Af 65/
o
i*-
NOVÉ ico
STUDIE A PODOBIZNY.
OD
JAROSLAVA VRCHLICKÉHO.
V PRAZE. KNIHTISKÁRNA F. ŠIMÁEK NAKLADATELÉ. 1897.
Tiskem a nákladem knihtiskárny F. zalémská ulice íslo 11, vyšly mimo jiné tyto knihy:
ŠIMÁKA
v Praze, Jeru-
BÁSN A PROSA JAROSLAVA VRCHLICKÉHO:
Hudba
VerSe
v duši.
. E„ u Cena 50 kr
v
CarOVná w m* Zahrada ^wniuwtu.
Hoká
jádra.
S Podobiznou a autografem
-
spisovatelovým.
Cena 50
kr.,
skv. váz. 90 kr.
Cena 50
kr.,
skv. váz.
Cena 50
kr.,
skv. váz. 90 kr.
Verše
Okna v boui. Kniha sudiek. ** qi "^WQ*l' TWardOWSkí
Verše
kr.
Verše.
Cena 70
Báse
kr.,
.
rozšífene
y
profily =
a
zi.
1-10.
novým zpvem
(Po zrušené konfiskaci.)
Barevné stepy. SLil Nové barevné steov .
skv. váz.
V Y dání prologem
-
kr.,
Nová p™sa. Cena 50 *
rty 60
skv. váz.
kr..
90
skv. váz.
a p° vídk ykr..
kr.,
Studie a podobizny. — —
1-40.
zl.
.
skv. váz.
francouzské Cena 60
OBSAH:
90
Verše
Cena 80
Básnické
skv. váz. 90 kr.
,
zl.
kr.
1— menší
studie
a vtší.
—
skv. váz.
zl.
1
Cena
zl.
150.
— —
Slovo úvodní. „Pátý kvten". Nkolik slov o Erbenov Goethe a Hugo. Básník - vrah. Frederi Mistral. Hrab -Tacopo Sanvitale a jeho elegie „Stesk po vlasti". Byron a Lamartine. Emanuel Bozdéch. Autor „Antonyho". Sara Bernhardtová. Charles Baudelaire a Richard Wagner. aiossy k novjší poesii italské. Robert Hamerling. Z pamtí slavné tragédky. Glossy k novjší poesii francouzské. P. B. Shelley. O poesii Viktora Huga. Rejstík jmen „Kytici".
_
_
—
—
_
osobních.
—
—
—
—
— —
—
—
—
NOVÉ STUDIE A PODOBIZNY.
OD
JAROSLAVA VRCHLICKÉHO
4*
V PRAZE-. KNIHTISKÁRNA
F.
ŠIMÁEK NAKLADATELE 1897.
Purchased From Funds Donated by the
Andrew W
Mellon
Foundation
Kniha
tato
obsahuje výbor dalších
literárních
mých
od roku 1892 až na dobu
prací
historicko-
dnešní
napsaných.
Nkteré vyvolala píležitost, jiné jsou pepracované a kondena zpsobu sované partie mých výklad universitních. O method jejíž tvoí ad, jejich první k úvodu práce vyslovil jsem se již v tyto další a snad ne poslední pokraování.
V PRAZE,
1.
ledna 1897.
J.
V.
I.
PORTRÉTY DOMÁCÍ.
0* b>
J.
Jan Kollár. básnické. — Sonet KoHárv^po jeho
Kollára dílo
Jana Kollára Vždy zdálo a
dílo .básnické.
všech
poesie
dob,
koeny
zemi; druhá vášnivjší, mající své
jedna plna klidu
:
výlun
nepatí v
otin, ve
žádné
stínu rodné
dvoe domu mateského první poesie Homera, Virprorok starozákonních, Danta,
zvonice, na gila,
druh poesie
se mi, že je dvojí
olympické jasnosti,
stránce formální.
:
Torquata, Tassa, druhá poesie
Shakespeara, Byrona."
Tak praví Aleardo Aleardi
Výmr
pedmluv
v
ku vlastním básním.
niím jiným než opisem volnjším starých definic o poesii objektivní a subjektivní. Ješt píklad by mohlo býti a pípadnjších po mém soud. Do první ady zaadil bych ten není v jádru
na píklad ješt Ariosta, Goetha, Shelleye a Puškina, do druhé ješt Schillera, Mickiewicze a Lermontova. A z našich velkých mrtvých básník do první elakovského, do druhé Jana Kollára. Vta vyžaduje však ješt jakéhos ohraniení. Nekladl bych ani hlavní
váhu na
obzírá-li
to,
kout otiny, jako spíše na
A
ment.
tu
i
to,
pes nebezpeí
autor celý
jak
svt anebo
jen úzký
co objímá, na jeho tempera-
starého poekadla „omnis claudicat
comparatio" neváhal bych oznaiti první kategorii básník jménem
umlc, píliš
druhou pak jménem vštc.
slavnostní
zvuk
snad jinak vykládán. a jas
pi
tohoto
Jedno
slova
jest
ekl
bych
i
prorok, kdyby
neinil dojem pósy a nebyl
jisté.
U
prvních
pevládá
klid
tvoení, vcházíte v ona „templa serena", o nichž mluví
starý básník; u druhých
se pipisovalo
starým
je živlem
bou, váše, záchvat, vše, Staí pirGvatí
prorokm i vštcm.
co tu
Homera
pd
— zstame
a Danta, Goetha a Mickiewicze anebo
juž na
—
elakovského a Kollára. S jakým objektivním elakovský slokové tvary svých nedostižných jist klidem tvoil „Ohlas", a s jakou, takka živelní bouí dralo se z nitra Kolládomácí
rova, co víí a
ve
jeho lepších sonetech
v
Oba druhy poesie teprve dohromady podávají básnického lovka celého, myslím v jeho celé mohutnosti poetické. Dkazem toho se mi zdá, že pírodou samou jaksi je k tomu pra cováno, že v každé skoro literatue oba druhy se doplují, pedGoetha postaven Schiller, vedle Danta Ariosto, vedle Homera Aischylos. V menších ovšem rozmrech u nás vedle elakovského Kollár. Maje promluviti o tom, co tvoí hlavní podstat ahlavní jádro poesie Kollárovy, zastavil jsem se vždy u tohoto prvního poznatku. Zdá se mi základním tónem celé jeho povahy. Vyslovím stavujíce takto poesii toho kterého národa. Vedle
ješt
to
mrn
jinak. Kollár
Cos živelného bylo
v
aspo
pracoval více fantasií a srdcem,
více než kdokoliv
nm,
souasník na eském
jeho
z
Parnasse.
co hranií s démoniností, co se vznáší
nad meze tohoto svta a skutenosti a hledá
pokraování lidské
si
epopeje v koninách, o nichž stízlivý rozum pochybuje. si
„Peklo" a vytvoil svj „Ráj",
sklenul své
sny
které
svoje,
po-
pojmouti
již
Své nejlepší vci psal
naše pozemská
jisté
I
Kollár
kam promítnul
další
hrouda nestaila.
vždy jako ve varu a víru
ne-
:
dovedu si pedstaviti, že by „Pedzpv" anebo nkterá ísla lepších sonet mohla povstati chladnou kombinací, umleckým rozpotem. Psal, když na slétl ten apokalyptický pták, kterému íkáme nadšení, a
ohnm a slzami. Kde psal jinak, z rozmyslu uených udai, jiných a jiných drobnstek, nerozesám, jen pracn shledával rýmy k vyvolenému jednou
tam
psal
a shledáváním
hál
se již
thematu
—
dkazem
toho
nejlepším
dv
poslední
ásti
jeho
veledíla.
Básníci
takoví
mody nebo
jsou více
mén
improvisatoi.
Slovo trochu
nevím pro okamžik nestydl, nadepsav nejkrásnjší lepšího. Ani Mickiewicz se za skvost svých Dziad, velkolepý monolog Konrádv, improvisací. A je známo z jeho životopisu, jak jej napsal jedním tryskem, jak
z
s
píhanou vyslovované,
ale
n
vyšlehl
z jeho
duše
s
celým napjetíra
všech
sil
duševních a
fy-
Neznám
sických.
—
ovšem v jiných pomrech obsahu
—
práv Pedzpv Kollárv.
druhé vtší improvisace, než jakou je Jsou velcí misti, kteí
formy
i
v nejvtším vzruchu vášnivého tvo-
i
ení dovedou zachovati klid Olympan a dívati se takka sob samým pes rameno, aniž jich to uráží — a pi tom dovedou tvoiti dlouho,
stejnomérn po
celý život. Jsou jiní,
umleckým
neochabujícím zápalem a posvcením
ke kamínku do své mosaiky a
scelí
klidn,
ji
kteí se stejným, kladou kamínek
že nerozezná oko
nezasvcence onoho skládání a tmelení, nýbrž vidí jednotný, krásný, života plný obraz. Jsou konen jiní, kteí jen vybuchnou jako zázraný kvt aloe a jednou vydají dlouho nastádaný náboj v jednom díle nesmrtelném a pak jen živoí plamínky a oharky velkého ohostroje, anebo zhasnou záhy docela. K tm posledním náležel Jan Kollár. Ped Janem Kollárem bylo málo dobrých básní eských, ale bylo ješt mí básnických skutk. A to mu vždy zstane, že „Slávy dcera" prese všecko,
mže,
co se
jí
s
rzných
hledisk vytýkati
básnickým skutkem prvního ádu.
Jest jím mohutnou obrazností svého pvodce, velostí citu a hojností i silou myšlének, a na svou dobu i virtuosním ovládáním umlecké formy,
jest
je
jím
Až do
konen
svou
stavbou,
svou rozlohou, svými rozmry.
pevod
K
Parnasse.
i
vru
málo takových básnických skutk na eském prvnímu poítám velkolepý Milto-
ní bylo
nova Ztraceného ráje patriarchou Josefem Jung-
íaannem
k u 181
ovšem jen peklad, ale Mžeme klidn íci: od vydání tohoto pekladu zaíná nová doba v poesii eské, nebo r o
v y d a n ý. Je to
1
po stránce jazykové je to více než zjevení.
nám dlouho
jím teprve vrácen byl zosti a bohatosti.
Snad
se
ztracený jazyk v celé
báse
in
nazvanou „Vznešenost pírody"
úkosem a
ml
básnický pokládám
upírati
mu
u nás odvahy,
Hnvkovského genru
docela
ne
—
skladbu,
Kleistov neb
vydanou
a
poslední dívati se na Poláka
nadání básnické. Ale ptám
i
bylo
té
dostatek
zajisté
velkou samostatnou v
módou v dob
Stalo se
ry-
Miloty Zdirada Po-
takový
láka,
roku 1819.
síle,
dopustím kacíství, eknu-li, že za druhý
—
u Vojt. ale
by teba
Nejedlého
pravé jen
síly
se,
kdo
u Šeb.
básnické
v genru
Thomsonov, kolem roku
i
na
popisném,
1817?
Znám
10
dobe
slabší stránky skladby Polákovy, ale velkost
posvcení upíti souasných básník ped rokem 1819 pravého básnického
koncepce a místy
Nevím, kdo by ze byl se zmohl na úchvatnou
jí
nelze.
apo strofu
Mhou
klenutý strope, odvážným ve blankytu rozpjat obloukem! tob pozdravení a radosti pináším usmání
.
.
.
plným tokem lyrickým se nesoucí vprovod básn. Vím, že po stránce jazyka skladba prošla dílnou Jungmannovou, ale to jí ceny neubírá. Jsou tam vedle nkterých hluchých škvár a nkdy a celý
ten,
se nesoucích míst patrné partie vzácné krásy a opravdo-
toporn
mám pímo
vého básnického vzrušení, a já
erváncích našeho obrození v stylu opravdu velkém.
ml
smysl,
vlohu
i
péro
v prvních
pro poesii
první vydání „Slávy dcery". Tetí
1824 vyšlo
R.
za svou povinnost na
neobyejnému duchu, který
tomto míst vzdáti hold
to velký skutek básnický na mladém, sotva se zazelenavším Par-
nassu eském.
Tím
1824.
poesie
dobe
Je
—
nepatrné
obrnna
tryskla
z
té
vými ztlumené
;
z hlavy
nesmrtelné, síly
takka
v
mohlo se
noc
—
Minerva na
již
ty
íci:
ne
—
eská
Ejhle,
mezery asové jsou
z hlavy Jovišovy,
Jovišovy,
jen
nebo
skoro
—
eeno
lépe
celá
vy-
njaký as pomry nepízni-
národní. Nejprve na arcidíle básnickém cizím,
a to na díle prvního již
pes
jako
byla tu
a také
a
zapamatovati tato data: 1811, 1819,
bylo již rozhodnuto,
Byla tu takka
!
si
ádu
moc k
vzletu,
popisné,
vlaste-
zkusila své perut, svou
záptí zaznla na
poli
lyriky
—
tu pipjal nové necké a intimní; scházela ješt struna epická lye Fr. Lad. elakovský uveejniv o pt let pozdji, r. 1829, svj
mistrovský „Ohlas písní ruských". Kollárovi stejn jako obma jeho pedchdcm Josefu Jungmannovi a Milotu Zd. Polákovi patí vedle básnického jména pedevším také titul pedního pstitele mluvy domácí. Byl to kus olbímí práce, provésti nepodajný a ekl bych ješt poloospalý jazyk,
který sotva choditi
uml, dlouhou adou
básní ve
form
tak slo-
žité a umlecké, jako je sonet. K monumentální práci Jungmannova zmínného pevodu Miltonova Zraeného ráje pibyl tu ješt rým v takovém neobvyklém eskému uchu sdružení, a práv on to
11
který
byl,
vedl
básníka ješt hloub
do bání jazykových, polo-
neznámých, než mohl to uiniti Jungmann prostým, pekladu Ztraceného ráje pouze nerýmovaným veršem. i ta jest charakteristická. A ješt malikost, Nová eská
zasutých a v
a
mla
poesie
strojené, ale
po stránce metrické olovné, které
a Benedikti v „Poátcích totiž
jí
dv
dkladn
kídla: jedno
se-
pipjali Palacký, Jungmann, Šafaík
eského
básnictví (1818)"
—
asomíru
druhé motýlí a ptaí, svou pružností pro budoucnost urené,
;
nm
Dobrovský a jež po zkoušeli, vtší ovšem vlastenci než básníci, Puchmajer, Nejedlý a Hnvkovpízvuk. A Jan Kollár, rovnž jako Polák ve Vznešenosti ský které
veliký
našel
jí
slavista
—
pírody, jakoby dokázati, že
umí
chtl zkusiti na obojím,
to
lítati
její,
i
lépe,
jakoby chtl
napsal prolog své skladby asomírou,
pesvden,
a zase, jakoby byl napsal vtšinu
obma,
pízvuk má budoucnost, báse veršem pízvuným spádu
že pouze
ostatní celou
trochaického.
Vc voji
—
ale nic není nahodilého v roz-
takových vcí.
A o
snad na oko nahodilá
sob
jednou z nich je „Slávy dcera".
Portálem, který je sám
srouben v stylu staré Hellady, vcházíme v romantický park
plný kiosk, besídek, zasmušilých jezer, osamlých strmících skalisk, partií lesních a
náských
s
v minulost
luních, v pravý kaleidoskop nálad, obraz kraji-
historickým i
pozadím
a
ovzduším,
s
perspektivami
budoucnost eskou a slovanskou.
Prolog je stylem klassický, monumentální,
jako samostatná,
velebn sklenutá architektura
projdete jím a vítá
vás
nco
zcela jiného,
lapidární,
zcela pro
nco
ní
tu
sebe;
romantického,
—
moderního báse v sonetech, které se k sbé pnou a pojí dost voln, jako zrna na rženci, a které místy iní dojem erstvých momentních zápisk z denníku poetického turisty.
skoro
Ovšem
tento turista vidí vše s jednoho stanoviska a pod jedním úhlem jeho láska k dívce a vlasti, resp. k Slovanstvu, jest jeho východiskem a cílem ale vidí to zcela básnicky a vždy s hojnou dávkou vzpomínek na minulost. Naskytuje se samo myslícímu tenái a pozorovateli pirovnání „Slávy dcery "^k jednomu z nejvtších dl moderní poesie, vbec, k Byronovu ChildeHaroldovi. Ovšem obzory obou básník i obou básní jsou jiné. Byron
—
—
12
objímá celé lidstvo
v jeho historii,
stva na své pouti.
Tam
tímá
Kollár
se jen
Slovan-
Benátky, Švýcary, Alpy,
Rýn, Pyreneje,
—
—
obzor a okruh zde Sála, Labe, Vltava, Rýn, Dunaj, Praha Róma ale jádro je ovšem valné užší; tam jiný aparát a jiná forma totéž: retíexe a vzpomínky cestujícího básníka spjaté v cyklus
—
rozjímavé a filosofující poesie sonety Kollárovy
v strofy
Byronov 9ádkové
zpv
První
s
hlediska ryze subjektivního. Spojte
jednotné, a jeho
jist nezadá
sloce.
Childe-Harolda je
roku
z
1812,
poslední je
básní.
datován
1818. Pochybuji, že cestopisné sonety Kollárovy jsou z doby
z
r.
o
víc
5—6 rok
pozdjší. Rozdíl
íci, že v jistém
smru
šel
slova smyslu, že „Slávy
na váhu nepadá.
dcera" v jistém
Haroldem, že jest také básní v své
stence
dob
mítku
lidským
je
moderního
tak
mžeme
naším Childe-
ovšem moderním,
turisty,
vn
prvodem Milkovým a prvodem nadšeného pro velkou
staromodním
trochu
protože
A
neznámý eský básník tsné na svou dobu moderní v pravém
tu tenkrát
za stopou svtového genia, že byl
s
Hadková
A uvažme dobu vzniku obou
minulost vla-
!
Žádáme-li právem od velkého díla básnického, aby ukazovalo mocnou obraznost svého pvodce, vely a žhoucí jeho cit, pestrost a bohatství a sílu myšlének ve form co možná na dobu jeho dokonalé,
pímo
ano
virtuosní,
žádáme-li
od takového
díla,
aby
bylo pravým výrazem doby své a takka výrazem duše národa svého, jist nalézáme všecky tyto požadavky u „Slávy dcery" splnny. Ne ovšem vždy stejné splnny, ale do jisté míry vždy. Jedny víc, druhé mén, vždy dle individuality a temperamentu básní-
kova,
stupn dokonalosti, kterou mžeme zárove zakladatelem, buditelem, kiu poety, kde zájem ryze umlecký byl kižován nejednou
ale vždy
žádati u poety, sitelem,
též do toho
který byl
tendencí politickou a vlasteneckou. lárovu ve všech tchto zde
Jen
Pihlédnme
se
ped
ten
vámi
v
prostot jímavé
Aj, zde leží
nkdy
zem
ta
k
dílu Kol-
naznaených smrech.
mohutnost obraznosti neobyejná
Pedzpv, který je pravou Slovan polabských. Mocným úderem jak
velebný
blíže
celé
na slova
mohla vyvolati celé
mého
slzy ronícím,
rakev.
minulosti
arodje
djišt velkých
ped okem mým
kolébka, nyní národa
evokací
otvírá
událostí:
:
;
:
13
A jdeme
básníkem po stopách velkých tchto
s
„Jedni uíce chudou Evropu plachty chystati a
Kov
moe
k bohatým pes
dd,
z nichž
vesla
i
behm.
vésti
rudných
tu jiní ze hlubin skvoucí vykopávali
ku poct bohm nežli ku zisku lidem. ti neúrodné rolníku ukázali rádlem,
více
Tam
by klas neslo zlatý, brázditi lno zem. Lípy tito, svcený Sláv strom, vedle pokojných
by
cest sadili, chládek
muž syny msta uil
vkol
stlaly
i
ich;
stavti, v nich vésti kupectví,
a mlád! svou uily stkávati plátno ženy."
V desíti verších a bohatého národa. O mohutné
ped námi
plastický
obraznosti Kollárov spjaté
obraz
ilého, jarého
pi tom písnou kázní zpvu I. Jiný
formovou nad jiné skvlé dává svdectví sonet 120.
básník by ze sujetu toho byl vytvoil samostatnou episodu vtších
rozmr,
Kollár vtsnal vše do 14
Pedstavme bdícímu se zjeví
si
Jsme v
scénu.
duch
holým
s
Ode Babigory
ádek
meem:
mne
slyš,
by sokyní dél nebyla:
heslem
sláti
ráila,
Minu?
miluješ-li vlast svou více, ili
A
za ním
Tomu
v tomto rouše stínu
vlast
8
plných skutené plastiky:
noci v ložnici básníkov.
kráí druhý duch
s
lukem napaženým:
A já tam z tch beh, tob známých, plynu, ti dni šíp ten Lada ostila, mluv, neb chce, by jednou zkusila, Minu?
miluješ-li vlast svou více, ili
Víme, jak dopadlo rozhodnutí básníkovo.
Trochu
sofisticky,
namítne mnohý Mlím, váhám
:
srdce vyrvu, na na,
Ale to kryly
ku, jednu
rázem rukou
dv vlasti
v
adra
plku, druhou Mín.
nes tni nás klamati.
Jist
byla to jen dvojí
duše byla pedevším vlast, a*kvtu krásnou tvá Miny,
již
tenkrát vlast a Mina
dv
jména pro jeden cit maska jednoho zjevu. V hloubi jeho vypjila si v dob básníkova rozvoje
se v nitru básníkov, byly to jen
a pojem,
sáhnu
rozlomím,
nic víc;
odložila brzy masku,
trans-
14
takka ped zrakem naším
Mina se stala symbolem dobe, jako Beatrice Dantova symbolem theoI k tomu je teba velké mohutnosti v Božské komedii.
figurovala se
;
lásky k vlasti tak logie
tvrí, aby takováto promna
bytosti
živé
v
bytost
abstraktní
Nemyslím, že a allegorkkou nebyla násilná, náhlá, nepirozená. Kollár hned zprvu skládaje první znlky své, pouze lásce jeho k
Mín
svdící,
ml
zárove hned na mysli
vlast a Slovanstvo;
každý mladý muž pouze erotické básn, že byl zamilován, ale v jeho duchu bez jeho vdomí jist již se vždy pi slov Mina ozvala vlast, jinak by slití ono nemohlo býti provedeno
psal
zajisté jako
snadn
tak hladce, by se nan
abych tak ekl,
tepech
obraz velkolepých a Aj, jak
pistoupiti mohlo.
Kollárovy
obraznosti
Vizte hoící Moskvu
grandiosních.
pyšn tvj
se
O velikých pak, svdí celá ada :
zlatovžný
Kreml, Moskvo svatá, blýskoce
Jak
stkví
krásou
a ta hrdá
odpov
dávno
msta
Slávy,
se a vysoce
celý sever
pro
snžný!
ten požár vznícen:
„Svtlo slepcm rozžati jsem chtla, by už pece jednou vidli, kdo jsem já a co jsou moje dti I
A pak hned
následující sonet velkého stylu
Slavie!
ó,
Slavie! ty
sladkých zvuk,
jméno
hokých památek!
Staí dále ukázati ku provedení naznaené promny Miny na vlast a Slovanstvo, lásky smyslné na lásku ideálnou v sonetech 87.-89. konících metamorfosu tuto pekrásným na Goethovu „Píse Mignoninu" upomínajícím sonetem: „Znáš-li kraj ten, tu vlast Slávy
Ráj všech krás a
duch
Znáš-li kraj ten, kde
vné,
palouky
tma
s
horkem
zajde,
rže ervená, a svou jilmu každý betan najde? Tam, kde mutné vyschnou asu eky, bez
trn
se
kde cho, sestra jedno znamená, tam jsem tvá a ty mj po vše vky."
15
jest jako
Jak velkými rysy kreslen první
apokalyptické
zjevení
sonetu 109.:
díl
Aj, zde pode šírým
nebem
tvojím,
podivem a s velebou, jednou nade Tatrou stolebou, druhou nohou nad Uralem stojím; hvzdy plynou pede zrakem mojím, zem jak hrudu vidím pod sebou .... Slávo!
A
8
v znlce hned následující mluví
již
vštec hotový:
Co z nás Slávu bude za sto rok? Cože bude z celé Evropy? Slávský život, na vzdor potopy,
krok:
rozšíí svých všudy meze
Vdy
slavským potekou též žlabem, kroj, zvyk i zpv lidu našeho
bude módným nad Seinou
i
Labem!
Ne bez dojmutí teme práv po letech místa taková. Zda ? Sotva. Alespo zkušenosti dob posledních mluví víc
zastarala
a více v prospch básníkv. a
Avšak
noucího
pravé velikosti
nco
i
sklenutí slovanského Pekla
— nech tyto partie ukazují osláblou ruku básníka — jednotlivosti pozoruhodné a velkolepé.
Nebe vykazují
již
šlehne
najednou
i
mezi umdlévajícími
již
náhle obrovitého, opravdu velkolepého se objeví mezi
stedu archaeologických
znjícími slovy, v
A ješt mannovou teme nstek.
i
archaických
po letech drahných v zalkání nad
stár-
Rys ádky,
divn podiv-
smrtí Jung-
tuto jist velkolepou apostrofu: Ó, ty prachu, hodný, aby mater
Sláva mohylu z ó,
ti
skupila
Krkonoš, Uralu
a Tater;
ty duchu! jehož ctnostmi všude
sídla nebes tak se zlidnila,
že již jiným sotvy místa zbude!
Velkost,
skutenou velkost
nemže
nikdo upíti tomuto roz-
orlích vru kídel! Vedle mocné obraznosti, která vlastn tvoí, hlásí se hned silný cit. Ve šastném obou sdružení leží hlavní moc umní
machu
Kollárova.
Že
ti
dva faktoi, obraznost a
cit,
jsou u
nho
v rovno-
u vzájemné doplují, vyváží místy i jeden dosti citelný myslím epické plastiky. Kollár je v svém díle
váze, že se
jeho nedostatek bližší
—
hudebníkovi než malíi a sochai, a stopujeme-li stále tuto
cestu,
ozývá se v
Dante,
kdo
skrovnu
všech
ve
nm
stavitel
píbuzní stejn
stáli
všem umnám, Byl
literaturách.
Tch
nejslabji.
velkých jako který
Schlosser,
to
ovšem po-
je
první
k tomu, že první ást Božské komedie (Peklo) je analogická k sochaství, druhá (Oistec) k malb, tetí (Háj) k hudb, a celek že ukazuje na velikého architekta. U Kollára pevládá smysl hudební, jeho popisy nejsou nikdy široce rozvlnné, kreslí vše strunými pouze údery šttce, ale jeho velý cit iní z nho hudebníka. Nemyslím ani tak formáln na hudbu slova, jako spíše na vnitní to vlnní, na tu skrytou hudbu duše, kterou nosí každý básník více mén v svém nitru. On vzbuzuje pípadné naladní ani ne tak volbou obraz jako spíše jejich sledem nebo proti sob postavením, a city jeho splývají a rozcházejí se stejn jako vlny akkord. Hned za vykresleným jako na rychlo obrazem pichvátá ukázal
osobní
cit
básníkv a vyslovuje sám,
v
co
tenái
by se
zajisté
též ozvalo.
Cit silný, mužný propuká hlavn v sonetech zpvu III.,
a otázek slovanských.
V
u
nho
s
týkajících
erotice je
vehemencí neobyejnou se povšechných zájm
vždy jaksi skonejšený, víc
Lze snadno souditi
elegický, po ztrát brzy se tšící.
nho pece
láska k Slovanstvu a vlasti byla vždy u
z toho, že
jen pružinou
hlavní a specieln láska k dívce cit podružný, sekundární. Ustoupí
pak také brzy láska k dívce lásce k Slovanstvu docela. Ale pes v prvních ástech „Slávy dcery" pravé perly eské to jsou erotiky. Zná je každý, nebudu jich uvádti doslova. Možná dost, že kdyby stály zvláš zcela pro sebe bez partie sonet vlasteneckých a didaktických, že by psobily ješt ohnivji a mohutnji; i
takhle
kovsky
jsou
trochu
stísnny a vypadají
chladnjší než prorocké výlevy
mdlejší,
hnvu
skoro
Petrar-
a rozhorlení
v so-
netech ostatních ástí následujících. Bylo vysloveno jméno Petrarkovo. v
Že
ml
na Kollára
vliv,
svém klassickém rozboru Slávy
má
Kollár
nkdy
a jakousi
zálibu
v
od Petrarky tickou
vycítil
již
dcery.
Mn
ono
si
koncettech
bystrý
zvláš se zdá, že
pohrávání a
elakovský
myšlénkou ero-
kudrlinkách,
vlastnosti,
17
které
jinak
písnosti
jeho
odporují
vážné
a
monumentálnosti.
Nemyslím ani ono nahodilé setkání se s Minou v chrámu, obdobné Petrarkov setkání se s Laurou, jako spíš podivn allegorisující ti vci, jež nutí básníka k smíchu s hnvem Tak se mi zdá pekrásný v sonetu II. zpvu I.
a klassifikované
spojenému sonet 20.
Tžko zlaté
ryze Kollárovský,
íci OTŠem, když se v krásy
na Tatrách den obléká
.
.
.
mocnými rysy nakreslený a silným stupováním
k úinu pádnému postupující: Pohled
její!
6,
ml
nyní, vtipe,
srdce mluv, jak jeden jediný
stely, svty, bohy do
mne
sype;
hned následující 21. stou hádankou, „pro jsou slávské tváe
ale
okrouhlé", vyznívá suše jako Petrarkovsky pistižena, vtipná
híka. Sem patí
i
anakreontický sonet
básník vely, aby nepopíchaly jeho milenku, skládají
dohromady krásu
36.,
33.,
v
teba
nmž
dost
zaíká
kde rzné bohyn vtipn filosofu-
jejího tla, 440. o lásce
svými antithesami duchaplný:
jící,
Chladný ohe, smutek radostný, sladká hokost je a radost smutná;
milá rána, trávenina chutná, žalost smíšená, smích žalostný,
zdravá nemoc, katan milostný, rozkošný hrob a smrt neukrutná.
To
je ryze Petrarkovské.
práv
duchosti
Jak proti tmto sonetm je v své jednomocný na píklad sonet 86.
silou citovou
Oi! oi! modré, ó,
v nichž se
jako v
A
milostivé,
kvtu rozvitém, zem i nebe s blankytem
vy perly v
ece
svítí
zrcadlivé!
jak zase až skoro titrné detaily nakupil básník v sonetu
kde rozumuje, odkud vzal Mílek látku iny zde opt zaráží manýra ani ne již pímo arkadist italských z doby Mariniho. byly velkému a v jádru seriosnímu duchu 94.,
;
Jar.
Vrchlický: Nové
studie a podobizny.
k
slití
ruky
milen-
Petrarkovská,
nýbrž
Myslím, že tyto vci Kollárovu
cizí
2
a že
18
zabloudily do erotické jeho poesie jen pod
vzor; v jeho
cizích
Za
to
jsou to pravé
nného,
U
Zídka
následujících
se k
vždy
není
více
mocný akkord
zde jeden
vštecké hlasy nesoucí
tické podávající
jakousi
híky,
rozháraného,
tu
vtšiny
zpv
v sonetech
drobení se citu v
silným vlivem
studia
k nim rys nenalézám.
vlastní bytosti
takového
stihá druhý;
se z hlubin nitra tu rozbol-
ozvy jednotné individuality.
silné
pouhým výlevm citovým druží v nich tony didakv úsených, lapidárních vtách velké životní pravdy, básníkovu,
filosofii
pokyny,
rady,
povznesení,
horování.
na samém prahu pouhé rétoriky neb suchého moralisování. Sem patí ony známé a hojn citované: Život
jesti (II.
ty
se octne básník v nich
roven
123.),
jméno
ece
dravé
(II.
8.),
Nepipisuj svaté jméno (II.
s
chutí
Všecko máme, vte, moji drazí
138.),
Slávové vy ducha
každý
Pracuj
nesvorného
usilovnou
vlasti (II. 124.), Slavie, ó Slavie,
(II.
141.) a jiné a jiné,
(II.
140.),
jež každý
z doby studií a na nichž by vru mla býti odchovávána mládež eská, jako se na ódách Pariniho odchovává mládež italská.
zpamti zná
V
neobyejná bohatost mynad všecky své souasníky. A tato bohatost nebyla u nho jen plodem studií a vlastní, postupem let se kupící zkušeností životní, nýbrž byla údlem jemu vrozeným, šla ruku v ruce s jeho obrazností a s jeho citem. Jak tchto sonetech
šlenková, kterou
prof. Fr.
se objevuje
vynikal
Bílý ve své
Kollár
zajímavé
studii
ve Sborníku Kollárovském ukázal, v ruce s milostnými.
„Jak
šly tyto
si
jeden istý,
didaktické tony ruku
smlý
úel místo mnohých pedstaví z prvního
dcera rostla"
Tak hned krásný sonet:
Blaze, kdo
hned
Slávy
(III.
117.)
vydání „Básní" Kollárových,
kdy ješt v jedi jiné na dkaz, že tato hojnost a bohatost myšlenková byla básnickému duchu Kollárovu vrozena a že nebyla dílem studia neb stáím se obyejn dostavujícího rozumování. Byly mu zajisté velké myšlénky stejn vnukány jako velké obrazy a velké city, a v této trojici
je
notnou koncepci sceleny nebyly.
fantasie,
citu a
Mohli bychom citovati
rozumu vidím nezvratný dkaz geniálnosti
vodce „Slávy dcery".
Jisto jest, že
p-
žádný básník nehodil do ná-
19
ped vystoupením Jana Kollára. Idylické, nerýmování Puchmajer a Hnvkovských bylo v jádru svém neobyejn chudiké a jednostranné. Polák, jediný básnický duch
roda tolik myšlének vinné
ped
Kollárem,
byl
více
malíská
elakovský nebyl ješt
vloha,
vykrystalován a také Palacký a Šafaík
záhy umlkli obrátivše se
mžeme smle íci, že jest Jan Kollár náš první básník reflektivní, myšlen-
k studiím ryze vdeckým, a tak
kový. Jeho básn mají vždy jádro, jsou tžké až na nkteré híky, o nichž jsme soudu svého netajili. Takové strav nebyli zvyklí v echách a bylo teba zase toho zápalu pro 'ideje Kollárem hlásané a také teba sdružení dvou druhých jeho stžejních básnických mohutností, obraznosti a
ková mohla
si
raziti cestu
hlav tehdejších vrstev.
vým
v lahodné
A
nejen
citu,
do
aby poesie jeho myšlen-
poesie, která není
form anebo híkou
nýbrž
srdcí,
i
do myslících
pouhým výlevem
slovní a rýmovou,
je
cito-
práv
poesie moderní. Poesií myšlenkovou elili Parini a Foscolo v Itálii
arkadickému klinkání, tou se zdvihl Byron nad ulízané sloky nkterých lakist, tou pikryl Schiller chabé pokusy svých ped
chdc je tedy Kollár také prvním moderním; on uí mysliti svého :
hudbou slova a rýmu,
naším básníkem
tenáe,
neopájí
ale vlévá do srdce a mysli
opravdu jej
pouze
bohatou setbu
zárodk myšlenkových,
obraceje ducha k velkým cílm a snahám. Odtud chápeme potajný útok dobrého Hnvkovského, „že prý se sonety Kollárovy ani zpívati nedají" odpovcT na to by man pi;
pomínati musila
slov,
kterými odbyl hrdý
vytýkající jeho verši tvrdost a nehudebnost,
Alfieri
ka o
své
nepátele,
vlastních slokách:
„non son cantati, saran pensati";
nejsou zpívané, ale bude pemýšleno o nich.
Zbývá nám promluviti o posledním požadavku, jejž iníme pravému, vskutku velkému dílu básnickému, o tom, aby velké a velé city byly též tlumoeny uhlazenou, ano virtu osnou formou zevnjší. Více než pi kterémkoliv z minulých požadavk zde musíme býti spra-
myšlénky
vedliví
vzhledem k dob, kdy básník
voje jazykového,
v
nmž
tento
žil,
vzhledem ke stadiu rozi vzhledem ke
práv tkvl, ano
20
dob
stupni dokonalosti a vysplosti, na kterém se poesie v jeho ocitla.
kivdou
Vzpomínáme -li na to málo, málním, budeme spravedliví ve
pípad
tomto
proti jeho
dob.
Jiné je stanovisko soudu absolutního, ale v
bylo by stanovisko to
co bylo i
ped
k form
výlun
Kollárovském,
sborníku
básníkovi
proti
i
Kollárem v ohledu
for-
jeho. Ukázal jsem to jinde,
jednaje
o
form Kollárov
a resumuji zde své pozorování proto krátce. Kollár volil pro hlavní,
základní
ást
byla teprve
své skladby formu sonetu, formu, která v
v plénkách.
Je to forma
zajisté
krásná,
dob ale
jeho
stejn
tžká a komplikovaná.
Žádá vytíbeného veršovce, ano mistra formy, má-li psobiti plným a celým dojmem. Pro celý tvar a pochod básn Kollárovy hodí se ovšem výborn, jako se hodí stance Spencerova pro Byronova Childe-Harolda, a jako se hodí volná slova Puškinova pro Eugena Ongina. Ale nezapírejme si, že forma ta je zárove poutem a že vyžaduje co nejvtší rznosti v ovládání, aby se nestala na dlouho monotónní. Pro ásti básn, které mají splývati v jedno a tvoiti celek zamýšlený a promyšlený, rozhodn není; k tomu jest její sestra tercina daleko výhodnjší. S tmito formálními vcmi má se to vždy jako se znaným vejcem Kolumbovým
teba,
;
aby pišel genius a
rozluštil
je zá-
zrakem. To se povedlo Dantovi. Znal také sonet, psal jich mnoho a pekrásných,
ale
k své velebásni
tercinu.
volil
Pro
sonet, který tvoí podstatnou ást jeho „Nového života"
práv
tajemství
jest jako
hrakou
genia.
jíti
v stopách
skladb, ale udeiti Kollár
Nám
je dnes snadno íci
stvoena pro epopej visionáskou
volil
:
nevolil
To
je
forma terciny
Montimu bylo na p.
tohoto objevu, jak vidíme v nejedné jeho
první
sonet pro
;
?
svou
na
to onen Rhodus bajky. báse zajisté pro práv volil sonet, který
pravé,
putovní
a
reflektivní
dobrým rozmyslem a trefn, ale pi všem chce býti pánem samostatným každý pro sebe a tžko se spájí v etZj to je hádankou. Myslím, že ješt dív, než na s
„Slávy dceru"
svého citu
vbec
sonetem,
myslil, i
psal první ryze erotické
zde jest
asi
píklad a
vliv
básn
a výlevy
Petrarkv
roz-
pozdji byl básník již ve jhu a ve vleku této formy, a pro žádoucí jednotu zevnjší se jí pidržel, akoliv pozdji, zvlášt ve dvou posledních zpvech, kde musil nahrazovati vzlet archaeologií a poesii výpotem jmen a dat, jist tato forma více hodující;
21
mu pekážela
než
mu pomáhala
pi tchto
dobré bylo
básních,
t.
a
jej
j.
skutená
nesla.
Jedno v-ak vždy škola,
jíž tu
sotva
vzkíšený jazyk prošel. Mluva posud tžká a toporná musila se probírati nkolikerým jhem a spežením rým, byla energií a silou vlita jako tekutý bronz v kadlub tyzvuku a trojzvuku neústupného a jednotvárn skoro komandovaného. Ani zmny rythmu trocheje v jamb, ani zmny rýmu žen-
vle neobyejnou takka
ského v mužský trochajský
s
si
Kollár nedopál,
Chápeme
v stedních až do konce.
jednotu
své
pi tom padá na až pšílš
to,
chtl míti aspo
skladby a této obtoval místy
Provedl násilné trojzvuky
nkde
neúprosn provedl svj sonet s mužským
ženskými východy v obkroných rýmech a
i
tyzvuky na
i
zevnjší
libozvuk
i
svou dobu virtuosn.
vkus.
A
co
váhu, sáhl do pokladu jazykového rukou smlou, snad
smlou. Ale
i
to je
pirozené; v každém velkém tvrci
tvrcem velkým bez odporu Kollár byl a logicky byl i novotáem. Mnoho se v jednotlivostech neujalo z jeho novot, ale celkový výtžek jazykový jest ze „Slávy dcery" na dobu svou pekvapující. Toho „bujného oe" mluvy naší, o kterém pozdji tak krásn pl elakovský, Kollár zkrotil rukou pevnou pohánje jej z luin a pastvisk idylických svah Tempe až k závratným výším Pindu i Sinaje. Že nkdy v tomto
je
vždy utajeno kus smlého novotáe, a
letu se
pod kopytem božského okídlence odloupl kus štrku nebo
skaliska a prachem
ztemnil
triumfálný
let
jeho,
jest
v té
dob
Sám velký Goethe v jazyku za doby vysplém nepál valn sonetu, vymlouvaje se, že prý rád eže z celého deva a pi sonetu že musí nkdy též klížit, a také jeho že sonet je malá. V Babelu poesie, který vztýil Viktor Hugo, jsou sotva ti, tyi sonety, v dob, kdy romantikové a parjen pirozeno a pochopitelno.
jeho tak
k Sully-Prudhommovi si pohrávali se sohle, u nás, na samém prahu poesie nové, vystoupí básník se skladbou ítající sonet hned nkolik set. To jest nco, emu íkáme „tour de force", co vzbuzuje pekva-
nassisté od Gautiera až
netem jako kejklí
s
hady: a
pení, úžas a úctu. Ocitli
jsme se u
konce
svého
pozorování.
Výsledek jest
patrný. Básnické dílo Kollárovo jest v
svém zpsobu velké vbec
a pro nás zvláš významné a památné.
Ob raz no st, cit, mya obzor ve form
šlénka, celý kulturní názor
22
na dobu svou virtuosní se tu spojují v celek bodný, aby vyplnil život celého poety a šlehl v život celého národa. A obé se stalo, jak víme. Básnické
dílo
Kollárovo
nm
ukrytá v
sice
síla životní
již
pravé
své
poslání vykonalo,
je tak veliká, že
ono
pouhou raritu literárn historickou,
partiích svých na
antikvovanou ani sklesnouti
nemže. Chví
se v
ale
v nejkrásnjších
nm
na
báse
srdce celého
národa, a toto jest nesmrtelné.
Sonet
Ml
Kollárv po jeho
stránce formální.
pvodn
v úmyslu napsati djiny sonetu v eské ku etným promnám, jež prodlal po stránce formální, tak i ku myšlenkovým i obsahovým metamorfosám, jichž se dožil od prvních poátk naší znovu vzkíšené poesie až na dny naše. Brzy však shledal jsem, že rozsáhlost látky, hlavn nutností ustaviných citát, sahá daleko pes meze slavnostnímu spisu vytené. Také by práce ve vtší své ásti valn se vzdálila od jména Kollárova. Vyjímám tedy z celého etzu rozvržené studie pouze partie o sonetu Kollárovu a i tu
poesii a
hodlám
jsem
pihlížeti,
si
jak
všímati více stránky ryze formální než obsahové.
První pokus eského
Jungmanna
sonetu
je spojen
s
jménem Josefa
a dle poznámky v jeho sebraných drobných spisech
spadá do roku 1798. Oyl tenkrát první mistr eského sonetu Jan Kollár, hošík ptiletý. Sonet Jungmannv, který dle pipojené po-
tenáova", jest obsahem neFormou dopadl, uvážíme-li dobu vinná anakreontická híka. a pomry, kdy vzniknul, dosti šastn, aspo v niem kiklav vkus náš neuráží. Nazývá se „Tžké vybrání" *) a líí rozpaky zamilovaného do dvou krásných dívek, rusé Lily a ernooké Lolí, zamilovaný lstí si porozpaky, které se usmíí lehkým vtipem
známky „nadje
se laskavého soudu
—
mže
z dilematu
*)
Vydání Kobrovo,
sv. II. str. 41.
23 Slep, vztáhna ruce, když mne zoí, horkým prsm skoí,
která díve k
k
prsm horkým slep
pivinu.
Forma znlky je zcela pravidelná. Rýmy jdou obvyklým seskupením abba, abba v prvních tyverších a propleteni c d c, d d c je trochaický. Jako v dvou tercinách závrených. zvláštnost pro další rozvoj eského sonetu význanou, ano osudnou
Rozmr
uvádíme, s
b
že
verše
mužského,
s
rýmem a
jsou
a sice trojpadého.
deno v tercetech, kde verše
s c
ženského
rýmu,
Totéž stídání
pak proved mužského,
jsou ženského a ony s
verše
taktéž trojpadého východu.
Tato zdánlivá malikost není pro rozvoj sonetu eského bez
Byl patrn takto Jungmannem upravený sonet dlouho vzorem básníkm eským. Je to jeho první forma, a to forma nejobecnjší a jist z dobrých dvod Jungmannem volená. Pihlížíme-li k for-
váhy.
mální podstat sonetu vbec, tu vidíme, že základní jeho tvar je
pedevším
v trnácti verších, rozvržených na 8 a
tyech a po tech, spjatých v stejného zvuku. Zvuk patrn
první
po
sonetu zvuk jich
jest
v
rým
a
b,
nejstarších
i
6,
vždy dvakrát
v druhé polovici dvojicí
rozhodoval, a sice v první polovici
v druhé pak zvuk
nám známých
rým
c
sonetech
cl.
Propletení
proven^aiských,
francouzských dost libovolné, ale srovnáním vysvítá pec, že forma tveroverší Jungmannem volená jest nejobecnjší a pro sonet skoro typická.*) Vedle tvar tveroverší abba, abba vyskytují se zajisté u nejstarších sonetist ješt hlavn tvar abab, italských a
abab,
mén
však
již
tvar aabb, a a b'b, kterého
Jungmann
užil
hned v druhém svém sonetu nazvaném „Létaví mravenci".**) I tento hlubší myšlenkou (upomínající pibližn na Dantovu krásnou sentenci, jíž zakonuje svou velebáse) formáln mimo uvedený I v již poad rým nijak se neliší od svého pedchdce.
nm
*)
a
Fra Guittone
caro padre meo, di vostra laude atd. psán ve
form: abab abab
V
sonetech zvaných
Viz z nejstarších sonet:
Arezzo: O
Guido Guinizelli
cdc dcd, nebo sonet: „Chi vedesse atd."
„Diavol te levi".
Folgore da San Gemignano a Cen de la Chitarra jest u nás forma abba abba. Taktéž Cavalcanti atd. Fra Guittone
již
užívá obou forem uvedených. **} J. J.
Sebrané drobné spisy veršem
i
prosou,
sv.
II str. 42.
obecná
Arezzo
24 daktylické
dopady
s
dopady s mužským rýmem se stídají s rýmem ženským, a to v tvéroverších jako
trochaiskými v troj verších
závrených. napadne pi prvním sonetu eském, poetice své Jungmann ovšem 4- neb 5stopý jamb neb trochej.
co pozorovateli
První, jest jeho
trochaický rozmr. V
výslovn praví:
Verš jest
(Slovesnost, 1846,
str. 110.)
pesvdení
Sdílel tu patrné
své doby,
eštin jest rozmr trochaický píbuznjší, duchu jejímu mnohem bližší než jamb. VždyC je tím ohledem veden zmnil blankže
wers Miltohova „Ztraceného ráje" v trochej a tím citeln porušil hlavní tepnu rytmickou
této
skladby,
jíž
znalec originálu bez
si
jambu ani pedstaviti nedovede. Taktéž hovl v sonetu trocheji Šafaík,*) který duchem básnickým daleko pedil Jungmanna i a jehož sonety mají pes veškeru zastaralost nkterých slovesných obrat myšlenkovou hloubku a vždy uritou náladu. Trochej em mistr elakovský, **) z jehož sonet jediný psal své sonety i
(ís. 6. str.
až na verš
235. vydání z 9.
a
11.
r.
1847) jest chodu jambického,
ženským
rýmem
pi emž
provedený a tím mo-
jest
dernímu našemu sonetu relativn nejbližší. Z pozdjších elných básník i Koubek ve svých bitkých sonetech satirických i Mácha v svých cituplných sonetech elegických zstali místy dost neuritém a laxním.***)
pi
trocheji,
ovšem
Nenamítej nikdo, že rozdíl v rytmu trochaickém a jambickém by nebyl také dležitosti. Naopak, nám se zdá, že celý cha-
rakter, celá bud
si to již
rytmu. njší
*)
sonet
i
epopej
Staí doklady
sonety
**)
fysiognomie básnické skladby
—
se ohraditi.
Kollárovy,
trochaické
pímo
závisí od volby
Položme vedle sebe nejkrása vedle nich sonety z doby
Bakovského (1887). Spis básnických knihy šestery (1847).
Srovnej sonety jeho ve vydání
Srovnej
***) Srovnej
Máchv: V
hloubi citu, kde
mám
slova
vzíti,
bych pronesl prosbu dosti jemnou nebo téhož
:
Druhá žádost
—
jest to
samé pání,
by nového jasná slza máje, až provodí slavíka volání
.
.
.
25 pozdjší, na p. Rudolfa Mayera, by i v jambech místy dost povážlivých, ale celkem pece jen jambické, a rozdíl každému vysvitne. Rozdíl
pímo
Tu
zásadní.
starší škola,
tam novjší.
A
ne-
pouze jiný názor svta, jiné ovzduší, jiný svt myšlenkový a citový, dlá to i ta nepatrná pedrážka jambická. Jak zmní ona fysiognomii celku, je až úžasné. Položte na píklad
dlá
to
vedle sebe
Mayerovo: tvém oku uslzeném, nestvoený svt se díval, a zrstal svt, kde jeho zrak prodlíval
Divná
noc
to
Bh
jak
by
v
v
moe
a šumí les a
a
temným stenem
Kol lárovo: Oi, oi modré,
milostivé,
kvtu rozvitém, v nichž se zem i nebe s blankytem jako v ece svítí zrcadlivé ó,
vy perly v
.
a vidíte hned z
vtšiny na rytmu
ale dlouhé
lip
starší a
nové
v sonetu,
rozdíl,
Nevím, zdali každý mi ihned porozumí, na etných píkladech, jichž zde
závislý.
studium
této otázky
pro omezenost místa
svdí
doby
rozdíl
celý
.
uvésti
nemohu, pisvduje, že sonetu jamb vzruch a síla,
jamb než trochej. Je
rozproudní a, chcete-li, rozháranost, energie a život, kdežto trochej hovoí více sebevdomým klidem, tichou kontemplací, elegickým usínáním.
Však pistupme
již
tsn
k sonetu Kollárovu.
Jest
šmahem
trochaický, jak to, jak jsme ukázali, pinesl duch doby a trochaický
chod jest jeho první
význanou známkou.
druhou charakteristickou,
—
Vedle toho
nezná obmn, ani v první ani
totiž
obmn
je
má
ihned
neúprosn
v druhé své týž nezná polovici.*) Naznaím-li velkou písmenou spád ženský a malou mužský a rýmy dle abecedy obvyklým zpsobem, dostanu pro
tyverší Kollárovo tento nezmnitelný vzorec: *)
Obmnou
sonetu
nelze
na p. jmenovati pouhé
veiše každé sloky, jaké efektn je provedeno v znlce:
hory skalné" 275 z
r.
1845),
anebo nahodilé
cdc dee, jaké jest v sonetu 49. téhož vydání.
pehození
opakování prvního „Hory,
hory, slyšte
rým
cdc ede na
z
26
A
Maluj obraz, jenž se záí hravou
b
na aujela
strojí
zmniti,
b
duši jeho
tém
spatiti
A A
pes
b
k zemi láskou istou
b
avšak nesmí elo zuiti
A
na bubínku sladce usmívavou.
jasnotu tla pronikavou
oko musí k nebi víru zdravou, svítiti,
Je týž, který volil Jungmann první sonet „Tžké vybrání" a v jehož
r.
pro
1798
železném
svj
tvaru se
pohybovali všichni eští sonetisté oné doby.
V
troj verších
Kollár upustil od základního
dvojice zvukové,
pravidla sonetu,
mistr italských ve vzorci rýmovém c d c c d c oblíbené, jejž Jungmann s malou obmnou pevzal (cdcddc) a zavedl pravidlem trojAvšak to nijak není proheškem z v u k dle vzorce c d c e d e. proti základní form sonetové. Panuje, což bychom nesetnými píklady mohli doložiti, již u prvních mistr sonetu italského totiž
v
od
nejvtší libovle.
troj verši
u nejstarších
*)
Avšak pijetím tchto vzorc pevných a nezmnných Kollár svému pancí, jehož svor zajisté brzy sám nejlépe pocítil. K tomu dodejme, že v troj verších jest co do východu mužského táž neúprosná pravidelnost, již hodlám dle prvnjšílio vzorce skoval sonetu
takto naznaiti:
C
Muži vle, in a smlost sluší, žen prosba, cit a mlení, ten bud více duchem, tato duší.
E
Muž
d
žena zemi
E
jen tak pijdou krásné k
C d
Máme
a
táhne nebe k ctnostem dol,
vzhru k
blažení, cíli
spolu.
tedy nezvratný vzorec sonetu Kollárova, v
nmž
velké
písmeny znaí východ rytmu ženský a malé mužský, postup jich pak rznost zvukovou, tento: A bb A, A bb A, Cd G, EdE. *)
Quido Guinizelli má na p. tyto formy: cde Quido Cavalcanti: cdc dcd — cde edc — Dante Alighieri: cJe cde — cde edc —
ino
da Pistoja:
Fr. Petr ar ca: cdc ede atd.
cde
cdc cdc cde
—
—
cde
—
cdc dcd
— cde edc — — cdc cdc — cde
cdc dcd
cdc dcd
dce
— —
27
Šnrovaka patrn dost úzká, jde-li o víc než 600 sonet. Tím vtší musil Kollár zde rozvinouti mistrovství, aby neunavil píliš rýmy se opakujícími, kde již dosti únavy diktovaly hlavn vnitní zvuky Ib, bb. A eknme si upímn: tyto rýmy stední jsou hlavním úskalím sonetu Kollárova. Ony jsou to, které mu dodávají po výtce
toho cinkavého, až píliš
znlka
rázu (snad jméno
sama
jako
hlavní podstatu sonetu vyznaujících.
Mžete
nkdy
až zarazí
aspo nám je
samým
dnes.
ale
to
—
kázání, nutkání, skládání, u paní
—
okliku, vozníku, jazyku,
—
blízkosti
—
—
zloeí
zajeí,
žvatlavým,
600
i i
—
voavým
mluvili,
košili,
—
—
slepého,
je hlavní
jejich hudebnosti a
rádi
uznáváme
svj nástroj, tenkráte
stal se
první
Kollár opravdu
s
píinou
jakou
tak neohybný
úzkých mezích, jež
tvrcem eského
si
so-
period jeho
rozvoje, nebo vc jiná jest neb osm i deset a jiná napsati jich pes s tou podmínkou, že z nich snad jen tetina podrží životní po letech. Kollár a jist tak i ješt jeho souasníci n e-
napsati
sílu
—
pochlubíc
a
položil,
netu
—
mladosti, skvost-
pevnosti,
nepružný, Kollár ovládal. V
sám
synové, zvu-
zpváka, Poláka, chudáka, vo-
závadou únavné jednotvárnosti,
virtuosností a
—
smrtníka,
nohami, nikami, modlami
laskavým,
hubic,
—
homolku, na holku, v okolku, za Polku
sonet Kollárových jich místy
eníka,
loerného, bludného, tkliNení pochyby, že tento vtíravý zvuk obkroených verš
ví, náeí, vého atd.
—
slovníku
eavým,
holubic, u
obrubíc, istili
vložili,
otevíti, kde chcete,
básníka,
— ped námi,
kvítkový, takový kovový, jakový
jáka
Ani v násle-
uložené trojpádné rýmy
milenka, jitenka, krásenka, blaženka
kové, domové, zbytkové
nosti,
znícího
svým seskupením. Vnucují se píliš uchu, a to Snad to nebylo tak citelné za doby básníkovy, místy až osudné. Staí uvésti nkteré píklady:
uráží,
vlastníka
si
i
v prvních tyverších,
dujícím trojverší není to tak citelné „Slávy dceru", a tyto básníkem
zvonivého
k tomu svedla)
jej
v
sonet
jeden,
cítili to, co dnes nás v nkterých jeho sonetech, zaráží, ucho eské nebylo tak vyškolené, jazykové odstíny nebyly tak vyhranné, vkus, krátce eeno, nebyl tak vytíben. Poteba rýmu pak omluvila konen všecko. Rým stal se tyranem myšlenky a aby jen jemu se vyhovlo, musilo býti asto hešeno na
28
úkor vkusu, gramatiky, libozvuku a poetické krásy. Nám je na p. nesnesitelné dnes a nedovedeme si ani pedstaviti, jak by krásný sonet jediným výsi mohl básník zkaziti celý mnohdy
máme
dnes pouze slovo,
že
razem,
pro
saický,
nevkusný. Místo etných doklad, jichž má hojnost po ruce, uvedu jen nkteré:
dcery
1 '
který
je
banální,
tená
pro-
„Slávy
Mnohý jazyk, znlky milé, laje vám jak upýpavým híšnicem,
žvanicem
ze jste jeho útlým
košík daly, k tanci
vámi maje.
s
(I.
2.)
Zde patrn básník necítil ani vulgárnost proloženého výrazu, tím mén nepknost obkroeného trojpadého rýmu. Hned v následujícím sonetu praví, že v díví spanilost oi
vezdy
8
podivem jsem vlepil.
(I.
3.)
Jinde teme, že Kikdy takým
rže
šttka jara
nebarvila erveném.
nová
(I.
48.)
Milenka básníkova, Když
oi k zemi
se smlouvá,
když se smje,
to jen
když co dává, ruka se
nese,
polhubkem, jí
tese;
nedobýval hradu Vlastislavky
Pemysl
tak
s
tžkým postupkem, upýpavky.
jak já outlost této
(I.
53.)
Následující pak sonet 54 jest svými stedními rýmy *) ješt živjším dokladem našeho tvrzení. Z etných analogických doklad jeden nejdrastitjší: Sonet je velkolepý, ale pokažen jediným
slovem, a to hned v první
ádce
Z pahork *)
se
na pahorky klátím.
svých Djinách eského písemnictví
vkusu na
a pravopisným, na poukázal podrobnji Bakovský ve
Ku zavádným Kollárem novotám mluvnickým
které trpce želel mezi jinými elakovský,
str.
536
— 538.
str.
334 a násl
K
jiným
proheškm
proti
:
!
n
!
29 Ošklivé
slovo,
které
kazí
i
velebný
dojem lapidárních
terci
závrených Ú
vy skály staré, hvzdonosné,
svaté pyramidy Severu,
ob
má
Neste lité
je
jsou tyto slzy rosné tam, tu je všecky složím,
pro matku
i
aby byly perly v
pro dceru,
trnu božím
Pestávám na tchto ukázkách, a v dalších zpvech (zvlášt v dvou posledních) jsou pehojné doklady, že Kollár ovládal jazyk se vzácným mistrovstvím, pokud se látky a obsahu týe, malou ješt vytíbeností citu pro grácii a míru, lahodu a huPipouštím, že i v elakovském místy a tu i tam relativn nejmén, se shledáváme s podobnými proi v Máchovi, hešky proti nynjšímu vkusu. To nesla doba s sebou a stav jazyka, v jakém jej práv pistihl básník. Div je, že uinil ale
s
debnost jeho.
a
Kollár tolik z této nepodajné hmoty, d v j e, že hndna prahu nového života eské poesie zapáli tohoto „bujného oe" v pluh formy tak tsné, jako práv jest sonet. O tu byl elakovský i
Pro „Rži stolistou" radji si adoptoval lehí (Kisfaludyho), nežli by se nutil k násilnostem, jež pemoci, i lépe, jimž vyhnouti se mohl teprve pozdji básníkumlec, u jež na ten as ani dobe cítiti nemohl básník - vštec, opatrnjší a prozíravjší
!
formu
jímž Kollár bez odporu právo, k
byl.
A
básníci-vštci
mají
již
ponkud
vli myšlénce nedbáti zrovna tak úzkostliv všady noblesy
a grácie výrazu. (Jeremiáš, Dante.)
Nešastné obkroené trojzvuké rýmy zavedly básníka peasto gramatikálním, planým, prázdným, jen koncovkovým. k Tak jsou mi na p. i kusé rýmy Tvé, své, zve a zde (I., 110) daleko ješt milejší, než zoufalé žalují, sužují, vstupují, spojují (II., 126). nebo „potkala, plakala, volala, spáchala" (II., 184), nebo
rýmm ist
:
:
„pochoval, ukoval, zvstoval, miloval"
kého, slavného,
tžkého,
vdného"
(111.,
(III.,
289) neb docela „vel-
348).
Zvláštní úkaz je
na p. v sonetu 365, kde se rýmují docela „vychází, zachází, u Jiný druh zvláštní virtuosnosti jest rýmovati „kabát p r o ch á z í .
30 s
a bát" (IV. 525) „divotvorce,
ješt
znaiti, co
to rce"
Našly
235).
(III.,
by se
úelem tchto ádk, chtl jsem jen nacharakterisuje sonet Kollárv po stránce formální.
jiné, ale
není
to
Ovšem
jsou obzor básníkv a myšlenková tíha jeho tak velké a na dobu svou neobyejné, že v celé spoust sonetv jeho tyto prohešky proti nynjšímu našemu vytíbenjšímu vkusu budou se mnohým snad zdáti nevasnou pedanterií. Však nám v celku nijak nejsou
závadné,
nám
jsou jen
charakteristické
sonet Kollárv
pro
a celou dobu jeho.
Vedle této ryze formální stránky sonetu, jako jeho rozmr, postup a spád rýmu a vyhranní
Teba
smyslu.
si
poítám
atd.,
v této
i
píin
form
pipomenouti, co
pihlédnouti k praxi básnické a si
k
jeho též vnitní složení
To nazval bych formou v širším
myšlénky.
uí
poetika
o
konen zodpovdti
sonetu,
slova
pak
otázku, jak
Kollár poínal.
pocit
Josef Jungmann*) praví, že „sonet pronáší jednotlivý itím, djem neb pomyslem rozplamenný, takoka jediné
Každá strofa má míti celý smysl.**) znlce nejlépe svdí a ráz její až k elegickému se naklonívá. Jakosti jí potebné jsou pirozenost, jemnost, správnost rýmu a melodického rytmu, slovem lyrická dokonalost."
zaznní
citu v
Nžnost
urité form.
a pemyslnost
Osteji a význanji charakterisuje toto vnitní uložení myšlenky v sonetu Josef D u r d í k. ***) Praví: „Znlka vyžaduje ráz a protiráz myšlenky, obraz a výklad jeho,
dvod
a ná-
sledek nebo podobné pro své dvojí tyroverší, která mají týž dvoj-
rým,
abychom jednotu
kontrastujících
Šestiádkový konec pak pivádí smír hrot
ei, mravní nauení *)
**)
Slovesnost,
3.
i
na povrch
str.
závr
pí.
celku. f)
110.
sonet anglický z pravidla pomíjí. Srovnej
Shakespeara až k sonetm
cítili.
dokonané rozjímání,
a podobné, zkrátka spád a
vydání 1846,
Pravidla tohoto
obrat protiv,
sonety od
Robinson-Darmestetrové.
***) Poetika 1881, str. 441. f) Z konce tohoto výmru jest zjevno, jak barokní a niím neodvodnný nápad nkterých básnických diletant pevraceti sonet vzhru nohami zaínati trojverším a koniti tyverším, to jakoby nkdo gotický dóm postaviti chtl širokoa basí do vzduchu a hrotem štíhlých vží na zem. Analogický nesmysl jest psáti „sonety bez rýmu" (Gabrielle d Annunzio), t. j. zbaviti
je
:
:
sonet toho, co jej nejvíc cbarakterisuje:
zvuku.
31
pokud
Vidíme, jak sonet je elastický, šlenky neb citu,
krátce jádra
básnického
se
týe
v lesklou
složení
my-
jeho amforu
Lze jím práv všecko vysloviti. Avšak již zevnjší od tyverš k trojveršm postupující ukazuje na základ pro myšlenku, a již podanou v obraze, paralele
formální.
stavba jeho širší
pedbžném
njaké, v neuritjším
takka ped okem tenáe
rozjímání a hrotící se ke konci
závrenou
paprsky
sebere všecky
v ohnisku
v
silnou pointu, která jako
pedcházejících v jediný
slok
svtelný bod. Dle toho by v sonetu mla míti gradace hlavní Tento postup je také pirozený, nebo íci svou myšlenku, slovo.
hned v prvním tyverší nebo docela autor pak již vládl bh ví jakými a obraty, pece jen rozhodn úin seslabuje. Jsou ovšem kde nedbáno tohoto pravidla, ale úel tchto jest patrn nevyslovují myšlenky neb pravdy všeobecné, nepotebují
svj
vysloviti
první
ádce,
cit
by
i
v
jeho
obrazy sonety, jiný, ty
pointy
eeno, rozpadá se celá velká íš sonet v dv valné skupiny, sonety s pointou ili gnomické, didaktické, myšlenkové, sonety bez pointy, náladové, popisné, a spokojují se náladou. Tím,
Tento rozdíl
líící a malující.
Kamarýtovi: nic,
jsou
než
nezmnný
již
již
elakovský v
živly,
listu
ke
První nejsou
obraz nebo proud, ale ne trhající cit (takové jsou epigramatické, které v posledních
jiné
ádcích neoekávaný obrat náladou,
vycítil
„Já pozoruji dvojí rozdíl v znlkách.
Petrarcovy),
šastn oba
co
rozvíjejí a
Najdeme
dávají."
v první
polovicí
své
v trojverších
sonety, které spojují
zaínají
v polovici
s obrazem neb druhé brousí a
v bitkou pointu, která pekvapí, dojme, uchvátí dle umlcovy. Kollár byl mistrem v obem druhu a nezídka
krystalují
intence
podailo se
mu
slouiti
oba zpsoby
Bakovský: Zevrubné djiny
Voliti vždy ten pravý myslícího,
vdomého
svých cíl
hrávati se sonetem,
v
sonetu jediném
(srovnej
atd. str. 490.).
obraceti jej
zpsob, poety.
je
práv vcí
Diletant bude
jako rukaviku,
si
a úlohou jen po-
ale nevycítí ty
jemné vztahy, ten ukrytý mechanismus a paralelismus obou ních skupin slohových
i
vedlejších skupin mezi sebou.*)
hlav-
Ježto je
*) V dobrém sonetu jest paralelismus mezi slohami tyveršovými a trojveršovými. Po posledním verši druhého tyverší je v každém sonetu pravidelný
32
uzaveným
každý sonet pro sebe myslím,
nehodí se
že
Chybí vždy pojidlo ideou
spjaty
;
tu
vnitní není sonet formou
jednotlivé sonety stojí osamoceny, jen
poutány.
a
celkem, svým svtem,
píliš pro skladby cyklické. Již
proto
e p i c k o u, kterou je pedevším z družek jeho tercina. Také se posud ryze epické sonety nikomu nezdaily, ani Carduccimu
sonety
„Qa
v jeho
postavy jednotlivých není ani tento
vždy jako medaillony,
reliéfy,
U
Kollára
ira"
vypadly
lidí,
nikdy ne jako djové pochody.
pehmat
ve
volb formy
tak citelný,
jeho nebyla v zárodku a poátcích svých epická rozjímavá,
íínomická,
ásti „Slávy Dcery"
citová, aforistická. líí,
dobe
hodí se
I
jelikož látka
vbec, byla
potulky,
do sonetu.
H
které
víc
první
je v po-
sledních dvou zpvech, v Lethe Acherontu. A také jsou sonety tchto dvou oddíl nejslabším, co vyšlo z péra Kollárova. Jak v erotických sonetech dostihnul Kollár Petrarcu, tak zstal v partiích démonických svého díla za Dantem. Zde je forma volena nešastn, sonet se k tomu naprosto nehodí. O pochybné cen i
zpv „Slávy Dcery" mli již souasníci Kollámínní. Srovnej výroky elakovského a hlavn píkrý úsudek Havlíkv („Slovan" téhož 1850 str. 1406.). Modernímu tenái psobí tení sonet tchto nkdy dojem, který jest v pravém opaku k zamýšlenému úinu.
posledních
dvou
rovi správné
Ješt drastitjší doklad, jak neepickou formou podal pozdji
Vacek Kamenický
je
sonet,
ve svých „Liliích a ržích",*)
v nichž také partie didaktické nebo gnomické jsou zdailejší ástí
popisných neb ryze epických. Leží tedy
kvt sonet
Kollárových bez odporu v
tech zpvech „Slávy Dcery". granáty,
které založily právem
lepší tato ísla
stala se již více
Zde jsou ony
básnickou
mén
prvních ryzí ohnivé
slávu Kollárovu.
Nej-
majetkem našich antholo-
oddech.
tyverší
je
tudíž
Proto petahovati smysl verše ze vždy choulostivé a nebezpené'. Lze
do trojverší dobe upraviti sonet verš jeho menší polovici
že prvních 8 verš tvoí jeho vtší, druhých 6 uzavenou aspo gramaticky. *) V tchto znlkách (vydaných r. 1846) aspo již se stídají v obkroných rýmech ženské spády s mužskými v obmnách ABBA AbbA. Rovnž v troj-
tak,
verších panuje daleko vtší rozmanitost, za to je poetická cena skladeb nepatrná.
33 Jaroslav
logií.
Goll*)
první
dv
skupiny,
a roztídil je ua
do
neckých,
Chalupa a
druhé
do první
není
—
zvláš nijak
milostnému docela. Bakovský
vybral
položil
viz
úel
pi
19
znlek
sonet
vlaste-
výbor
podali
jeho knihy,
nebezpených,
z
8
Daleko menší
erotických.
11
Bílý, poslední
erotika Kollárova
jemným taktem
s
vyhnul
—
akoli
se
živlu
svých hojných citátech ze „Slávy
Dcery" hledl více k obsahu, k niti pojící v celek jednotlivé myšlenkové obzory básn, nepihlížeje k esthetické cen volených znlek. Nejšastnji posud do šachty Kollárova zlatodolu zasáhl Goll
;
ovšem úzký rámec jeho
plnou hrst drahokam, jak by
publikace
si
nedovolil
byl zajisté
nabrati
tak
sám pál. Ale} jedno
kdoby chtl podati výbor z Kollára, tres jeho poetickou, co po zbude potomstvu nejen po Slovanu, nýbrž hlavn po básníkovi, že musí sáhnouti pro základ k výboru Gollovu, který jak v hlavní myšlence rozdlení celku v dv skupiny, jest jisto,
krátce
nm
to,
:
vlasteneckou
a
A k výboru naše doba asu
erotickou,
tak v jednotlivostech
takovému
*) Goll,
**)
bude
základní.
Kollára dojíti musí; nema
více hledati zlatá zrnka z celé šachty, která
logm, archaeologm a jiným kde básník
z
vdcm
a esthetik docela s Anthologie
Zatím vyšel
již
eské
podá vždy ješt dosti prázdnem odcházejí.**)
i
filo-
tam,
lyriky, 1872, str. 116.
výbor takový péí
p. prof.
Dra.
Jana Jakubce
a
ást I. obsahující lyriku erotickou nákladem Šimákovým (100 znlek), ást II. nákladem Bakovského (velkolepý Pedzpv a 87 znlek) obsahující lyriku vlasteneckou a gnomickou s výborem menších básní Kollárových. Výbor, jemuž pedeslána je podrobná studie, jest velice šastný v seskupení a roztídní iálky a pináší všejco^vždy zstane ..t o cí mu obecenstvu nezbytným. sice
Jar.
Vrchlický: Nové
studie a podobizny.
Dv
starší sbírky básnické.
Pavla Josefa Šafaríka „Tatranská
Múza
s
lyrou slovanskou".
—
Václava Bole-
míra Nebeského „Básn".
'v malé První patí
již
knížky,
zcela
ale
ob
jsme potebovali
historii literární,
v literatue.
avšak jméno, které nese,
piostí interess eského tenáe k zvdavosti a tato stále poroste tením, tak že bez zábavy a vzrušení neodloží tenký ten sešitek. Druhá publikace má význam posud aktuální; není dnes, kdy forma poetická dospla k netušené výši, takových básnických duší, i
jakou byl Nebeský,
práv mnoho,
a jest tudy vydání básnické jeho
pozstalosti opravdu pozoruhodným literárním inem.
Vydání sbrateli
básní
Šafaíkových
literárních
Pvodní vydání
jest
vdíme
horlivému a pilnému panu dru. Frant. Bakovskému. dnes opravdovou vzácností, pravým unikem zajímavostí
u nás). Pan dr. Bakovský poídil své vyzáklad jediného známého exempláe, který mu zapjil ze své knihovny pan Lud. V. Rizner, uitel v Zem. Podhradí na pro bibliofily
(jsou- li
dání na
Slovensku.
Mžeme smle
íci, že p. dr.
Šafaríka poetu, nebo kdyby se byl
Bakovský
bhem asu
zachránil
ztratil
i
nám
tento je-
diný výtisk pán Riznerv, byl by Šafaík poeta jen mythem píštím pokolením. Básn Šafaíkovy se všemi zvláštnostmi své mluvy a svých názor jsou a díváme-li se na se stanoviska doby, kdy vyšly dílem památným neváháme a to íci, že u nás proítání jich (1814), naplnilo podivným pocitem. tyi roky ped vydáním „Poátk
n
eského básnictví" vystoupil tu básník šestnáctiletý (praví sám Louení s Múzou: Zaml též, že jemu bylo málo víc než šest-
v
náct
let),
ovládající jazyk
i
formu na dobu svou svrchovan a mi-
35
Vše v ^básních tch jihne ^výš ±jý&, je vidt, že popod vlivem velkých vzor, žeThnaly se po" vyjádí pomysl nejtžších, že lyrismus Klopstockv byl v nich místy dost šastn
strovsky.
vstaly
postižen.
aspo
jazyka a máme o básníka pravého, plnozrnného poetu. Písem ta
derní a s
Dejme básním Šafaíkovým formu co do
to o dobrým rozmyslem.
Co dnes iní
jazyk, jest jen sukovitá forma
básn^
ty
[movíc, slova
nezáživné, jest jen
myšlenky a cit v nich jsou a šlehají z nich pes všecky zdánlivé smšnosti, jež zavinil pouze as, silou neodolatelnou. Avšak i ten jazyk, který dnes^iní básn *ty ;
vtšin tenástva cizí, ten byl na onu dobu zázrakem. Dnes zane u nás básniti každý s hotovou zbrojnicí obrat a slov, dnes i
je lehko napsati
obstojný
sonet,
ale
jak jinak bylo
roku 1814!
Dnes ani nemže být zaáteník triviálním nebo naivním, jazyk sám má jisté meze a klade velitelsky své^veto pi nejmenším jen pehmatu, ale tenkrát, kdy všecko bylo nehotovo, kdy výraz a význam slov byl neustálen, tenkrát básník zajisté vážn myslil, co dnes, po letech asto znífdost komicky. Tenkráte zázrakem neb divinací božskou
padlo se na pravý slova význam a dle toho lze
jen posoudit, co vykonali
Jungmann svým pekladem Miltona a
Ša-
faík svými básnmi. Dnes by ~ nemohl básník^osloviti-Múzu:
Mj
se
dobe, Múzo milá, bac šastlivá,
cesta tvá
svižn mrštiž stehna ilá, ježto
ekl by
to asi jinak,
šlenku
nevyslovil.
V
jsi
vždy inlivá;
ozdobnji, ale v podstat by také jinou mybásních Šafaíkových mžeme miti jen
pokrok básnické formy, nic víc a tu se namane mnohá
vc vysoce ohledu myšlenek, pomysl a cit zde vyslovených stojí poeta Šafaík zcela za sebe a nepotebuje ani obhájce ani komentátora. Cízajímavá
—
v
tíme v hochu objímal
celý
šestnáctiletém
velkého
ducha,
který
již
tenkrát
vzdlaný svt, který mohl tak dobe být velkým
poetou, jako byl opravdu pozdji velkým badatelem. Tedy jen po stránce formální neb jazykové, jak íkají naši puristé, se nám tyto básn zamlouvají, ale za to nemže básník. vykonal tu v dob krátké práci ohromnou.
as
mén pomrn
3*
36
Avšak jistá
význam v básni
tato
i
slova
pozorování jsou vysoce zajímavá. básnické právo
ztratila
neb výraz
jiný
— leda i
neb komický.
triviální
Vidíme, jak
asem
dostala
Milenec sotva by
snad v duchu národním neb v básni rozmarné
moh' být nazván „holka". Takž
buc
jak
své,
—
„holeek", milence sotva by se eklo jen tak
slova „pacholek", „droby" atd. nabyla zcela jiného
významu, a teme-li dnes u Šafaíka
básn
titul
„Slavení slovan-
mimovoln usmát. Takž i slovo „hopvodní význam svj, který zrail mladíka, lovka
ských pacholk", musíme se
lomek"
ztratilo
Dnes by sotva kdo
neženatého.
v
erotické
básni
kikl na svou
milenku „pes plot se vhoó!" místo pelez
plot,
napsal, že „všecko se pojí, co se jen zná."
Netroufám
totéž a snad
A
i
víc,
a
moderní básníci ale ovšem jinak.
vati verše ze str. 75.,
jako knihy mají „vesmír" se
ujala, ale
i
vyslovili
„rozsocha"
si
ani cito-
bez
ostychu
„Umka" (Múza)
slova své osudy.
ujal,
a básník by sotva
se ne-
neb „rozsochatý", které
Jungmann má v pevodu Ztraceného ráje, zapadlo, „tvar" místo idea dostal význam jiný atd. atd. Pro básníka a spisovatele slovo
i
zvláš jest tení básní Šafaíkových velmi zajímavé a zábavné. Pi této nehotovosti formové je to pímo zázrakem, že se Šafaík odvážil tenkrát
skladeb,
—
na znlku,
—
a jsou to skorém nejlepší
z
jeho
a na triolet.
Obsahem vyniká nad jiné Zdání (sen) Slavomilovo. Báse hexametrem psaná má ovšem nkteré délky, ale pkné popisy pírodní plné plastiky a malebnosti. Je to ve
konfesse o
vnosti
poesie,
zpsobe snu básníkova
thema pozdji tak asto zpracované.
