Hlavní příčiny světové finanční a ekonomické krize

Bankovní institut vysoká škola Praha Finanční obchody

Hlavní příčiny světové finanční a ekonomické krize Bakalářská práce

Autor:

Jan Heřmanský Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Leopold Tanner, MSc., MBA

Duben,

2010

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Chotěšově, dne 30. dubna 2010

Jan Heřmanský

Poděkování Chtěl bych tímto poděkovat vedoucímu této bakalářské práce panu Ing. Leopoldovi Tannerovi, MSc., MBA, za jeho rychlé připomínkování a pomoc při zpracování práce.

Anotace Cílem bakalářské práce je popsat hlavní příčiny a dopady světové finanční a ekonomické krize, která probíhá od roku 2007. Vzhledem ke skutečnosti, že příčiny předmětné krize vznikaly již po roce 2001, kdy se vyspělé ekonomiky vzpamatovávaly po splasknutí akciové (technologické) bubliny a teroristických útocích v září 2001 v New Yorku, zaměřil jsem se v této práci také na akciovou (technologickou) bublinu. Další ekonomickou krizí, kterou v této práci popisuji, je Velká deprese ve 30-tých letech, neboť se jednalo o maligní typ krize, tedy o stejný typ jako je současná krize. Konec bakalářské práci věnuji komparaci jednotlivých příčin vzniku Velké deprese s příčinami vzniku současné krize. Annotation The aim of this work is to describe the main reasons and impacts of the world financial and economic crisis that has taken place since 2007. Given the fact that the reasons of this crisis arose after 2001, when the developed economies emerged after the stockmarket (technology) bubble and the terrorist attacks in September 2001 in New York, I have focused this work on a stock (technology) bubble. Another economic crisis, which I describe in this work, the Great Depression in the 30-s, it was a malignant type of crisis, the same type as the current crisis. End of this work, I focus on comparison of the reasons of the Great Depression with the reasons of the current crisis.

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 6 1.

Velká deprese ve 30-tých letech .................................................................................... 7

2.

Akciová bublina 1995-2001 ........................................................................................ 11

3.

Úvěrová a hypoteční bublina 2001-2007..................................................................... 18 4.1.

Dluhový problém ................................................................................................. 18

4.2.

Sekuritizace soukromých dluhů .......................................................................... 24

4.3.

Americká centrální banka (Federální rezervní systém - FED) ............................ 29

4.4.

Splasknutí hypoteční bubliny .............................................................................. 35

4.

Následky hypoteční krize 2007-2009 .......................................................................... 39

5.

Komparace příčin vzniku Velké deprese s příčinami vzniku krize 2007/2008 ........... 48

Závěr .................................................................................................................................... 50 Seznam použití literatury ................................................................................................. 51 Seznam grafů ................................................................................................................... 53 Seznam tabulek ................................................................................................................ 54 Seznam obrázků............................................................................................................... 55

5

Úvod Finanční krize ve vyspělých zemích nabývají podobu bankovních krizí, které jsou spojené s nadměrnými půjčkami na určité druhy aktiv (např. nemovitosti nebo akcie) se spekulačně nafouklými cenami.Často je to doprovázeno slabou finanční regulací a slabým bankovním dohledem. Vypukne-li v určité zemi finanční krize, šíří se nákaza rychle dál. Příčinou je liberalizace pohybu kapitálu a rozpor mezi masovými reakcemi investorů, jejichž odliv je vyvolán změnou očekávání budoucího vývoje dané země či regionu. Světová finanční a ekonomická krize, která začala po zhroucení trhu s hypotékami v roce 2007 v USA, zasáhla do života jednotlivců, podnikatelských subjektů a ekonomik zemí snad po celém světě. Cílem bakalářské práce je popsat hlavní příčiny finanční a ekonomické krize. Pohled na hlavní příčiny jsem rozdělil na tři dílčí části. První pohled se týká dluhového zatížení domácnosti v USA, tedy čím přispěly domácnosti ke vzniku krize. Nelze ovšem celou vinu svést na neschopnost domácností hradit své závazky, které jim vyplývaly z poskytnutého hypotečního úvěru. Proto se v druhém pohledu soustřeďuji na jednotlivé činnosti Americké centrální banky, které v souvislosti se vznikem krize učinila. Další a poslední pohled je soustředěn na postup hypotečních ústavů a bank, kteří se účelově snažili přenést rizika plynoucí z poskytnutých úvěrů na třetí osoby, a to tak, že začaly poskytnuté úvěry sekuritizovat do tzv. CDO. Tyto cenné papíry nabízely investorům k prodeji, čímž získávaly další peníze pro další poskytování úvěrů. Výše popsané dílčí pohledy považuji za ty, které krizi zapříčinily. Dále se v bakalářské práci zaměřuji na další dvě krize, které již v minulosti proběhly. První krizí, na kterou se zaměřuji, je krize zapříčiněná splasknutím akciové bubliny. V této době, kdy se vyspělé ekonomiky vzpamatovávaly z krize po splasknutí akciové bubliny, se v pozadí začala tvořit současná krize. Další krizí je Velká deprese ve 30-tých letech. Na tuto krizi se zaměřuji z toho důvodu, že se jedná o stejný typ krize jako současná krize, tedy maligní typ krize, a pokusím se porovnat jednotlivé příčiny vzniku obou krizí.

6

1. Velká deprese ve 30-tých letech Velká hospodářská krize (Velká deprese, Světová hospodářská krize) je označením pro velký propad cen akcií na newyorské burze a následný hospodářský kolaps v roce 1929. Po první světové válce, ve 20. letech minulého století, byla ekonomika USA na vzestupu. Důvodem byla zejména ta skutečnost, že ekonomiku USA první světová válka tolik nezasáhla. To se ovšem nedalo říci o evropských zemích, které byly zasaženy první světovou válkou v daleko větším rozsahu. Nedostatek financí způsobil ohromnou zadluženost u USA, která v té době byla nejsilnější průmyslovou a finanční mocností1. Nízká míra inflace, vyšší mzdy, rozvoj nových průmyslových odvětví a převratné vynálezy jako rádio, zvukový film nebo pásová výroba, to vše probudilo a hnalo rychlým tempem vpřed ekonomiku USA. Dříve drahé luxusní zboží bylo najednou dostupné většině. Zajímavým příkladem byla Fordova „Lízinka“ – první automobil vyráběný pásovou výrobou, která na jedné straně přispěla k rapidnímu snížení nákladů na výrobu a na druhé straně přispěla k rapidnímu zvýšení produkce. Reklamní slogan automobilky Ford „Každý den – jeden dolar, každý rok – nový Ford“ zajistil odbyt vyrobených aut. Do roku 1927 opustilo výrobní linky přes 15 milionů těchto vozů2. Hospodářské oživení, zprvu omezené na USA, se postupně rozšířilo i do Evropy. Celý vyspělý svět zažíval obrovský hospodářský rozkvět. Vznikaly nové podniky a nová pracovní místa. V období mezi roky 1921 až 1928 rostla průmyslová výroba v USA každým rokem o 4 %, v letech 1928 a 1929 dokonce o 15%. Ekonomika mohla růst hlavně díky úvěrové expanzi. Úvěry byly dostupné hlavně za pomoci americké vlády, která realizovala stabilizační politiku. Úrokové míry byly nastaveny velmi nízko. Kdykoli bylo patrné, že ekonomický růst polevuje, americká vláda jej podpořila dalšími úvěry. „Američané pomáhali ekonomice doma i v zahraničí. Podpora růstu mimo USA znamenala další zakázky, další pracovní místa a další růst i v USA“ 3. S tím, jak se dařilo podnikům, rostly ceny jejich akcií. Amerika zažívala silný růst na kapitálovém trhu. V roce 1921 bylo v USA jen asi 40 investičních společností, na konci

1

http://finance.idnes.cz/pohled-do-historie-jak-zacala-velka-hospodarska-krize-v-roce-1929-p7g-

/bank.asp?c=A081022_135219_bank_bab 2

http://www.penize.cz/15133-krach-na-newyorske-burze-v-roce-1929

3

Josef Jílek, Akciové trhy a investování, GRADA Publishing, a.s., str. 245

7

roku 1926 pak vzrostl jejich počet na 160 a o rok později na 300. Od roku 1927 do podzimu 1929 celkové jmění investičních společností vzrostlo až desetkrát4. Optimismus na trzích vystřídala naprostá euforie. Obchodování na newyorské burze NYSE začalo být běžné i pro obyčejné Američany, kteří nákupy akcií pokrývali nejen svými peněžními přebytky, ale také za pomocí úvěrů. Vidina velkých zisků přitahovala stále nové investory. Vypadalo to na akciové „perpetuum mobile“. Banky, analytici, ekonomičtí experti, ti všichni šířili mezi ostatní optimismus, což pomáhalo k dalšímu zvyšování cen akcií. V létě 1929 se hodnota akciového indexu DJIA (Dow Jones industrial average – od roku 1928 zahrnuje 30 prvotřídních akcií obchodovaných na newyorské burze NYSE) proti roku 1924 téměř ztrojnásobila. Nákup akcií propagoval snad každý, dokonce i časopis pro hospodyňky vychvaloval investice do akcií5. Skoro každá nová emise akcií byla v krátké době obchodována s velkými kurzovými zisky. Příkladem může být společnost Goldman, Sachs & Company, která v roce 1928 vstoupila na burzu s počáteční cenou akcie ve výši 104 dolarů. 27. února 1929 se akcie prodávala za 222,5 dolarů6. Vývoj hodnoty indexu DJIA ve sledovaném období byl následující: v roce 1924 byla hodnota indexu DJIA na úrovni 95,65 bodů. Za následující pouhé tři roky se hodnota indexu DJIA zvýšila o více než 80 procent, když dne 31. května 1927 dosáhl index DJIA úrovně 172,96 bodů. V červnu stejného roku zaznamenal index DJIA přechodně mírný pokles. O dva roky později dosáhl index DJIA dalšího téměř 90 procentního růstu, když začátkem května 1929 index DJIA dosáhl hodnoty 327 bodů. Do konce května opět přechodně klesal o bezmála 10 procent na hodnotu 296 bodů. Avšak žádný pokles nebyl dosud brán investory vážně. O měsíc později, na začátku července roku 1929 index DJIA dosáhl hodnoty 335 bodů a do září 1929 se dále zvyšoval. Poté však americká akciová bublina splaskla, což odstartovalo velkou depresi, která zachvátila celý svět7. Náznaky začínající recese se objevily na jaře roku 1929. Dobré sklizně v letech 1927 a 1928 vedly k výraznému poklesu cen a zemědělský sektor tak jako první pociťoval potíže. Také rostoucí průmyslová produkce způsobila hromadění zboží ve skladech, neboť spotřeba se stejnou měrou nezvyšovala. Index DJIA i přes výše uvedené náznaky stále rostl

4


5


6


7


8

a dne 3. září 1929 dosáhl svého maxima 381,17 bodů. Od té doby začaly ceny akcií zvolna klesat, i když v některých dnech mírně posílil. Rekord ze dne 3. září 1929 však již nebyl překonán. Trvalý, i když zatím pouze mírný pokles cen akcií byl pro některé investory důvodem k prodeji akcií, což vedlo k jejich dalšímu propadu. Výprodej akcií realizovalo postupně více a více investorů. Ceny akcií se díky výprodejům během několika týdnů snížily na nebezpečně nízkou úroveň a stále více investorů včetně bank zvažovalo prodej velkých balíků akcií. V pondělí 21. října 1929 se někteří velcí investoři odhodlali k prodeji balíků, což tlačilo ceny akcií strměji dolů. Takovýto vývoj v cenách akcií vyvolal mezi akcionáři paniku a především malí akcionáři, kteří tehdy vlastnili výrazné procento akcií, se pokoušeli prodávat za každou cenu. Ve čtvrtek 24. října 1929 bylo k prodeji nabídnuto přes 12 milionů akcií, o které nebyl zájem. Majitelé se akcií totiž snažili zbavit za cenu, která byla nadhodnocená. Prodalo se zhruba 1,6 milionu akcií. Jednalo se zejména o akcie investorů, kteří je předtím koupili na úvěr. Pokud hodnota akcií nepokrývala poskytnutý úvěr, museli investoři bankám poskytnout buď další aktiva, nebo akcie prodat (do srpna 1929 byl běžně poskytován úvěr i přes 2/3 hodnoty akcií). Celková finanční ztráta se za tento den vyšplhala až k 11,25 miliardy dolarů8. Následující den, v pátek 25. října 1929 – označován také jako „černý pátek“, začal další výprodej akcií na newyorské burze. Zprávy o výprodeji zasáhly také evropské trhy, výprodeje probíhali snad po celém světě, zejména však na burzách v Londýně, Paříži, Berlíně, Miláně, atd. – všude se akcie propadaly. Do problémů se dostávaly i některé menší banky. „V pátek 25. října 1929 se sešli Wallstreetští bankéři v sídle společnosti J.P.Morgan & Co. Založili sdružení, které mělo stabilizovat ceny akcií. Proto sdružení vzápětí podalo velký kupní příkaz na koupi akcií US Steel, a to za cenu značně vyšší, než byla aktuální cena na burze. Poté sdružení podalo další kupní příkaz na prvotřídní akcie. Navíc prezident USA Herbert Clark Hoover prohlásil, že americká ekonomika a podnikání jsou fundamentálně naprosto zdravé. Panika skutečně mírně odezněla. Celkově DJIA během dne posílila na 301,22 bodů. Vlastnictví změnilo 8 milionů akcií“ 9. Během soboty index DJIA mírně oslabil na 298,97 bodů. Neděli byla investory využita k přemýšlení o stavu akciového trhu. Převládaly pesimistické nálady a přesto hned v pondělí 28. října 1929 (černé pondělí) podávali 8

http://finance.idnes.cz/pohled-do-historie-jak-zacala-velka-hospodarska-krize-v-roce-1929-p7g-

