtipkovati jako Emile Goudeau Paížanem

a býti

básnickou nelze

jako Banville.

Takovouto ohebnou individualitu

lépe oznaiti než slovem

trochu píliany, chcete-li

i

„eklektik

8

Je v tom

.

trochu pochvaly, ale spolu také upení

každé rázovité osobnosti umlecké. To vše jist

dobe

cítil

básník

a chtl odpovdíti na to souborným vydáním svých posud rozptý-

lených básnických „Poésies"

v

tech

spis. silných

Uinil

tak, a

svazcích.*)

A

dnes hle,

máme

v ruce jeho

obraz

básníkv

se

mní

podstatn. První dva svazky ukazují ješt starého Mendsa, jednoho ze zakladatel Parnassu francouzského, onoho „eklektika", ale

tetím

s

se náhle

dostavuje osobitost a rázovitost

autorova.

pronikav a energicky, že jí obdivu neupete i tam, naprosto souhlasiti nemžete. Jeho „Philoméla", „Se-

Hlásí se tak

kde

s

ní

renady", „Pagoda", „Povídky epické", „Hespérus",

„Slunce

plnoci"

vlivy cizí, tu

*)

Catulle

„Intermezzo",

ovšem vedle silných pvodních akcent V. Huga, tam Heine, jinde Leconta de Lisle, ale již jeví

Mends:

Poésies, 3 vol. Charpentier 1892.

186 v „Morosních veerech" a pak

ped

tetím svazku vystupuje

v celém

námi samostatný typ básnický, jemuž uznání sotva odepete.

Tento tetí

Mendsových

poesií

díl

toiru za oba svazky starší

jeho

jeho básnickém reper-

platí v

tvrí

periody.

Není tak pestrý,

Hledám pípadný výraz pro

ale je tím rázovitjší.

tuto lyriku. Ne-

nalézám lepšího, nežli že je Mends poetou „feminismu", básníkem ženy vbec a ženy paížské zvláš. Že není vždy mravným, rozumí se samo sebou, ale jest roztomilý vždycky. Je vždy ducha-

báse

plný (viz úvodní

áblu, jemuž íká Béda!), je rozmarný paížská kokotka, bystrý a hravý jako dáma

jako

a koketující

o

velkých salon, a chcete -li, sentimentální jako nezkušený studentík.

Pipouštím, lásky", že

že

mže asem

nkdy

je

korky", dtinský a rafinovan

odchoval Babel nad Sekvanou.

Huga)

(V.

je

i

unaviti,

zvláš ve své

mazlivý a titrný, jako naivní, ale

Odekl

je

teba

vilo

nco

„Láska sý-

v tom svj, jak

jej

vštce

básníka vyvolávae stín minulosti (Leconta de Lisle),

to stáhlo brvy

to

mu svdí zname-

nejednoho aristarcha v pošklebek a una-

písného milence krásy antické. Je

i

„hymnologii

se všech allur básníka

prost básníkem lásky ryze paížské, a

nit,

v cyklu

konen

svj, a

to

také

znamená.

Maurice Rollinat je poesie

svatým

je

cílem a

duch neobyejn písný a vážný, jemuž

skuten

jediným povoláním životním.

dávno za sebou léta svého bohémství, kdy v malé kavárn pi rozladném pian sám provázel hlasem chraptivým s vlasy rozježenými své skladby ped malým kroužkem svých pátel. Dal

Má

dávno

s

umlc

bohem Paíži, jejímu

asfaltu a

uzameným spolenostem

a koket, odsthoval se na venek, v onu smutnou krajinu,

odkud George Sand erpal své vesnické povídky. Mže žíti sob svému umní nezávisle, po libosti. A dlá to se vším zápalem umlce a pesvdením myslitele. Není mi všecko v jeho nové

a

knize „La Nature" mitou,

*)

ped

tímto

*)

sympatické,

dobrovolným

ale

mám

úctu

ped

tímto ere-

vyhostncem Paíže, ped tímto

Maurice Rolliuat: La Nature. Charpentier, Paris 1892.

187

„Entartung"

—

manií

mezi

zaadil Rollinata

zvané

že neprostudoval

myslím,

jednotlivostí

Max Nordau nedávno

umlcem.

poctivým

veskrze

bizarrních,

v knize trpící

své

anxio-

knihy a že soudí dle

jeho

jakými jsou

blázny

mimo

„Nervosách"

v jeho

p. monology Troppmanovy. Ale tento nervosní lovk má velký smysl pro pírodu a její hrzné, lovku nepátelské stránky, je velký psycholog a snaživý umlec, chce vyjáditi a podati nco nového, co odpozoroval pírod. Vidíte, jak kehká látka se mu jiné na

drtí s

pod rukou, jak

s ní

zápasí, jak vítzí

sám vynucuje úctu a uznání.

ní

i

Rollinat

podléhá, ale jeho boj

dovede býti nudným

fádním jako historik, ale jedna ádka, a |velký promluvil, ekl pravé slovo, a odpouštíte mu všecku

jako pírodopisec,

poeta je

tu,

nudu nekonených

slok pedcházejících. Rollinat je velký pozoro-

vatel a je dobrý stylista. S

nkdy

formou zachází

až píliš virtuosn, tak že cítíte ty

pímo virtuosné, snad smlé slovní pasáže, tu

bravouru rýmování, která nejednou je násilím jen zdánliv

pemoženým.

O nkolik

slok

mu

desát; jeho poesie je jak nit Ariadny,

hrav

deset jako ticet a še-

nejde,

souká se ustavin dál a

k tomu obyejn v zevnjší dosti jednotvárné form tyádkové. Ale každá sloka jest ciselovaná s ídkou maestrií; vidíte, že ml básník kdy na tyto opil,

teba

šovnické a

verše,

že jim

vnoval péi, že

se

sám

jimi

tená

zstal pi nich místy stízliv. Je hezký kus verrýmovnické práce v jeho knize; budoucnost ji tím lépe

ím laxnjší budou pravidla nových básník, ím chudší bude poetika budoucnosti. Rollinat není nikdy deklamatorem, jako ocení,

jest

pi

stejných

sujetech

Rameau

v knize

své

stejného jména,

onen je spíše poetický slovníká, geniální konstruktér slok a verš, nad jichž formou ztrácí obsah, a naposled sám se diví a neví, co

chtl vlastn

vysloviti.

poetickou.

To

se

Kouzlo

básnické formy

jest

u

nho

tak

dobe vyciselovaná sloka ztratí náladu mu dje asto pi skladbách dlouhodechých pi

silné a pevládající,

že

i

;

skladbách, které

jsou

formou, zstává,

b}

jeho knihu daleko tento je hladký linat

nco

i

jako

sonet neb rondeau

suchým

se stal, vždy

diktovány samou

velkým poetou. Cením

výše nad stejnojmennou sbírku

Rameauovu

—

deklamator stylu Lamartinova neb Hugova, Rolje vždy svérázný, samostatn tvoící umlec, který chce vždy nového vysloviti. Nkdy mu ovšem selže jeho nástroj, le

188

to

práv neštstím v dob, kdy za novou dráhu obtujeme trochu konvenience a šablony. A tmto

není

rádi

vyhýbá, a v tom

vždy úzkostliv

linat

jest

jeho

umní

v

se Rol-

palma nejvtší-

ve své poslední knize *) zcela Fran90is Fabié zstal si dsledným. Je poetou pírody a venkova, recte svého venkova, odkud pochází; ve stylu a v inspiraci ddic Lamartinev. Hodný, rozšafný lovk každým coulem, který zná kraj i lid svého domova a ze vzpomínek svého dtství na vsi stráveného umí vykesati vždy dojemnou upomínku neb zachytiti prchavou náladu krajiny, neb upevniti typ a profil vesniana, ve všem svérázný a osoi

Místy se pouští básník

bitý.

do horování v dlouhých slokách;

i

Lamartinev a nevíte dobe, je-h blahý i neblahý. sestrojeny, mluva jest harmonická a ladná — výborn jsou Verše a pece tu nco schází, zídka ovšem, ale schází pece, poeta stává se krasomluvcem, a to je práv u básníka jeho druhu nej-

zde

cítíte vliv

vtší vadou.

mu práv

Fabié jako Rollinat je obratný veršovec a na sloce

nezáleží, a to jest

rodních a u genristy,

Místy zabíhá Fabié skladby o

umí

to nestaí, a

v jádru

jí

vzhled

té sloce i

ráz,

pomrné

nejlepší.

z nejlepších celé knihy,

mu práv

si

pí-

zvláš.

svou

také nezáleží,

na

Kratší ísla

vymluvíte.

Báse „Co mi

a myšlenková

básník látku

stednosti zstává

jest,

myšlenkový celek

ale

pravil zvon"

—

priorita náleží Victoru

Hugovi (A Louis B. Ve Vnitních Hlasech), Škoda, že jinde

svém

docela do genru poesie didaktické (viz jeho

odtud rozpor, který stží

jeho sbírky jsou

jedna

dáti

dojm

chybou u poety ryzích

pece Fabié

vtru a vod), na njaké

upraviti a

ji

i

jímž

je

pímo

píliš rozpedl.

tu vždy Sully-Prudhomme a jeho

znamenitá.

Vzorem

vrný

sou-

stou-

penec Charles de Pommairols.

Armand Silveste nazval Jese patrn

„Zlato západ".**)

níkových. *)

**)

svou

poslední

dotýká se

již

sbírku

básnickou

pomalu skrání bás-

Je zajímavo stopovati celý rozvoj tohoto ^bujarého, ale

Fr. Fabié: Voix rustiques, Lemerre 1892. Silveste: L'or des couchants. Gharpeutier. Paris 1892.

Armand

189

Dlužno uznati, že na té jedné strun lypíroda obdaila, hraje virtuosn. Jakýsi produ-

jednotvárného talentu. rické, kterou

jej

Kdo

kult ženské krásy byl jeho výehodištra.

ševnlý

se

pamatuje

na jeho „pohanské sonety", které udávaly základní tón jeho poesie pisvdí mi, jak málo se básník odchýlil, aspo již ped lety, v poesii, od

svého

v jeho duši, a událostí dodalo

pvodního programu.

Struna

se

chvla dále

nco málo vliv ze svta umní a z tónm jejím ponkud jiného zbarvení. A

denních

jen

ne vždy

valn na prospch celku. Ve vcech ryze píležitých klesl poeta na obyejné niveau deklamaní a rhetorické; ke starým tónm, kteréž dnes ponkud mdleji zaznívají, pidal semotam nkolik i

nových šastnjších daly novou valy.

pee

rozbh,

Staré známé najde

ních pro

zpv",

jen že

nedosti

ale

aby jeho poesii

silných,

nového rozvoje dostaten charakteriso-

a ráz

tená jsou

Dva nové motivy nalézáme

mdlejší,

barvy

jeden hravý,

v knize,

výplod paížského života salonního: verše psané na

druhý

seriosní, tihnocí

známé

v „sonetech", staré

odstíny

v „pís-

stlumenjší.

koketní,

istý

vjíe dámské,

k jakémusi genru lehí „legendy

vk",

a

verše píležitostné, prvodní slova k živým komponoval socha Cyprian Godebski a které pednášela slena Agar na divadle francouzském. Konec knihy tvoí opt cyklus sonet, vnovaných poslední ideální lásce básníkov, slen Bartetové, která mistrn tlumoila jeho stedovké

pece jen obrazm,

obsahující

kteréž

Nové básn Silvestrovy nepidají mnoho k jeho sláv, sotva jen dosvdí, že autor jejich v moi výdlkové

mystérium „Griselidis".

prosy pornografické docela neutonul.

Robert de Bonnires napsal dosud nkolik román, plných jemné analysy psychologické. V poesii veršované našel si zvláštní cestu. Chopil se

tvoil

si

stedovké legendy

svj genre. Trochu

jioý,

zázrak

a vy-

kterým se na p. proGottfried Keller (Sieben Legenden). Již to, že jest Robert

svými povídkami, a zase trochu slavil

svatých a jejich

než který založil Flaubert v prose jiný,

de Bonnires ryzí epik, zasluhuje v

Konen

než

moi

lyriky francouzské zvláštní

nkdo, jenž má co povídati, slokou zvovati svj spleen, svá dobrodružství,

pozornost.

aniž musí každou

své erotické sny

190 a touhy,

nkdo,

„Contes á

jenž

nehraje

si

pevn

slovy a

Tyto

co chce.

ví,

reine"*) jsou oasou v oceánu subjektivní lyriky fran-

la

— žel,

couzské. Jeden a dvacet tchto ísel epických

—

jednotvárných

ada jemn

jest

že formou dosti

zúmysln

ciselovaných,

archai-

genr, o nichž vskutku velmi nesnadno íci, kde zaíná a kde naivnost staré legendy již pestává.

sticky zbarvených

raffinovanost

V

této neuritosti

svých legendách

pítž je

krok

dál,

autorv.

Keller ve

pes všecku uenou

a Flaubert

zstal na primitivním stupni legendy stedovké: Bonnirs

obma

mezi

v prostedku

:

nemá

jizlivého pošklebku Kellerova,

jde

pvab

však zvláštní

leží

šel o

slušn

vedle

sloky jednotvárné

nými nadpisy pochyby,

ale

pod svou látkou ani nad

úsmv

Jen lehýnký ironický

ní.

ve

se zvláštními

Flaubeitovy ani

té naivní víry

nestojí

provází

stedovkém

stylu

ní,

tyto

stylisova-

Bonnires je rozhodn poeta, o tom není zstanou pece jen specialitou. Že

kapitol.

legendy jeho

v ohledu formálním vedle passáží virtuosních najdete místa suchá

píinou

úmyslnost za

mže

tak zrýmovaná,

a nezáživná, jen

vystižení

dostatek poetické vlohy. Zde je

a koloritu, jako na ne-

vru nesnadno

jedno jde druhému tak na pomoc, že

Ch. Fuster, poétes", je ryzí

;

nebo

bystrý pozorovatel nejednou

i

vydavatel

básnického

nestejného zrna,

lyrik

sborníku

ve

form

„L'année

des

trochu prolixní,

nepítel moderního hnutí symbolist a dekalent.

místy banální,

Nová sbírka jeho verš nazvaná „Le coeur" skladby lyrické,

stalo

rozhodnouti

skutených rozpacích.

se zastaví ve

stejné ceny.

stejn jak na

ukazovati

archaism

psané

Mnoho

v letech

se básníkovi

1886

**)

— 1892,

obsahuje

pestré

rzné, celkem ne-

podailo v jeho knize, leccos

z-

nevykvašeno, celkem pevládá obratné ovládání jazyka a formy.

Rozmanitá jeho sbírka zahrnuje dobré ano i duchaplné nápady vedle míst dávno eených a otených. Velkou lehkostí básnické frase maskuje se místy nedostatek myšlenky; o cit není u autora nikdy nouze, celku *)

schází

jen

soustednost a pak

síla.

Všecko

Robert de Bonnires: Contes á la reine. Ollendorf 1892. Le coeur. Fischbacher 1892.

**) Ch. Fuster:

je,

191

mlké a obyejné. Pevná, tmto veršm naprosto. Místy mohl by

ladné, ale též místy

chcete-li, plynné,

rázná individualita schází pod nkteré podepsati Lamartine. To

se

zárove. Básníku jde pedevším poeta; nemusíte ísti

mnoho

z

o to,

mže

býti chválou

i

výtkou

aby prokázal, že jest zdravý

jeho knihy, a naprosto

mu

to

uv-

Není ani reformátor ani hysterik. K onomu nemá sílu myšlenky, k tomuto nemá sílu dosti zjiteného citu. Je dobrý ver-

íte.

šovec, který zachytí ob

as

náladu a ob

as

dobrý nápad, ale

pi

mají toutéž

tom zstane; a nejen to, chce i diktovati jiným, že jíti astou; formu ovládá hrav. Nezkazí nikoho. Peteného a kdož

zda k

ví,

nmu

odložíte,

sáhnete po druhé.

Francis Vielé-Griffin jest jedním z nejkrásnjších symbolist. Odhodil pravidelnou formu slohovou, libuje si v jakýchsi neuritých rhapsodiích, které v ádcích tu delších, tam kratších, ale pebohat rýmovaných splývají v sluch užaslého tenáe. Rhapsodie tyto dlí v odstavce, které oznauje pokaždé silnou písmenou po-

átení.

Mohly by

nekonena

tyto lamentace a

chvíli vás baví to

;

trenodie a psalmodie

jíti

do

badání v polojasných, polomlhavých

pedstavách a obrazech, pak to sevšední, když se výsledku nedovám klapají pouze neodbytné troj- a tyzvuky rým, jako roj dotrných komárv, a v duši vám vyznívá neuritá nekonená melodie stesku a divné dumy. Jednotlivé ádky v tchto „Labutích" *) jsou neobyejn hudební a plny malby mkké a odítáte; v ucho

stínované;

žel,

že jsou to jen

ádky;

celek rozplývá se v mlze.

Jako u nkterých symbolist se jeví snaha, osvžiti poesii šíkou

malebného líení, pevládá zase íi Vielé-Griftina úsilí, poesii co možná piblížiti k hudh. Však z toho. že hudba je neuritá, neplyne ješt logicky, že smí též poesie býti neuritou; úin, jehož pouhou kombinací tón docílí hudba, vždy pes všecku myšlenkovou neuritost bude silnjší než pouhý zvukový úin slova.

A

slova,

by

byla vybrána a sladna s

skutené hudb,

i

péí

kdyby v skutku hudbou

nejvtší, nevyrovnají se byla.

Nebo e,

a

už

vyslovíme tu banální, zde však velkou pravdu, jest k vyjadování *)

Franci3 Vielé-Grifn

:

Les cygues nouv. poémes. L. Vanier 1892.

192 myšlenek. Zdá Talleyrandova, vají a hledají

se,

že jsou syrabolisté školy Vielé-G-riffinovy náhledu

nebo

myšlenky co nejperlivji zakrýcit a vyvolávání neuritých

všichni své

psobiti jen zvukem na

pedstav a pomysl, což dosud všecko bývalo údlem i úelem hudby. Matou se zde patrné meze dvou umn, a nesnadno viti, že z tohoto skížení a prostoupení

útvar nový,

vzejde

umlecky

dokonalý.

Ponkud podoben I

on

si

oblíbil

hlavn

Vielé-Griffinovi

jest

v poslední své knize

Henri de Régnier. „tel 'qu'en

k nové své knize (starší jeho svazky „Sites",

romanesques",

„Épisodes" jsou

mnohem

songe"

*)

V pedmluv

formu volné rhapsodie do neuritá se rozplývající.

„Poémes anciens

et

srozumitelnjší) oznauje

básník verše své jako jistý druh sebeobrany, jako illustraci svého

„emblematického já" a dodává, což každý pozná na první pohled, že jsou „techniky velmi

nesnadný

i

A

složité."

v skutku jest Régnier autor

tam, kde mluví zcela srozumiteln. Pochybuji, že tato

komplikovaná poesie pouhé zvukomalby kdy pronikne. Régnierovi obdivují se

nkteí

velice a vítají

rzní

Vielé-Griffina

se Régnier

v

nm

zoru

nové poesie.

na svj prospch vtší

Od

uritostí,

onen více k hudb se chýlí, tento zabíhá více na Širokým šttcem, zkad stéká zlato a purpur, maluje

a pak, kdežto

pole malby.

Régnier své rhapsodie,

v nichž

pete; v konstrukci verše, a

v

také více tušíte, než

v sledu jeho hlásek,

v

urit

chá-

opakování slov

pestavování jich jest rozvinut celý systém uenosti, obrat-

dmyslu a vynalézavosti. Vzkísili to všechno onu domnle mrtvou princeznu, pravou, skutenou poesii, k životu, ovšem nesnadno rozhodnouti poctivou vli, upímnou snahu a velké umní nosti,

:

formální

tmto pionérm

budoucnosti nikdo upíti

nemže.

Náelník symbolist belgických, Maurice Maeterlinck, vydal drama v oblíbené své form, v prose. Je to opt pohádka. Místo a doba dje neuritý, hádáte na stedovk dle všeho. nové

")

Henri de Régnier:

tel

q'en songe. Libr. artist. 1892.

1&3

Nazývá

se to „Pélléas et Mélisande**) a líí to tragickou milostnou

avanturu

s

celou

adou píšerných

a mystických scén náladových,

Drama

v jichž evokaci jest Maeterlinck opravdu mistrem.

jest da-

leko prhlednjší a jasnjší než pedcházejících podivných „Sedm

princezen",

avšak

umlecké výše

do básnické a

co

nijak se ne-

rovná prvnímu dramatu Maeterlinckovu „Princezna Maleina", která

Ovšem „Princezna Maleina" byla noPatrn má Maeterlinck svou utkvlou manýru, kterou sotva již odloží. Manýru možno snadn parodovati; asem, když pijdete na nitky a koleka, ztrácí psobivosti. ím to, že nkteré scény z „Princezny Ma leiny" a ješt více z „Vetelkyn" a „Slepc" se vám vtiskují do zpsobila takovou sensaci.

vinkou, a „Pélléas a Mélisanda" jest již odlikou.

mysli tak,

že

elementární

lektura tak brzy nešete:

úryvkovitých, sekaných

vt

všední

život ani jiná

stejnou

sestrojené,

a nejasných mlhových

neuchvacují.

již

ani

„Pélléas a Mélisande" mají scény

vypoítavostí

analogické, se stejnou

a tyto scény vás

jejich

sílu

A. lile,

Je

to

eí

manýrou

provedené,

patrn kletba manýry.

Maeterlinck je básník pouze jistých uritých stav duševních: ds,

hrza,

oekávání katastrof

smysl

mají v

nm

Mirbeau pestelil, pearova.

v tupé

resignaci,

pološero

a

pítmí

znamenitého interpreta. Je známo, jak Octave vítaje v

nm

pímého ddice a nástupce Shakesv onch zmínných scénách taj

Ano, v jediné stránce,

ného života duševního, rovná se Maeterlinck Shakespearovi,

a

je

nm

vždy otázka, ozvala-li by se v vbec tato struna, kdyby ped ním již neexistoval Hamlet, Macbeth a Lear. Tu píšernou stránku duše lidské, ten

mrná

taj,

tu

k celku života

s

hrzu, která

u Shakespeara jest zcela sou-

tolika jeho pestrými zjevy, vyrval Maeter-

mže jedin vtom spoívati, že prodchnul pohádkové sujety své druhým smyslem, jehož vypravovaný dj jest pouhým symbolem. Ve „Vetelkyni" a v „Slepcích" pochopil jsem tento symbolismus jakž takž, v „Malein" a v „Sedmi princeznách" zstal mi nejasným. Pi tení „Pélléasa a Mélisandy" jsem linck a jeho originálnost

se o pochopení a vysvtlení jeho ani nepokoušel.

ješt snad tické

ta otázka,

reform *)

Jar.

smuje-li Maeterlinck

divadla.