Slyšte výsledek:
Díve díve
se,
milý, to
v, tam sítí neoesa hvzdná; tm pohnou, z nichž vznikli,
se potokové k
dív posvátným jaté pestane tlouci plamenem srdce a v nm ta poslední lovéství
zpt k zídlm,
citedlné
zhasne: než zvolní se kunšt a
pkné umní
jiskra
mine.
Pokavad objímati zem obloha blankytomodra bude a láskyplné své oteve náruí choti; pokavad po žalostných city: tu
t
nepochybn
nepromnném
se
se radostné v
budou
blýštti svtle
umlc .
.
.
lovku hvzdy
zjeví
37
pozdji pípadn ekl Anastasius bude též posledním básníkem, aneb jak to
potud bude poesie, ili jak to Griin, poslední
lovk
vyslovil Zendrini v své krásné písni:
Odpotme
Neume
poesie!
podivnstky a máme dosud pkné básné na str. 26 (asové), 60 (Ctnost), 62 (Sen) 72. (Já i ty). Zmínné „Slavení slovanských pacholkv" má mnohý pkný detail, a „Poslední noc" je pokusem ballady s nejednou realisticky silnou rtou. „Zašlý a vzešlý ráj" jest pokus jinotaje. Je vidt,
nkteré jazykové
Šafaíkv zkoušel všecky struny. Bakovského je dobré snad až píliš pedanv poznámkách pod arou a v stylisaci nkterých poznámek,
jak mladý, horující duch
Vydání tické
dra.
p.
jsme však velmi
hodn
vdni
pejem panu
za poízení jeho a
vydavateli
štstí na dráze nastoupené.
Jaký skok od básní Šafaíkových
kbásním Nebeského.
Zde dýšeme v ovzduší zcela moderním. Jen pár let do zadu, a chápem docela ten bol, tu melancholii. Nebeský má jen jednu strunu na své lye, ale dlužno piznati, že na ni hraje výborn. „eský Lenau", ekli byste a právem. Táž noblessa výrazu, týž cit jemný až panenský, táž forma jednoduchá a psobivá. V nkterých akkordech ješt Rudolf Majer mže s ním konkurovat, ale jen v
nkterých.
Básn Nebeského poesie eské.
Na
melancholie
v naše
zdjším
i
jsou velmi dležité
nich vidíme, jak šlehli
eské
kruhy.
pessimismem
filosofujícím
pro studium pozdjší
nkteí nmetí
básníci
Bol Nebeského není ješt po-
— on
jest
pouze snivou, sladkou,
píkejší a mén poetický. Melancholie Mathissonovská a Lenauovská více cítí, pessimismus Lormv jen filosofuje. Nebeský patí do kategorie první, jest víc poetou snílkem než poetou rozumáem. Chápem, že pozdji na své básn patil s nedvrou; duch tak vzdlaný a bohatý, jenž se slunil v zái poetických skvost všech a národ a písn
melancholií,
pravý
pessimismus
jest
vk
mladického stesku a mladické lásky!
My i
se
ty vci a s pietou sbíráme Nkteré písn jsou pravé perly, cit pehledném i nepirozené neeské sklá-
díváme trochu jinak na
tyto zbytky vzácné té duše.
jde tak
do
hloubky,
notlivé obrazy
že
nkde
zcela obyejnou základní myšlenku. Jedpekvapují svou pípadností a smlostí, jiné svou
dání adjektiv aneb
38 jemností a koloritem.
kám
Víme,
že byl lyrik Nebeský ženám a dív-
své doby nad jiné sympatickým.
Vydáním básní Nebeského vykonaly Válekový „Poetické dobrý in. Což se nenajde nikdo pro klassickou prosu Nebeského ? Komu jsou tak snadno pístupné všecky roníky Mu-
besedy" sejuíku,
kde
tlí
jeho znamenité studie o
eckém
a antickém dra-
mate? Kdo nám vydá souborn jeho peklady? Zde dluh velký a velká povinnost
—
zatím ást
toho a doufejme,
úkolu
bume
rádi,
že „Poetické besedy" vykonaly že
asem
i
v ostatním
se spravedlnost essayistovi, jako se stala dnes básníkovi.
stane
ech.
Svatopluk
(Lístek jubilejní.) (1896.)
Vím, že jest obtížno, psáti dnes lánek jubilejní. Nedávno ješt, práv na tomto míst*), z péra kompetentního, byly takové projevy prohlášeny jako
tyicítka a padesátka
ml
vzácné štstí,
to
vika
dožiti
—
píznaky
ovšem,
senilnosti a
co je to
vi
Tak
se osmdesátky?!
marasmu. tomu, kdo
asi jako
polo-
lidské dráhy.
Ale léta
ramus
lidského
života
neleží
práv v
et ignorabismus" jest vše, co tu íci
ruce
„Igno-
naší.
mžeme. My
nevíme,
chceme a musíme íci v ten významný den upímné slovo souhlasu a dík, za vše, co vykonal, té vytoužené mety: my víme jen a cítíme, nám jest a co posud vykonal, a když váha toho vykonaného imponuje, jest povinností doká-li se muž, jemuž
ím
promluviti
—
teba
i
v padesátce.
„Let našich jest šedesát neb sedmdesát a co nad
to,
bolest
Dante ne bez významu zaíná svou epopej veršem: „Nel mezzo del cammin di nostra vita". A tím stedem lidské dráhy dle míry žalmistovy není
a strádání jest!"
pravil
již
starý
žalmista, a
ani plná padesátka!
A ješt nco. My dnes
všickni
rychleji
žijeme.
Sofokleovi
nechtlo se ani se svta; prvního musilo zardousiti zrno hroznu a druhému musil rozbiti želvou symbolický orel Zevv
i
Aischylovi
lysou
lebku, *)
pokládaje
lánek uveejnn
Zde doplnn
jest
ji
v
za
holé
skalisko.
pvodní form
Rovnž
dnes nikdo
ve feuilletonu „Národních List".
pouze vzhledem k „Modlitbám k Neznámému".
40 zda
neví,
mu popáno bude
let
onoho
a všeumla,
polyhistora
jakým byl Lionardo da Vinci, anebo požehnaného stáí velkého tvrce „Posledního soudu". A tato léta byla na konci plna nudy i
a bolesti.
stáí
líí
smutné
Známé
terciny
své a chorobu
konce
všech
lidí.
milence Vittorie
Colonny,
„v kterých
dostatené illustrují konce, ty pravými titany poesie teba byli
svou",
i
a myšlenky.
Moderní doba zvláš nepeje dlouhého života velkým poetm. Walt Whitman, V. Hugo, lord Tennyson, Leconte de Lisle jsou ale vzpomeme, jak brzy odešli proti ovšem vzácné výjimky
—
tomu
ped
lord Byron, Puškin, Schiller, Keats, Slowacki,
z nich
dob
vykonal v
Mácha! Práv každý
vymené. A pece pro jej slavíme a
nebo v polovici této dráhy, osudem té zrovna tolik,
milu-
k vavínm starším mnohé nové, mohli se ješt rozvinouti ve smrech, námi dnes netušených ale nejsou proto menší v naší vdné pamti. A proto zastavujeme -li se u osudného mezníku padesátky nebo teba i tyicítky svých zamilovaných umlc pejte nám
jeme
!
Je
mohli
pravda,
pipojiti
i
—
—
tu radost! si
myslíme o
Máme
píležitost, íci jim to
jich innosti; lkáti
pozdji
i
upímn
a
oteven,
co
hyperbolami nad popelem
—
ale mrtvým to nieho již nepoví. píkazu prosté nutnosti, následkem toho kategorického imperativu, jemuž podléháme všichni, když
mrtvých, jest vždy krásné
Stalo by se to tak jako tak z
nezbude nic jiného. Již tento
sám
úvod vzbuzuje náladu elegickou, která
—
cítím to
— není dnes zcela na
míst. Ale byl mi vnucen situací. Nevážíme tch tyicet nebo padesát let, ale vážíme tu v nich vykonanou práci. Pes všechen kriticismus moderní doby naší neklesli jsme na takové barbary, hoditi velký kus života, vnovaného pouze ideálu a umní, mezi staré železo. Je to smutné dost, že se to musí pipomínat,
Cítím,
že jest
k významnému dni
jsem roztrpený
pímo obžalobou našich pomr tento úvod Svatopluka echa. Snad se mi ekne, že
škarohlíd
—
ale,
prosím vás, kdo jím není dnes
41
Nechci disputovati tef, kdo to
u nás?!
nejpopulárnjšího
šeho
obrnným úvodem. Moment všady
nejistší radostí
s
k svátku nas takovým
zavinil, že
básníka je nutno vystupovati
—
dnešní
ml
slavnosti by
ruku
ale,
pijat býti
na srdce, víme sami dnes,
kdo nám do této íše nasype ihned celé hrst trpkého pelyku?!
ech dokal
Svatopluk
tvrího
se
ve
zdraví a v plné
síle
genia osudné padesátky. Osudné zajisté. Zvykli jsme po-
kládat tuto íslici za jakýsi mezník lidského života. Ale
hoto názoru vnutkal nás je
svého
as
a
pomry.
absolutn ztraceno, co vykonáš pozdji,
vykonati
—
více
i
nad propastí
ano,
ale co chcete
i
do to-
Co's nevykonal do té doby, jest jen dar nebes.
Lze
žádati od efemér, visících
?
Je v tom jen kus zdravé lidské logiky
konen
I síla
nejvtšího genia
v umní platí pipoutána mladost pedevším, nebo samo umní jest v plném rozpuku a výjak Emerson buchu svém celá mladost lovka: a je-li to náhodou jest
íká
A
—
—
a tudíž
na fysické jeho zdraví.
lovk
representativní,
mladostí lidstva,
i
jest
aspo
v
ono mladostí
celé generace
jednom jeho údobí.
A nám representuje Svatopluk ech v dosavadní innosti Ne onu mladost prchavých sn a dojm, ale
celou naši mladost.
snah a cit
sytou mladost
také velký a plamenný
in.
sebevdomých, I
v
uje.
nho pee
sn
zralosti a síly, která ví,
On svou mladost
obrnil
v záptí šel vždy
jeho prvním mládí, kde jiní na
neurito se rozbíhali celým velkým svtem rujete u
jíž
o
a poesie, vypozo-
chce a
ech
kolbišt literární neobyejnou mužností a vysplostí. první své
básn
kam sm-
hned pi prvním vstupu svém na
zralý a hotový. Jestli kde, platí o
nm
byl od
staré „ex
ungue leonem".
Vzpomínám jeho Ovšem, mohli jsme všecky sliby
ech
byly
„Kandiotek" a jeho
„Husity
na Baltu".
—
mnoho z tchto ukázek vrchovat splnny po dvaceti a ticeti si
slibovati
ale jak
letech
•'
s erotikou ani s elegií, ale hned s epickým tomuto lvímu drápu své povahy umlecké zstal vren, zatásl brzy svou hívou v „Adamitech", aby v „Evrop a „Vác-
nevystoupil
skutkem.
A
11
lavu
z Michalovic"
doby moderní.
utvrdil
své poslání jako nejvtší epik
eský
42 to jen moje osobní záliba — ale zstane „Adamit", „Boue" a „Michalovice" nejvzácnjší upomínkou mého vlastního literárního života. Cením jist spravedliv a v detailech i výše mnohé jeho práce pozdjší po-
mn
Nevím, jeli
ech „Sn",
i
—
slední
kdo
ale
mže
za tu vnímavost prvního mládí,
niím
ne-
Zde jsme pili plným douškem katarakty velké poesie, inoucí se z ducha záícího a skvlého. A pili jsme je hltaví a lani, a velké dojmy ty potrvají v síle neztenené. Jako zázranou holí Mojžíšovou udeeno zde na pramen velké poesie, a pramen záil, hrál a tryskal, až oi pecházely a dech se tajil. Byl to hodokvas poesie velkého stylu, smlých rozmach, as pozdjší síly, obraznosti, u nás posud netušené a nezvyklé. nieho v tom nezmní. Každé pokraování „Adamit" bylo nám v skutku literární událostí. Leccos tkvlo sice v Byronu a velkých vzorech doby pedcházející, ale vtšina byla svérázná a~naprosto nová. Smlost koncepce a mohutný lyrický tok, pesnost, pádnost dikce, lepá, uhlazená forma, dovednost, s jakou mohl básník fanaotrávenou
?
blud
tický
šílených
kosmických,
fysických a
meta-
fantast vznésti až v ovzduší otázek
neobyejné velké perspektivy všelidské, lví spár na každém verši, bohatost
lokálním koloritem jen sesílené,
forem v pasážích lyrických a ten kovový, dunivý a zase laškující
rým v ástech docela zpvných,
báse!*) nesmíme
Podtrhuji slovo
žádati
i
dnes. Jazyk náš sotva kdy se zastkvl a zastkví
hávu tak
v lesku a
vn exotická nad vším — pravá — a víc jsme tenkrát nežádali a
báse
královském, jako
v scenerii
„ohvzdného
nebe", kde „obrovského dubu na mrtvole, v
mechovém jenž
stlívá rubáši,
Mojžíš sedí jako na prestole, hrdostné své elo povznáší
A blické
položte vedle toho jásající
*)
."
závrenou hymnu andl
v bi-
„Andl" to lkáni, to šepotání, ten chvalozpv, hymnou a elegií zárove a jemuž se rovná jediné kou-
Man
pipadne dnešnímu tenái „Adamit"
obraz historický
„Nahá"
.
—
básni
jenž jest
.
„Proti všem"
se týkajících.
Obé
tato
srovnáním pojímání a názoru obou
Jiráskv
klassický
a zvláš v posledních partiích svých,
pední
pvodc
díla širší
naší
belletrie
studie.
sekty
zasluhovala by
43 zelný epilog
luzné
echa
a máte
„Sníh"
idylky
poetu, ryzího
lickým stránkám jeho
„Sn"
z
dob
pozdjších
daleko
poetu, a nemusíte sahati ani
anebo k dojemným
—
k idy-
íslm
lyrickým
„Lešetíuského kováe" a pozdjších básní jiných.
Práv
Nechci ani íci, že život dost záhy zburcoval básníka.
—
tchto snech mládí tam a jestli setel tu nco pelu s kídel jeho, tím více vystupovaly tony základní, které uinily tvorbu jeho tak drahou každému srdci eskému. Sny prchly a skutenost se pihlásila. Nejdív zcela pirozen v masce histobyl
život
rické
v
již
i
Máme
nebo polohistorické a legendární.
tu
široce roz-
loženou, pravou epickou vlnou se nesoucí „Dagmar", dále symbo-
„Evropu" a „Slavii", Václava
lickou
z
Michalovic"
Z tch kladu na první místo
skutky.
naši nejryzejší
báse
epickou a zárove
a
síly
dílo
nemžem
rozseto
nikdy
štdrou
dost
býti
samé epické
z
Michalovic",
Je
historickou.
odporu básnické arcidílo prvního ádu, za ktefé
—
„Václava
v
koncepci
vdni.
dlaní: ne pasáže,
Zde
i
to
je krás,
ale celek
bez
provedení,
nhy
ve všem jest
bezvadné a naprosto umlecké.
„Evropa" a její pendant „Slavie" sahají daleko hloub v souasnost a pítomnost. „Evropa" jest originálnjší koncepcí, smlejší provedením a vtší obzorem. Malou introdukcí byla k ní baladická báse „Na lodi vysthovalc". Ale „Evropa" jest mohutným a silným rozvedením daného thematu. V ní jest mnoho látek holavých, ale všecky jsou ovládány rukou zkušeného mistra. Mohutný lyrický tok je poután silnou rukou epika a pece jest
—
—
cítíte
to všady a pes všecko hlavní vzpružinou básn. Jak vedle tchto, ideami souasnosti rozháraných skladeb,
stojí
jako
mramorový pomník „Žižka" Zde jestli kdo, mohl by on jediný
veršem velkou báse
V
„Žižkovi"
je
!
coulem epikem a
jest
o „božích bojovnících",
vše
vryto
do
žuly
se
ech každým zdarem napsati
na niž posud ekáme.
veršem,
pd
jako
v Jiráskov
„Proti všem" je to vykonáno na pesných studií rozmrech daleko vtších klassickou prosou. Nkolik menších skladeb epických, lyrických a píležitých pojí se k tomuto vnci. „erkes" jest obrázek harmonicky zaokrouhlený, plný vzácné malby lokální, z autopsie zachycené. „Ve stínu lípy" jest ada obrázk z eského venkova, plna poesie
epopeji a v
44 intimní a neodolatelné,
smsi
v pestré
se
humoru a
stídající.
vtipu,
romantiky a skutenosti, „Handžar" a elegie
„Zimní noc",
„Nad hrobem Havlasovýin" jsou vzácné drahokamy lyriky kons ostrými pointami a výpady z íše romantiky v drsnou skutenost. Zvláš tato poslední jest i psychologicky templativní a popisné,
pro
echa
karakteristickou, jako
„Zimní noc"
opt po
stránce
biografické.
Druhou skupinu poetické innosti echovy tvoí satiry. „Hanuman", „Pravda", „Šotek", „Pohádka o ptáku Velikánu Velikánovii" jsou rázu allegorického, místy siln pohádkového, a proto družím k nim
i
více humoristické než satirické
„Petrklíe", které
vedle „Hanumana" jsou rejpoetitjšími ísly této skupiny. Satira
echova
jest
myslná
a
pi veškeré
pihlíží
spíše
ostrosti v jednotlivostech
srašnostem souasník, než aby jednotlivé ze spoleenského života. a
plnou rukou
sentence
celkem dobro-
ku povšechným kehkostem, si
vybírala
slabostem
speciální
Nezídka rozhazuje
vzácné moudrosti životní a místy
pípady v nich
—
jako
— mocným
tepem orlího kidla zasahá až k nejvtším „Pravd" záhadám lidstva a kosmu. Didaktickou kostru obaluje, jako thyrsus, liánami spanilých a víících obraz, které vsí se na sebe jako kaskády kvtné v pralesích jeho „Hanumana". Bodá-li v satie,
v
laškuje v pohádce
—
osluje- li v popisu,
dojímá v
popvku neb
Staí ukázati na p. k velkolepé apostrofé pralesa v „Hanumanu" (str. 17. . IV.) a hned vedle ke vstupní básni „Petrklí". Jaká to pestrost a rozmanitost! intonaci národní písn.
Od
poesie satirické k písni isté politické není daleko.
—
Ti
„Jitní písn", „Nové písn" a „Písn otroka" — knihy písní uinily jméno echovo daleko populárnjším, než velké jeho klassické a romanticko-pohádkové skladby. Skvlá dikce z ep a básní popisných pešla i na tyto hrdé výlevy cit vlasteneckých. Mužnost a ráznost má každá v ele a pi nkterých se hlubokému dojmu
„Dva zvony", „Zimní noc", „Sen Koniášv", „Divní smích", „Podzemní hlas" vynívají hloubkou plastikou zpracování, hudbou veršovou nad rozvlnné
neubráníte. svatí",
invencí,
„Geronv
45
moe
ostatních
let
domlouvajících,
kárajících a píležitostných
slok,
echova kídlo ódy a hvzdný hymnický. Ve všech tch sbírkách nejednou jest smlou rukou nejednou dostává píse
v nichž
zasáhnuto do nejpalivjší rány souasné doby, v otázku sociální. Žíravá
satira
v samé
nkterých ísel
zmnou
ostí ani
koeny
pomr
„Písní otroka"
z
nynjších,
a základy celého
nebo
neztratí na
svém
sahá hloub, místy až
organismu spoleenského a celé
bytosti lidské.
Mimochodem pipomínáme, že názvy „Jitní písn" a „Nové neteba bráti do slova dle definice poetiky. Básníkem písní — teba se mu tu i tam nkteré i skvostné podaily — ech není. Všecky jeho písn zvlášt v obou tchto cyklech uvedených tihnou daleko více k ód, k hymn a v dob poslední v „Modlitbách k Neznámému" k poetické meditaci, kterou bychom písn"
nejradji jsou
nazvali
lyrickou
pekrásný „Lesní
rhapsodií.
žalm"
a
Vzory
„Zboený
takových
chrám",
„Klekání" a jiné kusy. Všecka tato ísla poesie
skladeb
„V boui",
echovy
vynikají
neobyejnou rhetorickou mohutností, která mla již své pedchdce v starších písních echových a v nkterých lyrických pasážích jeho epických skladeb.
U
nás kivdou stalo se zvykem,
nejnovjší
— Je
cizí
poesie
pohlížeti
—
patrn vlivem
symbolické, která jest pedevším náladová,
na rhetoriku v poesii jako na kardinální chybu lyrických básní. to jen jednostrannost mody, která brzy pejde. Jinak bychom
musili škrtnouti z poesie
nemluv
nejmén
dv
tetiny Lamartina a Huga,
nkterých básnících nmeckých a i anglických, jichž hlavní tžisko tkví v brillantní rhetorice. Ovšem má rhetorika své úskalí, ale ovládána rukou mistra jest pákou velkých efekt a nevyluuje nikdy pravou poesii. Uvádím jen vstupní sloku o
echovy ódy „Bh". Nad
hemžením jak nad mravenc rejem, i vely bzukotem, nad tancem jepice jak nad staletí djem, nad zemí veškerou, nad jejím životem, nad
lidstva
evem
orkánu
nad mraen oblastí, nad etherovým šírém, nad planet, vlasatic, všech sluncí tpytným vírem, nad hmotou bez mezí a všakým jejím ruchem, nad každou myšlenkou a vším, co zveme duchem,
46 nad každým tušením, jež myslí zbožnou chví, neznámo vznášíš se, ty iré nekonené,
v
ty
nepromnné, vné,
ty
nevybadatelné
a nedohádatelné, ty velké, nejvtší všech
To
je
taj Tajemství.
skutený velký rozbh
rhetorický, ale zde jist nutný
a svými mistrné umísténými protivami poetický rozbh. Analogická místa najde
tená
„Andla" skutenou
místech
velkou a
a jisté poesii.
geniu pedstaviti a jsou
elakovského „Bud! vle
vycítí
pak Deržavinova óda na „Boha", jako také rhetorikou, ale
tvá!"
báse „ó Bože mj,
krásná a hluboká
lainova
„Snhu" a v úvodních a závreních pes všechnu rhetoriku jich Jinak nelze si ani dobe básn tohoto
v prologu
Že pak zvláš lyrika
láskou".
vlastenecká
a
ty
rovnž ranil
tendenní
i
Ver-
jsi
mne
se
bez
Hugovy „Pokuty" a „Dsný rok", kde ist zpvných lyrických ísel jest nesmírn poídku, Barbierovy „Jamby" atd. rhetoriky neobejde, ukazují
Poslední jichž je
ech
básnické tvorby echovy tvoí skladby, tvrcem v nejednom ohledu samostatným a Jsou to básn moderních látek, ze života na-
skupinu u nás
skoro ojedinlým.
mnoze venkovského neb chcete-li, zvete je
mány.
V
lidmi stedních
kruh
spoleenských:
velkými idyllami anebo radji veršovanými ro-
genru tom jest patrné rošíení staré poetiky. První živly
a tony k nim našel by lípy",
s
—
hádkové
tená
již
v „Snech" a v cyklu „Ve stínu
tam nad vším ješt tepetá
ale
a proto
adím
se kouzelné
ovzduší po-
ony skladby do první periody tvoeni
echova. Ale sem poítám „Lešetínského kováe", „Zpvník Jana Buriana", „Václava Živsu" a „Sníh". Jsou to
vesms
skladby velkých
krás poetických, ale vedle tchto jsou to skladby, v nichž stvoil
ech nco Myslím,
docela nového, naši totiž moderní povídku veršovanou.
že
hudba jeho
snad Karel Leger uhodil na jest
pece
podobnou
strunu,
Ve všech tchto tyech jmenovaných skladbách všelijaké a skutky.
ale
zase docela jiná.
akutní otázky našeho
života a
eší
se
hlásí
debatami,
se
písní
Scenerie lokální a postavová jest sk^ro jen skvostným
rámcem obsažné debaty myšlenkové.
V
„Lešetínském
kovái"
47
„Snhu"
a v
duní otázka sociální,
v
„Zpvníku Jana Buriana"
pomr eského sedláka k šlechtici odrodilému, konen v debatách rzných petásají se etné
diskutuje sovi"
se
„Živ-
v
asové
otázky jiné, od otázky národnosti a svtoobanství až k záhadám víry.
ležel
A
skoro se místy zdá, že
petes tchto problém
hlavn básníkovi na
srdci a vedl jej
echovo vyznání
sociální,
v nich
víry,
politické,
ženské. Celý poetický apparát jest jen zde
šetínskem kovái" vyniká lyrika líbezností,
—
hudebností
a
ve
prostedkem k jinému
form písn
—
první
dostupuje
šttec
echv
šíky
rovské, v druhé dojímá vroucností citovou
a
V
„Le-
národní grácií,
k ní se druží sestersky
—
V
Je
nábo-
národní,
ve „Zpvníku Jana Buriana". V ostatních dvou v „Snhu" leží umlecké tžisko v popisné ásti •
a zásad
práci.
stále stejn skvostný a bohatý.
Ale apparát ten jest
cíli.
k poetické
lyrika
ze
„Živsovi" a
a v reflexi.
homé-
plastiky
neobyejn, zvláš tam,
kde se dotýká vzpomínek na vlastní své uplynulé mládí a dtství. Vstup k „Václavu Živsovi" zstane klassickým kusem, v nmž popis a reflexe splývají v dokonalý souzvuk. Mistrné kusy popisné s
tenorem homérovské šíky a pohody najde
skoro v každém zpvu.
tená
Vzpomínám jen krásné
v „Živsovi"
digresse o vesni-
ckých stavbách staroeských, popis domácího lesa s florou naší místo, plastikou svou s apostrofou šumivé hudby strom tvoící pendant k popisu hvozd litevských v Mickiewiczov „Panu Tadeáši u ovšem s rozdílem v povaze obou les: zde rozkošná
—
a
,
líbeznost a snivost
pralesa litevskéko
eského
—
lesa a
tam veleba a posupná hrza
ale v podání a vylíení obou, až do
detail
nejmenších, stejné mistrovství u Svatopluka jako u Adama.
Menších pasáží podobné malby i hudby je v „Živsovi" plno. Tak mkkostí nálady vyniká zvláš popis veera a ústní jeho do hvzdné noci („Kvty" str. 569. a 570. 1891—11.). Avšak daleko by nás zavedlo citování, a také zde není k tomu místa, ani vhodné píležitosti. „Václav Živsa" eká ješt rozboru z péra povolaného znalce. Je to rozsahem i provedením první náš veršovaný román, který neklesl nikdy na úrove prosy a zstal ve všem básní
Volba hexametru jen zprvu zaráží, však brzy se ním spátelíte lehce a na konci se vám stane docela milým
celou a sytou. s
a nezbytným.
48 Dalším krokem na této dráze jest roztomilá idylka „Sníh", jedna z nejlepších
prací
echových vbec, obestená pelem ryzí echovy tvorby stojí stále v zenitu
poesie a ukazující, že slunce své síly a sálajícího plápolu.
Divno
dost, že
„Živsa" a „Sníh" posud se nedokaly vydání
knihového.
Tak jsme od hvzdných
na palivé
—
pas i
kde
v
je
sn
pd
bujné mladosti až k
bojm
s
tvá.
pímo smlý
nimi podniká
A
tvoení echova,
a otázkám, vyrostlým
a spoleenských zábarevným sklem satiry,
skutenosti a národnostních
tam, kde na vše básník se dívá
tam, kde
tváí
prošli celou stupnicí básnického
stanuli
zápas Jakuba
rozsáhlý,
jejž
Jaké tu
množství
námt
sardanapalské
to dráha,
jaký
olbími jeho duch za málo motiv, jaké bohatství pímo
proletl
veliký obzor,
a
hlubokých a aktuálních
cit lovstva, pnouckh
ryzích
andlem
kouzelnou svítilnou své poesie, vrhá jako velké idylické
neb epické fresky na pozadí pohyblivé doby. Jaká let!
s
jsme u velké poslední mety jeho innosti,
se
myšlenek, jaká klenotnice
k nejvyšším, jaké orgie obraz
vn!
Od kalíšku drobné mateídoušky domácí meze k bujnému bizarrnímu kvtu tropické orchideje, od
a metafor, jaké barvy, jaké
k pestré tapet výkiku utlaeného lidu k nadšenému paianu bohorovných vštc! Jaká to stupnice, jaké vení a vli.ní, jaké stídání, jaký plný a s}tý život! Jaký mogoticky
stylisované
kontury starého
kancionálu
v barvách hárajícího východu, od prostého
v dob, kdy každé sebe sebevdomé na podstavec lyrické povykikuje do všech úhl svta svou individualitu! Jaké
hutný epický tok ryze objektivní poesie
menší „já" se dere tence a
hrd
a
sebezapení zde a jaká až bezpíkladná skromnost*) ve splynutí s
látkou svou, v pochování sebe za pochody
nebo
v ztajení se
za dialogy osob jiných
!
A
bud prost epickými jaká míra pi všem
pekypujícím tom bohatství! Jaké sebeovládání, jaká káze umlecká ve všem a jaká až úzkostlivá svédomitost ve formální stránce *)
v
Viz v ohledu tom zvláš pro
„Modlitbách k Neznámému."
echa
psychologicky cennou
báse „Zpov"
49
každé sebe menší práce! Jaká pvodnost myšlenek a jaká nápl nápad! V celé bohatosti své' pipomíná nám poesie echova. ony velké eky americké, které moi nezadají v ústí svém, ale na jichž i
vlnách vždy se tesou obrysy a stíny pobežních hvozd, na nichž
východ
západ
zhlíží o plnoci záivých konsteabychom lací A pod všemi tmito oslnnými duhami jsou základem žulové polského vštce pevné, významných slov užili sloupy skutenosti a opravdového života. Pevný, uritý názor, jistota svrchovaná, nejušlechtilejší realismus jest jádrem celého jeho tvoení. A toto tvoení jest každým
sláva
celá
leží
hvzdnatá nebesa
s
i
a
v nichž
se
celou stupnicí nevystihlý ch,
—
!
—
coulem eské a slovanské. Neklademe
to za zásluhu snad zvláštní,
nám jen spravedlivé a nutné. Chceme-lu nomen — omen V echovi skuten promluvil ech poeta pln, hrd a sebevdom, zstal pes všecky své asté a hojné výlety to není pov svty vzdálené a cizí ryze eským svým — a sledním kohinorem na jeho stkvlém diadému umleckém.
ale vytknouti to, zdá se !
i
Krátké toto resumé poety by opravovalo dostaten k sláv a úct.
jíž
se Svatopluk
ech
tší vším právem po vlastech
ských. Ale to jest jen jedna stránka medaille.
vám
vedie velkého,
ech
prosou.
je
zape dokonalého skladby,
rozlehlé
souverenního
básníka
stejn velký prosaik a poetu.
ovládá
kresb povídkové
pesném Od
své
básnické,
i
feuilletonové.
Od rozpedeným nápadem, ku široeji zake skladb románové, spoívající na
pel leží na všem, co vyšlo z jeho péra.
prosté arabesky, která jest
ložené
e-
a kyne
jeho prose arabeskové,
povídkové, románové, humoreskní, ceitopisné
Jemný poetický
—
v prose své nikdy ne-
i
v
ji
znamenitý spisovatel
i
Klid a jas, jímž
ješt více vystupuje
Obrate
a
a bedlivém studiu postav
i
jejich okolí a prostedí.
prvních jeho arabesek a povídek až k poslední „Rozliné
prose" stejné bohatství, stejná,
nepebraná klenotnice nápad, my-
jest
dnes
frásí
— ale
i
malých
—
a nad vším jasný vzduch pohody práv Dickensovské a oslující slunce božského vše ladícího a vyrovnávajícího humoru. Vím, že výraz „kabinetní kousek" šlenek, situací, :>cén velkých
jest jist v
Jar Vrchlický: Nové
nm
studie a podobizny.
definice uritá,
teba astým 4
50 diskreditovaná. Ale to, co chce íci, vyslovuje pln A jakou adu pravých kabinetních kousk vytvoila poesie echova v prose Od lehké, vzdušnou fantasií obestené „Nikotiny k „Ledové
užíváním a cele.
knžn",
od „Signoriny Gioventú" k „Brejlím", od žertu a vtipu,
povahy"
od satiry „Zastavené
k hlubokým
nejen prosy echovy, nýbrž
záchvvm
pravé
kontra Hrdlika", toto
jakou dýše „Jestáb
tragiky životní,
oeuvre
až
eské
belletrie
!
chef
Jakou snivou
náladou se zamlouvá povídka „Mezi knihami a lidmi", jaké zdroje
vztah
intimních
a vzpomínek, plných vzácného pelu, vrou v ka-
„Druhého kvtu", co polozakrytých reminiscencí osobních
pitolách
„Kandidátu
v
a literárních
nesmrtelnosti"
sebe vtším zapomenouti jeho románové která
ped „Písnmi
již
!
Nelze tu ani
trilogie o
otroka" roznesla jméno
v letu
panu Broukovi,
echovo do všech
Do této klenotnice humoru, satiry a životních vzpomínek vložil ech nkolik básní vlasteneckých motiv, které patí k jeho nejsilnjším projevm umleckým. Kusy ty nadepsané „Z cestovního denníku Jana Vraného" (jeden z etných pseudonym vrstev národa.
jeho prosy), zasloužily by jist vydání samostatné.
Ale listické
obraz
i
tam, kde se zdá, že básník byl
povinnosti
—
co sršelo
pod jeho pérem
jisker a
šleh,
obepjat byl zde diktátem
a myšlenek, jak velký horizont
tvrí vle
vpažen ve jho žurna-
souverénní
Tak stojí ped zrakem naším básnická postava Svatopluka echa. O lovku, víte sami, jak málo lze íci, jak úzkostliv tají svj život ped veejností, jak vyhýbá se všem stykm s širšími kruhy, jak se konen vyhostil dobrovoln v zátiší polabské. Ne jist, aby odpoíval na laurech
dobytých, ale aby chystal
Silné individuality, jako jeho, znají
opt
ím je ranil život. ech mže býti ujištn,
si
nové.
jen v nové práci oddech
a ukoj po všem,
Svatopluk všecka úcta v závratné
A
—
ano
tn jeho
víc,
že v zátiší jeho jej provází
všecka láska tch, kteí se kdy pohroužili
genia a erpali
z
nich
téch jsou legie, to jest celý národ.
movin tak hned klidnjších a utšenjších.
sílu,
nadji a osvžení. býti Abrahá-
Nemže
O
Jana Nerudy.*)
poesii
Y7,
ivláštuí jest, že v letech
jméno Jana Nerudy jako
sedmdesátých a osmdesátých, kdy
feuilletonisty „Národních
plného causeura a cestopisce bylo vrstvách národa, kdy
s
neobyejn
dychtivostí se
List", ducha-
populární ve všech
ekalo na každý
feuilleton,
jehož okídlené jiskry brzy se rozlétly celou vlastí a kolovaly z úst
k ústm, Jan Neruda, poeta, byl stále nedocenn a zneuznáváu. Jakoby jedna innost bránila druhé. Neruda básník byl s ále odstrkován, a pece by samotné „Knihy verš" staily i ve vtších literaturách a pomrech jiných pojistiti každému jméno a váhu vynikajícího básníka. Trochu byl tímto nepomrem vinen i auktor f
sám; nedral se nikdy do popedí se svými verši, tak že teprve po „Balladách a romancích" a hlavn po „Písních kosmických" a „Prostých motivech"
—
znan
zalo
pokroilém,
—
tedy si
v stáí širší
již
pro poetickou tvorbu
obecenstvo
všímati též více
Nerudy básníka. A pece piznati musí každý, že v básních Nerudových jest pravé jeho umlecké tžišt, již proto, že básníkem byl Neruda zrozen a žurnalistou že se teprve stal sbhem pomr a okolností. Že žurnalista zstal tak dlouho svží, jest ovšem zase jen zásluha poetova, ale jisto jest, že básník dosti a asto trpl pod tmito zvrácenými pomry. Ješt jedno stojí za povšimnutí a nutí ku pemýšlení. Druhé vydání „Knih verš" nese datum 1873. „Kosmické písn" datum
V básnické innosti Nerudové je tu patrná stagnace. ím zavinna? Patrn hlavn nepízní doby, ale možná dost, že i vnitními pomry básníka, posud neobjasnnými. Až dojde pragmatický životopis Nerudv ze svdomitého péra Boh. ermáka v „Kv1878.
byla
*) Psáno úvodem k soubornému vjdání básnických daných firmou Topiovou.
dl
Nerudových,
vy-
52 tech
postupné uveejovaný k této period života jeho, snad se
::
pece aspo do
jisté míry tato záhada. Ale dnes je tu v vzpomínáme, že i poetické innosti Adolfa a tíží nás. Heyduka, vrného Nerudova soudruha od poátku „májového" sdružení, je analogická pausa. My, kteí jsme v onch letech s ostychem, jehož nynjší mlád nezná, vystupovali na veejnost,
osvtlí
Man
dobe jsme i
Heyduk
A tjších
tu
a
obrození.
toho všimli. Nejednou zdálo se nám, jakoby Neruda odmleli nadobro. po roce 1878 náhle nové žn verš, plnjších a sy formáln dokonalejších Stalo se tu patrn njaké
si
se
i
!
Za
staršími
Hálkem
kupila v „Lumíru",
A
vždy plodná.
práce je
který
mistry stála
patrn
že po
cítil,
a I
nová
již
generace,
která se
Nerudou nedávno znova založeném. starší
a u Nerudy,
zaali reagovati
neoekávané
smrti
Hálkov
spadl
jemu
že
zvláš bohatou. Tak máme po II. vydání „Knih verš" (1873) roku 1878 „Písn kosmické", které byly na Parnasse eském hotovou událostí, roku 1883 klassické dnes „Ballady a romance", r. 1886 „Prosté motivy". Že poetický primát do klína, neslo to
„Zpvy pátení
4
nemohly korunovati pln tuto innost, zavinila
jen dlouhá choroba a smrt básníkova.
Bylo již nejednou naznaeno, jakoby byl Hálek v rychlém svém a vítzném pochodu k populárnosti Nerudovi ponkud pekážel a jej
aspo
jako poetu zastioval.
Rozhodn pravdou
že byl Hálek poeta Nerudy daleko populárnjší a že
pi
jest,
Neruda práv
A pirozeno jest, ku prose, kde neml té
své písné autokritice to vycioval.
že chvil-
doby soukov disgustován obrátil se více pee, zvlášt ne v prose feuilletonu, causerie a cestopisu. Tato populárnost Hálkova nijak však nesouhlasila se stránkou umleckou v tvoení obou básník. Byla zajisté, jak patrno, ryze látková. Položme vedle sebe Hálkovy „Veerní písn", první to stopu jeho popularity, a „Hbitovní kvítí", a vmysleme se do situace tenástva onch dob. Srovnejme ballady Hálkovy s Nerudovými z téže doby, kdy ml Hálek v oích tenáe prostšího a naivního pirozen primát. A prostá a naivní byla tenkrát vtšina tenástva. A postupme i k byronicky nadchnutým epickým
skladbám Hálkovým skladby Nerudovy
,
a vše
položme
vedle
analysující a
nich
pesn
hluboce
reflektující
vymezující
a
uvé-
7
53
írae brzy, že vtší oblíbenost Hálkova byla snadno pochopitelná. Stejné
je
pi dramatických
to
zápasech obou.
kothurn v duchu Shakespearov, a to ším
úspchem;
Neruda
místo,
Hálek opanoval
rozhodným,
aspo zevnj-
se spokojil s veselohrou a brzy
opustil a koncentroval
besed"
s
se
docela na
to
i
pole
prosu a oblíbený feuilleton.
Roku 1883 postavil se Neruda redigováním „Poetických v elo celého básnického hnutí novjšího, postavil se na které
úspchy
mu
jen
vedlnosti rád
právem a držel
píslušelo
jimž vždy
mladších,
zatleskal,
v své
ryzí
až do své,
pro
je
pes
velkomyslnosti
všecky
všecky a spra-
pedasné
smrti.
nkolik chronologických poznámek. Jsou nejlepším dkazem, že pravda asem, nkdy ovšem tempem ponkud pomalým, vždycky zvítzí. Nepipadá nám ani vlásku ubírati velké vloze a práci Hálkov a významu jejímu u nás v letech onch chceme jen íci, že vdomí, jak velký básník Bylo
nutno pedeslati tchto
—
v Nerudovi
nám
zhasnul, klestilo
zvolna, ale za to
odkaz
bezpen. Dnes
Nerudv adíme
pokladm,
k
si
do širších vrstev národa cestu
není tajemstvím, že
vedle Kollára, elakovského,
že
poetický
svým velkým básnickým Máchy
a Erbena
vždy u nás pevné, že on jest naším národním klassikem, jedním ze stžejních sloup naší
jest místo jeho
nové poesie.
ped
Neruda vždy spl daleko svou dobou. Ale je také pirozeno a nesetnými doklady u nás i jinde dokázáno, že takový záící let vždycky se trestá a odpykati musí v oích duševn línjších a pohodlnjších souasník. Vezmme hned jen „Hbitovní kvítí". Toto veskrze skepsí otrávené kvítí bylo roz-
hodn pedasné
dob
v
poesie vlastenecké a v ovzduší všeobecné
Nerozumlo a nemohlo se ani rozumti jeho blasfemiím a jeho bitkému sarkasmu, jeho negaci, jeho ryze individuální trpkosti. A jdme dále. „Kosmické písn" mly rozhodn na pomry naše pkný úspch zevnjší — ale ptám se, kolik tez let 1878 J pojalo je v celém jich významu? A je možno, že klassické, ve všem tak pístupné a ryze eské „Ballady a roreakce duševní
ná
—
(
mance" nebyly okamžit rozprodány a znova a znova tištny, právem zasluhovaly? A stihl lepší osud tklivé a tak všem pístupné „Prosté motivy"? Vru ani ne otázka: „Kdo te
jak by byly
54 v
echách?"
ale
pjatá a zbytená.
„Jak Co
se
ušlo
te v echách", není eskému tenástvu
tak docela íinessy
a
pekrásy
tchto knihách?! A ušlo rozhodn, nebyly vycítny a ocenny dle zásluhy. Rvavý náš život veejný zaplavil i tyto vzácné kvty, nové a nové spousty hlíny a štrku zjev eemernanesl na ních. Zanikly jako jiné publikace v první dob po svém objevení se bez hlubší stopy. Dnes pomalu se ta hlína a ten prach stásají. Mlkost a bezobsažnost etných eíemerních zjev dnešních ukazuje sama, co ryzího jádra, co živné šávy jest uloženo v básnických sbírkách Nerudových pro generace píští, dá Bh, že vnímavjší a uznalejší. Neruda se toho nedokal. Patrn cítil v duši své nepochopení a jen zvolna pipisoval íslo po ísle k svému v
n
„Zpv
nejvzácnjšímu cyklu
lovka
srdce
a
umlce
páteních", psaných
skuten krví pes to
hluboce zkoušeného a ztrpeného,
však národ svj vždy vtší, vždy horoucnjší láskou objímajícího.
Dkazem
toho jest malá
„Láska",
—
jejíž
báse
—
ale ryzí jako rubín ztuhlé krve,
rukopis Roudnití chovají
v
mstském
archivu
jako vzácnou památku.
V prvním vydání „Hbitovního str.
32.
z
teme
1858
r.
malou básnickou apostrofu Erbenovy „Kytice".
žitá velice,
jak tenkráte
ukazuje,
hlavního základu svého básnického ale
kvítí"
slep
v stopách
jeho
jíti
již
Neruda byl
poslání.
nemohl;
si
na
Je dle-
pln vdom
Hlásí se k Erbenovi,
bránila
tomu sama jeho
komplikovanjší a modernjší, studiem cizích a vyzrálá. Ale eské jádro zstalo neprosycená proud a eknme, že bhem asu se jen více tknuté a udrželo se, ano vybavovalo z cizího obalu, jejž utvoila erudice a setlost. V prvním individualita daleko
smr
„Knih verš" jsou již pokusy, v nichž Neruda pímo Erbenem, ovšem se stanoviska svého, rivalisoval. „Jeník", „Mrtvá nevsta" a hlavn „Matka" a „Rubáš" jsou toho pádnými a pe-
vydání s
svdivými
doklady.
A
tená
znova je
pete
a srovná.
V
jiných
kusech se hlásí studium cizích vzor, jako v pekrásné indické legend „Žena" nebo v balladách: „Se srdcem rekovým" nebo v silné básni
„V zemi Mokha". Ale vedle tch jsou již zde ísla. pod žádným vlivem, kde jest ryze svj
v kterých není Neruda a která jsou a budou poetické.
„Slamný
vždy
vínek",
státi
na prvním míst jeho innosti
„Ddova
mísa",
Prvod", „Obšenec",
55
„O tech kolech" a „Poslední ballada kolik" jsou kusy
z
2000 a ješt
roku
n-
pravdi-
podstatou,
svou originálností,
klassické
duchem ryze národním. Tohle jest specificky Nerudv ten v lecems prohloubil a formáln piozdobil živel zaudeen, epický šastn tón jest základní pozdji, ale vostí a
genre. Rozšíil
i
i
snouben lyrickému
eská
ballada
dom
je
virtuosností pekvapující, moderní a sociální
s
stvoena bez
—
pracovali spolu
tomu
leckdo, ale
vzor.
cizích
Básník
umlec v-
i
trochu quantitativn málo, namítne snad
odpovdíti nejlépe slovy Nerudovými, která jej žádal o druhou
lze
prý pronesl jednou k svému nakladateli, když sérii
to
„Ballad a romancí"
Na
mj
„Ale,
výbornost a vysokou
pípadn
ukázal r.
:
milý, což si myslíte, že jsou
hrušky?"
umleckou cenu
professor Ed. Albert ve
ballad
své
Nerudových
studii
uveejnné
1895 ve „Svtozoru", pojednávající o národním duchu v nové poesii
naší.
Musil bych sem klásti vše, co tam vysloveno,
ádek
za
ádkou,
tak jest to pravdivé, trefné a nové. Já bych vedle všeho toho kladl hlavní váhu na vci dv, první na ryzí národní tón, druhé na
etnickou stránku tchto skládání Nerudových. Volím slovo prosté, chci tu báji vypravovat, z úst
jak lidu roste
nových epických básní. Ovšem slovo volb toho slova, v jeho nalezení a umístní bylo práv velké Nerudovo umní. Formami umle stavnými, kombinací rým, híkami slohovými Neruda nikdy se neblýskal. Forem napsal
si
Neruda v elo
prosté, ale ve
uzavených, pevných, jako sonetu vykazuje.
cené
Jeho verš jest volný, v
pohybující a
pi
i
komplikovanjší, jsou jednoduché.
V
dikci
základní
práce umlecké.
Bývala druhdy
i
v
asem
ty- neb dvouverší rozmr, hlavn
prvky slok
místy se ozývá
Je patrn
ení, mizela
innost
vtších
sloce
charakteristická.
jsou
atd. jeho celá
jakási
tch opt
vbec
ne-
se nenu-
v ballad
co
drsnost, ale
možná
pro
je
zbytkem práce, skutené vtší v první period jeho tvo-
posledním i
rostoucí veršovnickou routinou,
„Páteních zpvech", v mistrov
díle
ale stopy její
posledním.
e
trochu drsná, která se nebojí hiátu a nahodilého seskupení tvrdších
50
zvuk, jen když jest
z
výhn tvrí
zachrání
Nerudovou. Není Nikdo práv nebyl v této
zvláštností
formy.
ruda, ale patí to
to
istý odlitek myšlenky,
si
snad nedbalostí
píin
v pilování
tak úzkostlivý jako Ne-
k celku jeho fysiognomie, dodává to myšlence
ostejšího ješt reliéfu. Nejedno by
ekl básník novjší
školy hlad-
eji a elegantnji, sotva však pípadnéji a plnji. V tomto pihrocování základní myšlenky v ostré závrené pointy bylo Nerudovo mistrovství od poátku a práv na takových místech, kde hledl k plnému vystihnutí základní své ideje, neohlížel se
nkdy
píliš
úzkostliv po rythmu nebo rýmu.
postehnut je hned v „Balladé horské". úvodním mezi díttem a babikou Osmi verši víme skoro jest pravé rozluštní vejce Kolumbova. Dít chce nkomu uleviti Ale nevíme ješt to hlavní. všecko. v bolestech. Myslíte, matce as neb seste? Chyba lávky! Je práv Velký pátek, ped oltáem v božím hrob chudého horského národní
Ryzí
Úsenost
kostelíku
tón
hlavn
její
v dialogu
umuené tlo
leží
vzkypí
dítte
Soucit
Spasitelovo.
v krásnou apostrofu:
Tvj
„Potírám Tvá svatá prsa, myju bok
tlíko
zas uzdraví se, Ježíšku
kladu erstvé
listí
lesní
mj
na hlavu a
zlatý
svatý,
—
líce,
nebude Ti hlaviku Tvou bodat úpal
více."
Rozluštní je krátké: jak to duše dtská
vle
snila,
boží vyplnila.
Podnes mají v horské vísce obraz Trpitele, ve svém boku, nemá trnu v ele, bílá lilje v ranní zái po celikém tle.
nemá rány
Tohle dvacíti
plnou
verši
liboval.
dokázati malými prostedky
napsal
hluboké
základní!
jednou
jest,
skutenou báse
symboliky zárove
V symbolice A pirozen,
si
s
velkou
práv Neruda
protože
byl
ideou otvíraly jiné a jiné
nco
ím
etnickou
to
k
látce
mu
asto
více vrátil,
nestailo.
když
ji
duch hloubavý, jemuž
se
za
v nedohledných perspektivách.
Pkný byl
myšlenkou
dále do let tím více
Zrymovati pouhou balladickou látku pro pouhý staí,
velkého! Péta-
ducha národního a
plnou
toho
její
dj, jak dlali
doklad máme, jak se
myšlenkové prohloubil.
Vezmte
57
Jeto dobrá ballada, Uhlanda až k Strachwitzovi jakých psali nmetí romantikové od celé stohy. Nechci ji ani srovnávati s uvedeným již Strachwitzem, nad jehož zpracování, celkem mnohomluvné, vyniká Nerudovo struností a bitkostí, ano i vtší malebností obraz, ukáži jen, balladu „Se srdcem rekovým" z „Knih verš".
jak Neruda
k
vrátil se
vyhledav
látce,
Báse
v ní
jádro
ryze myšlen-
„Zpvech páteních"
a nadepsána „Za srdcem!" Duchapln aplikován jest zde základní motiv básn, ono vržení srdce králova, zde ovšem srdce básníkova, do víru boje, a jako se vrný Douglas ani v smrti od srdce králova ne-
kové, symbolické.
jest v
básník
praví
svému
jeho srdce, jeho dobré
eské
srdce:
odlouil,
tak
i
pi
rád byl bych
A
tená
lidu,
který
vás do skonání svta
pete
si
má
1
—
ob
básn. lickými jsou skoro všecky poslední ballady Nerudovy. si
laskav
nkteré mén,
více,
šlenkových
s
a srovná
ale všecky jsou
mravní ideou na dn.
plny
vysekati
Symbo-
Nkteré hlubokých vztah my-
V nkterých
motivech se jeví
nco, co bylo Nerudovi cizí, ekl bych až vyumlkovanost, kdyby slova toho se vbec neužívalo s píhanou. práv Satana výborn charakje na p. rafinovaností
i
jistá
rafinovanost a
— a
Mn
terisující
—
pání áblovo,
který chce, aby Ježíš se musil dívati
na muka své vlastní matky pod kížem, a
to
že
teprve
bude
pravou cenou lidského vykoupení. Nco, pi emž mráz po zádech bží, je takové pibroušení pointy v „Romanci helgolandské", a rafinovanost pímo ábelská jest v slovech obšenc v „Ballad zimní", jimiž provázejí své
Vbec
je tato
rzné
„Ballada zimní"
dary,
arodjníku je snášejíce. eských ballad, ano
velký skvost
velký skvost v klenotnici naší poesie. Pravý Callot, jako je lada
dtská" pravý Drer: Malá Smrtka, sama dít, na hlavice vnce ve košili e drobné v
rukách
jako k
A
ty
bílý,
tilko,
drží hravi sít,
bonb
na motýly.
ruce jako hlky,
žluté jako z vosku ílko,
místo
oek modré dlky.
r
Ba'-
58
A vedle toho plastické, groteskn-bizarrní obšenc v „Ballad zimní:"
nosti
spole-
vylíení
První jako pes je erný, kde ramena, tu kolena,
brada
vky
druhý
8
neholena;
hlavou rozsochatou,
nohou devem podepjatou, pán bh budiž s námi v oích ledy, celý nahý po tvái je jíním šedý 8
—
tetí
!
—
—
tle stechy 1 samý.
a po
vložky „pán bh budiž s námi!" jaký v ní duchu a tónu ryze národním, ona není zde pouhým klínkem k vli rýmu, a je-li, pak je ten klínek mistrn zasazen, nebo pipravuje, ano stupuje úžas tenáv s úinností
Všimnte
si
úžas
v
vysloven
té
neobyejnou.
Tím jsme
se octli u
ckého. Jak zjevno,
uml
malíské stránky Nerudova genia básniale svým zpsobem, strun, lapidárn,
to,
ponkud hranat, trochu jako Rethel ve svých kresbách byl pi tom každým coulem velkým umlcem. Nkterá jeho epitheta jsou skvostná svou rázovitostí a silou masnad
i
„Rej smrti", ale
lující.
dv
Jedno,
neobyejná
slova a postava jest s celým
ped
celým ovzduším
vámi jako
soucitnost!
reliéfem
z žuly vytesaná.
Zázrak: smstnati
celý
i
svým
A pi tom
ta
román nešastné
—
starou!" verš, a máte: „Balladu starou v „Horské ballad" místo dlouhého vypravování bystrým, v duchu národním pointovaným dialogem Jaké
lásky
A
do
co tu
šestnácti
zmže
jako
!
mistrovství u vy vršení
dojm
Po vod
v ádcích:
se
dáme
spolu,
zastavíme mlýnská kola.
mlyná vdl, ped soud boží volá.
aby mladý
kdo ho
Jak
hluboce
nmou
touto
jako cynismem pekypující
„O tech kolech"
obžalobou
k
srdci
vykrystalování pointy
sahající
,
zrovna
v starší ballad
!
:
59 „Ne? nu tedy na pozoru, k tvrtým vdavkám svedu!" „„Budiž tedy, aspo k peklu o tech kolech nepojedu!""
sic vás
Vidli
eí
jak Neruda
jsuie,
—
hladinu cit,
jak hluboce se
zarývá v problémy duševní a nadsmyslné, jak malebné ovládá
se
stejnou
—
virtuosností
i
groteskní
ukažme, že v rámci
pomrn
nejmalém, jaký ballada a romance poskytují, ovládal vítzn humor. Je to vždy velký dar, míti tžší obor pravých umlc humor, ale vtší umní jest, nestati se pi tom banálním a trivii
—
Tak
álním. Neruda vznášel se tu vždycky „nad vodami".
tak souvérenn pusti
ten
humoru leckdy
paprsek
zlatý
výše,
s
trochu
pohodou která jeho „Romanci A humor je zde snouben s vážnou a hlubokou o Karlu IV." pravdou, prosycenou opt symbolikou netušené hloubky. Nejen ta protihra s vínem zprvu trpkým a pozdji dále lahodnjším, ale ten hluboký smysl za ní, když srovnáme jej s výrokem císaovým satirou
piostený,
práv svdí
vždy
a
dlal
to
o jeho svrchované
Však jaká
zda všimnou
bucT
—
zem
vás kdyby si
taký
lid
uit chtli všichni jich
eši
Nech
paliatí
A pak
krátký
—
všechno jinak zvrtne zas
mám
—
svatý rád, když není chci, co chci, za
já to bídu
8
,
Vezmte
jistot.
Jak bych zde mlátil otep slámj se
velkou
s
svatí,
bit!
!
as
vámi!
to rozluštní:
„„Nu,
Má
vidíš, králi: tak
duši zvláštní
—
náš
lid!
však kvete po svém, v osobité kráse ted perušil
—
trochu drsná zdá se
svj náhle
— ""
klid
—
hned rozveselen Vilhartice „„ach, pibliž k tomu lidu hled a a
Stejné
pitiskneš svj k nmu neodtrhneš více!""'
vyznní zde na
poli
ret
humoru,
srdcem" rád byl bych
pi
vás do skonání svta!
jako
v
básni
„Za
60
To jsou
vety
by
jimiž
lapidární,
mely
odchovávány
být
nové generace naše.
Humor Nerudv prokmitá
nejvíce v zpracování starých látek
Zde mi pipadá Neruda jako starý nizozemský
biblických.
který známé údaje se mnoho o barvu
biblické
zcela po svém
mistr,
zpracovává. Nestará
udati pouze svou myšlenku a své
lokální, chce
pojímání legendy neb báje. Ale to je vždy velice originální. Již Ovšem kivdil Albert poukázal v studii zmínné k. této zálib.
kdo by
by Nerudovi velice,
mu
jediným
hollandské
umleckým
pi
ideálem
pedstavující
školy,
úmyslem jeho bylo
Nikoli, on je pojímal jen s celou
tradic a vystižení
starých
naivností
ryzí
že snad
myslil,
ironisovati tyto posvátné dje.
tohoto
narození
archaismu bylo
Vzpomínám na obraz
tom.
Panny
V
Marie.
tom na
koka
matky a dítte má Neruda nepehlíd ani tu koku. Pravý genrista. Ale i do této naivné jaksi jeslikov vyezané scenerie dovedl Neruda vložiti po svém zpsobu hluboký symbol kolem
shonu a ruchu podlaze
dosti
mlsn
mísu
—
Vezmte
všelidský.
místa
vylizující.
„Balladu
jeho
Ti
tíkrálovou".
králové
jdou se poklonit Jezulátku. Látka prastará a tolikrát zpracovaná. Ale
s
jakou finessou vložena zde do
mé cest
a k poslední
Vás tí
A
po
této
ní hlavní
myšlenka
ku Golgat, dím to svatosvat
skalní
—
se nedostaví
žádný
všelidské,
hluboké
vt,
zas
!
ten
filosofická!
— ryze
prosto-
národní humor: Král
eník
s
ela korunu
rád ek' by nco, neví
To rvoucí a
jest jediné svého
si.
co, a
honem k uchu šoupnul,
zdá se mu, že zhloupnul.
druhu v naší poesii! Seriosnost srdce-
humor svrchovaný padly
si
tu
v objetí.
Neznám
tak
hned v literaturách pípadu analogického Sem patí „Ballada štdroveerní", „Ballada rajská", „Ballada Karla Havlíka Borovského" a „Balladu o svatb v Kanaan", duši o které rozebral
tenáe
již
Albert
stejn
dmysln
jako
vnímav
a
kamž
odkazuji.
Z kruhu tohoto
se
vymyká docela „Ballada májová". Tónem
ryze národním je sestrou „Ballady
staré
—
staré",
ale výsledek
"
61
opaný.
jest
Jest jako
první
i
jako
naskrze z lidových zvstí, a zdá se kyni ve
Tu
starší básni
Necht
poví".
tená
z
horská"
„Ballada
rni,
„Knih verš".
že má i Tam se
svou
erpána
pedchd-
nazývá „Kdož
jí
srovná laskav oba varianty jedné myšlenky.
tam hádá dívka na svou budoucnost. sám statný hoch v náru ve básni data novjšího spokojí se dívka s
V
i
starší básni
zaklínace
chvíli
V
tím,
Je vás ve
vsi
trochu
mnoho
práv
padne
kritické.
co je;
—
zbyl jen hajných synek chudý
a ten je jak liška rudý; sivé
oi jako
liška,
tlo vychrtlé jak tíštka a je
—
„Dej mi tedy toho!"
Tím
louíme
se
s
Nerudovou
Erbenovy nejráznjší
eské
poesii.
Víme
turách se dotkli jejích
a
bod
odporu v
že jsme jen v hlavních
a cítíme,
em
stžejních, v
a velký a vždycky náš a ryze
bez
epikou,
nejoriginálnjší je
vedle
celé kon-
Neruda pvodní
umlecký.
Lyrika Nerudova byla zahájena, jak známo, „Hbitovním kvíVyšlo
tím".
a nebylo
dov
dle zásluhy.
básnické povsti
píiny
již
nákladem Bellmanovým
ocenno toho
šenosti, jak bylo
r.
1858.
v kruzích širších.
ponkud.
Pisatel
„Hbitovní
Nebylo pochopeno
Naopak neposloužilo valn Neru-
kvítí"
tchto
Naznaili jsme v
ádk
úvod
ví z vlastní zku-
proskribováno ješt po dvacíti
—
tam, kde by toho byl nejmén oekával. A pece má Hbitovní kvítí" pro rozvoj eské poesie reflektivní význam mnohem vtší než na p. Hálkovy „Veerní písn" pro rozvoj lyriky citové. A práv tato dležitost jeho, dnes již ovšem ryze historicko-literární, pimla vydavatelstvo „Sebraných spis Neru-
letech r
dových", aby pojalo dílko to v celém rozsahu do sbírky souborné,
a
by toho snad básník sám nebyl uinil.
této publikaci, ona
má
Nám
krátce „záleží" na
dnes svou historickou dležitost.
Nechceme
„Hbitovního kvítí" nemohla eská lyrika retlektivní existovati, ale klidn pravíme, že ono bylo prvním stupnm k ní, a to stupnm na poátek neobyejn smlým. Vysvtlujeme si stanovisko Nerudovo, které dost jasn oznail v úvodním slov
íci, že by bez
i
62
k prvnímu vydání „Knih verš". Je tak výmluvné, že je sem opisujeme v plném znní: „V obsahu knihy mé najde tená také oddíl Xístky hbiMnohostrann kaceované .Hbitovní tovního kvítí' nadepsaný.
mlo ped
kvítí'
alespo
z
desíti
zvláštní
lety
a
jisté nehodilo,
tená
úkol
svj,
Do rámce nynjší
ásti také dostálo.
jetnuž tenkrát
sbírky by se za-
najde zde tedy jen úryvky z nho, místy
doplnné, místy zjinaené."
Pes
toto ohrazení mistrovo otiskujeme v tomto vydání
kvítí"
tovní
autokritikou,
rozsahu
v
ped
notlivá
do nové
ploval.
*)
plném.
písností, sbírky
a
s
Stojíme
„Hbi-
ped Nerudovou
dojati
jakou vybíral a seadoval ísla jed-
jak
je
novými
ísly
své
lyriky
do-
Jen úctou musí nás naplniti vzhledem k dob písné stanovisko básníkovo. Že ho nesdílíme, je snad proheškem proti jeho vli a intenci, ale tohoto prohešku se dopouštíme rádi v myšlence, že obecenstvo, které
nemá pístupu k prvnímu, dnes úpln
rozebranému vydání „Hbitovního jeho a plné
otištní.
kvítí", uvítá
Pirozen, aby
se
básn
s
povdkem
nové
neopakovaly, jsou
chronologický poad pevládal v našem spoádání. lpíme tak na prvním vydání „Hbitovního kvítí" ? Básník sám obdaen vzácnou autokritikou po letech rozpoznal dobe, co tu nezralého a kde tu pesteleno a vymýtil všecky tyto kusy
jinde pominuty
;
Pro
Piznáváme, že jsou kusy tyto i formáln slabší než jiná ísla jeho lyriky, ale jsou pi všem tak ryze intimní, ryze Nerudovská, pro básníka a jeho dobu a ovzduší tak bezohledn.
charakteristická,
práv lyriky,
že
se od
nich odlouiti
v této své subjektivnosti píliš
zejména
reflektivní,
že
nemžeme. Znamenají
mnoho pro
pominutí jich
celý rozvoj naší
bylo
Jsou literárním datem. Jsou jako pták boulivák, jenž
by híchem. kií a hýká
do noci a vtru, ale nesmí utonouti v moi zapomnní. Vybírati ze svého materiálu mže si básník sám, jak za dobré uzná, ale kniha
jednou tištná jest majetkem všeobecným.
*) Celkem z 59 ísel pvodního „Hbitovního kvítí" pojato jest do „Knih verš" pod záhlaví „Lístky hbitovního kvítí" pouze ísel 25, jeden kus vzat je do verš asových a píležitých, dva do knihy verš výpravných. Ticet a jeden kus Neruda z pvodního vydání „Hbitovního kvítí" vylouil.
63
Neruda by nebyl celý bez „Hbitovního kvítí" a proto je sem klademe ne z pouhé piety, která sbírá každý drobet milované
—
bytosti — ale
prosté literární nutnosti
z
Je dležito, ano myslil a
ale stál
i
umleckými
Do cukrování
poteby.
a
šedesátých
spl ped ním daleko svou
nad ním svým
ními, národními
let
nkdo
tupé reakce, takto se zrcadlila duše vynika-
v davu;
jícího jedince ironií,
dob
v
cítil
Takhle kolem
nutno íci:
a sladké
ist
skepsí, svou
lidským citem, svými humán-
aspiracemi.
nhy
dosavadní lyriky erotické a vla-
píse Nerudova kovovým zvukem. To bylo rozhodn nco nového a neslýchaného u nás. U soused zpíval podobn Heine, a jestliže se eklo, že Hálek vzal vele Heineovské stenecké padla drsná
—
žihadlo, i
kídla
mžeme i
íci
opt
o Nerudovi,
bzuení a
sladké uspávavé
které ješt pibrousil a naostil.
že jí
jí
vzal
všecko, vzal
nechal jedin žihadlo,
Ale já bych ani nevidl velkou
píbuznost mezi Nerudou a Heinem. a písnjší.
že
Neruda
je
mnohem vážnjší
Heine pi veliké vloze lyrické hlavn v oboru písn,
která Nerudovi
rozhodn
dlá vtšinou pece
jen dojem Neruda nkomu kongenialní z moderních lyrik, pak jest to ruský Nkrasov. Tomu jest Neruda mnohem bližší svou hokostí a trpkostí, svou písnou vážností v sujetech sociálních a národních. Dlati šprýmy z pomysl velkých a svatých, nebylo nikdy prací Nerudovou, tím jest výš nad Heinem, teba neml jeho brillantnosti, hudebnosti a lehkosti formální. Neruda
roztomilého „gamina". Je
hledal a vidl jen stal
scházela, li
hokou pravdu
se hlasatelem, on
životní ležeti na
ty lesklé slupiny odstíral
dn
všeho a té
jednu po druhé,
aby se dodlal trpkého jádra, nehýil v jejich barvách, ostím své analyse i
byl
hned u centra každé
suše a drsn, co objevil.
Kdo
záhady a ekl
krátce,
místy
se probere jeho lyrikou, uvidí, jak
pomalu zmkla jeho tuhost a jak místo hokosti nastoupila tichá elegie a mužná, svých cíl i své ceny vdomá resignace. Ale boj to stálo a jist mnohých, neveselých, pravých zkušeností životních. Tak to bylo i s jeho láskou k vlasti. V „asových verších" a v „Popvkách k vlasti" vidíte jasn, jak se stále škorpí se svou láskou, je nespokojen
ustaviné,
a sarkasmem.
To
ryzí a hluboká, jak
se ji
kára,
pozdji
vytýká,
napomíná,
utiší a skonejší a
vyslovil v celé
ad básní,
trestá
ironií
zbude jen láska které jsou modlit-
64 barai a které
sten
„Zpvech páteních"
v
dostoupily vrcholu
„Tys jako. kytka
mj
z
síly
mly
dostbupiti
a také
á-
a krásy.
krajin tropických,"
volá,
„o
mé
spaní,
mj
rozum mne pipravíš." „Jen mne kopej, ínilko, jen mne trýzni, tím mne milovati Tebe ješt více nauíš." Jak mkce a mužné pi tom zní již jeho „Poslání na Slovensko", o
mladý sen a
o
jak se zarývá do srdce krátká, ve své úsenosti mistrná elegie „Na
pešské Kalvariji", jedna z nejkrásnjších básní Nerudových a eských vbec. Elegie pak „Ve východní zái" zní již akcenty pímo všteckými, u Nerudy posud docela nezvyklými. Jest patrm'' pedzvstí budoucích „Zpv páteních". s „Pešskou Kalvárií" Intimní lyrika Nerudova toí se kol vztah srdci jeho nejbližších.
Máme
vdomého
citu,
tu c\klus
kdo podobné situace sám „Dále, chaso
mužného, vzdorného, sebeaž se toucímu,
„Otci", plný
pekrásná,
ísla jsou
jednotlivá
prožil,
bolestí hrdlo stahuje.
pomahaská, pibij u
sáni ty
si
Kusy jako
heby" aneb „Já
ležel
na rov natažen", jsou znamenitý svou výmluvnou lapidární struA v bolu nejvtším opt ech zahovoí, spouštjí ností a silou. rakev otcovu do hrobu
„Nemá
se snad
otenášek,
pedíkávat pouze esky?"
Cyklus „Matice" je dávno u nás populární a zvláš úvodní Ale jiné
perlika.
jeho
kusy jsou ješt hlubší a
Neslyšel jsem
Té zpívat..
Zakoupila's místo
Tys
šla
.
.
v
nm:
.
.
a v naší svtnice
doslov, psaný na asijském Burghurlu,
I
mkí
.
.
nevymizí více
z
pa-
mti, svou prostotou, srdce jímající mkkostí, nžností práv dtinnou. To jest zase jiný Neruda; cykly tyto jsou nejlepší odpo-
vdí na domnlý Verše tyto
innosti jeho
a opravdu zlaté
své
srdce, a
víe sklamáui.
styky
s
pedstíraný a vytýkaný mu cynismus. z druhé pozdjší periody
a dlouho
onch vlasteneckých povdly tm, kdo u nás
vedle
Jeho
ti,
kdo
drsnost
lidmi a skuteností
to
tli,
že
Neruda má velké
vili, jist nebyli jen
byla
dotrnou.
V
jeho
nikdy ve
krunýem ped
jádru byl dobrý, o jeho
:
65 privátní dobroinnosti 'mohly by se psáti kroniky, ale to patí na
jinou stránku jeho biografie. Zvláštní jest
Nerudova poesie
erotická. Docela jiná než byla
u elakovského a Hálka,' u Eollára a Jablonského. Zde bych ekl, že Neruda rád si trochu zakoketuje. Cit jeho nevyzní skoro nikde
ekl
pln admirativn. své
pevahy muže
bych,
že jest
si
vdom
i
v lásce stále
zralého a myslícího, a že kritika vlastních cit
ješt více strach, nezdáti se sentimentálním nebo banálním, honí jej k ironii a pouští sprchu na vnitní vždy se zmáhající požár. „Nebes pomsta teprv pozdj pijít mla," praví již v jedné Snad i vdomí, že v poz neprvnjších básní svých milostných. a
mrech, v nichž musil žíti, nemže uvésti svou lásku k vytouženému krbu, pispívalo svou hivnou k tomu, že po krátkém horování nastoupila v svá práva neúprosná analysa a kritika
vn
„Neznám vné nadje s
nouzi neunavit,
své v sypký písek stavit
osudem psát na led úmluvu;
nejsem dít že bych vise
A
žíznit, v
:
více,
vn
bych snad
obstál,
vn
sílu bájil,
život hájil,
na koenu v bezednu."
výsledek nemohl býti jiný než
„Radj bych však po
ulicích žebral,
radj kletby lidstva na se kopii, nežli bych snad u sobectví podlém lásku svoji v bídy blát ztopil." Ostatní vztahy milostné byly ního.
pak
již
Daly sem tam podnt k mnohému
rázu rozhodn efemer-
duchaplnému
i
procít-
oznaeném písmeny N* N*. Ba ješt v „Prostých motivech mihne se nám opoždný profil ženský „Tereza a Gesu" a vedle toho nejeden hluboký a pesvdující nému
verši; nalézáme je
v cyklu
1
vzdech za láskou bud ztracenou nebo bezúspšnou.
Mimo
tiché
ím
híky"
a hlavn cyklus „Z kraje" jsou pedzvstí „Promotiv". Zvlášt v posledním jsou nkteré kusy pravé perly kontemplativní lyriky. „Stará chatr" anebo „U studánky",
„Elegické stých
Nerudova poesie lyrická objektivnjšího dále tím více k genru a drobné perokresb.
tyto cykly jest
rázu a chýlí se
Jar.
Vrchlický: Nové
studie a podobizny.
5
66
která
si
našla pozdji trefný pendant v píšerné námi již
„Ballad staré
— staré",
cisností v provedení.
právem
býti ísla
jsou ísla prvního
dm"
„Loretánské zvonky", „Starý
všech
V
anthologií.
ocenné
ádu naladním
i
by
kon-
mla
ryze osobní ozvala
lyrice
ješt ve skladbách „Našel jsem se!" a „Vším jsem byl rád" v první bolestn a dravé, v druhé s lehkým nádechem humoru, který nesetel ješt slzu s brv, co zaíná se usmívati. Však najdeme tóny analogické ješt v „Prose resignace mohutností
velikou
—
stých motivech".
Místo
kosmické".
zcela
výluné
zaujímají
v
tvorb Nerudov
Dosáhly úspchu u nás na onen
as
„Písn
neobyejného,
a
pochybuji, že by je všichni zažili, kdo je tli, a že je všichni tli,
kdo
je koupili.
pece
Mn
bylo vždy
podivné,
jak
práv
tyto,
celkem
tžké skladby (až na nkolik málo výjimek), našly vtšího úspchu než mnohem pístupnjší a umlecky též dokonalejší „Ballady a romance". V „Kosmických písních" jsou ísla velkého dmyslu, velké originálnosti, ale celek neujde výtce poesie jen
programové. Je to básnéno víc hlavou než srdcem,
prvním
petení.
Vzácné
detaily,
myšlenkové
duchaplné apergue, to vše teprve po delším studiu
Pro nkteré
to je
vztahy
patrno po a finessy,
mže
býti
pln
vci látkov tak nepsobí, vyve stihnul též Albert své námi již uvedené studii a tam tenáe odkazujeme. Jedno jest podivuhodné: jak zpracoval Neruda nkteré sujety tónem a duchem prostonárodním, tak hluboce se vžil
ocenno
a zažito.
do krás a zvláštností poesie
ty
národní,
že její obraty a obrazy se
zdarem applikoval u pedmt a idejí, jimž na oko zdají se býti co nejvzdálenjší. Látky tyto skoro všecky vyzývají ke zpracování bu kontemplativnimu s didaktickým nádechem, nebo hymnickému. Neruda bál se patrné trase i jednotvárnosti, hledal též zde nco nového a tak stvoil tyto veršované feuilletony o hvzdách a živoi
bytí
kosmickém. Abstrakci pemohl humorem a vtipem, by i nkdy konen pece neušel tónu hymnickému, který látkám
násilným, ale
nejlépe svdí. „Poeto Svte! co jsi aeon prožil", „Msíc mrtev", „Oblaky Zem jsou synové tkliví", „Promluvme sob
tohoto druhu
spolu",
„Pijdou dnové,
léta,
vky,
vk
vky",
„Aj, tamhle dí-
k slunci zpt",
mavých jiskerek", „Až planety sklesnou ada skutených, úchvatných hymn kosmických,
—
to
jimiž se poesie
67
eská vždy bude
hvzdo
ního tepla jako ta arovná píse „Zelená
sourodá „Po
nebi
pesvdiv
národe", „Kdo o
je rozseto" a
si
vru
mických"
pomr
která se ozve
mkkým
„Jak
bídn me!",
ten
je,
pes všecku
trochu
jen zídka,
„Vzhru
U
jí
di-
ale
již hlavu,
lvové bijem
se vždy líbily a jež
tetí kategorie „písní kos-
duchaplnost a obratnost básníkovu ne-
mezi látkou a formou patrný,
nám
písn
mluví v sentencích vyhránných.
zapamatovati pro život.
jest
v zenitu" a
nkterá ísla
míže", jsou takové básn didaktické, které
lze
se
hvzdic
ale oné vyšší didaktiky,
daktická,
pak
nkolik ísel intim-
vychloubati. Vedle nich jest
tsná pro
tyto neobsáhlé
nebeských, a patí k tomu stihnouti vykasanou suknici
rozmry kosmu
umní
všecko
žertu a ironie zdá
kazajka
popvkovou,
i
na
Nerudovo,
je
a tles
chtít
vy-
asnatá íza hymny
sama dost tsná. Ovšem to jest pisatele náhled ryze subjeksnad práv jiným budou se tato ísla lépe zamlouvati pro neobyejný jejich ráz a rozhodn velké poetické umní, s jakým
a ódy
tivní;
jsou provedena,
pro naprostou originalitu své koncepce.
i
„Prostými motivy" básnický r.
1888
z
a
1879
let
obsahuje
podal
— 1882. 51
nám Neruda svj Druhé,
kratších
intimní denník
rozmnožené
obrázk
vydání
citových,
vyšlo
náladových
Co do hloubky, prostoty a ducha, jenž jimi vane, Nerudou je tu stojí knížeka tsn vedle „Romancí a ballad". vyhránna individualita básnická do nejtenší nitky, v plné síle, teba se hlásilo neodbytné stáí a teba se elegie podzimku drala do popedí i v intonacích jarních motiv. Jsou to vci rozkošné, teba vtšinou vážné, místy až bolestné. Žert vázne na rtu a zní místy s píchutí pelykovou:
a genrových.
„Mé
vlasy a vousy jsou
chvjná chiný,
jak moly bych kolem byl
—
zplašil,
bych se potkal já vyhnu jen abych se nepoprášil." a
kel)
se,
pekrásným dtským motivem, „Já zanevel jest ryze Nerudovské, jako závrená pointa básn na svt a v samotu". V své prostot hluboce jímavých jest jich celá ada, sem tam reminiscence ze studií písní národních psobí kouzeln krásné a jest vždy udána na pravém míst. „Kde jsem
se to octnul*
s
:
68 „Ba já
cítím, že
nkde je už pán Ježíš
andlov peje
si
duse
mn
postj
—
hlavách, po všech stranách!" v
v letní siesté. Mistrovským
básník
boliky jest
má
v limbu branách
báse
bouce „Náš
o
„V podzimních"
obzor
se
kusem pírodní sym-
Nevyrovnan krásná
druží se dojemná „Tak
zvolna
s
pointou dvou bílých rukou za
a
ím
s
dále ke
leskem
slz,
konci, tím
—
tak
jest
pedtuchám
„Já
perel,
„Starý strom a starý
a
me-
pojdi", k ní
smutn, tak sám a sám" se zvedajících,
ale jsou to perly
perly, které porodily dlouhé noci v
má
.
