Bankovní institut vysoká škola Praha
Globalizace a finanční krize Diplomová práce
Bc. Daniel Korčák
duben, 2015
Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie
Globalizace a finanční krize
Diplomová práce
Autor:
Bc. Daniel Korčák Finance
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Stanislav Heczko, Ph.D.
duben, 2015
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze, dne 10.04.2015
Daniel Korčák
Poděkování Děkuji mému vedoucímu práce panu Ing. Stanislavu Heczkovi, Ph.D., za vstřícný přístup a odborné vedení při psaní této práce.
Anotace Cílem práce je shrnout a analyzovat pravděpodobné příčiny globalizace a světové finanční krize, vymezení pojmů a možných souvislostí mezi globalizací a finančními krizemi, a regionální krize konce 20. století a počátku 21. století. V práci popisuji globalizaci nejdříve jako obecný pojem, který není pouze vnímán z čistě ekonomického pohledu a posléze globalizaci z pohledu ekonomického včetně historických aspektů od vzniku, přes postupný rozvoj, po vyústění v globální ekonomickou krizi. V rámci globální ekonomické krize je rekapitulována historie ekonomických krizí od 30. let 20. století do počátku 21. století.
Klíčová slova: Globalizace, finanční krize, recese, prosperita, ekonomické nástroje
Annotation The main objective of this thesis is to summarize and analyse the probable cause of globalization and financial crises, the definitions and probable relationship between globalization and financial crises and the regional crisis of the end of the 20th century and the beginning of the 21st century. In the thesis globalization is first described as a general concept which is not viewed purely from the economic point of view, and then it is described from the economic point of view as well as the historical aspects from the beginning to the outcome of the global economic crisis. Within the global economic crisis the history of economic crises from the 30s of the 20th century to the beginning of the 21st century.
Key words: Globalization, financial crisis, recession, prosperity, economic instruments
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 8 1.
Podstata, formy, příčiny a rozměry globalizace ........................................................... 10 1.1 Vymezení pojmu globalizace a finanční krize .......................................................... 10 1.2 Úroveň / oblast / globalizace ..................................................................................... 12 1.3 Přínosy globalizace .................................................................................................... 21 1.4 Nevýhody globalizace ............................................................................................... 22 1.5 Vznik globalizace ...................................................................................................... 22 1.6 Dopady globalizace na světovou ekonomiku ............................................................ 23 1.7 Celkové hodnocení globalizace ................................................................................. 24
2.
Historie finančních krizí ................................................................................................. 26 2.1 Finanční krize 30. let 20. století ................................................................................ 26 2.2 Světová hospodářská krize ........................................................................................ 27 2.3 Finanční krize v Mexiku ............................................................................................ 29 2.4 Finanční krize Východní Evropy ............................................................................... 30 2.5 Finanční krize v Asii.................................................................................................. 31 2.6 Finanční krize v Rusku .............................................................................................. 31 2.7 Finanční krize v Brazílii ............................................................................................ 32 2.8 Finanční krize v Turecku ........................................................................................... 33 2.9 Finanční krize v Argentině ........................................................................................ 34 2.10 Obecné zhodnocení krizí konce 20. století a počátku 21. století, příčiny a následky 36
3.
Celosvětová finanční krize .............................................................................................. 37 3.1 Vznik v USA ............................................................................................................. 37 3.2 Rozšíření do celého světa .......................................................................................... 40 3.3 Důsledky .................................................................................................................... 41
4.
Situace v některých zemích Evropské unie ................................................................... 43 4.1 Velké Británie ............................................................................................................ 43 4.2 Francie ....................................................................................................................... 44 4.3 Itálie ........................................................................................................................... 44 4.4 Německo .................................................................................................................... 45 4.5 Slovensko................................................................................................................... 46 4.6 Island ......................................................................................................................... 47
4.7 Maďarsko ................................................................................................................... 48 4.8 Lotyšsko..................................................................................................................... 48 4.9 Řecko ......................................................................................................................... 49 4.10 Irsko ........................................................................................................................... 50 4.11 Japonsko .................................................................................................................... 51 5.
Finanční krize v České republice ................................................................................... 54 5.1 Vliv finanční krize na českou ekonomiku ................................................................. 58 5.2 Vliv finanční krize na realitní trh v ČR ..................................................................... 61 5.3 Vliv finanční krize na podnikatelské subjekty .......................................................... 62
6.
Spojitost globalizace a finanční krize ............................................................................ 64
7.
Závěr................................................................................................................................. 69
8.
Seznam použité literatury............................................................................................... 73
7
Úvod Cílem práce je shrnout a analyzovat pravděpodobné příčiny globalizace a světové finanční krize, vymezení pojmů a možných souvislostí mezi globalizací a finančními krizemi, a regionální krize konce 20. století a počátku 21. století. V této práci popisuji situaci ohledně globalizace od jejího vzniku, kdy je chápána ryze pozitivně s kladným dopadem na světovou ekonomiku, přes její nezvratné pohlcení ekonomiky celého světa, k faktickým následkům, které přinášejí celosvětovou finanční krizi. Přes každodenní zmiňování globalizace a finanční krize v médiích je složité stanovit dobu vzniku globalizace. Z pohledu do historie je možné konstatovat, že globalizace je stará téměř jako lidstvo samo a od počátku vzniku globalizace můžeme nyní zpětně hodnotit její vznik jako začátek budoucí finanční krize. V první části této práce popisuji pojem globalizace a finanční krize, vznik globalizace, oblasti globalizace, její přínosy a nevýhody od vlastního vzniku doposud. Další část této práce je věnována historii finančních krizí od 30. let 20. století doposud. Jsou zde zmiňovány nejpodstatnější finanční krize, které měly zásadní dopad na světovou ekonomiku. U jednotlivých finančních krizí je stručně popsán jejich vznik, průběh a dopady na ekonomiku dané země. Ve třetí kapitole popisuji celosvětovou finanční krizi od jejího vzniku v USA přes přechod do Evropy a dále i do ostatního světa. U některých nejvíce postižených zemí se zaměřuji i na tyto země, které sice nemůžeme chápat jako „úplnou samostatnou ekonomickou jednotku“, ale spíše jako ekonomickou jednotku konsolidovanou v rámci Evropské unie. I přes tento pohled však byly dopady na tyto země zásadní a nebýt právě „konsolidace“ s EU, mohly tyto země skončit státním bankrotem. Pro úplnost je dále analyzována i situace v České republice. V poslední části popisuji vztah mezi globalizací a finanční krizí a pro doplnění uvádím i v současné době aktuální finanční krizi na Ukrajině a v Rusku.
8
Při tvorbě této práce je použita metoda statické analýzy, komparace, dedukce a syntézy, ze které vychází vzájemná spojitost mezi globalizací a finanční krizí. Vliv globalizace na finanční krizi je hodnocen z historického pohledu na světovou ekonomiku. Jako prameny k této práci jsem použil odbornou literaturu a běžně přístupné zdroje informací v médiích včetně internetové sítě se zaměřením na toto téma. Jako problematické se jeví podstatné rozdíly v názorech odborníků na toto téma vycházející z hluboké znalosti problematiky globalizace a jejího chápání jako finanční krize, které jsou vázány na další souvislosti z oblasti celosvětové ekonomiky, včetně ekonomiky Evropské unie a Spojených států amerických. Asi nejvíce zásadní rozdíly názorů je možné spatřovat mezi „pro evropsky“ zaměřenými ekonomy a „EURO pesimisty“. Zda se i v této názorové oblasti projevují pouze čistě ekonomické názory, nebo jsou názory těchto ekonomů motivovány i jinak, např. politickými zájmy, nejsem schopen s určitostí stanovit.
9
1. Podstata, formy, příčiny a rozměry globalizace 1.1
Vymezení pojmu globalizace a finanční krize
Pojem globalizace je v současné době téměř každodenně zmiňován v různých oblastech našeho života. Při vyslovení tohoto slova si každý vybaví vzájemnou propojenost světa, kterou mnozí vítali s vidinou mnohem snazšího života ve světě vzájemně propojeném nejenom ekonomicky, ale i z pohledu sblížené politické a kulturní vyspělosti, kdy mnoho zemí tvoří společenství, unie a podobné celky. Takovéto zřízení je v optimálním stavu výhodné a z historického pohledu je zřejmé, že není ničím novým. Spojování starověkých kmenů, které vedly boje mezi sebou a vzájemně plenily své majetky, přinášelo relativní klid v dané oblasti a vytvářelo potenciál jak vojenské tak ekonomické síly pro ochranu země před vnějšími nepřáteli a dobývání dalších území pro rozšiřování vlivu. Vzájemné propojení světa v rozsahu, který známe dnes, je možné chápat také jako značnou závislost, která neumožňuje z důvodu politicko-ekonomického plánování soběstačnost jednotlivých zemí. Přes značné názorové rozdíly se ale stále jeví jako stav, který svou vzájemnou propojeností a sbližováním zajišťuje i přes značné ekonomické problémy, vidinu mírového soužití alespoň mezi zeměmi západního typu. Přesné vymezení pojmu globalizace je složité a může být vykládáno jako vzájemná propojenost, integrace, sbližování popř. jako vzájemnou ekonomickou závislost. Název globalizace je zaznamenán přibližně v polovině 20. století, kdy dochází k přeměnám dosavadního světa. Velké firmy vytvářejí nadnárodní korporace, které svým rozmachem opouštějí ekonomiky mateřských států a začínají působit v mnoha zemích, kde je mnohem dostupnější pracovní síla. To má za následek snižování výrobních nákladů a zvyšování zisku. Na druhé straně dochází k odlivu pracovních příležitostí v domovských státech. Zřejmě nejhmatatelnější vliv měla na globalizaci ropná krize v sedmdesátých letech, kdy dochází k útlumu hospodářského rozvoje v západních zemích. Dochází k nárůstu nezaměstnanosti, inflaci dolaru a ostatních evropských měn. Z tohoto důvodu je ustoupeno od 10
modelu národních společností k modelu bez národního omezování a umožnění volného pohybu kapitálu. Dochází tedy k rostoucí ekonomické vzájemné závislosti zemí ve světovém měřítku v důsledku rostoucího objemu a druhu přeshraničních transakcí zboží a služeb a toku mezinárodního kapitálu, jakož i rychlejšího a rozsáhlejšího šíření technologií. I v této fázi je ale globalizace stále ještě, z pohledu vidění dnešního světa, málo globalizovaná. V této fázi není ještě dostupný nepřetržitý tok informací v podobě internetu, který zásadně zrychluje přístup k informacím kdekoliv a kdykoliv téměř na celém světě. S internetem se stejně rychle rozvíjí i komunikace pomocí mobilních telefonů. Svět se stává stále rychlejší a dříve dlouhodobé procesy se zásadně zkracují. Země třetího světa otevírají své hranice investorům a pro obyvatele těchto zemí jsou „asociální a děsivé“ pracovní podmínky zárukou alespoň nějakého příjmu, který do té doby pro ně nebyl možný. Státy, které usilují o investice nadnárodních korporací, využívají i jiných stimulačních prvků v podobě vytváření bezcelních zón, daňových úlev, dotací, bezplatného převodu pozemků atd. Mnohé země přestávají chránit svůj trh a vlastní produkty. Dochází k proměně mapy globální ekonomiky z důvodu uvolnění vztahů mezi národními státy a mezi podniky. Zásadní problém ale je to, že takovéto investice sice poskytují určitá pracovní místa, ale pouze do doby, kdy je pro investora výhodné v této zemi podnikat. Pro ekonomiku méně rozvinutou, se zaměřením na poskytování výhod zahraničním investorům v podobě pobídek na investice za budování pracovních míst není tento přístup dlouhodobě výhodný. V prvé řadě nejsou zpravidla investice směřovány do výroby s požadavky na vysokou odbornost pracovníků, což znamená nižší finanční hodnocení a snižování cenové hladiny mezd v zemi. Například se jedná o oblasti zaměřené na montování, internetové obchody, sklady, popř. další výrobu s potřebou nekvalifikované nebo méně kvalifikované pracovní síly. V druhé řadě zisky nadnárodních korporací končí v lepším případě v domovských zemích, v horším případě v daňových rájích bez přínosu pro zemi, ve které probíhá vlastní výroba. Stát, kde je produkt vyráběn, má pouze možnost získat pracovní místa pro své obyvatele, 11
avšak většinou s nižší mzdou a naproti tomu nese zátěž ekologickou, infrastruktury a přihlíží „vývozu“ zisku. Mnohem výhodnější by bylo získání vlastních zdrojů z vlastní výroby s vlastním zdaněním ve své zemi. Bez zajištění dlouhodobých investic je nemožná dlouhodobá prosperita. Vývoj procesu globalizace vymezil IANA Goldin a Kenneth Reinert do tří etap. První probíhala mezi lety 1870-1914 do první světové války. Druhá etapa probíhala od roku 1945 do sedmdesátých let dvacátého století a třetí etapa od poloviny sedmdesátých let dvacátého století do současnosti. Světová finanční krize je definována jako důsledek americké hypoteční krize. V září 2008 došlo k propadu burz po celém světě a následoval bankrot největší americké spořitelny Washington Mutual. Na konci září krize postihuje i Evropu, kde Velká Británie znárodnila hypoteční banku Bradford Bingley, vlády Beneluxu financovaly banku Fortis, Německo poskytlo úvěr bance Hypo Real Estate a vláda Islandu převzala banku Glitnir. Tato fáze je však pouze začátek světové finanční krize, která svým vznikem ovlivnila světovou ekonomiku natolik, že je hmatatelná dodnes.
1.2
Úroveň / oblast / globalizace
Ekonomická Ekonomická oblast globalizace propojuje ekonomiky zemí, jejich výrobu, pohyby kapitálu a to vše ve smyslu ekonomické integrace. Extenzivní rozvoj vyspělých zemí se podílí na snižování chudoby v zemích rozvojových. Oponenti globalizace ale uvádějí, že vlivem globalizace se naopak prohlubují sociální rozdíly a má i negativní dopad na ekosystémy v rozvojových zemích. Obchodní Obchodní globalizace je úzce navázána na ekonomickou globalizaci, avšak z důvodu značného rozvoje mezinárodního obchodu bude o této oblasti, resp. úrovni globalizace pojednáno v této samostatné kapitole. Obchodní globalizace je spjata s rozvojem dopravy. 12
Nárůstem dopravní infrastruktury dochází k mnoha změnám, které umožňují v relativně krátkém čase dopravovat čerstvé zboží na velké vzdálenosti. Jako první průkopníky globalizace v obchodu je možné považovat Spojené státy, které začátkem druhé poloviny dvacátého století pronikly na evropské trhy prostřednictvím svých společností. Průnik amerického zboží na evropský trh znamenal potřebu vzájemných změn. Američtí výrobci se musí přizpůsobovat požadavkům evropských zákazníků a naopak evropští zákazníci se částečně přizpůsobují trendům americké produkce. Pohledy na tuto problematiku se však různí. Některými je chápána jako vzájemný přínos, některými je považována za negativní dopady globalizace. V každém případě je však pravdou, že stykem s jinou kulturou a jiným způsobem výroby, došlo k určitým změnám, které se z dnešního pohledu dají považovat za naprosto běžné. Od 70. let 20. století dochází k rozvoji japonské ekonomiky, která proniká se svými výrobky do celého světa. V Evropě a Spojených státech dochází k nahrazení některých domácích výrobků právě japonskými, které nahrazují kolabující průmyslová odvětví. Tyto situace se stále opakují a v posledních letech je významným prvkem Čína. Kulturní Kulturní globalizace probíhala vždy zejména ve velkých městech. Nedílnou součástí kulturní globalizace je i přistěhovalectví ať již v Evropě či v Americe. K největším projevům globalizace dochází ve vyspělých oblastech s vysokou kupní silou. V oblasti přistěhovalectví však můžeme nyní shledat i negativní následky, které jsou dány neschopností začlenění menšin do majoritní společnosti. Technická Současný proces globální transformace je podmíněn výrazným pokrokem vědy a techniky, ke kterému došlo po 2. světové válce na základě aplikace poznatků tzv. druhé vědecké revoluce - ta se nese ve znamení rozvoje teorie relativity, kvantové teorie a molekulární biologie a začíná ve 20. letech minulého (tedy dvacátého) století. Nejdříve (v 50. a 60. letech dvacátého století) přišla ke slovu třetí průmyslová (technologická) revoluce - vědeckotechnická revoluce, která přinesla rozvoj syntetické chemie, komunikační techniky (např. vynález radaru), elektroniky (konstrukce elektronkových počítačů a objev tranzistorů), jaderné energie (spuštění jaderného reaktoru) a kosmonautiky (umělé družice Země). 13
Později (od 70. let dvacátého století) se již uplatňuje čtvrtá průmyslová (technologická) revoluce - informační revoluce. Tato revoluce je spojena s hledáním nových zdrojů energie (termojaderná syntéza, sluneční či geotermální energie), nových informačních technologií (na bázi vynálezu mikroprocesoru a rozvoje internetu), nových průmyslových biotechnologií (hybridonové technologie, genové inženýrství), nových metod zpracování surovin a materiálů (kryogenní technologie, vývoj supravodivých materiálů) atd. Jedná se zkrátka o rozvoj tzv. špičkových (vysokých) technologií (high technologies), založených na vzájemném zprostředkování procesů probíhajících ve vnitřních strukturách hmoty. Zmíněný technický rozvoj vedl k vytvoření technických prostředků pro stlačení času a prostoru, které je tak charakteristické pro globalizaci. Zrychlení komunikace umožňuje současně vytvářet nové nadnárodní globalizované sociální prostory (globální podnikové sítě, instituce globálního řízení, nadnárodní integrační seskupení atd.). Na bázi špičkových technologií se rodí nový výrobní (informační) styl a nový produkční (transnacionální či globální) řád. Nový typ technologií - informační typ technologie - tak vytváří vhodnou materiální základnu pro zrod globální občanské společnosti (informační společnosti či znalostní společnosti). Pokrok vědy a techniky tedy postupně vede k transformaci celé společnosti: vědecké revoluce (invence) ústí do technických revolucí (inovace), ty vedou k revolucím v řízení a ke změnám v ekonomice, ekonomické změny vedou následně ke změnám v sociálních vztazích a proud změn pak vrcholí politickými změnami. K této transformaci nyní dochází v globálním měřítku, a tak současná globalizace je úzce spojena s technickými a technologickými změnami a jejich vlivem na ekonomiku a společnost. Již J. A. Schumpeter a N. D. Kondratěv poukazovali na to, že technický pokrok a inovační aktivita mají cyklický charakter, a tak podmiňují dlouhé vlny ekonomické aktivity (čili dlouhodobé Kondratěvovy cykly). Tyto vlny lze ovšem chápat šířeji jako relativně pravidelné, opakovatelné, periodické výkyvy či kolísání celkové společenské aktivity cyklického charakteru. To umožňuje zajímavé zasazení probíhající globalizaci do kontextu sledu dlouhých vln. Připomeňme si jen, že dlouhé vlny lze ve dvoufázovém schématu (s fází dlouhodobé expanze, resp. deprese zhruba stejných délek) datovat přibližně takto: I. dlouhá vlna 1780/90 - 1844/51 (s horním bodem obratu 1810/17), II. dlouhá vlna 1844/51 - 1880/96 (s obratem 1870/76), III. dlouhá vlna 1880/96 - 1934/45 (s obratem 1914/17), IV. dlouhá vlna 14