/bank.asp?c=A081022_135219_bank_bab 9


9

investoři prodejní příkazy. Snaha sdružení Wallstreetštích bankéřů stabilizovat ceny kupními příkazy převážil prodejní tlak. Bylo zobchodováno téměř 9 milionů akcií a index DJIA spadl o téměř 13 % a skončil na 260,64 bodech. Tím se majetek investorů snížil o dalších 14 mld. USD. To byla dosud nejvyšší ztráta během jednoho dne. Následující den v úterý – nazýváno také jako „černé úterý“ padl nový rekord burzy, neboť během dne změnilo majitele asi 16 milionů akcií. Index DJIA klesl o dalších téměř 12 % na 230,07 bodů. V následujících dvou dnech se vývoj trhu otočil. Ceny akcií se jevily příliš nízké, některé společnosti oznámily vyšší dividendy a navíc se objevily zprávy, že J.D. Rockefeller kupuje akcie. Během středy se index DJIA zvýšil na hodnotu 258,47 bodů, tj. o 11 %, a během čtvrtka dále na 273,51 bodů. Avšak korekce cen byla pouze dočasná a v následujících dnech ceny dále padaly. Dne 13. listopadu 1929 index DJIA končil dokonce na 198,69 bodech. Poté se trh na několik měsíců poněkud zvedl (dne 17. dubna 1930 index DJIA činil 294,07 bodů) a následoval tříletý pozvolný pád10. Světové hospodářství se dostalo do velké deprese. Nejnižší hodnoty index DJIA dosáhl dne 8. července 1932, kdy spadl na 41,22 bodů. Akcie největších podniků (například US Steel, General Motors) se za tu dobu staly takřka bezcennými. Krize zruinovala americkou ekonomiku. Z celkového počtu 120 milionů Američanů bylo přímo akciovým krachem postiženo 29 až 30 milionů (spekulanti na burze). Na burze byli činní i politici (např. Churchill a Kennedy), celebrity a také obyčejní Američané. Jejich finanční majetek se jednoduše vytratil. Krize postihla i mnohé banky, které také investovaly do nákupu akcií. Prostředky na nákup akcií pocházely zejména od vkladatelů. Banky ani netvořily rezervy pro případný pokles cen akcií. Další negativní dopad na banky měly poskytnuté úvěry zejména akciovým spekulantům11. Reakcí na obrovské finanční ztráty domácností a podniků bylo omezení výdajů, někteří přestaly utrácet úplně. Následkem toho bankrotovaly podniky včetně velkých bank. Zvyšovala se nezaměstnanost a průmyslová výroba z důvodu malého odbytu prudce klesala. Zahraniční obchod přestal existovat. V roce 1929 nezaměstnanost činila asi 3 %, v roce 1932 to bylo již téměř 32 %, tedy zhruba jedenáctinásobný nárůst za pouhé tři roky. HDP USA klesl v období 1929 až 1933 o 30 %. Krize otřásla důvěrou v kapitalistický systém, zejména při porovnání se situací v SSSR, v němž systém centrálního plánování

10


11


10

žádnou krizi neznal. To později přispělo k nastolení socialismu v některých zemích. Krize také přispěla k úspěchu Hitlera v Německu12. Z 25 000 amerických bank zkrachovalo téměř 10 000 a vkladatelé do roku 1933 ztratili neuvěřitelných 140 mld. USD. Kolaps amerického bankovního systému prohloubil rozsah a trvání krize. Lidé se obávali zadlužení. Ceny také klesaly. Reálné úrokové míry dosáhly dvouciferných hodnot. Přestože nejhorší období trvalo celé tři roky, následky krize byly patrné ještě za druhé světové války. USA se definitivně dostaly z krize až v době války, kdy hospodářství přešlo na válečný režim. Z pracovního trhu bylo staženo a nuceně vysláno do války 12 milionů lidí. Tím se nezaměstnanost snížila pod 2 %. Válka americké ekonomice pomohla, neboť byla spojena s enormními státními výdaji13. Krach na Wall Streetu v říjnu 1929 velmi otřásl důvěrou investorů. Do té doby investování do akcií se dalo přirovnat ke koupi chleba. Lidé kupovali akcie, které nesly nejenom dividendy, ale také se stále zvyšovala jejich cena. Bohužel v roce 1929 tato iluze skončila. Podniky krachovaly stejně jako celý trh. Podnikům, které nezbankrotovaly, trvalo řadu let, než se jejich akcie dostaly na úroveň roku 1929 a než začaly vyplácet dividendy. Teprve za 25 let dne 23. listopadu 1954 překonal index DJIA hodnotu z 3. září 1929 a dostal se nad 381 bodů. Pohled na akcie se změnil a akcie se staly na dlouhou dobu rizikovou investicí.

2. Akciová bublina 1995-2001 Akciová (internetová, technologická, dot.com, atd.) bublina byla spekulační bublinou v letech 1995-2001. V tomto období prudce stoupaly ceny technologických akcií (akcie internetových společností nebo společností zaměřených na tento sektor, a společností zaměřených na informační technologie). Až do roku 1998 růst cen technologických akcií přibližně odpovídal reálnému růstu hodnot technologických společností14. V roce 1998 překročil index NASDAQ Composite (zahrnuje všechny akcie obchodované na trhu NASDAQ – více než 3 000 společností. Index byl zaveden v roce 1971 krátce po založení NASDAQ. Počítá se jako vážený průměr cen akcií. Počáteční hodnota byla dne 5. února 1971 stanovena na 100 bodů. Svého maxima 5 048 bodů

12


13


14

www.euroekonom.cz

11

dosáhla dne 10. března 200015) hranici 2 000 bodů, což byl 100 % nárůst od roku 199516. Za další pouhé 2 roky, tedy od roku 1999 do roku 2000, dosáhl index NASDAQ Composite dalšího neuvěřitelného růstu, a to o více než 150 % v porovnání s rokem 1998. Hlavní příčinou akciové bubliny byl neuvěřitelný optimismus v ziskovém potenciálu internetu a informačních technologií. Internet a informační technologie začali být vnímáni jako obor, který je schopen generovat obrovské zisky. V roce 1996 vydalo Ministerstvo obchodu USA zprávu, podle které se používání internetu zdvojnásobuje každých 100 dní. Tato zpráva také odhadovala, že v roce 2002 bude mít internetové obchodování objem 300 miliard dolarů ročně17. Víra v obrovské zisky měla za následek zaměření se většiny (investorů, společností, atd.) na tento obor. Vznikala tak spousta nových společností, které založily svůj byznys pouze na internetu. Tyto společnosti byly souhrnně označovány jako dot.coms společnosti (např. Pets.com, eBay.com, Amazon.com, Google.com, Yahoo!.com, …). Nejenže vznikla spousta nových společností, ale investoři začali ve velkém vyhledávat investice do tohoto oboru, což samozřejmě mělo vliv na vznik dalších nových a nových společností. Podle odhadů se v letech 1998 až 2000 investovalo do internetových projektů zhruba 2 miliardy dolarů ročně18. Kombinace rychlého růstu cen akcií a důvěra v to, že technologické společnosti budou v budoucnu vytvářet obrovské zisky, mělo za následek vznik spekulací na akciových trzích. Dokonce byli přehlíženi tradiční ukazatelé, jako např. P/E ratio19. Většina investorů, jednotlivců, atd., zkrátka všech co nakupovali akcie technologických společností, měla před očima pohádkové zisky prvních kupců akcií Microsoft a dalších společností, které začaly působit ve světě internetu a informačních technologií. Věřili, že pohádkových zisků dosáhnou také v případě mnoha dalších společností. Tato víra převládala tak, že racionální uvažování šlo stranou20. Velký růst cen akcií byl samozřejmě dalším impulsem pro jejich další růst. Do roku 1998 mohli lidé vysledovat to, že kdo nakoupil akcie technologických společností, vydělal spoustu peněz. A tak na akciový trh vstupovaly další zájemci o akcie technologických společností, a ceny akcií pro obrovský zájem opět pokračovaly ve strmém růstu. Bublina se

15


16

www.euroekonom.cz

17

http://cs.wikipedia.org/wiki/Internetov%C3%A1_hore%C4%8Dka

18

http://cs.wikipedia.org/wiki/Internetov%C3%A1_hore%C4%8Dka

19

http://en.wikipedia.org/wiki/Dot-com_bubble

20

Paul Krugman, Návrat ekonomické krize, Vyšehrad, spol. s r.o., str. 130

12

nafukovala21. „Ceny akcií nových společností v prvních dnech (ne-li v prvních hodinách) obchodování skákaly prudce vzhůru. Cobalt Network si polepšila o 482 %, Foundry Network o dobrých 525 %, Akamai Technologies vystoupala o 458 %. Ocenění za největšího skokana v kategorii poprvé obchodovaných akcií měl dostat VA Linux, který patnáctého prosince 1999 dosáhl nebeské výše 681 %“22. Neuvěřitelné. Na konci milénia vzrostly ceny akcií podle indexu Nasdaq Composite o 570 % během posledních pěti let, tedy v letech 1995-2000. Graf 1: Vývoj indexu Nasdaq Composite Nasdaq Composite Index 6000 5000 4000 3000 2000

XII.09

XII.08

XII.07

XII.06

XII.05

XII.04

XII.03

XII.02

XII.01

XII.00

XII.99

XII.98

XII.97

XII.96

XII.95

0

XII.94

1000

Nasdaq Composite Index

Svého vrcholu dosáhl index Nasdaq Composite 10. března 2000, kde byla jeho hodnota 5 048,62 bodů. O 9 měsíců později, v listopadu 2000, klesla hodnota tohoto indexu o 50 %, což znamenalo ztrátu asi 2,5 bilionu dolarů tržní kapitalizace23. Na konci roku 2000 byla hodnota indexu 2 470,52 bodů. O dalších deset měsíců později klesla hodnota indexu Nasdaq Composite na pouhých 1 423,19 bodů. Index dosáhl dna v říjnu 2002 na hodnotě 1 114 bodů. Za dva a půl roku od dosažení vrcholu indexu Nasdaq Composite se akcie převážně technologických společností propadly o téměř 80 %. Pro

21

Paul Krugman, Návrat ekonomické krize, Vyšehrad, spol. s r.o., str. 131

22

William A. Fleckenstein a Frederick Sheehan, Greenspanovy bubliny, Computer Press Brno, str. 69

23


13

srovnání, v současné době je hodnota indexu Nasdaq Composite na úrovni 2 402,58 bodů (2. dubna 2010)24. Euforie malých investorů o akcie technologických společností, a hlavně víra v další obrovský růst ceny těchto akcií, byla před splasknutím akciové bubliny taková, že někteří jednotlivci se dokonce rozhodli nezaplatit čtvrtletní daně Americké centrální bance a místo toho nakupovala další akcie. I přes skutečnost, že pokuta za nezaplacení daně byla 9 %, je neodradila od placení, neboť věřili, že nákupem akcií si vydělají daleko více. Mnoho z těchto malých investorů, kteří toto činili, pak po splasknutí akciové bubliny tvrdě narazili25. Strmý pád cen akcií technologických společností měl mnohem dalekosáhlejší důsledky než pouhý pokles investic do technologických společností. Na splasknutí akciové bubliny prodělali především malí investoři, kteří akcie nakupovali těsně před vrcholem indexu Nasdaq Composite a většina z nich na následném propadu prodělala obrovské peníze. Strach malých investorů z investic do akcií se projevil také na objemu peněz spravovanými investičními fondy, jejichž prostřednictvím většina těchto investorů kupovala akcie. V období mezi roky 2000 a 2002 z podílových investičních fondů zmizelo 24,7 miliardy dolarů. Neznamená to však, že nákup akcií jakékoliv technologické společnosti bylo špatnou investicí. Příkladem můžu použít internetový obchod Amazon.com, který je i dnes nejúspěšnějším internetovým obchodem. Hodnota jeho akcií dosáhla vrcholu v prosinci 2009 ve výši 142 dolarů za jednu akcii. Před splasknutím akciové bubliny nepřekročila hranici 89 dolarů za jednu akcii26. Dalším, kdo na splasknutí akciové bubliny prodělal, byla města a obce v USA, která se v době největšího růstu technologických společností a nadměrného vzniku nových technologických společností, chtěla stát novým tzv. Silikonovým údolím (Silicon Walley – nejjižnější část sanfranciského pobřeží v Severní Kalifornii ve Spojených státech amerických – místo s velkou koncentrací technologických společností, nyní světovým centrem počítačového a technologického průmyslu – sídlí zde společnosti jako např. Apple Computer, AMD, Cisco Systems, eBay, Facebook, Intel, Hewlett-Packard, Yahoo!, atd. 27), a proto investovala obrovské sumy do výstavby nových kancelářských komplexů, aby

24

http://www.nasdaq.com – Nasdaq Composite History

25


26

Hospodářské noviny, 11. března 2010

27

http://cs.wikipedia.org/wiki/Silicon_Valley

14

technologické

společnosti

přilákala28.

