'I Kl'f'Vf I CltT T l"f-i tty

11

•

-

j

„

'I Kl'f'Vf

•

I CltT

T

l"f-I tty

Vakuová elektrotechnika patří mezi moderní průmyslové obory, a proto má v naJem hospodářství zvláštní význam. Abychom mohli toto důleiité odvětvi dále rozvíjet, poti'ebujeme ktomu stovky kvalífikovaných pracovníků. Tito noví odbornici nám vyrůstají na čtyřleté průmyslové Jkole vakuové elektrotechniky v Roinově pod R. V prvnlch dvou ročnlclch se problrajl průpravné předměty - matematika, obecná elektrotechnika, fysika, chemie, mechanická technologie a základy strojírenství. Ve třetím ročníku je rozJlřen učební plán o nové předměty, které se bezprostředně vztahuji na obor vakuové elektrotechniky jako vakuová technika, technologie vakuových materiálů, elektronika, měřici přistroje a metody měřeni. Ve čtvrtém ročníku se specialisace prohlubuje a studenti se zabývají dvěma dalšími odbornými předměty - konstrukci a výrobou elektronek. Na této odborné Jkole studuje právě 1 SO láků a iákyň. Jii od prvního ročnlku navštěvuji žáci mechanické sklářské a elektrotechnické dllny a laboratoře, které jsou ve škole k disposici. Žáci čtvrtého ročníku jsou na praxi přlmo v závodě Tesla Roinov. Absolventi školy pracuji pak v závodech vakuového průmyslu v celé republice jako mistři, výrobní technologové a konstruktéři. Obr. 1. - PH hodini elektrického miřenl srovniYajJ lici tfetlho rolníku nale a zahranllnl mlPidla. Obr. 2. - :ticl sleduj I automat na vjrobu mřilek pro elektronky v zivodl Tesla. Obr. 3. - Profesor A. Balner vysvitluje student4m zp4sob zahofovinl nových elektronek na speclilnlch aparitech. Obr. "· - Vrchní mistr V. Šimllk seznamuje liky • pracl na automatu pro "liniaturnl vjlleky na výrobu elektronek. Obr. S. - Pracujlcl zivodu Tesla maíl motnost studovat na této lkole ve velernlch kurtech. Profetorka Inc. T. Kurucovovi vyuluje matematice a fytlce.

o

322

VěDA

• A TECHNIKA MLÁDE!!

•

Zářící

,

alo mo vy rea kto r K titulní strani obálky

~ada zahranlčnlch novin a

časopisů Informovala v poslednl době své čtenáře „sensačnlm"

obrázkem zářldho atomové ho reaktoru , který byl instalován v Ženevě u přlležitosti Mezinárodnl konferen ce pro využiti atomové energie. Reaktor byl přivezen letadlem z Knoxville v Tennesse e (USA), co! vzbudilo u neodborníků urči­ tý údiv; jaderný reaktor sl doposud každý představoval jako obrovsko u budovu s betonový m panclřem vážicím stovky tun. NaJe čtenáře bude proto jistě zajímat stručný výklad těchto „zázraků". Čerenkovovo záfenr

Reaktor je poměrně neveliké mřffovf z hliníku, v něm! jsou rozestaveny uranové tyče. Zajímavé na něm je, fe stoji v 7 metrů hluboké vod nf nádrži, 3, 30 m široké a nahoře otevřené, takfe je dole, hlubol
(hexafluorid uranu), která pak prochází pórovitý mi stěnami: lehči isotop pi:ocházl snáze a po mnohokr át opakovan é difusi se tak zlská čistý uran 235. Proto se záhy projevila s.naha využit ke štěpeni pi'lrozen ého uranu. Protože rychlé neutrony , jak vznikají při štěp~nl jader, jsou převáfně pohlcovány uranem 238 (který se měnf v plutonium ), kdefto pomalé s větší pravděpodobnosti zasáhnou uran 235 nebo plutonium , stalo se základním úkolem reaktoru zpomalit neutrony srážkami s vhodnými látkami, které by neutrony samy nepohlcovaly. Takovými moderátory, zpomalovači, jsou dnes hlavně dvě látky - grafit a voda. V grafitových blocích se ukládá uran v podobě tyči, které se proti korosl chladíc! látkou obkládají hliníkem nebo v poslední době zirkonem dokonale zbaveným hafnia, jel k němu bývá přimíseno. Zirkon téměř nepohlcu je neutrony a má výborné mechanické vlastnost i, taje teprve při 1860°C. V reaktorec h, jež použlvajl jako moderáto ru vody buď těžké či obyčejné, lze rozptýlit uran v roztoku v podobě vhodné sloučeniny. Takové reaktory homogen ní (na rozdll od heteroge nnlch) jsou konstrukčně jednoduš ší. Většina dnes poullvan ých reaktorů použlvá přirozeného uranu, který je obohacen několika procenty uranu 235 nebo pluton la. Jak bylo uvedeno, má popisovaný ženevský reaktor 20% U 235, náš reaktor 10%, v nových mohutných sovětských elektrarn ách se bude pouffvat obohacen i jen o 5% nebo 2,5%. Tyto reaktory současně produkuj i I plutonium , jež vzniká tlm, fe část neutron{J zasáhne i jádra uranu &38, který se přeměn! na neptunium a to v krátkém času na plutonium . Takto vzniklé plutoňium se účastni nadále štěpení, člmf se chod reakce citelně prodlufu je. •

Schema „záffciho " reaktoru: 1 - nidrl •chemick y li1tou vodou, 1 m hluboki, 2 - řídicí pult• mlficími a re1ulalnlm l pflst-roji, 3 - kadmiové tyle, jimll lze ovládat chod rea1cto ru, 4 - vlaatnf ardce reaktoru, uranové tyče v hlinf· kovém mfitoví.

V~DA

A TECHNIK A MLÁDEŽI

323

LED POMOCNÍKEM PAi VYHLEDÁVÁNÍ o , PROUDN ICOVYCH TVARU Proudnicové tvary, zajišťující nejmenší odpor vzduchu, staly se při­ rozeným požadavkem pro vnější tvar automobilů, letadel, lodi a lokomotiv. Vytvořeni nejvhodnějšího tvaru vyžaduje však důkladné laboratorní šetřeni a mnoho nákladných zkoušek. Hledají se proto nové způsoby pro snadnější určeni aerodynamického tvaru. Jednou z novinek y tomto oboru je používán? ledu, sněhu, suchého ledu a naftalinu pro úpravu zkoušených modelů. Vytvořený model z ně­ které z uvedených látek se ofoukává v aerodynamickém tunelu vlažným vzduchem, při čemž taji hrany, které by stály v cestě proudnicovým ča­ rám. Pozorováni se děje skleněnými okénky. Model se upevni v tunelu do žádané polohy a začne se nejdříve vypouštět studený vzduch. Teplota vzduchu se postupně zvyšuje a všude, kde na modelu jsou nevýhodná místa, utvoří se vzduchový vir. Povrchovým třením se vzduch na tomto místě ještě vlec zahřeje, čímž se nerovnosti roztavuji, až dostane celý model nejvýhodnější tvar pro J. S. danou rychlost vzduchu.

ULTRAF IALOVÉ PAPRSKY VE FILMU Nové metody filmového triku používají v SSSR: scéna je ozářena ultrafialovými papnky a předměty, které mají být na filmu zachyceny, jsou natřeny speciální barvou, která vlivem ultrafialových paprsků svítí. -hl-

ATOMOVÁ PONORKA NEBO ATOMOVÁ ELEKTRÁRNA? V srpnu minulého roku byla ve Spojených státech dokončena stavba ponorky poháněné nukleární energií. Po Nautilu, o kterém referovali američtí odbornici v Ženevě, je Sea Wolf druhou americkou pokusnou ponorkou s atomovým pohonem. Přes to, že američtí vědci a technici už · ovládají stavbu energetických reaktorů, jak dokazuje stavba obou ponorek, dosud v Americe nepracuje žádná průmyslová atomová elektrárna, zatím co v SSSR již tento rok mají být uvedeny do chodu další atomové centrály. Ve Spojených státech má být první průmyslová nukleární elektrlírna dokončena až v příštím roce; stav! se v Shippingportu v Pensylvanii a jej! výkon bude -hl100 MW.

3 24

V~DA

A TEC HNIKA MLÁ DEŽI

NOVINKY ZE SVĚTA ' -

-~

-

.

---~-

... - •'.

„

--

-

.

-

,

~

VÁZAČ •

PALIVOVÝCH KOL Výstava zlepšovacích návrhll, která byla otevřena v únoru ve Výstavnl !lni ÚLUV v Praze, ukázala naši veřejnosti i'adu vtipných výrobkll. Pozornost návštěvnlkll upoutaly zejména jednoduché návrhy jako na př. ruční vozlk na převáženi konvi na mléko. Tento vozík, který sestrojila J. Mixová z Brna, od· straňuje námahu při přenášeni konvi. Stejný zájem vzbuzoval trojčinný otáčecl vázač pali· vových kol od zlepšovatele latošinského z O~travy. (Viz obrázky nahoi'e a vpravo.) ~.·

~

'" -.....,. '"„ • ,.,, •'

O

„.

••""J

••

·-

•

•'

"

• I„.

ván do zvláštnlho filtru. Prototyp bezprašné· ho vrtacího kladiva „BV-1" má ještě o 200 • úderll za minutu vice, než dosavadní použl· • vané vrtacl soupravy. Na obrázku (viz foto na str. 325): kolektiv pracovnlkll Vědeckého výzkumného uhelného ústavu v Ostravě­ Při vrtání střelných otvorll pllsobl rychloRadvaniclch s konstruktérem prototypu bezrazičllm dlllních chodeb velké starosti rozprašného vrtacího kladiva O. Svobodou (druvířený kamenný prach. Nejen že brzdí práci, ale působ! nepřlznivě též na zdravl horníkll. hý zleva) sleduji zkoušky s tímto novým gTímto problémem se zabývají výzkumnici strojem. v celém světě a je už známa rada vrtacích souprav, jež pomocí vody nebo pěnivé tekutiny víření prachu částečně omezují. Významný objev pro úplné zneškodněni kamenného prachu učinil hlavni mechanik Vědeckého výzkumné~o uhelného ústavu v Ostravě-Radvanicích Oldřich Svoboda. SeNa všech mezi národ nich veletrzlch budl strojil prototyp vrtacího kladiva, které při velkou pozornost naše motocykly, s nimiž se práci nezvíří ani nejmenší množství prachu. setkáváme téměř v každém hlavním městě Všechen prach, tvořící se ve vývrtu, je ejek· světa. Největší zájem je v poslední době torem odssáván středem dutého vrtáku, po- o motocykl JAWA 500 ccm, který byl po g· tom je vháněn do gumové hadice a vyfuko· prvé vystavován na lipském veletrhu.

BEZPRAŠNÉ VRTACÍ KLADIVO

NOVÝ MOTOCYKL JAWA 500 ccm

•

BEZPEČNÁ PRÁCE

I VE VÝŠKÁCH Záchranná a zadrlovacf brzda, která je významným doplňkem ochranného púu, je vynálezem Otakara Havla. Při pouliti této brzdy nenl pracovnlk vázán k pevnému bodu, protole brzda dovoluje pohyblivé zajištěni ochranného pásu na záchytném laně. Dělnfk posouvá brzdu po zajišťovacfm laně podle měnlcfho se pracoviště. Při zatlženf tahem záchytného lana ochranného púu se brzda vzpl'fčl a zab ráni tak pádu. Automatická ú· chranná a zadržovacf brzda je vhodným doplňkem sedačky nebo provazového žebl'fku nebo se hodl jako samostatné zařfzenf pro pracovnfky na přehradách, v lomech a pod. (viz kresbu vlevo nahoře). -hl-

'

REGISTRACE BEZ INKOUSTU Elektrický záznam na kovový papfr nahra· fujf u registračnfch pl'fstrojů dosavadnf tru· bičková pera s inkoustem. Pl'i novém způsobu záznamu vypaluje kovová hrotová elektroda st?pu do kovové vrstvy speciálnfho papfru. Vyhodou tohoto zahraničnlho systému je malá poruchovost a snadná údržba. -hl-

ELEKTROMAGNET, KTERÝ UNESE 25 tun Závody V. I. Lenina v Plzni vyráběj! bře· menové elektromagnety k zvedáni a dopravě ocelových pl'edmětO. Nejmenší ze tl'I běžných typů má prOměr 1000 mm, přfkon 4,2 kW, váži 890 kg a jeho nosnost je 9000 kg. Největšf typ má nosnost 25 000 kg. -hl-

TRíROZMEROVÁ KOPÍROVACÍ FRÉZKA

Buo1e TURBOGENERÁTORU Nová konstrukce budiče odstraňuje zdroj nejčastějších poruch, komutátor a kartáčky. Dosavadní stejnosměrné dynamo je nahraženo indukčním generátorem, který vyrábí proud o kmitočtu 360 cyklů za vteři­ nu. Tento proud se usměrňuje mohutnými selenovými usměrňovači, které mohou být montovány přímo v krytu budiče nebo na jiném místě blízko turbogenerátoru . I když účin­ nost tohoto zařízeni je ve srovnáni s dosavadními stejnosměrnými budiči poněkud nižší, je ztráta vyrovnána zvýšenou spolehlivosú soustrojí. Konstrukce se v provozu osvědčila a v zahraničí je některými firmami již běžně užívána. -hl( Podle Power Engineering )

KLAVÍR BEZE STRUN V národním podniku Tesla v Pardubicích byl zkonstruován elektronický klavír, který lze připojit k rozhlasovému piijimači nebo k zesilovači s reproduktorem. Tóny nevznikají chvěním struny, ale elektrickými kmity v elektronce. Klávesnice nástroje je uspořádána stejně jako u klavíru a má rozsah tři a půl oktávy. Seriová výroba bude zahájena po skončeni zkušebního provozu. -hl-

POL YAM IDOV Á ISOLACE

Lipský závod na výrobu obráběclch strojil v Německé demokratické republice vyrobil v poslednfch letech l'adu pěkných výrobků. V poslednl době byla v tomto úvodě zkonstruována tl'frozměrová koplrovacl frézka, model FKFW 4S00x 2000x 700. která byla vystavována tél na lipském veletrhu. O tento modernl výrobek se zajlmajl rllzné zahraničnl firmy. gu-

Zlepšovatelé Sobotník, Hatina a Blovský ze Závodil V. I. Lenina navrhli, abY' dosavadní gumová isolace kombinačních klešti byla nahraže?a isolaci polyamidovou. Gumová isolace byla citlivá ve styku s olejem, který gumu znehodnocuje; konce rukojetí klešti se promačkávaly a vznikala tak možnost úrazu elektrickým proudem. Nová isol~ce z polyamidu je odolná proti oleJi i slabým kyselinám a má vyhovujíc! mechanické vlastnosti. Zkoušky dokázaly vhodnost nové isolace jak z hlediska elektrické pevnosti, jež je 7 500 V, tak po stránce stárnutí umělé hmoty. -hl-

BAREVNÁ TELEVISE, ALE NE PRO KAŽDÉHO První mnohonásobná instalace televisních přijímačů pro barevnou televisi byla provedena v jednom z nejdražších newyorských hotelů, Governor Clinton. V různých mistnostech bylo urnlstěno padesát barevných televisorů RCA Victor s 2lpalcovým obrazem. Kromě nich je v pokojích hotelu instalováno sedm set černobílých televisord, které tvoří část normálnlho inventáře. -hl-

•

VitDA A TECHNIKA MLÁDEŽI

32$

ňO.

•

Pro „Vědu a techniku mládell" napsali Ing. V. KAHÁNEK a Ing. J. HLOBILE!( Létat výše, dále a rychleji - to byla ústi'ednl myšlenka, která provázela vznik nového československého větroně, pojmenovaného „Démant". Proč právě dostal toto jméno? Protože bude opravdovým drahokamem pro naše plachtai'e. Má jim umožnit nejen dosaženi co nejlepšlch plachtai'ských výkonů doma, ale i úspěchO na všech zahranlčnlch plachtai'ských kolblštlch. Pomoci tohoto obrovského ptáka nezůsta­ ne našim plachtai'ům utajen ani jediný kout naši země. Bez vlastnlho pohonu, fen využlvánlm sebemenšlch vhodných pohybů mas vzduchu v atmosféi'e, umožni toto letadlo plachtařům překonáváni velkých vzdálenosti a výšek, výkonů, kterým nezasvěcený do plachtai'stvl nechce ani uvěl'lt. Vždyť kolikrát už slyšeli plachtai'l otá;zky: „ Jak je možné, že větron uletl bez vrtule až z Moravy do Košic? - Jak je možné, že větroň dosáhne tak obrovských výšek, na pl'lklad 9000 metrů?" ' Rychlost a čas potl'ebný k pl'ekonávánl vzdálenosti je měfltkem pro výkonnost plachtaře i větroriě. A je to právě „Démant", který má všechny předpoklady dosáhnout v tomto směru vrcholných výkonů.

Abeceda plachtafe

pohyb větroňů rOzný. Jeden větroň bude oproti druhému stoupat rychleji. Kvalitu větroně budeme hodnotit podle této vlastnosti, podle rychlosti opadáni (klesání). Je zřejmé, že plachtař létaflcl na větroni horšlch kvalit (v našem případě - většlch rychlostech opadáni) nemůže dosti dobi'e konkurovat s pilotem, létajlclm na větroni lepších kvalit. Na tuto okolnost doplatili i naši plachtaři na mezinárodnlch závodech v Lešně v Polsku. S letouny menšlch výkonnostnlch kvalit nemohli konkurovat plachtařům jiných zemi.

326 '

Vi!DA A TECHNIKA MLÁDE!I

Větroň

Doposud nejvýkonnějším větroněm seriově vyráběným je „Šohaj LG 125". Snaha po okamfitém zvýšeni letových kvalit vedla k úpravám na některých větronlch. A tak vznikly větroně „Laminár" a „Medák". U těchto větroňO bylo nahrazeno normálnl ki'ldlo novým s laminárním (nlzkoodporovým) profilem. Je zřejmé, fe toto řešeni bylo pouze nouzové. Pro porovnáni kvalit jednotlivých u nás pouflvaných typů uvádíme tabulku. ukazující velikost optimálního klesání větrol\O v závislosti na jejich dopředné rychlosti.

„ •

•

Typy vitrol\6

Vh km/hod.

Vr. km/hod .

Krajinek Kmotr Vilka .

- 67 65 16

0,88 0,86 0,73

Šohaj LG 125 Medik Lamlnir

71 80 80

0,76

Polsko

Jaskolka

80

o,as

Nlmecko

HKS 1

- •5

- 0, 63

Francie

8re1uet 901

75

0,60

- 8J

..,o, 60

ČSR

Švjcarsko VLH 2

~.65

0,70

Vh = horizonUlnl rychlost Vz = rychlost klesinl

-

Zrození „Démanta" Myšlenka konstrukce nového výkonného větroně vznikla jif na mezinárodnlch plachtai'ských závodech v Lešně. Tam se ukázalo, fe jsme po několikaleté stagnaci ve výrobě nových větroňO zůstali pozádu u ostatními státy. Pi'esto, že „Šohaj" je velmi dobrý větroň, zůstával v některých letov\fch podmínkách značně pozadu za jinými typy větro-

•

•

„ „ I

I

v„ ' *"'/hl

:

I

Rucfl/ostni oolaro

-1

•

,

,.

I• •

,__ ,_

.I

I

. l

'

I

I I

i'.' •

"'I.'

' '\

t-.- I

1(.1

',,_, i\ \

• I

.

••

'

.,'

I

I

.... „

./

'

-

má zatahovacf podvozek

K dosafenl co největšlch výkonů byla nutná nefpřlsněfšl aerodynamická čistota letounu. Proto musely být ostraněny veškeré zdroje zbytečných odporO. Tak vznikla kabina pilotního prostoru zapadajlcl do profilu trupu, který má sám v bokorysu i půdorysu charakter nlzkoodporového tělesa. K podstatnému

Současný stav větroňů v ČSR

Jistě

vás napadne otázka: „Jak vlastně větroň létá a jak hodnotlme kvalitu větroně 1" Větroň prakticky létá na zemskou gravitaci. To znamená, že jako každé těleso je po vyneseni do výšky přitahován k zemi. Větroň tedy musl vykonávat sestupný pohyb. Tento si můžeme rozdělit na vodorovný a svislý. Všimněme sl pohybu svislého: Kdybychom měl'ili tento klesavý pohyb v nepohybuflclm se vzduchu, zjistili bychom, že větroll klesl za 1 sekundu na pi'. o 1 metr. !\.lkáme, že jeho rychlost opadáváni je 1 m/sec. Vlme však, že atmosféra je v neustálém pohybu. Existuji zde proudy klesajlclho i stoupajíclho vzduchu. Jaký bude výsledný pohyb větroně, bude-li klesat ve stoupajlclm proudu vzduchu? Pi'edpoklidejme, že rychlost stoupání bude 2 m/sec. Tak Jako lodička na řece, bude větroň tlmto stoupajlclm proudem unášen. Poněvadž rychlost unášeni je většl než jeho rychlost klesánl, bude výsled· ným - absolutním pohybem větroně stoupání, a sice stoupánl o 1 m/sec. Budeme-li pozorovat dva rozdílné typy větroňů, pohybujlcl se stejnou dopl'ednou rychlostí v prostředí o stejné unášecl rychlosti, zjistíme, že přesto, fe podmínky jsou stejné, bude výsledný - absolutní - stoupavý

Na př. sovětská „ A 9" konala divy díky .svému velkému plošnému zatlfenl. Vyšší plošné zatlfenl znamená vyšší poměr váhy pi'lpadajlcl na 1 m' půdorysné plochy křídla. Jeho význam si bllfe osvětlíme v aerodynamice letounu. Jif v Lešně se rozhodli závodnlk čs. mulstva Ing. Svinka a technický pozorovatel na závodech, konstruktér známých větroňů „Šohaj", „Galánka", „Medák" aj. Ing. Smrček na zkonstruováni nového výkonného větroně. Po návratu do závodu byl problém nové konstrukce rozebrán a pod vedenlm zkušeného Ing. Smrčka se pustila skupina vesměs mla· dých konstruktérů do práce. Jelikof se jednalo o neplánovaný vývoj, musel kolektiv věnovat všechen svůj volný čas po pracovnlch hodinách na rychlé dokončeni prototypových výkresO. Kolektivu pomohlo značně rozhodnuti ÚV Svazarmu o stavbě prototypu ve vývojových dílnách v Medlánkách.

i I

\ ,..•„ \ \ ' ,.,......, ' '

snlfenl čelnlch odporů přispělo i úplné zata· hovánl podvozku, cof nebylo doposud. nikdy poufito na větronlch v tSR. Aby se zamezilo virovým ztrátám ve štěrbinách křldel, byly tyto utěsněny gumovými vložkami. Největší vliv na výkonnost letounu měla volba křídla s laminárními profily o veliké štlhlostl. Vhodnou volbou laminárnlch profllů po rozpětl křldla byl nejen podstatně snlfen odpor kfídla, ale i zároveň vyřešena otázka stranové řiditelnosti větroňů s laminárními proflly, která doposud dělala u větro­ ňO této kategorie určité potlfe. Pouliti účin­ ných štěrbinových klapek umofnilo zvýšit rozsah letových rychlosti a dovol! dostateč· nou obratnost i na velmi malých rychlostech. Vodní nádrf ulofená u koi'ene křídla dává pilotovi mofnost regulace plošného zatífenl křídla v závislosti na intensitě stoupavých proudO. Při slábnouc[ rychlosti stoupavých proudO pilot si upravuje vypouštěnlm vody zatlfenl pi"ipadajlcl na ki"ldlo letounu. Při dostatečné Intensitě stoupavých proudO umoflluje naopak zvýšené plošné zatllenl (vodní zátěl) zvýšit „přeskokovou" rychlost mezi mraky na přeletu. Vliv plošného zatlfenl na poláru větroně je vidět z nákresu nahoře