1939/45 - původně kolem roku 2000 (s horním bodem obratu 1965/70). Již delší dobu jsou aktuální úvahy o možném nástupu V. dlouhé vlny s původně predikovaným vrcholem 2020/30. Na tomto pozadí dlouhých vln lze např. nahlížet globalizaci jako na třetí etapu ve vývoji průmyslového kapitalismu - po předmonopolním a monopolním stádiu, s politickou nadstavbou ultraimperialismu. Nástup globalizace koreluje s racionalizační fází v rámci sestupu IV. dlouhé vlny (zahájenou v období let 1965/70) s jistou analogií se sestupnou fází II. dlouhé vlny (přibližně 1870 - 1896), kdy zesílily procesy monopolizace, koncentrace a centralizace. Následující nastartování III. dlouhé vlny se však omezovalo na několik nejvyspělejších zemí - je otázkou, zda u V. vlny již nemusí nutně jednat o procesy v globálním měřítku. Další analogie lze nalézt mezi sestupem III. vlny (20. a 30. léta 20. století) a vývojem 70. a 80. let téhož století, v duchu - tehdy nekonzervativních - snah naakumulovat prostředky a všestranně „vyčistit historický terén” pro masovou aplikaci nových technik a technologií (např. informačních). Nicméně je zde na místě apelovat na obezřetnost při těchto úvahách, a to s vědomím, že tradiční industriální schémata se v nových (postmoderních či postindustriálních) podmínkách již nemusí naplňovat. Tím se již dostáváme příliš daleko a je na čase se vrátit k hospodářskému rozměru globalizace, tedy k ekonomické globalizaci. Sociální Hlavním rysem sociální globalizace je formování nadnárodních sociálních prostorů lidských činností. Komunikace informací v současné době již přesahuje prostorovou a časovou dimenzi společností národních států a vznikají nadnárodní prostory. Tyto nadnárodní prostory nastupují na místo moderních sociálních systémů, které se kryjí s klasickým moderním teritoriálním státem. Zatím však jsou nadnárodní prostory tvořeny hlavně často nepřehlednými sítěmi sociálních směn věcí, symbolů, myšlenek, poznatků a lidí (nadnárodní síťové podniky, sítě nevládních organizací, hnutí, skupin zájmu i nátlaku, televizualizované sítě - telematické prostory, kyberprostorové toky informací atd.). V tomto smyslu globalizace je vlastně procesem vytváření síťové společnosti. Ovšem síťová organizace vztahů způsobuje, že vztahy a organizace se stávají nejen pružnějšími než v minulosti, ale také nestálejšími. Jejich proměnlivost až těkavost přirozeně působí na prostředí národních společností a na sociální prostory každodenního jednání většiny 15
obyvatel - často tak, že rostoucí flexibilizace vyvolává pocity nejistoty, nedůvěry a ohrožení budoucnosti. Jde o jevy tzv. rizikové společnosti. Tyto specifické dopady globalizace zesilují pocity krize sociálních institucí a nedostatku důvěry v sociálních vztazích (nedůvěra občanů k vládám, politikům, zaměstnavatelům, smluvním partnerům, odborníkům, médiím atd.). I Dalším negativním rysem nadnárodních a globalizovaných prostorů je to, že nejen propojují dříve relativně izolované skupiny a společnosti, nýbrž také tyto společnosti a skupiny v mnoha aspektech znovu rozdělují a segmentují mezi sebou i uvnitř nebo napříč. A tak mezi velmi
závažné
sociální
důsledky
globalizace
patří
nárůst
sociálních
nerovností,
nezaměstnanosti, kriminality, pirátství, etnických konfliktů, zrychlení rozkladu rodiny atd. To vede k oslabování sociální soudržnosti a lidské solidarity, k chudnutí, marginalizaci nebo nedobrovolnému vyloučení celých sociálních skupin či vrstev obyvatelstva. Zvláště těm, kdo jsou méně mocní, hrozí jejich vyloučení, chudoba, ztráta ekonomických práv, ekologická degradace a rozšíření násilí. Globalizace v sociální oblasti tak doprovází řada negativních jevů v podobě polarizace společnosti, zániku středních vrstev, extrémní koncentraci moci v rukou korporací, úbytku moci jednotlivce, sestupu náboženství či nárůstu radikalismu. Tyto sociální skutečnosti samozřejmě se nemohou neodrazit v politické oblasti. Náboženská Náboženská globalizace je navázána na transformaci všech světových náboženství a jejich snahou o přiblížení se lidem. Z jedné strany dochází k částečnému uvolnění zažitých pravidel, např. pohled na používání antikoncepce, z druhé strany může naopak docházet k radikalizaci a zneužívání náboženství k manipulaci s obyvateli z nejchudších zemí světa a páchání teroristických zločinů pod záminkou víry. Tento způsob pak vyvolává negativní nálady vůči věřícím dané víry obecně. Jediným způsobem k zabránění těmto jevům je pravděpodobně vlastní aktivita věřících k potlačení těchto extrémů. Politická Politická globalizace má za následek pokles významu jednotlivých států. Státy se stávají součástí mezinárodních integrací. Více moci se dostává do rukou nadnárodních korporací a na
I
Heczko, Sirůček EM č. 4/2006
16
ústupu je samostatnost a vliv samospráv. Nadnárodní koncerny mají zřejmě dostatek politického vlivu, aby byly schopny prosazovat své zájmy prostřednictvím politických kruhů mezinárodních integrací. Moc politiků je menší než moc byznysmenů. To má za následek prosazování pravidel vyhovujících velkým korporacím. Neochota politiků čelit tlakům velkých společností může být záměrná (korupce) nebo nucená z obav nástupu nestability např. bankovního sektoru. V současné době je hodně diskutovaná otázka dluhové krize Řecka. Tlak Německa a ostatních států EU na dodržování a zavádění dalších úsporných opatření je některými ekonomy považován za správný přístup k vynucení dodržování pravidel. Tento způsob má zabránit lavině dalších „bankrotů“ členských zemí EU, které by mohly nabýt dojmu, že v případě finančních potíží jim budou dluhy odpuštěny. Jiní ekonomové vidí snahu Německa jako jasný důkaz tlaku nadnárodních bankovních a finančních korporací o navrácení svých investic včetně úroků. Tyto snahy pak vlivem své moci prosazují velké společnosti prostřednictvím politiků. Politická globalizace oslabila politickou moc a z politických představitelů udělala vykonavatele zájmů nadnárodních korporací. Tímto způsobem mohlo docházet i k prosazování ekonomických zájmů korporací v zemích jako jsou Irák, Libye, Afghánistán a další. Pod politickou záminkou „vývozu demokracie“ došlo k totální destabilizaci regionů a ohrožení nejenom okolních zemí. Některé prameny uvádějí, že podle tvrzení obyvatel výše uvedených zemí byl život pod vlivem diktátora mnohem lepší než nyní po neúspěšném exportu demokracie. Země byly bezpečné, se zdravotní péčí a vzděláním dostupným téměř všem. Nyní v zemích vládne několik teroristických skupin a zbytek světa je zaplavován uprchlíky, se kterými si neví rady. Datovaní a etapizace globalizace V diskusích nelze opomenout otázku, kdy globalizace (G) vůbec začíná. Existuje však řada různých odpovědí, závisejících na tom, co za globalizaci vlastně považujeme. Máme-li různá pojetí G, která zdůrazňují její rozdílné rozměry - nutně se musí vyskytovat odlišné časování i etapizace. Pokud je G spojována primárně s politickou či kulturní nadstavbou (ve smyslu procesů internacionalizace kultury a hodnot), hovoří se o jejím počátku již v antice, kdy řecká kultura a římská vojenská a politická moc ovládly téměř celý tehdy známý civilizovaný svět. Vyskytují se ovšem i názory, že o určité G lze hovořit již od samotných počátků existence člověka, přetvářejícího svými aktivitami okolní svět apod.
17
Pokud G vážeme na ekonomiku (jako procesy internacionalizace či ekonomické integrace), její počátek lze vztahovat k 16. - 17. století. Tehdejší objevitelské cesty apod. daly vzniknout globálnímu koloniálnímu systému, zahrnujícímu většinu planety. V 18. století dochází k první průmyslové revoluci, která podnítila modernizaci infrastruktury (železnice, silnice, průplavy) a výroby. Léta 1870 - 1913 byla charakteristická absencí jakýchkoliv omezení na pohyb zboží, kapitálu nebo pracovních sil, zásahy státu byly redukovány na minimum. V této fázi G byla hlavním hráčem, určujícím pravidla evropské společnosti, Velká Británie. V dalším období se ekonomická moc přesunula do USA, jejichž vliv výrazně vzrostl zejména po pádu reálného socialismu a celosvětovém triumfu kapitalismu v 90. letech. Ekonomické teorie umožňují zobecnit konkrétní historický vývoj procesů ekonomické integrace na sled tří základních etap: internacionalizace (spojenou hlavně s rozvojem exportu a volného obchodu), transnacionality (spojenou zejména s vývozem kapitálu a přeshraničními investicemi) a etapu vlastní soudobé G (spojenou s formováním celosvětových výrobních a informačních sítí). Pokud za základní ukazatel G přijmeme podíl zahraničního obchodu na světové výrobě, lze současnou G chápat jako „druhou vlnu“ (maxima 16 % z roku 1880 bylo dosaženo po devadesátiletém „dolíku“, se světovými válkami a velkou krizí, v roce 1970), včetně aktuálních úvah o dalším možném „dolíku“ G. Někteří zdůrazňují, že v posledních třech dekádách G akceleruje a dostává se do kvalitativně nové fáze, přinášející (vedle tradičních pozitivních efektů) i efekty prohlubující klíčové ekonomické i politické problémy. Právě dramatická akcelerace G, resp. její kvalitativně vyšší fáze je příčinou, proč teprve až dnes jde o jedno z nejfrekventovanějších témat, a to nejenom v odborných časopisech. Připomeňme výše zmíněné odlišení G jako „stádia historické evoluce lidstva“ od „politického projektu řídícího svět“, kdy však ve smyslu politické G se již nejedná o postupně se vyvíjející spontánní procesy, a kdy nejenom marxisté považují termín politická G za „...galantní slovo proimperialismus…“. Současná fáze G je charakterizována zostřujícími konflikty mezi čtyřmi hlavními aktéry (nadnárodní společnosti; země, sklízející z G hlavní díl; světové instituce typu MMF či WTO a zaostávající země v opozici); stále častěji a naléhavěji zaznívá volání po kontrole či přímo zkrocení G. O. Turek zde zdůrazňuje: „ ...máme-li postihnout podstatu současné fáze globalizace, musíme poznávat vzorce chování každého ze čtyř aktérů, jejich společné či konfliktní zájmy a vzájemné interakce. Tam se odehrává ono drama. To, co ukazují statistická čísla, je spíše kulisa, záležitost scénografie“.
18
G je mnohoúrovňový proces, kdy mnozí za dominantní považují právě ekonomickou dimenzi. V kontextu analýzy kořenů a vývoje soudobých procesů G v evropské společnosti se lze setkat taktéž s následujícím členěním. První vlna G zahrnuje období 1870 - 1914, kdy počátek procesů vedoucích k dnešní podobě G je vztahován cca k polovině 19. století a dochází zde k rychlému růstu globální ekonomiky, včetně prudké akcelerace růstu vyznačujícího se udržitelností. Následuje meziválečné období 1914 - 1945 s četnými problémy, příklonem k nacionalismu a protekcionismu apod. Druhá vlna G je datována 1954 - 1980 a je charakterizována podporou mezinárodní ekonomické integrace (včetně vzniku organizací typu OSN, IMF, WG či GATT), odstraňováním meziválečných bariér, urychlením technologického pokroku, liberalizací mezinárodního obchodu (v rovině zemí i komodit) či rychlou poválečnou expanzí. Evropská společnost zažila po II. Světové válce období nebývalé prosperity, která však nebyla univerzální - období je úspěšné pro vyspělé tržní ekonomiky, ale nikoli pro země rozvojové. Současná vlna G (1980 - 2005) se liší novými trhy (bankovnictví, pojištění, doprava aj. s globálním propojením, globálními spotřebitelskými trhy s globálními značkami aj.), novými nástroji (internet, mobilní telefony, sítě médií), novými aktéry (WTO, transnacionální korporace, sítě NGO, bloky typu EU, NAFTA, G7 aj.), novými pravidly a normami (s důrazem na tržní principy, deregulaci a privatizaci, globální konvence, široké přijímání demokracie, tzv. lidských práv s donucovacími mechanizmy atd.). Zdůrazňovány jsou dvě výrazné tendence pozorovatelné ve vývoji evropské společnosti již více než 150 let, doprovázející procesy G. První je spojována s procesy koncentrace a centralizace výroby, jádrem druhé je proces transnacionalizace. Zajímavé závěry zde může přinést komparace s naznačenou optikou inovačních dlouhých vln. I další příspěvky upozorňují na poslední vlnu rychlé G od 80. let, spojenou s pádem východního bloku a návratem k ideám laisses-faire, včetně probíhající deregulace a liberalizace uvnitř Evropské unie, např. v oblastech zásobování elektřinou, plynem či bankovních služeb. Vše v zájmu a pod kontrolou velkých korporací - včetně další vlny slučování firem, zřejmě největší od konce „bubliny“ internetových firem před rokem 2000. Toto s sebou nese i volání po obnově ekonomického nacionalismu, resp. konkrétní činy tohoto patriotismu, dnes především v podobě podpory národních firem. Neomerkantilistický duch podle liberálních kritiků navrací ekonomické myšlení i praxi až kamsi do 17. století, jiní zde však posměšně glosují, že každý přece ví, že „správné“ je až 18. století - se svou „neviditelnou rukou“.
19
Důležité závěry přináší spojení G především s technologickými změnami a jejich následným vlivem na ekonomiku a společenskou nadstavbu. V „technickém“ pohledu, blízkém marxistickým přístupům, G figuruje jako forma rozvoje výrobních sil, silně vázaná na nové komunikační a informační technologie. Proto se její počátky často vztahují k 80. letům 20. století. Vyskytuje se i jiná datování, cca od 60. let 20. století, kdy jsou vyzdvihovány aplikace nových technologií spojených se vzestupnou fází (40. a 50. léta) IV. dlouhé vlny, nastartované II. světovou válkou. O G vývoje mnozí hovoří právě již od 60. let, kdy společenské rozpory definitivně ztrácejí lokální charakter. Rozdíly zde plynou z toho, zda nástup G spojujeme s přínosy vědeckotechnické či informační revoluce. Dodejme, že v 70. letech se rozšiřuje pojem globální problémy (týkajících se celého „globu“, vyžadujících celoplanetární řešení např. ve Zprávách Římského klubu), a že vlna častého používání termínu G počíná v 90. letech. Vedle naznačených přístupů existují i další (často kombinující různé pohledy či roviny G) - někdo např. uvádí, že koncepce G vznikla, když USA začaly být závislé na cizí ropě a plně se rozvinula po pádu sovětského impéria; v éře G již není nutné s válečnými náklady obsazovat cizí území a čerpat zdroje, ale stačí celému světu vnutit pravidla volného toku zboží a kapitálu a využít pro vlastní bohatnutí počáteční výhodné technologické, mocenské, kulturní aj. pozice. Se zajímavým pohledem přichází J. Keller, podle něhož je G někdy mylně datována příliš brzy (antika, 19. století), jindy příliš pozdě. Ve skutečnosti je nutno odlišovat dvě fáze G. První začíná po II. světové válce a v 50. a 60. letech probíhá v režii západních států, včetně tzv. rozvojové pomoci třetímu světu, kterou si západ řešil vlastní problémy. Vyspělé země se orientují na vývoz zboží a dovoz surovin, což jim zajišťovalo vysokou zaměstnanost a umožnilo i financování sociálního státu. V zemích rozvojových přitom došlo k rozbití primární sociability (společenskosti založené na funkcích rodin, rodů či kmenů). Druhá fáze G začíná po roce 1970 a v 70. a 90. letech probíhá již pod taktovkou nadnárodních korporací, často i proti vlastním státům západu. Znefunkčněna je pod tlaky korporací ve vyspělých zemích taktéž druhotná sociabilita (založená na pojištění a pomoci mezi vzájemně sobě neznámými členy společnosti). Na sekundární sociabilitu a výdobytky sociálního státu nemohou dosáhnout ani země rozvojové a obdobný scénář probíhá i v zemích bývalého východního bloku – socialismem vytvořená druhotná sociabilita je rozbíjena a také zde pronikavě klesá kontrola státu nad ekonomikou země. Ekonomický vývoj působí proti sociálnímu státu, korporace praktikují přesuny výroby do třetích zemí (s nízkými mzdami), dožadují se dotací, daňových prázdnin a dalších úlev - postupně soukromý zájem pohlcuje 20
sektor veřejný. Vývoj ve druhé etapě G dovoluje formulovat tři možné cesty směřování: 1) návrat k etatistickému modelu; 2) pokračující kolonizaci veřejného sektoru soukromým zájmem korporací s následnou refeudalizací společnosti a rostoucím vlivem mafiánských struktur; 3) spojení těch, kdož sdílejí společnou nejistotu, spojenou s neoliberální formou G. Nejenom J. Keller varuje před nebezpečím opaku standardně chápané totality – před aktuální hrozbou ovládnutí veřejného sektoru soukromými zájmy. Svět sice nedospěl k orwellovské hrozbě, že soukromí bude pohlceno veřejnou mocí, ale hrozí a již nastává pravý opak, kdy nadnárodní korporace přejímají režii nové fáze G. Jedinec je vystavován stále větším celospolečenským tlakům a ohrožením, ale je stále více masírován a přesvědčován, že těmto musí čelit pouze vlastními silami, individuálně. Stát, jako zbytek veřejné moci, zůstává zárukou obrany proti těmto tlakům, včetně „diktování nejistoty“ – i z hlediska zachování individuálních svobod je zde nutné bojovat za zachování a posílení veřejného sektoru. Kolonizace veřejného soukromým zájmem (privatizace policie, soudů aj.) i další rozdrobení veřejné moci v duchu scénářů refeudalizace se stává reálnou hrozbou. Keller (s odkazy na R. Kurze) připomíná, že reálný socialismus neodstranil zbožní výrobu, pouze ji, ve snaze dostihnut kapitalistické státy, podřídil politickým rozhodnutím či predikuje, že prosperitu západu nelze dohnat a po kolapsu východu a jihu čeká kolaps i západ, který se stane obětí „vlastního úspěchu“. Pro kapitalismus je již nyní mnoho lidí absolutně nepotřebných - nejen coby nositelů abstraktní práce, ale i z hlediska kupní síly, která bude dále klesat spolu se sociálními jistotami a zbožní výroba (založená na konkurenci) bude upadat do ještě hlubší krize. Přístup Kellera potvrzuje, že hodnocení probíhajících procesů a perspektiv G může být velmi odlišné v důsledku rozdílného sociálního postavení jednotlivých aktérů.II
1.3
Přínosy globalizace
Jako hlavní přínosy globalizace můžeme označit snižování nákladů výroby a tím i prodejních cen, vznik nových pracovních příležitostí, dostupnost informací, rychlost komunikace a snazší a rychlejší cestování.
II
Sirůček, P, Heczko S. Globalizace- vybrané teoretické aspekty
21
1.4
Nevýhody globalizace
Jako hlavní nevýhodu globalizace je možné považovat hlavně vzájemnou ekonomickou provázanost, která v případě ekonomické nestability v krátké době prostoupí téměř celou světovou ekonomiku. Další problém, který je stále více aktuální, je migrace obyvatel z chudších zemí světa do zemí vyspělejších, kde po nezdařené integraci do majoritní společnosti dochází často k sociálním nepokojům.
1.5
Vznik globalizace
Vznik globalizace není nikde přesně datován, ale je pravděpodobné, že první náznaky globalizace budou téměř stejně staré jako samo lidstvo. Někteří odborníci uvádějí, že počátkem globalizace bylo až objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem, jiní, že pokud chápeme globalizaci nejen v oblasti obchodní, ale i kulturní a politické, provází člověka od jeho prvopočátku. Nejedná se sice o globalizaci v pravém smyslu slova tak, jak ji vnímáme dnes, ale už v době prvobytně pospolné společnosti dochází ke spojování rodin pravěkých sběračů a později lovců do tlup, které poskytovaly společnou ochranu před nebezpečím v podobě divokých zvířat, pomoc při poranění a lepší možnosti při obstarávání potravy při lovu. Ve starověku dochází ke spojování znepřátelených kmenů, poté i národů a vznikají první velké armády, např. Mongolsko, které na svou dobu ohromují své nepřátele do té doby neobyčejnou úderností, počtem a vyspělostí svých bojových technik a technologickým pokrokem. Velká armáda umožňovala ovládnutí velkého prostoru a vybudování říší, které nad ostatní vyčnívaly jak ekonomickou, kulturní, technickou, tak i sociální vyspělostí. Ve vyspělých zemích byla vyspělá kulturní centra, ve kterých se shromažďovali významní představitelé mnoha oblastí od vědy po kulturu a ekonomiku. Obecně tedy je možné globalizaci považovat za přirozený prvek daný člověku jeho přirozenou potřebou sociálního soužití ve vzájemně utvářených společenstvech. Jaká míra globalizace je však bodem zlomu mezi prospěchem a úpadkem asi ukáže až několik dalších let, možná desetiletí. Z ekonomicko-technického pohledu dnešního světa je jako počátek globalizace zmiňována doba od poválečných let po druhé světové válce. V této době došlo k významnému pokroku v oblasti vědy, techniky a výroby. Nové technologie podpořily růst a kladně se promítly do 22
oblasti zaměstnanosti. Rozvoji také hodně pomohla příznivá cena ropy a nestálo tedy nic v cestě k „lepší ekonomice“. Svět byl poučen z krize ve třicátých letech a následnou druhou světovou válkou a do ekonomiky zasahovaly státy, které podporovaly vysokou zaměstnanost. Poté však dochází v sedmdesátých letech dvacátého století ke změně, která již navozuje začátek globalizace, jakou známe dnes. Dochází k růstu cen ropy a nadnárodní společnosti „kolonizují“ svět.