Vzhledem

ke

skutečnosti,

že

většina

technologických společností se splasknutím akciové bubliny zanikla, nenašla města a obce pro své nově vybudované kanceláře uživatele a nakonec jim nezbylo nic jiného, než investice do výstavby hradit ze svých rozpočtů. Dalšími, kdo na splasknutí akciové bubliny prodělali, byly poskytovatelé internetového připojení. Ti byli přesvědčeni, že budoucnost je v širokopásmovém internetovém připojení dostupném pro všechny, a tak, samozřejmě na úkor obrovského zadlužení,

začali

rekonstruovat

či

zcela

nově

budovat

nové

sítě

s možností

vysokorychlostního internetového připojení29. Až takovýto široký záběr (vznik nových společností, budování nových kanceláří, nových sítí, apod.) měla za následek důvěra investorů, měst a obcí, občanů, atd. v obrovský rozvoj internetu a informačních technologií. Skoro všichni nakonec prodělali. Jinak tomu bylo u hedgeových fondů, které jsou financovány těmi nejbohatšími. Hedgeové fondy (využívají různé investiční strategie, jako je sázka na pokles i růst akcií, nebo třeba spekulace na bankrot některé země nebo společnosti; jsou určeny pro zkušené investory, protože jejich investice bývají vysoce rizikové; minimální investice se pohybuje kolem jedné miliardy dolarů30) totiž dokázaly rychle zareagovat na splasknutí technologické bubliny přesunem peněz do jiných aktiv. Propad cen akcií technologických společností byl provázen propadem i dalších akcií ostatních společností, který ovšem nebyl tak razantní. Hedgeovým fondům pomohl zásah Americké centrální banky, která snížila během jednoho roku základní úrokovou sazbu z 6,50 % na 1,75 %. Takovéto razantní snížení na jednu z nejnižších hodnot v historii USA otevřelo hedgeovým fondům dveře k levným penězům pro další investice. Snížení základní úrokové sazby otevřelo také dveře pro vznik úvěrové a hypoteční bubliny, která následně vyvrcholila až ve světovou finanční a ekonomickou krizi.

28


29


30

Hospodářské noviny, 17. března 2010

15

Graf 2: Vývoj základní úrokové sazby Americké centrální banky

Základní úroková sazba Americké centrální banky 7 6

6,5 5,5

5,5

5,25

4,75

5

4,25

4,25

4 3

2,25 1,75

2

1,25

1

1 0,25

0 1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Základní úroková sazba

Akciová bublina však zasáhla celý svět, nikoli pouze USA. Zaměřím se například na německou burzu Nový trh (Neuer Markt), která zahájila svojí činnost dne 10. března 1997, a to po vzoru amerického systému NASDAQ. Na Novém trhu se mělo obchodovat s akciemi technologických podniků. Mezi prvními, kdo na trh vstoupil, byly dvě společnosti, a to Bertrand a MobilCom. Akcie společnosti MobilCom vzrostly během prvního dne obchodování o téměř 50 %. To přilákalo na burzu mnoho nových investorů včetně takových, kteří neměli o akciovém trhu ani ponětí. Analytici šířili přílišný optimismus a ceny akcií rostly. Na trh vstoupily další nové společnosti. Do konce roku 1997 k prvním dvěma společnostem přibylo dalších 15 společností. V následujícím roce vstoupilo na Nový trh 46 a v roce 1999 dokonce 140 dalších společností31. Na Novém trhu byl zaveden segment prvotřídních akcií (tzv. blue chips) obsahující 50 největších společností. Dne 1. července 1999 byl index Nového trhu přejmenován na Nemax All-Shares a segment prvotřídních akcií dostal název Nemax 50. Růst technologických akcií pokračoval i na začátku roku 2000. V prvních dnech března 2000 dosáhly ceny akcií tohoto trhu svých historických rekordů. Poté již jenom padaly. Tehdy poměr P/E akcií v indexu Nemax All-Shares převyšovaly 200. Zisky investorů z IPO se

31


16

postupně snižovaly až se změnily ve ztráty. Od počátku roku 2000 na trh vstoupilo dalších 134 společností. V březnu 2000 byl s novým IPO konec32. Vyšlo najevo, že situace společností vstupujících na akciový trh byla zcela odlišná, než upisovatelé a analytici sdělovali investorům. Analytici najednou otočili a změnili svá doporučení na prodej. Do 5. dubna 2000 index Nemax All-Shares poklesl asi o 30 %33. Závěrem zde ještě uvedu několik technologických společností, resp. v tomto případě internetových společností, kterým se díky „internetovému boomu“ a chytré reklamní kampani, a to i přes skutečnost, že jejich podnikání bylo hodně pochybné, podařilo získat přízeň investorů a zajistit si tak příliv peněz34: 1. WEBVAN (1999-2001) – online obchod s potravinami – za pouhých 18 měsíců vzrostla hodnota společnosti o 375 milionů dolarů od IPO (initial public offering – počáteční veřejná nabídka společnosti, která vydává na veřejném trhu své akcie poprvé), a to i přes skutečnost, že tento způsob podnikání nikdy nedokázal přilákat dostatek zákazníků – v červenci 2001 společnost ukončila svojí činnost. 2. PETS.COM (1998-2000) – online obchod se zbožím pro domácí mazlíčky – hodnota společnosti vzrostla o 82,5 milionů dolarů od IPO – nikdy se jí však nepodařilo přesvědčit majitelé domácích mazlíčků, aby pro ně nakupovali přes internet – společnost skončila v únoru 2000. 3. FLOOZ.COM (1998-2001) – online peníze - prodej jakýchsi „dárkových šeků“, které měly sloužit jako jednodušší alternativa ke kreditním kartám – zakoupené online peníze šlo použít k uhrazení nákupu u některých smluvních partnerů – tento způsob „nákupu“ byl však složitější, než používání samotných kreditních karet, přesto se podařilo společnosti získat od investorů 35 milionů dolarů – společnost skončila v srpnu 2001. 4. eTOYS.COM (1997-2001) – online obchod s hračkami – hodnota společnosti vzrostla o 166 milionů dolarů od IPO – v říjnu 1999 dosáhly akcie této společnosti vrcholu, a to 84 dolarů za akcii. O 16 měsíců později, v únoru 2001, se akcie této společnosti prodávaly za 9 centů za akcii.

32


33


34


17

5. BOO.COM (1998-2000) – online obchod s módním zbožím – velmi složitý web náročný na data – velmi dlouho se stránky obchodu načítaly, což mělo negativní dopady a zákazníci odcházeli – za vytvoření internetového obchodu společnost za pouhých 6 měsíců utratila 188 milionů dolarů. Zkrachovala v květnu 2000. 6. GO.COM (1998-2001) – internetový vyhledávač založený společností The Walt Disney Company – nepodařilo se zpopularizovat tento vyhledávač – společnost The Walt Disney Company v roce 2001 vypnula tento internetový prohlížeč a odepsala si 790 milionů dolarů, které investovala do vzniku tohoto vyhledávače – peníze šli především na reklamu s cílem přilákat uživatele. Bohužel výše uvedený výčet internetových společností, kterým se de facto podařilo získat obrovské částky od investorů (a to jak přímým kapitálovým vstupem či pomocí IPO), které nemohly nikdy, anebo s velkými problémy a v dlouhém časovém období, investované peníze zpět pro investory vydělat, je pouhou kapkou v moři. Podobných společností byly stovky. Prudké propady cen akcií na burzách určitě budou i v budoucnosti. Ani nyní nelze předvídat a zamezit takovým akciovým krachům, jako tomu bylo v roce 1929. Stejně jako ve 30. letech ani nyní neexistuje přísnější regulace finančního trhu.

3. Úvěrová a hypoteční bublina 2001-2007 Světová finanční a ekonomická krize začala v roce 2007 krachem dvou hedgeových fondů investiční banky Bear Stearns. Ovšem první problémy se začaly projevovat již začátkem roku 2007 ve Spojených státech amerických. Prvním zasaženým segmentem byl hypoteční trh. Obecně lze však říci, že hlavní příčinou byl dluhový problém, jehož rostoucí rozměr byl skryt využíváním úvěrových produktů v sekuritizované formě (sekuritizace hypotečních úvěrů ve formě CDO). Nízká základní úroková sazba Americké centrální banky Fed, která byla nastavena po splasknutí akciové bubliny, umožnila dostupnost levných peněz, což vyvolalo nadměrnou úvěrovou expanzi.

4.1.

Dluhový problém

Americká

ekonomika

v době

před

vypuknutí

krize

trpěla

vážnými

makroekonomickými problémy. Zejména se jednalo o fiskální deficit, deficit běžného účtu platební bilance a růst zadlužení (viz. graf 3). 18

Graf 3: Vývoj zadluženosti vyjádřený v procentech HDP

Vývoj zadluženosti vyjádřený v procentech HDP 300 250 200 150 100 50 0 1959

1960

1965

1970

1975

1980

Podíl zadluženosti vyjádřený v procentech HDP

1985

1990

1995

2000

2005

2007

Celková výroba zboží vyjádřená v procentech HDP

Graf zachycuje pokles podílu výroby zboží na HDP a zároveň vzestup podílu zadlužení na HDP. V grafu je zcela jasně vidět, že křivky vyjadřující vývoj podílu zadluženosti vyjádřený v procentech HDP a vývoj výroby zboží vyjádřený v procentech HDP ubírají opačným směrem a rychle se od sebe vzdalují35. Reálné mzdy v USA v posledních letech stagnovaly, přičemž celková spotřeba domácností stále rostla. Zajímavé tedy je, že při stagnujících reálných mzdách roste celková spotřeba. Kde tedy domácnosti berou peníze na svou spotřebu? Za zmínku stojí to, že ve skupině dolních 60 procent amerických domácností průměrné spotřební výdaje na osobu v roce 2007 převyšovaly nebo se rovnaly jejich nezdaněným příjmům, dalších 20 procent amerických domácností vynaložila na spotřebu pět šestin svých nezdaněných příjmů, přičemž zbylá šestina šla patrně na daně. Odpovědí tedy je, že rostoucí spotřebu umožnil růst spotřebitelského zadlužování. Jelikož výdaje na spotřebu v USA stoupaly mnohem rychleji než příjmy, vzrostl rovněž podíl celkového spotřebitelského zadlužení vůči disponibilním příjmům. Z níže uvedené tabulky je patrné, že podíl nesplacených spotřebitelských dluhů vůči disponibilním příjmům se během posledních tří desetiletí více 35

John Bellamy Foster a Fred Magdoff, Velká finanční krize, příčiny a následky, Grimmus, str. 19

19

než zdvojnásobil, a to z 60 procent v roce 1975 na 127 procent v roce 2005. Největší nárůst proběhl mezi roky 2000 a 200536.

Tabulka 1: Procentuální podíl nesplacených spotřebitelských dluhů na disponibilní příjmech (v miliardách dolarů)

Disponibilní příjem Spotřebitelský dluh spotřebitelů po zdanění

Dluh vyjádřený v procentech z disponibilních příjmů

1975

736,3

1 187,4

62,0

1980

1 397,1

2 009,0

69,5

1985

2 272,5

3 109,3

73,0

1990

3 592,9

4 285,8

83,8

1995

4 858,1

5 408,2

89,8

2000

6 960,6

7 194,0

96,8

2005

11 496,6

9 039,5

127,2

Dalším a lepším ukazatelem reálných finančních dopadů zadluženosti domácností je ukazatel věřitelského rizika, který vyjadřuje podíl umořovacích splátek úvěrů vůči disponibilním příjmům spotřebitelů. Graf 4 zachycuje rychlý růst ukazatele věřitelského rizika, přičemž nejprudší vzestup začal v polovině 90. let37. Graf 4: Ukazatel věřitelského rizika (podíl umořovacích splátek vůči disponibilním příjmům)

36


37


20

15,0 14,0 13,0 12,0 11,0 10,0 9,0 1980

1986

1992

1998

2004

Procentuální podíl disponibilních příjmů

Dále je také důležité rozlišit podíl zadlužení dle příjmových skupin. Průzkum spotřebitelských financí Federální rezervní rady je prováděn každé 3 roky. Tabulka 2 poskytuje údaje o ukazateli „dluhové zatížení rodin“ (podíl umořovacích splátek vůči disponibilním příjmům). U rodin ve střední příjmové skupině (40,0 – 59,9 percentilu) dosáhlo dluhové zatížení nejvyšší úrovně. Naopak u rodin s nejvyššími příjmy (90,0 – 100,0 percentilů) je dluhové zatížení nejnižší38. Tabulka 2: Dluhové zatížení rodin. Podíl umořovacích splátek úvěrů vůči rodinným příjmům

38

Percentil příjmu

1995

1998

2001

2004

< 20

19,1

18,7

16,1

18,2

20-39,9

17,0

16,5

15,8

16,7

40-59,9

15,6

18,6

17,1

19,4

60-79,9

17,9

19,1

16,8

18,5

80-89,9

16,6

16,8

17,0

17,3

90-100

9,5

10,3

8,1

9,3


21

Dále bych se ještě zaměřil na situaci těch zadlužených rodin, jejichž dluhy jsou mimořádně vysoké a umořovací splátky přesahují 40 procent rodinných příjmů. Takováto vysoká úroveň zadlužení je v nepřímém poměru k příjmům. Z tabulky 3 je patrné, že více než čtvrtina nejchudších zadlužených rodin je zatížena takto obrovským dluhem. Rostoucí dluhové zatížení rodin je cestou k nesplácení závazků a následným osobním bankrotům39. Tabulka 3: Procentuální podíl zadlužených rodin, jejichž umořovací splátky přesahují 40 procent rodinných příjmů

Percentil příjmu

1995

1998

2001

2004

< 20

27,5

29,9

29,3

27,0

20-39,9

18,0

18,3

16,6

18,6

40-59,9

9,9

15,8

12,3

13,7

60-79,9

7,7

9,8

6,5

7,1

80-89,9

4,7

3,5

3,5

2,4

90-100

2,3

2,8

2,0

1,8

Zajímavé také je, kolik zadlužených rodin ve všech příjmových skupinách je o více než šedesát dní ve zpoždění s umořovací splátkou jakéhokoliv úvěru. V tabulce 4 je vidět, že od roku 1995 u rodin nacházejících se pod 80 percentily příjmového spektra prudce rostl počet umořovacích splátek, které jsou ve zpoždění o více než šedesát dní. U dalších rodin nad 80 percentily příjmového spektra počet umořovacích splátek klesal. Je tedy jasné, že neúměrným dluhovým zatížením jsou zasaženy převážně domácnosti z pracující třídy40. Tabulka 4: Procentuální podíl zadlužených rodin, které jsou šedesát a více dní v prodlení s umořovací splátkou jakéhokoliv svého úvěru