Sotva.

M. Maeterlinck: Pélléas Vrchlický: Nové

Namanula by

s divadly

Nemají formy, jde v nich

et Mélisande. Bruxelles,

studie a podobizny.

se

svými k prak-

promna

Lacomblez 1892. 13

194 za

promnou,

nesahají

jak autor sám

jsou,

to

do života,

líí

naznail,

leda

pítmí, ta nejistota osob jednajících, ta

psychické

jen pro

vná

stavy osob,

To neustálé

loutky.

opakování krátkých,

nedokonených vt, jak mluví ds a báze, musily by psobiti na jevišti bud! píšern, jestliže by — nebezpeí to vtší a vážnjší

—

v úplnou

se nezvrhly

Ukázal

vezme.

komiku.

suggesce

sílu

Jedno Maeterlinckovi

básnické, ukázal,

Ukážu

k jistému úinu, ale obor jeho jest malý. Scéna

s

thové

s

v rámci

duchem Hamletova otce nebo scéna kahancem jsou jist grandiosní

—

ureném; to

gických scén,

sestrojiti celý

kus jen

z

nikdo

to

píkladem.

bloudící lady ale

ne-

jak lze pracovati

na svém

Macbemíst,

takových neb analo-

jsou pokusy Maeterliuckovy.

Není pochyby, že

dramatikové budou prakticky erpati v jistých momentech

i

z jeho

manýry a právem zajisté, nebo zde prostedky jednoduchými se dodlal skuten jistých, ano pekvapujících výsledkv. Avšak k napodobení celé manýry se sotva kdo odhodlá, a básník sám jist bude nucen hledati v budoucnosti nové cesty z úzkého oa rovaného kruhu, v viti

nmž

se ocitl, a z

nhož

tak dlouho se vyba-

nemže.

Není pochybnosti, že lyrická poesie francouzská v posledním není -li zrovna v dob svého rozkladu, jest dojista v dob

desítiletí,

epigonství.

Co nejhlubšího a nejkrásnjšího

v lyrice

vysloviti se

mže, formou nejnádhernjší nejintimnjší, jest již dávno vysloveno. Epigonm pak zbývá jen smutné klasobraní, pi nmžto lze i

jediné ješt po stránce formální

cit niící

osvcovati

a

prohlubn

Mussetovy

a

záhadné,

sem tam objevovati neznámé kouty ovšem místy i s psychosou hra-

Po velikých zjevech lyriky Lamartioovy, formáln nedostižných virtuosnostech brzy pirozená reakce. Dnes jest lyryka fran-

vášní.

Hugovy,

Parnassu dostavila se

po

úpln roztíštna, a smle lze íci, že kolik rázovitých individualit básnických, práv tolik jest náelník uej rozmanitjších smr a škol. V poslední dob zemelo nkolik hlavních zástupc lyriky francouzské, kteí, a v dob nejposlednjší imponovali pouze mdlým odleskem staré slávy a ilosti, pece, pokud couzská

195

francouzskému ostrého a uritého zejména paní Louisa Ackermaunová, Theodore de

dodávali celému Parnassu

žili,

Jsou

reliéfu.

to

Banville a Josephin Soulary, jimiž zanikly francouzské lyrice pravé

básnické individuality a

i

za hranicemi

mannová odmlela hlížíme-li

nýbrž

znaného jména

ovšem již k jejím aforismm a k

zpv

jejích

velice od sebe rozdílné,

vlasti

se

„filosofických"

byly

delší

ve všem svérázné

požívající.

adu

let,

její autobiografii,

zárove

její

Paní Acker-

a lze íci, nepiže

tžké

nejen

sloky

poetickou,

životní závtí. Josephin Soulary ozval se ješt obas nznlkou píležitostnou, plnou grácie a humoru, ve form, tak vynikal. Neúnavnému Banvillovi vyrazila smrt v pravém i

kterou v níž

slova smyslu péro z ruky krátce po vydání jeho roztomilých veršo-

vaných feuilleton, „Zvonky a rolniky", kteréž jsouce pokraováním jeho nesmrtelných ód funambuleskních a occidentalních, byly opravdu novým genrem souasné lyriky. Od mistr starších posud žijících vše, co vyšlo v dob poslední, má více ráz bud osobní nebo celou jejich

básnickou

fysiognomii doplující, aniž jest

jakou mohutnou revelací nových stránek jejich nadání.

n-

Lidé ho-

uzavení pedstupují se sbírkami a sbírekami, v nichž shledáváte mnoho dobrých známých ze svazk minulých, v jiné ovšem asem i okolnostmi diktované form. To platí zejména o obou posledních sbírkách Coppéových „Podletí" a „Upímná slova", v nichž vedle oblíbených jemu poetických obrázk z mabásník stává se v nich stále více prosaitjším a lého svta, sušším, jakož i v mnohé sladké melancholické sloce vítáte staré známé z arovných sbírek starších, a se jmenovaly „Procházky a zátiší", „Reliquiá" neb „Opuštní a ponížení". V souborném lánku tomto mžeme se jen letem dotknouti nejelnjších zjev básnických z doby poslední, a mžeme to, ponvadž celou dobu pokládáme za pechodní, uiniti jen chronologicky, zstavujíce si úplné roztídní dle skupin na as pozdjší, kdy objevení se njakého nového lyrického genia uiní konec této neobyejné roztíštnosti vkusu a názoru o kráse vbec a o lyrické poesii zvláš. Z tch, kteí proti jednostrannostem a marottám symbolist nejdíve reagovali, dlužno na prvním míst uvésti Gabriela Vicairea (nar. r. 1848), který zdravou ironií opel se v celé parodií proti hlavn formálním extravagancím nových toví

a

v

sebe

a

ad

13*

196

Avšak

škol. *)

v samostatných sbírkách svých, z nichž poslední

i

**)

dýše opravdu kouzlem jara a neobyejné svžesti, v níž jen místy sledu veliké raffinerie postehnete, snažil se Vicaire vrátiti poesii

svt I

pvodním zdrojm pímého, oteveného

k

francouzskou

humoru,

bodrého

a

který

zvoníval

propjil Vicaire moderní pružnost a

jíž

ady

všestrannost, nalézáme v knize jeho celé

píse francouzskou a

se vystihnouti národní

sledu prostých

form

a b a

rým,

a),

legendárním, z

tak

kteréž i

v

století.

Vedle komplikované

po stránce formální jest snaha ta patrná.

formy ballady Villonovy,

zírání na

XVIII.

v lyrice

obyejn

jsou

ist

naivním,

nhož ovšem obas

to

skladeb, kde snaží

jak v originálním

spíš

assonancemi (ve

místy až

dtinském tónu

Achillova pata uritého úmyslu

proniká, jsouc pravidlem spíše celkovému

dojmu na újmu než na

prospch. Nevíme, jakým smrem vyvine se další lyrika Vicaireova. Tolik jest zjevno, že mnohostrannou asi nikdy nebude, avšak zásluhy že

z

formálního

obsahového zmatku hledl

i

pomry

ku zdravému nazírání na

Ke jehož

starším parnassistm

„Píse

a vci, nikdo

lze

ítati

klestiti cestu

mu neupe.

Antonyho Valabrgua

zimní"***) opvujíc déš, sníh,

mlhy

a jíní,

vší for-

mou a zpsobem vyjadování pidržuje se starších vzor Parnassu po zpsobe Theurietov a Lemoyneov. Rovnž po píklad Vicaireov zaboil v melodii národní písn známý básník Charles Grand mouginf) s tím rozdílem, že kdežto písn držel se více tónu lyrisentimentálního, napodobí Grandmougin šastn tón a prostonárodní. Ovšem v bohatém repertoiruskladeb Grand-

Vicaire ve svých imitacích národní

ckého ballady

niouginových stickou

jest

studií

než

sbírka jeho

poslední

spíše zajímavou

dílem básnickým,

velikým

folklori-

kterým by autor

„Orphea" a „Nových básní" nanovo dokázal svou lyrickou mohutnost. Ani Armand Silveste ani Raul Lafagette neobjevili v posledních *)

sbírkách svých ff)

njaké nové stránky svých pružných, pomes

décadentes

Les

Péliquescences,

A

bonne franquette. Lemerre 1891. Phiver. Lemerre 1890.

Adoré

Floupette.

Va-

nier 1885. **)

***)

f)

la

La chanson de

Les chaosons du

ff) Roses

bacher 1890.

octobre.

village.

Lemerre 1890.

Charpentier 1890,

—

Les cents sonnets.

Fisch-

197

vtšinou kultu formy holdujících talent. Více k poesií Herediov blíží se skladby mladé dámy, které pod jménem Jean Bertheroy s názvem „Antické ženy" *) vydala. Nej-lepší ísla sbírky této Circe, Fryne, Messalina, Judita, Debora nemají zdaleka ani istoty a klidu, který tak významn oznauje poesii Leconteovu de Lisle, ani bohatého, nádherného koloritu, jímž vládne tvrce formáln nejdokonalejších sonet francouzských; za to mají mnohem více vášn žhoucí.avšak u výrazu svém píliš moderní, tak že je spíše lze pokládati za studie moderních typ ženských, umle v starovk vštpovaných. a Leconteov de Lisle

a

dámy

Mme

Galeron

de Cade Gasparin***) a Mile Rousseuil.f) Prvn ze jmenovaných poutá zvláš svým osobním osudem. Jest úpl n slepá a poesie její jest pouze echem jejího velikého neštstí. Poesii

zcela

lonne,**)

Mme

Královna,

která,

intimní

pstují

známo,

jak

pode jménem

píše

Carraen

Sylva,

opatila dojemnou sbíriku zajímavou pedmluvou.

Z pozstalosti dvou mrtvých vydány konen dv publikace, oste vymezují hledišt obou zesnulých. První nedosti ocenný lyrik Parnassu Lemerrova Leon Vapodnes

které definitivn jest

lade, tické,

jehož

rýmy

medaillony a silhouetty drama-

„Obrázky benátské",

a rodinné trioletty a zvlášt

rýmované

feuilletony, v nichž

jediný dostihl velikého vzoru, Banvillea, ukazují, co jemuosti a zá-

rove

poetické obratnosti

vržence Parnassu.

khala,

ukazují

Za

nám

to

tajilo

se

sebrané

symbolistu

vedle zvláštní dokonalosti

v

pée

spisy

pravého

formální

vrného pí' Efraima Miu nhož ovšem

tohoto

druhého, zrna,

pece vždy na prvním míst

zstává vystihnutí a vylíení nejjemnjších záchvv duševních Vedle básní veršem psaných uveejnna tutéž ada skizz v prose které vycházejíce od velikého vzoru Baudelairova ukazují, co ztratila

poesie francouzská

*)

**)

Femmes Dans ma

antiques. Olleudorf 1890. nuit. Lemerr 1890.

***) Edehveiss.

f)

Dieu

pedasným úmrtím

Calinann Lévy 1890.

et Fatrie.

Lemerre

1890.

mladého básníka.

198 Zcela zvláštní místo zaujímá v poesii

francouzské

Adolphe

dopluje skupinu francouzských básník dlník a svou zcela pvodní vlohou pipomíná nejznámjší pvce emeslníky, jakými byli truhlá Adam Billaut, známý kadeník Jasmin, tkadlec Mágu, Lamartinev pítel, peka Reboul, obuvník Edmonde Chevret, bedná Jules Prior, švadlena Susanae Quarr a služka Rosa Harel. Pi poesii této ovšem vždy pede vším teba pihlížeti k životním okolnostem skladatel, jichž plody nutno miti hlavn pouhou Vard, který

mrou

Anatole France objevil takka Adolfa Vard narodil se v Aube Voye 1832. Do 14 let chodil do obecná školy svého rodišt, kde byl místní fará jeho uitelem. Po té uil se zednictví. V 19 letech nechal zednictví a byl pomocníkem zahradnickým. V dob té napsal drama o dvou jednáních ve verších s názvem „Hrab de Sombreuir. 2ahospodail si nkolik frank a r. 1855 odebral se do Paíže a nadání pirozeného.

Varda a jeho

podal

poesii.

Ovšem nedosáhl touženého dob, co pracn nastádal, byl do svého rodišt. Jedinou jeho útchou bylo, že seznal

svj kus komedii

výsledku, a když

nucen

vrátiti se

francouzské. v krátké

utratil

nkolikami celebritami známý romanopisec Arsene

z autopsie život literární a seznámil se

doby.

Drama

jeho bylo zamítnuto, ale

s

Houssaye, který tenkrát spravoval komedii francouzskou, povzbuzoval jej

opt

Vardovi nezbývalo než zapáhnouti se

k další innosti.

ve jho denní

práce.

sekáem, pi

Byl

emž

prázdné chvíle

obtoval jednak svému dalšímu vzdlání, jednak spisování nového kusu divadelního a nových básní. Pod pseudonymy Sainte Laure a Yssard uveejnil nkolik lyrických kus v menších asopisech. Verše jeho klestily mu cestu k Achillu Millienovi, modernímu

V

Virgilovi (po stránce bukolik a georgik) francouzské poesie.

dob a

seznámil

pedevším

s

se

též

generálem

Lecontem de

všecky tyto známosti který

s

patrn nechtl

nebyly

míti z

Pittié,

Lisle, který s

nho

to,

aby

na mocn jej

psobil.

vyrvaly

nic jiného, než dlníka.

bolestném sklárnám vstoupil do služby železnin a

té

básníkem,

lyrickým

jeho

Le

osudu,

Po mnohém

stal se

kolomaz-

níkem vagón se služným tí frank denn, avšak v té dob nebyl již sám a musil vyživovati etnou rodinu. Po dokonané práci denní psal verše, jak

ve

mn

sám praví v pedmluv k první své knize: „Básník

nebyl nikdy na ujmu dlníkovi, naopak runí práce

svdí

199

básníkm. Vnoval jsem

pouze ty

poesii

chvíle, jež moji soudruzi

vnovali nud, he v karty, pití a klepm. Nevím, jsem-li básníkem, ale že jsem dobrým dlníkem, za to ruím!" A tak mazal Vard lokomotivy a vagóny na nádraží Vernonském, až konen nemoc pinutila jej, aby se vzdal svého zamstnání, vrátil se do svého rodišt,

penz zahospodaených

z

zakoupil

si

zahradu a

jal

kvtiny. Paul Harel, nejelnjší ze skupiny básník normandských, sám hostinský, podává o postupu se pstovati stromy ovocné a

vzdlání

Vardova

sám, studoval

i

latinu a vnikl

Amyota

taignea,

miláky.

tyto zprávy

i

i

„Správn francouzsky nauil se v mluvnici eckou. Záhy etl Mon-

Zvláš Ronsard a Marot

Rabelaise.

byli

jeho

Stopy tchto studií snadno nalézti ve vlastní jeho pro-

Tímto kultem

dukci.

:

pozvedá se Vard nade všecky své

16. století

souasníky, básníky dlníky.

Reminiscence

lektury dodávají

této

cos aristokratického vlastní jeho produkci tak,

že nikdy neupadá

v deklamaci socialistickou aniž v laciné pathos, jemuž se básníci dlníci,

nemajíce

vydal Vard

pravého vzdlání,

posud ti svazky

noci"

(Básn dlníkovy). V Paíži

báse

epickou

1889

r.

nulého.

Nemoha

skripce

s

najíti

a

chvíle

pak

1886,

„Sen

mu 56 let, když vidl má ovšem tsné meze.

mnoho patriotismu

kovský, píroda, trochu lásky, vše ve

rádi oddávají."

„erné

a

Tiskem

probdné

chudobky",

nakladatele vydal první svazek cestou sub-

knihu vytištnu. Inspirace jeho

vají životní

:

povídku veršem „Odlétla duše" roku mi-

citelnou škodou. Bylo

šleh satirický,

tak

básní

form ponkud

jeho osudy nejlépe,

I

laxní,

první svou Život ven-

lokálního, místy

kterou ovšem omlou-

hlavní dílo jeho „Sen chudobky"

zejm tmito nedostatky, a hlavn v partiích deskriptivních mnoho svžesti a v partiích ist lyrických mnoho intimnosti citu. V dob poslední žije Vard mezi svými ržemi, jichž vzd-

trpí

je

a

lávání

mnohem

lépe se

mu

Od Varda k jednomu z Moréasovi jest ovšem velký

vyplácí než

vdc

symbolist k Jeanu Moréas zpsobil mnoho hluku

hlavních skok.

jeho poesie.

od vydání poslední knihy své.*) Mladší generace básnická oslavila Le Plerin

passionné. Vannier 1891.

200 vydání knihy této zvláštním banketem,

ponkud

a „Cantilén" byl

poesie francouzské.

pedasn

Nicmén

pi kterémž

zrovna jako ironií jest

píbuznost.

Oba

totiž kotví v

Vard pouze duchem, a Moréas

století, s

kolo-

symbolickým

tím rozdílem, že

pouze formou. Moréasovi zdá se

parnassist dnes zcela zastaralou a hledí obnove-

poetika

totiž

16.

tvrce nové

pece mezi

mazníkem z Vernonu a nejraffinovanjším básníkem jistá

auktor „Syrt"

oslavován jako

ním nejen forem, nýbrž i celým skladem vt a slov ze 16. vku pevzatých opraviti vyjezdnou a zastaralou, jak míní, kolej básnické dikce francouzské. Touto cestou pechází v poesii Moréasovu celá spousta úsloví a rení, jimž moderní tená naprosto Pipouštíme, že tomu, kdo je zbhlý v poesii renaispráv tyto reminiscence dost zajímavé, ano pikantní;

nerozumí.

sanní, jsou

kruhm

širším

stává se jimi však poesie Moréasova pouhou

snškou

hraek, žert a nápad, pi kterých jest velice obtížno nejen konstatovati formu, tím nesnadnjší pak postehnouti hudbu, která prý v nich se tají. Pro úplnost podotýkáme, že Moréas zastylistických

jemu a škole jeho název dekadent, a že pijal název básník symbolických. Avšak i toho zekl se nedávno a mítl pisuzovaný

novou školu poetickou, zvanou romanistickou,

založil

ili

školu

románsko-fiancouzskou. Dle vlastních jeho slov (prohlášení ve Fi-

garu ze dne latinského

14.

záí 1891) tímá

ského

písemnictví,

který

prý

lismem byl

se škola

jeho principu ecko-

v literatue, který prý je hlavním

navazuje

a

etz

starých

romantismem, parnassismem, zbyten petržen.

základem francouztradicí

gallských,

naturalismem a symbo-

Zcela formální stránky symbolismu, nehled ku vnitním pochodm, tímá se Stuart Merrill, jehož kniha poslední *) ukazuje veliký kult formy, o jakémž se ani nejzarytjším parnassistm nezdálo.

volb zdá

Ani Catulle

slov a v slovech

se,

že

Mends opt

sama theorie

ani Herédia nejsou tak vybíraví

hlásek jest poesiemi Merrillovými

ve ti ásti, nazvané:

rodem Amerikán, *)

Les

íastes.

jest

ve

volb samohlásek, jako Merrill. Ba Rimbaudova o uritém zbarvení samove

pekonána. Kniha jeho dlí

Masky a Pochodn. Stuart pedevším básník plastický, a již

Thyrsy,

Vannier 1891.

se

Merrill, to

lze

201

mu piísti

za

zásluhu,

symbolist

všech

ze

že

nejsrozumi-

je

telnjší.

nmu

Pravým kontrastem k

On

Rodenbach.

Georges

jest belgický symbolista

pochodm

k vnitním

pihlíží

Pvodn

k nejspletitjším a nejintimnjším.

duševním, a to

vystoupil jako odcho-

vanec Parnassu, jako miniaturní Coppée belgických a holandských

mst

a pímoských lázní. Pozdji obrátil šttec svj hlavn k líení stav duševních, z nichž tiché zahloubání v myšlenku a subtilná analyse nálady staly se

Tento druhý roku 1888 vydané,

vlastní íší jeho poesie.

tón zahájený v knize „La jeunesse blanche"

stupován

znan

již

V

ticha".*)

rozšíenou vydal popisného.

i

opuštných rodných mst,

umí

1891

r.

knize té spojuje Rodenbach

koutemplativního

níka

„Du Silence" názvem „íše své manýry bás-

byl v malé sbírce intimních pcesií, zvané

roku 1888,

ob

Vniká

s

—

v tichou

se nadchnouti

melancholii

rodinným

starým

nábytkem, zastaví se u starých zrcadel, v nichž tolik a tolik tváí nyní mrtvých se zhlíželo váse,

jak

zašlých

ohmatané

rám

štná nábeží

a již

starého

uvadlá kytice v staré

jej

piana,

portréty

pedk

ze

vyhlížející jako tiché zálivy se stojatou vodou, opu-

se

sesutými arkýi, v nedli.

stejn naladí

;

klávesy

zanedbanými zahradami, odlehlé tvrti s polokorouhviky a zvuk kostelních zvon

skípající

Nejvíce však ze všeho poutá

jest zrcadlem, v

kterém

zhlíží se

jej

voda a

tajemství,

její

mnivý msíc, anebo

rubá-

šem ubohých samovrah. Z celé knihy jeho vane na vás pronikavá melancholie opuštných flámských mst. Poesii

zcela psychologickou

v knize své poslední „Sám",**)

pedeslal knize své

tenái timní

jaksi lyriky.

postup a rozvoj lásky

pstuje Edmond Haraucourt nazývá románem snu. Básník

pedmluvu

delší

návodem, jak

Vyítáme

již

má

pedmluvy

z

v duši

prosaickou,

se dívati

na tuto

že kniha

té,

blaseovaného

má

která

býti

sbírku ryze

chce

in-

vylíiti

lovka, který náhle

zachvácen byl poprvé plamenem isté lásky. Celek

má

býti jakési

duševní oištní ze rmutu nízkých vášní, vedoucí k vyššímu pojí-

mání lásky pohlavní, *)

La Rgne du

konící však pece

silence.