•

Velmi účinné brzdlcf klapky (intercepto- prostor a m6že se použit i u dalších vývojory = rušiče vztlakové slly) dovolí zkrátit vých typ6. V místech dělen! trupu s křídlem přistávacf dráhu na minimum. Regulací těchto a s ocasními plochami, je řlzenl převodových brzd si pilot fldí přistávací manévr. pák zkonstruováno tak, že páky kNdla a trupu • A i takové maličkosti jako je zkráceni se při spojováni křídla s trupem a podobně, Pittotovy trubice (slouží nám k měření rych- při montáži ocasních ploch na trup - do sebe losti), utěsněni otvoru pro vyplnač vlečného pouze zasunou bez vzájemného spojováni polana a j. mají za úkol snlžlt odpory letounu moci čep6. • Výškové plochy jsou sklápěcí, což má znač­ na minimum, což znamená zvýšení výkon6 ný význam pro transportováni větroně. Obě letounu. dvě p61ky výškovky jsou uloženy na čtyřech čepech, rovnoběžných s podélnou osou letouKonstrukčnl zajfmavostl nu, kolem kterých se dajl sklápět. Vzájemná Konstruktéři vedeni snahou po dosafenl poloha výškovky se pak ustavuje pátým če­ co nejvýkonnějšího typu při pokud mofno pem, kterým se obě dvě p61ky výškovky pevminimálních výrobních nákladech poufill při ně spoji. stavbě prototypu mnoha věcí, které se Větroň je opatřen z.atahovacftn podvozu starších našich typ6 nevyskytovaly. kem a odpérovaný'm ostruhovým kolečkem. Větroň je jednomístný hornoplošník celo· Ostruhové kolečko je přes páku odprufeno dřevěné konstrukce. Křídlo je jednonosnlkogumovými provazci. Přední podvozek tluml vé s úplným překližkovým potahem mimo přistávacf nárazy olejopneumatickým tlukřidélek. Nosník křídla je vyroben z vrstvemičem, který současně tvoří zatahovacf vzpě­ ného buku o vysoké pevnosti. , Křldlo je ru podvozku. V otevřeném stavu je podvozek opatřeno vztlakovými klapkami vysouvanými zajištěn proti zavřeni zámkem v kloubu zlamechanicky pilotem po kolejničkách ve třech movacl vzpěry a kromě toho dorazem kloubu místech klapky. Tvar kolejniček Je řešen tak, zlamovacl vzpěry za mrtvou polohou. V zaaby při vysouváni klapek byl optimální poměr vřeném stavu je podvozek zajištěn v zámku, mezi přlr6stkem tlaku a odporu. Konce křldel umístěném nahoře v podvozkové šachtě. Oba Jsou zakřiveny směrem dollt. případně opat- zámky jsou ovládány pilotem pomoci bowde· řeny profilovanými vfeteny, čímž Je dosafeno nu na zatahovací páce podvozku, obdobným většl stranové stability a také dokonalé zp6sobem jako u řidítek motocyklu. Zataho· ochrany křidélek pi'ed poškozením při nárazu vání jest provedeno pákovým systémem od konce ki'ldel na zem. pilota af na zlamovacf vzpěru podvozku. Při Kromě laminárních profilll na křldle bylo zatahování unáší kolo podvozku v poslednl použito i laminárnlho profilu u trupu. S po- fázi kryty podvozku, které dokonale zakryjí vrchu trupu byly odstraněny všechny vnějšl podvozk~vý prostor, takfe trup má v proudu výstupky, které by mohly .zvyšovat odpor vzduchu minimálnl odpor. Aby byl zmenšen letounu. Kabina větroně je odsouvatelná doběh při přistánl, je kolo podvozku opatřeno směrem dopředu. Je z jednoho kusu, neděle· brzdou, která se uvádl do záběr.u v poslednl ná. Posuv děje se po dvou kolejničkách po třetině vysouváni brzdicích klapek (interstranách trupu a vpředu po jedné kolejničce. ceptorlt). Odsouvání kabiny dopředu dovoluje pohodlný Výroba vstup do pilotního prostoru a dovoluje také použiti odhazováni kabiny v případě nouze. Dřevěná stavba větroně a konečná montáf Pro spojováni křldla s trupem byly zkon- všech dílů byla prováděna ve vývojových struovány rozpěracf čepy, které umofňujl plachtařských dílnách v Brně-Medlánkách. rychlou montáž a demontáž. Cep sestává Byly vyráběny současně tři kusy letounlt, z rozřl:r;nutého pouzdra, do kterého se vta- z nichf první byl určen pro ověřováni před­ huje kužel pomoci šroubu. Tlm odpadá pokládaných výkon O a letových vlastnosti, vtloukáni a vytloukáni čeplt, jak se to prová- druhý k ověření pevnosti a třetí je určen konstruktérům pro dalšl vývojové úpravy na dělo až doposud. Pi'I konstrukci řlzenl bylo použito ručního a nožnlho bločku řlzenl, tomto typu. Podobně jako při konstrukci, bylo i při který má tu výhodu, že zaujímá velmi malý Skláplní výlkovky u „D,manta" . Vitro i\ I• opatfen :ratahovacim podvo:r• kem a odpérovaným ottruho't'ým kolelkem.

výrobě

poufito různých výrobnlch novinek. Jako jednu z nich uvádíme: nakližováni potahu na kostru křldla. Starý způsob výroby nezaručoval dokonalou rovinnost povrchu a tím i zachováni lamlnarity křídla. Nová výrob'! spočlvá v tom, fe, kllžená část potahu i s kostrou křldla se vložl do gumového vaku, z kterého se vývěvou odssaje. vzduch. Přetlakem vnějšlho atmosférického vzduchu se doclll rovnoměrného tlaku po celém povrchu kllženého potahu. Tlm se podařilo odstranit pronášeni potahu mezi žebry, což u starého způ­ sobu kllženl se nedalo docllit. Na vel ml dobrém dílenském provedeni. ,Démanta" se podíl! celý pracovní kolektiv vývojových dllen, který při stavbě letounu po·stu poval s velkým nadšenlm. Dlk tomuto nadšeni a velkým výrobnlm zkušenostem podařilo se na př. dosáhnout maximálnl rovinnost povrchu křldla řádu 0,01 mm! Celý kolektiv pracovnlků vývojových dllen zasluhuje za tuto vynikajíc! práci pochvalu. Zkoušky a vývojové perspektivy Po dohotoveni „Démanta" byly provedeny zalétávacf zkoušky plachtařem mistrem sportu Kumpoštem. Před vlastními lety byl větroň podroben pozemnlm zkouškám státnl ~omise ministerstva dopravy. Byla kontrolována poloha těžiště, pojífděcf vlastnosti, funkce kormidel, podvozku atd. Poté byly provedeny prvé „skoky". Nejdi'íve krátký let ve vleku za motorovým letounem ve výši 0,5 m, pak ve 2 m a 50 m. Po zjištěni, že se letoun chová normálně, byly uskutečněny lety ve většlch výškách s kontrolou stabilit. Již tyto zkoušky ukázaly, fe větroň bude splňovat předpoklady konstruktérů. Aby se ověřily všechny výkony, Je nynl „Démant" podrobován dalším zkouš, kám v VZLU. Avšak i předběžné výsledky těchto zkoušek potvrzuji, že bude tento letoun patřit mezi nejlepší větroně světové konkurence. Vývoj „Démanta" tím nenl ovšem ukončen. Konstruktéři chtějl nejen zlepšovat jeho výkony, ale i snlžit výrobnl náklady zjednodušerilm konstrukce. Konečným cflem zústává větroň vysokých letových výkonů, s dobrými letovými vlastnostmi, které by kladly co nejmenší požadavky na pilotáž. LITERATURA: ). Schindler: Praktická theorie modolO, Nafe vojsko; M. N. Sullenko: Konstrukce letadel, SNTL.

Celkový p.-hled na prv,ho „O,manta" (prototyp je jeltl oznalen jako Šohaj ,.D''). Podvozek na pfistáni má větroň právě vytažen.

„ 1

VilDA A TECHNIKA MLÁDEŽI

'

327

DOBROD RUZSTV IPRIOBJ EVECH

•

» Před dveřmi téměř

na konci dlouhé tiché chodby berllnské universitní budovy stoji dlvka. Hledí na visitku s jménem: Prof. K. Weierstrass. Chvlli váhá, zhluboka nablrá dech, ale pak odhodlaně zaklepe. Nic. Když ani po druhé nedostává odpověď, sáhne po klice a otvírá dveře. Místnost, do niž vstupuje, je nevelká, s regály plnými knih, jež sahají od podlahy až ke stropu. Přlmo naproti je okno a u něho psacl stůl. Tam, zády ke dveřím, sedí muž. Sporé světlo petrolejové stolní lampy matně ozařuje hlavu, pokrytou silně prošedivělými vlasy. Muž je tak zahloubán do práce, že ani neslyš! dívku vstoupit. Ta ještě chvíli postoji u dveří a se zájmem se rozhllžl pracovnou. Potom tichým hlasem pozdraví: „Dobrý večer, pane profesore!" Muž zanechává psaní a zpola otočen v křesle pohllžl na návštěvnici. „Dobrý večer I Co si přejete?" táže se hlubokým, zvučným hlasem. „Jsem Kovalevská, Sofie Vasiljevna Kovalevská," představuje se dívka. „Znám. Clm vám mohu posloužit?" „Pane profesore ... " Dál se dívka nedostává. Profesor vidí její rozpaky a snaž! se ji pomoci. „Proslm, pojďte dál a posaďte se," vybízí ji. Dlvka usedá na židli vedle psacího stolu. Profesor zvldavě pohllži do jej! tváře. Vidí kulatý, téměř dětský obličej se záflcima hnědozelenýma očima, rámovaný bohatým tmavým vlasem. „Pane profesore," přerušuje ticho studentka, nervosně si pohrávajíc kapesníč­ kem. ,1 Chtěla bych navštěvovat vaše před­ nášky z matematiky. Ale byla jsem odmítnuta, protože jsem žena. Přicházím k vám s prosbou, abyste mi to dovolil." „Nesmírně si vážím toho, že studentka, která vědomostmi udivuje všechny své profesory, chce navštěvovat moje před­ nášky. Ale ... " „Ale na berllnskou universitu je ženám vstup zakázán." „Pane profesore!" vykřikne téměř plačky Kovalevská. Potom se však vzchopí, vstane a důstojně odcházi ke dveflm. „Počkejte !" zarážl ji profesorův hlas. Je v něm taková sila, že dlvka mimoděk, téměř proti své vůli, znovu " usedá na židli. Profesor je již zase zahleděn do své práce. „Poslyšte, jaký je váš názor na Laplaceovu theorii o formách Saturnových prstenců?"

328

„

Vl!DA A TECHNIKA HLÁ DE1 1

S dívkou se stává změna. Ta tam je její plachost. V rozhovoru, který se rozvine, prozrazuje tolik logiky a přesného vědeckého myšleni, že profesor brzy zapomíná, že diskutuje se ženou. Tma již dávno zahalila zahradu pod okny pracovny, ale rozhovor stále není u konce. Oba zapomínajl na čas. „Navštěvovat mé přednášky nemůže­ te," vrací se profesor k původnímu thematu. „Ale chcete-li, budu s vámi soukromě opakovat všechnu látku, kterou před­ nášlm studentům." Studentka je spokojena. Dosáhla ·svého cíle tím, že se stala žačkou největšlho matematika své doby.

*

Sofie Vasiljevna Kovalevská se narodila 15. ledna 1850 v Moskvě jako prostřednl dítě bohatého statkáře a generála Krjukovského. Když otec odešel do výslužby, odstěhoval se s celou rodinou na svůj statek v Palibině. Tam Sofie proZ.la dět­ stvl. Mladá, krásná matka, pro kterou společnost a drahé toalety znamenaly víc než vlastni děti, nedělala si pflliš velkých starostí s jejich výchovou. Děti vyrůstaly v péči chůvy a později anglick~ vychovatelky. Sofie se velmi brzy projevila jako nadmlru bystrá a chápavá dívka. Mnoho četla, ale většina knih, kter~ bez výběru vyjímala z otcovy knihovny, ji neuspokojovala. Plně ji zaujala teprve učebnice fysiky, která se ji dostala ve čtrnácti letech do ruky. ~vadilo, že neznala trigonometrii. I bez této znalosti pochopila smysl trigonometrický ch pouček, které se v knize vyskytovaly. • Nic nebylo Sofii vlc proti mysli než vědomi, že má být „dívkou z lepši rodiny", která zná dva tři cizí jazyky. Chtěla víc, chtěla se učit, chtěla studovat. J eji první učitel v ni podnltil nejen touhu po vzděláni, ale zároveň po veřejném a čin­ ném životě, v němž by se žena mohla vyrovnat muži. Byla skromné, plaché povahy. Jakmile si však vytkla cil, pak neznala překážek. Zlskat od rodičů svoleni, aby mohla při zimnlm pobytu v ·Petrohradě brát hodiny vyšší matematiky, dalo mnoho práce. Ale Sofie nepovolila, dokud nedostala souhlas. V těch letech probíhalo v Rusku hnuti za osvobozeni ženy a za její rovnoprávnost. ženy směly navštěvovat universitu, ale ke zkouškám připouštěny nebyly. V době, kdy Sofie splnila znalostmi i vě­ kem podmínky, aby mohla navštěvovat universitní přednášky, byl už ženám při-

stup na vysoké školy opět zakázán. Proto ženy, které se chtěly vzdělávat, musely odjíždět do ciziny. Svobodné dívky uzavl· raly t. zv. fiktivní sňatky, sňatky na oko, aby se dostaly z dosahu rodičů. Sofie byla ještě mladá a neodvažovala se na takové řešeni pomýšlet. Ale jej! starší sestra, nadaná literátka, toužila odjet do ciziny. Ruský nakladatel V. O. Kovalevskij měl pro ni být fiktivním manželem. Ten však, jakmile poznal Sofii, změnil svůj úmysl. A tak to byla Sofie, která se roku 1868 stala formálně jeho manželkou. Ráda svolila, neboť to znamenalo uskutečněni její touhy vědecky pracovat. Po svatbě odjeli manželé do Petrohradu. Kovalevskij studoval geologu a Sofie po vell<;ých bojích dostala povoleni navštěvovat přednášky z fysiologie a anatomie. Nebyli vš•k spokojeni se studijními podrnlnkami v Rusku a rozhcdli se k odjezdu do Německa. Zadm co Kovalevskij studoval opět geologii, navštěvovala Sofie po tři semestry přednášky z matematiky, fysiky a fysiologie na universitě v H eidcl· berku. Pak však náhle zatoužila učit se u samého Weierstrasse. Ctyři roky pracuje Kovalevská u velkého matematika. Tyto čtyři roky znamenajl tři velké vědecké práce, z nichž každá jednotlivě by stačila k zlskáni doktorátu. Doktorát filosofie je ji udělen roku. 1874, a to „s nejvyšši poctou". Po získáni doktorátu se Sofie s manželem vrací do Ruska. Sofie doufá, že ji bude umožněno přednášet na některé universitě. Ale čeká ji zklamáni. Kdyby byla mužem, snadno by ziskala místo profesora. Ale ji pouze nabldnou, aby přednášela v nižšlch třldách ženských gymnasii. To Sofie odmítá. Po celá dalšl dlouhá léta ji vlast nedává možnost, aby uplatila svoje vědo­ mosti. Ona však nezaháll. Jenom jej! čin­ nost se ubírá jinou cestou. Ze Sofie K ovalevské se stává literátka. Spolupracuje v novinách, v nichž otiskuje vědecké články i divadelní referáty. Piše básně, divadelní hry i romány. Obklopena výkvě­ tem ruské inteligence rozviji své vlohy netušenou měrou. A.n i na svůj sen, poskytnout ženám vyšší vzděláni, nezapomíná. Usiluje o zřízeni Vyššlch ženských kursů, které se uskutečňuji v Petrohradě roku 1878. Ale jakým zklamánlm je pro Sofii zjištěni, že ona nebyla vybrána, aby na nich učila. Každodenní styk s Kovalevským znamená zvrat jejich vzájemného poměru.

Přátelstvi se měni v lásku. Ale těžké finančni starosti doléhaji na oba. Kovalev-

skij musel zanechat studia a hledat možnost obživy v rU2ném samostatném podnikáni. V době, kdy se jim narodila dcera, jsou jeho podniky velmi úspěšné. Pak však začlnaji selhávat. Roku 1880 se koná v Petrohrad.ě sjezd ruských lékařů a přlrodovědců. Sjezdu se zúčastňuje i Sofie, která pro tento účel přepracovává jednu ze tří doktorských praci. J eji přednáška má velký úspěch. Brzy po sjezdu se manželé stěhuji do Moskvy. Tam se Sofie pokouší složit magisterské zkoušky, ale - je žena. Neni připuštěna. Přesto však ópět nachází viru v sebe. Sama o sobě řiká: „Cítím, že jsem předurčena k tomu, abych sloužila pravdě - vědě, a abych prorážela nové cesty ženám, protože to znamená sloužit spravedlnosti." - Aby se opět zapracovala do vědecké činnosti, odjiždl do Berlina k profesoru Weierstrassovi. Po nedlouhé době se však vraci. Chce být přítomna tomu, až jej! manžel bude po prvé přednášet na universitě v Moskvě. Ale zcela náhle odjiždl Sofie i se svou malou dcerkou cpět do Berlina a jej! manžel do Oděsy. Přl­ činou jejich spěšného odjezdu je nepřlzni­ vá politická situace. · Profesor university v Helsinkách Mittag-Leffler, který Sofii poznal při sjezdu v Petrohradě, vysoce si ceni jeji schopnosti. Proto by ji velmi rád zlskal pro přednášky na universitu v Helsinkách. Al jeho snaha naráži na odpor universitnich , kruhů. Tentokrát není přičina ani tak v tom, že Kovalevská je žena, ale že je Ruska. Finskli inteligence se totiž velmi obává vlivu vzmlihajicího se ruského revolucionářstvi.Avšak profesor Mittag-Leffler se nevzdává. Když je ve Stockholmu založena nová universita a on na ni dostávli stolici matematiky, nabizi Kovalevské uústo soukromého docenta. Sofie by velmi ráda přijala, i když ví, že by nedostávala lidný plat. Ale boji se, aby tím nepoškodila jeho postaveni. A protože v té době zase vědecky pracuje, chce nejdřiv dokončit své matematické výzkumy o lomu světla v krystalickém prostředi. Po dokončeni této práce odjiždi Kovalevskli do Patiže. Tam ji stihli zpráva o manželově smrti. Skončil sebevraždou. Příliš si při­ pouštěl své finančni neúspěchy. Touto události je Kovalevská tak otřesena, že se zhroud. Ale jakmile se jeji zdravotni stav zlepši, že může odcestovat, vraci se do Ruska. Smrti svého manžela zůstlivá Sofie zcela bez prostředků. Nezbývá, než aby přijala misto učitelky matematiky na ně­ kterém ženském gymnasiu. Na štěstí však dostává od profesora Mittag-Lefflera opě­ tovnou nabidku na misto docenta university ve Stockholmu. Tentokrát Kovalevskli přijlmli bez rozmýšlení. 2ena roli přednášet na universitě I To vyvolávli bouři nevole mezi profesory druhé švédské university v Upsale i lavinu

pomluv na hlavu Kovalevské. Ale za Sofii mluví práce. Kolegové i studenti musí při­ znat, že tato žena něco znli. Proto je téměř bez překážek po skončeni prvního semestru jmenována na dobu pěti let profesorkou matematiky. Přednliší již druhým rokem za onemocnělého profesora mechaniku a nezanedbává vědeckou práci. Dávno ji už lákli problém rotace tuhého tělesa kolem pevného bodu. Tento problém, jemuž se přičítala velká důležitost a na jehož vyřešeni pracovala celá řada vědců, nebyl dosud dořešen. Pařížská akademie věd vypisuje proto cenu „za další zdokonaleni úlohy". Sofie se poušti do bil.dáni s vědo­ mím, že tato práce bude vyvrcholením její vědecké činnosti.

--------

- -~ --~~

--

------=-~ -----

---~ :::..--::-

-

že všichni profesoři uznlivaji vynikajici znalosti Kovalevské a vysoce si ji pro ně váži, přece nedovedou odhodit svůj předsudek vůči ženám. Když totiž umlrá profesor mechaniky, jehož Sofie zastupovala, a má se rozhodnout o jmenováni nástupce, Kovalevská jim neni. Roku 1884 se snaži profesor MittagLeffler dosadit Kovalevskou na uprázdněné místo akademika ve Švédské akademii věd. Sofie odmitli. Mli tolik zdravého rozumu, že si umí představit rozruch i nenlivist, kterou by její jmenováni vyvolalo. Na zdokonalení úlohy, vypsané Paříž­ skou akademií, pracuje Kovalevskli až do roku 1887. Přesně v terminu svou práci dokončuje a podává pod heslem: „Mluv, co víš, dělej, co je tvá povinnost, staň se, co se má stát!" Práce Kovalevské, ačkoliv také neznamenli úplné vyřešeni problému, je tak skvělá, že je schválena jako nejlepši Přesto

a peněžitá odměna 3000 franku zvýšena na 5000 franků. Rok poté je Kovalevské udělena cena Švédské akademie věd za druhou práci na toto thema. Kovalevská se stává slavnou. Piši o ni v novinlich i v časopisech. Celý svět znli vědecké zásluhy této skromné Rusky. Sofie se cid šťastnli, ale zliroveň i velmi unavenli. Ještě nikdy na ni tak silně nedolehl stesk po domov! jako nyni. Celým svým srdcem touží vrátit se do Ruska. Protože co nejdřive vyprší lhůta její profesury ve Stockholmu, je třeba se starat o nové místo nebo o prodlouženi dosavadního. Sofiin přítel, který zná její touhu po domově, píše do Ruska. Z neupřímného dopisu, který dostlivá v odpověď, vysvítá, že pro Kovalevskou není v Rusku „vhodného uplatněni" I Místo profesorem na ně­ které universitě jmenuji Sofii dopisujícim členem Petrohradské akademie nauk. Ale z toho Kovalevská, která je nemajetná, nemá žádný příjem a proto se do Ruska vrátit nemůže. Po této zamítavé odpovědi se Sofie obrací na pařížskou universitu. Ale ani ta nechce udělat výjimku ve svých zásadách. Kovalevská, byť velká matemaůčka, je jen žena. Je sice mnoho těch, kteří se klani jejím schopnostem, ale přiznat ženě právo mit ve vědecké činnosti oficiální postaveni, rovné postaveni mužů, nechtějí. Jako náplast na dalši pokořeni se S. V. Kovalevské dostane vyznamenáni medaili za zásluhy. Po tom všem Sofii nezbývá nic jiného, než prodloužit pobyt ve Švédsku. Věčné ponižování podlamuje Sofiino zdraví, které již tak dost trpl nedostatkem spánku, nepořádným jídlem a intensivní prací. Když pak onemocní chřipkou, nemá ani tolik vnitřni sily, aby přemohla tuto „obyčejnou nemoc". Umírá daleko od vlasti 10. II. 1891, ve. věku pouhých 41 let. Teprve smrti Kovalevské jako by se Rusko probudilo a uvědomilo si, co ztratilo. Clenové Akademie, profesoři, studenti i prosti lidé, ale především ženy, truchll nad jejlm hrobem. Pomnik z černé žuly, dovezené z Ruska, zdobí místo jejího posledního odpočinku ve Stockholmu ve Švédsku. S. V. Kovalevská se nedočkala zasloužené odměny za svou práci. I přes slávu a poklony, kterými ji zahrnovala většina jejich současníků, stále narážela na to, že je žena. I když jeji vědecké zásluhy ji nikdo nemohl upfit, přece jen musela zápasit o svou existenci. Jejl knihy, ačkoli psané v cizině, dýchají kouzlem ruské přírody i pohodou rodinného života. Jsou prodchnuty vírou v lepši postaveni žen a plné nových smě­ lých myšlenek. A to je právě příčinou, proč se ani na tomto poli nedočkala za svého života zaslouženého ocenění. Olga RMičková LITERATURA: P . J. Polubarinová-Kočinová, Zivot a pllsobenl S . V. Kovalevské, OsvEta, 1951; Eva Jurčinová, Podobizny spisovatelek svEtové galerie, 1929, Otto.