Percentil příjmu

1995

1998

2001

2004

39


40


22

< 20

10,2

12,9

13,4

15,9

20-39,9

10,1

12,3

11,7

13,8

40-59,9

8,7

10,0

7,9

10,4

60-79,9

6,6

5,9

4,0

7,1

80-89,9

2,8

3,9

2,6

2,3

90-100

1,0

1,6

1,3

0,3

Jak jsem uvedl na začátku této kapitoly, v roce 2001 začala mohutná úvěrová expanze a to díky razantnímu snížení základní úrokové sazby Americké centrální banky po splasknutí akciové bubliny. Cílem snížení základní úrokové sazby v roce 2001 bylo opět oživit investiční aktivity a tím opětovně rozhýbat burzy. Levné peníze skutečně pomohly investorům k větším aktivitám, pomohly ale také k růstu spotřebních a hypotečních úvěrů. Rychle rostlo také zadlužení ve firemním sektoru. Tato mohutná úvěrová expanze velkou měrou přispěla k již tak velkému podílu zadlužení všech sektorů americké ekonomiky k HDP, který koncem roku 2007 dosáhl neuvěřitelných 346 % HDP, přičemž šedesátiletý průměr je 191 % HDP41. Co se týče růstu spotřebních a hypotečních úvěrů, tak největší podíl spadal do kategorie primárního bydlení. Dluh na bydlení nepřetržitě rostl, mezi lety 1998-2001 vzrostl dluh o 3,8 procenta, mezi lety 2001-2004 pak o neuvěřitelných 27,3 procenta. Zajímavé také bylo, že 45 procent vlastníků domů s hypotékou se zástavním právem v prvním pořadí své hypotéky mezi lety 2001-2004 refinancovalo své hypotéky. V letech 1998-2001 to bylo pouze 21 procent vlastníků domů. Dodatečný kapitál vyčerpaný z refinancování hypotéky činil v průměru 20 000 dolarů. Refinancování hypoték díky rychlému růstu cen nemovitostí nebyl vůbec žádný problém. Čistá majetková hodnota vlastníka nemovitosti však klesla z 68 procent v období 1980-1989 na 57 procent v období mezi lety 2000-2005, a to i přes nevídaný růst cen nemovitostí42. Uvolňování podmínek (deregulace) na amerických hypotečních trzích podpořilo růst cen na trhu s nemovitostmi a způsobilo rozkvět hypoték poskytovaným málo bonitním klientům, tzv. subprime mortgages. Odhadem do roku 2005 investovaly americké banky na 41

Pavel Dvořák, Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize, C.H.Beck, str. 297

42


23

hypotečních trzích 1,3 bilionu dolarů43. Editor informačního bulletinu Left Business Observer pan Doug Kenwood na stránkách týdeníku The Nation uvedl: „Bývaly doby, kdy musel člověk, který si chtěl pořídit dům, nejprve složit tučnou zálohu. To patří minulosti. V roce 2005 průměrný zájemce o koupi svého prvního domu skládal jen dvě procenta jeho prodejní ceny a 43 procent nesložilo vůbec žádnou zálohu. A téměř jedna třetina nových hypoték mezi lety 2004 a 2005 byla poskytnuta s variabilními úrokovými sazbami (protože počáteční splátky jsou nižší než u půjček s fixními sazbami). Během předchozích konjunktur se úrokové sazby nacházely poblíž cyklických maxim, ale posledních několika let se úrokové míry držely na nejnižších úrovních za celou generaci. Variabilní sazby mohou variovat jen jedním směrem: totiž nahoru“ 44.

4.2.

Sekuritizace soukromých dluhů

Jednou ze základních příčin finanční krize, jak jsem uvedl výše, byl dluhový problém, zejména však existence velkého objemu nesplacených úvěrů. Z celkového objemu nesplacených úvěrů jich nejvíce připadlo na nesplacené soukromé dluhy. V bankovních statistikách se velký objem nesplacených úvěrů projevil zvýšením podílu klasifikovaných úvěrů, což zcela významně oslabovalo celý bankovní sektor. V České republice sleduje klasifikované úvěry Česká národní banka. Ta klasifikované úvěry člení nejen podle jejich kategorie (sledované, nestandardní, pochybné a ztrátové), ale rovněž podle odvětví, ekonomických sektorů, účelu úvěrů a smluvní doby splatnosti. Česká národní banka sleduje klasifikované úvěry pro potřeby hodnocení dostatečné tvorby opravných položek a hodnocení obezřetného chování bank45. Soustavné potíže bankovního sektoru vedou k silným tlakům jak na centrální banku, tak na vládu, aby tyto potíže řešila. Možnosti pro řešení jsou ovšem velmi omezené. Nejčastějším řešením bývá převedení soukromého dluhu do dluhu veřejného. Průvodním jevem odstraněním potíží je proto vždy nárůst veřejného dluhu46. Nadměrná úvěrová expanze byla vyvolaná stanovením nízké základní úrokové sazby v USA po splasknutí akciové bubliny a také převládajícím sklonem k riziku amerických finančních institucí. Mohutná úvěrová expanze byla nejdůležitějším pilířem 43


44


45

http://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/stat_mb_met/stat_mb_klasif_uvery.html

46


24

pro růst americké ekonomiky v posledních deseti letech. Do určité míry také světových ekonomik. Předseda americké centrální banky Alan Greenspan snížil základní úrokovou sazbu v reakci na silný burzovní pokles vyvolaný splasknutím akciové bubliny a nastavil tím politiku levných peněz a nepřetržitého snižování základní úrokové sazby. Základní úroková sazba klesla z 6 % v roce 2001 až na 1 % v roce 2003. Snížení základní úrokové sazby vyvolalo silnou vlnu investičních aktivit a vedlo k oživení na burze. Ale také k růstu spotřebních a hypotečních úvěrů. Rychle rostlo i zadlužení firemního sektoru47. Jak je již také výše uvedeno, od začátku roku 1991 docházelo k postupnému uvolňování podmínek na amerických hypotečních trzích a deregulace pokračovala až do konce roku 1993, což velmi silně posílilo nárůst cen nemovitostí a způsobilo rozmach hypoték poskytovaných málo bonitním klientům, tzv. subprime mortgages. Odhadem do roku 2005 investovaly americké banky na hypotečních trzích 1,3 bilionu dolarů48. Riziko vyplývající z nízké kvality úvěrů však nechtěli nést pouze prvotní věřitelé. Problém s postoupením rizika byl vyřešen sekuritizací („Sekuritizace je proces, ve kterém je ze souboru nelikvidních aktiv produkujících známé nebo alespoň dostatečně přesně odhadnutelné cash flow (hypotéky, leasing, dluh na kreditních kartách, studentské půjčky, spotřebitelské půjčky, ale například také autorská práva) vytvořen obchodovatelný cenný papír. Proces sekuritizace spočívá ve shromáždění aktiv s podobnou charakteristikou a vytvoření cenného papíru (emitovaného jen pro tento účel vytvořenou společností tzv. SPV – special purpose vehicle), jehož cash flow kopíruje cash flow podkladových aktiv“49.) značného objemu hypotečních úvěrů, přičemž emitované cenné papíry byly kryty úvěry různé kvality, takže bylo skoro nemožné či extrémně obtížné posoudit jejich celkovou kvalitu. Nové typy strukturovaných investičních instrumentů umožňovaly hypotečním bankám získávat nové zdroje od finančně silných institucí – velkých bank, podílových a dokonce i penzijních fondů. Kreditní standardy se začaly zpřísňovat až zhruba v polovině roku 2006, kdy bylo stále jasnější, že v tomto segmentu trhu vzniká velmi vážný problém50. Sekuritizace dluhu bývá obvyklou praxí u dluhu veřejného. Naprostá většina objemu světového veřejného dluhu má sekuritizovanou podobu, tzn. existuje ve formě

47


48


49

http://ipoint.financninoviny.cz/skola-investora-sekuritizace.html

50


25

státních obligací. U soukromých dluhů tato podoba dosud neexistovala, zcela jednoznačně převládala forma přímých bankovních úvěrů. Hlavní prioritou tohoto „tradičního“ způsobu úvěrování je, že v této podobě má dluh konkrétního dlužníka i věřitele, oba mohou kontrolovat bonitu svého partnera a tím i minimalizovat riziko. Sekuritizaci soukromých dluhů lze chápat jako systémovou změnu na světových finančních trzích51. Primárním typem strukturovaných cenných papírů jsou tzv. zajištěné dluhové obligace (Collateralized Debt Obligations – CDO). Jedná se o ucelený finanční nástroj, který byl vytvořen za účelem transformování úvěrového rizika. Tyto cenné papíry jsou kryty portfoliem podkladových aktiv (collateral). Podkladové portfolio je sice aktivně řízeno portfolio manažerem, což výrazně ovlivňuje jeho výnos, ale prostřednictvím tzv. SPV (Special Purpose Vehicles), což jsou speciální instituce zřízené bankou, které nejsou vystaveny úvěrovému riziku jako mateřská banka, a mají proto často nejvyšší rating. Kromě toho vstupuje do hry ještě tzv. upisovatel, který se za poplatek stará o marketing a prodej emise52. CDO se prodávají v tzv. tranších, které se odlišují mírou výnosu i rizika. Tranše nejnižší kvality (junior tranše) pohlcují případné ztráty z podkladového portfolia jako první, poskytují však nejvyšší výnos. Často nejsou vůbec hodnoceny ratingem. Tranše vyšší kvality (mezanine a senior tranše) jsou ratingem hodnoceny v rozsahu BBB-AAA53. V posledních pěti letech šlo o nejrychleji rostoucí segment kapitálových trhů. V roce 2004 se objem emise CDO pouze v USA přiblížil 160 mld. USD, v roce 2005 již 250 mld. USD a v roce 2006 téměř 500 mld. USD. Odhaduje se, že globální emise CDO koncem roku 2006 dosáhla objemu 2 biliony USD. CDO mají mnoho různých forem, např.: CBO (Collateralized Bond Obligations) – kryté rozsáhlým portfoliem nejrůznějších typů firemních i státních dluhopisů, CLO (Collateralized Loan Obligations) – kryté portfoliem poskytnutých firemních, spotřebních a jiných úvěrů, SFCDO (Structured Finance CDO) – kryté dlouhodobým hmotným majetkem (např. nemovitostmi, financovanými hypotečními úvěry), Syntetické CDO – kryté úvěrovými deriváty (např. credit default swapy). 51


52


53


26

Po roce 2003 se stále významnější součástí nových emisí CDO stávaly hypoteční úvěry nízké kvality (subprime mortgage bonds). Banky ve snaze maximalizovat zisky ochotněji půjčovaly i méně bonitním klientům, nechtěly však nést riziko s úvěrem spojené. Hypoteční dluhy nejrůznější kvality byly sekuritizovány, spojovány do balíku a nabízeny investorům. V roce 2006 bylo emitováno CDO za 200 mld. USD, jež byly jištěny až ze 70 % hypotékami v níže hodnocených tranších54. Výhody emise CDO ze strany bank jsou zřetelné. Banky získávaly kapitál potřebný k financování rizikových úvěrů, aniž nesly riziko. Poskytnuté dlouhodobé a nekvalitní úvěry nezatěžovaly dlouhodobě jejich bilance. Zlepšovala se kapitálová přiměřenost. Obtížnější je vysvětlit obrovský zájem o tento druh obligací ze strany investorů, kterými byly i významné asijské i evropské banky (mj. Deutsche Bank a UBS). Růst poptávky investorů po tomto typu investic byl způsobem dvěma faktory55: 1.

Výnosy byly zřejmější než riziko. Výnosy CDO byly i u tranších hodnocených ratingem AAA vyšší než výnosy amerických vládních dluhopisů. To lákalo silné investory – hedgeové a penzijní fondy. Výnos byl zřetelný, riziko bylo zdánlivě diverzifikováno a zůstávalo skryto.

2.

Mnoho institucionálních investorů (hlavně pojišťovny a penzijní fondy, ale i podílové fondy) podléhá administrativním omezením v oblasti rizikových investic. To, že v rámci CDO jsou rizikové úvěry konvertovány do tranší s vyšším ratingem, jim umožnilo tento problém obejít.

Proces sekuritizace soukromých dluhů měl tři zásadní negativní důsledky: 1.

Napomohl k nadměrné úvěrové expanzi, při které šlo v rozhodující míře o spekulativní,

tedy

nezdravé

úvěry.

Závazky

skupiny

pěti

nejvýznamnějších světových finančních firem (Morgan Stanley, Goldman Sachs Group Inc, Lehman Brothers Holdings Inc, Merril Lynch and Co. Inc. a Bear Stearns), spojené s emisí CDO, rostly za poslední 4 roky před vypuknutím krize o 23 % ročně. 2.

Přispěl

k anonymizaci

věřitelsko-dlužnických

vztahů.

Investoři

nakupovali tyto produkty podle doporučení ratingových agentur 54


55


27

placených bankami a firmami, které tyto produkty nabízely. Koncem září 2007 podal v této souvislosti penzijní fond americké odborové organizace Teamster Local soudní žalobu na společnost Moody`s, která vlastní ratingovou agenturu Moody`s Investor Service, kvůli nekorektnímu ratingu strukturovaných cenných papírů. Důvodem bylo i to, že Moody`s neinformovala o své vlastní angažovanosti na trhu nekvalitních hypoték. Problémem se zabýval rovněž výbor amerického kongresu. 3.