1.6
Dopady globalizace na světovou ekonomiku
Dopady globalizace na světovou ekonomiku jsou dány zejména vysokou mírou ekonomické provázanosti států. Z důvodu nadměrné závislosti jednotlivých států, která narostla do rozměrů, které v současné době mnozí ekonomové vyhodnocují jako neúměrnou, došlo k rozšíření finanční krize z USA do celého světa. Důvody můžeme hledat jak nikým nekontrolovaný rozvoj globalizace vedeným nadnárodními společnostmi za účelem maximalizace zisku, tak selháním jednotlivých států, popřípadě Světové banky či MMF, které neučinily nic, coby zabránilo problémům, se kterými se v posledních letech potýká celý svět. Přitom bylo možné tyto problémy předpokládat. Sice někteří ekonomové tvrdí, že je možné setrvat v neomezeném růstu, avšak realita je jiná. Jako jeden z hlavních problémů dopadů globalizace na světovou ekonomiku je možné považovat spekulace v rozsahu známém z období před krizí. Z důvodu vysokého rozsahu tohoto spekulativního trhu, který je zajištěn velmi vysokým, ale velmi nepřehledným kapitálem, se kterým spekulativní obchodníci obchodují téměř ve všech komoditách bez ohledu na jakoukoliv specializaci. Podle některých pramenů byl tento spekulativní trh plně odtržen od reality, objem kapitálu byl vyšší než reálný trh a spekulativní obchodníci převzali model chování stáda. Podle signálu jednoho či dvou významných obchodníků reagovali a následně kopírovali obchodní aktivity hlavních aktérů. Z důvodu velkého objemu disponibilního kapitálu bylo několik velkých spekulantů schopno vytvořit podmínky pro trh, které potřebovali namísto toho, aby vyhodnocovali možná rizika. Těmito spekulacemi došlo k deformaci cen a vystavení celé ekonomiky velkému riziku. Trade and Development Report z roku 2007 uvádí, že „Globální nerovnováhy“ se staly hlavním systémovým rizikem globální ekonomiky. Mohou mít nepříznivý vliv, jak v krátkém, 23
tak v dlouhém období, na deficitní i přebytkové země kvůli možným ničivým efektům náhlého přizpůsobení. Jako hlavní dopad globalizace je možné označit deficitní stav běžného účtu, jak v USA, tak v mnoha dalších zemích. Na druhé straně byly donedávna země s přebytkem, mezi kterými byla Čína, Japonsko, Saudská Arábie a Rusko, kterým ale v současné době zmítá rozsáhlá krize. Dopady globalizace na světovou ekonomiku se projevují také ve sféře mezilidských vztahů, kde dochází ke konfliktům zájmů v oblasti ekonomické, prohlubují se rozdíly mezi bohatými a chudými, kdy bohatých je stále méně a jsou stále bohatší a chudých je stále více a jejich chudoba se prohlubuje. To může vyústit v nepokoje sociálního typu ať už národního významu, popř. mezinárodního významu. Další oblast, kterou postihuje globalizace, je ekosystém, kde neúměrné využívání přírodního bohatství znamená vyčerpání přírodních surovin, poškozování přírody, vyhynutí některých druhů zvířat a rostlin, globální oteplování, klimatické změny a hrozba katastrof. V souvislosti s výše uvedenou problematikou navázanou na ekosystémy je potřeba ještě dodat, že dalším dopadem globalizace na světovou ekonomiku je i nárůst lidské populace. Zvětšující se množství obyvatel znamená zvýšenou poptávku při nedostatku vody a potravin (rozvojové země) a experimentování s genetikou zemědělských plodin za účelem vyšlechtění ,,super plodiny“, která není náročná na klima a přináší vysokou užitkovost.
1.7
Celkové hodnocení globalizace
Globalizace přináší jako mnohé jevy kladné i záporné věci. Je složité všechny aspekty řádně a nepodjatě analyzovat a srozumitelně definovat. Globalizace přinesla velké možnosti v oblasti výroby, nabídky, vědy, výzkumu a dalších mnohých odvětví. Dala lidem práci tam, kde do té doby živořili, zlevnila některé výrobky a služby, přinesla nové komunikační technologie. Schopným a bohatým otevřela svět, kdo má schopnosti, peníze, nejlépe obojí, má téměř neomezené možnosti ve výběru zboží, služeb a podnikání. Na 24
druhé straně mnohým lidem přinesla nutnost přijmout ekonomický diktát provázané ekonomiky, mzdu nadnárodních společností, výrobky nadnárodních společností bez národní identity a nejistotu v podobě zvýšené migrace osob. Globalizace také znamená nejistou ekonomickou situaci, která je náchylná k výkyvům, které jak dnes již víme, mohou trvat i desetiletí a bez řešení se mohou proměnit v dluhovou spirálu. Podle některých pramenů v současné době neexistuje žádné dobré řešení světové finanční krize, ke které v největší míře přispěla globalizace. A každé řešení je špatné, jen je potřeba nalézt to nejméně špatné a nejméně bolestivé.
25
2. Historie finančních krizí 2.1
Finanční krize 30. let 20. století
Slovo krize vyjadřuje obrat ve vývoji, nebezpečný stav vývoje, těžkou svízelnou situaci, potíž, zmatek. Finanční krize vznikají v důsledku provázanosti ekonomiky. Finanční krize se rozdělují na dluhovou, měnovou nebo bankovní. Dluhová krize se projevuje neschopností plnit své závazky vůči dalším zemím nebo institucím. Zadlužené státy, které nejsou schopny plnit své závazky, se dále zadlužují např. u Mezinárodního měnového fondu. Podle některých ekonomů současný stav zadlužení některých zemí je tak vysoký, že schopnost splnit své závazky je zcela nereálná a situace by měla být vyřešena jiným způsobem. Měnová krize se projevuje nestabilitou domácí měny. V současné době Rusko, kde došlo v posledních dnech k velmi vysokému propadu rublu. Investoři začínají skupovat zahraniční měny, obyvatelstvo nakupuje překotně zboží se snahou zbavit se upadající měny a tento stav měnovou krizi ještě zhoršuje. Bankovní krize je charakterizována jako stav, kdy banky nejsou ochotny půjčovat peníze. U všech těchto typů krizí je velmi nebezpečným faktorem panika, kdy dochází k masivnímu odlivu kapitálu ze země, kde se krize začne projevovat. Banky mohou ve snaze zabránit odlivu kapitálu zvýšit úrokové sazby, ale ani to není zárukou. Dále může dojít k záměrnému oslabení měny ze strany banky, ale tento krok může vyústit ve výrazný pokles kurzu. V případě problému mají postižené země možnost se obrátit na Mezinárodní měnový fond, který může poskytnout potřebným zemím půjčku, ale tyto musejí přistoupit na stabilizační programy, které mohou být politicky těžko prosaditelné. Pokud by se státy, jejich banky a vlády, nadnárodní společnosti a mezinárodní instituce chovaly zodpovědně, nedocházelo by k takovým krizím, kterými jsme dnes, resp. v tomto a minulém století svědky. Je jisté, že řízení takto konsolidované ekonomiky je velmi složité. Jako možné, avšak tragické, řešení by mohlo být i vyústění v radikalizací zjednodušeného celého systému tak, jak tomu bylo ve třicátých letech v Německu.
26
2.2
Světová hospodářská krize
Světovou hospodářskou krizi 30. let 20. století je možné chápat jako krizi finanční. Započala v USA velkým propadem akcií na burze ve Spojených státech, po kterém nastal propad ekonomiky v roce 1929. Z důvodu tohoto kolapsu se v celém světě propadly ekonomiky. V důsledku této krize došlo mnoho lidí k přesvědčení, že nastal konec kapitalismu a nyní je správná doba pro nastolení socialismu, protože v SSSR neměla tato krize takové důsledky jako ve zbylých zemích. Převládal názor, že vinu za velkou depresi ekonomiky nese demokracie. Často se také objevují názory, že velká hospodářská krize byla spouštěcím mechanismem k nastolení fašismu v Německu a rozpoutání druhé světové války. Vše mělo pravděpodobně začátek po skončení první světové války, která finančně velmi zatížila všechny zainteresované země, které byly z důvodu obrovských nákladů na zbrojení významně zadlužené. Situace v Německu byla ztížena ještě tím, že Německo bylo vázáno povinností z Versailleské smlouvy. Podle té činil celkový objem, který mělo Německo v rámci reparací zaplatit, 33 miliard dolarů. Tato částka byla přibližně 32 % HDP USA v roce 1929. Z důvodu narůstající inflace v celosvětovém měřítku, docházelo k dalšímu zadlužování států. I přesto, že některé země pozvolna opouštěly válečný systém přídělu potravin a potřeb nezbytných pro život, zadlužování dále pokračovalo a poválečný optimismus vyprchával. Obdobným problémem bylo i zavádění průmyslu ve městech, kde prudce narůstal počet obyvatel na úkor vylidňování venkova. Situace v USA byla lepší z toho důvodu, že na jejich území neprobíhaly boje první světové války. Ekonomika USA tedy posilovala, byl zrušen systém krytí měny zlatem a na burze se realizovaly obchody na úvěr. Skutečná hodnota akcií byla nižší než vykazovaná, podle které se ceny firem dostávaly do čísel zcela utržené od reality. Po dosažení vrcholu cen akcií v první polovině 20. let dvacátého století začaly jejich ceny klesat. Tento trend měl setrvalý ráz a u investorů došlo k pozvolnému nárůstu paniky. Své akce začali prodávat a tím se jejich cena nadále snižovala. Nabídku silně přesahovala 27
poptávka a ceny padaly strmě dolů. Zejména u slabších investorů se panika projevila dříve a jejich potřeba zbavit se akcií za každou cenu vzhledem k množství akcií, které drželi, měla velký dopad na celkový propad ceny. 25. října 1929 newyorská burza zkrachovala a tento krach navazuje krach dalších burz v USA. Den 25. října 1929 je považován za počátek velké krize a nazývá se černý pátek. Následoval krach firem, které nebyly dostatečně silné, lidé přicházeli o práci a jejich snaha o přístup k hotovosti v bankách, měla za následek prohloubení již tak děsivé krize. Důvodem byla situace v bankách, které neměly dostatek finančních prostředků a dostávaly se do platební neschopnosti, která vyvolala následné bankroty. V obtížné situaci lidí, kteří přišli o své úspory a neměli dostatek prostředků na nákup základních potřeb, došlo k útlumu výroby. Firmy, které do té doby přežívaly a měly možnost svou výrobu financovat, byly nuceny výrobu zastavit a to proto, že neměly své výrobky komu prodat a v důsledku toho neměly dostatek prostředků na další provoz. Zvyšovala se nezaměstnanost a stále nikdo z odborných kruhů nevěděl, jakým způsobem zasáhnout, aby se zabránilo takto masivní krizi, kterou do té doby moderní doba neznala. Vlivem nezaměstnanosti docházelo k sociálním nepokojům a prohlubovala se skepse k politickému zřízení a politickým autoritám. V Německu této situace využil Adolf Hitler a svou rétorikou o zajištění práce pro všechny a vybudování silné a prosperující ekonomiky, zaujal davy. V USA byl zvolen systém asanace politiky prostřednictvím řízené ekonomiky přes hlavní centrální banku a investice státu do důležitých zakázek pro ozdravení ekonomiky. V Německu znamenala hlavní zakázku připravovaná válka, která svou finanční náročností hrazenou státem zajistila práci mnoha lidem. Z hrozby Německa nastalo zbrojení v mnoha dalších zemích, které své výdaje na možnou válku financovaly ze svých rozpočtů, a tím se ekonomika postižená krizí pozvolna oživovala. Krize poznamenala životy lidí ve všech zemích. V Německu byla krize využita ve prospěch nacionalizmu. Masivní investice do zbrojení a výstavby dálnic stály ekonomiku tolik, že koncem třicátých let hrozil Německu státní bankrot, kterému Hitler zabránil rozpoutáním druhé světové války. V USA, stejně jako v ostatních zemích postižených krizí, byl nedostatek potravin. Investice do výstavby se zastavily, výroba běžela v minimální míře, stát neměl z čeho financovat své 28
úřady včetně mezd zaměstnanců. Byl zaveden směnný obchod, docházelo ke směně zboží za zboží nebo služby. Velká Británie nebyla vystavena takovému intenzivnímu dopadu, jako např. USA a to z toho důvodu, že měla možnost obchodovat se svými koloniálními zeměmi. Velká hospodářská krize negativně postihla obyvatele zasažených zemí na úrovní střední a nejnižší třídy. Tato hrozba je často zmiňována i v současné době, kdy si většina sociologů uvědomuje závažnost situace, kdy lidé přestávají věřit svým autoritám a systému své země. V Německu tuto situaci využili nacisté po Velké hospodářské krizi a významnou hrozbou je i nyní potenciální přechod obyvatel k radikalizaci názorů jakéhokoliv politického, či náboženského zaměření.
2.3
Finanční krize v Mexiku
Finanční krize v Mexiku začala odchodem zahraničních investorů v důsledku růstu úrokové sazby v USA a poklesu úrokových sazeb v Mexiku (také díky nízké inflaci). Vznik Severoamerické zóny volného obchodu (NAFTA) vyvolal výbuch povstání zapatistů v mexickém Chiapasu a tím i politickou nestabilitu v Mexiku, což podnítilo další útěk zahraničních investorů. Nerovnováhu platební bilanci měla řešit 15 % devalvace mexické měny. To se nesplnilo. Tato devalvace naopak podnítila další masový odliv zahraničního kapitálu, a ten si pak vynutil až 120 % devalvaci mexické měny (pesa) a přechod k volně plovoucímu (flexibilnímu) kursu. Odliv zahraničního kapitálu způsobil v Mexiku bankovní krizi a následnou hospodářskou recesi. USA poskytly Mexiku stabilizační půjčku, ovšem s řadou podmínek, které se týkaly další liberalizace ekonomiky a zlepšení podmínek pro přímé zahraniční investice (PZI, FDI) v Mexiku. V souvislosti s mexickou měnovou krizí se stal pro všechny investor známý pojem tzv. tequilla efekt, který označuje hromadný odliv zahraničního kapitálu. V reakci na mexickou krizi pak MMF přijal opatření na monitorování základních ekonomických údajů, které mají včas signalizovat finanční a měnové krize, jde o tzv. special data dissmination standards čili speciální standardy zveřejňování údajů.III
III
Pracovní texty k předmětu mezinárodní ekonomické vztahy Heczko S., str. 91-92
29
2.4
Finanční krize Východní Evropy
Po roce 1989 se v mnoha postkomunistických zemích uvolnily trhy z plánovaného hospodářství RVHP a hospodářství začalo být transformováno na nové tržní prostředí. Vlivem transformace z řízeného hospodářství na tržní bylo potřeba zajistit dostatečné množství kapitálu na financování firem. Z počátku Státní banka Československá (SBČS) stabilizovala měnu pomocí úrokových sazeb za účelem ochrany koruny před neřízenou inflací, ke které mohlo po otevření trhů dojít. V roce 1993 došlo k růstu hospodářství, do kterého ČNB zasáhla v roce 1996. Tomuto kroku předcházelo rozhodnutí o možném obchodování na finančních trzích s českou korunou. Vzhledem k tomu, že koruna byla ČNB udržována jako stabilní měna v rozsahu 5 % fluktuačního pásma, nastaly obavy, že by se koruna mohla stát výhodnou investicí pro spekulace. V roce 1997 došlo k zaznamenání náznaků stagnace hospodářského růstu, k čemuž přispěla otevřenost trhů a stabilita měny. Na to v roce 1997 reagovala vláda přijetím úsporných opatření, které omezily vládní výdaje a výdaje rozpočtových organizací za účelem ozdravení a úspory v ekonomice. Výsledek nebyl nijak úspěšný a v politických kruzích se začaly objevovat hlasy na potřebu obměny vlády. Koruna zůstávala i nadále silná a investice do krátkodobých úvěrů korunu i nadále posilovaly. ČNB zakázala zahraničním investorům investovat v oblasti krátkodobých úvěrů a pomocí změny úrokových sazeb se snažila snížit kurz koruny. K tomu postupně dochází a kurz koruny oslabuje. Vláda ve snaze nalézt řešení vydává druhý balíček ekonomických opatření, kterému předcházela změna kurzového režimu koruny pomocí dalších intervencí ČNB. I přes veškerou snahu ekonomů i politických elit se nepodařilo úspěšně předejít této situaci, která možná mohla být předem zjistitelná. Její příchod mohly očekávat jak představitelé odborných kruhů, tak politici a to zejména z toho důvodu, že při každé transformaci hospodářství je nestabilita průvodním jevem ekonomiky. Finanční krize nakonec vyústila v pád vlády.
30
2.5
Finanční krize v Asii
V červenci roku 1997 vyvrcholila finanční krize v jihovýchodní Asii. Mezi postižené země patřilo Thajsko, Malajsie, Indonésie, Singapur a Jižní Korea. Z důvodu důvěry zahraničních investorů do ekonomiky těchto zemí došlo k významnému přínosu kapitálu. Bankovní sektor nebyl nijak rozvinutý a na základě obhospodařování velkého objemu kapitálu přistoupily banky k poskytování úvěrů zájemcům, kteří nebyli ze strany bank náležitě prověřováni. Poskytnuté úvěry se proměnily v úvěry obtížně vymahatelné. Svou roli sehrála také korupce v regionu, která otevírala dveře jak k politickým, tak ekonomických kontaktům. Další podíl na vzniku krize nesl schodek rozpočtu a odliv kapitálu, který u těchto zemí do té doby nikdo neočekával. Tyto země byly považovány za stabilní a ekonomicky bezpečné regiony pro investory z celého světa. Největším věřitelem těchto zemí bylo Japonsko, které bylo do značné míry poškozeno a muselo přijmout některá opatření v rámci měnové politiky. Asijská krize začala v roce 1997 v Thajsku, kde se projevila omezením exportu a bankrotu několika bankovních domů. Thajsko bylo nuceno přijmout plovoucí kurz měny a vyřešit problém se špatně dobytnými úvěry. Druhá část krize zasáhla Jižní Koreu, která byla značně zadluženou zemí. Jižní Korea po přijetí některých opatření pro stabilizaci ekonomiky získala od Mezinárodního měnového fondu úvěr ve výši téměř 60 miliard USD. Těmito kroky se podařilo zabránit odlivu kapitálu zahraničních investorů a mírným tempem stabilizovat ekonomické prostředí v zemi. Třetí část krize v roce 1998 zasáhla pokles měn z důvodu poklesu ekonomiky v Rusku a v Japonsku. Jako všechny hospodářské krize byla i tato doprovázena negativními sociálními dopady na obyvatele v postižených oblastech. K stabilizaci situace došlo koncem roku 1998.
