EKONOMICKÁ GLOBALIZACE A ZEMĚDĚLSTVÍ

EKONOMICKÁ GLOBALIZACE A ZEMĚDĚLSTVÍ Aurele Destree

OBSAH Problematika ........................................................................................................................ 3 1. Pojmy, pojetí a diskuse .................................................................................................... 4 1.1 Pojmy a pojetí ............................................................................................................. 4 1.1.1 Chronický hlad (pojem) ........................................................................................ 4 1.1.2 Chudoba (pojem) .................................................................................................. 4 1.1.3 Zemědělství (pojem) ............................................................................................. 4 1.1.4 Udrţitelný rozvoj (pojem) ..................................................................................... 5 1.2 Provázání pojmŧ ......................................................................................................... 5 1.2.1 Hlad a zemědělství ............................................................................................... 5 1.2.2 Hlad, zemědělství a rozvoj ................................................................................... 5 1.3 Diskuse ....................................................................................................................... 6 1.3.1 Ve prospěch širší liberalizace v zemědělství ....................................................... 6 1.3.2 Proti širší liberalizaci v zemědělství.................................................................... 6 2. Motory: procesy, aktéři .................................................................................................... 7 2.1 Procesy ........................................................................................................................ 7 2.1.1 Liberalizace trhu .................................................................................................. 7 2.1.2 Investiční liberalizace v zemědělství ................................................................... 9 2.2 Nový aktér: Transnacionální korporace (TNC) ........................................................10 3. Dopady ............................................................................................................................12 3.1 Rozpad národní suverenity .......................................................................................12 3.2 Oslabování veřejné kontroly......................................................................................12

Ekonomická globalizace a zemědělství Aurele Destree 3.3 Zanechání pěstování plodin zajišťujících minimální ţivotní podmínky ...................12 3.4 Příjmová zranitelnost ................................................................................................13 3.5 Větší závislost na dovozu ..........................................................................................13 3.6 Vyloučení drobných farmářŧ .....................................................................................13 3.7 Neuskutečnitelnost ochrany......................................................................................14 3.8 Chyceni v pasti malé přidané hodnoty ......................................................................14 4. Alternativy ......................................................................................................................15 5. Případové studie .............................................................................................................17 5.1 Případová studie ilustrující situaci dumpingu .........................................................17 5.2 Případová studie ilustrující situaci vysoké konkurence a neuskutečnitelnosti ochrany ............................................................................................................................18 6. Odkazy ............................................................................................................................20

2

Ekonomická globalizace a zemědělství Aurele Destree

PROBLEMATIKA V roce 2008 uběhla polovina doby vymezené ke splnění Rozvojových cílů tisíciletí (Millenium Development Goals – MDGs). V praxi ovšem tato doba neznamenala naplnění polovičního cíle v redukci počtu trpících hladem a chudobou. Dokonce ani během posledních desetiletí, kdy narŧstala produkce potravin a obchodní výměna, nedošlo na globální rovině k ústupu problémŧ spjatých s hladem. Zpráva Světové organizace pro výţivu a zemědělství (Food and Agriculture Organization – FAO) o světové potravinové nejistotě ukazuje, ţe celkový počet trpících podvýţivou stagnuje (FAO 2006). Dopady ekonomické globalizace na sektor zemědělství, který je v mnoha rozvojových zemích hlavním zdrojem zaměstnanosti, jsou poměrně diskutabilní. V některých zemích došlo k nárŧstu chudoby a hladu ve stejné chvíli, kdy rostl jejich zemědělský vývoz. Příjmy zejména těch zemí, které jsou specializované na malé mnoţství plodin, se staly vysoce nejisté díky nestabilním světovým cenám. Některé jiţní státy byly navíc přeměněny na pouhé dovozce zemědělských produktŧ. Stále více zemědělcŧ bylo přehlíţeno a muselo čelit narŧstajícímu zbídačování. Nejsou schopni vzdorovat silné konkurenci potravin dováţených na jejich lokální trhy. Výrobci jsou takto vytlačováni mimo sféru podnikání.

3


1. POJMY, POJETÍ A DISKUSE

1.1 POJMY A POJETÍ

1.1.1 CHRONICKÝ HLAD (POJEM) Jde o nedobrovolný a opakující se nedostatečný přístup k potravinám. Rozšířený chronický hlad je chápán jako potravinová nejistota1. Potravinová bezpečnost je naopak stavem, který by měl zajistit dostupnost, stabilitu dodávek a přístup k potravinám.

1.1.2 CHUDOBA (POJEM) Chudobu definuje více faktorŧ: např. úroveň příjmŧ jednotlivcŧ nebo domácností, nedostatečný přístup k sociálním sluţbám, nemoţnost ekonomicky, sociálně, kulturně nebo politicky participovat na ţivotě společnosti. OECD stručně shrnuje: „Chudoba odpovídá rŧzným dimenzím deprivace, které se vztahují k lidským schopnostem zahrnující spotřebu a potravinovou bezpečnost, zdraví, vzdělání, právo vyslovit svŧj názor, právo na bezpečnost, dŧstojnost a slušnou práci.“ (OECD 2001, s. 8).2 Uţívaným měřítkem zde je ţivot s méně neţ jedním dolarem na den.