Protože u sekuritizovaných úvěrů není známa věřitelská struktura, není v případě nesplácení rizikových půjček jasné, na koho je dluhové břemeno přesouváno – kdo vlastně nese ztráty. Právě odhad ztrát se ukázal na počátku hypoteční krize největším problémem. Ve vzniklé panice se s těmito produkty přestalo obchodovat. Investoři začali prodávat akcie bank, které prodej balíků rizikových dluhopisů organizovaly, banky požadovaly záruky na hypotečních firmách, jejichž sekuritizované dluhové produkty nabízely, a nutily je zvýšit jejich hodnotu zástavami.

Tabulka 5: Hlavní hypoteční banky v USA a podíl nekvalitních hypoték v portfoliu56

56

Název instituce

Rizikové hypotéky (mld. USD)

Tržní podíl (%)

Podíl rizikových hypoték (%)

HSBC

52,8

8,8

100,0

NEW CENTURY

51,6

8,6

86,3

COUNTRYWIDE

40,6

6,8

8,8

CITIMORTGAGE

38,0

6,3

20,7

FREMON INVEST and LOAN

32,3

5,4

99,4

AMERIQUEST

29,5

4,9

100,0

OPTION 1

28,8

4,8

82,3

WELLS FARGO

27,9

4,7

7,0

FIRST FRANKLIN

27,7

4,6

100,0


28

WASHINGTON MUTUAL

26,6

4,4

13,6

RESIDENTIAL CAPITAL

21,2

3,5

22,4

AEGIS MORTGAGE

17,0

2,8

100,0

ACCREDITED HOME LENDERS

15,8

2,6

100,0

BNC MORTGAGE

13,7

2,3

100,0

CHASE HOME FINANCE

11,6

1,9

6,7

AMERICAN GENERAL FINANCE

11,5

1,9

100,0

WMC MORTGAGE

11,3

1,9

34,0

EQUIFIRST

10,8

1,8

100,0

TOP 10

355,8

59,3

24,1

TOP 20

488,3

81,4

26,2

Celkem

600,0

100,0

20,1

CDO, jak se později ukázalo, byly bohatě zastoupeny v portfoliích velkých finančních institucí po celém světě. Již 9. srpna zmrazila kapitálově nejsilnější francouzská banka BNP Paribas výběry ze tří investičních fondů s aktivy přes 2 mld. EUR, protože vzhledem k zamrznutí obchodů s CDO nebyla schopna stanovit jejich tržní hodnotu. Banky, které se dostávaly do tlaku věřitelů, byly samy v otevřené úvěrové pozici vůči spekulativním podílovým fondům, které tyto produkty nakupovaly také na úvěr57.

4.3.

Americká centrální banka (Federální rezervní systém FED)

Dále bych se v této práci zaměřil na jednotlivé kroky, které v době od splasknutí akciové bubliny až po splasknutí úvěrové a hypoteční bubliny učinila Americká centrální banka (Federální rezervní systém - FED). Federální rezervní systém jako centrální banka Spojených států určuje základní principy a cíle monetární politiky. Primární funkcí je kontrola bankovních rezerv a tím

57


29

regulace nabídky peněz a ovlivňování výše úrokových sazeb. Konečným cílem je minimální nezaměstnanost a stabilní, ničím nerušený, růst HDP. Federální rezervní systém vznikl v roce 1913 a byl vytvořen na bázi veřejné instituce. Základní kameny FEDu tvoří 12 nezávislých bank provozovaných soukromými subjekty. Banky jsou rovnoměrně rozloženy v hlavních městech po celých Spojených státech počínaje západním pobřežím v San Franciscu až po východní pobřeží tvořené New Yorkem, Chicagem a dalšími58. Federální rezervní systém se skládá ze dvou hlavních orgánů – Rady guvernérů a Federálního výboru pro otevřený trh. Obě instituce jsou propojeny v osobě předsedy Rady guvernérů. Největší díl zodpovědnosti za monetární politiku nese Rada guvernérů sídlící ve Washingtonu. Radu tvoří šest členů, které jmenuje prezident po potvrzení horní komorou Kongresu na dobu čtrnácti let. Potenciální kandidáti by měli disponovat adekvátním ekonomickým vzděláním a dlouholetou praxí v hospodářské oblasti. Druhým podstatným orgánem je Federální výbor pro otevřený trh (FOMC) tvořený dvanácti členy. Šest členů je z Rady guvernérů a zbylý počet představují zástupci obchodních bank tvořících základní strukturu FEDu59. Předsedou FEDu byl v období od roku 1987 až do roku 2006 Alan Greenspan. Osoba Alana Greenspana je pro účely této bakalářské práce podle mého názoru docela důležitá. Jak jsem uvedl na začátku kapitoly Úvěrová a hypoteční bublina 2001-2007, krize vznikla díky mohutné úvěrové expanzi, která byla podpořena nízkými úrokovými sazbami stanovenými FEDem. Na vznik současné krize nelze tedy pohlížet pouze tak, že za ní může neschopnost amerických občanů hradit své závazky. Velký podíl na vznik krize mají také finanční instituce díky sekuritizaci soukromého dluhu. Úloha FEDu byla v tomto případě také důležitá, a to jednak tím, že příliš dlouho držel nízkou úroveň základní úrokové sazby, a jednak tím, že zde zcela selhal dohled nad bankovním sektorem. Sloupkař rubriky MSN Money William A. Fleckstein uvedl na adresu Alana Greenspana to, že jeho téměř devatenáctiletá kariéra předsedy FEDu je dokonce horší, než si kdo mohl představit. New York Times Alana Greenspana označili jako „Pan Spekulace“ („Pan Bublina“) 60. FED v průběhu let 2000 - 2001, a to v reakci na splasknutí akciové bubliny, snížil základní úrokovou sazbu z 6,5 % na 1,75 %, tedy o neuvěřitelných 76 %. Akciová burza na 58

http://www.federalreserveonline.org/

59

http://www.federalreserveonline.org/

60


30

snížení základní úrokové sazby nereagovala a dále trvale klesala. Ke konci roku 2001 hlásila burza NASDAQ propad o přibližně 34 % za celý rok 2001. Rapidní snížení základní úrokové sazby sice nezabránilo poklesu na burzách, lze se pouze domnívat, že snížení pravděpodobně podrželo ekonomiku před ještě větším zhoršením, než bylo61. Tragédie, která se odehrála v New Yorku dne 11. září 2001, byla další příčinou negativního dopadu na ekonomiku, zejména v tom smyslu, že teroristické útoky přiměly mnoho lidí zapomenout na probíhající ekonomický propad způsobený splasknutím akciové bubliny. Veškeré ekonomické problémy totiž byly dány za vinu právě teroristickým útokům, a tím byl zastíněn skutečný problém. Skutečný viník, tedy spekulace na akciové burze, byl zameten pod koberec62. Dokonce i Alana Greenspan, jako předseda FEDu, hlásal před Sněmovním výborem pro finanční služby to, že nebýt teroristických útoků, recese vyvolaná splasknutím akciové bubliny by už dávno skončila. Na schůzích Federálního výboru pro otevřený trh (FOMC), které se konaly ke konci roku 2001, se jen minimálně diskutovalo o spekulacích na akciových burzách, které byly hlavními příčinami ekonomického propadu. Důležitým slovem, které několikrát zaznělo na schůzi FOMC dne 11. prosince 2001, bylo slovo „hypotéka“. Alana Greenspan na této schůzi řekl: „pozorujeme velmi vysokou citlivost na dlouhodobé hypoteční úrokové míry, například na výběrech z domácího kapitálu (výběr peněz, které jim generovala zastavená nemovitost), které okamžitě vede ke spotřebním výdajům“ 63. I přes tato slova Alan Greenspan vychvaloval výhody hypotéky. Doslova řekl: „Navíc, atraktivní hypoteční úrokové míry podpořily prodeje již existujících domů a peníze získané z výnosu kapitálu začlenily do domácího kapitálu, které tyto prodeje zapříčinily. Nízké úrokové míry také podpořily domácnosti v rozhodnutí vzít si větší hypotéky, zatímco nefinancují své domovy. Takovéto využití domácího kapitálu je významným zdrojem financování spotřeby a modernizace domů.“ 64. Spekulace na hypotečním trhu se začala pomalinku vyvíjet. FED dokonce v polovině roku 2003 dále snížil základní úrokovou sazbu na 1 %. Nízké úrokové sazby umožnily majitelům nemovitostí převzít ještě větší dluhy, které mohly být použity ke koupi většího a dražšího domu, nebo ke koupi auta či spotřebního zboží. Další spekulační

61


62


63


64


31

bublina se pomalinku nafukovala. Ovšem předseda FEDu to vše viděl jinak. Dokonce před Kongresem dne 17. dubna 2002 vysvětloval, proč je trh s nemovitostmi zvláště nevhodným pro vznik spekulační bubliny. Řekl: „Používána podoba mezi vytvořením a zničením spekulace s cenou akcií je nedokonalá. Zaprvé, na rozdíl od akciové burzy, prodej na trhu nemovitostí s sebou nese i transakční náklady, tj. například, že ve většině případů, kdy je prodána nemovitost, původní majitel či prodejce se musí fyzicky vystěhovat … Takže zatímco roční obrat na akciové burze je více než 100 %, roční obrat z těchto prodejů je méně než 10 % - to stěží může posloužit jako roznětka spekulační bomby. Zadruhé, příležitost k tržní arbitráži jsou na poli nemovitostí, na rozdíl od burzy cenných papírů, mnohem více omezeny. Dům v Oregonu není ani blízkou náhradou za dům v Maine, i když obě města jsou ve státě Portland, a tudíž se „národní“ bytový trh dá lépe chápat jako soubor několika menších, místních bytových trhů. I kdyby se vytvořila spekulace na jednom místním bytovém trhu, nemuselo by to mít nutně dopad na celý národ“ 65. Postoj předsedy FEDu k možnosti vzniku spekulacím na trhu s nemovitostmi byl tedy asi takový, že obrat na trhu s nemovitostmi je o hodně menší než na akciové burze, a dále, že na rozdíl od neexistence základní lidské potřeby vlastnit akcie, existuje v tomto případě základní lidská potřeba po bydlení. Tudíž poptávka na trhu s nemovitostmi nikdy nemůže zcela zmizet. Spekulace měla volný prostor. Dne 20. srpna 2002 vyšel ve Wall Street Journalu článek s názvem „C`mon, My House Is Worth More Than That“ („No tak, můj dům má větší cenu“), který líčil, jak stále více lidí tlačí na odhadce nemovitostí ve snaze získat co největší půjčky proti hodnotě svých nemovitostí. Dokonce jeden klient vyhrožoval odhadci tím, že pokud odhad nebude obsahovat částku, kterou si představuje, pak odhadce nedostane zaplaceno66. V magazínu Times vyšel v listopadu 2002 článek „Použij svůj domu jako bankomat“, který obsahoval zajímavou radu, a to: „půjčte si peníze proti svému domu a nakupte akcie“ 67. V roce 2002 trh s nemovitostmi vykazoval zisky, které by měl za několik let. Mezi roky 1997 a 2002 vzrostly průměrné ceny nemovitostí (domů) ve Spojených státech o 42 %. V New York City vzrostly ceny o 67 %, v New Jersey City o 75 %, v Bostonu o 69 %, v San Franciscu o 88 %, atd. Nemovitosti se staly novým objektem zájmu a symbolem bohatství. Majitelé nemovitostí, v reakci na růst cen nemovitostí, začali stále ve 65


66


67


32

větší míře refinancovat své domy a zvětšili své dluhy tím, že obnovili již splacené pohledávky68. Ovšem šílenství po nemovitostí nebylo nic jiného než úvěrová spekulace. Standardy pro poskytnutí půjčky padaly příliš hluboko. Půjčky byly přidělovány téměř komukoliv, i s minimálním příjmem si šlo půjčit i velkou sumu peněz. 23. února 2004 Alan Greenspan přednesl projev nazvaný „Understanding Household Debt Obligations“ („Za porozuměním dluhopisů domácností“), ve kterém sděloval majitelům domů, že se chovají moc konzervativně, a to že je stojí peníze. Doslova řekl: „Jedním ze způsobů, kterým se majitelé domů snaží snížit platební rizika na minimum je používání hypoték s fixní sazbou, které jim umožňují splatit svůj dluh, jakmile úrokové sazby spadnou, ale už nezahrnují situaci, kdy jsou úrokové sazby zvýšeny, a tedy by museli zaplatit více … Nedávný průzkum uvnitř Americké centrální banky naznačuje, že by mnoho majitelů domů ušetřilo desítky tisíc dolarů, kdyby si v minulém desetiletí raději volili hypotéky s proměnlivou sazbou než ty se sazbou fixní…“69. Alan Greenspan vychvaloval hypotéky s proměnlivou úrokovou sazbou v době, kdy základní úroková sazba byla na nejnižší úrovni za posledních padesát let. Lidé slova Alana Greenspana brala velmi vážně, neboť vycházela z úst člověka, který určuje úrokové sazby. Většina proto změnila své hypotéky s fixní úrokovou sazbou na hypotéky s proměnlivou úrokovou sazbou, jejíž výše je závislá na základní úrokové sazby určované FEDem. Ovšem do dvou let od tohoto prohlášení Alana Greenspana se základní úroková sazba zvýšila z 1 % na 4,5 %. Politika levných peněz v USA skončila. Zvýšení základní úrokové sazby se s několikatýdenním zpožděním promítla do výše hypotečních úrokových sazeb. Sazba hypotéky s jednoletou fixací vzrostla během tří let z rekordně nízkých 3,50 na 5,50 procenta, hypotéka s 15-letou fixací podražila z 5 na 6 procent, hypotéka z 30-letou fixací z 5,50 na 5,50 procenta70. Graf 5: Základní úroková sazba Americké centrální banky v letech 2001-2008