VIDA A TECHNIKA MLÁDEŽI

329

Účinek tělesné výchovy a sportu na

formování organismu mladého člověka je již dlouho znám. Prof. Letunov (Moskva) uvádí u patnáctiletých chlapců trenujících a netrenujícich rozdíl ve výšce o 3,6 cm, ve váze o 4 kg, •r síle pravé ruky 8 kg, ve vitální kapacitě plic (množství vzduchu mezi usilovným výdechem a vdechem) 551 ccm (viz tabulku I). Již tato čísla ukazuji, že pravidelný trening je účinným podnětem pro celou látkovou přeměnu v organismu. Účinek pravidelného treningu nevidíme jen na tělesném rozvoji, ale i na vývoji ústřední nervové soustavy. Tělesná cvičení a sport probíhají za plné účasti vyššf nervové • čihnosti a jsou tedy i tak zv. duševní prací. Vývoj a růst mladého organismu se neděje rovnoměrně (viz tabulku li). Z tabulky vyplývá, že dětský a dospívající organismus nenf „zmenšenina" orga.nismu dospělého člověka, a proto nácvik a trening v různém věku musíme upravit podle růstových zvláštn01itf a nikoliv jen snížit námahu o určité procento treningové dávky dospělých sportovců.

Podle procesu růstu a rozvoje organismu dělíme údobí života mládeže na tyto hlavní periody: dětství

asi od 1-7 let, mladší školní věk asi od 7-12 let starší školní věk asi od 12-18 let.

hodnoty

Skupina

15-16 let

sportovci nesportovci sportovci nesportovci sportovci nesportovci

17-18 let 19-20 let

třeti věkové skupině.

V mladším školním věku nastává určité zpomalení růstu (viz tabulku II) a zvětšo­ vání váhy oproti údobf dětství. Svalstvo je ale dosud poměrně slabé a i kostra je dosud málo pevná. Proto je zde sklon k deformaclm páteře a hrudníku a může dojít k poruchám normálního drženi těla vlivem jednostranného zatížení. Ve starším školním tři sportovní kategorie:

věku

rozlišujeme

starší žáci 13-14 let, mladší dorost 15-16 let, starší dorost 17-18 let. V období puberty (12, 13-16 let) docházi k intensivnímu růstu do délky a k menšímu růstu do šfřky. U mladistvých 16- až 18letých konči formování organismu, i když úplný rozvoj kostry a svalstva trvá přes 20 roků. Rozvijí se svalstvo a jeho sila, vnitřní orgány - srdce, plice a ostatní - „dohánějí" pubertální zpoždění za růstem do délky. Jak trenovat?

vysoká, že žádný sebetalentovanější sportovec nemůže dosáhnout většího úspěchu bez usilovného celoročního treningu. lyiáme nespočetně přikladů nadaných, ale jednostranných dorostenců, kteří přišli v osmnácti letech do kolektivli dospělých a zanikli. Talentem a technikou převyšo­ vali soupeře v dorostu, ale to již nestačilo

tělesného

Vě~

v družstvech dospělých, kde vedle techniky rozhoduje také sila a rychlost, tvrdost a bojovnost a další vlastnosti výkonného sportovce .. Naopak ti dorostenci, kteří vedle technických schopnosti jsou silní, rychli a vytrvalí, maji nejlepší perspektivu jako budouci závodníci a hráči. 2áci a dorostenci, kteří jsou tělesně méně zdatní a kteří se všestranně nerozvíjejí, mají horší perspektivu. Stává se, že nadaný žák,° k~erý je9nostranně trenoval, zůstává průměrným v dorostu. a podprů­ měrným v mužstvu. Určitá fysická zaostalost, ke které dochází hlavně ve městech, je zaviněna vlivem mechanisace a rozšířením t. zv. pasivní zábavy (kino, televise, diváctvi ve sportu a p.) mezi mládeži. Z uvedeného vidíme velký význam správně dávkované všestranné přípravy, zvláště ve věku intensivního růstu dospivajiciho organismu, to je od 12-13 let do 16-17 let. ~ hravým nácvikem některých spor· tovních disciplin (plavání, lehká atletika, bruslení, lyžov4ní, sportovní hry aj.) začí­ náme ve věku od 7-8 let. Ve vývoji vyšší nervové činnosti jde o období, které je nejpříhodnější pro rychlé ovládnutí základních pohybů (pohybových ' návyků). Nejde však pouze o pozdější docílení vysokého mistrovství, ale především o to, zajistit dospívající mládeži plný formující účinek tělesných cvičení, t. j. zajistit skutečný všestranný rozvoj. Na př. v pražské sportovní škole. ledního hokeje jsou pře­ vážně chlapci, kteří začínali s ledním hoke-

Úroveň výkonů ve sportu je dnes tak

R6stové zvláštnosti mládeže

Průměrné

S hlediska potřeb sportovního žactva a dorostu si krátce povíme o druhé a

vývoje mladých (Letunov 1951)

Váha

těla

53,8 48,9 59,0 52,0 64,8 58,0

sportovců

a

nesportovců

Sila . Obvod E:r.kurse pravé Vyška hrudníku hrudníku ruky

160,8 157,3 166,8 159 169,4 165

76,8 71,3 85,6 80,9 89,8 86,6

6,9 6,2 7,6 5,7 7,6 5,5

Vitální kapacita plic

42 34 45,8 37 48,1 42,5

3750 3235 4320 3356 4650 3750 I.

Růstová Věk

l den 5 rok 7 11 13 15 19

I

li

II

3 30

V~DA

A TECHNIKA MLÁDEŽI

intensita

děti

Výška

50cm 104 116 135 148 165 169

a mládeže podle Zvýšeni v cm

-54 12 . 9 13 17 4

věku

(Hornof 1954):

Váha

Zvýšeni v kg

3,3 18,7 22,1 32,5 42 53,9 62,3

15,4 5,1 5,3 9,5 11,9 8,4

•

jem v 7-8 letech, ale ve sportovní škole trenujl 70% hodin všestranno st a jen 30 ° 0 hodin specialisaci lední hokej. Stejně je tomu i ve sportovníc h školich ostatních sport li. S nácvikem sportovnlc h disciplin začf· najl 7-Sletf chlapci a dívky formou bez řlzených prvkli soutěženi a závodivosti . V 11-12 letech nacvičujeme převážně obratnost, krátkodobo u rychlost a základní technický výcvik.

Výživa mládeže se liš! od výživy do. • spělých d .m , že dospíva1fcl m se musl dostat výživou stavebního materiálu, potřebného k tvořeni nových tkání rostoucfho organismu. V prvé řadě je nutné zvýšit množství bilkovin (až o dvojnásobe k potřeby dospělého člověká). Ve vztahu k vě­ ku se udává potřeba bllkovin takto (Vi-

3r--

nařický):

Pa

So

Ne

Po

ůt

St

trening - pátek (hlavni nácvik taktiky) l malý trening - úterý (individuál ní technický výcvik).

1

va

P otfeba billr.ovin n a l kg v'hy

12-15 15-17 17-21

2,5 g 2,0 g 1,5 g

střední

Teprve od 13-14 let na základě trvalého všestrannéh o výcviku v lehké atletice, gymnastice, plavání, lyžováni, bruslení, t. j. plněním PPOV a výcviku ve sportovVysvětlivky: disdvě nebo nfch hrách, vyblráme jednu l - klid cipliny pro hlubší specialisaci . V tomto 2 - malý trening věku starších žáků převažuje v tteningu 3 - střední trening rychlost, obratnost', pružnost, t. j. krátké 4 - velký trening nebo utkáni. maximální úsilí. Opatrně přidáváme malé Správný treningový cyklus přinášl do dávky vytrvalostn í námahy a místních silových cvičeni. Technický výcvik si roz- života mladého dorostence pravidelný šiřujeme o základní taktický výcvik zvláště rytmus a určitý řád, který má pro život ve hrách. Přiměřená dávka jsou asi tři tre- mladého sportovce veliký význam. Na ningy týdně. Závodíme nebo hrajeme jeho podkladě je pak možno dbát i na asi jedenkrát týdně. správný denní režim, hlavně na spánek Ve věku 15-16 let (mladší dorostenci) a výživu. přidáváme trening rychlostní vytrvalosti a Denní režim a výživa cviky rychlostně· silácké. Dále rozvíjlme taktiku. Mladší dorostenci se zúčastní Každý člověk, dm spíše sportovec, má při­ hrách ve 3-4 treningli týdně, z toho podfldit rozděleni svého času přesnému pouštíme až 2 utkáni týdně. pořádku. Příkladem účelného rozděleni Ve věku 17-18 let (staršl dorostenci) dne mladého sportovce mliže být uvedený se bliž! kvalita a dávkováni treningu do- rozvrh. (Uvádíme den, na který připadá spělých. Zařazujeme vytrvalou rychlost sportovní činnost) : a cviky sily ve větší míře. Zvýšenou péči 6,30 - vstávání, ranní cvičeni a myti trenujeLépe, věnujeme nácviku taktiky. 7 ,00 - snídaně me-li častěji s menším zatlženfm, maxi7 ,45-17,00 - vyučováni, oběd, klid, málně 4-5krát týdně. studium Pffklad treningové ho cyklu dorostenců 17,00-19,0 0 - sportovní činnost (lední hokej) v hlavním období: 19,30-20,0 0 - večeře 20,00-21,3 0 - zábava, odpočinek 1 utkinf - neděle l velký trening - středa (velké funkč· nejpozdiji 22,00 - spánek (osm a půl hodiny). ni zatiženf)

-·'1 · ( V tkhto dnech, kdy se dlváme na zimnl obrázky, je nám uf veselo. Ale horši to bylo ještě v březnu letošnlho roku. Kruté mrazy ohrofovaly celý náš hospodářský iivot. Lidská vule a obě­ tavá práce však nad přlrodníml fivly zvltězlly. V boji proti zimě. pouflvall lidé ruzné technické prostředky, které jim účinně pomáhali; některé z nich sestrojili zlepšovatelé podle potřeb jednotllvých pracovišť - na př. pro doly, ieleznici atd. M. Hrubý

Potřeba

V~k

12 13 14 15

bllkovin u sportující mládeže:

Prdmttn4 váha

Normilnl p otfeba bllkovín

36kg 40 kg 45kg 52 kg

90 g 100 g 112 g 130 g

Potřeba billr.ovin

u sponujlcl m.l ádeže

140 g 150 g 162 g 180 g

Pro sportujfcl mládež je třeba zvýšit přívod bllkovin o 40-60 g denně. RO.st vyžaduje také zvýšený kalorický přívod, zhruba o 40 % více než u dospělého člo­ věka o stejné váze. Tedy dorostenec , vá· žlcl 60 kg, při zaměstnáni, nevyžadujl clm tělesnou námahu, potřebuje asi 2.800 až 3.000 kal. plus kalorickou spotřebu při treningu, t. j. asi 1.000 až 1.500 kal. Z ostatních látek, potřebných k rlistu kostry i svalstva, vedíe bflkovin se zvět­ šuje zvláště potřeba fosforu a vápníku. Znamenitý m zdrojem obou těchto prvků a současně i bílkovin jsou mléko, sýry, vaječný žloutek a luštěniny. Jen· dokonalá souhra denního režimu, výživy, spánku s treningový m plánem vytváři podmínky k rlistu výkonnosti a rozvoji zdra vf sportovce.

MUDr Jaroslav

a

•

i

Tintěra

v • ~ime „ - - - - ,

...

K OBRÁZKŮM ZLEVA DOPRAVA: V dílně zlepšovatelu SHD bylo vyrobeno několik desítek výkonných nahřivaču, které se osvědčily stejně dobře jako vojenské plamenomet y, které vidlte v akci. - Na povrchových dolech se objevily na buldozerech v zimě škrabky, které rychle vyčistily od zamrzlé hllny i ty největší vagony. - Rozmrazeni vagonu trvá obvyklým! prostředky hezky dlouho, plamenome t to dokáže za několik minut.

VIDA A TeCHNIKA MLÁDEfl •

331

------

-

ovořili S kým? lnu s na!imi čtenáři a spolupracovníky. Mlli jsme toho hodni na srdci; pohovořit o celém loňském ročnfku, o úrovni článků a jejich výtvarném uspořádáni, o tom, jak se bude líbit časopis v novém hávu, a předevffm o studiu Lidové university, která si získala velikou oblibu v řadách mladých i starších. Otázek by/o dost, • se jednoho dne rozhodli, že jsme proto a uděláme jakousi okružní jízdu po Cechách a Moravě, abychom si pěknl zhluboka popovídali s těmi nejpi/něj!imi. Předem se omlouváme těm, k nimž jsme už nedojeli. Bylo toho za tři dny hodni, otázky· a odpovědi jenom pr!ely, a vzdálenost z Prahy do Orlických hor a odtud třeba do Cerné Hory u Brna je přece jenom značná. hned od počát­ ku. První naše zastávka byla v Poděbradech u našeho pilného čtená-