1.1.3 ZEMĚDĚLSTVÍ (POJEM) Definice: vědecká, kulturní a pracovní činnost zabývající se kultivací pŧdy, pěstováním plodin a chováním hospodářských zvířat (farmaření). Zemědělství je charakterizováno imobilitou hlavního výrobního faktoru (pŧdy) a relativní neflexibilitou poptávky (přinejmenším v rozvinutých zemích). Z tohoto vyplývá, ţe variabilita nabídky mŧţe zapříčinit nestabilitu cen.

1

Antonymum pojmu potravinová bezpečnost.

2

OECD: DAC Guidelines on Poverty Reduction. Paris: OECD, 2001, s. 8.

4

Ekonomická globalizace a zemědělství Aurele Destree 1.1.4 UDRŢITELNÝ ROZVOJ (POJEM) Jde o rozvoj, který uspokojuje současné potřeby bez toho, ţe by ohroţoval schopnost budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby. Z tohoto dŧvodu tento pojem bere v potaz sociální a environmentální externality lidských aktivit. Přístup zaloţený na udrţitelném rozvoji co moţná nejvíce upřednostňuje pozitivní externality a zaměřuje se na zamezování negativním externalitám (znečištění, pŧdní eroze, zbídačování, exkluze atd.).

1.2 PROVÁZÁNÍ POJMŦ

1.2.1 HLAD A ZEMĚDĚLSTVÍ Skutečnost, ţe většina trpících hladem je nějakým zpŧsobem spojena se zemědělstvím, je velký paradox. Sebezásobitelsky orientované zemědělství anebo drobné farmaření se odlišuje od zemědělské velkovýroby co do rozsahu a pouţitých technik. Drobné farmaření spočívá spíše v intenzivní práci, neţ v silných vstupech (umělá hnojiva, pesticidy, těţká technika). Primárně uspokojuje vlastní anebo lokální spotřebu. Drobným farmařením se zabývá přibliţně 70 % obyvatelstva zemí LDC3. Drobní farmáři jsou stoupající měrou tlačeni k zanechání produkce.

1.2.2 HLAD, ZEMĚDĚLSTVÍ A ROZVOJ -

Zemědělství mŧţe zmírnit projevy hladu. Drobné farmaření je pro zemědělské domácnosti zpŧsobem, jak zajistit základní zásobování potravinami.

-

Zemědělství mŧţe zmírnit chudobu a mŧţe být dŧleţitým faktorem udrţitelného rozvoje.

Prostřednictvím

správných

zemědělských

ekonomický, sociální a environmentální prospěch.

3

Least Developed Countries:

5

postupŧ

mŧţe

přinést

Ekonomická globalizace a zemědělství Aurele Destree 1.3 DISKUSE

1.3.1 VE PROSPĚCH ŠIRŠÍ LIBERALIZACE V ZEMĚDĚLSTVÍ Volný obchod je efektivní nástroj pro rozvoj a pomŧţe zemědělskému sektoru rozvojových zemí. Klíčem k rozvoji je konkurence. Negativní dŧsledky současné liberalizace jsou zpŧsobeny zbývajícími trh narušujícími prvky, jako jsou bariéry, dotace vnitřních trhŧ anebo exportní podpora. Mnohé rozvojové země mají komparativní výhodu v několika produktech a měly by se proto za účelem vyššího příjmu specializovat na tyto plodiny.

1.3.2 PROTI ŠIRŠÍ LIBERALIZACI V ZEMĚDĚLSTVÍ Volný trh by mohl být dobrým nástrojem pro další rozvoj. Nicméně pokud je aplikován na sektor zaměstnávající aţ 70 % aktivní populace, spíše rozvoj tohoto sektoru, jeţ představuje ţivobytí pro lid, a celkový rozvoj státu vystavuje velkým rizikŧm. Dějiny neukazují jediný příklad národního/regionálního rozvoje zemědělství v otevřeném prostředí. Díváme-li se na zemědělství perspektivou obchodu, ocitá se mimo náš pohled velká část problematiky. Jestliţe 90 % potravinové produkce nikdy nepřekročí hranice, potom pravidla nastavená pro zbývajících 10 % určují regulace celého sektoru. Teorie komparativních výhod je tudíţ pro miliony farmářŧ, kteří produkují pro vlastní rodiny nebo místní trhy (nikoliv však pro export), bezvýznamná. Tato teorie nebere v úvahu pozitivní externality zemědělské aktivity.

6


2. MOTORY: PROCESY, AKTÉŘI

2.1 PROCESY

2.1.1 LIBERALIZACE TRHU Liberalizace trhu, tj. omezování všech druhŧ obchodních bariér. Děje se třemi zpŧsoby: prostřednictvím mezinárodních dohod, bilaterálních smluv a unilaterálních rozhodnutí.