68


69


70

http://www.euroekonom.cz

33

Základní úroková sazba Americké centrální banky v letech 2001-2008 6

5,25

5

4,25

4,25

4 3 2

2,25 1,75 1,25

1

1 0,25

0 2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Základní úroková sazba

S růstem úrokových sazeb postupně narůstala výše měsíčních splátek hypotéky. To, že někteří občané USA s velmi nízkými příjmy a hypotékou typu „subprime mortgage“ balancovali v době nízkých úrokových sazeb na hranici vlastní likvidity, znamenal zásah v podobě zvýšení základní úrokové sazby překročení této pomyslné hranice. Tito lidé již nebyli schopni dostát svým závazkům v podobě hrazení měsíčních splátek hypotéky. Jelikož jsem se v této kapitole zaměřil na činnost FEDu, další vývoj hypoteční krize bude popsán v následující kapitole. Nyní si můžeme shrnout klíčové okamžiky, které učinil FED v době vzniku či nafukování hypoteční bubliny: 1. Snížení základní úrokové sazby v roce 2001 o neuvěřitelných 76 % - snížení bylo učiněno s úmyslem oživit ekonomiku, která se po splasknutí akciové bubliny řítila směrem dolů - politika levných peněz – mohutná úvěrová expanze. 2. FED nereaguje na výstrahy oznamující možnost vzniku spekulace na trhu s nemovitostmi. FED je přesvědčen, že spekulace může být maximálně lokálního charakteru. 3. Podpora občanům při přechodu hypoték s fixní úrokovou sazbou na hypotéky s proměnlivou úrokovou sazbou. 4. Zvyšování základní úrokové sazby od roku 2004 do roku 2006 na úroveň 5,25 %. Jako jedna z reakcí na zvýšení základní úrokové sazby bylo navýšení měsíčních splátek hypoték – lidé v nízkopříjmové skupině nebyly již nadále schopni hypotéku splácet.

34

4.4.

Splasknutí hypoteční bubliny

Hypotéky s pohyblivou úrokovou sazbou byly tím, co odstartovalo současnou americkou hypoteční krizi. Úroky u hypoték fixovaných na 15 a 30 let jsou historicky velmi stabilní. Ten, kdo si takovou hypotéku sjedná, ví přesně, do čeho jde. Ví, jakou část rodinného rozpočtu mu hypotéka ukousne v době pořízení nemovitosti, i to, jak vysoká bude splátka hypotéky za 5, 10 nebo třeba 20 let. Člověk, který si vezme hypotéku s pohyblivou úrokovou sazbou, zaplatí sice v globále o něco méně než člověk s fixovanou sazbou, na druhou stranu, nikdy si nemůže být zcela jistý, zda bude schopen splácet hypotéku například po uplynutí pěti let od jejího sjednání71.

Obrázek 1: Vývoj hypoteční úrokové sazby u hypoték v USA72

Na trhu s nemovitostmi v USA byl až do roku 2001 naprostý klid. Nárůst počtu prodaných nemovitostí zhruba kopíroval nárůst počtu obyvatel USA kombinovaný s růstem jejich životní úrovně. V roce 2001 došlo v USA k prodeji 908 000 nových 71


72


35

rodinných domů, což bylo v souladu s průměrným dvouprocentním meziročním nárůstem zaznamenaným v předchozích 15 letech. Graf 6: Počet prodaných nových rodinných domů v USA

Počet prodaných nových rodinných domů v USA ( v tis.) 1400 1203 1200 1000

1283

1086 880

877

908

1999

2000

2001

1051

973

800 600 400 200 0 2002

2003

2004

2005

2006

Jak ale klesala úroková sazba FEDu a následně i úroková sazba hypotečních úvěrů, začaly si sjednávat hypotéky a následně pořizovat nemovitosti i ty domácnosti, které by za normální situace na vlastní bydlení neměly dostatek finančních prostředků. Lákavě v danou dobu vypadaly především již zmiňované hypotéky s pohyblivou úrokovou sazbou. Při jejím poklesu na 3,50 procent se zkrátka nedalo odolat. Kontrola bonity klienta žádajícího o úvěr šla stranou. Od roku 2002 si proto pořizovali nemovitosti i ti lidé, o nichž bankéři museli přinejmenším tušit problémy se splácením v horizontu pěti let. V roce 2002 se v USA prodalo již 973 000 nových rodinných domů, v roce 2003 1 086 000 a v průběhu roku následujícího jejich počet vystřelil na hodnotu 1 203 000. Počet prodaných nemovitostí rostl v letech 2001 až 2005 o 9 procent ročně, počet obyvatel USA o jedno procento, nominální platy o čtyři procenta, příjmy z akcií v daném období spíše stagnovaly. Nenarůstal pouze počet prodaných (koupených) nemovitostí, ale i jejich cena. Ze 175 000 dolarů (rok 2001) na 241 000 dolarů (rok 2005). V obou případech měřeno mediánem. To představovalo meziroční nárůst cen ve výši 8 procent73.

73


36

Graf 7: Průměrná prodejní cena nového rodinného domu v USA

Průměrná prodejní cena nového rodinného domu v USA ( v tis. USD) 300 250

241

247

2005

2006

221

200 161

169

175

2000

2001

188

195

2002

2003

150 100 50 0 1999

2004

Když dáme počet prodaných nemovitostí dohromady s růstem jejich nominální ceny, jsme u čísla 18 procent. O tolik by se v letech 2002 až 2005 musely zvyšovat ročně příjmy amerických domácností, aby korespondovaly s růstem objemu nakoupených nemovitostí. Ve skutečnosti se zvyšovaly. O pět až šest procent narůstaly skutečné nominální příjmy domácností (nominální příjmy na jednoho obyvatele + růst počtu obyvatel), zbytek tvořily "příjmy na dluh". Logicky zde musela vzniknout bublina náchylná k budoucímu splasknutí. Bublinu na trhu s nemovitostmi lze rozdělit na dvě části. První část jako bublinu nových rodinných domů a druhou část jako bublinu existujících rodinných domů. Tato druhá bublina není tak škodlivá jako bublina nových rodinných domů, protože nemovitosti na trhu nijak fyzicky nepřibývají (bublina se téměř vůbec netýká stavebnictví), ale dochází pouze k přeprodávání od jednoho majitele k druhému. Původní majitel nemovitosti si například pořídí nový a dražší rodinný dům, a starý dům prodá. Dům si koupí na hypotéku mladá rodina s malými dětmi, která až doteď žila v podnájmu nebo menším a starším rodinném domě. Existující rodinné domy se dostávají na trh i úmrtím původního majitele a následným prodejem ze strany dědiců. Bublina existujících rodinných domů je bublinou způsobenou nákupem a prodejem již existujících produktů. To znamená, že jedna část domácností na cenové bublině zbohatla a druhá část naopak zchudla. Zde bych viděl paralelu s technologickými akciemi. Ten, kdo nakupoval nemovitosti v letech 2001 až 2003, nebo prodával v letech 2005 až 37

2007, na bublině zbohatl. Ten, kdo nakupoval v letech 2005 až 2007, naopak část svých peněz prodělal. Čtyři roky trvající politika levných peněz skončila v USA v roce 2004. FED zvedl základní úrokovou sazbu z ultra nízkých 1,00 procenta na 2,25 procenta. V dalších letech s navyšováním pokračoval. V prosinci 2005 půjčoval peníze s ročním úrokem 4,25 procenta, o rok později za ně musely americké komerční banky platit již 5,25 procenta ročně. Zvýšení sazeb FEDu se promítlo do výše hypotečních úrokových sazeb. Jak jsem již uvedl výše, sazba hypotéky s jednoletou fixací vzrostla během tří let z rekordně nízkých 3,50 na 5,50 procentních bodů, hypotéka s 15letou fixací podražila z 5 na 6 procent, hypotéka z 30letou fixací z 5,50 na 6,50 procenta74. V létě roku 2006 hypoteční bublina splaskla. Splasknutí se projevilo v několika oblastech trhu: 1. Dramaticky klesl počet žádostí o hypotéku 2. Výrazně klesl zájem o nákup rodinných domů – pokles výkonnosti trhu s nemovitostmi Graf 8: Počet prodaných nových rodinných domů v USA za období 2001 – 2008 Počet prodaných nových rodinných domů v USA ( v tis.) 1400 1203 1200 1000

1283

1086 880

877

908

1051

973

776

800 600

482

400 200 0 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

3. Přebytek nových rodinných domů na trhu zakončil období růstu cen nemovitostí v USA. 4. Ze čtyř měsíců na téměř 10 měsíců vzrostla prodejní doba nového rodinného domu75. Graf 9: Doba prodeje nového rodinného domu v USA

74


75


38

Doba prodeje nového rodinného domu v USA ( v měsících) 14

12,9

12 9,8

10 8

6,5

6 4

3,8

4

4

4,1

2001

2002

2003

2004

4,9

2 0 2005

2006

2007

2008

5. Růst hypotečních úrokových sazeb a následný nárůst měsíčních splátek hypoték dostal do finanční tísně nejméně bonitní domácnosti.

4. Následky hypoteční krize 2007-2009 Jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, v období nízkých úrokových sazeb FEDu vznikla na trhu nových nemovitostí bublina. Bublinu způsobily jednak méně vydělávající rodiny, které dosáhly na hypoteční úvěr jen díky extrémně a krátkodobě nízkým úrokovým sazbám, ale i bohatší rodiny, které jednoduše řečeno přecenily své možnosti. Pořídily si buďto luxusní nemovitost nebo za pomocí dočasně výhodné hypotéky investovaly do nákupu druhé nemovitosti (spekulace na růst ceny). Velký podíl na vzniku bubliny měli i samotní bankéři bank a hypotečních ústavů, kteří se pomocí sekuritizace soukromých dluhů (hypoték, úvěrů, …) zbavovali rizika plynoucího s poskytnutí úvěru a přesouvali je na investory, kteří cenné papíry nakupovali. Nepochopitelný obrovský zájem investorů o cenné papíry, jejichž podkladovým aktivem byly soukromé dluhy, byl silnou motivací makléřů pro poskytování nových a nových hypoték, a to většinou lidem s velice nízkými a proměnlivými příjmy. Dalším, kdo se podílel na vzniku nemovitostní bubliny byl FED, a to nejdříve díky razantnímu snížení základní úrokové sazby v roce 2001, potom díky podpoře přechodu na hypotéky s proměnlivou úrokovou sazbou, a na konec opětovném zvýšením základní úrokové sazby v letech 2004-2006. S růstem úrokových sazeb postupně narůstala výše měsíčních splátek hypotéky. Zatímco taková akční subprime (krátkodobě nestandardně zvýhodněná) hypotéka 39

ukusovala v roce 2003 třeba jen čtvrtinu rodinného rozpočtu podprůměrně vydělávající rodiny, v roce 2006 spolkly splátky té samé hypotéky již třetinu toho, co dokázala rodina za měsíc vydělat. V kombinace s růstem ceny benzínu z jednoho na tři dolary za galon (3,8 litru) představovalo toto dramatické zatížení rodinného rozpočtu76. Finanční problémy domácností vyústily v roce 2007 v následující: 1. Růst výše splátek hypoték v kombinaci s rekordním růstem cen pohonných hmot donutil domácnosti snižovat výdaje na spotřební zboží a zbytné služby. V USA klesla poptávka po automobilech, elektronice, nábytku, stavebním materiálu a zahradní technice. 2. Část finančně nejzatíženějších domácností přestala splácet měsíční splátky hypotéky, domy jim byly následně zabaveny. Počet nesplácených hypoték a následně zabavených rodinných domů vzrostl ve čtvrtém čtvrtletí roku 2007 na hodnotu 0,83 procenta ze všech hypoték, počet hypoték s opožděnými splátkami dosáhl nejvyšší hodnoty od roku 1985 5,82 procenta77. Splasknutí hypoteční bubliny spustilo řetězovou reakci stagnujících a klesajících cen domů, vlnu nesplácených hypoték a globální ekonomickou krizi kvůli finanční nákaze a poklesu americké spotřeby. Od zhroucení trhu s hypotékami v červenci 2007 se finanční stres a panika nekontrolovaně šířily nejen mezi obyčejnými lidmi, ale také samotnými finančními trhy, když infikovaly jeden sektor za druhým: hypotéky s pohyblivými úrokovými sazbami, cenné papíry (krátkodobý firemní dluh), komerční hypoteční úvěry, půjčky na automobil, kreditní karty i studentské půjčky78. Banky, hedgeové fondy a finanční trhy se ocitly pod náporem. Netrvalo dlouho než se tato finanční pohroma začala negativně projevovat v reálných ekonomických číslech: v růstu nezaměstnanosti, v oslabování spotřeby a investic a v propadu výroby a zisků. První problémy byly zaregistrovány na začátku roku 2007. První krach, jenž otřásl trhem, se odehrál v červnu 2007, když zkolabovaly dva hedgeové fondy investiční banky Bear Stearns, které dohromady držely téměř 10 miliard dolarů v cenných papírech krytých hypotékami. Jeden ztratil 90 procent své hodnoty a druhý zbankrotoval úplně. Když vyšlo najevo, že tyto hedgeové fondy nebyly schopné odhadnout skutečnou hodnotu svých aktiv, musela většina bank v Evropě, Asii i ve Spojených státech přiznat svou aktivitu vůči toxickým hypotečním úvěrům. Jednotlivé finanční instituce si nebyly jisté, kolik toxických 76