„Poj—
lokou básníkovou
pibývá
.
víc a více zasmušuje.
stále
hnal se pestrým, luzným za motýlem" ukazuje k ditacím hbitovním.
."
kraj se ženil dnes
chorob
erné
strávené.
lovk
iak málo spaní."
Všecka ísla závrená dýší smutkem až nakažlivým, bez sentimentalnosti jsou prost bolestná, jako každý konec, ale ta bolest je ryzí a pravá, prožitá, neumlkovaná. Ona pesvduje každým dechem. „ekla je
resumé
vína k seste
vln"
celé tragiky lidských bolestí.
Lampika
v
okn
chorob-
ného ukazuje smrti, aby nezbloudila na své cest.
Tak jsme opt mladý poeta, když
u
motiv hbitovních. S tmi zaal ped
lety
vyjel a
Byl pevný koráb to a
hrd
vzueslý,
dub stže jebo, boky jako z žuly, a rovno cestu svou si moem brázdil,
necb
arovný kruh
vlny orkanem se rozedmuly.
jeho poesie jest uzaven. Ale jaká práce
um-
hbitmito prvními a posledními tovními! Jaký život mezi touto náladou na poátku a konci dráhy, takými žnmi bohaté Kdyby mohl si býti každý pln vdom domotivy
lecká a národní mezi
!
sahu svého
díla,
bylo
by snad
mí
elegie
v posledních
básník, ale tím snad práv bychom pišli o
zpvech
nejlepší, co napsali.
Avšak veškerá poesie Nerudova nevyznla tak naprosto bolestn
:
!
69 a elegicky. Hotovil cyklus, který by byl poslední metou jeho
um-
—
leckých a vlasteneckých snah a plným výrazem jeho charakteru žel,
jen trosky zbyly,
teních"
tchto
I z
ale
každá
je
Tch
dílo.
kus mžeme
desíti
souditi na celek
torso ukazuje podstatné rysy jeho
výmluvn
cyklus vlastenecké
stylu,
mla
deset
„Zpv
pá-
pravou korunou Nerudovy poesie.
jest
lyriky
vyššího
a
urit. v
cyklus,
— zbývající Ml
nmž
to býti
vyznti
individualita básníkova plnými, k celku své innosti hloubky se sbírajícími, mohutnícími akkordy. Tón elegie a hymny by byl pevládal. Slavnostní šero jako v chrámu gotickém celá
stále z
malovanými okny tlumené, anebo ješt lépe posvátný šer eského zadumaného hvozdu v podjeseni, mlo býti naladním celkovým
aspo
ásti
v první
osudem národa,
nák
ditacích, bez
A
na celém cyklu.
se
zženštilých a apostrof blaslemických,
tžká, plna ticha
to drtící,
jako zkamenlá bolest nad pomalu a zvolna po dlouhých me-
Hluboká,
díla.
vyslovující
ped
bouí, ležeti
vše objato a vysloveno
ubohé zemi a k tomu nešastnému lidu všeho sobeckého rmutu,
vyzkoušeného
muže
Matka sedmibolestná „Hle,
s
matka Vlast
znává, že
vlasti
„V zemi
krásná
v
„zem trpkou,
do kola vroubí" s
;
tak
prvního
s
láskou
milence.
:
syn Národ v jejím klínu"
ten kus
upímné
zachovala
jej
kalicha",
zpovdi
istým a nepotísn-
kde s
osobní
kde auktor vy-
úinn
zpracován
tou duchaplnou apli-
jižto hrdý kámen hor jako kalichem by kol pesvdivá, duchaplná, rázuá „Za srdcem"
tím radostným vyznáním (rozumj eské dobré srdce), nech soudí bh sám v nebesích Zda jindy duše moje blahem výskla, le když tvé, lide, líce samý nach a smích a zdali slza jindy do oka mi vtryskla, než když t ruka vraha bídn tiskla ?" „To moje
té
oištnou
láskou
s
horoucností
motiv o Kristu v lesní kapli mši sloužícím, kací na
ní,
strážce" a „Ecce homo",
jedin láska k
bájen
—
bolestí,
„Andl
v obou kusech
ásten
a leží
láskou bez frase a bombastu, s
ale za
nesmírnou láskou k
tou srdcervoucí pointou
sama kamenla
jakoby
ným,
s
pi tom
a
s
mla
jest
70
ta
prost naivní „Ukolébavka vánoní", kam zalehá dojemn ohlas
starých písni církevních v ádcích: „za tvé o bratích nauení
svt vezme
mohutná, vskutku
lví
síly
do muení"
té zas
plna „Ve
stop", jedna z nejdmysl-
lví
njších koncepcí Nerudových — zda
akcenty poesie nové,
to nejsou
netušené, silné, ve všem naprosto originální a pekvapující? Jaká
invence v básni „Ve
stop"
lví
Jen jednou
!
šel
krajinou lev a ona
posud trne pod vlivem jeho majestátu. „Snad
A
nm
hrze,
ztrnul v
jak se chápe básník nadhozeného motivu! „Jak
1
po
kraj jak
cítíš,
Vždy jsem
bych!
necítil
z
eské zem!"
u nás tak: „Jen jeduou krajem tím
šel
ped dávnem
jen jednou,
národ
hml
lev,
jebo ev,
a sama zem slouchá s zatajeným dechem, zda hrzný hrom ten navrátí se echem, a co kde dýše, choulí se v své skrýši
a
O
„Lásce" jsme
chvním
s
již
Jsme zde
cítí:
ve lví íši!"
se jinde zmínili.
„Všecko jsem vyplakal, zase se osvžil, tebe bych, národe, tebe bych nepežil!"
nemže
Taková láska láska je
nutn
silná a
ovšem
dova míti vlastn cykly
„Zpvy pátení", k
Myslím první
si,
že
mla
opravdové,
zpvy
klidu a
mužné
síly,
Zpvy bílé soboty, Tomu nasvdují dva
vlasti a národu,
veleby a jásavého
triumfu.
kniha Neru-
vážné,
jejichž velebné intonace zaznívají
posud rozebraných, druhý z této lásky
dva:
Taková
v zoufalé bolesti.
ztrnouti
inorodá.
hluboké
k nám
z
kus
erpané práv plné slavnostní kusy,
z
nichž
jeden jsme položili v elo, druhý na konec cyklu zbylého. Báse na konci je více rázu povzbuzujícího, ve form chansony Bérangerské, ale plna jemných odstín a detail,
vých
pi
veškeré
své
asovosti a
obrat
píležitosti.
trefných a no-
Nazývá
se
„Jen
71
dál!".
Ta
jedním
z
v
ele nadepsána
„Moje barva ervená a
jest
nejvzácnjších ísel Nerudovy gallerie. stkáti takovou
všednlý
adu pípadných
obraz, pohrávati
v gradaci tak úinné, dovede jen mistr prvního ádu. zoruje ve
vznášení
vtru vztýený prapor zdouvání,
se,
míchání
našich barev.
obou
bílá" a jest
Na motiv
barev
tak ses
nimi
Básník po-
To vláni, klesání, ervené a bílé jest
šastn vystiženo nestejností rythmickou, která zde schváln a bravurn je provedena. Krátký ádek sleduje na delší verš a obrácen. Je v tom kus vdom vypoítaného efektu. A nyní pijde na
adu
symbolika barev tónem ryze Erbenovským vyznívající: „Ta jedna stránka, jak když andl nám ji pje brkem z blostného jeho kídla, však druhá psána již zas rudým dábla perem a psána
a
namoeným
v
kouná
pekel vídla."
Z barev pejde básník duchapln na barvu našich vin
a
koní
stálým stupováním.
„A
pakli lidstvo po zemi se
hlubným
moem
vlní,
rudý koral bud, jenž moe vzdorn plni, a pakli lidstvo výší se jak alpstvo nad tou zemí, ech bud Mont blanc a Mont rosa a zvýšen nade všemi,
ech
bílý,
a pakli lidstvo podobá se nebes
ech
bud
v ní bílou
hvzdné
tvái,
jitenkou a rudým Marsem zái!"
Myslím, že zde poesie Nerudova dostoupila jednoho ze svých
vrchol nejvíce záivých. „Bud
v
echách
volá básník na konci, a
ervená
básni,
— den
a
ob
den a plno rží kolem
bílý
!"
naše barvy v poslední metamorfose bílá
rže. Pravý
to kontrast nazírání
na vlast v jiné
kde bylo „dno v erných tmách a povrch v šedém koui."
Tento kontrast mezi vlasti
radostné a
vítzící
vlastí
ml
Dolorosou, ušlapanou a trpící ku býti
peklenut,
vyrovnán a
zd-
vodnn. Snad jen dv ísla tvoí zde zaátek pechodu, ona znamenitá „Ve lví stop" a „Láska". Myslím jen, že z lásky a z v-
72
domí
síly
vlastní lze
ísla, která
mla
vzkísiti
státi
mezi
i
svty zapadlé a ztroskotané.
tím,
nám
scházejí.
Ta
Byla by musila
uzrávati pomalu v duši básníkov, jako pomalu rostla
i
tato.
Léta
1887 jsou etapy vzniku tchto vzácných kus. dával Neruda v pravém slova smyslu „záležet" na
1881, 1883, 1886,
Vidíme, jak
si
tchto skladbách, v jiné
obmn
cítil,
své.
že
Prchl
v nich
sarkasmus,
koupení. ale
tená
k
otin
a z
celý a ztichla
pece
zase nový
ironie,
zbyla jen
vdomí síly národní, horoucí, tch ml vzrsti konený triumf
tžká, dusivá bolest a pevné rostoucí láska
jest
stále
a vy-
Nebylo dopáno mistrovi dokonati svj cyklus poslední, probíraje dojat listy jeho, cítí, že kráí „ve lví stop".
II.
OTÁZKY ASOVÉ.
Dilettantismus v nové literatue. <ž|est
známo,
že
slova
v nové literatue francouzské
mají
svou
nemá
Dilettantismus
historii.
pranic spoleného
s
pojmem
u nás posud užívaným. My, jak známo, nazýváme dilettantem toho, kdo mimo své povolání zabývá se njakým umním více pro svou zábavu, Lež aby mu to bylo cílem životním. Jeden dilettuje na divadle a jiný konen ve vyezávání lupenkou. Je také známo, jak dsní mohou býti takoví dilettanti a že proto se slovem dilettantismus pojí se obyejn píhana ano nkdy i dost píkré odsouzení. „Vný dilettant" bývá pohebním nápisem nejednoho aspiranta slávy umlecké. Kdyby nkdo znající jen tento význam slova etl, na p. že Ernest Renan je dilettantem, myslil by patrn, že to bud! nedo-
rozumní anebo v prose,
nýbrž
i
urážka.
A pece
v
a
poesii
adí
dnes
se
jsou
dilettanti
nejen
k nim nejzvunjší jména
moderní literatury.
Co
tená.
je tedy tento nový dilettantismus, ptá Pokusíme se o vysvtlení.
eknem nici
hned,
že
nepjde
to tak
se
znepokojený
snadno a že uritou
nového pojmu starého slova jsme posud nikde nenašli.
defi-
Sám
Paul Bourget, který nazývá Renana otcem veškerého dilettantismu,
tenáe pi této píležitosti spíše výkladem než nho není dilettantismus doktrínou, nýbrž spíše
odbývá Die
definicí.*)
disposicí
ducha dmyslnou zárove a velice rozkošnickou, v které se s láskou uchylujem k nejrznjším formám životním, chápem všecky a pece
pi tom *)
se žádné z nich
s
celou duší neoddáme.'
Obyejn vyrstá
Paul Bourget: Essais de Psychologie contemporaine
I.
str.
59 a násl.
76
lovk
vnitním život svém
ve
v
jisté,
jedné
urité
a
koleji,
jednom smru. Pirozen stává se pak asem nesnášelivým k svému okolí, chce všady shledávati se s názory výlun svými, Bývá za tžko vmysliti se s tmi, jimž zvykl a jež si osvojil.
v
v existenci jinou, v doby dávno zašlé, v stanoviska a názory
konané
neb
Pouhé
odbyté.
k tomu, zapotebí tu vtší
sympatisování
síly
ducha,
pe-
nestaí
minulostí
s
která by provedla
úplnou
metainorfosu v názorech a v smýšlení.
Až sem
postup myšlenek Bourgetových, zbývá
jde
asi
kovati pojem nového dilettantismu na jednotlivé
Napadá nám známá vta: Vše
praktické.
odpustiti, a vidíme v
Objasníme liturgie
Ne njší,
v
klí nové theorie.
píklady. Odchovanec moderních ideí svobody,
to
vcí
s
duší
s
formu.
i
lovk
tak
hrouží se
pvab
moderním celou a vící, teba sám dilettant v
mystického kesanství,
poetické form, pozdji se slast, již
všecko
celou jich mnohotvárnou poesií. Fanatismus jest slepý
s
i
pochopiti jest
atheismu bude šmahem zavrhovati obady katolické
neodvislosti,
a zavrhne
ní
apli-
skutené pípady
smíí
i
byl sebe svobodomysl-
zprvu zachytí se na jeho
pedmtem,
s
Ten po-
slova smyslu.
on chce okoušeti
lovenstva.
poskytuje duším tento stav
pravým náboženstvím neb ne, ano je-li náboženstvím, nejde, jemu jedná se toliko o požitek, vycházející 2 úplného pochopení stylu doby a stavu, v nmž se tenkrát octlo lovenstvo. Dnes je tedy dilettant v moderním slova smyslu kesanem, žákem Fra Angelika a lenem kollegia Dantova z jeho zítra zcela klidn jest pohanem pozdní renaissance, Nového žití Je-li
o to
mu
ani
—
vyznavaem Machiavelliho Požitek leckých té
i
Aretina.
duševní, plynoucí z istého zažívání nejen
:
které
doby,
nýbrž
celého
ovšem hezký stupen vzdlání, lépe
pímo
k raffinovanosti.
návati
ponkud
s
má
eklektismem.
více praktického
a v nkterých
vcech
eeno
Dilettantismus lze
její,
tomto smyslu srov-
významu
si
ze všeho
všeho.
Eklek-
dilettantismus jest
výluný
ideáln užívati
—
dl um-
pedpokládá
hyperkultury a vede v
Tento hlásá, vybrati
nejlepší, kdežto dilettantismus chce
tismus
ovzduší
ani docela provésti se nedá. Obojí však dostaví
77
když odkvete,
vždy,
se v civilisaci
po
dob
klassické,
v
chvíli
úpadku a rozrušení spolenosti. Jedním z nejstarších dilettant v tomto slova smyslu Alkibiades,
který
mnil barvu
byl
a choutky své jak chameleón, velký
Leonardo da Vinci tíhnul svou všestranností rovnž k dilettantismu, Montaigne i Shakespeare nesou jeho stopy v dílech svých. V literatue moderní jest podle Bourgeta Ernest Renan pravým otcem dilettantismu, který zvláš v jeho dramatických básních a jeho „filosofických
dialogách" došel nejostejšího vyjádení.
plodem dilettantismu jest vnitní odpor. Dilettanustavin vlastní výroky své. Renan je až píliš
Prvním
tismus opravuje
znám
obojetností
Druhým
Dilettant se vmyslí je a
svých
výrok
pesvdení.
svého
a nejistotou
jeho plodem je stálá jemná ironie. v
tomto slova smyslu je nad všemi theoriemi, on chápe všecky,
do všech,
má práv
ustavin na
proto
Dilettanta nic neurazí, on vymluví,
pólu k druhému
jednoho
slovo a pro vše výklad a
úsmv
ironický.
on skáe od
on pochopí vše,
pes vnitní spory omluvu. On pochopí
ovládá
všemi,
stotožní se se rtu dobrácký
Pro vše
lehce.
má
Krista jako Nerona,
Madonnu jako Lucretii Borgii, Danteovou Beatrici jako Messalinu. Jeho duše, jak praví Bourget, má tisíc hran, v nichž se odráží všecko se stejnou podrobností a láskou. Dilettant chápe orgie biování se stedovkých flagellant, písnost Seneky nespoutanost Aretina, jemu by svt byl nudný, kdyby v byli samí obrazoborci a pedantové ctnosti, rovnž jako jedin Falstaíové a Don Juanové. Náhledy dilettanta se podobají dnes paradoxm a zítra mystifikaci, dnes pyrrhonismu a zítra sadismu, jemu svt je stále dost obsáhlý a šírý, on pije ze všech zídel Tiberia
i
nm
i
a
íší,
chce
poznat,
pocítit,
pochopit,
možná
co
prožit
nejvíc,
ne-li všecko.
Nezapíráme, že dilettantismus jest stav duše dost vzácný, Nemá-li být jen povrchním rozechoulostivý ano i nebezpený.
ením
všech
stadií,
jimiž
prošel
duch
pedpokládá silné V tom jeho
lidský,
duševní konstituce, velké práce, studií a sebeovládání. vzácnost a choulostivost. Jeho nebezpeí pak jest co
zjemní
lovka
a
a
zbystí
uiní
jej
neobyejným zpsobem náhle
obanem
íší
a
v
tom, že v tom,
duši
vk
i
schopnosti
všech
i
dávno
78 zašlých a minulých, vede k neobyejnému roztíštní náhled všeobecn za platné uznávaných.
Jiné jeho nebezpeí jest,
nkdy
smr mže
že tato nesetnost
se
Z toho jest zjevno, že tento moderní dilettantismus jest pouze pro duchy silné, již jemu holdujíce zárove sebe ovládati dovedou, a že by mohl v ruce lidí zteštných vésti k nejvtším abnormitám i absurdnostem. a
zdáti
i
bezcharakterností.
státi
Nejeklatantnjším toho píkladem
mansv „A
rebours",*)
který
nelze
ponkud svj pedmt. Hrdina
jen
je.it
podivný román Huys-
vyerpati
chceme-li
pejíti,
tohoto románu jest dilettantem
v moderním slova významu, ale neomezuje se na pouhou theorii,
Náhodou
provádí vše prakticky.
nýbrž
boháem
jest
mže
a
si
Divnou Odysseju svou provádí na podle své choutky, sob na všech smyslech svých, zaídí si poádá pouze pro sebe koncerty vní a chutí, opájí se literaturami úpadku všech národ a dob, zamuje den a noc, hraje si v pevrácenostech a výstednostech všeho druhu, ukájí všecky své všecky extravagance.
dovoliti
dm
nápady až
choutky,
a
stane
celý
si
—
obtí mrtvice
systém nervový a žaludení,
cizí.
ukázáno
smru
zrovna jako druhdy v jiném
Oblomov jest,
nm
V
neb Faust.
na nejzazší své mezi,
tismus
jinak než
žil
které jiným posud
Tento hrab des Esseintes jest typickou figurou moderní
literatury,
Manfred,
aby
vše jen proto,
aby pochopil a zažil dojmy a pocity,
ostatní,
jsou
se
rozruší
pímo
vedoucí
jak dilettantismus
mže
slabé organisace zvlášt tam, kde
byl
zosobnn
dilettan-
úpadku,
v
nm
nebezpený povahám
býti
provádn
k
Lara neb
jí
jest
jest pedanticky a
kde
chce všemu, jak íkáme, pijíti na kloub.
Z toho záleží,
jest
zejmo,
že
podstata
abych tak ekl, ve virtuosnosti,
jednotlivých
vrstev
s
moderního
dilettantismu
jakou dotýká se dilettant
erpaje
a fasí kultury lidské,
z
pochopení
všech rozkoš a požitek nejvzácnjší. I tak
není
zvaný praerafaelismus
niím jiným
než
v
umní
dilettantismem
výtvarném a
neb
stránkou.
*) J.
K, Huysnians:
A
v
aspo jednou
rebours, Charpeutier 1881.
poesii
jeho
79
Jsou známí praerafaelisté a
pedchdc
napodobitelé
v malíství,
souasník
a
slepí to obdivovatelé
Lippiho
Rafaelových,
a Raiboliniho, dále Botticelliho, Fra Angelika a Fra Bartolemraea.
Mén
známa
národ
jest u nás škola ta v poesii, a divné jest, že
tak positivní, jako Angliané,
smru tomu
vévodí v
osob velkého
poety Danta Gabriela Rossettiho. Poesie jeho a celé velké skupiny v jeho
básnické jdoucí
dnes
lyrice
Šlépjích
tsn
stedovkých trouver
s
se
k
zapomenuté
jich
subtilností,
druží
veškerou
znapodobujíc kterém pološer, v si tenkrát allegorický i mystický symbolisující poesie tak libovala. ástea sem spadají nkteré verše nejvtší
jich nuancemi, jich skolastikou a jich raffinovaností,
i
anglické poetky Elisy Barrett-Browningové.
Nejblíže dilettantismu však stojí poslední škola básnická ve Francii, zvaná
obyejn jménem dekadant
Mají
neb symbolist.
vyznavai její zajisté mimo dilettantismus vyznaený v tchto ádcích také ješt jiné snahy, ale jádro je stejné, Verlaine jako Mallarmé, Tristan Corbier jako Jean Moréas jsou dilettanty ve Ano Bourget sám kokesmyslu slova Renanova neb Bourgetova. tuje s touto skupinou básnickou, které nelze upíti neobyejné ovládání jazyka a
formy básnické, ale které nejastji chybí, ta
dle našeho zdání nejpodstatnjší vlastnost díla
umleckého, jasnost
a prhlednost.
Naposledy, pokud víme, zabýval se dilettantismem v našem smyslu slova Jules Lemaitre*) pojednávaje v „portrétech souas-
ník"
Paulu
o
jakožto
dilettantismus
dovede se
vžíti
dar
oddati se jedné
ukazuje, že dilettantismus
než
v
zái
obraznosti,
malebným
má
z nich
urit
a
pibližn s
láskou
nejrznjších, pi tom
úpln.
Lemaitre dále
bratra v exotismu, který není
kosmopolitismem,
deskriptivní poesie,
první
definuje
která
v morální život dob a fásí
vyluujíc možnost, jiným,
Lemaitre
Bourgetovi.
jak
Pierre, Chateaubriand a Victor
jej
ili
zahájili již
Hugo
niím
kosmopolitismem
Bernardin de Saint-
(Orientaly) a jak jej dovršil
Pierre Loti v svých románech.
Zbývá ješt jedna poznámka. mismu aneb aspo k melancholii. K )
Dilettantismus vede
Je
to
zjevno
Jules Lemaitre: Les Contemporains, Paris 1892.
k pessi-
na celé
ad
80
mu
autor, kteí
úsmv
Baudelaire,
Leconte
de
Víc než jiný
Bourget.
skuteností
a
Renan pes všecken úlisný a dobrácký svém otráven hokostí tak dobe jako
holdovali. I
jest v nitru a jádru
ideálem,
duše
stav jet
brati
Flaubert,
Lisle,
on
cítí
stále
Goncourtové
spor mezi
chimérami
minulosti,
živ
a odtud smutek, stísnnost a v nejlepším
pípad
trpká resignace.
Exotismus pak zvláš nese zárodek tísn a smutku v sob,
lovka
on nicotu
román
mí
ohromnosti vesmíru, a také jediný refrain
dle
lovka
Lotiho jest malichernost
ramatu cizích kraj a moí, víc,
a
dilettantismus
smutná
ta
vi
ohromnému panoneuvidí je nikdy
jistota, že
že zmizí beze stopy, kdežto ony zstanou.
Jiná otázka.
ím
budou
ob
tato stadia duševní v
píští civilisace, jaká jest cena jejich a jaký jich
trochu
pedasná, nám možno
a vysvtlovati,
radostn
vše, co z
pouze je konstatovati
dnes
jen
stopy jich
hledati
v
djinách
význam? Otázka
literatue
a
umní,
uvítati
nich opravdu osvžujícího a dobrého plyne pro
celek, a to že z nich plyne,
by
psobivost
jich
omezena byla na
kruh nejužší, nikdy upíti nelze. Kdyby nic jiného, jde jim v zá-
ptí rozšíení obzoru lidského a tyto symptomy pro
ignorovati
svými v
umní nkdy
i
pímo
vi
této
civilisaci
imponující.
výhod tak
bylo
by híšné
dležité a výsledky
Nová
literárn kritická.
díla
— Filon. — Biré. — Monod. — Carducci.
Taine.
Píálo jest jmen v literární
staví s úctou tak úplnou a hlubokou,
storik literární
jest skoro
vbec. Duch
žárliv, že
jeho
historika
stati
schopný
i
o Balzacovi, o Carleylovi),
dovršitel
Sainte-Beuvv
práce obrátil
výhradn
ztratila tím historie
—
škoda,
že
rozsudí ve ano,
ztratila tím
rozhodn získala, ale kritika. Nic plátno,
všecka duchaplnost bystrých eklektikv,
a
Lemaítre, nevyváží tento hlas kovového
pesvdení,
mentace, tu logiku soudu, je
píjemný, a co
tantismus
—
jíž
více, jest
ale jak je
i
on
slují
promnlivý, jak
vlnivý, jak stará otázka
podati
se zcela
astji znavenému a po
Dáti se kolébati vlnami všech
unášeti v dálku fanatických vidin, civilisací,
tu sílu argu-
pohodlný, zrovna jako dilet-
Pilátova „Co jest pravda?" se naskýtá tím
pravd dychtícímu tenái.
Desjardin, France,
Kritický impressionismus
vládl.
velice
vcech
chceme-li
vtší a úrodnjší ást své
k historii. Tato tím
literární,
pi tom
vzletu básnického
vkusu tak povolaný, pravý ddic a pokraovatel, i
historikem
též
tak povznesený, obsáhlý a vše objímající,
stízlivý a nejvýš spravedlivý a zase (viz jen
se znalec za-
jako jméno Tainovo. Himohl autor „djin anglické
literárního
býti vedle
literatury"
u kterých
historii,
umti
smr,
stotožniti se s jakoukoliv
chvilkovému
rozmaru,
jak to zábavné
pedevším, jak vdné! Ale jak prchavé zárove! Zdá se skoro, že naše doba odvyká vážné kritice. Dnes má skoro všady vrchol kritika,
dla. A
která
snad
nco
cítí,
kdežto
stará
kritika
nco
v tom je podstatný rozdíl.
Jar. Vrchlický: Nové studie a podobizny.
6
v-
82 S tím Ytším zájmem sáhli jsme po posledním svazku essayí Tainových,*) autor
jichž
obstarati.
uspoádání dedikace,
I
a
korrektury
Leonu
nemohl
Bonnatovi,
zvnlý
již
jest
piinna
rukou vydavatelovou podle pání zesnulého mistra. Je to dojemné a smutné. Autor v posledních letech byl tak zcela zabrán svými studiemi historickými, že zapomnl na své studie literární které vedle ohromné epopeje revoluce francouzské byly mu asi
—
jako eferaerní
bubliny,
možná, šastnjších
Konen ped oima
poslední zbytky studií z let
—
zajisté.
zde je klam možný.
i
mladších
Nebo
ped soudem
pozdjších djin,
co
je
vskutku velké
píštích
vk?
Dost
možná, že ten celý nádherný palác djin revoluních, jemuž Taine zasvtil pl života svého, pod kahancera nových badání se sítí,
jiným úhlem bystrého pozorovatele, zahraje do-
že osvtlen pod
pod jeho podrobným, všecky snad detaily vystihujícím pérem. Nové doba pinese snad ješt jiné a nové stanovisko a toto i nové závry a nové soudy. Nic není tak klamného jako djiny, kde tolik nitek se sbíhá, kde tolik malých osud tvoí velikou výslednici svtového
cela v jiných barvách, než v jakých jej vidíme dnes
Možná, že i tomuto zákonu podlehnou Tainem tak pracn zbudované djiny revoluce francouzské, kdežto jeho essaye ist literární historii a zjevm jejím vnované budou státi v své klasíáta.
sické
dokonalosti na
vého srdce
pevn
pevných základech
bystré logiky a vníma-
pro vždy.
Ano, vnímavého srdce, to jest velké slovo tam, kde neúprosný soud rozumu pevládá z pravidla. Pak platí vývody srdce dvojnásob. A to se mi stalo pi tomto posledním svazku Tainových
studií.
hovoí vedle
Víc než dojat odložil jsem knihu, tolika
kde tolik srdce
rozumu.
Stránky poslední knihy Tainovy mají celkem ráz více píležitostný a asový, ale
nieho
snad jen volné
pohrobní
listy,
sové poznámky, zuje celý
")
lovk
H. Taine
:
to neubírá jejich
vzpomínky,
akademické hovory.
cen. Nkteré jsou
píležitá oslovení,
Budiž, ale
i
v
tom
a-
se uka-
a celý myslitel.
Derniers Essais
critique et histoire, Paris, Hachette 1894.
!
83 Nejlepší
dkaz, jak
Taine, jsou jeho
obsáhlý, vnímavý, vše chápající duch byl
v této
stati
Victor a George Sandovi.
zasvcené Paulu de
knize,
Nelze
sob
v literární
kritice
Saint-
mysliti
vtších protiv, než práv geniální kolorista tovati
byli Paul de Saint-Victor a Taine. Onen pedevším, který za krásný obraz byl hotov ob-
myšlenku, a tento geniální myslitel, jenž se o krásu obraz
i
jen potud staral, pokud se snášela
ml
A
pece, jaký smysl
tento „suchý patron" pro paletu záivého koloristy, jaké po-
chopení své
pravdou.
s
!
obraz a metafor tch tenáv. Taina nikdy neunavil, jest prou zrovna myšlénkou. Sám Victor
Paul de Saint-Victor prý leskem svých
tenáe
unavoval. Lituji
nebo Saint- Victorv obraz Hugo prý se vyslovil, že lánky jeho lze ísti pouze s modrými brejlenu na oích, ale týž Victor Hugo ekl, že pro jednu stránku Paula de Saint-Victor by napsal nyní, jak my,
uiuní
z
kacíi malebného
takových
úst.
lemi" poesie, ano víc,
radostí celou knihu.
Taine, duch
stízlivý, mathematický, dal
rád,
s
slova, se
Pochopíte
chápeme takového zadost-
neobyejn
hluboký, myslící,
tmito „modrými brejuznal mistrovství jich pvodce bez okolk, se podmaniti
ano nadšen
„Vzpomínám kdesi na
venkov
si,"
praví
Taine
„že loni etl jsem Nancy mezi desíti asoShakespearovi. V spoust tolika (str.
28.),
v poloviní poušti blíž
jakýs lánek o utváených a pólo pochybených, jež mly vysloviti den ke dni myšlenku neuritou, tento zdál se mi býti hlaholeni posounu, jenž nasazen a vyplnn byl z plných plic zvukem napisy
hlas
najednou
pólo jen
pjatým, chvjícím se a nádherným, který
mužný pízvuk
v odstínovaných
lacích nevýslovné
pi všem zjemoval svj
inflexích a v
rozmarných modu-
nhy."
Nelze ani lépe vyjáditi slovem celou podstatu a bytost tohoto velkého kouzelníka, jímž byl Paul de Saint-Victor. Taine jej vycítil a pochopil na první ráz. V momentu tom, aniž snad to
vdl,
tiskl
ruku Victoru Hugovi, který v svých apokalyptických
dumách na Guernsey samotái
paížském.
ml souasn
asi
totéž smýšlení
o
tichém
rozum se zde potkaly a nevdly o sob a to práv je pro nás tak stejn pouné, jako dojemné zárove. Dkaz, že abstrakce rozumová se mže setkati v svorném objetí s horující obrazností. Nejvtší láska Nejvyšší
obraznost a nejbystejší
—
34 a nejvtší spravedlnost objaly se v smrti Kristov, pravil kýs otec církevní.
Neznám
pípadu
lepší applikace tohoto
práv zde
než
rární historie,
mluv
lánky, praví Taine,
v
djinách
o klassické dnes knize Paula de Saint-
mnohé
Victor „Lidé a bozi", snad až na dva nebo ti jsou krásné,
Celek je jakýsi
arcidílem.
loské) jest
nimi (patrn studie o Venuši Mi-
mezi
jsou podivuhodné, jeden
Komancero Heineovo,
a
lite-
„Skoro všecky tyto
naskytuje.
se
druh Pantheonu,
máme-li íci pravdu, jen
historie oku básníka
jako
asi
takto se jeví
umlce."
a
Zdá se vkutku, jakoby v lánku tom byl si Taine nasadil „modré brejle" svého vzoru. Sám stává se poetou, vystihuje to, co jest specificky poetické. Jak duchaplná jest definice, že autor smru Pauia de Saint- Victor musí býti fantastem, „on nenáleží djinám, ale djiny náležejí jemu". A tytéž obraty dovede najíti u svého pedmtu. Se svdomitostí historika je zaznamenal všecky a vytknul v své studii. Jaké to zadostuinní pro básníky všech a národ, vyslovené ústy Tainovými „Heine, Goethe, Mckert, Victor Hugo, Tennyson a tolik jiných básník veršem a prosou užili
vk
:
svého genia nebo svého talentu v divinacích historických a „našli
pravdu
poesii".
v
Mže
býti trefnjší
nad románem
odpovdi všem, kteí dnes lámou ttinu
nebo básní historickou
sudcích proti tomuto úsudku.
?
Jak jsou malí v svých ped-
Našli pravdu
není všecko? Realisté hledají tuto pravdu nenacházejí; idealisté zmýliti, ale
ani
pro
ji
hledají v poesii,
Taine storických
má pln
pravdu,
vk,
a
opt
tmito výmluvnými Tainovi
úsudek
cítiti
slovy:
samému
se stanoviska
mila nová doba velmi
uchvátiti
sta
platí.
pesné
liniích.
o Paulovi
de Saint-Victor
„Kdyby historie mohla
Stejn jako nad románem
nalézti
a vysloviti hluboké rozdíly plemen
krásnou
,Tys mi byl vzat!'"
jí
nco
v koncepcích hi-
že dlužno
vidti v massách a ve velkých
Taine zavírá svou
by ekla:
nenajdou, že
jí
nkdy
se zajisté také
historie, a
tvrdí-li,
poesii, zda v tom
pedevším vidti, ob jí máti celek,
základní povahy jisté doby, a
ji
v
skutenosti a asto
mohou
jim a priori upírati, že
nemohou? Zde promluvil mistr
v
—
mluviti, jist
Jaká frappantní analogie
literární
vi
historie!
a skladbou historickou
hrav ttinu nad románem
vbec
zlo-
sentimentálním.
85 Odsoudila
A
jedním
jej
vskutku:
nWa
panující
druhdy
od tohoto
Tím zajímavjší
velebeného
tak
jest hlas
teba tosti
„Román
:
zajisté toho
mistra
litovati,
vyhledávaného spisovatele.
a
jak známo, klestil cestu
který,
významnou nástupc a nevedle podrobnosti a svdomi-
že žáci
rozšíili 'celkové
z Balzaca,
v
položiti do slova
dostal se do ruky Balzacových
mohutnost kombinace, dlají
Tainv,
Neváháme sem
Balzacovi a jeho škole. tu stránku
osob George Sanda. mezi tenástvem odvrátila se na as péra
škrtnutím
jako
mají hloubku analysy,
rozhledy, že
pronikavost filosofickou,
kteréž
vlastnosti
Rembrandta, velkého malíe lovenstva.
z
Ale jest více forem umleckých, a umní George Sanda, založené na principu zcela opaném, jest rovnž umní druhu vyššího." A nyní vypoítává Taine celou
adu román a povídek a ped zrakem
asem,
neztratily
prvního
dotknuty jako
dne.
Sandovýcb, které na i
moderního
cen
své
jsou ne-
S bystrostí úžasnou vymezuje pak
dobývá pro
rozdíl mezi tvorbou realistickou a idealistickou,
romanopisce poloztracenou
tenáe
doménu
již
sn
umní
a touhy, srovnává vý-
hudbou a oceuje illusi, do které nás kolébá péro spisovatele-idealisty. Velký dar, tvoiti a udržeti v tenái
sledek innosti té
illusi,
nazývá
padesáti
práv
s
žádný spisovatel
Uznává vysoké
G. Sand.
pro
neocenitelnou
službou
rok
neml cíle
lidstvo, a
tvrdí,
že od
daru toho v té míe, jako
a mety
umní
tohoto, jakými
problém filosofických, náboženských nebo morálních, problém srdce, svdomí a vychování. Pichází k výsledku, že tyto
jsou ešení
sujety dnes jako všeobecné otázky bagatelisované jsou vlastn ty
nejdramatitjší,
nebo
hrává v nitru našem"
tvoí podstatu
dl
„pravé drama jest vždy (str.
Praví
literárních, která
až píliš zapomíná, a že podrží svou
134.).
práv
to,
které se ode-
konen,
že tyto otázky
na
dnešní pokolení
zstanou,
tyto abstrakce a chceme-li
sympatickou a trvalou pitažlivost,
i
když
tirády
„nejpo-
drobnjší kopie nejobratnjších malí nebudou již chápány, anebo budou pouhými historickými dokumenty" (str. 136.). Všem pak
Sand svým slohem. dvou století neml a takové výmluvnosti, takové crescendo vášn, kde enický
Nikdo od tolik
as
+
vévodí
velkých
dle
Taina George
klassik
posledních
86 a
nadšený
dech
slova Taine,
bez
kypujícího,
eištm
uevázne ani na okamžik.
„prýští
se
zastávky,
pirozeným
s
„Vše zde," praví do hlubokého a pe-
jednotného zdroje
z
bez
zakalení a pekážek,
vše
eky.
jasností veliké, proudící
plyne
Nic tu ná-
silného, nuceného, nestejného, vše jest bohaté, spontánní a zdravé."
pak pokládá Sandovi jeho vesnické romány
Za velkou zásluhu
V
a povídky.
stvoil on nový
nich
poslední zbytek
deklamace
genre.
V
a frase a piblížil
nich odhodil Sand se jasností,
jedno-
duchostí a plastikou svých výtvor ke Goethovi a ke starým klas-
sikm. „V
jako naše," praví Taine v
civilisaci
závrku
své studie,
„pod takovou spoustou
abstrakcí a theorií, ve víru literatury tak
komplikované a
toto obnovení
složité
ei
primitivní
jest
skoro
bezpíkladné tour de force, a v ohromném díle George Sanda nic nedává tak velký pojem o originálnosti jeho genia a pružnosti jeho ducha, jako práv tento druh tvorby jeho."
zárove Taine sám po vyslovení tohoto úsudku Jeho nezávislost je práv tak velká jako láska ku pravd, která nezná ohledu osoby ani ohled kast, škol a literárních obcí Jak vysoko zde
stojí
!
To
a kapliek.
úsudek zcela
jiný,
Goncourtové, Barbey Aurevilly a
než vyslovili o Sandovi Zola,
jiní.
na praporu kast a škol vychází Taine
jemuž „I
vnována
jest
jiná
on miloval pravdu
krásn
se
sympatická
V
této nezávislosti
práv od sta
—
z celého srdce a sloužil jí
vyjaduje Taine o
velikého
úsudku mistra,
od Sainte-Beuva.
všemi silami," jak
nm.
Sainte-Beuve nevyložil nikdy
pln svj
systém kritický. Taine
ku pravd, obávaje se ublížiti jí tvrzením píliš všeobecným aneb píliš uritým. Myslil, že pravda jest píliš velká, než aby mohla býti vtsnána v mathematické formulky. Takové úzkosti neznali kritikové pozdjší. Jak myslí, že uinil tak z opatrnosti a šetrnosti
rychle byla zosnováoa formule realismu a naturalismu, a jak rychle bylo souzeno podle
ného, nehodila-li
jak deptána arcidíla poesie a uméní sloves-
do kadlubu
nov
objevené theorie!
Práv
píkladem pípadným. Musil pijíti jeden duševních otc nové školy a úsudkem svým práv citovaným
George z
ní,
se
Sand
je
tu
ukázati, jak úzké jsou tyto formulky,
jak jednostranné a výluné,
jak, co je vskutku velkým a krásným a tudíž logicky
petrvá,
a
již jest
tvoeno
dle princip jakýchkoliv.
i
pravdivým,
87
sám Taine ml v míe svrchované a jíž také hlavn vdc, vyhledával, bylo ono již u píkdy mluvil o Paulu de Saint- Victor, vyslovené zení
Vlastnost,
již
umlc,
u jiných ležitosti,
ale
k celku, objímání velkých mass, zachyceni jádra a charakteristiky celých epoch. V jakém stupni tuto obdivuhodnou vlastnost shledává Taine u Sainte-Beuva, o tom podávají stránky 54. až 57. svdectví nejvýmluvnjší. Z úst nad jiné povolaných vysloveno, jaký tvrí duch byl Sainte-Beuve, a za pomníky jeho innosti právem vytena díla „Port-Royal" a „Causeries du lundi". Charakteristika Sainte-Beuva podána tu vrn a neobyejn vele. Ukázáno,
v
djin
vd
em
byl
on vynálezcem,
že to
v applikaci
bylo
zákon
pírodních na djiny morální, že pochopení musilo vždy pedcházeti pozorování, že musila se individualita takka vyloupnouti, aby správn mohla být ocenna, ze svého prostedí po
dokonalém prostudování a pochopení tohoto prostedí. Tato snaha po pravd tvoí takka etnické jádro všech statí v této knize Tainov. Setkáváme se s ní opt a opt ve variantech nejrznjších, v jádru je však táž. Tak pojednávaje o Ribotov knize o ddinosti pichází k závrku na otázku rozvoje lidského pokolení a vyslovuje tuto krásnou myšlenku ve form umle vytváené jako pravá kam eje antická: „Tak každý život intelligentní nebo ctnostný piiuje njaké malé zvtšení k dobrým pudm a ke krásným schopnostem budoucího lidstva, jako pochode, která po shoení zanechává po sob hrstku popela, jímž zúrodní pole, které ped tím osvcovala a zahívala; a to je ta hromada tvoí látku myšlenek pravpopela, která rostouc od do divých a ušlechtilých skutk a postupem mní v bohatou že nuzné klasobraní dob starých." Celou knihou vane duch snášenlivosti a pravého ušlechtilého
vk
vk
Možno -li
mudrctví.
u Tainea,
který
již
prvními
svými pracemi
vystoupil hotový, zralý a celý, mluviti o evoluci, jest ona zajisté
jediné v této stránce povahy jeho.
method
k pronikavé a originální lantnímu lépe
stylu,
eeno
ušlechtilost
šené jest
jímž
Taine
vystupuje
v
K
bystrému, hlubokému soudu,
srovnávací a analytické, k
vždycky
posledních
vládl,
pistupuje zde,
pracích,
povahy a velkost srdce rozhodn
v
o
nichž
bril-
spíš
mluvíme,
popedí. Jak vzne-
na p. stanovisko vyslovené na stránce
108.,
pojedná-
88 o snášenlivosti s nepáteli.
vající
své protivníky,
žíti
v sociálním organismu
Dle
nho
tžiti z jejich
nimi,
s
za ústroje
rovnž
jest nejlépe
opposice,
„snášeti
pokládati je
tak podstatné,
za jaké
Takovýmito vážnými pravdami jest prosycena provívá mimo to dech mužného sebevdomého
pokládáme sebe." celá
kniha,
klidu
;
již
sem tam
elegie,
se
pimísí
z pravidla
která se
nota vážné
resignace a jakési tiché
dostavuje u každého
s lety
pibýva-
zvláš dojemná pi nkterých vzpomínkách
Tato nota je
jícími.
i
dojemn koní
se na p. lánek posvcený památce pítele Marcelina, zakladatele asopisu „La Vie parísienne". Pipomínaje si úmrtí jiného pítele, záhy zesnulého, nadaného mathematika Woepcke, jemuž vnoval tklivou vzpomínku v prvním svazku svých essayí, praví již r My jdeme za tmito mrtvými v malé jen vzdálenosti stezkou, která se ztratila pod
ryze
Jak
osobních.
:
pod našimi
jich kroky. I
hloub a hloub, a tato
již
zem,
se propadává,
která
každým dnem
se
noíme
pikrývá, vystupuje nám
je
již
až po kolena."
Tyto
ádky
byly psány
3.
kvtna
1888.
zavely se vlny nad hlavou daleko genialnjší, nad srdcem jist stejn ušlechtilým.
Za málo
Postava
let
Prospera Mérimée
rýsuje se nad jiné
markantn
na obzoru moderní prosy francouzské, dík etným, vysoce a psali Blaze du Bury, Taine a jiní, zajímavým pracím, jež o
urit
nm
hlavn též dík hojnému materiálu z jeho list soukromých, soustavn v posledních letech vydávaných.*) Pochybuji, že nové hlavní rysy této rázovité publikace by mohly zmniti v
a
nem
fysiognomie literární; ani pítel, ani nepítel, ani indiskrece vy-
davatel jeho korrespondence nepiiní již více k ustálené této pólo A pece skeptické, pólo zadumané, písn aristokratické masce. knihu velkou celou Filon Augustin pan vydal nedávno *)
Taine: Prosper Mérimée úvodem ku prvnímu svazku
1875.
Lettres a une
XXXII. Blaze de Bury, Avant-propos ku Lettres á une autre Inconnue. Lévy, pag. I.— LXXII.
Inconnue pag.
I.
Paris.
89
nejednom ohledu pozoruhodnou, i amateurovi poskytne nejednu chvíli píjemnou. Zásadn tedy v liniích velkých jednou silnými tahy nartnutého portrétu nieho nového, ale jaké množství zajímavých detail pro dobu i pro spisovatele! A všecko psáno neobyejn svižn, byste a elegantn, a pi veškeré zdánlivé indiskretnosti delikátn a rovnž aristokraticky. Pan Filon patí k literární družin bývalé císaovny Eugenie, Mérimée byl pak dlouholetým pítelem matky císaovniny staré hrabnky Montijo a pozdji takka osobním peditatelem císaovny, psal nkteré no velký, jako zejména „Modrý pokoj" výslovn pro ni, a také jeden as byl aranžérem literárních dychánk a zábav za šastných dn aranjuezských v Tuileriích. Císaovna dala panu Filonovi celou velice obsáhlou korrespondenci Mériméeovu s hrabnkou Montijo a ješt s jinými vynikajícími osobnostmi oné doby k úpln volné disposici, a z celé této bohaté pokladnice vyvážil pan Filon pokud toho jen ohledy na ješt žijící osoby dovoo Mériméeovi, *)
a
to
knihu
v
bez které se žádný badatel na tomto poli neobejde a která
—
lovaly
—
nejednu vzácnou a vysoce zajímavou
pirozenjšího, „v
dkaz
že
knihu
uctivé uznalosti
První své Filon do srpna
seznámení se 1868.
vnjšek Mériméev,
podrobnost.
Nic
vnoval vdný autor císaovn a nezmnitelné vrnosti." svou
s
autorem „Coloinby"
pi tom nkolika
Kreslí
datuje
ostrými
pan
rysy ze-
aby byly doslovn reprodukovány. „Vcházeje do Cour des Fontaines uzel jsem císaovnu picházející z anglické zahrady. Po jejím boku kráel rysy,
které
starý pán, dívaje se na dláždní.
ml
šedé kalhoty, bílou vestu,
rého stihu. Nos
tymi
ml
velký,
stojí
za
Obleen
to,
byl
peliv, ano koketn:
širokou blankytovou
kravatu sta-
na konci tyhranný, elo zbrázdné
výrazem ponkud tvrdým krylo se ve stínu hustého oboí za blyskotavým sklíkem skipce. Celkové držení tla ztuhlé. Patrn njaký anglický diplomat. Císaovna mne zavolala, aby mne pedstavila. Byl to Mérimée." Pan Filon darmo hledal píležitosti seznámiti se blíže s Mériméem. Zdálo se, že tímto formálním pedstavením bylo vše od*)
oeuvres
kížovými rýhami; oko
velké,
chladné,
s
Augustin Filon, Mérimée et ses amis avec une bibliographie des compltes de Mérimée par le Vte. Spoelberch de Lovenjoul. Paris,
Hachette 1894.
90
pi Mériméeov upjatosti a zdrženlivosti až píslovbec a literární zvláš. Byl již v té
byto, zvlášt
vené ku
mladší generaci
dob Mérimée
samotá, podivný pavouk, omezující styky své na málo osob z periody svých mladších let, a tmito byli ješt spíše pouze lidé o literaturu se starající než literáti sami. Pan Filon pidržel se tchto a jelikož sám o sob praví, že má pár pozorných uší, vyslechl leccos, že ínohl postavu svého modelu zachytiti vrn
takka detail. Náhodou dostal se Mériméeovy klassické poslední práce „Lokis", pak
a reprodukovati do nejmenších
k pedítání
zmínnou korrespondenci od císaovny, jiné od pátel Mériméeových a tak napsal toto dílo o Mériméeovi ocenil a jeho pátelích zcela v tradici Sainte-Beuvov, již tak do ruky
dostal
starších
pkn
Podrobnosti o posltdní
Taine.
stylisty podal autorovi
aspo
nm
co o
léka
Cannes,
doktor Buttura.
pán
Filonova teprve
lázeský
má
Blazovy se daly
pibližné zná díla
od
Mériméeova jakož
i
vše,
Pro nezasvécence
napsáno.
de Bury nanášeti
pedcházející a námi
a Tainovy.
Teba
jemnjší rysy
Nicmén zkusíme pece
je
a
míti
odstíny
uvedené studie
již
podklad,
na který
pán
líení
pramen
na základe uvedených
by
Filonova. vystih-
tenáe, který zná aspo elnjší novelly Mériméeovy peklad Bedicha Fridy, *) hlavní podstatné rysy této origipro
nouti z
bylo
jiných
zajisté poslouží
lip
v
kniha
vyznati se prima vista v pednostech knihy Filonovy.
tžko
trochu
Tomu
posud
slavného
smrti a
Pirozeno, že pravý význam pro toho, kdo
pohbu
nemoci,
nelní postavy.
Mérimée
jest
pravý typ
siln akcentuované jednostrannosti.
Talent bez odporu neobyejný, záhy však utkvlý v jediné koleji. Z rodiny moderních Stendhalv jist první. Duchaplný nad míru, ale ne tak ve smyslu slova, jak my je pojímáme. Francouzské „esprit" není
vezme.
Má
ješt naše duchaplnost.
to jistou
dosi
nedvry
Je to víc
v sebe a
i
mí,
ješt vtší
jak se to dosi ko-
pímo nepeložitelné, v em se krystalloval tento de n'étre pas dupe de soi méme. Vné esprit Mériméev ped sebou samým. Státi nejen stále každým „méfiez vous" ped
keterie.
Je to
—
i
na
stráži vlastní hlouposti,
*)
aby nevybuchla,
Ottova Salonní bibliotéka ís.
3.
ale
i
maskovati tuto
91
záchvv
úzkostlivost vtipy a kotrmelci. Neukázati ani
citu,
Neviti boulivjším
gentlemana a finessu aristokrata.
noblessu
hnutím svého
nitra, státi
mén
tím
pi tom vždy
Bráti vše hrav, kavalírsky, ironicky a zachovati
slzu.
nad nimi svrchovan, shlazovati je spr-
chami skepse, která hraje sterými blesky tryskajících raket nejedno nebezpené
také své
maní
i
Ona
nco
V
ní klíí
i
Logicky jsou
digresse
svému
cizí
„jenž stále za-
zcela pln, s horouc-
v ní
i
hezká dávka dan-
Renanov
pozdjší dilettantismus ve smyslu
(a siln rozedn pedsudky
a ohledy)
i
dekla-
hmní
všech Sand, Quinetv
pedmtu
posvcených. Je
jí
vulkanické
emfatické
z Mefistofeíského ducha,
se nikdy nevydá
ností duší vyvolených a
dysmu.
pednosti, ale zárove
jisté
úskalí.
filosoficko-humanitarní
a Micheletv. Je v ní pírá".
své
Lamartineovy,
výlevy lyriky
Hugovo
má
ducha
Tato disposice
snobbismus
Bourgetv.
Mérimée sám íkával, že psáti jest mu v pozdjších letech života vcí trapnou, že se mu zdá, jakoby stále kdosi se díval mu pes rameno a jej kontroloval. Z toho pirozen klíí záhy nedvra v sebe. Býti ustavin na stráži sám nad sebou konen unaví. Skepse a ironie, moderní tyto musy, mají pouze žlu v svém pohledu a ne živné mléko starého nadšení a svží rozhorlenosti. Autor bojící se úzkostliv vlastní obrazotvornosti stane se postu-
pem asu suchým.
tenáe
Suchým
k
až
fadesse, a tato
horší než sebe vtší výmluvnost všech
suchost je
Lamartinev
i
pro
Sandv.
Viz doklady toho hlavn v pozdjších pracích Mériméeových. Jeho
„Djiny Dona Pedra Castillského" a jeho „Djiny vlády Petra z posledních novel nkteré opravovaly zajisté Victora Huga k výroku: Velkého" a
Le paysage
étant
plat
comme Mérimée.*)
Tato disposice ducha se výborn hodí k jednomu genru rární produkce: k
padlkm
lite-
výtvor. Zde není teba srdce, nýbrž pedevším ducha. Zde nemusí se míti autor na pozoru, aby nedlal hlouposti, již proto ne, že každým pastichem pibíjí hlou-
post jiných na praný.
A
cizích
v genru tomto excelloval
aspo
v svém
mládí Mérimée znamenit. Jeho divadlo Clary Gazulové je hotová *)
Toute
la
lyre,
Lettre
str.
86.
92 restaurace starých španlských meziher a komedií; na Guzlu chytili se
i
Puškin a Goethe, Mérimée pozdji sám upustil od
znalci, jako
patrn v souzvuku se známým výrokem Goethovým, že každá anonymita je hloupá. Piznal, že není nic lehího než dlati pastiche, parodie a travestie, ale zapro lovka duchaplného. pomnl ovšem dodati tohoto druhu produkce literární, asi
—
Omezil se pozdji na novelu menšího rámce a v té stal se mistrem prvního ádu, v té stojí vysoko nad nejlepšími genry. Napsal jich nkolik, které jsou opravdu kabinetními kusy.
skuten A a
a
toho prostedky nad míru jednoduchými
docílil
— na oko: finessou
pedevším mírou. Kde byl Hugo rozpoutané moe obraznosti digressí, tam byl Mérimée druhý pol: koncisnost a soulad. Ne-
bylo vtšího nepítele tak zvané básnické ftase, než byl „Bídníci" Hugovi
„Dlníci
i
moe"
práv
on.
jsou zajisté v jistém vzhledu
pedstavte si je bez nekonených digressí všeho pipouštím, že asto hlubokých, originálních, druhu, bez exkursí ale pece jen vedlejších ve smyslu Mériraéeov. Negeniálních mli by pak ovšem svazk deset neb ti, snad jeden nejvýše neb ale
arcidíla,
—
—
nkolik upete,
stránek,
set
o
by
stáli
ale se
výše!
stanoviska absolutního
Ovšem
umní
ne-
byl by musil tyto látky dostati
do rukou Mérimée.
U Mériméa
je
Ale jak mistrovsky. nepatrný na oko
nkdy novela Vzpomete
motiv,
anekdotou málo jen rozpedenou. „Mattea Falcone".
narážku,
lokální povst,
Jinde ale
pak
chytne pro-
ji
hloubí až démonicky píšern. A pi všem je koncisní až k suchoparu. Zde hranií nkdy na Poea, nemaje ovšem jeho bizarrní fantastinosti.
Že mu proto forma Hugova a G. Saudova nemoly sympatickými, jest jen pochopitelno.
Nic
jej
býti nikdy
tak neuráželo jako
posy apokalyptické, jako emfase a rhetorika. Nemusilo se ani co se stalo v osobním styku obou velkých spisovatel po
to,
vratu státním; se stanoviska
ist
literárního,
leckého byl
by Mérimée vždy pravý antipod
tento výrok
v
konal
u
„Bídník"
privátním
píležitosti
dopise o
banketu
ei
na
pe-
eknme umHugv. tte jen
ano
Victora
poádaného
státi
Huga, oslavu
již
tento
dokonení
93
etla jste speech Viktora Huga vydavatel belgických a jiných niem (escrocs) brusselských ? Jaká škoda, že ten hoch, který má k disposici tolik krásných obraz, nemá ani stín rozumu (de bon sens) ani studu, zdržeti se, aby nemluvil banálnosti nehodné poestného
„A co
V
lovka.
týe
se
literatury,
hostin
na
pronesený
jeho srovnání tunnelu a dráhy jest víc poesie než ve
všech knihách, jež jsem etl za
smyslu; je to
lovk,
pt
posledních
nemá
v jádru jsou to jen všecko obrazy,
a
to jádra,
který se opíjí slovy a nedá
šest
let,
ale
solidnosti, ani si
ani práci, by
o nich pemýšlel."*)
— vlastnost,
Tato koncisnost
mu
pro kterou
thický Puškin v své prose a pozdji
Turgenv,
byl tak sympa-
z nichž
ady
celé
— mže
ovšem pi jiných stránkách duševních vésti ke stagnaci v tvoení a k suchoparu. Škoda, eknete nejednou, pro nepsal Mérimée více takových mistrovských novel, jako jsou Venuše Illská, Duše v oistci, Abbé Aubain, Modrý pokoj, Dobytí reduty a Lokis? Snad práv proto, že byl píliš velký umlec a že nikdy nevydlával svými pracemi jako Hugo neb Duinas starší. Jemu stailo, že podal v jednom genru klassické ukázky neobyejného svého umní vypravovatelského. Že mu „došla, jak íkáme,
novel peložil
žíla
básnická", bylo jen zcela v souhlase
Úad žitností a
O
—
jeho
stal
s
jeho vlohou a povahou.
inspektorem a konservátorem
se
umleckých památek
—
odvedl
jej
staro-
záhy na pole
jiné.
vci opravdu výtený konser-
tom, jaký byl v tchto úadech, vypravuje pan Filon
Z duchaplného
nové a dležité.
vato, který starému ocenitelné.**)
k tornu
On
veliké
umní
stal se
ady
své vlasti prokázal služby
vzorem všech, kteí pišli po
vzdlání klassické,
vbec
smysl. Zachránil, co se celé
novelisty stal se
skvostných
zdravý
instinkt
dalo zachrániti,
památek starého
umní
a
pímo
ne-
nm. Ml umlecký
upozornil vládu na
domácího,
hlavn
Philippe
a právem praví znalec nad jiné povolaný, „Kdyby byl Victor Hugo nebyl napsal Notre-Dame deParis a Mérimée nebyl uvedl v život stálé dozorí komisse nad památkami historickými, byly by jist rozboeny všecky naše staré gotického,
Buty:
*J
**)
Viz Lettres á unne Inconnue Viz Filon, str. 109 až 126.
II. p.
201.
94 stavby
místo
a
by
nich
samé Madeleiny a
byly vystavly
se
bursy" (L'áge du romantisme).
Rozsáhlé studie archeologické a kulturní, které takka z povolání pstoval, jen jej stále více pibližovaly ke studiu djin, pro
ml
které
neobyejn
záhy smysl
již
vyvinutý, jak dokazují jeho
scény ze selských válek francouzských (La Jacquerie) z roku 1828 a jeho Kronika Karla IX. z roku 1829. Žel, že jeho
vous"
zde
i
sím
innosti jeho neslo
mén
skepse Stendhalovy ovoce nejsilnjší a nej-
konen
nedoceniti jednu jeho velkou zásluhu literární.
byl prvním, který seznámil Francii s literaturou ruskou. Dost
v pozdním
vku piuil
již
ruštin
se
houževnatostí u Fran-
s
která jest obdivuhodnjší vytrvalosti Sainte-
couze neobyejnou,
Beuva, jenž ješt krátce loži
takka smrtelném
ped
smrtí
ítal
professora
si platil
A
staré klassiky.
nejen
literatury ruské v hlavních jejích zástupcích, ale
ruských a duše ruské ve Francii
má
úrodnou pdu, Zoly
ped
Goncourtv a Daudeta
sotva by bylo vyneslo to ovoce dnešní, kdyby
mu
pln
že on nepochopil
nebyl tak
duši ruskou
úinn
Francouz
svt
jaký
Mimo
vždy,
že
to
neml
muž
lásku za galantní boj
neb dovolovati
o
ženách
státi
damami ode dvora
sml
i
V
vbec
za
muže jisté
s
jeho
soukromý?
život
Masku
Zdálo se
stává
smšným
V etných
liaisonách
Pi tom
familiarnosti,
pojm
se
proto vždy
ženou.
zde vavín.
i
valných
žádnou cenu.
aristokratie
hloub
zde zvítzilo jeho „uiéfiez
I
podléhá a snadno
korrektní a duchaplný pedevším. sadil, neodložil ani
a jaký
mládencem.
v lásce
a tím on se nechtl s
lovk
byl
hodn
slovanský, ale on byl
první, a prvním jako vždy náleží
A konen
mu
že snad se díval na
jednostrann a že pan de Vogué sáhl
Mérimée zstal starým vous".
cestu proklestil. íkají,
— možná,
v tento pólo realistický, pólo mystický
u
pro seznání djin
i
on svj nepopiratelný význam.
pátelství nebo koketování
lety již
ni trochu píliš
a na
pro seznání
byly padly na takovou
Turgenvem
s
Mérimée
etiny
Vogu
Sotva by snahy pana Melchiora de
i
„méfiez
této stránce
utšené. Nelze
On
vné
V
k suchosti až kronikáské.
vedlo
jej
posoval, i
kde
si
zstával vždy skeptika, již
si
považuje dovoloval elegantní,
záhy na-
v stáí.
náboženském
pesvdení svém
byl úplný atheista.
Chtít jej
95
oisovati
tohoto údaje,
z
asto koketoval
dobe
praví
bylo by obviovati jej ze
tím, že nebyl
na
kikl
kde
A zstal si konsekventním.*) plna hoké ironie. Celý život byl
pátého patra; když dopadl k tetímu,
s
kdosi: „Jak se
ti
—
daí?"
„Velmi dobe, jen aby
to
Život je ustaviný pád. Nevíme, odkud se í-
tak trvalo poád."
Ve vtein
tíme, ani kam.
poslední životopisec,
tím ani u dvora,
Nejlépe vyslovil to v jednom soukromém
sklamáním.
Harlekin padal
dopise.
s
ktén.
Koncepce jeho života byla
mu velkým
jeho
Netajil se
lži.
ležíme
rozbitými údy; ale jak je to
s
píjemné, pokud jsme ve vzduchu!
Má
pravdu pan Filon, že je
bylo páti, aby lidstvo našlo
On
s
to filosofie tvrdá, a že by si Mériméeovi patrn dostaovala.
se starou vírou a nevil rovnž buvdou. Vytrval v své mefistofelské negaci na konci po dlouhé chorob promnil své
minulosti
nelitoval ani
doucnosti
si lepší.
novou
její
po celý život, a
jestli
„ne" v „snad",
byla to jen konvence,
opt
jen
strach,
aby ani
v smrti nehrál komedii.
Ale kdo mže nám zaruiti, že ze samé bázn nebýti „napáleným" se nenapaloval po celý život dobrovoln sám?
tysvazkové
Velké
dílo
8
i
r é o v o o Victoru
Hugovi bylo
dob
vyhnanství a
nedávno dokoneno svazkem, pojednávajícím o
Zdá
posledních letech básníkova života. promluviti
píležitostí
o
celku.
Hugovi svj nepopiratelný význam stanovisku píle,
i
ale práce
*)
Pece se obrátil
— prudce
—
i
jeho namítati.
jí
provází
neho
na pravou
XLVUI.)
odpovdla
vhodnou
prese
všecko,
co
lze proti
Je to nejen práce mravení
—
pravého policej-
císaovn Eugenii ke všemu zdaru
Mérimée sedl stranou a
postrádám,
kreslil.
císaovna, dožiti
se,
aby Mérimée
víru.
A, madame,
vstal, vzal
;
to býti
v literatue o Victoru
pronesme hned pravé slovo
Kdosi ve Fontainebleau gratuloval
a štstí, které
p.
method
nám
se
má
Dílo
stále
osobní
klobouk, pozdravil
narážky,
pravil
a odešel. (Blaze
autor
Oolomby
kysele,
de Bury, Avant-propos
96 ního slídiství. Tendence
až píliš patrná, vnucuje
její jest
se
pi
každém ádku i tomu, kdo by neznal výluné stanovisko autorovo. Tendence, která piznává pi každé píležitosti Hugovi zaslouženou palmu básnickou, spravedliv oceujíc i slabší díla jeho, ale která vedle velkého poety kreslí co možná malého lovka, malou povahu. Tendence stále k tomu ukazující, jak teprve velký by mohl býti Hugo, kdyby byl zstal na stanovisku svých prvních pokus, royalistou a katolíkem, jakým je pan Biré sám. kdyby byl zstal dokázati, malicherný byl tento velký básník ve vcech jak Tendence tisícerých, jak hlavn nespolehlivý v údajích o vlastním život a vlastních dílech; jak byl ješitný, o vzrst své slávy a svého jmní dbalý, jak rozuml reklam, jakým byl prospcháem a
—
sobcem, jak hromadil milliony, kázal soucit a milosrdenství, a
tom
byl
barvuje své dílo místy pravého
A pravd
to je
i
tato
pi
vystupuje
na první povinnost literár-
umírnnost a objektivnost, a zanesympatickým tonem zjevného nepátelství, ano
velikého
historika
zapomíná
že autor
místy tak siln, ního
Tendence
lakotný a bezohledný.
tvrdý,
slohu:
záští.
chyba celého díla. I pi veškeré snaze po pravda objevená sama a málo jen schází Birému,
hlavní
trpí tím
i
a zaadili byste velké a pracné
dílo jeho
mezi pamflety a hano-
pisy Veuillotovy nebo Barbeye Aurevilly.
fakt, již
Jedna stránka na štstí chrání je pece. Veliká bohatost údaj pesn vyšetených, na které lze aspo z vtšiny dnes
spoléhati*)
úlohu
pi
studiu celé
otázky Hugovské.
Kontroluje
a
korrektivy.
opravuje
data
Biré a
vytyil
si
v tom je
pi
veškeré své malichernosti neúprosný, ale užitený zárove. Nelze se zabývati studiem
nco znamená o
Hugovým
Hugovi a dílech jeho.
to ani
a pominouti
dílo Biréovo,
jinak býti
A
Sama naskytuje
Hugo
se
a
reliéfu prací Biréovou.
otázka,
jak
se
stal
Biré
vášnivým nepítelem básníkovým? Mnoho vykládá
již
tak
zarytým,
námi vytené
Že pi veškeré usilovné snaze autorov i zde vyskytly ukázala Revue encyclopédique 1892 ís. 33. a 34. Victor Hugo raconté par Alex. Dumas. *)
již
innost jeho, nýbrž, jak nemže, celá doba, již tato innost obsahuje, nejen
nabývá nových svtel a nového
nesprávnosti,
a to
v tak velké literatue, jakou jest již dnes literatura
se v
nkteré
lánku
:
97
politické
stanovisko
autor sám v
náboženské,
i
pedmluv
ale
nejlépe
k poslednímu svazku
odpovídá k tomu díla svého
„Victor
Dle vypravování toho temeni prý všecka Hugo aprs 1852 u hokost autorova proti pedmtu svého studia z uraženého citu mravního. Biré byl ped lety, v mládí svém, nadšeným stoupencem a pívržencem Hugovým — patrn pokud Hugo sám byl písn vícím katolíkem a nadšeným pívržencem strany královské .
—
materiál, zejména listový a biografický, pišel na ne-
pak
sbíraje
na
psobily nemile a urazily jeho morální cit. Tato nelibost byla stupována pak evolucí Hugovou v obou smrech, politickém i náBiré praví apostasií boženském. Z Birého stal se apostata kultu Hugova, a známo, že odpadlíci jsou zpravidla fanatiky. íká se: „Poturenee Turka srovnalosti a falešné údaje,
které
—
—
horší.
44
podnt k podrobnému badání Biréovu
První V.
Huga
známé (V. Hugo
dalo
de sa vie" od
denníku,
dílo ;
o
životopise
„Victor Hugo, raconté par un témoine
:
líí
svdek
jeho
života).
Dílo
dtství básníkova až do jeho vstoupení
ve
form
do života
veejného, psala paní Hugova sama dle údaj chot svého, který
tám
pozdji nejednou
se
Dílo je anekdotické
nosti.*)
básníka
pedevším,
upomínek rodinných,
z
vše do slova,
bráti
vyslovil, že jsou v
z
rovnž jako ne
knize
mnohé nespráv-
jest psáno od
vypravování tradic. v
manželky Nelze tu
Goetheov „Wahrheit und
Dichtung."
cit.
Tedy zde našel pan Biré první lež, která Udává se v knize, že Hugo pocházel „ze jednoho
tické",
nejvtších
z
dom
urazila jeho mravní staré ro iiny šlech-
Lotrinských.
Udává
se
do-
genealogie Hugovy
po stop Hugo (nebo jeho cho) sestrojil falešný pvod, že zapel svého dda, který byl prostý truhlá. Našel dále, že matka Hugova proti vlastní výpovdi básníkov nikdy se nesúastnila boj ve Vendée, že oboje, jak šlechtictví tak heroismus matin byl vymyšlen a zbásnn jen ku gloriole kolem jména básníkova. Ale hebem do rakve jeho kultu Hugova bylo prý toto faktum.
konce
i
rodinný
a shledal, že
si
znak.
Biré
šel
V.
i
*)
(V. H.
O tom
doma) Jar.
str.
viz 2.
pedmluvu Rivetovu k jeho
knize
„V.
Hugo chez
a uásl.
Vrchlický: Nové
studie a podobizny.
7
lui"
98
V
mládí svém úastnil se Hugo
servateur littéraire", kde
nýbrž
znanji redakce asopisu „Con-
uveejoval nejen
své básnické prvotiny,
kratší a delší studie literární a kritické.
i
za patnáct
vydal
let,
„Littérature
et
Hugo dva svazky
philosophie
mélées",
lánk
a
zmny,
jak to bylo své doby vytištno.
studií.
V úvodu
vzácný exemplár onoho
1834, tedy
názvem
s
onch zmínných
otisky
reprodukuje
že
praví,
Roku
literární prosy
beze
všecko
Pan Biré dovedl
opatiti
si
pirovnával a shledal, že autor
asopisu,
onch lánk, nýbrž že v tch, zmny, že hlavn zfalšoval data jedno-
nereprodukoval ani dvacátý které otiskl, uinil veliké
díl
i
statí, že vci, psané dlouho po r. 1830, datoval až do prosince 1820 a do „Tenkráte 1820. bylo po kouzlu, žádná dubna
tlivých
nebyla tu již možná," praví Biré. I zaal svou práci Hugovi seriosn a systematicky: opravovati data, shánti a otiskovati dokumenty a doklady jediné za úetem zjištní pravdy,
illuse
o
obtoval skoro patnáct let neúnavné práce nkomu, koho dávno pestal milovati a zbožovati, jal se shrnovati, kde jen se naskytly stíny na povahu nenávidného básníka, který prese vše jen vynucoval
si
jeho úctu a nejvýše
lítost,
pro
ten charakter nebyl
plném souzvuku s neobyejným geniem. Šastné okolnosti a lidé, kteí rádi odhalují sebe menší skvrny na soukromém život svých bližních, dali mu do ruky vzácný materiál dopisový z doby pro v
rozvoj
men
Hugv
vysoce
Mnohé studium souasných
dležité.
pípad
žurnalistických a po
i
úedních vedlo
pra-
k sesta-
jej
údaj
a fakt, k detailnímu probírání celého Zprvu se mlo dílo zastaviti u roku 1852, roku vyhnanství Hugova; pozdji dovršeno bylo až k jeho smrti. Akoliv se zdá, že jízlivost a nepátelství kritikovo k básníkovi v posledním svazku pece jen ponkud umdlévá a ochabuje,
vování jiných a jiných životopisu básníkova.
zbývá
pece
vyššího,
jen litovati,
naprosto
že není
objektivného
;
celé díio
že
psáno
nepestal
stanoviska
se
pilný
a
vytrvalý
sám nazývá, na pouhém konstatování blud, chyb a omyl, nýbrž že Yšady piinil onu ošklivou, stran„sbratel", jak se autor
nickou notu osobní nechuti. Našinci je naprosto nepochopitelno, jak je možná práce tak
dlouhá a únavná, pracuje se
pece
když jen
mimo
ideálny
více z choutky
podnt
lásky
ku
osobní antipathie
pravd
místy až
99
k záští stupované. které
ovšem
Je to
nemohu
tolik
subjektivní,
ale
života postav,
let
já
ke
pán Biréova ve Hugov má až cos
Houževnatost
míti úcty a lásky.
vyhledávání nejmenších
zcela
cit
že bych nemohl vnovati
vyznávám,
skvrnek na
povaze
démonického; to mi kazí radost ze získané pravdy. Neteba býti slepým panegyristou V. Huga, a pece zaráží tento stále syící nepívtivý ton. A napsati tyi tlusté knihy, kde se jen osouje a obviuje, ukazuje snad na velkou lásku ku pravd, ale na velmi malou lásku k bližnímu vbec. Nám nepipadá hájiti V. Huga nebo vyvraceti rzná obvinní p. Birého. Jsou, bohužel, z vtšiny pravdou, a každý s
geniem.
dlouholeté
mají
ty
Vysvtlí
ekne konené,
Jestliže
to
dílo zdailo,
chtl
p.
jak jen
malé špinavosti initi
nco
k osvtlení
té
pvodu
o
že charakter nebyl tu v souhlase
mu
Biré dokázati,
pak se
mohl páti.
Ale co
si
s
poesií
a
umním
s
a evoluci velkých jeho dl,
jeho
konen Huga?
V.
pispjí njak
neobyejné dílny duševní, podají nit do labyrintu XIX. století? Nezbude z nich vtšina jen drobným
této lyrické duše
klepem zákulisním, pochoutkou laným literárním gourmandm? Je tak nutno, jak míní Sainte-Beuve, života básníkova až na jeho
souasník, pátel
i
zvdti
úty, privátní
nepátel?
všecko z intimního
lístky,
Bude proto
zábavy, posudky
nebo
Booz"
„Spící
„Orel pilby" menší arcidílo poetické, když se dovím, že V.
odepel jednomu
starému
píteli
pjku
jednou daroval jeho vlastní poprsí, 15
frank?
že v
a
druhému,
dob
jenž
když se dovím, že
nesvdí
choti
na zachránní života Barbsova byl jen ryze
toho veera, kdy psal známé tyverší,
útoníka, nehrál vlastního Filip dal
se,
jak
vypravování
Barbsovi
Hugv, a mu hodila,
již
Hugo básník
tvrdí,
svdící
ze své initiativy
že
králi o milost pro
zabloudil,
milost
Hugv
illusorní,
jeho kus v divadle,
náhodou
mén
básníkov,
nýbrž paní Drouotové? Je to tak nezbytné konstatovati, že podíl
mu
bídy poslal pouze
Budou erotická ísla nkterých sbírek proto
jímavá a krásná,
Hugo
a
že
kam
dle
Ludvík
díve než pišel
odpovdi královy pouze ást, která aby si zachoval domnnku zachránného života se lidského ? ^Nezapomeme, že snadn se nkdo obviní ze sobectví a lakoty obzvlášt, nevyhoví-li nebo nemže-li vyhovti každé prosb a žádosti, a že pravé pohnutky lidského jednání jsou pes verš
že týž uvedl z
7*
100
dokumenty pece jen ukryty
všecky
každého jednotlivce,
v srdci
ani nejbystejší biograf a kritik. A když se již malé a nejmenší stíny vyhrabou a shrnou, pro se
kam nepronikne všecky tyto
neuvedou také všecky skutky krásné a
svj
—
koliv se
pece také
život básník
anebo pro,
vyhledává
k tomu
že
zbarvené,
po
a
pohnutka
už z pohnutek jakých-
vždy
nejnižší
—
utvrzen je v tom,
zajímavou, ale celkem
pece
ím
dále
s
psobí
na první
touto
vysoce
—
velkou sympatií,
s
Kdo
a zahívají.
sluje Rod,
není obeznámen
celým velkým dílem tí historik, jež autor studuje v jich život díle,
i
a jist s
už
tená
jen trapnou publikací.
Pravý opak knihy pedešlé. Vše tu psáno úctou a láskou, které mile
a
probírá
se
tendenn
píliš
až
každý objektivní
to vidí
konstatuje,
prospcháství,
:
atd.?
odprce Hugv,
ani nejvtší
Lemaítre nebo Zola pohled,
a
stránce je dílo Biréovo
této
neupe
ušlechtilé, které za dlouhý
konené nco dobrého
se
hluné reklam
egoismus, snaha po
A
když
vykonal,
nimi;
tomu se
v
otvírá
nm
kdo pak
se
vznítí
je zná,
rázem
ješt
svt
celý
s
velké
duševní
práce,
podrobn vtším zájmem probere krásn
seznámiti
touha,
psané tyto studie, formou tak elegantní,
se
blíže
a
obsahem stejn poutavé
jak vcné.
Autorovi jest uvedená
historik francouzských sou-
trojice
borem nejvyššího a nejpodstatnjšího, v moderní Francii vykonalo. Všichni ti se v obraze, který
doplují. Úkolem historie jest dle a
údaj,
vyšetení
filosofické
si
v
oboru
historie
kritika tradic,
myšlenky a
vyhledání
konen
Na základ výmru
se
vzájemné
o historii vytvoil,
nho
zákoti, které urovaly jednání lidské, a ili oživení minulosti.
co
dokument vdeckých
navrácení života
tohoto ovšem
výborn
se hodí uvedení ti historikové v rámec studií autorových.
Pod-
mínce první vyhovuje znamenité Renan, historik po výtce kritický, druhé Taine, historik filosofický, tetí pak Michelet, historik tvrí.
Ne
snad, že by vytýkal autor
každému
z
nich nedostatek ostatních
101
dvou vlastností
práv vždy
pravého historika, ale zdá se mu,
vlastnost
že
u každého
jemu pidlená jako nejvíce charakteristická
tuto myšlénku svých studií vyvíjí nad míru elegantním a duchaplným. Z celku pak odvozuje, jak se tito ti historikové doplují, vtou, již dlužno uvésti doslovn: „Kdyby se tená svedený ironickými
Základní
nejsilnji vystupuje.