2.1.1.1 MEZINÁRODNÍ DOHODY

DOHODA O ZEMĚDĚLSTVÍ Kontext. Dohoda o zemědělství (AoA) byla podepsána v roce 1994 v Marrakéši. Byla dojednána během tzv. urugvajského kola v rámci něhoţ bylo také dohodnuto zaloţení Světové obchodní organizace (WTO). Vyjednávání zabývající se zemědělstvím započalo na ţádost tzv. Cairn Group (Nový Zéland, Austrálie Kanada a několik středněpříjmových státŧ) a USA. Osmdesátá léta byla ve skutečnosti charakterizována konflikty zájmŧ hlavních exportních zemí s liberálním přístupem politických lídrŧ (Thatcherová, Reagan). Vyjednávání byla vedena hlavně Spojenými státy a Evropskou unií a před podpisem prodělala smlouva jen malé změny podle návrhu ostatních státŧ. Obsah. Tři hlavní oddíly dohody se zabývají vylepšením přístupu k trhu, odstraněním trh deformujících domácích podpor zemědělství a sníţením exportních dotací. Poţadavky na omezení těchto prvkŧ byly o jednu třetinu menší pro rozvojové země a tyto státy mohly mít dvojnásobně více času na implementaci změn (1995-2004). Přestoţe pro rozvojové země je nejdostupnějším zpŧsobem podpory jejich zemědělství zvýšení bariér, tak nejvýznamnější poţadavky dohody se týkaly omezení celních práv (tedy lepší přístup na trh). Menší úsilí bylo na druhou stranu poţadováno vzhledem k vnitřním dotacím. Principy určující tuto část mají tlumící (bez nových přidělování) a redukující (v prŧběhu času periodicky kontrolovat a odstraňovat výjimky) vliv. Zamezují tak vládám globálního Jihu v přidělování nových podpor (protoţe ţádné nemají), avšak vládám globálního Severu s malým omezením dovolují pokračovat v přidělování starých podpor. Systém kolonek (jantarové, modré a zelené) roztříďuje typ měřítka vnitřní podpory od vysoce trh narušující poloţky (jantarová) aţ po trh nenarušující (zelenou). Vlády globálního Jihu a 7

Ekonomická globalizace a zemědělství Aurele Destree neziskové organizace (NGO) obviňují USA a Evropskou unii, ţe pouze přesunula podporu z jantarové kolonky do jiných. Ve skutečnosti je pravdou, ţe Společná zemědělská politika Evropské unie prošla v roce 1992 proměnou, která předjímala výsledky jednání o Dohodě o zemědělství: pomoc dále nezabezpečovala cenu, ale podporovala příjmy zemědělcŧ. Tento trend se dále prosadil reformami z let 2000 a 2003 zavedením jednotného platebního schématu (odděleného od typu a úrovně produkce), které bylo uvaţované jako součást zelené poloţky.

KOLO ROZHOVORŦ O ROZVOJI V DOHA Kontext. Současné kolo rozhovorŧ v rámci Světové obchodní organizace – tzv. Kolo rozhovorŧ o rozvoji v Doha – je zacíleno k prohloubení liberalizace obchodu. Cílem je znovu projednat Dohodu o zemědělství. Rozhovory mezi ministry členských státŧ WTO začaly v roce 2001 v hlavním městě Kataru. Kamenem úrazu tohoto vyjednávání bylo zemědělství. Diskuse se roku 2003 v Cancúnu zablokovaly kvŧli silnému rozporu mezi Severem a Jihem a byly zastaveny v červnu 2006. Započaly opět v lednu roku 2007. V tomto kole rozvojové země získaly sílu zformováním dvou skupin. Skupina G20 reprezentuje středně příjmové rozvojové země a G90 reprezentuje chudší rozvojové země. Obsah. Nejproblematičtějšími oblastmi nadále zŧstávají přístup na trh a domácí dotace, přičemţ obě tyto oblasti jsou nespravedlivé a zaměřené proti globálnímu Jihu. Je dohodnuto, ţe vývozní subvence budou zrušeny v roce 2013. Volná definice toho, co mŧţe být podle Dohody o zemědělství začleněno do zelené poloţky, dovoluje USA a EU udrţet vysokou úroveň pomoci jejich zemědělcŧm. Tato situace tak nakonec stále poskytuje producentŧm ze Severu kompetitivní výhodu vŧči zemědělcŧm z Jihu a drobné farmáře, kteří neprofitují z pomoci, vystavuje nebezpečí.

2.1.1.2 BILATERÁLNÍ SMLOUVY Kontext. Jelikoţ vyjednávání v rámci tzv. Rozvojového kola rozhovorŧ v Doha (DDR) se ukázala jako problematická a v roce 2006 ustrnula na mrtvém bodě, některé vlády se zaměřily na podepisování dvoustranných dohod o volném obchodu. Dvoustranné dohody přesunuly obecně vyjednávání mimo hranice vytyčené WTO. Je totiţ snadnější nejdříve dojít k ustavení souboru pravidel prostřednictvím dvoustranných dohod a později je multilateralizovat. USA jiţ měly při vyjednávání s Thajskem, Malajsií a Jiţní Koreou podepsanou dohodu s Vietnamem a Singapurem. Evropská unie v současné době vyjednává dvoustrannou dohodu s africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi zvanou Dohoda o ekonomickém partnerství (Economic Partnership Agreement – EPA) za účelem nahrazení Úmluvy z Lomé. Austrálie i Nový Zéland vyjednali dohodu o volném obchodu s tichomořskými ostrovními zeměmi, tzv. Tichomořkou dohodu o užších 8

Ekonomická globalizace a zemědělství Aurele Destree eknomomických vztazích (Pacific Agreement on Closer Economic Relations – PACER) a připravili tzv. Dohodu ASEAN plus. Japonsko, Čína a Indie také usilují o dohody s menšími asijskými sousedy. Objevují se další dohody o volném obchodu jednak mezi státy v rámci asijsko-tichomořského prostoru a jednak mezi zeměmi či bloky v Africe a Latinské Americe. Vyjednávání dohod o volném obchodu je obecně nevyváţené. Odráţí nerovné mocenské vztahy mezi silnými a slabšími státy. V rozvojových zemích schází schopnosti a odbornost. Navíc jsou tato vyjednávání vedena v utajení mimo veřejný dohled. Obsah. Dohody o volném trhu bývají uţívány k pokusu o otevření trhŧ pro zemědělské produkty, které byly do té doby vyjmuty z předešlých multilaterálních, regionálních nebo dokonce dvoustranných dohod. Dále jsou pouţívány k zaměření se na netarifní bariéry, jako jsou spotřební standardy týkající se potravin.