ačněme

~~~~~ ře soudruha MUilera, ~

který sice není nejmladší, ale svým zájmem o vše nové a svou vllli do života stačí držet s mladými plný krok. Mluvili jsme dlouho o celém časopisu, o jeho zaměřeni, o úrovni přispěvkll a samozřejmě i o tom, co mu přináší, jak mu pomiihá v práci. Soudruh MUiler si nejvíce pochva- · lova!, že časopis je stále pestřejší, že přináší nejen zásadní články o řadě věd­ ních oborll, ale i zajímavé reportáže z našich závodil i velkých staveb. Pro soudruha MUilera je časopis ještě něčím více, protože nemoc ho připoutala trvale na jedno místo. A tak mu články a reportáže zprostředkuji styk se světem, s tím novým, co se u nás rodí, ukazuji mu na hospodářský, vědecký a technický pokrok, který za těch deset let ušel pěkný kousek vpřed.

Druhé zastaveni bylo v Hradci Králové u našeho dlouholetého čtenáře, soudruha Kratochvila. Naše beseda zde měla poněkud odlišný ráz. Poslouchali jsme vyprátohoto sympatického 37letého věni čtenáře, který nám vyprávěl, jak mu časo­ pis pomáhá v osvojováni si vědeckého světového názoru.

332

VIDA A TECHNI KA MLÁDEfl

•

jsme s ·

I

•••

-„~::P oděkovali

jsme neměli ani potuchy. Prostě trochu jsme se zpozdili. Abych řekl pravdu, k vašemu časopisu mne přitáhla zvídavost mého kluka. Poznal jsem najednou, že naše vědomosti, vědomosti generace, která byla válkou o tolik ošizena, už nestač! na to, co se dnes naše děti ve škole učí. A tak jsem se rozhodl, že si musím svoje vzdě­ láni rychle doplnit. Aby nebyla doma ostuda. Ale kde a jak začít? Až mi jeden mllj přítel, inženýr, doporučil váš časopis. A nemýlil se. Nemohu dnes totiž studovat při svém zaměstnáni tak, abych se plně věnoval nějakému oboru. Ale také nechci zllstat stát. A váš časopis mi to dává. Přináší tolik zajímavého z vědy a techniky, že se mi někdy zdá, jako bychom najednou pokročili o celé století kupředu. Jenom když si vzpomenu na atomovou energii. Za našich dob bylo velkou události, když vědci objevili neutron. A dnes ? Atomová elektrárna, umělé p: •ky, přípravy na vystřeleni družice a na let do vesmíru. To všechno bych asi tak dobře neznal, kdyby nebylo vašeho časopisu." Během tohoto vyprávěni jsme si teprve dobře uvědomili, co má každý dobrý časopis čtenářům dávat. Ono to totiž není jako v Praze, či v jiném velkém městě, kde na každém kroku najdeme prodejny odborných publikaci, veřejné knihovny, množství biografů, přednášek a jiných kulturních institucí. Tady je člověk spoután s vědou a technikou právě prostřed­ nictvím toho „svého" časopisu a právem žádá, aby mu přinášel rychle a srozumitelně všechny poznatky, které jsou potřebné k rozšlřeni jeho vzděláni. „Zvláště Lidové university, to je ono," říká s. Kratochvíl a vysvětluje nám, jak pečlivě studuje každou lekci. „Kontrolní otázky nás přímo nutí k studiu, k zamyšleni nad probranou látkou. A to je správné, nuťte nás, čtenáře, k studiu. Potřebujeme to!" ce, o

čem

jsme za tento rozhovor, který nám přinesl mnoho poznatků. Nastartovali jsme a rozjeli se k dalším Slunce se čtenářům. opíralo naplno , do průčelí masivní budovy, když jsme zastavili před jedenáctiletkou v Kostelci nad Orlicí. Těšili jsme se na setkání se studenty, protože zde jsme měli hned tři nejpilnější - maturanty Kumpošta a Klepla a studenta desáté třídy Dolka. ~editel školy nás srdečně přivítal a za chvíli jsme seděli v kroužku. Se studenty si přišli popovídat i profesor češtiny, který je jejich třldnim, profesor biologie, fysiky, chemie a samozřejmě i ředitel. A během rozhovoru jsme poznali, s jakou péči se jejich profesoři starají nejenom o prospěch, ale i o to, čim chtějí být, jak pokračovat ve studiu, čeho se vyvarovat, kde přitáhnout a zlepšit si známku, al~ i vědo­ mosti, jak prostě do nového života, který před nimi, maturanty, zakrátko vyvstane. Takový duch přátelství, ale i úcty, pochopeni a starosti o svěřené mladé lidi je něco, co se nedá ničím nahradit. Chtělo se nám řici: vy mladí, važte si takových „pěstou­ nll", nám se studovalo nepoměrně hůř! Rozhovořili jsme se o práci redakce a o celém časopisu. Chlapcům nejvíce pomáhá, že časopis ve značné míře doplňuje jejich učivo ve škole. Zvláště si v tomto ohledu pochvaluji Lidové university, ať už to byla biologie, fysika, geologie anebo v tomto ročníku chemie a stavebnictví. Navrhovali, abychom zařadili v dalších ročnících LU kurs astronomie anebo kurs elektrotechniky. Velmi se jim zamlouval otiskovaný seriál článků „Elektrotechnikou krok za krokem''. věřili

jsme si také, že forma kontrolních otázek LU je správná. Všichni se nám „při­ znali", že kontrolní otázky je nutí prostudovat ještě jednou ně­ které minulé lekce, aby mohli lépe odpovědět, že často musí prostudovat i doporučovanou literaturu a některé problémy

•

si tam doplnit a rozšffit. Jednohlasně doporučovali, aby všechny odborné články byly zakončeny doporučenou literaturou, zvláště pak takovou, která je dostupná jak svou úrovni, tak i na knižním trhu, což je bolest největší. „A když už vám smíme říci, co bychom chtěli," poznamenali, „vice instruktivních obrázků, barevných stran i k LU a hodně 6brázků i schemat našich novinek, automobilů, traktorů, moderních strojů!" A ted několik slov k článkům, které čtenářům nejvíce pomáhají při studiu a sebevzděláváni. Dějiny vědeckých objevů,

hledáni nových cest, které bylo pro mnohé slavné badatele minulosti často trpké a nezáviděníhodné, „Dobrodružství při objevech", to jsou články, které naši čte­ náři vftajf. Studenti z jedenáctiletky je .znali všechny a zvláště se jim Ubil článek „Zelené světlo", o němž svorně pro'hlašovali, že tak se mají psát populárně vědecké články. Stejný názor měli i na povídku „Smrt Giordana Filipa" a na fantastické romány. Chtěj!, aby romány a povidky byly pravidelným přispěvkem našeho časopisu (což plníme i v letošním ročníku). Studenti jsou ve školách proto, aby studovali. A nejen oni, dnes se uči i starší lidé v různých kroužclch, večerních školách, kursech. Ti všichni žádají po časo­ pise, aby jim studium ulehčil, aby přinášel statě, které by jim pomáhaly zvládnout některé obtížné otázky a srozumitelně doplňoval jejich učivo. tleditel školy nás na to správně upozorňoval. • ašlm posláním je učit, vykládat o vědě a technice, popularisovat naše úspěchy, přinášet pohotově novinky a vzbuzovat v čtenářích touhu po vědění. I když to děláte dobře, nezůstávej~e stát a hledejte pořád nové cesty. Věřte, vyplatí se to. Nejen vám, že čtenáři vás budou pečlivě čist, ale nám všem." Téměř dvouhodinová beseda se chýl! ke konci. Chlapci musí do svých tříd a na nás čeká dlouhá cesta za dalšími čtenáři. A protože chceme slyšet i kritické připo­ mínky, ptáme se otevřeně, co se jim nelibí, co bychom mohli dělat lépe. „Chtěl bych," řlká soudruh Kumpošt, „abyste do zajlmavých problémů . a do „Zábavné vědy" dávali vice příkladů z chemie a fysiky. A mluvíme-li o fysice nebo chemii, dávejte nám vlec o b e cn ý c h poznatků, učte nás i o takových věcech, o kterých si mysllte, že už je známe. Stává se, že se ve škole učíme o slučo­ váni prvků, ale nevíme pořádně o fysikálních konstantách, o slučovacich pravidlech a podobně. To bychom chtěli čist ve vašem časopise." „A já bych chtěl trochu vice matematiky," říká soudruh Klepl, „abyste čas od

matematiky. • t ,,- dejte do časopisu vfc Ne žádnou vysokou vědu, ale článek o tom, „hvězdiček", já už jsem jak lidé přišli na tu či onu matematickou byl od mládi jejich zákonitost, jak se matematika uplatňuje fanouškem. Právě ted v praxi. A potom nezapomínejte na biodokončuji menši hvěz­ dářský dalekohled, který logii, trochu jste na ni zanevřeli." „ ... a na články o televisi," doplňuji potom věnuji některé škole nebo ústavu, soudruzi profesoři. · aby žáci mohli lépe pozorovat oblohu a vfc vidět ... a také vědět !" ~" oučfme se a je nám veselo. Vyjeli jsme z Cerné Hory v husté mlze, Projíždíme opět krásale po chvíli jsme se vyhoupli a před námi nými orlickými lesy a ležela krajina zalitá prudkým slunečním mfřlme do Ceské Tře­ světlem. Mířili jsme k Brnu. bové, kam už přijíždí­ V Sochorově ulici stoji pěkný domek me za šera. Chvíli a zde nás vitá jeden z našich nejpilnějších bloudíme ulicemi, až konečně zastavujeme a nejlepších spolupracovníků Lidové uniu malého domku, kde bydli další náš versity, soudruh Hubert Sobotka staršl. čtenář, rovněž maturant, Stanislav Vavřín . Označeni „starší" je nutné, protože jeho Soudruh Vavřín má velikého „konič- syn má stejné křestní jméno a i on je našim ka". Nesmírně rád maluje. Proto se mu čtenářem, i když s tátou soutěžit nemůže. libí všechny články, které přinášejí základHovoříme dlouho, až do pozdního ni poznatky o technice malby, o grafice, odpoledne, a věru je o čem. Soudruh o obnovováni obrazů starých mistrů. Sobotka pracoval čtyři roky v JáchymovVelmi se mu zamlouval článek a barevná ských dolech, ba i syna si tam vzal do stránka „Návštěvou u grafika", od našeho party (který ted studuje na technice) maliře Škody. a z diplomů, které vis! na zdi, poznáváme, Jinou jeho zálibou je botanika a biolo- že pracoval dobře. Potom přišel těžký úraz gie vůbec. Chtěl by, abychom dávali do a lékař mu zakázal vrátit se do dolů. A co „Zajímavých problémů" příspěvky o práci mysllte, že tento člověk udělal? Ve svých s drobnohledem, návody k praktickému pětačtyřiceti letech začal studovat. N ejpozorování rostlin a drobných živočichů, prve začal s naši Lidovou universitou ale současně i theoretické vysvětleni. „Ze života Země". Každou kontrolní „Jenom, prosím vás, nezapomeňte na otázku pečlivě a důkladně odpověděl, při­ to mallřstvl, a také byste mohli uveřejnit bral na pomoc i doporučenou literaturu a článek o maskérství a , technice masek po skončeni celého kursu LU se dal zapsat vůbec," louči se s námi u auta a my za jako mimořádný posluchač brněnské tmy vyjlždfme z Ceské Třebové a směřu­ university na geologii a mineralogii. jeme na Moravu. Dívali jsme se asi hodně udiveně, proPrvní naše zastávka na Moravě patřila tože s. Sobotka vytáhl index a povldá: y mi snad nevěříte, ale nejstaršímu účastníku Lidové university, tady je to černé na čtyřiasedmdesátiletému Františku Kllbílém. A první zkoušku movi, kterého jsme navštívili v Domě už mám za sebou - na odpočinku v Cerné Hoře u Brna. Těžko výbornou (a my dnes je psaným slovům vyjádřit dvouhodinové víme, že i další dvě vyprávěn! tohoto „věčně mladého" stasložil na výbornou a že je jedním z nejříka. „Není dobře být člověku samotnému," lepších žáků university). A věřte nebo ne, říká nám s úsměvem, „a proto je třeba dal jsem se na studia zásluhou vaši Lidové pro něco žít, pro někoho dělat, pracovat university, a to je snad největší přínos, i třeba trpět! Vidíte, já jsem si vybral vědu který můžete dát svým čtenářům." Vzpomněli jsme si v té chvili na slova a techniku, i když mí život dopřál jenom málo času k této zálibě. Od mládl jsem se soudruha Kratochvíla z Hradce Králové: „To máte tak," řekl nám, „vy mi zajímal o objevy a vynálezy, četl jsem Radioamatéra, tllši hvězd a řadu jiných umožňujete, abych stačil svému synovi. populárně vědeckých i odborných časo­ Mám své vlastni zaměstnání a to mí nepisů a dnes jsem věrným čtenářem Vědy dovoluje, abych mohl studovat do hloubky a techniky mládeži, i když věkově mezi ně všechno to, co se můj kluk ve škole učl. nepatřím. Ale lib! se mí váš časopis, proto- Ale odpovídat mu musím, to víte, kde by že je pestrý, přináší články ze všech věd­ byla autorita. A tak jsem rád, že mohu ních oborů a je psán srozumítelně. Vaše aspoň pečlivě a poctivě číst váš časopis Lidová universita umožňuje každému, a klukovi pomáhat v problémech." • Každé cestováni má svůj konec. I to aby se dále vzdělával. Ani nevíte, jak mi v mém stáří pomáhá, vždyť já pořád če­ naše. Dobrá věc se podařila. Nezbývá, než kám, kdy konečně poletíme na Měsíc, si slíbit, že pojedeme zase a že budeme nebo se provrtáme do nitra Země. A to by navštěvovat své čtenáře častěji. Prospěje Alexander Jandera bylo, abych to zameškal nebo přehlédl. nám to I času přinesli článek

z

dějin

Vl!DA A TECHN IKA HLÁDEil

333

•

ZA ÚSPORU ELEKTRICKÉ ~NERGIE V MRAZÍRNÁCH MASA DALEKOHLED VE FORM~ BRÝLÍ

sportovních podnicich a při kulturnich slavnostech a pod. se velmi často použlvá dalekohledů. Protože ale jejich delšl drženi je nepohodlné, zhotovily optické závody v Německé demokratické republice dalekohledy ve formě brýll. Průměr regulovatelných objektivll je 28 mm, zvětšuji 2,2krát, pro dalekozraké nebo krátkozraké je možno vyrovnat vadu zraku ± dioptrii. Jejich celková váha - 90 gramů - nijak neztěžuje Vajejich nošeni. Při

•

ZLEPSOVAT SE DÁ VSUDE Zlepšovatel Funfálek je autorem dvou dllležitých zlepšovacích námětu v masném průmyslu. Silonová ochranná rukavice je určena pro pracovníky na jatkách, kteří rozřezávají a vykosťuji maso. Rukavice má tři prsty, navléká se na levou ruku a bezpečně chrání před zraněním. Rukavice se zajišťuje řemínkem s přez­ kou v zápěstl. Druhým zlepšovaclm námětem je.zástěrka z kovového pletiva, která chrání před vážnými ú razy řezače masa. Při řezáni masa na jatkách je nebezpečl, že řezníkovi sjede nůž, který může vážně poranit břišní dutinu. Zástěrka, která je zavěšena na řezačově krku a zajištěna popruhem přes boky, vylučuje podobná těžká zraněni. Oba zlepšovací náměty jsou realisovány v Holešovickém masném prllmyslu a budou rozšířeny -hlv celém sektoru.

PAES 300 km/hod. PO KOLEJÍCH

-

Rychlostní rekord na železnici vytvořili v roce 1954 ve Francii s lokomotivou CC 7107. Dosažená rychlost byla 243 km/hod. Nový rekord v roce 1955, vytvořený na t rati Bordeaux-Dax, dlouhé 66 lem, s jedinou zatáčkou o velkém poloměru, je 331 km/hod. Rychlostní jízda byla provedena lokomotivou BB 9004. Obě elektrické lokomotivy jsou seriové stroje a nebylo na nich provedeno žádných podstatných • změn. Účelem zkoušek při rychlostních jízdách bylo zjišťováni poměrů -hlza vysokých rychlosti.

334

Vi!DA A TECHNIKA MLÁDEfl

Moderní mrazírny masa se buduji nyni jakožto prostorné, na vnějšek dobře isolované tunely, do nichž se zavěšuji čtvrtě masa určené ke chlazeni. To se provádí vzduchem, který se do tunelu vhánl přeschla­ dicí agregát; protože k mrazícímu účin­ ku podstatně přispívá i odpařováni vlhkosti s povrchu masa, proháni sechladicl vzdu.ch velkou r ychlosti, což ovšem vyžaduje mohutné ventilátory. Taková mrazírna má přikon i několik set kilowatt a každá minuta jejího provozu znamená značnou elekt r ické spotřeb u ene rgie. K uchováni bezvad né jakosti je třeba maso zchladit až na te plot u -J0° C, a to nejen na povrchu, nýbrž právě al u kosti, kde je maso nejméně odolné. Dříve se provoz mrazírny řídil podJe teploměrů, kte ré se zabodaly do masa a když se obsluha domnívala, že uf je dosaženo dostatečně nízké teploty, tak se musely ventilátory zastavit a pak se otevřely hermeticky uzavřené dvei"e do mrazlclho tunelu. V mohutném kožichu a beranici tam vběhnu! pracovník, rychle odečetl jednotlivé teploměry (často silně ojíněné) a zase vyběhnu! z mrazivého prostředl. Pak se dveře zavřely, ventilátory spustily a chladilo se „od oka" dál. Vznikaly tak obrovské kalorické ztráty chladu, kte ré se musely nahradit zvýšeným příkonem a ani tento primit ivní způ­ sob nezaručoval docílen I požadované nízké teploty u kosti. Kovové teploměry vedly totif chlad s pov rchu dolO a stávalo se, fe takový

ukazoval sice správně - 30° C, avšak jeho okolí mělo pouze -20° C a bylo vydáno nebezpečí zkázy. Na obrázku je elektrický odporový teplomiSr podle vynálezu našich inženýrů O. Dvořáka a K. Michalíčky, který odstraňuje všechny nevýhody a umofňuje elektrické samočinné řízeni provozu mrazírny. Tyto teploměry se jif montuji do našich největšlch chladírenských provozil a budou v celostátním miSřltku znamenat úsporu několika set tisfc kilowatthodin ročně. V podstatě je to elektrický odporový teplomiSr, který se zabodne do masa a měří dálkoviS teplotu v místě „V" u kosti. Vtip celé konstrukce spočívá v silné trubce 1 z tvrzené gumy, která je nejen dostatečně pevná, ale i dobře tepelně isoluje. Naspodu z ni vyčnívá hrot 2, ve kterém je uložen vlastní elektrický odporový teplomiSr. Přívod k němu je kabelem 4, který pokračuje ven z tunelu k měři­ clmu a regulačnímu zařízeni. Trubka 1 je poněkud kuželová a je zakončena šestihranem 3. Trubka 1 nevede chlad s povrchu dolů, takže teploměr v hrotu 2 ukazuje přesně teplotu svého okolí. Jakmile se docílí požadované teploty -Joo C, chladicí zařízeni se samočinně vypne; při stoupnutí teploty o 1° C se zaflzenl opiSt zapne. Již nenf třeba vstupovat v kožichu do mrazicího tunelu a měřit na oflněných teploměrech - toto zařízeni spolehlivě udržuje mrazírnu tak, jak je žádoucí. Ani o minutu déle není v chodu, je-li u kosti dosaleno teploty -J0° C. Trubka 1 se však uplatni i při vyjímáni masa z mrazfrny. Celý teploměr je do masa pevně zamrzlý. Proto se na šestihran 3 nasadí klíč, celým teploměrem se pootočí. Tfm se odtrhne od masa, a protože trubka 1 je mírně kuželová, snadno se z masa vyjme. Teploměr zOstane v mrazírně viset na kabelu 4 a při příštím jejím plnění se opět zabodne do masa. Zapojeni teploměrO zůstá­ vá beze změny, takte celé zařízeni funguje -AS naprosto přesně. teploměr

VÍTE„ ŽE MÁME SVOJE LEDOBORCE? V letošní tuhé zimě se osvědčily na našich velkých řekách ledoborce, které roz· bijely ledy na ohrožených místech. Na snímku je, ledoborec o výtlaku 135 tun, který M. H . zajišťoval na L abi nepřetržitý provoz Střekovské elektrárny.

•

owpefi kosmitl<ýt'1 p rskú částice

patrná; 1 megaelektronvolt (1 MeV = = 1 000 000 eV) = 1,6. 1 o-• ergu. v běl· ných pi'fstrojlch užívaných v elektronice nabývají elektrony energie několika set nebo tislc eV. V kosmických paprsclch však byly zjištěny částice o energii řádu al miliard eV.

Jak rozbit atomové Jádro? astupujlcl atomový věk s nejširším vyuii· tlm nukleární energie, obsaiené v jádl'e těžkých atomů, vyžaduje na nás důkladnou znalost stavby atomil a zejména jejich jádra. Ale abychom pochopili sloiky atomového jádra. a poznali sily, jimi! jsou k sobě vázány, musíme nezbytně Jádro rozlolit na Jednodušší základní, elementární částice, a ty pak sledo· vat v nejrozmanitějších poměrech a okol· nostech.

N

Jak rozbit atom? Dnes kaldý chápe, le Jednotlivé části ato· mu jsou k sobě vázány pl'itailivými silami, které je třeba překonat, chceme-li tyto částice od sebe oddělit. Nejslabší vazba je mezi vlastním atomovým jádrem a elektrony, které je obklopuji. Tady pOsobl tak zvané e I e k· t ros ta t i c k é s I I y, které vlastně jsou podstatou elektrických úkazů. Kdyby nebylo moino elektrony oddělit od atomových jader, nebylo by ani elektl'iny. Ale na štěstl se elektrony poměrně svobod· ně toulají mezi atomovou ml'lfl vodlčll a volně se pohybuji mezi řldkými molekulami plyntl ve vysokých vrstvách ovzdušl, od nich! je stačila odtrhnout energie slunečního zářenl; elektrony snadno vytrhneme z kovových elektrod a mllfeme je vést vzduchoprázdným prostorem v neonkách, výbojkách, elektron· kách či obrazovkách. Tak vyuilváme uvolně· ných elektronO v celém rozsáhlém vědním a technickém oboru, v elektronice. Urychllme·li tyto elektrony silněJšlm elektrickým polem (nahromadlme·ll totii na protější elektrodě nadbytek kladných proto· nů), nabudou ve vakuu značné pohybové, ki· netické energie. Srazl-li se na své cestě s ato· mem plynu, vyraz! z jeho obalu dalšl elektron. Zachytl·li takto ionisovaný atom jiný elektron na volné mlsto, vyzářl se příslušné kvantum energie v podobě světelných vln určité délky, kterou lze měřit a z ni pak zjistit celou l'adu podrobnosti o struktul'e elektronového obalu atom O. Ale pl'i všech pokusech a pl'lstrojlch tohoto druhu zllstává atomové jádro nedotčeno. Je složeno z protonů a neutronů vázaných k sobě takovými silami, ie je elektrony urychlené ve výbojkách, elektronkách, roentgenkách ne· stačl rozbit. Kinetickou energii letlclch elektronll a od nich vůbec energii pohybuJlclch se elementár· nich částic měl'lme na e I e k t r o n v o I ty. 1 elektronvolt (1 eV) je energie, které nabyl elektron po proběhnuti dráhy ó poten· ciálnlm rozdllu 1 V. Vzhledem k jiným ve fysice uflvaným měrám to je ovšem energie nesmlrně malá, jellkoi masa elektronu je ne·

Takovou energii je ul moino přemoci sily váflcl součásti atomového jádra. Skutečně také atomová fysika děkuje celé řadě objevil právě srážkám částic kosmického zářenl s ato· my ovzduší nebo jiných látek. Takové sráfky byly pozorovány, fotografovány a měl'eny jednak pomocí mlžné komory, jednak pomoci zvláštních fotografických desek se silnou vrstvou emulse. Ale tato pozorováni jsou odkázána na čirou náhodu a nedovoluji proto systematické bá· dáni. Proto se věda snažila využit k bombardo· vánl jader takových střel, které by měla podle libosti k disposici. Prvnl takový úspěšný pokus provedl roku 1919 Rutherford, který bombardoval duslk částicemi alfa vystřelovanými z polonil. Čás­ tice uvízla v jádře, které za ni vystřelilo jeden proton, takie se duslk změnil v kyslík. Ale energie částic vymršťovaných radio· aktivními látkami stále ještě nebyla vyhovu· jlcl. Proto se fysikové snalill urychlovat vhod· né elementární částice uměle. K tomu se ho· d[ly v prvé řadě částice s elektrickým nábojem, zejména záporné elektrony, kladné pro· tony (jádra vodíku), deuterony (jádra těikého vodlku. proton a neutron) a částice alfa (he· liová jádra, 2 protony a 2 neutrony). Tyto