2.6
Finanční krize v Rusku
Po pádu Sovětského svazu nastaly v devadesátých letech dvacátého století ekonomické problémy v Rusku, stejně tak jako v ostatních zemích bývalého východního bloku. V roce 1997 Rusko vykazovalo deficit státního rozpočtu ve výši 7 %. Stejně jako ostatní postkomunistické země mělo i Rusko platit daň za transformaci ekonomiky z řízeného na tržní hospodářství. Čelilo problémům v oblasti slabého bankovního sektoru, ze kterého byly 31
vyváděny prostředky pomocí „špatných“ úvěrů, zvenčí byla měna napadána spekulanty a z vnitřní, stejně jako v ostatních postkomunistických zemích, politickým tlakem na privatizaci státních firem. V roce 1998 získalo Rusko úvěr od MMF ve výši asi 23 miliard USD a vláda v Rusku zavedla opatření, kterým pozastavila na tři měsíce splácení dluhů do zahraničí. Následovalo zavedení plovoucího kurzu rublu. Snížení kurzu rublu vyvolalo nejistotu obyvatel a jejich chování vedené obavou o úspory situaci ještě zhoršovalo. V roce 1999 poskytl Mezinárodní měnový fond Rusku další úvěr, ale to pouze pro účely splácení úvěru Ruska vůči Mezinárodnímu měnovému fondu. Jako nezbytná opatření zvolila ruská vláda zavedení regulací v zahraničním obchodu a devizových restrikcí. Přibližně dvacet procent ruských bank zkrachovalo, ostatní zbylé banky musely být podporovány státem. V roce 2000 došlo ke stabilizaci situace a ruská ekonomika začala posilovat. Jedním z důvodů pro posílení konkurenceschopnosti bylo pro exportéry výhodné oslabení rublu, které ovšem poškozovalo obyvatele Ruska a bylo jimi velmi negativně hodnoceno. Na druhé straně zvýšením vývozu z Ruska byla dosažena situace stabilizace a opětovného růstu ekonomiky. Export byl postižen zvláštní daní, která pomáhala doplnit chybějící zdroje do státní pokladny, a jako velmi důležitý aspekt na posílení ekonomiky bylo zvýšení cen ropy a plynu, které mělo asi největší podíl na prosperitě ruské ekonomiky. V současné době je Rusko uvrženo do další finanční krize, a to zejména z důvodu zavedení sankcí ze strany západních zemí a snížením ceny surovin, které tvoří hlavní příjmy ruského hospodářství. I přes vysoké státní rezervy v USD, podle Vladimíra Putina ve výši cca 500 mld. USD, a prognózu na překonání krize do dvou let, není možné předpokládat zlepšení za situace, kdy budou trvat sankce západních zemí a ceny surovin budou na té úrovni, jako je známe dnes.
2.7
Finanční krize v Brazílii
Po provedení měnové reformy v Brazílii bylo dosaženo hlavního cíle, kterým bylo odstranění hyperinflace. Z Brazílie se stala země se silnou a stabilní ekonomikou, která byla žádaným regionem pro zahraniční investory. Brazilská měna byla stabilní a úrokové sazby na vysoké úrovni.
32
Počátkem roku 1999 se začaly projevovat ekonomické problémy země a to hlavně díky velmi vysokým vládním výdajům. Deficit hospodaření se v roce 1998 dostal na 8 % HDP a obchod zahraničních investorů na sebe nenechal dlouho čekat. Následoval pokles cen akcií a vláda zvolila namísto omezení vládních výdajů a zavedení úsporných opatření jako způsob záchrany půjčky. Od Mezinárodního měnového fondu získala brazilská vláda půjčku ve výši cca 41 mld. USD. IV Panika ze strany zahraničních investorů a i obyvatel, kteří měli obavy o své úspory, situaci ještě ztížila. Úvěrová pomoc od Mezinárodního měnového fondu však měla několik reformních podmínek, které měly pomoci k ozdravení ekonomiky a navrácení důvěry zahraničních investorů v tuto zemi. Počátkem roku 1999 opustila Centrální banka pevný kurz brazilské měny, která oslabila o necelých 9 %. Následovalo pozvolné oživení ekonomiky, a to především díky včasnému zásahu Mezinárodního měnového fondu, který zabránil rozšíření finanční krize do dalších oblastí. Došlo k návratu zahraničních investorů a obnovení důvěry v domácí politiku, která přispěla k relativně rychlému návratu ke stabilní ekonomice. Brazilskou měnovou krizi se podařilo relativně rychle překonat. Celkem rychle se obnovila důvěra investorů a odliv kapitálu tak byl brzy zastaven.
2.8
Finanční krize v Turecku
Turecká finanční krize v roce 2000 byla podle některých pramenů očekávaná, a to zejména z důvodu stability turecké měny a odchodu zahraničních investorů ze země. To bylo spojeno jak s nedůvěrou v turecké banky, jejichž někteří představitelé byli obviněni z korupce a tím došlo i k poškození bank, v jejichž čele tito lidé stáli. Došlo k diferenciaci bank, které byly dále hodnoceny jako spolehlivé, tedy důvěryhodné a banky nespolehlivé, nedůvěryhodné.
IV
Pracovní texty k předmětu mezinárodní ekonomické vztahy Heczko S., str. 94
33
Z důvodu poskytnutí půjčky Turecku Mezinárodním měnovým fondem, bylo Turecko nuceno přijmout některá ozdravná opatření, mezi která patřilo například uvolnění kurzu turecké měny, liry. Aby turecká vláda zabránila panickému odlivu zahraničního kapitálu, zavedla pomocí centrální banky Turecka vysokou úrokovou sazbu ve výši 1700 %. I přesto se nepodařilo zamezit odlivu zahraničního kapitálu a investoři, i přes vysoké ztráty, zemi opouštěli. Po dalším zásahu ze strany Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, které pro poskytnutí dalšího úvěru trvaly na zavedení dalších účinnějších opatření, se podařilo situaci stabilizovat a dosáhnout stability. Mezi hlavní nedostatky v tureckém ekonomickém systému bylo Mezinárodním měnovým fondem označeno turecké bankovnictví, které přes vysokou ztrátovost některých tureckých bank zůstávalo nezměněné a dlouhodobě svými nehospodárnými aktivitami zatěžovalo tureckou ekonomiku. Tím, že Turecko prošlo po roce 2000 finanční krizí, způsobilo, kromě negativních dopadů na obyvatele, i to, že turecká ekonomika byla asanována a přestavěna na konkurenceschopný model ekonomiky západního typu. I přesto, že některé odlišnosti při porovnání turecké a západoevropské ekonomiky jsou pro odborníky patrné, je možné konstatovat, že současný stav turecké ekonomiky je i vzhledem k současnému úvěrovému zatížení relativně dobrý.
2.9
Finanční krize v Argentině
Příčinou finanční krize v Argentině byla celková nestabilita ekonomiky založená na svázání kurzu argentinské měny s americkým dolarem, odlivu kapitálu zahraničních investorů a nedůvěryhodnost bankovního systému. V neposlední řadě též pokles cen surovin na světových trzích. Z důvodu poklesu výkonnosti domácího hospodářství došlo ke ztrátě důvěry k domácí měně, kterou obyvatelé začali měnit za zahraniční měnu, USD. Jako u všech finančních krizí vedlo i v této k šíření paniky mezi obyvateli a k rozsáhlému zhoršování ekonomické situace, která byla dána masovými výběry hotovosti z bankovních účtů. Vysoký odliv hotovosti z bank zhoršoval jejich schopnost likvidity a argentinská vláda byla nucena zavést omezení hotovostního výběru na minimální částky. Toto opatření se neshledalo 34
s kladnou reakcí občanů země, avšak bylo zřejmě jedinou možnou cestou jak zpomalit, popř. oddálit, blížící se pád bank v zemi zmítanou finanční krizí. Nástup finanční krize byl pro mnohé zahraniční investory neočekávaný, stejně jako pro občany země, a to zejména proto, že od roku 1996 vykazovalo argentinské hospodářství růst až do výše 8 % za rok. Ke zhoršení však došlo po uvolnění nastavených pravidel pro hospodaření s veřejným rozpočtem, na které se vázalo narůstání zahraničního dluhu. Finanční krize si vyžádala rezignaci prezidenta De La Rua a k finanční krizi se připojila ještě krize politická, která situaci mnohem zhoršila. Jako relativně snadné řešení pro nastartování upadající ekonomiky se nabízelo uvolnění pevného kurzu argentinského pessa. Tento návrh se však neshledal se souhlasem vlády, které měla obavu z hyperinflace a možného následného bankrotu argentinských podniků a platební neschopností obyvatel. Velkou obavu vlády představovaly hrozby velkých sociálních nepokojů, které se již v některých regionech objevovaly a to i přes vyhlášený stav nouze. Po jednání vlády s Mezinárodním měnovým fondem byla zemi schválena půjčka v roce 2000, ta však ke stabilizaci ekonomiky nedostačovala a po dalších jednání s Mezinárodním měnovým fondem bylo další financování ze strany Mezinárodního měnového fondu odmítnuto. Země nebyla ochotna přijmout další protikrizová opatření a to až do roku 2002. Ke změně došlo až v roce 2003 po uvolnění dalších prostředků ze strany Mezinárodního měnového fondu, které umožnilo obnovení splácení zahraničních dluhů a nastartovat obnovu ekonomiky a alespoň částečně obnovit celkovou důvěryhodnost ekonomického a politického systému této země. V letech 2001 - 2002 zasáhla finanční krize Argentinu, svou roli v tomto případě sehrálo svázání vývoje argentinské měny s vývojem amerického dolaru. V letech 1999 - 2001 Argentinu prožívala hospodářskou recesi (částečně i jako důsledek brazilské měnové krize). Docházelo ke zhoršování hospodaření veřejných financí a narůstal rovněž zahraniční dluh. Počátkem prosince 2001 IMF odmítl uvolňovat další úvěry pro Argentinu. Nastal „run na banky” a propukla bankovní krize. Současně se vyhrotila i politická krize. V lednu 2002 muselo dojít ke zrušení směnitelnosti argentinského pesa za dolar a v únoru 2002 pak k úplnému přechodu na volný floating (volně plovoucí kurz). Důsledkem bylo nejdříve prudké a potom mírné znehodnocování argentinské měny. Bylo vyhlášeno také moratorium na splácení veřejného zahraničního dluhu ve výši 95 mld. USD. V roce 2002 recese dosáhla svého dna, a tak v roce 2003 bylo možné zaznamenat zlepšení hospodářské 35
situace. V lednu 2003 bylo obnoveno úvěrování ze strany IMF (úvěr ve výši 6,8 mld. USD) a tak postupně mohla být finanční krize překonána.V
2.10
Obecné zhodnocení krizí konce 20. století a počátku 21. století, příčiny a následky
Všechny tyto krize byly způsobeny neúměrnou mírou globalizace, která omezila regulaci i tak důležitého odvětví jako je bankovnictví v jednotlivých zemích a posílila vliv silných nadnárodních korporací. Poslední a stále trvající krize, která začala v roce 2007 v USA, byla způsobena vznikem a následným splasknutím hypotéční bubliny na trhu s nemovitostmi. Vlivem globalizace se krize během krátké doby rozšířila do téměř celého světa a ani v současné době nemůžeme s jistotou prohlásit, že skončila. Příčiny krizí v jednotlivých zemích, které popisuji v této práci, jsou uvedeny u jednotlivých kapitol. Následky těchto krizí poneseme do budoucna, a dokud nedojde k zavedení racionálního systému regulace oblastí jako je bankovnictví a omezení vlivu nadnárodních korporací, bude těžké se krizím vyvarovat. Došlo rovněž k uvolnění kapitálových toků. Ty ovšem narazily na fixní měnové kurzy, což vedlo k finančním krizím.
V
Pracovní texty k předmětu mezinárodní ekonomické vztahy Heczko S., str. 95
36
3. Celosvětová finanční krize Tato finanční krize je z důvodu její časové blízkosti a ještě ne zcela odvrácené hrozby jejího opakování nepříjemnou vzpomínkou na nebezpečí pramenící z neúměrné globalizace světa včetně ekonomické oblasti. I přesto, že její vznik byl ve Spojených státech amerických, její přeliv do celého světa nám ukázal na mnohé slabiny globalizovaného světa. Situace se podle veřejně prezentovaných informací již stabilizovala, ale podle některých ekonomů se celosvětová ekonomika nachází ve stavu „stále kritickém“, který je sanován konstantním tiskem peněz. Tyto postupy mají oživit ekonomiku, jenže někteří kritici uvádějí, že nekrytá měna doplňovaná ve velkých objemech nemůže z dlouhodobého pohledu situaci vyřešit, spíše naopak.
3.1
Vznik v USA
Počátek této krize byl ve Spojených státech v oblasti hypotéčního bankovnictví, které zasáhla jako první a posléze se začala rozšiřovat do dalších oblastí amerického bankovního systému. Jako příčina je uváděna nevhodná strategie zvolená při poskytování hypoték, které bez důkladného prověření bonity klienta a skutečné hodnoty úvěrované nemovitosti, umožňovala čerpat úvěry na nemovitosti, jejichž ceny byly mnohonásobně nadhodnoceny a při omezených možnostech splácení nesolventního klienta byly prodejné za zlomek ceny poskytnutého úvěru. I v tomto případě byl možný prvek pro zavedení tohoto hazardního systému v tom, že bankovní domy ovládaly takové množství kapitálu, které umožňovalo jejich manažerům žít s pocitem jistoty. Tato jistota vyplývala z toho, že objem našeho kapitálu představuje takové množství, které dokáže vytvořit takové podmínky na trhu, jaké si přejeme mít. Pokud by manažeři těchto bank jednali profesionálně, museli by zaznamenat skutečný vývoj trhu a omezit úvěrování na přijatelnou úroveň vycházející ze skutečných cen nemovitostí a bonity klientů. To by jistě znamenalo pokles do té doby výdělečného byznysu v hypotéčním bankovnictví, a tím i pokles odměn pro manažery. Z tohoto důvodu byl tedy tento nereálný stav uměle udržován, a tím oddalována blížící se krize, která sice byla oddálena, ale její odsun pouze prohluboval dopady při jejím příchodu po krachu bankovního systému.
37
Trh s nemovitostmi nebyl jedinou příčinou finanční krize ve Spojených státech amerických. Nezanedbatelný podíl měl i trh s cennými papíry, kdy došlo v roce 2000 k velkému propadu cen akcií z ceny naprosto nereálné na polovinu. Podle indexu NASDAQ se akcie propadly v relativně krátké době z 5000 na 2500 bodů. Jako vodítko ke vzniku příčin můžeme znovu, jako u trhu s realitami, označit neodpovědné chování manažerů bank, kteří obchodují ve virtuálním světě s „virtuální měnou“. Za tím vším je opět také pocit neohroženosti vyplývající z velkého objemu spravovaných prostředků, které měly vytvářet podmínky podle „zadání“ manažerů, nikoliv podle skutečného vývoje tržní ekonomiky. Trh s akciemi se stal něčím tak vyhledávaným, že investice již dávno nepatřily jen zkušeným obchodníkům a investorům, ale do akcií investoval téměř každý Američan a to i na dluh. Navíc byl vystaven takovému tlaku ze strany obchodníků, kteří umožňovali i nákup akcií na dluh a i u firem, jejichž doba měla teprve přijít. Ztrátové firmy jako výhodný obchodní artikl přinesl po zhroucení trhu bolestivé procitnutí. Hazardérstvím manažerů bank, zneužitím jejich postavení a jejich naprostým odborným selháním, bylo uvrženo do dluhové spirály mnoho lidí. Jak můžeme zaznamenat, i u nás se stále objevují obchodníci a zprostředkovatelé obchodu s cennými papíry, kteří nabízejí „velmi“ výhodné investice do akcií, ale i dalších komodit. Společnost se, jak je vidět nepoučila, a stále i v post krizovém prostředí můžeme narazit na mnoho neseriózních nabídek. Dopady krize si vyžádaly pád americké banky Lehman Brothers. Tato banka byla jednou z největších amerických bank a působila v mnoha zemích po celém světě. Před krachem se ocitla i pojišťovna AIG. Jejímu pádu zabránila americká centrální banka (FED). Centrální banka poskytla této pojišťovně úvěr ve výši přesahující 80 miliard dolarů. Nejistota se ve Spojených státech amerických šířila velkou rychlostí a z amerických bank došlo k přechodu problému do některých německých, britských a švýcarských bank. Americká centrální banka po zaznamenání zhoršujících výsledků americké ekonomiky, přistoupila v září 2007 na snížení úrokové sazby z 5,25 % na 4,75 %. Po tomto zásahu však nedošlo ke kýženým předpokladům a situaci se nepodařilo stabilizovat. V roce 2008 byl v měsíci září schválen Kongresem Paulsonův plán na záchranu finančního systému za 700 mld. USD. Tento plán obsahoval opatření, podle kterého mělo dojít za státní peníze k nákupu aktiv bank, které byly zajištěny nedobytnými hypotékami. Toto opatření bylo 38
zajištěno americkou centrální bankou. Jako další průběh finanční krize bylo snížení úrokových sazeb bank téměř po celém světě. Některé země z obavy z případných sociálních nepokojů přijaly opatření, podle kterého byly v plné výši chráněny vklady soukromých osob. Při americkém konzumním způsobu života na dluh, kdy nebyl problém pořídit téměř cokoliv na hypotéku popř. jiný bankovní produkt, se staly spouštěčem nesnází určité druhy úvěrů. Mezi ty více důležité určitě patřily dlouhodobé úvěry známé jako americká hypotéka. Jedná se o produkt, kdy zájemce o financování nákupu určitého zboží nemusí se jednat o nemovitost, ručí za svůj úvěr právě nemovitostí. Úvěr bylo možné splácet, buď dlouhodobě v rozmezí cca 15-30 let anebo krátkodobě s rozdílnou výší úročení. U dlouhodobého financování bylo nastaveno úročení ve výši cca 6 % a u krátkodobého financování ve výši cca 3 – 3,5 %. Mnoho amerických spotřebitelů tedy bylo značně zadlužených a při nárůstu cen ropy a zvýšení úrokové sazby americké centrální banky mezi lety 2003-2006 z 1 % na cca 5 % se u mnohých dostavila neschopnost splácet úvěry. Velký podíl na vzniku finanční krize v USA měla i tzv. sekuritizace. Jednalo se o zajištění úvěru pro banky prostřednictvím jiného subjektu, který byl jakýmsi ručitelem úvěru. Banky byly tedy stále mimo riziko, že se nedostanou ke svým penězům a neměly důvod měnit svou ekonomickou strategii v rámci poskytování úvěrů. Nebylo tedy potřeba pečlivě zkoumat bonitu klientů ani skutečnou hodnotu financovaného majetku, zejména nemovitostí. Vzhledem k tomu, že do vzniku finanční krize nebyla v bankovním systému zavedena žádná regulace co do výše a účelu poskytovaných úvěrů ani nastavena žádná kritéria, ze kterých by bylo možné sledovat případné varovné signály, banky mohly i nadále poskytovat úvěry a navyšovat své příjmy. Banky si dále zřizovaly dceřiné společnosti, které od mateřských bank přebíraly určitá riziková aktiva. V případě krachu by banka zůstala nepostihnuta a bankrot by zasáhl dceřinou společnost. Riziková aktiva byla dále různě konsolidována a nabízena k dalšímu prodeji za ceny vycházející z vysokého ratingu, který byl ale špatně stanoven. K prodeji sloužily různé makléřské agentury a zprostředkovatelské společnosti a prodej těchto produktů byl velmi žádaným artiklem. Protože trh s těmito produkty měl mezinárodní rozměr, krize se po propuknutí ve Spojených státech amerických rychle rozšířila do celého světa.
39
Pro objasnění pojmu sekuratizace se nabízí tato definice. Jedná se o přenesení rizika z jedné instituce na druhou pomocí moderních finančních instrumentů. Ve Spojených státech se tento pojem objevuje od 70. let 20. století, kdy banky začaly provádět sekuratizaci hypotéčních úvěrů pomocí hypotéčních obligací. Banka tedy nechce být vystavena riziku v podobě možného nesplacení poskytnutých úvěrů, a tak vytvoří cenné papíry, které nabídne na trhu k prodeji investorům. Investoři jsou odměňování podle splácení úvěrů. Dojde-li tedy k řádnému splácení úvěrů, investor dostává, co mu náleží. Pokud dlužník úvěr nesplácí, investor nedostane slíbené výnosy a bance nehrozí žádné další riziko, protože to bylo převedeno na investora. Asi od roku 2005 se sekuratizace úvěrů stala známou po celém světě a tento způsob přenášení rizika si osvojilo mnoho zemí po celém světě. Kreditní riziko přenášené z bilancí amerických subjektů zůstávalo z části jedné třetiny ve Spojených státech, z jedné třetiny se přesunulo do Evropy a z jedné třetiny do zbytku světa, zejména Asie. Mezi hlavní zúčastněné investory patřily pojišťovny a penzijní fondy.