2.1.1.3 JEDNOSTRANNÁ LIBERALIZACE Kontext. Jednostranná liberalizace často následuje silné pobídky světových úvěrových organizací. Ve skutečnosti rozvoj zadluţených zemí nabral v 70. letech výrazně liberální orientaci. Politiky strukturálního přizpůsobení řízené Mezinárodním měnovým fondem (IMF) a Světovou bankou (WB) byly zaměřeny na stabilizaci státních deficitŧ a restrukturalizaci ekonomik těchto zemí za účelem splacení jejich dluhu. Obsah. Programy strukturálního přizpŧsobení (SAPs), které jsou zaloţeny na úsporách ve veřejných rozpočtech, na navýšení příjmu prostřednictvím navýšení produkce a na liberalizačních a privatizačních opatřeních, přispěly ke zborcení ochrany rozvojových zemí. Znamenalo to intenzifikaci a industrializaci zemědělské produkce komerčních a netradičních plodin určených na vývoz na úkor domácí potravinové výroby. Jakmile byly vlády donuceny poskytnout pobídky a podporu pro zemědělství orientované na vývoz, musely zrušit podporu na základní potravinovou produkci a redukovat dostupnost úvěrŧ (pokud vŧbec byly dostupné) pro místní farmáře.

2.1.2 INVESTIČNÍ LIBERALIZACE V ZEMĚDĚLSTVÍ Kontext. Zatím neexistuje ţádná Multilaterální dohoda o investicích (Agreement on Investment – MAI). Bohaté členské státy WTO se pokoušely usilovat o zavedení této dohody v Cancúnu v roce 2003, avšak jejich pokusy selhaly. Jejich cílem bylo umoţnit mezinárodním korporátním investorŧm soutěţit s místními firmami o všechny světové zdroje, práci a spotřební trhy. Přestoţe neexistuje multilaterální dohoda, jsou přímé zahraniční investice (foreign direct investments – FDI) regulovány podle bilaterálních 9

Ekonomická globalizace a zemědělství Aurele Destree smluv o investicích (bilateral investment treaties – BITs) slouţících k ochraně investic zemí a investorŧ. Obsah. Pro rozvoj zemědělství jsou nutné veřejné, avšak také soukromé investice. Nicméně neodmyslitelné riziko spjaté se soukromými zahraničními investicemi do zemědělství spočívá v přenosu národní suverenity do rukou těch, kteří drţí mezinárodní kapitál. Výběr produkce tak jiţ není podřízen společným národním potřebám, ale soukromým ekonomickým zájmŧm s malými ohledy na externality. Například v Brazílii v roce 1996 představovaly investice zahraničního kapitálu do zemědělství 6 % všech přímých zahraničních investic. O deset let později tento poměr narostl na 16 %, přičemţ se souhrnně jednalo o 3,5 miliardy dolarŧ. Tento nárŧst je zapříčiněn masivním rozvojem produkce etanolu z cukrové třtiny. Avšak velkovýrobní charakter produkce cukrové třtiny měl v Brazílii velmi negativní sociální a environmentální dopady. Plantáţe cukrové třtiny vedly k výrazné deforestaci. Plantáţe a destilační prŧmysl umístěné vedle řek znečistil zdroje pitné vody (např. město Marilandia znečištěné pŧsobením firmy Vale do Verdao Industry) a ovzduší. Přestoţe prŧmysl vytvořil pracovní místa, tak na druhou stranu sníţil obrat místní ekonomiky (tím, ţe prŧmysl zaměstnancŧm nabízí jídlo, tak vede k poklesu poptávky pro místní obchody) a nepodnítil vznik pracovních míst pro ţeny. Podobným rizikem je soukromé vlastnictví produktivních zdrojŧ: pŧdy, úvěrŧ, zemědělských vstupŧ a trţní infrastruktury. V mnoha rozvojových zemích zŧstává veřejné vlastnictví dostatečně silné na to, aby přispělo k přeţití zemědělských komunit. Firmy zajišťující vstupy, jako je osivo, pesticidy a zemědělské chemikálie, jsou stoupající měrou zaměřeny na objevování a patentování nejrŧznějších druhŧ genŧ uţívaných na obohacování rostlin o nové atributy (např. odolnost vŧči herbicidŧm či suchu). „Tento proces je vlastně privatizací toho, co bylo po tisíciletí obecně přístupné: znalostí, jak osivo, rostliny, techniky pěstování a chov zvířat odpovídá specifickým podmínkám a lidským potřebám od odolnosti vŧči suchu přes nutriční hodnotu aţ po medicínskou aplikaci. Monsanto například kontroluje 41 % globálního trhu s osivem kukuřice a 25 % s osivem sojového bobu.“ (Muprhy, s. 6). Uvalení zemědělsko-obchodních práv na monopol u osiva ničí tradiční zemědělství.