Monod
pedmluv zpsobem
v
a skeptickými stránkami genia
Renanova snad
obával, že historie
pouze klamná hra imaginárních zdánlivostí, hned uslyší vážný
je^t
vd a objevovati
pod mnícími se nezmnitelné zákony všehomíra, zdánlivostmi positivní pravdu a a kdyby se dle písných a krutých vývod Tainových snad obával, že ztratí smysl a lásku pro pírodu a lidi, nauí se od Micheleta, morálních pravd nesmíme se obraceti pouze že pi stopování k dmyslu, nýbrž stejn též k obraznosti a k srdci, odkud tryskají prameny života." hlas
Tainev, který
velí
Stati biografické
a
pi veškeré
drobností.
všech studií vynikají pehledností,
strunosti velkým
je
Šírý
miluje.
a
obor
prhledný
zvláš pro
strun
a
Renanovu
dob
pi tom
n
dkladn
zná,
jejich
ovládá
innosti
banálních
nýbrž
i
že
úplnou
s
zachytiti
na p., jak vyerpává obrovskou innost Poslyšte
charakteristické.
pi tom pece podstatn v
a blíží se místy až
nkolika markantními rysy
znalostí a jistotou, a dovede
co je
jasností
nových a zajímavých po-
povznesení, prost jsa
Vidíte, že autor své vzory nejen
cení
vše,
potem
Styl jejich jest prostý,
k jakémusi básnickému frasí.
viti
jeho nejvtšího rozvoje po roce 1870.
Ernest Renan, praví,
nm
byl si
toho
vdom,
že
duše
moderní
souassvobodn, tše se té populárnosti, která inila jej hostem snad nejvíce hledaným salon módních, oblíbeným eníkem nejrznjších shromáždní, a uených a
Francie žije v
ník.
dal
1
jí
daleko více než v kterémkoli
rozvinouti
frivolních, aristokratických
z jeho
se
neb lidových.
Byl
i
oblíbenou koistí
všech žurnalistických reportérv. Neítaje jich rozhazoval poklady svého ducha, svého loval
si
barvami. exegese, tu
vdní
a své obraznosti
i
své
grácie.
Dovo-
ve spisech svých dotknouti se všech sujet a hráti všemi
skýtal
Tu pokraoval tu
pekládal
ve
svých
knihu „Job",
k francouzským
djinám
velkých
pracích
historie
„Píse
„Kazatele"
a
literárním
poznámky,
a
písní",
které
102 jsou arcidíla vzdlání jistého a podrobného,
ron
každo-
tu sestavoval
pro „Spolenost asijskou" soujem prací o studiích oriental-
ských, tu zakládal a redigoval
s
inností obdivuhodnou obtížný podnik
s vdeckého pi všem tom vykládal své rozhledy a utopie o vesmíru a lovenstvu, o život a morálce bud! ve vážné form „dialog filosofických", bud! v lehím
„Corpus
inscriptionum
bude
který
semiticaruni",
hlediska vždy nezvratným titulem jeho slávy, a
útvaru svých
jemn ironických fantasií dramatických: „Caliban", „Knz z Neini" a „Abatyše Jouarrská" a zase
mladosti",
„Zdroj
pracoval o
;
reform vysokých
škol a psal
autobiografie, které spojil pod
pi tom
rozkošné zlomky své
názvem „Upomínky
z
dtství a mládí".
Stejn výborn jako tato synthesa mnohostranné innosti Renanovy jest vystižen jeho dilettantismus, který mu zpsobil tolik nepátel a byl nejednou tak špatn vykládán. Monod tvrdí, že kdo znal lépe a hloubji dílo jeho, nemohl tento dilettantismus bráti do slova a vážn. Byla to jen jistá forma jeho výrazu a jeho dobrácké ironie. Ten epikureismus zdánlivý — sám žil jak pravý ten skepticismus nebyly v hloubi jeho bytosti, byly pouhou stoik
—
výslednicí
vodn ením,
vnitního sporu,
že
vda
mezi jeho povahou
se zakládati
mže
toliko na
p-
vdeckým pesvdzjevech skutených,
byl píliš upímným, aby mohl tvrditi, co není vdomostí positivních, a byl píliš skromným, píliš
na jistot fakt
pedmtem
který vznikl
nábožensky založenou a jeho
hluboce
;
nepítelem každého stínu posy a farisejství, aby sebe vydával za píklad a pravidlo, aby vynášel jako pednosti, ctnosti a zásady mravní, které byly basí jebo vlastního života.
Jeho optimismus nebyl blaženou satisfakcí lovka írivoluího, optimismem dobrovolným lovka skutku, který myslí, že máme-li jednati, musíme viti, že život stojí za to, aby byl prožit Nikdo nebyl tak bezprostedn dobrý, a že innost jest radostí. jako on, akoliv se asto obvioval z chladúslužný a blahosklonný Nikdo nebyl tak pedantický ve nosti v úsluhách pátelských. vykonávání svých povinností, soukromých a veejných, vrný až k heroismu k mezím, jež sám sob uril, nepijímaje úadu, jehož ale
všecky života
vazkm
povinnosti
by nebyl vykonával,
ukládaje
si
až
ve sklon
nejvtší útrapy tlesné, jen aby mohl dostáti svým záaž do konce.
103
A rovnž
lovka i ocenní uence. Jeho nepatrný a na první pohled málo okouzlující zjev, jeho manýry (které tak nešetrn karikoval Lemaitre ve své studii,)*) tak trefný jest portrét zevnjšího
jeho shovívavost a dobrota k i
úsudkm
jiných, jeho
obraznost tvrí, jeho dar vyprávcí, jeho
každého druhu, jeho delikatnost a shrnuto v obraz pravdy. v exaktní
vd.
jest jeho vliv
citová, vše
Rovnž trefn
pam bájená
nechu k polemikám je vystiženo Monodem
jest postiženo jeho místo
Vedle jeho monumentálních prací epigraíických v historii nejvtší.
On
rozšíil obor
její,
uvedl do
djiny náboženství. íše tato, až do jeho vystoupení byla majetkem theolog, a již vících, a rozumujících. On první pojímal djiny náboženství se stanoviska laického a uinil je pístupné širším vrstvám; on vzbudil zájem pro otázky a záhady náboženské, on uvedl djiny náboženství do všeobecných djin lidského ducha. Positivista, syn doby své, vylouil pedem vše nadpirozené z djin, ale vedle toho nebylo vtšího sbratele mystických povzdech ní
trpícího lidstva po osudech lepších a vyšších, než jakých
skytnouti
známé
zem.
I v
tom
je
klí k jeho dilettantismu
mže i
po-
k jeho
ironii.
A pi tom byl z nejvtších stylist svého národa. Kusy z jeho dl budou co do vytíbenosti jazykové a mistrovské dokonalosti pokud se bude mluviti a psáti francouzsky. Není lovka, nímž by mohl býti srovnáván; ani Voltaire ani Goethe zde nestaí, on byl dle Monoda nejobsáhlejší mozek, který celý vesmír ve své hlav pemyslil a znova sestrojil, a k tomu ml ten zvláštní dar: tuhou práci duševní podávati formou tak okouzlující.
živy, s
V
obsáhlejší stati o Tainovi jsme Monodovi hlavn mnohá nová data biografická. Taine byl z lidí, kteí dle Hugových „skrývali svj život, aby rozšiovali svou myšlénku".
vdni slov
O
daleko
jeho
za
method
kromém život
kritické a historické jsou celé stati
se
vdlo
dosud velmi málo.
se spádají pak legendy a mythy.
jedna o tuhé
bíd
a o
si
V
o jeho sou-
takových pípadech
Taine jim neušel. Z
tžkých zápasech
polovici jeho života, než
*)
I
;
životních
tch
aspo
vybojoval uznání a své místo.
Viz Lemaitre: Les contemporaines,
ser.
I.
str.
197
— 203.
byla
v první
Monod
104
pivádí vše na základ autentických zpráv choti Tainovy etných pátel jeho na pravou míru, pi emž ovšem nijak neubližuje i
ohromné, ano pímo obrovské jeho pilnosti a práci. Pravé, že mohla býti Vj konána, je dkazem pravdy, že Taine žil, ne-li vždy v pomrech skvlých, aspo vždy dobe spoádaných. V druhém odstavci studie jsme svdky této práce. Autor vede nás od díla k
koene
ukazuje, jak vyrostla z jednoho
dílu,
a jak všecka kotví v hlavní základní myšlénce Tainova života, ve
vyhledávání
vdecké
hledání pravdy bylo
pravdy. Trefn pi tom ukazuje, jak toto spoleným rysem doby mezi lety 1850—1870,
jak se zrcadlilo na poli
umní
výtvarných v obrazech Meissoniera,
v života plných dramatech Augiero-
Milleta, Bastien-Lepage, jak
v poesii Leconta de Lisle, Hérédie, Sully-Proudhomma, románech Flauberta, Zoly a Maupassanta. Ukazuje, jak hledání
vých, v
pravdy zevnjší
a
vrná reprodukce
životních
rovnž jako
rozených
dvod
sochae, malíe, básníky
vdce. Skryté
i
duch
všecky
citových sil
oživovalo
zjev a
pi-
stejn
tyto tendence formuloval
a také byl jeho
vliv
na celou
hluboký.
Jeden význaný rys
Následuje vylíení charakteru Tainova. ovládá
i
tyto zjevy jednotlivé urujících
však Taine nejosteji a nejjasnji, tuto kohortu
barvitých
hledání pravdy vnitní, setkání se
ostatní:
prostota, skromnost a
veliká
odvaha
láska hájiti
ku pravd
z ní plynoucí
a
svého vdeckého
pesvdení.
Tuto poslední zvláš osvdil pi velkém díle svém „Origines de contemporaine", jímž vzbouil proti sob rozhorlení la France a
hnv
šitelná
politických stran.
Odvahu prosté pravdy,
i
i
smutná, mravná
nemravná, jen když
a
jest již
pot-
je pravdou,
uinil
prvním požadavkem svého badání, a záhy vylouil z práce své všecky ohledy i vztahy morálky praktické nebo náboženství. Nepisuzoval, praví Monod, pravd vdecké ani mystických ctností, si
Sám ídil se ve všem MarkemAurelem: žíti ve shod s pírodou, a íkal, že tato morálka pevyšuje pravdou a vznešeností všecky ostatní, a že je v souzvuku
ani nežádal od ní životních pravidel.
s
našimi
v
sob
positivními
Epikura
sanství autora
vdomostmi.
a Zenona.
Tak
žil
jako
mudec
spojující
Ideálem jeho nebylo asketické ke-
„Následování Ježíše Krista",
ani
samotá
Port-
Royalských, nebyl jím též píkrý a pepjatý stoicismus Epiktetv,
105 nýbrž rozumný a dojatý stoicismus žil
Markv-Aurelv. Dle toho
v neúmorué práci a v jasnosti ducha
Monod
líí dále genesi a rozvoj jeho
Véren jsa Taine par
své
známé
excellence
pímo
ducha a jeho schopností.
theorii o prostedí a o pravé
zástupcem
své
doby a svého
chvíli,
dobu
žil,
uložilo na
nm
své vrstvy.
i
zhrdání úsudkem
nosti,
stykm
s
jakmile
cizím,
romantiky
se
v kterém
Pvodu svému
nostem rasy své dkoval za vytrvalost a neúmornost v
pesvdil
a vlast-
práci, jakož
o jeho
nespráv-
prvních dob mládí za rozvinutí svého
z
vnímavého smyslu, škole normální a universit za po-
poeticky
tebu generalisace a abstrakce, oblíbené spolenosti léka a log za zvyk, odnášeti všecko ku vztahm fysického života všeobecnému
podizovati
umlc
jest
Autor
okolí.
vede nás jeho životem a ukazuje, jak vždy prostedí, jistou
ideálu
antické.
za
smysl
pro
Ale nad tím vším
a vše
výtvarných
kostum a zevnjší výzdobu vcí. nejmohutnjší vlastnost jeho, které se
kolorit,
vládla
podizovaly ostatní: jeho
síla logiky.
tajemství jeho velkosti, ale vše na dynamický
spolenosti
determinismu,
fysio-
problém,
i
V
této
jeho manýry. lidské
On
logice
vidí
Monod
svou logikou svádí
já jako smyslový vesmír, dílo
umlecké jako historickou událost. Tak si poínal pi odhadu umlce nebo spisovatele, pi odhadu ideálu v umní, pi odhadu francouzské revoluce, kde nebezpeí a úskalí
nejvtší a nejcitelnjší.
Dospl zvlášt
terminismu neúprosnému, jenž se
mu
methody jeho bylo svém k debasí veškerého pokroku
v posledním díle stal
vdecké kritiky, a v nm hledal vysvtlení údaj listorických práv jako jednotlivých dl ducha lidského. Byl pedevším hlava mathematická, ale pi tom nadaná neobyejnou silou obraznosti, která vidí. Když poítal z hlavy, vidl prý íslice ped sebou jako na erné tibuli. Východištm jeho logické práce byla vždy fakta, pozorována
neobyejnou
silou vidní,
sebrána se svdomitostí neumdlévající a seskupena methodou nej-
písnjší. Tak postupoval ve všem. Úskalí mechanismu je tu patrné, a
právem
fysice,
nmž
tvrdí
byla
by
Monod, že kdyby se byl Taine pozvedl k metatato
jist
pouhým mechanismem monistickým,
fenomény svta smyslového a myšlenky myslícího já byly by jen postupnými zjevy, kteréž jen našim smyslm se objevují jako bytosti, ideje a iny o sob. v
106
Monod vysvtluje a pichází
vdeckou
pelud svého.
:
a
konen
dále jeho obraznost, utváení se jeho stylu co pokládá
k tomu,
hlavní jeho zásluhu
za
vymýtní z oboru, kde pravda se vyhledává, veškerých domnnek, jimiž si lovk tvoí vesmír dle pání srdce
Tím,
že vymýtil
z
všecko
že
a metafysické,
všecky
koncepcí svých se
snažil
živly mystické
pouhé seskupení
na
uvésti
promnil Taine všecky problémy literatury a esthetiky historické. Tím jsou mu djiny literární i djiny umní pouhými fragmenty djin pírodopisu lovka, a tento sám jest pouhý fragment djin pírodopisu všeobecného. V historii vyhledává s oblibou typy nejdokonalejší rzných druh lidského zvíete. Pak jen klassiikuje a podaduje dle stupn jich užitku nebo dležitosti typy typm. Pouze v posledním velkém díle svém pistupuje k popisu a rozboru též soud, a bývá to asto trpký a rozhorlený soud. Toto ástené opuštní methody pvodní, které mu zle bylo odprci jeho vytýkáno, vykládá Monod jako následek jeho vlastenectví. Poslední válka a hrzy kommuny pisply k tomu též svýrn dílem. Vidl v tom znamení úpadku Francie a chtl ji zaudálostí,
ve problémy
držeti nad
propastí
ale nebyl
vlast,
mu
vylíením
tragického
zla,
jímž
trpí.
Miloval
sympatický národní charakter francouzský, ani
veejné iustituce domácí. Pobytem uékolikerým i studiemi pilnul filosofové. k Anglii; tam byli jeho oblíbení básníci Determinismus jeho methody neobjal sice celou pravdu o rei
voluci francouzské,
Monod
nevyvrátí a které
pece adu
ale objevil
takto seskupuje
archie starého regimu pipravila jí
býti
podporou omezujíc moc
poutala anarchii je institucemi jest,
že duch
zniivši
:
pravd,
Jest pravdou, že
její; jest
instituce
pravdou, že revoluce roz-
domácích a nahradivši djinách a zvycích pravdou
podání
koen
jakobinismu
jest
duch záští a
jest,
že centralisace
;
pravdou
mon-
jeho pád zniivši vše, co mohlo
rozumu bez
cesty despotismu
kterých nikdo
v
;
závisti
pipravující
Napoleonovc
jest
kde se mohou vydaiti plody záící a ukvapené, ale který vysušuje šávu a život národní. Tyto pravdy jsou zjevné z jeho djin revoluce francouzské, a jeho velkou zásluhou zstane, vláda skleníku,
že
historický
valn k tomu
problém revoluce peložil se
piinil,
aby
nických banálních frasí svedl
ji
z v
v nové
názvosloví a že
íše mythických legend a eobor skutené a lidské reálnosti.
107
Ze všech tí na místo první.
Monodov
v knize
studií
Studie o Renanovi
vypracování; studie o Micbeleíovi
kladu tuto o Tainovi
snesla by širší a podrobnjší
a
jest,
rozsahem nejvtší, více
sympatickým výlevem, holdem žáka uiteli. Autor sám to dí v úvodních ádcích stati. Praví že splácí zde svj osobní dluh, an poukazuje k velikosti díla Micheletova, k ryzosti a ušlechtilosti jeho inspirace.
„Zstavuji jiným a budoucnosti." praví, „prosíti ešetem
soudu jeho
a
díla
stanoviti
život,
chyby jeho jako
spisovatele
a uence."
Monodovi byl Michelet pedevším šastným inspiratorem mláDovedl vdechnouti a udržeti zájem pro badání a práci historickou. Trefn praví autor, že školy ani zanechati nemohl, byl deže.
zpsob
jeho psaní píliš osobitý, a srdce v jeho
místa
vdecké
podobiti jeho sloh. intuice a divinace.
O method nemže
knihách
podivuhodné poesie,
historických
ei
býti
to a bizarrní
jako o
i
rozumu.
a nekonejší
u
nho;
vyvracení.
asto smsi vdy,
Michelet
ukázal,
že
byla vše
vdy
ale
mohlo touto cestou
pokraovati,
nenašel
methody, jak aniž ukázal
s
platí o jeho
publikacích,
psychologie,
filosofie,
citm náboženským,
duch a objevovatel,
To
menších
jeho
které unášejí a tší obraznost a srdce,
nové dráhy umní, poesii a
lze
obraznost zajímají píliš
Proto vidí sice siln, ale jednostrann, pote-
buje ustaviné kontroly, opravování, ano
velkých
i
Bylo by dtinské a nebezpené na-
práci.
nepesvdují
ale
pírodní v
otvírají
tvrí bezpen
tom byl
by
se
uritostí
cíl,
kam
dospti.
V
kapitolách
následujících
probrán jest
život
Micheletv,
zárove životem jeho dl. Autor dotýká se jeho styk romantismem, uruje jeho pomr k historikm cizím a domácím:
který jest s
k Niebuhrovi, Guizotovi, Augustinu Thierrymu a pichází k výsledku, že Micheletovi nebyla
historie
filosofického rozboru, nýbrž
nadšené boulivé
dob
let
France pednášel celým
promnna
pouze kusem
pkného
slohu nebo
vzkíšením. 1838
—
Pechází pak k oné 1848, kdy Michelet v Collge de
davm, kdy
vedle Quineta a Mickiewicze
byla stolice jeho v jakousi kazatelnu apoštolátu filoso-
Stejn správn jako díve jeho djiny Francie svazk) oceuje Monod jeho djiny revoluce, nazý-
fického a sociálního.
(prvních šest
vaje je epickou básní o sedmi svazcích, která z
vtšiny neobstojí
108
ped
historik
píštích
kritikou
Taine),
(viz
partie zachovají trvalou krásu velkých
aie
jejíž jednotlivé
skutk literárné-umleckých.
Následuje líení jeho horlivé a velé úasti v myšlenkovém ruchu k neštstí, jež ho stihlo státním pevratem 1852, zachmuených, kdy jen velká jeho nadje nedala mu klesnouti, až k dob, kdy satkem byl probuzen k novému životu. Nucen žíti pro úspory na venkov, obrátil zetel k pírod, která
roku 1848 až jeho
dn
stala
se
Opustil
mu
a otevela
tšitelkou
od
historii a napsal
(„Pták", „Hmyz",
mu
nových
zdroj
1856-1868 adu
r.
„Moe", „Hory"), v
nichž poesie byla
vdeckých
pravd, v nichž básnická jeho duše našla
vdnjší,
než
mu
Methoda
roku 1789.
struny daleko
„Žen"
povstaly „Naši synové" a
1855—1867 dokonil
si
tlumoníkem
mohla podati písná historie. Následovaly (1859), pešel k vychovatelství, a tak
jich
knihy o „Lásce" (1858),
r.
myšlenek.
originálních knih
své
známá „Bible lovenstva" „Djiny Francie" od Karla
série této jest jiná.
tlail sociolog, básník a
filosof.
Dojemn
(1864).
Od
VIII. až do
Historika a kritika zajsou líeny poslední
dny
jeho života, kdy churav a se srdcem krvácejícím pihlížel z ciziny k událostem ve vlasti
novém
pracovati o
r.
1870.
díle historickém, o
tvrtá svazku ve tech letech zemel v cizin 9. února 1874.
Co následuje s
tím, co jsme
tovi bylo
vné
zosobnno Monod
vlasti a
a díle
„Djinách IX.
Od
v plném souhlasu
jeho, jest
V
Michele-
mládí, ustaviný žár a svžest, a zdroj
asto nedostává duchm silnjším mu byla základem všeho, pecházel celému. Miloval vášniv Francii. Náboženství i
rodiny, která
z citu
a ze srdce. Víra jeho byla více mystická
a sentimentální než uritá,
u Taina logika
Pl
v jeho srdci. Michelet miloval lidstvo a život
k lidstvu
jeho se odvozovalo
století".
ale fysické síly jeho podlehly,
vlastnost, které se
než byl on sám.
k
lovku
o
—
krátkých výatcích mohli nartnouti.
v
jejich hledá
pedevším,
Ješt ped vládou kommuny zaal
i
dogmata byla
všecko, u Micheleta
byla to
mu
symboly.
Byla-li
poteba miHorený, chvatný,
láska a
pírodu. Odtud i jeho styl. obrazný jako mluva lásky. Velice trefnou se mi zdá parallela, již Monod vyvozuje mezi Micheletem a Victorem Hugem. Tento ma-
lovati
:
lidstvo, vlast a
onen oduševuje hmotu. Velice duchaplné jest rovnž, co vyvozuje Monod o hudební stránce jeho mluvy, srovná-
terialisuje duše,
109
vaje
mluvou Lamartinea, Cousina a George Sanda, prohojnými píklady z jeho etných zvláš bás-
s
ji
tkávaje své vývody
nických dl.
Na konec
dv vty
„Srdce jest u
z
jeho denník:
mne asto východištm mých myšlenek; ono
zúrodnuje mého ducha."
„Ze slz našich nechme vidti jen ty, které roníme nad neštstím jiných, ty pouze jsou zúrodující." V tom je Michelet celý. Kniha Monodova je z tch nemnohých, které by zasluhovaly úplného pekladu. Pouí, potší a povznese, a to nelze íci v plném souzvuku o každé souasné publikaci.
Carducci, básník, je
eskému tenái dostaten znám.
Nej-
díve v asopisech, pozdji ve vydání samostatném pokusil se pisatel tchto ádk vystihnouti aspo hlavní rysy mohutné jeho íýsiognomie poetické. Co podal, je ovšem jen výbor, ale na pomry pvodce jeho sám si netají, že by aspo naše dostaí zatím, proslavené „ódy barbarské", mly býti Carducciho, poesie arcidílo pedvedeny v celku svém. U básní menších není toho poteba; je zde, jak pirozeno, mnoho asového a výhradn italského, eho slušn mžeme pohešiti. Za to Carducci, prosaik, jest tenái eskému posud terra
a
A pece
incognita.
ást
jeho díla, ne-li
zaala
r.
máme
v
tvoí prosaická innost Carducciho daleko vtší
práv
ruce prvních
huje verše. a uritji,
Pt
jest
Boloská
jeho významu.
vydávati veškerá
1889
šest
firma Zanichelli
sebraná díla Carducciho;
svazk, a
z
tch
teprve jediný
dnes obsa-
naplnno prosou Tento pomér vynikne jasnji
srovnáme- li dle
prospektu
úplnou
kollekci,
která je
vypotena na dvacet svazk (prmrn až k 500 stran silných). Z tchto dvaceti svazk budou básn Carducciho obsahovati pouze svazk pt patnáct svazk pipadne prose. innost vru veliká
—
a oslující.
Nejdíve
Odpov
se
ovšem
je krátká.
tená
zeptá, co obsahuje prosa Carducciho.
Samou skoro
literární historii.
Po výtce ovšem
110
domácí
historii
až k
polemiky
mluvy
toho najdete tam nejpestejší
hluboké
kritiky
a
pedk,
duchaplné poznámky a glossy k
celý vnitní
poátk
literatury, a to od prvních
souasníkm. Vedle
osobní,
rozhledy
v
domácí
sms uené
kulturní
zjevm soudobým,
život
zkrátka,
autorv, zahrnující v sobe dobu více než ti-
život
nnosti spisovatelské. Carducci jest, jak známo, životním
cetileté
povoláním
filolog klassický
;
aspo
jsou tudíž studie jeho
z velké
také kusem jeho života praktického. Byla doba v život jeho, kdy básník buc se ješt neozval svou pravou notou, anebo zase v nepízni situace politické se na dlouho odmlel; tu však Carducci, filolog, kritik a essayista, vydavatel a komentátor autor starých, nespal. Chléb denní z ásti, z ásti pak i skutená záliba
ásti
a celkem
péro
opravdová
práce athlety, s
vloha ku pracím tohoto druhu vedly jeho materieln pro nejhorších. Podnikal heroicky komentoval klassiky domácí, a jen úkradkem skanul
dobách
v
péra jeho sem tam sonet píležitostný,
mrany
jenž jako zlatý paprsek
ástené, jak dovedl si osladiti autor tuto práci klopotnou, a ástené, jak tato práce pi tom, že byla velmi užitená, jej relativn dost bavila. Vzpomínám mimochodem na kouzelný jeho sonet „Když jsem komentoval Petrarku" (Jamby a epody str. 33.), anebo tch rzných stejn duchaplných jako trefných sonet-portret starších autor, rozptýlených v celém ukazuje
zbloudilý
i
i
jeho díle básnickém.
A
léta míjela.
„Hymny Satanu"
Pišlo uznání domova
evropském vedle Leconta de Lisle odporu nejvtších jmen básník
a vzdoru,
síiy
pítž
sebou
patnácti
která byla jednak
i
uznání ciziny, básník
trní dnes na Parnasse dvou to bez a Swinburna
„ód barbarských"
a
—
—
poet
z žijících
,
ale
kdož
že tento
ví,
výbuch revoluních a pós lvích táhne za svazk uené prosy literárné historické,
jeho chlebem a jednak
granitem jeho bytosti,
na který mohla teprve vystoupiti socha jeho mohutnosti poetické?
Nemže
býti
stva docela
ovšem sporu, že by
dobe
staí zbudovati
stailo
tch
nesmrtelnost
vdku souasník
a úcté potom-
pt svazk
poesie, kteréž
zbývajících i
v naší
tento žulový podstavec neúmorné píle, úl bystrého ducha,
pad
a
pln žhavých
poznámek nesmí
býti
tak
nenasytné
dob;
mravení setlosti,
jisker sarkasmu,
ironie,
ale
tento
pln ná-
pehlédnut, kde jde o poznání celého
111
umlce
Nebo
lovka.
a celého
Máme ovšem
navzájem.
v
vysvtluje a objasuje se moderních poet celé ady lidí vzdlaných staí optovati jména obé
ad
uených, zejména klassicky
;
Leconta de Lisla a Swinburna, nahoe vzpomenutá, možno uvésti
hrabte de Spuches, který
jen s patra
logem
báse
epickou,
básní
ve
pouze
talent,
ducci
vykonal
ji
slovo
autorem básní latinských a eckých
i
genialuího Waltera Savage Landora,
i
jsa poetou
interpretem Euripida a na
byl geniálním
sotva
tech
i
ji
teba
nýbrž
i
jazycích, a jiné.
hojn
práci a ne
tuto
staí vzpomenouti na
;
který napsal latinsky velkou
anglicky dokonil,
byl
tyech
vdní jen
dobrého zrna, vzatým archaeo-
Cannizzara,
který
Dnes nestaí k
poesii
a práce kyklopické.
jako
A
Car-
dilettant, nýbrž vykonal
vtší ásti
z
z povoláni životního, a to rozhoduje o její jakosti významu. Tchto patnáct svazk prosy literárn historické
o její
a kulturní a polemické jest vlastn nuré,
úmorné práce mezi knihami
celý
život
biblioték,
autorv plný
po-
které jeho slunná
v
a záící poesie nabývá teprve pravého kouzelného lesku, pravého
tonu intimnosti a slavnostního povznesení. edicemi,
umdlévajícímu v prachu
Mezi kodexy a starými
uenosti a
filologie
kmitla
se
náhle svtlá íza velké bohyn, a tu on neodolal a zachytil peletavý její
zjev
v
sonetu neb
všem klassického genia
—
nesmrtelného
verši
se
pevážn
plným vzácné erudice;
touto pítží.
Ona
byla
mu
strávil
pln, a jen
Zde
reflex jeho
reliéfu
ve
tlapa jeho
poeta,
lovkem
jako
ušlech-
však zajásal poetou nad
Carducci
pouze, jak
a
lví
Jiný menší
vtiskla.
hellenistou nebo
bkou komedii", chlebem silných, a on i
pvabu
moderního zárove.
nejvíce a nejhloubji
Spuches, zstal vždy tilým,
a
sám druhdy nazval „Božjej
hltal
celou duší, on
jej
kmitá ryze moderní jeho kon-
cepcí poetickou.
S tohoto
hlediska
má
jeho
prosa pro
nás
význam daleko
Není ona pouze výsledkem pilného tenáe a dmyslného badatele, nýbrž jest podstavcem básnického genia prvvtší a hlubší.
ního
ádu,
jest olovnicí,
zasahující z lehkého
do závratných hloubí minulosti.
A konen „Jamb
to je
i
i
v
této prose
pny ne-
epod". Má ona cenu formáln umleckou. Nebo
zapel se poeta „ód barbarských" a vedle velké meritorní své ceny
víru básnické
pedevším znakem opravdového
a
genia, že vše,
eho
se jeho
112 péro dotkne,
by
nabývá rázu
jisté
to byla
i
vc
sebe píležitéjší,
asová
a nahodilá,
monumentálnosti a velkosti. Malá noticka
v
den-
ním list vyrovná se nejednou verši jeho satir neb epod; intimní vzpomínce z mládí chybí jen háv verše, aby z ní byla druhá „Idylla Maremmská" aneb „Upomínka ze školy". Vedle poety cliarakterisuje tato prosa i lovka znamenit. Je ve všem silný, chcete-li, místy neurvalý, ano i brutální, v poi
lemice zdrcující a bezohledný,
prchlý
a
vášnivý,
ale
je to vždy
„nkdo", kdo mluví a se ozývá. Ví vždy, co chce íci, a ekne lapidárn. Ryje takoka svá slova v žulu a mramor. Je pevné pesvden, že, co praví, je pedevším jeho pesvdení, které je to
mu
pravdou nepodplatitelnou.
neúprosný
mu
v
Má
své ideály, pro které se rozohní
Dovede
urážku tresce a mstí hrozné.
do krajnosti a jichž
býti
invektiv a nešetí svého nepítele. Jemnost v prose
chybí naprosto,
a
ji
má
v básních svých
nejednou.
tam,
I
ním nesouhlasíte, ctíte jeho pesvdení; nebo cítíte, že A ve všem záí jeho heslo, které vyslovil v pedmluv k pátému dílu svých sebraných spis: „V politice pedevším Itálie, v estetice nade všecko poesie klassická, v praktickém živote nade všecko pímost a síla."
kde
s
jde z hluboká.
Na
první
místo ze
studií
Carducciho kladu
stati
pojedná-
Zde vyniká autor svrchovaným ovládáním svého pedmtu, zevrubným pochopením doby, filologickou literatue
vající o
domácí.
znalostí všech podrobností textu a tím
vzácným smyslem srovnáprávem po zpsobu Tainea a Brandesa nazýváme moderním pojímáním djin literárních a kulturních. K tomu se druží dojemná pieta ku prvním památkám domácí literatury, která který
vacím,
však
nikdy
nejde na
úkor
historických a kulturních
drobným velost
a
a
s
pravdy.
Otvírání
velkých
prhled
hlediska vyššího jde tu pospolu
pesným rozborem vci
samé.
s
po-
Celek pak ovládá zvláštní
lahoda stylu, která mizí v láncích ostatních,
ustupujíc
nkdy suchému
konstatování fakta, jinde zvláš v polemikách kou-
savé a bodavé
ironii.
I
u Carducciho jeví
se
stará
pravda,
že
113
musíme
zamilovati,
si
o
em
chceme dobe
antipatie
má konen
illusorní
jako ryzí
psáti,
osvdená.
trochu paradoxní, ale v jádru vždy
a svrchovaná
každý,
pravda sama.
pravda snad
Jisté sympatie a
objektivnost je
Kde jedná Carducci
tak
o zjevech
tam jest více bystrým kritikem a zruným polevelým vykladaem. Mohu hned podati píklad malý Ve svém zpsobu snad monumentální studie a dosti zajímavý. jeho „o díle Dantov"*) te se docela jinak než studie o Calderonov dramat „Život a sen".**) Po petení prvních stránek cítíte, že je autor doma na pd, z které vyrostla arcibáse Dantova, a nejen to, že mohutným duchem ovládá všechen materiál tak, že i s ohledem na pednášku veejnou, kde musí se zavaditi o vci pomrn známé, pece povídá mnoho nového zpsobem literatur cizích,
mistou, než
mistrným.
Vedle pravdivého pojmutí celé doby
okouzlují
tu
zmínné
již
šlehy
i
ducha Dantova
v pítomnost, a celkem
hárá ona
možná jen tam, kde autora a dílo jeho milujeme. druhé, které mže býti ponkud omluvou píležitostný
velost, která je
V
studii
—
její ráz
Ernesta z níž
pak
píinou pohostinských
vznikla za
Rossiho vyvíjí
— se
zaráží
her slavného tragéda
na první pohled
pirozen
jakási
terrainu,
nejistota
upjatost a chladnost,
která
na konci zvrhne v píkré odsouzení básníka stejn katolického, jakým Dante byl, a velkostí svou dost mu blízkého. Pipouštíme se
že
milerádi,
ponkud
Carducci
jak
ili,
katolicismus
Dantv, katolicismus
jiný než katolicismus
Carducci
jej
pes
nazývá, jesuitismus;
Calderona
pro
vku
Calderonv, katolicismus to
XIII.,
b\l
vku XVIL, však neml
dobu toho pravého pochopení, které má pro Danta. Upímná poznámka na konci druhého odstavce, že po toliké chvále aesthetik a kritik nmeckých, hlavn a jeho
ekal autor „Ód barbarských" od dramatu Calderonova „qualche cosa di piu", nás ponkud zaráží. Kdo zná Pipoesie Calderonovy, nikdy ekati více.
Schlegela,
nco
více
celý ráz
nemže
pouštíme dále
rádi,
Calderonova
útvary
*)
s
že Schlegel
starých
nadsazoval
Hellenv
a
s
srovnávaje
dramaty
Discorsi letterari e storici: L' opera di Dante
str.
dramata
Shakespea-
205—236.
scherme: Dopo una rappresentazione della commedia Pietro Calderon str. 22 42.
**) Bozzetti e
vida es sueúo" di Jar.
Vrchlický: Nové
—
studie a podobizny.
3
„I ,&
114
rovými a nejen nadsazoval, nýbrž pímo zásadn chyboval tímto a Carducci má docela pravdu, obrací-li hrot své S tím polemiky proti krasoenickým hyperbolám Schlegelovýin. srovnáváním,
docela souhlasíme.
Ale obraceti proto hrot proti Calderonovi, zdá se nám jedno-
Zde
stranné a nespravedlivé.
jej
souditi
vkem
na žhoucí
nouti
život (eský
„Zpv
lásky"
tená
to si
jeho, a
sice
mže
Tai-
zaal
básníka,
u
jen vzpome-
vášnivým koncem
jeho
s
pomry
Chápeme
devatenáctým.
jemuž jest výkik po
pdu
docela
opustil Carducci
novské kritiky, souditi autora dobou jeho a
„Salute
o genti affaticate!" a pochopí tuto zásadní animositu proti poesii Calderonov velmi snadno) prvním a posledním heslem jeho poesie, ale zaráží to
nad
vidli z
stranami
pece na
i
u kritika, poli
kterého bychom všady rádi vyvozuje
Carducci
náboženství.
monologu Sigmundova na konci druhého jednání dramatu, že
by poesie
Calderonova,
hlásajíc
evangelium
o
marnosti
'
všeho,
chtla ukolébati každý mužný in v adrech souasník, a propímo poesii Calderonovu za poesii úpadku a smrti.
hlašuje
Uhlazený a studený katolicismus Calderonv njší, než žhavý a fanatický katolicismus
že
tuto
poesii
chtli brati
umlecký nové Evrop. pehmatu,
ekli jsme
skoro zbyteností, a za
Schlegelové
ale
vztyiti
jako
vražeddiví se,
zákonnik
se dopustili
bojovati s nimi dnes
blud Schlegelv
mu
dominikánv, a
Že Schlegelové zde
již,
je
patrn
zdá se
nemže pece
nám
Calderon.
kterému zajisté ani ve snu na mysl nepišlo, aby chtl býti zákonníkem umleckým devatenáctému století. Calderon psal, jak mu jeho genius diktoval, a jak jeho doba tohoto genia vychovala, a bylo by divné žádati od nho „Hymnu Satanovi" nebo „Zpv Calderon nemusí býti proto ani za mák sympatický tchto znamenitých skladeb, ale proto zstane, ím jest, jedním z nejvtších básnických duch celého lidstva. Žádati od nho bachanaly anebo jásavé pozdravy rozkoši a požitku bylo by totéž, jako žádati na malíích školy Nazarenské, aby malovali Calderon jako každý má právo, aby jako Boeklin nebo Makart. byl posuzován svou dobou. Vliv jeho nemže ovšem býti a nebude lásky".
autoru
nikdy tak hluboký jako Shakespearv,
ale
na své
hroud
on je
;
115
nmž konen
svrchovaným králem, o
jako o všech platí zdánliv
Goethv:
banální, v jádru však tak trefný výrok
Kdo chce pvci rozumti, musí v jeho zemi spti.
Poznámkou touto nepipadá nám ducciho
Ukázal,
fanatismu.
z
kladem, jinde
kdyby byl
ml as
Car-
že by byl
ponoiti se ve studium ce-
teba mu nesympatické. Ukázku
lého Calderona a doby jeho,
objektivnosti Carducciho
kritické
viniti
Myslíme,
svou objektivnost.
dostatek
s
také jinak soudil,
nijak na mysl
jak hned doložíme klassickým pí-
této
chceme demonstrovati na pí-
Alessandrem Manzonim. Je známo, jak slaven byl a jest autor „Zasnoubencv" a „Pátého kvtna" v Itálii. Ale stejn jako
padu
s
píin
Calderonov v Nmcích, tak našli se Manzoniho vyhlásiti za jediný umlecký zákonník pro doby souasné i budoucí. Jim nestaila klassinost ód jeho, at
Schlegel
v Itálii lidé,
v
kteí chtli
díla
horliví Manzoniani šli dále a prohlašovali i isté knihová dramata Manzoniho „Adelchi" a „Hrab z Carmagnoly" za vrcholy tvorby dramatické, kladouce je po bok i dílm Aisdrylovým (Ferrari a Rovani). Pirozen tento pepjatý kultus vyvolal reakci a v její elo se postavil Carducci. Soujem jeho polemik Manzonianských
teme
v
mnoho
III.
svazku sebraných jeho enthusiasmus
trpké pravdy,
dl
Je zde dostává zde sprchu
v delší studii. *)
odprcv
ledovou; Manzoni je postaven na podstavec, který
pi tom
mu
dost
tchto, místy
Manzoniho
zbývá k nesmrtelnosti,
pece
snad
poesií jeho
s
stranné úsudky slepých kteréž
místo,
Uvedeme
vývod
ciho, nakresliti totiž
podati v\ kázati
*) str.
v
pesné
mu
i
Bozzetti
doklad o
konfrontacích
poesie
vyvolaly pouze jednotéže knize Carducciho kritické
objektivnosti.
ponvadž ho potebujeme jako
dalšího do-
a jako ukázky jiné vzácné schopnosti Carduc-
nkolika vtami
a silné synthesi
pravé e
jeho
písluší, ale
práv Manzonim. A po
je
píkrých
pedchdc, které velebitel, teme v
dává
jasný
inííto celé,
kladu svých
trochu
mu
místo,
scherme
:
A
celý obraz a
význam umlcv,
nejen jeho celou
kteréž proposito
mu di
v rozvoji
alcuni
bytost, nýbrž
celku
náleží.
giudizi su AI. Manzoni,
14:1—219.
8*
116
Mluv
za píležitosti úmrtí Giovanniho Pratiho*) o stejném osudu,
jemuž propadl tento tklivý poeta-lyrik, byl od slepých zbožnovatel kladen na Parnasse italském vedle Danta a Alfieriho, vyvrací Carducci tento omyl a pi tom podává tento mistrnou rukou
ty
nakreslený obraz
velkých básník italských,
jiných
do jichž
(
po jeho soudu Práti rovnž ítán býti nemže, tím mén mezi Danta a Alfieriho. Jsou to Monti, Foscolo, Manzoni a Leopardi. Však slyšme již Carducciho sama: „Však ani významem
ady
svého
díla
rovnán
s
tymi
Foscola, Manzoniho a Leopardiho. a nové tvary
umní nemže
býti Práti po-
kteí skutené zanechali svou moderní Itálie; myslím na Montiho,
básníky,
djinách
v duševních
stopu
svého
zajímavostí
ani
tmito
Nebo
získali
tito
nové
ruch tak mocný, že potrval a potrvá. Vincenzo Monti stvoil
chod k modernosti a
živly
a vtiskli jim impulsem mladické kepkosti
umlecké
k
síle
cítiti
historické
a zobraziti
pe-
faktum
bezprostednou volností (mluvím o jeho Mascheronian), jaká od Dantových se nenaskytla; Ugo Foscolo pohnutí ohrožující se individuality pod úhlem vyššího idealismu obanského, a to ve form zúmyslné originální a vášniv plastické Alessandro Mans
as
:
zoni, duch co nejvnitrnji osvžující, našel toto pohnutí ve sborech
lyrických tak
pravdivých a ve vyšším slova
pedchdc
smyslu historických,
souasných literaturách; Giacomo a svrchovan poetickou analysu rozervané duše moderní a svétobolu ve zpvech, z nichž nkteré náležejí k nejkrásnjším íslm lyriky evropské." Tento citát dostaí, tuším, ukázati, v jak úzký rámec umí velduch stsnati velduchy, aniž jediný z nich tratí na svém že,
myslím, nemá
Leopardi
objevil
obrazu a významu.
Práv jest
v
nemilosrdnou
A Manzonimu
není
kivdno
v této
galerii.
naopak, velký význam jeho v evoluci moderní poesie italské nad míru šastn a plasticky, lvím drápem; je
postižen
ražen jako bronzová mince.
Vedle tchto
statí,
které
Carducciho, obsahuje dosud *)
Tamtéž: Giovanni
adím k
pt
Práti, str.
nejlepšímu, co vyšlo z péra
vyšlých 391—416.
svazk adu
lánk
ryze
117 osobních, adu menších referát a noticek píležitostných a pak nkolik polemik rázu jednak vcného, jednak osobního. Vzpomínky
debut literární
na první
*)
jsou
mén
více
u každého zajímavé,
tím více u autora tak svérázného jako Carducci.
asové trefn Carducci nazývá „Popel a
Referáty a no-
Posud jest dobu zahrnující innosti jeho žurnalistické od jich první r. 1859—1870. Jsou to vtšinou krátké kritiky rázu více povrchticky
jiskry".
série,
všechny.
Ne
Aleardiho.
Teba
vci niká.
pohnutí tete na
bez
znáti
Na
vynikla.
vlastností
poteba asopisu
je místo a
jak
ního,
U
Tak bylo
tsn
nich sláva brzy
Aleardim.
s
i
V
vedlo lépe.
V
dobách, i
kdy o
starý citát: i
nm
Itálii.
že
i
—
— ekl
—
psal
s
kritiku
vybavil se z aífairy
dobrý Aleardi byl spokojen.
bych
—
zrovna tak za-
zaátkem
let
Regaldimu se nedo-
a týrán.
Tak
s
se mstí
bolestným povzdechem
chraniž dne, kdy budu chválen!"
Carducci
kladatele Barbery
I
kanzonách pikantnost
psal Carducci, byl již Aleardi
mnohonásobn napaden
„Bh mne
Aleardi.
ale
letech padesátých a
každé pecenní. Carducci sám uvedl kdesi kusil
národní
s
vzniká,
šedesátých nebylo slavnjšího básníka v
starým pánem, byl
Zajímavé jsou
o dvou
ponkud pomr obou autorv, aby
narážím, souvisí
Vlach.
diktovaly.
p. úvahy
To
za-
pouze na naléhání nanejvtší noblessou, tak
Takových krátkých, pro znalce
úvah a gloss jest v knize dlouhá ada. Leccos je ovšem rázu a významu mén všeobecného a výlun místního, jiné, kde cizí tená mže najíti již spojovací nitky a pechody, je vždy poutavé i tam, kde teba musí opraviti si své do-
však velice zajímavých
mínní
savadní
hého a tetího
o stavu
ádu
vci.
Však
i
v úvahách o autorech dru-
bleskne mnohdy pravý názor a pípadná my-
Tak u píležitosti kritiky o básních Gazzolettiho teme ballad v literaturách evropských velmi pravdivou poznámku, o které zajisté byl mnohý pesvden a jejíž pravdu v hloubi duše cítil, jíž však nevyslovil. Všecky skorém ballady z doby tak zvaného romantismu jsou vlastn pebrané zboží z druhé a tetí ruky. Jediný Herder a po Goethe stáli u pramene ballady, jímž jest šlenka.
o
nm
píse
národní
ml
ji
*)
z
skotská, anglická a
ásten
nmecká.
Victor
Hugo
ruky druhé; odtud ta neuritost kontur jeho tak zvaných Confessioni e battaglie: Ricordo
infanzia a
Primo passo: 3—11.
118
pak
Vlaši
ballad.
vesms
od Carrera
mli
k Pratimu
až
ji
od
Huga, tedy až z tetí ruky! Jiná zajímavá sta vztahuje se k poesii málo známého a ocenného
hrabte Giuseppa de Spujakým se mže íci nkomu, že jest pouze poetou druhého ádu, ale jak pi tom lze uznati spravedliv a ochotn jeho jiné dobré vlastnosti a stránky vynikající. Bylo-li by teba jiného ješt dkazu o objektivnosti Carducciho, je to jeho ovšem krátký, ale velice pkný úsudek o básních Giacoma Zanelly. **) Zanella byl knz, stál dlouho v táboe Carduccimu nepátelském, a on básník „Hymny Satanu" ochotn piznává Zde imponuje jemný
ches.*)
Zanellovi
nhu
Siciliana,
takt,
verš
a eleganci
s
A
Virgilových.
lze
konen
vy-
vtší chvály a vtšího uznání r Dantisty bude zajímati vše, co psáno jest bud k jubilejním oslavám básníka nebo za píležitostí vydání nových aneb jich komentá. Ukazujeme jen k písloviti slovo
slušnému ocenní edic Fraticelliho a zvlášt jeho epochálního „Storia della
vita di
Dante
Aligliieri".
a proto úsudek platí dvojnásob. Skoro shovívav zní tu
ducciho úsudek
o
dvou
diskreditovaných
z
úst Car-
Dantistech,
prvního charakterisuje Garducci dost milo-
Balbovi a Missirinim;
srdn
dnes dosti
díla
'/As psal znalec o znalci,
nazývaje jeho „Život
Dantv"
„un
po
1
romanzesca narra-
trefn „sonante declamazione". Ovšem to je psáno již r. 1861, kdy kritika Dantovská práv Fraticellim a Carduccim zaínala se probírati z ovzduší starých legend a tradic. Naposledy nechal jsem zúmysln zmínku o statích pole
zione", o
druhém
dí
pti svazk. Jsou nejchoulostivjším bodem díla Jednak jsou rány jím zasazené ješt píliš živé, neíkáni jednak je cizinci nesnadno posuzovati, dopadají-li všady snad loyalu, nýbrž prosté objektivn. S polemikami je vbec kíž, mických tchto Carrducciho.
—
a myslím, že pouze forma jejich
ped soudem
mže
všemohoucího asu.
asu, a tento Kronos
do
jisté
míry zachrániti je
Jsou vždy více
zhltí své vlastní
mén
dti nejdíve
s
dti svého
neúprosností
démonickou. Jak zmizí zájem pro osoby, o nichž byly psány, zmizí nenáhle
i
zájem pro vc, o kterou se
nice zbude
jen
v polemikách *)
Srovnej
kostra
tak
mou
**) Detto, str.
rádo
ptka
vedla, a z celé zbroj-
útok, to nehezky lidské, co odhaduje. Ovšem každý Achilles má
vášnivých se
Authologii poesie italské nové doby,
58—61.
str.
56—58.
119
vlee za sebou adu takových Thersit, cti, když je vlee za vlasy v svj pantheon a zde jim po letech ješt jednou vtiskuje na elo žhavé železo svého sarkasmu a své vražedné ironie. svého Thersita.
Konen
jest
mlo
lépe
hojn
Cíirducci
zdá se nám, že jim prokazuje píliš
ale místy
mén
každá polemika více
zstati doma. Však jsou
poslouženo
již
lidé,
špinavé prádlo, které by které
v dosavadních svazcích
to baví, a
i
dl
tm je
Carducciho a do-
míe pehojné v svazcích nápipomínáme, že vzorem logicky vedené poles názvem „Tibulliana",*) již vybojoval Carducci 1880 s panem Rocco de Zerbi. To je polemika,
stane se jim ješt žádoucí pastvy v sledujících.
miky jsou
Tmto stati
v letech 1879 z které lze
—
mnohému
sokovi svému
na
str.
se piuiti.
Dkazy, které vede
autor proti
256, 257 a 259, jsou vzorem šermu stejn
ueneckého jako kavalírského. Více žlui tají v sob polemiky psané za píinou známé „Hymny Satanu"; zcela pak na pole osobních potyek spadají polemiky, k nimž byl Carducci nucen, ponvadž napsal pekrásnou ódu královn italské **) jako škádlení pipadají však cizinci polemiky s názvem „Rapisardiana". Ovšem jinak snad soudí o tom, komu byla po tolik let polemika živlem životním, bez kteréhož snad si ani neuml pedstaviti chléb vezdejší. Carducci mže na sebe applikovati známá slova Goetheho: „Denn ich bin ein Mensch gewesen und das heisst ein Kámpfer sein" plným právem, a je nesnadno bráti ptáku vzduch ;
a
ryb
vodu. scherme, str. 223—264. peklad ve „Výboru básní Carducciho".
*) Bozzetti e
**)
Viz
mj
Max Nordau
o „Úpadku" moderní
literatury.
Jínáiný kulturní historik nmecký pan Max Nordau vydal nedávno první svazek knihy, již nazval „Entartung" a kterou dedikoval rovnž známému psychiatrovi a professoru soudní medi-
panu Césaru Lombrosovi. Kniha jest sama o sob velice zajímavá i tam, kde s vývody spisovatele pln souhlasiti nemžeme. Kniha bude jisté hojn tena, cíny na universit turinské,
nebo zaezává
se do nejbolavjších otázek století našeho, snaží se
co jako mra leží na všech a tísní mysle hlavn pochodem zcela pirozeným, jejž doba tch, kdo se navykli vyvolává, pejímati výsledky i derouty lidského ducha z druhé
pohnouti
ním,
—
—
a
ruky,
již
asopisy nebo knihami, a kdo nemají asu a nemohou
vlastního názoru o
z
všem
Kniha však jde
patrn zavádí
lun nmecké za
ob
si
utvoiti úsudek vlastní.
píliš daleko
na nejednom míst i sama seriosnost díla jeho stanovisku pak objektivnost filosofa hlavn
v této
vi svtlým
více
.;
výlun
vi
nmeckému couzm,
Autora
v nejedné stránce.
Jednak jeho systematinost a jednak jeho výstanovisko. Této systematinosti, jak ukážeme, padá
dvojí.
stránkám
referátové
stati
i
výstelkm
zmíniti
jejich kultury.
se o všem,
Fran-
Nelze
co nás vzrušilo
neb co vzbudilo náš odpor pi tení knihy pán Nordauovy, dotkneme se pedevším onch bod, kde heší touto pílišnou systematiností a z
pílišnou
obsahu knihy, která
stojí
jednostranností.
pes
za tení a uvažování.
Pi tom podáme
veškerá paradoxa
i
leccos
všecko nadsazování
121
Náek
nad fysickým a mravním úpadkem našeho století stal se okídleným slovem celých dav. Vtipný jakýs Francouz divno dost, že národ nejvtšího úpadku je posud nejvtipnjší
—
—
našel pro celou
vc
Fin de sicle!
duchaplný název:
zbrklého, neobvyklého, absurdního,
všem pravidlm
a
Všecko, co
ádm vzdo-
se v poslední dob vyskytlo, nazývá se prost fin de Nordau uvádí celou adu takových pípad a z nich pak soudí na celek. Však již zde je chyba. Nelze nikdy zbrklost neb absurdnost jednotlivce povznášeti na kriterium celku. Dá-li si na
rujícího
sicle.
kže
vraha Pranziniho udlati schránku na doutníky
nebo na peníze, je
to nanejvýš zbrklost jednotlivce, okamžitý, šílený
p. nkdo
z
nápad, bizarerie, ale
z této
absurdnosti
pece nemohu
souditi a de-
dukovati, že celé lidstvo je v stavu duševního neb mravního úpadku.
To je vtip, a nápad, rozmar jednotlivce a nic víc. Byly takové pípady i jindy, snad i absurdnjší, rozdíl je pouze v tom, že jich nikdo nezaznamenával. Nordau uvádí za píklad „fin de siclu" i
tu malikost,
sedí jeho otec,
v tomto ale
gymnasista jde kol vzení, za jehož
že
gymnasiu studuje
mj
mížemi
Hled, svému spolužáku papá! To je vtip pro „Paleka",
bankrotá, a že
praví
nepatí do vážné, vdecké knihy.
:
Tam vede
systematinost,
která chce a musí všecko dokázat.
Stejn pochybné a málo závažné jest, co vytýká Nordau kroji a vzezení celého moderního lovka vbec. Nosí-li nkdo vous jako Lucius Verus — a jsem pesvden, že dv tetiny z tch moderních Luci Ver ani nemají zdání o svém slavném pedku
—
je to fin
de sicle.
Waldštýn, je
to fin
chodit a vypadat
Waldštýn neb a ústroji.
nkdo
Má-li
de sicle
—
musí, a sázím
Attila
nebyli
Rovnž komické
oblekem dtí a žen.
Mj
úpravu hlavy
ale pro
hlavu,
že ani Lucius Verus
absolutními originály
jest,
jako Attila neb
bh, pece nkdo njak v
ani
svém úesu
když se pan Nordau roziluje nad
bože, jak jinak se mají strojiti tyto roz-
košné loutky lidské spolenosti.
V
pytlích
pece
choditi na ulici
nemohou, a pilne-li obratná modistka k nkterému stylu, vru, to bych jí radji za zásluhu poítal. Vidíme tch strašidel po ulicích bez toho víc, než jest potebí. Stejn donquixotovský jest boj pán Nordauv proti modernímu zaízení byt, proti stylisovaným imitacím nábytku a náadí. Pipouštím rád, že se zde
122
v
leems pehání,
že takový moderní salon
—
skladu
jakého vetešnického
má
eknete
ale,
vzezení
spíše
sami,
neštstí, škodí to komu, má- li domácí pán jídelnu
s
je
to
n-
njaké
nábytkem go-
tickým a zdi se vzorky slovanského vyšívání? Chtít rozvoj lidstva
mit
dle
lenoch kesel a židlí, dle divan a kredencí, je pec nevdecké, je to dtinské. Njak nkdo
—
trochu
mírn eeno
bydlit
musí,
man,
bylo by to p. autorovi jist vhod, malebné péle-mle všech
kdyby
zaídil svou
si
jídelnu
v stylu
starých Ger-
dob a sloh jej uráží. V tom jest jistá nedslednost. A ptáme se, kdyby si nkdo zaídil svj byt docela bez každého vkusu, kdož ví, zda by se mu ve stylu Nazaren neb Tolstojovc
—
práv
tato víc než evangelická prostota
nevykládala za
—
fin
de
sicle.
S daty lékaskými a statistickými, které autor uvádí, ovšem v jejich správnost a vrohodnost,
Víme
polemizovati nebudeme. ale
klidn tvrdíme, že
víc a povznesenjší. Chtít
nieho
hodlné, ale Chtít
nosti.
to
všecko
všecko pod
mattoid
tegorii degenerovaných,
velmi
je
u
normálních
lidí
grafoman,
je
sice dosti po-
z
histerie heslo, jímž se všecko vy-
Obviovati alkohol a tabák, zdá se mi dtinské. Chtít ospravedlovati podráždnost
laciné.
nervového systému tím, že je
a
sluncem slep aditi v ka-
nevyídí ve veliké otázce stav a spolededukovati na žaludek a jeho funkce, je
rovnž jednostranné. Udlati svtlí,
jednotlivc, a že celek je
se vždy
týkají
pímo smšné.
Chtít
denn ekáme
velká
hnutí
umlecká,
na listonoše, jako
na p. jest
Wagnerova a její úspchy odbyti sumárn jako „histerii aspo nepedložené Vzíti si do hlavy, že lidstvo rychleji ale stárne než druhdy, jest pak jen pirozenou dedukcí všeho theorie
dav",
je
nikde a
—
niím nedokázanou.
Mysticismu vnuje pan Nordau víc než celé dv tetiny své se, že na nj se snaží redukovati všecky abnor-
obsáhlé knihy. Zdá malnosti
moderního lovenstva hlavn v smrech umleckých, ást jeho díla jest vnována. Pod spolené heslo
jimž tato první
123
mysticismu adí
autor
smry umlecké;
tyto
praeraphaelismus,
symbolismus, tolstoismus a kult osoby a hudby Wagnerovy.
Výklad mysticismu, jak si jej pan Nordau upravil již a priori nasvduje jeho dalším kombinacím a vývodm. On zkrátka zto-
tožuje mysticismus
se slaboduchostí vykládaje jej za neschopnost
vle ovládati a vésti sdružování pedstav a myšlenek, provázenou pedráždním nervového systému a otrlostí neb otupením funkcí mozkových, která až k iré blbosti mže býti stupována. S tohoto stanoviska ovšem se jeví panu Nordauovi celá ada umlc
údaj
jako dokonalí idioti a pan Nordau za pomocí starších
vod
Lombrosových dovede jako
vysvtliti
i
a vý-
vskutku duchaplné výroky tchto
slabomyslnost
a
dokonce
i
lidí
Francouzský
blbost.
výstednjší jeho sestra „blague" jsou mu ovocem Všecky duchaplné komedie Barriérovy, Labichovy, Millaudovy a jiných jsou dle této theorie patrn výkony lidí slaboduchých, nervov rozrušených a pece jak málo má tento „esprit boulevard" spoleného s mysticismem sv. Terezy „esprit"
i
a plodem slabomyslnosti.
neb
s
hysterií,
Nejdíve
od nichž autor si
pvodn
vyšel.
podává pan Nordau anglický praeraphaelismus.
Promluvili jsme o jeho vzniku a zakládajících osobnostech
na tomto míst v lánku o knize Rodov.
i
ideách
„Studie XIX. století",
kam tenáe odkazujeme. Praeraphaelismus zabírá dvojí pole umn, malíství a poesii; jeden z prvních sloup jeho, Dante Gabriel Rossetti, byl totiž obojím, malíem i básníkem a i jiní pívrženci školy vedle šttce rádi
perem
se
vyjadovali.
Hiiffer
praeraphaelismus jako „snahu, obroditi a zavésti znovu
naznauje
stedovké
právem dí Nordau, jednostranná a nedostatená. Nordau hledá pirozený vznik praeraphaelismu. nkolik stedovkých cetek a atribut jej neuspokojí a tu pichází k dedukci, že jest praecítní." Definice, jak
raphaelismus vnukem nmecké a synem francouzské romantiky, podporován opposicí proti positivnímu a pikrášlen blouznním a horováním pro stedovk, jeho instituce a formy. V tom má pravdu Nordau, že romantismus
nmecký
cismem a kultem
pilnul více k
stedovku
katolictví (Schlegelové, Zacharias
s
jeho mysti-
Werner, hrab
Stolberg), kdežto romantismus francouzský se piklonil postrádaje
pohanské renaissanci. Ze satku tohoto dvoromantismu vznikl dle pana Nordaua praeraphaelismus anglický,
víry a zbožnosti více k
jího
124 který vykládá jako náboženské blouznní degenerovaných a hysteri-
ckých
Anglian
lepších
se duševními bratry
tíd spoleenských. Umlci této skupiny
pedchdc Raffaellovýeh,
nové neopisujíce pouze vzorky
nov
hledali v
nýbrž
staré,
snažíce
umní
cítili
cesty
snoubiti
se
myšlenkami novými a asto i moderními. Ale tuto malikost pan Nordau pehlíží. Snad není ani tak, pipouštím rád, patrná v malíství praeraphaelit jako spíše starší,
obrozené formy
Nebo
v jejich poesii.
applikovati estetiku Ruskinovu
a myšlenka je všecko,
jevem
víry a
nejde ani
zvláš myšlenka,
náboženského
v malíství,
Nordau, že
básn
s
citu,
která jest
:
forma je nic
zárove
na všecky praeraphaelity
pro-
dobe
však již docela ne. Neupe pan Swinburnea a Morrise jsou vesms nýbrž i brillantní virtuosní formou i pi
v poesii
Rossettiho,
psány nejen korrektní,
O neobratnosti praeraphaelit v mapan Nordau se stále ohání, souditi nemohu, vidl jsem málo obraz této školy a co jsem vidl, to bylo ješt jen v revšech zúmyslných archaismech.
líství, jíž
produkcích, ale o formální jejich bravoue v poesii
nebo etl jsem
jejich díla.
mohu
mluviti,
Tento spor formální dokonalosti u jednch
pan Nordau nevysvtlí. Následující pak rozbor proslavené básn Rossettiho „The blessed damozel" (srovnej výborný peklad Sládkv v „Lumíru") ukazuje, ža pan Nordau pro poesii má tak pramálo smyslu, jako inu, jako a formální neobratnosti u druhých
vci na svt, znní na obrátiti.
kdokoliv u nás. Shakespearv známý výrok: „Jsou o nichž se nezdálo naší filosofii" lze
pan Nordau nerozumí. Jsou
Poesii, zdá se,
unikají každé analyse chladného
v íš
duše odkázati
práv „The
v ceiém
slabomyslnosti
jich nelze jedno-
neb idiotismu.
K tm
patí
tak dobe, jako nkteré
blessed damozel" Rossettiho
kusy Poeovy.
city a pomysly, které
rozumu a pece
pak celou básnickou individualitu RosDanta a líiti jej jako pouhého cizopasníka a odvar velkého Florenana, a to jen proto, že prý se opíjel zvukem jména Vyvozovati
setiho jediné z
„Dante", jímž
poktn
byl,
jest
jedno
z
tch etných
dtinství,
v která zavádí pana Nordaua jeho pílišná systematinost. Již sám se poráží na stránkách následujících,
smyslnost, která
pece
provádí Nordau
se
kde vytýká Rossettimu velkou Dantv netvoí. Co dále
základní charakter
zvukovou
stránkou
nad slunce jasnji, že pro tyto vci
mu
básní Rossettiho, ukazuje
chybí každý smysl. Totéž
125
by mohl provádti se zvukomalbou Goethovou neb Platenovou, kdyby si zrovna tyto básníky za ter svého rozboru byl vyvolil. Ba i v naší literatue by našel podobné vci, krátce všady, kde básník sáhne k zvukomalb, dával by svdectví o své echolalii a dokazoval by, že je slaboduchým neb dokonce blbcem. Stejn zle pochodili u Nordaua Swinburne i Morris. První je prost zá-
stupcem školy „ábelské smyslnosti" a druhý, ponvadž mu „chybí Krátce je slepým napodObitelem stedovku. všickni básníci tohoto smru jsou histerití blázni, a jediný Ten-
každá originálnost", nyson byl rozumný
umlec mezi
nimi.
h
Daleko než praeraphaelitm vede bolistm pod nožem pana Maxa Nordaua. Ti zralí pro blázinec
umlecké
a celé jejich
se francouzským již všichni
sym-
jsou dávno
aspirace redukují se na
slavomam, histerii a šílenství. Goudeau, Rollinat ano i Haraucourt tento relativn nejvtší parnassista mezi mladšími, stojící patrn pod vlivem Huga a Leconta de Lisle, jsou prý pvodci této školy. Nevím, zná-li pan Nordau verše Emila Goudeaua,
ješitnost,
—
kterého prost nazývá „velkým žvanilem", já je znám a
mohu
íci,
vtší dosí hokosti a trpkosti a modernosti, že však se symbolisty a dekadenty nemá pranieho spoleného. Goudeau, který je dosti svérázný že je Emile
Goudeau odrda Alfreda de Musset
mezi francouzskými poety, slepý k houslím a
rovnž
s
do této spolenosti skoro jako Haraucourt, který je mezi doro-
pišel tak
i
stem francouzského Parnassu pravým klassikem.
Za touto divn ve spolek speženou skupinou následují u pana Nordaua Jean Moréas, Laurent Tailhade a Charles Morice. I to je chybné po našem soudu, aspo pokud se Tailhada týe, jenž jest aspo v své starší period rovnž parnassistou nejistšího Jak najednou mezi symbolisty zabloudí Richepin se svou zrna. známou „Písní žebrák", je nám naprosto nepochopitelné. Pan Nordau potebuje krátce jména, jak se mu hodí do krámu, bez rozdílu a ohledu na jejich význam. Tak na p. Roda jednou cituje pro a podruhé „proti" symbolismu
(str.
137 a 168).
126
tená
pipomene
si
sut l'evolution littéraire". s
velkým zadostiuinním,
kolik stránek
nim
dív oznail
slabé stránky symbolismu,
smrem
myslí a
mžeme. Je
pomr
neupe,
pedchdce,
n-
cituje nyní proti
výstelk mnoho pravdivého
vedle
k celku
ale vyhlašovati všecky,
za idioty a Boulangery poesie, to
píší,
je asi
týž,
vota ku fantastickému životu
nost v
kterého o
ale divno. Iíaraucourta,
jako jejich
158 a 185). Nechcera dlati symbolistm advokáta, známe
(str.
dobe
a
náš referát o knize Huretov „Enquéte Všecky výroky iluretovy opakuje Nordau
pomr
jako
sn
I
denního
jsou,
tyto
ne-
v celém hnutí
stízlivého
a tuch
kdo tím
pece
to
ži-
nikdo
nezdravé, chcete-li, ale jsou a tudíž mají svou oprávn-
i
umní.
pana Nordaua ovšem Paul Verlaine. tu proti panu Nordauovi Lemaitra, kterého on Dovoláváme se cituje proti symbolistm. A hle, Lemaitre „un Normalien", jak mu posmšn íkají, piznává o Verlainovi že „je to nemocné dít, ale Nejvíce
odnese u
to
i
dít má asem
že to
Nordauovi všecka
nikdo nenapíše, když jde
již
A
v duši nebeskou hudbu".
„nebeská
musí
tu
býti Verlaine
Nordau zaadil lamími",
t.
jej
verš a
hudba"
mu
ím
Ale
je
panu
jimž rovných
slok,
o to jen dokázati vlastní theorii?
alkoholistou,
histerikem, bláznem.
Pan
mezi blázny, které psychiatrové zovou „cirku -
blázny, u nichž se jistá rozrušení a ochabnutí pra-
j.
videln stídají. Tak chce vysvtliti pan Nordau Verlainovu smysl
-
nost vedle jeho zbožnosti a dokládá ihned velmi delikátn: „Cirkulární"
jsou
Nordaua aspo
A
chcete-li,
ím
jiskru genia jim tito
bu
všichni
tuláky
celý život tulákem.
byl
nebo zlodji. A
ím
náš Václav Šolc?
neupe
Verlaine byl dle
byl Villon,
pane Nordau?
tedy
Dobrá,
tuláky,
ale
nikdo ani pan Nordau, a nkteré vci, které
tuláci psali, jsou perlami v
diademu poesie. Ale
to
nepomže.
Byli grafomani a hysterikové, a bašta.
Mallarmé ristice
je
odbyt ješt
h
K
uež Verlaine.
poety staí panu Nordauovi údaj Huretv,
a zašpiatlé uši satyra".
Rozumí
se samo,
má
„dlouhé
že na doklad takové
degenerace se ihned cituje Hartmann, Lombroso
zašpiatlé
jeho charakteže
i
Darwin. Dlouhé,
nkterých zloinc a blázn, pan Mallarmé má „dlouhé, zašpiatle uši", ergo je pan Mallarmé, který jest
svého
uši se našly u
povolání
zcela
tichý
professor
augliiny
na jednom
127
gymnasiu paížském, p.
Mallarmév
nebo
blázen
život asi ticet básní, z nichž
dv
který
poesie Poea a psal nkolik
ních, jest proto,
že
leccos
svj
napsal za
celý
tetina jest jasná a rovná arcidílm,
tetiny teba že jsou nejasné a mlhavé,
peložil
A vezmme pípad
zloinec.
lovk,
zcela stízliv:
studií
lovk,
jenž výborné
estetických a literár-
v jeho st;lu je bizarní neb mlhavé,
—
ponvadž má „dlouhé, zašpiatlé uši jako satyr" ? A dodávám, kdyby básním Mallarméovým nikdo nerozuml, proto pece nemusí býti autor jejich degradován na idiota a zloince. Zde propadá pan Nordau opt své nejednou „blázen neb zloinec"
mánii klasifikaní a systemisující.
Ani ve snu
Moréas, Ghil.
Vignier,
nám nepipadá Darzens,
chtít hájit
všecko,
co napsali
Rimbaud, Vielé-Griffin a zvláš René
Je v tom mnoho nejasností, a chcete-li,
i
nejapností
(staí
k barv samohlásek dle Rimbauda anebo k symbolismu s velkou i malou písmenou uprosted neb na konci slov, jak jej pstuje René Ghil), ale prohlašovati všecko šinahem za liteodvahy. raturu blázince a káznice, k tomu pece nemáme Aberace byly v poesii od jakživa. Vystupovaly snad pod jinými formami a jmény, ale byly. Ml je již cénacle Nodiera a Huga (škola „básník ohn", Petrus Borel atd.), pro by je nemohla míti spolenost na prahu XX. století? Ale, jiná otázka: lze z tchto
jen ukázati
—
úkaz pemrštnosti uzavírati na psychickou disposici celku? Vedle Moreasa, Mallarraého, Viele-Griffina, Régniera atd. jednotlivých
pjí ješt ve Francii Leconte de Lisle, Sully Prudhomme, Coppée, Máni vet, Fuster, Manuel, Herédia, celé ady lidí, chcete-li, normálních a zdravých. Pro tedy ten zoufalý náek k vli nkolika lidem, kteí žijí jen rhytmu a rýmu, kteí jsou teba nevinní nadšenci a illusionisté, ale proto nejsou ješt zloiuci, káranci a propuštnými odchovanci blázinc. Zde pestelil opt pan Nordau a
—
poádn.
Pichází na
adu
tolstoismus. Naši stoupenci velkého
mudrce
sotva budou spokojeni rozborem Nordauovým, který celou innost
Tolstojovu šinahem
prohlašuje
za druh duševního poblouzení,
za
128
Však
formu úpadku spoleenského.
jistou
nepihlížeje k mora-
i
umlci vytýká Nordau Tolstému rozvlánost a nezáživnost a tvrdí, že umlecké míry Turgenvovy postrádá. Celou nauku tolstoismu sbírá Nordau v tyto vty: jednotlivec jest niím, duch je všecko, individuum má žíti pouze proto, aby prokazovalo dobro svým spolubližním. Mysliti a bádati je velké zlo, vda je záhubná, pouze ve víe jest spása. sociologu a uvažuje jen
a
listovi
Nordau vyvádí
„Má
zpov"
.
spisovateli a
o
soujem názor Tolstojových z jeho knihy záptí láme nad touto ttinu soudu, pro její
tento
ale v
Zdroj této vidí v úelnosti
nesmyslnou argumentaci.
pedpokládá a
života
lid-
Nordau považuje náš život za pouhý výsledek daných fakt a jemu by lépe znla otázka „pro žijem", než „k jakým úelm žijem". Jemu jest optimismus pessimismus pouhý projev životní síly bu pekypující bu neského,
již
Tolstoj
hledá.
i
dostaující,
a
ili jinak
chorobou.
s
jsou oba
Nordau
projevy
tyto
staví
se
totožný
výroku
proti
i
zdravím
se
Bismarckovu:
„Nevím, pro bych ml snášeti všecky nesnáze života, kdybych neml viti v Boha a vnost" a tvrdí, že železný kanclé zstal lidské myšlenky
na stanovisku Hamleta a že se o rozvoj nestaral. Již z toho je patino, že Nordau,
života v prostém, radostném ukájení
písnou naukou
snésti s lidí
a
pes všecku
toho jedin vírou. za
volný,
o
odíkání
který hledá
krátce
cíl
poteb pírodních, nemže Tolstoj
a utrpení.
bídu jejich lásku k životu a vykládal
se
vidl bídu si
možnost
Tento závr považuje Nordau za špatný,
mystický skok
úel
a
libo-
Nordauovi jest víra lidu
myšlenkový.
prvodním motivem jeho optimismu, který pes všechen bdy pes námahu práce u nho kypí tak silné, že pe-
jen jaksi
trud a
i
hluší všecken neblahý cit
únavy a rozervanosti.
daaa proto šastný, ne že prost
Není tu místa stopovati
zvláš v
píin
jak Tolstoj
splyne
Celý
s
další
ví,
Lid je dle Nor-
nýbrž že je v jádru zdráv.
dedukce polemické, které Nordau
Tolstojova kultu evangelia rozpádá, kde ukazuje,
do evangelií vkládá daleko
víc.
než
v nich jest,
až
pantheismem Spinozovým, kterého jist v evangeliu není.
svtový názor Tolstojv prohlašuje Nordau za mlhu a ne-
rozum. Ani jeho morálka není prý
lepší,
jeho theorie o
almužn
nemravná, zrovna jako jeho theorie o umrtvování tla (Plody osvty) jsou pímo je zhoubná; jeho výpady proti je docela
vd
129
smšné, vývod pak
lovka
celé filosofie, úplný návrat
není ani nový (viz Rousseau) ani v nynjších
pírod
ku
pomrech
sociálních
možný. Tolstoismus jeví se Nordauovi jako
filosofie
úpln
nedosta-
mu
pouhou snškou prpovídek nesmyslných aneb z bible a evangelií úmysln znetvoených, jako morálka hlásající tolerování zla a nepravosti, dlení jmní a statk, zniení lovka odíkáním tlesným jest zhoubný a venkoncem nemravný. Pi tom prý tolstoismus nevidí vlastní svou zbytenost. Hledá stále njaký
tený,
je
úel životní; pro se tak namáhá, když hlavním jeho cílem jest vymení lidského pokolení úplnou zdrženlivostí? Ohromný svtový úspch tolstoismu vysvtluje Nordau ne silou a cenou spis Tolstojových, nýbrž hlavn tím, že v zkaženém lidstvu naší doby již byla disposice k naukám takovým.
Až posud byla kniha pán Nordauova pes všecky skuten zdánliv duchaplné výroky paradoxní pece jen lekturou vážnou a k pemýšlení nabádající, co však následuje od stránky 265 až
i
333,
zaíná
býti
tením pímo humoristickým.
Kapitola tato pro-
hudby Wagnerovy a kult jeho genia. Nenašli jsme posud nikde nakupeno tolik záští, tolik hokosti, šklebu, jízlivosti, umínnosti stupované až v slepotu jako na tchto stránkách. bírá otázku
Eichard Wagner
pronásleduje „svou nekonenou melodií" pana Nordaua celým životem, a kdož ví, zda mu dá v hrob pokoje. Pan Nordau mstí se na Wagnerovi nyní zpsobem zdrcujícím, škoda, že na vážnou knihu tak málo vcným a vdeckým. Wagner Celé snažení Waje prost grafoman, což dokazuje jeho hudba. gnerovo probíhají dle pana Nordaua dva hlavní proudy: proud anarchismu a proud pohlavní lásky. Tmto prý podléhá veškeré jeho tvoení. Doklady sbírá k tomu ze spis, hlavn z libret Wagnerových. Byl prý erotikem ve smyslu blázince, a to nejen vnitním obsahem, nýbrž prý i zevnjškem svých prací. Lombroso objevil, že
grafomani rádi podtrhují jednotlivá slova nebo je pro-
kládají. Jest prý to stále se opakující
úkaz u slabomyslných, jimž nestaí jeden výraz myšlenky, kteí se ustavin opravují. Wagner Jar.
Vrchlický: Nové
studie a podobizny.
9
130
prokládá
teek; jako
stránky
celé
libuje
si
t(
v
ž
textu,
hojn vykiník, pomlek,
užívá
hrakách
slovních a
francouzští symbolikové, ano
i
doklad pro jeho slabomyslnost
jest vítaný
v zvukomalbo,
proslulý „stabreim"
Pan Nonlau
284.)
(str.
zcela
Wagnerav
patrn zapomíná, že jedna z nejvtších moderních skladeb nmeckých Jordánovy „Niebelungy" jsou psány stabreimem, patin jest Jordán také slaboduchý lovk. Co nejdíve snad se dokáme, že každý, kdo rýmuje, jest slaboduchý, nebo není tomu tak dávno, co stoupenci
pán
básn
Nordauovi prohlásili
rým
nebo na cinkání
mohou
za zbytky kultury,
prý míti potšení
národové
toliko
barbarští a primitivní.
Wagqer
konen
je
život proti
To
mystik.
úšklebkm a umlecký boj
touhou po vykoupení.
jenou
s
celou
adu dl
a
skladeb,
plodný, bez veškeré pvodního, cetky
z
ústroje.