3.2
Rozšíření do celého světa
Vlivem vysoké provázanosti ekonomiky, která umožňuje mimo jiné i volné obchodování, se finanční krize začala rychle šířit do celého světa. Z důvodu prodejů sekuritazovaných rizik z amerických bank do bank po celém světě nebylo možné předem odhadnout, jaké regiony mohou být více či méně postižené a kam by tedy měla směřovat preventivní opatření v podobě případných regulačních zásahů do ekonomik. Tyto zásahy tedy byly prováděny až po zjevném projevení se finanční krize, která byla díky zásahům vlád a mezinárodních institucí alespoň částečně eliminována a její dopady sníženy. Pokud by byl průběh finanční krize ponechán bez zásahu v podobě záchranných opatření, došlo by k úplnému kolapsu bankovního sektoru. Mezi nejvíce postižené země patřilo Řecko, které v dlouhodobém horizontu mělo nad rámec svých příjmů tak vysoké výdaje, že se země musela neúměrně zadlužovat. Krizový stav některých dalších postižených evropských zemí nebyl zatížen z minulosti žitím nad poměry, ale spíše poklesem výkonnosti domácí ekonomiky a snahou o její oživení. Mezi ně patřilo Španělsko a Irsko. Různé státní pobídky na podporu zaměstnanosti a další stimulaci 40
nastartování ekonomiky znamenal zadlužení, které ve finální podobě, po nástupu krize, znamenal velké nebezpečí. Úhrada dluhů členských států EU se stala po vypuknutí krize značným problémem. I po stabilizaci ekonomiky po roce 2009 klesly deficity zemí EU, ale zadlužení se naopak zvýšilo. V celkovém pohledu na výsledky hospodaření zemí EU je možné shledat, že vývoj HDP v roce 2012 byl velmi rozdílný. Tento stav je možné přičíst různému výkonu ekonomik mezi dlouhodobými členy a členy nově příchozími ze zemí bývalého východního bloku, ale také jiným podmínkám stanoveným pro země nově příchozí. To je zřejmé i z pohledu historie ČR od roku 1989, kdy došlo v rámci transformace k výraznému omezení značné části průmyslu a zemědělství, tedy odvětví, které by mohlo znamenat nevítanou konkurenci pro západní země, mezi které se chtěla ČR začlenit. Na místo oblastí s poměrně velkým přínosem do ekonomiky, ať z pohledu přímých daní nebo z pohledu nabídky pracovních míst, byl vývoj ČR směrován jinam. Dnes můžeme spolehlivě konstatovat, že pro potřeby západních zemí posloužila Česká republika nejlépe jako montovna dovezených součástek a překladiště zboží. Výsledkem je podprůměrná mzdová úroveň a malý přínos do ekonomiky, když příjmy firem zde provádějících tyto činnosti odcházejí do svých mateřských zemí. Další negativum je zábor zemědělské půdy na výstavbu hal továren a logistických center a také nevhodné podporování těchto projektů ze strany vlády, která převádí za symbolickou cenu pozemky na nové investory a odpouští na několik let daně. Po vypršení těchto „daňových“ prázdnin tito „investoři“ zemi opouštějí a své montovny přesouvají dále na východ.
3.3
Důsledky
Názor na důsledky této krize se rozcházejí. Podle některých se jedná pouze o propad ekonomiky, který by měl pozvolna přejít v opětovný růst ekonomiky. Nyní, tedy v roce 2014 se zřejmě situace již stabilizovala a ekonomiky by měly alespoň mírně růst. Dalším pohledem na tuto problematiku je názor, že se jedná o úplné selhání špatného, ne života schopného systému, který byl uměle vytvořen a za každou cenu udržován do posledních chvíle při životě. Systém západních ekonomik je považován za bubliny, které jsou stále více nafukovány až do doby, kdy prasknou a nic po nich nezůstává. Krize je považována také za problém geopolitický mezi USA, Japonskem a Evropskou unií. Ekonomika Číny a Indie rostla i po roce 2008 a podle některých názorů se nejedná tedy 41
v pravém slova smyslu o krizi celosvětovou, když tyto ekonomiky rostly. Dnes je situace jiná a i Čína se dostala oproti minulým letům do útlumu. Důsledkem této krize může být radikalizace některých postižených zemí tak, jako tomu bylo ve třicátých letech. Dalším možným důsledkem může být změna systému, který do budoucna zabrání opakování takovýchto krizí. Jaká to ale bude muset být velká změna, ukáže až čas. Dnes již víme, že vyřešení této současné finanční krize formou „veřejného zadlužení“ nebylo asi nejvhodnější. Může totiž znamenat další a ještě větší propad ekonomiky, a to proto, že takto obrovské veřejné dluhy nebudou země schopné splácet, když mají problém i se splácením pouhých úroků. Řešením by tedy byla reforma vedoucí ke stabilizaci, nikoliv oddálení problému. Taková reforma by musela obsahovat možnost občanů k problému se vyjadřovat a viníky problémů trestat. Důsledky mohou být tedy tři: - radikalizace zemí; - odsouvání problému zvyšováním veřejného zadlužení; - úplná změna systému. Nyní, na přelomu roku 2014/2015 se jeví jako důsledek finanční krize zvyšování veřejného zadlužení z důvodu odsouvání problému.
42
4. Situace v některých zemích Evropské unie Evropská unie byla svým provázaným systémem předurčena k velkým problémům při případném příchodu finanční krize. Ekonomika některých států byla již před příchodem krize na nižší úrovni a tyto země po jejím vypuknutí prožívají těžké období, jiné země se s krizí vyrovnávají snáze, ovšem pro všechny platí to samé a tím je nárůst veřejných dluhů. Situaci v několika vybraných státech byla přibližně následující.
4.1
Velké Británie
Po propuknutí krize došlo v roce 2008 k poklesu ekonomiky. Tento pokles byl za posledních více než 25 let nejvyšší. Na stav ekonomiky reagovaly trhy s nemovitostmi, kde došlo k výraznému poklesu cen. Současně došlo z důvodu omezení výdajů domácností k nárůstu nezaměstnanosti. HDP klesal a akcie bank také. Stát musel z veřejného rozpočtu přistoupit k záchraně některých bankovních domů, aby zabránil kolapsu bankovního sektoru. Záchrana spočívala v poskytnutí finančních prostředků v přepočtu asi ve výši 1,6 bilionu Kč. Za poskytnutí těchto a později dalších prostředků ve výši cca třikrát vyšší, se stát stal vlastníkem podílů v těchto bankách. Tato situace je také nazývána jako zestátnění bank a to nejen ve Velké Británii, ale i jinde ve světě. Z důvodu souvislosti krize a nemorálním chováním manažerů bank bylo ve většině bank přistoupeno k omezení odměn manažerů. Těmito kroky se podařilo částečně situaci v bankách stabilizovat a tím i situaci na finančních trzích. Protože vláda usilovala o oživení ekonomiky, kterou není možné provést bez zvýšení zaměstnanosti a rozvoje podnikání, přistoupila i ke stimulaci ekonomiky v podobě určitých záruk za podnikatelské úvěry. Krize postihla významně i výrobce automobilů a to nejenom ve Velké Británii. Tato oblast byla také podporována státem a to za účelem udržení zaměstnanosti do doby stabilizace ekonomiky.
43
4.2
Francie
Ve Francii došlo po propuknutí krize v roce 2008 k masové podpoře ze strany státu do ekonomiky. Francouzská vláda uvolnila finanční prostředky na podporu bank, které byly v některých případech v situaci, kdy zastavovaly výběry hotovosti. Protože i ve Francii bylo velké množství sekuratizovaných hypoték ze Spojených států, brzy nastaly pro jejich držitele komplikace se solventností. Držené hypotéční obligace byly takřka bezcenné a jejich držitelé byly v platební neschopnosti. Na podzim 2008 vláda poskytla úvěry ohroženým bankám ve výši, která zaručovala jejich udržení nejenom jako jednotlivých bank, ale i celého vzájemně propojeného systému. I přes obrovské vládní intervence do bankovního systému byla mezi bankami značná nedůvěra a bylo stále složitější, aby si banky samy mezi sebou zajistily refinancování. Vláda tedy kromě záchrany bank potřebovala přistoupit i k dalším opatřením, která by vedla k nastartování ekonomiky. Jako nejpřínosnější způsob byly zvoleny veřejné investice, podpora automobilového průmyslu a další odvětví podnikání. Cíl byl zřejmý, šlo o obnovu zaměstnanosti a stabilizaci ekonomiky. V případě pádu automobilového průmyslu by Francie čelila masivní nezaměstnanosti, když toto odvětví zaměstnává v této zemi nejvíce lidí. Ceny nových vozidel na trhu klesaly, ale vlivem zásahů státu výroba běžela. Některé provozy omezily výrobu, ale snažily se vyhnout propouštění zaměstnanců. Největší pokles zaznamenala ekonomika ve Francii v roce 2009, kdy poklesla o cca 1,2 %. Do té doby rostla o cca 0,1 %. V roce 2009 bylo ve Francii asi 2 miliony lidí bez práce.
4.3
Itálie
V Itálii došlo vlivem finanční krize k poklesu ekonomiky v roce 2008 o téměř 1 %. Do té doby ekonomika Itálie posilovala asi o 1,5 %. Projevem finanční krize byl i odliv zahraničních investorů a z obav o další budoucnost došlo i k omezení výdajů domácností. V roce 20028 investovala vláda do podpory ekonomiky částku ve výši cca 2 biliony korun a to za účelem podpory firem, domácností a postižených bank. 44
Vláda se rozhodla pro pomoc bankám formou odkupu akcií, aby tyto měly dostatek prostředků na záchranu. V roce 2009 vláda rozhodla o investicích do upadajícího automobilového průmyslu a později i dalším průmyslovým odvětvím. Stimulace výroby automobilů byla prováděna také způsobem, který byl znám i u nás pod názvem „šrotovné“. Zájemce o nový automobil byl zvýhodněn dotací ve výši v přepočtu cca 40 000,- Kč na nákup nového vozidla při výměně za staré. Po těchto intervencích ze strany vlády došlo k nárůstu spotřeby domácností a nárůstu ceny akcií automobilek a výrobců elektroniky. I přes částečné oživení ekonomiky je současná situace v Itálii taková, že země je stále velmi zadlužená. Navýšení veřejného dluhu bylo dáno tím, že pro záchranu špatného systému, který v roce 2008 selhal, se použilo řešení, které bylo založeno na principu odsunutí problému do budoucna. Do ekonomiky včetně soukromého sektoru státy nalily obrovské množství peněz, které si samy musely půjčit. Ekonomiku netransformovaly, ale pouze mírně oživily a systém i nadále hrozí možným zhroucením, které podle některých názorů jistě přijde. To je jisté. Jisté není pouze to, kdy se tak stane. Dopady krize na automobilový průmysl v Itálii byl následující. V roce 2008 propad o cca 13 %, v roce 2009 asi o 16 %. V roce 2009 koupila automobilka Fiat 20 % podíl v automobilce Chrysler, která byla jako americká automobilka postižena krizí natolik, že stála na pokraji bankrotu. Začátkem roku 2014 FIAT převzal úplnou kontrolu nad značkou Chrysler a globální skupina FCA by se měla stát sedmým největším výrobcem automobilů na světě. Z toho tedy vyplývá, že globalizace stále pokračuje a stává se čím dál více provázanější. Nadnárodní firmy maximalizují zisky minimalizací nákladů včetně mezd, ale tím se připravují i o své zákazníky, kteří z minimální mzdy nemohou více utrácet.
4.4
Německo
V Německu došlo v roce 2008 k propadu HDP o 2,1 % oproti předcházejícímu čtvrtletí. Tím se ekonomika doslala do sestupné tendence podobné té poslední v roce 1990. Na podzim roku 2008 přijala německá vláda protikrizová opatření na podporu německé ekonomiky ve výši asi 50 miliard EUR. Šlo o podporu ekonomiky a to zejména v oblasti veřejných zakázek, podpory zaměstnanosti a celkově o oživení německého hospodářství.
45
Dále německá vláda uvažovala o investicích do podpory ekonomiky ve výši až 500 miliard EUR, které měly v případě potřeby směřovat i k destabilizovaným bankám. Protože i v Německu se do problémů dostal automobilový průmysl, bylo ze strany vlády přistoupeno k zavedení tzv. šrotovného až do výše 2 500,- EUR pro občany, kteří si pořídí nový automobil na místo svého starého. V průběhu finanční krize v Německu došlo i k poklesu zakázek pro domácí firmy. Ty svou situaci částečně řešily tím způsobem, že omezily výrobu ve svých dceřiných společnostech např. v České republice, a tuto výrobu si zajišťovaly samy v domácím prostředí. Obdobně se chovaly i banky, které nejdříve zavedly zásadní úsporná opatření u bank v zahraničí, zejména v zemích bývalého východního bloku a to i přesto, že tyto banky vydělávaly a zdaleka nečelily takovým ekonomickým problémům jako jejich mateřské společnosti. Pokles zakázek oproti roku 2007 je odhadován na cca 25-30 %. V roce 2009 propad ekonomiky pokračoval a s ohledem na postavení Německa jako jednoho z největších exportérů světa se situace německého hospodářství dostala do nejhlubší krize po druhé světové válce. Stejně tak jako například ve Francii přistoupily nejvíce krizí postižené firmy k přijetí některých opatření, které zachovaly zaměstnanost, avšak za cenu snížení mzdy z důvodu omezení pracovní doby. Jednalo se hlavně o firmy působící v automobilovém průmyslu. V této době také došlo k výraznému poklesu ceny automobilů, která doposud zůstává na ceně mnohem příznivější pro zákazníky, než tomu bylo před krizí. V současné době se německé ekonomice daří a zaznamenává ekonomický růst.
4.5
Slovensko
Na Slovensku došlo v roce 2008, ve čtvrtém čtvrtletí, k poklesu růstu ekonomiky o cca 5 % oproti třetímu čtvrtletí. Mírnější růst zaznamenal HDP, i přesto, že oproti jiným zemím se stav ekonomiky nejevil nějak dramaticky, byla tato situace pouze předzvěstí přicházející krize. Pomalejší nástup krize byl podle některých názorů způsoben pomalejším „doběhem“ rozjeté vzrůstající ekonomiky. Avšak po prvních varovných náznacích přicházející krize se jako i v jiných zemích začala šířit panika a drobní střadatelé z obav o své úspory začali hromadně vybírat své peníze, což přispělo k urychlení nástupu začínající krize. Koncem roku 2008 Slovensko přijalo některá opatření, která měla zabránit propadu ekonomiky a stabilizovat ji do takové míry, že by měla v nejbližší době znovu růst. Po jednání představitelů vlády, odborů a zástupců zaměstnavatelů bylo vyjednáno vzájemné ustoupení od 46
některých požadavků a to z důvodu zachování pracovních míst, udržení podniků v chodu a v případě potřeby poskytnutí finanční pomoci vládou. Vláda vynaložila do těchto ozdravných a podpůrných programů investice ve výši asi 200 milionů EUR. Protože Slovensko je v podobné situaci jako Česká republika a jeho postavení je silně závislé na zahraničních zakázkách zejména ze západní Evropy, panovaly velké obavy o další vývoj finanční krize v zemích západní Evropy. I přesto, že ekonomika na Slovensku stále, sice pomaleji, rostla, obavy se naplnily a Slovensko se potýkalo s nedostatkem zahraničních zakázek, které si zadavatelé nechali pro svou vlastní výrobu, nebo je zcela zastavili z důvodu omezení poptávky po finálních produktech. Důsledkem byl pokles ekonomiky z důvodu nedostatku zakázek, tím snížení zaměstnanosti a nárůst nezaměstnanosti. Slovenské bankovnictví oproti jiným oblastem otevřené ekonomiky neutrpělo takové ztráty a znovu se ukázalo, že provázanost ekonomiky dokáže i velmi nadějně rostoucí ekonomiku v případě ekonomických otřesů na druhé straně světa silně destabilizovat. Na druhou stranu je potřeba ještě jednou uvést, že slovenská ekonomika je k citlivosti na výkyvy více náchylná pro svou přílišnou otevřenost a menší velikost.
4.6
Island
Po větším otevření a uvolnění ekonomiky Islandu v minulých desetiletích došlo k nárůstu zahraničních investic tuzemských bank a dalších finančních institucí v rozsahu, který do té doby islandská ekonomika nezažila. Islandské firmy, které rozšířily své aktivity do zahraničí a to hlavně v oblasti penzijních fondů a bank spravovaly značné množství kapitálu. Tento kapitál byl ale v mnoha případech zatížen dluhy, které po propuknutí krize nebylo možné umořovat z prostředků státu. Dluhy byly mnohem vyšší než případná státní pomoc. Z důvodu rozšíření paniky mezi drobnými ale zejména mezi zahraničními střadateli, kteří považovali za vhodné ukládat peníze v islandských bankách, nastala situace náhlého odlivu zahraničního kapitálu. Směna islandské koruny za jinou měnu za každou cenu vyvolala prudký pokles kurzu koruny, a to vedlo k vyvrcholení finanční krize na podzim roku 2008. Bankovní systém Islandu se zhroutil a tomu nedokázaly zabránit ani pokusy islandské vlády o pevný kurz islandské koruny v poměru asi 130 ISK/1 EUR.
47
Stát převzal dvě největší islandské banky. Z důvodu nedostatku veřejných peněz musel zasáhnout Mezinárodní měnový fond, který Islandu poskytl úvěr ve výši asi 2,1 miliard dolarů. Problém s nedostatkem veřejných prostředků byl dán zejména tím, že obě z těchto bank vedly tak rozsáhlé obchodní aktivity, že malá země nemohla ze svých prostředků být dostatečně silná na jejich záchranu. Tento úvěr měl posloužit k stabilizaci bank, ekonomiky a obnovení důvěry k politickoekonomickému systému Islandu, který finanční krizí utrpěl velké ztráty. Island se také pokoušel získat půjčku na stabilizaci ekonomiky v Rusku, ale Rusko bylo v roce 2008 ve značných výkyvech domácí ekonomiky a i přes růst za první část roku 2008 se dostavily problémy spojené s finanční krizí a ruská ekonomika začala pozvolna oslabovat. I přes nesrovnatelný poměr objemu ekonomiky Ruska a Islandu se Rusko odmítlo zavázat k poskytnutí vysoké půjčky Islandu. Situace s islandskou ekonomikou vypadala velmi vážně až kriticky a návratnost půjčky mohla být přinejmenším velmi nejistá.
4.7
Maďarsko
Ekonomická situace Maďarska byla před nástupem finanční krize méně příznivá, než například na Slovensku a to zejména z důvodu vysokého státního dluhu. Z důvodu vysokého zadlužení země v zahraničí došlo po vypuknutí finanční krize k mnohem horší dostupnosti dalších úvěrů, než v případě zemí, jejichž situace byla z pohledu zadlužení v zahraničí mnohem lepší. Růst HDP se v Maďarsku postupně snižoval a to od roku 2004 z cca 5 % až na cca 0,6 % v první polovině roku 2008. Celková ekonomická bilance Maďarska nebyla nepříznivá pouze z důvodu vzniku finanční krize, ale hlavní příčinou ekonomické neefektivity byla celková zastaralost ekonomiky bez dlouhodobých změn prováděných formou reforem v ostatních zemích.
4.8
Lotyšsko
V Lotyšsku došlo po transformaci ekonomiky po rozpadu Sovětského svazu k poměrně rychlému růstu ekonomiky, který se zásadně promítl do nárůstu poptávky, ale také inflace. Zahraniční zadlužení země postupně narůstalo a inflace v zemi byla v roce 2008 ve výši cca 18 %, což Lotyšsko zařadilo v rámci Evropské unie na první místo s nejvyšší inflací. Pokles 48
ekonomiky byl v Lotyšsku patrný ještě před nástupem krize a po jejím propuknutí se dluh země v zahraničí dostal do výše asi 70 % HDP. Přechod z rychle rostoucí ekonomiky do rychle klesající byl nejpatrnější mezi roky 2007/4Q – 2008/4Q, kdy došlo z růstu ve výši 8 % HDP k poklesu o 10,3 % HDP. Země se z důvodu poklesu poptávky a utlumení průmyslové výroby a služeb dostala na pokraj státního bankrotu, který byl odvrácen za přispění Mezinárodního měnového fondu. Pomocí půjček se podařilo ekonomiku země stabilizovat včetně bankovního sektoru a obnovit důvěru obyvatel v ekonomickou strategii země.