se daly urychlit prostě ve vakuu elek· trickým polem mezi dvěma elektrodami o dostatečném potenciálnfm rozdílu. Z toho vznikla celá řada přístrojů, jimi! se mělo vyrobit vysoké elektrické napětl. Nej· vice se ujaly elektrostatické generátory, jef v letech 1931 af 19 3 3 zavedl van de Graaff. Do velikých dutých kovových kouti se totil vnášely elektrické náboje, nanášené dole z usměrňovačů na isolačnl pásy, pohybujfcl se pomoci motorů jako l'emeny. Dosahovaly napětl af '4 miliony V, byly-li uzavřeny ve vhodném plynu pod vysokým tlakem, dávaly al 8. 101 V. Jejich nevýhodou byly veliké rozměry, tak· ie zpravidla musily být vestavěny ve zvlášt· nich budovách. K hlavě takového generátoru se pflpojlla evakuovaná urychlovacl trubice ' z keramického materiálu, která měla po celé dél~e l'adu dutých kovových elektrod, z nich! kat'dá měla proti pl'edešlé vyššl napětl zlskané potenciometricky z hlavního zdroje pomoci vhodně volených odporů. Do ústl trubice se vpouštěl vodlk nebo helium, jeho! atomy se vhodným zpllsobem ionisovaly. Kladná jádra byla pak postupně mezi jednotlivými elektro· dami urychlována, al na konci trubice nará· iela s velikou energii na pokusný terč. Potiti je, fe se napětl nedá zvyšovat pl'es určitou mez. Pl'esto se takových generátonl stále ještě v laboratořích pouflvá, protoie se dá jejich na pěti vel mi přesně ovládat. Ale dnešnl atomová fysika potřebuje ke zkoumáni jader částic s daleko vyššl energii, nei mohou tyto generátory poskytnout. Technikové se proto snaiill urychlit částice jinou cestou, která by nevyfadovala dalšlho zvyšováni na· pěti.

Llneárnl

urychlovače

Přišlo

se na myšlenku, že by bylo moino urychlit elektricky nabitou částici poměrně nevysokým napětlm, které by ji stále znovu

1. Van de Graafl6v generitor divajicl napiti S mllion6 v•1ltO mezi obfma elektrodami. - 2. Urychlovacl trubice: 1 -keramicki trubka, 2 - zdroj iontO, 3 - pfivod vodiku, 4 -lhaveni kathoda, S - anoda, 6 - elektroda pro vpoultlni iontQ do trubice, 7 - foku1ujicl elektroda, 8 - urychlujici elektrody, 9 - otvor k vývlvl, 10 - celkové napllti na elektrodich. - 3. Schcma llne6rniho urychlova~e: S - :rdroj iont6, E 1 • • • E, elektrody.

+ +

+ +

--

-

+ + +

•li

! "ln

„...,

+

+

f

"" ,,,

10

I VIDA A TECHNIKA MLÁDEŽI

335

......

•

1

,

/

...'

r

I •

..,.

a znovu urychlovalo asi tak, jako když na hřišti popoháněj! kopacl mlč stále novými a novými kopy. U právě popsané trubice se musilo napětí od elektrody k elektrodě stále stupňovat, protože jinak by další elektroda nepůsobila, po přlpadě by naopak částici brzdila. Ale což kd)•Ž elektrodu zbavíme napětí, jakmile ji část:ice minula, nebo dokonce ji dáme napětl opačné a předchozí napětl přeneseme na elektrodu vpředu? To se dá dokonce poměrně snadno zařldit podle připojeného schematu tak, fe elektrody, kt.eré jsou opět umlstěny v evakuované trubici, připojlme na zdroj vysokého střlda­ vého n&1pětl, které se v přiměřeném rytmu měn!. Č;istlce je vtafena do prvnl elektrody, ale kdy! ~1ž ji z.ačlná míjet, napětl se změn! a táž elektroda nyní částici odpuzuje a vtahuje ji dalšl. Tak je možno téhož napětl použít mnohokrát za sebou. Protože se však částice pohybuje stále rychleji a r)•chleji, je třeba, aby jednotlivé . Duanty cyklotronu elektrody byly postupně stále delší a více od sebe vzdáleny·. Velmi pečlivě se nynl musí propočltat rychl.ost částice me.zi jednotlivými odchylovací · elektrodou, která celý svazek tak, vzdálenosti přesné jim dát a elektrodami částic odchýll směrem tečny a propusti ven. aby změna pot,enciálu nastávala vfdy ve správSamozřejmě zase musl být kmity v resoproto typu tohoto Urychlovače okamžik. ný nanci s pohyby částice. Když částice proběhla dostaly jméno „r es on a n č n I u r y c h- několik set otoček, nabývá konečné energie, l o v ač e". Částice s dostatečnou energii vy- která dosahuje hodnoty několika desítek létají pak zvláštním okénkem a využlvajl se megaelektronvoltů. k pokusům. Přesto že se zdá být cyklotron zařlzenlm, Toto zařízeni dodává protony o energii až jehož výkon lze libovolně stupňovat, nelze 40 milionů eV a mYže zrychlit elektrony až jím dosáhnout u protonů větší energie než na 600 milionů eV. Rozměry takových u rych- 20-25 milionů eV, u deuteronů 40-50 MeV. lovačů jsou značné; tak lineárnl urychlovač Proč tomu tak je? protonů na energii 32 milionů eV je kolem 20 m dlouhý. Fázotron

Cyklotron Mnohokrát jsme tu psali o cyklotronu, který v roce 1930 postavil americký fysik Lawrence. Opakujeme tedy jen v krátkosti výklad jeho podstaty, pokud je nutný k porozumění dalším zařlzenlm z něho odvozeným. Představte si plechovou krabičku od krému na boty, kterou rozříznete napřlč ve dvě půlky podobné písmeni D. Těmto půlkám se řlká d u a n ty. Oba duanty maličko oddállme a spojime se zdrojem vysokofrekvenčnl­ ho střídavého napětl. Vpustlme-li doprostřed mezi oba díly vodík, který vhodným způso­ bem ionisujeme, budou protony kmitat sem a tam podle okamžitého náboje krabice. Vložme však krabici mezi póly silného elektromagnetu. Magnetické pole, jak známo, stáčí pohybujlcí se elektricky nabitou částici. Proton tudíž opíše v duantu, do něhož byl vtažen, maličký polokroužek. Ale v okamžiku, kdy přicházl právě zase do mezery mezi obě­ ma duanty, změn! se potenciál obou nádob. Proton je vtažen do druhé půlky, už s většl rychlostí, opíše proto kroužek o většlm poloměru. To se stále opakuje, takže proton nablrá rychlost, opisuje kroužky stále většl a větší, až se jeho spirálovitá dráha ukončí za

Z theorie relativity je známo, že masa čás­ tic roste, blíží-li se jejich pohyb rychlosti světla. Při energii 25 MeV nabývají protony už takové rychlosti, že růst jejich hmoty se začlná projevovat tím, že opisují dráhu o vět­ šlm poloměru, než by jim při normální mase příslušela. To však má za následek, že doběhnou do mezery mezi duanty opofděně. Proto po určité hranici nemůže cyklotron částice urychlit, protože prostě začínají vypadávat z resonance. Odstraněni této závady navrhl roku 1944 V. I. Veksler a nezávisle na něm roku 194S americký fysik MacMillan. je jasno, že zvětšeni masy lze kompensovat buď snlženlm frekvence urychlujících kmitů, nebo přiměřeným zesílením magnetického pole. Prakticky se používá prvnfho způsobu tak. že se periodicky kmitočet vysokofrekvenčnl­ ho generátoru snižuje. K tomuto snižováni slouží zvláštní zařízeni, jemuž se říká va" riator. Použití variátoru má ovšem za následek, že duanty nynl nedávajl nepřetržitý proud částic, protože změna kmitočtu odpovídá vždy jen částicím, které na začátku zpomalován! právě vstupovaly mezi obě poloviny. Částice tudíž následuj! za sebou v oddělených dáv-

kách, ale majl zato daleko větší energii. Při­ stroj pracujlcl na tomto principu se natývá fázotron nebo synchrocyklotron. jeho sestrojením se zvýšila energie urychlovaných částic z desítek milionů elektronvoltů na desítky miliard ev. Nejmohutněji!

fázotron

světa

fázotron světa pracuje v Sověukém svazu v Ústavu jaderných problémll Akademie věd SSSR, který byl právě nedávno dán k disposici Spojenému ústavu jaderných výzkumů. Tento fázotron je umístěn ve zvláštní budově. jeho elektromagnet váli 7 000 tun a jeho póly mají průměr 6 m. Na barevném obrázku je vidět jednotlivé významné součásti: vakuovou komoru urychlovače, vysokofrekvenční generátor, variátor měnlcl jeho kmitočet, ohromné vývěvy a jiné pomocné přistroje. V zobrazené místnosti je vlastně jen svrchní část aparatury. Pod kovovou podlahou se prostírá celý les potrubl, kabelů, měděných tyči, ventilátorů a jiných Nejmohutnějšl

součásti.

~lzenl všech přístrojů se provádí od stolku

v hornl mlstnosti. Elektromagnet je napájen zvláštním samostatným genérátorem stejnosměrného proudu. Do středu vakuové komory mezi oba duanty se přivádí vodík z ocelových bomb. Procházl čisticím zařízením, ionisuje se a protony vstupuji do komory, kde načínají svoji splrálnou dráhu. Když dosáhly velké rychlosti, zpomaluje variátor automaticky kmity, takie i při zvýšené mase dosáhnou protony konečné rychlosti blízké rychlosti světla 240 000 km/s. Jejich energie přitom dosahuje hodnoty 680 MeV. Deuterony lze urychlit na 420 MeV a částice alfa na 840 MeV. Urychlené částice se soustředl do otvortl, kolimátorů, jimiž procházej! silnou betonovou stěnou do různých fysikálnlch přístrojtl: počítačů, Wilsonových mlžných komor, dlfusnlch komor, dopadají na speciální fotografické desky se silnější vrstvou emulse. Přistro­ je jsou ovlidány dálkovým zařlzením, jelikož lidé nemohou být v mlstn~i. je-li fázotron v činnosti. Doslova každý den práce fysiků s · tímto mohutným urychlovačem přináší nové objevy. Úkazy pozorované dříve jen nahodile při srážkách kosmických paprsků lze nyní pravidelně předvádět. Dajl se vytvořit různé druhy mesonů, lze zjišťovat vlastnosti jednotlivých částic, zkoumat. vazbu jádra a pod. Kromě toho se v Sověukém svazu právě dokončuje montáž největšího synchrofázotronu, který urychli protony na energii 1 O miliard eV. jeho elektromagnet váži 36 000 tun. Má podobu prstenu o průměru 60 m. Při urychlováni proběhnou protony dvaapůlkrát delšl dráhu než je vzdálenost od Země na Měsíc. V rámci Spojeného ústavu jaderných výzkumů bude i naše věda těžit z výsledků. bádáni prováděného těmito mohutnými při­ stroji.

LEGENDA K BAREVN~ DVOUSTRAN~ Ne j v I t 11 f ' z o t r on na •vit I. 1. Jho elektromagnetu. 2. P61y elektroma1netu. 3. Vakuov• komora fixotronu. 4. Resonanlní linie. S. Vari:itor. 6. Mohutný vysokofrekvenlnl gener:itor. 7. Přední stlna vakuové komory. 8. Podvozek gener•toru a vari:itoru. 9. Vývlva vari:itoru. 10. Velk:i vývlva pro vnítfní komoru f:izotronu. 11. Clvka elektroma1netu. 12. Ventilalnl potrubí pro chlazeni cívky. 13. Konsola drf.ící cívky elektromacnetu. 14. Kolejnice pro posuv podvozku. 15. Laboratoř pro pokusy, slolen• z betonových desek. 16. Pomocný odchylovacl elektromaanet. 17. Ochrann:i betonov:i •tlna. 18. Otvor v ochranné

•

3 38

Vf DA A TECHNIKA MLÁDEŽI

stlnl, uzavfený olovlnýml deskami. 19. Otvor jednoho z kolim•t.orla. 20. Vstup do pokusné slnl. 21. Kolej portilového jefibu. 22. Trolej jefábu. 23. Budka jef:ibu. 24. Mohutný jef:ib pro dopra'lu tllkjch soulástl. 25. StQI dlspelera. 26. Kovov• po<Slaha. 27. Vchod do cyklotronového oddilenl. 28. Urychlovacl elektrody. 29. Zdroj iont6. JI. N:idoba s vodíkem. 31. Roura pro pPlvod vodlku. 32. Paprsek urychlenjch proton6. 33. Výstup urychlených protonQ. 34. Pokusn:i mistnost s Wil· sonovou mltnou komorou a pPlstroji pro fyslkilni mlfenl.

•

K zadní

Pokojové rostliny rozmnožujeme buď způsobem generativním, t. j. semenem, nebo způsobem nepohlavním, t. j. vegetativními částmi rostliny - řízkem osním, listovým a kmenovým. Tento způsob množení nazýváme vegetativním. U pokojových rostlin převažuje množení vegetativní a to proto, že většina pokojových rostlin semena netvoří. Kromě toho při rozmnožování semenem, hlavně u hybridních rostlin, není zaručeno, že potomstvo zdědí cenné vlastnosti matečné rostliny. Mnoho hybridních rostlin má sklon ke štěpeni znaků nebo má také nízké procento klíčivosti. Můžeme se o tom přesvědčit pokusem. Phalanginum lineale fol. var. (listy pestrobarevné) vytvářejí po odkvětu dobře klíčivá semena. Tato semena vysejeme a dosianeme rostliny zcela zelené, nikoliv tedy pestrobarevné, jako měla matečná rostlina. Tak je tomu i u mnoha jiných rostlin. Výhodou vegetativního množení je, že namnožené rostliny zachovávají všechny nezměněné vlastnosti mateřské rostliny. K vegetativriímu množeni proto vybíráme jen rostliny zdravé s vynikajicími vlastnostmi, poněvadž jak zdravost, tak i nemoc se přenášejí na potomstvo. Nejčastěji množíme pokojové rostliny z řízků. ruzek je část rostliny, která po odděleni od mateřské rostliny ve vhodných podminkách vvějšiho prostředí zakoření a vyvíjí se v novou, samostatnou rostlinu. Rozeznáváme řízky osní, listové a kmenové. Vysvětleme si, jak probíhá proces zakořéňováni: Odřízneme-li větévku (řízek), začnou

se na řezné ploše v dělivém pletivu množit buňky. Aby se buňky mohly množit a vznikat kořeny, musí být řízek zasazen v příznivém prostředí, ve vlhku a v teple. Téměř každý druh vyžaduje jiné podmínky. ruzky některých rostlin kořeni při nižší teplot!, jiné vyžaduji teplotu naopak vyšši. Vzniku kořenů předchází

straně

pochod, při němž vznikají nová, hojivá nechají lehko řezat. Asi tak, jako kdybypletiva. Na řezné ploše řízku vystupuje chom projeli ostrým nožem vaselinou. šťáva z otevřených/ porušených pletiv. Částečně zdřevnatělé jsou ty, které se již Tato šťáva při styku se vzduchem se špatně řeži. Nejvhodnější doba ·k ří.zko­ rychle okysličuje a vytváří na povrchu vání je n.a jaře, před začátkem plného řezné plochy tenkou ochrannou vrstvičku. růstu. ruzky z rostlin, které jsou v plném • Pod ní postupně se vytváří tenká korková růstu, nebo v květu, kořeni špatně. vrstva. Rozrůstáváním nově vzniklých ruzky řežeme krátké, v délce asi buněk trhá se ochranná blanka a vzniká 6-7 cm. Čepele listů zkracujeme na polozával, zvaný kalus. Pro lepši tvorbu kalusu vinu, abychom zmenšili odpařovací plochu je důležité, aby_ řízek měl dostatečnou (obr. 4). Upelargonií(obr. 3) ponecháváme zásobu reservních látek. Slabé řízky špat- 2 listy vrcholové, spodní.mu odřízneme jen ně kaJ.usují. Kalus může vzniknout na čepel, a celý řapík ponecháváme. Ten libovolném místě poraněné rostliny. Leh- zežloutne a sám se od řízku oddělí. ko kořenicí rostliny vytvářejí obyčejně U všech řízků provádíme řez ostrým nokalus nevelký a živiny, obsažené v řízcích žem, tesně pod řapíky listů. Listy zakoře­ se spotřebují na tvorbu kořenů. Těžko ňuji nejlépe v hrubším říčním písku. kořenící rostliny vytvářejí zpravidla kalus Teplomilné rostliny dobře koření ve směsi veliký- a často vůbec nezakoření. Nové rašeliny s pískem v poměru 1 : I. ruzky kořínky z řízku vyrůstají vždy z dělivého pelargonií nebo tradescantii sázíme přímo pletiva, nikdy ne z kalusu. Vytváří-li řízek do květináčů s kompostní nebo zahradni kořeny mimo řeznou plochu výše na ose, zemí s přídavkem písku. vznikají kořeny z dělivého pletiva a proMnožárničku, t. j. nádobu, ve které růstají ztenčinami v korkových pletivech řízky zakořeňujeme, zřídíme si buď z kvě­ (lenticelatni) ven. tináčů, plochých misek, dřevěných truhlič­ ku nebo z akvaria. Nádoby, do kterých Množeni zelenými řízky budeme řízky sázet, musíme nejdříve Zelené řízky jsou mladé nezatvrdlé sterilisovat, abychom zničili choroboletorosty s listem. U některých druhů za- plodné zárodky nfžších hub a plísní.. Nákořeňuji tyto mladé nezatvrdlé řízky lépe, doby vydrhneme vařicí vodou, dřevěné než kdybychom je nechali zdřevnatět. truhličky z vnitřní strany opálíme. Též Jiné však musí být částečně zdřevnatělé. písek a rašelinu prolijeme vařicí vodou. Jak poznáme -správný stupeň vyzrálosti? Když písek v nádobách vychladl, sázíme Mladé, nezatvrdlé řízky jsou ty, jež se do něho upravené řízky. V písku uděláme nejdříve prstem nebo kolíčkem malou jamku, do které řízek vložíme a potom ukazováčkem a palcem obou rukou mí.rně písek k řízku přitlačíme. ilízek při tom nesmí.me poškodit a vsadit příliš hluboko. Máme-li menší množství řízků, sbíme je raději po okraji květináče, nikoliv uprostřed. Jsou-li řizky vsazeny při okraji květináče, je tím umožněn dokonalejší přístup kyslíku k řezné ploše řízku a to je jedna z hlavní.Ch podmí.nek, aby řízek mohl vůbec zakořenit. Osázené nádoby mírně zalijeme čistou vodou. Aby, nám řízky nevadly, přikryjeme je skleněnými zvony, nebo zvláště zhotovenou skleněnou skřínkou. Menší nádoby je výhodné při­ krývat zavařovacími lahvemi. Pod skleně­ ným pfikiopem se udržuje kolem řízků. vlhké prcstředí, řízky nevadnou a mohou tak brzy zakořenit. Sklen~né nádoby z řízků každý den. snímáme, řízky podle potřeby zavlažíme a znovu přikryjeme. Osázené nádoby umisťujeme na světlém, teplém a chr4něném stanovišti v pokoji, nikdy ne v tmavém koutě. Prvé dny po nasázeni, svítí-li slunce, zastiňujeme skla Zvlášť t~lko koi'enlcí řízky zakořeňujeme novinovým papírem. v nádobě, která je zahřívána zespodu slabou Některé druhy potřebují k zakořenění elektrickou žárovkou.

V~OA

A TECHNIKA MLÁDEŽI

3 39

spodní teplotu , bez nlž zakořeňuji za dlouho u dobu, nebo vůbec nezakořenl. Jsou to zejmén a zdřevnatělé řízky cameli í, azalek, citrusů a j. V zahrad nictví jsou zařízeny zvlá,šrní množá rny, kde jsou záho~ ny zahřívány zespod u otopný mi rouram i. Když řízky zakořenl, což poznám e v obnoveném růstu termin álních pupenů, sázlme je do malých květináčů. Jednot ná zem pro všechn y druhy rostlin sestává z 1/a lesní země (nejlép e země z bukové ho listu), z 1/ 1 starého kompo stu a z 1/ 3 plsku. Když řlzky v malých květináčcích prokořenl, přesazujeme je do většlch květináčů. Zelenými řlzky množím e tyto druhy: Abutil on (podslunečník), Aucub a, Azalea, Begonie keřovité, Belope rone, Callisia, Cameli a, Coleus , Chrys anthem um, Cras<>ula, Cotyle don, Dieffen bachia , Erica (vřes), Eupho rbia (plyšec ), Fatshe dera, Ficus, Fuchsi a (čilko) , Horten sia, Hedera (vřešťan), Hibisc us, Hoya (vosko vka), Impati ens (netýka vka), Jacobin ia (právněnka), Medini lla, Mimos a (citlivk a), Pasifiora (mučenka), Pelarg onium , Peperomia (pepřinec), Piper (pepř), Petuni a plnokvětá, Selagio dla (vraneček), Sparm ania (pokoj. lipka), Trades cantia (boden ka). Některé druhy pokojo vých rostlin zakořeňuji dobře v nádobá ch s vodou. (Obráz ek č. 5.) Ve vodě zvláště dobře kořeni Ficus, Nerium (oleand r), Sparm ania (pokojo vá lipka) a j. Podle velikos ti řízků volime přiměřeně velkou skleněnou lahvičku. illzek upraví me a vložím e do nádoby s čistou vodou. Upevn íme jej v hrdle nádoby vatou. Nádob ky s řízky umisťujeme na t<'plém , slunné m stanovišti. Vodu v nůdobkách vyměňujeme každý třetí až čtvrtý den. Použív áme vodu vlažnou , ne studen ou přlmo z vodovo du. Po zakořeněn! sázíme řlzky do malých květináčků.

Množe ni listov ými

řízky

Listový mi řízky množím e tyto druhy pokojo vých rostlin: Begoni a rex, Sanseviera (tenura ), Saintp aulia (usanb arská fialka), Pepero mia (pepřinec), Cyperu s alternif olius (šácho r střldavolistý) a j. Také některé tučnolisté rostlin y jako Echeve ria Cotyle don, Sedum , Crasul la a j. lze také množit listový mi řlzky. U Begonia rex i u druhýc h rostlin , jejichž list má řaplk, upravu jeme řízky tak, že čepel listovo u neseřezáváme a řapík zkracu jeme na 1-2 cm. ( Obr. č. 2.) Sázíme je pak do nádoby s pískem . Ošetřován! je podobn é jako u řlzků zelenýc h. Na spodku řapíku jsou nahodi lé pupeny , ze kterých vyroste nová rostlina . Široké listy Sansev iery

--

-

Ito ... ' .

můžeme podélně rozříznout ve 2 kusy a potom celý list rozřezat na 6-8 cm dlouhé kousky (Obr. č. 1.) Listové řízky Sanse-

viery zakořeňuji nejlépe v hrubém říčním písku. Odrůdu sansev iery se žlutým okrajem, Sansev iera zeylani ca var. Lauren tii můžeme udržet pestrol istou jen při množeni dělenlm trsů. Tato odrůda, množe ná z listů, vytváří jen formu zeleno u, poně­ vadž postrád á schopn ost vytvářet pupeny ve světlém okraji listu. Velmi zajíma vý mají některé druhy způsob množe ni Bryoph yllum (naduť). Vytvářejí totiž na okrajíc h listů nahodi lé pupeny , ze kterých vyrůstají nová rozmno žovací tělíska (obr. č. 7) . Jsou to rostlin y, které by neměly chybět v žádné škole. Množe ni je jednoduché. Buď 04eber eme vegeta tivní tělíska přímo z listů a položlm e je na písek v kvě­ tináči, nebo odřízneme celý list a položím e jej rovněž na vlhký písek. Osázen é nádoby přikryjeme skleněným příklopem. Zakořenělé rostlin ky sázlme pak jednotlivě do malých květináčů. Nejznámější druhy Bryoph yllum jsou: B. tubiflo rum, B. daicrem ontianu m, B. crenatu m, B. pinatu m (dřlve zv. calycinum) . Některé pokojo vé rostlin y jako Phalan ginum (pentličky), Chloro phytum a Diptera Sarmen tosa (lomik ámen), vytvářejí

r

,,.

.a

rostlin ky na šlahou nech, podobně jako jahodn ík. Ve vlhčím prostředí vytvife jl rostlin ky na šlahou nech samy kořínky již na rostlině (obr. č. 6). Ať již majl koflnky či nikoliv , oddělujeme je od matečné rostliny a sázíme hned do malých květináčů. Velmi často máme v pokoji přerostlé rostlin y Philodendronů, Monste r nebo Dieffen bachii. U těchto rostlin seřízneme vrchol se 3 listy a vsadím e jej do přiměře­ ně velkéh o květináče. Zbylý kmen rozřežeme na malé kousky (obr. č. 8) tak, aby každý měl l pupen. Nařezané kmenové řízky poklád áme jeden vedle druhéh o na vlhký písek a přikryjeme sklem. Za 3-4 týdny zakořenl a z pupenů začne růst nová rostlina . Sázíme je pa.k jednotlivě do květináčů. Rostlin y, které nevytvářejí osnl řízky, jako Aspara gus Aspidi stra, Agave, Calla a j„ množlm e při přesazo­ váním dělenlm trsů. Při tom dbáme , aby každá jednotlivě oddělená rostlin ka měla kořínky. Jednotlivě rozdělené rostliny sázíme každou zvlášť do menšíc h květi­ náčů do země. Podafl -li se nám namno žit pokojové rostlin y tak, aby nám zdravě rostly, budeme z toho mít radost. Ta bude tím větší z vědomi, že jsme se o výslede k přičinili sami. Obr. 9 - Fuchsi a íčllko). Jarosl av Oplt

,e

čt ,nfiřilm

Práva majite le patent u (Jos.' Roublček, Kladno). - Proti dř'lvějšlmu patentnímu zákonu nemá nynl majitel patentu právo jej po ž I v n o s t e n s k u využlvat. Zákon pl'edevšlm zajišťuje původci uznáni, že vynález je jeho dllem. Bez jeho souhlasu nesml nikdo patentu použlvat v prOmyslové výrobě. Původce mOfe udělit jedné nebo několika osobám (fysickým I právnickým) právo k uflvánl vynálezu (licenci), může též pl'evést patent na někoho jiného. Byl-li však patent pl'ljat státem, má stát výhradnl právo vynilezu použlvat a volně s nim nakládat. Zneužlvá-li se vynálezu na újmu celku, může Úl'ad pro vynálezy patent odejmout. Bllžšl Informace podává Úl'ad pro vynilezy, Praha li, Václavské nám. 1 9. Jaký fotopl' fstroj? (Karel Va ěk, Litoměl'ice) - Souhlasíme s návrhem a otiskneme v pl'lštlm čísle podrobnějšl oceněni fotoaparátů, které jsou na našem trhu. Z levných aparátů povalujeme za nejvhodnějšl Altlssa Box, výrobe k z NDR, formátu 6x 6 cm s objektivem Altissar 1,8 F-70 mm. který stoji 90 Kčs. Dobré pl'lstroje jsou i Fokaflex 6x 6 cm za 130 Kčs a Pionýr za 65 Kčs, oba s objektivem 11 F - 75 mm. O amatérském fllmovánl pl'lnes.eme samostatný článek. Ústředni topeni (několik tazatelů). - Vice čtenál'ů mělo zájem, zda by se nedalo