Charpentier 1891.

**) Seul. Charpentier 1890,

obyejn

tam,

kam

oby-

202

ejn

každá

Kniha rozdlena jest na ti oddíly zbožování a získání milovaného pedmtu. Každá z tchto knih jest opt opatena prosaiekou pedmluvou, která má tenái býti vodítkem v bludišti tchto krátkých, písním nebo ješt spíše úryvkm z denníku podobných básní. Jednotlivá ísla jsou pekrásná, ale celek nepsobí tak, jak básník zamýšlel láska

dochází.

obsahující: Oekávání,

—

ne snad proto,

že výsledný

tón jeho názoru

životního

jest

pe-

vahou skeptický a pessimistický, nýbrž hlavn proto, že knize nedostává se hlubokých a pesvdivých akcent, té pravé síly vášn,

Zdá se nám po bedlivé úvaze, že auktor sebral zbytky svých poesií, které se vymykaly z rámce jeho první nád-

jež strhuje a unáší.

lyrické „Nahá duše", a že cht] této nesouvislé lyrámcem prosaických pedmluv nahraditi, eho se jí nedostává na vnitní souvislosti, a zárove dodati rázu urité auto-

herné knihy

rické tíšti

biografie a pikantní novinky. z první

knihy jeho, bude jist

Aspo

kdo zná Haraucourta pouze

ponkud sklamán

níkových komtenplacích tchto ani hluboké plastiky,

síly

kterou

se

jeho

první

a nenajde v den-

filosofie

sbírka

tak

ani

neobyejné

vyznamenávala.

Z ostatních publikací menší váhy zaznamenáváme básn Henriho Mériota*; s pedmluvou Peladanovou; básník tíhne spíše k první

manýe

Th. Bauvilla,

zastoupené ve „Stalaktitech",

pak Gautiera, vyslovené v „Emailech a Kamejích". Dále uvádíme Georgesa Bála,**) který se adí k lepším napodobitelm Baudelairovým, pak Jacquesa Madeleina ***) a Emila Blémonta,f) jimž staí úsmv pírody a dvete, anebo krajina jarní podzimní k vyvolání istých nálad a tvoení zpvných piro-

a

zených skladeb. Pro úplnost zaznamenáváme posmrtné

mého

veliká

se jeví ji

básn

zná-

žurnalisty z dob romantismu,

láska

k

Hippolita Lukase,tf) v nichž poesii a veliký kultus isté formy, jak

parnassisté pojímali. *)

**)

***) f)

ff)

La

flúte

du jade 1891.

Autres uiondes. Lemerre 1891.

Le contes de la rcne. Ollendorf 1891. Le pommier en fieurs. Charpentier 1891. Heures amour et poésies iaédites. Marpou

et

Flamarion 1891

203

odrdu

Zvláštní

nikái. U

poesie francouzské

tvoí

politití

pís-

národa, který je od pírody nadán vtipem a vlohou

satirickou, který

pi

jistém stupni vrozené lehkomyslnosti ani jinak

uejtragitjší louhem svého rozmaru události, jest politická píse skoro denním chlebem davu. Vznikají a zanikají také takové písn jako houby po dešti, sláva jich a auktor jejich jest opravdu jednodenní. Okamžitá sensace podobna zapálenému stohu slámy. Zídka se taková píse, dít okamžikové nálady povznese aspo k prostednosti umlecké. Tako-

nemže,

nežli

vých básník,

k svému

otci

že

polívá

kteí

i

smle mohou

ukázati

k

Bérangerovi jako

a pedchdci, je opravdu velmi málo. Vedle Gustava

Nadauda je to snad jediný Paul Avenel/) jehož politický zpvník mže initi nároky na cenu literární. Avenel narodil se v Chaumoutu en Vexin (Oise). Psal mnoho román pro r. 1823 feuilJetony rzných list, adu drobnjších povídek a skizz, asi tucet komedií, jednoaktovek a vaudevill. Dráhu politického pís-

nikáe

sleduje od

roku 1869, kdy vydal své první „Chansons", ped námi ozdobené portrétem auktora,

jichž dnes osmé vydání leží

opatené dlouhou pedmluvou a doplnné vzácným seznamem

leg

kol-

auktorových na poli politické písn. Vydání naše je rozmno-

ženo o padesát nových skladeb, týkajících se politických událostí francouzských až na dobu nejposlednjší. Avšak vtší ást a také

ást básnické innosti Avenelovy spadá v dobu druhého císaství a týká se hlavn povstného státního pevratu Napoleonova. Od té doby stopuje Avenel všecky osudy republiky poeticky cennjší

ponkud významnjší obrat podstat své ani nárok na neiní. Ona chce a má pede-

francouzské a provází jejich každý jen

svou

písní.

Politická

trvalou cenu

vším býti

chansona

umleckou

v

a literární

zpívána davem pi schzích

nebo demonstracích po-

uliních, ona se tudy bud! hned rodí se svým se to,

pimyká k nápvu

staršímu

že její rhytmická a prosodická

vulgárnímu, užívá

gonu, že tží

hojných

z okamžitých

elisí

nápvem

anebo obratn

populárnímu. Ta okolnost a pak

již

stránka podrobena

asových

nápad

a narážek

pozdji snadno se stává nejasnou a nesrozumitelnou,

*)

Chants

et chansons. Librairie

jest

rení

a zkratek slovních, lokálního jar-

modern

1889.

a tudíž

svdí

tomu,

204 že život chansony

knize je

v

vysoce

má význam

stanoviska kulturního

a

illusorní a

snad jediné se

Nebo jako

oprávnní.

v zka-

menlinách se jeví mdlý odlesk života fauny zašlé, tak v tchto písních, pedevším cizinci málo srozumitelných, lze stopovati vlnní i

myslí lidských

byl

pece

jen spíše

by

ale on

filosofa,

i

dob

za tch a tch událostí. Úloha písniká jednostrannjší. Béranger jakýmsi druhem epikurejského a skeptického s nízkého stanoviska, obzíral pece jen celý v té

v té a

ím

stává se tím tžší,

ta

jest

se všemi stránkami moderní písnikái a Avenel ele jsou pedevším pvci politití. Co myslí o žen neb pírod, od nich se nedovíte; patrn myslí si velmi málo nebo

život lidský

;

v jich

o

nic, život

jejich strany politické

písniká demokratický skladby

padly

okamžik vzruchu

—

v

a

dav paížského

seadné v rozbouených dav

je absorbuje

že jeho

rádi,

bomby

jak pravé

lidu

Avenel je

docela.

Víme

republikánský.

v

pravý

nápvu a bez toho živého náramn — suše a krotce. Vt-

knize, bez

ale

zní

rýmovaky asové, nic jiného. Ovšem obratnost formální zvláš u pivádní refrainu je místy všeho obdivu hodná. V jednotlivých pasážích, hlavn v písních státního pevratu se týšinou vtipné

kajících,

jest

jistá

i

rhetorická

hnv

záští a

mén

významných.

krátkodechá je sláva znamenati

ad

a

vervou

s

„Dsný

Victora

Tam, kde

rok".

Musami Avene'a, dailo se mu nejlíp; aspo t)to vci daleko lip a mohutnji, než zpvy pe

vahou sociálního obsahu anebo

k celé

místy až

byly

psobí tištné politických,

síla,

„Zpvy hnvu"

Huga, která diktovala

její

týkající

Avenel,

se

jednotlivých

jakoby

dobe

písnikáe, neopomenul ke každé

asový úspch — mla-li jaký — a poznámky a vysvtlivky. A tato pítž

událostí cítil,

jak

písni po-

pipojiti

básn Ovšem ani Banville ve svých famosních ódách neobešel bez komentáe; to práv údl každé asové a písn lokální jich

u

lyrické!

se

poesie.

Zkušenost uí, jak pravdivé bylo známé slovo Goethovo

o politické písni!

Vysoce cenným dává biografické a

jest

pídavek knihy Avenelovy, který po-

bibliografické

káích

francouzských,

daudovi

a Avenelovi.

údaje o 105

politických

písni-

zaínaje auktorem Marseillaisy až k NaJak

mnoho ducha v tom,

poesie *

*

ale

jak

málo

205

Neuplynul ani rok od smrti Leconta de Lisle, a v ruce básnickou jeho pozstalost.*)

Obstarali

pánové José Maria de Heredia, jeden

máme žáci,

len

nejnovjších

z

již

vrní jeho

ji

aka-

demie francouzské, a hrab de Gtierne, známý svými sbírkami básní „Les sicles morts".

Kniha druží se dstojn ku tem arcidílm pvodní poesie Leconta de Lisle, k básním antickým, barbarským a tragickým. Jest jich nezbytným a nevyhnutelným doplkem po stránce ryze poetické.

ist

Po stránce

osobní podává pak tolik vzácného materiálu,

že se bez ní nikdy obejíti a jeho díle promluviti

nemže, kdo chce

vcn

o

Lecontu de Lisle

a znalecky.

Kniha obsahuje tyto oddíly

básn

Poslední

:

;

lyrické

„L'Apollonide", epicko-lyrickou skladbu „La passion" a

nkteré

drama

pívskem

studie o souasnících básníka, a sice stati o Bérangerovi,

Lamartinovi, V. Hugovi, Alfredu de Vigny, Barbierovi a Baudelai-

e

konen

rovi, a

akademickou,

ml

již

básník

pi

nastoupení

na své keslo akademické: „Discours sur Victor Hugo".

básn

Poslední

Jest zcela správné

kách.

doplkem

jsou vzácným a vítaným

conta de Lisle, které obsaženo jest ve

tech

mínní, že kdyby

mže

celá jeho veliká a silná individualita ve

jeho vývoje. a

ných,

a krásy.

Jsou zde akcenty

všecky

jsou

ekli bychom

se rekon-

všech

smrech

tí sbírek nahoe uvedeneobyejné mohutnosti podána je básnická koruna

všech

zastoupeny skoro,

Lesbír-

se snad dnes ztratilo

celé básnické dílo auktora „Kaina", z této sbírky

struovati

díla

uvedených

již

ísly

že tu

jeho poesie.

Jak známo, brala se poetická innost Leconta de Lisle trojím

V

ást zvstí proudní stedovku na tepnu starým náboženským kultm hlavn germánským;

proudem.

básních antických objal celou Helladu a

indických; v básních barbarských nahlédl v

a sáhl

v básních tragických spojil obojí svt, antický a barbarský a rozšíil

silnou

jej

notou

propustil,

takka

osobních,

ryze

*)

proti

poesie

pírodní,

lyrických.

eeno

lépe

svému programu,

i

nkolik

Repertoir tento jest

Leconte de Lisle: Dernierd

pome3

etc. Paris,

kosmické, a básní

ist

doplnn básnmi

Lemerre 1895.

206

neobyejn

posledními

mžeme

že

íci,

k nejskvlejším

zajímav.

Po

„Parerga a

tato

íslm

umlecké

ryze

stránce

paralipomena"

poítati

lze

celé jeho poesie, a že by každá anthologie

dl jeho bez nkteré z tchto posledních básní byla neúplnou V nkterých dokonce ekl básník své poslední slovo", odkaz svatý, akcent závrený k celé dlouholeté své innosti. „Mír boh" nazývá se první báse jeho pozstalosti. Stojí

z

na rovni oné lapidární „Dies irae"

ped

jdou

námi všecky fantomy starých boh. které

strašidlo,

na upen

Jak v revuí

z básní antických.

se dívajíc

mu

Ped lovkem

stojí

v evokaci mistrovsky

struné a pec lapidární pedvádí všecky kulty minulosti a ukazuje mu, že vlastní jeho srdce bylo jich kolébkou jich popravištm. Báse by mohla skvle uzavíti cyklus básní barbarských jako dstojný jich epilog. lovk sám si stvoil tato všecka strašidla; zmizí i sním, ano ped ním; nepohnutý, velký mír nicoty, i

kam

dobu

svým

tímto tvých,

kam

všecky zjevy a obrazy

sestoupily

krátkou

i

jeho

dílem

všecko

údlem

šíleným

i

minulých,

„Ale jdi a

utš

svt v nepohnutém klidu, i Jist zcela vrný pendant ke katechismu

zmizí,

tvá

se bozi."

vrátili

brzy

;

boh

bude za se nad tato stará hra padne s oí

vlastním.

nicoty a všeobecného

myšlenka

zniení,

který poesie mistrova hlásala

d-

sledn od poátk. Stará myšlenka, že pessimismus hnaný až na ostí nože jest

neplodný,

dotvrzuje se

v jiné bá&ni zvané

parafrase o té staré Maji ztopí jednou všecko,

indické,

radost

i

bol,

vznt

i

falství. Až illuse stane se neplodnou, zmizí svým za svými bohy, a Sivá

dansant de

joie, ivre

„Radost Sivý"

v které jako

úpadek, bolest

lovk

s

je to

;

morgana

fáta

i

se

zou-

celým dílem

de volupté,

o Mort, te chantera dans tem Éternité!

Následuje cyklus

„Hymen

orlických". Parafrase starých básní.

i

ješt lépe eeno, variace na motivy hellenské, jak se nám zachovaly v hymnách Homérických a jiných starých památkách poesie ecké. Místy jsou to i volné parafrase míst z Hesioda neb ze starých lyrik erpaných, seadné dle jednotlivých kvtin. Cyklus tento,

plný

attické

vn,

patí do „básní antických".

Heliotrop

207

symbolem Apollina, myrta symbolem Seleny, pelynk Artemidy, myrrha Venuše, vlí mák Noci, anemona a rže slaví Adonise, asfodel Erinye, Pan objímá v pantheistickém rozmachu všecky nesmrné pírody; on je ten hrozný bh, poátek dechy a

jest

vn

i

hrob všeho.

„Únos Europy" patil by rovnž mezi nejkrásnjší ísla básní Zde jest vše jen popis, celý kus je jako záící reliéf bílého mramoru, sloky splývají do sebe ryzí harmonií, celé for-

antických. z

umní

mální

svdn

básníkovo

pesvdiv

a

zde

svítí

ve své

domnlé

impassibilit

zárove.

K cyklu básní barbarských pojí se ísla následující. Nepatrný fragment prvního aktu tragedie „Fiedegonda" obsahuje v desíti ádcích celé peklo vášn brutální a démonické. „Smrt mnicha" jako „Dvody svatého otce" i následující fragment z nedokonené epopeje „Les états de diable", který

uením

duši

v

byl

„Cossa et Boigia", líí onen spor'

básníkov vždycky

živý,

spor

Vzácným dokumentem náboženského stanoviska zvláš

báse „Dvody

cence

III.,

ideálním

svém

svatého

líící

otce",

básníkova

jest

na modlitbách Inno-

jemuž

se zjeví Kristus. Dostanou se do hádky dsledcích uení Ježíšova. Ježíš pochyboval sám

o praktických

o

mezi

Krista a mezi jeho praktickou applikací v nikách církve.

díle,

vc,

o které církev

sama nikdy nepochybovala:

nous héritiers tenaces, sans relache de sicle eu sicle par

la

parole et le feu

rusant avcc le fot, territiant

du

fils

le

láche

du Charpentier nous avous

fait

A dvody svatého otce jsou tak pádné, bohem lidského mozku:

un Dieu!

že Ježíš

zstane na

vždy posledním

Giáce á nous, pour jamais, tu resteras, Maitre, un Dieu, le dernier Dieu que lhomme aura rvé

naež

se fantom

Básn

Kristv rozplyne v noc

následující

—

a mlhu.

ásten

mezi kusy poesií trabarbarských; jsou to poslední akcenty z té velké epopeje trop, již Leconte de Lisle vybásnil za celý svj život. Sem gických

spadají

i

patí krásná „Le dernier des Maourys" líící veršem skulpturalním tupou resignaci posledního píslušníka starého kmene ped

208

barbar. Však i tato báse má „Dýmce Sachemov", kterou zná

invasí nových

znamenité

svj pendant ve z mých pe-

již

tená

klad.*)

vru tžko

z obou skladeb je hlubší a výbáse, kde zjev starého Indiána má za sebou grandiosní pozadí pralesa a tropické pírody, ješt více zamlouvá než novjší více rhetorická skladba. Následuje nkolik obraz z trop, v nichž byl Leconte de

Je

mluvnjší.

íci,

která

Skoro se nám

starší

jediným a nedostižným mistrem. Pendant chmurné vilanelly „Tmavá noc v

Lisle vždy

tvoí

klidná a jasná

báse

tiši

na rovníku"**)

nadepsaná

formy

stejné

„V ržový

blankyt."

z

Mezi tyto básn vrženo jest nkolik kratších epigramatických, nichž uvádíme ádky, psané pi zvsti o [smrti Victora Huga,

ukazující, jak vysoko cenil Leconte de Lisie svého

kesle akademickém,

sadn

a

pedchdce

umlecké od nho

v theorii

se

na

dost zá-

lišil.

Zajímavý jest rovnž epigramm na skupinu sochae E. Christopha.

Jako žhavý granát, plný uhasínajícího ohn, jsou poslední

tyverší

ped

—

zárove poslední báse Lecoata de

smrtí jeho.

Vnuje

ji

tak hluboká a tklivá vede té

Báse

své choti.

nás

man

mu

dožil

se dnes

mramorové ztrnulosti, Pisatel tchto ádk

té

tak asto a trpce byla vytýkána.

zadostuiuní, že

to,

psaná krátce

veškeré prostot

k tomu, abychom se dotkli

rozhlášené „impassibility" básníkovy,

která

Lisl<\

pi

tato

dv

co

potvrzuje nyní v listech francouzských.

již

ped

lety tušil,***)

se

Paul Monceaux v „Revue

bleue"f) odhaluje tuto zdánlivou masku impassibility

s

tváe Le-

conta de Lisle docela a ukazuje, co jsme dávno hádali, jak velký

ohe

citový

mramorovým

byl

ztajen

klidem.

mondes ff) pokusil *)

**)

pod

Ped

touto

ztrnulosti

a

tímto

antickým

ním Jean Dornis v „Revue des deux

se o vylíení Leconta de Lisle intimního, a tu

Hostem u básník, str. 84—87. Vzdlávací „Výbor básní" Leconta de Lisle, str. 103.

bibliotéka, sv. Vlil.

***) Básnické profily francouzské, str. 124 a násl.

t) Causerie littéraire No. 23. pag.

725-728.

ff) Jean Dornis, Leconte de Lisle intime. R. d

d

m.

15.

V. 1895.

209 opravdu se života,

jak

ale

to

ml

on

I

lovk

masky velkého básníka

odlupuje z posmrtní

docela jiný a nový.

velký

poklad vnitního,

intimního

nkolika básních naznail, nechtl se de-

v

maskovati; jeho srážky se skuteností byly tak kruté a bolestné, že skoro celý život žil jako onen polomythický, romantický „muž se

maskou".

železnou

umlel

barbarských.

Nestálo

boue vnitní

Své

a vystupoval jen

je

mu

s

za

nechal

pro

sebe,

hledím své antiky a svých

studií

prodávati

to,

své

si

odhalovati je

já,

davu jako žebrák své rány.

Této pýše obtoval nejednu krásnou a pohnutou sloku, a jak cítil a trpl pro svj ideál, ukazuje jeho

ped

krátce

smrtí napsaná báse.

Ideál tento nebyl dosažen bez boje.

od i

mládí

až

do

let

mužných, bojoval

masku

tento vedl básník

na poli náboženském

jej

když vidl, že je. poražen,

politickém, a teprve

tuto

Boj

se pod

uchýlil

Až do dneška nebylo

impassibility v hrdé resignaci.

známo, jaké sociální a politické aspirace dímaly v duši tohoto parnassisty, prvního a nezlomného hlasatele zásady „1'art pour l'art". I on ml své chvíle, kdy myslil, že mže snilka a ryzího

svt po

zreformovati

stránce

Velké porážky, které zde Navykl v

pozorovati

si

tomto

vlnobití

vren

umní

si

po

nebo pístav

a poesii, a

velkém

tm

sklamání

až do konce

žil

Velký zdroj citlivosti, který byl v jeho nitru, omrazen styky života praktického; pod ledem jeho ztr-

nulosti zpívala však tato citlivost svou

vnou

píse

a prozradila

pod maskou poesie antické, barbarské i deskripZídka ovšem, ale tím mohutnji, aby zasvcení mohli vy-

se nejedenkrát tivní.

celou

její

i

hloubku.

Staí ukázati na staí

mínka",

zázraný pravíme, i

svém

a oddán.

byl jaksi

cítiti

náboženské.

i

jako jediný asyl

zbudoval

praktickém své theorie o

sociální

vedly jej k tomuto sebezapírání.

krásu

ryzí

zmn,

politické,

utržil,

bylo

zcela

jasno

zídka,

Viz moje peklady,

Jar.

básn „Manchy" neb

verše „Ty,

kterou

cítil

Vrchlický: Nové

str.

tenái. ale

Tato

„Poslední vzpo-

jsem",

nesmrtelný sonet o rži Lahorské,*)

stalo se to

slzeti;

*)

a

tklivé

citovati

aby

antická

neb

onen

co zde

to,

maska umla

pak byly tyto slzy ryzími démanty.

69, 95 a

11(5.

studie a podobizny.

14

210 Nežli se však zakotvil zcela ve svou theorii o kráse a

umní,

výmluvné svdectví podávají jeho studie a kritiky, pedmluvy ke sbírkám básnickým jeho akademická

o které

jeho

tak

e

i

o Victoru Hugovi,

díve prakticky, že nelze pro-

prožil a zkusil

mladých let, že teba hojn sleviti z illusí prvního naDnes dovídáme se, že básník se inn úastnil boj era bloch, že tomuto boji (nemohl pochopiti, že by zbar-

vésti sny dšení.

noch

vení pleti mohlo rozhodovati v otázkách tak vážných, jakými jsou

právo existenní každého jednotlivce

pln

vyplniti cele a

své lidské

bohatých píbuzných, že se sazoval o zrušení

takka vyhoštn r.

1878

Tak pišel

na barrikádách'a byl,

všeho

Avšak

zvali

do Paíže, bojoval

naež poznav mar-

sny,

sn

politických

a sociálních

minulých.