že „Parsifal"
Pi tom
jako
byl prý
Wagner,
tvrí
je sen
noc
hašiše,
Wagner
arodjek.
v nové života,
prý poslední
je
na hnojišti romantiky
Hudba
trochu cennjší,
jeho, ale
ad
Wagnera, spisovatele piznává pan Nordau blahosklonn, je prý
nieho nevyvrátí na jeho dívjším
slaboduchost, blbství a šílenství se prý zcela
lentem hudebním.
jej
chválí,
podezení, že jsou sami
hudb Wagnerov zraným motivm"
dobe
Dokázali to Sollier a Lombroso,
pravda. Jako hudebník je prý
kteí
e-
Wagner nemá prý nic druhé ruky pebírá obnovené
Tato argumentace týká se v první a básníka.
napsal
síly!
je prý vetešník, který z
muchomrka
tikové,
a
každý degenerovaný úpln n
pohádek, kteréž nejapným píštipkástvím látá Maškarové pochody jeho hrdin jsou prý úplu bez
všechno
Wagner rozhodn
podlehli
hysteriky
prý
vesms
tvrzení,
snáší s ta-
a tudy
je to
slabý a jeho kri-
mód
a propadají
jako to celé obecenstvo, které
nadšen tleská. Následující boj proti „pí„nekonené melodii" je pímo dtinský, jimi
tak a
umlec prý pracuje voNekonená melodie jest prý výrazem umlecké impoWagner byl prý v zásad duch nehudební(I). Žé prosadil
prý snižuje Wagner hudbu na adresá, a
lapúkem. tence.
rozumí,
jízlivým
podlehnutí a lítost následující spo-
boje toho,
jeho líí zoufalost
nebo
se
poznámkám. Celý proti démonu smyslnosti, Wagnerv byl prý žen od „Tannháusera" až ku „Parsialu". Veškeré skladby
podává tu hojné koisti k
!
131
svou
pes všecky
svdí
dnes proti
pekážky,
obtíže a
tato
i
houževnatá vytrvalost
nmu, vždy Lombroso pece
dokázal, že každý
grafoman a slaboduchý lovk vyniká obzvláštní vytrvalostí v provádní svých myšlenek a plán Rovnž jako úspch Tolstojv, tak vykládá Nordau též úspch Wagnerv. Ml prý to štstí, že svt uzrál pomalu k takovému stupni hysterie, na
jakém
do blázince Wagnera
Nordau by zavel nejradji
byl on sám.
Wagneriany.
i
Posledním dokladem úpadku lidského jsou autorovi horené
vku
snahy
našeho,
vniknouti
v
jeho
sluje spiritismem ve všech
záhrobní a zkrátka
taj
obmnách
vše,
co
Kapitola
a odstínech.
náelníky a vdci okultist a kabalist francouzských i cizích. Nordau sám spisy jejich nazývá trefn „parodií mystiky" a v tom s ním z celého srdce souhlasíme. Co ve Francii na p. provádí Papus (pseurelativn zajímavá, pokud nás totiž seznamuje
jest jen
donym lékae a Josephin z
Ernest Bose,
dra. Encausse), Stanislav Guaita,
Peladan,
hranií opravdu
s
nerozumem.
denních list, že Peladan založil zvláštní sektu
„Rže
a kíže",
že
sám
si
piložil jméno
že
Neho známo
Je
mág,
„Sar",
vykoupiti a spasiti svt, že se šatí po
poslání
s
spolenost
ví
v své
assyrsku a myslí,
že jest androgynem atd.
To jsou ovšem aberace, ale opt aberace jednotlivce, které každý nepedpojatý lovk rázem a u nichž se vážný duch ani nezastaví. Byly díve snad ve formách ponkud jiných, ale byly jist též, a lidstvo proto nekleslo pro nkolik výstedních blouznivc. Že však do potu tchto kabalist a okultist mže najednou pan Nordau aditi básníky tak vážné a svérázné jako prohlédne
Rollinata a Maeterlincka,
íší
cizí
a
neznámou.
dokazuje
Rollinat
snaze daleko, ale zstali vždy vynikl
v
líení
stav
i
že
poesie jest
mu
ve
své
šli
oba
pi tom pravými umlci.
duševních,
„Anxiomanie", pro Maeterlincka
na novo,
Maeterlinck
najíti
prost dtinsky blbým mystikem, a pece pole innosti Maeterlinckovy nad pochybu oste vymezené
ani nestaral, toho nazval jest
Rollinat
Nordau pikládá názvu trefný výraz se pan Nordau
jimž
9*
m Líit jeho poesie hlavn stavy duše mezi snem a skuteností, stavy visionáství, neurité scenerie, kdy ztrácí lovk duševní rovnováhu, kdy to neznámé v nás se ozývá a mluví hlasy píšernými. A zde se povedly Maeterlinckovi nkteré vci a pasáže, že nebyly od dob Shakespearových napsány. Mnohé zstává a urité.
ovšem nejasné
—
jasný?
mnohé
—
ale
ale což je stav duševní je
pímo
námsíník
visioná Kdo etl pisvdí. Avšak a
mistrovské a úchvatné.
„Princeznu Maleinu", mi zajisté Nordauovi panu je pomalu každý bláznem a hysterikem jako jeho „Slepce" nebo
Osudu témuž propadl nedávno zesnulý americký lyrik Walt Whitman. Již to, že byl typografem, uitelem, vojákem, truhláem a úedníkem, což prý je pro básníka dle Lombrosa zvláš nepístojné zamstnání, odsuzuje ho mezi lidi slaboduché. Že psal v ádcích bez rým, to teprve docela povrzuje, jako hojné rýmy a zvukomalba potvrzovaly nedávno totéž u Rosmistru Lombrosovi.
settiho a Swinburnea!
Nedávno vydal pan Max Nordau druhý
díl
díla,
které
míst ekli
o díle
svého
pojednává o úpadku moderní literatury. Díl tento zahrnuje tyto stati:' I.
II.
III.
Psychologie egotismu. Parnassisté a diabolikové.
Decadenti a esthetové.
IV. Ibsenismus.
V. Friedrich Nietzsche. VI. Zola a jeho škola. VII.
Mladonmetí opiáci
Zoly.
VIII. Prognosa.
IX. Therapie.
Odvolávajíce se k tomu, co jsme na tomto
pán
Nordauovu okítom methoda." Nicmén máme za svou povinnost, zdržeti se u nkterých statí prvním, mohli bychom klidn odbyti knihu
dleným slovem
z
Hamleta: „Je
to šílenství, ale je v
trochu déle a osvítiti názory autorovy se stanoviska svého, zvlášt tam, kde spisovatel spoléhaje na neznalost svého tenástva, trochu
paušáln
si
poíná
a stav se slepým otrokem svého systemisování
133
a klassifikování, siln
Hledíce
—
pravdu
a
mají, jak to
naprosto nerozumí.
písné objektivnosti vytkneme milerádi, kdo má píí se našemu citu, když ji leckdo — avšak Nordauovy asto se piknihy pán v druhém díle si
má
hází, daleko víc než v
O
nejednom míst
ano, jak jsme na
pehání;
postehli, vci, o které píše,
egotismu
v
prvním trpti nevinní
s
vinnými.
moderních literaturách dala by se ovšem na-
V život praktickém íkáme tomu prost egoismus, snažil se Max Stirner v díle svém „Der Einzige und
psati veliká sta.
ve
filosofii
Eigenthum" obhájiti stanovisko, pro které na poli umní Není to v novjší dob zvláš Francouzi (Barrs) oštpy lámou. nic jiného, než stará sporná otázka o pomru jednotlivce k celé sein
Má
spolenosti.
v ní zmizeti každá individualita dle
mého receptu „k si
celku se služn pipoj",
i má
Goethova zná-
tato právo uhájiti
stanovisko v kterémkoliv poli obvodu lidské inPan Nordau se siln kloní k tm, kteí hlásají, že jednomá se vždy obtovati celku a prospchu jeho, že má zapíti
své výluní
nosti? tlivec
sebe docela a spokojiti se docela úlohou koleka ve velikém stroji svtovém. Theorie na oko vznešená, plna apoštolské obtavosti,
—
kdyby nemla též svoje ertovo kov davu zvláš pro lidi poloviaté a povrchní! Je také kolekem celku, jakým, kdo se po tom táže a pi tom se mže teba rovnati i tm nejvtším duchm, má-li
plna odíkání a heroismu
Jak
pyto.
pohodlné zmizeti
to
k tomu potebnou dávku nejmenší nouze.
geni, jsou
si
skosti, všickni
ješitnosti, o
Výslednicí
koleka jednoho
i
u nás hlásána a že
duchých.
jí
Není
Není
jednom to pi veškeré díle lid-
Jak
stroje.
tleskáno od
známé:
jest ono
všickni rovni, všickni pracují na
jsou
pohodlnosti liberální a demokratické! byla
kterou v našem století jest
této theorie
divu,
lidí
že tato theorie
prmrných
a malo-
Je to pohodlné pedevším, a to rozhoduje.
Skutenost však mluví práv proti této nivelisující theorii. Skutenost svdí Danvinské nauce o právu silnjšího a nedá se odiniti. V dob, kde jsou neb mají si duševn všickni stejni a rovni býti, povstali básníci jako
Hugo
a Swinburne,
hudebníci
134 jako Wagner,
pee
výtvarníci
své mohutné
Burne Jones a Whistler
jako
individuality
dob, která jako
prost všecko oíslovati a ocejchovati jen
chtla
impotentnost
kryla
poátku
Byronismus.
století
silné,
že stojí
potlaí je ani pan Nordau. individuality od
Egotismus
v
slabých,
eknu-li za
a,
proto,
literaturách
akcentováním subjektivismu,
dalším a silnjším
tvé „já" tak
vtšiny.
který
aby zajest
jen
zahájil na
tžko neíci
je
abys ovládal jím
to,
vtiskující
ve falansteriu
b.
celek,
Je-li
ne-
Bželo by pouze o to, rozeznati silné eknem na p. Ibsena od kteréhokoliv
z jeho nohsled. Není pochyby, že za dob Napoleonových snil nejeden mladík o tom, státi se Napoleonem, pro by nechtlo dnes
gymnasist
tisíce
vésti to, svou to
býti
Ibsenem neb ZolouV
individualitou se
umní
vskutku iní Ibsen a Zola, je to
tismu splasknou
asem, jak
Ale dokázati
to,
do-
prosekati a imponovati davu, jak
Mýdlové bubliny egotm jest škoda asu
vznikly a proti
a práce k boji a polemice.
Nejtrapnjší kapitolou druhého dílu knihy bez odporu sta
kázal
doma
již
—
Nordauovy
jest.
druhá, pojednávající o „Parnassistech a diabeticích".
Zde aspo v první ásti docela
pán
stati zabloudil
pan Nordau na pole, kde není
na pole poesie, kteréž
nerozumí, jak jasn do
básn „The
v díle prvním nešastnou kritikou Rossettiho
blessed damozel".*)
Již
spežení obou
záhlaví je naprosto krok nešastný.
smr
i
škol
pod jediné
Rozhodn pak pochybené
jest,
zaradovati parnassisty mezi modloslužebníky moderního egotismu
nebo práv
nic není tak škole této
odporné jako vlastní
pihodil se panu Nordauovi logický
Mendsv
lapsus.
„Pas des sanglots humains dans
Cituje
les
„já".
Zde
známý výrok
chant des potes",
mluví o nehybnosti a mramorovosti školy (impassibilit), theorii to
dávno vyvrácené a pekonané, a
pi tom zárove
tvrdí, že
parnas
-
Srovnej nedávno vyšlé pojednání: Ettore Giccotti: La fanciulla Dante Gabriele Rossetti e un gindizio di Max Nordau, Milano 1893 Formou velice urbání, ale tónem rozhodným obrací se autor proti také kritice dl básnických, již praktikuje pan Nordau, nemaje pro poesii pražádného *)
beata
di
smyslu a porozumní.
135
Pan Nordau neetl jist básn Le-
svého „já".
sisté jsou otroci
conta de Lisle nebo José Marie Heredia, kde to lidské Já" v skutku v pravém slova smyslu zasteskne. mizí tak, že tenái se po
nm
O
parnassistech v celku vynáší pan Nordau tento celkem pohodlný
etné skupiny nemusím
„S vtšinou jmen této velmi
soud:
se tu
ani zabývati, majitelé jejich nejsou žádní degenerovaní (sind keine
Entartete), nýbrž jsou to hodní lidé prostední vlohy (brave Dutzend-
kteí školácky
menschen), Podivno,
pro
Pan Nordau dále
blázny?
je dokonalost
Mendsa
Cat.
co jim jiní
praví,
parnassisty
i
formová a ona legendární impassibilita
a chladnost, a vybírá tiera,
pedzpvovali." šmahem mezi že hlavním znakem parnassist
cvrlikali,
adí pan Nordau
tedy
si
na
a Th.
dkaz
svého
pi emž
de Banville,
bezcitnost
tvrzení Theophila Gau-
docela
pomíjí
prvního náelníka a otce Parnassu, Leconta de Lisle, Sully-Prud-
ad
homma, Herediu, Coppéea atd., když již ani nemluvím o celé menších, ale posvcených básník, jako jsou Valade, Lemoyne, Lucas, Rameau, Tailhade a j. O Baudelairovi a jeho následnících, Verlainovi, Rollinatovi atd. a básních belgických schváln nemluvím,
nebo zde by
pán
theorie
Nordauova o „irnpassibilit" teprve netyto adí pan Nordau mezi „diaboliky",
a pak básníky
staila,
tedy na rejstík vedlejší.
Že umlecká theorie Gautierova byla jednostranná, o tom pochybovati. Rovná se asi známé anekdot, již nkdo vypravuje o Mozartovi, který prý na „jelito, kroupami je nabito" složil pímo rajskou melodii. Obsah díla umleckého jemu neroznelze
hoduje, pouze forma jeho a v té
To
jeho libozvuk. zeje
tohoto
s
krásných,
slovo, recte jeho
dávno odbyté. Ale
stanoviska, napsal Gautier
kteréž
A
opt
je dnes stanovisko
žíti
budou,
celou
adu
zvunost, i
vychá-
básní aro-
pokud jazyk francouzský nevyme
nho
nenajde pan Nordau v básni místo banální, prázdné nebo m»poetické. Najde snad stopy manýry, pea
i
dále.
nikde u
hnaný kolorit, abusus metafor, ale nikde sprostotu nebo prázdnotu. Najde pravé akrobatské kousky rýmu a rhytmu, ale nenajde nikde nedostatek umní aneb impotenci duševní. Totéž platí o Banvilleovi
jakým
i
ásten je
Mendsovi. Chytati se na jediný „faux pas", bez odporu panem Nordauem citovaná báse „Récapituo
lation", jest skoro
puntikáské
a trochu
i
nepoctivé. Chtíti z bril-
136
paradox vykesati
lantních
a malicherné. Jednotlivé, o
materiál
sob
k obviování,
politování
laciné
jest
hodné pípady choro-
myslnosti: Baudelaire, Gille, applikovati na
školu, je
nev-
V
kapitoly
mén
decké a zlomyslné.
vdetjší
než
celou Nordauov není
celé knize
kdybychom pipustili nkteré v skutku cho-
tato. I
robné výstelky u jednotlivc, je tu celá velká ada skutených básník úpln normálních a zdravých, které pan Nordau prost jsou mezi nimi básníci prvního ádu. Pomr chorobignoruje,
a
ných výjimek k zdravému celku parnassist nebude nic jiný než jest pomr blázn a normálních lidí v ostatní spolenosti. Methoda pán Nordauova pi parnassistech se naprosto neosvdila.
Co
svou oprávnnost.
vku
pan Nordau
o diabolicích
Byl
vypravuje,
satanismus a co
nezdravým výstelkem duševního
s
má
do
ním spojeno
života,
i
jisté
již v
míry
stedo-
eeno,
lépe
byl
zbytkem kultury starší a nemže býti ním jiným ani v dob naší. Tím ovšem nechceme vyslovovati poslední soud nad celým životním dílem talent tak velikých, jakými byli Villiers Isle Adam, Barbey d*Aurevilly a jakým jest Huysmans. Autoi tito vždy
trochu stranou,
stáli
píchu
satanská
nevoní,
Theurieta, Ohneta a
Ale ony teba
pisc. které
jinou
s
komu
takka na ztracené
stráži,
nemusí
maje svého Fabra,
potem
stinné a
oblibou líí diabolikové,
jich .
ísti,
daleko
zhoubné
pece
silnjší
stránky
jen
a
jich
obec romano-
lidského
existují
života,
a mají tudíž
práva na zpracování umlecké. Z toho nenásleduje, že mají vych ovávati mládež a lid. Zabíhají ovšem nejednou daleko v zámezí
možnosti
a
píetnosti, ale jsou
pi tom
vždy jen plody jednotlivc,
osamocené ostrovy zmatených nauk a pevrácených názor v celém jinak normálního života. Kdyby se francouzská výroba románová uvážila jen íseln, statisticky, zstaly by knihy diabolik
moi
zajisté
v
v povážlivé
menšin
menšin, jako jsou pomry, jež líí, zajisté Pan Nordau tu opt pra-
v stavu nynjší spolenosti.
cuje svou oblíbenou
methodou;
stednosti jednotlivc.
initi
zodpovdným
celek za vý-
137
Pipusme konen
i
že Baudelaire
to,
mže
zvrácený, zkažený, že vliv jeho poesie
nemže umní — dotknouti slovem
mohutné potence básnické
umti
poesii a
svdn
býti
se nikdo —
krásný, barev žhavých,
omamné
moráln
duch
byl
zhoubný: jeho
i
kdo trochu chce
jediným. Je to tropický
vn,
roz-
kvt
pln skrytých, chcete-li,
bolestn lidských akcent, pln úzkosti a slitování i kde se rouhá a klne. Neznám v moderní poesii ísel úchvatnjších než nkolik tch skladeb plných smutné noblessy a vážného spiritualismu,
jed,
ale je pln
jako jsou „Mrcha", „Cesty", „Smutek veera". bati pár
je suchou
poetický,
již
nelze citovati
Methodou
objektivní.
dokáži
nestaí vyšku-
teba podati aspo pibližný peklad
prosou, zde bylo by
když
Pi tch
vt, které se zrovna hodí do programu, a podati
mu
snadno,
pán že
tenáv
aby soud
originál,
mohl
býti
Nordauovou, dle své chuti obrácenou,
jest
Baudelaire
básník
zdravý
docela
normální.
Ale bud jak bud!;
doma,
nických nejen
Sám od nho
i
odvozuje celou
básnické prisma v jednotlivé cele.
Jsou
Isle
Adam,
A
prý
to Rollinat,
Barbey
proud
že je otcem celých velkých
nýbrž
neupe
v cizin,
adu
lidí,
kteí prý
Mends, Richepin Josephin
z
jeho
rozložili
paprsky, jimiž vyplnili svou
Aurevilly,
bás-
pan Nordau.
ani
básník,
Péladan
poesii Villiers
prosaik.
z
aby to znlo hezky vdecky, poktil hned pan Nordau tyto jed-
notlivé
úzkost
smry jmény ped smrtí a
hniloby a chorob, filie.
inu
a
nismus.
Mends
to
vzal
rouhání,
nho
strach
pede
se nazývá
prý
od Baudelaira
vším, zálibu v líení rozkladu,
uen anxiomanie
a
nekro-
prý stránku pohlavní, Richepin velebení
jmenovaní
Pan Nordau
uili se od
latinskými. Rollinat vzal
se
prosaikové
nezmiuje hudbu
skrytou
o
jeho
zlo-
mysticismus a sata-
tch, kteí vzali i lépe nahloubku citovou, nco
nálady,
žensky sladkého
a démonicky hlubokého. Musil by ovšem znáti Mikhaela, Darzense, Gilkina, Girauda, Gregoira Le Roy, Hermanta a celou
adu
lyrik, z nichž ovšem vtšina by propadla jeho soudu
grafomanství. Nech si má pi Rollinatovi pan Nordau ponkud pravdu, již siln pesteluje pi Mendsovi. Na tomto je vliv Baudelairv nejmén patrný, ržový pudr tohoto
pro echolalie a
poety budoir špatn se celkem hebních pochod Baudelairových,
snáší se slavnostním a co se
tónem po-
týe opravdu vážných
138 ísel poesie
Mendsovy,
postehnouti i
v
tch
Victora
vlivy
Coppea, Heredie
u jiných
Mends
je
Huga,
eklektikera, lze u
Leconta
de
Lisle,
nho
chcete-li,
souasník.
Mezi obti mánie pán Nordauovy dostala se v kapitole „Dea aesthet" též Marie Baskireva. Pan Nordau jest
kadent se
moráln zkažená, zemela
rodky slavomamu a strachu
tklivou její
báse
Baskireva dívka, která na souchotiny,
mla
zá-
pronásledováním, byla plna cho-
ísti vedle toho dojemné stránky,
Coppe úvodem k
které impsal
jest
pedasn
ped
robného, erotického blouznní.
do
nho
svým soudem brzy hotov, u
byla
její
sebrané korespondenci, aneb
Theurietovu, která provází
produševnlé, etherické tváe, pak
její
denníky, zadívati se
si
peísti ješt jednou
—
komu vit? Vdti, jaký kultus k paúsudek p. Nordaua mátce této dívky vládne v celé vrstv mladší generace paížské, jak hluboko utkvla její postava v srdcích tm, kdož ji znali, a ísti pak patrn zbžný a neodvodnný úsudek pán Notdauv, to mrazí
a zaráží.
Náhodou etli jsme
Marie Baskirevy a
nái trochu
opraviti.
mžeme
i
denníky
korespondenci
i
eskému te-
úsudek pana Nordaua
Marie Baskireva pocházela
z
bohaté ruské
rodiny šlechtické a patila do kosmopolitické spolenosti,
již
znáte
románu „Cosmopolis". Byla neobyejn krásná a duchaplná, vnímavá a rozmarná, pravý typ onoho zušlechténého dilettantismu, jak si jej asi myslili Rénan a Bourget. Ovládala adu jazyk moderních, etla v originálech nejvtší díla lidského ducha, umla hráti nejlepší hudbu a byla nejen velice nadanou, nýbrž i velice pilnou a vytrvalou malíkou. Zemela tiadvacetiletá následkem nastuz^ní, kteréž si uhnala dlouhým sedním pod šírým nebem pi práci a nikoliv souchotinami neb hysterií. Její denníky ukazují ovšem dívku pedasn zralou, neobyejn vyvinutou, Pro chcete-li, kapriciosní, ale pi tom duchaplnou a roztomilou. psychologii díví v století našem mají její denníky analogický význam jako denníky Amielovy pro svt mužský. Nevím, jak celou vysoce zajímavou její postavu pojal Maurice Barrs, s nímž pan Nordau polemisuje, ve své kni/5e „Trois stations de psychothez
Bourgetova
139
mn
staí vlastní
denníky a
pak úsudky všech, kteí ji znali a jež také znám. Nebyl bych se zastavoval u vci, kdyby píkrý a odmítavý soud pán Nordauv práv zde nebyl dokladem jeho mírn eeno ukvapenosti. Že se vším, co píše Maurice Barres, nelze souhlasiti, pozná každý, kdo pete jen nkolik stránek jeho konfusních knih. Také pochybuji, že by nkdo hájil extravagance Oskara Wilde, estheta anglického, který chodí jednou v stedovkém, podruhé v rokokovém kostumu s velkou slunenicí v ruce po ulicích londýnských. Ale konen, když to anglická policie panu Wildemu dovolí, pro se nad tím zlobí pan Nordau? To jsou bubliny, které vynáší velká kultura velkých národ, a neteba se k vli nim rozilovati. Oskar Wilde stžuje si v jedné své knize na neitelnost a lhostejnost pírody a praví: „kdykoliv se procházím v Hydeparku, cítím vždy, že nejsem pírod víc nežli kráva tam se pasoucí." To víme my všichni stejn jako pan Wilde a pan Nordau, je to všední vc, nic více. Ale píina rozhorlení na Wilda jest jiná, Wilde hájí své „já" proti celku, a pan Nordau hájí celek proti každému „já". tomu jsou ovšem theorie pana Wilda ryzí „l'art pour l'art a s nimiž se pan Nordau spáteliti nemže. Tu ovšem musilo tvrzení rapie",
její
listy,
—
—
Vi
,
Wildovo, „že
vbec
umní
jest nejvyšším,
mže",
k
emu
se
lovk
povznésti
panu Nordauovi kamenem urážky. Ale paradoxní theorie pana Wilda jsou jen theorie a hádky o tik plané vci, jako „co je lepší, neb co je víc, zda umni i vda", nemusily by pece dnes více zamstnávati duchy opravdu a co
v život konati
býti
—
seiiosní.
z
Picházíme k Ibsenismu. Velkou nechu Nordauovu k Ibsenovi dovedu si vysvtliti naznaeného již stanoviska autorova, které zaujímá silným
vi
hned z poátku v slovech úvodních, kde se pan Nordau tomu diví, jak po Voltairovi a Hugovi mohl dosednouti Ibsen na stolec evropejského genia, který by byl persoindividualitám.
Cítíte to
nifikací století. Již
tovati
vku
nad tím se rozilovati,
je
zbytené. Chtít dekre-
jeho zástupce, je stejná marotta, jako chtít
vybrati
140
Tu pijde vždy na
obraz.
se hlásiti o místo krále to,
umní
literatury a z celého
z celé
a
kdo by
nebo dvanáct nejlepších knih kdo vybírá. Stejn mohl by kdokoliv, pišlo by zase vždy na sto
toho,
století
uznal.
jej
Sem tam má
sice
Nordau pro Ibsena nejedno slovo uznání
a obdivu, ale celek vyznívá v strašný zdrcující soud, že jest Ibsen
mu
mattoid, anarchista a že by
pece
pro káznici dokázat,
aspo
lépe
když se
mu
již
nedá nic
v bláznici neb v
nkterém
bylo,
sanatoriu.
My máme jej
své výstednosti,
má
málo
Ibsena jej
stará,
a který k skládá.
že
a
libo
za zástupce
dobe
zná.
jest
dílo
svým problémm,
Proti
a nezvratný soud,
známe jeho
tomuto
— ale nic plátno,
domnlému
práv
ne.
nenapadlo jist nikdy se o život velmi
že Ibsen
dílem
jež ho
Má
slabiny v kon-
panu Nordauovi nebo
již
realismu,
Ví každý, jeho
adíme
a tím je vše odbyto.
století,
libuje v podivnostech
si
prvního ádu,
je to básník
tomu, kdo
duchy
své jednostrannosti,
cepci a tvoení, víme, že
Vyhlašovati
svj pevný
o Ibsenovi
krátce mezi nejvtší
samotáe,
který
zajímají, postavy
resonuje si
umle
realismu Ibsenovu vede Nordau
do boje celou armádu Ibsenových pravdnepodobností, nerealism. Jest zajímavo ísti jste
materiál.
tento
vidli hry Ibsenovy
na
jevišti,
Nejedno vám napadlo, když leccos jste
stehli, zde sneseno vše bezohledn, ano
s
i
pi lektue
po-
jakousi patrnou škodo-
libostí.
Druhá zbra Nordauova elí proti Ibsenov theorii o ddiV tomto bodu stýká se Ibsen se Zolou a proti obma bojuje Nordau. Má zde jako léka posici výhodnjší. Dokazuje, že Ibsen jen povrchn a zbžn prošli známé epochlání dílo dra. Lui Zola nosti.
case o ddinosti. Tvrdí, že nic není rozmarnjšího a neuritjšího,
zásady ddinosti. S pravou zolovskou rozkoší se pase na nkterých lapsech, které se Ibsenovi in puncto medicíny pihodily. Vytýká, že v „Podporách spolenosti" ješt „cupují šarpii na
než
rány", že v „Nepíteli lidu" tvrdí doktor Stockmann, že „miliony bakterií škodí
pi
koupání",
že
rovo od cesty do ciziny, posmívá se v „Strašidlech".
mínní,
které
má
Pan Nordau Ibsen o
je
v
„Noe"
závisí
zdraví Helme-
lékaským diagnosám publicistou.
žurnalistech.
dra.
Pirozen
Že není
to
jej
Ranka uráží
nejlepší,
ví
141
každý, kdo
si
figuru Petra
vzpomene na klassickou
Mortensgaarda
v „Rosmersholmu".
chorobu duševní,
Projednávaje Ibsenovu
má Nordau
za
to,
hlavn ti z kesanství vzaté myže trpí fixními ideami. Jsou šlenky, na nichž prý buduje celý svj svt: ddiný hích, zpovdi a vykoupení obtováním sama sebe, kterou poslední myšlenkou prý se též tak Richard Wagner (Parcifal) opíjel. Nemžeme jíti celým bludištm doklad Nordauových. Ptáme se jen soudného tenáe, nejsou-li tyto ti idey samy o sob tak velké a plodné, to
aby vyplniti mohly život básnický? básnických se staré
fátum,
ného —
jimi
zabývalo od
staré
oekávání
A ptáme
as
vysvobození
vymyslil kdo a vymyslí kdo
se dále, kolik hlav
Aischylových?
nco
Stará vina,
Promothea
spouta-
hlubšího, všelidštjšího,
více básnického?
Ibsen jest dále v oích Nordauových nebezpený anarchista.
A pro? Ponvadž ped
své
básn
tyverší:
položil toto krásné
— boj se strašidly básnní — držení soudu
Život
v hlubinách srdce a mozku,
nad sebou samým.
Ibsen a s
odboji
s
je
rozhodn duch, který
celým svtem.
Vidí,
zapírá.
Byl vždy
svého
domova,
že lež
ovládá a chce míti,
institucemi
jest
v sporu
v sporu v odboji
a
aby ve všem
a všady zavládla pravda. v jedné básni nynjší stav evropské spolena které vezou mrtvého, a v jiné básni praví o sob, ovšem pak prý „že sám klade torpédo pod plovoucí koráb"
Sám pirovnává
nosti s lodí,
—
jest anarchista.
Pan Nordau
jde tak daleko, že tvrdí (na
že jest Ibsen docela theoretický zloinec, jelikož
nemá
str.
246),
dosti síly,
aby své zloinné, anarchistické pedstavy promnil v iny, že se od zloince liší pouze tím, že jeho boící pud si dává prchodu na divadle a ne v odboji veejném. Poslední trumf, který Nordau proti Ibsenovi vynáší, jest obžaloba, že
prý Ibsen
stn
neobyejnou chudobou myšlenek. Nic obecn stylisovaný výrok. Rod chtl
není pohodlnjšího než takto
druhdy dokázati totéž o Hugovi a uinil
aspo pokus
k tomu, cituje
142
adu Hugových
myšlenek. Nordau se arci tolik nenamáhá a odsu-
mí
ml Wagner. Hugo bez myšlenek, Wagner bez myšlenek, Ibsen bez my-
zuje paušální,
má
prý ješté
šlenek, Brandes bez. myšlenek
.
.
myšlenek než
pak
ó, století,
.
jich
„entartet" ?
nejsi
Patrn zbyly všecky myšlenky jen panu Nordauovi pouškm.
Kapitolu o
filosofii
Friedricha Nietzsche
a jeho
mohu klidn
pa-
pejíti.
Nietzsche sedí tec v bláznici, byl vždy konfusní, pouze aforistická, fragmentarní hlava, kterou jen jednostranný kult nkolika
adept
mohl nadmouti k takovému významu.
adou jeho tískovitých svazk je velmi pracné tíšt jeho místy duchaplných, místy nejasných a absurdních výrok sestaviti si aspo pibližn jeho názor svtový, je nemožné. Mimo to by pedpokládalo uváduí polemiky Nordauovy s Nietzschem aspo jakous takous známost jeho nauk Probrati se
a únavné, chtíti z
u tenástva, kdyby figura taková,
jako
mlo
ovšem pipouštíme, že
je zajímati. Jinak
jest Nietzsche,
kabinet rarit duševních a že
si
jako stvoena pro tento
jest
nemohl nechat pan Nordau
ji
ujíti.
Obrátíme se k Zolovi. Naturalismus jest dle lami se
prý nebojuje,
pesvdení Nordauova
ty se
jen
pochovávají,
Nordau sám mladého Remy
praví
v úvodní kapitole své filipiky protizolovské. Cituje
de Gourmont
hotov. S mrtvo-
i
interwiew Huretových), který tvrdí, že z desíti spolupracovník asopisu „Mercure de France" ani jediný nevydržel peísti do konce román „Lidská bestie" — a pece Vnuje pan Nordau této a priori za mrtvou prohlášené vci plných sto (z
stránek polemiky a úvah. S mrtvolami se nebojuje, ty jen se pochovávají
—
Zola je
umlecká
jak to souhlasí?
pece pes všecko, Práv jako
potence.
pevný a nezvratný. koliv
jsme
zbyten ohromnou
Vytkli jsme své
mluvili o
opakovati.
co
mže,
velká
náš
soud
stanovisko nkolikrát,
kdy-
mu kdo
Ibsen.
I
o
vytýkati
nm
jest
elnjších jeho románech, a nechceme se Má ovšem jako Ibsen své slabiny, ale má
sílu pracovní,
která
vzbuzuje
úctu u každého, jen ne
143
u pana Nordaua.
Kritika,
která vysvtluje,
dnes, že Zola jest
ví
vlastn „opoždný romantik", ona zná jeho duševní pochod práci, ví, co si mysliti má o jeho lidských dokumentech, co o
pi v-
deckosti jeho studií, co o jeho kritickém bramarbasování, co o jeho
proudm a vlivm. To jsou práv ty mu nebude houževnatost v provádní detail, básnickou pímo elepro celek
snadné akomadaci panujícím slabiny,
nikdo
ale
upírati
plán, umlecký smysl mentární
i
protheovskou pružnost ve zpracování otázek a látek
sílu,
tvrího
sebe od sebe odlehlejších, krátce
dl
jeho
není pouze
Teba
ních.
toho,
špinavostí jeho v otázkách sexuál-
kdo franinou
dokonale
Zde nezadá
jeho pekladatelé.
v
Pi veškeré své jednostrannosti, že umlcem a stylistou. Co tedy Nordau nic nového.
1
my jsme
ukázali
O
popisné Hugovi nezadají. zati,
že
který
i
Zola je
duševn
kyklopickou
s
Ohromný úspch
znovu a znovu k tomu ukazovati, že Zola není lehký
autor ani pro
vdí
podmínn
genia.
všecko
vidí
Balzacovi.
erné,
zstal
smru, není
povídá v tomto
k tomu, že nkteré jeho pasáže
tedy
chorý,
vytrvalostí
Víc o tom
vládne.
niem velkému
bží? O že
nic jiného, než doká-
je mattoid a
denn osm
grafoman; on,
až deset hcdin stráví
za svým psacím stolem, který žije jako pravý sosák na své
A jak ekne se
zabrán jedin do své práce.
thodou
pán
Nordauovou.
Macquartv mohl by v
dob
se docela
ticítileté války
(str.
dobe
se to dokáže ?
na p.
:
vilie,
Známou me-
Celý cyklus Rougon-
odehrávati
teba
v Patagonii
Celá historie Rougon-
395), anebo:
Macquartv není nic jiného, než historie rodiny Kerangal na klad díla Aubreyova „Une famille de criminels" (str. 396), zní asi tak jako celý
Hamlet není
nic jiného než všelijak zpraco-
vaná stará anglická kronika a celý Ztracený
ráj
neb Faust nejsou
znovu oháté stedovké hry loutkové. Nebo celý „pessimismus a zúmyslné sprostáctví" (výrok nejnovj-
nic jiného než
Zola jest
zá-
což
:
akademika pana Brunetira), nebo celé tvoení Zolovo lze vysvtliti duchem mánie, která se nazývá „koprolalie" (str. 401), autor sám jest „sexuální psychopatii" a pro dkazy jde se k denníkm bratí Goncourtv!" Tam se totiž Zola (25. ledna šího
—
1875, Zola byl existuje dobrá je
stár
35
kuchy,
let)
piznává, že
pro
jedin na
svt
a že nemá-li nic dobrého na zub doma, že
nevýslovn nešasten, jiný požitek že
pro
neexistuje.
Kolik
144 sexuálních
psychopath by
dle toho bylo na
svt
a nejsou ani spi-
sovateli a básníky. Jsou šastní v svých požitcích, nikdo jim jich
nevyítá, nebo nikdo o nich neví. Zola je prý
neobyejn
duševn chorý také
že jest u
proto,
nho ich
vyvinutý a hraje v jeho románech velikou úlohu. Opí-
vnmi,
známka všech duševn chorých. Aby to Nordau dokázal, dlá nkdy i nechápavého, nechce rozumti nejobyejnjší dikci obrazové a básnické. Tak praví-li Zola o jedné
jeti se
jest prý fixní
své hrdince, „že byla celá jako veliká kytice opojivé že „Serge v seminái byl
jejíž
lilie,
vn",
nebo
vn okouzlovala jeho uitele",
nebo že Nana „dýchala plným životem", že „z paní Campardonové sálala zdravá erstvá podzimního ovoce", že sedlák Francois
vn
erstvým vzduchem",
„byl cítit zemí, senem,
to
všecko jsou Xor-
dauovi symptomy duševní choroby. Jako Gautier hýil v barvách,
hýí Baudelaire
a
Zola
vních
ve
—
musí
býti
proto
nkdo
bláznem. že by unavilo eského tenáe stopovati methodu Nordauovu u školy Zolovy hlavn v Nmecku. Nezná ani vtšinu plod, jež si tu Nordau dobírá, a ty si dobírá vtším prá-
Myslím,
pán
vem, jako to zasluhuje každé že
v posledních kapitolách
Zajímavo
jest,
knihy volá pan Nordau po
lite-
pitomé napodobení.
své
pál
censnru na romány a básn.
rární jakés policii, snad by
si
Jak by vypadala
kde by on byl všemohoucím censorem,
jest jiná
literatura,
i
ovšem otázka.
Prognosa a therapie! Skoro
pt
set stran
dohromady skoro
nen
teme na budou umní a
tisíc,
str.
poteboval autor k tomu,
s
prvním dílem
aby vyslovil svou tajnou myšlenku,
již
ko-
480. „Dle všeho lze souditi, že za pár století
poesie irými atavismy a že je budou pstovati pouze bytosti nejvíce nemoci schopné, totiž ženy, mládež a dti!"
Kdo
—
uví?
to
A
therapie leží prý v ruce psychiatr.
vdou
dlati takové tajnosti,
tel a
umlc,
rnají
dle
Nemají prý se svou
mají odhalovati degeneraci spisova-
módního významu
„pibíjeti" všecky ne-
145 zdravého rozumu, všecky opiáky cizích smr, všecky soky spolenosti, kteí jen své „já" mají na zeteli. Z úst tajných rad a universitních professor (str. 504) prý to jist pomže,
pátele
lid (rozumj nmecký) dá mnoho na autority. Jiný prostedek byl též vítaný. Knihy takové nemají se pouštti do ovšem by rodin, jich autoi mají býti ze slušné spolenosti vyloueni, žádný „honetní" knihkupec nemá jim otvírati svj sklad, žádný poádný
nebo
asopis se
o nich
zmiovati.
—
to
ale kdo To se vše hezky napíše možno vbec provésti, jest opt jiná
Na
konci slovo o
lovk".
že „styl je
to
slohu autorov. íká
Nevím,
jestli
uvážil
hrubostí,
vi lidem
ností a surovostí
je-li
se již
hezky dlouho,
pan Nordau tuto starou tak hned v lite-
Neznám
pravdu, spisuje své dvousvazkové dílo.
ratue vtší snšku
provede v praxi a
otázka.
neoinaleností,
sprostoty,
bezohled-
talentovaným, ano geniálním, než jakou
pan Nordau. Zde jen malá kytika jeho krasomluvy.
snesl
Paul Bourget schnitzel
jest „ein leeres Stroh dreschender, Papier-
kráuselnder Rhetor"
(str.
85),
Barbey Aurevillv
„hat mit grosster Unverschámtheit aus den Biichern des Marquis
Sade gestohlen" (str. 89), Gautier a Baudelaire „Gewásch" (str. 93), Ibsen psal „Hirnverbranntheiten" (str.
de
Bran des
jest
Erscheinungen
„einer
des
der
widerwártigsten
Jahrhunderts,
ein
psali
169),
schritstellerischen
schmarotzer
des
Ruhmes
Anderer, ein Orchestermensch der zehn Lárm-Instrumente zugieich mit Kopf, Mund, Hánden, Ellbogen, Knien und Fiissen bearbeitet, vor den Dichtern und Schriftstellern hertanzt und nach
dem Ge-
Publikum sammeln geht" (str. 181), Ibsen Dummheit, Sinnlosigkeit," jeho hry „ein Kaleidoskop aus einem Zehnpfennig- Bazar, wo paar
tose beim betáubtem
píše „verbliiffende Albernheiten,
jsou
armselige Glasscherben klappern", jeho poesie jsou „abgetretene
Hufnagel
und
weggeworfene Sardinenbúchsen
und wenn er im
Miste stobert, reicht das gefundene Metali zu einer Kanóne nicht
aus"
(str.
255).
Týž
jest
„bósartiger, gesellschaftfeindlicher aller-
dings búhnentechnisch hochbegabter" Jar. Vrchlický: Nové studie a podobizny.
(o
emž
zase
dramatikové 10
146 z professe leckdy
pochybují),
scheovy
„eine
spisy
„Faselhans"
Fiille
A. B. C. Schiitzen-Unwissenheit"
von (str.
(str.
fabelbafter 309),
258),
Netz-
Dummheit
Z olova
und
esthetika „ist
jedem Tagedieb zugánglich, der durch Schreibbewegungen seiner unsauberen Hand den Schriftstellerberuf eDtehrt" (str. 410). Sloh
Bleibtreuv (str.
420)
—
jest
sloh
však dosti,
„eines
tená
schóDgeistigen Schustergesellen"
promine, že jsme tuto kvtomluvu
nám líto setíti pel originálu. obrame otázku Kdo jest mattoid a grafoman? A Myslím, že by nebylo tžko dokázati to stejným zpsobem
nepekládali, bylo nyní
o
panu Nordauovi. Jiná vc,
:
jestli
by to za to jen
stálo.
GLOSSY v
v
POESII FRANCOUZSKÉ.
lo*
l^ej vtším poetickým
dob
v poslední
skutkem
na
Parnasse
bez odporu sbírka básní,
jest
francouzském
Les Trophées vydal José-Maria de Heredia.*) V kruzích zasvcených byla kniha tato oekávána Nkolikrát byla
ohlášena a
již
Jednotlivé kusy byly
opt
dobe známy
již
vždy zmizela ze starých
s
Leconta de
Prudhommea
Od
pt
hých
a dvacet
slavn debutoval.
—
rok
ohlašoval
se
sem tam v asopisech. Sebrati své básn Bál prý
zdráhal.
se, aby,
co se
líbí
té
názvem
již
dlouho.
repertoiru.
Parnass Lemer-
rových, kde autor vedle starších mistr,
a jiných
s
kterou
doby
Lisle, Sully-
—
po dlou-
Heredia novými kusy
—
nejvíce sonety
jednotliv,
—
se
neztratilo rázem,
kdyby spojeno bylo v knihu.
Jeho jemný takt vystihnul úskalí se opakující. Zasvcenjší, mezi nimiž kolovaly pekrásné sonety Herediovy dávno v opisech, soudili opt, že autor zamýšlí asi komponovati celek, jakousi malou
jednotvárnosti
„legendu
vku"
rámec jeho pravdy
pi form
v sonetech a že váhá
skladby
ji
rovnomrn vyplnn.
autor ovšem také
;
stále
vydati,
pokud nebude
V tom
knihu svou komponoval,
ást
jest jen
ale
v celku
musí mluviti pece jen každý sonet sám za sebe; jako celek je kniha pece jen fragmentarní, aspo potud, kdyby srovnávána býti mla s obdobnými skladbami Victora Huga, Leconta de Lisle nebo z mladších Vicomta de Guerne. Ale v jednotlivostech, každý sonet neb aspo každý cyklus
sonet
o
sob uvažován
a posuzován, jest
ryzí a isté
dílo
um-
když uvážíme, že mezi 118 sonety není ani jediného prostedního, že každý je ciselován se stejnou péí a se stejným a
lecké,
umním,
že všady mistrovství formální se pojí s originálností koncepce a duchaplností invence, pochopíme, že v záplav nejnovjší, *)
Les Trophées par José-Maria de Heridia, Paris, Lemerre 1893.
150
celkem
slabé
produkce
básnické
ve
Hugových anebo od „Tragických básní" publikace takovou sensaci jako
práv kniha Herediova.
dostalo všestranného nadšeného pijetí
toho
a vedle
velké
i
nedlala od knih Leconta de Lisle žádná
Francii,
Ze
se
jí
soudobé kritiky
se strany
Akademie francouzské, pipomínáme
ceny
jen mimochodem.
jakož
Toto ustaviné otálení uveejování nových i
s
vydáním
kus
a
sbírky
její
odroování
ve velkých, dlouhých mezerách
asových pi absolutní umlecké dokonalosti podaných básní uinilo
ných
—
díve než
—
slavnými
básníka a knihu jeho
aspo
v kruzích
došlo k vydání soubornému,
poesie fraucouzské se stalo
Nás kniha v máloem co cítil autor sám: jednotlivé daleko výše, nebo lépe eeno,
skutenou
pekvapila, ano neváháme vyznati,
písluš-
které v djinách
událostí.
sonety o sob ped lety jsme cenili psobily na nás dojmem daleko vtším jsouce teny v Parnassech Lemerrových nebo ve sloupcích „Revue obou svt" a „Figara", než psobí dnes tvoíce ást knihy. Práv že chce každý sonet neb menší jejich cyklus býti považován zcela pro sebe jako ony
zázrané figurky
a
velkého
již
z
Tanagry, že trochu
historického
i
kde
tratí,
kulturního
má
obrazu.
býti souástí
Také
obrátily
a
porznu rozptýlené, daleko ped svým dáním souborným k sob pozornost kritiky, a již Lemaítre
sonety Herediovy,
vy-
ve
svých Les Contemporains*) ocenil básníka dle zásluhy, a to pouze
na základ prací v asopisech uveejnných, klada literární portrét jeho ne bez významu hned za obraz velkého mistra, Leconta de Lisle. José-Maria de Heredia
jest sonetista
Snad
par excellence.
první na Parnasse francouzském. Soularyje všestrannjší; chcete-li,
nkdy
a daleko
modernjší íaspo pokud se volby látek týe). Claudius Popelin jest zase monotonnjší a šeejší pi veškeré dkladnosti a vytíbenosti formální. psali Ostatní mimo Sully-Prudbommea nebyli sonetisty výhradn zajisté skoro všichoi lenové Parnass Lemerrových pekrásné sonety od Banvillea až k Verlaineovi, ale nevnovali se form této ale též
povrchnjší a nestejný,
;
s
takovou výluností. *) Jules
Lemaitre: Les Contemporains
II. série,
pag.
49—65. Paris
1886.
151
Sonet Herediv jest pedevším malebný. Tpytí a hraje, ale nikdy
vcmi
rove
podstatné a nutné.
Vše je v tom lesku a v té nádhee záA považte, že má k tomu umlec vždy To vede ke koncisnosti a k nutnosti výborjen trnáct ádk. ného komponování. Pipadá mi jako nádherná fiólka tající v sob vzácnou vni, essenci kvtu. Pro myšlenku filosofickou neb pro vedlejšími.
výraz intimního citu by to vždy stailo, teristiku
epochy
celé
malebné stránky
zašlé,
celé
pro
ale jinak je
zachycení
Zde
civilisace.
pro charak-
celého
ovzduší,
pro
teba ohromné souste-
dnosti v myšlení, cítní, zde teba velké virtuosnosti v ovládání rhytmu a rýmu, zde teba pravého mistrovství, které v tom, co je uchváceno a dojato, též váží, soudí, rozlišuje a volí vždy pravé slovo pro pravé místo. V malý rámec smstnati celý velký obraz,
práv
to je
Herediv. Zde musí magie
taj
slova
asto vypomoci.
Vedle smyslu a pojmu, který slovo tlumoí, utíká se zde básník i
k
zvukové
stránce jeho. Docílí na jedné stran velikého efektu,
souasn se stává pro každý cizí jazyk nepeložiVezmte tento píklad. Antonius prodlévá s Kleopatrou veer ped bitvou u Aktia na terasse; ona skloní v touze hlavu svou tžkou vnmi, nastavuje mu ústa k polibku a oi k popipouštíme, ale
telným.
hroužení se do nich, a on sklonn nad ní vidí v nich celé ohromné
moe
prchajících lodí: Tournant sa
téte pále entre ses
cheveux bruns
verš celui qíenivraient invincibles parfums, elle tendit sa
Et sur vit
elle
bouche
et ses prunelles claires;
courbé, 1'ardent Imperator
dans ces larges yeux
toute une
mer immeose
Oíšek pro pekladatele
i
e'toilés oíi
de points
or
fuyaient des galres.
kdyby se na rozluštní vypsala
cena jakákoliv.
Pirozen byly to látky a motivy pedevším antické, které takka samy propjovaly v hojné míe básníkovi. Zde je svt hotový, uzavený. Zde teba jen vhodn vybírati a umn skládati, se
oživiti
sikové
poetickou invencí vybledlé kamínky starých mosaik. Klas-
ímští a
etí
dali
jeden ekl epopejí a druhý
dosti elegií,
látky,
teba
bylo
zachytiti,
co
v sonet v duchu jejich napsaný.
152
Není vci,
to tak snadné, jak se zdá.
eknme
Je k tomu teba
hojn
znalosti
—
uenosti, jak Lamaitre íká, a také mnoho
di-
njakou mythologií nebo píruní knihou, pipadnouti jen nedoukm. Dejte jim teba mythomže na mysl logie celého svta, a nevtlí vám v ponkud slušný sonet ani mythus sebe otepanjší a banalnjší. Teba se dív prosytiti a opojiti tím starým vínem samých mistr a teba potom ješt vinace a snu. Odbyti to
malikosti, ovládati formu svého jazyka svrchovan. v
pouhém
sklízení
ty
stejných
Již z toho vysvítá, že jest poesie Herediova skriptivní.
Je to dominující
její
A
to nezáleží
zvuk. stránka,
vyerpána. Krásný popis je mnoho,
pedevším
de-
ale tou není ona nijak
ale není všecko v básni.
Teba
Nebo ješt myšlénky, teba i také mu konen ekne moderní tená: Quid mihi Hekuba? a K pouhému to tak píliš ve zlé vykládati nesmíte a nemžete. osobního dojmu, vzrušení citového.
by staila chladná komposice, pracn shledaná asová mosaika, dobe vypotená na efekt zvukový, ale ješt nedlá báse. Teba síly emoce, vidní. Básník musí sám
dojmu
líícímu
lokální a to
plasticky vidti, co líí, ne to suše skládati v obraz,
dní
a rým.
A
nýbrž z
vi-
velkou
to konstruovati a penášeti vidní má práv Heredia, hned vedle Huga a Leconta de Pidružili se k této síle vidní Lisle stojí v této mohutnosti. rozruch citový, dovede-li autor obratn na pravém míst pustiti i své intimní já k slovu, pak je úin dvojnásobný.
v sloku
tak
sílu
i
v nkterých pípadech zdailo pln a pedevším epik v sonetu. Málo je básní,
Toto poslední se jen cele Herediovi.
On
je
kde promluvil sám; odtud jakýsi chlad, který byl i dlouho vyale jsou to nejkrásnjší ítán Lecontu de Lisle. Jen nkde mluví autor celým, plným citem. K tm íslm ísla knihy patí arovný sonet L'Exilée, který bude jist živ, pokud bude
—
—
živa poesie.
Sonety Sicílie,
krajiny,
ím
„Trofejí"
a barbai,
Píroda a
Jakýsi
jsou
rozdleny na
Stedovk
pt
skupin:
ecko
a
a reuaissance, Orient a tropické
sen.
rozbh k „Legend
vk"
v miniatue je tu patrný.
Celek není ovšem konsekventn proveden
—
ale
to je
konen
153
vc
vedlejší tam,
mluviti musí a
K
mže
kde pece jen
skuten
i
pes rámec knihový každý
sonet
též mluví za sebe sám.
tomu dokládáme, že každý peklad sonet Herediových pouze pibližný. Každý je pekladateli problémem a
býti
zkušebním kamenem jeho umní. Životopisných dat Herediových víme velmi málo. Narodil se
1842 v La fortuna Cafeyro na ostrov Kub. Pochází ze onch „konquistador", z nichž jeden pedek jeho, don Pedro de Heredia, založil na pobeží moe u Antill msto Cartagena de las Indias. José záhy pišel do Paíže a pidružil a žije v Paíži v plném ústraní. se ke skupin parnassistv roku
starého rodu
Dle soukromých zpráv chystá k tisku novou knihu básní, která má obsahovati vesms kusy nové, posud netištné.
Strada, ve své „epopeji lovenstva" pokrauje staten. nový lánek toho etzu, velkou epicko-lyricko„Charleinagne" ili „Francie, matky Evropy".*) báse dramatickou J.
Vydal práv
osmá kniha celého podniku, který vychází v tech cyklech obsahujících ti stupn lidské civilisace od Genese všeho až do stedovku. První cyklus je ukonen pti epopejemi, ásten ve form dramatické; do druhého cyklu scházejí ješt dv díla, celku svazek 6. a 7., a sice „Lid boží" (patrn Hebrejové) a „Pallas národ" (Hellada). Karlem Velkým zaíná cyklus tetí. Pouze naše doba mohla vykouzliti takovéto obrovité (aspo co do rozlohy) skladby. Nejdíve román zaal pracovati v celých cyklech, viz Zolu, Ohneta a celou adu autor jiných, nyní pišla ada i na básn, a to v dob, kdy poesie vbec a epos zvláš se pokládají od mnohých za genry mrtvé nebo zastaralé. O díle Stradov nelze je v tom si uiniti ješt pevný úsudek, jedno pouze jest jisté vdecká methoda a pak velký veršovací talent a konen i jistá mnohomluvnost u Francouz dost astá a obvyklá. Nechceme souditi naped, než bude dílo ukoneno, ale zdá se nám, že autor
Je to
již
:
*)
1894.
Charlemagne
;
la
France, mére de PEtirope par
J.
Strada,
Ollendorf
154
zaíná sám
že valí balvan Sisyfv
cítiti,
mluv neobyejn k
dojaty a elegický.
lovenstvu, jemuž obtoval svj
;
je tentokrát
Praví,
ve své ped-
že iní vše
lásky
z
život, že miluje stejné
pítele
ume
pokojn, zpsobí-li jeho dílo to dobro, které zamýšlel. Praví, že zstal schváln dlouhá léta v úkrytu dobrovolném, aby ml potebný klid k dokonení svých dl, a že neví, pro by se mlo vystupovati proti nmu, když on všady jen dobro clitl a hlásal. Na to vyvíjí znova svj program. Strada chce zbudovati celý život budoucího lovka na pouhé vd, jedin na pravdách dokázaných vdecky, tudíž nezvratn. Myslí, že všickni ostatní jsou v úpadku a pouze on že jest rekonstruktérem, a rekonstrukce Ona dovolí pokrok spoívající že bude nezvratná. ta na pokraování. Vda musí lidstva na základ vývoje a stálé v jako
nepítele a že
vd
nm
se státi
methodou ve všem, a
vdou
k universitám;
prý
se upevní
egoismus, znií osobní zájem,
To
je dojista
to již
všecko krásné, nyní v stáí
elementárních
až
duch, zapudí
se
od
které prý vedou národy k úpadku. ale co s tím
jest Strada velký utopista, který své
roky vydané,
škol
solidnost
?
Zdá
knihy,
ped
v poesii
vdecké
se,
že
ticeti
pevádí do alexandrin, hledaje my-
šlenkám v nich vysloveným jako oporu a píklady velké obrazy Strada je pesvden, že pouze z djin svtových a kulturních. vychování v duchu vdy, vychování methodické a racionalistické zachrání ád Evropy a vzkísí ducha dobroty, pokroku a svobody, pravé civilisace. K tomu chce pomáhati svými 40ti epopejemi.
Vru, kus
Strada se národního.
v
Proto,
provádla jeho
vdní
bojíme se, Sisyfovské. k této básni prohlašuje za básníka
to práce obrovské, ale
pedmluv že
prý Francie vždycky
vlastní
ideál:
v djinách civilisace
Hledati spravedlnost
svým rozumem;
a
klí
ponvadž Francie byla prý vždy
zemí spravedlnosti a methody. Ale Francie prý tento ideál stihla dosud vždy jen obyejn srdcem, a proto jsou prý velké mezery
djinách francouzských. Až pijde k tomu cestou ist rozumovou, stane se prý nerozbornou a bude lidstvu druhým eckem by i sama pi tom zahynula, bude editelkou v rozvoji tohoto ideálu v
;
s
A ponvadž zde ideál autorv se kryje ideálem Francie, stává se prý proto Strada básníkem národním
z
dvod
celé lidské budoucnosti.
vyšších,
ist vdeckých.
:
!
155
A vány v
tená sám
soudí
pkných
konen,
suché
v
ale
podobných výrocích. Jsou-li zrýmov prologu básn, snesete je
o
alexandrinech jako prose
pedmluvy pece
zarážejí
svou
—
naivností.
Svou fixní ideu dovede nejrznjších variacích:
Hovornost Stradova je neobyejná. v
rýmovaném prologu opakovati
v
France, ton ideál c'est chercher la justice et la clef du savoir; ainsi vaincre le vice
par la science et convertir
Gall
a po 70 stránkách plných alexandrin, líících osudy starých a
Frank tonem
ryze kronikáským, tvrdí
La France
opt:
est le peuple de Dieu,
parce qu'elle a ce grand feu, la clef de la science
parce qíelle a
A konen vtu
na
str.
Chercher
Mezi
juste électrise!
le
opt:
a trochu dále
benou
ou
ob
la
le sens
sacré de la Justice.
342. ústí celá epopej
cle de
i
celé
drama v
oblí-
la science et la justice.
lyrické partie nadepsané
„Ped dramatem"
a „Po
kterémžto epilogu je Francie prohlášena docela „za matku Evropy", vloženo jest veliké knihové drama o Karlu Velikém dramatu",
v
pti aktech, tvoící vlastní jádro celé skladby. Drama samo se celkem opírá o známé legendy o Karlu Velikém, líí jeho po-
v
mry
k ženám, ke dvoru, k sousedním národm, k papeži, jeho Mezi jednotlivé, veboje a porážku Rolandovu a její následky. spolek ani píliš nesouvislé akty vloženy jsou jako intermezza
zpvy mimo i
sborové to zpívá
dvakráte než
dvoan
Karlových, bojovník, prchajících Valkyr;
Roland sám,
ume;
ím
ského monologu Karlova,
pedcházejícího a
zpívá
Karel Velký a tento
i
podáváf autor
dává
si
i
seslabuje úinek monologu svdectví vlastní autokritiky.
patin
podivné
docela
variantu posledního obrov-
156
Ve spoust alexandrin, verš
sonet a
osmistopých,
tercin,
v celém tom karnevalu forem, jichž autor užívá, mihne se dost asto verš velkého stylu a velkých kídel. Ale je tžko psáti výverše
borné
Hugov k
po Vignyho melodických slokách
látkách
týchže
o
tžko
v básni „Le cor", a je
po úvodu
vystihnouti lépe paladiny
básni „Les chevaliers errants"
La
terre a vu jadis errer des paladins
Epopeje Stradovy
mžeme
.
.
.
jen signalisovati. Je nesnadno po-
dávati již ted celkový úsudek o skladb, jejíž teprve první
máme
ruce
v
váme.
Tolik jest
provedl ani stvých
nco
a jichž
dalších
co Vigny jen naznail,
snech svých Lamartine aspiroval.
velkého a pro
práce a jakého
teprve
nemu, k emu v
že Strada se odhodlal k
jisto,
Hugo sám,
adu
vtší
celou
básníka lákavého,
ale též
co ne-
mladiJisté
lidstva!
jaká
jaké úskalí,
Práce vnoval Strada jist
zapotebí!
genia tu
Epopej
lánky oeká-
Pipravil se jí studium celého života. ano zbuhistorickým, filosofickým a studiem exaktním na dílo své filosofický, systém doval díve, než sáhl k péru básníka, celý úkolu svému dost, vnoval
sociální a uveejnil
celou theorii
své myšlenky
v nejednom
díle
Takto vyzbrojen pistoupil v letech, kdy jinde tvrí První ti epojiskra z pravidla již uhasíná, ku práci básnické. peje svého valného cyklu podává nám dnes muž šedesátiletý. Co
prosou.*)
vykonal Zola lépe jedné lidstva.
v
rodiny,
to
pece
to
píliš
nám pipadá,
Chvílemi
že
vky
všecky
podniká Strada pro
Nezdá se vám, že
jednotlivcova? z
románu pro moderní dobu jedné spolenosti
tžké stojí
velkých utopist šestnáctého neb sedmnáctého
bím ped
i
celého
pro bedra
námi jeden
století.
Utopií Stradovou není myšlenka evoluce, která celé jeho dílo O zásadních ideách autoro-
ovládá, nýbrž forma jejího provedení.
vých zde se rozepisovati *)
nemžeme,
Stradova díla prosou jsou
voirs spirituels et
temporeh
:
(1862).
pohybují se a rozvíjejí zcela
Le dogme
—
sociál.
—
Séparation des pou-
Lettre á M. de Girardin sur la sépa-
ration absolue de 1'Église et de 1'État (1863).
— Essai un
ultimum organum
—
Philosophie ou CoDStitution scientifique de la méthode (2 svazky 1865). Le point de départ de la pensée et méthodique. Méthode generále (1867). L'Europe sauvée et la fédération (1868). le fait métaphysique (1868).
—
—
157
nám bží
logicky v rámci jeho systému a názoru svtového;
nám
o formu a tato se
vku
jen
Ani ne tak proto, že zaíná z pra-
nelíbí.
a musí se utíkati ke stálé allegorii a
ustavinému symboli-
nekonenost, co se poesii docela je cizí. Nešastná forma
sování, jako spíše proto, že rozvláí v
samo látkov vyhýbá, anebo didaktické a suše
poesie
v celé první knize
jako
verše,
„Les
nazvané „La
sám Lucretius ze
zmohl
byl
Louis
fossiles", to,
Kde není
jí
deskriptivní
zdá
emu
starých,
propadl
ne-
takový ciseleur
de Bouilhet ve své praehistorické básni velké koncepce Stradovy dojista. tam brzy se dostaví nuda, jíž sebe
se, zabije
života konkrétního,
A
krásnji stavné verše nezazenou. svých alexandrin dost prolixní a
ponvadž rozmanitjší formou,
La mort des
cyklu
dominuje skoro výhradn
genese universelle". Co
d
i
Strada je ve formální stránce
staromodní.
i
jest psána
Ponkud
Zde pedvádí
e u x.
svžejší,
druhá skladba velkého se
tenái
již
uritý dj ve form dramatické, prosycený pouze chórovými ísly Ovšem plujeme opt v moi iré allegorie a symboliky,
lyrickými.
místy dost podobné „Futue" Vacquerieov. Vše je dmyslné,
nemžeme
pistoupiti na hledišt
se zdá, že fakta historická a tedy
ného
;
Strada
své myšlenky.
to
i
Tak
básníkovo i
vi
opt
a
Nám
chronologie jest cos nezvrat-
pokládá za materiál, který sráží a
historii.
hnte
dle
poteby
oddaluje události historické, které
spáhnouti nedovoluje pouhý obyejný smysl historický. Námitka, že symbol není podroben tmto malikostem, „ponvadž jest sám kondensovanou historií", je snad vtipná, ale nepesvduje nás.
Bud plujeme plnými plachtami
pd
i
v
moi
fantastiky,
nebo
stojíme
musí dávati základní tón a ráz celé skladb, ale míchati libovoln historická fakta a vlastní inna
historické
venci tak,
že tím
;
to
tená
ono
místy
úpln se mate, nelze po našem zpsobem dojde asto básník
soudu nikdy ospravedlniti. Že tímto
k effektm neobyejným, rádi pipouštíme, ale tyto eftekty zá-
pak na teuáov neznalosti historie. Je to na p. asi tak, chtl kdo svésti Herakla s Columbem, nebo ješt lépe eeno, kdyby svedl Attilu ped branami ílímskými s Omarem nebo nkterým jiným z prvních kalif. Symbolicky by ovšem bylo
visejí
jakoby
krásné a snad
stup
i
hluboké takovéto konfrontování zástupc rzných
a odstín civilisace,
ale historicky (a
na
té
pd
Strada,
158
opvati
chce-li
pece
celého
evoluci
lidstva,
nejen
praehistorického,
správné to není a nebude.
stojí)
La mort des dieux souvisí tsné s tetí skladbou La mélée des races, allagorickou
Stradovou, nadepsanou
Tento nazývá se Humanus,
postavou hlavního reka.
lovka
jeho istých a velkých
symbolisuje
po dobru, jeho úplném pochopení civilisatorského úkolu na svt. Proti Humanovi se tyí Homunculus, lovk to s všedideálního
pravd, kráse,
simismu a
ímským
jí
podléhající,
malicherný,
sebevražd dokonávající.
senátorem a
má
býti
vysoké terasy.
V
básni
stále
Humanus
práv zasnouben
skou, po které pase Tiberius a Caligula. s
aspiracích
v
ností zápasící a v
v
klesající v pes-
je v první básni
kesan-
Faustou
s
Fausta
volí
radji skok
druhé prochází Humanus celou
adu
metamorfos, jest anachoretem v poušti Thébské a apoštolem evangelia v
Evrop. Pi pádu svta antického a zátop barbar
pojí tu Alaricha, Genserida a v oblacích lká Kristus,
starého svta) umírá
Theodoricha
obklopený
Humanus
ped
(autor
nad nímž
líímem,
proroky a mudrci, nad pádem
zoufalstvím, aby
avataru v básni následující prožil jiný krok
patrn zase
v jiném
další evoluce lidské.
Pokusy Stradovy jsou ovšem vysoce zajímavý.
Zatím jsme
v hlavních rysech naznaili úskalí a slabizny hrozící celému dílu. Vedle velkých freskovitých obraz je tu nejedná formální ochablost
zvláš v rhytmické stránce chorických
partií,
na
které
by
stailo péro jen Hugovo.
Nebylo snad vtších pátel než básníci Jean Richepin a Maurice Bouchor. Spolu prožili boulivá léta umlecké bohémy, spolu útoili na sosáky
a spolu
chtli zreformovati
a parnassismu na realismus a naturalismus. staviti
duch
disparatnjších,
zvuk ten nemohl Richepin, rácející, s
s
a v jejich
poesii
idealismu
Avšak nelze
povaze
trvati dlouho, že se musili
z
si
jednou
ped-
že sou-
leželo,
rozejíti.
Jean
krví africkou v žilách, je3t povaha prudká, víivá, bu-
povaha výbojná;
jistá
spojená
krutost jest jeho živlem,
uritou snahou, obraceti násiln k
sob
pozornost,
by
i
za cenu
159
*
reklamy ano
skandálu. Neštiti se v svém
i
domnlém
tého slova a umí se rouhati pro originálnost
i
z lidu,
spíše
Velký kolorista
z ulice.
v bombast, v nadsazování a deklamaci.
snad lze tu
i
V
tam znamenati odboky k
poslání kru-
Pi tom
všemu.
slova,
padající
je
snadn
jeho dosavadním vývoji
idylle
neb
k
utišení, ale
zabouí opt stará, vzteklá, skoro posedlá nota. Marnice Bouchor jest povaha aristokratická a kontemplativní. Více hudebník slova než plastik, pi tom schopný metamorfos. Zaal verši brzy
Lamartinovské grácie a Shakespearovského rozmaru. Patrn sveden
ad
jsa vlivem pítele
zaal
asn
do noty. Vrcholu dostoupil tento jeho
vpadaje
mu
v celé
knih rozvíjeti se
s
realismus poetický v „Povídkách paížských" (1880). Za se dostavil náhlý obrat. „Zora"
vanému až v
je
Další svazky
vadelních her jsou pokraováním na této dráze.
daly
v
K
léta
poesií
i
di-
silné vloze
p-
studie kulturní a filosofické,
„Symbol"
knize jeho
domnlý
tyi
návratem k idealismu stupo-
spiritualismus a mystiku.
vodní se pipojily obsáhlé
ním sou-
krásné,
a
které vy-
ne každému pístupné
ovoce. Nic pirozenjšího, nežli že Richepin pokládal tento obrat
za odpadlictví a že sútoval se svým dlouholetým pítelem. Uinil
ke své knize „Rouhání" slovy ostrými a krutými,
to v postscriptu
mu
kde
lud
vytýká, „že
mu opt
zachutnalo špatné víno ideálu,
spiritualistických a víry ve
vnou
chce sám pokraovati ve svém básnickém
spravedlnost." díle,
vren
jsa
pe-
Nicmén prvotním
svým zásadám materialistickým. Slibuje tam cyklus ty knih: písn, v nmž Rouhání, Ráj atheisty, Evangelium antikrista a
Vné
chce rozvinouti vlastní morálku, metafysiku, politiku a kosmogonii materialistickou.
Dnes po
zvem ponkud
desíti letech vychází
pozmnným. Z Nesmíme
druhá ást tohoto cyklu
s
ná-
vyzývavého „Ráje atheisty" staly
ovšem mysliti, že pouze spisování této knihy zabralo veškerou innost básníkovu v tomto desítiletí. Richepin byl horené inným na poli románu i dramatu s úspchem ovšem stídavým, ale vždy boulivým: Za tchto deset let vyznává v pedmluv nezmnil se pouze název knihy, nýbrž i její obsah sám. Básník neodložil své divoké barbarské posuky, se
„Moje ráje"*)
si
—
—
*)
Mas
paradis (Paris, Charpentier 1894).
160 výboj nost a vyzývavost,
svou a
odvolává
Již
utišil.
ale
pece
v tvá. Dostavila se nutná
vti
lip
a staiti
lip
ních básnických a filosofických desíti
knihu Bouchorovi jako
jiná hypothesa hose v svých vyzná-
stali
bhem
protinožci
ped
desíti lety.
Ale
o
tchto
opt novou
aby liichepin nevnoval
to nevadilo,
ale
let,
pravými
zstal sám pi svém
mže
Oba pátelé
jinému.
se zmírnil
vržené druhdy píteli
A
snášenlivost.
prvotním názoru svtovém, pipouští, že
ponkud
jen
slovo odpadlictví,
i
je tenor
dedikace
umírnnjší! Vidíme, že náhled se dostapisvédujeme z plna srdce básníkovi, že má každý býti ponechán ve svém zpsobu nazírání a umlecké práce, že každý smr je dobrý, jen je-li konený výsledek práce, dílo samo, dobrý. Snaha umlcova má jen smovati k tomu: dlati poctivé dnešní snášenlivjší a
vuje s lety a
a
poádn
vynašel slovo
smr
Pouze nezralý fanatismus škol a a „nemoderní" v umní. Co je pravé a z mody nevyjde. Ale to neurí dnešní
dlá.
co
to,
„zastaralé"
umní, nemže
zastarati
žurnalistická kritika, nýbrž
as
a budoucnost. Poslední slovo mají
vždy a všady díla vykonaná.
„Moje ráje" místo „Káj atheistv" zní ovšem znan skromnéji vyzývav, teba to ve výsledku celkovém vyšlo na jedno. Richepin je skuten atheistou a materialistou. Tím jest již opsán a
mén
podána definice jeho požitk. Týkají se všecky zemské hlíny, nad ni nevzlétají. Neurvalá divokost
okruh jeho rázu pouze
této
i
verš starších pechází zde v umleckou hrdost, sebevdomou. „Mám právo, tenái," praví v prologu, „pedstoupiti ped tebe s hrdou a jasnou ctností gladiatora v arén;
a jisté pósováuí klidnou, ale
ke konci, jako byla na poátku odhodlána,
jista až
ponkud
pozdravuje," a
mé svdomí býti pij
mi
mže
tvá
zde
„Vše ostatní
máš svj
kvas.
hana nebo chvála? Zde
má
divoká
má
hrdost té
mi jednostejné,
jest
šelmo,
ím
mé
tlo,
krev a
a jez!"
A
tak
naped, že jest
je klidné;
dále:
ven
již
se tedy
je to poesie
a ven
ladni." Chce se
Místo kathedry a hraje
prací
adou
spusme do tchto ráj hmoty. eknme tžká a místy dost nezáživná — ponvadž „Vidíme úel a jsme rozthematickou. krásných a nádherných slok
divadelní
Dumasa syna mluví
— lekce epikurejského
tu
nco
dokázati.
syrinx Panova
mudráctví. Hraje je ovšem virtuosn
161
s
celou silou pekypujícího verbalismu, jímž tato
práv zde
cítíte
nejvíc hloubku Goethovského
Toto nevytrysklo
ležitostné.
náladové, je to klidné
—
vládne, ale
vnitní nutné poteby citové nebo zdánliv formou až vulkanické
z
by
Musa
slova o poesii pí-
—
i
veršování na vybrané thema. To je kletba prací cyklických vbec.
Vidli jsme to již pi téhož knize autora „Rouhání" a ješt pi jeho nádherném „Moi 8
víc
.
sílu lyrického "výrazu, pímo neobyejnou moc slova. I tendence základní, vyjadovati život a jen život, se nám líbí. Konen by nás ani ústupky, které dlati pinucen jest svému evangeliu, nezarážely, teba se jevily místy v podivném, bizarrním, neobyejném a nkdy pímo barbarském vkusu svého pvodce, který se neštítí žádného slova a obratu,
Neupíráme autorovi
vervu, divokost,
Nám pekáží
když ho práv potebuje.
pece vtšinou
a virtuosní, ale
pouze ta zúmyslná thema-
—
tinost, z které vyplynulo rýmování
pipouštím,
že brillantní
jen rýmování a ne poesie.
Richepin se oznauje sám na hojných místech své knihy za básníka „života". Tímto není
mu
tak život vniní, duševní, indivi-
duální, jako spíše
se
prost
jak
život,
okem tlesným
mální, pouze
viditelný.
jímá do své knihy všecko, co
a
tahuje,
dda
to
"je
i
krásné
ist
for-
co se hemží ped ním a rozZde pipomíná ponkud velkého
všech moderních, Baudelaira,
nco duchov
podává,
tomto zorném úhlu pi-
vidí,
nic.
který látkám takovým, jako jest na až
jeví a
V
nemá jeho spiritualismu, p. „Mrcha", dovedl vdechnouti ale
píšerného.
Místy je nesnadno íci, jsou-li bravurn zrýmované náhledy
Richepinovy poesií. Na p. chází,
našel
hledá a hopkuje,
nkolik zrnek
v
formová neudlá více Jinde libuje
Mluví proti
si
„Viz kohouta a následuj ho; zde pi-
hromad z
nohama
bláta."
zobcem celý den, aby
tohoto docela suchého praktického údaje.
a
píti
v ní se kochati, píti
i
Ani nejnádhernjší úprava
v paradoxech vtipných, ale
sebevražd
zstati na živu, ale ní,
:
pracuje
ji
rovnž suše vyslovených.
doporuuje místo ní jiný zpsob, totiž smrt z každého okamžiku, pásti se na jako
mudec
a ne jako dobytek, zdlouha
po kapkách, nebo La Jar.
meilleure des morts, c'est de se laisser vivre.
Vrchlický: Nové
studie a podobizny.
]J
162
Pi tom
pedevím skvlý
je Richepin
orato. Dovede vypracovati 41
bravurních slok, kde rýmy jen haraší, na myšleneku nepatrnou. Viz
báse
Derniers Avis
(str.
Tato poznámka
43
platí
— 51.).
též o
nkterých jeho sonetech
jako skoky a
pemety clown
v cirku, ale
velmi málo povídají. „Jdi, abys dost neurit;
nám pipadají myšlenkové a obsažn
aniž
kam"
víš,
již
radí
v jedné
duchaplnou definicí
refrain druhé jest tento zajisté
lidských úst •= „díry,
Zde
šel,
a Vil-
rým
lonovských balladách, které ve své spletitosti
máš pod nosem".
ukázka této kuchyské poesie:
v originálu
Pour se garantir du trépas, pour étre heure comme une souche, voici la table et ses appáts:
soupe grasse
la
le rot,
les
les
pleine louche,
a.
légumes de coucbe,
ragots bien assaisonnés, tombe en douche
et le vin frais qui
daus
Myslím, že za sloven jeden z
Dovedeme
qu'on a souš
le trou,
le nez.
pekladu to nestojí. Ale zárove je požitek z dobré tchto ráj autorových
—
oceniti také dobré
sousto, a
pro
rati? Ale k „rajským" slastem tohoto života
kuchyn"
mohli vaditi. Ostatn „dobrá tak docela
tu vy-
práci
Starý
novinkou.
to
tabule.
pokrytecky zapí-
pece bychom
je ne-
není v poesii Richepinov
Desaugiers a moderní Charles Mon-
dávno pedstihli v opvání tchto ideál, jichž musami kuchai v bílých zástrách a ploských epicích. francouzští jsou selet jej
„Máš-li však jediný
„to jest
nadýmá"
;
refrain jiné
Že
„pij
pij
píti,
nápoj
pouze víno
rovnž pouné
ideál
lásky
jen dobré víno,"
božský;
—
alkohol a
bu
pivo
v jiné ballad,
otupuje,
voda
dobrým jako ono," uí nás
ballady.
není u Richepina
ukazuje jasn sonet XX.
teme
pálí,
rovnž
píliš
s tímto zajisté až píliš
Bourge ou temple, mets le verrou; et dormons souffle contre souffle
comme deux
bétes dans leur trou.
povznesený,
uritým koncem
:
163
Máme
tedy vedle dobré
zemských ráj
—
lásku,
Le
Jiným rájem a
mže
smlý od
s
ciel
de
positivisty
nebo
refrain
jiné
nejbližší
vaut mieux que 1'autre.
lit
—
—
a zde zplna hrdla souhlasíme
umní. Ale
býti
verše citovaného c'est le
Stejn
doušku tetí species
a dobrého
jakoukoliv,
pouuje
ballady nás
anebo
kuchyn
jest
ponkud pemet divoký k závrenému verši básn XLI. zaráží nás
mystique élan des piliers verš
les cieux.
tím ruku v ruce jde následující ballada
konící se re-
frainem Což nemáš kídel, "básníku?