amatérsky sestroj it ústl'ednl topeni z obyčejných pokojových nebo kuchyňských kamen. Zásadně to je možné, ale nedoporučujeme takové pokusy, protože pl'I neodborné práci mohou znamenat jen zbytečné výlohy a ztrátu materiálu. Pokud by se tlm chtěl zabývat zkušenějšl pracovnlk, mohlo by jlt nanejvýš o topeni horkou vodou, nikoliv parou. V kuchyňských kamnech se umlstl nad troubou nádrž na vodu, v pokojových se vestavl kotllk do topnéh o prostor u. Horká voda odtéká horem rourami do vytápěné mlstnostl, protéká topnými tělesy a spodem se vrac! do kotllku. Opakujeme, podobná improvisace nemá žádnou záruku zdaru, I když bude voda cirkulovat, nenl tlm zaručeno, že bude topeni dostatečné a úsporné. Trysko vé sani (Boh. Chlup, Březová n. Sv. a jlnl). - Předevšlm upozorňujeme, že na nákresu motoru ve 2. č. strana 65 je na obr. 5, přesně překresleném z polského plánu, menši chyba v kotovánl: mlsto 250x 119 má být 377x 200. Blifšl podrobnosti konstrukce jsou v 6. č. časopisu Mlody Technik, který si můfete objednat ve Varšavě, ul. Spasowskiego 4. Saně, zbudované kroužkem mlad~h technlkO v Paláci mládefe, byly vyzkoušeny ve Varšavě na za· mrzlém rameni Visly, a plně se osvědčily. Připojujeme fotografii, kterou nám polská redakce zaslala. Jednot livá lisla lasopls u nemá redakce k disposici a nemúfe je také zasllat. Pravidelné předplácen! sl zařiďte u mlstního poštovnlho doručovatele, resp. u Poštovnl novinové slufby svého bydliště. Starší člsla jsou většinou vyprodána, mllžete se však s dotazem obrátit na ad m i n I s t r a c i Vědy a techniky, Praha li, Panská 8. •

-------~~-----~~--------------------------'

•

LIDO VÁ UNIV ERSI TA

(Ku r s a n organ i c k é a o r g a ni c k é c h e mie) :A i d i AL E X AN D E R JA NDE RA, k on s u 1 t u je D o c. I n g. JI A f Č E L E D A Čemu f iká m e skupe nské stavy?

prvků jsou v plynném skupens tví a tvoří podstatn ou část naši Ve všech předešlých lekcích jsme probíral i mikrosko pický atmosfér y. svět atomů a molekul. Známe tedy stavbu atomů prvků a víme Charakte ristickou vlastnos ti plynu je jeho neomeze ná proč a jak se atomy sdružují ve složitější molekuly . !lekli jsme si, r o z t a ž no s t. Víme, že i nepatrné množstv í plynu, které že pod pojmem molekul a si představujeme typické, pevné vpustím e do sebevětší nádoby, zaujme ihned celý prostor svazky atomů, které vznikly spojením určitých atomů prvku uvnitř nádoby. Tato vlastnos t je způsobena dm, že se molekuly chemick ými vazbami . plynu volně pohybuj í, nezávisl e na sobě. Ověřujeme si ji na Ovšem i molekul a je ještě tak nepatrný útvar, že jej prostým příklad u velkých kosmick ých těles. Nepůsobí-li na molekuly okem nevidím e. Teprve určitá plynu dostatečně veliká přitažlivá skladba molekul vytváří větší sila nějakého tělesa, mohou se částice hmoty a ty potom před­ molekul y plynu rozptylo vat všemi stavuji chemick é látky v t e c hsměry do světového prostoru . ni c k é m slova· smyslu. Jinak Proto na příklad na Měsici netu~ých řečeno, přecházíme v dnešní lekci nalézám e plynný obal jako u zez problémů chemick é mikroměkoule, neboť hmota Měsíce struktur y (t. j. struktur y atomů a molekul) do makro není s to molekul y plynu udržet ve své blizkosti . Rovněž ve s 1t o pi c k é h o světa čili k otázkám stavby velkých kusů vyšších vrstvách naši atmosfér y (exosféra) , kde zemská přitažli­ hmoty. vost je menši než u povrchu zeměkoule, odtrhuji se molekul y V minulýc h lekcich jsme ještě nerozlišo vali v jakém stavu se plynu tvořící atmosfé ru a rozptylu ji se do meziplan etárního ta která látka nacházl a jaké jsou jejl vlastnos ti. Avšak ze zkušeprostoru . nosti víme, že látky kolem nás nejsou všechny v jednom stavu · Z toho by se mohlo zdát, že plyn nemůžeme žádným způso­ čili skupenst ví. Jsou látky, které můžeme v ruce potěžkat, bem měřit, že nemáme dostatek možnost i zjistit jeho fysikálně citime jejich tvar a vidíme, že udržují jakousi pevnou, spojitou chemick é vlastnos ti a pochody . Tak tomu však není. stavbu, která se nikam nerozbíh á, neuniká , a že majf vlastnos t:, Všechny vlastnos ti molekul plynu můžeme dobře pozorov at jež můžeme velmi dobře rozeznat . To jsou látky tuhé či pevné i v uzavřené nádobě. Volně létajicf molekul y plynu tlač! na stěny a mluvíme proto o t u h é m neboli p e v n é m s k u p e nnádoby. T 1 a·k však můžeme přesně změřit, rovněž i t e p 1 os t vf. ' t u plynu, která je měřítkem energie pohybu molekul. Vidíme, Jiné látky naopak nevidím e, nemůžeme je v ruce potěžkat, že i plyny, které jsou lidskému oku převážně nevidite lné a jež jejich stavqa je značně proměnlivá, mají vlastnos ti, které se nemůžeme uchopit do ruky, majf určité vlastnos ti, které lze značně liší od látek tuhých a obklopu jí nás jako nevidite lní fysikálně i chemick y proměřit. skřítci na každém kroku. To jsou p 1 y n y a říkáme, že látka Plyn má především určitý tlak a teplotu. Výše tlaku je záje ve s k u p e n s t v i p 1 y n n é m. vislá na množstv í molekul v objemov é jednotce plynu čili na A konečně známe látky, které mají některé vlastnos ti látek konce ntraci plynu. Nebudem e uvádět sle>žité výpočty, tuhých, ale i plynů, avšak jsou v jiném skupens kém stavu ale zákonitý vztah mezi těmito veličinami je dnes chemikům kap a 1 i n y. To je skup e n st vf kap a 1 n é. J ak poznádobře znám. 1 Máme-li plyn o určité (neměnné) teplotě v objeme dále mohou látky za určitých podmíne k přecházet z jednoho mové jednotce , potom bude jeho tlak přímo úměrný koncentr aci skupenst ví do druhého . S otázkou skupens tví také souvisí otázka plynu, podle vzorce: mechani ckých vlastnos tí látek, to jest pružnos ti, pevnosti , tekutost i nebo stlačitelnosti. P = Ki • c Čim je způsobeno, že látky se nacházej í v různých skupenkde P je tlak, c koncentr ace plynu v objemov é je4notce a K i ských stavech? Všechny tyto vlastnos ti látek jsou odrazem určité stálé čfslo (konstan ta úměrnosti). To znamená , že zvýšívelikosti a jakosti s o u d r ž n ý c h s i 1 mezi hmotným i me-li počet molekul v objemov é jednotce (t. j. koncentr aci) částicemi. Na molekuly totiž působí určité přitažlivé sily, jejichž třeba trojnásobně, musi se i tlak třikrát zvýšit. Tlak plynu se velikost má rozhodu jící úlohu pro skupens ké stavy látek. Těmto zvýší i tehdy, zmenším e-li objem (V). Kolikrát totiž zmenším e silám soudruž nosti říkáme sily k o h e s ní ! objem, tolikrát zvyšujem e koncentr aci, čili při nezměněném Skupens ké stavy zkoumá jak thermod ynamika , tak i stapočtu molekul je objem nepřímo úměrný koncentr aci, podle tistická mechani ka a kinetika. Použitlm a kombino váním method vzorce těchto tří theorii dospěla dnešní fysika a chemie k reálném u V = Ku • .!.c vysvětlení skupens kých stavii. Těžiště výzkumu se dnes pře­ souvá stále vice od thermod ynamiky k methodá m statistick ým Platl tedy, že tlak plynu se zvýší tolikrát, kolikrát zmenším e a kinetick ým, neboť obě poslední theorie vycházej í z konkretn í objem J?lynu a sníží se tolikrát, kolikrát objem plynu zvětšíme. představy o Hmotné podstatě jevů, které thermod ynaniika Rovněž t e p 1 o t a je určitým vnějším projevem pohybu jenom popisuje , ale nevysvětluje. Tvůrci kinetické theorie jsou (energie ) molekul. Kdyby bylo možno ochladit plyn bez zkapalM. V. Lomono sov, Rudolf Clausius (1822-1888), James C. něni a bez ztuženi tak, aby jeho molekul y byly v úplném klidu, Maxwell (1831-1 879) a Ludwig Boltzma nn (1844-1 906). dosahov ala by jeho teplota tak zvané absolutn i nuly, což je Moderní kinetick á theorie, na jejímž propraco váni mají zásluhu -273 stupňů Celsia. Teprve se zvyšován im pohybov é (kinePlanck, Einstein , Debye, Fermi, Bose a jiní, bere ovšem již tické) energie molekul stoupá teplota plynu; říkáme, že teplota za základ kvantové zákonito sti, které dnes vytlačily v atomárn í je ú mě r n á k i n e ti c k é e n e r g i i m o 1 e k u 1. a molekulo vé oblasti poučky klasické mechani ky (viz třetí lekci). Teplo, které pociťujeme v místnost i či v určité kraji ně je tedy důsledkem eploty plyn\1, které se nacházej í v dané místO p l ynech nosti či v přfrocié. P ohybuji- li se molekul y plynu rychleji, ~ekli jsme, že na kohesníc h silách (soudruž nosti), které teplota je vyššf, při menším pohybu je nižší. (Příklad: molekul y působí na molekuly , závisí určitý skupens ký stav látky. T am, hmoty rozpálen ých kamen mají velikou pohybov ou rychlost. kde zjišťujeme malé molekuly , bývá často soudržn ost mezi nimi Při styku s molekul ami vzduchu předají část této energie jim; malá. Je známo, že malé molekul y tvoří kyslik ( 0 ) a dusik (N) molekul y vzduchu se začnou pohybov at rychleji - vzduch se a rovněž tak jednoato mové molekul y vzácnýc h plynů. Zde otepluje a my cltfme příjemný pocit tepla v místnost i. Rovněž pozoruje me minimál ni síly soudružn osti a látka existuje již od vzni,k tepla třením, což je obecný poznatek , s kterým se setkánízkých teplot ve skupenst ví plynném . Výše zmíněné molekul y váme na každ~ kroku, dá se přesně vysvětlit pohybem molekul.

5. O plriiech, kapalinách a látkách

V ~DA

A TECHNIK A MLÁDEl l

341

•

s

"

- I

-s~­

I

I

I

I

500

600

700

80o

I

-2 -3 -4

-s -6

o 100

200

:Soo

400

900

~OOO"C

Obr. 1 -

S, = jednoklonn' sira, S, = plynn• slra, • S, kosočtverečná slra.

s."

kapaln' sira,

Obr. 2 - Tak zvané prostorové molekul,rnl mHte. - Obr. ~ - Krystal NaCl, jehož krystalov' mtltka Je v celkovém pohledu (ve zvětlenl I : 25,000.000) nakreslena na obr. •· - Obr. l - Zde vidíme na pffkladu struktllrni jednotky chloridu cesného CsCI ve atfedu krychle jeden druh lontll a na hranách celkem li lont6 druhého druhu. Je tedy počet oboll lontd v krystalové mfftce stelný.

••I

Cl....

I

těleso nemá ideálně

~Cs Cl (j(ý

hladký povrch, i když se to \ašim smyslům zdá. Třeme-li dvě tělesa o sebe, způsobuje~e tím nárazy neviditelný ch drobných nerovnosti. Tyto nárazy urychluji pohyb molekul a teplota stoupá. O tom, že molekuly plynu jsou v ustavičném pohybu, může­ me se přesvědčit velmi jednoduchý m pokusem. Dvě nádoby spojme trubicí, která je uzavřena dobře těsnlcim kohoutkem . Naplňme nyni obě nádoby nějakými plyny, z nichž jeden je těžší, na příklad dusík, a druhý lehčí, třeba vodík. Otevřeme-li nyní kohoutek, neměly by se oba plyny smlsit, nýbrž těžší by měl zůstat v dolní a lehči v horni nádobě. Avšak po určité chvíli zjistíme, že v obou nádobách máme směs obou plynů. Vidime, že i přes rozdíl hustoty se oba plyny smísi, což dokazuje velikou rychlost molekul plynu a jejich roztažnost, jak jsme o tom mluvili výše. My dnes však můžeme také určit střední rychlost molekul 12_lynu, čili rychlost, kterou se pohybuje největší počet molekul. Cím větší bude tato rychlost, tím větší musi být i tlak plynu na stěnu nádoby. Je totiž závislý na síle a počtu nárazů molekul, a těchto nárazů bude dm více, čim rychleji ulcti každá molekula vzdálenost mezi oběma stěnami. A právě uvedená střední rychlost molekul plynu určuje také jeho teplotu. Na základě těchto theoretický ch úvah vypočetl fysik Maxwell střední rychlost molekul plynů. Tak na příklad středni rychlost molekul dusíku při teplotě 148 stupňů C je 500 metrů za vteřinu. Tuto rychlost má většina molekul, ale ne molekuly všechny; ojedinělá molekula může mít rychlost mnohonásobně většl nebo mnohonásobně menší. Protože počet molekul je neobyčejně velký a jejich rychlost, jak jsme poznali, je rovněž značná, dochází mezi nimi k ustavičným srážkám. Dá se vypočitat, že za normálních okolnosti se molekula vzduchu průměrně sraz! se svou družkou, sotvaže uletí asi sedm stotislcin milimetru. Věda je dnes v takovém stavu, že můžeme dokonce zjistit i počet molekul v určitém množství nějaké látky. Vezmeme-l i nějaké látky v takových množstvích , že jejich hmoty jsou ve stejném poměru jako jejich atomové nebo molekulové .váhy, potom tato množství obsahuji stejný počet atomů nebo molekul. Žádné

342

VlDA A TECHNIKA MLÁDEŽI

Obr. 6 - Jak se z.ltkával oheň tfenlm. - Obr. i - Jak se získá price 2 tepelné energie. Stlačený v2duch v nádoM A se ro2pin' a pohybuje plstem silou P, konaje pi'ltom práci. Teplomfr T uka2uje, fe se vzduch ochladil a f.e tedy :1;tratll č'•t 1vé tepelné ener~e. - Obr. R - RozdElenl atom~ v krystalové mfl!ce tele:ta pfi teplot•ch nad \11111• Celsia (nahofe). Pfl ochlazeni pod tuto teplotu ae atomy pfeskupuj( tak, Jak lze vld61 nn obrázku dole. Zde mail menii zásobu potencl,lnt ener1le. - Obr. !I Schema chladiclho stroje. Kohout K m• malý otvor a pfi práci stroje z.lstává otevfen.

Neni třeba složitých matematick ých výpočtu. Představme si, že máme kuličky z různého materiálu; červené kul~čky. váži právě pětkrát více než modré. Váží-li sáček s červenými kuhčka­ mi pětkrát více než sáček s modrými kuličkami, musí být v obou stejný počet kuliček. Takové množstvi nějaké látky, kde jeho hmota udaná v gramech se rovná číselně molekulové váze této látky, nazýváme grammolek ulou. Z toho, co bylo řečeno, plyne, že grammolekula jakékoliv látky obsahuje vždy týž počet molekul. Číslu, které udává počet molekul v jedné grammolek ule, říkáme , číslo Avogadrovo . Všechny tyto zkušenosti a výsledky měřeni molekul nám dovoluji, abychom i u plynu, který se zdá být ne~ostřehnu.te~nou látkou, vyvodili zákonitosti , které nám umožňuJi s~anovlt 1eho . • vlastnosti - teplotu, tlak, roztažnost a koncentrac i. Plyny se mohou za určité teploty a za daného tlaku preměrut v kapaliny nebo i tuhé látky. Každý plyn má „svou" teplotu a tlak, za nichž se přeměňuje do kapalného či tu~ého skupenství. Chemikové dnes už znaji tyto konstanty/. které !sou P1:.0 běžnou technickou potřebu uvedeny v každé odborné hterature. Tento přeskok z jednoho skupenskéh o stavu do druhého nastane tehdy, když pohyb molekul je menši než přitažlivé mezimolek ulárni sily. Změnou t e p 1 o t y a t l a k e m se pohyb mole.k ul snižuje, ale naopak se zvyšuji mezimolekulár!!1 soudržné sily, Ty způsobí, že molekuly se srazi do „houfu , jak jenom jim to jejich vlastní objem dovolí. Takové ?atěsnání molekul plynu způsobuje, že se plyn měni v kapalinu nebo konečně v tuhou látku (na zůladě těchto znalosti můžeme na přlklad vyrobit kapalný vodík či jiné kapaliny z n_iolek~ plynů). A tu jsme u dalších skupenskýc h stavů, o mchž Sl stručně povíme. Volný prostor se zmenšuje Kapaliny, jak vime, majl už určitý vzhled a jiné vlastnosti než plyny. Kápneme-l i na rovnou plochu trošku yody> kapka se nerozptýlí do pro~roru, jak by se stalo s plynem, 1 když kapka vody není nic jiného než sloučenina kyslíku s vodike~ - t~dy plynů. ilikáme, že kapaliny, na rozdíl od plynu, mail ob1em takřka nezávislý na vnějšich podmínkác h. Dnes vime, že tato

vlastnost je způsobena z m ě n o u v r o z p ě t i v o 1 n é h o P ros t o r u mezi molekulam i. Zatím co u plynů je mezimolekulárn í prostor značný, u kapalin a ještě více u tuhých látek chybí! Molekuly se na sebe nakupí v těsném sledu. Pohybová energie, která byla u plynů tak značná, neztrácí se ovšem přeměnou skupenství , neboť molekuly se pohybují nejen v kapalině, ale i v tuhých látkách. Jde však o pohyb v jiné fo r m ě, který podléhá jiným zákonitoste m než pohyb molekul plynu. Proto pozorujem e, že kapaliny a tuhé látky zaujímají proti plynu ostře ohraničený prost())' a nám se zdá, že existuje výrazné rozhraní mezi shlukem molekul a zbylým prostorem (na přlklad kus kamene, kapka vody a podobně). Molekuly kapalin se snaží v tomto novém prostorové m uspořádání zaujmout tvar o nejmenším povrchu, tedy tvar kulový (všimněte si na př. kapky oleje). Je to proto, že na povrchové molekuly nep6sobi přitažlivé sily všemi směry (jako na mo!ekuly uvnitř kapaliny); na povrchu je kapalina vystavena jedno!ltran nému působeni sil, jejichž výslednice směřuje dovnitř kapaliny. Povrchová energie je tedy úměrná velikosti povrchu, podle vzorce E=y.S kde E je energie, S velikost povrchu a y konstanta úměrnosti neboli povrchové napěti (povrchové napětí je u některých kapalin značné; na příklad u vody činí 72,73 dyn/cm při 20 stupních C, u rtuti 440 dyn/cm už při 1.5 stupních C). :tlekli jsme, že ani u kapalných nebo tuhých látek nejsou molekuly v klidu. Můžeme to dosvědčiťjednoduchým pokusem. Uzavřeme-li kapalinu nebo i pevnou krystalicko u látku do urči­ tého prázdného prostoru v nádobě, utvoří se kolem této látky po určité chvíli plynný obal. Je to způsobeno tím, že některá molekula se při svém pohybu v dané látce prudce vyšvihne nad povrch a pohybuje se potom kolem mateřského tělesa jako volná molekula plynu. To se může opakovat tolikrát, až se doclli určité rovnováhy. Molekuly volného plynu totiž v " uzavřené nádobě narážejí zpět na povrch tělesa a znovu se do něho vkUní. Po určité době se počet vyletujiclch molekul rovná počtu těch, které se vracejí, a tu říkáme, že kapalná nebo pevná látka je v rovnováze se svými parami. Každá látka má svůj plyn čili má při určité teplotě úměrné napětí (tensi) svých par, které se skládají z těchže molekul jako mateřské těleso. Otevřeme-li nádobu, tlačí páry kapaliny proti okolní atmosféře. Když kapalinu zahřejeme tak, že tlak jejich par překoná tlak okolnl atmosféry, látka začne vařit. Této teplotě řlkáme bod varu (jak o něm byla řeč v první lekci). Nynl nám zbývá ještě vysvětlit, proč se plyn mění jednou v kapalinu a kapalina opět v tuhou látku (samozřejmě i naopak)? Proč je ještě další rozdíl mezi kapalinou a tuhou látkou? Opět zde majl hlavni úlohu dvě veličiny; předně soudržné síly molekul, za druhé velikost jejich pohybu (teplota), která působl proti soudržnost i. Ukažme si to na příkladu. Alkohol je při normální teplotě, kde pohyb molekul (teplota) porušuje soudržnost , velmi pohyblivou tekutinou. Stačí však, abychom tento poměr narušili. Budeme-li teplotu snižovat, snižujeme pohyb, který překonává soudržné slly, a ty budou vázat molekuly stále pevněji. Už při -50 stupních C se alkohol měnl v olejovitou kapalinu, která se po dalším ochlazení změní v hustou rosolo-

Milí

vitou hmotu a posléze při -250 stupních C přemění se alkohol (dříve pohyblivá tekutina) v pevnou sklovitou hmotu. Došlo tedy k přeměně skupenství! Některé kapaliny se chovají jinak. Při ochlazován i nemění dlouho své skupenství , až pojednou na určitém stupni teploty se rázem promění v pevnou hmotu. Tomuto procesu říkáme k r y s t a 1 i s a c e. A je to opět způsobeno tím, že při zmenšení pohybu molekul nabývají převahu přitažlivé sily. Tyto sily přeřazuji molekuly z původního nahodilého seskupeni do pravidelné prostorové molekulárn í mřížky. Při skupenské přeměně kapaliny v krystalicko u látku se mění část potenciální energie v pohybovou čili tepelnou a tomuto množství tepla, které se uvolňuje při přeměně kapaliny v krystal, říkáme s k u p e n s k é t e p 1 o t u h n u t I. Důležité je, že musíme vzniklému krystalu dodai: zpětně totéž množství tepla (pohybové energie), kolik se ho uvolnilo při přeměně kapaliny v krystal, chceme-li zlskat opět kapalinu. Tomuto množství pohybové energie řlkáme s k u p e n s k é t e p 1 o t á n i. Molekuly se mohou pochopitelně uspořádat do různých krystalovýc h mříži, ale vždy se nejsnáze utvoří taková, kde se nejvyšší měrou uplatni soudržné síly molekul, tedy takový tvar, v němž jsou molekuly k sobě co nejpevněji a nejúžeji přimknuty. Tomuto uspořádání napomáhá kromě teploty i tlak. Každé zvýšení tlaku podporuje hustší uspořádáni molekul a proto při zvýšeni tlaku se bod táni posune do vyššich teplot (působlme-li ku příkladu značným tlakem a vysokou teplotou na uhlik, přemění se v hustou krystalicko u mřížku - diamant). Zná1ne-li tlak a teplotu dané látky, můžeme téměř s jistotou určit i skupenský stav. Sestavíme- li tyto veličiny do tabulky, která nám ukáže vzájemné působení tlaku a teploty a tím různé skupenské stavy, říkáme jí st a v o v ý diagram . Obrázek nám ukazuje stavový diagram siry. V bod~ m je teplota 20 stupňů C a tlak I atm. Sira je v krystalické m stavu (tedy tuhá látka). Při zahřiváni se posunujem e od bodu maž protneme čáru AC, což se stane při teplotě 95 stupňů. Původní krystalická mřížka se mění v jinou, volněji spjatou, a zvýšlme-li teplotu na 119 stupňů, dostáváme se na bod táni siry. Další zvyšováni teploty (až k čáře BK) vede k varu siry, která se při 440 stupních za obyčejného tlaku mění varem v plyn, v sirné páry. Jsou některé stavy, které zcela nezapadaji do popsaného schematu (nerozvážn é neboli metastabiln í stavy), ale těmi se nebudeme zabývat, neboť jsou to otázky příliš odborné a složité. Z řečeného vyplývá, že i různé skupenské stavy látek nejsou nic záhadného , že jsou naopak poznatelné a vyplývají z hmoty samé, z jejich zákonitostí . Přeměna jednoho skupenskéh o stavu v jiný (kapalina v tuhou látku, plyn v kapalinu atd.) vychází z určitých zákonitostí pohybu molekul, které můžeme objevit a také reprodukov at. Zkoumáni skupenskýc h přeměn nás tedy uč!, že vše probíhá v rámci zákonů, jimž podléhá všechno dění ve vesmiru. LITERATURA: Wichterlc-Pct rll: Anorganická chemie.

á. KONTROLN f OTÁZKA1 V

čem 1počlv•

pf.emina skupemtvi?

přáteli,

uveřejňujeme dnes jmina

1. Jana KopeckA,

Dvůr

dalších našich

spo/uprac()f)n{ků,

Králové n. L.

2. Elena Sadovská, stud„ ul. Obr. mieru 28/a, Bratislava 3. Pak Pong- Dze,

Prům.

šk. horní v Pflbrami

4. Frant. Benefi, Kamenin 206, okr. Štúrovo

jejichž odpovldi na kontrolní otázku byly nejlepší:

6. Antonin Bozdlch, stud. PŠS, Praha 16, Preslova 25 7. BoffvoJ Sn6iel, Lipník nad Bečvou, Losertova 70 8. Petr Jaroch, Cáslav, Tyršova 691 9. Jaroslav Mach, Cernožice n. L. 57

I O. Jozef 5. Otakar Matoulek , domov mladých horníků, Bílina, Teplické předměsú

Krajči,

Mlcklevic zova .1/1, Bratislava •

Všem blahopfeje"'6 a posíláme po pllrni lrnize. •