77


78


40

finančních aktiv mají ve svém držení jejich partneři. Pronikání krize na trh s cennými papíry připravilo investiční divize hypotečních bank o hlavní zdroj finanční hotovosti79. Došlo také k výraznému navýšení počtu nesplácených hypotečních úvěrů vůči státem podporovaným společnostem Fannie Mae a Freddie Mac (Fannie Mae byla založena v roce 1938 jako součást Rooseveltova New Deal, aby financovala hypotéky na domy, které soukromé banky po zkušenostech z Velké deprese odmítaly financovat. Agentura byla privatizována v roce 1968 rozhodnutím prezidenta Johnsona, s cílem ulevit vietnamským konfliktem zatíženému rozpočtu. Aby se zabránilo monopolizaci tohoto odvětví, byla v roce 1970 zřízena konkurenční Freddie Mac. Akcie obou firem se obchodovaly na burze80), které byly specializovány na poskytování zvýhodněných hypoték chudším vrstvám obyvatelstva. Tyto dvě firmy ovládly více než polovinu amerického hypotečního trhu a růst jejich finančních problémů byl o to horší, že se jednalo o jakoby „vládní instituci“. Do akcií obou zmíněných firem mohutně investovali zahraniční, především asijští investoři, kteří kvůli klesajícím výnosům opouštěli americké státní dluhopisy. Trh na tyto problémy v první polovině roku výrazněji nereagoval81. Další varování přišlo počátkem července 2007, kdy investiční banka Bear Stearns musela podpořit 1,6 mld. USD jeden ze svých hedgeových fondů, který utrpěl v souvislosti s problémy na trhu nekvalitních hypoték těžké ztráty. Tentokrát již investoři reagovali. Do konce července 2007 ztratily akcie této banky 30 %. Dne 9. srpna 2007 americká jednička v poskytování hypoték Countrywide Financial, která ovládala téměř pětinu hypotečního trhu, varovala investory, že čelí finančním problémům. V té době držela rizikové hypotéky v nominálním objemu 1 mld. USD. Tržní cena tohoto balíku prudce klesala a snížila se přibližně o pětinu. Akcie společnosti reagovaly 13 % poklesem82. Dalším, kdo se v souvislosti se splasknutím hypoteční bubliny dostala do problémů, byla čtvrtá největší investiční banka v USA a jedna z největších makléřských společností na světě Lehmans Brothers. Přes výborné finanční výsledky roku 2007 musela banka v souvislosti s krizí na finančních trzích odepsat za první dvě čtvrtletí roku 2008 téměř 7 miliard dolarů a hodnota jejích akcií v tomto roce klesla o 80 %. Koncem července banka oznámila, že prodá velkou část problémových cenných papírů jištěných hypotékami a vydá

79


80


81


82


41

nové akcie. Banka plánovala získání nového kapitálu ve výši 8,5 miliard dolarů. V září banka potvrdila jednání o kapitálovém vstupu jihokorejské banky Korea Development Bank, které ovšem zkrachovalo. Akcie se v reakci na nezdařené jednání propadly na newyorské burze o dalších 40 %. Banka ve snaze zabránit panice zveřejnila s týdenním předstihem své výsledky za třetí čtvrtletí 2008 – šlo o ztrátu 3,9 miliardy dolarů. Oznámila, že jí situace nutí k prodeji celé divize investičního managementu. Zveřejnila také záměr na vyvedení špatných dluhů z rozvahy banky do nově zřízené oddělené společnosti a změny ve vrcholovém managementu. Bylo však již pozdě. Dohodu o prodeji banky nebo její části se snažil zprostředkovat i FED. Potencionálními zájemci byli mj. Bank of America, britská Barclays a BNP Paribas. Všechny tyto banky však byly také silně kapitálově oslabeny. K rozhodnutí došlo 15. září 2008, kdy banka požádala o ochranu před věřiteli, což se de facto rovnalo bankrotu83. Počátkem srpna 2007 oznámila pojišťovna AIG, které je jedním z významných poskytovatelů hypoték, že problémy se začínají šířit i mimo subprime oblast a že v důsledku růstu úrokových měr narůstá procento problémů i mezi bonitními hypotékami. V srpnu 2007 bylo odhadováno, že počet nesplácených hypoték dosáhne v tomto roce 2,9 %, v roce 2008 3,6 %. Ve skupině rizikových hypoték byl odhad ještě podstatně vyšší, až 10 %84. V reakci na uvedený vývoj oslabily akciové trhy. K výraznější korekci na světových burzovních trzích došlo již na přelomu května a června 2006, kdy hlavní indexy v USA a v Číně oslabily téměř o 10 %. Příčinou byly obavy z rostoucích úrokových sazeb v USA. Akciové trhy se však zotavily a na začátku července 2007 se řada akciových indexů (Dow Jones, DAX a celá střední Evropa) dostala na historická maxima. Reakce burzovních trhů na první projevy hypoteční krize v USA a následně i v Evropě se objevily poklesem koncem února a v březnu 2007. Ze světových kapitálových trhů zmizelo 3,3 bilionu USD a globální index Morgan Stanley International klesl o 6 %. Otřásly se i akciové trhy v Asii. Čínské akcie oslabily počátkem března 2007 o více než 9 %. Indický index oslabil 14. března 2007 o 3,5 %. Problémy se po určitém uklidnění objevily znovu koncem července 2007, kdy americké akcie zažily nejhorší jednodenní propad od dubna 2003. Za jediný měsíc na přelomu července a srpna 2007 ztratily burzy v USA 9,5 %, v Evropě 12 % a ve východní Evropě 16 %. Oslabovaly především akcie bank, finančních 83


84


42

institucí a developerů. Postupující nejistota na finančních trzích vedla ke zdražení a posléze k zamrznutí mezibankovních úvěrů. Banky ve vzniklé situaci nebyly ochotny půjčovat na mezibankovním trhu, kde v polovině srpna 2007 prudce stouply sazby. Mezibankovní overnight sazby stouply na nejvyšší úrovně v posledních šesti letech. Jednodenní LIBOR stoupl 9. srpna v dolarovém vyjádření na 5,86 %. Rovněž vzrostl spread mezi tříměsíční LIBOR sazbou (6,9 %) a diskontní sazbou vyhlašovanou britskou centrální bankou (5,75 %)85. Do problémů se dostaly nejen banky, ale i konzervativní podílové fondy včetně fondů peněžního trhu. Objem investic do uvedených fondů dosáhl více než 2,5 bilionu USD, které byly vloženy převážně do amerických vládních cenných papírů a do krátkodobých firemních bondů. Postupně se však investice stávaly riskantnější, fondy nakupovaly i CDO, a to v situaci, kdy téměř polovina CDO prodaných v USA v roce 2006 obsahovala dluhy velmi nízké kvality. Na těchto investicích se podílely zvláště fondy Bank of America Corp., Credit Suisse Group, Fidelity Investments a Morgan Stanley, které přiznaly před komisí U.S. Securities and Exchange Comission (SEC), že v červenci držely 6 mld. USD v CDO se subprime dluhem. Podle regulí SEC přitom měly tyto fondy investovat pouze do papírů s minimálním úvěrovým rizikem. Celkový objem investic podílových fondů do těchto produktů dosáhl pouze v USA 11 mld. USD86. Další důležitou událostí byly krach, následná vládní pomoc a znárodnění britské hypoteční banky Northern Rock, která se v září 2007 stala první britskou bankou za více než století, již postihl útok střadatelů (tzv. run na banku), kteří stáli fronty, aby si vybrali úspory ze svých účtů. Finanční panika se překotně šířila po světě a odrážela skutečnost, že do spekulací s americkými cennými papíry krytými hypotékami byli rozsáhle zapleteni rovněž mezinárodní investoři. Analýza těchto cenných papírů ukázala, že není možné určit konkrétního dlužníka a tím se ze dne na den tyto cenné papíry staly bezcennými. To zapříčinilo úprk k americkým vládním dluhopisům a drastický pokles objemu poskytovaných úvěrů87. Federální rezervní rada se ujala úlohy věřitele poslední instance a začala do systému mocně pumpovat likviditu, když přistoupila k dramatickému snížení základní úrokové sazby. Ta klesla až na hodnotu 0,25 procenta v roce 2008. Federální vláda 85


86


87


43

zareagovala stimulačním balíčkem ve výši 150 miliard dolarů. Avšak do března 2008 nic nezabránilo prohlubování krize, jejíž příčinou je insolvence velké části multibilionového hypotečního trhu, jemuž hrozily další otřesy v souvislosti s tím, jak miliony hypoték s pohyblivými úrokovými sazbami postihne zvyšování úrokových sazeb. Federální rezervní banka a ministerstvo financí pumpovaly do finančního sektoru stovky miliard dolarů. V září 2008 předseda FEDu Ben Bernanke a ministr financí Henry Paulson společně předstoupili před Kongres aby zde sdělili, „že nás dělí jen několik dní od totálního zhroucení našeho finančního systému se všemi myslitelnými dopady doma i po celém světě“ 88. Ihned po tomto prohlášení ministr financí představil svůj záchranný plán, který počítal s odkoupením prakticky bezcenných aktiv krytými hypotékami (tzv. „toxického odpadu“) v držení finančních institucí za 700 miliard dolarů. Tento plán se setkal s negativní reakcí a Sněmovna reprezentantů plán odmítla. Avšak během několika málo dnů byl tento plán s drobnými úpravami schválen Kongresem. I přes pokus napumpovat do systému peníze a pomoci tak k růstu, se ekonomika ocitla v pasti likvidity, která se projevila hromaděním hotovosti a neochotou poskytovat mezibankovní půjčky, na které se pohlíželo jako na příliš rizikové. Obavy z budoucnosti a velká nedůvěra na trhu vedly k tomu, že banky pouze hromadili hotovost a přestaly poskytovat úvěry. Ve snaze rozmrazit trh s úvěry vláda Spojených států nabídla garance ve výši 1,5 bilionu dolarů za nové úvěry poskytnuté bankami. Deník New York Times se v říjnu 2008 pokusil sečíst všechny položky, resp. potencionální náklady na vše od záchranného lana podaného hypotečním bankám Fannie Mae a Freddie Mac, jakož i investiční bance Bear Stearns a pojišťovací společnosti American International Group, přes finanční záchranný plán schválený Kongresem až po záruky zabránit kolapsu vybraných finančních trhů. Odhad nákladů byl stanoven ve výši 5,1 bilionu dolarů89. Navzdory finančním injekcím se finanční hroucení dále prohlubovalo. Největší američtí výrobců automobilů čelily vážným ekonomickým potížím, a to dokonce i poté, co se Washington v září 2008 zavázal poskytnout tomuto odvětví zvýhodněné úvěry ve výši 25 miliard dolarů. Výstavba rodinných domů klesla na šestadvacetileté minimum. Pracovní místa překotně mizela. Americké domácnosti reagovaly snížením spotřeby, přestože obdržely od státu téměř 50 miliard dolarů na daňových úlevách. Spotřebitelská důvěra

88


89


44

klesla na osmadvacetileté minimum90. Největší americká automobilka General Motors zaznamenala v USA a v Kanadě pokles tržeb o téměř 20 %.

Graf 10: Míra nezaměstnanosti v USA91

Míra nezaměstnanosti v USA ( v % ) 12 9,6

10

8,7

8 6

10

7,1 6 4,7

4,5

4,5

4,7

4,9

5,1

červen září 2006

říjen leden 2007

únor květen 2007


říjen leden 2008

únor květen 2008

4 2 0 červen září 2008

říjen leden 2009

únor květen 2009


říjen leden 2010

Finanční krize, jak je patrné z výše uvedeného, byla zprvu chápána jako nedostatek peněz nebo likvidity. Převládala představa, že problém likvidity by mohl být vyřešen pumpováním dalších a dalších peněz na finanční trhy. Problém však byl v tom, že i přes obrovské zásoby peněz byla neochota tyto peníze půjčovat. Finanční trhy ovládla obrovská nedůvěra snad ke komukoliv. Velké úvěrové problémy vzniklé neochotou bank či investorů poskytovat úvěry měly zejména firmy, což mělo za následek snížení obejmu celkové produkce, zvýšení nezaměstnanosti, snížení růstu HDP, atd. Celkové poklesy

90


91


45

výkonnosti ekonomik dopadlo v souvislosti se splasknutím hypoteční bubliny v USA snad na celý svět. HDP klesalo snad ve všech vyspělých ekonomikách po celém světě. Společnost Coface, která je jednou z největších firem specializovaných na pojištění pohledávek a hodnocení bonity podniků, jejíchž služeb využívá téměř polovina největších světových korporací, sdělila, že vzrostl počet případů nesplacených pohledávek za první čtyři měsíce roku 2008 meziročně o 45 %. Rovněž byla touto společností označena probíhající úvěrová a hypoteční krize za krizi solventnosti, nikoliv problémem likvidity.