Neuml ecky

to nešlo bez obtíží.

i

jeho

a

povstalcm prach dodával,

smlé

vk

docela a uzavel se

svých

vyddn

domovin

chudý

jelikož

zekl se v kontem placi

v

se

zcela

svého,

snažení

píze

i

následkem toho byl

pykal ve vzení své

jat a souzen,

nost

že

kruh tch, kteí

z

„beati possidentes".

obtoval

celou houževnatostí své povahy za-

s

a

otroctví

snaha rozvíjeti se a

jeho

i

poslání)

více než každý

absolvovaný gymnasista. Bylo teba veliké a tuhé práce, než mohl pekládati Hesioda a Aiscbyla. Pak se pustil do studií rzných

stopoval

ist

praktický.

tím jediné

ve

jež

umleckých,

mlo

sklainaly jej

Vidl všady egoismus, již naznaený

konen

uznával, a mezi

V

i

podklad

a literatury a

jeho

rovnž rzné

násilí, ješitnost,

zisku-

spor mezi theorií

praxí jeho,

jeho posmrtním

uveejnna

díle,

o

které

ke-

byl nej-

kterém jednáme,

báse „Umuení

Krista",

v letech šedesátých.

Málokdo pojímal Ježíše tak jeho vinou není, jak ukazuje s

cíl

básnických,

Odtud onen námi

jest po dlouhých letech asi

velkých

vedle

politika a sociologie

zarytjším nepítelem. psaná

vše

skladbách

dovedl uhájiti svou samostatnost.

si

studie náboženské.

sanství,

to

svých

Byl soukromým uitelem etiny

Však jako chtivost.

A

kult.

náboženských které

ryze,

tak

báse „Dvody

apoštolsky, jako on; sv. otce",

že theorie

praxí tak diametráln v jeho pracích a pojímání se rozcházely.

On sám trpl

tímto

nedorozumním mezi Kristem a jeho

církví

nejvíce, a jen tak si lze vysvtliti jeho republikánský katechismus

:

211 a jeho

vící

Tam

roda.

co

;

mu

Vše,

co

socialista,

nesmrná pí-

své vlohy visionáské a

minulých dob

z

a

politik

zbývalo jiného než

se vší mohutností

se uchýlil

malíské zárove.

sklamán jako

Byl

pohanství.

slepé

byl sklamán jako

celé to bohatství scenerií tropických, faunu

si

nastádal,

v duši

floru jich objal

i

jazyk francouzský

žíti

bude. Dar evokace,

a se

základ nejpísnjších

archeologických,

„Kain"

tropických

— viz jeho

v kondoru,

a

hledá ohlasu

arcidílo

—a

slonech

pantheru,

pro duši lidskou,

posloužil

mu

dobám

odnáší tato k

praehistorickým, zbudována jsouc na

se

v své

pokud

fantasii a dovedl je reprodukovati v obrazech nesmrtelných,

studií

tímá

krajin

neb vyjících vlcích zde znamenit.

tomto velkém sklamání v souasnosti vybavovaly se

z

Po

duše jeho

svta i zašlé obrazy mythu a djin silou bájeným. Toto spolužití s davy ve studiu historie a s pírodou, na základ vlastní zkušenosti vedlo jeho pessimisrnus, vzniklý z decepce všeobecné k nádhernému pantheismu, v kterém splývala jeho duše s duší vesmíra a kosmu. Z toho se vyvinul

zašlé obrazy tropického

a leskem

onen kult

„Nebytí"

tak

(Non-Étre), jejž

v své velké básni „Dies irae",

brillantn proklamoval

která je celý

kodex vyznání duší

hrdých a resignujících.

lovk

zstal vždy klidný, ba

Byl

stupný.

pro veliký

kterému

Kaina,

chytí

lidé

básník"

(jako

Veuillot)

Nepímo

nerozumli,

byl

byly obdivovány než

tímto excessivním kultem formy stal se náelníkem

celé školy parnassistské.

Ale

o

byl

sporem, který ležel nerozluštn na

vdl, jak moderní,

antických a

psal krásné verše

rythmu, harmonie a kouzla, které však více

teny.

zpv

pekladatel eckých a latinských klassik, který v klassické franin plné zvuku a

pilný a vzorný

vedle toho

ani

na oko apathický a nepí-

i

dav „uený

jest

pes všecky

své

nad svými uni práv tímto Ani sám nejeho duše.

dn

archaismy

zúmysln zavádné

tak moderní, že to vysloviti musila celá kritika, Paul

Bourget jako Lemaitre a jako Brunetier. Náhle po smrti Victora Huga stál zde jako nejvtší básník moderní Francie, veleben a oslavován všestrann. S hold, a

stejn

asi

jako

úsmvem

pozdní satisfakce pijímal tento

druhdy Victor Hugo, když

slyšel

poprvé

deklamovati verše jeho „Král

léta,

poledne se roztah' na planinu" 14*

212 stanul zamyšlený

„Ano,

to

chvála,

open

jsa o krb,

jsou krásné, žáci

slyšeli

již

z

on naslouchal a vlídn pravil:

i

krásné

velmi

To byla nejvtší

verše!"

úst jeho;

z

pravidla

mlenlivý a

byl

nesdílný.

Na základ tomto nemohou nikoho zarážeti jeho úsudky pidáuy na konci jeho posmrtní knihy.

o souasnících, které jsou

S výše

své

nemohl

jinak

ani

souditi

o

poesii

Tón

jest

„dobrého Bérangera", než jak

to

píkrý, ale srovnává se zcela

jeho theorií o

svtlujeme Lamartinea byl

i

vše

ostatní,

s

co

se

uinil.

umní. Tím

píkrým v

zdá

významu

a

snad trochu

jeho

si

vy-

posouzení

samého Alfreda de Vigny, který v nejeiné stránce jeho pedchdcem. Tak dílu Victora Huga holdoval jen i

i

ástené,

ale v této

ástce zase

s

rého byl schopen, jak nejlépe ukazuje jeho koncepci poesie a

umní

celým enthusiasmem,

báse

zde uvedená.

lze leccos namítati,

kte-

Proti

ale jakmile

ji

nikdo nebyl tak vren ideálu jako on. tam, kde svou

pipustíme, pak musíme vyznati, že

svému umleckému

I

olympickou masku tsnji k tvái pitlail, až

tryskly

pes

ni

slzy

božského

i

soucitu

tam, a

kde

velké

ji

dlouho potlaované vášn, byl básník velký a umlec ryzí. nejednou i nad Huga vyniká, a ten to dobe cítil, an

na výtisk dextras".

„Legendy

vk",

který Lecontovi

poslal:

uvolnil,

stlumené a

V tom napsal

„Jungamus

IV.

SARA PELADANA KEKLONSTRUK.CE PEOMETHEIDY

Sara Peladana La Promethéide, Mythus

o

trilogie Aischylova ve

tyech

obrazech.*)

Prométheovi dráždil od prvních dob mysli pemítavé

a básnivé. Literatury všech dob a národa zavadily o tento velký typ,

a to nejen v ase, kdy celá koDstellace literární a spoleenská pála

podobným pokusm, nýbrž

i

kdy se

v dobách,

zdálo, že veškeren

smysl pro velikou poesii alegorickou a symbolickou pod nátlakem

nových hesel

dkaz

a

proud nám

toho podává

základ

povážliv

utuchnul.

Nejlepší

nejnovjší dílo Sara Peladana,

který na

literárních

prostední na nás došlé ásti

fragment

trilogie Aischylovy a ne-

díl ostatních zbudoval nové samostatné veliké dílo básnické, kterému chceme vnovati v tchto ádcích pozornost. Díve však než pistoupíme k dílu Peladanovu, myslím, patrných

z

že nebude na škodu, všimneme-li

ped ním

bylo vykonáno.

si

blíže všeho, co v

Tím dostane

se novinka

žitého svtla, a tím již bude její místo v celém rozvoji tohoto v poesii

smru

tomto

sama do

nále-

mythu

svtové ohranieno a vymezeno.

I.

Obsáhlou

tuto

látku

zpracoval

již

Artur Graf,

básník

„Medusy" a vynikající literární historik vlaský.**) Ovšem, že pkná práce jeho není ve všem úplná. erpal jen z literatur sob známých a pístupných. Ale zásluha mu vždy zstane, že položil *)

Sar Peladan:

(Théatre

de

la

Rose

&

Croix)

Eschjle en quatre tableaux, Paris, Armand, **)Arturo Graf: Piometeo nella poesie II. ed.

trilogie

La Promethéide,

éditeur 1895.

Torino, Loescher. 1888.

216 dalšímu

základ ke studiu

Po jeho

zajímavé otázky.

vysoce

této

stopách jdouce vytkneme krátce osudy látky Prometheovské v

vcmi novjšími

ratue, doplníme badání jeho k poslední

etap mythu, jak

nám

se

a

lite-

pihlédneme

blíže

zpracování Sara Pe-

jeví ve

ladana.

Mythus enstva,

dob

Skoro

pravku.

lovk

Ohe,

vzniklý tením,

ohn

pedstaviti život bez

si

malomocný proti pírod a živlm. otázky této sám Jehova v knize Jobov

byl

dotýká se

ironií

s

známými

Tžko

civilizace.

myth lov-

z nejstarších

pedevším rázu kosmického.

jest

to poátek každé v

jeden

Prométheovi,

o

verši:

—

Stráví noc v tvém „Pijde buvol snad a bude ti sloužiti? tváí útoiti Behemota tvá?— Chytneš se na Odvážíš chlívu? Chytíš Leviathana na v sít a propíchneš mu nozdry? jej Udlá on smlouvu s teStáhneš mu jazyk provazem? udici?

—

—

—

bou

?

—

— Podvolí

a nenapadne

lovka

Proti této málomoci

lidstva.

pouze ruku

a nástroje

božstva a obti

šly

byl objev a vynález

zmna

Velká

zbraní.

Zbran

život rodinný.

— Polož

na

zaíti boj po druhé."

ti,

a nejmocnjší

tob ?

povždy sloužiti

se

A

jim v záptí.

že

ohn

první

vnitním život

povstaly teprve objevením ohne, kult

kde

Ale jak se jen zmocniti

Kdo povdl lovku,

se ve

stala

tením

je

vrtním

a

pevný krb, tam zaíná

tohoto nebeského hosta? hole

smrem opaným

v kulaté dírce otvorem opatené vznikne plamen?

Šastná a po-

žehnaná chvíle náhody, kdy tak se stalo poprvé!

V

starých

k poct ohn.

má

dít, jež

zený

ohe

indických

Agni je

se naroditi

tyma oima

oltá, on jest

erveným

ignis.

v

bohem

se

ln

4 ženy thotné.

vzpruží

ísel

vyznívá

Ale sotva probu-

„Sntmi

a roste,

líže

souzy,

devo,

jeme-

má

sto

ty

úhl svta. Penesou jej na vousem, knzem o sedmi paprscích,

se dívá do

se zlatým

500

plných

„Drahý Agni, odpoíváš ješt jako

chce býti živen, aby neuhasnul.

nem, máslem a mlékem

jazyk,

hymnech

hrdinou, který svými stelami zapuzuje zástupy temností,

zahání démony a odnáší modlitby

vících k

zem

i

On

jest hlavou

hvzdy, které by a pupkem zem, on zažíhá nho, on probíhá nebem a navštvuje je jako pastý

uhasly bez

ó

Agni, všichni bohové patí tob, jsou v

nebi.

tob

a tebou

stádo své. 1"

Avšak

217

ohe doma

ukazuje

na smyšlení

i

Nelze ani více hešiti, kde jest

lidí.

tento nebeský host.

ohn

Získání však

ano nesnadné, že

cestou zcela pirozenou.

ohe

aby objeven byl

Bylo patrn teba

lsti,

uskoku, podvodu

Zde jsme na prahu vlastního mythu Prome-

k tomu.

a loupeže

zdálo se prvotní fantasii lidské tak obtížné

nedovedla pedstaviti,

si

theovského.

Homer mythu svých první se o

tohoto nezná.

nm

polovice a o sporu

zmiuje.

vzniklém

Hesiod

mezi

v

básnických

dílech

dv

o dlení býka na

Vypravuje Zevera

a

Les

Prométheem.

Prométheovu mstí Zev tím, že uhasí veškerý ohe na zemi. Provyjede na okídleném voze Pallady a urve jiskru ze slunce, zaež Zeus jej pipoutá ke sloupu a pošle na orla, který

métheus

mu

játra požírá.

Dmysl

hellenský bájil dále na

našel ve Fokidé

lidského masa

zde prý byla

;

vdné

jeho

Pausanias prý

látce.

nm

chrám Prométhev a v

kusy

hlíny

vní

s

Stojíme zde u prvních

dílna.

hledl první lovk vysvtliti svj pvod. Každý dle své vlohy a dle svého zpsobu. U Foinik vytáhl lovka bh z rozseknuté hlavy bohyn, u Peršan z šíje zabitého býka,

poátk,

u

Ind

jak

tahá

si

Brabma

jednotlivé kasty z

rzných ástí svého

tla,

moem

pinesené kameny na lidi. Jak to vše surové proti duchu eckému! Tento jako ve všem i zde objevuje umlce a umlecký pud. On již zde tvoí samostatn. Avšak i toto poetické a dmyslné pojímání hellenské neslo na sob vždy stopy tajemství a hrzy. Urvání ohn s nebes a ožiOdin pitesává dva

vení jím

jakéhosi

stvr lidské ruky nestáslo nikdy sledy svatokrádeže a smlého rouhání. Proto byl kult ohn a Prométhea vždy

tajný nebo utajovaný,

Proto

aby jím nebyli uraženi ostatní nesmrtelní.

místa

nenašel

v slunné

Tato mla, jak známo, tyto oddíly z

které

básn

jediný

verš

které dílo na štstí celé se zený, z

nhož

Neteba Pipomínáme

zbyly

Homerov

epopeji

a

uchýlil

se

Aischylovy.

v pítmí pochmurné trilogie

se

nám

:

Prométheus, krádce ohn,

zachoval,

Prométheus upoutaný,

dochovalo, a Prométheus osvobo-

nkteré nepatrné zlomky.

se šíiti o velebásui Aischylov. Je v ruce každého. jen, že

Prométheus za

trest

pikován

jest

mezi Euxi-

218

má prozrazením

nein a pouští a že vysvoboditi se

jakéhos tajemství,

které Zeva v jeho budoucí moci podstatn ohrožuje. Tajemství to

nám Pindar

zachoval

nkdo Zeva a vlády

toto jeho tajemství, shroutí

ných

za

Uiní

umíti.

bh

jej

trnu

bohem

v jejím

titánovi

až

by jeden z nesmrtel-

pozdji Kentaur Chiron (ranný

to

Heraklem), jenž své nesmrtelnosti se odíká.

koupení

pijíti totiž

se skalou na prsech do Tar-

mukám,

k novým

taru a jest odsouzen svolil

Má

isthmické.

Když prostednictví Merkurovo nevyrve

zbaví.

jej

od

v sedmé

silnjší a to vlastní jeho syn s Thetidou, který

zárodku.

Máme

Pirozeno,

že

zde ideu vy-

myšlenky

této

sprostedkování a vykoupení bohem chopili se záhy otcové církevní a že Tertullian (Adversus Marcionem) našel jistou shodu Ale jádro mythu samého leží jinde

mezi Prométheem a Kristem.

Práv

a hloub.

ta okolnost, že se

pouze celá ást

chovala

druhá,

nám jen

že

lepého dramatu, ustálila charakter

z trilogie

Aischylovy za-

tušíme ukonení

Prométhev

velko-

v pevný typ

lite-

vzdora proti každému násilnictví. Jiué každé

rární, v typ odboje a

posunování tžiska celého problému jakého se na p. dopustil Cal-

tžko

deron, je tu nesprávné. Stojícím na zlomku Aischylov, si

pedstaviti zbujného titána bohy snad odprošujícího, neb

v jakýkoliv

laciný

smír vcházejícího.

To dobe nad

pedmluv

s

jest

nimi

jiné vycítil

koncepci tomu svého „Prométhea odpoutaného". Daleko proto bližším typem ProLucifer métheovi jest jiný ddic dávného odboje proti bohu Shelley

výraz

a dal

jak

v

tak

i

v

—

nebo Satan. S Calderonovým estatua de Prometeo"

lyrickým

více

nesmíme

písn

i hudebním dramatem

,La

útovati. Jednak je to více

hra mythologická, feerie, jakýsi druh opery, pak jest zcela v duchu

španlsko-inkvisiním pravou kontrafakcí, hellenského mythu a ko-

nen

dlužno povážiti, že psal je Calderon jsa kmet osmdesátiletý.

Duchu kesanskému vždy Myšlenky

odboje a

pokud nám

jest

byl mythus o Prométheovi vzdálenjší.

vzpoury

známý

—

—

pi

píily

nichž

práv

se názoru,

že

zstal Aischyl

svt jako

dílo

božské prozetelnosti jest dobrý a že každý odboj proti stávajícímu ádu jest beúelné rouhání. Pýcha sama byla híchem smitelným, a tak

Dante nemohl se svého stanoviska schvalovati odboj proti teba pohanským, a trestá jej v XIV. zpvu pekla v osob

již

bohm,

219 obra Capanea. Proto nemohl jinak si poínati Calderon. K úelu svému zbaví on Prométhea titanství a uiní jej prostým smrtelníkem. Nalézáme tu zcela jiné pojímání staré mythologie. Calderon nežil mezi bohy a titany, on stál nad nimi, a proto je lehce ironisuje. Z celku je patrno, že neznal Aischyia, nebo ideu prostednictví a smíru byl by si nedal jist ujíti. To mohlo býti pak autos prvního

ádu.

pozdji (drama Calderonovo jest z r. 1679) napsal Kladl hlavní váhu na dj a ne na symbol; piléhá dosti ke Calderonovi, pekládaje rovnž protagonismus básn s beder Prométheových na Pandoru, kreslí tiSkoro o sto

let

Voltaire svou „Pandoru".

a

tána

mnohem pevnji

O

ticet

let

a dstojnji.

pozdji

fragment. Doba Werthera a

po pekonaných

a zralý

myšlenku vlastní v

sob svt

bouích

jeho byla za ním. vidí

a svépomoci.

síly

Goethe svj V sob pevný

tyiadvacítiletý

píše

zápas

v mythu Prometheovském

V plném

myšlenek, chtl je sdliti,

býti

rozruchu

tvrcem

tvrím jako

cítil

hrdina

jeho sám. Jeho plán k dramatu stejnojmennému jest plný nových

vztah

a myšlenek, a zachované

vstati dílo,

hodné býti

prvé je tu vyslovena idea

má

„Fausta".

Na onu dobu

vlastnictví a majetku.

Co vypluje okruh mé innosti, která

trosky ukazují, že tu mohlo po-

pedchdcem

nic víc a nic

(„Co

je

po-

tvým?

mén.") Minerva,

pivoditi rozluštní, jest jen personifikací vlastního ducha

každého jednotlivce,

který

sám

si

pomoci

musí,

kde

jej

bozi

opouštjí.

Jak byla myšlenka mythu o Prométheovi Goetheovi drahá, svém se vrátil k této látce a napsal symbolické, dosti nejasné drama „Pandora". Je tžko íci, co s tím zamýšlel, zdali jest maskou njaké ist osobní stránky jeho ukazuje, že v pozdním stáí

—

snad osvobození se od

poslední

lásky

k poesii a hloubce slavného monologu

— z

ale jedno jisté jest, že

mladých

let již

se ne-

vyšinul. se, že žádné dob v celém rozvoji lidstva nemohla Promotheovská bližší nežli práv dob revoluní. Byl Prométheus idealnou inkaruací odboje. A pece v celé period

Zdálo by

býti látka

této chopil se teprve

Vincenzo Monti

látky staré, aby

ji

upra-

220

— pro

vil

Napoleona. Bylo to patrn založeno ve všeobecném ten-

krát bludu, jakoby Napoleon

rozuml myšlence svobody, jakoby Mohla

byl stal jejím hlasatelem a bojovníkem.

se snadno, jak

se

trefn

Prométhea celá epopej revoluce. Ale k tomu jiné povahy básnické než byl Monti. On strhl jasný typ titánv z podstavce pýchy jeho uiniv z nho pochlebníka bohm a krasoeníka, jakým byl sám. Jeho nedokonená skladba je kus mistrné ale chladné rhetoriky, zkažená nad Graf podotýká,

to

státi

z

pedevším teba

bylo

ustaviným

pošilháváním

po

svém

vdném

málo

ideálu

—

Napoleonovi. Poeticky

mén

skvlé, ale za

s

asné

Nmecku. Roku 1797

v

Prométhea jest

to

vcn

pkná,

v plných

sice

je to idea

napsal

ale dost

hlubší a vážnjší jsou

v dob skoro souWilhelm Schlegel svého

látkou Prometheovskou, které se

pokusy

dly

všedních tercinách.

pokroku lidského. R. 1802 napsal

Ale idea

Her der

ve volných scénách dramatických svého „Odpoutaného Prométhea",

knihové drama hluboké koncepce, líící pokrok a rozvoj civilisace

smírem mezi nebem a zemí. O rok pozdji zapadlý dnes Jo ha unes Falk, pítel Groethv, zabral se do problému

a konící

básník

Prometheovského zcela origináln a smle, pevrátiv úlohy osob jednajících. U nho Prométheus vidí úel patrn satirik lidí jen v klidném život a dobrém bidle za to je ukován, naež

—

—

po sedmi letech propuštn dlá lidi dle svého zpsobu, ale omylem stvoí též ti filosofy, kteí do jeho stvr zašijí první jádro

pochybnosti a nespokojenosti a první snahy po civiiisaci a kultue.

Brzy po té zmocnili se látky dva nejvtší geniové poesie

anglické — Lord

Odboj a vzpoura,

moderní

Byron a Shelley.

to pravý

živel poesie

i

života

Byronova.

Odtud jeho velká úcta k Aischylov dramatu. „Byl stále v duchu pede mnou a chápu, že vlivy jeho jsou na všem patrný, co jsem vytvoil," praví sám. Již r. 1814 pi zvsti o pádu Napoleona klade oba heroy proti sob s úmyslem, aby hodn pokoil zpupného svtovládce takto jej v své památné od oslovuje a jej s Prométheem a Satanem srovnávaje:

!

.