V~DA

. 343

A TECHNIKA MLÁDEil

'

Už dávno minuly doby, kdy byly děti u vytrženi nad světelnými obrázky, které jim tatínek promítal „laternou magicou" s petrolejovou lampou a s obrázky namalovanými na skleněných proužcích průhlednou barvou. Novodobá technika zasáhla i do těchto dětských hraček a při­ nesla mládeži pěknč elektrické přistroje, jimiž se daj1 promítat hodnotné snímky s filmů. Obrázky mají pěknou úroveň a taková „černá hodinka" u světelných obrázků je i pro ty nejmenšl nejen zábavou, ale i poučením. Sovětská kniha u nás poslední dobou rozšířila stovky pěkných diafilmů, na nichž se rozvijí děj krásných kreslených pohádek i dobrodružných příběhů. Chceme-li však dětem tyto hezké a levné obrázky promítat, chybí nám k tomu vhodný promítací přistroj. Běžně použivaný bakelitový projektor pro diapásy není na formát těchto diafilmů zařízen a nevyhovuje ani světelnosti. Dokonalý diaskop, vyrobený· n. p. Meopta, s nástavcem na diapásy, je zase svou cenou mnohému nedostupný. Při trošce zručnosti si však můžeme sami jednoduchou a dobrou promítačku sestrojit. Budeme k tomu potřebovat ně-

od čočky je při stejné velikosti předmět i obraz. Vhodná volba ohniskové vzdálenosti tedy rozhoduje o vzdálenosti projektoru od stěny a o jasnosti promítnutého obrazu. Proto není na škodu vyzkoušet si nejprve čočky jen tak na stole, kde si žárovku, film i čočku rozestavíme v improvisovaných držácich jako na t. zv. optické lavici. Tím způsobem se vyhneme zklamáni; nemůže se nám na příklad stát, že si zhotovíme přistroj a potom dodatečně teprve zjistíme, že se naše čočky k němu nehodí. Samozřejmě bude takto improvisovaný projektor dávat málo zřetelné obrázky, protože bude místnost rozptýleným svět­ lem poměrně silně ozářena, i když zdroj světla - žárovku - uzavřeme do vhodné bedničky nebo obklopíme černým paplrem. Ale velikost a vzdálenost obrázků, čoček i lampy tak bezpečně zjistlme. Aby byl obraz stejl!oměrně jasný a nekreslil se v něm r ozmazaný obrázek vlákna žárovky, použijeme nejraději kondensoru, který světlo žárovky soustředí na film; výhodné je opatřit si speciální projekční žárovku, v niž je vlákno soustředěno na malé plošce. Naše promítačka má dvě části. Vzadu je kryt se světelným zdrojem a kondensorem, vpředu je projekční čočka, objektiv. Diafilm se vkládá mezi světelný zdroj a objektiv. Kryt na světelný zdroj zhotovíme z větši plechovky od konservy (1), od niž odřizneme jedno dno. Ve druhém dně vyřízneme otvor, do něhož připájlme menši plechovku (2), ve které bude objímka (3) pro žárovku (20). Vhodná je 40wattová žárovka. Výborné služby koná speciální projekční žárovka, je však dražší

kolik plechovek od konserv, nějaké šroubky, prkénko; největší investici budou čočky, ale i ty možná seženeme někde doma. · V nejkrajnějším případě si koupíme potřebné dvojvypuklé čočky v nejbližšim optickém závodě; budou to obvyklé čočky do brýlí pro dalekozraké. Jejich ohnisková vzdálenost se zpravidla udévá v t. zv. dioptriích. Čočka o lámavosti jedné dioptrie má ohniskovou vzdálenost 1eden metr, má-li čočka dvě dioptrie, je.ohnisková vzdálenost poloviční - 50 centimetrů. Obecně čočka o lámavosti n dioptrii má ohniskovou vzdálenost .!... metru. n Nejprve si musíme jasně uvědomit funkci našeho přístroje. Každá vypuklá čočka kresli v určité vzdálenosti obrácený obrázek předmětu, který před n1 umístíme. Pomoci dědečkových brýlí vykreslíme na protější stěně obrácený obrázek okna. Přibližujeme-li předmět k čočce, obrázek se zvětšuje a vzdaluje od čočky. Můžeme to v zatemněné místnosti zkusit se svíčkou, jejiž obrázek vytváříme na stěně. Záleži ovšem i na ohniskové vzdálenosti čočky: Plán promftalky, vlevo řez A-8, v pravo pohled směrem C. čim větší ohnisková vzdálenost, tím dále '

10

•

!

2

J

12

13

1 20

'

14 I.

ll ~-·- ·- ·-·

15 ·-·

•

_ , - . . ,.

'II

I'

I-

I I

50

'' '

I

:: I

/!}$

344

V~DA A TEC HNIKA MLÁDEŽI

•

a

je třeba ji unústit ve svislé poloze. Pod objímkou vyvrtáme otvor pro vyvedeni přivodni šňůry (19). V horni části velké plechovky vyřízneme dva podélné v~tracl otvory (4). Přední část plechovky uzavřeme kruhovou přepážkou (5), kterou vyřízneme ze silnějšího prkna. V ní vydlabeme žlábek pro vedeni filmu (6) a otvor pro okénko (7). Na tuto přepážku zevnitř upevníme kondensor. Ve výprodejních obchodech se občas vhodné)tondensory seženou. Nedostaneme-li je, vypomůžeme si optickým materiálem, který máme právě po ruce. K tomu musíme znát účel a funkci kondensoru. Bez kondensoru se dostane do objektivu jen úzký kuželík světla. Aby objektiv zachytil všechny paprsky procházející filmovým poličkem, musil by také být značně veliký. Kondensor je v podstatě vypuklá čočka, tak umístěná, že svou

•

, •

•

z

p

a

b

Schematické znázornlnt prilblhu paprskil; z - projeklnt žárovka, k - kondensor, d - diafilm, o - objektiv, p - projeklni stlna. .,.. Vzhled pftstroje.

________

' •

/

\

poměrně velkou plochou zachytí širši kužel světla a soustředl jej na filmové okénko. U stojaté žárovky můžeme využit ještě vice světla tlm, že ia ni umlstlme

odraz vláken. Z nouze nahradí kondensor i matná skleněná deska těsně před filmem; ta však dá obraz sice čistý, ale mnohem

duté zrcadlo (nl1 holeni) tak, aboy do okénka vrhalo i světlo ublhajlcl dozadu. Určité zlepšeni přinese i vhodný reflektor z lesklého plechu. Nelze tu rozebírat theorii rozdělení svítivosti zdroje a úpravy kondensoru. Nejlépe je, když si na improvisované optické lavici předem vyzkoušíme čočky, jež máme po ruce. Kondensor sice tvoří obvykle dvě ploskovypuklé čočky obrácené vypuklými stranami k sobě, ale z nouze si vypomůžeme i velkou jednoduchou čočkou nebo dvěma čočkami ze starých kapesních svítilen. Účelem pokusu je získat na projekčnlm plátně světlou plochu osvětlenou co nejjasněji a pokud možno stejnoměrně bez šmouh, jež působí

Nad kondensor upevníme clonu k vě­ tracím otvorům (9). Z vnějšl strany zapustlme a šrouby připevnime dva držáky na diafilm (10), zhotovené ze dvou silnějších kovových pásů. Uvnitř je dokonale vyhladíme, aby nepoškozovaly film. K pravé straně přepážky přišroubujeme veřejky (11) a pérko (12), abychom mohli

méně světelný.

přední část přístroje odklápět. Tuto předni část tvoři menši plechovka od konserv (13), z niž opět odstraníme

jedno dno a do druhého vyflzneme otvor, do něhož připájíme o bjimku (14) na objektiv (15). Tuto 9bjlmku můžeme sestrojit na př. z vhodné plechové krabičky (od vaseliny), ze které vyřízneme otvor ve dně a podobný i ve vičku. Zaostřováni se

•

__.

provádi v tomto případě tak, že celou plechovku (13) posouváme po plášti válce (16), který stočíme a spájíme z kusu plechu. Potřebnou vzdálenost čočky od filmu jsme si už předem na naši optické lavici vyzkoušeli . Pro náš projektor postačí za objektiv obyčejná dvojvypuklá brýlová čočka, jakou dostaneme asi za 6 Kčs v každém optickém závodě, kde n.á m ji na přání přibrousí na žádaný průměr. Rozměry uvedené na plánku odpovídají čočce o ohniskové vzdálenosti asi 8 cm ( .... 12,5 dioptrie). Je možno složit objek~iv též ze dvou slabších čoček, v přiměřené vzdálenosti za sebou umístěných. Může­ me vyzkoušet též starší odložené fotografické objektivy. Předni část krabice s objektivem je uzavřena zase dřevěnou přepážkou (17) a připevněna vefejkami (11). V přepážce vyřlzneme uprostřed okénko pro film o rozměrech 24x18 mm. Celý přístroj připevníme na dřevěný podstavec (18). Jeho vzhled zlepšíme vhodným nátěrem, lakem na železo nebo jinou vhodnou barvou; vnitřek plechovky s objektivem natřeme černou nelesklou barvou. Jak je vidět, přistroj nás nebude celkem nic stát, využijeme-li materiálu, který máme po ruce. Dáme-li si práci s vyzkoušenlm čoček před montáži, dá nám překvapivě pěkné a dostatečně ostré obrázky, které nejraději promítneme na čtvrtku kresliciho papíru (kladivkového) velikosti asi 100 x 75 cm. Vlastimil Novák Fotografie hotového přistroje.

z Prahy. Vtipné řešeni přináší téf Jozef Kubala z Bratislavy a Zdeněk Fikálek ze Šenova u Ostravy. úkol -

počitadlo

pro malou násobilku rozřešil nejvtipněji třináctiletý Bohumil Jelinek z Gottwaldova, který zhotovil ski'fnku, v nlf jsou dvě řady tlačltek s čísly (násobenci a násobltelé) a dvě řady fároveksčisly (součiny). Tlačftkajsou tak propojena, fe kafdý obvod má svou baterii, která rozsvěc! přislušnou dvojici fárovek. Jinll pěk­ né návrhy podávají: K. Engliš z Prahy (výsledky jsou na válci, který se po stisknuti doteků otáčí a posouvá), Ant. Jaroš ze Lhoty Rapotiny (posuvné destičky), Ludvik Zanáš· ka, A. Kubáň, Zd. Flkálek.

NEJLEP Šf AEŠENf ÓKOLO Z č.

s

I': l r

úkol - regulaci Holečkova větrného motoru nikdo nevyřešil nejvtipnějším způsobem, který l\avrhl konstruk tér a jef na připojeném obrázku otiskujem e: každá lopatka má okénko přidržované pružinou a opatřené závaflm. Roztoči-li se větrník příliš rychle, zával! odstředivou silou otevře okénka. První cenu proto neudělujeme. Ze zaslaných řešeni nejlepší byla ta, která odstředivou silou nakláněla lopatky směrem vzhůru a dm zmenšovala poloměr opěrné plochy; takové za/lzenl navrhli Jaroslav Holý z Golčova Jeníkova, Ludvik Zanáška z Břeclavi a K. Engliš

úkol - správná poloha šipky na tram( 11 ) vajových vozech. Zdeněk Fikáček ze Šenova na to plše: Tento nešvar by šlo odstranit tak, fe by měl průvodčí na konečné stanici šipku nařídit tak, aby ukazovala správný směr jfzdy ... Ale odměnu dostává K. Engliš, který navrhuje umístit vedle tramvaje stožárek , který by za průvodčího šipkou otočil. Ostatní řešeni nevyhovovala. úkol - vraceni směrové šipky auta. I Tento problém byl už na některých vozech značky Praga velmi jednoduš e rozřešen: vypinač směrovek byl na volantu. 11.idič natočil vypinač, zapojil tlm směrovku. Nynl točil volantem na příslušnou stranu, načef při zpětném pohybu (po vrácení auta do při mého směru) zachytil volant za západku a vrátil vypinač do nulové polohy. Na toto prosté řešeni nikdo nepřišel, první cenu tedy neudělujeme. K. Engliš je sice povšech'ně

uvádí mezi celou řadou jiných návrhů (vypínáni hodinovým mechanismem nebo setrvačníkem), ale nepopisuje blíže proveden i. A. Kubáň ze Svitu-Tatry vypíná směrovku elektrom agnety uváděnými v činnost doteky při vrácení volantu do pl'lmé polohy (zbytečně složité), L'.udovlt Hubinsk ý z Topolčan sice navrhuje mechanické vraceni vypinače při otočení volantem , ale jen velmi nejasně; Zd. Vachale c z Kladna navrhuje správné, ale zase dosti slofité elektrick é zaflzenl. Nesprávné jsou návrhy, kde se směrovky zaplnají teprve otočením volantu: řidič musí p i' ed e m ukázat svůj úmysl změnit směr vozu. -·~··,n>

Dnes plinášíme další nové úkoly pro naše mladé vynálezce. Opakujeme hlavni zásady z podmínek, jef byly podrobně uvedeny ve 3. liste letošního rolnlku: lešení kteréhokoliv úkolu se mohou zúlastnit ltenáfi do věku 20 let. Ře­ šení musíte odeslat nejpozději do měsíce po vy]itf tohoto lísla redakci. Nejlepší lešení otiskneme, pět dalších 1ešitelll budeme v lísle jmenol'at a za všechna sprál'ná lešenf pošleme osvědlení slosovatelné na knižní odměny. Pišt e kafdé fešenf na zvlášt nf list p a j e d n é s t r a n ě p a p í r u a oznalte je zřete/ně líslem úkolu uvedeným v lasopise. Na každém listě uvecfte své jméno, věk a obor ve kterém pracujete. Posílejte nám i své vlastní náměty na úkoly ze sypch zkušenos tí a svého pracoviště. Řešitele upozorňujeme, fe pli velkém návalu korespondence nemllfe redakce zvláště na jednotlivé dopisy odpovídat. l~

Obil! se skladuje v silech. Jsou to betonové šachty ai 50 m vysoké, do nichž se obili shora sype a spodem vypouští. Na obrázku je řez silem se třemi komorami (zpravidla jich bývá vice), které tvoi'I jednu budovu. Protofe silo pojme několik vagonů obili, je nutné, aby byly komory pokud mofno rovnoměrně naplněny, jinak by byla ohrofena stabilita stavby. Provoz sil je zmechanisován a do značné mlry zautomatiJOván, chybr jen jediný prvek - zařízeni, které by na dálku oznamov alo výšku násypu

UPOZORN~Nf ČTENÁAOMI

NO VÉ ÚK OLY H v kafdé komoře. Pokuste se je navrhnou t, ale pamatujt e, fe a) zařízeni měřicí tlak zrn! selhala, protože nasypané zrnl nemá tekutost kapaliny, b) zařízeni musl fungovat na malou i velkou výšku, c) v komoře je tolik prachu, že použiti světelného zal'lzenl je vyloučeno.

!

...... _...

lf

Byl postaven nový velký kulturo! dům s jevištěm. Navrhněte zařízeni, aby v přlpadě přerušeni dodávky proudu, ať na okamfik nebo na delši dobu, nebylo pl'edstavenl ohrofeno. Zal'lzenf nechť pracuje pokud mofn~ automaticky.

ll

Majitelé akvarií majl potlfe s provzdušováním vody. Navrhněte zařízeni, které by sl mohl každý amatérsk y za levný peníz sestrojit a které by zaručovalo rybičkám stále dostateč­ né množství kyslíku ve vodě. Je •celkem lhostejno, bude-li zal'lzenl poháněno tlakem vody či elektrick ým proudem a bude-li vodu provzduš ovat tlm, že ji bude protlačovat vzduch nebo naopak budeme uvádět vodu vhodným pohybem ve styk se vzdušným kysllkem.

ll

Mnoho čtenářů nám plše, fe by si rádi zařl­ dili elektrick é osvětlen! chaty v místě, kde nenl elektrick á slť. Dynamo poháněné větr­ ným motorem samozřejmě dává proud jen fouká-li dostatečně silný vftr. Proto si chtěj! opatřit akumulát orovou baterii. Je však nebezpečl, fe se baterie vybije a přemagnetuje dynamo, jakmile počet obrátek klesne tak, že napětí dynama bude nifšl nef napětí baterie. Máte navrhnou t zařízeni, které by zapojilo baterii k dynamu, stoupne- li napětí dynama na dostate~nou hodnotu a naopak ji vypnulo, jakmile napětí dynama klesne.

li

ltenářOm

opofděni,

Redakce se omlouvá za které nastalo ve vycháze nf lasopisu . Vázne výroba v tiskárně pro poruchu rotalky. Věřime zároveň s pracovn iky tiskárny , fe zpofděnl bude dohnáno do konce lervna a fe potom bude náš &.sopls vycháze t naprosto pravidelně.

_______

346

Vi'.DA A TECHNIK A MLÁDEŽ I

.

1 _.

„Snad ne tak docela! Ale působí dojmem pořádného člověka a má ctižádost. Přivedl mladšlho bratra - tomu je takových šestnáct nebo sedmnáct. Zdá se to být čiperný mládenec!" „No dobr{l," řekne Bruce, „až r{lno přijde mister Laden La, tak se na ty lidi podívám. Tak jako tak chci ještě některé vyměnit. Geoffreyovy zkušební pochody n{lm byly opravdu užitečné. Poznali jsme tak aspoň už tady, kdo se nehodí. Nepůjdete na večeři ?" Mallory si nařldi hodinky a souhlasně přikývne. Hotelová dvorana se pomalu vyprazdňuje. ZNÁSOBEN-r MONTBLANK

Přeložil

Pokračováni •

O. Liška

5.

•

„Obdivuji vaši vytrvalost I" řekne Norton vesele Finchovi. „Dosáhl jste už toho, že kyslíkové přistroje půjdou s námi na horu, a teď pro to svoje učeni sháníte horlivě věřící!" „Co to ale bude platné, když se povlečeme s přístroji a když se jich pak nepoužije," řekne Finch ustaraně. „Počkejte já půjdu s kysllkem I" zvolá malý Sommervell živě. „Já určitěl" Generál si hraje s nehty. Zabručí, aniž vzhlédne: „K tomu je však musi dát napřed do provozu!" „O provoz tu přece nejde," namitne Finch, „to ještě zavčas svedeme. Ale mně záleží na tom, abych Malloryho konečně přesvědčil, že dýcháni kyslíku je právě tak málo nesportovní jako piti čaje!" „Sportovní nebo nesportovní - my všichni ještě nevíme, jak se chová lidské srdce a celé tělo při tom nesmírném zředěni vzduchu ve výšce osmi tisíc metrů!" řekne Somrnervell. „Pravděpodobně v takové výšce nelze bez kyslíku vůbec žit!" Bruce, generál, který se divá tak trochu jako kakabus, po zdvihne hranatou hlavu, jeho oči ožiji, a přihladí si nakrátko ostřihané vlasy. „Pánové I" začne a ostatní tuší, že generál chce řici zase něco „zásadnlho". Bruce si je jist úm, že jeho slova mají trojnásobnou váhu, a pokládá za nezbytné rozhodnout otázku používáni kyslíku teď, než odejdou z Darjeelingu. „Co je úkolem naši expedice? Chceme dosáhnout vrcholu v tomto roce I Podpořím tedy Finche a Somrnervella v jejich úsilí uvést kyslíkové přistroje do provozu. Pokládám dokonce kyslik za tak důležitý, že Finch a Sommervell nebo mister Crawford zůstanou v Darjeelingu tak dlouho, až dojdou pří­ stroje z Kalkuty. A až budeme nahoře, budeme s nimi na každý způsob dělat pokusy. Nebudeme-li ty těžké věcičky potřebovat - úm lip!" Finch se spokojeně usmívá a divá se vyzývavě na Malloryho. „Já však přesto věřlm, že se tělo přizpůsobí," řekne Mallory. „Váha 16 kg, to je povážlivé zatíženi, a pochybuji, že se zvýšená námaha vyrovná vdechováním kyslíku. Jako bezpečnostní opatřeni k oživovacím pokusům - budiž! Proti tomu nemám námitky. Potírám však náz:>r, že se dosaženi vrcholu nezbytně ulehčí kyslíkem. Dopřejeme-li si dost času, abychom si mezi 6.500 a 7 .000 metry zvykli na zředěný vzduch, nebudeme se s tim muset vláčet!" Norton navrhne, i když sám nemá ještě jasno o tom, jaké stanovisko má k „plynu" zaujmout: „Co kdybychom vyslali napřed jednu skupinu s kyslíkem? Ta zřídí mezi severnlm sedlem a vrcholem tábor a zase sestoupí. Vrcholové družstvo pujde po nich bez kyslíku, použije tábora jako opěrného bodu a bude stoupat dále. Pro jistotu mohou v nejvyšším táboře zůstat dva nebo tři přistroje. Nedalo by se pak řici, že jsme technických prostředků použili ke svému prospěchu a že jsme přitom neporušili sportovní zásady?" Tento návrh, jak se zdá, nevzbudí u nikoho odpor. Finch mlč!, poněvadž je přesvědčen, že vrcholové družstvo bude nakonec přece jen muset sáhnout po kyslíku. Mallory vstane a řekne: „Jenže na hoře bude všechno vypadat jinak!" Skloní se ke generálovi a požádá ho, aby vzal do služby nosiče Mingmu, který se zltra ráno dostaví před hotel. „J e to Gurkha ?" zeptá se Bruce. „Ne - vipadá jako Tibeťan, ale je asi Šerpa. Měl jsem ho s sebou na Cang-La - ušetři nám to risiko a kromě toho si tolik nepřihýbá whisky jako ostatnl." „ To je mi novinka!" rozesměje se Bruce na celé kolo. „Mezi sto padesáti kulii jeden abstinent!"

Expedice vyráží z Darjeelingu o sedm týdnů dříve než lori.i. Je 26. března 1922. Udrž! výprava náskok? Tentokrát se musí využít doby mezi zimou a nástupem jihozápadního monsunu - pro podniky ve výškách nad 7 .000 metrů už nezbývá ani celý měsíc. Dokázali pochod za pouhých pět týdnů. V závodu s monsunem expedice zvýšila svůj náskok. Generál Bruce může už 1. května propustit silný doprovod: Vlc než sto Tibeťanů s dvaceti jlzdnimi koňmi a třemi sty soumary dopravilo zavazadla expedice po staré cestě přes Šekar-Cong, kolem rongbuč­ ského kláštera až ke splazu velkého rongbučského ledovce. Dorazili do „ Ú doli propasti". Britští horolezci stoji mezi bednami a balíky, vyprazdňuji je a třidi, dávají příkazy kuliům - ale vždy znovu se jejich. zrak stáčí vzhůru k hoře. Konečně nechají bedny bednami a sběhnou se do hloučku, který vzhliži k mohutným stěnám. Je to jako pobožnost. Znovu všechny uchv{lti úžasné přepětí měřítek. Nejsou žádní nováčci, ale znovu a znovu srovnávají Himálaje s Alpami - konec konců jsou přece Evropany! Oč je tu všechno větší, širši, mohutnější! Výšky jsou náramnější, vzdálenosti nam{lhavější, zima třeskutější, vichřice lítějši, ba i kusy skal na morénách nesrovnatelně větši než v Alpách! Norton to vysloví: „Je to umocněný Montblank!" „ ... který je třeba násobit nezn{lmou !" dodá Mallory s úsměvem. ,Je odtud vidět severní sedlo?" chce vědět Geoffrey Bruce. „Ne, severni sedlo je zakryto Č:ang-Ce, tam tou horou, kterou konči tento hřbet tady mezi východorongbučským a hlavním ledovcem. Naše cesta tedy povede vlevo de tamté rokle, vzhůru po východním ledovci, pak obloukem jihozápadně za svahem, jehož předni stranu máme tady před sebou. Na úpad Č:ang-Ce budeme asi musit zřídit horolezeckou základnu. Misto už známe. Loňského roku tam přece byl náš předpo­ slední tábor pod severním sedlem, když jsme sestoupili s Lhakpa-La." „To bylo asi 6.500 metrů," vysvětluje Morshead. „Ano, tak nějak," pokračuje Mallory. „Ale začněme se svým vysvětlováním pěkně odshora!" Směje se jako chlapec, který má za lubem nějaký kousek. „Tak si nejlépe představíme, kde musi stát horolezecké tábory. Jak vlte, nalevo od vrcholu spadá mlrným sklonem severovýchodní hřeben. Na strmé přervě hřebenu můžete rozeznat severovýchodní rameno, vysoké rovných 8.400 metru. To je cesta ze severního sedla, které nevidíme, až k rameni. Na tom hřebenu, asi v 7 .900 metrech, by měl stát nejvyšší tábor, a nejbliže nižší na severním sedle v 7. 000 metrech!" „To nám ještě pořád zbývá vystoupit od nejvyššího c{lbora k vrcholu téměř tisíc metrů," prohodí s poněkud starostlivou tváři malý Sommervell. „Nejenom vystoupit, ale také zase téhož dne sestoupit!" dává Norton na uváženou. „Jestliže má kyslík stačit pro poslední úsek, musi být zřízeno nad horolezeckým táborem alespoň jedno skladiště s lahvemi plynu." „Pokud budeme kyslík potřebovat!" řekne Mallory jizlivě. Prostě si uminil, že zdolá vrchol bez „plynu". Sirdar Gyaljen, předák nosičů z Darjeelingu, přijde k nim a hlási, že jeho muži jsou připraveni k odchodu. Květnové slunce leptá do ledových hor ledovce mokré uličky. Homole zvýši domů, rozeklané ledové bariéry, napla-

vený písek, kusy skal veliké jako muž, ssuťoviska - to je cesta Šerpů den co den, z údoli nahoru a zase do údolí; přetěžká jsou jejich břemena. Nezadrž! je padajíci kameni, laviny, mlha. Ani zběsilý vichr Everestu, který fičí z Tibetu do rongbučského údolí. Pět set metrů nad základnu se probijí nosiči s Brity. Tábor I stoji! Dva dny odpočinku potřebuji muži před dalším výpadem. Jde o zřízeni tábora II. Ve čtyřech hodinách vystoupí Britové a kuliové o dalších pět set metrů výše. Ale čtyři hodiny lezení ve výši šest a půl tislce metrů, s nákladem beden proviantu, ygDA A TECHN IKA MLÁ DEŽI

>

347