4.9
Řecko
Řecko bylo vystaveno z geopolitického pohledu vysokým nárokům na investice zejména do výzbroje řecké armády po vstupu země do Evropské unie. To dlouhodobě vystavovalo zemi velkému zadlužování a po volbách v roce 2009 došlo k odhalení skutečné ekonomické bilance země. Rozpočtový schodek se dostal až na úroveň téměř 16 % HDP, a to uvrhlo zemi do velmi složité situace, které ztížila přístup země k zahraničním půjčkám. Taková situace jitřila situaci i na domácí půdě, kdy mnoho obyvatel země, kteří byli navyklí na vysoký standard sociálního systému v zemi, stálo před hrozbou radikální změny systému. Po odhalení neúměrného zatěžování ekonomiky nadstandardními sociálními výhodami a dalšími mimořádnými výdaji země, zvažovala Evropská unie zavedení ekonomických sankcí. Zpočátku Evropská unie odmítala jakoukoliv finanční pomoc Řecku a jako jedna z možností bylo zvažováno i vyloučení Řecka z Evropské unie. Po ohlášení těchto možných kroků ze strany EU došlo k poklesu eura o 10 %. V ohrožení se ocitla celá Evropská unie a strategie ohledně ponechání Řecka vlastnímu osudu musela být změněna. Evropská unie zahájila jednání o záchraně Řecka. Vnitropolitická situace ale byla velmi složitá a obyvatelé Řecka silně odmítali požadovaná úsporná opatření. To vyvolávalo velké demonstrace a celkově značné politické otřesy v zemi. Hrozila radikalizace politického systému a až po dalších složitých jednáních se podařilo veřejnost alespoň částečně přesvědčit o nutnosti přijetí změn pro stabilizaci země. Řecku tedy byla opakovaně poskytnuta enormní finanční pomoc jak ze strany Evropské unie tak i Mezinárodního měnového fondu. Řecko bylo nuceno zavést reformní opatření ve svém 49
velmi štědrém sociálním systému a provést i mnohé další změny. Opozicí bylo vládě vyčítáno, že žití nad poměry a zadlužování země bylo vyvoláno vládou proto, aby si tímto způsobem kupovala voliče a mohla nerušeně prosazovat své zájmy. Současná situace v Řecku ještě zdaleka není vyřešena, a pokud se vůbec podaří v Řecku obnovit ekonomický růst, bude tomu tak za cenu eventuálního odpisu větší části enormních dluhů, které Řecko tíží. To však bude mít za důsledek značné komplikace nejenom pro privátní investory, ale i pro mezinárodní instituce jako jsou Mezinárodní měnový fond a Evropská unie. Jisté je, že přijetí reforem a úsporných opatření bylo nevyhnutelné, avšak mělo přijít mnohem dříve.
4.10
Irsko
Irsko, přezdívané jako keltský tygr, prožívalo finanční krizi s poměrně velkými negativními dopady na celou ekonomiku. Do té doby byl ekonomický model Irska považován za ideální model rozvíjející se ekonomiky. Po vstupu Irska do Evropské unie se země významně proměnila díky zahraničním investorům a podpoře Evropské unie, která stála za přerodem země s převládající zemědělskou výrobou, ve vyspělou průmyslovou zemi. Pro investory bylo Irsko zemí s nízkým daňovým zatížením a přilákalo mnoho zahraničních investic z celého světa. Irská ekonomika rostla o nebývalých 10 %, ale i přes velké zahraniční investice nebyl možný větší příjem daní z důvodu nízkého daňového zatížení v zemi. Rostoucí ekonomika motivovala obyvatele Irska k žití na dluh. S nástupem finanční krize v USA po prasknutí „realitní bubliny“ se ale situace obratem změnila. Bylo to dáno tím, že ekonomika Irska byla otevřenou ekonomikou a velká provázanost se Spojenými státy po nástupu finanční krize vyvolala kolaps vývozu. V Irsku byl zaznamenán propad ekonomiky již v 1.Q/2008, kdy HDP klesl o cca 0,3 % a v dalším čtvrtletí o asi 0,5 %. Po takovémto vývoji ekonomiky nastala obava investorů o vynaložené investice a celková nedůvěra v zemi se projevila i u obyvatel Irska. Spotřebitelé z obav o své úspory začali rozmýšlet všechny investice a tím došlo i k zastavení realitního trhu, který byl úzce spjat s bankovními produkty v podobě hypoték. Následně došlo k poklesu poptávky a omezování výroby. Zahraniční zaměstnanci začali opouštět zemi, která byla do té doby vyhledávanou destinací i pro mnoho Čechů. Pro záchranu Irska bude muset Mezinárodní měnový fond a Evropská unie přinést této zemi půjčky ve výši asi 85 miliard EUR. Dále bude potřeba investovat do irských bank dalších asi 24 miliard EUR pro jejich stabilizaci. Při zátěžových testech Evropské unie se ukázalo, že situace v irském bankovnictví je mnohem horší než se očekávalo. Za finanční pomoc od 50
Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu bylo Irsko nuceno se zavázat k provedení změn v oblasti sociálního systému, který byl neúměrně štědrý, a dále ke změnám v daňovém systému. V této oblasti musí dojít k rozšíření a zvýšení daní. Změny v daních a sociálním systému má zemi přinést asi 15 miliard EUR. Stabilizace největších irských bank z veřejného rozpočtu stála obyvatele Irska asi 45 miliard EUR.
4.11
Japonsko
V porovnání se Spojenými státy ale i ostatními zeměmi byla situace v Japonsku v počátku roku 2008 mnohem lepší. První nesnáze nastaly po postižení japonského realitního trhu příchodem finanční krize z vnějšího prostředí. To mělo za následek propad cen realit, bankroty realitních firem a následně i bank a investičních fondů. Preventivní opatření zavedla japonská vláda již v srpnu 2007, kdy se snažila zmírnit dopady narůstajících cen surovin, to se částečně podařilo, ale již v druhé polovině roku 2008 přišla do Japonska krize. Japonská vláda se pokusila zmírnit dopady krize snížením úrokových sazeb až na 0,3 %. Tímto krokem mělo dojít k oživení ekonomiky snazší dostupností půjček a tím i zvýšení poptávky. Tyto kroky však pouze kopírovaly zásahy ostatních vlád zemí postižených krizí po celém světě. Japonská ekonomika byla opakovaně podporována různými subvencemi vlády za účelem oživení upadající ekonomiky. Z pohledu globálního postavení Japonska na poli světových velmocí se japonská ekonomika řadila v době před krizí mezi tři nejvýkonnější světové ekonomiky a její pokles v roce 2008 téměř o 3 % znamenal vážné obavy o další ekonomický vývoj země. V Japonsku dominuje z vývozního pohledu automobilový průmysl a dále elektronika se zaměřením na široké spektrum odvětví v high-tech technologii. S nástupem krize se celosvětově omezila poptávka po zboží. Tohoto průvodního úkazu krize nebylo ušetřeno ani Japonsko a omezení poptávky u země s vysokým podílem vývozu na domácí ekonomice má za následek omezení výroby, omezení výdajů spotřebitelů z obav o další vývoj ekonomiky a celkový propad ekonomiky. Obavy z nejisté budoucnosti, jak u firem, tak u obyvatel Japonska, znamenal zvýšenou obavu o své úspory a v případě rozšíření paniky by mohlo dojít i ke kolapsu bankovního systému Japonska. Japonská vláda přistoupila na „doplnění nových peněz“ do oběhu za účelem zachování likvidity bank a zlepšení možnosti získávání úvěrů. Další možné opatření v podobě 51
snižování úrokových sazeb nebylo možné. Úrokové sazby v Japonsku byly dlouhodobě téměř nulové. Japonská vláda pokračovala v další podpoře ekonomiky, která měla podpořit zaměstnanost, výdaje domácností a oživit poptávku po zboží. Tento krok byl v ekonomických kruzích předem očekáván, a tak došlo téměř k desetiprocentnímu nárůstu cen japonských akcií. Mezi následující podpůrné prostředky patřilo snížení daní, resp. poskytnutí daňových úlev, snížení úrokových sazeb a již zmiňované zlepšení dostupnosti úvěrů. V oblasti automobilového průmyslu došlo k výrazné podpoře tohoto stěžejního japonského odvětví. V době krize výrazně poklesly i ceny japonských automobilů. I tento trend měl zvýšit poptávku, a to se do určité míry podařilo. V roce 2009 již japonská ekonomika pozvolna posilovala, a to hlavně z důvodů vládních stimulačních opatření, která pokračovala až do roku 2010. Jako zajímavý doprovodný jev protikrizových opatření ze strany japonské vlády, ale i G7 byla zhodnocující se japonská měna jen. Obecně by se dalo konstatovat, že pokud se ocitne některá ekonomika v krizi, bude krizí postižena i její domácí měna, která je na tuto ekonomiku navázána, a tím dojde k jejímu znehodnocení ve srovnání k měnám zahraničním. Zhodnocení jenu v době finanční krize působilo kontraproduktivně a velmi ztěžovalo pozici japonských vývozců. Jejich zboží zdražovalo a způsobilo snížení poptávky po tomto zboží. Situace s posilujícím jenem byla podle některých názorů způsobena i tím, že velcí domácí investoři nakupovali cizí měnu z důvodu lepšího úročení, když úroky v japonské měně byly dlouhodobě nízké. Po určité době ale docházelo u těchto investorů ke směně zahraniční měny na jen ve velkém objemu, a tím jeho hodnota pokračovala ve vzestupné tendenci. Další podpůrný prostředek bylo spekulování s touto měnou. Situace Japonska byla v nedávné době ještě ztížena velkým zemětřesením a příchodem vlny tsunami, která způsobila jadernou katastrofu. Způsobené škody Japonsko považuje za největší od druhé světové války a obnova země si vyžádá až 25 bilionů jenů. Vláda Japonska byla nucena vydat nové vládní dluhopisy. Čelila také nařčení, že země vyváží radioaktivní zboží. To vláda Japonska odmítla a ujistila odběratele o naprosté bezpečnosti svého zboží. Japonsko bylo v posledních letech postiženo jak světovou finanční krizí, tak i přírodní katastrofou, která měla za následek jadernou katastrofu. Pro japonskou ekonomiku, která se podílela na celosvětové ekonomice podle odhadu asi ve výši 10 %, to byly velmi obtížné 52
situace. Podle dostupných údajů se Japonsku podařilo s těmito překážkami vypořádat a ekonomiku země stabilizovat.
53
5. Finanční krize v České republice Světová finanční krize, jejíž počátek jsme zaznamenali v letních měsících roku 2007, svým rozsahem zkomplikovala standardní fungování bankovnictví, resp. celého finančního sektoru a u mnoha ekonomik způsobila jejich pokles. V České republice, kde se do té doby dařilo udržovat poměrně dobrý ekonomický růst, obdobně jako v dalších zemích bývalého východního bloku, došlo vlivem krize k poklesu HDP, omezení výroby, zvýšení nezaměstnanosti, snížení poptávky, poklesu ceny realit a akcií firem. Z důvodu velké otevřenosti české ekonomiky, která je závislá na výrobě pro další země zejména Německo, došlo k velmi výraznému poklesu poptávky výroby. Z důvodu omezení poptávky a destabilizaci české ekonomiky došlo i k omezení zahraničních investic do české ekonomiky. Česká ekonomika začala klesat. Země, které byly hlavními odběrateli pro české firmy, výrazně omezily odběr české produkce a výrobu si v potřebné omezené míře zajišťovaly samy svými prostředky, popř. subdodavatelsky, ale ze své mateřské země. To mělo alespoň částečně podpořit domácí ekonomiku. Po nástupu finanční krize do České republiky došlo k výraznému znehodnocení české koruny v září 2008 tak, jak můžeme vidět na níže připojeném grafu č. 1 a 2. Další vývoj měny pokračoval vzestupnou tendencí s určitými kurzovními výkyvy. Graf č. 1 – Kurz CZK/EUR (30. 3. 2006 – 29. 3. 2011)
Graf č. 2 – Kurz CZK/USD (30. 3. 2006 – 29. 3. 2011)
Zdroj z WWW:http://www.penize.cz/kurzy-men Staženo: leden 2015 Oproti mnoha zahraničním zemím nedošlo v průběhu finanční krize v České republice k destabilizaci bankovního sektoru. Bankovní systém zůstal stabilní a udržel se v dobré formě bez zásahů vlády, která nemusela poskytovat bankám žádné finanční podpory ani odkupovat problémová aktiva popř. pomocí dalších zásahů systém stabilizovat. Po propadu kurzu koruny 54
v září 2008 se podařilo zachovat jak u investorů tak u drobných střadatelů chladnou hlavu a nedošlo k masivnímu odlivu kapitálu ani zásadním obavám o úspory ze strany obyvatel ČR, které by vedly k velké směně korun za cizí měnu. I přes svou otevřenost čelila česká ekonomika finanční krizi relativně úspěšně. Schopnost bank být dostatečně likvidní byla od počátku krize dobrá. Banky drží dostatečné množství likvidních aktiv jako např. hotovost v pokladnách, dluhopisy atd. I přesto, že české banky jsou z cca 98 % vlastněny zahraničními majiteli, nedošlo k jejich ztrátě likvidity jako v jiných zemích. V dále uvedeném grafu č. 3 je znázorněna likvidita českých bank mezi roky 2006-2009. Protože dostatečná likvidita bank je dána i hotovostí na pokladnách, je pro banky důležitá důvěra jejich klientů. V případě standardní ekonomické situace se klienti bank nemají důvod obávat o své peníze a s důvěrou je svěřují své bance. V případě nestandardní situace v podobě finanční krize dochází mimo jiné i ke ztrátě důvěry vkladatelů ke své bance a mají strach o své peníze a tyto v závislosti na konkrétní situaci buďto vybírají a překotně nakupují potřebné zboží, nebo mají snahu domácí měnu směnit za měnu zahraniční, u které může být kurzovní prognóza optimističtější. To bankám způsobuje nemalé problémy a dostávají se v některých situacích do stavu, kdy nejsou schopné vyplácet vklady svých klientů. Jako další možnou cestu z této situace pak využívají případnou pomoc státu ve formě nákupu rizikových aktiv nebo přímou finanční podporu státu do bank. Výrazně lepší stav bankovního sektoru v České republice byl pravděpodobně dán i tím, že české banky, přesto že jsou vlastněny zahraničními majiteli, se více angažovaly v konzervativním bankovnictví, bez nadměrných aktivit v oblasti nákupu sekuritizovaných hypotéčních produktů. Tato oblast se sice jevila před nástupem krize jako velmi výhodná oblast pro investování prostředků ve velkém objemu, ale po prasknutí realitní bubliny v USA se stala startérem finanční krize, která brzy po vypuknutí ve Spojených státech zasáhla téměř celý svět. Základem pro stabilní bankovnictví je dostatečný přebytek likvidity.
55
Graf č. 3 - Poměr likvidity v bankovním sektoru (v %)
Graf č. 4 - Vývoj přebytku klientského financování a růst klientského úvěrového portfolia pro bankovní sektor ČR (v %)
Zdroj dostupný z WWW:
56
Graf č. 5 – Vývoj kapitálové přiměřenosti (v %)
Graf č. 6 – Kvalita regulatorního kapitálu (poměr Tier 1 k celkovému regulatornímu kapitálu) Zdroj dostupný z WWW:
Za dobrou kondicí českých bank tedy stojí konzervativní způsob bankovních aktivit, úvěry, vklady. Omezení rizikových aktivit na finančních trzích vycházejících z obchodování s toxickými aktivy. Menší objem poskytování půjček v cizích měnách jak pro firmy tak domácnosti, čímž je zmírněno riziko výkyvů na mezibankovním trhu a celková důvěryhodnost českých bank, která je základem dobré likvidity. Z grafu č. 6 je zřejmé, že úvěry poskytnuté českými bankami v zahraniční měně jsou velmi nízké a téměř ze 100 % pouze firemní. Graf č. 7 - Úvěry v cizí měně ve vybraných zemích EU r. 2008 (v %)
Zdroj dostupný z WWW:
57
5.1
Vliv finanční krize na českou ekonomiku
Růst HDP v roce 2007 se meziročně zvýšil o 6,6 %, hlavní podíl na tomto růstu měly energetická odvětví a dále odvětví obchodu a zpracovatelského průmyslu. Na růstu HDP se podílely i výdaje spotřebitelů a v neposlední řadě výdaje zdravotních pojišťoven. V porovnání let 2007 a 2008 došlo k meziročnímu růstu HDP o 3,5 % a k nárůstu zaměstnanosti o 3,5 %. V posledním čtvrtletí roku 2008 došlo k poklesu růstu HDP, a to již bylo způsobeno dopady finanční krize. Ty se na otevřené české ekonomice projevily omezeným exportem a celkovým omezením poptávky jak ze strany firem tak i obyvatel. Pokles HDP pokračoval i v roce 2009, kdy došlo k poklesu o 4,3 % oproti roku 2008. K růstu HDP došlo až v roce 2010, kdy byl zaznamenán nárůst o 2,2 % oproti roku 2009. Pokles byl zaznamenán zejména ve stavebnictví, podnikatelských službách a v oblasti obchodu. V roce 2010 došlo k růstu v oblasti výroby dopravních prostředků, strojírenství a výroby elektrických strojů. Dále rostla i odvětví podnikatelských služeb a obchodu. Pokles v roce 2010 byl zaznamenán u zemědělství z důvodu nepříznivého počasí. Propad trval i ve stavebnictví, které zasáhlo omezení investic jak u firem, tak u spotřebitelů. Na straně výdajů byl zaznamenán pokles jak u domácností, tak u vládních institucí, a to o 0,4 % a o 1,6 %. V roce 2010 došlo k zvýšení zahraničního obchodu u exportu o 16,8 % a importu o 17,3 %. Celková tvorba hrubého kapitálu vzrostla o 11,2 %. Jak se dalo předpokládat u otevřené ekonomiky po stabilizaci světové ekonomiky došlo v roce 2010 k růstu české ekonomiky, zejména díky zahraničním zakázkám v oblasti automobilového průmyslu. Ekonomika začala v roce 2010 znovu růst a to i přesto, že stavebnictví bylo stále v obtížné situaci a vládní investice omezily výdaje na státní zakázky. Graf č. 8– Vývoj HDP meziročně v %
Zdroj dostupný z WWW:http://www.kurzy.cz staženo. leden 2015 V oblasti zaměstnanosti došlo k poklesu v září roku 2007 oproti září 2006 o 1,6 %. Nezaměstnaných bylo v evidenci úřadů práce 364 978 osob. V roce 2006 v měsíci září bylo 58
v evidenci úřadů práce vedeno 454 182 osob. V porovnání se třetím čtvrtletím 2014 je situace následující: HDP 2,3 %, nezaměstnanost 11/2014 7,1 % = 517508 osob bez práce a 59397 volných pracovních míst, inflace za říjen 2014 0,7 %, meziroční vývoj indexu průmyslové produkce 3,2 %, meziroční vývoj indexu stavební výroby 2,4 %. Vývoj ekonomiky byl obdobný i v roce 2008 a i přes optimistické výhledy politiků bylo ze základních trendů vývoje české ekonomiky za období prvního pololetí 2009 zřejmé, že se jedná o největší hospodářskou krizi, která českou ekonomiku postihla od jejího vzniku, tedy od roku 1993. Graf č. 9 – Míra nezaměstnanosti v %
Zdroj dostupný z WWW:
Některé ceny byly zvýšeny zavedením vyšší sazby spotřební daně u tabáku a alkoholu o 2,9 %. Naopak u potravin se nárůst cen zpomalil. Rostly ceny u pohonných hmot o 5,2 %. U zemního plynu byl nárůst o 27,7 %, elektřiny o 9,5 %, tuhých paliv o 19,4 % a nájemného o 15,4 %. Míra inflace za posledních 12 měsíců oproti průměru minulých 12 měsíců byla v srpnu 6,1 %, tedy o 0,3 procentního bodu více než v sedmém měsíci roku 2008. Podílem na vývoji cenové hladiny v roce 2009 mělo poklesnutí cen v oblasti dopravy, které bylo dopadem poklesu cen vozidel o 1,7 % a pohonných hmot o 0,6 %. Nárůst cen, v porovnání mezi roky 2008-2009, byl o 1 %. V oblasti bydlení došlo k nárůstu cen z důvodu zvýšení cen energií, vody, tepla, nájemného a elektřiny o 9,2, 3,9, 19,4 a 11,4 %. Cena zemního plynu poklesla o 11,6 %. V porovnání s rokem 2008 byly ceny potravin v roce 2009 nižší. Pokles cen úhrnem byl nižší o 0,2 %. Průměrná inflace v roce 2009 byla oproti srovnatelnému období roku 2008 1,0 %, tedy nižší. Nástup roku 2010 znamenal nárůst cen pohonných hmot o 4,6 %. Cena motorové nafty byla 32,01 Kč, naturalu 95 32,88 Kč. Nárůst cen v roce 2010 oproti roku 2009 byl ve výši 2,3 %. Ceny se nejvíce v porovnání s meziročním růstem zvyšovaly v oblasti dopravy, a to o 16,6 %. U cen automobilů došlo k poklesu o 11,1 %. Cena elektřiny poklesla o 2,5 %, ceny zboží rostly o 2,4 % a služeb o 2,1 %. Inflace se zvýšila o 0,5 % proti roku 2009. Graf č. 10 – Meziroční inflace v %
Zdroj dostupný z WWW:
60
Celková obchodní bilance v roce 2009 skončila také v aktivním saldu tentokrát ve výši 149,6 mld. Kč. Výsledek byl vyšší oproti roku 2008 o 82,3 mld. Rok 2010 skončil s aktivní bilací ve výši 121,9 miliard Kč. Výsledek byl horší o 27,7 miliard Kč než v roce 2009.