221

i a

s tím,

vn

muku Kavkazu

v

jsi

jenž Zeva okradl (Prométheus)

se musí kát,

upadl,

zda sup smí hrud tvou rvát? Klet námi, hoheni zatracen,

výsmchu Satana dán tvé

drama

v plen,

se hroutí v pád.

Ten (Prométheus) aspo

mel

ten (Satan) hrdé

V

pádu hrdost ml, kdyby smél

v

hy,

malé básni pozdjší „Prométheus" nadepsané slaví Byron sílu. vytrvalost, která i osud unaví a od-

v reku svém nezdolnou

porem jen

se dvojnásobí, v bolesti triumfuje a vyslovuje tak vlastní

na venek snad na okamžik neoteseno a nezdoláno. pemoženo, ale za to uvnit zstává Jestliže více k pessimismu naklonný duch Byronv se zasvé já, které jako hrdina

kotvil

výhradn ve vzdoru

optimistický jící

a

Shelley

vítzící.

starých hlásaje,

lovenstva

jest

jeho,

a

v

akcentování

Proto

zmnil

i

eeno, všt

lépe

i

a

tradici

odchýlil

logicky

se

od mythu

své vystoupení celého

v básni

osob spanilomyslného

v

musil

síly,

váha na moment osvobozu-

celou

položiti

V pedmluv

titána.

k své

velkolepé básni objasuje Shelley své stanovisko: své východišt. Naznaili jsme již, že nemohl se Shelley spáteliti s myšlenkou nesmrtelným. „Zájem morální básn jakéhokoliv oportunismu praví, „tak mohutn udržovaný pevností a vytrvalostí Prométheovou,

vi

zmizel by, kdybychom svá a slábne

si

mohli

že odvolává

mysliti,

ped svým šastným

smlá

a proradným soupeem."

slova

Roz-

pak dále paralelu mezi Prométheem a Satanem dospívá k úsudku, „že Prométheus je typem nejvyšší mravní a duševní do-

bíraje

konalosti, poslušen

motivm

nejistším

a

nejzákonitjším,

elící

k cílm nejlepším a nejušlechtilejším."

Ovšem že vati

svt", zde

stará a Shelleyovi vrozená

pede vším mohla

dojíti

vení. Je oslující krásné a vrcholí v

takka

tchto verších:

Oltáe, trny, soudy, vznice,

kdys osazené bídáky, tiary, žezla,

mee,

lživého práva s se

a

idea „zreformo-

svého velkolepého

již nesli

pouta, knihy

poznámkami

vcem barbarským te peludm, jichž zmizela

hlupství,

podobaly i

pam

.

.

.

vyslo-

222 Nelze nám v úzkém rámci stopovati dj a pochody, jimiž se

mžeme

Shelley dobral tohoto ideálu, jest ideál

jiné v

svobodného lovka, který

stopovati jen myšlenky, a tu

Prométheus, vysloveu nad

jest

tchto závrených verších nesmrtelné básn Vše snášet

ped

bolesti,

nimiž

Nadj

klesue,

zapomnít urážky nad Smrt a Noc, jež dsné, a Mocí zhrdati, jež zdá Be všemohoucí,

Nadj

vše snášet, milovat a douf.it,

až z trosek stvoí

ne chvt se

si

sama,

vc, která neoklamá,

být stále týž a vroucí,

lítostí,

tvá sláva, titane, jak tys byl velký býti

a dobrý, vznešený a volný to

pouze Radost

svtem

jíti,

Moc, Vítéz3tví a

je,

Žití!

Graf namítá, že tento titan ideálny veskrz nemá plastiky

Pomr

blému.

jest asi týž,

než jeho „Ráj".

Pedstavy nás všech

a nesmiitelném odbojci, Aischylos. Ale

nám

jak

my nemáme

tetí

padlo vlastn u starého tragika Vytrvati

v odboji

prosto a snad je

ti-

práv Aischylova pata celého propro nám je „Peklo" Dantovo bližší

Ale zde jest

tána Aischylova.

a

vzdoru

dobe

se

tkví v Prométheovi, odbojci

jej

rysy lapidárními

trilogie a

díl

nakreslil

nevíme, jak to do-

Ale cítíme, že tu byl smír nutný.

píilo názoru Hellenskému naže se nám práv tetí ást

pro Aischyla,

velebásn jeho nedochovala. Zde by musilo rozhodné dojíti k ústupa kdož ví, zdali by titan Aischylv vyšel z kompromissu toho

km,

tak docela nepošramocený.

Vedle Shelleyova nejvyšší idealností záícího Prométhea vy-

padá Promotheus

Edgara Quineta

pd

(1835)

patrn na positivní, zkušenosti nepodaené revoluce. Quinet danticky. Stojí

buzn

již

ponkud suše mu vybojovaly

a pe-

trpké

pojal problém dosti

se Shelley em aspoú v tom, že nepistoupil k

pí-

njakému kom-

promissu mezi zpupným tyranem a mezi trpícím titanem, že mu-

sik vláda Zevova

padnouti a

Prométheus býti osvobozen.

ten,

on

být

docela

znien,

aby

mohl

Ped kým však padlo pohanství skuped kesanstvím, jehož zá-

postupoval Quinet dále, jedin

stupcem jest Kristus. íše Kristova vystídala íši Zevovu a tak mohl jedin Kristus býti osvoboditelem Prométheovým. Musil pevzíti

úlohu Demogorgona Shelleyova.

Tato myšlenka

jest zajisté

223

nová a krásná a otevírá hluboké perspektivy jak do mythu tak do historie. Vytýkati lze jedin, že pibráním živlu kesanského v ásti tetí

trilogie

pílišná míchanice

povstává

ckých a legendových a historických,

že strakatinou

citeln porušena písná jednota eckého ovzduší.

postav mythi-

kostumu jest Tam, kde stál u jeho nohou

Merkur u hlavy trpitele s radou boh, kde lkaly Oceanidky, tam slétají nyní archandlé Michal a Rafael, osvobozují a odvádjí jej do nebe. Po Aischylovi a Shelleyovi, kde celá

báse oddychuje takka pravkem, stafáž rázu skoro operního a

podivn.

kesausko-stedovká nebo aspo vyjímá se velmi

jest tato

nedojímá

Tím

se nijak nedotýkáme lyrických krás a velkolep založeného.

partií celku

filosofických

Roku 1876 vydal Siegfried Lipiner báse „Odpoutaný I on se nespokojil s Prométheem antickým, nýbrž proniknul mythus až do daleké budoucnosti celého lidstva. V pti zpvích, v nichž lyrika a ásti výpravné a dramatické se peste

Prométheus".

provedena jest myšlenka, že Prométheus vlastn se

stídají,

ských synech stále obrozuje.

Báse zaíná

v lid-

osvobozením

titána

v dob, kdy všickni bozi padnou a Parky jim odzpívají a kdy za-

íná na zemi perioda „bez boh"

—

doba

a positivismu

filosofie

prodlá

že teba pece zstala v srdcích žádajících úkoje. Prométheus vidí, jak ádí lovk bez boh a víry, když v nm pouze vášn a smysly se rozpoutají. Sám nad lidstvem již zoufá i nad

Prométheus

neplodného a zoufalého.

boh

již

v

a

nmž

procítí,

není, víra

sebou, ale zachrání jej zjev Krista,

eník

a

pak jako soudce. Z

moe

zjeví se

mu

jako mu-

symbolisujících lásku,

Prométheus novou jiskru

se zjeví Kristus, zvedne

kterou chce vykoupiti

který

plamen,

pokolení

lidské.

života,

Ve zpvu tvrtém

zruší

Prométheus moc a vládu Park, zlomí osud a proklamuje jedinou existenci božství. V zpvu pátém slaví se pravé vykoupení lidstva líením svta v lásce obrozeného, jehož základem jest láska. Báse vyzní Jest

hymnou na

báse

leyov

a takž

genese

bolest, která z boje vzniká, jenž

Lipinerova i

zeteln

a

dobra v

vyslovena.

vede k vítzství.

tímto dost blízka koncepci Shel-

svými abstrakcemi, novinkou v

proinetheovské,

z vnitra, z vítzství

dosti

vyznním

cesta

ní jest idea palin-

k vykoupení, které

lovku

nad zlem, jest

již

má

pijíti

v Shelleyovi

224

Americký básník H. W. Longfellow rovnž dotkl se mythu našeho ve tech skladbách. Nejvtší z nich „Maska Pandoina" patí k slabším jeho pracím, daleko jadrnjší jsou ob menší básn z cyklu „Peletavé ptactvo", nadepsané „Prométheus" a „Epimetheus". Longfellowi jest Prométheus symbolem básníka a proroka, který jest uitelem a dobrodincem lovenstva. Z menších skladeb uvádíme ješt hymnu

rého, otištnou

form

krásnou ve

Nad

ni

paní

Lo

v

mé

kus

i

s

a

A

i

dikci, ale

c ke r

báse

mau

Poesii francouzské

básnické

Edouarda Schu-

jeho sbírce „Les chants de la Montagne" (1876),

vyniká

daleko u

v

síly

plná rhetoriky

ohnivé,

a a kterou

najde

u o v

nové

doby

výmluvnosti

a

nového obsahem

málo

z

str.

si

(11—16).

podávající. již

napsala

eský tená Je to vzácný

Giosué Car-

péra ženy.

Prométhea známým dialogem „Dva titáni" (viz Výbor básní str. 91—94), srovnávaje osudy Atlanta silný s osudy Prométhea, které v tom se snášejí, že oba. moudrý klnou stejn zpupnému vítzi, Jovišovi

ducci

zavadil o

Oarducci:

i

Jak se typ Prométhea

mnil

na této dráze v rukou

umlcv

nmu

a myslitelv dle toho, v které dob a za jakých p )mru k bylo sáhnuto! Ale vždy i tam, kde stal se ideálu hellenskému docela

nevrný, jak

objevil

vždy svou plodnost myšlenkotvornou. jako

úplné vyzváuí mythus starovký. On snesl z ovzduší antiky, jak jsme vidli u Quineta a Lipinera, a stejn v básni nkolikaslokové jako v ptidílné dramatické epopeji byl zajisté

málokterý

i

hlasatelem ideí ušlechtilých a všelidských.

II.

Dílo Sara Peladana jest rekonstrukcí básnickou první tídy.

Kolem stední ásti a

závrenou

a

trilogie Aischylovy seskupil básník

spjal

je

dramatu v jeden celek.

harmonicky Této

slitosti

základní

jako

ást vstupní Aischylova

a ucelenosti vnitní pomohl

také uceleností formální tím, že provedl

a tetí stejn

ideou

ob

ásti pvodní první

peklad svj ásti stední básn Aischylovy

zpsobem jednotným, užívaje zvláštního verše volného, pružného niím neomezeného, jakého asi užíval Walt Whitman. Zdá se nám

225 druh verše se výborn hodí k sujetu

že tento

jakým

e

jest

práv

tak mythickému,

látka o osudech Prométheových, kde

sama

lidská

stála na prahu svého rozvoje a zápasila o své definitivní tvary. pokud ji možno vystihnouti Forma ta, jak ukážeme píklady

—

pekladem

—

má nco

drsného, neurvalého, primitivního; pipo-

míná stavby zdí kyklopických. A rovnž dobe se hodí k rhytmm monolog a dialog sbor Aischylových, ve svém širokém rozvlnní vystihne tak dobe jamby jednotlivých postav jako spletité a tžké figury chorických slok. Peladan ovládá ji, práv proto, že zcela svobodn, snaže se, aby útvar zevnjší co možná piléhal k myšlenkovému jádru, s neobyejnou virtuosností. V nkterých partiích pipadá nám kaskáda výmluvnosti jeho jako hra z hloubi i

se valících a slavnostn vyznívajících

jinde v o

úsených narážkách jen

pekážky, které

jí

tón

míhá

se

varhanových, jinde duní,

a syká, jakoby se tíštila

A pec

v cestu klade tíha myšlenková.

i

pes

hromadní obraz a pojm a slov mythologických jest neobyejn jasná a prhledná jako horský kišál. Mám za to, že již po stránce kusem básnickým. O stránce vnitní, o tom pilnutí k ohromné trosce Aischylov, o tom prohloubení mythu a o prolnutí nových partií básn duchem nejen ryze eckým nýbrž výlun duchem Aischylovým,

formální jest dílo znamenitým

no uf

poslal Sáru Peladanovi tento list datovaný ze

„Ptáte se po o Prométheovi. s jistou

z

B ur-

postupujeme úsudek péru nad jiné povolanému. Slavný

rádi

obavou;

mém

dojmu

v

píin

máme „Prométhea

kus

obou druhých

spoutaného", ten je úplný, ale

nezstalo nám

restituce

Shledávám

vbec

dsivým.

pranieho a

etl jsem

v

díle

A

vsickeho, ekl bych esoterického do sebe,

dostatené.

mn

tedy

vida,

se

zdálo

vaši

dvoji

moje obavy se

vašem ráz ecký vystižený

jen lze vytoužiti. Dílo Aischylovo

dává svdectví

dubna:

vaší trilogie Aischylovské

skladbu sloužící za rámec dílu Aischylovu.

loho

11.

Netajím vám, že jsem pistoupil ke tení jejímu

podniknutí každé

rozpadly.

dne

tak,

jak

mlo jist nco metazbytek jeho o emž i

Velcí duchové oné

doby

byli

zajisté

zasvceni do „tajných nauk" uchovaných asy a zddných zasvcováním. Autoi dramatití nejednou ve svých spisech leccos z toho lehýnce

napovídají a

prozrazují.

Nkteré

Hippolyt, Bacchantky a jiné) jsou tím plny. Jar.

Vrchlický: Nové

studie a podobizny.

hry Euripidovy

Vy

jste tedy

(jako

dsledn 15

226 právu uiniti taktéž

byl v

kde vystupují výhradn

trilogií,

s

která se odehrává v svte nadlidském na „konci lích

A mimo

Západ.

cepce

eckého

o

myth

velikého Kavkazu, které byly nositeli

až na

mohutnou

sitelem

ze stední Asie

titany

béží tu o

bozi,

vrcho-

nejstarší

kon-

Prométhea a logicky

všeobecného ohn. Tento titan není jediné no-

ohn; tradice jej uvádí Louvr pedstavuje

jako tvoitele

nmu.

muzei

ženy. Jeden

tento výkon, a je^to Athéna, která

bas- reliéf v

tam pináší duši k

jsou

bozi

Konen

náboženství.

theorii

tito

to,

zem", na

Tradice rovnž

nám pedstavila Herakla

jako osvoboditele Prométheova a v Alcesté Euripidové vidíme Herakla zápasícího se smrtí a pivádjícího Alcestu jejímu choti

výjev

to,

který

nemá sob

—

rovného.

Neshledal jsem v skladb vaší nieho, co by se neshodovalo s tradicí a zvyky eckými divadla eckého v dobách Perikleových. Snad byste mohl zmniti nkolik slov znjících píliš modern vzhledem k dané látce; pravím „nkolik slov", neku nkolik frásí, tím mén jedinou scénu. Není nieho zbyteného

rozvinutí, které

v

nco

a nevidím též, že by se mohlo tam

smlý, mnohem smlejší než Lecontv de zkrátil úplnou trilogii téhož spisovatele

ono by

se

dvma

tisíci

musilo

„Erinnye".

piznati,

roky. Dio

Lisle, který jen peložil a ;

uinil to ne bez úspchu.

Pro

men

že .

jest

pod úrovní Athenan

co

pidati

ped

.

S upímnou poklonou

Nemáme

antické idei,

by nepijalo Prométhea, o mnoho vyšší? Leda by snad byl píliš vysoký a

Obecenstvo pijalo jehož vzlet jest

dobe

jste dal

piiniti. Váš pokus byl

Emile Burnouf." k úsudku tak

dost stízlivé stylisaci. Jest

v

i

nm

vcnému pi

jeho jist

zahrnuto, co dle našeho soudu

tvoí hlavní jádro celku, že nejen duch Aischyluv, ale i poe3Íe nových k torsu triptika piléhajících á-

Aischylova jest v obou stech vystižena.

nebo práv

Ovšem

ml

vyvrcholení,

Sar Peladan celkem úlohu

ten

nejgrandiosnjší

hrot

nevdnou, máme díla,

ruky Aischylovy v kráse nedostižné zachovaný. Prolog a epilog k nmu, kdyby se nám byl zachoval, sotva by, zcela pirozené, by snad mohl tíhnouti k takovým závratným výším. A proto, z

a

v nich byly zajisté krásy druhu docela jiného,

bylo by

zcela ne-

227

miti

správné a nespravedlivé, chtíti lovy v

díle jeho trilogie

II.

hloubku a výši poesie Aischy-

umním

s

kohokoliv jiného, kdo by

se odvážil na rekonstrukci takového významu. jejž

obsahuje první

ást

trilogie,

i

povahy uklidnnjší, slavnostnjší

vnými,

odboje, zápasu s

Sám rozbh

k vci,

sklon její v epilogu jsou celkem nežli rozpoutané živly

vzdoru a

které se z péra Aischylova k

nám

do-

chovaly.

mžeme

Po tchto poznámkách ásti rekonstrukce sitel

pikroiti k rozboru první

nadepsané

Sara Peladana,

„Prométheus,

no-

ohn".

Olympu mezi mraky ped

Jednání první odehrává se na

oltáem, na

Bu

nmž

hoí posvátný ohe. svta Pantokratu,

sláva Zevovi,

boh,

(Vystoupí Hermes, posel

Bu

Sláva Otci!

Neviditelný sbor

a otvírá

boh

jásá:

sláva!

tmito slovy celou

situaci):

(sestoupí níže.)

Zní Olymp veselým hlaholem!

Po

desíti letech zápasu oslavují Bozi vítzství. Bleskem sraženi Titanové i starý Kronos vzlykají v Hadu v hlubinách bezedného Tartaru; pán jediný, samovládce nad všemi vládne te nad Démony a nad svtem. Opojeni nektarem a syti ambrosií Nesmrtelní vítzové podpírají se s úsmvem na ložích

—

z kosti slonové.

Mj

n

otec dlí dnes mezi

jich pívlastky a podíly,

ale klid jeho v chvíli té záící je kalen

rodem efemer,

rád bych vdél, jakého se dodlal

obrm.

Všickni Bozi proti všem

—

úinku na smrtelníky

dsným otasem:

tím

Mohl bych

si

uspoiti tuto cestu,

smrtelní se asi polekali jako zvíata v a klnou stejn

Titanm

i

as boue

Olympijským!

(Zjeví se Athéna).

Hle, dívka bojovná,

moudré dít Zeeovo,

Athéna se

dvod; má

ptá,

vypátrati,

již

pro

od hodu plaší hluící

opouští

kvas boh.

jaký dojem uinila

celá

veselost.

Hermes

jí

udává

válka nebeská na 15*

228 rod

mu

Athéna

lidský.

nejdív

aby se zeptal

radí,

„patrona efemer", on to byl,

Prométhea,

který rozhodl vítzství Zevovo, po-

radiv mu, aby osvobodil kyklopy, kteí z uznalosti za to

mu

pro-

pjili blesk a hrom, kteréž rozhodly boj ve prospch Zevv. Následuje v ústech Hermesových popis velikého boje mezi bohy a titany, jeden z prvních velkolepých celek

psobí jako ohromná

obraz genia Peladanova;

jaké maloval

zvnlý

Wiertz

stny svého

atelieru.

Aspo

života na

v posledních letech svého

ást

freska,

mohutné kresby zachycujeme slovem pekladu:

této

Tou rychlostí, jíž prostor probíhám, pítomen byl boji až i v episodách,

já

ó jist, Bozi byli hrdiny

Apollon Porphyriona

i

!

Alkyonea protkal svými

šípy,

Ephialtovi vypich oi,

Bacchv

thyrsus zabil Eurita,

trysk pod nástrojem Herakla

mozek Klytiv,

chtl zachránit se Polybots, však zem Koma pohltila jej, Artemis zabila Grationa, pad, Agrios pod meem Aresa, a nech vlád železným kyjem, Poseidonv trojzubec zkusil Thoos. Ty sama, Palado jsi zmohla oštpem a vrhla Eucelada v jícny Sicilské

Chvl Olymp

Kik

se v svých základech!

taký zvedli Kronovci,

že v hloubi nebes

ds

hvzdy

zblednuly,

smrti uchvátil všecky Nesmrtelné,

a Zeus sám, sám Zeus

Tu Prométheus,

cítil

strach

divák posud neinný,

kik

náhle

boui plavcm šíleným zapomnl Rhey, synu J3i na dar Kyklopv, „Ó, na tpytný blesk zda zapomnls? ó, vrhej blesk, jsi jinak pemoženi" Tu Otec náš ve svitu blesk záících poprvé hromu užil

jak kormidelník v

!

dsném rachotu, pi smutných proudech plamen,

Pi

siném svitu tom a

své skály, které zvedali, hned upustili Titáni,

a rukou nezmdlelou své blesky vrhal Zeus.

Své ruce skížili tu blesk

asto

a hory

štípal,

až ether

neinn

ani nestih

sám

Koltos, Briareus a Gyas,

Aload

zapaloval hvozdy, se

obas

zažíbal

.

!

:

229

V tch

vidt padat Titany

blescích žhoucích bylo

druh vedle druha, oslepené, hluché, schvácené a spálené

My

sami na Olympu

a sluchem zmateným, bez a

ohnm

!

okem zdšeným

s

inu

zkrušeni

atmosféry zalknuti,

a chvjící se nevýslovnou zimnicí, a ve závrati agónie klopýtající

jsme

A

myslili, že celý vesmír

dále

zhyne

hímal Zeus!

Bil blesky ne víc do Titan zmožených, le do Svých ramen sílu vyerpal Dnes vítzem, ó, dcero Zevova, bud Prométheus jest anebo hrom.

Zem.

I

Athén

zdá

se,

výpisu této gigantomachie

že ve

Hermes padlým titanm, velmi Jsem posel

charakteristicky se omlouvá

jen, lhostejný

k

poselství

jsem poslán, jdu; jsem

boh

vsak ctím jen jednoho

.

.

spoluvinník,

dvrník,

Athéna Tož Otce Zeva

.

.

.

Hermes. Ne, pána, Otce svého, já ctím Osud!

Athéna.