Jak vidti, ne vždycky.
nám
zcela
vážn
ballada
Že „zákonem
rýma
jest
rým", povídá
následující (XLIII.), a jiná nás
pouuje,
že „každý dub vyrostl z žaludu" (XLVIIL).
Vedlo by nás daleko stopovati toto klasobraní. Ovšem vedle vcí banálních a surových mihne se i zrnko pravdy dobe vyslovené v ciselované form. Dovíme se, „že okamžité rozkoše jsou budoucími trudy" (ís. LXXXIV a že „zrnko trudu jest kvtinou )
rozkoše" (LXXXV,), staneme u zídel Sokratovského „vím, že nic
nevím", varirovaného ve vtách:
„Kdo neví
nic,
myslí,
že
mže
vdti" (LXXXVIII.) anebo „Kdo ví všecko, ví, že nemže nieho vdti" (LXXXIX.), a že nezbude v sled myslícímu lovku všecko
(XC), nebo „náš celý obzor nepesahuje špiku našeho nosu" (XCIV.).' I to jest pravdou, že konen po všem „naše vlastní já, které hledáme ustavin, jest koncem všeho" (CL). Avšak oddíl tento byl jen trnitou cestou k rájm umlcovým. Pijdou konen ty ráje, které signalisoval. Nazývají se u nho
než „ponoiti se do vlastního srdce"
,,
Zlaté ostrovy" a tvoí poslední oddíl jeho knihy.
že tuto dlužno ísti jako celek,
váhu.
Vytrhování
držme
se tedy celku,
jednotlivých
i
autor v
vt
by
akcentujme jeho
Upozorujeme,
pedmluv
mohlo
býti
klade na to
nebezpené;
finále.
Básník hledá v knize své štstí, ale ne vysnné nebo slibované, nýbrž štstí skutené, pístupné každému. Ne tedy „umlé ráje" Baudelairovy hašišem
neb opiem neb
cosi podobného, nýbrž 11*
164
prost štstí lidské, ty ubohé ráje hmoty, jichž lze dosáhnouti kokaždému. Jedno zbývá, kde každý za ním jíti nemže požitky a ráje, které psobí ryzí umní. Zde pes všechen mate-
—
nen
rialismus a cynismus hlásí se aristokracie
uje
knihu,
nad kterou bychom jinak
ostrovy" lidské zlaté ostrovy
umlcova
a ona zachra-
zoufati musili.
Ty
sebe více materialistické existence jsou
i
všeho
rodinného, obrázky
scény lásky a scény života
Jsou to
lidstva.
života dtského,
„zlaté
skuten
jaké dovedl
vykouzliti snad
Hugo ve své aruplné knize „Umní býti ddekem". smiujeme s divokostmi a výbuchy africké krve oddílu pese Zde XVII. a XVIII. tohoto cyklu jsou práv oasy poesie chodního, ísla stejn subtilné jako hluboké a ist lidské; íslo XXIV. jest kus kejklíské produkce s rýmy a obraty a híkami slovními všeho druhu. Co zde napsal Richepin, je stejn virtuosní jako procítné. Skutené „zlaté ostrovy" života K tmto druží se jiné pvaby. ísti znova a znova knihy prvního mládí, které urovaly naši cestu a její smr. Požitek ra-
jen Victor
finovaný a delikátní,
probírati
sami jsme
po letech, kdy
se
v pístavu, tímto „prismatickým archipelem prvních
Kus (XXXII.)
jest výborný,
tyi
knih".
synové Haymonovi, Tisíc a jedna
—
vše Don Quichotte, Poslední Mohykán smsi ped stárnoucím lovkem. Ale v jakém
noc, Robinson. v pestré
tených
již
tu ožívá
ideálním
Duše našich dvacíti rok tu mluví (XXXIII.). Za tím jdou sladké a vlídné upomínky mládí, vzpomínky, na první boje zbarvení!
a zápasy
Jak
literární,
to brillantn
á table!"
na
ten
vzlet a tu
vysloveno v básni
Propracovati se
sláv, k jakémusi uznání,
z
je
sílu
mladé, kypící vesny.
XXXIX.
„A
nemu,
nieho k
table, les amis,
k jakési relativní
také, co tší. Reflexy do sesterských
umn hudby (XLIV.) a malíství (XLV.), co ty poskytují látky je tu
i
duch nahromadné tleskali tmto „rájm".
velké poklady
chom
i
útchy,
divadlo (XLVL), je tu celá literatura minulosti, všecky ty,
již
a Shakespeare,
lovka
mudrci
východu,
vk
od
(XLViL), a zde by-
Hellas a proroci, ságy severní
samé
opojné
víno
duší.
Je tu
sama mocí vykupující a vítzící (XLVIII), je tu vítzství mužné síly nad okamžitou rozervaností a denními trudy, vítzství nad bolestí a melancholií, nový vzmach a vzlet po tyicítce života (LI, LIL), je práce
zralého
a
dosplého,
která je
165 tu heroický
úsmv
milování,
soucitu a
nastupují boj, který
starší
vi
vyslovený
v kuse
generace opouští,
tm, kdo neobyejn
pesvdivém (LV.). Odkažme mladým víru již postrádáme. A to vše jest vysloveno s formální
výmluvném a skoro v ideál, které sami
pekvapuje a
virtuosností, která
unáší.
Odpouštíte básníkovi jeho
krutosti a surovosti.
Výslednice knihy je struná. Je to ono staré Baudelairovské
„Teba
Opilým láskou, slávou, umním, jen
býti opilým vždycky!"
lovk
býti vždycky opilým, aby ušel
skutenosti otravné a nudné.
—
„Carpe diem!" ekl již Štstí lidské je zlatý ostrov okamžiku Od ísla LVU. jdou Horác. A zvláš milovati a býti milovánu 1
nauky za sebou jako zrna ržencová.
tyto
Jiných
ráj není pro
moderní.
lidi
užiti
Resumujme celek. Nauka jeho jest prostá a krátká. Užij, eho moŽDO. Hora ruit. Na to by staila i jediná báse. Zde jich
jest celá, velká kniha.
Vše
jest rozvedeno a probráno
podrobností. Idea celkem .chudá zpracována je
ejnou.
Ó
vis
eknem
superba formae!
Pochybuji,
v annalech
že
poesie
s
do všech
bravurou neoby-
se starým básníkem.
vbec
ano
i
francouzské
znamená kniha Richepinova njaké velké umlecké datum.
Ale
ním
svou
zdržeti jsme se u
ní
pece
musili,
nebo jest jediné
gymnastikou formální, tou virtuositou, tím kultem básnické formy. Souhlasiti anebo nesouhlasiti s myšlenkami proslovenými, jest volno
každému, ale svrchované ovládání formy poítati.
eknou-li dva
totéž,
mže
dle toho, jak to kdo vyslovil, jak již v prose
To
duchapln
jest již
pi
také mocí,
konen
Turgenv
s níž
dlužno
zcela rozdílné
v jedné svých básní
ukázal.
charakteristické
vždy libovala v kontrastech. jest
je
to býti
pro poesii francouzskou,
Nelze
si
také mysliti vtšího,
mezi sacerdotalní musou Richepinovou, jakou všech formálních
pemetech
i
Jacques Normand, La
si
nežli
jest poesie jeho
krutostech obsahu, a mezi poesií
pana Normanda.*)
")
že
Muse, qui
trotte.
Lévy, Paris 1894.
166
kého
Já bych pirovnal píse jeho k vrabci. V hluku a špín velmsta skáe vesele a cvrliká neznaven svou jednotvárnou
pece nijak únavnou melodii. Pošle všecky problémy a záhady prost k ertu; neexistují pro, on žije okamžiku a skáe a zpívá. A že jsme již jednou v kontrastech, abychom z nich nevyšli, malikost konstatovati musíme. Nikdo jiný, než sám Sullytuto i Prudhomme, tento Musset medik, jak jej nazvali kdysi, filosof mezi básníky, ano ješt lépe technik mezi básníky, pijal dedikaci této rozmarné sbírky. On autor hluboké básn o balonu „Zenitu", autor „Spravedlnosti" a „Štstí", vnuk a ddic Lukretiv! A pijal ji milerád a napsal úvodem nkolik slov, jichž schopni jsou lidé opravdu velcí, lidé širokých obzor, neznající úzkoprsosti. a
Pedem
nazývá tyto verše zdravé a roztomilé, vidí v nich záblesk genia ryze francouzského. Tato lehce podkasaná Musa jest pedevším „Paížanka", jak má býti, jest možná pouze v Paíži, dobrá zcela v tomto bizarrním a zcela zvláštním ovzduší,
škeré své ráznosti a samostatnosti je vše nivellující kultury mezinárodní.
které
pi
ve-
rovnž dnes ohroženo vlivem
SullyPrudhomme se zastavuje u tohoto specificky národního živlu a vnuje mu nkolik poznámek. Umní prý nemá vlasti. Ano, ale pouze pro ty, kdo poslouchají, nemá jí míti, nikoli pro ty, kdo produkují. Jest jisto, že všecky mozky nejsou stejn utvoeny, ale jest žádoucno, aby platila stejná
je
konen pece
ných
pochopiti
frasí
pro koncepce jiných
krásy a vnímavosti.
mozk, než jsou naše, Každé umlecké dílo
jen dílem svého tvrce, který je zase ástí svého
národa. Vyjáditi
umlce;
i
pravidla
mže
to,
co je vlastní jen tomuto národu, jest úlohou jest
to,
býti
Bez
úlohou obecenstva.
nejvtším vlastencem
i
tirád a
prostý
zvu-
písniká,
pokud vyjaduje ducha svého národa. Jacques Normand zachycuje jednu stránku ve vlnní tohoto ducha, život boulevard a život velké spolenosti. Je to ovšem jedna stránka, nebo ten národ má jich daleko více a jiných, ale je-li
správn zachycena
a vyslovena,
dostál básník své úloze úpln.
Jedno úskalí zilo
i
poesii
má
daleko
tato poesie, a podivno, že totéž úskalí hro-
seriosnjší,
alur
docela
—
akademických pes
úskalí prosy. Je to divné všecky výstelky, poesii Richepinov až píšerné, jak se valem vtírá všade prosa do koncepcí básnických,
167
tam pod rouškou
módy
táctví,
vdy
a iré
abstrakce,
od velkolepých koncepcí Hugo-
i
vých, od snivých meditac Vignyho!
ona milovaným
pod maskou sv-
Ale prosa je vždy, a jak jsme daleko
a koketerie.
od istých ideál Lamartinových
jest
zde
dckem doby?
Symptom vru pozoruhodný. Normand hledí maskovati
je vskutku prosa
vítzem,
Je zcela ryzí poesie zatlaena?
jistou dosi své prosy
veršem pruž-
o
se ani Richepin ve své prose neným, elegantním, moderním, namáhal. Ale je to vždy jen maska, je to clownství a virtuosnost za každou cenu; duše pod tím stejn uniká, jako pod clownstvím
a virtuosností na oko vdeckou,
pstuje Richepin anebo RolSully-Prudhomme upímný, je tak zcela rozdílný od jeho když tvrdí, obvyklých cest a kolejí! Víme ua slovo a rádi. Odchylky a finessy Musy nové mže postihnouti jen ucho cviené a domácí. Je to v malikostech rhytmu a rýmu, ale odhaluje to asto celý nový linat a
již
sám Rameau. Jak že tento modus poesie
dokonce
i
jest
svt poetických koncepcí. Možno konen i tento druh poesie oznaiti krátce a zcela pípadn. Je to kronika veršem. Je to híka okamžiku a nálady Cval
rozmarné.
ko
v moderních
saních na
dobe
ujeté dráze.
Je to vše lehké, hravé, ironické, bez posy jakékoliv. Autor kreslí souasnou spolenost tahy ostrými a bitkými, nezhrdá ni
eí
argotu, vtipy
i
laciné víí ve vzduchu, vše se
odbývá jako na par-
ketách salonu mezi valíkem. Místy
i
karikatura, vždy hravá a elegantní, se hlásí o slovo.
Smšnosti svta raéšáckého a bursovního jsou zde jako na pranýi volného, ryze francouzského smíchu. Autor jako pravý Paižan
moských
se neobejde ani bez
nen
všady se najdou tytéž
mlké
zajisté,
lázní a jejich pestrého života.
typy jeho
poesie
této
jsou
veskrz
zrcadlo na schodišti lázeského hotelu. jež ono musí zachytiti den ode dne! života se
míhá
ped
A
ním.
Sem patí nkdy
i
holub),
z
cirku,
Vezmte pejde typ a
moderní.
Co
tu
velké
mask,
Celá tragikomedie lidského
všecko dohromady, jaká to je hloupost
obrázky ryze paížské z
slavností národních, ze zábav lení
Ko-
spolenosti,
zábavné nkdy, látka k studium vždycky.
Motivy
lidská!
zamilované
lidu
lawn-tennis
i
ulic,
promenád,
ze zábav velké šlechty (stía jiných
scén spoleenských.
168
A
moské lázn
což
veršování zmocnilo
behu moském
na
a život
jak
všeho,
Vidíte,
!
jak se
prosa elegantní a svtácká
poesii
zatlauje víc a více!
— a
Ale všecko
—
prosa
jak jest
v jádru prosa a teba nesympatická výborn rýmováno a veršováno! Nejednou si i
eknete, jak by tato bravurní forma žádala obsahu
aspo
hlubšího!
cují jen to, co
leenského
—
práv
Ale to
dstojnjšího,
schází lidem moderním.
Zachy-
postihnou mdlé silhouetty, bizarrní karikatury spo-
života, odstíny, trety a
hraky, nápady
a narážky,
ale
velká, pravá a hluboká poesie stává se stále více božskou cizinkou.
Skoro celá malá bibliotéka nových publikací Paula Verlainea
pede mnou.
elegantní knížeky s hlazenou dekadent: Leona Vaniera. Nejedná ozdobena bizarrním, rovnž dekadentsky provedeným obrázkem autorovým. Jest již takových portrét celá kollekce od nártku z nkolika ar až k portrétu precisn provedenému, od vážného pojmutí ke karikatue. Tu kladl kresli hlavní akcent na hrboly na lebce básníkov a akcentoval je neobyejn dkladn; jinde pedvádí nám jej toucího se skipcem hluboko na nose spadlým v tupé melancholii; tam vbit jeho medaillon mezi struny lyry, a diabolická hlava jeho patí do svta bojovn a vyzývav. Tu konen pi poslední publikaci pedvádí nám jej umlec ze zadu,
leží
Malé,
tenké,
obálkou, jak je vydává firma
jak
vrávorá
starý
kresba, kde mluví
pán
na
jen bílá
límcem vyzdviženým, stínová hlava a široká záda. Celkem hraky, ulici
s
skoro jako ty poesie umdlévajícího starce.
rozhodn ke
Verlaiue dožil se jakési apotheosy. Patí
tám francouzského Parnassu. a ostatní, když je zdráv,
mladých.
Ale orakula
laine pravé orakulum.
Mnoho asu
v kavárnách.
mluví zpravidla
stráví
Stal se jakýmsi
temn,
Bizarrnosti v zjevu
i
kuriosi-
v nemocnicích,
orakulem
a v tom jest Ver-
chování zstal
vren
jako bizarrnosti v poesii.
Všecky ty knížky a knižeky z posledních dvou let, které iní na mne dojem nahnívajícího svtélkujícího deva. Poslední oscilace ducha jindy pružného a originálního. Ale zajímavé. nkdy i vskutku ješt poetické jsou tyto záchvvy starcovy.
vydal,
169
Jednu ze svých nejlepších sbírek starších nazval Verlaine „Parallelement", a skoro tento název by se mohl dáti celé veškeré jeho innosti
poesií,
a živel satanský,
hrub
dání zde
v
Jako tam prostupovaly dva
z let posledních.
živly celou jeho
písn
mystický,
živel
smyslný
rzných knížkách,
katolický
ale
tak,
vždy jedna sbíreka
že
hraje v dur a druhá v moll. Toto splývání dvou tak
má
pvab.
jakýsi
jak faun
básníkova,
Díve
se objímali
se v ní
prost
ted se
rzných živl
Vidíme, jak komplikovaná je duše
andlem
s
a sváili;
jedné
s
druhé, tak opakuje &e toto stí-
s
ustavin
stídají.
potýkají.
má
Básník
recidivy pokání
své
a morální kocoviny po orgiích smyslnosti a recidivy smyslnosti po
asketickém
zkrušení
snadn víte ale sítí se
ped
A umí
duše.
povdíti
všecko
Zstává lovkem schopným
obé.
vámi rázem v
kde se
bláto,
mu
že
tak,
vzletu a vzmachu,
válí více
než
s
epi-
kurejskou pohovou.
Je známo, že Lemaítre nazval Verlainea díttem nemocným,
má
které
co odpouštíme
borc
arovnou hudbu. Toto dít
v duši
a
co
konen dobe
Parnassu, jest u
nkdy
dnes staeek, a
tu,
vypadá u mladých obrazo-
staeka pece
Jeho naivnost nemá
je
jen
ponkud
podivné a chou-
k cynismu. Apollo se mní v Priapa. Již po mystické knize „Štstí" zaznla nota zcela opaná. „Písn pro ni" *) jsou orgií ženského tla a jeho vnad. Tyto tóny se ješt stupují v malé, pouze 19 ísel ítající knížce „Ody na její poest".**) Rozdíl jest jen formální; co tam neslo
lostivé.
se
popvkem, zde
šími,
rýmy
opravdu krásné XII.
Nkterá ísla
„Mais sa
deskriptivná a nepeložitelná.
vášn ponkud
více hymnickou,
hraje slokou
více zpívajícími.
daleko
sa
téte,
V
rhytmy složitj-
jsou opojná vášní jako téte!"
jiná
jsou
pouze
„Elegiích" ***) jest nota horoucí
stlumena. Alexandriny jejich plynou hladce a klidn
jako pátelský rozhovor. Je tu a konejší.
íslo
(1893) a
„V limbu" ff)
mystické
akcanty
i
jisté
teplo intimnosti, které
heje
IX. je až dojímavé. Následovaly „Intimní liturgie" j)
knih:
(1894) noty zcela jiné.
„Moudrost",
„Láska",
*) Chansons pour elle, Leon Vanier, Paris. **) Odes en son bonneur, Leon Vanier, Paris. 1893 ***) Él^gies, Leon Vanier, Paris. 1893. f) Liturgies intimes, Leon Vanier, Paris. 1893. ft) Dans les limbes, Leon Vanier, Paris. 1894.
Liturgie doplují
„Vedle
sebe"
a
170
Nevím, bude-li tato
„Štstí".
V
nám znjí ješt
uších
liturgie
také
vhod vícím.
zcela
ženských vnad plné Ruben-
apostrofy
sova koloritu a jim v záptí jde „Asperges
me! u
„Kyrie eleison",
,
„Sanctus" a oslavy velkých svátk církevních. Ale mžeme-li za-
tón
pomenouti
pedešlých, je tu mnoho hluboce procít-
sbírek
mže
podivem, jak
mystická,
ného a opravdu vroucího. Je
to až s
vní
býti v jedné a téže duši vedle lasciv-
kadidla
naplnná kaple
Zpsob
ního boudoiru.
formy je
„Naivnost, ale místy
jících.
s
jako ve svazcích pedcháze-
týž,
rozvahou ano rafinovaností, volnost
censue a rhytmu, jistá familiarnost v rozhovoru, trochu patois, rýmy opakované nebo ztlumené na pouhé assonance, ale vše v ei pesné a sevené, aby nikde myšlenka básníkova nepesáhla hranice dogmatu." Tak praví básník v pedmluv a zstává vren svému programmu. Charakteristický jest sonet úvodní vnovaný Baudelairovi. „Já t neznal, já t nemiloval* zaíná a koní se vyznáním, že jedin láska ke kíži a Kalvárii svedla oba satanské v
básníky na konec.
„Ty's padl,
ty
jsi
zrovna jako
se modlil,
Je v tom vedle kouzla hudby i veliká vroucnost. sledující básni ješt stupuje. Sloky zaínající
já."
Tato se v ná-
„Jsem pouze ttinou hysopu v Tvé dlani"
k
dosahují
K
veršm
nejkrásnjším kajícím
nim druží se
i
„Finále",
z
knihy
„Moudrost".
kterém ozývá se vskutku
v
„cor
contritum quasi cinis". jest
ješt možno-li stlumenjší. Autor
sám v krátké pedmluv nazývá
stav duše v ní se zrcadlící „uti-
Tón knihy „V limbu" šením veera". Klade
konen
„Budu
a otálení
i
si
—
šastným,
pes nemoc
i
ponkud pozd nikoliv?"
Pes
— pouze tisíc
tuto otázku:
pekážek
a váhání
a chorobu stáí doufá, že ano.
„Žiju v nemocnici jako benediktin"
zaíná první báse. Knihou se míhá opt láska, ale jak jest produševnná, jak étherická, intimní a oddaná! Nkteré akcenty až k slzám dojímají.
„Epigramy"
verš
*)
sluje
píležitostních, *)
poslední
jimiž
si
v
sbírka.
nemoci
Je to chorý
tíš nápad
kmet
Epigrammes, Bibliothéque artistigue &littéraire. 1894.
krátil
a
as.
171
V pedmluv
aby
prosí,
„II
me
ne
vka
a
práv
ne
zabloudila velká lyrická perla, ís. VII.
faut plus qu'un air de flúte"
vbec
patící k nejlepšímu, co
ísla jsou,
tom budoucnost vidla jen híku.
v
híky
Budiž, ale mezi tyto
Le
i
jiná
umlce
i
lo-
vyšlo z péra Verlaienova.
poeticky tak cenná, k studiu
stejn charakteristická a dležitá.
Sfinx promluvila.
Jinak
eeno: Stéphane Mallarmé
básn jeho form autograf
byly
asem
pístupné. Posud
v prodeji pouze pro amateury; reprodukovány ve
padesáti zlatých. poesie.
„sklonil se k obecenstvu"
form obyejnému tenái
a vydal své skladby ve
Dnes je dosplo
fotografovaných
Hezká
sumika
toto drahé
i
to
to
touto
s
rukopis,
dle i
nco kolem
stály
pro sebe vtšího milovníka
vydání rozebráno a zdá
edicí
se,
že by
kde ocitlo se ped „Odpoledne fauna", které
zrovna tam,
málo lety vydání jedné jeho ekloqy
zl. ceny pvodní po 20 až 25 zl Demau uspoádá nové vydání autografické,
prodáváno bibliofilm místo po 7 Nežli Bruselská firma svolil
aby,
autor k vydání výboru tištného svých prací veršem a prosou, citujem
jeho slova,
vlastní
souhaitant se mettre
en rapport
courantes ....
publications
ouvrages luxueux Poslední vta
„obvier á des déprédations aisé avec le lettré
comme
imiter chez
lui
et
amateur des la
curiosité
complets." je
zvláš charakteristická.
Kniha,
na kterou
zavšujeme své dnešní skromné glossy (v)šla u Parina et cie v Paíži s názvem „Verš et prose") je tedy lákadlem k širším vrstvám, má vzbuditi u nich touhu a zvdavost po dílech úplných nádhern vydaných. Pochybujeme, že Victor Hugo aneb Alfred de Vigny potebovali kdy takových lákadel. Nechceme však pedbíhati soud tenáe a pokraujem klidn v svých myšlenkách o poesii autorov. Znalec poesie ani nádherné vydání
zná všecko
z
francouzské stofrankové,
obou knih
již
nové doby ani
nepoteboval vlastn
toto populární tífrankové;
dávno. Lepší a vtší
ást
díla Mallar-
172 niéova jest obsažena
v
rovnž vzácných
dnes
„P.irnassech" Lemerrových.
Dv
skuten
obsahují
publikací,
to
z
tchto,
nejzáživ-
njší a nejlepší z celé poesie jeho. Roník prvý (1866) ozdoben básnmi „Okna", „Zvoník", „Té, jež jest klidná", „Vere novo"
je
(ti tyto
básn
„Kvtiny",
ve výboru,
nejsou
„Vzdech",
„Moský
o
kterém mluvíme, otištny),
vánek",
„Chuasovi" a „Epilog"
(ob poslední nejsou rovnž vzaty u výbor). V doplku sonetovém umístn sonet ve výbor pijatý „Smutek léta". Roník druhý
je
(1869) obsahuje zlomek „Herodias",
podivn zkomolen, Byl-li celý
který
ve vydání novém jest
ho otištna pouze menší druhá polovika.
jef
zlomek v Parnassu nejasný, což teprve lze íci o zlomku V tetím roníku „Parnassu" (1876). Mallarmé
tohoto zlomku?
vbec
již
zastoupen není.
„Parnassy" Lemerrovými jest zárove uzavena první perioda
tvrí
innosti singovitého básníka.
s ním v efemerním asopise „La Vogue", který redigoval Gustave Khan. Zde jsou dv
Skoro po desítileté pause sešel jsem se
básn v
v prose
„Stesk jesen" a „Záchvvy
novém vydání dnešním),
nejasný
dále
zimy"
(ob otištné
sonet
„Mintroduire
již
V tchto V asopise „La
dans ton historie" (taktéž zde otištný). již
druhá manýra Mallarméova.
verších hlásí se
revue indérpen-
dante" (1896), který redigovali Edouard Dujardin a Felix
tu
tyi
adu
Fnéon,
Však již zase v pozdjších ronících toho dnes již také nepístupného asopisu mizí stopa Mallarméova. Ovšem jen jméno jeho, nikoliv jeho vliv, jeho
sonety a
divadelních referát.
ten je stále citelný a patrný.
Celkem vzato, není ani poetická ani prosaická že Mallarméova valná. Co dnes podává tak blahosklonn obecenstvu, jsou jen
otisky prací celkem
pes 20
až 30 let starých.
Vydání má
jedinou cenu pehlednosti, soustavnosti a pírunosti. Každý
po ruce „Parnassy" Lemerrovy
smr
nemá
nebo efemery asopisecké nových
a škol.
Vidíme,
že
psal
Mallarmé
velmi
málo.
Nevím,
lze-li
na
pln aplikovati známý výrok Manzoniho o verších Tortiho: „Pocchi ma buoni". Necítím se povolán, vysloviti definitivní soud tam, kam nesahám svým pochopením. Mou omluvou jest, že Lemaítre také nepochopil, že Anatole France jen dlá, jakoby pochopil, a že pan
!
173
de než
Wyzewa
piznává mezi ádky, že dnes
se
ped lety. Teba však
eknme
bizarrní, exotický, ale vždy
djší,
má rozhodn dv
rozeznávati. Mallarmé
v svém tvoení. První,
z
mí
také
již
dob „Parnassu", a tu
chápe,
periody
je, chcete-li,
srozumitelný; druhou zdoby poznejasný, rebusovitý. A pec je
skroucený,
ale je nucený,
velkost a originalita za vším.
Nedovedete
ji
definovat,
ale je tu.
Mluvím ze zkušenosti. Zabývám se skoro tvrt století studiem poesie francouzské. Myslím, že rozumím V. Hugovi, jsem doma v Leconte de Lisleovi, Jaudelaire je mi blízký jako Bia náhle dostanu do ruky knihu básní chepin nebo Bourget a nerozumím. Kdo je vinen? Já, nebo autor? Zoufal bych si, .
.
—
.
kdybych neetl zárove svdectví Lemaitrovo, že on také nerozumí. Je to
útcha
—
negativní, ale
útcha pece
Kdo je tedy vinen? Myslím, .pece jen básník a nikoliv jeho vnímavý a tak rád
nadšený tená. Lidský mozek pracuje v jistých
matickou,
adách pedstav,
má
hému tenái
celku
v
jíti
adu
myšlenkovou,
zcela
nutná
a
která
nezbytná.
svtluji nejasnosti Mallarméovy. Jeho mozek,
ady
jen logicky,
s jistotou
jemu
se zdá býti
jemu Jen
patrn
mate-
Nyní vy-
býti jasná.
samozejmá, ale to se pouze je
pece
za sebou
každému výslední myšlenka
li
nechá autor jednu banální nebo
které musí
zdá, dru-
tak
vy-
si
jinak sestro-
Jen udeí vždy co je mezi na tón základní a chytne pak ihned tón výslední tím, mohl a ml by si tená domyslit, kdyby náhodou ml jený,
peskakuje
sprostedkujících pedstav.
—
mozek tak sestrojený jako sám symbolismus nejvíce.
autor.
Chtít
K tmto íci
logickým
nco
skokm
obrazem, jest
svádí
již
za-
mluvíme logicky a provládne Konen obraz i myšlenku, k tomu pidejte nepíhledn. tomnost len spojovacích, a jste docela v scestí. A ješt jedna interpunkce. Lemaitre, chtl-li rozumti jednomu somalikost netu Mallarméno byl nucen díve správn umístiti interpukci. I to je význané pro celou školu. Jedno vždy se jeví bystrému pozorovateli. Netýká se to ani tak Mallarmého, víc jeho nohsled a žák. Chce se nco neobvyklého, nového, nebývalého. Tomu se obtuje i jasnost koncepce cházkou
myšlenkovou
—
i
tenkrát,
když
174
i
obraz. Snaha, hledati nové
rým
cesty, zavádí
v scestí.
žádají obnovy, vyjeté koleje slok vedou k
bez pravidelného rhytmu a rýmu, Grifin, Régnier,
Khan, Moréas).
v myšlenkových skocích,
Vyjeté koleje
veršm
bez sloky,
assonancemi a elipsami (Vielé
s
dvod uhádnouti, ale
Ale první a zásadní
kteréž lze
jen
jest
jichž
nelze urovati nebo pedpisovati.
Mallarmé peložil též básn Poeovy prosou. Pidal k nim vlastní sonet na autora „Havrana", který byl peložen již dvakráte do angliiny. Tento sonet patí k „nejjasnjším" skladbám Mallarméovým. Kladu jej sem v doslovném peklade: Takový, jak vskutku
v
sob
vnost zmní,
jest, jej
nahým meem svj podšený vk, který nepoznal, básník vzbouzí
s
že Smrt vítzila v jeho cizím hlase. Oni, jako divoký skok hydry slyšíce druhdy andla,
jenž dává smysl jasnjší
slovm
ár
ten pil
prohlásili hlasité, že v
davu.
proudech bezectných jakési erné smsi.
Ó zloine nebe
zem, bda!
i
Nemže-li naše myšlenka tím kterým se zdobí
Poev
vytesati bas-relieí,
záící hrob,
A
aspo tento lidský balvan, jenž k zemi spad povtro zlým osudem, je mezí ernjm letm rouhání v budoucnu rozptýleným.
jak
Lemaítre podává prosou
„Když básník ukazuje,
on
dává svému cizí
hlas
je
bleskem století,
asi tuto
transkripci:
stane se tím, jakým
velkého
svého
mee
které jest polekané,
že
vci Smrti
vnost
jej
si
že jeho
nevšimlo,
se týkající).
dav, který zprvu skoil jako hydra,
jenž dává nový smysl a istší sit, že ár,
nám
probouzí a výstrahu
velkým hlasem Smrti (nebo, že nikdo jiný než on
lépe nevyslovil
Tu
konen
slyše tohoto
slovm obyejné ei,
andla,
prohlásil hla-
v který nás vplétal, erpal z podlé opilosti morálky
a absinthu.
Ó zloine nebes a zem Jestli obrazy, které nám on nemžeme vytesati v bas -reliéf, kterým by se ozdobil !
ící hrob,
vnuknul, jeho zá-
175
A
aspo
tento
tichý
balvan
roven
aerolithu,
jejž
vrhla
k zemi tajemná jakás katastrofa, jest hrází, kde se zarazí rouhání budoucích nepátel básníkových v erném svém letu." Jaká to komplikace pedstav i obraz k vyjádení jednoduché o sob myšlenky: Poe v ryzí podstat své byl básníkem Smrti, ale dav nechápaje ho, myslil si, že erpá z opilství své nadšení. Nemže-li to, co vykonal, býti jeho záícím náhrobkem, aspo o tento jeho náhrobek se zarazí kletby jeho budoucích
a
pomluva.
To si
ukázka jediného sonetu druhé manýry Mallarmého. Mže sám takový komentá k básním ostatním, když se
cizinec poíditi
Lemaitre sám piznává, že není
ném sonetu že
5., 6., 9.,
myšlenkový
pochod
autorovi *)
nái
verši 4.,
—
14!? Lemaitre je
sonetu
tohoto
škoda jen, že ne
dobe rozuml v jedipesvden, byl zcela jasný jeho
že
si jist,
12. a
tenái
Francouzi, což teprve te-
cizinci!
Mallarmé by ml rozhodn podati k vlastním básním druhé manýry své komentá. Jsou v nich bez odporu hluboké myšlenky, zvláštní nápady a náhledy, je to vše neobvyklé, zvláštní, ale stále se bojíte, že tomu nedobe rozumíte. Nejistota je s vámi pi každém ádku, jako byste chodili po tenké slupin ledové, která se mže každou chvíli proboiti. Konen vás unaví ta pohádkovitost, ty poetické rébusy, samotná hudba slov bez smyslu zní prázdn. Symbolisté namítnou, že myšlenky hudební rovnž nelze vysloviti
konkrétn a urit, že jeden a týž kus bude v každém mozku vzbuzovati jiné a jiné pedstavy, v každém
jednotlivém
jednotlivém srdci jiné dojmy,
by toho
nemla
v
každých nervech jiné nálady.
docíliti též poesie ?
Odpov
je snadná,
není hudbou, nýbrž poesií a kardinální chyba nové školy
zamovati
úlohy
umn
mezi sebou.
Pro
ponvadž je,
chtít
Zrovna jako nikdy nebude
Hamlet hudbfu vyslovovati své hluboké filosofické monology, nebude nikdy s to ani Mallarmé sám vyjáditi veršem, co ve v deváté symfonii Beethovenov. Psobiti na unavenou poesii umnou sesterskou, je ovšem myšlenka šastná a úrodná a jisté stopy *)
Lemaitre: Les Contemporains
5. série,
Geneve, Oudin et Cie. 1892.
176 vidíme
tohoto
styku
samých parnassist ano u básník chtít prost jedno umní zamniti
u
již
i
Ale
romantické.
velké školy
druhým, je aberace, která se mstí nejvíce na poesii nejasností. Psobí poesie jedin slovem, a to je tlumoníkem myšlenky, zvuk v básni
slova stojí
mén
druhém míst. Radji volím
na
teprv
dobe mou
lahodné a hudebné, jen když vyjaduje
—
Symbolisté
zvláš mli ve volb výrazu fixovali prchající
býti až
myšlenku.
pohyblivého
— by
úzkotliv pedantití, aby
práv
nco tkavého
symbol je vždy
slovo
a
skupin samohlásek anebo
symbol, ale naopak, oni
novému zbarvení verše assonancemi obtují pípadnost slova. Šikmá plocha nejasnosti Mallarméovy dá se nejlépe oznaiti tímto postupem: myšlenka, cit, nálada, snní. Pokud se jeho poesie tímala pevné urité myšlenky, byla prhledná jako kišál, hluboká jako noc, svdná jako musa Baudelairova. Viz první jeho básn.
V
byla
mén
již
jiných pozdjších
líila
silné,
dojmy
neobvyklé
uritá, ale vždy ješt srozumitelná, v tetím a
citové,
tvrtém
období* kde se obrátila na vystihnutí pouhé nálady, zvrhla se v ne-
konen pišlo snní totožné se zvukovým chaosem. Tuto stupnici mohu doložiti básnmi Mallarméovými naznaenou zde „Kvtiny", známy eskému tenái z mého pekladu, „NemocTyto tlumoí uritou, jistou myšlenku a jsou nice", „Zvoník".
jasnost,
lyriky
je
fauna"
„Letní
a
a chaosem,
má
V
francouzské.
„Zjevení",
ztápí
srozumitelné každému,
dokonalé,
klasický
se
v
již
mlhách.
ml
prý
Vše jej
jsou
co
„Azur",
plastiky.
na
„Odpoledne
Slavné
pl cest
ostatní
jsou
mezi
rébusy,
také pan Wyzewa, ale
náladou
k nimž
z
druhé
a cize.
v básních Mallarméových (rozumím
v básních
prvního ádu, jsou to skladby, na
ekl Baudelaire
klí
piznává se
skladby Mallarméovy
zí naú dnes njak podivn
z jeho první periody) krásy lze obrátiti,
již
stojí
lety ztratil a že
periody jeho innosti
A pece
moderní
„Vzdech",
na Wagnera a ostatní sonety další bez názvu
ped
jej
ubývá
ale
sonet"
sonet
jediné autor;
sám, že
velý,
cit
pravé perly
nadepsaných
kusech
o verších Poeových.
Škoda,
nž že
utopil básník svou poesii v hádankách!
Jako
neobyejn
s
verši, je to stejné
sytá, a je
a je nejasná.
i
s
prosou Mallarmého. Chce býti
peplnna, chce
Z jeho básní v prose jen
býti stylisticky asi
vybroušená
dva kusy jsou naprosto
177 srozumitelné.
Rovnž
jest nejasnost
ješt necitelnjší než v rtách básnických nebo po-
konfusní jsou jeho aesthetieké theorie, zde
vídkových. Mallarrné požívá velkého jména u laiue
mu vnoval
slepce vodí.
decadent
sten
od
a
školy.
Ver-
sta ve svých „Proklatých básnících",
zvláštní
tak málo srozumitelnou
že
škoda,
básník nové
man
;
se
vám
zdá, že slepec
Z parnassist cení jej Mends a Coppée, celá legie symbolist, romanist a instrumentist datuje se á-
nho
a
ásten
Mends
od Verlaina.
„Legend
ve své
souasného parnassu" piznává, že je Mallarmé z tch autor kterým již ve škole se íká „tžký". se zdá, že lehýnký úsmv ironický pohrává pi tom jeho rty. noblessu smýšlení a jaJedno nikdo Mallarmému neupe kousi aristokratickou upjatost reklam svých stoupenc. Nikdy se nikam netlail, stál vždy stranou, v zátiší ciseluje patrn léta na njaké sloce neb vt. Životním svým povoláním (Mallarmé je uitelem angliiny na jednom Paížském lyceu) pilnul k anglické literatue a k anglickému umní, ale neerpal z nho tu bitkou jasnost jeho myslitel, tu prhlednou soudnost a logiku i v nejvyšším
(
Mn
—
vi
zápalu lyrickém, vlastnosti, kteréž
práv
lyriku anglickou povýšily
na stolec primátu v poesii celého svta. Jeho ideálem jsou praerafaelité,
Poe a Swinburne,
malí
z
geniální Whistler, který ozdobil
nové vydání jeho poesií originelní kresbou, portrétem básníkovým.
Tvá ušlechtilá, jemn
melancholická, krátce do špiky zastíh-
nutý plnovous a ucho oste zahrocené vozuje pan
— nešastné
ucho, z
Max Nordau domnlý básníkv chorobný
nhož
od-
stav duševní.
Podivno! Tato sfinx mezi básníky je prý nejroztomilejší a nej-
duchaplnjší a
pi tom
zcela
logicky a
pesn
myslící
causeur.
Lze mu naslouchati hodiny, v nichž pouští rakety vtip a bystrých poznámek. Sotva má však ped sebou arch bílého papíru, stáí se jeho myšlenka jako hlemýžd! v svj domek v obraz, v symbol, v kuklu neprostupnou. taru pedpotopní
pro samou
Kdyby
hmyz
delikatuost,
—
v ní
aspo
spala, jako v zlatém jan-
ale ne, kukla je píliš hustá a
pro
samý cud básnický, pro
hlemýž
strach, aby
nebyl vulgárním a banálním, nevystrí rohy za žádnou cenu.
Jar.
Vrchlický: Nové
studie a podobizny.
^2
178
—
hrab Robert de MontesquiouDva básníci aristokraté Fezensac a hrab de Guerne. Oba vyplují prakticky
ideál
básnického
žití,
mén
jak
si
jej
ne-
u nás pedstašastných kolleg jejich v cizin voval. Aspo v poátcích a krásných snech své literární kamery. Musil pijíti ovšem syn farmáe a tesae Brooklynského, americký Yankee Walt Whitman, aby ukázal, že tento ideál básnického života je pístupný i dtem ervené krve, jen když mají
jeden z
i
to vydržet. Ideál ten
síly,
ekne
se krátce, ale
tžce
se
uskute-
uje. Žíti jen svému povolání, svému umní, jíti za svou chimérou bez ohledu na zakázky knihkupce a nakladatele, na choutky obecenstva, na smry vládnoucí a na hlasy kavárnické a asopisecké kritiky. Býti svým, svtem v sob. Jaké boje se tu otvírají tomu, kdo chce slouiti pojmy umlce a obana, let za chimérou a pluh denního
sousta.
Povolí na
levo,
povolí
na právo,
ztratí
k vli okamžitému prospchu svj ideál, umdlí neb záhy vyerpá zanikne. Tak málo poteb životních, jako i jiné, Walt Whitman, má málokdo, zvláš když se spoutá jhem života rodinného. Provádti velké umlecké ideály a zstati jim veskrze vrným, zdaí se lidem neobyejné houževnatosti a síly jak byl prav Walt Whitman, nebo lidem od poátku proti všern životním útokm a neshodám vyzbrojeným, kapitalistm, šlechticm. Jest ovšem pak na nich, aby umní jejich povzneslo je nad kult obyejného sportu, aby místo kultu koní a ps nastoupila ryzí snaha umlecká spojená s potebnou vlohou a prací. se,
omrzí sebe
ml
Moderní Francie
má
již
nkolik tak šastných
smrtelník,
mousvt a lidi, na tisíceré ty malicherné klopoty každodenního výdlku v boji o existenci. Jsou to pak praví velmožové umní. Patí k nim literární historik hrab LovejoulSpelborch, vzácný sbratel manuskript Balzacových, Gautierových a G. Sanda, básník nám již známý Delarue-Strada a dva básníciaristokrati, nejistšího zrna, jichž jména jsem položil v elo této
kteí
si
mohou
dle slov Soularyho dovoliti „honbu za zlatými
chami", bez ohledu na
stati:
hrabata de Montesquiou-Fezensac a de Guerne.
U
obou
houževnat a
lze mluviti o
vytrvale.
velkém ideálu umleckém, který
Oba
podali
již
záné ukázky
sledují
své vlohy
179 a svého chtní,
oba jsou skutení umlci, spisovatelé dávno hra-
nice dilettantismu pekroivší.
Hrab
Robert
Montesquiou-Fezensac je
oprávnný
básní, *) které vzbudily ve Francii
praví o býti
nm,
autor
svazk Ritter
„že syn nové šlechty jeví ušlechtilost svou ve snaze
krásným a tvoiti krásu, mezitím, co vše kolem
podlé, žíti
ty
ruch. William
samot
v
a
odlouenosti jak
je nízké a
pravý Paganini poesie,
Panamami skutenosti". Jedno ter: býti „Paganinim poesie", tím jest celé umní i celá snaha hrabte de Montesquiou-Fezensaca úpln vystižena. Tedy virtuosnost pedevším. A vskutku jako Paganini hrával na jedné strun, tak autor „Netopýr" a „Sladkých vní" koncertuje rhytmy a rýmy, až vás záchvat pojímá. Jsme již jednou v dob, kde se všecko škatulkuje a etiketou musí opatiti. ím je hrab de Montesquiou? Klassikem? Nikoli. Decadentem? Již který se vznáší vysoko nad všemi
slovo zde udeilo
docela ne!
v
Symbolistou? — Do
—
jisté míry,
jako každý pravý a velký
umlec. Parnassistou? Nejspíš ješt podle kultu formy, kterému holduje do nejzazších krajností. Zde se bravoura pojí s rafinovaností v tanec nedostižný. Kusy ty jsou prost nepeložitelné. Hugovy „Džinové" aneb „Les pas du roi Jean" jsou asi východištm tchto koncertních kus na jedné strun. V tomto smru jsou poesie hrabte prost nepeložitelný. O
chauves
—
souris!
quépes des nuits, crépes
ennuis, o chauves
—
'
souris!
Malsains essaims valseurs pris
dans les
i
brisez, filez,
*) Les Chauves-souris par Comte Robert de Monte?quiou-Fezensac, Paris, Richard. 1863. Le Le chef des odeurs suaves. Paris. J. Richard. 1873. parcours du rév au souvenir, Charpentier 1895. Les Hortensias bleus, Charpentier 1896.
J.
—
—
—
12*
180 frólez,
volez,
o
mes soeurs grises
I
anebo
O
Noctules Tulles, plis,
surplis fias
des Séraphins,
essaim dróle vótre fol vol
de frissou fróle de remous
mous en rond9, epouvantails,
aux ailerons en éventaih, gais vampires
pires
sur 1'azur
uoir
un
desespoir!
Hra v skutku na jedné strun. jako
hraky
hrajících
Hraky, ekne
jsou jeho napodobení trilk slaviích
jiný.
(str.
Teba
177—182),
jedním rýmem v 13 verzích ve všech souhláskách.
Ano,
bychom hrav takové experimenty rhytmické a zvukové predikátem hraek, kdyby byly osamocené v knize, aneb kdyby vesms vyplovaly ji. Ale za formální hrakou vzí idea a symbol. Za jonglerii se slovy a rhytmy a rýmy se tají zde jednolitá koncepce a skoro názor svtový. Kdo jsou ti netopýi? Ovšem nejdív netopýi skutení, kteí v rozvoji dalším se stávají symboly všeho, co je v povaze lidské, v citech a inech lidských, v osobnostech celých pološerého a polotajemného. Z prost popisných partií líících melancholické veery s netopýry, svtlo škami a slavíky zvedá se myšlenka k personifikaci netopýr v kusech epických. Ze všech povah záhadných, které djiny autorovi pomohly
odbyti
:
181
padá tu nejvtší svtlo básníkovy divinace na mystický chorobný zjev nešastného Ludvíka II. krále bavorského. Jeho pehmatm i umleckým aspiracím s osobou Wagnera v ele a podskytly,
,
nikem Bayreuthského místy
skuten
divadla
K
velké poesie.
síném osvtlení
vnována ísla
jsou
tomu
plná vášnivé,
žen v
pojí se postavy
m-
Whistlerov, delikátní portréty, jaké lze
v styllu
magii slova a nálady jen vystihnouti.
Pološero a polosvit je zá-
kladní tón tchto netopýr, neobyejná vzdušnost pojící se místy se závratnou hloubkou, finessa v detailu neodporující nijak velkosti
Nco
obrysv. s
z
jemných
kreseb
a
maleb japonských
Fragonarda a Bouchera
kouzlem pastelu
kantilen Baudelairovských. Knihu
umní
„Vaše poesie jsou plny
pedchází
smíšeno
podloženou
s
notou
Leconta de Lisla
list
velmi subtilného a velmi delikátního.
nov a nov peOvšem svdí pouze nemže pi díle tak pod-
Kochal jsem se v jejich zvláštním kouzlu vždy
kvapen se sympatií elit
duch
stále a
rostoucí.
stále
vyvolených, ale jinak to býti
statn originálním." byly v „Netopýrech" šer a pítmí s polosvitem msíným, tím jsou v druhé knize „Le chef des Odeurs suaves" plný jas slunení hmyz, motýly a pedevším kvtiny. Kniha je svtlým
ím
protjškem
prvé.
V
nesetných variantech
jásají tu
barvy a
svity.
Jako byste se procházeli nekonenými sálajícími kvtnicemi za hoícího poledne letního. Hlava jde kolem z toho lesku a tpytu, Je to krásné, ale únavné, lze ísti jen po kouscích z tch vní. a v pausách.
Pak mžete tím
lantní a prsvitné,
form stejn
spíš se obdivovati
komplikované a musikalní jako
v
bril-
„Netopýrech".
Tetí kniha „Procházka snem a vzpomínkou" opatena pedmluvou Jos. M. de Heredia, jest jakýsi druh denníku poety. Básník na cestách není sám,
provází
kace drsné a prosaické kráse a
k
ideálu.
Obou
kontrastující a kiklavé. skizzy,
obrázky,
dojm, cit
jej
dva duchové Caliban, personifiaspirace ku
skutenosti a vzdušný Ariel, hlasy se ozývají
Oba
silhouetty
snášejí do krajin,
v smsici
mapy
osob,
nkdy
cestovní
mst
a
vcí,
dost
básníkovi
nápad,
Hopkují s ním po Bretani, Hollandsku, mlhou Londýnskou, behy Stedomoí, Alžírem. poesie i prosy v ústech obou tlumoník tch. Ale
a myšlenek.
krajích Alpských,
Co i
tu látky,
holá prosa vystupuje v ciselované
form
dokonalosti parnassist.
182
Mnohem
hlubšími
flexe a elegické
tóny se nesou „Modré hortensie",
Pi
akkordy pevládají.
veškerém formálním mi-
hrabte na délku unavují svou
že poesie
nelze upíti,
strovství
v nichž re-
nádhernou jednotvárností.
Skutený Paganini
poesie
rázu
Zcela jiného
hrabte de Guerne.
poesie
jest
v stopách velikého mistra Leconta de Lisle. Je v
pedmluv
každého svazku svého
díla se
k
nmu
hlásí,
hlubokou pietou, nžností a vroucností, dojemnou láskou. která jest
hoch
rostlý
hraje
Leconta de
domýšlivosti
v
si
studny, z které se napil.
prapor
dob, kdy každý sotva
v nynjší
vzácností
Lisle.
u
I
nho
Poíná
skladeb evokace minulosti.
si
s
jakou
Struna,
škole odplivá
do
je slávou, aditi se
pod
na
Hrabti de Guerne
Jde
dojemné, jak
až
„mistra"
jest
a
hlavním sujetem všech
v tom jako mistr jeho pouze
apparatem vdecky ješt hlubším a složitjším, že se ocitá až na mezi, kde poesie pestává ustupujíc malému výpotu a koisténí z vdeckých badání a poznatk. Lze-li mluviti o poesii vdecké, pak jest jí poesie hrabte de s
tím rozdílem,
že pracuje
Guerne, který se jeví historik
v
s
svých skladbách jako uenec, orientalista,
pravku prvního ádu. Skoda, tikrát
škoda, že poeta není
uence, že více konstruuje než evokuje, více shledává než samostatn tvoí. Možná, že Leconte de Lisle nevidl své sujety pladlal ani tolik studií jako jeho žák, ale stitjší, o to je práv vtším básníkem. Hrab de Guerne jest
na
stejné
výši
o
bezpochyby velkým
umlcem
uencem, básník nás umdlévá. Od
a
mistra svého pejal všecky atitudy velikosti, tu široce rozvlnnou,
mohutnou kantilenu svrchovaný klid ckých.
Žel,
i
Bylo to
mramorovou chladnost
že té chladnosti
dosazuje místy poesii
heroický grandiosní rozmach, ten
ten
verše,
tu
i
je až píliš
v kusech
mnoho,
ist
epi-
že výmluvnost
myšlenky.
skuten smlé
barbarských" a „Básních
po „Básních antických" a „Básních vystoupiti s tímto velkým
tragických"
vk".*) Pokus odvážný. Roku 1890 vyšel cyklus názvem „Orient antický" obsahující poetické rekonstrukce ze
cyklem „Mrtvých první
s
staré Assyrie a Babylonu, Egypta, Israele a Iránu. Loni vyšel svazek *)
a 1894.
Lea 8icles morts par
le
Vicomte de Guerne, Paris, Lemerre.
1890
183 druhý
názvem „Orient ecký" obsahující jedinou
s
od periody Alexandra Velikého a
Ježíše
k
k dobytí Jerusalema
ist vdeckému
židovstva"
až
Titem.
Je
to
skladeb
sérii
k vystoupení Jana
Ktitele a
poetická
parallela
Renana obsahujícímu jeho „Djiny jeho „Poátky kesanství" a co více ješt objímající
i
dílu Ernesta
všecky náboženské kulty Orientu stejným
porozumním
a stejnou
kulturn historická jdoucí až do krajVedle ní jsou obdobné práce Victora Huga
láskou. Je to rekonstrukce ností lokálního koloritu.
a Alfreda de Vigny
pouze poesie,
velká poesie,
na vdecké
ale
asto povrchní, asto zcela vymyšlené a zbájené. Zde je vše na základ vdeckém. Ješt „Symboly" Maurice Bouchora mohou se jmenovati vedle tchto odvážných pokus.
basi
Pomr obou
svazkuje
asi tento.
harmonicky uzavených a asové „Orient
víc k plastice,
ecký"
i
„Orient antický"
má
splývá více v jednu symfonii a tíhne
k hudb, první ást je více epická, druhá více lyrická. jak
ných,
z
mramoru tesaných verš
trochu chladných, možná,
vzdálených v
—
pedmluv
zajisté.
defilují
ped
ady
krás-
Snad
vámi.
snad trochu cizích a snahám moderním
pesvden, praví lovživoucímu jest vná,
Autor je o tom sám
k druhému svazku
enstvo tchto skladeb
více živl
naukové obmezených, tíhne tudy
mže
:
„Jediné pouto, které zašlé
poutati k lidstvu
úzkost taje a pout náboženského ideálu nikdy dostiženého." Ale jak
vi
požadavkm, vi nízké úrovni naší doby ekne nejeden. Ale pece poesie, odpovídáme my, kde dnes máte lepší a hlubší a pedevším umletjší? málo
to jest !
snahám
a
Poesie mrtvá,
Z dvacíti celkem obsáhlejších skladeb druhého svazku jmenujeme zvláš báse „Smrt Kalana", onoho bramina, který sebrán na vítzném pochodu Alexandra Velikého chtl v Persepoli do úpadku Hellenismu zavésti kult istého božství domácího, z kteréž legendy vypedl velký švédský básník Frédéric Paludan-Mller jednu ze svých nejkrásnjších, nejryzejších dramatických básní. Látka znamenitá.
Nevíme,
zná-li
hrab de
tím interesantnjší, nezná-li plná velkého
lyrismu.
je.
Giierne
drama Paludana-Mllera,
Jeho skladba je rovnž krásná,
Vedle této jsou rovnž vysoce cenné kusy
„La Sibylle", melodramatická scéna „Les paroles de Schemouélbn-Mikah", „La fuite en Egypte", Iohan-le-Baptiste, La Tentation de Jésus a „la Révélations de Jean".
Taktéž
ist
lyrické
184
kusy
„Hymna
pozoruhodný.
na
„Hymna na Zeva"
Artemidu Epheskou" a
Cítíte, že
veliké ty symboly
a mrtvé, jak moderní dandyové
hlásají,
nejsou docela
naopak jsou
jelikož nesou na bedrách svých ty nejvyšší
k nimž se kdy vyšvihnul duch
Pohrobní
vybledlé
nesmrtelné,
pojmy krásy a pravdy,
lidský.
Theodora de
dílo
jsou
Banville nese
dosti
podivný
název: Dans la fournaise.*) Ve výhni. Myšlena-li tou výhní Paíž, kde se v posledních letech svého tvoení básník zcela zakotvil a pro kterou psal své lyrické a dithyrambické veršované feuilletony
i
—
touto výhní duše básníkova sama, kterou projíti musí kov
je-li
Kniha vyšla po smrti mikmetovy od roku 1887 do strov a obsahuje úvodní nebo pedmluva, schází roku 1891. Schází patrn báse
jeho myšlenky,
kdo
to
dnes
básnické
i
kteréž
epilog,
by
v tomto pestrém
byly Ariadninou nití
výborn ciselovaných
rintu
vysvtlí?
výtvory
slok,
duchaplných
laby-
nápad, skvlých
obrat, vtip, žert, antické poesie a moderního pošklebku, ímž tak svrchovan vládl tento moderní Aristofanes. Ne bez dojmu zaVivíráte knihu, kde záí nejeden drahokam ducha geniálního. mistr vytvoil k dokonalosti velký a pisi díte, jak genie, který vedl ve své kouzelné knize „Zvonky a rolniky", pomalu odumírá
nm
samém, jak starý veršovec se vrací k ryze poetickým snm, Jedno si vždy btarý Banville zachoval, kultus ryzí, ist parnasské formy. I zde vás pekvapí nkolika mže-li po tolika divech z jeho péra ješt pekvapovati
v
jimiž dýchali jeho „Vyhnanci".
—
—
skoky clowna v cirku. Ale co více platí, je tu lyrik hlubokého, zjite-
ného
citu,
a ten je melancholický snílek.
jemného, jako jeho Lobineau".
Básník
Neznám hned
tak nic do-
báse o hadráce paížské nadepsanou „Rue má v hlav Helenu a všecky krasavice staro-
vku
a tu potká v odlehlé ulice paížské, dsný, bídný zjev hadráky, ohyzdnou, šerednou babici, jakoby prchla z tria Shakespearových arodjek v Macbethu. Výkik jeho, jímž báse se koní „Cela, tout cet amas horreurs, c'est une femme?" má jen jedno místo sourodé v celé literatue svtové, známý onen biblický *)
Theodor de Banville: Dans
la fournaise.
Charpentier 1892.
185
„Uinis
lovku:
citát o
jej
andl,
málo menším
Velkým citem
slávou a
ctí
tchto dvacet ádek, které jsou hotové arcidílo. A takových kousk a pi tom velkých umleckých dl je v knize celá ada. Vidíte teprve, jaký korunoval
hodný
to mistr,
atd."
jsi jej
vného
lidskosti dýše
vavínu, který tak opval, odešel od
pnou,
Leccos je také v poslední knize Banvillov
duhovými
hraje
barvami.
Splaskne
silný svazek z celého Banvilla
jednou náležeti ke skvostm
Catulle
Mends
—
o
nejedná
ale
i
nás.
pna
asem,
bublina
pesvden
tom jsem
ta
ale
— bude
poesie devatenáctého století.
mezi
je pravý Próteus
básníky francouz-
skými. Dnes písný Parnassista elegantní a ciselované formy, zítra
povídká lehkého demi-mondu, jindy opt analytický romanopisec, pak zas feuilletQnista a causeur, jemuž tak hned rovného nenajdete. Poeta dlouho trpl hromadnou výtkou „eklektika". Jeden vidl v nm tu ohlas mocné ljry Victora Huga, jiný roztomilý
opt Leconta de Lisle. Mends uml se zamysliti jako Sully Prudhomme a rozvášniti jako Musset, vtipkovati jako Emile Goudeau Paížanem
a býti
básnickou nelze
jako Banville.
Takovouto ohebnou individualitu
lépe oznaiti než slovem
trochu píliany, chcete-li
i
„eklektik
8
Je v tom
.
trochu pochvaly, ale spolu také upení
každé rázovité osobnosti umlecké. To vše jist
dobe
cítil
básník
a chtl odpovdíti na to souborným vydáním svých posud rozptý-
lených básnických „Poésies"
v
tech
spis. silných
Uinil
tak, a
svazcích.*)
A
dnes hle,
máme
v ruce jeho
obraz
básníkv
se
mní
podstatn. První dva svazky ukazují ješt starého Mendsa, jednoho ze zakladatel Parnassu francouzského, onoho „eklektika", ale
tetím
s
se náhle
dostavuje osobitost a rázovitost
autorova.
pronikav a energicky, že jí obdivu neupete i tam, naprosto souhlasiti nemžete. Jeho „Philoméla", „Se-
Hlásí se tak
kde
s
ní
renady", „Pagoda", „Povídky epické", „Hespérus",
„Slunce
plnoci"
vlivy cizí, tu
*)
Catulle
„Intermezzo",
ovšem vedle silných pvodních akcent V. Huga, tam Heine, jinde Leconta de Lisle, ale již jeví
Mends:
Poésies, 3 vol. Charpentier 1892.
186 v „Morosních veerech" a pak
ped
tetím svazku vystupuje
v celém
námi samostatný typ básnický, jemuž uznání sotva odepete.
Tento tetí
Mendsových
poesií
díl
toiru za oba svazky starší
jeho
jeho básnickém reper-
platí v
tvrí
periody.
Není tak pestrý,
Hledám pípadný výraz pro
ale je tím rázovitjší.
tuto lyriku. Ne-
nalézám lepšího, nežli že je Mends poetou „feminismu", básníkem ženy vbec a ženy paížské zvláš. Že není vždy mravným, rozumí se samo sebou, ale jest roztomilý vždycky. Je vždy ducha-
báse
plný (viz úvodní
áblu, jemuž íká Béda!), je rozmarný paížská kokotka, bystrý a hravý jako dáma
jako
a koketující
o
velkých salon, a chcete -li, sentimentální jako nezkušený studentík.
Pipouštím, lásky", že
že
mže asem
nkdy
je
korky", dtinský a rafinovan
odchoval Babel nad Sekvanou.
Huga)
(V.
je
i
unaviti,
zvláš ve své
mazlivý a titrný, jako naivní, ale
Odekl
je
teba
vilo
nco
„Láska sý-
v tom svj, jak
jej
vštce
básníka vyvolávae stín minulosti (Leconta de Lisle),
to stáhlo brvy
to
mu svdí zname-
nejednoho aristarcha v pošklebek a una-
písného milence krásy antické. Je
i
„hymnologii
se všech allur básníka
prost básníkem lásky ryze paížské, a
nit,
v cyklu
konen
svj, a
to
také
znamená.
Maurice Rollinat je poesie
svatým
je
cílem a
duch neobyejn písný a vážný, jemuž
skuten
jediným povoláním životním.
dávno za sebou léta svého bohémství, kdy v malé kavárn pi rozladném pian sám provázel hlasem chraptivým s vlasy rozježenými své skladby ped malým kroužkem svých pátel. Dal
Má
dávno
s
umlc
bohem Paíži, jejímu
asfaltu a
uzameným spolenostem
a koket, odsthoval se na venek, v onu smutnou krajinu,
odkud George Sand erpal své vesnické povídky. Mže žíti sob svému umní nezávisle, po libosti. A dlá to se vším zápalem umlce a pesvdením myslitele. Není mi všecko v jeho nové
a
knize „La Nature" mitou,
*)
ped
tímto
*)
sympatické,
dobrovolným
ale
mám
úctu
ped
tímto ere-
vyhostncem Paíže, ped tímto
Maurice Rolliuat: La Nature. Charpentier, Paris 1892.
187
„Entartung"
—
manií
mezi
zaadil Rollinata
zvané
že neprostudoval
myslím,
jednotlivostí
Max Nordau nedávno
umlcem.
poctivým
veskrze
bizarrních,
v knize trpící
své
anxio-
knihy a že soudí dle
jeho
jakými jsou
blázny
mimo
„Nervosách"
v jeho
p. monology Troppmanovy. Ale tento nervosní lovk má velký smysl pro pírodu a její hrzné, lovku nepátelské stránky, je velký psycholog a snaživý umlec, chce vyjáditi a podati nco nového, co odpozoroval pírod. Vidíte, jak kehká látka se mu jiné na
drtí s
pod rukou, jak
s ní
zápasí, jak vítzí
sám vynucuje úctu a uznání.
ní
i
Rollinat
podléhá, ale jeho boj
dovede býti nudným
fádním jako historik, ale jedna ádka, a |velký promluvil, ekl pravé slovo, a odpouštíte mu všecku
jako pírodopisec,
poeta je
tu,
nudu nekonených
slok pedcházejících. Rollinat je velký pozoro-
vatel a je dobrý stylista. S
nkdy
formou zachází
až píliš virtuosn, tak že cítíte ty
pímo virtuosné, snad smlé slovní pasáže, tu
bravouru rýmování, která nejednou je násilím jen zdánliv
pemoženým.
O nkolik
slok
mu
desát; jeho poesie je jak nit Ariadny,
hrav
deset jako ticet a še-
nejde,
souká se ustavin dál a
k tomu obyejn v zevnjší dosti jednotvárné form tyádkové. Ale každá sloka jest ciselovaná s ídkou maestrií; vidíte, že ml básník kdy na tyto opil,
teba
šovnické a
verše,
že jim
vnoval péi, že
se
sám
jimi
tená
zstal pi nich místy stízliv. Je hezký kus verrýmovnické práce v jeho knize; budoucnost ji tím lépe
ím laxnjší budou pravidla nových básník, ím chudší bude poetika budoucnosti. Rollinat není nikdy deklamatorem, jako ocení,
jest
pi
stejných
sujetech
Rameau
v knize
své
stejného jména,
onen je spíše poetický slovníká, geniální konstruktér slok a verš, nad jichž formou ztrácí obsah, a naposled sám se diví a neví, co
chtl vlastn
vysloviti.
poetickou.
To
se
Kouzlo
básnické formy
jest
u
nho
tak
dobe vyciselovaná sloka ztratí náladu mu dje asto pi skladbách dlouhodechých pi
silné a pevládající,
že
i
;
skladbách, které
jsou
formou, zstává,
b}
jeho knihu daleko tento je hladký linat
nco
i
jako
sonet neb rondeau
suchým
se stal, vždy
diktovány samou
velkým poetou. Cením
výše nad stejnojmennou sbírku
Rameauovu
—
deklamator stylu Lamartinova neb Hugova, Rolje vždy svérázný, samostatn tvoící umlec, který chce vždy nového vysloviti. Nkdy mu ovšem selže jeho nástroj, le
188
to
práv neštstím v dob, kdy za novou dráhu obtujeme trochu konvenience a šablony. A tmto
není
rádi
vyhýbá, a v tom
vždy úzkostliv
linat
jest
jeho
umní
v
se Rol-
palma nejvtší-
ve své poslední knize *) zcela Fran90is Fabié zstal si dsledným. Je poetou pírody a venkova, recte svého venkova, odkud pochází; ve stylu a v inspiraci ddic Lamartinev. Hodný, rozšafný lovk každým coulem, který zná kraj i lid svého domova a ze vzpomínek svého dtství na vsi stráveného umí vykesati vždy dojemnou upomínku neb zachytiti prchavou náladu krajiny, neb upevniti typ a profil vesniana, ve všem svérázný a osoi
Místy se pouští básník
bitý.
do horování v dlouhých slokách;
i
Lamartinev a nevíte dobe, je-h blahý i neblahý. sestrojeny, mluva jest harmonická a ladná — výborn jsou Verše a pece tu nco schází, zídka ovšem, ale schází pece, poeta stává se krasomluvcem, a to je práv u básníka jeho druhu nej-
zde
cítíte vliv
vtší vadou.
mu práv
Fabié jako Rollinat je obratný veršovec a na sloce
nezáleží, a to jest
rodních a u genristy,
Místy zabíhá Fabié skladby o
umí
to nestaí, a
v jádru
jí
vzhled
té sloce i
ráz,
pomrné
nejlepší.
z nejlepších celé knihy,
mu práv
si
pí-
zvláš.
svou
také nezáleží,
na
Kratší ísla
vymluvíte.
Báse „Co mi
a myšlenková
básník látku
stednosti zstává
jest,
myšlenkový celek
ale
pravil zvon"
—
priorita náleží Victoru
Hugovi (A Louis B. Ve Vnitních Hlasech), Škoda, že jinde
svém
docela do genru poesie didaktické (viz jeho
odtud rozpor, který stží
jeho sbírky jsou
jedna
dáti
dojm
chybou u poety ryzích
pece Fabié
vtru a vod), na njaké
upraviti a
ji
i
jímž
je
pímo
píliš rozpedl.
tu vždy Sully-Prudhomme a jeho
znamenitá.
Vzorem
vrný
sou-
stou-
penec Charles de Pommairols.
Armand Silveste nazval Jese patrn
„Zlato západ".**)
níkových. *)
**)
svou
poslední
dotýká se
již
sbírku
básnickou
pomalu skrání bás-
Je zajímavo stopovati celý rozvoj tohoto ^bujarého, ale
Fr. Fabié: Voix rustiques, Lemerre 1892. Silveste: L'or des couchants. Gharpeutier. Paris 1892.
Armand
189
Dlužno uznati, že na té jedné strun lypíroda obdaila, hraje virtuosn. Jakýsi produ-
jednotvárného talentu. rické, kterou
jej
Kdo
kult ženské krásy byl jeho výehodištra.
ševnlý
se
pamatuje
na jeho „pohanské sonety", které udávaly základní tón jeho poesie pisvdí mi, jak málo se básník odchýlil, aspo již ped lety, v poesii, od
svého
v jeho duši, a událostí dodalo
pvodního programu.
Struna
se
chvla dále
nco málo vliv ze svta umní a z tónm jejím ponkud jiného zbarvení. A
denních
jen
ne vždy
valn na prospch celku. Ve vcech ryze píležitých klesl poeta na obyejné niveau deklamaní a rhetorické; ke starým tónm, kteréž dnes ponkud mdleji zaznívají, pidal semotam nkolik i
nových šastnjších daly novou valy.
pee
rozbh,
Staré známé najde
ních pro
zpv",
jen že
nedosti
ale
aby jeho poesii
silných,
nového rozvoje dostaten charakteriso-
a ráz
tená jsou
Dva nové motivy nalézáme
mdlejší,
barvy
jeden hravý,
v knize,
výplod paížského života salonního: verše psané na
druhý
seriosní, tihnocí
známé
v „sonetech", staré
odstíny
v „pís-
stlumenjší.
koketní,
istý
vjíe dámské,
k jakémusi genru lehí „legendy
vk",
a
verše píležitostné, prvodní slova k živým komponoval socha Cyprian Godebski a které pednášela slena Agar na divadle francouzském. Konec knihy tvoí opt cyklus sonet, vnovaných poslední ideální lásce básníkov, slen Bartetové, která mistrn tlumoila jeho stedovké
pece jen obrazm,
obsahující
kteréž
Nové básn Silvestrovy nepidají mnoho k jeho sláv, sotva jen dosvdí, že autor jejich v moi výdlkové
mystérium „Griselidis".
prosy pornografické docela neutonul.
Robert de Bonnires napsal dosud nkolik román, plných jemné analysy psychologické. V poesii veršované našel si zvláštní cestu. Chopil se
tvoil
si
stedovké legendy
svj genre. Trochu
jioý,
zázrak
a vy-
kterým se na p. proGottfried Keller (Sieben Legenden). Již to, že jest Robert
svými povídkami, a zase trochu slavil
svatých a jejich
než který založil Flaubert v prose jiný,
de Bonnires ryzí epik, zasluhuje v
Konen
než
moi
lyriky francouzské zvláštní
nkdo, jenž má co povídati, slokou zvovati svj spleen, svá dobrodružství,
pozornost.
aniž musí každou
své erotické sny
190 a touhy,
nkdo,
„Contes á
jenž
nehraje
si
pevn
slovy a
Tyto
co chce.
ví,
reine"*) jsou oasou v oceánu subjektivní lyriky fran-
la
— žel,
couzské. Jeden a dvacet tchto ísel epických
—
jednotvárných
ada jemn
jest
že formou dosti
zúmysln
ciselovaných,
archai-
genr, o nichž vskutku velmi nesnadno íci, kde zaíná a kde naivnost staré legendy již pestává.
sticky zbarvených
raffinovanost
V
této neuritosti
svých legendách
pítž je
krok
dál,
autorv.
Keller ve
pes všecku uenou
a Flaubert
zstal na primitivním stupni legendy stedovké: Bonnirs
obma
mezi
v prostedku
:
nemá
jizlivého pošklebku Kellerova,
jde
pvab
však zvláštní
leží
šel o
slušn
vedle
sloky jednotvárné
nými nadpisy pochyby,
ale
pod svou látkou ani nad
úsmv
Jen lehýnký ironický
ní.
ve
se zvláštními
Flaubeitovy ani
té naivní víry
nestojí
provází
stedovkém
stylu
ní,
tyto
stylisova-
Bonnires je rozhodn poeta, o tom není zstanou pece jen specialitou. Že
kapitol.
legendy jeho
v ohledu formálním vedle passáží virtuosních najdete místa suchá
píinou
úmyslnost za
mže
tak zrýmovaná,
a nezáživná, jen
vystižení
dostatek poetické vlohy. Zde je
a koloritu, jako na ne-
vru nesnadno
jedno jde druhému tak na pomoc, že
Ch. Fuster, poétes", je ryzí
;
nebo
bystrý pozorovatel nejednou
i
vydavatel
básnického
nestejného zrna,
lyrik
sborníku
ve
form
„L'année
des
trochu prolixní,
nepítel moderního hnutí symbolist a dekalent.
místy banální,
Nová sbírka jeho verš nazvaná „Le coeur" skladby lyrické,
stalo
rozhodnouti
skutených rozpacích.
se zastaví ve
stejné ceny.
stejn jak na
ukazovati
archaism
psané
Mnoho
v letech
se básníkovi
1886
**)
— 1892,
obsahuje
pestré
rzné, celkem ne-
podailo v jeho knize, leccos
z-
nevykvašeno, celkem pevládá obratné ovládání jazyka a formy.
Rozmanitá jeho sbírka zahrnuje dobré ano i duchaplné nápady vedle míst dávno eených a otených. Velkou lehkostí básnické frase maskuje se místy nedostatek myšlenky; o cit není u autora nikdy nouze, celku *)
schází
jen
soustednost a pak
síla.
Všecko
Robert de Bonnires: Contes á la reine. Ollendorf 1892. Le coeur. Fischbacher 1892.
**) Ch. Fuster:
je,
191
mlké a obyejné. Pevná, tmto veršm naprosto. Místy mohl by
ladné, ale též místy
chcete-li, plynné,
rázná individualita schází pod nkteré podepsati Lamartine. To
se
zárove. Básníku jde pedevším poeta; nemusíte ísti
mnoho
z
o to,
mže
býti chválou
i
výtkou
aby prokázal, že jest zdravý
jeho knihy, a naprosto
mu
to
uv-
Není ani reformátor ani hysterik. K onomu nemá sílu myšlenky, k tomuto nemá sílu dosti zjiteného citu. Je dobrý ver-
íte.
šovec, který zachytí ob
as
náladu a ob
as
dobrý nápad, ale
pi
mají toutéž
tom zstane; a nejen to, chce i diktovati jiným, že jíti astou; formu ovládá hrav. Nezkazí nikoho. Peteného a kdož
zda k
ví,
nmu
odložíte,
sáhnete po druhé.
Francis Vielé-Griffin jest jedním z nejkrásnjších symbolist. Odhodil pravidelnou formu slohovou, libuje si v jakýchsi neuritých rhapsodiích, které v ádcích tu delších, tam kratších, ale pebohat rýmovaných splývají v sluch užaslého tenáe. Rhapsodie tyto dlí v odstavce, které oznauje pokaždé silnou písmenou po-
átení.
Mohly by
nekonena
tyto lamentace a
chvíli vás baví to
;
trenodie a psalmodie
jíti
do
badání v polojasných, polomlhavých
pedstavách a obrazech, pak to sevšední, když se výsledku nedovám klapají pouze neodbytné troj- a tyzvuky rým, jako roj dotrných komárv, a v duši vám vyznívá neuritá nekonená melodie stesku a divné dumy. Jednotlivé ádky v tchto „Labutích" *) jsou neobyejn hudební a plny malby mkké a odítáte; v ucho
stínované;
žel,
že jsou to jen
ádky;
celek rozplývá se v mlze.
Jako u nkterých symbolist se jeví snaha, osvžiti poesii šíkou
malebného líení, pevládá zase íi Vielé-Griftina úsilí, poesii co možná piblížiti k hudh. Však z toho. že hudba je neuritá, neplyne ješt logicky, že smí též poesie býti neuritou; úin, jehož pouhou kombinací tón docílí hudba, vždy pes všecku myšlenkovou neuritost bude silnjší než pouhý zvukový úin slova.
A
slova,
by
byla vybrána a sladna s
skutené hudb,
i
péí
kdyby v skutku hudbou
nejvtší, nevyrovnají se byla.
Nebo e,
a
už
vyslovíme tu banální, zde však velkou pravdu, jest k vyjadování *)
Franci3 Vielé-Grifn
:
Les cygues nouv. poémes. L. Vanier 1892.
192 myšlenek. Zdá Talleyrandova, vají a hledají
se,
že jsou syrabolisté školy Vielé-G-riffinovy náhledu
nebo
myšlenky co nejperlivji zakrýcit a vyvolávání neuritých
všichni své
psobiti jen zvukem na
pedstav a pomysl, což dosud všecko bývalo údlem i úelem hudby. Matou se zde patrné meze dvou umn, a nesnadno viti, že z tohoto skížení a prostoupení
útvar nový,
vzejde
umlecky
dokonalý.
Ponkud podoben I
on
si
oblíbil
hlavn
Vielé-Griffinovi
jest
v poslední své knize
Henri de Régnier. „tel 'qu'en
k nové své knize (starší jeho svazky „Sites",
romanesques",
„Épisodes" jsou
mnohem
songe"
*)
V pedmluv
formu volné rhapsodie do neuritá se rozplývající.
„Poémes anciens
et
srozumitelnjší) oznauje
básník verše své jako jistý druh sebeobrany, jako illustraci svého
„emblematického já" a dodává, což každý pozná na první pohled, že jsou „techniky velmi
nesnadný
i
A
složité."
v skutku jest Régnier autor
tam, kde mluví zcela srozumiteln. Pochybuji, že tato
komplikovaná poesie pouhé zvukomalby kdy pronikne. Régnierovi obdivují se
nkteí
velice a vítají
rzní
Vielé-Griffina
se Régnier
v
nm
zoru
nové poesie.
na svj prospch vtší
Od
uritostí,
onen více k hudb se chýlí, tento zabíhá více na Širokým šttcem, zkad stéká zlato a purpur, maluje
a pak, kdežto
pole malby.
Régnier své rhapsodie,
v nichž
pete; v konstrukci verše, a
v
také více tušíte, než
v sledu jeho hlásek,
v
urit
chá-
opakování slov
pestavování jich jest rozvinut celý systém uenosti, obrat-
dmyslu a vynalézavosti. Vzkísili to všechno onu domnle mrtvou princeznu, pravou, skutenou poesii, k životu, ovšem nesnadno rozhodnouti poctivou vli, upímnou snahu a velké umní nosti,
:
formální
tmto pionérm
budoucnosti nikdo upíti
nemže.
Náelník symbolist belgických, Maurice Maeterlinck, vydal drama v oblíbené své form, v prose. Je to opt pohádka. Místo a doba dje neuritý, hádáte na stedovk dle všeho. nové
")
Henri de Régnier:
tel
q'en songe. Libr. artist. 1892.