Graf 11: Meziroční růst reálného HDP v USA92

Meziroční růst reálného HDP v USA ( v %) 4 3 2

2,8

2,6 1,5

1,9

2,3

2,5

2,1

1 0 -1 -2

0,1

0

4. 1. 2. 3. 4. 1. 2. 3. 4. 1. 2. 3. 4. kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál 2006 2007 2007 2007 2007 2008 2008 2008 2008 2009 2009 2009 2009 -1,9

-3

-2,6 -3,3

-4

-3,8

-5

Graf 12: Meziroční růst reálného HDP v Německu93

92


93

http://www.tradingeconomics.com/Economics/GDP-Growth.aspx?Symbol=DEM

46

Meziroční růst reálného HDP v Německu ( v % ) 2 1

1,6 0,9

1

0,8 0,3

0,3

0,4

0,1

0,7

0 -1

4. 1. 2. 3. 4. 1. 2. 3. 4. 1. 2. 3. 4. -0,3 kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál -0,6 kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál 2006 2007 2007 2007 2007 2008 2008 2008 2008 2009 2009 2009 2009

-2 -2,4

-3

-3,5

-4

Graf 13: Meziroční růst reálného HDP v ČR94 Meziroční růst reálného HDP v ČR ( v % ) 8 6

6,7

6,8 5,6

6

6,1

4

3,1

3,5 2,3

2 0,4 0 -2 -4 -6

94

4. 1. 2. 3. 4. 1. 2. 3. 4. 1. 2. 3. 4. kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál kvartál 2006 2007 2007 2007 2007 2008 2008 2008 2008 2009 2009 2009 2009 -3,1 -4,1 -4,3 -4,7

http://www.kurzy.cz/makroekonomika/hdp/

47

5. Komparace

příčin

vzniku

Velké

deprese

s příčinami vzniku krize 2007/2008 Pro přehlednost se pokusím jednoduše shrnout jednotlivé příčiny vzniku Velké deprese a jednotlivé příčiny současné krize. Poté jednotlivé příčiny porovnám a pokusím vyhledat společné rysy. Jednoduchý popis příčin vzniku Velké deprese: -

silný růst ekonomiky - rozvoj průmyslu a převratné vynálezy po 1. světové válce

-

minimální nezaměstnanost, rostoucí mzdy

-

nízká základní úroková sazba

-

mohutná úvěrová expanze

-

rychlý růst ceny akcií průmyslových podniků

-

optimismus na akciových trzích, víra v nekonečný růst

-

masový nákup akcií pomocí úvěrů

-

vidina velkých zisků – spekulace na další růst ceny akcií

-

velké objemy produkce nebyl schopen trh vstřebat – hromadění zboží ve skladech

-

zpomalení ekonomiky

-

zastavení růstu ceny akcií

-

prodej akcií velkými investory

-

propad cen akcií

-

masivní prodej akcií všemi kdo akcie vlastnil

-

obrovský propad cen akcií

-

krach burzy

-

finanční ztráty amerických občanů, bank a investičních společností

Jednoduchý popis příčin vzniku současné krize -

nízká základní úroková sazba – stanovena v roce 2001 po splasknutí akciové bubliny

-

mohutná úvěrová expanze

-

růst ceny nemovitostí

-

optimismus na trhu s nemovitostmi, víra v nekonečný růst 48

-

nákup nemovitostí lidí s nízkými příjmy pomocí hypoték s výhodnou krátkodobou pohyblivou úrokovou sazbou

-

nákup druhých nemovitostí bohatšími lidmi pomocí hypoték s výhodnou krátkodobou pohyblivou úrokovou sazbou

-

refinancování stávajících hypoték díky růstu cen nemovitostí

-

sekuritizace soukromých dluhů (zejména hypoték) – tzv. CDO

-

prodej CDO investorům – příliv peněz hypotečním ústavům pro poskytování dalších hypoték, přenesení rizika na investory

-

obrovský zájem investorů o „toxická“ CDO – vysoké ratingové ohodnocení

-

podpora FEDu při přechodu z hypoték s fixní úrokovou sazbou na hypotéky s pohyblivou úrokovou sazbou

-

zvýšení základní úrokové sazby

-

zvýšení měsíčních splátek hypoték

-

neschopnost splácet hypotéky

-

pokles výkonnosti trhu s nemovitostmi

-

pokles ceny nemovitostí

-

CDO krytá rizikovými hypotékami se staly bezcennými

-

obrovské ztráty investičních společností po celém světě, které měli CDO ve svých portfolií

-

nedostatek likvidity

-

pumpování peněz do finančního systému

-

hromadění hotovosti a neochota poskytovat půjčky

-

pokles spotřeby

-

pokles HDP

Společnými rysy obou krizí je mohutná úvěrová expanze, která byla v obou případech podpořena nízkou základní úrokovou sazbou stanovenou Americkou centrální bankou. Díky levným úvěrům dostupným všem, tedy malým i velkým investorům, a koncentraci obrovského množství těchto peněz do jediné „komodity“ (v rámci Velké deprese to byly akcie a v rámci současné krize to byly nemovitosti), čímž docházelo k nárůstu poptávky po této komoditě. Čím více se investoři soustředili na jednu komoditu, tím strmější růst ceny komodity byl. Ovšem růst cen nemohl probíhat do nekonečna. Po strmém růstu vždy přichází strmý, ale za to vždy bolestivý pád. Příčiny strmého pádu ceny 49

komodit se v obou případech již liší. Ve 30-tých letech zapříčinilo pád cen akcií zpomalení ekonomiky, zejména došlo ke zpomalení spotřeby domácností, čímž se snížila poptávka po zboží produkovaném podniky. Postupný prodej velkých balíků akcií velkými investory mělo za následek jednak zastavení růstu ceny akcií a její následný pokles, a jednak zde zapůsobil lavinový efekt, tedy přicházely další a další výprodeje akcií ostatních investorů. Převis poptávky se změnil na převis nabídky, což v tržním hospodářství vždy způsobí pád cen. A v tomto případě to nebyla výjimka. Co se současné krize týče, zde zapůsobilo hned několik faktorů. Jednak došlo ke zvýšení základní úrokové sazby. Což způsobilo nárůst hypotečních splátek u těch hypoték, které byly poskytnuty s pohyblivou úrokovou sazbou. Většina domácností buď navýšení splátek nebyla schopná dále hradit, a nebo reagovala na zvýšení splátek snížením spotřeby. A jednak zde zapůsobil zcela nový fenomén, čímž byla sekuritizace soukromého dluhu v podobě CDO. Ty se ze dne na den staly téměř bezcennými. V tomto případě však krize postihla celý svět, neboť většina bank, investičních společností či hedgeových fondů po celém světě držela ve svém portfoliu obrovské množství „toxických“ CDO. Vyspělé země se sice snažily napumpovat do ekonomiky velké množství peněz, ovšem nedůvěra bank poskytovat dále úvěry značně ochromila trhy. Postupem času se sice důvěra vrátila, avšak růst ekonomiky je pomalý.

Závěr Pro omezení vzniku budoucích krizí, které jak jsem výše popsal vznikaly nejdříve mohutnou úvěrovou expanzí s následnou spekulací na růst ceny některé „komodity“, je stálá aktivní činnost centrálních bank. Ty by měly sledovat ekonomický vývoj a určovat, zda-li směr, kterým se růst ekonomiky ubírá, není pouze spekulativní nafukování bubliny. Dalším, velice nebezpečným faktorem, je nadměrná koncentrace a soustřeďování přebytečného kapitálu v různých hedgeových či jiných investičních fondech, které je používají pro spekulativní účely. Zejména se jedná o spekulace na pokles či růst akcií, nebo třeba spekulace na bankrot některé země nebo společnosti. Tyto fondy jsou nebezpečné tím, že díky své silné kapitalizaci jsou schopné ovlivnit růst nebo pokles určitého segmentu ekonomiky nebo určité komodity. Důležitým faktorem je také slabá regulace těchto fondů, které nemusejí podávat podrobné informace o své činnosti a o tom, kam investují peníze klientů. Dle mého názoru bude do budoucna nutné více regulovat finanční trhy, neboť na poli finančních trhů se odehrávají obchody, které dokáží hýbat ekonomickým vývojem. 50

Vítězem těchto spekulačních obchodů jsou vždy ti nejbohatší investoři. Ozdravení ekonomiky po finančních krizích zase zaplatí vždy daňový poplatník, tedy většinou ten, kdo se takových obchodů vůbec nezúčastní. Pro zdravý a silný růst ekonomiky bez nafukování spekulačních bublin jsou důležité investice do takových segmentů ekonomik, které mají zcela prokazatelný přínos pro reálný růst. Tím přínosem myslím např. vznik nových pracovních míst, budováním něčeho „hmatatelného, něčeho na co jde šáhnout a říct, že to má nějakou reálnou, skutečnou hodnotu“. Takovým přínosem mám na mysli něco podobného jako byl např. vynález automobilu. Činnosti, který s tímto oborem přímo souvisejí, jsou zcela jasné. Jedná se především o budování silnic a dálnic, benzínových stanic, výroba náhradních dílů, atd. V tomto segmentu jdou velké investice do výzkumu a vývoje nových technologií, které se používají do automobilů, atd. V tomto segmentu jsou také zaměstnány miliony lidí. To je dle mého názoru důležité pro zdravý a hlavně reálný růst ekonomiky bez finančních krizí.

Seznam použití literatury 1.

DVOŘÁK, Pavel. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. C.H.Beck, 2005. ISBN 978-80-7400-075-1

2.

FLECKENSTEIN, A. William; SHEEHAN, Frederick. Greenspanovy bubliny. Computer Press Brno, 2009. ISBN 978-80-251-2605-9

3.

FOSTER, Jehn Bellamy; MAGDOFF Fred. Velká finanční krize, příčiny a následky. Grimmus, 2009. ISBN 978-80-902831-1-4

4.

JÍLEK, Josef. Akciové trhy a investování. GRADA Publishing, 2009. ISBN 978-80247-2963-3

5.

KRUGMAN, Paul. Návrat ekonomické krize. Vyšehrad, 2009. ISBN 978-80-7021984-3

6.

AUTHERS, John; MACKENZIE, Michael. Hospodářské noviny, 11. března 2010

7.

SOCHOR, Jan. Hospodářské noviny, 17. bžezna 2010 51

8.

Další zdroje

9.

BUŘÍNSKÁ, Barbora. iDnes.cz: Pohled do historie: jak začala velká hospodářská krize v roce 1929. Dostupný z WWW:< http://finance.idnes.cz/pohled-do-historiejak-zacala-velka-hospodarska-krize-v-roce-1929-p7g/bank.asp?c=A081022_135219_ bank_bab>.

10.

VOLEK, Stanislav. Peníze.cz: Krach na newyorské burze v roce 1929. Dostupný z WWW: < http://www.penize.cz/15133-krach-na-newyorske-burze-v-roce-1929>.

11.

LOBOTKA, Martin. Finanční noviny.cz: Škola investora: sekuritizace. Dostupný z WWW:< http://ipoint.financninoviny.cz/skola-investora-sekuritizace.html>.

12.

Oficiální webové stránky české verze otevřené encyklopedie Wikipedia. Dostupný z WWW:< http://cs.wikipedia.org/wiki/Internetov%C3%A1_hore%C4%8Dka>.

13.

Oficiální webové stránky české verze otevřené encyklopedie Wikipedia. Dostupný z WWW:< http://cs.wikipedia.org/wiki /Silicon_Valley>.

14.

Oficiální webové stránky anglické verze otevřené encyklopedie Wikipedia. Dostupný z WWW:< http://en.wikipedia.org/wiki/Dot-com_bubble >.

15.

Oficiální

webové

stránky

České

národní

banky.

Dostupný

z WWW:<

http://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/stat_mb_met/stat_mb_klasif_ uvery.html>. 16.

Oficiální

webové

stránky

Trading

Economics.

Dostupný

z WWW:<

http://www.tradingeconomics.com/Economics/GDP-Growth.aspx?Symbol=DEM>. 17.

Oficiální webové stránky Kurzy.cz. Dostupný z WWW:< http://www.kurzy.cz/makro ekonomika/hdp/>.

18.

Oficiální webové stránky ekonomického portálu Euroekonom.cz. Dostupný z WWW:< http://www.euroekonom.cz>.

19.

Oficiální

webové

stránky

burzy

NASDAQ.

Dostupný

z WWW:<

http://www.nasdaq.com>. 20.

Oficiální webové stránky Americké centrální banky. Dostupný z WWW:< http://www.federalreserveonline.org>.

52

Seznam grafů Graf 1: Vývoj indexu Nasdaq Composite............................................................................ 13 Graf 2: Vývoj základní úrokové sazby Americké centrální banky ..................................... 16 Graf 3: Vývoj zadluženosti vyjádřený v procentech HDP .................................................. 19 Graf 4: Ukazatel věřitelského rizika (podíl umořovacích splátek vůči disponibilním příjmům) .............................................................................................................................. 20 Graf 5: Základní úroková sazba Americké centrální banky v letech 2001-2008 ................ 33 Graf 6: Počet prodaných nových rodinných domů v USA .................................................. 36 Graf 7: Průměrná prodejní cena nového rodinného domu v USA ...................................... 37 Graf 8: Počet prodaných nových rodinných domů v USA za období 2001 – 2008 ............ 38 Graf 9: Doba prodeje nového rodinného domu v USA ....................................................... 38 Graf 10: Míra nezaměstnanosti v USA................................................................................ 45 Graf 11: Meziroční růst reálného HDP v USA ................................................................... 46 Graf 12: Meziroční růst reálného HDP v Německu ............................................................ 46 Graf 13: Meziroční růst reálného HDP v ČR ...................................................................... 47

53

Seznam tabulek Tabulka 1: Procentuální podíl nesplacených spotřebitelských dluhů na disponibilní příjmech (v miliardách dolarů) ............................................................................................ 20 Tabulka 2: Dluhové zatížení rodin. Podíl umořovacích splátek úvěrů vůči rodinným příjmům ............................................................................................................................... 21 Tabulka 3: Procentuální podíl zadlužených rodin, jejichž umořovací splátky přesahují 40 procent rodinných příjmů .................................................................................................... 22 Tabulka 4: Procentuální podíl zadlužených rodin, které jsou šedesát a více dní v prodlení s umořovací splátkou jakéhokoliv svého úvěru ..................................................................... 22 Tabulka 5: Hlavní hypoteční banky v USA a podíl nekvalitních hypoték v portfoliu ........ 28

54

Seznam obrázků Obrázek 1: Vývoj hypoteční úrokové sazby u hypoték v USA........................................... 35

55

Hlavní příčiny světové finanční a ekonomické krize

Recommend Documents