Tabulka č. 1 – Obchodní bilance ČR v mld. Kč 2006
2007
2008
2009
2010
Export
2144,6
2479,2
2473,7
2138,6
2515,0
Import
2104,8
2391,3
2406,5
1989,0
2393,0
39,8
87,9
67,3
149,6
121,9
1,2
2,5
1,8
4,1
3,3
Obchodní bilance Saldo obchodní bilance v % HDP
Zdroj dostupný z WWW: http://www.patria.cz, staženo: leden 2015
Graf č. 11 – Vývoj obchodní bilance ČR v mld. Kč
Zdroj dostupný z WWW:
5.2
Vliv finanční krize na realitní trh v ČR
V USA došlo ke vzniku finanční krize na trhu s nemovitostmi, z tohoto důvodu bude stručně popsán i trh s realitami v ČR. Po nástupu finanční krize došlo k snížení objemu trhu s nemovitostmi. Při srovnání s rokem 2007 došlo k poklesu o cca 30 %. Z důvodu světové 61
finanční krize změnily i v České republice banky svou strategii na poli poskytování úvěrů na bydlení a byly více ostražité při posuzování bonity klienta a dále omezily i výši úvěru na jednotlivých nemovitostech. Ceny nemovitostí poklesly asi o 15 % u bytů v běžné zástavbě. U nadstandardních nemovitostí včetně luxusních bytů došlo k nárůstu poptávky. Potenciální investoři hledali vhodné investice do majetku, u kterého je možné počítat s dlouhodobým zachováním, popř. i zhodnocením investovaných prostředků. Ceny u novostaveb a rodinných domů poklesly asi o 10 %. V některých případech ale ceny mírně narostly. Vše bylo závislé na konkrétní lokalitě. Objevilo se i více nemovitostí k pronájmu. Nejmenší zájem o nemovitosti byl zaznamenán v roce 2010, ale po uvolnění podmínek bank pro získávání úvěrů na bydlení se situace stabilizovala.
5.3
Vliv finanční krize na podnikatelské subjekty
V České republice postihla finanční krize zejména odvětví závislá na vývozu svých produktů do zahraničí. S nástupem problematického odbytu výrobků došlo k celkovému oslabení konkurenceschopnosti české ekonomiky. S omezením odbytu, s kterým následovalo zdražování a úbytek pracovních příležitostí, bylo spjato i zhoršení dostupnosti úvěrů, jak pro firmy tak i pro spotřebitele. Na tyto projevy krize bylo dále navázáno i zdražování téměř ve všech oblastech. Z důvodu zpočátku zpevňující české koruny se celková situace exportérů ještě zhoršovala. Jako nejvíce postižený obor exportního odvětví byl postižen automobilový průmysl. Kromě automobilového průmyslu krize zasáhla i další tradiční české obory jako např. výrobu skla, textilu, obuvi a stavebnictví. U automobilky ŠKODA AUTO, a.s. došlo k omezení výroby a společnost přistoupila na rozvázání pracovního poměru s pracovníky z personalistických agentur. Tímto způsobem firma ochránila své kmenové pracovníky od propouštění a přes omezení výroby a zkrácení pracovní doby, zůstali tito zaměstnanci v pracovním poměru Pokud byli ponechání doma, pobírali šedesát procent ze mzdy. U zahraničních pracovníků, nejenom z automobilky Škoda, přistoupila vláda na finanční podporu k jejich návratu do vlasti. Týkalo se to hlavně občanů Vietnamu. Další obdobné problémy postihly firmy z textilního, obuvního a sklářského průmyslu. Mnohé skončily v insolvenci, některé se podařilo restrukturalizovat. V každém případě se finanční krize podepsala na větším počtu osob bez zaměstnání téměř napříč všemi obory. 62
Zaměstnavatelé se obávali budoucnosti a snažili se omezit náklady na co nejvyšší možnou míru, a tím alespoň částečně čelit omezenému přílivu finančních prostředků za omezenou výrobu. Obdobně firmy postupovaly i v rámci plánování investic, kde si uvědomovaly nejistou prognózu dalšího vývoje ekonomiky a omezené možnosti v přístupu k úvěrům. Banky stejně jako u spotřebitelů přehodnotily podmínky poskytování úvěrů a více než kdy předtím zkoumaly bonitu klientů a schopnost splácet úvěr v následujícím období. Tato kritéria byla pro různá odvětví odlišná a vycházela z oborů, které byly v některých případech více či méně rizikové. Dopady finanční krize na podnikatelské subjekty byly v celém rozsahu negativní a vlivem finanční krize utržila většina firem ztráty ve výši stovek milionů korun. Některé firmy ukončily výrobu, některé se spojily s firmami ze stejného odvětví, některé prošly restrukturalizací. Jako protiklad propouštění zaměstnanců se projevil nárůst počtu živnostníků. Někteří lidé bez práce se snažili po zrušení zaměstnaneckého poměru zajistit obživu v podobném oboru pod svým jménem jako živnostník. To se nejvíce týkalo kvalifikovaných profesí. U nekvalifikovaných osob došlo k přechodu do jiného oboru. Z továren, kde pracovali v nekvalifikovaných profesích např. při sestavování součástek, se vrátili do oborů, ve kterých měli dříve kvalifikaci, eventuálně přešli do oboru jiného, ale většinou se jednalo o poskytování služeb. Část osob, která ztratila zaměstnání vlivem finanční krize, odešla pracovat do zahraničí. Jednalo se ale pouze o malou část českých občanů, protože finanční krize postihla téměř celý svět. Řada českých občanů pracujících v zahraničí se naopak vracela ze zemí postižených finanční krizí mnohem více než Česká republika. Jako příklad je možné uvést Irsko.
63
6. Spojitost globalizace a finanční krize V závislosti na rozvoji globalizace se zvětšuje i rozsah finančních krizí, které se po vypuknutí ve velmi krátké době dokážou rozšířit do celého světa. Po roce 1989, kdy došlo k přerodu zemí východního bloku na tržní kapitalismus a otevření Ruské federace zahraničním investorům, padly zábrany pro globální integraci celosvětové ekonomiky. Ekonomika byla deregulována a otevřena pro veškeré transakce s kapitálem kdekoliv na světě. Domácí kapitál je navázán na zahraniční a ve spojení s neomezenou možností rychlé komunikace a provozováním obchodů online jsou postupně odstraněny zásady opatrnosti a určitého omezení. Do té doby dva od sebe zčásti izolované trhy východního a západního světa, které byly do té doby vnitřně regulovány, se vzájemně otevřely. Vzájemné úzké propojení těchto trhů nebylo žádoucí a čelní představitelé těchto táborů se pomocí různých zásahů, jako jsou cla, omezení možností pohybu kapitálu a podobně, snažili na udržení samostatnosti se svými dobrými i špatnými stránkami. Jakmile dojde k politické vůli a tato omezení se uvolní, nic nebrání tomu, aby regulaci ekonomiky diktoval trh, avšak také se svými klady i zápory. Po uvolnění překážek pro globalizaci (integraci) se úlohy ujmou světové velmoci, které umožní vstoupit nadnárodním společnostem do role integrátora. V případě, že by v současné době došlo k omezení otevřenosti trhů např. mezi Evropskou unií, Spojenými státy americkými a Čínou, nastala by situace, která by zvýšila konkurenční boj mezi výrobci. Situace by pro některé výrobce znamenala zvýšení nákladů na výrobu z důvodu potřeby návratu výroby ze zemí s levnou pracovní silou. Mnozí zaměstnanci by přišli o zaměstnání. V některých případech se sice jedná o tzv. pracující chudobu, tak jak uvádí Ilona Švihlíková (2009). Tento jev se však v současné době neobjevuje pouze v zemích třetího světa, ale běžně se s ním můžeme setkat v České republice stejně jako v ostatních zemích Evropské unie a i dalších relativně vyspělých zemích. Na druhé straně globalizace v dnešní podobě dává práci, sice málo placenou ale placenou, lidem, kteří žili do té doby v mnohem horších podmínkách. Dalším přínosem je z důvodu nižších nákladů na výrobu, z důvodu již zmiňované levné pracovní síly, poskytnutí daňových výhod pro investory a dalších pobídek snižování ceny. To znamená pro spotřebitele příznivý efekt. Požadovaný výrobek je levnější a pro spotřebitele snáze dostupný. Výrobci, nadnárodní společnosti, sice jsou motivování nejvyšším možným ziskem, ale díky levné pracovní síle a díky různým daňovým výhodám od vlád zemí, kde vyrábějí, se mohou pohybovat s dodavatelskými cenami v rámci obecné dostupnosti výrobku. 64
Pokud by tedy došlo k omezení mezinárodního trhu a přerušení svazku globální ekonomiky, mohla by nastat obnova ekonomického systému v hranicích zemí, popř. federativních svazků. Zda by takový vývoj byl možný a pokud ano není jisté, zda by byla politickoekonomická vůle k takovému zřízení. V každém případě by ale bylo omezeno rychlé rozlévání ekonomických krizí do celého světa. V případě vzniku finanční krize v rámci takového lokálního ekonomického celku by nebyla finanční krizí postižena celosvětová ekonomika, ale pouze lokální část světa. Takový způsob ekonomické lokalizace by mimo jiné musel čelit i vyřešení problému volně směnitelných měn, které umožňují kapitálové přesuny. V neposlední řadě i migraci pracovní síly, která ve většině případů může nahrazovat domácí obyvatele, kteří odmítají vykonávat nekvalifikovanou práci za nízké ohodnocení, ale může znamenat i hrozbu sociální migrace za vidinou získání výhod v podobě sociálních dávek u obyvatel ze zemí s nižší ekonomickou vyspělostí. Proti tomuto jevu se ale většina zemí snaží bránit. Velmi zjednodušeně je možné tedy vzájemnou spojitost mezi globalizací a finanční krizí popsat takto. Po téměř celosvětovém otevření trhů došlo v mnoha vyspělých zemích včetně Spojených států amerických k přesunutí výroby do jiných zemí za účelem nižších nákladů výroby. Tomu, aby bylo možné nastoupit tuto cestu, muselo předcházet prosazení politického zájmu k umožnění takového řešení. Vlády vyspělých zemí pravděpodobně byly hnány vidinou zisku velkých domácích společností, který by se měl promítnout i v domácí ekonomice. Pro méně vyspělé země znamenalo zavedení výroby zahraničních společností vidinu zvýšení životní úrovně obyvatel a částečné zlepšení domácí ekonomiky. Trhy jsou tedy otevřeny a vyspělé země se po mnoha letech zbaví téměř veškeré domácí výroby. V počátku méně vyspělé země se po letech stanou konkurenty svých vyspělých obchodních partnerů. Výroba některého zboží ve vyspělých zemích je zastavena pro vysoké výrobní ceny, popř. vyráběna pouze v zahraničí, v zemích s nízkými výrobními náklady. V mnoha oborech se vyspělé státy stávají konkurence neschopné. Jako příklad je možné uvést vztah Spojených států amerických a Číny. V tomto případě dosahují Spojené státy americké velkého schodku v obchodování s Čínou. Pro USA to znamená dostatek nepřeberného množství levného zboží z Číny, které ale pozitivně pomáhá čelit vysoké inflaci amerického dolaru. Jenže vyvezení nebo úplné ukončení výroby jakéhokoliv zboží znamená omezení pracovních příležitostí pro domácí obyvatele. Těm je pak většinou nabízena práce ve špatně placených odvětví, jako jsou služby - maloobchod, občerstvení atd. I přes zaměstnání se tito lidé potýkají s označením „pracující chudoba“. 65
V tomto ekonomickém modelu pak došlo k politickoekonomické agitaci pro bydlení pro každého. Lidem s nízkými příjmy byly bez žádoucího posouzení bonity nabídnuty hypotéky na nemovitosti ve výši 100 % jejich ceny. Reálná cena nemovitostí je mnohem nižší než ta, za kterou se nemovitosti na trhu s velkou podporou hypoték prodávají. Aby byly banky ušetřeny rizika vyplývajícího z nesplácení hypoték, zakládají další společnosti, které nakupují aktiva v podobě rizik při nesplácení od bank. V případě nesplácení hypotéky banka nečelí žádnému riziku, dceřiná společnost je samostatný ekonomický subjekt, který se svými „toxickými“ aktivy volně obchoduje dále na trhu po celém světě. Další důležitý prvek je obrovské množství finančního kapitálu, se kterým vysocí manažeři bank volně disponují a jsou přesvědčení, že svým ekonomickým potenciálem mohou simulovat požadované parametry vývoje ekonomiky. A podle zastánců dravého přístupu k ekonomice není nic mocnějšího v ekonomickém růstu než dluh. Strach z dluhu, ženoucí zadluženého k výkonu za účelem vyproštění se z hrozby exekuce, je pro většinu zadlužených nejvyšší stimul. Míra zadlužení však musí být v reálné míře, kdy dlužník nepřichází o vidinu možného splacení svého dluhu. V okamžiku, kdy obchodování s dluhy na dluh přerostlo očekávání i těch nejzainteresovanějších odborníků na obcházení zažitých a respektovaných pravidel ekonomiky, došlo k prasknutí „bubliny“ a vypuknutí finanční krize v USA a trh s realitami se zbortil. Pro svou vzájemnou provázanost prostřednictvím bank se krize přesunula do celého světa. K tomu jistě také pomohlo rychlé šíření paniky prostřednictvím médií do celého světa. Mediální informace jsou v některých případech nepřesné a jejich zkreslení může momentální dopady značně vyostřit. Vlivem vysokého zadlužení domácností ale i veřejného rozpočtu USA by se zdálo, že další vývoj ekonomiky USA nemůže být možný bez radikální změny systému. V tomto případě jsou ale Spojené státy ve výhodě z důvodu velikosti své ekonomiky, která je pro ekonomiku Číny významným odbytištěm a Čína má zájem na tom aby koupěschopnost amerických spotřebitelů zůstala zachována. Proto Čína bude i nadále skupovat americké obligace a tím financovat dluhy USA. Spojené státy pak mohou tisknout nové peníze a ty dávat do oběhu za velmi nízké úrokové sazby. Velká část těchto peněz by ale měla zůstat uložena ve formě devizových rezerv jiných zemí a nevracet se zpět do ekonomiky USA aby nedošlo k nárůstu inflace.
66
K tomu je potřeba ještě doplnit, že tento ekonomický model vzájemně provázané ekonomiky, který byl výše popsán na příkladu USA a Číny je takřka shodný v celosvětovém měřítku. Jeho náchylnost k výkyvům, popř. hlubokým propadům do světové finanční krize, je velká a jako další hrozba jejího vypuknutí je možná další neochota Číny financovat dluhy USA. O vztahu globalizace a světových finančních krizí je v této práci již pojednáno. Za zmínku však určitě stojí zdůraznění vlivu globalizace na regionální krize, které jsou sice snáze řešitelné, avšak mohou způsobit velké problémy zasažených oblastí. Například jejich vlivem dochází k vylidňování určitých regionů vlivem zániku průmyslu, nebo transformací zemědělství. V těchto případech dochází k zavádění podpor do regionů a dalších stimulací k udržení zaměstnanosti. Úplně se těmto vlivům zabránit nedá a obyvatelé venkova jsou nuceni se stěhovat za prací do měst, nebo dochází k rozšiřování výstavby ve vesnicích v blízkosti města nad únosnou míru. S tím souvisejí další aspekty, jako jsou snižování úrovně bydlení, poškozování životního prostředí a rázu vesnic. Obecně je možné uvést, že globalizace by nemusela být démonem novodobého světa za předpokladu, že bude docházet k prosazování základních pravidel morálního jednání osob ve funkcích s pravomocí ovlivňovat směřování světa. V případě dodržování těchto zásad by nedocházelo k různým druhům hazardů jak se svěřenými prostředky ze strany klientů bank, tak ani s prostředky svěřenými vlastníky společností, akcionáři, manažerům jejich firem. Stejně, jako je kladen důraz na dodržování pravidel stanovenými zákony dané země na své občany, mělo by dojít k zavedení závazných pravidel pro manažery nadnárodních korporací. Dodržování, resp. nedodržování různých „morálních kodexů“ nezaručuje plnění morálních zásad a vyvarování se hazardu s cizími prostředky. To je, ale velmi úzce spjato s pozicí politické moci vůči moci ekonomické. Vliv silných společností na ovládání politiky je zřejmý na celém světě. Stejně jako v ČR dokáží vybrané společnosti ovlivňovat veřejné zakázky ve svůj prospěch a „řídit“ rozdělování dotací všeho druhu, obdobně k tomu dochází i v mezinárodních vztazích. Vztah ekonomicky silných subjektů a politické moci je v symbióze. Politická vůle zajišťuje beztrestnost dostatečně ekonomicky silným a vlivným subjektům v případech na hranici popř. i za hranicí zákona. Jako prostislužba směřuje do politických kruhů úplatek na volební kampaně a další fungování stran a jejich členů. Za těchto okolností jsou orgány činné v trestních věcech bezmocné a z politických míst jim ani není umožněno se věcí zabývat. V některých případech dojde k odhalení závažných kauz vlivem 67
medializace, ale časem vše vyzní do prázdna, popř. jsou trestáni pouze „pěšáci“ na místo organizátorů, popř. mohou být organizátoři amnestováni. Stav se tedy zdá být neutěšený a neřešitelný a do doby než dojde ke změnám, které přinesou zásadní změnu celého systému a přetrhají politicko-ekonomické vazby dosavadního systému.