Nevidl nikdo Osud; vli jeho

nkdo

ta tíží naší a to

cítí,

jest

Hermes. Ten pravý

Bh

jest,

a zjevný ve všem

jenž se neobjeví

jest.

Athéna. Je slepý Osud.

Hermes.

ek

Kdo

My

to? Ti,

již byli schváceni.

slepí jsme, vy Bozi

Mám

íci

ti,

rozvášnní!

že o Zevu jsem pochyboval již?

nadržuje

Hermes

230 I

v chvíli jeho slávy

Moc hmotu

1

dlal, házel mnoho blesk.

Byl pouze Titan vítzící!

Athéna.

To kdyby Otec

slyšel

.

.

.

Hermes. Jen usmál by se v

Jsem jeho bhoun

—

svojí velebnosti.

jemu po mé myšlénce

jen, co

ím

Já nezstanu, Athéno,

?

jsem,

já lyru objevil a najdu lepší vci,

mne

dráždí

taj

opájí,

i

já vím, že Zeus poslouchá

Osudu

komu Osud

a jednou zvím též,

poslouchá.

Athéna.

Tot prpovidky hodné Prométhea

1

Hermes.

Zí

Prométheus vskutku do dálky až k mezím budoucna, le jeho duch se ztrácí v podivné lásce ku právu, dá pohnout se a horlí, pláe, soucit má, on sloužil Otci,

Bez ustání a srdce

a

pohrdá jím.

boj vede srdce s

nezave

se,

rozumem

nestvrdne,

on, který nezná zla,

zlem jiných

trpí.

COzfl Prométheu picházejícího.)

Viz toho vítze, jak kráí popleten!

On pemýšlí, co druzí hodokvasí. Ty vym s ním myšlénky subtilné, co pátrat budu,

s

jakým výsledkem

se setkal blesk

u lidských efemer.

Tyto vty

Prométhea i jeho situaci v celé gigantomachii, tak že neteba jest uvádti vstupní jeho monolog charakterisují

a následující rozhovor jeho s Athénou, která vidí

v Prométheovi zarytého

plnost,

jeho

stálé se odvolávání

samým Zevem. na ono

vrna

tradici rodiuné,

nepítele Olympijských.

slepé

na

nco

vyššího,

Jeho

co jest

tajui

nad

Fátum (pozdji Shelleyv Demo-

!

!

231

gorgon ješt

mu

pemn)

v subtilnjší

dráždí

klidnou

bohyni,

že

Prométheus vystupuje od poátku jako ryzí a nezištný pítel lovenstva, té ubohé efemery, a to znepokojuje nesmrtelnou bohyni a netají se se svými obavami poslu Hermesovi v scén následující. Zatím pemýšlí Pronechce

déle naslouchati.

vi

lovka ped

métheus o prostedku, jímž by zachránil

jeho zá-

hubou, vidí na oltái chvti se a jiskiti ohe. Mezi Bohem, který mezi

a pokrauje v

dvma

hymn,

smje, a lovkem, který co uiníš Prométhee?

se

blbostmi

která patí

k nejlepším partiím

oddílu skladby Peladanovy:

Symbole dokonalosti, syntheso svta! Absolutní živle, tekuté Slunce!

Pohybe svtla! Záící Ohni! Všemocný Ohni, ty Ohni Bože! Zda budeš spásou Lidí?

—

Jsou nazí:

ped zimou

ty je ochráníš

ukrutnou,

jsou slabí: vzdálíš potvory hltavé, jsou bludní: u tebe se zastaví,

jsou plaší

:

ty je osvobodíš z tmy.

mocný Ohni, tvrce nestvoených, nemožná uskuteniteli Pane žití Ty kdybys prodlel v rukách smrtelných, zem pemnna v závist Boh zkvétla by, Ó,

!

pojcí vládnout, tvoit,

zahívat a pláti!

Ty hmoty Pantokrate, skoniž pud každý ois, zvláš

lovk

by

barbarství,

nerval zuby maso krvavé,

kost svží nehlodal jak divá šelma.

Na

novou slávu svou se usmj, vci vznešená, zázraky

ty živle taje, jehož vidím

a

nepoetné divy

!

—

Jen tebou vlhká hlína stane se na steše první taškou, první stnou amfory a mezi krbu kameny tvj oltá se roztaví, tekoucí žele^ol

Jen tebou schladne šípu hrot a

lovk

z

dálky

trpí,

—

mže

i

oštpu

zápasit

jak Apollon a jako Athéna

Viz Hefaista pístroje,

s

kladivem kovadlinu,

v

prvním

232 viz

Aresv me,

palaš hrdinv,

viz

pluhu rádlo

zdfrající žírnou

Ó, Ohni,

Poj

8 vátý

zem.

Ohni!

vládnout, tvoit, zahívat a pláti!

Nad mrazem,

nocí vítzi,

jenž budeš krbem, pochodní, jenž budeš stechou, amforou,-

jenž budeš dlníka železem

i

boje železem,

jenž budeš národem a svtem, cbrámem, jejž Smrtelníci ekají, ó,

poj

stvoit

lovka,

nový Zeve,

tož po druhé

pro svtlo, nesmrtelnost!

Vy

Smrtelní se chvjte rozkoší,

vy sesílejte v neslýchaném nadšení, cíl

zlu jest všemu, konec

efemerám!

Ó, Smrtelní, zde plamen, radost,

umní,

zde vynálezy a zde vdy,

zaíná vzdlanost! Tož jménem spravedlnosti, zde Smrtelní, jest

jež se na nás dívá,

Ohe!

(Chytne žár ohništ do evych dlaní a utíká na právo z jevUt. Náhlá, úplná tma.)

Sbor

Bud

V

vná

Boh

jednání druhém pedvádí

zuje, jak

pod vlivem

(neviditelny).

vláda Zeva, Pantokrata Svta!

ohn zmnila

nám básník se šírá

údolí

zem

Tempe a uka-

kolem. Ústy Her-

promnou ani z úžasu vyjíti nemže, líí, Prométhev jest otcem této blahé zmny na lidech zemi. Ovšem podotýká, že by Prométheus lépe udlal,

mesa, který nad touto kterak genius i

tvorstvu a

kdyby cit

již

pestal na vykonaném a kdyby své

tvrí

síle

pipojil

souzvuku, kdyby nebyl duch tak píliš hloubavý a parodoxalní.

Velká zmna na zemi neušla též Zevovi, a když Hermes opouštl Olymp, vznikala v otci boh a lidí myšlenka, kterak položiti mez dalekosáhlým plánm dmyslného titána, který jako zachránil gigantomachii bohy, chce nyní zachrániti

lidi

ped

bohy, který Zeva

uznává jediný Osud za pána svrchovaAvšak Prométheus není spokojen pes všecky své velkolepé úspchy. Nevysvtlitelná duma leží na nm, i jde, aby se jí zbavil ptáti se orakula své matky Themidy, a toto mu radí, aby nieho, bud to cokoliv od boh nepijímal a stále byl

jen na oko

ctí,

ale v duši

ného nade vším.

233

ped

jejich

lstí

básník,

V scén

na pozoru.

sob

proti

tetí postaví

dobráckého

oba bratry,

úinn

velice

úzkoprsého,

ale

pla-

kterému se zdá, že již již smrtelní zaínají zneužívati velkých dar a výhod objevem ohn jim poskytnutých, a hrdého, stále k výši tíhnoucího Prométhea, který bratra varuje a sdluje mu vštbu matinu. Sotva Prométheus odejde usne Epimetheus, a tu mu již pivádí Hermes vtlenou myšlenku Zevovu, slinou Pandoru, již mu bohové, darem za cho dávají i s onou mychého Epimethea,

thickou vázou, ukrývající v

sob

veškeré bdy, zlo a utrpení lidského

pokolení. Potšily Epimetheus okouzlen spanilostí Pandory a obávaje se Zeva,

dar

odmítnutím

jejž

varovný pokyn

bratrv,

na zem v

neblahý

její

obsah.

obyvatel údolí co se to dje. Tento v tom pichvátá,

se

lest

boh

a

že

shledá,

Uzave aspo

nechce,

zapomíná na

podob

otvírá

koue Úinek je ihned patrný. Strach a ds zmocní a pibhnou valem, by zeptali se Prométhea,

víko osudné vázy a vypouští

i

uraziti

nejen že Pandoru pijímá, nýbrž

ji

otevenou vázu, uhodne ulétlo

mimo nadji.

zachová v potchu.

Pošle Epime-

všecko

tuto a lidstvu

vidí

hustého

již

z

vázy

svj žalupln nahlíží, aby vázu zakopal do stedu zem a pivalil na ni ohromný balvan. Co tento spchá vykonati rozkaz bratrv, zstane Prométheus s Pandorou sám. Pozoruje ji thea, který blud

a

hnv

jeho ustupuje pomalu obdivu.

I

on podléhá kouzlu ženy

jako sbor smrtelník z dálky Pandoru pozorující.

svdným

Tuší a

pvab

cítí

zla

a

bdy,

z

ruky ženy íhají, chce jim odpomoci do budoucnosti a domnívá že vyslovením mocného zaarování otupí zlo v duši Pandoin,

které

pod

závojem krásy a

na lidstvo

se,

vdechne

jí

V

svou duši vlastní.

úmyslu tomto

ji

oslovuje:

Symbole štstí, syntheso pírody, úplný živle ty, záící stvoení, plesavý pohybe, slavná ty vidino,

všemocný zázraku, Pandoro, Bohyn, poslechni Titána

Viz

ped

áru!

sebou rod tento

trpící,

jenž hynul pod zlem, jež jej drtilo, byl

Bohy opuštn, kteí

pes moje

jej

zniit chtli,

na spásu svojí eká. Tento rod nezuá té v jádru tvém, tento rod efemer zí tebe plát a zdraví t, neb touží po tob. úsilí

234 Ó, hmoto záivá, když svou

ti

duši dám,

zda budeš k spáse lidstvu?

Dosud jsou

suroví:

ui

je

dosud v jhu hmoty jsou:

cítící,

ui

je snivými,

dosud jsou bloudící: u tebe staví krok,

hrud

Ty

jejich

poj ó,

neplodnou

úsmv tvj

oplodní.

pochopíš-li dráhu svou, tu královnou

t

lidstvo prohlásí.

vlast a milovat a tšit, záiti

jemná hmoto, ukoniž barbarství, a nepohrdá lovk

vše pudy oisti,

a nezabijí

sob

Ty nastup místo divých vášní v Ty usmíváš se, chápeš slávu, k

Sn

více bratry

rovného! jejich srdci níž té

volám?

královno a chimér,

v taje rozluštní vidím, jaký

mít budeš úinek na slabodušnost lidí. Jen tebou stanou se jemnými a vytrvají na míst,

krb tebou založí Taj nejvznešenjší vám chci odhalit, rod liddký, místo aby rodil se jen z harmonie pírodních se udrží jen ctností tvého

Pandoro, ptej se svých

sil,

tla vzácného

boh,

v nich klíí tajemství

Pandoro, slyš ve svém omdlení mladistvé výkiky!

Pandoro, viz bytost, která vznikla z tebe, a nyní se nazýváš Matkou, já

zdravím t, vznešená velebnosti!

Sklon se nad kolébku ó,

svatá,

Pojd

z proutí

Božská Bytosti,

a viz ty plénky,

ty zdroji

lovka!

vlast a milovat a tšit, roditi,

která budeš krbem, rodinou,

ty,

jež budeš

nžnou pannou, vážnou matkou

pozdji,

jež vtlíš oddanost a dobrotu,

jež zrodíš národy a ty

nová Hero,

stvo svou

lovka

msta, t eká,

lidstvo ty

podruhé

nhou, plesem bezmezným!

Tak odevzdává Prométheus lidstvu Pandoru jako matku píštích pokolení. Díve ješt vezme s oltáe ohe, který urval nebesm, a vrhne jej na Pandoru s tmito slovy:

A

nyní, Pandoro,

pojd Jej

mé

slovo chytlo-li té a zajalo,

plamen zakázaný, Ohe nebeský! dotkneš-li se srdcem smlým, blíž, viz

235 ty

budeš vdoucí a dobro od zla rozeznáš,

ty

rovna budeš Bohyním

I

vdt ?

Chceš chápati, chceš

Chceš trpt, milovat, chceš

žíti?

Pandora (b

velkou odhodlanosti).

Chci!

Prométheus. Tož

silou

ohn,

jež jsem urval

nebesm,

Pandoro, pijmi jsoucnost, znej zlo

V tom

dobro!

i

pomsta titanová. Spletl sít boh, zlomil krok jejich nástrahám. Pandora mla pekážet a škoditi rozkvétajícímu lidstvu, mla je zniiti vášní a sobectvím, nyní stane se matkou a

bude

aby

je

Ona chce k

je milovat.

vdkem svým

bohm

zpt, a Prométheus

jí

radí,

radji bohy stáhla k zemi. Pandora.

Jak V Jak? Jak?

Prométheus. Své srdce

obra k Olympu,

tam vrhni svdný paprsk oí svých, rt své všecky stel tam úsmvy! Svá otev ramena, boky své, pod šípem touhy tvé tam padnou Bozi jak ptáci ranní! Vy Olympití chtli jste mé dílo zniit, však zbra obracím proti vám! Z Pandory nový vstane rod a smlý luk tvojich

—

a

její

dcery vám se

zalíbí,

V

jich sestoupíte lože!

A

tchto Bohové

o Nesmrtelní!

se smísí s lidmi,

neb tomu Osud chce!

To

jest

poslední dílo Prométheovo,

Já zastavil se ve svém úkolu, jsem stela ztracená, jež stihla

cíl

jsem nž, jenž dojel a se rozpadá, lo zdrcená jsem u skal pístavu.

jak

a láme

dále

bc,

sám vyznává:

236

as

Ach,

Však

byl, pospíšit!

Bože, Bože neplodný,

ty, žárlivý

jenž nedovedla ani dobro chtít,

Démona

jenž

poslal místo sebe

jsi

v ten úkol vznešený,

jenž slyšíš

mne

a slídíš s výšin Olympu,

Smrtelných!

ty sestoupíš ve lože

Z

dcer Pandory ty budeš míti syny,

6,

A

Miste Blažených tchto lásek jedna pede všemi 1

z

proradná, osudná

t

svrhne

s

trnu,

kde mníš, že sediš pevnl (Hímá.)

Ten hlomoz,

to jest soud.

(K

Vy

sboru.)

Smrtelníci, jež jsem miloval,

Svj mne

mne mjte

v

pamti!

úkol Prométheus dokonal,

Bozi poslali,

mne Bozi

volají!

Sbor.

zsta v stedu vrných svých Ote, Prométhee, neopouštj syny své!

Ach, Prométhee, Bože, náš

Vrací se Epimetheus. Zakopal dle rozkazu bratrova danaiský dar

boh. Prométheus

jest spokojen

já napravil tvj blud, bud chotm Pandory a v míru živ bud s Mí brati Titáni slézt Olymp nemohli, tož Bozi budou sestupovat na zem,

Máš odpuštní mé,

ní!

—

ne více k

le

boji, hrdí, ozbrojeni,

v škraboškách a plni hanby,

vášn.

Ti nepišli sem svtlo pinésti, tož

V

obratu

pijdou k pádu zde a svému zhynutí!

tvrí síla Peladanova. Dj stejn A ist ze skutených fásí myth pímo klesli v své ethické cen pouze tím stálým

tomto vrcholí

hluboký jako duchaplný.

takka uhádnutý. Bozi

záletnictvím svým, ztratili svou aureolu smísivše se s rodem lidských eíemer. Tato zcela nová transfigurace starého mythu o Pan-

!

.!

237

doe

Je to jako známé vejce Ko-

jímá neobyejnou pravdivostí.

lumbovo. Ale rozluštiti to tak prost a nehledan

A

1

Pandora, která byla vyslána na zhoubu lidských efemer,

žakou Prométheovou. Vyznává sama:

se stane pravou

Ba dcerou Prométhea, dobe zbrdám

já Boby zapírám a

mn

dali život,

ty jsi

mj

mém

v

pán,

díle

jsi to

dl,

jimi,

však tys dal mi duši,

mj

Zev

—

budeš pokraovat

soucitem

1

Pandora. Já chtla bych

t

zachránit, já

chtla

.

.

Prométheus.

Ty nemžeš, ó, Ženo, potšiti Prométhea! Neb rány Ducha lék neznají, je pouze smíí Ten, kdo stvoil nás. Však potšíš mé syny, ty lidi,

kteí nebudou mít

vdce

jiného

než sladký vzhled tvých oíl Ó, panno, luzná bud! Bud! dosti ó, Matko, budiž vznešená!

Jen tebou staré

záští ustane,

jež mezi Smrtelnými, mezi

Ty vzácné ten

t

upímná!

Bohy ve.

srdce, trpti jež toužíš,

Démon, jehož korunuješ svou dnes zve,

ti

dílo,

žehná jak své Dcei (Hromy.)

Pandora padne polekaná. Moc, Síla a Hefaistos zjeví se na seen. Moc v rudém hávu opírá se o dlouhé železné žezlo, Síla v rouchu erném povznáší dtky s dlouhou násadou a s etnými pramínky, ozbrojenými ocelovými háky.

na

hlav,

etzy

s

otevenou

tunikou

a kruhy, u opasku

visí

Hefaistos

objevující

mu tžké

pravé

s

ovální

kladivo a pytlík

bíky. Prométheus kleí a posud jich nevidí:

apkou nese

rameno, s

he-

238 Prométheus. Ó, Ty, jejž ve každé jsem

vci

hledal,

nepoznám, jenž nemáš jména, Pane Osudu, ty prvni píino, ó, Bože jediný, ó, Svtlo nestvoené,

jejž nikdy

ty Absolutní, tebe žal

mj

vzývá!

—

Zeva jako mne já v nelad to cítím vlastních myšlenek mne neslyšíš vfc — padám! Jenž's všecko stvoil,

Ty mlíš

—

já se

já zapuzený

—

dsím

já zavržený nástroj

tvojí

—

božské vle,

ddic úmysl

tvých božských,

jsem sám, ach sám pod záštím Zéva!

Mj

bezmocný duch (Hromy.

—

stojí

—

já jsem proklet!

Vstane a uzí

Moc

a Silu.)

Ba, vskutku toto není marná hrozba hlas

Hromu

Zev posýlá

Moc

;

chraptivý nelže, posly svojí

již

zášt

a Sílu!

Jde Hefaistos

s

nimi nesa kruhy a

etzy.

—

Však já jsem Nesmrtelný, já jsem Bh Zda budu v Hades vržen ke dnu hezdnébo Tartaru, živ sražen v propast stín? Kde vzení jest hoduo Prométhea? Kde šibenice vzrostá dost pro divného tak zloince. i

kterého dobré skutky celý vesmír plní? (Moc vztáhne své železné žezlo a

Sfla

své dlouhé dtky.)

Ú, vtry rychlokídlé, vy ek prameny, ty nepoetný úsmve vln moských, ty matko bytostí všech, Zem! a rovnž Slunce ty, nesmírné oko svta, ó, budte svdky mého neštstí! Ó, Matko má, má Matko vznešená, ty Ethere, ty svtlo nekonené, v nmž se svty hýbají,

zde katy vizte, vizte

etzy,

a Ty, Ty Bože bez jména, jenž porouíš ó.

spjte v pomoc tomu, jenž pro

i

Osudu,

spravedlnost trpí!

(Moc a

Sila se piblíží

opakujíce své velitelské

—

posuky

peklad zachovaného díla Nyní zaíná druhá ást trilogie „Prométheu spoutaném". Je podán doslovn

trilogie Aischylovy o

239 až na

nkteré nepatrné odchylky, které

pimené. U ného, v

ásti této se nezastavíme. Nepatí

Ale jednoho se dotknouti dlužno.

Aischylovi.

pravd

geniálního

jakým

obratu,

moderní scené

se nezdály

se

Peladanovi, nýbrž

Myslím toho šastmohutných

zmocnil

zaátku

postav Moci a Síly autor na konci práce své, pejav je ze díla Aischylova.

proveden

Tak

jest

mistrovsky.

I

pechod

z

doslovné

rekonstrukce k dílu vlastnímu užití

ádk

prvních

známého

monologu Prométhea pipoutaného je vzácný coup plný vervy a síly. Po této introdukci mže se rozpoutati ten orkán poesie, jehož torso nám zbylo, celou silou. Odkazujeme tenáe k dílu Aischylovu

k

tetí

pekladech pístupnému a obrátíme se ásti ztracené a pihlédneme, kterak tuto rekonstruoval v eských

Sar Peladan.

III.

tená

pamti

nebo vzpomínek opt si je proetl, jist jej znepokojuje stará otázka: Jak by byl Aischylos dodlal toto bez odporu nejvtší dílo antického dramatu? Tyí se ped námi v torsu Aischylov heros jeho v takové imponující velikosti, že jest vru tžko mysliti si k tomu rozešení problému, které by stálo na výši a úrovni této nás došlé druhé ásti trilogie. Bojíme se, aby hrdina netratil v díle tetím na své velkosti njakými ústupky svtovládci, neb aby snad neumdlel Má-li

jestliže

veden jsa

dlouholetým tím

v dobré

tímto

torso trilogie Aischylovy,

rozborem k osvžení

utrpením,

aby

svých

na vrub heroa

nezvítzil

trpící

Obava ta jest docela pirozená a není tená dnešní zajisté první, kdo by ji vyslovil. Mimo to jsme si zvykli Prométhea pokládati za typ odboje par excellence. Tak prošel rukami celé ady básník a nemalých, tak upevnna a zcelena jest jeho monumentální postava, že bychom tžce nesli každý sebe nepatrnjší prohešek na jeho velikosti. Tento utkvlý takka typ Prometheovský je tak silný, že snadn zapomínáme, co tak trefn po-

lovk.

dotknul Paul

eckém*) *)

de Saint

-

Victor

ve

že duch hellenský vzpíral

své

studii

o

starém

se zoufalství a

Paul de Saint -Victor: Les deux Masques

I.

divadle

pessimismu a

pag 342 a

násl.