1&3
Nazývá
se to „Pélléas et Mélisande**) a líí to tragickou milostnou
avanturu
s
celou
adou píšerných
a mystických scén náladových,
Drama
v jichž evokaci jest Maeterlinck opravdu mistrem.
jest da-
leko prhlednjší a jasnjší než pedcházejících podivných „Sedm
princezen",
avšak
umlecké výše
do básnické a
co
nijak se ne-
rovná prvnímu dramatu Maeterlinckovu „Princezna Maleina", která
Ovšem „Princezna Maleina" byla noPatrn má Maeterlinck svou utkvlou manýru, kterou sotva již odloží. Manýru možno snadn parodovati; asem, když pijdete na nitky a koleka, ztrácí psobivosti. ím to, že nkteré scény z „Princezny Ma leiny" a ješt více z „Vetelkyn" a „Slepc" se vám vtiskují do zpsobila takovou sensaci.
vinkou, a „Pélléas a Mélisanda" jest již odlikou.
mysli tak,
že
elementární
lektura tak brzy nešete:
úryvkovitých, sekaných
vt
všední
život ani jiná
stejnou
sestrojené,
a nejasných mlhových
neuchvacují.
již
ani
„Pélléas a Mélisande" mají scény
vypoítavostí
analogické, se stejnou
a tyto scény vás
jejich
sílu
A. lile,
Je
to
eí
manýrou
provedené,
patrn kletba manýry.
Maeterlinck je básník pouze jistých uritých stav duševních: ds,
hrza,
oekávání katastrof
smysl
mají v
nm
Mirbeau pestelil, pearova.
v tupé
resignaci,
pološero
a
pítmí
znamenitého interpreta. Je známo, jak Octave vítaje v
nm
pímého ddice a nástupce Shakesv onch zmínných scénách taj
Ano, v jediné stránce,
ného života duševního, rovná se Maeterlinck Shakespearovi,
a
je
nm
vždy otázka, ozvala-li by se v vbec tato struna, kdyby ped ním již neexistoval Hamlet, Macbeth a Lear. Tu píšernou stránku duše lidské, ten
mrná
taj,
tu
k celku života
s
hrzu, která
u Shakespeara jest zcela sou-
tolika jeho pestrými zjevy, vyrval Maeter-
mže jedin vtom spoívati, že prodchnul pohádkové sujety své druhým smyslem, jehož vypravovaný dj jest pouhým symbolem. Ve „Vetelkyni" a v „Slepcích" pochopil jsem tento symbolismus jakž takž, v „Malein" a v „Sedmi princeznách" zstal mi nejasným. Pi tení „Pélléasa a Mélisandy" jsem linck a jeho originálnost
se o pochopení a vysvtlení jeho ani nepokoušel.
ješt snad tické
ta otázka,
reform *)
Jar.
smuje-li Maeterlinck
divadla.
Sotva.
M. Maeterlinck: Pélléas Vrchlický: Nové
Namanula by
s divadly
Nemají formy, jde v nich
et Mélisande. Bruxelles,
studie a podobizny.
se
svými k prak-
promna
Lacomblez 1892. 13
194 za
promnou,
nesahají
jak autor sám
jsou,
to
do života,
líí
naznail,
leda
pítmí, ta nejistota osob jednajících, ta
psychické
jen pro
vná
stavy osob,
To neustálé
loutky.
opakování krátkých,
nedokonených vt, jak mluví ds a báze, musily by psobiti na jevišti bud! píšern, jestliže by — nebezpeí to vtší a vážnjší
—
v úplnou
se nezvrhly
Ukázal
vezme.
komiku.
suggesce
sílu
Jedno Maeterlinckovi
básnické, ukázal,
Ukážu
k jistému úinu, ale obor jeho jest malý. Scéna
s
thové
s
v rámci
duchem Hamletova otce nebo scéna kahancem jsou jist grandiosní
—
ureném; to
gických scén,
sestrojiti celý
kus jen
z
nikdo
to
píkladem.
bloudící lady ale
ne-
jak lze pracovati
na svém
Macbemíst,
takových neb analo-
jsou pokusy Maeterliuckovy.
Není pochyby, že
dramatikové budou prakticky erpati v jistých momentech
i
z jeho
manýry a právem zajisté, nebo zde prostedky jednoduchými se dodlal skuten jistých, ano pekvapujících výsledkv. Avšak k napodobení celé manýry se sotva kdo odhodlá, a básník sám jist bude nucen hledati v budoucnosti nové cesty z úzkého oa rovaného kruhu, v viti
nmž
se ocitl, a z
nhož
tak dlouho se vyba-
nemže.
Není pochybnosti, že lyrická poesie francouzská v posledním není -li zrovna v dob svého rozkladu, jest dojista v dob
desítiletí,
epigonství.
Co nejhlubšího a nejkrásnjšího
v lyrice
vysloviti se
mže, formou nejnádhernjší nejintimnjší, jest již dávno vysloveno. Epigonm pak zbývá jen smutné klasobraní, pi nmžto lze i
jediné ješt po stránce formální
cit niící
osvcovati
a
prohlubn
Mussetovy
a
záhadné,
sem tam objevovati neznámé kouty ovšem místy i s psychosou hra-
Po velikých zjevech lyriky Lamartioovy, formáln nedostižných virtuosnostech brzy pirozená reakce. Dnes jest lyryka fran-
vášní.
Hugovy,
Parnassu dostavila se
po
úpln roztíštna, a smle lze íci, že kolik rázovitých individualit básnických, práv tolik jest náelník uej rozmanitjších smr a škol. V poslední dob zemelo nkolik hlavních zástupc lyriky francouzské, kteí, a v dob nejposlednjší imponovali pouze mdlým odleskem staré slávy a ilosti, pece, pokud couzská
195
francouzskému ostrého a uritého zejména paní Louisa Ackermaunová, Theodore de
dodávali celému Parnassu
žili,
Jsou
reliéfu.
to
Banville a Josephin Soulary, jimiž zanikly francouzské lyrice pravé
básnické individuality a
i
za hranicemi
mannová odmlela hlížíme-li
nýbrž
znaného jména
ovšem již k jejím aforismm a k
zpv
jejích
velice od sebe rozdílné,
vlasti
se
„filosofických"
byly
delší
ve všem svérázné
požívající.
adu
let,
její autobiografii,
zárove
její
Paní Acker-
a lze íci, nepiže
tžké
nejen
sloky
poetickou,
životní závtí. Josephin Soulary ozval se ješt obas nznlkou píležitostnou, plnou grácie a humoru, ve form, tak vynikal. Neúnavnému Banvillovi vyrazila smrt v pravém i
kterou v níž
slova smyslu péro z ruky krátce po vydání jeho roztomilých veršo-
vaných feuilleton, „Zvonky a rolniky", kteréž jsouce pokraováním jeho nesmrtelných ód funambuleskních a occidentalních, byly opravdu novým genrem souasné lyriky. Od mistr starších posud žijících vše, co vyšlo v dob poslední, má více ráz bud osobní nebo celou jejich
básnickou
fysiognomii doplující, aniž jest
jakou mohutnou revelací nových stránek jejich nadání.
n-
Lidé ho-
uzavení pedstupují se sbírkami a sbírekami, v nichž shledáváte mnoho dobrých známých ze svazk minulých, v jiné ovšem asem i okolnostmi diktované form. To platí zejména o obou posledních sbírkách Coppéových „Podletí" a „Upímná slova", v nichž vedle oblíbených jemu poetických obrázk z mabásník stává se v nich stále více prosaitjším a lého svta, sušším, jakož i v mnohé sladké melancholické sloce vítáte staré známé z arovných sbírek starších, a se jmenovaly „Procházky a zátiší", „Reliquiá" neb „Opuštní a ponížení". V souborném lánku tomto mžeme se jen letem dotknouti nejelnjších zjev básnických z doby poslední, a mžeme to, ponvadž celou dobu pokládáme za pechodní, uiniti jen chronologicky, zstavujíce si úplné roztídní dle skupin na as pozdjší, kdy objevení se njakého nového lyrického genia uiní konec této neobyejné roztíštnosti vkusu a názoru o kráse vbec a o lyrické poesii zvláš. Z tch, kteí proti jednostrannostem a marottám symbolist nejdíve reagovali, dlužno na prvním míst uvésti Gabriela Vicairea (nar. r. 1848), který zdravou ironií opel se v celé parodií proti hlavn formálním extravagancím nových toví
a
v
sebe
a
ad
13*
196
Avšak
škol. *)
v samostatných sbírkách svých, z nichž poslední
i
**)
dýše opravdu kouzlem jara a neobyejné svžesti, v níž jen místy sledu veliké raffinerie postehnete, snažil se Vicaire vrátiti poesii
svt I
pvodním zdrojm pímého, oteveného
k
francouzskou
humoru,
bodrého
a
který
zvoníval
propjil Vicaire moderní pružnost a
jíž
ady
všestrannost, nalézáme v knize jeho celé
píse francouzskou a
se vystihnouti národní
sledu prostých
form
a b a
rým,
a),
legendárním, z
tak
kteréž i
v
století.
Vedle komplikované
po stránce formální jest snaha ta patrná.
formy ballady Villonovy,
zírání na
XVIII.
v lyrice
obyejn
jsou
ist
naivním,
nhož ovšem obas
to
skladeb, kde snaží
jak v originálním
spíš
assonancemi (ve
místy až
dtinském tónu
Achillova pata uritého úmyslu
proniká, jsouc pravidlem spíše celkovému
dojmu na újmu než na
prospch. Nevíme, jakým smrem vyvine se další lyrika Vicaireova. Tolik jest zjevno, že mnohostrannou asi nikdy nebude, avšak zásluhy že
z
formálního
obsahového zmatku hledl
i
pomry
ku zdravému nazírání na
Ke jehož
starším parnassistm
„Píse
a vci, nikdo
lze
ítati
klestiti cestu
mu neupe.
Antonyho Valabrgua
zimní"***) opvujíc déš, sníh,
mlhy
a jíní,
vší for-
mou a zpsobem vyjadování pidržuje se starších vzor Parnassu po zpsobe Theurietov a Lemoyneov. Rovnž po píklad Vicaireov zaboil v melodii národní písn známý básník Charles Grand mouginf) s tím rozdílem, že kdežto písn držel se více tónu lyrisentimentálního, napodobí Grandmougin šastn tón a prostonárodní. Ovšem v bohatém repertoiruskladeb Grand-
Vicaire ve svých imitacích národní
ckého ballady
niouginových stickou
jest
studií
než
sbírka jeho
poslední
spíše zajímavou
dílem básnickým,
velikým
folklori-
kterým by autor
„Orphea" a „Nových básní" nanovo dokázal svou lyrickou mohutnost. Ani Armand Silveste ani Raul Lafagette neobjevili v posledních *)
sbírkách svých ff)
njaké nové stránky svých pružných, pomes
décadentes
Les
Péliquescences,
A
bonne franquette. Lemerre 1891. Phiver. Lemerre 1890.
Adoré
Floupette.
Va-
nier 1885. **)
***)
f)
la
La chanson de
Les chaosons du
ff) Roses
bacher 1890.
octobre.
village.
Lemerre 1890.
Charpentier 1890,
—
Les cents sonnets.
Fisch-
197
vtšinou kultu formy holdujících talent. Více k poesií Herediov blíží se skladby mladé dámy, které pod jménem Jean Bertheroy s názvem „Antické ženy" *) vydala. Nej-lepší ísla sbírky této Circe, Fryne, Messalina, Judita, Debora nemají zdaleka ani istoty a klidu, který tak významn oznauje poesii Leconteovu de Lisle, ani bohatého, nádherného koloritu, jímž vládne tvrce formáln nejdokonalejších sonet francouzských; za to mají mnohem více vášn žhoucí.avšak u výrazu svém píliš moderní, tak že je spíše lze pokládati za studie moderních typ ženských, umle v starovk vštpovaných. a Leconteov de Lisle
a
dámy
Mme
Galeron
de Cade Gasparin***) a Mile Rousseuil.f) Prvn ze jmenovaných poutá zvláš svým osobním osudem. Jest úpl n slepá a poesie její jest pouze echem jejího velikého neštstí. Poesii
zcela
lonne,**)
Mme
Královna,
která,
intimní
pstují
známo,
jak
pode jménem
píše
Carraen
Sylva,
opatila dojemnou sbíriku zajímavou pedmluvou.
Z pozstalosti dvou mrtvých vydány konen dv publikace, oste vymezují hledišt obou zesnulých. První nedosti ocenný lyrik Parnassu Lemerrova Leon Vapodnes
které definitivn jest
lade, tické,
jehož
rýmy
medaillony a silhouetty drama-
„Obrázky benátské",
a rodinné trioletty a zvlášt
rýmované
feuilletony, v nichž
jediný dostihl velikého vzoru, Banvillea, ukazují, co jemuosti a zá-
rove
poetické obratnosti
vržence Parnassu.
khala,
ukazují
Za
nám
to
tajilo
se
sebrané
symbolistu
vedle zvláštní dokonalosti
v
pée
spisy
pravého
formální
vrného pí' Efraima Miu nhož ovšem
tohoto
druhého, zrna,
pece vždy na prvním míst
zstává vystihnutí a vylíení nejjemnjších záchvv duševních Vedle básní veršem psaných uveejnna tutéž ada skizz v prose které vycházejíce od velikého vzoru Baudelairova ukazují, co ztratila
poesie francouzská
*)
**)
Femmes Dans ma
antiques. Olleudorf 1890. nuit. Lemerr 1890.
***) Edehveiss.
f)
Dieu
pedasným úmrtím
Calinann Lévy 1890.
et Fatrie.
Lemerre
1890.
mladého básníka.
198 Zcela zvláštní místo zaujímá v poesii
francouzské
Adolphe
dopluje skupinu francouzských básník dlník a svou zcela pvodní vlohou pipomíná nejznámjší pvce emeslníky, jakými byli truhlá Adam Billaut, známý kadeník Jasmin, tkadlec Mágu, Lamartinev pítel, peka Reboul, obuvník Edmonde Chevret, bedná Jules Prior, švadlena Susanae Quarr a služka Rosa Harel. Pi poesii této ovšem vždy pede vším teba pihlížeti k životním okolnostem skladatel, jichž plody nutno miti hlavn pouhou Vard, který
mrou
Anatole France objevil takka Adolfa Vard narodil se v Aube Voye 1832. Do 14 let chodil do obecná školy svého rodišt, kde byl místní fará jeho uitelem. Po té uil se zednictví. V 19 letech nechal zednictví a byl pomocníkem zahradnickým. V dob té napsal drama o dvou jednáních ve verších s názvem „Hrab de Sombreuir. 2ahospodail si nkolik frank a r. 1855 odebral se do Paíže a nadání pirozeného.
Varda a jeho
podal
poesii.
Ovšem nedosáhl touženého dob, co pracn nastádal, byl do svého rodišt. Jedinou jeho útchou bylo, že seznal
svj kus komedii
výsledku, a když
nucen
vrátiti se
francouzské. v krátké
utratil
nkolikami celebritami známý romanopisec Arsene
z autopsie život literární a seznámil se
doby.
Drama
jeho bylo zamítnuto, ale
s
Houssaye, který tenkrát spravoval komedii francouzskou, povzbuzoval jej
opt
Vardovi nezbývalo než zapáhnouti se
k další innosti.
ve jho denní
práce.
sekáem, pi
Byl
emž
prázdné chvíle
obtoval jednak svému dalšímu vzdlání, jednak spisování nového kusu divadelního a nových básní. Pod pseudonymy Sainte Laure a Yssard uveejnil nkolik lyrických kus v menších asopisech. Verše jeho klestily mu cestu k Achillu Millienovi, modernímu
V
Virgilovi (po stránce bukolik a georgik) francouzské poesie.
dob a
seznámil
pedevším
s
se
též
generálem
Lecontem de
všecky tyto známosti který
s
patrn nechtl
nebyly
míti z
Pittié,
Lisle, který s
nho
to,
aby
na mocn jej
psobil.
vyrvaly
nic jiného, než dlníka.
bolestném sklárnám vstoupil do služby železnin a
té
básníkem,
lyrickým
jeho
Le
osudu,
Po mnohém
stal se
kolomaz-
níkem vagón se služným tí frank denn, avšak v té dob nebyl již sám a musil vyživovati etnou rodinu. Po dokonané práci denní psal verše, jak
ve
mn
sám praví v pedmluv k první své knize: „Básník
nebyl nikdy na ujmu dlníkovi, naopak runí práce
svdí
199
básníkm. Vnoval jsem
pouze ty
poesii
chvíle, jež moji soudruzi
vnovali nud, he v karty, pití a klepm. Nevím, jsem-li básníkem, ale že jsem dobrým dlníkem, za to ruím!" A tak mazal Vard lokomotivy a vagóny na nádraží Vernonském, až konen nemoc pinutila jej, aby se vzdal svého zamstnání, vrátil se do svého rodišt,
penz zahospodaených
z
zakoupil
si
zahradu a
jal
kvtiny. Paul Harel, nejelnjší ze skupiny básník normandských, sám hostinský, podává o postupu se pstovati stromy ovocné a
vzdlání
Vardova
sám, studoval
i
latinu a vnikl
Amyota
taignea,
miláky.
tyto zprávy
i
i
„Správn francouzsky nauil se v mluvnici eckou. Záhy etl Mon-
Zvláš Ronsard a Marot
Rabelaise.
byli
jeho
Stopy tchto studií snadno nalézti ve vlastní jeho pro-
Tímto kultem
dukci.
:
pozvedá se Vard nade všecky své
16. století
souasníky, básníky dlníky.
Reminiscence
lektury dodávají
této
cos aristokratického vlastní jeho produkci tak,
že nikdy neupadá
v deklamaci socialistickou aniž v laciné pathos, jemuž se básníci dlníci,
nemajíce
vydal Vard
pravého vzdlání,
posud ti svazky
noci"
(Básn dlníkovy). V Paíži
báse
epickou
1889
r.
nulého.
Nemoha
skripce
s
najíti
a
chvíle
pak
1886,
„Sen
mu 56 let, když vidl má ovšem tsné meze.
mnoho patriotismu
kovský, píroda, trochu lásky, vše ve
rádi oddávají."
„erné
a
Tiskem
probdné
chudobky",
nakladatele vydal první svazek cestou sub-
knihu vytištnu. Inspirace jeho
vají životní
:
povídku veršem „Odlétla duše" roku mi-
citelnou škodou. Bylo
šleh satirický,
tak
básní
form ponkud
jeho osudy nejlépe,
I
laxní,
první svou Život ven-
lokálního, místy
kterou ovšem omlou-
hlavní dílo jeho „Sen chudobky"
zejm tmito nedostatky, a hlavn v partiích deskriptivních mnoho svžesti a v partiích ist lyrických mnoho intimnosti citu. V dob poslední žije Vard mezi svými ržemi, jichž vzd-
trpí
je
a
lávání
mnohem
lépe se
mu
Od Varda k jednomu z Moréasovi jest ovšem velký
vyplácí než
vdc
symbolist k Jeanu Moréas zpsobil mnoho hluku
hlavních skok.
jeho poesie.
od vydání poslední knihy své.*) Mladší generace básnická oslavila Le Plerin
passionné. Vannier 1891.
200 vydání knihy této zvláštním banketem,
ponkud
a „Cantilén" byl
poesie francouzské.
pedasn
Nicmén
pi kterémž
zrovna jako ironií jest
píbuznost.
Oba
totiž kotví v
Vard pouze duchem, a Moréas
století, s
kolo-
symbolickým
tím rozdílem, že
pouze formou. Moréasovi zdá se
parnassist dnes zcela zastaralou a hledí obnove-
poetika
totiž
16.
tvrce nové
pece mezi
mazníkem z Vernonu a nejraffinovanjším básníkem jistá
auktor „Syrt"
oslavován jako
ním nejen forem, nýbrž i celým skladem vt a slov ze 16. vku pevzatých opraviti vyjezdnou a zastaralou, jak míní, kolej básnické dikce francouzské. Touto cestou pechází v poesii Moréasovu celá spousta úsloví a rení, jimž moderní tená naprosto Pipouštíme, že tomu, kdo je zbhlý v poesii renaispráv tyto reminiscence dost zajímavé, ano pikantní;
nerozumí.
sanní, jsou
kruhm
širším
stává se jimi však poesie Moréasova pouhou
snškou
hraek, žert a nápad, pi kterých jest velice obtížno nejen konstatovati formu, tím nesnadnjší pak postehnouti hudbu, která prý v nich se tají. Pro úplnost podotýkáme, že Moréas zastylistických
jemu a škole jeho název dekadent, a že pijal název básník symbolických. Avšak i toho zekl se nedávno a mítl pisuzovaný
novou školu poetickou, zvanou romanistickou,
založil
ili
školu
románsko-fiancouzskou. Dle vlastních jeho slov (prohlášení ve Fi-
garu ze dne latinského
14.
záí 1891) tímá
ského
písemnictví,
který
prý
lismem byl
se škola
jeho principu ecko-
v literatue, který prý je hlavním
navazuje
a
etz
starých
romantismem, parnassismem, zbyten petržen.
základem francouztradicí
gallských,
naturalismem a symbo-
Zcela formální stránky symbolismu, nehled ku vnitním pochodm, tímá se Stuart Merrill, jehož kniha poslední *) ukazuje veliký kult formy, o jakémž se ani nejzarytjším parnassistm nezdálo.
volb zdá
Ani Catulle
slov a v slovech
se,
že
Mends opt
sama theorie
ani Herédia nejsou tak vybíraví
hlásek jest poesiemi Merrillovými
ve ti ásti, nazvané:
rodem Amerikán, *)
Les
íastes.
jest
ve
volb samohlásek, jako Merrill. Ba Rimbaudova o uritém zbarvení samove
pekonána. Kniha jeho dlí
Masky a Pochodn. Stuart pedevším básník plastický, a již
Thyrsy,
Vannier 1891.
se
Merrill, to
lze
201
mu piísti
za
zásluhu,
symbolist
všech
ze
že
nejsrozumi-
je
telnjší.
nmu
Pravým kontrastem k
On
Rodenbach.
Georges
jest belgický symbolista
pochodm
k vnitním
pihlíží
Pvodn
k nejspletitjším a nejintimnjším.
duševním, a to
vystoupil jako odcho-
vanec Parnassu, jako miniaturní Coppée belgických a holandských
mst
a pímoských lázní. Pozdji obrátil šttec svj hlavn k líení stav duševních, z nichž tiché zahloubání v myšlenku a subtilná analyse nálady staly se
Tento druhý roku 1888 vydané,
vlastní íší jeho poesie.
tón zahájený v knize „La jeunesse blanche"
stupován
znan
již
V
ticha".*)
rozšíenou vydal popisného.
i
opuštných rodných mst,
umí
1891
r.
knize té spojuje Rodenbach
koutemplativního
níka
„Du Silence" názvem „íše své manýry bás-
byl v malé sbírce intimních pcesií, zvané
roku 1888,
ob
Vniká
s
—
v tichou
se nadchnouti
melancholii
rodinným
starým
nábytkem, zastaví se u starých zrcadel, v nichž tolik a tolik tváí nyní mrtvých se zhlíželo váse,
jak
zašlých
ohmatané
rám
štná nábeží
a již
starého
uvadlá kytice v staré
jej
piana,
portréty
pedk
ze
vyhlížející jako tiché zálivy se stojatou vodou, opu-
se
sesutými arkýi, v nedli.
stejn naladí
;
klávesy
zanedbanými zahradami, odlehlé tvrti s polokorouhviky a zvuk kostelních zvon
skípající
Nejvíce však ze všeho poutá
jest zrcadlem, v
kterém
zhlíží se
jej
voda a
tajemství,
její
mnivý msíc, anebo
rubá-
šem ubohých samovrah. Z celé knihy jeho vane na vás pronikavá melancholie opuštných flámských mst. Poesii
zcela psychologickou
v knize své poslední „Sám",**)
pedeslal knize své
tenái timní
jaksi lyriky.
postup a rozvoj lásky
pstuje Edmond Haraucourt nazývá románem snu. Básník
pedmluvu
delší
návodem, jak
Vyítáme
již
má
pedmluvy
z
v duši
prosaickou,
se dívati
na tuto
že kniha
té,
blaseovaného
má
která
býti
sbírku ryze
chce
in-
vylíiti
lovka, který náhle
zachvácen byl poprvé plamenem isté lásky. Celek
má
býti jakési
duševní oištní ze rmutu nízkých vášní, vedoucí k vyššímu pojí-
mání lásky pohlavní, *)
La Rgne du
konící však pece
silence.
Charpentier 1891.
**) Seul. Charpentier 1890,
obyejn
tam,
kam
oby-
202
ejn
každá
Kniha rozdlena jest na ti oddíly zbožování a získání milovaného pedmtu. Každá z tchto knih jest opt opatena prosaiekou pedmluvou, která má tenái býti vodítkem v bludišti tchto krátkých, písním nebo ješt spíše úryvkm z denníku podobných básní. Jednotlivá ísla jsou pekrásná, ale celek nepsobí tak, jak básník zamýšlel láska
dochází.
obsahující: Oekávání,
—
ne snad proto,
že výsledný
tón jeho názoru
životního
jest
pe-
vahou skeptický a pessimistický, nýbrž hlavn proto, že knize nedostává se hlubokých a pesvdivých akcent, té pravé síly vášn,
Zdá se nám po bedlivé úvaze, že auktor sebral zbytky svých poesií, které se vymykaly z rámce jeho první nád-
jež strhuje a unáší.
lyrické „Nahá duše", a že cht] této nesouvislé lyrámcem prosaických pedmluv nahraditi, eho se jí nedostává na vnitní souvislosti, a zárove dodati rázu urité auto-
herné knihy
rické tíšti
biografie a pikantní novinky. z první
knihy jeho, bude jist
Aspo
kdo zná Haraucourta pouze
ponkud sklamán
níkových komtenplacích tchto ani hluboké plastiky,
síly
kterou
se
jeho
první
a nenajde v den-
filosofie
sbírka
tak
ani
neobyejné
vyznamenávala.
Z ostatních publikací menší váhy zaznamenáváme básn Henriho Mériota*; s pedmluvou Peladanovou; básník tíhne spíše k první
manýe
Th. Bauvilla,
zastoupené ve „Stalaktitech",
pak Gautiera, vyslovené v „Emailech a Kamejích". Dále uvádíme Georgesa Bála,**) který se adí k lepším napodobitelm Baudelairovým, pak Jacquesa Madeleina ***) a Emila Blémonta,f) jimž staí úsmv pírody a dvete, anebo krajina jarní podzimní k vyvolání istých nálad a tvoení zpvných piro-
a
zených skladeb. Pro úplnost zaznamenáváme posmrtné
mého
veliká
se jeví ji
básn
zná-
žurnalisty z dob romantismu,
láska
k
Hippolita Lukase,tf) v nichž poesii a veliký kultus isté formy, jak
parnassisté pojímali. *)
**)
***) f)
ff)
La
flúte
du jade 1891.
Autres uiondes. Lemerre 1891.
Le contes de la rcne. Ollendorf 1891. Le pommier en fieurs. Charpentier 1891. Heures amour et poésies iaédites. Marpou
et
Flamarion 1891
203
odrdu
Zvláštní
nikái. U
poesie francouzské
tvoí
politití
pís-
národa, který je od pírody nadán vtipem a vlohou
satirickou, který
pi
jistém stupni vrozené lehkomyslnosti ani jinak
uejtragitjší louhem svého rozmaru události, jest politická píse skoro denním chlebem davu. Vznikají a zanikají také takové písn jako houby po dešti, sláva jich a auktor jejich jest opravdu jednodenní. Okamžitá sensace podobna zapálenému stohu slámy. Zídka se taková píse, dít okamžikové nálady povznese aspo k prostednosti umlecké. Tako-
nemže,
nežli
vých básník,
k svému
otci
že
polívá
kteí
i
smle mohou
ukázati
k
Bérangerovi jako
a pedchdci, je opravdu velmi málo. Vedle Gustava
Nadauda je to snad jediný Paul Avenel/) jehož politický zpvník mže initi nároky na cenu literární. Avenel narodil se v Chaumoutu en Vexin (Oise). Psal mnoho román pro r. 1823 feuilJetony rzných list, adu drobnjších povídek a skizz, asi tucet komedií, jednoaktovek a vaudevill. Dráhu politického pís-
nikáe
sleduje od
roku 1869, kdy vydal své první „Chansons", ped námi ozdobené portrétem auktora,
jichž dnes osmé vydání leží
opatené dlouhou pedmluvou a doplnné vzácným seznamem
leg
kol-
auktorových na poli politické písn. Vydání naše je rozmno-
ženo o padesát nových skladeb, týkajících se politických událostí francouzských až na dobu nejposlednjší. Avšak vtší ást a také
ást básnické innosti Avenelovy spadá v dobu druhého císaství a týká se hlavn povstného státního pevratu Napoleonova. Od té doby stopuje Avenel všecky osudy republiky poeticky cennjší
ponkud významnjší obrat podstat své ani nárok na neiní. Ona chce a má pede-
francouzské a provází jejich každý jen
svou
písní.
Politická
trvalou cenu
vším býti
chansona
umleckou
v
a literární
zpívána davem pi schzích
nebo demonstracích po-
uliních, ona se tudy bud! hned rodí se svým se to,
pimyká k nápvu
staršímu
že její rhytmická a prosodická
vulgárnímu, užívá
gonu, že tží
hojných
z okamžitých
elisí
nápvem
anebo obratn
populárnímu. Ta okolnost a pak
již
stránka podrobena
asových
nápad
a narážek
pozdji snadno se stává nejasnou a nesrozumitelnou,
*)
Chants
et chansons. Librairie
jest
rení
a zkratek slovních, lokálního jar-
modern
1889.
a tudíž
svdí
tomu,
204 že život chansony
knize je
v
vysoce
má význam
stanoviska kulturního
a
illusorní a
snad jediné se
Nebo jako
oprávnní.
v zka-
menlinách se jeví mdlý odlesk života fauny zašlé, tak v tchto písních, pedevším cizinci málo srozumitelných, lze stopovati vlnní i
myslí lidských
byl
pece
jen spíše
by
ale on
filosofa,
i
dob
za tch a tch událostí. Úloha písniká jednostrannjší. Béranger jakýmsi druhem epikurejského a skeptického s nízkého stanoviska, obzíral pece jen celý v té
v té a
ím
stává se tím tžší,
ta
jest
se všemi stránkami moderní písnikái a Avenel ele jsou pedevším pvci politití. Co myslí o žen neb pírod, od nich se nedovíte; patrn myslí si velmi málo nebo
život lidský
;
v jich
o
nic, život
jejich strany politické
písniká demokratický skladby
padly
okamžik vzruchu
—
v
a
dav paížského
seadné v rozbouených dav
je absorbuje
že jeho
rádi,
bomby
jak pravé
lidu
Avenel je
docela.
Víme
republikánský.
v
pravý
nápvu a bez toho živého náramn — suše a krotce. Vt-
knize, bez
ale
zní
rýmovaky asové, nic jiného. Ovšem obratnost formální zvláš u pivádní refrainu je místy všeho obdivu hodná. V jednotlivých pasážích, hlavn v písních státního pevratu se týšinou vtipné
kajících,
jest
jistá
i
rhetorická
hnv
záští a
mén
významných.
krátkodechá je sláva znamenati
ad
a
vervou
s
„Dsný
Victora
Tam, kde
rok".
Musami Avene'a, dailo se mu nejlíp; aspo t)to vci daleko lip a mohutnji, než zpvy pe
vahou sociálního obsahu anebo
k celé
místy až
byly
psobí tištné politických,
síla,
„Zpvy hnvu"
Huga, která diktovala
její
týkající
Avenel,
se
jednotlivých
jakoby
dobe
písnikáe, neopomenul ke každé
asový úspch — mla-li jaký — a poznámky a vysvtlivky. A tato pítž
událostí cítil,
jak
písni po-
pipojiti
básn Ovšem ani Banville ve svých famosních ódách neobešel bez komentáe; to práv údl každé asové a písn lokální jich
u
lyrické!
se
poesie.
Zkušenost uí, jak pravdivé bylo známé slovo Goethovo
o politické písni!
Vysoce cenným dává biografické a
jest
pídavek knihy Avenelovy, který po-
bibliografické
káích
francouzských,
daudovi
a Avenelovi.
údaje o 105
politických
písni-
zaínaje auktorem Marseillaisy až k NaJak
mnoho ducha v tom,
poesie *
*
ale
jak
málo
205
Neuplynul ani rok od smrti Leconta de Lisle, a v ruce básnickou jeho pozstalost.*)
Obstarali
pánové José Maria de Heredia, jeden
máme žáci,
len
nejnovjších
z
již
vrní jeho
ji
aka-
demie francouzské, a hrab de Gtierne, známý svými sbírkami básní „Les sicles morts".
Kniha druží se dstojn ku tem arcidílm pvodní poesie Leconta de Lisle, k básním antickým, barbarským a tragickým. Jest jich nezbytným a nevyhnutelným doplkem po stránce ryze poetické.
ist
Po stránce
osobní podává pak tolik vzácného materiálu,
že se bez ní nikdy obejíti a jeho díle promluviti
nemže, kdo chce
vcn
o
Lecontu de Lisle
a znalecky.
Kniha obsahuje tyto oddíly
básn
Poslední
:
;
lyrické
„L'Apollonide", epicko-lyrickou skladbu „La passion" a
nkteré
drama
pívskem
studie o souasnících básníka, a sice stati o Bérangerovi,
Lamartinovi, V. Hugovi, Alfredu de Vigny, Barbierovi a Baudelai-
e
konen
rovi, a
akademickou,
ml
již
básník
pi
nastoupení
na své keslo akademické: „Discours sur Victor Hugo".
básn
Poslední
Jest zcela správné
kách.
doplkem
jsou vzácným a vítaným
conta de Lisle, které obsaženo jest ve
tech
mínní, že kdyby
mže
celá jeho veliká a silná individualita ve
jeho vývoje. a
ných,
a krásy.
Jsou zde akcenty
všecky
jsou
ekli bychom
se rekon-
všech
smrech
tí sbírek nahoe uvedeneobyejné mohutnosti podána je básnická koruna
všech
zastoupeny skoro,
Lesbír-
se snad dnes ztratilo
celé básnické dílo auktora „Kaina", z této sbírky
struovati
díla
uvedených
již
ísly
že tu
jeho poesie.
Jak známo, brala se poetická innost Leconta de Lisle trojím
V
ást zvstí proudní stedovku na tepnu starým náboženským kultm hlavn germánským;
proudem.
básních antických objal celou Helladu a
indických; v básních barbarských nahlédl v
a sáhl
v básních tragických spojil obojí svt, antický a barbarský a rozšíil
silnou
jej
notou
propustil,
takka
osobních,
ryze
*)
proti
poesie
pírodní,
lyrických.
eeno
lépe
svému programu,
i
nkolik
Repertoir tento jest
Leconte de Lisle: Dernierd
pome3
etc. Paris,
kosmické, a básní
ist
doplnn básnmi
Lemerre 1895.
206
neobyejn
posledními
mžeme
že
íci,
k nejskvlejším
zajímav.
Po
„Parerga a
tato
íslm
umlecké
ryze
stránce
paralipomena"
poítati
lze
celé jeho poesie, a že by každá anthologie
dl jeho bez nkteré z tchto posledních básní byla neúplnou V nkterých dokonce ekl básník své poslední slovo", odkaz svatý, akcent závrený k celé dlouholeté své innosti. „Mír boh" nazývá se první báse jeho pozstalosti. Stojí
z
na rovni oné lapidární „Dies irae"
ped
jdou
námi všecky fantomy starých boh. které
strašidlo,
na upen
Jak v revuí
z básní antických.
se dívajíc
mu
Ped lovkem
stojí
v evokaci mistrovsky
struné a pec lapidární pedvádí všecky kulty minulosti a ukazuje mu, že vlastní jeho srdce bylo jich kolébkou jich popravištm. Báse by mohla skvle uzavíti cyklus básní barbarských jako dstojný jich epilog. lovk sám si stvoil tato všecka strašidla; zmizí i sním, ano ped ním; nepohnutý, velký mír nicoty, i
kam
dobu
svým
tímto tvých,
kam
všecky zjevy a obrazy
sestoupily
krátkou
i
jeho
dílem
všecko
údlem
šíleným
i
minulých,
„Ale jdi a
utš
svt v nepohnutém klidu, i Jist zcela vrný pendant ke katechismu
zmizí,
tvá
se bozi."
vrátili
brzy
;
boh
bude za se nad tato stará hra padne s oí
vlastním.
nicoty a všeobecného
myšlenka
zniení,
který poesie mistrova hlásala
d-
sledn od poátk. Stará myšlenka, že pessimismus hnaný až na ostí nože jest
neplodný,
dotvrzuje se
v jiné bá&ni zvané
parafrase o té staré Maji ztopí jednou všecko,
indické,
radost
i
bol,
vznt
i
falství. Až illuse stane se neplodnou, zmizí svým za svými bohy, a Sivá
dansant de
joie, ivre
„Radost Sivý"
v které jako
úpadek, bolest
lovk
s
je to
;
morgana
fáta
i
se
zou-
celým dílem
de volupté,
o Mort, te chantera dans tem Éternité!
Následuje cyklus
„Hymen
orlických". Parafrase starých básní.
i
ješt lépe eeno, variace na motivy hellenské, jak se nám zachovaly v hymnách Homérických a jiných starých památkách poesie ecké. Místy jsou to i volné parafrase míst z Hesioda neb ze starých lyrik erpaných, seadné dle jednotlivých kvtin. Cyklus tento,
plný
attické
vn,
patí do „básní antických".
Heliotrop
207
symbolem Apollina, myrta symbolem Seleny, pelynk Artemidy, myrrha Venuše, vlí mák Noci, anemona a rže slaví Adonise, asfodel Erinye, Pan objímá v pantheistickém rozmachu všecky nesmrné pírody; on je ten hrozný bh, poátek dechy a
jest
vn
i
hrob všeho.
„Únos Europy" patil by rovnž mezi nejkrásnjší ísla básní Zde jest vše jen popis, celý kus je jako záící reliéf bílého mramoru, sloky splývají do sebe ryzí harmonií, celé for-
antických. z
umní
mální
svdn
básníkovo
pesvdiv
a
zde
svítí
ve své
domnlé
impassibilit
zárove.
K cyklu básní barbarských pojí se ísla následující. Nepatrný fragment prvního aktu tragedie „Fiedegonda" obsahuje v desíti ádcích celé peklo vášn brutální a démonické. „Smrt mnicha" jako „Dvody svatého otce" i následující fragment z nedokonené epopeje „Les états de diable", který
uením
duši
v
byl
„Cossa et Boigia", líí onen spor'
básníkov vždycky
živý,
spor
Vzácným dokumentem náboženského stanoviska zvláš
báse „Dvody
cence
III.,
ideálním
svém
svatého
líící
otce",
básníkova
jest
na modlitbách Inno-
jemuž
se zjeví Kristus. Dostanou se do hádky dsledcích uení Ježíšova. Ježíš pochyboval sám
o praktických
o
mezi
Krista a mezi jeho praktickou applikací v nikách církve.
díle,
vc,
o které církev
sama nikdy nepochybovala:
nous héritiers tenaces, sans relache de sicle eu sicle par
la
parole et le feu
rusant avcc le fot, territiant
du
fils
le
láche
du Charpentier nous avous
fait
A dvody svatého otce jsou tak pádné, bohem lidského mozku:
un Dieu!
že Ježíš
zstane na
vždy posledním
Giáce á nous, pour jamais, tu resteras, Maitre, un Dieu, le dernier Dieu que lhomme aura rvé
naež
se fantom
Básn
Kristv rozplyne v noc
následující
—
a mlhu.
ásten
mezi kusy poesií trabarbarských; jsou to poslední akcenty z té velké epopeje trop, již Leconte de Lisle vybásnil za celý svj život. Sem gických
spadají
i
patí krásná „Le dernier des Maourys" líící veršem skulpturalním tupou resignaci posledního píslušníka starého kmene ped
208
barbar. Však i tato báse má „Dýmce Sachemov", kterou zná
invasí nových
znamenité
svj pendant ve z mých pe-
již
tená
klad.*)
vru tžko
z obou skladeb je hlubší a výbáse, kde zjev starého Indiána má za sebou grandiosní pozadí pralesa a tropické pírody, ješt více zamlouvá než novjší více rhetorická skladba. Následuje nkolik obraz z trop, v nichž byl Leconte de
Je
mluvnjší.
íci,
která
Skoro se nám
starší
jediným a nedostižným mistrem. Pendant chmurné vilanelly „Tmavá noc v
Lisle vždy
tvoí
klidná a jasná
báse
tiši
na rovníku"**)
nadepsaná
formy
stejné
„V ržový
blankyt."
z
Mezi tyto básn vrženo jest nkolik kratších epigramatických, nichž uvádíme ádky, psané pi zvsti o [smrti Victora Huga,
ukazující, jak vysoko cenil Leconte de Lisie svého
kesle akademickém,
sadn
a
pedchdce
umlecké od nho
v theorii
se
na
dost zá-
lišil.
Zajímavý jest rovnž epigramm na skupinu sochae E. Christopha.
Jako žhavý granát, plný uhasínajícího ohn, jsou poslední
tyverší
ped
—
zárove poslední báse Lecoata de
smrtí jeho.
Vnuje
ji
tak hluboká a tklivá vede té
Báse
své choti.
nás
man
mu
dožil
se dnes
mramorové ztrnulosti, Pisatel tchto ádk
té
tak asto a trpce byla vytýkána.
zadostuiuní, že
to,
psaná krátce
veškeré prostot
k tomu, abychom se dotkli
rozhlášené „impassibility" básníkovy,
která
Lisl<\
pi
tato
dv
co
potvrzuje nyní v listech francouzských.
již
ped
lety tušil,***)
se
Paul Monceaux v „Revue
bleue"f) odhaluje tuto zdánlivou masku impassibility
s
tváe Le-
conta de Lisle docela a ukazuje, co jsme dávno hádali, jak velký
ohe
citový
mramorovým
byl
ztajen
klidem.
mondes ff) pokusil *)
**)
pod
Ped
touto
ztrnulosti
a
tímto
antickým
ním Jean Dornis v „Revue des deux
se o vylíení Leconta de Lisle intimního, a tu
Hostem u básník, str. 84—87. Vzdlávací „Výbor básní" Leconta de Lisle, str. 103.
bibliotéka, sv. Vlil.
***) Básnické profily francouzské, str. 124 a násl.
t) Causerie littéraire No. 23. pag.
725-728.
ff) Jean Dornis, Leconte de Lisle intime. R. d
d
m.
15.
V. 1895.
209 opravdu se života,
jak
ale
to
ml
on
I
lovk
masky velkého básníka
odlupuje z posmrtní
docela jiný a nový.
velký
poklad vnitního,
intimního
nkolika básních naznail, nechtl se de-
v
maskovati; jeho srážky se skuteností byly tak kruté a bolestné, že skoro celý život žil jako onen polomythický, romantický „muž se
maskou".
železnou
umlel
barbarských.
Nestálo
boue vnitní
Své
a vystupoval jen
je
mu
s
za
nechal
pro
sebe,
hledím své antiky a svých
studií
prodávati
to,
své
si
odhalovati je
já,
davu jako žebrák své rány.
Této pýše obtoval nejednu krásnou a pohnutou sloku, a jak cítil a trpl pro svj ideál, ukazuje jeho
ped
krátce
smrtí napsaná báse.
Ideál tento nebyl dosažen bez boje.
od i
mládí
až
do
let
mužných, bojoval
masku
tento vedl básník
na poli náboženském
jej
když vidl, že je. poražen,
politickém, a teprve
tuto
Boj
se pod
uchýlil
Až do dneška nebylo
impassibility v hrdé resignaci.
známo, jaké sociální a politické aspirace dímaly v duši tohoto parnassisty, prvního a nezlomného hlasatele zásady „1'art pour l'art". I on ml své chvíle, kdy myslil, že mže snilka a ryzího
svt po
zreformovati
stránce
Velké porážky, které zde Navykl v
pozorovati
si
tomto
vlnobití
vren
umní
si
po
nebo pístav
a poesii, a
velkém
tm
sklamání
až do konce
žil
Velký zdroj citlivosti, který byl v jeho nitru, omrazen styky života praktického; pod ledem jeho ztr-
nulosti zpívala však tato citlivost svou
vnou
píse
a prozradila
pod maskou poesie antické, barbarské i deskripZídka ovšem, ale tím mohutnji, aby zasvcení mohli vy-
se nejedenkrát tivní.
celou
její
i
hloubku.
Staí ukázati na staí
mínka",
zázraný pravíme, i
svém
a oddán.
byl jaksi
cítiti
náboženské.
i
jako jediný asyl
zbudoval
praktickém své theorie o
sociální
vedly jej k tomuto sebezapírání.
krásu
ryzí
zmn,
politické,
utržil,
bylo
zcela
jasno
zídka,
Viz moje peklady,
Jar.
básn „Manchy" neb
verše „Ty,
kterou
cítil
Vrchlický: Nové
str.
tenái. ale
Tato
„Poslední vzpo-
jsem",
nesmrtelný sonet o rži Lahorské,*)
stalo se to
slzeti;
*)
a
tklivé
citovati
aby
antická
neb
onen
co zde
to,
maska umla
pak byly tyto slzy ryzími démanty.
69, 95 a
11(5.
studie a podobizny.
14
210 Nežli se však zakotvil zcela ve svou theorii o kráse a
umní,
výmluvné svdectví podávají jeho studie a kritiky, pedmluvy ke sbírkám básnickým jeho akademická
o které
jeho
tak
e
i
o Victoru Hugovi,
díve prakticky, že nelze pro-
prožil a zkusil
mladých let, že teba hojn sleviti z illusí prvního naDnes dovídáme se, že básník se inn úastnil boj era bloch, že tomuto boji (nemohl pochopiti, že by zbar-
vésti sny dšení.
noch
vení pleti mohlo rozhodovati v otázkách tak vážných, jakými jsou
právo existenní každého jednotlivce
pln
vyplniti cele a
své lidské
bohatých píbuzných, že se sazoval o zrušení
takka vyhoštn r.
1878
Tak pišel
na barrikádách'a byl,
všeho
Avšak
zvali
do Paíže, bojoval
naež poznav mar-
sny,
sn
politických
a sociálních
minulých.
Neuml ecky
to nešlo bez obtíží.
i
jeho
a
povstalcm prach dodával,
smlé
vk
docela a uzavel se
svých
vyddn
domovin
chudý
jelikož
zekl se v kontem placi
v
se
zcela
svého,
snažení
píze
i
následkem toho byl
pykal ve vzení své
jat a souzen,
nost
že
kruh tch, kteí
z
„beati possidentes".
obtoval
celou houževnatostí své povahy za-
s
a
otroctví
snaha rozvíjeti se a
jeho
i
poslání)
více než každý
absolvovaný gymnasista. Bylo teba veliké a tuhé práce, než mohl pekládati Hesioda a Aiscbyla. Pak se pustil do studií rzných
stopoval
ist
praktický.
tím jediné
ve
jež
umleckých,
mlo
sklainaly jej
Vidl všady egoismus, již naznaený
konen
uznával, a mezi
V
i
podklad
a literatury a
jeho
rovnž rzné
násilí, ješitnost,
zisku-
spor mezi theorií
praxí jeho,
jeho posmrtním
uveejnna
díle,
o
které
ke-
byl nej-
kterém jednáme,
báse „Umuení
Krista",
v letech šedesátých.
Málokdo pojímal Ježíše tak jeho vinou není, jak ukazuje s
cíl
básnických,
Odtud onen námi
jest po dlouhých letech asi
velkých
vedle
politika a sociologie
zarytjším nepítelem. psaná
vše
skladbách
dovedl uhájiti svou samostatnost.
si
studie náboženské.
sanství,
to
svých
Byl soukromým uitelem etiny
Však jako chtivost.
A
kult.
náboženských které
ryze,
tak
báse „Dvody
apoštolsky, jako on; sv. otce",
že theorie
praxí tak diametráln v jeho pracích a pojímání se rozcházely.
On sám trpl
tímto
nedorozumním mezi Kristem a jeho
církví
nejvíce, a jen tak si lze vysvtliti jeho republikánský katechismus
:
211 a jeho
vící
Tam
roda.
co
;
mu
Vše,
co
socialista,
nesmrná pí-
své vlohy visionáské a
minulých dob
z
a
politik
zbývalo jiného než
se vší mohutností
se uchýlil
malíské zárove.
sklamán jako
Byl
pohanství.
slepé
byl sklamán jako
celé to bohatství scenerií tropických, faunu
si
nastádal,
v duši
floru jich objal
i
jazyk francouzský
žíti
bude. Dar evokace,
a se
základ nejpísnjších
archeologických,
„Kain"
tropických
— viz jeho
v kondoru,
a
hledá ohlasu
arcidílo
—a
slonech
pantheru,
pro duši lidskou,
posloužil
mu
dobám
odnáší tato k
praehistorickým, zbudována jsouc na
se
v své
pokud
fantasii a dovedl je reprodukovati v obrazech nesmrtelných,
studií
tímá
krajin
neb vyjících vlcích zde znamenit.
tomto velkém sklamání v souasnosti vybavovaly se
z
Po
duše jeho
svta i zašlé obrazy mythu a djin silou bájeným. Toto spolužití s davy ve studiu historie a s pírodou, na základ vlastní zkušenosti vedlo jeho pessimisrnus, vzniklý z decepce všeobecné k nádhernému pantheismu, v kterém splývala jeho duše s duší vesmíra a kosmu. Z toho se vyvinul
zašlé obrazy tropického
a leskem
onen kult
„Nebytí"
tak
(Non-Étre), jejž
v své velké básni „Dies irae",
brillantn proklamoval
která je celý
kodex vyznání duší
hrdých a resignujících.
lovk
zstal vždy klidný, ba
Byl
stupný.
pro veliký
kterému
Kaina,
chytí
lidé
básník"
(jako
Veuillot)
Nepímo
nerozumli,
byl
byly obdivovány než
tímto excessivním kultem formy stal se náelníkem
celé školy parnassistské.
Ale
o
byl
sporem, který ležel nerozluštn na
vdl, jak moderní,
antických a
psal krásné verše
rythmu, harmonie a kouzla, které však více
teny.
zpv
pekladatel eckých a latinských klassik, který v klassické franin plné zvuku a
pilný a vzorný
vedle toho
ani
na oko apathický a nepí-
i
dav „uený
jest
pes všecky
své
nad svými uni práv tímto Ani sám nejeho duše.
dn
archaismy
zúmysln zavádné
tak moderní, že to vysloviti musila celá kritika, Paul
Bourget jako Lemaitre a jako Brunetier. Náhle po smrti Victora Huga stál zde jako nejvtší básník moderní Francie, veleben a oslavován všestrann. S hold, a
stejn
asi
jako
úsmvem
pozdní satisfakce pijímal tento
druhdy Victor Hugo, když
slyšel
poprvé
deklamovati verše jeho „Král
léta,
poledne se roztah' na planinu" 14*
212 stanul zamyšlený
„Ano,
to
chvála,
open
jsa o krb,
jsou krásné, žáci
slyšeli
již
z
on naslouchal a vlídn pravil:
i
krásné
velmi
To byla nejvtší
verše!"
úst jeho;
z
pravidla
mlenlivý a
byl
nesdílný.
Na základ tomto nemohou nikoho zarážeti jeho úsudky pidáuy na konci jeho posmrtní knihy.
o souasnících, které jsou
S výše
své
nemohl
jinak
ani
souditi
o
poesii
Tón
jest
„dobrého Bérangera", než jak
to
píkrý, ale srovnává se zcela
jeho theorií o
svtlujeme Lamartinea byl
i
vše
ostatní,
s
co
se
uinil.
umní. Tím
píkrým v
zdá
významu
a
snad trochu
jeho
si
vy-
posouzení
samého Alfreda de Vigny, který v nejeiné stránce jeho pedchdcem. Tak dílu Victora Huga holdoval jen i
i
ástené,
ale v této
ástce zase
s
rého byl schopen, jak nejlépe ukazuje jeho koncepci poesie a
umní
celým enthusiasmem,
báse
zde uvedená.
lze leccos namítati,
kte-
Proti
ale jakmile
ji
nikdo nebyl tak vren ideálu jako on. tam, kde svou
pipustíme, pak musíme vyznati, že
svému umleckému
I
olympickou masku tsnji k tvái pitlail, až
tryskly
pes
ni
slzy
božského
i
soucitu
tam, a
kde
velké
ji
dlouho potlaované vášn, byl básník velký a umlec ryzí. nejednou i nad Huga vyniká, a ten to dobe cítil, an
na výtisk dextras".
„Legendy
vk",
který Lecontovi
poslal:
uvolnil,
stlumené a
V tom napsal
„Jungamus
IV.
SARA PELADANA KEKLONSTRUK.CE PEOMETHEIDY
Sara Peladana La Promethéide, Mythus
o
trilogie Aischylova ve
tyech
obrazech.*)
Prométheovi dráždil od prvních dob mysli pemítavé
a básnivé. Literatury všech dob a národa zavadily o tento velký typ,
a to nejen v ase, kdy celá koDstellace literární a spoleenská pála
podobným pokusm, nýbrž
i
kdy se
v dobách,
zdálo, že veškeren
smysl pro velikou poesii alegorickou a symbolickou pod nátlakem
nových hesel
dkaz
a
proud nám
toho podává
základ
povážliv
utuchnul.
Nejlepší
nejnovjší dílo Sara Peladana,
který na
literárních
prostední na nás došlé ásti
fragment
trilogie Aischylovy a ne-
díl ostatních zbudoval nové samostatné veliké dílo básnické, kterému chceme vnovati v tchto ádcích pozornost. Díve však než pistoupíme k dílu Peladanovu, myslím, patrných
z
že nebude na škodu, všimneme-li
ped ním
bylo vykonáno.
si
blíže všeho, co v
Tím dostane
se novinka
žitého svtla, a tím již bude její místo v celém rozvoji tohoto v poesii
smru
tomto
sama do
nále-
mythu
svtové ohranieno a vymezeno.
I.
Obsáhlou
tuto
látku
zpracoval
již
Artur Graf,
básník
„Medusy" a vynikající literární historik vlaský.**) Ovšem, že pkná práce jeho není ve všem úplná. erpal jen z literatur sob známých a pístupných. Ale zásluha mu vždy zstane, že položil *)
Sar Peladan:
(Théatre
de
la
Rose
&
Croix)
Eschjle en quatre tableaux, Paris, Armand, **)Arturo Graf: Piometeo nella poesie II. ed.
trilogie
La Promethéide,
éditeur 1895.
Torino, Loescher. 1888.
216 dalšímu
základ ke studiu
Po jeho
zajímavé otázky.
vysoce
této
stopách jdouce vytkneme krátce osudy látky Prometheovské v
vcmi novjšími
ratue, doplníme badání jeho k poslední
etap mythu, jak
nám
se
a
lite-
pihlédneme
blíže
zpracování Sara Pe-
jeví ve
ladana.
Mythus enstva,
dob
Skoro
pravku.
lovk
Ohe,
vzniklý tením,
ohn
pedstaviti život bez
si
malomocný proti pírod a živlm. otázky této sám Jehova v knize Jobov
byl
dotýká se
ironií
s
známými
Tžko
civilizace.
myth lov-
z nejstarších
pedevším rázu kosmického.
jest
to poátek každé v
jeden
Prométheovi,
o
verši:
—
Stráví noc v tvém „Pijde buvol snad a bude ti sloužiti? tváí útoiti Behemota tvá?— Chytneš se na Odvážíš chlívu? Chytíš Leviathana na v sít a propíchneš mu nozdry? jej Udlá on smlouvu s teStáhneš mu jazyk provazem? udici?
—
—
—
bou
?
—
— Podvolí
a nenapadne
lovka
Proti této málomoci
lidstva.
pouze ruku
a nástroje
božstva a obti
šly
byl objev a vynález
zmna
Velká
zbraní.
Zbran
život rodinný.
— Polož
na
zaíti boj po druhé."
ti,
a nejmocnjší
tob ?
povždy sloužiti
se
A
jim v záptí.
že
ohn
první
vnitním život
povstaly teprve objevením ohne, kult
kde
Ale jak se jen zmocniti
Kdo povdl lovku,
se ve
stala
tením
je
vrtním
a
pevný krb, tam zaíná
tohoto nebeského hosta? hole
smrem opaným
v kulaté dírce otvorem opatené vznikne plamen?
Šastná a po-
žehnaná chvíle náhody, kdy tak se stalo poprvé!
V
starých
k poct ohn.
má
dít, jež
zený
ohe
indických
Agni je
se naroditi
tyma oima
oltá, on jest
erveným
ignis.
v
bohem
se
ln
4 ženy thotné.
vzpruží
ísel
vyznívá
Ale sotva probu-
„Sntmi
a roste,
líže
souzy,
devo,
jeme-
má
sto
ty
úhl svta. Penesou jej na vousem, knzem o sedmi paprscích,
se dívá do
se zlatým
500
plných
„Drahý Agni, odpoíváš ješt jako
chce býti živen, aby neuhasnul.
nem, máslem a mlékem
jazyk,
hymnech
hrdinou, který svými stelami zapuzuje zástupy temností,
zahání démony a odnáší modlitby
vících k
zem
i
On
jest hlavou
hvzdy, které by a pupkem zem, on zažíhá nho, on probíhá nebem a navštvuje je jako pastý
uhasly bez
ó
Agni, všichni bohové patí tob, jsou v
nebi.
tob
a tebou
stádo své. 1"
Avšak
217
ohe doma
ukazuje
na smyšlení
i
Nelze ani více hešiti, kde jest
lidí.
tento nebeský host.
ohn
Získání však
ano nesnadné, že
cestou zcela pirozenou.
ohe
aby objeven byl
Bylo patrn teba
lsti,
uskoku, podvodu
Zde jsme na prahu vlastního mythu Prome-
k tomu.
a loupeže
zdálo se prvotní fantasii lidské tak obtížné
nedovedla pedstaviti,
si
theovského.
Homer mythu svých první se o
tohoto nezná.
nm
polovice a o sporu
zmiuje.
vzniklém
Hesiod
mezi
v
básnických
dílech
dv
o dlení býka na
Vypravuje Zevera
a
Les
Prométheem.
Prométheovu mstí Zev tím, že uhasí veškerý ohe na zemi. Provyjede na okídleném voze Pallady a urve jiskru ze slunce, zaež Zeus jej pipoutá ke sloupu a pošle na orla, který
métheus
mu
játra požírá.
Dmysl
hellenský bájil dále na
našel ve Fokidé
lidského masa
zde prý byla
;
vdné
jeho
Pausanias prý
látce.
nm
chrám Prométhev a v
kusy
hlíny
vní
s
Stojíme zde u prvních
dílna.
hledl první lovk vysvtliti svj pvod. Každý dle své vlohy a dle svého zpsobu. U Foinik vytáhl lovka bh z rozseknuté hlavy bohyn, u Peršan z šíje zabitého býka,
poátk,
u
Ind
jak
tahá
si
Brabma
jednotlivé kasty z
rzných ástí svého
tla,
moem
pinesené kameny na lidi. Jak to vše surové proti duchu eckému! Tento jako ve všem i zde objevuje umlce a umlecký pud. On již zde tvoí samostatn. Avšak i toto poetické a dmyslné pojímání hellenské neslo na sob vždy stopy tajemství a hrzy. Urvání ohn s nebes a ožiOdin pitesává dva
vení jím
jakéhosi
stvr lidské ruky nestáslo nikdy sledy svatokrádeže a smlého rouhání. Proto byl kult ohn a Prométhea vždy
tajný nebo utajovaný,
Proto
aby jím nebyli uraženi ostatní nesmrtelní.
místa
nenašel
v slunné
Tato mla, jak známo, tyto oddíly z
které
básn
jediný
verš
které dílo na štstí celé se zený, z
nhož
Neteba Pipomínáme
zbyly
Homerov
epopeji
a
uchýlil
se
Aischylovy.
v pítmí pochmurné trilogie
se
nám
:
Prométheus, krádce ohn,
zachoval,
Prométheus upoutaný,
dochovalo, a Prométheus osvobo-
nkteré nepatrné zlomky.
se šíiti o velebásui Aischylov. Je v ruce každého. jen, že
Prométheus za
trest
pikován
jest
mezi Euxi-
218
má prozrazením
nein a pouští a že vysvoboditi se
jakéhos tajemství,
které Zeva v jeho budoucí moci podstatn ohrožuje. Tajemství to
nám Pindar
zachoval
nkdo Zeva a vlády
toto jeho tajemství, shroutí
ných
za
Uiní
umíti.
bh
jej
trnu
bohem
v jejím
titánovi
až
by jeden z nesmrtel-
pozdji Kentaur Chiron (ranný
to
Heraklem), jenž své nesmrtelnosti se odíká.
koupení
pijíti totiž
se skalou na prsech do Tar-
mukám,
k novým
taru a jest odsouzen svolil
Má
isthmické.
Když prostednictví Merkurovo nevyrve
zbaví.
jej
od
v sedmé
silnjší a to vlastní jeho syn s Thetidou, který
zárodku.
Máme
Pirozeno,
že
zde ideu vy-
myšlenky
této
sprostedkování a vykoupení bohem chopili se záhy otcové církevní a že Tertullian (Adversus Marcionem) našel jistou shodu Ale jádro mythu samého leží jinde
mezi Prométheem a Kristem.
Práv
a hloub.
ta okolnost, že se
pouze celá ást
chovala
druhá,
nám jen
že
lepého dramatu, ustálila charakter
z trilogie
Aischylovy za-
tušíme ukonení
Prométhev
velko-
v pevný typ
lite-
vzdora proti každému násilnictví. Jiué každé
rární, v typ odboje a
posunování tžiska celého problému jakého se na p. dopustil Cal-
tžko
deron, je tu nesprávné. Stojícím na zlomku Aischylov, si
pedstaviti zbujného titána bohy snad odprošujícího, neb
v jakýkoliv
laciný
smír vcházejícího.
To dobe nad
pedmluv
s
jest
nimi
jiné vycítil
koncepci tomu svého „Prométhea odpoutaného". Daleko proto bližším typem ProLucifer métheovi jest jiný ddic dávného odboje proti bohu Shelley
výraz
a dal
jak
v
tak
i
v
—
nebo Satan. S Calderonovým estatua de Prometeo"
lyrickým
více
nesmíme
písn
i hudebním dramatem
,La
útovati. Jednak je to více
hra mythologická, feerie, jakýsi druh opery, pak jest zcela v duchu
španlsko-inkvisiním pravou kontrafakcí, hellenského mythu a ko-
nen
dlužno povážiti, že psal je Calderon jsa kmet osmdesátiletý.
Duchu kesanskému vždy Myšlenky
odboje a
pokud nám
jest
byl mythus o Prométheovi vzdálenjší.
vzpoury
známý
—
—
pi
píily
nichž
práv
se názoru,
že
zstal Aischyl
svt jako
dílo
božské prozetelnosti jest dobrý a že každý odboj proti stávajícímu ádu jest beúelné rouhání. Pýcha sama byla híchem smitelným, a tak
Dante nemohl se svého stanoviska schvalovati odboj proti teba pohanským, a trestá jej v XIV. zpvu pekla v osob
již
bohm,
219 obra Capanea. Proto nemohl jinak si poínati Calderon. K úelu svému zbaví on Prométhea titanství a uiní jej prostým smrtelníkem. Nalézáme tu zcela jiné pojímání staré mythologie. Calderon nežil mezi bohy a titany, on stál nad nimi, a proto je lehce ironisuje. Z celku je patrno, že neznal Aischyia, nebo ideu prostednictví a smíru byl by si nedal jist ujíti. To mohlo býti pak autos prvního
ádu.
pozdji (drama Calderonovo jest z r. 1679) napsal Kladl hlavní váhu na dj a ne na symbol; piléhá dosti ke Calderonovi, pekládaje rovnž protagonismus básn s beder Prométheových na Pandoru, kreslí tiSkoro o sto
let
Voltaire svou „Pandoru".
a
tána
mnohem pevnji
O
ticet
let
a dstojnji.
pozdji
fragment. Doba Werthera a
po pekonaných
a zralý
myšlenku vlastní v
sob svt
bouích
jeho byla za ním. vidí
a svépomoci.
síly
Goethe svj V sob pevný
tyiadvacítiletý
píše
zápas
v mythu Prometheovském
V plném
myšlenek, chtl je sdliti,
býti
rozruchu
tvrcem
tvrím jako
cítil
hrdina
jeho sám. Jeho plán k dramatu stejnojmennému jest plný nových
vztah
a myšlenek, a zachované
vstati dílo,
hodné býti
prvé je tu vyslovena idea
má
„Fausta".
Na onu dobu
vlastnictví a majetku.
Co vypluje okruh mé innosti, která
trosky ukazují, že tu mohlo po-
pedchdcem
nic víc a nic
(„Co
je
po-
tvým?
mén.") Minerva,
pivoditi rozluštní, jest jen personifikací vlastního ducha
každého jednotlivce,
který
sám
si
pomoci
musí,
kde
jej
bozi
opouštjí.
Jak byla myšlenka mythu o Prométheovi Goetheovi drahá, svém se vrátil k této látce a napsal symbolické, dosti nejasné drama „Pandora". Je tžko íci, co s tím zamýšlel, zdali jest maskou njaké ist osobní stránky jeho ukazuje, že v pozdním stáí
—
snad osvobození se od
poslední
lásky
k poesii a hloubce slavného monologu
— z
ale jedno jisté jest, že
mladých
let již
se ne-
vyšinul. se, že žádné dob v celém rozvoji lidstva nemohla Promotheovská bližší nežli práv dob revoluní. Byl Prométheus idealnou inkaruací odboje. A pece v celé period
Zdálo by
býti látka
této chopil se teprve
Vincenzo Monti
látky staré, aby
ji
upra-
220
— pro
vil
Napoleona. Bylo to patrn založeno ve všeobecném ten-
krát bludu, jakoby Napoleon
rozuml myšlence svobody, jakoby Mohla
byl stal jejím hlasatelem a bojovníkem.
se snadno, jak
se
trefn
Prométhea celá epopej revoluce. Ale k tomu jiné povahy básnické než byl Monti. On strhl jasný typ titánv z podstavce pýchy jeho uiniv z nho pochlebníka bohm a krasoeníka, jakým byl sám. Jeho nedokonená skladba je kus mistrné ale chladné rhetoriky, zkažená nad Graf podotýká,
to
státi
z
pedevším teba
bylo
ustaviným
pošilháváním
po
svém
vdném
málo
ideálu
—
Napoleonovi. Poeticky
mén
skvlé, ale za
s
asné
Nmecku. Roku 1797
v
Prométhea jest
to
vcn
pkná,
v plných
sice
je to idea
napsal
ale dost
hlubší a vážnjší jsou
v dob skoro souWilhelm Schlegel svého
látkou Prometheovskou, které se
pokusy
dly
všedních tercinách.
pokroku lidského. R. 1802 napsal
Ale idea
Her der
ve volných scénách dramatických svého „Odpoutaného Prométhea",
knihové drama hluboké koncepce, líící pokrok a rozvoj civilisace
smírem mezi nebem a zemí. O rok pozdji zapadlý dnes Jo ha unes Falk, pítel Groethv, zabral se do problému
a konící
básník
Prometheovského zcela origináln a smle, pevrátiv úlohy osob jednajících. U nho Prométheus vidí úel patrn satirik lidí jen v klidném život a dobrém bidle za to je ukován, naež
—
—
po sedmi letech propuštn dlá lidi dle svého zpsobu, ale omylem stvoí též ti filosofy, kteí do jeho stvr zašijí první jádro
pochybnosti a nespokojenosti a první snahy po civiiisaci a kultue.
Brzy po té zmocnili se látky dva nejvtší geniové poesie
anglické — Lord
Odboj a vzpoura,
moderní
Byron a Shelley.
to pravý
živel poesie
i
života
Byronova.
Odtud jeho velká úcta k Aischylov dramatu. „Byl stále v duchu pede mnou a chápu, že vlivy jeho jsou na všem patrný, co jsem vytvoil," praví sám. Již r. 1814 pi zvsti o pádu Napoleona klade oba heroy proti sob s úmyslem, aby hodn pokoil zpupného svtovládce takto jej v své památné od oslovuje a jej s Prométheem a Satanem srovnávaje:
!
.
221
i a
s tím,
vn
muku Kavkazu
v
jsi
jenž Zeva okradl (Prométheus)
se musí kát,
upadl,
zda sup smí hrud tvou rvát? Klet námi, hoheni zatracen,
výsmchu Satana dán tvé
drama
v plen,
se hroutí v pád.
Ten (Prométheus) aspo
mel
ten (Satan) hrdé
V
pádu hrdost ml, kdyby smél
v
hy,
malé básni pozdjší „Prométheus" nadepsané slaví Byron sílu. vytrvalost, která i osud unaví a od-
v reku svém nezdolnou
porem jen
se dvojnásobí, v bolesti triumfuje a vyslovuje tak vlastní
na venek snad na okamžik neoteseno a nezdoláno. pemoženo, ale za to uvnit zstává Jestliže více k pessimismu naklonný duch Byronv se zasvé já, které jako hrdina
kotvil
výhradn ve vzdoru
optimistický jící
a
Shelley
vítzící.
starých hlásaje,
lovenstva
jest
jeho,
a
v
akcentování
Proto
zmnil
i
eeno, všt
lépe
i
a
tradici
odchýlil
logicky
se
od mythu
své vystoupení celého
v básni
osob spanilomyslného
v
musil
síly,
váha na moment osvobozu-
celou
položiti
V pedmluv
titána.
k své
velkolepé básni objasuje Shelley své stanovisko: své východišt. Naznaili jsme již, že nemohl se Shelley spáteliti s myšlenkou nesmrtelným. „Zájem morální básn jakéhokoliv oportunismu praví, „tak mohutn udržovaný pevností a vytrvalostí Prométheovou,
vi
zmizel by, kdybychom svá a slábne
si
mohli
že odvolává
mysliti,
ped svým šastným
smlá
a proradným soupeem."
slova
Roz-
pak dále paralelu mezi Prométheem a Satanem dospívá k úsudku, „že Prométheus je typem nejvyšší mravní a duševní do-
bíraje
konalosti, poslušen
motivm
nejistším
a
nejzákonitjším,
elící
k cílm nejlepším a nejušlechtilejším."
Ovšem že vati
svt", zde
stará a Shelleyovi vrozená
pede vším mohla
dojíti
vení. Je oslující krásné a vrcholí v
takka
tchto verších:
Oltáe, trny, soudy, vznice,
kdys osazené bídáky, tiary, žezla,
mee,
lživého práva s se
a
idea „zreformo-
svého velkolepého
již nesli
pouta, knihy
poznámkami
vcem barbarským te peludm, jichž zmizela
hlupství,
podobaly i
pam
.
.
.
vyslo-
222 Nelze nám v úzkém rámci stopovati dj a pochody, jimiž se
mžeme
Shelley dobral tohoto ideálu, jest ideál
jiné v
svobodného lovka, který
stopovati jen myšlenky, a tu
Prométheus, vysloveu nad
jest
tchto závrených verších nesmrtelné básn Vše snášet
ped
bolesti,
nimiž
Nadj
klesue,
zapomnít urážky nad Smrt a Noc, jež dsné, a Mocí zhrdati, jež zdá Be všemohoucí,
Nadj
vše snášet, milovat a douf.it,
až z trosek stvoí
ne chvt se
si
sama,
vc, která neoklamá,
být stále týž a vroucí,
lítostí,
tvá sláva, titane, jak tys byl velký býti
a dobrý, vznešený a volný to
pouze Radost
svtem
jíti,
Moc, Vítéz3tví a
je,
Žití!
Graf namítá, že tento titan ideálny veskrz nemá plastiky
Pomr
blému.
jest asi týž,
než jeho „Ráj".
Pedstavy nás všech
a nesmiitelném odbojci, Aischylos. Ale
nám
jak
my nemáme
tetí
padlo vlastn u starého tragika Vytrvati
v odboji
prosto a snad je
ti-
práv Aischylova pata celého propro nám je „Peklo" Dantovo bližší
Ale zde jest
tána Aischylova.
a
vzdoru
dobe
se
tkví v Prométheovi, odbojci
jej
rysy lapidárními
trilogie a
díl
nakreslil
nevíme, jak to do-
Ale cítíme, že tu byl smír nutný.
píilo názoru Hellenskému naže se nám práv tetí ást
pro Aischyla,
velebásn jeho nedochovala. Zde by musilo rozhodné dojíti k ústupa kdož ví, zdali by titan Aischylv vyšel z kompromissu toho
km,
tak docela nepošramocený.
Vedle Shelleyova nejvyšší idealností záícího Prométhea vy-
padá Promotheus
Edgara Quineta
pd
(1835)
patrn na positivní, zkušenosti nepodaené revoluce. Quinet danticky. Stojí
buzn
již
ponkud suše mu vybojovaly
a pe-
trpké
pojal problém dosti
se Shelley em aspoú v tom, že nepistoupil k
pí-
njakému kom-
promissu mezi zpupným tyranem a mezi trpícím titanem, že mu-
sik vláda Zevova
padnouti a
Prométheus býti osvobozen.
ten,
on
být
docela
znien,
aby
mohl
Ped kým však padlo pohanství skuped kesanstvím, jehož zá-
postupoval Quinet dále, jedin
stupcem jest Kristus. íše Kristova vystídala íši Zevovu a tak mohl jedin Kristus býti osvoboditelem Prométheovým. Musil pevzíti
úlohu Demogorgona Shelleyova.
Tato myšlenka
jest zajisté
223
nová a krásná a otevírá hluboké perspektivy jak do mythu tak do historie. Vytýkati lze jedin, že pibráním živlu kesanského v ásti tetí
trilogie
pílišná míchanice
povstává
ckých a legendových a historických,
že strakatinou
citeln porušena písná jednota eckého ovzduší.
postav mythi-
kostumu jest Tam, kde stál u jeho nohou
Merkur u hlavy trpitele s radou boh, kde lkaly Oceanidky, tam slétají nyní archandlé Michal a Rafael, osvobozují a odvádjí jej do nebe. Po Aischylovi a Shelleyovi, kde celá
báse oddychuje takka pravkem, stafáž rázu skoro operního a
podivn.
kesausko-stedovká nebo aspo vyjímá se velmi
jest tato
nedojímá
Tím
se nijak nedotýkáme lyrických krás a velkolep založeného.
partií celku
filosofických
Roku 1876 vydal Siegfried Lipiner báse „Odpoutaný I on se nespokojil s Prométheem antickým, nýbrž proniknul mythus až do daleké budoucnosti celého lidstva. V pti zpvích, v nichž lyrika a ásti výpravné a dramatické se peste
Prométheus".
provedena jest myšlenka, že Prométheus vlastn se
stídají,
ských synech stále obrozuje.
Báse zaíná
v lid-
osvobozením
titána
v dob, kdy všickni bozi padnou a Parky jim odzpívají a kdy za-
íná na zemi perioda „bez boh"
—
doba
a positivismu
filosofie
prodlá
že teba pece zstala v srdcích žádajících úkoje. Prométheus vidí, jak ádí lovk bez boh a víry, když v nm pouze vášn a smysly se rozpoutají. Sám nad lidstvem již zoufá i nad
Prométheus
neplodného a zoufalého.
boh
již
v
a
nmž
procítí,
není, víra
sebou, ale zachrání jej zjev Krista,
eník
a
pak jako soudce. Z
moe
zjeví se
mu
jako mu-
symbolisujících lásku,
Prométheus novou jiskru
se zjeví Kristus, zvedne
kterou chce vykoupiti
který
plamen,
pokolení
lidské.
života,
Ve zpvu tvrtém
zruší
Prométheus moc a vládu Park, zlomí osud a proklamuje jedinou existenci božství. V zpvu pátém slaví se pravé vykoupení lidstva líením svta v lásce obrozeného, jehož základem jest láska. Báse vyzní Jest
hymnou na
báse
leyov
a takž
genese
bolest, která z boje vzniká, jenž
Lipinerova i
zeteln
a
dobra v
vyslovena.
vede k vítzství.
tímto dost blízka koncepci Shel-
svými abstrakcemi, novinkou v
proinetheovské,
z vnitra, z vítzství
dosti
vyznním
cesta
ní jest idea palin-
k vykoupení, které
lovku
nad zlem, jest
již
má
pijíti
v Shelleyovi
224
Americký básník H. W. Longfellow rovnž dotkl se mythu našeho ve tech skladbách. Nejvtší z nich „Maska Pandoina" patí k slabším jeho pracím, daleko jadrnjší jsou ob menší básn z cyklu „Peletavé ptactvo", nadepsané „Prométheus" a „Epimetheus". Longfellowi jest Prométheus symbolem básníka a proroka, který jest uitelem a dobrodincem lovenstva. Z menších skladeb uvádíme ješt hymnu
rého, otištnou
form
krásnou ve
Nad
ni
paní
Lo
v
mé
kus
i
s
a
A
i
dikci, ale
c ke r
báse
mau
Poesii francouzské
básnické
Edouarda Schu-
jeho sbírce „Les chants de la Montagne" (1876),
vyniká
daleko u
v
síly
plná rhetoriky
ohnivé,
a a kterou
najde
u o v
nové
doby
výmluvnosti
a
nového obsahem
málo
z
str.
si
(11—16).
podávající. již
napsala
eský tená Je to vzácný
Giosué Car-
péra ženy.
Prométhea známým dialogem „Dva titáni" (viz Výbor básní str. 91—94), srovnávaje osudy Atlanta silný s osudy Prométhea, které v tom se snášejí, že oba. moudrý klnou stejn zpupnému vítzi, Jovišovi
ducci
zavadil o
Oarducci:
i
Jak se typ Prométhea
mnil
na této dráze v rukou
umlcv
nmu
a myslitelv dle toho, v které dob a za jakých p )mru k bylo sáhnuto! Ale vždy i tam, kde stal se ideálu hellenskému docela
nevrný, jak
objevil
vždy svou plodnost myšlenkotvornou. jako
úplné vyzváuí mythus starovký. On snesl z ovzduší antiky, jak jsme vidli u Quineta a Lipinera, a stejn v básni nkolikaslokové jako v ptidílné dramatické epopeji byl zajisté
málokterý
i
hlasatelem ideí ušlechtilých a všelidských.
II.
Dílo Sara Peladana jest rekonstrukcí básnickou první tídy.