2.2 NOVÝ AKTÉR: TRANSNACIONÁLNÍ KORPORACE (TNC) S procesy liberalizace, privatizace a dalšími faktory, jako je rozvoj nových technologií a pokles nákladŧ na transport, se objevil nový aktér: transnacionální korporace (TransNational Corporation – TNC). Samotné transnacionální korporace

přispěly k

prohloubení liberalizace. Korporace úzce spolupracují s oficiálními vládními kruhy na 10

Ekonomická globalizace a zemědělství Aurele Destree cílech úmluv. Vlády nerozhodují samostatně o tom, jaké budou jejich záměry a vyjednávací pozice, ale konzultují je s giganty zemědělského obchodu, čímţ hají jejich zájmy. V tomto kontextu se objevuje nový fenomén, kterým je vertikální integrace potravinového systému. Dominance a kontrola celého potravinového řetězce (od produkce přes zpracování aţ po maloobchodní prodej) byla během posledních dvou desetiletí sjednocena a soustředěna. Jak UNDP poznamenává: „[…]několik málo vertikálně integrovaných transnacionálních korporací […] ovládá celý potravinový řetězec – od distribuce osiva po uloţení produktu do regálu v supermarketu. Například u sóji platí, ţe více neţ 70 % amerického a kolem 80 % evropského trhu je ovládáno třemi korporacemi. Podobně u obilí: obchodování, skladování, zpracování a umletí kontroluje na globální úrovni několik málo velkých společností.” Tyto transnacionální korporace upřednostňují producenty s prŧmyslovou zemědělskou velkovýrobou před mnoţstvím drobných zemědělcŧ… Do značné míry ovlivňují ceny mezinárodně obchodovaných potravin, anebo i potravin prodávaných na domácím trhu.

11


3. DOPADY

3.1 ROZPAD NÁRODNÍ SUVERENITY Je moţné říci, ţe programy strukturálního přizpŧsobení (structural adjustment programs – SAP) tím, ţe vnucují podmínky zvenčí, oslabují národní suverenitu zemí, na které jsou aplikovány. Tyto programy, které jsou navrţeny a řízeny Mezinárodním měnovým fondem, podkopávají proces rozhodování na úrovni národního státu. Mimoto nebyly navrţeny s ohledem na zvláštnosti jednotlivých státŧ.

3.2 OSLABOVÁNÍ VEŘEJNÉ KONTROLY Úspory ve veřejných výdajích vytvořily výrazné škrty v rozpočtech veřejných sluţeb, jakými jsou zdravotnictví, školství, anebo, co se týče sektoru zemědělství, například management a rozvoj zavlaţování. Ukončení státních subvencí a institucionální podpory zemědělství zvýšilo výrobní náklady a nabídku vstupŧ jako je osivo, prŧmyslové hnojivo a pesticidy, které jsou stoupající měrou kontrolovány transnacionálními korporacemi pŧsobícími v oblasti zemědělství.

3.3

ZANECHÁNÍ

PĚSTOVÁNÍ

PLODIN

ZAJIŠŤUJÍCÍCH

MINIMÁLNÍ

ŢIVOTNÍ PODMÍNKY Nutnost příjmŧ (pro stát) donutila země přijmout model zemědělství orientovaný na export. Vzhledem k jejich větší exportní hodnotě byly samozřejmě upřednostňovány luxusní zemědělské plodiny na úkor základních produktŧ. Dŧsledkem toho daly rozvojové země přednost tzv. cash plodinám jako je tabák, káva, kakao, cukrová třtina atd. Vlivem této vlastní orientace na plodiny, které nepotřebují, místo plodin nutných pro ţivotní minimum, začaly některé země dováţet plodiny, které byly v minulosti schopny pro vlastní spotřebu vypěstovat.

12

Ekonomická globalizace a zemědělství Aurele Destree 3.4 PŘÍJMOVÁ ZRANITELNOST Zanechání pěstování plodin zajišťujících základní ţivotní podmínky kvŧli tzv. cash plodinám (většinou méně neţ třech rŧzných druhŧ rostlin) činí příjem zemí i jednotlivcŧ zranitelnější vŧči fluktuaci cen, anebo klimatickým podmínkám. Vyšší produkce kombinovaná

s

neflexibilní

poptávkou

zapříčinila

zhroucení

cen

konkrétních

zemědělských produktŧ. Například cena kávy mezi lety 1997 a 2001 klesla o 70 %. Nicméně cena šálku kávy se spíše nezměnila. Nadhodnota byla zachycena zpracovatelem a maloobchodníkem. Zatímco objem vývozu rostl, tak nenastaly zvláštní výnosy z toho dŧvodu, ţe padly ceny. V dŧsledku této situace státy nemohou trvat na stabilních příjmech a jsou hendikepované v boji s chudobou. Zpráva UNDP (United Nations Development Programme – Rozvojový program OSN) za rok 2006 upozorňuje na úpadek bilance zemědělského obchodu ve třetím světě. Doslova: „Nevypadá to, ţe by liberalizace zemědělských trhŧ musela vést k jakémukoliv dŧslednému zlepšení potravinové bezpečnosti.“