240

nieho nesmiitelného. Mír mezi rozpouta-

že prost nepipouštl

nými

živly,

Proto

pes

konená harmonie všech spor všecky své velkolepé krásy

jeho ideálem.

byly

ádu

prvního

není

ani

Swinburneova „Atalanta v Kalydonu" istou odlikou dramatu antického, a proto, jak jsme

již

naznaili,

nemohl sáhnouti Shelley,

duch eminentn revoluní, ke konci starého mythu a musil básniti

cem i

vy-

bohy vyznl harmonicky, a tomu píkazu se podrobil

lidstva a

Aischylos. Šlo tu jen o

mohl

si

konec nový. Genius hellenský kázal, aby boj mezi zástup-

zpsob, jak

odvkým

smíiti se svým

Prométheus se

provésti, aby

Prost

nepítelem.

kapitulovati

nesml a nemohl zlomiti takovou žulovou postavu nelze, ohnouti ji, rovnž nedstojné. A pece musí trilogie vyzníti smírem a sou;

jest

zvukem.

Je

drama ješt

vedle požitk ryze hierofantické.

vivendi" mezi

kevním s

A

v

obad

nm

živly

náboženských theogonické a

njaký „modus Zevem. ekli bychom výrazem cír-

tak chtj nechtj musil býti zjednán

Prométheem

„laudabiliter

co

tím,

za Aischyla ástí

i

esthetických jsou

se

nazývá Paul

a

subjecit"

de

o

Prométheovi; je „une

Saint-Victor

to

stejné

soumission

hono-

rable."

Nám, kteí se tímáme typu zejména básníky doby revoluní vypstovaného, není dobe toto „estné se podvolení" arci valn po chuti, ale co naplat, genius hellenský ho vymáhal práv, a snad tu požadavky

kázn

a

ádu

kladeny

byly

nad

výše,

požadavky

krásna a poesie.

V

ztracené tetí ásti trilogie Aischylovy byl

métheus

z

pedveden Pro-

Erebu opt na Kavkaz vytažený a tam pibitý.

Vky

pešly pes muku jeho, trest stále trval, ale bu mu titan zvykl, bud se hrzy trestu samy vyerpaly a otely, trest byl snesitelnjší. Sup játra heroova hltající zjevoval se v mezee tídenní, místo titan zaujaly tšitelky Okeaniy, mihl se kolem Herakles, jemuž vštil Prométheus píští jeho práce, a tu Herakles s prosbou k Apollinu patrn na pokyn vyšší sestelil svým šípem neklamným 1

žravého dravce,

zdrtil

pouta

titanová a

ovnil

haluzí vrby jeho

blesky rozryté elo.

I jej

Zeus k tomu aspo mlel a strpl to. ponkud zmnil všemohoucí as. Nebyl

jist jsa

své

moci a bezpeen

své

I

on uinil ústupek.

již

žárlivým tyranem,

svto- a nebesovlády,

stal

se

l4i

mírnjším, snad i ponkud vycítil kivdu na Prométheovi druhdy spáchanou i pílišnost trestu vytrpného tak bohatýrsky. dnešní terminologií: Zeus udlil Prométheovi amnestií, ba více, poZa to mu Prométheus volal jej na Olymp v ady Nesmrtelných.

eknme

zjeviti

nechtl; ekl

Zevv

podvrátil

mu jméno

jeho

nejvvšší

ústupku Prométheova byl tu

bh

vými ekl druhdy

mu

jímž tak díve byl

vyzradil tajemství ono,

toto:

oné bohyn,

vyhrožoval a jehož

kterou by satek

s

Však vedle tohoto ješt jeden háek. Ústy Hermeso-

moc a

vládu.

„Nedoufej

v konec

svého

utrpení,

pokud jeden z boh nezaujme v pochmurný Hades". Toto bylo jednou vysloveno a slova boha pece platí a nelze jich prost odvolati nebo vytoiti. Tu naskytl se kentaur Chiron. který náhodou neblahou porann byl stelou tvoje

Heraklovou, otrávenou krví hydry, a

Zvdv

bolestech.

Tak

svíjel se

v dlouhých a tžkých

podmínku, na které závisí

vzdal se dobrý kentaur své

dobrovoln.

místo a nesestoupí za tebe

se

vyplnil

vykoupení titánovo,

nesmrtelnosti a sestoupil

v podsvtí

výrok Zeva a Prométheus mohl

býti

definitivn osvobozen.

ekli jsme již, jak se odchyluje toto smírné zakonení od moderního traditionalního typu Prometheovského, a tím zárove

zejm

jsme ukázali, že v nové své transkripci starého mythu Sar jíti ani jinou cestou pi své pozoruhodné rekon-

Peladan nemohl

strukci staré trilogie. Mla-li býti celá v

duchu Aischylov, musila Jest ovšem kolejí.

vyznaenou pak vedle prvních dvou siln dramatických díl

tetí

její

lyrickou

ást

ubírati se touto zde

ást více apotheosou smírí, jakousi aureolou nad rozboueným moem

práv

celku. Ale to jest

ml-li autor

vren

tato tetí

hellenské a jinak se to ani státi nemohlo,

býti tradicím

eckým.

Tak se otvírá tetí ást rekonstrukce Sara Peladaua zcela souhlasn s postupem dje již naznaeným. Na Kavkaz vbitý Prométheus otvírá scénu velikým monologem :

Být nesmrtelným v mukách svých, žít

umíráním místo dn,

vše úzkosti vyerpat rostoucí stále

a zoufat v pítomnosti, zoufat v budoucnosti,

kiet,

trest,

jehož hodina by smrtelníka zabila,

nést Jar.

rok,

lkát,

krvácet, se svíjet tisíc

muky, které

Vrchlický: Nové

pedí

každé pochopení,

studie a podobizny.

*"

242 žádný jazyk,

jež nevysloví ó,

umít!

ó,

skonit!

Jen abycb mohl vyrvati

z bytosti svojí

nenávidnou nesmrtelnost! lile, kídlem snáší se pes Zevíiv ke mn jenž kivým zobcem rve tne' vnitnosti. to tetí

zai,

den

mé maso tnbé

zas,

má

játra narostlá

zas vábí hltavého ptáka tyranova!

Ach, ješt kolikrát za živa roztrhán já

mám

se zbudit, fénix bolesti,

pod spáry orlovými V

On

má

vábá, krouží, uniká,

strach

.

.

bok mj hojil, dnes jemu skytám obnovenou pastvu dsnou Však on se zvedá a v oblaku mizí

Ti

dny

se

.

mj

pedzvstí to, že Té chvilky úkoje tecT

Jest

.

.

.

vykupitel blízko?

nešastný,

užij,

své seber myšlenky. j"ž rozptýleny útrapou

Co asu

.

.

1

prokvílel js^m vzdálen svtla

ve hloubi Tartaru a na

Já po slunci jsem po vánku noním, a ztišením

mn

dn

lkal, žár

trojí noci ?

jehož loupá tla,

který mrazí,

žíly

bylo,

když Kyklopové v plái vztýili

mou skálu Skyckou na srázy Kavkazu. Tu slitování mla píroda, tu vtry se obrátily a kroupy, sníh a blesky

kol padaly, však

Jak

nha

mne

se nedotkly.

schvátilo cos línou hmotu,

mne litovala skála. Sám nesmíený Zeus

dál

nenávidl!

Ach, umít! ach, skonit! O,

O

dse

Nutnosti a Nesmrtelnosti

lidech nevím

za tisíc

rok

nieho,

vzrostla

ni o jich

rodech nových,

umní

a vstaly chrámy, zjevil se dav soch a lyra chvla se pod prsty Efemer jež tvrci byly též a

A komu

bohm

podobny.

rovnám? Zda démon vtší boha jsem než já se

lovk

Olympští hodují a lidé umírají, já trpím umíraje a jsem nesmitelnýl

bídnjší?

U'd

mní

Vše v kosmu jen bez

Za

moji

se a vyvíjí a roste,

promny muka Prométheova! muku jakou odvetu

mi chystá Osud? bych sestoup

—

dost hoduou není stolikou

Zevv tri

Ne,

šibenice svojí stoleté desetkrát!

s

se zmírní

Když tla bídného

já cítím v

sob

ke,

pravé klíit božství.

Ach, bolest, bolest, to je onen taj, to spojka jediná jest mezi stvoeným a Nestvoeným!

Jak povznáší nás, jak vše vysvtluje Dar vštby mojí pestal, já nezím v doby píští, však pravého tu Boha myšlenku

!

svt.

skrz tajemství všech

Já chápu, chápu utrpení svoje! Já prožil na sob let tisíc neštstí, dsného trápení a chabé bezmoci, již smutné lidstvo bylo dlužno Osudu!

ohe mu

Dav

a

já vybavil je z

ním svou

s

dan

duši,

strašlivé.

Též smlý Atlas globus na sám nese nyní svt,

se vyvolal,

já v slepé oddanosti

jsem

bím

vyvolal

si

dsnjší,

já nesu tíhu brutálnosti, zloinu, desíti! chyb, blud lidských

vk

Já ovšem

lidi

spasil,

ád

však svta

chtl bolných

rok

tisíce,

za všecky já jsem trpl sám, a proto ohromné jsou muky moje.

Ty božský vy zdroje ty ty ty

ethere,

ty

moe

vtry rychlokídlé, plá

vy

ek mí

jasu,

mj

proudné než

kterém svty jdou,

v

nesoucí,

mé

slzy,

bezpoetný vzdechu moských vln, Slunce, ty nesmírné oko svta, svdku mojich nesetených bd:

Zde Boha vizte pro lovka v plen Zde vizte smlce, jenž by lidi zbavil I

Je zavít odvážil se v hrudi vlastní! Kdy, svdci muky mé, uzíte slávu

Ký

svit

má

mou?

zdeptaná pouta ozáí?

Ach, duch

mj

dar

vštecký.

ztratil

zoufalství!

stísnn bolestí ltí'

244 Suail konec torné bídy?

Má

sila

Na

u konce jest. Osude?

slovy

marnými zle vzduch

já

bouím?

Je muže slyšet Zeus a mysliti, že plesám.

Tak

uiniti totik pro bohy

lidi

i

a pro sebe tak zstat bez moci

dse, orel, katau zatmívá tpytný azur skvrnou kídel svých

Ó,

Ach umít! Ach skonit! Ký je to ruch, kdo slézá horu zas? pod jakou nohou ítí se zas s hlukem kamení/ Zda blíží Bh se, lovk nebo démon? Kdo mže slézti tento vrchol svta jen z rozkoše snad, by zel hanbu mou?

A boh

záští jak uznalost lidská

mne zapomnly stejn Ó, pozorujte, slovutní zvdavci,

zmožen v okovech hanba Olympu,

jak Nesmrtelník jest

jak

obt Zeva denn mru

živá,

a rodím

se,

bych zmíral zas

pro blabo lidstva!

Ach, ký to tžký krok!

Kol sebe slyším

Mne dsí

ader mocných

oddycháni

mi pibližuje

vše, co se

,

.

.

.

Místo Okeanidek staré tragedie je to sbor titan, který chází ohlásiti Prométheovi zrnnu v celém ádu svtovém.

Ta

pi

milost sestoupila v srdce Zevovo,

vše v souzvuk splývá, mírní se, jsou volni Titáni, jen Prométheus lká dál v utišeném kosnm.

Následuje

amnestie

všeobecná

druhdy

zbouenýcli

Prométheus. Váš

soucit

sílí

mne

a jest mi úlevou,

se slepým Ephialtem co

pak

Vdce Jej zhojil Apollo

/

stalo

se?

sboru.

ten nesmrtelný cithared

se stal ochráncem lékaství.

Prométheus. To umní

já obje\il

A

Klytio a Polyhotés?

titan

245

Vdce

sboru.

Byl první vzkíšen Bacchem

Kos druhého pak svtlu

pi

orgii,

navrátil.

Prométheus. Což Gratiou? Agrios? Thoon?

Vdce Dva

žití

sboru.

vráceni se stali veleknzi,

ten Artemidy, onen Aresa,

Thoon

z hlubin vstal,

kam Poseidon

jej

sklátil.

Prométheus. Ó, tebe. Encelade, znám, 1

tebe,

i

tebe, Porphyrione!

Akyone, mluv, co dlá Atlas, bratr

Vdce

mj ?

sboru.

Dí vštba: dále ponese on svt, až jeden najde se, jenž trpí za všecky.

Prométheus. r\ch, jeho osud Než ke

mn

mým!

—

Co

lidé

dlají?

pišli jste, co zemí prošli jste a

co lidé smrtelní,

ím

nyní jsou?

Ach, o tch, mluvte mi!

Sbor.

moudí

Ti šlechetní jsou a

neb lásku

Boh sob

tvojí

naukou,

získali,

my všady smlosti tvé zeli ovoce, tam tpytné chrámy stojí, lesklé píbytky, rod jeden pak se vznes' a nade všecky plá, Athéna jeho ochránkyní

jest!

Promotheus. Ó, rode titan! Ó, dti Nebe, Zem! po krvi brati mí a brati osudem, již hešili jste proti Osudu, jste volni, svobodni,

mst.

246 kovové bráuy Tartaru se otevely

ped

vámi,

co dal já trpím trest na štítu Kavkazu.

hrzo, zas tu Zeva strašný pes, vzduch zmítá se pod jeho perutmi.

Ó,

O, spravedlnosti,

ó,

matko, soucit

mj!

Ty, bože neznámý, jenž velíš Osudu,

mne neopouštj Ty kdybysi nebyl Zrak otevít se bojím, Spravedlnosti, matko ;

.

Vdce

.

.

sboru.

Hle, stela protkla orla;

erné kídlo,

krev barví jeho

jež se níží,

padá a se toí. Své oi otevi jen, Prométhee, tvj katan bez síly se nyní válí, víc nedrží se,

vc

zniená, po tesích Kavkazu!

Herakles vstupuje na scénu všady

na svých

pes vli Zevovu

cestách

osvoboditi

jej

On

vykonavatel spravedlnosti

pomoc. Chce Zde velmi taktn odmítá

Prométheovi

nabízí

s titany.

svou

Prométheus tento návrh. Zdá se mu kapitulací

ped Zevem

Herakles.

Já

t

s

s

mohutuými titany, již jist budou tvého akanu, Alcide, osvobodím

chtít,

Prométheus.

vle má Osud nechtí tomu pokoen jsem, potebný jsem Zevu. Já pouze mohu zmásti spiknutí, Nezkoušej toho

i

:

A

jímž ohrožen jest jeho trn.

On

svolil,

tvj luk slavný aby

bych mluvil

Konen;

naež vští Heraklovi jeho,

jeho

já

stelil orla,

mlet budu

vždy.

podniky

píští velké

sám však pevn pokrauje: Tvá

páž, jež

Nemejského zadusila

ta pouta nestrhá,

A

lva,

skovaná Hefaistem.

kdybys mohl, já bych odmítl, stálost obti záš kata pouze vzpruží.

neb

i

tragický osud

!

:

247

pes vli Prométhea

Herakles

chce

jej

osvoboditi

násilím

Jak nemocný jest nucen ku záchran operaci, zdríme a ta pouta vyrvemež!

ty skály

Titáni souhlasí,

plné

jasn

Promethens se brání ve výmluvné

blesk a ohn. Kus tento boj

neobyejn

jest

básníkv, jak se drží velkého

typu

zajímavý.

svého

apologii

Vidíme

hrdiny,

jak

zápasí o každou píd jeho odboje, jak nerad ustupuje násiií Herakla a titan, on nechce soucit a milosrdenství,

chce úplnou rehabili-

taci svou.

Pináší zvst, že i na Olympu prospch Prométhev. Žá iá Zev pouze

Spor jejich peruší Hermes. se obrátilo

známku

mínní boh

ve

Avšak Prométheus

lítosti.

Ten, který mlel a trpl

i

rok

to hrdé zamítá. tisíce,

zde spoután, drcen, užírán za živa, jenž zstal nezlomným, ten,

jehož vytrvalost žula jest,

teu

má

se vzdáti

na prázdná jeu slova?

ekni Bohu svému, jenž nezuá lítosti, že mám svou sílu zas a trpt mohu dál. Jdi,

Hermes.

Ty

šileuý, odmítáš

vykoupení

?

Prométheus.

Kdo spravedliv jest, milost zamítá. vzen teba na hodinu jen, ten sleduí mžik své nedám šibenice za Zevv tru

A

Hermes.

Na

doufáš?

Prométheus.

Na

lítost

Zevovu a klešt Hefaista

Hermes. Šílenství nevýslovné!

248 Prométheus. Já ekal

roku spravedlnost,

tisíc

pro chvíli poslední sebe zradit nemohu,

kdo vidl kdy, že slab jak žena tesoucí Nebesm jsem zvedal za pomoc?

se ruce k

Prométheus neutee trestu svému, kdo jej velel, sám jej odvolá, ten, kdo mne spoutal, odpoutá mne sám.

ten,

Hermes.

To Když

vle

Zeva,

osvobodte násilím

titáni, jej

!

Prométheus dále zdráhá, posýlá Herakles Hermesa vrn oznámil,' a zatím vyká sám u tvrdošíjného titána. V krátké dob zjeví se Athéna a Hefaistos nesoucí klešt a náiní své kováské; Patrn tenkráte kapituluje Xevs, posýlá vlastní dceru svou v prvodu toho, který Prométhea iii

se

Olymp,

aby Zevovi vše

pikoval. Athéna. Nuž, k 8

Ilefaiste,

dílu,

té skály

rozkaz božský vykonej

nad propastí

odpoutej genia a zbav

visící

okov!

jej

Ohe ukra

On

nám, však za to dal nám blesky, jsou vyhlazeny zhoubné následky té jeho smlosti, jen plody divuhodné zbyly po

A

zví,

ní.

že Zeus lituje svých kivd, je napraví,

že ode dueška rovnž lidi miluje, když vrací jejich ochránci zas volnost.

A a

s

prudký

chutí dá se dialog,

chmurný ková

který následuje,

z

Lemnu do

práce.

díla Peladanova.

Athéna.

Na

takým povídáním otálíš ? Boha rád, jejž

O, máš-li toho

pak pospš

slavit

chtjí Bozi.

si!

Hefaistos. Ach, velkou radost

mám

v

Srázný

patí k nejkrásnjším partiím

svém

srdci,

v krvi své

!

!

249 Athéna. Svou rychlostí

mu

radost udlej

Hefaistos.

Já chvátám již, ó, budiž požehnána mých rukou práce marná! Athéna. Isežehuej, spíš užíti jich hled!

Hefaistos.

Jde tžko

tato práce vznešená.

Athéna. Jen pospš, uchvátí tvé klešt Herakles! Hefaistos. lile,

kruhy rukou jsou již odpoutány Athéna.

Dál, vyrvi

heby, aniž bys ho

ranil!

Hefaistos.

Mít bude ruce volné v okamžiku!

Athéna.

Heb

vyrvi,

pouto zlom a vytrhni!

Hefaistos. lile,

volna jedna páž a bez zranní!

Athéna.

Spš

druhou

uvolnit,

a

Zéva pozná dobrotu!

Hefaistos.

Ach, krásné

nad

rám

dílo

mé zde

Herakla

i

dlá. kladivo,

práci titan

l

250 Athéna. Nech, Hefaiste, mluvit jen svc kle ty odhr etzy a bok mu uvolni

Hefaistos.

hrud uvolnnou má!

Již v díle jsem,

Athéna. Spíš uvolnit kruh jeho stehen

teti

!

Hefaistos. Ba,

v

mžiku bude

to

Athéna. IV

[

nohy odvaž mu!

Hefaistos.

Je sladké slovo

tvé,

však velící jak pohled tvj

Athéna.

Jsem jak

však myslím, jednat dál

ty dojata,

Hefaistos. Hle, volný

Prométheus jest

bez hnutí,

te

jest svými

údy všemi!

sveze na zem, jeho nohy

se

open

o ská'u,

ruce na

pdy

se dotýkají,

adrech skížené jako ve

vytržení.

Athéna.

Tys dsné na

tajemství své nechal pro sebe,

nm

a

visí

Dív

tebe zneuznali Bohové,

mým

píchodem, mou pítomností, hlasem mým,

volný

boh

jsi

bez každé podmínky.

Prométhee, nyní volný te,

se Bozi kají

a již

mého bezpeí,

pece

ó,

I

otce

však

velkolepá

v plném

ped

hymna,

znní

tebou a v

litují!

kterou

transkribujeme,

a vytrvání Prométheovo

;

propukne

nyní

Prométheus,

akcentuje znova

kapitulaci

!

!

?!

!

!

251 Ty božský Ethere, záící jasnosti, ty tpytné zrcadlo mých bouných myšlenek, vy rychlokídlé vtry, jež sladké

vn

sem nesly trpícímu na Kavkaz,

jste

ek, vy slzy pírody, vy nepoetná proud rozpjetí, všech matko bytostí, ó, Zem! Viz dít své, vítzí utrpením Ty rovnž Slunce, svta svdomí, vy zdroje

plá, jiski,

zá

a aureolu tkej

paprsk ohnivých kol rostoucí mé Ty pírodo k mé muce soucitná, se v radosti te se mnou tš, z

a

slávy!

ona sestoupí se strání Kavkazu,

by okála hrud smrtelník všech (Chodí a yládne rukama.)

To

není plachý sen

Jsem

!

volný, osvobozen, vítzící

duše tmí se, dsné peludy v ni trí vzpomínek Však na mém tle není stopy muky, mé maso zapomnlo, není jizvy tam!

Má

Ach, tys ty,

mne

chránil,

kdyá jsem pochyboval,

Bože jediný! (Sklesne na kolena a skíží ruce.)

Já nyní našel

t

a já vím, k
jen v utrpení, o

nmž

tvé jméno, které

neznám, je as Dobrota

víme, a jen v obti,

mne stvoila a ježs' mne zachránili, mne v té chvíli vítzné myšlenky mé žár to dosvduje, té chvíli mlí Osud sám

Ty, ježs'

te te v

posilu

a Moiry ekají a Bozi mlí,

na tluku srdce Prométhea

visí celý

svt!

Ó, pane Osudu, o tvrce Boh,. svou božskou vli mi vdechni,

ím ím Co

ob

katu povinna,

proti

zlob

ím

zlému spravedlivý,

moci?

génij slepé

mže

srdce,

co proti divým vášním myšlenka

Co Zevovi jest dlužen Prométheus? Co já jsem dlužen Bohm? (Zvedne

se

a vztyí, jakoby obtoval.)

!

252 Oceáne svt,

Slyš, Ethere, ty valný

chvl mou

jenž tisíc let se's

te Neb

ztiš

se.