Kolem stední ásti a
závrenou
a
trilogie Aischylovy seskupil básník
spjal
je
dramatu v jeden celek.
harmonicky Této
slitosti
základní
jako
ást vstupní Aischylova
a ucelenosti vnitní pomohl
také uceleností formální tím, že provedl
a tetí stejn
ideou
ob
ásti pvodní první
peklad svj ásti stední básn Aischylovy
zpsobem jednotným, užívaje zvláštního verše volného, pružného niím neomezeného, jakého asi užíval Walt Whitman. Zdá se nám
225 druh verše se výborn hodí k sujetu
že tento
jakým
e
jest
práv
tak mythickému,
látka o osudech Prométheových, kde
sama
lidská
stála na prahu svého rozvoje a zápasila o své definitivní tvary. pokud ji možno vystihnouti Forma ta, jak ukážeme píklady
—
pekladem
—
má nco
drsného, neurvalého, primitivního; pipo-
míná stavby zdí kyklopických. A rovnž dobe se hodí k rhytmm monolog a dialog sbor Aischylových, ve svém širokém rozvlnní vystihne tak dobe jamby jednotlivých postav jako spletité a tžké figury chorických slok. Peladan ovládá ji, práv proto, že zcela svobodn, snaže se, aby útvar zevnjší co možná piléhal k myšlenkovému jádru, s neobyejnou virtuosností. V nkterých partiích pipadá nám kaskáda výmluvnosti jeho jako hra z hloubi i
se valících a slavnostn vyznívajících
jinde v o
úsených narážkách jen
pekážky, které
jí
tón
míhá
se
varhanových, jinde duní,
a syká, jakoby se tíštila
A pec
v cestu klade tíha myšlenková.
i
pes
hromadní obraz a pojm a slov mythologických jest neobyejn jasná a prhledná jako horský kišál. Mám za to, že již po stránce kusem básnickým. O stránce vnitní, o tom pilnutí k ohromné trosce Aischylov, o tom prohloubení mythu a o prolnutí nových partií básn duchem nejen ryze eckým nýbrž výlun duchem Aischylovým,
formální jest dílo znamenitým
no uf
poslal Sáru Peladanovi tento list datovaný ze
„Ptáte se po o Prométheovi. s jistou
z
B ur-
postupujeme úsudek péru nad jiné povolanému. Slavný
rádi
obavou;
mém
dojmu
v
píin
máme „Prométhea
kus
obou druhých
spoutaného", ten je úplný, ale
nezstalo nám
restituce
Shledávám
vbec
dsivým.
pranieho a
etl jsem
v
díle
A
vsickeho, ekl bych esoterického do sebe,
dostatené.
mn
tedy
vida,
se
zdálo
vaši
dvoji
moje obavy se
vašem ráz ecký vystižený
jen lze vytoužiti. Dílo Aischylovo
dává svdectví
dubna:
vaší trilogie Aischylovské
skladbu sloužící za rámec dílu Aischylovu.
loho
11.
Netajím vám, že jsem pistoupil ke tení jejímu
podniknutí každé
rozpadly.
dne
tak,
jak
mlo jist nco metazbytek jeho o emž i
Velcí duchové oné
doby
byli
zajisté
zasvceni do „tajných nauk" uchovaných asy a zddných zasvcováním. Autoi dramatití nejednou ve svých spisech leccos z toho lehýnce
napovídají a
prozrazují.
Nkteré
Hippolyt, Bacchantky a jiné) jsou tím plny. Jar.
Vrchlický: Nové
studie a podobizny.
hry Euripidovy
Vy
jste tedy
(jako
dsledn 15
226 právu uiniti taktéž
byl v
kde vystupují výhradn
trilogií,
s
která se odehrává v svte nadlidském na „konci lích
A mimo
Západ.
cepce
eckého
o
myth
velikého Kavkazu, které byly nositeli
až na
mohutnou
sitelem
ze stední Asie
titany
béží tu o
bozi,
vrcho-
nejstarší
kon-
Prométhea a logicky
všeobecného ohn. Tento titan není jediné no-
ohn; tradice jej uvádí Louvr pedstavuje
jako tvoitele
nmu.
muzei
ženy. Jeden
tento výkon, a je^to Athéna, která
bas- reliéf v
tam pináší duši k
jsou
bozi
Konen
náboženství.
theorii
tito
to,
zem", na
Tradice rovnž
nám pedstavila Herakla
jako osvoboditele Prométheova a v Alcesté Euripidové vidíme Herakla zápasícího se smrtí a pivádjícího Alcestu jejímu choti
výjev
to,
který
nemá sob
—
rovného.
Neshledal jsem v skladb vaší nieho, co by se neshodovalo s tradicí a zvyky eckými divadla eckého v dobách Perikleových. Snad byste mohl zmniti nkolik slov znjících píliš modern vzhledem k dané látce; pravím „nkolik slov", neku nkolik frásí, tím mén jedinou scénu. Není nieho zbyteného
rozvinutí, které
v
nco
a nevidím též, že by se mohlo tam
smlý, mnohem smlejší než Lecontv de zkrátil úplnou trilogii téhož spisovatele
ono by
se
dvma
tisíci
musilo
„Erinnye".
piznati,
roky. Dio
Lisle, který jen peložil a ;
uinil to ne bez úspchu.
Pro
men
že .
jest
pod úrovní Athenan
co
pidati
ped
.
S upímnou poklonou
Nemáme
antické idei,
by nepijalo Prométhea, o mnoho vyšší? Leda by snad byl píliš vysoký a
Obecenstvo pijalo jehož vzlet jest
dobe
jste dal
piiniti. Váš pokus byl
Emile Burnouf." k úsudku tak
dost stízlivé stylisaci. Jest
v
i
nm
vcnému pi
jeho jist
zahrnuto, co dle našeho soudu
tvoí hlavní jádro celku, že nejen duch Aischyluv, ale i poe3Íe nových k torsu triptika piléhajících á-
Aischylova jest v obou stech vystižena.
nebo práv
Ovšem
ml
vyvrcholení,
Sar Peladan celkem úlohu
ten
nejgrandiosnjší
hrot
nevdnou, máme díla,
ruky Aischylovy v kráse nedostižné zachovaný. Prolog a epilog k nmu, kdyby se nám byl zachoval, sotva by, zcela pirozené, by snad mohl tíhnouti k takovým závratným výším. A proto, z
a
v nich byly zajisté krásy druhu docela jiného,
bylo by
zcela ne-
227
miti
správné a nespravedlivé, chtíti lovy v
díle jeho trilogie
II.
hloubku a výši poesie Aischy-
umním
s
kohokoliv jiného, kdo by
se odvážil na rekonstrukci takového významu. jejž
obsahuje první
ást
trilogie,
i
povahy uklidnnjší, slavnostnjší
vnými,
odboje, zápasu s
Sám rozbh
k vci,
sklon její v epilogu jsou celkem nežli rozpoutané živly
vzdoru a
které se z péra Aischylova k
nám
do-
chovaly.
mžeme
Po tchto poznámkách ásti rekonstrukce sitel
pikroiti k rozboru první
nadepsané
Sara Peladana,
„Prométheus,
no-
ohn".
Olympu mezi mraky ped
Jednání první odehrává se na
oltáem, na
Bu
nmž
hoí posvátný ohe. svta Pantokratu,
sláva Zevovi,
boh,
(Vystoupí Hermes, posel
Bu
Sláva Otci!
Neviditelný sbor
a otvírá
boh
jásá:
sláva!
tmito slovy celou
situaci):
(sestoupí níže.)
Zní Olymp veselým hlaholem!
Po
desíti letech zápasu oslavují Bozi vítzství. Bleskem sraženi Titanové i starý Kronos vzlykají v Hadu v hlubinách bezedného Tartaru; pán jediný, samovládce nad všemi vládne te nad Démony a nad svtem. Opojeni nektarem a syti ambrosií Nesmrtelní vítzové podpírají se s úsmvem na ložích
—
z kosti slonové.
Mj
n
otec dlí dnes mezi
jich pívlastky a podíly,
ale klid jeho v chvíli té záící je kalen
rodem efemer,
rád bych vdél, jakého se dodlal
obrm.
Všickni Bozi proti všem
—
úinku na smrtelníky
dsným otasem:
tím
Mohl bych
si
uspoiti tuto cestu,
smrtelní se asi polekali jako zvíata v a klnou stejn
Titanm
i
as boue
Olympijským!
(Zjeví se Athéna).
Hle, dívka bojovná,
moudré dít Zeeovo,
Athéna se
dvod; má
ptá,
vypátrati,
již
pro
od hodu plaší hluící
opouští
kvas boh.
jaký dojem uinila
celá
veselost.
Hermes
jí
udává
válka nebeská na 15*
228 rod
mu
Athéna
lidský.
nejdív
aby se zeptal
radí,
„patrona efemer", on to byl,
Prométhea,
který rozhodl vítzství Zevovo, po-
radiv mu, aby osvobodil kyklopy, kteí z uznalosti za to
mu
pro-
pjili blesk a hrom, kteréž rozhodly boj ve prospch Zevv. Následuje v ústech Hermesových popis velikého boje mezi bohy a titany, jeden z prvních velkolepých celek
psobí jako ohromná
obraz genia Peladanova;
jaké maloval
zvnlý
Wiertz
stny svého
atelieru.
Aspo
života na
v posledních letech svého
ást
freska,
mohutné kresby zachycujeme slovem pekladu:
této
Tou rychlostí, jíž prostor probíhám, pítomen byl boji až i v episodách,
já
ó jist, Bozi byli hrdiny
Apollon Porphyriona
i
!
Alkyonea protkal svými
šípy,
Ephialtovi vypich oi,
Bacchv
thyrsus zabil Eurita,
trysk pod nástrojem Herakla
mozek Klytiv,
chtl zachránit se Polybots, však zem Koma pohltila jej, Artemis zabila Grationa, pad, Agrios pod meem Aresa, a nech vlád železným kyjem, Poseidonv trojzubec zkusil Thoos. Ty sama, Palado jsi zmohla oštpem a vrhla Eucelada v jícny Sicilské
Chvl Olymp
Kik
se v svých základech!
taký zvedli Kronovci,
že v hloubi nebes
ds
hvzdy
zblednuly,
smrti uchvátil všecky Nesmrtelné,
a Zeus sám, sám Zeus
Tu Prométheus,
cítil
strach
divák posud neinný,
kik
náhle
boui plavcm šíleným zapomnl Rhey, synu J3i na dar Kyklopv, „Ó, na tpytný blesk zda zapomnls? ó, vrhej blesk, jsi jinak pemoženi" Tu Otec náš ve svitu blesk záících poprvé hromu užil
jak kormidelník v
!
dsném rachotu, pi smutných proudech plamen,
Pi
siném svitu tom a
své skály, které zvedali, hned upustili Titáni,
a rukou nezmdlelou své blesky vrhal Zeus.
Své ruce skížili tu blesk
asto
a hory
štípal,
až ether
neinn
ani nestih
sám
Koltos, Briareus a Gyas,
Aload
zapaloval hvozdy, se
obas
zažíbal
.
!
:
229
V tch
vidt padat Titany
blescích žhoucích bylo
druh vedle druha, oslepené, hluché, schvácené a spálené
My
sami na Olympu
a sluchem zmateným, bez a
ohnm
!
okem zdšeným
s
inu
zkrušeni
atmosféry zalknuti,
a chvjící se nevýslovnou zimnicí, a ve závrati agónie klopýtající
jsme
A
myslili, že celý vesmír
dále
zhyne
hímal Zeus!
Bil blesky ne víc do Titan zmožených, le do Svých ramen sílu vyerpal Dnes vítzem, ó, dcero Zevova, bud Prométheus jest anebo hrom.
Zem.
I
Athén
zdá
se,
výpisu této gigantomachie
že ve
Hermes padlým titanm, velmi Jsem posel
charakteristicky se omlouvá
jen, lhostejný
k
poselství
jsem poslán, jdu; jsem
boh
vsak ctím jen jednoho
.
.
spoluvinník,
dvrník,
Athéna Tož Otce Zeva
.
.
.
Hermes. Ne, pána, Otce svého, já ctím Osud!
Athéna.
Nevidl nikdo Osud; vli jeho
nkdo
ta tíží naší a to
cítí,
jest
Hermes. Ten pravý
Bh
jest,
a zjevný ve všem
jenž se neobjeví
jest.
Athéna. Je slepý Osud.
Hermes.
ek
Kdo
My
to? Ti,
již byli schváceni.
slepí jsme, vy Bozi
Mám
íci
ti,
rozvášnní!
že o Zevu jsem pochyboval již?
nadržuje
Hermes
230 I
v chvíli jeho slávy
Moc hmotu
1
dlal, házel mnoho blesk.
Byl pouze Titan vítzící!
Athéna.
To kdyby Otec
slyšel
.
.
.
Hermes. Jen usmál by se v
Jsem jeho bhoun
—
svojí velebnosti.
jemu po mé myšlénce
jen, co
ím
Já nezstanu, Athéno,
?
jsem,
já lyru objevil a najdu lepší vci,
mne
dráždí
taj
opájí,
i
já vím, že Zeus poslouchá
Osudu
komu Osud
a jednou zvím též,
poslouchá.
Athéna.
Tot prpovidky hodné Prométhea
1
Hermes.
Zí
Prométheus vskutku do dálky až k mezím budoucna, le jeho duch se ztrácí v podivné lásce ku právu, dá pohnout se a horlí, pláe, soucit má, on sloužil Otci,
Bez ustání a srdce
a
pohrdá jím.
boj vede srdce s
nezave
se,
rozumem
nestvrdne,
on, který nezná zla,
zlem jiných
trpí.
COzfl Prométheu picházejícího.)
Viz toho vítze, jak kráí popleten!
On pemýšlí, co druzí hodokvasí. Ty vym s ním myšlénky subtilné, co pátrat budu,
s
jakým výsledkem
se setkal blesk
u lidských efemer.
Tyto vty
Prométhea i jeho situaci v celé gigantomachii, tak že neteba jest uvádti vstupní jeho monolog charakterisují
a následující rozhovor jeho s Athénou, která vidí
v Prométheovi zarytého
plnost,
jeho
stálé se odvolávání
samým Zevem. na ono
vrna
tradici rodiuné,
nepítele Olympijských.
slepé
na
nco
vyššího,
Jeho
co jest
tajui
nad
Fátum (pozdji Shelleyv Demo-
!
!
231
gorgon ješt
mu
pemn)
v subtilnjší
dráždí
klidnou
bohyni,
že
Prométheus vystupuje od poátku jako ryzí a nezištný pítel lovenstva, té ubohé efemery, a to znepokojuje nesmrtelnou bohyni a netají se se svými obavami poslu Hermesovi v scén následující. Zatím pemýšlí Pronechce
déle naslouchati.
vi
lovka ped
métheus o prostedku, jímž by zachránil
jeho zá-
hubou, vidí na oltái chvti se a jiskiti ohe. Mezi Bohem, který mezi
a pokrauje v
dvma
hymn,
smje, a lovkem, který co uiníš Prométhee?
se
blbostmi
která patí
k nejlepším partiím
oddílu skladby Peladanovy:
Symbole dokonalosti, syntheso svta! Absolutní živle, tekuté Slunce!
Pohybe svtla! Záící Ohni! Všemocný Ohni, ty Ohni Bože! Zda budeš spásou Lidí?
—
Jsou nazí:
ped zimou
ty je ochráníš
ukrutnou,
jsou slabí: vzdálíš potvory hltavé, jsou bludní: u tebe se zastaví,
jsou plaší
:
ty je osvobodíš z tmy.
mocný Ohni, tvrce nestvoených, nemožná uskuteniteli Pane žití Ty kdybys prodlel v rukách smrtelných, zem pemnna v závist Boh zkvétla by, Ó,
!
pojcí vládnout, tvoit,
zahívat a pláti!
Ty hmoty Pantokrate, skoniž pud každý ois, zvláš
lovk
by
barbarství,
nerval zuby maso krvavé,
kost svží nehlodal jak divá šelma.
Na
novou slávu svou se usmj, vci vznešená, zázraky
ty živle taje, jehož vidím
a
nepoetné divy
!
—
Jen tebou vlhká hlína stane se na steše první taškou, první stnou amfory a mezi krbu kameny tvj oltá se roztaví, tekoucí žele^ol
Jen tebou schladne šípu hrot a
lovk
z
dálky
trpí,
—
mže
i
oštpu
zápasit
jak Apollon a jako Athéna
Viz Hefaista pístroje,
s
kladivem kovadlinu,
v
prvním
232 viz
Aresv me,
palaš hrdinv,
viz
pluhu rádlo
zdfrající žírnou
Ó, Ohni,
Poj
8 vátý
zem.
Ohni!
vládnout, tvoit, zahívat a pláti!
Nad mrazem,
nocí vítzi,
jenž budeš krbem, pochodní, jenž budeš stechou, amforou,-
jenž budeš dlníka železem
i
boje železem,
jenž budeš národem a svtem, cbrámem, jejž Smrtelníci ekají, ó,
poj
stvoit
lovka,
nový Zeve,
tož po druhé
pro svtlo, nesmrtelnost!
Vy
Smrtelní se chvjte rozkoší,
vy sesílejte v neslýchaném nadšení, cíl
zlu jest všemu, konec
efemerám!
Ó, Smrtelní, zde plamen, radost,
umní,
zde vynálezy a zde vdy,
zaíná vzdlanost! Tož jménem spravedlnosti, zde Smrtelní, jest
jež se na nás dívá,
Ohe!
(Chytne žár ohništ do evych dlaní a utíká na právo z jevUt. Náhlá, úplná tma.)
Sbor
Bud
V
vná
Boh
jednání druhém pedvádí
zuje, jak
pod vlivem
(neviditelny).
vláda Zeva, Pantokrata Svta!
ohn zmnila
nám básník se šírá
údolí
zem
Tempe a uka-
kolem. Ústy Her-
promnou ani z úžasu vyjíti nemže, líí, Prométhev jest otcem této blahé zmny na lidech zemi. Ovšem podotýká, že by Prométheus lépe udlal,
mesa, který nad touto kterak genius i
tvorstvu a
kdyby cit
již
pestal na vykonaném a kdyby své
tvrí
síle
pipojil
souzvuku, kdyby nebyl duch tak píliš hloubavý a parodoxalní.
Velká zmna na zemi neušla též Zevovi, a když Hermes opouštl Olymp, vznikala v otci boh a lidí myšlenka, kterak položiti mez dalekosáhlým plánm dmyslného titána, který jako zachránil gigantomachii bohy, chce nyní zachrániti
lidi
ped
bohy, který Zeva
uznává jediný Osud za pána svrchovaAvšak Prométheus není spokojen pes všecky své velkolepé úspchy. Nevysvtlitelná duma leží na nm, i jde, aby se jí zbavil ptáti se orakula své matky Themidy, a toto mu radí, aby nieho, bud to cokoliv od boh nepijímal a stále byl
jen na oko
ctí,
ale v duši
ného nade vším.
233
ped
jejich
lstí
básník,
V scén
na pozoru.
sob
proti
tetí postaví
dobráckého
oba bratry,
úinn
velice
úzkoprsého,
ale
pla-
kterému se zdá, že již již smrtelní zaínají zneužívati velkých dar a výhod objevem ohn jim poskytnutých, a hrdého, stále k výši tíhnoucího Prométhea, který bratra varuje a sdluje mu vštbu matinu. Sotva Prométheus odejde usne Epimetheus, a tu mu již pivádí Hermes vtlenou myšlenku Zevovu, slinou Pandoru, již mu bohové, darem za cho dávají i s onou mychého Epimethea,
thickou vázou, ukrývající v
sob
veškeré bdy, zlo a utrpení lidského
pokolení. Potšily Epimetheus okouzlen spanilostí Pandory a obávaje se Zeva,
dar
odmítnutím
jejž
varovný pokyn
bratrv,
na zem v
neblahý
její
obsah.
obyvatel údolí co se to dje. Tento v tom pichvátá,
se
lest
boh
a
že
shledá,
Uzave aspo
nechce,
zapomíná na
podob
otvírá
koue Úinek je ihned patrný. Strach a ds zmocní a pibhnou valem, by zeptali se Prométhea,
víko osudné vázy a vypouští
i
uraziti
nejen že Pandoru pijímá, nýbrž
ji
otevenou vázu, uhodne ulétlo
mimo nadji.
zachová v potchu.
Pošle Epime-
všecko
tuto a lidstvu
vidí
hustého
již
z
vázy
svj žalupln nahlíží, aby vázu zakopal do stedu zem a pivalil na ni ohromný balvan. Co tento spchá vykonati rozkaz bratrv, zstane Prométheus s Pandorou sám. Pozoruje ji thea, který blud
a
hnv
jeho ustupuje pomalu obdivu.
I
on podléhá kouzlu ženy
jako sbor smrtelník z dálky Pandoru pozorující.
svdným
Tuší a
pvab
cítí
zla
a
bdy,
z
ruky ženy íhají, chce jim odpomoci do budoucnosti a domnívá že vyslovením mocného zaarování otupí zlo v duši Pandoin,
které
pod
závojem krásy a
na lidstvo
se,
vdechne
jí
V
svou duši vlastní.
úmyslu tomto
ji
oslovuje:
Symbole štstí, syntheso pírody, úplný živle ty, záící stvoení, plesavý pohybe, slavná ty vidino,
všemocný zázraku, Pandoro, Bohyn, poslechni Titána
Viz
ped
áru!
sebou rod tento
trpící,
jenž hynul pod zlem, jež jej drtilo, byl
Bohy opuštn, kteí
pes moje
jej
zniit chtli,
na spásu svojí eká. Tento rod nezuá té v jádru tvém, tento rod efemer zí tebe plát a zdraví t, neb touží po tob. úsilí
234 Ó, hmoto záivá, když svou
ti
duši dám,
zda budeš k spáse lidstvu?
Dosud jsou
suroví:
ui
je
dosud v jhu hmoty jsou:
cítící,
ui
je snivými,
dosud jsou bloudící: u tebe staví krok,
hrud
Ty
jejich
poj ó,
neplodnou
úsmv tvj
oplodní.
pochopíš-li dráhu svou, tu královnou
t
lidstvo prohlásí.
vlast a milovat a tšit, záiti
jemná hmoto, ukoniž barbarství, a nepohrdá lovk
vše pudy oisti,
a nezabijí
sob
Ty nastup místo divých vášní v Ty usmíváš se, chápeš slávu, k
Sn
více bratry
rovného! jejich srdci níž té
volám?
královno a chimér,
v taje rozluštní vidím, jaký
mít budeš úinek na slabodušnost lidí. Jen tebou stanou se jemnými a vytrvají na míst,
krb tebou založí Taj nejvznešenjší vám chci odhalit, rod liddký, místo aby rodil se jen z harmonie pírodních se udrží jen ctností tvého
Pandoro, ptej se svých
sil,
tla vzácného
boh,
v nich klíí tajemství
Pandoro, slyš ve svém omdlení mladistvé výkiky!
Pandoro, viz bytost, která vznikla z tebe, a nyní se nazýváš Matkou, já
zdravím t, vznešená velebnosti!
Sklon se nad kolébku ó,
svatá,
Pojd
z proutí
Božská Bytosti,
a viz ty plénky,
ty zdroji
lovka!
vlast a milovat a tšit, roditi,
která budeš krbem, rodinou,
ty,
jež budeš
nžnou pannou, vážnou matkou
pozdji,
jež vtlíš oddanost a dobrotu,
jež zrodíš národy a ty
nová Hero,
stvo svou
lovka
msta, t eká,
lidstvo ty
podruhé
nhou, plesem bezmezným!
Tak odevzdává Prométheus lidstvu Pandoru jako matku píštích pokolení. Díve ješt vezme s oltáe ohe, který urval nebesm, a vrhne jej na Pandoru s tmito slovy:
A
nyní, Pandoro,
pojd Jej
mé
slovo chytlo-li té a zajalo,
plamen zakázaný, Ohe nebeský! dotkneš-li se srdcem smlým, blíž, viz
235 ty
budeš vdoucí a dobro od zla rozeznáš,
ty
rovna budeš Bohyním
I
vdt ?
Chceš chápati, chceš
Chceš trpt, milovat, chceš
žíti?
Pandora (b
velkou odhodlanosti).
Chci!
Prométheus. Tož
silou
ohn,
jež jsem urval
nebesm,
Pandoro, pijmi jsoucnost, znej zlo
V tom
dobro!
i
pomsta titanová. Spletl sít boh, zlomil krok jejich nástrahám. Pandora mla pekážet a škoditi rozkvétajícímu lidstvu, mla je zniiti vášní a sobectvím, nyní stane se matkou a
bude
aby
je
Ona chce k
je milovat.
vdkem svým
bohm
zpt, a Prométheus
jí
radí,
radji bohy stáhla k zemi. Pandora.
Jak V Jak? Jak?
Prométheus. Své srdce
obra k Olympu,
tam vrhni svdný paprsk oí svých, rt své všecky stel tam úsmvy! Svá otev ramena, boky své, pod šípem touhy tvé tam padnou Bozi jak ptáci ranní! Vy Olympití chtli jste mé dílo zniit, však zbra obracím proti vám! Z Pandory nový vstane rod a smlý luk tvojich
—
a
její
dcery vám se
zalíbí,
V
jich sestoupíte lože!
A
tchto Bohové
o Nesmrtelní!
se smísí s lidmi,
neb tomu Osud chce!
To
jest
poslední dílo Prométheovo,
Já zastavil se ve svém úkolu, jsem stela ztracená, jež stihla
cíl
jsem nž, jenž dojel a se rozpadá, lo zdrcená jsem u skal pístavu.
jak
a láme
dále
bc,
sám vyznává:
236
as
Ach,
Však
byl, pospíšit!
Bože, Bože neplodný,
ty, žárlivý
jenž nedovedla ani dobro chtít,
Démona
jenž
poslal místo sebe
jsi
v ten úkol vznešený,
jenž slyšíš
mne
a slídíš s výšin Olympu,
Smrtelných!
ty sestoupíš ve lože
Z
dcer Pandory ty budeš míti syny,
6,
A
Miste Blažených tchto lásek jedna pede všemi 1
z
proradná, osudná
t
svrhne
s
trnu,
kde mníš, že sediš pevnl (Hímá.)
Ten hlomoz,
to jest soud.
(K
Vy
sboru.)
Smrtelníci, jež jsem miloval,
Svj mne
mne mjte
v
pamti!
úkol Prométheus dokonal,
Bozi poslali,
mne Bozi
volají!
Sbor.
zsta v stedu vrných svých Ote, Prométhee, neopouštj syny své!
Ach, Prométhee, Bože, náš
Vrací se Epimetheus. Zakopal dle rozkazu bratrova danaiský dar
boh. Prométheus
jest spokojen
já napravil tvj blud, bud chotm Pandory a v míru živ bud s Mí brati Titáni slézt Olymp nemohli, tož Bozi budou sestupovat na zem,
Máš odpuštní mé,
ní!
—
ne více k
le
boji, hrdí, ozbrojeni,
v škraboškách a plni hanby,
vášn.
Ti nepišli sem svtlo pinésti, tož
V
obratu
pijdou k pádu zde a svému zhynutí!
tvrí síla Peladanova. Dj stejn A ist ze skutených fásí myth pímo klesli v své ethické cen pouze tím stálým
tomto vrcholí
hluboký jako duchaplný.
takka uhádnutý. Bozi
záletnictvím svým, ztratili svou aureolu smísivše se s rodem lidských eíemer. Tato zcela nová transfigurace starého mythu o Pan-
!
.!
237
doe
Je to jako známé vejce Ko-
jímá neobyejnou pravdivostí.
lumbovo. Ale rozluštiti to tak prost a nehledan
A
1
Pandora, která byla vyslána na zhoubu lidských efemer,
žakou Prométheovou. Vyznává sama:
se stane pravou
Ba dcerou Prométhea, dobe zbrdám
já Boby zapírám a
mn
dali život,
ty jsi
mj
mém
v
pán,
díle
jsi to
dl,
jimi,
však tys dal mi duši,
mj
Zev
—
budeš pokraovat
soucitem
1
Pandora. Já chtla bych
t
zachránit, já
chtla
.
.
Prométheus.
Ty nemžeš, ó, Ženo, potšiti Prométhea! Neb rány Ducha lék neznají, je pouze smíí Ten, kdo stvoil nás. Však potšíš mé syny, ty lidi,
kteí nebudou mít
vdce
jiného
než sladký vzhled tvých oíl Ó, panno, luzná bud! Bud! dosti ó, Matko, budiž vznešená!
Jen tebou staré
záští ustane,
jež mezi Smrtelnými, mezi
Ty vzácné ten
t
upímná!
Bohy ve.
srdce, trpti jež toužíš,
Démon, jehož korunuješ svou dnes zve,
ti
dílo,
žehná jak své Dcei (Hromy.)
Pandora padne polekaná. Moc, Síla a Hefaistos zjeví se na seen. Moc v rudém hávu opírá se o dlouhé železné žezlo, Síla v rouchu erném povznáší dtky s dlouhou násadou a s etnými pramínky, ozbrojenými ocelovými háky.
na
hlav,
etzy
s
otevenou
tunikou
a kruhy, u opasku
visí
Hefaistos
objevující
mu tžké
pravé
s
ovální
kladivo a pytlík
bíky. Prométheus kleí a posud jich nevidí:
apkou nese
rameno, s
he-
238 Prométheus. Ó, Ty, jejž ve každé jsem
vci
hledal,
nepoznám, jenž nemáš jména, Pane Osudu, ty prvni píino, ó, Bože jediný, ó, Svtlo nestvoené,
jejž nikdy
ty Absolutní, tebe žal
mj
vzývá!
—
Zeva jako mne já v nelad to cítím vlastních myšlenek mne neslyšíš vfc — padám! Jenž's všecko stvoil,
Ty mlíš
—
já se
já zapuzený
—
dsím
já zavržený nástroj
tvojí
—
božské vle,
ddic úmysl
tvých božských,
jsem sám, ach sám pod záštím Zéva!
Mj
bezmocný duch (Hromy.
—
stojí
—
já jsem proklet!
Vstane a uzí
Moc
a Silu.)
Ba, vskutku toto není marná hrozba hlas
Hromu
Zev posýlá
Moc
;
chraptivý nelže, posly svojí
již
zášt
a Sílu!
Jde Hefaistos
s
nimi nesa kruhy a
etzy.
—
Však já jsem Nesmrtelný, já jsem Bh Zda budu v Hades vržen ke dnu hezdnébo Tartaru, živ sražen v propast stín? Kde vzení jest hoduo Prométhea? Kde šibenice vzrostá dost pro divného tak zloince. i
kterého dobré skutky celý vesmír plní? (Moc vztáhne své železné žezlo a
Sfla
své dlouhé dtky.)
Ú, vtry rychlokídlé, vy ek prameny, ty nepoetný úsmve vln moských, ty matko bytostí všech, Zem! a rovnž Slunce ty, nesmírné oko svta, ó, budte svdky mého neštstí! Ó, Matko má, má Matko vznešená, ty Ethere, ty svtlo nekonené, v nmž se svty hýbají,
zde katy vizte, vizte
etzy,
a Ty, Ty Bože bez jména, jenž porouíš ó.
spjte v pomoc tomu, jenž pro
i
Osudu,
spravedlnost trpí!
(Moc a
Sila se piblíží
opakujíce své velitelské
—
posuky
peklad zachovaného díla Nyní zaíná druhá ást trilogie „Prométheu spoutaném". Je podán doslovn
trilogie Aischylovy o
239 až na
nkteré nepatrné odchylky, které
pimené. U ného, v
ásti této se nezastavíme. Nepatí
Ale jednoho se dotknouti dlužno.
Aischylovi.
pravd
geniálního
jakým
obratu,
moderní scené
se nezdály
se
Peladanovi, nýbrž
Myslím toho šastmohutných
zmocnil
zaátku
postav Moci a Síly autor na konci práce své, pejav je ze díla Aischylova.
proveden
Tak
jest
mistrovsky.
I
pechod
z
doslovné
rekonstrukce k dílu vlastnímu užití
ádk
prvních
známého
monologu Prométhea pipoutaného je vzácný coup plný vervy a síly. Po této introdukci mže se rozpoutati ten orkán poesie, jehož torso nám zbylo, celou silou. Odkazujeme tenáe k dílu Aischylovu
k
tetí
pekladech pístupnému a obrátíme se ásti ztracené a pihlédneme, kterak tuto rekonstruoval v eských
Sar Peladan.
III.
tená
pamti
nebo vzpomínek opt si je proetl, jist jej znepokojuje stará otázka: Jak by byl Aischylos dodlal toto bez odporu nejvtší dílo antického dramatu? Tyí se ped námi v torsu Aischylov heros jeho v takové imponující velikosti, že jest vru tžko mysliti si k tomu rozešení problému, které by stálo na výši a úrovni této nás došlé druhé ásti trilogie. Bojíme se, aby hrdina netratil v díle tetím na své velkosti njakými ústupky svtovládci, neb aby snad neumdlel Má-li
jestliže
veden jsa
dlouholetým tím
v dobré
tímto
torso trilogie Aischylovy,
rozborem k osvžení
utrpením,
aby
svých
na vrub heroa
nezvítzil
trpící
Obava ta jest docela pirozená a není tená dnešní zajisté první, kdo by ji vyslovil. Mimo to jsme si zvykli Prométhea pokládati za typ odboje par excellence. Tak prošel rukami celé ady básník a nemalých, tak upevnna a zcelena jest jeho monumentální postava, že bychom tžce nesli každý sebe nepatrnjší prohešek na jeho velikosti. Tento utkvlý takka typ Prometheovský je tak silný, že snadn zapomínáme, co tak trefn po-
lovk.
dotknul Paul
eckém*) *)
de Saint
-
Victor
ve
že duch hellenský vzpíral
své
studii
o
starém
se zoufalství a
Paul de Saint -Victor: Les deux Masques
I.
divadle
pessimismu a
pag 342 a
násl.
240
nieho nesmiitelného. Mír mezi rozpouta-
že prost nepipouštl
nými
živly,
Proto
pes
konená harmonie všech spor všecky své velkolepé krásy
jeho ideálem.
byly
ádu
prvního
není
ani
Swinburneova „Atalanta v Kalydonu" istou odlikou dramatu antického, a proto, jak jsme
již
naznaili,
nemohl sáhnouti Shelley,
duch eminentn revoluní, ke konci starého mythu a musil básniti
cem i
vy-
bohy vyznl harmonicky, a tomu píkazu se podrobil
lidstva a
Aischylos. Šlo tu jen o
mohl
si
konec nový. Genius hellenský kázal, aby boj mezi zástup-
zpsob, jak
odvkým
smíiti se svým
Prométheus se
provésti, aby
Prost
nepítelem.
kapitulovati
nesml a nemohl zlomiti takovou žulovou postavu nelze, ohnouti ji, rovnž nedstojné. A pece musí trilogie vyzníti smírem a sou;
jest
zvukem.
Je
drama ješt
vedle požitk ryze hierofantické.
vivendi" mezi
kevním s
A
v
obad
nm
živly
náboženských theogonické a
njaký „modus Zevem. ekli bychom výrazem cír-
tak chtj nechtj musil býti zjednán
Prométheem
„laudabiliter
co
tím,
za Aischyla ástí
i
esthetických jsou
se
nazývá Paul
a
subjecit"
de
o
Prométheovi; je „une
Saint-Victor
to
stejné
soumission
hono-
rable."
Nám, kteí se tímáme typu zejména básníky doby revoluní vypstovaného, není dobe toto „estné se podvolení" arci valn po chuti, ale co naplat, genius hellenský ho vymáhal práv, a snad tu požadavky
kázn
a
ádu
kladeny
byly
nad
výše,
požadavky
krásna a poesie.
V
ztracené tetí ásti trilogie Aischylovy byl
métheus
z
pedveden Pro-
Erebu opt na Kavkaz vytažený a tam pibitý.
Vky
pešly pes muku jeho, trest stále trval, ale bu mu titan zvykl, bud se hrzy trestu samy vyerpaly a otely, trest byl snesitelnjší. Sup játra heroova hltající zjevoval se v mezee tídenní, místo titan zaujaly tšitelky Okeaniy, mihl se kolem Herakles, jemuž vštil Prométheus píští jeho práce, a tu Herakles s prosbou k Apollinu patrn na pokyn vyšší sestelil svým šípem neklamným 1
žravého dravce,
zdrtil
pouta
titanová a
ovnil
haluzí vrby jeho
blesky rozryté elo.
I jej
Zeus k tomu aspo mlel a strpl to. ponkud zmnil všemohoucí as. Nebyl
jist jsa
své
moci a bezpeen
své
I
on uinil ústupek.
již
žárlivým tyranem,
svto- a nebesovlády,
stal
se
l4i
mírnjším, snad i ponkud vycítil kivdu na Prométheovi druhdy spáchanou i pílišnost trestu vytrpného tak bohatýrsky. dnešní terminologií: Zeus udlil Prométheovi amnestií, ba více, poZa to mu Prométheus volal jej na Olymp v ady Nesmrtelných.
eknme
zjeviti
nechtl; ekl
Zevv
podvrátil
mu jméno
jeho
nejvvšší
ústupku Prométheova byl tu
bh
vými ekl druhdy
mu
jímž tak díve byl
vyzradil tajemství ono,
toto:
oné bohyn,
vyhrožoval a jehož
kterou by satek
s
Však vedle tohoto ješt jeden háek. Ústy Hermeso-
moc a
vládu.
„Nedoufej
v konec
svého
utrpení,
pokud jeden z boh nezaujme v pochmurný Hades". Toto bylo jednou vysloveno a slova boha pece platí a nelze jich prost odvolati nebo vytoiti. Tu naskytl se kentaur Chiron. který náhodou neblahou porann byl stelou tvoje
Heraklovou, otrávenou krví hydry, a
Zvdv
bolestech.
Tak
svíjel se
v dlouhých a tžkých
podmínku, na které závisí
vzdal se dobrý kentaur své
dobrovoln.
místo a nesestoupí za tebe
se
vyplnil
vykoupení titánovo,
nesmrtelnosti a sestoupil
v podsvtí
výrok Zeva a Prométheus mohl
býti
definitivn osvobozen.
ekli jsme již, jak se odchyluje toto smírné zakonení od moderního traditionalního typu Prometheovského, a tím zárove
zejm
jsme ukázali, že v nové své transkripci starého mythu Sar jíti ani jinou cestou pi své pozoruhodné rekon-
Peladan nemohl
strukci staré trilogie. Mla-li býti celá v
duchu Aischylov, musila Jest ovšem kolejí.
vyznaenou pak vedle prvních dvou siln dramatických díl
tetí
její
lyrickou
ást
ubírati se touto zde
ást více apotheosou smírí, jakousi aureolou nad rozboueným moem
práv
celku. Ale to jest
ml-li autor
vren
tato tetí
hellenské a jinak se to ani státi nemohlo,
býti tradicím
eckým.
Tak se otvírá tetí ást rekonstrukce Sara Peladaua zcela souhlasn s postupem dje již naznaeným. Na Kavkaz vbitý Prométheus otvírá scénu velikým monologem :
Být nesmrtelným v mukách svých, žít
umíráním místo dn,
vše úzkosti vyerpat rostoucí stále
a zoufat v pítomnosti, zoufat v budoucnosti,
kiet,
trest,
jehož hodina by smrtelníka zabila,
nést Jar.
rok,
lkát,
krvácet, se svíjet tisíc
muky, které
Vrchlický: Nové
pedí
každé pochopení,
studie a podobizny.
*"
242 žádný jazyk,
jež nevysloví ó,
umít!
ó,
skonit!
Jen abycb mohl vyrvati
z bytosti svojí
nenávidnou nesmrtelnost! lile, kídlem snáší se pes Zevíiv ke mn jenž kivým zobcem rve tne' vnitnosti. to tetí
zai,
den
mé maso tnbé
zas,
má
játra narostlá
zas vábí hltavého ptáka tyranova!
Ach, ješt kolikrát za živa roztrhán já
mám
se zbudit, fénix bolesti,
pod spáry orlovými V
On
má
vábá, krouží, uniká,
strach
.
.
bok mj hojil, dnes jemu skytám obnovenou pastvu dsnou Však on se zvedá a v oblaku mizí
Ti
dny
se
.
mj
pedzvstí to, že Té chvilky úkoje tecT
Jest
.
.
.
vykupitel blízko?
nešastný,
užij,
své seber myšlenky. j"ž rozptýleny útrapou
Co asu
.
.
1
prokvílel js^m vzdálen svtla
ve hloubi Tartaru a na
Já po slunci jsem po vánku noním, a ztišením
mn
dn
lkal, žár
trojí noci ?
jehož loupá tla,
který mrazí,
žíly
bylo,
když Kyklopové v plái vztýili
mou skálu Skyckou na srázy Kavkazu. Tu slitování mla píroda, tu vtry se obrátily a kroupy, sníh a blesky
kol padaly, však
Jak
nha
mne
se nedotkly.
schvátilo cos línou hmotu,
mne litovala skála. Sám nesmíený Zeus
dál
nenávidl!
Ach, umít! ach, skonit! O,
O
dse
Nutnosti a Nesmrtelnosti
lidech nevím
za tisíc
rok
nieho,
vzrostla
ni o jich
rodech nových,
umní
a vstaly chrámy, zjevil se dav soch a lyra chvla se pod prsty Efemer jež tvrci byly též a
A komu
bohm
podobny.
rovnám? Zda démon vtší boha jsem než já se
lovk
Olympští hodují a lidé umírají, já trpím umíraje a jsem nesmitelnýl
bídnjší?
U'd
mní
Vše v kosmu jen bez
Za
moji
se a vyvíjí a roste,
promny muka Prométheova! muku jakou odvetu
mi chystá Osud? bych sestoup
—
dost hoduou není stolikou
Zevv tri
Ne,
šibenice svojí stoleté desetkrát!
s
se zmírní
Když tla bídného
já cítím v
sob
ke,
pravé klíit božství.
Ach, bolest, bolest, to je onen taj, to spojka jediná jest mezi stvoeným a Nestvoeným!
Jak povznáší nás, jak vše vysvtluje Dar vštby mojí pestal, já nezím v doby píští, však pravého tu Boha myšlenku
!
svt.
skrz tajemství všech
Já chápu, chápu utrpení svoje! Já prožil na sob let tisíc neštstí, dsného trápení a chabé bezmoci, již smutné lidstvo bylo dlužno Osudu!
ohe mu
Dav
a
já vybavil je z
ním svou
s
dan
duši,
strašlivé.
Též smlý Atlas globus na sám nese nyní svt,
se vyvolal,
já v slepé oddanosti
jsem
bím
vyvolal
si
dsnjší,
já nesu tíhu brutálnosti, zloinu, desíti! chyb, blud lidských
vk
Já ovšem
lidi
spasil,
ád
však svta
chtl bolných
rok
tisíce,
za všecky já jsem trpl sám, a proto ohromné jsou muky moje.
Ty božský vy zdroje ty ty ty
ethere,
ty
moe
vtry rychlokídlé, plá
vy
ek mí
jasu,
mj
proudné než
kterém svty jdou,
v
nesoucí,
mé
slzy,
bezpoetný vzdechu moských vln, Slunce, ty nesmírné oko svta, svdku mojich nesetených bd:
Zde Boha vizte pro lovka v plen Zde vizte smlce, jenž by lidi zbavil I
Je zavít odvážil se v hrudi vlastní! Kdy, svdci muky mé, uzíte slávu
Ký
svit
má
mou?
zdeptaná pouta ozáí?
Ach, duch
mj
dar
vštecký.
ztratil
zoufalství!
stísnn bolestí ltí'
244 Suail konec torné bídy?
Má
sila
Na
u konce jest. Osude?
slovy
marnými zle vzduch
já
bouím?
Je muže slyšet Zeus a mysliti, že plesám.
Tak
uiniti totik pro bohy
lidi
i
a pro sebe tak zstat bez moci
dse, orel, katau zatmívá tpytný azur skvrnou kídel svých
Ó,
Ach umít! Ach skonit! Ký je to ruch, kdo slézá horu zas? pod jakou nohou ítí se zas s hlukem kamení/ Zda blíží Bh se, lovk nebo démon? Kdo mže slézti tento vrchol svta jen z rozkoše snad, by zel hanbu mou?
A boh
záští jak uznalost lidská
mne zapomnly stejn Ó, pozorujte, slovutní zvdavci,
zmožen v okovech hanba Olympu,
jak Nesmrtelník jest
jak
obt Zeva denn mru
živá,
a rodím
se,
bych zmíral zas
pro blabo lidstva!
Ach, ký to tžký krok!
Kol sebe slyším
Mne dsí
ader mocných
oddycháni
mi pibližuje
vše, co se
,
.
.
.
Místo Okeanidek staré tragedie je to sbor titan, který chází ohlásiti Prométheovi zrnnu v celém ádu svtovém.
Ta
pi
milost sestoupila v srdce Zevovo,
vše v souzvuk splývá, mírní se, jsou volni Titáni, jen Prométheus lká dál v utišeném kosnm.
Následuje
amnestie
všeobecná
druhdy
zbouenýcli
Prométheus. Váš
soucit
sílí
mne
a jest mi úlevou,
se slepým Ephialtem co
pak
Vdce Jej zhojil Apollo
/
stalo
se?
sboru.
ten nesmrtelný cithared
se stal ochráncem lékaství.
Prométheus. To umní
já obje\il
A
Klytio a Polyhotés?
titan
245
Vdce
sboru.
Byl první vzkíšen Bacchem
Kos druhého pak svtlu
pi
orgii,
navrátil.
Prométheus. Což Gratiou? Agrios? Thoon?
Vdce Dva
žití
sboru.
vráceni se stali veleknzi,
ten Artemidy, onen Aresa,
Thoon
z hlubin vstal,
kam Poseidon
jej
sklátil.
Prométheus. Ó, tebe. Encelade, znám, 1
tebe,
i
tebe, Porphyrione!
Akyone, mluv, co dlá Atlas, bratr
Vdce
mj ?
sboru.
Dí vštba: dále ponese on svt, až jeden najde se, jenž trpí za všecky.
Prométheus. r\ch, jeho osud Než ke
mn
mým!
—
Co
lidé
dlají?
pišli jste, co zemí prošli jste a
co lidé smrtelní,
ím
nyní jsou?
Ach, o tch, mluvte mi!
Sbor.
moudí
Ti šlechetní jsou a
neb lásku
Boh sob
tvojí
naukou,
získali,
my všady smlosti tvé zeli ovoce, tam tpytné chrámy stojí, lesklé píbytky, rod jeden pak se vznes' a nade všecky plá, Athéna jeho ochránkyní
jest!
Promotheus. Ó, rode titan! Ó, dti Nebe, Zem! po krvi brati mí a brati osudem, již hešili jste proti Osudu, jste volni, svobodni,
mst.
246 kovové bráuy Tartaru se otevely
ped
vámi,
co dal já trpím trest na štítu Kavkazu.
hrzo, zas tu Zeva strašný pes, vzduch zmítá se pod jeho perutmi.
Ó,
O, spravedlnosti,
ó,
matko, soucit
mj!
Ty, bože neznámý, jenž velíš Osudu,
mne neopouštj Ty kdybysi nebyl Zrak otevít se bojím, Spravedlnosti, matko ;
.
Vdce
.
.
sboru.
Hle, stela protkla orla;
erné kídlo,
krev barví jeho
jež se níží,
padá a se toí. Své oi otevi jen, Prométhee, tvj katan bez síly se nyní válí, víc nedrží se,
vc
zniená, po tesích Kavkazu!
Herakles vstupuje na scénu všady
na svých
pes vli Zevovu
cestách
osvoboditi
jej
On
vykonavatel spravedlnosti
pomoc. Chce Zde velmi taktn odmítá
Prométheovi
nabízí
s titany.
svou
Prométheus tento návrh. Zdá se mu kapitulací
ped Zevem
Herakles.
Já
t
s
s
mohutuými titany, již jist budou tvého akanu, Alcide, osvobodím
chtít,
Prométheus.
vle má Osud nechtí tomu pokoen jsem, potebný jsem Zevu. Já pouze mohu zmásti spiknutí, Nezkoušej toho
i
:
A
jímž ohrožen jest jeho trn.
On
svolil,
tvj luk slavný aby
bych mluvil
Konen;
naež vští Heraklovi jeho,
jeho
já
stelil orla,
mlet budu
vždy.
podniky
píští velké
sám však pevn pokrauje: Tvá
páž, jež
Nemejského zadusila
ta pouta nestrhá,
A
lva,
skovaná Hefaistem.
kdybys mohl, já bych odmítl, stálost obti záš kata pouze vzpruží.
neb
i
tragický osud
!
:
247
pes vli Prométhea
Herakles
chce
jej
osvoboditi
násilím
Jak nemocný jest nucen ku záchran operaci, zdríme a ta pouta vyrvemež!
ty skály
Titáni souhlasí,
plné
jasn
Promethens se brání ve výmluvné
blesk a ohn. Kus tento boj
neobyejn
jest
básníkv, jak se drží velkého
typu
zajímavý.
svého
apologii
Vidíme
hrdiny,
jak
zápasí o každou píd jeho odboje, jak nerad ustupuje násiií Herakla a titan, on nechce soucit a milosrdenství,
chce úplnou rehabili-
taci svou.
Pináší zvst, že i na Olympu prospch Prométhev. Žá iá Zev pouze
Spor jejich peruší Hermes. se obrátilo
známku
mínní boh
ve
Avšak Prométheus
lítosti.
Ten, který mlel a trpl
i
rok
to hrdé zamítá. tisíce,
zde spoután, drcen, užírán za živa, jenž zstal nezlomným, ten,
jehož vytrvalost žula jest,
teu
má
se vzdáti
na prázdná jeu slova?
ekni Bohu svému, jenž nezuá lítosti, že mám svou sílu zas a trpt mohu dál. Jdi,
Hermes.
Ty
šileuý, odmítáš
vykoupení
?
Prométheus.
Kdo spravedliv jest, milost zamítá. vzen teba na hodinu jen, ten sleduí mžik své nedám šibenice za Zevv tru
A
Hermes.
Na
doufáš?
Prométheus.
Na
lítost
Zevovu a klešt Hefaista
Hermes. Šílenství nevýslovné!
248 Prométheus. Já ekal
roku spravedlnost,
tisíc
pro chvíli poslední sebe zradit nemohu,
kdo vidl kdy, že slab jak žena tesoucí Nebesm jsem zvedal za pomoc?
se ruce k
Prométheus neutee trestu svému, kdo jej velel, sám jej odvolá, ten, kdo mne spoutal, odpoutá mne sám.
ten,
Hermes.
To Když
vle
Zeva,
osvobodte násilím
titáni, jej
!
Prométheus dále zdráhá, posýlá Herakles Hermesa vrn oznámil,' a zatím vyká sám u tvrdošíjného titána. V krátké dob zjeví se Athéna a Hefaistos nesoucí klešt a náiní své kováské; Patrn tenkráte kapituluje Xevs, posýlá vlastní dceru svou v prvodu toho, který Prométhea iii
se
Olymp,
aby Zevovi vše
pikoval. Athéna. Nuž, k 8
Ilefaiste,
dílu,
té skály
rozkaz božský vykonej
nad propastí
odpoutej genia a zbav
visící
okov!
jej
Ohe ukra
On
nám, však za to dal nám blesky, jsou vyhlazeny zhoubné následky té jeho smlosti, jen plody divuhodné zbyly po
A
zví,
ní.
že Zeus lituje svých kivd, je napraví,
že ode dueška rovnž lidi miluje, když vrací jejich ochránci zas volnost.
A a
s
prudký
chutí dá se dialog,
chmurný ková
který následuje,
z
Lemnu do
práce.
díla Peladanova.
Athéna.
Na
takým povídáním otálíš ? Boha rád, jejž
O, máš-li toho
pak pospš
slavit
chtjí Bozi.
si!
Hefaistos. Ach, velkou radost
mám
v
Srázný
patí k nejkrásnjším partiím
svém
srdci,
v krvi své
!
!
249 Athéna. Svou rychlostí
mu
radost udlej
Hefaistos.
Já chvátám již, ó, budiž požehnána mých rukou práce marná! Athéna. Isežehuej, spíš užíti jich hled!
Hefaistos.
Jde tžko
tato práce vznešená.
Athéna. Jen pospš, uchvátí tvé klešt Herakles! Hefaistos. lile,
kruhy rukou jsou již odpoutány Athéna.
Dál, vyrvi
heby, aniž bys ho
ranil!
Hefaistos.
Mít bude ruce volné v okamžiku!
Athéna.
Heb
vyrvi,
pouto zlom a vytrhni!
Hefaistos. lile,
volna jedna páž a bez zranní!
Athéna.
Spš
druhou
uvolnit,
a
Zéva pozná dobrotu!
Hefaistos.
Ach, krásné
nad
rám
dílo
mé zde
Herakla
i
dlá. kladivo,
práci titan
l
250 Athéna. Nech, Hefaiste, mluvit jen svc kle ty odhr etzy a bok mu uvolni
Hefaistos.
hrud uvolnnou má!
Již v díle jsem,
Athéna. Spíš uvolnit kruh jeho stehen
teti
!
Hefaistos. Ba,
v
mžiku bude
to
Athéna. IV
[
nohy odvaž mu!
Hefaistos.
Je sladké slovo
tvé,
však velící jak pohled tvj
Athéna.
Jsem jak
však myslím, jednat dál
ty dojata,
Hefaistos. Hle, volný
Prométheus jest
bez hnutí,
te
jest svými
údy všemi!
sveze na zem, jeho nohy
se
open
o ská'u,
ruce na
pdy
se dotýkají,
adrech skížené jako ve
vytržení.
Athéna.
Tys dsné na
tajemství své nechal pro sebe,
nm
a
visí
Dív
tebe zneuznali Bohové,
mým
píchodem, mou pítomností, hlasem mým,
volný
boh
jsi
bez každé podmínky.
Prométhee, nyní volný te,
se Bozi kají
a již
mého bezpeí,
pece
ó,
I
otce
však
velkolepá
v plném
ped
hymna,
znní
tebou a v
litují!
kterou
transkribujeme,
a vytrvání Prométheovo
;
propukne
nyní
Prométheus,
akcentuje znova
kapitulaci
!
!
?!
!
!
251 Ty božský Ethere, záící jasnosti, ty tpytné zrcadlo mých bouných myšlenek, vy rychlokídlé vtry, jež sladké
vn
sem nesly trpícímu na Kavkaz,
jste
ek, vy slzy pírody, vy nepoetná proud rozpjetí, všech matko bytostí, ó, Zem! Viz dít své, vítzí utrpením Ty rovnž Slunce, svta svdomí, vy zdroje
plá, jiski,
zá
a aureolu tkej
paprsk ohnivých kol rostoucí mé Ty pírodo k mé muce soucitná, se v radosti te se mnou tš, z
a
slávy!
ona sestoupí se strání Kavkazu,
by okála hrud smrtelník všech (Chodí a yládne rukama.)
To
není plachý sen
Jsem
!
volný, osvobozen, vítzící
duše tmí se, dsné peludy v ni trí vzpomínek Však na mém tle není stopy muky, mé maso zapomnlo, není jizvy tam!
Má
Ach, tys ty,
mne
chránil,
kdyá jsem pochyboval,
Bože jediný! (Sklesne na kolena a skíží ruce.)
Já nyní našel
t
a já vím, k
jen v utrpení, o
nmž
tvé jméno, které
neznám, je as Dobrota
víme, a jen v obti,
mne stvoila a ježs' mne zachránili, mne v té chvíli vítzné myšlenky mé žár to dosvduje, té chvíli mlí Osud sám
Ty, ježs'
te te v
posilu
a Moiry ekají a Bozi mlí,
na tluku srdce Prométhea
visí celý
svt!
Ó, pane Osudu, o tvrce Boh,. svou božskou vli mi vdechni,
ím ím Co
ob
katu povinna,
proti
zlob
ím
zlému spravedlivý,
moci?
génij slepé
mže
srdce,
co proti divým vášním myšlenka
Co Zevovi jest dlužen Prométheus? Co já jsem dlužen Bohm? (Zvedne
se
a vztyí, jakoby obtoval.)
!
252 Oceáne svt,
Slyš, Ethere, ty valný
chvl mou
jenž tisíc let se's
te Neb
ztiš
se.
Zem
záští a
mým
bolem,
se seber!
te
já chci Hci slovo
nad íslo silnjší, nad lásku krasší: Osvobozený že Prométheus Zevu odpouští!
Tímto problému
zpsobem ovšem na
nejkrajnjší
hran
ostí celého
Prométheus nezadává, spíše zde trpí autorita, nebo Zev již ústy Athény stál ped námi zcela kající a litující. A nyní vyzraditi mže Prométheus svoje tajemství: si
Zde tajemství
slyš moje.
chce se
Tvflj otec spojit
s
Nereidkou Thetidou
zákonným satkem. Dí toto Themis Gala vštbou svou: Že dít Nereidky Thetidy se stane mocnjší než otec jeho, Zev otcem bude-li, že trnu zbaví jej.
Athéna.
Tys vždycky vtší
osud sám, kde mstou by bylo mlení, vstup v souzvuk a vstup na Olymp, a sta se blaženým a sta se Bohem nežli
tvá šlechetnost se jeví,
Prométheus. Já rrometheem zstanu.
Athéna.
V zahradách Akademu mí Athénští
oltá vztýili tob,
z granitu
jejž uloupila, ten
ohe
plá
tam pro vždycky!
Prométheus. Já chrámem pohrdám!
Athéna.
Což vtlená
jsi
moudrost
?
!
253 Prométheus. Jest nejmoudrejáí ten, kdo nejvíc vytrpl.
Athéna.
Zev obejmout chce tebe
ped
Bohy,
Prométheus. I
ped Bohy jsem
potrestaný, vzatý na milost.
Athéna.
Tvj
duch se nad
mým
vznáší,
Prométhee!
Prométheus. Mí bratí
Titáni, ó, rcete
smrtelníkm,
že Prométheus pestal trpti,
nepestane však dál milovati
že
lidstvo
Jakkoliv se básník namáhá,
vítz a nezlomen,
aby hrdina jeho vyšel pece, jakou to stálo.
ped Bohy jsem
I
které
tají
v
sob
Jdi do všech
celou jeho
svaty a
když objeví se a
a je
lovk
rci
filosofii
knžím
životní:
všem,
myšlenky
odvahy a genia a dobroty, tvrce, heros, oddáu nebo chytrý z rodu Prométhea 1
Všem
te
zjevil taj
jsem,
nkterým
jen prospšný,
uiti jen budu jeho lidskou výminku.
Jest Hermesi taj pouze jeden, tím jest Bolest!
Tou každý
boje
potrestaný, vzatý na milost!
Prométheus obrací se k Hermesovi a svuje ství,
z
ob
cítíte
lovk
nebo démon muž' se vznésti i nad Osud,
výš nad Zeva a výš
až k Bohu jedinému, jenž nás všecky stvoil.
Athéna.
Ty zasvtíš mne
v taj ten, Prométhee'.'
mu
toto posel-
254
Prométheus Já nemohu,
tys
Žena
!
Hermes A mne? Prométheus. Já nemohu, noh duch
jsi
bez lásk\.
Athéna.
Tož vysvtli nám aspo tajemství, jímž /cv zstává Zevem,
když v
ty jsi
nevinný a
muenník
tom jednom sporu
Prométheus.
Dv ta
Moiry ídí vesmír celiký,
jedna sluje Kád,
ta chrání, mírní vše a v
prospch ídí
a vládne pítomností.
Ta druhá
sluje
Pokrok,
ta jde a sdruží se, objevuje, velí budoucnosti.
Tvj otec v jedné vtlen, druhou já jsem uskutenil Jsem jedinec a spolu pohyb jsem, on íslo jest a oddech v síle. Já pekroil svá práva, dále šel, než ml, on ztrestal mne, však píliš potrestul, že nyní z toho kát se musí
konen.
Herakles.
Tak nejsem dmyslný, ten taj mi objev
jasn!
Prométheus,
Ty
znáš jej
tvj kyj
le'pe nežli
otec tvj,
ten hlásá jej jak
moje šibenice
Pro spravedlnost trpti
!
255
A tímto se koní báse. Jest vru tžko pedstaviti si v duchu Aischylov zakonení pípadnjší. Ped soudným tenáem kapiZev i Prométheus tulovali vlastn ob velmoci svta Pokrok svta si podali ruce. Je to konen jakýsi smír, vysoce i ideální budiž ale doba nejnovjší odpovídá sama nejlépe, na jak dlouho jest možný. Zev zstal pes vky Zevem a Prométheus, nech si i poutí masku vymnil, zstal Prométheem,
= ád
:
—
—
vk
mír
ryze
jen
jest
básnický,
—
ideální
stará
ale
nad
propast,
ped vky,
jejímž kráterem stejn dnes stojíme jako
je
stejn
táž.
dosti a neteba rozvádti zajímavý problém Kdo teš, rozumj
Naznaili jsme až do pítomnosti.
Ale stránku
na dnešním jevišti
Sar o
—
Peladan
bez
divadlo.
pirozen
Nejvtší
—
mystické
vdl
á
vlasti,
Však
scénických.
Comédie
eknm
vytvoil,
provozována. zamítla
francaise,
oteven,
to
také
taková
zakuklení, co
cítil,
pál, aby jeho práce byla
si
jeho
divadlo
dvod
Jest rekonstrukce
na jeho
ohledu
kterém zde šíiti se nebudeme
a zcela
z
Tou jest možná?
má
Sara Peladana
rekonstrukce
velkolepá
celá
praktickou.
víc s
hru
ohledem
na obecenstvo a vkus panující.
Nechceme couzské
jej
se
má
Sar Peladan
—
zabírati
mu
jiné
každý
jako
rozhodlo pro opak,
k tomu
vbec
Kde
pítel
zajisté
choulostivé
otázky.
Ale
snad
divadlo
velké
a
gratuloval,
v této
lip
skutené
otázce? Já
poesie,
pochybuji,
ale
kdyby se že
by
se
odhodlalo.
chyba?
jest nyní
Divadlo poítá vádí, z
detail
samého Aischyla!
ale
Chovalo by se
bych
do
pravdu v své replice, že nezamítlo divadlo fran-
ehož chce
s
uritými
faktory. Jeho správa
nco
tžiti, a jeho návštvníci
nco ped-
poslouchají,
ím
se chtjí baviti.
Správa
nco,
z
eho
znají c
své
obecenstvo,
by okamžit tžiti
nemá
nemohla,
a
té
odvahy
pro
pedvésti
pouhou zábavu
256 nejsou
nejhlubší
problémy
lovenstva.
studovny myslitele a ne do divadla, které ztrácí víc a více hlavní
Ale básník
Kde Však
chce
pojem
o
Aspo
— všady,
svém umleckém
být slyšen
dnes
patí
nejen u nás poslání.
!
jest spravedlnost?
odpovdl
na
to básník
sám ústy svého reka:
Trpti pro spravedlnost
vjk
do
—
8
Rejstík jmen osobních
Ackermarmová Louisa 195, 224.
Adam
136, 137. 8, 39, 115, 215, 217, 220, 222, 226, 225, 239 240,
137, 144, 145, 161, 162, 165, 170, 173, 176, 181, 197, 202, 205. Beethoven 175.
Amkylos
141,
210, 219, 224, 238, Albert 55, 60,
218, 223, 227,
Benedikti 11.
255
Bertheroy 197. Billaut 198
Aleurdi Aifieri
t>6.
81, 95, 99, 100.
Arayot 199. Angeliko Fra 76, 79.
Annunzio
Boecklin 114.
Aubrey
Bonnires
Avenel
Bonnat
143. 104. 86, 137, 145
-J03,
Bakovský
204
24, 28, 31, 33,
34, 37.
Balbo 118. Balzao 81, 85,
143, 178. 135, 150. 1*4, 185, 195, 197, 202, 204. Barli-s 99. Barbier 46, 205. Barrs 133, 138, 139. Barret-Browningová 79. Barriér 123.
Banville
138.
Baudelaire 80, Jar.
97, 98,
ech
135, 136,
Vrchlický: Nové
41, 42, 43,
40,
ebkovský
7,
8,
19, 21,
189, 190.
32,
24, 28, 53, 65. 51.
10, 16, 29, 31,
ermák
"9.
Boulanger 126. Brandes 112, 142, 145. Brunetire 1 Í3, 211. Burne 134. Bnruouf 225, 226. 93.
Buttura 90 7,
39,
44,45,46,47,48,49,50.
Bouchorl58 159,160,183. B uiihet 187
Byron
Cavalcanti 23, 26. ino da Pistoja 26. Corbier 79 127, 135, 138, 177, 195, 201.
Borel 127. Bose 131.
Buny
197.
Coppé
82.
Botticelli
Bal Georges 202.
Baskireva
96,
Blémont 202.
30.
116, 11), 224. Carlyle 81.
Garrer 118.
Blaze du Bnry 88, 95. Bleibtreu 146
Aretin 76, 77. Ariosto 7, 8.
Aurevilly
204,
114, 118,
113, 117,
112,
111, 115,
Csrmen Sylva
Bir
116.
Amiel 138
Augier
203,
70,
205, 212.
Bí v 18, 23.
117.
7.
Branger
Cannizzaro 111. Cardncci 22, 81, 109, 110,
11,
12,
19,
20
114,
218, 219. Callot 57. studie a podobizny.
115,
14,
'6,
20, 39, 76, 77, 113, 116, 118, 124,
23.
2
7,
8,
J6, 29, 32,
1
Darwin 126, 133. Dar/.ens 127, 137.
Deržavin 4tí. Desaugiers 162. Desjardin 81. Dickens 49.
Dobrovský
40, 42, 220, 221.
Calderon 113,
Dante
11.
Dornis 218. Dnjardin 172.
Durdik 30. Diirer 57.
17
Erben 53, 54, Epik tet 104. Epikur 104.
Heydnk 51. Hnévkovský
Euripidos 111, 225
;
226.
Ilomer
7,
11.
9,
Leger 46 Lemaitre
lít.
206, 217.
8,
Horác 165. Houssaye 198.
Fabié 188.
Fabre 126.
Ilíiffer
Fnélon
Hugo
172.
Filon 81, 88,
Landor 111. Laure Sainte 198.
Hesiod 206, 210, 217.
61, 71.
89, 90, 93,
95 Flaubert80, 104,189,170. Foscolo 19, 116. Fragonard 181. France Anatol 81, 173, 194. Fraticelli 118.
Fuster 127, 191.
Galeron de Galou 197. Gasp&rin 197.
123.
21, 40, 45, 83, 84, 91, 92, 95, 9K, 97, 98,
108, 133, 143, 158, 179, 188, 210,
117, 138, 149, 164, 185,
46, 79, 93, 94, 9'J,
100,
139, 141, 142,
Lerm I
Chalupa 33 Chateaubriaiul 79.
,
Chevret 138.
Jablonský
Jakubec 33 Jasmin 198.
Ibsen 134, 139, 140, 141, 142, 145.
86.
97. 103, 115, 123, 133, 119, 204, 219, 220.
117, 161.
S/2,
196.
Griffin 174, 191, 192. Guaita 131.
de Guerne 178, 182, 205. Guinizelli 23, 26 Guittone 23.
202.
Harel 198, 199.
Havlasa
126. 44.
Havlíek
32, 60. 63, 84, 105.
Heine Herder 117, 220. Héredia 104, 127,
135, 13R, 149, 151, 152, 153, 181, 196, 200, 205. Hermant 137.
Leconte de Lisle 40, 80, 104, 127, 150,
110, 135, 152,
111, 125, 149. 138, 173, 181, 182, 185, 186, 196, 198, 204, 207, 205, 208, 212, 226. Lombroso 120, 123, 126, 129, 130, 131, 132. LongfVHow 224. Lorm 37. Loti 79. Lovejoul-Spelbórch 178.
Macchiavelli 76.
Madeleinc 202.
8,
10,
11,
15,
Manzoni
9,
15,
10, 16,
11, 17,
19, 20, 21, 22 24, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 53, 65. 18,
25,
24.
Marot 199. Mathisson 37. Mendéá 134,135,137,138, 177, 185, 186, 201.
Mili
200
Merimée
88, 89, 92. 93, 94, 95.
Lafagette 196.
Mériot 202.
Messonir 104
191
174.
115, 116, 172.
Labiche 123. Lamartine 91, 159,
127,
Marcelin 88. Marini 17.
9.
Koubek
126,
173, 175, 176, 177. Manivet 127. Manuel 127.
Keller 189, 190. Kban 172, 174. Kisfaludy 29.
13, 14,
29, 40, 53.
172,
171,
Keats 40.
Klopstock 35. Kollár 1, 8,
Mágu 198. Mácha 24,
Makart 114. Mallarmé 79,
Kamarýt 31. Kamenický 32.
12,
Hartmaun
Lippi 79
Jordán 130.
Kleist
Hálek 61. 52, 61, 63, 65 Haraucourt 125, 126, 201,
Lucas 202.
Goncourtové 80, 86, 143.
Grandmougin
150,
Jirásek 42, 43.
Jungmann
152,
211. 172,
Lucretius 157, 166.
15.
22,23,24,26,30,35,36
Goll 33.
100,
39.
150,152, 156,
178, 202. Gazulová 91.
81,
150, 179,
Lcinoyene 195
Lenau
Leopardi 116.
Gautier 21, 135, 144, 145,
Godebski 189. Goethe 8, 14, 21, 84,
172, Lemerre 149, 194.
118,125,127,
167. 171, 17;;. 185, 186, 187, 194, 204,205. 208, 211, 212 Huret 126, 142. Huysmans 78, 136.
Gazzoletti 117 Ghill 127, 136 Giícotti 134. Gilkin 137. Giraud 137.
79,
126,
103, 169,
109, 156, 188. 167, 187, 194, 198, 205,214.
Mickievicz 7, Michelet 91,
90,
91,
8, 47,
107.
.00,
101,
107, 108, 09.
Mikhal
Polák
Millaud 123.
Pommairols 188.
Shelley 7, 218, 220, 221, 222, 223, 230, 240.
Millet 104. Millieu 1C8.
Popelin 150. Práti 116, 117. Prior 198.
Schiller 7, 8, 19, 40. Schlegel 113, 114, 115, 123, 210.
Milton
137,
197.
10, 24, 35.
9,
10, 11.
9,
Mirbeau 193.
Purbmajer
Monceau
208. Monselet 162.
Puškin
7,
Montaigne 77. 199. Montesquiou-Fezensac
Quarr
198.
178.
Schlosser 16.
11. 19. 20, 40, 92, 93.
Quinet 91, 107, 222, 224.
179.
Schuré 224. Silveste 189, 196. Sládek 124. blovacki 40. Sofokles 39. Sokrates 163.
Monti 20, 116, 219, 220.
Rabelais 149.
Moréas
Raffael 79, 124.
Sollier 130.
199, 200. Morice 125.
Rail>olini 79
Morris 124, 125.
Reboul 198. Regnier 127, 174, 192.
Soulary 150, 178, 195. Spencer 20. Spinoza 128. de Spuches 111, 118. Stendhal 90, 94.
79, 125, 127,
174.
Rameau
Mozart 131. Musset 125,166, 185,194.
Nadaad
203. 34, 37, 38. 131.
Nebo
Rembrandt 85. Renan 75, 77, 79, 100, 183.
Nebeský
187.
167,
80, 91, 138 102,
101,
Ribot 87.
Nejedlý
Ricbepin 125,
Niebuhr
163, 164, 167. Ritter 179.
107.
Nietzsche 142, 146.
Nodier 127.
Nordau
120, 124, 123,
123, 127, 131, 135, 139, 143,
132 136, 140, 144,
121, 125, 129, 133, 137, 141, 145,
Rivet 97.
12ii,
Robinson
130
Ohnt
136,
138, 142, 106.
Rodenbach
153.
158, 162, 166.
Darmestetrová
100,
123, 125, 201.
Rollinat 125, 131, 186, 187, 167, Ronsard 199. Rossetti 79, 123, 132, 134. Rossi 113.
137, 1É-8
121,
215, 227, 239,
202, 226, 2S6, 255.
Petrarka 16, 17, 20, 26, 31, 32,
110.
Pindar 218. Pittié 190 Pláten 125
Poe
92, 177.
86, 87, 88, 100, 103, 102, 104, 106, 107, 108, 114.
124,
174,
17tí,
101, 105, 112,
Thpuriet 136, 138, 196. Thierry 107.
Sand
83, 85, 86, 91, 109, 178, 186.
Sainte Beuve 81,
92,
86, 87,
Toistr:
9.
122,
Saint-Pierre 79. Saint-Victor 83, 239, 240.
84,
87,
128,
129,
Torti 172.
Turgenév
90, 92, 94.
Seneka 77. Shakespeare
34,
Tailhade 125, 135. Taine 81. 82, 83, 84. 85.
Thomson
131, 137, 224 216, 22^, 231, 241, 248,
24,
Tennyson 40, 84. Tertuhan 218.
Parini 19.
Péladan
19,
Talleyrand 192. Tasso 7.
Rubena 170. Ruckert 84. Ruakin 124.
131.
11,
35, 36, 37. Štulc 126.
141.
Rousseuil 197. de Roy 137.
Paganini 179, 182. Palacký 11, 19 Palu lan-Muller 183.
Papus
137, 161, 165,
30.
Rod
165, 166, 167.
154, 155, 157, 158, 178. Strachwitz 57. Swinburne 110, 111, 124, 177, 125, 132, 133, 24015tí.
Šafaík -
134,
187.
Normand
160,
122,
Stolberg 123. Strada 153, ^
9, 11. Nkrasov 63.
159,
turner 133.
Uhland
93,
118, 165.
57.
Vacquerie 165. 30,
53, 77, 113, 114, 124, 132, 159, 164, 184, 193. 7,
Wagner 130, 142,
122, 131,
176,
123, 134, 181.
17*
12:»,
141,
Valabrgue 196. Walade 1*5, 197. Valeka 88 Vard 198, 199, 200.
Vicaire 195, 196.
Wyzewa
Vig der 127. de Vigny 156, 167,
Yssard 198.
Whiátler 134,
177,
181
171, 183, 205, 212. Wilde 139. Villon 1-6, 162, 196. Vinci 40, 47. Virgil 7, 118, 198. Voeprke 88.
AVhitmann 224, 225
132,
178,
de
Verlaine
79, 12G. 46, 150, 168. 169, 171, 177 Werner 123.
Venillot 96, 211. 40,
Vogu
94.
Voltaire 103, 139, 219
é±>
173, 176
Zanella 118. Zendrini hl.
Zenwn Zerlti
104.
Rocco de
Zola 86, 140, 145,
119.
100, 104, 142, 143, 146, 153,
134, 144, 156.
OBSAH. I.
Portréty domácí.
Jan Kollár.
Dv
Strana
Jana Kollára dílo básnické Sonet Kollárv po jeho stránce formální starší sbírky básnické. Pavla Josefa Šafaika „Tatranská Múza Václava Bolemíra Nebeského „Básn"
II.
7
22 s
lyrou
slovanskou"
Svatopluk Cech O poesii Jana Nerudy Otázky asov. Dilettantismus v nové literatue Nová díla literárn kritická
Max Nordau
o
„Úpadku" moderní literatury
III.
Glossy k novjší poesii francouzské
IV.
Sara Peladana „Rekonstrukce Piometheidy"
35 37
39 51
75 .
...
8i
120 14.9
215
H
*2
1
Lil
I
K
ŽÍVOtlJ
Soud
a
IBJBtt:
U
Komedie v jednom jednání. Tetí vydání Cena 20
lásky.
Cena 50
S
e,ohr
3 í.
Rabínská moudrost. V sud Piogenov. Komedie
5.
Exulanti/
Drama '
pH
'
"
b
iedn
j
Smrt Odyssea. Pomsta Catullova. Draraa & Nad propastí.
11.
Bflti
Cena ÓO
kr.
La eo
t.
m
Komedie
v ieinot
n
l^ Ío\,
7.
10
d
Ten a 2ot.
jednanic
g.
Julian Apostata.
kr.
^ JT'
m
ÍeanS " iCh
Tragedie v
9
kr.
Veselohra ve tech jednáních.
v jednom Jcdnani -
C e„a 20
Š
Trasedie ' pli jedná
h a
w
k,
Cena 60
kr.
drama v pti jednáníc...
Historické
Námluvy Pelopovy.
Drama vc Myf
n cb
Midasovy uši. Amicka Teselohra ve tJ°t"£ Smír Tantalv Drama ve ítyech jednácta' 4o t. Smrt Hippodamie. Traeedie ve ilít tf
12.
ts.
i*.
'
t»a1S\ ; h
-
.
tJ"-
Kon" edí,,
™
lo
Pietro Aretino.
16
Trojí políbení.
17
Noc na Karlštejn. ?SS'°V^
w.
Láska a smrt.
io
Svdok.
IIra
v
J
Dramaticka
báse
Stna 6o n. v
'
ei
TJtt. 6
"cena
Tra s edie v P ti jedna " lch
ednom j ednání
h
otyech jed
c ena
"!^ M
kr
.
-
áo.Závf Lukavického pána.
Cena 16
S°
kr.
hravied " om
n
Cena 20
kr.
2i.
-'-'
Drama
Marie Calderonová.
° et
h j'^™™ ^.Cena
1
'-
bt) kr.
TraSeaie °ÍP li jednáních.
EppOnína.
Cena 60
kr.
HIPPODAMIE Trili
I.
II
III.
Námluvy Pelopovy,
Smír lantalíi.
Smrt Hippoflamie.
Drama
Drama
Tragedie
ve 4 jednáních.
ve 4 jednáních.
ve 4 jednáních.
ToctOno cenou eské akademie
Cena
GIOSTJE
zl.
i
L20, skv. váz.
zl.
180.
c-^:r,:dttcci
VÝBOR BÁSNÍ Peložil
S
JAROSLAV VRCHLICKÝ.
podobiznou
a
autografem básníkovým. Cena 50
kr.,
skv. váz. 90 kr.
F A U S Peložil
JAROSLAV VRCHLICKÝ. Cena
Objednávky na knihkupectví, jakož
T.
tyto
zl.
120. skv. váz.
zl.
knihy pijímají a vyizují všechna
2
-
—
ádná
i
knihtiskárna
F.
vŠIMACEK,
v Praze. Jeruzalémská
nakladatelé
ulice ís. 11.