3.5 VĚTŠÍ ZÁVISLOST NA DOVOZU Mnoho zemí dováţelo základní produkty za účelem uspokojení potřeb, protoţe se vyhýbaly tradičním stabilním plodinám, místo kterých pěstovaly tzv. cash plodiny. Ve stejné době niţší ochrana otevřela dveře produkci z rozvinutých zemí. Dumpingové praktiky rozvinutých zemí (díky vývozním dotacím), anebo jednoduše niţší ceny zahraniční produktŧ (díky vnitřní podpoře nebo vyšší efektivitě v rozvinutých zemích) vytvořily na některých lokálních trzích těţkou konkurenci. Některé rozvojové země byly zahlceny levnými potravinami ze zahraničí. Vzhledem k této konkurenci ztratili mnozí lokální producenti svou pozici a museli zastavit výrobu. Tato situace učinila některé chudé země více závislými na dovozu, přestoţe některé byly dříve soběstačné. Organizace pro výţivu a zemědělství při OSN (FAO: Food and Agriculture Organisation) publikovala v roce 2000 studii 16 zemí, která ukázala, jak došlo po realizaci Dohody o zemědělství (AoA) podle WTO k nárŧstu dovozu potravin, který vedl k tomu, ţe farmáři byli zbaveni pŧdy a přesunuti do měst.

3.6 VYLOUČENÍ DROBNÝCH FARMÁŘŦ Odstrčení farmářŧ od obchodu kvŧli těţké konkurenci se zahraničními producenty vede k tomu, ţe také oni čelí moci transnacionálních korporací. Transnacionální korporace mají narŧstající vliv na určování standardŧ výroby s malým ohledem na drobné farmáře 13

Ekonomická globalizace a zemědělství Aurele Destree a uţití udrţitelných zdrojŧ. Dŧsledkem je to, ţe enormní mnoţství malovýrobcŧ je drţeno stranou od obchodu, jelikoţ se nemohou vyrovnat s poţadavky kupujících, resp. ti, kteří mohou, ţijí ve feudálních podmínkách. Jelikoţ jsou drobní farmáři politicky a ekonomicky slabší, jsou nebo se stávají outsidery tohoto systému.

3.7 NEUSKUTEČNITELNOST OCHRANY Kvŧli výzvě k zavedení restrikcí měly rozvojové země nedostatečnou ochranu k tomu, aby se mohly vyhnout náporu velkého mnoţství levných produktŧ přicházejících na jejich území. Podle teoretických předpokladŧ jim “specifické a diferencované úmluvy” ponechávají prostor pro ochranu jejich farmářŧ prostřednictvím dovozních tarifŧ. Nicméně v praxi to vypadá tak, ţe Světová banka, Mezinárodní měnový fond a vlády USA a EU tlačí rozvojové země, aby tento prostor neuţívaly.

3.8 CHYCENI V PASTI MALÉ PŘIDANÉ HODNOTY Vyšší tarifní bariéry na zpracované zboţí, které uţívají rozvinuté státy, vedou k tomu, ţe odradí některé rozvojové země od investic kapitálu do produkce tohoto zboţí. V dŧsledku toho jsou nuceny produkovat pouze surové zemědělské produkty, které budou slouţit k vytvoření vyšší přidané hodnoty zboţí, které obratem tyto chudé státy koupí.

14


4. ALTERNATIVY V souvislosti s dopady Smlouvy o zemědělství (AoA), s očekávanými výsledky rozhovorŧ z Doha a s ostatními dvoustrannými dohodami, které dále prohlubují volný obchod, se ukazuje, ţe další rozšiřování volného obchodu nemusí nutně znamenat férový obchod. Ve skutečnosti nejsou aktéři vybaveni k rovné soutěţi. Domácí subvence, která je k dispozici na globálním Severu, neexistuje v rozvojových zemích a stav rozvoje zemědělství není na globálním Jihu a Severu srovnatelný. Při dosahování současného stavu zemědělství v Evropě těţil tento sektor ze silné Obecné zemědělské politiky, jeţ byla dŧkladně chráněna vysokým standardem celního práva. Nadto je zemědělství v mnoha zemích třetího světa klíčovým rysem zaměstnanosti, neboť je jejím prvním zdrojem. Mŧţe být faktorem dalšího rozvoje. Z finančního a organizačního úhlu pohledu je nejdostupnějším nástrojem, který rozvojové země mohou pouţít k tomu, aby zamezily pŧsobení negativních dopadŧ, jeţ plynou z dovozu výrobkŧ, právo na ochranu. Ustanovení celních práv by zabránilo dumpingu nebo vysoké úrovni konkurence, která vede k vyloučení místních producentŧ. Aby si státy zajistily potraviny, tak by měly být schopné rozvinout vlastní zemědělský sektor, coţ je v současné době těţko proveditelné. Ačkoliv je ochrana nezbytná, nejedná se o hlavní řešení. Potravinová bezpečnost a rozvojové strategie musí být převedeny do roviny politik. Správné zemědělské politiky přizpŧsobené potřebám zemí musí být definovány a implementovány za účelem zvýšení produktivity, rozvoje potravinového řetězce a trţních organizací… Tento proces definování potřeb a řešení musí zŧstat v rukou konkrétní země a musí zahrnovat podílníky v zemědělství, přičemţ musí začít u farmářských organizací, které jsou v Africe četné. Koncept vyvinutý sociálními hnutími, který shrnuje uvedené myšlenky, je tzv. potravinová nezávislost. Na Světovém potravinovém summitu v roce 1996 tento koncept prezentovalo mezinárodní hnutí Via Campesina. Od této doby byla tato koncepce široce diskutována mezi zemědělskými hnutími a v rámci sítě zabývající se potravinovou bezpečností. Vedlo to ke vzniku Fóra o potravinové nezávislosti jako paralelní události vzhledem k Potravinovému summitu v roce 2002. V nedávné době – v únoru 2007 – se odehrálo jiné fórum o potravinové nezávislosti ve městě Selingue v Mali. Kolem 600 delegátŧ z více neţ 80 zemí se shromáţdilo, aby jednali o vzájemné shodě na konceptu potravinové nezávislosti a aby posílili globální hnutí a formulovali společné strategie. Ústřední tezí konceptu potravinové nezávislosti je právo na jídlo. Kaţdý člověk má právo na dostatečné, kvalitní a kulturně přiměřené jídlo. Jídlo tak není pouze komoditou určenou pro obchod, ale je prostředkem k přeţití. V souvislosti s tímto právem lze nalézt 15