Zem

záští a

mým

bolem,

se seber!

te
já chci Hci slovo

nad íslo silnjší, nad lásku krasší: Osvobozený že Prométheus Zevu odpouští!

Tímto problému

zpsobem ovšem na

nejkrajnjší

hran

ostí celého

Prométheus nezadává, spíše zde trpí autorita, nebo Zev již ústy Athény stál ped námi zcela kající a litující. A nyní vyzraditi mže Prométheus svoje tajemství: si

Zde tajemství

slyš moje.

chce se

Tvflj otec spojit

s

Nereidkou Thetidou

zákonným satkem. Dí toto Themis Gala vštbou svou: Že dít Nereidky Thetidy se stane mocnjší než otec jeho, Zev otcem bude-li, že trnu zbaví jej.

Athéna.

Tys vždycky vtší

osud sám, kde mstou by bylo mlení, vstup v souzvuk a vstup na Olymp, a sta se blaženým a sta se Bohem nežli

tvá šlechetnost se jeví,

Prométheus. Já rrometheem zstanu.

Athéna.

V zahradách Akademu mí Athénští

oltá vztýili tob,

z granitu

jejž uloupila, ten

ohe

plá

tam pro vždycky!

Prométheus. Já chrámem pohrdám!

Athéna.

Což vtlená

jsi

moudrost

?

!

253 Prométheus. Jest nejmoudrejáí ten, kdo nejvíc vytrpl.

Athéna.

Zev obejmout chce tebe

ped

Bohy,

Prométheus. I

ped Bohy jsem

potrestaný, vzatý na milost.

Athéna.

Tvj

duch se nad

mým

vznáší,

Prométhee!

Prométheus. Mí bratí

Titáni, ó, rcete

smrtelníkm,

že Prométheus pestal trpti,

nepestane však dál milovati

že

lidstvo

Jakkoliv se básník namáhá,

vítz a nezlomen,

aby hrdina jeho vyšel pece, jakou to stálo.

ped Bohy jsem

I

které

tají

v

sob

Jdi do všech

celou jeho

svaty a

když objeví se a

a je

lovk

rci

filosofii

knžím

životní:

všem,

myšlenky

odvahy a genia a dobroty, tvrce, heros, oddáu nebo chytrý z rodu Prométhea 1

Všem

te

zjevil taj

jsem,

nkterým

jen prospšný,

uiti jen budu jeho lidskou výminku.

Jest Hermesi taj pouze jeden, tím jest Bolest!

Tou každý

boje

potrestaný, vzatý na milost!

Prométheus obrací se k Hermesovi a svuje ství,

z

ob

cítíte

lovk

nebo démon muž' se vznésti i nad Osud,

výš nad Zeva a výš

až k Bohu jedinému, jenž nás všecky stvoil.

Athéna.

Ty zasvtíš mne

v taj ten, Prométhee'.'

mu

toto posel-

254

Prométheus Já nemohu,

tys

Žena

!

Hermes A mne? Prométheus. Já nemohu, noh duch

jsi

bez lásk\.

Athéna.

Tož vysvtli nám aspo tajemství, jímž /cv zstává Zevem,

když v

ty jsi

nevinný a

muenník

tom jednom sporu

Prométheus.

Dv ta

Moiry ídí vesmír celiký,

jedna sluje Kád,

ta chrání, mírní vše a v

prospch ídí

a vládne pítomností.

Ta druhá

sluje

Pokrok,

ta jde a sdruží se, objevuje, velí budoucnosti.

Tvj otec v jedné vtlen, druhou já jsem uskutenil Jsem jedinec a spolu pohyb jsem, on íslo jest a oddech v síle. Já pekroil svá práva, dále šel, než ml, on ztrestal mne, však píliš potrestul, že nyní z toho kát se musí

konen.

Herakles.

Tak nejsem dmyslný, ten taj mi objev

jasn!

Prométheus,

Ty

znáš jej

tvj kyj

le'pe nežli

otec tvj,

ten hlásá jej jak

moje šibenice

Pro spravedlnost trpti

!

255

A tímto se koní báse. Jest vru tžko pedstaviti si v duchu Aischylov zakonení pípadnjší. Ped soudným tenáem kapiZev i Prométheus tulovali vlastn ob velmoci svta Pokrok svta si podali ruce. Je to konen jakýsi smír, vysoce i ideální budiž ale doba nejnovjší odpovídá sama nejlépe, na jak dlouho jest možný. Zev zstal pes vky Zevem a Prométheus, nech si i poutí masku vymnil, zstal Prométheem,

= ád

:

—

—

vk

mír

ryze

jen

jest

básnický,

—

ideální

stará

ale

nad

propast,

ped vky,

jejímž kráterem stejn dnes stojíme jako

je

stejn

táž.

dosti a neteba rozvádti zajímavý problém Kdo teš, rozumj

Naznaili jsme až do pítomnosti.

Ale stránku

na dnešním jevišti

Sar o

—

Peladan

bez

divadlo.

pirozen

Nejvtší

—

mystické

vdl

á

vlasti,

Však

scénických.

Comédie

eknm

vytvoil,

provozována. zamítla

francaise,

oteven,

to

také

taková

zakuklení, co

cítil,

pál, aby jeho práce byla

si

jeho

divadlo

dvod

Jest rekonstrukce

na jeho

ohledu

kterém zde šíiti se nebudeme

a zcela

z

Tou jest možná?

má

Sara Peladana

rekonstrukce

velkolepá

celá

praktickou.

víc s

hru

ohledem

na obecenstvo a vkus panující.

Nechceme couzské

jej

se

má

Sar Peladan

—

zabírati

mu

jiné

každý

jako

rozhodlo pro opak,

k tomu

vbec

Kde

pítel

zajisté

choulostivé

otázky.

Ale

snad

divadlo

velké

a

gratuloval,

v této

lip

skutené

otázce? Já

poesie,

pochybuji,

ale

kdyby se že

by

se

odhodlalo.

chyba?

jest nyní

Divadlo poítá vádí, z

detail

samého Aischyla!

ale

Chovalo by se

bych

do

pravdu v své replice, že nezamítlo divadlo fran-

ehož chce

s

uritými

faktory. Jeho správa

nco

tžiti, a jeho návštvníci

nco ped-

poslouchají,

ím

se chtjí baviti.

Správa

nco,

z

eho

znají c

své

obecenstvo,

by okamžit tžiti

nemá

nemohla,

a

té

odvahy

pro

pedvésti

pouhou zábavu

256 nejsou

nejhlubší

problémy

lovenstva.

studovny myslitele a ne do divadla, které ztrácí víc a více hlavní

Ale básník

Kde Však

chce

pojem

o

Aspo

— všady,

svém umleckém

být slyšen

dnes

patí

nejen u nás poslání.

!

jest spravedlnost?

odpovdl

na

to básník

sám ústy svého reka:

Trpti pro spravedlnost

vjk

do

—

8

Rejstík jmen osobních

Ackermarmová Louisa 195, 224.

Adam

136, 137. 8, 39, 115, 215, 217, 220, 222, 226, 225, 239 240,

137, 144, 145, 161, 162, 165, 170, 173, 176, 181, 197, 202, 205. Beethoven 175.

Amkylos

141,

210, 219, 224, 238, Albert 55, 60,

218, 223, 227,

Benedikti 11.

255

Bertheroy 197. Billaut 198

Aleurdi Aifieri

t>6.

81, 95, 99, 100.

Arayot 199. Angeliko Fra 76, 79.

Annunzio

Boecklin 114.

Aubrey

Bonnires

Avenel

Bonnat

143. 104. 86, 137, 145

-J03,

Bakovský

204

24, 28, 31, 33,

34, 37.

Balbo 118. Balzao 81, 85,

143, 178. 135, 150. 1*4, 185, 195, 197, 202, 204. Barli-s 99. Barbier 46, 205. Barrs 133, 138, 139. Barret-Browningová 79. Barriér 123.

Banville

138.

Baudelaire 80, Jar.

97, 98,

ech

135, 136,

Vrchlický: Nové

41, 42, 43,

40,

ebkovský

7,

8,

19, 21,

189, 190.

32,

24, 28, 53, 65. 51.

10, 16, 29, 31,

ermák

"9.

Boulanger 126. Brandes 112, 142, 145. Brunetire 1 Í3, 211. Burne 134. Bnruouf 225, 226. 93.

Buttura 90 7,

39,

44,45,46,47,48,49,50.

Bouchorl58 159,160,183. B uiihet 187

Byron

Cavalcanti 23, 26. ino da Pistoja 26. Corbier 79 127, 135, 138, 177, 195, 201.

Borel 127. Bose 131.

Buny

197.

Coppé

82.

Botticelli

Bal Georges 202.

Baskireva

96,

Blémont 202.

30.

116, 11), 224. Carlyle 81.

Garrer 118.

Blaze du Bnry 88, 95. Bleibtreu 146

Aretin 76, 77. Ariosto 7, 8.

Aurevilly

204,

114, 118,

113, 117,

112,

111, 115,

Csrmen Sylva

Bir

116.

Amiel 138

Augier

203,

70,

205, 212.

Bí v 18, 23.

117.

7.

Branger

Cannizzaro 111. Cardncci 22, 81, 109, 110,

11,

12,

19,

20

114,

218, 219. Callot 57. studie a podobizny.

115,

14,

'6,

20, 39, 76, 77, 113, 116, 118, 124,

23.

2

7,

8,

J6, 29, 32,

1

Darwin 126, 133. Dar/.ens 127, 137.

Deržavin 4tí. Desaugiers 162. Desjardin 81. Dickens 49.

Dobrovský

40, 42, 220, 221.

Calderon 113,

Dante

11.

Dornis 218. Dnjardin 172.

Durdik 30. Diirer 57.

17

Erben 53, 54, Epik tet 104. Epikur 104.

Heydnk 51. Hnévkovský

Euripidos 111, 225

;

226.

Ilomer

7,

11.

9,

Leger 46 Lemaitre

lít.

206, 217.

8,

Horác 165. Houssaye 198.

Fabié 188.

Fabre 126.

Ilíiffer

Fnélon

Hugo

172.

Filon 81, 88,

Landor 111. Laure Sainte 198.

Hesiod 206, 210, 217.

61, 71.

89, 90, 93,

95 Flaubert80, 104,189,170. Foscolo 19, 116. Fragonard 181. France Anatol 81, 173, 194. Fraticelli 118.

Fuster 127, 191.

Galeron de Galou 197. Gasp&rin 197.

123.

21, 40, 45, 83, 84, 91, 92, 95, 9K, 97, 98,

108, 133, 143, 158, 179, 188, 210,

117, 138, 149, 164, 185,

46, 79, 93, 94, 9'J,

100,

139, 141, 142,

Lerm I

Chalupa 33 Chateaubriaiul 79.

,

Chevret 138.

Jablonský

Jakubec 33 Jasmin 198.

Ibsen 134, 139, 140, 141, 142, 145.

86.

97. 103, 115, 123, 133, 119, 204, 219, 220.

117, 161.

S/2,

196.

Griffin 174, 191, 192. Guaita 131.

de Guerne 178, 182, 205. Guinizelli 23, 26 Guittone 23.

202.

Harel 198, 199.

Havlasa

126. 44.

Havlíek

32, 60. 63, 84, 105.

Heine Herder 117, 220. Héredia 104, 127,

135, 13R, 149, 151, 152, 153, 181, 196, 200, 205. Hermant 137.

Leconte de Lisle 40, 80, 104, 127, 150,

110, 135, 152,

111, 125, 149. 138, 173, 181, 182, 185, 186, 196, 198, 204, 207, 205, 208, 212, 226. Lombroso 120, 123, 126, 129, 130, 131, 132. LongfVHow 224. Lorm 37. Loti 79. Lovejoul-Spelbórch 178.

Macchiavelli 76.

Madeleinc 202.

8,

10,

11,

15,

Manzoni

9,

15,

10, 16,

11, 17,

19, 20, 21, 22 24, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 53, 65. 18,

25,

24.

Marot 199. Mathisson 37. Mendéá 134,135,137,138, 177, 185, 186, 201.

Mili

200

Merimée

88, 89, 92. 93, 94, 95.

Lafagette 196.

Mériot 202.

Messonir 104

191

174.

115, 116, 172.

Labiche 123. Lamartine 91, 159,

127,

Marcelin 88. Marini 17.

9.

Koubek

126,

173, 175, 176, 177. Manivet 127. Manuel 127.

Keller 189, 190. Kban 172, 174. Kisfaludy 29.

13, 14,

29, 40, 53.

172,

171,

Keats 40.

Klopstock 35. Kollár 1, 8,

Mágu 198. Mácha 24,

Makart 114. Mallarmé 79,

Kamarýt 31. Kamenický 32.

12,

Hartmaun

Lippi 79

Jordán 130.

Kleist

Hálek 61. 52, 61, 63, 65 Haraucourt 125, 126, 201,


Lucas 202.

Goncourtové 80, 86, 143.

Grandmougin

150,

Jirásek 42, 43.

Jungmann

152,

211. 172,

Lucretius 157, 166.

15.

22,23,24,26,30,35,36

Goll 33.

100,

39.

150,152, 156,

178, 202. Gazulová 91.

81,

150, 179,

Lcinoyene 195

Lenau

Leopardi 116.

Gautier 21, 135, 144, 145,

Godebski 189. Goethe 8, 14, 21, 84,

172, Lemerre 149, 194.

118,125,127,

167. 171, 17;;. 185, 186, 187, 194, 204,205. 208, 211, 212 Huret 126, 142. Huysmans 78, 136.

Gazzoletti 117 Ghill 127, 136 Giícotti 134. Gilkin 137. Giraud 137.

79,

126,

103, 169,

109, 156, 188. 167, 187, 194, 198, 205,214.

Mickievicz 7, Michelet 91,

90,

91,

8, 47,

107.

.00,

101,

107, 108, 09.

Mikhal

Polák

Millaud 123.

Pommairols 188.

Shelley 7, 218, 220, 221, 222, 223, 230, 240.

Millet 104. Millieu 1C8.

Popelin 150. Práti 116, 117. Prior 198.

Schiller 7, 8, 19, 40. Schlegel 113, 114, 115, 123, 210.

Milton

137,

197.

10, 24, 35.

9,

10, 11.

9,

Mirbeau 193.

Purbmajer

Monceau

208. Monselet 162.

Puškin

7,

Montaigne 77. 199. Montesquiou-Fezensac

Quarr

198.

178.

Schlosser 16.

11. 19. 20, 40, 92, 93.

Quinet 91, 107, 222, 224.

179.

Schuré 224. Silveste 189, 196. Sládek 124. blovacki 40. Sofokles 39. Sokrates 163.

Monti 20, 116, 219, 220.

Rabelais 149.

Moréas

Raffael 79, 124.

Sollier 130.

199, 200. Morice 125.

Rail>olini 79

Morris 124, 125.

Reboul 198. Regnier 127, 174, 192.

Soulary 150, 178, 195. Spencer 20. Spinoza 128. de Spuches 111, 118. Stendhal 90, 94.

79, 125, 127,

174.

Rameau

Mozart 131. Musset 125,166, 185,194.

Nadaad

203. 34, 37, 38. 131.

Nebo

Rembrandt 85. Renan 75, 77, 79, 100, 183.

Nebeský

187.

167,

80, 91, 138 102,

101,

Ribot 87.

Nejedlý

Ricbepin 125,

Niebuhr

163, 164, 167. Ritter 179.

107.

Nietzsche 142, 146.

Nodier 127.

Nordau

120, 124, 123,

123, 127, 131, 135, 139, 143,

132 136, 140, 144,

121, 125, 129, 133, 137, 141, 145,

Rivet 97.

12ii,

Robinson

130

Ohnt

136,

138, 142, 106.

Rodenbach

153.

158, 162, 166.

Darmestetrová

100,

123, 125, 201.

Rollinat 125, 131, 186, 187, 167, Ronsard 199. Rossetti 79, 123, 132, 134. Rossi 113.

137, 1É-8

121,

215, 227, 239,

202, 226, 2S6, 255.

Petrarka 16, 17, 20, 26, 31, 32,

110.

Pindar 218. Pittié 190 Pláten 125

Poe

92, 177.

86, 87, 88, 100, 103, 102, 104, 106, 107, 108, 114.

124,

174,

17tí,

101, 105, 112,

Thpuriet 136, 138, 196. Thierry 107.

Sand

83, 85, 86, 91, 109, 178, 186.

Sainte Beuve 81,

92,

86, 87,

Toistr:

9.

122,

Saint-Pierre 79. Saint-Victor 83, 239, 240.

84,

87,

128,

129,

Torti 172.

Turgenév

90, 92, 94.

Seneka 77. Shakespeare

34,

Tailhade 125, 135. Taine 81. 82, 83, 84. 85.

Thomson

131, 137, 224 216, 22^, 231, 241, 248,

24,

Tennyson 40, 84. Tertuhan 218.

Parini 19.

Péladan

19,

Talleyrand 192. Tasso 7.

Rubena 170. Ruckert 84. Ruakin 124.

131.

11,

35, 36, 37. Štulc 126.

141.

Rousseuil 197. de Roy 137.

Paganini 179, 182. Palacký 11, 19 Palu lan-Muller 183.

Papus

137, 161, 165,

30.

Rod

165, 166, 167.

154, 155, 157, 158, 178. Strachwitz 57. Swinburne 110, 111, 124, 177, 125, 132, 133, 24015tí.

Šafaík -

134,

187.

Normand

160,

122,

Stolberg 123. Strada 153, ^

9, 11. Nkrasov 63.

159,

turner 133.

Uhland

93,

118, 165.

57.

Vacquerie 165. 30,

53, 77, 113, 114, 124, 132, 159, 164, 184, 193. 7,

Wagner 130, 142,

122, 131,

176,

123, 134, 181.

17*

12:»,

141,

Valabrgue 196. Walade 1*5, 197. Valeka 88 Vard 198, 199, 200.

Vicaire 195, 196.

Wyzewa

Vig der 127. de Vigny 156, 167,

Yssard 198.

Whiátler 134,

177,

181

171, 183, 205, 212. Wilde 139. Villon 1-6, 162, 196. Vinci 40, 47. Virgil 7, 118, 198. Voeprke 88.

AVhitmann 224, 225

132,

178,

de

Verlaine

79, 12G. 46, 150, 168. 169, 171, 177 Werner 123.

Venillot 96, 211. 40,

Vogu

94.

Voltaire 103, 139, 219

é±>

173, 176

Zanella 118. Zendrini hl.

Zenwn Zerlti

104.

Rocco de

Zola 86, 140, 145,

119.

100, 104, 142, 143, 146, 153,

134, 144, 156.

OBSAH. I.

Portréty domácí.

Jan Kollár.

Dv

Strana

Jana Kollára dílo básnické Sonet Kollárv po jeho stránce formální starší sbírky básnické. Pavla Josefa Šafaika „Tatranská Múza Václava Bolemíra Nebeského „Básn"

II.

7

22 s

lyrou

slovanskou"

Svatopluk Cech O poesii Jana Nerudy Otázky asov. Dilettantismus v nové literatue Nová díla literárn kritická

Max Nordau

o

„Úpadku" moderní literatury

III.

Glossy k novjší poesii francouzské

IV.

Sara Peladana „Rekonstrukce Piometheidy"

35 37

39 51

75 .

...

8i

120 14.9

215

H

*2

1

Lil

I

K

ŽÍVOtlJ

Soud

a

IBJBtt:

U

Komedie v jednom jednání. Tetí vydání Cena 20

lásky.

Cena 50

S

e,ohr

3 í.

Rabínská moudrost. V sud Piogenov. Komedie

5.

Exulanti/

Drama '

pH

'

"

b

iedn

j

Smrt Odyssea. Pomsta Catullova. Draraa & Nad propastí.

11.

Bflti

Cena ÓO

kr.

La eo

t.

m

Komedie

v ieinot

n

l^ Ío\,

7.

10

d

Ten a 2ot.

jednanic

g.

Julian Apostata.

kr.

^ JT'

m

ÍeanS " iCh

Tragedie v

9

kr.

Veselohra ve tech jednáních.

v jednom Jcdnani -

C e„a 20

Š

Trasedie ' pli jedná

h a

w

k,

Cena 60

kr.

drama v pti jednáníc...

Historické

Námluvy Pelopovy.

Drama vc Myf

n cb

Midasovy uši. Amicka Teselohra ve tJ°t"£ Smír Tantalv Drama ve ítyech jednácta' 4o t. Smrt Hippodamie. Traeedie ve ilít tf

12.

ts.

i*.

'

t»a1S\ ; h

-

.

tJ"-

Kon" edí,,

™

lo

Pietro Aretino.

16

Trojí políbení.

17

Noc na Karlštejn. ?SS'°V^

w.

Láska a smrt.

io

Svdok.

IIra

v

J

Dramaticka

báse

Stna 6o n. v

'

ei

TJtt. 6

"cena

Tra s edie v P ti jedna " lch

ednom j ednání

h

otyech jed

c ena

"!^ M

kr

.

-

áo.Závf Lukavického pána.

Cena 16

S°

kr.

hravied " om

n

Cena 20

kr.

2i.

-'-'

Drama

Marie Calderonová.

° et

h j'^™™ ^.Cena

1

'-

bt) kr.

TraSeaie °ÍP li jednáních.

EppOnína.

Cena 60

kr.

HIPPODAMIE Trili

I.

II

III.

Námluvy Pelopovy,

Smír lantalíi.

Smrt Hippoflamie.

Drama

Drama

Tragedie

ve 4 jednáních.

ve 4 jednáních.

ve 4 jednáních.

ToctOno cenou eské akademie

Cena

GIOSTJE

zl.

i

L20, skv. váz.

zl.

180.

c-^:r,:dttcci

VÝBOR BÁSNÍ Peložil

S

JAROSLAV VRCHLICKÝ.

podobiznou

a

autografem básníkovým. Cena 50

kr.,

skv. váz. 90 kr.

F A U S Peložil

JAROSLAV VRCHLICKÝ. Cena

Objednávky na knihkupectví, jakož

T.

tyto

zl.

120. skv. váz.

zl.

knihy pijímají a vyizují všechna

2

-

—

ádná

i

knihtiskárna

F.

vŠIMACEK,

v Praze. Jeruzalémská

nakladatelé

ulice ís. 11.