s lany a stanovými plátny stráví všechny sily, které má muž na celý den. Již nazitři pobizeji sahibové nosiče k dalši cestě. Po nových čtyřech hodinách, po nových pěti stech metrech výškového rozdílu vybuduji základnu pro útok na severní sedlo. Přesně na témž místě stály loni stany posledního tábora pod Cang-La. Konečně 13. května se mohou Mallory a Sommervell odvážit prvního výpadu k severnímu sedlu. Cesta je nanejvýš namáhavá - mnohem těžší než loni. Když Šerpa Dasno se svým pánem Leigh-Mallorym a malým, jinak tak živým Sommervellem dovrávorají navečer zase do stanu v táboře III, maji za sebou perně splněný úkQl: prorazili cestu kolonám kuliů na Cang-La. Dvoji lanové zábradlí a nesčetné stupy vedou ke kllčovému postaveni Comolungmy. Stále ještě odcházejí. ze základny nahoru kolony nosičů s přísunem zásob. Mezi Šerpy \e vmísí Tibeťané. Generál Bruce si je sem dal poslat od djongpena ze Šekaru, ale oni zase brzy odejdou. Mzda, kterou jim sahibové dávají, je příliš malá - místo toho raději obdělávají svá pole. „Byli beztoho líni a zdaleka ne tak vytrvali jako naši kuliové z Nepalu!" pokouší se Geoffrey Bruce utěšit velitele tábora III, plukovníka Stratta. „Milý kapitáne, málo nám pomůže, říkáme-li, že jsou hrozny kyselé, když jich nemůžeme dosáhnout! Všechno ted záleží na kuliech. Bude-li váznout přísun, monsun nás zaskočí!" Ale tu přišla nosičům jiná posila, ne sice při.Jíš početná, ale stálá. Sahibové tu na chvlli zůstanou s otevřenými ústy. K Šerpům přicházeji na návštěvu jejich přibuzni ze SolaKhombu a z údoll Dhud-Kusi. Téměř každý den. Jako by se cesta sem rovnala jednodenní návštěvě trhu v nejbližší vesnici! Přes průsmyk Khomba - ležici ve výšce 5.800 metrů - při­ cházeji k Everestu! Mnozi z nich nešli ani přes Kyetrak, ale překročili prostě hřeben k rongbučskému údoli. Děti si vedou za ruku, kojence maji v loktuši na zádech I A smějí se a mají dobrou náladu. Bez stanů, bez primusových vařičů a peřových spacích pytlů. Schouleni za skalami tráví ledové noci a jsou ochotni za pUl druhé rupie vykonat jednu cestu k táboru III. Volky nevolky musí sahibové trpět dlouhé besedování mezi Šerpy a jejich návštěvami. J enóm gurkhšti poddůstojnici, které si ze svého pluku přivedl Geoffrey Bruce, se do nich mnohdy pusti s křikem a nadávkami. Velí jednotlivým oddílům kuliů a snaží se zalíbit svým bílým pánům řvaním rozkazů. Šerpové odpovídají na jejich křik chladnou netečnosti. Vědí: Půjde-li se na ledovec, nikdo si na ně nedovolí. A jde se na ledovec! Mingma, Phurba, statný Sonam a Dasno, malý čilý nosič neúnavného sahiba, patři k předvojové skupině, která 19. května 1922 zahájí útok na Comolungmu. Mallory, Sommervell, Norton a Morshead spi v pohodlném stanu pro čtyři osoby. V malých Mummeryho stanech se tísni devět nosičů. Ráno jim huči

v hlavě. Vzduch v stanech se spotřebuje příliš rychle a ostatek vykoná velká výška. Jsou 7.0!5 m vysoko. Jednoho dne odpočinku na severnim sedle využiji k tomu, aby se přizpůsobili nízkému tlaku vzduchu. A k přisunu z tábora III. Sotva dech popadajíc a úplně vyčerpána stoupá zezdola těžkým krokem opět jedna kolona kuliů. Mingma ji spatři při­ cházet a sejde několik kroků doll'l. Mezi muži náhle pozná brati:a. Rychle jde k němu a strhne mu náklad se zad - ne však z bratrské ochoty pomoci - výraz jeho tváře proz~zuje hněv. „Kdo ze sahibů ti poručil, aby ses vydal na Cang-La ?" oboř! se na Cong Norbua. Chlapec zrozpačití. Ale nechce staršiho bratra obelhat! „Žádný ze sahibů, bratře - požádal jsem o dovoleni, jestli mohu jít s nimi," řekl tiše, jako přistižené děcko. Starostlivý Mingma vyjednal s plukovníkem Strattem, velitelem tábora III, že bude chlapce šetřit. „A žádný sahib tě nenaváděl, abys dělal tuhle těžkou práci?" zeptá se Mingma přísně. Je to jako výslech. „Chceš si už za míada zmrzačit záda?" „Ale když já jsem se chtěl stát tygrem!" bráni se prostomyslně Cong Norbu. „Ještě častokrát zaduje monsun, než z tebe bude muži Pak se ml'lžeš stát tygrem. A sahibové říkají, že letos se budou kuliové smět nazývat „tygry" teprve po sedmi tisících pěti stech metrech. Tolik už jich Rřece ted chodí na Cang-La !" „Já bych ale rád ještě výš - mám ještě mnoho vzduchu v prsou I" „Neholedbej se, bratřičku I Nazitři zrána tě bude trápit everestský kašel I Ne - jsi ještě přiliš mlád. Hned promluvím s M allory-sahibem. Ještě dnes musiš sestoupit do tábora III !" Jen nerad vyhoví Mallory Mingmově prosbě. „Škoda,'~ řekne Nortonovi, „pomýšlel jsem na něj jako na náhradníka. Je to chytrý mládenec. Mohli bychom ho potřebovat . . " Mallory lituje upřimně. Ten chlapec má ctižádost, je plný energie, mysli si; ale jestli se mu něco stane, zahodí Mingma celý náklad. Clověk aby s těmi Šerpy zacházel jako se syrovými vejci! Cong Norbu se podrobi bratrovi; se dvěma nosiči, kteři dostali horskou nemoc, slézá zase po ledovcovém svahu dolů. Lítostivě se ještě jednou ohlédne za malými zelenými stany na Cong-La.

ZAHOZENÁ PltfLEŽITOST Nazítří

ráno je na sedle jasno a mráz. Sommervell a Mallory prudce rozevřou šněrováni u sranu nosičů. Jen čryři Šerpové mohou vstát - zase pět jich dostalo horskou nemoci Sahibové se pokoušeji pomoci horkým čajem. Bez úspěchu. Co se dá dělat, musí to jít i se čtyřmi nosiči. Morshead razí stopu na severní hřeben. Je to panenská půda, na kterou dosud nikdo nikdy nevkročil. Mallory postupuje podél lana s Phurbou a Dasnem, Norton a Sommervell jisti Mingmu a Sonama přes trhlinu. Ctyři Šerpové a čtyři Britové zasekávaji ráznými pohyby nohy do boku hory: Po prvé v ději­ nách lidstva je sněžný obr zlézán na nejzranitelnějším místě. Již zitra může padnout vrchol. Po třech hodinách se Mallory podívá na výškoměr. Usmívá se a kývá na Nortona, ukazuje mu přistroj. Norton utkvi chvíli zrakem na chvějící se střelce, čte: 7.550 metrů. „Sedm tisic pět set padesát I" opakuje to číslo, divá se vesele na Malloryho a poplacává ze samé bujnosti Phurbu a Mingmu po zádech. To je rekord! Ještě nikdy nestálí lidé tak vysoko! Před tři­ nácti lety vystoupil vévoda Luigi Savojský na Bride Peaku až do výšky 7.500 metrů. V této chvili překonali jeho výkon. Mallory to překládá šerpům. Chce využít každé příležitosů k tomu, aby do jejich srdci vštípil hrdost a sebevědomí. Ted jsou nejenom „tygry", jsou držiteli rekordu! Jde však o větší rekord, jde o vrchol. Jenom dál, dál! Zadul zase neblahý tibetský vítr, donutí je uchýlit se na závětrnou stranu hřebenu. Každý krok je třeba na hoře vybojovat. Cepíny svišti, ve vichru odletuji úlomky ledu. Mallory pracuje oběma rukama, pro velkou zimu není schopen vládnout cepínem jen jednou. Napřed se pokusi vy~ekat stup jediným mohutným, dobře míře­ ným úderem. Zadýchá se, sotva popadá dech, musí se zarazit. Spěch přináši s sebou vyčerpáni. Pokračování v příštím čísle Upozorňujeme čtenáfe, fe román „Za cizí slávu", který otiskujeme na pokračováni, vyjde knižně v p11!tlm roce ve Státním tělovÝchovném nakladatelstvf. Budeme včas čtenáfe informovat.

348

Vi!DA A TECHNIKA MLÁDE:tl

J

•

(i) CERN Á BARV A POH LCU JE TEPL O Černé těleso je proto černé, že všech ny

dopadajlcl paprs ky pohltí , kdežt o bllé lesklé těleso je naopa k všech ny odraz l. To se projev! také na zvýše n! teplot y černého tělesa. Pokus em se to dá pěkně ukáza t. Opatf íme si dvě stejné tenkostěnné láhve a jednu z nich zvenčl začernlme barvo u nebo sazem i, po případě ji polep íme černým papíre m. Pak obě láhve naplním e vodou a do zátek vsadlm e teploměry. Z počátku budou oba teploměry ukazo vat stejně. Posta vlme- li láhve před elektr ický teplom et nebo před rozžh avená kamn a, po případě je umíst íme na slunc i, záhy zjistím e, že teplot a vody v černé nádobě bude rychle ji stoup at než v bezba rvé (obr.I ). z této zkuše nosti muže me udělat ruzné prakti cké uzávěry. Tak v létě noslm e raději bllé šaty, protož e jsou chladnější než tmavé . E:hladničky majl bílý nátěr právě tak jako vagon y dopra vující zmrz}é potrav iny. Na jaře pozor ujeme , že sníh rychle ji taje na tmavý ch pollch , na vzork ovaném chodn íku se na slunci dříve vytav í snlh na černých kame nech dlažb y. Stejně však černé ploch y rychle ji teplo vyzařuji. Jestliž e obě nádob y napln íme vodou 80° teplou , vychl adne voda v černé nádobě rychle ji než v bezba rvé. Proto natíráme kamn a a radiát ory černě, také černé roury do komin a vydáv ají více tepla, než kdyby byly světlé a lesklé . Naop ak potru bl vedoucí horko u vodu či páru, právě tak

I

i roury přivádějlcl přechlazenou solank u do chlad lren a sklep u obalu jeme isolac i, ktero u ještě navrc h bíle natřeme.

NEH OAL AVÉ DAEV O Je výhod ou chrán it dřevěné součásti domu , kolny , kotce pro králik y a pod. proti požár u. Dá se to zařidit tak, že dřevo buď potřeme vhodn ým nátěrem, nebo napustím e látkou , která vznic eni brání. Jak takov é ochra nné nátěry prosp ivají, ověří­ me si jedno duchý m pokus em (obr. 2). Vhod nou dřevěnou laťku nebo tyč rozřežeme na osm stejný ch dllů. Prvnl kus potřeme mírně zředěným vodnl m sklem , do něhož jsme přidali křidový prášek nebo jemný písek. Natírá me rychle , proto že vodnl sklo brzy tuhne . Druh ou laťku potřeme několikrát roztok em 20 g salmi aku (chlor id amon ný N H ,Cl) v 80 g vody. Třetl tyčku vaříme čtvrt hodin y ve 20% roztok u salmi aku, čtvrtou potřeme nasyc eným roztok em borax u. Všech ny kusy potom suším e nejméně 24 hodin nad horký mi kamn y. Potom vezme me vždyc ky jednu preparov anou a jednu obyčejnou tyč, položíme je přes dvě cihly a pod každo u dáme hořící kahan . Sledu jeme, oč později začne impre gnova ná tyč hořet. Nejdé le vzdor uje plame ni tyč napuštěná salmi akem; také vůbec neshoří, nýbrž jen v žáru zuhel natí. Tím zlskám e nejlep ší zkuše nosti, jak si v jedno tlivýc h případech při ochraně dřevěných staveb počínat.

I

-

-

J

STAVÍME THER MOS KOP

C et li · flte

i

•

... jak se v Sovětském svazu stavěj I obytn é domy 1 Pěkné pojedn áni o tom při náš I pro pracovníka ve staveb nictví právě vydaná knlžka A. S. Ginbe rga Prllm yslov á vý• stavb a bytll. Vyšla nákladem Práce, má 196 stran a stoji 18 Kčs. Obsah uje dodat ek ing. F. Rambouska o prllmyslové výstavbě bytu v CSR. ... že lze zvýšit produ ktivitu práce při strojn ím obráběni, použijeme-li několika Ročka nástrojů, jež pracuj i současně! Podrobně o tom pojednává brožu rka Vl adlmlr a Někollkanoiové soust ruien i. Vyšla v Práci a stoji 3, 40 Kčs. Jistě bude naše mladé a začlnajlcf soustr užníky zajímat. . . . o rovnáni plame nem metod ou O. Vlacha1 V našem časopise jsme se o ni již zmínili. Jistě byste se tedy rádi dověděli o výsledcfch Vlachova návrhu něco bližšího. Soudr uh Vlach, který se vyučil na vsi kovářem, vypracoval způsob rovnáni plechll, zkrouc ených .dllcu i zmetk u ohřevem. Vyzkoušel a zdokonalil svuj postup v kotlárně lokomotivky CKD SOKOLOVO. Dnes je jeho metho da rozšířena a používána i za hranic emi a jej! ie původce má řadu vyznamenáni a stal se I poslancem Národ ního shromážděni. Histor a technický popis jeho objevu je popsán v brožu rce Rovn áni plame nem, která vyšla v Práci a stoji 5,- Kčs. ... něco o horole zectví u násl Jak známo, nejvhodnější horole zecký terén majl Vysoké Tatry. Chcete-li Tatry podrobně znát a proces tovat, pak vám velmi poslouží vyšla právě vydaná knížka Franti ška Krout ila Vysok é Tatry pro horol ezce, která ve dvou dllech ve Státní m tělovýchovném nakladatelstvl. Ale i kdyf se spoko jlte s jednoduššími a méně namáhavými turam i, bude vám vyčerpávajíc! a obšlrn ý popis jednotlivých horských partií cenno u pomllckou při návštěvě těchto krásných hor. Toto nakladatelství vydalo i celou řadu turistických příruček, z nichž v poslední době vyšel Liberecký kraj pro motor isty a prllvodce po Láznlch Poděbradech. ..• o práci vzorn é trakto rové brigády I. A. Bunějeva, která se proslavila svými úspě· chy po celém Sovětském svazu? A. G. Sacharov pfše o jej I organisaci, zpllsobu práce a o dosafených výsledcfch v brožu rce Trakt oristé v boji o vysok ou úrodu a produktlv ni vyuil ti techn iky, kterou právě vydala Práce. Brožu rka stoji Kčs 1,80.

I

Nepíš eme therm o metr , protož e se tímto zařízením teplot a přesně měřit nedá; jeho údaje jsou totiž zároveň závislé na tlaku vzduc hu, jak sami jedno ducho u úvaho u zjistít e, a název přistroje by byl tudlž chybn ý. Máme už dost toho, že použl váme všude nespr ávnéh o názvu teploměr, když vlastně jde ve skutečnosti o měřeni t e p 1 o t y a ne t e p I a. Vhod nou tenkostěnnou lahvičku uzazátko u, vřeme neprodyšně přiléhajlcí ktero u proch ázl skleněná rourk a co nejmenší ho průřezu. Druh ý konec rourk y vsune me do nádob ky s obarv enou vodou . Nejpr ve zahřejeme láhev rukam a, čímž vytlačlme troch u vzduc hu. Po vychl adnut l se nassaj e do kapilá ry barev ná voda. Její hladin a nynl nesmírně citlivě reagu je na sebem enší změny teplot y láhve. Zajím avý pokus prove deme podle třetího obráz ku tak, že léhev vložím e do kádin ky s vodou a nejprv e nechá me hladinu vody v kapiláře· ustáli t. Potom při­ sypem e do kádin ky troch u soli. Pozor ujeme, že bude sloupeček vody stoup at, protož e se rozpouštěním soli kapali na ochlad ila. Naop ak po přiliti nepat rného množ ství kyseli ny sirové zjistím e zřetelné stoup nutí teplot y. Jde-li nám jen o měřeni teplot y okolního vzduc hu, stač! necha t rourk u přímou a zavěsit láhev prostě dnem vzhůru. Pak mUžeme na láhev zaměřit teplom et nebo ji vystav it na slunce a zjišťovat, jak se v ni vzduc h zahřívá. Vloží me-li tepeln ému záření do cesty kus papíru , bude teplot a nádob y za~e klesat .

• VtDA A TECH NIKA MLÁD EŽI

349

I Odpovědi

na otázky z

čísla

8.

I ZA JÍ MA

CETLI JSTE DOBitE? I. Betonové prafce maJI větll trvanlivo st net dfcvěné a letfl nale lesy. - 2. Theodoli t je v podstatě dalekohle d otáčivý kolem svialé a vodorovn é os y . - ;{. Chlad pdsobl zpomaleni rieclt f:ivotnfch r eakci. - 4. Planetari um promltá na vnitfek kupole obraz hvězdné oblohy a je dobrou pomůckou k výklad6m o astronom ii. - 5. Děd, vyrostlé mezi zvěff, ae nevyvino u v nonnálnf ho člověka. - 6. Pohon plynovou turbinou se uplatni hlavně v letectví, pak v fele zničnf a lodnl dopravě ; . Kolla Jezd.iTa pfi velkých výkonech . v Pra.z e od r . 1874. - K. Vflz FPT-2,."i nassává moffavltu podtlakem v nádrf:i. ZAJfMA ve PROBLe MY . ' P o t I f e • p r 6 v o d e m. Andrea Krauaová z Prahy vypočetla správně neJmenšl společný násobek člsel 2 a f 10 na 2.i20; počet lidi v průvodě byl o I menši - 2519. - B u d e h o f e t s v i č 1t a ? VětJina fditelů odpovídá správně, fe svičlta v ltJJdném vzduchu pros toru bez dfe zhasne, Jellkof borité zplodiny hořeni nebudou proudit vzhůru a zabráni pfistupu ky1liku. S vodou to nebude tak Jedno duché, Jalt větlina čtenáf6 pfedpokl ádala. Vlivem pfllnavos tl ke s ltlu 1e bude voda „rozlézat " po povrchu sltlenlc e, pokud ji v tom nebude bránit povrchov é napěti. Náramko v é h odinky p6Jdou normálně . Velmi nlzné b yl y náz ory, co s e stane po otevfeni thermoslty s boritým čaJe11:1. Molekuly maj( vysokou ltineticko u ener1JI a proto ve, vakuu a pfi s n ifené sravitaci se většinou rozprchn ou - vypafi. J a k o u h u s t o t u m á k o r e lt ? Zvátlme korek. pfipevnfm e k němu těžký pfedml t, jeho:f objem jsme pfedtim v ilenfm na v zduchu a ve vodě zjistilJ. Zv átlme oba pfedměty ve vodě, úbytek váhy nám udá celko vý objem obou pfedmět6. Odečtenim objemu pffvatku zjlstlme objem korku a hustotu pak vypočte­ me dHenim váhy korku Jeho objemem . Vtipná fdení poslali Fedo r Poláni z Rufombe rku, Jo1ef Lampa s tud uJlcl z Prahy, Al. Sopuch, posluchač CŠCHT z Dejvic a jlnl. Od m ě n y z 8. č. d o s t a I I : Vtclav H ato, Jetenovice , p. Pačejov; L udmila Soudská z Komořan u Třebu!ic; Miloš K aras, studujicl ze Zbirohu; Kris ta Zelená z Ceské K am enice; Esti K osorinová u Ziaru n ad H ronom.

OB S A H

Str .

922 • Škola vakuové elektrotech niky . . 3~:l Z6tlcl atomový reak tor . . . . . 324 Novinky ze světa . . . . . . Démant (I ng. V. Kabinek a Ing. J. Hlobilek) 326 Byla „jen" žena (Olp R6tičková) . . . . . 32'1 Sportovnl uening a zdrav! (MUD r Jaroslav 330 Tintěra) . . . . . . . . . . . . . 332 Hovořili jsme s nimi (Alexandr Jandera) 334 Technické zajímavost i . . . . . . . . 935 . . . . . Soupeři kosmickýc h paprsk6 Množeni pokojovýc h rostlin (Jaroslav Oplt) . 339 Lid ová universita „Zikany hmoty", 5. lekce fidl Alezandr Jandera, konsultuje doc. Ing. Jifl Celeda) . . . . . . . . . . . . . 311 Stavime promltačku na diafilm (Vlastimil No. . . . . . . . . . . . . . . . ~~ 1 v6k) 3J6 Škola vynálczct'1 . . . . . . . . . . . . Fritz Rudolph: Za c izl slávu (přeloži l O. Li~ka) 347 349 Ztbavná věd a . . . 350 Zajlmavé problémy ~~ 1 Humor . . . . .

K BA REVN~M STRAN ÁM Prvnl strana obálky: Maliř F. Škodá: Svltlcl reaktor. (K článku na s tr. 334). Pro1tfedn f dvous trana: Malíř P. Trojan: Ncjvěůl fázotron na světě. (K článku na str. 335). Poslední strana obilky: Mallf F. Škoda: Iluatrace k článku „ Množeni pokojovýc h rostlin".

350

V~DA

A TECHNIK A MLÁDEŽ I

Dva bratff tam pěstovali stádo ovci. Přišel kupec a bratff celé atádo prodali, kafdou ovci za tolik rublů, kolik ovci bylo ve stádě. O penlze 1e rozdělili, aby kafdý dostal stejně.

JAK JE TO S OLOVNI CÍ? Nedávno Jsme se dottali do zajlmavé debaty. Stavěli Jame antennf stožár v zahradě a nrměli Jame olovnici. Uvaloval i Jsme, Jak to udělat, aby stál

Aby je nemusili rozpol!itá · vat, vzat 1i nejprve staril bra tr 10 rub16, potom mladH 10 rubl6, zaae s tarif 1Orubl6, atd. Ale nakonec se už na mladillho bratra deset rublů nedostalo . Vzal sl tedy všechny zbylé penlze, a ataršl bratr, aby dě-

pěkně rovně.

- Staěl spustit podle něho kámen, - poradil Jo'fka, ten padá s visle Jako olovnice. Ale Vláda protl tomu proteatov al, fe se směr klidně vislcf olovnice neshoduj e s e směrem volně padajfclh o kamene. Došlo k dlouh:9m úvahám a na konec 1 k sázce. Máte nyní rozhodno ut, kdo měl pravdu, a vysvětlit nám, zda akutečni! kámen padá pfesně rovnobětně s e lilůrou olovnice. Otisknem e nejsprávněji( odpovědi podlcňené pádným a jas ným d6ka:tem . ZAC BYL NŮŽ? Tato událost se aběhla kdyal kdul na horských pastvinách na Siblfi, ale Je tak zaJlmavá , fe ji pfedklád áme n ašim čtenáfům k posouzen i. Nule, poslyšte:

leni bylo spravedli vé, mu pfldal Jdt6 sv6j kapesni n6ž. Nyní měli oba bratfi stejně, podall li ruce a byli spokojeni . Tážeme s e našich vtipn)lc h l!tenáfů, na kolik rublů ocenili bratfl onen kapesní nůf, kterým se oba podily vyrovnaly . Protofe je úloha ponHcud nejlepllh o odměnime těfiil, fešltele knihou a všem 01tatním, lo;do! pošlou správnou pošlenie obvyklou odpověď, potvrzenk u, které bude poutito na dalli s los ovliní knltnfch odměn.

nich článků, před vyjiilm dalšího čísla nalí redakci. Plt nejlep!ich odpovědi odmlníme k niha11ii. Odpovědi a jmtna odmlněných najdete v příštích čí
•

Jestliže ano, z aflete odpověď na tyto otáz.ty, týkající se hlavně obsahu posled-

I. Co le „atomový reaktor"?

5. Kde je h'On?

největli

fázo-

JEDNOD UCHÁ POCETN f ÚLOHA Je mnoho rozličných dko16, pfl nich:! s e pfeataven lm Jedn6 ělsllce, nebo vylikrtnu úni čl. pfidáním změnl Jin6 původní číslo určitým daným zp6sobem.Jede n z nich, velmi lehký, vám tu pfedltlád áme. Máte nám vyznačit riechna celá ěisla, zal!lnajic l lestltou, která se vyznačuj( vlastnoad , fe pfi vyškrtnu ti této ieatky se pův9dní číslo pětadvacet• krát zmenll. Upozorllu jeme, fe tuto vlas tnost nemá pouze Jediné ělslo, je jiclt vice. Nemuslte vlak všechna jednotlivě vypisova t, staěi, napllete-1 1 jedno :t nich a vysvětlíte, Jak lze nalézt l ta ostatnl. Samo:tfejmě nepoěitáme za správné felení, Jestlife někdo prostě takové číslo náhodou uhádne nebo zkusmo najde. Ale těm, ltdof fdenl !osicky pošleme obvyklé odůvodni, potvr.tenk y na slosováni a jméno nejlepllho fditele otltkneme.

2. Jmenujte

některé

československé roně!

vět-

3. Co pfedatavu je ten-

4. Jaký úěel má voda v ,,záffcJm' ' reaktoru?

i . Co Je „dlaakop" ?

R. Kde je lkola va-

6. Jak pfipravit e p6du květi­ pokojový m nám?

to obrázek?

kuové technllty?

Vedoucl redaktor Vladlmfr BABULA ČELEDA, A. JANDJJRA , ·I na. VI . MAROU ŠI!K, I n1 . Zd. MICHAL EC, JAR. PECHLÁ T, A. PE1lIN A, J. P1šA, Ing. J. RATH, I ns. J . RůZICKA,

l~edakčnJ rada: Dr

.

J. BOUŠKA , Dr J. DÓŠA, Ing. J .

J. SZABADI, S. š1BAL, Ins. VRANA.

Adres a ú stfednf redakce: Praha ll, Pan1ká R. Telefon 22-~ l -"l - Slovenská redakce: Bratiolav a, Pražská 9. - Výtvarná redaktork a Anna Wlinacho vá - Rukopisy 1e nevracej( , Vydává ÚV ČSM a Slovenský ÚV ČSM v l;llad~ frontě. - V2 DA A T ECHNIKA M LÁDEZI - čtrnácti" denlk pro p olytechnic kou výchovu mládeže. Vycház.I v českém, slovenském a maďarském jazyce každý druhý pá" tek . Cena výtisku 2 Kčs, předplatné na rok 52 Kčs, na p\ll roku 26 Kčs. Rozšiřuje Po!tovnl novinová služba. Objedn4vk y přijlmá každý poštovnl úfad i doručovatel. Tiskne: Svobbda, gra.fický ztvod, n. p„ Praha-Smfcbov. A-16264 T oto člslo vyšlo 16. května 1956.

BE%ESLOV

-------j

v p Sado•· L Nimlt 1. Petrilak, eso • .

l:r••by F. Škody Nimf c J. Benil•n z P,..hy XIV

N'mfc S Kir m, Oser ava VIII ·

„Vidll , vlive m atomového •k v„ u '"h mohou odlé tat n a 11 o mi!síc pozdi!j i • , .„

„Vidim i•n horizo nt• • net nic:.•• • - .,Nevactt, Yearu~ 1"'• tam, lepfi nf~

. •mlt pO li l(resb• ' n• n Jkolf . UbU n. . oa1.lln

P·

t-1imlt I· P· sadov

/

pettilak,

Lesov.

\\~ kdYl chtll

Vit•. slobllo

••

• 1
••

do,,,CI • · ·

•• Dovolte • abych 11 pf!. P41il."

Ntmft Skalice

·•\ni vyni\•s n Gon••

6 ,,,11 1lnílt&

t.iimlt

o. Kr~ '

prostliOV

UPOZOlttrlUJEHE ČTENJ.AE, lez mnolstvl pflsplvkil pfichizejících do redakce do t é to rubriky budeme zaf axovat je n ty nejlepll. Prosím e, aby "'' omluvili ti méni lťutnl lt•nifl, i•Jlchl n•m.lt nebyl poulit. Uroveil pro1ime, aby "'' lt•nifl n•l•dall o p1Mmn6 zd(lvodnin l, prol ne byl jejich vtip -red„,,.,ejnln. l'romnol1tvl jln6, d(llelltijll pr6cev redakci ntm k tomu opravdu nezbývi lu. DlkuJ•m• za pochopeni.

VIDA A TECHNIKA HLÁDE11

351

3

•

© 6 5

(j)