Ekonomická globalizace a zemědělství Aurele Destree další práva a poţadavky, které pomáhají naplnění tohoto základního poţadavku: přístup ke zdrojŧm, práva ţen, ochrana místních trhŧ, egalitární sociální vztahy atd.

16


5. PŘÍPADOVÉ STUDIE

5.1 PŘÍPADOVÁ STUDIE ILUSTRUJÍCÍ SITUACI DUMPINGU

MRAŢENÉ KUŘE V KAMERUNU Evropané milují kuřecí prsa. Co dělají s kuřecími stehny? Současné řešení: zmrazit je a poslat do Afriky, kde jsou prodávána mnohem levněji neţ místní čerstvá kuřata. Vývoz dělá větší radost evropským a brazilským výrobcŧm, neboť jsou ziskoví jiţ na kuřecích prsou, a přestoţe doprava něco stojí, tak vývoz do Afriky je levnější, neţ zničení stehen doma. Afričtí výrobci jsou trochu méně šťastní. Dováţené kuřecí části (stehna) stojí 900 XAF4 (resp. 1,37 eur za kilogram), zatímco celé kuře z domácí výroby stojí 1300 XAF (1,98 eura) za kilogram. Mezi lety 1996 a 2003 konkurence levného dováţeného kuřecího z Evropy zapříčinila u 92 % malých farmářŧ chovajících kuřata ztrátu jejich hlavního zdroje příjmŧ. To znamenalo, ţe zkrachovalo 645 farem. Na kaţdé z nich prŧměrně záviselo 4 aţ 6 rodin. Tito lidé ztratili práci a upadli do chudoby. Dovoz evropských mraţených kuřat do Kamerunu vrcholil v roce 2003, kdy bylo na základě celního nastavení dovezeno 24420 tun mraţených kuřat.

Většina byla

dopravena ze Španělska (10780 tun) a Belgie (10540 tun). Kuřecí dovoz do Kamerunu narostl od roku 1995 nikoliv proto, ţe lidé začali náhle touţit po evropských mraţených kuřecích stehnech, ale proto, ţe Dohoda z Marrakéše začala platit prvního ledna tohoto roku. Dohoda z Marrakéše podepsaná v Maroku 15. dubna 1994 ustavila Světovou obchodní organizaci (WTO). Zahrnovala také Dohodu o zemědělství (AoA), která byla kritizována za omezení tarifní ochrany malých farmářŧ, zatímco poskytovala prostor bohatým zemím pro pokračování vyplácení masivní podpory svým zemědělcŧm. Kamerun nebyl jedinou zemí, které se toto dotklo. Stejný dumpingový efekt v oblasti kuřecí produkce dopadl na ostatní země na západním pobřeţí Afriky se slabou vládou.

Jedná se o středoafrickou měnovou jednotku: středoafrický CFA frank. Platí v těchto zemích: Kamerun, Středoafrická republika, Čad, Kongo, Rovníková Guinea a Gabon. 4

17

Ekonomická globalizace a zemědělství Aurele Destree Do tohoto procesu je začleněno mnoho společností. Je těţké ukázat na konkrétní společnost, jelikoţ chov kuřat a jejich prodej zahrnuje dlouhý řetěz společností končící na burze, kde se prodá a odexpeduje cokoliv. Kamerun se moţná stane opět dumpingovou zónou. Střední Afrika je na pokraji podpisu Dohody o ekonomickém partnerství (EPA) s Evropskou unií, která vstoupila v platnost v lednu 2008. Vlivem nastavení dohody EPA Kamerun nemŧţe mít vysoké dovozní daně na mraţená kuřata. Kamerunská národní komise pro vyjednávání o smlouvě EPA (Comité National Du Negocations EPA), jeţ zahrnuje nestátní aktéry, opakovaně bojovala za to, aby dohoda nezačala platit. ADCIC začal spolupracovat s ostatními organizacemi v Gabonu, Čadu, Středoafrické republice a Kongu, aby zastavili tento dovoz. „Chceme jim pomoci na základě naší vlastní zkušenosti a zastavit to v celém rozsahu ještě v Kamerunu.” Zdroj: Bilaterals.org (2007)