68
7. Závěr Cílem práce bylo shrnout a analyzovat pravděpodobné příčiny globalizace a světové finanční krize, vymezení pojmů a možných souvislostí mezi globalizací a finančními krizemi, a regionálními krizemu konce 20. století a počátku 21. století. Jako pravděpodobné příčiny globalizace bylo možné určit mimo běžného vývoje lidské civilizace a celosvětového vývoje technologií i zavádění inovativních přístupů a pohledů na různá odvětví lidské činnosti včetně ekonomiky. V mnoha oblastech bylo upouštěno od konzervativního přístupu a ztrátou obezřetnosti se svět vydal na cestu za jediným cílem, kterým je zisk. Vzájemná provázanost a závislost zahraničního obchodu úzce souvisící s měnovými výkyvy a s mezinárodním pohybem kapitálu. Tyto aspekty otevřely cestu nespoutanému rozvoji globalizace ve všech oblastech a její růst pohltil téměř všechny dosud možné bariéry. Globalizaci nezastavilo rozdílné náboženství, kultura, barva pleti, hranice států ani kontinentů. Jako možné varování před příliš velkou globalizací byla hospodářská krize ve třicátých letech dvacátého století. Její dopady byly hmatatelné po celém světě a promítly se do propadu cen, poklesu výroby a mnohonásobnému nárůstu nezaměstnanosti. Tato krize byla dlouhodobou zátěží pro celý svět, a i když přispěla k zavedení jiného přístupu v ekonomice, měla zásadní negativní dopad na další uspořádání světa. Po vypuknutí hospodářské krize ve třicátých letech se dostali v Itálii a v Německu k moci fašisté a následně začala druhé světová válka. Po druhé světové válce nastal ekonomický růst, po krizovém vývoji v sedmdesátých letech se podařilo obnovit hospodářský růst, který nabyl na intenzitě po ukončení studené války. Nicméně koncem 20. století a počátekm 21. století svět postupně prošel několika finančními krizemi, které jsou v této práci popsány. Protože se však vlivem stále užší globalizace otevíraly možnosti pro další a další generování zisku a svět se nepoučil z předešlých chyb, muselo dojít ke vzniku finanční krize ve Spojených státech amerických v roce 2007. Odtud se finanční krize rozšířila do celého světa. Příčinou bylo uměle vytvořené prostředí zdánlivě rostoucího realitního trhu a vysoká míra zadlužení jak domácností, tak veřejného rozpočtu Spojených států. Po prasknutí této tzv. realitní bubliny nastala finanční krize, která se vlivem globalizace, tedy vzájemné závislosti a provázanosti celého světa, rozšířila do téměř všech
69
států. I přes velké dopady na ekonomiku po celém světě však finanční krize možná právě díky globalizaci nepřerostla zatím v mezinárodní ozbrojený konflikt. Globalizace zasáhla i politickou sféru a mnoho států, které stály proti sobě v první nebo druhé světové válce, jsou nyní spojeny např. v Evropské unii a tím jsou vázány k prosazování společných zájmů. Stejně tak je mnoho zemí členem v mezinárodní alianci NATO, která stejně jako Evropská unie svazuje k určitému společnému zájmu. Globalizaci tedy určitě nemůžeme hodnotit pouze negativně. I přesto, že mnoho odpůrců globalizace je jiného názoru, je potřeba dopady globalizace posuzovat z širšího pohledu a nehledat pouze negativa, kterých je sice mnoho, ale stejně tak má globalizace i své klady. K tomu, aby globalizace mohla přesvědčit své odpůrce o svých přínosech, je potřeba aby jak politické, tak i ekonomické prostředí ctilo základní pravidla morální odpovědnosti a neupřednostňovalo vidinu velkého zisku za vysokou míru rizika před racionálním přístupem k řízení. Tomu bude podle mého názoru muset předcházet celková změna ve financování silně zadlužených veřejných rozpočtů. Některé státy totiž nejsou schopny splácet ani úroky ze svých dluhů a dále se zadlužují. Tyto dluhy jsou některými ekonomy označovány jako dluhy ve virtuálních penězích, které ani nemohou být v takovém objemu vůbec splaceny. Zbývá tedy nalézt způsob jak dluhy umořit či spíše „odepsat“ a začít znovu podle nových bezpečných pravidel. Způsob nalezení tohoto řešení zůstává jediným problémem a možná řešení jsou podle mnoha názorů všechna špatná. Je ale potřeba rychle rozhodnout o tom, které řešení je nejméně špatné, a to uvést do praxe. Čím dříve bude řešení nalezeno, tím lépe pro celý globalizovaný svět. Nedojde-li ke změně systému a odbourání starých zátěží, které si ekonomiky jednotlivých států nesou jako přítěž v podobě státních dluhů, může dojít k opakování finanční krize s mnohem většími dopady, než kterými jsme byli svědky po roce 2007 nebo i ve 30. letech 20. století. Z důvodu opakování finančních krizí, ať již se jednalo o lokální nebo i světové jasně vyplývá, že svět se ze svých chyb nepoučil a krize se z mnoha podobných příčin znovu opakují. První kapitola popisuje pojem globalizace. Kdy se začíná objevovat, v jakých oblastech a z jakých důvodů. Co nabízí ale i jak můžeme vidět její dopady v pozitivním světle. Jaké jsou 70
její výhody a nevýhody. Jaké má dopady na světovou ekonomiku a jak ji hodnotíme v celkovém pohledu. Druhá až pátá kapitola popisuje historii finančních krizí a u jednotlivých případů popisuje jejich příčiny, které jsou v mnoha případech shodné. Jako jedna z hlavních příčin je vždy u zrodu finanční krize vzájemná vysoká závislost a propojenost, tedy globalizace. Práce měla shrnout a analyzovat pravděpodobné příčiny globalizace a světové finanční krize, vymezit pojmy a možné souvislosti mezi globalizací a finančními krizemi, a regionální krize konce 20. století a počátku 21. století. Jako zvolená metodika byla použita statická analýza, komparace, dedukce a syntéza. V práci byly tedy jednotlivé aspekty hodnoceny, porovnány a vytvořen závěr s návazností na vzájemné spojení mezi globalizací a finančními krizemi. Největší rozsah práce byl věnován světové finanční krizi, která vznikla v roce 2007 v USA a postupně se rozšířila do celého světa. Situace v jednotlivých zemích je v práci popsána a právě tato finanční krize je svou aktuálností nejvhodnějším tématem pro možnost zjištění její příčiny globalizace. Globalizace byla v době vzniku finanční krize na vrcholu a umožnila její bleskové rozšíření do celého světa. Tak jak postupovala, postupně pohlcovala jednotlivé státy, u kterých vyvolávala velmi podobné dopady. Mezinárodní instituce a jejich intervence do postižených ekonomik dopady sice nezastavují, ale změkčují. Pomoc dále přišla i od jiných méně postižených zemí, ale za cenu dalšího a dalšího zadlužování. A znovu se nabízí již několikrát vyřčená otázka, jak z toho ven? Rozvoj ve všech oborech lidského zájmu je hnacím motorem globalizace a člověku nezbývá, než utvořit pevný rámec pravidel pro její maximální zužitkování. Pokud taková pravidla jednou najdeme, může přijít doba, kdy i požadovaný „neomezený“ ekonomický růst bude možný v mnohem delším časovém horizontu, než ho známe dnes. Úkolem pro všechny zodpovědné představitele politické moci tedy musí být odbourání celého politického systému od vlivu ekonomicky silných korporací a zavedení takových regulačních opatření, která budou závazná pro všechny instituce, které mohou svým jednáním přispívat k vypuknutí ekonomických krizí. Čím dříve bude problém řešen, tím lépe bude řešitelný. Vlivem globalizace ve všech stupních (oblastech), o kterých je pojednáno v této práci, dochází ke stále snazšímu ovlivňování nespokojených mas lidí, které může vyostřit 71
v ozbrojených konflikt nejenom regionální, ale i mezinárodní, se všemi důsledky na budoucnost lidstva. Technická globalizace přinesla velké možnosti k organizování, podněcování a zastrašování lidí, že by v případě setrvalého vývoje k nespokojenosti stále většího množství lidí mohlo dojít k jejich zneužití k negativním účelům.
72
8. Seznam použité literatury Knihy: [1]
Heczko, S.: Pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy, Ústí nad Labem, 2007, ISBN 978-307044-922-6
[2]
Krugman, P.: Návrat ekonomické krize, Praha 2009, ISBN 978-80-7021-984-3
[3]
Sirůček, P, Heczko, S,: Globalizace-vybrané teoretické aspekty, Ústí nad Labem, Ekonomie a Management, ročník IX, číslo 4/2006, str. 32-39
[4]
Sýkora, L.: Globalizace a její společenské a geografické důsledky. Praha, ISBN 80-288-5566-2
[5]
Švihlíková,
I.:
Globalizace
a
krize,
souvislosti
a
scénáře,
Jihlava
2009,
ISBN 978-80-87461-01-3
Internetové zdroje: [6]
Aktualne.cz: Plán na záchranu americké ekonomiky je hotov. [online]. c1999 - 2011 [cit. 2011-04-17]. Dostupný z WWW: < http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/svetovaekonomika/clanek.phtml?id=617779
[7]
Atlantik.cz: Důvody finanční krize v USA. [online]. c2011 [cit. 2011-03-22]. Dostupný z WWW: < http://www.atlantik.cz/zpravodajstvi/turbulentni-rijnove-dny/duvody-krizev-usa >
[8]
Auto.cz: Francie půjčí automobilkám dohromady 6,5 miliardy eur. [online]. c2001 2011 [cit. 2011-04-02]. Dostupný z WWW: < http://www.auto.cz/francie-pujciautomobilkam-dohromady-6-5-miliardy-eur-5502 >
[9]
CNB.cz: Český finanční sektor zůstává stabilní i v době recese. [online]. c2003 - 2011 [cit. 2011-04-20]. Dostupný z WWW: < http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2010/cl_10_10052 0b.html >
[10] CNB.cz: Dopad světové krize na finanční sektor v ČR. [online]. c2003 – 2011 [cit. 2011-04-19]. Dostupný z WWW: < 73
http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konferen ce_projevy/vystoupeni_projevy/download/singer_20090720_czech_slovak_prof_com.p df >ohy/zoi_IV_2010_box_III.html > [11] CNB.cz: Zátěžové testy bankovního sektoru ČR. [online]. c2003 - 2011 [cit. 2011-0420]. Dostupný z WWW: < http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zatezove_tes ty/2010/zatezove_testy_vysledky_2010_q4.pdf > [12] ct24.cz: Důvěra ve slovenskou ekonomiku na novém minimu. [online]. c2011 [cit. 201102-14]. Dostupný z WWW: < http://www.ct24.cz/ekonomika/49807-duvera-veslovenskou-ekonomiku-na-novem-minimu/ > [13] ct24.cz: Japokrize/37399-italie-podpori-ekonomiku-castkou-80-miliard-eur/nská ekonomika nastoupila na cestu k recesi. [online]. c2011 [cit. 2011-04-01]. Dostupný z WWW: < http://www.ct24.cz/ekonomika/25186-japonska-ekonomika-nastoupila-nacestu-k-recesi/ > [14] ct24.cz: Slovensko se zvolna loučí s hospodářským růstem. [online]. c2011 [cit. 201102-14]. Dostupný z WWW: < http://www.ct24.cz/ekonomika/svetova-financnikrize/49932-slovensko-se-zvolna-louci-s-hospodarskym-rustem/ > [15] Czechtrade.cz: Analýzy zahraničního obchodu ČR od roku 2000. [online]. c2009 – 2010 [cit. 2011-04-21]. Dostupný z WWW: < http://www.czechtrade.cz/infoservis/analyzyzo-cr/archiv-rocnich-analyz-zo-cr/ > [16] Dumfinanci.cz: Finanční a měnová krize v Argentině. [online]. c2006 - 2011 [cit. 201102-10]. Dostupný z WWW: < http://dumfinanci.cz/ekonomika/financni-a-menovakrize-v-argentine > [17] Dumfinanci.cz: Finanční krize zasáhla firmy v Česku. [online]. c2006 – 2011 [cit. 201104-13]. Dostupný z WWW: < http://dumfinanci.cz/stalo-se/financni-krize-zasahlafirmy-v-cesku > [18] Dumfinanci.cz: Významné finanční krize 90. let – Jihovýchodní Asie. [online]. c2006 2011 [cit. 2011-02-16]. Dostupný z WWW: < http://dumfinanci.cz/ekonomika/vyznamne-financni-krize-90-let-jihovychodni-asie >
74
[19] Dumfinanci.cz: Významné finanční krize 90. let – Rusko. [online]. c2006 - 2011 [cit. 2011-02-17]. Dostupný z WWW: < http://dumfinanci.cz/ekonomika/vyznamnefinancni-krize-90-let-rusko > [20] Dumfinanci.cz: Významné finanční krize 90. let – Brazílie. [online]. c2006 - 2011 [cit. 2011-02-18]. Dostupný z WWW: < http://dumfinanci.cz/ekonomika/vyznamnefinancni-krize-90-let-brazilie [21] Dumfinanci.cz: Významné finanční krize 90. let – Mexiko. [online]. c2006 - 2011 [cit. 2011-01-23]. Dostupný z WWW: < http://dumfinanci.cz/ekonomika/vyznamne[22] EArchiv.cz: Global village. [online]. c2011 [cit. 2011-01-10]. Dostupný z WWW: < http://www.earchiv.cz/a96/a619k130.php3 > [23] Euroekonom.cz: Hypoteční krize v USA. Příčiny, průběh, následky. [online]. c2011 [cit. 2011-03-03]. Dostupný z WWW: < http://www.euroekonom.cz/analyzyclanky.php?type=jz-usa-hypoteky > [24] http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jj-realitni-ekonomicka-krize > [25] Finance.cz: Finanční krize – jak to začalo. [online]. c2000 – 2011 [cit. 2011-03-12]. Dostupný z WWW: < http://www.finance.cz/zpravy/finance/195113-financni-krize-jakto-zacalo/ > [26] Finance.cz: Japonsko schválilo nová stimulační opatření na podporu růstu. [online]. c2000 - 2011 [cit. 2011-04-01]. Dostupný z WWW: < http://www.finance.cz/zpravy/finance/283234-japonsko-schvalilo-nova-stimulacniopatreni-na-podporu-rustu/ > [27] Geomatika.cz: Globalizace. [online]. c2003 – 2004 [cit. 2010-12-17]. Dostupný z WWW: < http://gis.zcu.cz/studium/dbg2/Materialy/html/ch09.html#ftn.d0e2205 > [28] HospodarskaKomora.cz: Dopady finanční krize na vybrané země. [online]. c2009 [cit. 2011-03-12]. Dostupný z WWW: < http://www.komora.cz/hk-cr-top-02-sede/podporapodnikani-v-cr/pomahame-vam-celit-hospodarske-krizi/zpravodajstvi-zesveta/art_29042/dopady-financni-krize-na-vybrane-zeme.aspx > [29] HospodarskaKomora.cz: Tuzemské firmy cítí dopad finanční krize a tratí na ní miliony korun. [online]. c2011 [cit. 2011-04-14]. Dostupný z WWW: < http://www.komora.cz/hlavni-zpravy/tuzemske-firmy-citi-dopad-financni-krize-a-tratina-ni-miliony-korun.aspx > 75
[30] HospodarskeNoviny.cz: Turecko se řítí do finanční krize. [online]. c1996 - 2011 [cit. 2011-02-07]. Dostupný z WWW: < http://hn.ihned.cz/c1-768996 > [31] iDnes.cz: Francouzská ekonomika na konci roku prudce poklesla. [online]. c1999 2011 [cit. 2011-04-02]. Dostupný z WWW: < http://ekonomika.idnes.cz/francouzskaekonomika-na-konci-roku-prudce-poklesla-f9g-/ekozahranicni.aspx?c=A090212_194325_eko-zahranicni_jte > [32] iHned.cz: Finanční krize dorazila na Slovensko, lidé vybírají miliardy z fondů. [online]. c1996 - 2011 [cit. 2011-02-14]. Dostupný z WWW: < http://zahranicni.ihned.cz/c129338050-slovaci-se-zacinaji-obavat-svetove-financni-krize > [33] iHned.cz: Krize v Rusku se už projevila růstem nezaměstnanosti. [online]. c1996 - 2011 [cit. 2011-02-17]. Dostupný z WWW: < http://ekonomika.ihned.cz/c1-30700930 > [34] Investujeme.cz: Světová finanční krize: co stálo na počátku? [online]. c2006 - 2010 [cit. 2011-03-01]. Dostupný z WWW: < http://www.investujeme.cz/clanky/svetovafinancni-krize-co-stalo-na-pocatku/#_ftn1 > [35] iReferaty.cz: Globální problémy současného světa. [online]. c2001 – 2006 [cit. 201101-08]. Dostupný z WWW: < http://ireferaty.lidovky.cz/500/4766/Globalni-problemysoucasneho-sveta > [36] Kurzy.cz: Čtvrtina firem zvažuje konec výroby. [online]. c2000 - 2011 [cit. 2011-04-14]. Dostupný z WWW: < http://zpravy.kurzy.cz/178502-e15-ctvrtina-firem-zvazuje-konecvyroby/ > [37] Kurzy.cz: Inflace v srpnu meziročně zpomalila na 6,5 %. [online]. c2000 – 2011 [cit. 2011-04-22]. Dostupný z WWW: < http://zpravy.kurzy.cz/151634-cr-inflace-v-srpnumezirocne-zpomalila-na-6-5/ > [38] Kurzy.cz: Inflace v prosinci rostla o 0,2 %. [online]. c2000 – 2011 [cit. 2011-04-22]. Dostupný z WWW: < http://zpravy.kurzy.cz/205950-cr-inflace-v-prosinci-rostla-o-0-2prumer-za-rok-2009-1/ > [39] Kurzy.cz: Meziroční inflace v říjnu výrazně vzrostla na 4 %. [online]. c2000 – 2011 [cit. 2011-04-22]. Dostupný z WWW: < http://zpravy.kurzy.cz/140465-cr-mezirocni-inflacev-rijnu-vyrazne-vzrostla-na-4/ >
76
[40] Kurzy.cz: Míra nezaměstnanosti v prosinci stoupla na 9,2 %. [online]. c2000 – 2011 [cit. 2011-04-25]. Dostupný z WWW: < http://zpravy.kurzy.cz/205961-cr-miranezamestnanosti-v-prosinci-stoupla-na-9-2/ > [41] Kurzy.cz: Předběžný odhad HDP – 4. čtvrtletí 2007. [online]. c2000 – 2011 [cit. 201104-24]. Dostupný z WWW: < http://zpravy.kurzy.cz/143474-cr-rust-hdp-ve-4q-o-6-9-vroce-2007-6-6-vice-nez-se-cekalo/ > [42] Kurzy.cz: Předběžný odhad HDP – 4. čtvrtletí 2008. [online]. c2000 – 2011 [cit. 201104-24]. Dostupný z WWW: < http://zpravy.kurzy.cz/161636-cr-hdp-ve-4-ctvrtletivzrostl-o-1-0--v-roce-2008-o-3-5/ > [43] Kurzy.cz: Předběžný odhad čtvrtletního HDP – 4. čtvrtletí 2009. [online]. c2000 – 2011 [cit. 2011-04-24]. Dostupný z WWW: < http://zpravy.kurzy.cz/210780-cr-hdp-ve-4qpoklesl-mezikvartalne-o-0-6-za-rok-09-4-3/ > [44] Kurzy.cz: Spotřebitelské ceny v prosinci rostly o 0,5 %. [online]. c2000 – 2011 [cit. 2011-04-22]. Dostupný z WWW: < http://zpravy.kurzy.cz/260601-cr-spotrebitelskeceny-v-prosinci-rostly-o-0-5--prumer-2010-na-1-5/ > [45] Literarky.cz: Krize na ruský způsob. [online]. c2011 [cit. 2011-02-17]. Dostupný z WWW: < http://www.literarky.cz/predplatne/978-krize-na-rusky-zpsob > [46] Mediafax.cz: Japonská ekonomika vystoupila z recese, HDP vzrostlo o 0,9 procenta. [online]. c2011 [cit. 2011-04-01]. Dostupný z WWW: < http://www.mediafax.cz/ekonomika/2912731-Japonska-ekonomika-vystoupila-z-receseHDP-vzrostlo-o-0-9-procenta > [47] Mmr.cz: Globalizace v ČR. [online]. c2011 [cit. 2011-01-03]. Dostupný z WWW: < http://www.mmr.cz/CMSPages/GetFile.aspx?guid=75a02104-8eaa-48ef-b4a504ff3a5d3041 > [48] Penize.cz: Světová finanční krize má v Česku první oběti. [online]. c2000 – 2011 [cit. 2011-04-13]. Dostupný z WWW: < http://www.penize.cz/ekonomika/44239-svetovafinancni-krize-ma-v-cesku-prvni-obeti > [49] Rozhlas.cz: Dopady hospodářské krize na Německo jsou horší, než se očekávalo. [online]. c2010 [cit. 2011-02-22]. Dostupný z WWW: < http://www.rozhlas.cz/zpravy/ekonomika/_zprava/533573 >
77