5.2 PŘÍPADOVÁ STUDIE ILUSTRUJÍCÍ SITUACI VYSOKÉ KONKURENCE A NEUSKUTEČNITELNOSTI OCHRANY

RAJČATA V GHANĚ Evropští zemědělci nalezli trh pro svá rajčata v Ghaně. Evropská rajská jablíčka jsou produkována efektivněji, protoţe těţí z úspory z rozsahu výroby, takţe jsou levnější neţ rajčata od místních farmářŧ. Doma vyrostlá ghanská rajčata nemohou konkurovat těm evropským. Vlivem jejich vysoké ceny se neprodají na domácím trhu, coţ vyřazuje domácí ghanské producenty rajčat z podnikání. Toto je jasně nevyhovující stav. Navíc tato praxe jasně odporuje rozvojovým cílŧm. Na první pohled vývozní podnikání vykazuje všechny znaky nesporné nekoherentní praxe. Na první pohled. Jestliţe tuto záleţitost zvaţujeme podrobně, náhled se mění. Evropští zemědělci v současnosti smí vyváţet svou produkci do zemí mimo EU včetně rozvojových zemí za podmínky, ţe tento vývoz není subvencovaný. Nikdo nemŧţe právoplatně evropským zemědělcŧm vývoz do rozvojových zemí jako takový vyčítat. Naopak by někdo mohl argumentovat, ţe Ghana má moţnost a odpovědnost za ochranu svého trhu proti dovozu. Ghana by mohla efektivně zvednout dovozní tarify pro rajčata. Tímto by Ghana mohla neutralizovat cenové rozdíly mezi evropskými a místními rajčaty a kuřaty. Navýšení dovozních tarifŧ je moţné bez porušení pravidel WTO. V roce 2004 18

Ekonomická globalizace a zemědělství Aurele Destree Evropská unie úspěšně ţádala v rámci WTO o moţnost navýšení dovozních tarifŧ pro jisté produkty, jako je rýţe a rajčata, aţ do výše 75 %. Tato výše by chránila základní části prŧmyslu a produkce rozvojových zemí proti konkurenci ekonomicky silných entit jako je EU. Nicméně Ghana má také jiné instituce, které se tímto zabývají. Mezinárodní finanční instituce jako Světová banka a Mezinárodní měnový fond poskytovaly v minulosti ghanské vládě pŧjčky. Výměnou Ghana musela otevřít svŧj trh mezinárodnímu obchodu. Bohuţel pro Ghanu je to, co bylo vyjednáno v rámci Světové obchodní organizace, naprosto nemoţné pouţít v ultraliberálním rámci Světové banky a Mezinárodního měnového fondu. Podle pravidel Mezinárodního měnového fondu mohou dovozní tarify na zemědělskou produkci, jako jsou rajčata, dosáhnout jen 25 %. Výsledné dovozní tarify jsou příliš slabé na to, aby kompenzovaly rozdíly mezi cenou evropských rajčat a rajskými vyprodukovanými v Ghaně. Mezinárodní měnový fond a Světová banka hrozily uvalením sankcí na Ghanu, pokud by se rozhodla dále navyšovat dovozní tarify. Takto si nakonec Ghana musela “dobrovolně” vybrat zdrţení se navýšení svých dovozních tarifŧ. Tímto rozhodnutím Ghana odepsala svŧj vlastní sektor zabývající se pěstováním rajčat. Zdroj: EuCoherence.org (2007)

19


6. ODKAZY

K POTRAVINOVÉ NEJISTOTĚ FAO. The state of food insecurity in the world Report. Rome: FAO, 2006. Dostupné z

K PROBLEMATICE ROZVOJOVÝCH CÍLŦ TISÍCILETÍ UN. Millennium Development Goals Report. New York: UN, 2006. Dostupné z:

K MEZINÁRODNÍM DOHODÁM AFRICA, Sonny. WTO´s Renewed Attack on Food Sovereignty.

Dostupné

z:

Joint NGO. Green but not clean, Why a comprehensive review of Green Box subsidies is necessary. Briefing Paper, 2005. Dostupné z: UN Development Programme. Trade on Human Terms: Transforming Trade for Human Development in Asiaand the Pacific, Asia-Pacific Human Development Report 2006. 2006. Dostupné z: <www.undproc.lk/rdhr2006/rdhr2006-report.asp>

K BILATERÁLNÍM DOHODÁM CHOUDRY, Aziz. Not under the same sky: Bilateral Free trade Agreements (FTAs), Agriculture and Food Sovereignty. Dostupné z: Webová stránka komentující bilaterální dohody:

K TRANSNACIONÁLNÍM KORPORACÍM MURPHY, Sophia. Concentrated Market Power and Agriculture Trade, Ecofair Trade Dialogue.

Discussion

papers

No.

1.,

2006.

trade.org/en/nav/113.htm>

20

Dostupné

z:

Ekonomická globalizace a zemědělství Aurele Destree K POTRAVINOVÉ NEZÁVISLOSTI Forum for Food Sovereignty, Nyeleni. Towards a Food Sovereignty Action Agenda. Mali, 2007. Dostupné z: Via Campesina.

K PŘÍPADOVÝM STUDIÍM

21

EKONOMICKÁ GLOBALIZACE A ZEMĚDĚLSTVÍ

Recommend Documents